{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_sha256": "7e771d41bb5b621d9df2586836af511d1c31e83d515ed62c5663b858dd7fc5ee", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/02/28_01/bmtnabd_1874-02-28_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65", "page_fin": "65", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1338, "texte": "Památné dni hudební.\n\n28. února 1817 † lietro Carlo Guglielm', op. skl. — v Massa Carara.\n„ „ 18G8 I. prov. Moniuszkoyy op. „Halka\" na č. div. v Praze.\n„ „ 1872 I. provoz. DargOm jžského opery „Kamenný host v Petro-\nhradě.\n1. března 1794 I. provoz. J. Stefaniho národní opery polské „Krakowiaki\ni górali\" ve Varšavě.\n„ „ 1806 nar. Jos. Slavík, proslulý housl. v Jiuci.\n„ „ 1832 nar. Bsdř. Griitzmacher, výb. čel. v Desavě.\n„ „ 1859 t Jos. Theod. Krov, ski. písně husitské v Draguignonu\n(u Nizzy).\n2. „ 1824 nar. Bedřich Smetana, ski., v Litomyšli,\nz 3. „ 1833 nar. Fr. Bendi, ski. a pianista v Praze.\n~ „ 1838 první koncert AI. DreySChoka v Praze.\n4. „ 1795 f Jiří Benda, slov. skladatel v Kostřici.\n„ „ 1829 nar. K. Oberthůr, výb. harf. v Mnichově.\n„ „ 1831 f Jiří Mich. Telemann, ski. a varhaník v Rize.\n„ „ 1816 nar. Jenny Lutzerova, zpěvačka v Praze.\n5. „ 1584 nar. Vacsl. Brodský, také „Arcadius\" zvaný, učence hudební\nv Českém Brodě.\n„ „ 1609 I. Mi£ul. Gomolka, polský sklad. v Chorawlí\n„ „ 1751 nar. F. Kuchat, čes ý sklad. v Choteči.\n„ „ 1833 nar. Alfred Jasl, ski. a pianista, v Terstu.\n„ 1838 I. pr. zpěv. ~Gu ČLo a Ginsvra\", Halévyho —v Paříži.\n„ „ 1840 nar. J. V. Kalivoda, ski. a housl., v Praze*\n6. „ 1785 nar. Kar. KurpiŮSiy, polský sklad. op. —ve Wloszakowici.\n„ ~ 1860 I. pr. orátor. „Poslední 30uda B. Šneidra —v Lipsku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65", "page_fin": "65", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.1.1", "titre_corps": "28. února 1817 † lietro Carlo Guglielm', op. skl. — v Massa Carara.", "titre_sommaire": "28. února 1817 † lietro Carlo Guglielm', op. skl. — v Massa Carara.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1338, "texte": "28. února 1817 † lietro Carlo Guglielm', op. skl. — v Massa Carara.\n„ „ 18G8 I. prov. Moniuszkoyy op. „Halka\" na č. div. v Praze.\n„ „ 1872 I. provoz. DargOm jžského opery „Kamenný host v Petro-\nhradě.\n1. března 1794 I. provoz. J. Stefaniho národní opery polské „Krakowiaki\ni górali\" ve Varšavě.\n„ „ 1806 nar. Jos. Slavík, proslulý housl. v Jiuci.\n„ „ 1832 nar. Bsdř. Griitzmacher, výb. čel. v Desavě.\n„ „ 1859 t Jos. Theod. Krov, ski. písně husitské v Draguignonu\n(u Nizzy).\n2. „ 1824 nar. Bedřich Smetana, ski., v Litomyšli,\nz 3. „ 1833 nar. Fr. Bendi, ski. a pianista v Praze.\n~ „ 1838 první koncert AI. DreySChoka v Praze.\n4. „ 1795 f Jiří Benda, slov. skladatel v Kostřici.\n„ „ 1829 nar. K. Oberthůr, výb. harf. v Mnichově.\n„ „ 1831 f Jiří Mich. Telemann, ski. a varhaník v Rize.\n„ „ 1816 nar. Jenny Lutzerova, zpěvačka v Praze.\n5. „ 1584 nar. Vacsl. Brodský, také „Arcadius\" zvaný, učence hudební\nv Českém Brodě.\n„ „ 1609 I. Mi£ul. Gomolka, polský sklad. v Chorawlí\n„ „ 1751 nar. F. Kuchat, čes ý sklad. v Choteči.\n„ „ 1833 nar. Alfred Jasl, ski. a pianista, v Terstu.\n„ 1838 I. pr. zpěv. ~Gu ČLo a Ginsvra\", Halévyho —v Paříži.\n„ „ 1840 nar. J. V. Kalivoda, ski. a housl., v Praze*\n6. „ 1785 nar. Kar. KurpiŮSiy, polský sklad. op. —ve Wloszakowici.\n„ ~ 1860 I. pr. orátor. „Poslední 30uda B. Šneidra —v Lipsku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65", "page_fin": "66", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.2", "titre_corps": "Několik praktických pokynutí o tvoření „krásného tonu\", o vokalisaci a o vyvinutí hlasu.", "titre_sommaire": "Několik praktických pokynutí o tvoření „krásného tonu\", o vokalisaci a o vyvinutí hlasu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.1", "debut_caractere": 1340, "fin_caractere_exclue": 3974, "texte": "Několik praktických pokynutí o tvoření\n„krásného tonu\", o vokalisaci a\no vyvinutí hlasu.\n(Pokračování.)\nJen zcela krátce chci se ještě zmíniti o choulo-\nstivých souhláskách „1\" „r\" a „n\". Známo, že prv-\nnější dvě z nich mnoha lidem činí nemalých obtíží,\ntakže je stále neobratně jako malé děti vyslovují.\nPříčina toho bývá obyčejně ta, že při vyslovování\njich špičku jazyku nedostatečné pozvedají, a jen\nmálo kdy stává se opak toho, že by ji příliš k pozadí\npatra pozvedali. Obé souhlásky tyto nechť již\njen krátce je vyslovujem neb co „zvučící\" hlásky\nintonujein vyžadují špičku jazyku značně k po-\npředí patra pozdviženou; jen že tato při „1\" až při\nsamých zubech (tedy na „dáseň\") pevně při ti-\nštěn a býti musí, kdežto při „r\" smí býti k „tvrdému\npatru\"(tedy o něco výše) jen tak přiblížena, aby\nproudem vzduchovým valné a hbité otřásati se mohla\nČastými příklady podporovaným a oživeným pouče-\nním podařilo se mně již kolikráte aspoň tolik docí-\nliti, že lidé, kteří jmenované souhlásky vskutku bídně\nvyslovovali, znenáhla správnému vyslovování* jich\naspoň ve zpěvu přivykali. Nejlépe zde prospěje\nčastější opakování slabiky „el\" (s polotemným „ně-\nmým e\") v nepřetržitém proudu na některém snadno\npřístupném tonu, a trvalejší intonování zvučného „r\".\nPři kterých pak samohláskách zase dobře\nutvořených hlásek těchto, též někdy lze užiti co\nvýpomocných, bylo dříve již pověděno. Chtít však\ni zvučícího „n\" užívati snad co hlásky výpomocné,\nbylo by zajisté vždy počínáním povážlivým, a mů-\nžeme být vskutku rádi, pakli nám jen nepřekáží;\nneboť ani takoví „zpěváci\" nejsou právě velkou\nvzácností, kterým líbezná nosovka. ta stala' se už\nnerozlučnou průvodkyní skoro všech samohlásek.\nVyvinutí hlasu jak to věc přirozená, a\nkolik přec už obětí žádaly ty hříchy spáchané proti\nrozumu a přírodě! Kolik tu zmařeno nadějných ta-\nlentů, kolik tu zmařeno životů nevědomostí, ne-\nschopností a nesvědomitostí všelijakých „mistrů!\"\nA podnes pášou se beztrestně ty vraždy a obe-\ncenstvo jim chce, ono je penězi svými podporuje. „Effekt\",\nco možná brzký hlučný effekt a nejhnusnější výděl-\nkářství: to jest ten Moloch, jemuž se na sta mla-\ndých životů obětuje. A proč právě zde je takové\nnebezpečí, kdežto i při nej od vážnějším tělocviku\nsotva kdy si někdo nohu nebo ruku zláme ? Je to\nzde jako v mnohém odboru „vychování\"; tím jest\nřečeno všecko.\n„Dobře vyvinutým\" nazýváme hlas takový,\nkterý nejen v celém objemu svém všude stejně po-\nžadavkům „krásného tonu\" odpovídá, než i takový\njednolitý čili „vyrovnaný\" celek tvoří, že přechod\nz jednotlivých přírodou vytknutých oddílů jeho (tak\nzvaných „rejistříků\") do jiných nikdy jakousi nápadnou"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2153, "texte": "změnou povahy tonu (zvláště co do barvitosti zvuku\na určitosti vokalisace) se nenaznačuje. Takový hlas\njest pak též ve všech polohách svých stejně spůso-\nbilým k provádění všech možných odstínů a techni-\nckých umělůstek, a na nejvyšším stupni svého vyvi-\nnutí provádí je téměř všude se stejnou určitostí a\nlehkostí. Tak šťastných smrtelníků, které by již pří-\nroda sama podobně „vyvinutým\" neb jen „vyrovna-\nným\" hlasem byla obdařila, jest ovšem velmi, velmi\npo řídku; avšak nejsou-li jen zevnější okolnosti\nupřímné snaze právě nepříznivý, může horlivou, vy-\ntrvalou pílí při rozumném a přirozeném postupu (kte-\nrýž ovšem „svědomitě uměleckým\" návodem nejlépe\njest zabezpečen) krásného cíle toho dosáhnouti kaž dý.\nOvšem že pak nebude ještě proto každý hlas stejně\nobjemným a silným, ba ani stejně plným, lahodným\na pohyblivým; nýbrž každý vyvine se pouze v me-\nzích své individuelní zvláštnosti.\nNejvětší překážkou šťastného vyvinutí hlasu\nbývá nejčastěji nedočkavost. Jedině solidní\ncesta zvolného, přirozeně postupného\nvývoje vede zde k cíli; a poněvadž je je-\ndiná, proto je i nejkratší.\nJest to úkazem dosti podivným, že pravda ta\nskoro jen ve zpěvu zůstala většímu obecenstvu do-\nsud cizí, kdežto v jiných odborech hudební virtuosity\ndávno již takřka v krev jeho vešla; a přec je hlas\nlidský ze všech „hudebních nástrojů\" nástrojem nej-\nvděčnějším, který při práci poměrně nejkratší a nej-\nméně namáhavé píle vyžadující nejlépe se „vyplácí\".\nAvšak právě tato poměrná krátkost a snadnost cvi-\nčení činí pohodlné a povrchní „větší obecenstvo\"\nještě pohodlnějším a povrchnějším: a tak se většina\ncvičebních pokusů rozbíhá v nejstrašnější dilettantis-\nmusi jejž totéž obecenstvo v hudbě instrumentální\nmnohem lépe už rozeznává od pravých uměleckých\nvýkonů. Ovšem nás výteční pěvci nenavštěvují tak\nčasto jako „virtuosové\", a u nás náleží dokonalé\novládání hlasu ještě přílišk vzácným výminkám;\nnení tedy věcí tak snadnou, poznati hned, co jest\nvskutku krásné a dobré.\nDoufám, že mně laskaví čtenáři „Dalibora\" kra-\ntičkou odchylku tuto (ostatně jen na pohled „neprak-\ntickou\") tím spíše prominou, čím praktičtějším opět\nbude pokračování.\n(Pokračování)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "66", "page_fin": "67", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.3", "titre_corps": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní.", "titre_sommaire": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.2", "debut_caractere": 2155, "fin_caractere_exclue": 5488, "texte": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní.\nI.\nMuzio Clementi.\nObsahem těchto řádkúv budiž úvaha o muži, je-\nhož sice k předním velduchům v skladbě hudební\nnečítáme, jenž ale bez odporu k těmto důstojně se\nřadí. Jest to Muzio Clementi. Jeho 69 sonát\nklavírních provanuty jsou duchem klasickým, přioděným\nformou rovněž tak klasickou. Spatřiti v nich lze jasně\nvěrný obraz doby oné, a ač nám ani tak neimponují, jako\nsonáty Beethovenovy, ani tak ducha neosvěžují a ne-\nrozehřívají, jako Haydenovy a Mozartovy plody téhož\nsměru, tož co do uhlazenosti a duchaplnosti sonátám\nvšech těchto tří arcimistrů směle po bok se mohou\nposta viti.\nTím že Clementi-ho počítáme k prvním mistrům\nv oboru sonáty, nechceme ovšem říci, že psal sonáty\nnejlepší, psal ale sonáty v pravém toho slova smy-\nslu, ješto veškeré jeho snažení a povolání umělecké\nv nich se soustředilo, a poněvadž sám všecky hlavní\nperiody vývinu moderní sonáty prožil a nemálo k vy-\ntříbení formy té přičinil. A právem, kdykoliv mluvíme\n0 Beethovenovi, Mozartovi a Haydenovi co o nej-\npřednějších skladatelích sonát, tane nám spolu na\nmysli jméno Clementi-ho; onino tři mistři byli ale\nv skladbě své, abych tak řekl příliš všeobecnými, než\naby dovednost jich mohla státi se význačným znakem\njich snažení uměleckého. Jenom Clementi pohyboval\nse pouze v oboru sonáty, jen dle ní lze posouditi\njak genialnost tak i slabé stránky jeho. Pravým\nmistrem byl v ryzé sonátě pro dvě ruce a tu zů-\nstane vždy sláva jeho vzdor všem změnám vrtkavého\nvkusu obecenstva nezměněnou. Co nad to psal, stalo\nse obětí času; ano i sonáty jeho pro čtyry ruce jeví\nnejen jakousi prázdnotu myšlének, ale i malé\novšem nedostatky formy.*) Ano již tak hlu-\nboce byla v mysl jeho forma sonáty kořeny své za-\npustila, že nedovedl skoro ničeho napsati, aby nás to\nalespoň poněkud! na ni neupomínalo. Každé capric-\ncio jeho béře takořka bez vůle tvůrcovy na se kla-\nsický onen ráz zamilovaných jeho komposic.\nčemu se u Clementiho divíme, jest to, že ačko-\nliv skoro veškerého vývinu moderní hudby sám byl\nsvědkem, sám nijak se nezměnil, a to, že byl nejen\nučitelem a theoretikem, ale i virtuosem a v skutku\ngeniálním skladatelem zároveň. Životopis tohoto zna-\nmenitého mistra jest ku podivu jednotvárným. Nikde\nani stopy po vrtkavých změnách osudu, po bojích a\nkatastrofách rozličných; aby ale nebyl vší romantiky\nprost, vymyslil si někdo historku o jakémsi únosu\nale to je jenom pikantně vymyšleno, a nic víc.\nTolik víme, že Clementi vedl život úplně spo-\nřádaný a pohodlný, že byl bohat a ještě u vysokém\nstáří svém velmi čilým. Někdy ovšem zdálo se, že\npro samé obchody a pro astronomická prý pozoro-\nvání ustal na čas od svého povolání uměleckého, ale\nto bylo jen na čas, a někteří tvrdí, že prý právě\nv dobách těch v tetéž míře byl pilným skladatelem\njako v prázdných chvílích. Clementi žil v době\nod polovice 18. až do druhé čtvrtiny 19. století\nkterá co do světoborných událostí směle může se\npostaviti po bok kterékoliv jiné éře dějin světových ;\npřestál velké převraty nejen státní a sociální, nýbrž\n1 mocné převraty náhledů a vkusu moderního světa,\nano meškal časem iv hlavních dějištích těchto pře-\nvratů, v Londýně, Paříži, Petrohradě a ve Vídni\nale jeho skladby nijak nenesou na sobě ráz všelikých\n\n*) Podobně i Haydn nebyl s to, napsati řádné kvinteto, i\nříkával, že mu čtyry nástroje úplně vystačují."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3470, "texte": "změn vrátké této doby. S vytrvalostí železnou při-\nlnul k stálé formě svých sonát, maje na mysli jen\nčistotu a ryzost formy této a krásu hudby „absolut-\nní.\" Pouze změny rozličných škol hudebních za jeho\nskorém padesátileté činnosti nemohly na díla Cle-\nmentiho zůstati bez účinku. Ale rozdíl starších a\nnovějších prací jeho jest nepatrný, uvážíme-li, jakých\npřevratů v světě hudebním zažil. Když se Clementi\nnarodil (1752), žil Haendel, a když umřel (1832) od-\npočívali Beethoven a K. M.z Webrů několik již let\nv chladné zemi. Když Clementi poprvé vystoupil,\nbyl Mozart ještě chlapcem a Haydn pouze v užších\nkruzích známým skladatelem; a při smrti jeho vyšel\nprvní sešit Mendelssohnových „Písní beze slov\" a\nouvertura téhož ku Shakespearovu „Snu noci svato-\njanské\" byla již skoro půl desetiletí majetkem hu-\ndebního světa.\nY okolnosti této hledati dlužno příčinu, že ač-\nkoliv Clementi sám v povaze své nijak se nezměnil,\npozdější sonáty jeho od starších poněkud, a to hlavně\nco do technické stránky se liší. Chronologicky lze\nvřaditi je do tří skupení.\nZ počátku psal Clementi dle starovlašského vzoru,\njenž více hleděl k parallelismu neb k protivě jedno-\nduchých melodií, než k jich spracování thematickému.\nPodobné těmto jsou dřívější díla Haydenova. U Beetho-\nvena již nenalézáme jich. Učitelé Clementiho byli\nještě většinou stoupenci staré školy vlašské a vzory\nmu byli Corelli, Scarlatti a Haendel. Čím více pak\nstýkal se s mistry i jiných zemí, tím stával se sloh\njeho vybroušenějším a významějším; v Londýně sešel\nse s „galantním\" J Kryštofem Bachem, jenž ale patrné\nneměl na něho vlivu žádného. Naproti tomu tím\nrozsáhlejší vliv na díla jeho - měl styk s Mozartem\na Haydenem. Tu teprvé naprosto odvrátil se od\npůvodního slohu svého a vzorem při dálším kom-\nponování byla mu forma sonáty v Němcích obvyklá.\nDokladem k tomu nechť jsou sonáty op. 7. až 11.\njež r. 1781 ve Vídni složil. Ačkoliv v dobu tu spadá\nkulminace umění Clementi-ho, nezůstal předce této\nformě, jíž byl tolik svěžích a klasických myšlenek\npřioděl, věrným; v pozdním stáří svém alespoň\nponěkud stal se totiž stoupencem školy roman-\ntické. Svědčí o tom větší množství nahromaděných,\nsentimentálností páchnoucích modulac a častější i širší\nužívání melodií, což někdy na Beethovena, ba mnohdy\ni na Spohra a Webra upomíná. Ano i přísná forma\nsonáty starému mistru v posledních dobách života jeho\nzdála se býti poněkud těsnou, obmezenou. Ve své\nh-moll sonátě (op. 40) snaží se, podobně as jako\nBeethoven, rozlomiti pouta, tížící ducha jeho, což jej\npřímo vedlo v říši romantismu; v sonátě a-dur (op.\n50, I.) napsal na místě druhé věty piecu, složenou\nz dvou podivuhoaných vět (adagio a andante), kteráž nám\ntemným svým šerem a mysteriosní svou povahou živě\npřipomíná poslední díla Beethovena a poněkud i Šeb.\nBacha. Ještě patrnější stává se věc ta ve velké\nf-moll-sonátě jeho, kde nepopiratelně nastupuje ve\nšlépěje Beethovenovy. Ano Clementi dal se tak da-\nleko svésti, že komponoval sonátu s názvem: Di-\nDone abbandonata\", dle níž Fr. Rochlitz disposici\nk svému monodramatu „Dido\" napsal. Introdukce\ntohoto díla jest nadepsána „Largo patetico\", první\nvěta „Allegro con espressione, deíiberando e medi-\ntando\", dále „Adagio dolente\" a finále „Agitato e con\ndisperazione\"; ignorujeme-li naprosto, co tu každé\nvětě předepsáno, nezbývá z celé té „programní\" hudby\nnic, naopak vyloupne se z díla toho ryzá forma so-\nnáty, imponující mistrnou svou architektonikou. plná\nheroické vášně. (Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "67", "page_fin": "68", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.3", "debut_caractere": 3472, "fin_caractere_exclue": 5612, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Pověst o skvělém úspěchu provedení R.\nWagnera „Meistersingrů\" v Kolíně n. R. došla i do\nBruselu, odkudž prý všickni professoři tamnější kon-\nservatoře si k osmému provedení díla toho v Kolíně místa\nv divadle zamluvili.\nV\n** Bob. Sumana „G-enovefa\" byla v král. divadle\nve Wiesbadenu provozována.\n** Na divadle „des Variétés\" v Antwerpách s do-\nbrým úspěchem se dávala nová opera J. Mertense,\nprofesora na tamnější škole hudební, s názvem „TheMci\".\n** Offenbachův „Orfeusu provozován byl v Paříži\nna divadle „Gaieté\", jehož ředitelem jest skladatel,\nčástečně přepracován a líbil se; mimo mnohé balety a\njiné nové vložky jest i ouvertura nová.\n** Orkestr dvorní opery vídeňské jest vskutku\norkestr „statečný\"; obdrželoť 70 jeho členů novou\nmedailli válečnou.\n** Fr. Liszt koncertoval opět k dobročinnému účeli\na sice pod protektorátem kněžny Esterházy-ové\nv Šopr o ň i.\nX v\n** Proslulá pí. Klára Sumanová onemocněla na\nrheumatismus a nemůže tudíž vydati se na obmýšlenou\ncestu uměleckou.\n** Ant. Bubinstein zdržev se ve Vídni a v Lipsku,\nvrátil se opět do Petrohradu.\n** Americký časopis „Milwaukee Heroldu stěžuje\nsi na obecenstvo v divadlech, kterak prý neustálým lou-\nskáním ořechů a podobnými nezpůsoby ostatním poslu-\nchačům umělecký požitek kazí. Jinde zas obecenstvo\ns patrným zalíbením někdy i uprostřed prvního jednání\nteprv s nemalým lomozem na místa svá se übírá. Nebylo\nby těžko uhodnouti.\n** Primarius vídeňské dvorní opery měl vždy tu\nprivilej, že sedal na stolici povýšené. Nedávno však stě-\nžoval si na to jistý kavalír, jehož očím pan primarius u\nsvém vyvýšení v cestě stál, a tento' jednoho večera nohy\nsedadla svého k velkému překvapení a zármutku našel\nuříznuty, což prý z vyššího rozkazu se událo.\n** Subvenee pro divadla pařížská na rok\n1875 vládou Francie takto jsou povoleny: pro velkou\noperu 800.000 franků; Théátre francais 240.000 franků;\nOpéra comique 140.000 fr.; Théátre lyrique 100.000 fr.\na pro divadlo Odéon 60.000 fr.\n** Ve Filadelfii řídil pianist Bonavic novou svou\noperu „Nevěstu Messinskou\" s dobrým výsled-\nkem. Libretto pracoval Dr. H. Miller dle Šillerova zná-\nmého dramatu.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3114, "texte": "** Obec Lyonská povolila na obnovení divadla jeden\nmilion franků. U nás na přestavění a zvětšení di-\nvadla německého povoleno as 40.000 zl., kdežto naše\nčeské divadlo stísněno a obmezeno na „prozatímní\" do-\nmek na nábřeží.\n** Ve Vlaších dokoněeno právě opět několik no-\nvých oper. Jsou to „Ascanio\" (Emilio Bozzano), „Lo-\nrenzino di Medici\" (maestro R. Marenco), „Marinlizza\"\n(Cortesi), „Marchese Taddeo\" (Sebastiani), „Anna di\nDevara\" (maestro Zelioli) a mnoho jiných. Úžasná\nplodnosti!\n** Gounodova opera „Mireille\", již skladatel pro\nAdelinu Pattio-vou částečně byl přepracoval, dá-\nv?la se se skvělým výsledkem v Petrohradě.\n** Ve Vymaní připravuje se k úmrtnímu dni Goe-\nthe-ho jeho „Faust\" s hudbou kapelníka Ed. Las se na.\nKus ten vyplní dva večery.\n** Gonnod otevřel v Londýně řadu koncertů,\nv níž provozovat! se mají pouze jeho práce. Y prvním tom\nkoncertě mimo mši provedena byla hudba jeho k Bar-\nbierově „Jeanne d Are.\"\n** V Amsterodamu zemřel před nedávnem jeden\nz neinadanějších žáků Joachima, J. z Graanů, stár jsa\nteprvé 22 let,\n** V Wildesheimu v komorní zábavě pánů Nicka\na soudruhů provozováno nové klavírní kvinteto mistra\nBrahmse; téhož smyčcové a-mol kvarteto provo-\nzováno ve Vratislavi.\n** J. Paffa klavírní kvinteto ve spolku umělců\nv Kolíně n. R. a klavírní trio téhož skladatele s vý-\nborným úspěchem se potkaly v zábavě hudebního spolku\nv Eisenachu.\n** Prof. J. Joachim obdržel od velkovévody Ba-\ndenského řytířský řád „záhringského lva\" I. třídy.\n** Scaria, basista dvorní opery vídeňské, hodlá po-\nhostinsku vystoupiti v Linci a v Elberfeldu.\n** V král. národním, divadle v Mnichově byly v\nměsíci lednu následující opery provedeny: „ Ďáblův podíl\"\n(Auber 2 krát), „Orfeus a Euridyka\", „Iphigenia v Aulidě\",\n(Gluck), „Faust\" (Gounod) „Nocleh v Granadě\" (Kreutzer)\n„Zvonek poustevníkův\" (Maillart), „Sedmero krkavců\"\n(Jos. Rheinberger), „Lazebník Sevillský\" (Rossini)\n„Zakletý Holanďan\", „Lohengrin\", „Tannháuser (R.Wag-\nner), a „Čarostřelec\" (K. M.z Webrů).—\n** Y roce 1873 byly v Paříži nově provozovány:\n1 vážná opera, 21 komických, 24 buffo-oper. Paříž má\nnyní 56 divadel a 104 café-chantants. 10 podnikatelů\ndivadel ohlásilo v roce 1873 bankrot,—\n** Na dvorním divadle ve Yýmaru vystoupil dne\n27. ledna jako „Stradella\" poprvé nový tenorista\nCandidus z Nového Yorku, s takým úspěchem, že byl\nihned na rok pro tamní operu angažován, hlavně pro\nkrásný a objemný svůj hlas.—\n** Spolek pro pěstování církevní hudby\nv Starém Lerchenfeldu u Yídně, jenž již po 12 let\nblahodárně produkcemi, hlavně provozováním oratorií pů-\nsobí, rozesílá právě výroční svou zprávu. Protektorem\nspolku jest hrabě F. artistickým\nředitelem chvalně známý J. A. Rotter; účinkujících\nčlenů jest 88.—\n** Z Mitrovic. (Pův. zpr.) Dne 22. t. m. uspořádal\nzdejší „srbský církevní zpěváčky spolek\" besedu pěveckou\na taneční, kteráž opětně podala důkazu, jak statečně jed-\nnota vedením výtečného svého sbormistra Slavoljuba Lži-\nčaře kráčí ku předu. Z programu jmenujeme zvláště\nmužské sbory „Na moru\" od Davorina Jenka a „Rodu\"\nod SI. Lžicaře, dále „Slavija\" píseň pro barytonové sólo\na mužský sbor od Hynka Yojáčka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "67", "page_fin": "68", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.4.1", "titre_corps": "** Pověst o skvělém úspěchu provedení R.", "titre_sommaire": "** Pověst o skvělém úspěchu provedení R.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.3", "debut_caractere": 3494, "fin_caractere_exclue": 5612, "texte": "** Pověst o skvělém úspěchu provedení R.\nWagnera „Meistersingrů\" v Kolíně n. R. došla i do\nBruselu, odkudž prý všickni professoři tamnější kon-\nservatoře si k osmému provedení díla toho v Kolíně místa\nv divadle zamluvili.\nV\n** Bob. Sumana „G-enovefa\" byla v král. divadle\nve Wiesbadenu provozována.\n** Na divadle „des Variétés\" v Antwerpách s do-\nbrým úspěchem se dávala nová opera J. Mertense,\nprofesora na tamnější škole hudební, s názvem „TheMci\".\n** Offenbachův „Orfeusu provozován byl v Paříži\nna divadle „Gaieté\", jehož ředitelem jest skladatel,\nčástečně přepracován a líbil se; mimo mnohé balety a\njiné nové vložky jest i ouvertura nová.\n** Orkestr dvorní opery vídeňské jest vskutku\norkestr „statečný\"; obdrželoť 70 jeho členů novou\nmedailli válečnou.\n** Fr. Liszt koncertoval opět k dobročinnému účeli\na sice pod protektorátem kněžny Esterházy-ové\nv Šopr o ň i.\nX v\n** Proslulá pí. Klára Sumanová onemocněla na\nrheumatismus a nemůže tudíž vydati se na obmýšlenou\ncestu uměleckou.\n** Ant. Bubinstein zdržev se ve Vídni a v Lipsku,\nvrátil se opět do Petrohradu.\n** Americký časopis „Milwaukee Heroldu stěžuje\nsi na obecenstvo v divadlech, kterak prý neustálým lou-\nskáním ořechů a podobnými nezpůsoby ostatním poslu-\nchačům umělecký požitek kazí. Jinde zas obecenstvo\ns patrným zalíbením někdy i uprostřed prvního jednání\nteprv s nemalým lomozem na místa svá se übírá. Nebylo\nby těžko uhodnouti.\n** Primarius vídeňské dvorní opery měl vždy tu\nprivilej, že sedal na stolici povýšené. Nedávno však stě-\nžoval si na to jistý kavalír, jehož očím pan primarius u\nsvém vyvýšení v cestě stál, a tento' jednoho večera nohy\nsedadla svého k velkému překvapení a zármutku našel\nuříznuty, což prý z vyššího rozkazu se událo.\n** Subvenee pro divadla pařížská na rok\n1875 vládou Francie takto jsou povoleny: pro velkou\noperu 800.000 franků; Théátre francais 240.000 franků;\nOpéra comique 140.000 fr.; Théátre lyrique 100.000 fr.\na pro divadlo Odéon 60.000 fr.\n** Ve Filadelfii řídil pianist Bonavic novou svou\noperu „Nevěstu Messinskou\" s dobrým výsled-\nkem. Libretto pracoval Dr. H. Miller dle Šillerova zná-\nmého dramatu.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3114, "texte": "** Obec Lyonská povolila na obnovení divadla jeden\nmilion franků. U nás na přestavění a zvětšení di-\nvadla německého povoleno as 40.000 zl., kdežto naše\nčeské divadlo stísněno a obmezeno na „prozatímní\" do-\nmek na nábřeží.\n** Ve Vlaších dokoněeno právě opět několik no-\nvých oper. Jsou to „Ascanio\" (Emilio Bozzano), „Lo-\nrenzino di Medici\" (maestro R. Marenco), „Marinlizza\"\n(Cortesi), „Marchese Taddeo\" (Sebastiani), „Anna di\nDevara\" (maestro Zelioli) a mnoho jiných. Úžasná\nplodnosti!\n** Gounodova opera „Mireille\", již skladatel pro\nAdelinu Pattio-vou částečně byl přepracoval, dá-\nv?la se se skvělým výsledkem v Petrohradě.\n** Ve Vymaní připravuje se k úmrtnímu dni Goe-\nthe-ho jeho „Faust\" s hudbou kapelníka Ed. Las se na.\nKus ten vyplní dva večery.\n** Gonnod otevřel v Londýně řadu koncertů,\nv níž provozovat! se mají pouze jeho práce. Y prvním tom\nkoncertě mimo mši provedena byla hudba jeho k Bar-\nbierově „Jeanne d Are.\"\n** V Amsterodamu zemřel před nedávnem jeden\nz neinadanějších žáků Joachima, J. z Graanů, stár jsa\nteprvé 22 let,\n** V Wildesheimu v komorní zábavě pánů Nicka\na soudruhů provozováno nové klavírní kvinteto mistra\nBrahmse; téhož smyčcové a-mol kvarteto provo-\nzováno ve Vratislavi.\n** J. Paffa klavírní kvinteto ve spolku umělců\nv Kolíně n. R. a klavírní trio téhož skladatele s vý-\nborným úspěchem se potkaly v zábavě hudebního spolku\nv Eisenachu.\n** Prof. J. Joachim obdržel od velkovévody Ba-\ndenského řytířský řád „záhringského lva\" I. třídy.\n** Scaria, basista dvorní opery vídeňské, hodlá po-\nhostinsku vystoupiti v Linci a v Elberfeldu.\n** V král. národním, divadle v Mnichově byly v\nměsíci lednu následující opery provedeny: „ Ďáblův podíl\"\n(Auber 2 krát), „Orfeus a Euridyka\", „Iphigenia v Aulidě\",\n(Gluck), „Faust\" (Gounod) „Nocleh v Granadě\" (Kreutzer)\n„Zvonek poustevníkův\" (Maillart), „Sedmero krkavců\"\n(Jos. Rheinberger), „Lazebník Sevillský\" (Rossini)\n„Zakletý Holanďan\", „Lohengrin\", „Tannháuser (R.Wag-\nner), a „Čarostřelec\" (K. M.z Webrů).—\n** Y roce 1873 byly v Paříži nově provozovány:\n1 vážná opera, 21 komických, 24 buffo-oper. Paříž má\nnyní 56 divadel a 104 café-chantants. 10 podnikatelů\ndivadel ohlásilo v roce 1873 bankrot,—\n** Na dvorním divadle ve Yýmaru vystoupil dne\n27. ledna jako „Stradella\" poprvé nový tenorista\nCandidus z Nového Yorku, s takým úspěchem, že byl\nihned na rok pro tamní operu angažován, hlavně pro\nkrásný a objemný svůj hlas.—\n** Spolek pro pěstování církevní hudby\nv Starém Lerchenfeldu u Yídně, jenž již po 12 let\nblahodárně produkcemi, hlavně provozováním oratorií pů-\nsobí, rozesílá právě výroční svou zprávu. Protektorem\nspolku jest hrabě F. artistickým\nředitelem chvalně známý J. A. Rotter; účinkujících\nčlenů jest 88.—\n** Z Mitrovic. (Pův. zpr.) Dne 22. t. m. uspořádal\nzdejší „srbský církevní zpěváčky spolek\" besedu pěveckou\na taneční, kteráž opětně podala důkazu, jak statečně jed-\nnota vedením výtečného svého sbormistra Slavoljuba Lži-\nčaře kráčí ku předu. Z programu jmenujeme zvláště\nmužské sbory „Na moru\" od Davorina Jenka a „Rodu\"\nod SI. Lžicaře, dále „Slavija\" píseň pro barytonové sólo\na mužský sbor od Hynka Yojáčka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "68", "page_fin": "69", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.4", "debut_caractere": 3116, "fin_caractere_exclue": 5745, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Z Tábora. (Pův.d.) Zdejší zpěv. spolek nanovo\nosvědčil, že mu jde opravdově o pěstování umění hudebního,\nkterému zjednává svými produkcemi a občasnými kon-\ncerty v městě našem vždy širší půdu; od snadnějších\nsborů a písní, s jakými před 14 roky skromně začal,\npokračoval ve svých produkcích, jichžto do roka 6—B\ndává, statně dále a maje v čele vždycky muže obětavé\ni horlivé, kteří vytrvale za určitým cílem kráčejí, zmohl\nse od té doby i na slušné koncerty. V posledním čase zkou-\nšel to již také s operními úryvky a letošního roku od-\nvážil se již i na celou operu. Uznání zasluhuje však,\nže přihlíží spolek především k skladbám domácím,\nmaje pokaždé nějakou českou novinku na<programu,\ntak že se zdejší obecenstvo seznamuje s naší domácí\nliteraturou. Že pak spolek se snaží nám i osvědčené\numělce ve svých koncertech a větších produkcích před-\nvésti, jest rovněž chvalitebné, protože se Um povzbuzují\na tříbí mladší síly domácí. Tak i těmito listy oznámená\njiž produkce, kterou spolek odbýval dne 8. února, se-\nznámila nás opět se skladbou domácí, s roztomilou to\nBlodkovou operetou „Ve studni\", na jejíž prove-\ndení spolek veškeré své síly vynaložil. Výsledek pře-\nstihl v každém ohledu všechna očekávání a získal spolku\nv městě všeobecného uznání. Jako ochotníci divadelní\npěstují odbor dramatický, tak máme nyní naději, že bude\nspolek zpěvácký pěstovati i snadnější operetky; sil jest\ntu ovšem méně po ruce, nežli u pouhé činohry avšak\ni hosté mohou vypomoci. Mělť sice též při tomto před-\nstavení co host v úloze „Janka\" spoluúčinkovati pan\nKarel Čech, člen opery pražské, což by bylo arciť efekt\ncelého představení nemálo zvýšilo a zdejší hudební kruhy\nv téže míře osvěžilo, jako když před nedávnem se zdej-\nšími ochotníky spoluúčinkovati slíbila a skutečně potom\ni hrála perla pražského divadla paní Malá. Bohužel,\nvšak p. Čech pro silný chrapot, jenž mu po celý týden\ni na pražském jevišti nedal účinkovati, nemohl k nám\nzavítati i musela proto operetka výhradně domácími silami\nprovedena býti. Úlohu „Janka\" převzal p. Karel Bar ta\na to se slušným výsledkem, tak že obecenstvo, jež di-\nvadlo ve všech prostorách naplnilo, uznávajíc jeho ochotu,\nodměnilo jej hlučným a zaslouženým uznáním. Celé před-\nstavení Blodkovy operetky učinilo i přísnějším požadavkům\nza dost, zejména úlohy „Veruny\" a „Lidunky\" slouží\nslečnám Pfeiffrové a Šimákové k veliké cti; byly\nobě dobře disponovány a zpívaly s uznání hodnou ko-\nrektností. Pan Šrámek v úloze „Vojtěcha\" nezdál\nse být dosti při hlase; za to se držely sbory statečně\na zejmena sbory ženské šly precizně. Souhra byla vesměs"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 594, "texte": "dobrá a svědčila o pilných zkouškách a obezřetné správě;\nprůvod na piano h.'ál s osvědčenou dovedností p. 801 ech\na obrátil na sebe pozornost veškerého obecenstva při\n„východu měsíce,\" kdežto nápodobuje elegantním\nspůsobem hru na harfě doprovázel za scénou na har-\nmonium hrajícího p. Pavláska. Pan. J. Pfeiffer\nsbormistr zpěváckého spolku, řídil celou operu a získal\nsobě tímto rozsáhlým podniknutím, nedav se nižádnými\npřekážkami odstrašiti, všeobecného uznání. Účinek operety\nbyl takový, že jde městem všeobecně hlas, aby zpěvácký\nspolek rozkošnou tuto národní operetku co nejdříve\nopakoval."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "69", "page_fin": "72", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.5", "debut_caractere": 596, "fin_caractere_exclue": 5577, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Koncerty. Letošní suchopárná saisona koncertní\nv uplynulém týdnu oživena byla pojednou třemi\nkoncerty jakosti nejlepší, jež zdají se býti mnoho-\nslibnými předchůdci celé povodně postních koncertů\nnejen samostatných nýbrž i bohužel oněch nevy-\nhnutelných dobročinných, jež snáší obecenstvo praž-\nské s pravou stoickou trpělivostí, jako nějakou již\npředurčenou „metlu boží.\" Ostatně podotýkáme a\nto zajisté s nemalým vnitřním uspokojením, že ko-\nnečně počínají v novější době jindy nezbytné kon-\ncerty dobročinné vycházeti z módy , takže tvoří\nnyní pouze skrovnou menšinu v poměru k „samo-\nstatným\", kdežto v nedávných ještě dobách, poměr\nten byl opáčným. Úkazem tímto potěšitelným získá\nnejen obor čistě umělecký, nýbrž i dobrá povésť hu-\ndební metropole naší. V program samostatného\nkoncertu nevloudí se tak snadno všelijaká pleva hu-\ndební, o to vede zajisté vždy péči umělecký\nvkus pořadatele samého ; sem přístupu mají jen osvěd-\nčení mistři z doby starší a z mladší doby jen ti vele-\nnadaní, kteří odvážiti se mohou v zápas čestný bez\nrozpakův. Tak zasluhuje především veškeré chvály\nzávažný obsah programu koncertisty p. Karla Slav-\nkovského, jenž koncertem svým dne 21. února\nv konviktě uspořádaným nové v obecenstvu pražském\nobliby získal a chvalnou pověsť svou co dokonalý\nvirtuos na pianě hlavně v ohledu technickém valně\nupevnil. Od S. Ba c ha až na Li s z t a, zastoupeny\njsou tu všechny směry literatury klavírní ovšem po-\nněkud v pestré směsici. V čele programu skvěla se\nfulminantní sonata op. 49 od C. M. W e b r a, kterou\nprovedl koncertista s bravurou i elegancí vší chvály\nhodnou; zvláště provedení první (allegro feroee) a\nposlední věty (presto) slušno vřaditi na stupni pravé\ndokonalosti stojící. Bach byl zastoupen monumen-\ntální stavbou hudební totiž „předehrou a fugou do cis-\ndur\", Beethoven něžným „Andantem\", Mendels-\nsohn „scherzem á capriccio\", Šumán dvěma dro-\nbotinami: skladbouv fanta si jní „Vzlet\" a „e-dur no-\nveletkou\" op. 21; Šubert lahodným „Andantinem\"\nz „Moments musicals\", Chopin „g-mol baladou\" a ko-\nnečně Liszt dvěma transkripcemi: skladbou N.\nPaganini-ho „la campanella\" a svatebním pochodem\na plesem rusalek ze „svatojanské noci\" od Mendels-\nsohna. Koncertista přednesl zdárně všechny tyto\nskladby s hojnou po každém čísle pochvalou četně\nshromážděného obecenstva; zvláště pak vynikal před-\nnesem skladby Bachovy a Lisztovými trans-\nskripcemi mimo zmíněnou již sonátu Webrovu,\nzkrátka všude tam, kde jednalo se o vítězné pře-\nmáhání třeba nejsmělejších technických obtíží. V oněch\nskladbách, kde technika klavírní není vlastním úče-\nlem, nýbrž jen prostředkem ku cíli tím krásněj-\nšímu a úchvatnějšímu, nepodařilo se Slavkovskému úplně\nvniknouti v jádro skladby, vžiti se v pravou poeti-\nckou intenci skladatele a udeřiti na pravou strunu\nv srdcích posluchačstva. V kategorii výkonů méně\npodařených počítáme: střední větu (andante con moto)\nzWebrovy sonáty, Beethovenovo „andante\",\nŠubertovo „andantino\" a hlavně Chopinovu\nčarokrásnou „baladu\". Skladbám, jež ovládány jsou\npobobnou (něžně sentimentální či temně velebnou)\nnáladou, zejména pak kouzelné říši zvučícími plameny\nrozvášněných skladeb poety Chopina měl by se\nSlavkovský vždy raději vyhnouti. Není možno, aby\nkaždý ve všem stejně vynikal: tak je Slavkovský\nznamenitým mistrem v klavírní technice, jenž nenajde\ntak snadně sobě rovného to dokázal dosti zřejmě\nna Bachovi a Lisztovi. Nechť tedy uchýlí se klavírní\nten mistr v obor již přirozeným nadáním mu vyká-\nzaný, nechť omezí se třeba jen na jediný oborLiszta\na stoupenců jeho a skvělé vítězství na celé čáře\njej zajisté nemine. Yždyť máme mezi virtuosy mnohé\nvzácné speciality; tak známe ku př. jen výhradní\nChopiniany, kteří v jiném oboru nijak zdomácniti\nnemohou proč bychom tedy v stejné úctě neměli\nvýhradní Lisztiany?\nMezi jednotlivá oddělení klavírních piec vřaděny\nbyly jednotlivé písně: od Loeve-ho, R. Franze a od\nnašich komponistů Zd. Fibicha a Ant. Dvořáka,\njež vesměs se známou precizností a vzletem ducha\npro krásu pravou nadšeného přednesla koncertní\npěvkyněpí. Procházková, rozvinuvší v plné kráse\nveškeré přednosti vybroušené školy své. Jak známo,\njest Jindř. Pech zpěvním mistrem výtečné pěvkyně\ntéto. P. Cantani, řiditel orkestru českého divadla,\nzahrál s virtuosní technikou pověstnou a bohuchvála\njiž s dostatek otřepanou piecu Ernstovu „uher-\nské písně s variacemi pro housle\" ku neobyčejné spo-\nkojenosti obecenstva.\nDne 22. února uspořádala konservatoř jako\nobyčejně obratným řízením řiditele p. Josefa Krej-\nčího první svůj postní, celkem pak v letošní sai-\nsoně třetí koncert za solového působení nově jme-\nnovaného profesora flétny na zdejší konservatoři p.\nArnošta Jenčes programem celkem dosti pozoru-\nhodným : neboť Beethovenova druhá symfonie (d-dur)\npatří (a to zajisté neprávně) k oněm skladbám vel-\nmistra tohoto, jež jen pozřídku se v koncertech větších\nprovádí; myslím tedy, že velká čásť obecenstva uví-\ntala příležitost tuto ku poslechnutí této jasně prů-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6032, "texte": "hledné, bezstarostně veselé, slunečními paprsky radosti\ntakřka protkané symfonie s nelíčenou radostí. Toto\nčíslo jakož i solová pieca pro flétnu byly zejmena\noněmi přitažlivými body, jež dovedly shromážditi v těs-\nném pro větší orkestr sále konviktském dosti četné\nobecenstvo. P. Je n č bral koncertní číslo skladbu\nto od Tu 1 on a, s elegancí a pružností v technickém\nohledu velmi chvalnou; ton jeho jest velký, pevný,\nčistý a především ušlechtilý, přednes promyšlený.\nZnámá meditace na Bachovo preludium (č. 1. c-dur\ntemperovaný klavír) upravena pro malý orkestr od K.\nGounoda a Mendelssohnova ouvertura k „Ruy\nBlas\" provedeny jsou až na některé nepatrné poklesky\nv nástrojech dechových uspokojivě. Ředitel Krejčí bvl\ntéměř po každé piece bouřlivě volán.\nSlč. Lilly Střiková, která v minulých již letech zí-\nskala si v obecenstvu pražském zdárným spoluúčinko-\nváním při koncertech nemalé sympatie, vystoupila letos\npoprvé v samostatném koncertě dne 24. února v kon-\nviktě a dokázala příliš jasně, co všechno zmůže píle\ni vytrvalost ve spojení s bohatým nadáním přirozeným\na výtečnou, veskrz svědomitou na základě zdravém spo-\nčívající školou. Mistr její, dr. Procházka s hrdostí za-\njisté při této žákyni pohlížeti může na výsledky\npaedagogické činnosti své: nebot ve vzdělání piani-\nstickém mladé této umělkyně není, jak to obyčejně\nnacházíme při mladších silách výkonných ona přístup-\nnější stránka na ujmu druhé vyvinuta, nýbrž vše\npojí se tu ku ladnému celku, který vždy jen dojem\nkrásy činiti může. Stránka teohnická stojí tu na\nstejné výši se stránkou duševního pojmutí a ponoření\nse ve skladbu právě přednášenou. Že bohužel málo\njest učitelů takových, kteří by hned záhy ukazovali\nžákům svým jedině pravé cesty ku pochopení vnitřního\nživota té které skladby, nýbrž že většina spokojuje\nse pouze s vyvinutím stránky technické, úkaz\ntento neblahý jest dostatečně znám. Jedině souměr-\nným pěstováním obou těchto stránek budí se cit i\nvkus umělecký a tak možno docíliti dobrý výsledek\njak nejlépe to vidíme na sl. Střikové. Již program\njejí byl interessantně sestaven pochodem historickým\nod Scarlattiho a Haendla přes Beethovena, Mendels-\nsohna, Chopina až k Lisztovi. Všechny piecy se jí\nzdařily bez nejmenší poskvrny: zvláště Haendlovo\n„thema s variacemi\" a Mendelssohnovo „scherzo ca-\npriccioso\" byly výkony na stupni pravé dokonalosti\nstojícími. C bouřlivý potlesk nadšeného obecenstva\ndělily se s koncertistkou ještě dvě síly umělecké a\nsice koncertní pěvkyně pí. M. Procházková a\nhouslista p. Bo h, jenž přednesl s koncertistkou Bee-\nthovenovu sonátu op. 23, Wagnerův „list do pa-\nmátníku\" a Raífovu „Kavatinu\" s elegantním ve-\ndením smyčce a tonem ačkoliv ne právě velkým a\nmohutným, předce celkem velmi ušlechtilým. Pí. Pro-\ncházková těšila se výtečné disposici hlasové, zpí-\nvala z plné duše a uchvátila obecenstvo tak, že na\njeho bouřlivou žádost přidati musela ku písním v pro-\ngramu ustanoveným (dvě od dr. Mayera a české ná-\nrodní píšně) ještě vlašskou rozmarnou kanzonetu.\n\nX.\n\n* V úterý dne 3. března o 5. hodině odpolední uspořádá\nvýtečný pianista L. Breitner, v sále Žofínském\nsamostatný koncert, jejž vřele odporučujeme přízni hudby-\nmilovného obecenstva pražského. Druhý den na to\nkoncertuje slovutná Mary Krebsova.\n* K domácím pianistům, kteří v letošní sezoně hod-\nlají samostatným koncertem vystoupiti, přidružuje se také\nvelenadaná sleč. Helena Roslerova, kteráž jak známo\nstudia svá dovršila u mistra A. Rubinsteina.\n* Ctěný náš spolupracovník p. dr. Otokar Hostinský,\njenž dosud také co nejčestněji zastával úřad referenta\numěleckého v „Pokroku\", odebéře se tyto dny na venkov,\npřijav u jedné rodiny šlechtické výhodné místo vy chova-\ntelské. Hodlá svých prázdných chvil věnovati nyní hlavně\ndokončení svého většího díla o „esthetice hudby\" i\npřipraviti k tisku výtečné své pojednání o „hudbě pro-\ngramní\" (v loňském ročníku „Daliboru\" uveřejněné) ja-\nzykem německým, jsa k tomu z několika stran vybídnut.\nPřed jeho odjezdem uspořádali mu četní jeho přátelé\nbanket na rozloučenou, v němž mimo několik přátel\numění četně se súčastnili umělci hudební, literáté a\nžurnalisté.\n* Sl. Huttaryova, známá již obecenstvu pražskému\nz několika pohostinských her na našem jevišti, engažo-\nvána jest tyto dny ku kr. z. divadlu českému co „sub-\nretní\" zpěvačka. Těšíme se z akvisice této, očekávajíce\nv nadané zpěvačce vydatnou posilu a příjemné osvěžení\nnašeho personálu zejmena co se týče naší operety.\nv\n* Ředitelství kr. z. divadla českého vyjednává se\nskladatelem Offenbachem stran téhož operety „I braco-\nnieri\" („Pytláci\"),kterouž hodlá získati pro letní divadlo\n* Skvostná a velevzácná sbírka hudebních nástrojů\ndůst. pana děkana Kyšperského P. Antonína Buchila,\nkteráž na loňské výstavě vídeňské velkou na se obracela\npozornost, stala se velkomyslnou štědrostí šlechetného\ndárce majetkem musea kr. českého, kdež stkvíti se bude\npo vše časy co skvělý pomník dlouholeté horlivosti a\nvzácné obětavosti dárcovy. Zajisté že s námi veškerý\nhudební svět český souhlasiti bude, vyslovuj eme-li na\ntomto místě důstojnému p. děkanu za veliké toto obo-\nhacení hudebních sbírek našeho musea díky nejvřelejší.\nKéž by šlechetný jeho příklad nalezl hojně následovníkův !\n* P. Eduard Nápravník, kapelník cárské opery\nv Petrohradě, zaslal nám pro přílohy „Dalibora\" některé\nvelezajímavé úryvky ze své velké opery „Nižegorodci\",\nkteré ctěným svým odběratelům neopomineme sděliti.\n* P. Paleček, člen carské opery Petrohradské, mešká\nod čtvrtka v Praze, zastaviv se zde u své rodiny na\ncestě do Oděsy a do Kieva, kdež bude koncertovati.\nV květnu b. r. jak jsme již sdělili, zpívá společně\ns slovutnou altistkou paní Lavrovskou v Miláně v di-\nvadle „La Scala.\"\n* Koncert ve prospěch nadace pro chudé\nprávníky odbývá se v neděli dne 1. března o 12. hod.\npol. v sále žofínském. Sdělujeme tuto podrobný program:\nl.Ouvertura k zpěv. „Ferdinand Cortez\" od Spontiniho.\n2. Koncert od Chopina (E-mol, 11.a 111. věta) předn. sl.\nMarie Seydlova. 3. Recitativ a arie z Hsendlovyzpěv.\n„Rinaldo\" zpívá sl. Ca chov a.4. Koncert pro housle od"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6255, "texte": "Vieuxtempsa (D-mol, I.a 11. věta), přednese sl. Terezie\nSeydlova. 5. Orkestrální fantazie dle Máchova „Máje\",\nslož. Fr. Skuherský (poprvé). 6. a) Romance (fis-dur)\nod Šumana, b) Gavotta od Silase, c) Valše caprice od A.\nKubinsteina, předn. sl. Marie Seydlova. 7. a) „Au\nprintemps\" od Gounoda, b) „Rybářka\" od Meyerbeera,\nc) české národní zpívá sl. Emílie Bubeníčkova. 8.\nMelancholie od „Hellmesbergra\" přednese slečna Ter.\nSeydlova.\n* Sl. Sittova, bez odporu jedna z nejpřednějších\nsil naší opery, zvolila si k příští své beneíici (3. března)\nRozkoš*ného „Svatojanské proudy\".\n* Z„ Umělecké besedy.\"Co se v „Umělecké besedě\"\nutvořil kruh mladých hudebníků, berou dychánkv na se\nrozhodně hudební ráz. Kruh tento seznamuje obecenstvo\ns mnohými dobrými a nadějnými silami jak výkonnými\ntak skíadatelskými ze svého středu. K poslednějším\npatří především pan Holý, jehož písně vynikají jak mla-\ndistvě poetickým vzletem tak vyrovnaným souhlasem\nhlasu zpěvního s průvodem klavíru. Upřímně bych mu\nale radil, aby budoucně své písně nesvěřoval pěvci kusa\nhlasu nemajícímu. Vedle p. Holého vystupuje se slušným\nvýsledkem p. Havránek co skladatel. Co výkonní\nvynikají pánové Havránek, Jiránek, aJo s. Klička.\nV dýchánku dne 20. února vystoupil umělec na har-\nmoniu pan Hypolit Heřmánek z Jindř: Hradce, chované c\nústavu slepců na Hradčanech. Seznali jsme v něm sta-\ntečného umělce, hra jeho jest vytříbená, přednes citu-\nplný, jemně odstiňovaný, i volba skladeb svědčila o\ndobrém vkusu umělcově. Variace od Dratha, veskrze\nve čtyrhlasu spracované vyznamenávají se jakýmsi kla-\nsickým klidem, a neučinily tudíž na obecenstvo při\npivě a jídle patřičný dojem. Lépe již účinkovaly na\nobecenstvo dvě písně od Mendelssohna op. 72, z nichž\nzvláště první dostalo se panem Heřmánkem velmi oduše-\nvněného přednesu. Jak elektrická jiskra účinkovala fan-\ntazie na české písně, skladba to vlastní, o níž se již\nloňský „Dalibor\" s pochvalou zmínil, a kterou pan\nskladatel dle doslechu tiskem vydati hodlá, tak že se\nstane i širšímu obecenstvu přístupnou. Část této fan-\ntazie musela se opakovati. K závěrku přednesl umělec\nadagio ze sonáty pathétique od Beethovena. Mezery\nvyplňovaly slušně zpěvy a deklamace. Umělecká beseda\nzachová zajisté pana Heřmánka za příjemný ten večer\nu vděčné zpomínce.\n\n—r.\n\n* Z Pardubic. Paní Božena Jahnová, na slovo\nvzatá umělkyně, jížto přičísti dlužno velké zásluhy o po-\nvznešení hudebních našich poměrů, uspořádala zde dne\n22. t. m. za spoluúčinkování sl. Hildy Krausovy a Fanny\nVaňkovy, pp. prof. Heše, Z. Wintera, J. Řeháka a P.\nMilitkého a pěveckého sboru študujících koncert, jenž\nse potkal s výtečným úspěchem. Paní koncertistce do-\nstalo se všestranného uznání za nevšední pochoutku,\nkterouž nám uchystala, čistý výnos věnován byl na opravu\nvarhan ve školním chrámu.\nZ Plzně. (Pův. dop.) Ctěný pane redaktore! Uve-\nřejnil jste laskavě ve Vašem listu program ku koncertu\nv neděli dne 22. t. m. ve prospěch nár. divadla zde\nuspořádaného; prosím, račte dodati k tomu též zprávu\no výsledku koncertu. Bohatý program staví koncert ten\nzajisté mezi vynikající umělecké podniky a většinou vý~\ntečné provedení jeho i rozhodného úspěchu mu získalo\nne však na venek, neboť vzdor programu a jak z\npředu dalo se očekávat dle zúčastněných sil uměleckých,\nvzdor úspěšnému provedení jeho, nedostalo se koncertu\nnávštěvy příliš četné; ani podnět vždy působivý, který\njiž nejednou každého k obětavosti na penězích, na po-\nhodlí atd. pohnul, dostavení národního divadla, ani ten\nnebyl dosti silný, aby byl pohnul dostatečný počet vla-\nstenců, odepříti sobě všední pohodlí: obědvati přísně o\n12. hod. polední. Neboť, divte se, tak byla všeobecná\nvýmluva proti navštívení koncertu, že položen byl na 11.\nhod. nedělního dopoledne! Tato nevšímavost, ano toto\npohrdání snahami nezištnými, za krásnými i vznešenými cíly\nse nesoucími, trpkou bolestí naplniti musí ty, kteří obrali\nsobě za úkol, na tomto poli šířiti zušlechtění mysli i\nsrdcí v našem národě. Übozí umělci, übohé umění a ty\ndivadlo národní! vyť jste, jako to povržené, za mísu čo-\nčovice zaprodané prvorozenství ze starého zákona ! Předce\nvšak byl dosti značný hlouček těch, kteří osvědčili, že\nv zájmu uměleckém a nár. není tak příliš těžko obědvat\nmísto o dvanácté teprv o jedné hodině a kteří toto za-\nřízení, poměry větších měst téměř přikázané, za vhodné\nuznali. V koncertu samém zajímal především mohu-\ntně obsazený smíšený sbor, v němž všickni téměř\nsólisté naší zpěvohry s právě uměleckou ochotou spolu-\núčinkovali. Důsledno, že sbor tím zvláštní zvučností\nvynikal. Ze sborů smíšených zvláště Pallovy „Jarní\"\nprecizním a jemně nuancovaným přednesem vynikaly.\nNejpěknější půvab našich koncertů, dámy smíšeného sboru,\nsešly se k tomuto koncertu zvlášť četně; dostaloť se tím\ni Procházkově „Valašské nevěstě\" provedení\núspěšného; vzletná první věta i nad míru něžná střední\npřednešeny byly s uchvacujícím výrazem. Z mužských sborů\nvynikaly i Pallův „Starý rek\" i Procházkův „Vra-\ncování se od milé\" bezúhonným provedením. Činíť\ntento tempem i rytmem a jemnou barvitostí nemalých po-\nžadavků na mužské hlasy, onen pak rozsáhlostí, žádoucí\nsilou stupňování. Sbory, ač nečasto bývá slyšeti cosi tak\nmohutného a při tom ladného spolu, předce nebyly by\nrozehřály obecenstvo, kdyby nebyly v tom střídající se\nsola zjednaly pomoci. Hned první z nich: dueto z Glin-\nkova „Život za caře\" vzletně přednešené členy zpě-\nvohry sl. Sumovou a Proškem vzbudilo v obecenstvu\nživější ruch, kterýž postupem koncertu se stupňoval. Vý-\ntečný náš tenorista p. Trochlil zpíval nadšeně čaro-\nkrásnou píseň „Mužovu\" z Bendlovy „Lejly\" a sl.\nBílkova , oblíbená primadona naší zpěvohry, drama-\ntickým životem proudící scénu od Rubinsteina a je-\ndnu z kouzelných „perských písní\" téhož skladatele.\nVrcholem solových zpěvů bylo okteto z „Lejly\" před-\nnešené členy zpěvohry sl. Bílkovou a Sumovou, pp.\nMelicharkem, Krušinou, Proškem a Trochli-\nlem, pak členy „Hlaholu\" šl. Pechovou a p. Slezá-\nkem. Přísným vedením hlasů zachoval skladatel skladbě\nsvé vzdor mnohohlasosti její předce úžasné průzračnosti\na zde podařilo se pečlivým odstiňováním a povolováním\nhlasů jednoho druhému docíliti i rozmanitosti i stupňo-\nvání nad míru působivého. Jediné instrumentální číslo,\nNápravníkovu fantasii na národní písně, hrála na slovo"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4599, "texte": "vzatá naše virtuoska sl. Neubertova s obvyklou doko-\nnalostí. Její jemný úhoz, brillantní pasáže a přednes vřelý\nse zde vysoce cení; tenkráte však bohužel utrpěla hra její\ntím, že jinak pěkné piano nedrželo ladění. Bodře a vzletně\nzakončen byl koncert Tovačovského srbskými\npísněmi, přednesenými mužským sborem s průvodem piana\na harmonia. Poslední z nich: „Mnogaja 1 jeta ■'! nechť\nplatí neúnavné činnosti našeho Hlaholu na poli národního\numění, jehož pěkným výkvětem byl koncert tento, jak pro-\ngramem svým, tak provedením jeho.\nZ akademického čtenářského spolku. Opera,\nkterouž p. V. V. Haussmann akadem. čten. spolku vě-\nnoval a k níž i libretto sám si sepsal, nazývá se „Rybář\nRadovid\". Pan Dr. Ulner v Brně poslal témuž spolku\nvzácných hudebnin v ceně 20 zl. a p. K. Kej klíček, řed.\nkůru v Uherském Hradišti 4 výtisky velké klavírní své\nfantasie „Vzájemnost slovanská.\" Také pp. Kovařovič,\ntech., K. Nechvíle a J. Barák darovali akadem. spolku\nskladby dílem klavírní, dílem pro kvartet šmytcový, které\nbudou pravou ozdobou knihovny hudebnin akad. čtenář-\nského spolku. Všem laskavým dárcům budiž tímto vy-\nsloven vřelý dík.\n\nX.\nČeská zpěvohra. 20. února: \"Hugenoti\" (benefice\nsl. Paršovy) 24. února: „ Car o střelec\" (be-\nnefice p. Vávry) 2 6. února: „První den štěstí.\"\nTento týden byl opěť bohatým co do provedení\nzávažných prací operních. „Hugenoti\" i „Čarostřelec\"\nv novém nastudování podávají dosti patrný důkaz\no zdárné i neúnavné činnosti opery naší. První z jme-\nnovaných oper vyvolila si dramatická naše primadona\nslč. Paršova ku své beneíici a osvědčila se vchou-i\nlostivé úloze „Valentiny\" co síla dostačující nejen\npouze v pěveckém ohledu, nýbrž co síla, jež vlastní\ntvořivostí dodati dovede celé té rozvášněné postavě\nvlastního rázu i zajímavé barvitosti. Dueto v po-\nsledním jednání bylo nejskvělejším místem výkonu\nslečnina; za to byl právě v této s tuaci méně šťast-\nným p. Souček co „Raoul\", jenž podobně jako be-\nneíiciantka efektuovati chtěl v onom místě hoření po-\nlohou hlasu prsového a nešťastnou náhodou nasadil\nnejvyšší ton poněkud sevřeně tak, že mu selliati mu-\nsel. Proč nekryl hlas což předpisuje snad Mayer-\nbeer, že se fráze naznačená má vzíti plným proudem\nprsovým? Ostatně milerádi referujeme, že p. Souček\nprávě v tento večer byl výtečně disponován a mimo\nnaznačené místo že proved nesnadnou úlohu „Raoula\"\nvelmi slušně. Slč. z Ehrenberků co „Markéta\nz Valois\", slč. Sákova co páže, p. K. Čech ml.\nco Marcel, p. Lev co Nevers a p. Kinský co St.\nBris podali výkony výtečné. P. Šára zpíval „rata-\nplan\" velmi uspokojivě as volným tonem. Sbory\naž na nešťastný dvojsbor v 3. jednání, jejž zmeškali»\nněkteří choristé, byly výtečně nacvičeny a šly pre-\ncizně a ohnivě.\nMnohem skvěleji zdařilo se představení „Čaro-\nstřelce\" v čestný večer lyrického tenora našeho p. Vávry,\njenž co „Liborin\" provedl úlohu svou s obvyklou\nsvědomitostí as patrným nadšením pro věc samu.\nDámské výkony nevydrží přísnější měřítko: slč. Par-\nšova se v hypersentimentální povahu „Agaty\" ne-\ndovedla vžiti; byla až mrzutě ledovou.\nJiž poněkud těžký karakter hlasu jejího není\npřiměřen jaksi zvláštní té něžné, nadvzdušné poetické\npostavě Agaty; zde nepomůže nic jiného než pečli-\nvější promyšlení zpívaných slov, čímž se zajisté\nslečně mnohý detail lépe zdaří. Slč Vávrova co\nzjev plný bujarosti a čiperného veselí učinila dojem\nvelmi příznivý. Výkon p. Čecha ml. (Kašpar) byl\npřímo dokonalým, bezúh ,nnyra. Každá podrobnost tu\npromyšlena, celek souměrný zjev děsné démonický,\nvášeň neskrocená! Zejmena velkou arii svou přednesl\nmistrně. Novým byl p. Mareš v úloze poustevníka,\nv niž rozvíjel krásný hlas svůj k nejplnéjší mohut-\nnosti, přednášel delikátně a hrál volněji než jindy.\nPokroky mladistvého pěvce toho jsou věru úžasné;\nzáleží nyní na ředitelstvu samém, má-li se bohaté\nnadání jeho ještě skvěleji vyvinouti, což ovšem v první\nřadě docíliti lze co možná častým vystupováním v\núlohách směru rozmanitého, jak seriosního, tak ko-\nmického.\nP. Stropnický provedl důstojně úlohu knížete.\nDokonale secvičené sbory šly živé. Orkestv vedením\nkapelníka Smeany statečně si počínal. Již ouver-\ntura byla ohnivě přednesena a uchvátila obecenstvo,\njehož nadšení se průběhem večera ještě více stup-\nňovalo, k bouřnému potlesku. Na konec ještě po-\ndotknouti musíme, že dosud se naše pěvecké síly\nnemohou jaksi s prozou spřáteliti; i sám p. Čech\njenž nejlépe ji měl nastudovanou, deklamoval ještě,\nčasto nepřirozeně, často jen s přízvukem konvenci-\nonelné dobráckým či přehnaně pathetickým. Každé\nslovo, jež vypustí „Kašpar\" z úst, jest úšklebek, je-\ndovatý smích, drzé rouhání a pekelná ironie!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "69", "page_fin": "70", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.6.1", "titre_corps": "* Koncerty. Letošní suchopárná saisona koncertní", "titre_sommaire": "* Koncerty. Letošní suchopárná saisona koncertní", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.5", "debut_caractere": 625, "fin_caractere_exclue": 5577, "texte": "* Koncerty. Letošní suchopárná saisona koncertní\nv uplynulém týdnu oživena byla pojednou třemi\nkoncerty jakosti nejlepší, jež zdají se býti mnoho-\nslibnými předchůdci celé povodně postních koncertů\nnejen samostatných nýbrž i bohužel oněch nevy-\nhnutelných dobročinných, jež snáší obecenstvo praž-\nské s pravou stoickou trpělivostí, jako nějakou již\npředurčenou „metlu boží.\" Ostatně podotýkáme a\nto zajisté s nemalým vnitřním uspokojením, že ko-\nnečně počínají v novější době jindy nezbytné kon-\ncerty dobročinné vycházeti z módy , takže tvoří\nnyní pouze skrovnou menšinu v poměru k „samo-\nstatným\", kdežto v nedávných ještě dobách, poměr\nten byl opáčným. Úkazem tímto potěšitelným získá\nnejen obor čistě umělecký, nýbrž i dobrá povésť hu-\ndební metropole naší. V program samostatného\nkoncertu nevloudí se tak snadno všelijaká pleva hu-\ndební, o to vede zajisté vždy péči umělecký\nvkus pořadatele samého ; sem přístupu mají jen osvěd-\nčení mistři z doby starší a z mladší doby jen ti vele-\nnadaní, kteří odvážiti se mohou v zápas čestný bez\nrozpakův. Tak zasluhuje především veškeré chvály\nzávažný obsah programu koncertisty p. Karla Slav-\nkovského, jenž koncertem svým dne 21. února\nv konviktě uspořádaným nové v obecenstvu pražském\nobliby získal a chvalnou pověsť svou co dokonalý\nvirtuos na pianě hlavně v ohledu technickém valně\nupevnil. Od S. Ba c ha až na Li s z t a, zastoupeny\njsou tu všechny směry literatury klavírní ovšem po-\nněkud v pestré směsici. V čele programu skvěla se\nfulminantní sonata op. 49 od C. M. W e b r a, kterou\nprovedl koncertista s bravurou i elegancí vší chvály\nhodnou; zvláště provedení první (allegro feroee) a\nposlední věty (presto) slušno vřaditi na stupni pravé\ndokonalosti stojící. Bach byl zastoupen monumen-\ntální stavbou hudební totiž „předehrou a fugou do cis-\ndur\", Beethoven něžným „Andantem\", Mendels-\nsohn „scherzem á capriccio\", Šumán dvěma dro-\nbotinami: skladbouv fanta si jní „Vzlet\" a „e-dur no-\nveletkou\" op. 21; Šubert lahodným „Andantinem\"\nz „Moments musicals\", Chopin „g-mol baladou\" a ko-\nnečně Liszt dvěma transkripcemi: skladbou N.\nPaganini-ho „la campanella\" a svatebním pochodem\na plesem rusalek ze „svatojanské noci\" od Mendels-\nsohna. Koncertista přednesl zdárně všechny tyto\nskladby s hojnou po každém čísle pochvalou četně\nshromážděného obecenstva; zvláště pak vynikal před-\nnesem skladby Bachovy a Lisztovými trans-\nskripcemi mimo zmíněnou již sonátu Webrovu,\nzkrátka všude tam, kde jednalo se o vítězné pře-\nmáhání třeba nejsmělejších technických obtíží. V oněch\nskladbách, kde technika klavírní není vlastním úče-\nlem, nýbrž jen prostředkem ku cíli tím krásněj-\nšímu a úchvatnějšímu, nepodařilo se Slavkovskému úplně\nvniknouti v jádro skladby, vžiti se v pravou poeti-\nckou intenci skladatele a udeřiti na pravou strunu\nv srdcích posluchačstva. V kategorii výkonů méně\npodařených počítáme: střední větu (andante con moto)\nzWebrovy sonáty, Beethovenovo „andante\",\nŠubertovo „andantino\" a hlavně Chopinovu\nčarokrásnou „baladu\". Skladbám, jež ovládány jsou\npobobnou (něžně sentimentální či temně velebnou)\nnáladou, zejména pak kouzelné říši zvučícími plameny\nrozvášněných skladeb poety Chopina měl by se\nSlavkovský vždy raději vyhnouti. Není možno, aby\nkaždý ve všem stejně vynikal: tak je Slavkovský\nznamenitým mistrem v klavírní technice, jenž nenajde\ntak snadně sobě rovného to dokázal dosti zřejmě\nna Bachovi a Lisztovi. Nechť tedy uchýlí se klavírní\nten mistr v obor již přirozeným nadáním mu vyká-\nzaný, nechť omezí se třeba jen na jediný oborLiszta\na stoupenců jeho a skvělé vítězství na celé čáře\njej zajisté nemine. Yždyť máme mezi virtuosy mnohé\nvzácné speciality; tak známe ku př. jen výhradní\nChopiniany, kteří v jiném oboru nijak zdomácniti\nnemohou proč bychom tedy v stejné úctě neměli\nvýhradní Lisztiany?\nMezi jednotlivá oddělení klavírních piec vřaděny\nbyly jednotlivé písně: od Loeve-ho, R. Franze a od\nnašich komponistů Zd. Fibicha a Ant. Dvořáka,\njež vesměs se známou precizností a vzletem ducha\npro krásu pravou nadšeného přednesla koncertní\npěvkyněpí. Procházková, rozvinuvší v plné kráse\nveškeré přednosti vybroušené školy své. Jak známo,\njest Jindř. Pech zpěvním mistrem výtečné pěvkyně\ntéto. P. Cantani, řiditel orkestru českého divadla,\nzahrál s virtuosní technikou pověstnou a bohuchvála\njiž s dostatek otřepanou piecu Ernstovu „uher-\nské písně s variacemi pro housle\" ku neobyčejné spo-\nkojenosti obecenstva.\nDne 22. února uspořádala konservatoř jako\nobyčejně obratným řízením řiditele p. Josefa Krej-\nčího první svůj postní, celkem pak v letošní sai-\nsoně třetí koncert za solového působení nově jme-\nnovaného profesora flétny na zdejší konservatoři p.\nArnošta Jenčes programem celkem dosti pozoru-\nhodným : neboť Beethovenova druhá symfonie (d-dur)\npatří (a to zajisté neprávně) k oněm skladbám vel-\nmistra tohoto, jež jen pozřídku se v koncertech větších\nprovádí; myslím tedy, že velká čásť obecenstva uví-\ntala příležitost tuto ku poslechnutí této jasně prů-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2996, "texte": "hledné, bezstarostně veselé, slunečními paprsky radosti\ntakřka protkané symfonie s nelíčenou radostí. Toto\nčíslo jakož i solová pieca pro flétnu byly zejmena\noněmi přitažlivými body, jež dovedly shromážditi v těs-\nném pro větší orkestr sále konviktském dosti četné\nobecenstvo. P. Je n č bral koncertní číslo skladbu\nto od Tu 1 on a, s elegancí a pružností v technickém\nohledu velmi chvalnou; ton jeho jest velký, pevný,\nčistý a především ušlechtilý, přednes promyšlený.\nZnámá meditace na Bachovo preludium (č. 1. c-dur\ntemperovaný klavír) upravena pro malý orkestr od K.\nGounoda a Mendelssohnova ouvertura k „Ruy\nBlas\" provedeny jsou až na některé nepatrné poklesky\nv nástrojech dechových uspokojivě. Ředitel Krejčí bvl\ntéměř po každé piece bouřlivě volán.\nSlč. Lilly Střiková, která v minulých již letech zí-\nskala si v obecenstvu pražském zdárným spoluúčinko-\nváním při koncertech nemalé sympatie, vystoupila letos\npoprvé v samostatném koncertě dne 24. února v kon-\nviktě a dokázala příliš jasně, co všechno zmůže píle\ni vytrvalost ve spojení s bohatým nadáním přirozeným\na výtečnou, veskrz svědomitou na základě zdravém spo-\nčívající školou. Mistr její, dr. Procházka s hrdostí za-\njisté při této žákyni pohlížeti může na výsledky\npaedagogické činnosti své: nebot ve vzdělání piani-\nstickém mladé této umělkyně není, jak to obyčejně\nnacházíme při mladších silách výkonných ona přístup-\nnější stránka na ujmu druhé vyvinuta, nýbrž vše\npojí se tu ku ladnému celku, který vždy jen dojem\nkrásy činiti může. Stránka teohnická stojí tu na\nstejné výši se stránkou duševního pojmutí a ponoření\nse ve skladbu právě přednášenou. Že bohužel málo\njest učitelů takových, kteří by hned záhy ukazovali\nžákům svým jedině pravé cesty ku pochopení vnitřního\nživota té které skladby, nýbrž že většina spokojuje\nse pouze s vyvinutím stránky technické, úkaz\ntento neblahý jest dostatečně znám. Jedině souměr-\nným pěstováním obou těchto stránek budí se cit i\nvkus umělecký a tak možno docíliti dobrý výsledek\njak nejlépe to vidíme na sl. Střikové. Již program\njejí byl interessantně sestaven pochodem historickým\nod Scarlattiho a Haendla přes Beethovena, Mendels-\nsohna, Chopina až k Lisztovi. Všechny piecy se jí\nzdařily bez nejmenší poskvrny: zvláště Haendlovo\n„thema s variacemi\" a Mendelssohnovo „scherzo ca-\npriccioso\" byly výkony na stupni pravé dokonalosti\nstojícími. C bouřlivý potlesk nadšeného obecenstva\ndělily se s koncertistkou ještě dvě síly umělecké a\nsice koncertní pěvkyně pí. M. Procházková a\nhouslista p. Bo h, jenž přednesl s koncertistkou Bee-\nthovenovu sonátu op. 23, Wagnerův „list do pa-\nmátníku\" a Raífovu „Kavatinu\" s elegantním ve-\ndením smyčce a tonem ačkoliv ne právě velkým a\nmohutným, předce celkem velmi ušlechtilým. Pí. Pro-\ncházková těšila se výtečné disposici hlasové, zpí-\nvala z plné duše a uchvátila obecenstvo tak, že na\njeho bouřlivou žádost přidati musela ku písním v pro-\ngramu ustanoveným (dvě od dr. Mayera a české ná-\nrodní píšně) ještě vlašskou rozmarnou kanzonetu.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "71", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.6.2", "titre_corps": "* V úterý dne 3. března o 5. hodině odpolední uspořádá", "titre_sommaire": "* V úterý dne 3. března o 5. hodině odpolední uspořádá", "signature_source": "—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.6", "debut_caractere": 2998, "fin_caractere_exclue": 6032, "texte": "* V úterý dne 3. března o 5. hodině odpolední uspořádá\nvýtečný pianista L. Breitner, v sále Žofínském\nsamostatný koncert, jejž vřele odporučujeme přízni hudby-\nmilovného obecenstva pražského. Druhý den na to\nkoncertuje slovutná Mary Krebsova.\n* K domácím pianistům, kteří v letošní sezoně hod-\nlají samostatným koncertem vystoupiti, přidružuje se také\nvelenadaná sleč. Helena Roslerova, kteráž jak známo\nstudia svá dovršila u mistra A. Rubinsteina.\n* Ctěný náš spolupracovník p. dr. Otokar Hostinský,\njenž dosud také co nejčestněji zastával úřad referenta\numěleckého v „Pokroku\", odebéře se tyto dny na venkov,\npřijav u jedné rodiny šlechtické výhodné místo vy chova-\ntelské. Hodlá svých prázdných chvil věnovati nyní hlavně\ndokončení svého většího díla o „esthetice hudby\" i\npřipraviti k tisku výtečné své pojednání o „hudbě pro-\ngramní\" (v loňském ročníku „Daliboru\" uveřejněné) ja-\nzykem německým, jsa k tomu z několika stran vybídnut.\nPřed jeho odjezdem uspořádali mu četní jeho přátelé\nbanket na rozloučenou, v němž mimo několik přátel\numění četně se súčastnili umělci hudební, literáté a\nžurnalisté.\n* Sl. Huttaryova, známá již obecenstvu pražskému\nz několika pohostinských her na našem jevišti, engažo-\nvána jest tyto dny ku kr. z. divadlu českému co „sub-\nretní\" zpěvačka. Těšíme se z akvisice této, očekávajíce\nv nadané zpěvačce vydatnou posilu a příjemné osvěžení\nnašeho personálu zejmena co se týče naší operety.\nv\n* Ředitelství kr. z. divadla českého vyjednává se\nskladatelem Offenbachem stran téhož operety „I braco-\nnieri\" („Pytláci\"),kterouž hodlá získati pro letní divadlo\n* Skvostná a velevzácná sbírka hudebních nástrojů\ndůst. pana děkana Kyšperského P. Antonína Buchila,\nkteráž na loňské výstavě vídeňské velkou na se obracela\npozornost, stala se velkomyslnou štědrostí šlechetného\ndárce majetkem musea kr. českého, kdež stkvíti se bude\npo vše časy co skvělý pomník dlouholeté horlivosti a\nvzácné obětavosti dárcovy. Zajisté že s námi veškerý\nhudební svět český souhlasiti bude, vyslovuj eme-li na\ntomto místě důstojnému p. děkanu za veliké toto obo-\nhacení hudebních sbírek našeho musea díky nejvřelejší.\nKéž by šlechetný jeho příklad nalezl hojně následovníkův !\n* P. Eduard Nápravník, kapelník cárské opery\nv Petrohradě, zaslal nám pro přílohy „Dalibora\" některé\nvelezajímavé úryvky ze své velké opery „Nižegorodci\",\nkteré ctěným svým odběratelům neopomineme sděliti.\n* P. Paleček, člen carské opery Petrohradské, mešká\nod čtvrtka v Praze, zastaviv se zde u své rodiny na\ncestě do Oděsy a do Kieva, kdež bude koncertovati.\nV květnu b. r. jak jsme již sdělili, zpívá společně\ns slovutnou altistkou paní Lavrovskou v Miláně v di-\nvadle „La Scala.\"\n* Koncert ve prospěch nadace pro chudé\nprávníky odbývá se v neděli dne 1. března o 12. hod.\npol. v sále žofínském. Sdělujeme tuto podrobný program:\nl.Ouvertura k zpěv. „Ferdinand Cortez\" od Spontiniho.\n2. Koncert od Chopina (E-mol, 11.a 111. věta) předn. sl.\nMarie Seydlova. 3. Recitativ a arie z Hsendlovyzpěv.\n„Rinaldo\" zpívá sl. Ca chov a.4. Koncert pro housle od"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2277, "texte": "Vieuxtempsa (D-mol, I.a 11. věta), přednese sl. Terezie\nSeydlova. 5. Orkestrální fantazie dle Máchova „Máje\",\nslož. Fr. Skuherský (poprvé). 6. a) Romance (fis-dur)\nod Šumana, b) Gavotta od Silase, c) Valše caprice od A.\nKubinsteina, předn. sl. Marie Seydlova. 7. a) „Au\nprintemps\" od Gounoda, b) „Rybářka\" od Meyerbeera,\nc) české národní zpívá sl. Emílie Bubeníčkova. 8.\nMelancholie od „Hellmesbergra\" přednese slečna Ter.\nSeydlova.\n* Sl. Sittova, bez odporu jedna z nejpřednějších\nsil naší opery, zvolila si k příští své beneíici (3. března)\nRozkoš*ného „Svatojanské proudy\".\n* Z„ Umělecké besedy.\"Co se v „Umělecké besedě\"\nutvořil kruh mladých hudebníků, berou dychánkv na se\nrozhodně hudební ráz. Kruh tento seznamuje obecenstvo\ns mnohými dobrými a nadějnými silami jak výkonnými\ntak skíadatelskými ze svého středu. K poslednějším\npatří především pan Holý, jehož písně vynikají jak mla-\ndistvě poetickým vzletem tak vyrovnaným souhlasem\nhlasu zpěvního s průvodem klavíru. Upřímně bych mu\nale radil, aby budoucně své písně nesvěřoval pěvci kusa\nhlasu nemajícímu. Vedle p. Holého vystupuje se slušným\nvýsledkem p. Havránek co skladatel. Co výkonní\nvynikají pánové Havránek, Jiránek, aJo s. Klička.\nV dýchánku dne 20. února vystoupil umělec na har-\nmoniu pan Hypolit Heřmánek z Jindř: Hradce, chované c\nústavu slepců na Hradčanech. Seznali jsme v něm sta-\ntečného umělce, hra jeho jest vytříbená, přednes citu-\nplný, jemně odstiňovaný, i volba skladeb svědčila o\ndobrém vkusu umělcově. Variace od Dratha, veskrze\nve čtyrhlasu spracované vyznamenávají se jakýmsi kla-\nsickým klidem, a neučinily tudíž na obecenstvo při\npivě a jídle patřičný dojem. Lépe již účinkovaly na\nobecenstvo dvě písně od Mendelssohna op. 72, z nichž\nzvláště první dostalo se panem Heřmánkem velmi oduše-\nvněného přednesu. Jak elektrická jiskra účinkovala fan-\ntazie na české písně, skladba to vlastní, o níž se již\nloňský „Dalibor\" s pochvalou zmínil, a kterou pan\nskladatel dle doslechu tiskem vydati hodlá, tak že se\nstane i širšímu obecenstvu přístupnou. Část této fan-\ntazie musela se opakovati. K závěrku přednesl umělec\nadagio ze sonáty pathétique od Beethovena. Mezery\nvyplňovaly slušně zpěvy a deklamace. Umělecká beseda\nzachová zajisté pana Heřmánka za příjemný ten večer\nu vděčné zpomínce.\n\n—r."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "72", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.6.3", "titre_corps": "* Z Pardubic. Paní Božena Jahnová, na slovo", "titre_sommaire": "* Z Pardubic. Paní Božena Jahnová, na slovo", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.7", "debut_caractere": 2279, "fin_caractere_exclue": 6255, "texte": "* Z Pardubic. Paní Božena Jahnová, na slovo\nvzatá umělkyně, jížto přičísti dlužno velké zásluhy o po-\nvznešení hudebních našich poměrů, uspořádala zde dne\n22. t. m. za spoluúčinkování sl. Hildy Krausovy a Fanny\nVaňkovy, pp. prof. Heše, Z. Wintera, J. Řeháka a P.\nMilitkého a pěveckého sboru študujících koncert, jenž\nse potkal s výtečným úspěchem. Paní koncertistce do-\nstalo se všestranného uznání za nevšední pochoutku,\nkterouž nám uchystala, čistý výnos věnován byl na opravu\nvarhan ve školním chrámu.\nZ Plzně. (Pův. dop.) Ctěný pane redaktore! Uve-\nřejnil jste laskavě ve Vašem listu program ku koncertu\nv neděli dne 22. t. m. ve prospěch nár. divadla zde\nuspořádaného; prosím, račte dodati k tomu též zprávu\no výsledku koncertu. Bohatý program staví koncert ten\nzajisté mezi vynikající umělecké podniky a většinou vý~\ntečné provedení jeho i rozhodného úspěchu mu získalo\nne však na venek, neboť vzdor programu a jak z\npředu dalo se očekávat dle zúčastněných sil uměleckých,\nvzdor úspěšnému provedení jeho, nedostalo se koncertu\nnávštěvy příliš četné; ani podnět vždy působivý, který\njiž nejednou každého k obětavosti na penězích, na po-\nhodlí atd. pohnul, dostavení národního divadla, ani ten\nnebyl dosti silný, aby byl pohnul dostatečný počet vla-\nstenců, odepříti sobě všední pohodlí: obědvati přísně o\n12. hod. polední. Neboť, divte se, tak byla všeobecná\nvýmluva proti navštívení koncertu, že položen byl na 11.\nhod. nedělního dopoledne! Tato nevšímavost, ano toto\npohrdání snahami nezištnými, za krásnými i vznešenými cíly\nse nesoucími, trpkou bolestí naplniti musí ty, kteří obrali\nsobě za úkol, na tomto poli šířiti zušlechtění mysli i\nsrdcí v našem národě. Übozí umělci, übohé umění a ty\ndivadlo národní! vyť jste, jako to povržené, za mísu čo-\nčovice zaprodané prvorozenství ze starého zákona ! Předce\nvšak byl dosti značný hlouček těch, kteří osvědčili, že\nv zájmu uměleckém a nár. není tak příliš těžko obědvat\nmísto o dvanácté teprv o jedné hodině a kteří toto za-\nřízení, poměry větších měst téměř přikázané, za vhodné\nuznali. V koncertu samém zajímal především mohu-\ntně obsazený smíšený sbor, v němž všickni téměř\nsólisté naší zpěvohry s právě uměleckou ochotou spolu-\núčinkovali. Důsledno, že sbor tím zvláštní zvučností\nvynikal. Ze sborů smíšených zvláště Pallovy „Jarní\"\nprecizním a jemně nuancovaným přednesem vynikaly.\nNejpěknější půvab našich koncertů, dámy smíšeného sboru,\nsešly se k tomuto koncertu zvlášť četně; dostaloť se tím\ni Procházkově „Valašské nevěstě\" provedení\núspěšného; vzletná první věta i nad míru něžná střední\npřednešeny byly s uchvacujícím výrazem. Z mužských sborů\nvynikaly i Pallův „Starý rek\" i Procházkův „Vra-\ncování se od milé\" bezúhonným provedením. Činíť\ntento tempem i rytmem a jemnou barvitostí nemalých po-\nžadavků na mužské hlasy, onen pak rozsáhlostí, žádoucí\nsilou stupňování. Sbory, ač nečasto bývá slyšeti cosi tak\nmohutného a při tom ladného spolu, předce nebyly by\nrozehřály obecenstvo, kdyby nebyly v tom střídající se\nsola zjednaly pomoci. Hned první z nich: dueto z Glin-\nkova „Život za caře\" vzletně přednešené členy zpě-\nvohry sl. Sumovou a Proškem vzbudilo v obecenstvu\nživější ruch, kterýž postupem koncertu se stupňoval. Vý-\ntečný náš tenorista p. Trochlil zpíval nadšeně čaro-\nkrásnou píseň „Mužovu\" z Bendlovy „Lejly\" a sl.\nBílkova , oblíbená primadona naší zpěvohry, drama-\ntickým životem proudící scénu od Rubinsteina a je-\ndnu z kouzelných „perských písní\" téhož skladatele.\nVrcholem solových zpěvů bylo okteto z „Lejly\" před-\nnešené členy zpěvohry sl. Bílkovou a Sumovou, pp.\nMelicharkem, Krušinou, Proškem a Trochli-\nlem, pak členy „Hlaholu\" šl. Pechovou a p. Slezá-\nkem. Přísným vedením hlasů zachoval skladatel skladbě\nsvé vzdor mnohohlasosti její předce úžasné průzračnosti\na zde podařilo se pečlivým odstiňováním a povolováním\nhlasů jednoho druhému docíliti i rozmanitosti i stupňo-\nvání nad míru působivého. Jediné instrumentální číslo,\nNápravníkovu fantasii na národní písně, hrála na slovo"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1130, "texte": "vzatá naše virtuoska sl. Neubertova s obvyklou doko-\nnalostí. Její jemný úhoz, brillantní pasáže a přednes vřelý\nse zde vysoce cení; tenkráte však bohužel utrpěla hra její\ntím, že jinak pěkné piano nedrželo ladění. Bodře a vzletně\nzakončen byl koncert Tovačovského srbskými\npísněmi, přednesenými mužským sborem s průvodem piana\na harmonia. Poslední z nich: „Mnogaja 1 jeta ■'! nechť\nplatí neúnavné činnosti našeho Hlaholu na poli národního\numění, jehož pěkným výkvětem byl koncert tento, jak pro-\ngramem svým, tak provedením jeho.\nZ akademického čtenářského spolku. Opera,\nkterouž p. V. V. Haussmann akadem. čten. spolku vě-\nnoval a k níž i libretto sám si sepsal, nazývá se „Rybář\nRadovid\". Pan Dr. Ulner v Brně poslal témuž spolku\nvzácných hudebnin v ceně 20 zl. a p. K. Kej klíček, řed.\nkůru v Uherském Hradišti 4 výtisky velké klavírní své\nfantasie „Vzájemnost slovanská.\" Také pp. Kovařovič,\ntech., K. Nechvíle a J. Barák darovali akadem. spolku\nskladby dílem klavírní, dílem pro kvartet šmytcový, které\nbudou pravou ozdobou knihovny hudebnin akad. čtenář-\nského spolku. Všem laskavým dárcům budiž tímto vy-\nsloven vřelý dík."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "72", "page_fin": "72", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.6.4", "titre_corps": "Česká zpěvohra. 20. února: \"Hugenoti\" (benefice", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. 20. února: \"Hugenoti\" (benefice", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.8", "debut_caractere": 1132, "fin_caractere_exclue": 4599, "texte": "X.\nČeská zpěvohra. 20. února: \"Hugenoti\" (benefice\nsl. Paršovy) 24. února: „ Car o střelec\" (be-\nnefice p. Vávry) 2 6. února: „První den štěstí.\"\nTento týden byl opěť bohatým co do provedení\nzávažných prací operních. „Hugenoti\" i „Čarostřelec\"\nv novém nastudování podávají dosti patrný důkaz\no zdárné i neúnavné činnosti opery naší. První z jme-\nnovaných oper vyvolila si dramatická naše primadona\nslč. Paršova ku své beneíici a osvědčila se vchou-i\nlostivé úloze „Valentiny\" co síla dostačující nejen\npouze v pěveckém ohledu, nýbrž co síla, jež vlastní\ntvořivostí dodati dovede celé té rozvášněné postavě\nvlastního rázu i zajímavé barvitosti. Dueto v po-\nsledním jednání bylo nejskvělejším místem výkonu\nslečnina; za to byl právě v této s tuaci méně šťast-\nným p. Souček co „Raoul\", jenž podobně jako be-\nneíiciantka efektuovati chtěl v onom místě hoření po-\nlohou hlasu prsového a nešťastnou náhodou nasadil\nnejvyšší ton poněkud sevřeně tak, že mu selliati mu-\nsel. Proč nekryl hlas což předpisuje snad Mayer-\nbeer, že se fráze naznačená má vzíti plným proudem\nprsovým? Ostatně milerádi referujeme, že p. Souček\nprávě v tento večer byl výtečně disponován a mimo\nnaznačené místo že proved nesnadnou úlohu „Raoula\"\nvelmi slušně. Slč. z Ehrenberků co „Markéta\nz Valois\", slč. Sákova co páže, p. K. Čech ml.\nco Marcel, p. Lev co Nevers a p. Kinský co St.\nBris podali výkony výtečné. P. Šára zpíval „rata-\nplan\" velmi uspokojivě as volným tonem. Sbory\naž na nešťastný dvojsbor v 3. jednání, jejž zmeškali»\nněkteří choristé, byly výtečně nacvičeny a šly pre-\ncizně a ohnivě.\nMnohem skvěleji zdařilo se představení „Čaro-\nstřelce\" v čestný večer lyrického tenora našeho p. Vávry,\njenž co „Liborin\" provedl úlohu svou s obvyklou\nsvědomitostí as patrným nadšením pro věc samu.\nDámské výkony nevydrží přísnější měřítko: slč. Par-\nšova se v hypersentimentální povahu „Agaty\" ne-\ndovedla vžiti; byla až mrzutě ledovou.\nJiž poněkud těžký karakter hlasu jejího není\npřiměřen jaksi zvláštní té něžné, nadvzdušné poetické\npostavě Agaty; zde nepomůže nic jiného než pečli-\nvější promyšlení zpívaných slov, čímž se zajisté\nslečně mnohý detail lépe zdaří. Slč Vávrova co\nzjev plný bujarosti a čiperného veselí učinila dojem\nvelmi příznivý. Výkon p. Čecha ml. (Kašpar) byl\npřímo dokonalým, bezúh ,nnyra. Každá podrobnost tu\npromyšlena, celek souměrný zjev děsné démonický,\nvášeň neskrocená! Zejmena velkou arii svou přednesl\nmistrně. Novým byl p. Mareš v úloze poustevníka,\nv niž rozvíjel krásný hlas svůj k nejplnéjší mohut-\nnosti, přednášel delikátně a hrál volněji než jindy.\nPokroky mladistvého pěvce toho jsou věru úžasné;\nzáleží nyní na ředitelstvu samém, má-li se bohaté\nnadání jeho ještě skvěleji vyvinouti, což ovšem v první\nřadě docíliti lze co možná častým vystupováním v\núlohách směru rozmanitého, jak seriosního, tak ko-\nmického.\nP. Stropnický provedl důstojně úlohu knížete.\nDokonale secvičené sbory šly živé. Orkestv vedením\nkapelníka Smeany statečně si počínal. Již ouver-\ntura byla ohnivě přednesena a uchvátila obecenstvo,\njehož nadšení se průběhem večera ještě více stup-\nňovalo, k bouřnému potlesku. Na konec ještě po-\ndotknouti musíme, že dosud se naše pěvecké síly\nnemohou jaksi s prozou spřáteliti; i sám p. Čech\njenž nejlépe ji měl nastudovanou, deklamoval ještě,\nčasto nepřirozeně, často jen s přízvukem konvenci-\nonelné dobráckým či přehnaně pathetickým. Každé\nslovo, jež vypustí „Kašpar\" z úst, jest úšklebek, je-\ndovatý smích, drzé rouhání a pekelná ironie!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-02-28-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-02-28_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-02-28_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "72", "page_fin": "72", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.2.7", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.8", "debut_caractere": 4601, "fin_caractere_exclue": 4764, "texte": "Listárna redakce.\nv\nP. J. S.v L. Zpráva Vaše jest nám příliš málo věcná i\nnemohli jsme ji ve formě té upotřebiti.\nPp. dop. v Lublani a v Pardub. Upotřebíme příště."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n28. února 1817 † lietro Carlo Guglielm', op. skl. — v Massa Carara.\n„ „ 18G8 I. prov. Moniuszkoyy op. „Halka\" na č. div. v Praze.\n„ „ 1872 I. provoz. DargOm jžského opery „Kamenný host v Petro-\nhradě.\n1. března 1794 I. provoz. J. Stefaniho národní opery polské „Krakowiaki\ni górali\" ve Varšavě.\n„ „ 1806 nar. Jos. Slavík, proslulý housl. v Jiuci.\n„ „ 1832 nar. Bsdř. Griitzmacher, výb. čel. v Desavě.\n„ „ 1859 t Jos. Theod. Krov, ski. písně husitské v Draguignonu\n(u Nizzy).\n2. „ 1824 nar. Bedřich Smetana, ski., v Litomyšli,\nz 3. „ 1833 nar. Fr. Bendi, ski. a pianista v Praze.\n~ „ 1838 první koncert AI. DreySChoka v Praze.\n4. „ 1795 f Jiří Benda, slov. skladatel v Kostřici.\n„ „ 1829 nar. K. Oberthůr, výb. harf. v Mnichově.\n„ „ 1831 f Jiří Mich. Telemann, ski. a varhaník v Rize.\n„ „ 1816 nar. Jenny Lutzerova, zpěvačka v Praze.\n5. „ 1584 nar. Vacsl. Brodský, také „Arcadius\" zvaný, učence hudební\nv Českém Brodě.\n„ „ 1609 I. Mi£ul. Gomolka, polský sklad. v Chorawlí\n„ „ 1751 nar. F. Kuchat, čes ý sklad. v Choteči.\n„ „ 1833 nar. Alfred Jasl, ski. a pianista, v Terstu.\n„ 1838 I. pr. zpěv. ~Gu ČLo a Ginsvra\", Halévyho —v Paříži.\n„ „ 1840 nar. J. V. Kalivoda, ski. a housl., v Praze*\n6. „ 1785 nar. Kar. KurpiŮSiy, polský sklad. op. —ve Wloszakowici.\n„ ~ 1860 I. pr. orátor. „Poslední 30uda B. Šneidra —v Lipsku.\n\nNěkolik praktických pokynutí o tvoření\n„krásného tonu\", o vokalisaci a\no vyvinutí hlasu.\n(Pokračování.)\nJen zcela krátce chci se ještě zmíniti o choulo-\nstivých souhláskách „1\" „r\" a „n\". Známo, že prv-\nnější dvě z nich mnoha lidem činí nemalých obtíží,\ntakže je stále neobratně jako malé děti vyslovují.\nPříčina toho bývá obyčejně ta, že při vyslovování\njich špičku jazyku nedostatečné pozvedají, a jen\nmálo kdy stává se opak toho, že by ji příliš k pozadí\npatra pozvedali. Obé souhlásky tyto nechť již\njen krátce je vyslovujem neb co „zvučící\" hlásky\nintonujein vyžadují špičku jazyku značně k po-\npředí patra pozdviženou; jen že tato při „1\" až při\nsamých zubech (tedy na „dáseň\") pevně při ti-\nštěn a býti musí, kdežto při „r\" smí býti k „tvrdému\npatru\"(tedy o něco výše) jen tak přiblížena, aby\nproudem vzduchovým valné a hbité otřásati se mohla\nČastými příklady podporovaným a oživeným pouče-\nním podařilo se mně již kolikráte aspoň tolik docí-\nliti, že lidé, kteří jmenované souhlásky vskutku bídně\nvyslovovali, znenáhla správnému vyslovování* jich\naspoň ve zpěvu přivykali. Nejlépe zde prospěje\nčastější opakování slabiky „el\" (s polotemným „ně-\nmým e\") v nepřetržitém proudu na některém snadno\npřístupném tonu, a trvalejší intonování zvučného „r\".\nPři kterých pak samohláskách zase dobře\nutvořených hlásek těchto, též někdy lze užiti co\nvýpomocných, bylo dříve již pověděno. Chtít však\ni zvučícího „n\" užívati snad co hlásky výpomocné,\nbylo by zajisté vždy počínáním povážlivým, a mů-\nžeme být vskutku rádi, pakli nám jen nepřekáží;\nneboť ani takoví „zpěváci\" nejsou právě velkou\nvzácností, kterým líbezná nosovka. ta stala' se už\nnerozlučnou průvodkyní skoro všech samohlásek.\nVyvinutí hlasu jak to věc přirozená, a\nkolik přec už obětí žádaly ty hříchy spáchané proti\nrozumu a přírodě! Kolik tu zmařeno nadějných ta-\nlentů, kolik tu zmařeno životů nevědomostí, ne-\nschopností a nesvědomitostí všelijakých „mistrů!\"\nA podnes pášou se beztrestně ty vraždy a obe-\ncenstvo jim chce, ono je penězi svými podporuje. „Effekt\",\nco možná brzký hlučný effekt a nejhnusnější výděl-\nkářství: to jest ten Moloch, jemuž se na sta mla-\ndých životů obětuje. A proč právě zde je takové\nnebezpečí, kdežto i při nej od vážnějším tělocviku\nsotva kdy si někdo nohu nebo ruku zláme ? Je to\nzde jako v mnohém odboru „vychování\"; tím jest\nřečeno všecko.\n„Dobře vyvinutým\" nazýváme hlas takový,\nkterý nejen v celém objemu svém všude stejně po-\nžadavkům „krásného tonu\" odpovídá, než i takový\njednolitý čili „vyrovnaný\" celek tvoří, že přechod\nz jednotlivých přírodou vytknutých oddílů jeho (tak\nzvaných „rejistříků\") do jiných nikdy jakousi nápadnou"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.2", "texte": "změnou povahy tonu (zvláště co do barvitosti zvuku\na určitosti vokalisace) se nenaznačuje. Takový hlas\njest pak též ve všech polohách svých stejně spůso-\nbilým k provádění všech možných odstínů a techni-\nckých umělůstek, a na nejvyšším stupni svého vyvi-\nnutí provádí je téměř všude se stejnou určitostí a\nlehkostí. Tak šťastných smrtelníků, které by již pří-\nroda sama podobně „vyvinutým\" neb jen „vyrovna-\nným\" hlasem byla obdařila, jest ovšem velmi, velmi\npo řídku; avšak nejsou-li jen zevnější okolnosti\nupřímné snaze právě nepříznivý, může horlivou, vy-\ntrvalou pílí při rozumném a přirozeném postupu (kte-\nrýž ovšem „svědomitě uměleckým\" návodem nejlépe\njest zabezpečen) krásného cíle toho dosáhnouti kaž dý.\nOvšem že pak nebude ještě proto každý hlas stejně\nobjemným a silným, ba ani stejně plným, lahodným\na pohyblivým; nýbrž každý vyvine se pouze v me-\nzích své individuelní zvláštnosti.\nNejvětší překážkou šťastného vyvinutí hlasu\nbývá nejčastěji nedočkavost. Jedině solidní\ncesta zvolného, přirozeně postupného\nvývoje vede zde k cíli; a poněvadž je je-\ndiná, proto je i nejkratší.\nJest to úkazem dosti podivným, že pravda ta\nskoro jen ve zpěvu zůstala většímu obecenstvu do-\nsud cizí, kdežto v jiných odborech hudební virtuosity\ndávno již takřka v krev jeho vešla; a přec je hlas\nlidský ze všech „hudebních nástrojů\" nástrojem nej-\nvděčnějším, který při práci poměrně nejkratší a nej-\nméně namáhavé píle vyžadující nejlépe se „vyplácí\".\nAvšak právě tato poměrná krátkost a snadnost cvi-\nčení činí pohodlné a povrchní „větší obecenstvo\"\nještě pohodlnějším a povrchnějším: a tak se většina\ncvičebních pokusů rozbíhá v nejstrašnější dilettantis-\nmusi jejž totéž obecenstvo v hudbě instrumentální\nmnohem lépe už rozeznává od pravých uměleckých\nvýkonů. Ovšem nás výteční pěvci nenavštěvují tak\nčasto jako „virtuosové\", a u nás náleží dokonalé\novládání hlasu ještě přílišk vzácným výminkám;\nnení tedy věcí tak snadnou, poznati hned, co jest\nvskutku krásné a dobré.\nDoufám, že mně laskaví čtenáři „Dalibora\" kra-\ntičkou odchylku tuto (ostatně jen na pohled „neprak-\ntickou\") tím spíše prominou, čím praktičtějším opět\nbude pokračování.\n(Pokračování)\n\nČtyři slovutní mistři skladby klavírní.\nI.\nMuzio Clementi.\nObsahem těchto řádkúv budiž úvaha o muži, je-\nhož sice k předním velduchům v skladbě hudební\nnečítáme, jenž ale bez odporu k těmto důstojně se\nřadí. Jest to Muzio Clementi. Jeho 69 sonát\nklavírních provanuty jsou duchem klasickým, přioděným\nformou rovněž tak klasickou. Spatřiti v nich lze jasně\nvěrný obraz doby oné, a ač nám ani tak neimponují, jako\nsonáty Beethovenovy, ani tak ducha neosvěžují a ne-\nrozehřívají, jako Haydenovy a Mozartovy plody téhož\nsměru, tož co do uhlazenosti a duchaplnosti sonátám\nvšech těchto tří arcimistrů směle po bok se mohou\nposta viti.\nTím že Clementi-ho počítáme k prvním mistrům\nv oboru sonáty, nechceme ovšem říci, že psal sonáty\nnejlepší, psal ale sonáty v pravém toho slova smy-\nslu, ješto veškeré jeho snažení a povolání umělecké\nv nich se soustředilo, a poněvadž sám všecky hlavní\nperiody vývinu moderní sonáty prožil a nemálo k vy-\ntříbení formy té přičinil. A právem, kdykoliv mluvíme\n0 Beethovenovi, Mozartovi a Haydenovi co o nej-\npřednějších skladatelích sonát, tane nám spolu na\nmysli jméno Clementi-ho; onino tři mistři byli ale\nv skladbě své, abych tak řekl příliš všeobecnými, než\naby dovednost jich mohla státi se význačným znakem\njich snažení uměleckého. Jenom Clementi pohyboval\nse pouze v oboru sonáty, jen dle ní lze posouditi\njak genialnost tak i slabé stránky jeho. Pravým\nmistrem byl v ryzé sonátě pro dvě ruce a tu zů-\nstane vždy sláva jeho vzdor všem změnám vrtkavého\nvkusu obecenstva nezměněnou. Co nad to psal, stalo\nse obětí času; ano i sonáty jeho pro čtyry ruce jeví\nnejen jakousi prázdnotu myšlének, ale i malé\novšem nedostatky formy.*) Ano již tak hlu-\nboce byla v mysl jeho forma sonáty kořeny své za-\npustila, že nedovedl skoro ničeho napsati, aby nás to\nalespoň poněkud! na ni neupomínalo. Každé capric-\ncio jeho béře takořka bez vůle tvůrcovy na se kla-\nsický onen ráz zamilovaných jeho komposic.\nčemu se u Clementiho divíme, jest to, že ačko-\nliv skoro veškerého vývinu moderní hudby sám byl\nsvědkem, sám nijak se nezměnil, a to, že byl nejen\nučitelem a theoretikem, ale i virtuosem a v skutku\ngeniálním skladatelem zároveň. Životopis tohoto zna-\nmenitého mistra jest ku podivu jednotvárným. Nikde\nani stopy po vrtkavých změnách osudu, po bojích a\nkatastrofách rozličných; aby ale nebyl vší romantiky\nprost, vymyslil si někdo historku o jakémsi únosu\nale to je jenom pikantně vymyšleno, a nic víc.\nTolik víme, že Clementi vedl život úplně spo-\nřádaný a pohodlný, že byl bohat a ještě u vysokém\nstáří svém velmi čilým. Někdy ovšem zdálo se, že\npro samé obchody a pro astronomická prý pozoro-\nvání ustal na čas od svého povolání uměleckého, ale\nto bylo jen na čas, a někteří tvrdí, že prý právě\nv dobách těch v tetéž míře byl pilným skladatelem\njako v prázdných chvílích. Clementi žil v době\nod polovice 18. až do druhé čtvrtiny 19. století\nkterá co do světoborných událostí směle může se\npostaviti po bok kterékoliv jiné éře dějin světových ;\npřestál velké převraty nejen státní a sociální, nýbrž\n1 mocné převraty náhledů a vkusu moderního světa,\nano meškal časem iv hlavních dějištích těchto pře-\nvratů, v Londýně, Paříži, Petrohradě a ve Vídni\nale jeho skladby nijak nenesou na sobě ráz všelikých\n\n*) Podobně i Haydn nebyl s to, napsati řádné kvinteto, i\nříkával, že mu čtyry nástroje úplně vystačují."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.3", "texte": "změn vrátké této doby. S vytrvalostí železnou při-\nlnul k stálé formě svých sonát, maje na mysli jen\nčistotu a ryzost formy této a krásu hudby „absolut-\nní.\" Pouze změny rozličných škol hudebních za jeho\nskorém padesátileté činnosti nemohly na díla Cle-\nmentiho zůstati bez účinku. Ale rozdíl starších a\nnovějších prací jeho jest nepatrný, uvážíme-li, jakých\npřevratů v světě hudebním zažil. Když se Clementi\nnarodil (1752), žil Haendel, a když umřel (1832) od-\npočívali Beethoven a K. M.z Webrů několik již let\nv chladné zemi. Když Clementi poprvé vystoupil,\nbyl Mozart ještě chlapcem a Haydn pouze v užších\nkruzích známým skladatelem; a při smrti jeho vyšel\nprvní sešit Mendelssohnových „Písní beze slov\" a\nouvertura téhož ku Shakespearovu „Snu noci svato-\njanské\" byla již skoro půl desetiletí majetkem hu-\ndebního světa.\nY okolnosti této hledati dlužno příčinu, že ač-\nkoliv Clementi sám v povaze své nijak se nezměnil,\npozdější sonáty jeho od starších poněkud, a to hlavně\nco do technické stránky se liší. Chronologicky lze\nvřaditi je do tří skupení.\nZ počátku psal Clementi dle starovlašského vzoru,\njenž více hleděl k parallelismu neb k protivě jedno-\nduchých melodií, než k jich spracování thematickému.\nPodobné těmto jsou dřívější díla Haydenova. U Beetho-\nvena již nenalézáme jich. Učitelé Clementiho byli\nještě většinou stoupenci staré školy vlašské a vzory\nmu byli Corelli, Scarlatti a Haendel. Čím více pak\nstýkal se s mistry i jiných zemí, tím stával se sloh\njeho vybroušenějším a významějším; v Londýně sešel\nse s „galantním\" J Kryštofem Bachem, jenž ale patrné\nneměl na něho vlivu žádného. Naproti tomu tím\nrozsáhlejší vliv na díla jeho - měl styk s Mozartem\na Haydenem. Tu teprvé naprosto odvrátil se od\npůvodního slohu svého a vzorem při dálším kom-\nponování byla mu forma sonáty v Němcích obvyklá.\nDokladem k tomu nechť jsou sonáty op. 7. až 11.\njež r. 1781 ve Vídni složil. Ačkoliv v dobu tu spadá\nkulminace umění Clementi-ho, nezůstal předce této\nformě, jíž byl tolik svěžích a klasických myšlenek\npřioděl, věrným; v pozdním stáří svém alespoň\nponěkud stal se totiž stoupencem školy roman-\ntické. Svědčí o tom větší množství nahromaděných,\nsentimentálností páchnoucích modulac a častější i širší\nužívání melodií, což někdy na Beethovena, ba mnohdy\ni na Spohra a Webra upomíná. Ano i přísná forma\nsonáty starému mistru v posledních dobách života jeho\nzdála se býti poněkud těsnou, obmezenou. Ve své\nh-moll sonátě (op. 40) snaží se, podobně as jako\nBeethoven, rozlomiti pouta, tížící ducha jeho, což jej\npřímo vedlo v říši romantismu; v sonátě a-dur (op.\n50, I.) napsal na místě druhé věty piecu, složenou\nz dvou podivuhoaných vět (adagio a andante), kteráž nám\ntemným svým šerem a mysteriosní svou povahou živě\npřipomíná poslední díla Beethovena a poněkud i Šeb.\nBacha. Ještě patrnější stává se věc ta ve velké\nf-moll-sonátě jeho, kde nepopiratelně nastupuje ve\nšlépěje Beethovenovy. Ano Clementi dal se tak da-\nleko svésti, že komponoval sonátu s názvem: Di-\nDone abbandonata\", dle níž Fr. Rochlitz disposici\nk svému monodramatu „Dido\" napsal. Introdukce\ntohoto díla jest nadepsána „Largo patetico\", první\nvěta „Allegro con espressione, deíiberando e medi-\ntando\", dále „Adagio dolente\" a finále „Agitato e con\ndisperazione\"; ignorujeme-li naprosto, co tu každé\nvětě předepsáno, nezbývá z celé té „programní\" hudby\nnic, naopak vyloupne se z díla toho ryzá forma so-\nnáty, imponující mistrnou svou architektonikou. plná\nheroické vášně. (Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Pověst o skvělém úspěchu provedení R.\nWagnera „Meistersingrů\" v Kolíně n. R. došla i do\nBruselu, odkudž prý všickni professoři tamnější kon-\nservatoře si k osmému provedení díla toho v Kolíně místa\nv divadle zamluvili.\nV\n** Bob. Sumana „G-enovefa\" byla v král. divadle\nve Wiesbadenu provozována.\n** Na divadle „des Variétés\" v Antwerpách s do-\nbrým úspěchem se dávala nová opera J. Mertense,\nprofesora na tamnější škole hudební, s názvem „TheMci\".\n** Offenbachův „Orfeusu provozován byl v Paříži\nna divadle „Gaieté\", jehož ředitelem jest skladatel,\nčástečně přepracován a líbil se; mimo mnohé balety a\njiné nové vložky jest i ouvertura nová.\n** Orkestr dvorní opery vídeňské jest vskutku\norkestr „statečný\"; obdrželoť 70 jeho členů novou\nmedailli válečnou.\n** Fr. Liszt koncertoval opět k dobročinnému účeli\na sice pod protektorátem kněžny Esterházy-ové\nv Šopr o ň i.\nX v\n** Proslulá pí. Klára Sumanová onemocněla na\nrheumatismus a nemůže tudíž vydati se na obmýšlenou\ncestu uměleckou.\n** Ant. Bubinstein zdržev se ve Vídni a v Lipsku,\nvrátil se opět do Petrohradu.\n** Americký časopis „Milwaukee Heroldu stěžuje\nsi na obecenstvo v divadlech, kterak prý neustálým lou-\nskáním ořechů a podobnými nezpůsoby ostatním poslu-\nchačům umělecký požitek kazí. Jinde zas obecenstvo\ns patrným zalíbením někdy i uprostřed prvního jednání\nteprv s nemalým lomozem na místa svá se übírá. Nebylo\nby těžko uhodnouti.\n** Primarius vídeňské dvorní opery měl vždy tu\nprivilej, že sedal na stolici povýšené. Nedávno však stě-\nžoval si na to jistý kavalír, jehož očím pan primarius u\nsvém vyvýšení v cestě stál, a tento' jednoho večera nohy\nsedadla svého k velkému překvapení a zármutku našel\nuříznuty, což prý z vyššího rozkazu se událo.\n** Subvenee pro divadla pařížská na rok\n1875 vládou Francie takto jsou povoleny: pro velkou\noperu 800.000 franků; Théátre francais 240.000 franků;\nOpéra comique 140.000 fr.; Théátre lyrique 100.000 fr.\na pro divadlo Odéon 60.000 fr.\n** Ve Filadelfii řídil pianist Bonavic novou svou\noperu „Nevěstu Messinskou\" s dobrým výsled-\nkem. Libretto pracoval Dr. H. Miller dle Šillerova zná-\nmého dramatu.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.4", "texte": "** Obec Lyonská povolila na obnovení divadla jeden\nmilion franků. U nás na přestavění a zvětšení di-\nvadla německého povoleno as 40.000 zl., kdežto naše\nčeské divadlo stísněno a obmezeno na „prozatímní\" do-\nmek na nábřeží.\n** Ve Vlaších dokoněeno právě opět několik no-\nvých oper. Jsou to „Ascanio\" (Emilio Bozzano), „Lo-\nrenzino di Medici\" (maestro R. Marenco), „Marinlizza\"\n(Cortesi), „Marchese Taddeo\" (Sebastiani), „Anna di\nDevara\" (maestro Zelioli) a mnoho jiných. Úžasná\nplodnosti!\n** Gounodova opera „Mireille\", již skladatel pro\nAdelinu Pattio-vou částečně byl přepracoval, dá-\nv?la se se skvělým výsledkem v Petrohradě.\n** Ve Vymaní připravuje se k úmrtnímu dni Goe-\nthe-ho jeho „Faust\" s hudbou kapelníka Ed. Las se na.\nKus ten vyplní dva večery.\n** Gonnod otevřel v Londýně řadu koncertů,\nv níž provozovat! se mají pouze jeho práce. Y prvním tom\nkoncertě mimo mši provedena byla hudba jeho k Bar-\nbierově „Jeanne d Are.\"\n** V Amsterodamu zemřel před nedávnem jeden\nz neinadanějších žáků Joachima, J. z Graanů, stár jsa\nteprvé 22 let,\n** V Wildesheimu v komorní zábavě pánů Nicka\na soudruhů provozováno nové klavírní kvinteto mistra\nBrahmse; téhož smyčcové a-mol kvarteto provo-\nzováno ve Vratislavi.\n** J. Paffa klavírní kvinteto ve spolku umělců\nv Kolíně n. R. a klavírní trio téhož skladatele s vý-\nborným úspěchem se potkaly v zábavě hudebního spolku\nv Eisenachu.\n** Prof. J. Joachim obdržel od velkovévody Ba-\ndenského řytířský řád „záhringského lva\" I. třídy.\n** Scaria, basista dvorní opery vídeňské, hodlá po-\nhostinsku vystoupiti v Linci a v Elberfeldu.\n** V král. národním, divadle v Mnichově byly v\nměsíci lednu následující opery provedeny: „ Ďáblův podíl\"\n(Auber 2 krát), „Orfeus a Euridyka\", „Iphigenia v Aulidě\",\n(Gluck), „Faust\" (Gounod) „Nocleh v Granadě\" (Kreutzer)\n„Zvonek poustevníkův\" (Maillart), „Sedmero krkavců\"\n(Jos. Rheinberger), „Lazebník Sevillský\" (Rossini)\n„Zakletý Holanďan\", „Lohengrin\", „Tannháuser (R.Wag-\nner), a „Čarostřelec\" (K. M.z Webrů).—\n** Y roce 1873 byly v Paříži nově provozovány:\n1 vážná opera, 21 komických, 24 buffo-oper. Paříž má\nnyní 56 divadel a 104 café-chantants. 10 podnikatelů\ndivadel ohlásilo v roce 1873 bankrot,—\n** Na dvorním divadle ve Yýmaru vystoupil dne\n27. ledna jako „Stradella\" poprvé nový tenorista\nCandidus z Nového Yorku, s takým úspěchem, že byl\nihned na rok pro tamní operu angažován, hlavně pro\nkrásný a objemný svůj hlas.—\n** Spolek pro pěstování církevní hudby\nv Starém Lerchenfeldu u Yídně, jenž již po 12 let\nblahodárně produkcemi, hlavně provozováním oratorií pů-\nsobí, rozesílá právě výroční svou zprávu. Protektorem\nspolku jest hrabě F. artistickým\nředitelem chvalně známý J. A. Rotter; účinkujících\nčlenů jest 88.—\n** Z Mitrovic. (Pův. zpr.) Dne 22. t. m. uspořádal\nzdejší „srbský církevní zpěváčky spolek\" besedu pěveckou\na taneční, kteráž opětně podala důkazu, jak statečně jed-\nnota vedením výtečného svého sbormistra Slavoljuba Lži-\nčaře kráčí ku předu. Z programu jmenujeme zvláště\nmužské sbory „Na moru\" od Davorina Jenka a „Rodu\"\nod SI. Lžicaře, dále „Slavija\" píseň pro barytonové sólo\na mužský sbor od Hynka Yojáčka.\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Z Tábora. (Pův.d.) Zdejší zpěv. spolek nanovo\nosvědčil, že mu jde opravdově o pěstování umění hudebního,\nkterému zjednává svými produkcemi a občasnými kon-\ncerty v městě našem vždy širší půdu; od snadnějších\nsborů a písní, s jakými před 14 roky skromně začal,\npokračoval ve svých produkcích, jichžto do roka 6—B\ndává, statně dále a maje v čele vždycky muže obětavé\ni horlivé, kteří vytrvale za určitým cílem kráčejí, zmohl\nse od té doby i na slušné koncerty. V posledním čase zkou-\nšel to již také s operními úryvky a letošního roku od-\nvážil se již i na celou operu. Uznání zasluhuje však,\nže přihlíží spolek především k skladbám domácím,\nmaje pokaždé nějakou českou novinku na<programu,\ntak že se zdejší obecenstvo seznamuje s naší domácí\nliteraturou. Že pak spolek se snaží nám i osvědčené\numělce ve svých koncertech a větších produkcích před-\nvésti, jest rovněž chvalitebné, protože se Um povzbuzují\na tříbí mladší síly domácí. Tak i těmito listy oznámená\njiž produkce, kterou spolek odbýval dne 8. února, se-\nznámila nás opět se skladbou domácí, s roztomilou to\nBlodkovou operetou „Ve studni\", na jejíž prove-\ndení spolek veškeré své síly vynaložil. Výsledek pře-\nstihl v každém ohledu všechna očekávání a získal spolku\nv městě všeobecného uznání. Jako ochotníci divadelní\npěstují odbor dramatický, tak máme nyní naději, že bude\nspolek zpěvácký pěstovati i snadnější operetky; sil jest\ntu ovšem méně po ruce, nežli u pouhé činohry avšak\ni hosté mohou vypomoci. Mělť sice též při tomto před-\nstavení co host v úloze „Janka\" spoluúčinkovati pan\nKarel Čech, člen opery pražské, což by bylo arciť efekt\ncelého představení nemálo zvýšilo a zdejší hudební kruhy\nv téže míře osvěžilo, jako když před nedávnem se zdej-\nšími ochotníky spoluúčinkovati slíbila a skutečně potom\ni hrála perla pražského divadla paní Malá. Bohužel,\nvšak p. Čech pro silný chrapot, jenž mu po celý týden\ni na pražském jevišti nedal účinkovati, nemohl k nám\nzavítati i musela proto operetka výhradně domácími silami\nprovedena býti. Úlohu „Janka\" převzal p. Karel Bar ta\na to se slušným výsledkem, tak že obecenstvo, jež di-\nvadlo ve všech prostorách naplnilo, uznávajíc jeho ochotu,\nodměnilo jej hlučným a zaslouženým uznáním. Celé před-\nstavení Blodkovy operetky učinilo i přísnějším požadavkům\nza dost, zejména úlohy „Veruny\" a „Lidunky\" slouží\nslečnám Pfeiffrové a Šimákové k veliké cti; byly\nobě dobře disponovány a zpívaly s uznání hodnou ko-\nrektností. Pan Šrámek v úloze „Vojtěcha\" nezdál\nse být dosti při hlase; za to se držely sbory statečně\na zejmena sbory ženské šly precizně. Souhra byla vesměs"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.5", "texte": "dobrá a svědčila o pilných zkouškách a obezřetné správě;\nprůvod na piano h.'ál s osvědčenou dovedností p. 801 ech\na obrátil na sebe pozornost veškerého obecenstva při\n„východu měsíce,\" kdežto nápodobuje elegantním\nspůsobem hru na harfě doprovázel za scénou na har-\nmonium hrajícího p. Pavláska. Pan. J. Pfeiffer\nsbormistr zpěváckého spolku, řídil celou operu a získal\nsobě tímto rozsáhlým podniknutím, nedav se nižádnými\npřekážkami odstrašiti, všeobecného uznání. Účinek operety\nbyl takový, že jde městem všeobecně hlas, aby zpěvácký\nspolek rozkošnou tuto národní operetku co nejdříve\nopakoval.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Koncerty. Letošní suchopárná saisona koncertní\nv uplynulém týdnu oživena byla pojednou třemi\nkoncerty jakosti nejlepší, jež zdají se býti mnoho-\nslibnými předchůdci celé povodně postních koncertů\nnejen samostatných nýbrž i bohužel oněch nevy-\nhnutelných dobročinných, jež snáší obecenstvo praž-\nské s pravou stoickou trpělivostí, jako nějakou již\npředurčenou „metlu boží.\" Ostatně podotýkáme a\nto zajisté s nemalým vnitřním uspokojením, že ko-\nnečně počínají v novější době jindy nezbytné kon-\ncerty dobročinné vycházeti z módy , takže tvoří\nnyní pouze skrovnou menšinu v poměru k „samo-\nstatným\", kdežto v nedávných ještě dobách, poměr\nten byl opáčným. Úkazem tímto potěšitelným získá\nnejen obor čistě umělecký, nýbrž i dobrá povésť hu-\ndební metropole naší. V program samostatného\nkoncertu nevloudí se tak snadno všelijaká pleva hu-\ndební, o to vede zajisté vždy péči umělecký\nvkus pořadatele samého ; sem přístupu mají jen osvěd-\nčení mistři z doby starší a z mladší doby jen ti vele-\nnadaní, kteří odvážiti se mohou v zápas čestný bez\nrozpakův. Tak zasluhuje především veškeré chvály\nzávažný obsah programu koncertisty p. Karla Slav-\nkovského, jenž koncertem svým dne 21. února\nv konviktě uspořádaným nové v obecenstvu pražském\nobliby získal a chvalnou pověsť svou co dokonalý\nvirtuos na pianě hlavně v ohledu technickém valně\nupevnil. Od S. Ba c ha až na Li s z t a, zastoupeny\njsou tu všechny směry literatury klavírní ovšem po-\nněkud v pestré směsici. V čele programu skvěla se\nfulminantní sonata op. 49 od C. M. W e b r a, kterou\nprovedl koncertista s bravurou i elegancí vší chvály\nhodnou; zvláště provedení první (allegro feroee) a\nposlední věty (presto) slušno vřaditi na stupni pravé\ndokonalosti stojící. Bach byl zastoupen monumen-\ntální stavbou hudební totiž „předehrou a fugou do cis-\ndur\", Beethoven něžným „Andantem\", Mendels-\nsohn „scherzem á capriccio\", Šumán dvěma dro-\nbotinami: skladbouv fanta si jní „Vzlet\" a „e-dur no-\nveletkou\" op. 21; Šubert lahodným „Andantinem\"\nz „Moments musicals\", Chopin „g-mol baladou\" a ko-\nnečně Liszt dvěma transkripcemi: skladbou N.\nPaganini-ho „la campanella\" a svatebním pochodem\na plesem rusalek ze „svatojanské noci\" od Mendels-\nsohna. Koncertista přednesl zdárně všechny tyto\nskladby s hojnou po každém čísle pochvalou četně\nshromážděného obecenstva; zvláště pak vynikal před-\nnesem skladby Bachovy a Lisztovými trans-\nskripcemi mimo zmíněnou již sonátu Webrovu,\nzkrátka všude tam, kde jednalo se o vítězné pře-\nmáhání třeba nejsmělejších technických obtíží. V oněch\nskladbách, kde technika klavírní není vlastním úče-\nlem, nýbrž jen prostředkem ku cíli tím krásněj-\nšímu a úchvatnějšímu, nepodařilo se Slavkovskému úplně\nvniknouti v jádro skladby, vžiti se v pravou poeti-\nckou intenci skladatele a udeřiti na pravou strunu\nv srdcích posluchačstva. V kategorii výkonů méně\npodařených počítáme: střední větu (andante con moto)\nzWebrovy sonáty, Beethovenovo „andante\",\nŠubertovo „andantino\" a hlavně Chopinovu\nčarokrásnou „baladu\". Skladbám, jež ovládány jsou\npobobnou (něžně sentimentální či temně velebnou)\nnáladou, zejména pak kouzelné říši zvučícími plameny\nrozvášněných skladeb poety Chopina měl by se\nSlavkovský vždy raději vyhnouti. Není možno, aby\nkaždý ve všem stejně vynikal: tak je Slavkovský\nznamenitým mistrem v klavírní technice, jenž nenajde\ntak snadně sobě rovného to dokázal dosti zřejmě\nna Bachovi a Lisztovi. Nechť tedy uchýlí se klavírní\nten mistr v obor již přirozeným nadáním mu vyká-\nzaný, nechť omezí se třeba jen na jediný oborLiszta\na stoupenců jeho a skvělé vítězství na celé čáře\njej zajisté nemine. Yždyť máme mezi virtuosy mnohé\nvzácné speciality; tak známe ku př. jen výhradní\nChopiniany, kteří v jiném oboru nijak zdomácniti\nnemohou proč bychom tedy v stejné úctě neměli\nvýhradní Lisztiany?\nMezi jednotlivá oddělení klavírních piec vřaděny\nbyly jednotlivé písně: od Loeve-ho, R. Franze a od\nnašich komponistů Zd. Fibicha a Ant. Dvořáka,\njež vesměs se známou precizností a vzletem ducha\npro krásu pravou nadšeného přednesla koncertní\npěvkyněpí. Procházková, rozvinuvší v plné kráse\nveškeré přednosti vybroušené školy své. Jak známo,\njest Jindř. Pech zpěvním mistrem výtečné pěvkyně\ntéto. P. Cantani, řiditel orkestru českého divadla,\nzahrál s virtuosní technikou pověstnou a bohuchvála\njiž s dostatek otřepanou piecu Ernstovu „uher-\nské písně s variacemi pro housle\" ku neobyčejné spo-\nkojenosti obecenstva.\nDne 22. února uspořádala konservatoř jako\nobyčejně obratným řízením řiditele p. Josefa Krej-\nčího první svůj postní, celkem pak v letošní sai-\nsoně třetí koncert za solového působení nově jme-\nnovaného profesora flétny na zdejší konservatoři p.\nArnošta Jenčes programem celkem dosti pozoru-\nhodným : neboť Beethovenova druhá symfonie (d-dur)\npatří (a to zajisté neprávně) k oněm skladbám vel-\nmistra tohoto, jež jen pozřídku se v koncertech větších\nprovádí; myslím tedy, že velká čásť obecenstva uví-\ntala příležitost tuto ku poslechnutí této jasně prů-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.6", "texte": "hledné, bezstarostně veselé, slunečními paprsky radosti\ntakřka protkané symfonie s nelíčenou radostí. Toto\nčíslo jakož i solová pieca pro flétnu byly zejmena\noněmi přitažlivými body, jež dovedly shromážditi v těs-\nném pro větší orkestr sále konviktském dosti četné\nobecenstvo. P. Je n č bral koncertní číslo skladbu\nto od Tu 1 on a, s elegancí a pružností v technickém\nohledu velmi chvalnou; ton jeho jest velký, pevný,\nčistý a především ušlechtilý, přednes promyšlený.\nZnámá meditace na Bachovo preludium (č. 1. c-dur\ntemperovaný klavír) upravena pro malý orkestr od K.\nGounoda a Mendelssohnova ouvertura k „Ruy\nBlas\" provedeny jsou až na některé nepatrné poklesky\nv nástrojech dechových uspokojivě. Ředitel Krejčí bvl\ntéměř po každé piece bouřlivě volán.\nSlč. Lilly Střiková, která v minulých již letech zí-\nskala si v obecenstvu pražském zdárným spoluúčinko-\nváním při koncertech nemalé sympatie, vystoupila letos\npoprvé v samostatném koncertě dne 24. února v kon-\nviktě a dokázala příliš jasně, co všechno zmůže píle\ni vytrvalost ve spojení s bohatým nadáním přirozeným\na výtečnou, veskrz svědomitou na základě zdravém spo-\nčívající školou. Mistr její, dr. Procházka s hrdostí za-\njisté při této žákyni pohlížeti může na výsledky\npaedagogické činnosti své: nebot ve vzdělání piani-\nstickém mladé této umělkyně není, jak to obyčejně\nnacházíme při mladších silách výkonných ona přístup-\nnější stránka na ujmu druhé vyvinuta, nýbrž vše\npojí se tu ku ladnému celku, který vždy jen dojem\nkrásy činiti může. Stránka teohnická stojí tu na\nstejné výši se stránkou duševního pojmutí a ponoření\nse ve skladbu právě přednášenou. Že bohužel málo\njest učitelů takových, kteří by hned záhy ukazovali\nžákům svým jedině pravé cesty ku pochopení vnitřního\nživota té které skladby, nýbrž že většina spokojuje\nse pouze s vyvinutím stránky technické, úkaz\ntento neblahý jest dostatečně znám. Jedině souměr-\nným pěstováním obou těchto stránek budí se cit i\nvkus umělecký a tak možno docíliti dobrý výsledek\njak nejlépe to vidíme na sl. Střikové. Již program\njejí byl interessantně sestaven pochodem historickým\nod Scarlattiho a Haendla přes Beethovena, Mendels-\nsohna, Chopina až k Lisztovi. Všechny piecy se jí\nzdařily bez nejmenší poskvrny: zvláště Haendlovo\n„thema s variacemi\" a Mendelssohnovo „scherzo ca-\npriccioso\" byly výkony na stupni pravé dokonalosti\nstojícími. C bouřlivý potlesk nadšeného obecenstva\ndělily se s koncertistkou ještě dvě síly umělecké a\nsice koncertní pěvkyně pí. M. Procházková a\nhouslista p. Bo h, jenž přednesl s koncertistkou Bee-\nthovenovu sonátu op. 23, Wagnerův „list do pa-\nmátníku\" a Raífovu „Kavatinu\" s elegantním ve-\ndením smyčce a tonem ačkoliv ne právě velkým a\nmohutným, předce celkem velmi ušlechtilým. Pí. Pro-\ncházková těšila se výtečné disposici hlasové, zpí-\nvala z plné duše a uchvátila obecenstvo tak, že na\njeho bouřlivou žádost přidati musela ku písním v pro-\ngramu ustanoveným (dvě od dr. Mayera a české ná-\nrodní píšně) ještě vlašskou rozmarnou kanzonetu.\n\nX.\n\n* V úterý dne 3. března o 5. hodině odpolední uspořádá\nvýtečný pianista L. Breitner, v sále Žofínském\nsamostatný koncert, jejž vřele odporučujeme přízni hudby-\nmilovného obecenstva pražského. Druhý den na to\nkoncertuje slovutná Mary Krebsova.\n* K domácím pianistům, kteří v letošní sezoně hod-\nlají samostatným koncertem vystoupiti, přidružuje se také\nvelenadaná sleč. Helena Roslerova, kteráž jak známo\nstudia svá dovršila u mistra A. Rubinsteina.\n* Ctěný náš spolupracovník p. dr. Otokar Hostinský,\njenž dosud také co nejčestněji zastával úřad referenta\numěleckého v „Pokroku\", odebéře se tyto dny na venkov,\npřijav u jedné rodiny šlechtické výhodné místo vy chova-\ntelské. Hodlá svých prázdných chvil věnovati nyní hlavně\ndokončení svého většího díla o „esthetice hudby\" i\npřipraviti k tisku výtečné své pojednání o „hudbě pro-\ngramní\" (v loňském ročníku „Daliboru\" uveřejněné) ja-\nzykem německým, jsa k tomu z několika stran vybídnut.\nPřed jeho odjezdem uspořádali mu četní jeho přátelé\nbanket na rozloučenou, v němž mimo několik přátel\numění četně se súčastnili umělci hudební, literáté a\nžurnalisté.\n* Sl. Huttaryova, známá již obecenstvu pražskému\nz několika pohostinských her na našem jevišti, engažo-\nvána jest tyto dny ku kr. z. divadlu českému co „sub-\nretní\" zpěvačka. Těšíme se z akvisice této, očekávajíce\nv nadané zpěvačce vydatnou posilu a příjemné osvěžení\nnašeho personálu zejmena co se týče naší operety.\nv\n* Ředitelství kr. z. divadla českého vyjednává se\nskladatelem Offenbachem stran téhož operety „I braco-\nnieri\" („Pytláci\"),kterouž hodlá získati pro letní divadlo\n* Skvostná a velevzácná sbírka hudebních nástrojů\ndůst. pana děkana Kyšperského P. Antonína Buchila,\nkteráž na loňské výstavě vídeňské velkou na se obracela\npozornost, stala se velkomyslnou štědrostí šlechetného\ndárce majetkem musea kr. českého, kdež stkvíti se bude\npo vše časy co skvělý pomník dlouholeté horlivosti a\nvzácné obětavosti dárcovy. Zajisté že s námi veškerý\nhudební svět český souhlasiti bude, vyslovuj eme-li na\ntomto místě důstojnému p. děkanu za veliké toto obo-\nhacení hudebních sbírek našeho musea díky nejvřelejší.\nKéž by šlechetný jeho příklad nalezl hojně následovníkův !\n* P. Eduard Nápravník, kapelník cárské opery\nv Petrohradě, zaslal nám pro přílohy „Dalibora\" některé\nvelezajímavé úryvky ze své velké opery „Nižegorodci\",\nkteré ctěným svým odběratelům neopomineme sděliti.\n* P. Paleček, člen carské opery Petrohradské, mešká\nod čtvrtka v Praze, zastaviv se zde u své rodiny na\ncestě do Oděsy a do Kieva, kdež bude koncertovati.\nV květnu b. r. jak jsme již sdělili, zpívá společně\ns slovutnou altistkou paní Lavrovskou v Miláně v di-\nvadle „La Scala.\"\n* Koncert ve prospěch nadace pro chudé\nprávníky odbývá se v neděli dne 1. března o 12. hod.\npol. v sále žofínském. Sdělujeme tuto podrobný program:\nl.Ouvertura k zpěv. „Ferdinand Cortez\" od Spontiniho.\n2. Koncert od Chopina (E-mol, 11.a 111. věta) předn. sl.\nMarie Seydlova. 3. Recitativ a arie z Hsendlovyzpěv.\n„Rinaldo\" zpívá sl. Ca chov a.4. Koncert pro housle od"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.7", "texte": "Vieuxtempsa (D-mol, I.a 11. věta), přednese sl. Terezie\nSeydlova. 5. Orkestrální fantazie dle Máchova „Máje\",\nslož. Fr. Skuherský (poprvé). 6. a) Romance (fis-dur)\nod Šumana, b) Gavotta od Silase, c) Valše caprice od A.\nKubinsteina, předn. sl. Marie Seydlova. 7. a) „Au\nprintemps\" od Gounoda, b) „Rybářka\" od Meyerbeera,\nc) české národní zpívá sl. Emílie Bubeníčkova. 8.\nMelancholie od „Hellmesbergra\" přednese slečna Ter.\nSeydlova.\n* Sl. Sittova, bez odporu jedna z nejpřednějších\nsil naší opery, zvolila si k příští své beneíici (3. března)\nRozkoš*ného „Svatojanské proudy\".\n* Z„ Umělecké besedy.\"Co se v „Umělecké besedě\"\nutvořil kruh mladých hudebníků, berou dychánkv na se\nrozhodně hudební ráz. Kruh tento seznamuje obecenstvo\ns mnohými dobrými a nadějnými silami jak výkonnými\ntak skíadatelskými ze svého středu. K poslednějším\npatří především pan Holý, jehož písně vynikají jak mla-\ndistvě poetickým vzletem tak vyrovnaným souhlasem\nhlasu zpěvního s průvodem klavíru. Upřímně bych mu\nale radil, aby budoucně své písně nesvěřoval pěvci kusa\nhlasu nemajícímu. Vedle p. Holého vystupuje se slušným\nvýsledkem p. Havránek co skladatel. Co výkonní\nvynikají pánové Havránek, Jiránek, aJo s. Klička.\nV dýchánku dne 20. února vystoupil umělec na har-\nmoniu pan Hypolit Heřmánek z Jindř: Hradce, chované c\nústavu slepců na Hradčanech. Seznali jsme v něm sta-\ntečného umělce, hra jeho jest vytříbená, přednes citu-\nplný, jemně odstiňovaný, i volba skladeb svědčila o\ndobrém vkusu umělcově. Variace od Dratha, veskrze\nve čtyrhlasu spracované vyznamenávají se jakýmsi kla-\nsickým klidem, a neučinily tudíž na obecenstvo při\npivě a jídle patřičný dojem. Lépe již účinkovaly na\nobecenstvo dvě písně od Mendelssohna op. 72, z nichž\nzvláště první dostalo se panem Heřmánkem velmi oduše-\nvněného přednesu. Jak elektrická jiskra účinkovala fan-\ntazie na české písně, skladba to vlastní, o níž se již\nloňský „Dalibor\" s pochvalou zmínil, a kterou pan\nskladatel dle doslechu tiskem vydati hodlá, tak že se\nstane i širšímu obecenstvu přístupnou. Část této fan-\ntazie musela se opakovati. K závěrku přednesl umělec\nadagio ze sonáty pathétique od Beethovena. Mezery\nvyplňovaly slušně zpěvy a deklamace. Umělecká beseda\nzachová zajisté pana Heřmánka za příjemný ten večer\nu vděčné zpomínce.\n\n—r.\n\n* Z Pardubic. Paní Božena Jahnová, na slovo\nvzatá umělkyně, jížto přičísti dlužno velké zásluhy o po-\nvznešení hudebních našich poměrů, uspořádala zde dne\n22. t. m. za spoluúčinkování sl. Hildy Krausovy a Fanny\nVaňkovy, pp. prof. Heše, Z. Wintera, J. Řeháka a P.\nMilitkého a pěveckého sboru študujících koncert, jenž\nse potkal s výtečným úspěchem. Paní koncertistce do-\nstalo se všestranného uznání za nevšední pochoutku,\nkterouž nám uchystala, čistý výnos věnován byl na opravu\nvarhan ve školním chrámu.\nZ Plzně. (Pův. dop.) Ctěný pane redaktore! Uve-\nřejnil jste laskavě ve Vašem listu program ku koncertu\nv neděli dne 22. t. m. ve prospěch nár. divadla zde\nuspořádaného; prosím, račte dodati k tomu též zprávu\no výsledku koncertu. Bohatý program staví koncert ten\nzajisté mezi vynikající umělecké podniky a většinou vý~\ntečné provedení jeho i rozhodného úspěchu mu získalo\nne však na venek, neboť vzdor programu a jak z\npředu dalo se očekávat dle zúčastněných sil uměleckých,\nvzdor úspěšnému provedení jeho, nedostalo se koncertu\nnávštěvy příliš četné; ani podnět vždy působivý, který\njiž nejednou každého k obětavosti na penězích, na po-\nhodlí atd. pohnul, dostavení národního divadla, ani ten\nnebyl dosti silný, aby byl pohnul dostatečný počet vla-\nstenců, odepříti sobě všední pohodlí: obědvati přísně o\n12. hod. polední. Neboť, divte se, tak byla všeobecná\nvýmluva proti navštívení koncertu, že položen byl na 11.\nhod. nedělního dopoledne! Tato nevšímavost, ano toto\npohrdání snahami nezištnými, za krásnými i vznešenými cíly\nse nesoucími, trpkou bolestí naplniti musí ty, kteří obrali\nsobě za úkol, na tomto poli šířiti zušlechtění mysli i\nsrdcí v našem národě. Übozí umělci, übohé umění a ty\ndivadlo národní! vyť jste, jako to povržené, za mísu čo-\nčovice zaprodané prvorozenství ze starého zákona ! Předce\nvšak byl dosti značný hlouček těch, kteří osvědčili, že\nv zájmu uměleckém a nár. není tak příliš těžko obědvat\nmísto o dvanácté teprv o jedné hodině a kteří toto za-\nřízení, poměry větších měst téměř přikázané, za vhodné\nuznali. V koncertu samém zajímal především mohu-\ntně obsazený smíšený sbor, v němž všickni téměř\nsólisté naší zpěvohry s právě uměleckou ochotou spolu-\núčinkovali. Důsledno, že sbor tím zvláštní zvučností\nvynikal. Ze sborů smíšených zvláště Pallovy „Jarní\"\nprecizním a jemně nuancovaným přednesem vynikaly.\nNejpěknější půvab našich koncertů, dámy smíšeného sboru,\nsešly se k tomuto koncertu zvlášť četně; dostaloť se tím\ni Procházkově „Valašské nevěstě\" provedení\núspěšného; vzletná první věta i nad míru něžná střední\npřednešeny byly s uchvacujícím výrazem. Z mužských sborů\nvynikaly i Pallův „Starý rek\" i Procházkův „Vra-\ncování se od milé\" bezúhonným provedením. Činíť\ntento tempem i rytmem a jemnou barvitostí nemalých po-\nžadavků na mužské hlasy, onen pak rozsáhlostí, žádoucí\nsilou stupňování. Sbory, ač nečasto bývá slyšeti cosi tak\nmohutného a při tom ladného spolu, předce nebyly by\nrozehřály obecenstvo, kdyby nebyly v tom střídající se\nsola zjednaly pomoci. Hned první z nich: dueto z Glin-\nkova „Život za caře\" vzletně přednešené členy zpě-\nvohry sl. Sumovou a Proškem vzbudilo v obecenstvu\nživější ruch, kterýž postupem koncertu se stupňoval. Vý-\ntečný náš tenorista p. Trochlil zpíval nadšeně čaro-\nkrásnou píseň „Mužovu\" z Bendlovy „Lejly\" a sl.\nBílkova , oblíbená primadona naší zpěvohry, drama-\ntickým životem proudící scénu od Rubinsteina a je-\ndnu z kouzelných „perských písní\" téhož skladatele.\nVrcholem solových zpěvů bylo okteto z „Lejly\" před-\nnešené členy zpěvohry sl. Bílkovou a Sumovou, pp.\nMelicharkem, Krušinou, Proškem a Trochli-\nlem, pak členy „Hlaholu\" šl. Pechovou a p. Slezá-\nkem. Přísným vedením hlasů zachoval skladatel skladbě\nsvé vzdor mnohohlasosti její předce úžasné průzračnosti\na zde podařilo se pečlivým odstiňováním a povolováním\nhlasů jednoho druhému docíliti i rozmanitosti i stupňo-\nvání nad míru působivého. Jediné instrumentální číslo,\nNápravníkovu fantasii na národní písně, hrála na slovo"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740228-01.1.8", "texte": "vzatá naše virtuoska sl. Neubertova s obvyklou doko-\nnalostí. Její jemný úhoz, brillantní pasáže a přednes vřelý\nse zde vysoce cení; tenkráte však bohužel utrpěla hra její\ntím, že jinak pěkné piano nedrželo ladění. Bodře a vzletně\nzakončen byl koncert Tovačovského srbskými\npísněmi, přednesenými mužským sborem s průvodem piana\na harmonia. Poslední z nich: „Mnogaja 1 jeta ■'! nechť\nplatí neúnavné činnosti našeho Hlaholu na poli národního\numění, jehož pěkným výkvětem byl koncert tento, jak pro-\ngramem svým, tak provedením jeho.\nZ akademického čtenářského spolku. Opera,\nkterouž p. V. V. Haussmann akadem. čten. spolku vě-\nnoval a k níž i libretto sám si sepsal, nazývá se „Rybář\nRadovid\". Pan Dr. Ulner v Brně poslal témuž spolku\nvzácných hudebnin v ceně 20 zl. a p. K. Kej klíček, řed.\nkůru v Uherském Hradišti 4 výtisky velké klavírní své\nfantasie „Vzájemnost slovanská.\" Také pp. Kovařovič,\ntech., K. Nechvíle a J. Barák darovali akadem. spolku\nskladby dílem klavírní, dílem pro kvartet šmytcový, které\nbudou pravou ozdobou knihovny hudebnin akad. čtenář-\nského spolku. Všem laskavým dárcům budiž tímto vy-\nsloven vřelý dík.\n\nX.\nČeská zpěvohra. 20. února: \"Hugenoti\" (benefice\nsl. Paršovy) 24. února: „ Car o střelec\" (be-\nnefice p. Vávry) 2 6. února: „První den štěstí.\"\nTento týden byl opěť bohatým co do provedení\nzávažných prací operních. „Hugenoti\" i „Čarostřelec\"\nv novém nastudování podávají dosti patrný důkaz\no zdárné i neúnavné činnosti opery naší. První z jme-\nnovaných oper vyvolila si dramatická naše primadona\nslč. Paršova ku své beneíici a osvědčila se vchou-i\nlostivé úloze „Valentiny\" co síla dostačující nejen\npouze v pěveckém ohledu, nýbrž co síla, jež vlastní\ntvořivostí dodati dovede celé té rozvášněné postavě\nvlastního rázu i zajímavé barvitosti. Dueto v po-\nsledním jednání bylo nejskvělejším místem výkonu\nslečnina; za to byl právě v této s tuaci méně šťast-\nným p. Souček co „Raoul\", jenž podobně jako be-\nneíiciantka efektuovati chtěl v onom místě hoření po-\nlohou hlasu prsového a nešťastnou náhodou nasadil\nnejvyšší ton poněkud sevřeně tak, že mu selliati mu-\nsel. Proč nekryl hlas což předpisuje snad Mayer-\nbeer, že se fráze naznačená má vzíti plným proudem\nprsovým? Ostatně milerádi referujeme, že p. Souček\nprávě v tento večer byl výtečně disponován a mimo\nnaznačené místo že proved nesnadnou úlohu „Raoula\"\nvelmi slušně. Slč. z Ehrenberků co „Markéta\nz Valois\", slč. Sákova co páže, p. K. Čech ml.\nco Marcel, p. Lev co Nevers a p. Kinský co St.\nBris podali výkony výtečné. P. Šára zpíval „rata-\nplan\" velmi uspokojivě as volným tonem. Sbory\naž na nešťastný dvojsbor v 3. jednání, jejž zmeškali»\nněkteří choristé, byly výtečně nacvičeny a šly pre-\ncizně a ohnivě.\nMnohem skvěleji zdařilo se představení „Čaro-\nstřelce\" v čestný večer lyrického tenora našeho p. Vávry,\njenž co „Liborin\" provedl úlohu svou s obvyklou\nsvědomitostí as patrným nadšením pro věc samu.\nDámské výkony nevydrží přísnější měřítko: slč. Par-\nšova se v hypersentimentální povahu „Agaty\" ne-\ndovedla vžiti; byla až mrzutě ledovou.\nJiž poněkud těžký karakter hlasu jejího není\npřiměřen jaksi zvláštní té něžné, nadvzdušné poetické\npostavě Agaty; zde nepomůže nic jiného než pečli-\nvější promyšlení zpívaných slov, čímž se zajisté\nslečně mnohý detail lépe zdaří. Slč Vávrova co\nzjev plný bujarosti a čiperného veselí učinila dojem\nvelmi příznivý. Výkon p. Čecha ml. (Kašpar) byl\npřímo dokonalým, bezúh ,nnyra. Každá podrobnost tu\npromyšlena, celek souměrný zjev děsné démonický,\nvášeň neskrocená! Zejmena velkou arii svou přednesl\nmistrně. Novým byl p. Mareš v úloze poustevníka,\nv niž rozvíjel krásný hlas svůj k nejplnéjší mohut-\nnosti, přednášel delikátně a hrál volněji než jindy.\nPokroky mladistvého pěvce toho jsou věru úžasné;\nzáleží nyní na ředitelstvu samém, má-li se bohaté\nnadání jeho ještě skvěleji vyvinouti, což ovšem v první\nřadě docíliti lze co možná častým vystupováním v\núlohách směru rozmanitého, jak seriosního, tak ko-\nmického.\nP. Stropnický provedl důstojně úlohu knížete.\nDokonale secvičené sbory šly živé. Orkestv vedením\nkapelníka Smeany statečně si počínal. Již ouver-\ntura byla ohnivě přednesena a uchvátila obecenstvo,\njehož nadšení se průběhem večera ještě více stup-\nňovalo, k bouřnému potlesku. Na konec ještě po-\ndotknouti musíme, že dosud se naše pěvecké síly\nnemohou jaksi s prozou spřáteliti; i sám p. Čech\njenž nejlépe ji měl nastudovanou, deklamoval ještě,\nčasto nepřirozeně, často jen s přízvukem konvenci-\nonelné dobráckým či přehnaně pathetickým. Každé\nslovo, jež vypustí „Kašpar\" z úst, jest úšklebek, je-\ndovatý smích, drzé rouhání a pekelná ironie!\n\nListárna redakce.\nv\nP. J. S.v L. Zpráva Vaše jest nám příliš málo věcná i\nnemohli jsme ji ve formě té upotřebiti.\nPp. dop. v Lublani a v Pardub. Upotřebíme příště."}]}