{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_sha256": "454037a9eca89f6c99b9c102ad7586fdd54f9621e44dc4ff4c942df9409d5bb9", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/04/04_01/bmtnabd_1874-04-04_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-04_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "105", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1518, "texte": "Památné dni hudební.\n\n4. dubna 1752 nar. Nic. Zinqarelli, op. sklad. — v Římě.\n„ „ 1802 nar. Jind. Romberg, housl. v Paříži.\n5. „ 1734 nar. Šim. Joz. Truska, housl. v Jtoudnici.\n„ „ 1755 nar. Vine. MaŠOk, sklad. ve Cvikavi.\n„ „ 1784 nar. Lud. Spohr, výt. sklad. v Brunšviku.\n~ „ 1803 I. provoz. Beethovenova oratoria „Kristus na hoře Olivetě\"\nve Vídni.\n„ „ 1819 nar. Stan. Moniuczko, sklad, polský v Übielu.\n„ „ 1865 f Kornel Stankovič, horv. sklad. v Budíně.\n6. „ 1815 nar. Bob. Volkmann, sklad. v Lomači (v Sasku).\n„ „ 1369 f Kreissle z Hellbornu, biograf Šubertův —ve Vídni.\n7. „ 1795 nar. G-. B. Rubini, slovut. tenorista v Romano.\n„ ~ 1833 f kníže A. J. Radzivill, sklad. v Berlínč.\n„ ~ 1805 naroz. Vácslav Neukirchner, výtečný fagotista v Novém\nStrašecí.\n~ ~ 1819 nar. Korn. Ever:, pian. a sklad. v Hamburce.\n~ „ 1848 f G-aetano Donízetti, op. sklad, v Bologni.\n~ „ 1863 I. provoz. Berliozový zpěv. „Beatrice et Benedikt\" ve\nVýmaře.\n9. „ 1754 nar. A. F. Beóvarvoský sklad, a varh. v Mi. Boleslavi.\n„ 9, 1764 Velký koncert 81etého Mozarta a jeho 'sestry Marianny\nv Paříži.\n~ ~ 1825 I. české provoz. Mozartova „Don Juana\" v Praze (v překl.\nMacháčka).\n99 ,j 1872 I. provoz. Otlukový zpěv. „Ifigenie v Aulidě\" v Praze v kr.\nčeském, divadle.\n10. „ 1732 nar. Vojt. Brichta, výb. učitel zpěvu v Netolieích.\n~ ~ 1803 I. koncert jednoty hud. umělcův v Praze (Eaydenova orátor.\n„Stvoření světa\".\nn „ 1866 I provoz. G-lukovy zpěv „Armida\" v kr. zem. českém divadle\nv Praze).\n„ ~ 1870 f Ch. de Béroit, výt. housl. v Bruselu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-04_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "105", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.2.1.1", "titre_corps": "4. dubna 1752 nar. Nic. Zinqarelli, op. sklad. — v Římě.", "titre_sommaire": "4. dubna 1752 nar. Nic. Zinqarelli, op. sklad. — v Římě.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1518, "texte": "4. dubna 1752 nar. Nic. Zinqarelli, op. sklad. — v Římě.\n„ „ 1802 nar. Jind. Romberg, housl. v Paříži.\n5. „ 1734 nar. Šim. Joz. Truska, housl. v Jtoudnici.\n„ „ 1755 nar. Vine. MaŠOk, sklad. ve Cvikavi.\n„ „ 1784 nar. Lud. Spohr, výt. sklad. v Brunšviku.\n~ „ 1803 I. provoz. Beethovenova oratoria „Kristus na hoře Olivetě\"\nve Vídni.\n„ „ 1819 nar. Stan. Moniuczko, sklad, polský v Übielu.\n„ „ 1865 f Kornel Stankovič, horv. sklad. v Budíně.\n6. „ 1815 nar. Bob. Volkmann, sklad. v Lomači (v Sasku).\n„ „ 1369 f Kreissle z Hellbornu, biograf Šubertův —ve Vídni.\n7. „ 1795 nar. G-. B. Rubini, slovut. tenorista v Romano.\n„ ~ 1833 f kníže A. J. Radzivill, sklad. v Berlínč.\n„ ~ 1805 naroz. Vácslav Neukirchner, výtečný fagotista v Novém\nStrašecí.\n~ ~ 1819 nar. Korn. Ever:, pian. a sklad. v Hamburce.\n~ „ 1848 f G-aetano Donízetti, op. sklad, v Bologni.\n~ „ 1863 I. provoz. Berliozový zpěv. „Beatrice et Benedikt\" ve\nVýmaře.\n9. „ 1754 nar. A. F. Beóvarvoský sklad, a varh. v Mi. Boleslavi.\n„ 9, 1764 Velký koncert 81etého Mozarta a jeho 'sestry Marianny\nv Paříži.\n~ ~ 1825 I. české provoz. Mozartova „Don Juana\" v Praze (v překl.\nMacháčka).\n99 ,j 1872 I. provoz. Otlukový zpěv. „Ifigenie v Aulidě\" v Praze v kr.\nčeském, divadle.\n10. „ 1732 nar. Vojt. Brichta, výb. učitel zpěvu v Netolieích.\n~ ~ 1803 I. koncert jednoty hud. umělcův v Praze (Eaydenova orátor.\n„Stvoření světa\".\nn „ 1866 I provoz. G-lukovy zpěv „Armida\" v kr. zem. českém divadle\nv Praze).\n„ ~ 1870 f Ch. de Béroit, výt. housl. v Bruselu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-04_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "106", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.2.2", "titre_corps": "Smetanova „Prodaná nevěsta.“ (Komická opera ve 3 jednáních; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje dr, hrabě F. P. Laurencin.", "titre_sommaire": "Smetanova „Prodaná nevěsta.“ (Komická opera ve 3 jednáních; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje dr, hrabě F. P. Laurencin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.1", "debut_caractere": 1520, "fin_caractere_exclue": 3961, "texte": "Smetanova „Prodaná nevěsta.“\n(Komická opera ve 3 jednáních; vlastnictví „Matice hudební“\nv Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\ndr, hrabě F. P. Laurencin.\n(Pokračování.)\nV dor tomu, že v tomto momentu bouří vzduchem\nvlny nevázaného veselí. posvícenského, neutonou přede\nmysle ty rozohněné ve víru všeobecném, nýbrž jsou pří-\nstupny i jemnějším pocitům: sem náleží ku př. hudební\nilustrace nesledujících slov.tekstu : „žena doma hospo-\ndaří, muž se uklízí za džbánky\" ještě lépe vněme-\nckém: „geht der Manu zu frohem Feste, muss das\nWeíb daheim sich plagen,\" jež sice ve stylu idy-\nlickém v g-dur zakončí, však hned na to ďo j-mol\nse v rozpřádání orkestrálním obrací. Ačkoli přechod\ntento leží na snadě, účinkuje právě v tomto místě\núchvatné i připravuje mysle posluchačstva na násle-\ndující vzdechy celého sboru, „ouvej! konec radosti\"\natd. I zde jako před tím má nadvládu onen ven-\nkovské veselí v živých barvách illustrující znak,\ntotiž pastorální na prodlevě spočívající průvod orke-\nstrální. Též ona zvláštní často přerývaná rytmika\nod posledně naznačeného místa počínaje až k opa-\nkování thematu (tedy asi od 1. takfu str. 26 až\nk 15. taktu str. 27.) ve zpěvní části bude zdařilým\nkarakterisováním přirozené pravdy každému, jenž v te-\nkstu tak časté narážky na slova jako „starost, zlost,\nmrzutost, slzy\" atd. nepřehledne. Toto právě zmíněné\nopětování hlavní věty musí v ohledu melodicko-the-\nmatickém za takové býti považováno. Porovnání\nstr. 24—25 se str. 27—28 nás nejlépe o tom poučiv\nPozorujeme-li obě místa důkladněji, tu nám ovšem\njakýsi rozdíl napadne: v poslednějším totiž vynikají\nplnějším a mohutnějším proudem vedené hlasy.\nV tom právě spočívá dramatické těžiště celé té opě-\ntované věty. Tento spůsob stupňování jest sice znám\na mezi skladateli na denním pořádku: nechť si však\nzde každý prohlédne základní onen karakter i všechny\njednotlivé členy tohoto sesíleného vedení hlasů a\nzajisté se přesvědčí, že tu nemáme činiti pouze s ja-\nkousi obvyklou obratností formální, nýbrž že právě\nv tomto místě vedl ruku skladatelovu jemný takt ja-\nkož i vytříbený smysl pro svěží, duchaplnou poly-\nfonni stavbu hudebních myšlének; tedy že setkáváme\nse tu s mistrem, jehožto zvláštní styl prozrazuje\npravě tak pravdivé jako hluboké porozumění oné vzne-.\nšené bytosti polyfonické nejen ve smyslu velkých mistrů\nklassických, nýbrž i ve smyslu moderním, kde ji\nv naší době velký Wagner s tak šťastným zdarem\nv život dramatický uvedl.\nI"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2882, "texte": "Nyní sbor umlkne na krátkou .dobu a alternu-\njící dvojzpěv mezi oběma milenci (Mařenka, Jeník)\nse počíná rozpřádati (str. 29) a dosahuje nejvyššího\nvrcholení v prudkém výkřiku bolesti Mařenčiny („Bože\njak to škončí\") při pomyšlení, že by ji snad vy-\nrvati mohl někdo z náruče milovaného Jeníka. Tento\nvšak chlácholí rozbolestněnou mysl její a vybízí ji\nk stálosti i odvaze. Vybídnutí toto se ovšem halí\nv takové formy frázovité, jež spíše obratným sestave-\nním vespolným, než novotou melodicko - harmonické\nbarvitosti poutají. Jakési úchvatnější vyozdobení ve\nsmyslu kvetoucího života hudebního doby moderní\nzajisté by právě tomuto místu neuškodilo, kde\nerotický pathos nadvlády se zmocňuje. Sbor sdílí\nnáhled Jeníkův a rozpřádá fráze chlácbolivé dále v\nobvyklých sentencích. Hudba v těchto místech se\npohybuje zpočátku v proudu zcela přirozeném ladně\nplynoucím. Tak a ne jinák zpívá zajisté ode dávna\nv operách nejznamenitějších skladatelů sbor venkov-\nského lidu, aniž by překročil onen střed mezi banal-\nností a šroubovaností. Průběhem dálšího vývinu zdála\nse však skladatelovi přirozená tato barva živlu ven-\nkovského unavující jakousi jednotvárností a proto aby\nsnad též ukázal, že stejně dovedným jako smělým\njest plavcem na širém moři enharmoniky, zabloudil\nz tohoto jednoduše naivného stylu v moderně trans-\ncendentální sféry harmonické.\nNyní následuje monolog či vlastně arie Mařen-\nčina, v níž tato milenci svému všemožnou pomstu pro\nten mimořádný případ přisahá, pakli že by ji kdy\nv nevěře opustiti chtěl. Z druhé strany pak doráží\nnaň s otázkami, aby vyzvěděla proč je tak zasmuši-\nlým, proč jest k ní chladným i ptá se jej přímo po\ndůvodu domnělé nevěry jeho. Tyto psychologické\nprotivy jsou v hudbě Smetanově obratně a na nejvýš\nduchaplně vedle sebe postaveny: neboť tato arie\n(B-dur % takt, Moderato) rozpadá vskutku ve dva\npřísné od sebe rozdělené díly. Z prvého mluví žár-\nlivost, pomsta, rozhořčenosť; v druhém pak v srdci\nmilující dívky nadvládu obdrží city něžnější, lásky-\nplné. Hlavní motiv prvnějšího dílu vyniká znameni-\ntým živlem rytmickým, z nějž patrně dýše rozčílenost,\nukvapenost; druhá pak fase naznačeného obrazu du-\nševního předchází co mezihra onu bolestnou otázku\nMařenčinu „proč jsi se tak rozhněval, že jsi domov\nopustil,\" í dýše toužebným rozechvěním (str. 35 na\nposlední řádce).\nKteré pocitům ušlechtilým přístupné nitro mohlo\nby odolati sladce svůdné moci tohoto místa. Melis-\nmata druhu tak hluboce úchvatného vryjí se v mysl\ncitlivou tak jasně a blahodějně, že člověk s rozkoší\nvícekráte než jednou jim naslouchati dovede. Obraz ten\nnaznačený udržuje se v pravdě až ku svému zakon-\nčení (na poslední řádce str. 37.) na stejně, či lépe\nřečeno, na neustále se stupňující výši a povznáší\ntoto právě naznačené číslo mezi nejskvélejší momenty\ntohoto nejen krásného nýbrž iv hudebně-dramati-\nckém ohledu ne málo vynikajícího díla!\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-04_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "106", "page_fin": "107", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.2.3", "titre_corps": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní. Il. Karel M. Weber.", "titre_sommaire": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní. Il. Karel M. Weber.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.2", "debut_caractere": 2884, "fin_caractere_exclue": 5676, "texte": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní.\nIl. Karel M. Weber.\n(Pokračování.)\nKaždý umělec ve svých dílech uměleckých zůsta-\nvuje věrný obraz svého života, ne snad onoho „vitae\ncurriculum\", života vnějšího, ale biografii svou vnitřní,\nduševní. Mimo to v dílech mistrů jasně vidíme obraz\ndoby, v níž psali a tvořili. Ano, u slavných sklada-\ntelův netřeba ani veškerých dél jich ku posouzení\ndoby a chutí i vkusu jejího; často k tomutéž účeli do-\nstačí jen jednotlivé skupiny jich; ano často i díla jen\nefémerní, plody měnivé módy, stvůry periodJúpadku\na přechodů rozličných jsou nám jasným obrazem mi-\nnulosti a právě tak drahocennými prameny, jako díla\nmistrovská klasiků nejcizejších.\nTaký obraz doby možno jest čisti v klavírních\nskladbách Webrových; jsou to práce, jež pro opery\njeho takřka v zapomenutí vešly a ač jsou co do vý-\nznamu uměleckého ovšem mnohem nepatrnější než\nony, přede ducha hudby toho času nám barvami mno-\nhem živějšími znázorňují. Psány jsou v prvním a\ndruhém desítiletí našeho věku, všeobecně se hrály\nskladby ty v třetím a čtvrtém, úspěch znamenitý pů-\nsobily v koncertech přičíněním velmistra pianistův\nF. Liszta v pátém a souhrnné vydání jich vyšlo, v de-\nsetiletí šestém. Musíť díla umělecká dozráti nejen\nv duchu autora, ale iv duchu obecenstva. A proto\nzcela jest pochopitelno, že většina mistrův uznání\nvšeobecného dochází teprvé po zpráchnivéní té bídné\nschránky tělesné, kdežto duch v pracích jich u vděčné\nmysli potomkův žiti nepřestává.\nA stává se, že ten, kdo uznáván bývá za živa,\na komu celý svět se koří, po smrti a to často dosti\nprávem upadá v zapomenutí.\nTo co ve skladbách klavírních K. Webera tak\nbujně vykvétá, jest jarní, ušlechtilé kvítko školy ro-\nmantické. Již ráz prací jeho se starým kla-\nsicismem se nesrovnává. Pravé „komorní\" so-\nnáty tu již není; místo její zoujala sonáta kon-\ncertní. Obecenstvo tehdejší bylo skladbami z o-\nboru sonáty tak přesyceno, že tvrdili někteří, kterak\nnemůže nikdo nad sonátu nic zdlouhavějšího hráti,\nleč by hrál dvě sonáty po sobě! Není tedy divu,\nže snažlivý mladý svět hudební se počal pc nových\nformách ohlížeti. A tak učinil i Weber, mezi jehož\nskladbami nalézáme kusy taneční, romance, potpouri,\ncapriccia, momento capriccioso, serenady, fantasie,\nronda a jednotlivé mnohé piecy, jimž nadpis chybí\n(snad jakési skladby karakterní neb „písně bez slov.\")\nVolnou fantasií je i Webrovo pohrobní dílo „Les adieux\".\nPodobná díla mají i Bach, Haydn a Beethoven; tento\nbolné pocity při loučení a opojeni radostné při šťast-\nném shledání vylíčil ve formě sonáty, Haydn ve formě\nsymfonie, Bach v podobá capriccia; Weber ale zvolil\nk témuž cíli široký rámec fantasie.\nForma sonáty tedy není u komposic Webrových\nformou výhradní a jedinou; ale není to ani jakákoliv\njiná forma tradicionelní. Skladby jeho spojuje jen"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5443, "texte": "jediná ukrytá páska nerozlučně: a to je snažení se\no cosi nového, o dramatickou sílu výrazu a o mo-\nnutnosť prostředků uměleckých. Veškeré kompono-\nvání bylo u Webra jenom průpravnou školou k opeře.\nBylo mu to jaksi dogmatem, že každý skladatel i\ninstrumentalista vycházeti musí v působení svém od\nskladby vokální, „původu a pramenu to veškerého\nživota dramatického a veškeré hudby\". On blížil se\nopeře znenáhla, oklikami; ale cíle svého si byl již\nod počátku [činnosti své jist. Ačkoliv, co dramatik\ntakořka zrozen, již ve svých komposicích klavírních\nz věku chlapeckého jakous náklonnost k pathosu\nslohu operního prozrazuje a ačkoliv operetty psal již\ntehdá, kde lidé obyčejní ve školách začínají s Cor-\nneliem Nepotem, tož přede celé to množství skladeb\njeho až ku 30. roku věku jeho (1816) vřaditi dlužno\nmezi skladby ducha instrumentálního; teprv od 30. roku\npočínají díla jeho bráti na se ráz zpěvný a teprv\nv posledních šesti letech věnoval se Weber výhradně\nsvému pravému povolání, opeře. Za dob Napo-\nleona I. byl virtuosem a mistrem hudby koncertní;\nza bouřných dnův válek osvobození pěvcem „náro-\ndních\" písní německých a těmito teprvé razil si cestu\nk nejpopularnější opeře německé, k „Čarostřelci\".\nTakový uměleckého života běh neposkytoval mu za-\njisté hojně času k pravé sonátě, nejčistší, nejbohatší,\nale i architektonický nejpřísnější formě hudby instru-\nmentální.\nSonát druhu velebnějšího, mohútnějšího, jakými\njsou symfonie a smyčcové kvarteto, Weber právě\nmilovníkem nebyl; a ačkoliv v ouvertuře k „Eury-\nanthě\" a jinde jakous studii symfonickou byl kom-\nponoval, přede pokoušel se o celou, pravou symfonii\nbez trvalých výsledků a jen mimochodem. Ještě méně\ndbal o odměřenou plastiku kvarteta smyčcového. Psal\nsice kvarteta a kvinteta pro klavír, klarinet a p., ale\npravý přízvuk, pravé těžiště celé skladby spočívá spíše\nv klavíru, klarinetu, než v čemkoliv jiném.\nK. M.z Webrů psal své sonáty klavírní jenom\npro virtuosy neb děti; pravá komorní sonáta, kteráž\npůsobením Haydna, Mozarta, Beethovena, a Clemen-\ntiho stala se výplodem klassicismu, ta jest jen pro\nhudebníky a znalce dokonalého vzdělání esthetického.\nNaproti této komorní kladena byla za doby We-\nbrovyt. tak zv. „ve 1 ká\" sonáta, „velké\" kvarteto a j.,\nkde již nadpis značil poměr skladeb těch ku dřívější\ntěsné formě. Jmenovány tu budtež jen Webrovy\nčtyry velké sonáty, virtuosní, koncertní, ježto v nich\nideou i formou nástroj a jeho eífekty důmyslně vlá-\ndnou. Beethoven napsal sice mnohou „velkou\" so-\nnátu technicky snad ještě těžší, ale pražádné sonáty\npro virtuosy; neboť eífekty i nejsmélejší zůstávají\nu něho jenom prostředkem a nejsou nikdy účelem\na poddány jsou vždy idei [a formě. V tom založen\ntedy hlavní rozdíl mezi hudbou komorní a virtuosní.\nNázev hudby „komorní\" není jen snad naho-\ndilým ; často nebyl komponista ničím více než komor-\nníkem, sluhou svého mecenata; tím ovšem umělec\nnosil livrej svého pána, ale vkus a chutě pánovy vzíti\nna se musely livrej umělcovu. Jak tragicky to tecf\nzní, píše-li Allg. Musikzeitung ze dne 20. března\n1810 o jednom z posledních znamenitějších mistrů\nryzé, staré skladby kvartetní: „Chvalně známý skla-\ndatel Fr. Krommer postaral se o to, aby na svá stará\nkolena měl trochu klidu a odpočinku. Již vloni ode-\nbral se co c. k. vrátný se svým panovníkem do\nPaříže, kdež od vynikajících sil konservatoře tam-\nnější s velikou úctou byl přijat.\" Dá se očekávati,\nže i za takovýchto poměrů na své přátely neza-\npomene a je časem nějakým plodem jaré své musy\noblaží!\" Když hudba komorní sprostila se po-\nzději takového otročení, pozbyla tím i vnitřní své\nvolnosti a svobody. Za časů Webrových počali\nskladatelé psáti pro širší obecenstvo; byl to obrat\nv sociálním postavení skladatelů, jenž současně na-\nstoupil, když výhost dána jest starému klassicismu\nai tu jest Weber rozhodně prorokem moderních vymo-\nžeností hudebních. Beethoven byl bez odporu svéhlavý,\nnepodmanitelný, po svobodě toužící duch; vzdor tomu\nnemohl opovrhovati přízní a penězi bohatých a vzne-\nšených, aby alespoň vnitřní svobodu u tvoření svém\nsi uchoval a sonáty i kvarteta svá psal tak, jak právě\nchtěl. Proto dedikační nápisy skladeb jeho důleži-\ntými jsou v historii umění, mluvíce jasné o svobodě\nvnitřní, jakouž vykoupiti si musíval hudebník zevněj-\nším nějakým patronátem a kdo rozumí oněm dedi-\nkacím, ten ví, že na druhé straně pravá hudba ko-\nmorní odumříti musila, podléhla-li vkusu a chutěm\nvelikého davu obecenstva, římským plebejům u vě-\ncech jistých ne nepodobného.\nA Weber mnohem více než Beethoven tohoto\nobecenstva se přidržoval; duch jeho v nejkrásněj-\nším slova smyslu šlechetný snažil se o to, aby sblí-\nžil Se s těmi plebeji v republice hudby klassické, ale\npravé hudby komorní nemohl více psáti. Co dvě\nnové moci hudebního života veřejného nabyly\nvrchu, koncert a opera. A to iv sonátách We-\nbrových zřejmě se jeví. Jeho sonatiny pro čtyry\nruce založeny jsou většinou na motivech zpěvných,\ntanečních, vůbec na motivech spíše do opery se ho-\ndících; jeho velké sonáty psány jsou pro effekt v sí-\nních koncertních a salonech. Tím stalo se, že hudba\nkomorní na čas usnula, až opět Mendelssohn ji vzkří-\nsiti se snažil.\nJežto sociální postavení hudebníkův se valně\nbylo změnilo, nemohl ani Mendelssohn více komponovati\nve smyslu staré, pravé hudby komorní. Psal písně a\npiecy klavírní „pro kruhy domácí\", sonáty a kvarteta pro\nznalce a pro svět vznešený; na cestě této následo-\nval jej pak Šumán a jiní.\nv (Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-04_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "108", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.3", "debut_caractere": 5445, "fin_caractere_exclue": 5728, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Z Petrohradu. V třetím koncertu ruské hudební\njednoty provedena byla nová symfonie Ed. Nápravníka\ns skvělým úspěchem, o níž přineseme v příštím čísle\nobšírnější úsudek z péra nejdůkladnějšího kritika petro-\nhradského, nám zaslaný. První operní představení po"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4182, "texte": "velikonocích bude nová zpěvohra Čajkovského (pro-\nfesora na konservatoři moskevské) „Opryčníky.\" V nej-\nbližších představeních vystoupí náš krajan A. Barcal\npoprvé na Mariinském divadle v Gounodově zpěvohře\n„Faust\" a sl. Klementa Kalašova, prodělavší tako-\nřka zcela z počátku důkladnou školu u výtečné Nissen-\nSalomanové, v Glinkově zpěvohře „Ruslan a Ludmila.\"\nZ pohostinských her p. Palečka v Miláně sešlo, jelikož\njemu ředitelství cárského divadla nechce dáti dovolenou\nhned na počátku května b. r. a v Miláně až do polovice\ntohoto měsíce čekati nemohou. Uzavřel právě kontrakt\nna 20 pohostinských her v Oděse v měsíci červnu\na červenci b. r.\n** Z Mnichova. J. Brahms vystoupil zde v 11.\nabonentním koncertu co skladatel, pianista a dirigent.\n** Mary Krebsova nastoupila uměleckou cestu do\nLondýna, kdež se zdrží až do konce května.\n** y éßremé provedena dne 5. března m.m. po-\nprvé nová zpěvohra „Králův páže\" od tamějšího kapel-\nníka Hentschla.\n** V Lipsku zamýšlejí Rob. Šumán o vi ctitelé\njeho postaviti pomník.\n** V Drážďanech provedena byla tyto dny s šťast-\nným úspěchem nová zpěvohra tamějšího varhaníka při\nhlavním chrámě Kretzschmera „Die Folkunger,\"\ns kterouž se skladatel přiznává úplně co přívrženec Vá-\ngnerových tbeorií. Byl po každém jednání hlučně volán.\n** Vídeňský J. Strauss pracuje nyní pilně v oboru\noperety, neměl však dosud zvláštního štěstí. Snad se mu\nlépe zdařila nejnovější jeho opereta „Netopýr,\" kteráž\npoprvé provedena bude v divadle na Vídeňce tuto neděli.\n** Z Milána. V divadle „la Scala\" učinila Pon-\nchielliho nová zpěvohra „I Li tu ani\" rozhodné štěstí.\nSkladatel byl 24kráte volán!\n** Portugalský skladatel A. Reparaz složil novou\nzpěvohru „La Rinnegata,\" která se již připravuje v Oportu\nku provozování.\n** Vlašská operní společnost impresaria Polliniho\nzapočala dne 16. m.m. v král. operním domě v Berlíně\ndelší řadu představení Verdiho zpěvohrou „Ballo in ma-\nschera.\"\n** Y le'ošní sezoně letní sejdou se již vßayreu-\nthu někteří zpěváci, které si R. Wagner pro slavnostní\npředstavení trilogie „Nibelungů\" vyvolil, aby se již po-\nznenáhla seznamovali s úlohami jim přidělenými. Z Ber-\nlína se tam odeberou Nieman a Betz.\n** Dne 21. listopadu 1873 zemřel na Michalově\nHoře blíže Kieva pilný sběratel národních písní malo-\nruských Michal A1 e x a n d r o vi č M a ks i m o vi č v 69\nroce věku svého. Býval profesorem a rektorem na uni-\nversitě Kievské a byl čestným členem 22 spolku vě-\ndeckých. ( V. D.)\n** Známý skladatel taneční hudební J. Chr. L u ra-\nby e z emř el dne 20. m.m. v Kodani.\n** ZJ Festi. (Pův. zpr.) Ludvík B re i t ne r,\nslavil v těchto dnech vPešťi výtečnou hrou svou neobyčejné\ntriumfy. Nadšené obecenstvo volalo bez ustání šťast-\nného koncertistu a nijak nechtělo se utišit! i po při-\ndání piety mimo program stojící ; tu v nejvyšší bouři\nobjevil se velmistr Liszt na podiu, i s vroucím blaho-\npřáním objal mladého titana klavírn. učiniv jej tak dědicem\npianistické slávy své. Že nadšení obecenstva přesahovalo\npři tak neobyčejném výjevu všechny meze, snadno si\nmožno pomvsliti.\n**Dle listů vídeňských představen byl tamnější jed-\nnotě lékařské mladý muž, tenorista, jenž má hlasivky\ntak zvláště ustrojené, že mu prý lze zpívati o dvou\ntonech najednou.\n** Wagnerův „Fienzi\" provozován dne 15.m. m.\npoprvé v Benátkách. Pozoťuhodno zajisté, jak si po-\nznenáhla Wagnerovy opery iv Itálii klestí cestu.\n** Fr. Liszt vystoupí dle doslechu ještě v jednom\nkoncertu ve Vídni. Kéž by si zpomněl také Pražanův!\n** Dússeldorfští umělci měli zase jednou ten ne-\nšťastný nápad a provozovali dne 14.m. m. Beethovenovu\npastorální symfonii s pantomimickými scénami, po-\ndobně jako již jednou r. 1863. Počínání takové spo-\nčívá na velkém klamu esthetickém, Beethovenova sym-\nfonie jest samostatné, organické dílo umělecké a nepo-\ntřebuje žádných vysvětlivek xni dekoracemi sebe krásněj-\nšími ni pantomaimmi. Při líčení takovém odvracuje se\nvždy mysl od uměleckého díla k něčemu zcela zevněj-\nšímu, co s tímto nemá nižádného spojení.\n** O. Reinsdorf, dřívější vydavatel časopisu „Musik-\nCentralblatt\" vydává pomocí nakladatelského obchodu\nhud. C. Luckharta v Kasselu nový hudební časopis ně-\nmecký : „Allgemeine Deutsche Musikzeitung\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-04_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "108", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.2.4.1", "titre_corps": "** Z Petrohradu. V třetím koncertu ruské hudební", "titre_sommaire": "** Z Petrohradu. V třetím koncertu ruské hudební", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.3", "debut_caractere": 5467, "fin_caractere_exclue": 5728, "texte": "** Z Petrohradu. V třetím koncertu ruské hudební\njednoty provedena byla nová symfonie Ed. Nápravníka\ns skvělým úspěchem, o níž přineseme v příštím čísle\nobšírnější úsudek z péra nejdůkladnějšího kritika petro-\nhradského, nám zaslaný. První operní představení po"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4182, "texte": "velikonocích bude nová zpěvohra Čajkovského (pro-\nfesora na konservatoři moskevské) „Opryčníky.\" V nej-\nbližších představeních vystoupí náš krajan A. Barcal\npoprvé na Mariinském divadle v Gounodově zpěvohře\n„Faust\" a sl. Klementa Kalašova, prodělavší tako-\nřka zcela z počátku důkladnou školu u výtečné Nissen-\nSalomanové, v Glinkově zpěvohře „Ruslan a Ludmila.\"\nZ pohostinských her p. Palečka v Miláně sešlo, jelikož\njemu ředitelství cárského divadla nechce dáti dovolenou\nhned na počátku května b. r. a v Miláně až do polovice\ntohoto měsíce čekati nemohou. Uzavřel právě kontrakt\nna 20 pohostinských her v Oděse v měsíci červnu\na červenci b. r.\n** Z Mnichova. J. Brahms vystoupil zde v 11.\nabonentním koncertu co skladatel, pianista a dirigent.\n** Mary Krebsova nastoupila uměleckou cestu do\nLondýna, kdež se zdrží až do konce května.\n** y éßremé provedena dne 5. března m.m. po-\nprvé nová zpěvohra „Králův páže\" od tamějšího kapel-\nníka Hentschla.\n** V Lipsku zamýšlejí Rob. Šumán o vi ctitelé\njeho postaviti pomník.\n** V Drážďanech provedena byla tyto dny s šťast-\nným úspěchem nová zpěvohra tamějšího varhaníka při\nhlavním chrámě Kretzschmera „Die Folkunger,\"\ns kterouž se skladatel přiznává úplně co přívrženec Vá-\ngnerových tbeorií. Byl po každém jednání hlučně volán.\n** Vídeňský J. Strauss pracuje nyní pilně v oboru\noperety, neměl však dosud zvláštního štěstí. Snad se mu\nlépe zdařila nejnovější jeho opereta „Netopýr,\" kteráž\npoprvé provedena bude v divadle na Vídeňce tuto neděli.\n** Z Milána. V divadle „la Scala\" učinila Pon-\nchielliho nová zpěvohra „I Li tu ani\" rozhodné štěstí.\nSkladatel byl 24kráte volán!\n** Portugalský skladatel A. Reparaz složil novou\nzpěvohru „La Rinnegata,\" která se již připravuje v Oportu\nku provozování.\n** Vlašská operní společnost impresaria Polliniho\nzapočala dne 16. m.m. v král. operním domě v Berlíně\ndelší řadu představení Verdiho zpěvohrou „Ballo in ma-\nschera.\"\n** Y le'ošní sezoně letní sejdou se již vßayreu-\nthu někteří zpěváci, které si R. Wagner pro slavnostní\npředstavení trilogie „Nibelungů\" vyvolil, aby se již po-\nznenáhla seznamovali s úlohami jim přidělenými. Z Ber-\nlína se tam odeberou Nieman a Betz.\n** Dne 21. listopadu 1873 zemřel na Michalově\nHoře blíže Kieva pilný sběratel národních písní malo-\nruských Michal A1 e x a n d r o vi č M a ks i m o vi č v 69\nroce věku svého. Býval profesorem a rektorem na uni-\nversitě Kievské a byl čestným členem 22 spolku vě-\ndeckých. ( V. D.)\n** Známý skladatel taneční hudební J. Chr. L u ra-\nby e z emř el dne 20. m.m. v Kodani.\n** ZJ Festi. (Pův. zpr.) Ludvík B re i t ne r,\nslavil v těchto dnech vPešťi výtečnou hrou svou neobyčejné\ntriumfy. Nadšené obecenstvo volalo bez ustání šťast-\nného koncertistu a nijak nechtělo se utišit! i po při-\ndání piety mimo program stojící ; tu v nejvyšší bouři\nobjevil se velmistr Liszt na podiu, i s vroucím blaho-\npřáním objal mladého titana klavírn. učiniv jej tak dědicem\npianistické slávy své. Že nadšení obecenstva přesahovalo\npři tak neobyčejném výjevu všechny meze, snadno si\nmožno pomvsliti.\n**Dle listů vídeňských představen byl tamnější jed-\nnotě lékařské mladý muž, tenorista, jenž má hlasivky\ntak zvláště ustrojené, že mu prý lze zpívati o dvou\ntonech najednou.\n** Wagnerův „Fienzi\" provozován dne 15.m. m.\npoprvé v Benátkách. Pozoťuhodno zajisté, jak si po-\nznenáhla Wagnerovy opery iv Itálii klestí cestu.\n** Fr. Liszt vystoupí dle doslechu ještě v jednom\nkoncertu ve Vídni. Kéž by si zpomněl také Pražanův!\n** Dússeldorfští umělci měli zase jednou ten ne-\nšťastný nápad a provozovali dne 14.m. m. Beethovenovu\npastorální symfonii s pantomimickými scénami, po-\ndobně jako již jednou r. 1863. Počínání takové spo-\nčívá na velkém klamu esthetickém, Beethovenova sym-\nfonie jest samostatné, organické dílo umělecké a nepo-\ntřebuje žádných vysvětlivek xni dekoracemi sebe krásněj-\nšími ni pantomaimmi. Při líčení takovém odvracuje se\nvždy mysl od uměleckého díla k něčemu zcela zevněj-\nšímu, co s tímto nemá nižádného spojení.\n** O. Reinsdorf, dřívější vydavatel časopisu „Musik-\nCentralblatt\" vydává pomocí nakladatelského obchodu\nhud. C. Luckharta v Kasselu nový hudební časopis ně-\nmecký : „Allgemeine Deutsche Musikzeitung\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-04_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "109", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.4", "debut_caractere": 4184, "fin_caractere_exclue": 5732, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\nZpévácký spolek „Dalibor\" Í; Slaném uspo-\nřádá v pondělí dne 6. t. m. pro čdeny své spoluúčin-\nkováním více dám pěveckou a hudební zábavu. Program\nustanoven takto: 1. „Na Moravu\" od dra. N. Javůrka pro\nsmíš. sbor upravil K. Bendi. 2. Duetto pro tenor a bas\nze zpěvohry „Prodaná nevěsta\" od B. Smetany, před-\nnesou pp. Ig. Janda a Alb. Mayssl. 3. „Tři jezdcové,\"\nsbor od B. Smetany. 4. Ptáče, píseň pro soprán s prů-\nvodem cella a piana, přednese paní Karolína Hemer-\nková. 5. „Byly dvě boží myšlenky\", sbor smíšený od\nK. Bendla. 6. Smyčcové kvarteto od Fr. Šuberta. 7.\n„Plavci na Vltavě\" sbor se sólem od Lachnera. 8.\nPíseň ze zpěvohry „Nocleh v Granadě\" od Konr.\n' v r\\ .\nKreutzera, přednese pan Stěp. Erst. 9. Finále IL jed-\nnání z Donizeítiho zpěvohry „Lucia\", seksteto a sbor.\nOd Křivoklátu (Pův. dop.) Dne 25. března\nběž. roku uspořádal zpěváCký spolek Křivoklát-\nský produkci v Nové huti za přítomnosti skrovného ale\nvybraného obecenstva. Předcházela ouvertura slavnostní\nod Neumanna pro orkestr, pak provedena dvě dueta na\nharmonium a piano, totiž adagio z cis-moll sonáty od\nBeethovena a arie z opery „Robert ďábel\" od Meyer-\nbeera; tři mužské sbory, totiž: „Co jsem spatřil Bě-\ntulinku\" od Nesvadby, „Válečná\" od Bendla, „Kéž svoj\nbych lásku\" dle Mendelssohna od Bendla; dvojsbor pro\nmužské hlasy od L. E. Měchury: „Pijácká\"; civě zasta-\nveníčka pro mužský hlas, jedno od Bradského, druhé,\ntak zvané „Maurické\", od Šuberta s průvodem piana;\nkvarteto pro smyčcové nástroje; zakončeno pak ouver-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 498, "texte": "turou z národních písní od Tittla pro orkestr. Vý-\nsledek byl překvapující, provedení bylo bezvadné, ano\nmísty, jako zejmena v kvartetu pro smyčcové nástroje a\nzastaveníčku přímo výtečné. Hlučný potlesk a častá po-\nchvala zaslouženou byla odměnou úěinkujícím. Ač\nměl spolek značný schodek, získal přece produkcí touto\nnemálo na své dobré pověsti i není si ničeho více co\npřáti, než aby nastoupenou dráhou dále kráčel s vytr-\nvalostí a čistým zápalem pro krásné, ducha i srdce zu-\nšlechťující umění."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-04_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109", "page_fin": "112", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.5", "debut_caractere": 500, "fin_caractere_exclue": 5940, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Tomášková slavnost jubilejní slibuje dle programu\nsvého obecenstvu pražskému nevšední požitek\numělecký. Dne 17. t. m. oslavena bude památka zvěč-\nnělého mistra provedením velkolepého jeho rekviem\npro soli a smíšený sbor s průvodem orkestru, jež říze-\nním p. Fr. Kavana provedeno bude v hlavním farním\nchrámě P. Marie před Týnem. Tentýž den zasazena bude\npamětní deska na domě č. 15.v Tomášské ulici, kde\nzvěčnělý žil a zemřel. Následujícího dne uspořádán bude\nvelkolepý koncert slavnostní, v němž jak jsme již sdělili\nv čísle předešlém, provedeny budou vesměs skladby To-\nmáškovy, representující skladatelskou jeho činnost v růz-\nných směrech, od jednoduché písně a klavírní skladby\npočínajíc až ku skladbám orkestrálním a vokálním vět-\nšího rozměru. V programu koncertu toho stala se jen\nta změna, že odpadla ouvertura k jeho opeře „Sera-\nfina\" a že za náhradu položeno „Gloria\" z velkolepé\njeho mše, složené ke korunovační slavnosti císaře Fer-\ndinanda I. co číslo závěreční. Y sólových číslech účin-\nkovati budou přední naše síly umělecké: paní Marta\nProcházková, sl. Bubeníčkova, sl. Helena Roslerova, p.\nBedřich Smetana, p. K. Čech a p. J. Lev. Za před-\nsedu slavnostního komitétu zvolen na místě p. hraběte\nKarla Šenbcrna, jenž pro jiná zaměstnání volbu při-\njmouti nemohl, p. lir. Albrecht Ivounic, za jednatele dr.\nProcházka, za účetního a pokladníka p. J. Drahorád.\nLístky ke koncertu bude lze dostati již počátkem budou-\ncího téhodne v hud. obchodnictví p. Em. Wetzlera a\nv\nv kněhkupectví p. Fr. Rivnáče.\n* Zdenka Fibicha nová zpěvohra „Bukovin\"\nprovozována bude hned po svátcích velikonočních.\nPrvní představení určeno jest ve prospěch sl. Betti\nHanušovy.\n* Cecilie, sbírky novel, povídek, humoresek atd. ze\nživota hudebních umělců, kterouž pořádá p, Em. Meliš,\nvyšel nákladem nár. kněhkupectví Em. Petříka sešit 11.\nObsahuje povídku „Dojímavý koncert\" z doby Napoleona]l.\na novelu od El. Polkové, jejížto hrdinou jest český\nhouslista František Josef Anderle, rodák Poděbradský.\n.* Antonín Dvořák, jehožto plodnost jest téměř\núžasná, dokončil již opět novou symfonii do d-mol.\n* Tenorista vídeňské dvorní opery p. Walter, za-\nvítá k nám na druhý týden a uspořádá zde koncert dne\n11. t. m. společně s pianistou Riedlem.\n*■ S příštím číslem obdrží ctění naší předplatitelově\nco hudební přílohu velmi krásný dvojzpěv (pro soprán\na tenor) z ruské zpěvohry „Nižegorodci\" našeho kra-\njana Ed. Náprav nik a, cárského kapelníka v Petro-\nhradě, kterouž se zajisté všem zavděčit! doufáme. Jedna\nz nejbližších příloh hudebních bude některá scéna ze\nSmetanovy nové zpěvohry „Dvě vdovy\". Také přá-\ntelům církevní hudby poskytneme zvláštní přílohu s ně-\nkolika skladbami rázu nejryzejšího,\n* Veliká krise divadelní, která tolikeré mvsle zne-\n/ */\npokojovala, rozhodnuta byla v poslední schůzi divadel-\nního družstva, dne 21. března odbývané, zajisté, jak bu-\ndoucnost ukáže, ve prospěch našeho ústavu národního,\nneboť zvolen za ředitele, jemuž svěřeno artistické i eko-\nnomické řízení našeho divadla, výtečný umělec i muž po-\nvahy nnjryzejší, pan Frant. Kolár ml., čímž o'všem\nzůstane naší opeře na dále zachován dosávádní její správce\np. Smetana. Nespokojenci mohou býti jen ňa straně\nté, která osobní a snad i politické zájmy staví výše než\n»zájmy našeho domácího umění. S oběma však nemá u-\nmění naše ničeho co dělati. Do správní rady zvoleni\njsou co předseda družstva p. Čeněk Bubeníček, co mí-\nstopředseda p. dr. Čížek, dále pp. Čermák, Gutling,\nHartig, Ferd. Náprstek a Židlický.\n* Bibliotéky operních tekstův vyšel nákladem Fr.\nA. Urbánka svazek 43., obsahující libreto k nové Sme-\ntanově komické zpěvohře „Dvě vdovy\", dle franc.\nveselohry Mallefila sdělané od Eman. Zůngla.\n* P. Beclř. Smetana jmenován pěveckou, literární\na divadelní jednotou „Éíp\" v Roudnici čestným členem.\n* Dr. Fr. TVitt uveřejňuje v 3. čísle svého časo-\npisu .„Fliegende Blátter fůr kathol. Kirchenmusik\" po-\nzvání k V. generální schůzi cecilianského spolku, kteráž\nv\nse odbývati bude v dnech od 5.—8. srpna b. r. v Rezni.\nNa každý den oznámeny jsou velice zajímavé produkce\ncírkevní a sťaroklasické. Bylo by velmi žádoucno, aby\nnaší ředitelové kůru k slavnosti té v hoj-\nném počtu se vypravili, aby sami poznali\nprostředky, kterýmiž domahati se musíme\ntaké u nás utěšenějšího stavu církevní hud-\nby. Idea nutnosti reformy chrámové naší hudby vnikla\njiž do nejširších kruhů a nabude zajisté vždy větší půdy.\nNesmíme v tomto ohledu zůstati za našimi sousedy, do-\nkažme iv tomto oboru, že co oni mohou, my také do-\nvedeme. Bližší programy lze dostati u Bedř. Pusteta,\nkněhkupce v Řezni, kdež také účastníkům poukázány\nbudou byty.\nKoncerty. Jozef Miroslav Weber absoloval před\nrokem zdejší konservatoř co obratný houslista živého\ntemperamentu a snažlivé vůle i vynikal již při tehdejší\nhlavní veřejné zkoušce ústavu toho takovými vlastnostmi\npři své hře, že souditi se z nich dalo nejen na hladkou\nobratnost technickou, nýbrž i na nemalou intelligenci\nmladého houslisty, jenž nadán jsa bohatou fantasií vedle\nnaučeného i jaksi zvláštní samostatnější dráhou kráčí\npři přednášení které skladby. Povolán jsa do Sonders-\ny\nhausenu co knížecí Svarcburgský komorní virtuos záhy\nvynikal mezi tamnějšími houslisty mladšími a častěji\nchválen byl pro svůj pevný, velký a při tom klidný\nustálený ton i rozumnou hru v odborních, listech něme-\nckých. Y těchto dnech navštívil mladý Weber rodnou\nsvou domovinu a použil příležitosti k uspořádání sa-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6423, "texte": "mostatného koncertu, aby se osvědčil před tváří krajanů\nsvých, jaký as pokrok učinil od poslední doby svého\nzde vystoupení. Hned ku předu se přiznáváme, že mladý\nvirtuos rozšířil i upevnil vědomosti své ve všech pomě-\nrech odboru houslového: technická stránka hry jeho jest\ndokonale vyrovnaná, uhlazená, téměř neomylná, přednes\nve všech částech oduševněný; celkem pak činí hra jeho\ndojem elegance spojené s ušlechtilou náruživostí v před-\nnášce. Neznáme mezi mladšími houslisty zdejšími ni-\nkoho, jenž by se s ním měřiti mohl i litujeme velmi,\nže nebylo o to postaráno, aby pozoruhodný talent We-\nbrův upoután byl jaksi pevněji ku zdejšímu životu umě-\nleckému. Činíme jen svou povinnosť, pakliže upozor-\nňujeme rozhodující kruhy zdejší na tuto velenadanou\nsílu virtuosní. Co sólista hral Weber známý Maxe\nB ruchá koncert vg-mol, Šumanovu „romanci\", La u-\nb ů v brilantní „polónez\" a k závěrku Brahm se-Joa-\nchima uherské tance vesměs s výsledkem skvělým;\nv prvém čísle programu ve Spohrově koncertu pro\ndvoje housle (v A-dur) bral na souhře podílu otec kon-\ncertistův. Ostatní čísla programu vyplnily dvě začáteč-\nnické síly, dvě no vičky umění hudebního, jež v této ne-\nbezpečné sféře poprvé zkoušely sílu mladých křídel svých :\nslč. Ennsova zdá se že má dosti zdravý fond hlasový;\ndosud však neumí s ním v také míře vládnouti, aby pří-\nložiti se mohlo na výkon její jakési měřítko kritické\nMnoho, velmi mnoho musí slečna ta ještě studovati, než\nse bude moci odvážiti na koncertní podium s dobrým\nsvědomím co pěvkyně dobré školy a vůbec své věci jista!\nDruhá novicka odboru klavírního sl. Dudžikovska,'\nžákyně řiditele hudebního ústavu J. Jelínka smělejší,\nodvahou si počínala při přednášení Raffovy „cha-\nconny\" a Lisztovy „uherské rhapsodie\" čís. 15. Již\nten moment, že mladistvá dívka hrála na nejvýš obtížné\na rozsáhlé skladby ty z paměti, svědčí o tom že tu\njednati máme se silou v neobyčejné míře nadanou;\nradíme však, hudebnímu jejímu vychovateli aby nepřepínal\nhned z počátku síly ty mladé tak ohromnými, jen do-\nkonalým, hotovým umělcům přistupnými skladbami. Kon-\ncertistu provázel obratný pianista p. Jiránek.\nY letošním roce poslední koncert konser-\nvatoře byl jednak pozoruhodným tím, že přinesl jed-\nním dechem tři novinky orkestrální, což zajisté překva-\npilo každého, jenž zná pohodlnou konservativnost naší\nkonservatoře, jednak i tím, že seznámeni jsme tu byli\nse štutgartskou pianistkou Annou Mehlig-ovou, zje-\nvem to vskutku v klaviristickém světě dámském pozoru-\nhodným. Skladatel Goldmark, o němž oznámeno bylo,\nže dirigovati bude svou ouverturu k „Sakuntale\", pro chu-\nravost se neobjevil; dirigování převzal jako v ostatních\nčíslech sám řiditel konservatoře. Goldmarkova tato\nskladba, jež důstojně uzavřela co číslo poslední koncert\nten, jest ovšem již starší prací a pokud víme byla po-\nprvé již r. 1865 ve filharmonických koncertech Vídeň-\nských provedena. Jako tam učinila i nyní u nás svěží\ni karakteristická skladba ta velmi příznivý dojem. K nej-\nmodernějšímu symfonistickému genru „básně symfonické\"\nrozhodně nenáleží, poněvadž nedrží se postupem vývinu\nthemat hudebních přísně dle poetického podkladu slavného\ndramatt indického, nýbrž vyzařuje jen paprsky po Vše-\nchnélio dojmu, jejž báseň na komponistu učinila. Aby\njí dodal jakéhosi cizého koloritu, zvolil jednak za hlavní\nmotiv celku thema orientálního rázu, snad nějaký úryvek\nskutečné indické národní písně (aspoň takový dojem činí),\nčímž ovšem skladba celá nabývá pojednou většího lesku\noriginality. Ostatně jest celek příliš široce rozpředen a\nkrása, jak známo, byť si byla sebe poutavější na počátku,\ndélkou času přede jen unavuje: rozumná zkrácenina by\ncelku neuškodila. Yedle této novinky slyšeli jsme ještě\npoprvé Gad eh o osmou symfonii (H-mol) a orkestrální\n„capriccio\" od H. Gráde nera (op. 4.) Prvnější skladba\nneučinila pražádný dojem —sotva že se to může nazvati\nsucces ďéstime. Jaký to rozdíl mezi prvnějšími sklad-\nbami slavného mistra toho, jak vysoko stojí ku př. jeho\n„Dozvuky ossianovy\" nad pozdější touto osmou symfo-\nnií! Podobný úkaz neustálého slábnutí tvůrčí síly u mistrů,\nz počátku výtečných, má věru cosi tragického do sebe ; a pá-\ntráme-li po původu, po příčině úkazu toho zarrnucu-\njících tu shledáme, že vinen tím jedině neblahý vliv eklek-\ntické, uhlazeně formální školy Mendelssohnovy. Stern-\ndal-Benn et jakkoli byl pln bujné síly ve svém mládí,\nskrotl pojednou v okovech školy Mendelssohnovy a v poz-\ndějších skladbách zahynul v pouhých fcrmáeh a v obvyklé\nšablonovitosti. Totéž stalo se Reineckeovi; Šuma-\nnův mohutný genius v třetí periodě tvoření svého\njak známo svěsil málomocně křídla svá pod vlivem\nhladké, zato však tím prázdnější formy Mendelssohnovy\na zahynul v pustých temnotách blázince. Podobných pří-\nkladů celé množství lze uvésti i Gade budiž vý-\nstražným příkladem všem těm skladatelům mladším, kteří\npro pouhou a jedinou formu zapomínají na čistě poetické\nvytváření hudební: na onen mohutný, nikdy nevysycha-\njící zdroj tvořivosti umělecké! Mnohem mladší skladba\nGraedenerova (op. 4.), založená na zdravé basi\nmyšlenky určité (capriccio), vyniká ostře vyznačenou\nkarakteristikou výrazu daleko nad celou symfonii pře-\ndešlého mistra a činí dojem velmi příznivý. To pozná-\nvalo jaksi ve svém „temném tušení\" i širší obecenstvo\na přijalo skladbu s radostí nelíčenou.\ni '\nPianistka Meh ligová přednesla mimo velkolepý\nBeethovenův koncert (es dur, č. 5) s orkestrem ještě\nsolové piecy a sice: „Chopinovu fis-dur „nokturnu\", Šu-\nmanovo „Traumeswirren\" a Lisztovu „uherskou rhap-\nsodii\" (cis-mol) a přidala na důtklivou žádost rozjaře-\nného obecenstva téhož mistra jedno číslo ze známých\n„Soirées de Vienne\" jak vidno u nás samé velmi\nznámé skladby. Bez nejmenší poskvrny, uhlazeně a bez\nodporu znamenitě hrála umělkyně ta Beethovenův kon-\ncert; při ostatních piecách dalo by se mnohé (zvláště\nbezdůvodně často užívané „tempo rubato\" a přílišná\nměkkost) vytýkati. Že byl řiditel Krejčí po každé skladbě,\nzvláště po Gradenerovu „capricciu\" hlučně volán, netřeba\npři známé secvičenosti a precizitě mladého orkestru podo- .\ntýkati. Mnohem vyššího interesu vzbudil v nás v této sai-\nsoně poslední filharmonický koncert, jenž přinesl\nmimo dvě práce domácích skladatelův Lisztovu ge-\nniální skladbu „Tanec v krčmě\" (valčík Mefistův) hudeb-\nně illustrovanou to episodu z Lenauova „Fausta\". Do-\njem podivuhodné „deskriptivní\" komposice, té byl tak\nohromný na obecenstvo, že za bouřlivého potlesku vo-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6180, "texte": "lalo několikráte dirigenta Smetanu a žádalo za opa-\nkování, čemuž bylo též vyhověno. Démonická skladba\nta je ve své sféře zdařilým pendentem ku známé ne méně\nzvláštní Berliozově „Paní Mab\".\nCo první číslo programu provedená Skuher ského\nouvertura „Apo sta t\" jest prací z doby starší skladatel-\nské činnosti mistra našeho, faktury veskrze solidní a\nobvyklé formy ouverturní. Závěrečná fráze jest mohutně\nstupňována všemi prostředky orkestrálními, takže se ne-\nmůže ouvertura ta minouti s úspěchem zdárným v obe-\ncenstvu. „Máj\" to ovšem není!\nNejen všeobecnou pozornosť nýbrž i neobmezený\nobdiv získala sobě geniální symfonická práce statečného\nbojovníka na poli hudby nejmodernější našeho Ant. Dvo-\nřáka, kteroužto třívětou skladbu skladatel sám tituluje\nnázvem „symfonie\". Tímto pojmenováním dal ovšem\nsvým soudcům nejostřejší zbraň do rukou: oni praví\ntotiž: „forma staré symfonie to není ani dle zevnějšího\nani dle vnitřního uspořádání\" a v tom mají rozhodně\npravdu. Jsou to tři samostatné symfonické básně zbu-\ndované na základě přísné ve velkých rozměrech prová-\nděné thematické práce, jakou Liszt ve svých symfonic-\nkých básních zavedl; jsou to tři samostatné symfonické\nobrazy, z nichž každý pro sebe jest úplně zaokrouhlen\na z nichž každý sám o sobě dovede úplně uspokojiti\nv zaokrouhleném ovšem poněkud šírém rámci svém. První\n(allegro moderato) i druhá věta (adagio molto) činí bez\nodporu na každého, jenž dovede souditi o věci bez před-\npojatosti, dojem uchvacující, jakého málokdy zažije člo-\nvěk v síních koncertních, dojem velkolepý; a již z toho\nmožno by bylo souditi, že skladba, jež dovede tak neodo-\nlatelnou mocí pozachvěti v nejhlubším nitru člověkem\ncelým, není výronem pouze šťastně „nadaného\" (talen-\ntovaného) nýbrž (vyslovuji to s plným přesvědčením)\npřímo geniálního ducha tvůrčího. Jsem jist, že by obě\njmenované věty této skladby Dvořákovy v celém světě\ndošly příznivého posouzení a zvláště tam, kde idey doby\nnejmodernější s oblibou se pěstují a prakticky provádějí.\nTřetí věta jest celkovým uspořádáním neurovnána a ne-\nčiní dojem uspokojivý proto, poněvadž není ve všech\nsvých částech souměrně a rovnovážně vystavena. Již\ndle prvního motivu tohoto allegro „vivace\" jest patrno,\nže skladatel chtěl nyní psáti „scherzo\" neboť zvláště\nrytmickým svým bujným životem poukazuje úplně na\nsféru rozpoutaného humoru; však během skladby napadlo\nkomponistovi, že by se snad větší jednota v celou\npráci dala přivésti použitím motivů z dřívějších vět; jakmile\nvšak začal pracovati s motivy těmi, rostla mu práce pod\nrukou do šíře nepřehledné, tak že \"nevěděl kde a kdy\nby měl skončiti. Poslední věta jest příliš šírých rozměrů a\nsestává s příliš pestrých elementů. Pro tak obratného sym-\nfoníka jakým jest bez odporu Dvořák, nebylo by napra-\nvení celku příliš obtížným: nechť z prvního „scherzového\"\nmotivu poslední věty vystaví v skrovnější formě samo-\nstatné, skutečné scherzo a postaví je mezi „allegro mo-\nderato\" a „adagio molto\" a finální čtvrtou větu nechť\npřikoraponuje* znovu přibráním motivů z vět předešlých,\nčímž celku ovšem ráz jednoty bude dodán. Celek ten\nbude pak činit dojem čistě estetický, dojem práce celé,\npráce dokonalé; „symfonie\" to ale přede nebude, vzdor\ntomu, že zevnější uspořádaní čtyrvěté by bylo zacho-\nváno ; neboť vnitřní propracování jednotlivých vět není\nu Dvořáka nikdy dle pravidel staré symfonie prováděno,\nnýbrž dle moderní práce thematické. Yšak i tu jest\npomoc velmi snadná: nechť nazve skladatel svou práci\n„čtyrvětou symfonickou básní\" nebo „volnou orkestrální\nfantasií\" a tím nejlépe se zbaví všech výčitek se strany\nobdivovatelů zlatých starých forem šedivé symfonie!\n\nX.\n\nXX.\nZ Písku. (P.d.) Dne 28. března ukončila zdejší beseda\nměšťanská hudebním věnečkem řadu svých zábav\npostních. Ač dýchánek tento pestrostí a bohatostí pro-\ngramu nad předešlé toho druhu zábavy vynikal, tož přede\nbyl mnohem slaběji navštíven, než onyno. Podáme\ntuto v krátce program, jak praveno, zvláště zajímavý.\nČíslem 2. byla Beriotova skladba pro houslé s prů-\nvodem piana, „Fantaisie ou scěne de ballet\", již násle-\ndovala známá Vieuxterapsova „Réverie\". Po té před-\nnešen kvartetem hlasů mužských veleněžný sbor slovút-\nného P. Kř ížkov sk é ho „ Odpadlý od srdce\", pre-\ncisně as náležitým stupňováním dynamických nuancí na\nmístě ohlášeného Drahorádova sboru „Divná věc\". To-\ntéž kvarteto ve spojení s nečetným sborem vystoupilo\nv čís. 8. s fragmenty Bendlova koncertu pro merlo-\ntiny. Co as bylo příčinou, že rozmarná práce ta byla\nnám podána kusá, necelá, tím ovšem utrpěvši? či ne-\nbylo času na náležité, nepříliš obtížné nastudování celku?\nPo písni tenorové s průvodem violoncella od Kuckena\n(„Kdys nebesa slzu uronila\"), která nad obyčejné niveau\nvšech prací velduchů (?), jakými jsou jmíni Abt, Kucken\na celá ta spousta vzdychavých skladatelů Německa, ni-\njak nevyniká, a jejíž místo na programu důstojněji by\nbyla vyplnila některá zdařilá práce domácí (což náš\nGregora jest ničím?), následovalo klavírní es-dur kvar-\nteto L.v. Beethovena. Skladba ta velikolepě za-\nložená, plna jednoduchých, a přede vznešených myšlének\n(poukazujeme jenom ku překrásné větě střední) a pře-\nrozmanitých efektů, byla slušně provedená. Ale což zá-\nleží našemu obecenstvu na tom! Po celé kvarteto ozýval\nse z druhého pokoje, kde páni sousedé si hověli, neo-\nstýchavý hovor; ano iv samém sále besedním s lítosti\nto konstatujeme, švitořivé některé dámy nedaly se v zá-\nbavě své vytrhovati. Co by as řekl k obecenstvu tako-\nvému mistr Beethoven! Mezery mezi jednotlivými\nčísly vyplnily piecy zdařile, přednešené kapelou našeho\n„Sokola\".\nTiskem a nákladem Jos. R. Vilímka vyšlo druhé\nvydání I. svazku zábavného čtení „ Nejlepší české\nresky1, jež illustroval mistrovskou rukou Frant. Kolár,\nčtenářům z výtečných jeho illustrací v „Humoristických\nlistech\" zajisté známý na slovo vzatý umělec.\n\nČeská zpěvohra. „Dvĕ vdovy\". Komická zpěvohry\nod Bedř. Smetany. (Dne 27. března poprvé\nprovedená.) G tom,-že novinka tato operní z péra sla-\nveného mistra, našeho s enthusiasmem v -dějinách opery\nčeské nevídaným i neslýchaným byla přijata, zmínili jsme\nse iiž v minulém čísle listu našeho; ostatně jest velko-\nlepý ten úspěch zevnější znám ze zpiáv listů denních"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4626, "texte": "s dostatek a proto pomíjejíce bližší popsání onoho\nskvělého triumfu, jejž slavil za jásotu obecenstva veške-\nrého genius Smetanův, obracíme ihned zřetel k ná-\nležitému ocenění nejnovějsího toho zjevu v operním ži-\nvotě českém.\nDříve ještě dlužno , abych upozornil na předešlá\ndíla Smetanova z oboru operního; neboť pakliže jisto\njest, že veškeré plody určité individuality umělecké s prou-\ndem příbuzného duševního života souvisí a spojeny jsou\ntakřka páskou stejnorodé tvůrčí síly, pak to tím větší\nplatnosti má právě u nás, kde směr opery české není\ndosud jasně ustálen, kde samostatný, originelní ráz v mo-\nderním českém umění hudebním se teprvé tvoří a v u-\nstálenější formy umělecké se halí. Heslem doby naší jest\nidea národnostní. Tak jako u sousedův podobně i u nás\nprobuzené jednou vědomí národní kráčí směrem vlastním,\nsamostatným ku předu a národ náš snaží se ve všech\noborech, a zvláště v šírém oboru uměleckém, jako jiní\nvtisknouti plodům svým pečeť originelního, Specificky\nčeského ducha. V době nejnovější jest zvláště v oboru\numění hudebního snaha tato národnostní nej zřejmější.\nY Německu R. Wagner nový, čistě německý zavedl\nsměr v „hudebním dramatu\" , nej vyšším to stupni a vý-\nkvětu umění hudebního. Jakým spůsobem dopracoval se\nmuž ten určitého toho národostního směru? Jak známo,\njen tím, že stavil práce své na základech přirozených,\ndalšího života schopných na totiž\nducha národního a ducha řeči národa svého.\nVe světě slovanském, kde idea národnostní nej-\nhlubších zapustila kořenů a nový tu ruch mezi umělci\nslovanskými se po jednou rozproudil vlnami úchvatnými,\nzáhy ozývaly se hlasy četné po utvoření zvláštního,\novšem slovanského dramatu hudebního. Jakými cestami\nse mohlo jedině dospěti k vyznačenému cíli? Nejchatrnější\nrozum uzná, že stavětí se muselo na základech přiro-\nzených totiž na základech opět jenom ducha národ-\nního a ducha řeči toho kterého národa slo-\nvanského. Z toho patrno, že princip tento dodává ur-\nčitého rázů specielní barvitosti uměleckým výtvorům\nkaždého národa a že se tedy hodí pro všechny ná-\nrody, pro všechny věky; v něm pojí se pravda i pří-\nroda, tyto nejvznešenější pojmy v celek nerozlučný.\nDíla všech věků, výtvory ducha lidského nejvznešenější\nspočívají jedině na těchto dvou zákonech a pramenech\nvšeho krásna.\nMezi Slovany v době nejnovější zvláště dva kmeny\n(ruský a český) vynikly pojednou v oboru hudebním svými\nna základech naznačených založenými plody uměleckými.\nY Rusku stavětí počal dle principu toho národního, či\ncož stejné jest dle principu „Wagnerovského\"\nslavný GT i n k a díla svá dramatická a stal se, jak známo,\nzakladatelem ruské národní opery a tím i původ-\ncem zvláštního ruského slohu v umění hudebním. U nás\npak na témž principu zakládati počal své opery náš vel-\nmistr Smetana i podařilo se mu prací úsilovnou první\npoložití základy zdravé k originelnímu směru národního\nčeského dramatu hudebního. Ve vážné opeře jeho „Da-\nliboru\" zvláště počíná směr ten bráti na se íisiognomii\nurčitější; v Libuši pak dosáhl výrazu nej jasnějšího a pra-\nvého vrchole svého. Pro seriosní drama hudební stvořil\nnám již Smetana vzor rysův určitých, dle něhož musí\ngenerace našich mladších skladatelův pokračovat!, máme-li\npo čase docíliti jednotný ráz v dramatu našem hudeb-\nním, jenž by ducha národa českého jasně v umění hu-\ndebním karakterizoval.\nČistě moderní tento směr však v oboru opery\nkomické dosud nedovedl sobě úplně cestu u nás pro-\nklestiti. Začátek jest sice zdárný položen; však ku vzoru\nopery rozmarné tak vznešenému, jako v oboru opery se-\nriosní jsme dosud nedospěli.\n„Prodanou nevěstou\" učinil všestranný i všeobsáhlý\nduch Smetanův šťastný náběh k určitějšímu typu ko-\nmické opery české; však celek není staven na principech\nmoderních, jak seto zdařilo Sme t ano vi v oboru vážné\nzpěvohry, nýbrž na základech a vzorech doby starší, na\nformách, jež pro budoucnost nemohou míti významu roz-\nhodnějšího. Toho si byl mistr náš příliš dobře vědom\na proto snažil se dodati své „Prodané\" modernější bar-\nvitosti i dokonalejší zaokrouhlenosti hlavně tím, že pro-\nsaický dialog, jenž formu opery vždy znetvořuje, opatřil\nrouchem hudebním. Dle toho dalo se očekávati, že v příští\nsvé nové skladbě barvitosti komické bude místy ze zku-\nšenosti nabyté hojně těžiti: tedy že především dá vý-\nhost próze, že vyhne se starším formám, zejmena že na\njednotlivá čísla jako arie a kuplety atd. ohled bráti ne-\nbude, nýbrž celek že uspořádá jednotný dle intencí\nčistě dramatických, zkrátka dalo se očekávati, že v nové\nsvé opeře komické vstoupí Smetana na půdu nej mo-\ndernější, tak jako to krátce před tím šťastně byl pro-\nvedl v opeře vážné.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-04_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109", "page_fin": "111", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.2.6.1", "titre_corps": "* Tomášková slavnost jubilejní slibuje dle programu", "titre_sommaire": "* Tomášková slavnost jubilejní slibuje dle programu", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.5", "debut_caractere": 529, "fin_caractere_exclue": 5940, "texte": "* Tomášková slavnost jubilejní slibuje dle programu\nsvého obecenstvu pražskému nevšední požitek\numělecký. Dne 17. t. m. oslavena bude památka zvěč-\nnělého mistra provedením velkolepého jeho rekviem\npro soli a smíšený sbor s průvodem orkestru, jež říze-\nním p. Fr. Kavana provedeno bude v hlavním farním\nchrámě P. Marie před Týnem. Tentýž den zasazena bude\npamětní deska na domě č. 15.v Tomášské ulici, kde\nzvěčnělý žil a zemřel. Následujícího dne uspořádán bude\nvelkolepý koncert slavnostní, v němž jak jsme již sdělili\nv čísle předešlém, provedeny budou vesměs skladby To-\nmáškovy, representující skladatelskou jeho činnost v růz-\nných směrech, od jednoduché písně a klavírní skladby\npočínajíc až ku skladbám orkestrálním a vokálním vět-\nšího rozměru. V programu koncertu toho stala se jen\nta změna, že odpadla ouvertura k jeho opeře „Sera-\nfina\" a že za náhradu položeno „Gloria\" z velkolepé\njeho mše, složené ke korunovační slavnosti císaře Fer-\ndinanda I. co číslo závěreční. Y sólových číslech účin-\nkovati budou přední naše síly umělecké: paní Marta\nProcházková, sl. Bubeníčkova, sl. Helena Roslerova, p.\nBedřich Smetana, p. K. Čech a p. J. Lev. Za před-\nsedu slavnostního komitétu zvolen na místě p. hraběte\nKarla Šenbcrna, jenž pro jiná zaměstnání volbu při-\njmouti nemohl, p. lir. Albrecht Ivounic, za jednatele dr.\nProcházka, za účetního a pokladníka p. J. Drahorád.\nLístky ke koncertu bude lze dostati již počátkem budou-\ncího téhodne v hud. obchodnictví p. Em. Wetzlera a\nv\nv kněhkupectví p. Fr. Rivnáče.\n* Zdenka Fibicha nová zpěvohra „Bukovin\"\nprovozována bude hned po svátcích velikonočních.\nPrvní představení určeno jest ve prospěch sl. Betti\nHanušovy.\n* Cecilie, sbírky novel, povídek, humoresek atd. ze\nživota hudebních umělců, kterouž pořádá p, Em. Meliš,\nvyšel nákladem nár. kněhkupectví Em. Petříka sešit 11.\nObsahuje povídku „Dojímavý koncert\" z doby Napoleona]l.\na novelu od El. Polkové, jejížto hrdinou jest český\nhouslista František Josef Anderle, rodák Poděbradský.\n.* Antonín Dvořák, jehožto plodnost jest téměř\núžasná, dokončil již opět novou symfonii do d-mol.\n* Tenorista vídeňské dvorní opery p. Walter, za-\nvítá k nám na druhý týden a uspořádá zde koncert dne\n11. t. m. společně s pianistou Riedlem.\n*■ S příštím číslem obdrží ctění naší předplatitelově\nco hudební přílohu velmi krásný dvojzpěv (pro soprán\na tenor) z ruské zpěvohry „Nižegorodci\" našeho kra-\njana Ed. Náprav nik a, cárského kapelníka v Petro-\nhradě, kterouž se zajisté všem zavděčit! doufáme. Jedna\nz nejbližších příloh hudebních bude některá scéna ze\nSmetanovy nové zpěvohry „Dvě vdovy\". Také přá-\ntelům církevní hudby poskytneme zvláštní přílohu s ně-\nkolika skladbami rázu nejryzejšího,\n* Veliká krise divadelní, která tolikeré mvsle zne-\n/ */\npokojovala, rozhodnuta byla v poslední schůzi divadel-\nního družstva, dne 21. března odbývané, zajisté, jak bu-\ndoucnost ukáže, ve prospěch našeho ústavu národního,\nneboť zvolen za ředitele, jemuž svěřeno artistické i eko-\nnomické řízení našeho divadla, výtečný umělec i muž po-\nvahy nnjryzejší, pan Frant. Kolár ml., čímž o'všem\nzůstane naší opeře na dále zachován dosávádní její správce\np. Smetana. Nespokojenci mohou býti jen ňa straně\nté, která osobní a snad i politické zájmy staví výše než\n»zájmy našeho domácího umění. S oběma však nemá u-\nmění naše ničeho co dělati. Do správní rady zvoleni\njsou co předseda družstva p. Čeněk Bubeníček, co mí-\nstopředseda p. dr. Čížek, dále pp. Čermák, Gutling,\nHartig, Ferd. Náprstek a Židlický.\n* Bibliotéky operních tekstův vyšel nákladem Fr.\nA. Urbánka svazek 43., obsahující libreto k nové Sme-\ntanově komické zpěvohře „Dvě vdovy\", dle franc.\nveselohry Mallefila sdělané od Eman. Zůngla.\n* P. Beclř. Smetana jmenován pěveckou, literární\na divadelní jednotou „Éíp\" v Roudnici čestným členem.\n* Dr. Fr. TVitt uveřejňuje v 3. čísle svého časo-\npisu .„Fliegende Blátter fůr kathol. Kirchenmusik\" po-\nzvání k V. generální schůzi cecilianského spolku, kteráž\nv\nse odbývati bude v dnech od 5.—8. srpna b. r. v Rezni.\nNa každý den oznámeny jsou velice zajímavé produkce\ncírkevní a sťaroklasické. Bylo by velmi žádoucno, aby\nnaší ředitelové kůru k slavnosti té v hoj-\nném počtu se vypravili, aby sami poznali\nprostředky, kterýmiž domahati se musíme\ntaké u nás utěšenějšího stavu církevní hud-\nby. Idea nutnosti reformy chrámové naší hudby vnikla\njiž do nejširších kruhů a nabude zajisté vždy větší půdy.\nNesmíme v tomto ohledu zůstati za našimi sousedy, do-\nkažme iv tomto oboru, že co oni mohou, my také do-\nvedeme. Bližší programy lze dostati u Bedř. Pusteta,\nkněhkupce v Řezni, kdež také účastníkům poukázány\nbudou byty.\nKoncerty. Jozef Miroslav Weber absoloval před\nrokem zdejší konservatoř co obratný houslista živého\ntemperamentu a snažlivé vůle i vynikal již při tehdejší\nhlavní veřejné zkoušce ústavu toho takovými vlastnostmi\npři své hře, že souditi se z nich dalo nejen na hladkou\nobratnost technickou, nýbrž i na nemalou intelligenci\nmladého houslisty, jenž nadán jsa bohatou fantasií vedle\nnaučeného i jaksi zvláštní samostatnější dráhou kráčí\npři přednášení které skladby. Povolán jsa do Sonders-\ny\nhausenu co knížecí Svarcburgský komorní virtuos záhy\nvynikal mezi tamnějšími houslisty mladšími a častěji\nchválen byl pro svůj pevný, velký a při tom klidný\nustálený ton i rozumnou hru v odborních, listech něme-\nckých. Y těchto dnech navštívil mladý Weber rodnou\nsvou domovinu a použil příležitosti k uspořádání sa-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6423, "texte": "mostatného koncertu, aby se osvědčil před tváří krajanů\nsvých, jaký as pokrok učinil od poslední doby svého\nzde vystoupení. Hned ku předu se přiznáváme, že mladý\nvirtuos rozšířil i upevnil vědomosti své ve všech pomě-\nrech odboru houslového: technická stránka hry jeho jest\ndokonale vyrovnaná, uhlazená, téměř neomylná, přednes\nve všech částech oduševněný; celkem pak činí hra jeho\ndojem elegance spojené s ušlechtilou náruživostí v před-\nnášce. Neznáme mezi mladšími houslisty zdejšími ni-\nkoho, jenž by se s ním měřiti mohl i litujeme velmi,\nže nebylo o to postaráno, aby pozoruhodný talent We-\nbrův upoután byl jaksi pevněji ku zdejšímu životu umě-\nleckému. Činíme jen svou povinnosť, pakliže upozor-\nňujeme rozhodující kruhy zdejší na tuto velenadanou\nsílu virtuosní. Co sólista hral Weber známý Maxe\nB ruchá koncert vg-mol, Šumanovu „romanci\", La u-\nb ů v brilantní „polónez\" a k závěrku Brahm se-Joa-\nchima uherské tance vesměs s výsledkem skvělým;\nv prvém čísle programu ve Spohrově koncertu pro\ndvoje housle (v A-dur) bral na souhře podílu otec kon-\ncertistův. Ostatní čísla programu vyplnily dvě začáteč-\nnické síly, dvě no vičky umění hudebního, jež v této ne-\nbezpečné sféře poprvé zkoušely sílu mladých křídel svých :\nslč. Ennsova zdá se že má dosti zdravý fond hlasový;\ndosud však neumí s ním v také míře vládnouti, aby pří-\nložiti se mohlo na výkon její jakési měřítko kritické\nMnoho, velmi mnoho musí slečna ta ještě studovati, než\nse bude moci odvážiti na koncertní podium s dobrým\nsvědomím co pěvkyně dobré školy a vůbec své věci jista!\nDruhá novicka odboru klavírního sl. Dudžikovska,'\nžákyně řiditele hudebního ústavu J. Jelínka smělejší,\nodvahou si počínala při přednášení Raffovy „cha-\nconny\" a Lisztovy „uherské rhapsodie\" čís. 15. Již\nten moment, že mladistvá dívka hrála na nejvýš obtížné\na rozsáhlé skladby ty z paměti, svědčí o tom že tu\njednati máme se silou v neobyčejné míře nadanou;\nradíme však, hudebnímu jejímu vychovateli aby nepřepínal\nhned z počátku síly ty mladé tak ohromnými, jen do-\nkonalým, hotovým umělcům přistupnými skladbami. Kon-\ncertistu provázel obratný pianista p. Jiránek.\nY letošním roce poslední koncert konser-\nvatoře byl jednak pozoruhodným tím, že přinesl jed-\nním dechem tři novinky orkestrální, což zajisté překva-\npilo každého, jenž zná pohodlnou konservativnost naší\nkonservatoře, jednak i tím, že seznámeni jsme tu byli\nse štutgartskou pianistkou Annou Mehlig-ovou, zje-\nvem to vskutku v klaviristickém světě dámském pozoru-\nhodným. Skladatel Goldmark, o němž oznámeno bylo,\nže dirigovati bude svou ouverturu k „Sakuntale\", pro chu-\nravost se neobjevil; dirigování převzal jako v ostatních\nčíslech sám řiditel konservatoře. Goldmarkova tato\nskladba, jež důstojně uzavřela co číslo poslední koncert\nten, jest ovšem již starší prací a pokud víme byla po-\nprvé již r. 1865 ve filharmonických koncertech Vídeň-\nských provedena. Jako tam učinila i nyní u nás svěží\ni karakteristická skladba ta velmi příznivý dojem. K nej-\nmodernějšímu symfonistickému genru „básně symfonické\"\nrozhodně nenáleží, poněvadž nedrží se postupem vývinu\nthemat hudebních přísně dle poetického podkladu slavného\ndramatt indického, nýbrž vyzařuje jen paprsky po Vše-\nchnélio dojmu, jejž báseň na komponistu učinila. Aby\njí dodal jakéhosi cizého koloritu, zvolil jednak za hlavní\nmotiv celku thema orientálního rázu, snad nějaký úryvek\nskutečné indické národní písně (aspoň takový dojem činí),\nčímž ovšem skladba celá nabývá pojednou většího lesku\noriginality. Ostatně jest celek příliš široce rozpředen a\nkrása, jak známo, byť si byla sebe poutavější na počátku,\ndélkou času přede jen unavuje: rozumná zkrácenina by\ncelku neuškodila. Yedle této novinky slyšeli jsme ještě\npoprvé Gad eh o osmou symfonii (H-mol) a orkestrální\n„capriccio\" od H. Gráde nera (op. 4.) Prvnější skladba\nneučinila pražádný dojem —sotva že se to může nazvati\nsucces ďéstime. Jaký to rozdíl mezi prvnějšími sklad-\nbami slavného mistra toho, jak vysoko stojí ku př. jeho\n„Dozvuky ossianovy\" nad pozdější touto osmou symfo-\nnií! Podobný úkaz neustálého slábnutí tvůrčí síly u mistrů,\nz počátku výtečných, má věru cosi tragického do sebe ; a pá-\ntráme-li po původu, po příčině úkazu toho zarrnucu-\njících tu shledáme, že vinen tím jedině neblahý vliv eklek-\ntické, uhlazeně formální školy Mendelssohnovy. Stern-\ndal-Benn et jakkoli byl pln bujné síly ve svém mládí,\nskrotl pojednou v okovech školy Mendelssohnovy a v poz-\ndějších skladbách zahynul v pouhých fcrmáeh a v obvyklé\nšablonovitosti. Totéž stalo se Reineckeovi; Šuma-\nnův mohutný genius v třetí periodě tvoření svého\njak známo svěsil málomocně křídla svá pod vlivem\nhladké, zato však tím prázdnější formy Mendelssohnovy\na zahynul v pustých temnotách blázince. Podobných pří-\nkladů celé množství lze uvésti i Gade budiž vý-\nstražným příkladem všem těm skladatelům mladším, kteří\npro pouhou a jedinou formu zapomínají na čistě poetické\nvytváření hudební: na onen mohutný, nikdy nevysycha-\njící zdroj tvořivosti umělecké! Mnohem mladší skladba\nGraedenerova (op. 4.), založená na zdravé basi\nmyšlenky určité (capriccio), vyniká ostře vyznačenou\nkarakteristikou výrazu daleko nad celou symfonii pře-\ndešlého mistra a činí dojem velmi příznivý. To pozná-\nvalo jaksi ve svém „temném tušení\" i širší obecenstvo\na přijalo skladbu s radostí nelíčenou.\ni '\nPianistka Meh ligová přednesla mimo velkolepý\nBeethovenův koncert (es dur, č. 5) s orkestrem ještě\nsolové piecy a sice: „Chopinovu fis-dur „nokturnu\", Šu-\nmanovo „Traumeswirren\" a Lisztovu „uherskou rhap-\nsodii\" (cis-mol) a přidala na důtklivou žádost rozjaře-\nného obecenstva téhož mistra jedno číslo ze známých\n„Soirées de Vienne\" jak vidno u nás samé velmi\nznámé skladby. Bez nejmenší poskvrny, uhlazeně a bez\nodporu znamenitě hrála umělkyně ta Beethovenův kon-\ncert; při ostatních piecách dalo by se mnohé (zvláště\nbezdůvodně často užívané „tempo rubato\" a přílišná\nměkkost) vytýkati. Že byl řiditel Krejčí po každé skladbě,\nzvláště po Gradenerovu „capricciu\" hlučně volán, netřeba\npři známé secvičenosti a precizitě mladého orkestru podo- .\ntýkati. Mnohem vyššího interesu vzbudil v nás v této sai-\nsoně poslední filharmonický koncert, jenž přinesl\nmimo dvě práce domácích skladatelův Lisztovu ge-\nniální skladbu „Tanec v krčmě\" (valčík Mefistův) hudeb-\nně illustrovanou to episodu z Lenauova „Fausta\". Do-\njem podivuhodné „deskriptivní\" komposice, té byl tak\nohromný na obecenstvo, že za bouřlivého potlesku vo-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3634, "texte": "lalo několikráte dirigenta Smetanu a žádalo za opa-\nkování, čemuž bylo též vyhověno. Démonická skladba\nta je ve své sféře zdařilým pendentem ku známé ne méně\nzvláštní Berliozově „Paní Mab\".\nCo první číslo programu provedená Skuher ského\nouvertura „Apo sta t\" jest prací z doby starší skladatel-\nské činnosti mistra našeho, faktury veskrze solidní a\nobvyklé formy ouverturní. Závěrečná fráze jest mohutně\nstupňována všemi prostředky orkestrálními, takže se ne-\nmůže ouvertura ta minouti s úspěchem zdárným v obe-\ncenstvu. „Máj\" to ovšem není!\nNejen všeobecnou pozornosť nýbrž i neobmezený\nobdiv získala sobě geniální symfonická práce statečného\nbojovníka na poli hudby nejmodernější našeho Ant. Dvo-\nřáka, kteroužto třívětou skladbu skladatel sám tituluje\nnázvem „symfonie\". Tímto pojmenováním dal ovšem\nsvým soudcům nejostřejší zbraň do rukou: oni praví\ntotiž: „forma staré symfonie to není ani dle zevnějšího\nani dle vnitřního uspořádání\" a v tom mají rozhodně\npravdu. Jsou to tři samostatné symfonické básně zbu-\ndované na základě přísné ve velkých rozměrech prová-\nděné thematické práce, jakou Liszt ve svých symfonic-\nkých básních zavedl; jsou to tři samostatné symfonické\nobrazy, z nichž každý pro sebe jest úplně zaokrouhlen\na z nichž každý sám o sobě dovede úplně uspokojiti\nv zaokrouhleném ovšem poněkud šírém rámci svém. První\n(allegro moderato) i druhá věta (adagio molto) činí bez\nodporu na každého, jenž dovede souditi o věci bez před-\npojatosti, dojem uchvacující, jakého málokdy zažije člo-\nvěk v síních koncertních, dojem velkolepý; a již z toho\nmožno by bylo souditi, že skladba, jež dovede tak neodo-\nlatelnou mocí pozachvěti v nejhlubším nitru člověkem\ncelým, není výronem pouze šťastně „nadaného\" (talen-\ntovaného) nýbrž (vyslovuji to s plným přesvědčením)\npřímo geniálního ducha tvůrčího. Jsem jist, že by obě\njmenované věty této skladby Dvořákovy v celém světě\ndošly příznivého posouzení a zvláště tam, kde idey doby\nnejmodernější s oblibou se pěstují a prakticky provádějí.\nTřetí věta jest celkovým uspořádáním neurovnána a ne-\nčiní dojem uspokojivý proto, poněvadž není ve všech\nsvých částech souměrně a rovnovážně vystavena. Již\ndle prvního motivu tohoto allegro „vivace\" jest patrno,\nže skladatel chtěl nyní psáti „scherzo\" neboť zvláště\nrytmickým svým bujným životem poukazuje úplně na\nsféru rozpoutaného humoru; však během skladby napadlo\nkomponistovi, že by se snad větší jednota v celou\npráci dala přivésti použitím motivů z dřívějších vět; jakmile\nvšak začal pracovati s motivy těmi, rostla mu práce pod\nrukou do šíře nepřehledné, tak že \"nevěděl kde a kdy\nby měl skončiti. Poslední věta jest příliš šírých rozměrů a\nsestává s příliš pestrých elementů. Pro tak obratného sym-\nfoníka jakým jest bez odporu Dvořák, nebylo by napra-\nvení celku příliš obtížným: nechť z prvního „scherzového\"\nmotivu poslední věty vystaví v skrovnější formě samo-\nstatné, skutečné scherzo a postaví je mezi „allegro mo-\nderato\" a „adagio molto\" a finální čtvrtou větu nechť\npřikoraponuje* znovu přibráním motivů z vět předešlých,\nčímž celku ovšem ráz jednoty bude dodán. Celek ten\nbude pak činit dojem čistě estetický, dojem práce celé,\npráce dokonalé; „symfonie\" to ale přede nebude, vzdor\ntomu, že zevnější uspořádaní čtyrvěté by bylo zacho-\nváno ; neboť vnitřní propracování jednotlivých vět není\nu Dvořáka nikdy dle pravidel staré symfonie prováděno,\nnýbrž dle moderní práce thematické. Yšak i tu jest\npomoc velmi snadná: nechť nazve skladatel svou práci\n„čtyrvětou symfonickou básní\" nebo „volnou orkestrální\nfantasií\" a tím nejlépe se zbaví všech výčitek se strany\nobdivovatelů zlatých starých forem šedivé symfonie!\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-04_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "111", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.2.6.2", "titre_corps": "Z Písku. (P.d.) Dne 28. března ukončila zdejší beseda", "titre_sommaire": "Z Písku. (P.d.) Dne 28. března ukončila zdejší beseda", "signature_source": "XX", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.7", "debut_caractere": 3636, "fin_caractere_exclue": 5816, "texte": "XX.\nZ Písku. (P.d.) Dne 28. března ukončila zdejší beseda\nměšťanská hudebním věnečkem řadu svých zábav\npostních. Ač dýchánek tento pestrostí a bohatostí pro-\ngramu nad předešlé toho druhu zábavy vynikal, tož přede\nbyl mnohem slaběji navštíven, než onyno. Podáme\ntuto v krátce program, jak praveno, zvláště zajímavý.\nČíslem 2. byla Beriotova skladba pro houslé s prů-\nvodem piana, „Fantaisie ou scěne de ballet\", již násle-\ndovala známá Vieuxterapsova „Réverie\". Po té před-\nnešen kvartetem hlasů mužských veleněžný sbor slovút-\nného P. Kř ížkov sk é ho „ Odpadlý od srdce\", pre-\ncisně as náležitým stupňováním dynamických nuancí na\nmístě ohlášeného Drahorádova sboru „Divná věc\". To-\ntéž kvarteto ve spojení s nečetným sborem vystoupilo\nv čís. 8. s fragmenty Bendlova koncertu pro merlo-\ntiny. Co as bylo příčinou, že rozmarná práce ta byla\nnám podána kusá, necelá, tím ovšem utrpěvši? či ne-\nbylo času na náležité, nepříliš obtížné nastudování celku?\nPo písni tenorové s průvodem violoncella od Kuckena\n(„Kdys nebesa slzu uronila\"), která nad obyčejné niveau\nvšech prací velduchů (?), jakými jsou jmíni Abt, Kucken\na celá ta spousta vzdychavých skladatelů Německa, ni-\njak nevyniká, a jejíž místo na programu důstojněji by\nbyla vyplnila některá zdařilá práce domácí (což náš\nGregora jest ničím?), následovalo klavírní es-dur kvar-\nteto L.v. Beethovena. Skladba ta velikolepě za-\nložená, plna jednoduchých, a přede vznešených myšlének\n(poukazujeme jenom ku překrásné větě střední) a pře-\nrozmanitých efektů, byla slušně provedená. Ale což zá-\nleží našemu obecenstvu na tom! Po celé kvarteto ozýval\nse z druhého pokoje, kde páni sousedé si hověli, neo-\nstýchavý hovor; ano iv samém sále besedním s lítosti\nto konstatujeme, švitořivé některé dámy nedaly se v zá-\nbavě své vytrhovati. Co by as řekl k obecenstvu tako-\nvému mistr Beethoven! Mezery mezi jednotlivými\nčísly vyplnily piecy zdařile, přednešené kapelou našeho\n„Sokola\".\nTiskem a nákladem Jos. R. Vilímka vyšlo druhé\nvydání I. svazku zábavného čtení „ Nejlepší české\nresky1, jež illustroval mistrovskou rukou Frant. Kolár,\nčtenářům z výtečných jeho illustrací v „Humoristických\nlistech\" zajisté známý na slovo vzatý umělec."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-04_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "112", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.2.6.3", "titre_corps": "Česká zpěvohra. „Dvĕ vdovy\". Komická zpěvohry", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. „Dvĕ vdovy\". Komická zpěvohry", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.7", "debut_caractere": 5818, "fin_caractere_exclue": 6180, "texte": "Česká zpěvohra. „Dvĕ vdovy\". Komická zpěvohry\nod Bedř. Smetany. (Dne 27. března poprvé\nprovedená.) G tom,-že novinka tato operní z péra sla-\nveného mistra, našeho s enthusiasmem v -dějinách opery\nčeské nevídaným i neslýchaným byla přijata, zmínili jsme\nse iiž v minulém čísle listu našeho; ostatně jest velko-\nlepý ten úspěch zevnější znám ze zpiáv listů denních"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4626, "texte": "s dostatek a proto pomíjejíce bližší popsání onoho\nskvělého triumfu, jejž slavil za jásotu obecenstva veške-\nrého genius Smetanův, obracíme ihned zřetel k ná-\nležitému ocenění nejnovějsího toho zjevu v operním ži-\nvotě českém.\nDříve ještě dlužno , abych upozornil na předešlá\ndíla Smetanova z oboru operního; neboť pakliže jisto\njest, že veškeré plody určité individuality umělecké s prou-\ndem příbuzného duševního života souvisí a spojeny jsou\ntakřka páskou stejnorodé tvůrčí síly, pak to tím větší\nplatnosti má právě u nás, kde směr opery české není\ndosud jasně ustálen, kde samostatný, originelní ráz v mo-\nderním českém umění hudebním se teprvé tvoří a v u-\nstálenější formy umělecké se halí. Heslem doby naší jest\nidea národnostní. Tak jako u sousedův podobně i u nás\nprobuzené jednou vědomí národní kráčí směrem vlastním,\nsamostatným ku předu a národ náš snaží se ve všech\noborech, a zvláště v šírém oboru uměleckém, jako jiní\nvtisknouti plodům svým pečeť originelního, Specificky\nčeského ducha. V době nejnovější jest zvláště v oboru\numění hudebního snaha tato národnostní nej zřejmější.\nY Německu R. Wagner nový, čistě německý zavedl\nsměr v „hudebním dramatu\" , nej vyšším to stupni a vý-\nkvětu umění hudebního. Jakým spůsobem dopracoval se\nmuž ten určitého toho národostního směru? Jak známo,\njen tím, že stavil práce své na základech přirozených,\ndalšího života schopných na totiž\nducha národního a ducha řeči národa svého.\nVe světě slovanském, kde idea národnostní nej-\nhlubších zapustila kořenů a nový tu ruch mezi umělci\nslovanskými se po jednou rozproudil vlnami úchvatnými,\nzáhy ozývaly se hlasy četné po utvoření zvláštního,\novšem slovanského dramatu hudebního. Jakými cestami\nse mohlo jedině dospěti k vyznačenému cíli? Nejchatrnější\nrozum uzná, že stavětí se muselo na základech přiro-\nzených totiž na základech opět jenom ducha národ-\nního a ducha řeči toho kterého národa slo-\nvanského. Z toho patrno, že princip tento dodává ur-\nčitého rázů specielní barvitosti uměleckým výtvorům\nkaždého národa a že se tedy hodí pro všechny ná-\nrody, pro všechny věky; v něm pojí se pravda i pří-\nroda, tyto nejvznešenější pojmy v celek nerozlučný.\nDíla všech věků, výtvory ducha lidského nejvznešenější\nspočívají jedině na těchto dvou zákonech a pramenech\nvšeho krásna.\nMezi Slovany v době nejnovější zvláště dva kmeny\n(ruský a český) vynikly pojednou v oboru hudebním svými\nna základech naznačených založenými plody uměleckými.\nY Rusku stavětí počal dle principu toho národního, či\ncož stejné jest dle principu „Wagnerovského\"\nslavný GT i n k a díla svá dramatická a stal se, jak známo,\nzakladatelem ruské národní opery a tím i původ-\ncem zvláštního ruského slohu v umění hudebním. U nás\npak na témž principu zakládati počal své opery náš vel-\nmistr Smetana i podařilo se mu prací úsilovnou první\npoložití základy zdravé k originelnímu směru národního\nčeského dramatu hudebního. Ve vážné opeře jeho „Da-\nliboru\" zvláště počíná směr ten bráti na se íisiognomii\nurčitější; v Libuši pak dosáhl výrazu nej jasnějšího a pra-\nvého vrchole svého. Pro seriosní drama hudební stvořil\nnám již Smetana vzor rysův určitých, dle něhož musí\ngenerace našich mladších skladatelův pokračovat!, máme-li\npo čase docíliti jednotný ráz v dramatu našem hudeb-\nním, jenž by ducha národa českého jasně v umění hu-\ndebním karakterizoval.\nČistě moderní tento směr však v oboru opery\nkomické dosud nedovedl sobě úplně cestu u nás pro-\nklestiti. Začátek jest sice zdárný položen; však ku vzoru\nopery rozmarné tak vznešenému, jako v oboru opery se-\nriosní jsme dosud nedospěli.\n„Prodanou nevěstou\" učinil všestranný i všeobsáhlý\nduch Smetanův šťastný náběh k určitějšímu typu ko-\nmické opery české; však celek není staven na principech\nmoderních, jak seto zdařilo Sme t ano vi v oboru vážné\nzpěvohry, nýbrž na základech a vzorech doby starší, na\nformách, jež pro budoucnost nemohou míti významu roz-\nhodnějšího. Toho si byl mistr náš příliš dobře vědom\na proto snažil se dodati své „Prodané\" modernější bar-\nvitosti i dokonalejší zaokrouhlenosti hlavně tím, že pro-\nsaický dialog, jenž formu opery vždy znetvořuje, opatřil\nrouchem hudebním. Dle toho dalo se očekávati, že v příští\nsvé nové skladbě barvitosti komické bude místy ze zku-\nšenosti nabyté hojně těžiti: tedy že především dá vý-\nhost próze, že vyhne se starším formám, zejmena že na\njednotlivá čísla jako arie a kuplety atd. ohled bráti ne-\nbude, nýbrž celek že uspořádá jednotný dle intencí\nčistě dramatických, zkrátka dalo se očekávati, že v nové\nsvé opeře komické vstoupí Smetana na půdu nej mo-\ndernější, tak jako to krátce před tím šťastně byl pro-\nvedl v opeře vážné.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-04-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-04_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-04-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "112", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.2.7", "titre_corps": "Listarna redakce.", "titre_sommaire": "Listarna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.8", "debut_caractere": 4628, "fin_caractere_exclue": 4780, "texte": "Listarna redakce.\nP. F. B.v Písku. Srdečné díky, jen zasílejte dále.\nP. A. F. v Lublani. Obdrželi jsme obé, za zaslanou\nskladbu jsme Yám velmi povděčni."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n4. dubna 1752 nar. Nic. Zinqarelli, op. sklad. — v Římě.\n„ „ 1802 nar. Jind. Romberg, housl. v Paříži.\n5. „ 1734 nar. Šim. Joz. Truska, housl. v Jtoudnici.\n„ „ 1755 nar. Vine. MaŠOk, sklad. ve Cvikavi.\n„ „ 1784 nar. Lud. Spohr, výt. sklad. v Brunšviku.\n~ „ 1803 I. provoz. Beethovenova oratoria „Kristus na hoře Olivetě\"\nve Vídni.\n„ „ 1819 nar. Stan. Moniuczko, sklad, polský v Übielu.\n„ „ 1865 f Kornel Stankovič, horv. sklad. v Budíně.\n6. „ 1815 nar. Bob. Volkmann, sklad. v Lomači (v Sasku).\n„ „ 1369 f Kreissle z Hellbornu, biograf Šubertův —ve Vídni.\n7. „ 1795 nar. G-. B. Rubini, slovut. tenorista v Romano.\n„ ~ 1833 f kníže A. J. Radzivill, sklad. v Berlínč.\n„ ~ 1805 naroz. Vácslav Neukirchner, výtečný fagotista v Novém\nStrašecí.\n~ ~ 1819 nar. Korn. Ever:, pian. a sklad. v Hamburce.\n~ „ 1848 f G-aetano Donízetti, op. sklad, v Bologni.\n~ „ 1863 I. provoz. Berliozový zpěv. „Beatrice et Benedikt\" ve\nVýmaře.\n9. „ 1754 nar. A. F. Beóvarvoský sklad, a varh. v Mi. Boleslavi.\n„ 9, 1764 Velký koncert 81etého Mozarta a jeho 'sestry Marianny\nv Paříži.\n~ ~ 1825 I. české provoz. Mozartova „Don Juana\" v Praze (v překl.\nMacháčka).\n99 ,j 1872 I. provoz. Otlukový zpěv. „Ifigenie v Aulidě\" v Praze v kr.\nčeském, divadle.\n10. „ 1732 nar. Vojt. Brichta, výb. učitel zpěvu v Netolieích.\n~ ~ 1803 I. koncert jednoty hud. umělcův v Praze (Eaydenova orátor.\n„Stvoření světa\".\nn „ 1866 I provoz. G-lukovy zpěv „Armida\" v kr. zem. českém divadle\nv Praze).\n„ ~ 1870 f Ch. de Béroit, výt. housl. v Bruselu.\n\nSmetanova „Prodaná nevěsta.“\n(Komická opera ve 3 jednáních; vlastnictví „Matice hudební“\nv Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\ndr, hrabě F. P. Laurencin.\n(Pokračování.)\nV dor tomu, že v tomto momentu bouří vzduchem\nvlny nevázaného veselí. posvícenského, neutonou přede\nmysle ty rozohněné ve víru všeobecném, nýbrž jsou pří-\nstupny i jemnějším pocitům: sem náleží ku př. hudební\nilustrace nesledujících slov.tekstu : „žena doma hospo-\ndaří, muž se uklízí za džbánky\" ještě lépe vněme-\nckém: „geht der Manu zu frohem Feste, muss das\nWeíb daheim sich plagen,\" jež sice ve stylu idy-\nlickém v g-dur zakončí, však hned na to ďo j-mol\nse v rozpřádání orkestrálním obrací. Ačkoli přechod\ntento leží na snadě, účinkuje právě v tomto místě\núchvatné i připravuje mysle posluchačstva na násle-\ndující vzdechy celého sboru, „ouvej! konec radosti\"\natd. I zde jako před tím má nadvládu onen ven-\nkovské veselí v živých barvách illustrující znak,\ntotiž pastorální na prodlevě spočívající průvod orke-\nstrální. Též ona zvláštní často přerývaná rytmika\nod posledně naznačeného místa počínaje až k opa-\nkování thematu (tedy asi od 1. takfu str. 26 až\nk 15. taktu str. 27.) ve zpěvní části bude zdařilým\nkarakterisováním přirozené pravdy každému, jenž v te-\nkstu tak časté narážky na slova jako „starost, zlost,\nmrzutost, slzy\" atd. nepřehledne. Toto právě zmíněné\nopětování hlavní věty musí v ohledu melodicko-the-\nmatickém za takové býti považováno. Porovnání\nstr. 24—25 se str. 27—28 nás nejlépe o tom poučiv\nPozorujeme-li obě místa důkladněji, tu nám ovšem\njakýsi rozdíl napadne: v poslednějším totiž vynikají\nplnějším a mohutnějším proudem vedené hlasy.\nV tom právě spočívá dramatické těžiště celé té opě-\ntované věty. Tento spůsob stupňování jest sice znám\na mezi skladateli na denním pořádku: nechť si však\nzde každý prohlédne základní onen karakter i všechny\njednotlivé členy tohoto sesíleného vedení hlasů a\nzajisté se přesvědčí, že tu nemáme činiti pouze s ja-\nkousi obvyklou obratností formální, nýbrž že právě\nv tomto místě vedl ruku skladatelovu jemný takt ja-\nkož i vytříbený smysl pro svěží, duchaplnou poly-\nfonni stavbu hudebních myšlének; tedy že setkáváme\nse tu s mistrem, jehožto zvláštní styl prozrazuje\npravě tak pravdivé jako hluboké porozumění oné vzne-.\nšené bytosti polyfonické nejen ve smyslu velkých mistrů\nklassických, nýbrž i ve smyslu moderním, kde ji\nv naší době velký Wagner s tak šťastným zdarem\nv život dramatický uvedl.\nI"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.2", "texte": "Nyní sbor umlkne na krátkou .dobu a alternu-\njící dvojzpěv mezi oběma milenci (Mařenka, Jeník)\nse počíná rozpřádati (str. 29) a dosahuje nejvyššího\nvrcholení v prudkém výkřiku bolesti Mařenčiny („Bože\njak to škončí\") při pomyšlení, že by ji snad vy-\nrvati mohl někdo z náruče milovaného Jeníka. Tento\nvšak chlácholí rozbolestněnou mysl její a vybízí ji\nk stálosti i odvaze. Vybídnutí toto se ovšem halí\nv takové formy frázovité, jež spíše obratným sestave-\nním vespolným, než novotou melodicko - harmonické\nbarvitosti poutají. Jakési úchvatnější vyozdobení ve\nsmyslu kvetoucího života hudebního doby moderní\nzajisté by právě tomuto místu neuškodilo, kde\nerotický pathos nadvlády se zmocňuje. Sbor sdílí\nnáhled Jeníkův a rozpřádá fráze chlácbolivé dále v\nobvyklých sentencích. Hudba v těchto místech se\npohybuje zpočátku v proudu zcela přirozeném ladně\nplynoucím. Tak a ne jinák zpívá zajisté ode dávna\nv operách nejznamenitějších skladatelů sbor venkov-\nského lidu, aniž by překročil onen střed mezi banal-\nností a šroubovaností. Průběhem dálšího vývinu zdála\nse však skladatelovi přirozená tato barva živlu ven-\nkovského unavující jakousi jednotvárností a proto aby\nsnad též ukázal, že stejně dovedným jako smělým\njest plavcem na širém moři enharmoniky, zabloudil\nz tohoto jednoduše naivného stylu v moderně trans-\ncendentální sféry harmonické.\nNyní následuje monolog či vlastně arie Mařen-\nčina, v níž tato milenci svému všemožnou pomstu pro\nten mimořádný případ přisahá, pakli že by ji kdy\nv nevěře opustiti chtěl. Z druhé strany pak doráží\nnaň s otázkami, aby vyzvěděla proč je tak zasmuši-\nlým, proč jest k ní chladným i ptá se jej přímo po\ndůvodu domnělé nevěry jeho. Tyto psychologické\nprotivy jsou v hudbě Smetanově obratně a na nejvýš\nduchaplně vedle sebe postaveny: neboť tato arie\n(B-dur % takt, Moderato) rozpadá vskutku ve dva\npřísné od sebe rozdělené díly. Z prvého mluví žár-\nlivost, pomsta, rozhořčenosť; v druhém pak v srdci\nmilující dívky nadvládu obdrží city něžnější, lásky-\nplné. Hlavní motiv prvnějšího dílu vyniká znameni-\ntým živlem rytmickým, z nějž patrně dýše rozčílenost,\nukvapenost; druhá pak fase naznačeného obrazu du-\nševního předchází co mezihra onu bolestnou otázku\nMařenčinu „proč jsi se tak rozhněval, že jsi domov\nopustil,\" í dýše toužebným rozechvěním (str. 35 na\nposlední řádce).\nKteré pocitům ušlechtilým přístupné nitro mohlo\nby odolati sladce svůdné moci tohoto místa. Melis-\nmata druhu tak hluboce úchvatného vryjí se v mysl\ncitlivou tak jasně a blahodějně, že člověk s rozkoší\nvícekráte než jednou jim naslouchati dovede. Obraz ten\nnaznačený udržuje se v pravdě až ku svému zakon-\nčení (na poslední řádce str. 37.) na stejně, či lépe\nřečeno, na neustále se stupňující výši a povznáší\ntoto právě naznačené číslo mezi nejskvélejší momenty\ntohoto nejen krásného nýbrž iv hudebně-dramati-\nckém ohledu ne málo vynikajícího díla!\n(Pokračování.)\n\nČtyři slovutní mistři skladby klavírní.\nIl. Karel M. Weber.\n(Pokračování.)\nKaždý umělec ve svých dílech uměleckých zůsta-\nvuje věrný obraz svého života, ne snad onoho „vitae\ncurriculum\", života vnějšího, ale biografii svou vnitřní,\nduševní. Mimo to v dílech mistrů jasně vidíme obraz\ndoby, v níž psali a tvořili. Ano, u slavných sklada-\ntelův netřeba ani veškerých dél jich ku posouzení\ndoby a chutí i vkusu jejího; často k tomutéž účeli do-\nstačí jen jednotlivé skupiny jich; ano často i díla jen\nefémerní, plody měnivé módy, stvůry periodJúpadku\na přechodů rozličných jsou nám jasným obrazem mi-\nnulosti a právě tak drahocennými prameny, jako díla\nmistrovská klasiků nejcizejších.\nTaký obraz doby možno jest čisti v klavírních\nskladbách Webrových; jsou to práce, jež pro opery\njeho takřka v zapomenutí vešly a ač jsou co do vý-\nznamu uměleckého ovšem mnohem nepatrnější než\nony, přede ducha hudby toho času nám barvami mno-\nhem živějšími znázorňují. Psány jsou v prvním a\ndruhém desítiletí našeho věku, všeobecně se hrály\nskladby ty v třetím a čtvrtém, úspěch znamenitý pů-\nsobily v koncertech přičíněním velmistra pianistův\nF. Liszta v pátém a souhrnné vydání jich vyšlo, v de-\nsetiletí šestém. Musíť díla umělecká dozráti nejen\nv duchu autora, ale iv duchu obecenstva. A proto\nzcela jest pochopitelno, že většina mistrův uznání\nvšeobecného dochází teprvé po zpráchnivéní té bídné\nschránky tělesné, kdežto duch v pracích jich u vděčné\nmysli potomkův žiti nepřestává.\nA stává se, že ten, kdo uznáván bývá za živa,\na komu celý svět se koří, po smrti a to často dosti\nprávem upadá v zapomenutí.\nTo co ve skladbách klavírních K. Webera tak\nbujně vykvétá, jest jarní, ušlechtilé kvítko školy ro-\nmantické. Již ráz prací jeho se starým kla-\nsicismem se nesrovnává. Pravé „komorní\" so-\nnáty tu již není; místo její zoujala sonáta kon-\ncertní. Obecenstvo tehdejší bylo skladbami z o-\nboru sonáty tak přesyceno, že tvrdili někteří, kterak\nnemůže nikdo nad sonátu nic zdlouhavějšího hráti,\nleč by hrál dvě sonáty po sobě! Není tedy divu,\nže snažlivý mladý svět hudební se počal pc nových\nformách ohlížeti. A tak učinil i Weber, mezi jehož\nskladbami nalézáme kusy taneční, romance, potpouri,\ncapriccia, momento capriccioso, serenady, fantasie,\nronda a jednotlivé mnohé piecy, jimž nadpis chybí\n(snad jakési skladby karakterní neb „písně bez slov.\")\nVolnou fantasií je i Webrovo pohrobní dílo „Les adieux\".\nPodobná díla mají i Bach, Haydn a Beethoven; tento\nbolné pocity při loučení a opojeni radostné při šťast-\nném shledání vylíčil ve formě sonáty, Haydn ve formě\nsymfonie, Bach v podobá capriccia; Weber ale zvolil\nk témuž cíli široký rámec fantasie.\nForma sonáty tedy není u komposic Webrových\nformou výhradní a jedinou; ale není to ani jakákoliv\njiná forma tradicionelní. Skladby jeho spojuje jen"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.3", "texte": "jediná ukrytá páska nerozlučně: a to je snažení se\no cosi nového, o dramatickou sílu výrazu a o mo-\nnutnosť prostředků uměleckých. Veškeré kompono-\nvání bylo u Webra jenom průpravnou školou k opeře.\nBylo mu to jaksi dogmatem, že každý skladatel i\ninstrumentalista vycházeti musí v působení svém od\nskladby vokální, „původu a pramenu to veškerého\nživota dramatického a veškeré hudby\". On blížil se\nopeře znenáhla, oklikami; ale cíle svého si byl již\nod počátku [činnosti své jist. Ačkoliv, co dramatik\ntakořka zrozen, již ve svých komposicích klavírních\nz věku chlapeckého jakous náklonnost k pathosu\nslohu operního prozrazuje a ačkoliv operetty psal již\ntehdá, kde lidé obyčejní ve školách začínají s Cor-\nneliem Nepotem, tož přede celé to množství skladeb\njeho až ku 30. roku věku jeho (1816) vřaditi dlužno\nmezi skladby ducha instrumentálního; teprv od 30. roku\npočínají díla jeho bráti na se ráz zpěvný a teprv\nv posledních šesti letech věnoval se Weber výhradně\nsvému pravému povolání, opeře. Za dob Napo-\nleona I. byl virtuosem a mistrem hudby koncertní;\nza bouřných dnův válek osvobození pěvcem „náro-\ndních\" písní německých a těmito teprvé razil si cestu\nk nejpopularnější opeře německé, k „Čarostřelci\".\nTakový uměleckého života běh neposkytoval mu za-\njisté hojně času k pravé sonátě, nejčistší, nejbohatší,\nale i architektonický nejpřísnější formě hudby instru-\nmentální.\nSonát druhu velebnějšího, mohútnějšího, jakými\njsou symfonie a smyčcové kvarteto, Weber právě\nmilovníkem nebyl; a ačkoliv v ouvertuře k „Eury-\nanthě\" a jinde jakous studii symfonickou byl kom-\nponoval, přede pokoušel se o celou, pravou symfonii\nbez trvalých výsledků a jen mimochodem. Ještě méně\ndbal o odměřenou plastiku kvarteta smyčcového. Psal\nsice kvarteta a kvinteta pro klavír, klarinet a p., ale\npravý přízvuk, pravé těžiště celé skladby spočívá spíše\nv klavíru, klarinetu, než v čemkoliv jiném.\nK. M.z Webrů psal své sonáty klavírní jenom\npro virtuosy neb děti; pravá komorní sonáta, kteráž\npůsobením Haydna, Mozarta, Beethovena, a Clemen-\ntiho stala se výplodem klassicismu, ta jest jen pro\nhudebníky a znalce dokonalého vzdělání esthetického.\nNaproti této komorní kladena byla za doby We-\nbrovyt. tak zv. „ve 1 ká\" sonáta, „velké\" kvarteto a j.,\nkde již nadpis značil poměr skladeb těch ku dřívější\ntěsné formě. Jmenovány tu budtež jen Webrovy\nčtyry velké sonáty, virtuosní, koncertní, ježto v nich\nideou i formou nástroj a jeho eífekty důmyslně vlá-\ndnou. Beethoven napsal sice mnohou „velkou\" so-\nnátu technicky snad ještě těžší, ale pražádné sonáty\npro virtuosy; neboť eífekty i nejsmélejší zůstávají\nu něho jenom prostředkem a nejsou nikdy účelem\na poddány jsou vždy idei [a formě. V tom založen\ntedy hlavní rozdíl mezi hudbou komorní a virtuosní.\nNázev hudby „komorní\" není jen snad naho-\ndilým ; často nebyl komponista ničím více než komor-\nníkem, sluhou svého mecenata; tím ovšem umělec\nnosil livrej svého pána, ale vkus a chutě pánovy vzíti\nna se musely livrej umělcovu. Jak tragicky to tecf\nzní, píše-li Allg. Musikzeitung ze dne 20. března\n1810 o jednom z posledních znamenitějších mistrů\nryzé, staré skladby kvartetní: „Chvalně známý skla-\ndatel Fr. Krommer postaral se o to, aby na svá stará\nkolena měl trochu klidu a odpočinku. Již vloni ode-\nbral se co c. k. vrátný se svým panovníkem do\nPaříže, kdež od vynikajících sil konservatoře tam-\nnější s velikou úctou byl přijat.\" Dá se očekávati,\nže i za takovýchto poměrů na své přátely neza-\npomene a je časem nějakým plodem jaré své musy\noblaží!\" Když hudba komorní sprostila se po-\nzději takového otročení, pozbyla tím i vnitřní své\nvolnosti a svobody. Za časů Webrových počali\nskladatelé psáti pro širší obecenstvo; byl to obrat\nv sociálním postavení skladatelů, jenž současně na-\nstoupil, když výhost dána jest starému klassicismu\nai tu jest Weber rozhodně prorokem moderních vymo-\nžeností hudebních. Beethoven byl bez odporu svéhlavý,\nnepodmanitelný, po svobodě toužící duch; vzdor tomu\nnemohl opovrhovati přízní a penězi bohatých a vzne-\nšených, aby alespoň vnitřní svobodu u tvoření svém\nsi uchoval a sonáty i kvarteta svá psal tak, jak právě\nchtěl. Proto dedikační nápisy skladeb jeho důleži-\ntými jsou v historii umění, mluvíce jasné o svobodě\nvnitřní, jakouž vykoupiti si musíval hudebník zevněj-\nším nějakým patronátem a kdo rozumí oněm dedi-\nkacím, ten ví, že na druhé straně pravá hudba ko-\nmorní odumříti musila, podléhla-li vkusu a chutěm\nvelikého davu obecenstva, římským plebejům u vě-\ncech jistých ne nepodobného.\nA Weber mnohem více než Beethoven tohoto\nobecenstva se přidržoval; duch jeho v nejkrásněj-\nším slova smyslu šlechetný snažil se o to, aby sblí-\nžil Se s těmi plebeji v republice hudby klassické, ale\npravé hudby komorní nemohl více psáti. Co dvě\nnové moci hudebního života veřejného nabyly\nvrchu, koncert a opera. A to iv sonátách We-\nbrových zřejmě se jeví. Jeho sonatiny pro čtyry\nruce založeny jsou většinou na motivech zpěvných,\ntanečních, vůbec na motivech spíše do opery se ho-\ndících; jeho velké sonáty psány jsou pro effekt v sí-\nních koncertních a salonech. Tím stalo se, že hudba\nkomorní na čas usnula, až opět Mendelssohn ji vzkří-\nsiti se snažil.\nJežto sociální postavení hudebníkův se valně\nbylo změnilo, nemohl ani Mendelssohn více komponovati\nve smyslu staré, pravé hudby komorní. Psal písně a\npiecy klavírní „pro kruhy domácí\", sonáty a kvarteta pro\nznalce a pro svět vznešený; na cestě této následo-\nval jej pak Šumán a jiní.\nv (Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Z Petrohradu. V třetím koncertu ruské hudební\njednoty provedena byla nová symfonie Ed. Nápravníka\ns skvělým úspěchem, o níž přineseme v příštím čísle\nobšírnější úsudek z péra nejdůkladnějšího kritika petro-\nhradského, nám zaslaný. První operní představení po"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.4", "texte": "velikonocích bude nová zpěvohra Čajkovského (pro-\nfesora na konservatoři moskevské) „Opryčníky.\" V nej-\nbližších představeních vystoupí náš krajan A. Barcal\npoprvé na Mariinském divadle v Gounodově zpěvohře\n„Faust\" a sl. Klementa Kalašova, prodělavší tako-\nřka zcela z počátku důkladnou školu u výtečné Nissen-\nSalomanové, v Glinkově zpěvohře „Ruslan a Ludmila.\"\nZ pohostinských her p. Palečka v Miláně sešlo, jelikož\njemu ředitelství cárského divadla nechce dáti dovolenou\nhned na počátku května b. r. a v Miláně až do polovice\ntohoto měsíce čekati nemohou. Uzavřel právě kontrakt\nna 20 pohostinských her v Oděse v měsíci červnu\na červenci b. r.\n** Z Mnichova. J. Brahms vystoupil zde v 11.\nabonentním koncertu co skladatel, pianista a dirigent.\n** Mary Krebsova nastoupila uměleckou cestu do\nLondýna, kdež se zdrží až do konce května.\n** y éßremé provedena dne 5. března m.m. po-\nprvé nová zpěvohra „Králův páže\" od tamějšího kapel-\nníka Hentschla.\n** V Lipsku zamýšlejí Rob. Šumán o vi ctitelé\njeho postaviti pomník.\n** V Drážďanech provedena byla tyto dny s šťast-\nným úspěchem nová zpěvohra tamějšího varhaníka při\nhlavním chrámě Kretzschmera „Die Folkunger,\"\ns kterouž se skladatel přiznává úplně co přívrženec Vá-\ngnerových tbeorií. Byl po každém jednání hlučně volán.\n** Vídeňský J. Strauss pracuje nyní pilně v oboru\noperety, neměl však dosud zvláštního štěstí. Snad se mu\nlépe zdařila nejnovější jeho opereta „Netopýr,\" kteráž\npoprvé provedena bude v divadle na Vídeňce tuto neděli.\n** Z Milána. V divadle „la Scala\" učinila Pon-\nchielliho nová zpěvohra „I Li tu ani\" rozhodné štěstí.\nSkladatel byl 24kráte volán!\n** Portugalský skladatel A. Reparaz složil novou\nzpěvohru „La Rinnegata,\" která se již připravuje v Oportu\nku provozování.\n** Vlašská operní společnost impresaria Polliniho\nzapočala dne 16. m.m. v král. operním domě v Berlíně\ndelší řadu představení Verdiho zpěvohrou „Ballo in ma-\nschera.\"\n** Y le'ošní sezoně letní sejdou se již vßayreu-\nthu někteří zpěváci, které si R. Wagner pro slavnostní\npředstavení trilogie „Nibelungů\" vyvolil, aby se již po-\nznenáhla seznamovali s úlohami jim přidělenými. Z Ber-\nlína se tam odeberou Nieman a Betz.\n** Dne 21. listopadu 1873 zemřel na Michalově\nHoře blíže Kieva pilný sběratel národních písní malo-\nruských Michal A1 e x a n d r o vi č M a ks i m o vi č v 69\nroce věku svého. Býval profesorem a rektorem na uni-\nversitě Kievské a byl čestným členem 22 spolku vě-\ndeckých. ( V. D.)\n** Známý skladatel taneční hudební J. Chr. L u ra-\nby e z emř el dne 20. m.m. v Kodani.\n** ZJ Festi. (Pův. zpr.) Ludvík B re i t ne r,\nslavil v těchto dnech vPešťi výtečnou hrou svou neobyčejné\ntriumfy. Nadšené obecenstvo volalo bez ustání šťast-\nného koncertistu a nijak nechtělo se utišit! i po při-\ndání piety mimo program stojící ; tu v nejvyšší bouři\nobjevil se velmistr Liszt na podiu, i s vroucím blaho-\npřáním objal mladého titana klavírn. učiniv jej tak dědicem\npianistické slávy své. Že nadšení obecenstva přesahovalo\npři tak neobyčejném výjevu všechny meze, snadno si\nmožno pomvsliti.\n**Dle listů vídeňských představen byl tamnější jed-\nnotě lékařské mladý muž, tenorista, jenž má hlasivky\ntak zvláště ustrojené, že mu prý lze zpívati o dvou\ntonech najednou.\n** Wagnerův „Fienzi\" provozován dne 15.m. m.\npoprvé v Benátkách. Pozoťuhodno zajisté, jak si po-\nznenáhla Wagnerovy opery iv Itálii klestí cestu.\n** Fr. Liszt vystoupí dle doslechu ještě v jednom\nkoncertu ve Vídni. Kéž by si zpomněl také Pražanův!\n** Dússeldorfští umělci měli zase jednou ten ne-\nšťastný nápad a provozovali dne 14.m. m. Beethovenovu\npastorální symfonii s pantomimickými scénami, po-\ndobně jako již jednou r. 1863. Počínání takové spo-\nčívá na velkém klamu esthetickém, Beethovenova sym-\nfonie jest samostatné, organické dílo umělecké a nepo-\ntřebuje žádných vysvětlivek xni dekoracemi sebe krásněj-\nšími ni pantomaimmi. Při líčení takovém odvracuje se\nvždy mysl od uměleckého díla k něčemu zcela zevněj-\nšímu, co s tímto nemá nižádného spojení.\n** O. Reinsdorf, dřívější vydavatel časopisu „Musik-\nCentralblatt\" vydává pomocí nakladatelského obchodu\nhud. C. Luckharta v Kasselu nový hudební časopis ně-\nmecký : „Allgemeine Deutsche Musikzeitung\".\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\nZpévácký spolek „Dalibor\" Í; Slaném uspo-\nřádá v pondělí dne 6. t. m. pro čdeny své spoluúčin-\nkováním více dám pěveckou a hudební zábavu. Program\nustanoven takto: 1. „Na Moravu\" od dra. N. Javůrka pro\nsmíš. sbor upravil K. Bendi. 2. Duetto pro tenor a bas\nze zpěvohry „Prodaná nevěsta\" od B. Smetany, před-\nnesou pp. Ig. Janda a Alb. Mayssl. 3. „Tři jezdcové,\"\nsbor od B. Smetany. 4. Ptáče, píseň pro soprán s prů-\nvodem cella a piana, přednese paní Karolína Hemer-\nková. 5. „Byly dvě boží myšlenky\", sbor smíšený od\nK. Bendla. 6. Smyčcové kvarteto od Fr. Šuberta. 7.\n„Plavci na Vltavě\" sbor se sólem od Lachnera. 8.\nPíseň ze zpěvohry „Nocleh v Granadě\" od Konr.\n' v r\\ .\nKreutzera, přednese pan Stěp. Erst. 9. Finále IL jed-\nnání z Donizeítiho zpěvohry „Lucia\", seksteto a sbor.\nOd Křivoklátu (Pův. dop.) Dne 25. března\nběž. roku uspořádal zpěváCký spolek Křivoklát-\nský produkci v Nové huti za přítomnosti skrovného ale\nvybraného obecenstva. Předcházela ouvertura slavnostní\nod Neumanna pro orkestr, pak provedena dvě dueta na\nharmonium a piano, totiž adagio z cis-moll sonáty od\nBeethovena a arie z opery „Robert ďábel\" od Meyer-\nbeera; tři mužské sbory, totiž: „Co jsem spatřil Bě-\ntulinku\" od Nesvadby, „Válečná\" od Bendla, „Kéž svoj\nbych lásku\" dle Mendelssohna od Bendla; dvojsbor pro\nmužské hlasy od L. E. Měchury: „Pijácká\"; civě zasta-\nveníčka pro mužský hlas, jedno od Bradského, druhé,\ntak zvané „Maurické\", od Šuberta s průvodem piana;\nkvarteto pro smyčcové nástroje; zakončeno pak ouver-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.5", "texte": "turou z národních písní od Tittla pro orkestr. Vý-\nsledek byl překvapující, provedení bylo bezvadné, ano\nmísty, jako zejmena v kvartetu pro smyčcové nástroje a\nzastaveníčku přímo výtečné. Hlučný potlesk a častá po-\nchvala zaslouženou byla odměnou úěinkujícím. Ač\nměl spolek značný schodek, získal přece produkcí touto\nnemálo na své dobré pověsti i není si ničeho více co\npřáti, než aby nastoupenou dráhou dále kráčel s vytr-\nvalostí a čistým zápalem pro krásné, ducha i srdce zu-\nšlechťující umění.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Tomášková slavnost jubilejní slibuje dle programu\nsvého obecenstvu pražskému nevšední požitek\numělecký. Dne 17. t. m. oslavena bude památka zvěč-\nnělého mistra provedením velkolepého jeho rekviem\npro soli a smíšený sbor s průvodem orkestru, jež říze-\nním p. Fr. Kavana provedeno bude v hlavním farním\nchrámě P. Marie před Týnem. Tentýž den zasazena bude\npamětní deska na domě č. 15.v Tomášské ulici, kde\nzvěčnělý žil a zemřel. Následujícího dne uspořádán bude\nvelkolepý koncert slavnostní, v němž jak jsme již sdělili\nv čísle předešlém, provedeny budou vesměs skladby To-\nmáškovy, representující skladatelskou jeho činnost v růz-\nných směrech, od jednoduché písně a klavírní skladby\npočínajíc až ku skladbám orkestrálním a vokálním vět-\nšího rozměru. V programu koncertu toho stala se jen\nta změna, že odpadla ouvertura k jeho opeře „Sera-\nfina\" a že za náhradu položeno „Gloria\" z velkolepé\njeho mše, složené ke korunovační slavnosti císaře Fer-\ndinanda I. co číslo závěreční. Y sólových číslech účin-\nkovati budou přední naše síly umělecké: paní Marta\nProcházková, sl. Bubeníčkova, sl. Helena Roslerova, p.\nBedřich Smetana, p. K. Čech a p. J. Lev. Za před-\nsedu slavnostního komitétu zvolen na místě p. hraběte\nKarla Šenbcrna, jenž pro jiná zaměstnání volbu při-\njmouti nemohl, p. lir. Albrecht Ivounic, za jednatele dr.\nProcházka, za účetního a pokladníka p. J. Drahorád.\nLístky ke koncertu bude lze dostati již počátkem budou-\ncího téhodne v hud. obchodnictví p. Em. Wetzlera a\nv\nv kněhkupectví p. Fr. Rivnáče.\n* Zdenka Fibicha nová zpěvohra „Bukovin\"\nprovozována bude hned po svátcích velikonočních.\nPrvní představení určeno jest ve prospěch sl. Betti\nHanušovy.\n* Cecilie, sbírky novel, povídek, humoresek atd. ze\nživota hudebních umělců, kterouž pořádá p, Em. Meliš,\nvyšel nákladem nár. kněhkupectví Em. Petříka sešit 11.\nObsahuje povídku „Dojímavý koncert\" z doby Napoleona]l.\na novelu od El. Polkové, jejížto hrdinou jest český\nhouslista František Josef Anderle, rodák Poděbradský.\n.* Antonín Dvořák, jehožto plodnost jest téměř\núžasná, dokončil již opět novou symfonii do d-mol.\n* Tenorista vídeňské dvorní opery p. Walter, za-\nvítá k nám na druhý týden a uspořádá zde koncert dne\n11. t. m. společně s pianistou Riedlem.\n*■ S příštím číslem obdrží ctění naší předplatitelově\nco hudební přílohu velmi krásný dvojzpěv (pro soprán\na tenor) z ruské zpěvohry „Nižegorodci\" našeho kra-\njana Ed. Náprav nik a, cárského kapelníka v Petro-\nhradě, kterouž se zajisté všem zavděčit! doufáme. Jedna\nz nejbližších příloh hudebních bude některá scéna ze\nSmetanovy nové zpěvohry „Dvě vdovy\". Také přá-\ntelům církevní hudby poskytneme zvláštní přílohu s ně-\nkolika skladbami rázu nejryzejšího,\n* Veliká krise divadelní, která tolikeré mvsle zne-\n/ */\npokojovala, rozhodnuta byla v poslední schůzi divadel-\nního družstva, dne 21. března odbývané, zajisté, jak bu-\ndoucnost ukáže, ve prospěch našeho ústavu národního,\nneboť zvolen za ředitele, jemuž svěřeno artistické i eko-\nnomické řízení našeho divadla, výtečný umělec i muž po-\nvahy nnjryzejší, pan Frant. Kolár ml., čímž o'všem\nzůstane naší opeře na dále zachován dosávádní její správce\np. Smetana. Nespokojenci mohou býti jen ňa straně\nté, která osobní a snad i politické zájmy staví výše než\n»zájmy našeho domácího umění. S oběma však nemá u-\nmění naše ničeho co dělati. Do správní rady zvoleni\njsou co předseda družstva p. Čeněk Bubeníček, co mí-\nstopředseda p. dr. Čížek, dále pp. Čermák, Gutling,\nHartig, Ferd. Náprstek a Židlický.\n* Bibliotéky operních tekstův vyšel nákladem Fr.\nA. Urbánka svazek 43., obsahující libreto k nové Sme-\ntanově komické zpěvohře „Dvě vdovy\", dle franc.\nveselohry Mallefila sdělané od Eman. Zůngla.\n* P. Beclř. Smetana jmenován pěveckou, literární\na divadelní jednotou „Éíp\" v Roudnici čestným členem.\n* Dr. Fr. TVitt uveřejňuje v 3. čísle svého časo-\npisu .„Fliegende Blátter fůr kathol. Kirchenmusik\" po-\nzvání k V. generální schůzi cecilianského spolku, kteráž\nv\nse odbývati bude v dnech od 5.—8. srpna b. r. v Rezni.\nNa každý den oznámeny jsou velice zajímavé produkce\ncírkevní a sťaroklasické. Bylo by velmi žádoucno, aby\nnaší ředitelové kůru k slavnosti té v hoj-\nném počtu se vypravili, aby sami poznali\nprostředky, kterýmiž domahati se musíme\ntaké u nás utěšenějšího stavu církevní hud-\nby. Idea nutnosti reformy chrámové naší hudby vnikla\njiž do nejširších kruhů a nabude zajisté vždy větší půdy.\nNesmíme v tomto ohledu zůstati za našimi sousedy, do-\nkažme iv tomto oboru, že co oni mohou, my také do-\nvedeme. Bližší programy lze dostati u Bedř. Pusteta,\nkněhkupce v Řezni, kdež také účastníkům poukázány\nbudou byty.\nKoncerty. Jozef Miroslav Weber absoloval před\nrokem zdejší konservatoř co obratný houslista živého\ntemperamentu a snažlivé vůle i vynikal již při tehdejší\nhlavní veřejné zkoušce ústavu toho takovými vlastnostmi\npři své hře, že souditi se z nich dalo nejen na hladkou\nobratnost technickou, nýbrž i na nemalou intelligenci\nmladého houslisty, jenž nadán jsa bohatou fantasií vedle\nnaučeného i jaksi zvláštní samostatnější dráhou kráčí\npři přednášení které skladby. Povolán jsa do Sonders-\ny\nhausenu co knížecí Svarcburgský komorní virtuos záhy\nvynikal mezi tamnějšími houslisty mladšími a častěji\nchválen byl pro svůj pevný, velký a při tom klidný\nustálený ton i rozumnou hru v odborních, listech něme-\nckých. Y těchto dnech navštívil mladý Weber rodnou\nsvou domovinu a použil příležitosti k uspořádání sa-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.6", "texte": "mostatného koncertu, aby se osvědčil před tváří krajanů\nsvých, jaký as pokrok učinil od poslední doby svého\nzde vystoupení. Hned ku předu se přiznáváme, že mladý\nvirtuos rozšířil i upevnil vědomosti své ve všech pomě-\nrech odboru houslového: technická stránka hry jeho jest\ndokonale vyrovnaná, uhlazená, téměř neomylná, přednes\nve všech částech oduševněný; celkem pak činí hra jeho\ndojem elegance spojené s ušlechtilou náruživostí v před-\nnášce. Neznáme mezi mladšími houslisty zdejšími ni-\nkoho, jenž by se s ním měřiti mohl i litujeme velmi,\nže nebylo o to postaráno, aby pozoruhodný talent We-\nbrův upoután byl jaksi pevněji ku zdejšímu životu umě-\nleckému. Činíme jen svou povinnosť, pakliže upozor-\nňujeme rozhodující kruhy zdejší na tuto velenadanou\nsílu virtuosní. Co sólista hral Weber známý Maxe\nB ruchá koncert vg-mol, Šumanovu „romanci\", La u-\nb ů v brilantní „polónez\" a k závěrku Brahm se-Joa-\nchima uherské tance vesměs s výsledkem skvělým;\nv prvém čísle programu ve Spohrově koncertu pro\ndvoje housle (v A-dur) bral na souhře podílu otec kon-\ncertistův. Ostatní čísla programu vyplnily dvě začáteč-\nnické síly, dvě no vičky umění hudebního, jež v této ne-\nbezpečné sféře poprvé zkoušely sílu mladých křídel svých :\nslč. Ennsova zdá se že má dosti zdravý fond hlasový;\ndosud však neumí s ním v také míře vládnouti, aby pří-\nložiti se mohlo na výkon její jakési měřítko kritické\nMnoho, velmi mnoho musí slečna ta ještě studovati, než\nse bude moci odvážiti na koncertní podium s dobrým\nsvědomím co pěvkyně dobré školy a vůbec své věci jista!\nDruhá novicka odboru klavírního sl. Dudžikovska,'\nžákyně řiditele hudebního ústavu J. Jelínka smělejší,\nodvahou si počínala při přednášení Raffovy „cha-\nconny\" a Lisztovy „uherské rhapsodie\" čís. 15. Již\nten moment, že mladistvá dívka hrála na nejvýš obtížné\na rozsáhlé skladby ty z paměti, svědčí o tom že tu\njednati máme se silou v neobyčejné míře nadanou;\nradíme však, hudebnímu jejímu vychovateli aby nepřepínal\nhned z počátku síly ty mladé tak ohromnými, jen do-\nkonalým, hotovým umělcům přistupnými skladbami. Kon-\ncertistu provázel obratný pianista p. Jiránek.\nY letošním roce poslední koncert konser-\nvatoře byl jednak pozoruhodným tím, že přinesl jed-\nním dechem tři novinky orkestrální, což zajisté překva-\npilo každého, jenž zná pohodlnou konservativnost naší\nkonservatoře, jednak i tím, že seznámeni jsme tu byli\nse štutgartskou pianistkou Annou Mehlig-ovou, zje-\nvem to vskutku v klaviristickém světě dámském pozoru-\nhodným. Skladatel Goldmark, o němž oznámeno bylo,\nže dirigovati bude svou ouverturu k „Sakuntale\", pro chu-\nravost se neobjevil; dirigování převzal jako v ostatních\nčíslech sám řiditel konservatoře. Goldmarkova tato\nskladba, jež důstojně uzavřela co číslo poslední koncert\nten, jest ovšem již starší prací a pokud víme byla po-\nprvé již r. 1865 ve filharmonických koncertech Vídeň-\nských provedena. Jako tam učinila i nyní u nás svěží\ni karakteristická skladba ta velmi příznivý dojem. K nej-\nmodernějšímu symfonistickému genru „básně symfonické\"\nrozhodně nenáleží, poněvadž nedrží se postupem vývinu\nthemat hudebních přísně dle poetického podkladu slavného\ndramatt indického, nýbrž vyzařuje jen paprsky po Vše-\nchnélio dojmu, jejž báseň na komponistu učinila. Aby\njí dodal jakéhosi cizého koloritu, zvolil jednak za hlavní\nmotiv celku thema orientálního rázu, snad nějaký úryvek\nskutečné indické národní písně (aspoň takový dojem činí),\nčímž ovšem skladba celá nabývá pojednou většího lesku\noriginality. Ostatně jest celek příliš široce rozpředen a\nkrása, jak známo, byť si byla sebe poutavější na počátku,\ndélkou času přede jen unavuje: rozumná zkrácenina by\ncelku neuškodila. Yedle této novinky slyšeli jsme ještě\npoprvé Gad eh o osmou symfonii (H-mol) a orkestrální\n„capriccio\" od H. Gráde nera (op. 4.) Prvnější skladba\nneučinila pražádný dojem —sotva že se to může nazvati\nsucces ďéstime. Jaký to rozdíl mezi prvnějšími sklad-\nbami slavného mistra toho, jak vysoko stojí ku př. jeho\n„Dozvuky ossianovy\" nad pozdější touto osmou symfo-\nnií! Podobný úkaz neustálého slábnutí tvůrčí síly u mistrů,\nz počátku výtečných, má věru cosi tragického do sebe ; a pá-\ntráme-li po původu, po příčině úkazu toho zarrnucu-\njících tu shledáme, že vinen tím jedině neblahý vliv eklek-\ntické, uhlazeně formální školy Mendelssohnovy. Stern-\ndal-Benn et jakkoli byl pln bujné síly ve svém mládí,\nskrotl pojednou v okovech školy Mendelssohnovy a v poz-\ndějších skladbách zahynul v pouhých fcrmáeh a v obvyklé\nšablonovitosti. Totéž stalo se Reineckeovi; Šuma-\nnův mohutný genius v třetí periodě tvoření svého\njak známo svěsil málomocně křídla svá pod vlivem\nhladké, zato však tím prázdnější formy Mendelssohnovy\na zahynul v pustých temnotách blázince. Podobných pří-\nkladů celé množství lze uvésti i Gade budiž vý-\nstražným příkladem všem těm skladatelům mladším, kteří\npro pouhou a jedinou formu zapomínají na čistě poetické\nvytváření hudební: na onen mohutný, nikdy nevysycha-\njící zdroj tvořivosti umělecké! Mnohem mladší skladba\nGraedenerova (op. 4.), založená na zdravé basi\nmyšlenky určité (capriccio), vyniká ostře vyznačenou\nkarakteristikou výrazu daleko nad celou symfonii pře-\ndešlého mistra a činí dojem velmi příznivý. To pozná-\nvalo jaksi ve svém „temném tušení\" i širší obecenstvo\na přijalo skladbu s radostí nelíčenou.\ni '\nPianistka Meh ligová přednesla mimo velkolepý\nBeethovenův koncert (es dur, č. 5) s orkestrem ještě\nsolové piecy a sice: „Chopinovu fis-dur „nokturnu\", Šu-\nmanovo „Traumeswirren\" a Lisztovu „uherskou rhap-\nsodii\" (cis-mol) a přidala na důtklivou žádost rozjaře-\nného obecenstva téhož mistra jedno číslo ze známých\n„Soirées de Vienne\" jak vidno u nás samé velmi\nznámé skladby. Bez nejmenší poskvrny, uhlazeně a bez\nodporu znamenitě hrála umělkyně ta Beethovenův kon-\ncert; při ostatních piecách dalo by se mnohé (zvláště\nbezdůvodně často užívané „tempo rubato\" a přílišná\nměkkost) vytýkati. Že byl řiditel Krejčí po každé skladbě,\nzvláště po Gradenerovu „capricciu\" hlučně volán, netřeba\npři známé secvičenosti a precizitě mladého orkestru podo- .\ntýkati. Mnohem vyššího interesu vzbudil v nás v této sai-\nsoně poslední filharmonický koncert, jenž přinesl\nmimo dvě práce domácích skladatelův Lisztovu ge-\nniální skladbu „Tanec v krčmě\" (valčík Mefistův) hudeb-\nně illustrovanou to episodu z Lenauova „Fausta\". Do-\njem podivuhodné „deskriptivní\" komposice, té byl tak\nohromný na obecenstvo, že za bouřlivého potlesku vo-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.7", "texte": "lalo několikráte dirigenta Smetanu a žádalo za opa-\nkování, čemuž bylo též vyhověno. Démonická skladba\nta je ve své sféře zdařilým pendentem ku známé ne méně\nzvláštní Berliozově „Paní Mab\".\nCo první číslo programu provedená Skuher ského\nouvertura „Apo sta t\" jest prací z doby starší skladatel-\nské činnosti mistra našeho, faktury veskrze solidní a\nobvyklé formy ouverturní. Závěrečná fráze jest mohutně\nstupňována všemi prostředky orkestrálními, takže se ne-\nmůže ouvertura ta minouti s úspěchem zdárným v obe-\ncenstvu. „Máj\" to ovšem není!\nNejen všeobecnou pozornosť nýbrž i neobmezený\nobdiv získala sobě geniální symfonická práce statečného\nbojovníka na poli hudby nejmodernější našeho Ant. Dvo-\nřáka, kteroužto třívětou skladbu skladatel sám tituluje\nnázvem „symfonie\". Tímto pojmenováním dal ovšem\nsvým soudcům nejostřejší zbraň do rukou: oni praví\ntotiž: „forma staré symfonie to není ani dle zevnějšího\nani dle vnitřního uspořádání\" a v tom mají rozhodně\npravdu. Jsou to tři samostatné symfonické básně zbu-\ndované na základě přísné ve velkých rozměrech prová-\nděné thematické práce, jakou Liszt ve svých symfonic-\nkých básních zavedl; jsou to tři samostatné symfonické\nobrazy, z nichž každý pro sebe jest úplně zaokrouhlen\na z nichž každý sám o sobě dovede úplně uspokojiti\nv zaokrouhleném ovšem poněkud šírém rámci svém. První\n(allegro moderato) i druhá věta (adagio molto) činí bez\nodporu na každého, jenž dovede souditi o věci bez před-\npojatosti, dojem uchvacující, jakého málokdy zažije člo-\nvěk v síních koncertních, dojem velkolepý; a již z toho\nmožno by bylo souditi, že skladba, jež dovede tak neodo-\nlatelnou mocí pozachvěti v nejhlubším nitru člověkem\ncelým, není výronem pouze šťastně „nadaného\" (talen-\ntovaného) nýbrž (vyslovuji to s plným přesvědčením)\npřímo geniálního ducha tvůrčího. Jsem jist, že by obě\njmenované věty této skladby Dvořákovy v celém světě\ndošly příznivého posouzení a zvláště tam, kde idey doby\nnejmodernější s oblibou se pěstují a prakticky provádějí.\nTřetí věta jest celkovým uspořádáním neurovnána a ne-\nčiní dojem uspokojivý proto, poněvadž není ve všech\nsvých částech souměrně a rovnovážně vystavena. Již\ndle prvního motivu tohoto allegro „vivace\" jest patrno,\nže skladatel chtěl nyní psáti „scherzo\" neboť zvláště\nrytmickým svým bujným životem poukazuje úplně na\nsféru rozpoutaného humoru; však během skladby napadlo\nkomponistovi, že by se snad větší jednota v celou\npráci dala přivésti použitím motivů z dřívějších vět; jakmile\nvšak začal pracovati s motivy těmi, rostla mu práce pod\nrukou do šíře nepřehledné, tak že \"nevěděl kde a kdy\nby měl skončiti. Poslední věta jest příliš šírých rozměrů a\nsestává s příliš pestrých elementů. Pro tak obratného sym-\nfoníka jakým jest bez odporu Dvořák, nebylo by napra-\nvení celku příliš obtížným: nechť z prvního „scherzového\"\nmotivu poslední věty vystaví v skrovnější formě samo-\nstatné, skutečné scherzo a postaví je mezi „allegro mo-\nderato\" a „adagio molto\" a finální čtvrtou větu nechť\npřikoraponuje* znovu přibráním motivů z vět předešlých,\nčímž celku ovšem ráz jednoty bude dodán. Celek ten\nbude pak činit dojem čistě estetický, dojem práce celé,\npráce dokonalé; „symfonie\" to ale přede nebude, vzdor\ntomu, že zevnější uspořádaní čtyrvěté by bylo zacho-\nváno ; neboť vnitřní propracování jednotlivých vět není\nu Dvořáka nikdy dle pravidel staré symfonie prováděno,\nnýbrž dle moderní práce thematické. Yšak i tu jest\npomoc velmi snadná: nechť nazve skladatel svou práci\n„čtyrvětou symfonickou básní\" nebo „volnou orkestrální\nfantasií\" a tím nejlépe se zbaví všech výčitek se strany\nobdivovatelů zlatých starých forem šedivé symfonie!\n\nX.\n\nXX.\nZ Písku. (P.d.) Dne 28. března ukončila zdejší beseda\nměšťanská hudebním věnečkem řadu svých zábav\npostních. Ač dýchánek tento pestrostí a bohatostí pro-\ngramu nad předešlé toho druhu zábavy vynikal, tož přede\nbyl mnohem slaběji navštíven, než onyno. Podáme\ntuto v krátce program, jak praveno, zvláště zajímavý.\nČíslem 2. byla Beriotova skladba pro houslé s prů-\nvodem piana, „Fantaisie ou scěne de ballet\", již násle-\ndovala známá Vieuxterapsova „Réverie\". Po té před-\nnešen kvartetem hlasů mužských veleněžný sbor slovút-\nného P. Kř ížkov sk é ho „ Odpadlý od srdce\", pre-\ncisně as náležitým stupňováním dynamických nuancí na\nmístě ohlášeného Drahorádova sboru „Divná věc\". To-\ntéž kvarteto ve spojení s nečetným sborem vystoupilo\nv čís. 8. s fragmenty Bendlova koncertu pro merlo-\ntiny. Co as bylo příčinou, že rozmarná práce ta byla\nnám podána kusá, necelá, tím ovšem utrpěvši? či ne-\nbylo času na náležité, nepříliš obtížné nastudování celku?\nPo písni tenorové s průvodem violoncella od Kuckena\n(„Kdys nebesa slzu uronila\"), která nad obyčejné niveau\nvšech prací velduchů (?), jakými jsou jmíni Abt, Kucken\na celá ta spousta vzdychavých skladatelů Německa, ni-\njak nevyniká, a jejíž místo na programu důstojněji by\nbyla vyplnila některá zdařilá práce domácí (což náš\nGregora jest ničím?), následovalo klavírní es-dur kvar-\nteto L.v. Beethovena. Skladba ta velikolepě za-\nložená, plna jednoduchých, a přede vznešených myšlének\n(poukazujeme jenom ku překrásné větě střední) a pře-\nrozmanitých efektů, byla slušně provedená. Ale což zá-\nleží našemu obecenstvu na tom! Po celé kvarteto ozýval\nse z druhého pokoje, kde páni sousedé si hověli, neo-\nstýchavý hovor; ano iv samém sále besedním s lítosti\nto konstatujeme, švitořivé některé dámy nedaly se v zá-\nbavě své vytrhovati. Co by as řekl k obecenstvu tako-\nvému mistr Beethoven! Mezery mezi jednotlivými\nčísly vyplnily piecy zdařile, přednešené kapelou našeho\n„Sokola\".\nTiskem a nákladem Jos. R. Vilímka vyšlo druhé\nvydání I. svazku zábavného čtení „ Nejlepší české\nresky1, jež illustroval mistrovskou rukou Frant. Kolár,\nčtenářům z výtečných jeho illustrací v „Humoristických\nlistech\" zajisté známý na slovo vzatý umělec.\n\nČeská zpěvohra. „Dvĕ vdovy\". Komická zpěvohry\nod Bedř. Smetany. (Dne 27. března poprvé\nprovedená.) G tom,-že novinka tato operní z péra sla-\nveného mistra, našeho s enthusiasmem v -dějinách opery\nčeské nevídaným i neslýchaným byla přijata, zmínili jsme\nse iiž v minulém čísle listu našeho; ostatně jest velko-\nlepý ten úspěch zevnější znám ze zpiáv listů denních"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740404-01.1.8", "texte": "s dostatek a proto pomíjejíce bližší popsání onoho\nskvělého triumfu, jejž slavil za jásotu obecenstva veške-\nrého genius Smetanův, obracíme ihned zřetel k ná-\nležitému ocenění nejnovějsího toho zjevu v operním ži-\nvotě českém.\nDříve ještě dlužno , abych upozornil na předešlá\ndíla Smetanova z oboru operního; neboť pakliže jisto\njest, že veškeré plody určité individuality umělecké s prou-\ndem příbuzného duševního života souvisí a spojeny jsou\ntakřka páskou stejnorodé tvůrčí síly, pak to tím větší\nplatnosti má právě u nás, kde směr opery české není\ndosud jasně ustálen, kde samostatný, originelní ráz v mo-\nderním českém umění hudebním se teprvé tvoří a v u-\nstálenější formy umělecké se halí. Heslem doby naší jest\nidea národnostní. Tak jako u sousedův podobně i u nás\nprobuzené jednou vědomí národní kráčí směrem vlastním,\nsamostatným ku předu a národ náš snaží se ve všech\noborech, a zvláště v šírém oboru uměleckém, jako jiní\nvtisknouti plodům svým pečeť originelního, Specificky\nčeského ducha. V době nejnovější jest zvláště v oboru\numění hudebního snaha tato národnostní nej zřejmější.\nY Německu R. Wagner nový, čistě německý zavedl\nsměr v „hudebním dramatu\" , nej vyšším to stupni a vý-\nkvětu umění hudebního. Jakým spůsobem dopracoval se\nmuž ten určitého toho národostního směru? Jak známo,\njen tím, že stavil práce své na základech přirozených,\ndalšího života schopných na totiž\nducha národního a ducha řeči národa svého.\nVe světě slovanském, kde idea národnostní nej-\nhlubších zapustila kořenů a nový tu ruch mezi umělci\nslovanskými se po jednou rozproudil vlnami úchvatnými,\nzáhy ozývaly se hlasy četné po utvoření zvláštního,\novšem slovanského dramatu hudebního. Jakými cestami\nse mohlo jedině dospěti k vyznačenému cíli? Nejchatrnější\nrozum uzná, že stavětí se muselo na základech přiro-\nzených totiž na základech opět jenom ducha národ-\nního a ducha řeči toho kterého národa slo-\nvanského. Z toho patrno, že princip tento dodává ur-\nčitého rázů specielní barvitosti uměleckým výtvorům\nkaždého národa a že se tedy hodí pro všechny ná-\nrody, pro všechny věky; v něm pojí se pravda i pří-\nroda, tyto nejvznešenější pojmy v celek nerozlučný.\nDíla všech věků, výtvory ducha lidského nejvznešenější\nspočívají jedině na těchto dvou zákonech a pramenech\nvšeho krásna.\nMezi Slovany v době nejnovější zvláště dva kmeny\n(ruský a český) vynikly pojednou v oboru hudebním svými\nna základech naznačených založenými plody uměleckými.\nY Rusku stavětí počal dle principu toho národního, či\ncož stejné jest dle principu „Wagnerovského\"\nslavný GT i n k a díla svá dramatická a stal se, jak známo,\nzakladatelem ruské národní opery a tím i původ-\ncem zvláštního ruského slohu v umění hudebním. U nás\npak na témž principu zakládati počal své opery náš vel-\nmistr Smetana i podařilo se mu prací úsilovnou první\npoložití základy zdravé k originelnímu směru národního\nčeského dramatu hudebního. Ve vážné opeře jeho „Da-\nliboru\" zvláště počíná směr ten bráti na se íisiognomii\nurčitější; v Libuši pak dosáhl výrazu nej jasnějšího a pra-\nvého vrchole svého. Pro seriosní drama hudební stvořil\nnám již Smetana vzor rysův určitých, dle něhož musí\ngenerace našich mladších skladatelův pokračovat!, máme-li\npo čase docíliti jednotný ráz v dramatu našem hudeb-\nním, jenž by ducha národa českého jasně v umění hu-\ndebním karakterizoval.\nČistě moderní tento směr však v oboru opery\nkomické dosud nedovedl sobě úplně cestu u nás pro-\nklestiti. Začátek jest sice zdárný položen; však ku vzoru\nopery rozmarné tak vznešenému, jako v oboru opery se-\nriosní jsme dosud nedospěli.\n„Prodanou nevěstou\" učinil všestranný i všeobsáhlý\nduch Smetanův šťastný náběh k určitějšímu typu ko-\nmické opery české; však celek není staven na principech\nmoderních, jak seto zdařilo Sme t ano vi v oboru vážné\nzpěvohry, nýbrž na základech a vzorech doby starší, na\nformách, jež pro budoucnost nemohou míti významu roz-\nhodnějšího. Toho si byl mistr náš příliš dobře vědom\na proto snažil se dodati své „Prodané\" modernější bar-\nvitosti i dokonalejší zaokrouhlenosti hlavně tím, že pro-\nsaický dialog, jenž formu opery vždy znetvořuje, opatřil\nrouchem hudebním. Dle toho dalo se očekávati, že v příští\nsvé nové skladbě barvitosti komické bude místy ze zku-\nšenosti nabyté hojně těžiti: tedy že především dá vý-\nhost próze, že vyhne se starším formám, zejmena že na\njednotlivá čísla jako arie a kuplety atd. ohled bráti ne-\nbude, nýbrž celek že uspořádá jednotný dle intencí\nčistě dramatických, zkrátka dalo se očekávati, že v nové\nsvé opeře komické vstoupí Smetana na půdu nej mo-\ndernější, tak jako to krátce před tím šťastně byl pro-\nvedl v opeře vážné.\n(Dokončení.)\n\nListarna redakce.\nP. F. B.v Písku. Srdečné díky, jen zasílejte dále.\nP. A. F. v Lublani. Obdrželi jsme obé, za zaslanou\nskladbu jsme Yám velmi povděčni."}]}