{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_sha256": "7ad6b152e55de2ca9b2a416032605e6eef2e37f390f15d7b20ce9b76c34f09de", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/02/06_01/bmtnabd_1874-02-06_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "41", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 983, "texte": "Památné dni hudební.\n\n6. února 1858 † Anna Cibulkova, výt. zpěv. — v Pešti.\n7. „ 1701 ý Jan.Eedr. Dcles, cirk. sklad v Lipsku.-\n„ „ 1835 iiar. Čeněk Vinař, sklad, a spis. hud. -- v Divišově.\n8. „ 1810 nar. Bedřich Chopin, slovutný sklad, polský v Želazowawole.\n„ „ 1814 f Leopold Koželuh, komorní sklad, dvorní ve Vídní. (Nar.\n1753 ve Vel varech.)\n„ „ 1820 nar. Jenny Lindova, slovut. zpěv. v Štokholmě.\n19. „ 1761 nar. Jan 'Ladislav Dusík (Dušek) skladatel výtečný v Čáslavi.\n„ „ 1840 I. provoz. Šamanova kvinteta v Lipsku.\n0. „ 1836 I. provoz. Belliniho zpěvohry „Puritáni\" v Berlíně.\n11. „ 1741 nar. Qndř. Arn. frauc. sklad, operní v Liége.\n„ „ 1840 I. prov. K. Loewe-ho oratoria „Mistr Jan Hus\" v Štětině.\n„ „ 1840 I. provoz. Donizetti-ho zpěv. „Marie, dcera pluku\" v Paříži.\n„ „ 1870 f Leop. Eug. Měchura, sklad. —ve Votíně (u. Klatov).\n12. „ ; 1754 nar. Anna Aquínata Podleská, výb. operní zpěvačka vßerouně.\n13. „ 1837 I. prov. Wiil. Stemdala Bennetta opery „Najády\" v Lipsku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "41", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.1.1", "titre_corps": "6. února 1858 † Anna Cibulkova, výt. zpěv. — v Pešti.", "titre_sommaire": "6. února 1858 † Anna Cibulkova, výt. zpěv. — v Pešti.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 983, "texte": "6. února 1858 † Anna Cibulkova, výt. zpěv. — v Pešti.\n7. „ 1701 ý Jan.Eedr. Dcles, cirk. sklad v Lipsku.-\n„ „ 1835 iiar. Čeněk Vinař, sklad, a spis. hud. -- v Divišově.\n8. „ 1810 nar. Bedřich Chopin, slovutný sklad, polský v Želazowawole.\n„ „ 1814 f Leopold Koželuh, komorní sklad, dvorní ve Vídní. (Nar.\n1753 ve Vel varech.)\n„ „ 1820 nar. Jenny Lindova, slovut. zpěv. v Štokholmě.\n19. „ 1761 nar. Jan 'Ladislav Dusík (Dušek) skladatel výtečný v Čáslavi.\n„ „ 1840 I. provoz. Šamanova kvinteta v Lipsku.\n0. „ 1836 I. provoz. Belliniho zpěvohry „Puritáni\" v Berlíně.\n11. „ 1741 nar. Qndř. Arn. frauc. sklad, operní v Liége.\n„ „ 1840 I. prov. K. Loewe-ho oratoria „Mistr Jan Hus\" v Štětině.\n„ „ 1840 I. provoz. Donizetti-ho zpěv. „Marie, dcera pluku\" v Paříži.\n„ „ 1870 f Leop. Eug. Měchura, sklad. —ve Votíně (u. Klatov).\n12. „ ; 1754 nar. Anna Aquínata Podleská, výb. operní zpěvačka vßerouně.\n13. „ 1837 I. prov. Wiil. Stemdala Bennetta opery „Najády\" v Lipsku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "43", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.2", "titre_corps": "O vývinu písně národní a jejím významu. Sděluje V. Novotný.", "titre_sommaire": "O vývinu písně národní a jejím významu. Sděluje V. Novotný.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.1", "debut_caractere": 985, "fin_caractere_exclue": 3884, "texte": "O vývinu písně národní a jejím\nvýznamu.\nSděluje V. Novotný.\n(Pokrač.)\nNa otázku, v čem záleží ona hudba, která vším\nprávem zasluhuje názvu „ruská národní\", lze snadné\ndáti odpověd poukázáním na ony zvláštnosti,\njež se v melodických, harmonických a rytmických\nobratech ruských písní národních nalézti\ndají a jimiž se vskutku ruská píseň národní od\nzápadoevropské hudby velmi líší. *) Zvláštnosti ty\nzáleží v tom, že ruská píseň nezná ani durové ani\nmollové tóniny, že nezakládá se na naší soustavě\noktávní, nýbrž na soustavě sedmitónové (hepta-\nchord). Mnohé písně ruské karakteru smutně unylého\nznají sice malou terci a malou sekstu, však nikdy\nmluviti tu nelze o mollové tónině ve smyslu západo-\nevropském, poněvadž nikdy nenalezneme v původní\nruské písni vodiče k mollové tonice. Pro a-moll je\nku př. co vodiče zapotřebí gis; ruská píseň vodiče\ntoho nezná a spokojí se vždy pouhým g ona se\nřídí vždy dle normá 1 ní h o dia t o n ick é h o z v uk o-\nřadu. *) Ruská píseň, jako vůbec každá národní\npíseň, jest hudební embryo, utvořené především pro\nje dno tli vyhlas, či sbor v unis onu. Harmonisaci ja-\nkož i- modulaci naši ruská píseň právě tak málo zná,\njako naše dur a moll. Zpěv ruský vždy jest neroz-\nlučně slit se slovem; ba Rus z prostého lidu podnes\ninstrumentální hudbě nerozumí.\nTo vše jsou ovšem známky, jimiž česká národní\npíseň se vykázati nemůže; nebot většinou jsou naše\nnárodní písně patrně původu instrumentálního a slovo\nk nim jest přispůsobeno; což dokazuje nejen určitý\njich tvar melodický, typus určitého nástroje na sobě\nnesoucí, **) nýbrž i mnohdy nesprávná (poněvadž\npod melodickou frási vnucená) jich deklamace; zá-\nklad české písně národní není jinaký než všeobecný\nzáklad západoevropský. Či jest snad vystavena naše\npíseň národní na jiných základech, než jsou moderní\nvšeobecně v západě užívané tóniny dur a moll?\nMelodie naší písně ze společných těchto v západu\ntónin vyvinutá nemůže se tedy ani zvláštním znakem\nlišit od jiných západoevropských melodií; harmonický\na modulační živel jest ovšem v celém západu totožný\na tudíž i naší národní písni přístupný. Než o tom\npozději; nyní ještě zmíniti se musím o tom, jak a\nkdy, z jakých živlů a pod jakým vlivem se vyvinula\nruská národní píseň.\nJiž při vývinu české národní písně poukázal\n\n*) Viz spisy Jo oři je Arnolda a Sěrova.^\n*) V mnohých sbírkách nár. písní ruských anebo „upraveních\"\na transkripcích podniknutých od mužův, kteří hleděli na\nruskou píseň brejlemi našeho dur a moll nešetří se\nznámek těch karakteristických; neboť shledáváme tu, že\nopraveny jsou podobné stupně pomocí 5 a.b, v ohledu\npak harmonickém že nikdy se nešetří principu přísného\ndiatonismu, jenž neji vlastnější jest půdou ruské nár.\npísně. Podobné si počínání, jímž setře se zvláštní onen\npel národní písně ruské dokonale, nelze ovšem jinak na-\nzvati než „surovým barbarstvím\" myslí Sěrov.\n**) Viz předmluvu* k Erbenově sbírce písní národních."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5944, "texte": "jsem ku všeobecné již uznanému nadání hudebnímu\nnárodův slovanských; že i u staropohanských Rusův\nzpěv byl velmi pěstován, o tom máme dostatečných\nzpráv ze starých dob. Zvláště tu byli ctěni výteční\npěvci improvizátorové tak zvaní hajáni, kteří i\nzvláštního nástroje totiž guslí ku doprovázení zpěvu\nsvých používali. Z těchto omšených dob se však\nnižádná melodická památka nezachovala; neboť ny-\nnější ruské písně národní vzaly původ svůj v době\npozdější ze starokřesťanských zpěvů.*)\nKdyž r. 988 po Kr. sv. Vladimír Svjato-\nslavič, velkokníže kievské, se svými bratranci\nkřest přijal, obrátil i svůj národ ku víře křesťanské\nřecko-orthodoxního vyznání. První učitelové Rusův\njak ve víře tak i ve zpěvích bohabojných byli Re-\nkové byzantinští a Bulharové. Staré kroniky nám vy-\npravují, že z „cárského města\" (Byzance, metropo-\nlita Michail, muž veleučený, rodem Bulhar a sním\nčtyři biskupové s množstvím kněží diákonů a de-\nmestvenniků (Boutarr/.m> /»O.og paralellní s naším význa-\nmem „komorní hudba\": z toho povstal korrupcí\nv ústech bulharských a ruských Slovanův význam\n„demestvennik\" t. j. pěvec soukromý) do Kieva\npřišli. Tito demestvennikové rozeznávali tři druhy\nzpěvů, jež jsou až podnes v Rusku známy pod jmény\nřeckého, bul harského a demestvennického\nzpěvu církevního.\nHlavní karakteristická známka těchto zpěvů zá-\nleží v tom, že netvoří žádné pravidelně rozdělené\nt. j. periodicky-rytmické melodie, nýbrž přednášeti\nse musí podobně jako „recitativo paťando\" dle časo-\nmíry. Zpěv upravený dle základu ambrosia n-\nský c h agregorianských, dle čtvr authentických\na čtyr plagalních tónin byl přijat v ruské chrámy\ndle slov sv. Cypriana (Stepénnaja kniga) za panování\nvelkoknížete Jaroslava Vla dimirov iče (kolem\nr. 1050). Šizma mezi západní a východní církví\nnikterak v oboru hudebním nebylo na závadu, neboť:\nač rozkol v ohledech církevních stával se neustále\npalčivějším, zůstal přijatý opravený zpěv dle západ-\nních tónin („glasy\") církevních úplně nedotknut.\nDle toho jest jisto, že staroslovanská hudba\ncírkevní po rozkolu církevním v Rusku\nz jednoho a téhož pramene původ svůj\nvzala, jako hudba západokřesťanská, že na\nstejných základech obě spočívají na základech\nstarvch. tónin církevních. Neboť Byzantiňané, kteří\ndříve byli učiteli slovanských Rusův v pravidelném\nzpěvu církevním, upadli jak dějepis dokazuje, následkem\nmnohých, vnitřních politických převratův v barbarství\ni surovou nevědomost a zanedbávali jako vůbec vědy\na umění, tak zvláště i další pěstování hudby na zá-\nkladech přirozených. Nepokoje a nepořádky, jež za-\nchvátily císařství byzantinské v době válek křižáckých,\njakož i vydobytí říše té a potlačení veřejné křesťan-\nské bohoslužby sveřepými Turky to vše přispělo\nk dokonalému zničení dosavadní církevní hudby by-\nzantmské\nMezitím dospěla tato původní byzantinská hudba\nv sesterské zemi ruské k daleko utěšenějším výsledkům.\nPravidelný mnohohlasý zpěvßyzantinanův a jedno-\nduché, přirozené tvary (t. j. normální di at o ni c k y\nzvuk o řad příbuzný ostatně všem východním náro-\ndům), jež onomu za základ sloužily, nalezly záhy\nrychlého rozšíření mezí Rusy a zdomácněly během\nčasu tak, že se staly konečně národními. Opa-\nkuje sa tu stejný proces jako na západě; národní\npíseň bere tvary své z hudby církevní, z hudby\numělé. Co dokíad výroku toho nám poslouží staro-\nžitné písně národní, jež dosaváde se udržely v ústech\nprostého lidu ruského a v nichž nej dokonalejší ty pus\nstaré církevní hudbv se dosaváde udržel, jako v žádné\nnynější písni jiného národa.\nKdyž byzantinské psaiinodie vßusku zavedeny byly,\nmusely jak patrno původní jich melodie mnoho změn\npřetrpěti, zvláště co se týče pohybu r y t mi c k é h o, po-\nněvadž doslovní, v próze podaný slovanský překlad cír-\nkevních těch písní, s původními versemi řeckými co do\nprosodického rozdělení se nedal srovnati. Okolnost ta\npřispěla však nemálo k tomu, že v ruských národních\npísních se později rytmus ve volnější mohutnější\níormy rozšířiti mohl, než v písních mnohých západo-\nevropských národů. Tato stránka rytmická, vyvinutá\nz ducha řeči slov ansk é, jest momentem vele-\ndůležitým a nesmí i při české písni býti přehlédnuta.\nTak setkáváme se v ruských národních písních mnoh-\ndy nejen s pouhými mensurálními melodiemi\n(t. j. takovými, jichžto noty dle tekstu, jedině dle\nslovní akcentuace se měří, totiž vydržují či zkracují\nbez určité, čistě hudební rytmiky, bez taktu), nýbrž\n1 se smíšenými druhy taktovními a tolikéž\nse smíšenými periodami, totiž takovými, v nichž\n2 a 3, nebo 3 a 4 rytmické jednotky se střídají.\nZvláštní tento rytmus jest hudbě západní úplně cizím.\nPodobný vliv měly též na tvar národní písně ruské\nbyzantinské tóniny ohledně jich harmonického\nzákladu. Aspoň spočívají všechny karakteristické\nodchylky, jimiž líší se národní píseň ruská od obvyk-\nlých\" harmonických progresí západoevropských na\nstarých tak zvaných „církevních glasech'* (tó-\nninách), jež poznenáhla takřka v krev národa ru-\nského přešly.\nJisto jest, že pravidelný vývin nár. písně ruské\nbyl častěji přerušován a utlačován vlivem cizoty.\nTak zajisté téměř 160letá poroba ruské země pod\nkrutým panstvím Tatarův, jakož i později ona\n\n*) Prosím, aby si laskavý čtenář opravil podobně znějící\nvětu v 1. čísle 3. strana 3. řádka v tei\\to smysl: „Spiše\nmyslím, že dlužno kiedati jich nár. písní nyněj-\nCích) původ ne snad v starokřešfanských zpěvích a hymnách\njako při nár. písních jihoslovanských zejména velkoruských\nnýbrž v hudbě na moderních tóninách dur a moli zalo-\nžené.\" Jak jsem již během tohoto pojednání ukázal,\nmusímerozeznávati v české nár. písni dvé rozličné pe-\nriody a sice dobu písní nár. husitských, původ\nsvůj vskutku podobně jako jihoslovanské částečně vzaly\nv starocírkevních tóninách a dobu nynějších\npísní národníoh, jež téměř nic společného nemají onou\nstarší dobou a zakládající se na moderních tóninách.\nAbych přehledný celek zachoval, musel jsem se i při české\npísni vrátiti ku starocírkevním tóninám, co základu prv-\nnější periody."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2737, "texte": "epocha vnitřních politických rozbroj ův, kdež rozliční\nPseudo—Dmitrijové krutě řádili a doba polského\ninterregnum nepřešly bez patrných stop v písni\nnárodní. Zvláště bujná šlechta polská na ruské statky\nbrala s sebou banduristy, hobojisty i houslisty, hymny\n„latinských\" kněží zaznívaly v ruských chrámech a\npo venkově písně divokých hulánův (towarysczy),\ntakže není divu, že v době té se mnohá tato cizo-\nkrajná melodie v ruskou nár. píseň vloudila.\nPo zahnání loupeživé soldatesky polské zvláště\nza nově uspořádané vlády Alexeje Michajlowiče,\ndruhého cára z domu Romanova, chopil se re-\nformy hudby církevní zvláště Nikon „preoswjaščé-\nnějščij\" (eminentissimus), metropolita novgorodský, se-\nstavil zpěvy dle starých kodexů a cvičil mladé pěvce\nv starých „krjukách\", aby z listu uměli dobře\nčisti. Hudba církevní as ní i národní píseň roz-\nkvetly v netušené kráse poznovu. Během času za-\nvedena jest tu i soustava notace řádkové (starší\nčtyřřádková), která nabyla občanského práva až\nza vlády cára Petra Velkého. Vté době zaři-\nzovány jsou stálé pěvecké kapelly pod dozorem a\nvůdcovstvím zkušených cizozemských kapelníků. Mi-\nláček cárů v, slavný metropolista Feof áni j Pro ko-\npóvič, horlivě se staral o vzdělání krajanů svých i\npodporoval všemožně vědy i umění: nejen že zakládal\npři chrámech sbory pěvecké, nýbrž on toho dosáhl,\nže více mladých Rusův bylo posláno do ciziny, aby\nhudebnímu uměni a zvláště zpěvu se přiučili. Tím\nučiněno bylo jakési bližší spojení mezi ruským a 'zá-\npadoevropským světem hudebním. Poznenáhla hudba\nzápadní tu zdomácněla; zvláště za oněch dob, kde na\nruském dvoře modou bylo, opičiti se po francouzských\nmarquisech, princeznách atd. za oné doby rokoka,\njiž nazývali dvorní patolízalové „Legrand siěcle de\nLouis le Grand\", zavedeny jsou tu pařížské zvyky a\nmravy, francouzská vzdělanost, řeč i hudba. V době\nté přišli i Vlaši do mody a maestrové vlaští zaujali\nv Rusku záhy nepřednější místa v oboru hudebním/\nTeprve v nejnovější dobé, když vědomí národní\nse probudilo, povstali mnozí skladatelově, kteří pilně?\nse obírali studováním písně národní a starých\nzpěvů církevních a snaží se nyní zvláštní ru-\nskou školu hudební založili a v život praktický\nuvésti. Rusové přijali sice hudbu od Řekův a re-\nformovali ji během času římskými tóninami církev-\nními, však tvary ty hudební zdomácnily v celém\nnárodě ruském tak, že během času vyvinul se na\nzákladě jích zvláštní typus v národní písni ruské,\njímž líší se tato rozhodně od hudby zá-\npadoevropské a proto jisto jest, že na\nzákladě oněch karakteristických znaků\nnárodní písně vyvine se časem zvláštní\nnový sloh hudební od západoevropského\nslohu úplně rozdílný, jenž dovede utvo-\nřiti za příznivých poměrů samostatnou\nhudební školu ruskou.\n(Dokončení)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "43", "page_fin": "44", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.3", "titre_corps": "„Jermak.\"", "titre_sommaire": "„Jermak.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.3", "debut_caractere": 2739, "fin_caractere_exclue": 5542, "texte": "„Jermak.\"\nRuská opera od M. de Santise,\nPosuzuje Alex. Famincin.\nV pátek, v den 30. listopadu min. r. (ruského\ndatum) dávána opera tato poprvé v Petrohradě v Ma-\nriánském divadle při domě vyprodaném a před obe-\ncenstvem očekávání a nadějí plným. Jako obyčejně,\ntak i tentokrát obecenstvo rozděleno bylo ve dva ne-\npřátelské tábory: _ na jedné straně přílišná snaha po\npokroku a exklusivnosť ctitelů nové školy, t. zvané\n„mladé\" (viz opery „Kaměnij gosť\"a „Pskovitjanka\"),\nna druhé straně nemeně neústupná konservatičnosť\nstrany oposiční, zbožňování „absolutní\" a při tom\nlehce pochopitelné, melodiésni hudby strana to\nrepresentantů směru čistě vlašského, nejúhlavnějších\nnepřátel všeho toho, co prameny své má v škole\n„mladých\". Mimo tyto jest pak ještě část obecenstva,\nkteráž, ač vždy poněkud k té neb oné straně se\nkloní, přece jenom okamůty, bezprostředný dojemná\nzřeteli má a tím také úsudek více méně závažnv a\npodařený si o nové skladbě takové utvoří. *)\nKritika, vyhledávajíc jistý ideál, nemůže nijak\nbrát; se „zlatou\" stezkou střední, zřetel majíc k bu-\ndoucnosti, žádá nevyhnutelné bud pokroku nebo\nreakce proti němu. Heslem naším jest: ku předu!\na odtud přirozená plyne ona sympatie k pracím skla-\ndaielův, z mnohých stran kaceřováných,- kteří, ačkoliv\nv nedokonalé, jednostranné, a nezřídka i zhola od-\nporné formě za_ novým cílem se pachtí, nepřestávají\nna tom oblékati, staré idey v staré, „vděčné\" sice,\nale pokroku v uměni přímo v cestu se stavící formy,\nnýbrž novou, někdy i nebezpečnou dráhu se vším\núsilím nastupují.\nToto jest tedy stanovisko kritiky vůbec, kteréž\nnemůže nám býti nijak na závadu, chceme-li v jed-\nnotlivých případech zaujati stanovisko „školy\" i sebe\nvzdálenější v jejich cílech a z téhož posuzovati vý-\nsledky jejich prací.\nStanovisko p. Santis-e vzdaluje še dosti od sta-\nnoviska našeho. U moderní opery činíme především\nnároky, aby scénický děj i látka aspoň v hlavních svých\nmomentech byly zajímavý i organicky a živě se vyvino-\nvaly. Není-li těchto faktorů, tuť snahy skladatele i sebe\nvětší talent prozrazujícího rozkotají se o zdlouhavé li-\nbreto, jestli se právě nepočítá na virtuositu zpěváka\n(jako u Vlachů) jenž tím na úkor někdy i celé\nskladby v popředí se staví. To ale nutně vede k tomu,\nže hudba taková stává se mělkou, což u nynějších\nVlachů je známkou již karakteristickou. Skladatel\n„Jermaka\" nepatří snad ku skladatelům takovéto ka-\ntegorie, zdá se ale, že se notně přepočetl v scénic-\nkém učmku libreta samého.\nPřehlídněmež si tedy zprvu tekst a pak obraťme\nzřetel K hudebnímu jeho zpracování.\nLátka ne právě příliš zajímavá (dobytí Sibiře)\n...zpracovana zhola ~ nešťastně. (Autor libreta není\n\n*) Laskavý čtenář pozná během věcí, že pisatel řádků těchto\nna slovo vzaty prof. Famincin, právě na rozhraní obou\ntáboru nepřátelských se nalézá. ue(j"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2548, "texte": "blíže znám, na tištěných exemplárech jména jeho\nnení.) Schází tu naprosto vývoj nějaké základní idey,\nzákladního děje. Dlouhý první akt má více ráz pro-\nlogu. Nejdelší druhý akt jest spíše roztáhlou epi-\nsodou, s hlavním dějem, vyjma snad poslední scénu,\nnijak nesouvislou. Poslední dvě jednání jsou příliš\nkrátká a nemají též žádného vnitřního postupu; proto\nprávě to, co mělo být jádrem či těžištěm celého děje\nvybojování Sibiře stává se věcí jakoby naho-\ndilou, událostí beze všeho motivování.\nMimo blouznivého a krásnými řečmi plýtvajícího\n„Jermaka\" (což s povahou skutečného historického\nkozáka „ Jermáka\" sotva se srovnává) vystupují všecky\nty četné osoby ostatní jenom v nepatrných úlohách\nvedlejších. Libretista vůčihledě se přičinil, aby celou\nřadu písní, sborů, árií, tanců a pochodů vedle sebe\npoložil, což se musilo potkati s nezdarem, ješto\nvšecka ta čísla jen vzdáleně s sebou souvisí a všeho\nscénického postupu, změny, zkrátka scénické plyn-\nnosti naprosto postrádají.\nV aktu prvním vidíme kozáky družinu Jer-\nmakovu rozložené táborem po březích Volhy. Vy-\nstoupí Jerrnak zamyšlen a nic není s to zahnati\nchmůry s čela jeho. Zlé svědomí nedá mu spáti. Před-\nvedou mu množství zajatých, mezi nimi i Alexia a\nNatalii, dvé zamilovaných, jež v krátké nepřítomnosti\nbanditův jistý poustevník na rychlo oddá. Jermak od-\nsoudí všecky zajaté k smrti než pohnut slzami a\nprosbami jich, daruje jim život a na vybídnutí\nchrabrého Alexia vytáhne s družinou svou vybojovat\nSibiře.\nDruhý akt uvádí nás do nejblížšího okolí Moskvy.\nCar Ivan IV. ukáže se uprostřed lidu, usmíří několik\nžárlivých milovníků a. provdá několik děvčat. V tom\npřichází jeden z družiny Jermakovi ohlásit, že Sibiře\ndobyto. Car odpouští Jermakovy předchozí jeho zlo-\nčiny a jásotem lidu ukončí se toto jednání, v němž\nvelká síla vedlejších osob vystupuje.\nZcela zbytečným jest akt třetí; jcleť tu básník\nzase o krok zpět a uvádí ve scéně dobytí Sibiře, jež\ncaru bylo ohlášeno. Jermak vtrhne uprostřed modlo-\nslužby chána Kučuma na jeviště, skácí modlu, chána\ni se sličnou dcerou Fatmou, nechtěje ji pojmouti za\nmanželku, volně nechá odejiti a za všeobecného, ne-\nodůvodněného hluku spadne opona.\nV téže krajině koná se děj i aktu čtvrtého. Po\nbouři, když kozáci byli ulehnuli, vkrade se do ležení\nněkolik Sibiřanů, jež kozáky, vyjma Jermaka, po-\nbijí. Když jím byla přišedší právě Fatma povrhla,\nrozloučí se Jermak s vlastí svou a vrhá se do zbou-\nřených vln řeky Irtyše. Než tu ozve se střelba\nz děl ruské vojsko spěchá na pomoc a mrtvému\ndobyvateli pěje hymnus. (Dokonč.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "44", "page_fin": "45", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.4", "titre_corps": "„Zpěv Přemysla\"", "titre_sommaire": "„Zpěv Přemysla\"", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.4", "debut_caractere": 2550, "fin_caractere_exclue": 7233, "texte": "„Zpěv Přemysla\"\n\nz vlastenecké zpěvohry „Libuše\" od Bedřicha Smetany.\nPřílohou, kterou jsme ku čtvrtému číslu listu našeho po-\ndali ctěnému čtenářstvu svému, zajisté otevřeli jsme důstojně\nnovou řadu hudebních příloh k letošnímu ročníku „Dalibora\"\ni doufáme, že 2avděčili jsme se činem tím i širším kruhům\npřátel snažení našeho čistě uměleckého, v což tím spíše dotx-\nfati smíme, poněvadž nenadále jsme během těchto dnů pře-\nkvapeni byli několika přátelskými dopisy, v nichž s nadšením\nse mluví o dojmu, jejž bohatý výňatek ten ze Smetanovy vel-\nkolepé zpěvohry na čilý venkov náš byl učinil. Všestranný živý\nten interes budí nás bezděky k sdílnosti a proto jsme již ku\npředu přesvědčeni, že píšeme ve smyslu přání čtenářstva na-\nšeho, pakliže podrobněji probereme závažný ten obsah přílohy\nnaší a objasníme jak situaci samu tak i bližší souvislost scény\nuvedené s hlavním dějem samým.\nPředevším budiž podotknuto, že scéna uvedena v naší pří-\nloze nikoliv není samostatným jakýmsi číslem partitury Sme-\ntanovy, nýbrž že jest z celku souvislého vyňata a skladatelem\nsamým k účeli zmíněnému upravena a co samostatný obraz\nschválně zaokrouhlena. Výňatek ten jest učiněn z druhého\njednání, jéž se odehrává v okolí Stadickém. Již v předehře\nk jednání tomu naznačeny jsou ostrými tahy, hlavní motivy\nv jednám tom se objevující, kterýmžto vzbuzením pravé ná-\nlady připravuje nás skladatel úa děj celého jednání a sezna-\nmuje nás geniálním tímto spůsobein takřka s obsahem děje ku\npředu. Po skončení předehry objeví se zrakům, naším ladná\nkrajina venkovská v okolí Stadickém z dálí k nám zaznívá\nveselý zpěv ženců na poli blízkém pracujících, pravé to české\nzvuky, jichž vábné kráse nikomu nelze odolali. V tom vystoupí\nna jeviště, jež dosaváde bylo prázdné, Přemysl, zadumán\nv myšlénkách tajuplných. Zde začíná naše příloha a sice zlom-\nkem motivu Libušina, jenž rozvinut jest v plné kráse a maje-\nstátnosti již v prvém jednání; hned v druhé řádce přílohy\nobjeví se nový motiv jemným úhozem v dechových nástrojích\ns průvodem piziccata v basech a v druhém taktu již náhle\numlká, jakoby násilně přetrhnout! chtěl další proud myšlének:\njest to „motiv lásky,\" jenž poprvé se objevuje již v prvém\njednání, kde -pri volbě knížete a manžela Libušina Lutobor\ntajně k Radovanovi praví, „že tuší proč a kam as dojíždí\nkněžna na bělouši svém.\" Již v těchto dvou řádcích pověděl\nskladatel svými „příznačnými motivy\" co děje se v duši\nPřemyslově: on vzpomíná na Libušu a na lásku svou ku\nkněžně vznešené, jakmile však postihne myšlenky své na drahách\ntak nebezpečných, přetrhne proud jich násilně, pozvedá tvář\nzachmuřenou a snaží se těkavé myšlénky své upoutat! na jiný\npředmět; především na nejbližší okolí své. Slunko jasné se do\nvýše pozvedá, obraz ten pln jasných paprsků v jest hlavně na\nřádce třetí hudebně překrásně vylíčen, kde housle (con sordini)\nrozdělené ve zvláštním samostatném sboru v nejvyšší poloze\njasný ten kolorit zde působí. Blahý mír v přírodě, jenž tak\nostře kontrastuje s nepokojným nitrem Přemyslovým, bezděky\njej svede k novým úvahám. Jaký však nepokoj jaké to tušení\nzmítá nitrem reka našeho? On sám slovy určitými bojí se vy-\nřknout! temné tušení o budoucností své: „Yždyt Libuša mne\nvroucně miluje, zdaž to cnožností, bych se stal knížetem po\nboku milované ženy té? Tak asi tajné šepce nitro. jeho. Jatou\nnuancí dovedl by naznačíti dramatický básník duševní stav\nmomentu toho, kam vláda slova pouhého nemá přístupu? Ja-\nkých výhod tu však požívá dramatický skladatel, jenž po-\nmocí svých motivů příznačných vniknouíi dovede v pravém\nsmyslu slova v srdce i ledví reka svého a dovede i nejjemnější\nhnutí ducha jeho obecenstvu srozumitelným učinili 1 Co v tom\nmomentu v duchu Přemysla se kmitlo a co tento ani si nedů-\nvěřuje slovem obyčejným vyřknout!, to zachytil skladatel a\nprozradil obecenstvu svým určitým „motivem vol by\", jenž\nzazněl v jásotu rozradostněného lidu již v prvém jednání\nv oné době, kde rozhodla se kněžna ku volbě manžela a kní-\nžete. (Onen motiv volby začíná v posledním taktu poslední\nřádky na stránce první.) Celá ta partie založena jest na pev-\nném základě, tonu H, jejž drží cello, a nad nímž ozve se motiv\nten nejprvé v a-moll (oboe a fagoty) a hned na to se opakuje\nv c-dur neustále na základě onoho ominézního ií, jež pak roz-\nvine se v Hes věru mistrovským to tahem naznačena před-\ntucha a spolu temná nejistota, splní-li se tušení to či-li nic a\njaké to as osud změny strojí!? Prorocký duch skladatele na-\nznačuje dosti zřejmě budoucí změnu tu i vynořuje se tu náhle\n(na str. 2.v 3. taktu 2. řádky) motiv Libušin poznovu v pro-\nstřední poloze a vine se v sladkém toužení k mohutnému mo-\ntivu Přemyslovu, jenž současně zaznívá v neivyšší poloze,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4243, "texte": "sesilován částečně oktávami. Oba spojené ty motivy největšího\nžáru dosáhnou neustálým stupňováním (na str. 3.v řádce druhé,\nkdež pak v následujícím „Moderatu\" zapomene vzpomínkami\nroznícený Přemysl na vše kolem sebe a horuje v jediné my-\nšlence na vroucí lásku svou k ženě zbožňované. Známý „motiv\nlásky\" hraje v momentu tom hlavní roli a jest sesilován na\nurčitých místech (str. 3. řádka a takt poslední, pak str. 4.,\nřádka 2., takt 1.a 4., str. 5. řád. 3. takt 3.) neustále silněji\na náruživěji motivem Libušiným: „Její obraz tane dnem i nocí\nv mysli mé, kam hlavu položím!\" Na počátku str. 6. mění se\nv dalším stupňování motiv lásky odhodlaným rytmem a žele-\nznou orkestrací v pravý heroický motiv, jenž krokem pev-\nným směle se žene kupředu za cílem svým. „Ano, proč bych\nneměl doufati směle v její lásku ? Či-li mi bohové vezdejších\nstatků dosti nedali darem? Důvěru ke mně chová lid páží\nmých odvahu zná.\" Láska k ženě milované přemáhá všecky\npřekážky a vůle železná, odvaha mužná dojde vždy ku cíli\nvytčenému; co poslední a nejzávažnější argument o možnosti\nsplnění snů svýcii ukazuje Přemysl na mohutnost a silu svou,\nkteráž dovede skrotiti nepřátele vlasti a zachrániti Libušu.\nTu objevuje se poprvé motiv Přemyslův pevný jako skála a\nneústupný a líčí nám až na konec Přemysla co reka ve vší\njeho mužné kráse, síle a mohutnosti. Zde končí příloha naše.\nY partituře Smetanově rozpřádá se děj nepřetržitě dále, což\nse téměř uhodnouti dá z frapantu a v nové koleje vybočující\nmodulace závěreční na f-moli (a ne jak bychom očekávali na\nc-dur. Slovy „K a in js em zabloudí 1 v myšlenkách svých —hle\nslunce již je v temeni\" vytrhne se Přemysl z rozčilení svého,\nobraz jasného slunka objeví se poznovu v orkestru, z dálí za-\nznívá poznovu ženců, píseň veselá, kteří se blíží, až vystoupí\nna jevišti, kdež se pak rozvine bujné veselí venkovanů\npřiobžínkách. Že při této příležitosti Smetana živel české\npísně jak slušno využitkoval, jakož iže následující na to nad-\nšená píseň Přemysla „o lípě slovanské\" zvláště jest duchem\nčistě českým provanuta, netřeba dokládali. V tom náhle za-\nznívá „motiv volby\" ana jevišti objeví se poslové od Libuše\nvyslaní, podávajíce Přemyslu roucho knížecí a zvouce jej na\nstolec knížecí co manžela od kněžny vyvoleného. Přemysl se\nv úchvatné písni loučí s lidem svým.\nZ tohoto skvělého rámce druhého jednání je pří-\nloha naše. Chtěli jsme čtenářstvu svému podati aspoň náčrtek\nz „Libuše\" Smetanovy, tohoto vzoru vážné české ná-\nrodní zpěvohr}r, aby každý přesvědčit! se mohl, po jak\nvznešených drahách kráčí ku předu Smetanův genius. Mnohý\nsnad se vynasnaží, aby zvláště z tak zvaných „motivů\" pří-\nznačných\" vyčenichal cosi „Wagnerovského.\" Nechý nikdo se\ntím nemýlí: \"stanovisko Smetanovo jest a musí býti zcela\njiné než jest Wagnerovo. Toť jest zcela patrno, jinak by\nnepsal Smetana hudbu českou, nýbrž německou a takového\ncosi mu nikdy ani ve snu na mysl nevstoupilo; ostatně komu\nse dostalo vzácné té příležitosti, aby pohlídnouti mohl v par-\ntituru „Libuše\", musí uznati, že neslyšel dosud češtější a\npři tom na stupni nejmodernějším stojící než v této\nskladbě ano že vlastněteprvé při této zpěvohře po právu\nmluvíti můžeme o „české hudbě.\" Y celé dosavádní české,\novšem velmi mladé, literatuře hudební ano iv dřívějších ope-\nrách Smetanových ba iv „Prodané nevěstě\" jen sporadický\nse český živel v hudbě dral na povrch) v této však sidadbě\nSmetanově opanoval český živel dokonale situaci a dodal\ncelku zvláštní specificky české barvitosti. Zvláštní tento\nsloh český vyvinul sobě Smetana na základě nejnověj-\nších vymoženosti v oboru hudebním učiněných sám z ducha\nčeské řeči (nechť se laskavý čtenář přesvědčí sám jak ladně\nplyne české slovo ve výrazné a spolu melodicky nanejvýš intre-\nsantní deklamaci Smetanově z přílohy naši) a kde toho situace\nvyžadovala (zvláště ve scénách lidu), z ducha národní české\npísně. „Libuší\" Smetanovou jest první základ položen k ie-\ndině pravému typu vážného operního stylu českého. dráha ka\ntvoření zvláštní české hudby na základě všeobecně uznaném\njest tímto již urovnána. Že Smetana v čele ostatních\npochodeň prav éh osvět 1 a rozsvítil, a vbudoucnost\nutěšenější zraky naše obrátil, čin ten veliký za-\npíšou dějiny hudby naší zlatým písmem v desky\npravd odatné!\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "46", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.5", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.5", "debut_caractere": 4245, "fin_caractere_exclue": 8261, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\nDr. hr. Laurencin.\nZ Vídně. (Pův. dop.) Koncerty filharmonické spěchají\nletos kvapným krokem ku předu; ač uplynula totiž teprv tře-\ntina sézony, odbýváno z osmi určených již šest koncertů. Šestý\nkoncert zahájila Berliozova ouvertura k „římskému karnevalu.\"\nPodivno, že ze všech skvostných symfonických dél tohoto re-\nformátora svého času, jako jsou: „Harold, Svmf. fantastique, Lear,\nBenvenuto Cellini, Romeo a Julie\" jenom karneval u nás se\ndává. Ostatně bylo toto dílo plné živosti provedeno tak vzletně,\njak již dlouho ne před tím. Hudební přítomnost oslavil filhar-\nmonický koncert v čísle druhém ovšem co do volby předmětu\nse štěstím mnohem menším. Platilo to epigonu doby nové,\nJoachimu Raffovi. Každý nepředpojatý uzná jmenovaného\nmistra ve svém způsobu za velice nadaného, duchaplného\nkonvertita stylu salonního v styl symfonický. Jeho klavírní\nkoncert s orkestrem v c-mol, pokud mi známo, posud manu-\nskript a tedy bezpochyby opus novissimum, jest takovým obo-\njetnikem, který nám přináší mnoho a vše z mnoha a všeho,\nžádný však celek. Vedle rozvláčné již příliš využitkované\nformy tří vět, vystupují v každém dílu myšlenky, které pří-\nbuzný jsou s hudebním ruchem přítomnosti. Jednotlivá themata\njsou dílem plna symfonické velebnosti, dílem opět malicherná,\ndílem jsou to i fráze na Mendelssohna a jeho předchůdce\nsilně upomíoající. Orkestr předčil v provedení díla toho sama\nsebe. SI. Paul. Fichtnerova, žákyně Lisztova sebrala svůj kla-\nvírní part, na výši technických obtíží stojící s vše možným\nleskem a bravůrou, zároveň i s dokonalým porozuměním ob-\nsahu. V přednesu často slýchávané jistým klassickým klidem se\nvyznamenávající arie z opery „Mitrane,, od Rossiniho, objevila\nse paní Lawrowska z Petrohradu co Vzor koncertní pěvkyně,\njakou doba vyžaduje. Koncert zakončila rozmanitě poutavá\n„oxfordská symfonie\" tatíčka Haydna. Třetí řádný koncert\nhudebního spolku měl na programu skladbu zjevu velmi po-\nvážlivého. Ač jest Rheinberger posud žijícím skladatelem a\na předehra k opeře „sedm krkavců\" kterou nám koncert po-\ndal teprv nedávno světlo spatřila, zní přece vše jako něco, co\nzde již dávno bylo. Skladatel nám mimo co se již dávno\nstalo naším majetkem, nepodal zhola nic nového. Byly jsme\ntéž zcela v temnu o hlavní myšlence a obsahu opery, neboť\nv předehře poznati lze všechny směry. I nejdokonalejší se-\nhrání skladby té nedovedlo vybledlé to dílo zachrániti. Mno-\nhem šťastnější byla druhá novinka zároveň druhé číslo pro-\ngramu. Toto-přineslo skutečně něco nového, závažného z oboru\nhudebního básnictví, byla to „Fruhlingshymne\" pro altové\nsólo, sbor a orkestr od nejnadanějšího se zdejších mladších\nskladatelů Goldmarkaý již skladatel osobně řídil. Ye\nskladbě té jest každý jednotlivý tah, jakož i celek provanut\npravou jarní náladou; zde jest vše pravdivé, krásné, preg-\nnantní, vše jest mistrně provedeno, cítěno i vyvinuto. Pí. Gom-\nperz-Bettelheimová pěla altové sólo plným, jemně odstiňujícím,\nhlasem. Poslední číslo platilo Mozartově r. 1786 složené kan-\ntátě „Davidde penitente,\" která byla po dlouhém odpočinutí\nz archivu opět jednou vytažena. Jiným byl by požitek, kdyby\nse dílo to bylo v původní formě (z r. 1783) co slavnostní mše\nv c-moll a dur ve velkém koncertu neb iv kostele zachránilo.\nHřích zohyzdnění mše té zajisté má na svědomí slabý oka-\nmžik, následkem touhy po světské slávě neb naléhání špatných\npřátel Mozartových. Ostatně zdá se, že Vídeň není pravou\npůdou pro hudbu kostelní a oratorní.\n\nZ Varšavy. Hudební spolek zdejší pořádá večerní\nsvé zábavy neúnavně dále. Mimo jiné zabloudila\nsem na program i Lisztova symfonická báseň „les\nPréludes\" upravená pro dva klavíry. Ostatně podotknout!\nmusím, že velká orkestrální díla se celkem v koncertech\ntěchto zanedbávají a nejraději se béře útočiště k vý-\nkonům virtuosův. Tak zde slavil nedávno Laub ve\nspolku s Věňavským pravé triumfy, po něm mladý\nhouslista Gustav Friemde a Kontski. Laub před-\nnášel mimo jiné dvě solové piecy Mendelssohnův\nkoncert houslový a po té v divadle Bruchů v koncert;"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5257, "texte": "v ruském pak klubu hrál v čele spolku kvartetního s vý-\nsledkem, jak se samo sebou rozumí, skvělým. Životopis\nChopinův od Liszta vyšel vyní v překladu polském od\nFalenskélio a těší se vlídnému ze všech stran přijetí;\npodobný zájem vzbudilo u zdejších přátel hudebních vy-\ndání životopisu Moniuszkova od Alex. Walickiego.\n' Ku otevření novoroční sezony v „Teatro Nuovo\"\nve Veroně dávána byla Meyerbeerova opera „Di-\nnorah\" po prvé as důkladným fiaskem propadla.\n** Rubinsteinkoncertuje nyní s ohromným výsled-\nkem v Římě.\n** Brahms provádí nyní v Lipsku v několika kon-\ncertech svá díla.\n** Z Moskvy. Ve prospěch zdejšího evangelického\nvýpomocného spolku odbýván byl dne 9. ledna v chrámu\nreformovaném na nejvýš intresantní koncert za spolu-\núčinkování dám Alexandrovy a Kadminy jakož\ni pp. houslistů Lauba, Hřímalého, Gerbera,\nMalma, čellisty Fitzenhagena a varhaníka Hra-\nbanka. Program večera toho byl následující: Sonata\npro varhany do F-moll od Mendelssohna (p. Hrabánek);\narie pro housle od Bacha (p. Laub), „Ave Maria\" od\nBacha-Gounoda (pí. Alexandrová a p. Laub), altová arie\nz „Rinaldo\" od Haendla (slč. Kadmina); adagio reli-\ngioso od Golterinanna (p. Fitzenhagen); adagio z G-moll\nkvintettu od Mozarta; praeludium pro varhany od Hra-\nbánka (přednesl skladatel); mužské sbory ze mše č. 1.\nod Haslingra (dirigoval Malm). Známá pianistka Alex.\nSegraffova v té době uspořádala zde zdařilou hu-\ndební zábavu.\n** V Paříži přišel konečně Haendlův „Mesiáš\"\ndo módy; i „Matoušovy pašije\" od Bacha budou prý co\nnejdříve provedeny.\n** Z Berlína. Stockhausen uspořádá zde během\nměsíce února dva koncerty.\n** V Hannovru provedena dne 25. ledna Glu-\nckova „Armida' vedením Botovým. Gluckova\n„Alcesta bude v únoru po 20tileíém odpočinku v Ber-\nlíně znovu provedena.\n** Stuttgarte študuje se Wagnerův „Rienci\".\nV ítiwiě bude zařízena konservatoř hudby dle\nvzoru konservatoře milánské.\n** Ze Sondershausenu. (Pův. dop.) Snad bude pro\nYás zajimavo, sdelim-li Yam programy koncertů privát-\nních, jež s velkou oblibou jsou v kruzích zdejších pě-\nstovány. První koncert byl odbýván dne 21. listopadu\nm. r. a provozovány byly následující skladby: Mozar-\ntova symfonie Es-dur, Yieuxtempsova „Fantasie\ncaprice pro solové housle, zdařile exekutována obrat-\nným smyčcem krajana našeho p. Webra a Schne i-\ndrova „ouvertura\". Druhý koncert (7. pros. m. r.) ob-\nsahoval Mendelssohnovu ouverturu „ Meeresstille\nund gliickliche Fahrt\", Dopplerovu fantasii pro flétnu\npřednešenou p. Heindlem, Wagnerův pochod, Šu-\nbertovu „Ave Marie\" pro orkestr upravenou a ouver-\nturu k Euryante od W ebra. Třetí koncert měl v pro-\ngiamu svém (27.pros.m. r.) Praeludium s chorálem a fugou\nod Ba c h a-A ber ta. Mendelssohnův g-moll koncert\npro klavu, Lisztuv slavnostní pochod, Šumanovu\n„arabesku\" a Lisztovu „rhapsodii\" a konečně Rie-\ntzovu ouverturu. Solové výkony na klavíru slečny Kláry\nHermanovy z Lůbecku byly překvapující. Slečna jest\nžačkou lipské konservartoře, která, jak známo, v oboru\nklavírním výtečné vychovává žáky. Její úhoz jest pevný\na jeví zajisté školu výtečnou. Nejvíce uchváceno bylo\nobecenstvo „rhapsodii\" Lisztovou. Čtvrtý koncert obsa-\nhoval vesměs novinky: Goldmarkovu ouverturu\nk dramatu: „Sakuntala\", koncert pro čello od Lind-\nnera (p. Monhaupt) a Rubin Steinův obraz hudební\n„Faust\". Skladba tato jest grandiosně založena a ge-\nniálně provedena důstojný to předmět pro Yaše kon-\ncerty filharmonické. Flétisia p. Heindl jest mistrem\nna svém nástroji. Vůbec musím podotknouti, že jest\nv Německu jakost flétistů poměrně lepší než v Rakousku.\nYinu toho arci v první řadě nese flétna dle starého sy-\nstému, který nedokonalý jest, v užívání všeobecné uve-\ndená. Flétisté zdejší mají vesměs nástroje systému\nBohmova, který se vyznamenává lehkostí u vyvedení\ntonu velikostí i skvělou barvitostí jeho. Bylo by žá-\ndoucno, aby ve prospěch samého umění i u Yás systém\nten byl přijat. Čellista Monhaupt jest žákem Griitz-\nmachra a vyznamenává se nejen technickou zručností,\nnýbrž i tonem ušlechtilým, oduševněným. O zdejších po-\nměrech divadelních budoucně.\n** Z Petrohradu. (Pův. dopis.) Podobně jako se\nzemě okolo své osy a kolem slunce točí, tak se točí též\nneustále do kolečka reperfcoir obou zdejších operních\nústavů již po několik nedél v nejkrásnější jednotvárnosti,\ntak že věru nevím, co nového bych Yám sděliti měl; ve\nvlašské opeře se jako dříve točí i nyní vše kolem slunce,\njež se letos nazývá Adelina Patti. Co Desdemona však\nprec nedovedlo jinak jasné toto slunko rozehřátí svými\npaprsky, jež v štědré míře vyzařovalo v podobě brillant-\nnícli koloratur a trillků shromážděné obecenstvo a proto\nneukázal se již po druhé na zdejších prknech schudlý\n„Othello\". Ve prospěch gubernie Samary, jež těžce\nnavštívena byla hladomorem i bídou nejkrutější, jsou po-\nřádány koncerty i divadelní představení, jež i co do umě-\nleckých i peněžitých výsledků možno nazvati zdařilými.\nKu slavnostnímu zasnoubení Její cárské Výsosti velko-\nkněžny Marie Alexandrovny s Jeho král. Výsostí vévodou\nz Edinburgu bude dáván nový balet „Motýlek\" od St.\nGeorges a Pétipa s hudbou od Minkusa. Ye vlašské\nzdejší opeře studuje se pilně Gounodova „Mirella\",\nk níž komponista pro Pattiovu zvláštní třetí jednání na-\npsal. Anglický virtuos na harfu Thomas přibyl sem\nv těchto dnech ku koncertům."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "45", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Vídně. (Pův. dop.) Koncerty filharmonické spěchají", "titre_sommaire": "Z Vídně. (Pův. dop.) Koncerty filharmonické spěchají", "signature_source": "hr. Laurencin", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.5", "debut_caractere": 4267, "fin_caractere_exclue": 7709, "texte": "Dr. hr. Laurencin.\nZ Vídně. (Pův. dop.) Koncerty filharmonické spěchají\nletos kvapným krokem ku předu; ač uplynula totiž teprv tře-\ntina sézony, odbýváno z osmi určených již šest koncertů. Šestý\nkoncert zahájila Berliozova ouvertura k „římskému karnevalu.\"\nPodivno, že ze všech skvostných symfonických dél tohoto re-\nformátora svého času, jako jsou: „Harold, Svmf. fantastique, Lear,\nBenvenuto Cellini, Romeo a Julie\" jenom karneval u nás se\ndává. Ostatně bylo toto dílo plné živosti provedeno tak vzletně,\njak již dlouho ne před tím. Hudební přítomnost oslavil filhar-\nmonický koncert v čísle druhém ovšem co do volby předmětu\nse štěstím mnohem menším. Platilo to epigonu doby nové,\nJoachimu Raffovi. Každý nepředpojatý uzná jmenovaného\nmistra ve svém způsobu za velice nadaného, duchaplného\nkonvertita stylu salonního v styl symfonický. Jeho klavírní\nkoncert s orkestrem v c-mol, pokud mi známo, posud manu-\nskript a tedy bezpochyby opus novissimum, jest takovým obo-\njetnikem, který nám přináší mnoho a vše z mnoha a všeho,\nžádný však celek. Vedle rozvláčné již příliš využitkované\nformy tří vět, vystupují v každém dílu myšlenky, které pří-\nbuzný jsou s hudebním ruchem přítomnosti. Jednotlivá themata\njsou dílem plna symfonické velebnosti, dílem opět malicherná,\ndílem jsou to i fráze na Mendelssohna a jeho předchůdce\nsilně upomíoající. Orkestr předčil v provedení díla toho sama\nsebe. SI. Paul. Fichtnerova, žákyně Lisztova sebrala svůj kla-\nvírní part, na výši technických obtíží stojící s vše možným\nleskem a bravůrou, zároveň i s dokonalým porozuměním ob-\nsahu. V přednesu často slýchávané jistým klassickým klidem se\nvyznamenávající arie z opery „Mitrane,, od Rossiniho, objevila\nse paní Lawrowska z Petrohradu co Vzor koncertní pěvkyně,\njakou doba vyžaduje. Koncert zakončila rozmanitě poutavá\n„oxfordská symfonie\" tatíčka Haydna. Třetí řádný koncert\nhudebního spolku měl na programu skladbu zjevu velmi po-\nvážlivého. Ač jest Rheinberger posud žijícím skladatelem a\na předehra k opeře „sedm krkavců\" kterou nám koncert po-\ndal teprv nedávno světlo spatřila, zní přece vše jako něco, co\nzde již dávno bylo. Skladatel nám mimo co se již dávno\nstalo naším majetkem, nepodal zhola nic nového. Byly jsme\ntéž zcela v temnu o hlavní myšlence a obsahu opery, neboť\nv předehře poznati lze všechny směry. I nejdokonalejší se-\nhrání skladby té nedovedlo vybledlé to dílo zachrániti. Mno-\nhem šťastnější byla druhá novinka zároveň druhé číslo pro-\ngramu. Toto-přineslo skutečně něco nového, závažného z oboru\nhudebního básnictví, byla to „Fruhlingshymne\" pro altové\nsólo, sbor a orkestr od nejnadanějšího se zdejších mladších\nskladatelů Goldmarkaý již skladatel osobně řídil. Ye\nskladbě té jest každý jednotlivý tah, jakož i celek provanut\npravou jarní náladou; zde jest vše pravdivé, krásné, preg-\nnantní, vše jest mistrně provedeno, cítěno i vyvinuto. Pí. Gom-\nperz-Bettelheimová pěla altové sólo plným, jemně odstiňujícím,\nhlasem. Poslední číslo platilo Mozartově r. 1786 složené kan-\ntátě „Davidde penitente,\" která byla po dlouhém odpočinutí\nz archivu opět jednou vytažena. Jiným byl by požitek, kdyby\nse dílo to bylo v původní formě (z r. 1783) co slavnostní mše\nv c-moll a dur ve velkém koncertu neb iv kostele zachránilo.\nHřích zohyzdnění mše té zajisté má na svědomí slabý oka-\nmžik, následkem touhy po světské slávě neb naléhání špatných\npřátel Mozartových. Ostatně zdá se, že Vídeň není pravou\npůdou pro hudbu kostelní a oratorní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "46", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Varšavy. Hudební spolek zdejší pořádá večerní", "titre_sommaire": "Z Varšavy. Hudební spolek zdejší pořádá večerní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.5", "debut_caractere": 7711, "fin_caractere_exclue": 8261, "texte": "Z Varšavy. Hudební spolek zdejší pořádá večerní\nsvé zábavy neúnavně dále. Mimo jiné zabloudila\nsem na program i Lisztova symfonická báseň „les\nPréludes\" upravená pro dva klavíry. Ostatně podotknout!\nmusím, že velká orkestrální díla se celkem v koncertech\ntěchto zanedbávají a nejraději se béře útočiště k vý-\nkonům virtuosův. Tak zde slavil nedávno Laub ve\nspolku s Věňavským pravé triumfy, po něm mladý\nhouslista Gustav Friemde a Kontski. Laub před-\nnášel mimo jiné dvě solové piecy Mendelssohnův\nkoncert houslový a po té v divadle Bruchů v koncert;"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5257, "texte": "v ruském pak klubu hrál v čele spolku kvartetního s vý-\nsledkem, jak se samo sebou rozumí, skvělým. Životopis\nChopinův od Liszta vyšel vyní v překladu polském od\nFalenskélio a těší se vlídnému ze všech stran přijetí;\npodobný zájem vzbudilo u zdejších přátel hudebních vy-\ndání životopisu Moniuszkova od Alex. Walickiego.\n' Ku otevření novoroční sezony v „Teatro Nuovo\"\nve Veroně dávána byla Meyerbeerova opera „Di-\nnorah\" po prvé as důkladným fiaskem propadla.\n** Rubinsteinkoncertuje nyní s ohromným výsled-\nkem v Římě.\n** Brahms provádí nyní v Lipsku v několika kon-\ncertech svá díla.\n** Z Moskvy. Ve prospěch zdejšího evangelického\nvýpomocného spolku odbýván byl dne 9. ledna v chrámu\nreformovaném na nejvýš intresantní koncert za spolu-\núčinkování dám Alexandrovy a Kadminy jakož\ni pp. houslistů Lauba, Hřímalého, Gerbera,\nMalma, čellisty Fitzenhagena a varhaníka Hra-\nbanka. Program večera toho byl následující: Sonata\npro varhany do F-moll od Mendelssohna (p. Hrabánek);\narie pro housle od Bacha (p. Laub), „Ave Maria\" od\nBacha-Gounoda (pí. Alexandrová a p. Laub), altová arie\nz „Rinaldo\" od Haendla (slč. Kadmina); adagio reli-\ngioso od Golterinanna (p. Fitzenhagen); adagio z G-moll\nkvintettu od Mozarta; praeludium pro varhany od Hra-\nbánka (přednesl skladatel); mužské sbory ze mše č. 1.\nod Haslingra (dirigoval Malm). Známá pianistka Alex.\nSegraffova v té době uspořádala zde zdařilou hu-\ndební zábavu.\n** V Paříži přišel konečně Haendlův „Mesiáš\"\ndo módy; i „Matoušovy pašije\" od Bacha budou prý co\nnejdříve provedeny.\n** Z Berlína. Stockhausen uspořádá zde během\nměsíce února dva koncerty.\n** V Hannovru provedena dne 25. ledna Glu-\nckova „Armida' vedením Botovým. Gluckova\n„Alcesta bude v únoru po 20tileíém odpočinku v Ber-\nlíně znovu provedena.\n** Stuttgarte študuje se Wagnerův „Rienci\".\nV ítiwiě bude zařízena konservatoř hudby dle\nvzoru konservatoře milánské.\n** Ze Sondershausenu. (Pův. dop.) Snad bude pro\nYás zajimavo, sdelim-li Yam programy koncertů privát-\nních, jež s velkou oblibou jsou v kruzích zdejších pě-\nstovány. První koncert byl odbýván dne 21. listopadu\nm. r. a provozovány byly následující skladby: Mozar-\ntova symfonie Es-dur, Yieuxtempsova „Fantasie\ncaprice pro solové housle, zdařile exekutována obrat-\nným smyčcem krajana našeho p. Webra a Schne i-\ndrova „ouvertura\". Druhý koncert (7. pros. m. r.) ob-\nsahoval Mendelssohnovu ouverturu „ Meeresstille\nund gliickliche Fahrt\", Dopplerovu fantasii pro flétnu\npřednešenou p. Heindlem, Wagnerův pochod, Šu-\nbertovu „Ave Marie\" pro orkestr upravenou a ouver-\nturu k Euryante od W ebra. Třetí koncert měl v pro-\ngiamu svém (27.pros.m. r.) Praeludium s chorálem a fugou\nod Ba c h a-A ber ta. Mendelssohnův g-moll koncert\npro klavu, Lisztuv slavnostní pochod, Šumanovu\n„arabesku\" a Lisztovu „rhapsodii\" a konečně Rie-\ntzovu ouverturu. Solové výkony na klavíru slečny Kláry\nHermanovy z Lůbecku byly překvapující. Slečna jest\nžačkou lipské konservartoře, která, jak známo, v oboru\nklavírním výtečné vychovává žáky. Její úhoz jest pevný\na jeví zajisté školu výtečnou. Nejvíce uchváceno bylo\nobecenstvo „rhapsodii\" Lisztovou. Čtvrtý koncert obsa-\nhoval vesměs novinky: Goldmarkovu ouverturu\nk dramatu: „Sakuntala\", koncert pro čello od Lind-\nnera (p. Monhaupt) a Rubin Steinův obraz hudební\n„Faust\". Skladba tato jest grandiosně založena a ge-\nniálně provedena důstojný to předmět pro Yaše kon-\ncerty filharmonické. Flétisia p. Heindl jest mistrem\nna svém nástroji. Vůbec musím podotknouti, že jest\nv Německu jakost flétistů poměrně lepší než v Rakousku.\nYinu toho arci v první řadě nese flétna dle starého sy-\nstému, který nedokonalý jest, v užívání všeobecné uve-\ndená. Flétisté zdejší mají vesměs nástroje systému\nBohmova, který se vyznamenává lehkostí u vyvedení\ntonu velikostí i skvělou barvitostí jeho. Bylo by žá-\ndoucno, aby ve prospěch samého umění i u Yás systém\nten byl přijat. Čellista Monhaupt jest žákem Griitz-\nmachra a vyznamenává se nejen technickou zručností,\nnýbrž i tonem ušlechtilým, oduševněným. O zdejších po-\nměrech divadelních budoucně.\n** Z Petrohradu. (Pův. dopis.) Podobně jako se\nzemě okolo své osy a kolem slunce točí, tak se točí též\nneustále do kolečka reperfcoir obou zdejších operních\nústavů již po několik nedél v nejkrásnější jednotvárnosti,\ntak že věru nevím, co nového bych Yám sděliti měl; ve\nvlašské opeře se jako dříve točí i nyní vše kolem slunce,\njež se letos nazývá Adelina Patti. Co Desdemona však\nprec nedovedlo jinak jasné toto slunko rozehřátí svými\npaprsky, jež v štědré míře vyzařovalo v podobě brillant-\nnícli koloratur a trillků shromážděné obecenstvo a proto\nneukázal se již po druhé na zdejších prknech schudlý\n„Othello\". Ve prospěch gubernie Samary, jež těžce\nnavštívena byla hladomorem i bídou nejkrutější, jsou po-\nřádány koncerty i divadelní představení, jež i co do umě-\nleckých i peněžitých výsledků možno nazvati zdařilými.\nKu slavnostnímu zasnoubení Její cárské Výsosti velko-\nkněžny Marie Alexandrovny s Jeho král. Výsostí vévodou\nz Edinburgu bude dáván nový balet „Motýlek\" od St.\nGeorges a Pétipa s hudbou od Minkusa. Ye vlašské\nzdejší opeře studuje se pilně Gounodova „Mirella\",\nk níž komponista pro Pattiovu zvláštní třetí jednání na-\npsal. Anglický virtuos na harfu Thomas přibyl sem\nv těchto dnech ku koncertům."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "47", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.6", "titre_corps": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.6", "debut_caractere": 5259, "fin_caractere_exclue": 5710, "texte": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** P. R. Rozkošný, jenž se vzdal místa ředitele\npražského zpěváckého spolku „Lumíra\", byl jmenován\nčestným členem spolku i odevzdána mu výborem krásně\nkalligrafovaná adresa díků za tříleté jeho horlivé pů-\nsobení.\n*** Slovenský zpěváčky spolek „v sv.\nMikuláši uspořádá dne 8. t. m.v stoličné dvoaně\nve prospěch evangelických škol a vlastní své pokladny\nkoncert, spojený s taneční zábavou, jehožto program"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 748, "texte": "tuto uvádíme: I. Odděl. 1. „Yeniec zo slovenských piesní\",\nmužský sbor od J. Kadavé-ho. 2. „Sonathe patliétique\",\nL.v. Beethoven-a, předu, na pianě sl. Klema Pálkova,\nělen spolku. 3. Národní, pro mužský čtverozpěv uprav.\nL. Procházka. 4. „Pomatenec\", z mačf. od Petofi S., po-\nslovenčil Y. Pauliny-Tóth, předn. p. Adolf Kállay, clen\nspolku. 5. „Yej vetierku\", smíš. sbor od K. Ruppelcit-a.\n11. Odděl. 6. „Husitská\", mužský sbor od Tovačovské-ho.\n7. „Fantasie sur un theme allemand\", od J. Leybach-a,\npředn. na pianě sl. Irena Šolcova, člen spolku. 8. „Ach\nty Labe tiché\", mužský čtverozpěv od V. Blodka. 9. Ouver-\ntura k Héroldově opeře „Zampa\" na čtyry ruce před. na\npianě sl. Klema Pálkova a Irena Šolcova. 10. „Sen\",\nsmíš. sbor od K. Ruppeldt-a."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "48", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.7", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.7", "debut_caractere": 750, "fin_caractere_exclue": 5698, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\nX.\nPražská konservatoř, odbývá svůj příští koncert\ndne 22. února b. r. v sále konviktském, ku kterémuž\npozván jest slovutný houslista Sivori.\n* P. Jindřich Kaan 0 Albestu, umělec to velmi\nsnažlivý a velenadaný i pianista výtečný, hodlá v postní\nsezoně letošní vystoupiti samostatným koncertem.\n* Příští hudební večír hud. odboru „Uměl.\nBesedy\" bude zajisté nemálo poutavý. Provozovati se\nbudou zajímavé novinky domácí (jmenujeme prozatím\nnovou sonátu pro housle a piano od A. Dv o ř á k a,\nkvarteto pro piano a smyčcové nástroje od dra. Mayera,\nskladby pro čello a piano od J. Kaan a) i uslyšíme zároveň\nznamenité nástroje Záchovy, kteréž na vídeňské výstavě\nvzbuzovaly tolik obdivu. Jsouť vesměs majetkem ctě-\nného našeho rodáka p. Yácsl. Kopty, po delší dobu\nv středu našem meškajícího, jenž nástroje ty (úplný\nkvartet) ochotně k večeru tomu propůjčí a sám také\nspoluúčinkovati bude.\n* Tyto dni navštívil kníže Jiří Lobkovic se svou\nchotí dílnu varhanářskou zdejšího stavitele varhan pana\nK. Šifnera, prohlídnul vystavené tam stroje i objed-\nnal sobě nové varhany pro zámecký kostel v Drahenicích.\n* Tyto dny započaly současně zkoušky k oběma\ndomácím novinkám operním, kteréž ještě v této Sezoně\nuslyšíme, totiž k Fibichově zpěvohře vážné „Buko-\nvin\" a ku Smetanově zpěvohře komické „Dvě vdovy\".\nZkoušky tyto řídí k prvnější opeře p. kap. Čech, k druhé\np. skladatel sám.\n* Poslední koncert spolku kvartetního za spolu-\núčinkování p. kapelníka Smetany odbýván byl dne\n23. ledna v sále konviktském za hojného věru účasten-\nství obecenstva komorní hudby milovného i provedeno\njest tu kvarteto (F-moll) od zdejšího skladatele Tau-\nvvitze, trio (B-dur op. 52) od Rubinstejna a kvar-\nteto (D-dur op. 18. č. 3) od Beethovena. Především\npoutala na se všeobecnou pozornost skladba Tauwitzova,\nkterou otevřena byla tato hudební zábava, nejen výteč-\nným svým propracováním a veskrze solidní svou faktu-\nrou, nýbrž i melodicky intresantními thematy svými a\nsprávným vedením hlasů v čistě kvartetním stylu. Yšak\nmyslím, že by mnohé jemnější detaily a skryté krásy\nspíše čtenáři partitury více líbiti se musely, než po-\nsluchači; neboť mnohdy sestrojí a skombinuje skladatel\nduchaplným zajisté spůsobem takovou síť kontrapunkti-\nckou a neprůhledně polyfonní, že nelze z toho posluchači\nse jak náleží rozehřátí. Nejzajímavější je poslední věta\na nejmonotonnější střední věta volného tempa. Nej-\nvíce dovedlo rozehřátí obecenstvo druhé číslo: překrásné\nB-dur trio od Rubinsteina, jehož první tři věty co možná\nve výrazu svém hudebním neustále se stupňují. První\nvěta je grandiosně založena na leskuplném thematu\nhlavním, jež mohlo poněkud rychlejším úchvatnějším\ntempem v provedení ještě mnohem jasněji na povrch\nvystoupiti; volná věta (tuším že „larghetto\") dýše\nzbožně rozechvěným naladěním, jež stupňuje během\nvěty náhle vynořující se velebný chorál; scherzo jest\nrozhodně cizozemská květina typu orientálně-ruského,\nv rytmu na nejvýš obtížná; poslední věta celkem\numdlévá ku konci však vzmuží se hlavní motiv a\nstupňuje se zvláště v obou smykacích nástrojích s ta-\nkovou silou a náruživosti, že nelze věru plamennému\ntomu rozhárání, odolati; škoda že skladatel zde nekončí\nnýbrž přidává s celkem nesouvislou „strettu\", kterýžto\nmoderní copánek krásný ten konečný dojem úplně setříti\nmusí. Trio bylo celkem bezúhonně p. kap. Smetanou\n(klavír), p. prof. Benevicem (housla) ap. prof. He-\ngenbarthem (čello) provedeno; zvláště spůsob, jakým\nbylo ono na nejvýš choulostivé „scherzo\" provedeno,\nzasluhuje všeho uznání i ocenění. Beethovenův\nkvartett z mladší periody jest ovšem u nás dosti známé\nopus; sehrán byl bez poskvrny, vzletně!\n— Ku povšimnuti. K zadání jest místo chorá\nlis ty (tenoristy) s ročním služným 200 zl. Yykáže-\nli žadatel potřebnou spůsobilost, odevzdáno mu bude řízení\nzvláštní školy pěvecké, kteráž se při chrámě zříditi má,\nzačež obdrží ještě přídavek osobní. Yeškeré bližší pod-\nmínky a dáta ostatní sdělí redakce ústně. Poptávky\nbudtež učiněny nejdéle v 14 dnech.\nf Oprava tisku. Y předešlém čísle bylo dokon-\nčení článku „Rubinstein co skladatel oper,\noratorií a symfonií\" omylem poznamenáno co „po-\nkračování\". V operním referátu na str. 40 ř. 9. taktéž\nitáti má místo slova „interpelace\" výraz „interpretace\",\ncož sobě laskavý čtenář snadno opraví.\n\nČeská zpěvohra. (28. ledna: Faust. -Gounod;\n30. 1: Lazebník Sevillský. - Rossini; 1. února:\nSněhulák,-Offenbach; 3. ún. Lazebník Sevillský.)\nV Gounodově Faustu zpívala tentokráte slč. Par-\nšova na místo ochuravělé slč. Sittovy „Markétku\"\ns úspěchem velmi dobrým: hra její byla promyšlena a\nkonsekventně prováděna její hlas však zdál se pro\nněžnou tu postavu v poměru ku hlasu slč. Sittové. po-\nněkud těžším, méně ohebným v místech něžnějších, za to\nbyly akcentuace v místech rozvášněných tím efektněji\npodány. Ostatní obsazení jest známé. Y čestný den\nsvůj vybral si ctěný umělec a vynikající síla opery naší,\np. J. Lev, Rossiniho „Lazebníka\". Nepochopujeme"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1863, "texte": "věru, kterak obecenstvo tak netečně se mohlo zachovati\nk henefici takové! P. Lev byl sice hlučným potleskem\nuvítán a věncem vavřínovým odměněn ale ta prázdná\nsedadla podivné vydávala svědectví o vkusu obecenstva\nnašeho. Ovšem na př. „Sněhulák\", ten táhne mnohem\nvíce, než ušlechtilá práce Pesarského pěvce. Hudba sama\ntu veleněžná, tu opěť dovádivá, vůbec věčně bujará\na svěží a se strany veškerého personálu interpre-\ntace tak promyšlená a ohnivá! Bylť to věru večír pře-\nrozkošný, převzácný! Kdo přítomen byl představení to-\nmuto, ten nemůže ani slova říci o nějakém úpadku naší\nopery leč by si sám vydati chtěl vysvědčení, kterak\nzaslepuje náruživost a osobní zášť. P. Lev v úloze švi-\ntorného „Figara\" opětně dokázal, že jest jednou z nej-\nvzácnějších sil i vydatnou podporou naší opery; kon-\ncertní solfeggie od Bordogniho zpíval s dovedností a\njistotou v krkolomné té koloratuře až úžasnou. S ním\nna poli umění v čestný zápas vešla sl. z Ehrenbergů\nco „Rozinka\" a jak v celé té roztomilé úloze, tak ive\nvložce, v koncertních variacích od Adama (na thema\nMozartovo) rozvinula veškerou svou skvělou rutinu umě-\nleckou. P. Vávra (Almaviva), p. Koubek (žárlivý\ndr. Bartolo), a sl. Sáková (Berta) vůbec celý per-\nsonál měl tentokrát nad míru šťastný večer. Výtečným\nvýkonem svým nás přímo překvapil p. Mareš, jenž „Ba-\nsilia\" tak šťastně promyslil as komikou tak přirozenou\npodal, že v plné míře zasloužil sobě pochvaly, kteráž mu\nze všech stran zaznívala. Již mnohokráte, ato vším\nprávem řekli jsme, že p. Mareš k nemalým oprávňuje\nnadějím. Podotknouti dlužno, že slyšeli jsme partituru\n„Lazebníka\" tentokrát skoro úplnou.\nCo se týče reprise komické této opery ze dne\n3. února, tož podotknouti dlužno, že provedena s touže\npílí as tímže úspěchem, jako po prvé aže obecenstvo\nmnohem četněji se dostavilo. Po oba ty večery vládla\ntaktovka p. kapelníka Čecha.\n\nxx."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "47", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.7.1", "titre_corps": "Pražská konservatoř, odbývá svůj příští koncert", "titre_sommaire": "Pražská konservatoř, odbývá svůj příští koncert", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.7", "debut_caractere": 779, "fin_caractere_exclue": 5039, "texte": "X.\nPražská konservatoř, odbývá svůj příští koncert\ndne 22. února b. r. v sále konviktském, ku kterémuž\npozván jest slovutný houslista Sivori.\n* P. Jindřich Kaan 0 Albestu, umělec to velmi\nsnažlivý a velenadaný i pianista výtečný, hodlá v postní\nsezoně letošní vystoupiti samostatným koncertem.\n* Příští hudební večír hud. odboru „Uměl.\nBesedy\" bude zajisté nemálo poutavý. Provozovati se\nbudou zajímavé novinky domácí (jmenujeme prozatím\nnovou sonátu pro housle a piano od A. Dv o ř á k a,\nkvarteto pro piano a smyčcové nástroje od dra. Mayera,\nskladby pro čello a piano od J. Kaan a) i uslyšíme zároveň\nznamenité nástroje Záchovy, kteréž na vídeňské výstavě\nvzbuzovaly tolik obdivu. Jsouť vesměs majetkem ctě-\nného našeho rodáka p. Yácsl. Kopty, po delší dobu\nv středu našem meškajícího, jenž nástroje ty (úplný\nkvartet) ochotně k večeru tomu propůjčí a sám také\nspoluúčinkovati bude.\n* Tyto dni navštívil kníže Jiří Lobkovic se svou\nchotí dílnu varhanářskou zdejšího stavitele varhan pana\nK. Šifnera, prohlídnul vystavené tam stroje i objed-\nnal sobě nové varhany pro zámecký kostel v Drahenicích.\n* Tyto dny započaly současně zkoušky k oběma\ndomácím novinkám operním, kteréž ještě v této Sezoně\nuslyšíme, totiž k Fibichově zpěvohře vážné „Buko-\nvin\" a ku Smetanově zpěvohře komické „Dvě vdovy\".\nZkoušky tyto řídí k prvnější opeře p. kap. Čech, k druhé\np. skladatel sám.\n* Poslední koncert spolku kvartetního za spolu-\núčinkování p. kapelníka Smetany odbýván byl dne\n23. ledna v sále konviktském za hojného věru účasten-\nství obecenstva komorní hudby milovného i provedeno\njest tu kvarteto (F-moll) od zdejšího skladatele Tau-\nvvitze, trio (B-dur op. 52) od Rubinstejna a kvar-\nteto (D-dur op. 18. č. 3) od Beethovena. Především\npoutala na se všeobecnou pozornost skladba Tauwitzova,\nkterou otevřena byla tato hudební zábava, nejen výteč-\nným svým propracováním a veskrze solidní svou faktu-\nrou, nýbrž i melodicky intresantními thematy svými a\nsprávným vedením hlasů v čistě kvartetním stylu. Yšak\nmyslím, že by mnohé jemnější detaily a skryté krásy\nspíše čtenáři partitury více líbiti se musely, než po-\nsluchači; neboť mnohdy sestrojí a skombinuje skladatel\nduchaplným zajisté spůsobem takovou síť kontrapunkti-\nckou a neprůhledně polyfonní, že nelze z toho posluchači\nse jak náleží rozehřátí. Nejzajímavější je poslední věta\na nejmonotonnější střední věta volného tempa. Nej-\nvíce dovedlo rozehřátí obecenstvo druhé číslo: překrásné\nB-dur trio od Rubinsteina, jehož první tři věty co možná\nve výrazu svém hudebním neustále se stupňují. První\nvěta je grandiosně založena na leskuplném thematu\nhlavním, jež mohlo poněkud rychlejším úchvatnějším\ntempem v provedení ještě mnohem jasněji na povrch\nvystoupiti; volná věta (tuším že „larghetto\") dýše\nzbožně rozechvěným naladěním, jež stupňuje během\nvěty náhle vynořující se velebný chorál; scherzo jest\nrozhodně cizozemská květina typu orientálně-ruského,\nv rytmu na nejvýš obtížná; poslední věta celkem\numdlévá ku konci však vzmuží se hlavní motiv a\nstupňuje se zvláště v obou smykacích nástrojích s ta-\nkovou silou a náruživosti, že nelze věru plamennému\ntomu rozhárání, odolati; škoda že skladatel zde nekončí\nnýbrž přidává s celkem nesouvislou „strettu\", kterýžto\nmoderní copánek krásný ten konečný dojem úplně setříti\nmusí. Trio bylo celkem bezúhonně p. kap. Smetanou\n(klavír), p. prof. Benevicem (housla) ap. prof. He-\ngenbarthem (čello) provedeno; zvláště spůsob, jakým\nbylo ono na nejvýš choulostivé „scherzo\" provedeno,\nzasluhuje všeho uznání i ocenění. Beethovenův\nkvartett z mladší periody jest ovšem u nás dosti známé\nopus; sehrán byl bez poskvrny, vzletně!\n— Ku povšimnuti. K zadání jest místo chorá\nlis ty (tenoristy) s ročním služným 200 zl. Yykáže-\nli žadatel potřebnou spůsobilost, odevzdáno mu bude řízení\nzvláštní školy pěvecké, kteráž se při chrámě zříditi má,\nzačež obdrží ještě přídavek osobní. Yeškeré bližší pod-\nmínky a dáta ostatní sdělí redakce ústně. Poptávky\nbudtež učiněny nejdéle v 14 dnech.\nf Oprava tisku. Y předešlém čísle bylo dokon-\nčení článku „Rubinstein co skladatel oper,\noratorií a symfonií\" omylem poznamenáno co „po-\nkračování\". V operním referátu na str. 40 ř. 9. taktéž\nitáti má místo slova „interpelace\" výraz „interpretace\",\ncož sobě laskavý čtenář snadno opraví."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "48", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.7.2", "titre_corps": "Česká zpěvohra. (28. ledna: Faust. -Gounod;", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. (28. ledna: Faust. -Gounod;", "signature_source": "xx", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.7", "debut_caractere": 5041, "fin_caractere_exclue": 5698, "texte": "Česká zpěvohra. (28. ledna: Faust. -Gounod;\n30. 1: Lazebník Sevillský. - Rossini; 1. února:\nSněhulák,-Offenbach; 3. ún. Lazebník Sevillský.)\nV Gounodově Faustu zpívala tentokráte slč. Par-\nšova na místo ochuravělé slč. Sittovy „Markétku\"\ns úspěchem velmi dobrým: hra její byla promyšlena a\nkonsekventně prováděna její hlas však zdál se pro\nněžnou tu postavu v poměru ku hlasu slč. Sittové. po-\nněkud těžším, méně ohebným v místech něžnějších, za to\nbyly akcentuace v místech rozvášněných tím efektněji\npodány. Ostatní obsazení jest známé. Y čestný den\nsvůj vybral si ctěný umělec a vynikající síla opery naší,\np. J. Lev, Rossiniho „Lazebníka\". Nepochopujeme"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1863, "texte": "věru, kterak obecenstvo tak netečně se mohlo zachovati\nk henefici takové! P. Lev byl sice hlučným potleskem\nuvítán a věncem vavřínovým odměněn ale ta prázdná\nsedadla podivné vydávala svědectví o vkusu obecenstva\nnašeho. Ovšem na př. „Sněhulák\", ten táhne mnohem\nvíce, než ušlechtilá práce Pesarského pěvce. Hudba sama\ntu veleněžná, tu opěť dovádivá, vůbec věčně bujará\na svěží a se strany veškerého personálu interpre-\ntace tak promyšlená a ohnivá! Bylť to věru večír pře-\nrozkošný, převzácný! Kdo přítomen byl představení to-\nmuto, ten nemůže ani slova říci o nějakém úpadku naší\nopery leč by si sám vydati chtěl vysvědčení, kterak\nzaslepuje náruživost a osobní zášť. P. Lev v úloze švi-\ntorného „Figara\" opětně dokázal, že jest jednou z nej-\nvzácnějších sil i vydatnou podporou naší opery; kon-\ncertní solfeggie od Bordogniho zpíval s dovedností a\njistotou v krkolomné té koloratuře až úžasnou. S ním\nna poli umění v čestný zápas vešla sl. z Ehrenbergů\nco „Rozinka\" a jak v celé té roztomilé úloze, tak ive\nvložce, v koncertních variacích od Adama (na thema\nMozartovo) rozvinula veškerou svou skvělou rutinu umě-\nleckou. P. Vávra (Almaviva), p. Koubek (žárlivý\ndr. Bartolo), a sl. Sáková (Berta) vůbec celý per-\nsonál měl tentokrát nad míru šťastný večer. Výtečným\nvýkonem svým nás přímo překvapil p. Mareš, jenž „Ba-\nsilia\" tak šťastně promyslil as komikou tak přirozenou\npodal, že v plné míře zasloužil sobě pochvaly, kteráž mu\nze všech stran zaznívala. Již mnohokráte, ato vším\nprávem řekli jsme, že p. Mareš k nemalým oprávňuje\nnadějím. Podotknouti dlužno, že slyšeli jsme partituru\n„Lazebníka\" tentokrát skoro úplnou.\nCo se týče reprise komické této opery ze dne\n3. února, tož podotknouti dlužno, že provedena s touže\npílí as tímže úspěchem, jako po prvé aže obecenstvo\nmnohem četněji se dostavilo. Po oba ty večery vládla\ntaktovka p. kapelníka Čecha.\n\nxx."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.8", "titre_corps": "Směs.", "titre_sommaire": "Směs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.8", "debut_caractere": 1865, "fin_caractere_exclue": 4423, "texte": "Směs.\n\nHudební paběrky.\nI.\nNejpovolnějším ze všech umění jest hudba, ona\nvchází v nízké chaloupky, vstupuje v nádherné paláce,\nhoví si v přírodě na vesnici, navštěvuje sály v městech,\na při tom mluví ke každému jeho jazykem.\nII.\nPíseň národní, přenešena na prkna divadelní, jest\nptáčkem, které ve vazbě v kleci oplakává svobodu, o niž\nbylo oloupeno.\nIII.\nPěvec podobá se zvonu, oba nejsou ničím bez srdce.\nIV.\nŽádný nemůže více, než z co síly jeho jsou, říkáme-li\ntedy, že hudebník sama sebe překonal, měli bychom říci,\nže jindy vlastně sebe nedokonal.\nV.\nKomorní hudba jest těžší nežli hra orkestrální i nežli\nhra sólová, člen kvarteta jest totiž hráčem orkestrálním\ni solistou zároveň.\nVI.\nMnohé hudební myšlenky podobají se blesku, který\nvyšlehne a v okamžiku opět zmizí. Stálý účinek zanechá\njen tehdy, když zapálí.\nVII.\nVýtah klavírní díla orkestrálního k dílu samému má\nse jako fotografie k obrazu, oběma, totiž klavírnímu vý-\ntahu i fotografii, chybí původní barvitost.\nVIII.\nPublikum veřejných koncertů sestává ze tří druhů\nlidí. Jedni navštěvují koncerty z pouhé konvenience,\ndruzí aby se pokochali v sladkých melodiích, třetí a\ntěch je bohužel nejméně by si poslechli hudbu dobrou.\nNejhorší jsou ti první, ti aplaudují s tou stranou, které\nse právě koncert líbí.\nIX.\nMá-li býti účinek skladby trvalý, musí býti přiro-\nzený, v duchu skladby ležící, účinek uměle docílený berou\ns sebou skladatelově do hrobu.\nX.\nV /\nSuman pracoval tak vytrvale, až duch jeho práci\ntu snésti nemohl; mnohý moderní skladatel pracuje tak\nnedbale, že práce jeho ducha snésti nemůže.\nXI.\nA)Jsi přívržencem Wagnerovým? Ne. A) Proč?\nB) Mně se jeho směr nelíbí. A) Co jsi četl ze spisů\nWagnerových? B) Nic. A) Co jsi slyšel z oper Wagner -\nových. B) Nic.\nXII.\nVlašští operní skladatelově podobají se hostiteli,\nkterý předkládá lahůdky všeho druhu, hosté však vstanou\npřece hladovi od stolu.\nXIII.\nPušman chtěl dokázati i z toho, že Wagner pra-\ncuje v županu a čepičce, že není totiž Wagner při do-\nbrém rozumu. Pušmann ovšem k tomutéž důkazu o sobě\nnepotřeboval ni županu ni domácí čepičky.\nXIV.\nChtěl-li by se kdo oblékati v kroj století přede-\nšlého, stal by se zajisté směšným, ještě horší by bylo,\nkdyby k modernímu kroji připojil copánek; a přec mnozí\nblahoslaví ony, kteří v hudbě tak činí.\nXV.\nKdybynyní Haydn, Mozart a Beethoven z hrobů vstali\na kdyby o moderních našich reformatořích úsudek pronésti\nměli, zatracoval by Haydn jich směr, Mozart by povážlivě\nhlavou kroutil, Beethoven by se divil: my pak v nich vi-\ndíme jen nutný výsledek dějin hudebního umění.\nA. R."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c014", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.8.1", "titre_corps": "Hudební paběrky.", "titre_sommaire": "Hudební paběrky.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.8", "debut_caractere": 1872, "fin_caractere_exclue": 4423, "texte": "Hudební paběrky.\nI.\nNejpovolnějším ze všech umění jest hudba, ona\nvchází v nízké chaloupky, vstupuje v nádherné paláce,\nhoví si v přírodě na vesnici, navštěvuje sály v městech,\na při tom mluví ke každému jeho jazykem.\nII.\nPíseň národní, přenešena na prkna divadelní, jest\nptáčkem, které ve vazbě v kleci oplakává svobodu, o niž\nbylo oloupeno.\nIII.\nPěvec podobá se zvonu, oba nejsou ničím bez srdce.\nIV.\nŽádný nemůže více, než z co síly jeho jsou, říkáme-li\ntedy, že hudebník sama sebe překonal, měli bychom říci,\nže jindy vlastně sebe nedokonal.\nV.\nKomorní hudba jest těžší nežli hra orkestrální i nežli\nhra sólová, člen kvarteta jest totiž hráčem orkestrálním\ni solistou zároveň.\nVI.\nMnohé hudební myšlenky podobají se blesku, který\nvyšlehne a v okamžiku opět zmizí. Stálý účinek zanechá\njen tehdy, když zapálí.\nVII.\nVýtah klavírní díla orkestrálního k dílu samému má\nse jako fotografie k obrazu, oběma, totiž klavírnímu vý-\ntahu i fotografii, chybí původní barvitost.\nVIII.\nPublikum veřejných koncertů sestává ze tří druhů\nlidí. Jedni navštěvují koncerty z pouhé konvenience,\ndruzí aby se pokochali v sladkých melodiích, třetí a\ntěch je bohužel nejméně by si poslechli hudbu dobrou.\nNejhorší jsou ti první, ti aplaudují s tou stranou, které\nse právě koncert líbí.\nIX.\nMá-li býti účinek skladby trvalý, musí býti přiro-\nzený, v duchu skladby ležící, účinek uměle docílený berou\ns sebou skladatelově do hrobu.\nX.\nV /\nSuman pracoval tak vytrvale, až duch jeho práci\ntu snésti nemohl; mnohý moderní skladatel pracuje tak\nnedbale, že práce jeho ducha snésti nemůže.\nXI.\nA)Jsi přívržencem Wagnerovým? Ne. A) Proč?\nB) Mně se jeho směr nelíbí. A) Co jsi četl ze spisů\nWagnerových? B) Nic. A) Co jsi slyšel z oper Wagner -\nových. B) Nic.\nXII.\nVlašští operní skladatelově podobají se hostiteli,\nkterý předkládá lahůdky všeho druhu, hosté však vstanou\npřece hladovi od stolu.\nXIII.\nPušman chtěl dokázati i z toho, že Wagner pra-\ncuje v županu a čepičce, že není totiž Wagner při do-\nbrém rozumu. Pušmann ovšem k tomutéž důkazu o sobě\nnepotřeboval ni županu ni domácí čepičky.\nXIV.\nChtěl-li by se kdo oblékati v kroj století přede-\nšlého, stal by se zajisté směšným, ještě horší by bylo,\nkdyby k modernímu kroji připojil copánek; a přec mnozí\nblahoslaví ony, kteří v hudbě tak činí.\nXV.\nKdybynyní Haydn, Mozart a Beethoven z hrobů vstali\na kdyby o moderních našich reformatořích úsudek pronésti\nměli, zatracoval by Haydn jich směr, Mozart by povážlivě\nhlavou kroutil, Beethoven by se divil: my pak v nich vi-\ndíme jen nutný výsledek dějin hudebního umění.\nA. R."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-06-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-06_01#c015", "volume": "bmtnabd_1874-02-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.2.9", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.8", "debut_caractere": 4425, "fin_caractere_exclue": 4685, "texte": "Listárna redakce.\nP. J. N. v B. Nové plody Vašeho krásného talentu potě-\nšily nás u míře veliké. Učiněn v nich opět zjevný pokrok. Co se\ntýče větší skladby zaslané, vyžadujeť nutné větší forma myšle-\nnek ještě závažnějších. Jen zmužile dále, úspěch Vás nemine!"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n6. února 1858 † Anna Cibulkova, výt. zpěv. — v Pešti.\n7. „ 1701 ý Jan.Eedr. Dcles, cirk. sklad v Lipsku.-\n„ „ 1835 iiar. Čeněk Vinař, sklad, a spis. hud. -- v Divišově.\n8. „ 1810 nar. Bedřich Chopin, slovutný sklad, polský v Želazowawole.\n„ „ 1814 f Leopold Koželuh, komorní sklad, dvorní ve Vídní. (Nar.\n1753 ve Vel varech.)\n„ „ 1820 nar. Jenny Lindova, slovut. zpěv. v Štokholmě.\n19. „ 1761 nar. Jan 'Ladislav Dusík (Dušek) skladatel výtečný v Čáslavi.\n„ „ 1840 I. provoz. Šamanova kvinteta v Lipsku.\n0. „ 1836 I. provoz. Belliniho zpěvohry „Puritáni\" v Berlíně.\n11. „ 1741 nar. Qndř. Arn. frauc. sklad, operní v Liége.\n„ „ 1840 I. prov. K. Loewe-ho oratoria „Mistr Jan Hus\" v Štětině.\n„ „ 1840 I. provoz. Donizetti-ho zpěv. „Marie, dcera pluku\" v Paříži.\n„ „ 1870 f Leop. Eug. Měchura, sklad. —ve Votíně (u. Klatov).\n12. „ ; 1754 nar. Anna Aquínata Podleská, výb. operní zpěvačka vßerouně.\n13. „ 1837 I. prov. Wiil. Stemdala Bennetta opery „Najády\" v Lipsku.\n\nO vývinu písně národní a jejím\nvýznamu.\nSděluje V. Novotný.\n(Pokrač.)\nNa otázku, v čem záleží ona hudba, která vším\nprávem zasluhuje názvu „ruská národní\", lze snadné\ndáti odpověd poukázáním na ony zvláštnosti,\njež se v melodických, harmonických a rytmických\nobratech ruských písní národních nalézti\ndají a jimiž se vskutku ruská píseň národní od\nzápadoevropské hudby velmi líší. *) Zvláštnosti ty\nzáleží v tom, že ruská píseň nezná ani durové ani\nmollové tóniny, že nezakládá se na naší soustavě\noktávní, nýbrž na soustavě sedmitónové (hepta-\nchord). Mnohé písně ruské karakteru smutně unylého\nznají sice malou terci a malou sekstu, však nikdy\nmluviti tu nelze o mollové tónině ve smyslu západo-\nevropském, poněvadž nikdy nenalezneme v původní\nruské písni vodiče k mollové tonice. Pro a-moll je\nku př. co vodiče zapotřebí gis; ruská píseň vodiče\ntoho nezná a spokojí se vždy pouhým g ona se\nřídí vždy dle normá 1 ní h o dia t o n ick é h o z v uk o-\nřadu. *) Ruská píseň, jako vůbec každá národní\npíseň, jest hudební embryo, utvořené především pro\nje dno tli vyhlas, či sbor v unis onu. Harmonisaci ja-\nkož i- modulaci naši ruská píseň právě tak málo zná,\njako naše dur a moll. Zpěv ruský vždy jest neroz-\nlučně slit se slovem; ba Rus z prostého lidu podnes\ninstrumentální hudbě nerozumí.\nTo vše jsou ovšem známky, jimiž česká národní\npíseň se vykázati nemůže; nebot většinou jsou naše\nnárodní písně patrně původu instrumentálního a slovo\nk nim jest přispůsobeno; což dokazuje nejen určitý\njich tvar melodický, typus určitého nástroje na sobě\nnesoucí, **) nýbrž i mnohdy nesprávná (poněvadž\npod melodickou frási vnucená) jich deklamace; zá-\nklad české písně národní není jinaký než všeobecný\nzáklad západoevropský. Či jest snad vystavena naše\npíseň národní na jiných základech, než jsou moderní\nvšeobecně v západě užívané tóniny dur a moll?\nMelodie naší písně ze společných těchto v západu\ntónin vyvinutá nemůže se tedy ani zvláštním znakem\nlišit od jiných západoevropských melodií; harmonický\na modulační živel jest ovšem v celém západu totožný\na tudíž i naší národní písni přístupný. Než o tom\npozději; nyní ještě zmíniti se musím o tom, jak a\nkdy, z jakých živlů a pod jakým vlivem se vyvinula\nruská národní píseň.\nJiž při vývinu české národní písně poukázal\n\n*) Viz spisy Jo oři je Arnolda a Sěrova.^\n*) V mnohých sbírkách nár. písní ruských anebo „upraveních\"\na transkripcích podniknutých od mužův, kteří hleděli na\nruskou píseň brejlemi našeho dur a moll nešetří se\nznámek těch karakteristických; neboť shledáváme tu, že\nopraveny jsou podobné stupně pomocí 5 a.b, v ohledu\npak harmonickém že nikdy se nešetří principu přísného\ndiatonismu, jenž neji vlastnější jest půdou ruské nár.\npísně. Podobné si počínání, jímž setře se zvláštní onen\npel národní písně ruské dokonale, nelze ovšem jinak na-\nzvati než „surovým barbarstvím\" myslí Sěrov.\n**) Viz předmluvu* k Erbenově sbírce písní národních."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.2", "texte": "jsem ku všeobecné již uznanému nadání hudebnímu\nnárodův slovanských; že i u staropohanských Rusův\nzpěv byl velmi pěstován, o tom máme dostatečných\nzpráv ze starých dob. Zvláště tu byli ctěni výteční\npěvci improvizátorové tak zvaní hajáni, kteří i\nzvláštního nástroje totiž guslí ku doprovázení zpěvu\nsvých používali. Z těchto omšených dob se však\nnižádná melodická památka nezachovala; neboť ny-\nnější ruské písně národní vzaly původ svůj v době\npozdější ze starokřesťanských zpěvů.*)\nKdyž r. 988 po Kr. sv. Vladimír Svjato-\nslavič, velkokníže kievské, se svými bratranci\nkřest přijal, obrátil i svůj národ ku víře křesťanské\nřecko-orthodoxního vyznání. První učitelové Rusův\njak ve víře tak i ve zpěvích bohabojných byli Re-\nkové byzantinští a Bulharové. Staré kroniky nám vy-\npravují, že z „cárského města\" (Byzance, metropo-\nlita Michail, muž veleučený, rodem Bulhar a sním\nčtyři biskupové s množstvím kněží diákonů a de-\nmestvenniků (Boutarr/.m> /»O.og paralellní s naším význa-\nmem „komorní hudba\": z toho povstal korrupcí\nv ústech bulharských a ruských Slovanův význam\n„demestvennik\" t. j. pěvec soukromý) do Kieva\npřišli. Tito demestvennikové rozeznávali tři druhy\nzpěvů, jež jsou až podnes v Rusku známy pod jmény\nřeckého, bul harského a demestvennického\nzpěvu církevního.\nHlavní karakteristická známka těchto zpěvů zá-\nleží v tom, že netvoří žádné pravidelně rozdělené\nt. j. periodicky-rytmické melodie, nýbrž přednášeti\nse musí podobně jako „recitativo paťando\" dle časo-\nmíry. Zpěv upravený dle základu ambrosia n-\nský c h agregorianských, dle čtvr authentických\na čtyr plagalních tónin byl přijat v ruské chrámy\ndle slov sv. Cypriana (Stepénnaja kniga) za panování\nvelkoknížete Jaroslava Vla dimirov iče (kolem\nr. 1050). Šizma mezi západní a východní církví\nnikterak v oboru hudebním nebylo na závadu, neboť:\nač rozkol v ohledech církevních stával se neustále\npalčivějším, zůstal přijatý opravený zpěv dle západ-\nních tónin („glasy\") církevních úplně nedotknut.\nDle toho jest jisto, že staroslovanská hudba\ncírkevní po rozkolu církevním v Rusku\nz jednoho a téhož pramene původ svůj\nvzala, jako hudba západokřesťanská, že na\nstejných základech obě spočívají na základech\nstarvch. tónin církevních. Neboť Byzantiňané, kteří\ndříve byli učiteli slovanských Rusův v pravidelném\nzpěvu církevním, upadli jak dějepis dokazuje, následkem\nmnohých, vnitřních politických převratův v barbarství\ni surovou nevědomost a zanedbávali jako vůbec vědy\na umění, tak zvláště i další pěstování hudby na zá-\nkladech přirozených. Nepokoje a nepořádky, jež za-\nchvátily císařství byzantinské v době válek křižáckých,\njakož i vydobytí říše té a potlačení veřejné křesťan-\nské bohoslužby sveřepými Turky to vše přispělo\nk dokonalému zničení dosavadní církevní hudby by-\nzantmské\nMezitím dospěla tato původní byzantinská hudba\nv sesterské zemi ruské k daleko utěšenějším výsledkům.\nPravidelný mnohohlasý zpěvßyzantinanův a jedno-\nduché, přirozené tvary (t. j. normální di at o ni c k y\nzvuk o řad příbuzný ostatně všem východním náro-\ndům), jež onomu za základ sloužily, nalezly záhy\nrychlého rozšíření mezí Rusy a zdomácněly během\nčasu tak, že se staly konečně národními. Opa-\nkuje sa tu stejný proces jako na západě; národní\npíseň bere tvary své z hudby církevní, z hudby\numělé. Co dokíad výroku toho nám poslouží staro-\nžitné písně národní, jež dosaváde se udržely v ústech\nprostého lidu ruského a v nichž nej dokonalejší ty pus\nstaré církevní hudbv se dosaváde udržel, jako v žádné\nnynější písni jiného národa.\nKdyž byzantinské psaiinodie vßusku zavedeny byly,\nmusely jak patrno původní jich melodie mnoho změn\npřetrpěti, zvláště co se týče pohybu r y t mi c k é h o, po-\nněvadž doslovní, v próze podaný slovanský překlad cír-\nkevních těch písní, s původními versemi řeckými co do\nprosodického rozdělení se nedal srovnati. Okolnost ta\npřispěla však nemálo k tomu, že v ruských národních\npísních se později rytmus ve volnější mohutnější\níormy rozšířiti mohl, než v písních mnohých západo-\nevropských národů. Tato stránka rytmická, vyvinutá\nz ducha řeči slov ansk é, jest momentem vele-\ndůležitým a nesmí i při české písni býti přehlédnuta.\nTak setkáváme se v ruských národních písních mnoh-\ndy nejen s pouhými mensurálními melodiemi\n(t. j. takovými, jichžto noty dle tekstu, jedině dle\nslovní akcentuace se měří, totiž vydržují či zkracují\nbez určité, čistě hudební rytmiky, bez taktu), nýbrž\n1 se smíšenými druhy taktovními a tolikéž\nse smíšenými periodami, totiž takovými, v nichž\n2 a 3, nebo 3 a 4 rytmické jednotky se střídají.\nZvláštní tento rytmus jest hudbě západní úplně cizím.\nPodobný vliv měly též na tvar národní písně ruské\nbyzantinské tóniny ohledně jich harmonického\nzákladu. Aspoň spočívají všechny karakteristické\nodchylky, jimiž líší se národní píseň ruská od obvyk-\nlých\" harmonických progresí západoevropských na\nstarých tak zvaných „církevních glasech'* (tó-\nninách), jež poznenáhla takřka v krev národa ru-\nského přešly.\nJisto jest, že pravidelný vývin nár. písně ruské\nbyl častěji přerušován a utlačován vlivem cizoty.\nTak zajisté téměř 160letá poroba ruské země pod\nkrutým panstvím Tatarův, jakož i později ona\n\n*) Prosím, aby si laskavý čtenář opravil podobně znějící\nvětu v 1. čísle 3. strana 3. řádka v tei\\to smysl: „Spiše\nmyslím, že dlužno kiedati jich nár. písní nyněj-\nCích) původ ne snad v starokřešfanských zpěvích a hymnách\njako při nár. písních jihoslovanských zejména velkoruských\nnýbrž v hudbě na moderních tóninách dur a moli zalo-\nžené.\" Jak jsem již během tohoto pojednání ukázal,\nmusímerozeznávati v české nár. písni dvé rozličné pe-\nriody a sice dobu písní nár. husitských, původ\nsvůj vskutku podobně jako jihoslovanské částečně vzaly\nv starocírkevních tóninách a dobu nynějších\npísní národníoh, jež téměř nic společného nemají onou\nstarší dobou a zakládající se na moderních tóninách.\nAbych přehledný celek zachoval, musel jsem se i při české\npísni vrátiti ku starocírkevním tóninám, co základu prv-\nnější periody."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.3", "texte": "epocha vnitřních politických rozbroj ův, kdež rozliční\nPseudo—Dmitrijové krutě řádili a doba polského\ninterregnum nepřešly bez patrných stop v písni\nnárodní. Zvláště bujná šlechta polská na ruské statky\nbrala s sebou banduristy, hobojisty i houslisty, hymny\n„latinských\" kněží zaznívaly v ruských chrámech a\npo venkově písně divokých hulánův (towarysczy),\ntakže není divu, že v době té se mnohá tato cizo-\nkrajná melodie v ruskou nár. píseň vloudila.\nPo zahnání loupeživé soldatesky polské zvláště\nza nově uspořádané vlády Alexeje Michajlowiče,\ndruhého cára z domu Romanova, chopil se re-\nformy hudby církevní zvláště Nikon „preoswjaščé-\nnějščij\" (eminentissimus), metropolita novgorodský, se-\nstavil zpěvy dle starých kodexů a cvičil mladé pěvce\nv starých „krjukách\", aby z listu uměli dobře\nčisti. Hudba církevní as ní i národní píseň roz-\nkvetly v netušené kráse poznovu. Během času za-\nvedena jest tu i soustava notace řádkové (starší\nčtyřřádková), která nabyla občanského práva až\nza vlády cára Petra Velkého. Vté době zaři-\nzovány jsou stálé pěvecké kapelly pod dozorem a\nvůdcovstvím zkušených cizozemských kapelníků. Mi-\nláček cárů v, slavný metropolista Feof áni j Pro ko-\npóvič, horlivě se staral o vzdělání krajanů svých i\npodporoval všemožně vědy i umění: nejen že zakládal\npři chrámech sbory pěvecké, nýbrž on toho dosáhl,\nže více mladých Rusův bylo posláno do ciziny, aby\nhudebnímu uměni a zvláště zpěvu se přiučili. Tím\nučiněno bylo jakési bližší spojení mezi ruským a 'zá-\npadoevropským světem hudebním. Poznenáhla hudba\nzápadní tu zdomácněla; zvláště za oněch dob, kde na\nruském dvoře modou bylo, opičiti se po francouzských\nmarquisech, princeznách atd. za oné doby rokoka,\njiž nazývali dvorní patolízalové „Legrand siěcle de\nLouis le Grand\", zavedeny jsou tu pařížské zvyky a\nmravy, francouzská vzdělanost, řeč i hudba. V době\nté přišli i Vlaši do mody a maestrové vlaští zaujali\nv Rusku záhy nepřednější místa v oboru hudebním/\nTeprve v nejnovější dobé, když vědomí národní\nse probudilo, povstali mnozí skladatelově, kteří pilně?\nse obírali studováním písně národní a starých\nzpěvů církevních a snaží se nyní zvláštní ru-\nskou školu hudební založili a v život praktický\nuvésti. Rusové přijali sice hudbu od Řekův a re-\nformovali ji během času římskými tóninami církev-\nními, však tvary ty hudební zdomácnily v celém\nnárodě ruském tak, že během času vyvinul se na\nzákladě jích zvláštní typus v národní písni ruské,\njímž líší se tato rozhodně od hudby zá-\npadoevropské a proto jisto jest, že na\nzákladě oněch karakteristických znaků\nnárodní písně vyvine se časem zvláštní\nnový sloh hudební od západoevropského\nslohu úplně rozdílný, jenž dovede utvo-\nřiti za příznivých poměrů samostatnou\nhudební školu ruskou.\n(Dokončení)\n\n„Jermak.\"\nRuská opera od M. de Santise,\nPosuzuje Alex. Famincin.\nV pátek, v den 30. listopadu min. r. (ruského\ndatum) dávána opera tato poprvé v Petrohradě v Ma-\nriánském divadle při domě vyprodaném a před obe-\ncenstvem očekávání a nadějí plným. Jako obyčejně,\ntak i tentokrát obecenstvo rozděleno bylo ve dva ne-\npřátelské tábory: _ na jedné straně přílišná snaha po\npokroku a exklusivnosť ctitelů nové školy, t. zvané\n„mladé\" (viz opery „Kaměnij gosť\"a „Pskovitjanka\"),\nna druhé straně nemeně neústupná konservatičnosť\nstrany oposiční, zbožňování „absolutní\" a při tom\nlehce pochopitelné, melodiésni hudby strana to\nrepresentantů směru čistě vlašského, nejúhlavnějších\nnepřátel všeho toho, co prameny své má v škole\n„mladých\". Mimo tyto jest pak ještě část obecenstva,\nkteráž, ač vždy poněkud k té neb oné straně se\nkloní, přece jenom okamůty, bezprostředný dojemná\nzřeteli má a tím také úsudek více méně závažnv a\npodařený si o nové skladbě takové utvoří. *)\nKritika, vyhledávajíc jistý ideál, nemůže nijak\nbrát; se „zlatou\" stezkou střední, zřetel majíc k bu-\ndoucnosti, žádá nevyhnutelné bud pokroku nebo\nreakce proti němu. Heslem naším jest: ku předu!\na odtud přirozená plyne ona sympatie k pracím skla-\ndaielův, z mnohých stran kaceřováných,- kteří, ačkoliv\nv nedokonalé, jednostranné, a nezřídka i zhola od-\nporné formě za_ novým cílem se pachtí, nepřestávají\nna tom oblékati, staré idey v staré, „vděčné\" sice,\nale pokroku v uměni přímo v cestu se stavící formy,\nnýbrž novou, někdy i nebezpečnou dráhu se vším\núsilím nastupují.\nToto jest tedy stanovisko kritiky vůbec, kteréž\nnemůže nám býti nijak na závadu, chceme-li v jed-\nnotlivých případech zaujati stanovisko „školy\" i sebe\nvzdálenější v jejich cílech a z téhož posuzovati vý-\nsledky jejich prací.\nStanovisko p. Santis-e vzdaluje še dosti od sta-\nnoviska našeho. U moderní opery činíme především\nnároky, aby scénický děj i látka aspoň v hlavních svých\nmomentech byly zajímavý i organicky a živě se vyvino-\nvaly. Není-li těchto faktorů, tuť snahy skladatele i sebe\nvětší talent prozrazujícího rozkotají se o zdlouhavé li-\nbreto, jestli se právě nepočítá na virtuositu zpěváka\n(jako u Vlachů) jenž tím na úkor někdy i celé\nskladby v popředí se staví. To ale nutně vede k tomu,\nže hudba taková stává se mělkou, což u nynějších\nVlachů je známkou již karakteristickou. Skladatel\n„Jermaka\" nepatří snad ku skladatelům takovéto ka-\ntegorie, zdá se ale, že se notně přepočetl v scénic-\nkém učmku libreta samého.\nPřehlídněmež si tedy zprvu tekst a pak obraťme\nzřetel K hudebnímu jeho zpracování.\nLátka ne právě příliš zajímavá (dobytí Sibiře)\n...zpracovana zhola ~ nešťastně. (Autor libreta není\n\n*) Laskavý čtenář pozná během věcí, že pisatel řádků těchto\nna slovo vzaty prof. Famincin, právě na rozhraní obou\ntáboru nepřátelských se nalézá. ue(j"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.4", "texte": "blíže znám, na tištěných exemplárech jména jeho\nnení.) Schází tu naprosto vývoj nějaké základní idey,\nzákladního děje. Dlouhý první akt má více ráz pro-\nlogu. Nejdelší druhý akt jest spíše roztáhlou epi-\nsodou, s hlavním dějem, vyjma snad poslední scénu,\nnijak nesouvislou. Poslední dvě jednání jsou příliš\nkrátká a nemají též žádného vnitřního postupu; proto\nprávě to, co mělo být jádrem či těžištěm celého děje\nvybojování Sibiře stává se věcí jakoby naho-\ndilou, událostí beze všeho motivování.\nMimo blouznivého a krásnými řečmi plýtvajícího\n„Jermaka\" (což s povahou skutečného historického\nkozáka „ Jermáka\" sotva se srovnává) vystupují všecky\nty četné osoby ostatní jenom v nepatrných úlohách\nvedlejších. Libretista vůčihledě se přičinil, aby celou\nřadu písní, sborů, árií, tanců a pochodů vedle sebe\npoložil, což se musilo potkati s nezdarem, ješto\nvšecka ta čísla jen vzdáleně s sebou souvisí a všeho\nscénického postupu, změny, zkrátka scénické plyn-\nnosti naprosto postrádají.\nV aktu prvním vidíme kozáky družinu Jer-\nmakovu rozložené táborem po březích Volhy. Vy-\nstoupí Jerrnak zamyšlen a nic není s to zahnati\nchmůry s čela jeho. Zlé svědomí nedá mu spáti. Před-\nvedou mu množství zajatých, mezi nimi i Alexia a\nNatalii, dvé zamilovaných, jež v krátké nepřítomnosti\nbanditův jistý poustevník na rychlo oddá. Jermak od-\nsoudí všecky zajaté k smrti než pohnut slzami a\nprosbami jich, daruje jim život a na vybídnutí\nchrabrého Alexia vytáhne s družinou svou vybojovat\nSibiře.\nDruhý akt uvádí nás do nejblížšího okolí Moskvy.\nCar Ivan IV. ukáže se uprostřed lidu, usmíří několik\nžárlivých milovníků a. provdá několik děvčat. V tom\npřichází jeden z družiny Jermakovi ohlásit, že Sibiře\ndobyto. Car odpouští Jermakovy předchozí jeho zlo-\nčiny a jásotem lidu ukončí se toto jednání, v němž\nvelká síla vedlejších osob vystupuje.\nZcela zbytečným jest akt třetí; jcleť tu básník\nzase o krok zpět a uvádí ve scéně dobytí Sibiře, jež\ncaru bylo ohlášeno. Jermak vtrhne uprostřed modlo-\nslužby chána Kučuma na jeviště, skácí modlu, chána\ni se sličnou dcerou Fatmou, nechtěje ji pojmouti za\nmanželku, volně nechá odejiti a za všeobecného, ne-\nodůvodněného hluku spadne opona.\nV téže krajině koná se děj i aktu čtvrtého. Po\nbouři, když kozáci byli ulehnuli, vkrade se do ležení\nněkolik Sibiřanů, jež kozáky, vyjma Jermaka, po-\nbijí. Když jím byla přišedší právě Fatma povrhla,\nrozloučí se Jermak s vlastí svou a vrhá se do zbou-\nřených vln řeky Irtyše. Než tu ozve se střelba\nz děl ruské vojsko spěchá na pomoc a mrtvému\ndobyvateli pěje hymnus. (Dokonč.)\n\n„Zpěv Přemysla\"\n\nz vlastenecké zpěvohry „Libuše\" od Bedřicha Smetany.\nPřílohou, kterou jsme ku čtvrtému číslu listu našeho po-\ndali ctěnému čtenářstvu svému, zajisté otevřeli jsme důstojně\nnovou řadu hudebních příloh k letošnímu ročníku „Dalibora\"\ni doufáme, že 2avděčili jsme se činem tím i širším kruhům\npřátel snažení našeho čistě uměleckého, v což tím spíše dotx-\nfati smíme, poněvadž nenadále jsme během těchto dnů pře-\nkvapeni byli několika přátelskými dopisy, v nichž s nadšením\nse mluví o dojmu, jejž bohatý výňatek ten ze Smetanovy vel-\nkolepé zpěvohry na čilý venkov náš byl učinil. Všestranný živý\nten interes budí nás bezděky k sdílnosti a proto jsme již ku\npředu přesvědčeni, že píšeme ve smyslu přání čtenářstva na-\nšeho, pakliže podrobněji probereme závažný ten obsah přílohy\nnaší a objasníme jak situaci samu tak i bližší souvislost scény\nuvedené s hlavním dějem samým.\nPředevším budiž podotknuto, že scéna uvedena v naší pří-\nloze nikoliv není samostatným jakýmsi číslem partitury Sme-\ntanovy, nýbrž že jest z celku souvislého vyňata a skladatelem\nsamým k účeli zmíněnému upravena a co samostatný obraz\nschválně zaokrouhlena. Výňatek ten jest učiněn z druhého\njednání, jéž se odehrává v okolí Stadickém. Již v předehře\nk jednání tomu naznačeny jsou ostrými tahy, hlavní motivy\nv jednám tom se objevující, kterýmžto vzbuzením pravé ná-\nlady připravuje nás skladatel úa děj celého jednání a sezna-\nmuje nás geniálním tímto spůsobein takřka s obsahem děje ku\npředu. Po skončení předehry objeví se zrakům, naším ladná\nkrajina venkovská v okolí Stadickém z dálí k nám zaznívá\nveselý zpěv ženců na poli blízkém pracujících, pravé to české\nzvuky, jichž vábné kráse nikomu nelze odolali. V tom vystoupí\nna jeviště, jež dosaváde bylo prázdné, Přemysl, zadumán\nv myšlénkách tajuplných. Zde začíná naše příloha a sice zlom-\nkem motivu Libušina, jenž rozvinut jest v plné kráse a maje-\nstátnosti již v prvém jednání; hned v druhé řádce přílohy\nobjeví se nový motiv jemným úhozem v dechových nástrojích\ns průvodem piziccata v basech a v druhém taktu již náhle\numlká, jakoby násilně přetrhnout! chtěl další proud myšlének:\njest to „motiv lásky,\" jenž poprvé se objevuje již v prvém\njednání, kde -pri volbě knížete a manžela Libušina Lutobor\ntajně k Radovanovi praví, „že tuší proč a kam as dojíždí\nkněžna na bělouši svém.\" Již v těchto dvou řádcích pověděl\nskladatel svými „příznačnými motivy\" co děje se v duši\nPřemyslově: on vzpomíná na Libušu a na lásku svou ku\nkněžně vznešené, jakmile však postihne myšlenky své na drahách\ntak nebezpečných, přetrhne proud jich násilně, pozvedá tvář\nzachmuřenou a snaží se těkavé myšlénky své upoutat! na jiný\npředmět; především na nejbližší okolí své. Slunko jasné se do\nvýše pozvedá, obraz ten pln jasných paprsků v jest hlavně na\nřádce třetí hudebně překrásně vylíčen, kde housle (con sordini)\nrozdělené ve zvláštním samostatném sboru v nejvyšší poloze\njasný ten kolorit zde působí. Blahý mír v přírodě, jenž tak\nostře kontrastuje s nepokojným nitrem Přemyslovým, bezděky\njej svede k novým úvahám. Jaký však nepokoj jaké to tušení\nzmítá nitrem reka našeho? On sám slovy určitými bojí se vy-\nřknout! temné tušení o budoucností své: „Yždyt Libuša mne\nvroucně miluje, zdaž to cnožností, bych se stal knížetem po\nboku milované ženy té? Tak asi tajné šepce nitro. jeho. Jatou\nnuancí dovedl by naznačíti dramatický básník duševní stav\nmomentu toho, kam vláda slova pouhého nemá přístupu? Ja-\nkých výhod tu však požívá dramatický skladatel, jenž po-\nmocí svých motivů příznačných vniknouíi dovede v pravém\nsmyslu slova v srdce i ledví reka svého a dovede i nejjemnější\nhnutí ducha jeho obecenstvu srozumitelným učinili 1 Co v tom\nmomentu v duchu Přemysla se kmitlo a co tento ani si nedů-\nvěřuje slovem obyčejným vyřknout!, to zachytil skladatel a\nprozradil obecenstvu svým určitým „motivem vol by\", jenž\nzazněl v jásotu rozradostněného lidu již v prvém jednání\nv oné době, kde rozhodla se kněžna ku volbě manžela a kní-\nžete. (Onen motiv volby začíná v posledním taktu poslední\nřádky na stránce první.) Celá ta partie založena jest na pev-\nném základě, tonu H, jejž drží cello, a nad nímž ozve se motiv\nten nejprvé v a-moll (oboe a fagoty) a hned na to se opakuje\nv c-dur neustále na základě onoho ominézního ií, jež pak roz-\nvine se v Hes věru mistrovským to tahem naznačena před-\ntucha a spolu temná nejistota, splní-li se tušení to či-li nic a\njaké to as osud změny strojí!? Prorocký duch skladatele na-\nznačuje dosti zřejmě budoucí změnu tu i vynořuje se tu náhle\n(na str. 2.v 3. taktu 2. řádky) motiv Libušin poznovu v pro-\nstřední poloze a vine se v sladkém toužení k mohutnému mo-\ntivu Přemyslovu, jenž současně zaznívá v neivyšší poloze,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.5", "texte": "sesilován částečně oktávami. Oba spojené ty motivy největšího\nžáru dosáhnou neustálým stupňováním (na str. 3.v řádce druhé,\nkdež pak v následujícím „Moderatu\" zapomene vzpomínkami\nroznícený Přemysl na vše kolem sebe a horuje v jediné my-\nšlence na vroucí lásku svou k ženě zbožňované. Známý „motiv\nlásky\" hraje v momentu tom hlavní roli a jest sesilován na\nurčitých místech (str. 3. řádka a takt poslední, pak str. 4.,\nřádka 2., takt 1.a 4., str. 5. řád. 3. takt 3.) neustále silněji\na náruživěji motivem Libušiným: „Její obraz tane dnem i nocí\nv mysli mé, kam hlavu položím!\" Na počátku str. 6. mění se\nv dalším stupňování motiv lásky odhodlaným rytmem a žele-\nznou orkestrací v pravý heroický motiv, jenž krokem pev-\nným směle se žene kupředu za cílem svým. „Ano, proč bych\nneměl doufati směle v její lásku ? Či-li mi bohové vezdejších\nstatků dosti nedali darem? Důvěru ke mně chová lid páží\nmých odvahu zná.\" Láska k ženě milované přemáhá všecky\npřekážky a vůle železná, odvaha mužná dojde vždy ku cíli\nvytčenému; co poslední a nejzávažnější argument o možnosti\nsplnění snů svýcii ukazuje Přemysl na mohutnost a silu svou,\nkteráž dovede skrotiti nepřátele vlasti a zachrániti Libušu.\nTu objevuje se poprvé motiv Přemyslův pevný jako skála a\nneústupný a líčí nám až na konec Přemysla co reka ve vší\njeho mužné kráse, síle a mohutnosti. Zde končí příloha naše.\nY partituře Smetanově rozpřádá se děj nepřetržitě dále, což\nse téměř uhodnouti dá z frapantu a v nové koleje vybočující\nmodulace závěreční na f-moli (a ne jak bychom očekávali na\nc-dur. Slovy „K a in js em zabloudí 1 v myšlenkách svých —hle\nslunce již je v temeni\" vytrhne se Přemysl z rozčilení svého,\nobraz jasného slunka objeví se poznovu v orkestru, z dálí za-\nznívá poznovu ženců, píseň veselá, kteří se blíží, až vystoupí\nna jevišti, kdež se pak rozvine bujné veselí venkovanů\npřiobžínkách. Že při této příležitosti Smetana živel české\npísně jak slušno využitkoval, jakož iže následující na to nad-\nšená píseň Přemysla „o lípě slovanské\" zvláště jest duchem\nčistě českým provanuta, netřeba dokládali. V tom náhle za-\nznívá „motiv volby\" ana jevišti objeví se poslové od Libuše\nvyslaní, podávajíce Přemyslu roucho knížecí a zvouce jej na\nstolec knížecí co manžela od kněžny vyvoleného. Přemysl se\nv úchvatné písni loučí s lidem svým.\nZ tohoto skvělého rámce druhého jednání je pří-\nloha naše. Chtěli jsme čtenářstvu svému podati aspoň náčrtek\nz „Libuše\" Smetanovy, tohoto vzoru vážné české ná-\nrodní zpěvohr}r, aby každý přesvědčit! se mohl, po jak\nvznešených drahách kráčí ku předu Smetanův genius. Mnohý\nsnad se vynasnaží, aby zvláště z tak zvaných „motivů\" pří-\nznačných\" vyčenichal cosi „Wagnerovského.\" Nechý nikdo se\ntím nemýlí: \"stanovisko Smetanovo jest a musí býti zcela\njiné než jest Wagnerovo. Toť jest zcela patrno, jinak by\nnepsal Smetana hudbu českou, nýbrž německou a takového\ncosi mu nikdy ani ve snu na mysl nevstoupilo; ostatně komu\nse dostalo vzácné té příležitosti, aby pohlídnouti mohl v par-\ntituru „Libuše\", musí uznati, že neslyšel dosud češtější a\npři tom na stupni nejmodernějším stojící než v této\nskladbě ano že vlastněteprvé při této zpěvohře po právu\nmluvíti můžeme o „české hudbě.\" Y celé dosavádní české,\novšem velmi mladé, literatuře hudební ano iv dřívějších ope-\nrách Smetanových ba iv „Prodané nevěstě\" jen sporadický\nse český živel v hudbě dral na povrch) v této však sidadbě\nSmetanově opanoval český živel dokonale situaci a dodal\ncelku zvláštní specificky české barvitosti. Zvláštní tento\nsloh český vyvinul sobě Smetana na základě nejnověj-\nších vymoženosti v oboru hudebním učiněných sám z ducha\nčeské řeči (nechť se laskavý čtenář přesvědčí sám jak ladně\nplyne české slovo ve výrazné a spolu melodicky nanejvýš intre-\nsantní deklamaci Smetanově z přílohy naši) a kde toho situace\nvyžadovala (zvláště ve scénách lidu), z ducha národní české\npísně. „Libuší\" Smetanovou jest první základ položen k ie-\ndině pravému typu vážného operního stylu českého. dráha ka\ntvoření zvláštní české hudby na základě všeobecně uznaném\njest tímto již urovnána. Že Smetana v čele ostatních\npochodeň prav éh osvět 1 a rozsvítil, a vbudoucnost\nutěšenější zraky naše obrátil, čin ten veliký za-\npíšou dějiny hudby naší zlatým písmem v desky\npravd odatné!\n\nX.\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\nDr. hr. Laurencin.\nZ Vídně. (Pův. dop.) Koncerty filharmonické spěchají\nletos kvapným krokem ku předu; ač uplynula totiž teprv tře-\ntina sézony, odbýváno z osmi určených již šest koncertů. Šestý\nkoncert zahájila Berliozova ouvertura k „římskému karnevalu.\"\nPodivno, že ze všech skvostných symfonických dél tohoto re-\nformátora svého času, jako jsou: „Harold, Svmf. fantastique, Lear,\nBenvenuto Cellini, Romeo a Julie\" jenom karneval u nás se\ndává. Ostatně bylo toto dílo plné živosti provedeno tak vzletně,\njak již dlouho ne před tím. Hudební přítomnost oslavil filhar-\nmonický koncert v čísle druhém ovšem co do volby předmětu\nse štěstím mnohem menším. Platilo to epigonu doby nové,\nJoachimu Raffovi. Každý nepředpojatý uzná jmenovaného\nmistra ve svém způsobu za velice nadaného, duchaplného\nkonvertita stylu salonního v styl symfonický. Jeho klavírní\nkoncert s orkestrem v c-mol, pokud mi známo, posud manu-\nskript a tedy bezpochyby opus novissimum, jest takovým obo-\njetnikem, který nám přináší mnoho a vše z mnoha a všeho,\nžádný však celek. Vedle rozvláčné již příliš využitkované\nformy tří vět, vystupují v každém dílu myšlenky, které pří-\nbuzný jsou s hudebním ruchem přítomnosti. Jednotlivá themata\njsou dílem plna symfonické velebnosti, dílem opět malicherná,\ndílem jsou to i fráze na Mendelssohna a jeho předchůdce\nsilně upomíoající. Orkestr předčil v provedení díla toho sama\nsebe. SI. Paul. Fichtnerova, žákyně Lisztova sebrala svůj kla-\nvírní part, na výši technických obtíží stojící s vše možným\nleskem a bravůrou, zároveň i s dokonalým porozuměním ob-\nsahu. V přednesu často slýchávané jistým klassickým klidem se\nvyznamenávající arie z opery „Mitrane,, od Rossiniho, objevila\nse paní Lawrowska z Petrohradu co Vzor koncertní pěvkyně,\njakou doba vyžaduje. Koncert zakončila rozmanitě poutavá\n„oxfordská symfonie\" tatíčka Haydna. Třetí řádný koncert\nhudebního spolku měl na programu skladbu zjevu velmi po-\nvážlivého. Ač jest Rheinberger posud žijícím skladatelem a\na předehra k opeře „sedm krkavců\" kterou nám koncert po-\ndal teprv nedávno světlo spatřila, zní přece vše jako něco, co\nzde již dávno bylo. Skladatel nám mimo co se již dávno\nstalo naším majetkem, nepodal zhola nic nového. Byly jsme\ntéž zcela v temnu o hlavní myšlence a obsahu opery, neboť\nv předehře poznati lze všechny směry. I nejdokonalejší se-\nhrání skladby té nedovedlo vybledlé to dílo zachrániti. Mno-\nhem šťastnější byla druhá novinka zároveň druhé číslo pro-\ngramu. Toto-přineslo skutečně něco nového, závažného z oboru\nhudebního básnictví, byla to „Fruhlingshymne\" pro altové\nsólo, sbor a orkestr od nejnadanějšího se zdejších mladších\nskladatelů Goldmarkaý již skladatel osobně řídil. Ye\nskladbě té jest každý jednotlivý tah, jakož i celek provanut\npravou jarní náladou; zde jest vše pravdivé, krásné, preg-\nnantní, vše jest mistrně provedeno, cítěno i vyvinuto. Pí. Gom-\nperz-Bettelheimová pěla altové sólo plným, jemně odstiňujícím,\nhlasem. Poslední číslo platilo Mozartově r. 1786 složené kan-\ntátě „Davidde penitente,\" která byla po dlouhém odpočinutí\nz archivu opět jednou vytažena. Jiným byl by požitek, kdyby\nse dílo to bylo v původní formě (z r. 1783) co slavnostní mše\nv c-moll a dur ve velkém koncertu neb iv kostele zachránilo.\nHřích zohyzdnění mše té zajisté má na svědomí slabý oka-\nmžik, následkem touhy po světské slávě neb naléhání špatných\npřátel Mozartových. Ostatně zdá se, že Vídeň není pravou\npůdou pro hudbu kostelní a oratorní.\n\nZ Varšavy. Hudební spolek zdejší pořádá večerní\nsvé zábavy neúnavně dále. Mimo jiné zabloudila\nsem na program i Lisztova symfonická báseň „les\nPréludes\" upravená pro dva klavíry. Ostatně podotknout!\nmusím, že velká orkestrální díla se celkem v koncertech\ntěchto zanedbávají a nejraději se béře útočiště k vý-\nkonům virtuosův. Tak zde slavil nedávno Laub ve\nspolku s Věňavským pravé triumfy, po něm mladý\nhouslista Gustav Friemde a Kontski. Laub před-\nnášel mimo jiné dvě solové piecy Mendelssohnův\nkoncert houslový a po té v divadle Bruchů v koncert;"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.6", "texte": "v ruském pak klubu hrál v čele spolku kvartetního s vý-\nsledkem, jak se samo sebou rozumí, skvělým. Životopis\nChopinův od Liszta vyšel vyní v překladu polském od\nFalenskélio a těší se vlídnému ze všech stran přijetí;\npodobný zájem vzbudilo u zdejších přátel hudebních vy-\ndání životopisu Moniuszkova od Alex. Walickiego.\n' Ku otevření novoroční sezony v „Teatro Nuovo\"\nve Veroně dávána byla Meyerbeerova opera „Di-\nnorah\" po prvé as důkladným fiaskem propadla.\n** Rubinsteinkoncertuje nyní s ohromným výsled-\nkem v Římě.\n** Brahms provádí nyní v Lipsku v několika kon-\ncertech svá díla.\n** Z Moskvy. Ve prospěch zdejšího evangelického\nvýpomocného spolku odbýván byl dne 9. ledna v chrámu\nreformovaném na nejvýš intresantní koncert za spolu-\núčinkování dám Alexandrovy a Kadminy jakož\ni pp. houslistů Lauba, Hřímalého, Gerbera,\nMalma, čellisty Fitzenhagena a varhaníka Hra-\nbanka. Program večera toho byl následující: Sonata\npro varhany do F-moll od Mendelssohna (p. Hrabánek);\narie pro housle od Bacha (p. Laub), „Ave Maria\" od\nBacha-Gounoda (pí. Alexandrová a p. Laub), altová arie\nz „Rinaldo\" od Haendla (slč. Kadmina); adagio reli-\ngioso od Golterinanna (p. Fitzenhagen); adagio z G-moll\nkvintettu od Mozarta; praeludium pro varhany od Hra-\nbánka (přednesl skladatel); mužské sbory ze mše č. 1.\nod Haslingra (dirigoval Malm). Známá pianistka Alex.\nSegraffova v té době uspořádala zde zdařilou hu-\ndební zábavu.\n** V Paříži přišel konečně Haendlův „Mesiáš\"\ndo módy; i „Matoušovy pašije\" od Bacha budou prý co\nnejdříve provedeny.\n** Z Berlína. Stockhausen uspořádá zde během\nměsíce února dva koncerty.\n** V Hannovru provedena dne 25. ledna Glu-\nckova „Armida' vedením Botovým. Gluckova\n„Alcesta bude v únoru po 20tileíém odpočinku v Ber-\nlíně znovu provedena.\n** Stuttgarte študuje se Wagnerův „Rienci\".\nV ítiwiě bude zařízena konservatoř hudby dle\nvzoru konservatoře milánské.\n** Ze Sondershausenu. (Pův. dop.) Snad bude pro\nYás zajimavo, sdelim-li Yam programy koncertů privát-\nních, jež s velkou oblibou jsou v kruzích zdejších pě-\nstovány. První koncert byl odbýván dne 21. listopadu\nm. r. a provozovány byly následující skladby: Mozar-\ntova symfonie Es-dur, Yieuxtempsova „Fantasie\ncaprice pro solové housle, zdařile exekutována obrat-\nným smyčcem krajana našeho p. Webra a Schne i-\ndrova „ouvertura\". Druhý koncert (7. pros. m. r.) ob-\nsahoval Mendelssohnovu ouverturu „ Meeresstille\nund gliickliche Fahrt\", Dopplerovu fantasii pro flétnu\npřednešenou p. Heindlem, Wagnerův pochod, Šu-\nbertovu „Ave Marie\" pro orkestr upravenou a ouver-\nturu k Euryante od W ebra. Třetí koncert měl v pro-\ngiamu svém (27.pros.m. r.) Praeludium s chorálem a fugou\nod Ba c h a-A ber ta. Mendelssohnův g-moll koncert\npro klavu, Lisztuv slavnostní pochod, Šumanovu\n„arabesku\" a Lisztovu „rhapsodii\" a konečně Rie-\ntzovu ouverturu. Solové výkony na klavíru slečny Kláry\nHermanovy z Lůbecku byly překvapující. Slečna jest\nžačkou lipské konservartoře, která, jak známo, v oboru\nklavírním výtečné vychovává žáky. Její úhoz jest pevný\na jeví zajisté školu výtečnou. Nejvíce uchváceno bylo\nobecenstvo „rhapsodii\" Lisztovou. Čtvrtý koncert obsa-\nhoval vesměs novinky: Goldmarkovu ouverturu\nk dramatu: „Sakuntala\", koncert pro čello od Lind-\nnera (p. Monhaupt) a Rubin Steinův obraz hudební\n„Faust\". Skladba tato jest grandiosně založena a ge-\nniálně provedena důstojný to předmět pro Yaše kon-\ncerty filharmonické. Flétisia p. Heindl jest mistrem\nna svém nástroji. Vůbec musím podotknouti, že jest\nv Německu jakost flétistů poměrně lepší než v Rakousku.\nYinu toho arci v první řadě nese flétna dle starého sy-\nstému, který nedokonalý jest, v užívání všeobecné uve-\ndená. Flétisté zdejší mají vesměs nástroje systému\nBohmova, který se vyznamenává lehkostí u vyvedení\ntonu velikostí i skvělou barvitostí jeho. Bylo by žá-\ndoucno, aby ve prospěch samého umění i u Yás systém\nten byl přijat. Čellista Monhaupt jest žákem Griitz-\nmachra a vyznamenává se nejen technickou zručností,\nnýbrž i tonem ušlechtilým, oduševněným. O zdejších po-\nměrech divadelních budoucně.\n** Z Petrohradu. (Pův. dopis.) Podobně jako se\nzemě okolo své osy a kolem slunce točí, tak se točí též\nneustále do kolečka reperfcoir obou zdejších operních\nústavů již po několik nedél v nejkrásnější jednotvárnosti,\ntak že věru nevím, co nového bych Yám sděliti měl; ve\nvlašské opeře se jako dříve točí i nyní vše kolem slunce,\njež se letos nazývá Adelina Patti. Co Desdemona však\nprec nedovedlo jinak jasné toto slunko rozehřátí svými\npaprsky, jež v štědré míře vyzařovalo v podobě brillant-\nnícli koloratur a trillků shromážděné obecenstvo a proto\nneukázal se již po druhé na zdejších prknech schudlý\n„Othello\". Ve prospěch gubernie Samary, jež těžce\nnavštívena byla hladomorem i bídou nejkrutější, jsou po-\nřádány koncerty i divadelní představení, jež i co do umě-\nleckých i peněžitých výsledků možno nazvati zdařilými.\nKu slavnostnímu zasnoubení Její cárské Výsosti velko-\nkněžny Marie Alexandrovny s Jeho král. Výsostí vévodou\nz Edinburgu bude dáván nový balet „Motýlek\" od St.\nGeorges a Pétipa s hudbou od Minkusa. Ye vlašské\nzdejší opeře studuje se pilně Gounodova „Mirella\",\nk níž komponista pro Pattiovu zvláštní třetí jednání na-\npsal. Anglický virtuos na harfu Thomas přibyl sem\nv těchto dnech ku koncertům.\n\nKronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** P. R. Rozkošný, jenž se vzdal místa ředitele\npražského zpěváckého spolku „Lumíra\", byl jmenován\nčestným členem spolku i odevzdána mu výborem krásně\nkalligrafovaná adresa díků za tříleté jeho horlivé pů-\nsobení.\n*** Slovenský zpěváčky spolek „v sv.\nMikuláši uspořádá dne 8. t. m.v stoličné dvoaně\nve prospěch evangelických škol a vlastní své pokladny\nkoncert, spojený s taneční zábavou, jehožto program"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.7", "texte": "tuto uvádíme: I. Odděl. 1. „Yeniec zo slovenských piesní\",\nmužský sbor od J. Kadavé-ho. 2. „Sonathe patliétique\",\nL.v. Beethoven-a, předu, na pianě sl. Klema Pálkova,\nělen spolku. 3. Národní, pro mužský čtverozpěv uprav.\nL. Procházka. 4. „Pomatenec\", z mačf. od Petofi S., po-\nslovenčil Y. Pauliny-Tóth, předn. p. Adolf Kállay, clen\nspolku. 5. „Yej vetierku\", smíš. sbor od K. Ruppelcit-a.\n11. Odděl. 6. „Husitská\", mužský sbor od Tovačovské-ho.\n7. „Fantasie sur un theme allemand\", od J. Leybach-a,\npředn. na pianě sl. Irena Šolcova, člen spolku. 8. „Ach\nty Labe tiché\", mužský čtverozpěv od V. Blodka. 9. Ouver-\ntura k Héroldově opeře „Zampa\" na čtyry ruce před. na\npianě sl. Klema Pálkova a Irena Šolcova. 10. „Sen\",\nsmíš. sbor od K. Ruppeldt-a.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\nX.\nPražská konservatoř, odbývá svůj příští koncert\ndne 22. února b. r. v sále konviktském, ku kterémuž\npozván jest slovutný houslista Sivori.\n* P. Jindřich Kaan 0 Albestu, umělec to velmi\nsnažlivý a velenadaný i pianista výtečný, hodlá v postní\nsezoně letošní vystoupiti samostatným koncertem.\n* Příští hudební večír hud. odboru „Uměl.\nBesedy\" bude zajisté nemálo poutavý. Provozovati se\nbudou zajímavé novinky domácí (jmenujeme prozatím\nnovou sonátu pro housle a piano od A. Dv o ř á k a,\nkvarteto pro piano a smyčcové nástroje od dra. Mayera,\nskladby pro čello a piano od J. Kaan a) i uslyšíme zároveň\nznamenité nástroje Záchovy, kteréž na vídeňské výstavě\nvzbuzovaly tolik obdivu. Jsouť vesměs majetkem ctě-\nného našeho rodáka p. Yácsl. Kopty, po delší dobu\nv středu našem meškajícího, jenž nástroje ty (úplný\nkvartet) ochotně k večeru tomu propůjčí a sám také\nspoluúčinkovati bude.\n* Tyto dni navštívil kníže Jiří Lobkovic se svou\nchotí dílnu varhanářskou zdejšího stavitele varhan pana\nK. Šifnera, prohlídnul vystavené tam stroje i objed-\nnal sobě nové varhany pro zámecký kostel v Drahenicích.\n* Tyto dny započaly současně zkoušky k oběma\ndomácím novinkám operním, kteréž ještě v této Sezoně\nuslyšíme, totiž k Fibichově zpěvohře vážné „Buko-\nvin\" a ku Smetanově zpěvohře komické „Dvě vdovy\".\nZkoušky tyto řídí k prvnější opeře p. kap. Čech, k druhé\np. skladatel sám.\n* Poslední koncert spolku kvartetního za spolu-\núčinkování p. kapelníka Smetany odbýván byl dne\n23. ledna v sále konviktském za hojného věru účasten-\nství obecenstva komorní hudby milovného i provedeno\njest tu kvarteto (F-moll) od zdejšího skladatele Tau-\nvvitze, trio (B-dur op. 52) od Rubinstejna a kvar-\nteto (D-dur op. 18. č. 3) od Beethovena. Především\npoutala na se všeobecnou pozornost skladba Tauwitzova,\nkterou otevřena byla tato hudební zábava, nejen výteč-\nným svým propracováním a veskrze solidní svou faktu-\nrou, nýbrž i melodicky intresantními thematy svými a\nsprávným vedením hlasů v čistě kvartetním stylu. Yšak\nmyslím, že by mnohé jemnější detaily a skryté krásy\nspíše čtenáři partitury více líbiti se musely, než po-\nsluchači; neboť mnohdy sestrojí a skombinuje skladatel\nduchaplným zajisté spůsobem takovou síť kontrapunkti-\nckou a neprůhledně polyfonní, že nelze z toho posluchači\nse jak náleží rozehřátí. Nejzajímavější je poslední věta\na nejmonotonnější střední věta volného tempa. Nej-\nvíce dovedlo rozehřátí obecenstvo druhé číslo: překrásné\nB-dur trio od Rubinsteina, jehož první tři věty co možná\nve výrazu svém hudebním neustále se stupňují. První\nvěta je grandiosně založena na leskuplném thematu\nhlavním, jež mohlo poněkud rychlejším úchvatnějším\ntempem v provedení ještě mnohem jasněji na povrch\nvystoupiti; volná věta (tuším že „larghetto\") dýše\nzbožně rozechvěným naladěním, jež stupňuje během\nvěty náhle vynořující se velebný chorál; scherzo jest\nrozhodně cizozemská květina typu orientálně-ruského,\nv rytmu na nejvýš obtížná; poslední věta celkem\numdlévá ku konci však vzmuží se hlavní motiv a\nstupňuje se zvláště v obou smykacích nástrojích s ta-\nkovou silou a náruživosti, že nelze věru plamennému\ntomu rozhárání, odolati; škoda že skladatel zde nekončí\nnýbrž přidává s celkem nesouvislou „strettu\", kterýžto\nmoderní copánek krásný ten konečný dojem úplně setříti\nmusí. Trio bylo celkem bezúhonně p. kap. Smetanou\n(klavír), p. prof. Benevicem (housla) ap. prof. He-\ngenbarthem (čello) provedeno; zvláště spůsob, jakým\nbylo ono na nejvýš choulostivé „scherzo\" provedeno,\nzasluhuje všeho uznání i ocenění. Beethovenův\nkvartett z mladší periody jest ovšem u nás dosti známé\nopus; sehrán byl bez poskvrny, vzletně!\n— Ku povšimnuti. K zadání jest místo chorá\nlis ty (tenoristy) s ročním služným 200 zl. Yykáže-\nli žadatel potřebnou spůsobilost, odevzdáno mu bude řízení\nzvláštní školy pěvecké, kteráž se při chrámě zříditi má,\nzačež obdrží ještě přídavek osobní. Yeškeré bližší pod-\nmínky a dáta ostatní sdělí redakce ústně. Poptávky\nbudtež učiněny nejdéle v 14 dnech.\nf Oprava tisku. Y předešlém čísle bylo dokon-\nčení článku „Rubinstein co skladatel oper,\noratorií a symfonií\" omylem poznamenáno co „po-\nkračování\". V operním referátu na str. 40 ř. 9. taktéž\nitáti má místo slova „interpelace\" výraz „interpretace\",\ncož sobě laskavý čtenář snadno opraví.\n\nČeská zpěvohra. (28. ledna: Faust. -Gounod;\n30. 1: Lazebník Sevillský. - Rossini; 1. února:\nSněhulák,-Offenbach; 3. ún. Lazebník Sevillský.)\nV Gounodově Faustu zpívala tentokráte slč. Par-\nšova na místo ochuravělé slč. Sittovy „Markétku\"\ns úspěchem velmi dobrým: hra její byla promyšlena a\nkonsekventně prováděna její hlas však zdál se pro\nněžnou tu postavu v poměru ku hlasu slč. Sittové. po-\nněkud těžším, méně ohebným v místech něžnějších, za to\nbyly akcentuace v místech rozvášněných tím efektněji\npodány. Ostatní obsazení jest známé. Y čestný den\nsvůj vybral si ctěný umělec a vynikající síla opery naší,\np. J. Lev, Rossiniho „Lazebníka\". Nepochopujeme"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740206-01.1.8", "texte": "věru, kterak obecenstvo tak netečně se mohlo zachovati\nk henefici takové! P. Lev byl sice hlučným potleskem\nuvítán a věncem vavřínovým odměněn ale ta prázdná\nsedadla podivné vydávala svědectví o vkusu obecenstva\nnašeho. Ovšem na př. „Sněhulák\", ten táhne mnohem\nvíce, než ušlechtilá práce Pesarského pěvce. Hudba sama\ntu veleněžná, tu opěť dovádivá, vůbec věčně bujará\na svěží a se strany veškerého personálu interpre-\ntace tak promyšlená a ohnivá! Bylť to věru večír pře-\nrozkošný, převzácný! Kdo přítomen byl představení to-\nmuto, ten nemůže ani slova říci o nějakém úpadku naší\nopery leč by si sám vydati chtěl vysvědčení, kterak\nzaslepuje náruživost a osobní zášť. P. Lev v úloze švi-\ntorného „Figara\" opětně dokázal, že jest jednou z nej-\nvzácnějších sil i vydatnou podporou naší opery; kon-\ncertní solfeggie od Bordogniho zpíval s dovedností a\njistotou v krkolomné té koloratuře až úžasnou. S ním\nna poli umění v čestný zápas vešla sl. z Ehrenbergů\nco „Rozinka\" a jak v celé té roztomilé úloze, tak ive\nvložce, v koncertních variacích od Adama (na thema\nMozartovo) rozvinula veškerou svou skvělou rutinu umě-\nleckou. P. Vávra (Almaviva), p. Koubek (žárlivý\ndr. Bartolo), a sl. Sáková (Berta) vůbec celý per-\nsonál měl tentokrát nad míru šťastný večer. Výtečným\nvýkonem svým nás přímo překvapil p. Mareš, jenž „Ba-\nsilia\" tak šťastně promyslil as komikou tak přirozenou\npodal, že v plné míře zasloužil sobě pochvaly, kteráž mu\nze všech stran zaznívala. Již mnohokráte, ato vším\nprávem řekli jsme, že p. Mareš k nemalým oprávňuje\nnadějím. Podotknouti dlužno, že slyšeli jsme partituru\n„Lazebníka\" tentokrát skoro úplnou.\nCo se týče reprise komické této opery ze dne\n3. února, tož podotknouti dlužno, že provedena s touže\npílí as tímže úspěchem, jako po prvé aže obecenstvo\nmnohem četněji se dostavilo. Po oba ty večery vládla\ntaktovka p. kapelníka Čecha.\n\nxx.\n\nSměs.\n\nHudební paběrky.\nI.\nNejpovolnějším ze všech umění jest hudba, ona\nvchází v nízké chaloupky, vstupuje v nádherné paláce,\nhoví si v přírodě na vesnici, navštěvuje sály v městech,\na při tom mluví ke každému jeho jazykem.\nII.\nPíseň národní, přenešena na prkna divadelní, jest\nptáčkem, které ve vazbě v kleci oplakává svobodu, o niž\nbylo oloupeno.\nIII.\nPěvec podobá se zvonu, oba nejsou ničím bez srdce.\nIV.\nŽádný nemůže více, než z co síly jeho jsou, říkáme-li\ntedy, že hudebník sama sebe překonal, měli bychom říci,\nže jindy vlastně sebe nedokonal.\nV.\nKomorní hudba jest těžší nežli hra orkestrální i nežli\nhra sólová, člen kvarteta jest totiž hráčem orkestrálním\ni solistou zároveň.\nVI.\nMnohé hudební myšlenky podobají se blesku, který\nvyšlehne a v okamžiku opět zmizí. Stálý účinek zanechá\njen tehdy, když zapálí.\nVII.\nVýtah klavírní díla orkestrálního k dílu samému má\nse jako fotografie k obrazu, oběma, totiž klavírnímu vý-\ntahu i fotografii, chybí původní barvitost.\nVIII.\nPublikum veřejných koncertů sestává ze tří druhů\nlidí. Jedni navštěvují koncerty z pouhé konvenience,\ndruzí aby se pokochali v sladkých melodiích, třetí a\ntěch je bohužel nejméně by si poslechli hudbu dobrou.\nNejhorší jsou ti první, ti aplaudují s tou stranou, které\nse právě koncert líbí.\nIX.\nMá-li býti účinek skladby trvalý, musí býti přiro-\nzený, v duchu skladby ležící, účinek uměle docílený berou\ns sebou skladatelově do hrobu.\nX.\nV /\nSuman pracoval tak vytrvale, až duch jeho práci\ntu snésti nemohl; mnohý moderní skladatel pracuje tak\nnedbale, že práce jeho ducha snésti nemůže.\nXI.\nA)Jsi přívržencem Wagnerovým? Ne. A) Proč?\nB) Mně se jeho směr nelíbí. A) Co jsi četl ze spisů\nWagnerových? B) Nic. A) Co jsi slyšel z oper Wagner -\nových. B) Nic.\nXII.\nVlašští operní skladatelově podobají se hostiteli,\nkterý předkládá lahůdky všeho druhu, hosté však vstanou\npřece hladovi od stolu.\nXIII.\nPušman chtěl dokázati i z toho, že Wagner pra-\ncuje v županu a čepičce, že není totiž Wagner při do-\nbrém rozumu. Pušmann ovšem k tomutéž důkazu o sobě\nnepotřeboval ni županu ni domácí čepičky.\nXIV.\nChtěl-li by se kdo oblékati v kroj století přede-\nšlého, stal by se zajisté směšným, ještě horší by bylo,\nkdyby k modernímu kroji připojil copánek; a přec mnozí\nblahoslaví ony, kteří v hudbě tak činí.\nXV.\nKdybynyní Haydn, Mozart a Beethoven z hrobů vstali\na kdyby o moderních našich reformatořích úsudek pronésti\nměli, zatracoval by Haydn jich směr, Mozart by povážlivě\nhlavou kroutil, Beethoven by se divil: my pak v nich vi-\ndíme jen nutný výsledek dějin hudebního umění.\nA. R.\n\nListárna redakce.\nP. J. N. v B. Nové plody Vašeho krásného talentu potě-\nšily nás u míře veliké. Učiněn v nich opět zjevný pokrok. Co se\ntýče větší skladby zaslané, vyžadujeť nutné větší forma myšle-\nnek ještě závažnějších. Jen zmužile dále, úspěch Vás nemine!"}]}