{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-01-16-01", "volume": "bmtnabd_1874-01-16_01", "ocr_sha256": "faf6c2e83c8df6d7d986435a1b1e3486ea37cdea319b60fae5ff0b2b000db0d6", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/01/16_01/bmtnabd_1874-01-16_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-16-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-16_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-01-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "17", "page_fin": "17", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1085, "texte": "Památné dni hudební.\n\n17. ledna 1833 nar. Vácsl. Bohdan Bradský, sklad. — v Rakovníku.\n„ „ 1869 ý AI. Veržjevič Dargomijžský, ruský sklad. op. v Petrohradě.\n18. „ 1811 I. provoz. (J. Spontiniho zpěv. „Vestálka\" V Berlíně.\n19. „ 1819 uar, Kar. Vrátný, sklad. v Praze.\n19. „ 1832 nar. Ferd. Laub, slovut. houslista v Praze.\n„ „ 1833 f I>. J. F. Eéroid, franc. sklad. op. v Paříži.\n„ „ 1806 nar. Vácsl. Jindř. Veit, výt. sklad, český v Éepnici.\n20. „ 1771 nar. Ant. Fabián Vojtíšek, sklad. v Ratajice (u Kouřimi).\n20. „ 1833 f Alžběta Mara, slovutná zpěvačka v Révalu.\n„ „ 1870 I. provoz. Beethovenovy zpěvohry „Fidelio\" na českém jevišti\nv Praze.\n21. „ 1766 uar. Vínc. Houška, výb. čelí. v Stříbře.\n„ „ 1870 I. provoz. Beethovenovy zpěv. „Fidelio\" na česk. jev. *v Praze.\n22. „ 1756 nar. Yinc. Bighini, sklad. v Bologni.\n22. „ 1835 I. provoz. Z. Eeissigra zpěv. „Durandot\" v Drážďanech.\n„ „ 1821 nar. JOS. Leop. Zvonař, sklad, a výt. theoretik hudební —v Ru-\nblově.\n„ „ 1871 f Stan. Dunieckl, nadaný ski. polský v Benátkách (vlašských).\n23. „ 1818 ýM. Boszavolgy, uherský sklad, v Pešti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-16-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-16_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-01-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "17", "page_fin": "17", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.2.1.1", "titre_corps": "17. ledna 1833 nar. Vácsl. Bohdan Bradský, sklad. — v Rakovníku.", "titre_sommaire": "17. ledna 1833 nar. Vácsl. Bohdan Bradský, sklad. — v Rakovníku.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1085, "texte": "17. ledna 1833 nar. Vácsl. Bohdan Bradský, sklad. — v Rakovníku.\n„ „ 1869 ý AI. Veržjevič Dargomijžský, ruský sklad. op. v Petrohradě.\n18. „ 1811 I. provoz. (J. Spontiniho zpěv. „Vestálka\" V Berlíně.\n19. „ 1819 uar, Kar. Vrátný, sklad. v Praze.\n19. „ 1832 nar. Ferd. Laub, slovut. houslista v Praze.\n„ „ 1833 f I>. J. F. Eéroid, franc. sklad. op. v Paříži.\n„ „ 1806 nar. Vácsl. Jindř. Veit, výt. sklad, český v Éepnici.\n20. „ 1771 nar. Ant. Fabián Vojtíšek, sklad. v Ratajice (u Kouřimi).\n20. „ 1833 f Alžběta Mara, slovutná zpěvačka v Révalu.\n„ „ 1870 I. provoz. Beethovenovy zpěvohry „Fidelio\" na českém jevišti\nv Praze.\n21. „ 1766 uar. Vínc. Houška, výb. čelí. v Stříbře.\n„ „ 1870 I. provoz. Beethovenovy zpěv. „Fidelio\" na česk. jev. *v Praze.\n22. „ 1756 nar. Yinc. Bighini, sklad. v Bologni.\n22. „ 1835 I. provoz. Z. Eeissigra zpěv. „Durandot\" v Drážďanech.\n„ „ 1821 nar. JOS. Leop. Zvonař, sklad, a výt. theoretik hudební —v Ru-\nblově.\n„ „ 1871 f Stan. Dunieckl, nadaný ski. polský v Benátkách (vlašských).\n23. „ 1818 ýM. Boszavolgy, uherský sklad, v Pešti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-16-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-16_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-01-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "17", "page_fin": "20", "image_debut": 1, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.2.2", "titre_corps": "O vývinu písně národní a jejím významu. Sděluje V. Novotný.", "titre_sommaire": "O vývinu písně národní a jejím významu. Sděluje V. Novotný.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.1", "debut_caractere": 1087, "fin_caractere_exclue": 4186, "texte": "O vývinu písně národní a jejím\nvýznamu.\nSděluje V. Novotný.\n(Pokrac.)\nZavedením všeobecného křesťanství v Čechách\nujala se poznenáhlu v zemích celé koruny české la-\ntinská hudba církevní, ujaly se římské melodie a v\ndálších dobách vytratilo se vše ze živého oběhu co\nse až po ten čas ze staré doby kultu slovanského,\nCyrillem aMethodějem zavedeného, udrželo.\nPo ukončení století desátého, počíná v ději-\nnách jak všeobecných tak i hudebních nová epocha\ntím, že v době té konečně zrušeno bylo veškeré spo-\njení s hudbou dle antických vzorů tvořenou. Mocný\nproud ducha času stejným směrem propukl iv oboru\njiných umění, zejmena v stavitelství. Počíná tu vláda\nstylu románského; a jako tento zálibu má v naku-\npení fantastické hojnosti zvláště tím, že staví věž\nproti věži, kůr proti kůru, že vyvádí chrám nad chrá-\nmem (základ kryptovní), tak jako styl tento rytmi-\nckou rozmanitostí sloupoví i pilířův nového oživení\nzískal, tak jako podržením základní formy starokře-\nsťanské basiliky tyto formy co nové a mnohonásobně\nrozčleněné reprodukov(tti dovedl: tak přišla i doba\npro hudbu, jež na základě starokřesťanského zpěvu\ngregorianského a podržením formy jeho hlas proti\nhlasu, sbor proti sboru, motiv nad motiv stavéti po-\nčala. Polyfonní zpěv, současné zaznívání více hla-\nsův v onom „jednosvorném rozdvojení\" jež nazýváme\nharmonií uveden byl nyní v obor hudby. K dosa-\nvádním dvěma základním živlům hudebním: melodii\na rytmu připojil se nyní třetí živel: harmonie,\nnejskvělejší to výkvět na štěpu hudebním. Tím pře-\ntrhány jsou všecky tradice antické hudby ná všecky\nčasy v druhém tisíciletí spěje hudba omladlá a,\npout antického živlu i všelikých těch doktrinářských,\nBoetiem páchnoucích formulek a cifer sprostěna na\nkřídlech úžasného vývinu ku vlastnímu určení svému\na stává se teprvé nyní uměním nad jiné vznešeným.\nJak známo, očekávali na jisto všichni pozem-\nšťané, že po skončení prvého tisíciletí nastane po-\nslední soud a všeobecný zmar světa toho. Jaký zma-\ntek, jaký postrach tu panoval, snadno si možno vy-\nlíčiti.\nVše leželo tu ladem. Když ale poslední den\n10. století uplynul zcela klidně a pokojné, noc a den,\nzima i leto pravidelně se střídaly jako dříve, zo-\ntavil se poznenáhlu svět z ouzkostí a strachů svých,\nnový život se tu probudil a hlavní, především jest\nobrácen zřetel k uměnám: podnikány jsou stavby\nvelkolepých dómů, zakládány jsou tu kláštery i mo-\nhutné hrady a tak se přiblížila ona epocha, v níž\npoesie vtělila se v život, a život vtělil se v poesii. Horli-\nvost náboženská, nadšenost pro vše krásné, touha\npo činnosti a dobrodružstvích, po divech a zázracích\ncizích krajin roznítila národy západokřesťanské ku\nválkám křižáckým, k onomu obnovenému vydání\nIlliady i Odyssey křesťanského světa. Orient s okci-\ndentem v zápasu novém! Zde poznali se blíže ná-\nrodové ti, kteří před tím i co sousedé si byli cizími,\nobzor jich náhledů o světě mocně se rozšířil, obrazy\ncizích krajin a mravy jich obyvatelův bez vlivu za-\njisté nezůstaly na mysl bojovníkův těch dobro-\ndružných. I čeští rytířové a knížata súčastnili se\nvýprav proti nevěřícím. Dá se přednokládati, že ta-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6039, "texte": "kovýmto spůsobem mnohá melodie řeckého pů-\nvodu do Čech jest přenešena. Vliv řecký (ovšem doby\nnovější) jest po druhé již konstatován.\nTu rozvinul se v celé své romantické kráse stav\nrytířský, z něhož povstali nadšení „minnesingři\", kteří\načkoli především co básníci vynikali, přede nezane-\ndbávali umění hudební, jež ovšem sloužilo jim vždy\nhlavně k tomu, aby okrášlilo a k většímu lesku po-\nzvedlo sestru poesii.\nZnámo, že i král Vácslav český dobýval sobě\nslávy věncův na Parnase „minnesingrův\". Na lid mělo\npočínání vznešených těchto poetických pěvců roz-\nhodného vlivu; neboť záhy vidíme, že počestní občané\na ctihodní řemeslníci po pánech se statné opičiti\npočali a když minnesingři vyšli z mody, nastoupili\njich dědictví „meistersingři\", cech to velko-i ma-\nloměšťákův, kteří kuli verše a lepili k nim melodie\ndle jistých pravidel ve zvláštní tabulatuře naznače-\nných. V zemích koruny české vyskytují se též\ntito „meistersingři\" zejmena v Praze, kde dal jim Ka-\nrel IV. r. 1387 „Wappenrecht a Freibrief\". V 16. st.\nšířili se i do Moravy a Slezska. Jaký vliv měli nad-\nšeni „minnesingři\" na píseň národní, později uvidíme.\nProzatím obraťme zřetel svůj ku zlaté době Karla IV.\nBěhem 12., 13. a 14. st. vyvinula se hudba men-\nsurální, k jejímž pěstitelům počítati musíme Hie-\nronyma rodem Moravana (tractatus de Musica\nokolo r. 1220) a později světoznámého magistra Jana\nde Muris, jehož slavné jméno iv Čechách bylo\ns úctou vyslovováno. V 14. st. konsolidovalo se s uče-\nním mensurálním též umění kontrapunktu, dle\nněhož k jisté dané melodii druhá melodie se vyvi-\nnovala; však v lepším a vyšším smyslu než ono bar-\nbarské slepování melodií, jež s sebou neměly pranic\nspolečného. Dokonalé, důmyslné a v nejmenších jed-\nnotlivostech konsekventně provedené vyvinutí živlu\nmensurálního, přísně ohraničená taktovní znaménka,\njasně označené tvary kadencí, pravidelné užívání dis-\nsonancí atd. to vše s největší určitostí prováděno jest\nv skladbách výtečných mistrův slavné školy nizo-\nzemské, která od r. 1350-1550 tedy po celá dvě\nstoletí výhradně ovládala celou Evropu, ano která\nleskem svým zářila téměř až do 17. st., kde zvláště\nna dvoře pražském Rudolfa 11. vedle mistrův vlaš-\nských velké vážnosti i Nizozemci požívali, jichžto\nskladby podnes zachovaně, naplňují nás úctou před do-\nkonalým tím mistrovstvím ve skladbě polyfonní. Jme-\nnuji zté doby zvláště Karla Luyt h o na. *)\nPřed Nizozemci znamenitého vlivu zvláště za pa-\nnování Karla IV. dobyli sobě u nás Francouzově\nna poli umění hudebního. Podobně jako v Německu\nminnesingři vyvinuli se pod lahodným nebem jižní\nFrancie tak zvaní „trobadors (od slova trobar, trou-\nver\"). V severním Francouzsku sluli „trouveurs\".\nV jejich melodiích panovala zvláštní zpěvná metho-\ndika, jež se odrituelního zpěvugregorianského úplně\nlišila. Zvláštní pozornosti tu zasluhují písně ta-\nneční, kdež se vždy tančící v kolo sestavili a za\nruce se vespolek držíce (rondet de. carols rondeau\nsrbské „kolo\" jest něco podobného) dle pev-\nného rytmu zpívali a odměřeným krokem ku předu\nse pohybovali. Takovou taneční píseň zpívala oby-\nčejné dáma solo, sbor tancujících pak s refrainem\nvždy vpadl. I ballada byla původně podobnou\npísní taneční, která původně často přímo bal let\nse nazývala. Adam de la Hale (kolem r. 1270) a\nVilém Machaut (kolem polovice 14. st.) tvoří pře-\nchod od trouveursů k vlastním, z přísné školy vyšlým\nhudebníkům, kteří psaii mnohohlasné komposice\nveškeré. V Německu mezitím v 14. až do 15. st. vládla\núplná nečinnost, vše umění hudební leželo tu\nladem. Ne tak u nás; neboť podivuhodným spůso-\nbem objevuje se v Čechách již za doby Jana Lu-\ncemburského, minuv skokem celé Německo, fran-\ncouzský „rondellus\". Bezpochyby že přinesl k nám\ntuto formu uměleckou dříve zmíněný Vilém Ma -\nchaut, jenž co sekretář krále Jana do Čech pro-\nvázel a zde mnoho let strávil (podobně jako onen\nMatyáš z Ar rasu se synem Janovým Karlem IV.\ndo Čech přišel a pražský dóm dle francouzského sy-\nstému kathedralního vystavěl). V pražské universitní\nknihovně nalézá se jeden kodex, v němž napsán jest\n„rondellus\" z počátku 15. st. s černými špičatými no-\ntami v discantu a hrubými ligaturami v tenoru, kte-\nrážto notace ve zvláštní poznámce výslovně se na-\nzývá francouzskou. Mimo to nalézá se tu trak-\ntát, jejž si Vácslav z Prachatic, bezpochyby stu-\ndent či magister universitní dle principií Jana de\nMuris (jak sám výslovně podotýká) sestavil. Hudba\njest v té době na nově založené universitě (jak\nznámo, jest tato dle vzoru pařížské university 1348\nzaložena) od magistrův i studujících pilně pěsto-\nvána. *) Spojení, jaké udržovali panovníci z domu\nLucemburského mezi Francií a Čechami nebylo pro\nposlední zemi bez blahodárných následkův; mimo jiné\nrozkvétalo tu i hudební umění v bujnosti nevídané:\ndoba byla příznivá a přirozené hudební nadání ná-\nroda českého hojné nalézalo podpory na vzorech\nfrancouzských, dle kterých sobě Čechové na zá-\nkladě starších tradic o umění hudebním, jež\nv národě byly dlouhým pěstováním zpěvu gregori-\nanského zakořeněné, vlastní vytvořili sloh, ba\n7 * 2r '\njisto jest, že by se v tehdejší době v Cechách byla vy-\n\n*) Karel Luython, byl dvorním skladatelem a varhaníkem\nkrále Rudolfa 11.a žil v Praze od r. 1582—1611. Z četných\njeho děl zachovaly se pouze jeho mše „Colle cti o Mis sa-\nrum\" VII. v o cum\", jež vyšly tiskem v Praze r. 1609 a\njichžto jeden eksempíář chová c. k. univers, bibliotheka.\nZ jedné těchto mší provozováno Kyrie před dvěma roky\npři zkoušce ve škole varhanické, jež velebnou, na nej-\nvýše umělou svou kontrapunktikou vzbudilo všeobecný\núžas. Mše tato budována jest na zajímavý cantus\nťirmus: „Caesar vive, faxit Deus nosterl Omneš gentes\nclamant: Caesar vive I,\" kterýmž se patrně skladatel\nobrací ku královskému svému příznivci. Red.\n*) Stanovy pražské university předpisují magistru, že dříve\nnež se stane „skutečným\" musí poslouchati následující\npředměty: omneš libros majores physicae, legícam\nAristotelis, Ethicorum, Politicorum, Óeconomicorum,\nsex libros Euclidis, Sphaeram theoreticam, aliquid in\nMusica et Arithmetica a. t. d."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5920, "texte": "vinula skvělá „česká škola hudební\" co důstojný pen-\ndent k slavné tehdejší škole nizozemské, kdyby bý-\nval skvělý onen život, za panování Karla IV. v pl-\nném lesku a bujné slávě se rozvinuvší, jakož i onen\nmohutný proud vzdělanosti, jenž na př. tehdá onu na-\nnejvýš podivuhodnou „českou školu malířskou\"\nvyvolal, poněkud déle ještě potrvati mohl. Bohužel\npropukly brzy na to pod Vácslavem, synem Karlovým,\nr. 1419 války husitské, jež zpustošily a rozšla-\npaly všecky skvělé naděje v zárodku. Jak skvělý\nrozběh tu byl na dráze započatého vývoje vlastního\nslohu v umění hudebním již učiněn, o tom zmiňuje\nse F. W. Arnold, jenž praví, že již před tím, než\nona krvavá katastrofa vypukla, měli Čechové vlastní\nsvůj národní katolický zpěv církevní i vynáší „krásu\na konsekvenci\" jeho do nebe. Karel sám i arcibiskup\nArnošt předními byli pěstiteli zpěvu církevního, jejž\nzvelebiti hleděli všemožně; k tomu cíli založena jest\npředevším zpěvní škola pro jistý počet hochů,\nkteří nazýváni jsou „boniníanty\" (boni infantes). Vté\ndobě povstaly ušlechtilé melodie: „Otče náš milý\npane\" a „Vítej milý Jesu Kriste\", překrásná to pí-\nseň v třetím (frygickém) tonu.*)\nHlavním účelem všeho snažení bylo dálší po-\nvznešení zpěvu církevního, jenž za příkladem pa-\nnovníka i rádce jeho arcibiskupského v tehdejší době\ns neobyčejnou jest horlivostí pěstován. Od doby té\nrostl počet písní, jež nejvíce biskupové, preláti i du-\nchovní vůbec na český tekst skládali, téměř do ne-\nkonečna.\nJiž v nejstarších psaných zpěvnících nalézá se\npro každou slavnost, pro každý svátek svatých a\nsvětic jistý počet písní, které lid nejen v kostele,\nnýbrž i doma a na ulicích (před obrazy svatých)\nzpíval. Pokud to rým dovoloval, jsou teksty k písním\ntěm nejvíce z písma sv. voleny.**) Jako všude jinde,\ntak i u nás bylo umění hudební zdokonaleno nej-\nvíce pomocí hudby chrámové; zté bral především\nlid látku ku svým vlastním melodiím, z té vykvetly\n-též mohutné zpěvy národní nápotomních Husitův.\nDoklady zřejmé o tom, na jakém stupni dokonalosti\nstály zpěvy české doby tehdejší, podávají nám sta-\nrodávné ty psané mešní knihy i. zpěvníky (antifona-\nria musica, Psalteria, Imnaria missalia, Gradualia,\ncollectaria), jež po vynalezení umění knihtiskařského\nv 15. st. pak mnohonásobně byly rozmnožovány. Tyto\ntištěné kancionály obsahují zdařilé, pravidelné a im-\nponující věru melodie, jež by právem zasluhovaly\nvětšího rozšíření v době naší; jestit to vzácný a\nskvělý odkaz dědův našich, kterého musíme si vá-\nžiti tím více, poněvadž nám tím vzroste větší roz-\nmanitost v nových tvarech a tím i rozšíří se dosa-\nvádní obor výrazu určitého. Ctihodný typus\ntěchto zpěvů a jich klasický troj-i čtvero zvuk\nv oné době, kde v sousedním Německu se\nv bezedné tmě úplné nevědomosti blahodárné pa-\nprsky všeho umění ztrácely a na nejvýš jedno-\nhlasý zpěv byl jaksi pěstován, zasluhuje spravedli-\nvého obdivu. Škoda, že byla většina těchto melodií\nzubem času, ještě více však neobratnými varhaníky\ntak znetvořena, že jen zkušenému oku lze vypá-\ntrati čisté jednoduché jich obrysy.)*\nHusitské války ovšem přerušily dálší pravidelný\nvývoj české školy hudební na základech uměleckých;\nvšak zpěv v dobách těch rozvášněných nikterak ne-\nklesl, ano naopak: Kdežto v hrůzné době té každý\nvýkvět vědy a umění jest ničen bez milosti a šlapán\nv* prach, vykvétaíy tu podivuhodné zpěvy nábožné i\nválečné, jež zplodilo plamenné nadšení jakož i roz-\nradostnění ze skvělých vítězství „božích těch bojov-\nníků\". Husitské tylo písně jsou nejznamenitějším\nzjevem tehdejší doby a pilný jich pozorovatel bez-\nděčnou musí býti naplněn úctou k horlitelůin těm,\nkteří citům svým nejvroucnějšíra průchod zjednávali\nv tak velkolepých melodiích nejen divé rozvášněných,\npo pomstě volajících, zkrátka válečných, v nichž\nTáborité si libovali, nýbrž iv pokorných a bohu\noddaných, jak to zvláště činíval před tím sám\nmistr Hus, a po něm mnozí ctitelé a znalcové umění\nhudebního. Valnou většinu těchto písní husitských při-\njali nápotom co drahou památku „bratří čeští\" do svých\nkancionálů. U těchto totiž jako vždy u Husitův vypl-\nňoval zpěv posvátný valnou část jich bohoslužby.**)\nPravá válečná píseň Husitův z dob nejbouřnějších\nnalézá se v pražském museu; ovšem že pochází\nonen výtisk písně té teprvé z 16. st. Známá jest\nto píseň vojsk husitských: „Kdož jste boží bojovníci!\"\nZpěv ten má v sobě cosi bezohledně rozhodného,\npříkrého však přede prozrazuje karakter tehdejší\npísně církevní. Jest to ovšem oblíbeným již\nzvykem představovati si, jak Husité vždy před bitvou\nna kolena se vrhali, jak jeden z nich ve fanatickém\nrozčílení v momentu tom jakýsi tekst a spolu me-\nlodii improvizoval, jak celé vojsko v roznícení\n„s nebe spadlou\" tu píseň po něm zpívalo a\nejhle nová píseň tu stála hotova. Lessingovo (ma-\nlíře) „Kázání husitské\" nemálo zajisté k představě\npodobné přispělo; ostatně dají se podobné věci v ně-\njakém romantickém cyklu o Žižkovi atd. výtečně a\npůsobivě podati. Bohužel dokazuje právě zmíněná\npíseň válečná „Kdož jste boží bojovníci\", že velmi\ndobře ba důkladně vzdělaní hudebníci se starali\nv ohledu tomto o potřebu Husitův. Skoro se zdá,\njako kdyby chtěl skladatel této melodie umělecký\npravidelný vzor prvního církevního tonu podati, tak\n\n*) Tato píseň jest náhodou zachována na desce Kodexu\nXI E. 2 v pražské knihovně universitní.\n**) Vom Kirchengesaoge, von Voigt im 1. Bde der Abhd.\nder bohmischen Privatgeseilschaft; Schonfeld, die al:\nte Hilfe der Bohmen und Máhrer, Prag 1808, str. 29-\n32, 83-84.\n*) Viz: Die Tonkuiist in Bohmen von den aítesteo bis\nauf die gegeuwártigen Zeiten von J. Riíter von\nRittersberg.\n**) O nich praví Erasmus Riidiger z Bamberka, učitel\nmoravské obce bratrské v Evančicích (f 1591) ve svém\nProemio Libr. 11. Paraphras. Psaimorum:\n„in canendi studio nescio an ecclesiae fratrum bohemo-\nrum non suyerent reliquos omneš ? Neque enim scio,\nqui plus, aut tantum etiam canant lauduru, gratiarum,\nprecum et doctrinae, addam etiam, qui meliús.\"\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2063, "texte": "určitě pohybuje se tu zpěv mezi prvním druhem\nkvintovým a kvartovým (Ď—a—d), klesne přísně dle\npravidla celý ton pod finalis D a končí na poslednější. *)\nHusitský kancionál, v němž obsaženy jsou troj-, čtyr-\ni pětihlasé skladby starších i novějších skladatelů\nčeských (tam ex veterum quam ex recentiorum Mu-\nsicorum compositione) uspořádal kolem r. 1573 Vác-\nslav Kotárius (Kolár?), občan z Benešova.\nVelké se mu za práci tu dostalo chvály v jedné\ndlouhé latinské básňi rozměru saphického. Ze písně\nty jsou husitské, o tom svědčí čtyrhlasá jedna hymna\nku poctě Jana Husa, jakož i ostrá kritika o sněmu\nkos nickém. Texty jsou vesměs české; melodie pře-\nkrásné, vícehlasé skladby vyznamenávají se čistou\nfakturou, jsou jednoduché a příležitostně jemně fn-\ngované. Jediný skladatel jest v té sbírce jmenován\nvýhradně a sice Jan Trojan z Turnova (Turnonius),\nfarář v Netvoři kol. r. 1581.**) Všecky tyto husitské\nmelodie, ať již' byly umělé či národní, povstaly, jak\ndokázáno a jak též přirozeno, na základě církev-\nních tónin a na základě melodií těch či podobných,\njež v oběhu byly před hlavně v zlaté době roz-\nkvětu umění hudebního v Cechách za panování Karla\nIV. a syna jeho Vácslava. Doba obou těchto panov-\nníkův jakož i doba husitská tvoří veledůležitou peri-\nodu u vývinu samostatné písně české, ovšem na\nzákladě západoevropském, zejmena na základě řím-\nského chorálu a francouzských tvarů polyfonních. Za\nKarla bylo ovšem umění hudební pěstováno, jak\njsem jíž dříve naznačil, v kruzích hlavně kněžských,\nmezi mistry a učenci; ve válkách husitských pak\nstaly se výtečné jich práce umělecké majetkem\nceléhonároda.\nNárodní píseň tehdejší doby přijala ušlechtilé\na v pravdě umělecké formy písní Že\nběhem času formy původní jsou dle vkusu národa\nměněny, toť patrno; že pak většina jich v neustálém\ntom proudu života odplula do krajů věčného zapo-\nmenutí, aby místa učinila novým vetřelcům melo-\ndickým, to lze dosti jasně pozorovati na nynější\npísni národní. Proces, ten si po všechny doby zůstane\nstejným. Stálý vývoj, stálá proměna do nekonečna!\n(Pokračování)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-16-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-16_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-01-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "20", "page_fin": "21", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.2.3", "titre_corps": "Rubinstein co skladatel oper, oratorií a symfonií. A. V. Ambros.", "titre_sommaire": "Rubinstein co skladatel oper, oratorií a symfonií. A. V. Ambros.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.4", "debut_caractere": 2065, "fin_caractere_exclue": 5554, "texte": "Rubinstein co skladatel oper, oratorií\na symfonií.\nA. V. Ambros.\n(Pokračování.)\nPorozhledneme-li se v široce rozložené zpěvohře\n„Feramors\" po momentech šťastnějších, tož přede vším\njmenovati musíme konec prvního jednání onen\nzpěv muezzina, jemuž sbor odpovídá spůsobem psal-\nmodickým, a ono mezi jednotlivé věty vždy vpada-\njící „Alláh il Alláh\". Zpěv princezny hindostanské\n(Lalla-Roukh) v H. jednání „O svatá noci\" stává se\nv průběhu svém vroucím a náruživým, scéna mezi\nFeramorsem a Lalla-Roukh, v kteréž spočívá těžiště\ncelého díla, vzájemné jich vyznání lásky, plamenný žár\nobou milujících - - to vše rozehřálo skladatele; v ji-\nném okolí působilo by toto číslo zcela jináče; bohu-\nžel však jsme již tím, co předcházelo, příliš umdleni\na rozladěni, abychom se dojmu tomu mohli zcela od-\ndati. Bezprostředně předcházející, velmi dlouhá a\nnikoliv kratochvilná scéna mezi Fadladinem a Hafi-\nsou zvláště unavuje. S tímto Fadladinem měl libre-\ntista patrně na mysli podobnou postavu groteskní a\nkomickou, jakou jest Mozartův Osmin, avšak něco\nméně hranatou, neboť veliký vezír indický, i kdyby\nměl býti postavou groteskní a komickou, přec si bude\nzcela jináče počínati než pouhý strážce zahrad pašo-\nvých. Kdyby veliký vezír Kara Mustafa deset mi-\nnut před tím, než byl strangulován, zrovna tak byl\nzpíval jako zde veliký vezír Fadladin, ani dost málo\nbychom se nedivili. Skladatel také nečiní ani nej-\nmenšího pokusu, aby Fadladina illustroval hudbou ko-\nmickou a takto úloha ta dokonce není komickou, ný-\nbrž prostě zdlouhavou. Balada, kterouž Feramors\nzpívá v 1. jednání, vyniká jednotlivými krásnými tahy,\nskladatel vyličuje těch 62 veršů (možno-li vůbec ne-\nspořádané ty tvary nazvati veršemi) verš za veršem,\nobraz za obrazem, se vší svědomitostí a láskou\navšak právě proto jest celé toto číslo až k nevíře\nroztrhané a beze vší jednoty; a činí-li Lalla-Roukh\nzpěváku tu poklonu či vyznání, že píseň, kterouž\nprávě zpíval, ji pronikla jako „kouzlem\", tož s ní\nsotva budeme moci souhlasiti.\nCo však říci máme o písni Hafisy v třetím jednání\n„Ty milý závoji\"? Je-li možno, že může takový muž\njako Rubinstein co's podobného napsati, aniž jej jeho\ngenius výstražně zatáhne za rukáv ? A jak si to lze\nvysvětli ti, že skladatel, jehožto hudba instrumentální\nzhusta až v nejhlubší naší duši vniká, slovy tekstu,\nkteré hudebním rouchem přiodíti má, pozbývá vší\nvolnosti tou měrou, že se zdá, jakby veškerá jeho\nschopnost vynalézavosti melodické byla ochrnula ?\nJsouť lidé, kteří vytýkají Richardu Wagnerovi nedo-\nstatek melodie nuže, nechť si poslechnou „Fe-\nramorse\"!\nS pravou rozkoší, právě s radostným výkřikem desíti\ntisíců Reků „thalatta, thalatta!\" vítáme sym-\nfonii „Okeán\". Zde nalezáme bujnou, kvetoucí\nsílu tvůrčí, významuplný cit hudební tak bohatě roz-\nvinutý a účinek tak mohutně stupňovaný zejména\nv první větě zde povznáší se skladatel, jako so-\ntva kde jinde, k sluneční výši Beethovena. Podivu-\nhodno dosti, že chod myšlenek v symfonii „Okeán\",\nhledíme-li k celku vůbec, se zcela podobá onomu\nv Beethovenově\nmusím výrok ten také doklady stvrditi a chci se o to\npokusiti. U Beethovena nalezáme tento chod myšle-\nnek: nazývá první větu „Vznikání radostných pocitů\npři příjezdu na venkov\" v té opojné rozkoši, kte-\nrouž vyslovuje tato věta, otevírá se nám takořka na\nvše strany do dálí květnatá krajina, cítíme takořka, že\nse ztrácíme v tom široširém a krásném světě zde\n\n*) Viz Ambros 111. 418.\n**) Tento (valně již ošumělý) kodex nalézá se v knihovně\npražské školy varhanické."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3662, "texte": "jest jen jaksi vyznačeno místo děje pro dálší ještě\nvýjevy. Rovněž tak podává nám Rubinstein v první\nsvé větě jenom obraz okeánu, co dějiště dálších vý-\njevů, velikánský to obraz přírody! Kdežto by nás\nsnad mnohý jiný skladatel hned z počátku byl uvrhl\ndo okeanu atlantického nebo do tichého moře, počí-\nná Rubinstein, jako Beethoven, zcela skromně a pro-\nstě, uvádí nás jako tento hned prvním svým šťastně\nvynalezeným motivem v pravou náladu a stupňuje\ntento dojem, jako Beethoven, vždy větší, vše přemá-\nhající mocí. V druhé větě „U potoka\" vystupuje u\nBeethovena již reflekse, kdo to může býti jiný než osa-\nmělý nějaký poutník (myslím, že Beethoven sám),\nvedle hučícího potůčku pod zelenou klenbou stromoví,\nv libém údolí (mezi Nussdorfem a Grinzingem lze je vi-\nděti in natura!) se procházející, v myšlenkách pohřížen\na naslouchající sterým hlasům přírody, jež kol něj se\nozývají. Rovněž tak i Rubinstein v druhé větě oddává\nse snivé refleksi vidím jej samého, nakloněného\npřes zábradlí korábu, pod širým nebem hvězdnatým,\notec „Okeanos\", zdá se, že spí a sní, avšak jakmile\nsebou hne a ze spaní mumlá, tušíme již zděšeni\nhrůznou sílu přírody! Z údolí přichází Beethoven\nv „veselou společnost venkovanů\" místo v osa-\nmělém poutníku shlížíme se v lidu, representujícím\nzároveň veškeré člověčenstvo v rozkoších máje to-\nnoucí. Jak tančí, jak si výskají, jak komicky a jakým\nhlukem náhle vpadne dvoučtvrtní takt! A Rubinstein?\nVenkovanů na moři není, avšak námořníků. Hoši na\npalubu mají veselý den tančí také: vyjímají se\njako mrožové při dobrém rozmaru. Beethovenovi ven-\nkovani jsou zrovna graciesní proti těmto divoce du-\npajícím a nevázaně hopkujícím druhům. Hranatý,\nzdravý humor této věty jest ve svém spůsobě pamě-\ntihodný. Beethoven přeruší tanec bouří, připomínající\nkřehkému lidu jeho málomocnost naproti rozpoutaným\nsilám přírody. .\nTato bouře (jedna z nejpodivuhodnějších to vět\nBeethovenových) jest rozhodou a katharsí pastorální\nsymfonie. Rubinstein ten přec zcela dle zákona\nanalogie přinese bouři na moři! Vidíme v tom dů-\nkaz nejjemnějšího pravého smyslu uměleckého a\nbásnického, že neučinil tak. Bouře na okeánu, po\nvšem, co již*předcházelo! skladatel cítil příliš do-\nbře, že po nejohromnéjším nemůže přijíti ještě něco\nohromnějšího. Umělecké dílo má své meze, jemno-\ncitný umělec věděti musí, jak dalece jich šetřiti nutno\njest. Místo bouře přináší Rubinstein dvě vložené věty,\njednu krásnější než druhou: prvější, pomalou, krátce\nnadepsati bychom mohli „Vítr a vlna\" druhá\njest duchaplné, v rozmaru svém velmi živé a zároveň\nušlechtilé scherzo, kteioužto skladatel dřívějšímu su-\nrovějšímu rozmaru námořníků velmi důmyslně repli-\nkuje. U Beethovena obracejí se zraky po bouři vzhůru\nk nebesům, překrásná, velebná modlitba díků zakon-\nčuje celé dílo. S osvěženým dechem v širé přírodě\nzapočalo, s nejvyšší ideou, kterouž člověk chová, končí.\nNa moři takového připomínání nejvyšší bytosti není\nzapotřebí šumění vln jest zvukem varhan, věčné\nhvězdy jsou svícemi oltářními, co kadidlo vystupují husté\nmlhy, co záclony oltářní přilétají oblaka! Tu vše jest\nvelebným chorálem a dojímavě končí jím Rubinstein\nposlední větu.\nRubinsteinova symfonie jest hudební básní v nej-\nvyšším smyslu toho slova; zcela s právem zavrhl\nskladatel naznačující nadpisy nad jednotlivými větami,\nnení jich nijak zapotřebí, dílo mluví samo za sebe\na samo sebou. Hudebních kras čítá v pravdě bez\npočtu nelze právě na každou jednotlivost prstem\nukázati, zmiňujeme se zde pouze o jedné: jak ča-\nrovné, romantické-kouzlo mluví z vedlejší věty prv-\nního dílu! O důmyslných a účinných kombinacích\ninstrumentálních bylo by věru lze, napsati celé po-\njednání.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-16-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-16_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-01-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "21", "page_fin": "22", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.5", "debut_caractere": 3664, "fin_caractere_exclue": 6726, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\nZe Sondershausenu. (Pův. dopis.) V předešlém dopisu\nsvém z roku minulého popsal jsem vám zdejší čilý život hu-\ndební ze sálu koncertního, kterýžto sál se líší od jiných tím,\nže v parku knížecím na spůsob arény bez přikrývky jest vy-\nstaven, tudíž velmi pohodlný pro koncerty pořádané v letní\ndobě. Tak zvané tyto „Loh8-koncerty slavného jména po celém\nokolí nabyly, nejen překrásným uspořádáním zevnějším, nýbrž\nzvláště tím, že zdejší dvorní kapelník p. Erdmannsdorfer\ns uznáníhodnou delikátností sestavoval programy, v nichž\nnebyli zastoupeni pouze klasikové a romantikové dávno uznání,\nnýbrž hlavně a převážnou většinou novoromantikové, mistři to\nškoly sestavivší se kolem slavných dioskurů Wagnera\na Liszta. Počínání takové při sestavování programu zaslu-\nhuje vší chvály i úcty; neboť kde se má v mladém skladateli\nnabrati chutě k novému tvoření, když většina hudebních ústavů\na zvláště konservatoře zavírají před ním dvéře, hovíce poho-\ndlné reakci tím, že nepřipouštějí k provozování nic jiného než\nskladby již dávno zesnulých mistrů, tak jako kdyby teprvé\nsmr skladatelova pečeť dokonalosti na jeho skladby vtiskla.\nMá-li se mladý skladatel povzbuditi k výtvorům novým, musí\nse skladby jeho prováděli avšak i vkus obecenstva se tím\nnemálo tříbí; neboť pakliže obecenstvo čte na programu stará\njména skvělého zvuku jako ku př. Mozart, Beethoven, Šumm,\ntu si myslí: „to musí býti dobré\" nač se tedy s úsudkem\nnamahati? Poslouchá se tedy jedním uchem. „Vždyť je to\nBeethoven, toho umím už nazpamět a zde je Šumán, to mi\ntéž známo, krásné je to vždyť to psal Šumán. Tak bez-\nděky obecenstvo zpohodlní ve svém úsudku. Pakliže se ale\nobjeví/nějaké nové jméno na programu, aj jaká to čilosť\nv obecenstvu, jaké napnutí, jaké rozebírání detailů, jaké to\nporovnávání ze staršími mistry. Tak se brousí vkus, tak se\ntřibi náhledy! A proto musí býti každý nepředpojatý úctou\nneobmezenou naplněn před mužem jakým je Erdmannsdorfer,\njenž vzdělává obecenstvo a mladé nadané síly ku dálšímu\ntvoření pobádá. Neškodilo by, aby sestavovatelé programů\nvšude příklad sobě z mistra toho vzali! Novým rokem za-\npočala u nás divadelní představení. Hrá se čtyrykrát týdně\na zejmena zpěvohře věnuje se veliká pozornosť. I na tomto\npoli počíná si výtečný náš kapelník se stejnou obezřetností\na neodehrává jak to opět na mnohých operních ústavech\nzvykem, pouze staré mistry, nýbrž v jistém pořádku a dle\npevného plánu pořádá repertoir, kdež střídají se starší mistři\ns mladšími zejména s Wagnerem. Z vlašských zpěvoher\npodržel pouze „Telia.\" Občas odbývají se zde též dvorní\nkoncerty. Tak provedena jest tu 3. ledna překrásná Šuma-\nnova kantáta „Ráj a Péri.\" Představení toto zasluhuje zvláště\nproto větší pozornosti, poněvadž tu v čele sólistův stála prince-\nzna Eliška ze Švarzburgu. Hlas její nelze sice „velkým\" na-\nzvati, však za to honosí se výtečnou školou a zvláštním lahod-\nným timbrem. Mezzavoce její věru uchvacuje něžnou kyprostí\nv jemném rozdychování tonu. Vůbec musím své udivení vyslo-\nviti nad hudební vzdělaností celé naší knížecí rodiny. U kte-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5907, "texte": "reho dvora bylo by lze skladba takovou, jakou je Šamanova\n„Peri\" v solových hlasech provésti beze vší cizé pomoci, jen\nod členův rodiny knížecí? Budoucně více o našem hudebním\nživotě! Ku konci musím ještě podotknouti, že kapelník\nErdmannsdorfer se velmi intresuje o pražské poměry, jakož\ni o čilém ruchu mezi vašimi skladateli. Prozatím jsem jej\nseznámil se Smetanovou „Prodanou\". W.\n**Z Petrohradu. F. G. Národní opera jaksi pokulhává.\nZdá se skoro, že repertoir její se stává neustále tím chudší,\na sušší, čím více původních ruských oper v novější době se\nvyskytuje. Nadarmo čekají díla od Rubinstejna, Čajkovského,\nMusorgského a jiných domácích sk adatelňv na konečné pro-\nvedení v Petrohradě, když byla před tím ščastně před posu-\nzovacím komité obstála a byla uznána za schopnu ku provo-\nzování. Y celé zimní saisoně byla jen jedna jediná novinka\nprovedena a sice opera „Jermak\" od Santise.*) Ze star-\nších oper ovšem především Gliukovy se prováděly, ba i na\n„Hugenoty\" opět jednou došlo, což jest v první řadě zásluhou\nvýtečného a ze všech stran věru zbožňovaného krajana našeho\n„Palečka,\" jenž vyvolU si operu tu ku své benefici a zpíval\nv ní úlohu „hr. St. Brise\" jako vždy se všemi přednostmi\nznamenitého a v každém ohledu „na nejvýš vzdělaného umělce\",\njakprauprof. Famincin ve svém referáte, Poněkud utěšeněji\nvzkvétá život hudební ve zdejších koncertech. Zvláštní pozor-\nnost tu vzbudily produkce zdejšího smyčcového kvartetu\ntím, že, brán zřetel převážnou většinou na novinky cizích i do-\nmácích mistrův. Mezi těmito opět zasluhuje zvláštní pozornosti\nve čtvrtém soirée provedený kvartet z péra našeho geniálního\nNápravník a. Bude Vás to snad baviti, podám-li o této\nskladbě ve výtahu úsudky některých zdejších vynikajících kri-\ntikův hudebních. J. Johannsen píše: „Nový kvartet našeho\nctěného kapelníka ruské opery p. Nápravníka zahájil krás-\nný ten večer. Jest označeno dílo to op. 16. č. 1. E-dur.\nZ udání „č. 1.\" se dá souditi, že máme tu k očekávání celý\ncyklus nových kvartet pod týmž odznakem op. 16., ku jichž\nuveřejnění, pakli souditi smíme dle tohoto čísla prvního, s nej-\nvětší radostí pohlížeti můžeme. P. Nápravník podal v tomto\nkvartetu dílo, jež hned při prvním poslechnuti uchvacuje a\ncelou duši posluchačovu zaujímá. Originelní themata, obratné\nspracování jich, bohaté a často překvapující modulace prů-\nhledná jasnost forem, lahodnost celku, noblessa slohu toť\njsou nejhlavnější známky oné komposice, kteréžto mnohé po-\ndivuhodné rytmy rázu věru neobyčejného dodávají. Co se in-\nstrumentace týče, pakliže ohledem na smyčcový kvartet se\ntak vyjádriti smíme, tož jest tato zvláštní a rozeznává se od\nobyčejného užívání oněch čtyr známých smykacích nástrojů\ntím, že mnohé dvoje hmaty a průvodní figurace působí\ns takovou plností a zvučností tonů, která čistému vlastně jen\npolyfonnímu slohu kvartetnímu dosud známa neoyia. Mnohá\nmísta činí dojem v pravdě orkestráluí, tak že se zdá, jakoby\nchtěl skladatel vyjádřiti pomocí čtyr nástrojův totéž, co vlastně\npro orkestr myšleno bylo. Onen dojem, jejž první poslechnutí\nskladby té na nás učinilo, precizujeme ještě v tom smyslu, že\nskladba ta se nejen těmito zmíněnými více zevnějšími před-\nnostmi vyznamenává, nýbrž že i jednotný, souvislý a karakte-\nristieký obsah, pln vřelé nálady upřímné chvály zasluhuje.\nP. Nápravník vynalezl několik zcela nových zvukových\neíektů v kvartetu smyčcovém, jež jsou právě tak krásné jako\npřekvapující. Tak působí tu mnohdy viola takový dojem, že\nby člověk téměř věřil v prvním okamžiku, že tu přidušeny\nzvuk lesního rohu zaznívá. Podobným způsobem vyvádí i 'časté\n„pizzicato\" na mnohých místech dojem podivuhodný. Intre-\nsantní a krásná skladba ta těšila se jak pečlivému nastudo-\nvání se strany umélcův tak i bouřlivému potlesku po každé\nvěté, jenž dosáhl nejvyššího stupně nadšení po rozkošném, hu-\nmoristicky laškujícím „Aliegretto vivace, Serenata\". Podobnou\nchválou oplývá těž referát prof. Famincin a, jemuž se též\n„velmi krásná, něžná, pikantně instrumentovaná „Serenata\"\n(2. věta) s úchvatným eífektem „sordinovým\" v závěrku nej-\nvíce líbí. Pak chválí krásnou kantilenu prvních houslí v „Larg-\nghettu\" a celou první větu pro důkladné propracování. Poslední\nvěta se mu zdá být, vdor tomu, že v národním jest provedena\ntónu, poněkud chudší předešlých vět.\" Celkem možno nazvati\nnovou tuto skladbu Nápravní kovu vydatným obohacením\nkvartetní literatury slovanské.\n** Mendlova hudebního konversacního slovníku\nprávě vydán byl tiskem 33.a 34. sešit, obsahující články:\n„Galle Daniel Gesangbuch\". Zvláště upozorňujeme na\nzajímavý článek: „Gesang\" z péra výtečného v tom oboru\nznalce G. Engla.\n** Bývalý chovanec pražské konservatoře a rodák\nJičínský, mladistvý houslista p. Markus, v krátkém čase\nsobě získal v Inomostí, kdež u tamnějšího divadla za-\nstává místo ředitele orkestru, obecné přízně co nadějný\na velmi snažlivý umělec. Vystoupil nedávno v Bruchově\nkoncertu s úspěchem skvělým. Tamější hlasy kritické\nzejména chválí krásný a výrazný jeho ton i uhlazenou\ntechniku.\n** Z Vídně. K Grillparzerově drahiatu „Libuše\",\nkteréž tyto dny provozovati se má v dvorním divadle,\nsložil zcela novou hudbu Fr. Doppler, skladatel oper „Ilka,\nVanda, Judita\" atd, v kteréž upotřebil as velkou obrat-\nností spracoval motivy z českých národních písní.\n** Členům orkestru c. k. dvorní opery vídeňské\ndostalo se příjemného překvapení k novému roku, zvýšeny\njim platy o 35% od 1. ledna b. r. počínajíc.\n** Jednota pro bádáni hudební v Berlíně roze-\nsílá právě svým členům 2. sešit. I. svazku velmi zajímavé\nsbírky Jana Otta „115 weltliche u. cinige geistliche,\nLieder von den bedeutendsten Meistern des XV. und XVI.\nJahrhunderts.\" Obsahuje čtyrhlasé zpěvy L. Seufla,\nOswalta Reyttera, J. Můllera, M. Eclda, Jindř. Jsaaca a\nTom. Stoltzera.\n*) Podrobnou zprávu o ruské této novince dramatické přine-\nseme v jednom z příštích čísel z péra p. Aleksandra\nFamincin a, profesora na konservatoří petrohradské. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-16-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-16_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-01-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "21", "page_fin": "22", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.2.4.1", "titre_corps": "Ze Sondershausenu. (Pův. dopis.) V předešlém dopisu", "titre_sommaire": "Ze Sondershausenu. (Pův. dopis.) V předešlém dopisu", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.5", "debut_caractere": 3686, "fin_caractere_exclue": 6726, "texte": "Ze Sondershausenu. (Pův. dopis.) V předešlém dopisu\nsvém z roku minulého popsal jsem vám zdejší čilý život hu-\ndební ze sálu koncertního, kterýžto sál se líší od jiných tím,\nže v parku knížecím na spůsob arény bez přikrývky jest vy-\nstaven, tudíž velmi pohodlný pro koncerty pořádané v letní\ndobě. Tak zvané tyto „Loh8-koncerty slavného jména po celém\nokolí nabyly, nejen překrásným uspořádáním zevnějším, nýbrž\nzvláště tím, že zdejší dvorní kapelník p. Erdmannsdorfer\ns uznáníhodnou delikátností sestavoval programy, v nichž\nnebyli zastoupeni pouze klasikové a romantikové dávno uznání,\nnýbrž hlavně a převážnou většinou novoromantikové, mistři to\nškoly sestavivší se kolem slavných dioskurů Wagnera\na Liszta. Počínání takové při sestavování programu zaslu-\nhuje vší chvály i úcty; neboť kde se má v mladém skladateli\nnabrati chutě k novému tvoření, když většina hudebních ústavů\na zvláště konservatoře zavírají před ním dvéře, hovíce poho-\ndlné reakci tím, že nepřipouštějí k provozování nic jiného než\nskladby již dávno zesnulých mistrů, tak jako kdyby teprvé\nsmr skladatelova pečeť dokonalosti na jeho skladby vtiskla.\nMá-li se mladý skladatel povzbuditi k výtvorům novým, musí\nse skladby jeho prováděli avšak i vkus obecenstva se tím\nnemálo tříbí; neboť pakliže obecenstvo čte na programu stará\njména skvělého zvuku jako ku př. Mozart, Beethoven, Šumm,\ntu si myslí: „to musí býti dobré\" nač se tedy s úsudkem\nnamahati? Poslouchá se tedy jedním uchem. „Vždyť je to\nBeethoven, toho umím už nazpamět a zde je Šumán, to mi\ntéž známo, krásné je to vždyť to psal Šumán. Tak bez-\nděky obecenstvo zpohodlní ve svém úsudku. Pakliže se ale\nobjeví/nějaké nové jméno na programu, aj jaká to čilosť\nv obecenstvu, jaké napnutí, jaké rozebírání detailů, jaké to\nporovnávání ze staršími mistry. Tak se brousí vkus, tak se\ntřibi náhledy! A proto musí býti každý nepředpojatý úctou\nneobmezenou naplněn před mužem jakým je Erdmannsdorfer,\njenž vzdělává obecenstvo a mladé nadané síly ku dálšímu\ntvoření pobádá. Neškodilo by, aby sestavovatelé programů\nvšude příklad sobě z mistra toho vzali! Novým rokem za-\npočala u nás divadelní představení. Hrá se čtyrykrát týdně\na zejmena zpěvohře věnuje se veliká pozornosť. I na tomto\npoli počíná si výtečný náš kapelník se stejnou obezřetností\na neodehrává jak to opět na mnohých operních ústavech\nzvykem, pouze staré mistry, nýbrž v jistém pořádku a dle\npevného plánu pořádá repertoir, kdež střídají se starší mistři\ns mladšími zejména s Wagnerem. Z vlašských zpěvoher\npodržel pouze „Telia.\" Občas odbývají se zde též dvorní\nkoncerty. Tak provedena jest tu 3. ledna překrásná Šuma-\nnova kantáta „Ráj a Péri.\" Představení toto zasluhuje zvláště\nproto větší pozornosti, poněvadž tu v čele sólistův stála prince-\nzna Eliška ze Švarzburgu. Hlas její nelze sice „velkým\" na-\nzvati, však za to honosí se výtečnou školou a zvláštním lahod-\nným timbrem. Mezzavoce její věru uchvacuje něžnou kyprostí\nv jemném rozdychování tonu. Vůbec musím své udivení vyslo-\nviti nad hudební vzdělaností celé naší knížecí rodiny. U kte-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5907, "texte": "reho dvora bylo by lze skladba takovou, jakou je Šamanova\n„Peri\" v solových hlasech provésti beze vší cizé pomoci, jen\nod členův rodiny knížecí? Budoucně více o našem hudebním\nživotě! Ku konci musím ještě podotknouti, že kapelník\nErdmannsdorfer se velmi intresuje o pražské poměry, jakož\ni o čilém ruchu mezi vašimi skladateli. Prozatím jsem jej\nseznámil se Smetanovou „Prodanou\". W.\n**Z Petrohradu. F. G. Národní opera jaksi pokulhává.\nZdá se skoro, že repertoir její se stává neustále tím chudší,\na sušší, čím více původních ruských oper v novější době se\nvyskytuje. Nadarmo čekají díla od Rubinstejna, Čajkovského,\nMusorgského a jiných domácích sk adatelňv na konečné pro-\nvedení v Petrohradě, když byla před tím ščastně před posu-\nzovacím komité obstála a byla uznána za schopnu ku provo-\nzování. Y celé zimní saisoně byla jen jedna jediná novinka\nprovedena a sice opera „Jermak\" od Santise.*) Ze star-\nších oper ovšem především Gliukovy se prováděly, ba i na\n„Hugenoty\" opět jednou došlo, což jest v první řadě zásluhou\nvýtečného a ze všech stran věru zbožňovaného krajana našeho\n„Palečka,\" jenž vyvolU si operu tu ku své benefici a zpíval\nv ní úlohu „hr. St. Brise\" jako vždy se všemi přednostmi\nznamenitého a v každém ohledu „na nejvýš vzdělaného umělce\",\njakprauprof. Famincin ve svém referáte, Poněkud utěšeněji\nvzkvétá život hudební ve zdejších koncertech. Zvláštní pozor-\nnost tu vzbudily produkce zdejšího smyčcového kvartetu\ntím, že, brán zřetel převážnou většinou na novinky cizích i do-\nmácích mistrův. Mezi těmito opět zasluhuje zvláštní pozornosti\nve čtvrtém soirée provedený kvartet z péra našeho geniálního\nNápravník a. Bude Vás to snad baviti, podám-li o této\nskladbě ve výtahu úsudky některých zdejších vynikajících kri-\ntikův hudebních. J. Johannsen píše: „Nový kvartet našeho\nctěného kapelníka ruské opery p. Nápravníka zahájil krás-\nný ten večer. Jest označeno dílo to op. 16. č. 1. E-dur.\nZ udání „č. 1.\" se dá souditi, že máme tu k očekávání celý\ncyklus nových kvartet pod týmž odznakem op. 16., ku jichž\nuveřejnění, pakli souditi smíme dle tohoto čísla prvního, s nej-\nvětší radostí pohlížeti můžeme. P. Nápravník podal v tomto\nkvartetu dílo, jež hned při prvním poslechnuti uchvacuje a\ncelou duši posluchačovu zaujímá. Originelní themata, obratné\nspracování jich, bohaté a často překvapující modulace prů-\nhledná jasnost forem, lahodnost celku, noblessa slohu toť\njsou nejhlavnější známky oné komposice, kteréžto mnohé po-\ndivuhodné rytmy rázu věru neobyčejného dodávají. Co se in-\nstrumentace týče, pakliže ohledem na smyčcový kvartet se\ntak vyjádriti smíme, tož jest tato zvláštní a rozeznává se od\nobyčejného užívání oněch čtyr známých smykacích nástrojů\ntím, že mnohé dvoje hmaty a průvodní figurace působí\ns takovou plností a zvučností tonů, která čistému vlastně jen\npolyfonnímu slohu kvartetnímu dosud známa neoyia. Mnohá\nmísta činí dojem v pravdě orkestráluí, tak že se zdá, jakoby\nchtěl skladatel vyjádřiti pomocí čtyr nástrojův totéž, co vlastně\npro orkestr myšleno bylo. Onen dojem, jejž první poslechnutí\nskladby té na nás učinilo, precizujeme ještě v tom smyslu, že\nskladba ta se nejen těmito zmíněnými více zevnějšími před-\nnostmi vyznamenává, nýbrž že i jednotný, souvislý a karakte-\nristieký obsah, pln vřelé nálady upřímné chvály zasluhuje.\nP. Nápravník vynalezl několik zcela nových zvukových\neíektů v kvartetu smyčcovém, jež jsou právě tak krásné jako\npřekvapující. Tak působí tu mnohdy viola takový dojem, že\nby člověk téměř věřil v prvním okamžiku, že tu přidušeny\nzvuk lesního rohu zaznívá. Podobným způsobem vyvádí i 'časté\n„pizzicato\" na mnohých místech dojem podivuhodný. Intre-\nsantní a krásná skladba ta těšila se jak pečlivému nastudo-\nvání se strany umélcův tak i bouřlivému potlesku po každé\nvěté, jenž dosáhl nejvyššího stupně nadšení po rozkošném, hu-\nmoristicky laškujícím „Aliegretto vivace, Serenata\". Podobnou\nchválou oplývá těž referát prof. Famincin a, jemuž se též\n„velmi krásná, něžná, pikantně instrumentovaná „Serenata\"\n(2. věta) s úchvatným eífektem „sordinovým\" v závěrku nej-\nvíce líbí. Pak chválí krásnou kantilenu prvních houslí v „Larg-\nghettu\" a celou první větu pro důkladné propracování. Poslední\nvěta se mu zdá být, vdor tomu, že v národním jest provedena\ntónu, poněkud chudší předešlých vět.\" Celkem možno nazvati\nnovou tuto skladbu Nápravní kovu vydatným obohacením\nkvartetní literatury slovanské.\n** Mendlova hudebního konversacního slovníku\nprávě vydán byl tiskem 33.a 34. sešit, obsahující články:\n„Galle Daniel Gesangbuch\". Zvláště upozorňujeme na\nzajímavý článek: „Gesang\" z péra výtečného v tom oboru\nznalce G. Engla.\n** Bývalý chovanec pražské konservatoře a rodák\nJičínský, mladistvý houslista p. Markus, v krátkém čase\nsobě získal v Inomostí, kdež u tamnějšího divadla za-\nstává místo ředitele orkestru, obecné přízně co nadějný\na velmi snažlivý umělec. Vystoupil nedávno v Bruchově\nkoncertu s úspěchem skvělým. Tamější hlasy kritické\nzejména chválí krásný a výrazný jeho ton i uhlazenou\ntechniku.\n** Z Vídně. K Grillparzerově drahiatu „Libuše\",\nkteréž tyto dny provozovati se má v dvorním divadle,\nsložil zcela novou hudbu Fr. Doppler, skladatel oper „Ilka,\nVanda, Judita\" atd, v kteréž upotřebil as velkou obrat-\nností spracoval motivy z českých národních písní.\n** Členům orkestru c. k. dvorní opery vídeňské\ndostalo se příjemného překvapení k novému roku, zvýšeny\njim platy o 35% od 1. ledna b. r. počínajíc.\n** Jednota pro bádáni hudební v Berlíně roze-\nsílá právě svým členům 2. sešit. I. svazku velmi zajímavé\nsbírky Jana Otta „115 weltliche u. cinige geistliche,\nLieder von den bedeutendsten Meistern des XV. und XVI.\nJahrhunderts.\" Obsahuje čtyrhlasé zpěvy L. Seufla,\nOswalta Reyttera, J. Můllera, M. Eclda, Jindř. Jsaaca a\nTom. Stoltzera.\n*) Podrobnou zprávu o ruské této novince dramatické přine-\nseme v jednom z příštích čísel z péra p. Aleksandra\nFamincin a, profesora na konservatoří petrohradské. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-16-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-16_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-01-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "22", "page_fin": "23", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "R", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.6", "debut_caractere": 5909, "fin_caractere_exclue": 7255, "texte": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n\n*** Dnešním dnem započnou v místnostech pražského\n„Hlaholu\" zkoušky ku pěvecké zábavě, která jest\nna den 7. března t. r. ustanovena.\nZ Jičína. (Pův. dop.j Téměř celé půlletí le-\nželo pole hudebnické u nás ladem, i panovala jakási\nzmalátnělost a netečnost. Nemálo k tomu přispěla okol-\nnost, že rychle po sobě dvě divadelní společnosti u nás\ndlely, jichž představení velmi četně se navštěvovala,\ni nezbývalo věru ni času ni místa k jakékoli\nzpěvácké neb vůbec hudební produkce. Když konečně\nŠvandova společnost Jičín opustila, uspořádala dívčí\npěvecká jednota „Ludiše\" ve prospěch chudých\nžaček dívčí školy Jičínské dne 11. ledna produkci, jež\nvzhledem k účelu dobročinnému hojné návštěvy došla.\nCo však obecenstvo, jež tentokráte s nejvě'ší části ze\nvzdělanějších kruhů sestávalo, nemile překvapilo, byla\nokolnost, že všecka čísla programu jen zpěvy ob-\nsahovala; i divil se každý jednotvárnosti tohoto sesta-\nvení. Proč to V Což nemá Jičín ani jedné umělecké síly,\nkterá by aspoň jedním číslem vypomohla? Nečítá-li Ji-\nčín dost osobností, zvláště pleti krásné, na pianě výborně\nvycvičených ? A piano stálo beztoho na podium ku pro-\nvázení některých čísel! Mluvilo se též s velikou jistotou,\nže chová Jičín ve svém lůně výtečného cellistu, ba tvr-\ndilo se, že ten večer mimo program, vystoupí. Avšak"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2633, "texte": "nestalo se. A když již jen samý zpěv býti musil, proč\nisme nesměli slyšeti aspoň nějaké solo pro jeden hlas?\nProč nás aspoň sl. Tammova, o jejímž stálém pokroku\njde jeden hlas a jež i na divadle s velkým úspěchem\nvys'oupila, přednesením dojemné nějaké písně nepotěšila?\nNež dosti těch stesků, ač jsou jen ohlasem obecen-\nstva —: přikročme k produkci samé. Nejzdařilejší sklad-\nbou byl zajisté „Láska\", smíšený sbor od Pauknera,\ni byl také velmi dobře as náležitým odstiňováním pro-\nveden ; škoda jen, že solové kvarteto uprostřed vložené\ns účinkem se valně minulo, neboť hlasy nebyly vždy\nsouzvučnó. I chceme při té příležitosti na dvojí obtíž\nředitele pěvecké jednoty upozomiti. Povinnost k naslou-\nchajícímu obecenstvu vyžaduje na řediteli, aby sola, jež\nve sborových skladbách se nalézají, vždy od dvou osob\nnaštudovati dal, aby nepřišel do rozpaků, kdyby sólista\nnáhle ochuravěl. Těžko to provésti u mužských spolků,\nale u dám jsou obtíže téměř nepřekonatelné. Zde panuje\nrozsáhlá řevnivost a kandidátek k solovým zpěvům je\ntéměř tolik, co členů jednoty vůhec. I tu aby anděl po-\nžadavkům všem vyhověl! Ohled k obecenstvu však žádá,\naby sólisté i libým, zvučným hlasem i pevností ve zpěvu\ni dobrým přednesením se vyznamenávali. Koinu jedna\nz oněch podmínek chybí, nechať sám ze solových zpěvů\nse vyloučí. Avšak lehko to říci co pravidlo: ve skuteč-\nnosti nechce zvláště v dívčích spolcích žádná se nau-\nčiti nějakému solu, o kterémž ví, že je jen v času potřeby\nzpívati má, a každá chce sama o sobě vystoupiti, při\nčemž ovšem nehledí na to, je-li k tomu spůsobilá; ne-\nstane-li se jí po vůli, jest uražena a bud ze spolku vy-\nstoupí. aneb při produkci vzdorně ani hlasu ze sebe ne-\nvydá a pěveckou úlohu svou ani ústy nehýbajíc pouze\nodstojí. I při této produkci obecenstvo dobře to pozo-\nrovalo a všelicos o „němém zpěvu\" prohodilo. Slyšeli\njsme dva solové kvartety smíšené: „Byly dvě boží my-\nšlenky\" a „Umlklo stromů šumění\", oba od K. Bendla.\nBáseň první skladby jest cituplná a Bendi ji něžnou\nhudbou obdařil. Provedení bylo slušné,. zvláště pak druhé\nkvarteto obecenstvo k vyvolání účinkujících rozjařilo.\nŽenské sbory („Růže sem\" od Bendla, „Jaro\" a „Otázka\"\nod Hřímalého) nepronikly v obecenstvu, ač byly dobře\npřednešeny; zvláště „Otázka\" málo soucitu nalezla. „Ky-\ntice z národních písní slovanských\" pro mužský sbor\nod Tovačovského obecenstvo valně uspokojila a bouřlivým\nukončením (polským mazurkem) vůčihledě rozčilila. Ben-\ndlova trankripce Mendelssohnova dvojzpěvu „Pozdrav\"\nu smíšený sbor dokončila jednotvárnou produkci, která\novšem jen 1% hodiny trvala, načež započala volná ta-\nV ■ \\£. «/ ' A\nneční zábava.\n\nR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-16-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-16_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-01-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "23", "page_fin": "24", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.7", "debut_caractere": 2635, "fin_caractere_exclue": 6147, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\nPrvní naší přílohou hudební (osmistránkovou),\nkterouž příštímu číslu přiložíme, doufáme se ctěným svým\nodběratelům zavděčit!, podávajíce jim scénu z nejvelko-,\nlepější dosud opery domácí, ze Smetanovy „Libuše\"\ntotiž „Přemyslův\" zpěv, v němž jeho lásce k „Libuši\"\na zápalu pro vlasť a národ dán jest výraz tak poetický a\nnadšený. Nepříznivé poměry našeho divadla dosud nepři-\npustily její provozování, zakládáme si na tom, že obe-\ncenstvu svému podati můžeme z vlasteneckého tohoto\ndíla, v němž se genius skladatelův dosud nejvýše povznesl,\naspoň malý, avšak skvostný úryvek, z něhož dostatečně lze\npoznati, na jakých základech spočívá celé dílo.\n* Pražská jednota Wagnerovská odbývala dne 6,\nt. m. svou valnou hromadu za předsednictvím svého starosty\nprof. Liebleina, rektora něm. polytechniky. Z jednatelské\nzprávy vyjímáme následující: jednota čítá 70 členů, měla\nv minulém ročníku příjmů 1453 zl. 50 kr. a výdajů 1227 zl.\n27 kr. a jest majitelem jednoho patronatního listu v ceně\n300 tolarů (k budoucím představením „Nibelungů\" v Bay-\nreuthě) a několika partitur. Že jednota nemohla více\núčinkovati, toho vinu sluší prý bledati v nepřízni, s jakouž\nse potkala u rozhodujících faktorů; tak jí bylo na př. k za-\nmýšlenému vzornému představení „Lohengrina\" německé\ndivadlo a ku koncertu spolupůsobení konservatoře odepřeno.\nNově do výboru skoro jednohlasně zvoleni jsou: co sta-\np. rektor Liebleiň, co náměstek jeho: p. Joz. z Portheimů,\nco pokladník: p. Med. Dr. Niclcerl, co tajemník: p.\nK.Kulhánek, co kontrolor: p. Dominicus, dále dr. Bacli-\nmann, Hampl, dr. John, Kauťmann, Prokš, Reinizer, dr.\nŠenkl a Vaňka.\n* Resignací p. Jana Aug. Starého, nově jmenovaného\nředitele kůru u sv. Ducha, na místo varhanické u sv.\nVojtěcha, patronátu to obce pražské, uprázdněno jest místo\ntoto i bude naň vypsán konkurs na 14 dní. S místem\ntímto spojeno jest služné ročních 120 zl.\n* Koncertní produkce ve prospěch ústř. pokladny\nk podpoře onemocnělých strojníkň pražských odbývá se\ndne 17. t. m. 04. hod. v sále Žofínském, v nížto spo-\nluučinkují salonní pěvci čeští, sl. Racenbekova, pp. Loskot\na Sebesta.\n* P. JUDr. Fleišman, místopředseda „Hlaholu\" praž-\nského, oznamuje oběžníkem, že advokátní svou kancelář\notevřel na Smíchově vč. p. 284.\n* Výtečný pianista a rodák pražský, František\nBendel, hodlá v letošní době postní zavítat! do Prahy\na uspořádat! zde koncert. Tentýž vzdělal se v zdejším\nústavě Prokšově a dokončil svá studia pianistická\nu mistra Liszta. Po delší již dobu žije co učitel piana\nv Berlíně. Také sl. Mary Krebsova opověděla\nse již pro postní sezonu. Z domácích pianistů uspořá-\ndají samostatné koncerty p. Karel Slavkovský dne\n21. února a sl. Lilii Střiková dne 22. února b. r.\n* Dnes o 5. hod. odpol. odbývá-se 11. zábava pro\nmilovníky komorní hudby v sále konviktském. Na\nprogramu jsou: kvarteto clo es-dur, c. 4. od Mozarta,\nsonata pro klavír a housle, op. 73. od J. Raffa (pp. Be-\nneviq a Smetana) a kvarteto do a-dur op. 41. č. 3. od\nR. Šumana.\n* Z mnohých stran učiněny k nám dotazy, jakým\nspůsobem by bylo lze chorální zpěv staročeský\nv lidu našem s větším úspěchem než dosud šířiti. Pou-\nkázali jsme již několikráte k výtečné pomůcce v tomto\nsměru, totiž k bohatému „Kancionálu sv. Janského dě-\ndictví\", k němuž vydán zvláštní „Hlas varhan\" a zně-\nhož učiněn pro praktickou potřebu lidu výbor nejlepších\nchorálů v malém kancionálku, vydaném nákladem kněh-\nkupectví B. Stýbla. Poukazujeme zde však ještě na vý-\ntečné dílo zvěčnělého našeho J. L. Zvonaře, jež do-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5419, "texte": "sud bohužel nedošlo onoho povšimnutí a ocenění, jaké\nzasluhuje pro vlastní cenu svou i pro důležitost věci\nsamé. Jest to jeho chorální mše, vydaná v Praze\nu Jana Hoffmannapod názvem: „Zpěvy ku veškerým\nčástem mše svaté\" a „blažené památce sv. Cyrila\na Methoda, blahověstů slovanských\" věnovaná. Zpěvy\ntyto vyňaty jsou vesměs z staročeského kancionálu a\nupraveny spůsobem, že je může lid a mládež školní zpí-\nvati v jednozvuku s průvodem varhan, neb menší sbor\nna kůru čtveroblasem aneb lid v jednohlasu a menší\nsbor na kůru čtverohlasem střídavě. (Cena 1 zl. 60 kr.\npart. i hlasy.) Jakým zdarem si J. L. Z v o na ř při práci\nté počínal, netřeba dokládati, bylť právě v tomto oboru\nznalcem i umělcem výtečným. Kéž by tato slova naše obrá-\ntila pozornost na dílo toto, jež vydatně by vzkřísiti mohlo\nhříšně zenedbávaný staročeský chorál v chrámech našich!\n* S dobrou nadějí pro budoucí zdar reformy\nchrámové hudby naplňuje-nás, žeť i na našem ven-\nkově již se vyskytují mužové, kteří, oprávněnost její\nnahlížejíce, jednak odstraňují z kůru poznenáhla vše,\nco se nesrovnává s důstojností, hudby chrámové as litur-\ngickými předpisy, jednak zavádějí, co zřejmě zákon cír-\nkevní ustanovuje. Jmenujeme zde prozatím ve svém po-\nvolání velmi čilého ředitele kůru v Berouně, p. Nešveru,\njenž zavádí nejen již responsoria, přísně dle misálu p. J.\nFoerstrem vydaná, leč také již přípravy koná k zavedení\nmše gregorianské.\nDcera Jana Nep. Štěpánka, dramaturga a řiditele\ndivadelního, jenž r. 1844 zemřel, Antonie Štěpán-\nková, dříve slavená zpěvačka, zemřela v Praze v stáří\n53 let.\n* Z Mělníka. (Pův. dop.) Pan J. Bukvic, ředitel\nzdejšího kůru, uspořádal dne 6. t. m. koncert, jehožto\nprogram zajímal svou pestrostí i zdárností svého prove-\ndení. Měli jsme již jednou příležitost, zmíniti se v li-\nstech těchto co nejpříznivěji o virtuositě p. koncertisty\nna pianě; osvědčil i tenkráte, že umí vládnouti výborně\nnástrojem svým, zejména v Breišokově koncertantní skladbě,\n„Linquiétude\" zvláště pak v „presto capriccioso\" (e-moll)\nod Mendelssohna. Mile překvapilo nás první vystoupení\nhudebního sboru pp. ochotníků, jenž ouvertu-\nrou k „Bílé paní\" od Boieidieu-a koncert zahájil. Po-\nčínali si statečně i přejeme k'dalším jeho výkonům hoj-\nného zdaru. Zpěv. spolek mužský zdařile přednesl „Naši\nnovou\" od Bukvice a „Starý rek\" od Slavíka. Potě-\nšitelným nám byl zjevný pokrok ženského sboru, jenž\ncituplně zapěl dva dvoj sbory. Dále zdařile přednesly sl.\nBodláková a p. Štumť dvojzpěv ze Spohrova „Fausta\",\nvroucně pak zapěla sl. A. Vaněrova, s p. Šťastným\ndvojzpěv z „Prodané nevěsty\" (2. výst., 1. jedn.). Arií\nSilvy z „Ernani\" od Verdi-ho, s úspěchem přednešenou\npanem Valentou a deklamací pí. Vinklerové byl program\nvyčerpán. Jak p. koncertistovi tak i všem spoluúěinkují-\ncím dostalo se se strany vybraného obecenstva hojné\npochvaly. Pan Vykysal, jako vždy, ochotně propůjčil\nsvou místnost jak ku zkouškám tak i k produkci.\n* Z Rokycan. (Pův. dop.) Že výkony našeho\noblíbeného „Záboje\" iv širších kruzích docházejí za-\nslouženého ocenění, dokazuje nám dopis uveřejněný v\nčísle-2. ctěného listu „Dalibora\", v kterémž neznámý nám\ndopisovatel v celku dosti obratně výkony téhož v koncertu\ndne 28. prosince minulého roku odbývaném posuzuje. My\njsme byli též produkci této přítomni a v mnohém s panem\ndopisovatelem úplně souhlasíme, avšak vytýkati mu musíme,\nže ve svém referátu v některých věcech příliš přísně posu-\nzoval, kdežto na druhé straně některé nedokonalosti plá-\nštíkem mlčelivosti zahalil; tak zejména máme za to, že\nPauknerův sbor „Poslední sklenka\", který se již ico do\nformy, i co do obsahu do vážného programu koncertního\nnehodí, nebyl s tím zápalem, jakéhož vyžaduje, přednesen,\naniž od obecenstva s přílišnou pochvalou přijat, naopak zase\nmáme za to, že solo sopránové v Bendlově trojhlasém\nženském sboru „Zpěv vil nad vodami\" na venkově snad\nnikde s takou něžností a spolu správností zpívati bychom\nneuslyšeli, jako u nás, zvláště místo, kde královna vil\nv pianissimu pěje:\nY olšině slavík na břehu dlí,\nZe stínu k řece toužebně zří,\nJak svitem luny postříbřená\nHoupá se slasti rozvlněná,\nnás svým jemným a cituplným přednesem hluboce dojalo.\nOstatně s přáním páně dopisovatelovým ku konci referátu\npronešeným úplně souhlasíme a pouze si přejeme, aby\n„Záboj\" k vůli rozmanitosti a pestrosti i také písni péči\nsvou věnoval.\"\n\nxyz.\n\nxx.\nČeská zpěvohra. 12. ledna „Javotle\" — 13.\nledna „Vilém Telí\".\n„Javotka\" tuším, tak již u nás zdomácněla, že nebude\ntřeba siřeji se zmíňovati jak o zdařilých výkonech jednot-\nlivců, tak o celku samém. Lehký její genre a v celku\ndosti ušlechtilý směr udržuje jí v širším obecenstvu dosud\ndosti přízně; k úloze titulní počínala si sl. Sákova opět s\nobvýklou rutinou i manýrou. Sl. Hanušova poutala ladným\nzpěvem i zjevem. Šprýmy p. Krossinga a p. Mošny nalézaly\nopět vděčného obecenstva dosti.—V „Tellu\" největší po-\nzornost opět na se obracel výtečný výkon p. L\\a v úloze\ntitulní, zejmena úchvatně účinkovala opět velká jeho scéna\ns Geslerem. Většina účinkujících sólistů mužských jinak\nzápasila s lehkou indisposicí. V úloze „Melchthala\" poprvé\nvystoupil p. Mareš. Jadrný, ušlechtilý jeho hlas i přednes\nvýrazný dodaly důležité úloze té mnohem vyššího významu.\nVelmi působivá byla scéna na Kůtli, méně šťastné bylo\nterceto předcházející. Zpěvohru řídil tenkráte místo ochu-\nravělého p. kap. Smetany p. kap. Čech, což zajisté neopo-\nminou „Hud. listy\" zase svědomitě registrovati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-16-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-16_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-01-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "23", "page_fin": "24", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.2.6.1", "titre_corps": "První naší přílohou hudební (osmistránkovou),", "titre_sommaire": "První naší přílohou hudební (osmistránkovou),", "signature_source": "xyz", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.7", "debut_caractere": 2664, "fin_caractere_exclue": 6147, "texte": "První naší přílohou hudební (osmistránkovou),\nkterouž příštímu číslu přiložíme, doufáme se ctěným svým\nodběratelům zavděčit!, podávajíce jim scénu z nejvelko-,\nlepější dosud opery domácí, ze Smetanovy „Libuše\"\ntotiž „Přemyslův\" zpěv, v němž jeho lásce k „Libuši\"\na zápalu pro vlasť a národ dán jest výraz tak poetický a\nnadšený. Nepříznivé poměry našeho divadla dosud nepři-\npustily její provozování, zakládáme si na tom, že obe-\ncenstvu svému podati můžeme z vlasteneckého tohoto\ndíla, v němž se genius skladatelův dosud nejvýše povznesl,\naspoň malý, avšak skvostný úryvek, z něhož dostatečně lze\npoznati, na jakých základech spočívá celé dílo.\n* Pražská jednota Wagnerovská odbývala dne 6,\nt. m. svou valnou hromadu za předsednictvím svého starosty\nprof. Liebleina, rektora něm. polytechniky. Z jednatelské\nzprávy vyjímáme následující: jednota čítá 70 členů, měla\nv minulém ročníku příjmů 1453 zl. 50 kr. a výdajů 1227 zl.\n27 kr. a jest majitelem jednoho patronatního listu v ceně\n300 tolarů (k budoucím představením „Nibelungů\" v Bay-\nreuthě) a několika partitur. Že jednota nemohla více\núčinkovati, toho vinu sluší prý bledati v nepřízni, s jakouž\nse potkala u rozhodujících faktorů; tak jí bylo na př. k za-\nmýšlenému vzornému představení „Lohengrina\" německé\ndivadlo a ku koncertu spolupůsobení konservatoře odepřeno.\nNově do výboru skoro jednohlasně zvoleni jsou: co sta-\np. rektor Liebleiň, co náměstek jeho: p. Joz. z Portheimů,\nco pokladník: p. Med. Dr. Niclcerl, co tajemník: p.\nK.Kulhánek, co kontrolor: p. Dominicus, dále dr. Bacli-\nmann, Hampl, dr. John, Kauťmann, Prokš, Reinizer, dr.\nŠenkl a Vaňka.\n* Resignací p. Jana Aug. Starého, nově jmenovaného\nředitele kůru u sv. Ducha, na místo varhanické u sv.\nVojtěcha, patronátu to obce pražské, uprázdněno jest místo\ntoto i bude naň vypsán konkurs na 14 dní. S místem\ntímto spojeno jest služné ročních 120 zl.\n* Koncertní produkce ve prospěch ústř. pokladny\nk podpoře onemocnělých strojníkň pražských odbývá se\ndne 17. t. m. 04. hod. v sále Žofínském, v nížto spo-\nluučinkují salonní pěvci čeští, sl. Racenbekova, pp. Loskot\na Sebesta.\n* P. JUDr. Fleišman, místopředseda „Hlaholu\" praž-\nského, oznamuje oběžníkem, že advokátní svou kancelář\notevřel na Smíchově vč. p. 284.\n* Výtečný pianista a rodák pražský, František\nBendel, hodlá v letošní době postní zavítat! do Prahy\na uspořádat! zde koncert. Tentýž vzdělal se v zdejším\nústavě Prokšově a dokončil svá studia pianistická\nu mistra Liszta. Po delší již dobu žije co učitel piana\nv Berlíně. Také sl. Mary Krebsova opověděla\nse již pro postní sezonu. Z domácích pianistů uspořá-\ndají samostatné koncerty p. Karel Slavkovský dne\n21. února a sl. Lilii Střiková dne 22. února b. r.\n* Dnes o 5. hod. odpol. odbývá-se 11. zábava pro\nmilovníky komorní hudby v sále konviktském. Na\nprogramu jsou: kvarteto clo es-dur, c. 4. od Mozarta,\nsonata pro klavír a housle, op. 73. od J. Raffa (pp. Be-\nneviq a Smetana) a kvarteto do a-dur op. 41. č. 3. od\nR. Šumana.\n* Z mnohých stran učiněny k nám dotazy, jakým\nspůsobem by bylo lze chorální zpěv staročeský\nv lidu našem s větším úspěchem než dosud šířiti. Pou-\nkázali jsme již několikráte k výtečné pomůcce v tomto\nsměru, totiž k bohatému „Kancionálu sv. Janského dě-\ndictví\", k němuž vydán zvláštní „Hlas varhan\" a zně-\nhož učiněn pro praktickou potřebu lidu výbor nejlepších\nchorálů v malém kancionálku, vydaném nákladem kněh-\nkupectví B. Stýbla. Poukazujeme zde však ještě na vý-\ntečné dílo zvěčnělého našeho J. L. Zvonaře, jež do-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4335, "texte": "sud bohužel nedošlo onoho povšimnutí a ocenění, jaké\nzasluhuje pro vlastní cenu svou i pro důležitost věci\nsamé. Jest to jeho chorální mše, vydaná v Praze\nu Jana Hoffmannapod názvem: „Zpěvy ku veškerým\nčástem mše svaté\" a „blažené památce sv. Cyrila\na Methoda, blahověstů slovanských\" věnovaná. Zpěvy\ntyto vyňaty jsou vesměs z staročeského kancionálu a\nupraveny spůsobem, že je může lid a mládež školní zpí-\nvati v jednozvuku s průvodem varhan, neb menší sbor\nna kůru čtveroblasem aneb lid v jednohlasu a menší\nsbor na kůru čtverohlasem střídavě. (Cena 1 zl. 60 kr.\npart. i hlasy.) Jakým zdarem si J. L. Z v o na ř při práci\nté počínal, netřeba dokládati, bylť právě v tomto oboru\nznalcem i umělcem výtečným. Kéž by tato slova naše obrá-\ntila pozornost na dílo toto, jež vydatně by vzkřísiti mohlo\nhříšně zenedbávaný staročeský chorál v chrámech našich!\n* S dobrou nadějí pro budoucí zdar reformy\nchrámové hudby naplňuje-nás, žeť i na našem ven-\nkově již se vyskytují mužové, kteří, oprávněnost její\nnahlížejíce, jednak odstraňují z kůru poznenáhla vše,\nco se nesrovnává s důstojností, hudby chrámové as litur-\ngickými předpisy, jednak zavádějí, co zřejmě zákon cír-\nkevní ustanovuje. Jmenujeme zde prozatím ve svém po-\nvolání velmi čilého ředitele kůru v Berouně, p. Nešveru,\njenž zavádí nejen již responsoria, přísně dle misálu p. J.\nFoerstrem vydaná, leč také již přípravy koná k zavedení\nmše gregorianské.\nDcera Jana Nep. Štěpánka, dramaturga a řiditele\ndivadelního, jenž r. 1844 zemřel, Antonie Štěpán-\nková, dříve slavená zpěvačka, zemřela v Praze v stáří\n53 let.\n* Z Mělníka. (Pův. dop.) Pan J. Bukvic, ředitel\nzdejšího kůru, uspořádal dne 6. t. m. koncert, jehožto\nprogram zajímal svou pestrostí i zdárností svého prove-\ndení. Měli jsme již jednou příležitost, zmíniti se v li-\nstech těchto co nejpříznivěji o virtuositě p. koncertisty\nna pianě; osvědčil i tenkráte, že umí vládnouti výborně\nnástrojem svým, zejména v Breišokově koncertantní skladbě,\n„Linquiétude\" zvláště pak v „presto capriccioso\" (e-moll)\nod Mendelssohna. Mile překvapilo nás první vystoupení\nhudebního sboru pp. ochotníků, jenž ouvertu-\nrou k „Bílé paní\" od Boieidieu-a koncert zahájil. Po-\nčínali si statečně i přejeme k'dalším jeho výkonům hoj-\nného zdaru. Zpěv. spolek mužský zdařile přednesl „Naši\nnovou\" od Bukvice a „Starý rek\" od Slavíka. Potě-\nšitelným nám byl zjevný pokrok ženského sboru, jenž\ncituplně zapěl dva dvoj sbory. Dále zdařile přednesly sl.\nBodláková a p. Štumť dvojzpěv ze Spohrova „Fausta\",\nvroucně pak zapěla sl. A. Vaněrova, s p. Šťastným\ndvojzpěv z „Prodané nevěsty\" (2. výst., 1. jedn.). Arií\nSilvy z „Ernani\" od Verdi-ho, s úspěchem přednešenou\npanem Valentou a deklamací pí. Vinklerové byl program\nvyčerpán. Jak p. koncertistovi tak i všem spoluúěinkují-\ncím dostalo se se strany vybraného obecenstva hojné\npochvaly. Pan Vykysal, jako vždy, ochotně propůjčil\nsvou místnost jak ku zkouškám tak i k produkci.\n* Z Rokycan. (Pův. dop.) Že výkony našeho\noblíbeného „Záboje\" iv širších kruzích docházejí za-\nslouženého ocenění, dokazuje nám dopis uveřejněný v\nčísle-2. ctěného listu „Dalibora\", v kterémž neznámý nám\ndopisovatel v celku dosti obratně výkony téhož v koncertu\ndne 28. prosince minulého roku odbývaném posuzuje. My\njsme byli též produkci této přítomni a v mnohém s panem\ndopisovatelem úplně souhlasíme, avšak vytýkati mu musíme,\nže ve svém referátu v některých věcech příliš přísně posu-\nzoval, kdežto na druhé straně některé nedokonalosti plá-\nštíkem mlčelivosti zahalil; tak zejména máme za to, že\nPauknerův sbor „Poslední sklenka\", který se již ico do\nformy, i co do obsahu do vážného programu koncertního\nnehodí, nebyl s tím zápalem, jakéhož vyžaduje, přednesen,\naniž od obecenstva s přílišnou pochvalou přijat, naopak zase\nmáme za to, že solo sopránové v Bendlově trojhlasém\nženském sboru „Zpěv vil nad vodami\" na venkově snad\nnikde s takou něžností a spolu správností zpívati bychom\nneuslyšeli, jako u nás, zvláště místo, kde královna vil\nv pianissimu pěje:\nY olšině slavík na břehu dlí,\nZe stínu k řece toužebně zří,\nJak svitem luny postříbřená\nHoupá se slasti rozvlněná,\nnás svým jemným a cituplným přednesem hluboce dojalo.\nOstatně s přáním páně dopisovatelovým ku konci referátu\npronešeným úplně souhlasíme a pouze si přejeme, aby\n„Záboj\" k vůli rozmanitosti a pestrosti i také písni péči\nsvou věnoval.\"\n\nxyz."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-16-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-16_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-01-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "24", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.2.6.2", "titre_corps": "Česká zpěvohra. 12. ledna „Javotle\" — 13.", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. 12. ledna „Javotle\" — 13.", "signature_source": "xx", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.8", "debut_caractere": 4337, "fin_caractere_exclue": 5419, "texte": "xx.\nČeská zpěvohra. 12. ledna „Javotle\" — 13.\nledna „Vilém Telí\".\n„Javotka\" tuším, tak již u nás zdomácněla, že nebude\ntřeba siřeji se zmíňovati jak o zdařilých výkonech jednot-\nlivců, tak o celku samém. Lehký její genre a v celku\ndosti ušlechtilý směr udržuje jí v širším obecenstvu dosud\ndosti přízně; k úloze titulní počínala si sl. Sákova opět s\nobvýklou rutinou i manýrou. Sl. Hanušova poutala ladným\nzpěvem i zjevem. Šprýmy p. Krossinga a p. Mošny nalézaly\nopět vděčného obecenstva dosti.—V „Tellu\" největší po-\nzornost opět na se obracel výtečný výkon p. L\\a v úloze\ntitulní, zejmena úchvatně účinkovala opět velká jeho scéna\ns Geslerem. Většina účinkujících sólistů mužských jinak\nzápasila s lehkou indisposicí. V úloze „Melchthala\" poprvé\nvystoupil p. Mareš. Jadrný, ušlechtilý jeho hlas i přednes\nvýrazný dodaly důležité úloze té mnohem vyššího významu.\nVelmi působivá byla scéna na Kůtli, méně šťastné bylo\nterceto předcházející. Zpěvohru řídil tenkráte místo ochu-\nravělého p. kap. Smetany p. kap. Čech, což zajisté neopo-\nminou „Hud. listy\" zase svědomitě registrovati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-16-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-16_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-01-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "24", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.2.7", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.8", "debut_caractere": 5421, "fin_caractere_exclue": 5844, "texte": "Listárna redakce.\nP. K. R. v Lipt. Sv. Mik. Obdrželi jsme i zodpovíme\ndopodrobna všechny otázky v zvláštním listu. Příspěvky a\nkorespondence Vaše budou nám vele ví tány.\nP. L. B.v Kr. Quousque tandem?\nP. F. G, v Petrohradě. Srdečné diky. Byli jsme radostně\npřekvapeni.\nP. dopis, v Rokycanech. Popřáli jsme milerádi místa\nVašemu dopisu, jsouce vždy hotovi, i různým náhledům, pak-li\njen k věci hledí, listu svého propůjčili."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n17. ledna 1833 nar. Vácsl. Bohdan Bradský, sklad. — v Rakovníku.\n„ „ 1869 ý AI. Veržjevič Dargomijžský, ruský sklad. op. v Petrohradě.\n18. „ 1811 I. provoz. (J. Spontiniho zpěv. „Vestálka\" V Berlíně.\n19. „ 1819 uar, Kar. Vrátný, sklad. v Praze.\n19. „ 1832 nar. Ferd. Laub, slovut. houslista v Praze.\n„ „ 1833 f I>. J. F. Eéroid, franc. sklad. op. v Paříži.\n„ „ 1806 nar. Vácsl. Jindř. Veit, výt. sklad, český v Éepnici.\n20. „ 1771 nar. Ant. Fabián Vojtíšek, sklad. v Ratajice (u Kouřimi).\n20. „ 1833 f Alžběta Mara, slovutná zpěvačka v Révalu.\n„ „ 1870 I. provoz. Beethovenovy zpěvohry „Fidelio\" na českém jevišti\nv Praze.\n21. „ 1766 uar. Vínc. Houška, výb. čelí. v Stříbře.\n„ „ 1870 I. provoz. Beethovenovy zpěv. „Fidelio\" na česk. jev. *v Praze.\n22. „ 1756 nar. Yinc. Bighini, sklad. v Bologni.\n22. „ 1835 I. provoz. Z. Eeissigra zpěv. „Durandot\" v Drážďanech.\n„ „ 1821 nar. JOS. Leop. Zvonař, sklad, a výt. theoretik hudební —v Ru-\nblově.\n„ „ 1871 f Stan. Dunieckl, nadaný ski. polský v Benátkách (vlašských).\n23. „ 1818 ýM. Boszavolgy, uherský sklad, v Pešti.\n\nO vývinu písně národní a jejím\nvýznamu.\nSděluje V. Novotný.\n(Pokrac.)\nZavedením všeobecného křesťanství v Čechách\nujala se poznenáhlu v zemích celé koruny české la-\ntinská hudba církevní, ujaly se římské melodie a v\ndálších dobách vytratilo se vše ze živého oběhu co\nse až po ten čas ze staré doby kultu slovanského,\nCyrillem aMethodějem zavedeného, udrželo.\nPo ukončení století desátého, počíná v ději-\nnách jak všeobecných tak i hudebních nová epocha\ntím, že v době té konečně zrušeno bylo veškeré spo-\njení s hudbou dle antických vzorů tvořenou. Mocný\nproud ducha času stejným směrem propukl iv oboru\njiných umění, zejmena v stavitelství. Počíná tu vláda\nstylu románského; a jako tento zálibu má v naku-\npení fantastické hojnosti zvláště tím, že staví věž\nproti věži, kůr proti kůru, že vyvádí chrám nad chrá-\nmem (základ kryptovní), tak jako styl tento rytmi-\nckou rozmanitostí sloupoví i pilířův nového oživení\nzískal, tak jako podržením základní formy starokře-\nsťanské basiliky tyto formy co nové a mnohonásobně\nrozčleněné reprodukov(tti dovedl: tak přišla i doba\npro hudbu, jež na základě starokřesťanského zpěvu\ngregorianského a podržením formy jeho hlas proti\nhlasu, sbor proti sboru, motiv nad motiv stavéti po-\nčala. Polyfonní zpěv, současné zaznívání více hla-\nsův v onom „jednosvorném rozdvojení\" jež nazýváme\nharmonií uveden byl nyní v obor hudby. K dosa-\nvádním dvěma základním živlům hudebním: melodii\na rytmu připojil se nyní třetí živel: harmonie,\nnejskvělejší to výkvět na štěpu hudebním. Tím pře-\ntrhány jsou všecky tradice antické hudby ná všecky\nčasy v druhém tisíciletí spěje hudba omladlá a,\npout antického živlu i všelikých těch doktrinářských,\nBoetiem páchnoucích formulek a cifer sprostěna na\nkřídlech úžasného vývinu ku vlastnímu určení svému\na stává se teprvé nyní uměním nad jiné vznešeným.\nJak známo, očekávali na jisto všichni pozem-\nšťané, že po skončení prvého tisíciletí nastane po-\nslední soud a všeobecný zmar světa toho. Jaký zma-\ntek, jaký postrach tu panoval, snadno si možno vy-\nlíčiti.\nVše leželo tu ladem. Když ale poslední den\n10. století uplynul zcela klidně a pokojné, noc a den,\nzima i leto pravidelně se střídaly jako dříve, zo-\ntavil se poznenáhlu svět z ouzkostí a strachů svých,\nnový život se tu probudil a hlavní, především jest\nobrácen zřetel k uměnám: podnikány jsou stavby\nvelkolepých dómů, zakládány jsou tu kláštery i mo-\nhutné hrady a tak se přiblížila ona epocha, v níž\npoesie vtělila se v život, a život vtělil se v poesii. Horli-\nvost náboženská, nadšenost pro vše krásné, touha\npo činnosti a dobrodružstvích, po divech a zázracích\ncizích krajin roznítila národy západokřesťanské ku\nválkám křižáckým, k onomu obnovenému vydání\nIlliady i Odyssey křesťanského světa. Orient s okci-\ndentem v zápasu novém! Zde poznali se blíže ná-\nrodové ti, kteří před tím i co sousedé si byli cizími,\nobzor jich náhledů o světě mocně se rozšířil, obrazy\ncizích krajin a mravy jich obyvatelův bez vlivu za-\njisté nezůstaly na mysl bojovníkův těch dobro-\ndružných. I čeští rytířové a knížata súčastnili se\nvýprav proti nevěřícím. Dá se přednokládati, že ta-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.2", "texte": "kovýmto spůsobem mnohá melodie řeckého pů-\nvodu do Čech jest přenešena. Vliv řecký (ovšem doby\nnovější) jest po druhé již konstatován.\nTu rozvinul se v celé své romantické kráse stav\nrytířský, z něhož povstali nadšení „minnesingři\", kteří\načkoli především co básníci vynikali, přede nezane-\ndbávali umění hudební, jež ovšem sloužilo jim vždy\nhlavně k tomu, aby okrášlilo a k většímu lesku po-\nzvedlo sestru poesii.\nZnámo, že i král Vácslav český dobýval sobě\nslávy věncův na Parnase „minnesingrův\". Na lid mělo\npočínání vznešených těchto poetických pěvců roz-\nhodného vlivu; neboť záhy vidíme, že počestní občané\na ctihodní řemeslníci po pánech se statné opičiti\npočali a když minnesingři vyšli z mody, nastoupili\njich dědictví „meistersingři\", cech to velko-i ma-\nloměšťákův, kteří kuli verše a lepili k nim melodie\ndle jistých pravidel ve zvláštní tabulatuře naznače-\nných. V zemích koruny české vyskytují se též\ntito „meistersingři\" zejmena v Praze, kde dal jim Ka-\nrel IV. r. 1387 „Wappenrecht a Freibrief\". V 16. st.\nšířili se i do Moravy a Slezska. Jaký vliv měli nad-\nšeni „minnesingři\" na píseň národní, později uvidíme.\nProzatím obraťme zřetel svůj ku zlaté době Karla IV.\nBěhem 12., 13. a 14. st. vyvinula se hudba men-\nsurální, k jejímž pěstitelům počítati musíme Hie-\nronyma rodem Moravana (tractatus de Musica\nokolo r. 1220) a později světoznámého magistra Jana\nde Muris, jehož slavné jméno iv Čechách bylo\ns úctou vyslovováno. V 14. st. konsolidovalo se s uče-\nním mensurálním též umění kontrapunktu, dle\nněhož k jisté dané melodii druhá melodie se vyvi-\nnovala; však v lepším a vyšším smyslu než ono bar-\nbarské slepování melodií, jež s sebou neměly pranic\nspolečného. Dokonalé, důmyslné a v nejmenších jed-\nnotlivostech konsekventně provedené vyvinutí živlu\nmensurálního, přísně ohraničená taktovní znaménka,\njasně označené tvary kadencí, pravidelné užívání dis-\nsonancí atd. to vše s největší určitostí prováděno jest\nv skladbách výtečných mistrův slavné školy nizo-\nzemské, která od r. 1350-1550 tedy po celá dvě\nstoletí výhradně ovládala celou Evropu, ano která\nleskem svým zářila téměř až do 17. st., kde zvláště\nna dvoře pražském Rudolfa 11. vedle mistrův vlaš-\nských velké vážnosti i Nizozemci požívali, jichžto\nskladby podnes zachovaně, naplňují nás úctou před do-\nkonalým tím mistrovstvím ve skladbě polyfonní. Jme-\nnuji zté doby zvláště Karla Luyt h o na. *)\nPřed Nizozemci znamenitého vlivu zvláště za pa-\nnování Karla IV. dobyli sobě u nás Francouzově\nna poli umění hudebního. Podobně jako v Německu\nminnesingři vyvinuli se pod lahodným nebem jižní\nFrancie tak zvaní „trobadors (od slova trobar, trou-\nver\"). V severním Francouzsku sluli „trouveurs\".\nV jejich melodiích panovala zvláštní zpěvná metho-\ndika, jež se odrituelního zpěvugregorianského úplně\nlišila. Zvláštní pozornosti tu zasluhují písně ta-\nneční, kdež se vždy tančící v kolo sestavili a za\nruce se vespolek držíce (rondet de. carols rondeau\nsrbské „kolo\" jest něco podobného) dle pev-\nného rytmu zpívali a odměřeným krokem ku předu\nse pohybovali. Takovou taneční píseň zpívala oby-\nčejné dáma solo, sbor tancujících pak s refrainem\nvždy vpadl. I ballada byla původně podobnou\npísní taneční, která původně často přímo bal let\nse nazývala. Adam de la Hale (kolem r. 1270) a\nVilém Machaut (kolem polovice 14. st.) tvoří pře-\nchod od trouveursů k vlastním, z přísné školy vyšlým\nhudebníkům, kteří psaii mnohohlasné komposice\nveškeré. V Německu mezitím v 14. až do 15. st. vládla\núplná nečinnost, vše umění hudební leželo tu\nladem. Ne tak u nás; neboť podivuhodným spůso-\nbem objevuje se v Čechách již za doby Jana Lu-\ncemburského, minuv skokem celé Německo, fran-\ncouzský „rondellus\". Bezpochyby že přinesl k nám\ntuto formu uměleckou dříve zmíněný Vilém Ma -\nchaut, jenž co sekretář krále Jana do Čech pro-\nvázel a zde mnoho let strávil (podobně jako onen\nMatyáš z Ar rasu se synem Janovým Karlem IV.\ndo Čech přišel a pražský dóm dle francouzského sy-\nstému kathedralního vystavěl). V pražské universitní\nknihovně nalézá se jeden kodex, v němž napsán jest\n„rondellus\" z počátku 15. st. s černými špičatými no-\ntami v discantu a hrubými ligaturami v tenoru, kte-\nrážto notace ve zvláštní poznámce výslovně se na-\nzývá francouzskou. Mimo to nalézá se tu trak-\ntát, jejž si Vácslav z Prachatic, bezpochyby stu-\ndent či magister universitní dle principií Jana de\nMuris (jak sám výslovně podotýká) sestavil. Hudba\njest v té době na nově založené universitě (jak\nznámo, jest tato dle vzoru pařížské university 1348\nzaložena) od magistrův i studujících pilně pěsto-\nvána. *) Spojení, jaké udržovali panovníci z domu\nLucemburského mezi Francií a Čechami nebylo pro\nposlední zemi bez blahodárných následkův; mimo jiné\nrozkvétalo tu i hudební umění v bujnosti nevídané:\ndoba byla příznivá a přirozené hudební nadání ná-\nroda českého hojné nalézalo podpory na vzorech\nfrancouzských, dle kterých sobě Čechové na zá-\nkladě starších tradic o umění hudebním, jež\nv národě byly dlouhým pěstováním zpěvu gregori-\nanského zakořeněné, vlastní vytvořili sloh, ba\n7 * 2r '\njisto jest, že by se v tehdejší době v Cechách byla vy-\n\n*) Karel Luython, byl dvorním skladatelem a varhaníkem\nkrále Rudolfa 11.a žil v Praze od r. 1582—1611. Z četných\njeho děl zachovaly se pouze jeho mše „Colle cti o Mis sa-\nrum\" VII. v o cum\", jež vyšly tiskem v Praze r. 1609 a\njichžto jeden eksempíář chová c. k. univers, bibliotheka.\nZ jedné těchto mší provozováno Kyrie před dvěma roky\npři zkoušce ve škole varhanické, jež velebnou, na nej-\nvýše umělou svou kontrapunktikou vzbudilo všeobecný\núžas. Mše tato budována jest na zajímavý cantus\nťirmus: „Caesar vive, faxit Deus nosterl Omneš gentes\nclamant: Caesar vive I,\" kterýmž se patrně skladatel\nobrací ku královskému svému příznivci. Red.\n*) Stanovy pražské university předpisují magistru, že dříve\nnež se stane „skutečným\" musí poslouchati následující\npředměty: omneš libros majores physicae, legícam\nAristotelis, Ethicorum, Politicorum, Óeconomicorum,\nsex libros Euclidis, Sphaeram theoreticam, aliquid in\nMusica et Arithmetica a. t. d."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.3", "texte": "vinula skvělá „česká škola hudební\" co důstojný pen-\ndent k slavné tehdejší škole nizozemské, kdyby bý-\nval skvělý onen život, za panování Karla IV. v pl-\nném lesku a bujné slávě se rozvinuvší, jakož i onen\nmohutný proud vzdělanosti, jenž na př. tehdá onu na-\nnejvýš podivuhodnou „českou školu malířskou\"\nvyvolal, poněkud déle ještě potrvati mohl. Bohužel\npropukly brzy na to pod Vácslavem, synem Karlovým,\nr. 1419 války husitské, jež zpustošily a rozšla-\npaly všecky skvělé naděje v zárodku. Jak skvělý\nrozběh tu byl na dráze započatého vývoje vlastního\nslohu v umění hudebním již učiněn, o tom zmiňuje\nse F. W. Arnold, jenž praví, že již před tím, než\nona krvavá katastrofa vypukla, měli Čechové vlastní\nsvůj národní katolický zpěv církevní i vynáší „krásu\na konsekvenci\" jeho do nebe. Karel sám i arcibiskup\nArnošt předními byli pěstiteli zpěvu církevního, jejž\nzvelebiti hleděli všemožně; k tomu cíli založena jest\npředevším zpěvní škola pro jistý počet hochů,\nkteří nazýváni jsou „boniníanty\" (boni infantes). Vté\ndobě povstaly ušlechtilé melodie: „Otče náš milý\npane\" a „Vítej milý Jesu Kriste\", překrásná to pí-\nseň v třetím (frygickém) tonu.*)\nHlavním účelem všeho snažení bylo dálší po-\nvznešení zpěvu církevního, jenž za příkladem pa-\nnovníka i rádce jeho arcibiskupského v tehdejší době\ns neobyčejnou jest horlivostí pěstován. Od doby té\nrostl počet písní, jež nejvíce biskupové, preláti i du-\nchovní vůbec na český tekst skládali, téměř do ne-\nkonečna.\nJiž v nejstarších psaných zpěvnících nalézá se\npro každou slavnost, pro každý svátek svatých a\nsvětic jistý počet písní, které lid nejen v kostele,\nnýbrž i doma a na ulicích (před obrazy svatých)\nzpíval. Pokud to rým dovoloval, jsou teksty k písním\ntěm nejvíce z písma sv. voleny.**) Jako všude jinde,\ntak i u nás bylo umění hudební zdokonaleno nej-\nvíce pomocí hudby chrámové; zté bral především\nlid látku ku svým vlastním melodiím, z té vykvetly\n-též mohutné zpěvy národní nápotomních Husitův.\nDoklady zřejmé o tom, na jakém stupni dokonalosti\nstály zpěvy české doby tehdejší, podávají nám sta-\nrodávné ty psané mešní knihy i. zpěvníky (antifona-\nria musica, Psalteria, Imnaria missalia, Gradualia,\ncollectaria), jež po vynalezení umění knihtiskařského\nv 15. st. pak mnohonásobně byly rozmnožovány. Tyto\ntištěné kancionály obsahují zdařilé, pravidelné a im-\nponující věru melodie, jež by právem zasluhovaly\nvětšího rozšíření v době naší; jestit to vzácný a\nskvělý odkaz dědův našich, kterého musíme si vá-\nžiti tím více, poněvadž nám tím vzroste větší roz-\nmanitost v nových tvarech a tím i rozšíří se dosa-\nvádní obor výrazu určitého. Ctihodný typus\ntěchto zpěvů a jich klasický troj-i čtvero zvuk\nv oné době, kde v sousedním Německu se\nv bezedné tmě úplné nevědomosti blahodárné pa-\nprsky všeho umění ztrácely a na nejvýš jedno-\nhlasý zpěv byl jaksi pěstován, zasluhuje spravedli-\nvého obdivu. Škoda, že byla většina těchto melodií\nzubem času, ještě více však neobratnými varhaníky\ntak znetvořena, že jen zkušenému oku lze vypá-\ntrati čisté jednoduché jich obrysy.)*\nHusitské války ovšem přerušily dálší pravidelný\nvývoj české školy hudební na základech uměleckých;\nvšak zpěv v dobách těch rozvášněných nikterak ne-\nklesl, ano naopak: Kdežto v hrůzné době té každý\nvýkvět vědy a umění jest ničen bez milosti a šlapán\nv* prach, vykvétaíy tu podivuhodné zpěvy nábožné i\nválečné, jež zplodilo plamenné nadšení jakož i roz-\nradostnění ze skvělých vítězství „božích těch bojov-\nníků\". Husitské tylo písně jsou nejznamenitějším\nzjevem tehdejší doby a pilný jich pozorovatel bez-\nděčnou musí býti naplněn úctou k horlitelůin těm,\nkteří citům svým nejvroucnějšíra průchod zjednávali\nv tak velkolepých melodiích nejen divé rozvášněných,\npo pomstě volajících, zkrátka válečných, v nichž\nTáborité si libovali, nýbrž iv pokorných a bohu\noddaných, jak to zvláště činíval před tím sám\nmistr Hus, a po něm mnozí ctitelé a znalcové umění\nhudebního. Valnou většinu těchto písní husitských při-\njali nápotom co drahou památku „bratří čeští\" do svých\nkancionálů. U těchto totiž jako vždy u Husitův vypl-\nňoval zpěv posvátný valnou část jich bohoslužby.**)\nPravá válečná píseň Husitův z dob nejbouřnějších\nnalézá se v pražském museu; ovšem že pochází\nonen výtisk písně té teprvé z 16. st. Známá jest\nto píseň vojsk husitských: „Kdož jste boží bojovníci!\"\nZpěv ten má v sobě cosi bezohledně rozhodného,\npříkrého však přede prozrazuje karakter tehdejší\npísně církevní. Jest to ovšem oblíbeným již\nzvykem představovati si, jak Husité vždy před bitvou\nna kolena se vrhali, jak jeden z nich ve fanatickém\nrozčílení v momentu tom jakýsi tekst a spolu me-\nlodii improvizoval, jak celé vojsko v roznícení\n„s nebe spadlou\" tu píseň po něm zpívalo a\nejhle nová píseň tu stála hotova. Lessingovo (ma-\nlíře) „Kázání husitské\" nemálo zajisté k představě\npodobné přispělo; ostatně dají se podobné věci v ně-\njakém romantickém cyklu o Žižkovi atd. výtečně a\npůsobivě podati. Bohužel dokazuje právě zmíněná\npíseň válečná „Kdož jste boží bojovníci\", že velmi\ndobře ba důkladně vzdělaní hudebníci se starali\nv ohledu tomto o potřebu Husitův. Skoro se zdá,\njako kdyby chtěl skladatel této melodie umělecký\npravidelný vzor prvního církevního tonu podati, tak\n\n*) Tato píseň jest náhodou zachována na desce Kodexu\nXI E. 2 v pražské knihovně universitní.\n**) Vom Kirchengesaoge, von Voigt im 1. Bde der Abhd.\nder bohmischen Privatgeseilschaft; Schonfeld, die al:\nte Hilfe der Bohmen und Máhrer, Prag 1808, str. 29-\n32, 83-84.\n*) Viz: Die Tonkuiist in Bohmen von den aítesteo bis\nauf die gegeuwártigen Zeiten von J. Riíter von\nRittersberg.\n**) O nich praví Erasmus Riidiger z Bamberka, učitel\nmoravské obce bratrské v Evančicích (f 1591) ve svém\nProemio Libr. 11. Paraphras. Psaimorum:\n„in canendi studio nescio an ecclesiae fratrum bohemo-\nrum non suyerent reliquos omneš ? Neque enim scio,\nqui plus, aut tantum etiam canant lauduru, gratiarum,\nprecum et doctrinae, addam etiam, qui meliús.\"\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.4", "texte": "určitě pohybuje se tu zpěv mezi prvním druhem\nkvintovým a kvartovým (Ď—a—d), klesne přísně dle\npravidla celý ton pod finalis D a končí na poslednější. *)\nHusitský kancionál, v němž obsaženy jsou troj-, čtyr-\ni pětihlasé skladby starších i novějších skladatelů\nčeských (tam ex veterum quam ex recentiorum Mu-\nsicorum compositione) uspořádal kolem r. 1573 Vác-\nslav Kotárius (Kolár?), občan z Benešova.\nVelké se mu za práci tu dostalo chvály v jedné\ndlouhé latinské básňi rozměru saphického. Ze písně\nty jsou husitské, o tom svědčí čtyrhlasá jedna hymna\nku poctě Jana Husa, jakož i ostrá kritika o sněmu\nkos nickém. Texty jsou vesměs české; melodie pře-\nkrásné, vícehlasé skladby vyznamenávají se čistou\nfakturou, jsou jednoduché a příležitostně jemně fn-\ngované. Jediný skladatel jest v té sbírce jmenován\nvýhradně a sice Jan Trojan z Turnova (Turnonius),\nfarář v Netvoři kol. r. 1581.**) Všecky tyto husitské\nmelodie, ať již' byly umělé či národní, povstaly, jak\ndokázáno a jak též přirozeno, na základě církev-\nních tónin a na základě melodií těch či podobných,\njež v oběhu byly před hlavně v zlaté době roz-\nkvětu umění hudebního v Cechách za panování Karla\nIV. a syna jeho Vácslava. Doba obou těchto panov-\nníkův jakož i doba husitská tvoří veledůležitou peri-\nodu u vývinu samostatné písně české, ovšem na\nzákladě západoevropském, zejmena na základě řím-\nského chorálu a francouzských tvarů polyfonních. Za\nKarla bylo ovšem umění hudební pěstováno, jak\njsem jíž dříve naznačil, v kruzích hlavně kněžských,\nmezi mistry a učenci; ve válkách husitských pak\nstaly se výtečné jich práce umělecké majetkem\nceléhonároda.\nNárodní píseň tehdejší doby přijala ušlechtilé\na v pravdě umělecké formy písní Že\nběhem času formy původní jsou dle vkusu národa\nměněny, toť patrno; že pak většina jich v neustálém\ntom proudu života odplula do krajů věčného zapo-\nmenutí, aby místa učinila novým vetřelcům melo-\ndickým, to lze dosti jasně pozorovati na nynější\npísni národní. Proces, ten si po všechny doby zůstane\nstejným. Stálý vývoj, stálá proměna do nekonečna!\n(Pokračování).\n\nRubinstein co skladatel oper, oratorií\na symfonií.\nA. V. Ambros.\n(Pokračování.)\nPorozhledneme-li se v široce rozložené zpěvohře\n„Feramors\" po momentech šťastnějších, tož přede vším\njmenovati musíme konec prvního jednání onen\nzpěv muezzina, jemuž sbor odpovídá spůsobem psal-\nmodickým, a ono mezi jednotlivé věty vždy vpada-\njící „Alláh il Alláh\". Zpěv princezny hindostanské\n(Lalla-Roukh) v H. jednání „O svatá noci\" stává se\nv průběhu svém vroucím a náruživým, scéna mezi\nFeramorsem a Lalla-Roukh, v kteréž spočívá těžiště\ncelého díla, vzájemné jich vyznání lásky, plamenný žár\nobou milujících - - to vše rozehřálo skladatele; v ji-\nném okolí působilo by toto číslo zcela jináče; bohu-\nžel však jsme již tím, co předcházelo, příliš umdleni\na rozladěni, abychom se dojmu tomu mohli zcela od-\ndati. Bezprostředně předcházející, velmi dlouhá a\nnikoliv kratochvilná scéna mezi Fadladinem a Hafi-\nsou zvláště unavuje. S tímto Fadladinem měl libre-\ntista patrně na mysli podobnou postavu groteskní a\nkomickou, jakou jest Mozartův Osmin, avšak něco\nméně hranatou, neboť veliký vezír indický, i kdyby\nměl býti postavou groteskní a komickou, přec si bude\nzcela jináče počínati než pouhý strážce zahrad pašo-\nvých. Kdyby veliký vezír Kara Mustafa deset mi-\nnut před tím, než byl strangulován, zrovna tak byl\nzpíval jako zde veliký vezír Fadladin, ani dost málo\nbychom se nedivili. Skladatel také nečiní ani nej-\nmenšího pokusu, aby Fadladina illustroval hudbou ko-\nmickou a takto úloha ta dokonce není komickou, ný-\nbrž prostě zdlouhavou. Balada, kterouž Feramors\nzpívá v 1. jednání, vyniká jednotlivými krásnými tahy,\nskladatel vyličuje těch 62 veršů (možno-li vůbec ne-\nspořádané ty tvary nazvati veršemi) verš za veršem,\nobraz za obrazem, se vší svědomitostí a láskou\navšak právě proto jest celé toto číslo až k nevíře\nroztrhané a beze vší jednoty; a činí-li Lalla-Roukh\nzpěváku tu poklonu či vyznání, že píseň, kterouž\nprávě zpíval, ji pronikla jako „kouzlem\", tož s ní\nsotva budeme moci souhlasiti.\nCo však říci máme o písni Hafisy v třetím jednání\n„Ty milý závoji\"? Je-li možno, že může takový muž\njako Rubinstein co's podobného napsati, aniž jej jeho\ngenius výstražně zatáhne za rukáv ? A jak si to lze\nvysvětli ti, že skladatel, jehožto hudba instrumentální\nzhusta až v nejhlubší naší duši vniká, slovy tekstu,\nkteré hudebním rouchem přiodíti má, pozbývá vší\nvolnosti tou měrou, že se zdá, jakby veškerá jeho\nschopnost vynalézavosti melodické byla ochrnula ?\nJsouť lidé, kteří vytýkají Richardu Wagnerovi nedo-\nstatek melodie nuže, nechť si poslechnou „Fe-\nramorse\"!\nS pravou rozkoší, právě s radostným výkřikem desíti\ntisíců Reků „thalatta, thalatta!\" vítáme sym-\nfonii „Okeán\". Zde nalezáme bujnou, kvetoucí\nsílu tvůrčí, významuplný cit hudební tak bohatě roz-\nvinutý a účinek tak mohutně stupňovaný zejména\nv první větě zde povznáší se skladatel, jako so-\ntva kde jinde, k sluneční výši Beethovena. Podivu-\nhodno dosti, že chod myšlenek v symfonii „Okeán\",\nhledíme-li k celku vůbec, se zcela podobá onomu\nv Beethovenově\nmusím výrok ten také doklady stvrditi a chci se o to\npokusiti. U Beethovena nalezáme tento chod myšle-\nnek: nazývá první větu „Vznikání radostných pocitů\npři příjezdu na venkov\" v té opojné rozkoši, kte-\nrouž vyslovuje tato věta, otevírá se nám takořka na\nvše strany do dálí květnatá krajina, cítíme takořka, že\nse ztrácíme v tom široširém a krásném světě zde\n\n*) Viz Ambros 111. 418.\n**) Tento (valně již ošumělý) kodex nalézá se v knihovně\npražské školy varhanické."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.5", "texte": "jest jen jaksi vyznačeno místo děje pro dálší ještě\nvýjevy. Rovněž tak podává nám Rubinstein v první\nsvé větě jenom obraz okeánu, co dějiště dálších vý-\njevů, velikánský to obraz přírody! Kdežto by nás\nsnad mnohý jiný skladatel hned z počátku byl uvrhl\ndo okeanu atlantického nebo do tichého moře, počí-\nná Rubinstein, jako Beethoven, zcela skromně a pro-\nstě, uvádí nás jako tento hned prvním svým šťastně\nvynalezeným motivem v pravou náladu a stupňuje\ntento dojem, jako Beethoven, vždy větší, vše přemá-\nhající mocí. V druhé větě „U potoka\" vystupuje u\nBeethovena již reflekse, kdo to může býti jiný než osa-\nmělý nějaký poutník (myslím, že Beethoven sám),\nvedle hučícího potůčku pod zelenou klenbou stromoví,\nv libém údolí (mezi Nussdorfem a Grinzingem lze je vi-\nděti in natura!) se procházející, v myšlenkách pohřížen\na naslouchající sterým hlasům přírody, jež kol něj se\nozývají. Rovněž tak i Rubinstein v druhé větě oddává\nse snivé refleksi vidím jej samého, nakloněného\npřes zábradlí korábu, pod širým nebem hvězdnatým,\notec „Okeanos\", zdá se, že spí a sní, avšak jakmile\nsebou hne a ze spaní mumlá, tušíme již zděšeni\nhrůznou sílu přírody! Z údolí přichází Beethoven\nv „veselou společnost venkovanů\" místo v osa-\nmělém poutníku shlížíme se v lidu, representujícím\nzároveň veškeré člověčenstvo v rozkoších máje to-\nnoucí. Jak tančí, jak si výskají, jak komicky a jakým\nhlukem náhle vpadne dvoučtvrtní takt! A Rubinstein?\nVenkovanů na moři není, avšak námořníků. Hoši na\npalubu mají veselý den tančí také: vyjímají se\njako mrožové při dobrém rozmaru. Beethovenovi ven-\nkovani jsou zrovna graciesní proti těmto divoce du-\npajícím a nevázaně hopkujícím druhům. Hranatý,\nzdravý humor této věty jest ve svém spůsobě pamě-\ntihodný. Beethoven přeruší tanec bouří, připomínající\nkřehkému lidu jeho málomocnost naproti rozpoutaným\nsilám přírody. .\nTato bouře (jedna z nejpodivuhodnějších to vět\nBeethovenových) jest rozhodou a katharsí pastorální\nsymfonie. Rubinstein ten přec zcela dle zákona\nanalogie přinese bouři na moři! Vidíme v tom dů-\nkaz nejjemnějšího pravého smyslu uměleckého a\nbásnického, že neučinil tak. Bouře na okeánu, po\nvšem, co již*předcházelo! skladatel cítil příliš do-\nbře, že po nejohromnéjším nemůže přijíti ještě něco\nohromnějšího. Umělecké dílo má své meze, jemno-\ncitný umělec věděti musí, jak dalece jich šetřiti nutno\njest. Místo bouře přináší Rubinstein dvě vložené věty,\njednu krásnější než druhou: prvější, pomalou, krátce\nnadepsati bychom mohli „Vítr a vlna\" druhá\njest duchaplné, v rozmaru svém velmi živé a zároveň\nušlechtilé scherzo, kteioužto skladatel dřívějšímu su-\nrovějšímu rozmaru námořníků velmi důmyslně repli-\nkuje. U Beethovena obracejí se zraky po bouři vzhůru\nk nebesům, překrásná, velebná modlitba díků zakon-\nčuje celé dílo. S osvěženým dechem v širé přírodě\nzapočalo, s nejvyšší ideou, kterouž člověk chová, končí.\nNa moři takového připomínání nejvyšší bytosti není\nzapotřebí šumění vln jest zvukem varhan, věčné\nhvězdy jsou svícemi oltářními, co kadidlo vystupují husté\nmlhy, co záclony oltářní přilétají oblaka! Tu vše jest\nvelebným chorálem a dojímavě končí jím Rubinstein\nposlední větu.\nRubinsteinova symfonie jest hudební básní v nej-\nvyšším smyslu toho slova; zcela s právem zavrhl\nskladatel naznačující nadpisy nad jednotlivými větami,\nnení jich nijak zapotřebí, dílo mluví samo za sebe\na samo sebou. Hudebních kras čítá v pravdě bez\npočtu nelze právě na každou jednotlivost prstem\nukázati, zmiňujeme se zde pouze o jedné: jak ča-\nrovné, romantické-kouzlo mluví z vedlejší věty prv-\nního dílu! O důmyslných a účinných kombinacích\ninstrumentálních bylo by věru lze, napsati celé po-\njednání.\n(Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\nZe Sondershausenu. (Pův. dopis.) V předešlém dopisu\nsvém z roku minulého popsal jsem vám zdejší čilý život hu-\ndební ze sálu koncertního, kterýžto sál se líší od jiných tím,\nže v parku knížecím na spůsob arény bez přikrývky jest vy-\nstaven, tudíž velmi pohodlný pro koncerty pořádané v letní\ndobě. Tak zvané tyto „Loh8-koncerty slavného jména po celém\nokolí nabyly, nejen překrásným uspořádáním zevnějším, nýbrž\nzvláště tím, že zdejší dvorní kapelník p. Erdmannsdorfer\ns uznáníhodnou delikátností sestavoval programy, v nichž\nnebyli zastoupeni pouze klasikové a romantikové dávno uznání,\nnýbrž hlavně a převážnou většinou novoromantikové, mistři to\nškoly sestavivší se kolem slavných dioskurů Wagnera\na Liszta. Počínání takové při sestavování programu zaslu-\nhuje vší chvály i úcty; neboť kde se má v mladém skladateli\nnabrati chutě k novému tvoření, když většina hudebních ústavů\na zvláště konservatoře zavírají před ním dvéře, hovíce poho-\ndlné reakci tím, že nepřipouštějí k provozování nic jiného než\nskladby již dávno zesnulých mistrů, tak jako kdyby teprvé\nsmr skladatelova pečeť dokonalosti na jeho skladby vtiskla.\nMá-li se mladý skladatel povzbuditi k výtvorům novým, musí\nse skladby jeho prováděli avšak i vkus obecenstva se tím\nnemálo tříbí; neboť pakliže obecenstvo čte na programu stará\njména skvělého zvuku jako ku př. Mozart, Beethoven, Šumm,\ntu si myslí: „to musí býti dobré\" nač se tedy s úsudkem\nnamahati? Poslouchá se tedy jedním uchem. „Vždyť je to\nBeethoven, toho umím už nazpamět a zde je Šumán, to mi\ntéž známo, krásné je to vždyť to psal Šumán. Tak bez-\nděky obecenstvo zpohodlní ve svém úsudku. Pakliže se ale\nobjeví/nějaké nové jméno na programu, aj jaká to čilosť\nv obecenstvu, jaké napnutí, jaké rozebírání detailů, jaké to\nporovnávání ze staršími mistry. Tak se brousí vkus, tak se\ntřibi náhledy! A proto musí býti každý nepředpojatý úctou\nneobmezenou naplněn před mužem jakým je Erdmannsdorfer,\njenž vzdělává obecenstvo a mladé nadané síly ku dálšímu\ntvoření pobádá. Neškodilo by, aby sestavovatelé programů\nvšude příklad sobě z mistra toho vzali! Novým rokem za-\npočala u nás divadelní představení. Hrá se čtyrykrát týdně\na zejmena zpěvohře věnuje se veliká pozornosť. I na tomto\npoli počíná si výtečný náš kapelník se stejnou obezřetností\na neodehrává jak to opět na mnohých operních ústavech\nzvykem, pouze staré mistry, nýbrž v jistém pořádku a dle\npevného plánu pořádá repertoir, kdež střídají se starší mistři\ns mladšími zejména s Wagnerem. Z vlašských zpěvoher\npodržel pouze „Telia.\" Občas odbývají se zde též dvorní\nkoncerty. Tak provedena jest tu 3. ledna překrásná Šuma-\nnova kantáta „Ráj a Péri.\" Představení toto zasluhuje zvláště\nproto větší pozornosti, poněvadž tu v čele sólistův stála prince-\nzna Eliška ze Švarzburgu. Hlas její nelze sice „velkým\" na-\nzvati, však za to honosí se výtečnou školou a zvláštním lahod-\nným timbrem. Mezzavoce její věru uchvacuje něžnou kyprostí\nv jemném rozdychování tonu. Vůbec musím své udivení vyslo-\nviti nad hudební vzdělaností celé naší knížecí rodiny. U kte-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.6", "texte": "reho dvora bylo by lze skladba takovou, jakou je Šamanova\n„Peri\" v solových hlasech provésti beze vší cizé pomoci, jen\nod členův rodiny knížecí? Budoucně více o našem hudebním\nživotě! Ku konci musím ještě podotknouti, že kapelník\nErdmannsdorfer se velmi intresuje o pražské poměry, jakož\ni o čilém ruchu mezi vašimi skladateli. Prozatím jsem jej\nseznámil se Smetanovou „Prodanou\". W.\n**Z Petrohradu. F. G. Národní opera jaksi pokulhává.\nZdá se skoro, že repertoir její se stává neustále tím chudší,\na sušší, čím více původních ruských oper v novější době se\nvyskytuje. Nadarmo čekají díla od Rubinstejna, Čajkovského,\nMusorgského a jiných domácích sk adatelňv na konečné pro-\nvedení v Petrohradě, když byla před tím ščastně před posu-\nzovacím komité obstála a byla uznána za schopnu ku provo-\nzování. Y celé zimní saisoně byla jen jedna jediná novinka\nprovedena a sice opera „Jermak\" od Santise.*) Ze star-\nších oper ovšem především Gliukovy se prováděly, ba i na\n„Hugenoty\" opět jednou došlo, což jest v první řadě zásluhou\nvýtečného a ze všech stran věru zbožňovaného krajana našeho\n„Palečka,\" jenž vyvolU si operu tu ku své benefici a zpíval\nv ní úlohu „hr. St. Brise\" jako vždy se všemi přednostmi\nznamenitého a v každém ohledu „na nejvýš vzdělaného umělce\",\njakprauprof. Famincin ve svém referáte, Poněkud utěšeněji\nvzkvétá život hudební ve zdejších koncertech. Zvláštní pozor-\nnost tu vzbudily produkce zdejšího smyčcového kvartetu\ntím, že, brán zřetel převážnou většinou na novinky cizích i do-\nmácích mistrův. Mezi těmito opět zasluhuje zvláštní pozornosti\nve čtvrtém soirée provedený kvartet z péra našeho geniálního\nNápravník a. Bude Vás to snad baviti, podám-li o této\nskladbě ve výtahu úsudky některých zdejších vynikajících kri-\ntikův hudebních. J. Johannsen píše: „Nový kvartet našeho\nctěného kapelníka ruské opery p. Nápravníka zahájil krás-\nný ten večer. Jest označeno dílo to op. 16. č. 1. E-dur.\nZ udání „č. 1.\" se dá souditi, že máme tu k očekávání celý\ncyklus nových kvartet pod týmž odznakem op. 16., ku jichž\nuveřejnění, pakli souditi smíme dle tohoto čísla prvního, s nej-\nvětší radostí pohlížeti můžeme. P. Nápravník podal v tomto\nkvartetu dílo, jež hned při prvním poslechnuti uchvacuje a\ncelou duši posluchačovu zaujímá. Originelní themata, obratné\nspracování jich, bohaté a často překvapující modulace prů-\nhledná jasnost forem, lahodnost celku, noblessa slohu toť\njsou nejhlavnější známky oné komposice, kteréžto mnohé po-\ndivuhodné rytmy rázu věru neobyčejného dodávají. Co se in-\nstrumentace týče, pakliže ohledem na smyčcový kvartet se\ntak vyjádriti smíme, tož jest tato zvláštní a rozeznává se od\nobyčejného užívání oněch čtyr známých smykacích nástrojů\ntím, že mnohé dvoje hmaty a průvodní figurace působí\ns takovou plností a zvučností tonů, která čistému vlastně jen\npolyfonnímu slohu kvartetnímu dosud známa neoyia. Mnohá\nmísta činí dojem v pravdě orkestráluí, tak že se zdá, jakoby\nchtěl skladatel vyjádřiti pomocí čtyr nástrojův totéž, co vlastně\npro orkestr myšleno bylo. Onen dojem, jejž první poslechnutí\nskladby té na nás učinilo, precizujeme ještě v tom smyslu, že\nskladba ta se nejen těmito zmíněnými více zevnějšími před-\nnostmi vyznamenává, nýbrž že i jednotný, souvislý a karakte-\nristieký obsah, pln vřelé nálady upřímné chvály zasluhuje.\nP. Nápravník vynalezl několik zcela nových zvukových\neíektů v kvartetu smyčcovém, jež jsou právě tak krásné jako\npřekvapující. Tak působí tu mnohdy viola takový dojem, že\nby člověk téměř věřil v prvním okamžiku, že tu přidušeny\nzvuk lesního rohu zaznívá. Podobným způsobem vyvádí i 'časté\n„pizzicato\" na mnohých místech dojem podivuhodný. Intre-\nsantní a krásná skladba ta těšila se jak pečlivému nastudo-\nvání se strany umélcův tak i bouřlivému potlesku po každé\nvěté, jenž dosáhl nejvyššího stupně nadšení po rozkošném, hu-\nmoristicky laškujícím „Aliegretto vivace, Serenata\". Podobnou\nchválou oplývá těž referát prof. Famincin a, jemuž se též\n„velmi krásná, něžná, pikantně instrumentovaná „Serenata\"\n(2. věta) s úchvatným eífektem „sordinovým\" v závěrku nej-\nvíce líbí. Pak chválí krásnou kantilenu prvních houslí v „Larg-\nghettu\" a celou první větu pro důkladné propracování. Poslední\nvěta se mu zdá být, vdor tomu, že v národním jest provedena\ntónu, poněkud chudší předešlých vět.\" Celkem možno nazvati\nnovou tuto skladbu Nápravní kovu vydatným obohacením\nkvartetní literatury slovanské.\n** Mendlova hudebního konversacního slovníku\nprávě vydán byl tiskem 33.a 34. sešit, obsahující články:\n„Galle Daniel Gesangbuch\". Zvláště upozorňujeme na\nzajímavý článek: „Gesang\" z péra výtečného v tom oboru\nznalce G. Engla.\n** Bývalý chovanec pražské konservatoře a rodák\nJičínský, mladistvý houslista p. Markus, v krátkém čase\nsobě získal v Inomostí, kdež u tamnějšího divadla za-\nstává místo ředitele orkestru, obecné přízně co nadějný\na velmi snažlivý umělec. Vystoupil nedávno v Bruchově\nkoncertu s úspěchem skvělým. Tamější hlasy kritické\nzejména chválí krásný a výrazný jeho ton i uhlazenou\ntechniku.\n** Z Vídně. K Grillparzerově drahiatu „Libuše\",\nkteréž tyto dny provozovati se má v dvorním divadle,\nsložil zcela novou hudbu Fr. Doppler, skladatel oper „Ilka,\nVanda, Judita\" atd, v kteréž upotřebil as velkou obrat-\nností spracoval motivy z českých národních písní.\n** Členům orkestru c. k. dvorní opery vídeňské\ndostalo se příjemného překvapení k novému roku, zvýšeny\njim platy o 35% od 1. ledna b. r. počínajíc.\n** Jednota pro bádáni hudební v Berlíně roze-\nsílá právě svým členům 2. sešit. I. svazku velmi zajímavé\nsbírky Jana Otta „115 weltliche u. cinige geistliche,\nLieder von den bedeutendsten Meistern des XV. und XVI.\nJahrhunderts.\" Obsahuje čtyrhlasé zpěvy L. Seufla,\nOswalta Reyttera, J. Můllera, M. Eclda, Jindř. Jsaaca a\nTom. Stoltzera.\n*) Podrobnou zprávu o ruské této novince dramatické přine-\nseme v jednom z příštích čísel z péra p. Aleksandra\nFamincin a, profesora na konservatoří petrohradské. Red.\n\nKronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n\n*** Dnešním dnem započnou v místnostech pražského\n„Hlaholu\" zkoušky ku pěvecké zábavě, která jest\nna den 7. března t. r. ustanovena.\nZ Jičína. (Pův. dop.j Téměř celé půlletí le-\nželo pole hudebnické u nás ladem, i panovala jakási\nzmalátnělost a netečnost. Nemálo k tomu přispěla okol-\nnost, že rychle po sobě dvě divadelní společnosti u nás\ndlely, jichž představení velmi četně se navštěvovala,\ni nezbývalo věru ni času ni místa k jakékoli\nzpěvácké neb vůbec hudební produkce. Když konečně\nŠvandova společnost Jičín opustila, uspořádala dívčí\npěvecká jednota „Ludiše\" ve prospěch chudých\nžaček dívčí školy Jičínské dne 11. ledna produkci, jež\nvzhledem k účelu dobročinnému hojné návštěvy došla.\nCo však obecenstvo, jež tentokráte s nejvě'ší části ze\nvzdělanějších kruhů sestávalo, nemile překvapilo, byla\nokolnost, že všecka čísla programu jen zpěvy ob-\nsahovala; i divil se každý jednotvárnosti tohoto sesta-\nvení. Proč to V Což nemá Jičín ani jedné umělecké síly,\nkterá by aspoň jedním číslem vypomohla? Nečítá-li Ji-\nčín dost osobností, zvláště pleti krásné, na pianě výborně\nvycvičených ? A piano stálo beztoho na podium ku pro-\nvázení některých čísel! Mluvilo se též s velikou jistotou,\nže chová Jičín ve svém lůně výtečného cellistu, ba tvr-\ndilo se, že ten večer mimo program, vystoupí. Avšak"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.7", "texte": "nestalo se. A když již jen samý zpěv býti musil, proč\nisme nesměli slyšeti aspoň nějaké solo pro jeden hlas?\nProč nás aspoň sl. Tammova, o jejímž stálém pokroku\njde jeden hlas a jež i na divadle s velkým úspěchem\nvys'oupila, přednesením dojemné nějaké písně nepotěšila?\nNež dosti těch stesků, ač jsou jen ohlasem obecen-\nstva —: přikročme k produkci samé. Nejzdařilejší sklad-\nbou byl zajisté „Láska\", smíšený sbor od Pauknera,\ni byl také velmi dobře as náležitým odstiňováním pro-\nveden ; škoda jen, že solové kvarteto uprostřed vložené\ns účinkem se valně minulo, neboť hlasy nebyly vždy\nsouzvučnó. I chceme při té příležitosti na dvojí obtíž\nředitele pěvecké jednoty upozomiti. Povinnost k naslou-\nchajícímu obecenstvu vyžaduje na řediteli, aby sola, jež\nve sborových skladbách se nalézají, vždy od dvou osob\nnaštudovati dal, aby nepřišel do rozpaků, kdyby sólista\nnáhle ochuravěl. Těžko to provésti u mužských spolků,\nale u dám jsou obtíže téměř nepřekonatelné. Zde panuje\nrozsáhlá řevnivost a kandidátek k solovým zpěvům je\ntéměř tolik, co členů jednoty vůhec. I tu aby anděl po-\nžadavkům všem vyhověl! Ohled k obecenstvu však žádá,\naby sólisté i libým, zvučným hlasem i pevností ve zpěvu\ni dobrým přednesením se vyznamenávali. Koinu jedna\nz oněch podmínek chybí, nechať sám ze solových zpěvů\nse vyloučí. Avšak lehko to říci co pravidlo: ve skuteč-\nnosti nechce zvláště v dívčích spolcích žádná se nau-\nčiti nějakému solu, o kterémž ví, že je jen v času potřeby\nzpívati má, a každá chce sama o sobě vystoupiti, při\nčemž ovšem nehledí na to, je-li k tomu spůsobilá; ne-\nstane-li se jí po vůli, jest uražena a bud ze spolku vy-\nstoupí. aneb při produkci vzdorně ani hlasu ze sebe ne-\nvydá a pěveckou úlohu svou ani ústy nehýbajíc pouze\nodstojí. I při této produkci obecenstvo dobře to pozo-\nrovalo a všelicos o „němém zpěvu\" prohodilo. Slyšeli\njsme dva solové kvartety smíšené: „Byly dvě boží my-\nšlenky\" a „Umlklo stromů šumění\", oba od K. Bendla.\nBáseň první skladby jest cituplná a Bendi ji něžnou\nhudbou obdařil. Provedení bylo slušné,. zvláště pak druhé\nkvarteto obecenstvo k vyvolání účinkujících rozjařilo.\nŽenské sbory („Růže sem\" od Bendla, „Jaro\" a „Otázka\"\nod Hřímalého) nepronikly v obecenstvu, ač byly dobře\npřednešeny; zvláště „Otázka\" málo soucitu nalezla. „Ky-\ntice z národních písní slovanských\" pro mužský sbor\nod Tovačovského obecenstvo valně uspokojila a bouřlivým\nukončením (polským mazurkem) vůčihledě rozčilila. Ben-\ndlova trankripce Mendelssohnova dvojzpěvu „Pozdrav\"\nu smíšený sbor dokončila jednotvárnou produkci, která\novšem jen 1% hodiny trvala, načež započala volná ta-\nV ■ \\£. «/ ' A\nneční zábava.\n\nR.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\nPrvní naší přílohou hudební (osmistránkovou),\nkterouž příštímu číslu přiložíme, doufáme se ctěným svým\nodběratelům zavděčit!, podávajíce jim scénu z nejvelko-,\nlepější dosud opery domácí, ze Smetanovy „Libuše\"\ntotiž „Přemyslův\" zpěv, v němž jeho lásce k „Libuši\"\na zápalu pro vlasť a národ dán jest výraz tak poetický a\nnadšený. Nepříznivé poměry našeho divadla dosud nepři-\npustily její provozování, zakládáme si na tom, že obe-\ncenstvu svému podati můžeme z vlasteneckého tohoto\ndíla, v němž se genius skladatelův dosud nejvýše povznesl,\naspoň malý, avšak skvostný úryvek, z něhož dostatečně lze\npoznati, na jakých základech spočívá celé dílo.\n* Pražská jednota Wagnerovská odbývala dne 6,\nt. m. svou valnou hromadu za předsednictvím svého starosty\nprof. Liebleina, rektora něm. polytechniky. Z jednatelské\nzprávy vyjímáme následující: jednota čítá 70 členů, měla\nv minulém ročníku příjmů 1453 zl. 50 kr. a výdajů 1227 zl.\n27 kr. a jest majitelem jednoho patronatního listu v ceně\n300 tolarů (k budoucím představením „Nibelungů\" v Bay-\nreuthě) a několika partitur. Že jednota nemohla více\núčinkovati, toho vinu sluší prý bledati v nepřízni, s jakouž\nse potkala u rozhodujících faktorů; tak jí bylo na př. k za-\nmýšlenému vzornému představení „Lohengrina\" německé\ndivadlo a ku koncertu spolupůsobení konservatoře odepřeno.\nNově do výboru skoro jednohlasně zvoleni jsou: co sta-\np. rektor Liebleiň, co náměstek jeho: p. Joz. z Portheimů,\nco pokladník: p. Med. Dr. Niclcerl, co tajemník: p.\nK.Kulhánek, co kontrolor: p. Dominicus, dále dr. Bacli-\nmann, Hampl, dr. John, Kauťmann, Prokš, Reinizer, dr.\nŠenkl a Vaňka.\n* Resignací p. Jana Aug. Starého, nově jmenovaného\nředitele kůru u sv. Ducha, na místo varhanické u sv.\nVojtěcha, patronátu to obce pražské, uprázdněno jest místo\ntoto i bude naň vypsán konkurs na 14 dní. S místem\ntímto spojeno jest služné ročních 120 zl.\n* Koncertní produkce ve prospěch ústř. pokladny\nk podpoře onemocnělých strojníkň pražských odbývá se\ndne 17. t. m. 04. hod. v sále Žofínském, v nížto spo-\nluučinkují salonní pěvci čeští, sl. Racenbekova, pp. Loskot\na Sebesta.\n* P. JUDr. Fleišman, místopředseda „Hlaholu\" praž-\nského, oznamuje oběžníkem, že advokátní svou kancelář\notevřel na Smíchově vč. p. 284.\n* Výtečný pianista a rodák pražský, František\nBendel, hodlá v letošní době postní zavítat! do Prahy\na uspořádat! zde koncert. Tentýž vzdělal se v zdejším\nústavě Prokšově a dokončil svá studia pianistická\nu mistra Liszta. Po delší již dobu žije co učitel piana\nv Berlíně. Také sl. Mary Krebsova opověděla\nse již pro postní sezonu. Z domácích pianistů uspořá-\ndají samostatné koncerty p. Karel Slavkovský dne\n21. února a sl. Lilii Střiková dne 22. února b. r.\n* Dnes o 5. hod. odpol. odbývá-se 11. zábava pro\nmilovníky komorní hudby v sále konviktském. Na\nprogramu jsou: kvarteto clo es-dur, c. 4. od Mozarta,\nsonata pro klavír a housle, op. 73. od J. Raffa (pp. Be-\nneviq a Smetana) a kvarteto do a-dur op. 41. č. 3. od\nR. Šumana.\n* Z mnohých stran učiněny k nám dotazy, jakým\nspůsobem by bylo lze chorální zpěv staročeský\nv lidu našem s větším úspěchem než dosud šířiti. Pou-\nkázali jsme již několikráte k výtečné pomůcce v tomto\nsměru, totiž k bohatému „Kancionálu sv. Janského dě-\ndictví\", k němuž vydán zvláštní „Hlas varhan\" a zně-\nhož učiněn pro praktickou potřebu lidu výbor nejlepších\nchorálů v malém kancionálku, vydaném nákladem kněh-\nkupectví B. Stýbla. Poukazujeme zde však ještě na vý-\ntečné dílo zvěčnělého našeho J. L. Zvonaře, jež do-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740116-01.1.8", "texte": "sud bohužel nedošlo onoho povšimnutí a ocenění, jaké\nzasluhuje pro vlastní cenu svou i pro důležitost věci\nsamé. Jest to jeho chorální mše, vydaná v Praze\nu Jana Hoffmannapod názvem: „Zpěvy ku veškerým\nčástem mše svaté\" a „blažené památce sv. Cyrila\na Methoda, blahověstů slovanských\" věnovaná. Zpěvy\ntyto vyňaty jsou vesměs z staročeského kancionálu a\nupraveny spůsobem, že je může lid a mládež školní zpí-\nvati v jednozvuku s průvodem varhan, neb menší sbor\nna kůru čtveroblasem aneb lid v jednohlasu a menší\nsbor na kůru čtverohlasem střídavě. (Cena 1 zl. 60 kr.\npart. i hlasy.) Jakým zdarem si J. L. Z v o na ř při práci\nté počínal, netřeba dokládati, bylť právě v tomto oboru\nznalcem i umělcem výtečným. Kéž by tato slova naše obrá-\ntila pozornost na dílo toto, jež vydatně by vzkřísiti mohlo\nhříšně zenedbávaný staročeský chorál v chrámech našich!\n* S dobrou nadějí pro budoucí zdar reformy\nchrámové hudby naplňuje-nás, žeť i na našem ven-\nkově již se vyskytují mužové, kteří, oprávněnost její\nnahlížejíce, jednak odstraňují z kůru poznenáhla vše,\nco se nesrovnává s důstojností, hudby chrámové as litur-\ngickými předpisy, jednak zavádějí, co zřejmě zákon cír-\nkevní ustanovuje. Jmenujeme zde prozatím ve svém po-\nvolání velmi čilého ředitele kůru v Berouně, p. Nešveru,\njenž zavádí nejen již responsoria, přísně dle misálu p. J.\nFoerstrem vydaná, leč také již přípravy koná k zavedení\nmše gregorianské.\nDcera Jana Nep. Štěpánka, dramaturga a řiditele\ndivadelního, jenž r. 1844 zemřel, Antonie Štěpán-\nková, dříve slavená zpěvačka, zemřela v Praze v stáří\n53 let.\n* Z Mělníka. (Pův. dop.) Pan J. Bukvic, ředitel\nzdejšího kůru, uspořádal dne 6. t. m. koncert, jehožto\nprogram zajímal svou pestrostí i zdárností svého prove-\ndení. Měli jsme již jednou příležitost, zmíniti se v li-\nstech těchto co nejpříznivěji o virtuositě p. koncertisty\nna pianě; osvědčil i tenkráte, že umí vládnouti výborně\nnástrojem svým, zejména v Breišokově koncertantní skladbě,\n„Linquiétude\" zvláště pak v „presto capriccioso\" (e-moll)\nod Mendelssohna. Mile překvapilo nás první vystoupení\nhudebního sboru pp. ochotníků, jenž ouvertu-\nrou k „Bílé paní\" od Boieidieu-a koncert zahájil. Po-\nčínali si statečně i přejeme k'dalším jeho výkonům hoj-\nného zdaru. Zpěv. spolek mužský zdařile přednesl „Naši\nnovou\" od Bukvice a „Starý rek\" od Slavíka. Potě-\nšitelným nám byl zjevný pokrok ženského sboru, jenž\ncituplně zapěl dva dvoj sbory. Dále zdařile přednesly sl.\nBodláková a p. Štumť dvojzpěv ze Spohrova „Fausta\",\nvroucně pak zapěla sl. A. Vaněrova, s p. Šťastným\ndvojzpěv z „Prodané nevěsty\" (2. výst., 1. jedn.). Arií\nSilvy z „Ernani\" od Verdi-ho, s úspěchem přednešenou\npanem Valentou a deklamací pí. Vinklerové byl program\nvyčerpán. Jak p. koncertistovi tak i všem spoluúěinkují-\ncím dostalo se se strany vybraného obecenstva hojné\npochvaly. Pan Vykysal, jako vždy, ochotně propůjčil\nsvou místnost jak ku zkouškám tak i k produkci.\n* Z Rokycan. (Pův. dop.) Že výkony našeho\noblíbeného „Záboje\" iv širších kruzích docházejí za-\nslouženého ocenění, dokazuje nám dopis uveřejněný v\nčísle-2. ctěného listu „Dalibora\", v kterémž neznámý nám\ndopisovatel v celku dosti obratně výkony téhož v koncertu\ndne 28. prosince minulého roku odbývaném posuzuje. My\njsme byli též produkci této přítomni a v mnohém s panem\ndopisovatelem úplně souhlasíme, avšak vytýkati mu musíme,\nže ve svém referátu v některých věcech příliš přísně posu-\nzoval, kdežto na druhé straně některé nedokonalosti plá-\nštíkem mlčelivosti zahalil; tak zejména máme za to, že\nPauknerův sbor „Poslední sklenka\", který se již ico do\nformy, i co do obsahu do vážného programu koncertního\nnehodí, nebyl s tím zápalem, jakéhož vyžaduje, přednesen,\naniž od obecenstva s přílišnou pochvalou přijat, naopak zase\nmáme za to, že solo sopránové v Bendlově trojhlasém\nženském sboru „Zpěv vil nad vodami\" na venkově snad\nnikde s takou něžností a spolu správností zpívati bychom\nneuslyšeli, jako u nás, zvláště místo, kde královna vil\nv pianissimu pěje:\nY olšině slavík na břehu dlí,\nZe stínu k řece toužebně zří,\nJak svitem luny postříbřená\nHoupá se slasti rozvlněná,\nnás svým jemným a cituplným přednesem hluboce dojalo.\nOstatně s přáním páně dopisovatelovým ku konci referátu\npronešeným úplně souhlasíme a pouze si přejeme, aby\n„Záboj\" k vůli rozmanitosti a pestrosti i také písni péči\nsvou věnoval.\"\n\nxyz.\n\nxx.\nČeská zpěvohra. 12. ledna „Javotle\" — 13.\nledna „Vilém Telí\".\n„Javotka\" tuším, tak již u nás zdomácněla, že nebude\ntřeba siřeji se zmíňovati jak o zdařilých výkonech jednot-\nlivců, tak o celku samém. Lehký její genre a v celku\ndosti ušlechtilý směr udržuje jí v širším obecenstvu dosud\ndosti přízně; k úloze titulní počínala si sl. Sákova opět s\nobvýklou rutinou i manýrou. Sl. Hanušova poutala ladným\nzpěvem i zjevem. Šprýmy p. Krossinga a p. Mošny nalézaly\nopět vděčného obecenstva dosti.—V „Tellu\" největší po-\nzornost opět na se obracel výtečný výkon p. L\\a v úloze\ntitulní, zejmena úchvatně účinkovala opět velká jeho scéna\ns Geslerem. Většina účinkujících sólistů mužských jinak\nzápasila s lehkou indisposicí. V úloze „Melchthala\" poprvé\nvystoupil p. Mareš. Jadrný, ušlechtilý jeho hlas i přednes\nvýrazný dodaly důležité úloze té mnohem vyššího významu.\nVelmi působivá byla scéna na Kůtli, méně šťastné bylo\nterceto předcházející. Zpěvohru řídil tenkráte místo ochu-\nravělého p. kap. Smetany p. kap. Čech, což zajisté neopo-\nminou „Hud. listy\" zase svědomitě registrovati.\n\nListárna redakce.\nP. K. R. v Lipt. Sv. Mik. Obdrželi jsme i zodpovíme\ndopodrobna všechny otázky v zvláštním listu. Příspěvky a\nkorespondence Vaše budou nám vele ví tány.\nP. L. B.v Kr. Quousque tandem?\nP. F. G, v Petrohradě. Srdečné diky. Byli jsme radostně\npřekvapeni.\nP. dopis, v Rokycanech. Popřáli jsme milerádi místa\nVašemu dopisu, jsouce vždy hotovi, i různým náhledům, pak-li\njen k věci hledí, listu svého propůjčili."}]}