{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_sha256": "06ce54b3ce7d00bf6e849dc08a747dfe1b1c1829fe88f4e1ac222199f40d8fdd", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/01/09_01/bmtnabd_1874-01-09_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "9", "page_fin": "9", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1771, "texte": "Památné dni hudební.\n\n9. ledna 1810 nar. Vácslav Linda Matoušek, výborný housl. — v Tenovícfch.\n„ ~ 1821 nar. P. Pavel KřížkOVS&ý, sklad. v Holas cvicích.\n„ 5, 1870 poprvé prov. Rossiniho „Missa solennis\" V Praze.\n10. „ 1760 nar. F. R. Zuasteg, sklad, písní v Sachsenfluru.\n„ ~ 1861 f Jan Vilém Hrbek, výb. flétista v Koceradech.\n11. „ 1793 nar. Jos. Beneš, kousl, k člen dvorní kapely vídeňské\nv Batelově'(na Moravě).\n„ „ 1801 f Doraenico Cimarosa, op. sklad. vl. v Benátkách.\n„ „ 1837 f John Field, sklad. v Moskvě.\n„ j, 1871 I. prov. Smetanovy „Prodané nevěsty\" v Petrohradě. v\n12. ~ 1769 nar. Bedřich Rocíllltz, spis. hud. v Lipsku,\n„ „ 1794 nar. Frant. Hauser, sklad, a řed. konservatoře mnichovské\nv Krásících (u Prahy).\n„ „ 1837 nar. Adolf Jensen, sklad. v Královci\n13. ~ 1764 nar. Frant. Lauska, sklad. v Brně.\n„ „ 1792 uspořádali pražští umělci hud. velkou akademii v divadle\nve prospěch pozůstalé rodiny Mozartovy, v nížto Jan A.\nVitásek přednesem koncertu Mozartova pravý úžas vzbudil.\n„ ~ 1818 nar. Fr. Zaván, sklad. v Branné (u Jilemnice).\n„ „ 1871 I. provoz. Měchurovy zpěv. „Marie Potocká\" v Praze.\n14. „ 1851 f G-asparo Spontini, op. sklad. v Majolati.\n~ „ 1859 f Jos- Friedlovský, výt. klarinet. —ve Vídni.\n„ „ 1872 f Jos. Kryšt. Kessler, sklad. ve Vídni.\n15. „ 1783 nar. J. F. Lesueur, sklad, franc. v Abbévillu.\n~ ~ 1870 poprvé vystoupila Emilie Bubeníčkova na českém div. pražském\n(co „Julie\" v Gounodově zpěv. „Romeo a Julie\").\n„ „ 1873 I. prov. Rimskij-Korsakova zpěv. „Pskoviťanka\" v Petrohradě.\n16. ~ 1761 f Ant. Jiránek, výt. housl. český (otec slov. zpěvačky Kochové)\nv Drážďanech.\n„ ~ 1804 nar. K. A.vKrobS, sklad, a dvorní kap. saský—v Norimberce.\n„ „ 1843 nar. Ant. Sooh, kontrabas. v Mníšku.\n„ „ 1862 ý Alois Karel, sklad, a čelista v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "9", "page_fin": "9", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.1.1", "titre_corps": "9. ledna 1810 nar. Vácslav Linda Matoušek, výborný housl. — v Tenovícfch.", "titre_sommaire": "9. ledna 1810 nar. Vácslav Linda Matoušek, výborný housl. — v Tenovícfch.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1771, "texte": "9. ledna 1810 nar. Vácslav Linda Matoušek, výborný housl. — v Tenovícfch.\n„ ~ 1821 nar. P. Pavel KřížkOVS&ý, sklad. v Holas cvicích.\n„ 5, 1870 poprvé prov. Rossiniho „Missa solennis\" V Praze.\n10. „ 1760 nar. F. R. Zuasteg, sklad, písní v Sachsenfluru.\n„ ~ 1861 f Jan Vilém Hrbek, výb. flétista v Koceradech.\n11. „ 1793 nar. Jos. Beneš, kousl, k člen dvorní kapely vídeňské\nv Batelově'(na Moravě).\n„ „ 1801 f Doraenico Cimarosa, op. sklad. vl. v Benátkách.\n„ „ 1837 f John Field, sklad. v Moskvě.\n„ j, 1871 I. prov. Smetanovy „Prodané nevěsty\" v Petrohradě. v\n12. ~ 1769 nar. Bedřich Rocíllltz, spis. hud. v Lipsku,\n„ „ 1794 nar. Frant. Hauser, sklad, a řed. konservatoře mnichovské\nv Krásících (u Prahy).\n„ „ 1837 nar. Adolf Jensen, sklad. v Královci\n13. ~ 1764 nar. Frant. Lauska, sklad. v Brně.\n„ „ 1792 uspořádali pražští umělci hud. velkou akademii v divadle\nve prospěch pozůstalé rodiny Mozartovy, v nížto Jan A.\nVitásek přednesem koncertu Mozartova pravý úžas vzbudil.\n„ ~ 1818 nar. Fr. Zaván, sklad. v Branné (u Jilemnice).\n„ „ 1871 I. provoz. Měchurovy zpěv. „Marie Potocká\" v Praze.\n14. „ 1851 f G-asparo Spontini, op. sklad. v Majolati.\n~ „ 1859 f Jos- Friedlovský, výt. klarinet. —ve Vídni.\n„ „ 1872 f Jos. Kryšt. Kessler, sklad. ve Vídni.\n15. „ 1783 nar. J. F. Lesueur, sklad, franc. v Abbévillu.\n~ ~ 1870 poprvé vystoupila Emilie Bubeníčkova na českém div. pražském\n(co „Julie\" v Gounodově zpěv. „Romeo a Julie\").\n„ „ 1873 I. prov. Rimskij-Korsakova zpěv. „Pskoviťanka\" v Petrohradě.\n16. ~ 1761 f Ant. Jiránek, výt. housl. český (otec slov. zpěvačky Kochové)\nv Drážďanech.\n„ ~ 1804 nar. K. A.vKrobS, sklad, a dvorní kap. saský—v Norimberce.\n„ „ 1843 nar. Ant. Sooh, kontrabas. v Mníšku.\n„ „ 1862 ý Alois Karel, sklad, a čelista v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "9", "page_fin": "10", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.2", "titre_corps": "O vývinu písně národní a jejím význanm.", "titre_sommaire": "O vývinu písně národní a jejím význanm.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.1", "debut_caractere": 1773, "fin_caractere_exclue": 4297, "texte": "O vývinu písně národní a jejím\nvýznanm.\n(Pokrač.).\nSděluje V. Novotný.\nPůvodní živel české písně z pohanských dob\npoznenáhla udušen byl zpěvy církevními částečně\nřeckého částečně římského původu. Nejstarší pa-\nmátky melodie české zbyly nám v písni Svato-Vác-\nlavské a Svato-Vojtěšské a ty jsou přede založeny\nna tóninách církevních. Kdo tedy říci nám může,\njak vyhlížely původní melodie Čechův pohanských,\nz jakých tvarův se skládaly?! Stopy tvarův těch\novšem nikdo nedovede vyhledati vždyť tvary me-\nlodické nejsnáze jsou změnám přístupné, tím spíše,\npakli nedovedl je v dobách tehdejších nikdo v pev-\nném písmu zachovati. Nejstarší památky české hudby,\njakými se můžeme vykázali, založeny jsou všechny\njiž na tóninách cizých, nečeských (původně nepohan-\nských) církevních a vyznamenávají se vesměs\nzvláštním tím rázem hudby církevní a provanuty\njsou duchem směru toho. I)o Cech vnikl zpěv gre-\ngorianský z M o huče, sídla to metropolity Cech a\nMoravy, odkudž mnichově jej v tyto země přinesli.\nDuchovenstvo české jak zní zprávy z doby té\nzávodilo mezi sebou v studiu nových zpěvů těch a\nkdo jen poněkud měl nadání a vlohy ku básnění či\nkomponování, zkoušel je především na tak zvaných\nsekvencích. Základním pramenem všeho byl zpěv\ngregorianský. Pakliže si zpěváci „vymyslili\" vlastní\nnovou melodii, bylo to zcela přirozené, že jejich\npaměť neustálým prováděním zpěvu gregorianského\nformami jeho byla tak naplněna, že bezděčně to\nmíti muselo vliv na vynalezení „nových\" těch melo-\ndií a sice tak, že co si „vymyslili\", vždy neslo na\nsobě jaksi ráz obvyklých těch rituálních intonací.\nVznikání zmíněných sekvencí jest věru podivu-\nhodné a pro vývin národní písně veledůležité. Během\nIX. století byl responsorialní žalm „graduale\" ome-\nzen na jediný verš; za to bylo ono o velikonocích\npřipojované „alleluja\" k dlouhým vokalisím vyšper-\nkováno a (zvláště v „introitu\" a „graduale\" samém)\npři slavnostních službách božích celé fráze bud ze\nžalmů či vůbec z písma sv. jsou tu co vložky pou-\nžity, které jsou nazývány: ornaturae, forciturae, versus\nintercalares, tropí (kehrverse z řeck. TOÍTTW a\nnebo festivae laudes či konečně pro s a e, pakli byly\nv řeči nevázané složeny. Po čase začali mnozí oněm\nvokalisím na „alleluja\" tekst podkládati, totiž ony\nprávě zmíněné prosy z písma sv.; tyto zpěvy pak\njsou nazývány sekv e n c e.*) Tím spůsobem přihlíženo\n\n*) Sekvence slouly snad proto, poněvadž posazeny byly\nna „neumy\", jež následovaly po „alleluja\" (sequentes\nneumas), či snad že po nich evangelium následovalo\n(sequebatur)."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3684, "texte": "k tomu, aby v ona bezeslovná melismata opět smysl\na rozum byl přiveden. Mezi hudbou a tekstem\nutvořily se zcela nové poměry: koloratury v „alleluja\"\nbyly totiž původně čistě hudebně vynalezené a\nnezávislé od žádného slova. Podložená nyní slova\nse musela tedy hudbě již hotové přispůsobiti\nobyčejný to proces národní písně: neboť i tu lid\nk melodiím již hotovým, umělým, jež byl kdesi maně\nzaslechl, svá slova přibásňuje. Lid může býti\nbásníkem, nikdy ale skladatelem, jenž by\ndle hotových již slov melodii vyvinoval. Tím se\nprávě líší národní píseň od umělé! Tento čistě hudební\nživel, jenž zvláště v těchto sekvencích tak platně se\njeví co vlastní výkvět zpěvu gregoriánského, velkou\nhraje roli nejen v oboru písně národní, nýbrž iv oboru\npozdější hudby instrumentální, která vzor si brala\nz volných těch koioratur. Y celku pak přijala hudba\nod poesie nové živly: časomíru určitou, pořádek a po-\nhyb pravidelný (takt). Tyto sekvence stály naproti\nhymnám v takém poměru jako volná, přirozená poesie\nk vázané, umělecké poesii. Tyto sekvenční melodie\njsou i jinde co vzor uznány a nápodobeny rozumí\nse, že mají všechny za základ zpěv gregoriánský.\nYedle těchto sekvencí, jež původ svůj vzaly v klá-\nšteřích tehdejších to konservatořích zpěvu cír-\nkevního jsou ale též ještě a sice od lidu při\nslužbách božích, při procesích či před bojem podob-\nné písně z téže půdy zpěvu gregoriánského vy-\nrostlé zpívány, jež směle nazvati můžeme písněmi\nnárodními, ačkoliv často bývají raději k sekvencím\npočítány a mnohé z nich církví samou jsou výslovně\nza sekvence uznány. „Stabat mater\" a „dies irae\",\ntyto divuplné melodie, na nichž nejznamenitější skla-\ndatelé své umění zkoušeli, povstaly na základě oněch\nsekvencí v ústech lidu. Nejstarší však památka\ntěchto národních sekvencí jest staroslavná píseň\nsv. Vojtěcha, jejíž původ mnozí kladou v doby\nještě mnohem starší. Jisto jest, že píseň ta ve\nformě, kterou jí sv. Vojtěch dal, již v r. 992 od pa-\npeže Jana XV. byla schválena. Od r. 1039 zpíval\nji vždy lid na hrobě sv. Vojtěcha vedle dómu praž-\nského, když dlouhá sucha v Čechách panovala. Před\nbitvou u Croissenbrunu (13. července 1260) kde\nOtakar 11. uherského krále Belu IV. porazil, zpí-\nvána jest tatáž melodie co píseň válečná *). Během\nXIV. stol. zpívala se nejen při procesích nýbrž i\npřed kázáním; od r. 1654 zpíval ji vždy lid na konci\nslavných služeb božích a ještě podnes zpívá se při\nrozličných příležitostech. Nejstarší notace písně té,\nkterou máme, pochází teprve z roku 1397 od jistého\nmnicha z kláštera břevnovského u Prahy, jenž mimo\nto připojil k písni té učený filosofický kommentář\n(cituje dokonce Aristotela!) a některé subtilní mluv-\nnické vysvětlivky a poznámky.\nNovější pendent k písni sv. Vojtěcha jest píseň\nsv. Vácslava, kterou však již Beneš z Veitmile\nv r. 1368 nazývá písní od starodávna prozpěvovanou\n(cantionem abolim cantari consuetam), a která tedy\nnení, jak Balbín udává, teprvé 1343 od prvního če-\nského arcibiskupa Arnošta složena. Oba zpěvy,\njež v zevnějších formách podivuhodnou shodu proje-\nvují, jsou melodie plné síly a mohutnosti. (Viz:\nAmbros Dějiny hudby 11, 116 s přiloženou notací).\nZ těchto tak zvaných sekvencí vyvinul se během\nčasu zvláštní národní zpěv tím, že lid si melodiím,\njež slyšel v kostele, podložil nějaký světský tekst;\ncelek ten pak přirozeným českým rytmem (z ducha\nřeči přijatým) oživil, z čehož povstaly písně milostné,\nposměšné, kouzelná říkadla atd. (Pokračování),\n\n*) Nástupce Kosmasův mluví o českých vojínech v bitvě\nmezi císařem Lotharem 11.a vévodou Soběslavem I.\nnásledovně: „Tam diu clamantibus Kyrie, dum Deus\nomnipotens sua misericordia et suo sancto nancio Wen-\nceslao nostro protectore, vlčit nostros hostes.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "11", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.3", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.2", "debut_caractere": 3686, "fin_caractere_exclue": 6163, "texte": "FEUILLETON.\n\nZe zašlých dnů.\n\n(Vzpomínky ze života Bedřicha Chopina).\n(Dokončení).\nIII.\nA zase přeletěla rada let. Chopin hraje v nevelkém\nsaloně, při otevřených oknech, okolo něho jasná noc, horoucí\nnoc jižní; Chopin dlí na ostrově středozemního moře na\nMajorce ; časem zabloudí oko mistra v pološero noci spo-\nčine na štíhlých palmách, jichž listy vítr nešelestí, jež podobny\n3loupům antickým, v vážném klidu trvají. Na obzoru vystu-\npuje bouře, velké kapky deště, jako slzy dlouho zdržované,\nkanou na vroucí zemi, padajíce na velké listy palmové, ruší\nhluboké ticho noční jednotvárným šepotáním. Viádce tonů dlí\nsamoteu. V komnatě panuje jemné šero, lampa k stropu zavě-\nšená bledým jen svitem proniká temnotu. Mezi oknem a pia-\nnem stojí psací stolek, mezi papíry i knihami, lahvičkami s vo-\nňavkami, vedle šatek s nehotovým vyšíváním. Na stěnách kra-\njiny, skizzy, nad pianem akvarella, podobizna dámy s temným\nokem, s temnými vlasy.\nHrající čas od času upře zraky na obraz; v kmitavém\nsvitu lampy zdá se, že oddychuje krásná, vyobrazená dáma\na znovu patří v šero noci. Monotonní šelestění volně pa-\ndajících krůpějí deště zdá se, unavuje, nudí ho, na čele roz-\nložila se chmura, rty těsněji se uniknuly. Jakoby zapudili\nchtěl nemilý pocit nudy, udeřuje v mocné harmonie koncertu\ndo F-mol (který dedikoval kněžně Potocké). Věru jinak zní\ndnes hra Chopinova než před lety v pokojích Radzwiliových,\nkdyž u piana stála sličná Eliška Radziwillowna! Tenkrát byly\nto teskné dumy, sloučené z tesknoty, naděje a rozvlněné touhy;\ndnes zní jak píseň ukojené touhy, každý ton to jeví. Ono\nštěstí snivé změnilo se v lásky vášeň.\nBedřich Chopin, ač ho velebila Paříž a zraky veškerého\nhudebního světa naň obráceny byly, neocitli se ještě v zenitu\nslávy své pěnivý pohár štěstí smrtelníků však již tisknul\nk práhnoucím rtům. George Sandová, žena genialná, provázela\njej na ostrov Majorku, vzavši na se úkol, bdíti nad zdravím\numělce, jejž lékaři francouzští mněli za ztracené. Chorý po-\nzdravil se! díky jemnému podnebí, díky krásným očím . . .\nláska vykonala nerušený zázrak!\nOddáleni hluku chladného, závistivého světa, ssáli život\nplný lahodného snění na ostrově blaženém, láska, hudba, poe-\nzie, plnily co den nově přetékající pohár štěstí. Idealný Cho-\npin věřil v nekonečnost blahého snu! Štěstím opojen snil\nv duchu svém zlaté sny a nepokojná ruka družky jeho\nnapsala na skončené dílo nápis: „Dva šťastní na Majorce\" a\npočínala nové „Návrat do Paříže\". George Šandové bylo teskno"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.3", "debut_caractere": 4582, "fin_caractere_exclue": 6316, "texte": "po víru velkého světa, který před několika měsíci opustila pro\npřítele svého. On neprobudil se ještě z rozkošného snu a ona\njiž vytřízlivělá s chladnou myslí pronésti se hotovila strašná\nslova: „Musíme se bud vrátit nebo rozloučit !\"\nKrůpěje deště padaly ještě na zemi, ještě nevrátila se\nzbožňovaná z procházky, na které ji nemohl miláček prová-\nzeti. Tak dlouho jej nikdy nezůstavila samého. V Chopinově\nduši vystupovaly děsivé obrazy: „kdyby umřela, kdyby mne\nopustila a víc se nevrátila!\" Bledé čelo se schýlilo, bol v sl-\nzách se vylil, slzy v tony se vtělily — prsty Chopinovy dotkly\nse klavesův, zaznělo praeludium Des-dur, v průvodě padající\ntony Des a As — kanoucí slzy.\nZadumaný poeta neslyšel blížících se kroků, neslyšel, jak\nu dveřích stanula ona, po níž práhnula duše jeho, neviděl,\njak tichounce k pianu se blížila s věncem z kvití v ruce v bí-\nlém jemném šatě, upjatém zlatou páskou, za níž tkvěla malá\ndýka, slaměným kloboučkem, s perlami krůpějí dešťových na\nbujných kadeřích.\nPřišla s pevným úmyslem říci: „Vraťme se co nejrych-\nleji; to povětří, ten hluchý klid mne usmrtí!\" a nyní stojí jak\nk zemí přirostlá, s dechem zatajeným naslouchá nářkům bolu,\ncítí slzy žhavé, kanoucí v tonech na srdce své. Poslední slza\nzkanula, poslední dozněl ton — květy vypadly z bělostné\nruky — rámě milené objalo šíji básníka, krásná ústa zašep-\ntala: „Ubohý příteli, odpusť mi. Tak dlouho jsem tě samého\nzůstavila!\"\nKam se poděl smutek, kam obava smrti, slzy? Mžikem\nvše změněno, zapomenuto. Venku padaly mocnější kapky deště\nna listy palem a s nich na keře růžové — leč kdo by na to\ndbal? Na divane sedělo dvě šťastných a Chopin prosil svou\nSherezadu: „Nyní mi vypravuj nějakou pohádku a nikdy víc\nneopouštěj svého Bedřicha!\"\n\nE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "11", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.3.1", "titre_corps": "Ze zašlých dnů.", "titre_sommaire": "Ze zašlých dnů.", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.2", "debut_caractere": 3699, "fin_caractere_exclue": 6163, "texte": "Ze zašlých dnů.\n\n(Vzpomínky ze života Bedřicha Chopina).\n(Dokončení).\nIII.\nA zase přeletěla rada let. Chopin hraje v nevelkém\nsaloně, při otevřených oknech, okolo něho jasná noc, horoucí\nnoc jižní; Chopin dlí na ostrově středozemního moře na\nMajorce ; časem zabloudí oko mistra v pološero noci spo-\nčine na štíhlých palmách, jichž listy vítr nešelestí, jež podobny\n3loupům antickým, v vážném klidu trvají. Na obzoru vystu-\npuje bouře, velké kapky deště, jako slzy dlouho zdržované,\nkanou na vroucí zemi, padajíce na velké listy palmové, ruší\nhluboké ticho noční jednotvárným šepotáním. Viádce tonů dlí\nsamoteu. V komnatě panuje jemné šero, lampa k stropu zavě-\nšená bledým jen svitem proniká temnotu. Mezi oknem a pia-\nnem stojí psací stolek, mezi papíry i knihami, lahvičkami s vo-\nňavkami, vedle šatek s nehotovým vyšíváním. Na stěnách kra-\njiny, skizzy, nad pianem akvarella, podobizna dámy s temným\nokem, s temnými vlasy.\nHrající čas od času upře zraky na obraz; v kmitavém\nsvitu lampy zdá se, že oddychuje krásná, vyobrazená dáma\na znovu patří v šero noci. Monotonní šelestění volně pa-\ndajících krůpějí deště zdá se, unavuje, nudí ho, na čele roz-\nložila se chmura, rty těsněji se uniknuly. Jakoby zapudili\nchtěl nemilý pocit nudy, udeřuje v mocné harmonie koncertu\ndo F-mol (který dedikoval kněžně Potocké). Věru jinak zní\ndnes hra Chopinova než před lety v pokojích Radzwiliových,\nkdyž u piana stála sličná Eliška Radziwillowna! Tenkrát byly\nto teskné dumy, sloučené z tesknoty, naděje a rozvlněné touhy;\ndnes zní jak píseň ukojené touhy, každý ton to jeví. Ono\nštěstí snivé změnilo se v lásky vášeň.\nBedřich Chopin, ač ho velebila Paříž a zraky veškerého\nhudebního světa naň obráceny byly, neocitli se ještě v zenitu\nslávy své pěnivý pohár štěstí smrtelníků však již tisknul\nk práhnoucím rtům. George Sandová, žena genialná, provázela\njej na ostrov Majorku, vzavši na se úkol, bdíti nad zdravím\numělce, jejž lékaři francouzští mněli za ztracené. Chorý po-\nzdravil se! díky jemnému podnebí, díky krásným očím . . .\nláska vykonala nerušený zázrak!\nOddáleni hluku chladného, závistivého světa, ssáli život\nplný lahodného snění na ostrově blaženém, láska, hudba, poe-\nzie, plnily co den nově přetékající pohár štěstí. Idealný Cho-\npin věřil v nekonečnost blahého snu! Štěstím opojen snil\nv duchu svém zlaté sny a nepokojná ruka družky jeho\nnapsala na skončené dílo nápis: „Dva šťastní na Majorce\" a\npočínala nové „Návrat do Paříže\". George Šandové bylo teskno"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.3", "debut_caractere": 4582, "fin_caractere_exclue": 6316, "texte": "po víru velkého světa, který před několika měsíci opustila pro\npřítele svého. On neprobudil se ještě z rozkošného snu a ona\njiž vytřízlivělá s chladnou myslí pronésti se hotovila strašná\nslova: „Musíme se bud vrátit nebo rozloučit !\"\nKrůpěje deště padaly ještě na zemi, ještě nevrátila se\nzbožňovaná z procházky, na které ji nemohl miláček prová-\nzeti. Tak dlouho jej nikdy nezůstavila samého. V Chopinově\nduši vystupovaly děsivé obrazy: „kdyby umřela, kdyby mne\nopustila a víc se nevrátila!\" Bledé čelo se schýlilo, bol v sl-\nzách se vylil, slzy v tony se vtělily — prsty Chopinovy dotkly\nse klavesův, zaznělo praeludium Des-dur, v průvodě padající\ntony Des a As — kanoucí slzy.\nZadumaný poeta neslyšel blížících se kroků, neslyšel, jak\nu dveřích stanula ona, po níž práhnula duše jeho, neviděl,\njak tichounce k pianu se blížila s věncem z kvití v ruce v bí-\nlém jemném šatě, upjatém zlatou páskou, za níž tkvěla malá\ndýka, slaměným kloboučkem, s perlami krůpějí dešťových na\nbujných kadeřích.\nPřišla s pevným úmyslem říci: „Vraťme se co nejrych-\nleji; to povětří, ten hluchý klid mne usmrtí!\" a nyní stojí jak\nk zemí přirostlá, s dechem zatajeným naslouchá nářkům bolu,\ncítí slzy žhavé, kanoucí v tonech na srdce své. Poslední slza\nzkanula, poslední dozněl ton — květy vypadly z bělostné\nruky — rámě milené objalo šíji básníka, krásná ústa zašep-\ntala: „Ubohý příteli, odpusť mi. Tak dlouho jsem tě samého\nzůstavila!\"\nKam se poděl smutek, kam obava smrti, slzy? Mžikem\nvše změněno, zapomenuto. Venku padaly mocnější kapky deště\nna listy palem a s nich na keře růžové — leč kdo by na to\ndbal? Na divane sedělo dvě šťastných a Chopin prosil svou\nSherezadu: „Nyní mi vypravuj nějakou pohádku a nikdy víc\nneopouštěj svého Bedřicha!\"\n\nE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "11", "page_fin": "12", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.4", "titre_corps": "Rubinstein ca skladatel oper, oratorií a symfonií. A. V. Ambros.", "titre_sommaire": "Rubinstein ca skladatel oper, oratorií a symfonií. A. V. Ambros.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4580, "texte": "Rubinstein ca skladatel oper, oratorií\na symfonií.\nA. V. Ambros.\n*)\nDějepisci hudební budoucích časů budou v roz-\npacích, majíce nakresliti duševní obraz Antonína\nRubinsteina. Z děl Haendla, Bacha, Haydna, Mozarta,\nBeethovena, K. M. Webra a j. v. můžeme sobě jich\nobraz (totiž jich obraz umělecký, nikoliv snad naho-\ndilý jich zevnější zjev osobní) vytvořiti v určitých\nrysech a naopak, místo touto synthetickou jdouce\ncestou analytickou, podána-li nám duchaplným zna-\ntelem trefná karakteristíka Haendla, Bacha atd., na-\nlezneme k ní doklady v jednotlivých výtvorech mi-\nstrových veškeré jednotlivosti, aniž by k sobě\nstály v nějakém vnitřním odporu, splynou všude\nv jeden celek. Dojem tento budeme míti i tenkráte,\npojmeme-li celou dráhu umělcovu co pokrok a vývin\nneustálý, následkem něhož začáteční díla umělcova\ntak nápadně se líší od oněch, jimiž skončil, jak to\nnalezáme ku př. u Beethovena; v Beethovenovu sep-\ntuoru jest konečně také Beethoven deváté symfonie,\nrysy písma se změnily, ruka píšící zůstala tatáž.\nUmělci, kteří jsou v slohu svém hned z počátku úplně\nhotovi a v umělecké své fysiognomii po celou dobu\nsvého tvoření již ni jediného tahu nemění, jako\nJ. Seb. Bach, jsou zjevy velmi vzácné. Jak je to\ns Rubinsteinem? Dějepisci budoucí budou mu muset\nvykázat mezi skladately naší doby jedno z nejpřed-\nnějších míst nemálo však se zarazí, vystoupí-li\npři tomto estheticko-kritickém „prohlášení nesmrtelno-\nsti\" (propositio inversa právnického, „prohlášení za mrt-\nvého\") nějaký kontradiktor, oponent, nějaký „advocatus\ndiaboli\" a předloží-li jim jisté práce skladatelovy. Jest\nto na př. možné (budou se ptáti), že dílo takové jako\nsymfonie „Okeán\" a dílo jako zpěvohra „Feramors\"\nvznikly z jedné a tétéž fantazie, že náležejí jednomu\na tomutéž autorovi? Překrásná, mohutná symfonie\nt 7 v\na zpěvohra, pro jejížto prázdnotu, nedostatek my-\nšlenky a života vůbec bychom si zoufati mohli nad\ntalentem skladatelovým, že bychom skoro byli naklo-\nněni, připustiti, že umí skládati, avšak upříti mu schop-\nnost k tvoření! „Což vydává pramen z toho též\notvoru sladkou i hořkou vodu?\" ptá se apoštol Ja-\nkub. Tento odpor nalézáme u Rubinsteina často již\nv jednotlivých skladbách podobají se často krá-\nlovské slité soše ze zlata a bezcenného kovu v Goe-\ntkově bajce. Zvláště zdá se Rubinsteinovi, pohy-\nbujícímu se v říši instrumentální nejvolněji a nej-\nšťastněji, slovo (tekst) bytí velikou překážkou. Tvrdii-li\nonen na polo potrhlý kněz, o němž Goethe vypra-\nvuje, „že slovem vše lze spůsobit\", tož bychom o Ru-\nbinsteinovi mohli naopak říci, že u něho slovo vše\npokazí. Toho důkazem jest jeho oratorium „Ztracený\nráj\" stejnou měrou jako opera „Feramors\". Ba říci\nmusíme, že čistě instrumentální čísla ve „Feramorsu\"\njsou poměrně lepší a zajímavější, ku př. čísla baletní\n(ačkoliv i tato rovnati se nemohou baletní hudbě\nGlukově neb Meyerbeerově), že první takty zcela\nkrátké instrumentální předehry nás překvapují svou\nkrásou, snivá, fantastická to pohádka z orientu, as\npodobná jako předehra k Šamanově „Peri\" avšak\njak mile vzešla opona, tož nám hned první sbor,\njenž líčiti má veselý vír slavnostně rozčíleného lidu,\nmísto toho podává nepříjemný obraz zmatku, ovšem\nproti úmyslu skladatele. Chci oněm dějepiscům bu-\ndoucnosti sděliti k vylíčení Rubinsteina aspoň jedno\npodobenství, kteréhož, budou-li chtíti, mohou použiti.\nV zapomenuté jedné knize Kotzebua, jejíž titul zní\n„Kroniky\", nalézá se pohádka, při.níž autor patrně\nmyslel na Wielandova „Oberona\", v pohádce té vy-\npravuje se o králi Purmentorovi, jenž jest velikán-\nským obrem, avšak jen až k půlnoci, neboť, jak mile\nuhodila dvanáctá, scvrkne se na trpaslíka a stane se\nteprv zase obrem, jak mile vyjde slunce. Mohlo by\nse as říci, že Purmentor-Rubinstein na příklad sym-\nfonii „Okeán\" psal před půlnocí, operu „Feramors\"\nvšak po půlnoci.\nTekst „Feramorse\" jest spracován od Jul. Ro-\ndenberga dle Tom. Moorovy básně „Lalla-Roukh\".\nBáseň Moorova jest vysoce poetická, episoda s „Peri\"\nzejména stala se (nikoliv snad teprv hudbou Suma-\nnovou) slovutnou, ba ještě více, populární; a živý\ninteres pro „zemský ráj v Roknabadu\" pro Kašmir\n(interes, jenž se dříve, aspoň pokud se týče dám,\nhlavně obmezoval na shawly tam vyráběné) datuje\nteprv hlavně od básně Moorovy. Z ní čerpal Julius\nRodenberg své libreto. Kdybychom měli děj jeho vy-\npravovati, byli bychom v nesnázích básník ohradil\n\n*) Podáváme tuto laskavým čtenářům výňatek z nejnověj-\nšího díla věhlasného spisovatele a krajana našeho dra.\nAmbrose „Bunte Blátter\", námi již oznámeného, aby sami\nučiniti si mohli úsudek o zajímavosti celého spisu. Ěed."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 824, "texte": "se jaksi již z předu názvem „lyrická\" opera proti\nnámitce, že se v „Feramorsu\" vlastně déje tolik co nic.\nJakkoliv jest libreto chudinké - tož přec se\nptáme, co by z něho na př. K. M. Weber byl udě-\nlal, skladatel „Oberonu\", jehožto libreto ovšem trpí\nchybou opáčnou a přeplněno dějem rychle střídající\nse scény jako v kukátku nám předvádí. Zrovna jako\nWeber v „Oberonu\" dovedl rozvinouti celé báječné\nkouzlo orientu v barvách čarovně skvoucích, bylo by\nse mu to také snad podařilo v „Feramorsu\". A Rubin-\nstein? Myslel ovšem na podobné věci, leccos připo-\nmíná nám „perské\" jeho písně a zpěv Muezzi-\nnův „Alláh il Alláh, Maliomet vazu! Alláh!\" jest do-\nkonce orientální motiv původní, jejž nám sděluje\nVilloteau. Avšak vzdor tomu všemu přec neopouštíme\nchladnější, méně barevný náš okcident ani na oka-\nmžik. (Pokračování)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "12", "page_fin": "12", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.5", "titre_corps": "Zpěv Slovanův.", "titre_sommaire": "Zpěv Slovanův.", "signature_source": "J. J. Jahn", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.4", "debut_caractere": 826, "fin_caractere_exclue": 2181, "texte": "Zpěv Slovanův.\nJ. J. Jahn\nBud vítáno nám, slunce jasné,\ndne osvěty ty blaživý,\nv tvé záři vítězné a jasné\nzázrakem lípa oživí.\nJiž mnohá nová ratolest\nsvědectvím dávné síly jest,\njen strpení, jen strpení,\nduch slovanský již nelení.\nVítejte, bratří, z mnohé země,\nvy různé údy velkých těl,.\nvv sílv. utužené v temně,\nt/1 tJ > /\njež svět již hrobem vaším mněl:\nvšem naslá/á činnosti věk,\nz otroka svobody jest rek,\nvesele dál, vesele dál,\nsyn smrti je, kdo teď by stál.\nVšak ještě nevymřela síla,\njež porážela Tatary,\njež po Evropě roznítila\nžár ducha volný, bujarý:\nsyn Slávy zas sé osvědčí,\nže s myšlénky je největší,\nku předu zas, ku předu v ráz,\nvždyť prospali jsme dlouhý čas.\nPodnikv velké, úkol mnohý\nnám zůstavili předkové;\nnad sebou zříme cizí bohy,\nnás plení cizí škůdcové,\na dosud hyzdí býlí, rum\nslovanský pohostinný dům,\nvšak věrný syn, však věrný syn\nobnoví stánek mateřin.\nNás hostí různé zeměpisy,\nledový sever, vlažný jih,\nvšak jedno heslo zdaru, spásy,\nnám vékověčný tvůrce vdych,\nnám hradbou nerozbornou řeč,\nCyrilův kříž, Václavův meč,\njen svorný duch, jen svorný duch\na k mnohosti dá moc nám Bůh. *)\nHoj rozleťte se, sokolící,\nveškerým světem slovanským,\nprobudíte soudruhy své spící,\nnadchněte k činům titanským.\nČas přeje nám, snad nikdy již!\nBrat slovanský se s bratrem sbliž,\nke srdci blíž, ke srdci blíž\nhoj světe, však se podivíš!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "12", "page_fin": "13", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.6", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.4", "debut_caractere": 2183, "fin_caractere_exclue": 4451, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\nZ Vidné. V zdejším divadle Karlově (Carlstheater)\ndává se nyní Lecocquova „Angot\" s více než\nskvělým úspěchem. Při prvním představení jsou členové\ndivadla i řiditel Jauner po každé scéně několikrát bouř-\nlivě voláni. Kritika tamější chválí operetu rozhodně;\nzvláště podotýká, že libreto těší se krásně zaokrouhle-\nnému celku a že není tudíž jen dle pikantních, mnohdy\nnesouvislých episod, jak viděti to možno u Oftěnbacha,\nsestaveno. Hudba jest prý lahodná, svěží. Děj koná se\nza bláznivé doby direktoria pařížského. Dámy se oka-\nzují na jevišti vesměs v antickém rouše řeckých boliyň\na proto snadně pochopiti možno, proč se vlastně Vide-\nňáci tak pobláznili! První provedení „Genovefy\" Šama-\nnovy určeno jest definitivně na den 8. ledna. V březnu\nbude tu poprvé provozována Ve rdi ov a „Aida\". Smlouva\nobapolná jest již uzavřena, zkoušky příštím týdnem za-\npočnou. Komická opera byla otevřena „Lazebníkem\nSevillským\" od Kossiniho. Dne 11. hraje Liszt\nve Vídni v koncertě ve prospěch nadace císaře Františka\nv\nJozefa pro malé živnostníky. Vyvolil si Subrtovu „kla-\nvírní fantasii\" a vlastní komposici „uherskou rhapsodii\".\nPo koncertě bude uspořádán banket ku jeho poctě.\n** Z Petrohradu. Nová zpěvohra ruská „Jer-\nmakod Santise při prvním provedení došla úspěchu\ndosti šťastného. Nevyniká sice ryzím národním rázem,\njak se petrohradští kritikové vyslovují, jest však velmi\nmelodiesní. Libreto nalezlo přísných odsuzovatelů. Hraje\nv době cára Ivana hrozného a hlavní úlohu v něm za-\nstupuje loupežník, zástupce titulní úlohy.\n** Znivé Thalbergovazove se nová hvězda na ob-\nzoru hudebním, která zaujala za posledních dob veškerý\nhudební svět pařížský. Jest to patnáctiletá zpěvačka,\ndcera proslulého pianisty Thalberga a vnučka slovutné\nkdys kontraaltistky Angri. Neobyčejný talent, překrásný\nhlas a k tomu mladistvý, půvabný zjev, toť ovšem jsou\nvlastnosti, jimiž lze všude zvítěziti. Zpívala poprvé v sa-\nlonech bohatého Amerikána Beera a byla pojednou mi-\nláčkem pařížských kruhů vznešených. Učitelem jejím jest\njakýsi Abolla, renomovaný učitel zpěvu v Newyorku.\n** Nové zpěvohry vlašské.Ve Florencii připravují\nse v divadle Pagliano dvě novinky operní: jedna z péra\nmaestra Banchiniho „Dnco ďAtene\". druhá od Oor-\n\n*) Hesio F. L. Čelakovského."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5462, "texte": "tezziho „Marinlizza\". Po celém Ylašsku jména velmi\nvážného požívající maestro Pietro Carrer, jenž ze-\njména svou zpěvohrou „Rediviva\" valného úspěchu\nzískal, dokončuje novou zpěvohru, určenou pro otevření\ndivadla v Zantu. Libreto hraje v době velké revoluce\nfrancouzské a končí odsouzením a popravou Marie\nAntoinetty.\n** Berlínský hud. časopis „Echo\", jenž vycházel\ndosud nákladem Šlesingrova obchodu s hudebninami,\npřešel od 1. t. m.v vlastnictví kněhkupce Roberta Oppen-\nheima. Redakci povede dr. Langhans.\n** Z Wiesbadenn. Y 111. symfonickém koncertu\nprovozována symfonická skladba J. Rheinbergra\n„Yaldštýn\" s rozhodným úspěchem. Největšího dojmu\nučinilo scherzo svými originelními, co nejpůsobivěji spra-\ncovanými motivy. Y tomtéž koncertu zastoupen byl ještě\nBeethoven YII. symfonií a ouverturou k „Leonoře\" č. 3.\n** Z Vídně. (Pův. dopis). Ze školy Rubinsteinovy pocháze-\njící pianista, Ludovico Breitner, rodem Vlach, uspořádal\nzde koncert s programem široce rozčleněným a ačkoliv v útlém\ndosud mládí přede provedl úlohu svou k dokonalému uspoko-\njení nejen ze stránky technické, nýbrž i z čiš ě hudební ba i\nčástečně hudebně poetické. Radu pice otevřel klavírní a hou-\nslovou sonátou (v G-dur) svého bývalého mistra a pána a ve\nsvém partu osvědčil skvělou bravúru jakož i nadšení nemalé.\nŠkoda, že mu zdařilá jeho hra jest pokažena duchaprázdným\nhudiařením sekundujícího houslisty jakéhosi p. Czillagyho,\njehož tenký prázdný ton ostře kontrastoval s mohutným tím\núhozem Breitnerovým na pianě, jenž by zajisté s lepším hous-\nlistou po boku rovněž tak vítézně si při tomto čísle počínal\njako při dálších číslech s úspěchem rozhodným si skutečně\npočínal při Bac hov i, Chopinovi, kterýžto poslední se zdá\nhýti nejoblíhenější specialitou mladého toho virtuosa, a ko-\nnečně při Šumanovi a Raffovi. Od prvně jmenovaného\nvelmistra hrál Breitner „Romanci\" v D-moll od posledně\njmenovaného obsažnou čtyrvětou „E-moli suitu.\" Dílo toto ná-\nleží k nejznamenitějším výplodům, jež novější literatura klavírní\nco se týče plasticky výrazné a umělecky zaokrouhlené formy jakož\ni vyššího života duševního ku svým vymoženostem počítá. Vše\nto hrál nadšený jinoch ten jako uzrálý již a pevně obrněný muž,\njenž honosí se bohatým zdrojem duševního života. I naproti šuma-\nnově dílu těsnější formy dovedl Breitner udeřiti na pravou strunu\nv téže míře jako naproti širým formám A-mol klavírního koncertu\ntéhož mistra. Jen že tu měl übohý koncertista tentýž malheur\njako při Rubinstejnově sonátě s průvodem houslí; i zde při\ntéto skladbě pro dva klavíry zařízené měl po boku pianistu,\njenž důkladně inu zkazil celý krásný dojem ve všech směrech!\nTento sekundarius jménem Sturm, jemuž provedení onoho,\njak známo neméně obtížného dílu orkestrálního svěřeno bylo,\nbouřil a rachotil, bez taktu, rytmu a citu za to však s tako-\nvým rozvinutím mohutných svých sil tělesných, jako kdyby\nchtěl vyváděti nějaké hudebně chaotické líčení bitvy mezi\nVandaly a Barbary svedené. Jednotlivé přestávky vyplňovala\nkrajanka koncertistova, jež nyní při dvorní opeře pohostinsku\nzpívá na engagement, slč. Emilie Tagliánová tím, že nás\nmučila svým naturalisticky nevyvinutým, nepříjemným prozpě-\nvováním bídného jarmarečního zboží z trhu novotaliánského.\nNáš „Orchestrverein\", filiální to podniknutí zdejšího spolku\nhudebního, utvořen jak známo z mužův, jež neprovádí hudbu\nex professo, zkrátka z dilettantův, vytáhl do boje s prvním\nsvým letošním činem. Spolek ten ros e technicky i duševně\ns každým novým výkonem. O prázdném dilettantismu dávno\npři něm ani řeči býti nemohlo, nyní pak tím méně. Riditel\nHessler učinil z něj věru pravého soka nejvýtečnějších zdej-\nších kapel. Y skutku není možná, aby se anglického Mea-\ndelssohniana W. St. Benetta „Ouvertura Najadek\", instru-\nmentální čásť Beethovenova klavírního koncertu v G-dur\na jedné Haendlovy arie z „Judas Makabaeus\" konečné\naby se Mozartova třívětá d-dur symfonie svěžeji, nad-\nšeněji a korrektnějí hráti mohla, jako se to při této příle-\nžitosti povedlo soolku tomu. Konservatorista Staudigl\nzapěl arii Haendlovu s krásným hlasem korektně, však\nbez pravého ducha jádrného, jejž vyžadují podání takovéto\nv kov a kámen vtesané hudby. SI. Lucia Tolemei žákyně\nprof. Epštejna provedla koncert Beethovenův zcela ve\nsmyslu výtečného učitele svého i se v samým pocítěním celé\nskladby. Tím vše jest pověděno. Čtvrtý „koncert fil-\nharmonický\" obsahoval čtyry čísla spůsobu rozličného ob-\nsahu však vesměs závažného. Web r o v a ouvertura k „Preciose\",\nMozartovy variace pro smyčcové nástroje a rohy a Šuma-\nnova druhá (c-dur) symfonie jsou dávno známá čísla, jež\ntolikráte již filharmonikům k uznání jich statečnosti dopomohla.\nNovinkou tu bylo čtvrté číslo, totiž klavírní koncert, kompo-\nnován a sehrán ruským pianistou Yěňavským. Go se obsahu\ndíla toho i formy zevnější týče, tu patrně jest znáti vliv ducha\nŠumanova a zej měna jeho A-moll klavírního koncertu. Yšak\nvyznati musíme, že se nápodobení zdařilo. Ye všech možných\nsměrech jeví se píle, vkus, duch i značná dovednost a obrat-\nnost, zvláště slušno chváliti zdravý jeho smysl pro tonové\nbarvy a jisté effekty instrumentální. Hra jeho jest mistrná:\npravý salonní vkus spojen se silou a vroucností toť jsou\nhlavními znaky jeho hry. Orkestr byl dobrým. Rozmilý náš\nultrakonservativní spolek „Haydn\" zkysal letos se svými „roč-\nními počasími.\" Měl je sice jako každý rok tak i letos na\nprogramu; na štěstí však se roznemohla zpěvačka sólistka a\nmy isme byli zachráněni.\n\nDr. hrabě Laurencin."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "12", "page_fin": "13", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Vidné. V zdejším divadle Karlově (Carlstheater)", "titre_sommaire": "Z Vidné. V zdejším divadle Karlově (Carlstheater)", "signature_source": "hrabě Laurencin", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.4", "debut_caractere": 2205, "fin_caractere_exclue": 4451, "texte": "Z Vidné. V zdejším divadle Karlově (Carlstheater)\ndává se nyní Lecocquova „Angot\" s více než\nskvělým úspěchem. Při prvním představení jsou členové\ndivadla i řiditel Jauner po každé scéně několikrát bouř-\nlivě voláni. Kritika tamější chválí operetu rozhodně;\nzvláště podotýká, že libreto těší se krásně zaokrouhle-\nnému celku a že není tudíž jen dle pikantních, mnohdy\nnesouvislých episod, jak viděti to možno u Oftěnbacha,\nsestaveno. Hudba jest prý lahodná, svěží. Děj koná se\nza bláznivé doby direktoria pařížského. Dámy se oka-\nzují na jevišti vesměs v antickém rouše řeckých boliyň\na proto snadně pochopiti možno, proč se vlastně Vide-\nňáci tak pobláznili! První provedení „Genovefy\" Šama-\nnovy určeno jest definitivně na den 8. ledna. V březnu\nbude tu poprvé provozována Ve rdi ov a „Aida\". Smlouva\nobapolná jest již uzavřena, zkoušky příštím týdnem za-\npočnou. Komická opera byla otevřena „Lazebníkem\nSevillským\" od Kossiniho. Dne 11. hraje Liszt\nve Vídni v koncertě ve prospěch nadace císaře Františka\nv\nJozefa pro malé živnostníky. Vyvolil si Subrtovu „kla-\nvírní fantasii\" a vlastní komposici „uherskou rhapsodii\".\nPo koncertě bude uspořádán banket ku jeho poctě.\n** Z Petrohradu. Nová zpěvohra ruská „Jer-\nmakod Santise při prvním provedení došla úspěchu\ndosti šťastného. Nevyniká sice ryzím národním rázem,\njak se petrohradští kritikové vyslovují, jest však velmi\nmelodiesní. Libreto nalezlo přísných odsuzovatelů. Hraje\nv době cára Ivana hrozného a hlavní úlohu v něm za-\nstupuje loupežník, zástupce titulní úlohy.\n** Znivé Thalbergovazove se nová hvězda na ob-\nzoru hudebním, která zaujala za posledních dob veškerý\nhudební svět pařížský. Jest to patnáctiletá zpěvačka,\ndcera proslulého pianisty Thalberga a vnučka slovutné\nkdys kontraaltistky Angri. Neobyčejný talent, překrásný\nhlas a k tomu mladistvý, půvabný zjev, toť ovšem jsou\nvlastnosti, jimiž lze všude zvítěziti. Zpívala poprvé v sa-\nlonech bohatého Amerikána Beera a byla pojednou mi-\nláčkem pařížských kruhů vznešených. Učitelem jejím jest\njakýsi Abolla, renomovaný učitel zpěvu v Newyorku.\n** Nové zpěvohry vlašské.Ve Florencii připravují\nse v divadle Pagliano dvě novinky operní: jedna z péra\nmaestra Banchiniho „Dnco ďAtene\". druhá od Oor-\n\n*) Hesio F. L. Čelakovského."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5462, "texte": "tezziho „Marinlizza\". Po celém Ylašsku jména velmi\nvážného požívající maestro Pietro Carrer, jenž ze-\njména svou zpěvohrou „Rediviva\" valného úspěchu\nzískal, dokončuje novou zpěvohru, určenou pro otevření\ndivadla v Zantu. Libreto hraje v době velké revoluce\nfrancouzské a končí odsouzením a popravou Marie\nAntoinetty.\n** Berlínský hud. časopis „Echo\", jenž vycházel\ndosud nákladem Šlesingrova obchodu s hudebninami,\npřešel od 1. t. m.v vlastnictví kněhkupce Roberta Oppen-\nheima. Redakci povede dr. Langhans.\n** Z Wiesbadenn. Y 111. symfonickém koncertu\nprovozována symfonická skladba J. Rheinbergra\n„Yaldštýn\" s rozhodným úspěchem. Největšího dojmu\nučinilo scherzo svými originelními, co nejpůsobivěji spra-\ncovanými motivy. Y tomtéž koncertu zastoupen byl ještě\nBeethoven YII. symfonií a ouverturou k „Leonoře\" č. 3.\n** Z Vídně. (Pův. dopis). Ze školy Rubinsteinovy pocháze-\njící pianista, Ludovico Breitner, rodem Vlach, uspořádal\nzde koncert s programem široce rozčleněným a ačkoliv v útlém\ndosud mládí přede provedl úlohu svou k dokonalému uspoko-\njení nejen ze stránky technické, nýbrž i z čiš ě hudební ba i\nčástečně hudebně poetické. Radu pice otevřel klavírní a hou-\nslovou sonátou (v G-dur) svého bývalého mistra a pána a ve\nsvém partu osvědčil skvělou bravúru jakož i nadšení nemalé.\nŠkoda, že mu zdařilá jeho hra jest pokažena duchaprázdným\nhudiařením sekundujícího houslisty jakéhosi p. Czillagyho,\njehož tenký prázdný ton ostře kontrastoval s mohutným tím\núhozem Breitnerovým na pianě, jenž by zajisté s lepším hous-\nlistou po boku rovněž tak vítézně si při tomto čísle počínal\njako při dálších číslech s úspěchem rozhodným si skutečně\npočínal při Bac hov i, Chopinovi, kterýžto poslední se zdá\nhýti nejoblíhenější specialitou mladého toho virtuosa, a ko-\nnečně při Šumanovi a Raffovi. Od prvně jmenovaného\nvelmistra hrál Breitner „Romanci\" v D-moll od posledně\njmenovaného obsažnou čtyrvětou „E-moli suitu.\" Dílo toto ná-\nleží k nejznamenitějším výplodům, jež novější literatura klavírní\nco se týče plasticky výrazné a umělecky zaokrouhlené formy jakož\ni vyššího života duševního ku svým vymoženostem počítá. Vše\nto hrál nadšený jinoch ten jako uzrálý již a pevně obrněný muž,\njenž honosí se bohatým zdrojem duševního života. I naproti šuma-\nnově dílu těsnější formy dovedl Breitner udeřiti na pravou strunu\nv téže míře jako naproti širým formám A-mol klavírního koncertu\ntéhož mistra. Jen že tu měl übohý koncertista tentýž malheur\njako při Rubinstejnově sonátě s průvodem houslí; i zde při\ntéto skladbě pro dva klavíry zařízené měl po boku pianistu,\njenž důkladně inu zkazil celý krásný dojem ve všech směrech!\nTento sekundarius jménem Sturm, jemuž provedení onoho,\njak známo neméně obtížného dílu orkestrálního svěřeno bylo,\nbouřil a rachotil, bez taktu, rytmu a citu za to však s tako-\nvým rozvinutím mohutných svých sil tělesných, jako kdyby\nchtěl vyváděti nějaké hudebně chaotické líčení bitvy mezi\nVandaly a Barbary svedené. Jednotlivé přestávky vyplňovala\nkrajanka koncertistova, jež nyní při dvorní opeře pohostinsku\nzpívá na engagement, slč. Emilie Tagliánová tím, že nás\nmučila svým naturalisticky nevyvinutým, nepříjemným prozpě-\nvováním bídného jarmarečního zboží z trhu novotaliánského.\nNáš „Orchestrverein\", filiální to podniknutí zdejšího spolku\nhudebního, utvořen jak známo z mužův, jež neprovádí hudbu\nex professo, zkrátka z dilettantův, vytáhl do boje s prvním\nsvým letošním činem. Spolek ten ros e technicky i duševně\ns každým novým výkonem. O prázdném dilettantismu dávno\npři něm ani řeči býti nemohlo, nyní pak tím méně. Riditel\nHessler učinil z něj věru pravého soka nejvýtečnějších zdej-\nších kapel. Y skutku není možná, aby se anglického Mea-\ndelssohniana W. St. Benetta „Ouvertura Najadek\", instru-\nmentální čásť Beethovenova klavírního koncertu v G-dur\na jedné Haendlovy arie z „Judas Makabaeus\" konečné\naby se Mozartova třívětá d-dur symfonie svěžeji, nad-\nšeněji a korrektnějí hráti mohla, jako se to při této příle-\nžitosti povedlo soolku tomu. Konservatorista Staudigl\nzapěl arii Haendlovu s krásným hlasem korektně, však\nbez pravého ducha jádrného, jejž vyžadují podání takovéto\nv kov a kámen vtesané hudby. SI. Lucia Tolemei žákyně\nprof. Epštejna provedla koncert Beethovenův zcela ve\nsmyslu výtečného učitele svého i se v samým pocítěním celé\nskladby. Tím vše jest pověděno. Čtvrtý „koncert fil-\nharmonický\" obsahoval čtyry čísla spůsobu rozličného ob-\nsahu však vesměs závažného. Web r o v a ouvertura k „Preciose\",\nMozartovy variace pro smyčcové nástroje a rohy a Šuma-\nnova druhá (c-dur) symfonie jsou dávno známá čísla, jež\ntolikráte již filharmonikům k uznání jich statečnosti dopomohla.\nNovinkou tu bylo čtvrté číslo, totiž klavírní koncert, kompo-\nnován a sehrán ruským pianistou Yěňavským. Go se obsahu\ndíla toho i formy zevnější týče, tu patrně jest znáti vliv ducha\nŠumanova a zej měna jeho A-moll klavírního koncertu. Yšak\nvyznati musíme, že se nápodobení zdařilo. Ye všech možných\nsměrech jeví se píle, vkus, duch i značná dovednost a obrat-\nnost, zvláště slušno chváliti zdravý jeho smysl pro tonové\nbarvy a jisté effekty instrumentální. Hra jeho jest mistrná:\npravý salonní vkus spojen se silou a vroucností toť jsou\nhlavními znaky jeho hry. Orkestr byl dobrým. Rozmilý náš\nultrakonservativní spolek „Haydn\" zkysal letos se svými „roč-\nními počasími.\" Měl je sice jako každý rok tak i letos na\nprogramu; na štěstí však se roznemohla zpěvačka sólistka a\nmy isme byli zachráněni.\n\nDr. hrabě Laurencin."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "13", "page_fin": "14", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.7", "titre_corps": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.5", "debut_caractere": 5464, "fin_caractere_exclue": 7230, "texte": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Zpěváčky spolek „Kollár\" v Poličce provedl\ndne 4. t. m.v městském divadle V. V. Hausmanna\ndvouaktovou operetu „Král Beludžistánie Ali-Kabul-\nKandahar 72.\" s dobrým úspěchem.\n*** Dívčí pěvecká jednota „Božena\" v České\nSkalici uspořádá dne 11. t. m. hudební, pěveckou a\ndeklamatorní zábavu, z jejíhožto programu zvláště vyjí-\nmáme: Bendlův sbor „Ptáče\", „Zvonky\" (tušíme sbor\nL. Belly) a novinku z péra sbormistra jednoty, p. Vi-\nléma Volfa, sbor: „Bílá růže\".\nv Vlastimila\", ženská pévecko-vzdělávací jed-\nnota v Prostějově uspořádala dne 6. t. m. koncert,\nv němž mimo jiné provedla některá vynikající čísla ze\nSmetanovy „Prodané nevěsty\" za spoluúčinkování\ntamější chvalně známé umělkyně pí. Staňkové a p.\nAnt, Vávry, člena zpěvohry pražské.\n*** ŽRokycan. Při druhé produkci „Zábojově,\"\ndne 28. m.m. odbývané, podán nám opět důkaz o síle\na zralosti tohoto výborného spolku. Máme tu na mysli\nv první řadě smíšeny sbor, jenž výkony svými nás\nvelice uspokojil. Asi 50 pěvců a pěvkyň zapělo nám\nBendlův mohutný sbor „Důvěra v Boha\", jehož\npřednesení bylo úplně zdařilé. To platí jmenovitě o\nfuze, kde každý hlas pevně na své půdě stál, ani pídě\nneustupuje. Druhý smíšený sbor byly Tovačovského\n„vánoční písně\" s průvodem harmonia a flétny, jež\npěknou úpravou svou dobrý učinily dojem a vřele byly\npřijaty a to tím více, jelikož bylo to v době „koledo-\nvání\". V celku musíme volbu čísla toho jen chváliti,\nnebo vedle klasických skladeb sluší zajisté, aby i naše\nnárodní písně byly pěstovány. S napnutím čekali jsme\nna číslo 4., v němž ženský sbor náš měl poprvé\nvystoupit!, aby přednesl nám Bendlův tříhlasý sbor\n„Zpěv vil nad vodami\". Byli jsme úplně uspokojeni.\nŽivý přednes, ladná barvivost, řádné odstiňování a k tomu"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3247, "texte": "ty krásné, mladistvé hlasy! Každý byl unešen a\nz celé duše přál hojného zdaru tomuto mladistvému, vý-\ntečnému sboru. Solo „královny vil\", jenž sl. R.\nStrausova zvučným hlasem přednášela, bylo v celku dost\nzdařilé; místy přáli jsme si živější tempo, mimo to i\nono nadšení, s jakýmž „královna vil\" krásnou májovou\nnoci opěvuje. Pravou snad perlou produkce byla To-\nvačovského pro mužský sbor mistrně uvitá „Druhá\nkytic e\" ze slovanských písní. P. řediteli A. Faflovi\npřísluší plná chvála, že tak výborně byla nastudována a\npřednešena. Velmi mile dojímala nás tu barvivost me-\nlodická jakož i harmonická. Jak měkce a cituplně zní\ntu písně srbské, mužně a mohutně píseň ruská a buj-\nností překypující píseň polská v tempu mazurkovém,\ns kteroužto poslední velmi uspokojivě „Kytice\" jest\nzakončena. Písně české pak jako perličky vloženy jsou\ndo samého středu. Obecenstvo hlučným potleskem\nodměnilo precisně provedení skladby této. Pauknerova\nžertovná „Poslední sklenka\" líbila se též. Slečna\nFriedrichova, člen spolku, hrála dvě skladby pro\nklavír a sice ;;L'inquiétude\" od Drejšoka a Lisztovu\nfantasii „Reminiscences de Lucia de Lammer-\nmoor\". Obdivovali jsme se dokonalé její technice, pěk-\nnému úhozu a-živému, něžnému přednesu, což platí jmenovitě\no čísle druhém; též sbory pečlivě provázela. Ku konci\nmáme jen jedno přání, aby totiž „Záboj\" náš, jenž\njest pravým miláčkem obecenstva zdejšího, hodně brzy\npřipravil nám taký požitek umělecký, jaký nám poskyt-\nnul v produkci této. ob.\n*** Z Berouna. (Pův. dop.) Dne 26. prosince m. r.\nodbýván u nás v sále na „Plzence\" koncert pěvecké dívčí\njednoty „Cecilie\" za spoluúčinkování věhlasné umělkyně\npaní Sklenářové-Malé. Nemohlo se ničím jiným\ndostati velmi četnému obecenstvu větší pochoutky, než-li\nže mu popřáno naslouchati čarovným slovům, která ply-\nnula ze slovútných úst paní Sklenářové-Malé. Víme pře-\ndobře, komu máme děkovati za pochoutku tu. Budtež\ntímto díky vysloveny paní Majd. Wiesenbergrové,\nco předsedkyni spolku, kteráž jedině o tento požitek\nnám se postarala. Paní Sklenářová-Malá byla hlučným\npotleskem přivítána, a nesčíslněkrát za každým číslem\nvyvolána. Ostatní čísla v programu byla velmi pečlivě\nsestavena. Slečna Marie Cachova zapěla svým zvuč-\nným sympatickým hlasem Kavanův „Hněv\" s obvyklou\nroutinou. Pani Mat. Zelinková zavděčila se velmi před-\nnesem Pivodovy písně „Dobrou noc.\" Dvojzpěvy a sbory\nprovedené „Cecilií\", dostály úkolu svému. Lepšímu pro-\nvedení vadilo příliš rozladěné piano. Ye výtečném do-\nprovázení na pianě střídali se pp. dr. Šmolcnop a K.\nNechanický. Konče tímto svůj stručný dopis, doufám,\nže se mi vbrzku naskytne příležitost, podati Yám ob-\nšírněji zprávu o hudebním ruchu zdejším i okolním.\nZ Jilemnice. Dne 1. t. m. uspořádali ve pro-\nspěch divadla zpěváčtí spolkové „Branislav\" a ~Vílau\npěvecko-hudební akademii s tímto programem: 1. Ouver-\ntura. 2. Českomoravské vánoční písně. Smíšený sbor\ns průvodem harmonia od A. B. Tovačovského. 3. „Ples\nČechův'4. Mužský sbor E. Vašáka. 4. „Češkau, solová\npíseň J. A. Bergmanna. 5. „Křepelinka\", dvojzpěv Fr.\nPivody. 6. „Poutníku, smíšený sbor Mendelssohna-Bar-\ntholdyho. 7. ~Hubičk mužský sbor E. Vašáka. Načež\nprovedla ochotnická div. jednota „Kollár\" Jarošovu jed-\nnoaktovou veselohru „Básník a štolbau."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "14", "page_fin": "16", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.8", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.6", "debut_caractere": 3249, "fin_caractere_exclue": 5989, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\nPašijová představení, kteráž po delší již dobu\nse provozují v bavorském Oberamergauu a světového\njména si vydobyla, přenesena budou nyní do měst če-\nských, po nichž společnost bavorská kočovati hodlá.\nMinulý čtvrtek usadila se na několik dní v Kolíně,\nkdež započala řadu svých představení při plném divadle.\nPředstavuje s výtečným úspěchem v živých obrazech\ns výraznou mimikou důležitější děje ze starého i nového\nzákona, zvláště utrpení Kristovo.\n* Mezi četnými učiteli zpěvu v Praze ve vší skro-\nmnosti a beze hlučných reklam, pilně a neunaveně pra-\ncuje p. Jindřich Pech, zaujímající svými vědomostmi\ni zkušenostmi zajislé jedno z míst nejpřednějších. Vý-\ntečná jeho methoda, hledící přede vším ku krásnému,\nvýraznému tonu na přirozeném základě správné vokalisace\nčeské, dochází vždy většího uznání, jak v soukromých\ntak iv uměleckých kruzích. Seznavše ji dokonale, ne-\nmůžeme leč doporučiti ji co nejvřeleji každému, kdož\nhlasu svého vzdělati chce na material v skutku umě-\nlecký. Jak doslýcháme, hlásí se zejména četně u něj\nzpěváci a zpěvačky, hodlající vstoupiti do operní školy\nčeské, získavše si napřed důkladnou průpravu technickou\na uměleckou.\n* Redaktor těchto listů pracuje již delší dobu na\nvětší sbírce všeslovanských písní národních,\nhodlaje jí platně rozmnožiti materiál ku poznávání růz-\nných individuelních směrů, jaké se jeví v národních pís-\nních jednotlivých kmenů slovanských. První sešit této\nsbírky vyjde již v krátkém čase a nalezne bohdá u\nvšech přátel hudby slovanské patřičného povšimnuti.\nObsahovati bude výbor z českých, velkoruských a malo-\nruských národních písní s přiměřeným průvodem klavír-\nním. Sbírka ta vycházeti bude nákladem národního\nkněhkupectví dra. G-régra a F. Dattla.\n* Upozorňujeme na inserátní část tohoto čísla,\nohlašující transkripce nejoblíbenějších písní a arií oper-\nních od Jo z. Lowa, kteréž výtečně vyhovují své ten-\ndenci instruktivní, vyhýbajíce se úplně oktávě a opatřeny\njsouce veskrze naznačením prstokladu. Vyšly nákladem\nčinné firmy Em. Wetzlera v Praze a dospěly již k číslu\n20. Docházejí i za hranicemi naší vlasti velké obliby.\n* Nákladem kněhkupectví I. Kobra vyjde z důklad-\nného péra ctěného našeho spolupracovníka dra. Otok.\nHostinského „Esthetika hudby\", kterouž vypl-\nněna bude nemálo citelná mezera v literatuře naší.\n* Pan Joz. Mašner, rodem z Brandýsa nad La-\nbem, absolvovaný žák pražské konservatoře, odebral se\npřed 10 lety hned po odbytých studiích do Tiflisu, kdež\npo dva roky co člen vlašské opery pobyl. Odtud přišel\nk odporučení plukovníka knížete Galicina za divisního\nkapelníka k 14. pluku grusínských granátníků do Bělo-\nKluée, kdež svým výdatným působením ku zvelebení\nhudby vojenské takové oblíbenosti došel, že před dvěma"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6198, "texte": "lety od velkoknížete Konstantina Konstantinoviče draho-\ncenný prsten a vloni zase z Petrohradu řád sv. Stani-\nslava obdržel. Tyto pak dni jmenován byl p. Mašner\nk návrhu guvernéra kavkazských krajů velkoknížete Mi-\nchala carským dvorním kapelníkem a spolu kapelníkem\nkavkazské armády s ročním platem 2500 rublů, dosáh-\nnuv takto nejvyšší hodnosti, jakéž vůbec hudebník v ar-\nmádě ruské dodělati se může. Ucházeloť se o toto místo\n12 kompetentův. Nyní žije krajan náš opět v Tyflisu.\nNa dřívější místo páně Mašnerovo přeje si plukovník\nmíti opět Čecha.\n* Karel Bendi dokončil právě velkou skladbu vo-\nkální s průvodem orkestru pod názvem „Hebrejské me-\nlodie\" na slova A. Šmilovského. Jest to dílo volné\nformy elegické pro mužský sbor se solovými hlasy, plné\nsíly a proudu věru dramatického, což platí zvláště o\nprvní části skladby té, kde původní klidná hladina ele-\ngické nálady poznenáhlu se vlní, až dostoupí nejvyššího\nstupně rozbouření a zoufalosti beznadějné. Zvláště se\ntu podařilo skladateli ostrého uchvacujícího výrazu na-\nlézti na slova: „Izraele rozšlapali, popel otců rozmetali\na nás k žalu ukovali. O žel! —\" Moment tento vel-\nkolepý zajmouti musí bezděčně celou mysl posluchače.\nOrkestr (jejž nahražuje ve výtahu piano a harmonium)\nnevyplňuje jen pouhou úlohu průvodní, nýbrž vystupuje\nv rozhodných situacích samostatně, co výmluvný inter-\npret slov sborem pronášených. Y druhé pak části\nintresantně jest kontrast solovýcli hlasů střídavě s pl-\nným sborem proveden. Obecenstvo pražské vším právem\ntěšiti se může na pozoruhodnou novinku tuto, kterou\nprovede v příštím svém koncertu „Hlahol\" za osvědčeného\nvedení samého skladatele. Činnost Bendlova jest\nv přítomné době koncentrována v oboru hudby drama-\ntické. Zejména zabývá se konečným upravením rozkoš-\nné své komické opery národní „Pan Franc\" kterou\nsměle nazvati můžeme zdařilým pendentem k Smeta-\nnově „Prodané nevěstě\". Již ku předu jsme jisti, že\ndojde časem svým v obecenstvu našem téže popularity,\njakou se honosí skladba Smetanova. Hlavní překážkou\ntu ovšem byl dosud poněkud kulhavý tekst od Sabiny,\nv jehož přepracovaní se uvázal obratný v oboru tom\nG. Eim; aspoň pokud souditi smíme dle přepracování\nprvního jednání osvědčil tu Eim nemalou obra'nost\npéra svého. Pakli pokračovat! bude v témž směru dále,\ntož získá si nepopiratelných zásluh o příznivé přijetí\ndíla toho. Současně pracuje Bendi na vážné opeře\n„Žena Vršovcova\" na slova Elišky Krásnohorské.\nDostoupil až k poslední části druhého jednání. Ostatně\nslibujeme našemu čtenářstvu, že se časem svým k mistru\ntomu, jenž tolikerých již sobě zásluh získal o národ\nnáš, vrátíme, abychom podali přehledný obraz dosavádní\nneúnavné činnosti jeho ve všech sborech umění hudeb-\nního : od jednoduché písně lyrické až k nejvyššímu\nvrcholit. j. dramatu hudebnímu!\n* Zdeněk Fibich, jenž zastává nyní místo pro-\nfesora hudby na ústavě cárském ve Vilně, s neúnavnou\nčinností pokračuje dále na skvěle započaté dráze skla-\ndatelské ve směru hudby moderní na základě ducha\nspecificky českého vzdor tomu, že v nynějším povolání\nsvém nemá tolik volného času ku tvoření jako před\ntím ve své otčině. Y poměrně krátké době té dokončil\nve Yilně a instrumentoval třetí symfonickou báseň\n„Jaroslav\" kterou byl v Praze započal a v základní\nformě naskizoval. Obecenstvo pražské poznalo Fibicha\nčástečně v letošní saisoně z jeho první symf. básně\n„Othello\", kterážto skladba na nejvýš příznivého došla\nposouzení ze strany veškeré zdejší kritiky. Y „Zá-\nboji a Slavoji\" druhé to symf. básni rozvinul se mohutný\nFibichův genius v plné své kráse, o tom jednosvorný\nbyl vyřknut soud při příležitosti provozování skladby té\nv kruzích „Umělecké besedy\". V třetí této instrumen-\ntální skladbě rozhodný opět učiněn krok ku předu.\nPakli mu dříve tanula na mysla zevnější forma Lisz-\ntových prací, tož zdá se nám, že postavil se v přítomné\nskladbě své na vlastní nohy. Již forma zevnější o tom\nplatně svědčí: není jako v předešlých pracích jednovětá\nnýbrž rozdělena na dva souměrné oddíly: v prvém, jenž\ntvoří jaksi předehru k vlastní básni, opěvá komponista\nsmrt poetického zjevu krásné Kublajevny a v dru-\nhém, vlastním to jádru celku, v nějž i těžiště hlavní\njest položeno, zabývá se výhradně s vděčnou věru po-\nstavou Jaroslava. Doufáme, že skladba ta bude\nbrzy aspoň ve výtahu klavírním v „Umělecké besedě\"\nprovedena. Mimo to komponoval Fibich velký klavírní\nkoncert s průvodem orkestru, dále klavírní sonátu\n(čtyrvětou) a konečně, aby se udržel jaksi v proudu\ndramatickém, komponuje „prozatím\" Lobmanovo zdařilé\nhudební drama „Frithjof\" a pokročil již k druhé polo-\nvici druhého jednání. Skladatel sám považuje komposici\ntuto za přípravu k velkému dramatu hudebnímu „Blaník*,\njež proň nyní básní výtečná naše básnířka sl. Eliška\nKrásnohorská.\n* První pražské okteto mužské, zařízené po spů-\nsobu známého švédského, vystoupí dne 17. t. m.v\nUměl. Bes. u veřejnost vedením statečného dirigenta\nsvého p.Kučery. Bližší dáta jakož i podrobný program\npřineseme příště.\n* Hlasy zahranicných listů o posledním provo-\nzování „deváté\" v Praze. Y 51. čísle listu svého zmí-\nnili jsme se o tom, jak dokonalého zadostučinění se do-\nstalo české kritice v některých odborných listech ně-\nmeckých, kam pišou náhodou mužové nepředpojatí, jimž\nzáleží na ocenění uměleckého výkonu více než na osob-\nnostech. Uvedli jsme dopisy z lipských listů „Musikali-\nsches Wochenblatt\" a „Signále\", jež přinesly stejně ob-\njektivní úsudky o provedení „deváté\" ve smyslu českých\nreferentů pražských. Tentokráte podáváme třetí dopis\nněmeckého dopisovatele zdejšího p. H. jejž\nčteme o „deváté\" v třetím lipském listu „Neue Zeit-\nschrift íůr Musik\" v 1. čísle od 2. ledna 1874: „Kon-\ncertní saisona byla dne 16. listopadu př. r. provedením\nBeethovenovy „deváté\" otevřena. Oba divadelní orkestry,\njež spolek „Filharmonii\" tvoří a konečné sjednocení\ndvou politických protivníků aspoň na umělecké cestě do-\nkumentují, daly si veškerou práci, aby provésti mohly\ndílo, jež od slavnosti Šillerovy r. 1850 zde slyšáno ne-\nbylo a pakliže ohled vezmeme na téměř každodenní jich\nzaměstnání v opeře, jakož i na orkestrální obtíže sym-\nfonie samé, podiviti se musíme, že jen málo zkoušek\nstačilo, aby se dílo to mladšímu pokolení, jež obrovské"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2374, "texte": "dílo to ovšem nezná, správně co do not (noten-\ngerecht) předvedlo. Co se ducha Beethovenova\ntýče, tož bylo proti němu mnohonásobně hře-\nšeno a rozumí se samo sebou, že za vinu se\nto orkestru samému klásti nemůže.\" Když se\nto orkestru za vinu klásti nemůže, tedy komu jinému\nnež dirigentu? Úsudky tří českých referentů pražských\nsrovnávají se úplně s úsudky tří zde uvedených dopiso-\nvatelův listův zahraničných. Jest to tedy úsudek „jedno-\nstranný, slabě zastoupený\"? Na které straně bude soudný\nčtenář hledati pravdu: na té, kde se vážně upozorní di-\nrigent na jeho vady, proto, aby se jich budoucně vy-\nstřihal, či na té straně, kde se mu z falešné kolegial-\nnosti lichotí tak dalece, že bez ostychu staví jej jistý\nnejednostranný referent co dirigenta přímo vedle Wag-\nnera, jak známo, nejen nejznamenitějšího skladatele,\nnýbrž i nejznamenitějšího dirigenta naší doby. To ovšem\nnení jednostrannost!\n\nX\nČeská zpěvohra. 5. ledna: „Lucrecia Borgia\".\nSnad proto, aby obecenstvo poznalo, jak obrovský\nkrok jsme učinili na poli dramatu hudebního od „zla-\ntých\" těch dob muzy Donizettiovské, kde orkestr\nnemá nic jiného na práci, než aby houpal se po-\nzvolna z toniky na dominantu a zas naopak atd. ad\niníinitum, vytáhlo řiditelstvo naše opět jednou „operu\nseriu\" z prachu divadelní bibliotéky. Sólisté se ten-\nkráte jak náleží činili. Jmenovitě tu slč. Paršova\npoznovu dokázala, jak výtečně vládnouti umí krásným\nsvým materiálem hlasovým. Překonávala samu sebe\nco do částě zpěvné; mimika a hra vůbec však ne-\nbyla ještě až do všech jednotlivostí promyšlena: ne-\ndosti přísně rozdělovala zejmena ženu vztekle vášnivou\na něžnou matku v jedné povaze. Moment to důležitý,\njenž by výkonu jejímu, kdyby jej byla neopomenula\npoužiti, byl dodal mnohem vyššího významu. Nově\nbyly obsazeny dálší úlohy „vévody ferarskébo\" p.\nKinským a „Gennara\" p. Sárou. Oba pěvci uči-\nnili zadosti i přísnějšímu měřítku kritickému, což\nzvláště platí plnou měrou o pěvci prvně jmenovaném,\njenž co „vévoda\" sobě plné přízně obecenstva vydo-\nbyl. Pan Šára překvapoval dosti obratnou již hrou i\nmimikou svou škoda že střední jeho poloha hla-\nsová zní tak tence, řekli bychom skoro zženštile.\nSnad se to dá časem napraviti pilným cvičením téže\npolohy! Obraz skvělého toho celku doplňovala sl.\nHanušova ve všech částech zdařilým svým výko-\nnem co „Orsini\". P. K. Čech věnoval úloze „Gu-\nBetty\" veškerou píli."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "14", "page_fin": "16", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.8.1", "titre_corps": "Pašijová představení, kteráž po delší již dobu", "titre_sommaire": "Pašijová představení, kteráž po delší již dobu", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.6", "debut_caractere": 3278, "fin_caractere_exclue": 5989, "texte": "Pašijová představení, kteráž po delší již dobu\nse provozují v bavorském Oberamergauu a světového\njména si vydobyla, přenesena budou nyní do měst če-\nských, po nichž společnost bavorská kočovati hodlá.\nMinulý čtvrtek usadila se na několik dní v Kolíně,\nkdež započala řadu svých představení při plném divadle.\nPředstavuje s výtečným úspěchem v živých obrazech\ns výraznou mimikou důležitější děje ze starého i nového\nzákona, zvláště utrpení Kristovo.\n* Mezi četnými učiteli zpěvu v Praze ve vší skro-\nmnosti a beze hlučných reklam, pilně a neunaveně pra-\ncuje p. Jindřich Pech, zaujímající svými vědomostmi\ni zkušenostmi zajislé jedno z míst nejpřednějších. Vý-\ntečná jeho methoda, hledící přede vším ku krásnému,\nvýraznému tonu na přirozeném základě správné vokalisace\nčeské, dochází vždy většího uznání, jak v soukromých\ntak iv uměleckých kruzích. Seznavše ji dokonale, ne-\nmůžeme leč doporučiti ji co nejvřeleji každému, kdož\nhlasu svého vzdělati chce na material v skutku umě-\nlecký. Jak doslýcháme, hlásí se zejména četně u něj\nzpěváci a zpěvačky, hodlající vstoupiti do operní školy\nčeské, získavše si napřed důkladnou průpravu technickou\na uměleckou.\n* Redaktor těchto listů pracuje již delší dobu na\nvětší sbírce všeslovanských písní národních,\nhodlaje jí platně rozmnožiti materiál ku poznávání růz-\nných individuelních směrů, jaké se jeví v národních pís-\nních jednotlivých kmenů slovanských. První sešit této\nsbírky vyjde již v krátkém čase a nalezne bohdá u\nvšech přátel hudby slovanské patřičného povšimnuti.\nObsahovati bude výbor z českých, velkoruských a malo-\nruských národních písní s přiměřeným průvodem klavír-\nním. Sbírka ta vycházeti bude nákladem národního\nkněhkupectví dra. G-régra a F. Dattla.\n* Upozorňujeme na inserátní část tohoto čísla,\nohlašující transkripce nejoblíbenějších písní a arií oper-\nních od Jo z. Lowa, kteréž výtečně vyhovují své ten-\ndenci instruktivní, vyhýbajíce se úplně oktávě a opatřeny\njsouce veskrze naznačením prstokladu. Vyšly nákladem\nčinné firmy Em. Wetzlera v Praze a dospěly již k číslu\n20. Docházejí i za hranicemi naší vlasti velké obliby.\n* Nákladem kněhkupectví I. Kobra vyjde z důklad-\nného péra ctěného našeho spolupracovníka dra. Otok.\nHostinského „Esthetika hudby\", kterouž vypl-\nněna bude nemálo citelná mezera v literatuře naší.\n* Pan Joz. Mašner, rodem z Brandýsa nad La-\nbem, absolvovaný žák pražské konservatoře, odebral se\npřed 10 lety hned po odbytých studiích do Tiflisu, kdež\npo dva roky co člen vlašské opery pobyl. Odtud přišel\nk odporučení plukovníka knížete Galicina za divisního\nkapelníka k 14. pluku grusínských granátníků do Bělo-\nKluée, kdež svým výdatným působením ku zvelebení\nhudby vojenské takové oblíbenosti došel, že před dvěma"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6198, "texte": "lety od velkoknížete Konstantina Konstantinoviče draho-\ncenný prsten a vloni zase z Petrohradu řád sv. Stani-\nslava obdržel. Tyto pak dni jmenován byl p. Mašner\nk návrhu guvernéra kavkazských krajů velkoknížete Mi-\nchala carským dvorním kapelníkem a spolu kapelníkem\nkavkazské armády s ročním platem 2500 rublů, dosáh-\nnuv takto nejvyšší hodnosti, jakéž vůbec hudebník v ar-\nmádě ruské dodělati se může. Ucházeloť se o toto místo\n12 kompetentův. Nyní žije krajan náš opět v Tyflisu.\nNa dřívější místo páně Mašnerovo přeje si plukovník\nmíti opět Čecha.\n* Karel Bendi dokončil právě velkou skladbu vo-\nkální s průvodem orkestru pod názvem „Hebrejské me-\nlodie\" na slova A. Šmilovského. Jest to dílo volné\nformy elegické pro mužský sbor se solovými hlasy, plné\nsíly a proudu věru dramatického, což platí zvláště o\nprvní části skladby té, kde původní klidná hladina ele-\ngické nálady poznenáhlu se vlní, až dostoupí nejvyššího\nstupně rozbouření a zoufalosti beznadějné. Zvláště se\ntu podařilo skladateli ostrého uchvacujícího výrazu na-\nlézti na slova: „Izraele rozšlapali, popel otců rozmetali\na nás k žalu ukovali. O žel! —\" Moment tento vel-\nkolepý zajmouti musí bezděčně celou mysl posluchače.\nOrkestr (jejž nahražuje ve výtahu piano a harmonium)\nnevyplňuje jen pouhou úlohu průvodní, nýbrž vystupuje\nv rozhodných situacích samostatně, co výmluvný inter-\npret slov sborem pronášených. Y druhé pak části\nintresantně jest kontrast solovýcli hlasů střídavě s pl-\nným sborem proveden. Obecenstvo pražské vším právem\ntěšiti se může na pozoruhodnou novinku tuto, kterou\nprovede v příštím svém koncertu „Hlahol\" za osvědčeného\nvedení samého skladatele. Činnost Bendlova jest\nv přítomné době koncentrována v oboru hudby drama-\ntické. Zejména zabývá se konečným upravením rozkoš-\nné své komické opery národní „Pan Franc\" kterou\nsměle nazvati můžeme zdařilým pendentem k Smeta-\nnově „Prodané nevěstě\". Již ku předu jsme jisti, že\ndojde časem svým v obecenstvu našem téže popularity,\njakou se honosí skladba Smetanova. Hlavní překážkou\ntu ovšem byl dosud poněkud kulhavý tekst od Sabiny,\nv jehož přepracovaní se uvázal obratný v oboru tom\nG. Eim; aspoň pokud souditi smíme dle přepracování\nprvního jednání osvědčil tu Eim nemalou obra'nost\npéra svého. Pakli pokračovat! bude v témž směru dále,\ntož získá si nepopiratelných zásluh o příznivé přijetí\ndíla toho. Současně pracuje Bendi na vážné opeře\n„Žena Vršovcova\" na slova Elišky Krásnohorské.\nDostoupil až k poslední části druhého jednání. Ostatně\nslibujeme našemu čtenářstvu, že se časem svým k mistru\ntomu, jenž tolikerých již sobě zásluh získal o národ\nnáš, vrátíme, abychom podali přehledný obraz dosavádní\nneúnavné činnosti jeho ve všech sborech umění hudeb-\nního : od jednoduché písně lyrické až k nejvyššímu\nvrcholit. j. dramatu hudebnímu!\n* Zdeněk Fibich, jenž zastává nyní místo pro-\nfesora hudby na ústavě cárském ve Vilně, s neúnavnou\nčinností pokračuje dále na skvěle započaté dráze skla-\ndatelské ve směru hudby moderní na základě ducha\nspecificky českého vzdor tomu, že v nynějším povolání\nsvém nemá tolik volného času ku tvoření jako před\ntím ve své otčině. Y poměrně krátké době té dokončil\nve Yilně a instrumentoval třetí symfonickou báseň\n„Jaroslav\" kterou byl v Praze započal a v základní\nformě naskizoval. Obecenstvo pražské poznalo Fibicha\nčástečně v letošní saisoně z jeho první symf. básně\n„Othello\", kterážto skladba na nejvýš příznivého došla\nposouzení ze strany veškeré zdejší kritiky. Y „Zá-\nboji a Slavoji\" druhé to symf. básni rozvinul se mohutný\nFibichův genius v plné své kráse, o tom jednosvorný\nbyl vyřknut soud při příležitosti provozování skladby té\nv kruzích „Umělecké besedy\". V třetí této instrumen-\ntální skladbě rozhodný opět učiněn krok ku předu.\nPakli mu dříve tanula na mysla zevnější forma Lisz-\ntových prací, tož zdá se nám, že postavil se v přítomné\nskladbě své na vlastní nohy. Již forma zevnější o tom\nplatně svědčí: není jako v předešlých pracích jednovětá\nnýbrž rozdělena na dva souměrné oddíly: v prvém, jenž\ntvoří jaksi předehru k vlastní básni, opěvá komponista\nsmrt poetického zjevu krásné Kublajevny a v dru-\nhém, vlastním to jádru celku, v nějž i těžiště hlavní\njest položeno, zabývá se výhradně s vděčnou věru po-\nstavou Jaroslava. Doufáme, že skladba ta bude\nbrzy aspoň ve výtahu klavírním v „Umělecké besedě\"\nprovedena. Mimo to komponoval Fibich velký klavírní\nkoncert s průvodem orkestru, dále klavírní sonátu\n(čtyrvětou) a konečně, aby se udržel jaksi v proudu\ndramatickém, komponuje „prozatím\" Lobmanovo zdařilé\nhudební drama „Frithjof\" a pokročil již k druhé polo-\nvici druhého jednání. Skladatel sám považuje komposici\ntuto za přípravu k velkému dramatu hudebnímu „Blaník*,\njež proň nyní básní výtečná naše básnířka sl. Eliška\nKrásnohorská.\n* První pražské okteto mužské, zařízené po spů-\nsobu známého švédského, vystoupí dne 17. t. m.v\nUměl. Bes. u veřejnost vedením statečného dirigenta\nsvého p.Kučery. Bližší dáta jakož i podrobný program\npřineseme příště.\n* Hlasy zahranicných listů o posledním provo-\nzování „deváté\" v Praze. Y 51. čísle listu svého zmí-\nnili jsme se o tom, jak dokonalého zadostučinění se do-\nstalo české kritice v některých odborných listech ně-\nmeckých, kam pišou náhodou mužové nepředpojatí, jimž\nzáleží na ocenění uměleckého výkonu více než na osob-\nnostech. Uvedli jsme dopisy z lipských listů „Musikali-\nsches Wochenblatt\" a „Signále\", jež přinesly stejně ob-\njektivní úsudky o provedení „deváté\" ve smyslu českých\nreferentů pražských. Tentokráte podáváme třetí dopis\nněmeckého dopisovatele zdejšího p. H. jejž\nčteme o „deváté\" v třetím lipském listu „Neue Zeit-\nschrift íůr Musik\" v 1. čísle od 2. ledna 1874: „Kon-\ncertní saisona byla dne 16. listopadu př. r. provedením\nBeethovenovy „deváté\" otevřena. Oba divadelní orkestry,\njež spolek „Filharmonii\" tvoří a konečné sjednocení\ndvou politických protivníků aspoň na umělecké cestě do-\nkumentují, daly si veškerou práci, aby provésti mohly\ndílo, jež od slavnosti Šillerovy r. 1850 zde slyšáno ne-\nbylo a pakliže ohled vezmeme na téměř každodenní jich\nzaměstnání v opeře, jakož i na orkestrální obtíže sym-\nfonie samé, podiviti se musíme, že jen málo zkoušek\nstačilo, aby se dílo to mladšímu pokolení, jež obrovské"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 901, "texte": "dílo to ovšem nezná, správně co do not (noten-\ngerecht) předvedlo. Co se ducha Beethovenova\ntýče, tož bylo proti němu mnohonásobně hře-\nšeno a rozumí se samo sebou, že za vinu se\nto orkestru samému klásti nemůže.\" Když se\nto orkestru za vinu klásti nemůže, tedy komu jinému\nnež dirigentu? Úsudky tří českých referentů pražských\nsrovnávají se úplně s úsudky tří zde uvedených dopiso-\nvatelův listův zahraničných. Jest to tedy úsudek „jedno-\nstranný, slabě zastoupený\"? Na které straně bude soudný\nčtenář hledati pravdu: na té, kde se vážně upozorní di-\nrigent na jeho vady, proto, aby se jich budoucně vy-\nstřihal, či na té straně, kde se mu z falešné kolegial-\nnosti lichotí tak dalece, že bez ostychu staví jej jistý\nnejednostranný referent co dirigenta přímo vedle Wag-\nnera, jak známo, nejen nejznamenitějšího skladatele,\nnýbrž i nejznamenitějšího dirigenta naší doby. To ovšem\nnení jednostrannost!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.8.2", "titre_corps": "Česká zpěvohra. 5. ledna: „Lucrecia Borgia\".", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. 5. ledna: „Lucrecia Borgia\".", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.8", "debut_caractere": 903, "fin_caractere_exclue": 2374, "texte": "X\nČeská zpěvohra. 5. ledna: „Lucrecia Borgia\".\nSnad proto, aby obecenstvo poznalo, jak obrovský\nkrok jsme učinili na poli dramatu hudebního od „zla-\ntých\" těch dob muzy Donizettiovské, kde orkestr\nnemá nic jiného na práci, než aby houpal se po-\nzvolna z toniky na dominantu a zas naopak atd. ad\niníinitum, vytáhlo řiditelstvo naše opět jednou „operu\nseriu\" z prachu divadelní bibliotéky. Sólisté se ten-\nkráte jak náleží činili. Jmenovitě tu slč. Paršova\npoznovu dokázala, jak výtečně vládnouti umí krásným\nsvým materiálem hlasovým. Překonávala samu sebe\nco do částě zpěvné; mimika a hra vůbec však ne-\nbyla ještě až do všech jednotlivostí promyšlena: ne-\ndosti přísně rozdělovala zejmena ženu vztekle vášnivou\na něžnou matku v jedné povaze. Moment to důležitý,\njenž by výkonu jejímu, kdyby jej byla neopomenula\npoužiti, byl dodal mnohem vyššího významu. Nově\nbyly obsazeny dálší úlohy „vévody ferarskébo\" p.\nKinským a „Gennara\" p. Sárou. Oba pěvci uči-\nnili zadosti i přísnějšímu měřítku kritickému, což\nzvláště platí plnou měrou o pěvci prvně jmenovaném,\njenž co „vévoda\" sobě plné přízně obecenstva vydo-\nbyl. Pan Šára překvapoval dosti obratnou již hrou i\nmimikou svou škoda že střední jeho poloha hla-\nsová zní tak tence, řekli bychom skoro zženštile.\nSnad se to dá časem napraviti pilným cvičením téže\npolohy! Obraz skvělého toho celku doplňovala sl.\nHanušova ve všech částech zdařilým svým výko-\nnem co „Orsini\". P. K. Čech věnoval úloze „Gu-\nBetty\" veškerou píli."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c014", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.9", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.8", "debut_caractere": 2376, "fin_caractere_exclue": 5184, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlenky o hudbé.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\nUmění! Kdož mu rozumí? s kým možno se smluviti\no velké této bohyni!\nBeethoven, listy.\nPravé umění zanikDouti nemůže a pravý umělec nalézá\nvroucí rozkoš u velikých výtvorech uměleckých.\nTýž.\nUmění pojí k sobě veškerý svět, což teprv pravé umělce.\nTýž.\nLáska a umění vespolným spojeny jsou životem, jako\nmozek a srdce, vzájemně se sesilujíce.\nE. T. A. Hoffmann, „Fantasiestuke\".\nHudba zůstane všeobecným jazykem přírody; divnými,\ntajuplnými zvuky mluví k nám, marně se snažíme, dáti jí\nviditelnou podobu, neboť ono umělé sestavování hieroglyfů\npouze nám naznačuje, co jsme sluchem svým uchytili.\nTýž, Kreisleriana.\nKde není srdce, tam není hudby.\nMor. Hauptman, listy 1870.\nHudba jest výrazem svým každému srozumitelná a sice\nnejen pouze hudebníku, leč i obecné mysli lidské. Také není\npodstatného rozdílu mezi hudbou v národní písni a Bachové\nfuze aneb v Beethovenově symfonii. Stává-li se porozumění\nsložitějšího díla obtížnějším jeho obsahem, tož jsou to přede\nvždy tytéž prostředky výrazu, samy o sobě všeobecné srozu-\nmitelné, jimiž nejvétší jako nejmenší skladba hudební k nám\nmluví a jazykem se nám zjevuje, jehožto slovům a mluvnici\nse nemusíme teprv učiti.\nTentýž. „Die Nátur der Harmonik u. Metrik\".\nLíčení náruživosti není účelem ni úmyslem umění. Nikoliv\nco jest smyslné, leč jen nailsmyslné náleží do oboru jeho.\nTentýž listy.\nHudba jest zároveň výsledkem citu i védomí; neboť vy-\nžaduje na pěstitelích svých, reproduktivních i produktivních,\nv stejné míře přirozené nadání i zápal, jakož i vědomosti a\nschopnost pojimací, jichžto sobě lze vydobyti jenom vytrvalým\nštudium a důkladným přemýšlením.\nHek tor Berlioz A travers chants.\nPravé, neodvislé, zcela samostatné umění hudební sotva\nse teprv narodilo. Stojíť ještě v věku mládeneckéml krásné a\nvšemocné, pythický to Apollo naší doby!\nTentýž A tr. chants.\nKterá z obou mocí povznést! může člověka v světlejší\nvýšiny, láska či hudba? - Tot velký problém. Dle mého zdání\nvšak mohlo by se říci: Láska nemůže nám dáti představu o\nhudbě, ale hudba znázorniti nám může lásku. Proč má však\nbýti jedna od druhé odloučena? Vždyť jsou křídloma naší duše.\nTentýž. Memoiry.\nTo bylo malé umění, jež by nemělo jen zvuků, žádné\nřeči ni znaků pro vylíčení duševního našeho stavu!\nRob. Sumann. sebrané spisy I.\nUmění hudební nejpozději se vyvinulo : počátky jeho byly\nprosté výjevy radosti a žalosti (dur a mol), méně vzdělaní lidé\nsotva sobě mohou představit!*, že stává specielnějších náruži-\nvosti, následkem čehož tak těžko porozuméti mohou všem mi-\nstrům směru individuelnějšího (Beethoven, Šubert). Hlubším\nvniknutím v tajnosti harmonie docílilo se, že lze i jemnějším\nodstínům citovým dáti výrazu.\nTentýž, seb. spisy I.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c015", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.9.1", "titre_corps": "Myšlenky o hudbé. Výroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě. Sebrala La Mara.", "titre_sommaire": "Myšlenky o hudbé. Výroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě. Sebrala La Mara.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.8", "debut_caractere": 2383, "fin_caractere_exclue": 5184, "texte": "Myšlenky o hudbé.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\nUmění! Kdož mu rozumí? s kým možno se smluviti\no velké této bohyni!\nBeethoven, listy.\nPravé umění zanikDouti nemůže a pravý umělec nalézá\nvroucí rozkoš u velikých výtvorech uměleckých.\nTýž.\nUmění pojí k sobě veškerý svět, což teprv pravé umělce.\nTýž.\nLáska a umění vespolným spojeny jsou životem, jako\nmozek a srdce, vzájemně se sesilujíce.\nE. T. A. Hoffmann, „Fantasiestuke\".\nHudba zůstane všeobecným jazykem přírody; divnými,\ntajuplnými zvuky mluví k nám, marně se snažíme, dáti jí\nviditelnou podobu, neboť ono umělé sestavování hieroglyfů\npouze nám naznačuje, co jsme sluchem svým uchytili.\nTýž, Kreisleriana.\nKde není srdce, tam není hudby.\nMor. Hauptman, listy 1870.\nHudba jest výrazem svým každému srozumitelná a sice\nnejen pouze hudebníku, leč i obecné mysli lidské. Také není\npodstatného rozdílu mezi hudbou v národní písni a Bachové\nfuze aneb v Beethovenově symfonii. Stává-li se porozumění\nsložitějšího díla obtížnějším jeho obsahem, tož jsou to přede\nvždy tytéž prostředky výrazu, samy o sobě všeobecné srozu-\nmitelné, jimiž nejvétší jako nejmenší skladba hudební k nám\nmluví a jazykem se nám zjevuje, jehožto slovům a mluvnici\nse nemusíme teprv učiti.\nTentýž. „Die Nátur der Harmonik u. Metrik\".\nLíčení náruživosti není účelem ni úmyslem umění. Nikoliv\nco jest smyslné, leč jen nailsmyslné náleží do oboru jeho.\nTentýž listy.\nHudba jest zároveň výsledkem citu i védomí; neboť vy-\nžaduje na pěstitelích svých, reproduktivních i produktivních,\nv stejné míře přirozené nadání i zápal, jakož i vědomosti a\nschopnost pojimací, jichžto sobě lze vydobyti jenom vytrvalým\nštudium a důkladným přemýšlením.\nHek tor Berlioz A travers chants.\nPravé, neodvislé, zcela samostatné umění hudební sotva\nse teprv narodilo. Stojíť ještě v věku mládeneckéml krásné a\nvšemocné, pythický to Apollo naší doby!\nTentýž A tr. chants.\nKterá z obou mocí povznést! může člověka v světlejší\nvýšiny, láska či hudba? - Tot velký problém. Dle mého zdání\nvšak mohlo by se říci: Láska nemůže nám dáti představu o\nhudbě, ale hudba znázorniti nám může lásku. Proč má však\nbýti jedna od druhé odloučena? Vždyť jsou křídloma naší duše.\nTentýž. Memoiry.\nTo bylo malé umění, jež by nemělo jen zvuků, žádné\nřeči ni znaků pro vylíčení duševního našeho stavu!\nRob. Sumann. sebrané spisy I.\nUmění hudební nejpozději se vyvinulo : počátky jeho byly\nprosté výjevy radosti a žalosti (dur a mol), méně vzdělaní lidé\nsotva sobě mohou představit!*, že stává specielnějších náruži-\nvosti, následkem čehož tak těžko porozuméti mohou všem mi-\nstrům směru individuelnějšího (Beethoven, Šubert). Hlubším\nvniknutím v tajnosti harmonie docílilo se, že lze i jemnějším\nodstínům citovým dáti výrazu.\nTentýž, seb. spisy I.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-09-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-09_01#c016", "volume": "bmtnabd_1874-01-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.2.10", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.8", "debut_caractere": 5186, "fin_caractere_exclue": 5507, "texte": "Listárna redakce.\nP. dop. v Rokycanech. Bude nám velmi milé.\nP. J. M. Y. vS. Upotřebíme příště. Srdečné díky.\nP. R. v J. O zdar naší věci neměli jsme hned z počátku\nni nejmenší obavy i očekávali jsme s důvěrou, že snahy naše\nnaleznou ohlasu. Popřejte nám jen dálší svou přízeň.\nP. F. J. v Jič. Čekáme dosud odpovědi Vaší."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n9. ledna 1810 nar. Vácslav Linda Matoušek, výborný housl. — v Tenovícfch.\n„ ~ 1821 nar. P. Pavel KřížkOVS&ý, sklad. v Holas cvicích.\n„ 5, 1870 poprvé prov. Rossiniho „Missa solennis\" V Praze.\n10. „ 1760 nar. F. R. Zuasteg, sklad, písní v Sachsenfluru.\n„ ~ 1861 f Jan Vilém Hrbek, výb. flétista v Koceradech.\n11. „ 1793 nar. Jos. Beneš, kousl, k člen dvorní kapely vídeňské\nv Batelově'(na Moravě).\n„ „ 1801 f Doraenico Cimarosa, op. sklad. vl. v Benátkách.\n„ „ 1837 f John Field, sklad. v Moskvě.\n„ j, 1871 I. prov. Smetanovy „Prodané nevěsty\" v Petrohradě. v\n12. ~ 1769 nar. Bedřich Rocíllltz, spis. hud. v Lipsku,\n„ „ 1794 nar. Frant. Hauser, sklad, a řed. konservatoře mnichovské\nv Krásících (u Prahy).\n„ „ 1837 nar. Adolf Jensen, sklad. v Královci\n13. ~ 1764 nar. Frant. Lauska, sklad. v Brně.\n„ „ 1792 uspořádali pražští umělci hud. velkou akademii v divadle\nve prospěch pozůstalé rodiny Mozartovy, v nížto Jan A.\nVitásek přednesem koncertu Mozartova pravý úžas vzbudil.\n„ ~ 1818 nar. Fr. Zaván, sklad. v Branné (u Jilemnice).\n„ „ 1871 I. provoz. Měchurovy zpěv. „Marie Potocká\" v Praze.\n14. „ 1851 f G-asparo Spontini, op. sklad. v Majolati.\n~ „ 1859 f Jos- Friedlovský, výt. klarinet. —ve Vídni.\n„ „ 1872 f Jos. Kryšt. Kessler, sklad. ve Vídni.\n15. „ 1783 nar. J. F. Lesueur, sklad, franc. v Abbévillu.\n~ ~ 1870 poprvé vystoupila Emilie Bubeníčkova na českém div. pražském\n(co „Julie\" v Gounodově zpěv. „Romeo a Julie\").\n„ „ 1873 I. prov. Rimskij-Korsakova zpěv. „Pskoviťanka\" v Petrohradě.\n16. ~ 1761 f Ant. Jiránek, výt. housl. český (otec slov. zpěvačky Kochové)\nv Drážďanech.\n„ ~ 1804 nar. K. A.vKrobS, sklad, a dvorní kap. saský—v Norimberce.\n„ „ 1843 nar. Ant. Sooh, kontrabas. v Mníšku.\n„ „ 1862 ý Alois Karel, sklad, a čelista v Praze.\n\nO vývinu písně národní a jejím\nvýznanm.\n(Pokrač.).\nSděluje V. Novotný.\nPůvodní živel české písně z pohanských dob\npoznenáhla udušen byl zpěvy církevními částečně\nřeckého částečně římského původu. Nejstarší pa-\nmátky melodie české zbyly nám v písni Svato-Vác-\nlavské a Svato-Vojtěšské a ty jsou přede založeny\nna tóninách církevních. Kdo tedy říci nám může,\njak vyhlížely původní melodie Čechův pohanských,\nz jakých tvarův se skládaly?! Stopy tvarův těch\novšem nikdo nedovede vyhledati vždyť tvary me-\nlodické nejsnáze jsou změnám přístupné, tím spíše,\npakli nedovedl je v dobách tehdejších nikdo v pev-\nném písmu zachovati. Nejstarší památky české hudby,\njakými se můžeme vykázali, založeny jsou všechny\njiž na tóninách cizých, nečeských (původně nepohan-\nských) církevních a vyznamenávají se vesměs\nzvláštním tím rázem hudby církevní a provanuty\njsou duchem směru toho. I)o Cech vnikl zpěv gre-\ngorianský z M o huče, sídla to metropolity Cech a\nMoravy, odkudž mnichově jej v tyto země přinesli.\nDuchovenstvo české jak zní zprávy z doby té\nzávodilo mezi sebou v studiu nových zpěvů těch a\nkdo jen poněkud měl nadání a vlohy ku básnění či\nkomponování, zkoušel je především na tak zvaných\nsekvencích. Základním pramenem všeho byl zpěv\ngregorianský. Pakliže si zpěváci „vymyslili\" vlastní\nnovou melodii, bylo to zcela přirozené, že jejich\npaměť neustálým prováděním zpěvu gregorianského\nformami jeho byla tak naplněna, že bezděčně to\nmíti muselo vliv na vynalezení „nových\" těch melo-\ndií a sice tak, že co si „vymyslili\", vždy neslo na\nsobě jaksi ráz obvyklých těch rituálních intonací.\nVznikání zmíněných sekvencí jest věru podivu-\nhodné a pro vývin národní písně veledůležité. Během\nIX. století byl responsorialní žalm „graduale\" ome-\nzen na jediný verš; za to bylo ono o velikonocích\npřipojované „alleluja\" k dlouhým vokalisím vyšper-\nkováno a (zvláště v „introitu\" a „graduale\" samém)\npři slavnostních službách božích celé fráze bud ze\nžalmů či vůbec z písma sv. jsou tu co vložky pou-\nžity, které jsou nazývány: ornaturae, forciturae, versus\nintercalares, tropí (kehrverse z řeck. TOÍTTW a\nnebo festivae laudes či konečně pro s a e, pakli byly\nv řeči nevázané složeny. Po čase začali mnozí oněm\nvokalisím na „alleluja\" tekst podkládati, totiž ony\nprávě zmíněné prosy z písma sv.; tyto zpěvy pak\njsou nazývány sekv e n c e.*) Tím spůsobem přihlíženo\n\n*) Sekvence slouly snad proto, poněvadž posazeny byly\nna „neumy\", jež následovaly po „alleluja\" (sequentes\nneumas), či snad že po nich evangelium následovalo\n(sequebatur)."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.2", "texte": "k tomu, aby v ona bezeslovná melismata opět smysl\na rozum byl přiveden. Mezi hudbou a tekstem\nutvořily se zcela nové poměry: koloratury v „alleluja\"\nbyly totiž původně čistě hudebně vynalezené a\nnezávislé od žádného slova. Podložená nyní slova\nse musela tedy hudbě již hotové přispůsobiti\nobyčejný to proces národní písně: neboť i tu lid\nk melodiím již hotovým, umělým, jež byl kdesi maně\nzaslechl, svá slova přibásňuje. Lid může býti\nbásníkem, nikdy ale skladatelem, jenž by\ndle hotových již slov melodii vyvinoval. Tím se\nprávě líší národní píseň od umělé! Tento čistě hudební\nživel, jenž zvláště v těchto sekvencích tak platně se\njeví co vlastní výkvět zpěvu gregoriánského, velkou\nhraje roli nejen v oboru písně národní, nýbrž iv oboru\npozdější hudby instrumentální, která vzor si brala\nz volných těch koioratur. Y celku pak přijala hudba\nod poesie nové živly: časomíru určitou, pořádek a po-\nhyb pravidelný (takt). Tyto sekvence stály naproti\nhymnám v takém poměru jako volná, přirozená poesie\nk vázané, umělecké poesii. Tyto sekvenční melodie\njsou i jinde co vzor uznány a nápodobeny rozumí\nse, že mají všechny za základ zpěv gregoriánský.\nYedle těchto sekvencí, jež původ svůj vzaly v klá-\nšteřích tehdejších to konservatořích zpěvu cír-\nkevního jsou ale též ještě a sice od lidu při\nslužbách božích, při procesích či před bojem podob-\nné písně z téže půdy zpěvu gregoriánského vy-\nrostlé zpívány, jež směle nazvati můžeme písněmi\nnárodními, ačkoliv často bývají raději k sekvencím\npočítány a mnohé z nich církví samou jsou výslovně\nza sekvence uznány. „Stabat mater\" a „dies irae\",\ntyto divuplné melodie, na nichž nejznamenitější skla-\ndatelé své umění zkoušeli, povstaly na základě oněch\nsekvencí v ústech lidu. Nejstarší však památka\ntěchto národních sekvencí jest staroslavná píseň\nsv. Vojtěcha, jejíž původ mnozí kladou v doby\nještě mnohem starší. Jisto jest, že píseň ta ve\nformě, kterou jí sv. Vojtěch dal, již v r. 992 od pa-\npeže Jana XV. byla schválena. Od r. 1039 zpíval\nji vždy lid na hrobě sv. Vojtěcha vedle dómu praž-\nského, když dlouhá sucha v Čechách panovala. Před\nbitvou u Croissenbrunu (13. července 1260) kde\nOtakar 11. uherského krále Belu IV. porazil, zpí-\nvána jest tatáž melodie co píseň válečná *). Během\nXIV. stol. zpívala se nejen při procesích nýbrž i\npřed kázáním; od r. 1654 zpíval ji vždy lid na konci\nslavných služeb božích a ještě podnes zpívá se při\nrozličných příležitostech. Nejstarší notace písně té,\nkterou máme, pochází teprve z roku 1397 od jistého\nmnicha z kláštera břevnovského u Prahy, jenž mimo\nto připojil k písni té učený filosofický kommentář\n(cituje dokonce Aristotela!) a některé subtilní mluv-\nnické vysvětlivky a poznámky.\nNovější pendent k písni sv. Vojtěcha jest píseň\nsv. Vácslava, kterou však již Beneš z Veitmile\nv r. 1368 nazývá písní od starodávna prozpěvovanou\n(cantionem abolim cantari consuetam), a která tedy\nnení, jak Balbín udává, teprvé 1343 od prvního če-\nského arcibiskupa Arnošta složena. Oba zpěvy,\njež v zevnějších formách podivuhodnou shodu proje-\nvují, jsou melodie plné síly a mohutnosti. (Viz:\nAmbros Dějiny hudby 11, 116 s přiloženou notací).\nZ těchto tak zvaných sekvencí vyvinul se během\nčasu zvláštní národní zpěv tím, že lid si melodiím,\njež slyšel v kostele, podložil nějaký světský tekst;\ncelek ten pak přirozeným českým rytmem (z ducha\nřeči přijatým) oživil, z čehož povstaly písně milostné,\nposměšné, kouzelná říkadla atd. (Pokračování),\n\n*) Nástupce Kosmasův mluví o českých vojínech v bitvě\nmezi císařem Lotharem 11.a vévodou Soběslavem I.\nnásledovně: „Tam diu clamantibus Kyrie, dum Deus\nomnipotens sua misericordia et suo sancto nancio Wen-\nceslao nostro protectore, vlčit nostros hostes.\"\n\nFEUILLETON.\n\nZe zašlých dnů.\n\n(Vzpomínky ze života Bedřicha Chopina).\n(Dokončení).\nIII.\nA zase přeletěla rada let. Chopin hraje v nevelkém\nsaloně, při otevřených oknech, okolo něho jasná noc, horoucí\nnoc jižní; Chopin dlí na ostrově středozemního moře na\nMajorce ; časem zabloudí oko mistra v pološero noci spo-\nčine na štíhlých palmách, jichž listy vítr nešelestí, jež podobny\n3loupům antickým, v vážném klidu trvají. Na obzoru vystu-\npuje bouře, velké kapky deště, jako slzy dlouho zdržované,\nkanou na vroucí zemi, padajíce na velké listy palmové, ruší\nhluboké ticho noční jednotvárným šepotáním. Viádce tonů dlí\nsamoteu. V komnatě panuje jemné šero, lampa k stropu zavě-\nšená bledým jen svitem proniká temnotu. Mezi oknem a pia-\nnem stojí psací stolek, mezi papíry i knihami, lahvičkami s vo-\nňavkami, vedle šatek s nehotovým vyšíváním. Na stěnách kra-\njiny, skizzy, nad pianem akvarella, podobizna dámy s temným\nokem, s temnými vlasy.\nHrající čas od času upře zraky na obraz; v kmitavém\nsvitu lampy zdá se, že oddychuje krásná, vyobrazená dáma\na znovu patří v šero noci. Monotonní šelestění volně pa-\ndajících krůpějí deště zdá se, unavuje, nudí ho, na čele roz-\nložila se chmura, rty těsněji se uniknuly. Jakoby zapudili\nchtěl nemilý pocit nudy, udeřuje v mocné harmonie koncertu\ndo F-mol (který dedikoval kněžně Potocké). Věru jinak zní\ndnes hra Chopinova než před lety v pokojích Radzwiliových,\nkdyž u piana stála sličná Eliška Radziwillowna! Tenkrát byly\nto teskné dumy, sloučené z tesknoty, naděje a rozvlněné touhy;\ndnes zní jak píseň ukojené touhy, každý ton to jeví. Ono\nštěstí snivé změnilo se v lásky vášeň.\nBedřich Chopin, ač ho velebila Paříž a zraky veškerého\nhudebního světa naň obráceny byly, neocitli se ještě v zenitu\nslávy své pěnivý pohár štěstí smrtelníků však již tisknul\nk práhnoucím rtům. George Sandová, žena genialná, provázela\njej na ostrov Majorku, vzavši na se úkol, bdíti nad zdravím\numělce, jejž lékaři francouzští mněli za ztracené. Chorý po-\nzdravil se! díky jemnému podnebí, díky krásným očím . . .\nláska vykonala nerušený zázrak!\nOddáleni hluku chladného, závistivého světa, ssáli život\nplný lahodného snění na ostrově blaženém, láska, hudba, poe-\nzie, plnily co den nově přetékající pohár štěstí. Idealný Cho-\npin věřil v nekonečnost blahého snu! Štěstím opojen snil\nv duchu svém zlaté sny a nepokojná ruka družky jeho\nnapsala na skončené dílo nápis: „Dva šťastní na Majorce\" a\npočínala nové „Návrat do Paříže\". George Šandové bylo teskno"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.3", "texte": "Rubinstein ca skladatel oper, oratorií\na symfonií.\nA. V. Ambros.\n*)\nDějepisci hudební budoucích časů budou v roz-\npacích, majíce nakresliti duševní obraz Antonína\nRubinsteina. Z děl Haendla, Bacha, Haydna, Mozarta,\nBeethovena, K. M. Webra a j. v. můžeme sobě jich\nobraz (totiž jich obraz umělecký, nikoliv snad naho-\ndilý jich zevnější zjev osobní) vytvořiti v určitých\nrysech a naopak, místo touto synthetickou jdouce\ncestou analytickou, podána-li nám duchaplným zna-\ntelem trefná karakteristíka Haendla, Bacha atd., na-\nlezneme k ní doklady v jednotlivých výtvorech mi-\nstrových veškeré jednotlivosti, aniž by k sobě\nstály v nějakém vnitřním odporu, splynou všude\nv jeden celek. Dojem tento budeme míti i tenkráte,\npojmeme-li celou dráhu umělcovu co pokrok a vývin\nneustálý, následkem něhož začáteční díla umělcova\ntak nápadně se líší od oněch, jimiž skončil, jak to\nnalezáme ku př. u Beethovena; v Beethovenovu sep-\ntuoru jest konečně také Beethoven deváté symfonie,\nrysy písma se změnily, ruka píšící zůstala tatáž.\nUmělci, kteří jsou v slohu svém hned z počátku úplně\nhotovi a v umělecké své fysiognomii po celou dobu\nsvého tvoření již ni jediného tahu nemění, jako\nJ. Seb. Bach, jsou zjevy velmi vzácné. Jak je to\ns Rubinsteinem? Dějepisci budoucí budou mu muset\nvykázat mezi skladately naší doby jedno z nejpřed-\nnějších míst nemálo však se zarazí, vystoupí-li\npři tomto estheticko-kritickém „prohlášení nesmrtelno-\nsti\" (propositio inversa právnického, „prohlášení za mrt-\nvého\") nějaký kontradiktor, oponent, nějaký „advocatus\ndiaboli\" a předloží-li jim jisté práce skladatelovy. Jest\nto na př. možné (budou se ptáti), že dílo takové jako\nsymfonie „Okeán\" a dílo jako zpěvohra „Feramors\"\nvznikly z jedné a tétéž fantazie, že náležejí jednomu\na tomutéž autorovi? Překrásná, mohutná symfonie\nt 7 v\na zpěvohra, pro jejížto prázdnotu, nedostatek my-\nšlenky a života vůbec bychom si zoufati mohli nad\ntalentem skladatelovým, že bychom skoro byli naklo-\nněni, připustiti, že umí skládati, avšak upříti mu schop-\nnost k tvoření! „Což vydává pramen z toho též\notvoru sladkou i hořkou vodu?\" ptá se apoštol Ja-\nkub. Tento odpor nalézáme u Rubinsteina často již\nv jednotlivých skladbách podobají se často krá-\nlovské slité soše ze zlata a bezcenného kovu v Goe-\ntkově bajce. Zvláště zdá se Rubinsteinovi, pohy-\nbujícímu se v říši instrumentální nejvolněji a nej-\nšťastněji, slovo (tekst) bytí velikou překážkou. Tvrdii-li\nonen na polo potrhlý kněz, o němž Goethe vypra-\nvuje, „že slovem vše lze spůsobit\", tož bychom o Ru-\nbinsteinovi mohli naopak říci, že u něho slovo vše\npokazí. Toho důkazem jest jeho oratorium „Ztracený\nráj\" stejnou měrou jako opera „Feramors\". Ba říci\nmusíme, že čistě instrumentální čísla ve „Feramorsu\"\njsou poměrně lepší a zajímavější, ku př. čísla baletní\n(ačkoliv i tato rovnati se nemohou baletní hudbě\nGlukově neb Meyerbeerově), že první takty zcela\nkrátké instrumentální předehry nás překvapují svou\nkrásou, snivá, fantastická to pohádka z orientu, as\npodobná jako předehra k Šamanově „Peri\" avšak\njak mile vzešla opona, tož nám hned první sbor,\njenž líčiti má veselý vír slavnostně rozčíleného lidu,\nmísto toho podává nepříjemný obraz zmatku, ovšem\nproti úmyslu skladatele. Chci oněm dějepiscům bu-\ndoucnosti sděliti k vylíčení Rubinsteina aspoň jedno\npodobenství, kteréhož, budou-li chtíti, mohou použiti.\nV zapomenuté jedné knize Kotzebua, jejíž titul zní\n„Kroniky\", nalézá se pohádka, při.níž autor patrně\nmyslel na Wielandova „Oberona\", v pohádce té vy-\npravuje se o králi Purmentorovi, jenž jest velikán-\nským obrem, avšak jen až k půlnoci, neboť, jak mile\nuhodila dvanáctá, scvrkne se na trpaslíka a stane se\nteprv zase obrem, jak mile vyjde slunce. Mohlo by\nse as říci, že Purmentor-Rubinstein na příklad sym-\nfonii „Okeán\" psal před půlnocí, operu „Feramors\"\nvšak po půlnoci.\nTekst „Feramorse\" jest spracován od Jul. Ro-\ndenberga dle Tom. Moorovy básně „Lalla-Roukh\".\nBáseň Moorova jest vysoce poetická, episoda s „Peri\"\nzejména stala se (nikoliv snad teprv hudbou Suma-\nnovou) slovutnou, ba ještě více, populární; a živý\ninteres pro „zemský ráj v Roknabadu\" pro Kašmir\n(interes, jenž se dříve, aspoň pokud se týče dám,\nhlavně obmezoval na shawly tam vyráběné) datuje\nteprv hlavně od básně Moorovy. Z ní čerpal Julius\nRodenberg své libreto. Kdybychom měli děj jeho vy-\npravovati, byli bychom v nesnázích básník ohradil\n\n*) Podáváme tuto laskavým čtenářům výňatek z nejnověj-\nšího díla věhlasného spisovatele a krajana našeho dra.\nAmbrose „Bunte Blátter\", námi již oznámeného, aby sami\nučiniti si mohli úsudek o zajímavosti celého spisu. Ěed.\n\npo víru velkého světa, který před několika měsíci opustila pro\npřítele svého. On neprobudil se ještě z rozkošného snu a ona\njiž vytřízlivělá s chladnou myslí pronésti se hotovila strašná\nslova: „Musíme se bud vrátit nebo rozloučit !\"\nKrůpěje deště padaly ještě na zemi, ještě nevrátila se\nzbožňovaná z procházky, na které ji nemohl miláček prová-\nzeti. Tak dlouho jej nikdy nezůstavila samého. V Chopinově\nduši vystupovaly děsivé obrazy: „kdyby umřela, kdyby mne\nopustila a víc se nevrátila!\" Bledé čelo se schýlilo, bol v sl-\nzách se vylil, slzy v tony se vtělily — prsty Chopinovy dotkly\nse klavesův, zaznělo praeludium Des-dur, v průvodě padající\ntony Des a As — kanoucí slzy.\nZadumaný poeta neslyšel blížících se kroků, neslyšel, jak\nu dveřích stanula ona, po níž práhnula duše jeho, neviděl,\njak tichounce k pianu se blížila s věncem z kvití v ruce v bí-\nlém jemném šatě, upjatém zlatou páskou, za níž tkvěla malá\ndýka, slaměným kloboučkem, s perlami krůpějí dešťových na\nbujných kadeřích.\nPřišla s pevným úmyslem říci: „Vraťme se co nejrych-\nleji; to povětří, ten hluchý klid mne usmrtí!\" a nyní stojí jak\nk zemí přirostlá, s dechem zatajeným naslouchá nářkům bolu,\ncítí slzy žhavé, kanoucí v tonech na srdce své. Poslední slza\nzkanula, poslední dozněl ton — květy vypadly z bělostné\nruky — rámě milené objalo šíji básníka, krásná ústa zašep-\ntala: „Ubohý příteli, odpusť mi. Tak dlouho jsem tě samého\nzůstavila!\"\nKam se poděl smutek, kam obava smrti, slzy? Mžikem\nvše změněno, zapomenuto. Venku padaly mocnější kapky deště\nna listy palem a s nich na keře růžové — leč kdo by na to\ndbal? Na divane sedělo dvě šťastných a Chopin prosil svou\nSherezadu: „Nyní mi vypravuj nějakou pohádku a nikdy víc\nneopouštěj svého Bedřicha!\"\n\nE."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.4", "texte": "se jaksi již z předu názvem „lyrická\" opera proti\nnámitce, že se v „Feramorsu\" vlastně déje tolik co nic.\nJakkoliv jest libreto chudinké - tož přec se\nptáme, co by z něho na př. K. M. Weber byl udě-\nlal, skladatel „Oberonu\", jehožto libreto ovšem trpí\nchybou opáčnou a přeplněno dějem rychle střídající\nse scény jako v kukátku nám předvádí. Zrovna jako\nWeber v „Oberonu\" dovedl rozvinouti celé báječné\nkouzlo orientu v barvách čarovně skvoucích, bylo by\nse mu to také snad podařilo v „Feramorsu\". A Rubin-\nstein? Myslel ovšem na podobné věci, leccos připo-\nmíná nám „perské\" jeho písně a zpěv Muezzi-\nnův „Alláh il Alláh, Maliomet vazu! Alláh!\" jest do-\nkonce orientální motiv původní, jejž nám sděluje\nVilloteau. Avšak vzdor tomu všemu přec neopouštíme\nchladnější, méně barevný náš okcident ani na oka-\nmžik. (Pokračování).\n\nZpěv Slovanův.\nJ. J. Jahn\nBud vítáno nám, slunce jasné,\ndne osvěty ty blaživý,\nv tvé záři vítězné a jasné\nzázrakem lípa oživí.\nJiž mnohá nová ratolest\nsvědectvím dávné síly jest,\njen strpení, jen strpení,\nduch slovanský již nelení.\nVítejte, bratří, z mnohé země,\nvy různé údy velkých těl,.\nvv sílv. utužené v temně,\nt/1 tJ > /\njež svět již hrobem vaším mněl:\nvšem naslá/á činnosti věk,\nz otroka svobody jest rek,\nvesele dál, vesele dál,\nsyn smrti je, kdo teď by stál.\nVšak ještě nevymřela síla,\njež porážela Tatary,\njež po Evropě roznítila\nžár ducha volný, bujarý:\nsyn Slávy zas sé osvědčí,\nže s myšlénky je největší,\nku předu zas, ku předu v ráz,\nvždyť prospali jsme dlouhý čas.\nPodnikv velké, úkol mnohý\nnám zůstavili předkové;\nnad sebou zříme cizí bohy,\nnás plení cizí škůdcové,\na dosud hyzdí býlí, rum\nslovanský pohostinný dům,\nvšak věrný syn, však věrný syn\nobnoví stánek mateřin.\nNás hostí různé zeměpisy,\nledový sever, vlažný jih,\nvšak jedno heslo zdaru, spásy,\nnám vékověčný tvůrce vdych,\nnám hradbou nerozbornou řeč,\nCyrilův kříž, Václavův meč,\njen svorný duch, jen svorný duch\na k mnohosti dá moc nám Bůh. *)\nHoj rozleťte se, sokolící,\nveškerým světem slovanským,\nprobudíte soudruhy své spící,\nnadchněte k činům titanským.\nČas přeje nám, snad nikdy již!\nBrat slovanský se s bratrem sbliž,\nke srdci blíž, ke srdci blíž\nhoj světe, však se podivíš!\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\nZ Vidné. V zdejším divadle Karlově (Carlstheater)\ndává se nyní Lecocquova „Angot\" s více než\nskvělým úspěchem. Při prvním představení jsou členové\ndivadla i řiditel Jauner po každé scéně několikrát bouř-\nlivě voláni. Kritika tamější chválí operetu rozhodně;\nzvláště podotýká, že libreto těší se krásně zaokrouhle-\nnému celku a že není tudíž jen dle pikantních, mnohdy\nnesouvislých episod, jak viděti to možno u Oftěnbacha,\nsestaveno. Hudba jest prý lahodná, svěží. Děj koná se\nza bláznivé doby direktoria pařížského. Dámy se oka-\nzují na jevišti vesměs v antickém rouše řeckých boliyň\na proto snadně pochopiti možno, proč se vlastně Vide-\nňáci tak pobláznili! První provedení „Genovefy\" Šama-\nnovy určeno jest definitivně na den 8. ledna. V březnu\nbude tu poprvé provozována Ve rdi ov a „Aida\". Smlouva\nobapolná jest již uzavřena, zkoušky příštím týdnem za-\npočnou. Komická opera byla otevřena „Lazebníkem\nSevillským\" od Kossiniho. Dne 11. hraje Liszt\nve Vídni v koncertě ve prospěch nadace císaře Františka\nv\nJozefa pro malé živnostníky. Vyvolil si Subrtovu „kla-\nvírní fantasii\" a vlastní komposici „uherskou rhapsodii\".\nPo koncertě bude uspořádán banket ku jeho poctě.\n** Z Petrohradu. Nová zpěvohra ruská „Jer-\nmakod Santise při prvním provedení došla úspěchu\ndosti šťastného. Nevyniká sice ryzím národním rázem,\njak se petrohradští kritikové vyslovují, jest však velmi\nmelodiesní. Libreto nalezlo přísných odsuzovatelů. Hraje\nv době cára Ivana hrozného a hlavní úlohu v něm za-\nstupuje loupežník, zástupce titulní úlohy.\n** Znivé Thalbergovazove se nová hvězda na ob-\nzoru hudebním, která zaujala za posledních dob veškerý\nhudební svět pařížský. Jest to patnáctiletá zpěvačka,\ndcera proslulého pianisty Thalberga a vnučka slovutné\nkdys kontraaltistky Angri. Neobyčejný talent, překrásný\nhlas a k tomu mladistvý, půvabný zjev, toť ovšem jsou\nvlastnosti, jimiž lze všude zvítěziti. Zpívala poprvé v sa-\nlonech bohatého Amerikána Beera a byla pojednou mi-\nláčkem pařížských kruhů vznešených. Učitelem jejím jest\njakýsi Abolla, renomovaný učitel zpěvu v Newyorku.\n** Nové zpěvohry vlašské.Ve Florencii připravují\nse v divadle Pagliano dvě novinky operní: jedna z péra\nmaestra Banchiniho „Dnco ďAtene\". druhá od Oor-\n\n*) Hesio F. L. Čelakovského."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.5", "texte": "tezziho „Marinlizza\". Po celém Ylašsku jména velmi\nvážného požívající maestro Pietro Carrer, jenž ze-\njména svou zpěvohrou „Rediviva\" valného úspěchu\nzískal, dokončuje novou zpěvohru, určenou pro otevření\ndivadla v Zantu. Libreto hraje v době velké revoluce\nfrancouzské a končí odsouzením a popravou Marie\nAntoinetty.\n** Berlínský hud. časopis „Echo\", jenž vycházel\ndosud nákladem Šlesingrova obchodu s hudebninami,\npřešel od 1. t. m.v vlastnictví kněhkupce Roberta Oppen-\nheima. Redakci povede dr. Langhans.\n** Z Wiesbadenn. Y 111. symfonickém koncertu\nprovozována symfonická skladba J. Rheinbergra\n„Yaldštýn\" s rozhodným úspěchem. Největšího dojmu\nučinilo scherzo svými originelními, co nejpůsobivěji spra-\ncovanými motivy. Y tomtéž koncertu zastoupen byl ještě\nBeethoven YII. symfonií a ouverturou k „Leonoře\" č. 3.\n** Z Vídně. (Pův. dopis). Ze školy Rubinsteinovy pocháze-\njící pianista, Ludovico Breitner, rodem Vlach, uspořádal\nzde koncert s programem široce rozčleněným a ačkoliv v útlém\ndosud mládí přede provedl úlohu svou k dokonalému uspoko-\njení nejen ze stránky technické, nýbrž i z čiš ě hudební ba i\nčástečně hudebně poetické. Radu pice otevřel klavírní a hou-\nslovou sonátou (v G-dur) svého bývalého mistra a pána a ve\nsvém partu osvědčil skvělou bravúru jakož i nadšení nemalé.\nŠkoda, že mu zdařilá jeho hra jest pokažena duchaprázdným\nhudiařením sekundujícího houslisty jakéhosi p. Czillagyho,\njehož tenký prázdný ton ostře kontrastoval s mohutným tím\núhozem Breitnerovým na pianě, jenž by zajisté s lepším hous-\nlistou po boku rovněž tak vítézně si při tomto čísle počínal\njako při dálších číslech s úspěchem rozhodným si skutečně\npočínal při Bac hov i, Chopinovi, kterýžto poslední se zdá\nhýti nejoblíhenější specialitou mladého toho virtuosa, a ko-\nnečně při Šumanovi a Raffovi. Od prvně jmenovaného\nvelmistra hrál Breitner „Romanci\" v D-moll od posledně\njmenovaného obsažnou čtyrvětou „E-moli suitu.\" Dílo toto ná-\nleží k nejznamenitějším výplodům, jež novější literatura klavírní\nco se týče plasticky výrazné a umělecky zaokrouhlené formy jakož\ni vyššího života duševního ku svým vymoženostem počítá. Vše\nto hrál nadšený jinoch ten jako uzrálý již a pevně obrněný muž,\njenž honosí se bohatým zdrojem duševního života. I naproti šuma-\nnově dílu těsnější formy dovedl Breitner udeřiti na pravou strunu\nv téže míře jako naproti širým formám A-mol klavírního koncertu\ntéhož mistra. Jen že tu měl übohý koncertista tentýž malheur\njako při Rubinstejnově sonátě s průvodem houslí; i zde při\ntéto skladbě pro dva klavíry zařízené měl po boku pianistu,\njenž důkladně inu zkazil celý krásný dojem ve všech směrech!\nTento sekundarius jménem Sturm, jemuž provedení onoho,\njak známo neméně obtížného dílu orkestrálního svěřeno bylo,\nbouřil a rachotil, bez taktu, rytmu a citu za to však s tako-\nvým rozvinutím mohutných svých sil tělesných, jako kdyby\nchtěl vyváděti nějaké hudebně chaotické líčení bitvy mezi\nVandaly a Barbary svedené. Jednotlivé přestávky vyplňovala\nkrajanka koncertistova, jež nyní při dvorní opeře pohostinsku\nzpívá na engagement, slč. Emilie Tagliánová tím, že nás\nmučila svým naturalisticky nevyvinutým, nepříjemným prozpě-\nvováním bídného jarmarečního zboží z trhu novotaliánského.\nNáš „Orchestrverein\", filiální to podniknutí zdejšího spolku\nhudebního, utvořen jak známo z mužův, jež neprovádí hudbu\nex professo, zkrátka z dilettantův, vytáhl do boje s prvním\nsvým letošním činem. Spolek ten ros e technicky i duševně\ns každým novým výkonem. O prázdném dilettantismu dávno\npři něm ani řeči býti nemohlo, nyní pak tím méně. Riditel\nHessler učinil z něj věru pravého soka nejvýtečnějších zdej-\nších kapel. Y skutku není možná, aby se anglického Mea-\ndelssohniana W. St. Benetta „Ouvertura Najadek\", instru-\nmentální čásť Beethovenova klavírního koncertu v G-dur\na jedné Haendlovy arie z „Judas Makabaeus\" konečné\naby se Mozartova třívětá d-dur symfonie svěžeji, nad-\nšeněji a korrektnějí hráti mohla, jako se to při této příle-\nžitosti povedlo soolku tomu. Konservatorista Staudigl\nzapěl arii Haendlovu s krásným hlasem korektně, však\nbez pravého ducha jádrného, jejž vyžadují podání takovéto\nv kov a kámen vtesané hudby. SI. Lucia Tolemei žákyně\nprof. Epštejna provedla koncert Beethovenův zcela ve\nsmyslu výtečného učitele svého i se v samým pocítěním celé\nskladby. Tím vše jest pověděno. Čtvrtý „koncert fil-\nharmonický\" obsahoval čtyry čísla spůsobu rozličného ob-\nsahu však vesměs závažného. Web r o v a ouvertura k „Preciose\",\nMozartovy variace pro smyčcové nástroje a rohy a Šuma-\nnova druhá (c-dur) symfonie jsou dávno známá čísla, jež\ntolikráte již filharmonikům k uznání jich statečnosti dopomohla.\nNovinkou tu bylo čtvrté číslo, totiž klavírní koncert, kompo-\nnován a sehrán ruským pianistou Yěňavským. Go se obsahu\ndíla toho i formy zevnější týče, tu patrně jest znáti vliv ducha\nŠumanova a zej měna jeho A-moll klavírního koncertu. Yšak\nvyznati musíme, že se nápodobení zdařilo. Ye všech možných\nsměrech jeví se píle, vkus, duch i značná dovednost a obrat-\nnost, zvláště slušno chváliti zdravý jeho smysl pro tonové\nbarvy a jisté effekty instrumentální. Hra jeho jest mistrná:\npravý salonní vkus spojen se silou a vroucností toť jsou\nhlavními znaky jeho hry. Orkestr byl dobrým. Rozmilý náš\nultrakonservativní spolek „Haydn\" zkysal letos se svými „roč-\nními počasími.\" Měl je sice jako každý rok tak i letos na\nprogramu; na štěstí však se roznemohla zpěvačka sólistka a\nmy isme byli zachráněni.\n\nDr. hrabě Laurencin.\n\nKronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Zpěváčky spolek „Kollár\" v Poličce provedl\ndne 4. t. m.v městském divadle V. V. Hausmanna\ndvouaktovou operetu „Král Beludžistánie Ali-Kabul-\nKandahar 72.\" s dobrým úspěchem.\n*** Dívčí pěvecká jednota „Božena\" v České\nSkalici uspořádá dne 11. t. m. hudební, pěveckou a\ndeklamatorní zábavu, z jejíhožto programu zvláště vyjí-\nmáme: Bendlův sbor „Ptáče\", „Zvonky\" (tušíme sbor\nL. Belly) a novinku z péra sbormistra jednoty, p. Vi-\nléma Volfa, sbor: „Bílá růže\".\nv Vlastimila\", ženská pévecko-vzdělávací jed-\nnota v Prostějově uspořádala dne 6. t. m. koncert,\nv němž mimo jiné provedla některá vynikající čísla ze\nSmetanovy „Prodané nevěsty\" za spoluúčinkování\ntamější chvalně známé umělkyně pí. Staňkové a p.\nAnt, Vávry, člena zpěvohry pražské.\n*** ŽRokycan. Při druhé produkci „Zábojově,\"\ndne 28. m.m. odbývané, podán nám opět důkaz o síle\na zralosti tohoto výborného spolku. Máme tu na mysli\nv první řadě smíšeny sbor, jenž výkony svými nás\nvelice uspokojil. Asi 50 pěvců a pěvkyň zapělo nám\nBendlův mohutný sbor „Důvěra v Boha\", jehož\npřednesení bylo úplně zdařilé. To platí jmenovitě o\nfuze, kde každý hlas pevně na své půdě stál, ani pídě\nneustupuje. Druhý smíšený sbor byly Tovačovského\n„vánoční písně\" s průvodem harmonia a flétny, jež\npěknou úpravou svou dobrý učinily dojem a vřele byly\npřijaty a to tím více, jelikož bylo to v době „koledo-\nvání\". V celku musíme volbu čísla toho jen chváliti,\nnebo vedle klasických skladeb sluší zajisté, aby i naše\nnárodní písně byly pěstovány. S napnutím čekali jsme\nna číslo 4., v němž ženský sbor náš měl poprvé\nvystoupit!, aby přednesl nám Bendlův tříhlasý sbor\n„Zpěv vil nad vodami\". Byli jsme úplně uspokojeni.\nŽivý přednes, ladná barvivost, řádné odstiňování a k tomu"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.6", "texte": "ty krásné, mladistvé hlasy! Každý byl unešen a\nz celé duše přál hojného zdaru tomuto mladistvému, vý-\ntečnému sboru. Solo „královny vil\", jenž sl. R.\nStrausova zvučným hlasem přednášela, bylo v celku dost\nzdařilé; místy přáli jsme si živější tempo, mimo to i\nono nadšení, s jakýmž „královna vil\" krásnou májovou\nnoci opěvuje. Pravou snad perlou produkce byla To-\nvačovského pro mužský sbor mistrně uvitá „Druhá\nkytic e\" ze slovanských písní. P. řediteli A. Faflovi\npřísluší plná chvála, že tak výborně byla nastudována a\npřednešena. Velmi mile dojímala nás tu barvivost me-\nlodická jakož i harmonická. Jak měkce a cituplně zní\ntu písně srbské, mužně a mohutně píseň ruská a buj-\nností překypující píseň polská v tempu mazurkovém,\ns kteroužto poslední velmi uspokojivě „Kytice\" jest\nzakončena. Písně české pak jako perličky vloženy jsou\ndo samého středu. Obecenstvo hlučným potleskem\nodměnilo precisně provedení skladby této. Pauknerova\nžertovná „Poslední sklenka\" líbila se též. Slečna\nFriedrichova, člen spolku, hrála dvě skladby pro\nklavír a sice ;;L'inquiétude\" od Drejšoka a Lisztovu\nfantasii „Reminiscences de Lucia de Lammer-\nmoor\". Obdivovali jsme se dokonalé její technice, pěk-\nnému úhozu a-živému, něžnému přednesu, což platí jmenovitě\no čísle druhém; též sbory pečlivě provázela. Ku konci\nmáme jen jedno přání, aby totiž „Záboj\" náš, jenž\njest pravým miláčkem obecenstva zdejšího, hodně brzy\npřipravil nám taký požitek umělecký, jaký nám poskyt-\nnul v produkci této. ob.\n*** Z Berouna. (Pův. dop.) Dne 26. prosince m. r.\nodbýván u nás v sále na „Plzence\" koncert pěvecké dívčí\njednoty „Cecilie\" za spoluúčinkování věhlasné umělkyně\npaní Sklenářové-Malé. Nemohlo se ničím jiným\ndostati velmi četnému obecenstvu větší pochoutky, než-li\nže mu popřáno naslouchati čarovným slovům, která ply-\nnula ze slovútných úst paní Sklenářové-Malé. Víme pře-\ndobře, komu máme děkovati za pochoutku tu. Budtež\ntímto díky vysloveny paní Majd. Wiesenbergrové,\nco předsedkyni spolku, kteráž jedině o tento požitek\nnám se postarala. Paní Sklenářová-Malá byla hlučným\npotleskem přivítána, a nesčíslněkrát za každým číslem\nvyvolána. Ostatní čísla v programu byla velmi pečlivě\nsestavena. Slečna Marie Cachova zapěla svým zvuč-\nným sympatickým hlasem Kavanův „Hněv\" s obvyklou\nroutinou. Pani Mat. Zelinková zavděčila se velmi před-\nnesem Pivodovy písně „Dobrou noc.\" Dvojzpěvy a sbory\nprovedené „Cecilií\", dostály úkolu svému. Lepšímu pro-\nvedení vadilo příliš rozladěné piano. Ye výtečném do-\nprovázení na pianě střídali se pp. dr. Šmolcnop a K.\nNechanický. Konče tímto svůj stručný dopis, doufám,\nže se mi vbrzku naskytne příležitost, podati Yám ob-\nšírněji zprávu o hudebním ruchu zdejším i okolním.\nZ Jilemnice. Dne 1. t. m. uspořádali ve pro-\nspěch divadla zpěváčtí spolkové „Branislav\" a ~Vílau\npěvecko-hudební akademii s tímto programem: 1. Ouver-\ntura. 2. Českomoravské vánoční písně. Smíšený sbor\ns průvodem harmonia od A. B. Tovačovského. 3. „Ples\nČechův'4. Mužský sbor E. Vašáka. 4. „Češkau, solová\npíseň J. A. Bergmanna. 5. „Křepelinka\", dvojzpěv Fr.\nPivody. 6. „Poutníku, smíšený sbor Mendelssohna-Bar-\ntholdyho. 7. ~Hubičk mužský sbor E. Vašáka. Načež\nprovedla ochotnická div. jednota „Kollár\" Jarošovu jed-\nnoaktovou veselohru „Básník a štolbau.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\nPašijová představení, kteráž po delší již dobu\nse provozují v bavorském Oberamergauu a světového\njména si vydobyla, přenesena budou nyní do měst če-\nských, po nichž společnost bavorská kočovati hodlá.\nMinulý čtvrtek usadila se na několik dní v Kolíně,\nkdež započala řadu svých představení při plném divadle.\nPředstavuje s výtečným úspěchem v živých obrazech\ns výraznou mimikou důležitější děje ze starého i nového\nzákona, zvláště utrpení Kristovo.\n* Mezi četnými učiteli zpěvu v Praze ve vší skro-\nmnosti a beze hlučných reklam, pilně a neunaveně pra-\ncuje p. Jindřich Pech, zaujímající svými vědomostmi\ni zkušenostmi zajislé jedno z míst nejpřednějších. Vý-\ntečná jeho methoda, hledící přede vším ku krásnému,\nvýraznému tonu na přirozeném základě správné vokalisace\nčeské, dochází vždy většího uznání, jak v soukromých\ntak iv uměleckých kruzích. Seznavše ji dokonale, ne-\nmůžeme leč doporučiti ji co nejvřeleji každému, kdož\nhlasu svého vzdělati chce na material v skutku umě-\nlecký. Jak doslýcháme, hlásí se zejména četně u něj\nzpěváci a zpěvačky, hodlající vstoupiti do operní školy\nčeské, získavše si napřed důkladnou průpravu technickou\na uměleckou.\n* Redaktor těchto listů pracuje již delší dobu na\nvětší sbírce všeslovanských písní národních,\nhodlaje jí platně rozmnožiti materiál ku poznávání růz-\nných individuelních směrů, jaké se jeví v národních pís-\nních jednotlivých kmenů slovanských. První sešit této\nsbírky vyjde již v krátkém čase a nalezne bohdá u\nvšech přátel hudby slovanské patřičného povšimnuti.\nObsahovati bude výbor z českých, velkoruských a malo-\nruských národních písní s přiměřeným průvodem klavír-\nním. Sbírka ta vycházeti bude nákladem národního\nkněhkupectví dra. G-régra a F. Dattla.\n* Upozorňujeme na inserátní část tohoto čísla,\nohlašující transkripce nejoblíbenějších písní a arií oper-\nních od Jo z. Lowa, kteréž výtečně vyhovují své ten-\ndenci instruktivní, vyhýbajíce se úplně oktávě a opatřeny\njsouce veskrze naznačením prstokladu. Vyšly nákladem\nčinné firmy Em. Wetzlera v Praze a dospěly již k číslu\n20. Docházejí i za hranicemi naší vlasti velké obliby.\n* Nákladem kněhkupectví I. Kobra vyjde z důklad-\nného péra ctěného našeho spolupracovníka dra. Otok.\nHostinského „Esthetika hudby\", kterouž vypl-\nněna bude nemálo citelná mezera v literatuře naší.\n* Pan Joz. Mašner, rodem z Brandýsa nad La-\nbem, absolvovaný žák pražské konservatoře, odebral se\npřed 10 lety hned po odbytých studiích do Tiflisu, kdež\npo dva roky co člen vlašské opery pobyl. Odtud přišel\nk odporučení plukovníka knížete Galicina za divisního\nkapelníka k 14. pluku grusínských granátníků do Bělo-\nKluée, kdež svým výdatným působením ku zvelebení\nhudby vojenské takové oblíbenosti došel, že před dvěma"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.7", "texte": "lety od velkoknížete Konstantina Konstantinoviče draho-\ncenný prsten a vloni zase z Petrohradu řád sv. Stani-\nslava obdržel. Tyto pak dni jmenován byl p. Mašner\nk návrhu guvernéra kavkazských krajů velkoknížete Mi-\nchala carským dvorním kapelníkem a spolu kapelníkem\nkavkazské armády s ročním platem 2500 rublů, dosáh-\nnuv takto nejvyšší hodnosti, jakéž vůbec hudebník v ar-\nmádě ruské dodělati se může. Ucházeloť se o toto místo\n12 kompetentův. Nyní žije krajan náš opět v Tyflisu.\nNa dřívější místo páně Mašnerovo přeje si plukovník\nmíti opět Čecha.\n* Karel Bendi dokončil právě velkou skladbu vo-\nkální s průvodem orkestru pod názvem „Hebrejské me-\nlodie\" na slova A. Šmilovského. Jest to dílo volné\nformy elegické pro mužský sbor se solovými hlasy, plné\nsíly a proudu věru dramatického, což platí zvláště o\nprvní části skladby té, kde původní klidná hladina ele-\ngické nálady poznenáhlu se vlní, až dostoupí nejvyššího\nstupně rozbouření a zoufalosti beznadějné. Zvláště se\ntu podařilo skladateli ostrého uchvacujícího výrazu na-\nlézti na slova: „Izraele rozšlapali, popel otců rozmetali\na nás k žalu ukovali. O žel! —\" Moment tento vel-\nkolepý zajmouti musí bezděčně celou mysl posluchače.\nOrkestr (jejž nahražuje ve výtahu piano a harmonium)\nnevyplňuje jen pouhou úlohu průvodní, nýbrž vystupuje\nv rozhodných situacích samostatně, co výmluvný inter-\npret slov sborem pronášených. Y druhé pak části\nintresantně jest kontrast solovýcli hlasů střídavě s pl-\nným sborem proveden. Obecenstvo pražské vším právem\ntěšiti se může na pozoruhodnou novinku tuto, kterou\nprovede v příštím svém koncertu „Hlahol\" za osvědčeného\nvedení samého skladatele. Činnost Bendlova jest\nv přítomné době koncentrována v oboru hudby drama-\ntické. Zejména zabývá se konečným upravením rozkoš-\nné své komické opery národní „Pan Franc\" kterou\nsměle nazvati můžeme zdařilým pendentem k Smeta-\nnově „Prodané nevěstě\". Již ku předu jsme jisti, že\ndojde časem svým v obecenstvu našem téže popularity,\njakou se honosí skladba Smetanova. Hlavní překážkou\ntu ovšem byl dosud poněkud kulhavý tekst od Sabiny,\nv jehož přepracovaní se uvázal obratný v oboru tom\nG. Eim; aspoň pokud souditi smíme dle přepracování\nprvního jednání osvědčil tu Eim nemalou obra'nost\npéra svého. Pakli pokračovat! bude v témž směru dále,\ntož získá si nepopiratelných zásluh o příznivé přijetí\ndíla toho. Současně pracuje Bendi na vážné opeře\n„Žena Vršovcova\" na slova Elišky Krásnohorské.\nDostoupil až k poslední části druhého jednání. Ostatně\nslibujeme našemu čtenářstvu, že se časem svým k mistru\ntomu, jenž tolikerých již sobě zásluh získal o národ\nnáš, vrátíme, abychom podali přehledný obraz dosavádní\nneúnavné činnosti jeho ve všech sborech umění hudeb-\nního : od jednoduché písně lyrické až k nejvyššímu\nvrcholit. j. dramatu hudebnímu!\n* Zdeněk Fibich, jenž zastává nyní místo pro-\nfesora hudby na ústavě cárském ve Vilně, s neúnavnou\nčinností pokračuje dále na skvěle započaté dráze skla-\ndatelské ve směru hudby moderní na základě ducha\nspecificky českého vzdor tomu, že v nynějším povolání\nsvém nemá tolik volného času ku tvoření jako před\ntím ve své otčině. Y poměrně krátké době té dokončil\nve Yilně a instrumentoval třetí symfonickou báseň\n„Jaroslav\" kterou byl v Praze započal a v základní\nformě naskizoval. Obecenstvo pražské poznalo Fibicha\nčástečně v letošní saisoně z jeho první symf. básně\n„Othello\", kterážto skladba na nejvýš příznivého došla\nposouzení ze strany veškeré zdejší kritiky. Y „Zá-\nboji a Slavoji\" druhé to symf. básni rozvinul se mohutný\nFibichův genius v plné své kráse, o tom jednosvorný\nbyl vyřknut soud při příležitosti provozování skladby té\nv kruzích „Umělecké besedy\". V třetí této instrumen-\ntální skladbě rozhodný opět učiněn krok ku předu.\nPakli mu dříve tanula na mysla zevnější forma Lisz-\ntových prací, tož zdá se nám, že postavil se v přítomné\nskladbě své na vlastní nohy. Již forma zevnější o tom\nplatně svědčí: není jako v předešlých pracích jednovětá\nnýbrž rozdělena na dva souměrné oddíly: v prvém, jenž\ntvoří jaksi předehru k vlastní básni, opěvá komponista\nsmrt poetického zjevu krásné Kublajevny a v dru-\nhém, vlastním to jádru celku, v nějž i těžiště hlavní\njest položeno, zabývá se výhradně s vděčnou věru po-\nstavou Jaroslava. Doufáme, že skladba ta bude\nbrzy aspoň ve výtahu klavírním v „Umělecké besedě\"\nprovedena. Mimo to komponoval Fibich velký klavírní\nkoncert s průvodem orkestru, dále klavírní sonátu\n(čtyrvětou) a konečně, aby se udržel jaksi v proudu\ndramatickém, komponuje „prozatím\" Lobmanovo zdařilé\nhudební drama „Frithjof\" a pokročil již k druhé polo-\nvici druhého jednání. Skladatel sám považuje komposici\ntuto za přípravu k velkému dramatu hudebnímu „Blaník*,\njež proň nyní básní výtečná naše básnířka sl. Eliška\nKrásnohorská.\n* První pražské okteto mužské, zařízené po spů-\nsobu známého švédského, vystoupí dne 17. t. m.v\nUměl. Bes. u veřejnost vedením statečného dirigenta\nsvého p.Kučery. Bližší dáta jakož i podrobný program\npřineseme příště.\n* Hlasy zahranicných listů o posledním provo-\nzování „deváté\" v Praze. Y 51. čísle listu svého zmí-\nnili jsme se o tom, jak dokonalého zadostučinění se do-\nstalo české kritice v některých odborných listech ně-\nmeckých, kam pišou náhodou mužové nepředpojatí, jimž\nzáleží na ocenění uměleckého výkonu více než na osob-\nnostech. Uvedli jsme dopisy z lipských listů „Musikali-\nsches Wochenblatt\" a „Signále\", jež přinesly stejně ob-\njektivní úsudky o provedení „deváté\" ve smyslu českých\nreferentů pražských. Tentokráte podáváme třetí dopis\nněmeckého dopisovatele zdejšího p. H. jejž\nčteme o „deváté\" v třetím lipském listu „Neue Zeit-\nschrift íůr Musik\" v 1. čísle od 2. ledna 1874: „Kon-\ncertní saisona byla dne 16. listopadu př. r. provedením\nBeethovenovy „deváté\" otevřena. Oba divadelní orkestry,\njež spolek „Filharmonii\" tvoří a konečné sjednocení\ndvou politických protivníků aspoň na umělecké cestě do-\nkumentují, daly si veškerou práci, aby provésti mohly\ndílo, jež od slavnosti Šillerovy r. 1850 zde slyšáno ne-\nbylo a pakliže ohled vezmeme na téměř každodenní jich\nzaměstnání v opeře, jakož i na orkestrální obtíže sym-\nfonie samé, podiviti se musíme, že jen málo zkoušek\nstačilo, aby se dílo to mladšímu pokolení, jež obrovské"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740109-01.1.8", "texte": "dílo to ovšem nezná, správně co do not (noten-\ngerecht) předvedlo. Co se ducha Beethovenova\ntýče, tož bylo proti němu mnohonásobně hře-\nšeno a rozumí se samo sebou, že za vinu se\nto orkestru samému klásti nemůže.\" Když se\nto orkestru za vinu klásti nemůže, tedy komu jinému\nnež dirigentu? Úsudky tří českých referentů pražských\nsrovnávají se úplně s úsudky tří zde uvedených dopiso-\nvatelův listův zahraničných. Jest to tedy úsudek „jedno-\nstranný, slabě zastoupený\"? Na které straně bude soudný\nčtenář hledati pravdu: na té, kde se vážně upozorní di-\nrigent na jeho vady, proto, aby se jich budoucně vy-\nstřihal, či na té straně, kde se mu z falešné kolegial-\nnosti lichotí tak dalece, že bez ostychu staví jej jistý\nnejednostranný referent co dirigenta přímo vedle Wag-\nnera, jak známo, nejen nejznamenitějšího skladatele,\nnýbrž i nejznamenitějšího dirigenta naší doby. To ovšem\nnení jednostrannost!\n\nX\nČeská zpěvohra. 5. ledna: „Lucrecia Borgia\".\nSnad proto, aby obecenstvo poznalo, jak obrovský\nkrok jsme učinili na poli dramatu hudebního od „zla-\ntých\" těch dob muzy Donizettiovské, kde orkestr\nnemá nic jiného na práci, než aby houpal se po-\nzvolna z toniky na dominantu a zas naopak atd. ad\niníinitum, vytáhlo řiditelstvo naše opět jednou „operu\nseriu\" z prachu divadelní bibliotéky. Sólisté se ten-\nkráte jak náleží činili. Jmenovitě tu slč. Paršova\npoznovu dokázala, jak výtečně vládnouti umí krásným\nsvým materiálem hlasovým. Překonávala samu sebe\nco do částě zpěvné; mimika a hra vůbec však ne-\nbyla ještě až do všech jednotlivostí promyšlena: ne-\ndosti přísně rozdělovala zejmena ženu vztekle vášnivou\na něžnou matku v jedné povaze. Moment to důležitý,\njenž by výkonu jejímu, kdyby jej byla neopomenula\npoužiti, byl dodal mnohem vyššího významu. Nově\nbyly obsazeny dálší úlohy „vévody ferarskébo\" p.\nKinským a „Gennara\" p. Sárou. Oba pěvci uči-\nnili zadosti i přísnějšímu měřítku kritickému, což\nzvláště platí plnou měrou o pěvci prvně jmenovaném,\njenž co „vévoda\" sobě plné přízně obecenstva vydo-\nbyl. Pan Šára překvapoval dosti obratnou již hrou i\nmimikou svou škoda že střední jeho poloha hla-\nsová zní tak tence, řekli bychom skoro zženštile.\nSnad se to dá časem napraviti pilným cvičením téže\npolohy! Obraz skvělého toho celku doplňovala sl.\nHanušova ve všech částech zdařilým svým výko-\nnem co „Orsini\". P. K. Čech věnoval úloze „Gu-\nBetty\" veškerou píli.\n\nSmĕs.\n\nMyšlenky o hudbé.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\nUmění! Kdož mu rozumí? s kým možno se smluviti\no velké této bohyni!\nBeethoven, listy.\nPravé umění zanikDouti nemůže a pravý umělec nalézá\nvroucí rozkoš u velikých výtvorech uměleckých.\nTýž.\nUmění pojí k sobě veškerý svět, což teprv pravé umělce.\nTýž.\nLáska a umění vespolným spojeny jsou životem, jako\nmozek a srdce, vzájemně se sesilujíce.\nE. T. A. Hoffmann, „Fantasiestuke\".\nHudba zůstane všeobecným jazykem přírody; divnými,\ntajuplnými zvuky mluví k nám, marně se snažíme, dáti jí\nviditelnou podobu, neboť ono umělé sestavování hieroglyfů\npouze nám naznačuje, co jsme sluchem svým uchytili.\nTýž, Kreisleriana.\nKde není srdce, tam není hudby.\nMor. Hauptman, listy 1870.\nHudba jest výrazem svým každému srozumitelná a sice\nnejen pouze hudebníku, leč i obecné mysli lidské. Také není\npodstatného rozdílu mezi hudbou v národní písni a Bachové\nfuze aneb v Beethovenově symfonii. Stává-li se porozumění\nsložitějšího díla obtížnějším jeho obsahem, tož jsou to přede\nvždy tytéž prostředky výrazu, samy o sobě všeobecné srozu-\nmitelné, jimiž nejvétší jako nejmenší skladba hudební k nám\nmluví a jazykem se nám zjevuje, jehožto slovům a mluvnici\nse nemusíme teprv učiti.\nTentýž. „Die Nátur der Harmonik u. Metrik\".\nLíčení náruživosti není účelem ni úmyslem umění. Nikoliv\nco jest smyslné, leč jen nailsmyslné náleží do oboru jeho.\nTentýž listy.\nHudba jest zároveň výsledkem citu i védomí; neboť vy-\nžaduje na pěstitelích svých, reproduktivních i produktivních,\nv stejné míře přirozené nadání i zápal, jakož i vědomosti a\nschopnost pojimací, jichžto sobě lze vydobyti jenom vytrvalým\nštudium a důkladným přemýšlením.\nHek tor Berlioz A travers chants.\nPravé, neodvislé, zcela samostatné umění hudební sotva\nse teprv narodilo. Stojíť ještě v věku mládeneckéml krásné a\nvšemocné, pythický to Apollo naší doby!\nTentýž A tr. chants.\nKterá z obou mocí povznést! může člověka v světlejší\nvýšiny, láska či hudba? - Tot velký problém. Dle mého zdání\nvšak mohlo by se říci: Láska nemůže nám dáti představu o\nhudbě, ale hudba znázorniti nám může lásku. Proč má však\nbýti jedna od druhé odloučena? Vždyť jsou křídloma naší duše.\nTentýž. Memoiry.\nTo bylo malé umění, jež by nemělo jen zvuků, žádné\nřeči ni znaků pro vylíčení duševního našeho stavu!\nRob. Sumann. sebrané spisy I.\nUmění hudební nejpozději se vyvinulo : počátky jeho byly\nprosté výjevy radosti a žalosti (dur a mol), méně vzdělaní lidé\nsotva sobě mohou představit!*, že stává specielnějších náruži-\nvosti, následkem čehož tak těžko porozuméti mohou všem mi-\nstrům směru individuelnějšího (Beethoven, Šubert). Hlubším\nvniknutím v tajnosti harmonie docílilo se, že lze i jemnějším\nodstínům citovým dáti výrazu.\nTentýž, seb. spisy I.\n(Pokračování.)\n\nListárna redakce.\nP. dop. v Rokycanech. Bude nám velmi milé.\nP. J. M. Y. vS. Upotřebíme příště. Srdečné díky.\nP. R. v J. O zdar naší věci neměli jsme hned z počátku\nni nejmenší obavy i očekávali jsme s důvěrou, že snahy naše\nnaleznou ohlasu. Popřejte nám jen dálší svou přízeň.\nP. F. J. v Jič. Čekáme dosud odpovědi Vaší."}]}