{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_sha256": "af4a37ec6def596fcd23b5317a5764a3a3201f375dca99f567f5ef362347893a", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/01/03_01/bmtnabd_1874-01-03_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1208, "texte": "Památné dni hudební.\n\n1. ledna 1800 nar. V. E. Horák, sklad. č. -- ve Mšeně.\n„ „ 1858 I. prov. Moniuszkovy „Halky\" ve Varšavě.\n• „ „ 1860 f Ludv. Ricci, vl. sklad. op. v Praze (v bláznici).\n„ ~ 1870 J. A. Léfebure-Weiy, sklad, a varii. -- v Paříži.\n2. „ 1813 I. pror. Wagnerovy opery „Der fliegende Hcllánder\" v Drá-\nždanech.\n„ „ 1847 nar. dr. fil. Otokar Hostinský, spis. liud. v Martinovsi.\n3. ~ 1710 nar. Giov. Battista Pergolese slov. sklad. vl. v Jesi.\n~ „ 1806 nar. Jindřiška Sonntagova, slov. zpěv. v Koblenci.\n„ ~ 1866 f Moric Hauptmann, sklad, a theor. bud. v Lipsku,\n~ 1820 t P. Bohaboj Jan V. Dlabač, zaslouž. spisov. bud.\n„ „ 1868 I. provoz. Bendlovy opery „Leila\" v Praze.\n5. ~ 1862 I. prov. Smetanových,symf. skladeb „Richard III.\" a „Valdstýn\"\nv Praze.\n~ ~ 1865 i. provoz. Smetanovy zpěvohry „Braniboři v Cechách\"\nv Praze.\n6. „ 1838 nar. Max Bruch, sklad. něm. v Kolíně n. R.\n7. ~ 1810 f Jos. Lipavský, pian. a sklad. —ve Vídnř.\n„ ~ 1812 nar. Zikm. Thalberg, pian. a sklad. v Ženevě.\n8. ~ 1713 f v Arcangeio Corelli, nejslovut. houslista svého věku\nv Římě.\n„ ~ 1830 nar. Hanuš Z Biilovu, pian. a sklad. v Drážďanech.\n~ ~ 1869 I. provoz. Nápravníkovy ruské opery „NižegorodCi\" , v Petro-\nhradě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.1.1", "titre_corps": "1. ledna 1800 nar. V. E. Horák, sklad. č. -- ve Mšeně.", "titre_sommaire": "1. ledna 1800 nar. V. E. Horák, sklad. č. -- ve Mšeně.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1208, "texte": "1. ledna 1800 nar. V. E. Horák, sklad. č. -- ve Mšeně.\n„ „ 1858 I. prov. Moniuszkovy „Halky\" ve Varšavě.\n• „ „ 1860 f Ludv. Ricci, vl. sklad. op. v Praze (v bláznici).\n„ ~ 1870 J. A. Léfebure-Weiy, sklad, a varii. -- v Paříži.\n2. „ 1813 I. pror. Wagnerovy opery „Der fliegende Hcllánder\" v Drá-\nždanech.\n„ „ 1847 nar. dr. fil. Otokar Hostinský, spis. liud. v Martinovsi.\n3. ~ 1710 nar. Giov. Battista Pergolese slov. sklad. vl. v Jesi.\n~ „ 1806 nar. Jindřiška Sonntagova, slov. zpěv. v Koblenci.\n„ ~ 1866 f Moric Hauptmann, sklad, a theor. bud. v Lipsku,\n~ 1820 t P. Bohaboj Jan V. Dlabač, zaslouž. spisov. bud.\n„ „ 1868 I. provoz. Bendlovy opery „Leila\" v Praze.\n5. ~ 1862 I. prov. Smetanových,symf. skladeb „Richard III.\" a „Valdstýn\"\nv Praze.\n~ ~ 1865 i. provoz. Smetanovy zpěvohry „Braniboři v Cechách\"\nv Praze.\n6. „ 1838 nar. Max Bruch, sklad. něm. v Kolíně n. R.\n7. ~ 1810 f Jos. Lipavský, pian. a sklad. —ve Vídnř.\n„ ~ 1812 nar. Zikm. Thalberg, pian. a sklad. v Ženevě.\n8. ~ 1713 f v Arcangeio Corelli, nejslovut. houslista svého věku\nv Římě.\n„ ~ 1830 nar. Hanuš Z Biilovu, pian. a sklad. v Drážďanech.\n~ ~ 1869 I. provoz. Nápravníkovy ruské opery „NižegorodCi\" , v Petro-\nhradě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "3", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.2", "titre_corps": "O vývinu písně národní a jejím významu.", "titre_sommaire": "O vývinu písně národní a jejím významu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.1", "debut_caractere": 1210, "fin_caractere_exclue": 3996, "texte": "O vývinu písně národní a jejím\nvýznamu.\nPíseň národní jest podobna polní květince, jež\nnáhle tu za libéhj) rána stojí v něžné lahodé a pro-\nstotě své před okem naším v rozkvětu, aniž by kdo\noní pověděti uměl,.čí ruka ji zasadila, kdo ji vypě-\nstoval? . * . v#n\".\n„Národní píseň jest skvosfňou perlou hudebního\ngenia národův\", volá jiný, „ona jest nevy važitelným po-\nkladem po otcích zděděným a nevyčerpatelným zdro-\njem mohutného ducha národního atd.\" takových a\npodobných výrokův řine se množství velké nejen z úst\nnadšených laikův a diletantův, nýbrž i často z úst\nmnohých umělcův a dokonalých znalcův i horlivých\n\"sběratelův písní národních. Odkud pojednou to nad-\nšené zbožňování polních těch chudobek, jichž sobě\ndříve oko umělce jenom jako z vzácné milosti vší-\nmalo ?\nDoba naše oblekla píseň národní v skvostný šat\nmoderní harmoňisace a uvedla ji z jizby venkovské\nv nádherný salon, ba ještě více: doba naše nutí pro-\nsté to kvítko polní, aby vstoupilo na půdu hudby\ndramatické a zde aby sloužilo co základní kámen nád-\nherné budově moderního dramatu hudebního. Skvělá\nto věru kariéra, však nikoliv nápadná: neboť již\nděcko ssálo milé ty tony z úst matčiných a záhy\nvtisklo je v paměti srdce své, jinoch pěl je s myslí\nnadšenou v kruhu milených přátel, tak že srostly ony\npísně s nejblaženějšími momenty života našeho v jedno.\nJimi oživí se povždy nejdražší upomínky; proto i šedý\nkmet lne k nim láskou nezměněnou písně ty jsou\nmu pokladem nad vše milým, jehož cena zdá se inu\nbýti nezměrnou. Zda-li se však již proto hodí ly-\nrický živel prostinké písně národní za základní\nkámen k hudbě dramatické, toť ovšem otázkou\npovážlivou!\nU nás zvláště v době poslednější mnohá tuhá\ndebata jest svedena o důležitosti a významu písně\nnárodní pro vývin specielně „české\" hudby; mnohé\njest tu pověděno slovo závažné, mnohý tu návrh\npraktický jest učiněn, celkem však zůstala posud celá\nta otázka, „jakým spůsobem a pokud by se použiti\ndalo národní písně co staviva ku opeře české\" otáz-\nkou otevřenou, o níž musí býti tak dlouho pojedná-\nváno, až rozluštěna bude dokonale. Jest to otázka,\njak říkáme, palčivá, choulostivá a proto nesmí nám\nbýti divno, proč se mnozí důkladnějšímu o ní pro-\nmluvení tak rádi vyhýbají, odbývajíce vše jen poho-\ndlnou frází: „dělání hudby na základě písní národ-\nních\". Poměr písně národní k moderní hudbě umě-\nlecké především musí býti každému jasným, abychom\nsi pevně toho vědomi byli, k jakému cíli vše naše\nsnažení spěje; a kdo to myslí s uměním domácím\npoctivé a upřímně, zajisté se lekati nebude všech mož-\nných konsekvencí, jež nám vyplynou z bádání o věci té.\nPředevším zdá se nám to býti poněkud jedno-\nstranným stanoviskem, pakliže někdo hledati chce\nveškerou spásu hudby české jedině v.národní písni\nnaší. Kdož nám za to ručí, že melodie ty národní"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4068, "texte": "skladají se z čistě českých elementův? Jako jinde,\ntak iv oboru tomto panuje neustálý boj mezi tím,\nco povstává a tím, co hyne; melodie jednotlivé pře-\ncházejí s úžasnou rychlostí od jednoho národa k dru-\nhému, co novinky jsou všude s náručí otevřenou při-\njaty a po nějakou dobu jsou v oblibě; jakmile však\npřijde něco nového, zaujme to mysle všech a vytlačí\nstarší melodie, jež pak poznenáhlu klesnouti musely\nv zapomenutí. Nebylo tu nikoho v starých dobách,\nkdo by je zaznamenával co odkaz milý potomstvu;\nsběratelé národních písní českých*) vynořili se až v době\nnaší, zaznamenali tudíž písně, jež národ zpívá v tomto\nstoletí. Jakých tu bouří přehnalo se však přes če-\nskou zem oď dob Zábojových, jaké tu nesčíslné množ-\nství rozličnýchv elementův vlivem svým působilo na\nhudební vkus Čechův! Vždyť nejsme obražení žádnou\nčínskou zdí proti sousedům svým a že naše nynější\nnárodní písně nepovstaly všecky na luzích českých,\nže mnohé z nich valné na sobě nesou stopy cizoty,\ndá se doklady notovými dokázati.\nPředevším jedná se o to, abychom se dozvěděli,\nkdy a jak vyvinula se píseň národní; myslím totiž\nnárodní píseň všech Slovanův. Pro snadnější přehled\nchci stopovati nejprvé vývin národní písně u Slova-\nnův západních, zejména Čechův; načež obrátím\nse ku Slovanům východním, zejména Velkorusům.\nZ dějepisné té přehlídky doufám, že nám pak otázka\nnárodní písně bude srozumitelnější, tu doufám, že\ns větší jistotou budeme moci o tom rozhodnouti, po-\nkud as hodí se píseň národní co stavivo pro domácí\ndrama hudební.\nVšecka umění beřou svůj počátek z náboženství:\nstavitelství, skulptura, malířství, básnictví i hudba.\nV zasvěcených bohům hájích i prostorách chrámových\nbyly zvuky posvátných písní povždy prostředníkem mezi\nčlověkem a božstvím. Národ veškerý bral na s.av-\nnostech těch podílu, naslouchal zpěvu kněží, pěl\ns sebou a tak zajisté záhy jisté pevné melodie za-\nznívaly v celém národě v dobách pohanských. Jakou\nasi formou se honosily melodie ty, nelze ovšem po-\nvěděti, nezachovalo! se nám z oněch dob praničeho.\nVšechna mínění oněch, jež zabývali se bádáním o vý-\nvinu hudby u rozličných národův, shodují se v tom,\nže především slovanští kmenové a mezi nimi jme-\nnovitě Čechové, Bulhaři a Rusové ode dávna obzvláštní\nnáklonnost a schopnost jevili a dosud jeví ku umění\nhudebnímu, ano že znamenitý u nich smysl se jeví\nnejen pro melodii, nýbrž i pro harmonické kombinace.\nNaopak o Němcích se dějiny v ohledu tomto velmi\nnepříznivě zmiňují. „Surovost jich neustálou žízní vy-\nprahlého hrdla\", praví životopisec papeže Řehoře\nVelkého o Němcích, „vydává zvuky ze sebe, hrčící\njako vůz břemenem obtížený, jenž po kostrbaté jede\ncestě.\" Že a starých Slovanův a zejména u Čechův\nzpěv velmi byl pěstován a že jich improvisatorové,\nkteří vždy zpěv svůj na varitu (lyře) provázeli, velké\npožívali vážnosti, to dosvědčí nám staré kroniky ne-\njen domácích, nýbrž i cizích spisovatelův.\nDle zprávy, již nám Theofylakt o slovanských\nposlancích k Avarům sděluje, byl zpěv, hudba a\ntanec nejmilejším zaměstnáním pohanských Slova-\nnův, odkudž pochází též stálé epitheton latinských\nspisovatelův středověkých: „Slavus saltans\" (srovnej\nŠafáříkovy Starožitnosti).\nŽe hudba na slušném stupni dokonalosti jme-\nnovitě u starých Čechův stála, to jasně vysvítá z ru-\nkopisu Královédvorského i Zelenohorského. Na varitu,\nmnohostranném, národním to nástroji staročeském,\npěvci hrdinných zpěvů (podobni řeckým rhapsodům)\nmistrovsky si počínali a mnozí z nich co autodidakti\ndosáhli na nástroji tom znamenitého stupně virtuosity,\na proto nebude se to zdáti nelogickým, pakliže\načkoli to positivně tvrditi nelze přede vyřknu\naspoň domnění' to, že starým Slovanům i bytost\nharmonická v hudbě právě tak cizým zjevem ne-\nbyla. Ostatně jest to pouhá domněnka, která má pro\nnás tím méně váhy, poněvadž naše nynější národní\n\n*) Německé národní písně byly v tom ohledu šťastnějšími:\nK nej starší ni sbírkám těchto písní náleží ona,'jež\npřidána jest k hudebnímu kompendiu učebnímu od H. d e\nZeelandia (v prvé polovici 15 st.), o čemž přesvědčiti\nse možno v pražské bibliotéce universitní."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2104, "texte": "české písné ani od pohanských těch pěvcův ani od\nvýtečných těch mistrův na varitu se odvoditi nedají.\nSpíše myslím, že dlužno hledati jich původ v sta-\nrokřesťanský ch zpěvích a hymnách.\nY prvních stoletích křesťanských bralo umění\nhudební při službách božích podílu jen z příčin ze-\nvnějších a nikoliv že by to vlastní podstata křesťan-\nství vyžadovala. Živel křesťanský musel se duchu ná-\nrodnímu přispůsobiti dle okamžité potřeby, podle\ntoho, v kterém národě se chtěl rozšířiti a upevniti.\nTak zajisté vzat jest z počátku ohled na řeckou, řím-\nskou i hebrejskou hudbu a sice nejen proto, aby lid,\njenž zvyklý byl na staré ty melodie, spíše přilnul\nk novému učení, nýbrž i hlavně proto, poněvadž tu\njiných písní po ruce nebylo. Později ovšem, když bi-\nskup nemusel ohled bráti na potřeby národní, nýbrž\ncírkev sama dle církevních potřeb podíl hudby\npři službách božích určovala, povznesl sé zpěv ku\nzvláštnímu umění církevnímu. Hlavní základ k tomu\npoložil papež Řehoř Velký (f 604) tím. že sebrati\ndal nejlepší z dosaváde užívaných melodií a zavedl\npo celém tehdá křesťanstvu zpěv chorální, jenž\nopíral se o zvláštní pevně ustanovené tóniny církevní.\nChorál gregorianský stal se tak posvátným v hudbě\ncírkevní jako bible.\nŽe chorál gregorianský proto znamenitého měl\nvlivu na dosavadní hudbu českou při zavedení kře-\nsťanství v Čechách, to leží na bíledni. Před tím však\ni řecký živel zajisté zanechal tu značných po sobě\nstop; neboť Cyrill a Metoděj,, apoštolově slovanští,\nzajisté učili pohanské Moravany a Čechy nábožným\nzpěvům církve řecké, tekst slovanský jim podloživše.\nPři službách božích kněz i lid shromážděný pěl vždy\njazykem slovanským, čímž se stalo, že nápěvy ty\npřešly takřka v krev věřících a hojnou podávaly látku\nk novým melodickým tvarům. Až později, když pa-\npežové proti mši, zpívané v řeči slovanské, horliti\npočali a z Německa sem kněží jsou povoláni, počaly\nslužby boží dle římského ritu v řeči latinské a tu\njak se samo sebou rozumí, zaveden v chrámy české\nchorál gregorianský. Po dřívějších národních melo-\ndiích pohanských Čechův v té době žádné památky\nnezůstalo. (Pokrač.ý"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "2", "page_fin": "4", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.3", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.2", "debut_caractere": 4070, "fin_caractere_exclue": 6214, "texte": "FEUILLETON.\n\nZe zašlých dnů.\n(Vzpomínky ze života Bedřicha Chopina).\nZa listopadového rána roku 1825 bylo ve Vilanově v zámku\nhraběnky Potocké neobyčejně živo; co chvíli chodil sluha ve\nsváteční livreji ke vratům a pohlížel pátravým zrakem do dálky\npo silnici od Varšavy vedoucí; čas od času odhrnuly se zá-\nclony oken na silnici jdoucích a hraběnka, krásná, mladá dáma,\npohlížela směrem k Varšavě, čekali hosta, dle příprav a\nočekávání milého, vzácného hosta.\nKonečně!\" zvolal netrpělivý sluha, vida z dálí letéti saně\na slyše veselé zvuky rolniček, „konečné mohu do tepla!\" a již\nběžel, aby paní hraběnce přinesl blahou zvěst, že jeho Jas-\nnost kníže Radziwill přijíždí a sotva dořekl poslední slova,\njiž vjížděly skvostné saně do dvora.\nKníže Antonín Radziwill, pobyv několik dní ve Varšavě,\nslíbil návštěvu hraběnce a tato uspořádala na počest vzácného\nsvého hosta zábavu ve Vilauové, sezvavši šlechtu okolní; ne-\ndlouho po knížeti Radziwillovi přijela knéžna Czetwertynská\nse svým synem, hochem as 15 letým a spolužákem jeho téhož\nstáří a brzy i jiní hosté, vesměs přátelé hraběnky a ctitelé\nspanilomyslného Radziwilla,\nV rozkošném rozmaru a při živé rozmluvě končila se ve-\nčeře; hraběnka Potocká, významně pohlédnouc na krásnou\nplet a mladé pány, ptá se kněžny Czetwertynské: „Kde pak\nvězí náš Bedřich, v pokoji syna tvého ho není?\"\n„Jak pak můžeš si jen pomysliti, má drahá že by Chopin\nmyslel na večeři v hradě, v kterém zemřel Sobieski? Sotva\nvyskočil ze saní, již běžel na taras hradní a od té doby již\nho nebylo k spatření!\"\n„Váš schovanec, milostivá kněžno, šel tedy mou drahou,\"\nřekl Radziwill, „i já před chvílí snil jsem, procházeje se po\ntarase, o velkém bohatýru našem i kmitl se okolo mne hezký\nhošík, toť snad hrdina, který si dobyl lásky našich dám? kdo\njest, prosím, ten šťastný?\"\n„Genius hudby, hoch 15-letý, spolužák syna mého Boryse,\nku kterému se připoutal s celou duší,\" odvětila kněžna. „Srdce\njeho bije pro vlast a přátele. Podívám se \"\nNáhlý výkřik knížete přerušil slova její. „Račte odpustit,\nkněžno, právě jsem spozoroval, že jsem ztratil drahý klenot,\npohřešuju medalion s podobiznou svého dítěte, jejž jsem na"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.3", "debut_caractere": 3915, "fin_caractere_exclue": 6226, "texte": "šňůrce měl zavěšený; a dnes jsou její jmeniny, mé Elišky,\ndnes je sv. Alžběty!\"\nOkamžitě hledáno po všech místech, kníže znepokojen a\nbledý vzdálil se do svých pokojů, sloužící vraceli se s rozpa-\nčitou tváří, marně hledali, podobizna jakoby se byla propadla.\nBylo po zábavě. Hosté sestupovali se a tajně si šeptali; obava\nneštěstí jako vání chladného větru pronikla ke všem. Jak se tu\nbavit a neurazit knížete? Nešťastná náhoda! kolik mladých\nsrdcí nepokojně bilo vzpomněním na tanec, kolik milostných\nplánů zničeno, ukrutná příhoda!\nY tom náhle otevrou se dveře a hezký hoch as 15-letý\nvstoupí do salonu; štíhlou postavu jeho kryl jednoduchý oděv,\njenom útlé tvářičky zdobil růměnec, velké výrazné oči zářily\nplamenem.\n„Na tarase Sobieského našel jsem tento medalion,\" řekl\nk hraběnce, „jen račte pohledět, toť obraz anděla!\" Stiskl péro\na z pod zlatého víčka objevila se hlavinka půvabného děvčátka.\n„Jaké to štěstí!\" To podobizna Elišky Radziwiliowny! Jdi,\nBedřichu, dones ten klenot knížeti\" zvolala radostně hraběnka.\nHoch se zarazil, zbledl, ještě jednou se podíval na obraz\nanděla a vložil jej pak v ruce kněžny právě přišlé: „Já ne-\nchci díků, račte, prosím, sama knížeti odevzdati klenot jeho.\"\nHosté, dozvěděvše se o šťastném nálezu, obklopili nálezce\na v triumfu vedli jej k pianu; nešťastná překážka byla od-\na volno bylo zase oddati se zábavě. Mužů hlasy,\nplanoucí oči dám prosily, Chopin hrál. Hlučné mazury, maje-\nstátné polonezy, teskné valčíky rodily se v hlavě jeho, snivým\nzrakem hleděl hoch na tanečníky I\n„Toť jiskry se sypou z prstů jeho!\" „Běda, až plameny\nsrdce jeho uchvátí, pak nikdo neuhasí toho požáru.\" Tak se\nmluvilo.\nY takovýchto zábavách zrodily se ony tance Chopinovy,\ntehdy povstávaly perly hudební vesměs velebené, jež uchvaco-\nvaly každého. Co tu také milostných tužeb vykvetlo a uvadlo\nv duši umělcově podobně jak ty nejkrásnější zjevy života:\njaro a láska.\nTéhož večera dlel bez ustání při pianě kníže Radziwilí\noči maje upjaté na prsty hrajícího hocha, v němž seznal ne'\nvšední talent; s netajenou radostí patřila kněžna Czetwertyn\nská v zradostněnou tvář schovance svého, když s knížetem roz -\nmlouval teprv druhý den dozvěděla se obsah rozmluvy, do-\nzvěděla se, jak se kníže odměnil šťastnému nálezci drahocen—\nného klenotu: na útraty jeho měl se mladý hudebník vzdělá-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.4", "debut_caractere": 4829, "fin_caractere_exclue": 7435, "texte": "vati na konservatoři Varšavské a svěřen býti vedení znameni-\ntého Elsnera.\nV den odjezdu vzácného hosta hrál Chopin v saloně kněžny\nCzetwertynské; přátelé nepozorováni ve vedlejším pokoji po-\nslouchali, nikdy totiž Chopin ve společnosti nedal se uprosit\naby hrál, leda do tance. J. Radziwill zasedl k pianu a hrál\nvyňatky z „Fausta\", výtvoru svého, jehož nejhlavnější rysy\njiž tkvěly v umělecké duši jeho.\n„Uvidíš Francii i Vlachy a pak odpočineš si u mne v Ber-\nlíně\", pravil kníže k snivému hochu, „doufám, až se vrátíš,\nuslyšíš již celé dílo. Ruku na to, že přijdeš 1\" Drobná ručka\nhocha spočinula ve dlani muže.\n„A uvidím také mladého andílka\" ? řekl hoch nesměle.\n„Bezpochyby, pak bude ona již větším andělem\" od-\npověděl kníže s úsměvem.\n„Dovolte mně ještě jednou se podívat na podobiznu\" 1\n„Nu zde jest\"! Radziwill vyňal medalion a hoch dlouho\nhleděl v andělskou tvář děvinkv.\n„My se s Elizou velmi milujeme\" řekl kníže dojat, „ne-\nmohli bychom ani žiti bez sebe! Nechť jí Bůh žehná\"!\nII.\nSedm let později hrál Bedřich Chopin v Berlíně v saloně\nknížete Radziwilla, nebyl to již nesmělý hoch, ale rozvážný\nmládenec, vycházející nová hvězda na obzoru hudby. Tenkrát\npři zvucích jeho hudby nevířily páry tancujících v bouřném ma-\nzuru mlčení nejhlubší panovalo v salonu, Chopin hrál\n„Marzenia Nocy\", velekrásné nccturno své.\nPři pianě stála půvabná dívka, v bílém jednoduchém šate,\ns hlavou nakloněnou, obraz nevinnosti. Růžovými, na polo\notevřenými rtíčky zahrával snivý úsměv, v prusvitavé tváři lze\nbylo čisti blahé rozechvění, oči přicloněné dlouhými řadami\nsledovaly prsty mistra hrajícího poslední takty nokturna v C-\nmoll; Chopin vstávaje od piana pohlednul vty krásné oči,\ndvě slzy skanuly z pod dlouhých řas. Byla to Eliška Radzi-\nwillowna, bílá rozkvětající růže, jejíž obraz mladému umělci\nhluboko v srdci utkvěj jejíž podobiznu co hoch nazval andělem.\nEliška Rsdziwillowna byla první z dám, která pocítila\nkouzla hudby Cl opinovy i byla nejhorlivější velebitelkou\njeho talentu. Chopin chodíval den co den do domu knížete,\nv hudbě trávilo se časío do pozdní noci, tam hrál výňatky\nz děl knížete, slyšel mistrovskou hru jeho na cello prová-\nzel Elišku při zpěvu „Markéty\" z Radziwillova „Fausta\".\nBlaze plynuly dny, týdny. Nadešla chvíle rozloučení\nse. Chopin jel do Frarcie: kněžna Eliška podávajíc mu při\nloučení bílou růži zašeptala: „Na shledanou\" a neuplynula\nani celá dvě leta a věnce bílých růží kryly rakve otce i\ndcery. Kníže Radziwill tvůrce „Fausta\" zesnul o Yelkonocích\nr. 1833 a za několik měsíců následovalo jej milované jeho\ndítě.\nNemohli jeden bez druhého žiti!\n(Pokračování)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "2", "page_fin": "4", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.3.1", "titre_corps": "Ze zašlých dnů.", "titre_sommaire": "Ze zašlých dnů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.2", "debut_caractere": 4083, "fin_caractere_exclue": 6214, "texte": "Ze zašlých dnů.\n(Vzpomínky ze života Bedřicha Chopina).\nZa listopadového rána roku 1825 bylo ve Vilanově v zámku\nhraběnky Potocké neobyčejně živo; co chvíli chodil sluha ve\nsváteční livreji ke vratům a pohlížel pátravým zrakem do dálky\npo silnici od Varšavy vedoucí; čas od času odhrnuly se zá-\nclony oken na silnici jdoucích a hraběnka, krásná, mladá dáma,\npohlížela směrem k Varšavě, čekali hosta, dle příprav a\nočekávání milého, vzácného hosta.\nKonečně!\" zvolal netrpělivý sluha, vida z dálí letéti saně\na slyše veselé zvuky rolniček, „konečné mohu do tepla!\" a již\nběžel, aby paní hraběnce přinesl blahou zvěst, že jeho Jas-\nnost kníže Radziwill přijíždí a sotva dořekl poslední slova,\njiž vjížděly skvostné saně do dvora.\nKníže Antonín Radziwill, pobyv několik dní ve Varšavě,\nslíbil návštěvu hraběnce a tato uspořádala na počest vzácného\nsvého hosta zábavu ve Vilauové, sezvavši šlechtu okolní; ne-\ndlouho po knížeti Radziwillovi přijela knéžna Czetwertynská\nse svým synem, hochem as 15 letým a spolužákem jeho téhož\nstáří a brzy i jiní hosté, vesměs přátelé hraběnky a ctitelé\nspanilomyslného Radziwilla,\nV rozkošném rozmaru a při živé rozmluvě končila se ve-\nčeře; hraběnka Potocká, významně pohlédnouc na krásnou\nplet a mladé pány, ptá se kněžny Czetwertynské: „Kde pak\nvězí náš Bedřich, v pokoji syna tvého ho není?\"\n„Jak pak můžeš si jen pomysliti, má drahá že by Chopin\nmyslel na večeři v hradě, v kterém zemřel Sobieski? Sotva\nvyskočil ze saní, již běžel na taras hradní a od té doby již\nho nebylo k spatření!\"\n„Váš schovanec, milostivá kněžno, šel tedy mou drahou,\"\nřekl Radziwill, „i já před chvílí snil jsem, procházeje se po\ntarase, o velkém bohatýru našem i kmitl se okolo mne hezký\nhošík, toť snad hrdina, který si dobyl lásky našich dám? kdo\njest, prosím, ten šťastný?\"\n„Genius hudby, hoch 15-letý, spolužák syna mého Boryse,\nku kterému se připoutal s celou duší,\" odvětila kněžna. „Srdce\njeho bije pro vlast a přátele. Podívám se \"\nNáhlý výkřik knížete přerušil slova její. „Račte odpustit,\nkněžno, právě jsem spozoroval, že jsem ztratil drahý klenot,\npohřešuju medalion s podobiznou svého dítěte, jejž jsem na"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.3", "debut_caractere": 3915, "fin_caractere_exclue": 6226, "texte": "šňůrce měl zavěšený; a dnes jsou její jmeniny, mé Elišky,\ndnes je sv. Alžběty!\"\nOkamžitě hledáno po všech místech, kníže znepokojen a\nbledý vzdálil se do svých pokojů, sloužící vraceli se s rozpa-\nčitou tváří, marně hledali, podobizna jakoby se byla propadla.\nBylo po zábavě. Hosté sestupovali se a tajně si šeptali; obava\nneštěstí jako vání chladného větru pronikla ke všem. Jak se tu\nbavit a neurazit knížete? Nešťastná náhoda! kolik mladých\nsrdcí nepokojně bilo vzpomněním na tanec, kolik milostných\nplánů zničeno, ukrutná příhoda!\nY tom náhle otevrou se dveře a hezký hoch as 15-letý\nvstoupí do salonu; štíhlou postavu jeho kryl jednoduchý oděv,\njenom útlé tvářičky zdobil růměnec, velké výrazné oči zářily\nplamenem.\n„Na tarase Sobieského našel jsem tento medalion,\" řekl\nk hraběnce, „jen račte pohledět, toť obraz anděla!\" Stiskl péro\na z pod zlatého víčka objevila se hlavinka půvabného děvčátka.\n„Jaké to štěstí!\" To podobizna Elišky Radziwiliowny! Jdi,\nBedřichu, dones ten klenot knížeti\" zvolala radostně hraběnka.\nHoch se zarazil, zbledl, ještě jednou se podíval na obraz\nanděla a vložil jej pak v ruce kněžny právě přišlé: „Já ne-\nchci díků, račte, prosím, sama knížeti odevzdati klenot jeho.\"\nHosté, dozvěděvše se o šťastném nálezu, obklopili nálezce\na v triumfu vedli jej k pianu; nešťastná překážka byla od-\na volno bylo zase oddati se zábavě. Mužů hlasy,\nplanoucí oči dám prosily, Chopin hrál. Hlučné mazury, maje-\nstátné polonezy, teskné valčíky rodily se v hlavě jeho, snivým\nzrakem hleděl hoch na tanečníky I\n„Toť jiskry se sypou z prstů jeho!\" „Běda, až plameny\nsrdce jeho uchvátí, pak nikdo neuhasí toho požáru.\" Tak se\nmluvilo.\nY takovýchto zábavách zrodily se ony tance Chopinovy,\ntehdy povstávaly perly hudební vesměs velebené, jež uchvaco-\nvaly každého. Co tu také milostných tužeb vykvetlo a uvadlo\nv duši umělcově podobně jak ty nejkrásnější zjevy života:\njaro a láska.\nTéhož večera dlel bez ustání při pianě kníže Radziwilí\noči maje upjaté na prsty hrajícího hocha, v němž seznal ne'\nvšední talent; s netajenou radostí patřila kněžna Czetwertyn\nská v zradostněnou tvář schovance svého, když s knížetem roz -\nmlouval teprv druhý den dozvěděla se obsah rozmluvy, do-\nzvěděla se, jak se kníže odměnil šťastnému nálezci drahocen—\nného klenotu: na útraty jeho měl se mladý hudebník vzdělá-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.4", "debut_caractere": 4829, "fin_caractere_exclue": 7435, "texte": "vati na konservatoři Varšavské a svěřen býti vedení znameni-\ntého Elsnera.\nV den odjezdu vzácného hosta hrál Chopin v saloně kněžny\nCzetwertynské; přátelé nepozorováni ve vedlejším pokoji po-\nslouchali, nikdy totiž Chopin ve společnosti nedal se uprosit\naby hrál, leda do tance. J. Radziwill zasedl k pianu a hrál\nvyňatky z „Fausta\", výtvoru svého, jehož nejhlavnější rysy\njiž tkvěly v umělecké duši jeho.\n„Uvidíš Francii i Vlachy a pak odpočineš si u mne v Ber-\nlíně\", pravil kníže k snivému hochu, „doufám, až se vrátíš,\nuslyšíš již celé dílo. Ruku na to, že přijdeš 1\" Drobná ručka\nhocha spočinula ve dlani muže.\n„A uvidím také mladého andílka\" ? řekl hoch nesměle.\n„Bezpochyby, pak bude ona již větším andělem\" od-\npověděl kníže s úsměvem.\n„Dovolte mně ještě jednou se podívat na podobiznu\" 1\n„Nu zde jest\"! Radziwill vyňal medalion a hoch dlouho\nhleděl v andělskou tvář děvinkv.\n„My se s Elizou velmi milujeme\" řekl kníže dojat, „ne-\nmohli bychom ani žiti bez sebe! Nechť jí Bůh žehná\"!\nII.\nSedm let později hrál Bedřich Chopin v Berlíně v saloně\nknížete Radziwilla, nebyl to již nesmělý hoch, ale rozvážný\nmládenec, vycházející nová hvězda na obzoru hudby. Tenkrát\npři zvucích jeho hudby nevířily páry tancujících v bouřném ma-\nzuru mlčení nejhlubší panovalo v salonu, Chopin hrál\n„Marzenia Nocy\", velekrásné nccturno své.\nPři pianě stála půvabná dívka, v bílém jednoduchém šate,\ns hlavou nakloněnou, obraz nevinnosti. Růžovými, na polo\notevřenými rtíčky zahrával snivý úsměv, v prusvitavé tváři lze\nbylo čisti blahé rozechvění, oči přicloněné dlouhými řadami\nsledovaly prsty mistra hrajícího poslední takty nokturna v C-\nmoll; Chopin vstávaje od piana pohlednul vty krásné oči,\ndvě slzy skanuly z pod dlouhých řas. Byla to Eliška Radzi-\nwillowna, bílá rozkvětající růže, jejíž obraz mladému umělci\nhluboko v srdci utkvěj jejíž podobiznu co hoch nazval andělem.\nEliška Rsdziwillowna byla první z dám, která pocítila\nkouzla hudby Cl opinovy i byla nejhorlivější velebitelkou\njeho talentu. Chopin chodíval den co den do domu knížete,\nv hudbě trávilo se časío do pozdní noci, tam hrál výňatky\nz děl knížete, slyšel mistrovskou hru jeho na cello prová-\nzel Elišku při zpěvu „Markéty\" z Radziwillova „Fausta\".\nBlaze plynuly dny, týdny. Nadešla chvíle rozloučení\nse. Chopin jel do Frarcie: kněžna Eliška podávajíc mu při\nloučení bílou růži zašeptala: „Na shledanou\" a neuplynula\nani celá dvě leta a věnce bílých růží kryly rakve otce i\ndcery. Kníže Radziwill tvůrce „Fausta\" zesnul o Yelkonocích\nr. 1833 a za několik měsíců následovalo jej milované jeho\ndítě.\nNemohli jeden bez druhého žiti!\n(Pokračování)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "3", "page_fin": "5", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.3", "debut_caractere": 2106, "fin_caractere_exclue": 3913, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Mistr Brahms, přijav pozvání svých ctitelův a\npřátel lipských, odebeře se počátkem ledna t. r. do Lip-\nska, aby provedl tu v „Gewandhausu44 některé ze svých\nskladeb.\n** V JDráždJaneeh má býti počátkem nového roku\nŠumanova „Genovefa44 provedena. Jak se praví,\ndlužno děkovati za podnět ku provedení mistrovského\ndíla toho především dvornímu kapelníku š uch ov i, jenž\nv krátké tu době horlivou snahou svou umožnil prove-\ndení Berliozovy „Symfonie fantastické44 a Lisztovy\n„sv. Alžběty44.\n** Marečkova americká operní saisona vzala smutm?\nkonec: Lucca a lima Murska nechtěly více\nvystoupiti, an jim Mareček zmenšení gáže následkem\nšpatných obchodu proponoval. Celá společnost se ro-\nzešla. Ani sok Marečkův v New-Yorku Strakoš nebyl\ndosud v ohledu finančním příliš šťastným: dělá sice\nv poslední době s Verdiovou „Aidou44 ohromný hluk,\nzdali mu však hluk ten tolik vynese, aby krýti mohl\nohromná vydání, ukáže blízká budoucnost.\n** Hudební výkřik bolesti z onoho světa totiž\nz Ameriky jest vskutku s to, aby vzbudil vše-\nobecnou soustrast u nás. Hudební New-Yorkské listy\ntotiž píší: „Smutné poměry finanční, v nichž vězíme již\npo několik týdnů, dotkly se zvláště poměrův uměleckých\nna nejvýš nepříjemně; v republice, kde na subvenci ze\nstrany státu ovšem počítati nelze, kde vše z prostředků\nobčanův bezprostředně musí utvořeno býti, nemůže se\numění zdárně rozvíjeti, pakliže obchod nekvěte, pakliže\nobchodník zápasí s neustálými starostmi a obecenstvo\njest odkázáno na spoření. Stav tento zvláště téžce nesou\npodnikatelé operní, řiditelé divadelní a koncertní ústavy.\nKoncertní sál jest v nynější saisoně pustý a prázdný;\nkdežto jindy se umělci a virtuosové o to drali, aby\nveřejné produkce uspořádati mohli, spočívá v této zimě\nna koncertním našem nebíčku temný mrak, jenž výhlídku"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4827, "texte": "na utěšenější budoucnost povážlivě zastírá\". Konečně\naspoň že se v něčem dovedeme Amerikánům vyrovnat!\nI u nás v letošní saisoně se koncertní pořadatelé oblékají\nv smutek.\n** Z Milána. „Societa del Quartetto\" vypsala\nceny na zdařilé skladby z oboru smyčcového kvartetu.\nJsou ustanoveny dvě ceny: první 400, druhá 200 lírů.\nRukopisy musejí býti dodány do 30. dubna 1874.\n** V Budapešti bude vystaven křišťálový palác,\njehož použito bude v saisoně k představením divadelním\na koncertním.\n** ye Yidfii počne vycházet! jak se oznamuje\nod nového roku nový týdenník pode jménem „Deutsche\nMusikzeitung\" redakcí p. C. M. Ziehrera.\n** Holstejnova výtečná opera „HaideschachtP byla\npřed několika dny též v Mannheimu provedena a\ntěšila se vřelému přijetí se strany obecenstva. Kapelník\nE. Frank výtečně dirigoval.\n** Ve Vídni uspořádal nedávno hudební řiditel\nEd. Strauss zvláštní večerní koncert.\n** Z Frankobrodu. V šestém koncertě vystoupila\nv\nnaše krajanka sl. Žofie Růžičkova, oblíbený člen\ntamějšího divadla, rozhodným úspěchem. Zpívala arii\nz Mozartovy opery „Únos ze Serailu\" pak písně od\nTaubería, Šuberta a Goltermana.\n** Z Vídně. (Pův. dopis.) V dopisech svých z roků\nminulých líčil jsem častěji činnost zdejš ho „spolku cecilian-\nského,\" jenž tentokráte ku jubilejní slavnosti císařově uspo-\nřádal zvláštní produkci hudby posvátné v pořadě historické\nv prostorách sv.-Michálského chráme. Otevřena jest slavnostní\nta produkce s „Passacaglioii\" pro varhany (B-dur) od mistra\nFres co bal di h o (1568—1654), jenž žil téměř sto let před\nšeb. Bacheim Událost tato vyzývá bezděky k porovnávání\njednoho a téhož druhu komposice u obou mistrův, kteří časem\ni prostorou tak valně jsou od sele vzdáleni. ..Toccata F re s-\ncobaldiho vyznamenává se, pakli že ji porovnáme s Šacho-\nvými výtvory toho druhu, především valnou převahou jižního\nhorkokrevného živlu a jasné barvitosti tonité; kdežto Bach\nhloubá vždy s elegicko-pathetíckou opravdovostí a přís-\nností v obvodu umění, Fre scob aid i ho múza není nikdy\ntak přísně opravdovou, nýbrž podkasaná skotačí volně a hoví\nvíce homofonní, melodické než kontrapunktické formě.\nSkladba ta sehrána byla výtečně: škoda že varhany v chrámě\ntom byly v tak chatrném stavu: byl by věru jednou čas, aby\nse v našich chrámech zavedli dokonalé stroje s konstrukcí\nvynálezům naší doby přiměřenou. S mistra Frescobaldiho\nučiněn jest v druhém čísle skok zpáteční na Josquina de\nPrés (1440—1521) zpíváno jest totiž jeho čtyrhlasé moteto:\n„Tu solus facis mirabilia\". Zde hlavní vede slovo přísně dia-\ntonická plastika výrazu. Opravdovost nálady a citu oživuje\nvznešenou tu hymnu. Rozmanitost a bohatost nálady ovšem tu hle-\ndat! nelze, neboť tento zvláštní tah stálé tuhosti a jednoty spočíval\nv duchu tehdejší epochy uměleckého tvoření. Mr.ohem přiměřenější\nduchu novější doby bylo překrásné čtyrhlasé moteto „O bone\nJesu\" od Palestriny (1524—1594). Zde stál sbor Cecilian-\nský na nejvyšším stupni úlohy své. Za to byl rozboduě sla-\nbým (myslím co do skrovného počtu obsazení jednotlivých hlasů)\npři provedení Yolkmara Leisinga (1609—1637) dvoj-\nsborovém zpěvu adventním „macht hoch die thur\", jehožto\naknsticko-estbetický účinek spočívá hlavně na přísném a ostrém\nprovádění tak zvaných „efektů s ozvěnou\" (prvuí sbor totiž in-\ntonuje forte, druhý sbor odpovídá na to piano či docela pia-\nnissimo). Na rozdíly tyto nebyl dosti zřejmě ohled brán, což\njak jsem již podotkl, nikoliv dirigent J. Bohm, jehož o-\nbezřetnost v nastudování a prováděni podobných skladeb jest pří-\nliš znama, nýbrž slabé obsazení sboru cecilianského zaviní:o. Úči-\nnek skladby té ovšem musei býti rozhodně mdlým. Po té ná-\nsledovala solová aríe s průvodem varhan, nadepsaná „Ježíš\numírající\" od J. A. Rosettiho (1750—1792), jež vyzname-\nnává se podobným dramatickým živlem, karekterisnjícím ko-\nstelní skladby moderní. Nejhlubší bol duše nad utrpením spa-\nsitelovým rozervané jest nám tu v nejživějšícli líčen barvách,\njichž tom, jsou jen mocny. Podobné emanace lidské duše,\nv jejížto hloubí obraz boha-člověka tak věrně se zrcadlí, vy-\nžadují vřelost přednášky v nej vyšším stupni a neobyčejné se\nponoření a vžití v skladbu tu se strany pěvce; podobná díla\nnesmí by ti tak chladně a ledově zpívána Jako tentokráte to\nučinila slč. Filo měn a Tom sova. Y podobném genru jako\ndílo předcházející jest komponováno čtyrhlasé moteto „inter\nvestibulum et altare\" od Giacoma Antonia Pertiho\n(1656—1747), jež provedeno bylo s věrným výrazem as opra-\nvdovým nadšením. Po sboru tomto následovala sólová píseň\ns průvodem varhan „Getsemane\" nadepsaná od Šeb. Ba-\nch a, kterou s výtečným zdarem a vřelým smyslem pro hudbu\nantickou provedla slč. Ida Gassebnerova. Půvabnou pro-\ntivu podává k této antické kráse čtyrhlasý sbor od Dim. Bort-\nňanského (1752—1835) na mešní slova „Sanctus\" kompo-\nnovaný. Y skladbě duchaplného tohoto skladatele ruského"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4507, "texte": "vane rozhodně duch skladeb novocírkevnícb, aniž by tyto tonu\nvelebného postrádaly, jak to vidíme u Haydna a Mozarta\nNásledující „duchovní píseň\" Haendlova překvapuje poně-\nkud naivně dětinným výrazem svým. Slč. Uetzova ačkoli\njinak pevkyné hudebně dokonale vzdělaná, nepřivedla piecu tu\nk úplné platnosti. Závěrek tohoto jak vidno na nejvýš\ninteressantního koncertu tvořila kantata pro solový sekstet,\nsbor a varhany od Topfra (1791—1870). Solový sekstet\nbyl výtečně proveden, hlavní chvála sluší především sólové-\nmu tenoristovi p. M. Bauerovi velečinnému a inteligent-\nnímu to kapelníkovi při zdejším kostele Františkánském.\nPí. Essipova, ruská pianistka, jež rázem získala si přízeň\nzdejšího obecenstva, dávala samostatný koncert při hojném\nnávalu posluchačstva s programem mnohoslibným. Skladby\nvýtečného jádra jako jest Š.ubertovo „B-dur Trio\" a Beet-\nhovenova C-dur sonata klavírní op. 53. ovinuty byly lahod-\nným nokturnem (Cis-moll) od Chopina, geniální transskripcí\nG-uil Ip arzer-Š ub ertova zastaveníčka od Liszta, jeho\nvýtečnou „etudou\" a vzdušným „Scherzinem\" Šumanovým.\nCo závěrek skvělo se tu E-moll „andante\" a „Edur Seherzo\"\nod Mendelssohna a konečně proveden tu byl též valčík od\nTaussiga. Statečná pianistka provedla zajisté nesnadnou\núlohu tuto s vytrvalostí a snahou ryze uměleckou, začež se\njí nadšené pochvaly po každém čísle dostalo od animovaného\nobecenstva. Dr. hr. Laurencin.\n** Ze Stuttgartu. (Pův. dopis). Jako na jiných\nústavech po většině máme i my ve zdejším divadle málo\nnovinek operních a tu se ovšem největší pozornost vě-\nnuje sálu koncertnímu. Zde opět zaujímají první místo\nvždy koncerty abonentní divadla zdejšího. Pátý abon.\nkoncert měl pro nás tím větší zajímavosti, an v něm\nhrál mladistvý náš krajan Ludvík Peer koncert od\nMoliquea pro cello a na programu se mimo to skvěla\nco ohnisko celé produkce symfonie „Columbus\", vý-\ntečná to práce našeho Aberta, Prvý z těchto zmíně-\nných krajanů našich odměněn jest za dokonalou svou\nhru hlučnou pochvalou a vyvoláním rozjařeného obe-\ncenstva. Všeobecně chválí se jeho elegantní vedení smyčce\na krásný, cituplný ton, jakož i zručnost technická, jež\nnižádných se neleká obtíží. Abych se šíře ji o Aber-\nta o v ě symfonii zmiňoval, nedovoluje mi úzký rámec pou-\nhého dopisu; ostatně jest práce ta iv širších kruzích\ndosti známa i hojně oceněna, tak že, kdybych chtěl ší-\nřeji psáti, opakovat! bych musel pochvalné o ni výroky\nmužův v hudebním oboru na slovo vzatých. Podotknu\njen, že i dnes se skladba Ab ertova velmi líbila; by-\nloť provedení osobním řízením skladatelovým mistrné,\nzvláště co se týče věty prvé. Nejhlucnější pochvaly\nvšak došla v obecenstvu věta třetí a čtvrtá. Dále\nv\nmi sluší sé zmínili o p. Sochovi, jenž v koncertě\nzdejší „Harmonie\" Steinův koncert pro kontrabas a\n„Andante\" z koncertu Abertova s obvyklou zručností\na elegancí zahrál, kterýmižto skvělými vlastnostmi pro-\nspěšně se vyznamenávali povždy žáci zvěčnělého našeho\nHraběte; jakož i pan Vácslav Abert v témže\nkoncertě poprvé do veřejnosti vstoupil koncertem na\nviolu, za nějž hojného se mu vděku dostalo. Pan\nKratochvil stal se prozatímním učitelem piana na\nzdejší konservatoři a p. R. Winternic složil a tiskem\nvydal opět dvě písně, jež všeobecné pochvaly zasluhují,\nněžným jsouce provanuty duchem a veskrz přiměřené\nvšem prospěšným stránkám orgánu lidského. Dvorní\nkoncerty shromážďují jak se samo s sebou již roz-\numí nejskvělejší obecenstvo a nejvýtečnější síly\numělecké v prostorách koncertního sálu. Doposud byly\ndva, v nichž nejvíce se líbila duetta od Brahmse,\npřednesena slč. Šuplero vou a oblíbeným v těchto\nkruzích barytonem p. Hromadou, jehož solové před-\nnášky s přízní neobmezenou jsou přijaty. Y koncertě\npianistky pí Berghofové účinkovali s nejlepším vý-\nsledkem pp. Wien a čellista Cabisius (též žák praž-\nské konservatoře). Nejskvělejšího uznání však dostalo\nse mladistvému intelligentnímu pěvci p. Hromadovi,\njenž přednesl jednu píseň od prof. Speidla a tři písně\nod Sumana s tak lichotným úspěchem, jakého se do-\nstati muže jen umělcům první třídy, již vroucnost duše,\na bohaté nadání přirozené s dokonalou školou spojujíce\npůsobí tak s neodolatelnou mocí kouzelnou na celého\nčlověka. Jisto jest, že hlavního vlivu měl na zvláštní\nonen spňsob přednášky písní především zdejší mistr\nStockhausen. Jako již dříve,, tak i zde s mnohých\nstran mu raděno, by mistra toho následoval na dráze\njeho koncertní. Přáli bychom z plna srdce krajanu\nsvému, aby odhodlal se ku kroku tomu časem svým\nve sféře té kyne mu budoucnost skvělá!!!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "3", "page_fin": "5", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.4.1", "titre_corps": "** Mistr Brahms, přijav pozvání svých ctitelův a", "titre_sommaire": "** Mistr Brahms, přijav pozvání svých ctitelův a", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.3", "debut_caractere": 2128, "fin_caractere_exclue": 3913, "texte": "** Mistr Brahms, přijav pozvání svých ctitelův a\npřátel lipských, odebeře se počátkem ledna t. r. do Lip-\nska, aby provedl tu v „Gewandhausu44 některé ze svých\nskladeb.\n** V JDráždJaneeh má býti počátkem nového roku\nŠumanova „Genovefa44 provedena. Jak se praví,\ndlužno děkovati za podnět ku provedení mistrovského\ndíla toho především dvornímu kapelníku š uch ov i, jenž\nv krátké tu době horlivou snahou svou umožnil prove-\ndení Berliozovy „Symfonie fantastické44 a Lisztovy\n„sv. Alžběty44.\n** Marečkova americká operní saisona vzala smutm?\nkonec: Lucca a lima Murska nechtěly více\nvystoupiti, an jim Mareček zmenšení gáže následkem\nšpatných obchodu proponoval. Celá společnost se ro-\nzešla. Ani sok Marečkův v New-Yorku Strakoš nebyl\ndosud v ohledu finančním příliš šťastným: dělá sice\nv poslední době s Verdiovou „Aidou44 ohromný hluk,\nzdali mu však hluk ten tolik vynese, aby krýti mohl\nohromná vydání, ukáže blízká budoucnost.\n** Hudební výkřik bolesti z onoho světa totiž\nz Ameriky jest vskutku s to, aby vzbudil vše-\nobecnou soustrast u nás. Hudební New-Yorkské listy\ntotiž píší: „Smutné poměry finanční, v nichž vězíme již\npo několik týdnů, dotkly se zvláště poměrův uměleckých\nna nejvýš nepříjemně; v republice, kde na subvenci ze\nstrany státu ovšem počítati nelze, kde vše z prostředků\nobčanův bezprostředně musí utvořeno býti, nemůže se\numění zdárně rozvíjeti, pakliže obchod nekvěte, pakliže\nobchodník zápasí s neustálými starostmi a obecenstvo\njest odkázáno na spoření. Stav tento zvláště téžce nesou\npodnikatelé operní, řiditelé divadelní a koncertní ústavy.\nKoncertní sál jest v nynější saisoně pustý a prázdný;\nkdežto jindy se umělci a virtuosové o to drali, aby\nveřejné produkce uspořádati mohli, spočívá v této zimě\nna koncertním našem nebíčku temný mrak, jenž výhlídku"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4827, "texte": "na utěšenější budoucnost povážlivě zastírá\". Konečně\naspoň že se v něčem dovedeme Amerikánům vyrovnat!\nI u nás v letošní saisoně se koncertní pořadatelé oblékají\nv smutek.\n** Z Milána. „Societa del Quartetto\" vypsala\nceny na zdařilé skladby z oboru smyčcového kvartetu.\nJsou ustanoveny dvě ceny: první 400, druhá 200 lírů.\nRukopisy musejí býti dodány do 30. dubna 1874.\n** V Budapešti bude vystaven křišťálový palác,\njehož použito bude v saisoně k představením divadelním\na koncertním.\n** ye Yidfii počne vycházet! jak se oznamuje\nod nového roku nový týdenník pode jménem „Deutsche\nMusikzeitung\" redakcí p. C. M. Ziehrera.\n** Holstejnova výtečná opera „HaideschachtP byla\npřed několika dny též v Mannheimu provedena a\ntěšila se vřelému přijetí se strany obecenstva. Kapelník\nE. Frank výtečně dirigoval.\n** Ve Vídni uspořádal nedávno hudební řiditel\nEd. Strauss zvláštní večerní koncert.\n** Z Frankobrodu. V šestém koncertě vystoupila\nv\nnaše krajanka sl. Žofie Růžičkova, oblíbený člen\ntamějšího divadla, rozhodným úspěchem. Zpívala arii\nz Mozartovy opery „Únos ze Serailu\" pak písně od\nTaubería, Šuberta a Goltermana.\n** Z Vídně. (Pův. dopis.) V dopisech svých z roků\nminulých líčil jsem častěji činnost zdejš ho „spolku cecilian-\nského,\" jenž tentokráte ku jubilejní slavnosti císařově uspo-\nřádal zvláštní produkci hudby posvátné v pořadě historické\nv prostorách sv.-Michálského chráme. Otevřena jest slavnostní\nta produkce s „Passacaglioii\" pro varhany (B-dur) od mistra\nFres co bal di h o (1568—1654), jenž žil téměř sto let před\nšeb. Bacheim Událost tato vyzývá bezděky k porovnávání\njednoho a téhož druhu komposice u obou mistrův, kteří časem\ni prostorou tak valně jsou od sele vzdáleni. ..Toccata F re s-\ncobaldiho vyznamenává se, pakli že ji porovnáme s Šacho-\nvými výtvory toho druhu, především valnou převahou jižního\nhorkokrevného živlu a jasné barvitosti tonité; kdežto Bach\nhloubá vždy s elegicko-pathetíckou opravdovostí a přís-\nností v obvodu umění, Fre scob aid i ho múza není nikdy\ntak přísně opravdovou, nýbrž podkasaná skotačí volně a hoví\nvíce homofonní, melodické než kontrapunktické formě.\nSkladba ta sehrána byla výtečně: škoda že varhany v chrámě\ntom byly v tak chatrném stavu: byl by věru jednou čas, aby\nse v našich chrámech zavedli dokonalé stroje s konstrukcí\nvynálezům naší doby přiměřenou. S mistra Frescobaldiho\nučiněn jest v druhém čísle skok zpáteční na Josquina de\nPrés (1440—1521) zpíváno jest totiž jeho čtyrhlasé moteto:\n„Tu solus facis mirabilia\". Zde hlavní vede slovo přísně dia-\ntonická plastika výrazu. Opravdovost nálady a citu oživuje\nvznešenou tu hymnu. Rozmanitost a bohatost nálady ovšem tu hle-\ndat! nelze, neboť tento zvláštní tah stálé tuhosti a jednoty spočíval\nv duchu tehdejší epochy uměleckého tvoření. Mr.ohem přiměřenější\nduchu novější doby bylo překrásné čtyrhlasé moteto „O bone\nJesu\" od Palestriny (1524—1594). Zde stál sbor Cecilian-\nský na nejvyšším stupni úlohy své. Za to byl rozboduě sla-\nbým (myslím co do skrovného počtu obsazení jednotlivých hlasů)\npři provedení Yolkmara Leisinga (1609—1637) dvoj-\nsborovém zpěvu adventním „macht hoch die thur\", jehožto\naknsticko-estbetický účinek spočívá hlavně na přísném a ostrém\nprovádění tak zvaných „efektů s ozvěnou\" (prvuí sbor totiž in-\ntonuje forte, druhý sbor odpovídá na to piano či docela pia-\nnissimo). Na rozdíly tyto nebyl dosti zřejmě ohled brán, což\njak jsem již podotkl, nikoliv dirigent J. Bohm, jehož o-\nbezřetnost v nastudování a prováděni podobných skladeb jest pří-\nliš znama, nýbrž slabé obsazení sboru cecilianského zaviní:o. Úči-\nnek skladby té ovšem musei býti rozhodně mdlým. Po té ná-\nsledovala solová aríe s průvodem varhan, nadepsaná „Ježíš\numírající\" od J. A. Rosettiho (1750—1792), jež vyzname-\nnává se podobným dramatickým živlem, karekterisnjícím ko-\nstelní skladby moderní. Nejhlubší bol duše nad utrpením spa-\nsitelovým rozervané jest nám tu v nejživějšícli líčen barvách,\njichž tom, jsou jen mocny. Podobné emanace lidské duše,\nv jejížto hloubí obraz boha-člověka tak věrně se zrcadlí, vy-\nžadují vřelost přednášky v nej vyšším stupni a neobyčejné se\nponoření a vžití v skladbu tu se strany pěvce; podobná díla\nnesmí by ti tak chladně a ledově zpívána Jako tentokráte to\nučinila slč. Filo měn a Tom sova. Y podobném genru jako\ndílo předcházející jest komponováno čtyrhlasé moteto „inter\nvestibulum et altare\" od Giacoma Antonia Pertiho\n(1656—1747), jež provedeno bylo s věrným výrazem as opra-\nvdovým nadšením. Po sboru tomto následovala sólová píseň\ns průvodem varhan „Getsemane\" nadepsaná od Šeb. Ba-\nch a, kterou s výtečným zdarem a vřelým smyslem pro hudbu\nantickou provedla slč. Ida Gassebnerova. Půvabnou pro-\ntivu podává k této antické kráse čtyrhlasý sbor od Dim. Bort-\nňanského (1752—1835) na mešní slova „Sanctus\" kompo-\nnovaný. Y skladbě duchaplného tohoto skladatele ruského"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4507, "texte": "vane rozhodně duch skladeb novocírkevnícb, aniž by tyto tonu\nvelebného postrádaly, jak to vidíme u Haydna a Mozarta\nNásledující „duchovní píseň\" Haendlova překvapuje poně-\nkud naivně dětinným výrazem svým. Slč. Uetzova ačkoli\njinak pevkyné hudebně dokonale vzdělaná, nepřivedla piecu tu\nk úplné platnosti. Závěrek tohoto jak vidno na nejvýš\ninteressantního koncertu tvořila kantata pro solový sekstet,\nsbor a varhany od Topfra (1791—1870). Solový sekstet\nbyl výtečně proveden, hlavní chvála sluší především sólové-\nmu tenoristovi p. M. Bauerovi velečinnému a inteligent-\nnímu to kapelníkovi při zdejším kostele Františkánském.\nPí. Essipova, ruská pianistka, jež rázem získala si přízeň\nzdejšího obecenstva, dávala samostatný koncert při hojném\nnávalu posluchačstva s programem mnohoslibným. Skladby\nvýtečného jádra jako jest Š.ubertovo „B-dur Trio\" a Beet-\nhovenova C-dur sonata klavírní op. 53. ovinuty byly lahod-\nným nokturnem (Cis-moll) od Chopina, geniální transskripcí\nG-uil Ip arzer-Š ub ertova zastaveníčka od Liszta, jeho\nvýtečnou „etudou\" a vzdušným „Scherzinem\" Šumanovým.\nCo závěrek skvělo se tu E-moll „andante\" a „Edur Seherzo\"\nod Mendelssohna a konečně proveden tu byl též valčík od\nTaussiga. Statečná pianistka provedla zajisté nesnadnou\núlohu tuto s vytrvalostí a snahou ryze uměleckou, začež se\njí nadšené pochvaly po každém čísle dostalo od animovaného\nobecenstva. Dr. hr. Laurencin.\n** Ze Stuttgartu. (Pův. dopis). Jako na jiných\nústavech po většině máme i my ve zdejším divadle málo\nnovinek operních a tu se ovšem největší pozornost vě-\nnuje sálu koncertnímu. Zde opět zaujímají první místo\nvždy koncerty abonentní divadla zdejšího. Pátý abon.\nkoncert měl pro nás tím větší zajímavosti, an v něm\nhrál mladistvý náš krajan Ludvík Peer koncert od\nMoliquea pro cello a na programu se mimo to skvěla\nco ohnisko celé produkce symfonie „Columbus\", vý-\ntečná to práce našeho Aberta, Prvý z těchto zmíně-\nných krajanů našich odměněn jest za dokonalou svou\nhru hlučnou pochvalou a vyvoláním rozjařeného obe-\ncenstva. Všeobecně chválí se jeho elegantní vedení smyčce\na krásný, cituplný ton, jakož i zručnost technická, jež\nnižádných se neleká obtíží. Abych se šíře ji o Aber-\nta o v ě symfonii zmiňoval, nedovoluje mi úzký rámec pou-\nhého dopisu; ostatně jest práce ta iv širších kruzích\ndosti známa i hojně oceněna, tak že, kdybych chtěl ší-\nřeji psáti, opakovat! bych musel pochvalné o ni výroky\nmužův v hudebním oboru na slovo vzatých. Podotknu\njen, že i dnes se skladba Ab ertova velmi líbila; by-\nloť provedení osobním řízením skladatelovým mistrné,\nzvláště co se týče věty prvé. Nejhlucnější pochvaly\nvšak došla v obecenstvu věta třetí a čtvrtá. Dále\nv\nmi sluší sé zmínili o p. Sochovi, jenž v koncertě\nzdejší „Harmonie\" Steinův koncert pro kontrabas a\n„Andante\" z koncertu Abertova s obvyklou zručností\na elegancí zahrál, kterýmižto skvělými vlastnostmi pro-\nspěšně se vyznamenávali povždy žáci zvěčnělého našeho\nHraběte; jakož i pan Vácslav Abert v témže\nkoncertě poprvé do veřejnosti vstoupil koncertem na\nviolu, za nějž hojného se mu vděku dostalo. Pan\nKratochvil stal se prozatímním učitelem piana na\nzdejší konservatoři a p. R. Winternic složil a tiskem\nvydal opět dvě písně, jež všeobecné pochvaly zasluhují,\nněžným jsouce provanuty duchem a veskrz přiměřené\nvšem prospěšným stránkám orgánu lidského. Dvorní\nkoncerty shromážďují jak se samo s sebou již roz-\numí nejskvělejší obecenstvo a nejvýtečnější síly\numělecké v prostorách koncertního sálu. Doposud byly\ndva, v nichž nejvíce se líbila duetta od Brahmse,\npřednesena slč. Šuplero vou a oblíbeným v těchto\nkruzích barytonem p. Hromadou, jehož solové před-\nnášky s přízní neobmezenou jsou přijaty. Y koncertě\npianistky pí Berghofové účinkovali s nejlepším vý-\nsledkem pp. Wien a čellista Cabisius (též žák praž-\nské konservatoře). Nejskvělejšího uznání však dostalo\nse mladistvému intelligentnímu pěvci p. Hromadovi,\njenž přednesl jednu píseň od prof. Speidla a tři písně\nod Sumana s tak lichotným úspěchem, jakého se do-\nstati muže jen umělcům první třídy, již vroucnost duše,\na bohaté nadání přirozené s dokonalou školou spojujíce\npůsobí tak s neodolatelnou mocí kouzelnou na celého\nčlověka. Jisto jest, že hlavního vlivu měl na zvláštní\nonen spňsob přednášky písní především zdejší mistr\nStockhausen. Jako již dříve,, tak i zde s mnohých\nstran mu raděno, by mistra toho následoval na dráze\njeho koncertní. Přáli bychom z plna srdce krajanu\nsvému, aby odhodlal se ku kroku tomu časem svým\nve sféře té kyne mu budoucnost skvělá!!!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5", "page_fin": "6", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "V", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.5", "debut_caractere": 4509, "fin_caractere_exclue": 6503, "texte": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n\n*** Z Příbrami. (Pův. dop.) Y zdejším životě\nkoncertním vyskytlo se již mnoho potěšitelných zjevů a\nzejména právě minulý rok nebyl v ohledu tomto chudým.\nBylo by na místě, abych Yám podal přehled všech těch\npochoutek hudebních, kterých se nám našimi spolky pě-\nveckými, učitelskou jednotou „Budeč\" a bujarým stu-\ndentstvem naším letos dostalo; ponechávám si to však\nna dobu příští a chci Yás pro tentokráte zpraviti pouze\no zábavě, kterouž nám „Lumír\" dne 26. ra. m. za la-\nskavého spoluúčinkování „Dobromil y\" milý večer j ři-\npravil. Yhodně sestavený program i osvědčené sílyspo-\nluúčinkující slibovaly již s kraje zdar v celém provedení.\nPrvní číslo programu byl mužský sbor od Yogla „Hlasy\nz domova\", kterýž „Lumír\" ku uspokojenosti obecen-\nstva zapěl, ač lepší odstiňování piana a forte nebylo by\nškodilo. Za to povedlo se provedení sborů našeho\nmilého Křižkovského „Odpadlý od srdce\", a „Pa-\nstýři a poutníci\" v plném smyslu slova. Oba tyto\nsbory přednešeny byly s vzornou jistotou a neomylnou\nintonací, jakož i dobrým rytmisováním a dokonalým od-\nstiňováním. Zvláště líbil se nám sbor „Pastýři a pout-\nníci\", kterýž dosud u nás byl novinkou. Solo převzal\nv posledním takořka okamžiku profesor p. Yenig, i\nprovedl je s výsledkem velmi příznivým. Příjemný ano\nsalonní hlas jeho dovršen byl dobře promyšleným před-\nnesem. Jsme provděčni té náhodě, kteráž nás s tak do-\nbrou silou seznámila. Neméně zdařile provedeny sbory\n„Krumlovská\" od Bendla a „Na stráži\" od Kůk-\nken-a. Provedení těchto jako i předešlých čísel mile\nsvědčilo o neúnavné pilnosti členů „Lumíra\", jakož i\no nevšední dovednosti ředitele p. Jelínka. Smíšené\nsbory „Kytičky\" od Ad. Průchy a „Žabí zpěv\" od\nPauknera rozhodně se líbily. Bouřlivá pochvala byla toho\ndůkazem, jaké obliby tyto sbory v obecenstvu sobě zí-\nskaly, jakož i nemýlíme se, pakli velkou část potlesku\npřiřkneme svědomitému řediteli pěv. jednoty „Dobromily\"\np. Čurdovi. Třetí číslo programu byla solová píseň"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 953, "texte": "s průvodem piana „Pěvcova prosba\". Pan Čurda před-\nnesl ji svým libozvučným barytonem výrazem tak vrou-\ncím, že každé slovo plynulo ze srdce aku srdci. Po-\ntlesku nechtělo býti konce. Zábava téhož večera do-\nvršena jest koncertním duetem od AI ar d a pro\nhousle s průvodem piana. Pánové Anděl z Dobříše a\nředitel „Lumíra\" p. Jelínek uvázavše se v tuto úlohu\nzavděčili se nám v míře nemalé. Přesná souhra svěd-\nčila jednak o výborné přípravě obou hráčů jednak o\núplném ovládání nástroje i o jasném rozkladu díla sa-\nmého. Pan Anděl vyniká rázností a vedení smyčce a\njistotou u provedení, co zatím měkkost a čistota tonu\npáně Jelínkova dodávají elegantnímu přednesu jeho zvlášt-\nního půvabu. Návštěva byla slušná, jisté kruhy nápadně\nzastoupeny nebyly. Posluchačstvo každou přednášku\nodměňovalo potleskem. Doprovázení jednotlivých čísel\nna piano dálo se ředitelem kůru p. Jiřím Skočdo-\npolem, kterýž v osvědčené laskavosti a ochotě úlohu\ntuto převzal.\n\nV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "7", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.6", "debut_caractere": 955, "fin_caractere_exclue": 5963, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Všeobecná sv. cecilianská jednota pro církevní\nhudba v Cechách, na Moravě a ve Slezsku, jejížto\nstanovy, jak jsme nedávno sdělili, předloženy byly k vyš-\nším místům ku schválení, jest na základě §. 6. spolko-\nvého zákona co státu nebezpečná (!) zakázána.\n* K reformě hudby chrámové. Všeobecný téměř pa-\nnuje náhled, jakoby mešní responsoria, nedávno p. Jos.\nFoerstrem vydaná, byla určena pouze pro dobu\nadventní a postní. To jest však náhled zcela nepravý,\nnechť vychází od kohokoli. Budiž zde jen tolik řečeno,\nže versikule a responsoria jsou v nejužším spojení a že\nza tou příčinou užívali se mají responsoria církví usta-\nnovená a v misálu předepsaná. Jelikož však versikule\nvždy a bez oh 1 edu k menšímu či většímu svátku\nse zpívají spůsobem gregorianským, tož také sbor\nna kůru odpovídati má v zájmu jak liturgické tak i\numělecké jednoty spůsobem gregorianským a protož\nprohlášeny býti musejí veškeré dosávádní spůsoby a\nodrůdy responsorií, pokud nejsou upraveny dle zpěvu\ngregorianského, za necírkevní.\n* V chrámu Páně sv. Cyrilla a Methoděje v Kar-\nlíně provozovány jscu během adventu statečným sborem\ntamějších ochotníků pod vůdcovstvím p. kooperatora\nLehne r a následující skladby: I. „ chorální mše \" od\nGrei tha s průvodem varhan, IV. mše od téhož. „ Aeterna\nChristi munera\" od Palestriny Missa „Octavi\ntoni\" od Orl anda di Las s o „Gregorianská mše\nadventní\" jednohlasně bez průvodu „Missa brevis\"\nod Palestriny a vložky jednotlivé od Porty, Witta,\nLiszta a J. Foerstra „Pangelinqua\" od Witta a\nLiszta a jednohlasné responsorie chorální.\n* Sl. Sáhová vrátila se opět do svazku naší zpě-\nvohry, uzavřevši opět s ředitelstvem našeho divadla\nnovou smlouvu.\n* P. čeněk Miko opět vydal pro harmonium no-\nvinku, kteráž bude pěstitelům tohoto nástroje zajisté\nvelmi vítanou. Upravil totiž osm zdařilých písní francouz-\nského skladatele K. Gounoda spůsobem velmi obrat-\nnýrn, maje zároveň na mysli hráče i méně zběhlé, tak\nže dílo své učinil každému snadno přístupným. Yyšlo ná-\nkladem firmv J. Šindler v Praze.\n* Přehled činnosti opery české v nynější sezoně.\nZnámo, že před započetím nynější sezony divadelní\nvstoupily některé zcela nové síly do svazku opery české,\njakož i každému pochopitelno bude, že hlavní muselo býti\nstarostí ředitelstva, aby přede vším zpěvohry repertoirní\nhyly vypraveny. Že v případech takových, kde vícero\núloh musí býti nově obsazeno, vyžaduje i každá zná-\nmější zpěvohra příprav tak pečlivých, jako nějaká no-\nvinka, ví každý, kdo jen poněkud má znalosti v tomto\noboru. Že vzdor tomu bylo možné, vypraviti dosud také\njiž tři novinky, zasluhuje zajisté plného uznání. Z po-\ndrobného přehledu, jejž tuto podáváme, bude patrno, že\nse opera naše honositi může činností velmi čestnou a\nže všeliké denuneiace a lživá udání, z jisté strany sy-\nstematicky pěstovaná, nemají nejmenší podstaty a váhy.\nDne 20. září 1873 zahájena operní sezona nově študo-\nvanou zpěvohrou Šeborovou „Husitská nevěsta\", 22. září\npoprvé provozována byla co novinkaGounodova dvou-\naktová zpěv. „Holubice\", 24. září provedena Gounodova\nnově študovaná zpěv. „Romeo a Julie\", v říjnu provedeny\n„Robert ďábel\", „Faust\", „Zedník a zámečník\", „Tra-\nviata\", „Yilem Tell\" (nově študován), mimo to opako-\nvány „Husitská nevěsta\" a „Holubice\" 24. října\nproveden v obsazení skoro zcela novém Mozartův „Don\nJuan\", (naštudován za 8 dní) dále „Němá z Portici\",\n„Javotte\", „Lucia\", 8. listop. provedeny nově študo-\nvané „Yeselé ženy Vindsorské\", 14. list. vypravena co\nnovinka Heroldova zpěv. „Souboj\" (za tři ne-\nděle), dále opakovány shora uvedené opery, 28. list.\nprovozována „Prodaná nevěsta\", na to „Romeo a Julie\"\ns p. Marešem v úloze „Lorenza\", 7. pros. nově študo-\nvaná opera „Kryšpín a kmotra\", dne 13. pros. co třetí\nnovinka kom. opera Massé-a „Galathea\" (vypra-\nvená za 3 neděle), mezi tím „Souboj\", „Yilém Tell\" atd.\nPilné přípravy se dějí nyní k Šeborově zpěv. „Dra-\nhomíře\" i určeny k nejbližším beneficím sl. z Ehren-\nbergu, sl. Paršovy a sl. Sittovy „Figarova svatba\",\n„Hugenoti\" a Rozkošného „Svatojanské prou-\ndy\". Po těchto operách přikročeno bude k Smetanovu\n„Daliboru\", v němž jen některé úlohy nově obsazeny\nbudou a k Fibichově nové zpěvohře „Bukovin\",\nčímž vyvrací se tendenční lživá zpráva, že byla novinka\ntato zase odložena.\n* Z Jindřichova Hradce. (Pův. dop. A.) Dne 22.\nm.m. potěšeni jsme opět byli koncertem zpěváckého\nspolku zdejšího. Yyznati se musíme, že již dlouho u\nnás nezdařila se produkce spolku toho v té míře,\njako tenkráte; ba nevíme ani co bychom dříve chváliti\nměli: zdali výtečnou snahu a péči ředitele spolku p.\nEnengla, či důmyslné sestavení programu, či konečně\nzdařilé provedení jednotlivých čísel. Každé číslo důstojně\nse řadilo k druhému a celý program tvořil jednotný\nutěšený celek. Než k věci. Horákův lahodný sbor „Naše\nzpěvy\" zahájil koncert. K němu se družily „Písně v rá-\nkosí\", tři solové zpěvy od Lud. Procházky, krásné poe-\ntické to obrázky. Musím vkus sólisty p. Pichy chváliti,\nvolbu však naprosto schvalovati bych nemohl. Písně"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7336, "texte": "jsou psány pro vysoký hlas (tenor neb soprán), pan só-\nlista jest však basista, musely tudíž písně býti o kvartu\nneb kvintu do hloubky transponovány, čímž ovšem co do\núčinku utrpěti musely. P. Píchá vládne objemným, ne\nsice mohutným, za to však lahodným basem, nezbytná\nvšak při prvním vystoupení stísněnost nedovolila hlasu\nřádně vyniknouti, jakož i méně jasná vokalisace a ne-\nsprávné poněkud fraseování jí se vysvětliti dá. Intonace\nbyla veskrze jistá. Těšíme se, že nás pan Píchá co\nnejdříve nějakou svému hlasu přiměřenou písní obmyslí,\ni doufáme, že nám bude časem slušnou náhradou za ne-\nzapomenutelného pěvce pana Višňáka. Na tyto písně\nnásledovala jiná skladba Lud. Procházky „Valašská\nnevěsta\" trojzpěv pro ženské hlasy, s průvodem piana,\njež velmi zdařile ..Slávy dcera\" řízením pana Vacka\npřednesla. Kdybycn chtěl zde slov šířiti, musel bych\nopakovati, co jsem již v 18. čís. loňského ročníku „Dal.\"\no skladbě té pověděl. Obecenstvo odměnilo pečlivé provedení\nhojným potleskem. Také deklamace byla dobře vřaděna\na panem Šubrtem výrazně přednešena. Byla prý od\nRubeše, tuším, že Rubeš o našich poměrech lokálních\nv roce právě minulém neměl tušení. „Druhou kytici\nz národních písní slovanských\" od Tovačovského, před-\nnesl s průvodem piana užší sbor zpěváckého spolku\ns velmi jemným odstiňováním. Nač zde se šířiti o pro-\nvedení, když se dá vše vyřknouti slovem jedním: prove-\ndení bylo bezvadné. Část „kytice\" musela se opakovati.\nPo čísle tomto zasedl ku pianu pan Baumruk, absol-\nvovaný žák vídeňské konservatoře, a přednesl „fantazii\nod Mozarta a „etudu\" od Chopina\". První skladba jest\nčistě formální, jako skoro veškeré Mozartovy skladby\nklavírní, technické obtíže, zvláště obtížné pasáže v ter-\nciích překonal pan B. věru hravě. Hlubšího základu\nmá „Etuda\" od Chopina, již pan Baumruk přednesl\ns umělostí pravého virtuosa důstojnou. Ač skladba ta\nzove se „etudou\", tož není snad proto pouhým techni-\nckým prostředkem k dosažení sběhlosti, leč obrázek\nplný poezie a něžné nálady. Zpěv, jejž vede pravá\nruka, jest melancholický, pasáže v levé ruce pak mu do-\ndávají temného pozadí, zimní to obrázek s nebem za-\nchmúřeným. Možná, že by jisté části obecenstva lépe byla\nchutnala nějaká koncertní polka, k tomu ale nesmí se\nbráti žádného ohledu. Pan Baumruk byl za svou hru\nodměněn hlučným potleskem. Koncert slavnostně zakon-\nčil Tovačovského sbor pro mužské hlasy s průvodem\npiana. Obecenstvo naslouchalo s napnutím velezdařilému\nkoncertu, a odměňovalo jednotlivé výkony hlučným po-\ntleskem. Návštěva sama nebyla dosti četná. Nechceme\nobecenstvo naše omlouvá,ti, pokárání spíše hodno jest,\nže nejenom právě naše hudební kapacity obyčejně se\nstkvějí svou nepřítomností, než že i sami členové přispí-\nvající nejdou se o pokrocích spolku přesvědčiti.\n\nX.\nČeská zpěvohra. 26. prosince: „Faust a Marketka.\"\nGounod. 28. prosince: „Souboj\", Adam. 30.\nprosince: „Robert dábel\". Meyerbeer. 2. ledna 1874:\n„Bandité\". Offenbach.\nStarý rok skončil v oboru zpěvoherním náležitě po dábelsku\npři řinkotu mečův, křísení mrtvých je tišek, jež v zříceninách\nposvátných prostor tančiti musejí, až dvanáctá zahučí a dábel\nje odnese konstatujeme věru s potěšením, že již i širší\npublikum se směje pathetíckým těm kotrmelcům múzy Meyerbee-\nrovy. Kdy as vyjdezmódy souchotinářskýučeň jeho Gounod\ns loutkovým svým „Faustem\" a sladkobolným tím ženským\nSieblem v černých sametových kalhotách s bílými po nich\nvýstřižky? Take na ni jednou trhne, ovšem že ještě několik\nnových rokův zmizí v moři bezedného „nic\", než obecenstvo\nnaše se přesytí cukrovými těmi pamlsky a zatouží po stravě\njádrné a záživné, po skladbách ceny opravdu umělecké. Pražské\nobecenstvo od dávnýeh časův stálo v uměleckých kruzích\nevropských v pověsti nejskvělejší, ono vždy porozuměti umělo\nmistrům, o kterých se praví, že století své daleko duchem\nsvým předstihovali, ono mistry ty vždy s jásotem a otevřenou\nnáručí přijímalo a úsudek jeho byl tak závažný, že celý svět\nbyl pojednou otevřen umělci tomu, jenž vykázati se mohl\npříznivým přijetím ze strany pražského obecenstva. Vždyť-\nvšeobecně jest známo v jaké úctě choval Mozart Pražany,\njak světoborný Berlioz v svých duchaplných zápiskách\nvzpGmíná vždy s nadšením na svůj pobyt v pražských kruzích;\non, jehož reformatorské snahy ještě v době nynější z mnohých\nstran se osočují, slavil již v době tehdejší v městě našem\nskvělé triumfy. Co říci mám o Lisztovi, Brahmsovi a\nWagnerovi, nejskvělejšímto trojhvězdí na obloze moderního\nsvěta hudebního? Kam se poděl zdravý úsudek pražského\nobecenstva z dob Mozartových, Berliozových, obecenstva, jehož\nvkus umělecký býval vzorem celému světu? Nám se líbí\nGounod a Offenbach přivedli jsme to zajisté daleko.\nNový rok začínáme Offenbachovými „Bandity\" kdo si přeje\nvíc?\nPředevším jsem však povinnen, abych zmínil se třebas\nkrátce ještě o představeních z posledního osmidení roku\nstarého. V Gounodově „Faustu\" jest obsazení hlavních\núloh známo co vesměs výtečné; „Markétku\" zpívala slečna\nSittova s výsledkem skvělým a hrála možná-li ještě lépe\njasnější výslovnost b> neuškodila pěknému výkonu jejímu.\nPan Yávra čítati muže posledního „Fausta\" svého k nej-\nlopším svým výkonům, byl dobře disponován, zpíval tedy s chutí\na láskou. Nadšení s jakým pěvec ten všech svých partií se chápe,\nzasluhuje věru vděčné úcty ze strany obecenstva. Op.Č e-\nchově „Meíistoflu\" se mínění všech učenců shodují v ten\nsmysl, že nelze na výkonu tomto naléztí nějakého místa slab-\nšího, na nějž by se útokem hnáti dalo; vše solidně, vše do-\nkonale jest tu vystaveno na pevných základech umělecké rou-\ntiny, přísné školy a nadání neobyčejného. Totéž platí o\np. Lvově „Valentinu\". Že „paní Marta Sekáčková\" slečny\nHanušovy náleží k jejím nejzdařilejším výkonům, známu\nvšeobečně. Nově obsazena byla partie Siebiova slč. Kno-\ntkovou. Zdali výkonem tím slečna sama Či opera Gounodova\nvíce získala, to posud nedá se rozhodnouti.\nZa to získal Adamův „Souboj\" novým obsazením partie\n„Commingeovy\" panem „Seifertem v míře znamenité. Zda-\nřilým výkonem páně Seifertovým nabyla celá ta opera\nšťastnější tvářnosti, ano můžeme směle říci, že ji umělec ten\nk valné výši pozvedl, takže doufati lze, že se poněkud slabší\ndílo to ostatně dosti renomovaného skladatele francouz-\nského po delší dobu na repertoiru operním udrží. Též\n„Robert dábel\" byl jak náleží šťastně proveden. Obsazení\nhlavních úloh známé. Alicu zpívala slč. Sittova podruhé a\nřekněme hned, že daleko zdařileji, než poprvé. „Alice\" jest\nv celku nevděčná úloha; obyčejné ji zpívají dramatické prima-\ndony a vždy pokud ze zkušenosti víme —se jim tu jen po\nskrovnu daří: nedostáváť se jim tu dosti ohebné koloratury.\nKoloraturním zpěvačkám zase scházívá dramatická pathetičnost\nvýrazu v hlasu. Kolise to očividná, kterou při prvém svém\nvystoupení co „Alice\" slč. Sittova též přemoci nemohla. Vy-\ntklo se jí tu tehdá zvláště násilně sevřené užívání výšky,\npřílišná rozčilenost ve hlasu i ve hře (nebylo divu, vystupovalať\nslečna v úloze té poprvé), zdá se že od té doby slečna se\npilně a úsilovně s úlohou tou zabývala; neboť uznati musíme,\nže všechny hrany výkonu předešlého ladně jsou tu zaokrouhleny\nvšechny nesrovnalosti zdárně urovnány, koloratura její plynula,\nlehce, na druhé straně pak byl výraz dramatický pravdivě\npodán. Co „Alice\" dobyla si v tomto představení slečna mnohý\nzáslužný vavřín učinilať zajisté pokrok v krátké té době\nuznání hodný."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "7", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.6.1", "titre_corps": "* Všeobecná sv. cecilianská jednota pro církevní", "titre_sommaire": "* Všeobecná sv. cecilianská jednota pro církevní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.6", "debut_caractere": 984, "fin_caractere_exclue": 5963, "texte": "* Všeobecná sv. cecilianská jednota pro církevní\nhudba v Cechách, na Moravě a ve Slezsku, jejížto\nstanovy, jak jsme nedávno sdělili, předloženy byly k vyš-\nším místům ku schválení, jest na základě §. 6. spolko-\nvého zákona co státu nebezpečná (!) zakázána.\n* K reformě hudby chrámové. Všeobecný téměř pa-\nnuje náhled, jakoby mešní responsoria, nedávno p. Jos.\nFoerstrem vydaná, byla určena pouze pro dobu\nadventní a postní. To jest však náhled zcela nepravý,\nnechť vychází od kohokoli. Budiž zde jen tolik řečeno,\nže versikule a responsoria jsou v nejužším spojení a že\nza tou příčinou užívali se mají responsoria církví usta-\nnovená a v misálu předepsaná. Jelikož však versikule\nvždy a bez oh 1 edu k menšímu či většímu svátku\nse zpívají spůsobem gregorianským, tož také sbor\nna kůru odpovídati má v zájmu jak liturgické tak i\numělecké jednoty spůsobem gregorianským a protož\nprohlášeny býti musejí veškeré dosávádní spůsoby a\nodrůdy responsorií, pokud nejsou upraveny dle zpěvu\ngregorianského, za necírkevní.\n* V chrámu Páně sv. Cyrilla a Methoděje v Kar-\nlíně provozovány jscu během adventu statečným sborem\ntamějších ochotníků pod vůdcovstvím p. kooperatora\nLehne r a následující skladby: I. „ chorální mše \" od\nGrei tha s průvodem varhan, IV. mše od téhož. „ Aeterna\nChristi munera\" od Palestriny Missa „Octavi\ntoni\" od Orl anda di Las s o „Gregorianská mše\nadventní\" jednohlasně bez průvodu „Missa brevis\"\nod Palestriny a vložky jednotlivé od Porty, Witta,\nLiszta a J. Foerstra „Pangelinqua\" od Witta a\nLiszta a jednohlasné responsorie chorální.\n* Sl. Sáhová vrátila se opět do svazku naší zpě-\nvohry, uzavřevši opět s ředitelstvem našeho divadla\nnovou smlouvu.\n* P. čeněk Miko opět vydal pro harmonium no-\nvinku, kteráž bude pěstitelům tohoto nástroje zajisté\nvelmi vítanou. Upravil totiž osm zdařilých písní francouz-\nského skladatele K. Gounoda spůsobem velmi obrat-\nnýrn, maje zároveň na mysli hráče i méně zběhlé, tak\nže dílo své učinil každému snadno přístupným. Yyšlo ná-\nkladem firmv J. Šindler v Praze.\n* Přehled činnosti opery české v nynější sezoně.\nZnámo, že před započetím nynější sezony divadelní\nvstoupily některé zcela nové síly do svazku opery české,\njakož i každému pochopitelno bude, že hlavní muselo býti\nstarostí ředitelstva, aby přede vším zpěvohry repertoirní\nhyly vypraveny. Že v případech takových, kde vícero\núloh musí býti nově obsazeno, vyžaduje i každá zná-\nmější zpěvohra příprav tak pečlivých, jako nějaká no-\nvinka, ví každý, kdo jen poněkud má znalosti v tomto\noboru. Že vzdor tomu bylo možné, vypraviti dosud také\njiž tři novinky, zasluhuje zajisté plného uznání. Z po-\ndrobného přehledu, jejž tuto podáváme, bude patrno, že\nse opera naše honositi může činností velmi čestnou a\nže všeliké denuneiace a lživá udání, z jisté strany sy-\nstematicky pěstovaná, nemají nejmenší podstaty a váhy.\nDne 20. září 1873 zahájena operní sezona nově študo-\nvanou zpěvohrou Šeborovou „Husitská nevěsta\", 22. září\npoprvé provozována byla co novinkaGounodova dvou-\naktová zpěv. „Holubice\", 24. září provedena Gounodova\nnově študovaná zpěv. „Romeo a Julie\", v říjnu provedeny\n„Robert ďábel\", „Faust\", „Zedník a zámečník\", „Tra-\nviata\", „Yilem Tell\" (nově študován), mimo to opako-\nvány „Husitská nevěsta\" a „Holubice\" 24. října\nproveden v obsazení skoro zcela novém Mozartův „Don\nJuan\", (naštudován za 8 dní) dále „Němá z Portici\",\n„Javotte\", „Lucia\", 8. listop. provedeny nově študo-\nvané „Yeselé ženy Vindsorské\", 14. list. vypravena co\nnovinka Heroldova zpěv. „Souboj\" (za tři ne-\nděle), dále opakovány shora uvedené opery, 28. list.\nprovozována „Prodaná nevěsta\", na to „Romeo a Julie\"\ns p. Marešem v úloze „Lorenza\", 7. pros. nově študo-\nvaná opera „Kryšpín a kmotra\", dne 13. pros. co třetí\nnovinka kom. opera Massé-a „Galathea\" (vypra-\nvená za 3 neděle), mezi tím „Souboj\", „Yilém Tell\" atd.\nPilné přípravy se dějí nyní k Šeborově zpěv. „Dra-\nhomíře\" i určeny k nejbližším beneficím sl. z Ehren-\nbergu, sl. Paršovy a sl. Sittovy „Figarova svatba\",\n„Hugenoti\" a Rozkošného „Svatojanské prou-\ndy\". Po těchto operách přikročeno bude k Smetanovu\n„Daliboru\", v němž jen některé úlohy nově obsazeny\nbudou a k Fibichově nové zpěvohře „Bukovin\",\nčímž vyvrací se tendenční lživá zpráva, že byla novinka\ntato zase odložena.\n* Z Jindřichova Hradce. (Pův. dop. A.) Dne 22.\nm.m. potěšeni jsme opět byli koncertem zpěváckého\nspolku zdejšího. Yyznati se musíme, že již dlouho u\nnás nezdařila se produkce spolku toho v té míře,\njako tenkráte; ba nevíme ani co bychom dříve chváliti\nměli: zdali výtečnou snahu a péči ředitele spolku p.\nEnengla, či důmyslné sestavení programu, či konečně\nzdařilé provedení jednotlivých čísel. Každé číslo důstojně\nse řadilo k druhému a celý program tvořil jednotný\nutěšený celek. Než k věci. Horákův lahodný sbor „Naše\nzpěvy\" zahájil koncert. K němu se družily „Písně v rá-\nkosí\", tři solové zpěvy od Lud. Procházky, krásné poe-\ntické to obrázky. Musím vkus sólisty p. Pichy chváliti,\nvolbu však naprosto schvalovati bych nemohl. Písně"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2761, "texte": "jsou psány pro vysoký hlas (tenor neb soprán), pan só-\nlista jest však basista, musely tudíž písně býti o kvartu\nneb kvintu do hloubky transponovány, čímž ovšem co do\núčinku utrpěti musely. P. Píchá vládne objemným, ne\nsice mohutným, za to však lahodným basem, nezbytná\nvšak při prvním vystoupení stísněnost nedovolila hlasu\nřádně vyniknouti, jakož i méně jasná vokalisace a ne-\nsprávné poněkud fraseování jí se vysvětliti dá. Intonace\nbyla veskrze jistá. Těšíme se, že nás pan Píchá co\nnejdříve nějakou svému hlasu přiměřenou písní obmyslí,\ni doufáme, že nám bude časem slušnou náhradou za ne-\nzapomenutelného pěvce pana Višňáka. Na tyto písně\nnásledovala jiná skladba Lud. Procházky „Valašská\nnevěsta\" trojzpěv pro ženské hlasy, s průvodem piana,\njež velmi zdařile ..Slávy dcera\" řízením pana Vacka\npřednesla. Kdybycn chtěl zde slov šířiti, musel bych\nopakovati, co jsem již v 18. čís. loňského ročníku „Dal.\"\no skladbě té pověděl. Obecenstvo odměnilo pečlivé provedení\nhojným potleskem. Také deklamace byla dobře vřaděna\na panem Šubrtem výrazně přednešena. Byla prý od\nRubeše, tuším, že Rubeš o našich poměrech lokálních\nv roce právě minulém neměl tušení. „Druhou kytici\nz národních písní slovanských\" od Tovačovského, před-\nnesl s průvodem piana užší sbor zpěváckého spolku\ns velmi jemným odstiňováním. Nač zde se šířiti o pro-\nvedení, když se dá vše vyřknouti slovem jedním: prove-\ndení bylo bezvadné. Část „kytice\" musela se opakovati.\nPo čísle tomto zasedl ku pianu pan Baumruk, absol-\nvovaný žák vídeňské konservatoře, a přednesl „fantazii\nod Mozarta a „etudu\" od Chopina\". První skladba jest\nčistě formální, jako skoro veškeré Mozartovy skladby\nklavírní, technické obtíže, zvláště obtížné pasáže v ter-\nciích překonal pan B. věru hravě. Hlubšího základu\nmá „Etuda\" od Chopina, již pan Baumruk přednesl\ns umělostí pravého virtuosa důstojnou. Ač skladba ta\nzove se „etudou\", tož není snad proto pouhým techni-\nckým prostředkem k dosažení sběhlosti, leč obrázek\nplný poezie a něžné nálady. Zpěv, jejž vede pravá\nruka, jest melancholický, pasáže v levé ruce pak mu do-\ndávají temného pozadí, zimní to obrázek s nebem za-\nchmúřeným. Možná, že by jisté části obecenstva lépe byla\nchutnala nějaká koncertní polka, k tomu ale nesmí se\nbráti žádného ohledu. Pan Baumruk byl za svou hru\nodměněn hlučným potleskem. Koncert slavnostně zakon-\nčil Tovačovského sbor pro mužské hlasy s průvodem\npiana. Obecenstvo naslouchalo s napnutím velezdařilému\nkoncertu, a odměňovalo jednotlivé výkony hlučným po-\ntleskem. Návštěva sama nebyla dosti četná. Nechceme\nobecenstvo naše omlouvá,ti, pokárání spíše hodno jest,\nže nejenom právě naše hudební kapacity obyčejně se\nstkvějí svou nepřítomností, než že i sami členové přispí-\nvající nejdou se o pokrocích spolku přesvědčiti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "7", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.6.2", "titre_corps": "Česká zpěvohra. 26. prosince: „Faust a Marketka.\"", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. 26. prosince: „Faust a Marketka.\"", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.7", "debut_caractere": 2763, "fin_caractere_exclue": 7336, "texte": "X.\nČeská zpěvohra. 26. prosince: „Faust a Marketka.\"\nGounod. 28. prosince: „Souboj\", Adam. 30.\nprosince: „Robert dábel\". Meyerbeer. 2. ledna 1874:\n„Bandité\". Offenbach.\nStarý rok skončil v oboru zpěvoherním náležitě po dábelsku\npři řinkotu mečův, křísení mrtvých je tišek, jež v zříceninách\nposvátných prostor tančiti musejí, až dvanáctá zahučí a dábel\nje odnese konstatujeme věru s potěšením, že již i širší\npublikum se směje pathetíckým těm kotrmelcům múzy Meyerbee-\nrovy. Kdy as vyjdezmódy souchotinářskýučeň jeho Gounod\ns loutkovým svým „Faustem\" a sladkobolným tím ženským\nSieblem v černých sametových kalhotách s bílými po nich\nvýstřižky? Take na ni jednou trhne, ovšem že ještě několik\nnových rokův zmizí v moři bezedného „nic\", než obecenstvo\nnaše se přesytí cukrovými těmi pamlsky a zatouží po stravě\njádrné a záživné, po skladbách ceny opravdu umělecké. Pražské\nobecenstvo od dávnýeh časův stálo v uměleckých kruzích\nevropských v pověsti nejskvělejší, ono vždy porozuměti umělo\nmistrům, o kterých se praví, že století své daleko duchem\nsvým předstihovali, ono mistry ty vždy s jásotem a otevřenou\nnáručí přijímalo a úsudek jeho byl tak závažný, že celý svět\nbyl pojednou otevřen umělci tomu, jenž vykázati se mohl\npříznivým přijetím ze strany pražského obecenstva. Vždyť-\nvšeobecně jest známo v jaké úctě choval Mozart Pražany,\njak světoborný Berlioz v svých duchaplných zápiskách\nvzpGmíná vždy s nadšením na svůj pobyt v pražských kruzích;\non, jehož reformatorské snahy ještě v době nynější z mnohých\nstran se osočují, slavil již v době tehdejší v městě našem\nskvělé triumfy. Co říci mám o Lisztovi, Brahmsovi a\nWagnerovi, nejskvělejšímto trojhvězdí na obloze moderního\nsvěta hudebního? Kam se poděl zdravý úsudek pražského\nobecenstva z dob Mozartových, Berliozových, obecenstva, jehož\nvkus umělecký býval vzorem celému světu? Nám se líbí\nGounod a Offenbach přivedli jsme to zajisté daleko.\nNový rok začínáme Offenbachovými „Bandity\" kdo si přeje\nvíc?\nPředevším jsem však povinnen, abych zmínil se třebas\nkrátce ještě o představeních z posledního osmidení roku\nstarého. V Gounodově „Faustu\" jest obsazení hlavních\núloh známo co vesměs výtečné; „Markétku\" zpívala slečna\nSittova s výsledkem skvělým a hrála možná-li ještě lépe\njasnější výslovnost b> neuškodila pěknému výkonu jejímu.\nPan Yávra čítati muže posledního „Fausta\" svého k nej-\nlopším svým výkonům, byl dobře disponován, zpíval tedy s chutí\na láskou. Nadšení s jakým pěvec ten všech svých partií se chápe,\nzasluhuje věru vděčné úcty ze strany obecenstva. Op.Č e-\nchově „Meíistoflu\" se mínění všech učenců shodují v ten\nsmysl, že nelze na výkonu tomto naléztí nějakého místa slab-\nšího, na nějž by se útokem hnáti dalo; vše solidně, vše do-\nkonale jest tu vystaveno na pevných základech umělecké rou-\ntiny, přísné školy a nadání neobyčejného. Totéž platí o\np. Lvově „Valentinu\". Že „paní Marta Sekáčková\" slečny\nHanušovy náleží k jejím nejzdařilejším výkonům, známu\nvšeobečně. Nově obsazena byla partie Siebiova slč. Kno-\ntkovou. Zdali výkonem tím slečna sama Či opera Gounodova\nvíce získala, to posud nedá se rozhodnouti.\nZa to získal Adamův „Souboj\" novým obsazením partie\n„Commingeovy\" panem „Seifertem v míře znamenité. Zda-\nřilým výkonem páně Seifertovým nabyla celá ta opera\nšťastnější tvářnosti, ano můžeme směle říci, že ji umělec ten\nk valné výši pozvedl, takže doufati lze, že se poněkud slabší\ndílo to ostatně dosti renomovaného skladatele francouz-\nského po delší dobu na repertoiru operním udrží. Též\n„Robert dábel\" byl jak náleží šťastně proveden. Obsazení\nhlavních úloh známé. Alicu zpívala slč. Sittova podruhé a\nřekněme hned, že daleko zdařileji, než poprvé. „Alice\" jest\nv celku nevděčná úloha; obyčejné ji zpívají dramatické prima-\ndony a vždy pokud ze zkušenosti víme —se jim tu jen po\nskrovnu daří: nedostáváť se jim tu dosti ohebné koloratury.\nKoloraturním zpěvačkám zase scházívá dramatická pathetičnost\nvýrazu v hlasu. Kolise to očividná, kterou při prvém svém\nvystoupení co „Alice\" slč. Sittova též přemoci nemohla. Vy-\ntklo se jí tu tehdá zvláště násilně sevřené užívání výšky,\npřílišná rozčilenost ve hlasu i ve hře (nebylo divu, vystupovalať\nslečna v úloze té poprvé), zdá se že od té doby slečna se\npilně a úsilovně s úlohou tou zabývala; neboť uznati musíme,\nže všechny hrany výkonu předešlého ladně jsou tu zaokrouhleny\nvšechny nesrovnalosti zdárně urovnány, koloratura její plynula,\nlehce, na druhé straně pak byl výraz dramatický pravdivě\npodán. Co „Alice\" dobyla si v tomto představení slečna mnohý\nzáslužný vavřín učinilať zajisté pokrok v krátké té době\nuznání hodný."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.7", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1144, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlenky o hudbĕ.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\nHudba jest krásný, skvostný dar boží i podává nám v po-\ndobenství hudbu onu nebeskou, kterouž andělé se všemi ne-\nbešťany v líbezné harmonii bez ustání chválí a velebí svého\nstvořitele, prospěvojíce: Sanctus, sanctus, sanctus Dominus\nDeus Sabaothl\nMich. Praetorius, (Syntagma musicum).\nZkušenost učí, že hudba nevytrvá, kde ďábel vládne, ne-\nboť bezbožní nejsou jí hodni.\nTentýž.\nNepovažuji hudbu pouze co umění k obveselení sluchu,\nleč co jeden z nejmocnějších prostředků, jímž lze srdcem\nhnouti a city v něm buditi.\nGluk k J. B. Suartovi, 1777.\nJednoduchost, pravdivost a přirozenost hlavními jsou zá-\nklady krásy ve všech výtvorech uměleckých.\nGluk, v předmluvě ku své „Alcestě\", 1769.\nSvobodná umění a krásná nauka o komposici netrpí ni-\nžádných pout řemeslnických. Yolnými musejí býti srdce i duch.\nHaydn, k Hubrovi, 1779.\nHudba jest prostředníkem mezi životem duševním a smy-\nslným. v\nBeethoven, ústní vvrok.\nList Bettiny z Arnimu Goethovi.\nHudba jest vyšší zjevení než všechna moudrost a filosofie.\nTentýž, v denníku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-03-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-03_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-01-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.2.7.1", "titre_corps": "Myšlenky o hudbĕ. Výroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě. Sebrala La Mara.", "titre_sommaire": "Myšlenky o hudbĕ. Výroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě. Sebrala La Mara.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.8", "debut_caractere": 7, "fin_caractere_exclue": 1144, "texte": "Myšlenky o hudbĕ.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\nHudba jest krásný, skvostný dar boží i podává nám v po-\ndobenství hudbu onu nebeskou, kterouž andělé se všemi ne-\nbešťany v líbezné harmonii bez ustání chválí a velebí svého\nstvořitele, prospěvojíce: Sanctus, sanctus, sanctus Dominus\nDeus Sabaothl\nMich. Praetorius, (Syntagma musicum).\nZkušenost učí, že hudba nevytrvá, kde ďábel vládne, ne-\nboť bezbožní nejsou jí hodni.\nTentýž.\nNepovažuji hudbu pouze co umění k obveselení sluchu,\nleč co jeden z nejmocnějších prostředků, jímž lze srdcem\nhnouti a city v něm buditi.\nGluk k J. B. Suartovi, 1777.\nJednoduchost, pravdivost a přirozenost hlavními jsou zá-\nklady krásy ve všech výtvorech uměleckých.\nGluk, v předmluvě ku své „Alcestě\", 1769.\nSvobodná umění a krásná nauka o komposici netrpí ni-\nžádných pout řemeslnických. Yolnými musejí býti srdce i duch.\nHaydn, k Hubrovi, 1779.\nHudba jest prostředníkem mezi životem duševním a smy-\nslným. v\nBeethoven, ústní vvrok.\nList Bettiny z Arnimu Goethovi.\nHudba jest vyšší zjevení než všechna moudrost a filosofie.\nTentýž, v denníku."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n1. ledna 1800 nar. V. E. Horák, sklad. č. -- ve Mšeně.\n„ „ 1858 I. prov. Moniuszkovy „Halky\" ve Varšavě.\n• „ „ 1860 f Ludv. Ricci, vl. sklad. op. v Praze (v bláznici).\n„ ~ 1870 J. A. Léfebure-Weiy, sklad, a varii. -- v Paříži.\n2. „ 1813 I. pror. Wagnerovy opery „Der fliegende Hcllánder\" v Drá-\nždanech.\n„ „ 1847 nar. dr. fil. Otokar Hostinský, spis. liud. v Martinovsi.\n3. ~ 1710 nar. Giov. Battista Pergolese slov. sklad. vl. v Jesi.\n~ „ 1806 nar. Jindřiška Sonntagova, slov. zpěv. v Koblenci.\n„ ~ 1866 f Moric Hauptmann, sklad, a theor. bud. v Lipsku,\n~ 1820 t P. Bohaboj Jan V. Dlabač, zaslouž. spisov. bud.\n„ „ 1868 I. provoz. Bendlovy opery „Leila\" v Praze.\n5. ~ 1862 I. prov. Smetanových,symf. skladeb „Richard III.\" a „Valdstýn\"\nv Praze.\n~ ~ 1865 i. provoz. Smetanovy zpěvohry „Braniboři v Cechách\"\nv Praze.\n6. „ 1838 nar. Max Bruch, sklad. něm. v Kolíně n. R.\n7. ~ 1810 f Jos. Lipavský, pian. a sklad. —ve Vídnř.\n„ ~ 1812 nar. Zikm. Thalberg, pian. a sklad. v Ženevě.\n8. ~ 1713 f v Arcangeio Corelli, nejslovut. houslista svého věku\nv Římě.\n„ ~ 1830 nar. Hanuš Z Biilovu, pian. a sklad. v Drážďanech.\n~ ~ 1869 I. provoz. Nápravníkovy ruské opery „NižegorodCi\" , v Petro-\nhradě.\n\nO vývinu písně národní a jejím\nvýznamu.\nPíseň národní jest podobna polní květince, jež\nnáhle tu za libéhj) rána stojí v něžné lahodé a pro-\nstotě své před okem naším v rozkvětu, aniž by kdo\noní pověděti uměl,.čí ruka ji zasadila, kdo ji vypě-\nstoval? . * . v#n\".\n„Národní píseň jest skvosfňou perlou hudebního\ngenia národův\", volá jiný, „ona jest nevy važitelným po-\nkladem po otcích zděděným a nevyčerpatelným zdro-\njem mohutného ducha národního atd.\" takových a\npodobných výrokův řine se množství velké nejen z úst\nnadšených laikův a diletantův, nýbrž i často z úst\nmnohých umělcův a dokonalých znalcův i horlivých\n\"sběratelův písní národních. Odkud pojednou to nad-\nšené zbožňování polních těch chudobek, jichž sobě\ndříve oko umělce jenom jako z vzácné milosti vší-\nmalo ?\nDoba naše oblekla píseň národní v skvostný šat\nmoderní harmoňisace a uvedla ji z jizby venkovské\nv nádherný salon, ba ještě více: doba naše nutí pro-\nsté to kvítko polní, aby vstoupilo na půdu hudby\ndramatické a zde aby sloužilo co základní kámen nád-\nherné budově moderního dramatu hudebního. Skvělá\nto věru kariéra, však nikoliv nápadná: neboť již\nděcko ssálo milé ty tony z úst matčiných a záhy\nvtisklo je v paměti srdce své, jinoch pěl je s myslí\nnadšenou v kruhu milených přátel, tak že srostly ony\npísně s nejblaženějšími momenty života našeho v jedno.\nJimi oživí se povždy nejdražší upomínky; proto i šedý\nkmet lne k nim láskou nezměněnou písně ty jsou\nmu pokladem nad vše milým, jehož cena zdá se inu\nbýti nezměrnou. Zda-li se však již proto hodí ly-\nrický živel prostinké písně národní za základní\nkámen k hudbě dramatické, toť ovšem otázkou\npovážlivou!\nU nás zvláště v době poslednější mnohá tuhá\ndebata jest svedena o důležitosti a významu písně\nnárodní pro vývin specielně „české\" hudby; mnohé\njest tu pověděno slovo závažné, mnohý tu návrh\npraktický jest učiněn, celkem však zůstala posud celá\nta otázka, „jakým spůsobem a pokud by se použiti\ndalo národní písně co staviva ku opeře české\" otáz-\nkou otevřenou, o níž musí býti tak dlouho pojedná-\nváno, až rozluštěna bude dokonale. Jest to otázka,\njak říkáme, palčivá, choulostivá a proto nesmí nám\nbýti divno, proč se mnozí důkladnějšímu o ní pro-\nmluvení tak rádi vyhýbají, odbývajíce vše jen poho-\ndlnou frází: „dělání hudby na základě písní národ-\nních\". Poměr písně národní k moderní hudbě umě-\nlecké především musí býti každému jasným, abychom\nsi pevně toho vědomi byli, k jakému cíli vše naše\nsnažení spěje; a kdo to myslí s uměním domácím\npoctivé a upřímně, zajisté se lekati nebude všech mož-\nných konsekvencí, jež nám vyplynou z bádání o věci té.\nPředevším zdá se nám to býti poněkud jedno-\nstranným stanoviskem, pakliže někdo hledati chce\nveškerou spásu hudby české jedině v.národní písni\nnaší. Kdož nám za to ručí, že melodie ty národní"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.2", "texte": "skladají se z čistě českých elementův? Jako jinde,\ntak iv oboru tomto panuje neustálý boj mezi tím,\nco povstává a tím, co hyne; melodie jednotlivé pře-\ncházejí s úžasnou rychlostí od jednoho národa k dru-\nhému, co novinky jsou všude s náručí otevřenou při-\njaty a po nějakou dobu jsou v oblibě; jakmile však\npřijde něco nového, zaujme to mysle všech a vytlačí\nstarší melodie, jež pak poznenáhlu klesnouti musely\nv zapomenutí. Nebylo tu nikoho v starých dobách,\nkdo by je zaznamenával co odkaz milý potomstvu;\nsběratelé národních písní českých*) vynořili se až v době\nnaší, zaznamenali tudíž písně, jež národ zpívá v tomto\nstoletí. Jakých tu bouří přehnalo se však přes če-\nskou zem oď dob Zábojových, jaké tu nesčíslné množ-\nství rozličnýchv elementův vlivem svým působilo na\nhudební vkus Čechův! Vždyť nejsme obražení žádnou\nčínskou zdí proti sousedům svým a že naše nynější\nnárodní písně nepovstaly všecky na luzích českých,\nže mnohé z nich valné na sobě nesou stopy cizoty,\ndá se doklady notovými dokázati.\nPředevším jedná se o to, abychom se dozvěděli,\nkdy a jak vyvinula se píseň národní; myslím totiž\nnárodní píseň všech Slovanův. Pro snadnější přehled\nchci stopovati nejprvé vývin národní písně u Slova-\nnův západních, zejména Čechův; načež obrátím\nse ku Slovanům východním, zejména Velkorusům.\nZ dějepisné té přehlídky doufám, že nám pak otázka\nnárodní písně bude srozumitelnější, tu doufám, že\ns větší jistotou budeme moci o tom rozhodnouti, po-\nkud as hodí se píseň národní co stavivo pro domácí\ndrama hudební.\nVšecka umění beřou svůj počátek z náboženství:\nstavitelství, skulptura, malířství, básnictví i hudba.\nV zasvěcených bohům hájích i prostorách chrámových\nbyly zvuky posvátných písní povždy prostředníkem mezi\nčlověkem a božstvím. Národ veškerý bral na s.av-\nnostech těch podílu, naslouchal zpěvu kněží, pěl\ns sebou a tak zajisté záhy jisté pevné melodie za-\nznívaly v celém národě v dobách pohanských. Jakou\nasi formou se honosily melodie ty, nelze ovšem po-\nvěděti, nezachovalo! se nám z oněch dob praničeho.\nVšechna mínění oněch, jež zabývali se bádáním o vý-\nvinu hudby u rozličných národův, shodují se v tom,\nže především slovanští kmenové a mezi nimi jme-\nnovitě Čechové, Bulhaři a Rusové ode dávna obzvláštní\nnáklonnost a schopnost jevili a dosud jeví ku umění\nhudebnímu, ano že znamenitý u nich smysl se jeví\nnejen pro melodii, nýbrž i pro harmonické kombinace.\nNaopak o Němcích se dějiny v ohledu tomto velmi\nnepříznivě zmiňují. „Surovost jich neustálou žízní vy-\nprahlého hrdla\", praví životopisec papeže Řehoře\nVelkého o Němcích, „vydává zvuky ze sebe, hrčící\njako vůz břemenem obtížený, jenž po kostrbaté jede\ncestě.\" Že a starých Slovanův a zejména u Čechův\nzpěv velmi byl pěstován a že jich improvisatorové,\nkteří vždy zpěv svůj na varitu (lyře) provázeli, velké\npožívali vážnosti, to dosvědčí nám staré kroniky ne-\njen domácích, nýbrž i cizích spisovatelův.\nDle zprávy, již nám Theofylakt o slovanských\nposlancích k Avarům sděluje, byl zpěv, hudba a\ntanec nejmilejším zaměstnáním pohanských Slova-\nnův, odkudž pochází též stálé epitheton latinských\nspisovatelův středověkých: „Slavus saltans\" (srovnej\nŠafáříkovy Starožitnosti).\nŽe hudba na slušném stupni dokonalosti jme-\nnovitě u starých Čechův stála, to jasně vysvítá z ru-\nkopisu Královédvorského i Zelenohorského. Na varitu,\nmnohostranném, národním to nástroji staročeském,\npěvci hrdinných zpěvů (podobni řeckým rhapsodům)\nmistrovsky si počínali a mnozí z nich co autodidakti\ndosáhli na nástroji tom znamenitého stupně virtuosity,\na proto nebude se to zdáti nelogickým, pakliže\načkoli to positivně tvrditi nelze přede vyřknu\naspoň domnění' to, že starým Slovanům i bytost\nharmonická v hudbě právě tak cizým zjevem ne-\nbyla. Ostatně jest to pouhá domněnka, která má pro\nnás tím méně váhy, poněvadž naše nynější národní\n\n*) Německé národní písně byly v tom ohledu šťastnějšími:\nK nej starší ni sbírkám těchto písní náleží ona,'jež\npřidána jest k hudebnímu kompendiu učebnímu od H. d e\nZeelandia (v prvé polovici 15 st.), o čemž přesvědčiti\nse možno v pražské bibliotéce universitní.\n\nFEUILLETON.\n\nZe zašlých dnů.\n(Vzpomínky ze života Bedřicha Chopina).\nZa listopadového rána roku 1825 bylo ve Vilanově v zámku\nhraběnky Potocké neobyčejně živo; co chvíli chodil sluha ve\nsváteční livreji ke vratům a pohlížel pátravým zrakem do dálky\npo silnici od Varšavy vedoucí; čas od času odhrnuly se zá-\nclony oken na silnici jdoucích a hraběnka, krásná, mladá dáma,\npohlížela směrem k Varšavě, čekali hosta, dle příprav a\nočekávání milého, vzácného hosta.\nKonečně!\" zvolal netrpělivý sluha, vida z dálí letéti saně\na slyše veselé zvuky rolniček, „konečné mohu do tepla!\" a již\nběžel, aby paní hraběnce přinesl blahou zvěst, že jeho Jas-\nnost kníže Radziwill přijíždí a sotva dořekl poslední slova,\njiž vjížděly skvostné saně do dvora.\nKníže Antonín Radziwill, pobyv několik dní ve Varšavě,\nslíbil návštěvu hraběnce a tato uspořádala na počest vzácného\nsvého hosta zábavu ve Vilauové, sezvavši šlechtu okolní; ne-\ndlouho po knížeti Radziwillovi přijela knéžna Czetwertynská\nse svým synem, hochem as 15 letým a spolužákem jeho téhož\nstáří a brzy i jiní hosté, vesměs přátelé hraběnky a ctitelé\nspanilomyslného Radziwilla,\nV rozkošném rozmaru a při živé rozmluvě končila se ve-\nčeře; hraběnka Potocká, významně pohlédnouc na krásnou\nplet a mladé pány, ptá se kněžny Czetwertynské: „Kde pak\nvězí náš Bedřich, v pokoji syna tvého ho není?\"\n„Jak pak můžeš si jen pomysliti, má drahá že by Chopin\nmyslel na večeři v hradě, v kterém zemřel Sobieski? Sotva\nvyskočil ze saní, již běžel na taras hradní a od té doby již\nho nebylo k spatření!\"\n„Váš schovanec, milostivá kněžno, šel tedy mou drahou,\"\nřekl Radziwill, „i já před chvílí snil jsem, procházeje se po\ntarase, o velkém bohatýru našem i kmitl se okolo mne hezký\nhošík, toť snad hrdina, který si dobyl lásky našich dám? kdo\njest, prosím, ten šťastný?\"\n„Genius hudby, hoch 15-letý, spolužák syna mého Boryse,\nku kterému se připoutal s celou duší,\" odvětila kněžna. „Srdce\njeho bije pro vlast a přátele. Podívám se \"\nNáhlý výkřik knížete přerušil slova její. „Račte odpustit,\nkněžno, právě jsem spozoroval, že jsem ztratil drahý klenot,\npohřešuju medalion s podobiznou svého dítěte, jejž jsem na"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.3", "texte": "české písné ani od pohanských těch pěvcův ani od\nvýtečných těch mistrův na varitu se odvoditi nedají.\nSpíše myslím, že dlužno hledati jich původ v sta-\nrokřesťanský ch zpěvích a hymnách.\nY prvních stoletích křesťanských bralo umění\nhudební při službách božích podílu jen z příčin ze-\nvnějších a nikoliv že by to vlastní podstata křesťan-\nství vyžadovala. Živel křesťanský musel se duchu ná-\nrodnímu přispůsobiti dle okamžité potřeby, podle\ntoho, v kterém národě se chtěl rozšířiti a upevniti.\nTak zajisté vzat jest z počátku ohled na řeckou, řím-\nskou i hebrejskou hudbu a sice nejen proto, aby lid,\njenž zvyklý byl na staré ty melodie, spíše přilnul\nk novému učení, nýbrž i hlavně proto, poněvadž tu\njiných písní po ruce nebylo. Později ovšem, když bi-\nskup nemusel ohled bráti na potřeby národní, nýbrž\ncírkev sama dle církevních potřeb podíl hudby\npři službách božích určovala, povznesl sé zpěv ku\nzvláštnímu umění církevnímu. Hlavní základ k tomu\npoložil papež Řehoř Velký (f 604) tím. že sebrati\ndal nejlepší z dosaváde užívaných melodií a zavedl\npo celém tehdá křesťanstvu zpěv chorální, jenž\nopíral se o zvláštní pevně ustanovené tóniny církevní.\nChorál gregorianský stal se tak posvátným v hudbě\ncírkevní jako bible.\nŽe chorál gregorianský proto znamenitého měl\nvlivu na dosavadní hudbu českou při zavedení kře-\nsťanství v Čechách, to leží na bíledni. Před tím však\ni řecký živel zajisté zanechal tu značných po sobě\nstop; neboť Cyrill a Metoděj,, apoštolově slovanští,\nzajisté učili pohanské Moravany a Čechy nábožným\nzpěvům církve řecké, tekst slovanský jim podloživše.\nPři službách božích kněz i lid shromážděný pěl vždy\njazykem slovanským, čímž se stalo, že nápěvy ty\npřešly takřka v krev věřících a hojnou podávaly látku\nk novým melodickým tvarům. Až později, když pa-\npežové proti mši, zpívané v řeči slovanské, horliti\npočali a z Německa sem kněží jsou povoláni, počaly\nslužby boží dle římského ritu v řeči latinské a tu\njak se samo sebou rozumí, zaveden v chrámy české\nchorál gregorianský. Po dřívějších národních melo-\ndiích pohanských Čechův v té době žádné památky\nnezůstalo. (Pokrač.ý\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Mistr Brahms, přijav pozvání svých ctitelův a\npřátel lipských, odebeře se počátkem ledna t. r. do Lip-\nska, aby provedl tu v „Gewandhausu44 některé ze svých\nskladeb.\n** V JDráždJaneeh má býti počátkem nového roku\nŠumanova „Genovefa44 provedena. Jak se praví,\ndlužno děkovati za podnět ku provedení mistrovského\ndíla toho především dvornímu kapelníku š uch ov i, jenž\nv krátké tu době horlivou snahou svou umožnil prove-\ndení Berliozovy „Symfonie fantastické44 a Lisztovy\n„sv. Alžběty44.\n** Marečkova americká operní saisona vzala smutm?\nkonec: Lucca a lima Murska nechtěly více\nvystoupiti, an jim Mareček zmenšení gáže následkem\nšpatných obchodu proponoval. Celá společnost se ro-\nzešla. Ani sok Marečkův v New-Yorku Strakoš nebyl\ndosud v ohledu finančním příliš šťastným: dělá sice\nv poslední době s Verdiovou „Aidou44 ohromný hluk,\nzdali mu však hluk ten tolik vynese, aby krýti mohl\nohromná vydání, ukáže blízká budoucnost.\n** Hudební výkřik bolesti z onoho světa totiž\nz Ameriky jest vskutku s to, aby vzbudil vše-\nobecnou soustrast u nás. Hudební New-Yorkské listy\ntotiž píší: „Smutné poměry finanční, v nichž vězíme již\npo několik týdnů, dotkly se zvláště poměrův uměleckých\nna nejvýš nepříjemně; v republice, kde na subvenci ze\nstrany státu ovšem počítati nelze, kde vše z prostředků\nobčanův bezprostředně musí utvořeno býti, nemůže se\numění zdárně rozvíjeti, pakliže obchod nekvěte, pakliže\nobchodník zápasí s neustálými starostmi a obecenstvo\njest odkázáno na spoření. Stav tento zvláště téžce nesou\npodnikatelé operní, řiditelé divadelní a koncertní ústavy.\nKoncertní sál jest v nynější saisoně pustý a prázdný;\nkdežto jindy se umělci a virtuosové o to drali, aby\nveřejné produkce uspořádati mohli, spočívá v této zimě\nna koncertním našem nebíčku temný mrak, jenž výhlídku\n\nšňůrce měl zavěšený; a dnes jsou její jmeniny, mé Elišky,\ndnes je sv. Alžběty!\"\nOkamžitě hledáno po všech místech, kníže znepokojen a\nbledý vzdálil se do svých pokojů, sloužící vraceli se s rozpa-\nčitou tváří, marně hledali, podobizna jakoby se byla propadla.\nBylo po zábavě. Hosté sestupovali se a tajně si šeptali; obava\nneštěstí jako vání chladného větru pronikla ke všem. Jak se tu\nbavit a neurazit knížete? Nešťastná náhoda! kolik mladých\nsrdcí nepokojně bilo vzpomněním na tanec, kolik milostných\nplánů zničeno, ukrutná příhoda!\nY tom náhle otevrou se dveře a hezký hoch as 15-letý\nvstoupí do salonu; štíhlou postavu jeho kryl jednoduchý oděv,\njenom útlé tvářičky zdobil růměnec, velké výrazné oči zářily\nplamenem.\n„Na tarase Sobieského našel jsem tento medalion,\" řekl\nk hraběnce, „jen račte pohledět, toť obraz anděla!\" Stiskl péro\na z pod zlatého víčka objevila se hlavinka půvabného děvčátka.\n„Jaké to štěstí!\" To podobizna Elišky Radziwiliowny! Jdi,\nBedřichu, dones ten klenot knížeti\" zvolala radostně hraběnka.\nHoch se zarazil, zbledl, ještě jednou se podíval na obraz\nanděla a vložil jej pak v ruce kněžny právě přišlé: „Já ne-\nchci díků, račte, prosím, sama knížeti odevzdati klenot jeho.\"\nHosté, dozvěděvše se o šťastném nálezu, obklopili nálezce\na v triumfu vedli jej k pianu; nešťastná překážka byla od-\na volno bylo zase oddati se zábavě. Mužů hlasy,\nplanoucí oči dám prosily, Chopin hrál. Hlučné mazury, maje-\nstátné polonezy, teskné valčíky rodily se v hlavě jeho, snivým\nzrakem hleděl hoch na tanečníky I\n„Toť jiskry se sypou z prstů jeho!\" „Běda, až plameny\nsrdce jeho uchvátí, pak nikdo neuhasí toho požáru.\" Tak se\nmluvilo.\nY takovýchto zábavách zrodily se ony tance Chopinovy,\ntehdy povstávaly perly hudební vesměs velebené, jež uchvaco-\nvaly každého. Co tu také milostných tužeb vykvetlo a uvadlo\nv duši umělcově podobně jak ty nejkrásnější zjevy života:\njaro a láska.\nTéhož večera dlel bez ustání při pianě kníže Radziwilí\noči maje upjaté na prsty hrajícího hocha, v němž seznal ne'\nvšední talent; s netajenou radostí patřila kněžna Czetwertyn\nská v zradostněnou tvář schovance svého, když s knížetem roz -\nmlouval teprv druhý den dozvěděla se obsah rozmluvy, do-\nzvěděla se, jak se kníže odměnil šťastnému nálezci drahocen—\nného klenotu: na útraty jeho měl se mladý hudebník vzdělá-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.4", "texte": "na utěšenější budoucnost povážlivě zastírá\". Konečně\naspoň že se v něčem dovedeme Amerikánům vyrovnat!\nI u nás v letošní saisoně se koncertní pořadatelé oblékají\nv smutek.\n** Z Milána. „Societa del Quartetto\" vypsala\nceny na zdařilé skladby z oboru smyčcového kvartetu.\nJsou ustanoveny dvě ceny: první 400, druhá 200 lírů.\nRukopisy musejí býti dodány do 30. dubna 1874.\n** V Budapešti bude vystaven křišťálový palác,\njehož použito bude v saisoně k představením divadelním\na koncertním.\n** ye Yidfii počne vycházet! jak se oznamuje\nod nového roku nový týdenník pode jménem „Deutsche\nMusikzeitung\" redakcí p. C. M. Ziehrera.\n** Holstejnova výtečná opera „HaideschachtP byla\npřed několika dny též v Mannheimu provedena a\ntěšila se vřelému přijetí se strany obecenstva. Kapelník\nE. Frank výtečně dirigoval.\n** Ve Vídni uspořádal nedávno hudební řiditel\nEd. Strauss zvláštní večerní koncert.\n** Z Frankobrodu. V šestém koncertě vystoupila\nv\nnaše krajanka sl. Žofie Růžičkova, oblíbený člen\ntamějšího divadla, rozhodným úspěchem. Zpívala arii\nz Mozartovy opery „Únos ze Serailu\" pak písně od\nTaubería, Šuberta a Goltermana.\n** Z Vídně. (Pův. dopis.) V dopisech svých z roků\nminulých líčil jsem častěji činnost zdejš ho „spolku cecilian-\nského,\" jenž tentokráte ku jubilejní slavnosti císařově uspo-\nřádal zvláštní produkci hudby posvátné v pořadě historické\nv prostorách sv.-Michálského chráme. Otevřena jest slavnostní\nta produkce s „Passacaglioii\" pro varhany (B-dur) od mistra\nFres co bal di h o (1568—1654), jenž žil téměř sto let před\nšeb. Bacheim Událost tato vyzývá bezděky k porovnávání\njednoho a téhož druhu komposice u obou mistrův, kteří časem\ni prostorou tak valně jsou od sele vzdáleni. ..Toccata F re s-\ncobaldiho vyznamenává se, pakli že ji porovnáme s Šacho-\nvými výtvory toho druhu, především valnou převahou jižního\nhorkokrevného živlu a jasné barvitosti tonité; kdežto Bach\nhloubá vždy s elegicko-pathetíckou opravdovostí a přís-\nností v obvodu umění, Fre scob aid i ho múza není nikdy\ntak přísně opravdovou, nýbrž podkasaná skotačí volně a hoví\nvíce homofonní, melodické než kontrapunktické formě.\nSkladba ta sehrána byla výtečně: škoda že varhany v chrámě\ntom byly v tak chatrném stavu: byl by věru jednou čas, aby\nse v našich chrámech zavedli dokonalé stroje s konstrukcí\nvynálezům naší doby přiměřenou. S mistra Frescobaldiho\nučiněn jest v druhém čísle skok zpáteční na Josquina de\nPrés (1440—1521) zpíváno jest totiž jeho čtyrhlasé moteto:\n„Tu solus facis mirabilia\". Zde hlavní vede slovo přísně dia-\ntonická plastika výrazu. Opravdovost nálady a citu oživuje\nvznešenou tu hymnu. Rozmanitost a bohatost nálady ovšem tu hle-\ndat! nelze, neboť tento zvláštní tah stálé tuhosti a jednoty spočíval\nv duchu tehdejší epochy uměleckého tvoření. Mr.ohem přiměřenější\nduchu novější doby bylo překrásné čtyrhlasé moteto „O bone\nJesu\" od Palestriny (1524—1594). Zde stál sbor Cecilian-\nský na nejvyšším stupni úlohy své. Za to byl rozboduě sla-\nbým (myslím co do skrovného počtu obsazení jednotlivých hlasů)\npři provedení Yolkmara Leisinga (1609—1637) dvoj-\nsborovém zpěvu adventním „macht hoch die thur\", jehožto\naknsticko-estbetický účinek spočívá hlavně na přísném a ostrém\nprovádění tak zvaných „efektů s ozvěnou\" (prvuí sbor totiž in-\ntonuje forte, druhý sbor odpovídá na to piano či docela pia-\nnissimo). Na rozdíly tyto nebyl dosti zřejmě ohled brán, což\njak jsem již podotkl, nikoliv dirigent J. Bohm, jehož o-\nbezřetnost v nastudování a prováděni podobných skladeb jest pří-\nliš znama, nýbrž slabé obsazení sboru cecilianského zaviní:o. Úči-\nnek skladby té ovšem musei býti rozhodně mdlým. Po té ná-\nsledovala solová aríe s průvodem varhan, nadepsaná „Ježíš\numírající\" od J. A. Rosettiho (1750—1792), jež vyzname-\nnává se podobným dramatickým živlem, karekterisnjícím ko-\nstelní skladby moderní. Nejhlubší bol duše nad utrpením spa-\nsitelovým rozervané jest nám tu v nejživějšícli líčen barvách,\njichž tom, jsou jen mocny. Podobné emanace lidské duše,\nv jejížto hloubí obraz boha-člověka tak věrně se zrcadlí, vy-\nžadují vřelost přednášky v nej vyšším stupni a neobyčejné se\nponoření a vžití v skladbu tu se strany pěvce; podobná díla\nnesmí by ti tak chladně a ledově zpívána Jako tentokráte to\nučinila slč. Filo měn a Tom sova. Y podobném genru jako\ndílo předcházející jest komponováno čtyrhlasé moteto „inter\nvestibulum et altare\" od Giacoma Antonia Pertiho\n(1656—1747), jež provedeno bylo s věrným výrazem as opra-\nvdovým nadšením. Po sboru tomto následovala sólová píseň\ns průvodem varhan „Getsemane\" nadepsaná od Šeb. Ba-\nch a, kterou s výtečným zdarem a vřelým smyslem pro hudbu\nantickou provedla slč. Ida Gassebnerova. Půvabnou pro-\ntivu podává k této antické kráse čtyrhlasý sbor od Dim. Bort-\nňanského (1752—1835) na mešní slova „Sanctus\" kompo-\nnovaný. Y skladbě duchaplného tohoto skladatele ruského\n\nvati na konservatoři Varšavské a svěřen býti vedení znameni-\ntého Elsnera.\nV den odjezdu vzácného hosta hrál Chopin v saloně kněžny\nCzetwertynské; přátelé nepozorováni ve vedlejším pokoji po-\nslouchali, nikdy totiž Chopin ve společnosti nedal se uprosit\naby hrál, leda do tance. J. Radziwill zasedl k pianu a hrál\nvyňatky z „Fausta\", výtvoru svého, jehož nejhlavnější rysy\njiž tkvěly v umělecké duši jeho.\n„Uvidíš Francii i Vlachy a pak odpočineš si u mne v Ber-\nlíně\", pravil kníže k snivému hochu, „doufám, až se vrátíš,\nuslyšíš již celé dílo. Ruku na to, že přijdeš 1\" Drobná ručka\nhocha spočinula ve dlani muže.\n„A uvidím také mladého andílka\" ? řekl hoch nesměle.\n„Bezpochyby, pak bude ona již větším andělem\" od-\npověděl kníže s úsměvem.\n„Dovolte mně ještě jednou se podívat na podobiznu\" 1\n„Nu zde jest\"! Radziwill vyňal medalion a hoch dlouho\nhleděl v andělskou tvář děvinkv.\n„My se s Elizou velmi milujeme\" řekl kníže dojat, „ne-\nmohli bychom ani žiti bez sebe! Nechť jí Bůh žehná\"!\nII.\nSedm let později hrál Bedřich Chopin v Berlíně v saloně\nknížete Radziwilla, nebyl to již nesmělý hoch, ale rozvážný\nmládenec, vycházející nová hvězda na obzoru hudby. Tenkrát\npři zvucích jeho hudby nevířily páry tancujících v bouřném ma-\nzuru mlčení nejhlubší panovalo v salonu, Chopin hrál\n„Marzenia Nocy\", velekrásné nccturno své.\nPři pianě stála půvabná dívka, v bílém jednoduchém šate,\ns hlavou nakloněnou, obraz nevinnosti. Růžovými, na polo\notevřenými rtíčky zahrával snivý úsměv, v prusvitavé tváři lze\nbylo čisti blahé rozechvění, oči přicloněné dlouhými řadami\nsledovaly prsty mistra hrajícího poslední takty nokturna v C-\nmoll; Chopin vstávaje od piana pohlednul vty krásné oči,\ndvě slzy skanuly z pod dlouhých řas. Byla to Eliška Radzi-\nwillowna, bílá rozkvětající růže, jejíž obraz mladému umělci\nhluboko v srdci utkvěj jejíž podobiznu co hoch nazval andělem.\nEliška Rsdziwillowna byla první z dám, která pocítila\nkouzla hudby Cl opinovy i byla nejhorlivější velebitelkou\njeho talentu. Chopin chodíval den co den do domu knížete,\nv hudbě trávilo se časío do pozdní noci, tam hrál výňatky\nz děl knížete, slyšel mistrovskou hru jeho na cello prová-\nzel Elišku při zpěvu „Markéty\" z Radziwillova „Fausta\".\nBlaze plynuly dny, týdny. Nadešla chvíle rozloučení\nse. Chopin jel do Frarcie: kněžna Eliška podávajíc mu při\nloučení bílou růži zašeptala: „Na shledanou\" a neuplynula\nani celá dvě leta a věnce bílých růží kryly rakve otce i\ndcery. Kníže Radziwill tvůrce „Fausta\" zesnul o Yelkonocích\nr. 1833 a za několik měsíců následovalo jej milované jeho\ndítě.\nNemohli jeden bez druhého žiti!\n(Pokračování)."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.5", "texte": "vane rozhodně duch skladeb novocírkevnícb, aniž by tyto tonu\nvelebného postrádaly, jak to vidíme u Haydna a Mozarta\nNásledující „duchovní píseň\" Haendlova překvapuje poně-\nkud naivně dětinným výrazem svým. Slč. Uetzova ačkoli\njinak pevkyné hudebně dokonale vzdělaná, nepřivedla piecu tu\nk úplné platnosti. Závěrek tohoto jak vidno na nejvýš\ninteressantního koncertu tvořila kantata pro solový sekstet,\nsbor a varhany od Topfra (1791—1870). Solový sekstet\nbyl výtečně proveden, hlavní chvála sluší především sólové-\nmu tenoristovi p. M. Bauerovi velečinnému a inteligent-\nnímu to kapelníkovi při zdejším kostele Františkánském.\nPí. Essipova, ruská pianistka, jež rázem získala si přízeň\nzdejšího obecenstva, dávala samostatný koncert při hojném\nnávalu posluchačstva s programem mnohoslibným. Skladby\nvýtečného jádra jako jest Š.ubertovo „B-dur Trio\" a Beet-\nhovenova C-dur sonata klavírní op. 53. ovinuty byly lahod-\nným nokturnem (Cis-moll) od Chopina, geniální transskripcí\nG-uil Ip arzer-Š ub ertova zastaveníčka od Liszta, jeho\nvýtečnou „etudou\" a vzdušným „Scherzinem\" Šumanovým.\nCo závěrek skvělo se tu E-moll „andante\" a „Edur Seherzo\"\nod Mendelssohna a konečně proveden tu byl též valčík od\nTaussiga. Statečná pianistka provedla zajisté nesnadnou\núlohu tuto s vytrvalostí a snahou ryze uměleckou, začež se\njí nadšené pochvaly po každém čísle dostalo od animovaného\nobecenstva. Dr. hr. Laurencin.\n** Ze Stuttgartu. (Pův. dopis). Jako na jiných\nústavech po většině máme i my ve zdejším divadle málo\nnovinek operních a tu se ovšem největší pozornost vě-\nnuje sálu koncertnímu. Zde opět zaujímají první místo\nvždy koncerty abonentní divadla zdejšího. Pátý abon.\nkoncert měl pro nás tím větší zajímavosti, an v něm\nhrál mladistvý náš krajan Ludvík Peer koncert od\nMoliquea pro cello a na programu se mimo to skvěla\nco ohnisko celé produkce symfonie „Columbus\", vý-\ntečná to práce našeho Aberta, Prvý z těchto zmíně-\nných krajanů našich odměněn jest za dokonalou svou\nhru hlučnou pochvalou a vyvoláním rozjařeného obe-\ncenstva. Všeobecně chválí se jeho elegantní vedení smyčce\na krásný, cituplný ton, jakož i zručnost technická, jež\nnižádných se neleká obtíží. Abych se šíře ji o Aber-\nta o v ě symfonii zmiňoval, nedovoluje mi úzký rámec pou-\nhého dopisu; ostatně jest práce ta iv širších kruzích\ndosti známa i hojně oceněna, tak že, kdybych chtěl ší-\nřeji psáti, opakovat! bych musel pochvalné o ni výroky\nmužův v hudebním oboru na slovo vzatých. Podotknu\njen, že i dnes se skladba Ab ertova velmi líbila; by-\nloť provedení osobním řízením skladatelovým mistrné,\nzvláště co se týče věty prvé. Nejhlucnější pochvaly\nvšak došla v obecenstvu věta třetí a čtvrtá. Dále\nv\nmi sluší sé zmínili o p. Sochovi, jenž v koncertě\nzdejší „Harmonie\" Steinův koncert pro kontrabas a\n„Andante\" z koncertu Abertova s obvyklou zručností\na elegancí zahrál, kterýmižto skvělými vlastnostmi pro-\nspěšně se vyznamenávali povždy žáci zvěčnělého našeho\nHraběte; jakož i pan Vácslav Abert v témže\nkoncertě poprvé do veřejnosti vstoupil koncertem na\nviolu, za nějž hojného se mu vděku dostalo. Pan\nKratochvil stal se prozatímním učitelem piana na\nzdejší konservatoři a p. R. Winternic složil a tiskem\nvydal opět dvě písně, jež všeobecné pochvaly zasluhují,\nněžným jsouce provanuty duchem a veskrz přiměřené\nvšem prospěšným stránkám orgánu lidského. Dvorní\nkoncerty shromážďují jak se samo s sebou již roz-\numí nejskvělejší obecenstvo a nejvýtečnější síly\numělecké v prostorách koncertního sálu. Doposud byly\ndva, v nichž nejvíce se líbila duetta od Brahmse,\npřednesena slč. Šuplero vou a oblíbeným v těchto\nkruzích barytonem p. Hromadou, jehož solové před-\nnášky s přízní neobmezenou jsou přijaty. Y koncertě\npianistky pí Berghofové účinkovali s nejlepším vý-\nsledkem pp. Wien a čellista Cabisius (též žák praž-\nské konservatoře). Nejskvělejšího uznání však dostalo\nse mladistvému intelligentnímu pěvci p. Hromadovi,\njenž přednesl jednu píseň od prof. Speidla a tři písně\nod Sumana s tak lichotným úspěchem, jakého se do-\nstati muže jen umělcům první třídy, již vroucnost duše,\na bohaté nadání přirozené s dokonalou školou spojujíce\npůsobí tak s neodolatelnou mocí kouzelnou na celého\nčlověka. Jisto jest, že hlavního vlivu měl na zvláštní\nonen spňsob přednášky písní především zdejší mistr\nStockhausen. Jako již dříve,, tak i zde s mnohých\nstran mu raděno, by mistra toho následoval na dráze\njeho koncertní. Přáli bychom z plna srdce krajanu\nsvému, aby odhodlal se ku kroku tomu časem svým\nve sféře té kyne mu budoucnost skvělá!!!\n\nKronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n\n*** Z Příbrami. (Pův. dop.) Y zdejším životě\nkoncertním vyskytlo se již mnoho potěšitelných zjevů a\nzejména právě minulý rok nebyl v ohledu tomto chudým.\nBylo by na místě, abych Yám podal přehled všech těch\npochoutek hudebních, kterých se nám našimi spolky pě-\nveckými, učitelskou jednotou „Budeč\" a bujarým stu-\ndentstvem naším letos dostalo; ponechávám si to však\nna dobu příští a chci Yás pro tentokráte zpraviti pouze\no zábavě, kterouž nám „Lumír\" dne 26. ra. m. za la-\nskavého spoluúčinkování „Dobromil y\" milý večer j ři-\npravil. Yhodně sestavený program i osvědčené sílyspo-\nluúčinkující slibovaly již s kraje zdar v celém provedení.\nPrvní číslo programu byl mužský sbor od Yogla „Hlasy\nz domova\", kterýž „Lumír\" ku uspokojenosti obecen-\nstva zapěl, ač lepší odstiňování piana a forte nebylo by\nškodilo. Za to povedlo se provedení sborů našeho\nmilého Křižkovského „Odpadlý od srdce\", a „Pa-\nstýři a poutníci\" v plném smyslu slova. Oba tyto\nsbory přednešeny byly s vzornou jistotou a neomylnou\nintonací, jakož i dobrým rytmisováním a dokonalým od-\nstiňováním. Zvláště líbil se nám sbor „Pastýři a pout-\nníci\", kterýž dosud u nás byl novinkou. Solo převzal\nv posledním takořka okamžiku profesor p. Yenig, i\nprovedl je s výsledkem velmi příznivým. Příjemný ano\nsalonní hlas jeho dovršen byl dobře promyšleným před-\nnesem. Jsme provděčni té náhodě, kteráž nás s tak do-\nbrou silou seznámila. Neméně zdařile provedeny sbory\n„Krumlovská\" od Bendla a „Na stráži\" od Kůk-\nken-a. Provedení těchto jako i předešlých čísel mile\nsvědčilo o neúnavné pilnosti členů „Lumíra\", jakož i\no nevšední dovednosti ředitele p. Jelínka. Smíšené\nsbory „Kytičky\" od Ad. Průchy a „Žabí zpěv\" od\nPauknera rozhodně se líbily. Bouřlivá pochvala byla toho\ndůkazem, jaké obliby tyto sbory v obecenstvu sobě zí-\nskaly, jakož i nemýlíme se, pakli velkou část potlesku\npřiřkneme svědomitému řediteli pěv. jednoty „Dobromily\"\np. Čurdovi. Třetí číslo programu byla solová píseň"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.6", "texte": "s průvodem piana „Pěvcova prosba\". Pan Čurda před-\nnesl ji svým libozvučným barytonem výrazem tak vrou-\ncím, že každé slovo plynulo ze srdce aku srdci. Po-\ntlesku nechtělo býti konce. Zábava téhož večera do-\nvršena jest koncertním duetem od AI ar d a pro\nhousle s průvodem piana. Pánové Anděl z Dobříše a\nředitel „Lumíra\" p. Jelínek uvázavše se v tuto úlohu\nzavděčili se nám v míře nemalé. Přesná souhra svěd-\nčila jednak o výborné přípravě obou hráčů jednak o\núplném ovládání nástroje i o jasném rozkladu díla sa-\nmého. Pan Anděl vyniká rázností a vedení smyčce a\njistotou u provedení, co zatím měkkost a čistota tonu\npáně Jelínkova dodávají elegantnímu přednesu jeho zvlášt-\nního půvabu. Návštěva byla slušná, jisté kruhy nápadně\nzastoupeny nebyly. Posluchačstvo každou přednášku\nodměňovalo potleskem. Doprovázení jednotlivých čísel\nna piano dálo se ředitelem kůru p. Jiřím Skočdo-\npolem, kterýž v osvědčené laskavosti a ochotě úlohu\ntuto převzal.\n\nV.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Všeobecná sv. cecilianská jednota pro církevní\nhudba v Cechách, na Moravě a ve Slezsku, jejížto\nstanovy, jak jsme nedávno sdělili, předloženy byly k vyš-\nším místům ku schválení, jest na základě §. 6. spolko-\nvého zákona co státu nebezpečná (!) zakázána.\n* K reformě hudby chrámové. Všeobecný téměř pa-\nnuje náhled, jakoby mešní responsoria, nedávno p. Jos.\nFoerstrem vydaná, byla určena pouze pro dobu\nadventní a postní. To jest však náhled zcela nepravý,\nnechť vychází od kohokoli. Budiž zde jen tolik řečeno,\nže versikule a responsoria jsou v nejužším spojení a že\nza tou příčinou užívali se mají responsoria církví usta-\nnovená a v misálu předepsaná. Jelikož však versikule\nvždy a bez oh 1 edu k menšímu či většímu svátku\nse zpívají spůsobem gregorianským, tož také sbor\nna kůru odpovídati má v zájmu jak liturgické tak i\numělecké jednoty spůsobem gregorianským a protož\nprohlášeny býti musejí veškeré dosávádní spůsoby a\nodrůdy responsorií, pokud nejsou upraveny dle zpěvu\ngregorianského, za necírkevní.\n* V chrámu Páně sv. Cyrilla a Methoděje v Kar-\nlíně provozovány jscu během adventu statečným sborem\ntamějších ochotníků pod vůdcovstvím p. kooperatora\nLehne r a následující skladby: I. „ chorální mše \" od\nGrei tha s průvodem varhan, IV. mše od téhož. „ Aeterna\nChristi munera\" od Palestriny Missa „Octavi\ntoni\" od Orl anda di Las s o „Gregorianská mše\nadventní\" jednohlasně bez průvodu „Missa brevis\"\nod Palestriny a vložky jednotlivé od Porty, Witta,\nLiszta a J. Foerstra „Pangelinqua\" od Witta a\nLiszta a jednohlasné responsorie chorální.\n* Sl. Sáhová vrátila se opět do svazku naší zpě-\nvohry, uzavřevši opět s ředitelstvem našeho divadla\nnovou smlouvu.\n* P. čeněk Miko opět vydal pro harmonium no-\nvinku, kteráž bude pěstitelům tohoto nástroje zajisté\nvelmi vítanou. Upravil totiž osm zdařilých písní francouz-\nského skladatele K. Gounoda spůsobem velmi obrat-\nnýrn, maje zároveň na mysli hráče i méně zběhlé, tak\nže dílo své učinil každému snadno přístupným. Yyšlo ná-\nkladem firmv J. Šindler v Praze.\n* Přehled činnosti opery české v nynější sezoně.\nZnámo, že před započetím nynější sezony divadelní\nvstoupily některé zcela nové síly do svazku opery české,\njakož i každému pochopitelno bude, že hlavní muselo býti\nstarostí ředitelstva, aby přede vším zpěvohry repertoirní\nhyly vypraveny. Že v případech takových, kde vícero\núloh musí býti nově obsazeno, vyžaduje i každá zná-\nmější zpěvohra příprav tak pečlivých, jako nějaká no-\nvinka, ví každý, kdo jen poněkud má znalosti v tomto\noboru. Že vzdor tomu bylo možné, vypraviti dosud také\njiž tři novinky, zasluhuje zajisté plného uznání. Z po-\ndrobného přehledu, jejž tuto podáváme, bude patrno, že\nse opera naše honositi může činností velmi čestnou a\nže všeliké denuneiace a lživá udání, z jisté strany sy-\nstematicky pěstovaná, nemají nejmenší podstaty a váhy.\nDne 20. září 1873 zahájena operní sezona nově študo-\nvanou zpěvohrou Šeborovou „Husitská nevěsta\", 22. září\npoprvé provozována byla co novinkaGounodova dvou-\naktová zpěv. „Holubice\", 24. září provedena Gounodova\nnově študovaná zpěv. „Romeo a Julie\", v říjnu provedeny\n„Robert ďábel\", „Faust\", „Zedník a zámečník\", „Tra-\nviata\", „Yilem Tell\" (nově študován), mimo to opako-\nvány „Husitská nevěsta\" a „Holubice\" 24. října\nproveden v obsazení skoro zcela novém Mozartův „Don\nJuan\", (naštudován za 8 dní) dále „Němá z Portici\",\n„Javotte\", „Lucia\", 8. listop. provedeny nově študo-\nvané „Yeselé ženy Vindsorské\", 14. list. vypravena co\nnovinka Heroldova zpěv. „Souboj\" (za tři ne-\nděle), dále opakovány shora uvedené opery, 28. list.\nprovozována „Prodaná nevěsta\", na to „Romeo a Julie\"\ns p. Marešem v úloze „Lorenza\", 7. pros. nově študo-\nvaná opera „Kryšpín a kmotra\", dne 13. pros. co třetí\nnovinka kom. opera Massé-a „Galathea\" (vypra-\nvená za 3 neděle), mezi tím „Souboj\", „Yilém Tell\" atd.\nPilné přípravy se dějí nyní k Šeborově zpěv. „Dra-\nhomíře\" i určeny k nejbližším beneficím sl. z Ehren-\nbergu, sl. Paršovy a sl. Sittovy „Figarova svatba\",\n„Hugenoti\" a Rozkošného „Svatojanské prou-\ndy\". Po těchto operách přikročeno bude k Smetanovu\n„Daliboru\", v němž jen některé úlohy nově obsazeny\nbudou a k Fibichově nové zpěvohře „Bukovin\",\nčímž vyvrací se tendenční lživá zpráva, že byla novinka\ntato zase odložena.\n* Z Jindřichova Hradce. (Pův. dop. A.) Dne 22.\nm.m. potěšeni jsme opět byli koncertem zpěváckého\nspolku zdejšího. Yyznati se musíme, že již dlouho u\nnás nezdařila se produkce spolku toho v té míře,\njako tenkráte; ba nevíme ani co bychom dříve chváliti\nměli: zdali výtečnou snahu a péči ředitele spolku p.\nEnengla, či důmyslné sestavení programu, či konečně\nzdařilé provedení jednotlivých čísel. Každé číslo důstojně\nse řadilo k druhému a celý program tvořil jednotný\nutěšený celek. Než k věci. Horákův lahodný sbor „Naše\nzpěvy\" zahájil koncert. K němu se družily „Písně v rá-\nkosí\", tři solové zpěvy od Lud. Procházky, krásné poe-\ntické to obrázky. Musím vkus sólisty p. Pichy chváliti,\nvolbu však naprosto schvalovati bych nemohl. Písně"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.7", "texte": "jsou psány pro vysoký hlas (tenor neb soprán), pan só-\nlista jest však basista, musely tudíž písně býti o kvartu\nneb kvintu do hloubky transponovány, čímž ovšem co do\núčinku utrpěti musely. P. Píchá vládne objemným, ne\nsice mohutným, za to však lahodným basem, nezbytná\nvšak při prvním vystoupení stísněnost nedovolila hlasu\nřádně vyniknouti, jakož i méně jasná vokalisace a ne-\nsprávné poněkud fraseování jí se vysvětliti dá. Intonace\nbyla veskrze jistá. Těšíme se, že nás pan Píchá co\nnejdříve nějakou svému hlasu přiměřenou písní obmyslí,\ni doufáme, že nám bude časem slušnou náhradou za ne-\nzapomenutelného pěvce pana Višňáka. Na tyto písně\nnásledovala jiná skladba Lud. Procházky „Valašská\nnevěsta\" trojzpěv pro ženské hlasy, s průvodem piana,\njež velmi zdařile ..Slávy dcera\" řízením pana Vacka\npřednesla. Kdybycn chtěl zde slov šířiti, musel bych\nopakovati, co jsem již v 18. čís. loňského ročníku „Dal.\"\no skladbě té pověděl. Obecenstvo odměnilo pečlivé provedení\nhojným potleskem. Také deklamace byla dobře vřaděna\na panem Šubrtem výrazně přednešena. Byla prý od\nRubeše, tuším, že Rubeš o našich poměrech lokálních\nv roce právě minulém neměl tušení. „Druhou kytici\nz národních písní slovanských\" od Tovačovského, před-\nnesl s průvodem piana užší sbor zpěváckého spolku\ns velmi jemným odstiňováním. Nač zde se šířiti o pro-\nvedení, když se dá vše vyřknouti slovem jedním: prove-\ndení bylo bezvadné. Část „kytice\" musela se opakovati.\nPo čísle tomto zasedl ku pianu pan Baumruk, absol-\nvovaný žák vídeňské konservatoře, a přednesl „fantazii\nod Mozarta a „etudu\" od Chopina\". První skladba jest\nčistě formální, jako skoro veškeré Mozartovy skladby\nklavírní, technické obtíže, zvláště obtížné pasáže v ter-\nciích překonal pan B. věru hravě. Hlubšího základu\nmá „Etuda\" od Chopina, již pan Baumruk přednesl\ns umělostí pravého virtuosa důstojnou. Ač skladba ta\nzove se „etudou\", tož není snad proto pouhým techni-\nckým prostředkem k dosažení sběhlosti, leč obrázek\nplný poezie a něžné nálady. Zpěv, jejž vede pravá\nruka, jest melancholický, pasáže v levé ruce pak mu do-\ndávají temného pozadí, zimní to obrázek s nebem za-\nchmúřeným. Možná, že by jisté části obecenstva lépe byla\nchutnala nějaká koncertní polka, k tomu ale nesmí se\nbráti žádného ohledu. Pan Baumruk byl za svou hru\nodměněn hlučným potleskem. Koncert slavnostně zakon-\nčil Tovačovského sbor pro mužské hlasy s průvodem\npiana. Obecenstvo naslouchalo s napnutím velezdařilému\nkoncertu, a odměňovalo jednotlivé výkony hlučným po-\ntleskem. Návštěva sama nebyla dosti četná. Nechceme\nobecenstvo naše omlouvá,ti, pokárání spíše hodno jest,\nže nejenom právě naše hudební kapacity obyčejně se\nstkvějí svou nepřítomností, než že i sami členové přispí-\nvající nejdou se o pokrocích spolku přesvědčiti.\n\nX.\nČeská zpěvohra. 26. prosince: „Faust a Marketka.\"\nGounod. 28. prosince: „Souboj\", Adam. 30.\nprosince: „Robert dábel\". Meyerbeer. 2. ledna 1874:\n„Bandité\". Offenbach.\nStarý rok skončil v oboru zpěvoherním náležitě po dábelsku\npři řinkotu mečův, křísení mrtvých je tišek, jež v zříceninách\nposvátných prostor tančiti musejí, až dvanáctá zahučí a dábel\nje odnese konstatujeme věru s potěšením, že již i širší\npublikum se směje pathetíckým těm kotrmelcům múzy Meyerbee-\nrovy. Kdy as vyjdezmódy souchotinářskýučeň jeho Gounod\ns loutkovým svým „Faustem\" a sladkobolným tím ženským\nSieblem v černých sametových kalhotách s bílými po nich\nvýstřižky? Take na ni jednou trhne, ovšem že ještě několik\nnových rokův zmizí v moři bezedného „nic\", než obecenstvo\nnaše se přesytí cukrovými těmi pamlsky a zatouží po stravě\njádrné a záživné, po skladbách ceny opravdu umělecké. Pražské\nobecenstvo od dávnýeh časův stálo v uměleckých kruzích\nevropských v pověsti nejskvělejší, ono vždy porozuměti umělo\nmistrům, o kterých se praví, že století své daleko duchem\nsvým předstihovali, ono mistry ty vždy s jásotem a otevřenou\nnáručí přijímalo a úsudek jeho byl tak závažný, že celý svět\nbyl pojednou otevřen umělci tomu, jenž vykázati se mohl\npříznivým přijetím ze strany pražského obecenstva. Vždyť-\nvšeobecně jest známo v jaké úctě choval Mozart Pražany,\njak světoborný Berlioz v svých duchaplných zápiskách\nvzpGmíná vždy s nadšením na svůj pobyt v pražských kruzích;\non, jehož reformatorské snahy ještě v době nynější z mnohých\nstran se osočují, slavil již v době tehdejší v městě našem\nskvělé triumfy. Co říci mám o Lisztovi, Brahmsovi a\nWagnerovi, nejskvělejšímto trojhvězdí na obloze moderního\nsvěta hudebního? Kam se poděl zdravý úsudek pražského\nobecenstva z dob Mozartových, Berliozových, obecenstva, jehož\nvkus umělecký býval vzorem celému světu? Nám se líbí\nGounod a Offenbach přivedli jsme to zajisté daleko.\nNový rok začínáme Offenbachovými „Bandity\" kdo si přeje\nvíc?\nPředevším jsem však povinnen, abych zmínil se třebas\nkrátce ještě o představeních z posledního osmidení roku\nstarého. V Gounodově „Faustu\" jest obsazení hlavních\núloh známo co vesměs výtečné; „Markétku\" zpívala slečna\nSittova s výsledkem skvělým a hrála možná-li ještě lépe\njasnější výslovnost b> neuškodila pěknému výkonu jejímu.\nPan Yávra čítati muže posledního „Fausta\" svého k nej-\nlopším svým výkonům, byl dobře disponován, zpíval tedy s chutí\na láskou. Nadšení s jakým pěvec ten všech svých partií se chápe,\nzasluhuje věru vděčné úcty ze strany obecenstva. Op.Č e-\nchově „Meíistoflu\" se mínění všech učenců shodují v ten\nsmysl, že nelze na výkonu tomto naléztí nějakého místa slab-\nšího, na nějž by se útokem hnáti dalo; vše solidně, vše do-\nkonale jest tu vystaveno na pevných základech umělecké rou-\ntiny, přísné školy a nadání neobyčejného. Totéž platí o\np. Lvově „Valentinu\". Že „paní Marta Sekáčková\" slečny\nHanušovy náleží k jejím nejzdařilejším výkonům, známu\nvšeobečně. Nově obsazena byla partie Siebiova slč. Kno-\ntkovou. Zdali výkonem tím slečna sama Či opera Gounodova\nvíce získala, to posud nedá se rozhodnouti.\nZa to získal Adamův „Souboj\" novým obsazením partie\n„Commingeovy\" panem „Seifertem v míře znamenité. Zda-\nřilým výkonem páně Seifertovým nabyla celá ta opera\nšťastnější tvářnosti, ano můžeme směle říci, že ji umělec ten\nk valné výši pozvedl, takže doufati lze, že se poněkud slabší\ndílo to ostatně dosti renomovaného skladatele francouz-\nského po delší dobu na repertoiru operním udrží. Též\n„Robert dábel\" byl jak náleží šťastně proveden. Obsazení\nhlavních úloh známé. Alicu zpívala slč. Sittova podruhé a\nřekněme hned, že daleko zdařileji, než poprvé. „Alice\" jest\nv celku nevděčná úloha; obyčejné ji zpívají dramatické prima-\ndony a vždy pokud ze zkušenosti víme —se jim tu jen po\nskrovnu daří: nedostáváť se jim tu dosti ohebné koloratury.\nKoloraturním zpěvačkám zase scházívá dramatická pathetičnost\nvýrazu v hlasu. Kolise to očividná, kterou při prvém svém\nvystoupení co „Alice\" slč. Sittova též přemoci nemohla. Vy-\ntklo se jí tu tehdá zvláště násilně sevřené užívání výšky,\npřílišná rozčilenost ve hlasu i ve hře (nebylo divu, vystupovalať\nslečna v úloze té poprvé), zdá se že od té doby slečna se\npilně a úsilovně s úlohou tou zabývala; neboť uznati musíme,\nže všechny hrany výkonu předešlého ladně jsou tu zaokrouhleny\nvšechny nesrovnalosti zdárně urovnány, koloratura její plynula,\nlehce, na druhé straně pak byl výraz dramatický pravdivě\npodán. Co „Alice\" dobyla si v tomto představení slečna mnohý\nzáslužný vavřín učinilať zajisté pokrok v krátké té době\nuznání hodný."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740103-01.1.8", "texte": "Smĕs.\n\nMyšlenky o hudbĕ.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\nHudba jest krásný, skvostný dar boží i podává nám v po-\ndobenství hudbu onu nebeskou, kterouž andělé se všemi ne-\nbešťany v líbezné harmonii bez ustání chválí a velebí svého\nstvořitele, prospěvojíce: Sanctus, sanctus, sanctus Dominus\nDeus Sabaothl\nMich. Praetorius, (Syntagma musicum).\nZkušenost učí, že hudba nevytrvá, kde ďábel vládne, ne-\nboť bezbožní nejsou jí hodni.\nTentýž.\nNepovažuji hudbu pouze co umění k obveselení sluchu,\nleč co jeden z nejmocnějších prostředků, jímž lze srdcem\nhnouti a city v něm buditi.\nGluk k J. B. Suartovi, 1777.\nJednoduchost, pravdivost a přirozenost hlavními jsou zá-\nklady krásy ve všech výtvorech uměleckých.\nGluk, v předmluvě ku své „Alcestě\", 1769.\nSvobodná umění a krásná nauka o komposici netrpí ni-\nžádných pout řemeslnických. Yolnými musejí býti srdce i duch.\nHaydn, k Hubrovi, 1779.\nHudba jest prostředníkem mezi životem duševním a smy-\nslným. v\nBeethoven, ústní vvrok.\nList Bettiny z Arnimu Goethovi.\nHudba jest vyšší zjevení než všechna moudrost a filosofie.\nTentýž, v denníku."}]}