{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_sha256": "2dc3ffb4ed713dee96e88ae6b41b9bbc5d71bbd7d6cd1d3b91dba1c941bb4fb9", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/06/01_01/bmtnabd_1869-06-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "123", "page_fin": "124", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.1", "titre_corps": "Slovo o ruské hudbě světské (dramatické a instrumentální).", "titre_sommaire": "Slovo o ruské hudbě světské (dramatické a instrumentální).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4933, "texte": "Slovo o ruské hudbě světské (dramatické a\ninstrumentální).\nPrvní stopy moderní hudby instrumentální v Rusi na-\ncházíme za panování Petra Vel. 1703—1725, když se totiž\ndramatické umění vyvíjeti počalo. Car tento snažil se všem*\nkteří se v jeho novém sídle usadili, jakož i periodickým o-\nbyvatelům jeho poskytnouti tolik zábav a pohodlností, co se\njich jen vynutiti dalo od tak nepřívětivého, přírodou zane-\ndbaného a toliko uměním zmírněného pásma. Ačkoliv sám\nnebyl milovníkem divadla, založil přece fond, jehož se časem\nužiti mělo k operám a činohrám. Rusové již tehdáž dělali\ndivadelní pokusy*, avšak zkoušky ty vypadly z nedostatku\ndobrého návodu velmi nepříznivě. Kněžna Natalie Aleksě-\njevna, sestra carova dala poprvé r. 1716 provozovati ruskou\ntragédii, která se dávala v domě k tomu zřízeném, parterem\na lóžemi opatřeném. Každý slušně oděný muž měl tam vol-\nný přístup. Kus ten obsahoval pod skrytým jménem výjevy\nz jedné z posledních zpour v Rusi, bezpochyby z historie ca-\nreviče Alexeje Petroviče. V tragedii té vystoupilo 10 herců\na posléze harlekín. Všichni tito herci, jakož i oněch 16 hu-\ndebníků, kteří tvořili orkestr, byli Rusové. Již r. 1720 měl\nvšak Petrohrad i německé, dosti bídné dřevěné divadlo, na\nněmž se módní kusy tehdejšího času, jako: Dr. Faust, Adam,\na Eva, jakož i jiná dramata biblickáho obsahu, dramatické\nidyly atd. provozovaly, při čemž hudba instrumentální tvořila\nintegrující část.\nPetr Veliký neslyšel od svého mládí, než drsnou hudbu\nbubnů a pišťal, balajek a rožků aneb jemnější ukrajinskou\nbanduru. Na jeho cestách zalíbila se mu hudba, již provo-\nzovali na věžích hudebníci na surmu a pozounky. Petr zvo-\nlil si tuto starodávnou německou hudbu církevní za hudbu\npři tabuli. Mimo to miloval plukovní hudbu na dechové ná-\nstroje a hravé zvonečky na věžích. Konečně nabyl Petr při\nsvém častém pobytu v Polsku záliby pro polskou hudbu\nnárodní, jmenovitě pro polskou pišťalu a dudy, které posle-\ndní si v pozdních letech svého věku tak oblíbil, že si držel\nzvlášteí sbor dudáků a že se také sám na dudy hrati nau-\nčil. Petr miloval všechny tyto druhy národní hudby tak, že\nna dvoře svém nedal, co živ byl, přístupu hudbě italské a\nfrancouzské, kteroužto poslední docela nenáviděl. Z tohoto\nuvedeného faktu vysvitá, že se již za Petra Vel. pěstovala\nhudba instrumentální.\nZa panování čarovný Anny (1730—1740) panovalo více\nnádhery a přepychu na dvoře Petrohradském, než za cára\npředešlého; jmenovitě milovala carovna hudbu a divadlo. Co\nk nim bylo zapotřebí, povolala z Itálie do sídelního města-\nMezi 70 operními silami nacházeli se dva kastrati, z nichž\nvynikal zkláště Pietro Morigi, jenž se honosil největším ob\njemem hlasu mezi všemi tehdáž žijícími kleštěnci, pak jedna\nzpěvačka. Za doby té slynuli dvorní kapelník Giovanni Ri-\nstori, jenž v Petrohradě až do roku 1756 setrval, a oba bra-\ntří Domenico a Giuseppe Dalloglio, houslista a cellista, kte-\nří byli od r. 1734—1764 v císařské službě. Carovna pod-\nporovala nejen italské, ale i německé divadlo a milovala\nzvláště frašky. R. 1737 dávala se na rozkaz její v Petro-\nhradě první italská opera, která se zprvu v císařském zimním\npaláci provozovala. Každý čistě oděný muž měl bezplatný\nvstup. Pro tehdejší čas byla opera ta scela dobrá; avšak\nponěvadž se eárovně více líbila italská intermezza, byla tato\ntaké více pěstována. Okolo toho času vystaven byl na ú-\ntraty koruny na Něvském prospektu šikmo proti Kasanské-\nmu chrámu dřevěný dům operní, jenž však r. 1749 popelem\nlehl.\nZa Alžběty (1741—62) vystavěny byly v Petrohradě dvě\nnové divadelní budovy: první divadlo v Isákově ulici v dří-\nvějším Jakusinském paláci r. 1745, které však již r. 1772\nzaniklo, a druhé r. 1750 na levéra břehu Něvy nedaleko car-\nské letní zahrady. Alžběta byla velká milovnice hudby vů-\nbec a opery zvlášt. Povolalat r. 1755 do Petrohradu italskou\noperní společnost, v jejímž čele byl proslulý skladatel Fran-\ncesco Araja. Výtečný tento umělec získal pro svou společ-\nnost některé výborné síly, jmenovitě Vincenza Manfrediniho,\nkleštěnce LuigiMarchesiho, jenž však pro drsnép odnebí dlouho\nv Petrohradě nevydržel, slavnou pěvkyni Todiovu a jiné-\nAraja složil pro Petrohradské jeviště mnoho italských oper*\nAbiataro, Semiramide, Scipione, Ar sace atd. Aby se však i\nRusům zavděčil, složil operu v ruském jazyku pod názvem:\nCefalo a Prokris, která se za první operu v ruském jazyku\npovažuje. Carovna byla tak unešena operou touto, že skla-\ndateli věnovala drahocenný kožich z cibetek. Ačkoliv opera\nta komponována byla na text ruský, nemá přece nic spole-\nčného s ruským duchem národním; je co do směru ducha,\nco do melodií opera čisté italská. Též Manfredini zalíbil se\nněkolika baletními skladbami čarovně, která ho jmenovala\nučitelem hudby velkoknížete Pavla. Co baletní mistr vyni-\nkal tehdáž Gasp. Angiolini. R. 1756 stal se Heřman Rau-\npach, druhdy klavírní virtuos carským kapelníkem, jenž za\npříkladem Arajy r. 1759 též operu v ruském jazyku pod ná-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6605, "texte": "zvem Alcesta složil. I tato opera nemá na sobě pražádného\nrázu národního, a jak se zdá složil ji skladatel jen proto,\naby si dobyl přízně národa Ruského. Ostatně nemusil být vý-\nsledek její nijak rozhodný, neboť již rok na to objevil se týž\nskladatel s italskou operou Siroe na jevišti Petrohradském.\nAčkoliv se za panování čarovný Alžběty hudba již pil-\nně pěstovati a také opera zvedati počala, nastala přec oběma te-\nprv za Kateřiny II. (1762—1796) skvělá doba. Kateřina II.\nzajímala se velice pro umění hudební a hlavně pro zpěv.\nPřičiněním Alexandra Sumarokova, jenž se už za čarovný\nAlžběty r. 1756 stal ředitelem ruského dvorního divadla\na r. 1762 od Kateřiny II. státním radou jmenován jest, po-\nvolána byla do Petrohradu nová italská operní společnost.\nZa kapelníka jejího engažován jest benátský skladatel Ga-\nluppi s ročním platem 4000 rublů. Galuppi povznesl ne-\nmálo císařský orkestr a složil pro jeviště Petrohradské ně-\nkolik italských oper: Didone a, která se r. 1766\nse skvělým úspěchem provozovala. Carovna darovala skla-\ndateli za ni zlatou, diamanty vykládanou tabatěrku, v níž se\n1000 dukátů nacházelo. Na to složil Galuppi 1768 operu\nIfigenia in Tauride. Příznivý výsledek této opery byl toho\npříčinou, že nejznamenitější talenty hudební z Itálie, Francie\na Němec na Rus povolány byly, aby nový ústav operní co\nnejvíce rozkvetl. Mezi jinými vyzvala Kateřina II. věhlasnou\nzpěvačku Catarinu Gabrieli r. 1768 do sídelního města. Ga-\nbrieli žádala tak ohromný honorár (někteří tvrdí 5000 du-\nkátů), že se sama carovna, která k umělcům štědrostí oplý-\nvala, nad tím pozastavila. „Tolik nemá ani můj maršálek\nslužného,\" namítla carovna zpupné pěvkyni, načež tato od-\nvětila: „Nuže ať zpívá tedy maršálek v opeře.\" Kateřina sna-\nžila se všemožně, aby hudba, která až dosud výhradně byla\nv rukou cizinců, také u Rusů samých našla pilných pěstova-\ntelů. Za tou příčinou posílala od r. 1766 domácí talenty na\nvlastní útraty do ciziny, jmenovitě do Itálie, aby se tam vzdě-\nlaly v hudebním umění. Nadějní tito umělci domácí před-\nčili ovšem po návratu svém vše, co před nimi v národní\nhudbě vytvořeno bylo; avšak jejich výkony nebyly přec tak\nznačné, aby se mohlo cizích umělců postrádat.\nZe všech domácích umělců vyznačil se hlavně Alexandr\nAblesimov, stav se tvůrcem ruského vaudevillu. Po Galup-\npim nastoupil kapelnické místo Tomaso Traetta, jenž složil\npro Petrohrad opery : L'Isola dis, , ,\nsamé to opery italské. — Téhož času (1772) povstal v Pe-\ntrohradě hudební klub, jenž měl za účel šířiti lásku k u-\nmění hudebnímu a tříbiti vkus ve vyšších vrstvách obecen-\nstva. Klub ten nacházel se mnoho let v Čičerinově paláci\nna Něvském prospektu. Členové klubu museli mít nejméně\ndůstojnický pátý stupeň, totiž museli býti brigádníci neb stát-\nní radové. Každý člen platil při vstoupení do klubu 30 ru-\nblů na vždy a 20 rublů ročně. Klub ten vzrůstal tak rychle,\nže již r. 1790 více než 800 členů počítal. Hudba pěstovala\nse v tomto klubu jen jednou za týden, a sice v sobotu, na\njaře, na podzim a v zimě. Orkestr skládal se z 50 hude-\nbníků, virtuosů, pěvců a zpěvaček z císařské kapely a pro-\nvozoval jak skladby instrumentální tak i doprovázel cizí u-\nmělce, kteří se v klubu slyšeti dali. Cizí virtuos obdržel za\nvečer 100—200 rublů honoráru. Jak se samo sebou rozu-\nmí, měl tento klub velký vliv na veškerou šlechtu ruskou,\njejížto láska k umění hudebnímu později krásné ovoce nesla\na po celém světě byla známa. — Italská opera zatím více a\nvíce rozkvétala. Nástupcem Traettovým stal sePaesillo, jenž v\nčervenci r. 1776 do Petrohradu přibyl. Kateřina II. vyká-\nzala mu 4000, rublů ročního platu a ještě jiné výhody, tak\nže si slovutný umělec na 9000 rublů přišel. Paesiello strá-\nvil v Petrohradě 9 let, složiv pro tamější jeviště italské ope-\nry : Gli astrologi imaginari,La serva La finta a-\nmante, kterouž složil za příčinou cesty carevny do Mohileva,\nkdež měla Kateřina II. konferenci s císařem Josefem. Dále\nsložil opery: I filosofii imaginari, II matrimonio inaspettato,\nNitteti, Lucinda et Artemidoro, konečně velkou kantatu pro\nPotemkina, jedno intermezzo pro knížete Orlova, dva svazky\nsonát a kusy pro piano. Posléze uveřejnil Paesiello v Pe-\ntrohradě : Raccolta di regole del accompagnemento (Sbírka\npravidel při doprovázení), za kteroužto knihu pensí 300. ru-\nblů obdržel. Paesiello odcestoval z Rus roku 1784. —Když\nKateřina II. nastoupila, měl Petrohrad toliko dvě malá diva-\ndla, ale žádný vlastní operní dům.\nCarovna hleděla i této vadě odpomoci. I dala tedy r.\n1780 u císařské eremitáže od slovútného architekta Quaren-\nghiho malé dvorní divadlo zbudovati a r. 1784 na veřejném\nnáměstí na pravém břehu Mikulášova průlivu velké divadlo\nz kamene od znamenitého divadelního malíře Tuschbeina pod\ndozorstvím generala Bauera vystavěti. Vnitřek posledního\ndivadla zaujímal 3000 lidí. Ačkoliv se již za panování Alž-\nběty národní poesie dramatická pěstovati počala a ruské\nopery v ruském jazyku někdy provozovány bývaly, nedařilo\nse oběma valně, a to za tou příčinou, že nebyl dostatek do-\nbrých ruských herců a zpěváků. Aby i tato vada odstraně-\nna byla, zřídila umění milovná vladařka r. 1785 v jedné bu-\ndově na nábřeží levého břehu Něvy nedaleko císařské letní\nzahrady císařskou divadelní školu. Tento důležitý a pro vý-\nvin národního dramatického a hudebního umění potřebný ú-\nstav, v němž se nadějní ruští mladíci a dívky v rozličných\nodvětvích divadelního umění, v hudbě instrumentální, vokál-\nní, v tanci atd. vzdělávali, skládal se větším dílem z cho-\nvanců Petrohradského a Moskevského domu nalezenců, ja-\nkož i z jiných nadaných žáků a žákyň. Na vyzvání Kateři-\nny II. přibyl Giuseppe Sarti na jaře r. 1785 do Petrohradu,\na byl zde na 3 leta co dvorní kapelník engažován. Sarti o-\npatřil především orkestru nástroje lepšího druhu, a získal si\ntím o hudbu instrumentální nemalých zásluh. Druhý rok na\nto složil pro Petrohrad italskou operu , která se ča-\nrovně tak zalíbila, že ho jmenovala ředitelem konservatoria\nv Jekaterinoslavi.\nNástupcem jeho byl neméně znamenitý skladatel Cima-\nrosa, jenž na začátku r. 1787 do Petrohradu přijel. Zde roz-\nvinul Cimarosa vedle kapelníka Asterity, jenž téhož roku do\nPetrohradu přibyl, nevšední činnost skladatelskou, skompo-\nnovovav pro jeviště Petrohradské italské opery: La vergine\ndel Sole, La felicitb inaspettata, La Cleopatra a L'Atene\nficata, jakož i dvě stě rozličných skladeb pro císařský dvůr\na velkou kantatu La Serrata non pro veduta pro knížete Po-\ntemkina. Téhož času (1788) kázala Kateřina II. vystavět na\nhorním konci Něvského prospektu okrouhlé divadlo, které\nbylo sice jednoduché, ale krásné.\n(Pokračování)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125", "page_fin": "125", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.2", "titre_corps": "Karel Mikuli.", "titre_sommaire": "Karel Mikuli.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3701, "texte": "Karel Mikuli.\nMezi přední skladatele polské nynější doby náleží bez\nodporu nadaný skladatel Karel Mikuli, jehož výtečné sklad-\nby bohužel u nás jsou takřka neznámy, a které zasluhují,\naby naši pianisté a ústavy hudební veškerou pozornost jim\nvěnovali.\nKarel Mikuli narodil se dne 20. října 1821 v Czerno-\nwicích v Bukovině. Jeho otec Armeňan je kupec a statkář\na žije v Czernowicích. Hošík jevil už záhy nadání k hudbě\na učil se prvním začátkům hudebním ve svém rodišti. V\nkoncertě, jejž uspořádal v Czernowicích známý virtuos Frant.\nKolberg (f 1850), slyšel malý Mikuli poprvé přednášeti sklad-\nby Chopinovy, které mu šly tak do sluchu, že je hrál z pa-\nměti. K dolehavým prosbám Mihuliho dali ho rodiče ke KoR\nbergovi k dalšímu cvičení v hudbě.\nMikuli maje výtečnou hudební propravu dospěl v roce\nsvou pilností tak daleko, že ho Kolberg sám k tomu měl, aby\nse veřejně dal v koncertě slyšeti.\nZáliba Mikuliho pro skladby Chopinovy, která se v něm\njiž záhy jevila, nalézala podpory u Kolberka a tu není se\nco diviti, že Mikuli studoval vždy s větší horlivostí skladby\nsvého oblíbeného mistra. Mikuli pokračoval ve svých ostat-\nních studiích a zvolil si lékařství k svému povolání. I ode-\nbral se za tou příčinou r. 1839 do Vídně, kde měl na jeho\nhudební vzdělání nemalý vplyv jarý hudební život, jenž tam\ntehdejšího času panoval.\nR. 1844 dovolili mu rodiče, aby se odebral do Paříže a\ntu byla jeho vřelá touha, aby se u Chopina ve hře koncert-\nní zdokonaliti mohl, vyplněna. Mikuli učil se tedy předno-\nsu na piano u Bedř. Chopina a nauce o harmonii a kontra-\npunktu u Rebera v Paříži. Revoluce r. 1848 přerušila jeho\nstudia. Mikuli odebral se do své otčiny a zdokonaloval se\nsám ve hře klavírní.\nBrzy na to podnikl uměleckou pouť, která měla přízni-\nvých výsledků. Mikuli koncertoval v Kyjevě, Lvově, Jasích\nBukarešti a jiných místech jižní Rusi a došel nejskvělejších\núspěchů dobyv si při tom dobré pověsti.\nR. 1858 povolala ho Lvovská hudební jednota za svého\nartistického ředitele. V úřadě tom snažil se Mikuli, seč síly\njeho, aby povznesl spolek a zlepšil poměry hudební. Mikuli\nzřídil tu hudební školu, aby se v ní láska k hudbě vždy ví-\nce a více probuzovala. Tak rozvinul co učitel harmonie a\nnauky o komposici, co ředitel orkestru a sboru, co výkonný\numělec a konečně co komponista všestrannou a blahodárnou\nčinnost.\nZe skladeb Mikulových vyšla jen malá část tiskem. Jsou\nto : Praeludium et Presto agitato (op. 1). — Mazourka (op\n4) —\"Polonaise et scherzino pour 3 viol. (op. 7) — Polo-\nnaises (op. 8) — Six pieces: 1. Prélude, 2. Agitato, 3. E-\ntude, 4. Píseň, 5. Scherzino, 6. Réverie (op. 9 u Spiny ve\nVídni) — 48 airs nationaux romains (ballades, chants des\nbergers, airs de danse atd.) recueillis et transcrits (seš. 1—4\nve Lvově) — Six dances allemandes (op. 13 ve Vídni) —\nMeditation (op. 14) — Andante con variazioni (op. 15) —\nŠest písní (op. 16) — Šest písní (op. 17). Mimo tyto vyšlo\nještě tiskem jeho offertorium „O salutaris\" pro tenor s prů-\nvodem orkestru a sbory k činohře „Mnich\" od Korzeniow-\nského. Y rukopise chová Mikuli značný počet shladeb jme-\nnovitě album, francouzských zpěvů a národních písní polských,\nkteré se nacházejí v archivu Lvovské hudební jednoty, pak\nrománskou vokální tosí,\" kterou složil k vysvěcení kathedral-\nního chrámu v Czernowicích r. 1864 atd.\nKritika se pronesla velmi pochvalně o skladbách jeho.\nRudolf Hirsch, hudební kritik „Wiener Ztg.\" píše o sklad-\nbách Mikulových jak následuje: „Je to věru podivná věc,\njak taková díla až dosud neznámá zůstati mohla; ale Mikuli\nje zvláštník, jemuž se takřka rukopisy z rukou vydra ti\nmusí.\"\nPravím zde stručně, že jeho písně patří k nejlepšíin\na nejušlechtilejším náležejíce k směru Schubertových písní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125", "page_fin": "126", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.3", "titre_corps": "Úvahy.", "titre_sommaire": "Úvahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.3", "debut_caractere": 3703, "fin_caractere_exclue": 5914, "texte": "Úvahy.\n\nPijanovo dědictví, slova od V. Šmilovského, sbor pro\nmužské hlasy s průvodem piana, složil Jos. Bergmann, op.\n17 U Christopha a Kuhé v Praze. (Dokončení.)\nVe čtvrtém odstavci pěje poslední ze skřítků, proměniv\nse v krásného jinocha, píseň o svém původu, a radí starci,\naby se odebral na východ, kde čarovný roste keř, vzal s něho\nrévu na památku a dal ji vsadit v mateřskou zem. Na to\nvychváliv ještě blahodárné účinky vína starci zmizí. Sklada-\ntel na slova tato složil zdařilou píseň pro tenor solo, která\nnás velmi upomíná svým jednoduchým slohem a slabičním\nzpěvem na naše národní a znárodnělé písně, a již bychom\ntakřka arií parlante nazvali.\nV pátém odstavci uposlechne kmet rady skřítkovy, při-\nnese révu do Čech, dá ji vsadit na Mělnické stráně, a zemře\nvypiv první pohár zde uzrálého vína. Co finále napsal skla-\ndatel sbor v tempu pochodovém, který se též vyznačuje ori-\nginálností a pochodovým rhytmem, jakož i vzletem melodi-\nckým. V šestém odstavci následuje chvalozpěv, nímž se české\nvíno velebí a kde skladatel po krátkém pomlčení a krátké\npředehře ve sboru pochodovém tempo Maestoso dále pokra-\nčuje, konče velmi slavnostně svou skladbu.\nJak z celé skladby vysvitá, myslel si as básník pod pi-\njanem krále Karla IV., jenž z Francie byl révu do Čech\npřinesl, ačkoliv slova básníkova: — že kmet přinesl z vy-\nchodit révu — našemu náhledu se příčí; neboť Francie leží\nna západu.\nHarmonisace předehry, dohry, jakož i celý průvod pia-\nnem jest velmi vkusný a zajímavý; je tu viděti, že skladatel\ntéž vše dobře promyslil a rozvážil. Kantáta tato jest tedy\nvelmi zdařilé dílo, a můžeme ji vřele zpěv. spolkům doporu-\nčiti. Při tom ale nelze mlčením přec opomenouti některá\nnedopatření skladatelova. Tak na př.: když byl v druhém\nodstavci stařec píseň dozpíval, praví na to sbor ve třetím\nodstavi: „Usnul\". Zde také sbor svoji řeč dokončí. Co sbor\nslovo usnul pronáší, započíná současně jiný sbor slovy: Z\nčíše vystupují. To příčí se významu nastávající sloky: neboť\nUsnul z číše ruší smysl této sloky. Zde mohl si skladatel\npomoci, kdyby býval slovo z číše opakoval, aneb místo dvou-\nslabičného slova usnul nějakého k číši příslušného přídavné-\nho jména na př. z vábné číše aneb podobně užil. x"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 755, "texte": "Dodatek redakce. O oblíbenosti sboru „Pijanova dědi-\nctví\" svědci mimo jiné i ta okolnost, že se všude, kde bylo\nprovozováno, potkalo s velkou pochvalou. Byloť provedeno\nuž v koncertech v Mladé Boleslavi od zpěv. spolku „Bo-\nleslav\" na den sv. Cecilie 22. listopadu 1866 — ve Vyso-\nkém Mýtě od zpěv. spolku „Otakar\" dne 26. května 1867\nv m\n— v Roudnici od zpěv. spolku „Ríp\" v měsíci červenci r.\n1867 — ve Vídni od slovanského zpěv. spolku dne 16.\nlistopadu 1867 — na Smíchově od zpěv. spolku „Lukeš\"\ndne 19. ledna 1868 — v Budyni od zpěv. spolku „Bivoj\"\ndne 2. února 1868 — v Brně od zpěv. spolku „Beseda\"\ndne 24. března 1868 — ve Vídni (podruhé) od slovanské-\nho zpěv. spolku dne 26. března 1868 — v Kutné Hoře od\nzpěv. spolku „Tyl\" dne 21. března 1869."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125", "page_fin": "126", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.3.1", "titre_corps": "Pijanovo dědictví, slova od V. Šmilovského, sbor pro", "titre_sommaire": "Pijanovo dědictví, slova od V. Šmilovského, sbor pro", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.3", "debut_caractere": 3711, "fin_caractere_exclue": 5914, "texte": "Pijanovo dědictví, slova od V. Šmilovského, sbor pro\nmužské hlasy s průvodem piana, složil Jos. Bergmann, op.\n17 U Christopha a Kuhé v Praze. (Dokončení.)\nVe čtvrtém odstavci pěje poslední ze skřítků, proměniv\nse v krásného jinocha, píseň o svém původu, a radí starci,\naby se odebral na východ, kde čarovný roste keř, vzal s něho\nrévu na památku a dal ji vsadit v mateřskou zem. Na to\nvychváliv ještě blahodárné účinky vína starci zmizí. Sklada-\ntel na slova tato složil zdařilou píseň pro tenor solo, která\nnás velmi upomíná svým jednoduchým slohem a slabičním\nzpěvem na naše národní a znárodnělé písně, a již bychom\ntakřka arií parlante nazvali.\nV pátém odstavci uposlechne kmet rady skřítkovy, při-\nnese révu do Čech, dá ji vsadit na Mělnické stráně, a zemře\nvypiv první pohár zde uzrálého vína. Co finále napsal skla-\ndatel sbor v tempu pochodovém, který se též vyznačuje ori-\nginálností a pochodovým rhytmem, jakož i vzletem melodi-\nckým. V šestém odstavci následuje chvalozpěv, nímž se české\nvíno velebí a kde skladatel po krátkém pomlčení a krátké\npředehře ve sboru pochodovém tempo Maestoso dále pokra-\nčuje, konče velmi slavnostně svou skladbu.\nJak z celé skladby vysvitá, myslel si as básník pod pi-\njanem krále Karla IV., jenž z Francie byl révu do Čech\npřinesl, ačkoliv slova básníkova: — že kmet přinesl z vy-\nchodit révu — našemu náhledu se příčí; neboť Francie leží\nna západu.\nHarmonisace předehry, dohry, jakož i celý průvod pia-\nnem jest velmi vkusný a zajímavý; je tu viděti, že skladatel\ntéž vše dobře promyslil a rozvážil. Kantáta tato jest tedy\nvelmi zdařilé dílo, a můžeme ji vřele zpěv. spolkům doporu-\nčiti. Při tom ale nelze mlčením přec opomenouti některá\nnedopatření skladatelova. Tak na př.: když byl v druhém\nodstavci stařec píseň dozpíval, praví na to sbor ve třetím\nodstavi: „Usnul\". Zde také sbor svoji řeč dokončí. Co sbor\nslovo usnul pronáší, započíná současně jiný sbor slovy: Z\nčíše vystupují. To příčí se významu nastávající sloky: neboť\nUsnul z číše ruší smysl této sloky. Zde mohl si skladatel\npomoci, kdyby býval slovo z číše opakoval, aneb místo dvou-\nslabičného slova usnul nějakého k číši příslušného přídavné-\nho jména na př. z vábné číše aneb podobně užil. x"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 755, "texte": "Dodatek redakce. O oblíbenosti sboru „Pijanova dědi-\nctví\" svědci mimo jiné i ta okolnost, že se všude, kde bylo\nprovozováno, potkalo s velkou pochvalou. Byloť provedeno\nuž v koncertech v Mladé Boleslavi od zpěv. spolku „Bo-\nleslav\" na den sv. Cecilie 22. listopadu 1866 — ve Vyso-\nkém Mýtě od zpěv. spolku „Otakar\" dne 26. května 1867\nv m\n— v Roudnici od zpěv. spolku „Ríp\" v měsíci červenci r.\n1867 — ve Vídni od slovanského zpěv. spolku dne 16.\nlistopadu 1867 — na Smíchově od zpěv. spolku „Lukeš\"\ndne 19. ledna 1868 — v Budyni od zpěv. spolku „Bivoj\"\ndne 2. února 1868 — v Brně od zpěv. spolku „Beseda\"\ndne 24. března 1868 — ve Vídni (podruhé) od slovanské-\nho zpěv. spolku dne 26. března 1868 — v Kutné Hoře od\nzpěv. spolku „Tyl\" dne 21. března 1869."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "129", "image_debut": 4, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.4", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.4", "debut_caractere": 757, "fin_caractere_exclue": 7627, "texte": "Dopisy.\n\n—r—\nZ Milána dne 26. května. (Nové opery od Gr. Verdiho — C. Albertiho\n— Pedrottiho — A. Bolognettiho. — Úmrtí Sarmienta a Pervzzi-\nniho. — Slavnost v Pesaru. — Nové vydání opery „Forza del\ndestino.\")\nJak Časopis „Independencebelge\" tvrdí, hodlá G. Verdi slo-\nžití operu „Patrie\" dle stejnojmenného dramatu od Sardoua.\nSardou slíbil slavnému skladateli, že zpracuje svou činohru v\ntext operní. — Armando e Maria jest titul nové půvabné o-\nperetty od maestra Carla Albertiho, která se provozovati bude\nv Neapoli na divadle „dei Fíorentini.\" Úsudek kompetentních\nsoudců o této operettce jest velmi příznivý a sám znamenitý Mer-\ncadante vyjádřil se co nejchvalnšji o tomto díle, které prý bu-\nde slaviti triumf. — Je pravdě podobno, že se bude nová o-\npera Ulema la schiava od Pedrottiho, která se mela provozo-\nvati minulý karneval v Benátkách, dávati teprv v příštím pod-\nzimku na městském divadle v Bologni. — Z časopisu „Epta-\ncordo\" se dovídám, že dokončil hrabě Alessandro Bolognetti-\nCenci novou operu „Za Cenci.u — Novou a bolestnou ztrátu\nutrpělo hudební umění úmrtím obratného skladatele Salvátore\nSarmienta, jenž před nedávnem v Neapoli v 50, roku svého\nstáří zemřel. Sarmiento složil dvě opery: Alfonso dAragona\na Valeria a byl ředitelem královské kapelly v Neapoli. Z Be-\nnátek nás došla zpráva, že tam zemřel chvalně známý básník a\noperní libretista Giovanni Peruzzini v 54. roce věku svého. Se-\npsal libretta k operám: Jone — Duca di Scilla — Contessa\ndAmalfi, uvedené v hudbu od Petrelly —, II borgomastra di\nSchiedam> uvedené v hudbu od L. Rossiho. — Gli ultimi gi-\norni di Sídi a Candiano IV. uvedené v hudbu od Ferrariho,\njakož i mnohá jiná. — V srpnu t. r. bude se v Pesaře, rodi-\nšti to Gr. Rossiniho na počest jeho odbývati velká hudební slav-\nnost, v níž zpěvem úcinkovati budou sic. Teresa Stolzova, obe\nsestry Marchisiovy, tenorové Graziani, Capponi a Montanaro, ba-\nrytonisté Graziani, Cotogni a Sanarcia, bassisté Angelini a Lui-\ngi Yecchi. Orkestr bude řídit Mariani. Nákladem obchodníka\nv musikaliích Tita Ricordiho vyšlo právě nové vydání opery\"\nForza del destino, které je velmi vkusné. Nachází se na něm\npodobizna Verdiho a facsimile několika piec tohoto proslavě-\nného komponisty.\n\n—t.\nZ Petrohradu. (Historický koncert Prombergrův. — Fr. Černý.)\nNebude snad od místa, pakli vám sdělím program a výsle-\ndek historického koncertu p. Prombergra, jenž se dne 11. du-\nbna odbýval. Ku koncertu tomu podal p. Gerstl obecenstvu v\nstručných obrysech přehled dejů a škol, jimiž se vyvinulo hu-\ndební umění od primitivních začátků až k nynější výši. Ko-\nlébku naší nynější hudby možná nalezti v shromážděních prvních\nkřesťanii, kteří vyjadřovali svou zbožnost jednoduchými písněmi.\nVzrůstající shromáždění křesťanů vyžadovalo vícehlasých zpěvů\na v nich shledáváme pravý základ vývinu naší hudby. První\npokusy vícehlasých zpěvů udělal mnich Hucbald (f 932) dílem\nČtyrhlasé v rovném pohybu, dílem dvouhlasé s dissonujícími\nintervally, což nelibě znělo. Guido z Arezza (f 1050) zlepšil\ntento spůsob psaní, aniž by zvláštních dosáhl úspěchů. Pakliže\njsme při otevření koncertu slyšeli pěknou, papeži Innocenci III.\npřipsanou hymnu, která libozvučně a harmonicky zněla, to máme\nzpracování p. Prombergrově co děkovati. Dále provedeny byly\ndva sbory Ad sancta sanctorum a Miserere od Palestriny —\n130. žalm, chorální melodie od Goudimela, od Orlanda di Lasso\nharmonisovaná. Palestrina, žák Claude Goudimela, jenž založil\nr. 1540 v Římě hudební školu, očistil tehdejší kontrapunktickou\ncírkevní hudbu od všech světských přívěsků a j Šibřinek a roz«\nvinul imponující velebnost a velkolepost slohu, o Čemž oba\nSvrchu udané sbory skvělé svědectví vydávají. Goudimel slo-\nžil mnoho žalmových melodií, jichž se až dosud užívá u evan-\ngelíků ve Francii a z nichž některé přijaty jsou též od Lute-\nránů. Po těchto číslech nejstarší církevní hudby slyšeli jsme\nněkolik starších světských skladeb : 2 milostné písně krále Na-\nvarrského Thibauta, které jsou velmi půvabné — starofrancouz-\nskou vánoční píseň, jejíž skladatel nebyl udán na programu,\nkterá ale pochází bezpochyby od Eustache de Caurroy (okolo\nr. 1580). Slč. Klemmova zapěla ji s náležitým výrazem. Dále\nslyšeli jsme efřektní a dobře zpracovaný čtyrhlasý madrigal od\nanglického loutnisty Johna Dowlanda (1600.) — Yilanella alla\nNeapolitana, taneční to píseň pastorálního karakteru od Baldas-\nsara Donata (f 1603) pro smíšený sbor. —Passacagliu pro var-\nhany od Frescobaldiho, nej slovutnějšího varhaníka v první po-\nlovici 17. století, již p. Promberger na harmonium výtečně před-\nnesl. Posledních pět Čísel týkalo se vývinu opery. Historie má\nVirgilia Mazzochiho (1595—1646) za muže, jenž melodii nej-\nprv v novějším smyslu vyvinul. Caccini, znamenitý pěvec a\nskladatel (1500—1630) přednášel prvni zpěvy monodicky, totiž\nsola s průvodem nástrojů a považován byl od svých současní-\nků za vynálezce a reformátora tohoto druhu zpěvu. Mimo jiné\nsložil opery : Euridice, z níž jsme canzonetu slyšeli. . Zpívalat\nji slČ. Chvostová významně. Dále proveden byl závěrečný zpěv\nz opery Ariadně, kterou Claudio Monteverde r. 1607 složil.\nMonteverde (1565—1649) překročil směle tuhé vazby pravidel\nsvých současníků a odvážil se na mnohé kombinace akkordů\na nepřipravené dissonance, což bylo tehdáž něco neslýchaného.\nNe méně zajímal nás recitativ a arie z opery Alcesty od Lul-\nlyho (1683—1987). Průvod této arie je slabý, jen jednoduše\nharmonicky Čtyrhlasý. Následující terzetto z opery „Marco Re-\ngolo\" od Alessandra Scarlettiho, jakož i jeho dvě milostné pí-\nsně jsou melodiesní, ušlechtilého výrazu a vynikají polyfonním,\neffektním a krásně pracovaným průvodem. Scarlatti byl pravým\nreformátorem dramatické recitace co do vynalezení ušlechtilých\nmelodií a duchaplného instrumentálního průvodu. Dále slyšeli\njsme hluboce promýšlenou altovou arii z opery „La clemenza\ndi Tito\" od Leon. Lea (1994—1742), pak originální deklama-\ntorně velmi správnou a hojnými trilky ozdobenou ariettu „Pa-\npageny\" od N. Jomelliho. Co příklady balletní hudby a vir-\ntuosních skladeb pro piano jsme slyšeli Rigaudon z opery „Dar-\ndanus\" od Fil. Rameaua vynikající zvláštními orkestrálními\neffekty (pizzicaty), samostatnými motivy a novými harmonický-\nmi obraty. Klavírní skladby „Allegretto seherzoso\" od Scar-\nlattiho — romanci od pařížského varhaníka Balbastre a l'Egy-\nptienne od Rameaua provedl p. Promberger výtečně. Závěrek\nkoncertu tvořily skladby Seb. Bacha (Závěrečný sbor zkantaty\nleh habe viel Bekummernis a Andante pro piano á housle z\nH-moll sonáty) a Handla (sopránová arie oratoria „ Jefta\" a\nvelkolepé Allelujah). Veškeré skladby byly výborně provede-\nny a jmenovitě dlužno zmíniti velkých zásluh p. Frant. Čer-\nného, jenž nastudovav veškeré v koncertu provedené sbory s\npečlivou obeznal ostí je řídil.\n\nZ Varšavy. (Muchanova. — Koncert St. Moniuszky.)\nMám za to, že vám nebude známo, kdo jest ona dáma, kte-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8383, "texte": "Též R. Wagner svou brožurku: Das Judenthum in der Musik\nvěnoval. Paní Muchanova je rodilá hraběnka Nesselrodeova a\nvystupovala pod jmenem Kalerghisova v širších kruzích, jsouc\nvýtečnou pianistkou.\nProslulý zdejší skladatel Stan. Moniuszko uspořádal před\nnedávnem svůj výroční koncert, jenž se těšil rozhodnému vý-\nsledku. Moniuszkova nová skladba „Paní Twardoivskáu (ba-\nlada Av Mickiewicze) líbila se velice. Je to věru ku podiva,\nkterak mohl skladatel na tak malých rozměrech předmětu zos-\nnovati skladbu tak velkolepou. Skladba ta Činí na posluchače\ntaký dojem, jako na diváka obraz ohromných rozměrů předsta-\nvující předmět genrový. Každá Čásť této skladby svědci o ge-\nnialnosti Moniuszkovy.\nZ Hamburku. (Oratorium Ruth od Otta Goldschmidta.)\nDne 5. května provozovalo se tu zde poprvé oratorium\nkteré se potkalo s velmi příznivým výsledkem, byvši\nřízeno od skladatele s velkou obezřelostí a rázností. Dílo to\nmá název biblická idylla dle slov svatého písma. Jsou to je-\ndnoduché ale významné obrázky, které poskytly skladateli pří-\nležitost k rozvinutí svých tvůrcích sil. Co do hudby Otta Gold-\nschmidta, jeví se v ní všude obratná, s formou obeznalá ruka\nútlocitného hudebníka, jenž sobě vymáhá při všem tom, že ne-\npodal něco neobyčejně nového a značného, přec nepodmíněné\núcty naší. Ze saloných partií je nejpůsoblívěji partie Ruth na-\nkreslena , co zatím sbory tvoří nejzdařilejŠí část celého díla.\nSkladatel oděl biblická slova hudbou naskrz moderní, a proti\njeho pojmutí dalo by se tak ledacos namítati. Sbory jsouce\npříliš na effekt vypočítány, rusí jednotu celku; když jsme za-\nvřely oči, zdálo se nám často, že slyšíme hudbu některé velké\nopery. Instrumentace se skladateli skvěle vydařila, ale je pro\nbiblickou selanku příliš lesklá a operní. Provedení bylo naskrz\nokrouhlé. Nejvíce vynikla světoznámá Jenny Lindova — Gold-\nschmidtova — švédský to slavík — v partii Ruth, kterou v ideál-\nním spůsobu provedla. Její hlas a velkolepé umění poutaly\nobecenstvo neodolatelným kouzlem; mohútná vášeň a úchvatný\nzápal, jimiž geniální ta paní své partii životu dodala, nevymizí\nnám z paměti. Mimo ni účinkovala v oratorium paní Joachi-\nmová, p. Otto Wagner a Aug. Keller.\nZ Mnichova. (Nová opera od Jana Rainsbergera.)\nY sobotu dne 23. května dávala se zde poprvé romantická\nopera „Die 7 Raben\" (slova od Bonna), hudba od Jana Reins-\nbergera s velmi příznivým úspěchem, a skladatel byl 4krát hlu-\nčně vyvolán. Hudba má sice barvitost Wagnerovské hudby;\navšak je při tom melodiesní. NejlepŠí čísla opery jsou mezi ji-\nným lovecký sbor, jímž začíná první jednání, přádelní píseň,\nterzett, více arií atd.\nZ Vídně. (Nový operní dům.)\nNové operní divadlo bylo v úterý dne 25. května poprvé\notevřeno představením Mozartovy opery „Don Juan.\" Veškeré\nplány a nákresy k tomuto divadlu pocházejí od architekta van\nder Nůlla a Siccardsburga. Budova ta může se co do hlavních\nzákladů nazvati originální, avšak forma místností pro diváky\nupomíná na divadlo la Scala v Miláně a Carlo Felice v Ja-\nuově -—na tak zvanou vejcitost. Sloh je vůbec renesanční, jenž\npřede všemi svědčil oběma mistrům. Celý dům je 62°, 3', 6\"\ndlouhý a 51°, 0', 0\" široký. Ventilace zařízená dle zcela nové\nsoustavy, je dle návrhů prof. Dra Bohma a prof. Hegera. Osvět-\nlení celého domu děje se plynem a sice 4000 plameny. Di-\nvadlo obsahuje 99 loží, 352 uzavřených sedadel v parketu, 86\nsedadel v parteru, 246 sedadel ve vrchních patrách, 131 svo-\nbodných sedadel na třetí galerii a 320 na čtvrté galerii. Celé\ndivadlo pojme as 2700 osob. Ve foyeru jsou obrazy od mistra\nSchwinda představující vyjevy z nejvýtecnějsích oper znameni-\ntých skladatelů. Místnost pro diváky je dekorována bíle ve\nzlaté a záclony jakož i čalouny loží jsou zhotoveny z červené\nlátky hedbávné. Operní dům počal se dne 16. prosince 1861\nstavěti a byl dne 15. května 1869 ukončen. Náklad nan ob-\nnáší vyjímaje veškerou vnitřní úpravu as šest milionů zlatých.\nV operním dome nachází se také byt operního ředitele, kance-\nláře, knihovny, 3 malírny, více skladišť a bytů pro divadelní\nzřízence.\nZ Milevska. (Slavnost svěcení praporu zpěv. spolku „ Vlastislava.**)\nJiž Y sobotu před svátky svatodušními začali vŠŠeti prapory\ndo oken , kdežto Členové zpěv. spolku dali vystaveti slavnostní\noltář blíž kostela na náměstí, kde se měl zasvčtiti prapor nás\nBohu, vlasti a národu. Hlavní ulice, kterou slavnostní průvod\nse ubírati mel, byla okrášlena; s každého domu skoro vlál pra-\npor nejvíce červeno-bílý a modro-bílý. Na Čelnějších domech\nbyly nápisy a okrasy skvostnější. Večer bylo město osvětleno\na uspořádáno zastaveníČko ctěným kmotrám. Již o T/04 hodině\nodpolední sešel se spolek ve školní budově a o 4. hod. vyšel\ns hudbou v Čele v krásném pořádku a ubíral se k domu kmo-\ntry praporu, ctěné paní Jobanně Vorlové. Spolek zapěl před\nokny paní kmotry tři přiměřené sbory a hudba zahrála vhodné\nkusy. Objevivší se pí. kmotra byla srdečně a upřímně uvítána.\nK 8. hod. spolek rozloučiv se s hostiteli, vracel se zpět. Přes\nměsto hrála hudba a spolek pozdravován nadšeně z oken. V de-\nset hodin mělo se opět vyjiti k ostatním kmotřím a k protek-\ntoru spolku. Již o půl deváté rozsvěcováno v oknech. Každý\ndům, každé okno hořelo v plamenech, v každém i v nejchud-\nším domě hořelo několik svíček. Musím vyznat že takové\nosvětlení mČsta. bylo důstojno slavnosti i měšťanstva. Krásné\nbyly též transparenty v oknech. O 9. hod. vyšel zpěv. spolek\ns hudbou v Čele a před okny starosty svého provolal tomuto\n„Sláva.\" Odtud ubíral se spolek se starostou městem a pro-\nvolal před okny p. měšťanosty našeho „Sláva.\" Mezi tím vy-\npálen uprostřed města na kašně ohňostroj, který ozářil celé velké\nnaše náměstí. Průvod přišel s přečetným davem obecenstva před\ndům ctěné paní matky praporu a kmotra, kdež zapěl zpěv. spo-\nlek zastaveníČko. Průvod hnul se po té k protektoru spolku,\np. Bedřichu Sebkovi, kdež spolek zapěl sbor a dvě písně, a\nhudba zahrála „Kde domov můj\", načež provoláno hlučně a\nsrdečně „Sláva\", „Na zdar\" protektoru spolku a probudilému\nměšťanstvu. Za zvukem „Naprej\" kráčel na to spolek „VlastD\nslav\" a s ním celý dav lidu městem nazpět ke škole, odkud byl\nvyšel, kdež se lampiony složily, načež každý zcela uspokojen\nodebral se na lůžko. Spolek rozcházel se skoro o půlnoci. Druhý\nden dne 17. května zahájen byl o 5. hod. střelbou z moždířů\na hudbou, která procházela městem. V 7 hodin shromáždil se\nspolek „Vlastislav\" ve školní budově s hudbou, aby přivítal\nspolky a deputace spolků okolních. Po 7. hod. přibyl spolek\n„Lužničan\" bechynský, pak hosté z Tábora, zpev. spolek sel-\nčanský a j., jim všem vyšlo se vstříc. Uvítání bylo s obou\nstran velmi srdečné. Na to odebrali se účastníci slavnosti k bytu\nstarosty zpev. spolku, odkud průvod vyjiti mel. Tam shro-\nmáždily se též všechny živnostenské spolky se svými prapory a\nv zahradě zpěv. spolkové a družičky. Průvod šel v následu-\njícím pořádku: Napřed hudba, která hrála „Naprej\", za ní stu-\ndentstvo dosti Četně zastoupeno, neboť nás navštívili někteří\nz Písku a z Tábora, pak všechny živnostenské spolky s pra-\npory, za nimi deputace hasičského sboru z Tábora, za těmi při-\nbylí zpěv. spolkové se svými prapory, za těmito družičky, pak\nzpěv. spolek „Vlastislav\", kolem něhož nesli mládenci pochodně.\nZa spolkem Šla matka praporu s protektorem spolku, za ní kmo-\ntra s p. kmotrem, a za nimi zemský poslanec Karel Faber, de-\nputace zpev. spolků cizích , okresní zastupitelstvo, městské za-\nstupitelstvo, starostové živnostenských spolků. Před dámami a\npány nesla jedna družička skvostné pentle, druhá památní knihu.\nPrůvod uhíral se zvolna městem k slavnostnímu oltáři na ná-\nměstí, kdež jej očekával důstojný náš pán děkan Gotthard Ho-\nlubář. Od oltáře po obou stranách rozstavily se živnost, spolky,\nmezi tyto družičky a u prostřed zpěv. spolky. Prapor položen,\nna oltář. Po stranách usadili se dámy a pánové, a před oltá-\nřem stáli neb sedeli pánové, kteří měli zatloukat hřeby. Všechny\nchmury a tmavé mraky včerejšího dne se rozprchly, aby dovr-\nšena byla slavnost naše. Za hlubokého ticha vystoupil statný\nstarosta zpěv. spolku milevského p. K. Volgan, a měl k zástu-\npům vzletnou řeč. Když byl pan starosta ukončil, tu celý dav\npropuknul v nadšený jásot. Na to předstoupiv důstojný p. děkan\noslovil shromáždění a vykonal církevní obřady, načež zatloukány\nhřeby za pronášení přiměřenýbh hesel. Po zatlučení hřebů ode-\nvzdán prapor matkou praporeČníkovi. PraporeČník p. Em. Schor-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8418, "texte": "nik, přijav prapor z ruky p. matky promluvil ohnivé k zástupu,\na řee jeho přijata s jásotem. Tím ukončena slavnost před chrá-\nmem, průvod hnul se ku kostelu, kde sloužena byla slavná mše\nsvatá. Po mši odebral se průvod ku školní budově. Přišed\npřed školní budovu, zastavil se a prapory zpěv. spolků uloženy\nuvnitř, načež celý průvod bral se dále k p. Vodňanskému, od-\nkud Se bylo vyšlo , načež v brzce se rozešel a hosté přibylí\nodebrali se k společnému obědu. Ve 4 hod. odpoledne sešli se\nveškeří Členové zpěv. spolků k společné zkoušce; pak odebrali\nse s prapory do zahrady pana Vodňanského, kde odbývána byla\nbeseda. K 6. hod. začal se společný zpěv. Všechny kusy byly\nprovedeny velmi precisně. Po té nastala taneční zábava, která\nbyla velmi nenucená a přátelská a až do bílého rána trvala.\nPo půl noci odjeli za hřímavého volání „Na zdar* a „na shle-\ndanou\" hosté. Ku konci dodávám ještě, že k slavnosti došly\ntelegramy a přípisy od zpěv. spolku „Závise\" v Hluboké, od\nrodáků milevských z Prahy, od zpěv. spolku „Slavoje\" v Kar-\nlině, od J. Milde-ho, a od zpěv. spolku a občanské besedy\nmŠenské.\nZ Josefova. (Svěcení praporu zpěv. spolku „Ples.\")\nSlavnost svěcení praporu zpěváckého spolku „Ples\", která\nse dne 17. května konala, byla v skutku velkolepá. Množství\ndomů ozdobeno bylo dlouhými praporci, menšími praporeČky,\nvesměs barev národních, věnci a nápisy. Se štíhlé věže vlál mo-\nhutný Červenobílý prápor vesele nad ulicemi živějšími než jindy,\nruchem od samého rána rozechvěnými. Y slavnosti zúčastnili se\nSokol jaromeřický, kralohradecký, pardubický, oupický, novo-\nměstský, opočenský (s Četnou vlastní hudbou), tuším novopacký\nv Čele majíc bratra Postlera, pak zpeváČtí spolkové: pardu-\nbický, královéhradecký, smiřický, kuklenský, opočenský, třebe-\nchovický „Oreb\", polický, náchodský, králodvorský a liořický;\nvesměs asi 250 zpěváků. Zpěv. spol. Slavoj v Chrudimi, dívčí\nspolek „Ludmila\" v Pardubicích a mužský zpěv. spol. v Ska-\nlici zastoupeny byly deputacemi. K desáté hodině konána zkouška\nve vojenské jízdárně sbormistrem „Plesu\" panem Novohrad-\nským. O 11. hod. Šlo se slavným průvodem do farního chrámu\nPáně k svěcení praporu a k slav. mši svaté za přítomnosti 17\npůvabných družiček, Šlechetných kmoter praporu: paní Emilie\nRaimannové, Marie Linhartové a Aloisie Jiráskové, pořadatelů\nslavnosti: p. J. Kleina, Paimanna otce a syna, velitele pevno-\nsti, brigádníka barona Bečka, vládního komisaře c. k. okres-\nního p. Wunsche, purkmistra pana Jos. Traxlera a jiných\nhostí přespolních a domácích. Obřad svěcení vykonal městský\nfarář důstoj. p. P. Sust vysvětliv vzletnou řečí význam zpěvu.\nPěvečtí spolkové přednesli při obřadě velebný chorál sv. Voj-\ntěcha a při mši svaté provedl jarý „Ples\" vokální mši s prů-\nvodem harmonia od A. Knorra s vložkami od Palestriny a „O\nmi Deus\" od Ulma. Po ukončených službách božích ubíral se\nzpáteční průvod ke Škole, kde se prapory uložily. Za vese-\nlými zvuky hudby vinul se nekonečný proud lidstva novoměst-\nskou branou k lesíku za Novým Plesem asi '/2 hod. od pevnosti\nvzdáleném. Hudba vojenská, opočenská a smiřická cestou se\nstřídajíce, téměř ani neumlkly. Asi 15000 lidí všeho stavu, po-\nvolání a stáří naplňovalo silnici před branou. Na rovné mýtině\nzřízen výstupek pro pěvce, před ním řeČniŠte, uprostřed stůl\npro nový prapor a vzácnější hosti. Sokolové o vroubili prostoru\na pustivse do středu, kdo tam náležel, tvořili tak malebnou\nhradbu. Po kratičkém odpočinku přednesli pěvečtí spolkové\nSkroupův sbor „Bývali Čechovéu ; na to vystoupivši slČ. Mi-\nlada Kleinova na řeČnište, zahájila postup slavnosti významným\na vzletuplným proslovem, který byl nekonečným voláním „Sláva\"\na „Na zdar\" shromážděného obecenstva sprovážen. Když byly\nnejprv paní kmotry obřad zatloukání hřebů vykonaly, učinil\ntaktéž pan farář josefovský, po něm vládní komisař slovy „Bůh\nžehnej dílu tomu!\" Komandující generál p. baron Beck vý-\nmluvně vyslovil na to přání, aby jako hlasy pěvců líbeznou se\nozývají harmonií, lad ten pěvecký spolek a veškeré občanstvo\nvždy opanovával. Slova ta, jakož i zvláštní vlídnost a ochota,\nkterou p. generál slavnosti věnoval, uneslo veškeré posluchače\nv jásot povděků. Po něm zatloukl hřeb purkmistr p. Traxler\ns heslem: „Vlasti a králi\", prof. Štefan pronesl heslo: „Na po-\nČest a nepřetržitou spojitost historických práv koruny Svato-\nváclavské!\" Starosta Sokola Královéhradeckého p. J. U. C. Lo-\nrenc pronesl ve jménu shromážděných Sokolů: „Tužme sílu\nSokolů k hájení práv národa!\" Ve jménu pěveckých jednot za-\ntloukl hřeb p. prof. Tysovský ; studentstvo zastupoval ředitel p*.\nJiljí Jahn, řka: „V osvětě spočívá naše budoucnost, osvětou pro-\nklestíme si dráhu k svobodě.\" Pan katecheta Střebský z Par-\ndubic jmenem slav. jednoty „Ludmily\" vzbuzoval ku vzniku a\nrozkvetu pěveckých jednot dívčích. Mimo tyto proneslo ještě\nvíce pánů významná hesla, až pak řadu obřadu ukončil sbor-\nmistr, praporečník a jednatel „Plesu\" p. Novohradský, Klimeš\na L. Raimann. Před odevzdáním praporu promluvila pí. Emilie\nRaimanova jmenem kmoter s neobyčejnou výmluvností k pěv-\ncům a uchvátila veškeré obecenstvo. Po dojímavých slovích sL\nKleinové odevzdán byl prapor do rukou praporeČníka „Plesu\"\np. Jos. Klimeše. Odevzdaný prapor velikého objemu z těžké,\nbílé hedbávné látky má na červeném poli velikého, stříbrem\nvyšívaného českého lva a na půdě bílé zlatem vyšívaný nápis\n„Ples\" u prostřed věnce. Kolem krajů jde modrá proužka,\nv niž splývají dlouhé stříbrné třásně. K lyře na špici žerdě\npřipnuty jsou modré, zvláště těžké fábory, z nichž jeden má\nstříbrem vyšívané heslo pěvecké jednoty a druhý věnovací slova\nspanilomyslných dárkyň „ Vlasti lásku, sláva hrdinůmVý-\ntečná s historickými zmínkami proplítaná řeč jednatele p. Lud.\nRaimanna provázena byla nadšeným provoláváním „Sláva a Na\nzdar.\" Mezi tím dělo se ve velkém vojenském stanu, který p_\ngenerál sám postaviti rozkázal, podpisování vzácnějších hostů a\nobřadníků slavnosti do památní knihy; načež vojenská hudba\nstřídavě se zpěváckými spolky udržovala posluchaČstvo v ra-\ndostném rozechvění. Pěvci přednesli velmi precisně a jaře sbory\n„Přípitky\" od Vasáka — „Český zpěv\" od Václ. Kalivody —\n„Rekův sen\" od Karla Slavíka. Tím Časem také došly pořa-\ndatelův slavnosti četné telegramy z blízka i z daleka, jmenovité\nz Nové Paky, Zábořic, Něm. Brodu, Prahy, Úpice, z Pardubic,\nChrudimi, Chocně, z Králové Dvora, Králové Hradce, pak &\nPetrovaradína, z Vrsce (od jarého srb. zpěv. spolku) a ze\nSrbského Bělehradu. K šesté hodině začali se zástupové roz-\ncházeti, ubírajíce se k pevnosti. Večer očekávala mladý lid zá-\nbava v Josefově, taneční beseda, která trvala za velkého úča-\nstenství až do rána.\n\nN. L.\n\nŠum.\nZ Domažlic. (Vycházka zpěv. spolků.)\nPíšu Vám tenkráte o překrásném výletu, který naši spol-\nkové v bratrské sjednocenosti do pomezních hor Šumavských\nbyli podnikli. Oba zpěv. spolkové „Břetislav\" a „Jitka\", be-\nseda, junácký sokol, vyšli si v úterý za příznivého počasí do\nhor. Již brzy z rána shromáždilo se přes 200 výletníků na\nurčené místo; na dané znamení hnul se celý zástup k pochodu\na spěchal lesy Domažlickými k památnému Cerchovu, kamž o-\nkolo 10. h. dorazil a krásnou vyhlídkou se na chvíli bavil..\nZpěv. spolkové zapěli zde na požádání p. okresnímu hejtmano-\nvi, jenž přítomen byl, jeho zamilovanou píseň: „Nad Berounkou\"\na ještě některé jiné sbory. Odtud se hnul průvod k známé\n„české studánce\", kde déle se pobylo. Při nabírání vody dáno\nza každý koflík krejcar na národní divadlo a sebralo se celkem\n2 zl. Pouť jsme konali u Volmanské myslivny, kde společný\noběd přichystán byl. Hudba, tanec, zpěv střídaly se vesele.\n\nZ Pardubic. (Malá slavnost dívčího spolku Ludmily.)\nO chvalitebném si počínání dívčího pěveckého spolku Lud-\nmily pronesli se již vícekráte chvalitebné hlasové u veřejnosti,\njakož i došly ocenení zásluhy osob, které neunavené pracují ku\nzdaru spolku. Ze však spolek našich dívek snahy tyto uznává\na ctí, zejmena ušlechtilou a neúnavnou péci neocenitelné sta-\nrostky spolku, paní Bož. Jahnové, o tom podal důkaz uspořá-\ndáním malé slavnosti v předvečer jejích jmenin dne 10. kvétna\nv místnostech reální školy. Y slavnostné okrášlené místnosti za-\npéli členové řízením ředitele p. P. Tom. Střebského ctverozpév\nJarní od K. Bendla, dvojzpév Ukolébavka od Abta a dva čle-\nnové spolku duetto od Mendelssohna velmi zdařile. Konec u-\ncinén malým divadelním představením. Provedliť členové spol-\nku velmi dobře : Chtěla mít hrdinu, dramatický žert v 1 jedn*"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6278, "texte": "od Antonie Melisové, což velmi překvapilo. Na upomínku po-\ndána milované starostce p. prof. Kostencem mistrně vyvedená\npodobizna v ověnčeném rámci s srdeČuým přáním- by krásnou\nčinnost svou zachovala spolku ještě : Mnogaja ljeta !\n\n—l—\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* První zábava zpěv. spolku „Lukeš11 na Smíchově,\nkterá se dne 26. květ. odbývala, byla rázu žertovného a\nvypadla v skutku velmi skvěle rozjařivši četné a vybrané\nobecenstvo k smíchu a k hlučným potleskům. Každé číslo\ntěšilo se výtečnému provedení a hojné pochvale jmenovitě\nvšak roztomilý sbor „Ptáče\" od Jos. Bergmanna, — „Klep-\nny\" hudební žert od Dra. Javůrka a „Zvířecí kvartet to\"\nod Brixena, ačkoliv i sbory „Ples Čechů\", sbor od Hynka\nVojáčka s barytonovým sólem, jejž p. Bohm přednesl a\npak „Výprask\" sbor s tenorovým sólem od Pavla Křížkov-\nského velice se líbily. Slečna Mrázkova přednesla velmi\nzdařile nový a pěkný solový výstup od J. Stankovského a\nosvědčila skutečně nevšední nadání herecké. Polka pro\nmerlotiny od Jos. Pauknera přispěla nemálo k rozveselení\nobecenstva, avšak ještě více deklamace p. Mošny, která\nzbudila homerický smích a vřelé přání, aby šťastný dekla-\nmator nějakou deklamaci přidal, čemuž také p. Mošna vy-\nhověb přednášeje „Novou Arkadii.\" Sbory řídil obezřele p.\nmistoředitel Kučera. Zábava byla srdečná a trvala pozdě\ndo noci. Na vyzvání p. H. Blažky, horlivého úda Lukeše\nusadili se jaří pěvci do vedlejší místnosti, kde se dlouho\npospolu bavili.\n* Výbor zpěv. spolku smíchovského „Lukesu odbýval dne\n19. května schůzi, v kteréž především usneseno, že spolek sú-\nČastní se slavnosti svěceni praporu prvního spolku vzájemně se\npodporujících řezníků pražských. Dále ustanoveno, že dne 26.\nkvětna odbývati se má zábava pro členy přispívající. Za Členy\nČinné přijati byli pp. Prokop Stanislav a Tomáš Suchý, p. Sta-\nnislav zvolen praporecníkem na místě z jednoty vystouplého p.\nKubíka. Mimo to uzavřeno k návrhu p. Streita, aby ve pro-\nspěch fondu pro chudě dítky Škol smíchovských založeného řidi-\ntelem smíchovských škol p. Zoubkem, uspořádána byla v mě-\nsíci červnu velkolepá zahradní slavnost za laskavého spoluúčin-\nkování sl. zpěváckých spolků „Hlaholu\" a „Lumíra\" a spolku\ndivadelních ochotníků smíchovských. Spolek divad. ochotníků\nsmíchovských „Beseda\" bude požádán, aby jeviště své ku pro-\ndukcím zpěv spol. „Lukeše\" pro vždy propůjčil.\n* Zpěváčky spolek Lumír uspořádal v neděli dne 23. květ-\nna výlet do Roztok, jenž se jak náleží dobře vydařil. Sešlo se\nke bO. clenu, nacez o půl 2. h. odp. se vyšlo z nových spol-\nkových místností „u zlaté lodě\" s praporem. Mezi členy jsme\npozorovali též p. ředitele Jos. Drahorada v Čele. Po dráze\npřijelo též mnoho malostranských dam vlasteneckých do Roztok,\ntak že byla zábava velmi pěkná. Mezi zábavou slyšeli jsme\ntéž několik pěkných sborů, jmenovitě: Kadrylu z ruských pí-\nsni od Ed. Nápravníka. — Oikáni od Ed. Yogla. — Hrdinský\nsbor „U boj\" od Zajíce. — Rekův sen od K. Slavíka. Yýlet\nse ukončil o půl 8. h. večer a každý nerad opouštěl háj Roz-\ntocký. O 9. h. vrátil se spolek do Prahy a uloživ prápor do\nspolkových místností provolal p. řediteli „Na zdar!\", načež se\nrozešel. _\n* Karlínský „Slavoj\" odbýval dne 22. května valnou\nhromadu. Schůzi zahájil a řídil předseda p. K. V. Paule;\npřítomno bylo 34 členů. Po zahájení čtena jednatelská\nzpráva, v kteréž trefným spůsobem vylíčena byla doba\nprávě minulá. Ze zprávy té vyjímáme, že spolek čítá 2\nčestne, 7 zakládajících, 27 přišpívajících a 40 výkonných\nčlenů. Jmění spolkové obnáší na hotovosti 43 zl, r. č., dle\ninventáře 530 zl. r. c. Ku konci vzdány díky dárcům je-\ndnoty, zejmena p. J. p. Hladíkovi za darované spolku tuhé\ndesky na sbory a p. Harflovi za 14 svazků „Zaboje.\" Po\npřečtení jednatelské zprávy vykonána volba výboru a zvo-\nleni jsou: p. MDr. Verich předsedou; A. V. Paule, místo-\npředsedou; K. Bodlák, jednatelem; Bedřich Kirchner, ředi-\ntelom; V. Picko, místoředitelem; J. Harfl, pokladníkem; M,\nZvěřina, kontrolorem; J. Daněk, obřadníkém; H. Smitka, li-\nstovním. Za náhradníky : p. Pele, Obraz, Vopálká, Lahoda.\nZ volných návrhů vyjímáme návrh jednatelův, aby zvoleno\nbylo tříčlenné komité k přepracování stanov. Návrh byl\npřijat a do komité zvoleni p. Lahoda, Plicka a Vopálka.\nV neděli dne 23. května uspořádal „Slavoj\" vycházku do\nHlubocep, která se nad míru pěkně vydařila. Hlavní zá-\nsluhu o zdaření vycházky získali si majitelé pivovaru ne-\nzištností svou.\n* V „Ouluu bude prý ženský pěvecký sbor vedle už stá-\nvajícího vyučování zpěvu mužských členů zaveden. Oba sbory\nmají po dokonalém vycvičení spojití se v sbor smísený.\n* Zpěv. spolek „Sumavanu v Klatovech se usnesl, že\nvyšle zástupce ke sněmu zpeváckých spolků, jenž se\nv Praze dne 17. května. Zástupcem měl býti p. prof. Smilauer,\nkterý vsak za příčinou choroby své, tyto dny náhle jej stihnuv-\nši do Prahy odebrati se nemohl, následkem Čehož nebylo zá-\nstupce Klatovského spolku zpěv. v dotčené schůzi v Praze od-\nbývané.\n* Zpěv. spolek „Tyl\" v Hoře Kutné uspořádal pro své\npřispívající údy dne 27. května 1869 v místnostech městské\nstřelnice akademii za ochotného spoluúčinkování p. Ferd. Koub-\nka, Čl. České opery a ctěných dam hudebního odboru „Vesny.\"\nProgram: Slavnostní ouvertura odLeithnera, přednesla kapelasl.\nsboru ostrostřeleckého. — Skřivánek, žertovný sbor od dr. Ja~\nvůrka, — Arie, zpíval p. F. Koubek. — Deklamace předn. p.\nVozka, úd spolku. — Ouvertura „Cikánka\" od Balféa. — Zá-\nvěreční sbor I. dílu „Stvoření světa\" od Haydna s průvodem\norkestru. ~ Arie, zpíval p. F. Koubek. — Úvodní sbor z zpě-\nvohry „Prodaná nevěsta\" od B. Smetany. — Písně zpíval p. F.\nKoubek. — Pochod z opery „Templáři na Moravě\" s průvodem\norkestru od Karla Sebora.\n* Zpěvácký spolek „Krakonoš\" ve Vysokém uspořádal v\nneděli dne 30. května v sále „u Červeného lva\" besedu. Na\nprogramu byly mimo deklamace sbory 3 „Zpěv Slovanů\", „Žen-\nský klep\", „Tři jezdcové\", „Kytičky\", pak žertovné terceto\n„Klepny\" a „Zvířecí kvarteto''. Po produkci následovala taneční\nzábava. Začátek o 8. hodině večerní.\n* Poličský ,,Kollár\" uspořádal dne 30. května zpěvní\na taneční zábavu. Na programu byla operettka „Kvas krále\nVondry\" od Dr. Illnera.\n* Čtenářsko-zpěvácký spolek „Chochol\" ve Svítavce uspo-\nřádal dne 30. května besedu. Na programu byly sbory: Večerní\nzvon, od Lev. Belly — Honza — Hornická a Polka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "126", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.4.1", "titre_corps": "Z Milána dne 26. května. (Nové opery od Gr. Verdiho — C. Albertiho", "titre_sommaire": "Z Milána dne 26. května. (Nové opery od Gr. Verdiho — C. Albertiho", "signature_source": "—r—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.4", "debut_caractere": 766, "fin_caractere_exclue": 2976, "texte": "—r—\nZ Milána dne 26. května. (Nové opery od Gr. Verdiho — C. Albertiho\n— Pedrottiho — A. Bolognettiho. — Úmrtí Sarmienta a Pervzzi-\nniho. — Slavnost v Pesaru. — Nové vydání opery „Forza del\ndestino.\")\nJak Časopis „Independencebelge\" tvrdí, hodlá G. Verdi slo-\nžití operu „Patrie\" dle stejnojmenného dramatu od Sardoua.\nSardou slíbil slavnému skladateli, že zpracuje svou činohru v\ntext operní. — Armando e Maria jest titul nové půvabné o-\nperetty od maestra Carla Albertiho, která se provozovati bude\nv Neapoli na divadle „dei Fíorentini.\" Úsudek kompetentních\nsoudců o této operettce jest velmi příznivý a sám znamenitý Mer-\ncadante vyjádřil se co nejchvalnšji o tomto díle, které prý bu-\nde slaviti triumf. — Je pravdě podobno, že se bude nová o-\npera Ulema la schiava od Pedrottiho, která se mela provozo-\nvati minulý karneval v Benátkách, dávati teprv v příštím pod-\nzimku na městském divadle v Bologni. — Z časopisu „Epta-\ncordo\" se dovídám, že dokončil hrabě Alessandro Bolognetti-\nCenci novou operu „Za Cenci.u — Novou a bolestnou ztrátu\nutrpělo hudební umění úmrtím obratného skladatele Salvátore\nSarmienta, jenž před nedávnem v Neapoli v 50, roku svého\nstáří zemřel. Sarmiento složil dvě opery: Alfonso dAragona\na Valeria a byl ředitelem královské kapelly v Neapoli. Z Be-\nnátek nás došla zpráva, že tam zemřel chvalně známý básník a\noperní libretista Giovanni Peruzzini v 54. roce věku svého. Se-\npsal libretta k operám: Jone — Duca di Scilla — Contessa\ndAmalfi, uvedené v hudbu od Petrelly —, II borgomastra di\nSchiedam> uvedené v hudbu od L. Rossiho. — Gli ultimi gi-\norni di Sídi a Candiano IV. uvedené v hudbu od Ferrariho,\njakož i mnohá jiná. — V srpnu t. r. bude se v Pesaře, rodi-\nšti to Gr. Rossiniho na počest jeho odbývati velká hudební slav-\nnost, v níž zpěvem úcinkovati budou sic. Teresa Stolzova, obe\nsestry Marchisiovy, tenorové Graziani, Capponi a Montanaro, ba-\nrytonisté Graziani, Cotogni a Sanarcia, bassisté Angelini a Lui-\ngi Yecchi. Orkestr bude řídit Mariani. Nákladem obchodníka\nv musikaliích Tita Ricordiho vyšlo právě nové vydání opery\"\nForza del destino, které je velmi vkusné. Nachází se na něm\npodobizna Verdiho a facsimile několika piec tohoto proslavě-\nného komponisty."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "126", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.4.2", "titre_corps": "Z Petrohradu. (Historický koncert Prombergrův. — Fr. Černý.)", "titre_sommaire": "Z Petrohradu. (Historický koncert Prombergrův. — Fr. Černý.)", "signature_source": "—t", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.4", "debut_caractere": 2978, "fin_caractere_exclue": 7521, "texte": "—t.\nZ Petrohradu. (Historický koncert Prombergrův. — Fr. Černý.)\nNebude snad od místa, pakli vám sdělím program a výsle-\ndek historického koncertu p. Prombergra, jenž se dne 11. du-\nbna odbýval. Ku koncertu tomu podal p. Gerstl obecenstvu v\nstručných obrysech přehled dejů a škol, jimiž se vyvinulo hu-\ndební umění od primitivních začátků až k nynější výši. Ko-\nlébku naší nynější hudby možná nalezti v shromážděních prvních\nkřesťanii, kteří vyjadřovali svou zbožnost jednoduchými písněmi.\nVzrůstající shromáždění křesťanů vyžadovalo vícehlasých zpěvů\na v nich shledáváme pravý základ vývinu naší hudby. První\npokusy vícehlasých zpěvů udělal mnich Hucbald (f 932) dílem\nČtyrhlasé v rovném pohybu, dílem dvouhlasé s dissonujícími\nintervally, což nelibě znělo. Guido z Arezza (f 1050) zlepšil\ntento spůsob psaní, aniž by zvláštních dosáhl úspěchů. Pakliže\njsme při otevření koncertu slyšeli pěknou, papeži Innocenci III.\npřipsanou hymnu, která libozvučně a harmonicky zněla, to máme\nzpracování p. Prombergrově co děkovati. Dále provedeny byly\ndva sbory Ad sancta sanctorum a Miserere od Palestriny —\n130. žalm, chorální melodie od Goudimela, od Orlanda di Lasso\nharmonisovaná. Palestrina, žák Claude Goudimela, jenž založil\nr. 1540 v Římě hudební školu, očistil tehdejší kontrapunktickou\ncírkevní hudbu od všech světských přívěsků a j Šibřinek a roz«\nvinul imponující velebnost a velkolepost slohu, o Čemž oba\nSvrchu udané sbory skvělé svědectví vydávají. Goudimel slo-\nžil mnoho žalmových melodií, jichž se až dosud užívá u evan-\ngelíků ve Francii a z nichž některé přijaty jsou též od Lute-\nránů. Po těchto číslech nejstarší církevní hudby slyšeli jsme\nněkolik starších světských skladeb : 2 milostné písně krále Na-\nvarrského Thibauta, které jsou velmi půvabné — starofrancouz-\nskou vánoční píseň, jejíž skladatel nebyl udán na programu,\nkterá ale pochází bezpochyby od Eustache de Caurroy (okolo\nr. 1580). Slč. Klemmova zapěla ji s náležitým výrazem. Dále\nslyšeli jsme efřektní a dobře zpracovaný čtyrhlasý madrigal od\nanglického loutnisty Johna Dowlanda (1600.) — Yilanella alla\nNeapolitana, taneční to píseň pastorálního karakteru od Baldas-\nsara Donata (f 1603) pro smíšený sbor. —Passacagliu pro var-\nhany od Frescobaldiho, nej slovutnějšího varhaníka v první po-\nlovici 17. století, již p. Promberger na harmonium výtečně před-\nnesl. Posledních pět Čísel týkalo se vývinu opery. Historie má\nVirgilia Mazzochiho (1595—1646) za muže, jenž melodii nej-\nprv v novějším smyslu vyvinul. Caccini, znamenitý pěvec a\nskladatel (1500—1630) přednášel prvni zpěvy monodicky, totiž\nsola s průvodem nástrojů a považován byl od svých současní-\nků za vynálezce a reformátora tohoto druhu zpěvu. Mimo jiné\nsložil opery : Euridice, z níž jsme canzonetu slyšeli. . Zpívalat\nji slČ. Chvostová významně. Dále proveden byl závěrečný zpěv\nz opery Ariadně, kterou Claudio Monteverde r. 1607 složil.\nMonteverde (1565—1649) překročil směle tuhé vazby pravidel\nsvých současníků a odvážil se na mnohé kombinace akkordů\na nepřipravené dissonance, což bylo tehdáž něco neslýchaného.\nNe méně zajímal nás recitativ a arie z opery Alcesty od Lul-\nlyho (1683—1987). Průvod této arie je slabý, jen jednoduše\nharmonicky Čtyrhlasý. Následující terzetto z opery „Marco Re-\ngolo\" od Alessandra Scarlettiho, jakož i jeho dvě milostné pí-\nsně jsou melodiesní, ušlechtilého výrazu a vynikají polyfonním,\neffektním a krásně pracovaným průvodem. Scarlatti byl pravým\nreformátorem dramatické recitace co do vynalezení ušlechtilých\nmelodií a duchaplného instrumentálního průvodu. Dále slyšeli\njsme hluboce promýšlenou altovou arii z opery „La clemenza\ndi Tito\" od Leon. Lea (1994—1742), pak originální deklama-\ntorně velmi správnou a hojnými trilky ozdobenou ariettu „Pa-\npageny\" od N. Jomelliho. Co příklady balletní hudby a vir-\ntuosních skladeb pro piano jsme slyšeli Rigaudon z opery „Dar-\ndanus\" od Fil. Rameaua vynikající zvláštními orkestrálními\neffekty (pizzicaty), samostatnými motivy a novými harmonický-\nmi obraty. Klavírní skladby „Allegretto seherzoso\" od Scar-\nlattiho — romanci od pařížského varhaníka Balbastre a l'Egy-\nptienne od Rameaua provedl p. Promberger výtečně. Závěrek\nkoncertu tvořily skladby Seb. Bacha (Závěrečný sbor zkantaty\nleh habe viel Bekummernis a Andante pro piano á housle z\nH-moll sonáty) a Handla (sopránová arie oratoria „ Jefta\" a\nvelkolepé Allelujah). Veškeré skladby byly výborně provede-\nny a jmenovitě dlužno zmíniti velkých zásluh p. Frant. Čer-\nného, jenž nastudovav veškeré v koncertu provedené sbory s\npečlivou obeznal ostí je řídil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "128", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.4.3", "titre_corps": "Z Varšavy. (Muchanova. — Koncert St. Moniuszky.)", "titre_sommaire": "Z Varšavy. (Muchanova. — Koncert St. Moniuszky.)", "signature_source": "N. L", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.4", "debut_caractere": 7523, "fin_caractere_exclue": 7627, "texte": "Z Varšavy. (Muchanova. — Koncert St. Moniuszky.)\nMám za to, že vám nebude známo, kdo jest ona dáma, kte-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8383, "texte": "Též R. Wagner svou brožurku: Das Judenthum in der Musik\nvěnoval. Paní Muchanova je rodilá hraběnka Nesselrodeova a\nvystupovala pod jmenem Kalerghisova v širších kruzích, jsouc\nvýtečnou pianistkou.\nProslulý zdejší skladatel Stan. Moniuszko uspořádal před\nnedávnem svůj výroční koncert, jenž se těšil rozhodnému vý-\nsledku. Moniuszkova nová skladba „Paní Twardoivskáu (ba-\nlada Av Mickiewicze) líbila se velice. Je to věru ku podiva,\nkterak mohl skladatel na tak malých rozměrech předmětu zos-\nnovati skladbu tak velkolepou. Skladba ta Činí na posluchače\ntaký dojem, jako na diváka obraz ohromných rozměrů předsta-\nvující předmět genrový. Každá Čásť této skladby svědci o ge-\nnialnosti Moniuszkovy.\nZ Hamburku. (Oratorium Ruth od Otta Goldschmidta.)\nDne 5. května provozovalo se tu zde poprvé oratorium\nkteré se potkalo s velmi příznivým výsledkem, byvši\nřízeno od skladatele s velkou obezřelostí a rázností. Dílo to\nmá název biblická idylla dle slov svatého písma. Jsou to je-\ndnoduché ale významné obrázky, které poskytly skladateli pří-\nležitost k rozvinutí svých tvůrcích sil. Co do hudby Otta Gold-\nschmidta, jeví se v ní všude obratná, s formou obeznalá ruka\nútlocitného hudebníka, jenž sobě vymáhá při všem tom, že ne-\npodal něco neobyčejně nového a značného, přec nepodmíněné\núcty naší. Ze saloných partií je nejpůsoblívěji partie Ruth na-\nkreslena , co zatím sbory tvoří nejzdařilejŠí část celého díla.\nSkladatel oděl biblická slova hudbou naskrz moderní, a proti\njeho pojmutí dalo by se tak ledacos namítati. Sbory jsouce\npříliš na effekt vypočítány, rusí jednotu celku; když jsme za-\nvřely oči, zdálo se nám často, že slyšíme hudbu některé velké\nopery. Instrumentace se skladateli skvěle vydařila, ale je pro\nbiblickou selanku příliš lesklá a operní. Provedení bylo naskrz\nokrouhlé. Nejvíce vynikla světoznámá Jenny Lindova — Gold-\nschmidtova — švédský to slavík — v partii Ruth, kterou v ideál-\nním spůsobu provedla. Její hlas a velkolepé umění poutaly\nobecenstvo neodolatelným kouzlem; mohútná vášeň a úchvatný\nzápal, jimiž geniální ta paní své partii životu dodala, nevymizí\nnám z paměti. Mimo ni účinkovala v oratorium paní Joachi-\nmová, p. Otto Wagner a Aug. Keller.\nZ Mnichova. (Nová opera od Jana Rainsbergera.)\nY sobotu dne 23. května dávala se zde poprvé romantická\nopera „Die 7 Raben\" (slova od Bonna), hudba od Jana Reins-\nbergera s velmi příznivým úspěchem, a skladatel byl 4krát hlu-\nčně vyvolán. Hudba má sice barvitost Wagnerovské hudby;\navšak je při tom melodiesní. NejlepŠí čísla opery jsou mezi ji-\nným lovecký sbor, jímž začíná první jednání, přádelní píseň,\nterzett, více arií atd.\nZ Vídně. (Nový operní dům.)\nNové operní divadlo bylo v úterý dne 25. května poprvé\notevřeno představením Mozartovy opery „Don Juan.\" Veškeré\nplány a nákresy k tomuto divadlu pocházejí od architekta van\nder Nůlla a Siccardsburga. Budova ta může se co do hlavních\nzákladů nazvati originální, avšak forma místností pro diváky\nupomíná na divadlo la Scala v Miláně a Carlo Felice v Ja-\nuově -—na tak zvanou vejcitost. Sloh je vůbec renesanční, jenž\npřede všemi svědčil oběma mistrům. Celý dům je 62°, 3', 6\"\ndlouhý a 51°, 0', 0\" široký. Ventilace zařízená dle zcela nové\nsoustavy, je dle návrhů prof. Dra Bohma a prof. Hegera. Osvět-\nlení celého domu děje se plynem a sice 4000 plameny. Di-\nvadlo obsahuje 99 loží, 352 uzavřených sedadel v parketu, 86\nsedadel v parteru, 246 sedadel ve vrchních patrách, 131 svo-\nbodných sedadel na třetí galerii a 320 na čtvrté galerii. Celé\ndivadlo pojme as 2700 osob. Ve foyeru jsou obrazy od mistra\nSchwinda představující vyjevy z nejvýtecnějsích oper znameni-\ntých skladatelů. Místnost pro diváky je dekorována bíle ve\nzlaté a záclony jakož i čalouny loží jsou zhotoveny z červené\nlátky hedbávné. Operní dům počal se dne 16. prosince 1861\nstavěti a byl dne 15. května 1869 ukončen. Náklad nan ob-\nnáší vyjímaje veškerou vnitřní úpravu as šest milionů zlatých.\nV operním dome nachází se také byt operního ředitele, kance-\nláře, knihovny, 3 malírny, více skladišť a bytů pro divadelní\nzřízence.\nZ Milevska. (Slavnost svěcení praporu zpěv. spolku „ Vlastislava.**)\nJiž Y sobotu před svátky svatodušními začali vŠŠeti prapory\ndo oken , kdežto Členové zpěv. spolku dali vystaveti slavnostní\noltář blíž kostela na náměstí, kde se měl zasvčtiti prapor nás\nBohu, vlasti a národu. Hlavní ulice, kterou slavnostní průvod\nse ubírati mel, byla okrášlena; s každého domu skoro vlál pra-\npor nejvíce červeno-bílý a modro-bílý. Na Čelnějších domech\nbyly nápisy a okrasy skvostnější. Večer bylo město osvětleno\na uspořádáno zastaveníČko ctěným kmotrám. Již o T/04 hodině\nodpolední sešel se spolek ve školní budově a o 4. hod. vyšel\ns hudbou v Čele v krásném pořádku a ubíral se k domu kmo-\ntry praporu, ctěné paní Jobanně Vorlové. Spolek zapěl před\nokny paní kmotry tři přiměřené sbory a hudba zahrála vhodné\nkusy. Objevivší se pí. kmotra byla srdečně a upřímně uvítána.\nK 8. hod. spolek rozloučiv se s hostiteli, vracel se zpět. Přes\nměsto hrála hudba a spolek pozdravován nadšeně z oken. V de-\nset hodin mělo se opět vyjiti k ostatním kmotřím a k protek-\ntoru spolku. Již o půl deváté rozsvěcováno v oknech. Každý\ndům, každé okno hořelo v plamenech, v každém i v nejchud-\nším domě hořelo několik svíček. Musím vyznat že takové\nosvětlení mČsta. bylo důstojno slavnosti i měšťanstva. Krásné\nbyly též transparenty v oknech. O 9. hod. vyšel zpěv. spolek\ns hudbou v Čele a před okny starosty svého provolal tomuto\n„Sláva.\" Odtud ubíral se spolek se starostou městem a pro-\nvolal před okny p. měšťanosty našeho „Sláva.\" Mezi tím vy-\npálen uprostřed města na kašně ohňostroj, který ozářil celé velké\nnaše náměstí. Průvod přišel s přečetným davem obecenstva před\ndům ctěné paní matky praporu a kmotra, kdež zapěl zpěv. spo-\nlek zastaveníČko. Průvod hnul se po té k protektoru spolku,\np. Bedřichu Sebkovi, kdež spolek zapěl sbor a dvě písně, a\nhudba zahrála „Kde domov můj\", načež provoláno hlučně a\nsrdečně „Sláva\", „Na zdar\" protektoru spolku a probudilému\nměšťanstvu. Za zvukem „Naprej\" kráčel na to spolek „VlastD\nslav\" a s ním celý dav lidu městem nazpět ke škole, odkud byl\nvyšel, kdež se lampiony složily, načež každý zcela uspokojen\nodebral se na lůžko. Spolek rozcházel se skoro o půlnoci. Druhý\nden dne 17. května zahájen byl o 5. hod. střelbou z moždířů\na hudbou, která procházela městem. V 7 hodin shromáždil se\nspolek „Vlastislav\" ve školní budově s hudbou, aby přivítal\nspolky a deputace spolků okolních. Po 7. hod. přibyl spolek\n„Lužničan\" bechynský, pak hosté z Tábora, zpev. spolek sel-\nčanský a j., jim všem vyšlo se vstříc. Uvítání bylo s obou\nstran velmi srdečné. Na to odebrali se účastníci slavnosti k bytu\nstarosty zpev. spolku, odkud průvod vyjiti mel. Tam shro-\nmáždily se též všechny živnostenské spolky se svými prapory a\nv zahradě zpěv. spolkové a družičky. Průvod šel v následu-\njícím pořádku: Napřed hudba, která hrála „Naprej\", za ní stu-\ndentstvo dosti Četně zastoupeno, neboť nás navštívili někteří\nz Písku a z Tábora, pak všechny živnostenské spolky s pra-\npory, za nimi deputace hasičského sboru z Tábora, za těmi při-\nbylí zpěv. spolkové se svými prapory, za těmito družičky, pak\nzpěv. spolek „Vlastislav\", kolem něhož nesli mládenci pochodně.\nZa spolkem Šla matka praporu s protektorem spolku, za ní kmo-\ntra s p. kmotrem, a za nimi zemský poslanec Karel Faber, de-\nputace zpev. spolků cizích , okresní zastupitelstvo, městské za-\nstupitelstvo, starostové živnostenských spolků. Před dámami a\npány nesla jedna družička skvostné pentle, druhá památní knihu.\nPrůvod uhíral se zvolna městem k slavnostnímu oltáři na ná-\nměstí, kdež jej očekával důstojný náš pán děkan Gotthard Ho-\nlubář. Od oltáře po obou stranách rozstavily se živnost, spolky,\nmezi tyto družičky a u prostřed zpěv. spolky. Prapor položen,\nna oltář. Po stranách usadili se dámy a pánové, a před oltá-\nřem stáli neb sedeli pánové, kteří měli zatloukat hřeby. Všechny\nchmury a tmavé mraky včerejšího dne se rozprchly, aby dovr-\nšena byla slavnost naše. Za hlubokého ticha vystoupil statný\nstarosta zpěv. spolku milevského p. K. Volgan, a měl k zástu-\npům vzletnou řeč. Když byl pan starosta ukončil, tu celý dav\npropuknul v nadšený jásot. Na to předstoupiv důstojný p. děkan\noslovil shromáždění a vykonal církevní obřady, načež zatloukány\nhřeby za pronášení přiměřenýbh hesel. Po zatlučení hřebů ode-\nvzdán prapor matkou praporeČníkovi. PraporeČník p. Em. Schor-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6627, "texte": "nik, přijav prapor z ruky p. matky promluvil ohnivé k zástupu,\na řee jeho přijata s jásotem. Tím ukončena slavnost před chrá-\nmem, průvod hnul se ku kostelu, kde sloužena byla slavná mše\nsvatá. Po mši odebral se průvod ku školní budově. Přišed\npřed školní budovu, zastavil se a prapory zpěv. spolků uloženy\nuvnitř, načež celý průvod bral se dále k p. Vodňanskému, od-\nkud Se bylo vyšlo , načež v brzce se rozešel a hosté přibylí\nodebrali se k společnému obědu. Ve 4 hod. odpoledne sešli se\nveškeří Členové zpěv. spolků k společné zkoušce; pak odebrali\nse s prapory do zahrady pana Vodňanského, kde odbývána byla\nbeseda. K 6. hod. začal se společný zpěv. Všechny kusy byly\nprovedeny velmi precisně. Po té nastala taneční zábava, která\nbyla velmi nenucená a přátelská a až do bílého rána trvala.\nPo půl noci odjeli za hřímavého volání „Na zdar* a „na shle-\ndanou\" hosté. Ku konci dodávám ještě, že k slavnosti došly\ntelegramy a přípisy od zpěv. spolku „Závise\" v Hluboké, od\nrodáků milevských z Prahy, od zpěv. spolku „Slavoje\" v Kar-\nlině, od J. Milde-ho, a od zpěv. spolku a občanské besedy\nmŠenské.\nZ Josefova. (Svěcení praporu zpěv. spolku „Ples.\")\nSlavnost svěcení praporu zpěváckého spolku „Ples\", která\nse dne 17. května konala, byla v skutku velkolepá. Množství\ndomů ozdobeno bylo dlouhými praporci, menšími praporeČky,\nvesměs barev národních, věnci a nápisy. Se štíhlé věže vlál mo-\nhutný Červenobílý prápor vesele nad ulicemi živějšími než jindy,\nruchem od samého rána rozechvěnými. Y slavnosti zúčastnili se\nSokol jaromeřický, kralohradecký, pardubický, oupický, novo-\nměstský, opočenský (s Četnou vlastní hudbou), tuším novopacký\nv Čele majíc bratra Postlera, pak zpeváČtí spolkové: pardu-\nbický, královéhradecký, smiřický, kuklenský, opočenský, třebe-\nchovický „Oreb\", polický, náchodský, králodvorský a liořický;\nvesměs asi 250 zpěváků. Zpěv. spol. Slavoj v Chrudimi, dívčí\nspolek „Ludmila\" v Pardubicích a mužský zpěv. spol. v Ska-\nlici zastoupeny byly deputacemi. K desáté hodině konána zkouška\nve vojenské jízdárně sbormistrem „Plesu\" panem Novohrad-\nským. O 11. hod. Šlo se slavným průvodem do farního chrámu\nPáně k svěcení praporu a k slav. mši svaté za přítomnosti 17\npůvabných družiček, Šlechetných kmoter praporu: paní Emilie\nRaimannové, Marie Linhartové a Aloisie Jiráskové, pořadatelů\nslavnosti: p. J. Kleina, Paimanna otce a syna, velitele pevno-\nsti, brigádníka barona Bečka, vládního komisaře c. k. okres-\nního p. Wunsche, purkmistra pana Jos. Traxlera a jiných\nhostí přespolních a domácích. Obřad svěcení vykonal městský\nfarář důstoj. p. P. Sust vysvětliv vzletnou řečí význam zpěvu.\nPěvečtí spolkové přednesli při obřadě velebný chorál sv. Voj-\ntěcha a při mši svaté provedl jarý „Ples\" vokální mši s prů-\nvodem harmonia od A. Knorra s vložkami od Palestriny a „O\nmi Deus\" od Ulma. Po ukončených službách božích ubíral se\nzpáteční průvod ke Škole, kde se prapory uložily. Za vese-\nlými zvuky hudby vinul se nekonečný proud lidstva novoměst-\nskou branou k lesíku za Novým Plesem asi '/2 hod. od pevnosti\nvzdáleném. Hudba vojenská, opočenská a smiřická cestou se\nstřídajíce, téměř ani neumlkly. Asi 15000 lidí všeho stavu, po-\nvolání a stáří naplňovalo silnici před branou. Na rovné mýtině\nzřízen výstupek pro pěvce, před ním řeČniŠte, uprostřed stůl\npro nový prapor a vzácnější hosti. Sokolové o vroubili prostoru\na pustivse do středu, kdo tam náležel, tvořili tak malebnou\nhradbu. Po kratičkém odpočinku přednesli pěvečtí spolkové\nSkroupův sbor „Bývali Čechovéu ; na to vystoupivši slČ. Mi-\nlada Kleinova na řeČnište, zahájila postup slavnosti významným\na vzletuplným proslovem, který byl nekonečným voláním „Sláva\"\na „Na zdar\" shromážděného obecenstva sprovážen. Když byly\nnejprv paní kmotry obřad zatloukání hřebů vykonaly, učinil\ntaktéž pan farář josefovský, po něm vládní komisař slovy „Bůh\nžehnej dílu tomu!\" Komandující generál p. baron Beck vý-\nmluvně vyslovil na to přání, aby jako hlasy pěvců líbeznou se\nozývají harmonií, lad ten pěvecký spolek a veškeré občanstvo\nvždy opanovával. Slova ta, jakož i zvláštní vlídnost a ochota,\nkterou p. generál slavnosti věnoval, uneslo veškeré posluchače\nv jásot povděků. Po něm zatloukl hřeb purkmistr p. Traxler\ns heslem: „Vlasti a králi\", prof. Štefan pronesl heslo: „Na po-\nČest a nepřetržitou spojitost historických práv koruny Svato-\nváclavské!\" Starosta Sokola Královéhradeckého p. J. U. C. Lo-\nrenc pronesl ve jménu shromážděných Sokolů: „Tužme sílu\nSokolů k hájení práv národa!\" Ve jménu pěveckých jednot za-\ntloukl hřeb p. prof. Tysovský ; studentstvo zastupoval ředitel p*.\nJiljí Jahn, řka: „V osvětě spočívá naše budoucnost, osvětou pro-\nklestíme si dráhu k svobodě.\" Pan katecheta Střebský z Par-\ndubic jmenem slav. jednoty „Ludmily\" vzbuzoval ku vzniku a\nrozkvetu pěveckých jednot dívčích. Mimo tyto proneslo ještě\nvíce pánů významná hesla, až pak řadu obřadu ukončil sbor-\nmistr, praporečník a jednatel „Plesu\" p. Novohradský, Klimeš\na L. Raimann. Před odevzdáním praporu promluvila pí. Emilie\nRaimanova jmenem kmoter s neobyčejnou výmluvností k pěv-\ncům a uchvátila veškeré obecenstvo. Po dojímavých slovích sL\nKleinové odevzdán byl prapor do rukou praporeČníka „Plesu\"\np. Jos. Klimeše. Odevzdaný prapor velikého objemu z těžké,\nbílé hedbávné látky má na červeném poli velikého, stříbrem\nvyšívaného českého lva a na půdě bílé zlatem vyšívaný nápis\n„Ples\" u prostřed věnce. Kolem krajů jde modrá proužka,\nv niž splývají dlouhé stříbrné třásně. K lyře na špici žerdě\npřipnuty jsou modré, zvláště těžké fábory, z nichž jeden má\nstříbrem vyšívané heslo pěvecké jednoty a druhý věnovací slova\nspanilomyslných dárkyň „ Vlasti lásku, sláva hrdinůmVý-\ntečná s historickými zmínkami proplítaná řeč jednatele p. Lud.\nRaimanna provázena byla nadšeným provoláváním „Sláva a Na\nzdar.\" Mezi tím dělo se ve velkém vojenském stanu, který p_\ngenerál sám postaviti rozkázal, podpisování vzácnějších hostů a\nobřadníků slavnosti do památní knihy; načež vojenská hudba\nstřídavě se zpěváckými spolky udržovala posluchaČstvo v ra-\ndostném rozechvění. Pěvci přednesli velmi precisně a jaře sbory\n„Přípitky\" od Vasáka — „Český zpěv\" od Václ. Kalivody —\n„Rekův sen\" od Karla Slavíka. Tím Časem také došly pořa-\ndatelův slavnosti četné telegramy z blízka i z daleka, jmenovité\nz Nové Paky, Zábořic, Něm. Brodu, Prahy, Úpice, z Pardubic,\nChrudimi, Chocně, z Králové Dvora, Králové Hradce, pak &\nPetrovaradína, z Vrsce (od jarého srb. zpěv. spolku) a ze\nSrbského Bělehradu. K šesté hodině začali se zástupové roz-\ncházeti, ubírajíce se k pevnosti. Večer očekávala mladý lid zá-\nbava v Josefově, taneční beseda, která trvala za velkého úča-\nstenství až do rána.\n\nN. L."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "128", "page_fin": "128", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.4.4", "titre_corps": "Z Domažlic. (Vycházka zpěv. spolků.)", "titre_sommaire": "Z Domažlic. (Vycházka zpěv. spolků.)", "signature_source": "Šum", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.6", "debut_caractere": 6629, "fin_caractere_exclue": 7567, "texte": "Šum.\nZ Domažlic. (Vycházka zpěv. spolků.)\nPíšu Vám tenkráte o překrásném výletu, který naši spol-\nkové v bratrské sjednocenosti do pomezních hor Šumavských\nbyli podnikli. Oba zpěv. spolkové „Břetislav\" a „Jitka\", be-\nseda, junácký sokol, vyšli si v úterý za příznivého počasí do\nhor. Již brzy z rána shromáždilo se přes 200 výletníků na\nurčené místo; na dané znamení hnul se celý zástup k pochodu\na spěchal lesy Domažlickými k památnému Cerchovu, kamž o-\nkolo 10. h. dorazil a krásnou vyhlídkou se na chvíli bavil..\nZpěv. spolkové zapěli zde na požádání p. okresnímu hejtmano-\nvi, jenž přítomen byl, jeho zamilovanou píseň: „Nad Berounkou\"\na ještě některé jiné sbory. Odtud se hnul průvod k známé\n„české studánce\", kde déle se pobylo. Při nabírání vody dáno\nza každý koflík krejcar na národní divadlo a sebralo se celkem\n2 zl. Pouť jsme konali u Volmanské myslivny, kde společný\noběd přichystán byl. Hudba, tanec, zpěv střídaly se vesele."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "128", "page_fin": "129", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.4.5", "titre_corps": "Z Pardubic. (Malá slavnost dívčího spolku Ludmily.)", "titre_sommaire": "Z Pardubic. (Malá slavnost dívčího spolku Ludmily.)", "signature_source": "—l—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.6", "debut_caractere": 7569, "fin_caractere_exclue": 8418, "texte": "Z Pardubic. (Malá slavnost dívčího spolku Ludmily.)\nO chvalitebném si počínání dívčího pěveckého spolku Lud-\nmily pronesli se již vícekráte chvalitebné hlasové u veřejnosti,\njakož i došly ocenení zásluhy osob, které neunavené pracují ku\nzdaru spolku. Ze však spolek našich dívek snahy tyto uznává\na ctí, zejmena ušlechtilou a neúnavnou péci neocenitelné sta-\nrostky spolku, paní Bož. Jahnové, o tom podal důkaz uspořá-\ndáním malé slavnosti v předvečer jejích jmenin dne 10. kvétna\nv místnostech reální školy. Y slavnostné okrášlené místnosti za-\npéli členové řízením ředitele p. P. Tom. Střebského ctverozpév\nJarní od K. Bendla, dvojzpév Ukolébavka od Abta a dva čle-\nnové spolku duetto od Mendelssohna velmi zdařile. Konec u-\ncinén malým divadelním představením. Provedliť členové spol-\nku velmi dobře : Chtěla mít hrdinu, dramatický žert v 1 jedn*"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 235, "texte": "od Antonie Melisové, což velmi překvapilo. Na upomínku po-\ndána milované starostce p. prof. Kostencem mistrně vyvedená\npodobizna v ověnčeném rámci s srdeČuým přáním- by krásnou\nčinnost svou zachovala spolku ještě : Mnogaja ljeta !\n\n—l—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "129", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.4.6", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.7", "debut_caractere": 237, "fin_caractere_exclue": 6278, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\n* První zábava zpěv. spolku „Lukeš11 na Smíchově,\nkterá se dne 26. květ. odbývala, byla rázu žertovného a\nvypadla v skutku velmi skvěle rozjařivši četné a vybrané\nobecenstvo k smíchu a k hlučným potleskům. Každé číslo\ntěšilo se výtečnému provedení a hojné pochvale jmenovitě\nvšak roztomilý sbor „Ptáče\" od Jos. Bergmanna, — „Klep-\nny\" hudební žert od Dra. Javůrka a „Zvířecí kvartet to\"\nod Brixena, ačkoliv i sbory „Ples Čechů\", sbor od Hynka\nVojáčka s barytonovým sólem, jejž p. Bohm přednesl a\npak „Výprask\" sbor s tenorovým sólem od Pavla Křížkov-\nského velice se líbily. Slečna Mrázkova přednesla velmi\nzdařile nový a pěkný solový výstup od J. Stankovského a\nosvědčila skutečně nevšední nadání herecké. Polka pro\nmerlotiny od Jos. Pauknera přispěla nemálo k rozveselení\nobecenstva, avšak ještě více deklamace p. Mošny, která\nzbudila homerický smích a vřelé přání, aby šťastný dekla-\nmator nějakou deklamaci přidal, čemuž také p. Mošna vy-\nhověb přednášeje „Novou Arkadii.\" Sbory řídil obezřele p.\nmistoředitel Kučera. Zábava byla srdečná a trvala pozdě\ndo noci. Na vyzvání p. H. Blažky, horlivého úda Lukeše\nusadili se jaří pěvci do vedlejší místnosti, kde se dlouho\npospolu bavili.\n* Výbor zpěv. spolku smíchovského „Lukesu odbýval dne\n19. května schůzi, v kteréž především usneseno, že spolek sú-\nČastní se slavnosti svěceni praporu prvního spolku vzájemně se\npodporujících řezníků pražských. Dále ustanoveno, že dne 26.\nkvětna odbývati se má zábava pro členy přispívající. Za Členy\nČinné přijati byli pp. Prokop Stanislav a Tomáš Suchý, p. Sta-\nnislav zvolen praporecníkem na místě z jednoty vystouplého p.\nKubíka. Mimo to uzavřeno k návrhu p. Streita, aby ve pro-\nspěch fondu pro chudě dítky Škol smíchovských založeného řidi-\ntelem smíchovských škol p. Zoubkem, uspořádána byla v mě-\nsíci červnu velkolepá zahradní slavnost za laskavého spoluúčin-\nkování sl. zpěváckých spolků „Hlaholu\" a „Lumíra\" a spolku\ndivadelních ochotníků smíchovských. Spolek divad. ochotníků\nsmíchovských „Beseda\" bude požádán, aby jeviště své ku pro-\ndukcím zpěv spol. „Lukeše\" pro vždy propůjčil.\n* Zpěváčky spolek Lumír uspořádal v neděli dne 23. květ-\nna výlet do Roztok, jenž se jak náleží dobře vydařil. Sešlo se\nke bO. clenu, nacez o půl 2. h. odp. se vyšlo z nových spol-\nkových místností „u zlaté lodě\" s praporem. Mezi členy jsme\npozorovali též p. ředitele Jos. Drahorada v Čele. Po dráze\npřijelo též mnoho malostranských dam vlasteneckých do Roztok,\ntak že byla zábava velmi pěkná. Mezi zábavou slyšeli jsme\ntéž několik pěkných sborů, jmenovitě: Kadrylu z ruských pí-\nsni od Ed. Nápravníka. — Oikáni od Ed. Yogla. — Hrdinský\nsbor „U boj\" od Zajíce. — Rekův sen od K. Slavíka. Yýlet\nse ukončil o půl 8. h. večer a každý nerad opouštěl háj Roz-\ntocký. O 9. h. vrátil se spolek do Prahy a uloživ prápor do\nspolkových místností provolal p. řediteli „Na zdar!\", načež se\nrozešel. _\n* Karlínský „Slavoj\" odbýval dne 22. května valnou\nhromadu. Schůzi zahájil a řídil předseda p. K. V. Paule;\npřítomno bylo 34 členů. Po zahájení čtena jednatelská\nzpráva, v kteréž trefným spůsobem vylíčena byla doba\nprávě minulá. Ze zprávy té vyjímáme, že spolek čítá 2\nčestne, 7 zakládajících, 27 přišpívajících a 40 výkonných\nčlenů. Jmění spolkové obnáší na hotovosti 43 zl, r. č., dle\ninventáře 530 zl. r. c. Ku konci vzdány díky dárcům je-\ndnoty, zejmena p. J. p. Hladíkovi za darované spolku tuhé\ndesky na sbory a p. Harflovi za 14 svazků „Zaboje.\" Po\npřečtení jednatelské zprávy vykonána volba výboru a zvo-\nleni jsou: p. MDr. Verich předsedou; A. V. Paule, místo-\npředsedou; K. Bodlák, jednatelem; Bedřich Kirchner, ředi-\ntelom; V. Picko, místoředitelem; J. Harfl, pokladníkem; M,\nZvěřina, kontrolorem; J. Daněk, obřadníkém; H. Smitka, li-\nstovním. Za náhradníky : p. Pele, Obraz, Vopálká, Lahoda.\nZ volných návrhů vyjímáme návrh jednatelův, aby zvoleno\nbylo tříčlenné komité k přepracování stanov. Návrh byl\npřijat a do komité zvoleni p. Lahoda, Plicka a Vopálka.\nV neděli dne 23. května uspořádal „Slavoj\" vycházku do\nHlubocep, která se nad míru pěkně vydařila. Hlavní zá-\nsluhu o zdaření vycházky získali si majitelé pivovaru ne-\nzištností svou.\n* V „Ouluu bude prý ženský pěvecký sbor vedle už stá-\nvajícího vyučování zpěvu mužských členů zaveden. Oba sbory\nmají po dokonalém vycvičení spojití se v sbor smísený.\n* Zpěv. spolek „Sumavanu v Klatovech se usnesl, že\nvyšle zástupce ke sněmu zpeváckých spolků, jenž se\nv Praze dne 17. května. Zástupcem měl býti p. prof. Smilauer,\nkterý vsak za příčinou choroby své, tyto dny náhle jej stihnuv-\nši do Prahy odebrati se nemohl, následkem Čehož nebylo zá-\nstupce Klatovského spolku zpěv. v dotčené schůzi v Praze od-\nbývané.\n* Zpěv. spolek „Tyl\" v Hoře Kutné uspořádal pro své\npřispívající údy dne 27. května 1869 v místnostech městské\nstřelnice akademii za ochotného spoluúčinkování p. Ferd. Koub-\nka, Čl. České opery a ctěných dam hudebního odboru „Vesny.\"\nProgram: Slavnostní ouvertura odLeithnera, přednesla kapelasl.\nsboru ostrostřeleckého. — Skřivánek, žertovný sbor od dr. Ja~\nvůrka, — Arie, zpíval p. F. Koubek. — Deklamace předn. p.\nVozka, úd spolku. — Ouvertura „Cikánka\" od Balféa. — Zá-\nvěreční sbor I. dílu „Stvoření světa\" od Haydna s průvodem\norkestru. ~ Arie, zpíval p. F. Koubek. — Úvodní sbor z zpě-\nvohry „Prodaná nevěsta\" od B. Smetany. — Písně zpíval p. F.\nKoubek. — Pochod z opery „Templáři na Moravě\" s průvodem\norkestru od Karla Sebora.\n* Zpěvácký spolek „Krakonoš\" ve Vysokém uspořádal v\nneděli dne 30. května v sále „u Červeného lva\" besedu. Na\nprogramu byly mimo deklamace sbory 3 „Zpěv Slovanů\", „Žen-\nský klep\", „Tři jezdcové\", „Kytičky\", pak žertovné terceto\n„Klepny\" a „Zvířecí kvarteto''. Po produkci následovala taneční\nzábava. Začátek o 8. hodině večerní.\n* Poličský ,,Kollár\" uspořádal dne 30. května zpěvní\na taneční zábavu. Na programu byla operettka „Kvas krále\nVondry\" od Dr. Illnera.\n* Čtenářsko-zpěvácký spolek „Chochol\" ve Svítavce uspo-\nřádal dne 30. května besedu. Na programu byly sbory: Večerní\nzvon, od Lev. Belly — Honza — Hornická a Polka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "130", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.7", "debut_caractere": 6280, "fin_caractere_exclue": 7252, "texte": "Zprávy.\n\n* České divadlo. Dne 19. května: „Troubadour.\" — 21.\nkvětna: „Marta\"; — 25. května: „La Traviata\", velká ope-\nra ve 4 jednáních od F. M: Piave. Český překlad od Em.\nZilngla a Jindř. Bohma. Hudba od J. Verdilio; — 28. květ-\nna; „Faust a Markéta.\" — Vesměs v divadle Novoměstském.\nVýtečná naše umělkyně paní Benevic-Mikova vystoupila\npo své nemoci — neblahém to následku onoho pádu při\nposledním provozování Gluckova „Orfea\" — poprvé co „Azu-\ncena\" v „Troubadouru.\" Úloha tato patří v každém ohledu\nmezi nejskvělejší výkony oblíbené altistky, nemusíme tu-\ndíž dokládati, že obecenstvo i mimo ovaci, s níž přijata byla\nna počátku druhého jednání, každý vynikající moment hlučně\nvyznamenávalo. Pan Gerbiě vystoupil opět co „Maurico\" a\ndošel často velmi animovaného potlesku. Měli jsme již pří-\nležitost, oceniti jeho dobré stránky, ne méně než některé\njeho vady právě v téže úloze a v celku potvrdilo náš úsu-\ndek i poslední představení „Troubadoura\". Slečna 2 Ehren-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6702, "texte": "hergův („Leonora\") a p. Lev („Luna\") jsou co výteční re-\npresentanti těchto úloh vsím právem nad míru oblíbeni. Se\nzměnou v obsazení souhlasíme úplně; mělo by se to konse-\nkventně prováděti i v jiných operách. — První letošní vy-\nstoupení slečny J. Vitaliovy na našem jevišti melo ráz roz-\nhodně slavnostní. Nadšení, s jakým naše obecenstvo svého\nmiláčka, takořka zbožňovaného, uvítalo, bylo v skutku vel-\nkolepé; potlesk a volání nemělo žádného konce a okamži-\nkem byla slečna krásnými věnci a kyticemi v pravém smyslu\nslova obsypána. Že pak enthusiasmus ten byl úplně opráv-\nněn, dokázala nám během tohoto večera slečna Vitaliova\nco „Traviata\" sama. Krásný, něžný sice, však přece plný\na zvučný, jako zvonek čistý hlas, virtuosní technika nehro-\nzící se ani nejvýstřednějších úkolů, k tomu podivuhodná ji-\nstota a pevnost každého zpívaného tónu i v nejjemnějšim\nmezzavoce, lahodný přednes plynných zvuků vlašských, velmi\nduchaplná, pikantně pointovaná deklamace a hra, zjev pů-\nvabný a nad míru sympatický, konečně vzorná pravá mír-\nnost v užívání všech uměleckých prostředků — skvělé tyto\nvlastnosti osvědčovala slavná umělkyně v každé, i nejmenší\nfrási své úlohy, a nikoliv jen zde onde v jednotlivých pa-\nrádních místech a elektrisovala po celý večer obecenstvo,\nvelké místnosti Novoměstského divadla naplňující. Ze vedle\nslečny Vitaliovy měli ostatní spoluúčinkující těžké postavení,\nrozumí se samo sebou; tato relativní nestejnost jednotlivých\npartií zůstane pro celistvý dojem vždy dosti nemilou strán-\nkou her pohostinských. Ostatně velmi rádi konstatujeme, že\nbylo celé představení netoliko korektní, nýbrž na mnoze i\nvýtečné, zvláště co do ensemblů (finále třetího jednání mu-\nselo se opakovati); každý přičinil se patrně z piety k vý-\ntečnému hostu dvojnásobně, a obecenstvo bylo v tomto ohle-\ndu také velmi uznalým. Pan Lukeš se nám arci v některých\njiných, vděčnějších úlohách rozhodně lépe líbí než co „Al-\nfred\"; však co do techniky zpěvu opanoval svoje místo se\nŠťastným výsledkem. Pan Sebesta („Jiří Grermont\") měl velmi\nšťastné momenty; až nebude na jednotlivé tóny tak příliš\nouzkostlivou klásti váhu, nýbrž delší melodické fráse pova-\nžovati a zpívati více co celky, dojde zajisté ještě lichotnější\npochvaly. Též ostatní spoluúčinkující se statně drželi, sbory\nbyly výtečné! O opeře samé nechceme ani promluviti; jesti\nto jeden z nejnešťastnejších experimentů v operní literatuře.\nJen titulní úloha má některá pěkná místa; ostatně ale mů-\nžeme směle říci, že slečna Vitaliova jako pravá umělkyně\nz Verdiovského „nic\" stvořila celý krásný mikrokosmos. —\nZpěvohru řídil p. kapelník Čech. — Ne méně skvělý triumf\nslavila slečna Vitaliova druhým svým vystoupením co „Mar-\nkéta\"; a jelikož Gounodova opera sama již mnohem výše\nstojí nad „Traviatou\", a také provedení její (jako vždy ří-\nzením p. kapelníka Smetany) i sebe přísnějším požadavkům\nvyhověti může, stal se celkový dojem ještě rozhodně příz-\nnivějším, než při předešlém operním představení. Návštěva\nbyla značně silnější, obecenstvo opět velmi animované. O.H.\n* Národní zpěv a ples jest titul sbírky písní a popěvků\npro 4 mužské hlasy, které sebral aneb uspořádal Emanuel\nVasák. Sbírka těchto vlasteneckých, společenských a národ-\nních písní vyšla sice už r. 1868; avšak domnívajíce se, že\ntak mnohý zpěv. spolek českoslovanský neví ještě o sbírce\ntěchto sborů, jichžto je dohromady 92, máme za svou po-\nvinnost, je na velký výběr těchto sborů upozorniti. Nachá'\nzejí se tu sbory (partitury) od našich nej lepších skladatelů,\njako jsou Karel Bendi, V. Blodek, Theod. Bradský, z Diet-\nrichů, V. Friml, Forchtgott-Tovačovský, Ferd. Heller, V.\nHorák, J. Hovorka, AI. Jelen, D. Jenko, Jirges, Fr. Kavan,\nB. Kittl, Pav. Křižkovský, Th. Krov, F. Lábler, J. B. Lirš,\nF. Michl, H. Morávek, Ed. Nápravník, Jos. Procházka, Dr.\nLud. Procházka, F. Rosenkranz, Karel Slavík, J. Soukup,\nSkřivan, Jos. Suchánek, Fr. Škroup, J. Nep. Škroup, Em.\nVašák, Jos. Vašák, Jindř. Veit, Fr. Vogl, Hyn. Vojáček,.\nVorel, Leop. Zvonař, Fr. Záhorský, jakož i překlady něm,\nskladatelů, Fr. Abta. J. Otta, V. Kalivody a Reis-\nsigra. Pan Em. Vašák harmonisoval veškeré národní jakož\ni veškeré umělecké písně jiných skladatelů v této sbírce\nzdařile a hleděl sbírku tu tak uspořádati, aby každému přání\nzpěv. spolků vyhověla, což se mu tušíme také podařilo. Ne-\nmohouce se pustiti do rozboru jednotlivých sborů podotý-\nkáme jen, že by sbírka ta neměla u žádného českoslovan-\nského zpěv. spolku chyběti. Lze ji dostati v kněhkupectví\nS. E. laussiga (v Karlové ulici) jakož i v ostatních řádných\nkněhkupectvích v Cechách i na Moravě a sice za zmírněnou\ncenu 1 zl. r. cis. (V loni stála 2 zl. 70 kr.). Jeden sbor\n(partitura) přijde tedy bezmála za 1 kr. Zpěváčtí spolkové,\nkteří si sbírku koupiti hodlají, udělají nejlépe, vezmou-li si\nhned 4 exempláry, tak že mnohého rozpisování ušetří.\n* Paní Ress-Blažková, primadonna České opery, bude v\nsrpnu pohostinsku zpívati na divadle v Lipsku.\n* Mrtvola Bedřicha Kittla, býv. ředitele konservatoře\npražské, jenž loňského roku dne 20. lipna v Lisé na velkové-\nvodství Poznaňském zemřel, byla k žádosti příbuzných vykopá-\nna a přivezena v pondělí dne 24. května v 10 h. dop. po ná-\nkladním vlaku z Drážcřan do pražského státního nádraží, odkud\nv průvodu příbuzných a přátel dopravena na hřbitov volsanský,\nkde bude pohřbena.\n* Americký klub dám, jenž si dobyl už mnohých zá-\nsluh svým dobročinným působením, uspořádá dne 6. Června\nslavnostní koncert ve prospěch postavení pomníku Boženy Něm-\ncové v sále na Žofíne. V koncertu tom budou jedině dámy\núČinkovati, a uslyšíme tu, jak se nám praví, několik sborů pro\nženské hlasy, pak pí Boženu Jahnovu z Pardubic, která provede\nnějakou piecu na piano, a věhlasnou pěvkyni Vitali. Není po-\nchybnosti, že se bude koncert velké návštěvy těsiti.\n* Pan Iglauer, operní žák p. Frant. Pivody, engažovár\njest co první bassista divadla v Linci.\n* Panu Frant. Černému, professoru na konservatoři petro-\nhradské, dostalo se cti, že řídil u Její. cis. Yýs. velkoknežny\nPavlovny sbory historického koncertu páně Prombergova, jejž\nna přání velkokněžny v paláci jejím opakoval. Její Výsost vy-\njádřila se co nejpochlebněji o výtečném výkonu našeho nadané-\nho rodáka a obmyslila ho značným darem.\n* Konkurs. U srbského církevního zpěváckého druž-\nstva uprázdněno jest od I. října tohoto roku místo sbor-\nmistrovské, s nímž je spojen roční plat 800 zl. r. č. Kdo\nse osvědčí spůsobilým, že dovede místo to spravovati, nechť\nzašle žádost svou s náležitými vysvědčením o své spůso-\nbilosti předsednictvu srbské pravoslavné církevní obce v\nPancově nejdéle do konce lipna (července) tohoto roku.\nV Pančově (c. k. vojenská hranice), dne 10. května 1869.\nPředseda: Or. Pejčié. Tajemník: Jan Pavlovic."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "130", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.5.1", "titre_corps": "* České divadlo. Dne 19. května: „Troubadour.\" — 21.", "titre_sommaire": "* České divadlo. Dne 19. května: „Troubadour.\" — 21.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.7", "debut_caractere": 6289, "fin_caractere_exclue": 7252, "texte": "* České divadlo. Dne 19. května: „Troubadour.\" — 21.\nkvětna: „Marta\"; — 25. května: „La Traviata\", velká ope-\nra ve 4 jednáních od F. M: Piave. Český překlad od Em.\nZilngla a Jindř. Bohma. Hudba od J. Verdilio; — 28. květ-\nna; „Faust a Markéta.\" — Vesměs v divadle Novoměstském.\nVýtečná naše umělkyně paní Benevic-Mikova vystoupila\npo své nemoci — neblahém to následku onoho pádu při\nposledním provozování Gluckova „Orfea\" — poprvé co „Azu-\ncena\" v „Troubadouru.\" Úloha tato patří v každém ohledu\nmezi nejskvělejší výkony oblíbené altistky, nemusíme tu-\ndíž dokládati, že obecenstvo i mimo ovaci, s níž přijata byla\nna počátku druhého jednání, každý vynikající moment hlučně\nvyznamenávalo. Pan Gerbiě vystoupil opět co „Maurico\" a\ndošel často velmi animovaného potlesku. Měli jsme již pří-\nležitost, oceniti jeho dobré stránky, ne méně než některé\njeho vady právě v téže úloze a v celku potvrdilo náš úsu-\ndek i poslední představení „Troubadoura\". Slečna 2 Ehren-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6702, "texte": "hergův („Leonora\") a p. Lev („Luna\") jsou co výteční re-\npresentanti těchto úloh vsím právem nad míru oblíbeni. Se\nzměnou v obsazení souhlasíme úplně; mělo by se to konse-\nkventně prováděti i v jiných operách. — První letošní vy-\nstoupení slečny J. Vitaliovy na našem jevišti melo ráz roz-\nhodně slavnostní. Nadšení, s jakým naše obecenstvo svého\nmiláčka, takořka zbožňovaného, uvítalo, bylo v skutku vel-\nkolepé; potlesk a volání nemělo žádného konce a okamži-\nkem byla slečna krásnými věnci a kyticemi v pravém smyslu\nslova obsypána. Že pak enthusiasmus ten byl úplně opráv-\nněn, dokázala nám během tohoto večera slečna Vitaliova\nco „Traviata\" sama. Krásný, něžný sice, však přece plný\na zvučný, jako zvonek čistý hlas, virtuosní technika nehro-\nzící se ani nejvýstřednějších úkolů, k tomu podivuhodná ji-\nstota a pevnost každého zpívaného tónu i v nejjemnějšim\nmezzavoce, lahodný přednes plynných zvuků vlašských, velmi\nduchaplná, pikantně pointovaná deklamace a hra, zjev pů-\nvabný a nad míru sympatický, konečně vzorná pravá mír-\nnost v užívání všech uměleckých prostředků — skvělé tyto\nvlastnosti osvědčovala slavná umělkyně v každé, i nejmenší\nfrási své úlohy, a nikoliv jen zde onde v jednotlivých pa-\nrádních místech a elektrisovala po celý večer obecenstvo,\nvelké místnosti Novoměstského divadla naplňující. Ze vedle\nslečny Vitaliovy měli ostatní spoluúčinkující těžké postavení,\nrozumí se samo sebou; tato relativní nestejnost jednotlivých\npartií zůstane pro celistvý dojem vždy dosti nemilou strán-\nkou her pohostinských. Ostatně velmi rádi konstatujeme, že\nbylo celé představení netoliko korektní, nýbrž na mnoze i\nvýtečné, zvláště co do ensemblů (finále třetího jednání mu-\nselo se opakovati); každý přičinil se patrně z piety k vý-\ntečnému hostu dvojnásobně, a obecenstvo bylo v tomto ohle-\ndu také velmi uznalým. Pan Lukeš se nám arci v některých\njiných, vděčnějších úlohách rozhodně lépe líbí než co „Al-\nfred\"; však co do techniky zpěvu opanoval svoje místo se\nŠťastným výsledkem. Pan Sebesta („Jiří Grermont\") měl velmi\nšťastné momenty; až nebude na jednotlivé tóny tak příliš\nouzkostlivou klásti váhu, nýbrž delší melodické fráse pova-\nžovati a zpívati více co celky, dojde zajisté ještě lichotnější\npochvaly. Též ostatní spoluúčinkující se statně drželi, sbory\nbyly výtečné! O opeře samé nechceme ani promluviti; jesti\nto jeden z nejnešťastnejších experimentů v operní literatuře.\nJen titulní úloha má některá pěkná místa; ostatně ale mů-\nžeme směle říci, že slečna Vitaliova jako pravá umělkyně\nz Verdiovského „nic\" stvořila celý krásný mikrokosmos. —\nZpěvohru řídil p. kapelník Čech. — Ne méně skvělý triumf\nslavila slečna Vitaliova druhým svým vystoupením co „Mar-\nkéta\"; a jelikož Gounodova opera sama již mnohem výše\nstojí nad „Traviatou\", a také provedení její (jako vždy ří-\nzením p. kapelníka Smetany) i sebe přísnějším požadavkům\nvyhověti může, stal se celkový dojem ještě rozhodně příz-\nnivějším, než při předešlém operním představení. Návštěva\nbyla značně silnější, obecenstvo opět velmi animované. O.H.\n* Národní zpěv a ples jest titul sbírky písní a popěvků\npro 4 mužské hlasy, které sebral aneb uspořádal Emanuel\nVasák. Sbírka těchto vlasteneckých, společenských a národ-\nních písní vyšla sice už r. 1868; avšak domnívajíce se, že\ntak mnohý zpěv. spolek českoslovanský neví ještě o sbírce\ntěchto sborů, jichžto je dohromady 92, máme za svou po-\nvinnost, je na velký výběr těchto sborů upozorniti. Nachá'\nzejí se tu sbory (partitury) od našich nej lepších skladatelů,\njako jsou Karel Bendi, V. Blodek, Theod. Bradský, z Diet-\nrichů, V. Friml, Forchtgott-Tovačovský, Ferd. Heller, V.\nHorák, J. Hovorka, AI. Jelen, D. Jenko, Jirges, Fr. Kavan,\nB. Kittl, Pav. Křižkovský, Th. Krov, F. Lábler, J. B. Lirš,\nF. Michl, H. Morávek, Ed. Nápravník, Jos. Procházka, Dr.\nLud. Procházka, F. Rosenkranz, Karel Slavík, J. Soukup,\nSkřivan, Jos. Suchánek, Fr. Škroup, J. Nep. Škroup, Em.\nVašák, Jos. Vašák, Jindř. Veit, Fr. Vogl, Hyn. Vojáček,.\nVorel, Leop. Zvonař, Fr. Záhorský, jakož i překlady něm,\nskladatelů, Fr. Abta. J. Otta, V. Kalivody a Reis-\nsigra. Pan Em. Vašák harmonisoval veškeré národní jakož\ni veškeré umělecké písně jiných skladatelů v této sbírce\nzdařile a hleděl sbírku tu tak uspořádati, aby každému přání\nzpěv. spolků vyhověla, což se mu tušíme také podařilo. Ne-\nmohouce se pustiti do rozboru jednotlivých sborů podotý-\nkáme jen, že by sbírka ta neměla u žádného českoslovan-\nského zpěv. spolku chyběti. Lze ji dostati v kněhkupectví\nS. E. laussiga (v Karlové ulici) jakož i v ostatních řádných\nkněhkupectvích v Cechách i na Moravě a sice za zmírněnou\ncenu 1 zl. r. cis. (V loni stála 2 zl. 70 kr.). Jeden sbor\n(partitura) přijde tedy bezmála za 1 kr. Zpěváčtí spolkové,\nkteří si sbírku koupiti hodlají, udělají nejlépe, vezmou-li si\nhned 4 exempláry, tak že mnohého rozpisování ušetří.\n* Paní Ress-Blažková, primadonna České opery, bude v\nsrpnu pohostinsku zpívati na divadle v Lipsku.\n* Mrtvola Bedřicha Kittla, býv. ředitele konservatoře\npražské, jenž loňského roku dne 20. lipna v Lisé na velkové-\nvodství Poznaňském zemřel, byla k žádosti příbuzných vykopá-\nna a přivezena v pondělí dne 24. května v 10 h. dop. po ná-\nkladním vlaku z Drážcřan do pražského státního nádraží, odkud\nv průvodu příbuzných a přátel dopravena na hřbitov volsanský,\nkde bude pohřbena.\n* Americký klub dám, jenž si dobyl už mnohých zá-\nsluh svým dobročinným působením, uspořádá dne 6. Června\nslavnostní koncert ve prospěch postavení pomníku Boženy Něm-\ncové v sále na Žofíne. V koncertu tom budou jedině dámy\núČinkovati, a uslyšíme tu, jak se nám praví, několik sborů pro\nženské hlasy, pak pí Boženu Jahnovu z Pardubic, která provede\nnějakou piecu na piano, a věhlasnou pěvkyni Vitali. Není po-\nchybnosti, že se bude koncert velké návštěvy těsiti.\n* Pan Iglauer, operní žák p. Frant. Pivody, engažovár\njest co první bassista divadla v Linci.\n* Panu Frant. Černému, professoru na konservatoři petro-\nhradské, dostalo se cti, že řídil u Její. cis. Yýs. velkoknežny\nPavlovny sbory historického koncertu páně Prombergova, jejž\nna přání velkokněžny v paláci jejím opakoval. Její Výsost vy-\njádřila se co nejpochlebněji o výtečném výkonu našeho nadané-\nho rodáka a obmyslila ho značným darem.\n* Konkurs. U srbského církevního zpěváckého druž-\nstva uprázdněno jest od I. října tohoto roku místo sbor-\nmistrovské, s nímž je spojen roční plat 800 zl. r. č. Kdo\nse osvědčí spůsobilým, že dovede místo to spravovati, nechť\nzašle žádost svou s náležitými vysvědčením o své spůso-\nbilosti předsednictvu srbské pravoslavné církevní obce v\nPancově nejdéle do konce lipna (července) tohoto roku.\nV Pančově (c. k. vojenská hranice), dne 10. května 1869.\nPředseda: Or. Pejčié. Tajemník: Jan Pavlovic."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "130", "page_fin": "130", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.6", "titre_corps": "* Uprázdněná místa hudebnická. Správa c. k. solních", "titre_sommaire": "* Uprázdněná místa hudebnická. Správa c. k. solních", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.8", "debut_caractere": 6704, "fin_caractere_exclue": 7228, "texte": "* Uprázdněná místa hudebnická. Správa c. k. solních\ndolů v Bolechově vypisuje konkurs na obsazení místa kapelníka\na zároveň učitele hudby, který by měl za povinnost, cvičiti tamní\nhudební sbor, záležející z 18 dělníků, v jisté hodiny, má vyu-\nČovati hudbě také jiné k tomu spůsobilé dělníky a má od 1.\nkvětna do konce října na veřejných místech produkce říditi.\nPlatu se mu slibuje 54 kr. denně, deputát soli, měsíční přídavek\n6—10 zlatých, a při zvláštní spůsobilosti také reinunerace. Po\nměsíci bude definitivně ustanoven."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1869-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "130", "page_fin": "130", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.8", "debut_caractere": 7230, "fin_caractere_exclue": 7534, "texte": "Listárna.\nPanu F. v L . . . Pro žertovné besedy hodí se w Kočičí\nduetto\" od J. R. — SI. zp. sp* v P . . . . Nové žen-\nské sbory pro 2 sop. a 2 alty složil p. Jos. Paukner.\nJsou to : Pláč sirotka. — Zvadlé kvítko. — Pozdra-\nvení. — Všechny zde udané skladby obdržíte v opisu\nu Fr. Boučka v Praze č. 290—I."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.1", "texte": "Slovo o ruské hudbě světské (dramatické a\ninstrumentální).\nPrvní stopy moderní hudby instrumentální v Rusi na-\ncházíme za panování Petra Vel. 1703—1725, když se totiž\ndramatické umění vyvíjeti počalo. Car tento snažil se všem*\nkteří se v jeho novém sídle usadili, jakož i periodickým o-\nbyvatelům jeho poskytnouti tolik zábav a pohodlností, co se\njich jen vynutiti dalo od tak nepřívětivého, přírodou zane-\ndbaného a toliko uměním zmírněného pásma. Ačkoliv sám\nnebyl milovníkem divadla, založil přece fond, jehož se časem\nužiti mělo k operám a činohrám. Rusové již tehdáž dělali\ndivadelní pokusy*, avšak zkoušky ty vypadly z nedostatku\ndobrého návodu velmi nepříznivě. Kněžna Natalie Aleksě-\njevna, sestra carova dala poprvé r. 1716 provozovati ruskou\ntragédii, která se dávala v domě k tomu zřízeném, parterem\na lóžemi opatřeném. Každý slušně oděný muž měl tam vol-\nný přístup. Kus ten obsahoval pod skrytým jménem výjevy\nz jedné z posledních zpour v Rusi, bezpochyby z historie ca-\nreviče Alexeje Petroviče. V tragedii té vystoupilo 10 herců\na posléze harlekín. Všichni tito herci, jakož i oněch 16 hu-\ndebníků, kteří tvořili orkestr, byli Rusové. Již r. 1720 měl\nvšak Petrohrad i německé, dosti bídné dřevěné divadlo, na\nněmž se módní kusy tehdejšího času, jako: Dr. Faust, Adam,\na Eva, jakož i jiná dramata biblickáho obsahu, dramatické\nidyly atd. provozovaly, při čemž hudba instrumentální tvořila\nintegrující část.\nPetr Veliký neslyšel od svého mládí, než drsnou hudbu\nbubnů a pišťal, balajek a rožků aneb jemnější ukrajinskou\nbanduru. Na jeho cestách zalíbila se mu hudba, již provo-\nzovali na věžích hudebníci na surmu a pozounky. Petr zvo-\nlil si tuto starodávnou německou hudbu církevní za hudbu\npři tabuli. Mimo to miloval plukovní hudbu na dechové ná-\nstroje a hravé zvonečky na věžích. Konečně nabyl Petr při\nsvém častém pobytu v Polsku záliby pro polskou hudbu\nnárodní, jmenovitě pro polskou pišťalu a dudy, které posle-\ndní si v pozdních letech svého věku tak oblíbil, že si držel\nzvlášteí sbor dudáků a že se také sám na dudy hrati nau-\nčil. Petr miloval všechny tyto druhy národní hudby tak, že\nna dvoře svém nedal, co živ byl, přístupu hudbě italské a\nfrancouzské, kteroužto poslední docela nenáviděl. Z tohoto\nuvedeného faktu vysvitá, že se již za Petra Vel. pěstovala\nhudba instrumentální.\nZa panování čarovný Anny (1730—1740) panovalo více\nnádhery a přepychu na dvoře Petrohradském, než za cára\npředešlého; jmenovitě milovala carovna hudbu a divadlo. Co\nk nim bylo zapotřebí, povolala z Itálie do sídelního města-\nMezi 70 operními silami nacházeli se dva kastrati, z nichž\nvynikal zkláště Pietro Morigi, jenž se honosil největším ob\njemem hlasu mezi všemi tehdáž žijícími kleštěnci, pak jedna\nzpěvačka. Za doby té slynuli dvorní kapelník Giovanni Ri-\nstori, jenž v Petrohradě až do roku 1756 setrval, a oba bra-\ntří Domenico a Giuseppe Dalloglio, houslista a cellista, kte-\nří byli od r. 1734—1764 v císařské službě. Carovna pod-\nporovala nejen italské, ale i německé divadlo a milovala\nzvláště frašky. R. 1737 dávala se na rozkaz její v Petro-\nhradě první italská opera, která se zprvu v císařském zimním\npaláci provozovala. Každý čistě oděný muž měl bezplatný\nvstup. Pro tehdejší čas byla opera ta scela dobrá; avšak\nponěvadž se eárovně více líbila italská intermezza, byla tato\ntaké více pěstována. Okolo toho času vystaven byl na ú-\ntraty koruny na Něvském prospektu šikmo proti Kasanské-\nmu chrámu dřevěný dům operní, jenž však r. 1749 popelem\nlehl.\nZa Alžběty (1741—62) vystavěny byly v Petrohradě dvě\nnové divadelní budovy: první divadlo v Isákově ulici v dří-\nvějším Jakusinském paláci r. 1745, které však již r. 1772\nzaniklo, a druhé r. 1750 na levéra břehu Něvy nedaleko car-\nské letní zahrady. Alžběta byla velká milovnice hudby vů-\nbec a opery zvlášt. Povolalat r. 1755 do Petrohradu italskou\noperní společnost, v jejímž čele byl proslulý skladatel Fran-\ncesco Araja. Výtečný tento umělec získal pro svou společ-\nnost některé výborné síly, jmenovitě Vincenza Manfrediniho,\nkleštěnce LuigiMarchesiho, jenž však pro drsnép odnebí dlouho\nv Petrohradě nevydržel, slavnou pěvkyni Todiovu a jiné-\nAraja složil pro Petrohradské jeviště mnoho italských oper*\nAbiataro, Semiramide, Scipione, Ar sace atd. Aby se však i\nRusům zavděčil, složil operu v ruském jazyku pod názvem:\nCefalo a Prokris, která se za první operu v ruském jazyku\npovažuje. Carovna byla tak unešena operou touto, že skla-\ndateli věnovala drahocenný kožich z cibetek. Ačkoliv opera\nta komponována byla na text ruský, nemá přece nic spole-\nčného s ruským duchem národním; je co do směru ducha,\nco do melodií opera čisté italská. Též Manfredini zalíbil se\nněkolika baletními skladbami čarovně, která ho jmenovala\nučitelem hudby velkoknížete Pavla. Co baletní mistr vyni-\nkal tehdáž Gasp. Angiolini. R. 1756 stal se Heřman Rau-\npach, druhdy klavírní virtuos carským kapelníkem, jenž za\npříkladem Arajy r. 1759 též operu v ruském jazyku pod ná-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.2", "texte": "zvem Alcesta složil. I tato opera nemá na sobě pražádného\nrázu národního, a jak se zdá složil ji skladatel jen proto,\naby si dobyl přízně národa Ruského. Ostatně nemusil být vý-\nsledek její nijak rozhodný, neboť již rok na to objevil se týž\nskladatel s italskou operou Siroe na jevišti Petrohradském.\nAčkoliv se za panování čarovný Alžběty hudba již pil-\nně pěstovati a také opera zvedati počala, nastala přec oběma te-\nprv za Kateřiny II. (1762—1796) skvělá doba. Kateřina II.\nzajímala se velice pro umění hudební a hlavně pro zpěv.\nPřičiněním Alexandra Sumarokova, jenž se už za čarovný\nAlžběty r. 1756 stal ředitelem ruského dvorního divadla\na r. 1762 od Kateřiny II. státním radou jmenován jest, po-\nvolána byla do Petrohradu nová italská operní společnost.\nZa kapelníka jejího engažován jest benátský skladatel Ga-\nluppi s ročním platem 4000 rublů. Galuppi povznesl ne-\nmálo císařský orkestr a složil pro jeviště Petrohradské ně-\nkolik italských oper: Didone a, která se r. 1766\nse skvělým úspěchem provozovala. Carovna darovala skla-\ndateli za ni zlatou, diamanty vykládanou tabatěrku, v níž se\n1000 dukátů nacházelo. Na to složil Galuppi 1768 operu\nIfigenia in Tauride. Příznivý výsledek této opery byl toho\npříčinou, že nejznamenitější talenty hudební z Itálie, Francie\na Němec na Rus povolány byly, aby nový ústav operní co\nnejvíce rozkvetl. Mezi jinými vyzvala Kateřina II. věhlasnou\nzpěvačku Catarinu Gabrieli r. 1768 do sídelního města. Ga-\nbrieli žádala tak ohromný honorár (někteří tvrdí 5000 du-\nkátů), že se sama carovna, která k umělcům štědrostí oplý-\nvala, nad tím pozastavila. „Tolik nemá ani můj maršálek\nslužného,\" namítla carovna zpupné pěvkyni, načež tato od-\nvětila: „Nuže ať zpívá tedy maršálek v opeře.\" Kateřina sna-\nžila se všemožně, aby hudba, která až dosud výhradně byla\nv rukou cizinců, také u Rusů samých našla pilných pěstova-\ntelů. Za tou příčinou posílala od r. 1766 domácí talenty na\nvlastní útraty do ciziny, jmenovitě do Itálie, aby se tam vzdě-\nlaly v hudebním umění. Nadějní tito umělci domácí před-\nčili ovšem po návratu svém vše, co před nimi v národní\nhudbě vytvořeno bylo; avšak jejich výkony nebyly přec tak\nznačné, aby se mohlo cizích umělců postrádat.\nZe všech domácích umělců vyznačil se hlavně Alexandr\nAblesimov, stav se tvůrcem ruského vaudevillu. Po Galup-\npim nastoupil kapelnické místo Tomaso Traetta, jenž složil\npro Petrohrad opery : L'Isola dis, , ,\nsamé to opery italské. — Téhož času (1772) povstal v Pe-\ntrohradě hudební klub, jenž měl za účel šířiti lásku k u-\nmění hudebnímu a tříbiti vkus ve vyšších vrstvách obecen-\nstva. Klub ten nacházel se mnoho let v Čičerinově paláci\nna Něvském prospektu. Členové klubu museli mít nejméně\ndůstojnický pátý stupeň, totiž museli býti brigádníci neb stát-\nní radové. Každý člen platil při vstoupení do klubu 30 ru-\nblů na vždy a 20 rublů ročně. Klub ten vzrůstal tak rychle,\nže již r. 1790 více než 800 členů počítal. Hudba pěstovala\nse v tomto klubu jen jednou za týden, a sice v sobotu, na\njaře, na podzim a v zimě. Orkestr skládal se z 50 hude-\nbníků, virtuosů, pěvců a zpěvaček z císařské kapely a pro-\nvozoval jak skladby instrumentální tak i doprovázel cizí u-\nmělce, kteří se v klubu slyšeti dali. Cizí virtuos obdržel za\nvečer 100—200 rublů honoráru. Jak se samo sebou rozu-\nmí, měl tento klub velký vliv na veškerou šlechtu ruskou,\njejížto láska k umění hudebnímu později krásné ovoce nesla\na po celém světě byla známa. — Italská opera zatím více a\nvíce rozkvétala. Nástupcem Traettovým stal sePaesillo, jenž v\nčervenci r. 1776 do Petrohradu přibyl. Kateřina II. vyká-\nzala mu 4000, rublů ročního platu a ještě jiné výhody, tak\nže si slovutný umělec na 9000 rublů přišel. Paesiello strá-\nvil v Petrohradě 9 let, složiv pro tamější jeviště italské ope-\nry : Gli astrologi imaginari,La serva La finta a-\nmante, kterouž složil za příčinou cesty carevny do Mohileva,\nkdež měla Kateřina II. konferenci s císařem Josefem. Dále\nsložil opery: I filosofii imaginari, II matrimonio inaspettato,\nNitteti, Lucinda et Artemidoro, konečně velkou kantatu pro\nPotemkina, jedno intermezzo pro knížete Orlova, dva svazky\nsonát a kusy pro piano. Posléze uveřejnil Paesiello v Pe-\ntrohradě : Raccolta di regole del accompagnemento (Sbírka\npravidel při doprovázení), za kteroužto knihu pensí 300. ru-\nblů obdržel. Paesiello odcestoval z Rus roku 1784. —Když\nKateřina II. nastoupila, měl Petrohrad toliko dvě malá diva-\ndla, ale žádný vlastní operní dům.\nCarovna hleděla i této vadě odpomoci. I dala tedy r.\n1780 u císařské eremitáže od slovútného architekta Quaren-\nghiho malé dvorní divadlo zbudovati a r. 1784 na veřejném\nnáměstí na pravém břehu Mikulášova průlivu velké divadlo\nz kamene od znamenitého divadelního malíře Tuschbeina pod\ndozorstvím generala Bauera vystavěti. Vnitřek posledního\ndivadla zaujímal 3000 lidí. Ačkoliv se již za panování Alž-\nběty národní poesie dramatická pěstovati počala a ruské\nopery v ruském jazyku někdy provozovány bývaly, nedařilo\nse oběma valně, a to za tou příčinou, že nebyl dostatek do-\nbrých ruských herců a zpěváků. Aby i tato vada odstraně-\nna byla, zřídila umění milovná vladařka r. 1785 v jedné bu-\ndově na nábřeží levého břehu Něvy nedaleko císařské letní\nzahrady císařskou divadelní školu. Tento důležitý a pro vý-\nvin národního dramatického a hudebního umění potřebný ú-\nstav, v němž se nadějní ruští mladíci a dívky v rozličných\nodvětvích divadelního umění, v hudbě instrumentální, vokál-\nní, v tanci atd. vzdělávali, skládal se větším dílem z cho-\nvanců Petrohradského a Moskevského domu nalezenců, ja-\nkož i z jiných nadaných žáků a žákyň. Na vyzvání Kateři-\nny II. přibyl Giuseppe Sarti na jaře r. 1785 do Petrohradu,\na byl zde na 3 leta co dvorní kapelník engažován. Sarti o-\npatřil především orkestru nástroje lepšího druhu, a získal si\ntím o hudbu instrumentální nemalých zásluh. Druhý rok na\nto složil pro Petrohrad italskou operu , která se ča-\nrovně tak zalíbila, že ho jmenovala ředitelem konservatoria\nv Jekaterinoslavi.\nNástupcem jeho byl neméně znamenitý skladatel Cima-\nrosa, jenž na začátku r. 1787 do Petrohradu přijel. Zde roz-\nvinul Cimarosa vedle kapelníka Asterity, jenž téhož roku do\nPetrohradu přibyl, nevšední činnost skladatelskou, skompo-\nnovovav pro jeviště Petrohradské italské opery: La vergine\ndel Sole, La felicitb inaspettata, La Cleopatra a L'Atene\nficata, jakož i dvě stě rozličných skladeb pro císařský dvůr\na velkou kantatu La Serrata non pro veduta pro knížete Po-\ntemkina. Téhož času (1788) kázala Kateřina II. vystavět na\nhorním konci Něvského prospektu okrouhlé divadlo, které\nbylo sice jednoduché, ale krásné.\n(Pokračování)."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.3", "texte": "Karel Mikuli.\nMezi přední skladatele polské nynější doby náleží bez\nodporu nadaný skladatel Karel Mikuli, jehož výtečné sklad-\nby bohužel u nás jsou takřka neznámy, a které zasluhují,\naby naši pianisté a ústavy hudební veškerou pozornost jim\nvěnovali.\nKarel Mikuli narodil se dne 20. října 1821 v Czerno-\nwicích v Bukovině. Jeho otec Armeňan je kupec a statkář\na žije v Czernowicích. Hošík jevil už záhy nadání k hudbě\na učil se prvním začátkům hudebním ve svém rodišti. V\nkoncertě, jejž uspořádal v Czernowicích známý virtuos Frant.\nKolberg (f 1850), slyšel malý Mikuli poprvé přednášeti sklad-\nby Chopinovy, které mu šly tak do sluchu, že je hrál z pa-\nměti. K dolehavým prosbám Mihuliho dali ho rodiče ke KoR\nbergovi k dalšímu cvičení v hudbě.\nMikuli maje výtečnou hudební propravu dospěl v roce\nsvou pilností tak daleko, že ho Kolberg sám k tomu měl, aby\nse veřejně dal v koncertě slyšeti.\nZáliba Mikuliho pro skladby Chopinovy, která se v něm\njiž záhy jevila, nalézala podpory u Kolberka a tu není se\nco diviti, že Mikuli studoval vždy s větší horlivostí skladby\nsvého oblíbeného mistra. Mikuli pokračoval ve svých ostat-\nních studiích a zvolil si lékařství k svému povolání. I ode-\nbral se za tou příčinou r. 1839 do Vídně, kde měl na jeho\nhudební vzdělání nemalý vplyv jarý hudební život, jenž tam\ntehdejšího času panoval.\nR. 1844 dovolili mu rodiče, aby se odebral do Paříže a\ntu byla jeho vřelá touha, aby se u Chopina ve hře koncert-\nní zdokonaliti mohl, vyplněna. Mikuli učil se tedy předno-\nsu na piano u Bedř. Chopina a nauce o harmonii a kontra-\npunktu u Rebera v Paříži. Revoluce r. 1848 přerušila jeho\nstudia. Mikuli odebral se do své otčiny a zdokonaloval se\nsám ve hře klavírní.\nBrzy na to podnikl uměleckou pouť, která měla přízni-\nvých výsledků. Mikuli koncertoval v Kyjevě, Lvově, Jasích\nBukarešti a jiných místech jižní Rusi a došel nejskvělejších\núspěchů dobyv si při tom dobré pověsti.\nR. 1858 povolala ho Lvovská hudební jednota za svého\nartistického ředitele. V úřadě tom snažil se Mikuli, seč síly\njeho, aby povznesl spolek a zlepšil poměry hudební. Mikuli\nzřídil tu hudební školu, aby se v ní láska k hudbě vždy ví-\nce a více probuzovala. Tak rozvinul co učitel harmonie a\nnauky o komposici, co ředitel orkestru a sboru, co výkonný\numělec a konečně co komponista všestrannou a blahodárnou\nčinnost.\nZe skladeb Mikulových vyšla jen malá část tiskem. Jsou\nto : Praeludium et Presto agitato (op. 1). — Mazourka (op\n4) —\"Polonaise et scherzino pour 3 viol. (op. 7) — Polo-\nnaises (op. 8) — Six pieces: 1. Prélude, 2. Agitato, 3. E-\ntude, 4. Píseň, 5. Scherzino, 6. Réverie (op. 9 u Spiny ve\nVídni) — 48 airs nationaux romains (ballades, chants des\nbergers, airs de danse atd.) recueillis et transcrits (seš. 1—4\nve Lvově) — Six dances allemandes (op. 13 ve Vídni) —\nMeditation (op. 14) — Andante con variazioni (op. 15) —\nŠest písní (op. 16) — Šest písní (op. 17). Mimo tyto vyšlo\nještě tiskem jeho offertorium „O salutaris\" pro tenor s prů-\nvodem orkestru a sbory k činohře „Mnich\" od Korzeniow-\nského. Y rukopise chová Mikuli značný počet shladeb jme-\nnovitě album, francouzských zpěvů a národních písní polských,\nkteré se nacházejí v archivu Lvovské hudební jednoty, pak\nrománskou vokální tosí,\" kterou složil k vysvěcení kathedral-\nního chrámu v Czernowicích r. 1864 atd.\nKritika se pronesla velmi pochvalně o skladbách jeho.\nRudolf Hirsch, hudební kritik „Wiener Ztg.\" píše o sklad-\nbách Mikulových jak následuje: „Je to věru podivná věc,\njak taková díla až dosud neznámá zůstati mohla; ale Mikuli\nje zvláštník, jemuž se takřka rukopisy z rukou vydra ti\nmusí.\"\nPravím zde stručně, že jeho písně patří k nejlepšíin\na nejušlechtilejším náležejíce k směru Schubertových písní.\n\nÚvahy.\n\nPijanovo dědictví, slova od V. Šmilovského, sbor pro\nmužské hlasy s průvodem piana, složil Jos. Bergmann, op.\n17 U Christopha a Kuhé v Praze. (Dokončení.)\nVe čtvrtém odstavci pěje poslední ze skřítků, proměniv\nse v krásného jinocha, píseň o svém původu, a radí starci,\naby se odebral na východ, kde čarovný roste keř, vzal s něho\nrévu na památku a dal ji vsadit v mateřskou zem. Na to\nvychváliv ještě blahodárné účinky vína starci zmizí. Sklada-\ntel na slova tato složil zdařilou píseň pro tenor solo, která\nnás velmi upomíná svým jednoduchým slohem a slabičním\nzpěvem na naše národní a znárodnělé písně, a již bychom\ntakřka arií parlante nazvali.\nV pátém odstavci uposlechne kmet rady skřítkovy, při-\nnese révu do Čech, dá ji vsadit na Mělnické stráně, a zemře\nvypiv první pohár zde uzrálého vína. Co finále napsal skla-\ndatel sbor v tempu pochodovém, který se též vyznačuje ori-\nginálností a pochodovým rhytmem, jakož i vzletem melodi-\nckým. V šestém odstavci následuje chvalozpěv, nímž se české\nvíno velebí a kde skladatel po krátkém pomlčení a krátké\npředehře ve sboru pochodovém tempo Maestoso dále pokra-\nčuje, konče velmi slavnostně svou skladbu.\nJak z celé skladby vysvitá, myslel si as básník pod pi-\njanem krále Karla IV., jenž z Francie byl révu do Čech\npřinesl, ačkoliv slova básníkova: — že kmet přinesl z vy-\nchodit révu — našemu náhledu se příčí; neboť Francie leží\nna západu.\nHarmonisace předehry, dohry, jakož i celý průvod pia-\nnem jest velmi vkusný a zajímavý; je tu viděti, že skladatel\ntéž vše dobře promyslil a rozvážil. Kantáta tato jest tedy\nvelmi zdařilé dílo, a můžeme ji vřele zpěv. spolkům doporu-\nčiti. Při tom ale nelze mlčením přec opomenouti některá\nnedopatření skladatelova. Tak na př.: když byl v druhém\nodstavci stařec píseň dozpíval, praví na to sbor ve třetím\nodstavi: „Usnul\". Zde také sbor svoji řeč dokončí. Co sbor\nslovo usnul pronáší, započíná současně jiný sbor slovy: Z\nčíše vystupují. To příčí se významu nastávající sloky: neboť\nUsnul z číše ruší smysl této sloky. Zde mohl si skladatel\npomoci, kdyby býval slovo z číše opakoval, aneb místo dvou-\nslabičného slova usnul nějakého k číši příslušného přídavné-\nho jména na př. z vábné číše aneb podobně užil. x"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.4", "texte": "Dodatek redakce. O oblíbenosti sboru „Pijanova dědi-\nctví\" svědci mimo jiné i ta okolnost, že se všude, kde bylo\nprovozováno, potkalo s velkou pochvalou. Byloť provedeno\nuž v koncertech v Mladé Boleslavi od zpěv. spolku „Bo-\nleslav\" na den sv. Cecilie 22. listopadu 1866 — ve Vyso-\nkém Mýtě od zpěv. spolku „Otakar\" dne 26. května 1867\nv m\n— v Roudnici od zpěv. spolku „Ríp\" v měsíci červenci r.\n1867 — ve Vídni od slovanského zpěv. spolku dne 16.\nlistopadu 1867 — na Smíchově od zpěv. spolku „Lukeš\"\ndne 19. ledna 1868 — v Budyni od zpěv. spolku „Bivoj\"\ndne 2. února 1868 — v Brně od zpěv. spolku „Beseda\"\ndne 24. března 1868 — ve Vídni (podruhé) od slovanské-\nho zpěv. spolku dne 26. března 1868 — v Kutné Hoře od\nzpěv. spolku „Tyl\" dne 21. března 1869.\n\nDopisy.\n\n—r—\nZ Milána dne 26. května. (Nové opery od Gr. Verdiho — C. Albertiho\n— Pedrottiho — A. Bolognettiho. — Úmrtí Sarmienta a Pervzzi-\nniho. — Slavnost v Pesaru. — Nové vydání opery „Forza del\ndestino.\")\nJak Časopis „Independencebelge\" tvrdí, hodlá G. Verdi slo-\nžití operu „Patrie\" dle stejnojmenného dramatu od Sardoua.\nSardou slíbil slavnému skladateli, že zpracuje svou činohru v\ntext operní. — Armando e Maria jest titul nové půvabné o-\nperetty od maestra Carla Albertiho, která se provozovati bude\nv Neapoli na divadle „dei Fíorentini.\" Úsudek kompetentních\nsoudců o této operettce jest velmi příznivý a sám znamenitý Mer-\ncadante vyjádřil se co nejchvalnšji o tomto díle, které prý bu-\nde slaviti triumf. — Je pravdě podobno, že se bude nová o-\npera Ulema la schiava od Pedrottiho, která se mela provozo-\nvati minulý karneval v Benátkách, dávati teprv v příštím pod-\nzimku na městském divadle v Bologni. — Z časopisu „Epta-\ncordo\" se dovídám, že dokončil hrabě Alessandro Bolognetti-\nCenci novou operu „Za Cenci.u — Novou a bolestnou ztrátu\nutrpělo hudební umění úmrtím obratného skladatele Salvátore\nSarmienta, jenž před nedávnem v Neapoli v 50, roku svého\nstáří zemřel. Sarmiento složil dvě opery: Alfonso dAragona\na Valeria a byl ředitelem královské kapelly v Neapoli. Z Be-\nnátek nás došla zpráva, že tam zemřel chvalně známý básník a\noperní libretista Giovanni Peruzzini v 54. roce věku svého. Se-\npsal libretta k operám: Jone — Duca di Scilla — Contessa\ndAmalfi, uvedené v hudbu od Petrelly —, II borgomastra di\nSchiedam> uvedené v hudbu od L. Rossiho. — Gli ultimi gi-\norni di Sídi a Candiano IV. uvedené v hudbu od Ferrariho,\njakož i mnohá jiná. — V srpnu t. r. bude se v Pesaře, rodi-\nšti to Gr. Rossiniho na počest jeho odbývati velká hudební slav-\nnost, v níž zpěvem úcinkovati budou sic. Teresa Stolzova, obe\nsestry Marchisiovy, tenorové Graziani, Capponi a Montanaro, ba-\nrytonisté Graziani, Cotogni a Sanarcia, bassisté Angelini a Lui-\ngi Yecchi. Orkestr bude řídit Mariani. Nákladem obchodníka\nv musikaliích Tita Ricordiho vyšlo právě nové vydání opery\"\nForza del destino, které je velmi vkusné. Nachází se na něm\npodobizna Verdiho a facsimile několika piec tohoto proslavě-\nného komponisty.\n\n—t.\nZ Petrohradu. (Historický koncert Prombergrův. — Fr. Černý.)\nNebude snad od místa, pakli vám sdělím program a výsle-\ndek historického koncertu p. Prombergra, jenž se dne 11. du-\nbna odbýval. Ku koncertu tomu podal p. Gerstl obecenstvu v\nstručných obrysech přehled dejů a škol, jimiž se vyvinulo hu-\ndební umění od primitivních začátků až k nynější výši. Ko-\nlébku naší nynější hudby možná nalezti v shromážděních prvních\nkřesťanii, kteří vyjadřovali svou zbožnost jednoduchými písněmi.\nVzrůstající shromáždění křesťanů vyžadovalo vícehlasých zpěvů\na v nich shledáváme pravý základ vývinu naší hudby. První\npokusy vícehlasých zpěvů udělal mnich Hucbald (f 932) dílem\nČtyrhlasé v rovném pohybu, dílem dvouhlasé s dissonujícími\nintervally, což nelibě znělo. Guido z Arezza (f 1050) zlepšil\ntento spůsob psaní, aniž by zvláštních dosáhl úspěchů. Pakliže\njsme při otevření koncertu slyšeli pěknou, papeži Innocenci III.\npřipsanou hymnu, která libozvučně a harmonicky zněla, to máme\nzpracování p. Prombergrově co děkovati. Dále provedeny byly\ndva sbory Ad sancta sanctorum a Miserere od Palestriny —\n130. žalm, chorální melodie od Goudimela, od Orlanda di Lasso\nharmonisovaná. Palestrina, žák Claude Goudimela, jenž založil\nr. 1540 v Římě hudební školu, očistil tehdejší kontrapunktickou\ncírkevní hudbu od všech světských přívěsků a j Šibřinek a roz«\nvinul imponující velebnost a velkolepost slohu, o Čemž oba\nSvrchu udané sbory skvělé svědectví vydávají. Goudimel slo-\nžil mnoho žalmových melodií, jichž se až dosud užívá u evan-\ngelíků ve Francii a z nichž některé přijaty jsou též od Lute-\nránů. Po těchto číslech nejstarší církevní hudby slyšeli jsme\nněkolik starších světských skladeb : 2 milostné písně krále Na-\nvarrského Thibauta, které jsou velmi půvabné — starofrancouz-\nskou vánoční píseň, jejíž skladatel nebyl udán na programu,\nkterá ale pochází bezpochyby od Eustache de Caurroy (okolo\nr. 1580). Slč. Klemmova zapěla ji s náležitým výrazem. Dále\nslyšeli jsme efřektní a dobře zpracovaný čtyrhlasý madrigal od\nanglického loutnisty Johna Dowlanda (1600.) — Yilanella alla\nNeapolitana, taneční to píseň pastorálního karakteru od Baldas-\nsara Donata (f 1603) pro smíšený sbor. —Passacagliu pro var-\nhany od Frescobaldiho, nej slovutnějšího varhaníka v první po-\nlovici 17. století, již p. Promberger na harmonium výtečně před-\nnesl. Posledních pět Čísel týkalo se vývinu opery. Historie má\nVirgilia Mazzochiho (1595—1646) za muže, jenž melodii nej-\nprv v novějším smyslu vyvinul. Caccini, znamenitý pěvec a\nskladatel (1500—1630) přednášel prvni zpěvy monodicky, totiž\nsola s průvodem nástrojů a považován byl od svých současní-\nků za vynálezce a reformátora tohoto druhu zpěvu. Mimo jiné\nsložil opery : Euridice, z níž jsme canzonetu slyšeli. . Zpívalat\nji slČ. Chvostová významně. Dále proveden byl závěrečný zpěv\nz opery Ariadně, kterou Claudio Monteverde r. 1607 složil.\nMonteverde (1565—1649) překročil směle tuhé vazby pravidel\nsvých současníků a odvážil se na mnohé kombinace akkordů\na nepřipravené dissonance, což bylo tehdáž něco neslýchaného.\nNe méně zajímal nás recitativ a arie z opery Alcesty od Lul-\nlyho (1683—1987). Průvod této arie je slabý, jen jednoduše\nharmonicky Čtyrhlasý. Následující terzetto z opery „Marco Re-\ngolo\" od Alessandra Scarlettiho, jakož i jeho dvě milostné pí-\nsně jsou melodiesní, ušlechtilého výrazu a vynikají polyfonním,\neffektním a krásně pracovaným průvodem. Scarlatti byl pravým\nreformátorem dramatické recitace co do vynalezení ušlechtilých\nmelodií a duchaplného instrumentálního průvodu. Dále slyšeli\njsme hluboce promýšlenou altovou arii z opery „La clemenza\ndi Tito\" od Leon. Lea (1994—1742), pak originální deklama-\ntorně velmi správnou a hojnými trilky ozdobenou ariettu „Pa-\npageny\" od N. Jomelliho. Co příklady balletní hudby a vir-\ntuosních skladeb pro piano jsme slyšeli Rigaudon z opery „Dar-\ndanus\" od Fil. Rameaua vynikající zvláštními orkestrálními\neffekty (pizzicaty), samostatnými motivy a novými harmonický-\nmi obraty. Klavírní skladby „Allegretto seherzoso\" od Scar-\nlattiho — romanci od pařížského varhaníka Balbastre a l'Egy-\nptienne od Rameaua provedl p. Promberger výtečně. Závěrek\nkoncertu tvořily skladby Seb. Bacha (Závěrečný sbor zkantaty\nleh habe viel Bekummernis a Andante pro piano á housle z\nH-moll sonáty) a Handla (sopránová arie oratoria „ Jefta\" a\nvelkolepé Allelujah). Veškeré skladby byly výborně provede-\nny a jmenovitě dlužno zmíniti velkých zásluh p. Frant. Čer-\nného, jenž nastudovav veškeré v koncertu provedené sbory s\npečlivou obeznal ostí je řídil.\n\nZ Varšavy. (Muchanova. — Koncert St. Moniuszky.)\nMám za to, že vám nebude známo, kdo jest ona dáma, kte-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.5", "texte": "Též R. Wagner svou brožurku: Das Judenthum in der Musik\nvěnoval. Paní Muchanova je rodilá hraběnka Nesselrodeova a\nvystupovala pod jmenem Kalerghisova v širších kruzích, jsouc\nvýtečnou pianistkou.\nProslulý zdejší skladatel Stan. Moniuszko uspořádal před\nnedávnem svůj výroční koncert, jenž se těšil rozhodnému vý-\nsledku. Moniuszkova nová skladba „Paní Twardoivskáu (ba-\nlada Av Mickiewicze) líbila se velice. Je to věru ku podiva,\nkterak mohl skladatel na tak malých rozměrech předmětu zos-\nnovati skladbu tak velkolepou. Skladba ta Činí na posluchače\ntaký dojem, jako na diváka obraz ohromných rozměrů předsta-\nvující předmět genrový. Každá Čásť této skladby svědci o ge-\nnialnosti Moniuszkovy.\nZ Hamburku. (Oratorium Ruth od Otta Goldschmidta.)\nDne 5. května provozovalo se tu zde poprvé oratorium\nkteré se potkalo s velmi příznivým výsledkem, byvši\nřízeno od skladatele s velkou obezřelostí a rázností. Dílo to\nmá název biblická idylla dle slov svatého písma. Jsou to je-\ndnoduché ale významné obrázky, které poskytly skladateli pří-\nležitost k rozvinutí svých tvůrcích sil. Co do hudby Otta Gold-\nschmidta, jeví se v ní všude obratná, s formou obeznalá ruka\nútlocitného hudebníka, jenž sobě vymáhá při všem tom, že ne-\npodal něco neobyčejně nového a značného, přec nepodmíněné\núcty naší. Ze saloných partií je nejpůsoblívěji partie Ruth na-\nkreslena , co zatím sbory tvoří nejzdařilejŠí část celého díla.\nSkladatel oděl biblická slova hudbou naskrz moderní, a proti\njeho pojmutí dalo by se tak ledacos namítati. Sbory jsouce\npříliš na effekt vypočítány, rusí jednotu celku; když jsme za-\nvřely oči, zdálo se nám často, že slyšíme hudbu některé velké\nopery. Instrumentace se skladateli skvěle vydařila, ale je pro\nbiblickou selanku příliš lesklá a operní. Provedení bylo naskrz\nokrouhlé. Nejvíce vynikla světoznámá Jenny Lindova — Gold-\nschmidtova — švédský to slavík — v partii Ruth, kterou v ideál-\nním spůsobu provedla. Její hlas a velkolepé umění poutaly\nobecenstvo neodolatelným kouzlem; mohútná vášeň a úchvatný\nzápal, jimiž geniální ta paní své partii životu dodala, nevymizí\nnám z paměti. Mimo ni účinkovala v oratorium paní Joachi-\nmová, p. Otto Wagner a Aug. Keller.\nZ Mnichova. (Nová opera od Jana Rainsbergera.)\nY sobotu dne 23. května dávala se zde poprvé romantická\nopera „Die 7 Raben\" (slova od Bonna), hudba od Jana Reins-\nbergera s velmi příznivým úspěchem, a skladatel byl 4krát hlu-\nčně vyvolán. Hudba má sice barvitost Wagnerovské hudby;\navšak je při tom melodiesní. NejlepŠí čísla opery jsou mezi ji-\nným lovecký sbor, jímž začíná první jednání, přádelní píseň,\nterzett, více arií atd.\nZ Vídně. (Nový operní dům.)\nNové operní divadlo bylo v úterý dne 25. května poprvé\notevřeno představením Mozartovy opery „Don Juan.\" Veškeré\nplány a nákresy k tomuto divadlu pocházejí od architekta van\nder Nůlla a Siccardsburga. Budova ta může se co do hlavních\nzákladů nazvati originální, avšak forma místností pro diváky\nupomíná na divadlo la Scala v Miláně a Carlo Felice v Ja-\nuově -—na tak zvanou vejcitost. Sloh je vůbec renesanční, jenž\npřede všemi svědčil oběma mistrům. Celý dům je 62°, 3', 6\"\ndlouhý a 51°, 0', 0\" široký. Ventilace zařízená dle zcela nové\nsoustavy, je dle návrhů prof. Dra Bohma a prof. Hegera. Osvět-\nlení celého domu děje se plynem a sice 4000 plameny. Di-\nvadlo obsahuje 99 loží, 352 uzavřených sedadel v parketu, 86\nsedadel v parteru, 246 sedadel ve vrchních patrách, 131 svo-\nbodných sedadel na třetí galerii a 320 na čtvrté galerii. Celé\ndivadlo pojme as 2700 osob. Ve foyeru jsou obrazy od mistra\nSchwinda představující vyjevy z nejvýtecnějsích oper znameni-\ntých skladatelů. Místnost pro diváky je dekorována bíle ve\nzlaté a záclony jakož i čalouny loží jsou zhotoveny z červené\nlátky hedbávné. Operní dům počal se dne 16. prosince 1861\nstavěti a byl dne 15. května 1869 ukončen. Náklad nan ob-\nnáší vyjímaje veškerou vnitřní úpravu as šest milionů zlatých.\nV operním dome nachází se také byt operního ředitele, kance-\nláře, knihovny, 3 malírny, více skladišť a bytů pro divadelní\nzřízence.\nZ Milevska. (Slavnost svěcení praporu zpěv. spolku „ Vlastislava.**)\nJiž Y sobotu před svátky svatodušními začali vŠŠeti prapory\ndo oken , kdežto Členové zpěv. spolku dali vystaveti slavnostní\noltář blíž kostela na náměstí, kde se měl zasvčtiti prapor nás\nBohu, vlasti a národu. Hlavní ulice, kterou slavnostní průvod\nse ubírati mel, byla okrášlena; s každého domu skoro vlál pra-\npor nejvíce červeno-bílý a modro-bílý. Na Čelnějších domech\nbyly nápisy a okrasy skvostnější. Večer bylo město osvětleno\na uspořádáno zastaveníČko ctěným kmotrám. Již o T/04 hodině\nodpolední sešel se spolek ve školní budově a o 4. hod. vyšel\ns hudbou v Čele v krásném pořádku a ubíral se k domu kmo-\ntry praporu, ctěné paní Jobanně Vorlové. Spolek zapěl před\nokny paní kmotry tři přiměřené sbory a hudba zahrála vhodné\nkusy. Objevivší se pí. kmotra byla srdečně a upřímně uvítána.\nK 8. hod. spolek rozloučiv se s hostiteli, vracel se zpět. Přes\nměsto hrála hudba a spolek pozdravován nadšeně z oken. V de-\nset hodin mělo se opět vyjiti k ostatním kmotřím a k protek-\ntoru spolku. Již o půl deváté rozsvěcováno v oknech. Každý\ndům, každé okno hořelo v plamenech, v každém i v nejchud-\nším domě hořelo několik svíček. Musím vyznat že takové\nosvětlení mČsta. bylo důstojno slavnosti i měšťanstva. Krásné\nbyly též transparenty v oknech. O 9. hod. vyšel zpěv. spolek\ns hudbou v Čele a před okny starosty svého provolal tomuto\n„Sláva.\" Odtud ubíral se spolek se starostou městem a pro-\nvolal před okny p. měšťanosty našeho „Sláva.\" Mezi tím vy-\npálen uprostřed města na kašně ohňostroj, který ozářil celé velké\nnaše náměstí. Průvod přišel s přečetným davem obecenstva před\ndům ctěné paní matky praporu a kmotra, kdež zapěl zpěv. spo-\nlek zastaveníČko. Průvod hnul se po té k protektoru spolku,\np. Bedřichu Sebkovi, kdež spolek zapěl sbor a dvě písně, a\nhudba zahrála „Kde domov můj\", načež provoláno hlučně a\nsrdečně „Sláva\", „Na zdar\" protektoru spolku a probudilému\nměšťanstvu. Za zvukem „Naprej\" kráčel na to spolek „VlastD\nslav\" a s ním celý dav lidu městem nazpět ke škole, odkud byl\nvyšel, kdež se lampiony složily, načež každý zcela uspokojen\nodebral se na lůžko. Spolek rozcházel se skoro o půlnoci. Druhý\nden dne 17. května zahájen byl o 5. hod. střelbou z moždířů\na hudbou, která procházela městem. V 7 hodin shromáždil se\nspolek „Vlastislav\" ve školní budově s hudbou, aby přivítal\nspolky a deputace spolků okolních. Po 7. hod. přibyl spolek\n„Lužničan\" bechynský, pak hosté z Tábora, zpev. spolek sel-\nčanský a j., jim všem vyšlo se vstříc. Uvítání bylo s obou\nstran velmi srdečné. Na to odebrali se účastníci slavnosti k bytu\nstarosty zpev. spolku, odkud průvod vyjiti mel. Tam shro-\nmáždily se též všechny živnostenské spolky se svými prapory a\nv zahradě zpěv. spolkové a družičky. Průvod šel v následu-\njícím pořádku: Napřed hudba, která hrála „Naprej\", za ní stu-\ndentstvo dosti Četně zastoupeno, neboť nás navštívili někteří\nz Písku a z Tábora, pak všechny živnostenské spolky s pra-\npory, za nimi deputace hasičského sboru z Tábora, za těmi při-\nbylí zpěv. spolkové se svými prapory, za těmito družičky, pak\nzpěv. spolek „Vlastislav\", kolem něhož nesli mládenci pochodně.\nZa spolkem Šla matka praporu s protektorem spolku, za ní kmo-\ntra s p. kmotrem, a za nimi zemský poslanec Karel Faber, de-\nputace zpev. spolků cizích , okresní zastupitelstvo, městské za-\nstupitelstvo, starostové živnostenských spolků. Před dámami a\npány nesla jedna družička skvostné pentle, druhá památní knihu.\nPrůvod uhíral se zvolna městem k slavnostnímu oltáři na ná-\nměstí, kdež jej očekával důstojný náš pán děkan Gotthard Ho-\nlubář. Od oltáře po obou stranách rozstavily se živnost, spolky,\nmezi tyto družičky a u prostřed zpěv. spolky. Prapor položen,\nna oltář. Po stranách usadili se dámy a pánové, a před oltá-\nřem stáli neb sedeli pánové, kteří měli zatloukat hřeby. Všechny\nchmury a tmavé mraky včerejšího dne se rozprchly, aby dovr-\nšena byla slavnost naše. Za hlubokého ticha vystoupil statný\nstarosta zpěv. spolku milevského p. K. Volgan, a měl k zástu-\npům vzletnou řeč. Když byl pan starosta ukončil, tu celý dav\npropuknul v nadšený jásot. Na to předstoupiv důstojný p. děkan\noslovil shromáždění a vykonal církevní obřady, načež zatloukány\nhřeby za pronášení přiměřenýbh hesel. Po zatlučení hřebů ode-\nvzdán prapor matkou praporeČníkovi. PraporeČník p. Em. Schor-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.6", "texte": "nik, přijav prapor z ruky p. matky promluvil ohnivé k zástupu,\na řee jeho přijata s jásotem. Tím ukončena slavnost před chrá-\nmem, průvod hnul se ku kostelu, kde sloužena byla slavná mše\nsvatá. Po mši odebral se průvod ku školní budově. Přišed\npřed školní budovu, zastavil se a prapory zpěv. spolků uloženy\nuvnitř, načež celý průvod bral se dále k p. Vodňanskému, od-\nkud Se bylo vyšlo , načež v brzce se rozešel a hosté přibylí\nodebrali se k společnému obědu. Ve 4 hod. odpoledne sešli se\nveškeří Členové zpěv. spolků k společné zkoušce; pak odebrali\nse s prapory do zahrady pana Vodňanského, kde odbývána byla\nbeseda. K 6. hod. začal se společný zpěv. Všechny kusy byly\nprovedeny velmi precisně. Po té nastala taneční zábava, která\nbyla velmi nenucená a přátelská a až do bílého rána trvala.\nPo půl noci odjeli za hřímavého volání „Na zdar* a „na shle-\ndanou\" hosté. Ku konci dodávám ještě, že k slavnosti došly\ntelegramy a přípisy od zpěv. spolku „Závise\" v Hluboké, od\nrodáků milevských z Prahy, od zpěv. spolku „Slavoje\" v Kar-\nlině, od J. Milde-ho, a od zpěv. spolku a občanské besedy\nmŠenské.\nZ Josefova. (Svěcení praporu zpěv. spolku „Ples.\")\nSlavnost svěcení praporu zpěváckého spolku „Ples\", která\nse dne 17. května konala, byla v skutku velkolepá. Množství\ndomů ozdobeno bylo dlouhými praporci, menšími praporeČky,\nvesměs barev národních, věnci a nápisy. Se štíhlé věže vlál mo-\nhutný Červenobílý prápor vesele nad ulicemi živějšími než jindy,\nruchem od samého rána rozechvěnými. Y slavnosti zúčastnili se\nSokol jaromeřický, kralohradecký, pardubický, oupický, novo-\nměstský, opočenský (s Četnou vlastní hudbou), tuším novopacký\nv Čele majíc bratra Postlera, pak zpeváČtí spolkové: pardu-\nbický, královéhradecký, smiřický, kuklenský, opočenský, třebe-\nchovický „Oreb\", polický, náchodský, králodvorský a liořický;\nvesměs asi 250 zpěváků. Zpěv. spol. Slavoj v Chrudimi, dívčí\nspolek „Ludmila\" v Pardubicích a mužský zpěv. spol. v Ska-\nlici zastoupeny byly deputacemi. K desáté hodině konána zkouška\nve vojenské jízdárně sbormistrem „Plesu\" panem Novohrad-\nským. O 11. hod. Šlo se slavným průvodem do farního chrámu\nPáně k svěcení praporu a k slav. mši svaté za přítomnosti 17\npůvabných družiček, Šlechetných kmoter praporu: paní Emilie\nRaimannové, Marie Linhartové a Aloisie Jiráskové, pořadatelů\nslavnosti: p. J. Kleina, Paimanna otce a syna, velitele pevno-\nsti, brigádníka barona Bečka, vládního komisaře c. k. okres-\nního p. Wunsche, purkmistra pana Jos. Traxlera a jiných\nhostí přespolních a domácích. Obřad svěcení vykonal městský\nfarář důstoj. p. P. Sust vysvětliv vzletnou řečí význam zpěvu.\nPěvečtí spolkové přednesli při obřadě velebný chorál sv. Voj-\ntěcha a při mši svaté provedl jarý „Ples\" vokální mši s prů-\nvodem harmonia od A. Knorra s vložkami od Palestriny a „O\nmi Deus\" od Ulma. Po ukončených službách božích ubíral se\nzpáteční průvod ke Škole, kde se prapory uložily. Za vese-\nlými zvuky hudby vinul se nekonečný proud lidstva novoměst-\nskou branou k lesíku za Novým Plesem asi '/2 hod. od pevnosti\nvzdáleném. Hudba vojenská, opočenská a smiřická cestou se\nstřídajíce, téměř ani neumlkly. Asi 15000 lidí všeho stavu, po-\nvolání a stáří naplňovalo silnici před branou. Na rovné mýtině\nzřízen výstupek pro pěvce, před ním řeČniŠte, uprostřed stůl\npro nový prapor a vzácnější hosti. Sokolové o vroubili prostoru\na pustivse do středu, kdo tam náležel, tvořili tak malebnou\nhradbu. Po kratičkém odpočinku přednesli pěvečtí spolkové\nSkroupův sbor „Bývali Čechovéu ; na to vystoupivši slČ. Mi-\nlada Kleinova na řeČnište, zahájila postup slavnosti významným\na vzletuplným proslovem, který byl nekonečným voláním „Sláva\"\na „Na zdar\" shromážděného obecenstva sprovážen. Když byly\nnejprv paní kmotry obřad zatloukání hřebů vykonaly, učinil\ntaktéž pan farář josefovský, po něm vládní komisař slovy „Bůh\nžehnej dílu tomu!\" Komandující generál p. baron Beck vý-\nmluvně vyslovil na to přání, aby jako hlasy pěvců líbeznou se\nozývají harmonií, lad ten pěvecký spolek a veškeré občanstvo\nvždy opanovával. Slova ta, jakož i zvláštní vlídnost a ochota,\nkterou p. generál slavnosti věnoval, uneslo veškeré posluchače\nv jásot povděků. Po něm zatloukl hřeb purkmistr p. Traxler\ns heslem: „Vlasti a králi\", prof. Štefan pronesl heslo: „Na po-\nČest a nepřetržitou spojitost historických práv koruny Svato-\nváclavské!\" Starosta Sokola Královéhradeckého p. J. U. C. Lo-\nrenc pronesl ve jménu shromážděných Sokolů: „Tužme sílu\nSokolů k hájení práv národa!\" Ve jménu pěveckých jednot za-\ntloukl hřeb p. prof. Tysovský ; studentstvo zastupoval ředitel p*.\nJiljí Jahn, řka: „V osvětě spočívá naše budoucnost, osvětou pro-\nklestíme si dráhu k svobodě.\" Pan katecheta Střebský z Par-\ndubic jmenem slav. jednoty „Ludmily\" vzbuzoval ku vzniku a\nrozkvetu pěveckých jednot dívčích. Mimo tyto proneslo ještě\nvíce pánů významná hesla, až pak řadu obřadu ukončil sbor-\nmistr, praporečník a jednatel „Plesu\" p. Novohradský, Klimeš\na L. Raimann. Před odevzdáním praporu promluvila pí. Emilie\nRaimanova jmenem kmoter s neobyčejnou výmluvností k pěv-\ncům a uchvátila veškeré obecenstvo. Po dojímavých slovích sL\nKleinové odevzdán byl prapor do rukou praporeČníka „Plesu\"\np. Jos. Klimeše. Odevzdaný prapor velikého objemu z těžké,\nbílé hedbávné látky má na červeném poli velikého, stříbrem\nvyšívaného českého lva a na půdě bílé zlatem vyšívaný nápis\n„Ples\" u prostřed věnce. Kolem krajů jde modrá proužka,\nv niž splývají dlouhé stříbrné třásně. K lyře na špici žerdě\npřipnuty jsou modré, zvláště těžké fábory, z nichž jeden má\nstříbrem vyšívané heslo pěvecké jednoty a druhý věnovací slova\nspanilomyslných dárkyň „ Vlasti lásku, sláva hrdinůmVý-\ntečná s historickými zmínkami proplítaná řeč jednatele p. Lud.\nRaimanna provázena byla nadšeným provoláváním „Sláva a Na\nzdar.\" Mezi tím dělo se ve velkém vojenském stanu, který p_\ngenerál sám postaviti rozkázal, podpisování vzácnějších hostů a\nobřadníků slavnosti do památní knihy; načež vojenská hudba\nstřídavě se zpěváckými spolky udržovala posluchaČstvo v ra-\ndostném rozechvění. Pěvci přednesli velmi precisně a jaře sbory\n„Přípitky\" od Vasáka — „Český zpěv\" od Václ. Kalivody —\n„Rekův sen\" od Karla Slavíka. Tím Časem také došly pořa-\ndatelův slavnosti četné telegramy z blízka i z daleka, jmenovité\nz Nové Paky, Zábořic, Něm. Brodu, Prahy, Úpice, z Pardubic,\nChrudimi, Chocně, z Králové Dvora, Králové Hradce, pak &\nPetrovaradína, z Vrsce (od jarého srb. zpěv. spolku) a ze\nSrbského Bělehradu. K šesté hodině začali se zástupové roz-\ncházeti, ubírajíce se k pevnosti. Večer očekávala mladý lid zá-\nbava v Josefově, taneční beseda, která trvala za velkého úča-\nstenství až do rána.\n\nN. L.\n\nŠum.\nZ Domažlic. (Vycházka zpěv. spolků.)\nPíšu Vám tenkráte o překrásném výletu, který naši spol-\nkové v bratrské sjednocenosti do pomezních hor Šumavských\nbyli podnikli. Oba zpěv. spolkové „Břetislav\" a „Jitka\", be-\nseda, junácký sokol, vyšli si v úterý za příznivého počasí do\nhor. Již brzy z rána shromáždilo se přes 200 výletníků na\nurčené místo; na dané znamení hnul se celý zástup k pochodu\na spěchal lesy Domažlickými k památnému Cerchovu, kamž o-\nkolo 10. h. dorazil a krásnou vyhlídkou se na chvíli bavil..\nZpěv. spolkové zapěli zde na požádání p. okresnímu hejtmano-\nvi, jenž přítomen byl, jeho zamilovanou píseň: „Nad Berounkou\"\na ještě některé jiné sbory. Odtud se hnul průvod k známé\n„české studánce\", kde déle se pobylo. Při nabírání vody dáno\nza každý koflík krejcar na národní divadlo a sebralo se celkem\n2 zl. Pouť jsme konali u Volmanské myslivny, kde společný\noběd přichystán byl. Hudba, tanec, zpěv střídaly se vesele.\n\nZ Pardubic. (Malá slavnost dívčího spolku Ludmily.)\nO chvalitebném si počínání dívčího pěveckého spolku Lud-\nmily pronesli se již vícekráte chvalitebné hlasové u veřejnosti,\njakož i došly ocenení zásluhy osob, které neunavené pracují ku\nzdaru spolku. Ze však spolek našich dívek snahy tyto uznává\na ctí, zejmena ušlechtilou a neúnavnou péci neocenitelné sta-\nrostky spolku, paní Bož. Jahnové, o tom podal důkaz uspořá-\ndáním malé slavnosti v předvečer jejích jmenin dne 10. kvétna\nv místnostech reální školy. Y slavnostné okrášlené místnosti za-\npéli členové řízením ředitele p. P. Tom. Střebského ctverozpév\nJarní od K. Bendla, dvojzpév Ukolébavka od Abta a dva čle-\nnové spolku duetto od Mendelssohna velmi zdařile. Konec u-\ncinén malým divadelním představením. Provedliť členové spol-\nku velmi dobře : Chtěla mít hrdinu, dramatický žert v 1 jedn*"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.7", "texte": "od Antonie Melisové, což velmi překvapilo. Na upomínku po-\ndána milované starostce p. prof. Kostencem mistrně vyvedená\npodobizna v ověnčeném rámci s srdeČuým přáním- by krásnou\nčinnost svou zachovala spolku ještě : Mnogaja ljeta !\n\n—l—\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* První zábava zpěv. spolku „Lukeš11 na Smíchově,\nkterá se dne 26. květ. odbývala, byla rázu žertovného a\nvypadla v skutku velmi skvěle rozjařivši četné a vybrané\nobecenstvo k smíchu a k hlučným potleskům. Každé číslo\ntěšilo se výtečnému provedení a hojné pochvale jmenovitě\nvšak roztomilý sbor „Ptáče\" od Jos. Bergmanna, — „Klep-\nny\" hudební žert od Dra. Javůrka a „Zvířecí kvartet to\"\nod Brixena, ačkoliv i sbory „Ples Čechů\", sbor od Hynka\nVojáčka s barytonovým sólem, jejž p. Bohm přednesl a\npak „Výprask\" sbor s tenorovým sólem od Pavla Křížkov-\nského velice se líbily. Slečna Mrázkova přednesla velmi\nzdařile nový a pěkný solový výstup od J. Stankovského a\nosvědčila skutečně nevšední nadání herecké. Polka pro\nmerlotiny od Jos. Pauknera přispěla nemálo k rozveselení\nobecenstva, avšak ještě více deklamace p. Mošny, která\nzbudila homerický smích a vřelé přání, aby šťastný dekla-\nmator nějakou deklamaci přidal, čemuž také p. Mošna vy-\nhověb přednášeje „Novou Arkadii.\" Sbory řídil obezřele p.\nmistoředitel Kučera. Zábava byla srdečná a trvala pozdě\ndo noci. Na vyzvání p. H. Blažky, horlivého úda Lukeše\nusadili se jaří pěvci do vedlejší místnosti, kde se dlouho\npospolu bavili.\n* Výbor zpěv. spolku smíchovského „Lukesu odbýval dne\n19. května schůzi, v kteréž především usneseno, že spolek sú-\nČastní se slavnosti svěceni praporu prvního spolku vzájemně se\npodporujících řezníků pražských. Dále ustanoveno, že dne 26.\nkvětna odbývati se má zábava pro členy přispívající. Za Členy\nČinné přijati byli pp. Prokop Stanislav a Tomáš Suchý, p. Sta-\nnislav zvolen praporecníkem na místě z jednoty vystouplého p.\nKubíka. Mimo to uzavřeno k návrhu p. Streita, aby ve pro-\nspěch fondu pro chudě dítky Škol smíchovských založeného řidi-\ntelem smíchovských škol p. Zoubkem, uspořádána byla v mě-\nsíci červnu velkolepá zahradní slavnost za laskavého spoluúčin-\nkování sl. zpěváckých spolků „Hlaholu\" a „Lumíra\" a spolku\ndivadelních ochotníků smíchovských. Spolek divad. ochotníků\nsmíchovských „Beseda\" bude požádán, aby jeviště své ku pro-\ndukcím zpěv spol. „Lukeše\" pro vždy propůjčil.\n* Zpěváčky spolek Lumír uspořádal v neděli dne 23. květ-\nna výlet do Roztok, jenž se jak náleží dobře vydařil. Sešlo se\nke bO. clenu, nacez o půl 2. h. odp. se vyšlo z nových spol-\nkových místností „u zlaté lodě\" s praporem. Mezi členy jsme\npozorovali též p. ředitele Jos. Drahorada v Čele. Po dráze\npřijelo též mnoho malostranských dam vlasteneckých do Roztok,\ntak že byla zábava velmi pěkná. Mezi zábavou slyšeli jsme\ntéž několik pěkných sborů, jmenovitě: Kadrylu z ruských pí-\nsni od Ed. Nápravníka. — Oikáni od Ed. Yogla. — Hrdinský\nsbor „U boj\" od Zajíce. — Rekův sen od K. Slavíka. Yýlet\nse ukončil o půl 8. h. večer a každý nerad opouštěl háj Roz-\ntocký. O 9. h. vrátil se spolek do Prahy a uloživ prápor do\nspolkových místností provolal p. řediteli „Na zdar!\", načež se\nrozešel. _\n* Karlínský „Slavoj\" odbýval dne 22. května valnou\nhromadu. Schůzi zahájil a řídil předseda p. K. V. Paule;\npřítomno bylo 34 členů. Po zahájení čtena jednatelská\nzpráva, v kteréž trefným spůsobem vylíčena byla doba\nprávě minulá. Ze zprávy té vyjímáme, že spolek čítá 2\nčestne, 7 zakládajících, 27 přišpívajících a 40 výkonných\nčlenů. Jmění spolkové obnáší na hotovosti 43 zl, r. č., dle\ninventáře 530 zl. r. c. Ku konci vzdány díky dárcům je-\ndnoty, zejmena p. J. p. Hladíkovi za darované spolku tuhé\ndesky na sbory a p. Harflovi za 14 svazků „Zaboje.\" Po\npřečtení jednatelské zprávy vykonána volba výboru a zvo-\nleni jsou: p. MDr. Verich předsedou; A. V. Paule, místo-\npředsedou; K. Bodlák, jednatelem; Bedřich Kirchner, ředi-\ntelom; V. Picko, místoředitelem; J. Harfl, pokladníkem; M,\nZvěřina, kontrolorem; J. Daněk, obřadníkém; H. Smitka, li-\nstovním. Za náhradníky : p. Pele, Obraz, Vopálká, Lahoda.\nZ volných návrhů vyjímáme návrh jednatelův, aby zvoleno\nbylo tříčlenné komité k přepracování stanov. Návrh byl\npřijat a do komité zvoleni p. Lahoda, Plicka a Vopálka.\nV neděli dne 23. května uspořádal „Slavoj\" vycházku do\nHlubocep, která se nad míru pěkně vydařila. Hlavní zá-\nsluhu o zdaření vycházky získali si majitelé pivovaru ne-\nzištností svou.\n* V „Ouluu bude prý ženský pěvecký sbor vedle už stá-\nvajícího vyučování zpěvu mužských členů zaveden. Oba sbory\nmají po dokonalém vycvičení spojití se v sbor smísený.\n* Zpěv. spolek „Sumavanu v Klatovech se usnesl, že\nvyšle zástupce ke sněmu zpeváckých spolků, jenž se\nv Praze dne 17. května. Zástupcem měl býti p. prof. Smilauer,\nkterý vsak za příčinou choroby své, tyto dny náhle jej stihnuv-\nši do Prahy odebrati se nemohl, následkem Čehož nebylo zá-\nstupce Klatovského spolku zpěv. v dotčené schůzi v Praze od-\nbývané.\n* Zpěv. spolek „Tyl\" v Hoře Kutné uspořádal pro své\npřispívající údy dne 27. května 1869 v místnostech městské\nstřelnice akademii za ochotného spoluúčinkování p. Ferd. Koub-\nka, Čl. České opery a ctěných dam hudebního odboru „Vesny.\"\nProgram: Slavnostní ouvertura odLeithnera, přednesla kapelasl.\nsboru ostrostřeleckého. — Skřivánek, žertovný sbor od dr. Ja~\nvůrka, — Arie, zpíval p. F. Koubek. — Deklamace předn. p.\nVozka, úd spolku. — Ouvertura „Cikánka\" od Balféa. — Zá-\nvěreční sbor I. dílu „Stvoření světa\" od Haydna s průvodem\norkestru. ~ Arie, zpíval p. F. Koubek. — Úvodní sbor z zpě-\nvohry „Prodaná nevěsta\" od B. Smetany. — Písně zpíval p. F.\nKoubek. — Pochod z opery „Templáři na Moravě\" s průvodem\norkestru od Karla Sebora.\n* Zpěvácký spolek „Krakonoš\" ve Vysokém uspořádal v\nneděli dne 30. května v sále „u Červeného lva\" besedu. Na\nprogramu byly mimo deklamace sbory 3 „Zpěv Slovanů\", „Žen-\nský klep\", „Tři jezdcové\", „Kytičky\", pak žertovné terceto\n„Klepny\" a „Zvířecí kvarteto''. Po produkci následovala taneční\nzábava. Začátek o 8. hodině večerní.\n* Poličský ,,Kollár\" uspořádal dne 30. května zpěvní\na taneční zábavu. Na programu byla operettka „Kvas krále\nVondry\" od Dr. Illnera.\n* Čtenářsko-zpěvácký spolek „Chochol\" ve Svítavce uspo-\nřádal dne 30. května besedu. Na programu byly sbory: Večerní\nzvon, od Lev. Belly — Honza — Hornická a Polka.\n\nZprávy.\n\n* České divadlo. Dne 19. května: „Troubadour.\" — 21.\nkvětna: „Marta\"; — 25. května: „La Traviata\", velká ope-\nra ve 4 jednáních od F. M: Piave. Český překlad od Em.\nZilngla a Jindř. Bohma. Hudba od J. Verdilio; — 28. květ-\nna; „Faust a Markéta.\" — Vesměs v divadle Novoměstském.\nVýtečná naše umělkyně paní Benevic-Mikova vystoupila\npo své nemoci — neblahém to následku onoho pádu při\nposledním provozování Gluckova „Orfea\" — poprvé co „Azu-\ncena\" v „Troubadouru.\" Úloha tato patří v každém ohledu\nmezi nejskvělejší výkony oblíbené altistky, nemusíme tu-\ndíž dokládati, že obecenstvo i mimo ovaci, s níž přijata byla\nna počátku druhého jednání, každý vynikající moment hlučně\nvyznamenávalo. Pan Gerbiě vystoupil opět co „Maurico\" a\ndošel často velmi animovaného potlesku. Měli jsme již pří-\nležitost, oceniti jeho dobré stránky, ne méně než některé\njeho vady právě v téže úloze a v celku potvrdilo náš úsu-\ndek i poslední představení „Troubadoura\". Slečna 2 Ehren-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690601-01.1.8", "texte": "hergův („Leonora\") a p. Lev („Luna\") jsou co výteční re-\npresentanti těchto úloh vsím právem nad míru oblíbeni. Se\nzměnou v obsazení souhlasíme úplně; mělo by se to konse-\nkventně prováděti i v jiných operách. — První letošní vy-\nstoupení slečny J. Vitaliovy na našem jevišti melo ráz roz-\nhodně slavnostní. Nadšení, s jakým naše obecenstvo svého\nmiláčka, takořka zbožňovaného, uvítalo, bylo v skutku vel-\nkolepé; potlesk a volání nemělo žádného konce a okamži-\nkem byla slečna krásnými věnci a kyticemi v pravém smyslu\nslova obsypána. Že pak enthusiasmus ten byl úplně opráv-\nněn, dokázala nám během tohoto večera slečna Vitaliova\nco „Traviata\" sama. Krásný, něžný sice, však přece plný\na zvučný, jako zvonek čistý hlas, virtuosní technika nehro-\nzící se ani nejvýstřednějších úkolů, k tomu podivuhodná ji-\nstota a pevnost každého zpívaného tónu i v nejjemnějšim\nmezzavoce, lahodný přednes plynných zvuků vlašských, velmi\nduchaplná, pikantně pointovaná deklamace a hra, zjev pů-\nvabný a nad míru sympatický, konečně vzorná pravá mír-\nnost v užívání všech uměleckých prostředků — skvělé tyto\nvlastnosti osvědčovala slavná umělkyně v každé, i nejmenší\nfrási své úlohy, a nikoliv jen zde onde v jednotlivých pa-\nrádních místech a elektrisovala po celý večer obecenstvo,\nvelké místnosti Novoměstského divadla naplňující. Ze vedle\nslečny Vitaliovy měli ostatní spoluúčinkující těžké postavení,\nrozumí se samo sebou; tato relativní nestejnost jednotlivých\npartií zůstane pro celistvý dojem vždy dosti nemilou strán-\nkou her pohostinských. Ostatně velmi rádi konstatujeme, že\nbylo celé představení netoliko korektní, nýbrž na mnoze i\nvýtečné, zvláště co do ensemblů (finále třetího jednání mu-\nselo se opakovati); každý přičinil se patrně z piety k vý-\ntečnému hostu dvojnásobně, a obecenstvo bylo v tomto ohle-\ndu také velmi uznalým. Pan Lukeš se nám arci v některých\njiných, vděčnějších úlohách rozhodně lépe líbí než co „Al-\nfred\"; však co do techniky zpěvu opanoval svoje místo se\nŠťastným výsledkem. Pan Sebesta („Jiří Grermont\") měl velmi\nšťastné momenty; až nebude na jednotlivé tóny tak příliš\nouzkostlivou klásti váhu, nýbrž delší melodické fráse pova-\nžovati a zpívati více co celky, dojde zajisté ještě lichotnější\npochvaly. Též ostatní spoluúčinkující se statně drželi, sbory\nbyly výtečné! O opeře samé nechceme ani promluviti; jesti\nto jeden z nejnešťastnejších experimentů v operní literatuře.\nJen titulní úloha má některá pěkná místa; ostatně ale mů-\nžeme směle říci, že slečna Vitaliova jako pravá umělkyně\nz Verdiovského „nic\" stvořila celý krásný mikrokosmos. —\nZpěvohru řídil p. kapelník Čech. — Ne méně skvělý triumf\nslavila slečna Vitaliova druhým svým vystoupením co „Mar-\nkéta\"; a jelikož Gounodova opera sama již mnohem výše\nstojí nad „Traviatou\", a také provedení její (jako vždy ří-\nzením p. kapelníka Smetany) i sebe přísnějším požadavkům\nvyhověti může, stal se celkový dojem ještě rozhodně příz-\nnivějším, než při předešlém operním představení. Návštěva\nbyla značně silnější, obecenstvo opět velmi animované. O.H.\n* Národní zpěv a ples jest titul sbírky písní a popěvků\npro 4 mužské hlasy, které sebral aneb uspořádal Emanuel\nVasák. Sbírka těchto vlasteneckých, společenských a národ-\nních písní vyšla sice už r. 1868; avšak domnívajíce se, že\ntak mnohý zpěv. spolek českoslovanský neví ještě o sbírce\ntěchto sborů, jichžto je dohromady 92, máme za svou po-\nvinnost, je na velký výběr těchto sborů upozorniti. Nachá'\nzejí se tu sbory (partitury) od našich nej lepších skladatelů,\njako jsou Karel Bendi, V. Blodek, Theod. Bradský, z Diet-\nrichů, V. Friml, Forchtgott-Tovačovský, Ferd. Heller, V.\nHorák, J. Hovorka, AI. Jelen, D. Jenko, Jirges, Fr. Kavan,\nB. Kittl, Pav. Křižkovský, Th. Krov, F. Lábler, J. B. Lirš,\nF. Michl, H. Morávek, Ed. Nápravník, Jos. Procházka, Dr.\nLud. Procházka, F. Rosenkranz, Karel Slavík, J. Soukup,\nSkřivan, Jos. Suchánek, Fr. Škroup, J. Nep. Škroup, Em.\nVašák, Jos. Vašák, Jindř. Veit, Fr. Vogl, Hyn. Vojáček,.\nVorel, Leop. Zvonař, Fr. Záhorský, jakož i překlady něm,\nskladatelů, Fr. Abta. J. Otta, V. Kalivody a Reis-\nsigra. Pan Em. Vašák harmonisoval veškeré národní jakož\ni veškeré umělecké písně jiných skladatelů v této sbírce\nzdařile a hleděl sbírku tu tak uspořádati, aby každému přání\nzpěv. spolků vyhověla, což se mu tušíme také podařilo. Ne-\nmohouce se pustiti do rozboru jednotlivých sborů podotý-\nkáme jen, že by sbírka ta neměla u žádného českoslovan-\nského zpěv. spolku chyběti. Lze ji dostati v kněhkupectví\nS. E. laussiga (v Karlové ulici) jakož i v ostatních řádných\nkněhkupectvích v Cechách i na Moravě a sice za zmírněnou\ncenu 1 zl. r. cis. (V loni stála 2 zl. 70 kr.). Jeden sbor\n(partitura) přijde tedy bezmála za 1 kr. Zpěváčtí spolkové,\nkteří si sbírku koupiti hodlají, udělají nejlépe, vezmou-li si\nhned 4 exempláry, tak že mnohého rozpisování ušetří.\n* Paní Ress-Blažková, primadonna České opery, bude v\nsrpnu pohostinsku zpívati na divadle v Lipsku.\n* Mrtvola Bedřicha Kittla, býv. ředitele konservatoře\npražské, jenž loňského roku dne 20. lipna v Lisé na velkové-\nvodství Poznaňském zemřel, byla k žádosti příbuzných vykopá-\nna a přivezena v pondělí dne 24. května v 10 h. dop. po ná-\nkladním vlaku z Drážcřan do pražského státního nádraží, odkud\nv průvodu příbuzných a přátel dopravena na hřbitov volsanský,\nkde bude pohřbena.\n* Americký klub dám, jenž si dobyl už mnohých zá-\nsluh svým dobročinným působením, uspořádá dne 6. Června\nslavnostní koncert ve prospěch postavení pomníku Boženy Něm-\ncové v sále na Žofíne. V koncertu tom budou jedině dámy\núČinkovati, a uslyšíme tu, jak se nám praví, několik sborů pro\nženské hlasy, pak pí Boženu Jahnovu z Pardubic, která provede\nnějakou piecu na piano, a věhlasnou pěvkyni Vitali. Není po-\nchybnosti, že se bude koncert velké návštěvy těsiti.\n* Pan Iglauer, operní žák p. Frant. Pivody, engažovár\njest co první bassista divadla v Linci.\n* Panu Frant. Černému, professoru na konservatoři petro-\nhradské, dostalo se cti, že řídil u Její. cis. Yýs. velkoknežny\nPavlovny sbory historického koncertu páně Prombergova, jejž\nna přání velkokněžny v paláci jejím opakoval. Její Výsost vy-\njádřila se co nejpochlebněji o výtečném výkonu našeho nadané-\nho rodáka a obmyslila ho značným darem.\n* Konkurs. U srbského církevního zpěváckého druž-\nstva uprázdněno jest od I. října tohoto roku místo sbor-\nmistrovské, s nímž je spojen roční plat 800 zl. r. č. Kdo\nse osvědčí spůsobilým, že dovede místo to spravovati, nechť\nzašle žádost svou s náležitými vysvědčením o své spůso-\nbilosti předsednictvu srbské pravoslavné církevní obce v\nPancově nejdéle do konce lipna (července) tohoto roku.\nV Pančově (c. k. vojenská hranice), dne 10. května 1869.\nPředseda: Or. Pejčié. Tajemník: Jan Pavlovic.\n\n* Uprázdněná místa hudebnická. Správa c. k. solních\ndolů v Bolechově vypisuje konkurs na obsazení místa kapelníka\na zároveň učitele hudby, který by měl za povinnost, cvičiti tamní\nhudební sbor, záležející z 18 dělníků, v jisté hodiny, má vyu-\nČovati hudbě také jiné k tomu spůsobilé dělníky a má od 1.\nkvětna do konce října na veřejných místech produkce říditi.\nPlatu se mu slibuje 54 kr. denně, deputát soli, měsíční přídavek\n6—10 zlatých, a při zvláštní spůsobilosti také reinunerace. Po\nměsíci bude definitivně ustanoven.\n\nListárna.\nPanu F. v L . . . Pro žertovné besedy hodí se w Kočičí\nduetto\" od J. R. — SI. zp. sp* v P . . . . Nové žen-\nské sbory pro 2 sop. a 2 alty složil p. Jos. Paukner.\nJsou to : Pláč sirotka. — Zvadlé kvítko. — Pozdra-\nvení. — Všechny zde udané skladby obdržíte v opisu\nu Fr. Boučka v Praze č. 290—I."}]}