{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_sha256": "3be208f6c977947a518c674ee42d31fcefc712b2e9e0b4c8d95d8e2cfd09022e", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/03/07_01/bmtnabd_1874-03-07_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73", "page_fin": "73", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1082, "texte": "Památné dni hudební.\n\n1. března 1786 † Frant. Benda, výt. housl. a skladatel — v Postupíně.\n„ „ 1809 f Jan Bedř. Albr3Chtsb3rger, theoret. hudebník —ve Vídni.\n„ „ 1833 nar. Jan Brahms, pian. a ski. —t v Altoně.\n8. „ 1869 ý Hektor Berlioz, slov. ski. a spis. hud. v Paříži.\n„ „ 1870 I. provoz Šeborovy opary „Blanka\" v Praze.\n9. „ 1737 nar. Jos. Myslívsóek (Venatorim), ski. op. v Praze.\n„ „ 1827 I. prov. Beethovenovy IX. symfonie v Praze.\n4. „ 1856 f Fr. Blatt, prof. klariuetu na konserv. v Praze.\n„ „ 1860 f Fr. Weiss, prof. trubky na konserv. v Praze.\n„ „ 1868 I. prov. opery „Hamlet\" Ambr. Thomase v Paříži.\n10. „ 1760 nar. Ecuget de I'lsie, básník „Marseiliaisy\" vLonsle Saulnier.\n~ „ 1876 f Hyn. Mošeles, pian. a skladatel v Lipsku (nar, 1794 v-Praze.)\n11. „ 1824 I. prov. Webrovy zpěv. „Euryanthe\" v Praze.\n„ „ 1831 f Jos. EolovSki, sklad, ruský v Petrohradě.\n12. „ 1833 f Fr. J. Anderle, znamenitý samouk český na houslích\nv Uhrách (zavraždil se v šílenství).\n„ „ 1865 f J. Wagner, prof. cella na konserv. v Praze.\n13. „ 1797 I. provoz. Cherubiaiho zpév. ~Medea:; v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73", "page_fin": "73", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.1.1", "titre_corps": "1. března 1786 † Frant. Benda, výt. housl. a skladatel — v Postupíně.", "titre_sommaire": "1. března 1786 † Frant. Benda, výt. housl. a skladatel — v Postupíně.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1082, "texte": "1. března 1786 † Frant. Benda, výt. housl. a skladatel — v Postupíně.\n„ „ 1809 f Jan Bedř. Albr3Chtsb3rger, theoret. hudebník —ve Vídni.\n„ „ 1833 nar. Jan Brahms, pian. a ski. —t v Altoně.\n8. „ 1869 ý Hektor Berlioz, slov. ski. a spis. hud. v Paříži.\n„ „ 1870 I. provoz Šeborovy opary „Blanka\" v Praze.\n9. „ 1737 nar. Jos. Myslívsóek (Venatorim), ski. op. v Praze.\n„ „ 1827 I. prov. Beethovenovy IX. symfonie v Praze.\n4. „ 1856 f Fr. Blatt, prof. klariuetu na konserv. v Praze.\n„ „ 1860 f Fr. Weiss, prof. trubky na konserv. v Praze.\n„ „ 1868 I. prov. opery „Hamlet\" Ambr. Thomase v Paříži.\n10. „ 1760 nar. Ecuget de I'lsie, básník „Marseiliaisy\" vLonsle Saulnier.\n~ „ 1876 f Hyn. Mošeles, pian. a skladatel v Lipsku (nar, 1794 v-Praze.)\n11. „ 1824 I. prov. Webrovy zpěv. „Euryanthe\" v Praze.\n„ „ 1831 f Jos. EolovSki, sklad, ruský v Petrohradě.\n12. „ 1833 f Fr. J. Anderle, znamenitý samouk český na houslích\nv Uhrách (zavraždil se v šílenství).\n„ „ 1865 f J. Wagner, prof. cella na konserv. v Praze.\n13. „ 1797 I. provoz. Cherubiaiho zpév. ~Medea:; v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73", "page_fin": "74", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.2", "titre_corps": "Několik praktických pokynuti o tvoření „krásného tonu\", o vokalisaci a o vyvinutí hlasu.", "titre_sommaire": "Několik praktických pokynuti o tvoření „krásného tonu\", o vokalisaci a o vyvinutí hlasu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.1", "debut_caractere": 1084, "fin_caractere_exclue": 4288, "texte": "Několik praktických pokynuti o tvoření\n„krásného tonu\", o vokalisaci a\no vyvinutí hlasu.\n(Pokračování.)\nJak již zmíněno, rozpadá se každý hlas do ji-\nstých, přírodou vytknutých oddílů („ rej i stři kfi), kteréž\npůvodně rozdílnou povahou zvuku svého dosti ná-\npadné sluchu se označují. Nejvétším jest ovšem roz-\ndíl povahy zvukové mezi tak zvaným hlasem „prs-\nním\" („Bruststimme\") a „faisetovým\" (také\n„fistulí\" zvaným „Falsett, Fistel\"), jehož původ dle\nnejnovějších výskumů fysiologických spočívá v tom,\nže při hlasu prsním zachvívají se hlasivky celé, při\níalsetu pak toliko v krajích svých. *) Avšak při mno-\nhých hlasech (zejmena při „altových\" a „basových\",\ntéž i dosti často při „mezzosopranech\" a „barytonech\")\nlze ještě velmi pohodlně rozeznati poněkud podobný\nrozdíl mezi nejhlubším oddílem prsního hlasu (tak\nzvaným „hlubokým rejijstříkem prsním\"\n„tiefes Brustregister\") **) a ostatním jeho objemem,\nkdežto při jiných hlasech opět (zejmena při mnohých\n„sopránech\" a „tenorech\") v celém objemu „prsního\nhlasu\" marně jakési stopy oddílů takových hledáme.*)\n„Falset\" sám pak dosti znatelné dělí se opět na\ndva rejistříky, z nichž vyššímu ne zcela bez práva\ndáno jméno „hlasu hlavového\" („Kopfstimme,\nKopfregister.\") **)\nDobře cvičenému pěvci není pak nikterak obtíž-\nným ani škodným, v celém objemu hlasu ve všech\nrejistříkách zpívati bud „plným hlasem\" (čili tak\nzvaným „otevřeným tonem\") bud „hlasem\nkrytým\", jehož nejjemnější upotřebení nazývá se\n„polohlasem\" („mez za-vo c e\", někdy též „sotto\nvoce\") ovšem že jen při dokonalé umělecké doved-\nnosti a rozumně střídající šetrnosti, nač mnozí po-\nněkud méně dovední pěvci a učitelové zdají se za-\npomínat, zrazují-li s hrůzou užívání „otevřeného tonu\"\nve vyšší poloze prsního hlasu, čímž však vždy jen\nmíní ono, ovšem méně šetrné, bolestně násilné vyrá-\nžení hlasu „plnými plícemi\", jaké bohužel tak často\nslýcháme od pěvců ještě méně dovedných.\nVětšina spisovatelů o tomto předmětu jednajících\njaksi úzkostlivě se vyhybá každému důkladnějšímu\nobjasnění pojmů: „plný hlas\" čili „otevřený ton\"\n\n*) Starší theorie tvrdila právě opak toho.\n**) julius Stockhausen velmi trefuě přirovnává zvuk „hlu-\nbokého prsaího řejistříku\" altového hře na g • struně na\nhouslích.\n*) Nehrlich „vyšší rejstřík prsní\" (pravidelně asi oktávu\nobsahující) dělí opět na dva rejistříky (vždy po 4 tonech), jež\nnazývá „nižším\" a „vyšším frejtstříkem středním\" („ticferes\nund hoheres Mittelregister\"), kdežto Weiss naproti tomu při\nvšech hlasech v celém objemu „prsního hlasuu nechce znáti\npražádných přirozených oddílů; většina praktických učitelů\ndrží se však našeho rozdělení, což ovšem samo o sobě ještě\nby o pravosti jeho neklamně nesv- dčilo.\n**) Působí totiž zpívání v řejistříku tomto (zvukem svým\nvíce již jakýs „hudební nástroj\" připomínají *ím) z,» /ajicímu\nzcela zvláštní pocit, tak asi, jsko by vzduchový prond z hrdla\npřímo do lebky vystupoval, ač jako při zpěvu v jiných reji-\nstřících dosti znatelně v předu úst na tvrdé patro naráží.\nO tak často odporučovaném (zvláště damám) „krytém tonu\"\nve vyšší poloze „prsního hlasu\", jejž někteří učitelové sám\nbůh ví, z jakých důvodů —taktéž nazývají „hlasem hlavovým\"\npozději ještě několik upřímných slov promluvím."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1592, "texte": "(neznám výrazu vhodnějšího) a „polohlas\" čili „krytý\nton;\" a přec jest určité rozeznání a vhodné upotře-\nbení jich pro každého pěvce nesmírně důležitým.\nŽe pak iv dálším průběhu pojednání našeho ještě\nčastěji podstatného rozdílu toho dotýkati se musím,\nchci se o to pokusiti, bych jej již teď, krátce sice,\nvšak co nejurčitěji a nejpochopitelněji vylíčil.\nJest patrno, že všecky přípravy a pomůcky k do-\ncílení „krásného tonu\" směřují zároveň též k tomu,\naby i hmotný výsledek vynaloženého úsilí byl po-\nměrně co možná největší, t. j. aby ton byl co možná\nnejsilnější anejvolnější, tedy: „krásnýton otevřený;\"\na možno-li o takovém tonu právem říci, že se zdá\n„jako by nějaké struně už před samými zuby byl\nvylouzen\", tož „krytý ton polohlasu\" zaznívá tak,\njako by na povstával uvnitř úst za zuby. Čili srozumi-\ntelněji řečeno: „otevřený ton\" vyslovujem před zuby,\n„krytý\" za zuby; t. j. proud vzduchový při\n„krytém tonu\" naráží o něco zadněji na\npatro než při „tonu otevřeném\", ne však\no tolik aby povstati mohl „přízvuk pa-\ntrový.\" Z toho skoro samo sebou vyplývá, že „krytý\nton\" žádá otevření úst o něco menší a proud vzdu-\nchový o něco slabší, za to však měkkost rtů a svalů\nlícních značně ještě větší než obyčejný „ton otevřený.\"\nPřidám-li ještě, že brada při „krytém tonu\" jest silně\ndo zadu vtažena, tak že svrchní čelist značně pře-\nčnívá, pověděl jsem snad již všecko, co se vůbec o\ntom povědíti dá. Předce však musím ještě doložiti,\nže „krytý ton\" tak dobře jest schopen sesílení jako\n„otevřený\" seslabení, což bývá pramenem nejpodiv-\nnějších a nejškodnějších nedoiozumění. (Pokrač.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "74", "page_fin": "75", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.3", "titre_corps": "Astorga.", "titre_sommaire": "Astorga.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.2", "debut_caractere": 1594, "fin_caractere_exclue": 5825, "texte": "Astorga.\n(F. B.)\nEmanuel di Astorga byl jedním z nejprosla-\nvenějších vlašských pěvců a skladatelů první polovice\n18. století.*) Nejen jeho skladby, naskrze rázu ohnivého,\nnesou na sobě ráz romantický, ale i sám tvůrce jich\nneméně byl romantickým zjevem, hlavně podivným, ne-\nblahým, a předce poezie plným svým osudem.\nPoprvé setkáváme se s Astorgou co s jinochem\nd\\acetiletým, plným živé naděje u popraviště otce\njeho, na jehož krutou smrť přinucen byl se dívati po-\nchopy Filippa V., krále španělského, jenž spůsobem tak\nukrutným hleděl utlumiti jiskru vzpoury na Sicilii. Bylť\notec Astorgův hlavou strany, kteráž meče se chopila\nk uhájení needvislosti rodného svého ostrova.\nVypravuje se, kterak prý žalem stížený mladík po\ncelé dni nehnul se od onoho místa hrůzy, až jej pro-\nslulá hraběnka Ursini-ová vrchní hofmistrně králové, na-\nsilím odvésti a do španělského kláštera „Astorgy\" do-\npraviti dala. .\nV tragickém osudu hlavně hledati lze pramen oné\ntěžkomyslnosti, kteráž nad všemi jeho skladbami co černé\nchmury se vznáší; naprosto ale vyloučena jest z prací\njeho veškerá sentimentálnosť, obvyklý to výraz tak zva-\nného „weltšmercu\" mnohých moderních komponistů vzdy-\nchálků. Nebylo to snad působením těsného ovzduší klidné\njeho cely klášterní, že „z velkého bolu svého dělal písně\npouze malé\", nýbrž byl to následek nevýslovných muk\nonoho okamžiku, kdy viděl padnouti šedou hlavu otce\nsvého pod sekerou katovou.\nPočátek jakož i konec života Astorgova temnou\nrouškou jest zahalen; vždyť neznáme ani pravého jeho\njména, ježto král Filip rodinný jeho znak zničil i statky\nkonfiskoval, čímž ovšem přišlo v úplné zapomenutí. Přijal\npozději jméno „Astorgy\" dle kláštera, kde mysl jeho\nznenáhla se zotavovala po přestálé osudné ráně. Tomu\nale nemohla zloba krále zabrániti, že syn odsouzencův\ndobyl si šlechtictví v umění, což zajisté člověku nemenší\ndodává důstojnosti, než šlechtictví zděděné.\nPodobně i o smrti mistra tohoto pramálo nám známo.\nZemřel prý (kdy?) v některém z četných klášterů v Če-\nchách.\nZe zátiší klášterního odebral se Astorga ke dvoru\nvévody z Parmy, kde žil zcela svému umění. Zde utvořil\nse milostný poměr mezi ním a dcerou vladaře, jenž ne-\nmálo se podobá tomu, jakýž Groethe ve svém „Tassu\"\nvylíčil. Vévoda dozvěděv se o věci té, poslal Astorgu do\nVídně, kdež přijat byl vlídně císařem Leopoldem 1.,\njenž hudby jsa velice milovným četnou vydržoval kapelu,\na často pro studium kontrapunktu v hudbě zapomínal\nna „kontrapunkt\" politický.\nKdyž tento za smutných zvuků své kapely (jak i\nbyl poručil) zemřel, odešel Astorga z Vídně a po mnohá\nléta konal po Evropě cesty umělecké. Na veškerých\ndvorech knížecích vlídně byl přijat, a všu<Je zanechal\npo sobě slavné jméno.\nDo vlasti své se Astorga více nevrátil, ač v kom-\nposicích svých ji nikdy nedovedl zapříti. Tak jmeno-\nvitě v rondu jeho kantát „komorních\" ozývá se tu a\ntam nějaký nápěv sicilský v lehce plynoucím rhytmu\nšestiosminovém, a v milostných písních jeho domníváme\nse slyšeli na mnoha místech barkaroly plavců sicilských,\nkteréž lehké vání vlažného větérku večerního po nesmírní\nhladině klidného moře roznáší.\nJedna z nejznamenitějších prací jeho jest „Stabat\nmater\" (také Pražanům ze zdařilé produkce u kapucínů\nv chrámě sv. Josefa známé.) Nápadným jest, že místo :\n„fac, ut animae donetur paradisi gloria\", komponoval\nv tónině měkké. Není-liž to hlas duše stísněné, která\nani vzpomínkou na budoucí blaženost nemůže zapome-\nnouti na nesčetné ty strasti, jakými Astorga byl stížen?\nA což ono: „Pertransivit gladius!\" Snad žádný skladatel\nbolestný dojem toho místa vyjádřiti nedovedl spůsobem\ntak dojemným jako Astorga.\nBasy v chromatickém postupu tu přímo mimoděk\ndémonicky vystupují proti hlasům svrchním a uvádějí\n\n*) Jest to zajisté prazvláštním úkazem, že tento zna-\nmenitý mistr, jenž na české půdě zahynul, veškerou svou\npopularitu děkuje v první řadě českému skladateli Alber-\ntovi, jenž jej učinil rekem (v Německu) velmi oblíbené opery\nsvé. Podobný osud stihl neméně výtečného mistra Alessandra\nStradellu o němž jakož i o jeho skladbách by nynější nevděčné\nširší obecenstčo zajisté velmi málo vědělo, kdyby jej náhodou\nskladatel Flotov nebyl učinil rekem, zajisté velmi zdařilé a\na veselé své masopustní opery stejného jména. Pozn. red."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1162, "texte": "nám ha paměť, že také srdcem skladatelovým projel\nmeč, kterýž životu otce jeho na vždy konec učinil.\nJiné skladby Astorgo vy jsou: requiem, z něhož máme\nale jen zbytky, a pak kantáty „a voce sola.\" Tyto\n?:antáty ze starší doby bývají obyčejně souchotinářskými\nvariacemi na slasti a strasti idyllické lásky: jako ne-\nskončený vzdech zamilovaného srdce, ocukrovaný samými\ntrilky a íioriturami. Vždy jest to táž lamentace okla-\nmaného milence neb milenky v tónině molové, jížto ná-\nsleduje vylíčení neskončeného „štěstí lásky\" v tónině durové.\nOvšem zdá se nám taková kantáta být zastaralou,\nba směšnou; u kantát Astorgových ale jichž tekst\nbohužel neváží mnoho, mile býváme překvapení tím\nžárem vroucí lásky romantické a veskrz vznešené, čímž\novšem nikterak není setřen se skladeb jeho ráz aristokracie,\njevící se v jakési přísnosti a mírnosti vroucím dechem\noživených těch forem hudebních.\nTím vysvětluje se, že Astorga nepsal pro každého,\n(jako na př. současník jeho V. Můller, Vídeňák), ale\njen pro ty, kteří dovedou se ponořit celou duší v hloubi\npoezie jeho.\nDodáváme ještě, že ctitelé Astorgovi před léty vy-\ndaly nejlepší jeho práci, „Stabat mater\", tiskem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "75", "page_fin": "76", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.3", "debut_caractere": 1164, "fin_caractere_exclue": 6724, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Z Vídně. (Původní dopis.) Kultus genia Wagnerova a\nslavnost Bayreutská vyvolávají i u nás podniky ku prospěchu\nobou účelů. Tak se mimo dva spolky Wagnerovské se-\nstoupila společnost z členů dvorní opery, pí. Friedrich-Mater-\nn<>vé, pak z pánů Labatta a Scaria sestávající, která si ulo-\nžila přívržence a ctitele Wagnera z kruhů vyšších seznámiti\ns „Nibelungy\". K prvnímu pokusu si jmenovaní umělci zvo-\nlili vstupní děj „Walkyr\". Na otázku, zdali, nehledě ani\nk takovému rozkouskování velkého dramatického celku, čtyr-\nručním průvodem klavírním se zúplna a věrně duchu sklada-\ntelovu vyhoví, musí se, myslím, záporně odpověděti. Neboť\nskladatel položil za základ svého umělecky tvůrčího kréda\npolyfonní proud celého orkestru co nevyhnutelnou podmínku\nk porozumění vnitřního i zevnějšího účinku. Ač bylo dílo to\naž do nejmenších podrobností co nejpečlivěji nastudováno, ač\npěvci a oba pianisté Sucher a Baumgartner se přičinili co\nmožná nejjasnější rozhled v tomto uměleckém torsu podati,\npřece činil dojem práce Sisyfovy. Jak ze slov, tak z hudby\nprýštící se bohatý pramen pravdy, krásy a poutavosti nepřišel\nv podané nedokonalé formě k očekávané platnosti, tu i tam\nobjevila se sice v části čistě hudební v neprostupné mlze třpy-\ntící se bludička, která však v okamžiku opět zmizela. Tudíž\nse předvedením takovým této části „Nibelungů\" nepodporo-\nvalo ni poznání díla co celku, ni jednotlivostí jeho, ni ko-\nnečně zaměř Wagnerův, čelící k celkovému poznání svého\nvelkého dramatu. Prof. klavíru na konservatoři Antonín\nDooř předvedl nám v jednom koncertě dvanácte nejpokroči-\nlejších svých žáků, z nichž veškeří objevili pravé hudební na-\ndání. Na programu stál Seb. Bach s praeludiemi v d-moll a\ncis-dur s odpovídajícími fugami (z „woltemperirtes Klavier\"),\npak s chromatickou fantazií a fugou, Haendl s oblíbenými\nvariacemi v e-dur. Chopin byl zastoupen nokturnem v f-moll,\netudou vc-moll a jedným z„préludes\" ve-moll; Šumann posí-\nhumním scherzem a noveletkou, pak intermezzem v b-moll;\nBrahms variacemi na Haydnovo théma pro dva klavíry, pak\nuherskými tanci na 8 rukou. Doba nejnovější mimo Brahmse\nzastoupena Lisztem (Mazeppa pro 4 ruce, transkripce polské\npísně od Chopina) aTausigem (dvě koncertní etudy). Všechny\ntyto až na Liszta a Tausiga vkusně zvoleué problémy\nnašly od přednášejících velmi duchaplného rozluštěuí. Že zde\nnezastávám Liszta, plyne z toho, že jeho „Mazeppa\" jest pů-\nvodně „symfonickou básní\", tedy orkestrálné založen, nikoliv\nvšak klavírně; a jak plnozvučně mistrné dílo toto v orkestrir\nse vyjímá, tak vybledle, mlhovitě, krotce zní u výtahu klavír-\nním. Koncertní etudy od Tausiga podávají báječně těžkou\nlátku hře klavírní, v \"celku jest v nich však mnoíio hluku pro\nnic za nic. SI. Paulina Fichtnerova, ze školy prof.\nPirkherta, posledně žákyně Lisztova, vystoupila v samostatném\nkoncertu. Program koncertu toho nechť čtenářům těchto listů\npodá obraz o rozsahu umění tohoto mnoho straně nadaného a\nco nejpečlivěji vzdělaného ducha hudebního. Bylť pak pro-\ngram následující: sonáta v a-moll, op. 42 od F. Šuberta, pa-\nstorále a Capriccio od Scarlattiho, šest menuet od Beetho-\nvena, přeludy čís. 1, 3 a6, nocturno v h-dur op. 62 a etuda\nv f-dur od Chopina; Lándler z klavírní suity v g-moll od\nRaffa, v němž se sloh antický s moderním romantickým vzle-\ntem důmyslně snoubí; rozkošná „cauzona\" z podobného obrazu\nod Fr. Liszta nadepsaného „Venezia a Napolí\". Korunu pak\ncelku tvořila Lisztova trausskripce na motivy z „Meistersingrů\".\nPaní Walterová vyplnila mezery písněmi od Brahmse, Karla\nGrommanna, Hermanna, Graedera a Theodora Kirchnera, o\nnichž, až tiskem do veřejnosti se dostanou, siřeji promluviti\nhodlám. Dr. hr. Laurencin.\n** Ve Vídni zemřel 12. ledna řiditel hudby ba-\nletní u dvorní opery a skladatel M. Strebinger, byv po\n45 let členem jmenovaného ústavu.\n** V Paříži se Lecocquova opereta „Dcéra paní\nAngotové\" dne 21. února dávala již po 365. Dosud\nvynesla 1,519.112 franků, 60 cent. Toho tu ještě ne-\nbývalo !\n** Florentinský kvartet (Jean Becker a sou-\ndruzi) dokonal právě svou uměleckou cestu po Hol-\nlandsku s ohromným úspěchem.\n** J. Joachim koncertoval právě v křišťálovém\npaláci v Sydenhamu před vybraným obecenstvem, jehož\npřízeň rázem si dobyl. Byl s nadšením pozdraven a\nhlučným potleskem odměněn. Dne 2.a 4. února koncer-\ntoval společně s pianistou Barthem v Královci\nsám pak bez průvodu přednesl Bachovu svitu a nezbytný\n„ďábelský trilek\" mistra Tartiniho.\n** R. Wagnera „Lohengrin\" provozován byl\ns výborným úspěchem v Stockholmu. I impressario\nStrakoš otevřel řadu svých představení v Novém Yorku\nv „Academy of Music\" „Lohengrinem\".\n** P. Luccova nezpívá více v Havaně; jenom\nJ. Murska vystupuje ještě, jen aby se sehnala gáže pro\norkestr a sbor. Utěšené to poměry!\n** „Société royale des Choeurs\" v Gen tu pro-\nvedla nedávno F. Servaise kantátu „Smrt T. Tassa\",\nnásledkem čehož jmenován byl p. Servais čestným členem\noné společnosti a obdržel ne samorostlý ale zlatý\nvěnec vavřínový darem.\n** Zdravotní stav Jindř. Vieuxtempsa se poslední\ndobou tou měrou zlepšil že umělec ten své poděkování\nse z professury na konservatoři bruselské odvolal, ač si\nještě na jistou dobu dovolenou vyžádal.\n** V Bostoně zemřel mladistvý virtuos na housle,\nJames Splaight z Anglicka, stár jsa teprvé sedm\nlet! Koncertoval v Spojených státech s úspěchem ne-\nmalým.\n** Dr. Hanuš z Búlovů opustil Londýn, kde\ntolik slávy si získal, rozloučiv se s animovaným obecen-\nstvem dne 9. února koncertem v St. Jameshall.\n** Umělkyně na harfu, El. Jansenova, engažována\njest k vlašské opeře do Londýna."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5175, "texte": "V Lipsku dáván dne 19. února 16. koncert\nv „Gewandhause\" s tímto programem: Ouvertura\nk Shakespearovu „Richardu HI.\" (Volkmann); „Marfa\",\nkoncertní scéna z Šillerova „Demetria\" pro soprán a\norkestr (F. Hiller, rukopis), zpívala pí. Peška-Leuthnerová;\ne-mol koncert pro klavír (Chopin); přednesla A. Rilke-\nova. Písně Reinekeho a A. Horna s průvodem piana,\nzpívala pí. Peška-Leuthnerová; Toccata a Giga (Scarlatti)\na F. Lisztem parafrasovaná píseň při předení ze „Za-\nkletého Hollanďana\", hrála A. Rilke-ova; konečně řídil\nF. Lachner svou e-mol suitu č. 2.\n** Slovútný pěvec J. Stokhausen za spoluúčinko-\nvání Žofie Lówe-ovy a pianisty J. Róntgena kon-\ncertoval dne 15.a 21. února v Berlíně s nesmírným úspě-\nchem.\n** Otázka kapelnieká u dvorní opery ve Vídni\njest již rozhodnuta; p. Sucher Halévyho „Židovkou\"\nzapočal svoji dirigentskou činnost.\n** Officielní orgán Mannbeimského spolku Wagne-\nrovského, „Mannheimer Journal\" sděluje, že j rovedení\nWagnerovy trilogie Nibelungův v Raireutě jest pojištěno.\nStavba divadla ale pro nedostatek peněz velmi zvolna\npokračuje. Vida, nejsme sami!\n** Dnem 10. února počala v Brightonu řízením\nprof. Kúhna uspořádaná devítidenní hudební slavnost.\nPouze od F. Mendelssohna mají se dvě oratoria: „Paulus\"\na „Eliáš\", provésti.\nBrof. A. WiThélmi hrál poprvé dne 20. února\nve Frankfurtě n. M.s bezpříkladně skvělým úspěchem.\n** Komorním zpěvačkám G. Stehle-ově a v. Mang-\nsilově udělil král bavorský Ludvíkovu medailli pro vědy\na umění. Jak známo, opustí primadona Stehleova za\npříčinou zasnoubení svého mnichovskou operu.\n** Ve Štětině pořádá M d. Pari o w symfonické,\npopulární koncerty s programy velezajímavými. Tak\nv posledních koncertech provozována byla symfonická\nbáseň „Leonora\" (Raff), karakterní obraz „Ivan IV.\"\n(Rubinstein), „lístek z památníku\" (R. Wagner; pro\nhousle upravil Wilhelmi), předehra k „Sedmi krkavcům\"\n(Rheinberger), ouvertura k „Romeo a Julie\" (Schlottmann),\n„Nokturno\" (Bůlow), ouvertura k. opeře „Astorga\" (kra-\njana našeho Aberta), entreakt z ~Manfreda\" a ouvertura\n„slavnosti míru\" (Reinecke), a j. Chvály hodno, žebrán\ntu zřetel hlavně k mistrům ještě žijícím.\n** Z Lublaně (Pův. dop.) V posledním dopise\n(č. 45 1. r.) jsem podotknul, že se naše operní poměry\nv této sézoně znamenitě zlepšily. Naděje naše se též\nv každém ohledu vyplnila; uslyšeli jsme značné množství\nvzácnějších nám oper, buď dávno neb vůbec ještě nikdy\nzde nedávaných, a to skoro bez výjimky velmi slušně pro-\nvedených. Kromě známých, již dosti zevšednělých ital-\nských oper stály na repertoiru: „Faust a Markéta\",\n„Čarostřelec\", „Tell\", „Veselé ženy Vindsorské\", „Ži-\ndovka\", „Cikánka\", „Marta\", „Zbrojíř\", „Don Juan\",\n„Figarova svatba\", „Robert ďábel\", „Hugenoté\", „Afri-\nkánka\" ano i ještě „Tannháuser\" a „Fidelio\" senám\nslibují. Však také řediteli Kockému nejvíce opery na-\nplňují dům, jinak bývají, jako všude letos tak i zde, jak\nněmecká tak i slovinská představení (tato čtyřikrát mě-\nsíčně) slabě navštěvována. Jak jsem již vloni podotknul,\nzaujímá z dámského personálu operního paní Schůtz-\nWittova prvé místo. Tato rutinovaná zpěvačka s hla-\nsem pro její stáří ku podivu zachovalým vyniká v každé\núloze, jak ve zpěvu, tak ve hře, co síla prvé třídy;\n„Rechu\", „Seli ku\" a j. zpívá s zápalem horoucím,\njakož opět „Flutovu ženu\", „Zuzanu\" a j. rozmarem\nsozkošným. Auto pak její choť, p. kapelník Witt závodí\ns krajanem Vašim, p. kapelníkem Delinem o lavříny,\npříházívá se ovšem sem tam v rozdělování úloh lecjakás\nzákulisní intrika, v celku ale přece tomuto dualismu dě-\nkujeme rozmanitost repertoiru, jak již podotknulo, i peč-\nlivé provedení jak zpěvné tak i orliestrální části. Kra-\njance Vaší sl. Hronové st následkem řečeného dualismu\na následkem delší její nemoce (tyfusu) dostalo jen tré\nvětších úloh, které slečna velmi hezky provedla, totiž ve\n„Faustu\", „Ernani\" a „Montecchi a Capuletti.\" Jejímu\nkrásnému hlasu bychom jen přáli, aby byl prost nehez-\nkého přetahování nižších tónů na vyšší (tak zv. francouz-\nského portamenta), což je zvláště Mozartově kantiléně\nna ujmu. Perlou mužské operní společnosti naší je krajan\n.Váš, p. K. Chlumecký, rodák Chrudimský. Umělec ten,\nve všech kruzích zdejšího obecenstva velice oblíbený, jest\nzajisté vzácnou silou, jenž spojuje s hlasem ušlechtilým\nveškeré podmínky dobrého přednesu: výřečnost jasnou,\nvýraz cituplný, hru promyšlenou, zkrátka pojrautí každé\núlohy se stanoviska hudebního i dramatického vždy umě-\nleckých jeho cílů důstojné. Hned co „Mefisto\" vy-\ndobyl si jedním rázem krásným zpěvem i karakteristickou\nhrou přízeň veškerého posluchačstva (věztež, že zde loni\nv téže úloze vystoupil pohostinsku znamenitý Scaria!)\nCo „Stadinger\" musí vždy opětovati známou píseň\ns upomínkou na zvěčnělého Lortzinga, taktéž co\n„Alban dojemnou kavatinu v „Cikánce\". Pozoruhodné\njest, že doposud v každé opeře byl zaměstnán, ano\nv „Tellu\" a „Afrikánce\" vždy dvojnásobně. Obe-\ncenstvo jej též při benefici co „Ber trama\" odměnilo\nbouřlivým potleskem a věnci. S rovněž znamenitým účin-\nkem vystoupil též v slovinské „Čitalnici\" a v německém\nspolku. Však mu též každý prorokuje skvělou budouc-\nnost, kteréž volaje srdečné „Na zdar!\" končím, bych\npříště Vám podal zprávu o koncertní sézoně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "75", "page_fin": "76", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.4.1", "titre_corps": "** Z Vídně. (Původní dopis.) Kultus genia Wagnerova a", "titre_sommaire": "** Z Vídně. (Původní dopis.) Kultus genia Wagnerova a", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.3", "debut_caractere": 1186, "fin_caractere_exclue": 6724, "texte": "** Z Vídně. (Původní dopis.) Kultus genia Wagnerova a\nslavnost Bayreutská vyvolávají i u nás podniky ku prospěchu\nobou účelů. Tak se mimo dva spolky Wagnerovské se-\nstoupila společnost z členů dvorní opery, pí. Friedrich-Mater-\nn<>vé, pak z pánů Labatta a Scaria sestávající, která si ulo-\nžila přívržence a ctitele Wagnera z kruhů vyšších seznámiti\ns „Nibelungy\". K prvnímu pokusu si jmenovaní umělci zvo-\nlili vstupní děj „Walkyr\". Na otázku, zdali, nehledě ani\nk takovému rozkouskování velkého dramatického celku, čtyr-\nručním průvodem klavírním se zúplna a věrně duchu sklada-\ntelovu vyhoví, musí se, myslím, záporně odpověděti. Neboť\nskladatel položil za základ svého umělecky tvůrčího kréda\npolyfonní proud celého orkestru co nevyhnutelnou podmínku\nk porozumění vnitřního i zevnějšího účinku. Ač bylo dílo to\naž do nejmenších podrobností co nejpečlivěji nastudováno, ač\npěvci a oba pianisté Sucher a Baumgartner se přičinili co\nmožná nejjasnější rozhled v tomto uměleckém torsu podati,\npřece činil dojem práce Sisyfovy. Jak ze slov, tak z hudby\nprýštící se bohatý pramen pravdy, krásy a poutavosti nepřišel\nv podané nedokonalé formě k očekávané platnosti, tu i tam\nobjevila se sice v části čistě hudební v neprostupné mlze třpy-\ntící se bludička, která však v okamžiku opět zmizela. Tudíž\nse předvedením takovým této části „Nibelungů\" nepodporo-\nvalo ni poznání díla co celku, ni jednotlivostí jeho, ni ko-\nnečně zaměř Wagnerův, čelící k celkovému poznání svého\nvelkého dramatu. Prof. klavíru na konservatoři Antonín\nDooř předvedl nám v jednom koncertě dvanácte nejpokroči-\nlejších svých žáků, z nichž veškeří objevili pravé hudební na-\ndání. Na programu stál Seb. Bach s praeludiemi v d-moll a\ncis-dur s odpovídajícími fugami (z „woltemperirtes Klavier\"),\npak s chromatickou fantazií a fugou, Haendl s oblíbenými\nvariacemi v e-dur. Chopin byl zastoupen nokturnem v f-moll,\netudou vc-moll a jedným z„préludes\" ve-moll; Šumann posí-\nhumním scherzem a noveletkou, pak intermezzem v b-moll;\nBrahms variacemi na Haydnovo théma pro dva klavíry, pak\nuherskými tanci na 8 rukou. Doba nejnovější mimo Brahmse\nzastoupena Lisztem (Mazeppa pro 4 ruce, transkripce polské\npísně od Chopina) aTausigem (dvě koncertní etudy). Všechny\ntyto až na Liszta a Tausiga vkusně zvoleué problémy\nnašly od přednášejících velmi duchaplného rozluštěuí. Že zde\nnezastávám Liszta, plyne z toho, že jeho „Mazeppa\" jest pů-\nvodně „symfonickou básní\", tedy orkestrálné založen, nikoliv\nvšak klavírně; a jak plnozvučně mistrné dílo toto v orkestrir\nse vyjímá, tak vybledle, mlhovitě, krotce zní u výtahu klavír-\nním. Koncertní etudy od Tausiga podávají báječně těžkou\nlátku hře klavírní, v \"celku jest v nich však mnoíio hluku pro\nnic za nic. SI. Paulina Fichtnerova, ze školy prof.\nPirkherta, posledně žákyně Lisztova, vystoupila v samostatném\nkoncertu. Program koncertu toho nechť čtenářům těchto listů\npodá obraz o rozsahu umění tohoto mnoho straně nadaného a\nco nejpečlivěji vzdělaného ducha hudebního. Bylť pak pro-\ngram následující: sonáta v a-moll, op. 42 od F. Šuberta, pa-\nstorále a Capriccio od Scarlattiho, šest menuet od Beetho-\nvena, přeludy čís. 1, 3 a6, nocturno v h-dur op. 62 a etuda\nv f-dur od Chopina; Lándler z klavírní suity v g-moll od\nRaffa, v němž se sloh antický s moderním romantickým vzle-\ntem důmyslně snoubí; rozkošná „cauzona\" z podobného obrazu\nod Fr. Liszta nadepsaného „Venezia a Napolí\". Korunu pak\ncelku tvořila Lisztova trausskripce na motivy z „Meistersingrů\".\nPaní Walterová vyplnila mezery písněmi od Brahmse, Karla\nGrommanna, Hermanna, Graedera a Theodora Kirchnera, o\nnichž, až tiskem do veřejnosti se dostanou, siřeji promluviti\nhodlám. Dr. hr. Laurencin.\n** Ve Vídni zemřel 12. ledna řiditel hudby ba-\nletní u dvorní opery a skladatel M. Strebinger, byv po\n45 let členem jmenovaného ústavu.\n** V Paříži se Lecocquova opereta „Dcéra paní\nAngotové\" dne 21. února dávala již po 365. Dosud\nvynesla 1,519.112 franků, 60 cent. Toho tu ještě ne-\nbývalo !\n** Florentinský kvartet (Jean Becker a sou-\ndruzi) dokonal právě svou uměleckou cestu po Hol-\nlandsku s ohromným úspěchem.\n** J. Joachim koncertoval právě v křišťálovém\npaláci v Sydenhamu před vybraným obecenstvem, jehož\npřízeň rázem si dobyl. Byl s nadšením pozdraven a\nhlučným potleskem odměněn. Dne 2.a 4. února koncer-\ntoval společně s pianistou Barthem v Královci\nsám pak bez průvodu přednesl Bachovu svitu a nezbytný\n„ďábelský trilek\" mistra Tartiniho.\n** R. Wagnera „Lohengrin\" provozován byl\ns výborným úspěchem v Stockholmu. I impressario\nStrakoš otevřel řadu svých představení v Novém Yorku\nv „Academy of Music\" „Lohengrinem\".\n** P. Luccova nezpívá více v Havaně; jenom\nJ. Murska vystupuje ještě, jen aby se sehnala gáže pro\norkestr a sbor. Utěšené to poměry!\n** „Société royale des Choeurs\" v Gen tu pro-\nvedla nedávno F. Servaise kantátu „Smrt T. Tassa\",\nnásledkem čehož jmenován byl p. Servais čestným členem\noné společnosti a obdržel ne samorostlý ale zlatý\nvěnec vavřínový darem.\n** Zdravotní stav Jindř. Vieuxtempsa se poslední\ndobou tou měrou zlepšil že umělec ten své poděkování\nse z professury na konservatoři bruselské odvolal, ač si\nještě na jistou dobu dovolenou vyžádal.\n** V Bostoně zemřel mladistvý virtuos na housle,\nJames Splaight z Anglicka, stár jsa teprvé sedm\nlet! Koncertoval v Spojených státech s úspěchem ne-\nmalým.\n** Dr. Hanuš z Búlovů opustil Londýn, kde\ntolik slávy si získal, rozloučiv se s animovaným obecen-\nstvem dne 9. února koncertem v St. Jameshall.\n** Umělkyně na harfu, El. Jansenova, engažována\njest k vlašské opeře do Londýna."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5175, "texte": "V Lipsku dáván dne 19. února 16. koncert\nv „Gewandhause\" s tímto programem: Ouvertura\nk Shakespearovu „Richardu HI.\" (Volkmann); „Marfa\",\nkoncertní scéna z Šillerova „Demetria\" pro soprán a\norkestr (F. Hiller, rukopis), zpívala pí. Peška-Leuthnerová;\ne-mol koncert pro klavír (Chopin); přednesla A. Rilke-\nova. Písně Reinekeho a A. Horna s průvodem piana,\nzpívala pí. Peška-Leuthnerová; Toccata a Giga (Scarlatti)\na F. Lisztem parafrasovaná píseň při předení ze „Za-\nkletého Hollanďana\", hrála A. Rilke-ova; konečně řídil\nF. Lachner svou e-mol suitu č. 2.\n** Slovútný pěvec J. Stokhausen za spoluúčinko-\nvání Žofie Lówe-ovy a pianisty J. Róntgena kon-\ncertoval dne 15.a 21. února v Berlíně s nesmírným úspě-\nchem.\n** Otázka kapelnieká u dvorní opery ve Vídni\njest již rozhodnuta; p. Sucher Halévyho „Židovkou\"\nzapočal svoji dirigentskou činnost.\n** Officielní orgán Mannbeimského spolku Wagne-\nrovského, „Mannheimer Journal\" sděluje, že j rovedení\nWagnerovy trilogie Nibelungův v Raireutě jest pojištěno.\nStavba divadla ale pro nedostatek peněz velmi zvolna\npokračuje. Vida, nejsme sami!\n** Dnem 10. února počala v Brightonu řízením\nprof. Kúhna uspořádaná devítidenní hudební slavnost.\nPouze od F. Mendelssohna mají se dvě oratoria: „Paulus\"\na „Eliáš\", provésti.\nBrof. A. WiThélmi hrál poprvé dne 20. února\nve Frankfurtě n. M.s bezpříkladně skvělým úspěchem.\n** Komorním zpěvačkám G. Stehle-ově a v. Mang-\nsilově udělil král bavorský Ludvíkovu medailli pro vědy\na umění. Jak známo, opustí primadona Stehleova za\npříčinou zasnoubení svého mnichovskou operu.\n** Ve Štětině pořádá M d. Pari o w symfonické,\npopulární koncerty s programy velezajímavými. Tak\nv posledních koncertech provozována byla symfonická\nbáseň „Leonora\" (Raff), karakterní obraz „Ivan IV.\"\n(Rubinstein), „lístek z památníku\" (R. Wagner; pro\nhousle upravil Wilhelmi), předehra k „Sedmi krkavcům\"\n(Rheinberger), ouvertura k „Romeo a Julie\" (Schlottmann),\n„Nokturno\" (Bůlow), ouvertura k. opeře „Astorga\" (kra-\njana našeho Aberta), entreakt z ~Manfreda\" a ouvertura\n„slavnosti míru\" (Reinecke), a j. Chvály hodno, žebrán\ntu zřetel hlavně k mistrům ještě žijícím.\n** Z Lublaně (Pův. dop.) V posledním dopise\n(č. 45 1. r.) jsem podotknul, že se naše operní poměry\nv této sézoně znamenitě zlepšily. Naděje naše se též\nv každém ohledu vyplnila; uslyšeli jsme značné množství\nvzácnějších nám oper, buď dávno neb vůbec ještě nikdy\nzde nedávaných, a to skoro bez výjimky velmi slušně pro-\nvedených. Kromě známých, již dosti zevšednělých ital-\nských oper stály na repertoiru: „Faust a Markéta\",\n„Čarostřelec\", „Tell\", „Veselé ženy Vindsorské\", „Ži-\ndovka\", „Cikánka\", „Marta\", „Zbrojíř\", „Don Juan\",\n„Figarova svatba\", „Robert ďábel\", „Hugenoté\", „Afri-\nkánka\" ano i ještě „Tannháuser\" a „Fidelio\" senám\nslibují. Však také řediteli Kockému nejvíce opery na-\nplňují dům, jinak bývají, jako všude letos tak i zde, jak\nněmecká tak i slovinská představení (tato čtyřikrát mě-\nsíčně) slabě navštěvována. Jak jsem již vloni podotknul,\nzaujímá z dámského personálu operního paní Schůtz-\nWittova prvé místo. Tato rutinovaná zpěvačka s hla-\nsem pro její stáří ku podivu zachovalým vyniká v každé\núloze, jak ve zpěvu, tak ve hře, co síla prvé třídy;\n„Rechu\", „Seli ku\" a j. zpívá s zápalem horoucím,\njakož opět „Flutovu ženu\", „Zuzanu\" a j. rozmarem\nsozkošným. Auto pak její choť, p. kapelník Witt závodí\ns krajanem Vašim, p. kapelníkem Delinem o lavříny,\npříházívá se ovšem sem tam v rozdělování úloh lecjakás\nzákulisní intrika, v celku ale přece tomuto dualismu dě-\nkujeme rozmanitost repertoiru, jak již podotknulo, i peč-\nlivé provedení jak zpěvné tak i orliestrální části. Kra-\njance Vaší sl. Hronové st následkem řečeného dualismu\na následkem delší její nemoce (tyfusu) dostalo jen tré\nvětších úloh, které slečna velmi hezky provedla, totiž ve\n„Faustu\", „Ernani\" a „Montecchi a Capuletti.\" Jejímu\nkrásnému hlasu bychom jen přáli, aby byl prost nehez-\nkého přetahování nižších tónů na vyšší (tak zv. francouz-\nského portamenta), což je zvláště Mozartově kantiléně\nna ujmu. Perlou mužské operní společnosti naší je krajan\n.Váš, p. K. Chlumecký, rodák Chrudimský. Umělec ten,\nve všech kruzích zdejšího obecenstva velice oblíbený, jest\nzajisté vzácnou silou, jenž spojuje s hlasem ušlechtilým\nveškeré podmínky dobrého přednesu: výřečnost jasnou,\nvýraz cituplný, hru promyšlenou, zkrátka pojrautí každé\núlohy se stanoviska hudebního i dramatického vždy umě-\nleckých jeho cílů důstojné. Hned co „Mefisto\" vy-\ndobyl si jedním rázem krásným zpěvem i karakteristickou\nhrou přízeň veškerého posluchačstva (věztež, že zde loni\nv téže úloze vystoupil pohostinsku znamenitý Scaria!)\nCo „Stadinger\" musí vždy opětovati známou píseň\ns upomínkou na zvěčnělého Lortzinga, taktéž co\n„Alban dojemnou kavatinu v „Cikánce\". Pozoruhodné\njest, že doposud v každé opeře byl zaměstnán, ano\nv „Tellu\" a „Afrikánce\" vždy dvojnásobně. Obe-\ncenstvo jej též při benefici co „Ber trama\" odměnilo\nbouřlivým potleskem a věnci. S rovněž znamenitým účin-\nkem vystoupil též v slovinské „Čitalnici\" a v německém\nspolku. Však mu též každý prorokuje skvělou budouc-\nnost, kteréž volaje srdečné „Na zdar!\" končím, bych\npříště Vám podal zprávu o koncertní sézoně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "77", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.4", "debut_caractere": 5177, "fin_caractere_exclue": 6290, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n\n*** Druhá zábava „Hlaholu\" pražského odbývá se dne\n9. t. m.v sále ostrova Žofíoského o půl osmé hodině večerní.\nSdělujeme tuto podrobný program. 1.1. „Kalendář ane farár\",\nsbor na slova L. Čelakovského (po slovensku) složil Bohdan\nBradský, předn. „Hlahol\". 2. „Br< uk a růže\", sbor, složil V.\nJ. Yeit, v překladu J. Quise, předn. „Hlahol\". 3. „Cvrček a\nmravenec\", sbor dle bájky La Fontaine-ovy, složil K. Gounod,\nv překladu L. Quíse. předn. „Hlahol\". 4. „Staří mládenci\",\nkomické dueto J. Pauknera, předn. pp. J. Mošna a F. Kou-\nbek. 5. „Můj růženec\", 6. „Růžinko má dřímej\", sbory na\nslova J. Kuchaře, složil K. Bendi, předn. (poprvé) „Hlahol\".\n7. „Rekruta a fotograf\", komická scéna, předn. pp. J. Mošna\na F. roubek. 8. „Četká muzika\", veselý sbor na slova Y.\nHálka, složil J. Lev, předn. (poprvé) „Hlahol\". Mezi jednot-\nlivými čísly bude hráti vojenská kapela cis. kr. pluku hraběte\nDegenfelda za řízení kapelníka pana Knoblocha. H. Taneční\nzábava.\n*< Z Litomyšle. V masopustním pondělku se nám vrcholí\nhudební sesona: zpěvácký spolek má svůj „příjem\" a rozloučí"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3860, "texte": "se Eadobyčejným způsobem se světem, aby spal spánek syslň\naž zas do „Cecilie.\" Za toho spaní se mu obyčejně zazda o\nvýletu; ale nikdy se neprobudí. Aby rozloučení nebylo příliš\nsnmtaé, oznámí zároveň, že druhé oddělení zaujme taneční\nzábava. S bolestí jest pozorovati, jak co rok zábavy tak\nvelí ušlechtilé v městech i větších üb} vá, ba že veliká většina\nspoiků zpéváckých docela umlkla! Bohužel, že i o našem\nspolku pověděti musím, jak co rok přes největší sebezapírání\nse a horlení ředitele síly ztrácí a klesá a už jen skutečně\nživoří. Staté síly se vytracují a nových nepřibyvá. A přece\njsou poměry města našeho tak neutěšené, že ztratíme-ii spolek\nzpěváčky, lépe bude odstěhovali se na vesnici. Odchyluju se\nsice od látky; ale mně a každému příteli zábavy ušlechtilé\nvíce musí platiti otázka životní než jakákoliv opereta. Žádám\ntedy výbor nynější, sejde-li se aspoň jednou v roce k valné\nhromadě, aby svědomitě a rázně věci se ujal, počet zpěváků\nrozmnožiti hleděl a sám dobrým příkladem předcházeje, v údech\nhorlivost budil, snad í na úvahu vzal, nebylo-li by nutno neb\nprospěšno, pravidelně sbor smíšený pěstovati. Přiznejme\nse upřímně, že už letos byli bychom zamrzli, kdyby nebylo\nzde ochotných dam, které při zábavách skoro rozhodovaly.\nPo té úvaze sotva bych již dovedl v té prvé měkčí tónině po-\nkračovali: stanu se tedy dnes nesrovnalým a krátce promluvím\no provedení operety Pihertovy „Šotek\". Čím větší\nbyly překážky, tím spíše musíme s „dobrou vůlí\" v popředí:\na ta u nás plnou měrou platí všem, kdo účinkovali. Že ovšem\npartie tenorová v rukou barytonu, partie hlubokého basu\ntaktéž, a sopránová v rukou altu se nalézala jest věc zlá\na věru odvážná tak, že by snadno „nejlepší\" vůle nestačila.\nPan Veselík (, Jakub\") šťastně si pomohl tu i tam mimikou\na dobrou hrou, s nimiž na něj vždy lze spolehnouti. Pěkué,\nplné hlasy slečen Erbenovy a Kupeckých vůbec došly uznáDÍ:\nrozvinonli však tou v celé inteusivnošii a lahodé přáno bylo\njen slečně prvé, poněvadž měla dle toho úlohu („Marta\").\nNejvíce líbily se sbory jsouce živějšího a jařejšího rytmu a\npřednášeny celkem správně a chutě (jen soprán přezníval);\npak terceto v druhém jednání. Určitosti větší docílilo by se,\nkdyby zpěváci měli ředitele a taktovku před očima. Může-li\nto býti v divadle velikém, proč ne u nás? I piano stálo by\nlépe na místě orkest.ru než za kulisami: Uráč by lépe slyšel\na nemusil by tak hřmotit! Co se operety týká, nevyhoví\ndle mého zdání požadavkům zpěváckých spolků i obecenstva\nnašeho úplně. My ovšem slyšeli ledacos jinak, než to v par-\ntituře ; tolik ale jisto jest, že by byl skladatel s větším úspě-\nchem se potkal, kdyby se byl přidržel více melodického i ryt-\nmického živlu písně národní; tomu však p. Pihert nevyhověl,\nhledaje effekty mezi méně známými a tudy méně poutavými\nmotivy operními. Mohlo by se ledacos i proti libretu a jed-\nnotlivým číslům namítati: končíme ale, aby se needálo, že\nvíce než třeba odměřeným místem ctěného listu plýtváme.\n\n—r—\n\n*** Smíšený zpěváčky spolek „Beseda\" v Praze\nzahájil činnost svou roku 1874 valnou hromadou\ndne 2. března v místnostech „Měšťanské Besedy\" odbý-\nvanou. Z výroční zprávy spolkové dovídáme se, že činnost\nspolku nebyla po celý rok taková, jakouž byl začátek roč-\nníku sliboval. Návštěva zkoušek po spolkových prázd-\nninách poněkud' ochábnuvší, zlepšila se teprvé na sklonku\nroku a záleží nyní na nově zvoleném výboru, by vše-\nmožně přičinil se o dálší vývin spolku. Spolek čítá\nmimo 9 čestných, 52 zakládajícících a přispívajících\nčlenů, 66 členů výkonných. Za předsedu zvolen p. Dr.\nKlaudy, za jeho náměstka p. Bohdan Mourek, za\nsbormistra p. Fr. Pivoda, za místosbormistra p. Jos,\nPaukner. Výbor správní sestaven z pánů Króschla.\nLišky, Possnera, Rosenkrance, Jana Starého, Sussmanna,\na Wiedemanna. Do výboru dám zvoleny pí. Póssnerová,\nsl. Hálova, sl. Sladkovská, Baudišova, Kosákova a Ma-\nkovská,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "77", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.5.1", "titre_corps": "*** Druhá zábava „Hlaholu\" pražského odbývá se dne", "titre_sommaire": "*** Druhá zábava „Hlaholu\" pražského odbývá se dne", "signature_source": "—r—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.4", "debut_caractere": 5224, "fin_caractere_exclue": 6290, "texte": "*** Druhá zábava „Hlaholu\" pražského odbývá se dne\n9. t. m.v sále ostrova Žofíoského o půl osmé hodině večerní.\nSdělujeme tuto podrobný program. 1.1. „Kalendář ane farár\",\nsbor na slova L. Čelakovského (po slovensku) složil Bohdan\nBradský, předn. „Hlahol\". 2. „Br< uk a růže\", sbor, složil V.\nJ. Yeit, v překladu J. Quise, předn. „Hlahol\". 3. „Cvrček a\nmravenec\", sbor dle bájky La Fontaine-ovy, složil K. Gounod,\nv překladu L. Quíse. předn. „Hlahol\". 4. „Staří mládenci\",\nkomické dueto J. Pauknera, předn. pp. J. Mošna a F. Kou-\nbek. 5. „Můj růženec\", 6. „Růžinko má dřímej\", sbory na\nslova J. Kuchaře, složil K. Bendi, předn. (poprvé) „Hlahol\".\n7. „Rekruta a fotograf\", komická scéna, předn. pp. J. Mošna\na F. roubek. 8. „Četká muzika\", veselý sbor na slova Y.\nHálka, složil J. Lev, předn. (poprvé) „Hlahol\". Mezi jednot-\nlivými čísly bude hráti vojenská kapela cis. kr. pluku hraběte\nDegenfelda za řízení kapelníka pana Knoblocha. H. Taneční\nzábava.\n*< Z Litomyšle. V masopustním pondělku se nám vrcholí\nhudební sesona: zpěvácký spolek má svůj „příjem\" a rozloučí"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2961, "texte": "se Eadobyčejným způsobem se světem, aby spal spánek syslň\naž zas do „Cecilie.\" Za toho spaní se mu obyčejně zazda o\nvýletu; ale nikdy se neprobudí. Aby rozloučení nebylo příliš\nsnmtaé, oznámí zároveň, že druhé oddělení zaujme taneční\nzábava. S bolestí jest pozorovati, jak co rok zábavy tak\nvelí ušlechtilé v městech i větších üb} vá, ba že veliká většina\nspoiků zpéváckých docela umlkla! Bohužel, že i o našem\nspolku pověděti musím, jak co rok přes největší sebezapírání\nse a horlení ředitele síly ztrácí a klesá a už jen skutečně\nživoří. Staté síly se vytracují a nových nepřibyvá. A přece\njsou poměry města našeho tak neutěšené, že ztratíme-ii spolek\nzpěváčky, lépe bude odstěhovali se na vesnici. Odchyluju se\nsice od látky; ale mně a každému příteli zábavy ušlechtilé\nvíce musí platiti otázka životní než jakákoliv opereta. Žádám\ntedy výbor nynější, sejde-li se aspoň jednou v roce k valné\nhromadě, aby svědomitě a rázně věci se ujal, počet zpěváků\nrozmnožiti hleděl a sám dobrým příkladem předcházeje, v údech\nhorlivost budil, snad í na úvahu vzal, nebylo-li by nutno neb\nprospěšno, pravidelně sbor smíšený pěstovati. Přiznejme\nse upřímně, že už letos byli bychom zamrzli, kdyby nebylo\nzde ochotných dam, které při zábavách skoro rozhodovaly.\nPo té úvaze sotva bych již dovedl v té prvé měkčí tónině po-\nkračovali: stanu se tedy dnes nesrovnalým a krátce promluvím\no provedení operety Pihertovy „Šotek\". Čím větší\nbyly překážky, tím spíše musíme s „dobrou vůlí\" v popředí:\na ta u nás plnou měrou platí všem, kdo účinkovali. Že ovšem\npartie tenorová v rukou barytonu, partie hlubokého basu\ntaktéž, a sopránová v rukou altu se nalézala jest věc zlá\na věru odvážná tak, že by snadno „nejlepší\" vůle nestačila.\nPan Veselík (, Jakub\") šťastně si pomohl tu i tam mimikou\na dobrou hrou, s nimiž na něj vždy lze spolehnouti. Pěkué,\nplné hlasy slečen Erbenovy a Kupeckých vůbec došly uznáDÍ:\nrozvinonli však tou v celé inteusivnošii a lahodé přáno bylo\njen slečně prvé, poněvadž měla dle toho úlohu („Marta\").\nNejvíce líbily se sbory jsouce živějšího a jařejšího rytmu a\npřednášeny celkem správně a chutě (jen soprán přezníval);\npak terceto v druhém jednání. Určitosti větší docílilo by se,\nkdyby zpěváci měli ředitele a taktovku před očima. Může-li\nto býti v divadle velikém, proč ne u nás? I piano stálo by\nlépe na místě orkest.ru než za kulisami: Uráč by lépe slyšel\na nemusil by tak hřmotit! Co se operety týká, nevyhoví\ndle mého zdání požadavkům zpěváckých spolků i obecenstva\nnašeho úplně. My ovšem slyšeli ledacos jinak, než to v par-\ntituře ; tolik ale jisto jest, že by byl skladatel s větším úspě-\nchem se potkal, kdyby se byl přidržel více melodického i ryt-\nmického živlu písně národní; tomu však p. Pihert nevyhověl,\nhledaje effekty mezi méně známými a tudy méně poutavými\nmotivy operními. Mohlo by se ledacos i proti libretu a jed-\nnotlivým číslům namítati: končíme ale, aby se needálo, že\nvíce než třeba odměřeným místem ctěného listu plýtváme.\n\n—r—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "77", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.5.2", "titre_corps": "*** Smíšený zpěváčky spolek „Beseda\" v Praze", "titre_sommaire": "*** Smíšený zpěváčky spolek „Beseda\" v Praze", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.5", "debut_caractere": 2963, "fin_caractere_exclue": 3860, "texte": "*** Smíšený zpěváčky spolek „Beseda\" v Praze\nzahájil činnost svou roku 1874 valnou hromadou\ndne 2. března v místnostech „Měšťanské Besedy\" odbý-\nvanou. Z výroční zprávy spolkové dovídáme se, že činnost\nspolku nebyla po celý rok taková, jakouž byl začátek roč-\nníku sliboval. Návštěva zkoušek po spolkových prázd-\nninách poněkud' ochábnuvší, zlepšila se teprvé na sklonku\nroku a záleží nyní na nově zvoleném výboru, by vše-\nmožně přičinil se o dálší vývin spolku. Spolek čítá\nmimo 9 čestných, 52 zakládajícících a přispívajících\nčlenů, 66 členů výkonných. Za předsedu zvolen p. Dr.\nKlaudy, za jeho náměstka p. Bohdan Mourek, za\nsbormistra p. Fr. Pivoda, za místosbormistra p. Jos,\nPaukner. Výbor správní sestaven z pánů Króschla.\nLišky, Possnera, Rosenkrance, Jana Starého, Sussmanna,\na Wiedemanna. Do výboru dám zvoleny pí. Póssnerová,\nsl. Hálova, sl. Sladkovská, Baudišova, Kosákova a Ma-\nkovská,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "80", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.5", "debut_caractere": 3862, "fin_caractere_exclue": 6803, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Proslýchá vždy určitěji zpráva, že k usilování\nněkolika osobností, jimž náš mistr Smetana není po\nchuti z důvodů zase jen osobních, tomuto úřad\nprvního kapelníka naší opery má býti odejmut a na\njeho místo povolán opět p. J. Mayer. Před osmi\nlety nalezli titéž lidé, že to s p. Mayerem nejde,\nnyní jej volají zase nazpět co svého spasitele! Což jest\ntaké übohý Smetana, třebať byl nejčelnější náš mistr\nhudební, proti tomuto ? Jakou váhu má také veškerá\njeho bohatá plodnost a činnost umělecká pro národ náš,\nneuznávají-li to augurové z „Hud. listů\" a jich pomoc-\nníci? Hledíme zcela klidně vstříc událostem budou-\ncím, vědouce, že vše, co zbudováno bylo na klamu, vždy\nještě samo sebou se přežilo. Jsmeť jen žádostiví, jakého\nse dostane Smetanovi uznání od vlasteneckého našeho\ndružstva za to, že puzen jsa šlechetným vlastenectvím\na chtěje Sloužiti národu svému, opustil Švédsko, kde mu\nkynula budoucnost nejskvělejší!\n* Koncerty. Rozpoutané vlny nynější saisony kon-\ncertní rostou rapidněji než kdy jindy a strhují klidné\ndosud obecenstvo naše v kouzelný svůj vír, takže\nvalem putuje v zasvěcená múzám hudebním místa.\nV tomto témdnu byl výhradně sál ostrova žofínského\nhlavním jevištěm nynějšího ruchu hudebního: výroční\nkoncert pro právníky, koncert p. Breitnera i slečny\nKrebsovy ve spolku s p. Grutzmachrem, vše to od-\nbýváno v rozsáhlých těch místnostech s výsledkem\nnad vše očekávání skvělým.\nPrvně jmenovaný koncert náleží sice dle jména\nv kategorii „dobročinných\" jež jak známo, mají ode\ndávna zvláštní privilej na program co nejchatrněji\nsestavený; však dle živé skutečnosti řadí se tento\ndobročinný koncert velmi důstojně k nej vybra-\nnějším koncertům samostatným. Ovšem jest to\nv první řadě zásluhou prof. Jonáka, jehož vkus umě-\nlecký každoročně v pražském obecenstvu nalézá za-\nslouženého uznání. Soudný tento pořadatel volí nejen\nprogram zajímavý, novinkami kořeněný, nýbrž snaží\nse všemožné, aby získal též takové síly výkonná, jež\njsou s to, aby vzbudily živý interes iv nejvyšších\nkruzích koncertního obecenstva zdejšího. Mezi umě-\nlecké síly, jež zvláštní přitažlivou mocí na obecenstvo\npražské vždy působiti dovedou, náleží v pravdě na\nslovo vzatá umělkyně v oboru pěveckém slč. Emilie\nBubeníčkova a opět musíme přiznati zásluhu p.\npořadateli za to, že se mu poštěstilo získati umělkyni,\nkterá ač miláčkem zdejšího obecenstva, přede v zá-\ntiší klidném bez známky veřejného života v středu\nnašem vytrvati dovede. Tentokráte nás překvapila\nv programu naznačenými třemi rozkošnými písněmi\n(„au printemps\" od G-ounoda, „das Fischermádchen\"\nod Meyerbeera, „česká národní píseň\"), k nimž při-\npojila ještě na hlučnou žádost obecenstva animova-\nného půvabnou jednu píseň krajana našeho dr. Mayera.\nŽe oblíbená pěvkyně i tentokráte v pravém smyslu\nslova bouřným potleskem a nadšeným voláním obsy-\npána byla, není ani tak důkazem vítězného jejího\nvystoupení, jako spíše okolnost ta, že obecenstvo se"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5961, "texte": "zdálo od písně k písni, čím dále tím více s její\nzvláštní individualitou se assimilovati. Zvláštním jest\nto věru úkazem, že zpěvná přednáška slečnina nesmí\nbýti ani rozlišována od dojmu, jejž působí na obe-\ncenstvo neodolatelně celý její poetický zjev.\nLitovati věru musíme, že umělkyně, jež honosí\nse takovým stupněm vzdělání odborného i povšech-\nného, ukrývá se zrakům obecenstva našeho v hrdé\nsamotě.\nDalším pozoruhodným zjevem bylo dvé sester\numělkyň, z Vídně, jež hojných sobě dobyly rázem\nsympathií v městě našem. Slečny Marie i Tere-\nzie Seydlovy prošly důkladnou školou a činí za-\njisté mistrům svým Epsteinovi a Hellmesbergovi\nvšechnu čest. Zvláště houslistka slč. Terezie dobyla\ntakřka již prvním krásným tahem smyčce svého úto-\nkem přízně veškerého obecenstva. Hrála Vieuxtemp-\nsův d-moll koncert pro housle a co poslední číslo bo-\nhatého programu toho „Melancholii\" od Hellmesber-\ngra. Kdo zná onu prvnéjší ze jmenovaných skladeb\nuznati musí, že tu zapotřebí nejen obratného, nýbrž\ni mohutným tonem vládnoucího virtuosa, mají-li se\nčiperné fioritury houslí solových zřetelně prodrati témi\nmohutně téměř symfonicky rozbouřenými vlnami prů-\nvodu orkestrálního. Pakliže vyřkneme, že slečna ví-\ntězně opanovala situaci choulostivou, tož podali jsme\nvýrokem tímto spolu plnou chválu jak o technické\ndokonalosti tak i o bohatém duševním nadání sleč-\nnině. Že jí kyne budoucnost nejskvělejší, to slyšela\nslečna zajisté již z mnohých úst; za příznivých o-\nkolností poučí nás zajisté blízká budoucnost o trvalé\nceně tohoto vzácného zjevu mezi ženskými virtuosy\nna housle doby naší. Sestra její, virtuoska v oboru\nklavírním, bojovati musela s mnohými obtížemi než\nse jí podařilo rozehřátí poněkud obecenstvo. Hrála\ne-moll koncert od Chopina s dobrým v celku pojmu-\ntím, však poněkud s nesměle zastřeným a nerozhod-\nným úhozem. Lépe se jí zdařila Šumanova „romance\"\n(fis-dur) a Silesova čiperná „gavota\"; „Valše ca-\nprice\" od Rubinsteina, jež náleží mezi skladby to-\nhoto mistra méně šťastné, hrála opět s poněkud\nkřehkým úhozem, však podařilo se jí vzdor tomu\npřec v závěrečné frázi náhlým vzplanutím ohnivého\ntemperamentu svého obecenstvo k potlesku strhnouti\nObor pěvecký zastoupen byl ještě slč. M. Ca-\nchovou, jež přednesla s úspěchem dobrým oblíbe-\nnou piecu koncertní „Recitativ a arie\" z „Rínaldo\"\nod Haendla; hlas mladistvé této pěvkyně (vyslovený\nalt) honosí se bez odporu přirozenou zvučností a\nkrásnou barvitostí; a jisto jest, že za dálšího roz-\numného vedení státi se může slečna silou v umě-\nleckém světě velevítanou. Koncert byl otevřen rytmi-\nckým živlem svým intresantní Spontini-ho ouver-\nturou ku zpěvohře „Ferdinand Cortez\", již provedl\norkestr německého divadla za vůdcovství p. T au-\nwitze dosti slušně.\n„Finis coronat opus\", t. j. o tom nejznamenitěj-\nším, co nám program koncertu právnického přinesl,\nslušno promluviti naposledy. Přiznávám se upřímně,\nže mne dosud ze skladeb p. řiditele Skuherského,\ns nimiž popřáno mi bylo se seznámiti, nic tak mo-\nhutně, tak hluboce nedojalo, jako tato s nadšením\npsaná jeho orkestrální fantasie dle Mácho va „Máj e\"\nkoncipovaná. Skladba tato byla vším právem hlav-\nním těžištěm a nejskvělejším ohniskem celého toho\nbohatého programu a dojista by zasluhovala, aby po-\ndrobněji ve zvláštním širším samostatném článku byla\nprobrána, tak aby všechny její krásy tím patrněji\nna světlo vystoupily. Celek založen jest na dvou\nhlavních motivech, jež táhnou se v ladném střídání\nco zlaté prouhy hudebního myšlení celou skladbou.\nHned s počátku programovitě se objevují dva motivy\ntěsně za sebou a stojí v čele skladby takřka co in-\ndex, naznačující obsah následujícího propracování\nskladby celkové První z motivů karakteru mužně\nrozhodného objevuje se v lesních rozích a budí v nás\ntemné jakés tušení, že sobě as skladatel obral za po-\nzadí malby své lesní romantickou krajinu; druhý pak\nmotiv jest neskonale něžný, touhyplný, výrazný to\nmotiv lásky. Z počátku rozpřádá se exposice motivu\nprvního, z nějž se postupem vyvine širší motiv\nrytmu energičtějšího a předvádí nám před zraky naše\nhrditjného lesův pána; na vlnách rozbouřeného tohoto\nmotivu vynoří se náhle motiv lásky jen ve dvou tak-\ntech , aby ihned na to zahalen byl jasný tento\nslunce papršlek bouřnými chmůrami rekovného motivu,\njenž krásné v immitacích celého orkestru proveden,-\nzaznívá věru co stonásobná ozvěna pustých skála\ndivokých roklí lesních. Hlavní váha celé skladby\nté spočívá na střední větě (andante) kdež pokochá\nse mysl naše na několika světlých milých okamžicích\ni objeví se nám tu náhle překrásná kantilena pro-\nvedena klarinety, jímž odpovídají první housle v prů-\nvodu harfy a sice motivem lásky, jenž jest tu široce\nrozveden a stupňuje se tropicky rozvášněným prou-\ndem (zvláště od 15. taktu andante) k stupni nej vyšší\nrozháranosti citu. Ještě jednou objeví se rekovný\nmotiv „pána lesův\", načež za ním se zachvívá v\ntemné barvě přidušeného tonu rohu anglického co\nbeznadějný vzdech motiv lásky. Po té pianissimo\nděsným pizzicatem v basech ozývá se z dálky smu-\nteční pochod, provázející hrdého lesův pána\nna popraviště. Pochod se stupňuje v mohutné mstru-\nmentaci a bohaté, příšerné jásavé figuraci nástrojů\nsmyčcových k nej vyššímu vrcholí rozbouřeného or-\nkestru ; v tom zasyčí v největší bouři té harfa ostrým\nglissando po dvou taktech, jako když rozšvihne katův\nmeč vzduch sténající děsná rána tamtamu zahučí,\nvír bubnu temně zasténá jako chrapot smrtelný\npauza plna úzkostného překvapení, v níž není v obe-\ncenstvu napjatém ni dechu slyšeti a celek končí\nzlomeným motivem lásky v žalně kvílícím ho-\nboji v průvodu přidušených akordů čtyr lesních rohův.\nJest to pravou rozkoší probírati se v takové parti-\ntuře, v níž vládne čistě thematická a při té nejmo-\nhutnější kombinaci polyfonické přede tak mistrovsky\nprůhledná práce. Každý motiv je dle idey poetické\npřiměřeně vyvinut, často se v zevnějších tvarech mění,\nvšak přede nepostrádá původního typu svého. Harmo-\nnický jakož instrumentální živel jest z doby nejmo-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6186, "texte": "dernější. Tak poetický tvůrčí duch, jakým je v oboru\nhudebním Skuherský, neměl by beztoho úzce vymě-\nřený prázdný svůj čas obětovati suchým a zastaralým\ntvarům hudby chrámové, nýbrž měl by všechny své\nnejlepší síly tomuto genru hudby instrumentální vě-\nnovati zde pokvete mu zajisté zdar a štěstí.\nAspoň tato nová skladba Skuherského řadí se bez\nodporu k nejlepším pracím Lisztovým z oboru básně\nsymfonické!\nDovídáme se, že v příštím koncertu pro filosofy\nčeské bude tato vzlezajímavá skladba Skuherského\nopakována upozorňujeme na ni naše umění mi-\nlovné obecenstvo.\nO koncertu Breitnerově, jakož i o společném\nkoncertu slč. Krebsovy a čellisty Grůtzmachra\npromluvím v budoucím týdnu po dálších koncertech,\njež zamýšlejí zde uspořádati zmíněné ty síly umělecké.\n\nX.\n\n* Frant. Hauser, majitel hudeb, ústavu v Praze,\nvydal vlastním svým nákladem dvě skladby v lehkém slohu\npro nejútlejší mládež: „polonéz\" pro 4 ruce a „polku ma-\nzurku pro 2 ruce, kterouž z ohledů instroutivních lze\nodporu citi.\n* Musica sacra. V neděli dne 22. února prove-\nvedena byla poznovu v chrámu sv. Vojtěcha za osvěd-\nčeného všestranně vůdcovství tamnějšího ředitele kůru\np. prof. Jos. Foerstra gregorianská mše s překrás-\nnými vložkami od Palestriny, Witta a Foerstra.\nHlavní pozornost naši na se obrátila nová skladba do-\nmácího skladatele našeho Jos. Foerstra, jež pro-\nvedena byla po pozdvihování s precisností a průhlednou\ndokonalostí u provádění všech i nejjemnejších odstínů\nu tak secvičeného sboru, jakým se nyní kůr sv. Vojtě-\ncha honosí, obvyklou. Jak se dovídáme, hodlá nyní\nrada městská uciniti návrh při arcib. konsistoři, aby byl\nz důchodů kostela sv. Vojtécha povolen potřebný náklad\nna vydržování stálého sboru pěveckého ku dalšímu pě-\nstování zpěvu gregoriánského. Jest to vskutku potěši-\ntelným úkazem, že především z této strany dochází u-\nznání záslouženého muž, jenž radou i skutkem podpo-\nruje znovuoživení pravé hudby církevní a kráčí v čele\nčeských skladatelův v produkci z tohoto oboru literatury\nhudební. Zmíněná jeho nová skladba „O salutaris ho-\nstia\" jest práce výtečná v slohu lehkém, pro venkovské\nkůry přístupném a jak se samo sebou rozumí v slohu\nčistě církevním psána. Redakce našeho listu vyjednává\nnyní s ctěným skladatelem o postoupení skladby té i dou-\nfá, že v budoucí příloze novinkou touto z oboru čistě\ncírkevní hudby odběratelům svým, kteří o hudbu církevní\nse interesují, valně se zavděčí.\n* Z českého divadla. Nedávno v život uvedená\nškola operní při českém jevišti rozkvétá neustále\nutěšeněji. Hlavní váha tu ovšem spočívá na daleko čet-\nnějším oddělení dámském a tu nejen síly pokročilejší\n(z nich vynikají slečny: Kučerova, Roubalova, Čechova),\njež na počátku školního běhu vřaděny bylv hned do roč-\nníku druhého a třetího, nýbrž i začátečnické síly\nz prvního ročníku, při nichž na počátku o vývinu hlasu\na routině herecké nemohlo býti ani řeči, učinily nový\npokrok v tak úžasné míře, že ředitelstvo na to pomýšlí,\naby ještě v letošní saisoně operní provedeny byly s mla-\ndistvým tímto personálem samostatné produkce,\npři nichž by se též první ročník, kdež zvláště vynikají\nslečna Kroj sova, Bínova a Smetanova, v plném počtu\nzúčastnil. První produkce má býti soukromá (jen před\ndružstvem divadelním a pp. referenty), druhá pak po\npřípadě souhlasu povolaných znalců, veřejná. Pro toto\npředstavení určeny budou výňatky z následujících oper:\n„Braniboři\", „Y studni4\", „Orfeus\" a „Čarostřelec\". Snahy\nobětovné všech tu zaměstnaných sil vyučujících, zaslu-\nhují chvály neobmezené. Ústavu takovému, jenž v zárod-\ncích svých již takými výsledky se vykázati může, kyne\nbez odporu krásná budoucnost.\n* SI. Boschettiova, člen [dvor. divadla vídeňského,\nzískána jest pro tři pohostinské hry na našem jevišti a\nvystoupí poprvé co „Markétku\".\n* 111. Filharmonický koncert odbývá se v neděli\ndne 8. března o polednách v sále žofinském s tímto\nprogramem: 1. „Dozvuky Ossianovyú—N. Gade\n—-t2. „Paní Mab\" symfonický obraz —H. Berlioz\n3. „Okeán symfonie A. Rubinsteina.\nZ akademického spolku. Knihovna hudebnin akad.\nspol. počíná utěšeně zkvétati. Co dárce laskavé jest nám ten-\ntokráte jménovati p. kapelníka A. Čecha, který daroval akad.\nspolku dvě Siissmayerovy opery, p. J. Fromanna, jenž zaslal\nsvoji skladbu klavírní: „Hlasy z luhů českých\", velký to směs\nz českých národních písní, pak p. P. Krejčího, tech. a J. Čápa.\nNejmenovaná věnovala spolku akad. pěknou sbírku hu-\ndebnin, většinou skladby to našich skladatelů, jako čtvero-\nzpěvy K. Bendla, dvojsbor L. Procházky „Vlasti\", písně z ruko-\npisu Královédvorského, komponované Lad. Želinským, skladby\nP. Knžkovského atd. Přejeme akademickému spolku v tomto\nsměru příznivců co nejhojnějších.\n* Z Pardubic. (Pův. dopis.) Od posledního dopisu\nv prosinci r. m. nastala v koncertních produkcích zdej-\nších stávka devítinedělní, spůsobená světohybným ma-\nsopustem. Hudba koncertní přinucena na čas ustoupiti\nsokyni své, jakkoli nerovné, přece vždy ještě oblíbenější,\nmyslím hudbu taneční. Průběhem kalendářním nastal\nobrat. Rej masopustní poutichl, hudba koncertní opět\nuvedena na denní pořádek pospolitého života zdejšího.\nDne 22. t. m. odbýván na slovo vzatou pianistkou pí.\nBož. Jahnovou za spoluúčinkování sl. H. Krausovy\na Fanny Vaňkovy, pp. prof. G. Heše, Z. Wintera, J. Ře-\nháka a P. Militkého s* pěveckým sborem študujících\nkoncert, jehož výnos věnován na opravu varhan ve škol-\nním chrámu Páně. Vyznáváme, že vyskytující se na pro-\ngramech koncertních poznámka „Výnos věnován atd.\"\ns hlediště uměleckého činí na nás dojem za umírnění\nkritiky se* přimlouvající. V případě, o němž píšeme, dů-\nmínka taková byla na prosto lichou. Koncert ve všech\nčástích a každým směrem poskytoval téměř obraz do-\nvršené krásy umělecké. Zahájen effektním sborem L. de\nRillé „Před přístavem\" a pendentem jeho „Návrat ry-\nbářů\" v druhém oddělení skončen. Provedení obou čí-\nsel sborem studujících, řízeným P. Militkým, vydařilo\nse výborně ; byltě výkon tento prvním jich výstupem na\npalčivém podiu síně koncertní. Malé distonaci v čísle\nprvním bylo snad lze vyvarovati těsnějším sevřením po-\nlokruhu. S úspěchem rozhodným od téhož sboru ju-\nnáckého na konec prvního oddělení zpívána „bal-\nlada o zamilovaném žabci\" od R. Genée-a a na konec"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5752, "texte": "11. oddělení po bouřlivém potlesku mimo program při-\ndán P. Křížkovského znárodnělý „Odpadlý od srdce.\"\nCo číslo druhé stkvěly se v oddělení I. písně Šumanovy,\nv 11., moravské, upravené drem. Javůrkem. Oboje na-\nlezly v prof. W i ntero vi interpreta důstojného. Nepa-\nmatujeme se, že bychom <a dlouhý čas byly se setkali\ns tak vzácným i tak dobře upotřebeným fondem hlaso-\nvým i s takou bedlivostí v šetření poetického pelu ka-\nždého i slova i zvuku posluchačstvu podávaného. Ta-\nkováto pieta v přednášení zvláště prostých písní národních\nnemine se dojmem velikým, kterýž i přiměl výtečného\nv\npěvce, že mimo program zapěl ještě prostomilou „Ze-\nžulku\". Nepřejeme sobě leč, aby j>. profesor v tremolu\nsobě uskrovnil, podávaje hlas svůj v plném lesku krásy\n/ v\njeho prirozene. V čísle třetím oddělení I.: Subrtův „Pout-\nntk\" spracováním Lisztovým a „Polka koncertní\" od A.\nRubinsteina, pak v čísle prvním oddělení II.: Fantasie\ns průvodem druhého piana od J. N. Hummela a v téhož\noddělení čísle pátém: „Při předení\" od R. Wagnera,\nvzdělaná od F. Liszta, osvědčila se pořadatelkyně kon-\ncertu pí. B. Jahnová opět co proslavená již veličina\nv koncertní hře na piano. Znamenité její umění vrcholilo se\nv leskuplném přednesu divukrásné Wagnerovy „přádelní\",\nv vkusném pointování koncertní polky Rubinsteinovy,\npak v skvělé technice a přejemném úhozu, obdivova-\nném ve fantasii Hummelové. Zdá se nám však, že vy-\nbledlá poněkud skladba Hummelova na újmu bvla je-\ndnotlivosti vybraného jinak programu časového. Podobně\nmáme za to, že Lisztova transkripce Šubrtová „pout-\nníka\" vymáhá hmotnější síty, než jakové schopny jsou\nkulaté a kypré tvary paninské. Y čísle čtvrtém obojího\noddělení vystoupila sl. H. Krausova. Zpívala hláskem\nčistým, všeho umělkování prostým čtvero písní povah\nrůzných: Arii Fidesy od H. Meyerbeera, „Hněv\" od Ka-\nvána, „Jarní\" od Gounoda, a „Pijáckou\" od G. Doni-\nzettiho. Že ve všech těchto písních uhodila na pravou\nnáladu a posluchačstvo ve svůj proud eiiový strhla,\nsvědčí o dokonalém pojmutí a výborném ztlumocení skla-\ndeb dotčených. Toliko bachantická píseň Donizzetiho,\nzdá se, že žádá mocnějšího rozvášnění. Velezajímavou\npro venkov novinkou bylo číslo páté oddělení I.: Dvě\nballady: „Uprchlíci\" od P. B. Shelleye a „Jarmila\" od\nB. Hebbela, melodramaticky spracovaué R. Šumannem.\nTonomalbu až do nejmenších podrobností mistrně na\npianě provedla pí. B. Jahnová. Recitativní čásť téhož čí-\nsla a deklamaci básně Pnškinovy „Dva bratří\" převzal\nprof. G. H e š se zdarem znamenitým. Slova jeho v nitru\nnejhlubším procítěná as opravdivostí živoucí pronešená\npodobala se věštbám, nechť tak díme vítězovým, tudíž\ni výkon jeho nelze pokládati za vedlejší jen štafáži krás-\nného večera koncertního, leč za zláštní velezdařilý kon-\ncert svého druhu. Přáli jsme si toliko větší intensivnosti\nhlasu, aby každé ze slov jeho v posluchačstvu plné plat-\nnosti si bylo dobylo. V průvodu na piano s dokonalo-\nlostí znaleckou střídali se i sl. Fanny Vaňkova a\nprof. J. Řehák. Koncert byl četné navštíven, výkony\núčinkujících vyvolaly za každým číslem chválu hlučnou ;\narrangement koncertu byl vzorný. Počato rázem hodiny\nstanovené, číslo k číslu řadilo se bez průtahu, program\njak ze zprávy zřejmo bohatý, ve dvou hodinách úplně\nvyčerpán. Končíme přáním, aby koncertistka pí. Jahnová,\no rozkvět hudby ve městě zdejším i ve vůkolí veleza-\nsloužilá, nevzpomínajíc přestálých z koncertu a pořádání\njeho klopot svým časem opět zavázala si nás k díkům\nza tak vznešený požitek uměl ecký.\n\nX.\nČeská zpěvohra. 1. břez.: „Hugenoti\" 3. břez.\n„Svatojanské proudy\" (benefice slč. Sittovy) 5. března\n~ S vatoj anské proudy.\"\nReprise „Hugenotův\" byla eo do celkového dojmu\nzaokrouhlenější a vytříbenější prvého představení. Vedle\ncelkem zdařilého výkonu slč. Paršovy vynikali zvláště\npp. Čech co „Marcel\", Lev co „Nevers\" a Souček co\n„Raoul\" velmi prospěšně; zvláště posledně jmenovaný\npěvec ovládal s neobyčejnou vytrvalostí a sílou hlas svůj\na.ž na konec představení a dle sil svých přispěl vše-\nmožně ku jasnější fisiognomii onoho večera. Slč. z Ehren-\nbergů byla silně indisponována. Mnohem živějšího inter-\nesú vzbudila Rozkošného zdařilá operní práce „Sva-\ntojanské proudy.\" Směsným jest to zajisté počínáním\nvřaďovati tuto operu podobné jako opery Šeborovy v\nkategorii „oper národních\"; vždyť sám pan skladatel\nmusí doznaii, že ni deklamací, ni částí melodickou čistě\nčeskou ani nechtěl v opeře své reusirovati; nýbrž\nchtěl dle všeho zdání napsati operu v oblíbeném v obe-\ncenstvu širším stylu Gounodovském, —• a to se mu za-\njisté, hledíme-li na práci tu, ze stanoviska francouzského\nkomponisty, zajisté podařilo. Kdo však tuto dle vzoru\nfrancouzského komponovanou operu pojmenovati se od-\nváží operou národní živí obecenstvo pouze pla-\nnými frázemi. Dílo toto zvolila si oblíbená vším právem\numělkyně naše slč. Sittova ku své beneflcr a provedla\nnemálo choulostivou úlohu „Julie\" se vší možnou routinou\nv části pevěcké as rozvahou i dokonalým promyšlením\nv části herecké. Celá postava léto hlavní rekyně\nopery nedá se tak snadně v určitě karakteristiekých\nrysech provésti, poněvadž karakteru tu žádného vlastně\npři ní není, ba i bezkarakternosti se jí nedostává\nona není ničím jiným, než mlhovinou, libretistou ledabylo\nstvořenou, bez života. Přiznáváme se, že slečna benefi-\nciantka se zdarem si počínala, takže mnohou temnější\nstránku partie své nad vodou udrželi dovedla, začež byla\nčastěji bouřlivou pochvalou obecenstva odměněna. Obligátní\nuvítání s věnci se strany obecenstva při prvním se obje-\nvení na jevišti, rozumí se, že při oblíbenosti slečnině\nnescházelo. Výkony ostatních spoluúčinkujících zejmena\nrusalky slč. Vávrovy, jakož pp. Součka, Lva i K. Čecha\nbyly celkem zdařilé. Siřeji o nich promluvím při nej-\n-1 1 • V V ř ••\nbhzsi reprisi."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "79", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.6.1", "titre_corps": "* Proslýchá vždy určitěji zpráva, že k usilování", "titre_sommaire": "* Proslýchá vždy určitěji zpráva, že k usilování", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.5", "debut_caractere": 3891, "fin_caractere_exclue": 6803, "texte": "* Proslýchá vždy určitěji zpráva, že k usilování\nněkolika osobností, jimž náš mistr Smetana není po\nchuti z důvodů zase jen osobních, tomuto úřad\nprvního kapelníka naší opery má býti odejmut a na\njeho místo povolán opět p. J. Mayer. Před osmi\nlety nalezli titéž lidé, že to s p. Mayerem nejde,\nnyní jej volají zase nazpět co svého spasitele! Což jest\ntaké übohý Smetana, třebať byl nejčelnější náš mistr\nhudební, proti tomuto ? Jakou váhu má také veškerá\njeho bohatá plodnost a činnost umělecká pro národ náš,\nneuznávají-li to augurové z „Hud. listů\" a jich pomoc-\nníci? Hledíme zcela klidně vstříc událostem budou-\ncím, vědouce, že vše, co zbudováno bylo na klamu, vždy\nještě samo sebou se přežilo. Jsmeť jen žádostiví, jakého\nse dostane Smetanovi uznání od vlasteneckého našeho\ndružstva za to, že puzen jsa šlechetným vlastenectvím\na chtěje Sloužiti národu svému, opustil Švédsko, kde mu\nkynula budoucnost nejskvělejší!\n* Koncerty. Rozpoutané vlny nynější saisony kon-\ncertní rostou rapidněji než kdy jindy a strhují klidné\ndosud obecenstvo naše v kouzelný svůj vír, takže\nvalem putuje v zasvěcená múzám hudebním místa.\nV tomto témdnu byl výhradně sál ostrova žofínského\nhlavním jevištěm nynějšího ruchu hudebního: výroční\nkoncert pro právníky, koncert p. Breitnera i slečny\nKrebsovy ve spolku s p. Grutzmachrem, vše to od-\nbýváno v rozsáhlých těch místnostech s výsledkem\nnad vše očekávání skvělým.\nPrvně jmenovaný koncert náleží sice dle jména\nv kategorii „dobročinných\" jež jak známo, mají ode\ndávna zvláštní privilej na program co nejchatrněji\nsestavený; však dle živé skutečnosti řadí se tento\ndobročinný koncert velmi důstojně k nej vybra-\nnějším koncertům samostatným. Ovšem jest to\nv první řadě zásluhou prof. Jonáka, jehož vkus umě-\nlecký každoročně v pražském obecenstvu nalézá za-\nslouženého uznání. Soudný tento pořadatel volí nejen\nprogram zajímavý, novinkami kořeněný, nýbrž snaží\nse všemožné, aby získal též takové síly výkonná, jež\njsou s to, aby vzbudily živý interes iv nejvyšších\nkruzích koncertního obecenstva zdejšího. Mezi umě-\nlecké síly, jež zvláštní přitažlivou mocí na obecenstvo\npražské vždy působiti dovedou, náleží v pravdě na\nslovo vzatá umělkyně v oboru pěveckém slč. Emilie\nBubeníčkova a opět musíme přiznati zásluhu p.\npořadateli za to, že se mu poštěstilo získati umělkyni,\nkterá ač miláčkem zdejšího obecenstva, přede v zá-\ntiší klidném bez známky veřejného života v středu\nnašem vytrvati dovede. Tentokráte nás překvapila\nv programu naznačenými třemi rozkošnými písněmi\n(„au printemps\" od G-ounoda, „das Fischermádchen\"\nod Meyerbeera, „česká národní píseň\"), k nimž při-\npojila ještě na hlučnou žádost obecenstva animova-\nného půvabnou jednu píseň krajana našeho dr. Mayera.\nŽe oblíbená pěvkyně i tentokráte v pravém smyslu\nslova bouřným potleskem a nadšeným voláním obsy-\npána byla, není ani tak důkazem vítězného jejího\nvystoupení, jako spíše okolnost ta, že obecenstvo se"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5961, "texte": "zdálo od písně k písni, čím dále tím více s její\nzvláštní individualitou se assimilovati. Zvláštním jest\nto věru úkazem, že zpěvná přednáška slečnina nesmí\nbýti ani rozlišována od dojmu, jejž působí na obe-\ncenstvo neodolatelně celý její poetický zjev.\nLitovati věru musíme, že umělkyně, jež honosí\nse takovým stupněm vzdělání odborného i povšech-\nného, ukrývá se zrakům obecenstva našeho v hrdé\nsamotě.\nDalším pozoruhodným zjevem bylo dvé sester\numělkyň, z Vídně, jež hojných sobě dobyly rázem\nsympathií v městě našem. Slečny Marie i Tere-\nzie Seydlovy prošly důkladnou školou a činí za-\njisté mistrům svým Epsteinovi a Hellmesbergovi\nvšechnu čest. Zvláště houslistka slč. Terezie dobyla\ntakřka již prvním krásným tahem smyčce svého úto-\nkem přízně veškerého obecenstva. Hrála Vieuxtemp-\nsův d-moll koncert pro housle a co poslední číslo bo-\nhatého programu toho „Melancholii\" od Hellmesber-\ngra. Kdo zná onu prvnéjší ze jmenovaných skladeb\nuznati musí, že tu zapotřebí nejen obratného, nýbrž\ni mohutným tonem vládnoucího virtuosa, mají-li se\nčiperné fioritury houslí solových zřetelně prodrati témi\nmohutně téměř symfonicky rozbouřenými vlnami prů-\nvodu orkestrálního. Pakliže vyřkneme, že slečna ví-\ntězně opanovala situaci choulostivou, tož podali jsme\nvýrokem tímto spolu plnou chválu jak o technické\ndokonalosti tak i o bohatém duševním nadání sleč-\nnině. Že jí kyne budoucnost nejskvělejší, to slyšela\nslečna zajisté již z mnohých úst; za příznivých o-\nkolností poučí nás zajisté blízká budoucnost o trvalé\nceně tohoto vzácného zjevu mezi ženskými virtuosy\nna housle doby naší. Sestra její, virtuoska v oboru\nklavírním, bojovati musela s mnohými obtížemi než\nse jí podařilo rozehřátí poněkud obecenstvo. Hrála\ne-moll koncert od Chopina s dobrým v celku pojmu-\ntím, však poněkud s nesměle zastřeným a nerozhod-\nným úhozem. Lépe se jí zdařila Šumanova „romance\"\n(fis-dur) a Silesova čiperná „gavota\"; „Valše ca-\nprice\" od Rubinsteina, jež náleží mezi skladby to-\nhoto mistra méně šťastné, hrála opět s poněkud\nkřehkým úhozem, však podařilo se jí vzdor tomu\npřec v závěrečné frázi náhlým vzplanutím ohnivého\ntemperamentu svého obecenstvo k potlesku strhnouti\nObor pěvecký zastoupen byl ještě slč. M. Ca-\nchovou, jež přednesla s úspěchem dobrým oblíbe-\nnou piecu koncertní „Recitativ a arie\" z „Rínaldo\"\nod Haendla; hlas mladistvé této pěvkyně (vyslovený\nalt) honosí se bez odporu přirozenou zvučností a\nkrásnou barvitostí; a jisto jest, že za dálšího roz-\numného vedení státi se může slečna silou v umě-\nleckém světě velevítanou. Koncert byl otevřen rytmi-\nckým živlem svým intresantní Spontini-ho ouver-\nturou ku zpěvohře „Ferdinand Cortez\", již provedl\norkestr německého divadla za vůdcovství p. T au-\nwitze dosti slušně.\n„Finis coronat opus\", t. j. o tom nejznamenitěj-\nším, co nám program koncertu právnického přinesl,\nslušno promluviti naposledy. Přiznávám se upřímně,\nže mne dosud ze skladeb p. řiditele Skuherského,\ns nimiž popřáno mi bylo se seznámiti, nic tak mo-\nhutně, tak hluboce nedojalo, jako tato s nadšením\npsaná jeho orkestrální fantasie dle Mácho va „Máj e\"\nkoncipovaná. Skladba tato byla vším právem hlav-\nním těžištěm a nejskvělejším ohniskem celého toho\nbohatého programu a dojista by zasluhovala, aby po-\ndrobněji ve zvláštním širším samostatném článku byla\nprobrána, tak aby všechny její krásy tím patrněji\nna světlo vystoupily. Celek založen jest na dvou\nhlavních motivech, jež táhnou se v ladném střídání\nco zlaté prouhy hudebního myšlení celou skladbou.\nHned s počátku programovitě se objevují dva motivy\ntěsně za sebou a stojí v čele skladby takřka co in-\ndex, naznačující obsah následujícího propracování\nskladby celkové První z motivů karakteru mužně\nrozhodného objevuje se v lesních rozích a budí v nás\ntemné jakés tušení, že sobě as skladatel obral za po-\nzadí malby své lesní romantickou krajinu; druhý pak\nmotiv jest neskonale něžný, touhyplný, výrazný to\nmotiv lásky. Z počátku rozpřádá se exposice motivu\nprvního, z nějž se postupem vyvine širší motiv\nrytmu energičtějšího a předvádí nám před zraky naše\nhrditjného lesův pána; na vlnách rozbouřeného tohoto\nmotivu vynoří se náhle motiv lásky jen ve dvou tak-\ntech , aby ihned na to zahalen byl jasný tento\nslunce papršlek bouřnými chmůrami rekovného motivu,\njenž krásné v immitacích celého orkestru proveden,-\nzaznívá věru co stonásobná ozvěna pustých skála\ndivokých roklí lesních. Hlavní váha celé skladby\nté spočívá na střední větě (andante) kdež pokochá\nse mysl naše na několika světlých milých okamžicích\ni objeví se nám tu náhle překrásná kantilena pro-\nvedena klarinety, jímž odpovídají první housle v prů-\nvodu harfy a sice motivem lásky, jenž jest tu široce\nrozveden a stupňuje se tropicky rozvášněným prou-\ndem (zvláště od 15. taktu andante) k stupni nej vyšší\nrozháranosti citu. Ještě jednou objeví se rekovný\nmotiv „pána lesův\", načež za ním se zachvívá v\ntemné barvě přidušeného tonu rohu anglického co\nbeznadějný vzdech motiv lásky. Po té pianissimo\nděsným pizzicatem v basech ozývá se z dálky smu-\nteční pochod, provázející hrdého lesův pána\nna popraviště. Pochod se stupňuje v mohutné mstru-\nmentaci a bohaté, příšerné jásavé figuraci nástrojů\nsmyčcových k nej vyššímu vrcholí rozbouřeného or-\nkestru ; v tom zasyčí v největší bouři té harfa ostrým\nglissando po dvou taktech, jako když rozšvihne katův\nmeč vzduch sténající děsná rána tamtamu zahučí,\nvír bubnu temně zasténá jako chrapot smrtelný\npauza plna úzkostného překvapení, v níž není v obe-\ncenstvu napjatém ni dechu slyšeti a celek končí\nzlomeným motivem lásky v žalně kvílícím ho-\nboji v průvodu přidušených akordů čtyr lesních rohův.\nJest to pravou rozkoší probírati se v takové parti-\ntuře, v níž vládne čistě thematická a při té nejmo-\nhutnější kombinaci polyfonické přede tak mistrovsky\nprůhledná práce. Každý motiv je dle idey poetické\npřiměřeně vyvinut, často se v zevnějších tvarech mění,\nvšak přede nepostrádá původního typu svého. Harmo-\nnický jakož instrumentální živel jest z doby nejmo-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 765, "texte": "dernější. Tak poetický tvůrčí duch, jakým je v oboru\nhudebním Skuherský, neměl by beztoho úzce vymě-\nřený prázdný svůj čas obětovati suchým a zastaralým\ntvarům hudby chrámové, nýbrž měl by všechny své\nnejlepší síly tomuto genru hudby instrumentální vě-\nnovati zde pokvete mu zajisté zdar a štěstí.\nAspoň tato nová skladba Skuherského řadí se bez\nodporu k nejlepším pracím Lisztovým z oboru básně\nsymfonické!\nDovídáme se, že v příštím koncertu pro filosofy\nčeské bude tato vzlezajímavá skladba Skuherského\nopakována upozorňujeme na ni naše umění mi-\nlovné obecenstvo.\nO koncertu Breitnerově, jakož i o společném\nkoncertu slč. Krebsovy a čellisty Grůtzmachra\npromluvím v budoucím týdnu po dálších koncertech,\njež zamýšlejí zde uspořádati zmíněné ty síly umělecké.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "80", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.6.2", "titre_corps": "* Frant. Hauser, majitel hudeb, ústavu v Praze,", "titre_sommaire": "* Frant. Hauser, majitel hudeb, ústavu v Praze,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.7", "debut_caractere": 767, "fin_caractere_exclue": 6186, "texte": "* Frant. Hauser, majitel hudeb, ústavu v Praze,\nvydal vlastním svým nákladem dvě skladby v lehkém slohu\npro nejútlejší mládež: „polonéz\" pro 4 ruce a „polku ma-\nzurku pro 2 ruce, kterouž z ohledů instroutivních lze\nodporu citi.\n* Musica sacra. V neděli dne 22. února prove-\nvedena byla poznovu v chrámu sv. Vojtěcha za osvěd-\nčeného všestranně vůdcovství tamnějšího ředitele kůru\np. prof. Jos. Foerstra gregorianská mše s překrás-\nnými vložkami od Palestriny, Witta a Foerstra.\nHlavní pozornost naši na se obrátila nová skladba do-\nmácího skladatele našeho Jos. Foerstra, jež pro-\nvedena byla po pozdvihování s precisností a průhlednou\ndokonalostí u provádění všech i nejjemnejších odstínů\nu tak secvičeného sboru, jakým se nyní kůr sv. Vojtě-\ncha honosí, obvyklou. Jak se dovídáme, hodlá nyní\nrada městská uciniti návrh při arcib. konsistoři, aby byl\nz důchodů kostela sv. Vojtécha povolen potřebný náklad\nna vydržování stálého sboru pěveckého ku dalšímu pě-\nstování zpěvu gregoriánského. Jest to vskutku potěši-\ntelným úkazem, že především z této strany dochází u-\nznání záslouženého muž, jenž radou i skutkem podpo-\nruje znovuoživení pravé hudby církevní a kráčí v čele\nčeských skladatelův v produkci z tohoto oboru literatury\nhudební. Zmíněná jeho nová skladba „O salutaris ho-\nstia\" jest práce výtečná v slohu lehkém, pro venkovské\nkůry přístupném a jak se samo sebou rozumí v slohu\nčistě církevním psána. Redakce našeho listu vyjednává\nnyní s ctěným skladatelem o postoupení skladby té i dou-\nfá, že v budoucí příloze novinkou touto z oboru čistě\ncírkevní hudby odběratelům svým, kteří o hudbu církevní\nse interesují, valně se zavděčí.\n* Z českého divadla. Nedávno v život uvedená\nškola operní při českém jevišti rozkvétá neustále\nutěšeněji. Hlavní váha tu ovšem spočívá na daleko čet-\nnějším oddělení dámském a tu nejen síly pokročilejší\n(z nich vynikají slečny: Kučerova, Roubalova, Čechova),\njež na počátku školního běhu vřaděny bylv hned do roč-\nníku druhého a třetího, nýbrž i začátečnické síly\nz prvního ročníku, při nichž na počátku o vývinu hlasu\na routině herecké nemohlo býti ani řeči, učinily nový\npokrok v tak úžasné míře, že ředitelstvo na to pomýšlí,\naby ještě v letošní saisoně operní provedeny byly s mla-\ndistvým tímto personálem samostatné produkce,\npři nichž by se též první ročník, kdež zvláště vynikají\nslečna Kroj sova, Bínova a Smetanova, v plném počtu\nzúčastnil. První produkce má býti soukromá (jen před\ndružstvem divadelním a pp. referenty), druhá pak po\npřípadě souhlasu povolaných znalců, veřejná. Pro toto\npředstavení určeny budou výňatky z následujících oper:\n„Braniboři\", „Y studni4\", „Orfeus\" a „Čarostřelec\". Snahy\nobětovné všech tu zaměstnaných sil vyučujících, zaslu-\nhují chvály neobmezené. Ústavu takovému, jenž v zárod-\ncích svých již takými výsledky se vykázati může, kyne\nbez odporu krásná budoucnost.\n* SI. Boschettiova, člen [dvor. divadla vídeňského,\nzískána jest pro tři pohostinské hry na našem jevišti a\nvystoupí poprvé co „Markétku\".\n* 111. Filharmonický koncert odbývá se v neděli\ndne 8. března o polednách v sále žofinském s tímto\nprogramem: 1. „Dozvuky Ossianovyú—N. Gade\n—-t2. „Paní Mab\" symfonický obraz —H. Berlioz\n3. „Okeán symfonie A. Rubinsteina.\nZ akademického spolku. Knihovna hudebnin akad.\nspol. počíná utěšeně zkvétati. Co dárce laskavé jest nám ten-\ntokráte jménovati p. kapelníka A. Čecha, který daroval akad.\nspolku dvě Siissmayerovy opery, p. J. Fromanna, jenž zaslal\nsvoji skladbu klavírní: „Hlasy z luhů českých\", velký to směs\nz českých národních písní, pak p. P. Krejčího, tech. a J. Čápa.\nNejmenovaná věnovala spolku akad. pěknou sbírku hu-\ndebnin, většinou skladby to našich skladatelů, jako čtvero-\nzpěvy K. Bendla, dvojsbor L. Procházky „Vlasti\", písně z ruko-\npisu Královédvorského, komponované Lad. Želinským, skladby\nP. Knžkovského atd. Přejeme akademickému spolku v tomto\nsměru příznivců co nejhojnějších.\n* Z Pardubic. (Pův. dopis.) Od posledního dopisu\nv prosinci r. m. nastala v koncertních produkcích zdej-\nších stávka devítinedělní, spůsobená světohybným ma-\nsopustem. Hudba koncertní přinucena na čas ustoupiti\nsokyni své, jakkoli nerovné, přece vždy ještě oblíbenější,\nmyslím hudbu taneční. Průběhem kalendářním nastal\nobrat. Rej masopustní poutichl, hudba koncertní opět\nuvedena na denní pořádek pospolitého života zdejšího.\nDne 22. t. m. odbýván na slovo vzatou pianistkou pí.\nBož. Jahnovou za spoluúčinkování sl. H. Krausovy\na Fanny Vaňkovy, pp. prof. G. Heše, Z. Wintera, J. Ře-\nháka a P. Militkého s* pěveckým sborem študujících\nkoncert, jehož výnos věnován na opravu varhan ve škol-\nním chrámu Páně. Vyznáváme, že vyskytující se na pro-\ngramech koncertních poznámka „Výnos věnován atd.\"\ns hlediště uměleckého činí na nás dojem za umírnění\nkritiky se* přimlouvající. V případě, o němž píšeme, dů-\nmínka taková byla na prosto lichou. Koncert ve všech\nčástích a každým směrem poskytoval téměř obraz do-\nvršené krásy umělecké. Zahájen effektním sborem L. de\nRillé „Před přístavem\" a pendentem jeho „Návrat ry-\nbářů\" v druhém oddělení skončen. Provedení obou čí-\nsel sborem studujících, řízeným P. Militkým, vydařilo\nse výborně ; byltě výkon tento prvním jich výstupem na\npalčivém podiu síně koncertní. Malé distonaci v čísle\nprvním bylo snad lze vyvarovati těsnějším sevřením po-\nlokruhu. S úspěchem rozhodným od téhož sboru ju-\nnáckého na konec prvního oddělení zpívána „bal-\nlada o zamilovaném žabci\" od R. Genée-a a na konec"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3486, "texte": "11. oddělení po bouřlivém potlesku mimo program při-\ndán P. Křížkovského znárodnělý „Odpadlý od srdce.\"\nCo číslo druhé stkvěly se v oddělení I. písně Šumanovy,\nv 11., moravské, upravené drem. Javůrkem. Oboje na-\nlezly v prof. W i ntero vi interpreta důstojného. Nepa-\nmatujeme se, že bychom <a dlouhý čas byly se setkali\ns tak vzácným i tak dobře upotřebeným fondem hlaso-\nvým i s takou bedlivostí v šetření poetického pelu ka-\nždého i slova i zvuku posluchačstvu podávaného. Ta-\nkováto pieta v přednášení zvláště prostých písní národních\nnemine se dojmem velikým, kterýž i přiměl výtečného\nv\npěvce, že mimo program zapěl ještě prostomilou „Ze-\nžulku\". Nepřejeme sobě leč, aby j>. profesor v tremolu\nsobě uskrovnil, podávaje hlas svůj v plném lesku krásy\n/ v\njeho prirozene. V čísle třetím oddělení I.: Subrtův „Pout-\nntk\" spracováním Lisztovým a „Polka koncertní\" od A.\nRubinsteina, pak v čísle prvním oddělení II.: Fantasie\ns průvodem druhého piana od J. N. Hummela a v téhož\noddělení čísle pátém: „Při předení\" od R. Wagnera,\nvzdělaná od F. Liszta, osvědčila se pořadatelkyně kon-\ncertu pí. B. Jahnová opět co proslavená již veličina\nv koncertní hře na piano. Znamenité její umění vrcholilo se\nv leskuplném přednesu divukrásné Wagnerovy „přádelní\",\nv vkusném pointování koncertní polky Rubinsteinovy,\npak v skvělé technice a přejemném úhozu, obdivova-\nném ve fantasii Hummelové. Zdá se nám však, že vy-\nbledlá poněkud skladba Hummelova na újmu bvla je-\ndnotlivosti vybraného jinak programu časového. Podobně\nmáme za to, že Lisztova transkripce Šubrtová „pout-\nníka\" vymáhá hmotnější síty, než jakové schopny jsou\nkulaté a kypré tvary paninské. Y čísle čtvrtém obojího\noddělení vystoupila sl. H. Krausova. Zpívala hláskem\nčistým, všeho umělkování prostým čtvero písní povah\nrůzných: Arii Fidesy od H. Meyerbeera, „Hněv\" od Ka-\nvána, „Jarní\" od Gounoda, a „Pijáckou\" od G. Doni-\nzettiho. Že ve všech těchto písních uhodila na pravou\nnáladu a posluchačstvo ve svůj proud eiiový strhla,\nsvědčí o dokonalém pojmutí a výborném ztlumocení skla-\ndeb dotčených. Toliko bachantická píseň Donizzetiho,\nzdá se, že žádá mocnějšího rozvášnění. Velezajímavou\npro venkov novinkou bylo číslo páté oddělení I.: Dvě\nballady: „Uprchlíci\" od P. B. Shelleye a „Jarmila\" od\nB. Hebbela, melodramaticky spracovaué R. Šumannem.\nTonomalbu až do nejmenších podrobností mistrně na\npianě provedla pí. B. Jahnová. Recitativní čásť téhož čí-\nsla a deklamaci básně Pnškinovy „Dva bratří\" převzal\nprof. G. H e š se zdarem znamenitým. Slova jeho v nitru\nnejhlubším procítěná as opravdivostí živoucí pronešená\npodobala se věštbám, nechť tak díme vítězovým, tudíž\ni výkon jeho nelze pokládati za vedlejší jen štafáži krás-\nného večera koncertního, leč za zláštní velezdařilý kon-\ncert svého druhu. Přáli jsme si toliko větší intensivnosti\nhlasu, aby každé ze slov jeho v posluchačstvu plné plat-\nnosti si bylo dobylo. V průvodu na piano s dokonalo-\nlostí znaleckou střídali se i sl. Fanny Vaňkova a\nprof. J. Řehák. Koncert byl četné navštíven, výkony\núčinkujících vyvolaly za každým číslem chválu hlučnou ;\narrangement koncertu byl vzorný. Počato rázem hodiny\nstanovené, číslo k číslu řadilo se bez průtahu, program\njak ze zprávy zřejmo bohatý, ve dvou hodinách úplně\nvyčerpán. Končíme přáním, aby koncertistka pí. Jahnová,\no rozkvět hudby ve městě zdejším i ve vůkolí veleza-\nsloužilá, nevzpomínajíc přestálých z koncertu a pořádání\njeho klopot svým časem opět zavázala si nás k díkům\nza tak vznešený požitek uměl ecký."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.6.3", "titre_corps": "Česká zpěvohra. 1. břez.: „Hugenoti\" 3. břez.", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. 1. břez.: „Hugenoti\" 3. břez.", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.8", "debut_caractere": 3488, "fin_caractere_exclue": 5752, "texte": "X.\nČeská zpěvohra. 1. břez.: „Hugenoti\" 3. břez.\n„Svatojanské proudy\" (benefice slč. Sittovy) 5. března\n~ S vatoj anské proudy.\"\nReprise „Hugenotův\" byla eo do celkového dojmu\nzaokrouhlenější a vytříbenější prvého představení. Vedle\ncelkem zdařilého výkonu slč. Paršovy vynikali zvláště\npp. Čech co „Marcel\", Lev co „Nevers\" a Souček co\n„Raoul\" velmi prospěšně; zvláště posledně jmenovaný\npěvec ovládal s neobyčejnou vytrvalostí a sílou hlas svůj\na.ž na konec představení a dle sil svých přispěl vše-\nmožně ku jasnější fisiognomii onoho večera. Slč. z Ehren-\nbergů byla silně indisponována. Mnohem živějšího inter-\nesú vzbudila Rozkošného zdařilá operní práce „Sva-\ntojanské proudy.\" Směsným jest to zajisté počínáním\nvřaďovati tuto operu podobné jako opery Šeborovy v\nkategorii „oper národních\"; vždyť sám pan skladatel\nmusí doznaii, že ni deklamací, ni částí melodickou čistě\nčeskou ani nechtěl v opeře své reusirovati; nýbrž\nchtěl dle všeho zdání napsati operu v oblíbeném v obe-\ncenstvu širším stylu Gounodovském, —• a to se mu za-\njisté, hledíme-li na práci tu, ze stanoviska francouzského\nkomponisty, zajisté podařilo. Kdo však tuto dle vzoru\nfrancouzského komponovanou operu pojmenovati se od-\nváží operou národní živí obecenstvo pouze pla-\nnými frázemi. Dílo toto zvolila si oblíbená vším právem\numělkyně naše slč. Sittova ku své beneflcr a provedla\nnemálo choulostivou úlohu „Julie\" se vší možnou routinou\nv části pevěcké as rozvahou i dokonalým promyšlením\nv části herecké. Celá postava léto hlavní rekyně\nopery nedá se tak snadně v určitě karakteristiekých\nrysech provésti, poněvadž karakteru tu žádného vlastně\npři ní není, ba i bezkarakternosti se jí nedostává\nona není ničím jiným, než mlhovinou, libretistou ledabylo\nstvořenou, bez života. Přiznáváme se, že slečna benefi-\nciantka se zdarem si počínala, takže mnohou temnější\nstránku partie své nad vodou udrželi dovedla, začež byla\nčastěji bouřlivou pochvalou obecenstva odměněna. Obligátní\nuvítání s věnci se strany obecenstva při prvním se obje-\nvení na jevišti, rozumí se, že při oblíbenosti slečnině\nnescházelo. Výkony ostatních spoluúčinkujících zejmena\nrusalky slč. Vávrovy, jakož pp. Součka, Lva i K. Čecha\nbyly celkem zdařilé. Siřeji o nich promluvím při nej-\n-1 1 • V V ř ••\nbhzsi reprisi."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c014", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.7", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.8", "debut_caractere": 5754, "fin_caractere_exclue": 6034, "texte": "Listárna redakce.\nP. L. D. Ch. zde. Bec průvodu klavírního nelze nám\no dvojzpěvu Vašem žádného úsudku pronésti. Jen tolik již\nnyní Varn rici rnozeme, ze nezdáte se býtí sam zpěvákem,\njinak byste na tenoristu siežádai takové nemožnosti.\nP. dopis, v Lit. Použili jsme. Srdečné díky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-07-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-07_01#c015", "volume": "bmtnabd_1874-03-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.2.8", "titre_corps": "K dnešnimu čislu přilozena jest III. priloha", "titre_sommaire": "K dnešnimu čislu přilozena jest III. priloha", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.8", "debut_caractere": 6036, "fin_caractere_exclue": 6221, "texte": "K dnešnimu čislu přilozena jest III. priloha\nhudebni: Dve k 1 a virni skladby:\n1. „Pr vnl milo va ni\" sloz. Max. Koll o-\npasek. 2. „lotylkove\" (z pamatmch\nlistku\") sloz. J. N e s y era."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n1. března 1786 † Frant. Benda, výt. housl. a skladatel — v Postupíně.\n„ „ 1809 f Jan Bedř. Albr3Chtsb3rger, theoret. hudebník —ve Vídni.\n„ „ 1833 nar. Jan Brahms, pian. a ski. —t v Altoně.\n8. „ 1869 ý Hektor Berlioz, slov. ski. a spis. hud. v Paříži.\n„ „ 1870 I. provoz Šeborovy opary „Blanka\" v Praze.\n9. „ 1737 nar. Jos. Myslívsóek (Venatorim), ski. op. v Praze.\n„ „ 1827 I. prov. Beethovenovy IX. symfonie v Praze.\n4. „ 1856 f Fr. Blatt, prof. klariuetu na konserv. v Praze.\n„ „ 1860 f Fr. Weiss, prof. trubky na konserv. v Praze.\n„ „ 1868 I. prov. opery „Hamlet\" Ambr. Thomase v Paříži.\n10. „ 1760 nar. Ecuget de I'lsie, básník „Marseiliaisy\" vLonsle Saulnier.\n~ „ 1876 f Hyn. Mošeles, pian. a skladatel v Lipsku (nar, 1794 v-Praze.)\n11. „ 1824 I. prov. Webrovy zpěv. „Euryanthe\" v Praze.\n„ „ 1831 f Jos. EolovSki, sklad, ruský v Petrohradě.\n12. „ 1833 f Fr. J. Anderle, znamenitý samouk český na houslích\nv Uhrách (zavraždil se v šílenství).\n„ „ 1865 f J. Wagner, prof. cella na konserv. v Praze.\n13. „ 1797 I. provoz. Cherubiaiho zpév. ~Medea:; v Paříži.\n\nNěkolik praktických pokynuti o tvoření\n„krásného tonu\", o vokalisaci a\no vyvinutí hlasu.\n(Pokračování.)\nJak již zmíněno, rozpadá se každý hlas do ji-\nstých, přírodou vytknutých oddílů („ rej i stři kfi), kteréž\npůvodně rozdílnou povahou zvuku svého dosti ná-\npadné sluchu se označují. Nejvétším jest ovšem roz-\ndíl povahy zvukové mezi tak zvaným hlasem „prs-\nním\" („Bruststimme\") a „faisetovým\" (také\n„fistulí\" zvaným „Falsett, Fistel\"), jehož původ dle\nnejnovějších výskumů fysiologických spočívá v tom,\nže při hlasu prsním zachvívají se hlasivky celé, při\níalsetu pak toliko v krajích svých. *) Avšak při mno-\nhých hlasech (zejmena při „altových\" a „basových\",\ntéž i dosti často při „mezzosopranech\" a „barytonech\")\nlze ještě velmi pohodlně rozeznati poněkud podobný\nrozdíl mezi nejhlubším oddílem prsního hlasu (tak\nzvaným „hlubokým rejijstříkem prsním\"\n„tiefes Brustregister\") **) a ostatním jeho objemem,\nkdežto při jiných hlasech opět (zejmena při mnohých\n„sopránech\" a „tenorech\") v celém objemu „prsního\nhlasu\" marně jakési stopy oddílů takových hledáme.*)\n„Falset\" sám pak dosti znatelné dělí se opět na\ndva rejistříky, z nichž vyššímu ne zcela bez práva\ndáno jméno „hlasu hlavového\" („Kopfstimme,\nKopfregister.\") **)\nDobře cvičenému pěvci není pak nikterak obtíž-\nným ani škodným, v celém objemu hlasu ve všech\nrejistříkách zpívati bud „plným hlasem\" (čili tak\nzvaným „otevřeným tonem\") bud „hlasem\nkrytým\", jehož nejjemnější upotřebení nazývá se\n„polohlasem\" („mez za-vo c e\", někdy též „sotto\nvoce\") ovšem že jen při dokonalé umělecké doved-\nnosti a rozumně střídající šetrnosti, nač mnozí po-\nněkud méně dovední pěvci a učitelové zdají se za-\npomínat, zrazují-li s hrůzou užívání „otevřeného tonu\"\nve vyšší poloze prsního hlasu, čímž však vždy jen\nmíní ono, ovšem méně šetrné, bolestně násilné vyrá-\nžení hlasu „plnými plícemi\", jaké bohužel tak často\nslýcháme od pěvců ještě méně dovedných.\nVětšina spisovatelů o tomto předmětu jednajících\njaksi úzkostlivě se vyhybá každému důkladnějšímu\nobjasnění pojmů: „plný hlas\" čili „otevřený ton\"\n\n*) Starší theorie tvrdila právě opak toho.\n**) julius Stockhausen velmi trefuě přirovnává zvuk „hlu-\nbokého prsaího řejistříku\" altového hře na g • struně na\nhouslích.\n*) Nehrlich „vyšší rejstřík prsní\" (pravidelně asi oktávu\nobsahující) dělí opět na dva rejistříky (vždy po 4 tonech), jež\nnazývá „nižším\" a „vyšším frejtstříkem středním\" („ticferes\nund hoheres Mittelregister\"), kdežto Weiss naproti tomu při\nvšech hlasech v celém objemu „prsního hlasuu nechce znáti\npražádných přirozených oddílů; většina praktických učitelů\ndrží se však našeho rozdělení, což ovšem samo o sobě ještě\nby o pravosti jeho neklamně nesv- dčilo.\n**) Působí totiž zpívání v řejistříku tomto (zvukem svým\nvíce již jakýs „hudební nástroj\" připomínají *ím) z,» /ajicímu\nzcela zvláštní pocit, tak asi, jsko by vzduchový prond z hrdla\npřímo do lebky vystupoval, ač jako při zpěvu v jiných reji-\nstřících dosti znatelně v předu úst na tvrdé patro naráží.\nO tak často odporučovaném (zvláště damám) „krytém tonu\"\nve vyšší poloze „prsního hlasu\", jejž někteří učitelové sám\nbůh ví, z jakých důvodů —taktéž nazývají „hlasem hlavovým\"\npozději ještě několik upřímných slov promluvím."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.2", "texte": "(neznám výrazu vhodnějšího) a „polohlas\" čili „krytý\nton;\" a přec jest určité rozeznání a vhodné upotře-\nbení jich pro každého pěvce nesmírně důležitým.\nŽe pak iv dálším průběhu pojednání našeho ještě\nčastěji podstatného rozdílu toho dotýkati se musím,\nchci se o to pokusiti, bych jej již teď, krátce sice,\nvšak co nejurčitěji a nejpochopitelněji vylíčil.\nJest patrno, že všecky přípravy a pomůcky k do-\ncílení „krásného tonu\" směřují zároveň též k tomu,\naby i hmotný výsledek vynaloženého úsilí byl po-\nměrně co možná největší, t. j. aby ton byl co možná\nnejsilnější anejvolnější, tedy: „krásnýton otevřený;\"\na možno-li o takovém tonu právem říci, že se zdá\n„jako by nějaké struně už před samými zuby byl\nvylouzen\", tož „krytý ton polohlasu\" zaznívá tak,\njako by na povstával uvnitř úst za zuby. Čili srozumi-\ntelněji řečeno: „otevřený ton\" vyslovujem před zuby,\n„krytý\" za zuby; t. j. proud vzduchový při\n„krytém tonu\" naráží o něco zadněji na\npatro než při „tonu otevřeném\", ne však\no tolik aby povstati mohl „přízvuk pa-\ntrový.\" Z toho skoro samo sebou vyplývá, že „krytý\nton\" žádá otevření úst o něco menší a proud vzdu-\nchový o něco slabší, za to však měkkost rtů a svalů\nlícních značně ještě větší než obyčejný „ton otevřený.\"\nPřidám-li ještě, že brada při „krytém tonu\" jest silně\ndo zadu vtažena, tak že svrchní čelist značně pře-\nčnívá, pověděl jsem snad již všecko, co se vůbec o\ntom povědíti dá. Předce však musím ještě doložiti,\nže „krytý ton\" tak dobře jest schopen sesílení jako\n„otevřený\" seslabení, což bývá pramenem nejpodiv-\nnějších a nejškodnějších nedoiozumění. (Pokrač.)\n\nAstorga.\n(F. B.)\nEmanuel di Astorga byl jedním z nejprosla-\nvenějších vlašských pěvců a skladatelů první polovice\n18. století.*) Nejen jeho skladby, naskrze rázu ohnivého,\nnesou na sobě ráz romantický, ale i sám tvůrce jich\nneméně byl romantickým zjevem, hlavně podivným, ne-\nblahým, a předce poezie plným svým osudem.\nPoprvé setkáváme se s Astorgou co s jinochem\nd\\acetiletým, plným živé naděje u popraviště otce\njeho, na jehož krutou smrť přinucen byl se dívati po-\nchopy Filippa V., krále španělského, jenž spůsobem tak\nukrutným hleděl utlumiti jiskru vzpoury na Sicilii. Bylť\notec Astorgův hlavou strany, kteráž meče se chopila\nk uhájení needvislosti rodného svého ostrova.\nVypravuje se, kterak prý žalem stížený mladík po\ncelé dni nehnul se od onoho místa hrůzy, až jej pro-\nslulá hraběnka Ursini-ová vrchní hofmistrně králové, na-\nsilím odvésti a do španělského kláštera „Astorgy\" do-\npraviti dala. .\nV tragickém osudu hlavně hledati lze pramen oné\ntěžkomyslnosti, kteráž nad všemi jeho skladbami co černé\nchmury se vznáší; naprosto ale vyloučena jest z prací\njeho veškerá sentimentálnosť, obvyklý to výraz tak zva-\nného „weltšmercu\" mnohých moderních komponistů vzdy-\nchálků. Nebylo to snad působením těsného ovzduší klidné\njeho cely klášterní, že „z velkého bolu svého dělal písně\npouze malé\", nýbrž byl to následek nevýslovných muk\nonoho okamžiku, kdy viděl padnouti šedou hlavu otce\nsvého pod sekerou katovou.\nPočátek jakož i konec života Astorgova temnou\nrouškou jest zahalen; vždyť neznáme ani pravého jeho\njména, ježto král Filip rodinný jeho znak zničil i statky\nkonfiskoval, čímž ovšem přišlo v úplné zapomenutí. Přijal\npozději jméno „Astorgy\" dle kláštera, kde mysl jeho\nznenáhla se zotavovala po přestálé osudné ráně. Tomu\nale nemohla zloba krále zabrániti, že syn odsouzencův\ndobyl si šlechtictví v umění, což zajisté člověku nemenší\ndodává důstojnosti, než šlechtictví zděděné.\nPodobně i o smrti mistra tohoto pramálo nám známo.\nZemřel prý (kdy?) v některém z četných klášterů v Če-\nchách.\nZe zátiší klášterního odebral se Astorga ke dvoru\nvévody z Parmy, kde žil zcela svému umění. Zde utvořil\nse milostný poměr mezi ním a dcerou vladaře, jenž ne-\nmálo se podobá tomu, jakýž Groethe ve svém „Tassu\"\nvylíčil. Vévoda dozvěděv se o věci té, poslal Astorgu do\nVídně, kdež přijat byl vlídně císařem Leopoldem 1.,\njenž hudby jsa velice milovným četnou vydržoval kapelu,\na často pro studium kontrapunktu v hudbě zapomínal\nna „kontrapunkt\" politický.\nKdyž tento za smutných zvuků své kapely (jak i\nbyl poručil) zemřel, odešel Astorga z Vídně a po mnohá\nléta konal po Evropě cesty umělecké. Na veškerých\ndvorech knížecích vlídně byl přijat, a všu<Je zanechal\npo sobě slavné jméno.\nDo vlasti své se Astorga více nevrátil, ač v kom-\nposicích svých ji nikdy nedovedl zapříti. Tak jmeno-\nvitě v rondu jeho kantát „komorních\" ozývá se tu a\ntam nějaký nápěv sicilský v lehce plynoucím rhytmu\nšestiosminovém, a v milostných písních jeho domníváme\nse slyšeli na mnoha místech barkaroly plavců sicilských,\nkteréž lehké vání vlažného větérku večerního po nesmírní\nhladině klidného moře roznáší.\nJedna z nejznamenitějších prací jeho jest „Stabat\nmater\" (také Pražanům ze zdařilé produkce u kapucínů\nv chrámě sv. Josefa známé.) Nápadným jest, že místo :\n„fac, ut animae donetur paradisi gloria\", komponoval\nv tónině měkké. Není-liž to hlas duše stísněné, která\nani vzpomínkou na budoucí blaženost nemůže zapome-\nnouti na nesčetné ty strasti, jakými Astorga byl stížen?\nA což ono: „Pertransivit gladius!\" Snad žádný skladatel\nbolestný dojem toho místa vyjádřiti nedovedl spůsobem\ntak dojemným jako Astorga.\nBasy v chromatickém postupu tu přímo mimoděk\ndémonicky vystupují proti hlasům svrchním a uvádějí\n\n*) Jest to zajisté prazvláštním úkazem, že tento zna-\nmenitý mistr, jenž na české půdě zahynul, veškerou svou\npopularitu děkuje v první řadě českému skladateli Alber-\ntovi, jenž jej učinil rekem (v Německu) velmi oblíbené opery\nsvé. Podobný osud stihl neméně výtečného mistra Alessandra\nStradellu o němž jakož i o jeho skladbách by nynější nevděčné\nširší obecenstčo zajisté velmi málo vědělo, kdyby jej náhodou\nskladatel Flotov nebyl učinil rekem, zajisté velmi zdařilé a\na veselé své masopustní opery stejného jména. Pozn. red."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.3", "texte": "nám ha paměť, že také srdcem skladatelovým projel\nmeč, kterýž životu otce jeho na vždy konec učinil.\nJiné skladby Astorgo vy jsou: requiem, z něhož máme\nale jen zbytky, a pak kantáty „a voce sola.\" Tyto\n?:antáty ze starší doby bývají obyčejně souchotinářskými\nvariacemi na slasti a strasti idyllické lásky: jako ne-\nskončený vzdech zamilovaného srdce, ocukrovaný samými\ntrilky a íioriturami. Vždy jest to táž lamentace okla-\nmaného milence neb milenky v tónině molové, jížto ná-\nsleduje vylíčení neskončeného „štěstí lásky\" v tónině durové.\nOvšem zdá se nám taková kantáta být zastaralou,\nba směšnou; u kantát Astorgových ale jichž tekst\nbohužel neváží mnoho, mile býváme překvapení tím\nžárem vroucí lásky romantické a veskrz vznešené, čímž\novšem nikterak není setřen se skladeb jeho ráz aristokracie,\njevící se v jakési přísnosti a mírnosti vroucím dechem\noživených těch forem hudebních.\nTím vysvětluje se, že Astorga nepsal pro každého,\n(jako na př. současník jeho V. Můller, Vídeňák), ale\njen pro ty, kteří dovedou se ponořit celou duší v hloubi\npoezie jeho.\nDodáváme ještě, že ctitelé Astorgovi před léty vy-\ndaly nejlepší jeho práci, „Stabat mater\", tiskem.\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Z Vídně. (Původní dopis.) Kultus genia Wagnerova a\nslavnost Bayreutská vyvolávají i u nás podniky ku prospěchu\nobou účelů. Tak se mimo dva spolky Wagnerovské se-\nstoupila společnost z členů dvorní opery, pí. Friedrich-Mater-\nn<>vé, pak z pánů Labatta a Scaria sestávající, která si ulo-\nžila přívržence a ctitele Wagnera z kruhů vyšších seznámiti\ns „Nibelungy\". K prvnímu pokusu si jmenovaní umělci zvo-\nlili vstupní děj „Walkyr\". Na otázku, zdali, nehledě ani\nk takovému rozkouskování velkého dramatického celku, čtyr-\nručním průvodem klavírním se zúplna a věrně duchu sklada-\ntelovu vyhoví, musí se, myslím, záporně odpověděti. Neboť\nskladatel položil za základ svého umělecky tvůrčího kréda\npolyfonní proud celého orkestru co nevyhnutelnou podmínku\nk porozumění vnitřního i zevnějšího účinku. Ač bylo dílo to\naž do nejmenších podrobností co nejpečlivěji nastudováno, ač\npěvci a oba pianisté Sucher a Baumgartner se přičinili co\nmožná nejjasnější rozhled v tomto uměleckém torsu podati,\npřece činil dojem práce Sisyfovy. Jak ze slov, tak z hudby\nprýštící se bohatý pramen pravdy, krásy a poutavosti nepřišel\nv podané nedokonalé formě k očekávané platnosti, tu i tam\nobjevila se sice v části čistě hudební v neprostupné mlze třpy-\ntící se bludička, která však v okamžiku opět zmizela. Tudíž\nse předvedením takovým této části „Nibelungů\" nepodporo-\nvalo ni poznání díla co celku, ni jednotlivostí jeho, ni ko-\nnečně zaměř Wagnerův, čelící k celkovému poznání svého\nvelkého dramatu. Prof. klavíru na konservatoři Antonín\nDooř předvedl nám v jednom koncertě dvanácte nejpokroči-\nlejších svých žáků, z nichž veškeří objevili pravé hudební na-\ndání. Na programu stál Seb. Bach s praeludiemi v d-moll a\ncis-dur s odpovídajícími fugami (z „woltemperirtes Klavier\"),\npak s chromatickou fantazií a fugou, Haendl s oblíbenými\nvariacemi v e-dur. Chopin byl zastoupen nokturnem v f-moll,\netudou vc-moll a jedným z„préludes\" ve-moll; Šumann posí-\nhumním scherzem a noveletkou, pak intermezzem v b-moll;\nBrahms variacemi na Haydnovo théma pro dva klavíry, pak\nuherskými tanci na 8 rukou. Doba nejnovější mimo Brahmse\nzastoupena Lisztem (Mazeppa pro 4 ruce, transkripce polské\npísně od Chopina) aTausigem (dvě koncertní etudy). Všechny\ntyto až na Liszta a Tausiga vkusně zvoleué problémy\nnašly od přednášejících velmi duchaplného rozluštěuí. Že zde\nnezastávám Liszta, plyne z toho, že jeho „Mazeppa\" jest pů-\nvodně „symfonickou básní\", tedy orkestrálné založen, nikoliv\nvšak klavírně; a jak plnozvučně mistrné dílo toto v orkestrir\nse vyjímá, tak vybledle, mlhovitě, krotce zní u výtahu klavír-\nním. Koncertní etudy od Tausiga podávají báječně těžkou\nlátku hře klavírní, v \"celku jest v nich však mnoíio hluku pro\nnic za nic. SI. Paulina Fichtnerova, ze školy prof.\nPirkherta, posledně žákyně Lisztova, vystoupila v samostatném\nkoncertu. Program koncertu toho nechť čtenářům těchto listů\npodá obraz o rozsahu umění tohoto mnoho straně nadaného a\nco nejpečlivěji vzdělaného ducha hudebního. Bylť pak pro-\ngram následující: sonáta v a-moll, op. 42 od F. Šuberta, pa-\nstorále a Capriccio od Scarlattiho, šest menuet od Beetho-\nvena, přeludy čís. 1, 3 a6, nocturno v h-dur op. 62 a etuda\nv f-dur od Chopina; Lándler z klavírní suity v g-moll od\nRaffa, v němž se sloh antický s moderním romantickým vzle-\ntem důmyslně snoubí; rozkošná „cauzona\" z podobného obrazu\nod Fr. Liszta nadepsaného „Venezia a Napolí\". Korunu pak\ncelku tvořila Lisztova trausskripce na motivy z „Meistersingrů\".\nPaní Walterová vyplnila mezery písněmi od Brahmse, Karla\nGrommanna, Hermanna, Graedera a Theodora Kirchnera, o\nnichž, až tiskem do veřejnosti se dostanou, siřeji promluviti\nhodlám. Dr. hr. Laurencin.\n** Ve Vídni zemřel 12. ledna řiditel hudby ba-\nletní u dvorní opery a skladatel M. Strebinger, byv po\n45 let členem jmenovaného ústavu.\n** V Paříži se Lecocquova opereta „Dcéra paní\nAngotové\" dne 21. února dávala již po 365. Dosud\nvynesla 1,519.112 franků, 60 cent. Toho tu ještě ne-\nbývalo !\n** Florentinský kvartet (Jean Becker a sou-\ndruzi) dokonal právě svou uměleckou cestu po Hol-\nlandsku s ohromným úspěchem.\n** J. Joachim koncertoval právě v křišťálovém\npaláci v Sydenhamu před vybraným obecenstvem, jehož\npřízeň rázem si dobyl. Byl s nadšením pozdraven a\nhlučným potleskem odměněn. Dne 2.a 4. února koncer-\ntoval společně s pianistou Barthem v Královci\nsám pak bez průvodu přednesl Bachovu svitu a nezbytný\n„ďábelský trilek\" mistra Tartiniho.\n** R. Wagnera „Lohengrin\" provozován byl\ns výborným úspěchem v Stockholmu. I impressario\nStrakoš otevřel řadu svých představení v Novém Yorku\nv „Academy of Music\" „Lohengrinem\".\n** P. Luccova nezpívá více v Havaně; jenom\nJ. Murska vystupuje ještě, jen aby se sehnala gáže pro\norkestr a sbor. Utěšené to poměry!\n** „Société royale des Choeurs\" v Gen tu pro-\nvedla nedávno F. Servaise kantátu „Smrt T. Tassa\",\nnásledkem čehož jmenován byl p. Servais čestným členem\noné společnosti a obdržel ne samorostlý ale zlatý\nvěnec vavřínový darem.\n** Zdravotní stav Jindř. Vieuxtempsa se poslední\ndobou tou měrou zlepšil že umělec ten své poděkování\nse z professury na konservatoři bruselské odvolal, ač si\nještě na jistou dobu dovolenou vyžádal.\n** V Bostoně zemřel mladistvý virtuos na housle,\nJames Splaight z Anglicka, stár jsa teprvé sedm\nlet! Koncertoval v Spojených státech s úspěchem ne-\nmalým.\n** Dr. Hanuš z Búlovů opustil Londýn, kde\ntolik slávy si získal, rozloučiv se s animovaným obecen-\nstvem dne 9. února koncertem v St. Jameshall.\n** Umělkyně na harfu, El. Jansenova, engažována\njest k vlašské opeře do Londýna."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.4", "texte": "V Lipsku dáván dne 19. února 16. koncert\nv „Gewandhause\" s tímto programem: Ouvertura\nk Shakespearovu „Richardu HI.\" (Volkmann); „Marfa\",\nkoncertní scéna z Šillerova „Demetria\" pro soprán a\norkestr (F. Hiller, rukopis), zpívala pí. Peška-Leuthnerová;\ne-mol koncert pro klavír (Chopin); přednesla A. Rilke-\nova. Písně Reinekeho a A. Horna s průvodem piana,\nzpívala pí. Peška-Leuthnerová; Toccata a Giga (Scarlatti)\na F. Lisztem parafrasovaná píseň při předení ze „Za-\nkletého Hollanďana\", hrála A. Rilke-ova; konečně řídil\nF. Lachner svou e-mol suitu č. 2.\n** Slovútný pěvec J. Stokhausen za spoluúčinko-\nvání Žofie Lówe-ovy a pianisty J. Róntgena kon-\ncertoval dne 15.a 21. února v Berlíně s nesmírným úspě-\nchem.\n** Otázka kapelnieká u dvorní opery ve Vídni\njest již rozhodnuta; p. Sucher Halévyho „Židovkou\"\nzapočal svoji dirigentskou činnost.\n** Officielní orgán Mannbeimského spolku Wagne-\nrovského, „Mannheimer Journal\" sděluje, že j rovedení\nWagnerovy trilogie Nibelungův v Raireutě jest pojištěno.\nStavba divadla ale pro nedostatek peněz velmi zvolna\npokračuje. Vida, nejsme sami!\n** Dnem 10. února počala v Brightonu řízením\nprof. Kúhna uspořádaná devítidenní hudební slavnost.\nPouze od F. Mendelssohna mají se dvě oratoria: „Paulus\"\na „Eliáš\", provésti.\nBrof. A. WiThélmi hrál poprvé dne 20. února\nve Frankfurtě n. M.s bezpříkladně skvělým úspěchem.\n** Komorním zpěvačkám G. Stehle-ově a v. Mang-\nsilově udělil král bavorský Ludvíkovu medailli pro vědy\na umění. Jak známo, opustí primadona Stehleova za\npříčinou zasnoubení svého mnichovskou operu.\n** Ve Štětině pořádá M d. Pari o w symfonické,\npopulární koncerty s programy velezajímavými. Tak\nv posledních koncertech provozována byla symfonická\nbáseň „Leonora\" (Raff), karakterní obraz „Ivan IV.\"\n(Rubinstein), „lístek z památníku\" (R. Wagner; pro\nhousle upravil Wilhelmi), předehra k „Sedmi krkavcům\"\n(Rheinberger), ouvertura k „Romeo a Julie\" (Schlottmann),\n„Nokturno\" (Bůlow), ouvertura k. opeře „Astorga\" (kra-\njana našeho Aberta), entreakt z ~Manfreda\" a ouvertura\n„slavnosti míru\" (Reinecke), a j. Chvály hodno, žebrán\ntu zřetel hlavně k mistrům ještě žijícím.\n** Z Lublaně (Pův. dop.) V posledním dopise\n(č. 45 1. r.) jsem podotknul, že se naše operní poměry\nv této sézoně znamenitě zlepšily. Naděje naše se též\nv každém ohledu vyplnila; uslyšeli jsme značné množství\nvzácnějších nám oper, buď dávno neb vůbec ještě nikdy\nzde nedávaných, a to skoro bez výjimky velmi slušně pro-\nvedených. Kromě známých, již dosti zevšednělých ital-\nských oper stály na repertoiru: „Faust a Markéta\",\n„Čarostřelec\", „Tell\", „Veselé ženy Vindsorské\", „Ži-\ndovka\", „Cikánka\", „Marta\", „Zbrojíř\", „Don Juan\",\n„Figarova svatba\", „Robert ďábel\", „Hugenoté\", „Afri-\nkánka\" ano i ještě „Tannháuser\" a „Fidelio\" senám\nslibují. Však také řediteli Kockému nejvíce opery na-\nplňují dům, jinak bývají, jako všude letos tak i zde, jak\nněmecká tak i slovinská představení (tato čtyřikrát mě-\nsíčně) slabě navštěvována. Jak jsem již vloni podotknul,\nzaujímá z dámského personálu operního paní Schůtz-\nWittova prvé místo. Tato rutinovaná zpěvačka s hla-\nsem pro její stáří ku podivu zachovalým vyniká v každé\núloze, jak ve zpěvu, tak ve hře, co síla prvé třídy;\n„Rechu\", „Seli ku\" a j. zpívá s zápalem horoucím,\njakož opět „Flutovu ženu\", „Zuzanu\" a j. rozmarem\nsozkošným. Auto pak její choť, p. kapelník Witt závodí\ns krajanem Vašim, p. kapelníkem Delinem o lavříny,\npříházívá se ovšem sem tam v rozdělování úloh lecjakás\nzákulisní intrika, v celku ale přece tomuto dualismu dě-\nkujeme rozmanitost repertoiru, jak již podotknulo, i peč-\nlivé provedení jak zpěvné tak i orliestrální části. Kra-\njance Vaší sl. Hronové st následkem řečeného dualismu\na následkem delší její nemoce (tyfusu) dostalo jen tré\nvětších úloh, které slečna velmi hezky provedla, totiž ve\n„Faustu\", „Ernani\" a „Montecchi a Capuletti.\" Jejímu\nkrásnému hlasu bychom jen přáli, aby byl prost nehez-\nkého přetahování nižších tónů na vyšší (tak zv. francouz-\nského portamenta), což je zvláště Mozartově kantiléně\nna ujmu. Perlou mužské operní společnosti naší je krajan\n.Váš, p. K. Chlumecký, rodák Chrudimský. Umělec ten,\nve všech kruzích zdejšího obecenstva velice oblíbený, jest\nzajisté vzácnou silou, jenž spojuje s hlasem ušlechtilým\nveškeré podmínky dobrého přednesu: výřečnost jasnou,\nvýraz cituplný, hru promyšlenou, zkrátka pojrautí každé\núlohy se stanoviska hudebního i dramatického vždy umě-\nleckých jeho cílů důstojné. Hned co „Mefisto\" vy-\ndobyl si jedním rázem krásným zpěvem i karakteristickou\nhrou přízeň veškerého posluchačstva (věztež, že zde loni\nv téže úloze vystoupil pohostinsku znamenitý Scaria!)\nCo „Stadinger\" musí vždy opětovati známou píseň\ns upomínkou na zvěčnělého Lortzinga, taktéž co\n„Alban dojemnou kavatinu v „Cikánce\". Pozoruhodné\njest, že doposud v každé opeře byl zaměstnán, ano\nv „Tellu\" a „Afrikánce\" vždy dvojnásobně. Obe-\ncenstvo jej též při benefici co „Ber trama\" odměnilo\nbouřlivým potleskem a věnci. S rovněž znamenitým účin-\nkem vystoupil též v slovinské „Čitalnici\" a v německém\nspolku. Však mu též každý prorokuje skvělou budouc-\nnost, kteréž volaje srdečné „Na zdar!\" končím, bych\npříště Vám podal zprávu o koncertní sézoně.\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n\n*** Druhá zábava „Hlaholu\" pražského odbývá se dne\n9. t. m.v sále ostrova Žofíoského o půl osmé hodině večerní.\nSdělujeme tuto podrobný program. 1.1. „Kalendář ane farár\",\nsbor na slova L. Čelakovského (po slovensku) složil Bohdan\nBradský, předn. „Hlahol\". 2. „Br< uk a růže\", sbor, složil V.\nJ. Yeit, v překladu J. Quise, předn. „Hlahol\". 3. „Cvrček a\nmravenec\", sbor dle bájky La Fontaine-ovy, složil K. Gounod,\nv překladu L. Quíse. předn. „Hlahol\". 4. „Staří mládenci\",\nkomické dueto J. Pauknera, předn. pp. J. Mošna a F. Kou-\nbek. 5. „Můj růženec\", 6. „Růžinko má dřímej\", sbory na\nslova J. Kuchaře, složil K. Bendi, předn. (poprvé) „Hlahol\".\n7. „Rekruta a fotograf\", komická scéna, předn. pp. J. Mošna\na F. roubek. 8. „Četká muzika\", veselý sbor na slova Y.\nHálka, složil J. Lev, předn. (poprvé) „Hlahol\". Mezi jednot-\nlivými čísly bude hráti vojenská kapela cis. kr. pluku hraběte\nDegenfelda za řízení kapelníka pana Knoblocha. H. Taneční\nzábava.\n*< Z Litomyšle. V masopustním pondělku se nám vrcholí\nhudební sesona: zpěvácký spolek má svůj „příjem\" a rozloučí"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.5", "texte": "se Eadobyčejným způsobem se světem, aby spal spánek syslň\naž zas do „Cecilie.\" Za toho spaní se mu obyčejně zazda o\nvýletu; ale nikdy se neprobudí. Aby rozloučení nebylo příliš\nsnmtaé, oznámí zároveň, že druhé oddělení zaujme taneční\nzábava. S bolestí jest pozorovati, jak co rok zábavy tak\nvelí ušlechtilé v městech i větších üb} vá, ba že veliká většina\nspoiků zpéváckých docela umlkla! Bohužel, že i o našem\nspolku pověděti musím, jak co rok přes největší sebezapírání\nse a horlení ředitele síly ztrácí a klesá a už jen skutečně\nživoří. Staté síly se vytracují a nových nepřibyvá. A přece\njsou poměry města našeho tak neutěšené, že ztratíme-ii spolek\nzpěváčky, lépe bude odstěhovali se na vesnici. Odchyluju se\nsice od látky; ale mně a každému příteli zábavy ušlechtilé\nvíce musí platiti otázka životní než jakákoliv opereta. Žádám\ntedy výbor nynější, sejde-li se aspoň jednou v roce k valné\nhromadě, aby svědomitě a rázně věci se ujal, počet zpěváků\nrozmnožiti hleděl a sám dobrým příkladem předcházeje, v údech\nhorlivost budil, snad í na úvahu vzal, nebylo-li by nutno neb\nprospěšno, pravidelně sbor smíšený pěstovati. Přiznejme\nse upřímně, že už letos byli bychom zamrzli, kdyby nebylo\nzde ochotných dam, které při zábavách skoro rozhodovaly.\nPo té úvaze sotva bych již dovedl v té prvé měkčí tónině po-\nkračovali: stanu se tedy dnes nesrovnalým a krátce promluvím\no provedení operety Pihertovy „Šotek\". Čím větší\nbyly překážky, tím spíše musíme s „dobrou vůlí\" v popředí:\na ta u nás plnou měrou platí všem, kdo účinkovali. Že ovšem\npartie tenorová v rukou barytonu, partie hlubokého basu\ntaktéž, a sopránová v rukou altu se nalézala jest věc zlá\na věru odvážná tak, že by snadno „nejlepší\" vůle nestačila.\nPan Veselík (, Jakub\") šťastně si pomohl tu i tam mimikou\na dobrou hrou, s nimiž na něj vždy lze spolehnouti. Pěkué,\nplné hlasy slečen Erbenovy a Kupeckých vůbec došly uznáDÍ:\nrozvinonli však tou v celé inteusivnošii a lahodé přáno bylo\njen slečně prvé, poněvadž měla dle toho úlohu („Marta\").\nNejvíce líbily se sbory jsouce živějšího a jařejšího rytmu a\npřednášeny celkem správně a chutě (jen soprán přezníval);\npak terceto v druhém jednání. Určitosti větší docílilo by se,\nkdyby zpěváci měli ředitele a taktovku před očima. Může-li\nto býti v divadle velikém, proč ne u nás? I piano stálo by\nlépe na místě orkest.ru než za kulisami: Uráč by lépe slyšel\na nemusil by tak hřmotit! Co se operety týká, nevyhoví\ndle mého zdání požadavkům zpěváckých spolků i obecenstva\nnašeho úplně. My ovšem slyšeli ledacos jinak, než to v par-\ntituře ; tolik ale jisto jest, že by byl skladatel s větším úspě-\nchem se potkal, kdyby se byl přidržel více melodického i ryt-\nmického živlu písně národní; tomu však p. Pihert nevyhověl,\nhledaje effekty mezi méně známými a tudy méně poutavými\nmotivy operními. Mohlo by se ledacos i proti libretu a jed-\nnotlivým číslům namítati: končíme ale, aby se needálo, že\nvíce než třeba odměřeným místem ctěného listu plýtváme.\n\n—r—\n\n*** Smíšený zpěváčky spolek „Beseda\" v Praze\nzahájil činnost svou roku 1874 valnou hromadou\ndne 2. března v místnostech „Měšťanské Besedy\" odbý-\nvanou. Z výroční zprávy spolkové dovídáme se, že činnost\nspolku nebyla po celý rok taková, jakouž byl začátek roč-\nníku sliboval. Návštěva zkoušek po spolkových prázd-\nninách poněkud' ochábnuvší, zlepšila se teprvé na sklonku\nroku a záleží nyní na nově zvoleném výboru, by vše-\nmožně přičinil se o dálší vývin spolku. Spolek čítá\nmimo 9 čestných, 52 zakládajícících a přispívajících\nčlenů, 66 členů výkonných. Za předsedu zvolen p. Dr.\nKlaudy, za jeho náměstka p. Bohdan Mourek, za\nsbormistra p. Fr. Pivoda, za místosbormistra p. Jos,\nPaukner. Výbor správní sestaven z pánů Króschla.\nLišky, Possnera, Rosenkrance, Jana Starého, Sussmanna,\na Wiedemanna. Do výboru dám zvoleny pí. Póssnerová,\nsl. Hálova, sl. Sladkovská, Baudišova, Kosákova a Ma-\nkovská,\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Proslýchá vždy určitěji zpráva, že k usilování\nněkolika osobností, jimž náš mistr Smetana není po\nchuti z důvodů zase jen osobních, tomuto úřad\nprvního kapelníka naší opery má býti odejmut a na\njeho místo povolán opět p. J. Mayer. Před osmi\nlety nalezli titéž lidé, že to s p. Mayerem nejde,\nnyní jej volají zase nazpět co svého spasitele! Což jest\ntaké übohý Smetana, třebať byl nejčelnější náš mistr\nhudební, proti tomuto ? Jakou váhu má také veškerá\njeho bohatá plodnost a činnost umělecká pro národ náš,\nneuznávají-li to augurové z „Hud. listů\" a jich pomoc-\nníci? Hledíme zcela klidně vstříc událostem budou-\ncím, vědouce, že vše, co zbudováno bylo na klamu, vždy\nještě samo sebou se přežilo. Jsmeť jen žádostiví, jakého\nse dostane Smetanovi uznání od vlasteneckého našeho\ndružstva za to, že puzen jsa šlechetným vlastenectvím\na chtěje Sloužiti národu svému, opustil Švédsko, kde mu\nkynula budoucnost nejskvělejší!\n* Koncerty. Rozpoutané vlny nynější saisony kon-\ncertní rostou rapidněji než kdy jindy a strhují klidné\ndosud obecenstvo naše v kouzelný svůj vír, takže\nvalem putuje v zasvěcená múzám hudebním místa.\nV tomto témdnu byl výhradně sál ostrova žofínského\nhlavním jevištěm nynějšího ruchu hudebního: výroční\nkoncert pro právníky, koncert p. Breitnera i slečny\nKrebsovy ve spolku s p. Grutzmachrem, vše to od-\nbýváno v rozsáhlých těch místnostech s výsledkem\nnad vše očekávání skvělým.\nPrvně jmenovaný koncert náleží sice dle jména\nv kategorii „dobročinných\" jež jak známo, mají ode\ndávna zvláštní privilej na program co nejchatrněji\nsestavený; však dle živé skutečnosti řadí se tento\ndobročinný koncert velmi důstojně k nej vybra-\nnějším koncertům samostatným. Ovšem jest to\nv první řadě zásluhou prof. Jonáka, jehož vkus umě-\nlecký každoročně v pražském obecenstvu nalézá za-\nslouženého uznání. Soudný tento pořadatel volí nejen\nprogram zajímavý, novinkami kořeněný, nýbrž snaží\nse všemožné, aby získal též takové síly výkonná, jež\njsou s to, aby vzbudily živý interes iv nejvyšších\nkruzích koncertního obecenstva zdejšího. Mezi umě-\nlecké síly, jež zvláštní přitažlivou mocí na obecenstvo\npražské vždy působiti dovedou, náleží v pravdě na\nslovo vzatá umělkyně v oboru pěveckém slč. Emilie\nBubeníčkova a opět musíme přiznati zásluhu p.\npořadateli za to, že se mu poštěstilo získati umělkyni,\nkterá ač miláčkem zdejšího obecenstva, přede v zá-\ntiší klidném bez známky veřejného života v středu\nnašem vytrvati dovede. Tentokráte nás překvapila\nv programu naznačenými třemi rozkošnými písněmi\n(„au printemps\" od G-ounoda, „das Fischermádchen\"\nod Meyerbeera, „česká národní píseň\"), k nimž při-\npojila ještě na hlučnou žádost obecenstva animova-\nného půvabnou jednu píseň krajana našeho dr. Mayera.\nŽe oblíbená pěvkyně i tentokráte v pravém smyslu\nslova bouřným potleskem a nadšeným voláním obsy-\npána byla, není ani tak důkazem vítězného jejího\nvystoupení, jako spíše okolnost ta, že obecenstvo se"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.6", "texte": "zdálo od písně k písni, čím dále tím více s její\nzvláštní individualitou se assimilovati. Zvláštním jest\nto věru úkazem, že zpěvná přednáška slečnina nesmí\nbýti ani rozlišována od dojmu, jejž působí na obe-\ncenstvo neodolatelně celý její poetický zjev.\nLitovati věru musíme, že umělkyně, jež honosí\nse takovým stupněm vzdělání odborného i povšech-\nného, ukrývá se zrakům obecenstva našeho v hrdé\nsamotě.\nDalším pozoruhodným zjevem bylo dvé sester\numělkyň, z Vídně, jež hojných sobě dobyly rázem\nsympathií v městě našem. Slečny Marie i Tere-\nzie Seydlovy prošly důkladnou školou a činí za-\njisté mistrům svým Epsteinovi a Hellmesbergovi\nvšechnu čest. Zvláště houslistka slč. Terezie dobyla\ntakřka již prvním krásným tahem smyčce svého úto-\nkem přízně veškerého obecenstva. Hrála Vieuxtemp-\nsův d-moll koncert pro housle a co poslední číslo bo-\nhatého programu toho „Melancholii\" od Hellmesber-\ngra. Kdo zná onu prvnéjší ze jmenovaných skladeb\nuznati musí, že tu zapotřebí nejen obratného, nýbrž\ni mohutným tonem vládnoucího virtuosa, mají-li se\nčiperné fioritury houslí solových zřetelně prodrati témi\nmohutně téměř symfonicky rozbouřenými vlnami prů-\nvodu orkestrálního. Pakliže vyřkneme, že slečna ví-\ntězně opanovala situaci choulostivou, tož podali jsme\nvýrokem tímto spolu plnou chválu jak o technické\ndokonalosti tak i o bohatém duševním nadání sleč-\nnině. Že jí kyne budoucnost nejskvělejší, to slyšela\nslečna zajisté již z mnohých úst; za příznivých o-\nkolností poučí nás zajisté blízká budoucnost o trvalé\nceně tohoto vzácného zjevu mezi ženskými virtuosy\nna housle doby naší. Sestra její, virtuoska v oboru\nklavírním, bojovati musela s mnohými obtížemi než\nse jí podařilo rozehřátí poněkud obecenstvo. Hrála\ne-moll koncert od Chopina s dobrým v celku pojmu-\ntím, však poněkud s nesměle zastřeným a nerozhod-\nným úhozem. Lépe se jí zdařila Šumanova „romance\"\n(fis-dur) a Silesova čiperná „gavota\"; „Valše ca-\nprice\" od Rubinsteina, jež náleží mezi skladby to-\nhoto mistra méně šťastné, hrála opět s poněkud\nkřehkým úhozem, však podařilo se jí vzdor tomu\npřec v závěrečné frázi náhlým vzplanutím ohnivého\ntemperamentu svého obecenstvo k potlesku strhnouti\nObor pěvecký zastoupen byl ještě slč. M. Ca-\nchovou, jež přednesla s úspěchem dobrým oblíbe-\nnou piecu koncertní „Recitativ a arie\" z „Rínaldo\"\nod Haendla; hlas mladistvé této pěvkyně (vyslovený\nalt) honosí se bez odporu přirozenou zvučností a\nkrásnou barvitostí; a jisto jest, že za dálšího roz-\numného vedení státi se může slečna silou v umě-\nleckém světě velevítanou. Koncert byl otevřen rytmi-\nckým živlem svým intresantní Spontini-ho ouver-\nturou ku zpěvohře „Ferdinand Cortez\", již provedl\norkestr německého divadla za vůdcovství p. T au-\nwitze dosti slušně.\n„Finis coronat opus\", t. j. o tom nejznamenitěj-\nším, co nám program koncertu právnického přinesl,\nslušno promluviti naposledy. Přiznávám se upřímně,\nže mne dosud ze skladeb p. řiditele Skuherského,\ns nimiž popřáno mi bylo se seznámiti, nic tak mo-\nhutně, tak hluboce nedojalo, jako tato s nadšením\npsaná jeho orkestrální fantasie dle Mácho va „Máj e\"\nkoncipovaná. Skladba tato byla vším právem hlav-\nním těžištěm a nejskvělejším ohniskem celého toho\nbohatého programu a dojista by zasluhovala, aby po-\ndrobněji ve zvláštním širším samostatném článku byla\nprobrána, tak aby všechny její krásy tím patrněji\nna světlo vystoupily. Celek založen jest na dvou\nhlavních motivech, jež táhnou se v ladném střídání\nco zlaté prouhy hudebního myšlení celou skladbou.\nHned s počátku programovitě se objevují dva motivy\ntěsně za sebou a stojí v čele skladby takřka co in-\ndex, naznačující obsah následujícího propracování\nskladby celkové První z motivů karakteru mužně\nrozhodného objevuje se v lesních rozích a budí v nás\ntemné jakés tušení, že sobě as skladatel obral za po-\nzadí malby své lesní romantickou krajinu; druhý pak\nmotiv jest neskonale něžný, touhyplný, výrazný to\nmotiv lásky. Z počátku rozpřádá se exposice motivu\nprvního, z nějž se postupem vyvine širší motiv\nrytmu energičtějšího a předvádí nám před zraky naše\nhrditjného lesův pána; na vlnách rozbouřeného tohoto\nmotivu vynoří se náhle motiv lásky jen ve dvou tak-\ntech , aby ihned na to zahalen byl jasný tento\nslunce papršlek bouřnými chmůrami rekovného motivu,\njenž krásné v immitacích celého orkestru proveden,-\nzaznívá věru co stonásobná ozvěna pustých skála\ndivokých roklí lesních. Hlavní váha celé skladby\nté spočívá na střední větě (andante) kdež pokochá\nse mysl naše na několika světlých milých okamžicích\ni objeví se nám tu náhle překrásná kantilena pro-\nvedena klarinety, jímž odpovídají první housle v prů-\nvodu harfy a sice motivem lásky, jenž jest tu široce\nrozveden a stupňuje se tropicky rozvášněným prou-\ndem (zvláště od 15. taktu andante) k stupni nej vyšší\nrozháranosti citu. Ještě jednou objeví se rekovný\nmotiv „pána lesův\", načež za ním se zachvívá v\ntemné barvě přidušeného tonu rohu anglického co\nbeznadějný vzdech motiv lásky. Po té pianissimo\nděsným pizzicatem v basech ozývá se z dálky smu-\nteční pochod, provázející hrdého lesův pána\nna popraviště. Pochod se stupňuje v mohutné mstru-\nmentaci a bohaté, příšerné jásavé figuraci nástrojů\nsmyčcových k nej vyššímu vrcholí rozbouřeného or-\nkestru ; v tom zasyčí v největší bouři té harfa ostrým\nglissando po dvou taktech, jako když rozšvihne katův\nmeč vzduch sténající děsná rána tamtamu zahučí,\nvír bubnu temně zasténá jako chrapot smrtelný\npauza plna úzkostného překvapení, v níž není v obe-\ncenstvu napjatém ni dechu slyšeti a celek končí\nzlomeným motivem lásky v žalně kvílícím ho-\nboji v průvodu přidušených akordů čtyr lesních rohův.\nJest to pravou rozkoší probírati se v takové parti-\ntuře, v níž vládne čistě thematická a při té nejmo-\nhutnější kombinaci polyfonické přede tak mistrovsky\nprůhledná práce. Každý motiv je dle idey poetické\npřiměřeně vyvinut, často se v zevnějších tvarech mění,\nvšak přede nepostrádá původního typu svého. Harmo-\nnický jakož instrumentální živel jest z doby nejmo-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.7", "texte": "dernější. Tak poetický tvůrčí duch, jakým je v oboru\nhudebním Skuherský, neměl by beztoho úzce vymě-\nřený prázdný svůj čas obětovati suchým a zastaralým\ntvarům hudby chrámové, nýbrž měl by všechny své\nnejlepší síly tomuto genru hudby instrumentální vě-\nnovati zde pokvete mu zajisté zdar a štěstí.\nAspoň tato nová skladba Skuherského řadí se bez\nodporu k nejlepším pracím Lisztovým z oboru básně\nsymfonické!\nDovídáme se, že v příštím koncertu pro filosofy\nčeské bude tato vzlezajímavá skladba Skuherského\nopakována upozorňujeme na ni naše umění mi-\nlovné obecenstvo.\nO koncertu Breitnerově, jakož i o společném\nkoncertu slč. Krebsovy a čellisty Grůtzmachra\npromluvím v budoucím týdnu po dálších koncertech,\njež zamýšlejí zde uspořádati zmíněné ty síly umělecké.\n\nX.\n\n* Frant. Hauser, majitel hudeb, ústavu v Praze,\nvydal vlastním svým nákladem dvě skladby v lehkém slohu\npro nejútlejší mládež: „polonéz\" pro 4 ruce a „polku ma-\nzurku pro 2 ruce, kterouž z ohledů instroutivních lze\nodporu citi.\n* Musica sacra. V neděli dne 22. února prove-\nvedena byla poznovu v chrámu sv. Vojtěcha za osvěd-\nčeného všestranně vůdcovství tamnějšího ředitele kůru\np. prof. Jos. Foerstra gregorianská mše s překrás-\nnými vložkami od Palestriny, Witta a Foerstra.\nHlavní pozornost naši na se obrátila nová skladba do-\nmácího skladatele našeho Jos. Foerstra, jež pro-\nvedena byla po pozdvihování s precisností a průhlednou\ndokonalostí u provádění všech i nejjemnejších odstínů\nu tak secvičeného sboru, jakým se nyní kůr sv. Vojtě-\ncha honosí, obvyklou. Jak se dovídáme, hodlá nyní\nrada městská uciniti návrh při arcib. konsistoři, aby byl\nz důchodů kostela sv. Vojtécha povolen potřebný náklad\nna vydržování stálého sboru pěveckého ku dalšímu pě-\nstování zpěvu gregoriánského. Jest to vskutku potěši-\ntelným úkazem, že především z této strany dochází u-\nznání záslouženého muž, jenž radou i skutkem podpo-\nruje znovuoživení pravé hudby církevní a kráčí v čele\nčeských skladatelův v produkci z tohoto oboru literatury\nhudební. Zmíněná jeho nová skladba „O salutaris ho-\nstia\" jest práce výtečná v slohu lehkém, pro venkovské\nkůry přístupném a jak se samo sebou rozumí v slohu\nčistě církevním psána. Redakce našeho listu vyjednává\nnyní s ctěným skladatelem o postoupení skladby té i dou-\nfá, že v budoucí příloze novinkou touto z oboru čistě\ncírkevní hudby odběratelům svým, kteří o hudbu církevní\nse interesují, valně se zavděčí.\n* Z českého divadla. Nedávno v život uvedená\nškola operní při českém jevišti rozkvétá neustále\nutěšeněji. Hlavní váha tu ovšem spočívá na daleko čet-\nnějším oddělení dámském a tu nejen síly pokročilejší\n(z nich vynikají slečny: Kučerova, Roubalova, Čechova),\njež na počátku školního běhu vřaděny bylv hned do roč-\nníku druhého a třetího, nýbrž i začátečnické síly\nz prvního ročníku, při nichž na počátku o vývinu hlasu\na routině herecké nemohlo býti ani řeči, učinily nový\npokrok v tak úžasné míře, že ředitelstvo na to pomýšlí,\naby ještě v letošní saisoně operní provedeny byly s mla-\ndistvým tímto personálem samostatné produkce,\npři nichž by se též první ročník, kdež zvláště vynikají\nslečna Kroj sova, Bínova a Smetanova, v plném počtu\nzúčastnil. První produkce má býti soukromá (jen před\ndružstvem divadelním a pp. referenty), druhá pak po\npřípadě souhlasu povolaných znalců, veřejná. Pro toto\npředstavení určeny budou výňatky z následujících oper:\n„Braniboři\", „Y studni4\", „Orfeus\" a „Čarostřelec\". Snahy\nobětovné všech tu zaměstnaných sil vyučujících, zaslu-\nhují chvály neobmezené. Ústavu takovému, jenž v zárod-\ncích svých již takými výsledky se vykázati může, kyne\nbez odporu krásná budoucnost.\n* SI. Boschettiova, člen [dvor. divadla vídeňského,\nzískána jest pro tři pohostinské hry na našem jevišti a\nvystoupí poprvé co „Markétku\".\n* 111. Filharmonický koncert odbývá se v neděli\ndne 8. března o polednách v sále žofinském s tímto\nprogramem: 1. „Dozvuky Ossianovyú—N. Gade\n—-t2. „Paní Mab\" symfonický obraz —H. Berlioz\n3. „Okeán symfonie A. Rubinsteina.\nZ akademického spolku. Knihovna hudebnin akad.\nspol. počíná utěšeně zkvétati. Co dárce laskavé jest nám ten-\ntokráte jménovati p. kapelníka A. Čecha, který daroval akad.\nspolku dvě Siissmayerovy opery, p. J. Fromanna, jenž zaslal\nsvoji skladbu klavírní: „Hlasy z luhů českých\", velký to směs\nz českých národních písní, pak p. P. Krejčího, tech. a J. Čápa.\nNejmenovaná věnovala spolku akad. pěknou sbírku hu-\ndebnin, většinou skladby to našich skladatelů, jako čtvero-\nzpěvy K. Bendla, dvojsbor L. Procházky „Vlasti\", písně z ruko-\npisu Královédvorského, komponované Lad. Želinským, skladby\nP. Knžkovského atd. Přejeme akademickému spolku v tomto\nsměru příznivců co nejhojnějších.\n* Z Pardubic. (Pův. dopis.) Od posledního dopisu\nv prosinci r. m. nastala v koncertních produkcích zdej-\nších stávka devítinedělní, spůsobená světohybným ma-\nsopustem. Hudba koncertní přinucena na čas ustoupiti\nsokyni své, jakkoli nerovné, přece vždy ještě oblíbenější,\nmyslím hudbu taneční. Průběhem kalendářním nastal\nobrat. Rej masopustní poutichl, hudba koncertní opět\nuvedena na denní pořádek pospolitého života zdejšího.\nDne 22. t. m. odbýván na slovo vzatou pianistkou pí.\nBož. Jahnovou za spoluúčinkování sl. H. Krausovy\na Fanny Vaňkovy, pp. prof. G. Heše, Z. Wintera, J. Ře-\nháka a P. Militkého s* pěveckým sborem študujících\nkoncert, jehož výnos věnován na opravu varhan ve škol-\nním chrámu Páně. Vyznáváme, že vyskytující se na pro-\ngramech koncertních poznámka „Výnos věnován atd.\"\ns hlediště uměleckého činí na nás dojem za umírnění\nkritiky se* přimlouvající. V případě, o němž píšeme, dů-\nmínka taková byla na prosto lichou. Koncert ve všech\nčástích a každým směrem poskytoval téměř obraz do-\nvršené krásy umělecké. Zahájen effektním sborem L. de\nRillé „Před přístavem\" a pendentem jeho „Návrat ry-\nbářů\" v druhém oddělení skončen. Provedení obou čí-\nsel sborem studujících, řízeným P. Militkým, vydařilo\nse výborně ; byltě výkon tento prvním jich výstupem na\npalčivém podiu síně koncertní. Malé distonaci v čísle\nprvním bylo snad lze vyvarovati těsnějším sevřením po-\nlokruhu. S úspěchem rozhodným od téhož sboru ju-\nnáckého na konec prvního oddělení zpívána „bal-\nlada o zamilovaném žabci\" od R. Genée-a a na konec"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740307-01.1.8", "texte": "11. oddělení po bouřlivém potlesku mimo program při-\ndán P. Křížkovského znárodnělý „Odpadlý od srdce.\"\nCo číslo druhé stkvěly se v oddělení I. písně Šumanovy,\nv 11., moravské, upravené drem. Javůrkem. Oboje na-\nlezly v prof. W i ntero vi interpreta důstojného. Nepa-\nmatujeme se, že bychom <a dlouhý čas byly se setkali\ns tak vzácným i tak dobře upotřebeným fondem hlaso-\nvým i s takou bedlivostí v šetření poetického pelu ka-\nždého i slova i zvuku posluchačstvu podávaného. Ta-\nkováto pieta v přednášení zvláště prostých písní národních\nnemine se dojmem velikým, kterýž i přiměl výtečného\nv\npěvce, že mimo program zapěl ještě prostomilou „Ze-\nžulku\". Nepřejeme sobě leč, aby j>. profesor v tremolu\nsobě uskrovnil, podávaje hlas svůj v plném lesku krásy\n/ v\njeho prirozene. V čísle třetím oddělení I.: Subrtův „Pout-\nntk\" spracováním Lisztovým a „Polka koncertní\" od A.\nRubinsteina, pak v čísle prvním oddělení II.: Fantasie\ns průvodem druhého piana od J. N. Hummela a v téhož\noddělení čísle pátém: „Při předení\" od R. Wagnera,\nvzdělaná od F. Liszta, osvědčila se pořadatelkyně kon-\ncertu pí. B. Jahnová opět co proslavená již veličina\nv koncertní hře na piano. Znamenité její umění vrcholilo se\nv leskuplném přednesu divukrásné Wagnerovy „přádelní\",\nv vkusném pointování koncertní polky Rubinsteinovy,\npak v skvělé technice a přejemném úhozu, obdivova-\nném ve fantasii Hummelové. Zdá se nám však, že vy-\nbledlá poněkud skladba Hummelova na újmu bvla je-\ndnotlivosti vybraného jinak programu časového. Podobně\nmáme za to, že Lisztova transkripce Šubrtová „pout-\nníka\" vymáhá hmotnější síty, než jakové schopny jsou\nkulaté a kypré tvary paninské. Y čísle čtvrtém obojího\noddělení vystoupila sl. H. Krausova. Zpívala hláskem\nčistým, všeho umělkování prostým čtvero písní povah\nrůzných: Arii Fidesy od H. Meyerbeera, „Hněv\" od Ka-\nvána, „Jarní\" od Gounoda, a „Pijáckou\" od G. Doni-\nzettiho. Že ve všech těchto písních uhodila na pravou\nnáladu a posluchačstvo ve svůj proud eiiový strhla,\nsvědčí o dokonalém pojmutí a výborném ztlumocení skla-\ndeb dotčených. Toliko bachantická píseň Donizzetiho,\nzdá se, že žádá mocnějšího rozvášnění. Velezajímavou\npro venkov novinkou bylo číslo páté oddělení I.: Dvě\nballady: „Uprchlíci\" od P. B. Shelleye a „Jarmila\" od\nB. Hebbela, melodramaticky spracovaué R. Šumannem.\nTonomalbu až do nejmenších podrobností mistrně na\npianě provedla pí. B. Jahnová. Recitativní čásť téhož čí-\nsla a deklamaci básně Pnškinovy „Dva bratří\" převzal\nprof. G. H e š se zdarem znamenitým. Slova jeho v nitru\nnejhlubším procítěná as opravdivostí živoucí pronešená\npodobala se věštbám, nechť tak díme vítězovým, tudíž\ni výkon jeho nelze pokládati za vedlejší jen štafáži krás-\nného večera koncertního, leč za zláštní velezdařilý kon-\ncert svého druhu. Přáli jsme si toliko větší intensivnosti\nhlasu, aby každé ze slov jeho v posluchačstvu plné plat-\nnosti si bylo dobylo. V průvodu na piano s dokonalo-\nlostí znaleckou střídali se i sl. Fanny Vaňkova a\nprof. J. Řehák. Koncert byl četné navštíven, výkony\núčinkujících vyvolaly za každým číslem chválu hlučnou ;\narrangement koncertu byl vzorný. Počato rázem hodiny\nstanovené, číslo k číslu řadilo se bez průtahu, program\njak ze zprávy zřejmo bohatý, ve dvou hodinách úplně\nvyčerpán. Končíme přáním, aby koncertistka pí. Jahnová,\no rozkvět hudby ve městě zdejším i ve vůkolí veleza-\nsloužilá, nevzpomínajíc přestálých z koncertu a pořádání\njeho klopot svým časem opět zavázala si nás k díkům\nza tak vznešený požitek uměl ecký.\n\nX.\nČeská zpěvohra. 1. břez.: „Hugenoti\" 3. břez.\n„Svatojanské proudy\" (benefice slč. Sittovy) 5. března\n~ S vatoj anské proudy.\"\nReprise „Hugenotův\" byla eo do celkového dojmu\nzaokrouhlenější a vytříbenější prvého představení. Vedle\ncelkem zdařilého výkonu slč. Paršovy vynikali zvláště\npp. Čech co „Marcel\", Lev co „Nevers\" a Souček co\n„Raoul\" velmi prospěšně; zvláště posledně jmenovaný\npěvec ovládal s neobyčejnou vytrvalostí a sílou hlas svůj\na.ž na konec představení a dle sil svých přispěl vše-\nmožně ku jasnější fisiognomii onoho večera. Slč. z Ehren-\nbergů byla silně indisponována. Mnohem živějšího inter-\nesú vzbudila Rozkošného zdařilá operní práce „Sva-\ntojanské proudy.\" Směsným jest to zajisté počínáním\nvřaďovati tuto operu podobné jako opery Šeborovy v\nkategorii „oper národních\"; vždyť sám pan skladatel\nmusí doznaii, že ni deklamací, ni částí melodickou čistě\nčeskou ani nechtěl v opeře své reusirovati; nýbrž\nchtěl dle všeho zdání napsati operu v oblíbeném v obe-\ncenstvu širším stylu Gounodovském, —• a to se mu za-\njisté, hledíme-li na práci tu, ze stanoviska francouzského\nkomponisty, zajisté podařilo. Kdo však tuto dle vzoru\nfrancouzského komponovanou operu pojmenovati se od-\nváží operou národní živí obecenstvo pouze pla-\nnými frázemi. Dílo toto zvolila si oblíbená vším právem\numělkyně naše slč. Sittova ku své beneflcr a provedla\nnemálo choulostivou úlohu „Julie\" se vší možnou routinou\nv části pevěcké as rozvahou i dokonalým promyšlením\nv části herecké. Celá postava léto hlavní rekyně\nopery nedá se tak snadně v určitě karakteristiekých\nrysech provésti, poněvadž karakteru tu žádného vlastně\npři ní není, ba i bezkarakternosti se jí nedostává\nona není ničím jiným, než mlhovinou, libretistou ledabylo\nstvořenou, bez života. Přiznáváme se, že slečna benefi-\nciantka se zdarem si počínala, takže mnohou temnější\nstránku partie své nad vodou udrželi dovedla, začež byla\nčastěji bouřlivou pochvalou obecenstva odměněna. Obligátní\nuvítání s věnci se strany obecenstva při prvním se obje-\nvení na jevišti, rozumí se, že při oblíbenosti slečnině\nnescházelo. Výkony ostatních spoluúčinkujících zejmena\nrusalky slč. Vávrovy, jakož pp. Součka, Lva i K. Čecha\nbyly celkem zdařilé. Siřeji o nich promluvím při nej-\n-1 1 • V V ř ••\nbhzsi reprisi.\n\nListárna redakce.\nP. L. D. Ch. zde. Bec průvodu klavírního nelze nám\no dvojzpěvu Vašem žádného úsudku pronésti. Jen tolik již\nnyní Varn rici rnozeme, ze nezdáte se býtí sam zpěvákem,\njinak byste na tenoristu siežádai takové nemožnosti.\nP. dopis, v Lit. Použili jsme. Srdečné díky.\n\nK dnešnimu čislu přilozena jest III. priloha\nhudebni: Dve k 1 a virni skladby:\n1. „Pr vnl milo va ni\" sloz. Max. Koll o-\npasek. 2. „lotylkove\" (z pamatmch\nlistku\") sloz. J. N e s y era."}]}