{"numero_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_sha256": "225692a581ef8ea1651336db9916aef7a356ff7608da8755d57dc4491ac46e3e", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1869/08/20_01/bmtnabd_1869-08-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "175", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.1", "titre_corps": "Jiří Rychnovský.", "titre_sommaire": "Jiří Rychnovský.", "signature_source": "Ant. Rybička", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3246, "texte": "Jiří Rychnovský.\nAnt. Rybička.\nMezi skladateli českými XVI. století zaujímá Jiří Rych-\nnovský, jenž skládal zpěvy v kancionálech Královéhradeckých,\njedno z nejpřednějších míst.\nJak už příjmení samo ukazuje, pocházel Jiří Rychnovský\nz města Rychnova, kdež se narodil v druhé čtvrti 16. století ?\no tom však, kde by se byl vzdělal v prvních základech li-\nterních, jakož i kde nabyl známostí hudebních, není nám\nničeho povědomo. Jisto však jest, že byl povolán r. 1570\ndo Chrudimi za kantora a ředitele kůry při tamním chrámu\nděkanském.\nOženiv se r. 1572, učinil v úterý po sv. Klementu téhož\nroku společné vzdání statku s manželkou svou Salomenou,\nčím se stal spoludržitelem velkého domu hostinského na ná-\nměstí v čtvrti Pachovské ležícího a napotom dlouhý čas\n„kantorovský\" zvaného.\nJsa výborný zpěvák, varhaník a skladatel zpěvů nábož-\nných, tak sice, že vůbec nazýván byl „musicus celebre\" (hu-\ndebník znamenitý), zvelebil kůr hudební při jmenovaném\nchrámu Páně tak, že pokud byl jeho ředitelem, velmi po-\nchvalná o něm šla pověst v celém tamním okolí. Gabriel\nSvěchin z Paumberku, rodič Chrudimský, v básni své latin-\nské: „Ad Chrudam\" r. 1606 vydané, vyčítaje tam žijící a v\nradě sedící znamenité muže, praví o Rychnovském: „Hinc\nRichnovinus meliči laus prima theatri.\"\nJ. Rychnovský spisoval a skládal zpěvy nábožné, nejen\npro kůr Chrudimský, alebrž i do chrámů okolních, a vyučo-\nval též mladíky v zpěvu i hraní na varhany, mezi nimiž na-\npotom zvláště jeho syn Václav velikého jména si dobyl.\nKancionály Královéhradecké obsahují od J. Rychnov-\nského zpěvy roratní čili adventní; pak zpěvy k slavnostem\ncelého roku.\nR. 1572 povolán byl J. Rychnovský pro svou zkušenost\na rozšafnost do rady městské a vložen naň úřad rychtáře\nměstského, načež potom od r. 1573 až do své smrti sedal\nvždy v radě jakožto starší obecní neb konšel, požívaje veliké\nvážnosti u spolusousedů svých. Jsa stařec více 70 let, zemřel\nku konci roku 1615, aneb v první polovici r. 1616, poněvadž\npři obnovení rady r. 1615 v pondělí po povýšení sv. Kříže\njmenuje se ještě mezi konšely; r. 1616 v pondělí po sv.\nJiljí nečtem ho ale více mezi údy rady, téhož dne obnovené.\nJiří Rychnovský zplodil s manželkou svou Salomenou\ndva syny: Jana a Václava.\nJan byl sousedem Chrudimským a seděl po smrti otce\nsvého od r. 1616—1622 v radě městské. R. 1628 ale, ne-\nchtěje při reformaci Chrudimské přistoupiti k víře katolické,\nprodal dům i role své a vystěhoval se z Čech.\nVáclav Rychnovský vycvičen byv od otce svého v hudbě\nvokální i instrumentální, zvláště ale v hraní na varhany,\nvynikl v umění tom tak, že byl pokládán mezi nejvýtečněj-\nšími hudebníky svého času v Čechách a jemu okolo r. 1599\npropůjčen byl úřad varhanický v chrámě sv. Jindřicha v No-\nvém městě Pražském. Vůbec šla o něm tehdáž tak pochval-\nná pověst, že býval zván i do okolních měst k slavnostem\nvýročním. Podobného pozvání dostalo se mu r. 1607 do\nBrodu Českého, kdež se dal dne 17. září v tamním chrámě\nděkanském na varhany s pochvalou všeobecnou slyšeti.\nAvšak už druhého dne na to zemřel náhle, a to, jak se\nněkteří tehdáž domnívali, následkem daného mu jedu.\nPřátelé jeho: Jan Campanus, Jiří Svěchin z Paumberka\na Pavel Stránský opěvovali tohoto přítele svého a výtečného\nhudebníka v básních latinských."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "177", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.2", "titre_corps": "Zvonařův rozbor národních písni českých.", "titre_sommaire": "Zvonařův rozbor národních písni českých.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.1", "debut_caractere": 3248, "fin_caractere_exclue": 4329, "texte": "Zvonařův rozbor\nnárodních písni českých.\n(Kriticky objasněn.)\nJelikož mnohým z našich odběratelův nebude znám ná-\nhled Zvonařův o národních písních, jejž r. 1865 podal u ve-\nřejnost; klademe ho zde do sloupců svých, aby úvaha naše\no něm všem byla srozumitelná.\nNárodní písně jsou s malými výminkami vlastními plody\nlidu; umění nemá na nich obyčejně podílu. Jak vznikají,\npověděti nesnadno. Některá z nich vznikne v samotnosti,\nněkterá ve společnosti; některá jest původním plodem, jiná\njest vytvořena podle nějakého vzoru; jedna vznikne najednou\ncelá, jiná zase vznikne po částech, některá má původců více;\nněkterá vznikne v slovech a nápěvu zároveň, jiná zase vznik-\nne, že se nová slova známému nápěvu přispůsobí. Obyčejně\nale vznikne píseň tenkráte, když mysl jednotlivce aneb spo-\nlečnosti jednou myšlénkou zaujala a jedním citem naplněna\njest, aneb když všecko myšlení a cítění toliko jen k jedi-\nnému předmětu obráceno jest. Láska, užívání života, 'poží-\nvání volnosti jsou takové předměty, jež mohou mysl, zvlášů\nmysl prostou, zcela zajmouti. Tímto si vysvětlíme, proč v to-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5904, "texte": "t ku našich písní láska, užívání života a volný (nevojenský)\nstav předmětem jsou.\nPísní, jež mají jiný předmět za základ, jest poměrně\nk těmto malý počet.\nSvrchu jsem pravil, že jsou národní písně vlastními plody\nlidu a že nemá na nich umění obyčejně žádného podílu.\nRozumím to tak, že je lid neskládá podle nějakých pravidel\nskladatelských, nýbrž že se při skládání jich jen přirozeným\nV\nsvým úmyslem řídí. Ze ale umění na národní píseň vliv má,\nzneuznati nelze; jen že dříve, nežli se vliv na národní písni\njeviti začne, lid již zase ve svém spůsobu zpracoval, co z\numění do sebe přijal, a dá tedy přijaté nové zase co své\nvlastní. Tento úkaz můžeme na národní písni naší dobře\nznamenati: v nejstarších časech měl na ni vliv římský cho-\nrál, v pozdějších časech hudba instrumentální.\nTaké se upříti nedá, že si lid mnohou skládanou píseň\nosvojí, uhodil-li v ní skladatel tón, jež lidu po chuti jest.\nAvšak hudebnímu skladateli povede se málo kdy, že složí\npíseň, která by chuti lidu vyhověla; obyčejně se mu tím\nméně podaří, čím výše on co umělec stojí a čím vyšších ná-\nhledů o hudebním umění má; hudebníku, co umělci menšímu,\npodaří se to spíše.\nDobrému hudebnímu skladateli podaří se spíše národuí\npíseň v uměleckou formu přivesti a z prostinkého nápěvu\numělecké dílo vybudovati, nežli svou myšlénku ve formě ná-\nrodní písně vyraziti. Lid tedy z umění něco těží, a umělec\nváží aneb může vážiti v zájmu umění z lidu. Z toho vy-\nsvítá, že národní písně ne jen povrchního povšimnutí, nýbrž\ndůkladného proskoumání se strany hudebních skladatelů za-\nsluhují , ano že jim proskoumání nevyhnutelně potřebným\njest, mají-li umělecká díla jejich míti ráz ducha národního.\nProskoumání musí se ale vztahovati k stránce zevnitřní (for-\nmální) i vnitřní (esthetické); neboť proskoumáním stránky\nzevnitřní přijde skladatel k tomu, že pozná, jakým spůsobem\nlid tónu užívá proskoumáním vnitřní stránky pak pozná,\nco lid pomocí tónů vyráží. Myslím, že jest to jediná pravá\ncesta, chceme-li národní naše písně ze základu poznati; jest\nto cesta zcela přirozená, již všady jinde kráčíme; napřed\nskoumáme, jak jest něco děláno, a potom, k čemu to slouží.\nJsme ovšem uvyklí při hudebním díle na to, „jaku jest sklá-\ndáno, málo váhy klásti a přihlížeti vždy jen k jeho vnitř-\nnímu obsahu; a přece vnitřní obsah v mnohém na formě\nzávisí! Nedbaje tohoto zvyku, jenž umění jistě neprospěl,\nproberu naše národní písně napřed ve formální stránce; k\ntéto počítám:\na) objem nápěvu do výšky a hloubky;\nb) prostory (intervally), v kterých se nápěv nejvíce\npohybuje;\nc) takt a rhythmus ;\nd) tónovod a\ne) modulaci.\nTyto věci dávají ráz a povahu každému nápěvu. Tónina\njest při národních písních věcí lhostejnou, poněvadž si každý\npíseň v té výšce tónu zazpívá, kterou pro svůj hlas za nej-\npohodlnější uzná. Pročež slýcháme jednu a tutéž píseň brzo\nve vyšším, brzo v nižším tónu zpívati.\nI. Objem nápěvu.\nKaždý nápěv pohybuje se do výšky i do hloubky až k\njistému tónu, nad který výše nevystoupí, ani pod který níže\nnesestoupí. Nejvyšší a nejnižší tón nápěvu jsou nejkrajněj-\nšími jeho tóny a ustanovnjí jeho objem.\nV této věci již jsou české národní písně velmi rozma-\nnité : některé mají objem tří,jiné čtyr, zase jiné šesti,\nsedmi, osmi, devíti, desíti až jedenácti tónů. Budiž mi dovo-\nleno, abych o nápěvech v jednom každém těchto objemů o\nkaždém zvlášť promluvil.\na) Nápěvy v objemu tří tónů.\nNejskromnější tento objem má píseň: „Mohla jsem se\ndávno vdát.\" Nápěv její pohybuje se v tónech ja h. Ač-\nkoliv poskytují tři tóny málo látky k vytvoření rozmanitého\nnápěvu, máme v této písni pozoruhodného příkladu, že z tří\ntónů předce nápěv složití lze. V čem se zkoušeli mužové\njako J. J. Rousseau, opat Vogler, Ludvík Dussek složití\ntotiž ze tří tónů nápěv, jenž by vůbec cit uspokojil to\nnaším lidem ve skutek uvedeno. Jak nápěvu tomu rozumím,\njest jím dobře vyražen stav mysle zaujaté nějakou „stálou\"\nmyšlenkou. Osoba pronásledovaná nějakou stálou myšlenkou\nsotva by jinak zpívala a pravdivěji zpívati mohla. Jest to\npravý zpěv Oíelie. Měl-li bych v dramatickém díle líčiti od\nmilence opuštěnou dívku, která se pro nevěrnost smysly mi-\nnula, nesáhl bych po jiném, nežli po tomto nápěvu; tak\nvhodným se mně k líčení podobného stavu mysle býti zdá.\nUpříti ovšem nelze, že nápěv ze tří tónů monotóný (jedno-\ntvárný) jest; avšak tato jednotvárnost nápěvu souhlasí dobře\ns jednotvárností stálou myšlénkou zaujaté mysle.\nOdpočítajíc popěvky při rozličných dětských a národ-\nních hrách, jež se obyčejně také jen ve třech tónech pohy-\nbují, nenalezl jsem mezi našimi národními písněmi žádné jiné\npísně více s podobným nápěvem.\nb) Nápěvy v objemu čtyr tónů.\nNa písně s nápěvy v tomto objemu jest lid náš dosti\nbohatý, a mnohé z nich mají do sebe krásy nemalé. „Já\nmám holubičku\" „Kterak pak já nemám lítost mít\", jichž\nnápěvy do této třídy sluší, jsou toho důkazem dostatečným.\nV témž objemu drží se též nápěvy písní: „Jestli mne ráda\nmáš\" a „Sloužil jsem na Švamberce\"; oba dva nápěvy\nmají povahu zcela jinou nežli předešlé; oba dva jsou ve svém\nspůsobu dokonalé, ačkoli melodický živel v nich nepřevládá\nživel rhythmický.\nV prvním posléze řečených dvou nápěvů nalézá se dů-\nsledné bezprostřední tónů opakování, kteréž, jak později ukáži,\nv české písni, zvláštní důležitost má a jedním mezi rozlič-\nnými znaky českého nápěvu jest. Druhý nápěv posléze ře-\nčených dvou písní liší se značně od prvního; v první jeho\npolovici střídají se tóny rychle, aniž by se některý opako-\nval; v druhé polovici ale zastaví se nápěv na druhém tónu\nškály a přejde v mluvení (parlando), až se krátce před zá-\nvěrkem zase k pravému zpěvu povznese. I mluvení (par-\nlando) má v našich národních písních značnou úlohu. Pře-\nchod od vyvinutého zpěvu k mluvení a od tohoto zase ke\nzpěvu jest roztomilým humoristickým tahem v našich písních.\nPoslouchajíc takovou píseň, jako jest posléz jmenovaná, při-\nchází posluchači, jakoby zpívajícímu najednou všecka zásoba"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3887, "texte": "tónů byla došla; jakoby byl najednou se svou fantasií v kon-\ncích; jakoby zřídlo, jež živě prýštiti začalo, najednou bylo\nvyschlo; mimo nadání ale nalezne zpívající nový tón, oživne\njeho fantasie, oživne zřídlo a nápěv proudí dále. Z této ma-\nlinké písně může hudební skladatel mnohé vážiti. Nyní již\nznamenáme, že národní náš humor nejeví se v našich písních\ntoliko jen ve slovech, nýbrž iv nápěvech.\nTýž objem čtyr tónů jako předešlá má též pěkná vá-\nnoční píseň koleda „Krásná panna.\" Onen světský, ten-\nto duchovní nápěv mají mnoho sobě podobného, že se zdá,\njakoby jeden z druhého vytvořen byl; z duchovního nápěvu\nzmizel ale onen na světském dříve vytknutý humoristický\ntah, poněvadž v mluvení nepřechází. Netvrdím ale, že by\ntento nápěv původně duchovním byl; spíše se domnívám, ano\nz povahy nápěvu jistě za to mám že jest od některé svět-\nské písně vypůjčen. Bezprostřední opakování tónu, o kte-\nrémž jsem se dříve zmínil, nalézá se iv tomto nápěvu, v\nněmž znamenávám zvláštní jemnosti a něžnosti, i, abych\ntak řekl, nevinnosti.\nVšecky uvedené nápěvy jsou důkazem dostačitelným, že\nnení nevyhnutelně potřebí veliké zásoby tónů, aby bylo lze\nsložití výrazné písně, ano že již postačují čtyry tóny., aby\nbylo lze složití nápěv, jenž by nejen ve formální, nýbrž iv\nesthetické stránce úplně uspokojil. Všecko se takovými ná-\npěvy ovšem vyraziti nedá; porovnáme-li ale jen uvedených\npět nápěvů na množství jiných v tomtéž objemu ani se\nneohlížejíce shledáme, že jimi předce rozmanité stránky\nmysle vyjádřeny jsou.\nc) Nápěvy v objemu pěti tónů.\nRozumí se samo sebou, že, nalezli-li jsme již tak doko-\nnalých nápěvů v objemu jen čtyr tónů, najdeme rovněž tak\ndokonalých a krásných, v mnohém ohledu pak významnějších\na výraznějších nápěvů ve větším objemu; neboť větším poč-\ntem tónů lze i více vyraziti.\nPísní v objemu pětitónovém máme značný počet. Uvedu\njen některé z nejzdařilejších: „Já jsem holka mladá\"\n„Kdes holubičko lítala\" „Když jsem k vám chodíval přes\nty lesy\" „Na tom našem nátoníčku.\" Nápěv písně Cy-\nrilské „Hospodine, pomiluj ny\", již též k národním počítati\nmusím, má týž tónový objem; pohybuje se v tónech d—j\\\nvšech pěti tónů ale jest užito jen z počátku, v dalším sledu\npohybuje se nápěv jen v třech tónech, na závěrku pak utkví\nke slovu ,Krlešl ná jediném tónu.\nTýž objem má též nepochybně nejstarší náš nápěv písně\npři dětské hře „Křepelička.\" Začíná se pátým tónem, po-\ndle naší škály dominantou, a postupuje odtud k prvnímu tónu\n(tónice), i vznáší se od této zase k pátému tónu.\nŠkála tónů, z nichž tento nápěv složen jest, jest j ah d.\nV první polovici nápěvu nepřichází čtvrtý tón ani jednou,\ncož jest poněkud pamětihodným proto, že se tento tón v pří-\nrodě v takovém výměru nenalézá, jakého v umělé hudbě má;\nv přírodě jest totiž trochu vyšší. Z této příčiny se v hudbě\nněkterých národů ani nenalezá.\nPozději ukáži, jak se u nás s tímto tónem po nějaký\nčas nakládalo.\nŘečeným nápěvem, o kterém z mnohých důvodů myslím,\nže z předkřesťanské doby pochází, zpívávaly a zpívají se až\npo tuto dobu mnohé písně duchovní i světské.\nČeské dítky zpívají jím některé koledy, jako: „Dej Bůh\nštěstí v tomto domu\" „Ej věc divná, neslýchaná\" aj.\nTaké jím zpívají v týden velikonoční píseň: „O ty nevěrný\nJidáši\" a sice když na místě posvátných zvonů, které v tomto\nčase umlkly protože, jak národní pověra praví, do Říma\nodešly klapačkami a řehtačkami ranní, polední a večerní\nklekání ohlašují.\nTento nápěv udržel se po všecky časy vedle římských\nchorálů a hymen a z těchto vytvořených písní v našich chrá-\nmích Páně, z čehož soudím, že lidu milým a oblíbeným byl;\ntaké byl skoro do všech zpěváckých knih přijat.\nNápěv vánoční písně „Veselé vánoční hody\" má týž tó-\nnový objem a podobá se v mnohém tahu nápěvu předešlé-\nmu ; myslím ale přece, že jest tento mnohem pozdějšího pů\nvodu, nežli onen. Obadva nápěvy jsou ostatně více rázu\nsvětského nežli duchovního.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "177", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.3", "titre_corps": "Ruská hudba národní.", "titre_sommaire": "Ruská hudba národní.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.3", "debut_caractere": 3889, "fin_caractere_exclue": 4621, "texte": "Ruská hudba národní.\n(Dokončení.)\nPo Marešovi, jenž zemřel dne 30. května 1794 v Petro-\nhradě, zdokonalili hudbu tu kapelník Lau, Sarti a Dementě-\nvič. Za cara Pavla I. dosáhla lovecká hudba největší doko-\nnalosti své, a ještě za Alexandra I. byla pěstována a provo-\nzována.\nHudba ta byla matkou všech potomních mysliveckých\nhudeb, a zanikla teprv po 70 letech, když totiž nástroje ko-\nvové s klapkami byly vynalezeny. Roku 1833 a 1834 kon-\ncertovala společnost ruských hudebníků řízením kapelníka\nKozlova na tyto své národní nástroje v Německu a Francii\na dala se též dne 22. srpna 1834 v Praze slyšeti. Úspěch\njejich byl všude skvělý, a hlavně líbily se národní písně ruské\nod nich provozované. (Dalibor 1859 Ruská lovecká hudba.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "178", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.4", "titre_corps": "Úvahy.", "titre_sommaire": "Úvahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.3", "debut_caractere": 4623, "fin_caractere_exclue": 5827, "texte": "Úvahy.\n\nSouvenir - Morceau de Salon, pour le piano par Rob. Lud.\nProkscb. Op. 1. Christoph et Kuhé v Praze.\nO osobě uhlazených mravů a spůsobň, která se elegantně\na mode přiměřeně šatí, ve společenském životě nenucené a uhla-\nzeně se pohybujíc každému něco hezkého a milého říci dovede\ns úsměvem přívětivým která plna ladu a sladu přetýká ke\nkaždému jen samou zdvořilostí; o osobě takové pravíme, že se\nhodí pro salon. Hudební skladatelově, dávajíce svým skladbám\ntitul, jenž naznačuje, že jsou pro salon určeny, nechtí tím tuším\nnic jiného říci, než jen, že se skladba jejich vyznačuje, postrá-\ndajíc zvláštní hloubky, uhlazeností, pikantností a elegancí. A\nv skutku, má-li salonní skladba požadavkům na ni kladeným\nvyhovět, musí se každý motiv, každá figura, každá modulace a\nprůvod, slovem vse nenucené, uhlazeně, elegantně, vkusně a ta-\nkořka hravě pohybovat. Tomu učinil také skladatel p. Proksch\núplně zadost. Jsa si vědom dobře své úlohy, volil k své sklad-\nbě pěvnou píseň, kterou opatřil přiměřeným a jednoduchým\nprůvodem, a přesed pomocí krátké mezihry z F-dur do D-dur\na vloživ ji do polohy barytonové vkusně ji zvariroval. Vrátiv\nse opět do první tóniny, nechá zpívati melodii v sopránu a do-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 959, "texte": "provází ji pěknými rhytmickými figurami, které podržuje důsled-\nně až do zakončení skladby té. Ačkoliv je to první dílo skla-\ndatelovo, je přec patrno, s jakým uvědoměním skladatel praco-\nval a jak všeho užil v pravý Čas a v pravé míře, slovem sklad-\nba ta bude napínati posluchače v dalším svém průběhu vždy\nvíce a více, až ho konečně mile upokojí. Skladba ta nevyža-\nduje žádné velké mechanické sběhlosti a hráči, jsouce sběhlí v\nrozkládání akkordů, dovedou ji plynně přednésti.\n\nx.\n\nx.\nPolka de Salon, pour le piano, par Fr. Rummel. Op. 2. U Roberta\nVeita v Praze.\nTaké pan Rummel snažil se okráŠliti svou salonní polku\npřednostmi, kterých se vyžaduje od kusu salonního a v skutku\nse mu to také z větší části podařilo; a kdyby byl p. skladatel\nvolil ušlechtilejší motiv a místy pikantnější a elegantnější prů-\nvod, máme za to, že by skladba ta pak úplně názvu odpoví-\ndala. Konečně dlužno podotknout!, že pieca ta je snadna, a\ntedy i dilettantům přístupna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "178", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.4.1", "titre_corps": "Souvenir - Morceau de Salon, pour le piano par Rob. Lud.", "titre_sommaire": "Souvenir - Morceau de Salon, pour le piano par Rob. Lud.", "signature_source": "x", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.3", "debut_caractere": 4631, "fin_caractere_exclue": 5827, "texte": "Souvenir - Morceau de Salon, pour le piano par Rob. Lud.\nProkscb. Op. 1. Christoph et Kuhé v Praze.\nO osobě uhlazených mravů a spůsobň, která se elegantně\na mode přiměřeně šatí, ve společenském životě nenucené a uhla-\nzeně se pohybujíc každému něco hezkého a milého říci dovede\ns úsměvem přívětivým která plna ladu a sladu přetýká ke\nkaždému jen samou zdvořilostí; o osobě takové pravíme, že se\nhodí pro salon. Hudební skladatelově, dávajíce svým skladbám\ntitul, jenž naznačuje, že jsou pro salon určeny, nechtí tím tuším\nnic jiného říci, než jen, že se skladba jejich vyznačuje, postrá-\ndajíc zvláštní hloubky, uhlazeností, pikantností a elegancí. A\nv skutku, má-li salonní skladba požadavkům na ni kladeným\nvyhovět, musí se každý motiv, každá figura, každá modulace a\nprůvod, slovem vse nenucené, uhlazeně, elegantně, vkusně a ta-\nkořka hravě pohybovat. Tomu učinil také skladatel p. Proksch\núplně zadost. Jsa si vědom dobře své úlohy, volil k své sklad-\nbě pěvnou píseň, kterou opatřil přiměřeným a jednoduchým\nprůvodem, a přesed pomocí krátké mezihry z F-dur do D-dur\na vloživ ji do polohy barytonové vkusně ji zvariroval. Vrátiv\nse opět do první tóniny, nechá zpívati melodii v sopránu a do-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 484, "texte": "provází ji pěknými rhytmickými figurami, které podržuje důsled-\nně až do zakončení skladby té. Ačkoliv je to první dílo skla-\ndatelovo, je přec patrno, s jakým uvědoměním skladatel praco-\nval a jak všeho užil v pravý Čas a v pravé míře, slovem sklad-\nba ta bude napínati posluchače v dalším svém průběhu vždy\nvíce a více, až ho konečně mile upokojí. Skladba ta nevyža-\nduje žádné velké mechanické sběhlosti a hráči, jsouce sběhlí v\nrozkládání akkordů, dovedou ji plynně přednésti.\n\nx."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "178", "page_fin": "178", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.4.2", "titre_corps": "Polka de Salon, pour le piano, par Fr. Rummel. Op. 2. U Roberta", "titre_sommaire": "Polka de Salon, pour le piano, par Fr. Rummel. Op. 2. U Roberta", "signature_source": "x", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.4", "debut_caractere": 486, "fin_caractere_exclue": 959, "texte": "x.\nPolka de Salon, pour le piano, par Fr. Rummel. Op. 2. U Roberta\nVeita v Praze.\nTaké pan Rummel snažil se okráŠliti svou salonní polku\npřednostmi, kterých se vyžaduje od kusu salonního a v skutku\nse mu to také z větší části podařilo; a kdyby byl p. skladatel\nvolil ušlechtilejší motiv a místy pikantnější a elegantnější prů-\nvod, máme za to, že by skladba ta pak úplně názvu odpoví-\ndala. Konečně dlužno podotknout!, že pieca ta je snadna, a\ntedy i dilettantům přístupna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "178", "page_fin": "180", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.5", "titre_corps": "Dopisy.", "titre_sommaire": "Dopisy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.4", "debut_caractere": 961, "fin_caractere_exclue": 7511, "texte": "Dopisy.\n\nT.\nZ Milána. (Nové opery. — Opery od skladatelek. — G. Vitali. — Socha\nRossiniova. — A. Spadina f. — Requiem od A. Creontiho.)\nNynější skladatelé nejsou příliš choulostivi u vybírání librett\noperních. Uvádějí do hudby libretta starší, byť by i od zna-\nmenitých skladatelů komponované. Tak na př. složil maestro\nMazza, skladatel opery: „Prova dW opera seria\", novou operu\npod názvem „Matrimonio segreto\", jehožto libretto již Cimarosa\ndo hudby uvedl. — Maestro Samino Coppa, skladatel opery\n„Costanza di Francavilla\", která se provozovala na divadle Car-\ncano, píše o nové opeře „Delia o le catacombe\", k níž mu byl\nprof. G. Morandi text podal. Tyto dni přibyl sem maestro\nNatale Bertini z Palerma; má pohotově novou operu: „Quido\ndi Morand.\" Bertini má nevšední komposiční nadání, o tom po-\ndal důkazu svou operou: Elvira da Fiesole, která byvši prove-\ndena na palermském divadle Bellini velice se líbila. Podnikatel-\nstvo divadla San Carlo v Neapoli vyjednává s mladým maestrem\nErnestem Viceconte, aby tam v příští saisonŠ dával svou novou\noperu: „Emma Lyona\". — Maestro Libani složil novou operu\n„Gulnara\", která je prý velmi zdařilá. Co nevidět uslyšíme též\nopery od ženských skladatelek. Kněžna Solms-Wyse-Bonaparte-\nRatazziova komponuje o nové opeře pod názvem „Byron\" a\nbásnířka Carlotta Ferrari z Lodi skládá operu „Leonora ďAr-\nborea.\" Na každoroční od Florentské akademie della Pergola\nvypsaný konkurs podáno bylo 6 nových oper: Astolfo Caval-\ncanti — Otto di Drachenfels — Catarina di Belgs — Eleonora\ndi Granata — Cristoforo Colombo — Giulia da Gazzuolo. —\nVěhlasná pěvkyně sic. Giuseppina Yitali, která v Praze triumfy\nslavila, přibyla do Ccrreto blíže Ancony, aby si odpočinula až\ndo té doby, kdež nastoupí svůj engagement v Kahyře (Cairo).\n— Dva zdejší sochaři sig. Corti a Magni nabídli se, že zhotoví\nza 5000 lir sochu Rossiniovu, aby mohla být umístěna v divadle\ndella Scala. Komité k postavení pomníku toho dalo přednost\npanu Magni-mu. Dne 29. lipna zemřel v městě Como vytecny\numělec Antonio Spadina, skociv s balkonu druhého poschodí.\nSpadina byl teprv 47 let stár, byl syn továrníka na hudební\nnástroje a professor klarinetu. V brzku překonal svého otce a\nstal se koncertistou; avšak vida, že mu jeho nástroj nepřináší\nŠtěstí, věnoval se hře na piano a stal se výtečným učitelem.\nSložil více fantasií, variací atd. pro piano. -— Tyto dni provo-\nzovala se v chrámě sv. Jana v Turíně nová smuteční mše na\npamátku krále Alberta od maestra Ant. Creontiho. Creonti do-\nbyl si už svými komposicemi a jmenovitě svou operou čestného\njména a touto novou prací se jeste více proslavil. Nejzdarilejší\nčísla téhož requiem jsou: úvod, Recordare, první fuga, Damme\nJesu a Sanctus.\n\nV. D.\nZ Paříže. (Kantáta „Zpěv vítězný\" od Persuise.)\nK slavnosti Napoleonova dne bude se provozovati v míst-\nnostech Théátre kantata „Chant de victoire\" (Zpěv ví-\ntězný). Kantatu tu básnil na začátku tohoto století Baour Lor-\nmian a do hudby uvedli ji Persuis a Lesueur. Poprvé prove-\ndena byla dne 9. listopadu 1806. Persuis narodil se r. 1769,\nbyl r. 1793 solovým houslistou v operním orkestru, r. 1804\nučitelem zpěvu, r. 1810 kapelníkem, r. 1814 gener. ředitelem\nhudby, r. 1817 ředitelem opery a zemřel r. 1829. Kromě roz-\nličných na divadlech „Favart\" a „Feydeau\" provozovaných hu-\ndebních dramat složil pro operní divadlo „Leonidas\" (1799) a\n„Osvobozsný Jerusalem\" (1812). Společně s Lesueurem složil\noperu „Trojanův triumf\" a kantatu „Yitězný zpěv\" na počest\nJ. Maj. císaře a krále, a činů velké armády 1806. Mimo to\npochází kantata „Zasvěcení chrámu vítězství\" (1807) a hudba\nk rozličným balletům od něho. Pánové Nuitter, archivář pa-\nřížské opery a Julius Cohen objevili před nedávnem tu kterou\nkantatu a po 63 letech zavznola opět dne 15. srpna poprvé\nv divadle.\nZ Berlína. (Nová operetta „Cartouche\" (Kartuš) od J. Hoffmanna.)\nJak už známo, provozovala se na zdejším Wilhelmstádt-\nském divadle nová jednoaktová operetta „Cartouche\" (slova od\nFellechnera, budba od Jindř. Hofmanna) s nejrozhodnéjším vý-\nsledkem a mám za to, že se operetta ta stane repertoirní. Li-\nbretto, pohybujíc se v pestrých, překvapujících formách, vysta-\nčilo by samo o sobe k velmi pěkné veselohře bez hudby. Ná-\nzev „Cartouche\" poukazuje už k tomu, že obecenstvu nemá\nzbýti Času, aby se nudilo. V toto obratné zosnované pletivo\nvetkal skladatel, mladý zdejší to hudebník a oblíbený učitel,\nrozkošnou hudbu -— pravé to vyšívání hudebními perlami. Po-\ntkáváme se zde s melodicky-veselým talentem, z jehož žil se\npramení utesené a originální melodie; který vsak se vyhýbá\nopatrné ovsednelým kupletům a kankanadám ; slovem je to malá,\nvýtečná komická operetta ; žádné hospodské písniČkování.\nZ Bukarešti. (První národní opera „Hrdina Michael.\")\nRománské ministerstvo vybídlo kapelníka p. prof. Sulzera,\naby složil národní operu románskou. Prof. Sulzer vyhověl přání\ntomu, složiv národní tříaktovou operu „Hrdina Michael,\" která\nse v příští saisoně provozovat! bude.\nZe Lvova. (Requiem za J. Purkyně. — Qui pro quo.)\nNa počest zvěčnělého veleslavného učence, Jana Purkyně,\nuspořádali ve Lvove žijící Čechové dne 4. srpna zádušní služby\nboží v chrámu Páně při klášteře Dominikánském, kdež provo-\nzováno za spoluúcinkování Členů divadelního orkestru — ponej-\nvíce to bývalých žáků pražského konservatoria — a mnoho\nochotníků hudebních pěkné requiem od Ferd. Schuberta, pak\n„Libera\" a „Salvě regina\" od Pasného. Dle všeobecného u-\nznání dávno nedopadlo provedení hudby kostelní ve Lvově tak,\njak při této dojímavé slavnosti smuteční, za což děkovati sluší\ndovednému řízení p. Frodla, zpěvačkám: slečnám. Tellenové a\nZlobické, zpěvákům pp. Mullerovi, Wojnovskému, Hynku, Kon-\ncewiczi, jakož i houslistům pp. Bruckmannu, Kozlovskému,\ncelistovi p. Vollmanovi a jiným výtečníkům hudebním a zpě-\nvákům, jenž ochotně ku pro vožení byli přispěli. Ku konci sdě-\nlím Vám zajímavé qui pro quo, při němž se zajisté zasmejete.\nJistý šlechtic polský přišel nedávno k zdejšímu p. Karlu Fialo-\nlovi, kloboučníkovi, s prosbou, aby byl tak laskav a zkusil\npiano, kteréž zamýšlí koupiti ze skladu p. Smutného. Nadarmo\njal se p. Fiala vysvětlovati šlechtici, že není hudebníkem, aniž\nznatelem hudebního nástroje, upozorňuje jej na čestně známého\njmenovce svého, učitele hudby p. Josefa Fialu. Pan šlechtic\n„dobrodziej\" nemohl vsak pochopiti, aby p. Karel Fiala jakožto\nvýtečný kloboučník nebyl zároveň i onním věhlasným hudební-\nkem, a mrzut opustil sklad jeho s výčitkou — že přece i pro\nsebe i pro svou rodinu všecko u něho kupuje a že se tedy ne-\nnadál, že mu tuto malou službičku odmluví."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7872, "texte": "F. P.\nZ Nového Knína. (Requiem za J. Purkyně.)\nZpěváčky spolek „Šebor\" uspořádal dne 14. srpna slavné\nrekviem za zvěčnělého otce vědy, Jana Ev. Purkyni. Na po-\nzváni sesli se živnostenské sbory se smutečnými prapory a měst-\nské zastupitelstvo se svícemi. V prostřed kostela stál vkusně\nupravený katafalk s nápisem a trikolorou. Mši sv. četl v 8\ntíodin důst. pan farář Crha, ochrance spolku, s assistencí. Sbor\nprovedl zdařile řízen ředitelem p. Kinským rekviem od Vitáska\na ku konci zapěl dvě české modlitby a Salvě od Horáka. Vřelé\ndíky vzdáváme důst. p. faráři, ctihodnému p. P. Neumannovi,\nkatechetovi na staroměstském gymnasium, který zde návštěvou\ntéž p. faráři assistoval, váženým damám za darovanou trikoloru\na ctěnému zastupitelstvu a obecenstvu za hojné účastenství.\nPatnácte údů zúčastní se slavnosti M. Jana Ilusi v Praze.\nZe Soběslavi. (Koncert zpěv. spolku.)\nZpěváčky spolek Soběslavský „Petr Vok\" uspořádal dne\n$. srpna o 5. Hodině v sále „u zlatého slunce\" koncert k úceli\nzakoupení hudebních nástrojů. Návštěva byla přehojná, tak že\nveškeré místnosti byly až přeplněny. Hostí přespolních sešlo\nse velmi mnoho. Program obsahoval cisel ; všecka cisla\nbyla výborně provedena. Ouvertury „Nocleh v Granadě\" od\nKreutzera a „Dcera pluku\" od Donizetti-ho přednesl sbor hu-\ndební řízením p. H. Vacka výtečně a velmi precisně. Tato pro-\ndukce dokázala, že byla velmi pilně a výborně nastudována.\nNa mnohé učinila zvláště ouvertura „Nocleh v Granadě\" velmi\ntklivý dojem. Naše probuzení, sbor od L. Procházky a „Toť\nlásky hlas,\" sbor od Knahla. (tenor solo), přednesl spolek zpě-\nváčky ku všeobecné spokojenosti. Solo čísla 7. přednesl p. Aug.\nBřezina, předseda spolku, tak výborně, že hlučnou pochvalou\nbyl odměněn. Taktéž s bouřlivým potleskem přijat „Polonais\"\nod Vittmana, přednešený sborem zpěváckým a hudebnickým.\n„Zednická\", bas solo, přednesl pan Jan Suchomel, medik. Jeho\nčistý, zvučný hlas a výborný přednes uchvátil mocně obecen-\nstvo, které ho odměnilo nadšeným potleskem. „Pevec a pocest-\nný\" od Procha (tenor solo) s průvodem obligátního cella a pi-\nana, přednesl pan Raimund Vacek, učitel v Radenmě. Solo to\nje nesnadné a velmi choulostivěj avšak pan Vacek je zpevak\nobratný, pojalf ducha skladby náležitě a stlumocil pěvce vý-\ntečně. Bratr jeho p. Hynek Vacek doprovázel ho velmi zručně\nna cello. „Babička\", solový výstup pro dámu, přednesla slečna\nBarbora Preiningrova, a projevena jí veliká pochvala. „Koncertní\nPolonais\" od Macholického a „Czardaš\" od Patygoruše, pak\n„Czillaga\" (solo pro housle), přednesl p. Ant. Buzek. Housle\njeho mluvily takřka; zde počínaly si rozpustile a onde zase\nmužně a rázně, slovem znázornily ducha a karakter skladby.\nPan Buzek osvědčil techniku velikou a rozjařil hrou svou obe-\ncenstvo k bouřlivému potlesku. Transkripce na píseň: Kol sva-\ntého Vyšehradu, a Fantasie pro flétnu přednesl p. František\nVodrážka z Kardašovy Ěečice, ehvalně známý virtuos na flétnu.\nFlétna jeho umí tak jemně šepotat, umí zase tak zvučně a lí-\nbezně zpívat, že srdce radostí plesá. A tu řine se zase celá\nřada tonů celých a půlových z nástroje jeho jakoby o překot\na pojednou opět zastaví se proud, a pěje nástroj jeho píseň ná-\nTodní a ji již zase celé řady tonů ve variacích obletují. Tak\nto umí ta flétna Vodrážkova, a proto bylo obecenstvo hrou jeho\nv pravdě okouzleno, a mnohokráte po sobě byl p. Vodrážka\nhlučným potleskem a voláním odměněn. Tak ušlechtile zá-\nbavy a tak dokonalého provedení zajisté nikdo se ani nenadál\na proto veškeré obecenstvo s úplným uspokojením domů se na-\nvracelo. Kéž by jen tak pokračoval dále sbor hudební i pě-\nvecký. Máť velkou zásobu zpěvů i musikalií a sil výborných\nmu neschází. Nástroje smyčcové jsou obsazeny výborně, a pan\nAnt. Preis vyzná se velmi dobře na klarinet, p. Josef Buzek\nna flétně a p. učitel T. Kácel na basu. Majíc pak v Čele ře-\nditele výborného, pana Hynka Vacka, jenž miierád a velmi\nobětavě zařizuje a řídí vytrvale Časté cvičení, zkvétá proto u-\nmění hudebné u nás roztomile. A proto voláme panu H-\nVackovi a všem našim horlivým pěstitelům hudby a zpěvu:\n„Sláva a Na zdar!\"\n\nZ Nové Paky. (Oslava Faustýna Procházky.)\nV době prudkých bojů politických upravilo naše město\nslavnost na památku spisovatele českého, svého rodáka Fr. F.\nProcházky, a slavnost ta vzbudila v kraji i zemi takové úča-\nstenství, že na 20.000 lidu českého z blízka i daleka k ní se\ndostavilo. Bylo umluveno, aby ozdobování města při této pří-\nležitosti vůbec bylo prominuto, a peníze, které by na ně obrá-\nceny byly, aby věnovány byly založení nadaci Procházkově;\nnicméně nemohlo se Čacké obyvatelstvo zdržeti, a do posledního\ndomku okrášlilo svoje příbytky korouhvemi, květinami, zelením,\nsochami a obrazy výtečných mužův Českých dávných i nyněj-\nších, jakož i významnými hesly, z nichžto některá alespoň u-\nvádíme. Na domě pana Prausa: „Do Cis nehrajem!\", na domě\np. Radimského: „Netlač brachu, jest to marné!\" U pana Sádka:\n„Ať svět se sápe jako sup od svého práva neodstup!\" atd.\nSlavnost počala hned v sobotu dne 7. srpna večer valným prů-\nvodem pochodňovým, osvětlením města i vypálením ohňostroje.\nS jitrem ozvala se městem veselá hudba i střelba z moždířův.\nSokol novopacký s vlastní hudbou svou vycházel jednotlivým\nprůvodům vstříc, davy ve městě vítaly se hlučným pozdravo-\nváním, a tak panoval ve městě vyzdobeném život nejČilejší.\nPrůvod sám otevřen jest prvním oddělením banderií, v němžto\nbyli jezdci karlovŠtí, žďárští a vrchovinŠtí. Po nich následovali\nza hudbou s prapory Sokolové novobydžovský, králodvorský,\nkrálohradecký, hořický, jiČinský a deputace Sokola pražského,\npeckého, železnobrodského a Četa žacká majíc take svůj prapor.\nMezi spolky zpěváckými na prvním místě kráčely ženské spolky\nz Jičína a Jilemnice, velmi Četně zastoupeny, za nimi übíraly\nse pod nádhernými prapory spolkové zpěváČtí z Jilemnice, Ji-\nčína, Bělehradu (se svou hudbou), z Josefa, Turnova, Semil,\nKrálové Dvora; po té měšťanská beseda jičínská (s hudbou),\nokresní a obecní zastupitelstvo, hosté, hodnostáři, vládní komi-\nsař, slavnostní výbor s předsedou svým panem P. Beranem,\nSokol novopacký. Konec pak tvořily banderia z Chotče, Běle-\nhradu i Staré Paky a četní tisícové lidu městského i vesnického.\nZa zvuků hudby bral se průvod od radnice do chrámu při bý-\nvalém klášteře pavlánském, naplnil všecky prostory jeho a roz-\nložil se po vůkolí. ZpěváČtí spolkové, jmenovitě novopacký Hla-\nsoň při velkých službách božích, celebrovaných od místního\npana děkana s četnou assistencí, ChmelíČkovu mši Jerusalemskou\ns vložkami „Den Páně\" od Flotova i „Modlitbu\" od Zollnera\nprovedl velmi pěkně. Právě o 12. hodině vyšel průvod opět\nz chrámu, bral se pořádkem svrchu vypsaným na náměstí a to\nkolem obeŠed, vstoupil do ulice lomnické, pokud se tam mohl\nvejiti a rozestavil se blíže domku, v němžto se oslavenec byl\nnarodil. Domek jest nyní zděný, má dřevěnou lomenici a\nstřechu Šindelovou. Y průčelí ozdoben byl podobiznou F. Pro-\ncházky, a téměř pokryt zelením, mezi nimžto se nalézala pa-\nmětní deska, ještě zastřená. Za velebného ticha vystoupil na\nuchystané k tomu řeČniŠtě městský radní pan Housa i přivítal\nna místě ochuraveléko purkmistra shromáždění srdečnými slovy.\nNa to zapěli zpěváčtí spolkové velebnou hymnu: Hospodine\npomiluj ny. Po té p. P. Beran, jenžto si o celou slavnost nej-\nvetŠí zásluhy získal, výmluvně i nadšeně proslovil řeč slavnost-\nní, vylíčiv běh života oslavencova a Činnost jeho. Na desce,\nmezi touto řečí odhalené, nalézá se ozdobný nápis*. „Zde naro-\ndil se P. František Faustin Procházka 13. ledna 1749. Na\noslavu 1201etých narozenin 1869.\" Desku věnoval pan Sucharda.\nPřednešením „Chorálu národa českého\" dokončeno jest odhalení\ndesky. Průvod vrátil se na náměstí a tu se rozešel. V hostinci\npana Bergra zasedla valná čásť hostův přespolních, zejmena\ndam, ku společné hostině, při kteréžto vynešeny jsou přípitky\nna oslavu prvních buditelův národa, na zdar stíhané žurnalistiky"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3247, "texte": "české, jednomyslnosti celého národa aíd. K 5. hod. odpolední\nnaplnila se zahrada pana B. Fuchsa valným množstvím obe-\ncenstva mužského i ženského ku slavnostní produkci, jejížto\nhojný program vesměs byl proveden k úplnému uspokojení. Tu\npředčítány jsou telegrafické i písemní pozdravy, zaslané ku slav-\nnosti. Na konec rozdíleny jsou výhry z bazaru, zařízeného ve\nprospěch nadace Procházkovy. Taneční zábavou na střelnici\nukončil se utěšený památný den, čestný rovněž pro oslavence\njako pro nynější rodáky jeho.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* Zpěváčky spolek Krakonoš ve Vysokém uspořádá v ne-\nděli dne 22. srpna Besedu v sále u „Českého lva\". Program:\nOddělení I. Ouvertura „Turci v Itálii\" od G. Rossini-ho.\nDeklamace „Slze vlastenek\" od J. K. Tyla, předn. sl. M. Sy-\nrovátková. „Matce vlasti/' ctverozpěv pro ženské hlasy od\nA. Bergmanna, předn. sbor dívek. Uherské písně, koncert\npro housle od Ernsta, přednese pan Arnošt Krejc. Dvojzpěv\nz „Prodané nevěsty\" od Bedř. Smetany. Přednesou pp. Vod-\nsedálek a Urban. Milenko drahá, dohrou noc! Smíšený sbor\nod K. Bendla, přednese dívčí sbor a Krakonoš. Oddělení 11.\nOuvertura „Básník a sedlák\" od Suppé-ho. Klepny, komi-\ncký výjev od Javůrka, předn. pp. Vodsedalek, Polák a Voto-\nČek. „Les arpéges,\" koncert pro housle od Pruma, předn.\npan Arnošt Krejc. Pijácká, ctverozpěv od K. Bendla, předn.\nKrakonoš. Podomek, stydlivý ženich. Komický výjev před-\nnese pan N. Pijanovo dědictví, sbor se soly pro mužské\nhlasy s průvodem piana, od Jos. Bergmanna. Předn. Krakonoš.\nOddělení 111. Taneční zábava.\n* V Mladém Rousínové (na Moravě) zřizuje se péci páně\nŠpalinkovou Čtenářsko-zpěvácký spolek.\n* Slavnost svécení praporu zpěváckého spolku „Zerotín\"\nv městě Brandýse nad Orlicí dne 29. srpna 1869. Program:\nDopoledne. 1. Uvítání ctěných spolků zpěváckých a jiných\njednot, jakož i pánův hostův; 2. O deváté hodině průvod spol-\nkův a jednot z jednatelství pro nový prapor a návrat s ním k\nmístu obřadnímu na náměstí; 3. ŘeČ starosty spolku zpěvácké-\nho; 4, Píseň: Hospodine pomiluj ny; 5. Reč duchovního a cír-\nkevní obřady; 6. Zatloukání hřebův a zvednutí praporu mezi\nzpěvem a odevzdání jeho praporecníkovi; 7. Řec praporecnika\napo ní s hudbou a zpěvem svatého Václava; 8. Průvod do\nchrámu Páně k službám Božím. Odpoledne. 9. Po zkoušce\nk hudební akademii od všech spolkův zpevackycli o 2 hodinách\nvykonané, průvod z jednatelství o půl čtvrte do lázni; o 4 ho-\ndinách akademie, jejíž program uveřejní se později a zašle se\nvšem pozvaným spolkům zpěváckým. V akademii zúčastni se:\npaní Benevic-Miková a pánové Benevic a Kaván, jenž v řízeni\nsborů laskavě se uvázal. 10. Večer taneční zábava v lázni a při\nhojném účastenství iv hostinci „na Milence\". Za deštivého po-\nčasí se budou konati církevní obřady v městském chrámu Páně\na akademie uvnitř místností lázeňských. Vstupné do akademie\n20 kr. r. c., vstupné k taneční zábavě 60 kr. r. c. činí se\npřátelské vyzvání ku všem spolkům zpěváckým v Čechách i na\nMoravě, zvláště pak spolkům okolním, aby účastenstvím svým\ntéto slavnosti se nevzdalovali. Jednatelství spolku zpevácke-\nho „Zerotín\" v městě Brandýse nad Orlicí, dne 10. srpna 1869.\nJednatel: Emanuel Matějka. Předseda: J. Jeništa.\n* Ve Vranove (na Moravě) zřizuje se čtenářko-pěvecký\nspolek „Sušil.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "178", "page_fin": "178", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Milána. (Nové opery. — Opery od skladatelek. — G. Vitali. — Socha", "titre_sommaire": "Z Milána. (Nové opery. — Opery od skladatelek. — G. Vitali. — Socha", "signature_source": "T", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.4", "debut_caractere": 970, "fin_caractere_exclue": 3657, "texte": "T.\nZ Milána. (Nové opery. — Opery od skladatelek. — G. Vitali. — Socha\nRossiniova. — A. Spadina f. — Requiem od A. Creontiho.)\nNynější skladatelé nejsou příliš choulostivi u vybírání librett\noperních. Uvádějí do hudby libretta starší, byť by i od zna-\nmenitých skladatelů komponované. Tak na př. složil maestro\nMazza, skladatel opery: „Prova dW opera seria\", novou operu\npod názvem „Matrimonio segreto\", jehožto libretto již Cimarosa\ndo hudby uvedl. — Maestro Samino Coppa, skladatel opery\n„Costanza di Francavilla\", která se provozovala na divadle Car-\ncano, píše o nové opeře „Delia o le catacombe\", k níž mu byl\nprof. G. Morandi text podal. Tyto dni přibyl sem maestro\nNatale Bertini z Palerma; má pohotově novou operu: „Quido\ndi Morand.\" Bertini má nevšední komposiční nadání, o tom po-\ndal důkazu svou operou: Elvira da Fiesole, která byvši prove-\ndena na palermském divadle Bellini velice se líbila. Podnikatel-\nstvo divadla San Carlo v Neapoli vyjednává s mladým maestrem\nErnestem Viceconte, aby tam v příští saisonŠ dával svou novou\noperu: „Emma Lyona\". — Maestro Libani složil novou operu\n„Gulnara\", která je prý velmi zdařilá. Co nevidět uslyšíme též\nopery od ženských skladatelek. Kněžna Solms-Wyse-Bonaparte-\nRatazziova komponuje o nové opeře pod názvem „Byron\" a\nbásnířka Carlotta Ferrari z Lodi skládá operu „Leonora ďAr-\nborea.\" Na každoroční od Florentské akademie della Pergola\nvypsaný konkurs podáno bylo 6 nových oper: Astolfo Caval-\ncanti — Otto di Drachenfels — Catarina di Belgs — Eleonora\ndi Granata — Cristoforo Colombo — Giulia da Gazzuolo. —\nVěhlasná pěvkyně sic. Giuseppina Yitali, která v Praze triumfy\nslavila, přibyla do Ccrreto blíže Ancony, aby si odpočinula až\ndo té doby, kdež nastoupí svůj engagement v Kahyře (Cairo).\n— Dva zdejší sochaři sig. Corti a Magni nabídli se, že zhotoví\nza 5000 lir sochu Rossiniovu, aby mohla být umístěna v divadle\ndella Scala. Komité k postavení pomníku toho dalo přednost\npanu Magni-mu. Dne 29. lipna zemřel v městě Como vytecny\numělec Antonio Spadina, skociv s balkonu druhého poschodí.\nSpadina byl teprv 47 let stár, byl syn továrníka na hudební\nnástroje a professor klarinetu. V brzku překonal svého otce a\nstal se koncertistou; avšak vida, že mu jeho nástroj nepřináší\nŠtěstí, věnoval se hře na piano a stal se výtečným učitelem.\nSložil více fantasií, variací atd. pro piano. -— Tyto dni provo-\nzovala se v chrámě sv. Jana v Turíně nová smuteční mše na\npamátku krále Alberta od maestra Ant. Creontiho. Creonti do-\nbyl si už svými komposicemi a jmenovitě svou operou čestného\njména a touto novou prací se jeste více proslavil. Nejzdarilejší\nčísla téhož requiem jsou: úvod, Recordare, první fuga, Damme\nJesu a Sanctus."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "178", "page_fin": "178", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Paříže. (Kantáta „Zpěv vítězný\" od Persuise.)", "titre_sommaire": "Z Paříže. (Kantáta „Zpěv vítězný\" od Persuise.)", "signature_source": "V. D", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.4", "debut_caractere": 3659, "fin_caractere_exclue": 7511, "texte": "V. D.\nZ Paříže. (Kantáta „Zpěv vítězný\" od Persuise.)\nK slavnosti Napoleonova dne bude se provozovati v míst-\nnostech Théátre kantata „Chant de victoire\" (Zpěv ví-\ntězný). Kantatu tu básnil na začátku tohoto století Baour Lor-\nmian a do hudby uvedli ji Persuis a Lesueur. Poprvé prove-\ndena byla dne 9. listopadu 1806. Persuis narodil se r. 1769,\nbyl r. 1793 solovým houslistou v operním orkestru, r. 1804\nučitelem zpěvu, r. 1810 kapelníkem, r. 1814 gener. ředitelem\nhudby, r. 1817 ředitelem opery a zemřel r. 1829. Kromě roz-\nličných na divadlech „Favart\" a „Feydeau\" provozovaných hu-\ndebních dramat složil pro operní divadlo „Leonidas\" (1799) a\n„Osvobozsný Jerusalem\" (1812). Společně s Lesueurem složil\noperu „Trojanův triumf\" a kantatu „Yitězný zpěv\" na počest\nJ. Maj. císaře a krále, a činů velké armády 1806. Mimo to\npochází kantata „Zasvěcení chrámu vítězství\" (1807) a hudba\nk rozličným balletům od něho. Pánové Nuitter, archivář pa-\nřížské opery a Julius Cohen objevili před nedávnem tu kterou\nkantatu a po 63 letech zavznola opět dne 15. srpna poprvé\nv divadle.\nZ Berlína. (Nová operetta „Cartouche\" (Kartuš) od J. Hoffmanna.)\nJak už známo, provozovala se na zdejším Wilhelmstádt-\nském divadle nová jednoaktová operetta „Cartouche\" (slova od\nFellechnera, budba od Jindř. Hofmanna) s nejrozhodnéjším vý-\nsledkem a mám za to, že se operetta ta stane repertoirní. Li-\nbretto, pohybujíc se v pestrých, překvapujících formách, vysta-\nčilo by samo o sobe k velmi pěkné veselohře bez hudby. Ná-\nzev „Cartouche\" poukazuje už k tomu, že obecenstvu nemá\nzbýti Času, aby se nudilo. V toto obratné zosnované pletivo\nvetkal skladatel, mladý zdejší to hudebník a oblíbený učitel,\nrozkošnou hudbu -— pravé to vyšívání hudebními perlami. Po-\ntkáváme se zde s melodicky-veselým talentem, z jehož žil se\npramení utesené a originální melodie; který vsak se vyhýbá\nopatrné ovsednelým kupletům a kankanadám ; slovem je to malá,\nvýtečná komická operetta ; žádné hospodské písniČkování.\nZ Bukarešti. (První národní opera „Hrdina Michael.\")\nRománské ministerstvo vybídlo kapelníka p. prof. Sulzera,\naby složil národní operu románskou. Prof. Sulzer vyhověl přání\ntomu, složiv národní tříaktovou operu „Hrdina Michael,\" která\nse v příští saisoně provozovat! bude.\nZe Lvova. (Requiem za J. Purkyně. — Qui pro quo.)\nNa počest zvěčnělého veleslavného učence, Jana Purkyně,\nuspořádali ve Lvove žijící Čechové dne 4. srpna zádušní služby\nboží v chrámu Páně při klášteře Dominikánském, kdež provo-\nzováno za spoluúcinkování Členů divadelního orkestru — ponej-\nvíce to bývalých žáků pražského konservatoria — a mnoho\nochotníků hudebních pěkné requiem od Ferd. Schuberta, pak\n„Libera\" a „Salvě regina\" od Pasného. Dle všeobecného u-\nznání dávno nedopadlo provedení hudby kostelní ve Lvově tak,\njak při této dojímavé slavnosti smuteční, za což děkovati sluší\ndovednému řízení p. Frodla, zpěvačkám: slečnám. Tellenové a\nZlobické, zpěvákům pp. Mullerovi, Wojnovskému, Hynku, Kon-\ncewiczi, jakož i houslistům pp. Bruckmannu, Kozlovskému,\ncelistovi p. Vollmanovi a jiným výtečníkům hudebním a zpě-\nvákům, jenž ochotně ku pro vožení byli přispěli. Ku konci sdě-\nlím Vám zajímavé qui pro quo, při němž se zajisté zasmejete.\nJistý šlechtic polský přišel nedávno k zdejšímu p. Karlu Fialo-\nlovi, kloboučníkovi, s prosbou, aby byl tak laskav a zkusil\npiano, kteréž zamýšlí koupiti ze skladu p. Smutného. Nadarmo\njal se p. Fiala vysvětlovati šlechtici, že není hudebníkem, aniž\nznatelem hudebního nástroje, upozorňuje jej na čestně známého\njmenovce svého, učitele hudby p. Josefa Fialu. Pan šlechtic\n„dobrodziej\" nemohl vsak pochopiti, aby p. Karel Fiala jakožto\nvýtečný kloboučník nebyl zároveň i onním věhlasným hudební-\nkem, a mrzut opustil sklad jeho s výčitkou — že přece i pro\nsebe i pro svou rodinu všecko u něho kupuje a že se tedy ne-\nnadál, že mu tuto malou službičku odmluví."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "179", "page_fin": "179", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Nového Knína. (Requiem za J. Purkyně.)", "titre_sommaire": "Z Nového Knína. (Requiem za J. Purkyně.)", "signature_source": "F. P", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4069, "texte": "F. P.\nZ Nového Knína. (Requiem za J. Purkyně.)\nZpěváčky spolek „Šebor\" uspořádal dne 14. srpna slavné\nrekviem za zvěčnělého otce vědy, Jana Ev. Purkyni. Na po-\nzváni sesli se živnostenské sbory se smutečnými prapory a měst-\nské zastupitelstvo se svícemi. V prostřed kostela stál vkusně\nupravený katafalk s nápisem a trikolorou. Mši sv. četl v 8\ntíodin důst. pan farář Crha, ochrance spolku, s assistencí. Sbor\nprovedl zdařile řízen ředitelem p. Kinským rekviem od Vitáska\na ku konci zapěl dvě české modlitby a Salvě od Horáka. Vřelé\ndíky vzdáváme důst. p. faráři, ctihodnému p. P. Neumannovi,\nkatechetovi na staroměstském gymnasium, který zde návštěvou\ntéž p. faráři assistoval, váženým damám za darovanou trikoloru\na ctěnému zastupitelstvu a obecenstvu za hojné účastenství.\nPatnácte údů zúčastní se slavnosti M. Jana Ilusi v Praze.\nZe Soběslavi. (Koncert zpěv. spolku.)\nZpěváčky spolek Soběslavský „Petr Vok\" uspořádal dne\n$. srpna o 5. Hodině v sále „u zlatého slunce\" koncert k úceli\nzakoupení hudebních nástrojů. Návštěva byla přehojná, tak že\nveškeré místnosti byly až přeplněny. Hostí přespolních sešlo\nse velmi mnoho. Program obsahoval cisel ; všecka cisla\nbyla výborně provedena. Ouvertury „Nocleh v Granadě\" od\nKreutzera a „Dcera pluku\" od Donizetti-ho přednesl sbor hu-\ndební řízením p. H. Vacka výtečně a velmi precisně. Tato pro-\ndukce dokázala, že byla velmi pilně a výborně nastudována.\nNa mnohé učinila zvláště ouvertura „Nocleh v Granadě\" velmi\ntklivý dojem. Naše probuzení, sbor od L. Procházky a „Toť\nlásky hlas,\" sbor od Knahla. (tenor solo), přednesl spolek zpě-\nváčky ku všeobecné spokojenosti. Solo čísla 7. přednesl p. Aug.\nBřezina, předseda spolku, tak výborně, že hlučnou pochvalou\nbyl odměněn. Taktéž s bouřlivým potleskem přijat „Polonais\"\nod Vittmana, přednešený sborem zpěváckým a hudebnickým.\n„Zednická\", bas solo, přednesl pan Jan Suchomel, medik. Jeho\nčistý, zvučný hlas a výborný přednes uchvátil mocně obecen-\nstvo, které ho odměnilo nadšeným potleskem. „Pevec a pocest-\nný\" od Procha (tenor solo) s průvodem obligátního cella a pi-\nana, přednesl pan Raimund Vacek, učitel v Radenmě. Solo to\nje nesnadné a velmi choulostivěj avšak pan Vacek je zpevak\nobratný, pojalf ducha skladby náležitě a stlumocil pěvce vý-\ntečně. Bratr jeho p. Hynek Vacek doprovázel ho velmi zručně\nna cello. „Babička\", solový výstup pro dámu, přednesla slečna\nBarbora Preiningrova, a projevena jí veliká pochvala. „Koncertní\nPolonais\" od Macholického a „Czardaš\" od Patygoruše, pak\n„Czillaga\" (solo pro housle), přednesl p. Ant. Buzek. Housle\njeho mluvily takřka; zde počínaly si rozpustile a onde zase\nmužně a rázně, slovem znázornily ducha a karakter skladby.\nPan Buzek osvědčil techniku velikou a rozjařil hrou svou obe-\ncenstvo k bouřlivému potlesku. Transkripce na píseň: Kol sva-\ntého Vyšehradu, a Fantasie pro flétnu přednesl p. František\nVodrážka z Kardašovy Ěečice, ehvalně známý virtuos na flétnu.\nFlétna jeho umí tak jemně šepotat, umí zase tak zvučně a lí-\nbezně zpívat, že srdce radostí plesá. A tu řine se zase celá\nřada tonů celých a půlových z nástroje jeho jakoby o překot\na pojednou opět zastaví se proud, a pěje nástroj jeho píseň ná-\nTodní a ji již zase celé řady tonů ve variacích obletují. Tak\nto umí ta flétna Vodrážkova, a proto bylo obecenstvo hrou jeho\nv pravdě okouzleno, a mnohokráte po sobě byl p. Vodrážka\nhlučným potleskem a voláním odměněn. Tak ušlechtile zá-\nbavy a tak dokonalého provedení zajisté nikdo se ani nenadál\na proto veškeré obecenstvo s úplným uspokojením domů se na-\nvracelo. Kéž by jen tak pokračoval dále sbor hudební i pě-\nvecký. Máť velkou zásobu zpěvů i musikalií a sil výborných\nmu neschází. Nástroje smyčcové jsou obsazeny výborně, a pan\nAnt. Preis vyzná se velmi dobře na klarinet, p. Josef Buzek\nna flétně a p. učitel T. Kácel na basu. Majíc pak v Čele ře-\nditele výborného, pana Hynka Vacka, jenž miierád a velmi\nobětavě zařizuje a řídí vytrvale Časté cvičení, zkvétá proto u-\nmění hudebné u nás roztomile. A proto voláme panu H-\nVackovi a všem našim horlivým pěstitelům hudby a zpěvu:\n„Sláva a Na zdar!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "179", "page_fin": "180", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.5.4", "titre_corps": "Z Nové Paky. (Oslava Faustýna Procházky.)", "titre_sommaire": "Z Nové Paky. (Oslava Faustýna Procházky.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.5", "debut_caractere": 4071, "fin_caractere_exclue": 7872, "texte": "Z Nové Paky. (Oslava Faustýna Procházky.)\nV době prudkých bojů politických upravilo naše město\nslavnost na památku spisovatele českého, svého rodáka Fr. F.\nProcházky, a slavnost ta vzbudila v kraji i zemi takové úča-\nstenství, že na 20.000 lidu českého z blízka i daleka k ní se\ndostavilo. Bylo umluveno, aby ozdobování města při této pří-\nležitosti vůbec bylo prominuto, a peníze, které by na ně obrá-\nceny byly, aby věnovány byly založení nadaci Procházkově;\nnicméně nemohlo se Čacké obyvatelstvo zdržeti, a do posledního\ndomku okrášlilo svoje příbytky korouhvemi, květinami, zelením,\nsochami a obrazy výtečných mužův Českých dávných i nyněj-\nších, jakož i významnými hesly, z nichžto některá alespoň u-\nvádíme. Na domě pana Prausa: „Do Cis nehrajem!\", na domě\np. Radimského: „Netlač brachu, jest to marné!\" U pana Sádka:\n„Ať svět se sápe jako sup od svého práva neodstup!\" atd.\nSlavnost počala hned v sobotu dne 7. srpna večer valným prů-\nvodem pochodňovým, osvětlením města i vypálením ohňostroje.\nS jitrem ozvala se městem veselá hudba i střelba z moždířův.\nSokol novopacký s vlastní hudbou svou vycházel jednotlivým\nprůvodům vstříc, davy ve městě vítaly se hlučným pozdravo-\nváním, a tak panoval ve městě vyzdobeném život nejČilejší.\nPrůvod sám otevřen jest prvním oddělením banderií, v němžto\nbyli jezdci karlovŠtí, žďárští a vrchovinŠtí. Po nich následovali\nza hudbou s prapory Sokolové novobydžovský, králodvorský,\nkrálohradecký, hořický, jiČinský a deputace Sokola pražského,\npeckého, železnobrodského a Četa žacká majíc take svůj prapor.\nMezi spolky zpěváckými na prvním místě kráčely ženské spolky\nz Jičína a Jilemnice, velmi Četně zastoupeny, za nimi übíraly\nse pod nádhernými prapory spolkové zpěváČtí z Jilemnice, Ji-\nčína, Bělehradu (se svou hudbou), z Josefa, Turnova, Semil,\nKrálové Dvora; po té měšťanská beseda jičínská (s hudbou),\nokresní a obecní zastupitelstvo, hosté, hodnostáři, vládní komi-\nsař, slavnostní výbor s předsedou svým panem P. Beranem,\nSokol novopacký. Konec pak tvořily banderia z Chotče, Běle-\nhradu i Staré Paky a četní tisícové lidu městského i vesnického.\nZa zvuků hudby bral se průvod od radnice do chrámu při bý-\nvalém klášteře pavlánském, naplnil všecky prostory jeho a roz-\nložil se po vůkolí. ZpěváČtí spolkové, jmenovitě novopacký Hla-\nsoň při velkých službách božích, celebrovaných od místního\npana děkana s četnou assistencí, ChmelíČkovu mši Jerusalemskou\ns vložkami „Den Páně\" od Flotova i „Modlitbu\" od Zollnera\nprovedl velmi pěkně. Právě o 12. hodině vyšel průvod opět\nz chrámu, bral se pořádkem svrchu vypsaným na náměstí a to\nkolem obeŠed, vstoupil do ulice lomnické, pokud se tam mohl\nvejiti a rozestavil se blíže domku, v němžto se oslavenec byl\nnarodil. Domek jest nyní zděný, má dřevěnou lomenici a\nstřechu Šindelovou. Y průčelí ozdoben byl podobiznou F. Pro-\ncházky, a téměř pokryt zelením, mezi nimžto se nalézala pa-\nmětní deska, ještě zastřená. Za velebného ticha vystoupil na\nuchystané k tomu řeČniŠtě městský radní pan Housa i přivítal\nna místě ochuraveléko purkmistra shromáždění srdečnými slovy.\nNa to zapěli zpěváčtí spolkové velebnou hymnu: Hospodine\npomiluj ny. Po té p. P. Beran, jenžto si o celou slavnost nej-\nvetŠí zásluhy získal, výmluvně i nadšeně proslovil řeč slavnost-\nní, vylíčiv běh života oslavencova a Činnost jeho. Na desce,\nmezi touto řečí odhalené, nalézá se ozdobný nápis*. „Zde naro-\ndil se P. František Faustin Procházka 13. ledna 1749. Na\noslavu 1201etých narozenin 1869.\" Desku věnoval pan Sucharda.\nPřednešením „Chorálu národa českého\" dokončeno jest odhalení\ndesky. Průvod vrátil se na náměstí a tu se rozešel. V hostinci\npana Bergra zasedla valná čásť hostův přespolních, zejmena\ndam, ku společné hostině, při kteréžto vynešeny jsou přípitky\nna oslavu prvních buditelův národa, na zdar stíhané žurnalistiky"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 511, "texte": "české, jednomyslnosti celého národa aíd. K 5. hod. odpolední\nnaplnila se zahrada pana B. Fuchsa valným množstvím obe-\ncenstva mužského i ženského ku slavnostní produkci, jejížto\nhojný program vesměs byl proveden k úplnému uspokojení. Tu\npředčítány jsou telegrafické i písemní pozdravy, zaslané ku slav-\nnosti. Na konec rozdíleny jsou výhry z bazaru, zařízeného ve\nprospěch nadace Procházkovy. Taneční zábavou na střelnici\nukončil se utěšený památný den, čestný rovněž pro oslavence\njako pro nynější rodáky jeho."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "180", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.5.5", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.6", "debut_caractere": 513, "fin_caractere_exclue": 3247, "texte": "Kronika zpěváckých spolků.\n* Zpěváčky spolek Krakonoš ve Vysokém uspořádá v ne-\nděli dne 22. srpna Besedu v sále u „Českého lva\". Program:\nOddělení I. Ouvertura „Turci v Itálii\" od G. Rossini-ho.\nDeklamace „Slze vlastenek\" od J. K. Tyla, předn. sl. M. Sy-\nrovátková. „Matce vlasti/' ctverozpěv pro ženské hlasy od\nA. Bergmanna, předn. sbor dívek. Uherské písně, koncert\npro housle od Ernsta, přednese pan Arnošt Krejc. Dvojzpěv\nz „Prodané nevěsty\" od Bedř. Smetany. Přednesou pp. Vod-\nsedálek a Urban. Milenko drahá, dohrou noc! Smíšený sbor\nod K. Bendla, přednese dívčí sbor a Krakonoš. Oddělení 11.\nOuvertura „Básník a sedlák\" od Suppé-ho. Klepny, komi-\ncký výjev od Javůrka, předn. pp. Vodsedalek, Polák a Voto-\nČek. „Les arpéges,\" koncert pro housle od Pruma, předn.\npan Arnošt Krejc. Pijácká, ctverozpěv od K. Bendla, předn.\nKrakonoš. Podomek, stydlivý ženich. Komický výjev před-\nnese pan N. Pijanovo dědictví, sbor se soly pro mužské\nhlasy s průvodem piana, od Jos. Bergmanna. Předn. Krakonoš.\nOddělení 111. Taneční zábava.\n* V Mladém Rousínové (na Moravě) zřizuje se péci páně\nŠpalinkovou Čtenářsko-zpěvácký spolek.\n* Slavnost svécení praporu zpěváckého spolku „Zerotín\"\nv městě Brandýse nad Orlicí dne 29. srpna 1869. Program:\nDopoledne. 1. Uvítání ctěných spolků zpěváckých a jiných\njednot, jakož i pánův hostův; 2. O deváté hodině průvod spol-\nkův a jednot z jednatelství pro nový prapor a návrat s ním k\nmístu obřadnímu na náměstí; 3. ŘeČ starosty spolku zpěvácké-\nho; 4, Píseň: Hospodine pomiluj ny; 5. Reč duchovního a cír-\nkevní obřady; 6. Zatloukání hřebův a zvednutí praporu mezi\nzpěvem a odevzdání jeho praporecníkovi; 7. Řec praporecnika\napo ní s hudbou a zpěvem svatého Václava; 8. Průvod do\nchrámu Páně k službám Božím. Odpoledne. 9. Po zkoušce\nk hudební akademii od všech spolkův zpevackycli o 2 hodinách\nvykonané, průvod z jednatelství o půl čtvrte do lázni; o 4 ho-\ndinách akademie, jejíž program uveřejní se později a zašle se\nvšem pozvaným spolkům zpěváckým. V akademii zúčastni se:\npaní Benevic-Miková a pánové Benevic a Kaván, jenž v řízeni\nsborů laskavě se uvázal. 10. Večer taneční zábava v lázni a při\nhojném účastenství iv hostinci „na Milence\". Za deštivého po-\nčasí se budou konati církevní obřady v městském chrámu Páně\na akademie uvnitř místností lázeňských. Vstupné do akademie\n20 kr. r. c., vstupné k taneční zábavě 60 kr. r. c. činí se\npřátelské vyzvání ku všem spolkům zpěváckým v Čechách i na\nMoravě, zvláště pak spolkům okolním, aby účastenstvím svým\ntéto slavnosti se nevzdalovali. Jednatelství spolku zpevácke-\nho „Zerotín\" v městě Brandýse nad Orlicí, dne 10. srpna 1869.\nJednatel: Emanuel Matějka. Předseda: J. Jeništa.\n* Ve Vranove (na Moravě) zřizuje se čtenářko-pěvecký\nspolek „Sušil.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "182", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy.", "titre_sommaire": "Zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.6", "debut_caractere": 3249, "fin_caractere_exclue": 5469, "texte": "Zprávy.\n\nNadšení, které zde věhlasná pěvkyně slč. Vítali svým\nčarokrásným zpěvem zbudila, uchvátilo jistého obdivovatele\nslavné pěvkyně k následujícím veršům na rozloučenou.\njyMMU\nalla gentile Gr. VTTLAJLI!\nGiunto ě il fatal momento\nPraga si copre di lutto,\nEssa va perdere tutto\nIdolo nostro in Te.\nSoffri, che nostri pensieri\nSequin' di patrii lidi\nE sino alle piramidi\nLe ořme del tuo piě.\nO quante volte e quante\nAccenti noti sentendo\nAnderemo ripetendo\nNostra VÍTALI do v' ě?\nCara quel dolce strale\nD'amor ci lascia in seno,\nDel Tuo ritorno almeno\nUn lampo, raggio di spe.\n\nČeské divadlo. Dne 11. srpna: První den štěstí, komická\nopera ve 3 jednáních (překlad od E. Zůngla)odAu-\nbera. Dne 15. srp. Lazzaroni Neapolští. lB. srpna\nPrvní den štěstí.\nAuberova svěží opera „První den štěstí,\" která se dá-\nvala dne 15. února 1868 poprvé v Paříži a dne 1. září L\nr. v Praze, tvořila v těchto desíti dnech velkou, část oper-\nního repertoiru. Nemajíce až dosud příležitost promluviti o\ntéto opeře, učiníme to nyní a podáme k lepšímu porozu-\nmění stručný obsah této opery. V lese mezi Madrasem a\nPondichéry rozložilo se táborem vojsko francouzské vede-\nním mladého důstojníka, jenž se nazývá Gaston deMaillepré.\nJe to dvorný a šlechetný muž s pudrovanou hlavou a hed-\nbávnými punčochami, jenž se zamiloval v Anglicku do\nmladé dámy, jmenem Heleny, která za časů příměří náho-\ndou do jeho táboru přivedena jest. Na neštěstí pro našeho\nhrdinu doprovází dívku tu její bratrovec Sir John Little-\npol, který ji má vbrzku pojmout za manželku. Angličané\nválci s Francouzi. Hned po vypršení příměří mají se zadr-\nžeti všechny Angličané co zajatí. Helena a John jsou tez\nmezi nimi. Gaston má odvést mladou dívku do paláce své-\nho strýce, který jest guvernérem nepřátelské province; a-\nvšak nemůže laskavost tu prokázati také Johnovi, neboť\nmusí jej, jak povinnost káže, zadržeti co zajatého. Helena\njsouc nad tím velmi rozhořčena počne nenávidět mladého\ndůstojníka, jenž ji zbožňuje. Od tohoto okamžiku zdá se\nübohého Gastona osud pronásledovati. Při jistém útoku, kde\nse vyznamenal neobyčejným hrdinstvím, upadne do zajetí\na dostane se náhodou ke guvernéru anglickému, jenž je\nstrýc Helenin. Avšak jeho roztomilé spůsoby, jeho dvorné"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7659, "texte": "chování a jeho výtečná povaha získají mu výhodu, že se s\nním velmi dobře nakládá. Dovoleno mu pohybovati se vol-\niič a jen čestným slovem je zavázán, by neuprchl. Ano,\nsám guvernér pozve ho k jisté slavnosti do svého domu.\nV okamžení, kde se mladý důstojník snaží, dobýti si přízně\nHeleniny, zmocní se neobyčejné rozčílení všech hostí; ne-\nboť roznesla se zpráva, že John Littlepol, jenž je v zajetí\nfrancouzském, obviněn byv ze špehounství, je k smrti od-\nsouzen. Jak mile se generál armády anglické dozví o tom-\nto odsouzení, usnese se na tom, že zajatý Gaston to také\nsmrtí zaplatí. Mladý důstojník neví ještě o tom ani slova,\načkoliv už každému z hostů to známo jest. Všichni ho\ntajně litují; muži tisknou mu ruce, dámy pohlížejí naň co\nnejlaskavěji a Helena sama, jejížto srdce proniknuto jest\nhlubokým soucitem a zároveň jemnou náklonností, chová se\nk němu po prvé přívětivěji. Nuže, to jest tedy první šťastný\nden pro zajatého! Konečně dozví se Gaston strašnou sku-\ntečnost. Rána je krutá a otřásá útrobami mladého muže.\nVida, že Helena ho miluje, nebojí se více smrti a očekává\nji se zmužilým srdcem. Leč jaký to obrat? John dostane\nse na svobodu, Gaston zůstane na živobytí a Helena, po-\nnechavši svému bratrovci dědictví, podá Gastonovi ruku.\nDěj této opery, jejíž název by vlastně měl zníti „První\nšťastný den\" je jak z celého obsahu vysvítá zajímavý a\npoutavý a od libretistů obratně zauzlen a zpracován. Mladá\nkněžna boha Indry ozářena jsouc orientální poesií a tančíc\nlehce u prostřed bajaderek vnuknula skladateli rozkošnou\na originální píseň, pravý to klenot partitury. Úvodní sbor\nvyjadřuje velmi trefně poklid, jemuž se vojínové oddávají.\nArie Djelmy vyznačujíc se naivností je vděkuplná. Ro-\nmance „Počkejme ještě\" jest jedna z nejlahodnejšich, kte-\nrou byl Auber složil. Arie Heleny k Djelmě je duchaplná\na veselá. K tomu se pojí rozkošné duetto mezi Helenou a\nGastonem a svěží i karakteristický sbor vojínů, kteří pro-\nzpěvují za příčinou povýšení Gastona jemu chválu. Neméně\nzajímavá je následující romance Gastonova. Druhý akt vy-\nniká ještě větší melodičností a živostí než první. Jmeno-\nvitě vyznačuje se úvodní sbor k slavnosti nádherou a při-\nměřeným výrazem. Píseň Heleny, jejížto koloraturní ara-\nbesky slouží pouze zevnější ozdobě, je humorem provanuta.\nDvojzpěv mezi Helenou a Gastonem chová v sobě mnohé\nvděky a finále působí úchvatně svými kontrasty. Třetí akt\nrovná se as prvnímu. Velmi líbezně působí zvláště ženský\nsbor za scénou, jemuž předchází krásný dvojzpěv Heleny\na Djelmy. Romance Gastonova přecházejíc až k výrazu bo-\nlestného pohnutí je velmi tklivá slovem, shrneme-li veškerá\nzdařilá čísla této opery, musíme se vyznati, že Auber sám\nsebe překonal, podsv hudební mu světu tak svěží,půvabné\na rozkošné dílo, z něhož vane bujarý duch a jež se skví\nušlechtilou, pikantní a karakteristickou instrumentací jakož\ni slovům úplně přiměřenými a významnými melodiemi. Pro-\nvedení mohlo být precisnější vina to kapelníkovy tak-\ntovky. Ze všech vynikla výtečně sleč. z Ehrenbergů (He-\nlena), která svěží hrou a výborným zpěvem obecenstvo u-\nchvátila. Chvalnou zmínku zasluhuje sl. Sákova (Djelma),\np. Grund, Sebesta atd. Mužský sbor držel se výborně. P.\nVýroční zkoušky chovanců pražské konservatoře hudby.\nOznámivše v jednom z předešlých Čísel stručně výsledek\ntěchto zkoušek, zmíníme se nyní o nich podrobněji. Přede-\nvším bylo nám to velmi nápadné, že se zkoušky z literních\npředmětů odbývaly pouze nemecícy; neboť už několik let\nsliboval ředitel p. Krejčí, že se změní vyučovací methoda\nv konservatoři a že tam mateřská řeč uvedena bude. Tak\nalespoň psal kdysi hudební referent „Národních listů*,\" a-\nvŠak bohužel p. ředitel Krejčí nedostál jak obyčejně slovu.\nJak známo přispívá zemský výbor 8000 zl. k potřebám\nzdejší konservatoře; z těchto 8000 zl. je zajisté 5500 zl.\nkteré pocházejí z daní českých obyvatelů a co se děje v\npražské konservatoři za tento značný příspěvek? Že se děti\nČeské za české peníze germanisují. To nesmí déle trvati. Co\nse hry žáků nižšího oddělení týče, držely se na mnoze\nvelmi statně, jmenovitě to platí u chovanců, kteří se učí\nklapkovému pozounku (prof. Smita); polnici a zpěvorohu\n(prof. Bláha); lesnici (prof. Janatka); hoboi (prof. Bauer);\nkontrabassu (prof. Hrabě) ; fagotu (prof. Gross) ; flétě (prof.\nBlodek); klarinetu (prof. Pisařovic) a houslím (prof. Bene-\nvic) ; toliko žáci prof. Hegenbarta neosvědčili na cello ta-\nkého pokroku, jaký jsme očekávali. Vinu toho nenesou\nvšak jinak nadaní žáci, nýbrž nepřiměřená ano chybná vy-\nučovací methoda učitele p. Hegenbarta. Všichni mají jakýsi\nškohrtavý aneb lépe řečeno Hegenbartovský tón, který se\nnikde a nikdy líbiti nebude, pak málo vyvinutý cit taktov-\nní, jemuž hleděl p. Hegenbart silným dupáním nohou jako\nnějaký starý kantor napomáhati a konečně jakousi nehoto-\nvost, která se u jednoho žáka jevila tím, že v hraní docela\nuvázl. Znamenitých úspěchů docílili u žáků svých p. prof.\nPisařovic a p. Benevic. Co jsme pověděli o žácích nižšího\noddělení, platí na mnoze i o vyšším. I zde osvědčili žáci\nprof. Benevice, Hraběte a Pisařovice, že jsou účastní vý-\ntečné vyučovací methody. K nejlepŠím houslistům téhož\nročníku náležejí : Jaromír Borovanský, Jan Gerstner, Ig.\nKalmus, A. Skalický, Kopecký Otakar, Jan Sluníčko, Ka-\nrel Schwarz, Florian Zajíc a Otakar Ševčík, kterýž po-\nslední obdržel prémium skládající se z dukátu; hráli ve-\nsměs koncertní kus s elegancí a jistotou ; z kontrabassistů\nvynikl K. Charvát, Pekárek M.a jmenovitě nadaný Ven-\ndelín Sládek, dadouce na jevo, že mají už v moci obrov-\nský ten nástroj ; klarinetisté Aug. Kořenský a Ad. Novák\nslavili svým krásným přednosem, nevšední technickou zruč-\nností a plným okrouhlým tónem triumf, závodíce o pal-\nmu vítězství. Chvalnou zmínku zasluhují kornisté Fr. Kar-\nbus, Josef Aubrecht, flétista Jaroslav Horyna, fagotista Kra-\ntochvíl, oboista R. Peters, H. Vellemin na zpěvoroh, a ko-\nnečně velmi nadějný Jindřich Korel, cellista, jenž odměněn\nbyl též premiem (1 dukát). Pan Korel učil se, jak se do-\nslýcháme, u p. Aloise Nerudy, cellisty českého divadla hře\nna cello a nabyl u něho krásného okrouhlého tónu, jejž i\npod nynějším svým učitelem Hegenbartem podržel. Věští-\nme p. Korelovi bude-li pilně studovati, krásnou budoucnost.\nCo do nauky o harmonii, nedali žáci p. ředitele Ki*ejčího\nnižšího oddělení v ni velkou sběhlost na jevo a p. ředitel\nbyl nucen jim ustavičně napomáhati; to též platilo u žáků\nvyššího oddělení. I ti neosvědčili velkou zručnost v kon-\ntrapunktu; důkaz to, že pan ředitel Krejčí není žádným\nvelkým pedagogem. (Dokončení.)\nVýroční zkoušky choanncův hudebního ústavu p.\nJana Starého, které se odbývaly dne 25., 26. a 27. Lipna v\nsále konviktském, podaly patrný důkaz o praktické na mno-\nholeté zkušenosti spočívající methodě vyučovací p. ředitele,\njenž všemožně o to pečuje, aby ústav jeho rozkvetl a aby\npověst, z níž se už nyní těší, vždy více a více rozšířil. Bo-\nhatý program obsahoval mimo jiné skladby též komposice na-\nšich domácích skladatelů, n. p. V. Kuhe* V. Graf a, H. Selin-\nga, J. Lówa a J. Veita atd. jakož i tria pro piano, housle\na cello od Thieriota, L.v. Beethovena, dua pro piano a hou-\nsle od Beriota a Thalberga, pak Mendelssohna. Veškeří žáci\ndrželi se statečně osvědčivše pružnost v úhozu, značnou tech-\nnickou sběhlost, dobré ponětí skladeb a vkusný, přiměřený\npřednos. Z ženských chovanců dlužno jmenovati slč. Marii\nPoláčkovou, která Meyerbeerův pochod z „Proroka\" rázně a\nplynně provedla. Taktéž zasluhuje chvalnou zmínku slč. Hen-\nrietta Kotkova, která se vyznačila obratným provedením „Za-\nstaveníčka\" od J. Hummla. Slč. M. Cífkova zahrála vkusně\na zdařile „Zpěv ptáčků\" od S. Smitha a slč. Betty Vinařova"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4635, "texte": "osvědčila pěkným přednosem Špindlerovy Idylly značný hu-\ndební talent a slč. Mat. Horákova přednesla Lowovo „Zasta-\nveníčko\" s přiměřeným výrazem. Z mužských chovanců vy-\nznamenal se jmenovitě p. Tom Kollmann obratným provedením\nRuské písně od L. Smitha, pak p. K. Strnad, K Zvěřina atd.\nNejzajímanější však byly koncertní produkce dne 25. červen-\nce, kde jsme několik velmi talentních žákyň seznali. Takn.\npř. hrála slč. Anna Kostkova s ředitelem orkestru p.Hřímalým\nbrilantní duo pro piano a housle od Beriotas velkou bravourou\na precicí a byla hlučnou pochvalou odměněna, Slč Karolina\nBambergrova provedla koncertní piecu „Touha na moři\" od\n\"Willmerse velmi vkusně a významně. Slč. Marie Slánská o-\nsvědčila provedením Henseltových koncertních variací op. 1.\na slč. Hedvika Bukvičkova přednesem Lisztova pochodu značnou\ntechnickou sběhlost. Nevšední hudební nadání dala však na\njevo slč. Jaroslava Blahutova, která se promyšleným předno-\nsem Seelingovy Loreley manifestovala co nadějná virtuoska\nna piano. Její úhoz je velmi pružný, její technika velmi znač-\nná, její přednos svědčí o hlubším pojmutí skladeb. To vše\nse objevilo ve velkém duu od Thalberga a Beriota, jejž byla\nsl. Blahutova s p. Hřímalým provedla. Nevíme věru, komu\nbychom z obou palmu přisoudili: klonila se vždy k tomu, kdo\nprávě hrál solová koncertní místa. Výsledek zkoušek byl věru\nvelmi příznivý, ano i skvělý a lze s jistotou předzvídati, že\nčinnému a bedlivému p. řediteli Starému se dostane ještě větší\npřízně a účastenstní obecenstva než až dosud, neboť úspěchy\nžákův mluvily zde jasněji než veškeré vychvalování v časo-\npisech. v\n* Pan Karel Sebor dokončil právě druhé jednání nej-\nnovější opery „Blanka,\" k nížto mu chvalně známý Edv.\nRuffer text byl napsal.\n* Slč. Eleonora z Ehrenbergů věnovala svůj značný ho-\nnorář za provedení partie Heleny v Auberově opeře „První\nden štěstí,\" která se dávala tyto dny ve prospěch výtečného\nnašeho sboru, dámám od sboru, aby tím zvětšila příjem je-\njich, Sláva šlechetné naši umělkyni!\n* Slč. Malingrova, Horvátka a dvorní pěvkyně v Mni-\nchově slavila dne 16. srpna sňatek svůj v Mnichově.\n* Paní Ress-Blazková zpívá nyní pohostinsku s rozhod-\nným úspěchem v Lipsku. Dne 6. srpna vystoupila ve své oblí-\nbené partii co Leonora ve „Fideliu\" a uchvátila tamější obe-\ncenstvo krásným svým hlasem a trefnou, psych ologicky-pravdi-\nvou hrou. Dopisovatel „Leipziger Musikzeitung\" píše o ní jak\nnásleduje: „Vrcholu své dramatické akce a pěveckého výkonu\ndosáhla pí. Blažková v scéně žalářní. Hluboce dojímavý a až\nk pláči pohnutlivý byl moment, kde podává chleba svému na\nsmrt hladem umořenému manželi. Když pak se objeví ďábelský\nPizzaro a tasí ocel, tu stala se z milované ženy rekyne ase\nstrasné hrozivým výkřikem: „Dřív usmrť jeho choť!\" dosáhla\nonoho účinku, jenž zdrcuje i nejmstivejsího padoucha.\"\n* Fr. Steger, slavný tenorista, uzavřel smlouvu s ředitel-\nstvem divadla San Carlo v Lisabone a bude tam v příští sai-\nsoně zpívá ti.\n* SIČ. Teresa Stolzova zpívá nyní s neslýchaným úspě-\nchem ve Vicenze.\n* Slč. Emma Vizjdkova slavila ve Vidému (Udine) co\nMarkétka v Gounodově „Faustu\" triumf, byvši od četného obe-\ncenstva hlučné pochvalou vyznamenána.\n* Leop. Jansa, slovútný virtuos na housle a skladatel,\njenž před nedávnem byl amnestován, přibyl dne 10. srpna t. r.\nz Londýna do Vidné, aby se osobné podékoval J. M. císaři\nFrantišku za propůjčenou mu pensi.\n* Pan Jan Antoš\\ absolvovaný žák varhanické školy a\njeden z nejvýteČnějsích varhaníků pražských, zemřel v nedéli\ndne 15. srpna v nemocnici. Při pohřebním průvodu zúčastnili se\nmnohé hudební notability.\n* Hudební průvodce od E. Meliše, jenž obsahuje seznam\na bydliště všech pražských hudebníků, kapelníků, spolků hu-\ndebních; pak slovanských zpeváckých spolků, vojenských ka-\npelníků atd., vysel právé tyto dni a lze ho dostati u vydava-\n* Sic. Karolina Macosova vydala nákladem Jana Schind-\nlera v Praze novou koncertní fantasii na České národní písně\npod názvem: Chanson de la patrie, fantaisie de concert sur\ndes airs bohemes, v níž vetkány jsou písné: Růže tetínská\nAndulko Horo, horo vysoká jsi Kde domov můj, aku\nkonci Haydnova hymna. Ponechávajíce si úsudek k některému\nz příštích Čísel, upozorňujeme skladatelku na hrubou chybu,\nkteré se byla na tituli dopustila, píšíc: airs bohěmiennes (což\nznamená: nápěvy cikánské) místo air bohemes (nápěvy České),\nZe tomu tak, o tom se může v každém francouzském slovníku\npřesvědčit.\n* Pan Václav Stanek, virtuos na harfu a Člen orkestru\nČeského divadla, vydal právě u bratří Schottů v MohuČi kon-\ncertantní duo na motivy opery „Trovatore\", které slavnému\nvirtuosu na harfu, p. Oberthiiru v Londýně věnoval."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "180", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.6.1", "titre_corps": "Nadšení, které zde věhlasná pěvkyně slč. Vítali svým", "titre_sommaire": "Nadšení, které zde věhlasná pěvkyně slč. Vítali svým", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.6", "debut_caractere": 3258, "fin_caractere_exclue": 3826, "texte": "Nadšení, které zde věhlasná pěvkyně slč. Vítali svým\nčarokrásným zpěvem zbudila, uchvátilo jistého obdivovatele\nslavné pěvkyně k následujícím veršům na rozloučenou.\njyMMU\nalla gentile Gr. VTTLAJLI!\nGiunto ě il fatal momento\nPraga si copre di lutto,\nEssa va perdere tutto\nIdolo nostro in Te.\nSoffri, che nostri pensieri\nSequin' di patrii lidi\nE sino alle piramidi\nLe ořme del tuo piě.\nO quante volte e quante\nAccenti noti sentendo\nAnderemo ripetendo\nNostra VÍTALI do v' ě?\nCara quel dolce strale\nD'amor ci lascia in seno,\nDel Tuo ritorno almeno\nUn lampo, raggio di spe."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "182", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.6.2", "titre_corps": "České divadlo. Dne 11. srpna: První den štěstí, komická", "titre_sommaire": "České divadlo. Dne 11. srpna: První den štěstí, komická", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.6", "debut_caractere": 3828, "fin_caractere_exclue": 5469, "texte": "České divadlo. Dne 11. srpna: První den štěstí, komická\nopera ve 3 jednáních (překlad od E. Zůngla)odAu-\nbera. Dne 15. srp. Lazzaroni Neapolští. lB. srpna\nPrvní den štěstí.\nAuberova svěží opera „První den štěstí,\" která se dá-\nvala dne 15. února 1868 poprvé v Paříži a dne 1. září L\nr. v Praze, tvořila v těchto desíti dnech velkou, část oper-\nního repertoiru. Nemajíce až dosud příležitost promluviti o\ntéto opeře, učiníme to nyní a podáme k lepšímu porozu-\nmění stručný obsah této opery. V lese mezi Madrasem a\nPondichéry rozložilo se táborem vojsko francouzské vede-\nním mladého důstojníka, jenž se nazývá Gaston deMaillepré.\nJe to dvorný a šlechetný muž s pudrovanou hlavou a hed-\nbávnými punčochami, jenž se zamiloval v Anglicku do\nmladé dámy, jmenem Heleny, která za časů příměří náho-\ndou do jeho táboru přivedena jest. Na neštěstí pro našeho\nhrdinu doprovází dívku tu její bratrovec Sir John Little-\npol, který ji má vbrzku pojmout za manželku. Angličané\nválci s Francouzi. Hned po vypršení příměří mají se zadr-\nžeti všechny Angličané co zajatí. Helena a John jsou tez\nmezi nimi. Gaston má odvést mladou dívku do paláce své-\nho strýce, který jest guvernérem nepřátelské province; a-\nvšak nemůže laskavost tu prokázati také Johnovi, neboť\nmusí jej, jak povinnost káže, zadržeti co zajatého. Helena\njsouc nad tím velmi rozhořčena počne nenávidět mladého\ndůstojníka, jenž ji zbožňuje. Od tohoto okamžiku zdá se\nübohého Gastona osud pronásledovati. Při jistém útoku, kde\nse vyznamenal neobyčejným hrdinstvím, upadne do zajetí\na dostane se náhodou ke guvernéru anglickému, jenž je\nstrýc Helenin. Avšak jeho roztomilé spůsoby, jeho dvorné"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7659, "texte": "chování a jeho výtečná povaha získají mu výhodu, že se s\nním velmi dobře nakládá. Dovoleno mu pohybovati se vol-\niič a jen čestným slovem je zavázán, by neuprchl. Ano,\nsám guvernér pozve ho k jisté slavnosti do svého domu.\nV okamžení, kde se mladý důstojník snaží, dobýti si přízně\nHeleniny, zmocní se neobyčejné rozčílení všech hostí; ne-\nboť roznesla se zpráva, že John Littlepol, jenž je v zajetí\nfrancouzském, obviněn byv ze špehounství, je k smrti od-\nsouzen. Jak mile se generál armády anglické dozví o tom-\nto odsouzení, usnese se na tom, že zajatý Gaston to také\nsmrtí zaplatí. Mladý důstojník neví ještě o tom ani slova,\načkoliv už každému z hostů to známo jest. Všichni ho\ntajně litují; muži tisknou mu ruce, dámy pohlížejí naň co\nnejlaskavěji a Helena sama, jejížto srdce proniknuto jest\nhlubokým soucitem a zároveň jemnou náklonností, chová se\nk němu po prvé přívětivěji. Nuže, to jest tedy první šťastný\nden pro zajatého! Konečně dozví se Gaston strašnou sku-\ntečnost. Rána je krutá a otřásá útrobami mladého muže.\nVida, že Helena ho miluje, nebojí se více smrti a očekává\nji se zmužilým srdcem. Leč jaký to obrat? John dostane\nse na svobodu, Gaston zůstane na živobytí a Helena, po-\nnechavši svému bratrovci dědictví, podá Gastonovi ruku.\nDěj této opery, jejíž název by vlastně měl zníti „První\nšťastný den\" je jak z celého obsahu vysvítá zajímavý a\npoutavý a od libretistů obratně zauzlen a zpracován. Mladá\nkněžna boha Indry ozářena jsouc orientální poesií a tančíc\nlehce u prostřed bajaderek vnuknula skladateli rozkošnou\na originální píseň, pravý to klenot partitury. Úvodní sbor\nvyjadřuje velmi trefně poklid, jemuž se vojínové oddávají.\nArie Djelmy vyznačujíc se naivností je vděkuplná. Ro-\nmance „Počkejme ještě\" jest jedna z nejlahodnejšich, kte-\nrou byl Auber složil. Arie Heleny k Djelmě je duchaplná\na veselá. K tomu se pojí rozkošné duetto mezi Helenou a\nGastonem a svěží i karakteristický sbor vojínů, kteří pro-\nzpěvují za příčinou povýšení Gastona jemu chválu. Neméně\nzajímavá je následující romance Gastonova. Druhý akt vy-\nniká ještě větší melodičností a živostí než první. Jmeno-\nvitě vyznačuje se úvodní sbor k slavnosti nádherou a při-\nměřeným výrazem. Píseň Heleny, jejížto koloraturní ara-\nbesky slouží pouze zevnější ozdobě, je humorem provanuta.\nDvojzpěv mezi Helenou a Gastonem chová v sobě mnohé\nvděky a finále působí úchvatně svými kontrasty. Třetí akt\nrovná se as prvnímu. Velmi líbezně působí zvláště ženský\nsbor za scénou, jemuž předchází krásný dvojzpěv Heleny\na Djelmy. Romance Gastonova přecházejíc až k výrazu bo-\nlestného pohnutí je velmi tklivá slovem, shrneme-li veškerá\nzdařilá čísla této opery, musíme se vyznati, že Auber sám\nsebe překonal, podsv hudební mu světu tak svěží,půvabné\na rozkošné dílo, z něhož vane bujarý duch a jež se skví\nušlechtilou, pikantní a karakteristickou instrumentací jakož\ni slovům úplně přiměřenými a významnými melodiemi. Pro-\nvedení mohlo být precisnější vina to kapelníkovy tak-\ntovky. Ze všech vynikla výtečně sleč. z Ehrenbergů (He-\nlena), která svěží hrou a výborným zpěvem obecenstvo u-\nchvátila. Chvalnou zmínku zasluhuje sl. Sákova (Djelma),\np. Grund, Sebesta atd. Mužský sbor držel se výborně. P.\nVýroční zkoušky chovanců pražské konservatoře hudby.\nOznámivše v jednom z předešlých Čísel stručně výsledek\ntěchto zkoušek, zmíníme se nyní o nich podrobněji. Přede-\nvším bylo nám to velmi nápadné, že se zkoušky z literních\npředmětů odbývaly pouze nemecícy; neboť už několik let\nsliboval ředitel p. Krejčí, že se změní vyučovací methoda\nv konservatoři a že tam mateřská řeč uvedena bude. Tak\nalespoň psal kdysi hudební referent „Národních listů*,\" a-\nvŠak bohužel p. ředitel Krejčí nedostál jak obyčejně slovu.\nJak známo přispívá zemský výbor 8000 zl. k potřebám\nzdejší konservatoře; z těchto 8000 zl. je zajisté 5500 zl.\nkteré pocházejí z daní českých obyvatelů a co se děje v\npražské konservatoři za tento značný příspěvek? Že se děti\nČeské za české peníze germanisují. To nesmí déle trvati. Co\nse hry žáků nižšího oddělení týče, držely se na mnoze\nvelmi statně, jmenovitě to platí u chovanců, kteří se učí\nklapkovému pozounku (prof. Smita); polnici a zpěvorohu\n(prof. Bláha); lesnici (prof. Janatka); hoboi (prof. Bauer);\nkontrabassu (prof. Hrabě) ; fagotu (prof. Gross) ; flétě (prof.\nBlodek); klarinetu (prof. Pisařovic) a houslím (prof. Bene-\nvic) ; toliko žáci prof. Hegenbarta neosvědčili na cello ta-\nkého pokroku, jaký jsme očekávali. Vinu toho nenesou\nvšak jinak nadaní žáci, nýbrž nepřiměřená ano chybná vy-\nučovací methoda učitele p. Hegenbarta. Všichni mají jakýsi\nškohrtavý aneb lépe řečeno Hegenbartovský tón, který se\nnikde a nikdy líbiti nebude, pak málo vyvinutý cit taktov-\nní, jemuž hleděl p. Hegenbart silným dupáním nohou jako\nnějaký starý kantor napomáhati a konečně jakousi nehoto-\nvost, která se u jednoho žáka jevila tím, že v hraní docela\nuvázl. Znamenitých úspěchů docílili u žáků svých p. prof.\nPisařovic a p. Benevic. Co jsme pověděli o žácích nižšího\noddělení, platí na mnoze i o vyšším. I zde osvědčili žáci\nprof. Benevice, Hraběte a Pisařovice, že jsou účastní vý-\ntečné vyučovací methody. K nejlepŠím houslistům téhož\nročníku náležejí : Jaromír Borovanský, Jan Gerstner, Ig.\nKalmus, A. Skalický, Kopecký Otakar, Jan Sluníčko, Ka-\nrel Schwarz, Florian Zajíc a Otakar Ševčík, kterýž po-\nslední obdržel prémium skládající se z dukátu; hráli ve-\nsměs koncertní kus s elegancí a jistotou ; z kontrabassistů\nvynikl K. Charvát, Pekárek M.a jmenovitě nadaný Ven-\ndelín Sládek, dadouce na jevo, že mají už v moci obrov-\nský ten nástroj ; klarinetisté Aug. Kořenský a Ad. Novák\nslavili svým krásným přednosem, nevšední technickou zruč-\nností a plným okrouhlým tónem triumf, závodíce o pal-\nmu vítězství. Chvalnou zmínku zasluhují kornisté Fr. Kar-\nbus, Josef Aubrecht, flétista Jaroslav Horyna, fagotista Kra-\ntochvíl, oboista R. Peters, H. Vellemin na zpěvoroh, a ko-\nnečně velmi nadějný Jindřich Korel, cellista, jenž odměněn\nbyl též premiem (1 dukát). Pan Korel učil se, jak se do-\nslýcháme, u p. Aloise Nerudy, cellisty českého divadla hře\nna cello a nabyl u něho krásného okrouhlého tónu, jejž i\npod nynějším svým učitelem Hegenbartem podržel. Věští-\nme p. Korelovi bude-li pilně studovati, krásnou budoucnost.\nCo do nauky o harmonii, nedali žáci p. ředitele Ki*ejčího\nnižšího oddělení v ni velkou sběhlost na jevo a p. ředitel\nbyl nucen jim ustavičně napomáhati; to též platilo u žáků\nvyššího oddělení. I ti neosvědčili velkou zručnost v kon-\ntrapunktu; důkaz to, že pan ředitel Krejčí není žádným\nvelkým pedagogem. (Dokončení.)\nVýroční zkoušky choanncův hudebního ústavu p.\nJana Starého, které se odbývaly dne 25., 26. a 27. Lipna v\nsále konviktském, podaly patrný důkaz o praktické na mno-\nholeté zkušenosti spočívající methodě vyučovací p. ředitele,\njenž všemožně o to pečuje, aby ústav jeho rozkvetl a aby\npověst, z níž se už nyní těší, vždy více a více rozšířil. Bo-\nhatý program obsahoval mimo jiné skladby též komposice na-\nšich domácích skladatelů, n. p. V. Kuhe* V. Graf a, H. Selin-\nga, J. Lówa a J. Veita atd. jakož i tria pro piano, housle\na cello od Thieriota, L.v. Beethovena, dua pro piano a hou-\nsle od Beriota a Thalberga, pak Mendelssohna. Veškeří žáci\ndrželi se statečně osvědčivše pružnost v úhozu, značnou tech-\nnickou sběhlost, dobré ponětí skladeb a vkusný, přiměřený\npřednos. Z ženských chovanců dlužno jmenovati slč. Marii\nPoláčkovou, která Meyerbeerův pochod z „Proroka\" rázně a\nplynně provedla. Taktéž zasluhuje chvalnou zmínku slč. Hen-\nrietta Kotkova, která se vyznačila obratným provedením „Za-\nstaveníčka\" od J. Hummla. Slč. M. Cífkova zahrála vkusně\na zdařile „Zpěv ptáčků\" od S. Smitha a slč. Betty Vinařova"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4635, "texte": "osvědčila pěkným přednosem Špindlerovy Idylly značný hu-\ndební talent a slč. Mat. Horákova přednesla Lowovo „Zasta-\nveníčko\" s přiměřeným výrazem. Z mužských chovanců vy-\nznamenal se jmenovitě p. Tom Kollmann obratným provedením\nRuské písně od L. Smitha, pak p. K. Strnad, K Zvěřina atd.\nNejzajímanější však byly koncertní produkce dne 25. červen-\nce, kde jsme několik velmi talentních žákyň seznali. Takn.\npř. hrála slč. Anna Kostkova s ředitelem orkestru p.Hřímalým\nbrilantní duo pro piano a housle od Beriotas velkou bravourou\na precicí a byla hlučnou pochvalou odměněna, Slč Karolina\nBambergrova provedla koncertní piecu „Touha na moři\" od\n\"Willmerse velmi vkusně a významně. Slč. Marie Slánská o-\nsvědčila provedením Henseltových koncertních variací op. 1.\na slč. Hedvika Bukvičkova přednesem Lisztova pochodu značnou\ntechnickou sběhlost. Nevšední hudební nadání dala však na\njevo slč. Jaroslava Blahutova, která se promyšleným předno-\nsem Seelingovy Loreley manifestovala co nadějná virtuoska\nna piano. Její úhoz je velmi pružný, její technika velmi znač-\nná, její přednos svědčí o hlubším pojmutí skladeb. To vše\nse objevilo ve velkém duu od Thalberga a Beriota, jejž byla\nsl. Blahutova s p. Hřímalým provedla. Nevíme věru, komu\nbychom z obou palmu přisoudili: klonila se vždy k tomu, kdo\nprávě hrál solová koncertní místa. Výsledek zkoušek byl věru\nvelmi příznivý, ano i skvělý a lze s jistotou předzvídati, že\nčinnému a bedlivému p. řediteli Starému se dostane ještě větší\npřízně a účastenstní obecenstva než až dosud, neboť úspěchy\nžákův mluvily zde jasněji než veškeré vychvalování v časo-\npisech. v\n* Pan Karel Sebor dokončil právě druhé jednání nej-\nnovější opery „Blanka,\" k nížto mu chvalně známý Edv.\nRuffer text byl napsal.\n* Slč. Eleonora z Ehrenbergů věnovala svůj značný ho-\nnorář za provedení partie Heleny v Auberově opeře „První\nden štěstí,\" která se dávala tyto dny ve prospěch výtečného\nnašeho sboru, dámám od sboru, aby tím zvětšila příjem je-\njich, Sláva šlechetné naši umělkyni!\n* Slč. Malingrova, Horvátka a dvorní pěvkyně v Mni-\nchově slavila dne 16. srpna sňatek svůj v Mnichově.\n* Paní Ress-Blazková zpívá nyní pohostinsku s rozhod-\nným úspěchem v Lipsku. Dne 6. srpna vystoupila ve své oblí-\nbené partii co Leonora ve „Fideliu\" a uchvátila tamější obe-\ncenstvo krásným svým hlasem a trefnou, psych ologicky-pravdi-\nvou hrou. Dopisovatel „Leipziger Musikzeitung\" píše o ní jak\nnásleduje: „Vrcholu své dramatické akce a pěveckého výkonu\ndosáhla pí. Blažková v scéně žalářní. Hluboce dojímavý a až\nk pláči pohnutlivý byl moment, kde podává chleba svému na\nsmrt hladem umořenému manželi. Když pak se objeví ďábelský\nPizzaro a tasí ocel, tu stala se z milované ženy rekyne ase\nstrasné hrozivým výkřikem: „Dřív usmrť jeho choť!\" dosáhla\nonoho účinku, jenž zdrcuje i nejmstivejsího padoucha.\"\n* Fr. Steger, slavný tenorista, uzavřel smlouvu s ředitel-\nstvem divadla San Carlo v Lisabone a bude tam v příští sai-\nsoně zpívá ti.\n* SIČ. Teresa Stolzova zpívá nyní s neslýchaným úspě-\nchem ve Vicenze.\n* Slč. Emma Vizjdkova slavila ve Vidému (Udine) co\nMarkétka v Gounodově „Faustu\" triumf, byvši od četného obe-\ncenstva hlučné pochvalou vyznamenána.\n* Leop. Jansa, slovútný virtuos na housle a skladatel,\njenž před nedávnem byl amnestován, přibyl dne 10. srpna t. r.\nz Londýna do Vidné, aby se osobné podékoval J. M. císaři\nFrantišku za propůjčenou mu pensi.\n* Pan Jan Antoš\\ absolvovaný žák varhanické školy a\njeden z nejvýteČnějsích varhaníků pražských, zemřel v nedéli\ndne 15. srpna v nemocnici. Při pohřebním průvodu zúčastnili se\nmnohé hudební notability.\n* Hudební průvodce od E. Meliše, jenž obsahuje seznam\na bydliště všech pražských hudebníků, kapelníků, spolků hu-\ndebních; pak slovanských zpeváckých spolků, vojenských ka-\npelníků atd., vysel právé tyto dni a lze ho dostati u vydava-\n* Sic. Karolina Macosova vydala nákladem Jana Schind-\nlera v Praze novou koncertní fantasii na České národní písně\npod názvem: Chanson de la patrie, fantaisie de concert sur\ndes airs bohemes, v níž vetkány jsou písné: Růže tetínská\nAndulko Horo, horo vysoká jsi Kde domov můj, aku\nkonci Haydnova hymna. Ponechávajíce si úsudek k některému\nz příštích Čísel, upozorňujeme skladatelku na hrubou chybu,\nkteré se byla na tituli dopustila, píšíc: airs bohěmiennes (což\nznamená: nápěvy cikánské) místo air bohemes (nápěvy České),\nZe tomu tak, o tom se může v každém francouzském slovníku\npřesvědčit.\n* Pan Václav Stanek, virtuos na harfu a Člen orkestru\nČeského divadla, vydal právě u bratří Schottů v MohuČi kon-\ncertantní duo na motivy opery „Trovatore\", které slavnému\nvirtuosu na harfu, p. Oberthiiru v Londýně věnoval."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1869-08-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1869-08-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1869-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "182", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.8", "debut_caractere": 4637, "fin_caractere_exclue": 4829, "texte": "Listárna.\nSl. zp. sp. v S. Vašákův „Zpěv a ples,\" jenž byl skonfisko-\nván, můžeme Vám za 1 zl. 30 kr. opatřiti. Pu J. L\nv P. Nápravníkovy žertovné sbory možná ještě dostati,\navšak pospište si."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.1", "texte": "Jiří Rychnovský.\nAnt. Rybička.\nMezi skladateli českými XVI. století zaujímá Jiří Rych-\nnovský, jenž skládal zpěvy v kancionálech Královéhradeckých,\njedno z nejpřednějších míst.\nJak už příjmení samo ukazuje, pocházel Jiří Rychnovský\nz města Rychnova, kdež se narodil v druhé čtvrti 16. století ?\no tom však, kde by se byl vzdělal v prvních základech li-\nterních, jakož i kde nabyl známostí hudebních, není nám\nničeho povědomo. Jisto však jest, že byl povolán r. 1570\ndo Chrudimi za kantora a ředitele kůry při tamním chrámu\nděkanském.\nOženiv se r. 1572, učinil v úterý po sv. Klementu téhož\nroku společné vzdání statku s manželkou svou Salomenou,\nčím se stal spoludržitelem velkého domu hostinského na ná-\nměstí v čtvrti Pachovské ležícího a napotom dlouhý čas\n„kantorovský\" zvaného.\nJsa výborný zpěvák, varhaník a skladatel zpěvů nábož-\nných, tak sice, že vůbec nazýván byl „musicus celebre\" (hu-\ndebník znamenitý), zvelebil kůr hudební při jmenovaném\nchrámu Páně tak, že pokud byl jeho ředitelem, velmi po-\nchvalná o něm šla pověst v celém tamním okolí. Gabriel\nSvěchin z Paumberku, rodič Chrudimský, v básni své latin-\nské: „Ad Chrudam\" r. 1606 vydané, vyčítaje tam žijící a v\nradě sedící znamenité muže, praví o Rychnovském: „Hinc\nRichnovinus meliči laus prima theatri.\"\nJ. Rychnovský spisoval a skládal zpěvy nábožné, nejen\npro kůr Chrudimský, alebrž i do chrámů okolních, a vyučo-\nval též mladíky v zpěvu i hraní na varhany, mezi nimiž na-\npotom zvláště jeho syn Václav velikého jména si dobyl.\nKancionály Královéhradecké obsahují od J. Rychnov-\nského zpěvy roratní čili adventní; pak zpěvy k slavnostem\ncelého roku.\nR. 1572 povolán byl J. Rychnovský pro svou zkušenost\na rozšafnost do rady městské a vložen naň úřad rychtáře\nměstského, načež potom od r. 1573 až do své smrti sedal\nvždy v radě jakožto starší obecní neb konšel, požívaje veliké\nvážnosti u spolusousedů svých. Jsa stařec více 70 let, zemřel\nku konci roku 1615, aneb v první polovici r. 1616, poněvadž\npři obnovení rady r. 1615 v pondělí po povýšení sv. Kříže\njmenuje se ještě mezi konšely; r. 1616 v pondělí po sv.\nJiljí nečtem ho ale více mezi údy rady, téhož dne obnovené.\nJiří Rychnovský zplodil s manželkou svou Salomenou\ndva syny: Jana a Václava.\nJan byl sousedem Chrudimským a seděl po smrti otce\nsvého od r. 1616—1622 v radě městské. R. 1628 ale, ne-\nchtěje při reformaci Chrudimské přistoupiti k víře katolické,\nprodal dům i role své a vystěhoval se z Čech.\nVáclav Rychnovský vycvičen byv od otce svého v hudbě\nvokální i instrumentální, zvláště ale v hraní na varhany,\nvynikl v umění tom tak, že byl pokládán mezi nejvýtečněj-\nšími hudebníky svého času v Čechách a jemu okolo r. 1599\npropůjčen byl úřad varhanický v chrámě sv. Jindřicha v No-\nvém městě Pražském. Vůbec šla o něm tehdáž tak pochval-\nná pověst, že býval zván i do okolních měst k slavnostem\nvýročním. Podobného pozvání dostalo se mu r. 1607 do\nBrodu Českého, kdež se dal dne 17. září v tamním chrámě\nděkanském na varhany s pochvalou všeobecnou slyšeti.\nAvšak už druhého dne na to zemřel náhle, a to, jak se\nněkteří tehdáž domnívali, následkem daného mu jedu.\nPřátelé jeho: Jan Campanus, Jiří Svěchin z Paumberka\na Pavel Stránský opěvovali tohoto přítele svého a výtečného\nhudebníka v básních latinských.\n\nZvonařův rozbor\nnárodních písni českých.\n(Kriticky objasněn.)\nJelikož mnohým z našich odběratelův nebude znám ná-\nhled Zvonařův o národních písních, jejž r. 1865 podal u ve-\nřejnost; klademe ho zde do sloupců svých, aby úvaha naše\no něm všem byla srozumitelná.\nNárodní písně jsou s malými výminkami vlastními plody\nlidu; umění nemá na nich obyčejně podílu. Jak vznikají,\npověděti nesnadno. Některá z nich vznikne v samotnosti,\nněkterá ve společnosti; některá jest původním plodem, jiná\njest vytvořena podle nějakého vzoru; jedna vznikne najednou\ncelá, jiná zase vznikne po částech, některá má původců více;\nněkterá vznikne v slovech a nápěvu zároveň, jiná zase vznik-\nne, že se nová slova známému nápěvu přispůsobí. Obyčejně\nale vznikne píseň tenkráte, když mysl jednotlivce aneb spo-\nlečnosti jednou myšlénkou zaujala a jedním citem naplněna\njest, aneb když všecko myšlení a cítění toliko jen k jedi-\nnému předmětu obráceno jest. Láska, užívání života, 'poží-\nvání volnosti jsou takové předměty, jež mohou mysl, zvlášů\nmysl prostou, zcela zajmouti. Tímto si vysvětlíme, proč v to-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.2", "texte": "t ku našich písní láska, užívání života a volný (nevojenský)\nstav předmětem jsou.\nPísní, jež mají jiný předmět za základ, jest poměrně\nk těmto malý počet.\nSvrchu jsem pravil, že jsou národní písně vlastními plody\nlidu a že nemá na nich umění obyčejně žádného podílu.\nRozumím to tak, že je lid neskládá podle nějakých pravidel\nskladatelských, nýbrž že se při skládání jich jen přirozeným\nV\nsvým úmyslem řídí. Ze ale umění na národní píseň vliv má,\nzneuznati nelze; jen že dříve, nežli se vliv na národní písni\njeviti začne, lid již zase ve svém spůsobu zpracoval, co z\numění do sebe přijal, a dá tedy přijaté nové zase co své\nvlastní. Tento úkaz můžeme na národní písni naší dobře\nznamenati: v nejstarších časech měl na ni vliv římský cho-\nrál, v pozdějších časech hudba instrumentální.\nTaké se upříti nedá, že si lid mnohou skládanou píseň\nosvojí, uhodil-li v ní skladatel tón, jež lidu po chuti jest.\nAvšak hudebnímu skladateli povede se málo kdy, že složí\npíseň, která by chuti lidu vyhověla; obyčejně se mu tím\nméně podaří, čím výše on co umělec stojí a čím vyšších ná-\nhledů o hudebním umění má; hudebníku, co umělci menšímu,\npodaří se to spíše.\nDobrému hudebnímu skladateli podaří se spíše národuí\npíseň v uměleckou formu přivesti a z prostinkého nápěvu\numělecké dílo vybudovati, nežli svou myšlénku ve formě ná-\nrodní písně vyraziti. Lid tedy z umění něco těží, a umělec\nváží aneb může vážiti v zájmu umění z lidu. Z toho vy-\nsvítá, že národní písně ne jen povrchního povšimnutí, nýbrž\ndůkladného proskoumání se strany hudebních skladatelů za-\nsluhují , ano že jim proskoumání nevyhnutelně potřebným\njest, mají-li umělecká díla jejich míti ráz ducha národního.\nProskoumání musí se ale vztahovati k stránce zevnitřní (for-\nmální) i vnitřní (esthetické); neboť proskoumáním stránky\nzevnitřní přijde skladatel k tomu, že pozná, jakým spůsobem\nlid tónu užívá proskoumáním vnitřní stránky pak pozná,\nco lid pomocí tónů vyráží. Myslím, že jest to jediná pravá\ncesta, chceme-li národní naše písně ze základu poznati; jest\nto cesta zcela přirozená, již všady jinde kráčíme; napřed\nskoumáme, jak jest něco děláno, a potom, k čemu to slouží.\nJsme ovšem uvyklí při hudebním díle na to, „jaku jest sklá-\ndáno, málo váhy klásti a přihlížeti vždy jen k jeho vnitř-\nnímu obsahu; a přece vnitřní obsah v mnohém na formě\nzávisí! Nedbaje tohoto zvyku, jenž umění jistě neprospěl,\nproberu naše národní písně napřed ve formální stránce; k\ntéto počítám:\na) objem nápěvu do výšky a hloubky;\nb) prostory (intervally), v kterých se nápěv nejvíce\npohybuje;\nc) takt a rhythmus ;\nd) tónovod a\ne) modulaci.\nTyto věci dávají ráz a povahu každému nápěvu. Tónina\njest při národních písních věcí lhostejnou, poněvadž si každý\npíseň v té výšce tónu zazpívá, kterou pro svůj hlas za nej-\npohodlnější uzná. Pročež slýcháme jednu a tutéž píseň brzo\nve vyšším, brzo v nižším tónu zpívati.\nI. Objem nápěvu.\nKaždý nápěv pohybuje se do výšky i do hloubky až k\njistému tónu, nad který výše nevystoupí, ani pod který níže\nnesestoupí. Nejvyšší a nejnižší tón nápěvu jsou nejkrajněj-\nšími jeho tóny a ustanovnjí jeho objem.\nV této věci již jsou české národní písně velmi rozma-\nnité : některé mají objem tří,jiné čtyr, zase jiné šesti,\nsedmi, osmi, devíti, desíti až jedenácti tónů. Budiž mi dovo-\nleno, abych o nápěvech v jednom každém těchto objemů o\nkaždém zvlášť promluvil.\na) Nápěvy v objemu tří tónů.\nNejskromnější tento objem má píseň: „Mohla jsem se\ndávno vdát.\" Nápěv její pohybuje se v tónech ja h. Ač-\nkoliv poskytují tři tóny málo látky k vytvoření rozmanitého\nnápěvu, máme v této písni pozoruhodného příkladu, že z tří\ntónů předce nápěv složití lze. V čem se zkoušeli mužové\njako J. J. Rousseau, opat Vogler, Ludvík Dussek složití\ntotiž ze tří tónů nápěv, jenž by vůbec cit uspokojil to\nnaším lidem ve skutek uvedeno. Jak nápěvu tomu rozumím,\njest jím dobře vyražen stav mysle zaujaté nějakou „stálou\"\nmyšlenkou. Osoba pronásledovaná nějakou stálou myšlenkou\nsotva by jinak zpívala a pravdivěji zpívati mohla. Jest to\npravý zpěv Oíelie. Měl-li bych v dramatickém díle líčiti od\nmilence opuštěnou dívku, která se pro nevěrnost smysly mi-\nnula, nesáhl bych po jiném, nežli po tomto nápěvu; tak\nvhodným se mně k líčení podobného stavu mysle býti zdá.\nUpříti ovšem nelze, že nápěv ze tří tónů monotóný (jedno-\ntvárný) jest; avšak tato jednotvárnost nápěvu souhlasí dobře\ns jednotvárností stálou myšlénkou zaujaté mysle.\nOdpočítajíc popěvky při rozličných dětských a národ-\nních hrách, jež se obyčejně také jen ve třech tónech pohy-\nbují, nenalezl jsem mezi našimi národními písněmi žádné jiné\npísně více s podobným nápěvem.\nb) Nápěvy v objemu čtyr tónů.\nNa písně s nápěvy v tomto objemu jest lid náš dosti\nbohatý, a mnohé z nich mají do sebe krásy nemalé. „Já\nmám holubičku\" „Kterak pak já nemám lítost mít\", jichž\nnápěvy do této třídy sluší, jsou toho důkazem dostatečným.\nV témž objemu drží se též nápěvy písní: „Jestli mne ráda\nmáš\" a „Sloužil jsem na Švamberce\"; oba dva nápěvy\nmají povahu zcela jinou nežli předešlé; oba dva jsou ve svém\nspůsobu dokonalé, ačkoli melodický živel v nich nepřevládá\nživel rhythmický.\nV prvním posléze řečených dvou nápěvů nalézá se dů-\nsledné bezprostřední tónů opakování, kteréž, jak později ukáži,\nv české písni, zvláštní důležitost má a jedním mezi rozlič-\nnými znaky českého nápěvu jest. Druhý nápěv posléze ře-\nčených dvou písní liší se značně od prvního; v první jeho\npolovici střídají se tóny rychle, aniž by se některý opako-\nval; v druhé polovici ale zastaví se nápěv na druhém tónu\nškály a přejde v mluvení (parlando), až se krátce před zá-\nvěrkem zase k pravému zpěvu povznese. I mluvení (par-\nlando) má v našich národních písních značnou úlohu. Pře-\nchod od vyvinutého zpěvu k mluvení a od tohoto zase ke\nzpěvu jest roztomilým humoristickým tahem v našich písních.\nPoslouchajíc takovou píseň, jako jest posléz jmenovaná, při-\nchází posluchači, jakoby zpívajícímu najednou všecka zásoba"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.3", "texte": "tónů byla došla; jakoby byl najednou se svou fantasií v kon-\ncích; jakoby zřídlo, jež živě prýštiti začalo, najednou bylo\nvyschlo; mimo nadání ale nalezne zpívající nový tón, oživne\njeho fantasie, oživne zřídlo a nápěv proudí dále. Z této ma-\nlinké písně může hudební skladatel mnohé vážiti. Nyní již\nznamenáme, že národní náš humor nejeví se v našich písních\ntoliko jen ve slovech, nýbrž iv nápěvech.\nTýž objem čtyr tónů jako předešlá má též pěkná vá-\nnoční píseň koleda „Krásná panna.\" Onen světský, ten-\nto duchovní nápěv mají mnoho sobě podobného, že se zdá,\njakoby jeden z druhého vytvořen byl; z duchovního nápěvu\nzmizel ale onen na světském dříve vytknutý humoristický\ntah, poněvadž v mluvení nepřechází. Netvrdím ale, že by\ntento nápěv původně duchovním byl; spíše se domnívám, ano\nz povahy nápěvu jistě za to mám že jest od některé svět-\nské písně vypůjčen. Bezprostřední opakování tónu, o kte-\nrémž jsem se dříve zmínil, nalézá se iv tomto nápěvu, v\nněmž znamenávám zvláštní jemnosti a něžnosti, i, abych\ntak řekl, nevinnosti.\nVšecky uvedené nápěvy jsou důkazem dostačitelným, že\nnení nevyhnutelně potřebí veliké zásoby tónů, aby bylo lze\nsložití výrazné písně, ano že již postačují čtyry tóny., aby\nbylo lze složití nápěv, jenž by nejen ve formální, nýbrž iv\nesthetické stránce úplně uspokojil. Všecko se takovými ná-\npěvy ovšem vyraziti nedá; porovnáme-li ale jen uvedených\npět nápěvů na množství jiných v tomtéž objemu ani se\nneohlížejíce shledáme, že jimi předce rozmanité stránky\nmysle vyjádřeny jsou.\nc) Nápěvy v objemu pěti tónů.\nRozumí se samo sebou, že, nalezli-li jsme již tak doko-\nnalých nápěvů v objemu jen čtyr tónů, najdeme rovněž tak\ndokonalých a krásných, v mnohém ohledu pak významnějších\na výraznějších nápěvů ve větším objemu; neboť větším poč-\ntem tónů lze i více vyraziti.\nPísní v objemu pětitónovém máme značný počet. Uvedu\njen některé z nejzdařilejších: „Já jsem holka mladá\"\n„Kdes holubičko lítala\" „Když jsem k vám chodíval přes\nty lesy\" „Na tom našem nátoníčku.\" Nápěv písně Cy-\nrilské „Hospodine, pomiluj ny\", již též k národním počítati\nmusím, má týž tónový objem; pohybuje se v tónech d—j\\\nvšech pěti tónů ale jest užito jen z počátku, v dalším sledu\npohybuje se nápěv jen v třech tónech, na závěrku pak utkví\nke slovu ,Krlešl ná jediném tónu.\nTýž objem má též nepochybně nejstarší náš nápěv písně\npři dětské hře „Křepelička.\" Začíná se pátým tónem, po-\ndle naší škály dominantou, a postupuje odtud k prvnímu tónu\n(tónice), i vznáší se od této zase k pátému tónu.\nŠkála tónů, z nichž tento nápěv složen jest, jest j ah d.\nV první polovici nápěvu nepřichází čtvrtý tón ani jednou,\ncož jest poněkud pamětihodným proto, že se tento tón v pří-\nrodě v takovém výměru nenalézá, jakého v umělé hudbě má;\nv přírodě jest totiž trochu vyšší. Z této příčiny se v hudbě\nněkterých národů ani nenalezá.\nPozději ukáži, jak se u nás s tímto tónem po nějaký\nčas nakládalo.\nŘečeným nápěvem, o kterém z mnohých důvodů myslím,\nže z předkřesťanské doby pochází, zpívávaly a zpívají se až\npo tuto dobu mnohé písně duchovní i světské.\nČeské dítky zpívají jím některé koledy, jako: „Dej Bůh\nštěstí v tomto domu\" „Ej věc divná, neslýchaná\" aj.\nTaké jím zpívají v týden velikonoční píseň: „O ty nevěrný\nJidáši\" a sice když na místě posvátných zvonů, které v tomto\nčase umlkly protože, jak národní pověra praví, do Říma\nodešly klapačkami a řehtačkami ranní, polední a večerní\nklekání ohlašují.\nTento nápěv udržel se po všecky časy vedle římských\nchorálů a hymen a z těchto vytvořených písní v našich chrá-\nmích Páně, z čehož soudím, že lidu milým a oblíbeným byl;\ntaké byl skoro do všech zpěváckých knih přijat.\nNápěv vánoční písně „Veselé vánoční hody\" má týž tó-\nnový objem a podobá se v mnohém tahu nápěvu předešlé-\nmu ; myslím ale přece, že jest tento mnohem pozdějšího pů\nvodu, nežli onen. Obadva nápěvy jsou ostatně více rázu\nsvětského nežli duchovního.\n(Pokračování.)\n\nRuská hudba národní.\n(Dokončení.)\nPo Marešovi, jenž zemřel dne 30. května 1794 v Petro-\nhradě, zdokonalili hudbu tu kapelník Lau, Sarti a Dementě-\nvič. Za cara Pavla I. dosáhla lovecká hudba největší doko-\nnalosti své, a ještě za Alexandra I. byla pěstována a provo-\nzována.\nHudba ta byla matkou všech potomních mysliveckých\nhudeb, a zanikla teprv po 70 letech, když totiž nástroje ko-\nvové s klapkami byly vynalezeny. Roku 1833 a 1834 kon-\ncertovala společnost ruských hudebníků řízením kapelníka\nKozlova na tyto své národní nástroje v Německu a Francii\na dala se též dne 22. srpna 1834 v Praze slyšeti. Úspěch\njejich byl všude skvělý, a hlavně líbily se národní písně ruské\nod nich provozované. (Dalibor 1859 Ruská lovecká hudba.)\n\nÚvahy.\n\nSouvenir - Morceau de Salon, pour le piano par Rob. Lud.\nProkscb. Op. 1. Christoph et Kuhé v Praze.\nO osobě uhlazených mravů a spůsobň, která se elegantně\na mode přiměřeně šatí, ve společenském životě nenucené a uhla-\nzeně se pohybujíc každému něco hezkého a milého říci dovede\ns úsměvem přívětivým která plna ladu a sladu přetýká ke\nkaždému jen samou zdvořilostí; o osobě takové pravíme, že se\nhodí pro salon. Hudební skladatelově, dávajíce svým skladbám\ntitul, jenž naznačuje, že jsou pro salon určeny, nechtí tím tuším\nnic jiného říci, než jen, že se skladba jejich vyznačuje, postrá-\ndajíc zvláštní hloubky, uhlazeností, pikantností a elegancí. A\nv skutku, má-li salonní skladba požadavkům na ni kladeným\nvyhovět, musí se každý motiv, každá figura, každá modulace a\nprůvod, slovem vse nenucené, uhlazeně, elegantně, vkusně a ta-\nkořka hravě pohybovat. Tomu učinil také skladatel p. Proksch\núplně zadost. Jsa si vědom dobře své úlohy, volil k své sklad-\nbě pěvnou píseň, kterou opatřil přiměřeným a jednoduchým\nprůvodem, a přesed pomocí krátké mezihry z F-dur do D-dur\na vloživ ji do polohy barytonové vkusně ji zvariroval. Vrátiv\nse opět do první tóniny, nechá zpívati melodii v sopránu a do-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.4", "texte": "provází ji pěknými rhytmickými figurami, které podržuje důsled-\nně až do zakončení skladby té. Ačkoliv je to první dílo skla-\ndatelovo, je přec patrno, s jakým uvědoměním skladatel praco-\nval a jak všeho užil v pravý Čas a v pravé míře, slovem sklad-\nba ta bude napínati posluchače v dalším svém průběhu vždy\nvíce a více, až ho konečně mile upokojí. Skladba ta nevyža-\nduje žádné velké mechanické sběhlosti a hráči, jsouce sběhlí v\nrozkládání akkordů, dovedou ji plynně přednésti.\n\nx.\n\nx.\nPolka de Salon, pour le piano, par Fr. Rummel. Op. 2. U Roberta\nVeita v Praze.\nTaké pan Rummel snažil se okráŠliti svou salonní polku\npřednostmi, kterých se vyžaduje od kusu salonního a v skutku\nse mu to také z větší části podařilo; a kdyby byl p. skladatel\nvolil ušlechtilejší motiv a místy pikantnější a elegantnější prů-\nvod, máme za to, že by skladba ta pak úplně názvu odpoví-\ndala. Konečně dlužno podotknout!, že pieca ta je snadna, a\ntedy i dilettantům přístupna.\n\nDopisy.\n\nT.\nZ Milána. (Nové opery. — Opery od skladatelek. — G. Vitali. — Socha\nRossiniova. — A. Spadina f. — Requiem od A. Creontiho.)\nNynější skladatelé nejsou příliš choulostivi u vybírání librett\noperních. Uvádějí do hudby libretta starší, byť by i od zna-\nmenitých skladatelů komponované. Tak na př. složil maestro\nMazza, skladatel opery: „Prova dW opera seria\", novou operu\npod názvem „Matrimonio segreto\", jehožto libretto již Cimarosa\ndo hudby uvedl. — Maestro Samino Coppa, skladatel opery\n„Costanza di Francavilla\", která se provozovala na divadle Car-\ncano, píše o nové opeře „Delia o le catacombe\", k níž mu byl\nprof. G. Morandi text podal. Tyto dni přibyl sem maestro\nNatale Bertini z Palerma; má pohotově novou operu: „Quido\ndi Morand.\" Bertini má nevšední komposiční nadání, o tom po-\ndal důkazu svou operou: Elvira da Fiesole, která byvši prove-\ndena na palermském divadle Bellini velice se líbila. Podnikatel-\nstvo divadla San Carlo v Neapoli vyjednává s mladým maestrem\nErnestem Viceconte, aby tam v příští saisonŠ dával svou novou\noperu: „Emma Lyona\". — Maestro Libani složil novou operu\n„Gulnara\", která je prý velmi zdařilá. Co nevidět uslyšíme též\nopery od ženských skladatelek. Kněžna Solms-Wyse-Bonaparte-\nRatazziova komponuje o nové opeře pod názvem „Byron\" a\nbásnířka Carlotta Ferrari z Lodi skládá operu „Leonora ďAr-\nborea.\" Na každoroční od Florentské akademie della Pergola\nvypsaný konkurs podáno bylo 6 nových oper: Astolfo Caval-\ncanti — Otto di Drachenfels — Catarina di Belgs — Eleonora\ndi Granata — Cristoforo Colombo — Giulia da Gazzuolo. —\nVěhlasná pěvkyně sic. Giuseppina Yitali, která v Praze triumfy\nslavila, přibyla do Ccrreto blíže Ancony, aby si odpočinula až\ndo té doby, kdež nastoupí svůj engagement v Kahyře (Cairo).\n— Dva zdejší sochaři sig. Corti a Magni nabídli se, že zhotoví\nza 5000 lir sochu Rossiniovu, aby mohla být umístěna v divadle\ndella Scala. Komité k postavení pomníku toho dalo přednost\npanu Magni-mu. Dne 29. lipna zemřel v městě Como vytecny\numělec Antonio Spadina, skociv s balkonu druhého poschodí.\nSpadina byl teprv 47 let stár, byl syn továrníka na hudební\nnástroje a professor klarinetu. V brzku překonal svého otce a\nstal se koncertistou; avšak vida, že mu jeho nástroj nepřináší\nŠtěstí, věnoval se hře na piano a stal se výtečným učitelem.\nSložil více fantasií, variací atd. pro piano. -— Tyto dni provo-\nzovala se v chrámě sv. Jana v Turíně nová smuteční mše na\npamátku krále Alberta od maestra Ant. Creontiho. Creonti do-\nbyl si už svými komposicemi a jmenovitě svou operou čestného\njména a touto novou prací se jeste více proslavil. Nejzdarilejší\nčísla téhož requiem jsou: úvod, Recordare, první fuga, Damme\nJesu a Sanctus.\n\nV. D.\nZ Paříže. (Kantáta „Zpěv vítězný\" od Persuise.)\nK slavnosti Napoleonova dne bude se provozovati v míst-\nnostech Théátre kantata „Chant de victoire\" (Zpěv ví-\ntězný). Kantatu tu básnil na začátku tohoto století Baour Lor-\nmian a do hudby uvedli ji Persuis a Lesueur. Poprvé prove-\ndena byla dne 9. listopadu 1806. Persuis narodil se r. 1769,\nbyl r. 1793 solovým houslistou v operním orkestru, r. 1804\nučitelem zpěvu, r. 1810 kapelníkem, r. 1814 gener. ředitelem\nhudby, r. 1817 ředitelem opery a zemřel r. 1829. Kromě roz-\nličných na divadlech „Favart\" a „Feydeau\" provozovaných hu-\ndebních dramat složil pro operní divadlo „Leonidas\" (1799) a\n„Osvobozsný Jerusalem\" (1812). Společně s Lesueurem složil\noperu „Trojanův triumf\" a kantatu „Yitězný zpěv\" na počest\nJ. Maj. císaře a krále, a činů velké armády 1806. Mimo to\npochází kantata „Zasvěcení chrámu vítězství\" (1807) a hudba\nk rozličným balletům od něho. Pánové Nuitter, archivář pa-\nřížské opery a Julius Cohen objevili před nedávnem tu kterou\nkantatu a po 63 letech zavznola opět dne 15. srpna poprvé\nv divadle.\nZ Berlína. (Nová operetta „Cartouche\" (Kartuš) od J. Hoffmanna.)\nJak už známo, provozovala se na zdejším Wilhelmstádt-\nském divadle nová jednoaktová operetta „Cartouche\" (slova od\nFellechnera, budba od Jindř. Hofmanna) s nejrozhodnéjším vý-\nsledkem a mám za to, že se operetta ta stane repertoirní. Li-\nbretto, pohybujíc se v pestrých, překvapujících formách, vysta-\nčilo by samo o sobe k velmi pěkné veselohře bez hudby. Ná-\nzev „Cartouche\" poukazuje už k tomu, že obecenstvu nemá\nzbýti Času, aby se nudilo. V toto obratné zosnované pletivo\nvetkal skladatel, mladý zdejší to hudebník a oblíbený učitel,\nrozkošnou hudbu -— pravé to vyšívání hudebními perlami. Po-\ntkáváme se zde s melodicky-veselým talentem, z jehož žil se\npramení utesené a originální melodie; který vsak se vyhýbá\nopatrné ovsednelým kupletům a kankanadám ; slovem je to malá,\nvýtečná komická operetta ; žádné hospodské písniČkování.\nZ Bukarešti. (První národní opera „Hrdina Michael.\")\nRománské ministerstvo vybídlo kapelníka p. prof. Sulzera,\naby složil národní operu románskou. Prof. Sulzer vyhověl přání\ntomu, složiv národní tříaktovou operu „Hrdina Michael,\" která\nse v příští saisoně provozovat! bude.\nZe Lvova. (Requiem za J. Purkyně. — Qui pro quo.)\nNa počest zvěčnělého veleslavného učence, Jana Purkyně,\nuspořádali ve Lvove žijící Čechové dne 4. srpna zádušní služby\nboží v chrámu Páně při klášteře Dominikánském, kdež provo-\nzováno za spoluúcinkování Členů divadelního orkestru — ponej-\nvíce to bývalých žáků pražského konservatoria — a mnoho\nochotníků hudebních pěkné requiem od Ferd. Schuberta, pak\n„Libera\" a „Salvě regina\" od Pasného. Dle všeobecného u-\nznání dávno nedopadlo provedení hudby kostelní ve Lvově tak,\njak při této dojímavé slavnosti smuteční, za což děkovati sluší\ndovednému řízení p. Frodla, zpěvačkám: slečnám. Tellenové a\nZlobické, zpěvákům pp. Mullerovi, Wojnovskému, Hynku, Kon-\ncewiczi, jakož i houslistům pp. Bruckmannu, Kozlovskému,\ncelistovi p. Vollmanovi a jiným výtečníkům hudebním a zpě-\nvákům, jenž ochotně ku pro vožení byli přispěli. Ku konci sdě-\nlím Vám zajímavé qui pro quo, při němž se zajisté zasmejete.\nJistý šlechtic polský přišel nedávno k zdejšímu p. Karlu Fialo-\nlovi, kloboučníkovi, s prosbou, aby byl tak laskav a zkusil\npiano, kteréž zamýšlí koupiti ze skladu p. Smutného. Nadarmo\njal se p. Fiala vysvětlovati šlechtici, že není hudebníkem, aniž\nznatelem hudebního nástroje, upozorňuje jej na čestně známého\njmenovce svého, učitele hudby p. Josefa Fialu. Pan šlechtic\n„dobrodziej\" nemohl vsak pochopiti, aby p. Karel Fiala jakožto\nvýtečný kloboučník nebyl zároveň i onním věhlasným hudební-\nkem, a mrzut opustil sklad jeho s výčitkou — že přece i pro\nsebe i pro svou rodinu všecko u něho kupuje a že se tedy ne-\nnadál, že mu tuto malou službičku odmluví."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.5", "texte": "F. P.\nZ Nového Knína. (Requiem za J. Purkyně.)\nZpěváčky spolek „Šebor\" uspořádal dne 14. srpna slavné\nrekviem za zvěčnělého otce vědy, Jana Ev. Purkyni. Na po-\nzváni sesli se živnostenské sbory se smutečnými prapory a měst-\nské zastupitelstvo se svícemi. V prostřed kostela stál vkusně\nupravený katafalk s nápisem a trikolorou. Mši sv. četl v 8\ntíodin důst. pan farář Crha, ochrance spolku, s assistencí. Sbor\nprovedl zdařile řízen ředitelem p. Kinským rekviem od Vitáska\na ku konci zapěl dvě české modlitby a Salvě od Horáka. Vřelé\ndíky vzdáváme důst. p. faráři, ctihodnému p. P. Neumannovi,\nkatechetovi na staroměstském gymnasium, který zde návštěvou\ntéž p. faráři assistoval, váženým damám za darovanou trikoloru\na ctěnému zastupitelstvu a obecenstvu za hojné účastenství.\nPatnácte údů zúčastní se slavnosti M. Jana Ilusi v Praze.\nZe Soběslavi. (Koncert zpěv. spolku.)\nZpěváčky spolek Soběslavský „Petr Vok\" uspořádal dne\n$. srpna o 5. Hodině v sále „u zlatého slunce\" koncert k úceli\nzakoupení hudebních nástrojů. Návštěva byla přehojná, tak že\nveškeré místnosti byly až přeplněny. Hostí přespolních sešlo\nse velmi mnoho. Program obsahoval cisel ; všecka cisla\nbyla výborně provedena. Ouvertury „Nocleh v Granadě\" od\nKreutzera a „Dcera pluku\" od Donizetti-ho přednesl sbor hu-\ndební řízením p. H. Vacka výtečně a velmi precisně. Tato pro-\ndukce dokázala, že byla velmi pilně a výborně nastudována.\nNa mnohé učinila zvláště ouvertura „Nocleh v Granadě\" velmi\ntklivý dojem. Naše probuzení, sbor od L. Procházky a „Toť\nlásky hlas,\" sbor od Knahla. (tenor solo), přednesl spolek zpě-\nváčky ku všeobecné spokojenosti. Solo čísla 7. přednesl p. Aug.\nBřezina, předseda spolku, tak výborně, že hlučnou pochvalou\nbyl odměněn. Taktéž s bouřlivým potleskem přijat „Polonais\"\nod Vittmana, přednešený sborem zpěváckým a hudebnickým.\n„Zednická\", bas solo, přednesl pan Jan Suchomel, medik. Jeho\nčistý, zvučný hlas a výborný přednes uchvátil mocně obecen-\nstvo, které ho odměnilo nadšeným potleskem. „Pevec a pocest-\nný\" od Procha (tenor solo) s průvodem obligátního cella a pi-\nana, přednesl pan Raimund Vacek, učitel v Radenmě. Solo to\nje nesnadné a velmi choulostivěj avšak pan Vacek je zpevak\nobratný, pojalf ducha skladby náležitě a stlumocil pěvce vý-\ntečně. Bratr jeho p. Hynek Vacek doprovázel ho velmi zručně\nna cello. „Babička\", solový výstup pro dámu, přednesla slečna\nBarbora Preiningrova, a projevena jí veliká pochvala. „Koncertní\nPolonais\" od Macholického a „Czardaš\" od Patygoruše, pak\n„Czillaga\" (solo pro housle), přednesl p. Ant. Buzek. Housle\njeho mluvily takřka; zde počínaly si rozpustile a onde zase\nmužně a rázně, slovem znázornily ducha a karakter skladby.\nPan Buzek osvědčil techniku velikou a rozjařil hrou svou obe-\ncenstvo k bouřlivému potlesku. Transkripce na píseň: Kol sva-\ntého Vyšehradu, a Fantasie pro flétnu přednesl p. František\nVodrážka z Kardašovy Ěečice, ehvalně známý virtuos na flétnu.\nFlétna jeho umí tak jemně šepotat, umí zase tak zvučně a lí-\nbezně zpívat, že srdce radostí plesá. A tu řine se zase celá\nřada tonů celých a půlových z nástroje jeho jakoby o překot\na pojednou opět zastaví se proud, a pěje nástroj jeho píseň ná-\nTodní a ji již zase celé řady tonů ve variacích obletují. Tak\nto umí ta flétna Vodrážkova, a proto bylo obecenstvo hrou jeho\nv pravdě okouzleno, a mnohokráte po sobě byl p. Vodrážka\nhlučným potleskem a voláním odměněn. Tak ušlechtile zá-\nbavy a tak dokonalého provedení zajisté nikdo se ani nenadál\na proto veškeré obecenstvo s úplným uspokojením domů se na-\nvracelo. Kéž by jen tak pokračoval dále sbor hudební i pě-\nvecký. Máť velkou zásobu zpěvů i musikalií a sil výborných\nmu neschází. Nástroje smyčcové jsou obsazeny výborně, a pan\nAnt. Preis vyzná se velmi dobře na klarinet, p. Josef Buzek\nna flétně a p. učitel T. Kácel na basu. Majíc pak v Čele ře-\nditele výborného, pana Hynka Vacka, jenž miierád a velmi\nobětavě zařizuje a řídí vytrvale Časté cvičení, zkvétá proto u-\nmění hudebné u nás roztomile. A proto voláme panu H-\nVackovi a všem našim horlivým pěstitelům hudby a zpěvu:\n„Sláva a Na zdar!\"\n\nZ Nové Paky. (Oslava Faustýna Procházky.)\nV době prudkých bojů politických upravilo naše město\nslavnost na památku spisovatele českého, svého rodáka Fr. F.\nProcházky, a slavnost ta vzbudila v kraji i zemi takové úča-\nstenství, že na 20.000 lidu českého z blízka i daleka k ní se\ndostavilo. Bylo umluveno, aby ozdobování města při této pří-\nležitosti vůbec bylo prominuto, a peníze, které by na ně obrá-\nceny byly, aby věnovány byly založení nadaci Procházkově;\nnicméně nemohlo se Čacké obyvatelstvo zdržeti, a do posledního\ndomku okrášlilo svoje příbytky korouhvemi, květinami, zelením,\nsochami a obrazy výtečných mužův Českých dávných i nyněj-\nších, jakož i významnými hesly, z nichžto některá alespoň u-\nvádíme. Na domě pana Prausa: „Do Cis nehrajem!\", na domě\np. Radimského: „Netlač brachu, jest to marné!\" U pana Sádka:\n„Ať svět se sápe jako sup od svého práva neodstup!\" atd.\nSlavnost počala hned v sobotu dne 7. srpna večer valným prů-\nvodem pochodňovým, osvětlením města i vypálením ohňostroje.\nS jitrem ozvala se městem veselá hudba i střelba z moždířův.\nSokol novopacký s vlastní hudbou svou vycházel jednotlivým\nprůvodům vstříc, davy ve městě vítaly se hlučným pozdravo-\nváním, a tak panoval ve městě vyzdobeném život nejČilejší.\nPrůvod sám otevřen jest prvním oddělením banderií, v němžto\nbyli jezdci karlovŠtí, žďárští a vrchovinŠtí. Po nich následovali\nza hudbou s prapory Sokolové novobydžovský, králodvorský,\nkrálohradecký, hořický, jiČinský a deputace Sokola pražského,\npeckého, železnobrodského a Četa žacká majíc take svůj prapor.\nMezi spolky zpěváckými na prvním místě kráčely ženské spolky\nz Jičína a Jilemnice, velmi Četně zastoupeny, za nimi übíraly\nse pod nádhernými prapory spolkové zpěváČtí z Jilemnice, Ji-\nčína, Bělehradu (se svou hudbou), z Josefa, Turnova, Semil,\nKrálové Dvora; po té měšťanská beseda jičínská (s hudbou),\nokresní a obecní zastupitelstvo, hosté, hodnostáři, vládní komi-\nsař, slavnostní výbor s předsedou svým panem P. Beranem,\nSokol novopacký. Konec pak tvořily banderia z Chotče, Běle-\nhradu i Staré Paky a četní tisícové lidu městského i vesnického.\nZa zvuků hudby bral se průvod od radnice do chrámu při bý-\nvalém klášteře pavlánském, naplnil všecky prostory jeho a roz-\nložil se po vůkolí. ZpěváČtí spolkové, jmenovitě novopacký Hla-\nsoň při velkých službách božích, celebrovaných od místního\npana děkana s četnou assistencí, ChmelíČkovu mši Jerusalemskou\ns vložkami „Den Páně\" od Flotova i „Modlitbu\" od Zollnera\nprovedl velmi pěkně. Právě o 12. hodině vyšel průvod opět\nz chrámu, bral se pořádkem svrchu vypsaným na náměstí a to\nkolem obeŠed, vstoupil do ulice lomnické, pokud se tam mohl\nvejiti a rozestavil se blíže domku, v němžto se oslavenec byl\nnarodil. Domek jest nyní zděný, má dřevěnou lomenici a\nstřechu Šindelovou. Y průčelí ozdoben byl podobiznou F. Pro-\ncházky, a téměř pokryt zelením, mezi nimžto se nalézala pa-\nmětní deska, ještě zastřená. Za velebného ticha vystoupil na\nuchystané k tomu řeČniŠtě městský radní pan Housa i přivítal\nna místě ochuraveléko purkmistra shromáždění srdečnými slovy.\nNa to zapěli zpěváčtí spolkové velebnou hymnu: Hospodine\npomiluj ny. Po té p. P. Beran, jenžto si o celou slavnost nej-\nvetŠí zásluhy získal, výmluvně i nadšeně proslovil řeč slavnost-\nní, vylíčiv běh života oslavencova a Činnost jeho. Na desce,\nmezi touto řečí odhalené, nalézá se ozdobný nápis*. „Zde naro-\ndil se P. František Faustin Procházka 13. ledna 1749. Na\noslavu 1201etých narozenin 1869.\" Desku věnoval pan Sucharda.\nPřednešením „Chorálu národa českého\" dokončeno jest odhalení\ndesky. Průvod vrátil se na náměstí a tu se rozešel. V hostinci\npana Bergra zasedla valná čásť hostův přespolních, zejmena\ndam, ku společné hostině, při kteréžto vynešeny jsou přípitky\nna oslavu prvních buditelův národa, na zdar stíhané žurnalistiky"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.6", "texte": "české, jednomyslnosti celého národa aíd. K 5. hod. odpolední\nnaplnila se zahrada pana B. Fuchsa valným množstvím obe-\ncenstva mužského i ženského ku slavnostní produkci, jejížto\nhojný program vesměs byl proveden k úplnému uspokojení. Tu\npředčítány jsou telegrafické i písemní pozdravy, zaslané ku slav-\nnosti. Na konec rozdíleny jsou výhry z bazaru, zařízeného ve\nprospěch nadace Procházkovy. Taneční zábavou na střelnici\nukončil se utěšený památný den, čestný rovněž pro oslavence\njako pro nynější rodáky jeho.\n\nKronika zpěváckých spolků.\n* Zpěváčky spolek Krakonoš ve Vysokém uspořádá v ne-\nděli dne 22. srpna Besedu v sále u „Českého lva\". Program:\nOddělení I. Ouvertura „Turci v Itálii\" od G. Rossini-ho.\nDeklamace „Slze vlastenek\" od J. K. Tyla, předn. sl. M. Sy-\nrovátková. „Matce vlasti/' ctverozpěv pro ženské hlasy od\nA. Bergmanna, předn. sbor dívek. Uherské písně, koncert\npro housle od Ernsta, přednese pan Arnošt Krejc. Dvojzpěv\nz „Prodané nevěsty\" od Bedř. Smetany. Přednesou pp. Vod-\nsedálek a Urban. Milenko drahá, dohrou noc! Smíšený sbor\nod K. Bendla, přednese dívčí sbor a Krakonoš. Oddělení 11.\nOuvertura „Básník a sedlák\" od Suppé-ho. Klepny, komi-\ncký výjev od Javůrka, předn. pp. Vodsedalek, Polák a Voto-\nČek. „Les arpéges,\" koncert pro housle od Pruma, předn.\npan Arnošt Krejc. Pijácká, ctverozpěv od K. Bendla, předn.\nKrakonoš. Podomek, stydlivý ženich. Komický výjev před-\nnese pan N. Pijanovo dědictví, sbor se soly pro mužské\nhlasy s průvodem piana, od Jos. Bergmanna. Předn. Krakonoš.\nOddělení 111. Taneční zábava.\n* V Mladém Rousínové (na Moravě) zřizuje se péci páně\nŠpalinkovou Čtenářsko-zpěvácký spolek.\n* Slavnost svécení praporu zpěváckého spolku „Zerotín\"\nv městě Brandýse nad Orlicí dne 29. srpna 1869. Program:\nDopoledne. 1. Uvítání ctěných spolků zpěváckých a jiných\njednot, jakož i pánův hostův; 2. O deváté hodině průvod spol-\nkův a jednot z jednatelství pro nový prapor a návrat s ním k\nmístu obřadnímu na náměstí; 3. ŘeČ starosty spolku zpěvácké-\nho; 4, Píseň: Hospodine pomiluj ny; 5. Reč duchovního a cír-\nkevní obřady; 6. Zatloukání hřebův a zvednutí praporu mezi\nzpěvem a odevzdání jeho praporecníkovi; 7. Řec praporecnika\napo ní s hudbou a zpěvem svatého Václava; 8. Průvod do\nchrámu Páně k službám Božím. Odpoledne. 9. Po zkoušce\nk hudební akademii od všech spolkův zpevackycli o 2 hodinách\nvykonané, průvod z jednatelství o půl čtvrte do lázni; o 4 ho-\ndinách akademie, jejíž program uveřejní se později a zašle se\nvšem pozvaným spolkům zpěváckým. V akademii zúčastni se:\npaní Benevic-Miková a pánové Benevic a Kaván, jenž v řízeni\nsborů laskavě se uvázal. 10. Večer taneční zábava v lázni a při\nhojném účastenství iv hostinci „na Milence\". Za deštivého po-\nčasí se budou konati církevní obřady v městském chrámu Páně\na akademie uvnitř místností lázeňských. Vstupné do akademie\n20 kr. r. c., vstupné k taneční zábavě 60 kr. r. c. činí se\npřátelské vyzvání ku všem spolkům zpěváckým v Čechách i na\nMoravě, zvláště pak spolkům okolním, aby účastenstvím svým\ntéto slavnosti se nevzdalovali. Jednatelství spolku zpevácke-\nho „Zerotín\" v městě Brandýse nad Orlicí, dne 10. srpna 1869.\nJednatel: Emanuel Matějka. Předseda: J. Jeništa.\n* Ve Vranove (na Moravě) zřizuje se čtenářko-pěvecký\nspolek „Sušil.\"\n\nZprávy.\n\nNadšení, které zde věhlasná pěvkyně slč. Vítali svým\nčarokrásným zpěvem zbudila, uchvátilo jistého obdivovatele\nslavné pěvkyně k následujícím veršům na rozloučenou.\njyMMU\nalla gentile Gr. VTTLAJLI!\nGiunto ě il fatal momento\nPraga si copre di lutto,\nEssa va perdere tutto\nIdolo nostro in Te.\nSoffri, che nostri pensieri\nSequin' di patrii lidi\nE sino alle piramidi\nLe ořme del tuo piě.\nO quante volte e quante\nAccenti noti sentendo\nAnderemo ripetendo\nNostra VÍTALI do v' ě?\nCara quel dolce strale\nD'amor ci lascia in seno,\nDel Tuo ritorno almeno\nUn lampo, raggio di spe.\n\nČeské divadlo. Dne 11. srpna: První den štěstí, komická\nopera ve 3 jednáních (překlad od E. Zůngla)odAu-\nbera. Dne 15. srp. Lazzaroni Neapolští. lB. srpna\nPrvní den štěstí.\nAuberova svěží opera „První den štěstí,\" která se dá-\nvala dne 15. února 1868 poprvé v Paříži a dne 1. září L\nr. v Praze, tvořila v těchto desíti dnech velkou, část oper-\nního repertoiru. Nemajíce až dosud příležitost promluviti o\ntéto opeře, učiníme to nyní a podáme k lepšímu porozu-\nmění stručný obsah této opery. V lese mezi Madrasem a\nPondichéry rozložilo se táborem vojsko francouzské vede-\nním mladého důstojníka, jenž se nazývá Gaston deMaillepré.\nJe to dvorný a šlechetný muž s pudrovanou hlavou a hed-\nbávnými punčochami, jenž se zamiloval v Anglicku do\nmladé dámy, jmenem Heleny, která za časů příměří náho-\ndou do jeho táboru přivedena jest. Na neštěstí pro našeho\nhrdinu doprovází dívku tu její bratrovec Sir John Little-\npol, který ji má vbrzku pojmout za manželku. Angličané\nválci s Francouzi. Hned po vypršení příměří mají se zadr-\nžeti všechny Angličané co zajatí. Helena a John jsou tez\nmezi nimi. Gaston má odvést mladou dívku do paláce své-\nho strýce, který jest guvernérem nepřátelské province; a-\nvšak nemůže laskavost tu prokázati také Johnovi, neboť\nmusí jej, jak povinnost káže, zadržeti co zajatého. Helena\njsouc nad tím velmi rozhořčena počne nenávidět mladého\ndůstojníka, jenž ji zbožňuje. Od tohoto okamžiku zdá se\nübohého Gastona osud pronásledovati. Při jistém útoku, kde\nse vyznamenal neobyčejným hrdinstvím, upadne do zajetí\na dostane se náhodou ke guvernéru anglickému, jenž je\nstrýc Helenin. Avšak jeho roztomilé spůsoby, jeho dvorné"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.7", "texte": "chování a jeho výtečná povaha získají mu výhodu, že se s\nním velmi dobře nakládá. Dovoleno mu pohybovati se vol-\niič a jen čestným slovem je zavázán, by neuprchl. Ano,\nsám guvernér pozve ho k jisté slavnosti do svého domu.\nV okamžení, kde se mladý důstojník snaží, dobýti si přízně\nHeleniny, zmocní se neobyčejné rozčílení všech hostí; ne-\nboť roznesla se zpráva, že John Littlepol, jenž je v zajetí\nfrancouzském, obviněn byv ze špehounství, je k smrti od-\nsouzen. Jak mile se generál armády anglické dozví o tom-\nto odsouzení, usnese se na tom, že zajatý Gaston to také\nsmrtí zaplatí. Mladý důstojník neví ještě o tom ani slova,\načkoliv už každému z hostů to známo jest. Všichni ho\ntajně litují; muži tisknou mu ruce, dámy pohlížejí naň co\nnejlaskavěji a Helena sama, jejížto srdce proniknuto jest\nhlubokým soucitem a zároveň jemnou náklonností, chová se\nk němu po prvé přívětivěji. Nuže, to jest tedy první šťastný\nden pro zajatého! Konečně dozví se Gaston strašnou sku-\ntečnost. Rána je krutá a otřásá útrobami mladého muže.\nVida, že Helena ho miluje, nebojí se více smrti a očekává\nji se zmužilým srdcem. Leč jaký to obrat? John dostane\nse na svobodu, Gaston zůstane na živobytí a Helena, po-\nnechavši svému bratrovci dědictví, podá Gastonovi ruku.\nDěj této opery, jejíž název by vlastně měl zníti „První\nšťastný den\" je jak z celého obsahu vysvítá zajímavý a\npoutavý a od libretistů obratně zauzlen a zpracován. Mladá\nkněžna boha Indry ozářena jsouc orientální poesií a tančíc\nlehce u prostřed bajaderek vnuknula skladateli rozkošnou\na originální píseň, pravý to klenot partitury. Úvodní sbor\nvyjadřuje velmi trefně poklid, jemuž se vojínové oddávají.\nArie Djelmy vyznačujíc se naivností je vděkuplná. Ro-\nmance „Počkejme ještě\" jest jedna z nejlahodnejšich, kte-\nrou byl Auber složil. Arie Heleny k Djelmě je duchaplná\na veselá. K tomu se pojí rozkošné duetto mezi Helenou a\nGastonem a svěží i karakteristický sbor vojínů, kteří pro-\nzpěvují za příčinou povýšení Gastona jemu chválu. Neméně\nzajímavá je následující romance Gastonova. Druhý akt vy-\nniká ještě větší melodičností a živostí než první. Jmeno-\nvitě vyznačuje se úvodní sbor k slavnosti nádherou a při-\nměřeným výrazem. Píseň Heleny, jejížto koloraturní ara-\nbesky slouží pouze zevnější ozdobě, je humorem provanuta.\nDvojzpěv mezi Helenou a Gastonem chová v sobě mnohé\nvděky a finále působí úchvatně svými kontrasty. Třetí akt\nrovná se as prvnímu. Velmi líbezně působí zvláště ženský\nsbor za scénou, jemuž předchází krásný dvojzpěv Heleny\na Djelmy. Romance Gastonova přecházejíc až k výrazu bo-\nlestného pohnutí je velmi tklivá slovem, shrneme-li veškerá\nzdařilá čísla této opery, musíme se vyznati, že Auber sám\nsebe překonal, podsv hudební mu světu tak svěží,půvabné\na rozkošné dílo, z něhož vane bujarý duch a jež se skví\nušlechtilou, pikantní a karakteristickou instrumentací jakož\ni slovům úplně přiměřenými a významnými melodiemi. Pro-\nvedení mohlo být precisnější vina to kapelníkovy tak-\ntovky. Ze všech vynikla výtečně sleč. z Ehrenbergů (He-\nlena), která svěží hrou a výborným zpěvem obecenstvo u-\nchvátila. Chvalnou zmínku zasluhuje sl. Sákova (Djelma),\np. Grund, Sebesta atd. Mužský sbor držel se výborně. P.\nVýroční zkoušky chovanců pražské konservatoře hudby.\nOznámivše v jednom z předešlých Čísel stručně výsledek\ntěchto zkoušek, zmíníme se nyní o nich podrobněji. Přede-\nvším bylo nám to velmi nápadné, že se zkoušky z literních\npředmětů odbývaly pouze nemecícy; neboť už několik let\nsliboval ředitel p. Krejčí, že se změní vyučovací methoda\nv konservatoři a že tam mateřská řeč uvedena bude. Tak\nalespoň psal kdysi hudební referent „Národních listů*,\" a-\nvŠak bohužel p. ředitel Krejčí nedostál jak obyčejně slovu.\nJak známo přispívá zemský výbor 8000 zl. k potřebám\nzdejší konservatoře; z těchto 8000 zl. je zajisté 5500 zl.\nkteré pocházejí z daní českých obyvatelů a co se děje v\npražské konservatoři za tento značný příspěvek? Že se děti\nČeské za české peníze germanisují. To nesmí déle trvati. Co\nse hry žáků nižšího oddělení týče, držely se na mnoze\nvelmi statně, jmenovitě to platí u chovanců, kteří se učí\nklapkovému pozounku (prof. Smita); polnici a zpěvorohu\n(prof. Bláha); lesnici (prof. Janatka); hoboi (prof. Bauer);\nkontrabassu (prof. Hrabě) ; fagotu (prof. Gross) ; flétě (prof.\nBlodek); klarinetu (prof. Pisařovic) a houslím (prof. Bene-\nvic) ; toliko žáci prof. Hegenbarta neosvědčili na cello ta-\nkého pokroku, jaký jsme očekávali. Vinu toho nenesou\nvšak jinak nadaní žáci, nýbrž nepřiměřená ano chybná vy-\nučovací methoda učitele p. Hegenbarta. Všichni mají jakýsi\nškohrtavý aneb lépe řečeno Hegenbartovský tón, který se\nnikde a nikdy líbiti nebude, pak málo vyvinutý cit taktov-\nní, jemuž hleděl p. Hegenbart silným dupáním nohou jako\nnějaký starý kantor napomáhati a konečně jakousi nehoto-\nvost, která se u jednoho žáka jevila tím, že v hraní docela\nuvázl. Znamenitých úspěchů docílili u žáků svých p. prof.\nPisařovic a p. Benevic. Co jsme pověděli o žácích nižšího\noddělení, platí na mnoze i o vyšším. I zde osvědčili žáci\nprof. Benevice, Hraběte a Pisařovice, že jsou účastní vý-\ntečné vyučovací methody. K nejlepŠím houslistům téhož\nročníku náležejí : Jaromír Borovanský, Jan Gerstner, Ig.\nKalmus, A. Skalický, Kopecký Otakar, Jan Sluníčko, Ka-\nrel Schwarz, Florian Zajíc a Otakar Ševčík, kterýž po-\nslední obdržel prémium skládající se z dukátu; hráli ve-\nsměs koncertní kus s elegancí a jistotou ; z kontrabassistů\nvynikl K. Charvát, Pekárek M.a jmenovitě nadaný Ven-\ndelín Sládek, dadouce na jevo, že mají už v moci obrov-\nský ten nástroj ; klarinetisté Aug. Kořenský a Ad. Novák\nslavili svým krásným přednosem, nevšední technickou zruč-\nností a plným okrouhlým tónem triumf, závodíce o pal-\nmu vítězství. Chvalnou zmínku zasluhují kornisté Fr. Kar-\nbus, Josef Aubrecht, flétista Jaroslav Horyna, fagotista Kra-\ntochvíl, oboista R. Peters, H. Vellemin na zpěvoroh, a ko-\nnečně velmi nadějný Jindřich Korel, cellista, jenž odměněn\nbyl též premiem (1 dukát). Pan Korel učil se, jak se do-\nslýcháme, u p. Aloise Nerudy, cellisty českého divadla hře\nna cello a nabyl u něho krásného okrouhlého tónu, jejž i\npod nynějším svým učitelem Hegenbartem podržel. Věští-\nme p. Korelovi bude-li pilně studovati, krásnou budoucnost.\nCo do nauky o harmonii, nedali žáci p. ředitele Ki*ejčího\nnižšího oddělení v ni velkou sběhlost na jevo a p. ředitel\nbyl nucen jim ustavičně napomáhati; to též platilo u žáků\nvyššího oddělení. I ti neosvědčili velkou zručnost v kon-\ntrapunktu; důkaz to, že pan ředitel Krejčí není žádným\nvelkým pedagogem. (Dokončení.)\nVýroční zkoušky choanncův hudebního ústavu p.\nJana Starého, které se odbývaly dne 25., 26. a 27. Lipna v\nsále konviktském, podaly patrný důkaz o praktické na mno-\nholeté zkušenosti spočívající methodě vyučovací p. ředitele,\njenž všemožně o to pečuje, aby ústav jeho rozkvetl a aby\npověst, z níž se už nyní těší, vždy více a více rozšířil. Bo-\nhatý program obsahoval mimo jiné skladby též komposice na-\nšich domácích skladatelů, n. p. V. Kuhe* V. Graf a, H. Selin-\nga, J. Lówa a J. Veita atd. jakož i tria pro piano, housle\na cello od Thieriota, L.v. Beethovena, dua pro piano a hou-\nsle od Beriota a Thalberga, pak Mendelssohna. Veškeří žáci\ndrželi se statečně osvědčivše pružnost v úhozu, značnou tech-\nnickou sběhlost, dobré ponětí skladeb a vkusný, přiměřený\npřednos. Z ženských chovanců dlužno jmenovati slč. Marii\nPoláčkovou, která Meyerbeerův pochod z „Proroka\" rázně a\nplynně provedla. Taktéž zasluhuje chvalnou zmínku slč. Hen-\nrietta Kotkova, která se vyznačila obratným provedením „Za-\nstaveníčka\" od J. Hummla. Slč. M. Cífkova zahrála vkusně\na zdařile „Zpěv ptáčků\" od S. Smitha a slč. Betty Vinařova"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18690820-01.1.8", "texte": "osvědčila pěkným přednosem Špindlerovy Idylly značný hu-\ndební talent a slč. Mat. Horákova přednesla Lowovo „Zasta-\nveníčko\" s přiměřeným výrazem. Z mužských chovanců vy-\nznamenal se jmenovitě p. Tom Kollmann obratným provedením\nRuské písně od L. Smitha, pak p. K. Strnad, K Zvěřina atd.\nNejzajímanější však byly koncertní produkce dne 25. červen-\nce, kde jsme několik velmi talentních žákyň seznali. Takn.\npř. hrála slč. Anna Kostkova s ředitelem orkestru p.Hřímalým\nbrilantní duo pro piano a housle od Beriotas velkou bravourou\na precicí a byla hlučnou pochvalou odměněna, Slč Karolina\nBambergrova provedla koncertní piecu „Touha na moři\" od\n\"Willmerse velmi vkusně a významně. Slč. Marie Slánská o-\nsvědčila provedením Henseltových koncertních variací op. 1.\na slč. Hedvika Bukvičkova přednesem Lisztova pochodu značnou\ntechnickou sběhlost. Nevšední hudební nadání dala však na\njevo slč. Jaroslava Blahutova, která se promyšleným předno-\nsem Seelingovy Loreley manifestovala co nadějná virtuoska\nna piano. Její úhoz je velmi pružný, její technika velmi znač-\nná, její přednos svědčí o hlubším pojmutí skladeb. To vše\nse objevilo ve velkém duu od Thalberga a Beriota, jejž byla\nsl. Blahutova s p. Hřímalým provedla. Nevíme věru, komu\nbychom z obou palmu přisoudili: klonila se vždy k tomu, kdo\nprávě hrál solová koncertní místa. Výsledek zkoušek byl věru\nvelmi příznivý, ano i skvělý a lze s jistotou předzvídati, že\nčinnému a bedlivému p. řediteli Starému se dostane ještě větší\npřízně a účastenstní obecenstva než až dosud, neboť úspěchy\nžákův mluvily zde jasněji než veškeré vychvalování v časo-\npisech. v\n* Pan Karel Sebor dokončil právě druhé jednání nej-\nnovější opery „Blanka,\" k nížto mu chvalně známý Edv.\nRuffer text byl napsal.\n* Slč. Eleonora z Ehrenbergů věnovala svůj značný ho-\nnorář za provedení partie Heleny v Auberově opeře „První\nden štěstí,\" která se dávala tyto dny ve prospěch výtečného\nnašeho sboru, dámám od sboru, aby tím zvětšila příjem je-\njich, Sláva šlechetné naši umělkyni!\n* Slč. Malingrova, Horvátka a dvorní pěvkyně v Mni-\nchově slavila dne 16. srpna sňatek svůj v Mnichově.\n* Paní Ress-Blazková zpívá nyní pohostinsku s rozhod-\nným úspěchem v Lipsku. Dne 6. srpna vystoupila ve své oblí-\nbené partii co Leonora ve „Fideliu\" a uchvátila tamější obe-\ncenstvo krásným svým hlasem a trefnou, psych ologicky-pravdi-\nvou hrou. Dopisovatel „Leipziger Musikzeitung\" píše o ní jak\nnásleduje: „Vrcholu své dramatické akce a pěveckého výkonu\ndosáhla pí. Blažková v scéně žalářní. Hluboce dojímavý a až\nk pláči pohnutlivý byl moment, kde podává chleba svému na\nsmrt hladem umořenému manželi. Když pak se objeví ďábelský\nPizzaro a tasí ocel, tu stala se z milované ženy rekyne ase\nstrasné hrozivým výkřikem: „Dřív usmrť jeho choť!\" dosáhla\nonoho účinku, jenž zdrcuje i nejmstivejsího padoucha.\"\n* Fr. Steger, slavný tenorista, uzavřel smlouvu s ředitel-\nstvem divadla San Carlo v Lisabone a bude tam v příští sai-\nsoně zpívá ti.\n* SIČ. Teresa Stolzova zpívá nyní s neslýchaným úspě-\nchem ve Vicenze.\n* Slč. Emma Vizjdkova slavila ve Vidému (Udine) co\nMarkétka v Gounodově „Faustu\" triumf, byvši od četného obe-\ncenstva hlučné pochvalou vyznamenána.\n* Leop. Jansa, slovútný virtuos na housle a skladatel,\njenž před nedávnem byl amnestován, přibyl dne 10. srpna t. r.\nz Londýna do Vidné, aby se osobné podékoval J. M. císaři\nFrantišku za propůjčenou mu pensi.\n* Pan Jan Antoš\\ absolvovaný žák varhanické školy a\njeden z nejvýteČnějsích varhaníků pražských, zemřel v nedéli\ndne 15. srpna v nemocnici. Při pohřebním průvodu zúčastnili se\nmnohé hudební notability.\n* Hudební průvodce od E. Meliše, jenž obsahuje seznam\na bydliště všech pražských hudebníků, kapelníků, spolků hu-\ndebních; pak slovanských zpeváckých spolků, vojenských ka-\npelníků atd., vysel právé tyto dni a lze ho dostati u vydava-\n* Sic. Karolina Macosova vydala nákladem Jana Schind-\nlera v Praze novou koncertní fantasii na České národní písně\npod názvem: Chanson de la patrie, fantaisie de concert sur\ndes airs bohemes, v níž vetkány jsou písné: Růže tetínská\nAndulko Horo, horo vysoká jsi Kde domov můj, aku\nkonci Haydnova hymna. Ponechávajíce si úsudek k některému\nz příštích Čísel, upozorňujeme skladatelku na hrubou chybu,\nkteré se byla na tituli dopustila, píšíc: airs bohěmiennes (což\nznamená: nápěvy cikánské) místo air bohemes (nápěvy České),\nZe tomu tak, o tom se může v každém francouzském slovníku\npřesvědčit.\n* Pan Václav Stanek, virtuos na harfu a Člen orkestru\nČeského divadla, vydal právě u bratří Schottů v MohuČi kon-\ncertantní duo na motivy opery „Trovatore\", které slavnému\nvirtuosu na harfu, p. Oberthiiru v Londýně věnoval.\n\nListárna.\nSl. zp. sp. v S. Vašákův „Zpěv a ples,\" jenž byl skonfisko-\nván, můžeme Vám za 1 zl. 30 kr. opatřiti. Pu J. L\nv P. Nápravníkovy žertovné sbory možná ještě dostati,\navšak pospište si."}]}