{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_sha256": "30b7d95657b5ddab6ef27468e04aa4fbe774caa4f60e4032114b45b47db7f1fe", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/02/21_01/bmtnabd_1874-02-21_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "57", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1076, "texte": "Památné dni hudební.\n\n21. února 1770 nar. Ant. Reioha skl. a výt. theoretik — v Praze.\n„ „ 179 G nar. ČeněkvHouška, výt. čelista —ve Stříbře.\n„ „ 1701 nar. Bar. Černý, sklad, a pian. —ve Vídni.\n„ „ 1801 nar. J. Vácsl. Éallivoda, sklad v Praze.\n„ „ 1870 f Ladisl. Labler-Daslp vský, sklad. v Praze.\n22. „ 1768 nar. AI. Cibulka, sklad. v Praze.\n„ 1774 nar. JoS. Lipa?ský, pian. a sklad. —ve Vys. Mýtě.\n„ „ 1833 nar. JQS. Foerster, sklad, a prof. na konservatoři pražské\nv Osenicích (v Jičínsku).\n„ „ 1872 f Ferd. Šls*l, skfad. a tov. pian v Praze.\n23. „ 1765 nar. Jiří Bedř. Hindi, slov. sklad. v Haile.\n„ „ 1749 nar. Gortruda Alžb. Mara (roz. Schmáhlingova), slov. zpěv.\nv Kasselu.\n„ „ 1829 nar. Jcs. Stefani, polský sklad, oper v Praze.\n24. „ 1840 I. pro v. Thomasovy opery „Karolina\" v Paříži.\n25. „ 1799 nar. V. S. Dehn theor. sklad. v Altoně.\n„ „ 1811 nar. E. Schubsrth, čelista v Děvíně.\n26. „ 1839 I. provoz. Etikenovy opery „Útěk do Švýcarska\" v Berlíně.\n27. „ 1826 I. prov. SponťniHO opery „Olympia\" v Paříži.\n„ „ 1833 I. prov. Aubertovy opery ~Maškarní ples\" v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "57", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.1.1", "titre_corps": "21. února 1770 nar. Ant. Reioha skl. a výt. theoretik — v Praze.", "titre_sommaire": "21. února 1770 nar. Ant. Reioha skl. a výt. theoretik — v Praze.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1076, "texte": "21. února 1770 nar. Ant. Reioha skl. a výt. theoretik — v Praze.\n„ „ 179 G nar. ČeněkvHouška, výt. čelista —ve Stříbře.\n„ „ 1701 nar. Bar. Černý, sklad, a pian. —ve Vídni.\n„ „ 1801 nar. J. Vácsl. Éallivoda, sklad v Praze.\n„ „ 1870 f Ladisl. Labler-Daslp vský, sklad. v Praze.\n22. „ 1768 nar. AI. Cibulka, sklad. v Praze.\n„ 1774 nar. JoS. Lipa?ský, pian. a sklad. —ve Vys. Mýtě.\n„ „ 1833 nar. JQS. Foerster, sklad, a prof. na konservatoři pražské\nv Osenicích (v Jičínsku).\n„ „ 1872 f Ferd. Šls*l, skfad. a tov. pian v Praze.\n23. „ 1765 nar. Jiří Bedř. Hindi, slov. sklad. v Haile.\n„ „ 1749 nar. Gortruda Alžb. Mara (roz. Schmáhlingova), slov. zpěv.\nv Kasselu.\n„ „ 1829 nar. Jcs. Stefani, polský sklad, oper v Praze.\n24. „ 1840 I. pro v. Thomasovy opery „Karolina\" v Paříži.\n25. „ 1799 nar. V. S. Dehn theor. sklad. v Altoně.\n„ „ 1811 nar. E. Schubsrth, čelista v Děvíně.\n26. „ 1839 I. provoz. Etikenovy opery „Útěk do Švýcarska\" v Berlíně.\n27. „ 1826 I. prov. SponťniHO opery „Olympia\" v Paříži.\n„ „ 1833 I. prov. Aubertovy opery ~Maškarní ples\" v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "58", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.2", "titre_corps": "„Jermak.\" Opera ve 4 jednáních od M. D. Santise. Posuzuje Alex. Famincin.", "titre_sommaire": "„Jermak.\" Opera ve 4 jednáních od M. D. Santise. Posuzuje Alex. Famincin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.1", "debut_caractere": 1078, "fin_caractere_exclue": 3921, "texte": "„Jermak.\"\nOpera ve 4 jednáních od M. D. Santise.\nPosuzuje Alex. Famincin.\n(Dokončení).\nJak z předchozího patrno, postonává i libreto\n„Jermaka\" všeobecným neduhem všech toho druhu\nprací. Hlavní děj tu podán jenom jakýms naznače-\nním beze všeho vyvinutí; karaktery hlavních osob\n(Jermaka, cara) odporují dějepisné tradici a celek\nnemá ni nejmenší jakési pohyblivosti dramatické, kon-\nsekventně vyvinuté. Toho oVšem nutným jest ná-\nsledkem, že hudební drama takové nemá trvalého a\nhlubokého účinku.\nDříve než promluvíme o hudební stránce nové\ntéto opery, bude potřebným, zmíniti se dříve o hudbě,\njakouž odívá se nějaká událost z dějin národních\nvůbec. Jak spracovati nějakou látku takovou? To\npřední jest otázka nové doby, zvláště u Rusů, kde\nza nynějších časův mnoho, a to ne bezprávně, se\nmluví o utvoření jakéhos „r u sk é h o\" slohu operního.\nPři této otázce, mnohým ještě velmi nejasné, ne-\nmusíme ale nikterak tvořící seruský sloh operní\n(v nejširěím slova smyslu) mást i se slohem národ-\nních písní. Toto pomíseuí pojmův tak vzdálených,\na nikterak identických, vede k nemalé rozdílnosti\nnáhledů a požadavků, jíž nemožno jest vyhověti. Ruská\nliteratura operní jest. ještě příliš mlada a nečetna,\nnež aby se již teď o jakéms slohu zde mluviti mohlo,\njenž teprve na cesté k vyvinutí svému se nachází.\nNutno utvořili sloh co možná kosmopolitický, nejno-\nvější vymoženosti u ostatních národů na tomto poli\nv sobě zavírající na staré, vývinu na újmu jsoucí\ntradice nejsou Rusové vázáni, poněvadž takých vůbec\nu nich není.\nZato u nich shledáváme směr v slohu vokál-\nním, pravdě nejblíže stojící, převahou deklamatorní,\npři čemž deklamace jejich u přirovnání s deklamací\nWagnerovou, jest mnohem jednodušší a bližší obyčejné\nmluvě (viz na př. ariósní recitativv „Kamenného ho-\nsta\"); dále nepopiratelně dobrým znamením jest,\nzvlášť v nejnovějších pracích školy ruské, jakás zá-\nliba v samostatném užívání orkestru v momentech\nsymfonicky pracovaných („Ratkliff\" a j.), dále bo-\nhatá, nejnovější pokrok prozrazující hannonisace a\nčasto až příliš pestrá plnosť instrumentace. To jsou\nnejmocnější oni živlové, kteříž, ač teď jen tu a tam\nv některé práci se objevují, během času harmonickým\nspojením samostatný operní sloh „ruský\" utvoří,\njež mimo to jakési zvláštní barvitosti, pochodící od\npřekrásných ruských a vůbec slovanských národních\npísní, nabyti mohou, aniž by barvitost tato takové\npřevahy nabyti směla, aby všeobecnou, takřka kosmo-\npolitickou melodiku a harmonisaci opery zatlačila neb\nomezila. Takovýto deklamatorní symfonický, kosmo-\npolitický sloh určitého nádechu slovanského jest tu-\nším schopen vývinu a trvání a jist skvělou budouc-\nností. Slohu toho možná jest užiti při spracování\nlátky všeobecně zajímavé; nutná karakteristika osob\na situací nalezne v něm přemnoho bohatých pro-\nstředků, jichž dovedný skladatel vždy s prospěchem"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3778, "texte": "užiti dovede. Mimo látky toho druhu ze starších\nneb z mladších dob pocházející,s v nichž hudební\nkarakteristika bývá jen všeobecnou, jest ještě řada\npředmětů, které specifického nějakého karakterisování\npotřebují, a to jsou historické podměty národního ži-\nvota, kde nedostačuje onen všeobecný kolorit, kde\nnevyhnutelně třeba nějakého zvláštního koloritu, jejž\nbéřeme z národních nápěvů originálních, v lidu sa-\nmém žijících. Tak Rusové v operách z dějin domá-\ncích nemohou pěti jinak, než ve slohu písní ná-\nrodních („Život za cára\"J, Němci pak nejinak, než\nv slohu národním (sbory „Čarostřelce\"). Jaký\nnesmysl by byl, kdybychom na př. hudbu u obou\ntěch oper zaměnili! Tu nepomůže nijak absolutní\nkrása hudby. Podobně i historické, vynikající osoby\nnesmí v dramatě hudebním bez oné barvitosti speciální\nbýti; tak Jermak, statný kozák, neměl by rozplý-\nvati se sentimentalitou a blouzněním, podobným\nonomu oper německých; ukrutný car Ivan IV. neměl\nby pěti spůsobem Wagnerova krále Jindřicha („Lo-\nhengrin\").\nSkladatel snažil se* opravdu, aby jednotlivým\npartiím vtisknul ráz národních písní. To u sboru\njen někde, u sólových partií ale vůbec se nezdařilo.\nKaždá osoba zpívá v jiném slohu, jak praveno již\n0 Jermaku a Ivanu; tak i part kozáků na počátku\nopery má ráz Mendelsschnových prací; nejspíše, jak se\nzdá. uhodil skladatel na pravý ton u zádum čivého\nchána Kučuma. Nápadným jest kontrast v 2. aktu\nmezi klidným valčíkem - číslem nad míru šťastně\na graciósné pracovaným a mezi dovádivým ru-\nským tancem, valčík předcházejícím; komický dialog\nna\" to následující jest také bez účinku, jakož hudba\npro momenty rychle za sebou jdoucí a, neočekávaně\npůsobící velmi nedostatečnou jest tlumočnicí.\nMimo to nijak nelahodí posluchačstvu, zpívá-li\nFatma v 3. aktu valčík (!), jenž není nijak do-\nmácím v lesích sibiřských a v ústech dcery pohan-\nského chana nijak se nedá omluviti. Z toho vidno,\nže opera tato postrádá všeho celkového dojmu, ona\nsama, v sobě nemá žádné „zlaté nitky\" spojující jed-\nnotlivá čísla, žádného příbuzenstva motivů. ,\nCo se týče technické části hudebního spraco-\nvání, tož vyjma několik reminiscencí, nemálo zají-\nmavá jest v „Jermaku\" melodická plynnosť; slova\nmálo kde kryje libě znějící, v detailu tu a tam nad\nmíru pěkný průvod orkestrální, čímž stává se, že\nslovo všude zřetelně jest slyšeti.\nNaproti tomu odpadnout! by měly ony partie\norkestrální, jež proud řeči přerušují, a tím pozornost\nposluchačstva od melodie vokální odvracují a pravému\njich účinku jsou na újmu.\nMimo to nedostává se některým samostatným me-\nlodiesním částem celkovitého zaokrouhlení a ohrani-\nčení, následkem čehož ztrácí se mnohdy takové číslo\nmezi větším množstvím vtírajících se partií vedlejších.\n1 zdlouhavost libreta nezůstala tu bez účinku, zavi-\nnivši, že mnohá čísla se opakují (v 1.3. a 4. aktu)\na všeho dynamického stupňování postrádají. Scé-\nnické illusi na újmu jsou všecky výstupy nemotivo-\nvané a dramaticky neodůvodněné. \\ „Jermaku\"\njest to příchod cara *) mezi lid v 2. aktu, jenž takto\npodán nemůže srovnati se s povahou hudebního dra-\nmatu; v historickém vypravování nějakém snad by\nbyl na svém místě; ale na jevišti tam nepřiroze-\nnost takového nescenického výstupu tím více bije\ndo očí.\nKu konci stůjtež tu čísla, jež ze stanoviska abso-\nlutně hudebního (bez ohledu na situaci) jsou as nej-\nzdařilejší; jsou to v 1. aktu trojzpěv zajatých a zá-\nvěreční sbor.\nY 2. aktu mile působí na sluch obecenstva\nněmecký valčík, v 3. partie Kučumova (jmenovitě\nzačátek) a arietta Fatmy; ve 4. nejvíce poutá třetí\npíseň se sborem a modlitba. Ouvertura k „Jermaku\"\njest architektonicky jasná, plynná, ač beze všech ná-\nroků na zvláštní nějakou originalitu a novotu myšlé-\nnek, effektně zakončená.\nUdrží-li se opera tato trvale na repertoiru,\no tom poví nám budoucnost."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "58", "page_fin": "60", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.3", "titre_corps": "Několik praktických pokynutí o tvoření „krásného tonu“, o vokalisaci a o vyvinutí hlasu. Sděluje Jindřich Pech.", "titre_sommaire": "Několik praktických pokynutí o tvoření „krásného tonu“, o vokalisaci a o vyvinutí hlasu. Sděluje Jindřich Pech.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.2", "debut_caractere": 3780, "fin_caractere_exclue": 5476, "texte": "Několik praktických pokynutí o tvoření\n„krásného tonu“, o vokalisaci a\no vyvinutí hlasu.\nSděluje Jindřich Pech.\nZačátek článku tohoto podal jsem již na závěrku\nroku 1871 v číslech 41—44 „Hudebních Listů\", slí-\nbiv, že v nejblíže příštích číslech roč-\nníku pokračovati budu. Avšak mnohé nepříznivé\nokolnosti, ježto dalším praktickým pokusům byly pře-\nkážkou, byly by vyplnění slibu tohoto učinily bez\nmála nemožným, až konečně v poslední době ener-\ngičtější pokračování opět mně umožněno.\nAž dosud byl jsem podal praktický návod\nk tvoření tak zvaného „krásného tonu\"\nhlavně na základě správné „v o kal isa ce\", jakož i\nnávod k této, a chci toliko ještě zmíniti několika\nslovy o některých důležitějších souhláskách, než\npřikročím k poslední části vytknutého programu:\nk „vyvinutí hlasu.\"\nítekl jsem: „Souhlásky vlastně nemohou se\nzpívat\", t. j. nelze je samy o sobě zvučně vyslo-\nvovat (v tom nepochybně jest i původ jejich jména),\nproto musí se jen co nejkratčeji a nejlehčeji, avšak\nzároveň s nejostřejší určitostí i s případnou ráznosti\nk samohlásce (bud s předu neb v zadu) připojit.\nTo všecko ovšem jest pravda; avšak jsou mezi sou-\nhláskami některé, jež předce lze zcela určitě „i nt o-\nno vat\", byt i ne toutéž zvučností a pohyblivou leh-\nkostí, jako kteroukoli samohlásku (což jest každému\ndostatečně známo ze zpěvu „bručivými hlasy\", i z\njiných podobných „hudebních žertů\"**) a tyto „zvu-\n\n*) Cara Ivana IV. zpíval v Petrohradě krajan nkš, p. Paleček.\n*>) By mne nikdo nevinil z inkonsekventnosti, podotýkám\nraději hned, že tak zvaný „zpěv bručivými hlasy\" nemohu míti\nza nic jiného, než za jakési nápodobení hudebních nástrojů,\ncož pak arci v hudbě voká 1 ní může být jen pouhým\n„žertem.\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5849, "texte": "čící souhlásky\" jsou pro nás zvláště důležitými.\nUž při příležitosti, kdy jsem mluvil o správném\ntvoření tonu na hlásku „a\", zmínil jsem se o tom,\nže zpívání měkkého „ha\" (nikoli však tvrdého „cha\")\nna místě pouhého „a\" tomu, koho by toto svádělo\nk rozmanitým vadám v „nasazování tonu\", snadno\ndopomůže k vřelému i dobře v před obrácenému dechu ;\na brzy též spozoroval jsem, že i u jiných samohlásek\npředkládání výpomocné souhlásky s tímtéž prospěchem\nlze použiti. *) Jest totiž zpívání (t. j. zvučné intono-\nvání) takových souhlásek (až na 2 neb 3) s jakým\nkoli vadným přízvukem (nosovým, patrovým a t. d.)\ntéměř nemožné, poněvadž při správném vyslovování\njich všechna činnost zpěvných orgánů i pozornost\npěvcova přirozeně v předu úst je soustředěna a tu-\ndíž i „náraz\" proudu dechového bez značných obtíží\nv totéž místo se obrací. Zvučící souhlásky\" tyto\njsou zejména „h, j, 1, m, n, r, v, za ž.\"\nCvičení jich (však pouhých vydržovaných\nsouhlásek, nikoliv slabik: „ha, je, el, em\" a t. d.)\nna všech snadno přístupných tonech ve všech polo-\nhách hlasu jest pro každého důležité (ač snad\nmnohým bude se i směšným zdát) a mělo by u za-\nčátečníků, kteří při cvičení samohlásek snadno v\nchybné „nasazováni tonu\" upadají, vždy tomuto před-\ncházeti: neboť jím především přivádí se proud de-\nchový bezpečně k správnému „nárazu\" (s obejitím\nčasto zmíněných vadných přízvuků), jím uvádějí se\nbez značného namáhání hlasivky v pravidelné chvění,\na jím též nejsnáze učíme se i delšímu vydržování\ndechu. **) Toliko z počátku radno vyhnouti se cvičení\nvydržovaných souhlásek „1, r\"- a „n\", poněvadž mno-\nhého lehko svádějí první dvě k patrovému, poslední\npak k nosovému přízvuku. Takové pak souhlásky a\nsamohlásky nejsnáze i též s největším prospěchem\npro rozvinutí tonu bude lze nechati za sebou násle-\ndovat, při nichž postavení součinných orgánů (jako:\nrtů, zubů, patra a jazyku) jest sobě nejpodobnější.\nA tu po nejbedlivějším skoumání, v jehož vý-\nsledcích každodenní zkušenost vždy více mne ještě\nutvrzuje, seznal jsem tato spojení předcházejících\n„zvučících souhlásek\" s následující samohláskou zmí-\nněnému účeli za nejvýhodnější, jak následují: „h—a\",\n„v—e\" i „v—o\"; „z—o\", „z—o\" (temné „e\") i\n„z—e\"; „j—i\"; „ž—y\" („ž—ů\" temné) a konečně\n„m—u.\" Kdo jmenované „zvučící souhlásky\" dovede\nskutečně zvučně intonovat a tomu lze téměř hravě\nse naučit ten zajisté shledá, že spojení jich s u-\nvedenými příbuznými samohláskami jest zcela přiro-\nzené i snadné k provedení, ba často až jako by samo\nsebou již podmíněné.\nIntonujem-li pozorně měkké vřelé „li\" (pouhou\nsouhlásku) asi tak, jako bychom chtěli něco teple\nnadechnout, musíme pozorovat, že dech přímo z hloubi\nprsou vychází, úplně volným hrdlem prochází, a zcela\nv předu úst téměř mezi samými zuby zvučně\nse ozývá; kdežto na příklad při vyslovování podob-\nných souhlásek „g\" a „k\" dechový proud patrně více\nméně na patře se obráží a při nejtvrdší z nich „ch\"\nznačně až v samém hrdle se tře. (Mimo to nelze\ntéž později jmenované souhlásky ani tak snadno a\nzvučně „intonovat\" jako „h\"). Sestavení úst, zejména\nrtů, jest při tom takové, jak jsem je byl pro intono-\nvání jasného „a\" naznačil; jen zuby zůstanou poně-\nkud více pohromadě. A v skutku, podařil-li se nám\nzvučný „ton\" na hlásku „h\", jest toliko zapotřebí,\npokud ještě dosti silného dechu se nám dostává, celá\nústa (zuby i rty) poněkud více pootevřít, aby se zvu-\nčící „h\" proměnilo v nejsprávnéjší zpívané „a\".\nSkoro ješté nápadnějším jest vliv zvučících -sou-\nhlásek „v\"a „z\" na správné vedení proudu decho-\nvého (v před úst) při proměňování jich v samohlásky\n„e\" „o\" a „o\", ač podobnost v sestavení součinných\norgánů není tu právě větší než při hláskách „li\" a\n„a\". Jest to tím, že rty, zuby a špička jazyku\norgány to, jež každodenním cvikem dosti v moci\nmáme jsou zde hlavními spolučiniteli.\nChceme-li intonovat souhlásku „v\", musíme spodní\nret poněkud do vnitř vtáhnout (k zubům přitáhnout)\na odkryté svrchní zuby na zevnější kraj jeho volně\npřiložit, Energické otevření úst v celé šířce pak\npromění zvučící souhlásku tuto velmi snadno v jasné\n„e\", otevřem-li však ústa více jen v koutkách, v\njasné „o\".\nK pěknému „o\" i k temnému „e\" („o\") přivádí\nvšak ještě bezpečněji předcházející zvučící souhláska\n„z\", jejíž hlasité intonování každému as nejsnáze se\npodaří. *) Přivřeme-li zuby skoro úplně (ovšem s pře-\nsahující dolejší čelistí) a přiblížíme-li špičku jazyku\nk vnitřní ploše spodních zubů (aniž by však na ně\npřilehla), nebude nám intonování zvučného „z\" za-\njisté obtížným. Krok k jasnému „e\" z této sou-\nhlásky jest ovšem již poněkud větší, ač též dosti ještě\nsnadný.\nSouhláska „j\", při níž pozdvižená špička jazyku\naž samého kraje (ostří) spodních zubů se dotýká, při\nponěkud silnějším intonování téměř sama v jasné „i\"\nse obrací. Y popředí patra pozdvižená špička jazyku\na poněkud přišpičatěle přivřenější (jemně „přišpulené\")\nrty pak, jak toho zvučné intonování souhlásky „ž\"\nvyžaduje, jsou přeměnění souhlásky této v temné „y\"\n(„ů\") velmi výhodný.\nPo zvučné intonovaném „m\" konečně, při němž\nrty jsou tak sobě sblíženy, že téměř po celé šířce\núst vzájemně se dotýkají, následujě nejpřirozeněji a\ntaktéž jako „samo sebou\" nejzdařilejší „u.\"\nMnohým nedočkavým neb ve své moudrosti ne-\n\n*) Asi v roce na to dočetl jsem se k nemalé své radosti\nve výtečných článcích slovutného pěvce Julia Stockhausena:\n„Das Sánger-Alphabet, oder die Sprach-Elemente als Stimm-\nbildungsmittel\" (r. 1872 v čís. 34, 38, 39, 43, 44 lipských\n„Signále fíir die musikalische Welt\" vytištěných) potvrzení\ntéto i jiných svých zkušeností.\n*♦) Cím více kraje hlasivek sobě se sblíží tedy čím\nužší stane se štěrbina hlasová tím pravidelnější jsou zá-\nchvěje, v něž proud vzduchový je uvádí, t. j. tím krásnějším\na intensivnějším stává se „ton\", při čemž ovšem i vzduch vol-\nněji uchází než při hlasivkách otevřenějších.\n) Třeba jen nápodobiti n. př. bzučení včel."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1535, "texte": "smyslným jak „teprv nastávajícím umělcům\", tak\ni „již akkreditovaným mistrům\" jimž tato velká\nstarostlivost o správné vyslovování jednotlivých sa-\nmohlásek i souhlásek při zpěvu bude se zdáti nej-\nméně velmi zbytečnou nebo podivnou, bude as zvláště\ntoto „m—u\" vítaným terčem jich úsměšku a vtipu;\navšak právě ti měli by se nejvíce míti na pozoru,\naby od nich a jejich žáků obecenstvo slyšelo přec\nněkdy také něco jiného než pouhé věčné „m—u.\"\nNež i předkládání mnohých „souhlásek bezzvuč-\nných\", co do sestavení součinných orgánů následu-\njící samohlásce desti blízkých, velmi často začáteč-\nníkům dopomáhá k správnému nárazu proudu de-\nchového při intonování dotyčných samohlásek, poně-\nvadž již energicky v předu úst soustředěná činnost\npři vyslovování souhlásek k podobné činnosti i při\nnásledujícím tonu pobádá: jsouť oni jako pevnou\nkostrou řeči, na níž lahodně měkké tvary samo-\nhlásek bezpečně spočívají. Tak dá se ještě dobře\nzpívat: „ga\", „ka\" i „cha\" „re\" (jasné i němé „e\"),\n„ro\" i „ro\" ; „do\", „to\", „no\"; „le\" (němé) i „la\"';\n„bii\", „bo\", „bii\", „bů\" a t. d. Naproti tomu jest\ntakové spojení souhlásek se samohláskami pro začá-\ntečníka nemálo obtížným, které bud' rychlou neb ná-\nsilnou změnu v sestavení součinných orgánů vyža-\nduje; jako na př.: „ma\". „ba\", „pa'\\ „fa\", „va\";\n„li\", ~I'i\" a t. d. Patrně jest k podobným kombina-\ncím již mnohem více cviku zapotřebí, aby na samo-\nhlásce rozvinutý ton ani co do síly ani co do krásy\nnebyl chatrnější, než jaký při spojení hlásek příbu-\nznějších docíliti lze. (Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.4", "debut_caractere": 1537, "fin_caractere_exclue": 3746, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\nMaestro Cesare Dominicetti komponuje na objednání\nmilánského nakladatele Ricordi-ho novou\ntříaktovou operu „Iram\".\n** Listy vídeňské vypravují, kterak prý se slovutný\nhouslista, řiditel orkestru dvorní opery, J. Hellmes-\nberger, hodlá z úřadu svého poděkovali. A proč?\nPro nějakou prý malou urážku (!).\n** V New-Yorkuprý se „Lenora\", symphonie\nmistra Raffa, již v posledním svém matinée Thomas\npřed vybrané obecenstvo předvedl, nelíbila tak, jak se\nočekávalo. To naskrze pochopitelno, uvážíme-li, že „vy-\nbrané'' obecenstvo v New-Yorku (a jinde ne?) chodí do\nkoncertů, aby zabilo čas.\n*\"■ Fr. Lis st za své zásluhy o hudbu, a proto,\nže obětoval se k účeli dobročinnému, obdržel koman-\ndérský kříž řádu Františka Josefa.\n** i!l.Betty violoncellistka koncertovala\nv Arrasu se znamenitým úspěchem.\n** Král belgický nejnovějším svým úkazem upra-\nvil takto divadelní tantiémy: za čtyr- až pětiaktové\nvaudeville dostane dramatik či komponista nejvýš 150\nfranků, za tříaktové 100, za dvoj-, neb jednoaktové 75 fr.\nza pětiaktovou operu vysazena tantiéma 250, na tří-\naktovou 180, na dvojaktovou 140 a na jednoaktovou\n90 franků. Tantiémy tyto vyplácí se při každém pro-\nvedení kusu během tří let. Ballety a operetty „lehčího\"\ndruhu jsou vyloučeny.\n** v Paříži bude na levém břehu Seiny v Rue\nMadame na akcie vystaveno nové divadlo.\n** Y minulém roce 1873 padlo sedm divadel\npožárům za obět: v Oděsse, Reichenhallu, La Yalette\n(na Maltě), v Bostonu, Baltimore, jedno v New-Yorku\na velká pařížská opera.\n** Maestro Gobotti za operu svou „J Gotti\"\ndostal čestné právo měšťanské v Bologni. O šťastná\nItálie!\nA. Rubinstein iv Neapoli s nesmírným\núspěchem koncertoval.\n■'* Hudební referenti v Benátkách měli dříve to\nprávo, přítomni býti zkouškám 11a divadle „Fenice\".\nTed jim privilej onu k nemalému jejich rozhorlení\nspráva divadla odejmula.\n'''* V Mindenu a~ v JBerlíně slavil se koncerty\nden narození (3. února) F. Mendelssolma. U nás pa-\nmátka J. K. Tyla oslavila se „Trebizondskou princeznou\".\nVe Výmarupřipravuje se nové oratorium\n„Luther\" od L. Ma i nard a.\n** Verdi ohlásil v Miláně, že requiem za pro-\nslulého básníka Manzoniho, na němž vícero vlašských\nskladatelů pracovalo, již hotovo jest."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.4.1", "titre_corps": "Maestro Cesare Dominicetti komponuje na objednání", "titre_sommaire": "Maestro Cesare Dominicetti komponuje na objednání", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.4", "debut_caractere": 1559, "fin_caractere_exclue": 3746, "texte": "Maestro Cesare Dominicetti komponuje na objednání\nmilánského nakladatele Ricordi-ho novou\ntříaktovou operu „Iram\".\n** Listy vídeňské vypravují, kterak prý se slovutný\nhouslista, řiditel orkestru dvorní opery, J. Hellmes-\nberger, hodlá z úřadu svého poděkovali. A proč?\nPro nějakou prý malou urážku (!).\n** V New-Yorkuprý se „Lenora\", symphonie\nmistra Raffa, již v posledním svém matinée Thomas\npřed vybrané obecenstvo předvedl, nelíbila tak, jak se\nočekávalo. To naskrze pochopitelno, uvážíme-li, že „vy-\nbrané'' obecenstvo v New-Yorku (a jinde ne?) chodí do\nkoncertů, aby zabilo čas.\n*\"■ Fr. Lis st za své zásluhy o hudbu, a proto,\nže obětoval se k účeli dobročinnému, obdržel koman-\ndérský kříž řádu Františka Josefa.\n** i!l.Betty violoncellistka koncertovala\nv Arrasu se znamenitým úspěchem.\n** Král belgický nejnovějším svým úkazem upra-\nvil takto divadelní tantiémy: za čtyr- až pětiaktové\nvaudeville dostane dramatik či komponista nejvýš 150\nfranků, za tříaktové 100, za dvoj-, neb jednoaktové 75 fr.\nza pětiaktovou operu vysazena tantiéma 250, na tří-\naktovou 180, na dvojaktovou 140 a na jednoaktovou\n90 franků. Tantiémy tyto vyplácí se při každém pro-\nvedení kusu během tří let. Ballety a operetty „lehčího\"\ndruhu jsou vyloučeny.\n** v Paříži bude na levém břehu Seiny v Rue\nMadame na akcie vystaveno nové divadlo.\n** Y minulém roce 1873 padlo sedm divadel\npožárům za obět: v Oděsse, Reichenhallu, La Yalette\n(na Maltě), v Bostonu, Baltimore, jedno v New-Yorku\na velká pařížská opera.\n** Maestro Gobotti za operu svou „J Gotti\"\ndostal čestné právo měšťanské v Bologni. O šťastná\nItálie!\nA. Rubinstein iv Neapoli s nesmírným\núspěchem koncertoval.\n■'* Hudební referenti v Benátkách měli dříve to\nprávo, přítomni býti zkouškám 11a divadle „Fenice\".\nTed jim privilej onu k nemalému jejich rozhorlení\nspráva divadla odejmula.\n'''* V Mindenu a~ v JBerlíně slavil se koncerty\nden narození (3. února) F. Mendelssolma. U nás pa-\nmátka J. K. Tyla oslavila se „Trebizondskou princeznou\".\nVe Výmarupřipravuje se nové oratorium\n„Luther\" od L. Ma i nard a.\n** Verdi ohlásil v Miláně, že requiem za pro-\nslulého básníka Manzoniho, na němž vícero vlašských\nskladatelů pracovalo, již hotovo jest."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.4", "debut_caractere": 3748, "fin_caractere_exclue": 4939, "texte": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Ve prospěch národního divadla uspořádá zpě-\nváčky spolek „Illahol\" v Plzni za ochotného spolu-\núěinkování sl. ro. Neubartovy, kapelníka p. B. Hřímalého\na několik členů městské zpěvohry velký koncert v neděli\ndne 22. t. m.v městském divadle v 11 hodin dopoledne.\nSdělujeme tuto podrobný program: 1. „Skřivánek\", sbor\npro smíšené hlasy od K. Bendla. 2. „Vracování se od\nmilé\", sbor pro mužské hlasy od dra. L. Procházky.\n3. Duetto ze zpěvohry „Život za caře\" od Glinky. Zpí-\nvají sl. L. Sumova a p. Prosek. 4. „Jarní\", sbor pro\nsmíšené hlasy od Pally. 5. a) Árie ze zpěvohry „Lejla\",\nod Bendla, zpívá p. Trocblil; b) Oktetto ze zpěvohry\n„Lejla\". Zpívají slečny R. Bílková, E. Pechova a K.\nSumova; pp. Krušina. Melichárek, Prošek, Slezák a\nTrochlil. 6. Fantasie pro piano dle národních písní od\nE. Nápravníka. Hraje sl. M. Neubartova. 7. „Starý rek\",\nsbor pro mužské hlasy od H. Pally. 8. a) Velká scéna\npro soprán a „Perské písně\" od Rubinsteina, zpívá sl.\nR. Bílkova. 9. „Valašská nevěsta\", sbor pro ženské hlasy\ns průvodem piana od dra. L. Procházky. 10. Srbské ná-\nrodní písně pro mužské hlasy s průvodem piana a har-\nmonia od Tovačovského."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "63", "image_debut": 4, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.4", "debut_caractere": 4941, "fin_caractere_exclue": 5190, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\nV neděli dne 22. února b. r. prcvedena bude\nopět v chrámu u sv. Vojtěcha (o 9. hod.) 'gregori-\nánská mše s vložkami odPa 1 e striny aFr. Witta. Po\npozdvihování poprvé provedeno bude „O salutaris hostia,\nod Jos. Foerstra."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6260, "texte": "* Dr. Ot. Hostinský měl minulou neděli v místno-\nstech „Umělecké besedy\" přednášku, v níž vděčnému\nposluchačsivu jasnými tahy nakreslil obraz muže, jenž\nv minulých dobách důležitou hrál úlohu v tehdejších\numěleckých kruzích pražských. Václav Tomášek,\nonen rozhodný Mozartian, zajisté vlivem svým v nejpře-\ndnější řadě to provedl, že za doby pobytu jeho v Praze ba\ni ještě dlouho po smrti muže toho město naše po celé\nEvropě slynulo co přívrženec a nejvřelejší ctitel mistra\nMozarta. Tomášek vynikal nejen co skladatel nýbrž i co\nvýtečný a neúnavný učitel komposice a co ta-\nkový shromáždil kolem sebe mladé nadané hudebníky,\nnadchl je pro své idey, radou i skutkem jim pomahal\na v čele této pevné a hudebně i vědecky dokonale vzdě-\nlané falangy bojoval s výsledkem úžasným proti vší po-\nlovičatosti a nehotovosti; čímž se stalo, že město naše\nbylo postrachem všeho hudebního hudlařství a víta-\nnou půdou pro síly výtečné, které ovšem slávy nehynoucí\nzde sobé vydobyly: vždyfi známo, že kdo tehdá v Praze\nobstál, ten přijat byl celým světem s otevřenou náručí\nPraha byla tehda branou ku slávě světové pro umělce\ndokonalé. Ačkoli byl Tomášek součastníkem Beetho-\nvenovým, přec neučinil naň velký tento mistr takový\ndojem, že by stopy toho ve skladbách Tomáškových se\njevily; naopak Tomášek byl vysloveným odpůrcem Beetho-\nvena a proto jak velmi dobře řečník podotkl\nmožno jej co skladatele považovali co prostředníka mezi\nMozartem a Beethovenem. Tomášek komponoval rozhodně\nv duchu Mozartovu, a nad sféry ty se' nedovedl, ba ani se\nnechtěl jek to Beethoven učinil —■ povznésti. To-\nmáškovo rekviem se též staví po bok Mozartovu. Y oboru\njak vokálním (což dokazuje množství písní, mší a dvě\nopery) tak instrumentálním byl stejně dokonalým. Před-\nnášku dr. Hostinského možno považovali jaksi za prů-\npravu, jež zajisté valně prospěje posluchačstvu ku ja-\nsnějšímu porozumění skladeb Tomáškových, jež prove-\ndeny budou dle pevného programu o příští slavnosti\nlOOletých narozenin mistra toho. Ostatně slibujeme, že\npřineseme v listu svém v době příhodné obšírný i dů-\nkladný nástin činnosti Tomáškovy.\n* K. Bendi píše v nejnovější době- velký sbor\npro že n sk é hlasy s průvodem piana na slova A. Y.\nŠruilo vského. Jest to celý cyklus hudebních obrázků\npod společným názvem „Jeptiška\"; jednotlivé částě básně\nté jsou nadepsány I.„V noci u okna.\" 2. „U matky\nboží v kapli\". 3. „Nebeská návštěva\" a 4. „Zapo-\nmenutý hrob\". Mimo to zabývá se Bendi neúnavně s no-\nvým instrumentováním výtečné opery své „Lejly.\" Jak\nznámo napsal skladatel zcela novou p ř e d e h r u k opeře\nté, přiměřenější celku hlavně tím, že spracovány jsou tu\nhlavní motivy jednotlivých osob (především „Lejly\"\na „Almamena\") ve formě „volné fantasie\" ve velkém\nstylu; čímž ovšem nabyla takých rozměrů, že by iv kon-\ncertní síni velmi účinně provésti se dala. Upozorňu-\njeme na ni pány filharmoniky. Převážnou většinou pře-\ndělal též první jednání, čímž dostalo se mu ladnější za-\nokrouhlenosti; í v druhém jednání stala se mnohá pro-\nspěšná změna ostatek jest v dřívějších formách za-\nchován. Instrumentace jest posud ve třech jednáních\nveskrze nově upravena, skvělejšími a v rozhodných\nscénách ostřejšími, markantnějšími barvami vyzdobena.\nJediné ještě jednání není úplně instrumentováno, což\nskladatel zajisté v krátké době provede, a celek zdárně\ndokončí, tak že obecenstvu našemu předvedena bude\nBendlova „Lejla\" v novém tomto rouše zajisté aspoň\nv letní saisoně pakliže nám bude Novoměstské di-\nv »\nvadlo otevřeno. Ze celé dílo důkladným tím přepracová-\nním velmi získalo nejen co do obsahu, nýbrž i co do\njasně průhledné formy, netřeba ovšem dokládati.\n* Zdeněk Fibich, nyní profesor hudby ve Vilně,\nhodlá navštívili Prahu při příležitosti provedení své opery\n„Bukovin\", jež určeno jest na příští měsíc. V poslední\ndobě komponoval snažlivý a neúnavný skladatel ten opět\nnový cyklus písní Ditmarových „Klaus Grothe\", jež vy-\nznamenávají se vesměs jak skvělou stránkou čistě de-\nklamační, tak i ozdobným podkladem průvodu klavírního\na duchaplným uspořádáním celkovým. Při návštěvě své\npřinese sebou především partituru výtečné své symfonické\nbásně „Záboj a Slavoj\" i partituru velké vokální skladby\n(pro sbor a hlasy solové) s průvodem orkestru pod ná-\nzvem „Melusina\" i doufáme, že za příznivých okolností\njedna či druhá skladba obecenstvu pražskému bude ještě\nv této saisoně koncertní předvedena.\n* Co nejchvalněji známý pianista p. Karel Slav-\nkovský uspořádal dnešního dne o polednách samostatný\nkoncert s programem velmi zajímavým za spoluúčinkování\npaní Marty Procházkové a p. Cantaniho, ředitele\norkestru českého divadla. P. koncertista i spoluúčinkující\ntěšili se všestranné pochvale. Z přednášených písní zvláště\nna se obracely pozornost píseň Fibichova „Y noc\ntichosnivou kráčím\" a Dvořákova píseň z králodvor-\nského rukopisu „Kytice.\" Bližší zprávu o celé této za-\njímavé produkci podáme příště.\n* Sic. Lilii Střihová velenadaná to pianistka, která\njiž při tolikerých příležitostech osvědčila, žě ji vede\npravé povolání k umění a jížto kyne zajisté krásná bu-\ndoucnost, vystoupí v úterý dne 24. t. m. prvním svým\nsamostatným koncertem u veřejnost. Zajímavý program\nukazuje různé směry a epochy pianistické a postupuje\njaksi spůsobem historickým. Nalezáme v něm skvělá jména,\nvesměs hvězdy to první velikosti na obzoru literatury\nklavírní. Domenico Scarlatti, Ilaendl, Beethoven, Men-\nv\ndelssohn, Chopin, Suman, Liszt. K těmto druží se v před-\nnáškách na housle, v nichžto vystoupí p. Josef Boh\nz Rostkronů, jména nejnovější éry: Rich. Wagner a\nJo ach. Raff, dále pak Ed. Lassen a dr. Y. A. Mayer\nv pěveckých přednáškách, v kteréž se uvázala paní\nMarta Procházková, kteráž mimo to přednese ně-\nkteré z méně známých českých písní národních.\nPodotýkáme, že koncertistka dříve konala svá studia u\np. prof. Blažka, nyní pak po druhý již rok s výsledkem\nvýtečným ve svých študiích u dra. Procházky pokračuje.\n* P. Tomáš Šesták, jenž loňského roku absol-\nvoval s výborným úspěchem zdejší školu varhanickou a\ndosud zastával místo učitele zpěvu na státním reálném\ngymnasiu v Praze, jmenován městským kapelníkem a\nspolu varhaníkem v Kopřivnici (v Horvátsku.) Na jeho\nmísto dosazen neméně výtečný p. Jos. Přibík, taktéž\nchovanec varhanické školy.\n* Pražská konservatoř hudby odbývá v neděli dne"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6155, "texte": "22. t. m. o polednách v sále konviktském třetí svůj\nkoncert, v němž vystoupí poprvé nově jmenovaný profe-\nsor flétny p. Arnošt Jenč. Orkestr provede 11. sym-\nfonii Beethovenovu, Gounodovu meditaci na praeludium\nŠeb. Bacha (c-dur) a Mendelssohnovu ouverturu z „Ruy\nBlas.\"\n* Ed. ChládeJc, obratný pianista a důkladný hu-\ndebník, zemřel dne 10. t. m.v Slaném, v 46. roku věku\nsvého. Krátce před svou smrtí složil smuteční pochod,\ns nímž jej hudební sbor ostrostřelců ku hrobu doprovázel.\n* Z Pardubic. Výtečná pianistka paní Božena\nJahnová uspořádá v neděli dne 22. února 1874\nv Odeonu na Veselce velezajímavý koncert za\nlaskavého spoluúčinkování sl. Hildy Krausové a Fany\nVaňkové, pp. prof. G. Heše, Z. Wintera, J.* Řeháka\na P. Militkého s pěveckým sborem studujících, jehožto\nprogramm neváháme v úplném znění tuto zděliti: Oddě-\nlení 1.1. „Před přístavem\", veliký sbor se soly od\nL. de Rillé předn. sbor studujících. 2. „Písňě\" od Rob.\nŠumanna, předn. prof. Z. Winter. 3. a) „Poutník\" od\nF. Schuberta, pro piano od F. Liszta b) „Polka kon-\ncertní\" od Ant. Rubinsteina, předn. pí. B. Jahnová.\n4. a) „Arie Fidesy\" od G. Meyerbeera; b) „Hněv\", píseň\nod F. Kavána, předn. sl. H. Krausova. 5. a) „Uprchlíci\",\nod P. B. Schelleye; b) „Jarmila\" od B. Hebbela, ballady\ns hudbou od R. Šumana, předn. prof. G. Heš a pí. B. Jah-\nnová. 6. „Ballada o zamilovaném žabci\" od R. Genné,\npředn. sbor studujících. Oddělení 11.1. „Oberonův čarovný\nroh\", fantazie s průvodem druhého piana od J. N. Hum-\nmela předn. p. B. Jahnová, sl. F. Vaňkova. 2. „Písně ná-\nrodní, před. prof. Z. Winter. 3. „Dva bratří\" báseň od\nAI. Puškina, předn. prof. G. Heš. 4. a) „Jarní píseň\"\nod Gounoda b) „Pijácká\" od G. Donizettiho, předn. sl.\nH. Krausova. 5. „Píseň při předení\" od R. Wagnera,\nvzdělal F. Liszt, předn. pí. B. Jahnová. 6. „Návrat ry-\nbářův, „sbor od L. de Rillé, předn. sbor studujících.\nČistý výnos jest věnován na opravu varhan ve školním\nchrámu Páně.\nZ akademického čtenářského spolku. Pan\nV. V. Hausmann, nyní řed. kůru v Ounošti, zaslal spolku\nakademickému novou svou lyrickou operu. V přípisu\npraví: „Uvítal jsem s nelíčenou radostí zprávu, že sl.\nvýbor ak. č. sp. zařizuje knihovnu hudebnin, což nepo-\npiratelným opět jest důkazem snah šlechetných a péče o\nrozkvět statečného spolku. Nepochybuji ani v nej menším,\nže najde se dostatek přispěvatelů, kteříž ochotně naplní\nskříně bibliothéky. Nechci zůstati jedním z\nnějších a proto zasílám tuto lyrickou operu svou s po-\ndotknutím, že honorář aneb příjem věnuji ku zakoupení\nděl hudebních pro knihovnu ak. čt. spolku\". Dále\npřeje si pan skladatel, aby opera jeho provozována\nbyla na českém divadle, rukopis však jeho, aby chován\nbyl v knihovně spolku akademického. Výbor akademi-\nckého spolku děkuje tímto panu skladateli za laskavost\na ochotu jeho, jakož i dále ostatním laskavým dárcům\nhudebnin, zvláště slav. kněhkupectví „Mikuláš a Knapp\"\nv Karlině, panu Barákovi, spisovateli, p. Jeřábkovi,\ntechn. a p. Kouckému, technikovi.\nZ Bukurešti. Uprázdněno jest místo pro obrat-\nného umělce na trubku, jenž by byl také s to, vyučovati\nnástroji tomuto na konservatoři. Příjmy s tímto místem\nspojené obnášejí 2500—3000 franků. Stejně výhodná\nmísta mohou obdržeti výborný hobojista a ťagotista.\nBližší zprávu podá A. Gebauer, obchodník v hudebninách\nv Bukurešti.\n\nČeská zpěvohra. 14. února: „Bandité\" (Offenbach.)\n—i 15. února: „Princezna Trebizondská\" (Offen-\nbach.) l6. února: „Prodaná nevěsta\" (Smetana.)\nlB. února: „Souboj\" (Adam.)\nV posledních dnech rozpoutaného karnevalu zarej-\ndil si pestrobarevný harlekýn Offenbach častěji a v smě-\nlejších než kdy jindy skocích po jevišti našem; ostatně\ndal nám zajisté své nejzdařilejší vtipy k lepšímu: jeho\n„Princezna\" a ještě více jeho „Bandité\" náležejí vším\nprávem nejen k nejlepším plodům rozmarného ducha\njeho, nýbrž i k nejzdařilejším pracím v oboru o pere t-\nním novější doby vůbec. „Jaké to smělé počínání\nchválit Offenbacha!\" slyším volat sbor právo věrných, mra-\nvokárných hudebníkův; však nemohu jinak: slyšel jsem\njeho „Svatbu při lucernách\" a řekl jsem k sobě, že so-\nlidnější komposici neznám v oboru operetním než je\ntato; jeho klasicky veselá parodie mythologie hellenské\n„Orfeus\" mne vyhojila z hypochondrie proto již z\nvděčnosti k lékaři tak příjemnému slušno, abych se jej\nujal proti všemu podceňování i proti všern opovržlivým\npohledům jistých svatoušků. O choulostivé „Krásné H-\neleně\", o hříšném „Životě v Paříži\", o nešťastné „Vé-\nvodkyni z Gerolstejnu\" nemluvím, „Modrovousa\" a „Toto\"\nneznám, a proto nemohu říci, zdali jsou skladby ty o-\nprávněny k jakémusi místu na Parnase operetním; však\ndovoluji si podotknouti, že všechny tyto operety velmi\nčasto se provádějí, obecenstvo že je rádo vidí a zname-\nnitě se baví a proto myslím, že jsou života schopny, byť\nby i třeba patřily k nejlehčímu zboží na trhu hudebním.\nČlověk jest již jednou tak konstruován, že nedovede jen\nvýhradně a neustále čerpati hluboké moudrosti z pouč-\nných a vědeckých pramenů, nýbrž že velmi rád osáhne\npo něčem zábavném; tak nejsou operety Offenbachovy\npsány snad pro poučení, nýbrž pro zábavu, pro vzbuzení\nveselí a dobrého, zdravého rozmaru a proto je obecen-\nstvo, jež přichází, aby oddychlo si v divadle od lopocení\ndenního a zažilo chvilku veselou, tak rádo poslouchá.\n„Bandité\", „Princezna\" stojí na stupni daleko vyšším,\nnež ostatní práce Offenbachovy; jak kousavá jest to sa-\ntyra v základní myšlence obou libret: v prvém snoubí\nse princ s dcerou bandity, klade na hlavu jeji korunu\nkrálovskou a příbuzné její pozvedá k nejvyšším hodno-\nstem v státu; v druhém snoubí se opět princ s dcerou\nkomediantovou a jeho urozený papá uděluje příbuzen-\nstvu krásné komediantky řády a všeliké hodnosti. Jak\npeprná to satyra v obou episodách na ministry poklad-\nníky a na vychovatele královských princů! Že se tu\nmnohý obraz, mnohá scéna, mnohé slovo dotýká bránic\nfrivolních, připouštím, však musí být již proto hudba\nfrivolní, pakliže mnohé slovo tekstu zabloudí v kraje\nponěkud choulostivější ? Připomínám ostatně, že v původ-\nním tekstu těchto dvou posledně jmenovaných operet\nsotva kdo najde cosi nemravného; velkou vinu rozkřiče-\nnosti Offenbachovy nesou na bedrách svých překladatelé"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5100, "texte": "rozliční a zejména herci, kteří na účet Offenbachův do-\nvolují si ty nejodvážnější extemporace, jež ovšem urážejí\nkaždý jemnější cit; co však má hudba společného s těmi\nprodukty rozpustilého rozmaru ? Či může být snad hudba\nnemravnou? Kcete, prosím, který ton, který interval\njest nemravným? Hudba může být jedině otřepanou, spro-\nstou a v tuto kategorii hudbu Offenbachovou přede v\ncelku počítati nelze; neboť jeho melodie jsou pohyblivé,\nnaivní, snadně k pamatování a jak se říká zpěvné, ryt-\nmus jest převážně taneční; avšak jest rytmus menueta,\njež tak často a krásně používali mistři, jako Haydn, Mo-\nzart, Beethoven, či rytmus polky, vrlčíku a polonézu,\nv něž Chopin nejskvělejší své idey hudební vložil, něco\nnemravného? Ale rytmus kankánu, jenž se tak často\ns rozhořčenou tváří Offenbachovi vytýká ten přede\nnení nic mravného ? Ano to , co se při rytmu tance\n„kankánu\" provádí, může býti frivolní ba nestydaté, co\nje ale rytmické či melodické frázi po tom, co kdo při\nní tropí? Směšování obou pojmů působí nesmyslnou tu\nfrázi o „hudbě nemravné\", kterou vynalezli svatouškové\nslzavého oudolí tohoto a nikoliv Offenbach, jenž jest\nvěru velmi šťastným komponistou a nejméně se stará o\nto, co mnohým bolení působí. Že Offenbach kla-\nsicky v nejvážnějším smyslu slova toho psáti dovede, to\ndokázal v „Banditech\" a zvláště jisté místo, tak zvaný\n„žebravý kanón\" mluví nejlépe ve prospěch hudebního\ntoho kacíře. .\nVzdor vší umělosti a práci pouze rozumové reflek-\ntivní, jež z tohoto místa září, zní vše tak jednoduše\nlehce, pochopitelně a přirozeně, že neskonale komickému\ntomu účinku nelze odolati. Nechť se odváží některý\nskladatel s kanoném či fugou na jeviště i zajisté shledá,\nže velké je k tomu obratnosti zapotřebí, nechce-li být\nv zastaralých těch formách šroubováným, nepřirozeným\na tudiž nezáživným. Sám Beethoven nepochodil\nvalně se svým čtyrhlasým kanónem ve „Fideliu\", jenž\nco práce příliš miniaturní jemně a krásně se vyjímá\njedině při pianu v salonu na jevišti neúčinkuje pra\nnic ztratí se. Nebe mi to odpusť, že jmenuju Offen-\nbacha vedle Beethovena, avšak pravda jest to nepopira-\ntelná, že Offenbach lépe umí zacházet s ekonomií diva-\ndelní, že dovednějším jest malířem dekorac, neboť jeho\nkanón činí z jeviště velký efekt. Za to jest Beetho-\nven nepřekonatelným krajinářem, malířem historickým a\nzvláště „malířem života duševního\" každý nemůže\nstejně vynikat ve všem. Offenbacha však jmenuji králem\noperety moderní, jehož vláda i sláva sahá ke všem kon-\nčinám zemí evropských.\nVšak dosti již o Offenbachovi; konečně bych snad\nmnohého pohoršil a nyní jest půst doba to smutného\nrozjímání. Látky by tu bylo k postnímu kázání s do-\nstatek; potřebuji jen učiniti odvážný skok k pondělnímu\npředstavení Smetanovy „Prodané nevěsty\". Kdo na-\npsal v době novější lepší komickou operu? Nejzuřivější\n(a právě proto nejsměšnější) odpůrcové a závistníci\nmistra našeho sami dokládají, že on jest tvůrcem zvlášt-\nního tohoto národnostního genru u nás a jej že nikdo\nnedovedl dosud překonati. Ptáme se však, kdo vůbec\nv hudebním světě evropském napsal něco lepšího\nv tomto genru ušlechtilé, na základech čistě\numěleckých zbudované opery komické? Dr. hrabě\nLaurencin, jehož úsudek znám jest co závažný a zrale\nobjektivní v literatuře hudební povšechné, zaslal redakci\nnaší delší pojednání o této Smetanově opeře, kterouž\nrozebírá téměř takt od taktu a přichází konečně k úsudku\ntomu, že Smetanova „Prodaná nevěsta\" jest zvláštním\nsvým rázem nejznamenitějším z jevem v literatuře\nhudební vedle kolosálních prací Wagnerových! Připo-\nmínám, že Smetana má zde ještě práce daleko znameni-\ntější, které dosud bohužel svět širší nezná! jsou to:\nBraniboři, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, o znamenitém\nmnožství čistě instrumentálních pracích ani nemluvě.\nJak tu dle závažného zajisté výroku lir. Laurencina\nv porovnání s ostatními jeho pracemi přibývá na lesku\na slávě jménu Smetanovu! a přede jsou u nás lidé\n„národovci\", jichžto slepá závisť jde tak daleko, že\nby nejraději muže toho, jenž ozdobou jest i chloubou\nnároda českého (neboť s kým jiným můžeme se po-\nchlubiti před evropským světem uměleckým než se\nSmetanoú?) za hranicemi českými viděli. Ukojení chou-\ntek osobních jde „národovcům\" těm nad všechny zájmy\nveřejné a prospěch svaté věci národní. Kdo půjde\nv město naše, když intrikami a podlým systema-\nticky prováděným osočováním nejlepší mužové vlasti naší\nse trýzní, jen aby jim zde byl učiněn pobyt tím nesne-\nsitelnější? Ovšem by to bylo vítané jistým lidem, aby\nkaždý velikán Praze se vyhybal, čímž by pak jejich ma-\nličkost zajisté na povrch se dostala, kdežto nyní před\nsluncem první velikosti bledne a zaniká ' Jaké svědomí\nsi dělá z toho vlašský bravo, poroučí-li se mu, aby\nvraždil muže nejlepšího? On vraždí poněvadž se mu\ntu poroučí a odměňuje. Hnusí se nám věru pohled na\nneustálé ty ohřívané machinace, jež se zimničním chva-\ntem rozpřádají se poznovu z jisté strany na úkor prvního\nmuže hudebního světa našeho; doufáme však, že veřejné\nmínění národa mohutnějším než kdy jindy zahlásá slovem\na zdrtí jako vždy dosud všechny osobní choutky\nmalomocných závistníků genia Smetanova!\n\nx."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "62", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.6.1", "titre_corps": "V neděli dne 22. února b. r. prcvedena bude", "titre_sommaire": "V neděli dne 22. února b. r. prcvedena bude", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.4", "debut_caractere": 4970, "fin_caractere_exclue": 5190, "texte": "V neděli dne 22. února b. r. prcvedena bude\nopět v chrámu u sv. Vojtěcha (o 9. hod.) 'gregori-\nánská mše s vložkami odPa 1 e striny aFr. Witta. Po\npozdvihování poprvé provedeno bude „O salutaris hostia,\nod Jos. Foerstra."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6260, "texte": "* Dr. Ot. Hostinský měl minulou neděli v místno-\nstech „Umělecké besedy\" přednášku, v níž vděčnému\nposluchačsivu jasnými tahy nakreslil obraz muže, jenž\nv minulých dobách důležitou hrál úlohu v tehdejších\numěleckých kruzích pražských. Václav Tomášek,\nonen rozhodný Mozartian, zajisté vlivem svým v nejpře-\ndnější řadě to provedl, že za doby pobytu jeho v Praze ba\ni ještě dlouho po smrti muže toho město naše po celé\nEvropě slynulo co přívrženec a nejvřelejší ctitel mistra\nMozarta. Tomášek vynikal nejen co skladatel nýbrž i co\nvýtečný a neúnavný učitel komposice a co ta-\nkový shromáždil kolem sebe mladé nadané hudebníky,\nnadchl je pro své idey, radou i skutkem jim pomahal\na v čele této pevné a hudebně i vědecky dokonale vzdě-\nlané falangy bojoval s výsledkem úžasným proti vší po-\nlovičatosti a nehotovosti; čímž se stalo, že město naše\nbylo postrachem všeho hudebního hudlařství a víta-\nnou půdou pro síly výtečné, které ovšem slávy nehynoucí\nzde sobé vydobyly: vždyfi známo, že kdo tehdá v Praze\nobstál, ten přijat byl celým světem s otevřenou náručí\nPraha byla tehda branou ku slávě světové pro umělce\ndokonalé. Ačkoli byl Tomášek součastníkem Beetho-\nvenovým, přec neučinil naň velký tento mistr takový\ndojem, že by stopy toho ve skladbách Tomáškových se\njevily; naopak Tomášek byl vysloveným odpůrcem Beetho-\nvena a proto jak velmi dobře řečník podotkl\nmožno jej co skladatele považovali co prostředníka mezi\nMozartem a Beethovenem. Tomášek komponoval rozhodně\nv duchu Mozartovu, a nad sféry ty se' nedovedl, ba ani se\nnechtěl jek to Beethoven učinil —■ povznésti. To-\nmáškovo rekviem se též staví po bok Mozartovu. Y oboru\njak vokálním (což dokazuje množství písní, mší a dvě\nopery) tak instrumentálním byl stejně dokonalým. Před-\nnášku dr. Hostinského možno považovali jaksi za prů-\npravu, jež zajisté valně prospěje posluchačstvu ku ja-\nsnějšímu porozumění skladeb Tomáškových, jež prove-\ndeny budou dle pevného programu o příští slavnosti\nlOOletých narozenin mistra toho. Ostatně slibujeme, že\npřineseme v listu svém v době příhodné obšírný i dů-\nkladný nástin činnosti Tomáškovy.\n* K. Bendi píše v nejnovější době- velký sbor\npro že n sk é hlasy s průvodem piana na slova A. Y.\nŠruilo vského. Jest to celý cyklus hudebních obrázků\npod společným názvem „Jeptiška\"; jednotlivé částě básně\nté jsou nadepsány I.„V noci u okna.\" 2. „U matky\nboží v kapli\". 3. „Nebeská návštěva\" a 4. „Zapo-\nmenutý hrob\". Mimo to zabývá se Bendi neúnavně s no-\nvým instrumentováním výtečné opery své „Lejly.\" Jak\nznámo napsal skladatel zcela novou p ř e d e h r u k opeře\nté, přiměřenější celku hlavně tím, že spracovány jsou tu\nhlavní motivy jednotlivých osob (především „Lejly\"\na „Almamena\") ve formě „volné fantasie\" ve velkém\nstylu; čímž ovšem nabyla takých rozměrů, že by iv kon-\ncertní síni velmi účinně provésti se dala. Upozorňu-\njeme na ni pány filharmoniky. Převážnou většinou pře-\ndělal též první jednání, čímž dostalo se mu ladnější za-\nokrouhlenosti; í v druhém jednání stala se mnohá pro-\nspěšná změna ostatek jest v dřívějších formách za-\nchován. Instrumentace jest posud ve třech jednáních\nveskrze nově upravena, skvělejšími a v rozhodných\nscénách ostřejšími, markantnějšími barvami vyzdobena.\nJediné ještě jednání není úplně instrumentováno, což\nskladatel zajisté v krátké době provede, a celek zdárně\ndokončí, tak že obecenstvu našemu předvedena bude\nBendlova „Lejla\" v novém tomto rouše zajisté aspoň\nv letní saisoně pakliže nám bude Novoměstské di-\nv »\nvadlo otevřeno. Ze celé dílo důkladným tím přepracová-\nním velmi získalo nejen co do obsahu, nýbrž i co do\njasně průhledné formy, netřeba ovšem dokládati.\n* Zdeněk Fibich, nyní profesor hudby ve Vilně,\nhodlá navštívili Prahu při příležitosti provedení své opery\n„Bukovin\", jež určeno jest na příští měsíc. V poslední\ndobě komponoval snažlivý a neúnavný skladatel ten opět\nnový cyklus písní Ditmarových „Klaus Grothe\", jež vy-\nznamenávají se vesměs jak skvělou stránkou čistě de-\nklamační, tak i ozdobným podkladem průvodu klavírního\na duchaplným uspořádáním celkovým. Při návštěvě své\npřinese sebou především partituru výtečné své symfonické\nbásně „Záboj a Slavoj\" i partituru velké vokální skladby\n(pro sbor a hlasy solové) s průvodem orkestru pod ná-\nzvem „Melusina\" i doufáme, že za příznivých okolností\njedna či druhá skladba obecenstvu pražskému bude ještě\nv této saisoně koncertní předvedena.\n* Co nejchvalněji známý pianista p. Karel Slav-\nkovský uspořádal dnešního dne o polednách samostatný\nkoncert s programem velmi zajímavým za spoluúčinkování\npaní Marty Procházkové a p. Cantaniho, ředitele\norkestru českého divadla. P. koncertista i spoluúčinkující\ntěšili se všestranné pochvale. Z přednášených písní zvláště\nna se obracely pozornost píseň Fibichova „Y noc\ntichosnivou kráčím\" a Dvořákova píseň z králodvor-\nského rukopisu „Kytice.\" Bližší zprávu o celé této za-\njímavé produkci podáme příště.\n* Sic. Lilii Střihová velenadaná to pianistka, která\njiž při tolikerých příležitostech osvědčila, žě ji vede\npravé povolání k umění a jížto kyne zajisté krásná bu-\ndoucnost, vystoupí v úterý dne 24. t. m. prvním svým\nsamostatným koncertem u veřejnost. Zajímavý program\nukazuje různé směry a epochy pianistické a postupuje\njaksi spůsobem historickým. Nalezáme v něm skvělá jména,\nvesměs hvězdy to první velikosti na obzoru literatury\nklavírní. Domenico Scarlatti, Ilaendl, Beethoven, Men-\nv\ndelssohn, Chopin, Suman, Liszt. K těmto druží se v před-\nnáškách na housle, v nichžto vystoupí p. Josef Boh\nz Rostkronů, jména nejnovější éry: Rich. Wagner a\nJo ach. Raff, dále pak Ed. Lassen a dr. Y. A. Mayer\nv pěveckých přednáškách, v kteréž se uvázala paní\nMarta Procházková, kteráž mimo to přednese ně-\nkteré z méně známých českých písní národních.\nPodotýkáme, že koncertistka dříve konala svá studia u\np. prof. Blažka, nyní pak po druhý již rok s výsledkem\nvýtečným ve svých študiích u dra. Procházky pokračuje.\n* P. Tomáš Šesták, jenž loňského roku absol-\nvoval s výborným úspěchem zdejší školu varhanickou a\ndosud zastával místo učitele zpěvu na státním reálném\ngymnasiu v Praze, jmenován městským kapelníkem a\nspolu varhaníkem v Kopřivnici (v Horvátsku.) Na jeho\nmísto dosazen neméně výtečný p. Jos. Přibík, taktéž\nchovanec varhanické školy.\n* Pražská konservatoř hudby odbývá v neděli dne"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3285, "texte": "22. t. m. o polednách v sále konviktském třetí svůj\nkoncert, v němž vystoupí poprvé nově jmenovaný profe-\nsor flétny p. Arnošt Jenč. Orkestr provede 11. sym-\nfonii Beethovenovu, Gounodovu meditaci na praeludium\nŠeb. Bacha (c-dur) a Mendelssohnovu ouverturu z „Ruy\nBlas.\"\n* Ed. ChládeJc, obratný pianista a důkladný hu-\ndebník, zemřel dne 10. t. m.v Slaném, v 46. roku věku\nsvého. Krátce před svou smrtí složil smuteční pochod,\ns nímž jej hudební sbor ostrostřelců ku hrobu doprovázel.\n* Z Pardubic. Výtečná pianistka paní Božena\nJahnová uspořádá v neděli dne 22. února 1874\nv Odeonu na Veselce velezajímavý koncert za\nlaskavého spoluúčinkování sl. Hildy Krausové a Fany\nVaňkové, pp. prof. G. Heše, Z. Wintera, J.* Řeháka\na P. Militkého s pěveckým sborem studujících, jehožto\nprogramm neváháme v úplném znění tuto zděliti: Oddě-\nlení 1.1. „Před přístavem\", veliký sbor se soly od\nL. de Rillé předn. sbor studujících. 2. „Písňě\" od Rob.\nŠumanna, předn. prof. Z. Winter. 3. a) „Poutník\" od\nF. Schuberta, pro piano od F. Liszta b) „Polka kon-\ncertní\" od Ant. Rubinsteina, předn. pí. B. Jahnová.\n4. a) „Arie Fidesy\" od G. Meyerbeera; b) „Hněv\", píseň\nod F. Kavána, předn. sl. H. Krausova. 5. a) „Uprchlíci\",\nod P. B. Schelleye; b) „Jarmila\" od B. Hebbela, ballady\ns hudbou od R. Šumana, předn. prof. G. Heš a pí. B. Jah-\nnová. 6. „Ballada o zamilovaném žabci\" od R. Genné,\npředn. sbor studujících. Oddělení 11.1. „Oberonův čarovný\nroh\", fantazie s průvodem druhého piana od J. N. Hum-\nmela předn. p. B. Jahnová, sl. F. Vaňkova. 2. „Písně ná-\nrodní, před. prof. Z. Winter. 3. „Dva bratří\" báseň od\nAI. Puškina, předn. prof. G. Heš. 4. a) „Jarní píseň\"\nod Gounoda b) „Pijácká\" od G. Donizettiho, předn. sl.\nH. Krausova. 5. „Píseň při předení\" od R. Wagnera,\nvzdělal F. Liszt, předn. pí. B. Jahnová. 6. „Návrat ry-\nbářův, „sbor od L. de Rillé, předn. sbor studujících.\nČistý výnos jest věnován na opravu varhan ve školním\nchrámu Páně.\nZ akademického čtenářského spolku. Pan\nV. V. Hausmann, nyní řed. kůru v Ounošti, zaslal spolku\nakademickému novou svou lyrickou operu. V přípisu\npraví: „Uvítal jsem s nelíčenou radostí zprávu, že sl.\nvýbor ak. č. sp. zařizuje knihovnu hudebnin, což nepo-\npiratelným opět jest důkazem snah šlechetných a péče o\nrozkvět statečného spolku. Nepochybuji ani v nej menším,\nže najde se dostatek přispěvatelů, kteříž ochotně naplní\nskříně bibliothéky. Nechci zůstati jedním z\nnějších a proto zasílám tuto lyrickou operu svou s po-\ndotknutím, že honorář aneb příjem věnuji ku zakoupení\nděl hudebních pro knihovnu ak. čt. spolku\". Dále\npřeje si pan skladatel, aby opera jeho provozována\nbyla na českém divadle, rukopis však jeho, aby chován\nbyl v knihovně spolku akademického. Výbor akademi-\nckého spolku děkuje tímto panu skladateli za laskavost\na ochotu jeho, jakož i dále ostatním laskavým dárcům\nhudebnin, zvláště slav. kněhkupectví „Mikuláš a Knapp\"\nv Karlině, panu Barákovi, spisovateli, p. Jeřábkovi,\ntechn. a p. Kouckému, technikovi.\nZ Bukurešti. Uprázdněno jest místo pro obrat-\nného umělce na trubku, jenž by byl také s to, vyučovati\nnástroji tomuto na konservatoři. Příjmy s tímto místem\nspojené obnášejí 2500—3000 franků. Stejně výhodná\nmísta mohou obdržeti výborný hobojista a ťagotista.\nBližší zprávu podá A. Gebauer, obchodník v hudebninách\nv Bukurešti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "63", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.6.2", "titre_corps": "Česká zpěvohra. 14. února: „Bandité\" (Offenbach.)", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. 14. února: „Bandité\" (Offenbach.)", "signature_source": "x", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.6", "debut_caractere": 3287, "fin_caractere_exclue": 6155, "texte": "Česká zpěvohra. 14. února: „Bandité\" (Offenbach.)\n—i 15. února: „Princezna Trebizondská\" (Offen-\nbach.) l6. února: „Prodaná nevěsta\" (Smetana.)\nlB. února: „Souboj\" (Adam.)\nV posledních dnech rozpoutaného karnevalu zarej-\ndil si pestrobarevný harlekýn Offenbach častěji a v smě-\nlejších než kdy jindy skocích po jevišti našem; ostatně\ndal nám zajisté své nejzdařilejší vtipy k lepšímu: jeho\n„Princezna\" a ještě více jeho „Bandité\" náležejí vším\nprávem nejen k nejlepším plodům rozmarného ducha\njeho, nýbrž i k nejzdařilejším pracím v oboru o pere t-\nním novější doby vůbec. „Jaké to smělé počínání\nchválit Offenbacha!\" slyším volat sbor právo věrných, mra-\nvokárných hudebníkův; však nemohu jinak: slyšel jsem\njeho „Svatbu při lucernách\" a řekl jsem k sobě, že so-\nlidnější komposici neznám v oboru operetním než je\ntato; jeho klasicky veselá parodie mythologie hellenské\n„Orfeus\" mne vyhojila z hypochondrie proto již z\nvděčnosti k lékaři tak příjemnému slušno, abych se jej\nujal proti všemu podceňování i proti všern opovržlivým\npohledům jistých svatoušků. O choulostivé „Krásné H-\neleně\", o hříšném „Životě v Paříži\", o nešťastné „Vé-\nvodkyni z Gerolstejnu\" nemluvím, „Modrovousa\" a „Toto\"\nneznám, a proto nemohu říci, zdali jsou skladby ty o-\nprávněny k jakémusi místu na Parnase operetním; však\ndovoluji si podotknouti, že všechny tyto operety velmi\nčasto se provádějí, obecenstvo že je rádo vidí a zname-\nnitě se baví a proto myslím, že jsou života schopny, byť\nby i třeba patřily k nejlehčímu zboží na trhu hudebním.\nČlověk jest již jednou tak konstruován, že nedovede jen\nvýhradně a neustále čerpati hluboké moudrosti z pouč-\nných a vědeckých pramenů, nýbrž že velmi rád osáhne\npo něčem zábavném; tak nejsou operety Offenbachovy\npsány snad pro poučení, nýbrž pro zábavu, pro vzbuzení\nveselí a dobrého, zdravého rozmaru a proto je obecen-\nstvo, jež přichází, aby oddychlo si v divadle od lopocení\ndenního a zažilo chvilku veselou, tak rádo poslouchá.\n„Bandité\", „Princezna\" stojí na stupni daleko vyšším,\nnež ostatní práce Offenbachovy; jak kousavá jest to sa-\ntyra v základní myšlence obou libret: v prvém snoubí\nse princ s dcerou bandity, klade na hlavu jeji korunu\nkrálovskou a příbuzné její pozvedá k nejvyšším hodno-\nstem v státu; v druhém snoubí se opět princ s dcerou\nkomediantovou a jeho urozený papá uděluje příbuzen-\nstvu krásné komediantky řády a všeliké hodnosti. Jak\npeprná to satyra v obou episodách na ministry poklad-\nníky a na vychovatele královských princů! Že se tu\nmnohý obraz, mnohá scéna, mnohé slovo dotýká bránic\nfrivolních, připouštím, však musí být již proto hudba\nfrivolní, pakliže mnohé slovo tekstu zabloudí v kraje\nponěkud choulostivější ? Připomínám ostatně, že v původ-\nním tekstu těchto dvou posledně jmenovaných operet\nsotva kdo najde cosi nemravného; velkou vinu rozkřiče-\nnosti Offenbachovy nesou na bedrách svých překladatelé"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5100, "texte": "rozliční a zejména herci, kteří na účet Offenbachův do-\nvolují si ty nejodvážnější extemporace, jež ovšem urážejí\nkaždý jemnější cit; co však má hudba společného s těmi\nprodukty rozpustilého rozmaru ? Či může být snad hudba\nnemravnou? Kcete, prosím, který ton, který interval\njest nemravným? Hudba může být jedině otřepanou, spro-\nstou a v tuto kategorii hudbu Offenbachovou přede v\ncelku počítati nelze; neboť jeho melodie jsou pohyblivé,\nnaivní, snadně k pamatování a jak se říká zpěvné, ryt-\nmus jest převážně taneční; avšak jest rytmus menueta,\njež tak často a krásně používali mistři, jako Haydn, Mo-\nzart, Beethoven, či rytmus polky, vrlčíku a polonézu,\nv něž Chopin nejskvělejší své idey hudební vložil, něco\nnemravného? Ale rytmus kankánu, jenž se tak často\ns rozhořčenou tváří Offenbachovi vytýká ten přede\nnení nic mravného ? Ano to , co se při rytmu tance\n„kankánu\" provádí, může býti frivolní ba nestydaté, co\nje ale rytmické či melodické frázi po tom, co kdo při\nní tropí? Směšování obou pojmů působí nesmyslnou tu\nfrázi o „hudbě nemravné\", kterou vynalezli svatouškové\nslzavého oudolí tohoto a nikoliv Offenbach, jenž jest\nvěru velmi šťastným komponistou a nejméně se stará o\nto, co mnohým bolení působí. Že Offenbach kla-\nsicky v nejvážnějším smyslu slova toho psáti dovede, to\ndokázal v „Banditech\" a zvláště jisté místo, tak zvaný\n„žebravý kanón\" mluví nejlépe ve prospěch hudebního\ntoho kacíře. .\nVzdor vší umělosti a práci pouze rozumové reflek-\ntivní, jež z tohoto místa září, zní vše tak jednoduše\nlehce, pochopitelně a přirozeně, že neskonale komickému\ntomu účinku nelze odolati. Nechť se odváží některý\nskladatel s kanoném či fugou na jeviště i zajisté shledá,\nže velké je k tomu obratnosti zapotřebí, nechce-li být\nv zastaralých těch formách šroubováným, nepřirozeným\na tudiž nezáživným. Sám Beethoven nepochodil\nvalně se svým čtyrhlasým kanónem ve „Fideliu\", jenž\nco práce příliš miniaturní jemně a krásně se vyjímá\njedině při pianu v salonu na jevišti neúčinkuje pra\nnic ztratí se. Nebe mi to odpusť, že jmenuju Offen-\nbacha vedle Beethovena, avšak pravda jest to nepopira-\ntelná, že Offenbach lépe umí zacházet s ekonomií diva-\ndelní, že dovednějším jest malířem dekorac, neboť jeho\nkanón činí z jeviště velký efekt. Za to jest Beetho-\nven nepřekonatelným krajinářem, malířem historickým a\nzvláště „malířem života duševního\" každý nemůže\nstejně vynikat ve všem. Offenbacha však jmenuji králem\noperety moderní, jehož vláda i sláva sahá ke všem kon-\nčinám zemí evropských.\nVšak dosti již o Offenbachovi; konečně bych snad\nmnohého pohoršil a nyní jest půst doba to smutného\nrozjímání. Látky by tu bylo k postnímu kázání s do-\nstatek; potřebuji jen učiniti odvážný skok k pondělnímu\npředstavení Smetanovy „Prodané nevěsty\". Kdo na-\npsal v době novější lepší komickou operu? Nejzuřivější\n(a právě proto nejsměšnější) odpůrcové a závistníci\nmistra našeho sami dokládají, že on jest tvůrcem zvlášt-\nního tohoto národnostního genru u nás a jej že nikdo\nnedovedl dosud překonati. Ptáme se však, kdo vůbec\nv hudebním světě evropském napsal něco lepšího\nv tomto genru ušlechtilé, na základech čistě\numěleckých zbudované opery komické? Dr. hrabě\nLaurencin, jehož úsudek znám jest co závažný a zrale\nobjektivní v literatuře hudební povšechné, zaslal redakci\nnaší delší pojednání o této Smetanově opeře, kterouž\nrozebírá téměř takt od taktu a přichází konečně k úsudku\ntomu, že Smetanova „Prodaná nevěsta\" jest zvláštním\nsvým rázem nejznamenitějším z jevem v literatuře\nhudební vedle kolosálních prací Wagnerových! Připo-\nmínám, že Smetana má zde ještě práce daleko znameni-\ntější, které dosud bohužel svět širší nezná! jsou to:\nBraniboři, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, o znamenitém\nmnožství čistě instrumentálních pracích ani nemluvě.\nJak tu dle závažného zajisté výroku lir. Laurencina\nv porovnání s ostatními jeho pracemi přibývá na lesku\na slávě jménu Smetanovu! a přede jsou u nás lidé\n„národovci\", jichžto slepá závisť jde tak daleko, že\nby nejraději muže toho, jenž ozdobou jest i chloubou\nnároda českého (neboť s kým jiným můžeme se po-\nchlubiti před evropským světem uměleckým než se\nSmetanoú?) za hranicemi českými viděli. Ukojení chou-\ntek osobních jde „národovcům\" těm nad všechny zájmy\nveřejné a prospěch svaté věci národní. Kdo půjde\nv město naše, když intrikami a podlým systema-\nticky prováděným osočováním nejlepší mužové vlasti naší\nse trýzní, jen aby jim zde byl učiněn pobyt tím nesne-\nsitelnější? Ovšem by to bylo vítané jistým lidem, aby\nkaždý velikán Praze se vyhybal, čímž by pak jejich ma-\nličkost zajisté na povrch se dostala, kdežto nyní před\nsluncem první velikosti bledne a zaniká ' Jaké svědomí\nsi dělá z toho vlašský bravo, poroučí-li se mu, aby\nvraždil muže nejlepšího? On vraždí poněvadž se mu\ntu poroučí a odměňuje. Hnusí se nám věru pohled na\nneustálé ty ohřívané machinace, jež se zimničním chva-\ntem rozpřádají se poznovu z jisté strany na úkor prvního\nmuže hudebního světa našeho; doufáme však, že veřejné\nmínění národa mohutnějším než kdy jindy zahlásá slovem\na zdrtí jako vždy dosud všechny osobní choutky\nmalomocných závistníků genia Smetanova!\n\nx."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "63", "page_fin": "64", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.7", "titre_corps": "Pěveckým jednotám českoslovanským na uváženou!", "titre_sommaire": "Pěveckým jednotám českoslovanským na uváženou!", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.7", "debut_caractere": 5102, "fin_caractere_exclue": 6050, "texte": "Pěveckým jednotám českoslovanským\nna uváženou!\nPočátkem minulého desítiletí dostoupila záliba\nnároda našeho ve zpěvu pravidelném stupně vyššího\nnež kdy jindy v letech předešlých, a tu ze všech\nstran naříkáno na nedostatek původních českých zpěvů,\njež by potřebám i vkusu doby vyhovět! mohly.\nV krátké poměrně době povstalo tu veliké množ-\nství pravidelně zařízených jednot pěveckých— zvlášt-\nní nakladatelství specificky českých hudebnin muselo\nbýti utvořeno, pak-li se předejiti mělo tomu-, aby\njednoty pěvecké nesáhly snad v nedostatku skladeb\nčeských po stravě cizí ne právě nejzáživnější. V úlohu\ntuto zajisté nesnadnou, s nečíslnými překážkami a\noběťmi spojenou uvázal se p. Em. Starý, jež ener-\ngičností i vzácnou vytrvalostí ducha svého záhy to\npřivedl tak daleko, že všem možným požadavkům\nzvláště se strany pěveckých jednot naň činěným bez\nvýminky vyhověti mohl: získal si pro podnik svůj\nznamenitou a v hudebních kruzích národa našeho za-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3715, "texte": "jisté oblíbenou sílu skladatelskou v osobě Karla\nBendi a, jenž zvláště co pořadatel v čelo obou sbí-\nrek původních českých čtverozpěvů pro\nmužské a smíšené hlasy se postavil, a o to\npředevším péči vedl, by práce nejpřednějších našich\nskladatelů ve sbírky ty vzaty a v nejširší kruhy ná-\nroda našeho rozšířeny byly.\nNyní dospěla sbírka mužských čtverozpěvů „Hla-\nhol'- ku čís. 52 a sbírka „smíšených čtverozpěvů\" ku\nčís. 26. Jediné české nakladatelství hudebnin Em.\nSta rého smí vším právem s hrdým sebevědomím\npohlížeti na dílo tuto vykonané: neboť jmenovanými\nsbírkami obohaceno jest toto odvětví české literatury\nhudební v míře věru překvapující a kdo zná z oboru\ntohoto sbírky národův jiných, uznati musí, že vedle\nfrancouzských sbírek vokálních čtverozpěvů doby mo-\nderní jsou tyto Bendiem pořádané české sbírky\ni co do jadrného ryze uměleckého obsahu i co do\nladné formy nej zdařilejšími v celé ostatní literatuře\nhudební.\nJakkoli se ku př. Němci vykázati mohou nejzna-\nmenitějšími plody v ostatních odvětvích své hudební\nliteratury, tož jsou jich skladby právě v. tomto odvě-\ntví čtverozpěvů vokálních poměrně dosti chudé a\ndaleko pokulhávají za těmito sbírkami českými. Pro-\njdeme-li kteroukoli sbírku německou, setkáme se s ně-\nkolika (4—5) sbory od Mendelssohna, s jedním či\ndvěma od Beethovena, s několika málo od Šumana,\nasi s dvěma od Maršnera; toť jsou jediné osamělé\nperly v nesčíslném tom množství plev o.d Kůckena,\nAbta, Gumberta atd.\nY našich českých sbírkách září převážnou větši-\nšinou výtečné práce nejlepších našich sil skladatel-\nských; slušno tedy, aby nejen nej většího rozšíření\nv národě našem sbírky tyto došly, nýbrž aby i na\ndále vydatné a stálé podpoře se těšily, neboť jen\ntímto spůsobem umožní se dálší pokračování a zdárné\nzveličování sbírek těch.\nKdyž r. 1867 sbírka mužských čtverozpěvů (Hla-\nhol) vycházeti počala, tu přistoupili co horliví odbě-\nratelé a podporovatelé záslužného podniku toho ři-\nditelé všech českoslovanských spolků; se stejnou příz-\nní potkala se též druhá sbírka čtverozpěvů pro smí-\nšené hlasy. Poznenáhlu však počala bývalá horli-\nvost pěveckých jednot ochabovali tak, že v nynější době\nzbylo z celé řady spolků pěveckých jen málo těch, kteří\nvěrni heslu svému za cílem vytknutým\nmužně v před kráčejí. Nechvalná tato netečnost\nvalné většiny pěveckých jednot českoslovanských jest\ntím politováníhodnější, poněvadž tyto tak zdárně za-\npočaté sbírky českých čtverozpěvů vokálních nutně\nzaniknouti musejí, nevzmuží-li se všechny jednoty pě-\nvecké jednosvorně k bývalé činnosti a svěžesti ducha\nzpěvumilovného. Statečné jednoty pěvecké\ndaly podnět k utvoření a hojnému oboha-\ncení naší literatury hudební na nich\njedině záleží, chtějí-li i na dále slouti prv-\nními pěstiteli domácí literatury.\nZnámo jest všeobecně, jak závažným faktorem\nv našem životě hudebním jsou jednoty pěvecké; pak-\nli že nej přednější tito podporovatelé do-\nmácí literatury v nynější době upadají v ne-\nteč n o s ta nepochopitelnou chladnostk nej-\nlepším plodům domácích skladatelův, jak\nmůžeme tu doufati pro budoucnost v dálší povzne-\nšení domácí literatury hudební'? Ukládáme za svatou\npovinnost oněm mužům, kteří věhlasem i hudebními\nvědomostmi slynou v okolí svém, aby činně a rázně\nvystoupili a všemi silami i všim svým vlivem o zno-\nvuzrození bývalé skvělé činnosti spolkové se zasadili\na tak smysl pro zpěv i umění hudební vůbec v ná-\nrodě našem k novému svěžímu životu vzkřísili. Bude\nto ovšem práce nemalá za to však tím záslužnější!\nOstatně jsme ku předu přesvědčeni, že upřímná\nslova naše najdou ohlasu v prsou všech pro umění\ndomácí nadšených mužův, a že v krátké době budeme\nmoci zprávu podati o novém utěšenějším životě v jed-\nnotách našich pěveckých. Na zdar! „Dalibora.1'"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.8", "titre_corps": "Kritický oznamovatel.", "titre_sommaire": "Kritický oznamovatel.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.8", "debut_caractere": 3717, "fin_caractere_exclue": 5160, "texte": "Kritický oznamovatel.\nSbírka čtvero zpěv ů pr o smíš e n é hlas y,\npořádá K. Ben cl 1, tisk a náklad Em. Starý a spo 1.\nv Praze, sešit 21. a 22. V obou sešitech setkáváme se\nvýhradně s ladnými plody múzy Bendlovy, jež lyrickému\nnaladění jsouc lehce přístupna ve formách, jež připouští\nmeze hlasův smíšených, nej krásnějšího dochází úspěchu.\nJiž texty volí Bencll velmi prozřetelné; sáhne po pravé\nkvětince poetické, jež snadněji jej nadchnouti dovede\njemnou vůní svou ku tvarům hudebním stejně krásným.\nSe zvláštní zálibou obírá se skladatel s básněmi Elišky\nKrásnohorské, které ovšem vedle poetického též zvláštním\nhudebním životem se vyznamenávají. „Večernice\" (v čís.\n21.) iv. „Práni milenců\", ač jsou to obrázky co do formy\nskromnější, přede působí (zvláště poslední) bezprostředně\nna cit posluchače. V písni „Ty mrtvé srdce dřímej\" na\nc l°va Kuchařova podána jest zdařile celková nálada si-\ntuační zvláště střední věta vyniká lahodou i elegancí\nfráze melodické. První píseů v čísle 22. pod názvem\n„Přinesli jaro na křídlech\" upomíná sice jak náladou\npovšechnou tak i rytmem a provedením zevnější obvyklé\nformy (první věta „vesele a živě\" a střední „zdloužeji a\nvelmi něžně\" a na konec „pohyb první\" s počáteční živou\nfrází) na starší Bendlův smíšený čtverozpěv „Přilítlo jaro\nzdaleka\"; však jest tak poutavě, zvláště co do harmo-\nnických obratův provedena a jarým [dechem oživena, že\nzajisté obliby dojde ve smíšených jednotách pěveckých."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-21-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-21_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-02-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.2.9", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.8", "debut_caractere": 5162, "fin_caractere_exclue": 5372, "texte": "Listárna redakce.\nP. AI. W. veValci. K dotazu Vašemu odpovíme ochotně\nv/y . v 1\npnste.\nv Fr. S.v Litomyšli. Anonymní dopisy nemůžeme uveřejnili.\nRačte, nám drive zjeviti své jméno, rádi pak učiníme Vám po\nvůli."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n21. února 1770 nar. Ant. Reioha skl. a výt. theoretik — v Praze.\n„ „ 179 G nar. ČeněkvHouška, výt. čelista —ve Stříbře.\n„ „ 1701 nar. Bar. Černý, sklad, a pian. —ve Vídni.\n„ „ 1801 nar. J. Vácsl. Éallivoda, sklad v Praze.\n„ „ 1870 f Ladisl. Labler-Daslp vský, sklad. v Praze.\n22. „ 1768 nar. AI. Cibulka, sklad. v Praze.\n„ 1774 nar. JoS. Lipa?ský, pian. a sklad. —ve Vys. Mýtě.\n„ „ 1833 nar. JQS. Foerster, sklad, a prof. na konservatoři pražské\nv Osenicích (v Jičínsku).\n„ „ 1872 f Ferd. Šls*l, skfad. a tov. pian v Praze.\n23. „ 1765 nar. Jiří Bedř. Hindi, slov. sklad. v Haile.\n„ „ 1749 nar. Gortruda Alžb. Mara (roz. Schmáhlingova), slov. zpěv.\nv Kasselu.\n„ „ 1829 nar. Jcs. Stefani, polský sklad, oper v Praze.\n24. „ 1840 I. pro v. Thomasovy opery „Karolina\" v Paříži.\n25. „ 1799 nar. V. S. Dehn theor. sklad. v Altoně.\n„ „ 1811 nar. E. Schubsrth, čelista v Děvíně.\n26. „ 1839 I. provoz. Etikenovy opery „Útěk do Švýcarska\" v Berlíně.\n27. „ 1826 I. prov. SponťniHO opery „Olympia\" v Paříži.\n„ „ 1833 I. prov. Aubertovy opery ~Maškarní ples\" v Paříži.\n\n„Jermak.\"\nOpera ve 4 jednáních od M. D. Santise.\nPosuzuje Alex. Famincin.\n(Dokončení).\nJak z předchozího patrno, postonává i libreto\n„Jermaka\" všeobecným neduhem všech toho druhu\nprací. Hlavní děj tu podán jenom jakýms naznače-\nním beze všeho vyvinutí; karaktery hlavních osob\n(Jermaka, cara) odporují dějepisné tradici a celek\nnemá ni nejmenší jakési pohyblivosti dramatické, kon-\nsekventně vyvinuté. Toho oVšem nutným jest ná-\nsledkem, že hudební drama takové nemá trvalého a\nhlubokého účinku.\nDříve než promluvíme o hudební stránce nové\ntéto opery, bude potřebným, zmíniti se dříve o hudbě,\njakouž odívá se nějaká událost z dějin národních\nvůbec. Jak spracovati nějakou látku takovou? To\npřední jest otázka nové doby, zvláště u Rusů, kde\nza nynějších časův mnoho, a to ne bezprávně, se\nmluví o utvoření jakéhos „r u sk é h o\" slohu operního.\nPři této otázce, mnohým ještě velmi nejasné, ne-\nmusíme ale nikterak tvořící seruský sloh operní\n(v nejširěím slova smyslu) mást i se slohem národ-\nních písní. Toto pomíseuí pojmův tak vzdálených,\na nikterak identických, vede k nemalé rozdílnosti\nnáhledů a požadavků, jíž nemožno jest vyhověti. Ruská\nliteratura operní jest. ještě příliš mlada a nečetna,\nnež aby se již teď o jakéms slohu zde mluviti mohlo,\njenž teprve na cesté k vyvinutí svému se nachází.\nNutno utvořili sloh co možná kosmopolitický, nejno-\nvější vymoženosti u ostatních národů na tomto poli\nv sobě zavírající na staré, vývinu na újmu jsoucí\ntradice nejsou Rusové vázáni, poněvadž takých vůbec\nu nich není.\nZato u nich shledáváme směr v slohu vokál-\nním, pravdě nejblíže stojící, převahou deklamatorní,\npři čemž deklamace jejich u přirovnání s deklamací\nWagnerovou, jest mnohem jednodušší a bližší obyčejné\nmluvě (viz na př. ariósní recitativv „Kamenného ho-\nsta\"); dále nepopiratelně dobrým znamením jest,\nzvlášť v nejnovějších pracích školy ruské, jakás zá-\nliba v samostatném užívání orkestru v momentech\nsymfonicky pracovaných („Ratkliff\" a j.), dále bo-\nhatá, nejnovější pokrok prozrazující hannonisace a\nčasto až příliš pestrá plnosť instrumentace. To jsou\nnejmocnější oni živlové, kteříž, ač teď jen tu a tam\nv některé práci se objevují, během času harmonickým\nspojením samostatný operní sloh „ruský\" utvoří,\njež mimo to jakési zvláštní barvitosti, pochodící od\npřekrásných ruských a vůbec slovanských národních\npísní, nabyti mohou, aniž by barvitost tato takové\npřevahy nabyti směla, aby všeobecnou, takřka kosmo-\npolitickou melodiku a harmonisaci opery zatlačila neb\nomezila. Takovýto deklamatorní symfonický, kosmo-\npolitický sloh určitého nádechu slovanského jest tu-\nším schopen vývinu a trvání a jist skvělou budouc-\nností. Slohu toho možná jest užiti při spracování\nlátky všeobecně zajímavé; nutná karakteristika osob\na situací nalezne v něm přemnoho bohatých pro-\nstředků, jichž dovedný skladatel vždy s prospěchem"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.2", "texte": "užiti dovede. Mimo látky toho druhu ze starších\nneb z mladších dob pocházející,s v nichž hudební\nkarakteristika bývá jen všeobecnou, jest ještě řada\npředmětů, které specifického nějakého karakterisování\npotřebují, a to jsou historické podměty národního ži-\nvota, kde nedostačuje onen všeobecný kolorit, kde\nnevyhnutelně třeba nějakého zvláštního koloritu, jejž\nbéřeme z národních nápěvů originálních, v lidu sa-\nmém žijících. Tak Rusové v operách z dějin domá-\ncích nemohou pěti jinak, než ve slohu písní ná-\nrodních („Život za cára\"J, Němci pak nejinak, než\nv slohu národním (sbory „Čarostřelce\"). Jaký\nnesmysl by byl, kdybychom na př. hudbu u obou\ntěch oper zaměnili! Tu nepomůže nijak absolutní\nkrása hudby. Podobně i historické, vynikající osoby\nnesmí v dramatě hudebním bez oné barvitosti speciální\nbýti; tak Jermak, statný kozák, neměl by rozplý-\nvati se sentimentalitou a blouzněním, podobným\nonomu oper německých; ukrutný car Ivan IV. neměl\nby pěti spůsobem Wagnerova krále Jindřicha („Lo-\nhengrin\").\nSkladatel snažil se* opravdu, aby jednotlivým\npartiím vtisknul ráz národních písní. To u sboru\njen někde, u sólových partií ale vůbec se nezdařilo.\nKaždá osoba zpívá v jiném slohu, jak praveno již\n0 Jermaku a Ivanu; tak i part kozáků na počátku\nopery má ráz Mendelsschnových prací; nejspíše, jak se\nzdá. uhodil skladatel na pravý ton u zádum čivého\nchána Kučuma. Nápadným jest kontrast v 2. aktu\nmezi klidným valčíkem - číslem nad míru šťastně\na graciósné pracovaným a mezi dovádivým ru-\nským tancem, valčík předcházejícím; komický dialog\nna\" to následující jest také bez účinku, jakož hudba\npro momenty rychle za sebou jdoucí a, neočekávaně\npůsobící velmi nedostatečnou jest tlumočnicí.\nMimo to nijak nelahodí posluchačstvu, zpívá-li\nFatma v 3. aktu valčík (!), jenž není nijak do-\nmácím v lesích sibiřských a v ústech dcery pohan-\nského chana nijak se nedá omluviti. Z toho vidno,\nže opera tato postrádá všeho celkového dojmu, ona\nsama, v sobě nemá žádné „zlaté nitky\" spojující jed-\nnotlivá čísla, žádného příbuzenstva motivů. ,\nCo se týče technické části hudebního spraco-\nvání, tož vyjma několik reminiscencí, nemálo zají-\nmavá jest v „Jermaku\" melodická plynnosť; slova\nmálo kde kryje libě znějící, v detailu tu a tam nad\nmíru pěkný průvod orkestrální, čímž stává se, že\nslovo všude zřetelně jest slyšeti.\nNaproti tomu odpadnout! by měly ony partie\norkestrální, jež proud řeči přerušují, a tím pozornost\nposluchačstva od melodie vokální odvracují a pravému\njich účinku jsou na újmu.\nMimo to nedostává se některým samostatným me-\nlodiesním částem celkovitého zaokrouhlení a ohrani-\nčení, následkem čehož ztrácí se mnohdy takové číslo\nmezi větším množstvím vtírajících se partií vedlejších.\n1 zdlouhavost libreta nezůstala tu bez účinku, zavi-\nnivši, že mnohá čísla se opakují (v 1.3. a 4. aktu)\na všeho dynamického stupňování postrádají. Scé-\nnické illusi na újmu jsou všecky výstupy nemotivo-\nvané a dramaticky neodůvodněné. \\ „Jermaku\"\njest to příchod cara *) mezi lid v 2. aktu, jenž takto\npodán nemůže srovnati se s povahou hudebního dra-\nmatu; v historickém vypravování nějakém snad by\nbyl na svém místě; ale na jevišti tam nepřiroze-\nnost takového nescenického výstupu tím více bije\ndo očí.\nKu konci stůjtež tu čísla, jež ze stanoviska abso-\nlutně hudebního (bez ohledu na situaci) jsou as nej-\nzdařilejší; jsou to v 1. aktu trojzpěv zajatých a zá-\nvěreční sbor.\nY 2. aktu mile působí na sluch obecenstva\nněmecký valčík, v 3. partie Kučumova (jmenovitě\nzačátek) a arietta Fatmy; ve 4. nejvíce poutá třetí\npíseň se sborem a modlitba. Ouvertura k „Jermaku\"\njest architektonicky jasná, plynná, ač beze všech ná-\nroků na zvláštní nějakou originalitu a novotu myšlé-\nnek, effektně zakončená.\nUdrží-li se opera tato trvale na repertoiru,\no tom poví nám budoucnost.\n\nNěkolik praktických pokynutí o tvoření\n„krásného tonu“, o vokalisaci a\no vyvinutí hlasu.\nSděluje Jindřich Pech.\nZačátek článku tohoto podal jsem již na závěrku\nroku 1871 v číslech 41—44 „Hudebních Listů\", slí-\nbiv, že v nejblíže příštích číslech roč-\nníku pokračovati budu. Avšak mnohé nepříznivé\nokolnosti, ježto dalším praktickým pokusům byly pře-\nkážkou, byly by vyplnění slibu tohoto učinily bez\nmála nemožným, až konečně v poslední době ener-\ngičtější pokračování opět mně umožněno.\nAž dosud byl jsem podal praktický návod\nk tvoření tak zvaného „krásného tonu\"\nhlavně na základě správné „v o kal isa ce\", jakož i\nnávod k této, a chci toliko ještě zmíniti několika\nslovy o některých důležitějších souhláskách, než\npřikročím k poslední části vytknutého programu:\nk „vyvinutí hlasu.\"\nítekl jsem: „Souhlásky vlastně nemohou se\nzpívat\", t. j. nelze je samy o sobě zvučně vyslo-\nvovat (v tom nepochybně jest i původ jejich jména),\nproto musí se jen co nejkratčeji a nejlehčeji, avšak\nzároveň s nejostřejší určitostí i s případnou ráznosti\nk samohlásce (bud s předu neb v zadu) připojit.\nTo všecko ovšem jest pravda; avšak jsou mezi sou-\nhláskami některé, jež předce lze zcela určitě „i nt o-\nno vat\", byt i ne toutéž zvučností a pohyblivou leh-\nkostí, jako kteroukoli samohlásku (což jest každému\ndostatečně známo ze zpěvu „bručivými hlasy\", i z\njiných podobných „hudebních žertů\"**) a tyto „zvu-\n\n*) Cara Ivana IV. zpíval v Petrohradě krajan nkš, p. Paleček.\n*>) By mne nikdo nevinil z inkonsekventnosti, podotýkám\nraději hned, že tak zvaný „zpěv bručivými hlasy\" nemohu míti\nza nic jiného, než za jakési nápodobení hudebních nástrojů,\ncož pak arci v hudbě voká 1 ní může být jen pouhým\n„žertem.\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.3", "texte": "čící souhlásky\" jsou pro nás zvláště důležitými.\nUž při příležitosti, kdy jsem mluvil o správném\ntvoření tonu na hlásku „a\", zmínil jsem se o tom,\nže zpívání měkkého „ha\" (nikoli však tvrdého „cha\")\nna místě pouhého „a\" tomu, koho by toto svádělo\nk rozmanitým vadám v „nasazování tonu\", snadno\ndopomůže k vřelému i dobře v před obrácenému dechu ;\na brzy též spozoroval jsem, že i u jiných samohlásek\npředkládání výpomocné souhlásky s tímtéž prospěchem\nlze použiti. *) Jest totiž zpívání (t. j. zvučné intono-\nvání) takových souhlásek (až na 2 neb 3) s jakým\nkoli vadným přízvukem (nosovým, patrovým a t. d.)\ntéměř nemožné, poněvadž při správném vyslovování\njich všechna činnost zpěvných orgánů i pozornost\npěvcova přirozeně v předu úst je soustředěna a tu-\ndíž i „náraz\" proudu dechového bez značných obtíží\nv totéž místo se obrací. Zvučící souhlásky\" tyto\njsou zejména „h, j, 1, m, n, r, v, za ž.\"\nCvičení jich (však pouhých vydržovaných\nsouhlásek, nikoliv slabik: „ha, je, el, em\" a t. d.)\nna všech snadno přístupných tonech ve všech polo-\nhách hlasu jest pro každého důležité (ač snad\nmnohým bude se i směšným zdát) a mělo by u za-\nčátečníků, kteří při cvičení samohlásek snadno v\nchybné „nasazováni tonu\" upadají, vždy tomuto před-\ncházeti: neboť jím především přivádí se proud de-\nchový bezpečně k správnému „nárazu\" (s obejitím\nčasto zmíněných vadných přízvuků), jím uvádějí se\nbez značného namáhání hlasivky v pravidelné chvění,\na jím též nejsnáze učíme se i delšímu vydržování\ndechu. **) Toliko z počátku radno vyhnouti se cvičení\nvydržovaných souhlásek „1, r\"- a „n\", poněvadž mno-\nhého lehko svádějí první dvě k patrovému, poslední\npak k nosovému přízvuku. Takové pak souhlásky a\nsamohlásky nejsnáze i též s největším prospěchem\npro rozvinutí tonu bude lze nechati za sebou násle-\ndovat, při nichž postavení součinných orgánů (jako:\nrtů, zubů, patra a jazyku) jest sobě nejpodobnější.\nA tu po nejbedlivějším skoumání, v jehož vý-\nsledcích každodenní zkušenost vždy více mne ještě\nutvrzuje, seznal jsem tato spojení předcházejících\n„zvučících souhlásek\" s následující samohláskou zmí-\nněnému účeli za nejvýhodnější, jak následují: „h—a\",\n„v—e\" i „v—o\"; „z—o\", „z—o\" (temné „e\") i\n„z—e\"; „j—i\"; „ž—y\" („ž—ů\" temné) a konečně\n„m—u.\" Kdo jmenované „zvučící souhlásky\" dovede\nskutečně zvučně intonovat a tomu lze téměř hravě\nse naučit ten zajisté shledá, že spojení jich s u-\nvedenými příbuznými samohláskami jest zcela přiro-\nzené i snadné k provedení, ba často až jako by samo\nsebou již podmíněné.\nIntonujem-li pozorně měkké vřelé „li\" (pouhou\nsouhlásku) asi tak, jako bychom chtěli něco teple\nnadechnout, musíme pozorovat, že dech přímo z hloubi\nprsou vychází, úplně volným hrdlem prochází, a zcela\nv předu úst téměř mezi samými zuby zvučně\nse ozývá; kdežto na příklad při vyslovování podob-\nných souhlásek „g\" a „k\" dechový proud patrně více\nméně na patře se obráží a při nejtvrdší z nich „ch\"\nznačně až v samém hrdle se tře. (Mimo to nelze\ntéž později jmenované souhlásky ani tak snadno a\nzvučně „intonovat\" jako „h\"). Sestavení úst, zejména\nrtů, jest při tom takové, jak jsem je byl pro intono-\nvání jasného „a\" naznačil; jen zuby zůstanou poně-\nkud více pohromadě. A v skutku, podařil-li se nám\nzvučný „ton\" na hlásku „h\", jest toliko zapotřebí,\npokud ještě dosti silného dechu se nám dostává, celá\nústa (zuby i rty) poněkud více pootevřít, aby se zvu-\nčící „h\" proměnilo v nejsprávnéjší zpívané „a\".\nSkoro ješté nápadnějším jest vliv zvučících -sou-\nhlásek „v\"a „z\" na správné vedení proudu decho-\nvého (v před úst) při proměňování jich v samohlásky\n„e\" „o\" a „o\", ač podobnost v sestavení součinných\norgánů není tu právě větší než při hláskách „li\" a\n„a\". Jest to tím, že rty, zuby a špička jazyku\norgány to, jež každodenním cvikem dosti v moci\nmáme jsou zde hlavními spolučiniteli.\nChceme-li intonovat souhlásku „v\", musíme spodní\nret poněkud do vnitř vtáhnout (k zubům přitáhnout)\na odkryté svrchní zuby na zevnější kraj jeho volně\npřiložit, Energické otevření úst v celé šířce pak\npromění zvučící souhlásku tuto velmi snadno v jasné\n„e\", otevřem-li však ústa více jen v koutkách, v\njasné „o\".\nK pěknému „o\" i k temnému „e\" („o\") přivádí\nvšak ještě bezpečněji předcházející zvučící souhláska\n„z\", jejíž hlasité intonování každému as nejsnáze se\npodaří. *) Přivřeme-li zuby skoro úplně (ovšem s pře-\nsahující dolejší čelistí) a přiblížíme-li špičku jazyku\nk vnitřní ploše spodních zubů (aniž by však na ně\npřilehla), nebude nám intonování zvučného „z\" za-\njisté obtížným. Krok k jasnému „e\" z této sou-\nhlásky jest ovšem již poněkud větší, ač též dosti ještě\nsnadný.\nSouhláska „j\", při níž pozdvižená špička jazyku\naž samého kraje (ostří) spodních zubů se dotýká, při\nponěkud silnějším intonování téměř sama v jasné „i\"\nse obrací. Y popředí patra pozdvižená špička jazyku\na poněkud přišpičatěle přivřenější (jemně „přišpulené\")\nrty pak, jak toho zvučné intonování souhlásky „ž\"\nvyžaduje, jsou přeměnění souhlásky této v temné „y\"\n(„ů\") velmi výhodný.\nPo zvučné intonovaném „m\" konečně, při němž\nrty jsou tak sobě sblíženy, že téměř po celé šířce\núst vzájemně se dotýkají, následujě nejpřirozeněji a\ntaktéž jako „samo sebou\" nejzdařilejší „u.\"\nMnohým nedočkavým neb ve své moudrosti ne-\n\n*) Asi v roce na to dočetl jsem se k nemalé své radosti\nve výtečných článcích slovutného pěvce Julia Stockhausena:\n„Das Sánger-Alphabet, oder die Sprach-Elemente als Stimm-\nbildungsmittel\" (r. 1872 v čís. 34, 38, 39, 43, 44 lipských\n„Signále fíir die musikalische Welt\" vytištěných) potvrzení\ntéto i jiných svých zkušeností.\n*♦) Cím více kraje hlasivek sobě se sblíží tedy čím\nužší stane se štěrbina hlasová tím pravidelnější jsou zá-\nchvěje, v něž proud vzduchový je uvádí, t. j. tím krásnějším\na intensivnějším stává se „ton\", při čemž ovšem i vzduch vol-\nněji uchází než při hlasivkách otevřenějších.\n) Třeba jen nápodobiti n. př. bzučení včel."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.4", "texte": "smyslným jak „teprv nastávajícím umělcům\", tak\ni „již akkreditovaným mistrům\" jimž tato velká\nstarostlivost o správné vyslovování jednotlivých sa-\nmohlásek i souhlásek při zpěvu bude se zdáti nej-\nméně velmi zbytečnou nebo podivnou, bude as zvláště\ntoto „m—u\" vítaným terčem jich úsměšku a vtipu;\navšak právě ti měli by se nejvíce míti na pozoru,\naby od nich a jejich žáků obecenstvo slyšelo přec\nněkdy také něco jiného než pouhé věčné „m—u.\"\nNež i předkládání mnohých „souhlásek bezzvuč-\nných\", co do sestavení součinných orgánů následu-\njící samohlásce desti blízkých, velmi často začáteč-\nníkům dopomáhá k správnému nárazu proudu de-\nchového při intonování dotyčných samohlásek, poně-\nvadž již energicky v předu úst soustředěná činnost\npři vyslovování souhlásek k podobné činnosti i při\nnásledujícím tonu pobádá: jsouť oni jako pevnou\nkostrou řeči, na níž lahodně měkké tvary samo-\nhlásek bezpečně spočívají. Tak dá se ještě dobře\nzpívat: „ga\", „ka\" i „cha\" „re\" (jasné i němé „e\"),\n„ro\" i „ro\" ; „do\", „to\", „no\"; „le\" (němé) i „la\"';\n„bii\", „bo\", „bii\", „bů\" a t. d. Naproti tomu jest\ntakové spojení souhlásek se samohláskami pro začá-\ntečníka nemálo obtížným, které bud' rychlou neb ná-\nsilnou změnu v sestavení součinných orgánů vyža-\nduje; jako na př.: „ma\". „ba\", „pa'\\ „fa\", „va\";\n„li\", ~I'i\" a t. d. Patrně jest k podobným kombina-\ncím již mnohem více cviku zapotřebí, aby na samo-\nhlásce rozvinutý ton ani co do síly ani co do krásy\nnebyl chatrnější, než jaký při spojení hlásek příbu-\nznějších docíliti lze. (Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\nMaestro Cesare Dominicetti komponuje na objednání\nmilánského nakladatele Ricordi-ho novou\ntříaktovou operu „Iram\".\n** Listy vídeňské vypravují, kterak prý se slovutný\nhouslista, řiditel orkestru dvorní opery, J. Hellmes-\nberger, hodlá z úřadu svého poděkovali. A proč?\nPro nějakou prý malou urážku (!).\n** V New-Yorkuprý se „Lenora\", symphonie\nmistra Raffa, již v posledním svém matinée Thomas\npřed vybrané obecenstvo předvedl, nelíbila tak, jak se\nočekávalo. To naskrze pochopitelno, uvážíme-li, že „vy-\nbrané'' obecenstvo v New-Yorku (a jinde ne?) chodí do\nkoncertů, aby zabilo čas.\n*\"■ Fr. Lis st za své zásluhy o hudbu, a proto,\nže obětoval se k účeli dobročinnému, obdržel koman-\ndérský kříž řádu Františka Josefa.\n** i!l.Betty violoncellistka koncertovala\nv Arrasu se znamenitým úspěchem.\n** Král belgický nejnovějším svým úkazem upra-\nvil takto divadelní tantiémy: za čtyr- až pětiaktové\nvaudeville dostane dramatik či komponista nejvýš 150\nfranků, za tříaktové 100, za dvoj-, neb jednoaktové 75 fr.\nza pětiaktovou operu vysazena tantiéma 250, na tří-\naktovou 180, na dvojaktovou 140 a na jednoaktovou\n90 franků. Tantiémy tyto vyplácí se při každém pro-\nvedení kusu během tří let. Ballety a operetty „lehčího\"\ndruhu jsou vyloučeny.\n** v Paříži bude na levém břehu Seiny v Rue\nMadame na akcie vystaveno nové divadlo.\n** Y minulém roce 1873 padlo sedm divadel\npožárům za obět: v Oděsse, Reichenhallu, La Yalette\n(na Maltě), v Bostonu, Baltimore, jedno v New-Yorku\na velká pařížská opera.\n** Maestro Gobotti za operu svou „J Gotti\"\ndostal čestné právo měšťanské v Bologni. O šťastná\nItálie!\nA. Rubinstein iv Neapoli s nesmírným\núspěchem koncertoval.\n■'* Hudební referenti v Benátkách měli dříve to\nprávo, přítomni býti zkouškám 11a divadle „Fenice\".\nTed jim privilej onu k nemalému jejich rozhorlení\nspráva divadla odejmula.\n'''* V Mindenu a~ v JBerlíně slavil se koncerty\nden narození (3. února) F. Mendelssolma. U nás pa-\nmátka J. K. Tyla oslavila se „Trebizondskou princeznou\".\nVe Výmarupřipravuje se nové oratorium\n„Luther\" od L. Ma i nard a.\n** Verdi ohlásil v Miláně, že requiem za pro-\nslulého básníka Manzoniho, na němž vícero vlašských\nskladatelů pracovalo, již hotovo jest.\n\nKronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Ve prospěch národního divadla uspořádá zpě-\nváčky spolek „Illahol\" v Plzni za ochotného spolu-\núěinkování sl. ro. Neubartovy, kapelníka p. B. Hřímalého\na několik členů městské zpěvohry velký koncert v neděli\ndne 22. t. m.v městském divadle v 11 hodin dopoledne.\nSdělujeme tuto podrobný program: 1. „Skřivánek\", sbor\npro smíšené hlasy od K. Bendla. 2. „Vracování se od\nmilé\", sbor pro mužské hlasy od dra. L. Procházky.\n3. Duetto ze zpěvohry „Život za caře\" od Glinky. Zpí-\nvají sl. L. Sumova a p. Prosek. 4. „Jarní\", sbor pro\nsmíšené hlasy od Pally. 5. a) Árie ze zpěvohry „Lejla\",\nod Bendla, zpívá p. Trocblil; b) Oktetto ze zpěvohry\n„Lejla\". Zpívají slečny R. Bílková, E. Pechova a K.\nSumova; pp. Krušina. Melichárek, Prošek, Slezák a\nTrochlil. 6. Fantasie pro piano dle národních písní od\nE. Nápravníka. Hraje sl. M. Neubartova. 7. „Starý rek\",\nsbor pro mužské hlasy od H. Pally. 8. a) Velká scéna\npro soprán a „Perské písně\" od Rubinsteina, zpívá sl.\nR. Bílkova. 9. „Valašská nevěsta\", sbor pro ženské hlasy\ns průvodem piana od dra. L. Procházky. 10. Srbské ná-\nrodní písně pro mužské hlasy s průvodem piana a har-\nmonia od Tovačovského.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\nV neděli dne 22. února b. r. prcvedena bude\nopět v chrámu u sv. Vojtěcha (o 9. hod.) 'gregori-\nánská mše s vložkami odPa 1 e striny aFr. Witta. Po\npozdvihování poprvé provedeno bude „O salutaris hostia,\nod Jos. Foerstra."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.5", "texte": "* Dr. Ot. Hostinský měl minulou neděli v místno-\nstech „Umělecké besedy\" přednášku, v níž vděčnému\nposluchačsivu jasnými tahy nakreslil obraz muže, jenž\nv minulých dobách důležitou hrál úlohu v tehdejších\numěleckých kruzích pražských. Václav Tomášek,\nonen rozhodný Mozartian, zajisté vlivem svým v nejpře-\ndnější řadě to provedl, že za doby pobytu jeho v Praze ba\ni ještě dlouho po smrti muže toho město naše po celé\nEvropě slynulo co přívrženec a nejvřelejší ctitel mistra\nMozarta. Tomášek vynikal nejen co skladatel nýbrž i co\nvýtečný a neúnavný učitel komposice a co ta-\nkový shromáždil kolem sebe mladé nadané hudebníky,\nnadchl je pro své idey, radou i skutkem jim pomahal\na v čele této pevné a hudebně i vědecky dokonale vzdě-\nlané falangy bojoval s výsledkem úžasným proti vší po-\nlovičatosti a nehotovosti; čímž se stalo, že město naše\nbylo postrachem všeho hudebního hudlařství a víta-\nnou půdou pro síly výtečné, které ovšem slávy nehynoucí\nzde sobé vydobyly: vždyfi známo, že kdo tehdá v Praze\nobstál, ten přijat byl celým světem s otevřenou náručí\nPraha byla tehda branou ku slávě světové pro umělce\ndokonalé. Ačkoli byl Tomášek součastníkem Beetho-\nvenovým, přec neučinil naň velký tento mistr takový\ndojem, že by stopy toho ve skladbách Tomáškových se\njevily; naopak Tomášek byl vysloveným odpůrcem Beetho-\nvena a proto jak velmi dobře řečník podotkl\nmožno jej co skladatele považovali co prostředníka mezi\nMozartem a Beethovenem. Tomášek komponoval rozhodně\nv duchu Mozartovu, a nad sféry ty se' nedovedl, ba ani se\nnechtěl jek to Beethoven učinil —■ povznésti. To-\nmáškovo rekviem se též staví po bok Mozartovu. Y oboru\njak vokálním (což dokazuje množství písní, mší a dvě\nopery) tak instrumentálním byl stejně dokonalým. Před-\nnášku dr. Hostinského možno považovali jaksi za prů-\npravu, jež zajisté valně prospěje posluchačstvu ku ja-\nsnějšímu porozumění skladeb Tomáškových, jež prove-\ndeny budou dle pevného programu o příští slavnosti\nlOOletých narozenin mistra toho. Ostatně slibujeme, že\npřineseme v listu svém v době příhodné obšírný i dů-\nkladný nástin činnosti Tomáškovy.\n* K. Bendi píše v nejnovější době- velký sbor\npro že n sk é hlasy s průvodem piana na slova A. Y.\nŠruilo vského. Jest to celý cyklus hudebních obrázků\npod společným názvem „Jeptiška\"; jednotlivé částě básně\nté jsou nadepsány I.„V noci u okna.\" 2. „U matky\nboží v kapli\". 3. „Nebeská návštěva\" a 4. „Zapo-\nmenutý hrob\". Mimo to zabývá se Bendi neúnavně s no-\nvým instrumentováním výtečné opery své „Lejly.\" Jak\nznámo napsal skladatel zcela novou p ř e d e h r u k opeře\nté, přiměřenější celku hlavně tím, že spracovány jsou tu\nhlavní motivy jednotlivých osob (především „Lejly\"\na „Almamena\") ve formě „volné fantasie\" ve velkém\nstylu; čímž ovšem nabyla takých rozměrů, že by iv kon-\ncertní síni velmi účinně provésti se dala. Upozorňu-\njeme na ni pány filharmoniky. Převážnou většinou pře-\ndělal též první jednání, čímž dostalo se mu ladnější za-\nokrouhlenosti; í v druhém jednání stala se mnohá pro-\nspěšná změna ostatek jest v dřívějších formách za-\nchován. Instrumentace jest posud ve třech jednáních\nveskrze nově upravena, skvělejšími a v rozhodných\nscénách ostřejšími, markantnějšími barvami vyzdobena.\nJediné ještě jednání není úplně instrumentováno, což\nskladatel zajisté v krátké době provede, a celek zdárně\ndokončí, tak že obecenstvu našemu předvedena bude\nBendlova „Lejla\" v novém tomto rouše zajisté aspoň\nv letní saisoně pakliže nám bude Novoměstské di-\nv »\nvadlo otevřeno. Ze celé dílo důkladným tím přepracová-\nním velmi získalo nejen co do obsahu, nýbrž i co do\njasně průhledné formy, netřeba ovšem dokládati.\n* Zdeněk Fibich, nyní profesor hudby ve Vilně,\nhodlá navštívili Prahu při příležitosti provedení své opery\n„Bukovin\", jež určeno jest na příští měsíc. V poslední\ndobě komponoval snažlivý a neúnavný skladatel ten opět\nnový cyklus písní Ditmarových „Klaus Grothe\", jež vy-\nznamenávají se vesměs jak skvělou stránkou čistě de-\nklamační, tak i ozdobným podkladem průvodu klavírního\na duchaplným uspořádáním celkovým. Při návštěvě své\npřinese sebou především partituru výtečné své symfonické\nbásně „Záboj a Slavoj\" i partituru velké vokální skladby\n(pro sbor a hlasy solové) s průvodem orkestru pod ná-\nzvem „Melusina\" i doufáme, že za příznivých okolností\njedna či druhá skladba obecenstvu pražskému bude ještě\nv této saisoně koncertní předvedena.\n* Co nejchvalněji známý pianista p. Karel Slav-\nkovský uspořádal dnešního dne o polednách samostatný\nkoncert s programem velmi zajímavým za spoluúčinkování\npaní Marty Procházkové a p. Cantaniho, ředitele\norkestru českého divadla. P. koncertista i spoluúčinkující\ntěšili se všestranné pochvale. Z přednášených písní zvláště\nna se obracely pozornost píseň Fibichova „Y noc\ntichosnivou kráčím\" a Dvořákova píseň z králodvor-\nského rukopisu „Kytice.\" Bližší zprávu o celé této za-\njímavé produkci podáme příště.\n* Sic. Lilii Střihová velenadaná to pianistka, která\njiž při tolikerých příležitostech osvědčila, žě ji vede\npravé povolání k umění a jížto kyne zajisté krásná bu-\ndoucnost, vystoupí v úterý dne 24. t. m. prvním svým\nsamostatným koncertem u veřejnost. Zajímavý program\nukazuje různé směry a epochy pianistické a postupuje\njaksi spůsobem historickým. Nalezáme v něm skvělá jména,\nvesměs hvězdy to první velikosti na obzoru literatury\nklavírní. Domenico Scarlatti, Ilaendl, Beethoven, Men-\nv\ndelssohn, Chopin, Suman, Liszt. K těmto druží se v před-\nnáškách na housle, v nichžto vystoupí p. Josef Boh\nz Rostkronů, jména nejnovější éry: Rich. Wagner a\nJo ach. Raff, dále pak Ed. Lassen a dr. Y. A. Mayer\nv pěveckých přednáškách, v kteréž se uvázala paní\nMarta Procházková, kteráž mimo to přednese ně-\nkteré z méně známých českých písní národních.\nPodotýkáme, že koncertistka dříve konala svá studia u\np. prof. Blažka, nyní pak po druhý již rok s výsledkem\nvýtečným ve svých študiích u dra. Procházky pokračuje.\n* P. Tomáš Šesták, jenž loňského roku absol-\nvoval s výborným úspěchem zdejší školu varhanickou a\ndosud zastával místo učitele zpěvu na státním reálném\ngymnasiu v Praze, jmenován městským kapelníkem a\nspolu varhaníkem v Kopřivnici (v Horvátsku.) Na jeho\nmísto dosazen neméně výtečný p. Jos. Přibík, taktéž\nchovanec varhanické školy.\n* Pražská konservatoř hudby odbývá v neděli dne"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.6", "texte": "22. t. m. o polednách v sále konviktském třetí svůj\nkoncert, v němž vystoupí poprvé nově jmenovaný profe-\nsor flétny p. Arnošt Jenč. Orkestr provede 11. sym-\nfonii Beethovenovu, Gounodovu meditaci na praeludium\nŠeb. Bacha (c-dur) a Mendelssohnovu ouverturu z „Ruy\nBlas.\"\n* Ed. ChládeJc, obratný pianista a důkladný hu-\ndebník, zemřel dne 10. t. m.v Slaném, v 46. roku věku\nsvého. Krátce před svou smrtí složil smuteční pochod,\ns nímž jej hudební sbor ostrostřelců ku hrobu doprovázel.\n* Z Pardubic. Výtečná pianistka paní Božena\nJahnová uspořádá v neděli dne 22. února 1874\nv Odeonu na Veselce velezajímavý koncert za\nlaskavého spoluúčinkování sl. Hildy Krausové a Fany\nVaňkové, pp. prof. G. Heše, Z. Wintera, J.* Řeháka\na P. Militkého s pěveckým sborem studujících, jehožto\nprogramm neváháme v úplném znění tuto zděliti: Oddě-\nlení 1.1. „Před přístavem\", veliký sbor se soly od\nL. de Rillé předn. sbor studujících. 2. „Písňě\" od Rob.\nŠumanna, předn. prof. Z. Winter. 3. a) „Poutník\" od\nF. Schuberta, pro piano od F. Liszta b) „Polka kon-\ncertní\" od Ant. Rubinsteina, předn. pí. B. Jahnová.\n4. a) „Arie Fidesy\" od G. Meyerbeera; b) „Hněv\", píseň\nod F. Kavána, předn. sl. H. Krausova. 5. a) „Uprchlíci\",\nod P. B. Schelleye; b) „Jarmila\" od B. Hebbela, ballady\ns hudbou od R. Šumana, předn. prof. G. Heš a pí. B. Jah-\nnová. 6. „Ballada o zamilovaném žabci\" od R. Genné,\npředn. sbor studujících. Oddělení 11.1. „Oberonův čarovný\nroh\", fantazie s průvodem druhého piana od J. N. Hum-\nmela předn. p. B. Jahnová, sl. F. Vaňkova. 2. „Písně ná-\nrodní, před. prof. Z. Winter. 3. „Dva bratří\" báseň od\nAI. Puškina, předn. prof. G. Heš. 4. a) „Jarní píseň\"\nod Gounoda b) „Pijácká\" od G. Donizettiho, předn. sl.\nH. Krausova. 5. „Píseň při předení\" od R. Wagnera,\nvzdělal F. Liszt, předn. pí. B. Jahnová. 6. „Návrat ry-\nbářův, „sbor od L. de Rillé, předn. sbor studujících.\nČistý výnos jest věnován na opravu varhan ve školním\nchrámu Páně.\nZ akademického čtenářského spolku. Pan\nV. V. Hausmann, nyní řed. kůru v Ounošti, zaslal spolku\nakademickému novou svou lyrickou operu. V přípisu\npraví: „Uvítal jsem s nelíčenou radostí zprávu, že sl.\nvýbor ak. č. sp. zařizuje knihovnu hudebnin, což nepo-\npiratelným opět jest důkazem snah šlechetných a péče o\nrozkvět statečného spolku. Nepochybuji ani v nej menším,\nže najde se dostatek přispěvatelů, kteříž ochotně naplní\nskříně bibliothéky. Nechci zůstati jedním z\nnějších a proto zasílám tuto lyrickou operu svou s po-\ndotknutím, že honorář aneb příjem věnuji ku zakoupení\nděl hudebních pro knihovnu ak. čt. spolku\". Dále\npřeje si pan skladatel, aby opera jeho provozována\nbyla na českém divadle, rukopis však jeho, aby chován\nbyl v knihovně spolku akademického. Výbor akademi-\nckého spolku děkuje tímto panu skladateli za laskavost\na ochotu jeho, jakož i dále ostatním laskavým dárcům\nhudebnin, zvláště slav. kněhkupectví „Mikuláš a Knapp\"\nv Karlině, panu Barákovi, spisovateli, p. Jeřábkovi,\ntechn. a p. Kouckému, technikovi.\nZ Bukurešti. Uprázdněno jest místo pro obrat-\nného umělce na trubku, jenž by byl také s to, vyučovati\nnástroji tomuto na konservatoři. Příjmy s tímto místem\nspojené obnášejí 2500—3000 franků. Stejně výhodná\nmísta mohou obdržeti výborný hobojista a ťagotista.\nBližší zprávu podá A. Gebauer, obchodník v hudebninách\nv Bukurešti.\n\nČeská zpěvohra. 14. února: „Bandité\" (Offenbach.)\n—i 15. února: „Princezna Trebizondská\" (Offen-\nbach.) l6. února: „Prodaná nevěsta\" (Smetana.)\nlB. února: „Souboj\" (Adam.)\nV posledních dnech rozpoutaného karnevalu zarej-\ndil si pestrobarevný harlekýn Offenbach častěji a v smě-\nlejších než kdy jindy skocích po jevišti našem; ostatně\ndal nám zajisté své nejzdařilejší vtipy k lepšímu: jeho\n„Princezna\" a ještě více jeho „Bandité\" náležejí vším\nprávem nejen k nejlepším plodům rozmarného ducha\njeho, nýbrž i k nejzdařilejším pracím v oboru o pere t-\nním novější doby vůbec. „Jaké to smělé počínání\nchválit Offenbacha!\" slyším volat sbor právo věrných, mra-\nvokárných hudebníkův; však nemohu jinak: slyšel jsem\njeho „Svatbu při lucernách\" a řekl jsem k sobě, že so-\nlidnější komposici neznám v oboru operetním než je\ntato; jeho klasicky veselá parodie mythologie hellenské\n„Orfeus\" mne vyhojila z hypochondrie proto již z\nvděčnosti k lékaři tak příjemnému slušno, abych se jej\nujal proti všemu podceňování i proti všern opovržlivým\npohledům jistých svatoušků. O choulostivé „Krásné H-\neleně\", o hříšném „Životě v Paříži\", o nešťastné „Vé-\nvodkyni z Gerolstejnu\" nemluvím, „Modrovousa\" a „Toto\"\nneznám, a proto nemohu říci, zdali jsou skladby ty o-\nprávněny k jakémusi místu na Parnase operetním; však\ndovoluji si podotknouti, že všechny tyto operety velmi\nčasto se provádějí, obecenstvo že je rádo vidí a zname-\nnitě se baví a proto myslím, že jsou života schopny, byť\nby i třeba patřily k nejlehčímu zboží na trhu hudebním.\nČlověk jest již jednou tak konstruován, že nedovede jen\nvýhradně a neustále čerpati hluboké moudrosti z pouč-\nných a vědeckých pramenů, nýbrž že velmi rád osáhne\npo něčem zábavném; tak nejsou operety Offenbachovy\npsány snad pro poučení, nýbrž pro zábavu, pro vzbuzení\nveselí a dobrého, zdravého rozmaru a proto je obecen-\nstvo, jež přichází, aby oddychlo si v divadle od lopocení\ndenního a zažilo chvilku veselou, tak rádo poslouchá.\n„Bandité\", „Princezna\" stojí na stupni daleko vyšším,\nnež ostatní práce Offenbachovy; jak kousavá jest to sa-\ntyra v základní myšlence obou libret: v prvém snoubí\nse princ s dcerou bandity, klade na hlavu jeji korunu\nkrálovskou a příbuzné její pozvedá k nejvyšším hodno-\nstem v státu; v druhém snoubí se opět princ s dcerou\nkomediantovou a jeho urozený papá uděluje příbuzen-\nstvu krásné komediantky řády a všeliké hodnosti. Jak\npeprná to satyra v obou episodách na ministry poklad-\nníky a na vychovatele královských princů! Že se tu\nmnohý obraz, mnohá scéna, mnohé slovo dotýká bránic\nfrivolních, připouštím, však musí být již proto hudba\nfrivolní, pakliže mnohé slovo tekstu zabloudí v kraje\nponěkud choulostivější ? Připomínám ostatně, že v původ-\nním tekstu těchto dvou posledně jmenovaných operet\nsotva kdo najde cosi nemravného; velkou vinu rozkřiče-\nnosti Offenbachovy nesou na bedrách svých překladatelé"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.7", "texte": "rozliční a zejména herci, kteří na účet Offenbachův do-\nvolují si ty nejodvážnější extemporace, jež ovšem urážejí\nkaždý jemnější cit; co však má hudba společného s těmi\nprodukty rozpustilého rozmaru ? Či může být snad hudba\nnemravnou? Kcete, prosím, který ton, který interval\njest nemravným? Hudba může být jedině otřepanou, spro-\nstou a v tuto kategorii hudbu Offenbachovou přede v\ncelku počítati nelze; neboť jeho melodie jsou pohyblivé,\nnaivní, snadně k pamatování a jak se říká zpěvné, ryt-\nmus jest převážně taneční; avšak jest rytmus menueta,\njež tak často a krásně používali mistři, jako Haydn, Mo-\nzart, Beethoven, či rytmus polky, vrlčíku a polonézu,\nv něž Chopin nejskvělejší své idey hudební vložil, něco\nnemravného? Ale rytmus kankánu, jenž se tak často\ns rozhořčenou tváří Offenbachovi vytýká ten přede\nnení nic mravného ? Ano to , co se při rytmu tance\n„kankánu\" provádí, může býti frivolní ba nestydaté, co\nje ale rytmické či melodické frázi po tom, co kdo při\nní tropí? Směšování obou pojmů působí nesmyslnou tu\nfrázi o „hudbě nemravné\", kterou vynalezli svatouškové\nslzavého oudolí tohoto a nikoliv Offenbach, jenž jest\nvěru velmi šťastným komponistou a nejméně se stará o\nto, co mnohým bolení působí. Že Offenbach kla-\nsicky v nejvážnějším smyslu slova toho psáti dovede, to\ndokázal v „Banditech\" a zvláště jisté místo, tak zvaný\n„žebravý kanón\" mluví nejlépe ve prospěch hudebního\ntoho kacíře. .\nVzdor vší umělosti a práci pouze rozumové reflek-\ntivní, jež z tohoto místa září, zní vše tak jednoduše\nlehce, pochopitelně a přirozeně, že neskonale komickému\ntomu účinku nelze odolati. Nechť se odváží některý\nskladatel s kanoném či fugou na jeviště i zajisté shledá,\nže velké je k tomu obratnosti zapotřebí, nechce-li být\nv zastaralých těch formách šroubováným, nepřirozeným\na tudiž nezáživným. Sám Beethoven nepochodil\nvalně se svým čtyrhlasým kanónem ve „Fideliu\", jenž\nco práce příliš miniaturní jemně a krásně se vyjímá\njedině při pianu v salonu na jevišti neúčinkuje pra\nnic ztratí se. Nebe mi to odpusť, že jmenuju Offen-\nbacha vedle Beethovena, avšak pravda jest to nepopira-\ntelná, že Offenbach lépe umí zacházet s ekonomií diva-\ndelní, že dovednějším jest malířem dekorac, neboť jeho\nkanón činí z jeviště velký efekt. Za to jest Beetho-\nven nepřekonatelným krajinářem, malířem historickým a\nzvláště „malířem života duševního\" každý nemůže\nstejně vynikat ve všem. Offenbacha však jmenuji králem\noperety moderní, jehož vláda i sláva sahá ke všem kon-\nčinám zemí evropských.\nVšak dosti již o Offenbachovi; konečně bych snad\nmnohého pohoršil a nyní jest půst doba to smutného\nrozjímání. Látky by tu bylo k postnímu kázání s do-\nstatek; potřebuji jen učiniti odvážný skok k pondělnímu\npředstavení Smetanovy „Prodané nevěsty\". Kdo na-\npsal v době novější lepší komickou operu? Nejzuřivější\n(a právě proto nejsměšnější) odpůrcové a závistníci\nmistra našeho sami dokládají, že on jest tvůrcem zvlášt-\nního tohoto národnostního genru u nás a jej že nikdo\nnedovedl dosud překonati. Ptáme se však, kdo vůbec\nv hudebním světě evropském napsal něco lepšího\nv tomto genru ušlechtilé, na základech čistě\numěleckých zbudované opery komické? Dr. hrabě\nLaurencin, jehož úsudek znám jest co závažný a zrale\nobjektivní v literatuře hudební povšechné, zaslal redakci\nnaší delší pojednání o této Smetanově opeře, kterouž\nrozebírá téměř takt od taktu a přichází konečně k úsudku\ntomu, že Smetanova „Prodaná nevěsta\" jest zvláštním\nsvým rázem nejznamenitějším z jevem v literatuře\nhudební vedle kolosálních prací Wagnerových! Připo-\nmínám, že Smetana má zde ještě práce daleko znameni-\ntější, které dosud bohužel svět širší nezná! jsou to:\nBraniboři, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, o znamenitém\nmnožství čistě instrumentálních pracích ani nemluvě.\nJak tu dle závažného zajisté výroku lir. Laurencina\nv porovnání s ostatními jeho pracemi přibývá na lesku\na slávě jménu Smetanovu! a přede jsou u nás lidé\n„národovci\", jichžto slepá závisť jde tak daleko, že\nby nejraději muže toho, jenž ozdobou jest i chloubou\nnároda českého (neboť s kým jiným můžeme se po-\nchlubiti před evropským světem uměleckým než se\nSmetanoú?) za hranicemi českými viděli. Ukojení chou-\ntek osobních jde „národovcům\" těm nad všechny zájmy\nveřejné a prospěch svaté věci národní. Kdo půjde\nv město naše, když intrikami a podlým systema-\nticky prováděným osočováním nejlepší mužové vlasti naší\nse trýzní, jen aby jim zde byl učiněn pobyt tím nesne-\nsitelnější? Ovšem by to bylo vítané jistým lidem, aby\nkaždý velikán Praze se vyhybal, čímž by pak jejich ma-\nličkost zajisté na povrch se dostala, kdežto nyní před\nsluncem první velikosti bledne a zaniká ' Jaké svědomí\nsi dělá z toho vlašský bravo, poroučí-li se mu, aby\nvraždil muže nejlepšího? On vraždí poněvadž se mu\ntu poroučí a odměňuje. Hnusí se nám věru pohled na\nneustálé ty ohřívané machinace, jež se zimničním chva-\ntem rozpřádají se poznovu z jisté strany na úkor prvního\nmuže hudebního světa našeho; doufáme však, že veřejné\nmínění národa mohutnějším než kdy jindy zahlásá slovem\na zdrtí jako vždy dosud všechny osobní choutky\nmalomocných závistníků genia Smetanova!\n\nx.\n\nPěveckým jednotám českoslovanským\nna uváženou!\nPočátkem minulého desítiletí dostoupila záliba\nnároda našeho ve zpěvu pravidelném stupně vyššího\nnež kdy jindy v letech předešlých, a tu ze všech\nstran naříkáno na nedostatek původních českých zpěvů,\njež by potřebám i vkusu doby vyhovět! mohly.\nV krátké poměrně době povstalo tu veliké množ-\nství pravidelně zařízených jednot pěveckých— zvlášt-\nní nakladatelství specificky českých hudebnin muselo\nbýti utvořeno, pak-li se předejiti mělo tomu-, aby\njednoty pěvecké nesáhly snad v nedostatku skladeb\nčeských po stravě cizí ne právě nejzáživnější. V úlohu\ntuto zajisté nesnadnou, s nečíslnými překážkami a\noběťmi spojenou uvázal se p. Em. Starý, jež ener-\ngičností i vzácnou vytrvalostí ducha svého záhy to\npřivedl tak daleko, že všem možným požadavkům\nzvláště se strany pěveckých jednot naň činěným bez\nvýminky vyhověti mohl: získal si pro podnik svůj\nznamenitou a v hudebních kruzích národa našeho za-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740221-01.1.8", "texte": "jisté oblíbenou sílu skladatelskou v osobě Karla\nBendi a, jenž zvláště co pořadatel v čelo obou sbí-\nrek původních českých čtverozpěvů pro\nmužské a smíšené hlasy se postavil, a o to\npředevším péči vedl, by práce nejpřednějších našich\nskladatelů ve sbírky ty vzaty a v nejširší kruhy ná-\nroda našeho rozšířeny byly.\nNyní dospěla sbírka mužských čtverozpěvů „Hla-\nhol'- ku čís. 52 a sbírka „smíšených čtverozpěvů\" ku\nčís. 26. Jediné české nakladatelství hudebnin Em.\nSta rého smí vším právem s hrdým sebevědomím\npohlížeti na dílo tuto vykonané: neboť jmenovanými\nsbírkami obohaceno jest toto odvětví české literatury\nhudební v míře věru překvapující a kdo zná z oboru\ntohoto sbírky národův jiných, uznati musí, že vedle\nfrancouzských sbírek vokálních čtverozpěvů doby mo-\nderní jsou tyto Bendiem pořádané české sbírky\ni co do jadrného ryze uměleckého obsahu i co do\nladné formy nej zdařilejšími v celé ostatní literatuře\nhudební.\nJakkoli se ku př. Němci vykázati mohou nejzna-\nmenitějšími plody v ostatních odvětvích své hudební\nliteratury, tož jsou jich skladby právě v. tomto odvě-\ntví čtverozpěvů vokálních poměrně dosti chudé a\ndaleko pokulhávají za těmito sbírkami českými. Pro-\njdeme-li kteroukoli sbírku německou, setkáme se s ně-\nkolika (4—5) sbory od Mendelssohna, s jedním či\ndvěma od Beethovena, s několika málo od Šumana,\nasi s dvěma od Maršnera; toť jsou jediné osamělé\nperly v nesčíslném tom množství plev o.d Kůckena,\nAbta, Gumberta atd.\nY našich českých sbírkách září převážnou větši-\nšinou výtečné práce nejlepších našich sil skladatel-\nských; slušno tedy, aby nejen nej většího rozšíření\nv národě našem sbírky tyto došly, nýbrž aby i na\ndále vydatné a stálé podpoře se těšily, neboť jen\ntímto spůsobem umožní se dálší pokračování a zdárné\nzveličování sbírek těch.\nKdyž r. 1867 sbírka mužských čtverozpěvů (Hla-\nhol) vycházeti počala, tu přistoupili co horliví odbě-\nratelé a podporovatelé záslužného podniku toho ři-\nditelé všech českoslovanských spolků; se stejnou příz-\nní potkala se též druhá sbírka čtverozpěvů pro smí-\nšené hlasy. Poznenáhlu však počala bývalá horli-\nvost pěveckých jednot ochabovali tak, že v nynější době\nzbylo z celé řady spolků pěveckých jen málo těch, kteří\nvěrni heslu svému za cílem vytknutým\nmužně v před kráčejí. Nechvalná tato netečnost\nvalné většiny pěveckých jednot českoslovanských jest\ntím politováníhodnější, poněvadž tyto tak zdárně za-\npočaté sbírky českých čtverozpěvů vokálních nutně\nzaniknouti musejí, nevzmuží-li se všechny jednoty pě-\nvecké jednosvorně k bývalé činnosti a svěžesti ducha\nzpěvumilovného. Statečné jednoty pěvecké\ndaly podnět k utvoření a hojnému oboha-\ncení naší literatury hudební na nich\njedině záleží, chtějí-li i na dále slouti prv-\nními pěstiteli domácí literatury.\nZnámo jest všeobecně, jak závažným faktorem\nv našem životě hudebním jsou jednoty pěvecké; pak-\nli že nej přednější tito podporovatelé do-\nmácí literatury v nynější době upadají v ne-\nteč n o s ta nepochopitelnou chladnostk nej-\nlepším plodům domácích skladatelův, jak\nmůžeme tu doufati pro budoucnost v dálší povzne-\nšení domácí literatury hudební'? Ukládáme za svatou\npovinnost oněm mužům, kteří věhlasem i hudebními\nvědomostmi slynou v okolí svém, aby činně a rázně\nvystoupili a všemi silami i všim svým vlivem o zno-\nvuzrození bývalé skvělé činnosti spolkové se zasadili\na tak smysl pro zpěv i umění hudební vůbec v ná-\nrodě našem k novému svěžímu životu vzkřísili. Bude\nto ovšem práce nemalá za to však tím záslužnější!\nOstatně jsme ku předu přesvědčeni, že upřímná\nslova naše najdou ohlasu v prsou všech pro umění\ndomácí nadšených mužův, a že v krátké době budeme\nmoci zprávu podati o novém utěšenějším životě v jed-\nnotách našich pěveckých. Na zdar! „Dalibora.1'\n\nKritický oznamovatel.\nSbírka čtvero zpěv ů pr o smíš e n é hlas y,\npořádá K. Ben cl 1, tisk a náklad Em. Starý a spo 1.\nv Praze, sešit 21. a 22. V obou sešitech setkáváme se\nvýhradně s ladnými plody múzy Bendlovy, jež lyrickému\nnaladění jsouc lehce přístupna ve formách, jež připouští\nmeze hlasův smíšených, nej krásnějšího dochází úspěchu.\nJiž texty volí Bencll velmi prozřetelné; sáhne po pravé\nkvětince poetické, jež snadněji jej nadchnouti dovede\njemnou vůní svou ku tvarům hudebním stejně krásným.\nSe zvláštní zálibou obírá se skladatel s básněmi Elišky\nKrásnohorské, které ovšem vedle poetického též zvláštním\nhudebním životem se vyznamenávají. „Večernice\" (v čís.\n21.) iv. „Práni milenců\", ač jsou to obrázky co do formy\nskromnější, přede působí (zvláště poslední) bezprostředně\nna cit posluchače. V písni „Ty mrtvé srdce dřímej\" na\nc l°va Kuchařova podána jest zdařile celková nálada si-\ntuační zvláště střední věta vyniká lahodou i elegancí\nfráze melodické. První píseů v čísle 22. pod názvem\n„Přinesli jaro na křídlech\" upomíná sice jak náladou\npovšechnou tak i rytmem a provedením zevnější obvyklé\nformy (první věta „vesele a živě\" a střední „zdloužeji a\nvelmi něžně\" a na konec „pohyb první\" s počáteční živou\nfrází) na starší Bendlův smíšený čtverozpěv „Přilítlo jaro\nzdaleka\"; však jest tak poutavě, zvláště co do harmo-\nnických obratův provedena a jarým [dechem oživena, že\nzajisté obliby dojde ve smíšených jednotách pěveckých.\n\nListárna redakce.\nP. AI. W. veValci. K dotazu Vašemu odpovíme ochotně\nv/y . v 1\npnste.\nv Fr. S.v Litomyšli. Anonymní dopisy nemůžeme uveřejnili.\nRačte, nám drive zjeviti své jméno, rádi pak učiníme Vám po\nvůli."}]}