{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_sha256": "215f42930abcb4279674dec21314f7cd36356deed350eaa5fd710c32d62c325e", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/03/21_01/bmtnabd_1874-03-21_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89", "page_fin": "89", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1651, "texte": "Památné dni hudební.\n\n21. března 1685 nar. Šeb. Bach, nejslov. kontrapunktista — v Eisenachu.\n„ „ 1800 nar. J. Y. Ěalivoda, skladatel a housl v Praze.\n„ „ 1799 I. prov. Beethovenovy IX. symfonie v Londýně.\n22 „ 1821 nar. Erant. Smolař, výtečný housl. u sv. Jana pod Skálou\n(u Berouna).\n„ „ 1838 I. prov. ŠubertOvy symfonie do C-dur v Lipsku.\n„ „ 1868 I. provoz. Měchurových kantát „Štědrý den\"a „Pohřeb na\nKaňku\" „Uměl. Besedou\" v Praze.\n23. „ 1766 nar. Jos. Christ. Smrčka, výt. čellista v Nelahozevsi.\n„ „ 1811 nar. Vil. Taubert, sklad. v Berlíně.\n~ ~ 1818 f Nicolo Isouard, operní sk adatel v Paříži.\n„ „ 1871 I. prov. Y. Hrímalého ouvertury k tragedii „Jan Hus.\"\n24. ~ 1788 nar. Mar. Pel. Malibran-G-arcia, sl. spěv. v Paříži.\n„ „ 1815 nar. Dom. Alex. Herzik, housl. v Bystré.\n„ „ 1842 I. prov. Bossiniho „Stabat Mater\" v Berlíně.\n25. ~ 1609 nar. Jos. Ad. Hasse, cirk. a operní skladatel v Bergen-\ndorfu (u Hamburku.)\n„ „ 1784 nar. Pr. J. Fetiš, spis. hud. a sklad. v Mousu.\n~ ~ 1822 nar. Er. Michl, pian. a sklad. v Praze.\n„ „ 1855 I. prov. Ambrosovy ouvertury ke Calderonově dramatu „II\nmagico prodigioso\" v Praze.\n26. „ 1827 fU. van Beethoven, nejslov. sklad. —ve Yídni.\n„ „ 1830 nar. Er. Žerný, pianista a prof. na konserv. v Petrohradě\nv Chvalkovicích.\n~ „ 1833 nar. Ant. Bennevic, výt. housl. a prof. na konserv. Pražské\nv Přívratech.\n„ „ 1871 f Fr. J. FétiS, hud. spis. a sklad. v Bruselu.\n„ „ 1871 poprvé provedl „Hlahol\" Davidovu symf. odu „Poušť'*\nv Praze.\n27. „ 1873 f Bedř. Ludv. Benda, op. sklad, (syn slavného Jiřího Bendy)\nv Královci.\n„ „ 1808 velkolepé provoz. EaydenOva oratoria „Stvoření světa\" ve\nVídni u přítomnosti skladatele."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89", "page_fin": "89", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.1.1", "titre_corps": "21. března 1685 nar. Šeb. Bach, nejslov. kontrapunktista — v Eisenachu.", "titre_sommaire": "21. března 1685 nar. Šeb. Bach, nejslov. kontrapunktista — v Eisenachu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1651, "texte": "21. března 1685 nar. Šeb. Bach, nejslov. kontrapunktista — v Eisenachu.\n„ „ 1800 nar. J. Y. Ěalivoda, skladatel a housl v Praze.\n„ „ 1799 I. prov. Beethovenovy IX. symfonie v Londýně.\n22 „ 1821 nar. Erant. Smolař, výtečný housl. u sv. Jana pod Skálou\n(u Berouna).\n„ „ 1838 I. prov. ŠubertOvy symfonie do C-dur v Lipsku.\n„ „ 1868 I. provoz. Měchurových kantát „Štědrý den\"a „Pohřeb na\nKaňku\" „Uměl. Besedou\" v Praze.\n23. „ 1766 nar. Jos. Christ. Smrčka, výt. čellista v Nelahozevsi.\n„ „ 1811 nar. Vil. Taubert, sklad. v Berlíně.\n~ ~ 1818 f Nicolo Isouard, operní sk adatel v Paříži.\n„ „ 1871 I. prov. Y. Hrímalého ouvertury k tragedii „Jan Hus.\"\n24. ~ 1788 nar. Mar. Pel. Malibran-G-arcia, sl. spěv. v Paříži.\n„ „ 1815 nar. Dom. Alex. Herzik, housl. v Bystré.\n„ „ 1842 I. prov. Bossiniho „Stabat Mater\" v Berlíně.\n25. ~ 1609 nar. Jos. Ad. Hasse, cirk. a operní skladatel v Bergen-\ndorfu (u Hamburku.)\n„ „ 1784 nar. Pr. J. Fetiš, spis. hud. a sklad. v Mousu.\n~ ~ 1822 nar. Er. Michl, pian. a sklad. v Praze.\n„ „ 1855 I. prov. Ambrosovy ouvertury ke Calderonově dramatu „II\nmagico prodigioso\" v Praze.\n26. „ 1827 fU. van Beethoven, nejslov. sklad. —ve Yídni.\n„ „ 1830 nar. Er. Žerný, pianista a prof. na konserv. v Petrohradě\nv Chvalkovicích.\n~ „ 1833 nar. Ant. Bennevic, výt. housl. a prof. na konserv. Pražské\nv Přívratech.\n„ „ 1871 f Fr. J. FétiS, hud. spis. a sklad. v Bruselu.\n„ „ 1871 poprvé provedl „Hlahol\" Davidovu symf. odu „Poušť'*\nv Praze.\n27. „ 1873 f Bedř. Ludv. Benda, op. sklad, (syn slavného Jiřího Bendy)\nv Královci.\n„ „ 1808 velkolepé provoz. EaydenOva oratoria „Stvoření světa\" ve\nVídni u přítomnosti skladatele."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89", "page_fin": "90", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.2", "titre_corps": "Smetanova „Prodaná nevésta.“ (Komická opera ve 3 jednáních; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje dr. hrabě F. P. Laurencin.", "titre_sommaire": "Smetanova „Prodaná nevésta.“ (Komická opera ve 3 jednáních; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje dr. hrabě F. P. Laurencin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.1", "debut_caractere": 1653, "fin_caractere_exclue": 4135, "texte": "Smetanova „Prodaná nevésta.“\n(Komická opera ve 3 jednáních; vlastnictví „Matice hudební“\nv Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\ndr. hrabě F. P. Laurencin.\n•*)\nPředpokládám, že slovní obsah opery rétu jest\nctěnému čtenářstvu „Dalibora\" znám; vždyť opano-\nvala „Prodaná nevésta\" více než jedenkráte u skvě-\nlém vítězství jeviště pražské opery a stala se během\nkrátké doby v zemích koruny české vším právem po-\npulární. Jakkoli jest toto libreto co do exposice,\nzauzlení a rozřešení rázu poněkud lehkonohého a\npostrádá všeho hlubšího života duševního, přede nelze\nupříti, že celkem prospěšně vyniká přirozeným prou-\ndem děje, mnohdy zdravým svěžím živlem humoru\njakož i zdařilou kresbou jednotlivých karakterů z pl-\nného života venkovského vzatých a zdravě zaokrou-\nhleným celkem, jemuž routina divadelní z očí hledí,\ntakže snadno udržeti může posluchače, zdravé komice\npřístupného, v neustálém čilém napnutí. Jakkoli tedy\nvyhovéti nedovede libreto požadavkům, jež moderní\ndoba na drama, byť i barvitosti komické, staví,\npřede beze vší pochyby možno říci, že v libretu\ntomto spočívá zvláštní z naivně venkovského života\nšťastně vyňatý ráz a proud úchvatný, i jisto jest, že\npro tyto své dobré stránky najde samotný slovní text\n„Prodané nevěsty\" k hudbě ani nepřihlížeje\nhojných přátel mezi těmi, kteří bez předsudku se\ndovedou oddati požitku, z čistého zdroje národního\nse prýštícímu.\nCo se týče hudby k „Prodané nevěstě\", tu není\nzapotřebí, abych se dříve široce rozepisoval o skvě-\nlém dramatickém nadání skladatele a ozdoby nynější\npražské opery, kapelníka Smetany, který již v dří-\nvějších svých pracích co duchaplný syn doby moderní\nse všestranně osvědčil. Kdo stopoval okem pátravým\nnejnovější blahodárné rozproudění symfonicky-drama-\ntického života hudebního po veškeré Evropě, tomu\nnemohla zůstati Smetanova pružně duchaplná tvůrčí\nmohutnost žádným cizím zjevem. Jakko-li pevně za-\npustil kořeny v půdě doby naší, přede obrněn jest\nSmetana právě tak důkladně se všemi duševními vy-\nmoženostmi, jež nám přebohatá klasická jakož i ro-\nmantická minulost na poli hudebního dramatu i sym-\nfonie otevřela a tak co skladatel vším právem náleží\nmezi nejpozoruhodnější zjevy v řadě nejpřednějších\n\n*) Milerádi tuto dáváme mís'a článkům z péra spisovatele\nslovutného, jež ovšem při prostorné obmezen sti našeho listu\nupotřebiti můžeme pouze u výtahu. Budouť všem ctitelům\ngenia Smetanova milým dokladem i útěch »u zároveň, že na-\nlézají jeho díla i mimo naše kruhy uznauí skvělého Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4079, "texte": "tvůrčích duchů naší doby, která po všestrannosti ži-\nvotního i světového názoru se pachtíc i všestranně\nduchaplných, pružných sil vyžaduje.\nPřehled veškerých číselziníněné Smetanovy opery\ndostatečně potvrdí pravdu vysloveného náhledu.\nO ouvertuře promluvím později; ostatně podo-\ntýkám již ku předu, že od počátečného akordu čísla,\nprvního opery této až ku konečnému doznění celého\ndíla octne se i nejpřísněji! kritika bezděky téměř\nkrok za krokem v oné příjemné situaci neobrnezeného\nuznání i obdivu všech tu složených vynikajících před-\nností. ---\nHned úvodní scéna prvého jednání otevírá nám\nv čisté přirozené, národně hudební kresbě posvícen-\nské veselí idylického venkova. První selský typus\ntaneční, povznešen hlavně z části pastorálními z části\ndudáckými rytmy, tvoří jádro obou stránek výtahu\nklavírního co úvod k prvnímu jednání (g-dur 2/4 takt,\nmoderato assai). Již klarinetové thema objevující\nse v prvních osmi taktech dýše zvláštním směle pod-\nnikavým, bezstarostně posvícenským humorem. Tato\nmyšlénka plna přirozené síly a plna národnímu ži-\nvotu „odkoukané\" pravdivosti opakuje se tu po čtyry-\nkrátě v úplně stejné formě harmonického přiodění,\njiž nám dudy, tento se slovanským selským ty-\npem úzce spřízněný národní nástroj, jenž při žádné\nvenkovské slavnosti chybiti nesmí, pravdivě a vý-\nrazně se všemi možnými zvláštnostmi v barvitosti\nzvukové znázorňuje. I monotonní spůsob harmoni-\nsování jest zúmyslně komponistou použit; vždyť jest\nto nejpatrnější karakteristikou dudlavého toho ná-\nstroje, jenž v basu hučí neustále jedním jediným to-\nnem ! Že pak tam, kde líčí se hudebně slovanský\nživot národní, nesmí nástroj tento národní vcházeti,\njest přirozeno. V stejném smyslu si vysvětluji dále\npřipojený fanfárovitý chod (str. 22, takt 27—32).\nKterému Cechu či Moravanu či onomu, jenž v kon-\nčinách těch byl vychován, by nebyly takové a po-\ndobné zvučné, čistě národní hudební pořekadla a fráze\nznámy? Dálší passus (str. 23. počínaje 7 taktem\nprvní řádky), jenž pojí se ku zmíněné frázi jest opět\nvýmluvným znamením novoromantické sféry hudební\nzvláště co do tvarů akordických. S tím pak v la-\ndném spojení se nachází mnohá stránka živlu staro-\nslovanské písni národní spřízněného. Obě tyto sféry\nrozličného výrazu hudebního (povšechného moderního\na čistě slovanského) objímá a smiřuje jednosvorným\nsvazkem bohatý tvůrčí duch originelní povahy skla-\ndatelovy. A právě tato šťastná synthese obou jaksi\nkontrastujících elementů dodává místům naznačeným\nzvláštního podivuhodného kouzla, jehož účinku no-\nvému nelze odolati a kterýžto ráz hudbě této navždy\npojistí, až ve známost širší vejde, nemálo důležitou\na pro nové tvary hudební významnou hudebně dra-\nmatickou platnosť. V celém tomto ještě šířeji roz-\npřádaném passu vězí zvláštní kouzlo, řekl bych té-\nměř jaksi duchaplné sloučení převážné čtveračivě\nněžné a spolu povrchně elegické bytosti. Jest to\nzvláštní druh smíšené nálady slovanskému živlu vro-\nzené (na tváři úsměv se slzou v oku), jež právě\nv tomto místě, kde souditi se dá dle tekstu i dle\nscénického uspořádání na vesměs veselé líčení života\nnárodního, s neodolatelnou moci působí. Nebyla by\nsnad již v tomto místě ona celkem přede jen tragi-\nkomická pointa hlavního děje totiž prodej nevě-\nsty obrazné ku předu naznačena?\nNyní změní se předešlé tempo v nové, a sice:\nallegro molto; tónina g-dur podrží původní svůj ráz.\nI rytmika změní posavadní svou pružné tekutou formu\na stupňuje se k pohybu ostře vyznačenému, rozhodně\nsi vykračujícímu, v němž trefně se zrcadlí ono di-\nvoké, nevázané veselí lidu selského. Co kontrolu\npravdňosti mého výkladu nechť prohledne si laskavý\nčtenář poslední dvě řádky st. 23. klav. výtahu. Tento\nšťavnatě-jadrný obraz orkestrální jest takřka neomyl-\nným vchodem či předsíní k následujícímu pestře roz-\nbujněnému ostře rvtmi zovanému sboru venkovanův\n(g-dur, % takt con vivacitá), v němž značí se onen\ntypus, jejž zná každý, kdo byl jen jednou v životě\nsvém přítomen selským námluvám či svatbě v kraji-\nnách slovanských. Ze sboru tohoto právě zaznívá\nnejvěrnější ohlas venkovských těch bujných slavností.\n(Pokrač,)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "90", "page_fin": "92", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.3", "titre_corps": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní.", "titre_sommaire": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.2", "debut_caractere": 4081, "fin_caractere_exclue": 5624, "texte": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní.\nI. Muzio Clementi.\n(Pokračování.)\nKdyž Clementi u veřejnost vystoupil, byl již květ\nvlašské hudby komorní dávno uvadnul, aniž by byl\njakéhos zárodku pro budoucí vývin a zdar jeho za-\nnechal; pouze operou vanul ještě duch ryze vlašského\nslohu. Clementi držel se tedy u komponování\nmistrovských svých sonát slohu německého, ačkoliv\ndomácí školy své nikdy se nezřekl; to zřejmě osvěd-\nčuje okolnost ta, že velmi rád užívá ohnivého allegra,\npathetického adagia; jen zřídka volídumavé andante,\nkteréž v jeho 75 sonátách v celku jen 9krát přichází.\nŽe v Clementiho melodiích často, zvlášť na počátku a\nna sklonku umělecké jeho činnosti, sladké kouzlo ná-\npěvů čistě vlašských tu a tam se ozývá, není vzdor\ntomu, že psal sonáty ducha německého, nic po-\ndivného ; vždyť i Mozart se mu v nápěvech svých\nmnohdy neubránil. Naproti tomu drží se Clementi\nv kontrapunktu, harmonií a v celé architektuře školy\nněmecké.\nZdálo by se to snad komus podivným, že Cle-\nmenti v sobě tak výtečné vlastnosti jak učitele, tak\ni virtuosa a skladatele zároveň spojoval.\nCo se týče prvého, nebyl pouhým učitelem žáků\njednotlivých; on vystoupil co učitel všech vzdělaných\nhudebníků, zastávaje zcela novou techniku klavírní,\nkomponuje mnohá a výborná cvičení, zejména výtečné\ndílo „Gradus ad Parnassum\", jenž je dosud zname-\nnitou „učební knihou\" hry klavírní. Clementi evrop-\nského jména dobyl si jen tím, že jeho sonáty staly\nse průpravnou školou znamenitějších pianistů, ačkoli\nvýslovně jen málo k témuž účeli jich určil. Příčinou"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5965, "texte": "toho, že mnozí nepoznali v plné míře jich ceny umě-\nlecké, je snad to,- že v útlém mládí již, než jich\nmohli řádné pojmouti, doháněni byli od učitelův\nsvých k pilnému učení se jich. Tím ovšem stává se,\nže i později nejsou s to je pochopit; neboť naučím-li\nse některé krásně básni nazpaměť v mládí juž nej-\nútlejším později těžko mi bude nepředpjjatě ji\nčisti co dílo umělecké. Clementiho „Gradus ad\nParnassum\" je ale nezvratným důkazem, že Clementi\nv sobě spojoval jak výtečného učitele tak i umělce\nneméně znamenitého. Naproti tomu umělec, jenž chce,\naby díla jeho ku potřebě pedagogické psaná měla\ntrvalé ceny vzdor všem změnám vkusu obecenstva,\nmusí právě proto již být něčím vyšším, než-li pou-\nhým spisovatelem neb komponistou děl a knih „škol-\nních\", tak jako Homér a Sofokles po mnohá a mnohá\nstoletí jsouce autory stále ve školách užívanými,\nopravdovými a velikými byli klasiky.\nVzdor tomu, že sonáty Clementiho jsou práce\nv pravdě klasické a ryze umělecké, nebyl snad v té\nmíře převahou učitelem, že proti vůli své psal in-\nstinktivně a tudíž navždy uměleckou volností? Kdo\nna př. jednou dal se do psaní kněh poučných, při-\nvede to z těží k tomu, aby stejně dovedně mohl psáti\ndíla umělecká. To ale u Clementiho na závadu bylo\njenom potud, že nepsal oper, ale ne potud, aby byl\nnemohl psáti sonát, jež vyžadují nezbytně čistě archi-\ntectonický, plnou měrou dialektický vývin myšlének,\njasný přehled celku a vůbec veškeiých rozměrů,\nklidný a přede plastický sloh a bedlivé studium u\nprovedení. Ideou jejich jest vysloviti co možná určitě\nnějakou náladu účinným thematem, thema ale samo\nv rozličných proměnách i pomocí různých melodi-\nckých i harmonických protiv a parallel s úspěchem\nprovésti v té míře, aby základní myšlenka téhož vše-\nstranné propracována co nejjasněji na jevo vystou-\npila. Forma sonáty jest touto „dalektikou\" theina-\ntickéko provedení hudební formou, abych tak řekl,\nnejvíce „filosofickou\" vzdor vší té rozmanitosti a boha-\nosti tvarů, jakouž poskytuje jí umění kontrapunktické.\nA právě proto zdá se těm, kterým se ještě v mozku\n„nevyjasnilo\", a kteří by rádi fantazii své samým\njen sněním a dumáním úzdu pouštěli (viz nekonečnou\nřadu slátanin ala „Salonperlen\", „Thautropfen\" etc.),\njaksi nechutnou, rozvláčnou; pravému ale příteli umění,\njenž o něm dovede i my sliti, jest pravou po-\nchoutkou.\nAč sonáty Clementiho výtečná jsou cvičení pro\npianisty, nejeví se v nich co učitel suchopárný, ani\nco příliš chvástávý; díla jeho plna jsou duchaplných\na řádně promyšlených detailů, zvláště kontrapunk-\ntických, a čím více jimi se obíráš, tím více odkryješ jich\npůvaby a tím více tě budou poutati. Vždyť nikdo snad\nz skladatelů sonát „nepiloval\" tak na svých pracích,\njako Clementi; pečlivostí neobyčejnou znamenal v no-\ntách i ty nejmenší odstíny a nuance přednesu, kdežto\nna př. Haydn sotva někdy nějaké to „forte\" neb\n„piano\" do nich vepsal. A přece práce jeho nenesou\nna sobě snad stopy jakési minutiósní „manýry\" u\nvyhledávání všelikých těch odstínů, jimž největší vé-\nnoval pozornost ve svých patketických, snad nejbedli-\nvěji pracovaných adagiích. Tím liší se sonáty jeho\nod Haydnových a Mozartových, jež mile nás baví\npřirozenou svěžestí, a od Beethovenových, jež opět\nvelebností a mohutností celku nás uchvacují dříve,\nnež se do rozebírání jednotlivostí pustiti možno.\nCo se týče postavení Clementiho v dějinách mo-\nderní hudby, tož proslavil se tím, že spolu s vel-\nduchy oněmi snažil se sonátu vyprostiti z těsných\npout scholastického směru Bachova a starších kom-\nponistů vlašských a že spolu s nimi bojoval o práva\njejí, pokud tato směřovala k využitkování celého bo-\nhatství harmonických, rkytmických a melodických\ntvarů uměleckých, k oživení a osvěžení dialektické\nformy sonáty. To bylby co pouhý učitel nikdy ne-\nučinil; takoví lidé vystupují málokdy co tvůrčí du-\nchové, co reformátoři; hájí obyčejně zastaralé pravdy\na nanejvýše vytasí se proti pracím novějším s něja-\nkou tou malomocnou kritikou.\nJeště méně zdá se nám - mohl Clementi\nbýti znamenitým virtuosem „z profese\" i proslulým\nskladatelem zároveň, a podivno, že se u něho skla-\ndatel vyvinul z umělce výkonného. Clementi ale byl\ntakovým virtuosem; byl co takový mnohem dříve\nznám, než co skladatel, a mnozí hledali blahodárné\npůsobení jeho jen v tom, že počala jím nová epocha\nhry klavírní. Ano i jeho proslulí žáci (Kiengl, John\nField) byli spíše žáci Clementiho virtuosa, než Cle-\nmentiho skladatele. Ano, stopujeme-li uměleckou čin-\nnost jeho, zdá se nám někdy, že skladatelský talent\njeho časem ustoupiti musel virtuositě jeho. Tu ovšem\nby oprávněna byla slova Mozartova, jež pronesl při\numěleckém zápasu svém s Clementim (1781), že pro-\ntivník jeho jest „pouhým mechanikem\"; slova tato\ntýkala se však pouze umělce výkonného, nikoliv skla-\ndatele. '\nA co spůsobilo, že nestihla i Clementiho kletba,\nkteráž zastihla většinu moderních virtuosů, kteří vzdor\nsvému umění nedovedou v skladbě nic řádného.\nOpět sonata, jejíž traditionelní, přísná architěkto-\nnika jej v slušných mezích udržovala. Kdyby byl\nvolné, technických a jiných těžkostí plné skíadbjg\nfantazie neb všeliké „obrazy hudební\" psal byl\nby ve své vlastní virtuositě, jako mnozí jiní, utonul.\nStřízlivá forma starší sonáty jej ale nutila, aby\nchoutky po hříčkách formálních naprosto hleděl utlu-\nitíiti a tím stalo se, že sonáty jeho jsou sice bohatší\nna ozdobné figury a obraty kontrapunktické, než\nMozartovy a Haydenovy, ale že vzdor tomu zůstávají\npravými, ryzími pracemi toho druhu.\nKdyž Clementi stárnul a v komposicích svých\nstával se rozvláčnějším a více „reflektujícím\", nepsal\npřede žádných sonát pro virtuosy, naopak spíše hle-\nděl plodnost geniální fantazie své za příkladem Beetho-\nvenovým (v symfonii a kvartetu) rozšířiti. A proto\npodržely až do dnešního dne sonáty jeho přirozenou\nsvěžesť, proto čítáme jej ke klasikům, kdežto kom-\nposice s tendencí pouze virtuosní obyčejně nepřežijí\ndobu, v níž povstaly. Mimo jiné zanášel sě též\nClementi myšlénkou, ukončiti uměleckou činňosť svou"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1008, "texte": "šesti velkými symfoniemi. Sonátou přiveden jest\nk poznání, že jen symfonií ušlechtilý květ umění in-\nstrumentálného v pravdě dozráti může; proto chtěl\nv oněch 6 symfoniích ukázati na sklonku svého života\nještě veškerou sílu umění a talentu svého.\nNebylo mu však souzeno, aby byl mohl úmysl svůj\nprovésti. Z oněch šesti symfonií, jak se zdá, dokončil\ntoliko tři a ani tyto nepovznesly se nad obyčejné\nniveau jiných toho druhu prací.\nSoučasníci Clementiho měli jej spíše za zname-\nnitého pianistu, než za cokoliv jiného; bezprostřední\nepigoni těchto viděli v něm opět výtečného učitele,\nmy pak majíce veškerou činnost jeho na mysli,\nřadíme tohoto „mistra sonáty\" mezi přední sklada-\ntelé pro klavir. Práce jeho považujeme téměř za\nnevyhnutelnou učební knihu mladých, nadějních piani-\nstů, důležitou nikoliv snad jen pro prstoklad a techniku\nabsolutní, leč u větší ještě míře pro esthetické vycho-\nvání hudební, jehož spíše potřebují —ne jenom mladí\nale i mnozí starší již umělci a přátelé umění.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "93", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.4", "debut_caractere": 1010, "fin_caractere_exclue": 5220, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Vídenská opera komická stojí na slabých nohou ;\ndosavadní řiditel Svoboda poděkoval se z direk-\ntorství proto, že správní rada mu jisté koncese uděliti\nse zdráhala; nyní vedou ústav provisorně kapelníci Proch\na Múller, baron Yesque-Puttlingen a sekretář Hasemann.\nVícero členů bylo propuštěno. Tedy také krise!\n** Gounod hodlá komponovati novou tříaktovou\noperu s názvem „Georges Dandin\" pro pařížskou operu\n„comique\".\nUprchlý z Mnichova tenorista Nachbaur zpívá ted\npohostinsku v městském divadle v Kolíně n. R.\n** Známý pěvec německý Th. Wachtel onemocněl\nv Poznani tak, že upustiti musel od zamýšlené cesty\numělecké.\n** Ad. Patti-ova engažována jest impresariem\nStrakošem k cestě po Spojených státech amerických.\nZavázala se zpívati po 100 večerů a za každý večír ob-\ndrží maličkost 10.000 franků!\n** V MoJiuci bude ve dnech 8., 9. a 10 července\nt. r. odbývána velkolepá slavnosť hudebníků ze středního\nPorýní. První den provésti se má Mendelssohna „Pau-\nlus\", druhý den ouvertura k „Euryanthe\" (Weber) a\nBeethovenova IX. symfonie a třetí den velkolepým kon-\ncertem sólistův se slavnosť ta ukončí.\n** Král Ludvík bavorský povolil vdově pí. Kar o-\nlíně van Beethovenové, ve Vídni žijící, sproeen-\ntovou tantiému z hrubého příjmu každého provozování\n„Fidelia\" v Mnichově. *\n** Město Žitava chce slavnému rodáku svému, skla-\ndateli Maršnerovi na zřícenině Ojbínu postavit! důstojný\npomník.\n** Houslista K Nosek a pí. Nosek-Guy-ová, kteří\nnedávno u nás v Praze koncertovali, spoluúčinkovali dne\n21. února v Mnichově při produkci pianisty K. Polko.\n** Wagnerů v „Lohengrin\" má se v budoucím\nměsíci provozovat) v Novém Yorku.\n** „Don Juan\" Mozarta připravuje se v Ěímě\nna „Teatro Apollo\". Je to první opera Mozartova před-\nvedená potomkům klasického Říma. Podobně zamýšlí i\nfrancouská jedna divadelní společnost Římany obdařiti\nne méně než 30 představeními plodů Offenbachovy\nmusy!\n** Liszt bude ještě jednou, a sice dne 23. t. m.,\nv Pešti k dobročinnému účeli hráti, načež hodlá po veli-\nkonocích sésonu v Břetislavi ukončiti.\n• ** V Lublani chce si filharmonický spolek vysfa-\nviti svůj vlastní koncertní sál a potřebné místnosti k stu-\ndování. K tomu cíli uspořádal loterii, kteráž vynesla\n15.000 zl. A naše národní?!\n** Berlínský učitel zpěvu 11. Succo vystoupil se\nsvými žáky z král. gymnasia dne 28, ledna koncertem\nu veřejnost; mimo mnohé chorály, motety a sbory před-\nnešen i Bellermannem komponovaný sbor ze Sofokleova\n„Ajanta\".\n** V Berlině chce impressario Pollini se svou\nspolečností provésti jednu dosud neznámou operu mistra\nCimarosy.\n** Na zelený čtvrtek v Paříži mimo „Stabat mater\"\nod Bourgnault - Ducoudray-e provedeno býti má „ně-\nmecké rekviem\" mistra Brahmse.\n** Stavba Wagnerova divadla v Bayreutě pokra-\nčuje přes všecky překážky tak, že brzy přikročí se k za-\nřízení dekorac a mašinérie. V nejnovější době věnoval\nkrál bavorský k účeli tomuto 100.000 tolarů!\n** Orkestr kapelníka J. Tomáše v Sev. Americe\nprovedl již 13krát Raffovu symfonii „Leonoru\".\n** y Benátkách na divadle „Fenice\" co nej-\ndříve provede se Wagnerův „Rienzi\".\n** Pianistka K. Phrymorct, kteráž vloni s uměl-\ncem Breitnerem společně iv Praze, pak s houslistou\nŠevčíkem v Kolíně, Plzni a Písku koncertovala, hrála\nv9. koncertě spolku „Euterpe\" v Lipsku Chopinův f-moll\nkoncert a Rubinsteina „Valše allemande\" s valným\núspěchem\n** V Gothenburku v druhém koncertě „Hermanie\"\npřednešeno bylo též několik staro českých písní\nvánočních, spracovaných C. Riedlem.\n** Ze Lvova. (Pův. dop. 15. března. K. D.) Do-\njemná slavnost hudební odbývala se dne 9. t. m.v pa-\nmátní den před 12 lety zesnulého básníka rusínského\nTarasa Ševčenka *) ve veliké síni zdejší radnice, kteréž\nsučastnily se vynikající zdejší síly umělecké a k nížto\nse dostavilo obecenstvo velmi četné, zvláště sezvané.\nProgram byl takto sestaven: 1. Ouvertura k Rossiniho\nzpěv. „Semiramis\" provedl hudební sbor c. k. pěš.\npluku barona Jablonského. 2. Arie z rusínské zpěvohry\n„Kapalo\", přednesl skladatel sám p. Vachnianin.\n3. Tři preludia Šeb. Bacha, uspořádaná pro dvě piana\n\n* Ševčenko zemřél roku 1802 v Petrohradě. Po přání zvěč-\nnělého převezeny jsou tělesné pozůstatky jeho z Petrohradu\nna, Ukrajinu a tam pohřbeny nedaleko Kaňova."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2837, "texte": "od H. Mošelesa, předn. pp. Skibiňski a Wagner. 4. „Ticha-\nnič\" solový čtvcrozpěv složil Julian Otto, předn. pp. Čet-\nwinski, Vachnianin, Novotný a Procházka. 5. Koncert\npro klavír (c-dur) od Mošelesa (s prův. orkestru), předn.\np. Skibiňski. 6. „Pričinna\" báseň Tarase Ševčenko,\npřed. p. Szuszkiewicz. 7. Dvojzpěv z rusínské zpěvohry\n„Zaporožec za Dunajem\", od Ar timo vského Grulaka,\npředn. pp. Četwiňski a Vachnianin. 8. Duo pro dvě\npiana od Kalkbrennera (op. 128.) předn. pp. Skibiňski\na Wagner.\nNejkrásnější dojem učinily zpěvy z jmenovaných\ndvou zpěvoher rusínských, skladby to rovněž tak půvo-\ndností svou jakož i cenou uměleckou poutající, jimžto\nse pp. četwiňskim a Yachnianinem dostalo provedení\nna nejvýše působivého a zajímavého. Co stateční umělci\nosvědčili se taktéž pp. Skibiňski a Wagner (Polák rodem\nz Varšavy). Nyní zde koncertuje s velkým úspěchem\nvýtečný pianista Smietaňski, také Pražanům zajisté\nještě v dobré paměti.\nZdejší „hudební jednota\" koná velké přípravy ku\nprovedení „čtvero počasí\" Haydnových, zde v celosti a\ns průvodem orkestru posud neslyšených.\n** Ve Wiesbadenu městský lázeňský orkestr ve\nsvém symfonickém koncertu dne 6. t. m. hrál Raffovu\nsymfonii „V lese\" (i Pražanům v 2. filharmon. koncertu\nv letošní zimní saisoně známou), ouverturu k „Faustu\"\nod R. Wagnera, ouverturu ku opeře Webrově „Eury-\nanthe\" a konečně „Tanec kozákův\" nadaného, žel, že\nzemřelého již komponisty ruského Sérová.\n** Z Vídně (Pilv. dopis. Dokonč.) Hellmesbergrův\nkvartet probudil se opět po druhé přestávce knové činnosti.\nPrvní letošní soirée zahájena byla triemc-mol odßeetho-\nve na s největší virluosní vytříbeností přednešeným, a zakončena\nneméně íeskuplným přednesem Subertova, kvintetu\nv c-dur, v němž cellista Kupfer, člen dvorní opery doplňoval\nfalangu Hellmesbergra otce a svna, Bachricha a Rovera. Mezi\noběma stál kvintet pro klavír, dvoje housle, violu a cello, ma-\nnuskript to nováčka v komposici karlaGrammanna. U kla-\nvíru seděl výtečný pianista prof. Door. Dílo Grammannovo\nneučinilo na mne nikterak dojem práce začátečnické, nýbrž\npráce mistra, pravé symfonické básně. Základní nálada první\nv g-mol psané věty jest mocně rozvášněný pathos, jevící se\nmezi jiným v poutaném modulatorickém neklidu. Ač sklada-\ntel nedovedl v prvním dílu této věty hospodařiti- s harmoni-\nckými obraty a převraty, docílil přece, což o jeho velikém\numění svědčí, mnohého šťastně kombinovaného stupňování\nz nálady těžkomyslnosti k rozvášněnému výrazu. Věta střední\njest dílem elegického dílem asketického rázu, kterýžto po-\nslední vrcholí ve velkém duševním pohnutí, z něhož opět ku\nkonci k zvukům elegickým se vrací. Scherzo jest výrazu hu-\nmoristického. Věta závěreční přináší zprvu thema rozmarné,\nk němuž se však brzy druhá, myšlenka rázu více elegického\ndruží. Vášnivé samostatné presto zakončuje tuto větu.\n\nDr. hr. Laurencin."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "93", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.4.1", "titre_corps": "** Vídenská opera komická stojí na slabých nohou ;", "titre_sommaire": "** Vídenská opera komická stojí na slabých nohou ;", "signature_source": "hr. Laurencin", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.4", "debut_caractere": 1032, "fin_caractere_exclue": 5220, "texte": "** Vídenská opera komická stojí na slabých nohou ;\ndosavadní řiditel Svoboda poděkoval se z direk-\ntorství proto, že správní rada mu jisté koncese uděliti\nse zdráhala; nyní vedou ústav provisorně kapelníci Proch\na Múller, baron Yesque-Puttlingen a sekretář Hasemann.\nVícero členů bylo propuštěno. Tedy také krise!\n** Gounod hodlá komponovati novou tříaktovou\noperu s názvem „Georges Dandin\" pro pařížskou operu\n„comique\".\nUprchlý z Mnichova tenorista Nachbaur zpívá ted\npohostinsku v městském divadle v Kolíně n. R.\n** Známý pěvec německý Th. Wachtel onemocněl\nv Poznani tak, že upustiti musel od zamýšlené cesty\numělecké.\n** Ad. Patti-ova engažována jest impresariem\nStrakošem k cestě po Spojených státech amerických.\nZavázala se zpívati po 100 večerů a za každý večír ob-\ndrží maličkost 10.000 franků!\n** V MoJiuci bude ve dnech 8., 9. a 10 července\nt. r. odbývána velkolepá slavnosť hudebníků ze středního\nPorýní. První den provésti se má Mendelssohna „Pau-\nlus\", druhý den ouvertura k „Euryanthe\" (Weber) a\nBeethovenova IX. symfonie a třetí den velkolepým kon-\ncertem sólistův se slavnosť ta ukončí.\n** Král Ludvík bavorský povolil vdově pí. Kar o-\nlíně van Beethovenové, ve Vídni žijící, sproeen-\ntovou tantiému z hrubého příjmu každého provozování\n„Fidelia\" v Mnichově. *\n** Město Žitava chce slavnému rodáku svému, skla-\ndateli Maršnerovi na zřícenině Ojbínu postavit! důstojný\npomník.\n** Houslista K Nosek a pí. Nosek-Guy-ová, kteří\nnedávno u nás v Praze koncertovali, spoluúčinkovali dne\n21. února v Mnichově při produkci pianisty K. Polko.\n** Wagnerů v „Lohengrin\" má se v budoucím\nměsíci provozovat) v Novém Yorku.\n** „Don Juan\" Mozarta připravuje se v Ěímě\nna „Teatro Apollo\". Je to první opera Mozartova před-\nvedená potomkům klasického Říma. Podobně zamýšlí i\nfrancouská jedna divadelní společnost Římany obdařiti\nne méně než 30 představeními plodů Offenbachovy\nmusy!\n** Liszt bude ještě jednou, a sice dne 23. t. m.,\nv Pešti k dobročinnému účeli hráti, načež hodlá po veli-\nkonocích sésonu v Břetislavi ukončiti.\n• ** V Lublani chce si filharmonický spolek vysfa-\nviti svůj vlastní koncertní sál a potřebné místnosti k stu-\ndování. K tomu cíli uspořádal loterii, kteráž vynesla\n15.000 zl. A naše národní?!\n** Berlínský učitel zpěvu 11. Succo vystoupil se\nsvými žáky z král. gymnasia dne 28, ledna koncertem\nu veřejnost; mimo mnohé chorály, motety a sbory před-\nnešen i Bellermannem komponovaný sbor ze Sofokleova\n„Ajanta\".\n** V Berlině chce impressario Pollini se svou\nspolečností provésti jednu dosud neznámou operu mistra\nCimarosy.\n** Na zelený čtvrtek v Paříži mimo „Stabat mater\"\nod Bourgnault - Ducoudray-e provedeno býti má „ně-\nmecké rekviem\" mistra Brahmse.\n** Stavba Wagnerova divadla v Bayreutě pokra-\nčuje přes všecky překážky tak, že brzy přikročí se k za-\nřízení dekorac a mašinérie. V nejnovější době věnoval\nkrál bavorský k účeli tomuto 100.000 tolarů!\n** Orkestr kapelníka J. Tomáše v Sev. Americe\nprovedl již 13krát Raffovu symfonii „Leonoru\".\n** y Benátkách na divadle „Fenice\" co nej-\ndříve provede se Wagnerův „Rienzi\".\n** Pianistka K. Phrymorct, kteráž vloni s uměl-\ncem Breitnerem společně iv Praze, pak s houslistou\nŠevčíkem v Kolíně, Plzni a Písku koncertovala, hrála\nv9. koncertě spolku „Euterpe\" v Lipsku Chopinův f-moll\nkoncert a Rubinsteina „Valše allemande\" s valným\núspěchem\n** V Gothenburku v druhém koncertě „Hermanie\"\npřednešeno bylo též několik staro českých písní\nvánočních, spracovaných C. Riedlem.\n** Ze Lvova. (Pův. dop. 15. března. K. D.) Do-\njemná slavnost hudební odbývala se dne 9. t. m.v pa-\nmátní den před 12 lety zesnulého básníka rusínského\nTarasa Ševčenka *) ve veliké síni zdejší radnice, kteréž\nsučastnily se vynikající zdejší síly umělecké a k nížto\nse dostavilo obecenstvo velmi četné, zvláště sezvané.\nProgram byl takto sestaven: 1. Ouvertura k Rossiniho\nzpěv. „Semiramis\" provedl hudební sbor c. k. pěš.\npluku barona Jablonského. 2. Arie z rusínské zpěvohry\n„Kapalo\", přednesl skladatel sám p. Vachnianin.\n3. Tři preludia Šeb. Bacha, uspořádaná pro dvě piana\n\n* Ševčenko zemřél roku 1802 v Petrohradě. Po přání zvěč-\nnělého převezeny jsou tělesné pozůstatky jeho z Petrohradu\nna, Ukrajinu a tam pohřbeny nedaleko Kaňova."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2837, "texte": "od H. Mošelesa, předn. pp. Skibiňski a Wagner. 4. „Ticha-\nnič\" solový čtvcrozpěv složil Julian Otto, předn. pp. Čet-\nwinski, Vachnianin, Novotný a Procházka. 5. Koncert\npro klavír (c-dur) od Mošelesa (s prův. orkestru), předn.\np. Skibiňski. 6. „Pričinna\" báseň Tarase Ševčenko,\npřed. p. Szuszkiewicz. 7. Dvojzpěv z rusínské zpěvohry\n„Zaporožec za Dunajem\", od Ar timo vského Grulaka,\npředn. pp. Četwiňski a Vachnianin. 8. Duo pro dvě\npiana od Kalkbrennera (op. 128.) předn. pp. Skibiňski\na Wagner.\nNejkrásnější dojem učinily zpěvy z jmenovaných\ndvou zpěvoher rusínských, skladby to rovněž tak půvo-\ndností svou jakož i cenou uměleckou poutající, jimžto\nse pp. četwiňskim a Yachnianinem dostalo provedení\nna nejvýše působivého a zajímavého. Co stateční umělci\nosvědčili se taktéž pp. Skibiňski a Wagner (Polák rodem\nz Varšavy). Nyní zde koncertuje s velkým úspěchem\nvýtečný pianista Smietaňski, také Pražanům zajisté\nještě v dobré paměti.\nZdejší „hudební jednota\" koná velké přípravy ku\nprovedení „čtvero počasí\" Haydnových, zde v celosti a\ns průvodem orkestru posud neslyšených.\n** Ve Wiesbadenu městský lázeňský orkestr ve\nsvém symfonickém koncertu dne 6. t. m. hrál Raffovu\nsymfonii „V lese\" (i Pražanům v 2. filharmon. koncertu\nv letošní zimní saisoně známou), ouverturu k „Faustu\"\nod R. Wagnera, ouverturu ku opeře Webrově „Eury-\nanthe\" a konečně „Tanec kozákův\" nadaného, žel, že\nzemřelého již komponisty ruského Sérová.\n** Z Vídně (Pilv. dopis. Dokonč.) Hellmesbergrův\nkvartet probudil se opět po druhé přestávce knové činnosti.\nPrvní letošní soirée zahájena byla triemc-mol odßeetho-\nve na s největší virluosní vytříbeností přednešeným, a zakončena\nneméně íeskuplným přednesem Subertova, kvintetu\nv c-dur, v němž cellista Kupfer, člen dvorní opery doplňoval\nfalangu Hellmesbergra otce a svna, Bachricha a Rovera. Mezi\noběma stál kvintet pro klavír, dvoje housle, violu a cello, ma-\nnuskript to nováčka v komposici karlaGrammanna. U kla-\nvíru seděl výtečný pianista prof. Door. Dílo Grammannovo\nneučinilo na mne nikterak dojem práce začátečnické, nýbrž\npráce mistra, pravé symfonické básně. Základní nálada první\nv g-mol psané věty jest mocně rozvášněný pathos, jevící se\nmezi jiným v poutaném modulatorickém neklidu. Ač sklada-\ntel nedovedl v prvním dílu této věty hospodařiti- s harmoni-\nckými obraty a převraty, docílil přece, což o jeho velikém\numění svědčí, mnohého šťastně kombinovaného stupňování\nz nálady těžkomyslnosti k rozvášněnému výrazu. Věta střední\njest dílem elegického dílem asketického rázu, kterýžto po-\nslední vrcholí ve velkém duševním pohnutí, z něhož opět ku\nkonci k zvukům elegickým se vrací. Scherzo jest výrazu hu-\nmoristického. Věta závěreční přináší zprvu thema rozmarné,\nk němuž se však brzy druhá, myšlenka rázu více elegického\ndruží. Vášnivé samostatné presto zakončuje tuto větu.\n\nDr. hr. Laurencin."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "93", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.5", "debut_caractere": 2839, "fin_caractere_exclue": 4367, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Koncertní zábava, smíšeným zpěv. sp. B es e-\ndou dne 14. t. m. o půl 8 hodině večerní v sále ostrova\nŽofinského uspořádaná, velmi četně byla navštívena.\nProgram byl nemálo poutavým: Liszt, Weber, Gluck,\nŠubert, Vieuxtemps, toť jména dosti zvučná z našinců\npak zastoupeni byli■; pp. Paukner a Pivoda (sbormistr\nspolku). Sbory šly vesměs dobře i byly s hlučnou po-\nchválou přijaty. Slč. Kosákova zahrála nám na pianě\nLisztovu párafrasi motivů „Rigoletto\"; radili bychom\nvšak slečně, aby kusy takovýmito síly své nepřepínala;\ncož není skladeb jiných i snadněji přístupných? Proč\nsáhati hned k Lisztovi? Sl. Danešova líbezným hlá-\nskem zapěla nám arii „Aninky\" z Webrova „čaro-\nstřelce\" ač čistě as jasným vokalisovaním, tož přede\nještě ne s výrazem zúplno oduševněným se všemi ná-\nležitými nuancemi. Oba tyto sólové výkony byly hluč-\nným potleskem odměněny. S podobnou pochvalou přijat\njest koncert pro housle (Vieuxtemps), jejž přednesl p.\nNovák a dále písně „Sen\", „U večer\" (Paukner), jež\nzapěl známý a renomovaný basista p. Švippl. xx\njý# Zpěváčky spolek pražských typografů uspo-\nřádá dne 22. března 1874 zábavu v sále konviktském\nz jejížto hudebního programu vyjímáme tyto sbory: Sla-\nvnostní kantata, slož. p. Hnilička, „Pomoc pro ná-\nramnou lásku\", na slova F. L. čelakovského, slož. L. P r o-\ncházka, „Větérky\", čtverozpěv slož. J. Knahl, „Krásná\nRůženka\", sbor od Hermese, a) Národní „Teče\nvoda proti vodě\", b) Pri luni (Slovinská národní),\npro sbor upravil L. Procházka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "95", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.5", "debut_caractere": 4369, "fin_caractere_exclue": 6267, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Z Uměl. Besedy. Večerní zábava, dne 19. t.m.\nhudebním odborem uspořádaná, nabývala okolností tou\nzvláště zajímavého rázu, že provedeny byly skoro vesměs\nzávažné novinky domácí a sice: Fibichovo novéšmyt-\ncové kvartetto (a-dur), jedna věta z novéD v ořáko vy\nsonáty pro klavír a housle, dvě skladby pro cello a kla-\nvír („Romance\" a „Zastaveníěko\") od Jindř. Kaana\na „Zpěv Přemysla\"'ze Smetanovy zpěvohry „Li-\nbuše. \"|Veškerá čísla programu, jakož i sólisté pp.Kopta,\nKaan, Šrámek a Kinský nalézali vřelého uznání. Bližší\nzprávu o velezajímavé této produkci podáme příště.\n* Buský právosl.chrám v Praze dle došlých\nna jisto vysvěcen bude v druhé polovici května b. r.\n* Z Tábora. Blodkova opereta „V studni\"\nk všeobecné žádosti byla v neděli dne 15. t. m. opako-\nvána. Před tím přednesli na harmonium a pianu pp.\nPavlásek a Steinmann „Sbor poutníků\" ze zpěvohry\n„Tannháuser\" od Ričh. Wagnera (uspořádal Č. Micko)\na Nocturno od Chopina op. 9, (uspoř. Bedřich Šimák),\nnačež následovalo kvintelo od Fr. Šuberta op. 114.\n* Co laskavé dárce, kteří hudební knihovnu akademi-\nckého spolku podporují, jmenovali jest nám tentokráte p. P.\nFerd. Lehnera, jenž akad. spolku hudební svůj časopis „Ce-\ncilie\" darem zasílá, pak p. Šreibra z Vídně, který , daroval\ntémuž spolku rozličných hudebnin v ceně 30 zl. Díků zaslu-\nhují dále pánové černý, Barák, Pištěk, Štěrba a Felrich za\nvěnované spolku hudebniny.\n* Fibichova romantická operan Bukovin\" jest již\nnastudována k takému stupni, že mohla býti v pondělí\ndne 16. před skladatelem a několika znalci celým apa-\nratem operním na jevišti provedena. Skladatel, jenž\npozván byl ku zkouškám, aby dle potřeby své opatření\nzařídil ještě před provedením, vyjevil nejen svou spo-\nkojenost s nastudováním, nýbrž překvapen byl mohut-\nností jakož i skvělou barvitostí částě orkestrální. Sbory\njsou výtečně secvičeny. Úlohy solové jsou v rukou"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7776, "texte": "slč. Síttovy, Paršovy a Hanušovy, pp. Čecha ml., Součka,\nKinského, Mareše a Sary. Orkestr počínal si statečně\nzvláště v prvním a druhém jednání. Hned po provedení\nSmetanovy komické opery „Dvě vdovy\" přijde na řadu\nasi za týden provedení „Bukovina\".\n* Příští pátek (dne 27. t. m.) bezpochyby poprvé\nse provozovati bude nová Smetanova komická zpě-\nvohra „Dvě vdovy\", kteráž zajisté stejně skvělého\nsi dobude uznání u veškerého národa našeho, jako téhož\nmistra „Prodaná nevěsta\". Jeť Smetana zejmena v oboru\ntomto osvědčeným mistrem, jejž tak brzo nikdo u nás\nnepřekoná. Vším právem pohlížejí veškeré kruhy diva-\ndelního našeho obecenstva s velikou napnutostí k této\nnovince.\n* Koncerty. (Filharmonie, konservatoř). Filharmonikové\nnaši podali tenkráte obecenstvu pražskému výbor oněch děl,\njež ve světové literatuře hudební požívají jména nej skvělejšího\na jež staly se již ve sférách inteligentního posluchačstva kon-\ncertního ve většině hudebních měst populárními. Gadeúv\nsymfonický obraz „Dozvuky Ossianovy\" jest právě tak světo-\nznámý jako Berliozová čarovná „Paní Máb\" i Rubinsiei-\nnúv „Oceán\", jenž dovedl v nejnovejší době i vlašské obe-\ncenstvo na stupeň nejvyššího entbusiasmu rozohnití. Již ku\npředu podotýkáme, že sehrány byly veškeré skladby s patrnou\nakuratesou, jez svědčila o slušném počtu předběžných zkoušek\na píli v nastudování jak se strany členův orkestru tak se strany\ndirigenta pána blanského, jenž vzal si naše promemoria při\npříležitostí provozování osudné „deváté\" k srdci a vynasna-\nžil se ze všech sil svých, abv poněkud vyhověti mohl přísněj-\nšímu\" měřítku kritickému. Tím snad nechceme říci, že bylo\nprovedení skladeb vesměs vzorné, tak že by se tu snad nedalo\nničeho vytýkati, vždyf i „Máb\", která velmi se líbila a opa-\nkována byla, mohla získati delikátnějším pp. úchvatnějším\nstupňováním všech crescend a mohutnějším proudem rozbou-\nřeného na konec orkestru jakož i důraznějším označováním\nrytmu a průhlednějším vyvedení flageoleto však nznati se\nmusí, že dirigent studoval se snahou usilovnou a vůlí nejlepší.\nGadeo\\a skladba jest u porovnání s ostatními čísly programu\novšem nejkrotším dítkem fantasie umělcovy, však možno říci,\nže prací touto, jež cenou byla poctěna, sobě nordický skla-\ndatel zajisté vydobyl čestného místečka na blízku trůnu vel-\nkého Beethovena. Rubinsteinův „Oceán\" jest rázu\npého a mnozí praví, že jest to nejzdařilejší skladba onoho\nmistra slovanského. Aniž bychom se příti chtěli o hodnověr-\nnosti úsudku toho připaušdme, že jest skladba tato prototy-\npem všech téměř prací rychloplodného Rubinsteina: první\nvěta jest krásna, v božském nadšení psána, nad ní šumí křídlo\ngenia, druhá věta jest; zajímavá, třetí ceny prostřední a po-\nslední slabá, Takovýto povážlivý sestup možno sledovati ve\nvětšině jeho skladeb. Rubinstein netvoří celek v jednom\nproudu v stejném naladění: na počátku se vždy rozběhne\n* krokem titanským, vyroste pojednou v obra a dalším během\nskladby scvrká se a seschne dosti často pojednou v malo-\nmocného pidimužíka. Berliozová „Paní Máb\" okouzlila čá-\nro mocným zjevem svým veškeré posluchačstvo. To nejsou\nvýtvory obyčejného skladatele, nýbrž zjevy a přeludy obratnou\nrukou geniálního čaroděje vykouzlené: vše co nás tak poutá,\nnení nic jiného než podivuhodný dojem zvukový, jejž docílil\nBerlioz smělým použitím nejvyšších poloh ve všech nástrojích\nod krkolomných flageoletů houslových „až do těch tympánů\na jasnozvukých piattů.\" Děsně tajuplné, téměř nadvzdušné\nv nej skvělejších barvách hrající zvuky orkestru zvučí nám tu\nvstříc a budí v mysli naší obrazy mlhavé, zjevy fantastické,\njež známe pouze z říše snů; ba zdá se mohdy, jako by Ber-\nlioz v této právě skladbě odhalil onu báječnou říši „sférické\nharmonie\", o níž Shakespeare tak často blouzní. Nelze sobe\nvěru nic vzdušnějšího z óboru instrumentální hudby mysliti :\nšelestění rusalek a vil ve „Snu noci Svatojanské\" jest hrubým\nhřmotem proti neskonale něžným těmto vzdechům rozkvétají-\ncích růži a opojnému šepotání touhou zmírajících vánků.\nV onom momentu, kde sbor všech houslí drží dlouhé akkordy\nfageoletové zdá se věru, jakoby mlhavý závoj halil v rysy\nneurčité noc hvězduatou a v ostatních mezitím nástrojích rozví-\njel se pojednou čilý život upomínající na rejdy skřítku a\nsvůdné tance vzdušných rusalek. Ono místo, kde přidušené,\njakoby z dálky zazn vající údery velkého bubnu a tympanň se\nmísí s ostře jasným zvukem zvonku, jest tak originelní a působí\ns tak překvapující mocí, že uznati musí každý, o takových a\npodobných effektech orkestrálních že nikdo před mistrem fran-\ncouzským ní tušení neměl a po není že nikdo tak s celou\nodvahou v nejtajnější bytost orkestráiního tdesa nevnikl!\nBerlioz povždy bude vzorem instrumentalisty, jenž vidí v or-\nkestru něco poetičtějšího než pouhý konglomerát pravidelně\nsestavených nástrojňv. —Čtvrtý koncert konservatoře\nměl pro nás poněkud vyššího zájm i spoluúčinkováním houslisty\nBargheera, jenž geniálním smyčcem svým udržel se po celý\nkoncert na výši situace. Hrál velkolepý Spohrův d-moll kon-\ncert (č. 9.), jenž vedle houslových koncertů od Beethovena a\nMendelssohna zauímá místa nej čestnějšího v ne právě valné\nliteratuře koncertů houslových. Bargheer jenž ve hře hous-\nlové jest žákem Spohrovým a poněvadž z pramene authen-\ntického čerpal, jest i nej povolanějšími interpretem skladeb\njeho, posta viti se může směle vedle první velebené velikány\nna houslích naši doby. Nad Joaehima vyniká smělejším ná-\nruživějším tonem, nad Vilhelmiho hlubším vniknutím v ducha\nkaždé skladby; s naším Laubem má mnoho příbuzného. Potěši-\ntelnou známkou všestranného vzdělání jakož i liberální mysle\njeho jest to, že neuzavírá se v těsný kruh mistrů starších již\no svědčených, nýbrž klesti mezi obecenstvem dráhu synům doby\nnejuovější, mezi nimiž ítaff zauj má ne právě místo poslední.\nJeho „svita\" pro solové housle jest práce výtečná, zvláště\nv prví větě, a proto pochopitelno, že uchvátila obecenstvo\nbyvši provedena umělcem tak duchaplným. Orkestr za vůd-\ncovství p. ředitele Krejčího sehrál mimo Šubertovu ouverturu\n„Alfons a E střeli a\" a ouverturu ku „Kouzelné flétně\" co\nnovinku Jadas-sohnovo. orkestrální, serenadu ve formě ka-\nnonické. Jest to práce průhledná, solidní nic více: jest\nto pouhá hra s krásnými něžnými tvary hudebními nic ji-\nného než zvučící arabesky. Návštěva byla siaba. Vůbec se nezdá,\nže byobeceustvo naše štědřilo přízní svou podniky konserva-\ntoře; či mu snad chce říci, že konservatoř by mělá hledati\ntéžiště zdárné činnosti své jinde, než jak se to posad dělo?\n\nX\n\n— Pan kapelník Smetana požádal nás o uveřejnění\nnásledujícího opisu obrany, kterouž zaslal současně\nredakci „Hud. listů\" na obhájení své proti výpadu, jejž\nlist ten společně s p. Mayrem v 10 čís. provésti za\ndobré uznal:\nPane redaktore „Hud. listin!\nProsím o uveřejnění posledního slova svého v záleži-\ntosti Vaši „palčivé otázky\". Co jsem ve své opravě v č. 9.\nlistu Vašeho vyřkl, jest pravdou, proti které u soudného čte-\nnářstva i Vaše „nejpřiostřenější\" poznámky ničeho nezmohou.\nV čís. 10. téhož listu Vašeho uznal i p. Mayr za hodné,\npřiložit! polínko na onu Vámi laskavě vystavenou hranici mých\ndomnělých provinění. P. Mayr upírá, že bych býval zadal\n„první svůj pokus\" „Braniboři\", již za řiditelství páně Lieger-\ntova, vzdor tomu, že jsem se odvolal na Vaše svědectví „(!)as\nFactum, dass. es eines dreijáhrigen Ringens bedurfte, bis seine\nOper (Smetanovi Braniboři) dem Publicum vorgefiihrt wurde,\nlásst hieriiber ziemlich weitgehende Vermuthungen zu\" na-\npsal tehda p. Pivoda co hud. referent „Politiky\") a praví do-\nslovně: „Opera neležela v archivu tři leta, nýbrž přišla tam\ntepryé za poslední vlády Thoméovy.\"\nHolou nepravdu tohoto tvrzení dokáží přiložené zde\nvlastnoruční dopisy páně Lie gertovy, v nichž tento bývalý\nřiďitel divadla českého dosvědčuje výslovně, že jsem svou operu"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3921, "texte": "„Braniboři\" skutečně již pod jeho ředitelstvím ku\nprovedení zadal. *)\nTím odpadajívvšechnyyy dálší expektorace páně Mayrovy\na z toho též vidno, že p. Švanda svým lístkem se poněkud\nmírně řečeno přenáhlil!\nCo se mé dovednosti dirigentské týče, tuť právě by nej-\nméně o tom rozhodovati měl p. Mayr, jenž nejednou ku ob-\nveselení mysle všech hudebních znalců dokázal, jak málo umění\ntomu rozumí, k. p. v jistém koncertě na Žofíně při dirigování\nosmé symfonie Boethovenovy, **) a jak též v divadle v oněch\nhojných zkráceninách a opravách dosvědčil, co žádný hudebník\nnedovede zodpovídati, poněvadž jest to proti základním pra-\nvidlům harmonickým, jež přede by měly býti člověku,\njenž nároky činí na místo kapeinické, známy. **)\nNerad mluvím o podobných hříších proti duchu hudebnímu\nbyl jsem však přinucen k tomu arrogantním tonem odpo-\nvědi p. Mayrovy.\nNejlepším důkazem, že p. Mayrovi musí býti pravý pojem\no dirigování poněkud nejasným, jest neustálé ohřívání oné ne-\nhody, která se při provozování Berliozovy symfonie „Romeo\ntt Julie\" stala v „Andante\" tedy v nejvolnějším tempu tím, že\nna dvakrát patrně dané znamení sbory v kulisách umí-\nstěné nevpadly, ač jim při zkouškách vpády žádných obtíží\nnedělaly; toť každý, jenž poněkud jen rozumí dirigování na-\nhlédne, že přede dirigent vinu toho nenese, pakliže mu zpě-\nváci na patrně dané znamení nespustí. Že se první\nmnohem obtížnější věta téže symfonie výtečně sehrála a\nze jsem po „scherzu\" „paní Mab\" byl dvakrát bouřlivé vo-\nlán, to ovšem vypadlo p. Mayrovi z paměti.\nO tom, že má p. Mayr dosvědčení některých zpěváků i\nzpěvaček o dovednosti dirigentské, nepochybuji; jsouť to\nvěci, na něž pro malichernost nikdo váhu klásti do opravdv\nnebude.\nUjišťuji p. Mayra, že podobných dokumentů mám po\nruce vnepřehledné množství ze Švédska, Hollandska, Německa\na z Cech a věru že mi nikdy nenapadlo, abych čestné tak-\ntovky, prsteny, věnce, písemní vysvědčení skladatelů, zpěváků\na t. d. vydával za důkaz své umělosti.\nŽe jsem skutečně 33 oper nastudoval (a ne jak Yy tvr-\ndíte 11), nedovede nikdo zvrátiti všelijakými sofísmaty. Pan\nMayr tvrdí, že se těmi nově studovanými operami repertoir\nnerozšířil, což připouštím; však nahlédnout i musí sám, že by\npodle této theorie ku př. kapelník zdejšího něm. divadla p.\nSlánský (jehož zásluhy o německou operu přede každý\nuznává) věru velmi málo zásluh měl, neboť repertoir divadla\ntoho se jak známo ne právě příliš mnoho novými\noperami rozšířil.\nZnamenám se s patřičnou úctou k slavné redakci „Hud.\nListů\".\nBedřich Smetana.\nV Praze 19. března 1874.\n* Nejprvé psal p. Liegert v záležitosti této list datovaný\nz 8. ledna 1865 po prvém proodení „Rraniborů\" v němž p. kap.\nSmetanovu gratuluje k úspěchu tak skvělému a spolu lituje,\nže nemohl on sám operu tu, jejižto provedení původně prý\nurčeno již bylo na den 28. září (r. 1864, tedy za ředitelství\nLiegert-Mayrova; jakými as intrikami překaženo bylo ono\npůvodně určené provedeni ?\nV druhém listu, jejž obdržel p. kap. Smetana v těchto\ndnech, píše řiditel Liegert doslovně: „Abych vyhověl žá-\ndosti Yaší jakož i pravdě, dotvrzuji, že za mého řidi-\ntel s tví českého divadla mně opera Vaše „Braniboři\"\nku provedení odevzdána byla. Bohužel byly poměry\noné doby takové, že jsem nemohl operu Vaši tak brzy, jak\njsem já si přál, (kdo si to však nepřál?) provésíi.\"\n**) P. Mayr vzal totiž první větu v tempu skoro valčíko-\nvém a známé aliegretto scherzando v tempu skoro polkovém\nJak übohá os má vyhlížela, možno si snadno dle toho před-\nstaviti. Tak ovéto neporozumění duchu skladby jest pra-\nvým důkazem neschopnosti dirigentské a nikoli podobné pří-\npady a nehody, kde na dané znamení zpěváci neotevrou ústa,\nza ně přede dirigent nemůže zpívat.\n***) Partitura „Židovky\" to nejpádněji dosvědčuje; odtud\nby se měly všechny ty klasické páně Mayrovy „štrychy\" a\npřechody vypsat a na věčnou památku potomstvu zachovat,\naby svět viděl s jakými lidmi Smetana si musel nechat\nporovnání líbíti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "94", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.6.1", "titre_corps": "* Z Uměl. Besedy. Večerní zábava, dne 19. t.m.", "titre_sommaire": "* Z Uměl. Besedy. Večerní zábava, dne 19. t.m.", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.5", "debut_caractere": 4398, "fin_caractere_exclue": 6267, "texte": "* Z Uměl. Besedy. Večerní zábava, dne 19. t.m.\nhudebním odborem uspořádaná, nabývala okolností tou\nzvláště zajímavého rázu, že provedeny byly skoro vesměs\nzávažné novinky domácí a sice: Fibichovo novéšmyt-\ncové kvartetto (a-dur), jedna věta z novéD v ořáko vy\nsonáty pro klavír a housle, dvě skladby pro cello a kla-\nvír („Romance\" a „Zastaveníěko\") od Jindř. Kaana\na „Zpěv Přemysla\"'ze Smetanovy zpěvohry „Li-\nbuše. \"|Veškerá čísla programu, jakož i sólisté pp.Kopta,\nKaan, Šrámek a Kinský nalézali vřelého uznání. Bližší\nzprávu o velezajímavé této produkci podáme příště.\n* Buský právosl.chrám v Praze dle došlých\nna jisto vysvěcen bude v druhé polovici května b. r.\n* Z Tábora. Blodkova opereta „V studni\"\nk všeobecné žádosti byla v neděli dne 15. t. m. opako-\nvána. Před tím přednesli na harmonium a pianu pp.\nPavlásek a Steinmann „Sbor poutníků\" ze zpěvohry\n„Tannháuser\" od Ričh. Wagnera (uspořádal Č. Micko)\na Nocturno od Chopina op. 9, (uspoř. Bedřich Šimák),\nnačež následovalo kvintelo od Fr. Šuberta op. 114.\n* Co laskavé dárce, kteří hudební knihovnu akademi-\nckého spolku podporují, jmenovali jest nám tentokráte p. P.\nFerd. Lehnera, jenž akad. spolku hudební svůj časopis „Ce-\ncilie\" darem zasílá, pak p. Šreibra z Vídně, který , daroval\ntémuž spolku rozličných hudebnin v ceně 30 zl. Díků zaslu-\nhují dále pánové černý, Barák, Pištěk, Štěrba a Felrich za\nvěnované spolku hudebniny.\n* Fibichova romantická operan Bukovin\" jest již\nnastudována k takému stupni, že mohla býti v pondělí\ndne 16. před skladatelem a několika znalci celým apa-\nratem operním na jevišti provedena. Skladatel, jenž\npozván byl ku zkouškám, aby dle potřeby své opatření\nzařídil ještě před provedením, vyjevil nejen svou spo-\nkojenost s nastudováním, nýbrž překvapen byl mohut-\nností jakož i skvělou barvitostí částě orkestrální. Sbory\njsou výtečně secvičeny. Úlohy solové jsou v rukou"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6477, "texte": "slč. Síttovy, Paršovy a Hanušovy, pp. Čecha ml., Součka,\nKinského, Mareše a Sary. Orkestr počínal si statečně\nzvláště v prvním a druhém jednání. Hned po provedení\nSmetanovy komické opery „Dvě vdovy\" přijde na řadu\nasi za týden provedení „Bukovina\".\n* Příští pátek (dne 27. t. m.) bezpochyby poprvé\nse provozovati bude nová Smetanova komická zpě-\nvohra „Dvě vdovy\", kteráž zajisté stejně skvělého\nsi dobude uznání u veškerého národa našeho, jako téhož\nmistra „Prodaná nevěsta\". Jeť Smetana zejmena v oboru\ntomto osvědčeným mistrem, jejž tak brzo nikdo u nás\nnepřekoná. Vším právem pohlížejí veškeré kruhy diva-\ndelního našeho obecenstva s velikou napnutostí k této\nnovince.\n* Koncerty. (Filharmonie, konservatoř). Filharmonikové\nnaši podali tenkráte obecenstvu pražskému výbor oněch děl,\njež ve světové literatuře hudební požívají jména nej skvělejšího\na jež staly se již ve sférách inteligentního posluchačstva kon-\ncertního ve většině hudebních měst populárními. Gadeúv\nsymfonický obraz „Dozvuky Ossianovy\" jest právě tak světo-\nznámý jako Berliozová čarovná „Paní Máb\" i Rubinsiei-\nnúv „Oceán\", jenž dovedl v nejnovejší době i vlašské obe-\ncenstvo na stupeň nejvyššího entbusiasmu rozohnití. Již ku\npředu podotýkáme, že sehrány byly veškeré skladby s patrnou\nakuratesou, jez svědčila o slušném počtu předběžných zkoušek\na píli v nastudování jak se strany členův orkestru tak se strany\ndirigenta pána blanského, jenž vzal si naše promemoria při\npříležitostí provozování osudné „deváté\" k srdci a vynasna-\nžil se ze všech sil svých, abv poněkud vyhověti mohl přísněj-\nšímu\" měřítku kritickému. Tím snad nechceme říci, že bylo\nprovedení skladeb vesměs vzorné, tak že by se tu snad nedalo\nničeho vytýkati, vždyf i „Máb\", která velmi se líbila a opa-\nkována byla, mohla získati delikátnějším pp. úchvatnějším\nstupňováním všech crescend a mohutnějším proudem rozbou-\nřeného na konec orkestru jakož i důraznějším označováním\nrytmu a průhlednějším vyvedení flageoleto však nznati se\nmusí, že dirigent studoval se snahou usilovnou a vůlí nejlepší.\nGadeo\\a skladba jest u porovnání s ostatními čísly programu\novšem nejkrotším dítkem fantasie umělcovy, však možno říci,\nže prací touto, jež cenou byla poctěna, sobě nordický skla-\ndatel zajisté vydobyl čestného místečka na blízku trůnu vel-\nkého Beethovena. Rubinsteinův „Oceán\" jest rázu\npého a mnozí praví, že jest to nejzdařilejší skladba onoho\nmistra slovanského. Aniž bychom se příti chtěli o hodnověr-\nnosti úsudku toho připaušdme, že jest skladba tato prototy-\npem všech téměř prací rychloplodného Rubinsteina: první\nvěta jest krásna, v božském nadšení psána, nad ní šumí křídlo\ngenia, druhá věta jest; zajímavá, třetí ceny prostřední a po-\nslední slabá, Takovýto povážlivý sestup možno sledovati ve\nvětšině jeho skladeb. Rubinstein netvoří celek v jednom\nproudu v stejném naladění: na počátku se vždy rozběhne\n* krokem titanským, vyroste pojednou v obra a dalším během\nskladby scvrká se a seschne dosti často pojednou v malo-\nmocného pidimužíka. Berliozová „Paní Máb\" okouzlila čá-\nro mocným zjevem svým veškeré posluchačstvo. To nejsou\nvýtvory obyčejného skladatele, nýbrž zjevy a přeludy obratnou\nrukou geniálního čaroděje vykouzlené: vše co nás tak poutá,\nnení nic jiného než podivuhodný dojem zvukový, jejž docílil\nBerlioz smělým použitím nejvyšších poloh ve všech nástrojích\nod krkolomných flageoletů houslových „až do těch tympánů\na jasnozvukých piattů.\" Děsně tajuplné, téměř nadvzdušné\nv nej skvělejších barvách hrající zvuky orkestru zvučí nám tu\nvstříc a budí v mysli naší obrazy mlhavé, zjevy fantastické,\njež známe pouze z říše snů; ba zdá se mohdy, jako by Ber-\nlioz v této právě skladbě odhalil onu báječnou říši „sférické\nharmonie\", o níž Shakespeare tak často blouzní. Nelze sobe\nvěru nic vzdušnějšího z óboru instrumentální hudby mysliti :\nšelestění rusalek a vil ve „Snu noci Svatojanské\" jest hrubým\nhřmotem proti neskonale něžným těmto vzdechům rozkvétají-\ncích růži a opojnému šepotání touhou zmírajících vánků.\nV onom momentu, kde sbor všech houslí drží dlouhé akkordy\nfageoletové zdá se věru, jakoby mlhavý závoj halil v rysy\nneurčité noc hvězduatou a v ostatních mezitím nástrojích rozví-\njel se pojednou čilý život upomínající na rejdy skřítku a\nsvůdné tance vzdušných rusalek. Ono místo, kde přidušené,\njakoby z dálky zazn vající údery velkého bubnu a tympanň se\nmísí s ostře jasným zvukem zvonku, jest tak originelní a působí\ns tak překvapující mocí, že uznati musí každý, o takových a\npodobných effektech orkestrálních že nikdo před mistrem fran-\ncouzským ní tušení neměl a po není že nikdo tak s celou\nodvahou v nejtajnější bytost orkestráiního tdesa nevnikl!\nBerlioz povždy bude vzorem instrumentalisty, jenž vidí v or-\nkestru něco poetičtějšího než pouhý konglomerát pravidelně\nsestavených nástrojňv. —Čtvrtý koncert konservatoře\nměl pro nás poněkud vyššího zájm i spoluúčinkováním houslisty\nBargheera, jenž geniálním smyčcem svým udržel se po celý\nkoncert na výši situace. Hrál velkolepý Spohrův d-moll kon-\ncert (č. 9.), jenž vedle houslových koncertů od Beethovena a\nMendelssohna zauímá místa nej čestnějšího v ne právě valné\nliteratuře koncertů houslových. Bargheer jenž ve hře hous-\nlové jest žákem Spohrovým a poněvadž z pramene authen-\ntického čerpal, jest i nej povolanějšími interpretem skladeb\njeho, posta viti se může směle vedle první velebené velikány\nna houslích naši doby. Nad Joaehima vyniká smělejším ná-\nruživějším tonem, nad Vilhelmiho hlubším vniknutím v ducha\nkaždé skladby; s naším Laubem má mnoho příbuzného. Potěši-\ntelnou známkou všestranného vzdělání jakož i liberální mysle\njeho jest to, že neuzavírá se v těsný kruh mistrů starších již\no svědčených, nýbrž klesti mezi obecenstvem dráhu synům doby\nnejuovější, mezi nimiž ítaff zauj má ne právě místo poslední.\nJeho „svita\" pro solové housle jest práce výtečná, zvláště\nv prví větě, a proto pochopitelno, že uchvátila obecenstvo\nbyvši provedena umělcem tak duchaplným. Orkestr za vůd-\ncovství p. ředitele Krejčího sehrál mimo Šubertovu ouverturu\n„Alfons a E střeli a\" a ouverturu ku „Kouzelné flétně\" co\nnovinku Jadas-sohnovo. orkestrální, serenadu ve formě ka-\nnonické. Jest to práce průhledná, solidní nic více: jest\nto pouhá hra s krásnými něžnými tvary hudebními nic ji-\nného než zvučící arabesky. Návštěva byla siaba. Vůbec se nezdá,\nže byobeceustvo naše štědřilo přízní svou podniky konserva-\ntoře; či mu snad chce říci, že konservatoř by mělá hledati\ntéžiště zdárné činnosti své jinde, než jak se to posad dělo?\n\nX"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "95", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.6.2", "titre_corps": "— Pan kapelník Smetana požádal nás o uveřejnění", "titre_sommaire": "— Pan kapelník Smetana požádal nás o uveřejnění", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.6", "debut_caractere": 6479, "fin_caractere_exclue": 7776, "texte": "— Pan kapelník Smetana požádal nás o uveřejnění\nnásledujícího opisu obrany, kterouž zaslal současně\nredakci „Hud. listů\" na obhájení své proti výpadu, jejž\nlist ten společně s p. Mayrem v 10 čís. provésti za\ndobré uznal:\nPane redaktore „Hud. listin!\nProsím o uveřejnění posledního slova svého v záleži-\ntosti Vaši „palčivé otázky\". Co jsem ve své opravě v č. 9.\nlistu Vašeho vyřkl, jest pravdou, proti které u soudného čte-\nnářstva i Vaše „nejpřiostřenější\" poznámky ničeho nezmohou.\nV čís. 10. téhož listu Vašeho uznal i p. Mayr za hodné,\npřiložit! polínko na onu Vámi laskavě vystavenou hranici mých\ndomnělých provinění. P. Mayr upírá, že bych býval zadal\n„první svůj pokus\" „Braniboři\", již za řiditelství páně Lieger-\ntova, vzdor tomu, že jsem se odvolal na Vaše svědectví „(!)as\nFactum, dass. es eines dreijáhrigen Ringens bedurfte, bis seine\nOper (Smetanovi Braniboři) dem Publicum vorgefiihrt wurde,\nlásst hieriiber ziemlich weitgehende Vermuthungen zu\" na-\npsal tehda p. Pivoda co hud. referent „Politiky\") a praví do-\nslovně: „Opera neležela v archivu tři leta, nýbrž přišla tam\ntepryé za poslední vlády Thoméovy.\"\nHolou nepravdu tohoto tvrzení dokáží přiložené zde\nvlastnoruční dopisy páně Lie gertovy, v nichž tento bývalý\nřiďitel divadla českého dosvědčuje výslovně, že jsem svou operu"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3921, "texte": "„Braniboři\" skutečně již pod jeho ředitelstvím ku\nprovedení zadal. *)\nTím odpadajívvšechnyyy dálší expektorace páně Mayrovy\na z toho též vidno, že p. Švanda svým lístkem se poněkud\nmírně řečeno přenáhlil!\nCo se mé dovednosti dirigentské týče, tuť právě by nej-\nméně o tom rozhodovati měl p. Mayr, jenž nejednou ku ob-\nveselení mysle všech hudebních znalců dokázal, jak málo umění\ntomu rozumí, k. p. v jistém koncertě na Žofíně při dirigování\nosmé symfonie Boethovenovy, **) a jak též v divadle v oněch\nhojných zkráceninách a opravách dosvědčil, co žádný hudebník\nnedovede zodpovídati, poněvadž jest to proti základním pra-\nvidlům harmonickým, jež přede by měly býti člověku,\njenž nároky činí na místo kapeinické, známy. **)\nNerad mluvím o podobných hříších proti duchu hudebnímu\nbyl jsem však přinucen k tomu arrogantním tonem odpo-\nvědi p. Mayrovy.\nNejlepším důkazem, že p. Mayrovi musí býti pravý pojem\no dirigování poněkud nejasným, jest neustálé ohřívání oné ne-\nhody, která se při provozování Berliozovy symfonie „Romeo\ntt Julie\" stala v „Andante\" tedy v nejvolnějším tempu tím, že\nna dvakrát patrně dané znamení sbory v kulisách umí-\nstěné nevpadly, ač jim při zkouškách vpády žádných obtíží\nnedělaly; toť každý, jenž poněkud jen rozumí dirigování na-\nhlédne, že přede dirigent vinu toho nenese, pakliže mu zpě-\nváci na patrně dané znamení nespustí. Že se první\nmnohem obtížnější věta téže symfonie výtečně sehrála a\nze jsem po „scherzu\" „paní Mab\" byl dvakrát bouřlivé vo-\nlán, to ovšem vypadlo p. Mayrovi z paměti.\nO tom, že má p. Mayr dosvědčení některých zpěváků i\nzpěvaček o dovednosti dirigentské, nepochybuji; jsouť to\nvěci, na něž pro malichernost nikdo váhu klásti do opravdv\nnebude.\nUjišťuji p. Mayra, že podobných dokumentů mám po\nruce vnepřehledné množství ze Švédska, Hollandska, Německa\na z Cech a věru že mi nikdy nenapadlo, abych čestné tak-\ntovky, prsteny, věnce, písemní vysvědčení skladatelů, zpěváků\na t. d. vydával za důkaz své umělosti.\nŽe jsem skutečně 33 oper nastudoval (a ne jak Yy tvr-\ndíte 11), nedovede nikdo zvrátiti všelijakými sofísmaty. Pan\nMayr tvrdí, že se těmi nově studovanými operami repertoir\nnerozšířil, což připouštím; však nahlédnout i musí sám, že by\npodle této theorie ku př. kapelník zdejšího něm. divadla p.\nSlánský (jehož zásluhy o německou operu přede každý\nuznává) věru velmi málo zásluh měl, neboť repertoir divadla\ntoho se jak známo ne právě příliš mnoho novými\noperami rozšířil.\nZnamenám se s patřičnou úctou k slavné redakci „Hud.\nListů\".\nBedřich Smetana.\nV Praze 19. března 1874.\n* Nejprvé psal p. Liegert v záležitosti této list datovaný\nz 8. ledna 1865 po prvém proodení „Rraniborů\" v němž p. kap.\nSmetanovu gratuluje k úspěchu tak skvělému a spolu lituje,\nže nemohl on sám operu tu, jejižto provedení původně prý\nurčeno již bylo na den 28. září (r. 1864, tedy za ředitelství\nLiegert-Mayrova; jakými as intrikami překaženo bylo ono\npůvodně určené provedeni ?\nV druhém listu, jejž obdržel p. kap. Smetana v těchto\ndnech, píše řiditel Liegert doslovně: „Abych vyhověl žá-\ndosti Yaší jakož i pravdě, dotvrzuji, že za mého řidi-\ntel s tví českého divadla mně opera Vaše „Braniboři\"\nku provedení odevzdána byla. Bohužel byly poměry\noné doby takové, že jsem nemohl operu Vaši tak brzy, jak\njsem já si přál, (kdo si to však nepřál?) provésíi.\"\n**) P. Mayr vzal totiž první větu v tempu skoro valčíko-\nvém a známé aliegretto scherzando v tempu skoro polkovém\nJak übohá os má vyhlížela, možno si snadno dle toho před-\nstaviti. Tak ovéto neporozumění duchu skladby jest pra-\nvým důkazem neschopnosti dirigentské a nikoli podobné pří-\npady a nehody, kde na dané znamení zpěváci neotevrou ústa,\nza ně přede dirigent nemůže zpívat.\n***) Partitura „Židovky\" to nejpádněji dosvědčuje; odtud\nby se měly všechny ty klasické páně Mayrovy „štrychy\" a\npřechody vypsat a na věčnou památku potomstvu zachovat,\naby svět viděl s jakými lidmi Smetana si musel nechat\nporovnání líbíti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "96", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.7", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.7", "debut_caractere": 3923, "fin_caractere_exclue": 6542, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlenky o hudbě.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\nJenom hudba jedině jest schopna, vylíčiti nálady i nej-\nvyšší trascedence v plné skutečnosti. V tomto ohleuu ostatní\numění co do výraznosti hudbu daleko nedostihují.\nR. Franz, Mi tth ei lun gen über Bach's Magnificat.\nZdá se mi, že hudba jest jakýs určitě v sobě uzavřený\norganismus, jehožto vyvinování se dle nutnosti vnitřní postu-\npovalo. V básnictví, jako v hudbě vycházelo toto vyvinutí\nz živlů naivně lyrických, vzalo na se později formy drama-\ntické a epické, aby se konečně opět navrátilo, k počátkům\nsvým. jež ale spočívají na základech vědečtějších. Tím, tuším,\noběh tento jest dokonán, a umělecké tvoření prozatím došlo\njakéhosi zakončení teprvé nové, nynější názor světový pře-\ntvořivší idey budou s to, probuditi umění k samostatnějšímu,\nnovému životu. Kdo náhled tento pravým býti uzná, spatří\nzajisté v moderní lyrice, jmenovitě v písni, velice závažný\nmoment. V malém rámci se v ní obráží poslední pablesk mi-\nnulosti; jako v zářících červánkách večerních loučí se krásné\numění s truchlící zemí a posílají jí ještě poslední, zármutku\nplný pohled svůj. Týž v dopisech.\nHudba nejlépe dovede nakreslit naladění duše, ale nej-\nméně něco všedního, hmotného.\nA. Y. Ambros. Kulturhistorische Bilder.\nHudba jest jako Antaeu3 ač v obráceném slova smyslu;\njakmile dotkne se země s tím množstvím rozmanitých, smysl-\nných zjevů, stává se málomocnou a slabou: čím výše se ale\nvznáší vživot duchovní, nepodmíněný okolnostmi vezdejšími, tím\nstává se mocnější. Týž.\nTeprvé krása činí dílo nějaké uměleckým; jest tedy otázka\nkrásy pro umělecké dílo co takové rozhodující. Ostatně krása\nnepotřebuje žádné dálší legitimace pro bytí své; je-li jen tu\nskutečně; zakládá se ale ve svobodě ducha. Týž.\nII.\nZákony, meze, pokrok.\nŽádná novota nemá ceny a důležitosti, nebyly-li přiroze-\nnými příčinami jejími situace a výraz, a není žádného pravidla,\njež by ku prospěchu pravého účinku bez okolků nemohlo se\nobětovati. Gluck. Předmluva k „Alce stě\" 1769.\nNeníť žádného pravidla, jež by nějakému opět pravidlu\nvyššímu nebylo podřízeno; ano spíše možno říci;, že pravidlo\njest podřacFování věcí vedlejších čemusi důležitějšímu hlavnímu.\nM. Hauptmann, dopisy.\nNení-li cos v hudbě dovoleno, není to proto, že se to\npříčí pravidlům od rozličných hudebníků ustanoveným, al«\nproto, že protiví se to přirozenému zákonu, hudebníku člově-\nkem danému, že to logicky nepravé, že samo sobě to odpo-\nruje. Jest tedy chyba v hudbě chybou logickou, chybou pro i\nzásadám člověka vůbec, ne ale proti zásadám hudebníka zvláště."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5122, "texte": "A proto zákony skladby hudebuí, hledíme-li k vlastnímu jich\nvýzuamu, jsou toliko zákony všeobecné hrczamitelnosti; co\ntakové je tedy uvažovati máme : vždyť žádají od nás cosi vele-\nznámého, samozřejmého.\nTýž, Die Nátur der Harmonie u. Metrik.\nCo nespočívá na všeobecném, všude platném zákonu či\nurčení, to by nemohlo všude a všeobecně nikdy pochopeno\nbýti. Tamtéž.\nTo, co v hndbě správným, korrektním jest, mluví k nám\nlidskou srozumitelností; to, co chybným jest, nemluví k nám\nco výraz čehosi nepravého, není vůbec s to k nám mluviti,\nnenalézá u vnitru našem ohlasu. Nerozumíme tomu, ježto\nto nemá smyslu; kdyby nekorrektnosť výraz býti mohla\npro cosi chybného, zlého, ošklivého, nebyia by vyloučena\nz oboru prostředků k esthetickému znázorňování. A jako malíř\nzúmyslnou škrtanicí intenci umělecké nevyhoví, tak i hudebník\nnebude moci nikdy užiti nekorrektnosti nějaké ku karakteri-\nstickému znázornění něčeho. Tamtéž.\nZákony morálky jsou také zákony hudby.\nR. Šumann, sebrané spisy I.\nNevynášei se nikdy nad pravidla a zákony v hudbě, jichž\nještě nikdo zúplna nezpracoval. Není nic krkolomnějšího nad\nto ai někdo méně talentovaný dovedl by ti již při druhém\nsvém s tebou setkáni-se zahanbiv tebe masku sejmouti.\nTam též.\nCo krásně zní, nevšímá si žádné grammatiky, jako to, co\nv skutku krásným jest, neohlíží se po esthetice.\nTamtéž.\nJako veškeré mocnosti, má i umění svá pravidla slušnosti,\nsvou etiketu; i ti, kterýmž není dopřáno hlouběji ii rozuměti,\nmají oněch pravidel šetřiti a k nim ohled bráti.\nFr. Liszt, Gluckuv Orpheus.\nNa umělci nežádáme, aby složil slib zdrželivosti, chudoby\na poslušnosti. Fantasie jtho kochá se v bohatsví, a to ve\nvšech druzích jeho a touží po svobodě v jakékoliv formě její,\nježto svoboda nezbytným jest věnem umění, jež za tou příči-\nnou zoveme uměním svobodným. V říši jeho nehlásá se\nsnad ta zásada, aby ten, jenž jemu se zasvětil, zřekl se svo-\nbodné vůle, vlastního úsudku, přesvědčení i všelikých vnitřních\npopudů, ježto umělci jen tím, co mohou, a nikdy tím, čeho\nse odříkají, stávají se vskutku umělci a ježto každý tvor na\ntéto zemi účeli vlastnímu a ne pak cizímu dostáti musí.\nTýž, Marx: D. Musik d. 19. Jahrh.\nPokusí-li se hudebník —t. j. absolutní hudebník o to,\neos malovat i, nedojde k cíli ani s hudbou, ani s obrazem.\nR. Wagner, Oper u. Drama.\nNetušená kariéra. V prvních desítiletích tohoto sto-\nletí stálo divadlo v Bergamu na velmi nízkém stupni, ovšem\njen co do sólistů, za tobyl sbor přímo výtečným; byliť v něm\nmužové, z kterých se mnozí stali později znamenití pěvci\ni slovútní skladatelé, jako na příklad Donizétti, Crivelli, Leo-\ndoro, Bianchíni, Mari, Doídi. Ye sboru zpíval též mladík chudý,\njehož si všichni pro skromnost a jiné výborné vlastnosti velmi\noblíbili. Plat choristův byl velmi skromný, i většina, jich\nbyla přinucena, hledat si ještě jinou výživu, a tak se stal také\nnáš mladík, který mimo sebe ještě starou svou matku živiti\nmusil, krejčovským tovaryšem.\nDo dílny, kde pracoval, přišel jednou slavný pěvec Nozzari,\naby si nové kalhoty objednal. Tvář mladého tovaryše zdála\nse mu nápadně povědomou i oslovil jej: „zdá se mi, že jsme\nse již někde viděli?\"\n„„Ovšem, pane na jevišti, zpívám tam ve sboru.\"\"\n„Máš pěkný hlas?\"\n„„Nepříliš, velké namahání mi to působí, mám-li vzíti^r.\"\"\n„Uslyšíme,\" pravil Nozzari i sedl ke klavíru. „Začni!\"\nChorista s velkým namáháním vypravil ze sebe a.\n„Tak, nyní a.u\n„„Pane, to nejde.\"\"\n„A pravím — nešťastníce í\"\nS ještě větším namáháním podařilo se to choristovi.\n„Nyní hlu\n„„To nejsem s to.\"\n„jÉř, pravím — anebo . . .\n„„Nezlobte se. prosím, chci se pokusiti . . at h, «, h .\n„Vidíš, že to jde,\" zvolal s jásotem Nozzari. —„Nyní po-\nslyš upřímné slovo. Cvič se pilně a stane se z tebe první te-\nnorista Itálie.\" —\nNozzari se nezmýlil. Z chudého krejčího-choristy stal se\npozději pěvec s jměním dvou milionů franků — jmenem\nRubini. — r.\nZe světa divadelního. O tom, co si na některých\ndivadlech zpěváci naproti obecenstvu dovolí, svědci ná-\nsledující „skandálek\", který se nedávno v „teatro del\nGravone\" v Perugii přihodil. Dávala se opera „Lucrezia\nBorgia*' od Donizettiho a došlo bez závady až k závě-\nrečnému duettu. Když však tenorista Manfrini přišel ke\nslovům: „Sono un Borgia, o ciel che intendou ozval se\nodněkud nějaký hlas nelibosti. Tenorista měl za to, že\nten hlas vychází z lóže, i nechal orkestr hráti dále, sám\npak se obrátil k lóži, a učinil jí nepříliš zdvořilou po-\nklonu zuřivým výkřikem: buffone! buffone!\" Obecenstvo\nbylo ovšem takou poklonou uraženo, i počalo syčeti a\nhřmotiti tak dlouho, až opona spadla.\nPaní Či slečna? Celý Berlín je nyní okouzlen\nzpěvem a zjevem mladé primadonny, tam pohostinsku\nzpívající, slečny Marionovy. Tatáž „mladá\" zpěvačka\nbyla již více než před desíti lety operní subrettou ve\nWiesbadenu co slečna Můllerova, na to se stala paní\nBrůhlovou a zpívala co taková v Kolíně n. R. a ve\nStuttgartu, pak se dala se svým manželem rozvésti a\nprovdala se za inženieura Mariona, a co pí. Marion\nzpívala na jevištích belgických, odkud ještě co taková\npřišla do Darmstadtu. Teprv po obchodu z Darmstadtu\nudělala krok nazpět a tak se dostala slečna Marion do\nBerlína. —r—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "96", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.7.1", "titre_corps": "Myšlenky o hudbě. Výroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě. Sebrala La Mara.", "titre_sommaire": "Myšlenky o hudbě. Výroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě. Sebrala La Mara.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.7", "debut_caractere": 3930, "fin_caractere_exclue": 6542, "texte": "Myšlenky o hudbě.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\nJenom hudba jedině jest schopna, vylíčiti nálady i nej-\nvyšší trascedence v plné skutečnosti. V tomto ohleuu ostatní\numění co do výraznosti hudbu daleko nedostihují.\nR. Franz, Mi tth ei lun gen über Bach's Magnificat.\nZdá se mi, že hudba jest jakýs určitě v sobě uzavřený\norganismus, jehožto vyvinování se dle nutnosti vnitřní postu-\npovalo. V básnictví, jako v hudbě vycházelo toto vyvinutí\nz živlů naivně lyrických, vzalo na se později formy drama-\ntické a epické, aby se konečně opět navrátilo, k počátkům\nsvým. jež ale spočívají na základech vědečtějších. Tím, tuším,\noběh tento jest dokonán, a umělecké tvoření prozatím došlo\njakéhosi zakončení teprvé nové, nynější názor světový pře-\ntvořivší idey budou s to, probuditi umění k samostatnějšímu,\nnovému životu. Kdo náhled tento pravým býti uzná, spatří\nzajisté v moderní lyrice, jmenovitě v písni, velice závažný\nmoment. V malém rámci se v ní obráží poslední pablesk mi-\nnulosti; jako v zářících červánkách večerních loučí se krásné\numění s truchlící zemí a posílají jí ještě poslední, zármutku\nplný pohled svůj. Týž v dopisech.\nHudba nejlépe dovede nakreslit naladění duše, ale nej-\nméně něco všedního, hmotného.\nA. Y. Ambros. Kulturhistorische Bilder.\nHudba jest jako Antaeu3 ač v obráceném slova smyslu;\njakmile dotkne se země s tím množstvím rozmanitých, smysl-\nných zjevů, stává se málomocnou a slabou: čím výše se ale\nvznáší vživot duchovní, nepodmíněný okolnostmi vezdejšími, tím\nstává se mocnější. Týž.\nTeprvé krása činí dílo nějaké uměleckým; jest tedy otázka\nkrásy pro umělecké dílo co takové rozhodující. Ostatně krása\nnepotřebuje žádné dálší legitimace pro bytí své; je-li jen tu\nskutečně; zakládá se ale ve svobodě ducha. Týž.\nII.\nZákony, meze, pokrok.\nŽádná novota nemá ceny a důležitosti, nebyly-li přiroze-\nnými příčinami jejími situace a výraz, a není žádného pravidla,\njež by ku prospěchu pravého účinku bez okolků nemohlo se\nobětovati. Gluck. Předmluva k „Alce stě\" 1769.\nNeníť žádného pravidla, jež by nějakému opět pravidlu\nvyššímu nebylo podřízeno; ano spíše možno říci;, že pravidlo\njest podřacFování věcí vedlejších čemusi důležitějšímu hlavnímu.\nM. Hauptmann, dopisy.\nNení-li cos v hudbě dovoleno, není to proto, že se to\npříčí pravidlům od rozličných hudebníků ustanoveným, al«\nproto, že protiví se to přirozenému zákonu, hudebníku člově-\nkem danému, že to logicky nepravé, že samo sobě to odpo-\nruje. Jest tedy chyba v hudbě chybou logickou, chybou pro i\nzásadám člověka vůbec, ne ale proti zásadám hudebníka zvláště."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5122, "texte": "A proto zákony skladby hudebuí, hledíme-li k vlastnímu jich\nvýzuamu, jsou toliko zákony všeobecné hrczamitelnosti; co\ntakové je tedy uvažovati máme : vždyť žádají od nás cosi vele-\nznámého, samozřejmého.\nTýž, Die Nátur der Harmonie u. Metrik.\nCo nespočívá na všeobecném, všude platném zákonu či\nurčení, to by nemohlo všude a všeobecně nikdy pochopeno\nbýti. Tamtéž.\nTo, co v hndbě správným, korrektním jest, mluví k nám\nlidskou srozumitelností; to, co chybným jest, nemluví k nám\nco výraz čehosi nepravého, není vůbec s to k nám mluviti,\nnenalézá u vnitru našem ohlasu. Nerozumíme tomu, ježto\nto nemá smyslu; kdyby nekorrektnosť výraz býti mohla\npro cosi chybného, zlého, ošklivého, nebyia by vyloučena\nz oboru prostředků k esthetickému znázorňování. A jako malíř\nzúmyslnou škrtanicí intenci umělecké nevyhoví, tak i hudebník\nnebude moci nikdy užiti nekorrektnosti nějaké ku karakteri-\nstickému znázornění něčeho. Tamtéž.\nZákony morálky jsou také zákony hudby.\nR. Šumann, sebrané spisy I.\nNevynášei se nikdy nad pravidla a zákony v hudbě, jichž\nještě nikdo zúplna nezpracoval. Není nic krkolomnějšího nad\nto ai někdo méně talentovaný dovedl by ti již při druhém\nsvém s tebou setkáni-se zahanbiv tebe masku sejmouti.\nTam též.\nCo krásně zní, nevšímá si žádné grammatiky, jako to, co\nv skutku krásným jest, neohlíží se po esthetice.\nTamtéž.\nJako veškeré mocnosti, má i umění svá pravidla slušnosti,\nsvou etiketu; i ti, kterýmž není dopřáno hlouběji ii rozuměti,\nmají oněch pravidel šetřiti a k nim ohled bráti.\nFr. Liszt, Gluckuv Orpheus.\nNa umělci nežádáme, aby složil slib zdrželivosti, chudoby\na poslušnosti. Fantasie jtho kochá se v bohatsví, a to ve\nvšech druzích jeho a touží po svobodě v jakékoliv formě její,\nježto svoboda nezbytným jest věnem umění, jež za tou příči-\nnou zoveme uměním svobodným. V říši jeho nehlásá se\nsnad ta zásada, aby ten, jenž jemu se zasvětil, zřekl se svo-\nbodné vůle, vlastního úsudku, přesvědčení i všelikých vnitřních\npopudů, ježto umělci jen tím, co mohou, a nikdy tím, čeho\nse odříkají, stávají se vskutku umělci a ježto každý tvor na\ntéto zemi účeli vlastnímu a ne pak cizímu dostáti musí.\nTýž, Marx: D. Musik d. 19. Jahrh.\nPokusí-li se hudebník —t. j. absolutní hudebník o to,\neos malovat i, nedojde k cíli ani s hudbou, ani s obrazem.\nR. Wagner, Oper u. Drama.\nNetušená kariéra. V prvních desítiletích tohoto sto-\nletí stálo divadlo v Bergamu na velmi nízkém stupni, ovšem\njen co do sólistů, za tobyl sbor přímo výtečným; byliť v něm\nmužové, z kterých se mnozí stali později znamenití pěvci\ni slovútní skladatelé, jako na příklad Donizétti, Crivelli, Leo-\ndoro, Bianchíni, Mari, Doídi. Ye sboru zpíval též mladík chudý,\njehož si všichni pro skromnost a jiné výborné vlastnosti velmi\noblíbili. Plat choristův byl velmi skromný, i většina, jich\nbyla přinucena, hledat si ještě jinou výživu, a tak se stal také\nnáš mladík, který mimo sebe ještě starou svou matku živiti\nmusil, krejčovským tovaryšem.\nDo dílny, kde pracoval, přišel jednou slavný pěvec Nozzari,\naby si nové kalhoty objednal. Tvář mladého tovaryše zdála\nse mu nápadně povědomou i oslovil jej: „zdá se mi, že jsme\nse již někde viděli?\"\n„„Ovšem, pane na jevišti, zpívám tam ve sboru.\"\"\n„Máš pěkný hlas?\"\n„„Nepříliš, velké namahání mi to působí, mám-li vzíti^r.\"\"\n„Uslyšíme,\" pravil Nozzari i sedl ke klavíru. „Začni!\"\nChorista s velkým namáháním vypravil ze sebe a.\n„Tak, nyní a.u\n„„Pane, to nejde.\"\"\n„A pravím — nešťastníce í\"\nS ještě větším namáháním podařilo se to choristovi.\n„Nyní hlu\n„„To nejsem s to.\"\n„jÉř, pravím — anebo . . .\n„„Nezlobte se. prosím, chci se pokusiti . . at h, «, h .\n„Vidíš, že to jde,\" zvolal s jásotem Nozzari. —„Nyní po-\nslyš upřímné slovo. Cvič se pilně a stane se z tebe první te-\nnorista Itálie.\" —\nNozzari se nezmýlil. Z chudého krejčího-choristy stal se\npozději pěvec s jměním dvou milionů franků — jmenem\nRubini. — r.\nZe světa divadelního. O tom, co si na některých\ndivadlech zpěváci naproti obecenstvu dovolí, svědci ná-\nsledující „skandálek\", který se nedávno v „teatro del\nGravone\" v Perugii přihodil. Dávala se opera „Lucrezia\nBorgia*' od Donizettiho a došlo bez závady až k závě-\nrečnému duettu. Když však tenorista Manfrini přišel ke\nslovům: „Sono un Borgia, o ciel che intendou ozval se\nodněkud nějaký hlas nelibosti. Tenorista měl za to, že\nten hlas vychází z lóže, i nechal orkestr hráti dále, sám\npak se obrátil k lóži, a učinil jí nepříliš zdvořilou po-\nklonu zuřivým výkřikem: buffone! buffone!\" Obecenstvo\nbylo ovšem takou poklonou uraženo, i počalo syčeti a\nhřmotiti tak dlouho, až opona spadla.\nPaní Či slečna? Celý Berlín je nyní okouzlen\nzpěvem a zjevem mladé primadonny, tam pohostinsku\nzpívající, slečny Marionovy. Tatáž „mladá\" zpěvačka\nbyla již více než před desíti lety operní subrettou ve\nWiesbadenu co slečna Můllerova, na to se stala paní\nBrůhlovou a zpívala co taková v Kolíně n. R. a ve\nStuttgartu, pak se dala se svým manželem rozvésti a\nprovdala se za inženieura Mariona, a co pí. Marion\nzpívala na jevištích belgických, odkud ještě co taková\npřišla do Darmstadtu. Teprv po obchodu z Darmstadtu\nudělala krok nazpět a tak se dostala slečna Marion do\nBerlína. —r—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-03-21-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-03-21_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-03-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.2.8", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.8", "debut_caractere": 5124, "fin_caractere_exclue": 5343, "texte": "Listárna redakce.\nF. Borůvkovi ve Smidareeh. Odporučujeme Yám do-\njemnou píseň Fr. Gregory „Sirotek\" (nákladem u Ad. Chri-\nstopha a Kuhého v Praze) a „Zabitý\" od J. Hlaváče (XI. pří-\nloha bud. k „Daliboru\" ročník 1873.)"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n21. března 1685 nar. Šeb. Bach, nejslov. kontrapunktista — v Eisenachu.\n„ „ 1800 nar. J. Y. Ěalivoda, skladatel a housl v Praze.\n„ „ 1799 I. prov. Beethovenovy IX. symfonie v Londýně.\n22 „ 1821 nar. Erant. Smolař, výtečný housl. u sv. Jana pod Skálou\n(u Berouna).\n„ „ 1838 I. prov. ŠubertOvy symfonie do C-dur v Lipsku.\n„ „ 1868 I. provoz. Měchurových kantát „Štědrý den\"a „Pohřeb na\nKaňku\" „Uměl. Besedou\" v Praze.\n23. „ 1766 nar. Jos. Christ. Smrčka, výt. čellista v Nelahozevsi.\n„ „ 1811 nar. Vil. Taubert, sklad. v Berlíně.\n~ ~ 1818 f Nicolo Isouard, operní sk adatel v Paříži.\n„ „ 1871 I. prov. Y. Hrímalého ouvertury k tragedii „Jan Hus.\"\n24. ~ 1788 nar. Mar. Pel. Malibran-G-arcia, sl. spěv. v Paříži.\n„ „ 1815 nar. Dom. Alex. Herzik, housl. v Bystré.\n„ „ 1842 I. prov. Bossiniho „Stabat Mater\" v Berlíně.\n25. ~ 1609 nar. Jos. Ad. Hasse, cirk. a operní skladatel v Bergen-\ndorfu (u Hamburku.)\n„ „ 1784 nar. Pr. J. Fetiš, spis. hud. a sklad. v Mousu.\n~ ~ 1822 nar. Er. Michl, pian. a sklad. v Praze.\n„ „ 1855 I. prov. Ambrosovy ouvertury ke Calderonově dramatu „II\nmagico prodigioso\" v Praze.\n26. „ 1827 fU. van Beethoven, nejslov. sklad. —ve Yídni.\n„ „ 1830 nar. Er. Žerný, pianista a prof. na konserv. v Petrohradě\nv Chvalkovicích.\n~ „ 1833 nar. Ant. Bennevic, výt. housl. a prof. na konserv. Pražské\nv Přívratech.\n„ „ 1871 f Fr. J. FétiS, hud. spis. a sklad. v Bruselu.\n„ „ 1871 poprvé provedl „Hlahol\" Davidovu symf. odu „Poušť'*\nv Praze.\n27. „ 1873 f Bedř. Ludv. Benda, op. sklad, (syn slavného Jiřího Bendy)\nv Královci.\n„ „ 1808 velkolepé provoz. EaydenOva oratoria „Stvoření světa\" ve\nVídni u přítomnosti skladatele.\n\nSmetanova „Prodaná nevésta.“\n(Komická opera ve 3 jednáních; vlastnictví „Matice hudební“\nv Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\ndr. hrabě F. P. Laurencin.\n•*)\nPředpokládám, že slovní obsah opery rétu jest\nctěnému čtenářstvu „Dalibora\" znám; vždyť opano-\nvala „Prodaná nevésta\" více než jedenkráte u skvě-\nlém vítězství jeviště pražské opery a stala se během\nkrátké doby v zemích koruny české vším právem po-\npulární. Jakkoli jest toto libreto co do exposice,\nzauzlení a rozřešení rázu poněkud lehkonohého a\npostrádá všeho hlubšího života duševního, přede nelze\nupříti, že celkem prospěšně vyniká přirozeným prou-\ndem děje, mnohdy zdravým svěžím živlem humoru\njakož i zdařilou kresbou jednotlivých karakterů z pl-\nného života venkovského vzatých a zdravě zaokrou-\nhleným celkem, jemuž routina divadelní z očí hledí,\ntakže snadno udržeti může posluchače, zdravé komice\npřístupného, v neustálém čilém napnutí. Jakkoli tedy\nvyhovéti nedovede libreto požadavkům, jež moderní\ndoba na drama, byť i barvitosti komické, staví,\npřede beze vší pochyby možno říci, že v libretu\ntomto spočívá zvláštní z naivně venkovského života\nšťastně vyňatý ráz a proud úchvatný, i jisto jest, že\npro tyto své dobré stránky najde samotný slovní text\n„Prodané nevěsty\" k hudbě ani nepřihlížeje\nhojných přátel mezi těmi, kteří bez předsudku se\ndovedou oddati požitku, z čistého zdroje národního\nse prýštícímu.\nCo se týče hudby k „Prodané nevěstě\", tu není\nzapotřebí, abych se dříve široce rozepisoval o skvě-\nlém dramatickém nadání skladatele a ozdoby nynější\npražské opery, kapelníka Smetany, který již v dří-\nvějších svých pracích co duchaplný syn doby moderní\nse všestranně osvědčil. Kdo stopoval okem pátravým\nnejnovější blahodárné rozproudění symfonicky-drama-\ntického života hudebního po veškeré Evropě, tomu\nnemohla zůstati Smetanova pružně duchaplná tvůrčí\nmohutnost žádným cizím zjevem. Jakko-li pevně za-\npustil kořeny v půdě doby naší, přede obrněn jest\nSmetana právě tak důkladně se všemi duševními vy-\nmoženostmi, jež nám přebohatá klasická jakož i ro-\nmantická minulost na poli hudebního dramatu i sym-\nfonie otevřela a tak co skladatel vším právem náleží\nmezi nejpozoruhodnější zjevy v řadě nejpřednějších\n\n*) Milerádi tuto dáváme mís'a článkům z péra spisovatele\nslovutného, jež ovšem při prostorné obmezen sti našeho listu\nupotřebiti můžeme pouze u výtahu. Budouť všem ctitelům\ngenia Smetanova milým dokladem i útěch »u zároveň, že na-\nlézají jeho díla i mimo naše kruhy uznauí skvělého Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.2", "texte": "tvůrčích duchů naší doby, která po všestrannosti ži-\nvotního i světového názoru se pachtíc i všestranně\nduchaplných, pružných sil vyžaduje.\nPřehled veškerých číselziníněné Smetanovy opery\ndostatečně potvrdí pravdu vysloveného náhledu.\nO ouvertuře promluvím později; ostatně podo-\ntýkám již ku předu, že od počátečného akordu čísla,\nprvního opery této až ku konečnému doznění celého\ndíla octne se i nejpřísněji! kritika bezděky téměř\nkrok za krokem v oné příjemné situaci neobrnezeného\nuznání i obdivu všech tu složených vynikajících před-\nností. ---\nHned úvodní scéna prvého jednání otevírá nám\nv čisté přirozené, národně hudební kresbě posvícen-\nské veselí idylického venkova. První selský typus\ntaneční, povznešen hlavně z části pastorálními z části\ndudáckými rytmy, tvoří jádro obou stránek výtahu\nklavírního co úvod k prvnímu jednání (g-dur 2/4 takt,\nmoderato assai). Již klarinetové thema objevující\nse v prvních osmi taktech dýše zvláštním směle pod-\nnikavým, bezstarostně posvícenským humorem. Tato\nmyšlénka plna přirozené síly a plna národnímu ži-\nvotu „odkoukané\" pravdivosti opakuje se tu po čtyry-\nkrátě v úplně stejné formě harmonického přiodění,\njiž nám dudy, tento se slovanským selským ty-\npem úzce spřízněný národní nástroj, jenž při žádné\nvenkovské slavnosti chybiti nesmí, pravdivě a vý-\nrazně se všemi možnými zvláštnostmi v barvitosti\nzvukové znázorňuje. I monotonní spůsob harmoni-\nsování jest zúmyslně komponistou použit; vždyť jest\nto nejpatrnější karakteristikou dudlavého toho ná-\nstroje, jenž v basu hučí neustále jedním jediným to-\nnem ! Že pak tam, kde líčí se hudebně slovanský\nživot národní, nesmí nástroj tento národní vcházeti,\njest přirozeno. V stejném smyslu si vysvětluji dále\npřipojený fanfárovitý chod (str. 22, takt 27—32).\nKterému Cechu či Moravanu či onomu, jenž v kon-\nčinách těch byl vychován, by nebyly takové a po-\ndobné zvučné, čistě národní hudební pořekadla a fráze\nznámy? Dálší passus (str. 23. počínaje 7 taktem\nprvní řádky), jenž pojí se ku zmíněné frázi jest opět\nvýmluvným znamením novoromantické sféry hudební\nzvláště co do tvarů akordických. S tím pak v la-\ndném spojení se nachází mnohá stránka živlu staro-\nslovanské písni národní spřízněného. Obě tyto sféry\nrozličného výrazu hudebního (povšechného moderního\na čistě slovanského) objímá a smiřuje jednosvorným\nsvazkem bohatý tvůrčí duch originelní povahy skla-\ndatelovy. A právě tato šťastná synthese obou jaksi\nkontrastujících elementů dodává místům naznačeným\nzvláštního podivuhodného kouzla, jehož účinku no-\nvému nelze odolati a kterýžto ráz hudbě této navždy\npojistí, až ve známost širší vejde, nemálo důležitou\na pro nové tvary hudební významnou hudebně dra-\nmatickou platnosť. V celém tomto ještě šířeji roz-\npřádaném passu vězí zvláštní kouzlo, řekl bych té-\nměř jaksi duchaplné sloučení převážné čtveračivě\nněžné a spolu povrchně elegické bytosti. Jest to\nzvláštní druh smíšené nálady slovanskému živlu vro-\nzené (na tváři úsměv se slzou v oku), jež právě\nv tomto místě, kde souditi se dá dle tekstu i dle\nscénického uspořádání na vesměs veselé líčení života\nnárodního, s neodolatelnou moci působí. Nebyla by\nsnad již v tomto místě ona celkem přede jen tragi-\nkomická pointa hlavního děje totiž prodej nevě-\nsty obrazné ku předu naznačena?\nNyní změní se předešlé tempo v nové, a sice:\nallegro molto; tónina g-dur podrží původní svůj ráz.\nI rytmika změní posavadní svou pružné tekutou formu\na stupňuje se k pohybu ostře vyznačenému, rozhodně\nsi vykračujícímu, v němž trefně se zrcadlí ono di-\nvoké, nevázané veselí lidu selského. Co kontrolu\npravdňosti mého výkladu nechť prohledne si laskavý\nčtenář poslední dvě řádky st. 23. klav. výtahu. Tento\nšťavnatě-jadrný obraz orkestrální jest takřka neomyl-\nným vchodem či předsíní k následujícímu pestře roz-\nbujněnému ostře rvtmi zovanému sboru venkovanův\n(g-dur, % takt con vivacitá), v němž značí se onen\ntypus, jejž zná každý, kdo byl jen jednou v životě\nsvém přítomen selským námluvám či svatbě v kraji-\nnách slovanských. Ze sboru tohoto právě zaznívá\nnejvěrnější ohlas venkovských těch bujných slavností.\n(Pokrač,)\n\nČtyři slovutní mistři skladby klavírní.\nI. Muzio Clementi.\n(Pokračování.)\nKdyž Clementi u veřejnost vystoupil, byl již květ\nvlašské hudby komorní dávno uvadnul, aniž by byl\njakéhos zárodku pro budoucí vývin a zdar jeho za-\nnechal; pouze operou vanul ještě duch ryze vlašského\nslohu. Clementi držel se tedy u komponování\nmistrovských svých sonát slohu německého, ačkoliv\ndomácí školy své nikdy se nezřekl; to zřejmě osvěd-\nčuje okolnost ta, že velmi rád užívá ohnivého allegra,\npathetického adagia; jen zřídka volídumavé andante,\nkteréž v jeho 75 sonátách v celku jen 9krát přichází.\nŽe v Clementiho melodiích často, zvlášť na počátku a\nna sklonku umělecké jeho činnosti, sladké kouzlo ná-\npěvů čistě vlašských tu a tam se ozývá, není vzdor\ntomu, že psal sonáty ducha německého, nic po-\ndivného ; vždyť i Mozart se mu v nápěvech svých\nmnohdy neubránil. Naproti tomu drží se Clementi\nv kontrapunktu, harmonií a v celé architektuře školy\nněmecké.\nZdálo by se to snad komus podivným, že Cle-\nmenti v sobě tak výtečné vlastnosti jak učitele, tak\ni virtuosa a skladatele zároveň spojoval.\nCo se týče prvého, nebyl pouhým učitelem žáků\njednotlivých; on vystoupil co učitel všech vzdělaných\nhudebníků, zastávaje zcela novou techniku klavírní,\nkomponuje mnohá a výborná cvičení, zejména výtečné\ndílo „Gradus ad Parnassum\", jenž je dosud zname-\nnitou „učební knihou\" hry klavírní. Clementi evrop-\nského jména dobyl si jen tím, že jeho sonáty staly\nse průpravnou školou znamenitějších pianistů, ačkoli\nvýslovně jen málo k témuž účeli jich určil. Příčinou"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.3", "texte": "toho, že mnozí nepoznali v plné míře jich ceny umě-\nlecké, je snad to,- že v útlém mládí již, než jich\nmohli řádné pojmouti, doháněni byli od učitelův\nsvých k pilnému učení se jich. Tím ovšem stává se,\nže i později nejsou s to je pochopit; neboť naučím-li\nse některé krásně básni nazpaměť v mládí juž nej-\nútlejším později těžko mi bude nepředpjjatě ji\nčisti co dílo umělecké. Clementiho „Gradus ad\nParnassum\" je ale nezvratným důkazem, že Clementi\nv sobě spojoval jak výtečného učitele tak i umělce\nneméně znamenitého. Naproti tomu umělec, jenž chce,\naby díla jeho ku potřebě pedagogické psaná měla\ntrvalé ceny vzdor všem změnám vkusu obecenstva,\nmusí právě proto již být něčím vyšším, než-li pou-\nhým spisovatelem neb komponistou děl a knih „škol-\nních\", tak jako Homér a Sofokles po mnohá a mnohá\nstoletí jsouce autory stále ve školách užívanými,\nopravdovými a velikými byli klasiky.\nVzdor tomu, že sonáty Clementiho jsou práce\nv pravdě klasické a ryze umělecké, nebyl snad v té\nmíře převahou učitelem, že proti vůli své psal in-\nstinktivně a tudíž navždy uměleckou volností? Kdo\nna př. jednou dal se do psaní kněh poučných, při-\nvede to z těží k tomu, aby stejně dovedně mohl psáti\ndíla umělecká. To ale u Clementiho na závadu bylo\njenom potud, že nepsal oper, ale ne potud, aby byl\nnemohl psáti sonát, jež vyžadují nezbytně čistě archi-\ntectonický, plnou měrou dialektický vývin myšlének,\njasný přehled celku a vůbec veškeiých rozměrů,\nklidný a přede plastický sloh a bedlivé studium u\nprovedení. Ideou jejich jest vysloviti co možná určitě\nnějakou náladu účinným thematem, thema ale samo\nv rozličných proměnách i pomocí různých melodi-\nckých i harmonických protiv a parallel s úspěchem\nprovésti v té míře, aby základní myšlenka téhož vše-\nstranné propracována co nejjasněji na jevo vystou-\npila. Forma sonáty jest touto „dalektikou\" theina-\ntickéko provedení hudební formou, abych tak řekl,\nnejvíce „filosofickou\" vzdor vší té rozmanitosti a boha-\nosti tvarů, jakouž poskytuje jí umění kontrapunktické.\nA právě proto zdá se těm, kterým se ještě v mozku\n„nevyjasnilo\", a kteří by rádi fantazii své samým\njen sněním a dumáním úzdu pouštěli (viz nekonečnou\nřadu slátanin ala „Salonperlen\", „Thautropfen\" etc.),\njaksi nechutnou, rozvláčnou; pravému ale příteli umění,\njenž o něm dovede i my sliti, jest pravou po-\nchoutkou.\nAč sonáty Clementiho výtečná jsou cvičení pro\npianisty, nejeví se v nich co učitel suchopárný, ani\nco příliš chvástávý; díla jeho plna jsou duchaplných\na řádně promyšlených detailů, zvláště kontrapunk-\ntických, a čím více jimi se obíráš, tím více odkryješ jich\npůvaby a tím více tě budou poutati. Vždyť nikdo snad\nz skladatelů sonát „nepiloval\" tak na svých pracích,\njako Clementi; pečlivostí neobyčejnou znamenal v no-\ntách i ty nejmenší odstíny a nuance přednesu, kdežto\nna př. Haydn sotva někdy nějaké to „forte\" neb\n„piano\" do nich vepsal. A přece práce jeho nenesou\nna sobě snad stopy jakési minutiósní „manýry\" u\nvyhledávání všelikých těch odstínů, jimž největší vé-\nnoval pozornost ve svých patketických, snad nejbedli-\nvěji pracovaných adagiích. Tím liší se sonáty jeho\nod Haydnových a Mozartových, jež mile nás baví\npřirozenou svěžestí, a od Beethovenových, jež opět\nvelebností a mohutností celku nás uchvacují dříve,\nnež se do rozebírání jednotlivostí pustiti možno.\nCo se týče postavení Clementiho v dějinách mo-\nderní hudby, tož proslavil se tím, že spolu s vel-\nduchy oněmi snažil se sonátu vyprostiti z těsných\npout scholastického směru Bachova a starších kom-\nponistů vlašských a že spolu s nimi bojoval o práva\njejí, pokud tato směřovala k využitkování celého bo-\nhatství harmonických, rkytmických a melodických\ntvarů uměleckých, k oživení a osvěžení dialektické\nformy sonáty. To bylby co pouhý učitel nikdy ne-\nučinil; takoví lidé vystupují málokdy co tvůrčí du-\nchové, co reformátoři; hájí obyčejně zastaralé pravdy\na nanejvýše vytasí se proti pracím novějším s něja-\nkou tou malomocnou kritikou.\nJeště méně zdá se nám - mohl Clementi\nbýti znamenitým virtuosem „z profese\" i proslulým\nskladatelem zároveň, a podivno, že se u něho skla-\ndatel vyvinul z umělce výkonného. Clementi ale byl\ntakovým virtuosem; byl co takový mnohem dříve\nznám, než co skladatel, a mnozí hledali blahodárné\npůsobení jeho jen v tom, že počala jím nová epocha\nhry klavírní. Ano i jeho proslulí žáci (Kiengl, John\nField) byli spíše žáci Clementiho virtuosa, než Cle-\nmentiho skladatele. Ano, stopujeme-li uměleckou čin-\nnost jeho, zdá se nám někdy, že skladatelský talent\njeho časem ustoupiti musel virtuositě jeho. Tu ovšem\nby oprávněna byla slova Mozartova, jež pronesl při\numěleckém zápasu svém s Clementim (1781), že pro-\ntivník jeho jest „pouhým mechanikem\"; slova tato\ntýkala se však pouze umělce výkonného, nikoliv skla-\ndatele. '\nA co spůsobilo, že nestihla i Clementiho kletba,\nkteráž zastihla většinu moderních virtuosů, kteří vzdor\nsvému umění nedovedou v skladbě nic řádného.\nOpět sonata, jejíž traditionelní, přísná architěkto-\nnika jej v slušných mezích udržovala. Kdyby byl\nvolné, technických a jiných těžkostí plné skíadbjg\nfantazie neb všeliké „obrazy hudební\" psal byl\nby ve své vlastní virtuositě, jako mnozí jiní, utonul.\nStřízlivá forma starší sonáty jej ale nutila, aby\nchoutky po hříčkách formálních naprosto hleděl utlu-\nitíiti a tím stalo se, že sonáty jeho jsou sice bohatší\nna ozdobné figury a obraty kontrapunktické, než\nMozartovy a Haydenovy, ale že vzdor tomu zůstávají\npravými, ryzími pracemi toho druhu.\nKdyž Clementi stárnul a v komposicích svých\nstával se rozvláčnějším a více „reflektujícím\", nepsal\npřede žádných sonát pro virtuosy, naopak spíše hle-\nděl plodnost geniální fantazie své za příkladem Beetho-\nvenovým (v symfonii a kvartetu) rozšířiti. A proto\npodržely až do dnešního dne sonáty jeho přirozenou\nsvěžesť, proto čítáme jej ke klasikům, kdežto kom-\nposice s tendencí pouze virtuosní obyčejně nepřežijí\ndobu, v níž povstaly. Mimo jiné zanášel sě též\nClementi myšlénkou, ukončiti uměleckou činňosť svou"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.4", "texte": "šesti velkými symfoniemi. Sonátou přiveden jest\nk poznání, že jen symfonií ušlechtilý květ umění in-\nstrumentálného v pravdě dozráti může; proto chtěl\nv oněch 6 symfoniích ukázati na sklonku svého života\nještě veškerou sílu umění a talentu svého.\nNebylo mu však souzeno, aby byl mohl úmysl svůj\nprovésti. Z oněch šesti symfonií, jak se zdá, dokončil\ntoliko tři a ani tyto nepovznesly se nad obyčejné\nniveau jiných toho druhu prací.\nSoučasníci Clementiho měli jej spíše za zname-\nnitého pianistu, než za cokoliv jiného; bezprostřední\nepigoni těchto viděli v něm opět výtečného učitele,\nmy pak majíce veškerou činnost jeho na mysli,\nřadíme tohoto „mistra sonáty\" mezi přední sklada-\ntelé pro klavir. Práce jeho považujeme téměř za\nnevyhnutelnou učební knihu mladých, nadějních piani-\nstů, důležitou nikoliv snad jen pro prstoklad a techniku\nabsolutní, leč u větší ještě míře pro esthetické vycho-\nvání hudební, jehož spíše potřebují —ne jenom mladí\nale i mnozí starší již umělci a přátelé umění.\n(Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Vídenská opera komická stojí na slabých nohou ;\ndosavadní řiditel Svoboda poděkoval se z direk-\ntorství proto, že správní rada mu jisté koncese uděliti\nse zdráhala; nyní vedou ústav provisorně kapelníci Proch\na Múller, baron Yesque-Puttlingen a sekretář Hasemann.\nVícero členů bylo propuštěno. Tedy také krise!\n** Gounod hodlá komponovati novou tříaktovou\noperu s názvem „Georges Dandin\" pro pařížskou operu\n„comique\".\nUprchlý z Mnichova tenorista Nachbaur zpívá ted\npohostinsku v městském divadle v Kolíně n. R.\n** Známý pěvec německý Th. Wachtel onemocněl\nv Poznani tak, že upustiti musel od zamýšlené cesty\numělecké.\n** Ad. Patti-ova engažována jest impresariem\nStrakošem k cestě po Spojených státech amerických.\nZavázala se zpívati po 100 večerů a za každý večír ob-\ndrží maličkost 10.000 franků!\n** V MoJiuci bude ve dnech 8., 9. a 10 července\nt. r. odbývána velkolepá slavnosť hudebníků ze středního\nPorýní. První den provésti se má Mendelssohna „Pau-\nlus\", druhý den ouvertura k „Euryanthe\" (Weber) a\nBeethovenova IX. symfonie a třetí den velkolepým kon-\ncertem sólistův se slavnosť ta ukončí.\n** Král Ludvík bavorský povolil vdově pí. Kar o-\nlíně van Beethovenové, ve Vídni žijící, sproeen-\ntovou tantiému z hrubého příjmu každého provozování\n„Fidelia\" v Mnichově. *\n** Město Žitava chce slavnému rodáku svému, skla-\ndateli Maršnerovi na zřícenině Ojbínu postavit! důstojný\npomník.\n** Houslista K Nosek a pí. Nosek-Guy-ová, kteří\nnedávno u nás v Praze koncertovali, spoluúčinkovali dne\n21. února v Mnichově při produkci pianisty K. Polko.\n** Wagnerů v „Lohengrin\" má se v budoucím\nměsíci provozovat) v Novém Yorku.\n** „Don Juan\" Mozarta připravuje se v Ěímě\nna „Teatro Apollo\". Je to první opera Mozartova před-\nvedená potomkům klasického Říma. Podobně zamýšlí i\nfrancouská jedna divadelní společnost Římany obdařiti\nne méně než 30 představeními plodů Offenbachovy\nmusy!\n** Liszt bude ještě jednou, a sice dne 23. t. m.,\nv Pešti k dobročinnému účeli hráti, načež hodlá po veli-\nkonocích sésonu v Břetislavi ukončiti.\n• ** V Lublani chce si filharmonický spolek vysfa-\nviti svůj vlastní koncertní sál a potřebné místnosti k stu-\ndování. K tomu cíli uspořádal loterii, kteráž vynesla\n15.000 zl. A naše národní?!\n** Berlínský učitel zpěvu 11. Succo vystoupil se\nsvými žáky z král. gymnasia dne 28, ledna koncertem\nu veřejnost; mimo mnohé chorály, motety a sbory před-\nnešen i Bellermannem komponovaný sbor ze Sofokleova\n„Ajanta\".\n** V Berlině chce impressario Pollini se svou\nspolečností provésti jednu dosud neznámou operu mistra\nCimarosy.\n** Na zelený čtvrtek v Paříži mimo „Stabat mater\"\nod Bourgnault - Ducoudray-e provedeno býti má „ně-\nmecké rekviem\" mistra Brahmse.\n** Stavba Wagnerova divadla v Bayreutě pokra-\nčuje přes všecky překážky tak, že brzy přikročí se k za-\nřízení dekorac a mašinérie. V nejnovější době věnoval\nkrál bavorský k účeli tomuto 100.000 tolarů!\n** Orkestr kapelníka J. Tomáše v Sev. Americe\nprovedl již 13krát Raffovu symfonii „Leonoru\".\n** y Benátkách na divadle „Fenice\" co nej-\ndříve provede se Wagnerův „Rienzi\".\n** Pianistka K. Phrymorct, kteráž vloni s uměl-\ncem Breitnerem společně iv Praze, pak s houslistou\nŠevčíkem v Kolíně, Plzni a Písku koncertovala, hrála\nv9. koncertě spolku „Euterpe\" v Lipsku Chopinův f-moll\nkoncert a Rubinsteina „Valše allemande\" s valným\núspěchem\n** V Gothenburku v druhém koncertě „Hermanie\"\npřednešeno bylo též několik staro českých písní\nvánočních, spracovaných C. Riedlem.\n** Ze Lvova. (Pův. dop. 15. března. K. D.) Do-\njemná slavnost hudební odbývala se dne 9. t. m.v pa-\nmátní den před 12 lety zesnulého básníka rusínského\nTarasa Ševčenka *) ve veliké síni zdejší radnice, kteréž\nsučastnily se vynikající zdejší síly umělecké a k nížto\nse dostavilo obecenstvo velmi četné, zvláště sezvané.\nProgram byl takto sestaven: 1. Ouvertura k Rossiniho\nzpěv. „Semiramis\" provedl hudební sbor c. k. pěš.\npluku barona Jablonského. 2. Arie z rusínské zpěvohry\n„Kapalo\", přednesl skladatel sám p. Vachnianin.\n3. Tři preludia Šeb. Bacha, uspořádaná pro dvě piana\n\n* Ševčenko zemřél roku 1802 v Petrohradě. Po přání zvěč-\nnělého převezeny jsou tělesné pozůstatky jeho z Petrohradu\nna, Ukrajinu a tam pohřbeny nedaleko Kaňova."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.5", "texte": "od H. Mošelesa, předn. pp. Skibiňski a Wagner. 4. „Ticha-\nnič\" solový čtvcrozpěv složil Julian Otto, předn. pp. Čet-\nwinski, Vachnianin, Novotný a Procházka. 5. Koncert\npro klavír (c-dur) od Mošelesa (s prův. orkestru), předn.\np. Skibiňski. 6. „Pričinna\" báseň Tarase Ševčenko,\npřed. p. Szuszkiewicz. 7. Dvojzpěv z rusínské zpěvohry\n„Zaporožec za Dunajem\", od Ar timo vského Grulaka,\npředn. pp. Četwiňski a Vachnianin. 8. Duo pro dvě\npiana od Kalkbrennera (op. 128.) předn. pp. Skibiňski\na Wagner.\nNejkrásnější dojem učinily zpěvy z jmenovaných\ndvou zpěvoher rusínských, skladby to rovněž tak půvo-\ndností svou jakož i cenou uměleckou poutající, jimžto\nse pp. četwiňskim a Yachnianinem dostalo provedení\nna nejvýše působivého a zajímavého. Co stateční umělci\nosvědčili se taktéž pp. Skibiňski a Wagner (Polák rodem\nz Varšavy). Nyní zde koncertuje s velkým úspěchem\nvýtečný pianista Smietaňski, také Pražanům zajisté\nještě v dobré paměti.\nZdejší „hudební jednota\" koná velké přípravy ku\nprovedení „čtvero počasí\" Haydnových, zde v celosti a\ns průvodem orkestru posud neslyšených.\n** Ve Wiesbadenu městský lázeňský orkestr ve\nsvém symfonickém koncertu dne 6. t. m. hrál Raffovu\nsymfonii „V lese\" (i Pražanům v 2. filharmon. koncertu\nv letošní zimní saisoně známou), ouverturu k „Faustu\"\nod R. Wagnera, ouverturu ku opeře Webrově „Eury-\nanthe\" a konečně „Tanec kozákův\" nadaného, žel, že\nzemřelého již komponisty ruského Sérová.\n** Z Vídně (Pilv. dopis. Dokonč.) Hellmesbergrův\nkvartet probudil se opět po druhé přestávce knové činnosti.\nPrvní letošní soirée zahájena byla triemc-mol odßeetho-\nve na s největší virluosní vytříbeností přednešeným, a zakončena\nneméně íeskuplným přednesem Subertova, kvintetu\nv c-dur, v němž cellista Kupfer, člen dvorní opery doplňoval\nfalangu Hellmesbergra otce a svna, Bachricha a Rovera. Mezi\noběma stál kvintet pro klavír, dvoje housle, violu a cello, ma-\nnuskript to nováčka v komposici karlaGrammanna. U kla-\nvíru seděl výtečný pianista prof. Door. Dílo Grammannovo\nneučinilo na mne nikterak dojem práce začátečnické, nýbrž\npráce mistra, pravé symfonické básně. Základní nálada první\nv g-mol psané věty jest mocně rozvášněný pathos, jevící se\nmezi jiným v poutaném modulatorickém neklidu. Ač sklada-\ntel nedovedl v prvním dílu této věty hospodařiti- s harmoni-\nckými obraty a převraty, docílil přece, což o jeho velikém\numění svědčí, mnohého šťastně kombinovaného stupňování\nz nálady těžkomyslnosti k rozvášněnému výrazu. Věta střední\njest dílem elegického dílem asketického rázu, kterýžto po-\nslední vrcholí ve velkém duševním pohnutí, z něhož opět ku\nkonci k zvukům elegickým se vrací. Scherzo jest výrazu hu-\nmoristického. Věta závěreční přináší zprvu thema rozmarné,\nk němuž se však brzy druhá, myšlenka rázu více elegického\ndruží. Vášnivé samostatné presto zakončuje tuto větu.\n\nDr. hr. Laurencin.\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Koncertní zábava, smíšeným zpěv. sp. B es e-\ndou dne 14. t. m. o půl 8 hodině večerní v sále ostrova\nŽofinského uspořádaná, velmi četně byla navštívena.\nProgram byl nemálo poutavým: Liszt, Weber, Gluck,\nŠubert, Vieuxtemps, toť jména dosti zvučná z našinců\npak zastoupeni byli■; pp. Paukner a Pivoda (sbormistr\nspolku). Sbory šly vesměs dobře i byly s hlučnou po-\nchválou přijaty. Slč. Kosákova zahrála nám na pianě\nLisztovu párafrasi motivů „Rigoletto\"; radili bychom\nvšak slečně, aby kusy takovýmito síly své nepřepínala;\ncož není skladeb jiných i snadněji přístupných? Proč\nsáhati hned k Lisztovi? Sl. Danešova líbezným hlá-\nskem zapěla nám arii „Aninky\" z Webrova „čaro-\nstřelce\" ač čistě as jasným vokalisovaním, tož přede\nještě ne s výrazem zúplno oduševněným se všemi ná-\nležitými nuancemi. Oba tyto sólové výkony byly hluč-\nným potleskem odměněny. S podobnou pochvalou přijat\njest koncert pro housle (Vieuxtemps), jejž přednesl p.\nNovák a dále písně „Sen\", „U večer\" (Paukner), jež\nzapěl známý a renomovaný basista p. Švippl. xx\njý# Zpěváčky spolek pražských typografů uspo-\nřádá dne 22. března 1874 zábavu v sále konviktském\nz jejížto hudebního programu vyjímáme tyto sbory: Sla-\nvnostní kantata, slož. p. Hnilička, „Pomoc pro ná-\nramnou lásku\", na slova F. L. čelakovského, slož. L. P r o-\ncházka, „Větérky\", čtverozpěv slož. J. Knahl, „Krásná\nRůženka\", sbor od Hermese, a) Národní „Teče\nvoda proti vodě\", b) Pri luni (Slovinská národní),\npro sbor upravil L. Procházka.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Z Uměl. Besedy. Večerní zábava, dne 19. t.m.\nhudebním odborem uspořádaná, nabývala okolností tou\nzvláště zajímavého rázu, že provedeny byly skoro vesměs\nzávažné novinky domácí a sice: Fibichovo novéšmyt-\ncové kvartetto (a-dur), jedna věta z novéD v ořáko vy\nsonáty pro klavír a housle, dvě skladby pro cello a kla-\nvír („Romance\" a „Zastaveníěko\") od Jindř. Kaana\na „Zpěv Přemysla\"'ze Smetanovy zpěvohry „Li-\nbuše. \"|Veškerá čísla programu, jakož i sólisté pp.Kopta,\nKaan, Šrámek a Kinský nalézali vřelého uznání. Bližší\nzprávu o velezajímavé této produkci podáme příště.\n* Buský právosl.chrám v Praze dle došlých\nna jisto vysvěcen bude v druhé polovici května b. r.\n* Z Tábora. Blodkova opereta „V studni\"\nk všeobecné žádosti byla v neděli dne 15. t. m. opako-\nvána. Před tím přednesli na harmonium a pianu pp.\nPavlásek a Steinmann „Sbor poutníků\" ze zpěvohry\n„Tannháuser\" od Ričh. Wagnera (uspořádal Č. Micko)\na Nocturno od Chopina op. 9, (uspoř. Bedřich Šimák),\nnačež následovalo kvintelo od Fr. Šuberta op. 114.\n* Co laskavé dárce, kteří hudební knihovnu akademi-\nckého spolku podporují, jmenovali jest nám tentokráte p. P.\nFerd. Lehnera, jenž akad. spolku hudební svůj časopis „Ce-\ncilie\" darem zasílá, pak p. Šreibra z Vídně, který , daroval\ntémuž spolku rozličných hudebnin v ceně 30 zl. Díků zaslu-\nhují dále pánové černý, Barák, Pištěk, Štěrba a Felrich za\nvěnované spolku hudebniny.\n* Fibichova romantická operan Bukovin\" jest již\nnastudována k takému stupni, že mohla býti v pondělí\ndne 16. před skladatelem a několika znalci celým apa-\nratem operním na jevišti provedena. Skladatel, jenž\npozván byl ku zkouškám, aby dle potřeby své opatření\nzařídil ještě před provedením, vyjevil nejen svou spo-\nkojenost s nastudováním, nýbrž překvapen byl mohut-\nností jakož i skvělou barvitostí částě orkestrální. Sbory\njsou výtečně secvičeny. Úlohy solové jsou v rukou"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.6", "texte": "slč. Síttovy, Paršovy a Hanušovy, pp. Čecha ml., Součka,\nKinského, Mareše a Sary. Orkestr počínal si statečně\nzvláště v prvním a druhém jednání. Hned po provedení\nSmetanovy komické opery „Dvě vdovy\" přijde na řadu\nasi za týden provedení „Bukovina\".\n* Příští pátek (dne 27. t. m.) bezpochyby poprvé\nse provozovati bude nová Smetanova komická zpě-\nvohra „Dvě vdovy\", kteráž zajisté stejně skvělého\nsi dobude uznání u veškerého národa našeho, jako téhož\nmistra „Prodaná nevěsta\". Jeť Smetana zejmena v oboru\ntomto osvědčeným mistrem, jejž tak brzo nikdo u nás\nnepřekoná. Vším právem pohlížejí veškeré kruhy diva-\ndelního našeho obecenstva s velikou napnutostí k této\nnovince.\n* Koncerty. (Filharmonie, konservatoř). Filharmonikové\nnaši podali tenkráte obecenstvu pražskému výbor oněch děl,\njež ve světové literatuře hudební požívají jména nej skvělejšího\na jež staly se již ve sférách inteligentního posluchačstva kon-\ncertního ve většině hudebních měst populárními. Gadeúv\nsymfonický obraz „Dozvuky Ossianovy\" jest právě tak světo-\nznámý jako Berliozová čarovná „Paní Máb\" i Rubinsiei-\nnúv „Oceán\", jenž dovedl v nejnovejší době i vlašské obe-\ncenstvo na stupeň nejvyššího entbusiasmu rozohnití. Již ku\npředu podotýkáme, že sehrány byly veškeré skladby s patrnou\nakuratesou, jez svědčila o slušném počtu předběžných zkoušek\na píli v nastudování jak se strany členův orkestru tak se strany\ndirigenta pána blanského, jenž vzal si naše promemoria při\npříležitostí provozování osudné „deváté\" k srdci a vynasna-\nžil se ze všech sil svých, abv poněkud vyhověti mohl přísněj-\nšímu\" měřítku kritickému. Tím snad nechceme říci, že bylo\nprovedení skladeb vesměs vzorné, tak že by se tu snad nedalo\nničeho vytýkati, vždyf i „Máb\", která velmi se líbila a opa-\nkována byla, mohla získati delikátnějším pp. úchvatnějším\nstupňováním všech crescend a mohutnějším proudem rozbou-\nřeného na konec orkestru jakož i důraznějším označováním\nrytmu a průhlednějším vyvedení flageoleto však nznati se\nmusí, že dirigent studoval se snahou usilovnou a vůlí nejlepší.\nGadeo\\a skladba jest u porovnání s ostatními čísly programu\novšem nejkrotším dítkem fantasie umělcovy, však možno říci,\nže prací touto, jež cenou byla poctěna, sobě nordický skla-\ndatel zajisté vydobyl čestného místečka na blízku trůnu vel-\nkého Beethovena. Rubinsteinův „Oceán\" jest rázu\npého a mnozí praví, že jest to nejzdařilejší skladba onoho\nmistra slovanského. Aniž bychom se příti chtěli o hodnověr-\nnosti úsudku toho připaušdme, že jest skladba tato prototy-\npem všech téměř prací rychloplodného Rubinsteina: první\nvěta jest krásna, v božském nadšení psána, nad ní šumí křídlo\ngenia, druhá věta jest; zajímavá, třetí ceny prostřední a po-\nslední slabá, Takovýto povážlivý sestup možno sledovati ve\nvětšině jeho skladeb. Rubinstein netvoří celek v jednom\nproudu v stejném naladění: na počátku se vždy rozběhne\n* krokem titanským, vyroste pojednou v obra a dalším během\nskladby scvrká se a seschne dosti často pojednou v malo-\nmocného pidimužíka. Berliozová „Paní Máb\" okouzlila čá-\nro mocným zjevem svým veškeré posluchačstvo. To nejsou\nvýtvory obyčejného skladatele, nýbrž zjevy a přeludy obratnou\nrukou geniálního čaroděje vykouzlené: vše co nás tak poutá,\nnení nic jiného než podivuhodný dojem zvukový, jejž docílil\nBerlioz smělým použitím nejvyšších poloh ve všech nástrojích\nod krkolomných flageoletů houslových „až do těch tympánů\na jasnozvukých piattů.\" Děsně tajuplné, téměř nadvzdušné\nv nej skvělejších barvách hrající zvuky orkestru zvučí nám tu\nvstříc a budí v mysli naší obrazy mlhavé, zjevy fantastické,\njež známe pouze z říše snů; ba zdá se mohdy, jako by Ber-\nlioz v této právě skladbě odhalil onu báječnou říši „sférické\nharmonie\", o níž Shakespeare tak často blouzní. Nelze sobe\nvěru nic vzdušnějšího z óboru instrumentální hudby mysliti :\nšelestění rusalek a vil ve „Snu noci Svatojanské\" jest hrubým\nhřmotem proti neskonale něžným těmto vzdechům rozkvétají-\ncích růži a opojnému šepotání touhou zmírajících vánků.\nV onom momentu, kde sbor všech houslí drží dlouhé akkordy\nfageoletové zdá se věru, jakoby mlhavý závoj halil v rysy\nneurčité noc hvězduatou a v ostatních mezitím nástrojích rozví-\njel se pojednou čilý život upomínající na rejdy skřítku a\nsvůdné tance vzdušných rusalek. Ono místo, kde přidušené,\njakoby z dálky zazn vající údery velkého bubnu a tympanň se\nmísí s ostře jasným zvukem zvonku, jest tak originelní a působí\ns tak překvapující mocí, že uznati musí každý, o takových a\npodobných effektech orkestrálních že nikdo před mistrem fran-\ncouzským ní tušení neměl a po není že nikdo tak s celou\nodvahou v nejtajnější bytost orkestráiního tdesa nevnikl!\nBerlioz povždy bude vzorem instrumentalisty, jenž vidí v or-\nkestru něco poetičtějšího než pouhý konglomerát pravidelně\nsestavených nástrojňv. —Čtvrtý koncert konservatoře\nměl pro nás poněkud vyššího zájm i spoluúčinkováním houslisty\nBargheera, jenž geniálním smyčcem svým udržel se po celý\nkoncert na výši situace. Hrál velkolepý Spohrův d-moll kon-\ncert (č. 9.), jenž vedle houslových koncertů od Beethovena a\nMendelssohna zauímá místa nej čestnějšího v ne právě valné\nliteratuře koncertů houslových. Bargheer jenž ve hře hous-\nlové jest žákem Spohrovým a poněvadž z pramene authen-\ntického čerpal, jest i nej povolanějšími interpretem skladeb\njeho, posta viti se může směle vedle první velebené velikány\nna houslích naši doby. Nad Joaehima vyniká smělejším ná-\nruživějším tonem, nad Vilhelmiho hlubším vniknutím v ducha\nkaždé skladby; s naším Laubem má mnoho příbuzného. Potěši-\ntelnou známkou všestranného vzdělání jakož i liberální mysle\njeho jest to, že neuzavírá se v těsný kruh mistrů starších již\no svědčených, nýbrž klesti mezi obecenstvem dráhu synům doby\nnejuovější, mezi nimiž ítaff zauj má ne právě místo poslední.\nJeho „svita\" pro solové housle jest práce výtečná, zvláště\nv prví větě, a proto pochopitelno, že uchvátila obecenstvo\nbyvši provedena umělcem tak duchaplným. Orkestr za vůd-\ncovství p. ředitele Krejčího sehrál mimo Šubertovu ouverturu\n„Alfons a E střeli a\" a ouverturu ku „Kouzelné flétně\" co\nnovinku Jadas-sohnovo. orkestrální, serenadu ve formě ka-\nnonické. Jest to práce průhledná, solidní nic více: jest\nto pouhá hra s krásnými něžnými tvary hudebními nic ji-\nného než zvučící arabesky. Návštěva byla siaba. Vůbec se nezdá,\nže byobeceustvo naše štědřilo přízní svou podniky konserva-\ntoře; či mu snad chce říci, že konservatoř by mělá hledati\ntéžiště zdárné činnosti své jinde, než jak se to posad dělo?\n\nX\n\n— Pan kapelník Smetana požádal nás o uveřejnění\nnásledujícího opisu obrany, kterouž zaslal současně\nredakci „Hud. listů\" na obhájení své proti výpadu, jejž\nlist ten společně s p. Mayrem v 10 čís. provésti za\ndobré uznal:\nPane redaktore „Hud. listin!\nProsím o uveřejnění posledního slova svého v záleži-\ntosti Vaši „palčivé otázky\". Co jsem ve své opravě v č. 9.\nlistu Vašeho vyřkl, jest pravdou, proti které u soudného čte-\nnářstva i Vaše „nejpřiostřenější\" poznámky ničeho nezmohou.\nV čís. 10. téhož listu Vašeho uznal i p. Mayr za hodné,\npřiložit! polínko na onu Vámi laskavě vystavenou hranici mých\ndomnělých provinění. P. Mayr upírá, že bych býval zadal\n„první svůj pokus\" „Braniboři\", již za řiditelství páně Lieger-\ntova, vzdor tomu, že jsem se odvolal na Vaše svědectví „(!)as\nFactum, dass. es eines dreijáhrigen Ringens bedurfte, bis seine\nOper (Smetanovi Braniboři) dem Publicum vorgefiihrt wurde,\nlásst hieriiber ziemlich weitgehende Vermuthungen zu\" na-\npsal tehda p. Pivoda co hud. referent „Politiky\") a praví do-\nslovně: „Opera neležela v archivu tři leta, nýbrž přišla tam\ntepryé za poslední vlády Thoméovy.\"\nHolou nepravdu tohoto tvrzení dokáží přiložené zde\nvlastnoruční dopisy páně Lie gertovy, v nichž tento bývalý\nřiďitel divadla českého dosvědčuje výslovně, že jsem svou operu"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.7", "texte": "„Braniboři\" skutečně již pod jeho ředitelstvím ku\nprovedení zadal. *)\nTím odpadajívvšechnyyy dálší expektorace páně Mayrovy\na z toho též vidno, že p. Švanda svým lístkem se poněkud\nmírně řečeno přenáhlil!\nCo se mé dovednosti dirigentské týče, tuť právě by nej-\nméně o tom rozhodovati měl p. Mayr, jenž nejednou ku ob-\nveselení mysle všech hudebních znalců dokázal, jak málo umění\ntomu rozumí, k. p. v jistém koncertě na Žofíně při dirigování\nosmé symfonie Boethovenovy, **) a jak též v divadle v oněch\nhojných zkráceninách a opravách dosvědčil, co žádný hudebník\nnedovede zodpovídati, poněvadž jest to proti základním pra-\nvidlům harmonickým, jež přede by měly býti člověku,\njenž nároky činí na místo kapeinické, známy. **)\nNerad mluvím o podobných hříších proti duchu hudebnímu\nbyl jsem však přinucen k tomu arrogantním tonem odpo-\nvědi p. Mayrovy.\nNejlepším důkazem, že p. Mayrovi musí býti pravý pojem\no dirigování poněkud nejasným, jest neustálé ohřívání oné ne-\nhody, která se při provozování Berliozovy symfonie „Romeo\ntt Julie\" stala v „Andante\" tedy v nejvolnějším tempu tím, že\nna dvakrát patrně dané znamení sbory v kulisách umí-\nstěné nevpadly, ač jim při zkouškách vpády žádných obtíží\nnedělaly; toť každý, jenž poněkud jen rozumí dirigování na-\nhlédne, že přede dirigent vinu toho nenese, pakliže mu zpě-\nváci na patrně dané znamení nespustí. Že se první\nmnohem obtížnější věta téže symfonie výtečně sehrála a\nze jsem po „scherzu\" „paní Mab\" byl dvakrát bouřlivé vo-\nlán, to ovšem vypadlo p. Mayrovi z paměti.\nO tom, že má p. Mayr dosvědčení některých zpěváků i\nzpěvaček o dovednosti dirigentské, nepochybuji; jsouť to\nvěci, na něž pro malichernost nikdo váhu klásti do opravdv\nnebude.\nUjišťuji p. Mayra, že podobných dokumentů mám po\nruce vnepřehledné množství ze Švédska, Hollandska, Německa\na z Cech a věru že mi nikdy nenapadlo, abych čestné tak-\ntovky, prsteny, věnce, písemní vysvědčení skladatelů, zpěváků\na t. d. vydával za důkaz své umělosti.\nŽe jsem skutečně 33 oper nastudoval (a ne jak Yy tvr-\ndíte 11), nedovede nikdo zvrátiti všelijakými sofísmaty. Pan\nMayr tvrdí, že se těmi nově studovanými operami repertoir\nnerozšířil, což připouštím; však nahlédnout i musí sám, že by\npodle této theorie ku př. kapelník zdejšího něm. divadla p.\nSlánský (jehož zásluhy o německou operu přede každý\nuznává) věru velmi málo zásluh měl, neboť repertoir divadla\ntoho se jak známo ne právě příliš mnoho novými\noperami rozšířil.\nZnamenám se s patřičnou úctou k slavné redakci „Hud.\nListů\".\nBedřich Smetana.\nV Praze 19. března 1874.\n* Nejprvé psal p. Liegert v záležitosti této list datovaný\nz 8. ledna 1865 po prvém proodení „Rraniborů\" v němž p. kap.\nSmetanovu gratuluje k úspěchu tak skvělému a spolu lituje,\nže nemohl on sám operu tu, jejižto provedení původně prý\nurčeno již bylo na den 28. září (r. 1864, tedy za ředitelství\nLiegert-Mayrova; jakými as intrikami překaženo bylo ono\npůvodně určené provedeni ?\nV druhém listu, jejž obdržel p. kap. Smetana v těchto\ndnech, píše řiditel Liegert doslovně: „Abych vyhověl žá-\ndosti Yaší jakož i pravdě, dotvrzuji, že za mého řidi-\ntel s tví českého divadla mně opera Vaše „Braniboři\"\nku provedení odevzdána byla. Bohužel byly poměry\noné doby takové, že jsem nemohl operu Vaši tak brzy, jak\njsem já si přál, (kdo si to však nepřál?) provésíi.\"\n**) P. Mayr vzal totiž první větu v tempu skoro valčíko-\nvém a známé aliegretto scherzando v tempu skoro polkovém\nJak übohá os má vyhlížela, možno si snadno dle toho před-\nstaviti. Tak ovéto neporozumění duchu skladby jest pra-\nvým důkazem neschopnosti dirigentské a nikoli podobné pří-\npady a nehody, kde na dané znamení zpěváci neotevrou ústa,\nza ně přede dirigent nemůže zpívat.\n***) Partitura „Židovky\" to nejpádněji dosvědčuje; odtud\nby se měly všechny ty klasické páně Mayrovy „štrychy\" a\npřechody vypsat a na věčnou památku potomstvu zachovat,\naby svět viděl s jakými lidmi Smetana si musel nechat\nporovnání líbíti.\n\nSmĕs.\n\nMyšlenky o hudbě.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nSebrala La Mara.\nI.\nDuch a podstata hudby.\nJenom hudba jedině jest schopna, vylíčiti nálady i nej-\nvyšší trascedence v plné skutečnosti. V tomto ohleuu ostatní\numění co do výraznosti hudbu daleko nedostihují.\nR. Franz, Mi tth ei lun gen über Bach's Magnificat.\nZdá se mi, že hudba jest jakýs určitě v sobě uzavřený\norganismus, jehožto vyvinování se dle nutnosti vnitřní postu-\npovalo. V básnictví, jako v hudbě vycházelo toto vyvinutí\nz živlů naivně lyrických, vzalo na se později formy drama-\ntické a epické, aby se konečně opět navrátilo, k počátkům\nsvým. jež ale spočívají na základech vědečtějších. Tím, tuším,\noběh tento jest dokonán, a umělecké tvoření prozatím došlo\njakéhosi zakončení teprvé nové, nynější názor světový pře-\ntvořivší idey budou s to, probuditi umění k samostatnějšímu,\nnovému životu. Kdo náhled tento pravým býti uzná, spatří\nzajisté v moderní lyrice, jmenovitě v písni, velice závažný\nmoment. V malém rámci se v ní obráží poslední pablesk mi-\nnulosti; jako v zářících červánkách večerních loučí se krásné\numění s truchlící zemí a posílají jí ještě poslední, zármutku\nplný pohled svůj. Týž v dopisech.\nHudba nejlépe dovede nakreslit naladění duše, ale nej-\nméně něco všedního, hmotného.\nA. Y. Ambros. Kulturhistorische Bilder.\nHudba jest jako Antaeu3 ač v obráceném slova smyslu;\njakmile dotkne se země s tím množstvím rozmanitých, smysl-\nných zjevů, stává se málomocnou a slabou: čím výše se ale\nvznáší vživot duchovní, nepodmíněný okolnostmi vezdejšími, tím\nstává se mocnější. Týž.\nTeprvé krása činí dílo nějaké uměleckým; jest tedy otázka\nkrásy pro umělecké dílo co takové rozhodující. Ostatně krása\nnepotřebuje žádné dálší legitimace pro bytí své; je-li jen tu\nskutečně; zakládá se ale ve svobodě ducha. Týž.\nII.\nZákony, meze, pokrok.\nŽádná novota nemá ceny a důležitosti, nebyly-li přiroze-\nnými příčinami jejími situace a výraz, a není žádného pravidla,\njež by ku prospěchu pravého účinku bez okolků nemohlo se\nobětovati. Gluck. Předmluva k „Alce stě\" 1769.\nNeníť žádného pravidla, jež by nějakému opět pravidlu\nvyššímu nebylo podřízeno; ano spíše možno říci;, že pravidlo\njest podřacFování věcí vedlejších čemusi důležitějšímu hlavnímu.\nM. Hauptmann, dopisy.\nNení-li cos v hudbě dovoleno, není to proto, že se to\npříčí pravidlům od rozličných hudebníků ustanoveným, al«\nproto, že protiví se to přirozenému zákonu, hudebníku člově-\nkem danému, že to logicky nepravé, že samo sobě to odpo-\nruje. Jest tedy chyba v hudbě chybou logickou, chybou pro i\nzásadám člověka vůbec, ne ale proti zásadám hudebníka zvláště."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740321-01.1.8", "texte": "A proto zákony skladby hudebuí, hledíme-li k vlastnímu jich\nvýzuamu, jsou toliko zákony všeobecné hrczamitelnosti; co\ntakové je tedy uvažovati máme : vždyť žádají od nás cosi vele-\nznámého, samozřejmého.\nTýž, Die Nátur der Harmonie u. Metrik.\nCo nespočívá na všeobecném, všude platném zákonu či\nurčení, to by nemohlo všude a všeobecně nikdy pochopeno\nbýti. Tamtéž.\nTo, co v hndbě správným, korrektním jest, mluví k nám\nlidskou srozumitelností; to, co chybným jest, nemluví k nám\nco výraz čehosi nepravého, není vůbec s to k nám mluviti,\nnenalézá u vnitru našem ohlasu. Nerozumíme tomu, ježto\nto nemá smyslu; kdyby nekorrektnosť výraz býti mohla\npro cosi chybného, zlého, ošklivého, nebyia by vyloučena\nz oboru prostředků k esthetickému znázorňování. A jako malíř\nzúmyslnou škrtanicí intenci umělecké nevyhoví, tak i hudebník\nnebude moci nikdy užiti nekorrektnosti nějaké ku karakteri-\nstickému znázornění něčeho. Tamtéž.\nZákony morálky jsou také zákony hudby.\nR. Šumann, sebrané spisy I.\nNevynášei se nikdy nad pravidla a zákony v hudbě, jichž\nještě nikdo zúplna nezpracoval. Není nic krkolomnějšího nad\nto ai někdo méně talentovaný dovedl by ti již při druhém\nsvém s tebou setkáni-se zahanbiv tebe masku sejmouti.\nTam též.\nCo krásně zní, nevšímá si žádné grammatiky, jako to, co\nv skutku krásným jest, neohlíží se po esthetice.\nTamtéž.\nJako veškeré mocnosti, má i umění svá pravidla slušnosti,\nsvou etiketu; i ti, kterýmž není dopřáno hlouběji ii rozuměti,\nmají oněch pravidel šetřiti a k nim ohled bráti.\nFr. Liszt, Gluckuv Orpheus.\nNa umělci nežádáme, aby složil slib zdrželivosti, chudoby\na poslušnosti. Fantasie jtho kochá se v bohatsví, a to ve\nvšech druzích jeho a touží po svobodě v jakékoliv formě její,\nježto svoboda nezbytným jest věnem umění, jež za tou příči-\nnou zoveme uměním svobodným. V říši jeho nehlásá se\nsnad ta zásada, aby ten, jenž jemu se zasvětil, zřekl se svo-\nbodné vůle, vlastního úsudku, přesvědčení i všelikých vnitřních\npopudů, ježto umělci jen tím, co mohou, a nikdy tím, čeho\nse odříkají, stávají se vskutku umělci a ježto každý tvor na\ntéto zemi účeli vlastnímu a ne pak cizímu dostáti musí.\nTýž, Marx: D. Musik d. 19. Jahrh.\nPokusí-li se hudebník —t. j. absolutní hudebník o to,\neos malovat i, nedojde k cíli ani s hudbou, ani s obrazem.\nR. Wagner, Oper u. Drama.\nNetušená kariéra. V prvních desítiletích tohoto sto-\nletí stálo divadlo v Bergamu na velmi nízkém stupni, ovšem\njen co do sólistů, za tobyl sbor přímo výtečným; byliť v něm\nmužové, z kterých se mnozí stali později znamenití pěvci\ni slovútní skladatelé, jako na příklad Donizétti, Crivelli, Leo-\ndoro, Bianchíni, Mari, Doídi. Ye sboru zpíval též mladík chudý,\njehož si všichni pro skromnost a jiné výborné vlastnosti velmi\noblíbili. Plat choristův byl velmi skromný, i většina, jich\nbyla přinucena, hledat si ještě jinou výživu, a tak se stal také\nnáš mladík, který mimo sebe ještě starou svou matku živiti\nmusil, krejčovským tovaryšem.\nDo dílny, kde pracoval, přišel jednou slavný pěvec Nozzari,\naby si nové kalhoty objednal. Tvář mladého tovaryše zdála\nse mu nápadně povědomou i oslovil jej: „zdá se mi, že jsme\nse již někde viděli?\"\n„„Ovšem, pane na jevišti, zpívám tam ve sboru.\"\"\n„Máš pěkný hlas?\"\n„„Nepříliš, velké namahání mi to působí, mám-li vzíti^r.\"\"\n„Uslyšíme,\" pravil Nozzari i sedl ke klavíru. „Začni!\"\nChorista s velkým namáháním vypravil ze sebe a.\n„Tak, nyní a.u\n„„Pane, to nejde.\"\"\n„A pravím — nešťastníce í\"\nS ještě větším namáháním podařilo se to choristovi.\n„Nyní hlu\n„„To nejsem s to.\"\n„jÉř, pravím — anebo . . .\n„„Nezlobte se. prosím, chci se pokusiti . . at h, «, h .\n„Vidíš, že to jde,\" zvolal s jásotem Nozzari. —„Nyní po-\nslyš upřímné slovo. Cvič se pilně a stane se z tebe první te-\nnorista Itálie.\" —\nNozzari se nezmýlil. Z chudého krejčího-choristy stal se\npozději pěvec s jměním dvou milionů franků — jmenem\nRubini. — r.\nZe světa divadelního. O tom, co si na některých\ndivadlech zpěváci naproti obecenstvu dovolí, svědci ná-\nsledující „skandálek\", který se nedávno v „teatro del\nGravone\" v Perugii přihodil. Dávala se opera „Lucrezia\nBorgia*' od Donizettiho a došlo bez závady až k závě-\nrečnému duettu. Když však tenorista Manfrini přišel ke\nslovům: „Sono un Borgia, o ciel che intendou ozval se\nodněkud nějaký hlas nelibosti. Tenorista měl za to, že\nten hlas vychází z lóže, i nechal orkestr hráti dále, sám\npak se obrátil k lóži, a učinil jí nepříliš zdvořilou po-\nklonu zuřivým výkřikem: buffone! buffone!\" Obecenstvo\nbylo ovšem takou poklonou uraženo, i počalo syčeti a\nhřmotiti tak dlouho, až opona spadla.\nPaní Či slečna? Celý Berlín je nyní okouzlen\nzpěvem a zjevem mladé primadonny, tam pohostinsku\nzpívající, slečny Marionovy. Tatáž „mladá\" zpěvačka\nbyla již více než před desíti lety operní subrettou ve\nWiesbadenu co slečna Můllerova, na to se stala paní\nBrůhlovou a zpívala co taková v Kolíně n. R. a ve\nStuttgartu, pak se dala se svým manželem rozvésti a\nprovdala se za inženieura Mariona, a co pí. Marion\nzpívala na jevištích belgických, odkud ještě co taková\npřišla do Darmstadtu. Teprv po obchodu z Darmstadtu\nudělala krok nazpět a tak se dostala slečna Marion do\nBerlína. —r—\n\nListárna redakce.\nF. Borůvkovi ve Smidareeh. Odporučujeme Yám do-\njemnou píseň Fr. Gregory „Sirotek\" (nákladem u Ad. Chri-\nstopha a Kuhého v Praze) a „Zabitý\" od J. Hlaváče (XI. pří-\nloha bud. k „Daliboru\" ročník 1873.)"}]}