{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_sha256": "ca0b11b3d9adf73e06b48f8586fbdb67d404d3fb11d7a84e98faa12546bf2b32", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/01/30_01/bmtnabd_1874-01-30_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-30_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33", "page_fin": "33", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1399, "texte": "Památné dni hudební.\n\n30. ledna 1697 nar. J. J. Quautz, výt. flét. a sklad. — v Oberšedenu (v Hano\nv eránsku).\n„ „ 1797 nar. Fract. Šubert, slov. sklad. —ve Y-dni.\nti n 1798 nar. S, E. ReiSSiger, sklad. op. v Belzigu.\n~ „ 1844 ňar. Karel Wien- houslista v Praze.\n~ \"1847 I. provoz. Macourkovy zpěv. „Žižkův dub\" v Praze.\n1. února 1789. nar. Hípolit Chelard, skladatel op. v Paříži.\n~ „ 1849 I. provoz. MendelssohUOvy hudby k Racinově tragedii „Uathalii\"\nv Lipsku.\n~ 1871 f Aleks. Nikolajevič Sérov, op. sklad. v Petrohradě.\n2. „ 1594 f Gricvanni Pierluigi Palestrina, nejslovutnější skladatel církevní\nvě u svého v Římě.\n-i rj 1714 nar. Eokumir Attg. HomiliuS, varh. a sklad. v Rosenthalu.\nn V 1803 nar. Lecp. Eugen Měchura, sklad. v Praze.\n» 1825 I. provoz. Rcssiniho zpěvohry „Lazebník sevillský\" pO ěesku\nv Praze.\nv 77 1826 I. provoz. Fr. Škroupa operety „Eráteník\" v Praze.\n3- 77 1736 narozen Jan Jiří Albrechtsberger, theoret. a sklad. vKlcster-\nneuburgu.\n75 -7 1809 nar. Fel. MendelSSChn-Bartkoldy, výt. skladatel v Hamburku.\n?7 77 1841 nar. Filip Bláh?, prof. na pražské konservatoře v Praze.\n?? 77 1846 f Jos. Weigl, op. skladatel —ve Vídni.\n77 77 1848 I. provoz. MendelsSOhncva oratoria v Lipsku.\n~ 1781 f Jos. Mysliveček (nazvaný Venatorint a „11 divino Boemc\" sklad.\nv Římě.\n» ,5 1841 I. provoz. Richarda Wagnera koncertní ouvertury v Pnříži.\n» „ 1864 f Jan Chaelenský, sklad. v Bavorově."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-30_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33", "page_fin": "33", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.2.1.1", "titre_corps": "30. ledna 1697 nar. J. J. Quautz, výt. flét. a sklad. — v Oberšedenu (v Hano", "titre_sommaire": "30. ledna 1697 nar. J. J. Quautz, výt. flét. a sklad. — v Oberšedenu (v Hano", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1399, "texte": "30. ledna 1697 nar. J. J. Quautz, výt. flét. a sklad. — v Oberšedenu (v Hano\nv eránsku).\n„ „ 1797 nar. Fract. Šubert, slov. sklad. —ve Y-dni.\nti n 1798 nar. S, E. ReiSSiger, sklad. op. v Belzigu.\n~ „ 1844 ňar. Karel Wien- houslista v Praze.\n~ \"1847 I. provoz. Macourkovy zpěv. „Žižkův dub\" v Praze.\n1. února 1789. nar. Hípolit Chelard, skladatel op. v Paříži.\n~ „ 1849 I. provoz. MendelssohUOvy hudby k Racinově tragedii „Uathalii\"\nv Lipsku.\n~ 1871 f Aleks. Nikolajevič Sérov, op. sklad. v Petrohradě.\n2. „ 1594 f Gricvanni Pierluigi Palestrina, nejslovutnější skladatel církevní\nvě u svého v Římě.\n-i rj 1714 nar. Eokumir Attg. HomiliuS, varh. a sklad. v Rosenthalu.\nn V 1803 nar. Lecp. Eugen Měchura, sklad. v Praze.\n» 1825 I. provoz. Rcssiniho zpěvohry „Lazebník sevillský\" pO ěesku\nv Praze.\nv 77 1826 I. provoz. Fr. Škroupa operety „Eráteník\" v Praze.\n3- 77 1736 narozen Jan Jiří Albrechtsberger, theoret. a sklad. vKlcster-\nneuburgu.\n75 -7 1809 nar. Fel. MendelSSChn-Bartkoldy, výt. skladatel v Hamburku.\n?7 77 1841 nar. Filip Bláh?, prof. na pražské konservatoře v Praze.\n?? 77 1846 f Jos. Weigl, op. skladatel —ve Vídni.\n77 77 1848 I. provoz. MendelsSOhncva oratoria v Lipsku.\n~ 1781 f Jos. Mysliveček (nazvaný Venatorint a „11 divino Boemc\" sklad.\nv Římě.\n» ,5 1841 I. provoz. Richarda Wagnera koncertní ouvertury v Pnříži.\n» „ 1864 f Jan Chaelenský, sklad. v Bavorově."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-30_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33", "page_fin": "36", "image_debut": 1, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.2.2", "titre_corps": "O vývinu písně národní a jejím významu. Sděluje V. Novotný.", "titre_sommaire": "O vývinu písně národní a jejím významu. Sděluje V. Novotný.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.1", "debut_caractere": 1401, "fin_caractere_exclue": 3888, "texte": "O vývinu písně národní a jejím\nvýznamu.\nSděluje V. Novotný.\n(Pokrač.).\nPřevrat, jejž v celé základní dosavádní soustavě\nhudební r. 1600 Vlachové provedli, vítězně si klestil\ncestu přes Alpy a v krátké poměrně době spůsobil\nv celé téměř Evropě dokonalé znovuzrození umění\nhudebního na jednoduchých, přirozenějších a svěží době\nnového věku přiměřenějších základech. Vlachové zdě-\ndili v té době výtečný smysl pro umění hudební po\nNizozemcích zdědili též slávu jejich; nebo jako\npřed tím bráni jsou ku dvorům středoevropským jen\nNizozemci co dvorní varhaníci a skladatelé, tak jsou\npodobně i Vlachové v dobách těch na nejpřednější\nmísta v oboru hudebním ku všem dvorům povolá-\nváni a nejvyššími poctami vyznámenáváni. Tak již\nza Rudolfa 11. (1576) skláněl se v Čechách vliv Ni-\nzozemcův k západu a výtečná kapella dvorní byla\npřevážnou většinou obsazena umělci vlašskými,\nkteří neustále větší u nás obliby docházeli. Tím\nspůsobem získala si hudba vlašská v Čechách hoj-\nnost přívržencův i ctitelův a změnila v krátké době\nv míře nápadné živel domácí hudby národní. Vliv\nhudby vlašské stupňoval se ještě více za panování\nFerdinanda 11. (1619—37), zdařilého to vychovance\notců Jezovitů, kde v době nejkrutějšího pronásledo-\nvání a katanování protestantů, oněch dědicův a horli-\nvých pěstitelův vznešených písní husitských v Če-\nchách ctihodní otcové ti o všemožný lesk zevnější\npři službách božích se starali, aby jen tím více lidu\nv chrámy své přivábili.\nV\nZe ku zvýšení lesku v chrámech svých především\nhudby používali, jest pochopitelno; že pak co horliví\npěstitelé a přívrženci nové tehdá hudby vlašské je-\ndině tuto co svůdnou krásku na svých kůrech vysta-\nvili a ku všeobecné oblibě přivedli, toť známo. Každý\nklášter, každý kostel obdržel zvláštní fond ku udr-\nžování pravidelné hudby chrámové. Obyčejně bylo\npřijímáno na každý kůr 6 až 8 hochův ku zpěvu\n(choralistův), kteří za to od klášterů šaceni i živeni\na spolu s ostatními instrumentalisty, v jichž čele stál\nřiditel kůru, vydržováni a v hudbě dále cvičeni byli.\nPoněvadž tu však jen tací hoši byli přijímáni, kteří\njiž dostatečné pevnosti a obratnosti ve zpěvu byli do-\nsáhli, proto snažili se obyčejně rodiče z chudších tříd\nlidu jak vesnického tak městského, lákáni jsouce vy-\nhlídkou na skvělé zaopatření dětí svých, aby tyto\nzáhy v začátcích umění hudebního vycvičiti dali tak,\naby hudebně nadaným těm dětem kůr klášterní a\ntím i zdroj k dalšímu jich zaopatření otevřen byl\nTo jakož i přirozené skvělé hudební nadání národ."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4117, "texte": "českého přispělo znamenitě k rozšíření nové té hudby\npo všech vrstvách obecenstva českého, tak že v té\ndobě iv nejmenší vísce na hudební schopnosti se\nvětší kladla váha, než na vše ostatní. Bývalá ná-\nrodní píseň česká, která jak dříve jsem naznačil\nco ozvěna skvělých písní církevních ze zlaté doby\npanování Karla IV. pojednou vykvetla v nejprudší\ndobě válek husitských, vytratila se poznenáhla s vy-\nstěhovalá a vypovězená českými v krutých těch do-\nbách pronásledování protestantův. Stopy písně hu-\nsitské ovšem docela nevymizely, však vlivem nové\nhudby, jež nyní ve všech chrámech českých zazní-\nvala, byly formy mnohé staré, ode dávna oblíbené ná-\nrodní písně téměř k nepoznání změněny. Za vlády Fer-\ndinanda 111. (1637—57) jezovité ve svých seminářích\nhudbu za obligátní předmět považovali. V době té\nučitel bez dovednosti a znalosti odboru hudebního\nnebyl možným, takže oba názvy: „pražští študenti\"\na „pražští muzikanti\" považovány byly za identické.\nS dvorem as jezovity začala i šlechta venkovská\nzávoditi v pěstování hudebního umění. V době té\nv Čechách nepřijal šlechtic nikoho do služby, kdo\nnevyznal se na některém nástroji hudebním. Služeb-\nnictvo to provádělo, kdykoli nějaký cestující umělec\nvlašský se objevil, ku poctě jeho skvělé koncerty, na\njichž programě skvěly se především skladby krajanův\njeho; po skončeném koncertu stál pak syn někte-\nrého uhlíře ze Šumavy nebo Křivoklátská s übroús-\n%/\nkem v ruce za křeslem vznešeného cizince.\nKdo v semináři se hudbě vycvičil, kdo v neúrodné\n%> 1 *\nkrajině nic vydělati nemohl či na práci ruční co na-\nmáhavou zanevřel, hleděl co hudebník k lepšímu se\ndostati stolu, ano odvážnějším se i poštěstilo, že co\nvirtuosové pod přijatým vlašským jménem slávou\nověnčili skráně své. Za Josefa I. (1706—1711) za-\nkládány jsou zvláště v Čechách s nejskvělejším vý-\nsledkem téměř v každé vsi školy hudební. Nejen\nzpěv a nástroje smyčcové, nýbrž zvláště nástroje de-\nchové jsou s oblibou pěstovány. Hudba byla pro-\nstředkem k cíli i později samým cílem všech snah.\nNení divu, že v té době znova se vyvinuvší píseň ná-\nrodní co ozvěna všeobecného hudebního rozechvění\nv Čechách přijala nejen základ tónin moderních, ný-\nbrž i melodickou formu nové hudby té.\nJediným zvláštním živlem lišila se tato nově po-\nvstalá národní píseň česká nejen od umělých forem\nvlašských nýbrž i od písní ostatních sousedův, u nichž\nse jmenovitě v Bavorsku a Sasku současně na temže\nmoderním základě národní píseň vyvinula. Ostře vy-\nznačený, bujarý, více ku komice se klonící rytmus\ndodával hudbě té v Čechách se vyvinuvší zvláštní\noriginelní ráz, čímž se vyznamenávala hlavně před\ntvary vlašskými, z nichž původně byla čerpala. V hoj-\nnosti tu byly prováděny s neobyčejnou živostí po-\nchody, podivuhodné tance, malé partity a sonáty pro\ndechové nástroje, jež vesměs nápadnými byly svou\nzvláštní ostře rytmickou akcentuací.\nZa vlády Karla VI. (1711 1740) dostoupilo hu-\ndební umění v Čechách v praktickém ohledu\nk stupni nejvyššímu. V dobách těch r. 1723 dáváno\nbylo nedaleko Prahy pod šírým nebem obrovské před-\nstavení operní, první to „monstre-koncert\" při němž\núčikovalo 1000 zpěváků a instrumentalistů, kteroužto\nmassu dirigovali čtyři kapelníci ze čtyr polokruhem se\nrozpínajících návrší. Podnik ten na poměry tehdejší\nohromný svědčí příliš jasně o množství dobrých vý-\nkonných sil v Čechách.\nTouž měrou, jakou podporoval dvůr hudbu světskou,\nzejména „vlašskou operu\", snažili se i kláštery a\nzejména spolky literácké skvělého dodati lesku\nslužbám božím pomocí hudby, což se jim v také míře\npodařilo, že ,v době té poznovu se vyšinula církevní\nhudba česká k stupni nejskvělejšímu. Literáci po-\nvstali asi v polovici 15 st. dle vzoru a v jistém smyslu\nco dědicové meistersingrů. od nichž lišili se jedině\ntím, že byli více spolkem hudebním, kdežto meister-\nsingři byli spolkem, jehož předním účelem bylo pěsto-\nvání básnictví. Spolky literácké měly zvláštní výsady\ni práva a pěstovaly výhradně hudbu chrámovou; zru-\nšeny byly Josefem 11., jich jmění jest přiřknuto ško-\nlám a chudobincům, jich skvostných kancionálů pak po-\nužívali kostelníci ku zalepování děravých měchů a varhan!"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4084, "texte": "Nebyla to však ona zbožně jednoduchá hudba\nstaré doby, Karla IV. nýbrž nádherná z operní půdy\nvzatá a bohatými efekty orkestrálními vyšperkovaná\nhudba slohu moderního. Tak zvaný „stile concer-\ntante\" rozhostil se po všech kůrech. Že největšího\nvlivu měla vlašská opera v Praze zvláště kolem roku\n1770 pod řiditelstvím Bustillího na vývoj hudby\nčeské, dá se snadně uhodnouti. Celkem můžeme po-\nvažovali druhou polovici 18 st. za novou zlatou dobu\numění českého v praktickém ohledu: doba ta věru\nbyla přebohatá na výtečné varhaníky, znamenité\nhouslisty, hobojisty atd.! virtuosové na lesní roh, jejž\npřinesl hrabě Špork z Francie, konali divy a zázraky\nu vyvinování technické obratnosti, harfa v průvodu\ntrianglu zaznívala jak Burney líčí po všech\nulicích městských a stala se v krátce oblíbeným ná-\nstrojem něžných srdcí ženských a nesměla chyběti\nv žádné zámožnější rodině podobně jako v nynější\ndobě piano. Ve všech evropských divadlech vládli\nčeši orkestrem. Mozartovy opery byly jak každý\nví nejdříve v Praze uznány a oceněny.\nPraha stála v čele všeobecného ruchu tehdejší\ndoby. V této skvělé době vydařilo se v Čechách\nmnožství více méně dokonalých skladatelův: Myslive-\nček (pod jménem Venatorini co výtečný skladatel\noper iv Itálii znám), Bendové, Ségert, Brixi, Dušek,\noba Koželuhové, Mašek, Kuchař, Jírovec, Vitásek,\nVranický, Tomášek, Mošeles snad i GTucka smíme\nmezi své počítati. Psali snad tito mužové v Če-\nchách narození či aspoň vychování v nějakém zvlášt-\nním stylu českém? Pohleďme v jich práce a shle-\ndáme, že část jich psala ve slohu novoitalském.\nvětší část pak ve slohu skvělého trojhvězdí slavné\ntehdejší školy vídeňské, ve slohu Haydna, Mozarta\nči Beethovena. Skladby všech tu jmenovaných\nmužů, zvláště z oboru komorní hudby s velkou obli-\n-1 V\nbou jsou pěstovány v domácnostech českých, jak\nv městech tak na venkově. Vliv skladeb těch na\ntvar národní písně české nedá se zapři ti. Daleko\nvětšího vlivu na národní píseň měla hudba taneční,\njež v té době k znamenité výši v Čechách se po-\nvznesla. Z počátku bylo zvykem nové tance příle-\nžitostně extemporovati: Dio ny s Webe rpočal první\ndokonalé skladby taneční pro celý orkestr sázeti.\nPo něm rostli noví skladatelé taneční jako houby\npo dešti; ano během času vyvinul se v oboru tom\ntakový luxus, že pro každou novou zábavu nové tance\nobjednávány byly obor taneční hudby rostl do ne-\nkonečna. Všecko chvátalo ve zkoušky taneční ze zvě-\ndavosti po novinkách, jichžto množství tak vzrostlo,\nže mnohdy plné koše nebo trakaře tanečních kusů\nku zkoušce bylo dováženo. Z počátku, kde obyčejně\nbrány jsou motivy ku tanečním kusům ze skladeb\nmistrů dokonalých, vyznamenávala se hudba taneční\nušlechtilostí forem svých; během času sklesla však\nv kal trivialnosti. Mezitím vlašská opera docházela\nneustále větší obliby v Praze a brzy se stala vše-\nobecným zdrojem všeho nového tvoření uměleckého,\nba i obor hudby chrámové dokonale opanovala, tak\nže na počátku našeho století hudba chrámová v Če-\nchách na bídném stupni prázdné smyslnosti se nalé-\nzala. Mše Haydna a Mozarta, ač v ušlechtilém slohu\npsané, přede nemohly býti žádnou spásou pro hudbu\nchrámovou, poněvadž nebyly psány v přísném slohu\ncírkevním, nýbrž v slohu divadelních sborů a árií\ns průvodem orkestru. V tehdejší době panoval v Če-\nchách zvláštní ten zvyk, že musel školní představený,\njenž byl spolu řiditelem kůru, vulgo „kantor\", každo-\nročně jednu novou mši vlastní práce provésti; jinak\nbyl považován za nedouka a co takový zev služby\npropuštěn Snadno lze uhodnouti, co tu vše v Čechách\npřišlo na světlo boží, když každý kantor v úzkosti\naby nepřišel o svůj chléb o přítrž komponoval! Celkem\nmožno říci, že vlašský sloh operní a skladby vídeňských\nklasikův valně změnily formy, národní písně české.\nO tom svědčí naše naše národní písně sebrané ve\nsbírce Erbenově dosti jasně, jež vesměs spočívají na\nzákladech moderních tónin a co do forem melodi-\nckých spříbuzněny jsou s nové se tu vyvinuvšími ná-\nrodními písněmi ostatních národů západoevropských.\nJedině zvláštní jich rytmický živel dodává jim\nrázu vyminečného, s nímž nesetkáváme se u národův"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1451, "texte": "západoevropských, rázu totiž specielně slovanského.\nJak bychom z této zvláštnosti, jež české národní písni\nk určitému typu dopomohla, kořistiti mohli, o tom\npozději; z tohoto však přehledu o vývinu naší moderní\nnárodní písně, opírajícím se o prameny vesměs hodno-\nvěrné, bude doufám zřejmě, mnoho-íi čistě českých\nelementův se v naší národní písni nalézá a pokud\nas můžeme naší národní píseň bráti za základ zvláštní\n„české hudby.\" Jsou však mnozí, kteří rozšiřují tento\nzáklad hudební a praví, že stavit! máme na základě\nvšech slovanských písní národních. Abych\nobjasnil poměr národní písně ostatních Slovanův k\nnaší, podám krátký přehled vývinu národní písně u\nnejmohutnější větve východoslovanské, u li usů v.\nHudba, kterou nyní v Rusku slyšíme, v divadlech\nani nár o dní ruskou operu nevyjímaje či v kon-\ncertech, jež ruské hudební spolky pořádají, ano i\nta, která se v domácnostech pro ukrácení dlouhé\nchvíle provozuje, veškeré tyto odrůdy hudebního umění\nnemohou se jinam vřaditi, než v kategorii všeobecné\nevropské hudby; neboť se tu nesetkáváme téměř\ns ničím v moderní hudbě ruské, čím by se tato od\nzápadoevropské líšiti mohla. Ano i mezi oněmi\nskladbami ruskými, v nichž jaksi ohlas jisté určité\nnárodnosti zaznívá, mohou jen málokteré činiti ná-\nroky na název „ruské hudby\", poněvadž jsou hlavně\npsány v západoevropských formách a dle theorií zá-\nNa čem tedy spočívá ona hudba,\nkterá vším právem zasluhuje názvu „ruská ná-\nrodní?\" (Pokrač.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-30_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "36", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.2.3", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.2", "debut_caractere": 4119, "fin_caractere_exclue": 5761, "texte": "FEUILLETON.\n\n„Čarostřelec\" v Římě.\nPakliže dříve hudebník některý, jehož muza vy-\n* v\nkvetla pod nebem severním, mezi zdě svatého Říma zaví-\ntal, tu jej první cesta jeho zajisté vedla ku kapli\nsikstinské, aby v bleskurychlém kmitání-se tužky při-\nostřené načmáral si ona podivuhodná themata starožit-\nných těch zpěvů, lamentací a improperií, či ssál rozkoš\nz nadpozemských tonů hlasů kastratových a mohutných\npřesně secvičených sborů tamnějších. Pakliže měl dobrý\nžaludek, jenž delší půst snésti dovedl, mohl jiti hned\nodpůldne do chrámu Jezuitův poslechnouti si slavný jich\nsbor, dále 11a nešpory do chrámu Svato-Petrského a\npakliže byla náhodou neděle, tu mohl si ještě k tomu\nke všemu poslechnouti líbezný sbor paní i pannen v ko-\nstele sv. Trojice. Tak mohl putovati od chrámu ku\nchrámu, od kaple ku kapli as holí poutničkou dosíci tu\nmohl více požitků hudebních za jediný den než doma za\ncelý rok. Jen jednomu místu musel se vyhýbovati, ne-\nchtěl-li si pobyt v Ěímě pokazit!: totiž vlašské opeře,\nneboť co na pracích domácích skladatelů snad bylo\nnáhodou dobré, to zajisté bylo špatně provedeno a\ndobrý Řím byl vždy pověstným mistrem ve špatném pro-\nvádění oper. Nyní však se poměry změnily. Čilejší život\nproudí se žilami operními v celé Itálii; vždyť nedávno\njsme ješťě všichni s úžasem četli, že dokonce již Wag-\nnerův „Tannháuser\" a „Lohengrin\" překročil směle ne-\nbetyčné Alpy.\nY horní Itálii jsou ovšem poměry uspořádanější,\nčasem zajisté i pro Řím to bude míti blahodárných\nnásledků pro budoucnost. Dosud to ovšem s operou\nřímskou vypadá poněkud bledě; o jakémsi „repertoiru\"\nnedá se valně ani mluviti; neboť pakli že se na př. po"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.3", "debut_caractere": 4086, "fin_caractere_exclue": 5984, "texte": "celý řijen střídala Verdiova opera „Due Foscari\" s Gou-\nnodovým „Faustem\", stala se v listopadu tak dalece\njakási změna v repertoiru, že se začal opět Faust s „Due\nFoscari\" střídati —až pojednou ve věčné této motanici\nvyšlehlo slabé světýlko; z počátku mluvilo se něco\no Webrovi a o „franco arciere\", jiní opět mluvili\no „franco cacciatore\" až konečně světýlko zaplanulo\nv mohutný plamen. Mezitím co se mnozí ještě hašte-\nřili o titul, stal se onen pro Vlachy věru '„nevyslovy-\ntelný\" Freischiítz\" tak totiž titul zněl na nárožních\ncedulích skutkem živoucím.\n„Viděl jsem zde,\" píše dopisovatel jistého listu ně-\nmeckého, „Gounodova „Fausta\", a dle toho, jak byl dá-\nván, nětěšil jsem se příliš na \"Webrovu národní operu;\navšak abych uspokojil čtenáře, podotýkám již ku předu,\nže byl „čarostřelec\" s větší láskou, snahou i delikates-\nsou proveden, než dílo Gounodovo.\"\nNelze si také věru žádnou představu o tom učiniti, jak\nbáječně přehání ku př. zdejší zpěvák (Giulio Petit) svého\n„Mefistofela\". Od hlavy až k patě v křiklavě červených,\ntěsných šatech s červenou parukou a červeně po tvá-\nřích natřen, tak objeví se v červené záři svítilen,\nrozpíná svůj kulatý červený pláštík ramenoma na prav e\ni levé straně jako křídla netopýři, kroutí se jako ouhoř\npřes jeviště, tropí neslýchané' harlekyny-ady a ko-\nnečně vyhodí před obecenstvem hlavní svůj trumf v ko-\nstelní scéně tím, že pronásleduje übohou Markétku do-\nslovně krok za krokem, všude jest jí těsně v patách,\nk vůli změně skočí jednou na právo, po druhé na levo,\nv zad iv před a neustále podle re,elementu v červeném\nreflektovaném světle. Obecenstvo jest samým obdivem\ncelé bez sebe! Tento obratný pěvec dával ~Kašpara,\" a\nšťastně přenesl i do této úlohy ony červené kalhoty;\nčervené osvětlení bylo ovšem ponecháno až do stracho-\nmornyv kde skutečně byl vypálen skvělý ohňostroj z množ-\nstvím raket, tak že to v samem pekle lépe vypadati ne-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.4", "debut_caractere": 3823, "fin_caractere_exclue": 5761, "texte": "může. To, jakož i mnohá rána z ručnice v „Čarostřelci\"\nučiní zajisté ač to mnohému uchu poněkud naivně\nzníti bude více pro popularitu opery té, než by kdo\nze severu si mysliti mohl; neboť naši hrdí Římané jsou,\njak známo passionovaní myslivci, ptáčníci a pyrotechnikové,\nčlověk musí zažiti onen jásot, v nějž obecenstvo při\nsestřelení orla vypuklo, jakož i onu pozornost, s jakou\nsleduje let vyplašeného ptactva nočního; a což ty sko-\ntačivé bludičky! Onu tajemnou čarovnou moc stracho-\nmorny hrůzyplné obecenstvo nepochopilo, poněvadž ne-\nposlouchalo, co se v orkestru děje, nýbrž bavilo se bez-\nduchým koukáním na dovednost mašinérie a když\n„Samiel\" konečně in persona se objevil, vysmálo se mu\nobecenstvo plným hrdlem. Nepochopovali, jak sem ta\nfigura přichází. Taková strašidla ovšem ni v albánských\nni v sabinských horách neznají. Kapelník Terz i ani vede\nvojsko své s obezřetností as velkým ohněm, však ještě\nvětším hřmotem do boje. On tluče mnohdy po celá\nčísla taktovkou na partituru a odklepává tak k nevy-\nstání každý jednotlivý takt a ve strachomorně věru zá-\nvodila taktovka jeho , co se hřmotu týče, s burácením\nhromu rozezleného mašinisty za kulisami, až vše praštělo.\nProsa jest změněna v nezbytné pro Vlacha secco-recita-\ntivy, jež se ovšem hodí do Webrovy partitury jako pěst\nna oko. Ouvertura byla věru výtečně sehrána a živě\nappplaudována. Sbory šly výtečně, o tyto u nás není\nnouze; zvláště sbor na konci prvního tercettu musel\nbýti na bouřlivé „da čapo \"-volání opakován. Dámské\núlohy byly celkem dobře obsazeny i Maxe zpíval krásným\ntenorem obdařený pěvec. Sbor při čepení minul se\núčinkem i finále bylo s malou slávou skončeno. „Ottokara\"\na kapucína zpívali mizerní pěvci třetí třídy; vzdor tomu\nlíbila se celkem opera ta velmi a když opona spadla,\nnechtělo být potlesku a pochvalného volání konce. „ Ča-\nrostřelec\" stal se čestným občanem v Římě, onen čaro-\nstřelec, jenž jest nejryzejší národní operou německou, x"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-30_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "36", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.2.3.1", "titre_corps": "„Čarostřelec\" v Římě.", "titre_sommaire": "„Čarostřelec\" v Římě.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.2", "debut_caractere": 4132, "fin_caractere_exclue": 5761, "texte": "„Čarostřelec\" v Římě.\nPakliže dříve hudebník některý, jehož muza vy-\n* v\nkvetla pod nebem severním, mezi zdě svatého Říma zaví-\ntal, tu jej první cesta jeho zajisté vedla ku kapli\nsikstinské, aby v bleskurychlém kmitání-se tužky při-\nostřené načmáral si ona podivuhodná themata starožit-\nných těch zpěvů, lamentací a improperií, či ssál rozkoš\nz nadpozemských tonů hlasů kastratových a mohutných\npřesně secvičených sborů tamnějších. Pakliže měl dobrý\nžaludek, jenž delší půst snésti dovedl, mohl jiti hned\nodpůldne do chrámu Jezuitův poslechnouti si slavný jich\nsbor, dále 11a nešpory do chrámu Svato-Petrského a\npakliže byla náhodou neděle, tu mohl si ještě k tomu\nke všemu poslechnouti líbezný sbor paní i pannen v ko-\nstele sv. Trojice. Tak mohl putovati od chrámu ku\nchrámu, od kaple ku kapli as holí poutničkou dosíci tu\nmohl více požitků hudebních za jediný den než doma za\ncelý rok. Jen jednomu místu musel se vyhýbovati, ne-\nchtěl-li si pobyt v Ěímě pokazit!: totiž vlašské opeře,\nneboť co na pracích domácích skladatelů snad bylo\nnáhodou dobré, to zajisté bylo špatně provedeno a\ndobrý Řím byl vždy pověstným mistrem ve špatném pro-\nvádění oper. Nyní však se poměry změnily. Čilejší život\nproudí se žilami operními v celé Itálii; vždyť nedávno\njsme ješťě všichni s úžasem četli, že dokonce již Wag-\nnerův „Tannháuser\" a „Lohengrin\" překročil směle ne-\nbetyčné Alpy.\nY horní Itálii jsou ovšem poměry uspořádanější,\nčasem zajisté i pro Řím to bude míti blahodárných\nnásledků pro budoucnost. Dosud to ovšem s operou\nřímskou vypadá poněkud bledě; o jakémsi „repertoiru\"\nnedá se valně ani mluviti; neboť pakli že se na př. po"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.3", "debut_caractere": 4086, "fin_caractere_exclue": 5984, "texte": "celý řijen střídala Verdiova opera „Due Foscari\" s Gou-\nnodovým „Faustem\", stala se v listopadu tak dalece\njakási změna v repertoiru, že se začal opět Faust s „Due\nFoscari\" střídati —až pojednou ve věčné této motanici\nvyšlehlo slabé světýlko; z počátku mluvilo se něco\no Webrovi a o „franco arciere\", jiní opět mluvili\no „franco cacciatore\" až konečně světýlko zaplanulo\nv mohutný plamen. Mezitím co se mnozí ještě hašte-\nřili o titul, stal se onen pro Vlachy věru '„nevyslovy-\ntelný\" Freischiítz\" tak totiž titul zněl na nárožních\ncedulích skutkem živoucím.\n„Viděl jsem zde,\" píše dopisovatel jistého listu ně-\nmeckého, „Gounodova „Fausta\", a dle toho, jak byl dá-\nván, nětěšil jsem se příliš na \"Webrovu národní operu;\navšak abych uspokojil čtenáře, podotýkám již ku předu,\nže byl „čarostřelec\" s větší láskou, snahou i delikates-\nsou proveden, než dílo Gounodovo.\"\nNelze si také věru žádnou představu o tom učiniti, jak\nbáječně přehání ku př. zdejší zpěvák (Giulio Petit) svého\n„Mefistofela\". Od hlavy až k patě v křiklavě červených,\ntěsných šatech s červenou parukou a červeně po tvá-\nřích natřen, tak objeví se v červené záři svítilen,\nrozpíná svůj kulatý červený pláštík ramenoma na prav e\ni levé straně jako křídla netopýři, kroutí se jako ouhoř\npřes jeviště, tropí neslýchané' harlekyny-ady a ko-\nnečně vyhodí před obecenstvem hlavní svůj trumf v ko-\nstelní scéně tím, že pronásleduje übohou Markétku do-\nslovně krok za krokem, všude jest jí těsně v patách,\nk vůli změně skočí jednou na právo, po druhé na levo,\nv zad iv před a neustále podle re,elementu v červeném\nreflektovaném světle. Obecenstvo jest samým obdivem\ncelé bez sebe! Tento obratný pěvec dával ~Kašpara,\" a\nšťastně přenesl i do této úlohy ony červené kalhoty;\nčervené osvětlení bylo ovšem ponecháno až do stracho-\nmornyv kde skutečně byl vypálen skvělý ohňostroj z množ-\nstvím raket, tak že to v samem pekle lépe vypadati ne-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.4", "debut_caractere": 3823, "fin_caractere_exclue": 5761, "texte": "může. To, jakož i mnohá rána z ručnice v „Čarostřelci\"\nučiní zajisté ač to mnohému uchu poněkud naivně\nzníti bude více pro popularitu opery té, než by kdo\nze severu si mysliti mohl; neboť naši hrdí Římané jsou,\njak známo passionovaní myslivci, ptáčníci a pyrotechnikové,\nčlověk musí zažiti onen jásot, v nějž obecenstvo při\nsestřelení orla vypuklo, jakož i onu pozornost, s jakou\nsleduje let vyplašeného ptactva nočního; a což ty sko-\ntačivé bludičky! Onu tajemnou čarovnou moc stracho-\nmorny hrůzyplné obecenstvo nepochopilo, poněvadž ne-\nposlouchalo, co se v orkestru děje, nýbrž bavilo se bez-\nduchým koukáním na dovednost mašinérie a když\n„Samiel\" konečně in persona se objevil, vysmálo se mu\nobecenstvo plným hrdlem. Nepochopovali, jak sem ta\nfigura přichází. Taková strašidla ovšem ni v albánských\nni v sabinských horách neznají. Kapelník Terz i ani vede\nvojsko své s obezřetností as velkým ohněm, však ještě\nvětším hřmotem do boje. On tluče mnohdy po celá\nčísla taktovkou na partituru a odklepává tak k nevy-\nstání každý jednotlivý takt a ve strachomorně věru zá-\nvodila taktovka jeho , co se hřmotu týče, s burácením\nhromu rozezleného mašinisty za kulisami, až vše praštělo.\nProsa jest změněna v nezbytné pro Vlacha secco-recita-\ntivy, jež se ovšem hodí do Webrovy partitury jako pěst\nna oko. Ouvertura byla věru výtečně sehrána a živě\nappplaudována. Sbory šly výtečně, o tyto u nás není\nnouze; zvláště sbor na konci prvního tercettu musel\nbýti na bouřlivé „da čapo \"-volání opakován. Dámské\núlohy byly celkem dobře obsazeny i Maxe zpíval krásným\ntenorem obdařený pěvec. Sbor při čepení minul se\núčinkem i finále bylo s malou slávou skončeno. „Ottokara\"\na kapucína zpívali mizerní pěvci třetí třídy; vzdor tomu\nlíbila se celkem opera ta velmi a když opona spadla,\nnechtělo být potlesku a pochvalného volání konce. „ Ča-\nrostřelec\" stal se čestným občanem v Římě, onen čaro-\nstřelec, jenž jest nejryzejší národní operou německou, x"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-30_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "37", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.2.4", "titre_corps": "Rubinstein co skladatel oper, oratorií a symfonií. A. V. Ambros.", "titre_sommaire": "Rubinstein co skladatel oper, oratorií a symfonií. A. V. Ambros.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.4", "debut_caractere": 1453, "fin_caractere_exclue": 3821, "texte": "Rubinstein co skladatel oper, oratorií\na symfonií.\nA. V. Ambros.\n(Pokračování.)\nTaké v oratorium „Ztracený ráj\" střídají se mo-\nmenty zdařilé a výtečné s momenty lhostejnými, ba\ni planými. V celku činí dílo to povážlivě unavující\ndojem. Co toho jest příčina? Chceme se pokusiti\no to, zodpověděli otázku tuto ze stanoviska všeobec-\nného. Hudbě dodávají života i účinku hlavně dva.\nživlové: řádné motivy určitého výrazu, a řádné, dů-\nsledné a oduševněné propracování. Slovem po-\nsledním nemíníme snad pouze provedení kontrapunk-\ntické a jinak vůbec pravidlům theoritickým odpoví-\ndající, leč takové, při kterémž celá skladba spočívá\nna více či méně zřetelně vystupujícím motivu zá-\nkladním, zcela obdobně jako organismus byliny či\nzvířete, aneb jak velikolepé poměry gothického chrámu\nspočívají na základní formuli zcela jednoduché. Oplý-\nvat! motivy základními, toť jest dar boží, to jest na-\ndání většího kdy sotva kdo měl než Mozart a\nFrantišek Šubert. Porozhledněmež se v moderní\nnaší hudbě, tož nalezneme náramné mnoho ducha a\núžasně málo myšlenek. Kde by as přec bylo lze na-\njiti hodně vydatný pramen jarých,* nových motivů!\nBažení po úspěchu co nejrychlejším a odpor proti\nsuchopárné práci na tvrdé školní lavici skoro úplné\nvyhubily druhý živel hudební, důkladné propracování.\n„Duch\" hraje nyní tutéž úlohu jako bohatý strýc ve\nveselohře, jenž musí za svého synovce platiti veškeré\ndluhy. Přibližujeme se takořka zase počátkům (naší)\nhudby okolo r. 1600. Z vyšších důvodů esthetických\ntenkráte Florenčané zahodili celé to haraburdí melo-\ndie a kontrapunktiky a nahradili je deklamací, kte-\nráž přísně se řídila dle akcentuace slova a slabiky.\nTento „stile recitativo\" aneb „rappresentativo\" (jak jej\nnazývali) působí nám dlouhou chvíli. Geniální Mon-\nteverde a jeho žák Cavalli utvořili z této prázdné,\npathetické deklamace náš recitativ i jeho tvary pro\nvýkřik, otázku, odpověď! a závěrek. Žili jsme z těchto\nskoro úplné dvě století a můžeme z nich ještě dvě\nstoletí a déle žiti i to se stalo rokokem; nyní bud!\nse recitativ úplně vylučuje či vlastně rozplývá se\nv „nekonečné melodii\", jako u Wagnera, aneb slyšíme\nrecitativy, jako v Rubinsteinově „Ztraceném ráji\",\nkteré by co clo nehybnosti a nemotornosti hned vedle\noněch z r. 1600 státi mohly a ve spůsobu svém ovšem\nznamenitostí jsou, avšak nijak potěšitelnou.\nCo se konečně týče skladeb duchovních, jsmeť"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2619, "texte": "tomu také zvykli, že se spůsobem uměleckým a dobře\nodůvodněným užívá jistých slavnostních tvarů kontra-\npunktických. Nedýcháme zrovna volněji, když závě-\nreční sbor v 11. oddělení Rubinsteinova oratoria po-\njednou si vykračuje spůsobem fugy? Bohužel hned\nzase vystřízlivíme; neboť o onom jasném, organickém\npropracování, v jakém se znali staří mistrové, u mo-\nderního skladatele není více řeči. V celém tom dlou-\nhém a širokém „ráji\" Rubinsteinově sotva bys nalezl\npůl tuctu motivů s fysiognomií určitou, a místo orga-\nnického, zdravého provedení najdeš deklamace, za-\njímavé, překvapující chody harmonické, efekty har-\nfové a pozounové. Kde s nutností očekáváme akcenty\nnáruživosti, vroucnosti, bolu, radosti atd., vždy jen\nvystupuje tentýž temný, deklamatorní ton. Podává-li\nskoro jako zázrakem libretista skladatelovi nějaký po-\ndobný moment na př. poslední dvojzpěv mezi Ada-\nmem a Evou nechá jej sobě skladatel skoro úplně\nujiti. Nyní překvapuje nás skladatel něčím krásným,\ndo očí padajícím, a hned na to jsme zase v smutné\npoušti, kde žádné kvítko nekvete, kde žádná palma\nnešumí. Kdo by hned dle-pryního sboru duchů ne-\nbeských, jenž zní tak velebně, tak ušlechtile a krásně,\nneočekával dílo první velikosti aneb co by o dílu\nsoudil, kdož by uslyšel na př. překrásný, jarý, pů-\nvabný sbor: „Jak se poupaty vše odívá?\" Jak\npřekvapuje geniální líčení chaosu (tak rozdílného od\nHaydenova líčení), jak překvapuje dále ono místo\n„Budiž světlo!\" oným neočekávaným akordem kvart-\nsextovým, jímžto jak by se pojednou rozbřesklo. Při-\nvykli jsme již tak velice onomu znamenitému místu\nv Haydnově dílu, že jsme zrovna překvapeni vidouce,\nže se to může ještě jinak udělati. V druhém oddě-\nlení\" vůbec (až k momentu stvoření zvířat, kde skla-\ndateli pojednou křídla ochabnou,) vystupuje jedna\nkrása za druhou vyjímáme z toho pouze ječící\npiškot jako lokomotivu, jímž skladatel spůsobem ni-\nkoliv šťastným znázorňuje výšku oblohy. Ďábel se\nsvými hřmotnými áriemi není právě příliš významný,\nk zápasu démonů sotva by stačily síly smrtelníka\nsnad Haendel aneb Beethoven, jehožto rozpoutaná\nbouře v první větě deváté symfonie pravému zde\ntonu nejvíce se přibližuje. Bůh neměl by zpívati a\ntenorem již dokonce ne. Způsobu, jakýmž Mendels-\nsohn tomuto úskalí co nejdůmyslněji se vyhnul, nebylo\nlze zde užiti, slyšíme bez toho sborů víc než dosti.\nZačíná-li však „starý od věků\", jejž malíři vyobra-\nzují co velebného starce s dlouhým vousem, dělati\npojednou konkurenci Arnoldu z Melchthalu a Raou-\nloyi, tož se o nás pokouší všeliké myšlenky athei-\nstické a to přec nezdá se býti posledním cílem a úče-\nlem oratoria! ' (Pokrač.)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-30_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "38", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.2.5", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.5", "debut_caractere": 2621, "fin_caractere_exclue": 7177, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\nDr. hr. Laurencin.\nZ Vidně. (Pův. dop.) Pátý koncert filharmonický\npřinesl, mimoHaendlův pětivětový koncert v-moll pro smykací\nnástroje a Mozartovu „Jupiterovu symfonii\", dvě ouvertury co\nnovinky, a sice první, nazvaná „Normannenfahrt\", pochází z péra\nDie tri c ha, v severním Německu žijícího skladatele, druhá\nk Shakespearovu Richardu 111. z péra Roberta Volk-\nmanna. Obě skladky vstupují rozhodně na půdu hudby pro-\ngramní, oba skladatelově kráčí po dráze Beethovenem nazna-\nčené, Berliozem, Wagnerem a Lisztem rozšířené. Barvitost\ninstrumentace jest oběma jen prostředkem k vlastnímu účeli,\nt. j. vyznačení situace k básním, jež skladbám těm za podklad\nslouží, z nichž první báseň blíže poznamenána není, druhá\nvšak společným majetkem všech časů a národů se stala.\nKrátce řečeno Bietrich i Volkmann vycházejíce ze stanoviska\nmoderní hudby, podali nám v skutku něco dokonalého a\nmistrného. O provedení veškerých čísel programu mohu po-\nmlčeti, známáť jest ode dávna mistrnost našich filharmonikův.\nPo dlouhém čase vystoupil u nás opět jednou Frant. Liszt\nve zvláštním „monstre koncertu\" k dobročinnému účelu co\nklavírní virtuos, však lépe řečeno co tlumočník klavírních\nsymfonických skladeb. Od jiných dobročinných koncertů lišil\nse tentovi tím, že se na programu skvěla jména: Bach,\nWeber, Šubert, Mendelssohn, Šumán, Liszt, Goldmark, a že\nse v něm zúčastnily naše nejpřednější spolky: „Mánnerge-\nsangsverein\", „Singverein\" a orkestr dvorní opery. Koncert\nzačal vzletně a čile pracovanou ouverturou k „Abu Hassanu\"\nod K. M. Webra, provedenou orkestrem dvorní opery řízením\nDessofřovým. Po té vytáhl náš „Mánnergesangsverein , s or-\nkestrem dvorní opery v boj i převedla tento mistrný voj Šuma-\nnův vítězně, t. z. „Ritornell\" (dle Fr. Růckerta) pro pětihlassý\nsbor, a Šubertovo „Allmacnt\" dle skvělé úpravy Fr. Lisztja,\ns orkestru a varhan s mnohohíasým sborem úzce\nsrostlým. Rada přišla na mistra Liszt a, velducha to v říši\npravé symfonické hry na klavír; spojen jsa s dvorním or-\nkestrem, který vedením Herbeckovým největší dokonalostí\nhry vynikal, k jedné umělecké bytosti, vykouzlil obraz nálady\ns nejbujnější života rozmanitostí, v němž lyrika ve všech\nstupních až k dythirambu v nejužší sesterský svazek s duchem\nepiky a dramatiky vstoupila. K slabému jen pojmu o mi-\nstrově jadrné, bujaré i čarovné, něžně perlící se hře, vznešené\ncelý svět obsahující poezii techniky jeho, dopomůže to co jsem\npověděl. Takovým způsobem zakončeno oddělení první.\nDruhou polovici otevřela novinka „slavnostní vstup (pochod)\na sbor z opery „Královna ze Sáby\" z péra velice nadaného\nKarla Goldmarka. Jest to velmi obtížné, z organického\nspojení vytržený operní výňatek řádně oceniti. Skladby hu-\ndebně dramatické, pokud jsou novinkami a nebyly slyšány co\norganický celek, neměly by se nikdy, vyjma celou scénu se\nvšemi příslušnostmi uváděti.\nTato skladba svěřena byla taktovce Dessoffově, dvornímu\norkestru a sboru téhož uměleckého ústavu. Osmihlasý sbo-\nrový žalm Mendels so h nův „acapella\" přednešený „Sing-\nvereinem\" zanechal jako vždy dojem hojnosti víry k pravému\npřesvědčení vedoucí, ač řízení Joh. Brahmsem bylo metrono-\nmicky odměřené, neoduševněné. Podobný předešlému dojem\nzanechala „letniční kantáta\" od Šeb. Ba cha: „Nun ist das\nHeil u. Die Kraft\" pro sbor, orkestr a varhany. I zde byla\ntaktovka Brahmsova mdlou, avšak „Singverein\" ve spolku\ns varhaníkem Bib 1 em účinkoval plnými hlasy a plnou duší.\nZakončen byl koncert budiž mi dovoleno bych toho vý-\nznamu užiti směl „klavírně a orkestrálně symfonickou\nrhapsodií\" od mistra Lis z ta. Liszt sotva najde ve světě\numěleckém nékoho, kdo by jej v síle a hloubce myšlenek,\nv bohatství barvitosti, zároveň však iv harmonické jednolitosti\nv subjektivním iv objektivním kouzlu tvořivosti překonal.\nV jeho uměleckém působení jeví se v sebe zasahující prvotní\nobraz umění veškerého; poezie, malířství, plastika a hudba\nnejvyššího a nejhlubšího významu zní z jeho děl a z provedení\njich jím samým. Žádná stránka životného naladění nezůstává\nbez povšimnuti, a nade vším vznáší se duch, „psyche\" se všemi\nsvými silami k plnému harmonickému, polyfonnímu sboru spo-\njenými. Kdybych mluviti chtěl o holdování a bouři potlesku,\njež tuto hudební slavnost provázely a zakončovaly, upadl bych\nz poezie v říši všední prózy. Protož rychle končím dopis\nsvůj, který sobě za předmět obral pravou událost hudební\ntěchto dnů: vystoupení velmistra Liszta co virtuosa v na-\nšem městě opět jednou po pauze 301eté.\n\nZ Vídně. Dne 25. ledna poprvé jest provedena\nv divadle „na Vídni\" nová opereta Emile Jonase"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3246, "texte": "pod názvem „Japanka\" za osobního vedení sklada-\ntelova. Déj jest sice chudý, za to jest celý tekst tím\nlascivnější, tedy pro Vídeňáky jako schválně dělaný.\nKroje japonské hrají zde velkou úlohu. Hudba se celkem\nlíbila; zvláště několik ariosních míst a orkestrálních\nefektů vzbudilo oblibu; ostatně používá Jonas k nazna-\nčení elementu japonského nemírně bubnu a plechu, tedy\n„turecké muziky\".\n**Houslista Miska Hauser, jenž téměř celý svět se\nsvým uměním procestoval, ba i u divých hord indiánských\nohromné furore spůsobil zvláště svou velmi působivou\nkomposicí „Vogel als Prophet\" a jenž svou přítomností\nv loňské saisoně též pražské obecenstvo právě touže\nkomposicí poctil, koncertuje nyní po Německu. Nedávno\npodal svým hudebním přátelům ve „Frankfurtě nad Mo-\nhanem\" nové důkazy své dovednosti.\n**Město Genf výstaví si z peněz, jež vévoda brun-\nšvický mu odkázal, nádherné divadlo.\n**lmpresario Ullmann počal znova svou uměleckou\nhonbu dne 18. ledna v Berlíně. Hvězdou první velikosti\njest tu pí. Trebelli-Betini, okolo níž se dámy Singelée,\nRegan-Simon a Žofie Menterova, pak pp. Lotto, I). Popper\na Stennebrugen v ladném skupení řadí. Pakliže lipským\nlistům věřiti smíme, našel Ullmann ve svém kolegovi\nHof mannovi nebezpečného konkurenta, o němž jsme\njiž v předešlém roce zmínku učinili. Pokud však bude\ntento poslední jen se silami 2. či dokonce 3. stupně\noperovati, zvítězí Ullmann vždy nad ním, vzdor nejkři-\nklavějším reklamám. Pokud se nás týče, považujeme oba\nza zbytečné. Umění tu nezíská praničeho; jen tučný zisk\njest pánům těm hlavní věcí.\n**Mezi nejsilněji navštěvované konservatoře hudby\nnáleží v nynější době Stuttgarts'ké, v němž nalézá\nse v tomto ročníku přes 500 chovancův, mezi nimi 71\nSevero-Amerikánů.\n** Wagnerovi „Meistersingři\" došli skvělého úspěchu\nv Kolíně n. R. při prvním provedení dne 9. ledna.\nV Mnichově bude v únoru b. r. vedením kapelníka\nLeviho Wagnerovo hudební drama „Tristan a Isolda\"\ndáváno. Totéž drama připravuje se nyní ku provedení\nve Výmar u. V Buda-Pešti byl poprvé v ne-\ndávných dnech proveden Wagnerů v „Zakletý Hol-\nlariďan.\"\n**FJieinbergrova opera: „Vězníkova dceruška\" jest\nv Štýrském Hradci poprvé dne 7. led. provedena. Hu-\ndební část se líbila.\ndíl Wagnerova „Prstenu Nibelungova\"\ntak zvaný „Gotterdámmerung\" vyjde ještě během tohoto\nroku ve výtahu klavírním. Výtah ten svěřen byl doved-\nným rukoum prof. Klindwortha v Moskvě.\n**Švédsky kvartet dámský koncertuje se skvělým\nvýsledkem v Paříži.\n*' Spontiriiho narozeniny (lOOleté) budou oslaveny\nspůsobem mistra toho důstojným v rodišti jeho Majolati.\n** Ze Lvova. (Pův. dop.) Dne 18. ledna zemřel\nzde veleoblíbený druhdy zpěvák a učitel zpěvu na gy-\nmnasiu polském, Felix Szumlanski. Zaslouží, aby-\nchom mu věnovali nad hrobem vděčnou památku; neboť\nbyl první, jenž v roce 1845 v koncertě výtečného hom-\nslisty Stanislava Serwaczynského zapěl rodá-\nkům svým naši národní: Kde domov můj\" v pře-\nkladu Jana Kamiňského „Gdzie domek mój\",\nkteráž od toho času v Haliči tak zdomácněla, že nyní\nvůbec za původní polskou píseň se považuje. Karakte-\nristické pro tehdejšího ducha čusu zajisté jest, že cen-\nzura jen pod tou výminkou dovolila přednes této písně,\nkdyž místo: „w ziemi polskiej\" bude se zpívati :\n„w ziemi górskiéj domek mój!\"\n\nV. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-30_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "37", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Vidně. (Pův. dop.) Pátý koncert filharmonický", "titre_sommaire": "Z Vidně. (Pův. dop.) Pátý koncert filharmonický", "signature_source": "hr. Laurencin", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.5", "debut_caractere": 2643, "fin_caractere_exclue": 7084, "texte": "Dr. hr. Laurencin.\nZ Vidně. (Pův. dop.) Pátý koncert filharmonický\npřinesl, mimoHaendlův pětivětový koncert v-moll pro smykací\nnástroje a Mozartovu „Jupiterovu symfonii\", dvě ouvertury co\nnovinky, a sice první, nazvaná „Normannenfahrt\", pochází z péra\nDie tri c ha, v severním Německu žijícího skladatele, druhá\nk Shakespearovu Richardu 111. z péra Roberta Volk-\nmanna. Obě skladky vstupují rozhodně na půdu hudby pro-\ngramní, oba skladatelově kráčí po dráze Beethovenem nazna-\nčené, Berliozem, Wagnerem a Lisztem rozšířené. Barvitost\ninstrumentace jest oběma jen prostředkem k vlastnímu účeli,\nt. j. vyznačení situace k básním, jež skladbám těm za podklad\nslouží, z nichž první báseň blíže poznamenána není, druhá\nvšak společným majetkem všech časů a národů se stala.\nKrátce řečeno Bietrich i Volkmann vycházejíce ze stanoviska\nmoderní hudby, podali nám v skutku něco dokonalého a\nmistrného. O provedení veškerých čísel programu mohu po-\nmlčeti, známáť jest ode dávna mistrnost našich filharmonikův.\nPo dlouhém čase vystoupil u nás opět jednou Frant. Liszt\nve zvláštním „monstre koncertu\" k dobročinnému účelu co\nklavírní virtuos, však lépe řečeno co tlumočník klavírních\nsymfonických skladeb. Od jiných dobročinných koncertů lišil\nse tentovi tím, že se na programu skvěla jména: Bach,\nWeber, Šubert, Mendelssohn, Šumán, Liszt, Goldmark, a že\nse v něm zúčastnily naše nejpřednější spolky: „Mánnerge-\nsangsverein\", „Singverein\" a orkestr dvorní opery. Koncert\nzačal vzletně a čile pracovanou ouverturou k „Abu Hassanu\"\nod K. M. Webra, provedenou orkestrem dvorní opery řízením\nDessofřovým. Po té vytáhl náš „Mánnergesangsverein , s or-\nkestrem dvorní opery v boj i převedla tento mistrný voj Šuma-\nnův vítězně, t. z. „Ritornell\" (dle Fr. Růckerta) pro pětihlassý\nsbor, a Šubertovo „Allmacnt\" dle skvělé úpravy Fr. Lisztja,\ns orkestru a varhan s mnohohíasým sborem úzce\nsrostlým. Rada přišla na mistra Liszt a, velducha to v říši\npravé symfonické hry na klavír; spojen jsa s dvorním or-\nkestrem, který vedením Herbeckovým největší dokonalostí\nhry vynikal, k jedné umělecké bytosti, vykouzlil obraz nálady\ns nejbujnější života rozmanitostí, v němž lyrika ve všech\nstupních až k dythirambu v nejužší sesterský svazek s duchem\nepiky a dramatiky vstoupila. K slabému jen pojmu o mi-\nstrově jadrné, bujaré i čarovné, něžně perlící se hře, vznešené\ncelý svět obsahující poezii techniky jeho, dopomůže to co jsem\npověděl. Takovým způsobem zakončeno oddělení první.\nDruhou polovici otevřela novinka „slavnostní vstup (pochod)\na sbor z opery „Královna ze Sáby\" z péra velice nadaného\nKarla Goldmarka. Jest to velmi obtížné, z organického\nspojení vytržený operní výňatek řádně oceniti. Skladby hu-\ndebně dramatické, pokud jsou novinkami a nebyly slyšány co\norganický celek, neměly by se nikdy, vyjma celou scénu se\nvšemi příslušnostmi uváděti.\nTato skladba svěřena byla taktovce Dessoffově, dvornímu\norkestru a sboru téhož uměleckého ústavu. Osmihlasý sbo-\nrový žalm Mendels so h nův „acapella\" přednešený „Sing-\nvereinem\" zanechal jako vždy dojem hojnosti víry k pravému\npřesvědčení vedoucí, ač řízení Joh. Brahmsem bylo metrono-\nmicky odměřené, neoduševněné. Podobný předešlému dojem\nzanechala „letniční kantáta\" od Šeb. Ba cha: „Nun ist das\nHeil u. Die Kraft\" pro sbor, orkestr a varhany. I zde byla\ntaktovka Brahmsova mdlou, avšak „Singverein\" ve spolku\ns varhaníkem Bib 1 em účinkoval plnými hlasy a plnou duší.\nZakončen byl koncert budiž mi dovoleno bych toho vý-\nznamu užiti směl „klavírně a orkestrálně symfonickou\nrhapsodií\" od mistra Lis z ta. Liszt sotva najde ve světě\numěleckém nékoho, kdo by jej v síle a hloubce myšlenek,\nv bohatství barvitosti, zároveň však iv harmonické jednolitosti\nv subjektivním iv objektivním kouzlu tvořivosti překonal.\nV jeho uměleckém působení jeví se v sebe zasahující prvotní\nobraz umění veškerého; poezie, malířství, plastika a hudba\nnejvyššího a nejhlubšího významu zní z jeho děl a z provedení\njich jím samým. Žádná stránka životného naladění nezůstává\nbez povšimnuti, a nade vším vznáší se duch, „psyche\" se všemi\nsvými silami k plnému harmonickému, polyfonnímu sboru spo-\njenými. Kdybych mluviti chtěl o holdování a bouři potlesku,\njež tuto hudební slavnost provázely a zakončovaly, upadl bych\nz poezie v říši všední prózy. Protož rychle končím dopis\nsvůj, který sobě za předmět obral pravou událost hudební\ntěchto dnů: vystoupení velmistra Liszta co virtuosa v na-\nšem městě opět jednou po pauze 301eté."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-30_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "38", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Vídně. Dne 25. ledna poprvé jest provedena", "titre_sommaire": "Z Vídně. Dne 25. ledna poprvé jest provedena", "signature_source": "V. D", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.5", "debut_caractere": 7086, "fin_caractere_exclue": 7177, "texte": "Z Vídně. Dne 25. ledna poprvé jest provedena\nv divadle „na Vídni\" nová opereta Emile Jonase"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3246, "texte": "pod názvem „Japanka\" za osobního vedení sklada-\ntelova. Déj jest sice chudý, za to jest celý tekst tím\nlascivnější, tedy pro Vídeňáky jako schválně dělaný.\nKroje japonské hrají zde velkou úlohu. Hudba se celkem\nlíbila; zvláště několik ariosních míst a orkestrálních\nefektů vzbudilo oblibu; ostatně používá Jonas k nazna-\nčení elementu japonského nemírně bubnu a plechu, tedy\n„turecké muziky\".\n**Houslista Miska Hauser, jenž téměř celý svět se\nsvým uměním procestoval, ba i u divých hord indiánských\nohromné furore spůsobil zvláště svou velmi působivou\nkomposicí „Vogel als Prophet\" a jenž svou přítomností\nv loňské saisoně též pražské obecenstvo právě touže\nkomposicí poctil, koncertuje nyní po Německu. Nedávno\npodal svým hudebním přátelům ve „Frankfurtě nad Mo-\nhanem\" nové důkazy své dovednosti.\n**Město Genf výstaví si z peněz, jež vévoda brun-\nšvický mu odkázal, nádherné divadlo.\n**lmpresario Ullmann počal znova svou uměleckou\nhonbu dne 18. ledna v Berlíně. Hvězdou první velikosti\njest tu pí. Trebelli-Betini, okolo níž se dámy Singelée,\nRegan-Simon a Žofie Menterova, pak pp. Lotto, I). Popper\na Stennebrugen v ladném skupení řadí. Pakliže lipským\nlistům věřiti smíme, našel Ullmann ve svém kolegovi\nHof mannovi nebezpečného konkurenta, o němž jsme\njiž v předešlém roce zmínku učinili. Pokud však bude\ntento poslední jen se silami 2. či dokonce 3. stupně\noperovati, zvítězí Ullmann vždy nad ním, vzdor nejkři-\nklavějším reklamám. Pokud se nás týče, považujeme oba\nza zbytečné. Umění tu nezíská praničeho; jen tučný zisk\njest pánům těm hlavní věcí.\n**Mezi nejsilněji navštěvované konservatoře hudby\nnáleží v nynější době Stuttgarts'ké, v němž nalézá\nse v tomto ročníku přes 500 chovancův, mezi nimi 71\nSevero-Amerikánů.\n** Wagnerovi „Meistersingři\" došli skvělého úspěchu\nv Kolíně n. R. při prvním provedení dne 9. ledna.\nV Mnichově bude v únoru b. r. vedením kapelníka\nLeviho Wagnerovo hudební drama „Tristan a Isolda\"\ndáváno. Totéž drama připravuje se nyní ku provedení\nve Výmar u. V Buda-Pešti byl poprvé v ne-\ndávných dnech proveden Wagnerů v „Zakletý Hol-\nlariďan.\"\n**FJieinbergrova opera: „Vězníkova dceruška\" jest\nv Štýrském Hradci poprvé dne 7. led. provedena. Hu-\ndební část se líbila.\ndíl Wagnerova „Prstenu Nibelungova\"\ntak zvaný „Gotterdámmerung\" vyjde ještě během tohoto\nroku ve výtahu klavírním. Výtah ten svěřen byl doved-\nným rukoum prof. Klindwortha v Moskvě.\n**Švédsky kvartet dámský koncertuje se skvělým\nvýsledkem v Paříži.\n*' Spontiriiho narozeniny (lOOleté) budou oslaveny\nspůsobem mistra toho důstojným v rodišti jeho Majolati.\n** Ze Lvova. (Pův. dop.) Dne 18. ledna zemřel\nzde veleoblíbený druhdy zpěvák a učitel zpěvu na gy-\nmnasiu polském, Felix Szumlanski. Zaslouží, aby-\nchom mu věnovali nad hrobem vděčnou památku; neboť\nbyl první, jenž v roce 1845 v koncertě výtečného hom-\nslisty Stanislava Serwaczynského zapěl rodá-\nkům svým naši národní: Kde domov můj\" v pře-\nkladu Jana Kamiňského „Gdzie domek mój\",\nkteráž od toho času v Haliči tak zdomácněla, že nyní\nvůbec za původní polskou píseň se považuje. Karakte-\nristické pro tehdejšího ducha čusu zajisté jest, že cen-\nzura jen pod tou výminkou dovolila přednes této písně,\nkdyž místo: „w ziemi polskiej\" bude se zpívati :\n„w ziemi górskiéj domek mój!\"\n\nV. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-30_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "40", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "X. X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.6", "debut_caractere": 3248, "fin_caractere_exclue": 5773, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Od několika dní mešká v Praze vážený v Ně-\nmecku skladatel i spisovatel hudební p. Ferd. Hi 11 er, ře-\nditel slavných koncertů jednoty hudební v Kolíně nad\nRýnem. Tentýž navštívil též kapelníka p. Smetanu i vy-\nslovil přání, že by rád za svého pobytu v Praze uslyšel\nnějakou z původních oper českých, kterémuž přání vy-\nhověno bude.\nHudební pozůstalost po zesnulém skladateli\nYácslavu Tomáškovi stala se již blahosklonnou\nštědrostí svob. pána dra. Edv. Tomáška, dvorního rady ve\nVídni, majetkem kr. musea českého i došla již do Prahy\nv velkých dvou bednách. Máme všechnu příčinu, těšiti\nse srdečně z tohoto obohacení národního našeho ústavu\npříspěvkem pro dějiny našeho umění domácího zajisté\nvelevzácným.\n* Skladatel Zdeněk Fibich nalézá již také v Ně-\nmecku zaslouženého uznání, právě vyšly tiskem v Lipsku\nctyry z jeho nejlepších ballad: „Huslař Tragedie\nNoc v lese a Loreley\", s nimiž laskavé čtenáře\nco nejdříve blíže seznámíme. Zároveň se dozvídáme, že\ntýž skladatel pracuje na novém kvartetu šmyecovém.\n„Slavín\", sbírka podobizen, autografů a životo-\npisů předních mužů českoslovanských\" - dílo to velmi\nzáslužné as chvalnou objektivností redigované, dospělo\nprávě k sešitu XII., jenž obsahuje dokončení životopisu\nFr. Rubeše, dále životopisy K. J. Erbena, Bedřicha\nSmetany a J. Hanuše, jimžto připojený jsou zdařilé\npodobizny těchto čtyr výtečníků. Upozorňujeme zejmé-\nna laskavé čtenáře své na životopis předního našeho u-\nmělce hudebního, B. Smetany, v němž spisovatel líčí\nspůsobem objektivním a spravedlivým vzácné zásluhy jeho\no domácí naše umění, co pak se týče působení jeho\npři divadle našem od r. 1866 počínaje, pronáší se spi-\nsovatel takto:\n„Dlvadlo naše, až dosud ponejvíce jen po otčímsku ob-\nsluhované, našlo v něm pěstitele, jenž se inu s celou vřelostí\nduše své obětoval. Smetana nehrozil se žádné obtíže, žádných\npřekážek se nelekal a práce nelitoval, tak že v čase poměrně\nkrátkém opera naše stála na výši, již by bvl nikdo v obme-\nzenýcti poměrech našeho divadla očekávat! se ncosmělil. 11 e-\npertoir valně a obsažné rozmnožen, a to nejenom výtečnými\nplody cizími ale hlavně podporováním produkce domácí. Jména\nSebor, Bendi, Skuherský, Rozkošný, Hřímalý a na mnoze zda-\nřilé plody mazy jejich svědčí jasně, že umění české vstalo\nz mrtvých a nalezlo přátelského přístřeší. Že Smetana ne-\nzůstal v ruchu tomto pozadu, rozumí se samo sebou, z té doby\npocházejí jeho opery: „Braniboři v Čechách\", „Prodaná ne-\nvěsta\" a „Dalibor\", čímž dojista jeho činnost skladatelská u-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6075, "texte": "končena není.*) V letech 1866—1870 stála opera naše na\nstupni tak vysokém, že i cizinci co nejchvalněji o tehdejší\nčeské opeře mluvili a ji za vzor jiným stavili. Bohužel že po-\nměry tyto se změnily, naše opera přestála krise velmi osudné;\numěleckých kruhů našich, jimiž vládla dříve nadšeuá láska\nk vlasti, zmocnilo se z velké části blahooytnictví a mnozí u-\nmélci, již byly dosud ozdobou české opery, přeběhli, protože\nlepší kynula jim odměna, k německému divadlu a pomahaji\nbourat, co obětavost a píle jiných vystavěla. Doufejme, že se\npodaří muži, jako je náš Smetana, i tuto svízel přemoci, a že\nopera naše domůže se bývalé zasloužené své skvělé pověsti.\"\n* V pozůstalosti po zvěčnělém skladateli církevním\nV. E. Horákovi nachází se mimo jiné X. slavnostní\nmše figurální, kteráž vyjde tiskem firmy Em. Starý a\nspol., čímž zajisté se zavděčí četným přátelům skladate-\nlovým ve vlastí naší i za hranicemi. Krámská cena ob-\nnášeti bude 5 zl. Pro abonenty „Daíibora\" ustanovena\njest značně snížená cena 3 zl., přihlásí-li se nejdéle do\nkonce února b. r.\n* Ve prospěch výtečného našeho barytonisty pana\nJosefa Lva provozuje se dnes Rossiniho „Lazebník\nSevillský\" i nepochybujeme, že obecenstvo zasloužilému\npěvci v čestný jeho večír přízeň svou v plné míře pro-\njeví. Zpívá tenkráte co vložku koncertní solfeži od Marka\nBordogniho, slavného kdys tenora vlašského a profesora\nna konservatoři pařížské. Orkestrální průvod k solfeži\nté napsal p. kap. Ad. Cech. Také sl. Ehrenbergu\nzpívá co vložku variace od Adama. Y týž večír vystoupí\ntaké p. Mareš poprvé v úloze „Basilia.\" Tudíž pře-\nkvapení hojnost!\n* Přátelé hudby církevní mají nyní v chrámu u\nsv. Vojtěcha své nejmilejší zastaveníčko. Slyšíť tam\nskoro každou neděli něco • vzácného a ryzého, bez mo-\nderních kudrlinek afloskulí, jedním slovem skladby v pravdě\ncírkevní, duchem čistým, duchem pravé zbožnosti pro-\nvanuté. Zásluha to p. řed. kůru J. Foerstra, jenž\nnejen ujal se gregorianského zpěvu, nejryzejší to mluvy\ncírkve, leč i k skladbám starých církevních skladatelů\npilně přihlíží v nichž jedině postaveny jsou pravé a do-\nkonalé vzory hudby chrámové, nepomíjeje při tom zá-\nroveň skladatele novější, kteří tímtéž duchem ryzím se\nspravují. S nemalou obtíží a obětavostí vycvičil si\np. Foerster dosti četný a statečný sbor, nyní již tak\ndaleko pokročilý,, že neodzpěvuje svatý tekst jako ně-\njakou abecedu, leč že jej počíná výrazem oduševněným\ndeklamovati a správně akcentuovati, čímž ovšem nabývá\npřesvědčující pravdivosti i působivosti netušené. Pravou\npochoutku nalezli jsme v chrámu sv.-Yojťěšském minulou\nneděli, v kterouž provedena byla Leona Hasslera\nčtyrhlasá mše vokální s precisností a vybroušeností\nvzácnou. Při vší umělosti skladby kontrapunktické jevil\nse celek vždy zcela jasný a průhledný, každý motiv\nvýznamuplný, každý akcent náležitě byl podán, síla i\njemnost výborně se střídaly, hluboký dojem učinilo ze-\njména „et incarnatus\", krásně intonované. Yelmi krásně\nvynikal mohutný, jasný a při tom lahodný alt paní\nDvořákové; podobných hlasů přáli bychom každému kůru\nnašemu. Y krátkosti se zde jen zmiňujeme, že Leo\nHassler pocházel z hudebnické rodiny Norymberské\n(nar. 1564), hudební svá študia konal v Benátkách u sla-\nvného mistra Ondřeje Gabrieliho, vrchole své slávy dosáhl\npovoláním ku dvoru císaře Rudolfa 11. V skladbách\nsvých přibližuje se více k vznešené opravdivosti a přís-\nnosti slohu Palestrinova, než k volnější škole Benátské.\nZajímavé byly ještě vložky Abbondia Antonel-\nliho (jenž žil v 11. polovici 16. stol. a místo ředitele\nkůru v Lateránském chrámu v Římě zastával) „Quem\nvidistis\", skladba to šestihlasá s průvodem varhan, mi-\nlostnou svou naivností velice dojemná, střídavý zpěv\npastýřů má cos neodolatelného. Druhá vložka (taktéž\ns průvodem varhan) byla moderní, avšak ryzím duchem\ncírkevním provanutá, z péra o reformu církevní hudby\nvelmi zasloužilého ředitele kůru v kolínském chrámu\nstoličném, Fr. Koen e na. Tímto směrem nechť se\nberou naší skladatelově, chtějí-li srdcem věřících hňouti\na trvalý vněm dojem vzbuditi. Yelmi krásně účinkovaly\nopět responsoria, přísně dle církevních tonů uspořádaná,\njakož i české „Pange linqua\", jež jsme poprvé slyšeli\nsprávným akcentem deklamatorním. Kéž činný ředitel\nkůru sv.-Vojtěšského vytrvá na dráze započaté k pro-\nspěchu i slávě pražské hudby chrámové, kéž se jeho\nsnahám také dostane vydatné podpory a přízně z vyš-\nších míst!\n* Y letošním koncertu pro chudé právníky vystoupí\nobě sestry sl. Marie a Terezie Seydlovy, z nichžto\nprvní je pianistkou a žačkou prof. Epsteina a druhá\nhouslistkou a žačkou prof. Helmersbergra. Mimo tyto\nuslyšíme opět výtečnou naší zpěvačku sl. Emilii Bu-\nbeníčkovou, kteráž bezprávně vzdaluje se po delší již\ndobu veřejnosti. Opětné její vystoupení uvítáno bude\nzajisté ve všech kruzích s stejnou radostí. V tomtéž\nkoncertu uslyšíme též vlasteneckou novinku, Fr. Z.\nSk uherského orkestrální rhapsodii „V máji\".\n* V chrámu sv. Vojtěcha opakuje se v pondělí\ndne 2. února (o půl 10. hodině) krásná vokální mše\nHasslerova s velezajímavými vložkami od L. Via-\ndany a Constancia Porty.\n* Pan J. JBenevic, profesor na konservatoři praž-\nské, pracuje horlivě na praktické škole houslové.\nOd umělce tak výtečného a v oboru svém tak zkuše-\nného nadíti se můžeme zajisté díla důkladného.\n* Z Tábora. (Pův. zpr.) Zpěvácký spolek zdejší\nchystá nám na den 8. února neobyčejnou zábavu, ho-\ndlaje provésti Blodkovu rozkošnou operetu „ V studni\"\nspolupůsobením výtečného umělce p. Karla Čecha z\nPrahy, jenž ochotně převzal úlohu „Janka.\"\n* Z Hradce Králové. (Pův. dop.) Z činnosti zdej-\nšího seminářského zpěváckého spolku s po-\ntěšením sdělujeme, že nastoupil dráhu reformy hudby\ncírkevní, zasvětiv čin ten dne 18. t. m. provedením cho-\nrál ní mše poprvé dle zpěvu gregoriánského. Dne 2.\núnora hodlá též uspořádati hudební a pěveckou zábavu.\nZ programu uvádíme zejména: ouverturu z opery:\n„Alessandro Stradella\", „Pochod lovecký\" J. Loveho,\nz písní Proškových: „Modré zvonky\" a „Opuštěná\".\n\n*) Známo, že od doby té Smetana složil velkou vlastene-\nckou ypAohru „Libuše\" a rozmarnou zpěvohru „D?é\nvdovy.u - Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1823, "texte": "Ceslřá zpěvohra. (22. ledna: Lukrezia Bor-\ngi a (Donizetti); 24.: Galathea (Massé); 25.: Ban-\ndité (Offenbach); 26.: Sněhulák (Offenbach).\nV „Lukrezii Borgii\", jedné z nejlepších prací\nmaestra Donizettiho nejvíce opět zajímala v titulní\núloze sl. Paršova; patrný se tu jevil pokrok klepšímu;\nrovněž jako v „Drahomíře\", tak i tu, zvláště drama-\ntičností výrazu na mnohých místech slečna dovedla přímo\nuchvátiti obecenstvo. Zdařilá interpelace karakteru tak dé-\nmonického, a na druhé straně opět nyjícího láskou, nemalou\nzajisté jest zásluhou. P. Čech ml.(Gubetta), pan Kinský, co\n„Ferrarský pán\", a sl. Hanušova co „Orsini\" i tento-\nkrát důstojně se „Lukrezii\" řadili po boku. Výkon páně\nŠárův („Gennaro\") potvrdil opětně naší naději, ze vněm\nnám zkvétá jedna z neposledních sil naší opery.\nNěkteré z ostatních úloh nebyly právě v rukou těch\nnejpovolanějších. Rozkošná, ušlechtilou poezií pro-\ndchnutá Masséova „Galathea\" nezvratné svědectví po-\ndala o výtečné umělecké spůsobilosti slečny Sittovy\n(Galathea); p. Čech mladší s stejným úspěchem provedl\nvděčnou úlohu „Pygmaliona\". „Midas\", pravzor to\nšíbala obchodníka, svěřen jest právem p. Krossingovi.\nJen p. Vávra nezdál se býti ve své úloze (Ganymed)\nzcela doma; a což ta prosa! Vůbec nevyrovnalo se\ntenkráte provedení co do precisnosti a akuratessy pro-\nvedení prvnímu této zpěvohry. —P. Frankovský, zaslou-\nžilý komik našeho divadla vybral si ku čestnému dni\nsvému Offenbachova „Sněhuláka\" (La boule de neige)\ni pobavil s p. Mošnou, jakož i s ostatnými pány a dá-\nmami (sl. Vávrova zpívala „Georginu\") četné obecenstvo\nvm ře hojné. Ostatně jest opereta tato nejslabší a nej-\nmálomocnější ze všech plodů muzy Offenbachovy; patrnoť,\nže zásoba mělkých jeho myšlenek došla aže je nucen\nbrati základní motivy z dřívějších svých prácí, jakosti\na ceny nejrozmanitější.\n\nX. X."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-30_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.2.7", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.8", "debut_caractere": 1825, "fin_caractere_exclue": 3931, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlenky o hudbĕ.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\n(Pokračování.)\nCo jest hudba? Vyznati se musíme a odvoláváme se při\ntom k jejím dějinám a rozmanitým jejím tvarům, kterých během\nčasů vyměnila, že odpovídajíce na tuto otázku nemůžeme ab-\nstrahevati od tří jejích podstatných živlů: rytmu, harmonie a\nmelodie. Všude, kde některý z nich značněji vyvinutý vidíme,\nkde vystupuje spůsobem novým, původním, karakteristickým,\nspatřujeme hudbu, ať již v ní převládá rytmus jako u Reků,\nanebo harmonie jako v staré hudbě církevní,'anebo melodie\njako v opeře vlašské, či ať spojuje dva z těchto živlů v stej-\nnorodý celek, či ať se pronikají všechny tři v mohutném prou-\ndu. Hudba, podobající se bohyni s rozličnými atributy, v pod-\nstatě své vždy zůstává jednoduchá; jeť trojicí, jejížto pojmy\njednotlivé jsme právě byli uvedli, avšak jedinou, nerozdílnou.\nKaždé dílo, z něhož vane živý dech jedné z oněch tří mocí\ntvůrčích, jest oprávněnou bytostí v její říši.\nFr. Liszt-Berlioz\na jeho symfonie „Harold\". Neue Z. f. M.\nHudbu bychom tudíž nazvati mohli universelní řečí člo-\nvěčenstva, kterouž se lidský cit jednou bude moci sdíleli\nveškerým srdcím spůsobem stejně srozumitelným, kdežto posky-\ntuje krom toho různým národům nejrozmanitější dialekty, po-\nkud jich výraznost duchu toho neb onoho národa lépe vy-\nhovuje. Fr. Liszt tamtéž.\nHudba dle přirozenosti své nenáleží výhradně říši citů.\nOnať všelikým spůsobem úzce sblížiti se může s zájmy našich\nmyšlenek. Vokální to může volbou tekstů, jichžto obsah po-\nmocí její přichází k výrazu mocnějšímu, instrumentální\npomocí programů.\nFr. Liszt:\nMarx: Die Musik des 19. Jahrh. Neue Z. f. M.\nZ stejného zdroje vznikají všechna umění; obsah, nikoliv\nspusob, jak co umělec vyslovil, rozhoduje o přednosti v hierar-\nchii krásy. Tentýž, Clara Schumann,\nNeue Z. f. M. Sv. 41.\nNepřestává-li hudební umění vzdor všem neplechám, jež\nse s ním provádějí, dojmem svým povznášeti a oblažovati nás,\ntož dokazuje nejlépe velikou a věčnou svojí vznešenost. S láskou\nnení to jináče! Ferd. Hiller, Aus dem Tonleben."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-01-30-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-01-30_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-01-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.2.7.1", "titre_corps": "Myšlenky o hudbĕ. Výroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě. Sebrala La Mara.", "titre_sommaire": "Myšlenky o hudbĕ. Výroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě. Sebrala La Mara.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.8", "debut_caractere": 1832, "fin_caractere_exclue": 3931, "texte": "Myšlenky o hudbĕ.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\n(Pokračování.)\nCo jest hudba? Vyznati se musíme a odvoláváme se při\ntom k jejím dějinám a rozmanitým jejím tvarům, kterých během\nčasů vyměnila, že odpovídajíce na tuto otázku nemůžeme ab-\nstrahevati od tří jejích podstatných živlů: rytmu, harmonie a\nmelodie. Všude, kde některý z nich značněji vyvinutý vidíme,\nkde vystupuje spůsobem novým, původním, karakteristickým,\nspatřujeme hudbu, ať již v ní převládá rytmus jako u Reků,\nanebo harmonie jako v staré hudbě církevní,'anebo melodie\njako v opeře vlašské, či ať spojuje dva z těchto živlů v stej-\nnorodý celek, či ať se pronikají všechny tři v mohutném prou-\ndu. Hudba, podobající se bohyni s rozličnými atributy, v pod-\nstatě své vždy zůstává jednoduchá; jeť trojicí, jejížto pojmy\njednotlivé jsme právě byli uvedli, avšak jedinou, nerozdílnou.\nKaždé dílo, z něhož vane živý dech jedné z oněch tří mocí\ntvůrčích, jest oprávněnou bytostí v její říši.\nFr. Liszt-Berlioz\na jeho symfonie „Harold\". Neue Z. f. M.\nHudbu bychom tudíž nazvati mohli universelní řečí člo-\nvěčenstva, kterouž se lidský cit jednou bude moci sdíleli\nveškerým srdcím spůsobem stejně srozumitelným, kdežto posky-\ntuje krom toho různým národům nejrozmanitější dialekty, po-\nkud jich výraznost duchu toho neb onoho národa lépe vy-\nhovuje. Fr. Liszt tamtéž.\nHudba dle přirozenosti své nenáleží výhradně říši citů.\nOnať všelikým spůsobem úzce sblížiti se může s zájmy našich\nmyšlenek. Vokální to může volbou tekstů, jichžto obsah po-\nmocí její přichází k výrazu mocnějšímu, instrumentální\npomocí programů.\nFr. Liszt:\nMarx: Die Musik des 19. Jahrh. Neue Z. f. M.\nZ stejného zdroje vznikají všechna umění; obsah, nikoliv\nspusob, jak co umělec vyslovil, rozhoduje o přednosti v hierar-\nchii krásy. Tentýž, Clara Schumann,\nNeue Z. f. M. Sv. 41.\nNepřestává-li hudební umění vzdor všem neplechám, jež\nse s ním provádějí, dojmem svým povznášeti a oblažovati nás,\ntož dokazuje nejlépe velikou a věčnou svojí vznešenost. S láskou\nnení to jináče! Ferd. Hiller, Aus dem Tonleben."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n30. ledna 1697 nar. J. J. Quautz, výt. flét. a sklad. — v Oberšedenu (v Hano\nv eránsku).\n„ „ 1797 nar. Fract. Šubert, slov. sklad. —ve Y-dni.\nti n 1798 nar. S, E. ReiSSiger, sklad. op. v Belzigu.\n~ „ 1844 ňar. Karel Wien- houslista v Praze.\n~ \"1847 I. provoz. Macourkovy zpěv. „Žižkův dub\" v Praze.\n1. února 1789. nar. Hípolit Chelard, skladatel op. v Paříži.\n~ „ 1849 I. provoz. MendelssohUOvy hudby k Racinově tragedii „Uathalii\"\nv Lipsku.\n~ 1871 f Aleks. Nikolajevič Sérov, op. sklad. v Petrohradě.\n2. „ 1594 f Gricvanni Pierluigi Palestrina, nejslovutnější skladatel církevní\nvě u svého v Římě.\n-i rj 1714 nar. Eokumir Attg. HomiliuS, varh. a sklad. v Rosenthalu.\nn V 1803 nar. Lecp. Eugen Měchura, sklad. v Praze.\n» 1825 I. provoz. Rcssiniho zpěvohry „Lazebník sevillský\" pO ěesku\nv Praze.\nv 77 1826 I. provoz. Fr. Škroupa operety „Eráteník\" v Praze.\n3- 77 1736 narozen Jan Jiří Albrechtsberger, theoret. a sklad. vKlcster-\nneuburgu.\n75 -7 1809 nar. Fel. MendelSSChn-Bartkoldy, výt. skladatel v Hamburku.\n?7 77 1841 nar. Filip Bláh?, prof. na pražské konservatoře v Praze.\n?? 77 1846 f Jos. Weigl, op. skladatel —ve Vídni.\n77 77 1848 I. provoz. MendelsSOhncva oratoria v Lipsku.\n~ 1781 f Jos. Mysliveček (nazvaný Venatorint a „11 divino Boemc\" sklad.\nv Římě.\n» ,5 1841 I. provoz. Richarda Wagnera koncertní ouvertury v Pnříži.\n» „ 1864 f Jan Chaelenský, sklad. v Bavorově.\n\nO vývinu písně národní a jejím\nvýznamu.\nSděluje V. Novotný.\n(Pokrač.).\nPřevrat, jejž v celé základní dosavádní soustavě\nhudební r. 1600 Vlachové provedli, vítězně si klestil\ncestu přes Alpy a v krátké poměrně době spůsobil\nv celé téměř Evropě dokonalé znovuzrození umění\nhudebního na jednoduchých, přirozenějších a svěží době\nnového věku přiměřenějších základech. Vlachové zdě-\ndili v té době výtečný smysl pro umění hudební po\nNizozemcích zdědili též slávu jejich; nebo jako\npřed tím bráni jsou ku dvorům středoevropským jen\nNizozemci co dvorní varhaníci a skladatelé, tak jsou\npodobně i Vlachové v dobách těch na nejpřednější\nmísta v oboru hudebním ku všem dvorům povolá-\nváni a nejvyššími poctami vyznámenáváni. Tak již\nza Rudolfa 11. (1576) skláněl se v Čechách vliv Ni-\nzozemcův k západu a výtečná kapella dvorní byla\npřevážnou většinou obsazena umělci vlašskými,\nkteří neustále větší u nás obliby docházeli. Tím\nspůsobem získala si hudba vlašská v Čechách hoj-\nnost přívržencův i ctitelův a změnila v krátké době\nv míře nápadné živel domácí hudby národní. Vliv\nhudby vlašské stupňoval se ještě více za panování\nFerdinanda 11. (1619—37), zdařilého to vychovance\notců Jezovitů, kde v době nejkrutějšího pronásledo-\nvání a katanování protestantů, oněch dědicův a horli-\nvých pěstitelův vznešených písní husitských v Če-\nchách ctihodní otcové ti o všemožný lesk zevnější\npři službách božích se starali, aby jen tím více lidu\nv chrámy své přivábili.\nV\nZe ku zvýšení lesku v chrámech svých především\nhudby používali, jest pochopitelno; že pak co horliví\npěstitelé a přívrženci nové tehdá hudby vlašské je-\ndině tuto co svůdnou krásku na svých kůrech vysta-\nvili a ku všeobecné oblibě přivedli, toť známo. Každý\nklášter, každý kostel obdržel zvláštní fond ku udr-\nžování pravidelné hudby chrámové. Obyčejně bylo\npřijímáno na každý kůr 6 až 8 hochův ku zpěvu\n(choralistův), kteří za to od klášterů šaceni i živeni\na spolu s ostatními instrumentalisty, v jichž čele stál\nřiditel kůru, vydržováni a v hudbě dále cvičeni byli.\nPoněvadž tu však jen tací hoši byli přijímáni, kteří\njiž dostatečné pevnosti a obratnosti ve zpěvu byli do-\nsáhli, proto snažili se obyčejně rodiče z chudších tříd\nlidu jak vesnického tak městského, lákáni jsouce vy-\nhlídkou na skvělé zaopatření dětí svých, aby tyto\nzáhy v začátcích umění hudebního vycvičiti dali tak,\naby hudebně nadaným těm dětem kůr klášterní a\ntím i zdroj k dalšímu jich zaopatření otevřen byl\nTo jakož i přirozené skvělé hudební nadání národ."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.2", "texte": "českého přispělo znamenitě k rozšíření nové té hudby\npo všech vrstvách obecenstva českého, tak že v té\ndobě iv nejmenší vísce na hudební schopnosti se\nvětší kladla váha, než na vše ostatní. Bývalá ná-\nrodní píseň česká, která jak dříve jsem naznačil\nco ozvěna skvělých písní církevních ze zlaté doby\npanování Karla IV. pojednou vykvetla v nejprudší\ndobě válek husitských, vytratila se poznenáhla s vy-\nstěhovalá a vypovězená českými v krutých těch do-\nbách pronásledování protestantův. Stopy písně hu-\nsitské ovšem docela nevymizely, však vlivem nové\nhudby, jež nyní ve všech chrámech českých zazní-\nvala, byly formy mnohé staré, ode dávna oblíbené ná-\nrodní písně téměř k nepoznání změněny. Za vlády Fer-\ndinanda 111. (1637—57) jezovité ve svých seminářích\nhudbu za obligátní předmět považovali. V době té\nučitel bez dovednosti a znalosti odboru hudebního\nnebyl možným, takže oba názvy: „pražští študenti\"\na „pražští muzikanti\" považovány byly za identické.\nS dvorem as jezovity začala i šlechta venkovská\nzávoditi v pěstování hudebního umění. V době té\nv Čechách nepřijal šlechtic nikoho do služby, kdo\nnevyznal se na některém nástroji hudebním. Služeb-\nnictvo to provádělo, kdykoli nějaký cestující umělec\nvlašský se objevil, ku poctě jeho skvělé koncerty, na\njichž programě skvěly se především skladby krajanův\njeho; po skončeném koncertu stál pak syn někte-\nrého uhlíře ze Šumavy nebo Křivoklátská s übroús-\n%/\nkem v ruce za křeslem vznešeného cizince.\nKdo v semináři se hudbě vycvičil, kdo v neúrodné\n%> 1 *\nkrajině nic vydělati nemohl či na práci ruční co na-\nmáhavou zanevřel, hleděl co hudebník k lepšímu se\ndostati stolu, ano odvážnějším se i poštěstilo, že co\nvirtuosové pod přijatým vlašským jménem slávou\nověnčili skráně své. Za Josefa I. (1706—1711) za-\nkládány jsou zvláště v Čechách s nejskvělejším vý-\nsledkem téměř v každé vsi školy hudební. Nejen\nzpěv a nástroje smyčcové, nýbrž zvláště nástroje de-\nchové jsou s oblibou pěstovány. Hudba byla pro-\nstředkem k cíli i později samým cílem všech snah.\nNení divu, že v té době znova se vyvinuvší píseň ná-\nrodní co ozvěna všeobecného hudebního rozechvění\nv Čechách přijala nejen základ tónin moderních, ný-\nbrž i melodickou formu nové hudby té.\nJediným zvláštním živlem lišila se tato nově po-\nvstalá národní píseň česká nejen od umělých forem\nvlašských nýbrž i od písní ostatních sousedův, u nichž\nse jmenovitě v Bavorsku a Sasku současně na temže\nmoderním základě národní píseň vyvinula. Ostře vy-\nznačený, bujarý, více ku komice se klonící rytmus\ndodával hudbě té v Čechách se vyvinuvší zvláštní\noriginelní ráz, čímž se vyznamenávala hlavně před\ntvary vlašskými, z nichž původně byla čerpala. V hoj-\nnosti tu byly prováděny s neobyčejnou živostí po-\nchody, podivuhodné tance, malé partity a sonáty pro\ndechové nástroje, jež vesměs nápadnými byly svou\nzvláštní ostře rytmickou akcentuací.\nZa vlády Karla VI. (1711 1740) dostoupilo hu-\ndební umění v Čechách v praktickém ohledu\nk stupni nejvyššímu. V dobách těch r. 1723 dáváno\nbylo nedaleko Prahy pod šírým nebem obrovské před-\nstavení operní, první to „monstre-koncert\" při němž\núčikovalo 1000 zpěváků a instrumentalistů, kteroužto\nmassu dirigovali čtyři kapelníci ze čtyr polokruhem se\nrozpínajících návrší. Podnik ten na poměry tehdejší\nohromný svědčí příliš jasně o množství dobrých vý-\nkonných sil v Čechách.\nTouž měrou, jakou podporoval dvůr hudbu světskou,\nzejména „vlašskou operu\", snažili se i kláštery a\nzejména spolky literácké skvělého dodati lesku\nslužbám božím pomocí hudby, což se jim v také míře\npodařilo, že ,v době té poznovu se vyšinula církevní\nhudba česká k stupni nejskvělejšímu. Literáci po-\nvstali asi v polovici 15 st. dle vzoru a v jistém smyslu\nco dědicové meistersingrů. od nichž lišili se jedině\ntím, že byli více spolkem hudebním, kdežto meister-\nsingři byli spolkem, jehož předním účelem bylo pěsto-\nvání básnictví. Spolky literácké měly zvláštní výsady\ni práva a pěstovaly výhradně hudbu chrámovou; zru-\nšeny byly Josefem 11., jich jmění jest přiřknuto ško-\nlám a chudobincům, jich skvostných kancionálů pak po-\nužívali kostelníci ku zalepování děravých měchů a varhan!\n\nFEUILLETON.\n\n„Čarostřelec\" v Římě.\nPakliže dříve hudebník některý, jehož muza vy-\n* v\nkvetla pod nebem severním, mezi zdě svatého Říma zaví-\ntal, tu jej první cesta jeho zajisté vedla ku kapli\nsikstinské, aby v bleskurychlém kmitání-se tužky při-\nostřené načmáral si ona podivuhodná themata starožit-\nných těch zpěvů, lamentací a improperií, či ssál rozkoš\nz nadpozemských tonů hlasů kastratových a mohutných\npřesně secvičených sborů tamnějších. Pakliže měl dobrý\nžaludek, jenž delší půst snésti dovedl, mohl jiti hned\nodpůldne do chrámu Jezuitův poslechnouti si slavný jich\nsbor, dále 11a nešpory do chrámu Svato-Petrského a\npakliže byla náhodou neděle, tu mohl si ještě k tomu\nke všemu poslechnouti líbezný sbor paní i pannen v ko-\nstele sv. Trojice. Tak mohl putovati od chrámu ku\nchrámu, od kaple ku kapli as holí poutničkou dosíci tu\nmohl více požitků hudebních za jediný den než doma za\ncelý rok. Jen jednomu místu musel se vyhýbovati, ne-\nchtěl-li si pobyt v Ěímě pokazit!: totiž vlašské opeře,\nneboť co na pracích domácích skladatelů snad bylo\nnáhodou dobré, to zajisté bylo špatně provedeno a\ndobrý Řím byl vždy pověstným mistrem ve špatném pro-\nvádění oper. Nyní však se poměry změnily. Čilejší život\nproudí se žilami operními v celé Itálii; vždyť nedávno\njsme ješťě všichni s úžasem četli, že dokonce již Wag-\nnerův „Tannháuser\" a „Lohengrin\" překročil směle ne-\nbetyčné Alpy.\nY horní Itálii jsou ovšem poměry uspořádanější,\nčasem zajisté i pro Řím to bude míti blahodárných\nnásledků pro budoucnost. Dosud to ovšem s operou\nřímskou vypadá poněkud bledě; o jakémsi „repertoiru\"\nnedá se valně ani mluviti; neboť pakli že se na př. po"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.3", "texte": "Nebyla to však ona zbožně jednoduchá hudba\nstaré doby, Karla IV. nýbrž nádherná z operní půdy\nvzatá a bohatými efekty orkestrálními vyšperkovaná\nhudba slohu moderního. Tak zvaný „stile concer-\ntante\" rozhostil se po všech kůrech. Že největšího\nvlivu měla vlašská opera v Praze zvláště kolem roku\n1770 pod řiditelstvím Bustillího na vývoj hudby\nčeské, dá se snadně uhodnouti. Celkem můžeme po-\nvažovali druhou polovici 18 st. za novou zlatou dobu\numění českého v praktickém ohledu: doba ta věru\nbyla přebohatá na výtečné varhaníky, znamenité\nhouslisty, hobojisty atd.! virtuosové na lesní roh, jejž\npřinesl hrabě Špork z Francie, konali divy a zázraky\nu vyvinování technické obratnosti, harfa v průvodu\ntrianglu zaznívala jak Burney líčí po všech\nulicích městských a stala se v krátce oblíbeným ná-\nstrojem něžných srdcí ženských a nesměla chyběti\nv žádné zámožnější rodině podobně jako v nynější\ndobě piano. Ve všech evropských divadlech vládli\nčeši orkestrem. Mozartovy opery byly jak každý\nví nejdříve v Praze uznány a oceněny.\nPraha stála v čele všeobecného ruchu tehdejší\ndoby. V této skvělé době vydařilo se v Čechách\nmnožství více méně dokonalých skladatelův: Myslive-\nček (pod jménem Venatorini co výtečný skladatel\noper iv Itálii znám), Bendové, Ségert, Brixi, Dušek,\noba Koželuhové, Mašek, Kuchař, Jírovec, Vitásek,\nVranický, Tomášek, Mošeles snad i GTucka smíme\nmezi své počítati. Psali snad tito mužové v Če-\nchách narození či aspoň vychování v nějakém zvlášt-\nním stylu českém? Pohleďme v jich práce a shle-\ndáme, že část jich psala ve slohu novoitalském.\nvětší část pak ve slohu skvělého trojhvězdí slavné\ntehdejší školy vídeňské, ve slohu Haydna, Mozarta\nči Beethovena. Skladby všech tu jmenovaných\nmužů, zvláště z oboru komorní hudby s velkou obli-\n-1 V\nbou jsou pěstovány v domácnostech českých, jak\nv městech tak na venkově. Vliv skladeb těch na\ntvar národní písně české nedá se zapři ti. Daleko\nvětšího vlivu na národní píseň měla hudba taneční,\njež v té době k znamenité výši v Čechách se po-\nvznesla. Z počátku bylo zvykem nové tance příle-\nžitostně extemporovati: Dio ny s Webe rpočal první\ndokonalé skladby taneční pro celý orkestr sázeti.\nPo něm rostli noví skladatelé taneční jako houby\npo dešti; ano během času vyvinul se v oboru tom\ntakový luxus, že pro každou novou zábavu nové tance\nobjednávány byly obor taneční hudby rostl do ne-\nkonečna. Všecko chvátalo ve zkoušky taneční ze zvě-\ndavosti po novinkách, jichžto množství tak vzrostlo,\nže mnohdy plné koše nebo trakaře tanečních kusů\nku zkoušce bylo dováženo. Z počátku, kde obyčejně\nbrány jsou motivy ku tanečním kusům ze skladeb\nmistrů dokonalých, vyznamenávala se hudba taneční\nušlechtilostí forem svých; během času sklesla však\nv kal trivialnosti. Mezitím vlašská opera docházela\nneustále větší obliby v Praze a brzy se stala vše-\nobecným zdrojem všeho nového tvoření uměleckého,\nba i obor hudby chrámové dokonale opanovala, tak\nže na počátku našeho století hudba chrámová v Če-\nchách na bídném stupni prázdné smyslnosti se nalé-\nzala. Mše Haydna a Mozarta, ač v ušlechtilém slohu\npsané, přede nemohly býti žádnou spásou pro hudbu\nchrámovou, poněvadž nebyly psány v přísném slohu\ncírkevním, nýbrž v slohu divadelních sborů a árií\ns průvodem orkestru. V tehdejší době panoval v Če-\nchách zvláštní ten zvyk, že musel školní představený,\njenž byl spolu řiditelem kůru, vulgo „kantor\", každo-\nročně jednu novou mši vlastní práce provésti; jinak\nbyl považován za nedouka a co takový zev služby\npropuštěn Snadno lze uhodnouti, co tu vše v Čechách\npřišlo na světlo boží, když každý kantor v úzkosti\naby nepřišel o svůj chléb o přítrž komponoval! Celkem\nmožno říci, že vlašský sloh operní a skladby vídeňských\nklasikův valně změnily formy, národní písně české.\nO tom svědčí naše naše národní písně sebrané ve\nsbírce Erbenově dosti jasně, jež vesměs spočívají na\nzákladech moderních tónin a co do forem melodi-\nckých spříbuzněny jsou s nové se tu vyvinuvšími ná-\nrodními písněmi ostatních národů západoevropských.\nJedině zvláštní jich rytmický živel dodává jim\nrázu vyminečného, s nímž nesetkáváme se u národův\n\ncelý řijen střídala Verdiova opera „Due Foscari\" s Gou-\nnodovým „Faustem\", stala se v listopadu tak dalece\njakási změna v repertoiru, že se začal opět Faust s „Due\nFoscari\" střídati —až pojednou ve věčné této motanici\nvyšlehlo slabé světýlko; z počátku mluvilo se něco\no Webrovi a o „franco arciere\", jiní opět mluvili\no „franco cacciatore\" až konečně světýlko zaplanulo\nv mohutný plamen. Mezitím co se mnozí ještě hašte-\nřili o titul, stal se onen pro Vlachy věru '„nevyslovy-\ntelný\" Freischiítz\" tak totiž titul zněl na nárožních\ncedulích skutkem živoucím.\n„Viděl jsem zde,\" píše dopisovatel jistého listu ně-\nmeckého, „Gounodova „Fausta\", a dle toho, jak byl dá-\nván, nětěšil jsem se příliš na \"Webrovu národní operu;\navšak abych uspokojil čtenáře, podotýkám již ku předu,\nže byl „čarostřelec\" s větší láskou, snahou i delikates-\nsou proveden, než dílo Gounodovo.\"\nNelze si také věru žádnou představu o tom učiniti, jak\nbáječně přehání ku př. zdejší zpěvák (Giulio Petit) svého\n„Mefistofela\". Od hlavy až k patě v křiklavě červených,\ntěsných šatech s červenou parukou a červeně po tvá-\nřích natřen, tak objeví se v červené záři svítilen,\nrozpíná svůj kulatý červený pláštík ramenoma na prav e\ni levé straně jako křídla netopýři, kroutí se jako ouhoř\npřes jeviště, tropí neslýchané' harlekyny-ady a ko-\nnečně vyhodí před obecenstvem hlavní svůj trumf v ko-\nstelní scéně tím, že pronásleduje übohou Markétku do-\nslovně krok za krokem, všude jest jí těsně v patách,\nk vůli změně skočí jednou na právo, po druhé na levo,\nv zad iv před a neustále podle re,elementu v červeném\nreflektovaném světle. Obecenstvo jest samým obdivem\ncelé bez sebe! Tento obratný pěvec dával ~Kašpara,\" a\nšťastně přenesl i do této úlohy ony červené kalhoty;\nčervené osvětlení bylo ovšem ponecháno až do stracho-\nmornyv kde skutečně byl vypálen skvělý ohňostroj z množ-\nstvím raket, tak že to v samem pekle lépe vypadati ne-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.4", "texte": "západoevropských, rázu totiž specielně slovanského.\nJak bychom z této zvláštnosti, jež české národní písni\nk určitému typu dopomohla, kořistiti mohli, o tom\npozději; z tohoto však přehledu o vývinu naší moderní\nnárodní písně, opírajícím se o prameny vesměs hodno-\nvěrné, bude doufám zřejmě, mnoho-íi čistě českých\nelementův se v naší národní písni nalézá a pokud\nas můžeme naší národní píseň bráti za základ zvláštní\n„české hudby.\" Jsou však mnozí, kteří rozšiřují tento\nzáklad hudební a praví, že stavit! máme na základě\nvšech slovanských písní národních. Abych\nobjasnil poměr národní písně ostatních Slovanův k\nnaší, podám krátký přehled vývinu národní písně u\nnejmohutnější větve východoslovanské, u li usů v.\nHudba, kterou nyní v Rusku slyšíme, v divadlech\nani nár o dní ruskou operu nevyjímaje či v kon-\ncertech, jež ruské hudební spolky pořádají, ano i\nta, která se v domácnostech pro ukrácení dlouhé\nchvíle provozuje, veškeré tyto odrůdy hudebního umění\nnemohou se jinam vřaditi, než v kategorii všeobecné\nevropské hudby; neboť se tu nesetkáváme téměř\ns ničím v moderní hudbě ruské, čím by se tato od\nzápadoevropské líšiti mohla. Ano i mezi oněmi\nskladbami ruskými, v nichž jaksi ohlas jisté určité\nnárodnosti zaznívá, mohou jen málokteré činiti ná-\nroky na název „ruské hudby\", poněvadž jsou hlavně\npsány v západoevropských formách a dle theorií zá-\nNa čem tedy spočívá ona hudba,\nkterá vším právem zasluhuje názvu „ruská ná-\nrodní?\" (Pokrač.)\n\nRubinstein co skladatel oper, oratorií\na symfonií.\nA. V. Ambros.\n(Pokračování.)\nTaké v oratorium „Ztracený ráj\" střídají se mo-\nmenty zdařilé a výtečné s momenty lhostejnými, ba\ni planými. V celku činí dílo to povážlivě unavující\ndojem. Co toho jest příčina? Chceme se pokusiti\no to, zodpověděli otázku tuto ze stanoviska všeobec-\nného. Hudbě dodávají života i účinku hlavně dva.\nživlové: řádné motivy určitého výrazu, a řádné, dů-\nsledné a oduševněné propracování. Slovem po-\nsledním nemíníme snad pouze provedení kontrapunk-\ntické a jinak vůbec pravidlům theoritickým odpoví-\ndající, leč takové, při kterémž celá skladba spočívá\nna více či méně zřetelně vystupujícím motivu zá-\nkladním, zcela obdobně jako organismus byliny či\nzvířete, aneb jak velikolepé poměry gothického chrámu\nspočívají na základní formuli zcela jednoduché. Oplý-\nvat! motivy základními, toť jest dar boží, to jest na-\ndání většího kdy sotva kdo měl než Mozart a\nFrantišek Šubert. Porozhledněmež se v moderní\nnaší hudbě, tož nalezneme náramné mnoho ducha a\núžasně málo myšlenek. Kde by as přec bylo lze na-\njiti hodně vydatný pramen jarých,* nových motivů!\nBažení po úspěchu co nejrychlejším a odpor proti\nsuchopárné práci na tvrdé školní lavici skoro úplné\nvyhubily druhý živel hudební, důkladné propracování.\n„Duch\" hraje nyní tutéž úlohu jako bohatý strýc ve\nveselohře, jenž musí za svého synovce platiti veškeré\ndluhy. Přibližujeme se takořka zase počátkům (naší)\nhudby okolo r. 1600. Z vyšších důvodů esthetických\ntenkráte Florenčané zahodili celé to haraburdí melo-\ndie a kontrapunktiky a nahradili je deklamací, kte-\nráž přísně se řídila dle akcentuace slova a slabiky.\nTento „stile recitativo\" aneb „rappresentativo\" (jak jej\nnazývali) působí nám dlouhou chvíli. Geniální Mon-\nteverde a jeho žák Cavalli utvořili z této prázdné,\npathetické deklamace náš recitativ i jeho tvary pro\nvýkřik, otázku, odpověď! a závěrek. Žili jsme z těchto\nskoro úplné dvě století a můžeme z nich ještě dvě\nstoletí a déle žiti i to se stalo rokokem; nyní bud!\nse recitativ úplně vylučuje či vlastně rozplývá se\nv „nekonečné melodii\", jako u Wagnera, aneb slyšíme\nrecitativy, jako v Rubinsteinově „Ztraceném ráji\",\nkteré by co clo nehybnosti a nemotornosti hned vedle\noněch z r. 1600 státi mohly a ve spůsobu svém ovšem\nznamenitostí jsou, avšak nijak potěšitelnou.\nCo se konečně týče skladeb duchovních, jsmeť\n\nmůže. To, jakož i mnohá rána z ručnice v „Čarostřelci\"\nučiní zajisté ač to mnohému uchu poněkud naivně\nzníti bude více pro popularitu opery té, než by kdo\nze severu si mysliti mohl; neboť naši hrdí Římané jsou,\njak známo passionovaní myslivci, ptáčníci a pyrotechnikové,\nčlověk musí zažiti onen jásot, v nějž obecenstvo při\nsestřelení orla vypuklo, jakož i onu pozornost, s jakou\nsleduje let vyplašeného ptactva nočního; a což ty sko-\ntačivé bludičky! Onu tajemnou čarovnou moc stracho-\nmorny hrůzyplné obecenstvo nepochopilo, poněvadž ne-\nposlouchalo, co se v orkestru děje, nýbrž bavilo se bez-\nduchým koukáním na dovednost mašinérie a když\n„Samiel\" konečně in persona se objevil, vysmálo se mu\nobecenstvo plným hrdlem. Nepochopovali, jak sem ta\nfigura přichází. Taková strašidla ovšem ni v albánských\nni v sabinských horách neznají. Kapelník Terz i ani vede\nvojsko své s obezřetností as velkým ohněm, však ještě\nvětším hřmotem do boje. On tluče mnohdy po celá\nčísla taktovkou na partituru a odklepává tak k nevy-\nstání každý jednotlivý takt a ve strachomorně věru zá-\nvodila taktovka jeho , co se hřmotu týče, s burácením\nhromu rozezleného mašinisty za kulisami, až vše praštělo.\nProsa jest změněna v nezbytné pro Vlacha secco-recita-\ntivy, jež se ovšem hodí do Webrovy partitury jako pěst\nna oko. Ouvertura byla věru výtečně sehrána a živě\nappplaudována. Sbory šly výtečně, o tyto u nás není\nnouze; zvláště sbor na konci prvního tercettu musel\nbýti na bouřlivé „da čapo \"-volání opakován. Dámské\núlohy byly celkem dobře obsazeny i Maxe zpíval krásným\ntenorem obdařený pěvec. Sbor při čepení minul se\núčinkem i finále bylo s malou slávou skončeno. „Ottokara\"\na kapucína zpívali mizerní pěvci třetí třídy; vzdor tomu\nlíbila se celkem opera ta velmi a když opona spadla,\nnechtělo být potlesku a pochvalného volání konce. „ Ča-\nrostřelec\" stal se čestným občanem v Římě, onen čaro-\nstřelec, jenž jest nejryzejší národní operou německou, x"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.5", "texte": "tomu také zvykli, že se spůsobem uměleckým a dobře\nodůvodněným užívá jistých slavnostních tvarů kontra-\npunktických. Nedýcháme zrovna volněji, když závě-\nreční sbor v 11. oddělení Rubinsteinova oratoria po-\njednou si vykračuje spůsobem fugy? Bohužel hned\nzase vystřízlivíme; neboť o onom jasném, organickém\npropracování, v jakém se znali staří mistrové, u mo-\nderního skladatele není více řeči. V celém tom dlou-\nhém a širokém „ráji\" Rubinsteinově sotva bys nalezl\npůl tuctu motivů s fysiognomií určitou, a místo orga-\nnického, zdravého provedení najdeš deklamace, za-\njímavé, překvapující chody harmonické, efekty har-\nfové a pozounové. Kde s nutností očekáváme akcenty\nnáruživosti, vroucnosti, bolu, radosti atd., vždy jen\nvystupuje tentýž temný, deklamatorní ton. Podává-li\nskoro jako zázrakem libretista skladatelovi nějaký po-\ndobný moment na př. poslední dvojzpěv mezi Ada-\nmem a Evou nechá jej sobě skladatel skoro úplně\nujiti. Nyní překvapuje nás skladatel něčím krásným,\ndo očí padajícím, a hned na to jsme zase v smutné\npoušti, kde žádné kvítko nekvete, kde žádná palma\nnešumí. Kdo by hned dle-pryního sboru duchů ne-\nbeských, jenž zní tak velebně, tak ušlechtile a krásně,\nneočekával dílo první velikosti aneb co by o dílu\nsoudil, kdož by uslyšel na př. překrásný, jarý, pů-\nvabný sbor: „Jak se poupaty vše odívá?\" Jak\npřekvapuje geniální líčení chaosu (tak rozdílného od\nHaydenova líčení), jak překvapuje dále ono místo\n„Budiž světlo!\" oným neočekávaným akordem kvart-\nsextovým, jímžto jak by se pojednou rozbřesklo. Při-\nvykli jsme již tak velice onomu znamenitému místu\nv Haydnově dílu, že jsme zrovna překvapeni vidouce,\nže se to může ještě jinak udělati. V druhém oddě-\nlení\" vůbec (až k momentu stvoření zvířat, kde skla-\ndateli pojednou křídla ochabnou,) vystupuje jedna\nkrása za druhou vyjímáme z toho pouze ječící\npiškot jako lokomotivu, jímž skladatel spůsobem ni-\nkoliv šťastným znázorňuje výšku oblohy. Ďábel se\nsvými hřmotnými áriemi není právě příliš významný,\nk zápasu démonů sotva by stačily síly smrtelníka\nsnad Haendel aneb Beethoven, jehožto rozpoutaná\nbouře v první větě deváté symfonie pravému zde\ntonu nejvíce se přibližuje. Bůh neměl by zpívati a\ntenorem již dokonce ne. Způsobu, jakýmž Mendels-\nsohn tomuto úskalí co nejdůmyslněji se vyhnul, nebylo\nlze zde užiti, slyšíme bez toho sborů víc než dosti.\nZačíná-li však „starý od věků\", jejž malíři vyobra-\nzují co velebného starce s dlouhým vousem, dělati\npojednou konkurenci Arnoldu z Melchthalu a Raou-\nloyi, tož se o nás pokouší všeliké myšlenky athei-\nstické a to přec nezdá se býti posledním cílem a úče-\nlem oratoria! ' (Pokrač.).\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\nDr. hr. Laurencin.\nZ Vidně. (Pův. dop.) Pátý koncert filharmonický\npřinesl, mimoHaendlův pětivětový koncert v-moll pro smykací\nnástroje a Mozartovu „Jupiterovu symfonii\", dvě ouvertury co\nnovinky, a sice první, nazvaná „Normannenfahrt\", pochází z péra\nDie tri c ha, v severním Německu žijícího skladatele, druhá\nk Shakespearovu Richardu 111. z péra Roberta Volk-\nmanna. Obě skladky vstupují rozhodně na půdu hudby pro-\ngramní, oba skladatelově kráčí po dráze Beethovenem nazna-\nčené, Berliozem, Wagnerem a Lisztem rozšířené. Barvitost\ninstrumentace jest oběma jen prostředkem k vlastnímu účeli,\nt. j. vyznačení situace k básním, jež skladbám těm za podklad\nslouží, z nichž první báseň blíže poznamenána není, druhá\nvšak společným majetkem všech časů a národů se stala.\nKrátce řečeno Bietrich i Volkmann vycházejíce ze stanoviska\nmoderní hudby, podali nám v skutku něco dokonalého a\nmistrného. O provedení veškerých čísel programu mohu po-\nmlčeti, známáť jest ode dávna mistrnost našich filharmonikův.\nPo dlouhém čase vystoupil u nás opět jednou Frant. Liszt\nve zvláštním „monstre koncertu\" k dobročinnému účelu co\nklavírní virtuos, však lépe řečeno co tlumočník klavírních\nsymfonických skladeb. Od jiných dobročinných koncertů lišil\nse tentovi tím, že se na programu skvěla jména: Bach,\nWeber, Šubert, Mendelssohn, Šumán, Liszt, Goldmark, a že\nse v něm zúčastnily naše nejpřednější spolky: „Mánnerge-\nsangsverein\", „Singverein\" a orkestr dvorní opery. Koncert\nzačal vzletně a čile pracovanou ouverturou k „Abu Hassanu\"\nod K. M. Webra, provedenou orkestrem dvorní opery řízením\nDessofřovým. Po té vytáhl náš „Mánnergesangsverein , s or-\nkestrem dvorní opery v boj i převedla tento mistrný voj Šuma-\nnův vítězně, t. z. „Ritornell\" (dle Fr. Růckerta) pro pětihlassý\nsbor, a Šubertovo „Allmacnt\" dle skvělé úpravy Fr. Lisztja,\ns orkestru a varhan s mnohohíasým sborem úzce\nsrostlým. Rada přišla na mistra Liszt a, velducha to v říši\npravé symfonické hry na klavír; spojen jsa s dvorním or-\nkestrem, který vedením Herbeckovým největší dokonalostí\nhry vynikal, k jedné umělecké bytosti, vykouzlil obraz nálady\ns nejbujnější života rozmanitostí, v němž lyrika ve všech\nstupních až k dythirambu v nejužší sesterský svazek s duchem\nepiky a dramatiky vstoupila. K slabému jen pojmu o mi-\nstrově jadrné, bujaré i čarovné, něžně perlící se hře, vznešené\ncelý svět obsahující poezii techniky jeho, dopomůže to co jsem\npověděl. Takovým způsobem zakončeno oddělení první.\nDruhou polovici otevřela novinka „slavnostní vstup (pochod)\na sbor z opery „Královna ze Sáby\" z péra velice nadaného\nKarla Goldmarka. Jest to velmi obtížné, z organického\nspojení vytržený operní výňatek řádně oceniti. Skladby hu-\ndebně dramatické, pokud jsou novinkami a nebyly slyšány co\norganický celek, neměly by se nikdy, vyjma celou scénu se\nvšemi příslušnostmi uváděti.\nTato skladba svěřena byla taktovce Dessoffově, dvornímu\norkestru a sboru téhož uměleckého ústavu. Osmihlasý sbo-\nrový žalm Mendels so h nův „acapella\" přednešený „Sing-\nvereinem\" zanechal jako vždy dojem hojnosti víry k pravému\npřesvědčení vedoucí, ač řízení Joh. Brahmsem bylo metrono-\nmicky odměřené, neoduševněné. Podobný předešlému dojem\nzanechala „letniční kantáta\" od Šeb. Ba cha: „Nun ist das\nHeil u. Die Kraft\" pro sbor, orkestr a varhany. I zde byla\ntaktovka Brahmsova mdlou, avšak „Singverein\" ve spolku\ns varhaníkem Bib 1 em účinkoval plnými hlasy a plnou duší.\nZakončen byl koncert budiž mi dovoleno bych toho vý-\nznamu užiti směl „klavírně a orkestrálně symfonickou\nrhapsodií\" od mistra Lis z ta. Liszt sotva najde ve světě\numěleckém nékoho, kdo by jej v síle a hloubce myšlenek,\nv bohatství barvitosti, zároveň však iv harmonické jednolitosti\nv subjektivním iv objektivním kouzlu tvořivosti překonal.\nV jeho uměleckém působení jeví se v sebe zasahující prvotní\nobraz umění veškerého; poezie, malířství, plastika a hudba\nnejvyššího a nejhlubšího významu zní z jeho děl a z provedení\njich jím samým. Žádná stránka životného naladění nezůstává\nbez povšimnuti, a nade vším vznáší se duch, „psyche\" se všemi\nsvými silami k plnému harmonickému, polyfonnímu sboru spo-\njenými. Kdybych mluviti chtěl o holdování a bouři potlesku,\njež tuto hudební slavnost provázely a zakončovaly, upadl bych\nz poezie v říši všední prózy. Protož rychle končím dopis\nsvůj, který sobě za předmět obral pravou událost hudební\ntěchto dnů: vystoupení velmistra Liszta co virtuosa v na-\nšem městě opět jednou po pauze 301eté.\n\nZ Vídně. Dne 25. ledna poprvé jest provedena\nv divadle „na Vídni\" nová opereta Emile Jonase"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.6", "texte": "pod názvem „Japanka\" za osobního vedení sklada-\ntelova. Déj jest sice chudý, za to jest celý tekst tím\nlascivnější, tedy pro Vídeňáky jako schválně dělaný.\nKroje japonské hrají zde velkou úlohu. Hudba se celkem\nlíbila; zvláště několik ariosních míst a orkestrálních\nefektů vzbudilo oblibu; ostatně používá Jonas k nazna-\nčení elementu japonského nemírně bubnu a plechu, tedy\n„turecké muziky\".\n**Houslista Miska Hauser, jenž téměř celý svět se\nsvým uměním procestoval, ba i u divých hord indiánských\nohromné furore spůsobil zvláště svou velmi působivou\nkomposicí „Vogel als Prophet\" a jenž svou přítomností\nv loňské saisoně též pražské obecenstvo právě touže\nkomposicí poctil, koncertuje nyní po Německu. Nedávno\npodal svým hudebním přátelům ve „Frankfurtě nad Mo-\nhanem\" nové důkazy své dovednosti.\n**Město Genf výstaví si z peněz, jež vévoda brun-\nšvický mu odkázal, nádherné divadlo.\n**lmpresario Ullmann počal znova svou uměleckou\nhonbu dne 18. ledna v Berlíně. Hvězdou první velikosti\njest tu pí. Trebelli-Betini, okolo níž se dámy Singelée,\nRegan-Simon a Žofie Menterova, pak pp. Lotto, I). Popper\na Stennebrugen v ladném skupení řadí. Pakliže lipským\nlistům věřiti smíme, našel Ullmann ve svém kolegovi\nHof mannovi nebezpečného konkurenta, o němž jsme\njiž v předešlém roce zmínku učinili. Pokud však bude\ntento poslední jen se silami 2. či dokonce 3. stupně\noperovati, zvítězí Ullmann vždy nad ním, vzdor nejkři-\nklavějším reklamám. Pokud se nás týče, považujeme oba\nza zbytečné. Umění tu nezíská praničeho; jen tučný zisk\njest pánům těm hlavní věcí.\n**Mezi nejsilněji navštěvované konservatoře hudby\nnáleží v nynější době Stuttgarts'ké, v němž nalézá\nse v tomto ročníku přes 500 chovancův, mezi nimi 71\nSevero-Amerikánů.\n** Wagnerovi „Meistersingři\" došli skvělého úspěchu\nv Kolíně n. R. při prvním provedení dne 9. ledna.\nV Mnichově bude v únoru b. r. vedením kapelníka\nLeviho Wagnerovo hudební drama „Tristan a Isolda\"\ndáváno. Totéž drama připravuje se nyní ku provedení\nve Výmar u. V Buda-Pešti byl poprvé v ne-\ndávných dnech proveden Wagnerů v „Zakletý Hol-\nlariďan.\"\n**FJieinbergrova opera: „Vězníkova dceruška\" jest\nv Štýrském Hradci poprvé dne 7. led. provedena. Hu-\ndební část se líbila.\ndíl Wagnerova „Prstenu Nibelungova\"\ntak zvaný „Gotterdámmerung\" vyjde ještě během tohoto\nroku ve výtahu klavírním. Výtah ten svěřen byl doved-\nným rukoum prof. Klindwortha v Moskvě.\n**Švédsky kvartet dámský koncertuje se skvělým\nvýsledkem v Paříži.\n*' Spontiriiho narozeniny (lOOleté) budou oslaveny\nspůsobem mistra toho důstojným v rodišti jeho Majolati.\n** Ze Lvova. (Pův. dop.) Dne 18. ledna zemřel\nzde veleoblíbený druhdy zpěvák a učitel zpěvu na gy-\nmnasiu polském, Felix Szumlanski. Zaslouží, aby-\nchom mu věnovali nad hrobem vděčnou památku; neboť\nbyl první, jenž v roce 1845 v koncertě výtečného hom-\nslisty Stanislava Serwaczynského zapěl rodá-\nkům svým naši národní: Kde domov můj\" v pře-\nkladu Jana Kamiňského „Gdzie domek mój\",\nkteráž od toho času v Haliči tak zdomácněla, že nyní\nvůbec za původní polskou píseň se považuje. Karakte-\nristické pro tehdejšího ducha čusu zajisté jest, že cen-\nzura jen pod tou výminkou dovolila přednes této písně,\nkdyž místo: „w ziemi polskiej\" bude se zpívati :\n„w ziemi górskiéj domek mój!\"\n\nV. D.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Od několika dní mešká v Praze vážený v Ně-\nmecku skladatel i spisovatel hudební p. Ferd. Hi 11 er, ře-\nditel slavných koncertů jednoty hudební v Kolíně nad\nRýnem. Tentýž navštívil též kapelníka p. Smetanu i vy-\nslovil přání, že by rád za svého pobytu v Praze uslyšel\nnějakou z původních oper českých, kterémuž přání vy-\nhověno bude.\nHudební pozůstalost po zesnulém skladateli\nYácslavu Tomáškovi stala se již blahosklonnou\nštědrostí svob. pána dra. Edv. Tomáška, dvorního rady ve\nVídni, majetkem kr. musea českého i došla již do Prahy\nv velkých dvou bednách. Máme všechnu příčinu, těšiti\nse srdečně z tohoto obohacení národního našeho ústavu\npříspěvkem pro dějiny našeho umění domácího zajisté\nvelevzácným.\n* Skladatel Zdeněk Fibich nalézá již také v Ně-\nmecku zaslouženého uznání, právě vyšly tiskem v Lipsku\nctyry z jeho nejlepších ballad: „Huslař Tragedie\nNoc v lese a Loreley\", s nimiž laskavé čtenáře\nco nejdříve blíže seznámíme. Zároveň se dozvídáme, že\ntýž skladatel pracuje na novém kvartetu šmyecovém.\n„Slavín\", sbírka podobizen, autografů a životo-\npisů předních mužů českoslovanských\" - dílo to velmi\nzáslužné as chvalnou objektivností redigované, dospělo\nprávě k sešitu XII., jenž obsahuje dokončení životopisu\nFr. Rubeše, dále životopisy K. J. Erbena, Bedřicha\nSmetany a J. Hanuše, jimžto připojený jsou zdařilé\npodobizny těchto čtyr výtečníků. Upozorňujeme zejmé-\nna laskavé čtenáře své na životopis předního našeho u-\nmělce hudebního, B. Smetany, v němž spisovatel líčí\nspůsobem objektivním a spravedlivým vzácné zásluhy jeho\no domácí naše umění, co pak se týče působení jeho\npři divadle našem od r. 1866 počínaje, pronáší se spi-\nsovatel takto:\n„Dlvadlo naše, až dosud ponejvíce jen po otčímsku ob-\nsluhované, našlo v něm pěstitele, jenž se inu s celou vřelostí\nduše své obětoval. Smetana nehrozil se žádné obtíže, žádných\npřekážek se nelekal a práce nelitoval, tak že v čase poměrně\nkrátkém opera naše stála na výši, již by bvl nikdo v obme-\nzenýcti poměrech našeho divadla očekávat! se ncosmělil. 11 e-\npertoir valně a obsažné rozmnožen, a to nejenom výtečnými\nplody cizími ale hlavně podporováním produkce domácí. Jména\nSebor, Bendi, Skuherský, Rozkošný, Hřímalý a na mnoze zda-\nřilé plody mazy jejich svědčí jasně, že umění české vstalo\nz mrtvých a nalezlo přátelského přístřeší. Že Smetana ne-\nzůstal v ruchu tomto pozadu, rozumí se samo sebou, z té doby\npocházejí jeho opery: „Braniboři v Čechách\", „Prodaná ne-\nvěsta\" a „Dalibor\", čímž dojista jeho činnost skladatelská u-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.7", "texte": "končena není.*) V letech 1866—1870 stála opera naše na\nstupni tak vysokém, že i cizinci co nejchvalněji o tehdejší\nčeské opeře mluvili a ji za vzor jiným stavili. Bohužel že po-\nměry tyto se změnily, naše opera přestála krise velmi osudné;\numěleckých kruhů našich, jimiž vládla dříve nadšeuá láska\nk vlasti, zmocnilo se z velké části blahooytnictví a mnozí u-\nmélci, již byly dosud ozdobou české opery, přeběhli, protože\nlepší kynula jim odměna, k německému divadlu a pomahaji\nbourat, co obětavost a píle jiných vystavěla. Doufejme, že se\npodaří muži, jako je náš Smetana, i tuto svízel přemoci, a že\nopera naše domůže se bývalé zasloužené své skvělé pověsti.\"\n* V pozůstalosti po zvěčnělém skladateli církevním\nV. E. Horákovi nachází se mimo jiné X. slavnostní\nmše figurální, kteráž vyjde tiskem firmy Em. Starý a\nspol., čímž zajisté se zavděčí četným přátelům skladate-\nlovým ve vlastí naší i za hranicemi. Krámská cena ob-\nnášeti bude 5 zl. Pro abonenty „Daíibora\" ustanovena\njest značně snížená cena 3 zl., přihlásí-li se nejdéle do\nkonce února b. r.\n* Ve prospěch výtečného našeho barytonisty pana\nJosefa Lva provozuje se dnes Rossiniho „Lazebník\nSevillský\" i nepochybujeme, že obecenstvo zasloužilému\npěvci v čestný jeho večír přízeň svou v plné míře pro-\njeví. Zpívá tenkráte co vložku koncertní solfeži od Marka\nBordogniho, slavného kdys tenora vlašského a profesora\nna konservatoři pařížské. Orkestrální průvod k solfeži\nté napsal p. kap. Ad. Cech. Také sl. Ehrenbergu\nzpívá co vložku variace od Adama. Y týž večír vystoupí\ntaké p. Mareš poprvé v úloze „Basilia.\" Tudíž pře-\nkvapení hojnost!\n* Přátelé hudby církevní mají nyní v chrámu u\nsv. Vojtěcha své nejmilejší zastaveníčko. Slyšíť tam\nskoro každou neděli něco • vzácného a ryzého, bez mo-\nderních kudrlinek afloskulí, jedním slovem skladby v pravdě\ncírkevní, duchem čistým, duchem pravé zbožnosti pro-\nvanuté. Zásluha to p. řed. kůru J. Foerstra, jenž\nnejen ujal se gregorianského zpěvu, nejryzejší to mluvy\ncírkve, leč i k skladbám starých církevních skladatelů\npilně přihlíží v nichž jedině postaveny jsou pravé a do-\nkonalé vzory hudby chrámové, nepomíjeje při tom zá-\nroveň skladatele novější, kteří tímtéž duchem ryzím se\nspravují. S nemalou obtíží a obětavostí vycvičil si\np. Foerster dosti četný a statečný sbor, nyní již tak\ndaleko pokročilý,, že neodzpěvuje svatý tekst jako ně-\njakou abecedu, leč že jej počíná výrazem oduševněným\ndeklamovati a správně akcentuovati, čímž ovšem nabývá\npřesvědčující pravdivosti i působivosti netušené. Pravou\npochoutku nalezli jsme v chrámu sv.-Yojťěšském minulou\nneděli, v kterouž provedena byla Leona Hasslera\nčtyrhlasá mše vokální s precisností a vybroušeností\nvzácnou. Při vší umělosti skladby kontrapunktické jevil\nse celek vždy zcela jasný a průhledný, každý motiv\nvýznamuplný, každý akcent náležitě byl podán, síla i\njemnost výborně se střídaly, hluboký dojem učinilo ze-\njména „et incarnatus\", krásně intonované. Yelmi krásně\nvynikal mohutný, jasný a při tom lahodný alt paní\nDvořákové; podobných hlasů přáli bychom každému kůru\nnašemu. Y krátkosti se zde jen zmiňujeme, že Leo\nHassler pocházel z hudebnické rodiny Norymberské\n(nar. 1564), hudební svá študia konal v Benátkách u sla-\nvného mistra Ondřeje Gabrieliho, vrchole své slávy dosáhl\npovoláním ku dvoru císaře Rudolfa 11. V skladbách\nsvých přibližuje se více k vznešené opravdivosti a přís-\nnosti slohu Palestrinova, než k volnější škole Benátské.\nZajímavé byly ještě vložky Abbondia Antonel-\nliho (jenž žil v 11. polovici 16. stol. a místo ředitele\nkůru v Lateránském chrámu v Římě zastával) „Quem\nvidistis\", skladba to šestihlasá s průvodem varhan, mi-\nlostnou svou naivností velice dojemná, střídavý zpěv\npastýřů má cos neodolatelného. Druhá vložka (taktéž\ns průvodem varhan) byla moderní, avšak ryzím duchem\ncírkevním provanutá, z péra o reformu církevní hudby\nvelmi zasloužilého ředitele kůru v kolínském chrámu\nstoličném, Fr. Koen e na. Tímto směrem nechť se\nberou naší skladatelově, chtějí-li srdcem věřících hňouti\na trvalý vněm dojem vzbuditi. Yelmi krásně účinkovaly\nopět responsoria, přísně dle církevních tonů uspořádaná,\njakož i české „Pange linqua\", jež jsme poprvé slyšeli\nsprávným akcentem deklamatorním. Kéž činný ředitel\nkůru sv.-Vojtěšského vytrvá na dráze započaté k pro-\nspěchu i slávě pražské hudby chrámové, kéž se jeho\nsnahám také dostane vydatné podpory a přízně z vyš-\nších míst!\n* Y letošním koncertu pro chudé právníky vystoupí\nobě sestry sl. Marie a Terezie Seydlovy, z nichžto\nprvní je pianistkou a žačkou prof. Epsteina a druhá\nhouslistkou a žačkou prof. Helmersbergra. Mimo tyto\nuslyšíme opět výtečnou naší zpěvačku sl. Emilii Bu-\nbeníčkovou, kteráž bezprávně vzdaluje se po delší již\ndobu veřejnosti. Opětné její vystoupení uvítáno bude\nzajisté ve všech kruzích s stejnou radostí. V tomtéž\nkoncertu uslyšíme též vlasteneckou novinku, Fr. Z.\nSk uherského orkestrální rhapsodii „V máji\".\n* V chrámu sv. Vojtěcha opakuje se v pondělí\ndne 2. února (o půl 10. hodině) krásná vokální mše\nHasslerova s velezajímavými vložkami od L. Via-\ndany a Constancia Porty.\n* Pan J. JBenevic, profesor na konservatoři praž-\nské, pracuje horlivě na praktické škole houslové.\nOd umělce tak výtečného a v oboru svém tak zkuše-\nného nadíti se můžeme zajisté díla důkladného.\n* Z Tábora. (Pův. zpr.) Zpěvácký spolek zdejší\nchystá nám na den 8. února neobyčejnou zábavu, ho-\ndlaje provésti Blodkovu rozkošnou operetu „ V studni\"\nspolupůsobením výtečného umělce p. Karla Čecha z\nPrahy, jenž ochotně převzal úlohu „Janka.\"\n* Z Hradce Králové. (Pův. dop.) Z činnosti zdej-\nšího seminářského zpěváckého spolku s po-\ntěšením sdělujeme, že nastoupil dráhu reformy hudby\ncírkevní, zasvětiv čin ten dne 18. t. m. provedením cho-\nrál ní mše poprvé dle zpěvu gregoriánského. Dne 2.\núnora hodlá též uspořádati hudební a pěveckou zábavu.\nZ programu uvádíme zejména: ouverturu z opery:\n„Alessandro Stradella\", „Pochod lovecký\" J. Loveho,\nz písní Proškových: „Modré zvonky\" a „Opuštěná\".\n\n*) Známo, že od doby té Smetana složil velkou vlastene-\nckou ypAohru „Libuše\" a rozmarnou zpěvohru „D?é\nvdovy.u - Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740130-01.1.8", "texte": "Ceslřá zpěvohra. (22. ledna: Lukrezia Bor-\ngi a (Donizetti); 24.: Galathea (Massé); 25.: Ban-\ndité (Offenbach); 26.: Sněhulák (Offenbach).\nV „Lukrezii Borgii\", jedné z nejlepších prací\nmaestra Donizettiho nejvíce opět zajímala v titulní\núloze sl. Paršova; patrný se tu jevil pokrok klepšímu;\nrovněž jako v „Drahomíře\", tak i tu, zvláště drama-\ntičností výrazu na mnohých místech slečna dovedla přímo\nuchvátiti obecenstvo. Zdařilá interpelace karakteru tak dé-\nmonického, a na druhé straně opět nyjícího láskou, nemalou\nzajisté jest zásluhou. P. Čech ml.(Gubetta), pan Kinský, co\n„Ferrarský pán\", a sl. Hanušova co „Orsini\" i tento-\nkrát důstojně se „Lukrezii\" řadili po boku. Výkon páně\nŠárův („Gennaro\") potvrdil opětně naší naději, ze vněm\nnám zkvétá jedna z neposledních sil naší opery.\nNěkteré z ostatních úloh nebyly právě v rukou těch\nnejpovolanějších. Rozkošná, ušlechtilou poezií pro-\ndchnutá Masséova „Galathea\" nezvratné svědectví po-\ndala o výtečné umělecké spůsobilosti slečny Sittovy\n(Galathea); p. Čech mladší s stejným úspěchem provedl\nvděčnou úlohu „Pygmaliona\". „Midas\", pravzor to\nšíbala obchodníka, svěřen jest právem p. Krossingovi.\nJen p. Vávra nezdál se býti ve své úloze (Ganymed)\nzcela doma; a což ta prosa! Vůbec nevyrovnalo se\ntenkráte provedení co do precisnosti a akuratessy pro-\nvedení prvnímu této zpěvohry. —P. Frankovský, zaslou-\nžilý komik našeho divadla vybral si ku čestnému dni\nsvému Offenbachova „Sněhuláka\" (La boule de neige)\ni pobavil s p. Mošnou, jakož i s ostatnými pány a dá-\nmami (sl. Vávrova zpívala „Georginu\") četné obecenstvo\nvm ře hojné. Ostatně jest opereta tato nejslabší a nej-\nmálomocnější ze všech plodů muzy Offenbachovy; patrnoť,\nže zásoba mělkých jeho myšlenek došla aže je nucen\nbrati základní motivy z dřívějších svých prácí, jakosti\na ceny nejrozmanitější.\n\nX. X.\n\nSmĕs.\n\nMyšlenky o hudbĕ.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\n(Pokračování.)\nCo jest hudba? Vyznati se musíme a odvoláváme se při\ntom k jejím dějinám a rozmanitým jejím tvarům, kterých během\nčasů vyměnila, že odpovídajíce na tuto otázku nemůžeme ab-\nstrahevati od tří jejích podstatných živlů: rytmu, harmonie a\nmelodie. Všude, kde některý z nich značněji vyvinutý vidíme,\nkde vystupuje spůsobem novým, původním, karakteristickým,\nspatřujeme hudbu, ať již v ní převládá rytmus jako u Reků,\nanebo harmonie jako v staré hudbě církevní,'anebo melodie\njako v opeře vlašské, či ať spojuje dva z těchto živlů v stej-\nnorodý celek, či ať se pronikají všechny tři v mohutném prou-\ndu. Hudba, podobající se bohyni s rozličnými atributy, v pod-\nstatě své vždy zůstává jednoduchá; jeť trojicí, jejížto pojmy\njednotlivé jsme právě byli uvedli, avšak jedinou, nerozdílnou.\nKaždé dílo, z něhož vane živý dech jedné z oněch tří mocí\ntvůrčích, jest oprávněnou bytostí v její říši.\nFr. Liszt-Berlioz\na jeho symfonie „Harold\". Neue Z. f. M.\nHudbu bychom tudíž nazvati mohli universelní řečí člo-\nvěčenstva, kterouž se lidský cit jednou bude moci sdíleli\nveškerým srdcím spůsobem stejně srozumitelným, kdežto posky-\ntuje krom toho různým národům nejrozmanitější dialekty, po-\nkud jich výraznost duchu toho neb onoho národa lépe vy-\nhovuje. Fr. Liszt tamtéž.\nHudba dle přirozenosti své nenáleží výhradně říši citů.\nOnať všelikým spůsobem úzce sblížiti se může s zájmy našich\nmyšlenek. Vokální to může volbou tekstů, jichžto obsah po-\nmocí její přichází k výrazu mocnějšímu, instrumentální\npomocí programů.\nFr. Liszt:\nMarx: Die Musik des 19. Jahrh. Neue Z. f. M.\nZ stejného zdroje vznikají všechna umění; obsah, nikoliv\nspusob, jak co umělec vyslovil, rozhoduje o přednosti v hierar-\nchii krásy. Tentýž, Clara Schumann,\nNeue Z. f. M. Sv. 41.\nNepřestává-li hudební umění vzdor všem neplechám, jež\nse s ním provádějí, dojmem svým povznášeti a oblažovati nás,\ntož dokazuje nejlépe velikou a věčnou svojí vznešenost. S láskou\nnení to jináče! Ferd. Hiller, Aus dem Tonleben."}]}