{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_sha256": "0cb82f74034c9b999c2e0cdf8ce4636b50330daeb524c799eec618049f055acc", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/06/10_01/bmtnabd_1869-06-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131", "page_fin": "131", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.1", "titre_corps": "Michal Martin Mioduszewski.", "titre_sommaire": "Michal Martin Mioduszewski.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3133, "texte": "Michal Martin Mioduszewski.\nO církevní zpěv v Polsku dobyl si M. M. Mioduszew-\nski, učený mnich, bez odporu nesmrtelných zásluh a za tou\npříčinou neváháme, podati čtenářům svým alespoň skromný\nnáčrtek působení jeho.\nM. M. Mioduszewski spatřil světlo Roží ve Varšavě r.\n1787 a vstoupil jsa teprv 17 let stár r. 1804 do řádu tak\nzvaných missionářů, duchovního to bratrstva, ktere jsouc v\nstaré Polsce značně rozšířeno, zanášelo se pěstováním a vzdě-\nláváním hudby a zpěvu. Zde dokončiv svá theologická stu-\ndia dosáhl r. 1810 hodnosti kněžské.\nNa to věnoval se vyučování, přednášel theologii a cír-\nkevní právo na rozličných vyucovacich ústavech, az konecne\nzvolen byl r. 1820 za profesora na diecésním semináři v\nKrakově.\nKdyž podnikl r. 1830 a 1831 biskup Krakovský visi-\ntační cestu po své diecési, povolán byl Mioduszewski za\nprůvodce biskupova. Na této cestě přesvědčil se Miodu-\nszewski, jak to bídně stojí s církevním zpěvem na venkově\nv jednotlivých farních obcích. Varhaníci neměli docela ani\nzpěvníku, dle něhož by lid písně zpívati mohl. Byl to věru\nsmutný stav, jenž nemohl déle tak zůstati. Avšak co se\nmělo počíti?\nMioduszewski počal ihned pátrati po starých církev-\nních písních. I prozkoumal co nejbedlivěji arhivy jedno-\ntlivých obcí, staré psané a tištěné zpěvníky, tak zvané kan-\ncionály, sbírky starých církevních písní, které se nalézaly\nv chrámích a kaplích dřívějšího království polského a po\nnamahavé, pilné, osmileté práci byla jeho neúnavná horli-\nvost korunována skvělým výsledkem.\nVýsledek svého bádání vydal r. 1838 Mioduszewski ti-\nskem u Cieszewského v Krakově pod názvem: „Spiewnik\nkoscielni czyli piesni nábožné z melodyami iv kosciele katoli-\nckém užywane a dlaivygody koscíelóiv parafi]alnich zebrane.\"\nZároveň uveřejnil tímtéž nákladem texty církevníoh písní\nbez melodií.\nAčkoliv je sbírka to velmi bohatá, nebyla přece ještě\núplná. Mioduszewski pokračoval tedy dále ve svých bádá-\nních, komponoval, jsa výtečný hudebník, k mnohým písním,\nn nichž melodie chyběly , vlastní nápěvy a upravil k roz-\nličným v polské církvi užívaným obřadům zpěvnou část.\nTak byla obohacena jeho r. 1832 vydaná sbírka poznenáhla\ntřemi dodatky, které vyšly nákladem J. Bobrowicze r. 1842,\n1853 a 1854.\nAvšak i nyní neustál Mioduszewski ve své činnosti. U-\nspořádali ještě druhou sbírku starých polských písní jmeno-\nvitě takových, které se zpívávají o vánocích a vydal ji pod\nnázvem: „Pastorálky i kolendy z melodyami, czyli piosnki\nwesele liudu\" v Krakově 1843.\nMioduszewski má dvojí nepopiratelnou zásluhu, ze byl\ntotiž první, jenž obnovil těmito dvěma sbírkami starý polský\ncírkevní zpěv v jeho původní kráse a formě, dále ze obrátil\npozornost přátel umění a literatury na důležitý kultur o-histo-\nrický moment, totiž na staré pímě lidu, a že konečně povzbu-\ndil chut k dalším bádáním v tomto oboru, která nesla nemalé\novoce.\nObe tyto sbírky tvoří vůbec drahocenný příspěvek k\nhistorii polského národního zpěvu. Viz Albert Siowinski\n„Les musiciens polonais et slaves\" (Paris 1857), dále Woy-\ncického K. Wl. Historyji literatury polskiej v zarysach.\n(Warszawa 1845) a konečně Encyklopediji powszechnu (War-\nssawa 1864)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131", "page_fin": "134", "image_debut": 1, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.2", "titre_corps": "Slovo o ruské hudbě světské (dramatické a instrumentální).", "titre_sommaire": "Slovo o ruské hudbě světské (dramatické a instrumentální).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.1", "debut_caractere": 3135, "fin_caractere_exclue": 4469, "texte": "Slovo o ruské hudbě světské (dramatické a\ninstrumentální).\n(Pokračování.)\nVedle Cimarosy účinkoval v Petrohradě též Vincente\nMartini, kapelník pro komické opory, jenž pod jménem „Le\nSpagnoli\" znám jest. I tento složil mnoho oper, mezi jinými\noperu Cosa rara, L'Arbore di , Gli spo.si in\na obdržel za své zásluhy o hudbu dramatickou od císaře Pa-\nvla roku 1798 titul císařského rady. Avšak i Sarti byl velmi\nčinný, stal se roku 1796 členem Petrohradské akademie, vy-\nnašed tam stroj k podrobnému vypočítání a ustanovení zá-\nchvěvů znějících těles, načež roku 1796 učitelem hudby vel-\nkokněžny jmenován jest. Císař Alexandr nemaje v něj dů-\nvěru propustil ho rozkazem, jenž zněl v ten rozum, že má\nSarti ruskou pensi v cizině stráviti. Sarti zdržoval se ze\nvšech italských umělců nejdéle v Rusi, a nabyv zvláštní mi-\nlostí carové Kateřiny 11.a kníž. Potemkina velkého jmění,\nzměnil takřka svou národnost a naučiv se dokonale jazyku\nruskému, složil též operu v ruském jazyku pod názvem Sláva\nSeveru, která se na ruském jevišti provozovala. Opera tato\nneměla, rovněž tak jako ostatní od italských komponistův\nsložené opery v ruském jazyku, žádného rázu národního, ný-\nbrž byla čistě italská. R. 1790 dávalo se již v Petrohradě\nšest představení týdně, a sice 3 ruské, 2 francouzské a 1\nněmecké; v zimě každý pátek velká italská opera. Dvůr"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6713, "texte": "navštěvoval časem tato představení; častěji však dala si ca-\nrovna vybrané kusy od některé z těchto 3 společností diva-\ndelních v divadle u eremitáže představovati, a tu směli jen\nzvaní hosté se objeviti. Italská opera měla téhož roku 2\nkapelníky, 4 italské pěvce a několik ruských zpěvaček, ve\nsboru účinkovali též církevní zpěváci. Ruské jeviště mělo\n12 herců , mezi nimiž znamenitého Dmitrevského, a 6 here-\nček. Mimo činohry ruské dávaly se též vaudevilly s tanci.\nFrancouzská a německá divadelní společnost byly též dobře\nobsazeny. Ačkoliv příjmy za všechna tato představení byly\nvelmi značné, nevystačily přece ku krytí výloh, carovna mu-\nsela ročně ještě 100.000 rublů přispívati. Okolnost tato ne-\nodstrašila přece soukromné divadelní společnosti, které své\nštěstí v Petrohradě zkusiti chtěly. Jistý Mattei dával se svou\nitalskou společností na divadle kadetního sboru žertovné ope-\nry, avšak nemohl se udržeti; rovněž tak dařilo se Kniepro-\nvi, jenž provozoval ruské kusy s 51 propuštěnými chovanci\nz domu nalezenců; i tento musel přestátí. Podobný osud\nměla německá divadelní společnost řízením Scolariho. Y cí-\nsařské kapele a v orkestru císařských divadel nacházeli se\nr. 1790 někteří výteční umělci: cellista Bachmann, klarinetista\nBehr, houslisté Canobi, Chadoškin, Diez, Korn, Mašener, Čech,\nRabe, pianista Palšov, jenž skládal kusy pro piano at. d.;\nz pěvců vynikal Bruno, Comoschino, Jermoli, Pozzi Anna atd.\nCo učitelově hudby a zpěvu působili: kapelník Astarita, Ci-\nmarosa, Marešová, dcera českého kapelníka Mareše, vyná-\nlezce ruské lovecké hudby, která byla oblíbenou učitelkou\npiana, Pratsche, učitel piana, jenž složil několik ruských pí-\nsní v duchu národním, Sartori, učitel zpěvu a piana, kapelník\nMartini atd. Mezi nástrojáři hudebními požívali Gabram.\nv\nhotovitel pian a klavírů, Kirschnek, Cech Wáchter, hotovitel\nvýtečných houslí, dobré pověsti. Za panování Kateřiny 11.\npřicházeli do Petrohradu cizí virtuosové, aby se tam dali sly-\nšeti. Jmenujeme tu především Antonia Lolliho, jenž r. 1773\nsvou výtečnou hrou na housle se proslavil, Giovanni Giarn-\nvichiho (Janovického), jenž vzbudil hrou svou na housle vel-\nkého podivení, Karla Němečka, Čecha, jenž se co znamenitý\nvirtuos na harfě osvědčil. Za vlády panovnice této uvedena\nbyla hudba co předmět do vyučovacích ústavů. Tak na př.\nvyučovalo se hudbě v šlechtickém ústavě kadetním a dívčím,\njakož iv soukromých pensionátech atd. Ku sklonku vlády\nKateřiny 11. působil Jan Vilém, Haeszler dvě léta co kapel-\nník (r. 1792—1794) velmi prospěšně. Rovněž dobrého jména\ndobyl si italský kapelník Sapienza (1794), jenž za příkladem\nsvých krajanů též dvě opery v ruském jazyku složil.\nZ tohoto náčrtku vysvítá patrně, že Kateřina 11. si o\nhudbu vůbec a o dramatickou zvlášť nesmrtelných dobyla zá-\nsluh, a líhl vně jí má Rusko co děkovati, že se národní dra-\nmatické básnictví a umění zařízením divadelní školy povzneslo\na prospívati počalo. Za krátkého panování Pavla (r. 1796\n1801) byla vedle opery italské na denním pořádku i fran-\ncouzská opera, jejímž ředitelem byl r. 1799 Paris.\nNa zámku v Pavlovsku bývaly provozovány francouzské\nopery, na př.: La soirée orageuse, Les deux atd,\nJak velkého nákladu francouzská opera vyžadovala, vysvítá\nz toho, že r. 1801 na ni 100.000 rublů vynaloženo jest. V\ntuž dobu povolán byl (1798) do Petrohradu benátský kapel-\nník Carelino Cavos, jenž si o hudbu ruskou nemalých zásluh\nzískal. Po smrti Pavla opustila na nějaký čas Rusko italská\noperní společnost, která však za panování Alexandra I. (1801\n1825) v březnu 1803 opět engažována jest.\nA tak měl Petrohrad čtyry veřejná divadla: ruské, fran-\ncouzské, německé a italské, která ročně 500.000 rublů vy-\nžadovala a k čemuž carská pokladna 234.000 rubly přispívala.\nZa cara Alexandra povolán byl do Petrohradu za kapelníka\nfrancouzské opery slovutný skladatel Boieldieu, pak houslista\nPierre Rode, cellista Jacque Lamare a později J. Baillot.\nPřičiněním Boieldieuovým povznesla se nemálo opera fran-\ncouzská, jakož i orkestr, v němž výteční umělci účinkovali.\nJeště blahodárněji však působil kapelník C. Cavos co do pě-\nstování národní dramatické hudby. Přízeň, jíž tento umělec\npožíval, pobádala ho učiniti rozhodný krok v dramatické hudbě\nnárodní. I vynaložil veškeré své síly k zvelebení ruských\npoměrů hudebních, a naučiv se ruštině složil pro ruské je-\nviště 14 oper, jejichžto děje byly vesměs upraveny dle ru-\nských národních pověstí. Jsou to opery; Lan Sušanin, Iro-\nsky Babylonské, Ohnivý pták, Silný Eliáš, Neviditelný princ,\nTři hrbatí. Vláda dvanácti hodin, Dcera Dunaje, Uprchlík,\nBásníci, Kozák, Domnělá neviditelná, Nové rozpaky a Milostná\npošta. Mezi všemi těmito operami vyniká hlavně Ivan Suše-\nnin, který dosáhl největší obliby. Cavos vnikl ze všech ci-\nzích skladatelů, kteří opery na ruský text komponovali, nej-\nvíce do ducha národního; ano některé zpěvy s sbory jeho\nstaly se takřka populárními v Rusi.\nZa první doby vlády Alexandrovy počala se v Petrohra-\ndě instrumentální hudba pravidelně pěstovati. Podnět ktomu\nzavdala filharmonická společnost, která se r. 1802 k tomu\núčeli utvořila, aby výtečná díla znamenitých skladatelů pro-\nvozovala a nadací k podporování vdov a sirotků po zemře-\nlých hudebnících založila. První návrh k utvoření této spo-\nlečnosti podal Bedřich Adelung, dvorní rada a učitel velko-\nknížete Mikuláše. K nému se připojili dvorní bankéř baron\nzßalla, pak dvorní hudebníci Bachmann, Billant, Berwald a\nHartmann.\nDle stanov přispívá každý hudebník rozličných Petro-\nhradských orkestrů ročně 15 rublů, začež se po smrti jeho\ndostane vdově 500 rublů roční pense. Účastníci zvolili ze\nsvého středu šest ředitelů a pak šest čestných ředitelů: hra-\nběte Strojanova, Vělhorského, dvorního maršálka Nariškina.\nkomořího Vitovtova, barona Ralla a dvorního radu Adelun-\nga. Spolu byli vyzváni všichni milovníci hudby k spolupů-\nsobení a sesílení orkestru, tak že v orkestru 12 kontrabasů\núčinkovalo. Po mnohých přípravách byl ústav dne 22. bře-\nzna 1802 s Haydnovým Stvořením světa otevřen. Začátek\nbyl hned takpřízniv, že se již v prvním roku 1500 rublů mezi\nnuzné vdovy po hudebnících rozděliti mohlo; neboť první dvě\nprovozování Haydnova díla vynesla po odražení útrat 9000\nrublů. Roku 1806 měla společnost 20.000 rublů na kapitálu,\nk němuž každoročně car 1000 rublů přispíval, 5000 rublů\nvynaloženo bylo na rozličné rekvisity jakož i na zřízení vel-\nmi přiměřených místností. K tomu účeli zvolen byl svými\nmaškarními průvody pověstný Lyonský sál. Solové hlasy ří-\ndil při pianu kapelník Tepper, orkestr obratný ředitel Paris.\nNa pečeti této filharmonické společnosti vznášel se ruský\norel nad lýrou, stojící na oltáři, o niž se opírá obrácená po-\nchodeň. Zřízením nového sálu odstraněny byly veškeré ob-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6283, "texte": "tíže, které se stavěly cizím virtuosům, chtěli-li v Petrohradě\nkoncertovati, neboť sál filharmonické společnosti byl každému\nk disposici, zaplatil-íi 100 rublů nájemného. Neméně důle-\nžitý ústav povstal téhož času v Petrohradě, myslíme totiž\nškolu pěveckou, jejížto zakladatelem byl Alexej Ivanovič Ru-\ndinský.\nMuž tento narozen jest v Moskvě, kdež sloužil co\ndozorce dělníků v tamějších továrnách. Rudinský měl zde\nvždy příležitost pozorovati, jak zpěv jeho ulehčuje i nejtěžší\npráce jeho podřízených. Probudilé přemítání a cit jeho na-\nhradily mu to, co mu na vědě scházelo. Maje vřelé přání\nprohlédnouti si všechny továrny své vlasti, odebral se do\nvšech končin rozsáhlé Ruské říše a přišel konečně do Pe-\ntrohradu.\nRudinský byl muž zbožný, on poznal hned poměry, v\nnichž stojí náboženství k umění vůbec a k hudbě zvlášť; on\nje poznal ve svých útrobách a přál si jen, aby je též zevně\nprovésti a jiné tím oblažiti mohl.\nPrvní věc, k níž se zavázána cítil, byla, aby užil hudby\nk oživení a povznešení nábožnosti u veřejných službách bo-\nžích. I přemítal nejprvé o zřízení pěveckého sboru pro chrám\nMaltéský, k němuž co příslušník náležel.\nPro sbor dvorní kaple vybírali se pěvci z jižních pro-\nvincií, poněvadž se za to mělo, že hlasy pod teplejším pá-\nsmem jsou výtečnější a vznešenější; toho náhledu nebyl však\nRudinský, on přiměl as 10 svých přátel k tomu, aby mu\npěveckou školu založiti pomohli. Rudinský sám povolal z\nMoskvy učitele zpěvu, a šel s ním do škol, by schopné žáky\nvyzval k učení se zpévu. Takto povstala v březnu 1802 Ško-\nla pěvecká.\nJak velice žáci v ústavu tom prospívali, vysvítá z toho,\nže chovanci již o velkonočních svátcích veliké motetto od\nSartiho zdařile přednesli. Nejprvé byla škola ta umístněna\nv domě Rudinského; později v jiném domě, jenž byl všem\nV/1 V»1 v • v /\npnlezitejsi.\nRudinský pátral ustavičně po dobrých hlasech, a tu se\nmu poštěstilo vynajíti mezi svými nádenníky dva nevolníky,\nkteří od své vrchnosti dovolení obdrželi v letě pracovati v\nPetrohradě.\nNejvřelejší přání Rudinského bylo tedy, aby pro svou\nškolu získal tyto mladíky, z nichž zvláště jeden nevšedním\nbasem se honosil. I odebral se tedy ku knížeti Bezborodkovi\nmajiteli těchto nevolníků, jenž také úplnou kapelu vydržo-\nval, a zatajiv jich nadání k zpěvu, obdržel je od něho. Oba\nmladíci prospívali v zpěvácké škole dobře a zbudili svými\nhlasy takovou sensaci, že jim císař volnost zakoupil a je ve\nsvé kapele za zpěváky ustanovil. Ze školy Rudinského vy-\nšel též znamenitý tenorista ruské opery Samojlov.\nCar Alexandr nešetřil výloh, aby získal pro operu fran-\ncouzskou síly výtečné jak zpěvní tak orkestrální. Fr. Eck,\nvirtuos na housle, jmenován jest r. 1802 solovým houslistou\na ředitelem dvorních koncertů, Cremont Pierre r. 1804 ředi-\ntelem orkestru francouzského divadla, Lafont r. 1808 nástup-\ncem Rodevým a prvním solovým houslistou atd.\nDo Petrohradu přicházeli nejslavnější virtuosové, by zde\nbud veřejně koncertovali neb v hudbě vyučovali. Y oboru\nklavírní hudby působli velmi zdárně Berger, Clementi a Field,\nkterýž poslední byl od roku 1804 nejhledanějším učitelem piana\nv Petrohradě.\nZ četného počtu virtuosů dali se tu Ferd. Fránzel\n(1803); Getruda Mara (1804), Maurer a jiní slyšeti.\nKomorní hudba, dříve v obou hlavních městech buď ne-\nznámá neb málo pěstovaná, našla znamenitých výkonných u~\nmělců v Baillotu, Lamareovi atd., kteří uvedli v známost\nkvarteta od Haydna, Mozarta, Beethovena atd.\nHrabě Zubov měl znamenité kvartetto; jeho první hou-\nslista ačkoliv byl nevolníkem, jakož všichni, co s nim hráli, napl-\nnil slavného virtuosa Rode takovým podivením, že se zdráhal po\nněm hráti, by mu ponechal čest jeho triumfu. Tento solista\njmenoval se Longinov. Když Boieldieu Rusko opustil, na-\nstoupil po něm r. 1808 Steibelt místo kapelníka francouzské\nopery, jenž pro Petrohradské jeviště několik oper složil jme-\nnovitě: Cendrillon, Sargino a přepracovanou operu Romeo a\nGiulietta. Steibelt spravoval operu francouzskou až do své\nsmrti 1823.\nOkolo r. 1813 zřízeny byly v Petrohradě šlechtické di-\nletantské koncerty, které měly nemalý vplyv na pěstování a\nšíření hudby a tříbení vkusu v kruzích šlechtických. Koncer-\nty ty došly hned s počátku takového úspěchu, že předčily\nvětší část koncertů postních. V prvním koncertě vyznačil se\nosmnáctiletý Lvov na housle, důstojník Arseněv na piano,\npatnáctiletý Lvov přednesem scény z Gluckova Orfea; v dru-\nhém koncertu koncertoval Vševolojský, žák Baillotův na hou-\nsle, a hrabě Vělhorský na cello. Mimo to se provozovaly\nouvertury od Cherubiniho, synfonie od V. A. Mozarta atd.\nZe všech nástrojů pěstovaly se nejvíce piano, cello, housle\na zpěv, a to hlavně v kruzích šlechtických.\nA není se také tomu co diviti, neboť Petrohrad slvšel\n' h V\nnejslavnější virtuosy té doby na dotčené nástroje, čímž se\nláska a náklonnost k hudbě vždy více a více u obecenstva\nprobuzovala, kritický úsudek brousil a vkus šlechtil. O tom\nsvědčí zvláště výrok světoznámé pěvkyně Catalani, která r.\n1820 v Petrohradě koncertovala. Umělkyně tato, do jejichžto\nkoncertů se za lístek 25 rublů platilo, pravila o Petrohrad-\nském obecenstvu: public le plus juste et les plus con-\nnaiseur.u\nNejvětší vliv na pěstování klavírní hry měli J. Field a\nKarel Mayer, kteří r. 1820 v Petrohradě co učitelové půso-\nbili. Každý, kdo s úspěchem v Rusi koncertovati chtěl, vy-\ndával se za žáka Fieldova. O K. Mayerovi se tvrdí, že přes\n800 žáků na piano vycvičil.\nNejoblíbenější skladatelé v Petrohradě byli tehdáž 1823\nField, Hummel, Dušek z komponistů klavírních; Rossini,\nméně Mozart z operních. Skladby Beethovenovy nalézaly jen\nskromného ohlasu.\nCar Alexandr složil prý text i melodii světoznámé písně\nruské Krásná Minko musím jiti (1807,) na počest Pruské krá-\nlovny Louisv krátce před svým odchodem z Jen kon-\ncerty umělců, kteří byli v modě, a skladby komponistů\nkteří byli tehdáž na denním pořádku, docházely hojné ná-\nvštěvy.\nNejznamenitější soukromé kapely byly hraběte Vševoloj-\nského, jehož dirigentem byl po 15 let Maurer, a orkestr Guš-\nkova. Šlechtici ruští nepěstovali pouze hudbu výkonně a po-\nmocí svých orkestrů, nýbrž pokusili se i co spisovatelé hudební.\nTak sepsal Greg. V. Orlov, jeně r. 1777 po Itálii cestoval,\nspis: Essai sur Vhistoire de la musigue en Itálie (1822).\nCo se opery ruské týče, i ta počala rozkvétati, ovšem"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5201, "texte": "byly to hlavně překlady cizích oper, které se na jevišti ru-\nském provozovaly, mezi jinými , opera od Boieldieu,\nčarostřelec od Webra atd. Z ruských pěvců operních vyni-\nkali Semenov, Samojlov, Klimovsky, Ezermov atd. Jako v\nPetrohradě tak iv Moskvě a jiných místech rozsáhlé říše\nRuské hleděno k pěstování a zvelebování hudby. I Moskva\nměla své divadlo, svou divadelní školu; i sem přicházeli sla-\nvní umělci, by zde bud koncertovali neb v hudbě vyučovali,\nZde působil slavný houslista 6. Polledro (1799—1804), Ra-\nstrelli 1802 co skladatel; zde zpívala věhlasná Mara 1805,\nkoncertovali a účinkovali Ferd. Fránzl (1803), Lumare (1803),\nBaillot(1803), J.Field (1812 a 1822), Hummel (1822), Haesz-\nler, houslista Semenov a t. d. Každý takořka šlechtic měl\nv domě svém bud učitele hudby neb zpěvu.\nV září 1821 dostalo se Moskvě první italské opery při-\nčiněním knížete Jusupova, pak obou knížat Golycinů, kteří\nposlali do Itálie plnomocníka, aby tam engažoval operní spo-\nlečnost. Kapelníkem této opery byl Morini; orkestr a sta-\ntisté, jakož i sbor skládal se nejvíce ze samých Rusů. Nej-\nvíce provozovaly se opery od Rossiniho. V Moskvě vycházel\nroku 1822 též hudební časopis Journal de Musíque, jenž při-\nnášel skladby domácích skladatelů. Zařízením divadelní ško-\nly, která na útraty divadla vydržována jest, vypěstováno bylo\npro ruskou operu několik dobrých zpěváků a zpěvaček. Již\nv lednu 1825 otevřeno bylo velké divadlo, při kteréžto pří-\nležitosti proslov od Dimitrieva s hudbou od Alexěje Věr-\nstovského provozován jest. V operách do ruštiny přeložených\nvystupovali tehdáž Philisová, Vesrazínská, Bulachov, Maksín,\nLavrov, Grišev a t. d.\nAž do r. 1831 byla hudba v Rusi, zvláště ale dramati-\ncká, z větší části přítočná; pěstovali ji nejvíce cizí umělci,\nhlavně Němci, Italiáni a Francouzové, kteří dbali více o svůJ\nprospěch než o skutečné zvelebování a povznášení její. Ná-\nrodní hudbě dramatické nechtělo se nijak dařiti. Theatrál-\nní školy v Petrohradě a Moskvě nedocílily takových úspěchů,\njakých se právem očekávati mohlo.\nDramatické plody, které vytvořeny byly od cizích skla-\ndatelů: Arajy, Raupacha, Sartiho, Sapienzy, Cavose atd. ne-\nujaly se na jevišti ruském a to zcela přirozeným spůsoben;\nneboť skladatelé tito neznajíce důkladně půdu ruskou, vypě-\nstovali jižní květiny, které se v ní ujmouti nemohly.\nKonečně objevily se na obzoru dramatické hudby ruské\ndvě skvělé hvězdy, které leskem svým všechny až dosud či-\nněné pokusy v hudbě dramatické zastínily a jiným dráhu vy-\nkázaly, kterou se národní skladatelé ruští bráti mají. Hvě-\nzdy ty jsou Alexěj Nikolajevič Věrstovský v Moskvě a Michal\nIv. Glinka.\nVěrstovský naučiv se u Fielda a Steibelta pianu, u\nMaurera a Bohma houslím, u slavného pěvce Tarquinia zpě-\nvu, n Brodta, Zeinera a Můllera generálnímu basu, počal již\nv 17. roku věku svého pro divadlo ruské komponovati, jme-\nnovitě vaudevilly, jichž velký počet složil.\nPrvní opera, kterou Věrstovský pro Moskvu složil, byla\nPan Tvěrdovský, k níž mu text napsal M. N. Zagoskin. Ač-\nkoliv látka této opery v celku není ruská, jest přec vzatá\nz jedné legendy polského národa a došla ohromného úspě-\nchu ; skoro všechna čísla této opery utkvěla v paměti obe-\ncenstva. Romance a duetta z Tvěrdovského zpívali s\nvelikým nadšením zpěváci a zpěvačky tehdejšího času. Mno-\nhé písně přešly v cikánské tábory, a píseň rMy žijeme u pro-\nstřed polí\" stala se téměř národní.\nJistý podnikatel venkovského divadla, v operách málo\nznalý, dal operu Tcěrdovský v scénu uvésti. Dostaviv seku\nzkoušce a uslyšev píseň „My žijeme u prostřed polí,\" obořil\nse slovy na kapelníka: „Co je to? Každý vrabec zpívá ji\nna střeše!\" Mnoho práce stálo to kapelníka, než přesvědčil\nředitele, že píseň ta k opeře náleží. V této opeře vystoupil\ntaké poprvé později tak slavený pěvec a miláček obecenstva\nMoskevského A. O. Brantyšev.\nDruhá opera Věrstovského Dvanáct spících děv na slo-\nva Sevyrova, r. 1832 provozovaná, mající za předmět líčení\nživota ruského, oblíbenou to baladu V. A. Žižkovského, je\nplna překrásných motivů národních. Obě tyto opery udržely\nse celé desítiletí na repertoiru, a byvše znovu spracovány\npotkaly se před nedávnem se skvělým výsledkem a byly by\nzajisté i nyní okrasami repertoiru, kdyby minulý požár diva-\ndla nebyl zničil jejich dekorace a kostumy.\nDne 15. září 1835 objevila se na divadle Moskevském\nznamenitá, vším právem nesmrtelná Askoldova mohyla,.roman-\ntická opera ve čtyřech jednáních na slova M. N. Zagoskina,\nkterá zbudila znamenitou epochu na ruském jevišti. Vkrát\"\nkém čase stala se Askoldova mohyla národní operou v té\nmíře jako Gore ot uma a, Revisor národními veselohrami; pro-\nšlať celou Rusi a jest tak populární, jako jména oněch dvou\nznamenitých veseloher.\nJedné direkci Moskevského divadla vynesla prý 1,000.000\nrublů užitku. Na Petrohradském jevišti neprovozovala se opera ta\ns tak rozhodným výsledkem jako v Moskvě; ale i tam dá-\nvala se několikrát po sobě a vzbuzuje až do těchto dob vše-\nobecné účastenství.\nO její oblíbenosti v Moskvě svědčí zvláště ta okolnost,\nže se na tamějším jevišti více než 300 krát provozovala ; ně-\nkteré pak písně z této opery úplně již znárodněly, jako na\npříklad: „Již jak věje větérek\" a „Běhaly čarodějky.\"\n(Pokračování)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "134", "page_fin": "135", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.3", "titre_corps": "Úvahy.", "titre_sommaire": "Úvahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.4", "debut_caractere": 5203, "fin_caractere_exclue": 6127, "texte": "Úvahy.\n\nPří Prešporku, variacie na piano; složil J. Lev. Bella. V Bánské\nBystřici (op. 9). Na skladě u J. Schindlera v Praze.\nVyslovivše se v těchto listech o sborech p. Bellovych,\nmáme za svou povinnost zmíniti se ještě o variacích na slo-\nváckou národní píseň od téhož skladatele. Komponista obral\nsobě za themu k těm kterým variacím jednoduchou a pě-\nknou píseň národní, která nas upomma pravé na nase ná-\nrodní zpěvy tak mocně, že bychom ji hned za svoji považo-\nvali, kdybychom byli jisti, že na se nepopudíme bratry Slo-\nváky takovýmto osvojováním si jejich majetku. Skladatel\nsložil na píseň tu tré variant. V první variantě vložil can-\ntus firmus do sopránové, v druhé do tenorové, a v třetí o-\npět do sopránové polohy, ale již se změnou taktu, přeměniv\ndvoučtvrteční takt aneb lépe dle rhytmisace v melodii\nječeno čtyrosmerkový ve třiosmerkový skrácením dvou\nprvních osmin ve dvě šestnácťerky, cimz se stalo, ze na-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2140, "texte": "byla melodie rhytmem jako jest j j, rázu mazurky.\nAvšak právě toho chtěl skladatel dosíci, jak vysvítá z nad-\npisu (Tempo di Mazurka) a také toho tímto prostředkem\ndocílil. Komponista předeslal variacím těm vkusnou bra-\nvourní předehru, která, jak opět vidno z rhytmisace not,\nnaznačuje zvláštnost slovácké hudby. Skladatel sharmoni-\nsovab píseň co themu vkusně, jednoduše a jejímu duchu při-\nměřeně tak, jak se to sluší na themu a zároveň národní pí-\nseň. V první variantě doprovází komponista themu pomocí\nharmonické figurace v altové poloze o polovic kratcími no-\ntami, a v bassové stejnou délkou not s melodií, a vyvine v\nkaždém doprovázejícím hlase též samostatnou, pěknou me-\nlodii, jakéž jen možná z harmonické figurace docíliti. V druhé\nvariantě (tenorová poloha) doprovází skladatel melodii, aby-\nchom tak řekli, tonicním figurovaným varhanním\nčím varianta ta nabývá rázu pastorálního. Opakujíc první\ndíl písně této kontrapunktuje thému v hlubší poloze vkusně\na plynně doprovází ji v ostatních hlasech akkordicky. Do-\nprovázeje ve třetí variantě thému z počátku akkordicky v\ntanečním rhytmu, oddá se skladatel konečně v druhém dílu\npísně jak v modulatorickém tak iv melodickém ohledu na\nkrátkou dobu svobodné bravourní figurací; při tom se ale\nnezbavuje hlavni myšlénky a končí velmi pompésně. Nelze\nnám vše do podrobná vylíčit, ale doznati musíme, že je v\nskladbě té vše v čas upotřebeno a na pravém místě; slo-\nvem, že skladatel ani jednu notu marně nenapsal. V díle\ntom jeví se nejen samá korektnost a přesnost, nýbrž i vy-\ntříbený vkus skladatele naskrz. Komponista nepředvádí\nnám nikdy opakujíc themu jeden a tentýž průvod; nýbrž\nužívá vždy buď jinou harmonii neb rhytmisací, figurací atd.\naby řekl sice posluhači vždy totéž, ale přec jen zase v no-\nvém rouchu, a tak udržoval jej v ustavičném napnutí. Pře-\njeme našim pobratimům Slovákům mnoho takových sklada-\ntelův, kteří by komponovali s takovým hudebním uvědo-\nměním a přesvědčením, jako pan Bella. Mimo to jsme i\nshledali, a trvám že se nemýlíme, že je pan Bella nejen\nzdatný theoretik a skladatel; ale i výborný pianista, nebot\nskladba ta vyžaduje obratného tlumočníka."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.5", "debut_caractere": 6197, "fin_caractere_exclue": 6199, "texte": "X."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "134", "page_fin": "135", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.3.1", "titre_corps": "Pří Prešporku, variacie na piano; složil J. Lev. Bella. V Bánské", "titre_sommaire": "Pří Prešporku, variacie na piano; složil J. Lev. Bella. V Bánské", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.4", "debut_caractere": 5211, "fin_caractere_exclue": 6127, "texte": "Pří Prešporku, variacie na piano; složil J. Lev. Bella. V Bánské\nBystřici (op. 9). Na skladě u J. Schindlera v Praze.\nVyslovivše se v těchto listech o sborech p. Bellovych,\nmáme za svou povinnost zmíniti se ještě o variacích na slo-\nváckou národní píseň od téhož skladatele. Komponista obral\nsobě za themu k těm kterým variacím jednoduchou a pě-\nknou píseň národní, která nas upomma pravé na nase ná-\nrodní zpěvy tak mocně, že bychom ji hned za svoji považo-\nvali, kdybychom byli jisti, že na se nepopudíme bratry Slo-\nváky takovýmto osvojováním si jejich majetku. Skladatel\nsložil na píseň tu tré variant. V první variantě vložil can-\ntus firmus do sopránové, v druhé do tenorové, a v třetí o-\npět do sopránové polohy, ale již se změnou taktu, přeměniv\ndvoučtvrteční takt aneb lépe dle rhytmisace v melodii\nječeno čtyrosmerkový ve třiosmerkový skrácením dvou\nprvních osmin ve dvě šestnácťerky, cimz se stalo, ze na-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2140, "texte": "byla melodie rhytmem jako jest j j, rázu mazurky.\nAvšak právě toho chtěl skladatel dosíci, jak vysvítá z nad-\npisu (Tempo di Mazurka) a také toho tímto prostředkem\ndocílil. Komponista předeslal variacím těm vkusnou bra-\nvourní předehru, která, jak opět vidno z rhytmisace not,\nnaznačuje zvláštnost slovácké hudby. Skladatel sharmoni-\nsovab píseň co themu vkusně, jednoduše a jejímu duchu při-\nměřeně tak, jak se to sluší na themu a zároveň národní pí-\nseň. V první variantě doprovází komponista themu pomocí\nharmonické figurace v altové poloze o polovic kratcími no-\ntami, a v bassové stejnou délkou not s melodií, a vyvine v\nkaždém doprovázejícím hlase též samostatnou, pěknou me-\nlodii, jakéž jen možná z harmonické figurace docíliti. V druhé\nvariantě (tenorová poloha) doprovází skladatel melodii, aby-\nchom tak řekli, tonicním figurovaným varhanním\nčím varianta ta nabývá rázu pastorálního. Opakujíc první\ndíl písně této kontrapunktuje thému v hlubší poloze vkusně\na plynně doprovází ji v ostatních hlasech akkordicky. Do-\nprovázeje ve třetí variantě thému z počátku akkordicky v\ntanečním rhytmu, oddá se skladatel konečně v druhém dílu\npísně jak v modulatorickém tak iv melodickém ohledu na\nkrátkou dobu svobodné bravourní figurací; při tom se ale\nnezbavuje hlavni myšlénky a končí velmi pompésně. Nelze\nnám vše do podrobná vylíčit, ale doznati musíme, že je v\nskladbě té vše v čas upotřebeno a na pravém místě; slo-\nvem, že skladatel ani jednu notu marně nenapsal. V díle\ntom jeví se nejen samá korektnost a přesnost, nýbrž i vy-\ntříbený vkus skladatele naskrz. Komponista nepředvádí\nnám nikdy opakujíc themu jeden a tentýž průvod; nýbrž\nužívá vždy buď jinou harmonii neb rhytmisací, figurací atd.\naby řekl sice posluhači vždy totéž, ale přec jen zase v no-\nvém rouchu, a tak udržoval jej v ustavičném napnutí. Pře-\njeme našim pobratimům Slovákům mnoho takových sklada-\ntelův, kteří by komponovali s takovým hudebním uvědo-\nměním a přesvědčením, jako pan Bella. Mimo to jsme i\nshledali, a trvám že se nemýlíme, že je pan Bella nejen\nzdatný theoretik a skladatel; ale i výborný pianista, nebot\nskladba ta vyžaduje obratného tlumočníka."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.5", "debut_caractere": 6197, "fin_caractere_exclue": 6199, "texte": "X."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135", "page_fin": "137", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.4", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.5", "debut_caractere": 2142, "fin_caractere_exclue": 6195, "texte": "Dopisy.\n\nZ Bostonu. (Hudební slavnost.)\nTento měsíc bude se zde odbývati obrovská hudební slav-\nnost, která sice co do uměleckého ohledu nemá žádného zvlášt-\nního významu; avšak přec povšimnuti zasluhuje. Plán k této\nslavnosti pochází od Gilmore, ředitele zdejší hudby. Hodlajít\nv slavnosti té spojití 20.000 hlasů a 10.000 nástrojů k tomu\nůČeli, aby provedeny byly amerikánské národní písně a jiné\nskladby. Městská rada Bostonská propůjčila jedno z veřejných\nmíst, na němž vystavena bude slavnostní budova. Budova ta\npod názvem „Koliseum\" bude ze dřeva a sice 500 stop\n300 stop široká, 100 stop vysoká a zahrnovati bude 50.000\nosob. Slavnost započne dne 15. června t. r. a bude pět dní\ntrvati. Dne 17. Června, na výroční den bitvy u Bunkera Hilla,\nzapěje 15.000 dítek amerik. národní písně při hlaholu zvonů a\nhřmění děl. Mimo to obsahuje program sbory z oratorií „Me-\nsiáš\" „Eliáš\" „Jidáš Makabejský\" pátou symfonii od\nBeethovena atd.\nZ Rigy dne 30. května. (Ruský zpěv. spolek „Bajan.\" — Čech Franty\nHofbauer. — Slavjanský. — Slovo o varhanní hře na venkově.)\nMnohému ze starších odběratelů „Dalibora\" bude zajisté\nv\nznámo, že zde působí pan František Hofbauer, Cech a žák\npražké varhanické školy, co ředitel zdejšího ruského zpěváckého\nspolku „Bajan.\" Pan Hofbauer musí zde ovsem dosti zápa-\nsiti s nepříznivými hudebními okolnostmi téhož spolku; avšak\nproto pro všecko pokračuje ač volnými kroky přec dále ku předu.\nPodávám zde Vám program jedné z hudebních zábav, které\n„Bajan\" uspořádal, aby jste viděl, jaké skladby zde provozujeme:\nVniz po matuski, po Volgi, mužský to sbor na ruskou národní\npíseň od Hofbauera kontrapunkticky provedenou. Sbor ten vy-\nšed v Petrohradě, došel i u znalců pochvaly. Solo na hou-\nv\nsle od Beriota. Želal sia, hudba od Mendelssohna, Sere~\nnada pro fysharmoniku 8 průvodem piana od Glinky. Muž-\nv v\nský sbor z opery „Život za caře od Glinky. Cechové, sbor\nv\nod Skroupa (s textem českým) Deklamace. Mužské kvar-\nte tto : „Pridi ko mny\" od Dargomyžského. Andante reli-\nv\ngioso pro 4 cella od Glinky. Aria Susanina z opery „Život\nza caře\" od Glinky Bolero pro jeden hlas od Glinky.\nNesudite menja mololu, pro mužský sbor od Hofbauera. —Me-\nlancolie, solo pro cello od Schuberta. Škroupův sbor „Bývali\nČechové\" dosel zde veliké pochvaly a zpěv. spolek „Bajan\"\nzpíval ho česky na zpamět. Pan Hofbauer hodlá zavésti ve\nspolku ještě více Českých kvartett a sborů, poněvadž se mnoho\nlíbí a řec Česká Členům žádných obtíží nedělá. Co se týče\npůvodních ruských sborů, leží ještě toto pole ladem a jsou-li\ntu některé sbory, nemůže je pan Hofbauer potřebovati, auto\njsou v ohledu theoretickém velmi slabé a tu nezbývá panu Hof-\nbaueru ničeho, než že musí sám nové sbory skládati neb upra-\nvovati. Proto pro vše Čítá už spolek as 100 ruských sborů pro\nmužské hlasy rozličného obsahu, které má panu Hofbaueru co\nděkovati. V březnu loňského roku byl zde též p. Slavjanský\nse svým podvojným Českým kvartettem a zpívali zde v katoli-\nckém chrámu českou vokální mši. Pan Hofbauer dal si mnohdy\nvelkou práci, aby v tom kterém chrámu něco kloudného pro-\nvedl ; avšak nevyplatí se to skutečně podniknouti něčeho, co se\nzde církevní hudby týče. Přednostové církve nerozumí s ma-\nlými výminkami ničemu o církevní hudbě a duchovenstvo rov-\nněž tak. Co zde v Rusi trávím, měl jsem příležitost poznati\nvarhaníky a jejích hru na venkove v Rusi. Jsou to obyčejně\ndilletanti nejnižšího druhu, vojáci, ševci atd., kteří nemají ani\nponětí o hudbě. Člověk slyše je neví věru slouží-li varhany\nv chrámě k posměchu aneb k zbožnosti, neboť hudlaři ti hrají\npouhý nesmysl na posvátný ten nástroj. Zde jsou varhaníci na\nstejném stupni co kostelník, hrobař neb zvoník, mají velmi skrom-\nné služné a musí Časem duchovnímu rozličné práce konati ba i\nruce líbati. Avšak podobné varhaníky najdeme i Časem ve mě-\nstech, jako na př. v Rize, kde farář Rajuniec takového hudlaře\ndosadil. Dříve spravoval zde místo varhanické výtečný theore-\ntik a praktický hráč na varhany, jenž zároveň jest obratným\npianistou a nejlepsí pověsti zde požívá. Tu náhle povolán byl"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6011, "texte": "sem ku konci předešlého roku za faráře Rajunlec a poněvadž\nmu ten který varhaník při jeho první návštěvě nepolíbil ruku,\nneměl nic rychlejšího na práci, než že zbavil výtečného onoho\numělce varhanického místa a vyjádřil prý se v ten rozum, ze potřebuje\nslužebníky a ne umělce při chrámu. Marné bylo veřejné ohra-\nzení mnohých členů církve proti libovolnému jednání farářovu\na proti bídné hře nově ustanoveného varhaníka; věc zůstala tak\njak ji farář basa Rajuniec ustanovil. Následky toho se brzo\nobjevily. Při katolické církvi v Rize je obyčej, že se provozuje\nod hudebníků s dechovými nástroji na velký pátek odpoledne\npřed kázáním tak zvaná „hudba u hrobu.\" To se stalo i letoší\navšak místo aby hudebníci něco přiměřeného byli k tomu úceli\nzahráli, přednesli pochod pohanských kněží (F-dur), pak sbor\nkněží „O Isis\" (F-dur) a konečně sbor „Welche Wonne\" (D-dur)\nz Mozartovy opery „Kouzelná flétna\" pro harmonii instrumen-\ntované. Není-li pak to prznění chrámu a obřadů církevních?\nNěco podobného nebylo by se nikdy stalo za bývalého varhaníka,\nkterý vždy měl na zřeteli posvátnost místa a obřadů. Avšak co\nmůže se žádati od Člověka, jenž jsa oblečen v obyčejné unifor-\nmě co vrátný povinen jest, uváděti na místa Členy církve a\nkterý sotva noty zná, tím méně nějaké ponětí má o dobré hře\nna varhany. Chodilo-li obecenstvo s jakousi zálibou do chrámu,\naby se potěšilo důstojnou a výbornou hrou varhanní bývalého\nvarhaníka, chodí tam také nyní, ale nikoliv pro hru na varhany,\nnýbrž s prosbou, aby je Bůh zbavil bídného hudlování nyněj-\nšího varhaníka.\n\n—s—\n\nZe Stuttgartu. (Nová opera.)\nDne 31. května provozovala se tu poprvé nová opera „Elsa\"\n(text od Pasque-a, hudba od Hochstádtra) s velmi příznivým\nvýsledkem.\nZ Vídně. (Slavnostní beseda.)\nProgram slavnostní besedy, jež odbývala se ve prospěch\nČeských skol ve Vídni v sobotu dne 5. Června v místnostech\nZoblových, byl tento: Od 7—8 hod. hudební přednášky kapely\n• v\nc. k. pluku arcivévody Leopolda ředitelstvím p. Cánského. O\n•v V\n8. hodině sbor „Bývali Cechové\" od Skroupa; proslov přednes\np. V. Tichý; sbor „Naše probuzení\" od L. Procházky. O půl\n9. hodině první divadelní představení „Řemeslnická merenda\"\nv nove vystavené aréně a mezi tím v zahradě přednášky vo-\njenské kapely. O 9. hodině sbor „Utonulá\" od P. Křížkov-\nv\nského; koncert na křídlovku přednesl p. Cánský; „Sbor zbroj-\nnošů\" z opery „Dalibor\" od Smetany a „Hajdmo Srbine\" od\nD. Jenka oba s průvodem orkestru. O půl 10. hodiné druhé\ndivadelní představení „Prodaná láska\" v arene ; v zahradě hudba.\nO 10. hodiné sbory „Orle pestrý!\" od Forchtgotta a „Kde do-\nmov můj?\" od Skroupa. O půl 11. do 12. hodin v zahradě\npřednášky vojenské hudby a kapely dělnického spolku; v sále\ntanec až do 5. hodin. Sbory přednešeny budou Členy zpěvá-\nckého spolku slovanského a Českých spolků „Lumíra\" a „Sla-\nvoje\" řízením prof. p. Arnošta Forchtgotta-TovaČovského.\n\nZ Vysokého nad Krkonošemi. (Zábava zpěv. spolku „Krakonoše.)\nNአzpěvácký spolek „Krakonoš\" uspořádal v neděli dne\n30. května v sále „u českého lva\" besedu, která velmi skvěle\nse skončila. Zpěváčky spolek přednesl nám „Zpěv Slovanů,\"\npři Čemž se súČastnilo více spanilomyslných dívek zdejších,\nkteré zamýšlejí zaříditi zvláštní ženský zpěvácký spolek; dále\nv\npřednesl spolek „Ženský klep\", „Tři jezdci\" a „Kytičky\", ve-\nsměs velmi zdařile, začež se mu dostalo hojného potlesku; pá-\nnové Urban, Polák, Votocek, Vodsedálek přednesli „zvířecí\nkvarteto,\" při cemž je pan Smrček co opice na harmonium do-\nprovázel a pan Josef Kramář, co vlastník zvěřince, řídil. No-\nvinka tato, jakož i „Klepny,\" které provedli pánové Polák, Vod-\nsedálek a Votocek, vyvolaly v obecenstvu bouři potlesku. Kromě\nuvedených zpěvů byly na programu též dvě deklamace, z nichž\nprvní: „Dobrá sestřička\" od A. V. Růžičkové, přednesla slečna\nMarie Syrovátková, která při tomto prvním pokusu spanilým\nzjevem svým, jakož iv každém ohledu výtečným přednosem\nna celé obecenstvo velmi dobrý dojem učinila, zacež se jí také\nnekonečného potlesku dostalo; druhou deklamaci „Kdo byl vetší\nv\nšelma\" od Trnobranského přednesl též velmi chvalně pan C.\nNeČásek. Po vyčerpání programu následovala taneční zábava,\npři kteréž obecenstvo v ncjživějším rozmaru až do bílého rána\nprodlelo. Tak udržuje v nás zpěvácký spolek „Krakonoš\" za\npředsednictví pana JUDra. Syrovátky a řízením vzorného a ne-\núnavného učitele pana Urbana při všech trampotách veselou a\nbodrou mysl.\nZ Blatné. (Jan Böhm)\nTyto dni zemřel u nás v stáří 59 roků pan Jan N. Bolím,\nstarší učitel a bývalý ředitel kůru, známý po kraji píseckém co\nstatný varhaník a hudební skladatel, zvláště v oboru chrámové\nhudby, za kteréž činnosti své před lety od J. Y. císaře velkou\nzlatou medalií odměněn byl. Zvěčnělý upravoval na mnoho-\nstranné vyzývání některé své kostelní skladby, sbory a písně\ndo tisku a zanášel se poslední dobou komponováním bájeČnér\nkomické tříaktové opery „Krakonoš,\" k níž mu byl Dr. J. Pe~\nčírka libretto napsal; než dosti záhá smrt nepřála rozhodnému\ntalentu tomuto (jakových na venku nevalně) lopotiti se déle\n„na dědičné roli\" své vlasti, již tak Často vřele opeval.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* Zpěv. spolek „Hlahol\" v Praze odbývati bude dne 14.\nčervna v 6 hod. večer v místnostech spolkových mimořádnou\nvalnou hromadu. Program jest: Zpráva jednatele a pokladní-\nka. Schválení přijatých nových Členů výkonných. Návrh\nstran změny místností spolkových. Návrh výboru stran jisté-\nho Článku stanov. Volné návrhy.\n* Výbor zpěváckého spolku „Lumír\" odbýval schůzi\ndne 3. června, v níž usnesl se jednohlasně na tom, že při-\nspěje taktéž jedním kamenem na mohylu hrdiny „Žižky\".\nK tomu cíli požádá výbor sl. kapitolu Vyšehradskou, aby\npovolila vzíti jeden kámen z Vyšehradu. Zdaž povolí, není\nnám posud známo.\n* Zpěvácký spolek „Beseda\" uspořádá dne 12. t. m. na\n„Přemyslovce\" zahradní zábavu. Výbor snažně žádá, aby za\npříčinou toho pp. Členové sešli se ke zkoušce, která bude dnes\nve Čtvrtek v místnostech spolkových a sice již o 7. hodině ve-\nčerní, poněvadž zkoušeny býti mají smíšené sbory a tedy sú-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1895, "texte": "castní se ve zkoušce také dámy, jež ochotné své spoluúcinko-\nvání přislíbily.\n* Hostounský zpěv. spolek „Čech\" přednesl v besedé v\nHostivicích nékolik sborů, z nichž zvláště „Lovecká\" se líbila,\na zúčastnil se s práporem pod vedením p. ílecinského v svěcení\npráporu veteránského na Kladně.\n* Novobydžovský zpěv. spolek „Lubor\" uspořádal velmi\nčetně navštívenou zahradní zábavu.\ny f#\n* Čilý zpěváčky spolek „Branislavu v Jilemnici, který\nnikdy není mezi posledními, jedná © upravení kamene z památ-\nného vrchu Žaljho na pomník Žižkův.\n* Zpěváčky spolek „Dobros\" v Dobrušce jest posud skoro\nv plénkách.\n* Zpěv. spol. bělohradský „Vlastivoju pěje již po 2 roky\nstarou písničku: „Když jsem já ty koně pásal, přišla na mne\ndřímota\" a jaká!\nS * Zpěv. spolek „Kovář uspořádal v sobotu dne 5. června\n■ 1869 v Čáslavi pěveckou a hudební zábavu v divadle Dusíkově,\npři kteréž z ochoty účinkovala pí. Marie Falbrechtová a více ji-\nných ochotníků. Program: Ouvertura z opery „Němá zPortici\"\nod Aubera. Nová doba, sbor od Yašáka. —■ Písně, zpívá p.\nFalbrechtová. Ten ptáček, ten se nazpívá, sbor od Berg-\nmanna. Adámku náš, sbor dívčí, Andulko má, sbor mužský,\nBabička, sbor od Urbana. Deklamace. Hymna k Bohu,\nsmíšený sbor pro soprány, alty, tenory a bassy s doprovázením\norkestru od Mendelssohnno. Potpouri z opery „Afrikánka\"\nod Meyerbeera. Sbor z opery „Rienzi\" s doprovázením de-\nchových nástrojů od Rich. Wagnera.\n* Srbský zpěv. spolek ve Vršci odbývá dne 21. června\nt r. svěcení svého praporu, lak známo, beře Vršeckýzpěv.\nspoiek vřelého podílu na všech slavnostech ceskoslovan-\nských zpěváckých spolků, zasílajíc jim blahopřejné telegramy.\nDoufáme, že i českoslovanšti spolkové osvědčí nyní slovan-\nskou vzájemnost'. Kdo by se osobně zúčastniti chtěl v svě-\ncení praporu ve Vršci, nechť se obrátí k redakcí Dalibora,\nkterá mu zašle legitimační list, s nimž za polovici jízdní\nceny do Vršce jeti může."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135", "page_fin": "136", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.4.1", "titre_corps": "Z Bostonu. (Hudební slavnost.)", "titre_sommaire": "Z Bostonu. (Hudební slavnost.)", "signature_source": "—s—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.5", "debut_caractere": 2151, "fin_caractere_exclue": 6195, "texte": "Z Bostonu. (Hudební slavnost.)\nTento měsíc bude se zde odbývati obrovská hudební slav-\nnost, která sice co do uměleckého ohledu nemá žádného zvlášt-\nního významu; avšak přec povšimnuti zasluhuje. Plán k této\nslavnosti pochází od Gilmore, ředitele zdejší hudby. Hodlajít\nv slavnosti té spojití 20.000 hlasů a 10.000 nástrojů k tomu\nůČeli, aby provedeny byly amerikánské národní písně a jiné\nskladby. Městská rada Bostonská propůjčila jedno z veřejných\nmíst, na němž vystavena bude slavnostní budova. Budova ta\npod názvem „Koliseum\" bude ze dřeva a sice 500 stop\n300 stop široká, 100 stop vysoká a zahrnovati bude 50.000\nosob. Slavnost započne dne 15. června t. r. a bude pět dní\ntrvati. Dne 17. Června, na výroční den bitvy u Bunkera Hilla,\nzapěje 15.000 dítek amerik. národní písně při hlaholu zvonů a\nhřmění děl. Mimo to obsahuje program sbory z oratorií „Me-\nsiáš\" „Eliáš\" „Jidáš Makabejský\" pátou symfonii od\nBeethovena atd.\nZ Rigy dne 30. května. (Ruský zpěv. spolek „Bajan.\" — Čech Franty\nHofbauer. — Slavjanský. — Slovo o varhanní hře na venkově.)\nMnohému ze starších odběratelů „Dalibora\" bude zajisté\nv\nznámo, že zde působí pan František Hofbauer, Cech a žák\npražké varhanické školy, co ředitel zdejšího ruského zpěváckého\nspolku „Bajan.\" Pan Hofbauer musí zde ovsem dosti zápa-\nsiti s nepříznivými hudebními okolnostmi téhož spolku; avšak\nproto pro všecko pokračuje ač volnými kroky přec dále ku předu.\nPodávám zde Vám program jedné z hudebních zábav, které\n„Bajan\" uspořádal, aby jste viděl, jaké skladby zde provozujeme:\nVniz po matuski, po Volgi, mužský to sbor na ruskou národní\npíseň od Hofbauera kontrapunkticky provedenou. Sbor ten vy-\nšed v Petrohradě, došel i u znalců pochvaly. Solo na hou-\nv\nsle od Beriota. Želal sia, hudba od Mendelssohna, Sere~\nnada pro fysharmoniku 8 průvodem piana od Glinky. Muž-\nv v\nský sbor z opery „Život za caře od Glinky. Cechové, sbor\nv\nod Skroupa (s textem českým) Deklamace. Mužské kvar-\nte tto : „Pridi ko mny\" od Dargomyžského. Andante reli-\nv\ngioso pro 4 cella od Glinky. Aria Susanina z opery „Život\nza caře\" od Glinky Bolero pro jeden hlas od Glinky.\nNesudite menja mololu, pro mužský sbor od Hofbauera. —Me-\nlancolie, solo pro cello od Schuberta. Škroupův sbor „Bývali\nČechové\" dosel zde veliké pochvaly a zpěv. spolek „Bajan\"\nzpíval ho česky na zpamět. Pan Hofbauer hodlá zavésti ve\nspolku ještě více Českých kvartett a sborů, poněvadž se mnoho\nlíbí a řec Česká Členům žádných obtíží nedělá. Co se týče\npůvodních ruských sborů, leží ještě toto pole ladem a jsou-li\ntu některé sbory, nemůže je pan Hofbauer potřebovati, auto\njsou v ohledu theoretickém velmi slabé a tu nezbývá panu Hof-\nbaueru ničeho, než že musí sám nové sbory skládati neb upra-\nvovati. Proto pro vše Čítá už spolek as 100 ruských sborů pro\nmužské hlasy rozličného obsahu, které má panu Hofbaueru co\nděkovati. V březnu loňského roku byl zde též p. Slavjanský\nse svým podvojným Českým kvartettem a zpívali zde v katoli-\nckém chrámu českou vokální mši. Pan Hofbauer dal si mnohdy\nvelkou práci, aby v tom kterém chrámu něco kloudného pro-\nvedl ; avšak nevyplatí se to skutečně podniknouti něčeho, co se\nzde církevní hudby týče. Přednostové církve nerozumí s ma-\nlými výminkami ničemu o církevní hudbě a duchovenstvo rov-\nněž tak. Co zde v Rusi trávím, měl jsem příležitost poznati\nvarhaníky a jejích hru na venkove v Rusi. Jsou to obyčejně\ndilletanti nejnižšího druhu, vojáci, ševci atd., kteří nemají ani\nponětí o hudbě. Člověk slyše je neví věru slouží-li varhany\nv chrámě k posměchu aneb k zbožnosti, neboť hudlaři ti hrají\npouhý nesmysl na posvátný ten nástroj. Zde jsou varhaníci na\nstejném stupni co kostelník, hrobař neb zvoník, mají velmi skrom-\nné služné a musí Časem duchovnímu rozličné práce konati ba i\nruce líbati. Avšak podobné varhaníky najdeme i Časem ve mě-\nstech, jako na př. v Rize, kde farář Rajuniec takového hudlaře\ndosadil. Dříve spravoval zde místo varhanické výtečný theore-\ntik a praktický hráč na varhany, jenž zároveň jest obratným\npianistou a nejlepsí pověsti zde požívá. Tu náhle povolán byl"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1558, "texte": "sem ku konci předešlého roku za faráře Rajunlec a poněvadž\nmu ten který varhaník při jeho první návštěvě nepolíbil ruku,\nneměl nic rychlejšího na práci, než že zbavil výtečného onoho\numělce varhanického místa a vyjádřil prý se v ten rozum, ze potřebuje\nslužebníky a ne umělce při chrámu. Marné bylo veřejné ohra-\nzení mnohých členů církve proti libovolnému jednání farářovu\na proti bídné hře nově ustanoveného varhaníka; věc zůstala tak\njak ji farář basa Rajuniec ustanovil. Následky toho se brzo\nobjevily. Při katolické církvi v Rize je obyčej, že se provozuje\nod hudebníků s dechovými nástroji na velký pátek odpoledne\npřed kázáním tak zvaná „hudba u hrobu.\" To se stalo i letoší\navšak místo aby hudebníci něco přiměřeného byli k tomu úceli\nzahráli, přednesli pochod pohanských kněží (F-dur), pak sbor\nkněží „O Isis\" (F-dur) a konečně sbor „Welche Wonne\" (D-dur)\nz Mozartovy opery „Kouzelná flétna\" pro harmonii instrumen-\ntované. Není-li pak to prznění chrámu a obřadů církevních?\nNěco podobného nebylo by se nikdy stalo za bývalého varhaníka,\nkterý vždy měl na zřeteli posvátnost místa a obřadů. Avšak co\nmůže se žádati od Člověka, jenž jsa oblečen v obyčejné unifor-\nmě co vrátný povinen jest, uváděti na místa Členy církve a\nkterý sotva noty zná, tím méně nějaké ponětí má o dobré hře\nna varhany. Chodilo-li obecenstvo s jakousi zálibou do chrámu,\naby se potěšilo důstojnou a výbornou hrou varhanní bývalého\nvarhaníka, chodí tam také nyní, ale nikoliv pro hru na varhany,\nnýbrž s prosbou, aby je Bůh zbavil bídného hudlování nyněj-\nšího varhaníka.\n\n—s—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "136", "page_fin": "136", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.4.2", "titre_corps": "Ze Stuttgartu. (Nová opera.)", "titre_sommaire": "Ze Stuttgartu. (Nová opera.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.6", "debut_caractere": 1560, "fin_caractere_exclue": 2871, "texte": "Ze Stuttgartu. (Nová opera.)\nDne 31. května provozovala se tu poprvé nová opera „Elsa\"\n(text od Pasque-a, hudba od Hochstádtra) s velmi příznivým\nvýsledkem.\nZ Vídně. (Slavnostní beseda.)\nProgram slavnostní besedy, jež odbývala se ve prospěch\nČeských skol ve Vídni v sobotu dne 5. Června v místnostech\nZoblových, byl tento: Od 7—8 hod. hudební přednášky kapely\n• v\nc. k. pluku arcivévody Leopolda ředitelstvím p. Cánského. O\n•v V\n8. hodině sbor „Bývali Cechové\" od Skroupa; proslov přednes\np. V. Tichý; sbor „Naše probuzení\" od L. Procházky. O půl\n9. hodině první divadelní představení „Řemeslnická merenda\"\nv nove vystavené aréně a mezi tím v zahradě přednášky vo-\njenské kapely. O 9. hodině sbor „Utonulá\" od P. Křížkov-\nv\nského; koncert na křídlovku přednesl p. Cánský; „Sbor zbroj-\nnošů\" z opery „Dalibor\" od Smetany a „Hajdmo Srbine\" od\nD. Jenka oba s průvodem orkestru. O půl 10. hodiné druhé\ndivadelní představení „Prodaná láska\" v arene ; v zahradě hudba.\nO 10. hodiné sbory „Orle pestrý!\" od Forchtgotta a „Kde do-\nmov můj?\" od Skroupa. O půl 11. do 12. hodin v zahradě\npřednášky vojenské hudby a kapely dělnického spolku; v sále\ntanec až do 5. hodin. Sbory přednešeny budou Členy zpěvá-\nckého spolku slovanského a Českých spolků „Lumíra\" a „Sla-\nvoje\" řízením prof. p. Arnošta Forchtgotta-TovaČovského."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "136", "page_fin": "136", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.4.3", "titre_corps": "Z Vysokého nad Krkonošemi. (Zábava zpěv. spolku „Krakonoše.)", "titre_sommaire": "Z Vysokého nad Krkonošemi. (Zábava zpěv. spolku „Krakonoše.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.6", "debut_caractere": 2873, "fin_caractere_exclue": 5077, "texte": "Z Vysokého nad Krkonošemi. (Zábava zpěv. spolku „Krakonoše.)\nNአzpěvácký spolek „Krakonoš\" uspořádal v neděli dne\n30. května v sále „u českého lva\" besedu, která velmi skvěle\nse skončila. Zpěváčky spolek přednesl nám „Zpěv Slovanů,\"\npři Čemž se súČastnilo více spanilomyslných dívek zdejších,\nkteré zamýšlejí zaříditi zvláštní ženský zpěvácký spolek; dále\nv\npřednesl spolek „Ženský klep\", „Tři jezdci\" a „Kytičky\", ve-\nsměs velmi zdařile, začež se mu dostalo hojného potlesku; pá-\nnové Urban, Polák, Votocek, Vodsedálek přednesli „zvířecí\nkvarteto,\" při cemž je pan Smrček co opice na harmonium do-\nprovázel a pan Josef Kramář, co vlastník zvěřince, řídil. No-\nvinka tato, jakož i „Klepny,\" které provedli pánové Polák, Vod-\nsedálek a Votocek, vyvolaly v obecenstvu bouři potlesku. Kromě\nuvedených zpěvů byly na programu též dvě deklamace, z nichž\nprvní: „Dobrá sestřička\" od A. V. Růžičkové, přednesla slečna\nMarie Syrovátková, která při tomto prvním pokusu spanilým\nzjevem svým, jakož iv každém ohledu výtečným přednosem\nna celé obecenstvo velmi dobrý dojem učinila, zacež se jí také\nnekonečného potlesku dostalo; druhou deklamaci „Kdo byl vetší\nv\nšelma\" od Trnobranského přednesl též velmi chvalně pan C.\nNeČásek. Po vyčerpání programu následovala taneční zábava,\npři kteréž obecenstvo v ncjživějším rozmaru až do bílého rána\nprodlelo. Tak udržuje v nás zpěvácký spolek „Krakonoš\" za\npředsednictví pana JUDra. Syrovátky a řízením vzorného a ne-\núnavného učitele pana Urbana při všech trampotách veselou a\nbodrou mysl.\nZ Blatné. (Jan Böhm)\nTyto dni zemřel u nás v stáří 59 roků pan Jan N. Bolím,\nstarší učitel a bývalý ředitel kůru, známý po kraji píseckém co\nstatný varhaník a hudební skladatel, zvláště v oboru chrámové\nhudby, za kteréž činnosti své před lety od J. Y. císaře velkou\nzlatou medalií odměněn byl. Zvěčnělý upravoval na mnoho-\nstranné vyzývání některé své kostelní skladby, sbory a písně\ndo tisku a zanášel se poslední dobou komponováním bájeČnér\nkomické tříaktové opery „Krakonoš,\" k níž mu byl Dr. J. Pe~\nčírka libretto napsal; než dosti záhá smrt nepřála rozhodnému\ntalentu tomuto (jakových na venku nevalně) lopotiti se déle\n„na dědičné roli\" své vlasti, již tak Často vřele opeval."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "136", "page_fin": "137", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.4.4", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.6", "debut_caractere": 5079, "fin_caractere_exclue": 6011, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\n* Zpěv. spolek „Hlahol\" v Praze odbývati bude dne 14.\nčervna v 6 hod. večer v místnostech spolkových mimořádnou\nvalnou hromadu. Program jest: Zpráva jednatele a pokladní-\nka. Schválení přijatých nových Členů výkonných. Návrh\nstran změny místností spolkových. Návrh výboru stran jisté-\nho Článku stanov. Volné návrhy.\n* Výbor zpěváckého spolku „Lumír\" odbýval schůzi\ndne 3. června, v níž usnesl se jednohlasně na tom, že při-\nspěje taktéž jedním kamenem na mohylu hrdiny „Žižky\".\nK tomu cíli požádá výbor sl. kapitolu Vyšehradskou, aby\npovolila vzíti jeden kámen z Vyšehradu. Zdaž povolí, není\nnám posud známo.\n* Zpěvácký spolek „Beseda\" uspořádá dne 12. t. m. na\n„Přemyslovce\" zahradní zábavu. Výbor snažně žádá, aby za\npříčinou toho pp. Členové sešli se ke zkoušce, která bude dnes\nve Čtvrtek v místnostech spolkových a sice již o 7. hodině ve-\nčerní, poněvadž zkoušeny býti mají smíšené sbory a tedy sú-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1895, "texte": "castní se ve zkoušce také dámy, jež ochotné své spoluúcinko-\nvání přislíbily.\n* Hostounský zpěv. spolek „Čech\" přednesl v besedé v\nHostivicích nékolik sborů, z nichž zvláště „Lovecká\" se líbila,\na zúčastnil se s práporem pod vedením p. ílecinského v svěcení\npráporu veteránského na Kladně.\n* Novobydžovský zpěv. spolek „Lubor\" uspořádal velmi\nčetně navštívenou zahradní zábavu.\ny f#\n* Čilý zpěváčky spolek „Branislavu v Jilemnici, který\nnikdy není mezi posledními, jedná © upravení kamene z památ-\nného vrchu Žaljho na pomník Žižkův.\n* Zpěváčky spolek „Dobros\" v Dobrušce jest posud skoro\nv plénkách.\n* Zpěv. spol. bělohradský „Vlastivoju pěje již po 2 roky\nstarou písničku: „Když jsem já ty koně pásal, přišla na mne\ndřímota\" a jaká!\nS * Zpěv. spolek „Kovář uspořádal v sobotu dne 5. června\n■ 1869 v Čáslavi pěveckou a hudební zábavu v divadle Dusíkově,\npři kteréž z ochoty účinkovala pí. Marie Falbrechtová a více ji-\nných ochotníků. Program: Ouvertura z opery „Němá zPortici\"\nod Aubera. Nová doba, sbor od Yašáka. —■ Písně, zpívá p.\nFalbrechtová. Ten ptáček, ten se nazpívá, sbor od Berg-\nmanna. Adámku náš, sbor dívčí, Andulko má, sbor mužský,\nBabička, sbor od Urbana. Deklamace. Hymna k Bohu,\nsmíšený sbor pro soprány, alty, tenory a bassy s doprovázením\norkestru od Mendelssohnno. Potpouri z opery „Afrikánka\"\nod Meyerbeera. Sbor z opery „Rienzi\" s doprovázením de-\nchových nástrojů od Rich. Wagnera.\n* Srbský zpěv. spolek ve Vršci odbývá dne 21. června\nt r. svěcení svého praporu, lak známo, beře Vršeckýzpěv.\nspoiek vřelého podílu na všech slavnostech ceskoslovan-\nských zpěváckých spolků, zasílajíc jim blahopřejné telegramy.\nDoufáme, že i českoslovanšti spolkové osvědčí nyní slovan-\nskou vzájemnost'. Kdo by se osobně zúčastniti chtěl v svě-\ncení praporu ve Vršci, nechť se obrátí k redakcí Dalibora,\nkterá mu zašle legitimační list, s nimž za polovici jízdní\nceny do Vršce jeti může."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "138", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.7", "debut_caractere": 1897, "fin_caractere_exclue": 7318, "texte": "Zprávy.\n\nO. H.\n* České divadlo. Dne 1. června: „Prodaná nevěsta\",\nkomická zpěvohra ve 3 jedn. od K. Sabiny, hudba od B. Sme-\ntaný (v novém upravení); 3. ěervna: „Linda ze Chamounix\"\n5. června: „V studni\", 6. června: „La Traviata(mimo\n.„V studniu vesměs v div. Novoměstském), 8. Červ.: „Traviata.\"\nPoslední představení Smetanovy „Prodané nevěsty\"\nbylo více než z jednoho ohledu zajímavé. Především usly-\nšelo naše obecenstvo oblíbenou zpěvohru docela v téže formě,\njak ji skladatel upravil pro provozování v Pařížské „opera\ncomique\". Mezi změny k tomu cíly učiněné, jež rádi ak-\nceptujeme i pro naše jeviště, poněvadž jimi opera rozhodně\nzískala, patří rozdělení libretta na tři jednání (rozšířením\ndruhé polovice prvního aktu staršího zpracování v samo-\nstatný celek). Že se dále při baletu také na pařížské obe-\ncenstvo ohled bráti muselo, samo sebou se rozumí; ba, po-\nvažujeme tance na konci 1. jednání (polku a furianta) sko-\nro jen co koncesse pařížskému obecenstvu povolené. Hudbu\nk novému „furiantu\" klademe rozhodně pod krásnou „polku\",\nostatně by se tyto tance mnohém lépe hodily do druhého\njednání (v hospodě). Zcela na svém místě jest ale „skočná\"\n(též nová) a komedie v 3. jednání; karakterisují jak\njsme již svým časem podotknuli posvícenské veselí velmi\ndobře. Všechny ostatní úchylky v partituře jsou od posled-\nního představení jen nepatrné. Kdyby však nebylo skoro\nhříchem mluviti hned post festům opět o nějaké změně,\nvyslovili bychom skromné přání, aby se prosa docela na-\nhradila krátkými, lehkými recitativy. „Prodaná nevěsta\"\njest v skutku „velká opera\", alespoň kvalitou své hudby.\nJiný moment, jenž pozornost obecenstva k tomuto předsta-\nvení poutal, bylo částečně nové obsazení; můžeme směle\nříci, že jím „Prodaná nevěsta\" nad míru zíkala. Slečna\nEmilie Bubeníčkova zpívala ~Mařenku*' s úspěchem skvělým\na rozhodným; její krásný soprán vyniká především výtečnou\nškolou a vytříbenou technikou, přednos jest velmi důmyslný\na elegantní. SI. Bubeníčkova pojala svou úlohu velmi dobře\na provedla ji též z největší části zcela zdařile, zvláště prosu\ndoprovázela dosti živou, pikantní hrou; při zpěvu ovšem\nbyla hra o něco slabší patrně následkem prvního vystou-\npení. Obecenstvo slečnu hlučně uvítalo a velmi animovaně\npo celý večer vyznamenávalo; připojujeme se k tomuto ú-\nsudku a považovali bychom to za skvělou akvisici, kdyby\nse našemu divadlu podařilo, slečnu získati. Novým byl též\np. Bctrcal co „Vašek*'; hudební stránka této úlohy našla\nkonečně patřičného representanta, zpěv páně Barcalův byl\nv skutku velmi dobrý; hra jeho arci není ještě tak routi-\nnovaná, jako jeho předchůdce, také ne tak drastická, za to\nale mírnější. Ostatní provedení jest co výborné známé,\nrozkošné duetto ~znám jednu dívku\" (pp. Lukeš a Paleček)\nmuselo se opět opakovati. Divadlo bylo přeplněno. Třetí\nvystoupení slečny Vitaliovy v „Lindě\" setkalo se s tímtéž\nnadšeným přijetím jako obě první; všechny bohaté přednosti\njejího zpěvu, jež jsme již předešle naznačili a ocenili, o-\nsvědčily se ovšem i tenkráte v míře nejplnější. Celé ostatní\npředstavení bylo velmi dobré, zejmena p. Lev byl výtečně\ndisponován. Nové obsazení „Lejly\" a „Muzy\" jest ne-\npopiratelně Bendlově opeře příznivé; zvláště pí. Ress-Blaz-\nková vyhověla intencím titulní úlohy v mnohem větší míře,\nnež dřívější primadonna, a také p. GerbiČ podal mnohý mo-\nment prvního aktu lépe, než dosavadní „Mužové\". Vyšší\ntóny jsou mu ale přece jen s tíží přístupny, tak že vlastní\nhrdinské partie mu vždy zůstanou cizejŠími, nežli snad ly-\nrické; jedná-li se tudíž o nějaké engažování jak se z\nvíce stran dovídáme tož přáli bychom sobě rozhodně,\naby se p. Grerbič dříve ještě osvědčil také v genru lyrickém.\nOstatní provedení Bendíovy melodiesní opery jest v celku co\nvelmi zdařilé známo; sbory byly korrektní, ale někdy trochu\nmdlé; snad jsou pro velké divadlo přece jen slabé, nebo\nbyly poněkud unavené. Návštěva byla silná, představení\nsamo slavnostní (za příčinou téhož dne odbývaného odhale-\nní pomníku Boženy Němcové americkým klubem dám na\nVyšehradě postaveného). Opět poukazujeme k tomu, že\nněkolik vrabců v Novoměstském divadle každý umělecký\npožitek nesnesitelným spůsobem ruší, ba někdy takořka\nnemožným činí; jesti to zajisté „společná záležitost\" obou\nředitelstev, českého i německého, očekáváme tudíž, že ja-\nkási „delegace\" profánní hnízda z chrámu Musy co nevidět\n// W JL\nodstraní.\n\n* Koncert, jejž dával v neděli dne 6. Června amerikánský\nklub dám v sále na Zofíně, těšil se velmi skvělému\nvýsledku. Koncert ten byl skutečně jediný ve svém spů-\nsobu, neboť účinkovaly v něm pouze dámy. Dámy prodá-\nvaly u kasy vstupenky, dámy odebíraly je, vykazovaly mí-\nsta a pěly a hrály v koncerte samém, ano i sbory řídila\ndáma. Mimo významný proslov od pí. Žofie Podlipské, jejž\npaní Malá s náležitým důrazem a citem přednesla, slyšeli\njsme hudebně nadané slečny Teresu a Zdenku Havelkovu,\nkteré Schumannovo „Andante con variazioni\" pro 2 piana\nvelmi obratně přednesly. Paní Božena Jahnova (roz. Svo-\nbodova), žákyně nebožtíka A. Dreyschocka, osvědčila se\nvýtečným a jemně nuancovaným přednosem Lisztovy fanta-\nsie na motivy z „Lucie\", pak nocturna Des-dur, a konečně\nSaltarella od A. Dreyschocka co důmyslná virtuoska na\npiano, která pojímá hluboce ducha každé skladby. Nemalou\npozornost vzbudila na se slč. Milada Havelkova, která s po-\ndivuhodnou jistotou a elegancí sbory řídila. Slyšeli jsme\ntu dva nové velmi zdařilé sbory s průvodem piana: Ženám"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5779, "texte": "v\nčeským, od Fr. Kavana, a Češky láska k vlasti, od Fr.\nPivody; konečně: Dívky předoucí, od Karla Bendla. Ve\nsboru zúčastnilo se více než 50 dívek, které nejen svěžím,\nlibým hlasem, ale i půvabným zevnějškem vynikaly. V Pi-\nvodové krásně zosnovaném a promyšleném sboru účinko-\nvaly co sólistky si. Sittova (sopi\\), sl. Schupplerova (mezzo-\na sl. Kolářova, vesměs to žákyně clivalně známého\np. Fr. Pivody, a podaly patrný důkaz výborné vyučovací\nmethody svého maestra; neboť jejich intonace byla čistá,\nvýslovnost jasná a přednos dokonale přiměřený. Pí. Bene-\nvic-Miková zapěla 2 národní písně: „Počkej, povím'4, kterou\nopětovati musela, a „Horo, horo vysoká si\" s obvyklou\nzručností. Korunou koncertu byl však zjev světoznámé\npěvkyně slč. Vitali, která ochotně zapěla národní irskou\npíseň „Růže\" a arii Desdemony z „Othella\" jak, netřeba\nani dokládati; bylat as šestkrát od četného obecenstva bouř-\nlivě volána. Její přednos byl v skutku velmi poetický, co\nnejjemněji nuancovaný a cituplný. Konečně nesmíme ještě\nmlčením pominouti, že veškeré sólistky hlučným potleskem\nbyly odměněny. Nemalé zásluhy o zřízení koncertu toho\ndobyli si jmenovitě p. Vojta Náprstek a Fr. Kaván. —s\n* V jistých kruzích tvrdí se, že tenorista pan Grand,\njenž jak známo v posledním čase ve Vídni meškal, aniž by\nbyl vystoupil, má býti opět u naší opery engažován. Jsme\nžádostivi, jak se ta věc v skutku má; byl to již pátý\nnebo šestý tenorista při našem divadle, které by pak zápa-\nsiti mohlo i s velkými operami dvorními ovšem bohužel\njen co do quantity tenorů!\n* SIČ. Matilda Malingrova, Horvátka a žákyně pražské\nkonservatoře, cngažováua jest na 3 leta u dvorního divadla v\nBerlíně a obdržela zároveň titul král. komorní pevkyne. Za\nkaždé vystoupení dostává 180 tolarů a má zaručeno, že měsíčně\n7krát vystoupí. Od 1. května až do 1. října má dovolenou.\nSic. Malingrova dostává tedy za těch 7 měsíců, co zpívá, 8220\ntolarů aneb 13.320 zl. r. Č. v stříbře.\n* Slč Teresa Stolzová bude v příštím podimku zpívati na\nměstském divadle v Terstu.\n* Koncert slečny Emilie Rastelliovy, dne 20. května na\nŽofíne. Sl. koncertistka, někdější primadonna naší opery\nzpívala s panem Barcalem dvojzpěv ze Smetanova „Dali-\nbora\" , dvě německé písně („Todtenkránze\" a „Fůr einan-\nder\") od Slánského, arii z 3. jednání Gluckovy „Armidy\"\na slovanskou píseň národní. Zpěv její byl velmi korektní\na dobře nuancovaný a též příjemný, dokud silnější akcent\nnebo značnější výška pěknému ostatně hlasu nedodala ja-\nkousi pronikavou ostrost Pánové Čech ml. a Barcal před-\nnášeli každý jednu píseň; první: „Půda vlastenecká\" od\nBendla druhý: „Na výsostech hvězdy svítí\" od Pivody,\na setkali se s ne menším úspěchem ftež koncertistka a pan\nHrímalý, jenž „Legendu\" od J. Wienavského a „Morceau\nconcertant\" od Vieuxtempsa virtuosně na housle zahrál.\nSlečna Čermákova deklamovala „Madonna a matka.\" Ná-\nvštěva byla bohužel nečetná.\n* Paní Auspic - Kolářová, chváině známá pianistka při-\nbyla dne 31. května do Londýna, aby dle smlouvy, kterou byla\nuzavřela s panem Ellou, ředitelem Musical Union, ukončila sai-\nsonu jarních koncertů, kterou započaly Jael, Reinecke, Rubin-\nstein atd. V prvním koncertu přednesenaše duchaplná krajanka\nještř s jinými kvintetto od R. Schumanna. Praví se též, že\nvystoupí v dvorním koncerte.\n* Slč. Matilda Zavrtalova, primadonna opery v Cosenza\n(v Itálii) líbila se, jak se nám píše, v opeře „Jone\" odPetrelly\nnesmírně, rozvinuvši krásný a silný hlas, vřelý cit a dramatický\npřednos. Po kavatine, po velkém finále, po smutečním pochodu\na po duettu s barytonem došla všestranné pochvaly a bouřlivého\npotlesku.\n* Fr. Steger, slavný to horvátský tenorista, dostál úplně\nsmlouvě s ředitelstvem velkého divadla „Liceo\" v Barceloně.\nVěhlasný tento umělec byl pro podnikatele téhož divadla pra-\nvým klenotem; zpívalt neúnavně v 79 večerech v 12 operách\na sice llkrát v opeře „Židovka\", llkrát v „Lucii\", 9krát ve\n„Vilém Telí,\" 7krát v „Don Šebestiánu,\" 4krát v „Hugenottecb,*\n4krát v „Troubadouru\". Skrát v opeře „Bravo\", 3krát v opeře\n„Lombardi\" od Verdiho, 3krát v „Ernani\", 2krát v „Rigoletto\",\n2krát v „Beňsaru\". Mimo to zpíval v 5 koncertech a jednou\nv „Stahat mater\".\n* Pan Ferd. Laub, professor houslí na konservatoři Mo-\nskevské, přibude tyto dni do Prahy, aby zde strávil své\nprázdniny.\n* Panové Ed. Nápravník, kapelník ruské opery, pak pá-\nnové H. Vojáček, Fr. Černý a Seifert, professoři na konserva-\ntoři v Petrohradě, a konečně pan Fr. Hofbauerl ředitel ruské-\nho zpěv. spolku „Bajan\" v Rize, přibudou ku konci tohoto\nměsíce do Prahy.\n* Pan Ferd. Podhorský engažován jest nyní po zimní\nsaisonu u divadla Opavského.\n* Slč. Trousilova dostala příznivý engagement u divadla\n„Thálie\" v Hamburku.\n* Pan Karel Bendi, nadaný skladatel „Lejly\" dokončil\nprávvě novou romantickou operu „Břetislav a Jitka\", k níž mu\nbyla slečna Krásnohorská text napsala. Jak se dovídáme,\nhodlá ji pí. Ress-Blažková dávati poprvé k své benefici.\n* Nové smíšené sbory. Nákladem Vítka a Starého v\nPraze vyšel sešit druhý „Sbírky čtverozpevůpro smíšenéhlasyil\nod Karla Bendla. Sbírka ta obsahuje šestero zpěvů pro\nsoprán, alt tenor a bass: Ty malé milé pomněnky. - Touha.\nPřilítlo jaro. Tak temno-modrá nebes báň. Milen-\nko drahá, dobrou noc. V tak mnohém srdci mrtvo jest.\nPonechávajíce si zevrubný úsudek o skladbách těchto na\nněkteré z příštích čísel, podotýkáme, že si p. Karel Bendi\nvydáním sborů pro smíšené hlasy nemalou zásluhu dobyl.\n* Pan Max Konopáseky český pianista ve Lvově, vy-\ndal nákladem Christopha a Kuhé koncertní polku pro piano\npod názvem „Tout egal\". Úprava je slušná.\n* Nová půvabná operetka polská „Svatojanské mušky\"\n(Zloty chrzaszczyk) od našeho rodáka Jakuba H'ósslihoy ka-\npelníka ve Lvově, přijata jest definitivně od ředitelstva če-\nského divadla k provozování a bude se as na konec října\ndávati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "137", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.5.1", "titre_corps": "* České divadlo. Dne 1. června: „Prodaná nevěsta\",", "titre_sommaire": "* České divadlo. Dne 1. června: „Prodaná nevěsta\",", "signature_source": "O. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.7", "debut_caractere": 1906, "fin_caractere_exclue": 6257, "texte": "O. H.\n* České divadlo. Dne 1. června: „Prodaná nevěsta\",\nkomická zpěvohra ve 3 jedn. od K. Sabiny, hudba od B. Sme-\ntaný (v novém upravení); 3. ěervna: „Linda ze Chamounix\"\n5. června: „V studni\", 6. června: „La Traviata(mimo\n.„V studniu vesměs v div. Novoměstském), 8. Červ.: „Traviata.\"\nPoslední představení Smetanovy „Prodané nevěsty\"\nbylo více než z jednoho ohledu zajímavé. Především usly-\nšelo naše obecenstvo oblíbenou zpěvohru docela v téže formě,\njak ji skladatel upravil pro provozování v Pařížské „opera\ncomique\". Mezi změny k tomu cíly učiněné, jež rádi ak-\nceptujeme i pro naše jeviště, poněvadž jimi opera rozhodně\nzískala, patří rozdělení libretta na tři jednání (rozšířením\ndruhé polovice prvního aktu staršího zpracování v samo-\nstatný celek). Že se dále při baletu také na pařížské obe-\ncenstvo ohled bráti muselo, samo sebou se rozumí; ba, po-\nvažujeme tance na konci 1. jednání (polku a furianta) sko-\nro jen co koncesse pařížskému obecenstvu povolené. Hudbu\nk novému „furiantu\" klademe rozhodně pod krásnou „polku\",\nostatně by se tyto tance mnohém lépe hodily do druhého\njednání (v hospodě). Zcela na svém místě jest ale „skočná\"\n(též nová) a komedie v 3. jednání; karakterisují jak\njsme již svým časem podotknuli posvícenské veselí velmi\ndobře. Všechny ostatní úchylky v partituře jsou od posled-\nního představení jen nepatrné. Kdyby však nebylo skoro\nhříchem mluviti hned post festům opět o nějaké změně,\nvyslovili bychom skromné přání, aby se prosa docela na-\nhradila krátkými, lehkými recitativy. „Prodaná nevěsta\"\njest v skutku „velká opera\", alespoň kvalitou své hudby.\nJiný moment, jenž pozornost obecenstva k tomuto předsta-\nvení poutal, bylo částečně nové obsazení; můžeme směle\nříci, že jím „Prodaná nevěsta\" nad míru zíkala. Slečna\nEmilie Bubeníčkova zpívala ~Mařenku*' s úspěchem skvělým\na rozhodným; její krásný soprán vyniká především výtečnou\nškolou a vytříbenou technikou, přednos jest velmi důmyslný\na elegantní. SI. Bubeníčkova pojala svou úlohu velmi dobře\na provedla ji též z největší části zcela zdařile, zvláště prosu\ndoprovázela dosti živou, pikantní hrou; při zpěvu ovšem\nbyla hra o něco slabší patrně následkem prvního vystou-\npení. Obecenstvo slečnu hlučně uvítalo a velmi animovaně\npo celý večer vyznamenávalo; připojujeme se k tomuto ú-\nsudku a považovali bychom to za skvělou akvisici, kdyby\nse našemu divadlu podařilo, slečnu získati. Novým byl též\np. Bctrcal co „Vašek*'; hudební stránka této úlohy našla\nkonečně patřičného representanta, zpěv páně Barcalův byl\nv skutku velmi dobrý; hra jeho arci není ještě tak routi-\nnovaná, jako jeho předchůdce, také ne tak drastická, za to\nale mírnější. Ostatní provedení jest co výborné známé,\nrozkošné duetto ~znám jednu dívku\" (pp. Lukeš a Paleček)\nmuselo se opět opakovati. Divadlo bylo přeplněno. Třetí\nvystoupení slečny Vitaliovy v „Lindě\" setkalo se s tímtéž\nnadšeným přijetím jako obě první; všechny bohaté přednosti\njejího zpěvu, jež jsme již předešle naznačili a ocenili, o-\nsvědčily se ovšem i tenkráte v míře nejplnější. Celé ostatní\npředstavení bylo velmi dobré, zejmena p. Lev byl výtečně\ndisponován. Nové obsazení „Lejly\" a „Muzy\" jest ne-\npopiratelně Bendlově opeře příznivé; zvláště pí. Ress-Blaz-\nková vyhověla intencím titulní úlohy v mnohem větší míře,\nnež dřívější primadonna, a také p. GerbiČ podal mnohý mo-\nment prvního aktu lépe, než dosavadní „Mužové\". Vyšší\ntóny jsou mu ale přece jen s tíží přístupny, tak že vlastní\nhrdinské partie mu vždy zůstanou cizejŠími, nežli snad ly-\nrické; jedná-li se tudíž o nějaké engažování jak se z\nvíce stran dovídáme tož přáli bychom sobě rozhodně,\naby se p. Grerbič dříve ještě osvědčil také v genru lyrickém.\nOstatní provedení Bendíovy melodiesní opery jest v celku co\nvelmi zdařilé známo; sbory byly korrektní, ale někdy trochu\nmdlé; snad jsou pro velké divadlo přece jen slabé, nebo\nbyly poněkud unavené. Návštěva byla silná, představení\nsamo slavnostní (za příčinou téhož dne odbývaného odhale-\nní pomníku Boženy Němcové americkým klubem dám na\nVyšehradě postaveného). Opět poukazujeme k tomu, že\nněkolik vrabců v Novoměstském divadle každý umělecký\npožitek nesnesitelným spůsobem ruší, ba někdy takořka\nnemožným činí; jesti to zajisté „společná záležitost\" obou\nředitelstev, českého i německého, očekáváme tudíž, že ja-\nkási „delegace\" profánní hnízda z chrámu Musy co nevidět\n// W JL\nodstraní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "138", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.5.2", "titre_corps": "* Koncert, jejž dával v neděli dne 6. Června amerikánský", "titre_sommaire": "* Koncert, jejž dával v neděli dne 6. Června amerikánský", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.7", "debut_caractere": 6259, "fin_caractere_exclue": 7318, "texte": "* Koncert, jejž dával v neděli dne 6. Června amerikánský\nklub dám v sále na Zofíně, těšil se velmi skvělému\nvýsledku. Koncert ten byl skutečně jediný ve svém spů-\nsobu, neboť účinkovaly v něm pouze dámy. Dámy prodá-\nvaly u kasy vstupenky, dámy odebíraly je, vykazovaly mí-\nsta a pěly a hrály v koncerte samém, ano i sbory řídila\ndáma. Mimo významný proslov od pí. Žofie Podlipské, jejž\npaní Malá s náležitým důrazem a citem přednesla, slyšeli\njsme hudebně nadané slečny Teresu a Zdenku Havelkovu,\nkteré Schumannovo „Andante con variazioni\" pro 2 piana\nvelmi obratně přednesly. Paní Božena Jahnova (roz. Svo-\nbodova), žákyně nebožtíka A. Dreyschocka, osvědčila se\nvýtečným a jemně nuancovaným přednosem Lisztovy fanta-\nsie na motivy z „Lucie\", pak nocturna Des-dur, a konečně\nSaltarella od A. Dreyschocka co důmyslná virtuoska na\npiano, která pojímá hluboce ducha každé skladby. Nemalou\npozornost vzbudila na se slč. Milada Havelkova, která s po-\ndivuhodnou jistotou a elegancí sbory řídila. Slyšeli jsme\ntu dva nové velmi zdařilé sbory s průvodem piana: Ženám"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5779, "texte": "v\nčeským, od Fr. Kavana, a Češky láska k vlasti, od Fr.\nPivody; konečně: Dívky předoucí, od Karla Bendla. Ve\nsboru zúčastnilo se více než 50 dívek, které nejen svěžím,\nlibým hlasem, ale i půvabným zevnějškem vynikaly. V Pi-\nvodové krásně zosnovaném a promyšleném sboru účinko-\nvaly co sólistky si. Sittova (sopi\\), sl. Schupplerova (mezzo-\na sl. Kolářova, vesměs to žákyně clivalně známého\np. Fr. Pivody, a podaly patrný důkaz výborné vyučovací\nmethody svého maestra; neboť jejich intonace byla čistá,\nvýslovnost jasná a přednos dokonale přiměřený. Pí. Bene-\nvic-Miková zapěla 2 národní písně: „Počkej, povím'4, kterou\nopětovati musela, a „Horo, horo vysoká si\" s obvyklou\nzručností. Korunou koncertu byl však zjev světoznámé\npěvkyně slč. Vitali, která ochotně zapěla národní irskou\npíseň „Růže\" a arii Desdemony z „Othella\" jak, netřeba\nani dokládati; bylat as šestkrát od četného obecenstva bouř-\nlivě volána. Její přednos byl v skutku velmi poetický, co\nnejjemněji nuancovaný a cituplný. Konečně nesmíme ještě\nmlčením pominouti, že veškeré sólistky hlučným potleskem\nbyly odměněny. Nemalé zásluhy o zřízení koncertu toho\ndobyli si jmenovitě p. Vojta Náprstek a Fr. Kaván. —s\n* V jistých kruzích tvrdí se, že tenorista pan Grand,\njenž jak známo v posledním čase ve Vídni meškal, aniž by\nbyl vystoupil, má býti opět u naší opery engažován. Jsme\nžádostivi, jak se ta věc v skutku má; byl to již pátý\nnebo šestý tenorista při našem divadle, které by pak zápa-\nsiti mohlo i s velkými operami dvorními ovšem bohužel\njen co do quantity tenorů!\n* SIČ. Matilda Malingrova, Horvátka a žákyně pražské\nkonservatoře, cngažováua jest na 3 leta u dvorního divadla v\nBerlíně a obdržela zároveň titul král. komorní pevkyne. Za\nkaždé vystoupení dostává 180 tolarů a má zaručeno, že měsíčně\n7krát vystoupí. Od 1. května až do 1. října má dovolenou.\nSic. Malingrova dostává tedy za těch 7 měsíců, co zpívá, 8220\ntolarů aneb 13.320 zl. r. Č. v stříbře.\n* Slč Teresa Stolzová bude v příštím podimku zpívati na\nměstském divadle v Terstu.\n* Koncert slečny Emilie Rastelliovy, dne 20. května na\nŽofíne. Sl. koncertistka, někdější primadonna naší opery\nzpívala s panem Barcalem dvojzpěv ze Smetanova „Dali-\nbora\" , dvě německé písně („Todtenkránze\" a „Fůr einan-\nder\") od Slánského, arii z 3. jednání Gluckovy „Armidy\"\na slovanskou píseň národní. Zpěv její byl velmi korektní\na dobře nuancovaný a též příjemný, dokud silnější akcent\nnebo značnější výška pěknému ostatně hlasu nedodala ja-\nkousi pronikavou ostrost Pánové Čech ml. a Barcal před-\nnášeli každý jednu píseň; první: „Půda vlastenecká\" od\nBendla druhý: „Na výsostech hvězdy svítí\" od Pivody,\na setkali se s ne menším úspěchem ftež koncertistka a pan\nHrímalý, jenž „Legendu\" od J. Wienavského a „Morceau\nconcertant\" od Vieuxtempsa virtuosně na housle zahrál.\nSlečna Čermákova deklamovala „Madonna a matka.\" Ná-\nvštěva byla bohužel nečetná.\n* Paní Auspic - Kolářová, chváině známá pianistka při-\nbyla dne 31. května do Londýna, aby dle smlouvy, kterou byla\nuzavřela s panem Ellou, ředitelem Musical Union, ukončila sai-\nsonu jarních koncertů, kterou započaly Jael, Reinecke, Rubin-\nstein atd. V prvním koncertu přednesenaše duchaplná krajanka\nještř s jinými kvintetto od R. Schumanna. Praví se též, že\nvystoupí v dvorním koncerte.\n* Slč. Matilda Zavrtalova, primadonna opery v Cosenza\n(v Itálii) líbila se, jak se nám píše, v opeře „Jone\" odPetrelly\nnesmírně, rozvinuvši krásný a silný hlas, vřelý cit a dramatický\npřednos. Po kavatine, po velkém finále, po smutečním pochodu\na po duettu s barytonem došla všestranné pochvaly a bouřlivého\npotlesku.\n* Fr. Steger, slavný to horvátský tenorista, dostál úplně\nsmlouvě s ředitelstvem velkého divadla „Liceo\" v Barceloně.\nVěhlasný tento umělec byl pro podnikatele téhož divadla pra-\nvým klenotem; zpívalt neúnavně v 79 večerech v 12 operách\na sice llkrát v opeře „Židovka\", llkrát v „Lucii\", 9krát ve\n„Vilém Telí,\" 7krát v „Don Šebestiánu,\" 4krát v „Hugenottecb,*\n4krát v „Troubadouru\". Skrát v opeře „Bravo\", 3krát v opeře\n„Lombardi\" od Verdiho, 3krát v „Ernani\", 2krát v „Rigoletto\",\n2krát v „Beňsaru\". Mimo to zpíval v 5 koncertech a jednou\nv „Stahat mater\".\n* Pan Ferd. Laub, professor houslí na konservatoři Mo-\nskevské, přibude tyto dni do Prahy, aby zde strávil své\nprázdniny.\n* Panové Ed. Nápravník, kapelník ruské opery, pak pá-\nnové H. Vojáček, Fr. Černý a Seifert, professoři na konserva-\ntoři v Petrohradě, a konečně pan Fr. Hofbauerl ředitel ruské-\nho zpěv. spolku „Bajan\" v Rize, přibudou ku konci tohoto\nměsíce do Prahy.\n* Pan Ferd. Podhorský engažován jest nyní po zimní\nsaisonu u divadla Opavského.\n* Slč. Trousilova dostala příznivý engagement u divadla\n„Thálie\" v Hamburku.\n* Pan Karel Bendi, nadaný skladatel „Lejly\" dokončil\nprávvě novou romantickou operu „Břetislav a Jitka\", k níž mu\nbyla slečna Krásnohorská text napsala. Jak se dovídáme,\nhodlá ji pí. Ress-Blažková dávati poprvé k své benefici.\n* Nové smíšené sbory. Nákladem Vítka a Starého v\nPraze vyšel sešit druhý „Sbírky čtverozpevůpro smíšenéhlasyil\nod Karla Bendla. Sbírka ta obsahuje šestero zpěvů pro\nsoprán, alt tenor a bass: Ty malé milé pomněnky. - Touha.\nPřilítlo jaro. Tak temno-modrá nebes báň. Milen-\nko drahá, dobrou noc. V tak mnohém srdci mrtvo jest.\nPonechávajíce si zevrubný úsudek o skladbách těchto na\nněkteré z příštích čísel, podotýkáme, že si p. Karel Bendi\nvydáním sborů pro smíšené hlasy nemalou zásluhu dobyl.\n* Pan Max Konopáseky český pianista ve Lvově, vy-\ndal nákladem Christopha a Kuhé koncertní polku pro piano\npod názvem „Tout egal\". Úprava je slušná.\n* Nová půvabná operetka polská „Svatojanské mušky\"\n(Zloty chrzaszczyk) od našeho rodáka Jakuba H'ósslihoy ka-\npelníka ve Lvově, přijata jest definitivně od ředitelstva če-\nského divadla k provozování a bude se as na konec října\ndávati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-06-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-06-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "138", "page_fin": "138", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.8", "debut_caractere": 5781, "fin_caractere_exclue": 6241, "texte": "Listárna.\nSl. zpěv. sp. v S. Vašákův „Národní zpěv a ples,\" sbírku\nto 92 sborů pro mužské hlasy (1 zl. r. č.), a Náprav-\nníkovy žertovné sbory Vám obstaráme a pošlém do-\nbírkou. Panu kap. S.v T. Takový skladací pult na\nnoty, 4 libry těžký, stojí 8 zl.; je elegantní a můžeme\nVám ho, přejete-li si ho, poslati. Panu J. N., telegr.\npošt. úř. v K. (Romanii). Vycházejí v Praze dvaillust.\nbelletristické časopisy, a sice Květy (čtvrtletně 2 zl.\n70 kr.) a Světozor."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.1", "texte": "Michal Martin Mioduszewski.\nO církevní zpěv v Polsku dobyl si M. M. Mioduszew-\nski, učený mnich, bez odporu nesmrtelných zásluh a za tou\npříčinou neváháme, podati čtenářům svým alespoň skromný\nnáčrtek působení jeho.\nM. M. Mioduszewski spatřil světlo Roží ve Varšavě r.\n1787 a vstoupil jsa teprv 17 let stár r. 1804 do řádu tak\nzvaných missionářů, duchovního to bratrstva, ktere jsouc v\nstaré Polsce značně rozšířeno, zanášelo se pěstováním a vzdě-\nláváním hudby a zpěvu. Zde dokončiv svá theologická stu-\ndia dosáhl r. 1810 hodnosti kněžské.\nNa to věnoval se vyučování, přednášel theologii a cír-\nkevní právo na rozličných vyucovacich ústavech, az konecne\nzvolen byl r. 1820 za profesora na diecésním semináři v\nKrakově.\nKdyž podnikl r. 1830 a 1831 biskup Krakovský visi-\ntační cestu po své diecési, povolán byl Mioduszewski za\nprůvodce biskupova. Na této cestě přesvědčil se Miodu-\nszewski, jak to bídně stojí s církevním zpěvem na venkově\nv jednotlivých farních obcích. Varhaníci neměli docela ani\nzpěvníku, dle něhož by lid písně zpívati mohl. Byl to věru\nsmutný stav, jenž nemohl déle tak zůstati. Avšak co se\nmělo počíti?\nMioduszewski počal ihned pátrati po starých církev-\nních písních. I prozkoumal co nejbedlivěji arhivy jedno-\ntlivých obcí, staré psané a tištěné zpěvníky, tak zvané kan-\ncionály, sbírky starých církevních písní, které se nalézaly\nv chrámích a kaplích dřívějšího království polského a po\nnamahavé, pilné, osmileté práci byla jeho neúnavná horli-\nvost korunována skvělým výsledkem.\nVýsledek svého bádání vydal r. 1838 Mioduszewski ti-\nskem u Cieszewského v Krakově pod názvem: „Spiewnik\nkoscielni czyli piesni nábožné z melodyami iv kosciele katoli-\nckém užywane a dlaivygody koscíelóiv parafi]alnich zebrane.\"\nZároveň uveřejnil tímtéž nákladem texty církevníoh písní\nbez melodií.\nAčkoliv je sbírka to velmi bohatá, nebyla přece ještě\núplná. Mioduszewski pokračoval tedy dále ve svých bádá-\nních, komponoval, jsa výtečný hudebník, k mnohým písním,\nn nichž melodie chyběly , vlastní nápěvy a upravil k roz-\nličným v polské církvi užívaným obřadům zpěvnou část.\nTak byla obohacena jeho r. 1832 vydaná sbírka poznenáhla\ntřemi dodatky, které vyšly nákladem J. Bobrowicze r. 1842,\n1853 a 1854.\nAvšak i nyní neustál Mioduszewski ve své činnosti. U-\nspořádali ještě druhou sbírku starých polských písní jmeno-\nvitě takových, které se zpívávají o vánocích a vydal ji pod\nnázvem: „Pastorálky i kolendy z melodyami, czyli piosnki\nwesele liudu\" v Krakově 1843.\nMioduszewski má dvojí nepopiratelnou zásluhu, ze byl\ntotiž první, jenž obnovil těmito dvěma sbírkami starý polský\ncírkevní zpěv v jeho původní kráse a formě, dále ze obrátil\npozornost přátel umění a literatury na důležitý kultur o-histo-\nrický moment, totiž na staré pímě lidu, a že konečně povzbu-\ndil chut k dalším bádáním v tomto oboru, která nesla nemalé\novoce.\nObe tyto sbírky tvoří vůbec drahocenný příspěvek k\nhistorii polského národního zpěvu. Viz Albert Siowinski\n„Les musiciens polonais et slaves\" (Paris 1857), dále Woy-\ncického K. Wl. Historyji literatury polskiej v zarysach.\n(Warszawa 1845) a konečně Encyklopediji powszechnu (War-\nssawa 1864).\n\nSlovo o ruské hudbě světské (dramatické a\ninstrumentální).\n(Pokračování.)\nVedle Cimarosy účinkoval v Petrohradě též Vincente\nMartini, kapelník pro komické opory, jenž pod jménem „Le\nSpagnoli\" znám jest. I tento složil mnoho oper, mezi jinými\noperu Cosa rara, L'Arbore di , Gli spo.si in\na obdržel za své zásluhy o hudbu dramatickou od císaře Pa-\nvla roku 1798 titul císařského rady. Avšak i Sarti byl velmi\nčinný, stal se roku 1796 členem Petrohradské akademie, vy-\nnašed tam stroj k podrobnému vypočítání a ustanovení zá-\nchvěvů znějících těles, načež roku 1796 učitelem hudby vel-\nkokněžny jmenován jest. Císař Alexandr nemaje v něj dů-\nvěru propustil ho rozkazem, jenž zněl v ten rozum, že má\nSarti ruskou pensi v cizině stráviti. Sarti zdržoval se ze\nvšech italských umělců nejdéle v Rusi, a nabyv zvláštní mi-\nlostí carové Kateřiny 11.a kníž. Potemkina velkého jmění,\nzměnil takřka svou národnost a naučiv se dokonale jazyku\nruskému, složil též operu v ruském jazyku pod názvem Sláva\nSeveru, která se na ruském jevišti provozovala. Opera tato\nneměla, rovněž tak jako ostatní od italských komponistův\nsložené opery v ruském jazyku, žádného rázu národního, ný-\nbrž byla čistě italská. R. 1790 dávalo se již v Petrohradě\nšest představení týdně, a sice 3 ruské, 2 francouzské a 1\nněmecké; v zimě každý pátek velká italská opera. Dvůr"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.2", "texte": "navštěvoval časem tato představení; častěji však dala si ca-\nrovna vybrané kusy od některé z těchto 3 společností diva-\ndelních v divadle u eremitáže představovati, a tu směli jen\nzvaní hosté se objeviti. Italská opera měla téhož roku 2\nkapelníky, 4 italské pěvce a několik ruských zpěvaček, ve\nsboru účinkovali též církevní zpěváci. Ruské jeviště mělo\n12 herců , mezi nimiž znamenitého Dmitrevského, a 6 here-\nček. Mimo činohry ruské dávaly se též vaudevilly s tanci.\nFrancouzská a německá divadelní společnost byly též dobře\nobsazeny. Ačkoliv příjmy za všechna tato představení byly\nvelmi značné, nevystačily přece ku krytí výloh, carovna mu-\nsela ročně ještě 100.000 rublů přispívati. Okolnost tato ne-\nodstrašila přece soukromné divadelní společnosti, které své\nštěstí v Petrohradě zkusiti chtěly. Jistý Mattei dával se svou\nitalskou společností na divadle kadetního sboru žertovné ope-\nry, avšak nemohl se udržeti; rovněž tak dařilo se Kniepro-\nvi, jenž provozoval ruské kusy s 51 propuštěnými chovanci\nz domu nalezenců; i tento musel přestátí. Podobný osud\nměla německá divadelní společnost řízením Scolariho. Y cí-\nsařské kapele a v orkestru císařských divadel nacházeli se\nr. 1790 někteří výteční umělci: cellista Bachmann, klarinetista\nBehr, houslisté Canobi, Chadoškin, Diez, Korn, Mašener, Čech,\nRabe, pianista Palšov, jenž skládal kusy pro piano at. d.;\nz pěvců vynikal Bruno, Comoschino, Jermoli, Pozzi Anna atd.\nCo učitelově hudby a zpěvu působili: kapelník Astarita, Ci-\nmarosa, Marešová, dcera českého kapelníka Mareše, vyná-\nlezce ruské lovecké hudby, která byla oblíbenou učitelkou\npiana, Pratsche, učitel piana, jenž složil několik ruských pí-\nsní v duchu národním, Sartori, učitel zpěvu a piana, kapelník\nMartini atd. Mezi nástrojáři hudebními požívali Gabram.\nv\nhotovitel pian a klavírů, Kirschnek, Cech Wáchter, hotovitel\nvýtečných houslí, dobré pověsti. Za panování Kateřiny 11.\npřicházeli do Petrohradu cizí virtuosové, aby se tam dali sly-\nšeti. Jmenujeme tu především Antonia Lolliho, jenž r. 1773\nsvou výtečnou hrou na housle se proslavil, Giovanni Giarn-\nvichiho (Janovického), jenž vzbudil hrou svou na housle vel-\nkého podivení, Karla Němečka, Čecha, jenž se co znamenitý\nvirtuos na harfě osvědčil. Za vlády panovnice této uvedena\nbyla hudba co předmět do vyučovacích ústavů. Tak na př.\nvyučovalo se hudbě v šlechtickém ústavě kadetním a dívčím,\njakož iv soukromých pensionátech atd. Ku sklonku vlády\nKateřiny 11. působil Jan Vilém, Haeszler dvě léta co kapel-\nník (r. 1792—1794) velmi prospěšně. Rovněž dobrého jména\ndobyl si italský kapelník Sapienza (1794), jenž za příkladem\nsvých krajanů též dvě opery v ruském jazyku složil.\nZ tohoto náčrtku vysvítá patrně, že Kateřina 11. si o\nhudbu vůbec a o dramatickou zvlášť nesmrtelných dobyla zá-\nsluh, a líhl vně jí má Rusko co děkovati, že se národní dra-\nmatické básnictví a umění zařízením divadelní školy povzneslo\na prospívati počalo. Za krátkého panování Pavla (r. 1796\n1801) byla vedle opery italské na denním pořádku i fran-\ncouzská opera, jejímž ředitelem byl r. 1799 Paris.\nNa zámku v Pavlovsku bývaly provozovány francouzské\nopery, na př.: La soirée orageuse, Les deux atd,\nJak velkého nákladu francouzská opera vyžadovala, vysvítá\nz toho, že r. 1801 na ni 100.000 rublů vynaloženo jest. V\ntuž dobu povolán byl (1798) do Petrohradu benátský kapel-\nník Carelino Cavos, jenž si o hudbu ruskou nemalých zásluh\nzískal. Po smrti Pavla opustila na nějaký čas Rusko italská\noperní společnost, která však za panování Alexandra I. (1801\n1825) v březnu 1803 opět engažována jest.\nA tak měl Petrohrad čtyry veřejná divadla: ruské, fran-\ncouzské, německé a italské, která ročně 500.000 rublů vy-\nžadovala a k čemuž carská pokladna 234.000 rubly přispívala.\nZa cara Alexandra povolán byl do Petrohradu za kapelníka\nfrancouzské opery slovutný skladatel Boieldieu, pak houslista\nPierre Rode, cellista Jacque Lamare a později J. Baillot.\nPřičiněním Boieldieuovým povznesla se nemálo opera fran-\ncouzská, jakož i orkestr, v němž výteční umělci účinkovali.\nJeště blahodárněji však působil kapelník C. Cavos co do pě-\nstování národní dramatické hudby. Přízeň, jíž tento umělec\npožíval, pobádala ho učiniti rozhodný krok v dramatické hudbě\nnárodní. I vynaložil veškeré své síly k zvelebení ruských\npoměrů hudebních, a naučiv se ruštině složil pro ruské je-\nviště 14 oper, jejichžto děje byly vesměs upraveny dle ru-\nských národních pověstí. Jsou to opery; Lan Sušanin, Iro-\nsky Babylonské, Ohnivý pták, Silný Eliáš, Neviditelný princ,\nTři hrbatí. Vláda dvanácti hodin, Dcera Dunaje, Uprchlík,\nBásníci, Kozák, Domnělá neviditelná, Nové rozpaky a Milostná\npošta. Mezi všemi těmito operami vyniká hlavně Ivan Suše-\nnin, který dosáhl největší obliby. Cavos vnikl ze všech ci-\nzích skladatelů, kteří opery na ruský text komponovali, nej-\nvíce do ducha národního; ano některé zpěvy s sbory jeho\nstaly se takřka populárními v Rusi.\nZa první doby vlády Alexandrovy počala se v Petrohra-\ndě instrumentální hudba pravidelně pěstovati. Podnět ktomu\nzavdala filharmonická společnost, která se r. 1802 k tomu\núčeli utvořila, aby výtečná díla znamenitých skladatelů pro-\nvozovala a nadací k podporování vdov a sirotků po zemře-\nlých hudebnících založila. První návrh k utvoření této spo-\nlečnosti podal Bedřich Adelung, dvorní rada a učitel velko-\nknížete Mikuláše. K nému se připojili dvorní bankéř baron\nzßalla, pak dvorní hudebníci Bachmann, Billant, Berwald a\nHartmann.\nDle stanov přispívá každý hudebník rozličných Petro-\nhradských orkestrů ročně 15 rublů, začež se po smrti jeho\ndostane vdově 500 rublů roční pense. Účastníci zvolili ze\nsvého středu šest ředitelů a pak šest čestných ředitelů: hra-\nběte Strojanova, Vělhorského, dvorního maršálka Nariškina.\nkomořího Vitovtova, barona Ralla a dvorního radu Adelun-\nga. Spolu byli vyzváni všichni milovníci hudby k spolupů-\nsobení a sesílení orkestru, tak že v orkestru 12 kontrabasů\núčinkovalo. Po mnohých přípravách byl ústav dne 22. bře-\nzna 1802 s Haydnovým Stvořením světa otevřen. Začátek\nbyl hned takpřízniv, že se již v prvním roku 1500 rublů mezi\nnuzné vdovy po hudebnících rozděliti mohlo; neboť první dvě\nprovozování Haydnova díla vynesla po odražení útrat 9000\nrublů. Roku 1806 měla společnost 20.000 rublů na kapitálu,\nk němuž každoročně car 1000 rublů přispíval, 5000 rublů\nvynaloženo bylo na rozličné rekvisity jakož i na zřízení vel-\nmi přiměřených místností. K tomu účeli zvolen byl svými\nmaškarními průvody pověstný Lyonský sál. Solové hlasy ří-\ndil při pianu kapelník Tepper, orkestr obratný ředitel Paris.\nNa pečeti této filharmonické společnosti vznášel se ruský\norel nad lýrou, stojící na oltáři, o niž se opírá obrácená po-\nchodeň. Zřízením nového sálu odstraněny byly veškeré ob-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.3", "texte": "tíže, které se stavěly cizím virtuosům, chtěli-li v Petrohradě\nkoncertovati, neboť sál filharmonické společnosti byl každému\nk disposici, zaplatil-íi 100 rublů nájemného. Neméně důle-\nžitý ústav povstal téhož času v Petrohradě, myslíme totiž\nškolu pěveckou, jejížto zakladatelem byl Alexej Ivanovič Ru-\ndinský.\nMuž tento narozen jest v Moskvě, kdež sloužil co\ndozorce dělníků v tamějších továrnách. Rudinský měl zde\nvždy příležitost pozorovati, jak zpěv jeho ulehčuje i nejtěžší\npráce jeho podřízených. Probudilé přemítání a cit jeho na-\nhradily mu to, co mu na vědě scházelo. Maje vřelé přání\nprohlédnouti si všechny továrny své vlasti, odebral se do\nvšech končin rozsáhlé Ruské říše a přišel konečně do Pe-\ntrohradu.\nRudinský byl muž zbožný, on poznal hned poměry, v\nnichž stojí náboženství k umění vůbec a k hudbě zvlášť; on\nje poznal ve svých útrobách a přál si jen, aby je též zevně\nprovésti a jiné tím oblažiti mohl.\nPrvní věc, k níž se zavázána cítil, byla, aby užil hudby\nk oživení a povznešení nábožnosti u veřejných službách bo-\nžích. I přemítal nejprvé o zřízení pěveckého sboru pro chrám\nMaltéský, k němuž co příslušník náležel.\nPro sbor dvorní kaple vybírali se pěvci z jižních pro-\nvincií, poněvadž se za to mělo, že hlasy pod teplejším pá-\nsmem jsou výtečnější a vznešenější; toho náhledu nebyl však\nRudinský, on přiměl as 10 svých přátel k tomu, aby mu\npěveckou školu založiti pomohli. Rudinský sám povolal z\nMoskvy učitele zpěvu, a šel s ním do škol, by schopné žáky\nvyzval k učení se zpévu. Takto povstala v březnu 1802 Ško-\nla pěvecká.\nJak velice žáci v ústavu tom prospívali, vysvítá z toho,\nže chovanci již o velkonočních svátcích veliké motetto od\nSartiho zdařile přednesli. Nejprvé byla škola ta umístněna\nv domě Rudinského; později v jiném domě, jenž byl všem\nV/1 V»1 v • v /\npnlezitejsi.\nRudinský pátral ustavičně po dobrých hlasech, a tu se\nmu poštěstilo vynajíti mezi svými nádenníky dva nevolníky,\nkteří od své vrchnosti dovolení obdrželi v letě pracovati v\nPetrohradě.\nNejvřelejší přání Rudinského bylo tedy, aby pro svou\nškolu získal tyto mladíky, z nichž zvláště jeden nevšedním\nbasem se honosil. I odebral se tedy ku knížeti Bezborodkovi\nmajiteli těchto nevolníků, jenž také úplnou kapelu vydržo-\nval, a zatajiv jich nadání k zpěvu, obdržel je od něho. Oba\nmladíci prospívali v zpěvácké škole dobře a zbudili svými\nhlasy takovou sensaci, že jim císař volnost zakoupil a je ve\nsvé kapele za zpěváky ustanovil. Ze školy Rudinského vy-\nšel též znamenitý tenorista ruské opery Samojlov.\nCar Alexandr nešetřil výloh, aby získal pro operu fran-\ncouzskou síly výtečné jak zpěvní tak orkestrální. Fr. Eck,\nvirtuos na housle, jmenován jest r. 1802 solovým houslistou\na ředitelem dvorních koncertů, Cremont Pierre r. 1804 ředi-\ntelem orkestru francouzského divadla, Lafont r. 1808 nástup-\ncem Rodevým a prvním solovým houslistou atd.\nDo Petrohradu přicházeli nejslavnější virtuosové, by zde\nbud veřejně koncertovali neb v hudbě vyučovali. Y oboru\nklavírní hudby působli velmi zdárně Berger, Clementi a Field,\nkterýž poslední byl od roku 1804 nejhledanějším učitelem piana\nv Petrohradě.\nZ četného počtu virtuosů dali se tu Ferd. Fránzel\n(1803); Getruda Mara (1804), Maurer a jiní slyšeti.\nKomorní hudba, dříve v obou hlavních městech buď ne-\nznámá neb málo pěstovaná, našla znamenitých výkonných u~\nmělců v Baillotu, Lamareovi atd., kteří uvedli v známost\nkvarteta od Haydna, Mozarta, Beethovena atd.\nHrabě Zubov měl znamenité kvartetto; jeho první hou-\nslista ačkoliv byl nevolníkem, jakož všichni, co s nim hráli, napl-\nnil slavného virtuosa Rode takovým podivením, že se zdráhal po\nněm hráti, by mu ponechal čest jeho triumfu. Tento solista\njmenoval se Longinov. Když Boieldieu Rusko opustil, na-\nstoupil po něm r. 1808 Steibelt místo kapelníka francouzské\nopery, jenž pro Petrohradské jeviště několik oper složil jme-\nnovitě: Cendrillon, Sargino a přepracovanou operu Romeo a\nGiulietta. Steibelt spravoval operu francouzskou až do své\nsmrti 1823.\nOkolo r. 1813 zřízeny byly v Petrohradě šlechtické di-\nletantské koncerty, které měly nemalý vplyv na pěstování a\nšíření hudby a tříbení vkusu v kruzích šlechtických. Koncer-\nty ty došly hned s počátku takového úspěchu, že předčily\nvětší část koncertů postních. V prvním koncertě vyznačil se\nosmnáctiletý Lvov na housle, důstojník Arseněv na piano,\npatnáctiletý Lvov přednesem scény z Gluckova Orfea; v dru-\nhém koncertu koncertoval Vševolojský, žák Baillotův na hou-\nsle, a hrabě Vělhorský na cello. Mimo to se provozovaly\nouvertury od Cherubiniho, synfonie od V. A. Mozarta atd.\nZe všech nástrojů pěstovaly se nejvíce piano, cello, housle\na zpěv, a to hlavně v kruzích šlechtických.\nA není se také tomu co diviti, neboť Petrohrad slvšel\n' h V\nnejslavnější virtuosy té doby na dotčené nástroje, čímž se\nláska a náklonnost k hudbě vždy více a více u obecenstva\nprobuzovala, kritický úsudek brousil a vkus šlechtil. O tom\nsvědčí zvláště výrok světoznámé pěvkyně Catalani, která r.\n1820 v Petrohradě koncertovala. Umělkyně tato, do jejichžto\nkoncertů se za lístek 25 rublů platilo, pravila o Petrohrad-\nském obecenstvu: public le plus juste et les plus con-\nnaiseur.u\nNejvětší vliv na pěstování klavírní hry měli J. Field a\nKarel Mayer, kteří r. 1820 v Petrohradě co učitelové půso-\nbili. Každý, kdo s úspěchem v Rusi koncertovati chtěl, vy-\ndával se za žáka Fieldova. O K. Mayerovi se tvrdí, že přes\n800 žáků na piano vycvičil.\nNejoblíbenější skladatelé v Petrohradě byli tehdáž 1823\nField, Hummel, Dušek z komponistů klavírních; Rossini,\nméně Mozart z operních. Skladby Beethovenovy nalézaly jen\nskromného ohlasu.\nCar Alexandr složil prý text i melodii světoznámé písně\nruské Krásná Minko musím jiti (1807,) na počest Pruské krá-\nlovny Louisv krátce před svým odchodem z Jen kon-\ncerty umělců, kteří byli v modě, a skladby komponistů\nkteří byli tehdáž na denním pořádku, docházely hojné ná-\nvštěvy.\nNejznamenitější soukromé kapely byly hraběte Vševoloj-\nského, jehož dirigentem byl po 15 let Maurer, a orkestr Guš-\nkova. Šlechtici ruští nepěstovali pouze hudbu výkonně a po-\nmocí svých orkestrů, nýbrž pokusili se i co spisovatelé hudební.\nTak sepsal Greg. V. Orlov, jeně r. 1777 po Itálii cestoval,\nspis: Essai sur Vhistoire de la musigue en Itálie (1822).\nCo se opery ruské týče, i ta počala rozkvétati, ovšem"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.4", "texte": "byly to hlavně překlady cizích oper, které se na jevišti ru-\nském provozovaly, mezi jinými , opera od Boieldieu,\nčarostřelec od Webra atd. Z ruských pěvců operních vyni-\nkali Semenov, Samojlov, Klimovsky, Ezermov atd. Jako v\nPetrohradě tak iv Moskvě a jiných místech rozsáhlé říše\nRuské hleděno k pěstování a zvelebování hudby. I Moskva\nměla své divadlo, svou divadelní školu; i sem přicházeli sla-\nvní umělci, by zde bud koncertovali neb v hudbě vyučovali,\nZde působil slavný houslista 6. Polledro (1799—1804), Ra-\nstrelli 1802 co skladatel; zde zpívala věhlasná Mara 1805,\nkoncertovali a účinkovali Ferd. Fránzl (1803), Lumare (1803),\nBaillot(1803), J.Field (1812 a 1822), Hummel (1822), Haesz-\nler, houslista Semenov a t. d. Každý takořka šlechtic měl\nv domě svém bud učitele hudby neb zpěvu.\nV září 1821 dostalo se Moskvě první italské opery při-\nčiněním knížete Jusupova, pak obou knížat Golycinů, kteří\nposlali do Itálie plnomocníka, aby tam engažoval operní spo-\nlečnost. Kapelníkem této opery byl Morini; orkestr a sta-\ntisté, jakož i sbor skládal se nejvíce ze samých Rusů. Nej-\nvíce provozovaly se opery od Rossiniho. V Moskvě vycházel\nroku 1822 též hudební časopis Journal de Musíque, jenž při-\nnášel skladby domácích skladatelů. Zařízením divadelní ško-\nly, která na útraty divadla vydržována jest, vypěstováno bylo\npro ruskou operu několik dobrých zpěváků a zpěvaček. Již\nv lednu 1825 otevřeno bylo velké divadlo, při kteréžto pří-\nležitosti proslov od Dimitrieva s hudbou od Alexěje Věr-\nstovského provozován jest. V operách do ruštiny přeložených\nvystupovali tehdáž Philisová, Vesrazínská, Bulachov, Maksín,\nLavrov, Grišev a t. d.\nAž do r. 1831 byla hudba v Rusi, zvláště ale dramati-\ncká, z větší části přítočná; pěstovali ji nejvíce cizí umělci,\nhlavně Němci, Italiáni a Francouzové, kteří dbali více o svůJ\nprospěch než o skutečné zvelebování a povznášení její. Ná-\nrodní hudbě dramatické nechtělo se nijak dařiti. Theatrál-\nní školy v Petrohradě a Moskvě nedocílily takových úspěchů,\njakých se právem očekávati mohlo.\nDramatické plody, které vytvořeny byly od cizích skla-\ndatelů: Arajy, Raupacha, Sartiho, Sapienzy, Cavose atd. ne-\nujaly se na jevišti ruském a to zcela přirozeným spůsoben;\nneboť skladatelé tito neznajíce důkladně půdu ruskou, vypě-\nstovali jižní květiny, které se v ní ujmouti nemohly.\nKonečně objevily se na obzoru dramatické hudby ruské\ndvě skvělé hvězdy, které leskem svým všechny až dosud či-\nněné pokusy v hudbě dramatické zastínily a jiným dráhu vy-\nkázaly, kterou se národní skladatelé ruští bráti mají. Hvě-\nzdy ty jsou Alexěj Nikolajevič Věrstovský v Moskvě a Michal\nIv. Glinka.\nVěrstovský naučiv se u Fielda a Steibelta pianu, u\nMaurera a Bohma houslím, u slavného pěvce Tarquinia zpě-\nvu, n Brodta, Zeinera a Můllera generálnímu basu, počal již\nv 17. roku věku svého pro divadlo ruské komponovati, jme-\nnovitě vaudevilly, jichž velký počet složil.\nPrvní opera, kterou Věrstovský pro Moskvu složil, byla\nPan Tvěrdovský, k níž mu text napsal M. N. Zagoskin. Ač-\nkoliv látka této opery v celku není ruská, jest přec vzatá\nz jedné legendy polského národa a došla ohromného úspě-\nchu ; skoro všechna čísla této opery utkvěla v paměti obe-\ncenstva. Romance a duetta z Tvěrdovského zpívali s\nvelikým nadšením zpěváci a zpěvačky tehdejšího času. Mno-\nhé písně přešly v cikánské tábory, a píseň rMy žijeme u pro-\nstřed polí\" stala se téměř národní.\nJistý podnikatel venkovského divadla, v operách málo\nznalý, dal operu Tcěrdovský v scénu uvésti. Dostaviv seku\nzkoušce a uslyšev píseň „My žijeme u prostřed polí,\" obořil\nse slovy na kapelníka: „Co je to? Každý vrabec zpívá ji\nna střeše!\" Mnoho práce stálo to kapelníka, než přesvědčil\nředitele, že píseň ta k opeře náleží. V této opeře vystoupil\ntaké poprvé později tak slavený pěvec a miláček obecenstva\nMoskevského A. O. Brantyšev.\nDruhá opera Věrstovského Dvanáct spících děv na slo-\nva Sevyrova, r. 1832 provozovaná, mající za předmět líčení\nživota ruského, oblíbenou to baladu V. A. Žižkovského, je\nplna překrásných motivů národních. Obě tyto opery udržely\nse celé desítiletí na repertoiru, a byvše znovu spracovány\npotkaly se před nedávnem se skvělým výsledkem a byly by\nzajisté i nyní okrasami repertoiru, kdyby minulý požár diva-\ndla nebyl zničil jejich dekorace a kostumy.\nDne 15. září 1835 objevila se na divadle Moskevském\nznamenitá, vším právem nesmrtelná Askoldova mohyla,.roman-\ntická opera ve čtyřech jednáních na slova M. N. Zagoskina,\nkterá zbudila znamenitou epochu na ruském jevišti. Vkrát\"\nkém čase stala se Askoldova mohyla národní operou v té\nmíře jako Gore ot uma a, Revisor národními veselohrami; pro-\nšlať celou Rusi a jest tak populární, jako jména oněch dvou\nznamenitých veseloher.\nJedné direkci Moskevského divadla vynesla prý 1,000.000\nrublů užitku. Na Petrohradském jevišti neprovozovala se opera ta\ns tak rozhodným výsledkem jako v Moskvě; ale i tam dá-\nvala se několikrát po sobě a vzbuzuje až do těchto dob vše-\nobecné účastenství.\nO její oblíbenosti v Moskvě svědčí zvláště ta okolnost,\nže se na tamějším jevišti více než 300 krát provozovala ; ně-\nkteré pak písně z této opery úplně již znárodněly, jako na\npříklad: „Již jak věje větérek\" a „Běhaly čarodějky.\"\n(Pokračování).\n\nÚvahy.\n\nPří Prešporku, variacie na piano; složil J. Lev. Bella. V Bánské\nBystřici (op. 9). Na skladě u J. Schindlera v Praze.\nVyslovivše se v těchto listech o sborech p. Bellovych,\nmáme za svou povinnost zmíniti se ještě o variacích na slo-\nváckou národní píseň od téhož skladatele. Komponista obral\nsobě za themu k těm kterým variacím jednoduchou a pě-\nknou píseň národní, která nas upomma pravé na nase ná-\nrodní zpěvy tak mocně, že bychom ji hned za svoji považo-\nvali, kdybychom byli jisti, že na se nepopudíme bratry Slo-\nváky takovýmto osvojováním si jejich majetku. Skladatel\nsložil na píseň tu tré variant. V první variantě vložil can-\ntus firmus do sopránové, v druhé do tenorové, a v třetí o-\npět do sopránové polohy, ale již se změnou taktu, přeměniv\ndvoučtvrteční takt aneb lépe dle rhytmisace v melodii\nječeno čtyrosmerkový ve třiosmerkový skrácením dvou\nprvních osmin ve dvě šestnácťerky, cimz se stalo, ze na-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.5", "texte": "byla melodie rhytmem jako jest j j, rázu mazurky.\nAvšak právě toho chtěl skladatel dosíci, jak vysvítá z nad-\npisu (Tempo di Mazurka) a také toho tímto prostředkem\ndocílil. Komponista předeslal variacím těm vkusnou bra-\nvourní předehru, která, jak opět vidno z rhytmisace not,\nnaznačuje zvláštnost slovácké hudby. Skladatel sharmoni-\nsovab píseň co themu vkusně, jednoduše a jejímu duchu při-\nměřeně tak, jak se to sluší na themu a zároveň národní pí-\nseň. V první variantě doprovází komponista themu pomocí\nharmonické figurace v altové poloze o polovic kratcími no-\ntami, a v bassové stejnou délkou not s melodií, a vyvine v\nkaždém doprovázejícím hlase též samostatnou, pěknou me-\nlodii, jakéž jen možná z harmonické figurace docíliti. V druhé\nvariantě (tenorová poloha) doprovází skladatel melodii, aby-\nchom tak řekli, tonicním figurovaným varhanním\nčím varianta ta nabývá rázu pastorálního. Opakujíc první\ndíl písně této kontrapunktuje thému v hlubší poloze vkusně\na plynně doprovází ji v ostatních hlasech akkordicky. Do-\nprovázeje ve třetí variantě thému z počátku akkordicky v\ntanečním rhytmu, oddá se skladatel konečně v druhém dílu\npísně jak v modulatorickém tak iv melodickém ohledu na\nkrátkou dobu svobodné bravourní figurací; při tom se ale\nnezbavuje hlavni myšlénky a končí velmi pompésně. Nelze\nnám vše do podrobná vylíčit, ale doznati musíme, že je v\nskladbě té vše v čas upotřebeno a na pravém místě; slo-\nvem, že skladatel ani jednu notu marně nenapsal. V díle\ntom jeví se nejen samá korektnost a přesnost, nýbrž i vy-\ntříbený vkus skladatele naskrz. Komponista nepředvádí\nnám nikdy opakujíc themu jeden a tentýž průvod; nýbrž\nužívá vždy buď jinou harmonii neb rhytmisací, figurací atd.\naby řekl sice posluhači vždy totéž, ale přec jen zase v no-\nvém rouchu, a tak udržoval jej v ustavičném napnutí. Pře-\njeme našim pobratimům Slovákům mnoho takových sklada-\ntelův, kteří by komponovali s takovým hudebním uvědo-\nměním a přesvědčením, jako pan Bella. Mimo to jsme i\nshledali, a trvám že se nemýlíme, že je pan Bella nejen\nzdatný theoretik a skladatel; ale i výborný pianista, nebot\nskladba ta vyžaduje obratného tlumočníka.\n\nDopisy.\n\nZ Bostonu. (Hudební slavnost.)\nTento měsíc bude se zde odbývati obrovská hudební slav-\nnost, která sice co do uměleckého ohledu nemá žádného zvlášt-\nního významu; avšak přec povšimnuti zasluhuje. Plán k této\nslavnosti pochází od Gilmore, ředitele zdejší hudby. Hodlajít\nv slavnosti té spojití 20.000 hlasů a 10.000 nástrojů k tomu\nůČeli, aby provedeny byly amerikánské národní písně a jiné\nskladby. Městská rada Bostonská propůjčila jedno z veřejných\nmíst, na němž vystavena bude slavnostní budova. Budova ta\npod názvem „Koliseum\" bude ze dřeva a sice 500 stop\n300 stop široká, 100 stop vysoká a zahrnovati bude 50.000\nosob. Slavnost započne dne 15. června t. r. a bude pět dní\ntrvati. Dne 17. Června, na výroční den bitvy u Bunkera Hilla,\nzapěje 15.000 dítek amerik. národní písně při hlaholu zvonů a\nhřmění děl. Mimo to obsahuje program sbory z oratorií „Me-\nsiáš\" „Eliáš\" „Jidáš Makabejský\" pátou symfonii od\nBeethovena atd.\nZ Rigy dne 30. května. (Ruský zpěv. spolek „Bajan.\" — Čech Franty\nHofbauer. — Slavjanský. — Slovo o varhanní hře na venkově.)\nMnohému ze starších odběratelů „Dalibora\" bude zajisté\nv\nznámo, že zde působí pan František Hofbauer, Cech a žák\npražké varhanické školy, co ředitel zdejšího ruského zpěváckého\nspolku „Bajan.\" Pan Hofbauer musí zde ovsem dosti zápa-\nsiti s nepříznivými hudebními okolnostmi téhož spolku; avšak\nproto pro všecko pokračuje ač volnými kroky přec dále ku předu.\nPodávám zde Vám program jedné z hudebních zábav, které\n„Bajan\" uspořádal, aby jste viděl, jaké skladby zde provozujeme:\nVniz po matuski, po Volgi, mužský to sbor na ruskou národní\npíseň od Hofbauera kontrapunkticky provedenou. Sbor ten vy-\nšed v Petrohradě, došel i u znalců pochvaly. Solo na hou-\nv\nsle od Beriota. Želal sia, hudba od Mendelssohna, Sere~\nnada pro fysharmoniku 8 průvodem piana od Glinky. Muž-\nv v\nský sbor z opery „Život za caře od Glinky. Cechové, sbor\nv\nod Skroupa (s textem českým) Deklamace. Mužské kvar-\nte tto : „Pridi ko mny\" od Dargomyžského. Andante reli-\nv\ngioso pro 4 cella od Glinky. Aria Susanina z opery „Život\nza caře\" od Glinky Bolero pro jeden hlas od Glinky.\nNesudite menja mololu, pro mužský sbor od Hofbauera. —Me-\nlancolie, solo pro cello od Schuberta. Škroupův sbor „Bývali\nČechové\" dosel zde veliké pochvaly a zpěv. spolek „Bajan\"\nzpíval ho česky na zpamět. Pan Hofbauer hodlá zavésti ve\nspolku ještě více Českých kvartett a sborů, poněvadž se mnoho\nlíbí a řec Česká Členům žádných obtíží nedělá. Co se týče\npůvodních ruských sborů, leží ještě toto pole ladem a jsou-li\ntu některé sbory, nemůže je pan Hofbauer potřebovati, auto\njsou v ohledu theoretickém velmi slabé a tu nezbývá panu Hof-\nbaueru ničeho, než že musí sám nové sbory skládati neb upra-\nvovati. Proto pro vše Čítá už spolek as 100 ruských sborů pro\nmužské hlasy rozličného obsahu, které má panu Hofbaueru co\nděkovati. V březnu loňského roku byl zde též p. Slavjanský\nse svým podvojným Českým kvartettem a zpívali zde v katoli-\nckém chrámu českou vokální mši. Pan Hofbauer dal si mnohdy\nvelkou práci, aby v tom kterém chrámu něco kloudného pro-\nvedl ; avšak nevyplatí se to skutečně podniknouti něčeho, co se\nzde církevní hudby týče. Přednostové církve nerozumí s ma-\nlými výminkami ničemu o církevní hudbě a duchovenstvo rov-\nněž tak. Co zde v Rusi trávím, měl jsem příležitost poznati\nvarhaníky a jejích hru na venkove v Rusi. Jsou to obyčejně\ndilletanti nejnižšího druhu, vojáci, ševci atd., kteří nemají ani\nponětí o hudbě. Člověk slyše je neví věru slouží-li varhany\nv chrámě k posměchu aneb k zbožnosti, neboť hudlaři ti hrají\npouhý nesmysl na posvátný ten nástroj. Zde jsou varhaníci na\nstejném stupni co kostelník, hrobař neb zvoník, mají velmi skrom-\nné služné a musí Časem duchovnímu rozličné práce konati ba i\nruce líbati. Avšak podobné varhaníky najdeme i Časem ve mě-\nstech, jako na př. v Rize, kde farář Rajuniec takového hudlaře\ndosadil. Dříve spravoval zde místo varhanické výtečný theore-\ntik a praktický hráč na varhany, jenž zároveň jest obratným\npianistou a nejlepsí pověsti zde požívá. Tu náhle povolán byl\n\nX."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.6", "texte": "sem ku konci předešlého roku za faráře Rajunlec a poněvadž\nmu ten který varhaník při jeho první návštěvě nepolíbil ruku,\nneměl nic rychlejšího na práci, než že zbavil výtečného onoho\numělce varhanického místa a vyjádřil prý se v ten rozum, ze potřebuje\nslužebníky a ne umělce při chrámu. Marné bylo veřejné ohra-\nzení mnohých členů církve proti libovolnému jednání farářovu\na proti bídné hře nově ustanoveného varhaníka; věc zůstala tak\njak ji farář basa Rajuniec ustanovil. Následky toho se brzo\nobjevily. Při katolické církvi v Rize je obyčej, že se provozuje\nod hudebníků s dechovými nástroji na velký pátek odpoledne\npřed kázáním tak zvaná „hudba u hrobu.\" To se stalo i letoší\navšak místo aby hudebníci něco přiměřeného byli k tomu úceli\nzahráli, přednesli pochod pohanských kněží (F-dur), pak sbor\nkněží „O Isis\" (F-dur) a konečně sbor „Welche Wonne\" (D-dur)\nz Mozartovy opery „Kouzelná flétna\" pro harmonii instrumen-\ntované. Není-li pak to prznění chrámu a obřadů církevních?\nNěco podobného nebylo by se nikdy stalo za bývalého varhaníka,\nkterý vždy měl na zřeteli posvátnost místa a obřadů. Avšak co\nmůže se žádati od Člověka, jenž jsa oblečen v obyčejné unifor-\nmě co vrátný povinen jest, uváděti na místa Členy církve a\nkterý sotva noty zná, tím méně nějaké ponětí má o dobré hře\nna varhany. Chodilo-li obecenstvo s jakousi zálibou do chrámu,\naby se potěšilo důstojnou a výbornou hrou varhanní bývalého\nvarhaníka, chodí tam také nyní, ale nikoliv pro hru na varhany,\nnýbrž s prosbou, aby je Bůh zbavil bídného hudlování nyněj-\nšího varhaníka.\n\n—s—\n\nZe Stuttgartu. (Nová opera.)\nDne 31. května provozovala se tu poprvé nová opera „Elsa\"\n(text od Pasque-a, hudba od Hochstádtra) s velmi příznivým\nvýsledkem.\nZ Vídně. (Slavnostní beseda.)\nProgram slavnostní besedy, jež odbývala se ve prospěch\nČeských skol ve Vídni v sobotu dne 5. Června v místnostech\nZoblových, byl tento: Od 7—8 hod. hudební přednášky kapely\n• v\nc. k. pluku arcivévody Leopolda ředitelstvím p. Cánského. O\n•v V\n8. hodině sbor „Bývali Cechové\" od Skroupa; proslov přednes\np. V. Tichý; sbor „Naše probuzení\" od L. Procházky. O půl\n9. hodině první divadelní představení „Řemeslnická merenda\"\nv nove vystavené aréně a mezi tím v zahradě přednášky vo-\njenské kapely. O 9. hodině sbor „Utonulá\" od P. Křížkov-\nv\nského; koncert na křídlovku přednesl p. Cánský; „Sbor zbroj-\nnošů\" z opery „Dalibor\" od Smetany a „Hajdmo Srbine\" od\nD. Jenka oba s průvodem orkestru. O půl 10. hodiné druhé\ndivadelní představení „Prodaná láska\" v arene ; v zahradě hudba.\nO 10. hodiné sbory „Orle pestrý!\" od Forchtgotta a „Kde do-\nmov můj?\" od Skroupa. O půl 11. do 12. hodin v zahradě\npřednášky vojenské hudby a kapely dělnického spolku; v sále\ntanec až do 5. hodin. Sbory přednešeny budou Členy zpěvá-\nckého spolku slovanského a Českých spolků „Lumíra\" a „Sla-\nvoje\" řízením prof. p. Arnošta Forchtgotta-TovaČovského.\n\nZ Vysokého nad Krkonošemi. (Zábava zpěv. spolku „Krakonoše.)\nNአzpěvácký spolek „Krakonoš\" uspořádal v neděli dne\n30. května v sále „u českého lva\" besedu, která velmi skvěle\nse skončila. Zpěváčky spolek přednesl nám „Zpěv Slovanů,\"\npři Čemž se súČastnilo více spanilomyslných dívek zdejších,\nkteré zamýšlejí zaříditi zvláštní ženský zpěvácký spolek; dále\nv\npřednesl spolek „Ženský klep\", „Tři jezdci\" a „Kytičky\", ve-\nsměs velmi zdařile, začež se mu dostalo hojného potlesku; pá-\nnové Urban, Polák, Votocek, Vodsedálek přednesli „zvířecí\nkvarteto,\" při cemž je pan Smrček co opice na harmonium do-\nprovázel a pan Josef Kramář, co vlastník zvěřince, řídil. No-\nvinka tato, jakož i „Klepny,\" které provedli pánové Polák, Vod-\nsedálek a Votocek, vyvolaly v obecenstvu bouři potlesku. Kromě\nuvedených zpěvů byly na programu též dvě deklamace, z nichž\nprvní: „Dobrá sestřička\" od A. V. Růžičkové, přednesla slečna\nMarie Syrovátková, která při tomto prvním pokusu spanilým\nzjevem svým, jakož iv každém ohledu výtečným přednosem\nna celé obecenstvo velmi dobrý dojem učinila, zacež se jí také\nnekonečného potlesku dostalo; druhou deklamaci „Kdo byl vetší\nv\nšelma\" od Trnobranského přednesl též velmi chvalně pan C.\nNeČásek. Po vyčerpání programu následovala taneční zábava,\npři kteréž obecenstvo v ncjživějším rozmaru až do bílého rána\nprodlelo. Tak udržuje v nás zpěvácký spolek „Krakonoš\" za\npředsednictví pana JUDra. Syrovátky a řízením vzorného a ne-\núnavného učitele pana Urbana při všech trampotách veselou a\nbodrou mysl.\nZ Blatné. (Jan Böhm)\nTyto dni zemřel u nás v stáří 59 roků pan Jan N. Bolím,\nstarší učitel a bývalý ředitel kůru, známý po kraji píseckém co\nstatný varhaník a hudební skladatel, zvláště v oboru chrámové\nhudby, za kteréž činnosti své před lety od J. Y. císaře velkou\nzlatou medalií odměněn byl. Zvěčnělý upravoval na mnoho-\nstranné vyzývání některé své kostelní skladby, sbory a písně\ndo tisku a zanášel se poslední dobou komponováním bájeČnér\nkomické tříaktové opery „Krakonoš,\" k níž mu byl Dr. J. Pe~\nčírka libretto napsal; než dosti záhá smrt nepřála rozhodnému\ntalentu tomuto (jakových na venku nevalně) lopotiti se déle\n„na dědičné roli\" své vlasti, již tak Často vřele opeval.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* Zpěv. spolek „Hlahol\" v Praze odbývati bude dne 14.\nčervna v 6 hod. večer v místnostech spolkových mimořádnou\nvalnou hromadu. Program jest: Zpráva jednatele a pokladní-\nka. Schválení přijatých nových Členů výkonných. Návrh\nstran změny místností spolkových. Návrh výboru stran jisté-\nho Článku stanov. Volné návrhy.\n* Výbor zpěváckého spolku „Lumír\" odbýval schůzi\ndne 3. června, v níž usnesl se jednohlasně na tom, že při-\nspěje taktéž jedním kamenem na mohylu hrdiny „Žižky\".\nK tomu cíli požádá výbor sl. kapitolu Vyšehradskou, aby\npovolila vzíti jeden kámen z Vyšehradu. Zdaž povolí, není\nnám posud známo.\n* Zpěvácký spolek „Beseda\" uspořádá dne 12. t. m. na\n„Přemyslovce\" zahradní zábavu. Výbor snažně žádá, aby za\npříčinou toho pp. Členové sešli se ke zkoušce, která bude dnes\nve Čtvrtek v místnostech spolkových a sice již o 7. hodině ve-\nčerní, poněvadž zkoušeny býti mají smíšené sbory a tedy sú-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.7", "texte": "castní se ve zkoušce také dámy, jež ochotné své spoluúcinko-\nvání přislíbily.\n* Hostounský zpěv. spolek „Čech\" přednesl v besedé v\nHostivicích nékolik sborů, z nichž zvláště „Lovecká\" se líbila,\na zúčastnil se s práporem pod vedením p. ílecinského v svěcení\npráporu veteránského na Kladně.\n* Novobydžovský zpěv. spolek „Lubor\" uspořádal velmi\nčetně navštívenou zahradní zábavu.\ny f#\n* Čilý zpěváčky spolek „Branislavu v Jilemnici, který\nnikdy není mezi posledními, jedná © upravení kamene z památ-\nného vrchu Žaljho na pomník Žižkův.\n* Zpěváčky spolek „Dobros\" v Dobrušce jest posud skoro\nv plénkách.\n* Zpěv. spol. bělohradský „Vlastivoju pěje již po 2 roky\nstarou písničku: „Když jsem já ty koně pásal, přišla na mne\ndřímota\" a jaká!\nS * Zpěv. spolek „Kovář uspořádal v sobotu dne 5. června\n■ 1869 v Čáslavi pěveckou a hudební zábavu v divadle Dusíkově,\npři kteréž z ochoty účinkovala pí. Marie Falbrechtová a více ji-\nných ochotníků. Program: Ouvertura z opery „Němá zPortici\"\nod Aubera. Nová doba, sbor od Yašáka. —■ Písně, zpívá p.\nFalbrechtová. Ten ptáček, ten se nazpívá, sbor od Berg-\nmanna. Adámku náš, sbor dívčí, Andulko má, sbor mužský,\nBabička, sbor od Urbana. Deklamace. Hymna k Bohu,\nsmíšený sbor pro soprány, alty, tenory a bassy s doprovázením\norkestru od Mendelssohnno. Potpouri z opery „Afrikánka\"\nod Meyerbeera. Sbor z opery „Rienzi\" s doprovázením de-\nchových nástrojů od Rich. Wagnera.\n* Srbský zpěv. spolek ve Vršci odbývá dne 21. června\nt r. svěcení svého praporu, lak známo, beře Vršeckýzpěv.\nspoiek vřelého podílu na všech slavnostech ceskoslovan-\nských zpěváckých spolků, zasílajíc jim blahopřejné telegramy.\nDoufáme, že i českoslovanšti spolkové osvědčí nyní slovan-\nskou vzájemnost'. Kdo by se osobně zúčastniti chtěl v svě-\ncení praporu ve Vršci, nechť se obrátí k redakcí Dalibora,\nkterá mu zašle legitimační list, s nimž za polovici jízdní\nceny do Vršce jeti může.\n\nZprávy.\n\nO. H.\n* České divadlo. Dne 1. června: „Prodaná nevěsta\",\nkomická zpěvohra ve 3 jedn. od K. Sabiny, hudba od B. Sme-\ntaný (v novém upravení); 3. ěervna: „Linda ze Chamounix\"\n5. června: „V studni\", 6. června: „La Traviata(mimo\n.„V studniu vesměs v div. Novoměstském), 8. Červ.: „Traviata.\"\nPoslední představení Smetanovy „Prodané nevěsty\"\nbylo více než z jednoho ohledu zajímavé. Především usly-\nšelo naše obecenstvo oblíbenou zpěvohru docela v téže formě,\njak ji skladatel upravil pro provozování v Pařížské „opera\ncomique\". Mezi změny k tomu cíly učiněné, jež rádi ak-\nceptujeme i pro naše jeviště, poněvadž jimi opera rozhodně\nzískala, patří rozdělení libretta na tři jednání (rozšířením\ndruhé polovice prvního aktu staršího zpracování v samo-\nstatný celek). Že se dále při baletu také na pařížské obe-\ncenstvo ohled bráti muselo, samo sebou se rozumí; ba, po-\nvažujeme tance na konci 1. jednání (polku a furianta) sko-\nro jen co koncesse pařížskému obecenstvu povolené. Hudbu\nk novému „furiantu\" klademe rozhodně pod krásnou „polku\",\nostatně by se tyto tance mnohém lépe hodily do druhého\njednání (v hospodě). Zcela na svém místě jest ale „skočná\"\n(též nová) a komedie v 3. jednání; karakterisují jak\njsme již svým časem podotknuli posvícenské veselí velmi\ndobře. Všechny ostatní úchylky v partituře jsou od posled-\nního představení jen nepatrné. Kdyby však nebylo skoro\nhříchem mluviti hned post festům opět o nějaké změně,\nvyslovili bychom skromné přání, aby se prosa docela na-\nhradila krátkými, lehkými recitativy. „Prodaná nevěsta\"\njest v skutku „velká opera\", alespoň kvalitou své hudby.\nJiný moment, jenž pozornost obecenstva k tomuto předsta-\nvení poutal, bylo částečně nové obsazení; můžeme směle\nříci, že jím „Prodaná nevěsta\" nad míru zíkala. Slečna\nEmilie Bubeníčkova zpívala ~Mařenku*' s úspěchem skvělým\na rozhodným; její krásný soprán vyniká především výtečnou\nškolou a vytříbenou technikou, přednos jest velmi důmyslný\na elegantní. SI. Bubeníčkova pojala svou úlohu velmi dobře\na provedla ji též z největší části zcela zdařile, zvláště prosu\ndoprovázela dosti živou, pikantní hrou; při zpěvu ovšem\nbyla hra o něco slabší patrně následkem prvního vystou-\npení. Obecenstvo slečnu hlučně uvítalo a velmi animovaně\npo celý večer vyznamenávalo; připojujeme se k tomuto ú-\nsudku a považovali bychom to za skvělou akvisici, kdyby\nse našemu divadlu podařilo, slečnu získati. Novým byl též\np. Bctrcal co „Vašek*'; hudební stránka této úlohy našla\nkonečně patřičného representanta, zpěv páně Barcalův byl\nv skutku velmi dobrý; hra jeho arci není ještě tak routi-\nnovaná, jako jeho předchůdce, také ne tak drastická, za to\nale mírnější. Ostatní provedení jest co výborné známé,\nrozkošné duetto ~znám jednu dívku\" (pp. Lukeš a Paleček)\nmuselo se opět opakovati. Divadlo bylo přeplněno. Třetí\nvystoupení slečny Vitaliovy v „Lindě\" setkalo se s tímtéž\nnadšeným přijetím jako obě první; všechny bohaté přednosti\njejího zpěvu, jež jsme již předešle naznačili a ocenili, o-\nsvědčily se ovšem i tenkráte v míře nejplnější. Celé ostatní\npředstavení bylo velmi dobré, zejmena p. Lev byl výtečně\ndisponován. Nové obsazení „Lejly\" a „Muzy\" jest ne-\npopiratelně Bendlově opeře příznivé; zvláště pí. Ress-Blaz-\nková vyhověla intencím titulní úlohy v mnohem větší míře,\nnež dřívější primadonna, a také p. GerbiČ podal mnohý mo-\nment prvního aktu lépe, než dosavadní „Mužové\". Vyšší\ntóny jsou mu ale přece jen s tíží přístupny, tak že vlastní\nhrdinské partie mu vždy zůstanou cizejŠími, nežli snad ly-\nrické; jedná-li se tudíž o nějaké engažování jak se z\nvíce stran dovídáme tož přáli bychom sobě rozhodně,\naby se p. Grerbič dříve ještě osvědčil také v genru lyrickém.\nOstatní provedení Bendíovy melodiesní opery jest v celku co\nvelmi zdařilé známo; sbory byly korrektní, ale někdy trochu\nmdlé; snad jsou pro velké divadlo přece jen slabé, nebo\nbyly poněkud unavené. Návštěva byla silná, představení\nsamo slavnostní (za příčinou téhož dne odbývaného odhale-\nní pomníku Boženy Němcové americkým klubem dám na\nVyšehradě postaveného). Opět poukazujeme k tomu, že\nněkolik vrabců v Novoměstském divadle každý umělecký\npožitek nesnesitelným spůsobem ruší, ba někdy takořka\nnemožným činí; jesti to zajisté „společná záležitost\" obou\nředitelstev, českého i německého, očekáváme tudíž, že ja-\nkási „delegace\" profánní hnízda z chrámu Musy co nevidět\n// W JL\nodstraní.\n\n* Koncert, jejž dával v neděli dne 6. Června amerikánský\nklub dám v sále na Zofíně, těšil se velmi skvělému\nvýsledku. Koncert ten byl skutečně jediný ve svém spů-\nsobu, neboť účinkovaly v něm pouze dámy. Dámy prodá-\nvaly u kasy vstupenky, dámy odebíraly je, vykazovaly mí-\nsta a pěly a hrály v koncerte samém, ano i sbory řídila\ndáma. Mimo významný proslov od pí. Žofie Podlipské, jejž\npaní Malá s náležitým důrazem a citem přednesla, slyšeli\njsme hudebně nadané slečny Teresu a Zdenku Havelkovu,\nkteré Schumannovo „Andante con variazioni\" pro 2 piana\nvelmi obratně přednesly. Paní Božena Jahnova (roz. Svo-\nbodova), žákyně nebožtíka A. Dreyschocka, osvědčila se\nvýtečným a jemně nuancovaným přednosem Lisztovy fanta-\nsie na motivy z „Lucie\", pak nocturna Des-dur, a konečně\nSaltarella od A. Dreyschocka co důmyslná virtuoska na\npiano, která pojímá hluboce ducha každé skladby. Nemalou\npozornost vzbudila na se slč. Milada Havelkova, která s po-\ndivuhodnou jistotou a elegancí sbory řídila. Slyšeli jsme\ntu dva nové velmi zdařilé sbory s průvodem piana: Ženám"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690610-01.1.8", "texte": "v\nčeským, od Fr. Kavana, a Češky láska k vlasti, od Fr.\nPivody; konečně: Dívky předoucí, od Karla Bendla. Ve\nsboru zúčastnilo se více než 50 dívek, které nejen svěžím,\nlibým hlasem, ale i půvabným zevnějškem vynikaly. V Pi-\nvodové krásně zosnovaném a promyšleném sboru účinko-\nvaly co sólistky si. Sittova (sopi\\), sl. Schupplerova (mezzo-\na sl. Kolářova, vesměs to žákyně clivalně známého\np. Fr. Pivody, a podaly patrný důkaz výborné vyučovací\nmethody svého maestra; neboť jejich intonace byla čistá,\nvýslovnost jasná a přednos dokonale přiměřený. Pí. Bene-\nvic-Miková zapěla 2 národní písně: „Počkej, povím'4, kterou\nopětovati musela, a „Horo, horo vysoká si\" s obvyklou\nzručností. Korunou koncertu byl však zjev světoznámé\npěvkyně slč. Vitali, která ochotně zapěla národní irskou\npíseň „Růže\" a arii Desdemony z „Othella\" jak, netřeba\nani dokládati; bylat as šestkrát od četného obecenstva bouř-\nlivě volána. Její přednos byl v skutku velmi poetický, co\nnejjemněji nuancovaný a cituplný. Konečně nesmíme ještě\nmlčením pominouti, že veškeré sólistky hlučným potleskem\nbyly odměněny. Nemalé zásluhy o zřízení koncertu toho\ndobyli si jmenovitě p. Vojta Náprstek a Fr. Kaván. —s\n* V jistých kruzích tvrdí se, že tenorista pan Grand,\njenž jak známo v posledním čase ve Vídni meškal, aniž by\nbyl vystoupil, má býti opět u naší opery engažován. Jsme\nžádostivi, jak se ta věc v skutku má; byl to již pátý\nnebo šestý tenorista při našem divadle, které by pak zápa-\nsiti mohlo i s velkými operami dvorními ovšem bohužel\njen co do quantity tenorů!\n* SIČ. Matilda Malingrova, Horvátka a žákyně pražské\nkonservatoře, cngažováua jest na 3 leta u dvorního divadla v\nBerlíně a obdržela zároveň titul král. komorní pevkyne. Za\nkaždé vystoupení dostává 180 tolarů a má zaručeno, že měsíčně\n7krát vystoupí. Od 1. května až do 1. října má dovolenou.\nSic. Malingrova dostává tedy za těch 7 měsíců, co zpívá, 8220\ntolarů aneb 13.320 zl. r. Č. v stříbře.\n* Slč Teresa Stolzová bude v příštím podimku zpívati na\nměstském divadle v Terstu.\n* Koncert slečny Emilie Rastelliovy, dne 20. května na\nŽofíne. Sl. koncertistka, někdější primadonna naší opery\nzpívala s panem Barcalem dvojzpěv ze Smetanova „Dali-\nbora\" , dvě německé písně („Todtenkránze\" a „Fůr einan-\nder\") od Slánského, arii z 3. jednání Gluckovy „Armidy\"\na slovanskou píseň národní. Zpěv její byl velmi korektní\na dobře nuancovaný a též příjemný, dokud silnější akcent\nnebo značnější výška pěknému ostatně hlasu nedodala ja-\nkousi pronikavou ostrost Pánové Čech ml. a Barcal před-\nnášeli každý jednu píseň; první: „Půda vlastenecká\" od\nBendla druhý: „Na výsostech hvězdy svítí\" od Pivody,\na setkali se s ne menším úspěchem ftež koncertistka a pan\nHrímalý, jenž „Legendu\" od J. Wienavského a „Morceau\nconcertant\" od Vieuxtempsa virtuosně na housle zahrál.\nSlečna Čermákova deklamovala „Madonna a matka.\" Ná-\nvštěva byla bohužel nečetná.\n* Paní Auspic - Kolářová, chváině známá pianistka při-\nbyla dne 31. května do Londýna, aby dle smlouvy, kterou byla\nuzavřela s panem Ellou, ředitelem Musical Union, ukončila sai-\nsonu jarních koncertů, kterou započaly Jael, Reinecke, Rubin-\nstein atd. V prvním koncertu přednesenaše duchaplná krajanka\nještř s jinými kvintetto od R. Schumanna. Praví se též, že\nvystoupí v dvorním koncerte.\n* Slč. Matilda Zavrtalova, primadonna opery v Cosenza\n(v Itálii) líbila se, jak se nám píše, v opeře „Jone\" odPetrelly\nnesmírně, rozvinuvši krásný a silný hlas, vřelý cit a dramatický\npřednos. Po kavatine, po velkém finále, po smutečním pochodu\na po duettu s barytonem došla všestranné pochvaly a bouřlivého\npotlesku.\n* Fr. Steger, slavný to horvátský tenorista, dostál úplně\nsmlouvě s ředitelstvem velkého divadla „Liceo\" v Barceloně.\nVěhlasný tento umělec byl pro podnikatele téhož divadla pra-\nvým klenotem; zpívalt neúnavně v 79 večerech v 12 operách\na sice llkrát v opeře „Židovka\", llkrát v „Lucii\", 9krát ve\n„Vilém Telí,\" 7krát v „Don Šebestiánu,\" 4krát v „Hugenottecb,*\n4krát v „Troubadouru\". Skrát v opeře „Bravo\", 3krát v opeře\n„Lombardi\" od Verdiho, 3krát v „Ernani\", 2krát v „Rigoletto\",\n2krát v „Beňsaru\". Mimo to zpíval v 5 koncertech a jednou\nv „Stahat mater\".\n* Pan Ferd. Laub, professor houslí na konservatoři Mo-\nskevské, přibude tyto dni do Prahy, aby zde strávil své\nprázdniny.\n* Panové Ed. Nápravník, kapelník ruské opery, pak pá-\nnové H. Vojáček, Fr. Černý a Seifert, professoři na konserva-\ntoři v Petrohradě, a konečně pan Fr. Hofbauerl ředitel ruské-\nho zpěv. spolku „Bajan\" v Rize, přibudou ku konci tohoto\nměsíce do Prahy.\n* Pan Ferd. Podhorský engažován jest nyní po zimní\nsaisonu u divadla Opavského.\n* Slč. Trousilova dostala příznivý engagement u divadla\n„Thálie\" v Hamburku.\n* Pan Karel Bendi, nadaný skladatel „Lejly\" dokončil\nprávvě novou romantickou operu „Břetislav a Jitka\", k níž mu\nbyla slečna Krásnohorská text napsala. Jak se dovídáme,\nhodlá ji pí. Ress-Blažková dávati poprvé k své benefici.\n* Nové smíšené sbory. Nákladem Vítka a Starého v\nPraze vyšel sešit druhý „Sbírky čtverozpevůpro smíšenéhlasyil\nod Karla Bendla. Sbírka ta obsahuje šestero zpěvů pro\nsoprán, alt tenor a bass: Ty malé milé pomněnky. - Touha.\nPřilítlo jaro. Tak temno-modrá nebes báň. Milen-\nko drahá, dobrou noc. V tak mnohém srdci mrtvo jest.\nPonechávajíce si zevrubný úsudek o skladbách těchto na\nněkteré z příštích čísel, podotýkáme, že si p. Karel Bendi\nvydáním sborů pro smíšené hlasy nemalou zásluhu dobyl.\n* Pan Max Konopáseky český pianista ve Lvově, vy-\ndal nákladem Christopha a Kuhé koncertní polku pro piano\npod názvem „Tout egal\". Úprava je slušná.\n* Nová půvabná operetka polská „Svatojanské mušky\"\n(Zloty chrzaszczyk) od našeho rodáka Jakuba H'ósslihoy ka-\npelníka ve Lvově, přijata jest definitivně od ředitelstva če-\nského divadla k provozování a bude se as na konec října\ndávati.\n\nListárna.\nSl. zpěv. sp. v S. Vašákův „Národní zpěv a ples,\" sbírku\nto 92 sborů pro mužské hlasy (1 zl. r. č.), a Náprav-\nníkovy žertovné sbory Vám obstaráme a pošlém do-\nbírkou. Panu kap. S.v T. Takový skladací pult na\nnoty, 4 libry těžký, stojí 8 zl.; je elegantní a můžeme\nVám ho, přejete-li si ho, poslati. Panu J. N., telegr.\npošt. úř. v K. (Romanii). Vycházejí v Praze dvaillust.\nbelletristické časopisy, a sice Květy (čtvrtletně 2 zl.\n70 kr.) a Světozor."}]}