{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_sha256": "734c29348b9b8a1ef02544c082287793a00115c24ae5193a568769bccb2f276a", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/01/23_01/bmtnabd_1874-01-23_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-23_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25", "page_fin": "25", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1058, "texte": "Památné dni hudební.\n\n24. ledna 1705 nar. Carlo Broschi nazván Farinelli, slovut. zpěvák — v Andrii.\n„ „ 1821 nar. Alfred Ddrfel, sklad, a hud. spis. —ve Waldenburku.\n„ „ 1837 nar. A. V. Šmilcvsky, liud. spis.\n25. „ 1849 f Parish-Alvars, virtuosa na harfu a sklad. —ve Vídni (nar.\nv Londýně).\n„ „ I. provoz. Adamovy zpěv. „Na Alpáoh\" (Le clialet) —na čcsk.\ndiv. v Praze.\n26. „ 1792 nar. hrab, Eliška Slikova, velká příznivkyně hudebního umění\na skladatelka četných písní.\n27. „ 1770 nar. Ant. Reicha, sklad, a prof. na konservatoři pařížské\nf v Praze 1836.\n„ „ 1756 nar. A. W. Mozart, slov. sklad. v Solnohrade.\n„ „ 1821 nar. Jos. Sokol, housl. a sklad. v Březně.\n28. „ 1791 nar. L. J- Ferd. Hérold, franc. sklad. op. v Paříži.\n„ „ 1872 I. provoz. A. V. Dargomijžského opery „Kamenný hoat\" v Petro-\nhradě.\n~ „ 1782 nar. Daniel Fr. Esprit Auber, francouzský sklad. op. v Caenu.\n29; „ 1702 nar. GriaC. Rcssini, slov. sklad. op. v Pesaru.\n„ 1782 I. provozování Mozartovy zpěvohry „Idomeneus\" v Mnichově.\n„ „ 1836 I. provoz. Meyerbeerovy op. „Hugenoti\" v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-23_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25", "page_fin": "25", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.2.1.1", "titre_corps": "24. ledna 1705 nar. Carlo Broschi nazván Farinelli, slovut. zpěvák — v Andrii.", "titre_sommaire": "24. ledna 1705 nar. Carlo Broschi nazván Farinelli, slovut. zpěvák — v Andrii.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1058, "texte": "24. ledna 1705 nar. Carlo Broschi nazván Farinelli, slovut. zpěvák — v Andrii.\n„ „ 1821 nar. Alfred Ddrfel, sklad, a hud. spis. —ve Waldenburku.\n„ „ 1837 nar. A. V. Šmilcvsky, liud. spis.\n25. „ 1849 f Parish-Alvars, virtuosa na harfu a sklad. —ve Vídni (nar.\nv Londýně).\n„ „ I. provoz. Adamovy zpěv. „Na Alpáoh\" (Le clialet) —na čcsk.\ndiv. v Praze.\n26. „ 1792 nar. hrab, Eliška Slikova, velká příznivkyně hudebního umění\na skladatelka četných písní.\n27. „ 1770 nar. Ant. Reicha, sklad, a prof. na konservatoři pařížské\nf v Praze 1836.\n„ „ 1756 nar. A. W. Mozart, slov. sklad. v Solnohrade.\n„ „ 1821 nar. Jos. Sokol, housl. a sklad. v Březně.\n28. „ 1791 nar. L. J- Ferd. Hérold, franc. sklad. op. v Paříži.\n„ „ 1872 I. provoz. A. V. Dargomijžského opery „Kamenný hoat\" v Petro-\nhradě.\n~ „ 1782 nar. Daniel Fr. Esprit Auber, francouzský sklad. op. v Caenu.\n29; „ 1702 nar. GriaC. Rcssini, slov. sklad. op. v Pesaru.\n„ 1782 I. provozování Mozartovy zpěvohry „Idomeneus\" v Mnichově.\n„ „ 1836 I. provoz. Meyerbeerovy op. „Hugenoti\" v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-23_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25", "page_fin": "27", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.2.2", "titre_corps": "O vývinu písne národní a jejím významu. Sděluje V. Novotný.", "titre_sommaire": "O vývinu písne národní a jejím významu. Sděluje V. Novotný.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.1", "debut_caractere": 1060, "fin_caractere_exclue": 3943, "texte": "O vývinu písne národní a jejím\nvýznamu.\nSděluje V. Novotný.\n(Pokrač.).\nJakmile jednota bratří českých pořádkem a kázní\nupevnila poměry ve své církvi (1457) sebrala většinu\noblíbených písní z dob Husitských a sestavila z těchto\nmelodií pro své potřeby náboženské zvláštní zpěvník.\nMelodie ty, jež staly se takto majetkem bratří če-\nských, slavného jména požívaly i daleko za hranicemi\nčeskými. Odhodlaná mysl, pevné přesvědčení o ryzo-\nsti pravdy zastávané, dětinné oddání se do vůle boží,\npokora i vroucí náboženský cit tisícerým protiven-\nstvím utužený to vše příliš živě mluví z těch ne-\nlíčené zbožných tonů k srdci pravé, přirozené kráse\npřístupnému. Opět podotknouti musím, že možno o\nnich co o českých melodiích ovšem jen potud\nmluviti, pokud na půdě české povstaly; však základ\njich že hledati musíme v oněch osmi tóninách cír-\nkevních, jež v celém tehdáž světě křesťanském v po-\nvšechné platnosti byly. V melodiích těch však zr-\ncadlí se přede dosti patrně reformatorský duch tehdejší\ndoby, oné doby bojůvpro myšlenku náboženskou. Pákou\nneobyčejného ruchu doby tehdejší byla otázka nábo-\nženská, touto ideou byly naplněny mysie celého světa\nkřesťanského po čety středověk; v Cechách ovšem\nse jí dostalo výrazu nejostřejšího, proto i česká píseň\ntehdejší co obraz cituv nořících se z duše bojem\nza víru rozeplané jest nejlépe karakterizována ostrými\ntahy náboženských těch bouří, a můžeme říci, že\njsou ony písně bratří českých vskutku pravým obra-\nzem tehdejších, celým světem mocně otřásajících\nideí reformačních.\nPísně ty stojí v povšechném umění hudebním\noné doby na stupni nejvyšší dokonalosti: neboť v.\nnich nalezáme první jemnější stopy subjektivního\ncitu, čímž dostává se jim daleko určitějšího výrazu,\nnež jak potkáváme se s ním v písních jiných národů\nv oněch stoletích.\nHudba antická nemohla ani býti subjektivní.\nOna měla co dělati s látkou dosti surovou a jen\nnedostatečně vyvinutou, kterou musela dříve rozšířiti a\nupraviti hlavně tím, že jí první podmínku uměleckého\nvýtvoru formu souměmou vtisknouti musela,\ntakže teprve vilanelly Nizozemcův a díla skvělé epochy\nPalestrinovy mohou míti pro nás vyšší cenu než\npouze historickou, poněvadž še v nich objevují první\nzárodky doby modernější a poněvadž na jevo dávají\nsnahu po vymknutí se z dosavadních tradic. 1 písně bratří\nčeských, vzdor tomu, že spočívají hlavně na základech\ncírkevních, jeví v zárodcích snahu po určitém sub-\njektivním výrazu a tím stávají se vítaným materiálem\npro další vývin v době pozdější. Poněvadž pak v pís-\nních těch značí se nejjasněji onen mocný duch vše-\nobecného náboženského rozechvění, proto i velký re-\nformátor německý Luther přijal většinu českých těch\nmelodií pro nově zavedenou bohoslužbu. Tak se staly\npísně bratří českých majetkem všeobecným, tak na-\nbyty práva kosmopolitického. Tehdá vítězil čech ne-\njen mečem v ruce nad celou Evropou, nýbrž i písní\nna rtech nadšených."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5889, "texte": "Velmi čestné místo věru zaujímají slavné ty\npísně bratří českých, což ani nejurputnéjší nepřátelé\nživlu českého upříti nedovedou a Luther, jenž vý-\ntečným byl znalcem písní náboženských zajisté dobře\nsi byl toho vědom, jaké poklady přijal ve sbírky své.\nJak se to státi mohlo, že píseň česká k takému\nstupni dokonalosti dospěti mohla, že co vzor jest\npřijata od národův jiných? Předkové naší nebyli nikdy\núzkoprsými v náhledech umění se týkajících; oni\npřijímali vše, co krásného jim cizina poskytovala.\nTak jsem dříve ukázal, jak na základě přijatých tónin\ncírkevních a melodií římských jakož i na základě\nharmonických tvarů francouzského „rondellu\" za Karla\nIV. vy vinul se zvláštní zpěvní styl po všech chrámech\nkoruny české.\nProč vyniknouti mohli tehdá Čechové v oboru\ntomto nad sousedy své německé ? Poněvadž se předně\npostavili na stanovisko všeobecně přijatých tónin cír-\nkevních a za druhé na stanovisko nej novějších\nvymožeností v oboru hudebním, jež bez rozpakův od\ntehdejších francouzských kontrapunktistův přijali. Tím,\nže si osvojili vše, co jim cizina nového poskyto-\nvala, udržovali se neustále v proudu časového po-\nkroku, tím pak, že na základě zkušeností nové na-\nbytých dle svého nadání indi vid ue lni ho dále\nstavěli, octli se pojednou v popředí nejčilejšího\nruchu, kdežto sousedé Němci mezitím sobě hověli\nv starých tradicích, proti slunci, jež v té době pozne-\nnáhla vzcházelo hudebnímu umění z druhé strany v\nNizozemsku, čínskou hradbu netečnosti a nevšímavosti\npostavivše. Ovšem že později nahlédnuli chybu svou\na stonásobně ji napraviti se snažili, což se jim také\núžasnou měrou během času podařilo. Osud Němcům\nvěru znamenitě práh mezitím, co všichni okolní ná-\nrodové ve Francii, Čechách, Nizozemsku a Itálii se\nlopotili s vývinem tvarů harmonických a samostatné\no sobě uzavřených tvarů melodických 11a základě po-\nčíslovaného basu (toto poslední platí ovšem jenom\nv Itálii), hověli sobě Němci klidně pohlížejíce na lo-\npotné namakání všech sousedův; jakmile však do-\nspělo umění hudební u vývinu svém tak daleko, že\nvymknouti se mohlo z církevních tónin, (jež sice po-\nskytovaly prostředky pro určitější barvitost základní\nnálady však hlubšímu pojinutí a individuelnímu\nživotu jen pozřídku přístupnými byly) a jakmile se\npostaviti mohlo umění hudební 11a půdu nově vy-\ndobytých tónin (dur a moll), životu modernímu\npřiměřených, tu vzchopili se Němci pojednou z ne-\ntečnosti své a na toto nejnovější stanovisko, k ně-\nmuž během 16. století Vlachové se prodrali, se po-\nstavivše, obrovskými kroky spěli ku předu, takže v\nkrátce stáli v čele všeho vývoje v oboru hudebním.\nJaké kouzlo jim k vítězství tak skvělému do-\npomohlo? Opět jenom to, že bez okolků se posta-\nvili na stanovisko nejnovější u vývinu v umění\nhudebním, tak jako to před tím za Karla IV. učinili\nČechové. Jisto jest. že bv bývali takého stupně ne-\ndosáhli, kdyby byli bývali nejnovější umělecké vý-\ntvory cizích národův ignorovali a jen se snad obme-\nziti chtěli na svou vlastní národní i umělou píseň\nchrámovou a z té snad svou vlastní čistě německou\nhudbu vytvořili se snažili. Takového cosi jim ani ve\nsnu nenapadlo; nýbrž zcela přirozeně chopili se toho,\nco doba nejnovější výtečného jim podávala!\nPakliže pohlédneme na vše to, co na jedné\nstraně římský chorál dokázal, co romantičtí\nmin ne- a skromní meister si n g ř i ve spolku s\nhudebníky praktickými, výkonnými provedli, co\nznamenitého vykonali mistři nizozemští a po nich\nitalští, co konečně před zrakoma žasnoucího světa\nbratří čeští ve svých kancionálech nahromadili,\ntu jasno nám musí býti, že onen národ, jenž se tu\nuprostřed vzdělanosti te náhle vzchopil v jaré síle\nsvé a přijal všecky ty pracně dobyté poklady sou-\nsedů svých, že onen národ k neobyčejně skvělým\nvýsledkům musel dospěti na dráze dálšího vývinu.\nPřed tím však než Němci činnou zasáhli rukou v další\nvývoj umění hudebního, tu ještě vykonali Vlachové\nobrovský převrat a zavládli po delší dobu celým svě-\ntem hudebním.\nNedlouho po onom pamětihodném sněmu tri -\ndentském, kde shromáždění otcové rozhodný protest\npodali proti všemu necírkevnímu novotářství v hudbě,\npovstala v Itálii ještě novější hudba než byla\nona dosavádní z Nizozemska sem přinešená, (proti\nkteré právé se svatí otcové co proti jakémusi ne-\nbezpečnému novotářství tak rozhodně byli vyslovili)\na tak poprvé od časů starého Řecka a Říma znovu\ntu povstala světská hudba. Umění hudební v pa-\nmětihodné době té svléklo klášterní kutnu a znovu\nomladlé vyšlo si do světa na dobrodružství. Nej-\nkomičtější jest při tom okolnost ta, že páni z nej-\nbližšího okolí nej vyšší hlavy církevní\nsami pomáhali z uměny hudební zmíněnou kutnu\nsvlékati. Žilo totiž v tehdejší době na dvoře papežův,\nvěd i umění milovných, velké množství nadšených\nctitelův antické literatury, kteří netoužili po ničem\njiném, než po tom, aby se rozkošné zábavy a skvělá\numění pohanských Řekův a Římanův opět v život na-\nvrátili mohly ve formách znovuzrozených. Především\nchtěli oživiti starořecké hry divadelní, tragedie a kome-\ndie se sbory, zpěvným přednesem v průvodu nástrojův\nhudebních, zkrátka, vše jak to druhdy v slavných\nAthénách při představení divadelním vyhlíželo. Jak\nasi vypadala starořecká hudba? Otázka tato vzata\njest s horlivostí na přetřes, bádáno semo tamo; avšak\npo hudbě starých Řekův nikde ani památky. V hád-\nkách těch více méně učených ustálil se náhled, že\nherec ve zpěvné deklamaci své jen něco málo se\nodchýliti má od obyčejné mluvy přirozené; však\ni při sborovém zpěvu musí prý každé slovo správně\ndle přízvuku označeno a jasně, zřetelně deklamováno\nbýti; neboť slovo jest prý vždy jen hlavní věcí a\nhudbě má býti přidělena úloha, aby slovem nazna-\nčenou náladu duševní ku větší zřejmosti přivádět!\npomáhala.\nPo dlouhých bolestech jest konečně dávno kýžený\nonen porod vykonán; a tu se shledalo ku všeobec-\nnému úžasu vlastních otcův plodu toho, že to není\nantická muza divadelní, nýbrž něco zbrusu nového,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5101, "texte": "totiž: opera s recitativem a vhodným prů-\nvode m instrumentálním.\nPůvod zpěvohry spadá v dobu kolem r. 1600,\njejimi pak tvůrci jsou Peri, Cavaliere, Caccini a přede-\nvším Monteverde. Rokem naznačeným počíná opět\nnová hlavní epocha v dějinách umění hudebního, je-\nhož dosavadní stanovisko jest úplně změněno. Dosa-\nváde byla totiž hudba poníženou služebnicí církve\nsvaté, kteréž uloženo bylo, aby jiných citů nebudila\nv prsou věřících než city kajícné skroušenosti a po-\nkory před tváří Páně; proto i všeho se musela pilně\nvystříhati, cokoli jen zdálí upomínalo na marnost\nsvěta toho. Tak ku př. nesměl býti bez přípravy\nužíván náš septimový akord, poněvadž prý zní změk-\nčile atd. —to vše nyní odpadlo: skladatel „světský\"\npotřeboval nyní ku svým intencím podle toho, chtěl-li\nvzbuditi v posluchači pocity něžné, či náruživé, vá-\nšnivé či dokonce mstivé, více nových kombinac har-\nmonických ba i disonance, jen aby docílil obmýšle-\nného účinku. Na honbu po nových akordech nemusel\ndaleko; neboť Nizozemci, ačkoliv z oboni eírkevních\ntónin se neuchýlili, nicméně přede výtečné práce\npředběžné vykonali a mnohou trhlinu v pevných\nbaštách tónin církevních učinili. Nyní však bez ohledu\njsou všechny dosavadní hradby rozmetány: hudba\nvystoupila z dosavadního kruhu tónin církevních\na naše moderní tóniny rozdělené ve 12 tvrdých a\n12 měkkých, z nichž každá skupina stejně jest ímz-\nčleněna, poznenáhla byly vystaveny a pole nově\nvynalezené opery stalo se nyní ve Vlaších tak\núrodným, že záhy na to asi kolem r. 1700 velké\nmnožství cizopásného bejíí se na něm rozplemenilo.\nKdyž pak konečně Vlachové v běhu svém se poza-\nstavili a zpět se ohledli po oné staroslavné hudbě:\ntu ležela ona v dálce téměř nedohledné v temných\nneurčitých obrysech jako obraz z dávných bájí a ne-\npřístupná jako ztracený ráj. Nastalo loučení: duch\nčasu sám popoháněl muzu mladého umění hudebního\nna dráze nové v končiny daleko krásnější, v ráj bla-\nženější. Nová tato dráha vedla však přes hranice\nItálie k národům jiným, především ovšem k Němcům.\nCo Vlaši započali, toho uchopili se přede všemi ostat-\nními národy Němci s největšim štěstím a přivedli to\nzajisté na stupeň dokonalosti netušené. Ovšem vývoj\nten se neděl z počátku dosti rychle, poněvadž tu\nnáhle vzplanula válka třicetiletá (1619—48) a jako\nprudká lavina zasypala dráhu ku dalšímu vývoji. Za\nto se tím skvěleji dařilo hudbě po ukončení neblahé\nválky té; a právě to, co neštěstím bylo pro stát\nv době po oné válce: nesmírná totiž libovláda panov-\nníků i panovníčkň. pomohlo hudbě na nohy. Velké\ni malé potentáty dráždila nesmírná ona snaha v ná-\npodobování života na dvoře Ludvíka XIV.; proto\nvšichni, nechť to důchody a přijmy země dovolovaly\nčili nic, zjednávali si v závodění zimničném pěvce i\nvirtuosy, stavěli divadla o překot a zaváděli stálé\norkestry i kapely. V krátké době i šlechta, aby modě\nvyhověla, závoditi počala v pěstování hudby s pány\npotentáty. Tím vzrostla neobyčejná poptávka po no-\nvých plodech hudebních a tu povstávali mužové bo-\nhatým duchem tvůrčím nadaní a podali světu na zá-\nkladě nejnověji vydobytých zkušeností díla mistrovská.\nNěmci krokem obrovským hnali se ku předu na\ndráze dalšího vývoje. Z počátku ovšem byl vliv italský\npříliš patrný v skladbách německých těch mistrův;\nvšak poznenáhla se formy vlašské více a více ztrá-\nceti počaly a formy, v nichž národ německý\nsobě liboval od dob zavedení reformace (vzpo-\nmeňme si, že i množství písní bratří českých jest\nvzato do německých kancionálů, z nichž lid pěl při\nslužbách božích), zaujaly sice místo forem vlašských,\nvšak základ nových těch z Vlach pocházejících tónin\njest i na dále podržen a dle těchto moderních tónin\njsou i všechny starší Tvary dosud v národě užívané\npřeměňovány a ku větším formám uměleckým použí-\nvány. Co tu v nitru národa německého zvláště od\ndob zavedení reformace pracovalo a kypělo, s tím\nvstoupily ve všestranný svazek především moderní\nvkus hudební z Vlach přinesený, s tím vstoupily\nv styk i poměry časové v poslední čtvrtině 17.\nstoletí se vyvinuvší a z toho jest pochopitelno , že\nod roku 1690 v nepřetržité téměř řadě povstávali\noni mužové, kteří zvláště od r. 1730 tak zvanou ně-\nmeckou školu hudební vytvořili a takové slávy\njménu německému vydobyli, že v nynější době Němci\nstejné v oboru hudebním výše zaujali, dříve\nVlachové v oboru malířském a v starověku Rekové\nv umění výtvarném. To se upříti nedá. Který národ\nvykázati se může řadou jmén tak skvělých jako jsou:\nBacli, Haendl Haydn, Mozart, Beethoven Šumán,\nMendelssohn, Brahms Wagner? Před jich výtvory\npovždy kořiti se budou národové všech věkův a bráti\nsi budou národové všech věkův a bráti si budou\npříklad z nich jakým způsobem a po jakých\ndrahách by se podobně dopracovati mohli\nsvé vlastní školy hudební, jež by podob-\nného čestného místa zaujímala v litera-\ntuře národův na výši vz děláno sti stojících.\nJaký vliv měl onen r. 1600 provedený převrat\nv oboru hudebním ze strany Vlachův a jak účinkoval\nobrovský onen vývoj samostatné školy hudební v sou-\nsedním Německu na stav hudebního umění v Čechách\na zvláště na národní píseň českou o tom\npromluvíme v příštím čísle. (Pokrač.ý"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-23_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27", "page_fin": "28", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.2.3", "titre_corps": "Rubinstein co skladatel oper, oratorií a symfonii. A. V. Ambros.", "titre_sommaire": "Rubinstein co skladatel oper, oratorií a symfonii. A. V. Ambros.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.3", "debut_caractere": 5103, "fin_caractere_exclue": 5596, "texte": "Rubinstein co skladatel oper, oratorií\na symfonii.\nA. V. Ambros.\n(Pokračování.)\nMyslím, že máme umělce vždy posuzovati dle\nne j zda čilejšího jeho díla a nevystupovat! proti\nněmu s obžalobou pro to neb ano méně zdařilé aneb\nnezdařené. Zachováme-li stanovisko to naproti Ru-\nbinsteinovi, tož mu zůstane umělecká jeho sláva\nzcela zabezpečena.\nUznati již musíme u veliké míře, že, vychován\njsa na pianistu-virtuosu, nespokojuje se s věnci,\nkteré mu v této vlastnosti ze všech stran lítají k no-\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5048, "texte": "houm, nýbrž k nejvyšším cílům se snaží. Rád by\npři tom, místo aby pohodlné kráčel drahou, kterouž\nurovnali velicí mistrové doby minulé, dovedl něco\nzcela nového, nové dráhy razil, nové kraje vyskouinal\na to ceniti musíme vysoko, ať jest pak výsledek\njakýkoliv.\nTotéž platí o jeho oratoriích. Přihlédněme blíže\nk jeho „Ztracenému ráji\" (jeho druhé oratorium\n„Věž Babelská\" povstalo dříve). Oratorium jest\nu moderního umělce již proto pravou událostí, že\nje to oratorium. Mendelssohn vzbudil oběma svými\ntratoriemi, z nichžto zejména „Pavel\" vyvolal veli-\nkou sensaci, opět nové chuti pro tento obor skladby;\navšak nynější doba není mu právě příliš příznivá.\nFerdinanda Hillera oratorium „Zboření Jeruzaléma\",\nvynikající to dílo plno hudebních kras. honosící se\ndílem i jednotlivými tahy vskutku oslňujícími, zůstalo\nnepochopitelným spůsobem zcela bez povšimnutí.\nNásledující oratorium téhož skladatele „Šavel\" bylo\novšem slabší. Loewe-ho oratoria („Hus\" „tazarus\",\natd.) každý jmenoval s úctou a sotva je kdo chtěl\nslyšet. Jednalo-ii se. při německých hudebních slav-\nnostech a pod. o důstojné provedení nějakého ora-\ntoria, vždy nejraději padlo se na Handla. Kiesewetter\nmá konečně pravdu, že vedle Handlových oratorií\nnelze nic podobného ani z dáli postaviti. Ostatně\nmáme v tomto oboru ještě pokladů hojnost, které\ndosud nejsou odkryty.\nRubinstein cítil se povzbuzena a dal si sesta-\nvit) dle Milionový básně „paradise lost\" tekst k ora-\ntorium (kymý). Ze tím poněkud vstupoval s Haydnem\nv konkurenci, nemuselo jej znepokojovali; co nám\nHaydn podává ve svém „Stvoření světa\", má zcela\njinou tendenci uměleckou. Rubinstein také nenazývá\nSvé drlo „oratorium ve třech odděleních\" nýbrž „du-\nchovní zpěvohra ve třech dějstvích\". Podivný a zvláštní\nto případ, že první německé opeře v Hamburku, Kte-\nrouž tamější divadlo roku 1678 skvěle otevřeno\nbylo, tatéž látka sloužila za základ: jmenovala se „Stvo-\nien), padiý a opět po vznešený člověk\", tekst od cí-\nsařského poety Richtera, hudba od Theile-ho, ballety\nčd Feuillade-ho. Bylo při tom tudíž také něco vi-\ndy ti, kdežto u Rubinsteina se spokojiti musíme s pou-\nzhm slyšením. Kde se mluví o „dějstvích\", tam oče-\nkávali smíme také nějaký děj, třebať i jen slovy na-\nonačeny. S tím dějem však to vypadá zcela podivné\nv Rubinsteinově libretu oratorním či operním. Hlavní\nmoment celku, pád člověčenstva, není ani výslovně\nuveden, jest pouze instrumentální předehrou k tře-\ntímu dílu či ději tonomalbou (!) vylíčen, avšak i nej-\nživějšj fantazie sotva bude s to, z střídajících se li-\ngurací v protipohybu a podivných akcentů fagoto-\nvých pozntati hada a ono „Eritis sieut Deus\".\nfe Milionovou básní nemá vlastně libreto pranic\nspolečného, leda látku. Nežijeme ovšem více v době\nBodmeia a Klopstoka, kteří s vrstevníky svými pevně\nbyli přesvědčeni, že anglický poeta vysoko vyniká\nnad Homera a Dante-lio. Avšak pro epos, tím více\npak pro drama, jesti to přec věcí velmi povážlivou,\nmanie-h v něm stýkati se místo s bytostmi lidskými\ns samými .cherubíny a serafíny, s cřáblem as jeho\nbabičkou. Milton pomáhá si jak může, dle potřeby\nudělá své duchy malé jako mravenečky aneb velké\njako obry, vede je proti andělům do boje jak\nznámo i s děly! a tomu podobného více. To vše\novšem nemohl libretista potřebovati i nezbyly mu ko-\nnečně než postavy beze vší fysiognomie a pouhá\njména: „Rafael, Michael, Gabriel\" a jeden „hlas\", za\njehož skromným inkognitem neskrývá se nikdo jiný než\nPán Bůh sám atd. Avšak Rubinstein spokojil se s tímto\ntekstem a komponoval jej. Tu nám ovšem nezbývá\nnic jiného, než přihlednouti, jak jej komponoval.\nČasto již poukázáno bylo k podobnosti tvaru Ru-\nbinsteinovy hlavy a tváře s Beethovenem a lithogra-\nfové přičiňují se všemožně, aby obrátili naší pozornost\nk této podobě. V ohledu duševním by sobě byli podobni,\nže oba počali svou dráhu co virtuosové na pianě a\nže u obou dosti záhy vedle virtuosy na jevo vystoupil\nskladatel znamenitý. Avšak u Beethovena pianista\ntak velice ustoupil před skladatelem, že o pianistovi\nsotva bylo více řeči u Rubinsteina rostl virtuosa\nvždy výše a skladatelovi nad hlavu. A přec sotva\nkdo bude moci zneuznatl, že náleží Rubinstein mez-\nmoderními skladateli k vyvolencům, jimžto jde sku-\ntečně o věc, jížto oddáni jsou s celou duší. Jistá\nRubinsteinova tria, kvarteta atd., jeho symfonie dříve\njiž s pochvalou spomenutá, jsou zajisté skladby, re-\npresentující svůj genre co nejdůstojněji i budeme\nskladatele toho muset jinenovati mezi skladately naší\ndoby vždy v první řadě. Bohužel však, že větší jeho\nskladby zřídka působí dojmem zcela čistým a nezka-\nleným. Dobré oné rady Goethovy: „Zlou-lťs dobu strá-\nvil v klidném snění, dobrá se ti za to, věř, odmění\"\nsotva si kdo méně povšimnul, jako Rubinstein. Má-li\njednou jen první stránku nějaké komposice hotovou, tož\nneustane až při poslední, ať je mu fantazie po vůli\nči ne. V případě posledním zrodí se pak leccos nuce-\nného, neutěšeného, jen že to není aspoň nikdy mdlé\na bez ducha a účinkovalo by méně nepříjemně, kdyby\nnestály přímo vedle toho krásy, často krásy první\nřady. (Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-23_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "28", "page_fin": "30", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.4", "debut_caractere": 5050, "fin_caractere_exclue": 5815, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\nZ Milána. Po delší řadě koncertův, jež uspořádal\nzde s úspěchem ne j skvělejším A. Rubinstein, di\nrigoval a hrál dne 11. prosince in. r. mistr ten slavný\nv jednom koncertě „Society di Quartetto\". Prove-\ndena byla jeho symfonie „Okeán\" (s dvěma nově\nkomponovanýma větama), jeho klavírní koncert\n„D-moll\", dále potěšil obecenstvo umělec ten předne-\nšením „As-dur Sonáty\" od Webra a „G-mol-ballady\"\nod Chopina. Koncert byl otevřen ouverturou ku\n„Koriolanu\", která dirigována jsouc zdejším jedním\nkapelníkem, úplně se minula svým účinkem. Rubin-\nstein pojednou vše elektrizoval. Skvěle zněl koncert\njeho pod prsty mistrovskými a v sonátě i balladě\nnové podivuhodné krásy dovedl vykouzliti před duší\nnaší. První sada symfonie, která vždy nejživější"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5994, "texte": "účastenství naše poutala, získala věru nově vlože-\nnýma dvěma větama, však jisto jest, že se obě tyto\nvěty právě tak jako poslední věta nikdy nemohou\nměřiti s první větou věru nedostižitelnou. Praví se,\nže Rubinstein chce psáti pro Milán novou operu,\n(Sešlo tedy z Feramorse? Red.)\n** Ze Lvova. Mnoho povyku zde způsobily kon-\ncerty pp. Re lil enyi - h o a Plotenyi-ho, za spo-\nluúčinkování výtečného pianisty p. Marka. Hraje\nse vždy při vyprodaném domě. S podobným zdarem\nvedlo se společnosti pánův těch v Černovicícli, v Bu-\nkarešti, Odése, Varšavě, Petrohradě atd.\n** Ludvik 11. král bavorský, udělil R. Wagne-\nrovi jakož i J. Brahmsovi řád Maximilianův pro\nvědy a umění.\n** Z Vidné. Liszt zažil dne 11. t. m. skvě-\nlých triumfů ve Vídni. Jak jsme již předešle po-\ndotkli, účinkoval v dobročinném koncerte co klavírní\nvirtuos s výsledkem ohromným. Pravá bouře po-\ntlesku nekonečného, obligátní věnce a hojnost kvě-\ntin! Hra jeho prý jest když ne tak leskuplná a ná-\nruživě úchvatná jako za mladých dnů velmistra toho,\ntož za to tím ustálenější, mistrnější a ideálním umě-\nleckým klidem provanuta. Ostatně poukazujeme ku\npříštímu dopisu ctěného našeho dopisovatele víden-\nského.\n** Búloic byl nedávno v Lipsku, kam právě vévodu\nz Meiningena, jenž do Drážďan měl namířeno, doprová-\nzel. Dne 8. koncertoval v Eisenachu, načež vrátil se\nopět do Londýn a zpět. Větší uměleckou cestu za-\nmýšlí B.v únoru po Rusku podniknouti.\n** Z Londýnu. (Národní akademie hudeb ní.)\nV jižním Kensingtonu, vedle imposantní síně Albertovy,\npoložil dne 18. př. m. vévoda z Edinburghu u přítom-\nnosti četného a skvělého shromáždění základní kámen\nk národní škole vzdělávací pro hudební umění. Ústav\ntakový byl již dlouho pociťovanou potřebou pro Anglicko,\nkde dosud hudebně nadaným mladíkům nižádného vzdě-\nlání ni podpory se nedostávalo. Za původ svůj děkuje\nustav ten hlavně energickému zakročení spolku pro roz-\nšiřování věd i umění (Society of Arts). Základní prin-\ncip školy té a její hlavní účel jest rozvin o v á ní a\npodporování hudebního nadání, bez ohledu na\nto, ze které vrstvy společnosti lidské povstalo. Za tím\núčelem závisí vstup do školy té od konkurenční zkoušky,\ntakže nemožno se tam nikomu dostati bez dostatečných\nvědomostí přípravných. Školní plat obnáší mezi 35 a\n40 libr. šterl. ročně. 300 míst jest však bezplatných.\nVeškerý běh studijní trvati bude po 5 let. Stavení ku\nškole té vyvedeno bude ve slohu anglickém ze 17. sto-\nletí.\n** Z Říma. Milánský list „Trovatore\" přináší in-\ntresantní přehled, z něhož vysvítá, že v r. 1873 bylo\nv Itálii poprvé provedeno čtyryadvacet nových\noper. Šťastná země! Pak ať se ještě někdo opováží\nnemíti náležitého respektu před vlašskou hudbou!\nZ Milána. Glinková zpěvohra „Život za čáře\"\nskutečně provozovali se bude příští jaro v divadle „Dal\nVerme\" přičiněním kněžny Gorčakové. Překlad vlašský\njiž obstarala sl. Caríotta Ferrari. ,\n** Nové zpěvohry vlašské. Maestro Sangiorgi,\nskladatel zpěv. „Giuseppe Balsamo\" dokončuje nové\ndílo „Diana,\" o kterémž již proslýchá mnoho chvalného.\nNová opera „I Pezzenti\" maestra Conepy provo-\nzovati se bude v Miláně v příští jarní saizoně.\n** Paříš nemá nyní nedostatek divadel, čítá větších\na menších úhrnem 56 a café-concerts 104.\n** Naše krajanka Matilda Za vrtal ov a, požíva-\njící v Itálii jména velmi zvučného, vystoupí v Palermu\nv divadle „Bellini\" v Verdiho opeře „Don Carlos.\"\n** Mnichovský dvorní pěvec slavný basista Kinděr-\nní ann nebezpečně onemocněl cholerou. Neméně slavný\ntenorista téže opery Nachbauer dovedl se obratněji\nvyhnouti nepříjemné společnosti s cholerou: prchl jed-\nnoduše a nyní zpívá pohostinsku po větších městech ně-\nmeckých. Byv upomenut ředitelstvem mnichovské opery\nna své závazky, odtušil, že nikdo jej nedovede přinutiti\nk tomu, aby se vrhal dobrovolně smrti v náruč a zadal\nza propuštěnou. Poenale za zrušení kontraktu v sumě\n8000 tolarů bylo mu králem velkomyslně odpuštěno.\n** Z Kahyry se dovídáme, že tamější poměry\noperní v letošní saisoně na skvělé výši se udržují.\nMíst okřál, jenž před časy byl horlivým ctitelem nejen\nmistrův vlašských zejmena Verdiho, u nějž jak známo\nsobě objednal operu „Aidu\", nýbrž i vlašských pěvcův\na pévkyň, změnil valně v novější době svůj vkus umě-\nlecký a obrací všecku svou pozornost dále na sever.\nNahlédl totiž, že bývalý ten krásný ráj všech umění\nv době nynější změnil se v divokou poušť vnitřní nicoty\nzvláště co se týče novoitalské literatury hudební, ba že\nani výkonní umělci zejmena síly pěvecké nestojí jako\nv dávných časech na stupni nejvyšší dokonalosti. Výteční\nučitelé zpěvu vyhynuli, staré tradice o zpěvní škole se\nvytratily „fueramus Pergamjna quondam\" stojí nyní\npsáno nad vchodem k hudebnímu odboru novoitalskému.\nMístokrál shledal, že umělce dokonalé hledati musí jinde.\nCo se týče pěveckých sil, tu obrací se nejraději na\nvídeňskou konservatoř, tak že větší díl personálu, při\nopeře kahyrské zaměstnaného výtečný podává ensemble,\nponěvadž tu jednota vyšší jest dosažena jednotnou onou\nraethodou, dle které právě většina své hlasy cvičila.\nPřede všemi tu však vyniká výtečná prima donna slečna\nŠmerhovs ká, (jež studovala též na vídeňské konser-\nvatoři,) nejen skvělou lepostí postavy své a krásou do-\nkonale vyvinutého hlasu, nýbrž především mistrnou, du-\nchaplnou hrou, kouzlem to, jemuž odolati nelze žádnému\nsmrtelníku. Hudba vlašská se pak místokráli úplně pře-\nsyt.la; i obrátil se v novější době na Wagnera, učiniv\ntu poptávku, zdali by mohl přízeň svou věno váti opeře\nkahýrské a zdali by rozumí se, že pod báječně skvě-\nlými podmínkami napsati a komponovati chtěl proň\nhudební drama, jehož děj by jednal na půdě egyptské\na jehož látka by se vzíti mohla ze starého zákona.\nMístokrál jest velkým ctitelem Wagnera, což dokázal\nnedávno tím, že přispěl ku vystavení divadla v Bayreutě\nznamenitou sumou 500 liber šterlingů.\n** Z Brna. Dne 21, pros. m. r. dávána jest\nprvní soirée komorní hudby, kdež účinkovali pp. Hum-\nmel (kapelník měst. divadla), Zinke (1 housle), Bře-\nzovský (11. h.) a Mráček (cello). Provedeny jsou"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 681, "texte": "následující skladby: kvartety od Mozarta C-dur\nč. 6. a od Haydna J-dur op. 94 jakož i „D-moll\ntrio\" od Mendelssohna. Souhra byla celkem\ndosti dobrá; ovšem že nelze požadovati od hudební-\nkův, kteří z orkestru jsou navyklí na ostré effekty,\naby pojednou se vžili v jemnou síť jednoduchého\nsmyčcového kvarteta se všemi nejsubtilnějšími nuan-\ncemi. Mnohá místa se jim však přede zdařila a\nmnohá něžnější nuance se povedla. V Mendlssohnovu\ntriu hrál klavírní part kapelník Hummel s obratností\ntechnickou a v „Andante\" s jemným úhozem. Pro-\ndukce spolku hudebního jsou velmi chváleny, však\nvytýká se pánům arranžerům v mnohých zdejších\nlistech, že bez míry hoví kultu Mendlssohnovskému."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-23_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "28", "page_fin": "30", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.2.4.1", "titre_corps": "Z Milána. Po delší řadě koncertův, jež uspořádal", "titre_sommaire": "Z Milána. Po delší řadě koncertův, jež uspořádal", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.4", "debut_caractere": 5072, "fin_caractere_exclue": 5815, "texte": "Z Milána. Po delší řadě koncertův, jež uspořádal\nzde s úspěchem ne j skvělejším A. Rubinstein, di\nrigoval a hrál dne 11. prosince in. r. mistr ten slavný\nv jednom koncertě „Society di Quartetto\". Prove-\ndena byla jeho symfonie „Okeán\" (s dvěma nově\nkomponovanýma větama), jeho klavírní koncert\n„D-moll\", dále potěšil obecenstvo umělec ten předne-\nšením „As-dur Sonáty\" od Webra a „G-mol-ballady\"\nod Chopina. Koncert byl otevřen ouverturou ku\n„Koriolanu\", která dirigována jsouc zdejším jedním\nkapelníkem, úplně se minula svým účinkem. Rubin-\nstein pojednou vše elektrizoval. Skvěle zněl koncert\njeho pod prsty mistrovskými a v sonátě i balladě\nnové podivuhodné krásy dovedl vykouzliti před duší\nnaší. První sada symfonie, která vždy nejživější"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5994, "texte": "účastenství naše poutala, získala věru nově vlože-\nnýma dvěma větama, však jisto jest, že se obě tyto\nvěty právě tak jako poslední věta nikdy nemohou\nměřiti s první větou věru nedostižitelnou. Praví se,\nže Rubinstein chce psáti pro Milán novou operu,\n(Sešlo tedy z Feramorse? Red.)\n** Ze Lvova. Mnoho povyku zde způsobily kon-\ncerty pp. Re lil enyi - h o a Plotenyi-ho, za spo-\nluúčinkování výtečného pianisty p. Marka. Hraje\nse vždy při vyprodaném domě. S podobným zdarem\nvedlo se společnosti pánův těch v Černovicícli, v Bu-\nkarešti, Odése, Varšavě, Petrohradě atd.\n** Ludvik 11. král bavorský, udělil R. Wagne-\nrovi jakož i J. Brahmsovi řád Maximilianův pro\nvědy a umění.\n** Z Vidné. Liszt zažil dne 11. t. m. skvě-\nlých triumfů ve Vídni. Jak jsme již předešle po-\ndotkli, účinkoval v dobročinném koncerte co klavírní\nvirtuos s výsledkem ohromným. Pravá bouře po-\ntlesku nekonečného, obligátní věnce a hojnost kvě-\ntin! Hra jeho prý jest když ne tak leskuplná a ná-\nruživě úchvatná jako za mladých dnů velmistra toho,\ntož za to tím ustálenější, mistrnější a ideálním umě-\nleckým klidem provanuta. Ostatně poukazujeme ku\npříštímu dopisu ctěného našeho dopisovatele víden-\nského.\n** Búloic byl nedávno v Lipsku, kam právě vévodu\nz Meiningena, jenž do Drážďan měl namířeno, doprová-\nzel. Dne 8. koncertoval v Eisenachu, načež vrátil se\nopět do Londýn a zpět. Větší uměleckou cestu za-\nmýšlí B.v únoru po Rusku podniknouti.\n** Z Londýnu. (Národní akademie hudeb ní.)\nV jižním Kensingtonu, vedle imposantní síně Albertovy,\npoložil dne 18. př. m. vévoda z Edinburghu u přítom-\nnosti četného a skvělého shromáždění základní kámen\nk národní škole vzdělávací pro hudební umění. Ústav\ntakový byl již dlouho pociťovanou potřebou pro Anglicko,\nkde dosud hudebně nadaným mladíkům nižádného vzdě-\nlání ni podpory se nedostávalo. Za původ svůj děkuje\nustav ten hlavně energickému zakročení spolku pro roz-\nšiřování věd i umění (Society of Arts). Základní prin-\ncip školy té a její hlavní účel jest rozvin o v á ní a\npodporování hudebního nadání, bez ohledu na\nto, ze které vrstvy společnosti lidské povstalo. Za tím\núčelem závisí vstup do školy té od konkurenční zkoušky,\ntakže nemožno se tam nikomu dostati bez dostatečných\nvědomostí přípravných. Školní plat obnáší mezi 35 a\n40 libr. šterl. ročně. 300 míst jest však bezplatných.\nVeškerý běh studijní trvati bude po 5 let. Stavení ku\nškole té vyvedeno bude ve slohu anglickém ze 17. sto-\nletí.\n** Z Říma. Milánský list „Trovatore\" přináší in-\ntresantní přehled, z něhož vysvítá, že v r. 1873 bylo\nv Itálii poprvé provedeno čtyryadvacet nových\noper. Šťastná země! Pak ať se ještě někdo opováží\nnemíti náležitého respektu před vlašskou hudbou!\nZ Milána. Glinková zpěvohra „Život za čáře\"\nskutečně provozovali se bude příští jaro v divadle „Dal\nVerme\" přičiněním kněžny Gorčakové. Překlad vlašský\njiž obstarala sl. Caríotta Ferrari. ,\n** Nové zpěvohry vlašské. Maestro Sangiorgi,\nskladatel zpěv. „Giuseppe Balsamo\" dokončuje nové\ndílo „Diana,\" o kterémž již proslýchá mnoho chvalného.\nNová opera „I Pezzenti\" maestra Conepy provo-\nzovati se bude v Miláně v příští jarní saizoně.\n** Paříš nemá nyní nedostatek divadel, čítá větších\na menších úhrnem 56 a café-concerts 104.\n** Naše krajanka Matilda Za vrtal ov a, požíva-\njící v Itálii jména velmi zvučného, vystoupí v Palermu\nv divadle „Bellini\" v Verdiho opeře „Don Carlos.\"\n** Mnichovský dvorní pěvec slavný basista Kinděr-\nní ann nebezpečně onemocněl cholerou. Neméně slavný\ntenorista téže opery Nachbauer dovedl se obratněji\nvyhnouti nepříjemné společnosti s cholerou: prchl jed-\nnoduše a nyní zpívá pohostinsku po větších městech ně-\nmeckých. Byv upomenut ředitelstvem mnichovské opery\nna své závazky, odtušil, že nikdo jej nedovede přinutiti\nk tomu, aby se vrhal dobrovolně smrti v náruč a zadal\nza propuštěnou. Poenale za zrušení kontraktu v sumě\n8000 tolarů bylo mu králem velkomyslně odpuštěno.\n** Z Kahyry se dovídáme, že tamější poměry\noperní v letošní saisoně na skvělé výši se udržují.\nMíst okřál, jenž před časy byl horlivým ctitelem nejen\nmistrův vlašských zejmena Verdiho, u nějž jak známo\nsobě objednal operu „Aidu\", nýbrž i vlašských pěvcův\na pévkyň, změnil valně v novější době svůj vkus umě-\nlecký a obrací všecku svou pozornost dále na sever.\nNahlédl totiž, že bývalý ten krásný ráj všech umění\nv době nynější změnil se v divokou poušť vnitřní nicoty\nzvláště co se týče novoitalské literatury hudební, ba že\nani výkonní umělci zejmena síly pěvecké nestojí jako\nv dávných časech na stupni nejvyšší dokonalosti. Výteční\nučitelé zpěvu vyhynuli, staré tradice o zpěvní škole se\nvytratily „fueramus Pergamjna quondam\" stojí nyní\npsáno nad vchodem k hudebnímu odboru novoitalskému.\nMístokrál shledal, že umělce dokonalé hledati musí jinde.\nCo se týče pěveckých sil, tu obrací se nejraději na\nvídeňskou konservatoř, tak že větší díl personálu, při\nopeře kahyrské zaměstnaného výtečný podává ensemble,\nponěvadž tu jednota vyšší jest dosažena jednotnou onou\nraethodou, dle které právě většina své hlasy cvičila.\nPřede všemi tu však vyniká výtečná prima donna slečna\nŠmerhovs ká, (jež studovala též na vídeňské konser-\nvatoři,) nejen skvělou lepostí postavy své a krásou do-\nkonale vyvinutého hlasu, nýbrž především mistrnou, du-\nchaplnou hrou, kouzlem to, jemuž odolati nelze žádnému\nsmrtelníku. Hudba vlašská se pak místokráli úplně pře-\nsyt.la; i obrátil se v novější době na Wagnera, učiniv\ntu poptávku, zdali by mohl přízeň svou věno váti opeře\nkahýrské a zdali by rozumí se, že pod báječně skvě-\nlými podmínkami napsati a komponovati chtěl proň\nhudební drama, jehož děj by jednal na půdě egyptské\na jehož látka by se vzíti mohla ze starého zákona.\nMístokrál jest velkým ctitelem Wagnera, což dokázal\nnedávno tím, že přispěl ku vystavení divadla v Bayreutě\nznamenitou sumou 500 liber šterlingů.\n** Z Brna. Dne 21, pros. m. r. dávána jest\nprvní soirée komorní hudby, kdež účinkovali pp. Hum-\nmel (kapelník měst. divadla), Zinke (1 housle), Bře-\nzovský (11. h.) a Mráček (cello). Provedeny jsou"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 681, "texte": "následující skladby: kvartety od Mozarta C-dur\nč. 6. a od Haydna J-dur op. 94 jakož i „D-moll\ntrio\" od Mendelssohna. Souhra byla celkem\ndosti dobrá; ovšem že nelze požadovati od hudební-\nkův, kteří z orkestru jsou navyklí na ostré effekty,\naby pojednou se vžili v jemnou síť jednoduchého\nsmyčcového kvarteta se všemi nejsubtilnějšími nuan-\ncemi. Mnohá místa se jim však přede zdařila a\nmnohá něžnější nuance se povedla. V Mendlssohnovu\ntriu hrál klavírní part kapelník Hummel s obratností\ntechnickou a v „Andante\" s jemným úhozem. Pro-\ndukce spolku hudebního jsou velmi chváleny, však\nvytýká se pánům arranžerům v mnohých zdejších\nlistech, že bez míry hoví kultu Mendlssohnovskému."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-23_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "30", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.6", "debut_caractere": 683, "fin_caractere_exclue": 1620, "texte": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Dívčí pěvecká jednota „Libuša\" v Hořovicích\nuspořádala dne 18. t. m. řádnou produkci s následují-\ncím velmi pestrým programem: 1. „Ouvertura\" k opeře:\n„Básník a sedlák\" od Suppé-ho (!), přednesli na pianě:\nsl. B. Rosolová a p. Jos. Bok. 2. „Výstraha\", ženský\ndvojzpěv s průvod, piana od Hřímalé-ho, předn. „Libuša.\"\n3. „Tobě\", sólová píseň od Bendla, předn. p. V. Tomec.\n4. Dvě písně na íilomelu, předn. p. Frt. Wainer. 5. „Řek-\nněte mně, větrové\", smíš. sbor Ad. Průchy, před. „Li-\nbuša\" a pp. čl. sl. zpěv. spolku „Slavík\" 6. „Dobrou\nnoc\", sólová píseň s průvodem violoncella a piana od J.\nŠkroupa, předn. pp. V. Tomec, Fr. Wainer a Jos. Bok.\n7. Výňatek z operety „Šotek\", velký smíš. sbor se sóly\ns průvod, piana od J. Piherta. 8. „Potpouri\" z opery\n„Bandité\" (Briganten) od Offenbacha, předn. horní ka-\npela sv. dobrotivská. Načež následovala nevyhnutelná\nv masopustě taneční zábava."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-23_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "31", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.6", "debut_caractere": 1622, "fin_caractere_exclue": 5851, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Y neděli dne 25. t. m. provozovali se bude\nv chrámu u s v. Vojtěcha čtyrhlasá mše L. Ha s 1 e r a\n(1584—1612) s vložkami „Quem vidistis\" (šestihlasé)\nod Abbondia Antoneelliho (f 1609) a „Adeste\nfideles\" od P. Fr. Koenena, nynějšího ředitele kůru\nv hlavním chrámě v Kolíně n. R. „Asperges\" i respon-\nsoria provádějí se dle zpěvu gregoriánského.\n' Rada městská kr. hl. města Prahy, hledíc k vla-\nsteneckému účeli „Matice hudební\", poskytla jednotě\ntéto pro r. 1874 příspěvek 25 zl.\n* Gregorianská mše provozovaná bude s zajíma-\nvými vložkami v neděli dne 25. t. m. o 11. hod. ranní\nv chrámu Salvatorském (v Karlově ulici.)\n* Slč. Sittova vyvolila si ku své benefici R. Roz-\nkošného „Svatojanské proudy\". Při té příležitosti\ndlužno podotknouti, že repertoir benefiční ku předu\njiž ustanovoval sám p. kapelník Smetana a tudíž že\ni „Svatojanské proudy\" dávno byly jím samým do\nrepertoiru znova vřaděny a ku provedení určeny; že\ntudíž tendenční smyšlenka, kterou zdejší jeden list na\ntrh přinesl, jakoby intervencí samé intendance (!) opeře\np. Rozkošného pomoženo bylo na nohy, jest beze vší\npodstaty. Hnusí se nám již věru, že neustále tytéž je-\ndovaté střely nízkého podezřívání a pokoutního štvaní\nznovu odrážet! musíme!\n* Dcera Jana Nep. Štěpánka, dramaturga a ři-\nditele divadelního, jenž r. 1844 zemřel, Antonie Ště-\npánková dříve slavená zpěvačka, zemřela v Praze\ndne 5.m. m.v stáří 53 let.\n* K vydatnému šíření -se reformačních snah\nv oboru hudby chrámové zajisté nemálo přispěje nový\nhudební časopis „Cecilie\" jenž právě počal vy-\ncházeli redakcí P. Ferd. Lelinera, kooperatora v Karlině-\na vrchního starosty cecilianské jednoty, a jemuž zejména-\nv povolaných kruzích ctěn. duchovenstva a ředitelů kůru\nzajisté se dostane všude hojného účastenství. Bude vy-\ncházeti jednou za měsíc a přihlížeti pilně k veškerým\notázkám, v obor chrámové hudby spadající. První číslo\nobsahuje „program\" a článek „Doba přípravní ku reformě\nzpěvu církevního a osud jednoty ceciliánské,\" dále dopisy\na zprávy domácí.\n* Koncerty. Letošní mdlá saisona koncertní v mi-\n1/ \\\nnulém týdnu poněkud oživla; neboť se tu zmohla na\ncelé dva koncerty dávané během osmi dnů zajisté\nto událosť pro letošek pozoruhodná. Hudební druhá zá-\nbava, kterou uspořádal zdejší kvartetní spolek v čele\ns p. prof. Bene vit zem za spolupůsobení p. kapelníka:\nSmetany dne 16. t. m.v sále konviktském, podávala\nnám tolik krásného a tolik nově intresantního, že čin-\nnost nervů neustála, téměř v stupni přílišném namáhat!-\nmusela posluchačstvo - dobrého pomálu! Zde věru člo-\nvěk referent z chvály ani nevyjde: Mozart, Raff, Šumán,\njména zářící leskem nejskvělejším jsou tu zastoupena\nna programu a kdo jen poněkud dbá na autority, uzná\njiž ku předu, že geniové jmenovaní i když na zakázku,\ntedy mnohdy špatněji psali , přede vlastně absolutně-\nšpatně nikdy nepsali; proč by byli geniálními? O\nMozartu se už dokonce nikdo šířejí nerozepisuje v naší\ndobě nač prý to? vždyť to Mozart a proto vše, co\non napsal musí krásným býti. Jeho kvarteto v es-durč. 4.\njež jsme v zábavě kvartetní slyšeli, patří v pravdě knej-\nkrásnějším plodům mistra toho: všude souměr nejlad-\nnější, všude život bujarý, svěží, jenž se rozpoutal v rajské\nkrajince jarním slunkem ozářené; a v klidné střední větě-\njaká blaženost dýše z tonů těch škoda že jest bla-\nženost ta poněkud dlouhá a proto unavující! Takový\naspoň dojem musela střední věta učiniti na každého,\njenž přítomen byl duchem provedení jejímu. S kanti-\nlenou Mozartovskou musí se náramně delikátně zachá-\nzeti, souhra tu musí zvláště být do nejmenších podrob-\nností vypilována a promyšlena, akcen' uace rytmická nesmí\nbýt zanedbávána jinak setře se pel klasičnosti z celku-\na dojem krásný, jejž jsme na počátku živě pociťovali,\nrozprchne se průběhem věty v pouhý dým, jenž přede\njen vždy zůstane nepříjemným. Ostatně podotýkáme již\nku předu, že zmíněná věta Mozartova kvartetu byla je-\ndinou nejslabší stránkou ostatně v celku výtečných a\nsvědomitě nastudovaných výkonů spolku kvartetního. Snad\ni Mozart sám byl tím z částě vinnen?- Za to zdařilo se\nŠumanovo divukrásné kvarteto v A-dur op. 41. č. 3. ba>\nsnad jeho nejlepší, pánům kvartetistům přímo znamenité.\nNejobtížnější kombinace zvukové a Šumán uměl ex-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4756, "texte": "perimentovat jako nikdo jiný hravě jsou přemoženy,\nkaždý skladatelem obmýšlený efekt jest jasně pochopen,\nzkrátka, celek jest na nejvýš jemnocitně s dokonalými\nodstíny exekutován. Nejzajímávějším číslem programu\nbyla J. Raffova sonata pro klavír a housle v E-moll op.\n73.; bylať novinkou pro většinu obecenstva zdejšího\ntím spíše vele vítanou poněvadž dva dokonalí mistři ná-\nstrojů svých v nejvyšším lesku rozvinuli dokonalou vir-\ntuositu svou v provádění skladby směru novoromantického.\nRaff dobyl sobě v letošní saisoně již v druhém koncertu\nfilharmonickém rázem všech srdcí pražského obecenstva\nsvou čarokrásnou symfonickou fantasií „V lese.\" Upo-\nmínka na událost tu ještě živě tanula každému na mysli\na proto bylo napnutí v poslední zábavě kvartetní tím\nvětší, jelikož se rozhodnouti mělo, zda Raff iv menších\nformách sonáty dovede mohutnou tvůrčí sílu svou tak\nkoncentrovat, aby mu co symfonikovi obrysy formy příliš\njemné pod rukama nezmizely. Řekneme ihned, že Raff\ni na tomto poli omezeném jest úplně zdomácnělým; již\nku předu však podotýkáme, že nikoliv nepíše ve starých\npřed ním užívaných a již dávno využitkovaných formách\na v obvyklém stylu* kde se pravidelně vždy tytéž fráse\na pasáže opakují střídavě na houslích i na klavíru (viz\nHaydn až Mendelssohn) od obou hráčů; nýbrž že Raff\nvyvinuje každý part samostatně anižby však vnitřní spo-\njení s oka pouštěl. Jest to vskutku zvláštnost Raffova,\nkterou nemůžeme dosti vynachváliti, že hlasy obou ná-\nstrojů neobyčejně samostatně vede a že styl jeho jest\ndle přírody toho kterého nástroje vyvinut a že jest proto\nkaždému z obou nástrojů úp 1 ně p ř i měře n. Ze sonáty\njmenované líbily se nám rozhodně tři prvnější věty a\nz těch'o především poutala naši pozornost druhá věta\nživým humorem překypující a již svýmjrytmem (pro hráče\nna nejvýš obtížným a v němž střídá se neustále takt ;y4\na 74) originelně uchvacující scherzo. Forma jest dokonalá.\nTřetí věta jest v grandiosních rozměrech vystavena, nálady\nvysoce pathetické, zvláště druhý motiv (stupňovaný na hous-\nlích mohutnou kantilenou v oktávách) unáší svou rozpouta-\nnou vášní. Forma této věty zdá se nám býti však poněkud\nrozvláčnou. Nejslabší dojem činí poslední věta, v níž\nhned při invenci prvého motivu nechala fantasie sklada-\ntele na holičkách. Ostatně vynikají dálší motivy dosti\nušlechtilým melosem však jsou tak příkře vedle sebe po-\nstaveny, že nelze příbuzného spojení mezi nimi vypá-\ntrali zkrátka poslední věta není tak důkladně the-\nmaticky spracována jako předešlé. Také to ani jináče\nnemůže býti: z třetí věty dýše opojná vášeň palčivého\n„sirocca\", krev vzplane, nervy jsou prudce rozechvěny\nnezkrotitelné ty zvučící plameny jsou rozhárány na\nstupeň nejvyšší co možno říci ještě krásnějšího, úchvat-\nnějšího ve větě čtvrté? Plameny uhasnou, nervy ochab-\nnou. Po opojné chvilce rozkoše nejvyšší což následo-\nvat! může jiného než umdlení, ochablosť? Druhý\nkoncert byl odbýván dne 17. t. m.v sále Žofínském\nve prospěch onemocnělých stroj ní ků pražských. Z prin-\ncipu jsme se vyslovili již v roku minulém proti všem\nkoncertům dobročinným a minuli bychom zajisté i tento\nkoncert mlčením, však tentokráte musíme učinit! výminku:\nvystoupili tu totiž před širší kruh obecenstva poprvé\nsalonní pěvci čeští a tím naskytuje se nám vho-\ndná příležitost ku posouzení výtečného podniku toho.\nHned ku předu podotýkáme, že hlavně jejich přičiněním\nbylo obecenstvo ku vyššímu stupni nadšení rozehřáto.\nZapěli dvě krásně pracované skladby a sice Bendlem\nupravený Veitův nápěv „Jezdec před bojem\" a „Opuštěný\",\nsbor od Rozkošného, kterážto poslední skladba se\nvyznamenává neobyčejně zdařilou náladou romantiky\nsladkobolného předmětu básně samé. To mlhavé tajemné\npolotemno a polosvětlo situace jesi velmi zdařile v hu-\npebním tom rouše podáno. Salonní pěvci čeští skladbu tu\npřednesli s tak jemnocitným nuancováním jednotlivých\npartií as tak jednotným duchem oduševňění povšechného,\njež svědčilo příliš jasně o pravém pojmutí i delikátním\nnastudování předmětu ku produkci zvoleného, že mile-\nrádi souhlasíme s nadšeným potleskem obecenstva, jenž\nzavzněl po této piece. Stateční pěvci přidali ještě roz-\nmarnou „Pražskou Eětulinku.\" Cvičitelem jich jest sbor-\nmistr divadla českého p. Kučera. Vedle nich vynikl\np. Loskot, jenž s úžasnou virtuositou na hoboj před-\nnesl „fantasii\" na motivy z Auberovy opery „Diamanty\nkrálové\" s průvodem piana. Pan Sebe sta nemohl už\nnic chatrnějšího pro tento koncert sehnat? Přednesl to\nkrásným hlasem to je pravda; však vždy si dává vzdě-\nlaný pěvec, jenž na jméno umělce nároky činí, velmi smutné\nvysvědčení, pakliže uzná všelijaký otřepek alaAbt, Kůcken,\nGumbert za hodna svého přednesu a pakliže při před-\nnášce neumí jinak na obecensto účinkovali než krásným\nSvým a mohutným materiálem hlasovým.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-23_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "32", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.2.7", "titre_corps": "(Zasláno.)", "titre_sommaire": "(Zasláno.)", "signature_source": "x", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.7", "debut_caractere": 4758, "fin_caractere_exclue": 6122, "texte": "(Zasláno.)\nVelectěný pane redaktore!\n\nDovolte, bych ve prospěch dobré věci upozornil\nctěné čtenáře Vašeho listu, vkročivší na dráhu reformy\ncírkevní hudby, že jsou veškeré mše g re g o r i á n sk é,\nJ4 počtem, mezi nimi též „Requiem\" „Asperges\",\n„Vi di a q u á m\" a „ R esponsori a\" v knížce\n„Ordinarium missae\" (70 stran překrásného tisku)\nod Pusteta v Režně (tedy v každém řádném kněhku-\npectví) za 6 grošů (36 kr. r. č.) k dostání, k čemuž\núplný varhanní hlas „Organum comitans ad ordi-\nnarium missae, composuit Fr. Witt op. 23.\n(100 stran) tamtéž stojí pouze 24 gr. (1 zl. 44 kr. r. č.)!\nJaká výhoda to pro každý kůr, pomyslíme-li, že za ten\npeníz nedostaneme ani opisu jedné mše! Upozornil\njsem na ta díla již ve svém stručném „seznamu sklada-\ntelů církevních\", mluvě o Wittu; an však před uveřej-\nněním dokončení téhož seznamu „Hud. listy\" přešly „\nv jiné ruce, nebylo o Wittovi hlavě reformy,\nv nových „Hud. Listech\" ani zmínky učiněno, „Dalibor\"\npak ovšem nemohl přinésti konec bez začátku. Nyní\nvšak, kdy idea reformy chrámové hudby nalézá vždy\nvíce příznivců, myslím, jest na čase, upozornit! veškeré\npány ředitele kůrů, aby si zaopatřili řečená zajisté co\nnejlevnější díla, aby snad se nechopili starých nápěvu\nv dřívějších vydáních, neb jedině pravým jest\nono výše uvedené vydání z r. 1871 co část celého\n„Graduale romanům\", které u tohotéž nakladatele"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4854, "texte": "stojí 2 tolary, a v kterémž se nacházejí veškerá gradu-\nalia, offertoria a j.\nS úctou Vašnosti oddaný\nAnt. Foerster,\nřed. hudby v katedrálním chrámu.\nV Lublani dne 18. ledna 1874.\n€eská zpěvohra. 16. ledna „Drahomíra\" K. Še-\nbora. 19. „Bandité.\" 20. „Drahomíra.\",\nPo druhé již setkáváme se v této saisoně se Seborem\nna poli hudebně dramatickém a poznovu přicházíme k úsudku\ntomu, že v skladateli tom dřímá neobyčejné nadání pro ele-\nment dramatický: setkáváme se tu mnohdy s hudebním vý-\nrazem, jenž tak jasně kreslí nám momentální psychologický\nstav té které osoby, že uznati musíme hudební ty paprsky\nosvětlující pravým světlem obraz, básníkem na tcenu vy-\nvolaný, za výkon ducha v pravdě velenadaného; vžak nejen\nmnohé jednotlivé psychologické momenty se mu daří nýbrž i\nčasto markantní náčrtek celé situace s oatřičným okolím a\nvelevýznamným pozadím. Jsou to však jei osamělé oasy, jež\nztrácejí se v nekonečné poušti chaosticke, specificky hu-\ndební invence, jež v žádné souvislosti nestojí s dějem, tím\nxnéné pak se slovem (často bohužel!), jež násilně jest vnu-\nceno pod nahodilou frázi melodickou. Bohatá fantazie hu-\ndební uchvacuje a pohání nás ku předu ve vír rozpoutaného\norkestru, my ploveme bez účele, bez cíle, bez plánu palčivým\nvzduchem efíěktů orkestrálních; uštvaný duch náš prahne po\nchládku blahodéjném, kde by oddychnouti si mohl již zdá\nse, že naděje naše se vyplní hle tam z dálí kyne nám pra-\nmen občerstvující pod stínem palem vznešených naděje\nokřídlí kroky naše: v tom ostrým jekotem zafičí palčivý „Sa-\nmům\" a zasype zrak i sluch náš prozaickým pískem banál-\nních frází, dávno již vy užitkovaných effektů, jež upomínají věru\naž příliš živě na původ svůj orientálský mastičkáře Meyer\nbeera! „Fata morgana\" zmizela. Pro kolorit crkestráiní má\nšebor zvláště vyvinutý smysl a velmi rád experimentuje v od-\nvážné kombinaci nástrojův, jež jsou karakterem svým mnohdy\nzhola nepříbuzné a tím dosáhne často efekt úžasný, vůní to\nvšak příliš často, takže konečně to zúmyslné píchání špendlí-\nky nervy nesnesou. Co jsem tuto pověděl, hodí se velmi\ndobře jak na „Husitskou nevěstu\" tak i na „Drahomíru\",\njenže v prvně jmenované opeře jest těch méué chval ných\nstránek více. ITm nechci snad říci, že je „Drahomíra\" co\nse týče organického celku, lepší; jsouť obě skladby\nstejně strakaté a postrádej ce pravého těžiště uměleckého\ntotiž vyšší jednoty a vnitřní souvislosti jedno-\ntlivých článků, nutně se musejí rozpadnouti, tak že do-\njem konečný na posluchače musí býti traplivým; však upříti\nse nedá, že v „Drahomíře\" stojí jednotlivosti na stupni do-\nkonalé krásy, že zvláště v této práci skvělá fantazie a invence\nhudební se proudí z pramene daleko bohatšího než v „Hu-\nsitské nevěstě,\" že konečné jakýsi rozběh k hudebnímu\nkarákterizování jednotlivých osob v „Drahomíře\"\njest patrnější než kde jinde. Co však činí tuto hudební karak-\nterizaei osob nedokonalou? Opět nešťastná rozdrobeaost a tě-\nkavost hudebních myšlenek. Jaké tu pomoci ? Postaviti se tu\nmusí motiv markantní, ostrými rysy naznačený pra každou\njednotlivou osobu, a kdykoli ta se \"na jevišti objeví mtuviti\nmusí cfrkestr jazykem osoby té příznačným motivem jejím.\nOvšem že je k tomu zapotřebí neobyčejné roatiny v zacházení\ns motivy as thematy, zkrátka s thematickou prací. Skla-\ndatel musí vyčarovat z motivu jednotlivého všecko možné,\nzměnou rytmu, harmonisací, barvou orkestrální atd. aniž by\npravé jádro jeho melodické proud jeho porušil tak, že by\npak základní karakter motivu byl setřen. Těmito „přízračnými\nmotivy\" dosáhne jednotu v jednotlivých karakterech; nyní pak\nsnažiti se musí, aby i jednotu v celých situacích, kde určité\nosoby vystupují ba iv celých jednáních a konečně v celém\ndramatu nejvyšší tu jednotu dramatickou zachoval. Nej-\njasnější a nejprůhlednější doklad k slovům těmto najde každý\nv Smetanovu mistrovském díle „Daliboru,\" Tak čistě pra-\nvidelnou architektoniku, nelze tak snadno nalézti v oboru prací\noperních. U Šebora vládne hezuzdná fantazie hudební nad\nsoudností jeho logickou; z poměru toho povstanou: nestálost\nmyšlenky, nepokoj, bezúčelná rozháranost, jež ovšem uměle-\nckému celku posloužiti nemohou; vždyť jest první podmínkou\nkaždého díla uměleckého klid vznešený. V „Drahomíře\" Se-\nborově ještě jedna krásná vlastnost dobyla, si neobmezené\núcty naší: ráz čistě slovanký, ovšem jen sporadicky se\nvynořující; však kdykoliv se objeví, působí silou neodaiattTnou.\nDobrá to naděje pro budoucnost. Ostatně jsme jisti, že Sebor\nv době nejnovéjši nezbytnou periodu „kvasu mladistvého\"\nšťastně již odbyl a pakliže bohatému proudu své fantazie hu-\ndební dovede vyměřiti dráhy pravidelné, čistě umělecké, pakli\nže v mohutnou invenci svou logičnost a konsekvenci co do\nspracování thematického uvede, to z jsme ku předu při neoby-\nčejném nadání mistra toho jisti, že budoucími pracemi svými\nozáří ještě slávou jméno české před tváří ciziny.\n\nx."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-23_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.2.8", "titre_corps": "Směs.", "titre_sommaire": "Směs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.8", "debut_caractere": 4856, "fin_caractere_exclue": 7874, "texte": "Směs.\n\nO zpěvu labutím. Kdož by neznal poetické báje Řekův,\njež vypravují nám o labutím zpévu tak dojemném, tak tesklivé\nžalostném! Konec života jejilio se blíží a ona naposled sero-\nzepěje s celou vroucností; síly übývá, zpěv se stává tišším,\nvíce zadumčivým až posledním tonem vydechne žití své.\nPo celý středověk smaii se učenci západní i střední Evropy\nbájím o zpěvu labutím. „Není snad sprostšího křiku naší la-\nbutě —\" pravili „a ostatně křičí jen, je-li drážděna ; jinak\n.jest klidnou & tichou, jako sousedka-její ryba pod hladinou\nvodní.u Dlouho jest vše uznávám za nepodstatný výmysl\nŘekův, až v první polovici 18. st. se ukazalo, že mame vlastně\ndva druhy labutí, které co zobáku a barvy jejich se týče velmi\nse od sebe liší, ačkoli jinak co do teda a bělostného péří se\núplné shodují. Némá labuť s červeným zobákem as černým\nhrbkem na kořenu jehó, jak ji u nás vidíme, nemůže vydávati\novšem žádného tonu, který by se pravidelnému zpěvu podobal;\njen když je drážděna, syčí pouze a na nejvýše zavřískne jako\nhusa. Druhý druh labutě, mající zobák na přenu černý a vzadu\nžlutý, je co vnitřního ústrojí jejího se týče, tím spůsobem\nzvláštní, že prúdušnice její stoupa do hradní kosti (kobylky),\nnějaký kus skrze ni se táhne a opět vystupuje. Toto tvrdé\nokolí dává resonanci vzduchu plícemi proudícímu; nebot tato\nlabuť divoká či zpěvná vyvozuje hlasité zvuky podobné tonu\nfoukáním na nástroji vzbuzenému podobné tedy tomu kla-\nrinetu. Labuť obyčejně ozývá se dvojím zvukem; jedním vyšším\na hned na to jedním hlubším a slabším. Sedí-li jich několik\npohromadě na rybníce, aneb letí-li, střídají se ve vyražení\nzvuků těch a celek pak činí dojem jakéhosi zpěvu, poněvadž\nzvuky následují za sebou v určitých intervalech (terciích malých),\nkterýžto dojem jest zvýšen tím, že hlas samiček slaběji zaznívá,\nčímž povstanou z íjimavé nuance mez: fortissimem a pianissímem.\nStřídavý tento zpěv je pak rázu melodického jaksi zadumčivě\nsmutného. Zdaliž básnický názor starých Řekův, že labuť před\nsmrtí svou pěje, nespočívá na dojmu smutku, jakýž zvuky tyto\nlabutí činí na posluchače? Však někteří pozorovatelé tvrdí,\nže labutě jsou-li smrtelné raněny v umírání rovněž takovými\nzvuky se ozývají snad bolestí; že by však labuť přirozenou\nsvoji smrt, hasnutí života opěvovala, ovšem jest básnickou jen\nsmyšlenko i.\nNa severu zpěvná tato labuť častěji se vyskytuje nežli\nněmá a v Japonsku jenom zpěvná se zdržuje, však ina východní\nstraně Evropy je jich více. V Rusku je zpěvná labuť známější.\nTaké v Malé Asii zimuí dobou se nalézá a odtud zdá se, že\nRekové nabyli známosti o zpévu labutím. Rus oba druhy sice\n„lebed\" nazývá, přede však činí jemnější rozdíl: „šipuu\" t. j.\nsyčák říká němé a „klikun\" (křiklouu) zpěvné labuti. Oba\ntyto druhy vyskytují se také v severní Americe, kdež mimo to\njsou ještě dva jiné druhy bílých labuti, menší nežli naše. Bílá\nlabuť s černým krkem a černou hlavou žije v jižní Americe.\nLabuť zcela černá v Novém Hollandu je domovem. Obě seve-\nroamerické labutě rovněž hlasité zvuky pronášejí.\nDl. P."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-23_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.2.8.1", "titre_corps": "O zpěvu labutím. Kdož by neznal poetické báje Řekův,", "titre_sommaire": "O zpěvu labutím. Kdož by neznal poetické báje Řekův,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.8", "debut_caractere": 4863, "fin_caractere_exclue": 7874, "texte": "O zpěvu labutím. Kdož by neznal poetické báje Řekův,\njež vypravují nám o labutím zpévu tak dojemném, tak tesklivé\nžalostném! Konec života jejilio se blíží a ona naposled sero-\nzepěje s celou vroucností; síly übývá, zpěv se stává tišším,\nvíce zadumčivým až posledním tonem vydechne žití své.\nPo celý středověk smaii se učenci západní i střední Evropy\nbájím o zpěvu labutím. „Není snad sprostšího křiku naší la-\nbutě —\" pravili „a ostatně křičí jen, je-li drážděna ; jinak\n.jest klidnou & tichou, jako sousedka-její ryba pod hladinou\nvodní.u Dlouho jest vše uznávám za nepodstatný výmysl\nŘekův, až v první polovici 18. st. se ukazalo, že mame vlastně\ndva druhy labutí, které co zobáku a barvy jejich se týče velmi\nse od sebe liší, ačkoli jinak co do teda a bělostného péří se\núplné shodují. Némá labuť s červeným zobákem as černým\nhrbkem na kořenu jehó, jak ji u nás vidíme, nemůže vydávati\novšem žádného tonu, který by se pravidelnému zpěvu podobal;\njen když je drážděna, syčí pouze a na nejvýše zavřískne jako\nhusa. Druhý druh labutě, mající zobák na přenu černý a vzadu\nžlutý, je co vnitřního ústrojí jejího se týče, tím spůsobem\nzvláštní, že prúdušnice její stoupa do hradní kosti (kobylky),\nnějaký kus skrze ni se táhne a opět vystupuje. Toto tvrdé\nokolí dává resonanci vzduchu plícemi proudícímu; nebot tato\nlabuť divoká či zpěvná vyvozuje hlasité zvuky podobné tonu\nfoukáním na nástroji vzbuzenému podobné tedy tomu kla-\nrinetu. Labuť obyčejně ozývá se dvojím zvukem; jedním vyšším\na hned na to jedním hlubším a slabším. Sedí-li jich několik\npohromadě na rybníce, aneb letí-li, střídají se ve vyražení\nzvuků těch a celek pak činí dojem jakéhosi zpěvu, poněvadž\nzvuky následují za sebou v určitých intervalech (terciích malých),\nkterýžto dojem jest zvýšen tím, že hlas samiček slaběji zaznívá,\nčímž povstanou z íjimavé nuance mez: fortissimem a pianissímem.\nStřídavý tento zpěv je pak rázu melodického jaksi zadumčivě\nsmutného. Zdaliž básnický názor starých Řekův, že labuť před\nsmrtí svou pěje, nespočívá na dojmu smutku, jakýž zvuky tyto\nlabutí činí na posluchače? Však někteří pozorovatelé tvrdí,\nže labutě jsou-li smrtelné raněny v umírání rovněž takovými\nzvuky se ozývají snad bolestí; že by však labuť přirozenou\nsvoji smrt, hasnutí života opěvovala, ovšem jest básnickou jen\nsmyšlenko i.\nNa severu zpěvná tato labuť častěji se vyskytuje nežli\nněmá a v Japonsku jenom zpěvná se zdržuje, však ina východní\nstraně Evropy je jich více. V Rusku je zpěvná labuť známější.\nTaké v Malé Asii zimuí dobou se nalézá a odtud zdá se, že\nRekové nabyli známosti o zpévu labutím. Rus oba druhy sice\n„lebed\" nazývá, přede však činí jemnější rozdíl: „šipuu\" t. j.\nsyčák říká němé a „klikun\" (křiklouu) zpěvné labuti. Oba\ntyto druhy vyskytují se také v severní Americe, kdež mimo to\njsou ještě dva jiné druhy bílých labuti, menší nežli naše. Bílá\nlabuť s černým krkem a černou hlavou žije v jižní Americe.\nLabuť zcela černá v Novém Hollandu je domovem. Obě seve-\nroamerické labutě rovněž hlasité zvuky pronášejí.\nDl. P."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-23-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-23_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-01-23_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.2.9", "titre_corps": "Dnešnimu číslu přiložena jest I.", "titre_sommaire": "Dnešnimu číslu přiložena jest I.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.8", "debut_caractere": 7876, "fin_caractere_exclue": 7991, "texte": "Dnešnimu číslu přiložena jest I.\nhudebni priloha: „Zpev Premysla\" z vla-\nstenecke zpevoliry „Libuse\" od B. Smetany."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n24. ledna 1705 nar. Carlo Broschi nazván Farinelli, slovut. zpěvák — v Andrii.\n„ „ 1821 nar. Alfred Ddrfel, sklad, a hud. spis. —ve Waldenburku.\n„ „ 1837 nar. A. V. Šmilcvsky, liud. spis.\n25. „ 1849 f Parish-Alvars, virtuosa na harfu a sklad. —ve Vídni (nar.\nv Londýně).\n„ „ I. provoz. Adamovy zpěv. „Na Alpáoh\" (Le clialet) —na čcsk.\ndiv. v Praze.\n26. „ 1792 nar. hrab, Eliška Slikova, velká příznivkyně hudebního umění\na skladatelka četných písní.\n27. „ 1770 nar. Ant. Reicha, sklad, a prof. na konservatoři pařížské\nf v Praze 1836.\n„ „ 1756 nar. A. W. Mozart, slov. sklad. v Solnohrade.\n„ „ 1821 nar. Jos. Sokol, housl. a sklad. v Březně.\n28. „ 1791 nar. L. J- Ferd. Hérold, franc. sklad. op. v Paříži.\n„ „ 1872 I. provoz. A. V. Dargomijžského opery „Kamenný hoat\" v Petro-\nhradě.\n~ „ 1782 nar. Daniel Fr. Esprit Auber, francouzský sklad. op. v Caenu.\n29; „ 1702 nar. GriaC. Rcssini, slov. sklad. op. v Pesaru.\n„ 1782 I. provozování Mozartovy zpěvohry „Idomeneus\" v Mnichově.\n„ „ 1836 I. provoz. Meyerbeerovy op. „Hugenoti\" v Paříži.\n\nO vývinu písne národní a jejím\nvýznamu.\nSděluje V. Novotný.\n(Pokrač.).\nJakmile jednota bratří českých pořádkem a kázní\nupevnila poměry ve své církvi (1457) sebrala většinu\noblíbených písní z dob Husitských a sestavila z těchto\nmelodií pro své potřeby náboženské zvláštní zpěvník.\nMelodie ty, jež staly se takto majetkem bratří če-\nských, slavného jména požívaly i daleko za hranicemi\nčeskými. Odhodlaná mysl, pevné přesvědčení o ryzo-\nsti pravdy zastávané, dětinné oddání se do vůle boží,\npokora i vroucí náboženský cit tisícerým protiven-\nstvím utužený to vše příliš živě mluví z těch ne-\nlíčené zbožných tonů k srdci pravé, přirozené kráse\npřístupnému. Opět podotknouti musím, že možno o\nnich co o českých melodiích ovšem jen potud\nmluviti, pokud na půdě české povstaly; však základ\njich že hledati musíme v oněch osmi tóninách cír-\nkevních, jež v celém tehdáž světě křesťanském v po-\nvšechné platnosti byly. V melodiích těch však zr-\ncadlí se přede dosti patrně reformatorský duch tehdejší\ndoby, oné doby bojůvpro myšlenku náboženskou. Pákou\nneobyčejného ruchu doby tehdejší byla otázka nábo-\nženská, touto ideou byly naplněny mysie celého světa\nkřesťanského po čety středověk; v Cechách ovšem\nse jí dostalo výrazu nejostřejšího, proto i česká píseň\ntehdejší co obraz cituv nořících se z duše bojem\nza víru rozeplané jest nejlépe karakterizována ostrými\ntahy náboženských těch bouří, a můžeme říci, že\njsou ony písně bratří českých vskutku pravým obra-\nzem tehdejších, celým světem mocně otřásajících\nideí reformačních.\nPísně ty stojí v povšechném umění hudebním\noné doby na stupni nejvyšší dokonalosti: neboť v.\nnich nalezáme první jemnější stopy subjektivního\ncitu, čímž dostává se jim daleko určitějšího výrazu,\nnež jak potkáváme se s ním v písních jiných národů\nv oněch stoletích.\nHudba antická nemohla ani býti subjektivní.\nOna měla co dělati s látkou dosti surovou a jen\nnedostatečně vyvinutou, kterou musela dříve rozšířiti a\nupraviti hlavně tím, že jí první podmínku uměleckého\nvýtvoru formu souměmou vtisknouti musela,\ntakže teprve vilanelly Nizozemcův a díla skvělé epochy\nPalestrinovy mohou míti pro nás vyšší cenu než\npouze historickou, poněvadž še v nich objevují první\nzárodky doby modernější a poněvadž na jevo dávají\nsnahu po vymknutí se z dosavadních tradic. 1 písně bratří\nčeských, vzdor tomu, že spočívají hlavně na základech\ncírkevních, jeví v zárodcích snahu po určitém sub-\njektivním výrazu a tím stávají se vítaným materiálem\npro další vývin v době pozdější. Poněvadž pak v pís-\nních těch značí se nejjasněji onen mocný duch vše-\nobecného náboženského rozechvění, proto i velký re-\nformátor německý Luther přijal většinu českých těch\nmelodií pro nově zavedenou bohoslužbu. Tak se staly\npísně bratří českých majetkem všeobecným, tak na-\nbyty práva kosmopolitického. Tehdá vítězil čech ne-\njen mečem v ruce nad celou Evropou, nýbrž i písní\nna rtech nadšených."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.2", "texte": "Velmi čestné místo věru zaujímají slavné ty\npísně bratří českých, což ani nejurputnéjší nepřátelé\nživlu českého upříti nedovedou a Luther, jenž vý-\ntečným byl znalcem písní náboženských zajisté dobře\nsi byl toho vědom, jaké poklady přijal ve sbírky své.\nJak se to státi mohlo, že píseň česká k takému\nstupni dokonalosti dospěti mohla, že co vzor jest\npřijata od národův jiných? Předkové naší nebyli nikdy\núzkoprsými v náhledech umění se týkajících; oni\npřijímali vše, co krásného jim cizina poskytovala.\nTak jsem dříve ukázal, jak na základě přijatých tónin\ncírkevních a melodií římských jakož i na základě\nharmonických tvarů francouzského „rondellu\" za Karla\nIV. vy vinul se zvláštní zpěvní styl po všech chrámech\nkoruny české.\nProč vyniknouti mohli tehdá Čechové v oboru\ntomto nad sousedy své německé ? Poněvadž se předně\npostavili na stanovisko všeobecně přijatých tónin cír-\nkevních a za druhé na stanovisko nej novějších\nvymožeností v oboru hudebním, jež bez rozpakův od\ntehdejších francouzských kontrapunktistův přijali. Tím,\nže si osvojili vše, co jim cizina nového poskyto-\nvala, udržovali se neustále v proudu časového po-\nkroku, tím pak, že na základě zkušeností nové na-\nbytých dle svého nadání indi vid ue lni ho dále\nstavěli, octli se pojednou v popředí nejčilejšího\nruchu, kdežto sousedé Němci mezitím sobě hověli\nv starých tradicích, proti slunci, jež v té době pozne-\nnáhla vzcházelo hudebnímu umění z druhé strany v\nNizozemsku, čínskou hradbu netečnosti a nevšímavosti\npostavivše. Ovšem že později nahlédnuli chybu svou\na stonásobně ji napraviti se snažili, což se jim také\núžasnou měrou během času podařilo. Osud Němcům\nvěru znamenitě práh mezitím, co všichni okolní ná-\nrodové ve Francii, Čechách, Nizozemsku a Itálii se\nlopotili s vývinem tvarů harmonických a samostatné\no sobě uzavřených tvarů melodických 11a základě po-\nčíslovaného basu (toto poslední platí ovšem jenom\nv Itálii), hověli sobě Němci klidně pohlížejíce na lo-\npotné namakání všech sousedův; jakmile však do-\nspělo umění hudební u vývinu svém tak daleko, že\nvymknouti se mohlo z církevních tónin, (jež sice po-\nskytovaly prostředky pro určitější barvitost základní\nnálady však hlubšímu pojinutí a individuelnímu\nživotu jen pozřídku přístupnými byly) a jakmile se\npostaviti mohlo umění hudební 11a půdu nově vy-\ndobytých tónin (dur a moll), životu modernímu\npřiměřených, tu vzchopili se Němci pojednou z ne-\ntečnosti své a na toto nejnovější stanovisko, k ně-\nmuž během 16. století Vlachové se prodrali, se po-\nstavivše, obrovskými kroky spěli ku předu, takže v\nkrátce stáli v čele všeho vývoje v oboru hudebním.\nJaké kouzlo jim k vítězství tak skvělému do-\npomohlo? Opět jenom to, že bez okolků se posta-\nvili na stanovisko nejnovější u vývinu v umění\nhudebním, tak jako to před tím za Karla IV. učinili\nČechové. Jisto jest. že bv bývali takého stupně ne-\ndosáhli, kdyby byli bývali nejnovější umělecké vý-\ntvory cizích národův ignorovali a jen se snad obme-\nziti chtěli na svou vlastní národní i umělou píseň\nchrámovou a z té snad svou vlastní čistě německou\nhudbu vytvořili se snažili. Takového cosi jim ani ve\nsnu nenapadlo; nýbrž zcela přirozeně chopili se toho,\nco doba nejnovější výtečného jim podávala!\nPakliže pohlédneme na vše to, co na jedné\nstraně římský chorál dokázal, co romantičtí\nmin ne- a skromní meister si n g ř i ve spolku s\nhudebníky praktickými, výkonnými provedli, co\nznamenitého vykonali mistři nizozemští a po nich\nitalští, co konečně před zrakoma žasnoucího světa\nbratří čeští ve svých kancionálech nahromadili,\ntu jasno nám musí býti, že onen národ, jenž se tu\nuprostřed vzdělanosti te náhle vzchopil v jaré síle\nsvé a přijal všecky ty pracně dobyté poklady sou-\nsedů svých, že onen národ k neobyčejně skvělým\nvýsledkům musel dospěti na dráze dálšího vývinu.\nPřed tím však než Němci činnou zasáhli rukou v další\nvývoj umění hudebního, tu ještě vykonali Vlachové\nobrovský převrat a zavládli po delší dobu celým svě-\ntem hudebním.\nNedlouho po onom pamětihodném sněmu tri -\ndentském, kde shromáždění otcové rozhodný protest\npodali proti všemu necírkevnímu novotářství v hudbě,\npovstala v Itálii ještě novější hudba než byla\nona dosavádní z Nizozemska sem přinešená, (proti\nkteré právé se svatí otcové co proti jakémusi ne-\nbezpečnému novotářství tak rozhodně byli vyslovili)\na tak poprvé od časů starého Řecka a Říma znovu\ntu povstala světská hudba. Umění hudební v pa-\nmětihodné době té svléklo klášterní kutnu a znovu\nomladlé vyšlo si do světa na dobrodružství. Nej-\nkomičtější jest při tom okolnost ta, že páni z nej-\nbližšího okolí nej vyšší hlavy církevní\nsami pomáhali z uměny hudební zmíněnou kutnu\nsvlékati. Žilo totiž v tehdejší době na dvoře papežův,\nvěd i umění milovných, velké množství nadšených\nctitelův antické literatury, kteří netoužili po ničem\njiném, než po tom, aby se rozkošné zábavy a skvělá\numění pohanských Řekův a Římanův opět v život na-\nvrátili mohly ve formách znovuzrozených. Především\nchtěli oživiti starořecké hry divadelní, tragedie a kome-\ndie se sbory, zpěvným přednesem v průvodu nástrojův\nhudebních, zkrátka, vše jak to druhdy v slavných\nAthénách při představení divadelním vyhlíželo. Jak\nasi vypadala starořecká hudba? Otázka tato vzata\njest s horlivostí na přetřes, bádáno semo tamo; avšak\npo hudbě starých Řekův nikde ani památky. V hád-\nkách těch více méně učených ustálil se náhled, že\nherec ve zpěvné deklamaci své jen něco málo se\nodchýliti má od obyčejné mluvy přirozené; však\ni při sborovém zpěvu musí prý každé slovo správně\ndle přízvuku označeno a jasně, zřetelně deklamováno\nbýti; neboť slovo jest prý vždy jen hlavní věcí a\nhudbě má býti přidělena úloha, aby slovem nazna-\nčenou náladu duševní ku větší zřejmosti přivádět!\npomáhala.\nPo dlouhých bolestech jest konečně dávno kýžený\nonen porod vykonán; a tu se shledalo ku všeobec-\nnému úžasu vlastních otcův plodu toho, že to není\nantická muza divadelní, nýbrž něco zbrusu nového,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.3", "texte": "totiž: opera s recitativem a vhodným prů-\nvode m instrumentálním.\nPůvod zpěvohry spadá v dobu kolem r. 1600,\njejimi pak tvůrci jsou Peri, Cavaliere, Caccini a přede-\nvším Monteverde. Rokem naznačeným počíná opět\nnová hlavní epocha v dějinách umění hudebního, je-\nhož dosavadní stanovisko jest úplně změněno. Dosa-\nváde byla totiž hudba poníženou služebnicí církve\nsvaté, kteréž uloženo bylo, aby jiných citů nebudila\nv prsou věřících než city kajícné skroušenosti a po-\nkory před tváří Páně; proto i všeho se musela pilně\nvystříhati, cokoli jen zdálí upomínalo na marnost\nsvěta toho. Tak ku př. nesměl býti bez přípravy\nužíván náš septimový akord, poněvadž prý zní změk-\nčile atd. —to vše nyní odpadlo: skladatel „světský\"\npotřeboval nyní ku svým intencím podle toho, chtěl-li\nvzbuditi v posluchači pocity něžné, či náruživé, vá-\nšnivé či dokonce mstivé, více nových kombinac har-\nmonických ba i disonance, jen aby docílil obmýšle-\nného účinku. Na honbu po nových akordech nemusel\ndaleko; neboť Nizozemci, ačkoliv z oboni eírkevních\ntónin se neuchýlili, nicméně přede výtečné práce\npředběžné vykonali a mnohou trhlinu v pevných\nbaštách tónin církevních učinili. Nyní však bez ohledu\njsou všechny dosavadní hradby rozmetány: hudba\nvystoupila z dosavadního kruhu tónin církevních\na naše moderní tóniny rozdělené ve 12 tvrdých a\n12 měkkých, z nichž každá skupina stejně jest ímz-\nčleněna, poznenáhla byly vystaveny a pole nově\nvynalezené opery stalo se nyní ve Vlaších tak\núrodným, že záhy na to asi kolem r. 1700 velké\nmnožství cizopásného bejíí se na něm rozplemenilo.\nKdyž pak konečně Vlachové v běhu svém se poza-\nstavili a zpět se ohledli po oné staroslavné hudbě:\ntu ležela ona v dálce téměř nedohledné v temných\nneurčitých obrysech jako obraz z dávných bájí a ne-\npřístupná jako ztracený ráj. Nastalo loučení: duch\nčasu sám popoháněl muzu mladého umění hudebního\nna dráze nové v končiny daleko krásnější, v ráj bla-\nženější. Nová tato dráha vedla však přes hranice\nItálie k národům jiným, především ovšem k Němcům.\nCo Vlaši započali, toho uchopili se přede všemi ostat-\nními národy Němci s největšim štěstím a přivedli to\nzajisté na stupeň dokonalosti netušené. Ovšem vývoj\nten se neděl z počátku dosti rychle, poněvadž tu\nnáhle vzplanula válka třicetiletá (1619—48) a jako\nprudká lavina zasypala dráhu ku dalšímu vývoji. Za\nto se tím skvěleji dařilo hudbě po ukončení neblahé\nválky té; a právě to, co neštěstím bylo pro stát\nv době po oné válce: nesmírná totiž libovláda panov-\nníků i panovníčkň. pomohlo hudbě na nohy. Velké\ni malé potentáty dráždila nesmírná ona snaha v ná-\npodobování života na dvoře Ludvíka XIV.; proto\nvšichni, nechť to důchody a přijmy země dovolovaly\nčili nic, zjednávali si v závodění zimničném pěvce i\nvirtuosy, stavěli divadla o překot a zaváděli stálé\norkestry i kapely. V krátké době i šlechta, aby modě\nvyhověla, závoditi počala v pěstování hudby s pány\npotentáty. Tím vzrostla neobyčejná poptávka po no-\nvých plodech hudebních a tu povstávali mužové bo-\nhatým duchem tvůrčím nadaní a podali světu na zá-\nkladě nejnověji vydobytých zkušeností díla mistrovská.\nNěmci krokem obrovským hnali se ku předu na\ndráze dalšího vývoje. Z počátku ovšem byl vliv italský\npříliš patrný v skladbách německých těch mistrův;\nvšak poznenáhla se formy vlašské více a více ztrá-\nceti počaly a formy, v nichž národ německý\nsobě liboval od dob zavedení reformace (vzpo-\nmeňme si, že i množství písní bratří českých jest\nvzato do německých kancionálů, z nichž lid pěl při\nslužbách božích), zaujaly sice místo forem vlašských,\nvšak základ nových těch z Vlach pocházejících tónin\njest i na dále podržen a dle těchto moderních tónin\njsou i všechny starší Tvary dosud v národě užívané\npřeměňovány a ku větším formám uměleckým použí-\nvány. Co tu v nitru národa německého zvláště od\ndob zavedení reformace pracovalo a kypělo, s tím\nvstoupily ve všestranný svazek především moderní\nvkus hudební z Vlach přinesený, s tím vstoupily\nv styk i poměry časové v poslední čtvrtině 17.\nstoletí se vyvinuvší a z toho jest pochopitelno , že\nod roku 1690 v nepřetržité téměř řadě povstávali\noni mužové, kteří zvláště od r. 1730 tak zvanou ně-\nmeckou školu hudební vytvořili a takové slávy\njménu německému vydobyli, že v nynější době Němci\nstejné v oboru hudebním výše zaujali, dříve\nVlachové v oboru malířském a v starověku Rekové\nv umění výtvarném. To se upříti nedá. Který národ\nvykázati se může řadou jmén tak skvělých jako jsou:\nBacli, Haendl Haydn, Mozart, Beethoven Šumán,\nMendelssohn, Brahms Wagner? Před jich výtvory\npovždy kořiti se budou národové všech věkův a bráti\nsi budou národové všech věkův a bráti si budou\npříklad z nich jakým způsobem a po jakých\ndrahách by se podobně dopracovati mohli\nsvé vlastní školy hudební, jež by podob-\nného čestného místa zaujímala v litera-\ntuře národův na výši vz děláno sti stojících.\nJaký vliv měl onen r. 1600 provedený převrat\nv oboru hudebním ze strany Vlachův a jak účinkoval\nobrovský onen vývoj samostatné školy hudební v sou-\nsedním Německu na stav hudebního umění v Čechách\na zvláště na národní píseň českou o tom\npromluvíme v příštím čísle. (Pokrač.ý\n\nRubinstein co skladatel oper, oratorií\na symfonii.\nA. V. Ambros.\n(Pokračování.)\nMyslím, že máme umělce vždy posuzovati dle\nne j zda čilejšího jeho díla a nevystupovat! proti\nněmu s obžalobou pro to neb ano méně zdařilé aneb\nnezdařené. Zachováme-li stanovisko to naproti Ru-\nbinsteinovi, tož mu zůstane umělecká jeho sláva\nzcela zabezpečena.\nUznati již musíme u veliké míře, že, vychován\njsa na pianistu-virtuosu, nespokojuje se s věnci,\nkteré mu v této vlastnosti ze všech stran lítají k no-\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.4", "texte": "houm, nýbrž k nejvyšším cílům se snaží. Rád by\npři tom, místo aby pohodlné kráčel drahou, kterouž\nurovnali velicí mistrové doby minulé, dovedl něco\nzcela nového, nové dráhy razil, nové kraje vyskouinal\na to ceniti musíme vysoko, ať jest pak výsledek\njakýkoliv.\nTotéž platí o jeho oratoriích. Přihlédněme blíže\nk jeho „Ztracenému ráji\" (jeho druhé oratorium\n„Věž Babelská\" povstalo dříve). Oratorium jest\nu moderního umělce již proto pravou událostí, že\nje to oratorium. Mendelssohn vzbudil oběma svými\ntratoriemi, z nichžto zejména „Pavel\" vyvolal veli-\nkou sensaci, opět nové chuti pro tento obor skladby;\navšak nynější doba není mu právě příliš příznivá.\nFerdinanda Hillera oratorium „Zboření Jeruzaléma\",\nvynikající to dílo plno hudebních kras. honosící se\ndílem i jednotlivými tahy vskutku oslňujícími, zůstalo\nnepochopitelným spůsobem zcela bez povšimnutí.\nNásledující oratorium téhož skladatele „Šavel\" bylo\novšem slabší. Loewe-ho oratoria („Hus\" „tazarus\",\natd.) každý jmenoval s úctou a sotva je kdo chtěl\nslyšet. Jednalo-ii se. při německých hudebních slav-\nnostech a pod. o důstojné provedení nějakého ora-\ntoria, vždy nejraději padlo se na Handla. Kiesewetter\nmá konečně pravdu, že vedle Handlových oratorií\nnelze nic podobného ani z dáli postaviti. Ostatně\nmáme v tomto oboru ještě pokladů hojnost, které\ndosud nejsou odkryty.\nRubinstein cítil se povzbuzena a dal si sesta-\nvit) dle Milionový básně „paradise lost\" tekst k ora-\ntorium (kymý). Ze tím poněkud vstupoval s Haydnem\nv konkurenci, nemuselo jej znepokojovali; co nám\nHaydn podává ve svém „Stvoření světa\", má zcela\njinou tendenci uměleckou. Rubinstein také nenazývá\nSvé drlo „oratorium ve třech odděleních\" nýbrž „du-\nchovní zpěvohra ve třech dějstvích\". Podivný a zvláštní\nto případ, že první německé opeře v Hamburku, Kte-\nrouž tamější divadlo roku 1678 skvěle otevřeno\nbylo, tatéž látka sloužila za základ: jmenovala se „Stvo-\nien), padiý a opět po vznešený člověk\", tekst od cí-\nsařského poety Richtera, hudba od Theile-ho, ballety\nčd Feuillade-ho. Bylo při tom tudíž také něco vi-\ndy ti, kdežto u Rubinsteina se spokojiti musíme s pou-\nzhm slyšením. Kde se mluví o „dějstvích\", tam oče-\nkávali smíme také nějaký děj, třebať i jen slovy na-\nonačeny. S tím dějem však to vypadá zcela podivné\nv Rubinsteinově libretu oratorním či operním. Hlavní\nmoment celku, pád člověčenstva, není ani výslovně\nuveden, jest pouze instrumentální předehrou k tře-\ntímu dílu či ději tonomalbou (!) vylíčen, avšak i nej-\nživějšj fantazie sotva bude s to, z střídajících se li-\ngurací v protipohybu a podivných akcentů fagoto-\nvých pozntati hada a ono „Eritis sieut Deus\".\nfe Milionovou básní nemá vlastně libreto pranic\nspolečného, leda látku. Nežijeme ovšem více v době\nBodmeia a Klopstoka, kteří s vrstevníky svými pevně\nbyli přesvědčeni, že anglický poeta vysoko vyniká\nnad Homera a Dante-lio. Avšak pro epos, tím více\npak pro drama, jesti to přec věcí velmi povážlivou,\nmanie-h v něm stýkati se místo s bytostmi lidskými\ns samými .cherubíny a serafíny, s cřáblem as jeho\nbabičkou. Milton pomáhá si jak může, dle potřeby\nudělá své duchy malé jako mravenečky aneb velké\njako obry, vede je proti andělům do boje jak\nznámo i s děly! a tomu podobného více. To vše\novšem nemohl libretista potřebovati i nezbyly mu ko-\nnečně než postavy beze vší fysiognomie a pouhá\njména: „Rafael, Michael, Gabriel\" a jeden „hlas\", za\njehož skromným inkognitem neskrývá se nikdo jiný než\nPán Bůh sám atd. Avšak Rubinstein spokojil se s tímto\ntekstem a komponoval jej. Tu nám ovšem nezbývá\nnic jiného, než přihlednouti, jak jej komponoval.\nČasto již poukázáno bylo k podobnosti tvaru Ru-\nbinsteinovy hlavy a tváře s Beethovenem a lithogra-\nfové přičiňují se všemožně, aby obrátili naší pozornost\nk této podobě. V ohledu duševním by sobě byli podobni,\nže oba počali svou dráhu co virtuosové na pianě a\nže u obou dosti záhy vedle virtuosy na jevo vystoupil\nskladatel znamenitý. Avšak u Beethovena pianista\ntak velice ustoupil před skladatelem, že o pianistovi\nsotva bylo více řeči u Rubinsteina rostl virtuosa\nvždy výše a skladatelovi nad hlavu. A přec sotva\nkdo bude moci zneuznatl, že náleží Rubinstein mez-\nmoderními skladateli k vyvolencům, jimžto jde sku-\ntečně o věc, jížto oddáni jsou s celou duší. Jistá\nRubinsteinova tria, kvarteta atd., jeho symfonie dříve\njiž s pochvalou spomenutá, jsou zajisté skladby, re-\npresentující svůj genre co nejdůstojněji i budeme\nskladatele toho muset jinenovati mezi skladately naší\ndoby vždy v první řadě. Bohužel však, že větší jeho\nskladby zřídka působí dojmem zcela čistým a nezka-\nleným. Dobré oné rady Goethovy: „Zlou-lťs dobu strá-\nvil v klidném snění, dobrá se ti za to, věř, odmění\"\nsotva si kdo méně povšimnul, jako Rubinstein. Má-li\njednou jen první stránku nějaké komposice hotovou, tož\nneustane až při poslední, ať je mu fantazie po vůli\nči ne. V případě posledním zrodí se pak leccos nuce-\nného, neutěšeného, jen že to není aspoň nikdy mdlé\na bez ducha a účinkovalo by méně nepříjemně, kdyby\nnestály přímo vedle toho krásy, často krásy první\nřady. (Dokončení.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\nZ Milána. Po delší řadě koncertův, jež uspořádal\nzde s úspěchem ne j skvělejším A. Rubinstein, di\nrigoval a hrál dne 11. prosince in. r. mistr ten slavný\nv jednom koncertě „Society di Quartetto\". Prove-\ndena byla jeho symfonie „Okeán\" (s dvěma nově\nkomponovanýma větama), jeho klavírní koncert\n„D-moll\", dále potěšil obecenstvo umělec ten předne-\nšením „As-dur Sonáty\" od Webra a „G-mol-ballady\"\nod Chopina. Koncert byl otevřen ouverturou ku\n„Koriolanu\", která dirigována jsouc zdejším jedním\nkapelníkem, úplně se minula svým účinkem. Rubin-\nstein pojednou vše elektrizoval. Skvěle zněl koncert\njeho pod prsty mistrovskými a v sonátě i balladě\nnové podivuhodné krásy dovedl vykouzliti před duší\nnaší. První sada symfonie, která vždy nejživější"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.5", "texte": "účastenství naše poutala, získala věru nově vlože-\nnýma dvěma větama, však jisto jest, že se obě tyto\nvěty právě tak jako poslední věta nikdy nemohou\nměřiti s první větou věru nedostižitelnou. Praví se,\nže Rubinstein chce psáti pro Milán novou operu,\n(Sešlo tedy z Feramorse? Red.)\n** Ze Lvova. Mnoho povyku zde způsobily kon-\ncerty pp. Re lil enyi - h o a Plotenyi-ho, za spo-\nluúčinkování výtečného pianisty p. Marka. Hraje\nse vždy při vyprodaném domě. S podobným zdarem\nvedlo se společnosti pánův těch v Černovicícli, v Bu-\nkarešti, Odése, Varšavě, Petrohradě atd.\n** Ludvik 11. král bavorský, udělil R. Wagne-\nrovi jakož i J. Brahmsovi řád Maximilianův pro\nvědy a umění.\n** Z Vidné. Liszt zažil dne 11. t. m. skvě-\nlých triumfů ve Vídni. Jak jsme již předešle po-\ndotkli, účinkoval v dobročinném koncerte co klavírní\nvirtuos s výsledkem ohromným. Pravá bouře po-\ntlesku nekonečného, obligátní věnce a hojnost kvě-\ntin! Hra jeho prý jest když ne tak leskuplná a ná-\nruživě úchvatná jako za mladých dnů velmistra toho,\ntož za to tím ustálenější, mistrnější a ideálním umě-\nleckým klidem provanuta. Ostatně poukazujeme ku\npříštímu dopisu ctěného našeho dopisovatele víden-\nského.\n** Búloic byl nedávno v Lipsku, kam právě vévodu\nz Meiningena, jenž do Drážďan měl namířeno, doprová-\nzel. Dne 8. koncertoval v Eisenachu, načež vrátil se\nopět do Londýn a zpět. Větší uměleckou cestu za-\nmýšlí B.v únoru po Rusku podniknouti.\n** Z Londýnu. (Národní akademie hudeb ní.)\nV jižním Kensingtonu, vedle imposantní síně Albertovy,\npoložil dne 18. př. m. vévoda z Edinburghu u přítom-\nnosti četného a skvělého shromáždění základní kámen\nk národní škole vzdělávací pro hudební umění. Ústav\ntakový byl již dlouho pociťovanou potřebou pro Anglicko,\nkde dosud hudebně nadaným mladíkům nižádného vzdě-\nlání ni podpory se nedostávalo. Za původ svůj děkuje\nustav ten hlavně energickému zakročení spolku pro roz-\nšiřování věd i umění (Society of Arts). Základní prin-\ncip školy té a její hlavní účel jest rozvin o v á ní a\npodporování hudebního nadání, bez ohledu na\nto, ze které vrstvy společnosti lidské povstalo. Za tím\núčelem závisí vstup do školy té od konkurenční zkoušky,\ntakže nemožno se tam nikomu dostati bez dostatečných\nvědomostí přípravných. Školní plat obnáší mezi 35 a\n40 libr. šterl. ročně. 300 míst jest však bezplatných.\nVeškerý běh studijní trvati bude po 5 let. Stavení ku\nškole té vyvedeno bude ve slohu anglickém ze 17. sto-\nletí.\n** Z Říma. Milánský list „Trovatore\" přináší in-\ntresantní přehled, z něhož vysvítá, že v r. 1873 bylo\nv Itálii poprvé provedeno čtyryadvacet nových\noper. Šťastná země! Pak ať se ještě někdo opováží\nnemíti náležitého respektu před vlašskou hudbou!\nZ Milána. Glinková zpěvohra „Život za čáře\"\nskutečně provozovali se bude příští jaro v divadle „Dal\nVerme\" přičiněním kněžny Gorčakové. Překlad vlašský\njiž obstarala sl. Caríotta Ferrari. ,\n** Nové zpěvohry vlašské. Maestro Sangiorgi,\nskladatel zpěv. „Giuseppe Balsamo\" dokončuje nové\ndílo „Diana,\" o kterémž již proslýchá mnoho chvalného.\nNová opera „I Pezzenti\" maestra Conepy provo-\nzovati se bude v Miláně v příští jarní saizoně.\n** Paříš nemá nyní nedostatek divadel, čítá větších\na menších úhrnem 56 a café-concerts 104.\n** Naše krajanka Matilda Za vrtal ov a, požíva-\njící v Itálii jména velmi zvučného, vystoupí v Palermu\nv divadle „Bellini\" v Verdiho opeře „Don Carlos.\"\n** Mnichovský dvorní pěvec slavný basista Kinděr-\nní ann nebezpečně onemocněl cholerou. Neméně slavný\ntenorista téže opery Nachbauer dovedl se obratněji\nvyhnouti nepříjemné společnosti s cholerou: prchl jed-\nnoduše a nyní zpívá pohostinsku po větších městech ně-\nmeckých. Byv upomenut ředitelstvem mnichovské opery\nna své závazky, odtušil, že nikdo jej nedovede přinutiti\nk tomu, aby se vrhal dobrovolně smrti v náruč a zadal\nza propuštěnou. Poenale za zrušení kontraktu v sumě\n8000 tolarů bylo mu králem velkomyslně odpuštěno.\n** Z Kahyry se dovídáme, že tamější poměry\noperní v letošní saisoně na skvělé výši se udržují.\nMíst okřál, jenž před časy byl horlivým ctitelem nejen\nmistrův vlašských zejmena Verdiho, u nějž jak známo\nsobě objednal operu „Aidu\", nýbrž i vlašských pěvcův\na pévkyň, změnil valně v novější době svůj vkus umě-\nlecký a obrací všecku svou pozornost dále na sever.\nNahlédl totiž, že bývalý ten krásný ráj všech umění\nv době nynější změnil se v divokou poušť vnitřní nicoty\nzvláště co se týče novoitalské literatury hudební, ba že\nani výkonní umělci zejmena síly pěvecké nestojí jako\nv dávných časech na stupni nejvyšší dokonalosti. Výteční\nučitelé zpěvu vyhynuli, staré tradice o zpěvní škole se\nvytratily „fueramus Pergamjna quondam\" stojí nyní\npsáno nad vchodem k hudebnímu odboru novoitalskému.\nMístokrál shledal, že umělce dokonalé hledati musí jinde.\nCo se týče pěveckých sil, tu obrací se nejraději na\nvídeňskou konservatoř, tak že větší díl personálu, při\nopeře kahyrské zaměstnaného výtečný podává ensemble,\nponěvadž tu jednota vyšší jest dosažena jednotnou onou\nraethodou, dle které právě většina své hlasy cvičila.\nPřede všemi tu však vyniká výtečná prima donna slečna\nŠmerhovs ká, (jež studovala též na vídeňské konser-\nvatoři,) nejen skvělou lepostí postavy své a krásou do-\nkonale vyvinutého hlasu, nýbrž především mistrnou, du-\nchaplnou hrou, kouzlem to, jemuž odolati nelze žádnému\nsmrtelníku. Hudba vlašská se pak místokráli úplně pře-\nsyt.la; i obrátil se v novější době na Wagnera, učiniv\ntu poptávku, zdali by mohl přízeň svou věno váti opeře\nkahýrské a zdali by rozumí se, že pod báječně skvě-\nlými podmínkami napsati a komponovati chtěl proň\nhudební drama, jehož děj by jednal na půdě egyptské\na jehož látka by se vzíti mohla ze starého zákona.\nMístokrál jest velkým ctitelem Wagnera, což dokázal\nnedávno tím, že přispěl ku vystavení divadla v Bayreutě\nznamenitou sumou 500 liber šterlingů.\n** Z Brna. Dne 21, pros. m. r. dávána jest\nprvní soirée komorní hudby, kdež účinkovali pp. Hum-\nmel (kapelník měst. divadla), Zinke (1 housle), Bře-\nzovský (11. h.) a Mráček (cello). Provedeny jsou"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.6", "texte": "následující skladby: kvartety od Mozarta C-dur\nč. 6. a od Haydna J-dur op. 94 jakož i „D-moll\ntrio\" od Mendelssohna. Souhra byla celkem\ndosti dobrá; ovšem že nelze požadovati od hudební-\nkův, kteří z orkestru jsou navyklí na ostré effekty,\naby pojednou se vžili v jemnou síť jednoduchého\nsmyčcového kvarteta se všemi nejsubtilnějšími nuan-\ncemi. Mnohá místa se jim však přede zdařila a\nmnohá něžnější nuance se povedla. V Mendlssohnovu\ntriu hrál klavírní part kapelník Hummel s obratností\ntechnickou a v „Andante\" s jemným úhozem. Pro-\ndukce spolku hudebního jsou velmi chváleny, však\nvytýká se pánům arranžerům v mnohých zdejších\nlistech, že bez míry hoví kultu Mendlssohnovskému.\n\nKronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Dívčí pěvecká jednota „Libuša\" v Hořovicích\nuspořádala dne 18. t. m. řádnou produkci s následují-\ncím velmi pestrým programem: 1. „Ouvertura\" k opeře:\n„Básník a sedlák\" od Suppé-ho (!), přednesli na pianě:\nsl. B. Rosolová a p. Jos. Bok. 2. „Výstraha\", ženský\ndvojzpěv s průvod, piana od Hřímalé-ho, předn. „Libuša.\"\n3. „Tobě\", sólová píseň od Bendla, předn. p. V. Tomec.\n4. Dvě písně na íilomelu, předn. p. Frt. Wainer. 5. „Řek-\nněte mně, větrové\", smíš. sbor Ad. Průchy, před. „Li-\nbuša\" a pp. čl. sl. zpěv. spolku „Slavík\" 6. „Dobrou\nnoc\", sólová píseň s průvodem violoncella a piana od J.\nŠkroupa, předn. pp. V. Tomec, Fr. Wainer a Jos. Bok.\n7. Výňatek z operety „Šotek\", velký smíš. sbor se sóly\ns průvod, piana od J. Piherta. 8. „Potpouri\" z opery\n„Bandité\" (Briganten) od Offenbacha, předn. horní ka-\npela sv. dobrotivská. Načež následovala nevyhnutelná\nv masopustě taneční zábava.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Y neděli dne 25. t. m. provozovali se bude\nv chrámu u s v. Vojtěcha čtyrhlasá mše L. Ha s 1 e r a\n(1584—1612) s vložkami „Quem vidistis\" (šestihlasé)\nod Abbondia Antoneelliho (f 1609) a „Adeste\nfideles\" od P. Fr. Koenena, nynějšího ředitele kůru\nv hlavním chrámě v Kolíně n. R. „Asperges\" i respon-\nsoria provádějí se dle zpěvu gregoriánského.\n' Rada městská kr. hl. města Prahy, hledíc k vla-\nsteneckému účeli „Matice hudební\", poskytla jednotě\ntéto pro r. 1874 příspěvek 25 zl.\n* Gregorianská mše provozovaná bude s zajíma-\nvými vložkami v neděli dne 25. t. m. o 11. hod. ranní\nv chrámu Salvatorském (v Karlově ulici.)\n* Slč. Sittova vyvolila si ku své benefici R. Roz-\nkošného „Svatojanské proudy\". Při té příležitosti\ndlužno podotknouti, že repertoir benefiční ku předu\njiž ustanovoval sám p. kapelník Smetana a tudíž že\ni „Svatojanské proudy\" dávno byly jím samým do\nrepertoiru znova vřaděny a ku provedení určeny; že\ntudíž tendenční smyšlenka, kterou zdejší jeden list na\ntrh přinesl, jakoby intervencí samé intendance (!) opeře\np. Rozkošného pomoženo bylo na nohy, jest beze vší\npodstaty. Hnusí se nám již věru, že neustále tytéž je-\ndovaté střely nízkého podezřívání a pokoutního štvaní\nznovu odrážet! musíme!\n* Dcera Jana Nep. Štěpánka, dramaturga a ři-\nditele divadelního, jenž r. 1844 zemřel, Antonie Ště-\npánková dříve slavená zpěvačka, zemřela v Praze\ndne 5.m. m.v stáří 53 let.\n* K vydatnému šíření -se reformačních snah\nv oboru hudby chrámové zajisté nemálo přispěje nový\nhudební časopis „Cecilie\" jenž právě počal vy-\ncházeli redakcí P. Ferd. Lelinera, kooperatora v Karlině-\na vrchního starosty cecilianské jednoty, a jemuž zejména-\nv povolaných kruzích ctěn. duchovenstva a ředitelů kůru\nzajisté se dostane všude hojného účastenství. Bude vy-\ncházeti jednou za měsíc a přihlížeti pilně k veškerým\notázkám, v obor chrámové hudby spadající. První číslo\nobsahuje „program\" a článek „Doba přípravní ku reformě\nzpěvu církevního a osud jednoty ceciliánské,\" dále dopisy\na zprávy domácí.\n* Koncerty. Letošní mdlá saisona koncertní v mi-\n1/ \\\nnulém týdnu poněkud oživla; neboť se tu zmohla na\ncelé dva koncerty dávané během osmi dnů zajisté\nto událosť pro letošek pozoruhodná. Hudební druhá zá-\nbava, kterou uspořádal zdejší kvartetní spolek v čele\ns p. prof. Bene vit zem za spolupůsobení p. kapelníka:\nSmetany dne 16. t. m.v sále konviktském, podávala\nnám tolik krásného a tolik nově intresantního, že čin-\nnost nervů neustála, téměř v stupni přílišném namáhat!-\nmusela posluchačstvo - dobrého pomálu! Zde věru člo-\nvěk referent z chvály ani nevyjde: Mozart, Raff, Šumán,\njména zářící leskem nejskvělejším jsou tu zastoupena\nna programu a kdo jen poněkud dbá na autority, uzná\njiž ku předu, že geniové jmenovaní i když na zakázku,\ntedy mnohdy špatněji psali , přede vlastně absolutně-\nšpatně nikdy nepsali; proč by byli geniálními? O\nMozartu se už dokonce nikdo šířejí nerozepisuje v naší\ndobě nač prý to? vždyť to Mozart a proto vše, co\non napsal musí krásným býti. Jeho kvarteto v es-durč. 4.\njež jsme v zábavě kvartetní slyšeli, patří v pravdě knej-\nkrásnějším plodům mistra toho: všude souměr nejlad-\nnější, všude život bujarý, svěží, jenž se rozpoutal v rajské\nkrajince jarním slunkem ozářené; a v klidné střední větě-\njaká blaženost dýše z tonů těch škoda že jest bla-\nženost ta poněkud dlouhá a proto unavující! Takový\naspoň dojem musela střední věta učiniti na každého,\njenž přítomen byl duchem provedení jejímu. S kanti-\nlenou Mozartovskou musí se náramně delikátně zachá-\nzeti, souhra tu musí zvláště být do nejmenších podrob-\nností vypilována a promyšlena, akcen' uace rytmická nesmí\nbýt zanedbávána jinak setře se pel klasičnosti z celku-\na dojem krásný, jejž jsme na počátku živě pociťovali,\nrozprchne se průběhem věty v pouhý dým, jenž přede\njen vždy zůstane nepříjemným. Ostatně podotýkáme již\nku předu, že zmíněná věta Mozartova kvartetu byla je-\ndinou nejslabší stránkou ostatně v celku výtečných a\nsvědomitě nastudovaných výkonů spolku kvartetního. Snad\ni Mozart sám byl tím z částě vinnen?- Za to zdařilo se\nŠumanovo divukrásné kvarteto v A-dur op. 41. č. 3. ba>\nsnad jeho nejlepší, pánům kvartetistům přímo znamenité.\nNejobtížnější kombinace zvukové a Šumán uměl ex-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.7", "texte": "perimentovat jako nikdo jiný hravě jsou přemoženy,\nkaždý skladatelem obmýšlený efekt jest jasně pochopen,\nzkrátka, celek jest na nejvýš jemnocitně s dokonalými\nodstíny exekutován. Nejzajímávějším číslem programu\nbyla J. Raffova sonata pro klavír a housle v E-moll op.\n73.; bylať novinkou pro většinu obecenstva zdejšího\ntím spíše vele vítanou poněvadž dva dokonalí mistři ná-\nstrojů svých v nejvyšším lesku rozvinuli dokonalou vir-\ntuositu svou v provádění skladby směru novoromantického.\nRaff dobyl sobě v letošní saisoně již v druhém koncertu\nfilharmonickém rázem všech srdcí pražského obecenstva\nsvou čarokrásnou symfonickou fantasií „V lese.\" Upo-\nmínka na událost tu ještě živě tanula každému na mysli\na proto bylo napnutí v poslední zábavě kvartetní tím\nvětší, jelikož se rozhodnouti mělo, zda Raff iv menších\nformách sonáty dovede mohutnou tvůrčí sílu svou tak\nkoncentrovat, aby mu co symfonikovi obrysy formy příliš\njemné pod rukama nezmizely. Řekneme ihned, že Raff\ni na tomto poli omezeném jest úplně zdomácnělým; již\nku předu však podotýkáme, že nikoliv nepíše ve starých\npřed ním užívaných a již dávno využitkovaných formách\na v obvyklém stylu* kde se pravidelně vždy tytéž fráse\na pasáže opakují střídavě na houslích i na klavíru (viz\nHaydn až Mendelssohn) od obou hráčů; nýbrž že Raff\nvyvinuje každý part samostatně anižby však vnitřní spo-\njení s oka pouštěl. Jest to vskutku zvláštnost Raffova,\nkterou nemůžeme dosti vynachváliti, že hlasy obou ná-\nstrojů neobyčejně samostatně vede a že styl jeho jest\ndle přírody toho kterého nástroje vyvinut a že jest proto\nkaždému z obou nástrojů úp 1 ně p ř i měře n. Ze sonáty\njmenované líbily se nám rozhodně tři prvnější věty a\nz těch'o především poutala naši pozornost druhá věta\nživým humorem překypující a již svýmjrytmem (pro hráče\nna nejvýš obtížným a v němž střídá se neustále takt ;y4\na 74) originelně uchvacující scherzo. Forma jest dokonalá.\nTřetí věta jest v grandiosních rozměrech vystavena, nálady\nvysoce pathetické, zvláště druhý motiv (stupňovaný na hous-\nlích mohutnou kantilenou v oktávách) unáší svou rozpouta-\nnou vášní. Forma této věty zdá se nám býti však poněkud\nrozvláčnou. Nejslabší dojem činí poslední věta, v níž\nhned při invenci prvého motivu nechala fantasie sklada-\ntele na holičkách. Ostatně vynikají dálší motivy dosti\nušlechtilým melosem však jsou tak příkře vedle sebe po-\nstaveny, že nelze příbuzného spojení mezi nimi vypá-\ntrali zkrátka poslední věta není tak důkladně the-\nmaticky spracována jako předešlé. Také to ani jináče\nnemůže býti: z třetí věty dýše opojná vášeň palčivého\n„sirocca\", krev vzplane, nervy jsou prudce rozechvěny\nnezkrotitelné ty zvučící plameny jsou rozhárány na\nstupeň nejvyšší co možno říci ještě krásnějšího, úchvat-\nnějšího ve větě čtvrté? Plameny uhasnou, nervy ochab-\nnou. Po opojné chvilce rozkoše nejvyšší což následo-\nvat! může jiného než umdlení, ochablosť? Druhý\nkoncert byl odbýván dne 17. t. m.v sále Žofínském\nve prospěch onemocnělých stroj ní ků pražských. Z prin-\ncipu jsme se vyslovili již v roku minulém proti všem\nkoncertům dobročinným a minuli bychom zajisté i tento\nkoncert mlčením, však tentokráte musíme učinit! výminku:\nvystoupili tu totiž před širší kruh obecenstva poprvé\nsalonní pěvci čeští a tím naskytuje se nám vho-\ndná příležitost ku posouzení výtečného podniku toho.\nHned ku předu podotýkáme, že hlavně jejich přičiněním\nbylo obecenstvo ku vyššímu stupni nadšení rozehřáto.\nZapěli dvě krásně pracované skladby a sice Bendlem\nupravený Veitův nápěv „Jezdec před bojem\" a „Opuštěný\",\nsbor od Rozkošného, kterážto poslední skladba se\nvyznamenává neobyčejně zdařilou náladou romantiky\nsladkobolného předmětu básně samé. To mlhavé tajemné\npolotemno a polosvětlo situace jesi velmi zdařile v hu-\npebním tom rouše podáno. Salonní pěvci čeští skladbu tu\npřednesli s tak jemnocitným nuancováním jednotlivých\npartií as tak jednotným duchem oduševňění povšechného,\njež svědčilo příliš jasně o pravém pojmutí i delikátním\nnastudování předmětu ku produkci zvoleného, že mile-\nrádi souhlasíme s nadšeným potleskem obecenstva, jenž\nzavzněl po této piece. Stateční pěvci přidali ještě roz-\nmarnou „Pražskou Eětulinku.\" Cvičitelem jich jest sbor-\nmistr divadla českého p. Kučera. Vedle nich vynikl\np. Loskot, jenž s úžasnou virtuositou na hoboj před-\nnesl „fantasii\" na motivy z Auberovy opery „Diamanty\nkrálové\" s průvodem piana. Pan Sebe sta nemohl už\nnic chatrnějšího pro tento koncert sehnat? Přednesl to\nkrásným hlasem to je pravda; však vždy si dává vzdě-\nlaný pěvec, jenž na jméno umělce nároky činí, velmi smutné\nvysvědčení, pakliže uzná všelijaký otřepek alaAbt, Kůcken,\nGumbert za hodna svého přednesu a pakliže při před-\nnášce neumí jinak na obecensto účinkovali než krásným\nSvým a mohutným materiálem hlasovým.\n\nX.\n\n(Zasláno.)\nVelectěný pane redaktore!\n\nDovolte, bych ve prospěch dobré věci upozornil\nctěné čtenáře Vašeho listu, vkročivší na dráhu reformy\ncírkevní hudby, že jsou veškeré mše g re g o r i á n sk é,\nJ4 počtem, mezi nimi též „Requiem\" „Asperges\",\n„Vi di a q u á m\" a „ R esponsori a\" v knížce\n„Ordinarium missae\" (70 stran překrásného tisku)\nod Pusteta v Režně (tedy v každém řádném kněhku-\npectví) za 6 grošů (36 kr. r. č.) k dostání, k čemuž\núplný varhanní hlas „Organum comitans ad ordi-\nnarium missae, composuit Fr. Witt op. 23.\n(100 stran) tamtéž stojí pouze 24 gr. (1 zl. 44 kr. r. č.)!\nJaká výhoda to pro každý kůr, pomyslíme-li, že za ten\npeníz nedostaneme ani opisu jedné mše! Upozornil\njsem na ta díla již ve svém stručném „seznamu sklada-\ntelů církevních\", mluvě o Wittu; an však před uveřej-\nněním dokončení téhož seznamu „Hud. listy\" přešly „\nv jiné ruce, nebylo o Wittovi hlavě reformy,\nv nových „Hud. Listech\" ani zmínky učiněno, „Dalibor\"\npak ovšem nemohl přinésti konec bez začátku. Nyní\nvšak, kdy idea reformy chrámové hudby nalézá vždy\nvíce příznivců, myslím, jest na čase, upozornit! veškeré\npány ředitele kůrů, aby si zaopatřili řečená zajisté co\nnejlevnější díla, aby snad se nechopili starých nápěvu\nv dřívějších vydáních, neb jedině pravým jest\nono výše uvedené vydání z r. 1871 co část celého\n„Graduale romanům\", které u tohotéž nakladatele"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740123-01.1.8", "texte": "stojí 2 tolary, a v kterémž se nacházejí veškerá gradu-\nalia, offertoria a j.\nS úctou Vašnosti oddaný\nAnt. Foerster,\nřed. hudby v katedrálním chrámu.\nV Lublani dne 18. ledna 1874.\n€eská zpěvohra. 16. ledna „Drahomíra\" K. Še-\nbora. 19. „Bandité.\" 20. „Drahomíra.\",\nPo druhé již setkáváme se v této saisoně se Seborem\nna poli hudebně dramatickém a poznovu přicházíme k úsudku\ntomu, že v skladateli tom dřímá neobyčejné nadání pro ele-\nment dramatický: setkáváme se tu mnohdy s hudebním vý-\nrazem, jenž tak jasně kreslí nám momentální psychologický\nstav té které osoby, že uznati musíme hudební ty paprsky\nosvětlující pravým světlem obraz, básníkem na tcenu vy-\nvolaný, za výkon ducha v pravdě velenadaného; vžak nejen\nmnohé jednotlivé psychologické momenty se mu daří nýbrž i\nčasto markantní náčrtek celé situace s oatřičným okolím a\nvelevýznamným pozadím. Jsou to však jei osamělé oasy, jež\nztrácejí se v nekonečné poušti chaosticke, specificky hu-\ndební invence, jež v žádné souvislosti nestojí s dějem, tím\nxnéné pak se slovem (často bohužel!), jež násilně jest vnu-\nceno pod nahodilou frázi melodickou. Bohatá fantazie hu-\ndební uchvacuje a pohání nás ku předu ve vír rozpoutaného\norkestru, my ploveme bez účele, bez cíle, bez plánu palčivým\nvzduchem efíěktů orkestrálních; uštvaný duch náš prahne po\nchládku blahodéjném, kde by oddychnouti si mohl již zdá\nse, že naděje naše se vyplní hle tam z dálí kyne nám pra-\nmen občerstvující pod stínem palem vznešených naděje\nokřídlí kroky naše: v tom ostrým jekotem zafičí palčivý „Sa-\nmům\" a zasype zrak i sluch náš prozaickým pískem banál-\nních frází, dávno již vy užitkovaných effektů, jež upomínají věru\naž příliš živě na původ svůj orientálský mastičkáře Meyer\nbeera! „Fata morgana\" zmizela. Pro kolorit crkestráiní má\nšebor zvláště vyvinutý smysl a velmi rád experimentuje v od-\nvážné kombinaci nástrojův, jež jsou karakterem svým mnohdy\nzhola nepříbuzné a tím dosáhne často efekt úžasný, vůní to\nvšak příliš často, takže konečně to zúmyslné píchání špendlí-\nky nervy nesnesou. Co jsem tuto pověděl, hodí se velmi\ndobře jak na „Husitskou nevěstu\" tak i na „Drahomíru\",\njenže v prvně jmenované opeře jest těch méué chval ných\nstránek více. ITm nechci snad říci, že je „Drahomíra\" co\nse týče organického celku, lepší; jsouť obě skladby\nstejně strakaté a postrádej ce pravého těžiště uměleckého\ntotiž vyšší jednoty a vnitřní souvislosti jedno-\ntlivých článků, nutně se musejí rozpadnouti, tak že do-\njem konečný na posluchače musí býti traplivým; však upříti\nse nedá, že v „Drahomíře\" stojí jednotlivosti na stupni do-\nkonalé krásy, že zvláště v této práci skvělá fantazie a invence\nhudební se proudí z pramene daleko bohatšího než v „Hu-\nsitské nevěstě,\" že konečné jakýsi rozběh k hudebnímu\nkarákterizování jednotlivých osob v „Drahomíře\"\njest patrnější než kde jinde. Co však činí tuto hudební karak-\nterizaei osob nedokonalou? Opět nešťastná rozdrobeaost a tě-\nkavost hudebních myšlenek. Jaké tu pomoci ? Postaviti se tu\nmusí motiv markantní, ostrými rysy naznačený pra každou\njednotlivou osobu, a kdykoli ta se \"na jevišti objeví mtuviti\nmusí cfrkestr jazykem osoby té příznačným motivem jejím.\nOvšem že je k tomu zapotřebí neobyčejné roatiny v zacházení\ns motivy as thematy, zkrátka s thematickou prací. Skla-\ndatel musí vyčarovat z motivu jednotlivého všecko možné,\nzměnou rytmu, harmonisací, barvou orkestrální atd. aniž by\npravé jádro jeho melodické proud jeho porušil tak, že by\npak základní karakter motivu byl setřen. Těmito „přízračnými\nmotivy\" dosáhne jednotu v jednotlivých karakterech; nyní pak\nsnažiti se musí, aby i jednotu v celých situacích, kde určité\nosoby vystupují ba iv celých jednáních a konečně v celém\ndramatu nejvyšší tu jednotu dramatickou zachoval. Nej-\njasnější a nejprůhlednější doklad k slovům těmto najde každý\nv Smetanovu mistrovském díle „Daliboru,\" Tak čistě pra-\nvidelnou architektoniku, nelze tak snadno nalézti v oboru prací\noperních. U Šebora vládne hezuzdná fantazie hudební nad\nsoudností jeho logickou; z poměru toho povstanou: nestálost\nmyšlenky, nepokoj, bezúčelná rozháranost, jež ovšem uměle-\nckému celku posloužiti nemohou; vždyť jest první podmínkou\nkaždého díla uměleckého klid vznešený. V „Drahomíře\" Se-\nborově ještě jedna krásná vlastnost dobyla, si neobmezené\núcty naší: ráz čistě slovanký, ovšem jen sporadicky se\nvynořující; však kdykoliv se objeví, působí silou neodaiattTnou.\nDobrá to naděje pro budoucnost. Ostatně jsme jisti, že Sebor\nv době nejnovéjši nezbytnou periodu „kvasu mladistvého\"\nšťastně již odbyl a pakliže bohatému proudu své fantazie hu-\ndební dovede vyměřiti dráhy pravidelné, čistě umělecké, pakli\nže v mohutnou invenci svou logičnost a konsekvenci co do\nspracování thematického uvede, to z jsme ku předu při neoby-\nčejném nadání mistra toho jisti, že budoucími pracemi svými\nozáří ještě slávou jméno české před tváří ciziny.\n\nx.\n\nSměs.\n\nO zpěvu labutím. Kdož by neznal poetické báje Řekův,\njež vypravují nám o labutím zpévu tak dojemném, tak tesklivé\nžalostném! Konec života jejilio se blíží a ona naposled sero-\nzepěje s celou vroucností; síly übývá, zpěv se stává tišším,\nvíce zadumčivým až posledním tonem vydechne žití své.\nPo celý středověk smaii se učenci západní i střední Evropy\nbájím o zpěvu labutím. „Není snad sprostšího křiku naší la-\nbutě —\" pravili „a ostatně křičí jen, je-li drážděna ; jinak\n.jest klidnou & tichou, jako sousedka-její ryba pod hladinou\nvodní.u Dlouho jest vše uznávám za nepodstatný výmysl\nŘekův, až v první polovici 18. st. se ukazalo, že mame vlastně\ndva druhy labutí, které co zobáku a barvy jejich se týče velmi\nse od sebe liší, ačkoli jinak co do teda a bělostného péří se\núplné shodují. Némá labuť s červeným zobákem as černým\nhrbkem na kořenu jehó, jak ji u nás vidíme, nemůže vydávati\novšem žádného tonu, který by se pravidelnému zpěvu podobal;\njen když je drážděna, syčí pouze a na nejvýše zavřískne jako\nhusa. Druhý druh labutě, mající zobák na přenu černý a vzadu\nžlutý, je co vnitřního ústrojí jejího se týče, tím spůsobem\nzvláštní, že prúdušnice její stoupa do hradní kosti (kobylky),\nnějaký kus skrze ni se táhne a opět vystupuje. Toto tvrdé\nokolí dává resonanci vzduchu plícemi proudícímu; nebot tato\nlabuť divoká či zpěvná vyvozuje hlasité zvuky podobné tonu\nfoukáním na nástroji vzbuzenému podobné tedy tomu kla-\nrinetu. Labuť obyčejně ozývá se dvojím zvukem; jedním vyšším\na hned na to jedním hlubším a slabším. Sedí-li jich několik\npohromadě na rybníce, aneb letí-li, střídají se ve vyražení\nzvuků těch a celek pak činí dojem jakéhosi zpěvu, poněvadž\nzvuky následují za sebou v určitých intervalech (terciích malých),\nkterýžto dojem jest zvýšen tím, že hlas samiček slaběji zaznívá,\nčímž povstanou z íjimavé nuance mez: fortissimem a pianissímem.\nStřídavý tento zpěv je pak rázu melodického jaksi zadumčivě\nsmutného. Zdaliž básnický názor starých Řekův, že labuť před\nsmrtí svou pěje, nespočívá na dojmu smutku, jakýž zvuky tyto\nlabutí činí na posluchače? Však někteří pozorovatelé tvrdí,\nže labutě jsou-li smrtelné raněny v umírání rovněž takovými\nzvuky se ozývají snad bolestí; že by však labuť přirozenou\nsvoji smrt, hasnutí života opěvovala, ovšem jest básnickou jen\nsmyšlenko i.\nNa severu zpěvná tato labuť častěji se vyskytuje nežli\nněmá a v Japonsku jenom zpěvná se zdržuje, však ina východní\nstraně Evropy je jich více. V Rusku je zpěvná labuť známější.\nTaké v Malé Asii zimuí dobou se nalézá a odtud zdá se, že\nRekové nabyli známosti o zpévu labutím. Rus oba druhy sice\n„lebed\" nazývá, přede však činí jemnější rozdíl: „šipuu\" t. j.\nsyčák říká němé a „klikun\" (křiklouu) zpěvné labuti. Oba\ntyto druhy vyskytují se také v severní Americe, kdež mimo to\njsou ještě dva jiné druhy bílých labuti, menší nežli naše. Bílá\nlabuť s černým krkem a černou hlavou žije v jižní Americe.\nLabuť zcela černá v Novém Hollandu je domovem. Obě seve-\nroamerické labutě rovněž hlasité zvuky pronášejí.\nDl. P.\n\nDnešnimu číslu přiložena jest I.\nhudebni priloha: „Zpev Premysla\" z vla-\nstenecke zpevoliry „Libuse\" od B. Smetany."}]}