{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_sha256": "cb1f68941d11a8dc576027d4d061347b593a110d378d37152120834aa940d1e1", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/02/13_01/bmtnabd_1874-02-13_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "49", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1291, "texte": "Památné dni hudební.\n\n14. února 1744 I. provoz. Glukový zpěvohry „Ifigenie V Aulidě\" — v Paříži.\n„ 1809 t Sim. Jar. Truska, housl. V Praze. (Nar. 1784 v Roudnici.\n„ „ 1828 nar. Jindř. Seeling, pian. a ski. - v Praze.\n„ „ 1829 I. provoz. Belliniho zpěv. „La straniera\" v Miláně.\n15. „ 1570 nar. Michael Praetorius, hud. spisov. —• v Kréuzberkú (v Du-\nrynsku). v n\n„ „ 1815 nar. Anežka Šebestová, zpěv. —ve Vídni.\n„ „ 1770 t Michail Ivanovic G-lillka, výtečný sklad, ruský v Berlíně.\n16. „ 1770 t Giuseppe Tartini, slov. housl. v Padově.\n„ „ 1803 t Jan Vácsl. St:Ch (G-iov. Punto), světoznámý umělec na lesní\nroh v Praze.\n„ 1849 I. prov. Wagnerova „Tannháusera\" ve Výmaře řízením Lisztovým.\n,j „ 1864 fJ. V cit, výt. sklad v Litoměřicích.\n\\ ~ 1865 I. div. pokus Jo z. Palečka V úloze „Sarastra\" v Praze.\nv 1867 I. provoz. Glinkcvy zpěvohry „Euslan a Ludmila\" v Praze. ,\n„ „ 1878 tJ. Plšek, Slov. baryt. v Štutgartě;\n17. „ 1818 nar. Jati J. Mayr, řed. kůru a sklad. v Mělníce.\n17. „ 1842 I. koncert Parish-Alvařse, výtečný umělce na harfu v Lipsku.\n18. „ 1784 nar. Ňieol.O Paganini, slov. housl. v Janově.\n„ 1799 nar. Aleks Nikolajevič Verstovský, sklad, ruský v Tambovské\ngubernii. i\n19. „ 1763 nar. Vojtěch Jírovec, sklad v Budějovicích.\n„ ~ 1852 tK. V- Winterfeld, výt. spis. hud. v Berlíně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "49", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.1.1", "titre_corps": "14. února 1744 I. provoz. Glukový zpěvohry „Ifigenie V Aulidě\" — v Paříži.", "titre_sommaire": "14. února 1744 I. provoz. Glukový zpěvohry „Ifigenie V Aulidě\" — v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1291, "texte": "14. února 1744 I. provoz. Glukový zpěvohry „Ifigenie V Aulidě\" — v Paříži.\n„ 1809 t Sim. Jar. Truska, housl. V Praze. (Nar. 1784 v Roudnici.\n„ „ 1828 nar. Jindř. Seeling, pian. a ski. - v Praze.\n„ „ 1829 I. provoz. Belliniho zpěv. „La straniera\" v Miláně.\n15. „ 1570 nar. Michael Praetorius, hud. spisov. —• v Kréuzberkú (v Du-\nrynsku). v n\n„ „ 1815 nar. Anežka Šebestová, zpěv. —ve Vídni.\n„ „ 1770 t Michail Ivanovic G-lillka, výtečný sklad, ruský v Berlíně.\n16. „ 1770 t Giuseppe Tartini, slov. housl. v Padově.\n„ „ 1803 t Jan Vácsl. St:Ch (G-iov. Punto), světoznámý umělec na lesní\nroh v Praze.\n„ 1849 I. prov. Wagnerova „Tannháusera\" ve Výmaře řízením Lisztovým.\n,j „ 1864 fJ. V cit, výt. sklad v Litoměřicích.\n\\ ~ 1865 I. div. pokus Jo z. Palečka V úloze „Sarastra\" v Praze.\nv 1867 I. provoz. Glinkcvy zpěvohry „Euslan a Ludmila\" v Praze. ,\n„ „ 1878 tJ. Plšek, Slov. baryt. v Štutgartě;\n17. „ 1818 nar. Jati J. Mayr, řed. kůru a sklad. v Mělníce.\n17. „ 1842 I. koncert Parish-Alvařse, výtečný umělce na harfu v Lipsku.\n18. „ 1784 nar. Ňieol.O Paganini, slov. housl. v Janově.\n„ 1799 nar. Aleks Nikolajevič Verstovský, sklad, ruský v Tambovské\ngubernii. i\n19. „ 1763 nar. Vojtěch Jírovec, sklad v Budějovicích.\n„ ~ 1852 tK. V- Winterfeld, výt. spis. hud. v Berlíně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "51", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.2", "titre_corps": "O vývinu písně národní a jejím významu. Sděluje V. Novotný.", "titre_sommaire": "O vývinu písně národní a jejím významu. Sděluje V. Novotný.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.1", "debut_caractere": 1293, "fin_caractere_exclue": 4106, "texte": "O vývinu písně národní a jejím\nvýznamu.\nSděluje V. Novotný.\n(Dokončení).\nZ této dějepisné přehlídky vývinu západo- i vý-\nchodoslovanské písně národní doufám, že v určitějším\nse nám světle objevil pramen i původ písně národní\ntím i poměr jeji k formám uměleckým v určitých\ntazích jest nakreslen a ze všeho co konečný výsle-\ndek, i význam její pro hudbu umělou nemůže býti\nnyní zbytečně přeceňován. Národní písně co skrovné\nzárodky uměleckého výrazu leží -tu před námi 2 dob\nminulých, obdivujeme se jich jednoduchým formám,\nvšak viděli jsme, že nepovstaly snad v nějaké šťastné\nhodině v poeticky naladěné mysli národa, nýbrž že\njsou vždy jen pouhým ohlasem té které doby tvo-\nření uměleckého. V dobách starších nalezli jsme\npramen písně národní v hymnech a zpěvích posvát-\nných, v tóninách církevních; melodie chrámové byly\nsemenem a nejvlastnějším zdrojem písní husitských,\nkteréžto melodie považujeme za národní, poněvadž\nv této době náboženského nadšení bývalé ty církevní\nmelodie umělé staly se všeobecným majetkem všech\nvojsk husitských. V Rusku taktéž melodie národní\nvzaly veškeré tvary své z tónin církevních a podr-\nžely je živeny jsouce neustálou tradicí národa až na\nnaše časy, poněvadž vliv západních tónin moderních\njádra ruského národa samého nijak se nedotknul,\nkdežto naši píseň národní úplně reformoval; takže\nnynější naše píseň národní výhradně spočívá na\nzáiíladech všem západoevropským národům společných.\nNynější česká píseň národní vzala původ svůj částečně\nopětně z hudby chrámové, ale moderní, instru-\nmentální, a sice z tak zvaného „style concertante\"\nčástečně pak z hudby taneční a tím se stala\npříbuznou národní písni všéch ostatních západoevrop-\nských národů, především Němců, Vlachů a Francouzů.\nZní to sice dosti podivuhodně, však pravda to jest\nnepopiratelná, že národní naše nynější melodie stojí\nv prvním stupni příbuzenství s německou, kdežto\ns ruskou národní melodií nemá pranic společného,\nponěvadž jak jsem již dříve dostatečně ukázal\ntato poslední založena jest na zcela jiných základech :\nna tóninách, jež západní hudba nezná. Ano již mo-\nravská píseň jest rázu zcela zvláštního a od české\nse liší hlavně tím, že založena jest 11a zvláštním po-\ndivuhodném zvukořadu, jenž se západním valně kon-\ntrastuje tím, že neúplný*) jest. Specifickou znám-\nkou starší národní písně moravské jest normální zvu-\nkořad bez seksty (c, d,e,f, jh, c; nejraději se morav-\nská melodie točí kolem tetrachordu /, jn, c a ačkoli\n\n*) Neúplný zvukořad v následujícím typickém tvaru:\nc, d-f j a-c, pak d, e-j a h-d a t. d. nachází se u všech\nnárodu žlutého plemene, u Čínanů, Japonců, Malajců a co\nvýminka li některých evropských národů keltického plemene,\nu Skotův a Irčanův. Připomínám, že bohatost melodická v\npísních jmenovaných nirodů neúplnosti touto nijak nebledne,\nnaopak stává se zajímavější!"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5670, "texte": "tu vodící ton (h)se nalézá, přede nejraději klesá\nproud melodický v závěrku z tohoto hna j- nikoli\npak na c.\nTakových a podobných odchylek, jimiž jest ka-\nrakterizován dosti patrně živel slovanský, národní\npíseň česká nezná; vyrostlať ona z hudby západo-\nevropské a neliší se od této zvláštním jakýmsi ty-\npem, vyjma, že bychom chtěli jakousi větší váhu klásti\nna bujnější život rytmický, jenž jí zvláštního, více\nku komice příchylného rázu dodává.\nNárodní píseň jest, jak jsem na počátku pojed-\nnání tohoto podotkl, něžné polní květince podobna,\njež náhle tu za libého rána stojí, v něžné lahodě a\nprostotě své před okem našim v rozkvětu; čí ruka\nji zasadila, kdo ji vypěstoval, to ovšem určití nelze\n(a piávě tato neurčitost ji činí majetkem národním);\nvšak známe prameny, z nichž povstala, známe jeji\npůvodní rodiště; chrám a jeho opačný pol tan-\nčí rn a, onen v dobách starších, tato v dobách no-\nvějších, jsou především rejvydatnějším zdrojem me-\nlodie národní a proto jest tato hlavně pro historika\n„vzácnou perlou hudebního genia.národův\", poněvadž\nnás poučuje o tom, na jakém stupni asi státi mohla\ntvořivost umělecká té které doby. Nikdy nemůžeme\nříci, že by ta či ona melodie byla od vojínů, řemesl-\nníků, lovců, ženců, ovčáků a t. d. „vymyšlena\".\nNárod, jak jsem byl již dříve poznamenal, neumí\nkomponovati v pravém a všeobecně užívaném\nsmyslu slova toho, národ vždy jen přispůsobuje\n(akomoduje) a nanejvýš mění (variruje), nikdy však\nsám netvoří melodické kombinace, nýbrž volí a\npřijímá je, kdekoli je najde a jakmile se mu zalíbí ;*)\nnárod nevytesává ze zvukových balvanů mramorových\nsvé sochy melodické toť jedině jest věcí umělce\nnýbrž sestavuje z hotových již částí jednotlivých\nco potřebuje, zkrátka annektuje především.**)\nPři většině písní národních jest možno udati\nprameny, z nichž jednotlivé částě jsou vzaty, neboť\nmnohé z nich byly často zcela volně z pou-\nhých třísek a odpadkův k sobě připojeny, jež ze stu-\ndoven mistrův pocházejí a ze stolků dovedných kom-\nponistův v šírý svět jsou zaváty.\nNikdy nebyla a není nouze o jisté lahodné a\nlehce pochopitelné motivy melodické; ba jako hejna\nkomárů hemží se povždy vzduchem houfy motivů a\nkdo potřebu zpěvu cítí, vezme si jednoduše ku slovu\nsvému, co se mu právě k němu hodí a národní\npíseň jest hotova! Tak povstávají i nyní (vždyťpo-\nkolení lidské v tom ohledu se nezměnilo) každodenně\nnové melodie, řadí se k starším písním, jedny vy-\ntlačují druhé z oběhu a sběratel nepřijde nikdy ku\nkonci.\nPro obyčejnou potřebu domácí, vystačí jisté fráze,\njež jsou „zpěvné\" a snadno k pamatování a ty pak\nstanou se stereotypními v jisté zemi, v určitém ná-\nrodě. O jakési umělecké faktuře, zvláště ohledně de-\nklamace nelze tu ml uviti; libovolný tekst se vnutí\npod zvolenou melodickou frázi a ta se pak zpívá\ntřeba ke stu veršům. „Zpívá se dle známé noty\"\ntoto známé připomenutí y moderních písničkách „o\nmordech\" atd., jež na světlo vydává íirma Landfrasa\na syna v Jindř. Hradci, jest nejvýmluvnějším dokla-\ndem výroku hořejšího. Onen předsudek, jakoby národ\nsám melodie ty komponoval, zavinili a rozšířili nejen\nsběratelé písní národních, nýbrž i pisatelé cestopisův.\nVelmi zřídka jsou pánové ti s to, aby dovedli me-\nlodii tak napsati, jak ji v národě slyší a pak-li to\ndovedou, tož nikdy po tom nepátrají, zda-li je fráze\nta domácí či přistěhovalá? Všichni vycházejí z toho\nstanoviska: co mouřenín, či Hottentot nějaký huláká,\nto je pravou mouřenínskou či hottentotskou melodií;\nco dřevař či lovec v lese hvízdá, to jisté buď on sám\nnebo některý z jeho sousedů si vymyslil a co vše\nnárod zpívá, to je národní píseň. Nemůže býti vět-\nšího omylu nad tento! Velmi mnoho přispěla k u-\npevnění omylu toho ona okolnost, že slovo národní\npísně, za stejnorodé je považováno s melodií a my-\nslilo se: když národ dovede básnit, dovede též kom-\nponovat a poněvadž si národ slova vymyslil, proč\nby si nemohl i tony vymysliti? Na to však nikdo\nnepomýšlel, že činnost tvůrčí skladatelská, vyžaduje\nvždy vyšší stupeň vzdělání hudebního. Že známe\nsice samouky na nástroji hudebním jest pravda;\nale samouk v pravém smyslu slova v oboru\nskladatelském jest nemožným úkazem každý se učil\nsvému „generálbasu.\"\nNárod si slovo poetické vymyslí dle nálady\nokamžité nač by se ale mořil s kompono-\nváním melodie, když hotových melodií mu\nhoufy celé zvučí kolem uší z tančí my, z\nchrámů?\n• Co doklad podávám následující místo z Erbena:\n„Nebude od místa, praví Erben, položímeli tu jeden\npříklad o vyjití písně národní z hudby. Dívka\nuslyšiv hospodě housti jednu notu, ha př. č. 83 sbírky\ntéto. Jemně bolestné ryto zvuky kteréž se dle\ndomnění mého nejlépe z houslí vyvoditi dají, jakož\ni forma jich na dokonalejší nástroj ukazuje vtisknou\nse dívce do paměti; celá její duše jimi se naplní a\nbarvu jich na se vezme, ve dne iv noci jí ta nota\nna mysli leží, kudy chodí, pozvukuje si ji, hledajíc\ntoliko slov, jimiž by to, čímž duše i srdce její oplývá,\nústy mohla vyliti. Tu náhodou padnou oči její na\nrozpuklé červené poupě růžového keře v zahrádce\npod oknem.\nToť jiskra do duše její, v poupěti tom vidí sku-\ntečný obvaz citu toho, jejž hudba v duši její spůso-\nbila. Ihned se příležitosti té uchopíc počátek písně\nsvé učiní porozvitou růží; nota ustanoví pořádek slov,\nformu řádků, i vede rým a děvče spustí:\n„Červená růžičko proč se nerozvijíš\" atd. Slovo\npodává slovo, myšlenka myšlenku a způsob života\nnárodního přivádí obrazy. Tak i podobným způsobem\nvznikly národní písně i podnes ještě vznikají. Sotva\nže se některá hudba k tanci stane oblíbenou, již ihned\nnajdou se k ní slova.\n\n*)Viz W. Tappert: „Musikaliseke Studiea.\"\n**) Že i mnozí slavní i neslavní „tonů tvůrcové\" nic lep-\nšího nedovedou -- kdo by to chtěl popírat!?"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5120, "texte": "Jak tu možno v tomto případě mluviti tedy o\n„n ár o dní\" melodii? Dívka si ji jednoduše již co ho-\ntovou zvolila. Jakkoli poznal výtečný tento znalec\npísní národních pravý původ melodie národní, přede\nnechal se svésti obvyklou již frází a zastaralým před-\nsudkem o „s nebe spadlých melodiích\": neboť i 011\nmyslí, „že může také dobře básník národní oboje\nna je d n o u z duše své vyníti, což mylným jest sta-\nnoviskem. • Pakliže se někdy stalo, že někdo v oka-\nmžiku nadšeném vypukl v píseň novou, tož jisto jest,\nže okamžikem tím povznešeným splozená slova\njemu .náležejí, však budeme-li pátrati po oné me-\nlodii „najednou se slovem z duše vyňaté\" najdeme\nv ní opět staré nějaké známé thema, jež onomu nad-\nšenci před tím poněkud hlouběji v paměti uvázlo.\nAby básník národní melodiikslovům teprvé hledal,\nto že se nikdy nepřichází, opět Erben připouští a do-\ndává: „v tomť se také líší píseň národní od jiných\npísní uměleckých, že v písni národní slovo z hudby\nanebo spolu s hudbou vzniká (což jak jsem ukázal\njest vlastně totožné); v uměleckých, pak obyčejně\nhudba ze slova vychází.\" To jest zajisté úplná pravda\nco do genese písně; však ptáme-li se: odkud vzal\ntvůrce národní písně příhodnou melodii k slovům\nsvým, tož odpoví nám správné, bezohledné a jen k\nvéci přihlížející bádání: že vždy jen z oboru umělecky\nvytvořené hudby.\nZ toho vidno, že můžeme považovat! národní\npíseň doby určité jaksi za ozvěnu tehdejší umělecké\nhudby i za měřítko, dle něhož posouditi můžeme, na\njakém stupni hudba povšechná stála v dobách těch\nu rozličných národův a proto hlavně ostře vyznačené,\nnárodem přispůsobené a dle vkusu národ-\nník o přeměn ěn é typy pí s ní těch budou víta-\nným mater alem pro umělce tvořivého všude\ntam, kde jednat i se mu bude o to, aby v ý- •\nrazu jasného a určitého po užil k označení té\nkteré situace ze života národního. Význam\nnár. písně musí tedy býti závažným zvláště pro sklada-\ntele operního, jemuž ku př. při hudebním líčení scén\nz lidu bez určitého typu národního se obejiti nelze;\nvšak chtít pouze z těchto „národních\" písní\nvyvinouti zvláštní jakýsi styl vážné opery české,\nsloh hudby České, jimž by se tato nějak lišila od\nvšeobecné západoevropské hudby, nemožnost tu doufám\nnahlédne každý. Spolehlivější základ pro český sloh\noperní doufám, že hledati musíme jinde a sice ve\nzvláštní rytmice, deklamaci řeči české, čímž liší se\ntato podstatně od jiných. Které by tedy byly asi\npodstatné známky operního slohu českého?\n1. S mě r dekl a m a torní: neboť česká dekla-\nmacé je v rytmickém ohledu nad jiné bohatší.\n2. Proud symfonický v orkestru samo-\n- vedený, jenž ostrým výrazem svým objasňuje\nnám pěvcem deklamované slovo.\n3. Harmonie a insťrumentace stanoviska\nnejmodernějšího.\n4. Práce dokonale thematická as tím\nsouvisící spříbuzněnost motivů příznačných.\n5. Typem národní písně české, jenž zračí se\nhlavně v živlu rytmickém, budiž dán celku speci-\nelní ráz národnosti české ovšem v onéck\nmístech kde příhodná situace to dovoluje.\nJiné pomoci nám není. Jsme již jednou zatla-\nčeni pod nebe západoevropské; proti sousedům\nsvým se čínskou zdí ohraditi nemůžeme a proto se\ni nikdo nebude zajisté vzpírati proti základním hu-\ndebním zvukořadům západním aniž proti nejnověj-\nším vymoženostem v říši hudební národův zá-\npadních.\nJest to zajisté podivuhodným úkazem, jak mohla\njen u nás podobná myšlenka „dělání opery jediné\nna základě národní písně\" vzniknoúti. Co by\nřekli as dramatičtí básníci čeští o člověku, jenž by\njim předpisovati chtěl, že nesmí sobě všímati Shakes-\npeare, Goethea, Šillera, Lessinga, dramatických vir-\ntuosů francouzských atd., že tedy nesmí odjinud čer-\npati pro svá díla než jedině z národní poesie, z ná-\nrodního básnictví českého?\nA přec by nesmyslný tento požadavek spíše měl\njakéhosi, rozumu, poněvadž slovo národní písně če-\nské v skutku je produktem národa samého, kdežto\nmelodický tvar, jak jsme slyšeli, je přijatý; pakliže\nse však jedná o hudební stanovisko, tu bývá mnohdy\ni nej pošetilejší úsudek s vážnou tváří co berná mince\npřijat a bez rozmyslu dále rozšiřován, vyřkla-li to\njen některá z „hudebních kapacit\" či pakli to bylo\njen poněkud snesitelnou češtinou napsáno! Ostatně\nkloní se tato otázka o „české hudbě\" v době nej-\nnovější k příznivému konečnému vyřízení: Kdežto\njindy jsme neslyšeli nic jiného než „dělání české\nopery na základě národních písní\", učiněn v posled-\nní době dálší rozhodný krok, jímž přiblížili se bývalí\nprotivníci naši na stanovisko naše. Stojíme\", praví\noni, „na půdě přirozené, hájíce v hudbě především\npovahu své národnosti, aniž bychom se uzaví-\nrali proti úspěchům, jakými se v tomto\numění honosí národové jiní.\" Velké to věru\nslovo jen kdyby mu i na dále konsekventné pá-\nnové ti dostáli!\nTento, v nynější době se vyvinující sloh český,\njehož nejhlavnějším . representantem jest Bedřich\nSmetana, jest příbuzný co do stránky ha r m o ni c k é\na melodické slohu západnímu (německé a vlašsko-\nfrancouzské škole); však co do stránky rytmické\nslohu ruskému a proto jisto jest, že sloh tento\nčeský zaujme časem svým za příznivých\npodmínek stanovisko sprostředkující\nmezi západo-evropškým z jedné a ruským\nslohem z druhé strany!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "52", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.3", "titre_corps": "Opět krok ku předu!", "titre_sommaire": "Opět krok ku předu!", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.3", "debut_caractere": 5122, "fin_caractere_exclue": 5470, "texte": "Opět krok ku předu!\nV celém světě bývá umělec reprodukujíeí lépe\nplacen než umělec produkující. Jinak nemůže to\nbýti za nynějších poměrů společenských, zasahujících\ntak hluboko do ústrojí i ústavů uměleckých.\nVýjimek z tohoto pravidla bývá jen velmi po\nrůznu. U našeho divadla byl dosud poměr nebo\nvlastně nepoměr ten nápadnějším nežli všude jinde;"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1979, "texte": "neboť kdežto se prvním silám hereckým a operi-\nstickým může poskjtovati postavení ne-li skvělé, přece\njiž velmi slušné, a kdežto také na poli literární pro-,\ndukce české nastávají nyní poměry poněkud kloud-\nnější a snesitelnější, stálo divadlo naproti dramati-\nckým spisovatelům a skladatelům domácím pořáde\nještě na stanovisku za našich dnů bohudíky již do-\ncela neoprávněném.\nPříčinou, pro kterou se věc nikterak lepšiti ne-\nchtěla, byla patrně pohodlnost zvyku, která tím spíše\nvésti musela k důsledné nedbalosti a nevšímavosti\nse strany divadla, čím méně autorové sami svých\nprospěchů si hleděli, čím méně oni sami o příznivý\nobrat v záležitosti té usilovali. Konečně však zjednal\nsi lepší náhled o poměru dramatické produkce k di-\nvadlu a zejména u nás k jedinému stálému di-\nvadlu velkoměstskému vrch na té i na oné straně,\nzarazila se z iniciativy předních našich sil literárních\na hudebních „Jednota dramatických spisova-\ntelů a skladatelů českých\",*) vypracován ná-\nvrh na generální smlouvu\" s družstvem divadelním,\nve kteréžto smlouvě byla by stejným spůsobem há-\njena autorská práva všech členů jednoty a skrze správní\nradu svou o návrhu tom smluvilo se s výborem jed-\nnoty tak, že smlouva tyto dny již stala se skutkem **).\nVítáme to zajisté upřímně a přejeme si, aby\nnový tento krok na dráze upravování našich poměrů\numěleckých v každém ohledu co nejlépe se osvědčil\ni máme za svou povinnost, sděliti svému čtenářstvu\ncelý důležitý spis zevrubně v plném jeho znění.\nZvláště upozorňujeme na ustanovení, že ztrácí diva-\ndlo právo provozovací, pak-li novinku neprovedlo v prv-\nních dvou letech pětkráte anebo pakli vůbec nějaký\n(jednotou zadaný) kus nebo zpěvohru během pěti\nroků ani jednou nedávalo. Tím stane se ovšem ne-\nmožno, aby budoucně dobré plody domácí literatury\nzanedbávaly se příliš dlouho. Každých pět let bude\npotom divadlo mu seti provést! starší dramata a\nopery alespoň jednou, pak-li mu záležeti bude na\nzachování dálšího práva i k jejich provozování."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "52", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.4", "titre_corps": "Smlouva", "titre_sommaire": "Smlouva", "signature_source": "Vítězslav Hálek ; Vácslav Vlček ; Josef Götzl", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.4", "debut_caractere": 1981, "fin_caractere_exclue": 5150, "texte": "Smlouva\nVítězslav Hálek,\nstarosta.\nVácslav Vlček,\njednatel.\nJosef Götzl,\npředseda družstva.\nDr. Ant. Čížek,\nmístopředseda družstva.\nmezi ředitelským družstvem Českého zemského divadla v Praze\nze strany jedné a jednotou dramatickýeh spisovatelů a skla--\ndatelů českých ze strany druhé.\nI.\nSpolek spisovatelů a skladatelů dramatických zadává kusy\nsvých členů družstvu král. zemského divadla českého pro-\nstřednictvím jednatele svého. Družstvo zavazuje se, že svými\nk tomu ustanovenými orgány každé dramatické dílo dá pro-\nhlednouti a sobě úsudek nejdéle do tří měsíců podati, kterýžto\núsudek sdělí pak ihned jednotě. U děl operních jest lhůta\nšestiměsíční.\nII.\nv\nŘeditelstvo jest dále povinno, přijatý kus provozovati\nnejdéle v příští saisoně po zadání.\nIII.\nŠkrty v kuse a obsazení úloh mají se díti toliko ve sro-\nzumění s autorem.\nIV.\nAutor má býti ke zkouškám zván a na vyslovená jeho\npráni má býti co možná největší zřetel vzat.\nV.\nOdměna za kus skládá se z tantiém a honoráře. Tan-\ntiémy obnášejí 6 pere. z bruta každého představení; po tře-\ntím představení kusu zaplatí se mimo to honoráře 60 zl., a\npo pátém provozování opět 60 zl. Nevyplní-li kus celý večer,\nplatí následující poměr: hraje-li se vedle kusu toho ještě jiný\njednoaktový, obnášejí tantiémy 4 pere., honorář po 40 zl.;\nhraje-li se jiný kus víceaktový aneb dva kusy jiné, obnášejí\ntantiémy 2 pere., honorář po 20 zl.\nPro díla operní platí: 10 pere. z bruta z každého pro-\nvozování kromě prvního, honorář 100 zl. když dožije kus\ntri představení - po provozování třetím a nových 100 zl. po\nprovozování pátém. U oper menších platí týž poměr jako\nu menších kusův. Kopiaturu partitury a hlasů musí sobě ře-\nditelstvo zjednali na vlastní útraty. Co bruta k tantiémám\nnepočítá se obnos divadelního abonementu.\nVI.\n9, honoráry za překlady dohodnou se jednota s družstvem\nod případu k případu.\nVII.\nHonorář a tantiémy vymlácejí se během 8 dnův no před-\nstavení.\nVIII.\nHonorář i tantiémy vyplácejí se spisovateli doživotně a\npo smrti jeho dědicům po 15 let.\nIX.\nTímto spůsobem nabývá divadlo právo provozovací toho\nkusu vůbec a po dobu jednoho roku od prvního provozování\nvýhradně y Praze a v policejním obvod i města Prahy. Ne-\nprovozuje-li se kus od svého prvního provedení během ná-\nsledujících dvou let pětkrát, aneb neprovede-li se některý\nkus po pět roků po sobě jdoucích vůbec, ztrácí divadlo k němu\nveškerá práva, i musí kus spisovateli na požádání vrátiti.\nX.\nSpisovatel má právo žádati, aby mu kus jeho k opisu\nvydán byl. Ředitelstvo může však též kus ten samo pro spi-\nsovatele dáti opsati.\nXI.\nZa nejlepší původní kus v aréně s úspěchem provozovaný,\njednotou v jedné saisoně zadaný, zaplatí družstvo 200 zl., ja-\nkožto zvláštní prémii.\nXII.\nSmlouva tato platí na dvě leta pro všecka divadla, v kte-\nrých hraje družstvo, a sice od nížepsaného dátum.\nY Praze, dne 1. února 1874.\nJmenem jednoty dramatických\nspisovatelů a skladatelů českých:\n*) Hlásící se čleiíy přijímá jednatel „Jednoty\", p. Y. Vlček\nv Praze, v Ječné ulici č. 29. nové (Redakce a administrace\n„Osvěty\";.\n*') Co nevidět učiní se patřičné kroky, aby spůsobem řád-\nným byl urovnán též poměr dramatických autoru k di-\nvadlům venkovským."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "54", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.5", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.4", "debut_caractere": 5152, "fin_caractere_exclue": 5928, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\nZ Vidítĕ. (Původ. dopis.) Doba rozpoutaného karnevalu\nnedovoluje mnoho symfonickým koncertům vystoupit! v popředí,\nza to objeví se časem na obzoru hudebním nějaký koncert\nvirtuosa. Tentokráte na štěstí promluviti mohu o dvou' vyni-\nkajících zjevech, a to především o čellistovi Sigmundu\nBůrgerovi, žáku prof. Rovera, který sobě v koncertu svém\nvytkl obrovské téměř úkoly, myslím tu koncert pro cello od\n\\olkmana a Adagio z podobného koncertu od Šumanna. Tyto\nskladby stojí nejenom na závratné výši technických obtíží\nnýbrž ony kladou i stejné obtíže výkonnému umělci u pocho-\npení. Búrger, ač nedávno teprv se vybavil z let školských,\ndostál zúplna oběma požadavkům, a objevil se tím co doko-\nnalý mistr ve svém oboru a co síla k největším nadějím oprav-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6610, "texte": "ňující. Stejného účinku dosáhl koncertista oduševněným před-\nnesem dvou skladeb formy užší, a sice: duchem moderní hudby\nprovanutou a polyfonně založenou „Serenadoo\" pro cello a\npiano od zdejšího skladatele K. Grammanna a pravou poezií\ndýšícím, humorem překypujícím scherzem od Saint—Sáense.\nV těchto skladbách dělil se koncertista poctivě o slávu s\nDoorem, profesorem na zdejší konservatoři, kterýž co do\nbarvitosti přednesu, plnosti výrazu a techniky mezi zdejšími\npianisty sotva sobě rovného najde. Báječnou bravúru objevil\nBůrger v přednesu tří skladeb, na zevnější effekt vypočtěných\na sice v „Arlequinu\" odPoppera,v„Tarantelle\"odCossmannaa\núchvatnými effekty nejrozmanitějšího druhu přeplněné „La\npriěre\" nazvané skladbě od Piattihó. Pí. Lederer-Übrichová\nčlen komické opery, přednesla krásným, ohebným hlasem kolo-\nraturou přeplněnou arii ze „Semiramis\" od Rossiniho pak tři\npísně, od Mendelssohna, Šumanna a Riedla. Druhým zjevem\nbyl Ignaz Briill, žák prof. Epsteina, a ve skladbě žák zde\nžijícího učitele Rufináčy. Co pianista vládne Briill pevným\núhozem a technickou školou. Z duševního stanoviska jest před-\nnes Brůllův v podání vlastních i cizích skladeb rovně výrazu-\nplný. Co takový se nám objevil v přednesu: Šumannovy sonáty v\nG-moll (op. 11), variací s fugou na Haendlovo thema od Brahmse\nscherzu v h-moll od Chopina (op. 20). Co skladatel jest Briill\neklektikem v nejlepším slova smyslu, on jeví ve skladbách\nsvých znalost jak forem skladatelů starších, tak moderních\na barví celek vlastním myšlenkovým proudem. Dvorní kapella\ndoprovázela Briillův klavírní koncert s obvyklou svou preciz-\nností. Pí. Lavrovská zapěla svým krásným organem a před-\nnesem arii od Handla, „Poutníka\" od Šuberta, jednu z nej-\npěknějších písní Rubinsteinových, pak jednu ruskou národní\npíseň.\n\nDr. hr. Laurencin.\n\n—r—\nZ Petrohradu. (Pův. dop.) Milým jest nám\nvždy osvěžením každá zásilka listu Vašeho, jenž jediným\njest pojítkem hudebních přátel českých v Petrohradě\ns hudebním světem v matičce Praze čile rozkvétajícím.\nO čelnějších novinkách našich již víte; v koncertním\nsvětě zvláště Nápravníkovo smyčcové kvartetto velmi\npříznivě jest přijato vyjde vbrzku tiskem, načež\npostarám se o to, aby i redakci listu Vašeho jeden\nexemplář byl dodán. Jest věru škoda tvůrčí síly Ná-\npravníkovy, že pro přílišné zaměstnání dílem v divadle,\ndílem v rozličných koncertech zbývá mu tak málo vhod-\nného času ku komponování, jež by zajisté jemu i nám\nhojné slávy získalo; ostatně činí se snažlivý i ryzý umě-\nlec ten seč síly mu stačí a použije každé prázdné chvíle\nku tvořpní nových prací: jeho nová symfonie bude\nse provozovati nyní v posledním koncertě „muzykalnavo\nobšectva\" ku konci postu. Ostatně zašle redakci „Da-\nlibora\"— ač dlouho se rozmýšlel než přímluvám mým vy-\nhověti slíbil na žádost Vaší svou operu „Nižegorod-\nci\", abyste dle uznání svého s ní naložili a po případě\no provedení na českém jevišti se laskavě postarali; po-\ndotýkám, že Nápravník přepouští českému jevišti právo\nku provozování beze všech nároků. Nápravník jest\nzajisté rozhodným talentem dramatickým i slyším, že\npřipravuje se ku komponování nové opery, k níž libreto\nmu udělati slíbil obratný Váš libretista Jindř. Bóhm.\ntěšíme se věru na práci tu, poněvadž si Nápravník\npřeje, aby látka vzata byla z českých dějin, čemuž za-\njisté Bolím vyhoví, jsa již ku předu vázán vyplněním\nčestných podmínek ze strany skladatelovy. Že by tímto\nuvedením historického hudebního dramatu českého na\ncárském ievišti vzájemnosti slovanské jakéhosi posvěcení\nse dostalo, jest na bíleclni! Chutě tedy do práce ! V těchto\ndnech připravuje se Musorgského nová opera „Bo-\nis Godunov\" —. o výsledku jejím podám Vám příště\nzprávu. Ku konci podotýkám, že slavný krajan Váš\nPaleček engažován jest od milánského divadla (Teatro\nnuovo dal Verme), jež, jak známo, v letní sézoně pro-\nvozovat! bude „Život za cára\", aby převzal partii „Su-\nsanina\". K vůli němu též odloženo představení z 1. na\n12. května. Budoueně zmíním se siřeji, jak o něm\ntak o Barcalovi, z něhož stal se znamenitý i oblíbe-\nný zpěvák; o pí. Raabové (Moravanka) a slč. Kala-\nšové, která na jaře zde poprvé vystoupí na ruském je-\nvišti. .\n** Ze Záliřeba. (Pův. dop.) Tentokráte zmíním se\njen krátce o dalším provozování Smetanovy rozmarné\nopery „Prodaná nevěsta.\" Těžký jest to poněkud úkol:\nmáme zde dvě primadony, jedna z nich se zname-\nnitou sice školou a divadelní rutinou, bohužel ale bez\nhlasu a jakkoli to negalantně zní, poněkud již omšená\nto ruina ! druhá opět honosí se krásným zvučným hlasem,\no nějaké však škole nemá ani ponětí ba zdá se, že\nže se dosud nenaučila ani řádně noty rozdělovat o\nrytmickém citu ani nemluvím. Můžete tudiž sobě před-\nstaviti neustálý ten krutý boj mezi primadonou (čís. 2)\na kapelníkovou taktovkou! Těšili jsme se tudíž nevý-\nslovně, když jsme slyšeli, že intendance vyjednává se\nslč. Sákovou od česk. divadla pražského. Že vyjedná-\nvání to k žádnému šťastnému výsledku nevedlo, zajisté\nlitujeme; zvláště jsme se těšili, že „Mařenka\" v „Pro-\ndané nevěstě\" najde důstojnou v ní representantku, a že\nse tato dojista o to zasadí již z vlasteneckého citu\naby krásné opeře této na jevišti zdejším život svěží\nzabezpečen byl. Naděje nás bohužel zklamala a „Ma-\nřenku\" zpívá primadona bez hlasu, nemůže tudž při\nnejlepší vůli vyniknout!. „Jeníka\" zpívá p. Raverta s\nhlasem sice velmi krásným, zvučným a zvláště ve výšce\nlehkým ale beze všeho citu, beze hry. Jednotlivci\nkrátce řečeno, úlohy své nepochopili. Chvalnou zmínku\nzasluhují v opeře této pouze pp. Novák (Kecal) a An-\nton (Vašek), jichžto přičiněním se „Prodaná\" na re-\npertoiru udržuje. Ostatně vinu všeho šlendriánu nese\np. kapelník Zajc sám: opera ta nedávala se celých 8\nneděl a p. kapelník neuznal ani za dobré, aby po takové\npauze se zpěváky odbýval nějakou zkoušku že pak\nübohá „Prodaná\", nebyla k poznání, rozumí se samo\nsebou. A co tomu říká naše resp. kritika s p. Kochem\nv čele? Libretu se diví, ději opery nerozumí a komedie\nv třetím jednání má prý se vyškrtnout! Jednotlivé reci-\ntativy nejsou mu dost slovanské (!) a znějí prý jako\nžalmy (!!) to myslí p. Koch, jehož ideálem je též\nVám z jednoho představení známá „hladová\" opera\n„Mislav\"! Ujišťuji Vás, že hudební poměry nemohou\nbýíi nikde smutnější než u nás za takovýchto poměrů\nza všeobecné této stagnace, jež ostatně, jak doufám, na\ndlouho se neudrží. Budoueně něco potěšitelnějšího!\n\nBrahmsovo rekviem provozováno bude o květnou\nneděli v Drážďanech s dvorní kapelou a nejprvněj-\nšími silami pěveckými.\n** Ve Výmaru připravuje se dle doslechu úplné\nprovedení Goethova „Fausta\" s hudbou od E. Las se 11 a,\ntamějšího kapelníka dvorního divadla."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1493, "texte": "** Z Budapešti. Oblíbený zde kapelník Hanuš\nRichter, jenž o zdejší umělecké'poměry sobě již zí-\nskal veliké zásluhy, postaven co ředitel v čelo národní\nzpěvohry maďarské. K muži takovému, jenž stojí na výši\nmoderního umění, mohou si Maďaři gratulovati.\n** V Stokholmě byla nedávno Wagnerova zpě-\nvohra „Lohengrin\" poprvé provedena.\n** Ředitel vídeňské dvorní zpěvohry p. Herbek\nsložil z ohledů zdravotních místo kapelnické při téže\nzpěvohře i má na jeho místo býti povolán Jo z. Su-\ncher. -\n** Pianistka Sara Heinze-ová z Drážďan obdr-\nžela od krále švédského zlatou medaillii pro vědy a\numění.\n** Dr. Oskara Paula příručního slovníčku, hu-\ndebního (v Lipsku u Jindř. Schmidta) vyšly právě po-\nslední sešity. Důkladné toto dílo1 odporučuje se boha-\ntostí materiálu, stručností a přehledností pojednání\n0 každém předmětu, jakož i vkusnou úpravou zevnější.\n** V lipské škole divadelní navštěvovalo loňského\nroku oddělení operní, jehožto řízení svěřeno prof.\nZopfovi, 30 žáků a žákyň. Z těchto dva byli. rodilí\nz Berlína, po jednom pak z Pešti, Těšína, Mnichova,\nBaselu, Děvína, Hamburgu, Břemenu, Newyorku, atd.\nŠest z nich dostalo ihned příznivé engagementy. Vyučo-\nvání dělo se osmi učiteli a učitelkyněmi.\n** SI. Orgeni-ova, také Pražanům z pohostinských\nsvých her na českém jevišti v dobré paměti, jest nyní\nmiláčkem obecenstva hanoverského. Dle veř. hlasů ta-\nmějších nalézá prý se nyní zpěvačka tato v zenitu svého\numění, vynikajíc v stejné míře v koloraturním jakož\n1 v dramatickém oboru."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "53", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Vidítĕ. (Původ. dopis.) Doba rozpoutaného karnevalu", "titre_sommaire": "Z Vidítĕ. (Původ. dopis.) Doba rozpoutaného karnevalu", "signature_source": "hr. Laurencin", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.4", "debut_caractere": 5174, "fin_caractere_exclue": 5928, "texte": "Z Vidítĕ. (Původ. dopis.) Doba rozpoutaného karnevalu\nnedovoluje mnoho symfonickým koncertům vystoupit! v popředí,\nza to objeví se časem na obzoru hudebním nějaký koncert\nvirtuosa. Tentokráte na štěstí promluviti mohu o dvou' vyni-\nkajících zjevech, a to především o čellistovi Sigmundu\nBůrgerovi, žáku prof. Rovera, který sobě v koncertu svém\nvytkl obrovské téměř úkoly, myslím tu koncert pro cello od\n\\olkmana a Adagio z podobného koncertu od Šumanna. Tyto\nskladby stojí nejenom na závratné výši technických obtíží\nnýbrž ony kladou i stejné obtíže výkonnému umělci u pocho-\npení. Búrger, ač nedávno teprv se vybavil z let školských,\ndostál zúplna oběma požadavkům, a objevil se tím co doko-\nnalý mistr ve svém oboru a co síla k největším nadějím oprav-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1807, "texte": "ňující. Stejného účinku dosáhl koncertista oduševněným před-\nnesem dvou skladeb formy užší, a sice: duchem moderní hudby\nprovanutou a polyfonně založenou „Serenadoo\" pro cello a\npiano od zdejšího skladatele K. Grammanna a pravou poezií\ndýšícím, humorem překypujícím scherzem od Saint—Sáense.\nV těchto skladbách dělil se koncertista poctivě o slávu s\nDoorem, profesorem na zdejší konservatoři, kterýž co do\nbarvitosti přednesu, plnosti výrazu a techniky mezi zdejšími\npianisty sotva sobě rovného najde. Báječnou bravúru objevil\nBůrger v přednesu tří skladeb, na zevnější effekt vypočtěných\na sice v „Arlequinu\" odPoppera,v„Tarantelle\"odCossmannaa\núchvatnými effekty nejrozmanitějšího druhu přeplněné „La\npriěre\" nazvané skladbě od Piattihó. Pí. Lederer-Übrichová\nčlen komické opery, přednesla krásným, ohebným hlasem kolo-\nraturou přeplněnou arii ze „Semiramis\" od Rossiniho pak tři\npísně, od Mendelssohna, Šumanna a Riedla. Druhým zjevem\nbyl Ignaz Briill, žák prof. Epsteina, a ve skladbě žák zde\nžijícího učitele Rufináčy. Co pianista vládne Briill pevným\núhozem a technickou školou. Z duševního stanoviska jest před-\nnes Brůllův v podání vlastních i cizích skladeb rovně výrazu-\nplný. Co takový se nám objevil v přednesu: Šumannovy sonáty v\nG-moll (op. 11), variací s fugou na Haendlovo thema od Brahmse\nscherzu v h-moll od Chopina (op. 20). Co skladatel jest Briill\neklektikem v nejlepším slova smyslu, on jeví ve skladbách\nsvých znalost jak forem skladatelů starších, tak moderních\na barví celek vlastním myšlenkovým proudem. Dvorní kapella\ndoprovázela Briillův klavírní koncert s obvyklou svou preciz-\nností. Pí. Lavrovská zapěla svým krásným organem a před-\nnesem arii od Handla, „Poutníka\" od Šuberta, jednu z nej-\npěknějších písní Rubinsteinových, pak jednu ruskou národní\npíseň.\n\nDr. hr. Laurencin."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "53", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Petrohradu. (Pův. dop.) Milým jest nám", "titre_sommaire": "Z Petrohradu. (Pův. dop.) Milým jest nám", "signature_source": "—r—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.5", "debut_caractere": 1809, "fin_caractere_exclue": 6351, "texte": "—r—\nZ Petrohradu. (Pův. dop.) Milým jest nám\nvždy osvěžením každá zásilka listu Vašeho, jenž jediným\njest pojítkem hudebních přátel českých v Petrohradě\ns hudebním světem v matičce Praze čile rozkvétajícím.\nO čelnějších novinkách našich již víte; v koncertním\nsvětě zvláště Nápravníkovo smyčcové kvartetto velmi\npříznivě jest přijato vyjde vbrzku tiskem, načež\npostarám se o to, aby i redakci listu Vašeho jeden\nexemplář byl dodán. Jest věru škoda tvůrčí síly Ná-\npravníkovy, že pro přílišné zaměstnání dílem v divadle,\ndílem v rozličných koncertech zbývá mu tak málo vhod-\nného času ku komponování, jež by zajisté jemu i nám\nhojné slávy získalo; ostatně činí se snažlivý i ryzý umě-\nlec ten seč síly mu stačí a použije každé prázdné chvíle\nku tvořpní nových prací: jeho nová symfonie bude\nse provozovati nyní v posledním koncertě „muzykalnavo\nobšectva\" ku konci postu. Ostatně zašle redakci „Da-\nlibora\"— ač dlouho se rozmýšlel než přímluvám mým vy-\nhověti slíbil na žádost Vaší svou operu „Nižegorod-\nci\", abyste dle uznání svého s ní naložili a po případě\no provedení na českém jevišti se laskavě postarali; po-\ndotýkám, že Nápravník přepouští českému jevišti právo\nku provozování beze všech nároků. Nápravník jest\nzajisté rozhodným talentem dramatickým i slyším, že\npřipravuje se ku komponování nové opery, k níž libreto\nmu udělati slíbil obratný Váš libretista Jindř. Bóhm.\ntěšíme se věru na práci tu, poněvadž si Nápravník\npřeje, aby látka vzata byla z českých dějin, čemuž za-\njisté Bolím vyhoví, jsa již ku předu vázán vyplněním\nčestných podmínek ze strany skladatelovy. Že by tímto\nuvedením historického hudebního dramatu českého na\ncárském ievišti vzájemnosti slovanské jakéhosi posvěcení\nse dostalo, jest na bíleclni! Chutě tedy do práce ! V těchto\ndnech připravuje se Musorgského nová opera „Bo-\nis Godunov\" —. o výsledku jejím podám Vám příště\nzprávu. Ku konci podotýkám, že slavný krajan Váš\nPaleček engažován jest od milánského divadla (Teatro\nnuovo dal Verme), jež, jak známo, v letní sézoně pro-\nvozovat! bude „Život za cára\", aby převzal partii „Su-\nsanina\". K vůli němu též odloženo představení z 1. na\n12. května. Budoueně zmíním se siřeji, jak o něm\ntak o Barcalovi, z něhož stal se znamenitý i oblíbe-\nný zpěvák; o pí. Raabové (Moravanka) a slč. Kala-\nšové, která na jaře zde poprvé vystoupí na ruském je-\nvišti. .\n** Ze Záliřeba. (Pův. dop.) Tentokráte zmíním se\njen krátce o dalším provozování Smetanovy rozmarné\nopery „Prodaná nevěsta.\" Těžký jest to poněkud úkol:\nmáme zde dvě primadony, jedna z nich se zname-\nnitou sice školou a divadelní rutinou, bohužel ale bez\nhlasu a jakkoli to negalantně zní, poněkud již omšená\nto ruina ! druhá opět honosí se krásným zvučným hlasem,\no nějaké však škole nemá ani ponětí ba zdá se, že\nže se dosud nenaučila ani řádně noty rozdělovat o\nrytmickém citu ani nemluvím. Můžete tudiž sobě před-\nstaviti neustálý ten krutý boj mezi primadonou (čís. 2)\na kapelníkovou taktovkou! Těšili jsme se tudíž nevý-\nslovně, když jsme slyšeli, že intendance vyjednává se\nslč. Sákovou od česk. divadla pražského. Že vyjedná-\nvání to k žádnému šťastnému výsledku nevedlo, zajisté\nlitujeme; zvláště jsme se těšili, že „Mařenka\" v „Pro-\ndané nevěstě\" najde důstojnou v ní representantku, a že\nse tato dojista o to zasadí již z vlasteneckého citu\naby krásné opeře této na jevišti zdejším život svěží\nzabezpečen byl. Naděje nás bohužel zklamala a „Ma-\nřenku\" zpívá primadona bez hlasu, nemůže tudž při\nnejlepší vůli vyniknout!. „Jeníka\" zpívá p. Raverta s\nhlasem sice velmi krásným, zvučným a zvláště ve výšce\nlehkým ale beze všeho citu, beze hry. Jednotlivci\nkrátce řečeno, úlohy své nepochopili. Chvalnou zmínku\nzasluhují v opeře této pouze pp. Novák (Kecal) a An-\nton (Vašek), jichžto přičiněním se „Prodaná\" na re-\npertoiru udržuje. Ostatně vinu všeho šlendriánu nese\np. kapelník Zajc sám: opera ta nedávala se celých 8\nneděl a p. kapelník neuznal ani za dobré, aby po takové\npauze se zpěváky odbýval nějakou zkoušku že pak\nübohá „Prodaná\", nebyla k poznání, rozumí se samo\nsebou. A co tomu říká naše resp. kritika s p. Kochem\nv čele? Libretu se diví, ději opery nerozumí a komedie\nv třetím jednání má prý se vyškrtnout! Jednotlivé reci-\ntativy nejsou mu dost slovanské (!) a znějí prý jako\nžalmy (!!) to myslí p. Koch, jehož ideálem je též\nVám z jednoho představení známá „hladová\" opera\n„Mislav\"! Ujišťuji Vás, že hudební poměry nemohou\nbýíi nikde smutnější než u nás za takovýchto poměrů\nza všeobecné této stagnace, jež ostatně, jak doufám, na\ndlouho se neudrží. Budoueně něco potěšitelnějšího!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "54", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.5.3", "titre_corps": "Brahmsovo rekviem provozováno bude o květnou", "titre_sommaire": "Brahmsovo rekviem provozováno bude o květnou", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.5", "debut_caractere": 6353, "fin_caractere_exclue": 6610, "texte": "Brahmsovo rekviem provozováno bude o květnou\nneděli v Drážďanech s dvorní kapelou a nejprvněj-\nšími silami pěveckými.\n** Ve Výmaru připravuje se dle doslechu úplné\nprovedení Goethova „Fausta\" s hudbou od E. Las se 11 a,\ntamějšího kapelníka dvorního divadla."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1493, "texte": "** Z Budapešti. Oblíbený zde kapelník Hanuš\nRichter, jenž o zdejší umělecké'poměry sobě již zí-\nskal veliké zásluhy, postaven co ředitel v čelo národní\nzpěvohry maďarské. K muži takovému, jenž stojí na výši\nmoderního umění, mohou si Maďaři gratulovati.\n** V Stokholmě byla nedávno Wagnerova zpě-\nvohra „Lohengrin\" poprvé provedena.\n** Ředitel vídeňské dvorní zpěvohry p. Herbek\nsložil z ohledů zdravotních místo kapelnické při téže\nzpěvohře i má na jeho místo býti povolán Jo z. Su-\ncher. -\n** Pianistka Sara Heinze-ová z Drážďan obdr-\nžela od krále švédského zlatou medaillii pro vědy a\numění.\n** Dr. Oskara Paula příručního slovníčku, hu-\ndebního (v Lipsku u Jindř. Schmidta) vyšly právě po-\nslední sešity. Důkladné toto dílo1 odporučuje se boha-\ntostí materiálu, stručností a přehledností pojednání\n0 každém předmětu, jakož i vkusnou úpravou zevnější.\n** V lipské škole divadelní navštěvovalo loňského\nroku oddělení operní, jehožto řízení svěřeno prof.\nZopfovi, 30 žáků a žákyň. Z těchto dva byli. rodilí\nz Berlína, po jednom pak z Pešti, Těšína, Mnichova,\nBaselu, Děvína, Hamburgu, Břemenu, Newyorku, atd.\nŠest z nich dostalo ihned příznivé engagementy. Vyučo-\nvání dělo se osmi učiteli a učitelkyněmi.\n** SI. Orgeni-ova, také Pražanům z pohostinských\nsvých her na českém jevišti v dobré paměti, jest nyní\nmiláčkem obecenstva hanoverského. Dle veř. hlasů ta-\nmějších nalézá prý se nyní zpěvačka tato v zenitu svého\numění, vynikajíc v stejné míře v koloraturním jakož\n1 v dramatickém oboru."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "54", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.6", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.6", "debut_caractere": 1495, "fin_caractere_exclue": 2052, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n. **(. Zpěváčky spolek „Vv Litomyšli u-\nspořádá v pondělí dne 16. t. m. masopustní zábavu,\nV\nv nížto provedena bude komická operetka: „Šotek\" ve\ndvou jednáních od Jakuba Pihrta.\n*** Zpěváčky spolek „Zvonař\" v Drahorazi uspo-\nřádá dne 15. února b. r. zábavu, z jejíhožto programu\nvyjímáme: Zastaveníčko, sbor od J.. Knahla. „Babiččin\nvalčík\", mužský sbor. „Milenko drahá, dobrou noc\",\nsmíšený sbor od K. Bendla. „Výlet „Zvonaře\", hudební\nžert pro mužský sbor od J. Petra a co hudební žert\n„koncert na merlotiny.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "55", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.7", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.6", "debut_caractere": 2054, "fin_caractere_exclue": 5504, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\nP. Čenĕk Bradáč, kanovník metropolitní kapitoly\nsvatovítské 11a Hradčanech, zemřel dne 9. t. m.po\ndelší nemoci. Jest povinností naší, bychom sobě i na\ntomto místě spomenuli četných jeho zásluh, jež sobě\nvydobyl v oboru církevní hudby, zejména vydáním ve-\nlikého „Kancionálu\" ve dvou dílech, jejž vzdělal na zá-\nkladě starého tak zvaného svatováclavského kancionálu\na k němuž zároveň připojil průvod varhan, vzdělaný p.\nJozefem Můllerem, učitelem a varhaníkem u sv. Miku-\nláše v Praze a redigovaný zesnulým Zigkmundem Kole-\nv\nšovským, tehdá ředitelem kůru u sv. Štěpána v Praze.\nKancionál tento osvědčil se v rukou horlivého ducho-\nvenstva a učitelstva co mocný a vydatný prostředek\nk pěstování obecného zpěvu, církevního i přáli bychom\nsobě, aby nescházel v ni nejmenší katolické osadě naší vlasti.\nAby mu zjednal většího rozšíření, uveřejnil kan. Bra-\ndáč r. 1865 několik pojednání o zpěvu kostelním a\nspolcích literáckých v „Blahosvětu\", „Školníku\" a jiných\nčasopisech. Čest a sláva jeho památce!\n* P. Antonínu Dvořákovi, chvalně známému skla-\ndateli, propůjčeno uprázdněné místo varhanické v zdej-\nším chrámu sv. Vojtěcha.\n* Pražská konservatoř povolala na místo profe-\nsora flétny, kteréž dosud zastával p. Můller, člen\norkestru z. divadla německého, pana Jentsch-e ze Štras-\nburku (!).\nSlovenský skladatel Levoslav Delta, jenž dosud\nzejména v oboru církevní hudby se osvědčil co duch ve-\nlenadaný, zkusil mladistvé své síly s stejným nadšením\nv rozličných oborech světské hudby se zdarem nejlepším.\nUvádíme zejmena, že mu posledně uděleno bylo od kr.\nuherského ministerstva osvěty stipendium na základě vel-\nké orkestrální skladby, v nížto volně užil a v skvělý o-\nbraz spojil některé motivy'pochodu Rakoezvho. V nej-\nnovější době pustil se s zvláštní zálibou na pole lyrické\ni můžeme již dle ukázek, které nám tyto dny laskavě\nsdělil, zaslav nám dvě písně poetičností i hlubokým svým\ndůmyslem na nejvýše poutavé, vysloviti milou naději, že\niv tomto oboru skvíti se bude jeho jméno mezi nej-\npřednějšími pěstiteli písně slovanské.\nX— X v\n* Z Červené lleěiee. (Pův. dop.) Minulého roku\ndne 10. července vyplnilo se nám přání, již dávno ký-\nžené, odevzdával totiž chvalně známý stavitel varhan p.\nKarel Šiffner z Prahy v našem chrámu Páně nové\nvarhany u přítomnosti k tomu zvolené komise. U velkém\npočtu sešlo se obecenstvo, neboť již celý úhledný ze-\nvnějšek, zejména krásná práce řezbářská vábily oko v\nmalé míře. Pan Josef Fabián, řiditej kůru v Pelhřimově,\npřísně proskoumal • celý stroj až do nejmenších jednot-\nlivostí i vyslovil se s neobmezenou pochvalou o důklad-\nnosti i praktičnosti jeho. Zvláště ale když stroj prak-\nticky rozličným rejstříkováním zkoumal, byla valná čásť\npřítomných velice dojata a on sám jsa překvapen něž-\nností, čistotou a plnosti zvuků, doložil, že by celé 24-\nrej střikové varhany Pelhřimovské rád vyměnil za tyto\n12ti rejstříkové! Úsudek vynešený a vpřijímacím proto-\nkolu, sepsaném na děkanství u přítomností komise, zně-\njící: „Stroj ten úplně dokonalý jest\", zajisté dosvědčuje\npravdivost uvedených slov. Nedávno navštívil varhanář\nv v\nz Počátek Červenou Bečici i žádal, aby si mohl také\nnový náš stroj prohlédnouti, o něnlž již tolik chvály\nbyl slyšel; těšilo nás, že úsudkem svým potvrdil, co bylo\nku chvále díla p. Šiffnera dříve pronešeno. Protož odpo-\nručiti můžeme s dobrým svědomím dotčeného mistra pro\ndůkladnou jeho práci všem, kdož by sobě nové varhany\npoříditi chtěli."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5745, "texte": "—Výtečné instruktivní dílo pro nejútlejší mládež vyšlo\nprávě nákladem B. Seufla v Lipsku z péra tamějšího\nkapelníka Karla Reinecke-ho s názvem: „Sechs So-\nnatinen fůr das Pianoforte zu vier Hánden im Umfang\nvon fůnf Tonen bei stillstehender Hand op. 127 B.\",\nna nějž zvláště učitele klavíru upozorňujeme. Jsou to\nrozkošné malby miniaturní, plny půvabů a ušlechtilé nálady,\nbohatý to pramen milé a zároveň užitečné zábavy pro malý\nsvět hudební. Jakým mistrem jest p. Reinecke v tomto oboru,\nznámo jest z jeho op. 54., podobné to sbírky hudebních\nobrázků pro dítky, (taktéž v objemu pěti prstů), roz-\nšířené téměř po celém hudebním světě. Všechny sona-\ntiny jsou třívěté a pro malé hráče velmi lehké, druhého\nhráče (secondo) ovšem obmyslil skladatel hrou složitější\na dosti polyfonní. Jednotlivé věty naznačují již nad-\npisem svým základní svou náladu a povahu, čímž vhodně\npůsobeno jest na fantasii útlé mládeže. Nalezáme mimo\njiné „Rondo pastorále\", valčíkové rondo, „Křepelinku\",\nkavatinu, rondo „ala Papageno\", báchorku a. t. d.\nTytéž sonatiny vyšly také tiskem pro piano na dvě ruce.\n* Jubilejní slavnost na památku 25letého trvání\nalcad. čten. spolku v Prase zahájena bude v sobotu\ndne 23. května slavnostním divadelním představením po\nkterémž následovat! má společný dýchánek studentský.\nZ Akadem. čtenářského spolku v Prase. Aka-\ndemický spolek stav se členem „Matice Hudební\" zalo-\nžil v knihovně své zvláštní odbor hudební, chtěje tím\nvyhověti dávné potřebě členů svých. Leč poměry spolku\nakademického nejsou v takovém stavu, aby mu možno\nbylo zakupovati díla hudební, zejména hudebniny za\npříčinou dosti značné jejich ceny. Proto obracíme se\nku všem hudebním skladatelům a laskavým příznivcům\nvůbec aby snahu spolku našeho laskavě podporovat! rá-\nčili. Veškeré i sebe menší příspěvky tisko- i ruko-\npisy vděčně přijímají se ve výborovně akademického\nspolku v Praze (Ferdinandova třída, 60).\nV Praze, v únoru 1874.\nZ výboru akademického čtenářského spolku.\n* Oprava tisku. V úvodním článku čísla předešlé-\nho (str. 42, sloupec první řádka 12.) stát! má místo\n„bratranci\" branci (vojíny) a v poznámce na téže\nstránce místo „písně jihoslovanské\" musí státi pokaždé\njill o slovanské. V třetím článku téhož čísla „Zpěv\nPřemysla\" str. 45. státi má místo „frapantu\" fra-\npantu i.\nKil povšimnutí. K zadání jest místo cho-\nralisty (tenoristy) s ročním služným 200 zl. Vykáže-\nli žadatel potřebnou spňsobilost, odevzdáno mu bude řízení\nzvláštní školy pěvecké, kteráž se při chrámě zříditi má,\nzačež obdrží ještě přídavek osobní. Veškeré bližší pod-\nmínky a dáta ostatní sdělí redakce ústně. Poptávky\nbuďtež učiněny nejdéle do konce , února.\n\nX.\nČeská zpěvohra. 7. února. „Javotte\" — 11.\núnora: „Lazebník Sevillský.\"\nNáhlým ochuravěním čelných sil personálu naší\nopery, jakými jsou zajisté si. Sitíova a p. Čech ml.\nmusel býti odložen Webrův „Čarostřelec\", ačkoli byl již\nku konci předešlého týdne co nejdokonaleji vystrojen;\nže pak churavost obou sil pěveckých permanentně trvala\npo celý tento týden, nemohlo se přikročiti k nižádné\nvětší opeře, ačkoli nenahlížíme, proč by proto nebylo\ndovoleno sáhnouti po menších skladbách operních, či\npo takových, v nichž obě zmíněné síly stále partie ne-\nmají? , Jak přijde obecenstvo hudbymilovné k tomu-, že\nse operní repertoir v týdnu redukuje na minimum aže\nzkracuje se bez příčiny a jen z pouhé libovůle o jeden\noperní večer v týdnu? Byl by již věru jednou čas, aby\ndotýční faktorové rázně se opřeli proti stálému nadleh-\nčování a protěžování činohry na úkor zpěvohry\npak ovšem není divu, že činohra se může vykázati větší\ncifrou přijmu, než zpěvohra když se oné prvnější pří\nkaždé příležitosti přidělují večery původně pro operu\nvyměřené!\n„Javotte\" s vloženými balety těší se stálé přízni\nobecenstva, což zajisté poděkovati může v první řadě\nvýtečnému výkonu slč. Hanušovy, která „princem\"\ntímto zajisté ve prospěch svůj rozmnožila počet svých\ntrikotních rolí a jak ve zpěvné tak i herecké stránce\nse udržela na výši situace po celý večer. Zastaveníčko\npod oknem tří krásných Dulcineí jakož i výjev v parku\nzámeckém náleží k nej zdařilejším momentům výkonu je-\njího ; jedině bychom si přáli, aby scéna v budoiru sester\npopelčiných, kde princ co taneční mistr studuje „ta-\nneční etudy\" se Javotkou, živěji a přirozeněji podána\nbyla. Vznešené sestry popelčiny hrály tak modrokrevně,\nže jich blaseovanost téměř s jakousi omrzelostí a nechutí\nhraničila. •\nZa to si počínala slč. Sákova v titulní úloze\nvelmi rozmarně, v čemž závodili sníco do živosti a\n„obratnosti v provedení\", hlavní motorové děje pp.\nKrossing a Mošna.\nP. Frankovský s dvojnásobným charakterem (šérif\na komoří,) byl jako vždy pln rozkošného humoru a bavil\ndrastickým výkonem svým obecenstvo v míře náležité\nt. j. aniž by z mezí jemné komiky byl vykročil. Velmi\ndobře tvoří též p. Koubek figuru ponocného co do hry\nmasky i hlasu. „Lazebník Sevillský\" nebyl valně\nnavštíven. Můžeme-li dle začátku, jemuž jsme přítomni\nbyli, souditi na celek, tož řadí se toto představení svou\nprecizností v provedení prvému. SI. z Ehreuberků\nbyla ve svém nejvlastnějším živlu a rozvíjela nejskvě-\nlejší přednosti mistrné školy své v nej příznivějším světle\npřed obecenstvem; p. Lev v titulní úloze s hravou\nsnadností překonával největší obtíže až na společný\ntrilek s Rosinkou při slabikování jména jejího, v němž\nnikdy „tak dlouho nevydrží\" jak sám vždy ne-\nopomene čtveračivě podotknouti ku poučení obecenstva.\nNejvětší radost působí nám veskrze zdařilý, zvláště ve\nhře promyšlený výkon mladistvého pěvce p. Mareše (Ba-\nsilio); jedině vytýkati můžeme jednotvárnost gest jeho\nhned při prvém výstupu, kdež každou pointu sprovází\nvýznamným napřažením vycpaného ukazováče vždy jen\nsměrem vertikálním. P. Vávra zpíval své zastaveníčko\ns snahou uznání hodnou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "55", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.7.1", "titre_corps": "P. Čenĕk Bradáč, kanovník metropolitní kapitoly", "titre_sommaire": "P. Čenĕk Bradáč, kanovník metropolitní kapitoly", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.6", "debut_caractere": 2083, "fin_caractere_exclue": 5504, "texte": "P. Čenĕk Bradáč, kanovník metropolitní kapitoly\nsvatovítské 11a Hradčanech, zemřel dne 9. t. m.po\ndelší nemoci. Jest povinností naší, bychom sobě i na\ntomto místě spomenuli četných jeho zásluh, jež sobě\nvydobyl v oboru církevní hudby, zejména vydáním ve-\nlikého „Kancionálu\" ve dvou dílech, jejž vzdělal na zá-\nkladě starého tak zvaného svatováclavského kancionálu\na k němuž zároveň připojil průvod varhan, vzdělaný p.\nJozefem Můllerem, učitelem a varhaníkem u sv. Miku-\nláše v Praze a redigovaný zesnulým Zigkmundem Kole-\nv\nšovským, tehdá ředitelem kůru u sv. Štěpána v Praze.\nKancionál tento osvědčil se v rukou horlivého ducho-\nvenstva a učitelstva co mocný a vydatný prostředek\nk pěstování obecného zpěvu, církevního i přáli bychom\nsobě, aby nescházel v ni nejmenší katolické osadě naší vlasti.\nAby mu zjednal většího rozšíření, uveřejnil kan. Bra-\ndáč r. 1865 několik pojednání o zpěvu kostelním a\nspolcích literáckých v „Blahosvětu\", „Školníku\" a jiných\nčasopisech. Čest a sláva jeho památce!\n* P. Antonínu Dvořákovi, chvalně známému skla-\ndateli, propůjčeno uprázdněné místo varhanické v zdej-\nším chrámu sv. Vojtěcha.\n* Pražská konservatoř povolala na místo profe-\nsora flétny, kteréž dosud zastával p. Můller, člen\norkestru z. divadla německého, pana Jentsch-e ze Štras-\nburku (!).\nSlovenský skladatel Levoslav Delta, jenž dosud\nzejména v oboru církevní hudby se osvědčil co duch ve-\nlenadaný, zkusil mladistvé své síly s stejným nadšením\nv rozličných oborech světské hudby se zdarem nejlepším.\nUvádíme zejmena, že mu posledně uděleno bylo od kr.\nuherského ministerstva osvěty stipendium na základě vel-\nké orkestrální skladby, v nížto volně užil a v skvělý o-\nbraz spojil některé motivy'pochodu Rakoezvho. V nej-\nnovější době pustil se s zvláštní zálibou na pole lyrické\ni můžeme již dle ukázek, které nám tyto dny laskavě\nsdělil, zaslav nám dvě písně poetičností i hlubokým svým\ndůmyslem na nejvýše poutavé, vysloviti milou naději, že\niv tomto oboru skvíti se bude jeho jméno mezi nej-\npřednějšími pěstiteli písně slovanské.\nX— X v\n* Z Červené lleěiee. (Pův. dop.) Minulého roku\ndne 10. července vyplnilo se nám přání, již dávno ký-\nžené, odevzdával totiž chvalně známý stavitel varhan p.\nKarel Šiffner z Prahy v našem chrámu Páně nové\nvarhany u přítomnosti k tomu zvolené komise. U velkém\npočtu sešlo se obecenstvo, neboť již celý úhledný ze-\nvnějšek, zejména krásná práce řezbářská vábily oko v\nmalé míře. Pan Josef Fabián, řiditej kůru v Pelhřimově,\npřísně proskoumal • celý stroj až do nejmenších jednot-\nlivostí i vyslovil se s neobmezenou pochvalou o důklad-\nnosti i praktičnosti jeho. Zvláště ale když stroj prak-\nticky rozličným rejstříkováním zkoumal, byla valná čásť\npřítomných velice dojata a on sám jsa překvapen něž-\nností, čistotou a plnosti zvuků, doložil, že by celé 24-\nrej střikové varhany Pelhřimovské rád vyměnil za tyto\n12ti rejstříkové! Úsudek vynešený a vpřijímacím proto-\nkolu, sepsaném na děkanství u přítomností komise, zně-\njící: „Stroj ten úplně dokonalý jest\", zajisté dosvědčuje\npravdivost uvedených slov. Nedávno navštívil varhanář\nv v\nz Počátek Červenou Bečici i žádal, aby si mohl také\nnový náš stroj prohlédnouti, o něnlž již tolik chvály\nbyl slyšel; těšilo nás, že úsudkem svým potvrdil, co bylo\nku chvále díla p. Šiffnera dříve pronešeno. Protož odpo-\nručiti můžeme s dobrým svědomím dotčeného mistra pro\ndůkladnou jeho práci všem, kdož by sobě nové varhany\npoříditi chtěli."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2639, "texte": "—Výtečné instruktivní dílo pro nejútlejší mládež vyšlo\nprávě nákladem B. Seufla v Lipsku z péra tamějšího\nkapelníka Karla Reinecke-ho s názvem: „Sechs So-\nnatinen fůr das Pianoforte zu vier Hánden im Umfang\nvon fůnf Tonen bei stillstehender Hand op. 127 B.\",\nna nějž zvláště učitele klavíru upozorňujeme. Jsou to\nrozkošné malby miniaturní, plny půvabů a ušlechtilé nálady,\nbohatý to pramen milé a zároveň užitečné zábavy pro malý\nsvět hudební. Jakým mistrem jest p. Reinecke v tomto oboru,\nznámo jest z jeho op. 54., podobné to sbírky hudebních\nobrázků pro dítky, (taktéž v objemu pěti prstů), roz-\nšířené téměř po celém hudebním světě. Všechny sona-\ntiny jsou třívěté a pro malé hráče velmi lehké, druhého\nhráče (secondo) ovšem obmyslil skladatel hrou složitější\na dosti polyfonní. Jednotlivé věty naznačují již nad-\npisem svým základní svou náladu a povahu, čímž vhodně\npůsobeno jest na fantasii útlé mládeže. Nalezáme mimo\njiné „Rondo pastorále\", valčíkové rondo, „Křepelinku\",\nkavatinu, rondo „ala Papageno\", báchorku a. t. d.\nTytéž sonatiny vyšly také tiskem pro piano na dvě ruce.\n* Jubilejní slavnost na památku 25letého trvání\nalcad. čten. spolku v Prase zahájena bude v sobotu\ndne 23. května slavnostním divadelním představením po\nkterémž následovat! má společný dýchánek studentský.\nZ Akadem. čtenářského spolku v Prase. Aka-\ndemický spolek stav se členem „Matice Hudební\" zalo-\nžil v knihovně své zvláštní odbor hudební, chtěje tím\nvyhověti dávné potřebě členů svých. Leč poměry spolku\nakademického nejsou v takovém stavu, aby mu možno\nbylo zakupovati díla hudební, zejména hudebniny za\npříčinou dosti značné jejich ceny. Proto obracíme se\nku všem hudebním skladatelům a laskavým příznivcům\nvůbec aby snahu spolku našeho laskavě podporovat! rá-\nčili. Veškeré i sebe menší příspěvky tisko- i ruko-\npisy vděčně přijímají se ve výborovně akademického\nspolku v Praze (Ferdinandova třída, 60).\nV Praze, v únoru 1874.\nZ výboru akademického čtenářského spolku.\n* Oprava tisku. V úvodním článku čísla předešlé-\nho (str. 42, sloupec první řádka 12.) stát! má místo\n„bratranci\" branci (vojíny) a v poznámce na téže\nstránce místo „písně jihoslovanské\" musí státi pokaždé\njill o slovanské. V třetím článku téhož čísla „Zpěv\nPřemysla\" str. 45. státi má místo „frapantu\" fra-\npantu i.\nKil povšimnutí. K zadání jest místo cho-\nralisty (tenoristy) s ročním služným 200 zl. Vykáže-\nli žadatel potřebnou spňsobilost, odevzdáno mu bude řízení\nzvláštní školy pěvecké, kteráž se při chrámě zříditi má,\nzačež obdrží ještě přídavek osobní. Veškeré bližší pod-\nmínky a dáta ostatní sdělí redakce ústně. Poptávky\nbuďtež učiněny nejdéle do konce , února."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "55", "page_fin": "55", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.7.2", "titre_corps": "Česká zpěvohra. 7. února. „Javotte\" — 11.", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. 7. února. „Javotte\" — 11.", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.7", "debut_caractere": 2641, "fin_caractere_exclue": 5745, "texte": "X.\nČeská zpěvohra. 7. února. „Javotte\" — 11.\núnora: „Lazebník Sevillský.\"\nNáhlým ochuravěním čelných sil personálu naší\nopery, jakými jsou zajisté si. Sitíova a p. Čech ml.\nmusel býti odložen Webrův „Čarostřelec\", ačkoli byl již\nku konci předešlého týdne co nejdokonaleji vystrojen;\nže pak churavost obou sil pěveckých permanentně trvala\npo celý tento týden, nemohlo se přikročiti k nižádné\nvětší opeře, ačkoli nenahlížíme, proč by proto nebylo\ndovoleno sáhnouti po menších skladbách operních, či\npo takových, v nichž obě zmíněné síly stále partie ne-\nmají? , Jak přijde obecenstvo hudbymilovné k tomu-, že\nse operní repertoir v týdnu redukuje na minimum aže\nzkracuje se bez příčiny a jen z pouhé libovůle o jeden\noperní večer v týdnu? Byl by již věru jednou čas, aby\ndotýční faktorové rázně se opřeli proti stálému nadleh-\nčování a protěžování činohry na úkor zpěvohry\npak ovšem není divu, že činohra se může vykázati větší\ncifrou přijmu, než zpěvohra když se oné prvnější pří\nkaždé příležitosti přidělují večery původně pro operu\nvyměřené!\n„Javotte\" s vloženými balety těší se stálé přízni\nobecenstva, což zajisté poděkovati může v první řadě\nvýtečnému výkonu slč. Hanušovy, která „princem\"\ntímto zajisté ve prospěch svůj rozmnožila počet svých\ntrikotních rolí a jak ve zpěvné tak i herecké stránce\nse udržela na výši situace po celý večer. Zastaveníčko\npod oknem tří krásných Dulcineí jakož i výjev v parku\nzámeckém náleží k nej zdařilejším momentům výkonu je-\njího ; jedině bychom si přáli, aby scéna v budoiru sester\npopelčiných, kde princ co taneční mistr studuje „ta-\nneční etudy\" se Javotkou, živěji a přirozeněji podána\nbyla. Vznešené sestry popelčiny hrály tak modrokrevně,\nže jich blaseovanost téměř s jakousi omrzelostí a nechutí\nhraničila. •\nZa to si počínala slč. Sákova v titulní úloze\nvelmi rozmarně, v čemž závodili sníco do živosti a\n„obratnosti v provedení\", hlavní motorové děje pp.\nKrossing a Mošna.\nP. Frankovský s dvojnásobným charakterem (šérif\na komoří,) byl jako vždy pln rozkošného humoru a bavil\ndrastickým výkonem svým obecenstvo v míře náležité\nt. j. aniž by z mezí jemné komiky byl vykročil. Velmi\ndobře tvoří též p. Koubek figuru ponocného co do hry\nmasky i hlasu. „Lazebník Sevillský\" nebyl valně\nnavštíven. Můžeme-li dle začátku, jemuž jsme přítomni\nbyli, souditi na celek, tož řadí se toto představení svou\nprecizností v provedení prvému. SI. z Ehreuberků\nbyla ve svém nejvlastnějším živlu a rozvíjela nejskvě-\nlejší přednosti mistrné školy své v nej příznivějším světle\npřed obecenstvem; p. Lev v titulní úloze s hravou\nsnadností překonával největší obtíže až na společný\ntrilek s Rosinkou při slabikování jména jejího, v němž\nnikdy „tak dlouho nevydrží\" jak sám vždy ne-\nopomene čtveračivě podotknouti ku poučení obecenstva.\nNejvětší radost působí nám veskrze zdařilý, zvláště ve\nhře promyšlený výkon mladistvého pěvce p. Mareše (Ba-\nsilio); jedině vytýkati můžeme jednotvárnost gest jeho\nhned při prvém výstupu, kdež každou pointu sprovází\nvýznamným napřažením vycpaného ukazováče vždy jen\nsměrem vertikálním. P. Vávra zpíval své zastaveníčko\ns snahou uznání hodnou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c014", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.8", "titre_corps": "Směs.", "titre_sommaire": "Směs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2609, "texte": "Směs.\n\nMyšlénky o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\n(Pokračování.)\nHudba jediné jest umění, jež s to jest, rozmanité myšlénky\npospolu v jeden harmonický celek sloučili. Umění výtvarné řadí\nrozličné motivy své vedle sebe, umění básnické předvádí\nnám je po sobě hudba jediná dovede učinit nejen to po-\nslední, ale i to, že více myšlének pojednou v harmonickém\nzaznívá souhlasu, a současně k cíli uspokojujícímu dospívá.\nF. Hiller, Aus d. Tonleben.\nUmění hudební nemělo by žádného práva existovati, kdy-\nby to, co vyslovuje se pouhými slovy neb štětcem malířským\nvysloveno a jasným učiněno býti mohlo. Týž.\nZ nejvnitřnějších hlubin života duševního vyniká myšlénka\nhudební; tonům prchavým dodává formy, tak že jako plasticky\npřed očima našima se seřadují; z řad tonových zdánlivé sobě\nodporujících beze všeho násilí tvoří symetricky článkovaný\ncelek, čímž před očima našima obraz, ovšem poněkud temný\nharmonického souhlasu a působení povstává. V nejprudším\npohybu panuje tu klid, v největší volnosti zákonnitosť v nej-\npestřeji! rozmanitosti jednota. Ty ž.\nPoměr hudby k dojmu umění ostatních jest týž, jako po-\nměr náboženství k církvi.\nR. Wagner, Beethoven.\nOrgánem srdce jest tón, řečí jeho umělecky uvědomělou,\numění hudební. Onoť jest válem ze srdce proudící láska, kteráž\nkaždé smyslné opojení zušlechťuje a každou myšlenku cítění\nnašemu přispůsobuje.\nTýž, Das Kunstwerk der Zukunft.\nHudba nemůže nikdy a v žádném spojení býti něčím jiným,\nnež uměním nejvyšším a spásonosným. To jest podstatou její,\ntak že to co ostatní umění pouze naznačiti dovedou, jí a v ní\nstává se nepopiratelnou jistotou, pravdou naprosto nepochybnou.\nJestit hudba jediná podivuhodnou vážnou svou povahou\ntak čistá a nepoškvrněná, že vše, čehokoliv se dotkne, nimbu\nposvátnějšího nabývá.\nTýž, Uiber F. Liszťs symph. Dichtnogen.\nŘeč tonů jest počátek a konec řeči slovní, tak jako\ncit počátek a konec rozumu, mythus počátek a konec dějin,\nlyrika pak počátek a konec veškerého básnictví.\nTýž, Oper und Drama.\nNeobyčejná zobečnělost hudby za naší doby, stále rostoucí\na ve všech vrstvách společnosti lidské se šířící živé účastenství\npři provádění skladeb i sebe hlubokomyslnějších, vžd/ větší\na větší' horlivost, vzdělání hudební učiniti podstatnou částí\nvychování, to vše jak zřejmo a nopopíratelno svědčí o\npravdivosti toho, kterak moderním vývinem hudby převeliké\nduševní potřebě člověčenstva se vyhovělo a kterak hudba, jak-\nkoliv řeč, jížto k nám mluví, dle zákonů logiky jest nesrozu-\nmitelnou, mnohem více a účinněji nás vybízí, abychom ji po-\nznali nežli mají ony zákony v sobě nutnosti.\nTentýž, Znkunftsmusik."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c015", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.8.1", "titre_corps": "Myšlénky o hudbě. Sebrala La Mara.", "titre_sommaire": "Myšlénky o hudbě. Sebrala La Mara.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.8", "debut_caractere": 7, "fin_caractere_exclue": 2609, "texte": "Myšlénky o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\n(Pokračování.)\nHudba jediné jest umění, jež s to jest, rozmanité myšlénky\npospolu v jeden harmonický celek sloučili. Umění výtvarné řadí\nrozličné motivy své vedle sebe, umění básnické předvádí\nnám je po sobě hudba jediná dovede učinit nejen to po-\nslední, ale i to, že více myšlének pojednou v harmonickém\nzaznívá souhlasu, a současně k cíli uspokojujícímu dospívá.\nF. Hiller, Aus d. Tonleben.\nUmění hudební nemělo by žádného práva existovati, kdy-\nby to, co vyslovuje se pouhými slovy neb štětcem malířským\nvysloveno a jasným učiněno býti mohlo. Týž.\nZ nejvnitřnějších hlubin života duševního vyniká myšlénka\nhudební; tonům prchavým dodává formy, tak že jako plasticky\npřed očima našima se seřadují; z řad tonových zdánlivé sobě\nodporujících beze všeho násilí tvoří symetricky článkovaný\ncelek, čímž před očima našima obraz, ovšem poněkud temný\nharmonického souhlasu a působení povstává. V nejprudším\npohybu panuje tu klid, v největší volnosti zákonnitosť v nej-\npestřeji! rozmanitosti jednota. Ty ž.\nPoměr hudby k dojmu umění ostatních jest týž, jako po-\nměr náboženství k církvi.\nR. Wagner, Beethoven.\nOrgánem srdce jest tón, řečí jeho umělecky uvědomělou,\numění hudební. Onoť jest válem ze srdce proudící láska, kteráž\nkaždé smyslné opojení zušlechťuje a každou myšlenku cítění\nnašemu přispůsobuje.\nTýž, Das Kunstwerk der Zukunft.\nHudba nemůže nikdy a v žádném spojení býti něčím jiným,\nnež uměním nejvyšším a spásonosným. To jest podstatou její,\ntak že to co ostatní umění pouze naznačiti dovedou, jí a v ní\nstává se nepopiratelnou jistotou, pravdou naprosto nepochybnou.\nJestit hudba jediná podivuhodnou vážnou svou povahou\ntak čistá a nepoškvrněná, že vše, čehokoliv se dotkne, nimbu\nposvátnějšího nabývá.\nTýž, Uiber F. Liszťs symph. Dichtnogen.\nŘeč tonů jest počátek a konec řeči slovní, tak jako\ncit počátek a konec rozumu, mythus počátek a konec dějin,\nlyrika pak počátek a konec veškerého básnictví.\nTýž, Oper und Drama.\nNeobyčejná zobečnělost hudby za naší doby, stále rostoucí\na ve všech vrstvách společnosti lidské se šířící živé účastenství\npři provádění skladeb i sebe hlubokomyslnějších, vžd/ větší\na větší' horlivost, vzdělání hudební učiniti podstatnou částí\nvychování, to vše jak zřejmo a nopopíratelno svědčí o\npravdivosti toho, kterak moderním vývinem hudby převeliké\nduševní potřebě člověčenstva se vyhovělo a kterak hudba, jak-\nkoliv řeč, jížto k nám mluví, dle zákonů logiky jest nesrozu-\nmitelnou, mnohem více a účinněji nás vybízí, abychom ji po-\nznali nežli mají ony zákony v sobě nutnosti.\nTentýž, Znkunftsmusik."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-13-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-13_01#c016", "volume": "bmtnabd_1874-02-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.2.9", "titre_corps": "K dnešnímu číslu přiložena jest II. příloha", "titre_sommaire": "K dnešnímu číslu přiložena jest II. příloha", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.8", "debut_caractere": 2611, "fin_caractere_exclue": 2797, "texte": "K dnešnímu číslu přiložena jest II. příloha\nhudební: „Východ scéna ze\nzpěvohry „V studni\" od Vil. u-\npravená pro klavír od Jindř. Kaana z Al-\nbestu a píseň „Ptáčku, let dál\" od .\nBlodka."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n14. února 1744 I. provoz. Glukový zpěvohry „Ifigenie V Aulidě\" — v Paříži.\n„ 1809 t Sim. Jar. Truska, housl. V Praze. (Nar. 1784 v Roudnici.\n„ „ 1828 nar. Jindř. Seeling, pian. a ski. - v Praze.\n„ „ 1829 I. provoz. Belliniho zpěv. „La straniera\" v Miláně.\n15. „ 1570 nar. Michael Praetorius, hud. spisov. —• v Kréuzberkú (v Du-\nrynsku). v n\n„ „ 1815 nar. Anežka Šebestová, zpěv. —ve Vídni.\n„ „ 1770 t Michail Ivanovic G-lillka, výtečný sklad, ruský v Berlíně.\n16. „ 1770 t Giuseppe Tartini, slov. housl. v Padově.\n„ „ 1803 t Jan Vácsl. St:Ch (G-iov. Punto), světoznámý umělec na lesní\nroh v Praze.\n„ 1849 I. prov. Wagnerova „Tannháusera\" ve Výmaře řízením Lisztovým.\n,j „ 1864 fJ. V cit, výt. sklad v Litoměřicích.\n\\ ~ 1865 I. div. pokus Jo z. Palečka V úloze „Sarastra\" v Praze.\nv 1867 I. provoz. Glinkcvy zpěvohry „Euslan a Ludmila\" v Praze. ,\n„ „ 1878 tJ. Plšek, Slov. baryt. v Štutgartě;\n17. „ 1818 nar. Jati J. Mayr, řed. kůru a sklad. v Mělníce.\n17. „ 1842 I. koncert Parish-Alvařse, výtečný umělce na harfu v Lipsku.\n18. „ 1784 nar. Ňieol.O Paganini, slov. housl. v Janově.\n„ 1799 nar. Aleks Nikolajevič Verstovský, sklad, ruský v Tambovské\ngubernii. i\n19. „ 1763 nar. Vojtěch Jírovec, sklad v Budějovicích.\n„ ~ 1852 tK. V- Winterfeld, výt. spis. hud. v Berlíně.\n\nO vývinu písně národní a jejím\nvýznamu.\nSděluje V. Novotný.\n(Dokončení).\nZ této dějepisné přehlídky vývinu západo- i vý-\nchodoslovanské písně národní doufám, že v určitějším\nse nám světle objevil pramen i původ písně národní\ntím i poměr jeji k formám uměleckým v určitých\ntazích jest nakreslen a ze všeho co konečný výsle-\ndek, i význam její pro hudbu umělou nemůže býti\nnyní zbytečně přeceňován. Národní písně co skrovné\nzárodky uměleckého výrazu leží -tu před námi 2 dob\nminulých, obdivujeme se jich jednoduchým formám,\nvšak viděli jsme, že nepovstaly snad v nějaké šťastné\nhodině v poeticky naladěné mysli národa, nýbrž že\njsou vždy jen pouhým ohlasem té které doby tvo-\nření uměleckého. V dobách starších nalezli jsme\npramen písně národní v hymnech a zpěvích posvát-\nných, v tóninách církevních; melodie chrámové byly\nsemenem a nejvlastnějším zdrojem písní husitských,\nkteréžto melodie považujeme za národní, poněvadž\nv této době náboženského nadšení bývalé ty církevní\nmelodie umělé staly se všeobecným majetkem všech\nvojsk husitských. V Rusku taktéž melodie národní\nvzaly veškeré tvary své z tónin církevních a podr-\nžely je živeny jsouce neustálou tradicí národa až na\nnaše časy, poněvadž vliv západních tónin moderních\njádra ruského národa samého nijak se nedotknul,\nkdežto naši píseň národní úplně reformoval; takže\nnynější naše píseň národní výhradně spočívá na\nzáiíladech všem západoevropským národům společných.\nNynější česká píseň národní vzala původ svůj částečně\nopětně z hudby chrámové, ale moderní, instru-\nmentální, a sice z tak zvaného „style concertante\"\nčástečně pak z hudby taneční a tím se stala\npříbuznou národní písni všéch ostatních západoevrop-\nských národů, především Němců, Vlachů a Francouzů.\nZní to sice dosti podivuhodně, však pravda to jest\nnepopiratelná, že národní naše nynější melodie stojí\nv prvním stupni příbuzenství s německou, kdežto\ns ruskou národní melodií nemá pranic společného,\nponěvadž jak jsem již dříve dostatečně ukázal\ntato poslední založena jest na zcela jiných základech :\nna tóninách, jež západní hudba nezná. Ano již mo-\nravská píseň jest rázu zcela zvláštního a od české\nse liší hlavně tím, že založena jest 11a zvláštním po-\ndivuhodném zvukořadu, jenž se západním valně kon-\ntrastuje tím, že neúplný*) jest. Specifickou znám-\nkou starší národní písně moravské jest normální zvu-\nkořad bez seksty (c, d,e,f, jh, c; nejraději se morav-\nská melodie točí kolem tetrachordu /, jn, c a ačkoli\n\n*) Neúplný zvukořad v následujícím typickém tvaru:\nc, d-f j a-c, pak d, e-j a h-d a t. d. nachází se u všech\nnárodu žlutého plemene, u Čínanů, Japonců, Malajců a co\nvýminka li některých evropských národů keltického plemene,\nu Skotův a Irčanův. Připomínám, že bohatost melodická v\npísních jmenovaných nirodů neúplnosti touto nijak nebledne,\nnaopak stává se zajímavější!"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.2", "texte": "tu vodící ton (h)se nalézá, přede nejraději klesá\nproud melodický v závěrku z tohoto hna j- nikoli\npak na c.\nTakových a podobných odchylek, jimiž jest ka-\nrakterizován dosti patrně živel slovanský, národní\npíseň česká nezná; vyrostlať ona z hudby západo-\nevropské a neliší se od této zvláštním jakýmsi ty-\npem, vyjma, že bychom chtěli jakousi větší váhu klásti\nna bujnější život rytmický, jenž jí zvláštního, více\nku komice příchylného rázu dodává.\nNárodní píseň jest, jak jsem na počátku pojed-\nnání tohoto podotkl, něžné polní květince podobna,\njež náhle tu za libého rána stojí, v něžné lahodě a\nprostotě své před okem našim v rozkvětu; čí ruka\nji zasadila, kdo ji vypěstoval, to ovšem určití nelze\n(a piávě tato neurčitost ji činí majetkem národním);\nvšak známe prameny, z nichž povstala, známe jeji\npůvodní rodiště; chrám a jeho opačný pol tan-\nčí rn a, onen v dobách starších, tato v dobách no-\nvějších, jsou především rejvydatnějším zdrojem me-\nlodie národní a proto jest tato hlavně pro historika\n„vzácnou perlou hudebního genia.národův\", poněvadž\nnás poučuje o tom, na jakém stupni asi státi mohla\ntvořivost umělecká té které doby. Nikdy nemůžeme\nříci, že by ta či ona melodie byla od vojínů, řemesl-\nníků, lovců, ženců, ovčáků a t. d. „vymyšlena\".\nNárod, jak jsem byl již dříve poznamenal, neumí\nkomponovati v pravém a všeobecně užívaném\nsmyslu slova toho, národ vždy jen přispůsobuje\n(akomoduje) a nanejvýš mění (variruje), nikdy však\nsám netvoří melodické kombinace, nýbrž volí a\npřijímá je, kdekoli je najde a jakmile se mu zalíbí ;*)\nnárod nevytesává ze zvukových balvanů mramorových\nsvé sochy melodické toť jedině jest věcí umělce\nnýbrž sestavuje z hotových již částí jednotlivých\nco potřebuje, zkrátka annektuje především.**)\nPři většině písní národních jest možno udati\nprameny, z nichž jednotlivé částě jsou vzaty, neboť\nmnohé z nich byly často zcela volně z pou-\nhých třísek a odpadkův k sobě připojeny, jež ze stu-\ndoven mistrův pocházejí a ze stolků dovedných kom-\nponistův v šírý svět jsou zaváty.\nNikdy nebyla a není nouze o jisté lahodné a\nlehce pochopitelné motivy melodické; ba jako hejna\nkomárů hemží se povždy vzduchem houfy motivů a\nkdo potřebu zpěvu cítí, vezme si jednoduše ku slovu\nsvému, co se mu právě k němu hodí a národní\npíseň jest hotova! Tak povstávají i nyní (vždyťpo-\nkolení lidské v tom ohledu se nezměnilo) každodenně\nnové melodie, řadí se k starším písním, jedny vy-\ntlačují druhé z oběhu a sběratel nepřijde nikdy ku\nkonci.\nPro obyčejnou potřebu domácí, vystačí jisté fráze,\njež jsou „zpěvné\" a snadno k pamatování a ty pak\nstanou se stereotypními v jisté zemi, v určitém ná-\nrodě. O jakési umělecké faktuře, zvláště ohledně de-\nklamace nelze tu ml uviti; libovolný tekst se vnutí\npod zvolenou melodickou frázi a ta se pak zpívá\ntřeba ke stu veršům. „Zpívá se dle známé noty\"\ntoto známé připomenutí y moderních písničkách „o\nmordech\" atd., jež na světlo vydává íirma Landfrasa\na syna v Jindř. Hradci, jest nejvýmluvnějším dokla-\ndem výroku hořejšího. Onen předsudek, jakoby národ\nsám melodie ty komponoval, zavinili a rozšířili nejen\nsběratelé písní národních, nýbrž i pisatelé cestopisův.\nVelmi zřídka jsou pánové ti s to, aby dovedli me-\nlodii tak napsati, jak ji v národě slyší a pak-li to\ndovedou, tož nikdy po tom nepátrají, zda-li je fráze\nta domácí či přistěhovalá? Všichni vycházejí z toho\nstanoviska: co mouřenín, či Hottentot nějaký huláká,\nto je pravou mouřenínskou či hottentotskou melodií;\nco dřevař či lovec v lese hvízdá, to jisté buď on sám\nnebo některý z jeho sousedů si vymyslil a co vše\nnárod zpívá, to je národní píseň. Nemůže býti vět-\nšího omylu nad tento! Velmi mnoho přispěla k u-\npevnění omylu toho ona okolnost, že slovo národní\npísně, za stejnorodé je považováno s melodií a my-\nslilo se: když národ dovede básnit, dovede též kom-\nponovat a poněvadž si národ slova vymyslil, proč\nby si nemohl i tony vymysliti? Na to však nikdo\nnepomýšlel, že činnost tvůrčí skladatelská, vyžaduje\nvždy vyšší stupeň vzdělání hudebního. Že známe\nsice samouky na nástroji hudebním jest pravda;\nale samouk v pravém smyslu slova v oboru\nskladatelském jest nemožným úkazem každý se učil\nsvému „generálbasu.\"\nNárod si slovo poetické vymyslí dle nálady\nokamžité nač by se ale mořil s kompono-\nváním melodie, když hotových melodií mu\nhoufy celé zvučí kolem uší z tančí my, z\nchrámů?\n• Co doklad podávám následující místo z Erbena:\n„Nebude od místa, praví Erben, položímeli tu jeden\npříklad o vyjití písně národní z hudby. Dívka\nuslyšiv hospodě housti jednu notu, ha př. č. 83 sbírky\ntéto. Jemně bolestné ryto zvuky kteréž se dle\ndomnění mého nejlépe z houslí vyvoditi dají, jakož\ni forma jich na dokonalejší nástroj ukazuje vtisknou\nse dívce do paměti; celá její duše jimi se naplní a\nbarvu jich na se vezme, ve dne iv noci jí ta nota\nna mysli leží, kudy chodí, pozvukuje si ji, hledajíc\ntoliko slov, jimiž by to, čímž duše i srdce její oplývá,\nústy mohla vyliti. Tu náhodou padnou oči její na\nrozpuklé červené poupě růžového keře v zahrádce\npod oknem.\nToť jiskra do duše její, v poupěti tom vidí sku-\ntečný obvaz citu toho, jejž hudba v duši její spůso-\nbila. Ihned se příležitosti té uchopíc počátek písně\nsvé učiní porozvitou růží; nota ustanoví pořádek slov,\nformu řádků, i vede rým a děvče spustí:\n„Červená růžičko proč se nerozvijíš\" atd. Slovo\npodává slovo, myšlenka myšlenku a způsob života\nnárodního přivádí obrazy. Tak i podobným způsobem\nvznikly národní písně i podnes ještě vznikají. Sotva\nže se některá hudba k tanci stane oblíbenou, již ihned\nnajdou se k ní slova.\n\n*)Viz W. Tappert: „Musikaliseke Studiea.\"\n**) Že i mnozí slavní i neslavní „tonů tvůrcové\" nic lep-\nšího nedovedou -- kdo by to chtěl popírat!?"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.3", "texte": "Jak tu možno v tomto případě mluviti tedy o\n„n ár o dní\" melodii? Dívka si ji jednoduše již co ho-\ntovou zvolila. Jakkoli poznal výtečný tento znalec\npísní národních pravý původ melodie národní, přede\nnechal se svésti obvyklou již frází a zastaralým před-\nsudkem o „s nebe spadlých melodiích\": neboť i 011\nmyslí, „že může také dobře básník národní oboje\nna je d n o u z duše své vyníti, což mylným jest sta-\nnoviskem. • Pakliže se někdy stalo, že někdo v oka-\nmžiku nadšeném vypukl v píseň novou, tož jisto jest,\nže okamžikem tím povznešeným splozená slova\njemu .náležejí, však budeme-li pátrati po oné me-\nlodii „najednou se slovem z duše vyňaté\" najdeme\nv ní opět staré nějaké známé thema, jež onomu nad-\nšenci před tím poněkud hlouběji v paměti uvázlo.\nAby básník národní melodiikslovům teprvé hledal,\nto že se nikdy nepřichází, opět Erben připouští a do-\ndává: „v tomť se také líší píseň národní od jiných\npísní uměleckých, že v písni národní slovo z hudby\nanebo spolu s hudbou vzniká (což jak jsem ukázal\njest vlastně totožné); v uměleckých, pak obyčejně\nhudba ze slova vychází.\" To jest zajisté úplná pravda\nco do genese písně; však ptáme-li se: odkud vzal\ntvůrce národní písně příhodnou melodii k slovům\nsvým, tož odpoví nám správné, bezohledné a jen k\nvéci přihlížející bádání: že vždy jen z oboru umělecky\nvytvořené hudby.\nZ toho vidno, že můžeme považovat! národní\npíseň doby určité jaksi za ozvěnu tehdejší umělecké\nhudby i za měřítko, dle něhož posouditi můžeme, na\njakém stupni hudba povšechná stála v dobách těch\nu rozličných národův a proto hlavně ostře vyznačené,\nnárodem přispůsobené a dle vkusu národ-\nník o přeměn ěn é typy pí s ní těch budou víta-\nným mater alem pro umělce tvořivého všude\ntam, kde jednat i se mu bude o to, aby v ý- •\nrazu jasného a určitého po užil k označení té\nkteré situace ze života národního. Význam\nnár. písně musí tedy býti závažným zvláště pro sklada-\ntele operního, jemuž ku př. při hudebním líčení scén\nz lidu bez určitého typu národního se obejiti nelze;\nvšak chtít pouze z těchto „národních\" písní\nvyvinouti zvláštní jakýsi styl vážné opery české,\nsloh hudby České, jimž by se tato nějak lišila od\nvšeobecné západoevropské hudby, nemožnost tu doufám\nnahlédne každý. Spolehlivější základ pro český sloh\noperní doufám, že hledati musíme jinde a sice ve\nzvláštní rytmice, deklamaci řeči české, čímž liší se\ntato podstatně od jiných. Které by tedy byly asi\npodstatné známky operního slohu českého?\n1. S mě r dekl a m a torní: neboť česká dekla-\nmacé je v rytmickém ohledu nad jiné bohatší.\n2. Proud symfonický v orkestru samo-\n- vedený, jenž ostrým výrazem svým objasňuje\nnám pěvcem deklamované slovo.\n3. Harmonie a insťrumentace stanoviska\nnejmodernějšího.\n4. Práce dokonale thematická as tím\nsouvisící spříbuzněnost motivů příznačných.\n5. Typem národní písně české, jenž zračí se\nhlavně v živlu rytmickém, budiž dán celku speci-\nelní ráz národnosti české ovšem v onéck\nmístech kde příhodná situace to dovoluje.\nJiné pomoci nám není. Jsme již jednou zatla-\nčeni pod nebe západoevropské; proti sousedům\nsvým se čínskou zdí ohraditi nemůžeme a proto se\ni nikdo nebude zajisté vzpírati proti základním hu-\ndebním zvukořadům západním aniž proti nejnověj-\nším vymoženostem v říši hudební národův zá-\npadních.\nJest to zajisté podivuhodným úkazem, jak mohla\njen u nás podobná myšlenka „dělání opery jediné\nna základě národní písně\" vzniknoúti. Co by\nřekli as dramatičtí básníci čeští o člověku, jenž by\njim předpisovati chtěl, že nesmí sobě všímati Shakes-\npeare, Goethea, Šillera, Lessinga, dramatických vir-\ntuosů francouzských atd., že tedy nesmí odjinud čer-\npati pro svá díla než jedině z národní poesie, z ná-\nrodního básnictví českého?\nA přec by nesmyslný tento požadavek spíše měl\njakéhosi, rozumu, poněvadž slovo národní písně če-\nské v skutku je produktem národa samého, kdežto\nmelodický tvar, jak jsme slyšeli, je přijatý; pakliže\nse však jedná o hudební stanovisko, tu bývá mnohdy\ni nej pošetilejší úsudek s vážnou tváří co berná mince\npřijat a bez rozmyslu dále rozšiřován, vyřkla-li to\njen některá z „hudebních kapacit\" či pakli to bylo\njen poněkud snesitelnou češtinou napsáno! Ostatně\nkloní se tato otázka o „české hudbě\" v době nej-\nnovější k příznivému konečnému vyřízení: Kdežto\njindy jsme neslyšeli nic jiného než „dělání české\nopery na základě národních písní\", učiněn v posled-\nní době dálší rozhodný krok, jímž přiblížili se bývalí\nprotivníci naši na stanovisko naše. Stojíme\", praví\noni, „na půdě přirozené, hájíce v hudbě především\npovahu své národnosti, aniž bychom se uzaví-\nrali proti úspěchům, jakými se v tomto\numění honosí národové jiní.\" Velké to věru\nslovo jen kdyby mu i na dále konsekventné pá-\nnové ti dostáli!\nTento, v nynější době se vyvinující sloh český,\njehož nejhlavnějším . representantem jest Bedřich\nSmetana, jest příbuzný co do stránky ha r m o ni c k é\na melodické slohu západnímu (německé a vlašsko-\nfrancouzské škole); však co do stránky rytmické\nslohu ruskému a proto jisto jest, že sloh tento\nčeský zaujme časem svým za příznivých\npodmínek stanovisko sprostředkující\nmezi západo-evropškým z jedné a ruským\nslohem z druhé strany!\n\nOpět krok ku předu!\nV celém světě bývá umělec reprodukujíeí lépe\nplacen než umělec produkující. Jinak nemůže to\nbýti za nynějších poměrů společenských, zasahujících\ntak hluboko do ústrojí i ústavů uměleckých.\nVýjimek z tohoto pravidla bývá jen velmi po\nrůznu. U našeho divadla byl dosud poměr nebo\nvlastně nepoměr ten nápadnějším nežli všude jinde;"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.4", "texte": "neboť kdežto se prvním silám hereckým a operi-\nstickým může poskjtovati postavení ne-li skvělé, přece\njiž velmi slušné, a kdežto také na poli literární pro-,\ndukce české nastávají nyní poměry poněkud kloud-\nnější a snesitelnější, stálo divadlo naproti dramati-\nckým spisovatelům a skladatelům domácím pořáde\nještě na stanovisku za našich dnů bohudíky již do-\ncela neoprávněném.\nPříčinou, pro kterou se věc nikterak lepšiti ne-\nchtěla, byla patrně pohodlnost zvyku, která tím spíše\nvésti musela k důsledné nedbalosti a nevšímavosti\nse strany divadla, čím méně autorové sami svých\nprospěchů si hleděli, čím méně oni sami o příznivý\nobrat v záležitosti té usilovali. Konečně však zjednal\nsi lepší náhled o poměru dramatické produkce k di-\nvadlu a zejména u nás k jedinému stálému di-\nvadlu velkoměstskému vrch na té i na oné straně,\nzarazila se z iniciativy předních našich sil literárních\na hudebních „Jednota dramatických spisova-\ntelů a skladatelů českých\",*) vypracován ná-\nvrh na generální smlouvu\" s družstvem divadelním,\nve kteréžto smlouvě byla by stejným spůsobem há-\njena autorská práva všech členů jednoty a skrze správní\nradu svou o návrhu tom smluvilo se s výborem jed-\nnoty tak, že smlouva tyto dny již stala se skutkem **).\nVítáme to zajisté upřímně a přejeme si, aby\nnový tento krok na dráze upravování našich poměrů\numěleckých v každém ohledu co nejlépe se osvědčil\ni máme za svou povinnost, sděliti svému čtenářstvu\ncelý důležitý spis zevrubně v plném jeho znění.\nZvláště upozorňujeme na ustanovení, že ztrácí diva-\ndlo právo provozovací, pak-li novinku neprovedlo v prv-\nních dvou letech pětkráte anebo pakli vůbec nějaký\n(jednotou zadaný) kus nebo zpěvohru během pěti\nroků ani jednou nedávalo. Tím stane se ovšem ne-\nmožno, aby budoucně dobré plody domácí literatury\nzanedbávaly se příliš dlouho. Každých pět let bude\npotom divadlo mu seti provést! starší dramata a\nopery alespoň jednou, pak-li mu záležeti bude na\nzachování dálšího práva i k jejich provozování.\n\nSmlouva\nVítězslav Hálek,\nstarosta.\nVácslav Vlček,\njednatel.\nJosef Götzl,\npředseda družstva.\nDr. Ant. Čížek,\nmístopředseda družstva.\nmezi ředitelským družstvem Českého zemského divadla v Praze\nze strany jedné a jednotou dramatickýeh spisovatelů a skla--\ndatelů českých ze strany druhé.\nI.\nSpolek spisovatelů a skladatelů dramatických zadává kusy\nsvých členů družstvu král. zemského divadla českého pro-\nstřednictvím jednatele svého. Družstvo zavazuje se, že svými\nk tomu ustanovenými orgány každé dramatické dílo dá pro-\nhlednouti a sobě úsudek nejdéle do tří měsíců podati, kterýžto\núsudek sdělí pak ihned jednotě. U děl operních jest lhůta\nšestiměsíční.\nII.\nv\nŘeditelstvo jest dále povinno, přijatý kus provozovati\nnejdéle v příští saisoně po zadání.\nIII.\nŠkrty v kuse a obsazení úloh mají se díti toliko ve sro-\nzumění s autorem.\nIV.\nAutor má býti ke zkouškám zván a na vyslovená jeho\npráni má býti co možná největší zřetel vzat.\nV.\nOdměna za kus skládá se z tantiém a honoráře. Tan-\ntiémy obnášejí 6 pere. z bruta každého představení; po tře-\ntím představení kusu zaplatí se mimo to honoráře 60 zl., a\npo pátém provozování opět 60 zl. Nevyplní-li kus celý večer,\nplatí následující poměr: hraje-li se vedle kusu toho ještě jiný\njednoaktový, obnášejí tantiémy 4 pere., honorář po 40 zl.;\nhraje-li se jiný kus víceaktový aneb dva kusy jiné, obnášejí\ntantiémy 2 pere., honorář po 20 zl.\nPro díla operní platí: 10 pere. z bruta z každého pro-\nvozování kromě prvního, honorář 100 zl. když dožije kus\ntri představení - po provozování třetím a nových 100 zl. po\nprovozování pátém. U oper menších platí týž poměr jako\nu menších kusův. Kopiaturu partitury a hlasů musí sobě ře-\nditelstvo zjednali na vlastní útraty. Co bruta k tantiémám\nnepočítá se obnos divadelního abonementu.\nVI.\n9, honoráry za překlady dohodnou se jednota s družstvem\nod případu k případu.\nVII.\nHonorář a tantiémy vymlácejí se během 8 dnův no před-\nstavení.\nVIII.\nHonorář i tantiémy vyplácejí se spisovateli doživotně a\npo smrti jeho dědicům po 15 let.\nIX.\nTímto spůsobem nabývá divadlo právo provozovací toho\nkusu vůbec a po dobu jednoho roku od prvního provozování\nvýhradně y Praze a v policejním obvod i města Prahy. Ne-\nprovozuje-li se kus od svého prvního provedení během ná-\nsledujících dvou let pětkrát, aneb neprovede-li se některý\nkus po pět roků po sobě jdoucích vůbec, ztrácí divadlo k němu\nveškerá práva, i musí kus spisovateli na požádání vrátiti.\nX.\nSpisovatel má právo žádati, aby mu kus jeho k opisu\nvydán byl. Ředitelstvo může však též kus ten samo pro spi-\nsovatele dáti opsati.\nXI.\nZa nejlepší původní kus v aréně s úspěchem provozovaný,\njednotou v jedné saisoně zadaný, zaplatí družstvo 200 zl., ja-\nkožto zvláštní prémii.\nXII.\nSmlouva tato platí na dvě leta pro všecka divadla, v kte-\nrých hraje družstvo, a sice od nížepsaného dátum.\nY Praze, dne 1. února 1874.\nJmenem jednoty dramatických\nspisovatelů a skladatelů českých:\n*) Hlásící se čleiíy přijímá jednatel „Jednoty\", p. Y. Vlček\nv Praze, v Ječné ulici č. 29. nové (Redakce a administrace\n„Osvěty\";.\n*') Co nevidět učiní se patřičné kroky, aby spůsobem řád-\nným byl urovnán též poměr dramatických autoru k di-\nvadlům venkovským.\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\nZ Vidítĕ. (Původ. dopis.) Doba rozpoutaného karnevalu\nnedovoluje mnoho symfonickým koncertům vystoupit! v popředí,\nza to objeví se časem na obzoru hudebním nějaký koncert\nvirtuosa. Tentokráte na štěstí promluviti mohu o dvou' vyni-\nkajících zjevech, a to především o čellistovi Sigmundu\nBůrgerovi, žáku prof. Rovera, který sobě v koncertu svém\nvytkl obrovské téměř úkoly, myslím tu koncert pro cello od\n\\olkmana a Adagio z podobného koncertu od Šumanna. Tyto\nskladby stojí nejenom na závratné výši technických obtíží\nnýbrž ony kladou i stejné obtíže výkonnému umělci u pocho-\npení. Búrger, ač nedávno teprv se vybavil z let školských,\ndostál zúplna oběma požadavkům, a objevil se tím co doko-\nnalý mistr ve svém oboru a co síla k největším nadějím oprav-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.5", "texte": "ňující. Stejného účinku dosáhl koncertista oduševněným před-\nnesem dvou skladeb formy užší, a sice: duchem moderní hudby\nprovanutou a polyfonně založenou „Serenadoo\" pro cello a\npiano od zdejšího skladatele K. Grammanna a pravou poezií\ndýšícím, humorem překypujícím scherzem od Saint—Sáense.\nV těchto skladbách dělil se koncertista poctivě o slávu s\nDoorem, profesorem na zdejší konservatoři, kterýž co do\nbarvitosti přednesu, plnosti výrazu a techniky mezi zdejšími\npianisty sotva sobě rovného najde. Báječnou bravúru objevil\nBůrger v přednesu tří skladeb, na zevnější effekt vypočtěných\na sice v „Arlequinu\" odPoppera,v„Tarantelle\"odCossmannaa\núchvatnými effekty nejrozmanitějšího druhu přeplněné „La\npriěre\" nazvané skladbě od Piattihó. Pí. Lederer-Übrichová\nčlen komické opery, přednesla krásným, ohebným hlasem kolo-\nraturou přeplněnou arii ze „Semiramis\" od Rossiniho pak tři\npísně, od Mendelssohna, Šumanna a Riedla. Druhým zjevem\nbyl Ignaz Briill, žák prof. Epsteina, a ve skladbě žák zde\nžijícího učitele Rufináčy. Co pianista vládne Briill pevným\núhozem a technickou školou. Z duševního stanoviska jest před-\nnes Brůllův v podání vlastních i cizích skladeb rovně výrazu-\nplný. Co takový se nám objevil v přednesu: Šumannovy sonáty v\nG-moll (op. 11), variací s fugou na Haendlovo thema od Brahmse\nscherzu v h-moll od Chopina (op. 20). Co skladatel jest Briill\neklektikem v nejlepším slova smyslu, on jeví ve skladbách\nsvých znalost jak forem skladatelů starších, tak moderních\na barví celek vlastním myšlenkovým proudem. Dvorní kapella\ndoprovázela Briillův klavírní koncert s obvyklou svou preciz-\nností. Pí. Lavrovská zapěla svým krásným organem a před-\nnesem arii od Handla, „Poutníka\" od Šuberta, jednu z nej-\npěknějších písní Rubinsteinových, pak jednu ruskou národní\npíseň.\n\nDr. hr. Laurencin.\n\n—r—\nZ Petrohradu. (Pův. dop.) Milým jest nám\nvždy osvěžením každá zásilka listu Vašeho, jenž jediným\njest pojítkem hudebních přátel českých v Petrohradě\ns hudebním světem v matičce Praze čile rozkvétajícím.\nO čelnějších novinkách našich již víte; v koncertním\nsvětě zvláště Nápravníkovo smyčcové kvartetto velmi\npříznivě jest přijato vyjde vbrzku tiskem, načež\npostarám se o to, aby i redakci listu Vašeho jeden\nexemplář byl dodán. Jest věru škoda tvůrčí síly Ná-\npravníkovy, že pro přílišné zaměstnání dílem v divadle,\ndílem v rozličných koncertech zbývá mu tak málo vhod-\nného času ku komponování, jež by zajisté jemu i nám\nhojné slávy získalo; ostatně činí se snažlivý i ryzý umě-\nlec ten seč síly mu stačí a použije každé prázdné chvíle\nku tvořpní nových prací: jeho nová symfonie bude\nse provozovati nyní v posledním koncertě „muzykalnavo\nobšectva\" ku konci postu. Ostatně zašle redakci „Da-\nlibora\"— ač dlouho se rozmýšlel než přímluvám mým vy-\nhověti slíbil na žádost Vaší svou operu „Nižegorod-\nci\", abyste dle uznání svého s ní naložili a po případě\no provedení na českém jevišti se laskavě postarali; po-\ndotýkám, že Nápravník přepouští českému jevišti právo\nku provozování beze všech nároků. Nápravník jest\nzajisté rozhodným talentem dramatickým i slyším, že\npřipravuje se ku komponování nové opery, k níž libreto\nmu udělati slíbil obratný Váš libretista Jindř. Bóhm.\ntěšíme se věru na práci tu, poněvadž si Nápravník\npřeje, aby látka vzata byla z českých dějin, čemuž za-\njisté Bolím vyhoví, jsa již ku předu vázán vyplněním\nčestných podmínek ze strany skladatelovy. Že by tímto\nuvedením historického hudebního dramatu českého na\ncárském ievišti vzájemnosti slovanské jakéhosi posvěcení\nse dostalo, jest na bíleclni! Chutě tedy do práce ! V těchto\ndnech připravuje se Musorgského nová opera „Bo-\nis Godunov\" —. o výsledku jejím podám Vám příště\nzprávu. Ku konci podotýkám, že slavný krajan Váš\nPaleček engažován jest od milánského divadla (Teatro\nnuovo dal Verme), jež, jak známo, v letní sézoně pro-\nvozovat! bude „Život za cára\", aby převzal partii „Su-\nsanina\". K vůli němu též odloženo představení z 1. na\n12. května. Budoueně zmíním se siřeji, jak o něm\ntak o Barcalovi, z něhož stal se znamenitý i oblíbe-\nný zpěvák; o pí. Raabové (Moravanka) a slč. Kala-\nšové, která na jaře zde poprvé vystoupí na ruském je-\nvišti. .\n** Ze Záliřeba. (Pův. dop.) Tentokráte zmíním se\njen krátce o dalším provozování Smetanovy rozmarné\nopery „Prodaná nevěsta.\" Těžký jest to poněkud úkol:\nmáme zde dvě primadony, jedna z nich se zname-\nnitou sice školou a divadelní rutinou, bohužel ale bez\nhlasu a jakkoli to negalantně zní, poněkud již omšená\nto ruina ! druhá opět honosí se krásným zvučným hlasem,\no nějaké však škole nemá ani ponětí ba zdá se, že\nže se dosud nenaučila ani řádně noty rozdělovat o\nrytmickém citu ani nemluvím. Můžete tudiž sobě před-\nstaviti neustálý ten krutý boj mezi primadonou (čís. 2)\na kapelníkovou taktovkou! Těšili jsme se tudíž nevý-\nslovně, když jsme slyšeli, že intendance vyjednává se\nslč. Sákovou od česk. divadla pražského. Že vyjedná-\nvání to k žádnému šťastnému výsledku nevedlo, zajisté\nlitujeme; zvláště jsme se těšili, že „Mařenka\" v „Pro-\ndané nevěstě\" najde důstojnou v ní representantku, a že\nse tato dojista o to zasadí již z vlasteneckého citu\naby krásné opeře této na jevišti zdejším život svěží\nzabezpečen byl. Naděje nás bohužel zklamala a „Ma-\nřenku\" zpívá primadona bez hlasu, nemůže tudž při\nnejlepší vůli vyniknout!. „Jeníka\" zpívá p. Raverta s\nhlasem sice velmi krásným, zvučným a zvláště ve výšce\nlehkým ale beze všeho citu, beze hry. Jednotlivci\nkrátce řečeno, úlohy své nepochopili. Chvalnou zmínku\nzasluhují v opeře této pouze pp. Novák (Kecal) a An-\nton (Vašek), jichžto přičiněním se „Prodaná\" na re-\npertoiru udržuje. Ostatně vinu všeho šlendriánu nese\np. kapelník Zajc sám: opera ta nedávala se celých 8\nneděl a p. kapelník neuznal ani za dobré, aby po takové\npauze se zpěváky odbýval nějakou zkoušku že pak\nübohá „Prodaná\", nebyla k poznání, rozumí se samo\nsebou. A co tomu říká naše resp. kritika s p. Kochem\nv čele? Libretu se diví, ději opery nerozumí a komedie\nv třetím jednání má prý se vyškrtnout! Jednotlivé reci-\ntativy nejsou mu dost slovanské (!) a znějí prý jako\nžalmy (!!) to myslí p. Koch, jehož ideálem je též\nVám z jednoho představení známá „hladová\" opera\n„Mislav\"! Ujišťuji Vás, že hudební poměry nemohou\nbýíi nikde smutnější než u nás za takovýchto poměrů\nza všeobecné této stagnace, jež ostatně, jak doufám, na\ndlouho se neudrží. Budoueně něco potěšitelnějšího!\n\nBrahmsovo rekviem provozováno bude o květnou\nneděli v Drážďanech s dvorní kapelou a nejprvněj-\nšími silami pěveckými.\n** Ve Výmaru připravuje se dle doslechu úplné\nprovedení Goethova „Fausta\" s hudbou od E. Las se 11 a,\ntamějšího kapelníka dvorního divadla."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.6", "texte": "** Z Budapešti. Oblíbený zde kapelník Hanuš\nRichter, jenž o zdejší umělecké'poměry sobě již zí-\nskal veliké zásluhy, postaven co ředitel v čelo národní\nzpěvohry maďarské. K muži takovému, jenž stojí na výši\nmoderního umění, mohou si Maďaři gratulovati.\n** V Stokholmě byla nedávno Wagnerova zpě-\nvohra „Lohengrin\" poprvé provedena.\n** Ředitel vídeňské dvorní zpěvohry p. Herbek\nsložil z ohledů zdravotních místo kapelnické při téže\nzpěvohře i má na jeho místo býti povolán Jo z. Su-\ncher. -\n** Pianistka Sara Heinze-ová z Drážďan obdr-\nžela od krále švédského zlatou medaillii pro vědy a\numění.\n** Dr. Oskara Paula příručního slovníčku, hu-\ndebního (v Lipsku u Jindř. Schmidta) vyšly právě po-\nslední sešity. Důkladné toto dílo1 odporučuje se boha-\ntostí materiálu, stručností a přehledností pojednání\n0 každém předmětu, jakož i vkusnou úpravou zevnější.\n** V lipské škole divadelní navštěvovalo loňského\nroku oddělení operní, jehožto řízení svěřeno prof.\nZopfovi, 30 žáků a žákyň. Z těchto dva byli. rodilí\nz Berlína, po jednom pak z Pešti, Těšína, Mnichova,\nBaselu, Děvína, Hamburgu, Břemenu, Newyorku, atd.\nŠest z nich dostalo ihned příznivé engagementy. Vyučo-\nvání dělo se osmi učiteli a učitelkyněmi.\n** SI. Orgeni-ova, také Pražanům z pohostinských\nsvých her na českém jevišti v dobré paměti, jest nyní\nmiláčkem obecenstva hanoverského. Dle veř. hlasů ta-\nmějších nalézá prý se nyní zpěvačka tato v zenitu svého\numění, vynikajíc v stejné míře v koloraturním jakož\n1 v dramatickém oboru.\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n. **(. Zpěváčky spolek „Vv Litomyšli u-\nspořádá v pondělí dne 16. t. m. masopustní zábavu,\nV\nv nížto provedena bude komická operetka: „Šotek\" ve\ndvou jednáních od Jakuba Pihrta.\n*** Zpěváčky spolek „Zvonař\" v Drahorazi uspo-\nřádá dne 15. února b. r. zábavu, z jejíhožto programu\nvyjímáme: Zastaveníčko, sbor od J.. Knahla. „Babiččin\nvalčík\", mužský sbor. „Milenko drahá, dobrou noc\",\nsmíšený sbor od K. Bendla. „Výlet „Zvonaře\", hudební\nžert pro mužský sbor od J. Petra a co hudební žert\n„koncert na merlotiny.\"\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\nP. Čenĕk Bradáč, kanovník metropolitní kapitoly\nsvatovítské 11a Hradčanech, zemřel dne 9. t. m.po\ndelší nemoci. Jest povinností naší, bychom sobě i na\ntomto místě spomenuli četných jeho zásluh, jež sobě\nvydobyl v oboru církevní hudby, zejména vydáním ve-\nlikého „Kancionálu\" ve dvou dílech, jejž vzdělal na zá-\nkladě starého tak zvaného svatováclavského kancionálu\na k němuž zároveň připojil průvod varhan, vzdělaný p.\nJozefem Můllerem, učitelem a varhaníkem u sv. Miku-\nláše v Praze a redigovaný zesnulým Zigkmundem Kole-\nv\nšovským, tehdá ředitelem kůru u sv. Štěpána v Praze.\nKancionál tento osvědčil se v rukou horlivého ducho-\nvenstva a učitelstva co mocný a vydatný prostředek\nk pěstování obecného zpěvu, církevního i přáli bychom\nsobě, aby nescházel v ni nejmenší katolické osadě naší vlasti.\nAby mu zjednal většího rozšíření, uveřejnil kan. Bra-\ndáč r. 1865 několik pojednání o zpěvu kostelním a\nspolcích literáckých v „Blahosvětu\", „Školníku\" a jiných\nčasopisech. Čest a sláva jeho památce!\n* P. Antonínu Dvořákovi, chvalně známému skla-\ndateli, propůjčeno uprázdněné místo varhanické v zdej-\nším chrámu sv. Vojtěcha.\n* Pražská konservatoř povolala na místo profe-\nsora flétny, kteréž dosud zastával p. Můller, člen\norkestru z. divadla německého, pana Jentsch-e ze Štras-\nburku (!).\nSlovenský skladatel Levoslav Delta, jenž dosud\nzejména v oboru církevní hudby se osvědčil co duch ve-\nlenadaný, zkusil mladistvé své síly s stejným nadšením\nv rozličných oborech světské hudby se zdarem nejlepším.\nUvádíme zejmena, že mu posledně uděleno bylo od kr.\nuherského ministerstva osvěty stipendium na základě vel-\nké orkestrální skladby, v nížto volně užil a v skvělý o-\nbraz spojil některé motivy'pochodu Rakoezvho. V nej-\nnovější době pustil se s zvláštní zálibou na pole lyrické\ni můžeme již dle ukázek, které nám tyto dny laskavě\nsdělil, zaslav nám dvě písně poetičností i hlubokým svým\ndůmyslem na nejvýše poutavé, vysloviti milou naději, že\niv tomto oboru skvíti se bude jeho jméno mezi nej-\npřednějšími pěstiteli písně slovanské.\nX— X v\n* Z Červené lleěiee. (Pův. dop.) Minulého roku\ndne 10. července vyplnilo se nám přání, již dávno ký-\nžené, odevzdával totiž chvalně známý stavitel varhan p.\nKarel Šiffner z Prahy v našem chrámu Páně nové\nvarhany u přítomnosti k tomu zvolené komise. U velkém\npočtu sešlo se obecenstvo, neboť již celý úhledný ze-\nvnějšek, zejména krásná práce řezbářská vábily oko v\nmalé míře. Pan Josef Fabián, řiditej kůru v Pelhřimově,\npřísně proskoumal • celý stroj až do nejmenších jednot-\nlivostí i vyslovil se s neobmezenou pochvalou o důklad-\nnosti i praktičnosti jeho. Zvláště ale když stroj prak-\nticky rozličným rejstříkováním zkoumal, byla valná čásť\npřítomných velice dojata a on sám jsa překvapen něž-\nností, čistotou a plnosti zvuků, doložil, že by celé 24-\nrej střikové varhany Pelhřimovské rád vyměnil za tyto\n12ti rejstříkové! Úsudek vynešený a vpřijímacím proto-\nkolu, sepsaném na děkanství u přítomností komise, zně-\njící: „Stroj ten úplně dokonalý jest\", zajisté dosvědčuje\npravdivost uvedených slov. Nedávno navštívil varhanář\nv v\nz Počátek Červenou Bečici i žádal, aby si mohl také\nnový náš stroj prohlédnouti, o něnlž již tolik chvály\nbyl slyšel; těšilo nás, že úsudkem svým potvrdil, co bylo\nku chvále díla p. Šiffnera dříve pronešeno. Protož odpo-\nručiti můžeme s dobrým svědomím dotčeného mistra pro\ndůkladnou jeho práci všem, kdož by sobě nové varhany\npoříditi chtěli."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.7", "texte": "—Výtečné instruktivní dílo pro nejútlejší mládež vyšlo\nprávě nákladem B. Seufla v Lipsku z péra tamějšího\nkapelníka Karla Reinecke-ho s názvem: „Sechs So-\nnatinen fůr das Pianoforte zu vier Hánden im Umfang\nvon fůnf Tonen bei stillstehender Hand op. 127 B.\",\nna nějž zvláště učitele klavíru upozorňujeme. Jsou to\nrozkošné malby miniaturní, plny půvabů a ušlechtilé nálady,\nbohatý to pramen milé a zároveň užitečné zábavy pro malý\nsvět hudební. Jakým mistrem jest p. Reinecke v tomto oboru,\nznámo jest z jeho op. 54., podobné to sbírky hudebních\nobrázků pro dítky, (taktéž v objemu pěti prstů), roz-\nšířené téměř po celém hudebním světě. Všechny sona-\ntiny jsou třívěté a pro malé hráče velmi lehké, druhého\nhráče (secondo) ovšem obmyslil skladatel hrou složitější\na dosti polyfonní. Jednotlivé věty naznačují již nad-\npisem svým základní svou náladu a povahu, čímž vhodně\npůsobeno jest na fantasii útlé mládeže. Nalezáme mimo\njiné „Rondo pastorále\", valčíkové rondo, „Křepelinku\",\nkavatinu, rondo „ala Papageno\", báchorku a. t. d.\nTytéž sonatiny vyšly také tiskem pro piano na dvě ruce.\n* Jubilejní slavnost na památku 25letého trvání\nalcad. čten. spolku v Prase zahájena bude v sobotu\ndne 23. května slavnostním divadelním představením po\nkterémž následovat! má společný dýchánek studentský.\nZ Akadem. čtenářského spolku v Prase. Aka-\ndemický spolek stav se členem „Matice Hudební\" zalo-\nžil v knihovně své zvláštní odbor hudební, chtěje tím\nvyhověti dávné potřebě členů svých. Leč poměry spolku\nakademického nejsou v takovém stavu, aby mu možno\nbylo zakupovati díla hudební, zejména hudebniny za\npříčinou dosti značné jejich ceny. Proto obracíme se\nku všem hudebním skladatelům a laskavým příznivcům\nvůbec aby snahu spolku našeho laskavě podporovat! rá-\nčili. Veškeré i sebe menší příspěvky tisko- i ruko-\npisy vděčně přijímají se ve výborovně akademického\nspolku v Praze (Ferdinandova třída, 60).\nV Praze, v únoru 1874.\nZ výboru akademického čtenářského spolku.\n* Oprava tisku. V úvodním článku čísla předešlé-\nho (str. 42, sloupec první řádka 12.) stát! má místo\n„bratranci\" branci (vojíny) a v poznámce na téže\nstránce místo „písně jihoslovanské\" musí státi pokaždé\njill o slovanské. V třetím článku téhož čísla „Zpěv\nPřemysla\" str. 45. státi má místo „frapantu\" fra-\npantu i.\nKil povšimnutí. K zadání jest místo cho-\nralisty (tenoristy) s ročním služným 200 zl. Vykáže-\nli žadatel potřebnou spňsobilost, odevzdáno mu bude řízení\nzvláštní školy pěvecké, kteráž se při chrámě zříditi má,\nzačež obdrží ještě přídavek osobní. Veškeré bližší pod-\nmínky a dáta ostatní sdělí redakce ústně. Poptávky\nbuďtež učiněny nejdéle do konce , února.\n\nX.\nČeská zpěvohra. 7. února. „Javotte\" — 11.\núnora: „Lazebník Sevillský.\"\nNáhlým ochuravěním čelných sil personálu naší\nopery, jakými jsou zajisté si. Sitíova a p. Čech ml.\nmusel býti odložen Webrův „Čarostřelec\", ačkoli byl již\nku konci předešlého týdne co nejdokonaleji vystrojen;\nže pak churavost obou sil pěveckých permanentně trvala\npo celý tento týden, nemohlo se přikročiti k nižádné\nvětší opeře, ačkoli nenahlížíme, proč by proto nebylo\ndovoleno sáhnouti po menších skladbách operních, či\npo takových, v nichž obě zmíněné síly stále partie ne-\nmají? , Jak přijde obecenstvo hudbymilovné k tomu-, že\nse operní repertoir v týdnu redukuje na minimum aže\nzkracuje se bez příčiny a jen z pouhé libovůle o jeden\noperní večer v týdnu? Byl by již věru jednou čas, aby\ndotýční faktorové rázně se opřeli proti stálému nadleh-\nčování a protěžování činohry na úkor zpěvohry\npak ovšem není divu, že činohra se může vykázati větší\ncifrou přijmu, než zpěvohra když se oné prvnější pří\nkaždé příležitosti přidělují večery původně pro operu\nvyměřené!\n„Javotte\" s vloženými balety těší se stálé přízni\nobecenstva, což zajisté poděkovati může v první řadě\nvýtečnému výkonu slč. Hanušovy, která „princem\"\ntímto zajisté ve prospěch svůj rozmnožila počet svých\ntrikotních rolí a jak ve zpěvné tak i herecké stránce\nse udržela na výši situace po celý večer. Zastaveníčko\npod oknem tří krásných Dulcineí jakož i výjev v parku\nzámeckém náleží k nej zdařilejším momentům výkonu je-\njího ; jedině bychom si přáli, aby scéna v budoiru sester\npopelčiných, kde princ co taneční mistr studuje „ta-\nneční etudy\" se Javotkou, živěji a přirozeněji podána\nbyla. Vznešené sestry popelčiny hrály tak modrokrevně,\nže jich blaseovanost téměř s jakousi omrzelostí a nechutí\nhraničila. •\nZa to si počínala slč. Sákova v titulní úloze\nvelmi rozmarně, v čemž závodili sníco do živosti a\n„obratnosti v provedení\", hlavní motorové děje pp.\nKrossing a Mošna.\nP. Frankovský s dvojnásobným charakterem (šérif\na komoří,) byl jako vždy pln rozkošného humoru a bavil\ndrastickým výkonem svým obecenstvo v míře náležité\nt. j. aniž by z mezí jemné komiky byl vykročil. Velmi\ndobře tvoří též p. Koubek figuru ponocného co do hry\nmasky i hlasu. „Lazebník Sevillský\" nebyl valně\nnavštíven. Můžeme-li dle začátku, jemuž jsme přítomni\nbyli, souditi na celek, tož řadí se toto představení svou\nprecizností v provedení prvému. SI. z Ehreuberků\nbyla ve svém nejvlastnějším živlu a rozvíjela nejskvě-\nlejší přednosti mistrné školy své v nej příznivějším světle\npřed obecenstvem; p. Lev v titulní úloze s hravou\nsnadností překonával největší obtíže až na společný\ntrilek s Rosinkou při slabikování jména jejího, v němž\nnikdy „tak dlouho nevydrží\" jak sám vždy ne-\nopomene čtveračivě podotknouti ku poučení obecenstva.\nNejvětší radost působí nám veskrze zdařilý, zvláště ve\nhře promyšlený výkon mladistvého pěvce p. Mareše (Ba-\nsilio); jedině vytýkati můžeme jednotvárnost gest jeho\nhned při prvém výstupu, kdež každou pointu sprovází\nvýznamným napřažením vycpaného ukazováče vždy jen\nsměrem vertikálním. P. Vávra zpíval své zastaveníčko\ns snahou uznání hodnou."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740213-01.1.8", "texte": "Směs.\n\nMyšlénky o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\n(Pokračování.)\nHudba jediné jest umění, jež s to jest, rozmanité myšlénky\npospolu v jeden harmonický celek sloučili. Umění výtvarné řadí\nrozličné motivy své vedle sebe, umění básnické předvádí\nnám je po sobě hudba jediná dovede učinit nejen to po-\nslední, ale i to, že více myšlének pojednou v harmonickém\nzaznívá souhlasu, a současně k cíli uspokojujícímu dospívá.\nF. Hiller, Aus d. Tonleben.\nUmění hudební nemělo by žádného práva existovati, kdy-\nby to, co vyslovuje se pouhými slovy neb štětcem malířským\nvysloveno a jasným učiněno býti mohlo. Týž.\nZ nejvnitřnějších hlubin života duševního vyniká myšlénka\nhudební; tonům prchavým dodává formy, tak že jako plasticky\npřed očima našima se seřadují; z řad tonových zdánlivé sobě\nodporujících beze všeho násilí tvoří symetricky článkovaný\ncelek, čímž před očima našima obraz, ovšem poněkud temný\nharmonického souhlasu a působení povstává. V nejprudším\npohybu panuje tu klid, v největší volnosti zákonnitosť v nej-\npestřeji! rozmanitosti jednota. Ty ž.\nPoměr hudby k dojmu umění ostatních jest týž, jako po-\nměr náboženství k církvi.\nR. Wagner, Beethoven.\nOrgánem srdce jest tón, řečí jeho umělecky uvědomělou,\numění hudební. Onoť jest válem ze srdce proudící láska, kteráž\nkaždé smyslné opojení zušlechťuje a každou myšlenku cítění\nnašemu přispůsobuje.\nTýž, Das Kunstwerk der Zukunft.\nHudba nemůže nikdy a v žádném spojení býti něčím jiným,\nnež uměním nejvyšším a spásonosným. To jest podstatou její,\ntak že to co ostatní umění pouze naznačiti dovedou, jí a v ní\nstává se nepopiratelnou jistotou, pravdou naprosto nepochybnou.\nJestit hudba jediná podivuhodnou vážnou svou povahou\ntak čistá a nepoškvrněná, že vše, čehokoliv se dotkne, nimbu\nposvátnějšího nabývá.\nTýž, Uiber F. Liszťs symph. Dichtnogen.\nŘeč tonů jest počátek a konec řeči slovní, tak jako\ncit počátek a konec rozumu, mythus počátek a konec dějin,\nlyrika pak počátek a konec veškerého básnictví.\nTýž, Oper und Drama.\nNeobyčejná zobečnělost hudby za naší doby, stále rostoucí\na ve všech vrstvách společnosti lidské se šířící živé účastenství\npři provádění skladeb i sebe hlubokomyslnějších, vžd/ větší\na větší' horlivost, vzdělání hudební učiniti podstatnou částí\nvychování, to vše jak zřejmo a nopopíratelno svědčí o\npravdivosti toho, kterak moderním vývinem hudby převeliké\nduševní potřebě člověčenstva se vyhovělo a kterak hudba, jak-\nkoliv řeč, jížto k nám mluví, dle zákonů logiky jest nesrozu-\nmitelnou, mnohem více a účinněji nás vybízí, abychom ji po-\nznali nežli mají ony zákony v sobě nutnosti.\nTentýž, Znkunftsmusik.\n\nK dnešnímu číslu přiložena jest II. příloha\nhudební: „Východ scéna ze\nzpěvohry „V studni\" od Vil. u-\npravená pro klavír od Jindř. Kaana z Al-\nbestu a píseň „Ptáčku, let dál\" od .\nBlodka."}]}