{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_sha256": "3a64cef55495d7dd0e75a0b8c9183bc6c1b8d7afea9b6abcd9df9f7815891eea", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/04/11_01/bmtnabd_1874-04-11_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-11_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "113", "page_fin": "113", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1590, "texte": "Památné dni hudební.\n\n11. dubna 1770 nar. Alex. Boucher, výt. housl. — v Paříži.\n12. n 1778 nar. Jan Chmelemký, sklad. v Bavorově.\n~ „ 1808 nar. J. P. M. Martinovský\", sklad, a výt. znatel národ, našich\npísní v Mělníce.\n„ „ 1826 I. provoz. K. M. Webra zpěvohry „Oberon\" v Londýně.\n~ 1839 I provoz, zpěv. „Alidia\" Fr. Lachnera v Mnichově.\n13. „ 1759 f Jiří Bedřich Haendel, slov. sklad. v Londýně.\n„ „ 1777 f Ireneus Hráček, výtečný umělec na viola ďamour vKu-\nkusích.\nn 1816 nar. William Sterndale Beanet, sklad. angl. v Shefřieldu.\n„ „ 1825 t Abbé Jelínek, český sklad. ve Vídni.\n„ „ 1830 nar. Ed. Lassen, skladatel (nyní ve Výmaře kapelník) v Ko-\ndani.\n„ „ 1872 t Václ. Prcška, řed. kůru a skladatel v Praze).\n14. „ 1807 nar. Jos. Staudigl, slov. basista —ve Wollersdorfu (v Dolních\nBakousích.)\n„ ~ 1829 nar. Jan Můller, sklad, církev. v Pláni Věž o vatě (vKrum-\nlovsku.)\n„ ~ 1848 f Jan Lud. Adam, pian. a sklad. v Paříži.\n15. ~ 1808 nar. Bed. Er. Ěott, sklad. v Mal. Zběšicích.\n„ ~ 1838 nar. K. Bendi, sklad, a řed. „Hlaholu\" v Praze.\n~ ~ 1865 f dr. Hanka, sklad. v Praze.\n~ ~ 1866 I. provoz. Lisztova oratoria ~Legenda o sv. Alžbětě\" Umě-\nleckou Besedou v Praze (řízením B. Smetany.)\n16. ~ 1827 f Eilip Šindlocker, výb. čellista ve Vídni (nar. v Monsu v Ni-\nzemsku r. 1753.\n„ ~ 1840 I. prov. Spohrova oratoria ~Pád Babylonu\" v Kasselu.\n~ „ 1849 I. prov. Meyerboerovy zpěv. ~Prorok\" v Paříži.\n~ ~ 1850 f J. B. Cramer, výt. pian. a sklad, v Londýně.\n17. ~ 1774 nar. Jan Václ. Tomášek, slov. sklad, český v Skutči.\n~ ~ 1836 I. provoz. Spohrova oratoria „Poslední doby Spasitelovy\"\nv Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-11_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "113", "page_fin": "113", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.2.1.1", "titre_corps": "11. dubna 1770 nar. Alex. Boucher, výt. housl. — v Paříži.", "titre_sommaire": "11. dubna 1770 nar. Alex. Boucher, výt. housl. — v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1590, "texte": "11. dubna 1770 nar. Alex. Boucher, výt. housl. — v Paříži.\n12. n 1778 nar. Jan Chmelemký, sklad. v Bavorově.\n~ „ 1808 nar. J. P. M. Martinovský\", sklad, a výt. znatel národ, našich\npísní v Mělníce.\n„ „ 1826 I. provoz. K. M. Webra zpěvohry „Oberon\" v Londýně.\n~ 1839 I provoz, zpěv. „Alidia\" Fr. Lachnera v Mnichově.\n13. „ 1759 f Jiří Bedřich Haendel, slov. sklad. v Londýně.\n„ „ 1777 f Ireneus Hráček, výtečný umělec na viola ďamour vKu-\nkusích.\nn 1816 nar. William Sterndale Beanet, sklad. angl. v Shefřieldu.\n„ „ 1825 t Abbé Jelínek, český sklad. ve Vídni.\n„ „ 1830 nar. Ed. Lassen, skladatel (nyní ve Výmaře kapelník) v Ko-\ndani.\n„ „ 1872 t Václ. Prcška, řed. kůru a skladatel v Praze).\n14. „ 1807 nar. Jos. Staudigl, slov. basista —ve Wollersdorfu (v Dolních\nBakousích.)\n„ ~ 1829 nar. Jan Můller, sklad, církev. v Pláni Věž o vatě (vKrum-\nlovsku.)\n„ ~ 1848 f Jan Lud. Adam, pian. a sklad. v Paříži.\n15. ~ 1808 nar. Bed. Er. Ěott, sklad. v Mal. Zběšicích.\n„ ~ 1838 nar. K. Bendi, sklad, a řed. „Hlaholu\" v Praze.\n~ ~ 1865 f dr. Hanka, sklad. v Praze.\n~ ~ 1866 I. provoz. Lisztova oratoria ~Legenda o sv. Alžbětě\" Umě-\nleckou Besedou v Praze (řízením B. Smetany.)\n16. ~ 1827 f Eilip Šindlocker, výb. čellista ve Vídni (nar. v Monsu v Ni-\nzemsku r. 1753.\n„ ~ 1840 I. prov. Spohrova oratoria ~Pád Babylonu\" v Kasselu.\n~ „ 1849 I. prov. Meyerboerovy zpěv. ~Prorok\" v Paříži.\n~ ~ 1850 f J. B. Cramer, výt. pian. a sklad, v Londýně.\n17. ~ 1774 nar. Jan Václ. Tomášek, slov. sklad, český v Skutči.\n~ ~ 1836 I. provoz. Spohrova oratoria „Poslední doby Spasitelovy\"\nv Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-11_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "113", "page_fin": "115", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.2.2", "titre_corps": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní. Il. Karel M. Weber.", "titre_sommaire": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní. Il. Karel M. Weber.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.1", "debut_caractere": 1592, "fin_caractere_exclue": 3992, "texte": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní.\nIl. Karel M. Weber.\n(Pokračování.)\nWeber nebyl pouhým hudebníkem a skladatelem,\n011 byl i aesťuetikem, kritikem, spisovatelem hudeb-\nním, tedy umělcem v širším, moderním toho\nslova významu. A i'tu bral se dráhou novot. Století\nXVIII. mělo šice také mnohého hudebníka spisova-\ntele, ale žádného tvůrčího ducha sk!adatelského, jenž\nby jako Weber svým vlastním byl scholiastou a pé-\nrem kritickým by dráhu si byl vyměřil, jížto se bral\nu komponování svém. Tak u klavíru již od počátku\npřemýšlel o nových effektech toho nástroje. Variace\nWebrovy op. 5.a 6. povstaly již v 17. roce věku\njeho; vzdor tomu ale hemží se v nich množství no-\nvých a řídkých modulac a v každém taktu skoro vi-\nděti lze snahu, aby technika klavírní nabyla většího\nlesku, volnosti, ahy stala se velkolepější. Bylo to\nv době, kde se vůbec veškerý pokrok v hudbě mě-\nřiti počal co možná oojemnými poměry zevnější\nstránky technické. Tak na příklad říkávalo se, že\nten a ten skladatel starší mistry předstihl tím, že\nv orkestru více užíval lesních rohů a klarinetů (!);\ni Webra chválili proto, že u klavíru místo střízlivých\na bojácných tercí užívati počal smělých, prstolomných\ndecim a tím klavíru, „orkestru deseti prstů\", přidal\njaksi obligátní hlas violoncella; ostrovtipní posuzova-\nvatelé onino viděli v tom akt osvobození, že přísně\nkonsekventní, jemný sluch okouzlující vedení hlasů\ntak často plným, pro ucho méně znalecké tak vy-\ndatným akkordům obětoval.\nVšecky tyto snahy Webrovy ruku v ruce jdou\ns povoláním novotáře, úkolu svého, z pevných. zásad\nplynoucího, si vědomého, s dvojitým povoláním kri-\ntika a umělce, jež mu již vrozeno bylo a v němž\nbyl vychován.\nWeber pocházel z rodiny vzdělané a vychován\nbyl na rozdíl od mnohých starších mistrů všestranně\na pečlivě. K pravému umění nedospěl cestou oby-\nčejnou, jíž bral se celý tehdejší svět hudební, „cech\nhudebníků\". Proto nebylo mu možno, aby jako mnozí\njeho současnici, úplné se vžil do staré formy ryzí\nsonáty komorní. Tím jednak sice dobře, jednak ale\nnedobře jednal a tato kontradikce plíží se v podobě\ntragického osudu vším snažením a namáháním Webro-\nvým v skládání instrumentálném, kde se vítězství a\nporážka bez ustání střídají.\nNež umění mužů opravdu geniálních nemusí se\nměřiti měrou umění absolutního: není to žádným\nneštěstím, že Weber nepřišel ku klassickému za-\nkončení všech svých skladeb klavírních, jako Mozart"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5654, "texte": "a Beethoven; nepožívaje této slávy, stal se přec\nprvním velikým komponistou, jenž nevycházel od\ntvoření naivního, nýbrž ze stanoviska rozumně sou-\ndícího poznání, jenž sám byl všestranně vzdělán,\numění hudební teprvé v pravý čarovný kruh všeobec-\nného vzdělání uvedl, jenž božské to umění s poesií\na literaturou, s obecným životem veřejným spojil\ntak, jako nikdo před ním a tím celou jednotu skla-\ndatelů na vyšší stupeň života sociálního postavil.\nCo umění ztratilo, toho nabylo veškerenstvo osvěty.\nMůžeme-li si stěžovati na to, že nedovedeme ted již\ntak naivně malovati jako Rafael, tož děkovati mu-\nsíme osudu, že to již více nemůžeme. Weber nalezl\nmocného příznivce a podporovatele dvojaté své po-\nvahy umělecké v opatu Voglerovi, jehož si co\nučitele nesmírně vážil.\nTento spisovatel mnohých kněh, tvůrce rozličných\nnových systémů, vynálezce mnohých nových nástrojů,\nvýborný malíř přírody a různých povah, tento muž\npachtící se za originálností, jenž nese jméno prvního\nhudebníka systematického, byl sice duchem moderním\nproniknut, k neštěstí svému ale neodložil cop\nXVIII. století. Vystoupil poněkud brzy a poněkud'\npozdě. Ctitelé jeho stěžovali si, že neznají jeho děl;\nto pochodí ale odtud, že jsou to díla „interesantní\",\ndíla plná individuální jemnosti a originality, která\nale celkem neuchvátí a nerozhřejí, ježto více jsou\nvymyšlena než utvořena. Toto „interesantní\" jest\nopět jedna z vlastností moderních, jež mají díla We-\nbrova s pracemi učitele jeho společnou.\nWeber jest zároveň otcem moderních hudeb-\nníků spisovatelů. Šumán, Wagner, Berlioz a Liszt\nnastoupili dráhu jím vyměřenou a snažili se s knihou\nneb časopisy v ruce jeviště a podia koncertního se\nzmocniti.\nMnozí vychvalují u hudby K. M.z Webrů, od\nvelké opery až k té nejmenší sonatině, jakýs ráz ry-\ntířský, vznešený. A to ponejvíce základ má\nu vzletu, ušlechtilosti a smělosti tak často jím uží-\nvaného „Allegro con fuoco\". Každý skladatel má ně-\nkteré zamilované, oblíbené tempo karakteristické,\nu Webra jest to ono ohnivé allegro. Ouvertury jeho\nskvělým koloritem tohoto tempa přímo uchvacují.\nYe všech Webrem užívaných pasážích, v přízvucích\ndoprovázení, ano iv klidně plynoucím zpěvu jeho\nadagia vězí vždy cosi z plápolu onoho allegra, a to\nje, abychom tak řekli, ryze, upřímně „webrovské.\"\nNikdo nemůže proto melodie Webrovy, jež mají\nvesměs jakýsi ráz prostonárodní, hůře karikovati, než\nodhudlá-li je v tempu vleknoucím se, zdlouhavém.\nTento plápol jest to právě, co u Webrových skladeb\npro klavír tak rychle nás rozčílí ano opojí, abychom\ntím rychleji vystřízlivěli, ano abychom i poněkud\ntím zmalátněli.\nA proto vzdor všemu lesku a kouzlu tohoto ži-\nvého tempa díla jeho co do esthetické své ceny daleko\nstojí za skladbami velikých, starých klasiků, při jichž\nposlouchání mírné teplo vnitrem naším se rozleje,\nteplo, jež náhle nepřekvapuje a nás nerozčiluje, ale\njež trvá, aniž by za následek mělo jakous ocháblosť\nči nechuť.\nNastává ale otázka, možno-li mluviti o nějakých\nvznešených, jaksi rytířských harmoniích a\nrhytmech'? Ovšem. Skoro každá skladba Webrova\nukazuje nám, co je to hudba „vznešená\". Vznešené\npozdvihuje se vědomě a zúmyslné nad obyčejné íormy\nobčanské; není to snad šlechtictví neb výsosť rodu,\nale stupeň hodnosti, jenž není bez rázu čeho si hle-\ndaného. Kdo se bezúmyslně, jen pomocí vnitřní\nšlechty ducha nad obyčejné niveau pozdvihuje\njmenujeme na př. Glucka ten slově vyvoleným ne\nvyhledaným, šlechetným a ne vznešeným. U nejjedno-\nďušších skladeb Webrových, u jeho sonatin pro za-\nčátečníky, vidíme, kterak nejpřirozenčjším, nejbližším\nmu formám zúmyslně se vyhýbal, on chtěl tak\npsáti, jako nikdo před ním. A takovým „vznešeným\"\njednáním na odpor se postavil všemu šocáctví v hudbě,\njemuž za doby jeho zvláště holdovala odumírající\n„škola\" vídeňská, ač počínání takové stalo se u Webra\nmanýrou, jížto skladbu čistě klavírní převedl do pravé\nhudby „salonní\". A tak stýkají se v znamenitém\nmuži tom všecky skoro nitky a nervy hudebního ži-\nvota nedávno minulých dob a mezitím co rozebíráme\ntyto slabosti stránky esthetické, poznáváme čím dál\ntím více historický význam Webrův a zároveň napl-\nněni jsme úctou přeď vlivem jeho tak daleko sáha-\njícím a ještě působiti nepřestávším.\nA tento vliv dovozuje i působení Webrova zná-\nmého valčíku „Vyzvání k tanci\", jejž byl ve formě\nkoncertního ronda napsal. Povstal r. 1819, právě\nv době, kdy Weber o svém „Carostřelci\" pracoval.\nDřív byly valčíky tancem mile a polehounku ply-\nnoucím, tak jako i menuety; teď ale zakročilo tu\nohnivé allegro Webrovo; čas rychleji übíhal, proč\nby nemělo se rychleji i tančit? A v této věci násle-\ndovalo Webra množství jiných skladatelů hudby ta-\nneční a valčíky Straussovy jsou jenom výhonkem keře,\nWebrem nově štěpovaného.\nVšecka klavírní díla Webrova jsou jakýms ko-\nmentářem k jeho operám, poučná skizza pochodu,\njímž dospěl ku svým nejlepším pracem z oboru\nhudby dramatické. Kdyby nebyl Weber býval veli-\nkým skladatelem oper, mluvilo by se as málo o jeho\nmenších skladbách klavírních; ale právě to je závidění\nhodným momentem v působení mužů velikých, jimiž\npočíná nová epocha v umění, že práce jejich i menšího\nvýznamu souvislostí svou s většími v neustálé trvají\ndobré paměti a podobné, jako ona arcidíla nikdy ne-\nhynou. Skladby monumentální vrhají paprsky slávy\nsvé i na práce menší, ale moc a působení oněch ne-\nmálo bývají sesíleny množstvím a rozmanitostí oněch\ndrobotin a nikdo nechť za dob našich se nedomnívá,\nže jest mistrem, jímž počala nová nějaká epocha\nv umění, není-li zároveň skladatelem plodným, mno-\nhými zdařilými i sebe menšími pracemi se\nhonosícím.\nMladík nadějný i pětadvacetiletý může prvním\numělcem státi se nové epochy v umění; kdo ale"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 105, "texte": "hodlá být tvůrcem jejím, ten nechť již vymíní si\nu neúprosného osudu poněkud! delší život.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-11_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "115", "page_fin": "117", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.2.3", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.3", "debut_caractere": 107, "fin_caractere_exclue": 5788, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\nDr. hr. Laurencin.\n** Wagnerova zpěvohra „Tristan a Isolda\" má provozována\nbýti několikráte v červnu b. r. ve V ý m ar u.\nV titulních úlohách účinkovati budou manželé Yoglovi\nz Mnichova.\n** Y divadle „Apollo\" v Římě nedávno byl provo-\nzován Mazartův „Don Juan\" a sice poprvé ve „věčném\nměstě\" (papežská censura operu tu dříve nikterak nepři-\npustila). Úspěch nebyl valný, poněvadž bylo provedení\nvelmi chatrné.\n** Z Vídně. (Pův. dop.j Profesor na konservatoři\nJulius Ep stein, jeden znej přednějších zdejších kla-\nvíristů, uspořádal svůj každoroční samostatný koncert.\nProgramy koncertů Epsteinových přinášejí z pravidla sklad-\nby méně známé neb i docela neznámé z doby klasické a\nromantické a to vždy jen takové, které individualitě\numělcově, více k jemnému se kloníc přiměřené jsou.\nV této sféře se pohybujícího Epsteina slyšeti patří bez\nodporu k nej příjemnějším hudebním požitkům. Takový ráz\nměli program letošního koncertu. Mozartovo kvinteto pro\nklavír a stroje foukací representuje v hudbě něco, bych\nse tak vyjádřil, něco „anakreonticky\" neb „horaciansky\"\nkrásného. Šubertova sonata v es-dur kloní se du-\nševně i formálně ku směru „Haydn-Mozartovskému\", pak\nk tak zvané „první\" Beethovenově době. Stejného rázu\njsou též variace na thema od Righiniho, práce to\nz první doby Beethovena. Slečna Helena Magnu-\ns o v a přednesla v koncertu tom tři méně známé půvabné\npísně od Šuberta („Alinde\", „Ellens zweiter G-esang\",\n„Geheimes\") pak písně od Chopina, Tauberta, Brahmse.\nNadzmíněné kvinteto od Mozarta provedli s Epsteinem\nnejpřednější síly dvorního orkestru. Jiná síla učitelská\nna konservatoři a virtuos na pianě prof. Ant. Dooř\notevřel první „trio-soirée\". Nepoužil sil domácích,\nnýbrž získal Rotterdamského koncertního mistra, hou5-\nslistu Emanuela Wirtha a celistu Davida Pop-\npera. Souhra byla, ač ze sólistů každý odjinud přišel,\nveskrze dokonalá. Koncertní mistr Wirth, žák vašeho\nnezapomenutelného Mildnera, jest jedním z nejvybra-\nnějších dědiců obratné techniky a vytříbenOsti přednesu\nsvého mistra, jehožto ostatně, pokud se na krásnou ne-\nnahraditelnou dobu tu pražského života hudebního upa-\nmatovati dovedu, mohutností tonu a čistotou daleko\npředčí. Popper, též ratolesť někdější pražské školy jest\numělcem elegantním „ex asse\". Přednáší-li takoví umělci\nBeethévenovo trio v g-dur, musí býti požitek vždy do-\nkonalý. Rovněž milo bylo naslouchati na půdě moderní\nhudby stojícímu, v jednotlivostech iv celku rovně pou-\ntavému triu v f-moll odYiléma Speidla, a thema-\nticky propracované sonátě pro klavír a cello v f-moll\nod Brahmse (op. 38.) Růstová sonata pro housle\na klavír v d-moll, pracovaná dle vzoru sonát Bachových,\nač vzoru svého skladatel přece úplně nedo.stíhl, poskytla\npp. Doorovi a Wirthovi hojné příležitosti k vyvinutí\nskvělé techniky a krásného tonu. Se stejným vzletem\npředneseno bylo hluboce pathetické adagio v f-dur pro\nhousle a klavír od Maxe Brucha. Prof. Dooř zavdě-\nčil se obecenstvu přednesem půvabného úryvku ze suity\nod francouzského virtuosa na klavíru a varhanách St.\nSatín se. .\nSedmý a předposlední z letošních koncertů fil-\nharmonických může se považovali za nejskvělejší\nv této saisoně. Již dlouho nehrál náš mistrný orkestr\nz tak plné duše jako tentokráte. Začátek tvořila známá\nvšak vždy mocně účinkující ouvertura k „Vodaři\" od\nCherubiniho. Y ouvertuře „Ruy Blas\" od Men-\ndelssohna nemine se nikdy rozněcující živel účinku.\nČást orkestrová a solová ze Spohrové „Gesangs-\nscene\" patří ke skladbám nejněžnějším z doby klasicko-\nromantické. Berliozova symfonická báseň „Romeo a\nJulie\", z níž první tři věty jsme slyšeli, mluví proro-\nckým, mohutným jazykem. Aby však mistrnému celku\nještě posazena byla koruna, získán byl pro solovou část\nSpohrovy skladby Drážďanský koncertní mistr Lauter-\nbach. Ač od té doby, co isem tvůrce této veleněžné\nskladby ji přednášeti slyšel, uplynulo 37 let, zní mi ča-\nrovný jeho ton posud velmi jasně v paměti, i říci mohu,\nže jsem od té doby od nikoho neslyšel věrněji, pravdi-\nvěji, vznešeněji a tak oduševněně skladbu tu přednášeti\njako od Lauterbacha, což mne tím větším obdivem na-\nplňuje, an Lauterbach Spohra nikdy neviděl ani ne-\nslyšel.\nPrvní tak zvaný mimořádný koncert hudebního\nspolku přinesl sice jenom dvě díla a sice Kyrie a\nCre d o z posad nevytištěné mše v as-dur od Fr. Šu-\nberta a Šumáno va „Manfreda\", však v těchto dvou\nskladbách jsou obsaženy celé světy nejvzácnější vzneše-\nnosti a krásy, účinkující trvale na každého znalce a\nčlověka cítícího vůbec. Šubertovu úryvku schází sice i\nformální i duševní jednota, za to ale vystupují jednot-\nlivosti tím zřetelněji v plné své kráse a mohutnosti.\nCo se týče druhého čísla programu, pěje sobě hudba\nŠumanova sama nadšený hymnus, část deklamatorní, By-\nronovu báseň se Šumanovou hudbou spojující od F. Kůrn-\nbergera, přednesl dvorní herec Lewinski. Poněkud\nmdle zněly solové partie přednešené silami podřízeného\nstupně, vyjímaje ovšem basistu dra. Fr. Maa se. Brahms\nřídil celek se znalostí a vřelostí.\n\n** Mladý ruský houslista E. Altermxnn vystoupil\nopět v Paříži s dobrým úspěchem.\n** V Parisi dělá nemalou seusaci nové švédské\ndámské okteto, Jehožto produkce bývají vždy valně\nnavštíveny. Listy pařížské vychvalují krásu hlasu i pů-\nvabný, výrazný přednes.\n'** V Paříži zemřel dne 19. března b. r. výteěný\nhouslař Jules Martin v 47. roce věku svého.\n** Z Berlím. Zdejší cecilianská jednota provedla\ndne 23, m.m. Maxe Brucha „Odyssea\". Partie\nFenelopy Antiklejy a Arety zpívala paní Joachimová.\n** V Lipském novém městském divadle dle uve\nřejněné zprávy bylo vr. 1873 provedeno 46 oper, 13 vau-\ndevillů a frašek, 1 ballet; všech představení dohromad-\nbylo 146 oper, 54 vaudevillů a frašek. Operní novinky"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6361, "texte": "nebyla žádná, pouze nove študovány byly opery: Itige-\nnia v Tauridě, Favoritka, Černé domino a Templář a\nžidovka. Novinky byly pouze 1 vaudeville a 2 frašky.\n** Z Tcmešvárit. (Pův. zpr.) Jak mnoho rodákův\nnašich zaujímá v světě hudebním postavení důležitého a\nčestného, o nichžto jen zřídka k vám docházejí zprávy!\nJak mnozí účinkují v dálné cizině co praví „misionáři\"\numění, vzbuzujíce všestrannou k němu lásku a pečujíce\nčinností svou zdárnou, aby vnikalo do kruhů vždy šir-\nších, o nichžto jen málokdy dojde zvěst do rodné jich\nvlasti! Jsouť toho ovsem v přední řadě sami vinni, ne-\nudržujíce s rodáky svými ono vroucí spojení duševní,\njakého na příklad umělci němečtí s vlastí svou vždy za-\nchovali hledí. Český umělec bohužel dosud z většiny\nv cizině zapomínal veškerých zájmů domácího umění če-\nského a byl pro naši vlasť, jak mile překročil hranice\njejí. takořka ztraceným. Nebyloť ovšem dříve ve vlasti\nnaší hudebního ruchu tak mocného, jenž by byl do dáli\núčinkoval a na rodné naše síly, v cizině meškající, spů-\nsobem přitažlivým působil. Nyní však je jináče, duch\nčeské hudby valně se rozproudil po vlasti naší, a když\npřehlédneme povrchným jen zrakem , co vše vzniklo u\nnás v posledním desítiletí v nejrůznějších oborech hude-\nbních, věru že radostně nápi tluče srdce a že s důvěrou\nhledíme vstříc budoucnosti našeho umění českého. Kéž\nkde máčím našim skladatelům se nyní připojí také veškeří\nčeští umělci, v cizině meškající, celou snahou svou, kéž\nse živě zúčastňují v společném závodění ve všech obo-\nrech skladby hudební, od jednoduché písně počínaje až\nk hudbě dramatické! Společná snaha k jednomu cíli,\nk uskutečnění ideálu hudby české, vzájemné se sbližo-\nvání (zejména častým dopisováním i sdělováním skladeb,\no jichžto provozování v Praze byste zajisté pilně pečo-\nvali) sílily by nás vespolek a dodaly by hudebnímu ruchu\nve vlasti naší poznenáhla netušeného vzletu. Kéž by\nnašla slova tato vroucího ohlasu v srdci každého umělce\nčeského, jemuž osud nepopřál, aby mohl přímo v rodné\nvlasti své účinkovati! Také v městě našem žije rodák\nnáš, umělec nadání nevšedního, dobře Yám znám z dob\ndřívějších, do kteréhož jste kladli vším právem veliké\nnaděje, jest to M. J. Nováček, delší dobu již zde co\nnejzdárněji účinkující co učitel hudby a varhaník při\nzdejším chrámě stoličnéra. Doufám, že od něho samého\nobdržíte důkazy skladatelské jeho činnosti, podotýkám\njen tolik, že zde požívá pro ryze uměleckou svou snahu\ndůvěry neobmezené a úcty všeobecné. K mnohým zá-\nsluhám, jež sobě získal o zdejší poměry hudební, připojil\nopět novou zuvedením historických koncertů, zde\nještě neznámých, kteréž zahájil dne 29. m.m. produkcí\nvelmi zdařilou a velezajímavou. Program obsahoval „úvod,\nfugu a magnifikat\" z Lisztovy symfon. básně „Dante\"\n(přednesli na 2 harmoniích p. Nováček a neobyčejným\nhudebním nadáním vynikající 121etý jeho syn Rudolf N.)\npísně „Minnesingrů\", „Ave Maria\" Arcadelta, praelu-\ndium a fugu (Shlasou) do cis-mol a gavotu (d-mol) od\nŠeb. Bacha (na harmon. předu, malý Rudolf N.), noel\n(vánoční píseň) z XY. stol., sonátu pro housle a violu\ns průvodem piana (pp. Mart. Nováček, E. Gerger a Ru-\ndolf N.), Allegriho „Miserere\", fantazii pro violu ď amour,\nskladbu to koncertisty, kterouž mistrně sám přednášel,\nárii AI. Stradelly a sonátu pro varhany od Mendelssolma\n(f-mol) (na 2 harmoniích provedli Nováčkové otec a syn).\nProgram to zajisté velice poutavý, jenž rovněž jako dů-\nkladný spůsob provedení pro přísnější směr hudební ne-\nmálo roznítil obecenstvo zdejší a dálším v tomto oboru\npokusům připravil půdu co nejpříznivější. P. Nováček\nosvědčil se co nevšední mistr na harmonium, na viole\nďamour i co houslista velmi obratný, jakož i hrdým\nmůže býti na výsledky umělecké, jež docílil u svého syna,\nz něhož aby se vyvinul zdárný a statečný umělec, srdečně\nsi přejeme.\n** Z Turce. Sv. Martina. (Pův. dop.) Ed. J.\nMelíčko, absolvovaný žák pražské konservatoře, uspo-\nřádal unás dne 29. m.m. koncert s následujícím pro-\ngramem: „Svatební pochod\" F. Mendelsohna-Barthol-\ndyho; písně od Fr. Šuberta a A. Reisigera; „Cachucha-\nCaprice\" pro piano od J. Raffa, přednesl koncertista,\npotpouri z opery „Trovatore\" od F. Bayera; „velký koncert\"\npro eufonion, od F. W. Smita, přednesl koncertista;\n„Des Mádchens Klage\", píseň od F. Šuberta. „Fanta-\nsie-Potpouri\" z Fausta od H. Olliviera. Mimo kon-\ncertistu spoluúčinkovali sl. Olga Pauliny-Tóthova a devíti-\nletá Anna Mudroňova. Koncertista přednesl příděl svůj\nna eufonioně a pianě velmi zručně as pravým výrazem\ni získal sobě zaslouženou pochvalu obecenstva, také\njeho zpěv byl uspokojující. Mile nás překvapily mladé\npianistky Olga Pauliny - Tóthova a Anna Mudroňova\nvzbuzujíce v nás naději, že při vytrvalé usilovnosti a\npilnosti stanou se statečnými umělkyněmi. K závěrku\npřednesl koncertista ještě tři národní písně (jednu slo-\nvanskou a dvě maďarské) na eufonioně s průvodem\npiana. Bylo by nás potěšilo, kdyby byl koncertista za-\nzpíval aspoň jednu slovenskou národní píseň, bohužel\nže si na to ani nezpomněl! Nadějeme ge však, že nám\nto v krátkém čase vynahradí zdejší slovenský zpě-\nvácký spolek.\n** Z Petrohradu. (L.) *) Třetí koncert hudební\njednoty, (21. března) počal novou symfonií E. F. Ná-\npravníka, jež těšila se skvělému úspěchu. Naše obe-\ncenstvo takořka čekalo na příležitost, aby skladateli vy-\nslovilo onu jednomyslnou lásku, již chová ke kapelní-\nkovi; potlesk a vyvolávání, jimiž obecenstvo odměnilo\np. Nápravníka a jimž on ovšem už dávno přivykl, nebyly\nnikterak toho mírného rázu, jakým se obyčejně musí spo-\nkojiti dirigenti. P. Nápravník si získal a požívá lásku\nnašeho obecenstva jako nějaká prima donna. Tím ovšem\nnechci říci, že za úspěch své symfonie p. Nápravník má\nděkovat výhradně populárnosti svého jména; jeho sym-\nfonie je psána s talentem, zajímavě i zároveň velmi\néffektně; je v ní vidět dospělou a zkušenou ruku pra-\nvého mistra, jenž nejen umí vynalézat zajímavé podro-\nbnosti, ale uznává jich podřízený vztah k celku, zcela\nvládne formou skladby, jenž neztrácí nit, ani v nejšíř roz-\npředené formě, jenž nezabloudí aniž se rozplývá. Y tomto\nohledu jest finále, i scherzo i první allegro (a dle mého\nosobního dojmu, nejvíce první allegro) stejně pozoru-\nhodné; výminku činí toliko třetí část (andantino), v níž\nse episodicky objevuje nevelké solo na housle s průvo-\n\n*) Zpráva tato pochází z péra velmi důkladného a váženého\nkritika ruského. Red."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4584, "texte": "Dem dřevěných dechových nástrojův, solo, jež ani moti-\nvem ani duchem není v žádném spojení ani s předchá-\nzejícím ani s následujícím. Takové episody nejsou právě\nvzácností v instrumentální hudbě našeho věku; zvláště\nzáhadnými bývají v skladbách poslední doby Beethove-\nnovy, avšak s velmi malými jen výminkami, nebývají\nskladbě ozdobou. Rušíce náladu posluchače, mohou jej\npřekvapit, snad i dojmout a unést, ale jen na ujmu\ndojmu, jejž spůsobilo vše předcházející, t. j. nejpodstat-\nnější části skladby. První, druhá a čtvrtá věta, jak jsem\nuž pravil, vynikají mistrovskou formou, jež svědčí ne-\ntoliko o nadání skladatelově, ale i o oné zdravé tradici,\nkteráž takřka se vzduchem se dýše ve vlasti pana Ná-\npravníka, v Čechách, v jedné z nejhudebnějších krajin\nsvěta, jež má výbornou konservatoř a vysílá své hudební\npionéry na všecky strany světa. Cechy byly vždy zemí\ninstrumentální hudby: od symfonisty a kvartetního skla-\ndatele až k plukovnímu trubači není odvětví tohoto umění,\nv němž by Čechy neměly množství představitelův čili\nrepresentantův, a v ohromném tom množství hudebníkův,\nvyšlých z malého národa českého, nikdy nebyl nedosta-\ntek nadání. Schválně jsem se dotkl té věci za příčinou\nkrásné formy symfonie p. Nápravníka: pro mne má ne-\nobyčejně veliký význam národ, země, třída společnosti,\nškola, kde umělec vyrostl a se vzdělal; mám za to, že\nvliv všech takových okolností silněji se jeví v jeho vý-\ntvorech, než vlastní přirozené nadání. První allegro (a\nz větší částí i finále) symfonie, jako hudební formy ur-\nčitě ustálené, sestává ze tří částí, z nichž první obsa-\nhuje exposici hlavních myšlenek allegra, třetí opa-\nkování těch myšlenek v témž pořádku, ale částečně ve\nzměněné tónině, druhá pak —více méně obšírnou mo-\ndulaci v rozličných ladech, jejíž melodická část neobsa-\nhuje v celku nic nového, ale zakládá se na themách\nprvní části neb na jich úryvcích, stejně změněných po-\nmocí harmonie, kontrapunktu, rytmu a instrumentace.\nA tato druhá část je pravý zkušební kámen umění\nskladatelova: nedostává-li se mu talentu k formě aneb\ndůkladné zkušenosti co do ustrojení formy, tož se upro-\nstřed toho bohatství thematických proměn bud rozpadne\nv úryvkové podrobnosti beze všeho spojení, aneb unaví\nposluchače jednotvárností v opětování motivu. Mezi ji-\nným v mnohých případech je těžko přejiti od druhé\nčásti k třetí, t. j. od pohyblivého, volného rozvoje BlO-\ntivův k prostému, přísně určitému jich opakování. P. Ná-\npravník skvěle rozluštil tuto úlohu: druhá část jeho alle-\ngra je psána s umělostí znamenitou a plna pestrosti bez\ndélek a nepotřebných opakování. Její začátek je založen\nna figuře trombonův (sestupující septima polotony), vzatá\nz první části (kde se jeví co průvod melodie tak zvané\nzávěrečné partie); na podkladě této provázející figury\nozývají se violončelly chromatickým motivem, jenž se pak\nrozvíjí v bohaté harmonii. Z dalšího rozvoje druhé části\nallegra připomínám krásné, déle trvající morendo, po\nněmž skladatel postupně a velmi uměle přechází k třetí\nčásti, t. j. k opakování hlavni themy, jejíž hřmotná zvu-\nčnost a dithyrambický ráz výborně se liší od předchá-\nzejícího morenda. Nemenší mistrovství vidíme i ve\nfinále, psaném, podobně prvnímu allegru. v bodré a oži-\nvené náladě. Finále toto je znamenité i orchestrální\nsvou mohutností, i uměním docílovati nejhřmotnější a zá-\nroveň plné a vyrovnané zvučnosti, což není tak snadné,\njak myslí nezkušení instrumentatoři; zvláště v nejnovej-\nším čase stalo se umění to vzácnějším pro přílišné de-\ntailování a přehnanou jemnost, v niž upadli ruští ná-\npodobitelé Berlioza (ač sám Berlioz stejně výtečně vládl\nkoloritem i všemi nuancemi dynamickými). Myšlenky\nsamy, na nichž se zakládá první allegro, andantino a\nfinále symfonie, nejeví dle mého mínění znak samostat-\nného, individuálního nadšení; to lze pozorovati zvláště\nve volných a táhlých melodiích něžného rázu, k nimž\nskladatel má mnohem méně nadání, než k živlu opačnému.\nA to je snad příčinou toho, že nejživotnější a bezpo-\nstředně účinkující část jeho symfonie je scherzo. Toto\njest nejen skvěle instrumente váno, nejen uměle a effektně\nskupeno, ale iv invenci nese znak opravdové, úplně\nprocítěné nálady; založené namotivě lesního rohu, pohyblivé,\njasné, takřka bezstarostné a junácké, má ráz lovecký,\ncož není nic nového v instrumentální hudbě, ale zřídka\ntak zdařile vyjádřeno, jako v tomto případě.\n** Z Pešébudína. Zdejší česká beseda pro-\nvedla na velký pátek pomocí velkého svého orkestru spol-\nkového za laskavého spoluúčinkování četných umělců če-\nských zde meškajících Haydnovo oratorium „Sedm\nslov Kristových\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-11_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "115", "page_fin": "115", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.2.3.1", "titre_corps": "** Wagnerova zpěvohra „Tristan a Isolda\" má provozována", "titre_sommaire": "** Wagnerova zpěvohra „Tristan a Isolda\" má provozována", "signature_source": "hr. Laurencin", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.3", "debut_caractere": 129, "fin_caractere_exclue": 5083, "texte": "Dr. hr. Laurencin.\n** Wagnerova zpěvohra „Tristan a Isolda\" má provozována\nbýti několikráte v červnu b. r. ve V ý m ar u.\nV titulních úlohách účinkovati budou manželé Yoglovi\nz Mnichova.\n** Y divadle „Apollo\" v Římě nedávno byl provo-\nzován Mazartův „Don Juan\" a sice poprvé ve „věčném\nměstě\" (papežská censura operu tu dříve nikterak nepři-\npustila). Úspěch nebyl valný, poněvadž bylo provedení\nvelmi chatrné.\n** Z Vídně. (Pův. dop.j Profesor na konservatoři\nJulius Ep stein, jeden znej přednějších zdejších kla-\nvíristů, uspořádal svůj každoroční samostatný koncert.\nProgramy koncertů Epsteinových přinášejí z pravidla sklad-\nby méně známé neb i docela neznámé z doby klasické a\nromantické a to vždy jen takové, které individualitě\numělcově, více k jemnému se kloníc přiměřené jsou.\nV této sféře se pohybujícího Epsteina slyšeti patří bez\nodporu k nej příjemnějším hudebním požitkům. Takový ráz\nměli program letošního koncertu. Mozartovo kvinteto pro\nklavír a stroje foukací representuje v hudbě něco, bych\nse tak vyjádřil, něco „anakreonticky\" neb „horaciansky\"\nkrásného. Šubertova sonata v es-dur kloní se du-\nševně i formálně ku směru „Haydn-Mozartovskému\", pak\nk tak zvané „první\" Beethovenově době. Stejného rázu\njsou též variace na thema od Righiniho, práce to\nz první doby Beethovena. Slečna Helena Magnu-\ns o v a přednesla v koncertu tom tři méně známé půvabné\npísně od Šuberta („Alinde\", „Ellens zweiter G-esang\",\n„Geheimes\") pak písně od Chopina, Tauberta, Brahmse.\nNadzmíněné kvinteto od Mozarta provedli s Epsteinem\nnejpřednější síly dvorního orkestru. Jiná síla učitelská\nna konservatoři a virtuos na pianě prof. Ant. Dooř\notevřel první „trio-soirée\". Nepoužil sil domácích,\nnýbrž získal Rotterdamského koncertního mistra, hou5-\nslistu Emanuela Wirtha a celistu Davida Pop-\npera. Souhra byla, ač ze sólistů každý odjinud přišel,\nveskrze dokonalá. Koncertní mistr Wirth, žák vašeho\nnezapomenutelného Mildnera, jest jedním z nejvybra-\nnějších dědiců obratné techniky a vytříbenOsti přednesu\nsvého mistra, jehožto ostatně, pokud se na krásnou ne-\nnahraditelnou dobu tu pražského života hudebního upa-\nmatovati dovedu, mohutností tonu a čistotou daleko\npředčí. Popper, též ratolesť někdější pražské školy jest\numělcem elegantním „ex asse\". Přednáší-li takoví umělci\nBeethévenovo trio v g-dur, musí býti požitek vždy do-\nkonalý. Rovněž milo bylo naslouchati na půdě moderní\nhudby stojícímu, v jednotlivostech iv celku rovně pou-\ntavému triu v f-moll odYiléma Speidla, a thema-\nticky propracované sonátě pro klavír a cello v f-moll\nod Brahmse (op. 38.) Růstová sonata pro housle\na klavír v d-moll, pracovaná dle vzoru sonát Bachových,\nač vzoru svého skladatel přece úplně nedo.stíhl, poskytla\npp. Doorovi a Wirthovi hojné příležitosti k vyvinutí\nskvělé techniky a krásného tonu. Se stejným vzletem\npředneseno bylo hluboce pathetické adagio v f-dur pro\nhousle a klavír od Maxe Brucha. Prof. Dooř zavdě-\nčil se obecenstvu přednesem půvabného úryvku ze suity\nod francouzského virtuosa na klavíru a varhanách St.\nSatín se. .\nSedmý a předposlední z letošních koncertů fil-\nharmonických může se považovali za nejskvělejší\nv této saisoně. Již dlouho nehrál náš mistrný orkestr\nz tak plné duše jako tentokráte. Začátek tvořila známá\nvšak vždy mocně účinkující ouvertura k „Vodaři\" od\nCherubiniho. Y ouvertuře „Ruy Blas\" od Men-\ndelssohna nemine se nikdy rozněcující živel účinku.\nČást orkestrová a solová ze Spohrové „Gesangs-\nscene\" patří ke skladbám nejněžnějším z doby klasicko-\nromantické. Berliozova symfonická báseň „Romeo a\nJulie\", z níž první tři věty jsme slyšeli, mluví proro-\nckým, mohutným jazykem. Aby však mistrnému celku\nještě posazena byla koruna, získán byl pro solovou část\nSpohrovy skladby Drážďanský koncertní mistr Lauter-\nbach. Ač od té doby, co isem tvůrce této veleněžné\nskladby ji přednášeti slyšel, uplynulo 37 let, zní mi ča-\nrovný jeho ton posud velmi jasně v paměti, i říci mohu,\nže jsem od té doby od nikoho neslyšel věrněji, pravdi-\nvěji, vznešeněji a tak oduševněně skladbu tu přednášeti\njako od Lauterbacha, což mne tím větším obdivem na-\nplňuje, an Lauterbach Spohra nikdy neviděl ani ne-\nslyšel.\nPrvní tak zvaný mimořádný koncert hudebního\nspolku přinesl sice jenom dvě díla a sice Kyrie a\nCre d o z posad nevytištěné mše v as-dur od Fr. Šu-\nberta a Šumáno va „Manfreda\", však v těchto dvou\nskladbách jsou obsaženy celé světy nejvzácnější vzneše-\nnosti a krásy, účinkující trvale na každého znalce a\nčlověka cítícího vůbec. Šubertovu úryvku schází sice i\nformální i duševní jednota, za to ale vystupují jednot-\nlivosti tím zřetelněji v plné své kráse a mohutnosti.\nCo se týče druhého čísla programu, pěje sobě hudba\nŠumanova sama nadšený hymnus, část deklamatorní, By-\nronovu báseň se Šumanovou hudbou spojující od F. Kůrn-\nbergera, přednesl dvorní herec Lewinski. Poněkud\nmdle zněly solové partie přednešené silami podřízeného\nstupně, vyjímaje ovšem basistu dra. Fr. Maa se. Brahms\nřídil celek se znalostí a vřelostí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-11_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "115", "page_fin": "117", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.2.3.2", "titre_corps": "** Mladý ruský houslista E. Altermxnn vystoupil", "titre_sommaire": "** Mladý ruský houslista E. Altermxnn vystoupil", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.3", "debut_caractere": 5085, "fin_caractere_exclue": 5788, "texte": "** Mladý ruský houslista E. Altermxnn vystoupil\nopět v Paříži s dobrým úspěchem.\n** V Parisi dělá nemalou seusaci nové švédské\ndámské okteto, Jehožto produkce bývají vždy valně\nnavštíveny. Listy pařížské vychvalují krásu hlasu i pů-\nvabný, výrazný přednes.\n'** V Paříži zemřel dne 19. března b. r. výteěný\nhouslař Jules Martin v 47. roce věku svého.\n** Z Berlím. Zdejší cecilianská jednota provedla\ndne 23, m.m. Maxe Brucha „Odyssea\". Partie\nFenelopy Antiklejy a Arety zpívala paní Joachimová.\n** V Lipském novém městském divadle dle uve\nřejněné zprávy bylo vr. 1873 provedeno 46 oper, 13 vau-\ndevillů a frašek, 1 ballet; všech představení dohromad-\nbylo 146 oper, 54 vaudevillů a frašek. Operní novinky"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6361, "texte": "nebyla žádná, pouze nove študovány byly opery: Itige-\nnia v Tauridě, Favoritka, Černé domino a Templář a\nžidovka. Novinky byly pouze 1 vaudeville a 2 frašky.\n** Z Tcmešvárit. (Pův. zpr.) Jak mnoho rodákův\nnašich zaujímá v světě hudebním postavení důležitého a\nčestného, o nichžto jen zřídka k vám docházejí zprávy!\nJak mnozí účinkují v dálné cizině co praví „misionáři\"\numění, vzbuzujíce všestrannou k němu lásku a pečujíce\nčinností svou zdárnou, aby vnikalo do kruhů vždy šir-\nších, o nichžto jen málokdy dojde zvěst do rodné jich\nvlasti! Jsouť toho ovsem v přední řadě sami vinni, ne-\nudržujíce s rodáky svými ono vroucí spojení duševní,\njakého na příklad umělci němečtí s vlastí svou vždy za-\nchovali hledí. Český umělec bohužel dosud z většiny\nv cizině zapomínal veškerých zájmů domácího umění če-\nského a byl pro naši vlasť, jak mile překročil hranice\njejí. takořka ztraceným. Nebyloť ovšem dříve ve vlasti\nnaší hudebního ruchu tak mocného, jenž by byl do dáli\núčinkoval a na rodné naše síly, v cizině meškající, spů-\nsobem přitažlivým působil. Nyní však je jináče, duch\nčeské hudby valně se rozproudil po vlasti naší, a když\npřehlédneme povrchným jen zrakem , co vše vzniklo u\nnás v posledním desítiletí v nejrůznějších oborech hude-\nbních, věru že radostně nápi tluče srdce a že s důvěrou\nhledíme vstříc budoucnosti našeho umění českého. Kéž\nkde máčím našim skladatelům se nyní připojí také veškeří\nčeští umělci, v cizině meškající, celou snahou svou, kéž\nse živě zúčastňují v společném závodění ve všech obo-\nrech skladby hudební, od jednoduché písně počínaje až\nk hudbě dramatické! Společná snaha k jednomu cíli,\nk uskutečnění ideálu hudby české, vzájemné se sbližo-\nvání (zejména častým dopisováním i sdělováním skladeb,\no jichžto provozování v Praze byste zajisté pilně pečo-\nvali) sílily by nás vespolek a dodaly by hudebnímu ruchu\nve vlasti naší poznenáhla netušeného vzletu. Kéž by\nnašla slova tato vroucího ohlasu v srdci každého umělce\nčeského, jemuž osud nepopřál, aby mohl přímo v rodné\nvlasti své účinkovati! Také v městě našem žije rodák\nnáš, umělec nadání nevšedního, dobře Yám znám z dob\ndřívějších, do kteréhož jste kladli vším právem veliké\nnaděje, jest to M. J. Nováček, delší dobu již zde co\nnejzdárněji účinkující co učitel hudby a varhaník při\nzdejším chrámě stoličnéra. Doufám, že od něho samého\nobdržíte důkazy skladatelské jeho činnosti, podotýkám\njen tolik, že zde požívá pro ryze uměleckou svou snahu\ndůvěry neobmezené a úcty všeobecné. K mnohým zá-\nsluhám, jež sobě získal o zdejší poměry hudební, připojil\nopět novou zuvedením historických koncertů, zde\nještě neznámých, kteréž zahájil dne 29. m.m. produkcí\nvelmi zdařilou a velezajímavou. Program obsahoval „úvod,\nfugu a magnifikat\" z Lisztovy symfon. básně „Dante\"\n(přednesli na 2 harmoniích p. Nováček a neobyčejným\nhudebním nadáním vynikající 121etý jeho syn Rudolf N.)\npísně „Minnesingrů\", „Ave Maria\" Arcadelta, praelu-\ndium a fugu (Shlasou) do cis-mol a gavotu (d-mol) od\nŠeb. Bacha (na harmon. předu, malý Rudolf N.), noel\n(vánoční píseň) z XY. stol., sonátu pro housle a violu\ns průvodem piana (pp. Mart. Nováček, E. Gerger a Ru-\ndolf N.), Allegriho „Miserere\", fantazii pro violu ď amour,\nskladbu to koncertisty, kterouž mistrně sám přednášel,\nárii AI. Stradelly a sonátu pro varhany od Mendelssolma\n(f-mol) (na 2 harmoniích provedli Nováčkové otec a syn).\nProgram to zajisté velice poutavý, jenž rovněž jako dů-\nkladný spůsob provedení pro přísnější směr hudební ne-\nmálo roznítil obecenstvo zdejší a dálším v tomto oboru\npokusům připravil půdu co nejpříznivější. P. Nováček\nosvědčil se co nevšední mistr na harmonium, na viole\nďamour i co houslista velmi obratný, jakož i hrdým\nmůže býti na výsledky umělecké, jež docílil u svého syna,\nz něhož aby se vyvinul zdárný a statečný umělec, srdečně\nsi přejeme.\n** Z Turce. Sv. Martina. (Pův. dop.) Ed. J.\nMelíčko, absolvovaný žák pražské konservatoře, uspo-\nřádal unás dne 29. m.m. koncert s následujícím pro-\ngramem: „Svatební pochod\" F. Mendelsohna-Barthol-\ndyho; písně od Fr. Šuberta a A. Reisigera; „Cachucha-\nCaprice\" pro piano od J. Raffa, přednesl koncertista,\npotpouri z opery „Trovatore\" od F. Bayera; „velký koncert\"\npro eufonion, od F. W. Smita, přednesl koncertista;\n„Des Mádchens Klage\", píseň od F. Šuberta. „Fanta-\nsie-Potpouri\" z Fausta od H. Olliviera. Mimo kon-\ncertistu spoluúčinkovali sl. Olga Pauliny-Tóthova a devíti-\nletá Anna Mudroňova. Koncertista přednesl příděl svůj\nna eufonioně a pianě velmi zručně as pravým výrazem\ni získal sobě zaslouženou pochvalu obecenstva, také\njeho zpěv byl uspokojující. Mile nás překvapily mladé\npianistky Olga Pauliny - Tóthova a Anna Mudroňova\nvzbuzujíce v nás naději, že při vytrvalé usilovnosti a\npilnosti stanou se statečnými umělkyněmi. K závěrku\npřednesl koncertista ještě tři národní písně (jednu slo-\nvanskou a dvě maďarské) na eufonioně s průvodem\npiana. Bylo by nás potěšilo, kdyby byl koncertista za-\nzpíval aspoň jednu slovenskou národní píseň, bohužel\nže si na to ani nezpomněl! Nadějeme ge však, že nám\nto v krátkém čase vynahradí zdejší slovenský zpě-\nvácký spolek.\n** Z Petrohradu. (L.) *) Třetí koncert hudební\njednoty, (21. března) počal novou symfonií E. F. Ná-\npravníka, jež těšila se skvělému úspěchu. Naše obe-\ncenstvo takořka čekalo na příležitost, aby skladateli vy-\nslovilo onu jednomyslnou lásku, již chová ke kapelní-\nkovi; potlesk a vyvolávání, jimiž obecenstvo odměnilo\np. Nápravníka a jimž on ovšem už dávno přivykl, nebyly\nnikterak toho mírného rázu, jakým se obyčejně musí spo-\nkojiti dirigenti. P. Nápravník si získal a požívá lásku\nnašeho obecenstva jako nějaká prima donna. Tím ovšem\nnechci říci, že za úspěch své symfonie p. Nápravník má\nděkovat výhradně populárnosti svého jména; jeho sym-\nfonie je psána s talentem, zajímavě i zároveň velmi\néffektně; je v ní vidět dospělou a zkušenou ruku pra-\nvého mistra, jenž nejen umí vynalézat zajímavé podro-\nbnosti, ale uznává jich podřízený vztah k celku, zcela\nvládne formou skladby, jenž neztrácí nit, ani v nejšíř roz-\npředené formě, jenž nezabloudí aniž se rozplývá. Y tomto\nohledu jest finále, i scherzo i první allegro (a dle mého\nosobního dojmu, nejvíce první allegro) stejně pozoru-\nhodné; výminku činí toliko třetí část (andantino), v níž\nse episodicky objevuje nevelké solo na housle s průvo-\n\n*) Zpráva tato pochází z péra velmi důkladného a váženého\nkritika ruského. Red."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4584, "texte": "Dem dřevěných dechových nástrojův, solo, jež ani moti-\nvem ani duchem není v žádném spojení ani s předchá-\nzejícím ani s následujícím. Takové episody nejsou právě\nvzácností v instrumentální hudbě našeho věku; zvláště\nzáhadnými bývají v skladbách poslední doby Beethove-\nnovy, avšak s velmi malými jen výminkami, nebývají\nskladbě ozdobou. Rušíce náladu posluchače, mohou jej\npřekvapit, snad i dojmout a unést, ale jen na ujmu\ndojmu, jejž spůsobilo vše předcházející, t. j. nejpodstat-\nnější části skladby. První, druhá a čtvrtá věta, jak jsem\nuž pravil, vynikají mistrovskou formou, jež svědčí ne-\ntoliko o nadání skladatelově, ale i o oné zdravé tradici,\nkteráž takřka se vzduchem se dýše ve vlasti pana Ná-\npravníka, v Čechách, v jedné z nejhudebnějších krajin\nsvěta, jež má výbornou konservatoř a vysílá své hudební\npionéry na všecky strany světa. Cechy byly vždy zemí\ninstrumentální hudby: od symfonisty a kvartetního skla-\ndatele až k plukovnímu trubači není odvětví tohoto umění,\nv němž by Čechy neměly množství představitelův čili\nrepresentantův, a v ohromném tom množství hudebníkův,\nvyšlých z malého národa českého, nikdy nebyl nedosta-\ntek nadání. Schválně jsem se dotkl té věci za příčinou\nkrásné formy symfonie p. Nápravníka: pro mne má ne-\nobyčejně veliký význam národ, země, třída společnosti,\nškola, kde umělec vyrostl a se vzdělal; mám za to, že\nvliv všech takových okolností silněji se jeví v jeho vý-\ntvorech, než vlastní přirozené nadání. První allegro (a\nz větší částí i finále) symfonie, jako hudební formy ur-\nčitě ustálené, sestává ze tří částí, z nichž první obsa-\nhuje exposici hlavních myšlenek allegra, třetí opa-\nkování těch myšlenek v témž pořádku, ale částečně ve\nzměněné tónině, druhá pak —více méně obšírnou mo-\ndulaci v rozličných ladech, jejíž melodická část neobsa-\nhuje v celku nic nového, ale zakládá se na themách\nprvní části neb na jich úryvcích, stejně změněných po-\nmocí harmonie, kontrapunktu, rytmu a instrumentace.\nA tato druhá část je pravý zkušební kámen umění\nskladatelova: nedostává-li se mu talentu k formě aneb\ndůkladné zkušenosti co do ustrojení formy, tož se upro-\nstřed toho bohatství thematických proměn bud rozpadne\nv úryvkové podrobnosti beze všeho spojení, aneb unaví\nposluchače jednotvárností v opětování motivu. Mezi ji-\nným v mnohých případech je těžko přejiti od druhé\nčásti k třetí, t. j. od pohyblivého, volného rozvoje BlO-\ntivův k prostému, přísně určitému jich opakování. P. Ná-\npravník skvěle rozluštil tuto úlohu: druhá část jeho alle-\ngra je psána s umělostí znamenitou a plna pestrosti bez\ndélek a nepotřebných opakování. Její začátek je založen\nna figuře trombonův (sestupující septima polotony), vzatá\nz první části (kde se jeví co průvod melodie tak zvané\nzávěrečné partie); na podkladě této provázející figury\nozývají se violončelly chromatickým motivem, jenž se pak\nrozvíjí v bohaté harmonii. Z dalšího rozvoje druhé části\nallegra připomínám krásné, déle trvající morendo, po\nněmž skladatel postupně a velmi uměle přechází k třetí\nčásti, t. j. k opakování hlavni themy, jejíž hřmotná zvu-\nčnost a dithyrambický ráz výborně se liší od předchá-\nzejícího morenda. Nemenší mistrovství vidíme i ve\nfinále, psaném, podobně prvnímu allegru. v bodré a oži-\nvené náladě. Finále toto je znamenité i orchestrální\nsvou mohutností, i uměním docílovati nejhřmotnější a zá-\nroveň plné a vyrovnané zvučnosti, což není tak snadné,\njak myslí nezkušení instrumentatoři; zvláště v nejnovej-\nším čase stalo se umění to vzácnějším pro přílišné de-\ntailování a přehnanou jemnost, v niž upadli ruští ná-\npodobitelé Berlioza (ač sám Berlioz stejně výtečně vládl\nkoloritem i všemi nuancemi dynamickými). Myšlenky\nsamy, na nichž se zakládá první allegro, andantino a\nfinále symfonie, nejeví dle mého mínění znak samostat-\nného, individuálního nadšení; to lze pozorovati zvláště\nve volných a táhlých melodiích něžného rázu, k nimž\nskladatel má mnohem méně nadání, než k živlu opačnému.\nA to je snad příčinou toho, že nejživotnější a bezpo-\nstředně účinkující část jeho symfonie je scherzo. Toto\njest nejen skvěle instrumente váno, nejen uměle a effektně\nskupeno, ale iv invenci nese znak opravdové, úplně\nprocítěné nálady; založené namotivě lesního rohu, pohyblivé,\njasné, takřka bezstarostné a junácké, má ráz lovecký,\ncož není nic nového v instrumentální hudbě, ale zřídka\ntak zdařile vyjádřeno, jako v tomto případě.\n** Z Pešébudína. Zdejší česká beseda pro-\nvedla na velký pátek pomocí velkého svého orkestru spol-\nkového za laskavého spoluúčinkování četných umělců če-\nských zde meškajících Haydnovo oratorium „Sedm\nslov Kristových\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-11_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "117", "page_fin": "118", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.2.4", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "V. Vykysal", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.5", "debut_caractere": 4586, "fin_caractere_exclue": 6236, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n\nZpěváčky spolek „Lubor\" v Novém Bydžově\nuspořádal dne 6. t. m. hudební a divadelní zábavu s ná-\nsledujícím programem: 1. „Přilítlo jaro z daleka\", smí-\nšený sbor K. Bendla. 2. „Jaro\", dvojzpěv pro ženské\nhlasy/ slož. Fr. Fivoda. 3. Tři písně národní pro smí-\nšený sbor uprav. Fr. Pivoda. 4. „Na horách,\" mužský\nsbor L. Zvonaře. 5. „Zpěv Přemysla\" z opery „Li-\nbuše\" od B. Smetany. 6. „Polka\", smíšený sbor\ns průvodem piana z „Prodané nevěsty\" od B. Sme-\ntany. 7. Ženské slzy, veselohra v jednom jednání od\nGrórnera.\n*** Z Mělníka. (Pův. dop.) Sotva že zvuky ma-\nsopustní byly dozněly, připravoval se již jarý zp ěvácký\nspolek náš, by nás ušlechtile pobavil dne 25. března\nb. r. koncertem, jenž vynikal bez odporu pestrým a bo-\nhatým programem. Ouverturou k „Tellu\", živě sehranou\npp. Maškem a A. Valentou, zahájený program vykazoval\ncelkem 2 mužské, 2 ženské a 3 smíšené sbory. Sbory\nmužské : „Ten ptáček ten se nazpívá\" odßergmnnna, kde\nzvláště solový kvartet dojemně vynikl, pak „Dárek z pouti\"\nod K. Bendla, oprávňují nás lc úsudku, že pánové dle nejlep-\nších sil svých se přičinili, by krásu skladeb těch k plat-\nnosti přivedli. V Hřímalého duetách „Jaro\" a „Výstraha\"\nbyly dámy roztomilé i jevily podivuhodný pokrok zvláště\nv smíšených sborech jako „Návrat plavců\" od Bažina,\nkde rozhodným užíváním jednak něžnosti , jinak síly\nkrásných svých hlasů všem pravidlům řádného přednesu\nsvědomitě vyhověly. Uvážíme-li, že dámy zahájili čin-\nnost svou as v polovici listopadu m. r., přemile nás pře-\nkvapiti musel řádný přednes choulostivého sboru „Eéž\nsvoji bych lásku\" od Mendelssohna v úpravě K. Bendla"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1718, "texte": "a „Mandolinaty\" od Paladilhe-ho, v kterémžto sboru\nposledním sl. A. Bodláková solovou část s obvyklým zda-\nrem přednesla. Že dbá zpěvácký náš spolek toho, aby\nse obecenstvu našemu předváděly skladby mistrů vyni-\nkajících, jest bez odporu vší chvály hodno. Mimo mistry\ndomácí zastoupena byla na programu ještě různá jména\nskladatelská vesměs dobrého zvuku. Sl. Bodláková osvěd-\nčila co nejšťastněji varii „disonno\" z Meyerbeerovy „Af-\nrikánky\" virtuositu své koloratury. Sl. A. Vannerova\nobrala si opět jednu arii „Mařenky\" z „Prodané nevě-\nst My a sice „Ach! jaký bol\". Těšilo nás to tím více,\nan v obtížné této, podrobného dramatisování vyžadující\narii slečna dojemným a srdečným svým přednesem do-\nkázala, že úlohu „Mařenky\" úplně duchem i citem svým\npronikla. Sl. L. Janovských pobavila nás vskutku žer-\ntovným přednesem „Tajemné knihy\", p. V. Haupt plným\npříjemným svým hlasem zapěl velmi zdařilou, ryzím du-\nchem slovanským prodchnutou píseň V. Hlaváče „ZV\nbitý\" a p. A. Valenta válečnou píseň Marcela z „Hu-\ngenotů\" s obvyklým dramatickým výrazem. Že veškeré\nskladby, jak sborové tak solové, mezi nimi zejména Ben-\ndlův dvojzpěv „Slavíček\" nadšeně od obecenstva přijaty\nbyly, netřeba dokládati. Rádi souhlasíme s obecenstvem,\njež spňsobem zjevným pokroky zpěv. spolku uznává,\ni doufáme, že blížící se letní sezona nám opět hojných\npřekvapení přinese. Doslýcháme již s potěšením, že zpěv.\nspolek pro nejbližší dobu sobě vyhlídl novinku, která\nsice, jak nám známo velmi obtížná, nicméně při svědo-\nmitém studování překonatelná jest. S chutí tedy do\npráce! Výsledku již napřed přejeme mnoho zdaru! Ještě\nzmíniti se musíme, že koncertní místnosti skvostně upra-\nvené propůjčil s uznání hodnou ochotou p.\n\nV. Vykysal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-11_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "120", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.6", "debut_caractere": 1720, "fin_caractere_exclue": 6154, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Zdělujeme tuto podrobný program slavnostního\nkoncertu, jejž uspořádá hadební odbor musea král.\nčeského v Praze dne 18. t. m. o 12 hod. polední\nv sále Žofínském ku oslavě 100-leté památky naro-\nzenin skladatele V. J. Tomáška. 1, Oddělení. 1. Kon-\ncertní ouvertura do es-dur, op. 38. 2. „Hektora lou-\nčení se s Andromachou\" báseň od Bedř. Sillera, dvoj-\nzpěv pro soprán a bas s prův. orkestru, op. 89. Před-\nnesou sl. Lošerova a p. K. čech. 3. Eklogy pro piano\nz op. 83. a 51. Před. sl. Helena Rosslerova. 4. „Noční\npíseň cikánů\", smíš. sbor s prův. orkestru, op. 112.\n11. Oddělenu 5. Závěreční scéna z Šillerovy tragedie\n„Nevěsta Mesinská\" pro 3 solové hlasy a mužský\nsbor s průvodem orkestru, op. 104. 6. a) „Róže,\" pí-\nseň z královédvorského rukopisu. Op. 82. b) Fialinka,\npíseň od V. Hanky. Op. 71. c) „Marie Stuartky nářek\nz vězení\". Op. 49. Přednese pí. Marta Procházková.\n7. a) „Slavíček\", b) „Žalost\", c) „Modré oči\", písně od\nV. Hanky. Přednese p. Lev. 8. a) Rhapsodie. b) Dity-\nramba. Přednese p. Bedř. Smetana. 9. „Gloria\" z ko-\nrunovační mše. Veškeré skladby jsou od V. J. Tomáška.\nPaní Marta Procházková, slč. Lošerova, slč. Helena Ross-\nlerova a pp. K. Čech, J. Lev a Bedř. Smetana slíbili\nsvé spoluúčinkování. Řízení orkestrálních a ensemblo-\nvýck čísel převzali laskavě pp. kapelníci Smetana a Ad,\nČech. Piano (Ekrbar) propůjčil laskavě p. Em. Wetzler,\ntaktéž propůjčil zdarma sál p. Srch. Čistý výnos věnuje\nse fondu pro dostavění chrámu sv. Vítského a hudebnímu\nodboru museu král. českého v stejných podílech. Vstupní\nlístky lze dostati v hudebním obchodnictví Em. Wetzlera\n(Ferdinandova třída) a v kněhkupectví p. Řivnáče (v bu-\ndově musejní).\n* Dr. Fr. Witt uveřejňuje v4. čísle svého časo-\npisu „Musica sacra\" zprávu o provozování Palestrinovy\nmše „Hodie Christus natus est\" v Praze za jeho řízení\npři slavnosti 9001eté památky založení biskupství praž-\nského. Zpráva ta Obsahuje mnohou pernou pravdu, kte-\nrouž si mnohý z našich hudebníků může zapsati za ucho.\nSpůsob, jakým se zvláště někteří z našich ředitelů kůru\nzachovali naproti slavnému reformátoru církevní hudby,\njenž podnikl dílo téměř herkulesské, vyklizuje poznenáhla\navšak železnou rukou všechnu neřest z hudby chrámové,\nzejmena, pak jak projevovali téměř okázale svou neteč-\nnost ke zkouškám i produkcím drem. Wittem řízeným,\nnalezl v zprávě zmíněné zasloužilého posouzení. Jen igno-\nrance a závist hloupá nerada uznává duchy povolané\nk vyšším cílům a úzkostlivé se jim vyhýbá, aby jen za-\nkryla svou nahotu, místo kde by pilně dbáti měla, aby\nkde možno se přiučila. Díky bohu však, že dr. Wiit na-\nlezl v našem středu také muže, kteří pochopivše vznešené\njeho snahy reformatorské, jemu stáli činně kruče i z bo-\nhatých jeho zkušeností rádi těžili. Všeobecná reforma\ncírkevní hudby stala se jeho příchodem také u nás jenom\notázkou času!\n* Cecilie, časopisu pro katolickou hudbu posvátnou,\nvyšlo č. 4.s bohatým obsahem as hudební přílohou,\nkteráž přináší pokračování gregorianských responsorií a\nčtyry hymny k průvodu na Boží Tělo od Leitnera. Re-\ndaktor p. P. Ferd. Lehner počíná si s uznání hodnou\nhorlivostí a znalostí a účinkuje pro reformu naší chrá-\nmové hudby velmi vydatně, což jest již z mnohých po-\ntěšitelných úkazů na našem venkově patrné.\n* Hudba chrámová v Praze. Po dobu postní pro-\nvozovány byly mše gregorianskév pěti kostelích a sice\nu sv. Vojtěcha řízením p. F. Zd. Skuherského, u sv.\nDucha řízením p. F. Starého a u sv. Cyril la a Me-\ntoděje v Karlině řízením p. P. Lehnera. Zvláště po-\nzoruhoiny byly produkce církevní v den zvěstování P.\nMarie u sv. Cyrilla a Methoděje v Karlině a u sv. Voj-\ntěcha. V prvnějším chrámu provedeny byly čtverhlasná\nmše Kaimova „Jesus redemptor\", Ave Maria a Pange\nlinqua Fr. Liszta, introitus, graduale a comunio grego-\nrianské z Graduale Romanům. U sv. Vojtěcha slyšeli jsme\nv vzorném provedení, jak jsme již byli sdělili, Wittovu\nznamenitou mši čtyrhlasnou „In honorem S. Luciae\"\ns průvodem varhan, graduale od Hahna a „Ave Maria\"\nod Joz. Foerstra. V arcibiskupském chrámu u sv.\nVíta učinil p. J. Škroup uznání hodný pokrok zavedením\ngregorianských responsorií. Na den sv. Haštala provedena\nv chrámu téhož jména nová mše Jiřího Maye ra, kteráž\nv „Hud. Listech\" nalezla nadšeného velebitele. Ptáme se\nvšak, jakého významu může míti skladba v nynější době,\nkde snaží se vše k nejmožnější přísnosti a opravdivosti\nskladby církevní, je-li zbudována úplně na odbytém pro"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5902, "texte": "vždy stanovisku Mozarto-Haydenovském ? Kam chce pan\nskladatel s takovým anachronismem ? Patrno, že studium\ncírkevní hudby, jako bohužel u většiny ředitelů kůrů na-\nšich, také u p. Mayera započalo teprv školou Mozarto-\nIlaydenovskou, tudíž tam, kde by bylo mělo vlastně pře-\nstali. Nechť záhy obrátí své kroky k starým mistrům\nvlašským, tam nalezne bohatý zdroj pravého nadšení i ne-\nsmírné pole pro dálší studia.\n* Koncert tenoristy p. Walter a (dne 11. t. m.) Sli-\nbuje zvláštní pochoutku, neboť koncertista zpívá celý\ncyklus Šubertův „Spanilá mlynářka\", deklamatorní část\npřovede sl. Olga Precheisenova z Vídně.\n* P. Žofie Menterova slavila společně s svým man-\nželem D. Popperem prvním svým koncertem neobyčejné\ntriumfy. Uspořádá ještě v pondělí dne 13. t. m. o 5. hod.\nodpol. druhý a poslední svůj koncert.\n* Ve prospěch Priessnicova českého pomníku v lá-\nzních Grafenbergských odbývá se dne 19. t. m. o po-\nlednách v sále Žofínském koncert, v němž spoluučinkují\npí. Marta Procházková, sl. Lilly Střiková, pp. prof. Ben-\nnevic, Foerster, Čech, Lev, Jiránek a oblíbené salonní\nokteto pěvců českých. Bližší program ještě sdělíme.\n* Zelenka Fibicha nová zpěvohra „Bukovin\" pro-\nvozována bude poprvé ve čtvrtek dne 16. t. m. ve pro-\nspěch sl. Betty Hanušovy.\n* Koncerty Františka Benclla dne 20. a 23. března,\n1874. František Benclel byl provázen na cestě své,\nkterou byl před nějakým časem co výkonný umělec\npodstoupil, všude cbvalným a lichotivým oceňováním\nklavírní své produkce. Nazýván berosem klavírním,\ntitánem ve hře a zdoben podobnými názvy živé obra-\nznosti. Nazvalť bych jej nejraději obrem Anthaeem,\nkterý při každém dotknutí se mateřské půdy země,\nzde 'totiž pátého živlu naší doby, übohého trýzněného\nklavíru, nábývá vždy nové síly, síly v pravdě obdivu-\nhodné. Jest též síla svrchovaná, až k nejkrajnějším\nmezím napnutá síla hlavním znakem hry Bendelovy.\nV tomto zvláštním příznaku hry jeho spočívá také\nz větší části manýra hry této. Jest to bezúzdné, no-\nodůvodněné a reprodukci mnohých skladeb na dobro\nübíjející řádění po klávesích, jež nenalézá protiváhu\nv přednesu všechny stupnice a odrůdy dynamiky hu-\ndební probíhajícím, nýbrž stavícím toliko největší\nnapnutí síly vedle šeptaného sotva se ozývajícího pp.\na ppp. Dlé této zcela libovolné šablony jest pak\nkaždá Bendelem přednášená skladba jeho chuti při-\nspůsobena. Vada tato je tím citlivější, či lépe ře-\nčeno ona má svůj původ v tom, že hra Bendelova\nnepostrádá sice ducha, na jisto ale duše, procítění.\nNelze popírati, že v mnohém se jeví duchaplnost uměl-\ncova, skoro ale v ničem ona citová tklivost a hloubka,\nkteré jedině činí každý výkon umělecký dokonalým\na ozářeným, gioriolou pravého umění. Jinak brávají\nvýkony na se takové snadno ráz pouhé virtuosity. Tak\nse to má i u Bendela, jehož zevní způsoby při hře\njsou také nespůsoby samolibého virtuosa. Ostatně\ndlužno uznati, že se Bendel v tomto ohledu již v dru-\nhém svém koncertě značně mírnil, tak že se zdá, že\njsou tyto nehezké, umělce nedůstojné spůsoby návy-\nkem, který by mohl Bendel při dobré vůli snadno\nzase odložiti. Zručnost Bendelova ve hře klavírní\nje skutečně překvapující, smělá, znamenitá. Pružnost\na sila jeho úhozu, mohutná hra skálová a oktávová,\nodvážená jistota těch nejsmělejších skoků, pasáží a\nobtížných hudebních okras a přívěsků všeho druhu\njsou v pravdě obdivuhodný. Nejskvěleji jse jevily\ntyto výborné vlastnosti hry Bendelovy v Šubertové\nfantasii op. 15, v jeho skladbách „souvenir. de Hon-\ngrie a balladě do H-dur op. 131, kteréžto skladby\njsou psány spůsobem příliš parfumoVaně salonním,\nmluvou toliko konventionelní, než aby mohly podsta-\ntou svou posluchače rozehřátí, což platí ostatně také\no „obrazích z jezera Ženevského\", z nichž Bendel\nhrál dvě piecy „pramen stříbropěnný\" a „plavba při\nměsíčku k ostrovu lásky\", prázdná to hudba beze\nvšeho určitého typu. Dále hrál Bendel se skvělou\nzručností Lisztovy „illustrations du Prophet\" č. 2. „les\npatineurs, v nichž svým glissandem si dobyl té nej-\nhojnější pochvaly, Lisztovu sonátu H-moll, Šubert —-\nLisztův pochod do h-moll, Šumannovy velnu nesnadné\n„etudes symphoniques\" a Raffovu „taneční kapřici\".\nPřednes Beethovenových sonát d-rnoll op. 31 a cis-\nmoll byl velmi suchopárný a libovolný. Taktéž po-\nstrádal přednes Šumannova „Karnevalu\" zejmena\nv některých částech jako kp. coquette, papillons,\nreconnaissance atd. jemného, citového nádechu, jehož\nje těmto něžným genrovým scénám nevyhnutelně\ntřeba. Obecenstvo, které do druhého koncertu da-\nleko četněji se dostavilo, než do koncertu prvního,\nbylo úžasnou technikou a silou hry Bendelovy strženo\nčasto k hlučné pochvale.\n\n—pp—\n\nČeská zpěvohra. „Dvĕ vdovy\". Komická zpěvohry\nod Bedřicha Smetany. (Dne 27. března po-\nprvé provedena). (Dokončení.) „Ye své nejnovější zpěvohře\nkomické opustil Smetana spásnou dráhu idey moderní\ndramatické hudby, jakou se štěstím rozhodným a pio bu-\ndoucnost umění domácího veledůležitým nastoupil ve svých\npozdějších vážných zpěvohrách.\" Tak horli totiž vý-\nstřední novotáři, jimž přezdívá se u nás často Wagne-\nriánů. Ti, kteří hledí na nejvovější dílo Smetanovo brej-\nlemi směru Wagnerova a žádají provedení směru toho u\nnás až k nejkraj něj Sím konsekvencím, ti ovšem\nnemohou býti spokojeni s nejnovejsím tímto dílem Sme-\ntanovým. „Wagnerovskými\" se Smetanovy „Dvě vdovy\"\nnazvati nemohou*) toť jest prílis patrno a jisto tak,\njako že se i vážné Smetanovy opery nemo-\nhou vůbec identifikovati se směrem Wagnerovým\nve smyslu nejužším. Smetana staví jako Wagner, jako\nGlinka a jako každý rozumný a o rozvoj domácího\numění pečující skladatel sve dramatické práce na základe\nmoderním: na základě ducha naroda svého a\na ducha řeči jeho. Za tímto heslem kráčí Smetana\nsměrem samostatným, vlastním, originelně českým. Jiz\nčastěji jsem ze skladeb Smetanových dokázal, že mistr\n\n+) A přec „Hud. Listy\" v božské své naivnosti (či je to\nsnad somnambulismus ?) viděli v nich ty prožluklé Wagne-\nrovy principy!"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5515, "texte": "náš není a nebude nikdy epigonem v užším smyslu, tedy\npouhým nápodobitelem W a g 11 e r a, nýbrž že samostatným\nvlastním a novým směrem staví vždy dále na základech\nvsem národům společných; že jest tedy i bude Smetana\nvždy samostatným originelním tvůrčím duchem rázu čistě\nčeského, jenž právě vyvolá a částečně již vyvolal (Hříma-\nlého „Zakletý princ\" a Bendlův výtečný „Pan Franc\") po\nsobě řadu epigonů a nápodobitelů u nás. Ti, kteří zvykH\njsou očekávat! od skladatele díla přistřižena dle jedné ustá-\nlené formy, dle jakési pevné šablony, (které pak přezdí-\nvají velmi často „směr\") ti se ve Smetanovi ovšem při\nkaždém novém jeho dílu zmýliti musejí, poněvadž mistr\ntento vždy se snaží podati něco nového, originelního,\ns čím jsme se v mladém hudebním umění českém dosud\nnesetkali. Za snahu tuto bude národ český mistru Sme-\ntanovi zajisté povždy vděčným.\nIv této nejnovější zpěvohře komické vidíme i co do\ntvaru zevnějšího i co do vnitřního uspořádání zjev ori-\nginelní, s nímž se nedá pražádná z dřívějších prací Sme-\ntanových v stejnorodou srovnati formu; ano marně bychom\nv celé operní literatuře po něčem stejnorodém pátrali.\nDle zevnějšku se sice zdá, že Smetana si obral za vzor\nfrancouzskou konversační zpěvohru, víak pohledme jen\nbystřejším okem na thematické uspořádání karakteristi-\nckých hlavních motivů, na nepřetržitý proud celkový, na\njednotu, již docílil mistrným rozpřádáním a situačním pře-\nměňováním základních, tak zvaných motivů příznačných a\nshledáme, že to nejsou starší formy originelní, specificky\nčeské, zkrátka Smetanovské. Forma francouzské konver-\nsační opery jest co do zevnějšku podržená hlavně\ntím, že prozaickému dialogu jest .tu místa popřáno. Dialog\ntento jest v celku dosti plynným a v ladném střídání\ns částí hudební činí dobrý dojem na posluchače, ačkoli\nse upříti nedá, že celistvý hudebně dramatický proud\nse prozou tou jaksi přetrhává, čemuž by se snad vyho-\nvěti dalo rozumnou zkráceninou v próze a úplným pro-\nkomponováním dosavádně mluvených těch částí a jich při-\nspůsobením k dosavádní hudební části, což by zajisté\ncelkovému dojmu lépe posloužilo.\nOrganický celek hudební často jest založen převážně\nna motivech obou mužských postav: lovce dívčích srdcí\n„Ladislava Podhajského\" a hajného „Mumlala\". Oba ty-\npické ty motivy tvoří podstatnou část' ouvertury, a obje-\nvují se vždy v přiměřené změně průběhem celélo díla\nvždy tam, kde osoby buď činně vystupují, či tam kde\nse o nich zmínka činí. Z motivu Ladislavova vyvi-\nnut je rytmickou změnou čtveračivý motiv Karoliny, na\nněmž jakož i na „motivu lásky\" (mezi Anežkou a La-\ndislavem) zbudováno jest celé druhé jednání. Prvé\njednání spočívá hlavně na motivech obou jmenovaných\nmužských osob, což se jeví již v třetím výstupu, kde\nhlavně Mamlalův motiv se rozpřádá; zde po prvé se též\nvynořuje zmíněný motiv lásky Ladislavovy k Anežce ve\nsmyčcových nástrojích po následujících slovech: Karol.\n„Kdož pak strašně tak se odvažuje, tobě posmívat se\nosměluje? Mu ml. „Kdo že? On!\" Ve výstupu pátém hlavní\nvede slovo opět motiv Ladislavův. Nejskvělejším ohni-\nskem celého prvého jednání je sedmý finální vystup, totiž\nscéna soudní, kde mimo motiv lásky hlavní hraje roli\nlaškující motiv karakteru otázkového. Zde též na\nslova „Anděla maj\" chudí spanilého\" vynořuje se poprvé\núryvek motivu, jenž v druhém jednání v úchvatném mo-\nnologu Anežčině šířeji se rozpřádá. Rytmicky zajímavý\ntercet a později kvartet „Malá tyšelmičko\" jest vyvinut\nna základě zmíněného soudního motivu. Stavbu celého\nprvého jednání nelze souměrněji a účinněji provécth\nDruhé jednání vyniká barvitostí ostře dramatickou, místy\nvelepathetickou.\nMyslím hlavně 11a třetí výstup, v němž melodram\npři čtení milostného lístku náleží mezi pravé skvosty\noperní literatury. Celá scéna „vyznání lásky\" jest prů-\nvodem hudebním na nejvýš poutavá, tím však, že tento\nhudebnímu životu nej přístupnější moment jest ponechán\nslovu prozaickému, zdá se nám, že dojmu účinné dra-\nmatičnosti se poněkud uškodilo. Jádrem předcházejícího\nvýstupu jest jak jsem již podotkl motiv Karolinčin („Roz-\nhodnuto, uzavřeno\"), na němž spočívá úchvatné ono dueto\nmezi Karolínkou a Anežkou. Výstup pátý (monolog\nAnežcin) jest nejskvělejším ohniskem celého druhého je-\ndnání. V této scéně ukázal se opět Smetana co poeta,\njenž vniká v nejtajnější záhyby srdce lidského. Ve vý-\nstupu šestém poutá na se hlavně Mumlalova píseň všech-\nnu pozornost. Že zde právě Mumlalův příznačný motiv\njak náleží jest využitkován, snadno možno uhodnouti.\nVe výstupu osmém leží pointa celého rozluštění; i tento\nmoment pro hudební spracování velevděčný, kdež Ladi-\nslav se konečně snoubí s „nejvíce milovanou bytostí\"\njest opominut, takže výstup tento neuspokojí tak, jak by\nto možno bylo v hudebním rouše. Krásný tento obraz\nuzavřen jest jaksi v rámci obou sborů ; počátečního a\nfinálního, kdež i balet ku zvýšení veselí obžinkového\ntanci pikantně komponovanou polku. Hudební živel cistě\nčeského rázu ve sborech i baletu má své těžiště;\nmimo to rázem rozhodně českým již na první poided\nprospěšně vyniká finální ensemble v prvním a (Hieto\nobou vdov v druhém jednání. Nejdrastičtěji v hudebním\nohledu jest ze všech postav „Mumlal\" karakteiisován.\nPři nejbližší příležitosti vrátíme se ještě k výtečné\ntéto novince mistra našeho a promluvíme důkladněji\no motivickém uspořádání jednotlivých čísel, jakož i o cel-\nkové spřízněnosti a vnitřní souvislosti základních themat;\nmimo to obrátíme pozornost svou k libretu a konečně\nzmíníme se o jednotlivých výkonech v opeře této zamést-\nnahých sil uměleckých.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-11_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "119", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.2.5.1", "titre_corps": "* Zdělujeme tuto podrobný program slavnostního", "titre_sommaire": "* Zdělujeme tuto podrobný program slavnostního", "signature_source": "—pp—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.6", "debut_caractere": 1749, "fin_caractere_exclue": 6154, "texte": "* Zdělujeme tuto podrobný program slavnostního\nkoncertu, jejž uspořádá hadební odbor musea král.\nčeského v Praze dne 18. t. m. o 12 hod. polední\nv sále Žofínském ku oslavě 100-leté památky naro-\nzenin skladatele V. J. Tomáška. 1, Oddělení. 1. Kon-\ncertní ouvertura do es-dur, op. 38. 2. „Hektora lou-\nčení se s Andromachou\" báseň od Bedř. Sillera, dvoj-\nzpěv pro soprán a bas s prův. orkestru, op. 89. Před-\nnesou sl. Lošerova a p. K. čech. 3. Eklogy pro piano\nz op. 83. a 51. Před. sl. Helena Rosslerova. 4. „Noční\npíseň cikánů\", smíš. sbor s prův. orkestru, op. 112.\n11. Oddělenu 5. Závěreční scéna z Šillerovy tragedie\n„Nevěsta Mesinská\" pro 3 solové hlasy a mužský\nsbor s průvodem orkestru, op. 104. 6. a) „Róže,\" pí-\nseň z královédvorského rukopisu. Op. 82. b) Fialinka,\npíseň od V. Hanky. Op. 71. c) „Marie Stuartky nářek\nz vězení\". Op. 49. Přednese pí. Marta Procházková.\n7. a) „Slavíček\", b) „Žalost\", c) „Modré oči\", písně od\nV. Hanky. Přednese p. Lev. 8. a) Rhapsodie. b) Dity-\nramba. Přednese p. Bedř. Smetana. 9. „Gloria\" z ko-\nrunovační mše. Veškeré skladby jsou od V. J. Tomáška.\nPaní Marta Procházková, slč. Lošerova, slč. Helena Ross-\nlerova a pp. K. Čech, J. Lev a Bedř. Smetana slíbili\nsvé spoluúčinkování. Řízení orkestrálních a ensemblo-\nvýck čísel převzali laskavě pp. kapelníci Smetana a Ad,\nČech. Piano (Ekrbar) propůjčil laskavě p. Em. Wetzler,\ntaktéž propůjčil zdarma sál p. Srch. Čistý výnos věnuje\nse fondu pro dostavění chrámu sv. Vítského a hudebnímu\nodboru museu král. českého v stejných podílech. Vstupní\nlístky lze dostati v hudebním obchodnictví Em. Wetzlera\n(Ferdinandova třída) a v kněhkupectví p. Řivnáče (v bu-\ndově musejní).\n* Dr. Fr. Witt uveřejňuje v4. čísle svého časo-\npisu „Musica sacra\" zprávu o provozování Palestrinovy\nmše „Hodie Christus natus est\" v Praze za jeho řízení\npři slavnosti 9001eté památky založení biskupství praž-\nského. Zpráva ta Obsahuje mnohou pernou pravdu, kte-\nrouž si mnohý z našich hudebníků může zapsati za ucho.\nSpůsob, jakým se zvláště někteří z našich ředitelů kůru\nzachovali naproti slavnému reformátoru církevní hudby,\njenž podnikl dílo téměř herkulesské, vyklizuje poznenáhla\navšak železnou rukou všechnu neřest z hudby chrámové,\nzejmena, pak jak projevovali téměř okázale svou neteč-\nnost ke zkouškám i produkcím drem. Wittem řízeným,\nnalezl v zprávě zmíněné zasloužilého posouzení. Jen igno-\nrance a závist hloupá nerada uznává duchy povolané\nk vyšším cílům a úzkostlivé se jim vyhýbá, aby jen za-\nkryla svou nahotu, místo kde by pilně dbáti měla, aby\nkde možno se přiučila. Díky bohu však, že dr. Wiit na-\nlezl v našem středu také muže, kteří pochopivše vznešené\njeho snahy reformatorské, jemu stáli činně kruče i z bo-\nhatých jeho zkušeností rádi těžili. Všeobecná reforma\ncírkevní hudby stala se jeho příchodem také u nás jenom\notázkou času!\n* Cecilie, časopisu pro katolickou hudbu posvátnou,\nvyšlo č. 4.s bohatým obsahem as hudební přílohou,\nkteráž přináší pokračování gregorianských responsorií a\nčtyry hymny k průvodu na Boží Tělo od Leitnera. Re-\ndaktor p. P. Ferd. Lehner počíná si s uznání hodnou\nhorlivostí a znalostí a účinkuje pro reformu naší chrá-\nmové hudby velmi vydatně, což jest již z mnohých po-\ntěšitelných úkazů na našem venkově patrné.\n* Hudba chrámová v Praze. Po dobu postní pro-\nvozovány byly mše gregorianskév pěti kostelích a sice\nu sv. Vojtěcha řízením p. F. Zd. Skuherského, u sv.\nDucha řízením p. F. Starého a u sv. Cyril la a Me-\ntoděje v Karlině řízením p. P. Lehnera. Zvláště po-\nzoruhoiny byly produkce církevní v den zvěstování P.\nMarie u sv. Cyrilla a Methoděje v Karlině a u sv. Voj-\ntěcha. V prvnějším chrámu provedeny byly čtverhlasná\nmše Kaimova „Jesus redemptor\", Ave Maria a Pange\nlinqua Fr. Liszta, introitus, graduale a comunio grego-\nrianské z Graduale Romanům. U sv. Vojtěcha slyšeli jsme\nv vzorném provedení, jak jsme již byli sdělili, Wittovu\nznamenitou mši čtyrhlasnou „In honorem S. Luciae\"\ns průvodem varhan, graduale od Hahna a „Ave Maria\"\nod Joz. Foerstra. V arcibiskupském chrámu u sv.\nVíta učinil p. J. Škroup uznání hodný pokrok zavedením\ngregorianských responsorií. Na den sv. Haštala provedena\nv chrámu téhož jména nová mše Jiřího Maye ra, kteráž\nv „Hud. Listech\" nalezla nadšeného velebitele. Ptáme se\nvšak, jakého významu může míti skladba v nynější době,\nkde snaží se vše k nejmožnější přísnosti a opravdivosti\nskladby církevní, je-li zbudována úplně na odbytém pro"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4599, "texte": "vždy stanovisku Mozarto-Haydenovském ? Kam chce pan\nskladatel s takovým anachronismem ? Patrno, že studium\ncírkevní hudby, jako bohužel u většiny ředitelů kůrů na-\nšich, také u p. Mayera započalo teprv školou Mozarto-\nIlaydenovskou, tudíž tam, kde by bylo mělo vlastně pře-\nstali. Nechť záhy obrátí své kroky k starým mistrům\nvlašským, tam nalezne bohatý zdroj pravého nadšení i ne-\nsmírné pole pro dálší studia.\n* Koncert tenoristy p. Walter a (dne 11. t. m.) Sli-\nbuje zvláštní pochoutku, neboť koncertista zpívá celý\ncyklus Šubertův „Spanilá mlynářka\", deklamatorní část\npřovede sl. Olga Precheisenova z Vídně.\n* P. Žofie Menterova slavila společně s svým man-\nželem D. Popperem prvním svým koncertem neobyčejné\ntriumfy. Uspořádá ještě v pondělí dne 13. t. m. o 5. hod.\nodpol. druhý a poslední svůj koncert.\n* Ve prospěch Priessnicova českého pomníku v lá-\nzních Grafenbergských odbývá se dne 19. t. m. o po-\nlednách v sále Žofínském koncert, v němž spoluučinkují\npí. Marta Procházková, sl. Lilly Střiková, pp. prof. Ben-\nnevic, Foerster, Čech, Lev, Jiránek a oblíbené salonní\nokteto pěvců českých. Bližší program ještě sdělíme.\n* Zelenka Fibicha nová zpěvohra „Bukovin\" pro-\nvozována bude poprvé ve čtvrtek dne 16. t. m. ve pro-\nspěch sl. Betty Hanušovy.\n* Koncerty Františka Benclla dne 20. a 23. března,\n1874. František Benclel byl provázen na cestě své,\nkterou byl před nějakým časem co výkonný umělec\npodstoupil, všude cbvalným a lichotivým oceňováním\nklavírní své produkce. Nazýván berosem klavírním,\ntitánem ve hře a zdoben podobnými názvy živé obra-\nznosti. Nazvalť bych jej nejraději obrem Anthaeem,\nkterý při každém dotknutí se mateřské půdy země,\nzde 'totiž pátého živlu naší doby, übohého trýzněného\nklavíru, nábývá vždy nové síly, síly v pravdě obdivu-\nhodné. Jest též síla svrchovaná, až k nejkrajnějším\nmezím napnutá síla hlavním znakem hry Bendelovy.\nV tomto zvláštním příznaku hry jeho spočívá také\nz větší části manýra hry této. Jest to bezúzdné, no-\nodůvodněné a reprodukci mnohých skladeb na dobro\nübíjející řádění po klávesích, jež nenalézá protiváhu\nv přednesu všechny stupnice a odrůdy dynamiky hu-\ndební probíhajícím, nýbrž stavícím toliko největší\nnapnutí síly vedle šeptaného sotva se ozývajícího pp.\na ppp. Dlé této zcela libovolné šablony jest pak\nkaždá Bendelem přednášená skladba jeho chuti při-\nspůsobena. Vada tato je tím citlivější, či lépe ře-\nčeno ona má svůj původ v tom, že hra Bendelova\nnepostrádá sice ducha, na jisto ale duše, procítění.\nNelze popírati, že v mnohém se jeví duchaplnost uměl-\ncova, skoro ale v ničem ona citová tklivost a hloubka,\nkteré jedině činí každý výkon umělecký dokonalým\na ozářeným, gioriolou pravého umění. Jinak brávají\nvýkony na se takové snadno ráz pouhé virtuosity. Tak\nse to má i u Bendela, jehož zevní způsoby při hře\njsou také nespůsoby samolibého virtuosa. Ostatně\ndlužno uznati, že se Bendel v tomto ohledu již v dru-\nhém svém koncertě značně mírnil, tak že se zdá, že\njsou tyto nehezké, umělce nedůstojné spůsoby návy-\nkem, který by mohl Bendel při dobré vůli snadno\nzase odložiti. Zručnost Bendelova ve hře klavírní\nje skutečně překvapující, smělá, znamenitá. Pružnost\na sila jeho úhozu, mohutná hra skálová a oktávová,\nodvážená jistota těch nejsmělejších skoků, pasáží a\nobtížných hudebních okras a přívěsků všeho druhu\njsou v pravdě obdivuhodný. Nejskvěleji jse jevily\ntyto výborné vlastnosti hry Bendelovy v Šubertové\nfantasii op. 15, v jeho skladbách „souvenir. de Hon-\ngrie a balladě do H-dur op. 131, kteréžto skladby\njsou psány spůsobem příliš parfumoVaně salonním,\nmluvou toliko konventionelní, než aby mohly podsta-\ntou svou posluchače rozehřátí, což platí ostatně také\no „obrazích z jezera Ženevského\", z nichž Bendel\nhrál dvě piecy „pramen stříbropěnný\" a „plavba při\nměsíčku k ostrovu lásky\", prázdná to hudba beze\nvšeho určitého typu. Dále hrál Bendel se skvělou\nzručností Lisztovy „illustrations du Prophet\" č. 2. „les\npatineurs, v nichž svým glissandem si dobyl té nej-\nhojnější pochvaly, Lisztovu sonátu H-moll, Šubert —-\nLisztův pochod do h-moll, Šumannovy velnu nesnadné\n„etudes symphoniques\" a Raffovu „taneční kapřici\".\nPřednes Beethovenových sonát d-rnoll op. 31 a cis-\nmoll byl velmi suchopárný a libovolný. Taktéž po-\nstrádal přednes Šumannova „Karnevalu\" zejmena\nv některých částech jako kp. coquette, papillons,\nreconnaissance atd. jemného, citového nádechu, jehož\nje těmto něžným genrovým scénám nevyhnutelně\ntřeba. Obecenstvo, které do druhého koncertu da-\nleko četněji se dostavilo, než do koncertu prvního,\nbylo úžasnou technikou a silou hry Bendelovy strženo\nčasto k hlučné pochvale.\n\n—pp—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-11_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "119", "page_fin": "120", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.2.5.2", "titre_corps": "Česká zpěvohra. „Dvĕ vdovy\". Komická zpěvohry", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. „Dvĕ vdovy\". Komická zpěvohry", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.7", "debut_caractere": 4601, "fin_caractere_exclue": 5902, "texte": "Česká zpěvohra. „Dvĕ vdovy\". Komická zpěvohry\nod Bedřicha Smetany. (Dne 27. března po-\nprvé provedena). (Dokončení.) „Ye své nejnovější zpěvohře\nkomické opustil Smetana spásnou dráhu idey moderní\ndramatické hudby, jakou se štěstím rozhodným a pio bu-\ndoucnost umění domácího veledůležitým nastoupil ve svých\npozdějších vážných zpěvohrách.\" Tak horli totiž vý-\nstřední novotáři, jimž přezdívá se u nás často Wagne-\nriánů. Ti, kteří hledí na nejvovější dílo Smetanovo brej-\nlemi směru Wagnerova a žádají provedení směru toho u\nnás až k nejkraj něj Sím konsekvencím, ti ovšem\nnemohou býti spokojeni s nejnovejsím tímto dílem Sme-\ntanovým. „Wagnerovskými\" se Smetanovy „Dvě vdovy\"\nnazvati nemohou*) toť jest prílis patrno a jisto tak,\njako že se i vážné Smetanovy opery nemo-\nhou vůbec identifikovati se směrem Wagnerovým\nve smyslu nejužším. Smetana staví jako Wagner, jako\nGlinka a jako každý rozumný a o rozvoj domácího\numění pečující skladatel sve dramatické práce na základe\nmoderním: na základě ducha naroda svého a\na ducha řeči jeho. Za tímto heslem kráčí Smetana\nsměrem samostatným, vlastním, originelně českým. Jiz\nčastěji jsem ze skladeb Smetanových dokázal, že mistr\n\n+) A přec „Hud. Listy\" v božské své naivnosti (či je to\nsnad somnambulismus ?) viděli v nich ty prožluklé Wagne-\nrovy principy!"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5515, "texte": "náš není a nebude nikdy epigonem v užším smyslu, tedy\npouhým nápodobitelem W a g 11 e r a, nýbrž že samostatným\nvlastním a novým směrem staví vždy dále na základech\nvsem národům společných; že jest tedy i bude Smetana\nvždy samostatným originelním tvůrčím duchem rázu čistě\nčeského, jenž právě vyvolá a částečně již vyvolal (Hříma-\nlého „Zakletý princ\" a Bendlův výtečný „Pan Franc\") po\nsobě řadu epigonů a nápodobitelů u nás. Ti, kteří zvykH\njsou očekávat! od skladatele díla přistřižena dle jedné ustá-\nlené formy, dle jakési pevné šablony, (které pak přezdí-\nvají velmi často „směr\") ti se ve Smetanovi ovšem při\nkaždém novém jeho dílu zmýliti musejí, poněvadž mistr\ntento vždy se snaží podati něco nového, originelního,\ns čím jsme se v mladém hudebním umění českém dosud\nnesetkali. Za snahu tuto bude národ český mistru Sme-\ntanovi zajisté povždy vděčným.\nIv této nejnovější zpěvohře komické vidíme i co do\ntvaru zevnějšího i co do vnitřního uspořádání zjev ori-\nginelní, s nímž se nedá pražádná z dřívějších prací Sme-\ntanových v stejnorodou srovnati formu; ano marně bychom\nv celé operní literatuře po něčem stejnorodém pátrali.\nDle zevnějšku se sice zdá, že Smetana si obral za vzor\nfrancouzskou konversační zpěvohru, víak pohledme jen\nbystřejším okem na thematické uspořádání karakteristi-\nckých hlavních motivů, na nepřetržitý proud celkový, na\njednotu, již docílil mistrným rozpřádáním a situačním pře-\nměňováním základních, tak zvaných motivů příznačných a\nshledáme, že to nejsou starší formy originelní, specificky\nčeské, zkrátka Smetanovské. Forma francouzské konver-\nsační opery jest co do zevnějšku podržená hlavně\ntím, že prozaickému dialogu jest .tu místa popřáno. Dialog\ntento jest v celku dosti plynným a v ladném střídání\ns částí hudební činí dobrý dojem na posluchače, ačkoli\nse upříti nedá, že celistvý hudebně dramatický proud\nse prozou tou jaksi přetrhává, čemuž by se snad vyho-\nvěti dalo rozumnou zkráceninou v próze a úplným pro-\nkomponováním dosavádně mluvených těch částí a jich při-\nspůsobením k dosavádní hudební části, což by zajisté\ncelkovému dojmu lépe posloužilo.\nOrganický celek hudební často jest založen převážně\nna motivech obou mužských postav: lovce dívčích srdcí\n„Ladislava Podhajského\" a hajného „Mumlala\". Oba ty-\npické ty motivy tvoří podstatnou část' ouvertury, a obje-\nvují se vždy v přiměřené změně průběhem celélo díla\nvždy tam, kde osoby buď činně vystupují, či tam kde\nse o nich zmínka činí. Z motivu Ladislavova vyvi-\nnut je rytmickou změnou čtveračivý motiv Karoliny, na\nněmž jakož i na „motivu lásky\" (mezi Anežkou a La-\ndislavem) zbudováno jest celé druhé jednání. Prvé\njednání spočívá hlavně na motivech obou jmenovaných\nmužských osob, což se jeví již v třetím výstupu, kde\nhlavně Mamlalův motiv se rozpřádá; zde po prvé se též\nvynořuje zmíněný motiv lásky Ladislavovy k Anežce ve\nsmyčcových nástrojích po následujících slovech: Karol.\n„Kdož pak strašně tak se odvažuje, tobě posmívat se\nosměluje? Mu ml. „Kdo že? On!\" Ve výstupu pátém hlavní\nvede slovo opět motiv Ladislavův. Nejskvělejším ohni-\nskem celého prvého jednání je sedmý finální vystup, totiž\nscéna soudní, kde mimo motiv lásky hlavní hraje roli\nlaškující motiv karakteru otázkového. Zde též na\nslova „Anděla maj\" chudí spanilého\" vynořuje se poprvé\núryvek motivu, jenž v druhém jednání v úchvatném mo-\nnologu Anežčině šířeji se rozpřádá. Rytmicky zajímavý\ntercet a později kvartet „Malá tyšelmičko\" jest vyvinut\nna základě zmíněného soudního motivu. Stavbu celého\nprvého jednání nelze souměrněji a účinněji provécth\nDruhé jednání vyniká barvitostí ostře dramatickou, místy\nvelepathetickou.\nMyslím hlavně 11a třetí výstup, v němž melodram\npři čtení milostného lístku náleží mezi pravé skvosty\noperní literatury. Celá scéna „vyznání lásky\" jest prů-\nvodem hudebním na nejvýš poutavá, tím však, že tento\nhudebnímu životu nej přístupnější moment jest ponechán\nslovu prozaickému, zdá se nám, že dojmu účinné dra-\nmatičnosti se poněkud uškodilo. Jádrem předcházejícího\nvýstupu jest jak jsem již podotkl motiv Karolinčin („Roz-\nhodnuto, uzavřeno\"), na němž spočívá úchvatné ono dueto\nmezi Karolínkou a Anežkou. Výstup pátý (monolog\nAnežcin) jest nejskvělejším ohniskem celého druhého je-\ndnání. V této scéně ukázal se opět Smetana co poeta,\njenž vniká v nejtajnější záhyby srdce lidského. Ve vý-\nstupu šestém poutá na se hlavně Mumlalova píseň všech-\nnu pozornost. Že zde právě Mumlalův příznačný motiv\njak náleží jest využitkován, snadno možno uhodnouti.\nVe výstupu osmém leží pointa celého rozluštění; i tento\nmoment pro hudební spracování velevděčný, kdež Ladi-\nslav se konečně snoubí s „nejvíce milovanou bytostí\"\njest opominut, takže výstup tento neuspokojí tak, jak by\nto možno bylo v hudebním rouše. Krásný tento obraz\nuzavřen jest jaksi v rámci obou sborů ; počátečního a\nfinálního, kdež i balet ku zvýšení veselí obžinkového\ntanci pikantně komponovanou polku. Hudební živel cistě\nčeského rázu ve sborech i baletu má své těžiště;\nmimo to rázem rozhodně českým již na první poided\nprospěšně vyniká finální ensemble v prvním a (Hieto\nobou vdov v druhém jednání. Nejdrastičtěji v hudebním\nohledu jest ze všech postav „Mumlal\" karakteiisován.\nPři nejbližší příležitosti vrátíme se ještě k výtečné\ntéto novince mistra našeho a promluvíme důkladněji\no motivickém uspořádání jednotlivých čísel, jakož i o cel-\nkové spřízněnosti a vnitřní souvislosti základních themat;\nmimo to obrátíme pozornost svou k libretu a konečně\nzmíníme se o jednotlivých výkonech v opeře této zamést-\nnahých sil uměleckých.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-11_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "120", "page_fin": "120", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.2.6", "titre_corps": "Listarna redakce.", "titre_sommaire": "Listarna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.8", "debut_caractere": 5517, "fin_caractere_exclue": 5672, "texte": "Listarna redakce.\nListárna redakce. „Kupleta a Wagner\" ! Toť v skutku\nvýrok krásné duše! Litujeme jen, přijímate-ii v skutku takové\nbulíky za bernou minci."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-11-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-11_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-04-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "120", "page_fin": "120", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.2.7", "titre_corps": "Dnešnimu čislu přiložena jest IV. hudebni priloha:", "titre_sommaire": "Dnešnimu čislu přiložena jest IV. hudebni priloha:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.8", "debut_caractere": 5674, "fin_caractere_exclue": 5781, "texte": "Dnešnimu čislu přiložena jest IV. hudebni priloha:\nDvojzpev z ruske zpevohry Ed. Napravnika:\n„Nizegorodci\"."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n11. dubna 1770 nar. Alex. Boucher, výt. housl. — v Paříži.\n12. n 1778 nar. Jan Chmelemký, sklad. v Bavorově.\n~ „ 1808 nar. J. P. M. Martinovský\", sklad, a výt. znatel národ, našich\npísní v Mělníce.\n„ „ 1826 I. provoz. K. M. Webra zpěvohry „Oberon\" v Londýně.\n~ 1839 I provoz, zpěv. „Alidia\" Fr. Lachnera v Mnichově.\n13. „ 1759 f Jiří Bedřich Haendel, slov. sklad. v Londýně.\n„ „ 1777 f Ireneus Hráček, výtečný umělec na viola ďamour vKu-\nkusích.\nn 1816 nar. William Sterndale Beanet, sklad. angl. v Shefřieldu.\n„ „ 1825 t Abbé Jelínek, český sklad. ve Vídni.\n„ „ 1830 nar. Ed. Lassen, skladatel (nyní ve Výmaře kapelník) v Ko-\ndani.\n„ „ 1872 t Václ. Prcška, řed. kůru a skladatel v Praze).\n14. „ 1807 nar. Jos. Staudigl, slov. basista —ve Wollersdorfu (v Dolních\nBakousích.)\n„ ~ 1829 nar. Jan Můller, sklad, církev. v Pláni Věž o vatě (vKrum-\nlovsku.)\n„ ~ 1848 f Jan Lud. Adam, pian. a sklad. v Paříži.\n15. ~ 1808 nar. Bed. Er. Ěott, sklad. v Mal. Zběšicích.\n„ ~ 1838 nar. K. Bendi, sklad, a řed. „Hlaholu\" v Praze.\n~ ~ 1865 f dr. Hanka, sklad. v Praze.\n~ ~ 1866 I. provoz. Lisztova oratoria ~Legenda o sv. Alžbětě\" Umě-\nleckou Besedou v Praze (řízením B. Smetany.)\n16. ~ 1827 f Eilip Šindlocker, výb. čellista ve Vídni (nar. v Monsu v Ni-\nzemsku r. 1753.\n„ ~ 1840 I. prov. Spohrova oratoria ~Pád Babylonu\" v Kasselu.\n~ „ 1849 I. prov. Meyerboerovy zpěv. ~Prorok\" v Paříži.\n~ ~ 1850 f J. B. Cramer, výt. pian. a sklad, v Londýně.\n17. ~ 1774 nar. Jan Václ. Tomášek, slov. sklad, český v Skutči.\n~ ~ 1836 I. provoz. Spohrova oratoria „Poslední doby Spasitelovy\"\nv Praze.\n\nČtyři slovutní mistři skladby klavírní.\nIl. Karel M. Weber.\n(Pokračování.)\nWeber nebyl pouhým hudebníkem a skladatelem,\n011 byl i aesťuetikem, kritikem, spisovatelem hudeb-\nním, tedy umělcem v širším, moderním toho\nslova významu. A i'tu bral se dráhou novot. Století\nXVIII. mělo šice také mnohého hudebníka spisova-\ntele, ale žádného tvůrčího ducha sk!adatelského, jenž\nby jako Weber svým vlastním byl scholiastou a pé-\nrem kritickým by dráhu si byl vyměřil, jížto se bral\nu komponování svém. Tak u klavíru již od počátku\npřemýšlel o nových effektech toho nástroje. Variace\nWebrovy op. 5.a 6. povstaly již v 17. roce věku\njeho; vzdor tomu ale hemží se v nich množství no-\nvých a řídkých modulac a v každém taktu skoro vi-\nděti lze snahu, aby technika klavírní nabyla většího\nlesku, volnosti, ahy stala se velkolepější. Bylo to\nv době, kde se vůbec veškerý pokrok v hudbě mě-\nřiti počal co možná oojemnými poměry zevnější\nstránky technické. Tak na příklad říkávalo se, že\nten a ten skladatel starší mistry předstihl tím, že\nv orkestru více užíval lesních rohů a klarinetů (!);\ni Webra chválili proto, že u klavíru místo střízlivých\na bojácných tercí užívati počal smělých, prstolomných\ndecim a tím klavíru, „orkestru deseti prstů\", přidal\njaksi obligátní hlas violoncella; ostrovtipní posuzova-\nvatelé onino viděli v tom akt osvobození, že přísně\nkonsekventní, jemný sluch okouzlující vedení hlasů\ntak často plným, pro ucho méně znalecké tak vy-\ndatným akkordům obětoval.\nVšecky tyto snahy Webrovy ruku v ruce jdou\ns povoláním novotáře, úkolu svého, z pevných. zásad\nplynoucího, si vědomého, s dvojitým povoláním kri-\ntika a umělce, jež mu již vrozeno bylo a v němž\nbyl vychován.\nWeber pocházel z rodiny vzdělané a vychován\nbyl na rozdíl od mnohých starších mistrů všestranně\na pečlivě. K pravému umění nedospěl cestou oby-\nčejnou, jíž bral se celý tehdejší svět hudební, „cech\nhudebníků\". Proto nebylo mu možno, aby jako mnozí\njeho současnici, úplné se vžil do staré formy ryzí\nsonáty komorní. Tím jednak sice dobře, jednak ale\nnedobře jednal a tato kontradikce plíží se v podobě\ntragického osudu vším snažením a namáháním Webro-\nvým v skládání instrumentálném, kde se vítězství a\nporážka bez ustání střídají.\nNež umění mužů opravdu geniálních nemusí se\nměřiti měrou umění absolutního: není to žádným\nneštěstím, že Weber nepřišel ku klassickému za-\nkončení všech svých skladeb klavírních, jako Mozart"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.2", "texte": "a Beethoven; nepožívaje této slávy, stal se přec\nprvním velikým komponistou, jenž nevycházel od\ntvoření naivního, nýbrž ze stanoviska rozumně sou-\ndícího poznání, jenž sám byl všestranně vzdělán,\numění hudební teprvé v pravý čarovný kruh všeobec-\nného vzdělání uvedl, jenž božské to umění s poesií\na literaturou, s obecným životem veřejným spojil\ntak, jako nikdo před ním a tím celou jednotu skla-\ndatelů na vyšší stupeň života sociálního postavil.\nCo umění ztratilo, toho nabylo veškerenstvo osvěty.\nMůžeme-li si stěžovati na to, že nedovedeme ted již\ntak naivně malovati jako Rafael, tož děkovati mu-\nsíme osudu, že to již více nemůžeme. Weber nalezl\nmocného příznivce a podporovatele dvojaté své po-\nvahy umělecké v opatu Voglerovi, jehož si co\nučitele nesmírně vážil.\nTento spisovatel mnohých kněh, tvůrce rozličných\nnových systémů, vynálezce mnohých nových nástrojů,\nvýborný malíř přírody a různých povah, tento muž\npachtící se za originálností, jenž nese jméno prvního\nhudebníka systematického, byl sice duchem moderním\nproniknut, k neštěstí svému ale neodložil cop\nXVIII. století. Vystoupil poněkud brzy a poněkud'\npozdě. Ctitelé jeho stěžovali si, že neznají jeho děl;\nto pochodí ale odtud, že jsou to díla „interesantní\",\ndíla plná individuální jemnosti a originality, která\nale celkem neuchvátí a nerozhřejí, ježto více jsou\nvymyšlena než utvořena. Toto „interesantní\" jest\nopět jedna z vlastností moderních, jež mají díla We-\nbrova s pracemi učitele jeho společnou.\nWeber jest zároveň otcem moderních hudeb-\nníků spisovatelů. Šumán, Wagner, Berlioz a Liszt\nnastoupili dráhu jím vyměřenou a snažili se s knihou\nneb časopisy v ruce jeviště a podia koncertního se\nzmocniti.\nMnozí vychvalují u hudby K. M.z Webrů, od\nvelké opery až k té nejmenší sonatině, jakýs ráz ry-\ntířský, vznešený. A to ponejvíce základ má\nu vzletu, ušlechtilosti a smělosti tak často jím uží-\nvaného „Allegro con fuoco\". Každý skladatel má ně-\nkteré zamilované, oblíbené tempo karakteristické,\nu Webra jest to ono ohnivé allegro. Ouvertury jeho\nskvělým koloritem tohoto tempa přímo uchvacují.\nYe všech Webrem užívaných pasážích, v přízvucích\ndoprovázení, ano iv klidně plynoucím zpěvu jeho\nadagia vězí vždy cosi z plápolu onoho allegra, a to\nje, abychom tak řekli, ryze, upřímně „webrovské.\"\nNikdo nemůže proto melodie Webrovy, jež mají\nvesměs jakýsi ráz prostonárodní, hůře karikovati, než\nodhudlá-li je v tempu vleknoucím se, zdlouhavém.\nTento plápol jest to právě, co u Webrových skladeb\npro klavír tak rychle nás rozčílí ano opojí, abychom\ntím rychleji vystřízlivěli, ano abychom i poněkud\ntím zmalátněli.\nA proto vzdor všemu lesku a kouzlu tohoto ži-\nvého tempa díla jeho co do esthetické své ceny daleko\nstojí za skladbami velikých, starých klasiků, při jichž\nposlouchání mírné teplo vnitrem naším se rozleje,\nteplo, jež náhle nepřekvapuje a nás nerozčiluje, ale\njež trvá, aniž by za následek mělo jakous ocháblosť\nči nechuť.\nNastává ale otázka, možno-li mluviti o nějakých\nvznešených, jaksi rytířských harmoniích a\nrhytmech'? Ovšem. Skoro každá skladba Webrova\nukazuje nám, co je to hudba „vznešená\". Vznešené\npozdvihuje se vědomě a zúmyslné nad obyčejné íormy\nobčanské; není to snad šlechtictví neb výsosť rodu,\nale stupeň hodnosti, jenž není bez rázu čeho si hle-\ndaného. Kdo se bezúmyslně, jen pomocí vnitřní\nšlechty ducha nad obyčejné niveau pozdvihuje\njmenujeme na př. Glucka ten slově vyvoleným ne\nvyhledaným, šlechetným a ne vznešeným. U nejjedno-\nďušších skladeb Webrových, u jeho sonatin pro za-\nčátečníky, vidíme, kterak nejpřirozenčjším, nejbližším\nmu formám zúmyslně se vyhýbal, on chtěl tak\npsáti, jako nikdo před ním. A takovým „vznešeným\"\njednáním na odpor se postavil všemu šocáctví v hudbě,\njemuž za doby jeho zvláště holdovala odumírající\n„škola\" vídeňská, ač počínání takové stalo se u Webra\nmanýrou, jížto skladbu čistě klavírní převedl do pravé\nhudby „salonní\". A tak stýkají se v znamenitém\nmuži tom všecky skoro nitky a nervy hudebního ži-\nvota nedávno minulých dob a mezitím co rozebíráme\ntyto slabosti stránky esthetické, poznáváme čím dál\ntím více historický význam Webrův a zároveň napl-\nněni jsme úctou přeď vlivem jeho tak daleko sáha-\njícím a ještě působiti nepřestávším.\nA tento vliv dovozuje i působení Webrova zná-\nmého valčíku „Vyzvání k tanci\", jejž byl ve formě\nkoncertního ronda napsal. Povstal r. 1819, právě\nv době, kdy Weber o svém „Carostřelci\" pracoval.\nDřív byly valčíky tancem mile a polehounku ply-\nnoucím, tak jako i menuety; teď ale zakročilo tu\nohnivé allegro Webrovo; čas rychleji übíhal, proč\nby nemělo se rychleji i tančit? A v této věci násle-\ndovalo Webra množství jiných skladatelů hudby ta-\nneční a valčíky Straussovy jsou jenom výhonkem keře,\nWebrem nově štěpovaného.\nVšecka klavírní díla Webrova jsou jakýms ko-\nmentářem k jeho operám, poučná skizza pochodu,\njímž dospěl ku svým nejlepším pracem z oboru\nhudby dramatické. Kdyby nebyl Weber býval veli-\nkým skladatelem oper, mluvilo by se as málo o jeho\nmenších skladbách klavírních; ale právě to je závidění\nhodným momentem v působení mužů velikých, jimiž\npočíná nová epocha v umění, že práce jejich i menšího\nvýznamu souvislostí svou s většími v neustálé trvají\ndobré paměti a podobné, jako ona arcidíla nikdy ne-\nhynou. Skladby monumentální vrhají paprsky slávy\nsvé i na práce menší, ale moc a působení oněch ne-\nmálo bývají sesíleny množstvím a rozmanitostí oněch\ndrobotin a nikdo nechť za dob našich se nedomnívá,\nže jest mistrem, jímž počala nová nějaká epocha\nv umění, není-li zároveň skladatelem plodným, mno-\nhými zdařilými i sebe menšími pracemi se\nhonosícím.\nMladík nadějný i pětadvacetiletý může prvním\numělcem státi se nové epochy v umění; kdo ale"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.3", "texte": "hodlá být tvůrcem jejím, ten nechť již vymíní si\nu neúprosného osudu poněkud! delší život.\n(Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\nDr. hr. Laurencin.\n** Wagnerova zpěvohra „Tristan a Isolda\" má provozována\nbýti několikráte v červnu b. r. ve V ý m ar u.\nV titulních úlohách účinkovati budou manželé Yoglovi\nz Mnichova.\n** Y divadle „Apollo\" v Římě nedávno byl provo-\nzován Mazartův „Don Juan\" a sice poprvé ve „věčném\nměstě\" (papežská censura operu tu dříve nikterak nepři-\npustila). Úspěch nebyl valný, poněvadž bylo provedení\nvelmi chatrné.\n** Z Vídně. (Pův. dop.j Profesor na konservatoři\nJulius Ep stein, jeden znej přednějších zdejších kla-\nvíristů, uspořádal svůj každoroční samostatný koncert.\nProgramy koncertů Epsteinových přinášejí z pravidla sklad-\nby méně známé neb i docela neznámé z doby klasické a\nromantické a to vždy jen takové, které individualitě\numělcově, více k jemnému se kloníc přiměřené jsou.\nV této sféře se pohybujícího Epsteina slyšeti patří bez\nodporu k nej příjemnějším hudebním požitkům. Takový ráz\nměli program letošního koncertu. Mozartovo kvinteto pro\nklavír a stroje foukací representuje v hudbě něco, bych\nse tak vyjádřil, něco „anakreonticky\" neb „horaciansky\"\nkrásného. Šubertova sonata v es-dur kloní se du-\nševně i formálně ku směru „Haydn-Mozartovskému\", pak\nk tak zvané „první\" Beethovenově době. Stejného rázu\njsou též variace na thema od Righiniho, práce to\nz první doby Beethovena. Slečna Helena Magnu-\ns o v a přednesla v koncertu tom tři méně známé půvabné\npísně od Šuberta („Alinde\", „Ellens zweiter G-esang\",\n„Geheimes\") pak písně od Chopina, Tauberta, Brahmse.\nNadzmíněné kvinteto od Mozarta provedli s Epsteinem\nnejpřednější síly dvorního orkestru. Jiná síla učitelská\nna konservatoři a virtuos na pianě prof. Ant. Dooř\notevřel první „trio-soirée\". Nepoužil sil domácích,\nnýbrž získal Rotterdamského koncertního mistra, hou5-\nslistu Emanuela Wirtha a celistu Davida Pop-\npera. Souhra byla, ač ze sólistů každý odjinud přišel,\nveskrze dokonalá. Koncertní mistr Wirth, žák vašeho\nnezapomenutelného Mildnera, jest jedním z nejvybra-\nnějších dědiců obratné techniky a vytříbenOsti přednesu\nsvého mistra, jehožto ostatně, pokud se na krásnou ne-\nnahraditelnou dobu tu pražského života hudebního upa-\nmatovati dovedu, mohutností tonu a čistotou daleko\npředčí. Popper, též ratolesť někdější pražské školy jest\numělcem elegantním „ex asse\". Přednáší-li takoví umělci\nBeethévenovo trio v g-dur, musí býti požitek vždy do-\nkonalý. Rovněž milo bylo naslouchati na půdě moderní\nhudby stojícímu, v jednotlivostech iv celku rovně pou-\ntavému triu v f-moll odYiléma Speidla, a thema-\nticky propracované sonátě pro klavír a cello v f-moll\nod Brahmse (op. 38.) Růstová sonata pro housle\na klavír v d-moll, pracovaná dle vzoru sonát Bachových,\nač vzoru svého skladatel přece úplně nedo.stíhl, poskytla\npp. Doorovi a Wirthovi hojné příležitosti k vyvinutí\nskvělé techniky a krásného tonu. Se stejným vzletem\npředneseno bylo hluboce pathetické adagio v f-dur pro\nhousle a klavír od Maxe Brucha. Prof. Dooř zavdě-\nčil se obecenstvu přednesem půvabného úryvku ze suity\nod francouzského virtuosa na klavíru a varhanách St.\nSatín se. .\nSedmý a předposlední z letošních koncertů fil-\nharmonických může se považovali za nejskvělejší\nv této saisoně. Již dlouho nehrál náš mistrný orkestr\nz tak plné duše jako tentokráte. Začátek tvořila známá\nvšak vždy mocně účinkující ouvertura k „Vodaři\" od\nCherubiniho. Y ouvertuře „Ruy Blas\" od Men-\ndelssohna nemine se nikdy rozněcující živel účinku.\nČást orkestrová a solová ze Spohrové „Gesangs-\nscene\" patří ke skladbám nejněžnějším z doby klasicko-\nromantické. Berliozova symfonická báseň „Romeo a\nJulie\", z níž první tři věty jsme slyšeli, mluví proro-\nckým, mohutným jazykem. Aby však mistrnému celku\nještě posazena byla koruna, získán byl pro solovou část\nSpohrovy skladby Drážďanský koncertní mistr Lauter-\nbach. Ač od té doby, co isem tvůrce této veleněžné\nskladby ji přednášeti slyšel, uplynulo 37 let, zní mi ča-\nrovný jeho ton posud velmi jasně v paměti, i říci mohu,\nže jsem od té doby od nikoho neslyšel věrněji, pravdi-\nvěji, vznešeněji a tak oduševněně skladbu tu přednášeti\njako od Lauterbacha, což mne tím větším obdivem na-\nplňuje, an Lauterbach Spohra nikdy neviděl ani ne-\nslyšel.\nPrvní tak zvaný mimořádný koncert hudebního\nspolku přinesl sice jenom dvě díla a sice Kyrie a\nCre d o z posad nevytištěné mše v as-dur od Fr. Šu-\nberta a Šumáno va „Manfreda\", však v těchto dvou\nskladbách jsou obsaženy celé světy nejvzácnější vzneše-\nnosti a krásy, účinkující trvale na každého znalce a\nčlověka cítícího vůbec. Šubertovu úryvku schází sice i\nformální i duševní jednota, za to ale vystupují jednot-\nlivosti tím zřetelněji v plné své kráse a mohutnosti.\nCo se týče druhého čísla programu, pěje sobě hudba\nŠumanova sama nadšený hymnus, část deklamatorní, By-\nronovu báseň se Šumanovou hudbou spojující od F. Kůrn-\nbergera, přednesl dvorní herec Lewinski. Poněkud\nmdle zněly solové partie přednešené silami podřízeného\nstupně, vyjímaje ovšem basistu dra. Fr. Maa se. Brahms\nřídil celek se znalostí a vřelostí.\n\n** Mladý ruský houslista E. Altermxnn vystoupil\nopět v Paříži s dobrým úspěchem.\n** V Parisi dělá nemalou seusaci nové švédské\ndámské okteto, Jehožto produkce bývají vždy valně\nnavštíveny. Listy pařížské vychvalují krásu hlasu i pů-\nvabný, výrazný přednes.\n'** V Paříži zemřel dne 19. března b. r. výteěný\nhouslař Jules Martin v 47. roce věku svého.\n** Z Berlím. Zdejší cecilianská jednota provedla\ndne 23, m.m. Maxe Brucha „Odyssea\". Partie\nFenelopy Antiklejy a Arety zpívala paní Joachimová.\n** V Lipském novém městském divadle dle uve\nřejněné zprávy bylo vr. 1873 provedeno 46 oper, 13 vau-\ndevillů a frašek, 1 ballet; všech představení dohromad-\nbylo 146 oper, 54 vaudevillů a frašek. Operní novinky"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.4", "texte": "nebyla žádná, pouze nove študovány byly opery: Itige-\nnia v Tauridě, Favoritka, Černé domino a Templář a\nžidovka. Novinky byly pouze 1 vaudeville a 2 frašky.\n** Z Tcmešvárit. (Pův. zpr.) Jak mnoho rodákův\nnašich zaujímá v světě hudebním postavení důležitého a\nčestného, o nichžto jen zřídka k vám docházejí zprávy!\nJak mnozí účinkují v dálné cizině co praví „misionáři\"\numění, vzbuzujíce všestrannou k němu lásku a pečujíce\nčinností svou zdárnou, aby vnikalo do kruhů vždy šir-\nších, o nichžto jen málokdy dojde zvěst do rodné jich\nvlasti! Jsouť toho ovsem v přední řadě sami vinni, ne-\nudržujíce s rodáky svými ono vroucí spojení duševní,\njakého na příklad umělci němečtí s vlastí svou vždy za-\nchovali hledí. Český umělec bohužel dosud z většiny\nv cizině zapomínal veškerých zájmů domácího umění če-\nského a byl pro naši vlasť, jak mile překročil hranice\njejí. takořka ztraceným. Nebyloť ovšem dříve ve vlasti\nnaší hudebního ruchu tak mocného, jenž by byl do dáli\núčinkoval a na rodné naše síly, v cizině meškající, spů-\nsobem přitažlivým působil. Nyní však je jináče, duch\nčeské hudby valně se rozproudil po vlasti naší, a když\npřehlédneme povrchným jen zrakem , co vše vzniklo u\nnás v posledním desítiletí v nejrůznějších oborech hude-\nbních, věru že radostně nápi tluče srdce a že s důvěrou\nhledíme vstříc budoucnosti našeho umění českého. Kéž\nkde máčím našim skladatelům se nyní připojí také veškeří\nčeští umělci, v cizině meškající, celou snahou svou, kéž\nse živě zúčastňují v společném závodění ve všech obo-\nrech skladby hudební, od jednoduché písně počínaje až\nk hudbě dramatické! Společná snaha k jednomu cíli,\nk uskutečnění ideálu hudby české, vzájemné se sbližo-\nvání (zejména častým dopisováním i sdělováním skladeb,\no jichžto provozování v Praze byste zajisté pilně pečo-\nvali) sílily by nás vespolek a dodaly by hudebnímu ruchu\nve vlasti naší poznenáhla netušeného vzletu. Kéž by\nnašla slova tato vroucího ohlasu v srdci každého umělce\nčeského, jemuž osud nepopřál, aby mohl přímo v rodné\nvlasti své účinkovati! Také v městě našem žije rodák\nnáš, umělec nadání nevšedního, dobře Yám znám z dob\ndřívějších, do kteréhož jste kladli vším právem veliké\nnaděje, jest to M. J. Nováček, delší dobu již zde co\nnejzdárněji účinkující co učitel hudby a varhaník při\nzdejším chrámě stoličnéra. Doufám, že od něho samého\nobdržíte důkazy skladatelské jeho činnosti, podotýkám\njen tolik, že zde požívá pro ryze uměleckou svou snahu\ndůvěry neobmezené a úcty všeobecné. K mnohým zá-\nsluhám, jež sobě získal o zdejší poměry hudební, připojil\nopět novou zuvedením historických koncertů, zde\nještě neznámých, kteréž zahájil dne 29. m.m. produkcí\nvelmi zdařilou a velezajímavou. Program obsahoval „úvod,\nfugu a magnifikat\" z Lisztovy symfon. básně „Dante\"\n(přednesli na 2 harmoniích p. Nováček a neobyčejným\nhudebním nadáním vynikající 121etý jeho syn Rudolf N.)\npísně „Minnesingrů\", „Ave Maria\" Arcadelta, praelu-\ndium a fugu (Shlasou) do cis-mol a gavotu (d-mol) od\nŠeb. Bacha (na harmon. předu, malý Rudolf N.), noel\n(vánoční píseň) z XY. stol., sonátu pro housle a violu\ns průvodem piana (pp. Mart. Nováček, E. Gerger a Ru-\ndolf N.), Allegriho „Miserere\", fantazii pro violu ď amour,\nskladbu to koncertisty, kterouž mistrně sám přednášel,\nárii AI. Stradelly a sonátu pro varhany od Mendelssolma\n(f-mol) (na 2 harmoniích provedli Nováčkové otec a syn).\nProgram to zajisté velice poutavý, jenž rovněž jako dů-\nkladný spůsob provedení pro přísnější směr hudební ne-\nmálo roznítil obecenstvo zdejší a dálším v tomto oboru\npokusům připravil půdu co nejpříznivější. P. Nováček\nosvědčil se co nevšední mistr na harmonium, na viole\nďamour i co houslista velmi obratný, jakož i hrdým\nmůže býti na výsledky umělecké, jež docílil u svého syna,\nz něhož aby se vyvinul zdárný a statečný umělec, srdečně\nsi přejeme.\n** Z Turce. Sv. Martina. (Pův. dop.) Ed. J.\nMelíčko, absolvovaný žák pražské konservatoře, uspo-\nřádal unás dne 29. m.m. koncert s následujícím pro-\ngramem: „Svatební pochod\" F. Mendelsohna-Barthol-\ndyho; písně od Fr. Šuberta a A. Reisigera; „Cachucha-\nCaprice\" pro piano od J. Raffa, přednesl koncertista,\npotpouri z opery „Trovatore\" od F. Bayera; „velký koncert\"\npro eufonion, od F. W. Smita, přednesl koncertista;\n„Des Mádchens Klage\", píseň od F. Šuberta. „Fanta-\nsie-Potpouri\" z Fausta od H. Olliviera. Mimo kon-\ncertistu spoluúčinkovali sl. Olga Pauliny-Tóthova a devíti-\nletá Anna Mudroňova. Koncertista přednesl příděl svůj\nna eufonioně a pianě velmi zručně as pravým výrazem\ni získal sobě zaslouženou pochvalu obecenstva, také\njeho zpěv byl uspokojující. Mile nás překvapily mladé\npianistky Olga Pauliny - Tóthova a Anna Mudroňova\nvzbuzujíce v nás naději, že při vytrvalé usilovnosti a\npilnosti stanou se statečnými umělkyněmi. K závěrku\npřednesl koncertista ještě tři národní písně (jednu slo-\nvanskou a dvě maďarské) na eufonioně s průvodem\npiana. Bylo by nás potěšilo, kdyby byl koncertista za-\nzpíval aspoň jednu slovenskou národní píseň, bohužel\nže si na to ani nezpomněl! Nadějeme ge však, že nám\nto v krátkém čase vynahradí zdejší slovenský zpě-\nvácký spolek.\n** Z Petrohradu. (L.) *) Třetí koncert hudební\njednoty, (21. března) počal novou symfonií E. F. Ná-\npravníka, jež těšila se skvělému úspěchu. Naše obe-\ncenstvo takořka čekalo na příležitost, aby skladateli vy-\nslovilo onu jednomyslnou lásku, již chová ke kapelní-\nkovi; potlesk a vyvolávání, jimiž obecenstvo odměnilo\np. Nápravníka a jimž on ovšem už dávno přivykl, nebyly\nnikterak toho mírného rázu, jakým se obyčejně musí spo-\nkojiti dirigenti. P. Nápravník si získal a požívá lásku\nnašeho obecenstva jako nějaká prima donna. Tím ovšem\nnechci říci, že za úspěch své symfonie p. Nápravník má\nděkovat výhradně populárnosti svého jména; jeho sym-\nfonie je psána s talentem, zajímavě i zároveň velmi\néffektně; je v ní vidět dospělou a zkušenou ruku pra-\nvého mistra, jenž nejen umí vynalézat zajímavé podro-\nbnosti, ale uznává jich podřízený vztah k celku, zcela\nvládne formou skladby, jenž neztrácí nit, ani v nejšíř roz-\npředené formě, jenž nezabloudí aniž se rozplývá. Y tomto\nohledu jest finále, i scherzo i první allegro (a dle mého\nosobního dojmu, nejvíce první allegro) stejně pozoru-\nhodné; výminku činí toliko třetí část (andantino), v níž\nse episodicky objevuje nevelké solo na housle s průvo-\n\n*) Zpráva tato pochází z péra velmi důkladného a váženého\nkritika ruského. Red."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.5", "texte": "Dem dřevěných dechových nástrojův, solo, jež ani moti-\nvem ani duchem není v žádném spojení ani s předchá-\nzejícím ani s následujícím. Takové episody nejsou právě\nvzácností v instrumentální hudbě našeho věku; zvláště\nzáhadnými bývají v skladbách poslední doby Beethove-\nnovy, avšak s velmi malými jen výminkami, nebývají\nskladbě ozdobou. Rušíce náladu posluchače, mohou jej\npřekvapit, snad i dojmout a unést, ale jen na ujmu\ndojmu, jejž spůsobilo vše předcházející, t. j. nejpodstat-\nnější části skladby. První, druhá a čtvrtá věta, jak jsem\nuž pravil, vynikají mistrovskou formou, jež svědčí ne-\ntoliko o nadání skladatelově, ale i o oné zdravé tradici,\nkteráž takřka se vzduchem se dýše ve vlasti pana Ná-\npravníka, v Čechách, v jedné z nejhudebnějších krajin\nsvěta, jež má výbornou konservatoř a vysílá své hudební\npionéry na všecky strany světa. Cechy byly vždy zemí\ninstrumentální hudby: od symfonisty a kvartetního skla-\ndatele až k plukovnímu trubači není odvětví tohoto umění,\nv němž by Čechy neměly množství představitelův čili\nrepresentantův, a v ohromném tom množství hudebníkův,\nvyšlých z malého národa českého, nikdy nebyl nedosta-\ntek nadání. Schválně jsem se dotkl té věci za příčinou\nkrásné formy symfonie p. Nápravníka: pro mne má ne-\nobyčejně veliký význam národ, země, třída společnosti,\nškola, kde umělec vyrostl a se vzdělal; mám za to, že\nvliv všech takových okolností silněji se jeví v jeho vý-\ntvorech, než vlastní přirozené nadání. První allegro (a\nz větší částí i finále) symfonie, jako hudební formy ur-\nčitě ustálené, sestává ze tří částí, z nichž první obsa-\nhuje exposici hlavních myšlenek allegra, třetí opa-\nkování těch myšlenek v témž pořádku, ale částečně ve\nzměněné tónině, druhá pak —více méně obšírnou mo-\ndulaci v rozličných ladech, jejíž melodická část neobsa-\nhuje v celku nic nového, ale zakládá se na themách\nprvní části neb na jich úryvcích, stejně změněných po-\nmocí harmonie, kontrapunktu, rytmu a instrumentace.\nA tato druhá část je pravý zkušební kámen umění\nskladatelova: nedostává-li se mu talentu k formě aneb\ndůkladné zkušenosti co do ustrojení formy, tož se upro-\nstřed toho bohatství thematických proměn bud rozpadne\nv úryvkové podrobnosti beze všeho spojení, aneb unaví\nposluchače jednotvárností v opětování motivu. Mezi ji-\nným v mnohých případech je těžko přejiti od druhé\nčásti k třetí, t. j. od pohyblivého, volného rozvoje BlO-\ntivův k prostému, přísně určitému jich opakování. P. Ná-\npravník skvěle rozluštil tuto úlohu: druhá část jeho alle-\ngra je psána s umělostí znamenitou a plna pestrosti bez\ndélek a nepotřebných opakování. Její začátek je založen\nna figuře trombonův (sestupující septima polotony), vzatá\nz první části (kde se jeví co průvod melodie tak zvané\nzávěrečné partie); na podkladě této provázející figury\nozývají se violončelly chromatickým motivem, jenž se pak\nrozvíjí v bohaté harmonii. Z dalšího rozvoje druhé části\nallegra připomínám krásné, déle trvající morendo, po\nněmž skladatel postupně a velmi uměle přechází k třetí\nčásti, t. j. k opakování hlavni themy, jejíž hřmotná zvu-\nčnost a dithyrambický ráz výborně se liší od předchá-\nzejícího morenda. Nemenší mistrovství vidíme i ve\nfinále, psaném, podobně prvnímu allegru. v bodré a oži-\nvené náladě. Finále toto je znamenité i orchestrální\nsvou mohutností, i uměním docílovati nejhřmotnější a zá-\nroveň plné a vyrovnané zvučnosti, což není tak snadné,\njak myslí nezkušení instrumentatoři; zvláště v nejnovej-\nším čase stalo se umění to vzácnějším pro přílišné de-\ntailování a přehnanou jemnost, v niž upadli ruští ná-\npodobitelé Berlioza (ač sám Berlioz stejně výtečně vládl\nkoloritem i všemi nuancemi dynamickými). Myšlenky\nsamy, na nichž se zakládá první allegro, andantino a\nfinále symfonie, nejeví dle mého mínění znak samostat-\nného, individuálního nadšení; to lze pozorovati zvláště\nve volných a táhlých melodiích něžného rázu, k nimž\nskladatel má mnohem méně nadání, než k živlu opačnému.\nA to je snad příčinou toho, že nejživotnější a bezpo-\nstředně účinkující část jeho symfonie je scherzo. Toto\njest nejen skvěle instrumente váno, nejen uměle a effektně\nskupeno, ale iv invenci nese znak opravdové, úplně\nprocítěné nálady; založené namotivě lesního rohu, pohyblivé,\njasné, takřka bezstarostné a junácké, má ráz lovecký,\ncož není nic nového v instrumentální hudbě, ale zřídka\ntak zdařile vyjádřeno, jako v tomto případě.\n** Z Pešébudína. Zdejší česká beseda pro-\nvedla na velký pátek pomocí velkého svého orkestru spol-\nkového za laskavého spoluúčinkování četných umělců če-\nských zde meškajících Haydnovo oratorium „Sedm\nslov Kristových\".\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n\nZpěváčky spolek „Lubor\" v Novém Bydžově\nuspořádal dne 6. t. m. hudební a divadelní zábavu s ná-\nsledujícím programem: 1. „Přilítlo jaro z daleka\", smí-\nšený sbor K. Bendla. 2. „Jaro\", dvojzpěv pro ženské\nhlasy/ slož. Fr. Fivoda. 3. Tři písně národní pro smí-\nšený sbor uprav. Fr. Pivoda. 4. „Na horách,\" mužský\nsbor L. Zvonaře. 5. „Zpěv Přemysla\" z opery „Li-\nbuše\" od B. Smetany. 6. „Polka\", smíšený sbor\ns průvodem piana z „Prodané nevěsty\" od B. Sme-\ntany. 7. Ženské slzy, veselohra v jednom jednání od\nGrórnera.\n*** Z Mělníka. (Pův. dop.) Sotva že zvuky ma-\nsopustní byly dozněly, připravoval se již jarý zp ěvácký\nspolek náš, by nás ušlechtile pobavil dne 25. března\nb. r. koncertem, jenž vynikal bez odporu pestrým a bo-\nhatým programem. Ouverturou k „Tellu\", živě sehranou\npp. Maškem a A. Valentou, zahájený program vykazoval\ncelkem 2 mužské, 2 ženské a 3 smíšené sbory. Sbory\nmužské : „Ten ptáček ten se nazpívá\" odßergmnnna, kde\nzvláště solový kvartet dojemně vynikl, pak „Dárek z pouti\"\nod K. Bendla, oprávňují nás lc úsudku, že pánové dle nejlep-\nších sil svých se přičinili, by krásu skladeb těch k plat-\nnosti přivedli. V Hřímalého duetách „Jaro\" a „Výstraha\"\nbyly dámy roztomilé i jevily podivuhodný pokrok zvláště\nv smíšených sborech jako „Návrat plavců\" od Bažina,\nkde rozhodným užíváním jednak něžnosti , jinak síly\nkrásných svých hlasů všem pravidlům řádného přednesu\nsvědomitě vyhověly. Uvážíme-li, že dámy zahájili čin-\nnost svou as v polovici listopadu m. r., přemile nás pře-\nkvapiti musel řádný přednes choulostivého sboru „Eéž\nsvoji bych lásku\" od Mendelssohna v úpravě K. Bendla"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.6", "texte": "a „Mandolinaty\" od Paladilhe-ho, v kterémžto sboru\nposledním sl. A. Bodláková solovou část s obvyklým zda-\nrem přednesla. Že dbá zpěvácký náš spolek toho, aby\nse obecenstvu našemu předváděly skladby mistrů vyni-\nkajících, jest bez odporu vší chvály hodno. Mimo mistry\ndomácí zastoupena byla na programu ještě různá jména\nskladatelská vesměs dobrého zvuku. Sl. Bodláková osvěd-\nčila co nejšťastněji varii „disonno\" z Meyerbeerovy „Af-\nrikánky\" virtuositu své koloratury. Sl. A. Vannerova\nobrala si opět jednu arii „Mařenky\" z „Prodané nevě-\nst My a sice „Ach! jaký bol\". Těšilo nás to tím více,\nan v obtížné této, podrobného dramatisování vyžadující\narii slečna dojemným a srdečným svým přednesem do-\nkázala, že úlohu „Mařenky\" úplně duchem i citem svým\npronikla. Sl. L. Janovských pobavila nás vskutku žer-\ntovným přednesem „Tajemné knihy\", p. V. Haupt plným\npříjemným svým hlasem zapěl velmi zdařilou, ryzím du-\nchem slovanským prodchnutou píseň V. Hlaváče „ZV\nbitý\" a p. A. Valenta válečnou píseň Marcela z „Hu-\ngenotů\" s obvyklým dramatickým výrazem. Že veškeré\nskladby, jak sborové tak solové, mezi nimi zejména Ben-\ndlův dvojzpěv „Slavíček\" nadšeně od obecenstva přijaty\nbyly, netřeba dokládati. Rádi souhlasíme s obecenstvem,\njež spňsobem zjevným pokroky zpěv. spolku uznává,\ni doufáme, že blížící se letní sezona nám opět hojných\npřekvapení přinese. Doslýcháme již s potěšením, že zpěv.\nspolek pro nejbližší dobu sobě vyhlídl novinku, která\nsice, jak nám známo velmi obtížná, nicméně při svědo-\nmitém studování překonatelná jest. S chutí tedy do\npráce! Výsledku již napřed přejeme mnoho zdaru! Ještě\nzmíniti se musíme, že koncertní místnosti skvostně upra-\nvené propůjčil s uznání hodnou ochotou p.\n\nV. Vykysal.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Zdělujeme tuto podrobný program slavnostního\nkoncertu, jejž uspořádá hadební odbor musea král.\nčeského v Praze dne 18. t. m. o 12 hod. polední\nv sále Žofínském ku oslavě 100-leté památky naro-\nzenin skladatele V. J. Tomáška. 1, Oddělení. 1. Kon-\ncertní ouvertura do es-dur, op. 38. 2. „Hektora lou-\nčení se s Andromachou\" báseň od Bedř. Sillera, dvoj-\nzpěv pro soprán a bas s prův. orkestru, op. 89. Před-\nnesou sl. Lošerova a p. K. čech. 3. Eklogy pro piano\nz op. 83. a 51. Před. sl. Helena Rosslerova. 4. „Noční\npíseň cikánů\", smíš. sbor s prův. orkestru, op. 112.\n11. Oddělenu 5. Závěreční scéna z Šillerovy tragedie\n„Nevěsta Mesinská\" pro 3 solové hlasy a mužský\nsbor s průvodem orkestru, op. 104. 6. a) „Róže,\" pí-\nseň z královédvorského rukopisu. Op. 82. b) Fialinka,\npíseň od V. Hanky. Op. 71. c) „Marie Stuartky nářek\nz vězení\". Op. 49. Přednese pí. Marta Procházková.\n7. a) „Slavíček\", b) „Žalost\", c) „Modré oči\", písně od\nV. Hanky. Přednese p. Lev. 8. a) Rhapsodie. b) Dity-\nramba. Přednese p. Bedř. Smetana. 9. „Gloria\" z ko-\nrunovační mše. Veškeré skladby jsou od V. J. Tomáška.\nPaní Marta Procházková, slč. Lošerova, slč. Helena Ross-\nlerova a pp. K. Čech, J. Lev a Bedř. Smetana slíbili\nsvé spoluúčinkování. Řízení orkestrálních a ensemblo-\nvýck čísel převzali laskavě pp. kapelníci Smetana a Ad,\nČech. Piano (Ekrbar) propůjčil laskavě p. Em. Wetzler,\ntaktéž propůjčil zdarma sál p. Srch. Čistý výnos věnuje\nse fondu pro dostavění chrámu sv. Vítského a hudebnímu\nodboru museu král. českého v stejných podílech. Vstupní\nlístky lze dostati v hudebním obchodnictví Em. Wetzlera\n(Ferdinandova třída) a v kněhkupectví p. Řivnáče (v bu-\ndově musejní).\n* Dr. Fr. Witt uveřejňuje v4. čísle svého časo-\npisu „Musica sacra\" zprávu o provozování Palestrinovy\nmše „Hodie Christus natus est\" v Praze za jeho řízení\npři slavnosti 9001eté památky založení biskupství praž-\nského. Zpráva ta Obsahuje mnohou pernou pravdu, kte-\nrouž si mnohý z našich hudebníků může zapsati za ucho.\nSpůsob, jakým se zvláště někteří z našich ředitelů kůru\nzachovali naproti slavnému reformátoru církevní hudby,\njenž podnikl dílo téměř herkulesské, vyklizuje poznenáhla\navšak železnou rukou všechnu neřest z hudby chrámové,\nzejmena, pak jak projevovali téměř okázale svou neteč-\nnost ke zkouškám i produkcím drem. Wittem řízeným,\nnalezl v zprávě zmíněné zasloužilého posouzení. Jen igno-\nrance a závist hloupá nerada uznává duchy povolané\nk vyšším cílům a úzkostlivé se jim vyhýbá, aby jen za-\nkryla svou nahotu, místo kde by pilně dbáti měla, aby\nkde možno se přiučila. Díky bohu však, že dr. Wiit na-\nlezl v našem středu také muže, kteří pochopivše vznešené\njeho snahy reformatorské, jemu stáli činně kruče i z bo-\nhatých jeho zkušeností rádi těžili. Všeobecná reforma\ncírkevní hudby stala se jeho příchodem také u nás jenom\notázkou času!\n* Cecilie, časopisu pro katolickou hudbu posvátnou,\nvyšlo č. 4.s bohatým obsahem as hudební přílohou,\nkteráž přináší pokračování gregorianských responsorií a\nčtyry hymny k průvodu na Boží Tělo od Leitnera. Re-\ndaktor p. P. Ferd. Lehner počíná si s uznání hodnou\nhorlivostí a znalostí a účinkuje pro reformu naší chrá-\nmové hudby velmi vydatně, což jest již z mnohých po-\ntěšitelných úkazů na našem venkově patrné.\n* Hudba chrámová v Praze. Po dobu postní pro-\nvozovány byly mše gregorianskév pěti kostelích a sice\nu sv. Vojtěcha řízením p. F. Zd. Skuherského, u sv.\nDucha řízením p. F. Starého a u sv. Cyril la a Me-\ntoděje v Karlině řízením p. P. Lehnera. Zvláště po-\nzoruhoiny byly produkce církevní v den zvěstování P.\nMarie u sv. Cyrilla a Methoděje v Karlině a u sv. Voj-\ntěcha. V prvnějším chrámu provedeny byly čtverhlasná\nmše Kaimova „Jesus redemptor\", Ave Maria a Pange\nlinqua Fr. Liszta, introitus, graduale a comunio grego-\nrianské z Graduale Romanům. U sv. Vojtěcha slyšeli jsme\nv vzorném provedení, jak jsme již byli sdělili, Wittovu\nznamenitou mši čtyrhlasnou „In honorem S. Luciae\"\ns průvodem varhan, graduale od Hahna a „Ave Maria\"\nod Joz. Foerstra. V arcibiskupském chrámu u sv.\nVíta učinil p. J. Škroup uznání hodný pokrok zavedením\ngregorianských responsorií. Na den sv. Haštala provedena\nv chrámu téhož jména nová mše Jiřího Maye ra, kteráž\nv „Hud. Listech\" nalezla nadšeného velebitele. Ptáme se\nvšak, jakého významu může míti skladba v nynější době,\nkde snaží se vše k nejmožnější přísnosti a opravdivosti\nskladby církevní, je-li zbudována úplně na odbytém pro"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.7", "texte": "vždy stanovisku Mozarto-Haydenovském ? Kam chce pan\nskladatel s takovým anachronismem ? Patrno, že studium\ncírkevní hudby, jako bohužel u většiny ředitelů kůrů na-\nšich, také u p. Mayera započalo teprv školou Mozarto-\nIlaydenovskou, tudíž tam, kde by bylo mělo vlastně pře-\nstali. Nechť záhy obrátí své kroky k starým mistrům\nvlašským, tam nalezne bohatý zdroj pravého nadšení i ne-\nsmírné pole pro dálší studia.\n* Koncert tenoristy p. Walter a (dne 11. t. m.) Sli-\nbuje zvláštní pochoutku, neboť koncertista zpívá celý\ncyklus Šubertův „Spanilá mlynářka\", deklamatorní část\npřovede sl. Olga Precheisenova z Vídně.\n* P. Žofie Menterova slavila společně s svým man-\nželem D. Popperem prvním svým koncertem neobyčejné\ntriumfy. Uspořádá ještě v pondělí dne 13. t. m. o 5. hod.\nodpol. druhý a poslední svůj koncert.\n* Ve prospěch Priessnicova českého pomníku v lá-\nzních Grafenbergských odbývá se dne 19. t. m. o po-\nlednách v sále Žofínském koncert, v němž spoluučinkují\npí. Marta Procházková, sl. Lilly Střiková, pp. prof. Ben-\nnevic, Foerster, Čech, Lev, Jiránek a oblíbené salonní\nokteto pěvců českých. Bližší program ještě sdělíme.\n* Zelenka Fibicha nová zpěvohra „Bukovin\" pro-\nvozována bude poprvé ve čtvrtek dne 16. t. m. ve pro-\nspěch sl. Betty Hanušovy.\n* Koncerty Františka Benclla dne 20. a 23. března,\n1874. František Benclel byl provázen na cestě své,\nkterou byl před nějakým časem co výkonný umělec\npodstoupil, všude cbvalným a lichotivým oceňováním\nklavírní své produkce. Nazýván berosem klavírním,\ntitánem ve hře a zdoben podobnými názvy živé obra-\nznosti. Nazvalť bych jej nejraději obrem Anthaeem,\nkterý při každém dotknutí se mateřské půdy země,\nzde 'totiž pátého živlu naší doby, übohého trýzněného\nklavíru, nábývá vždy nové síly, síly v pravdě obdivu-\nhodné. Jest též síla svrchovaná, až k nejkrajnějším\nmezím napnutá síla hlavním znakem hry Bendelovy.\nV tomto zvláštním příznaku hry jeho spočívá také\nz větší části manýra hry této. Jest to bezúzdné, no-\nodůvodněné a reprodukci mnohých skladeb na dobro\nübíjející řádění po klávesích, jež nenalézá protiváhu\nv přednesu všechny stupnice a odrůdy dynamiky hu-\ndební probíhajícím, nýbrž stavícím toliko největší\nnapnutí síly vedle šeptaného sotva se ozývajícího pp.\na ppp. Dlé této zcela libovolné šablony jest pak\nkaždá Bendelem přednášená skladba jeho chuti při-\nspůsobena. Vada tato je tím citlivější, či lépe ře-\nčeno ona má svůj původ v tom, že hra Bendelova\nnepostrádá sice ducha, na jisto ale duše, procítění.\nNelze popírati, že v mnohém se jeví duchaplnost uměl-\ncova, skoro ale v ničem ona citová tklivost a hloubka,\nkteré jedině činí každý výkon umělecký dokonalým\na ozářeným, gioriolou pravého umění. Jinak brávají\nvýkony na se takové snadno ráz pouhé virtuosity. Tak\nse to má i u Bendela, jehož zevní způsoby při hře\njsou také nespůsoby samolibého virtuosa. Ostatně\ndlužno uznati, že se Bendel v tomto ohledu již v dru-\nhém svém koncertě značně mírnil, tak že se zdá, že\njsou tyto nehezké, umělce nedůstojné spůsoby návy-\nkem, který by mohl Bendel při dobré vůli snadno\nzase odložiti. Zručnost Bendelova ve hře klavírní\nje skutečně překvapující, smělá, znamenitá. Pružnost\na sila jeho úhozu, mohutná hra skálová a oktávová,\nodvážená jistota těch nejsmělejších skoků, pasáží a\nobtížných hudebních okras a přívěsků všeho druhu\njsou v pravdě obdivuhodný. Nejskvěleji jse jevily\ntyto výborné vlastnosti hry Bendelovy v Šubertové\nfantasii op. 15, v jeho skladbách „souvenir. de Hon-\ngrie a balladě do H-dur op. 131, kteréžto skladby\njsou psány spůsobem příliš parfumoVaně salonním,\nmluvou toliko konventionelní, než aby mohly podsta-\ntou svou posluchače rozehřátí, což platí ostatně také\no „obrazích z jezera Ženevského\", z nichž Bendel\nhrál dvě piecy „pramen stříbropěnný\" a „plavba při\nměsíčku k ostrovu lásky\", prázdná to hudba beze\nvšeho určitého typu. Dále hrál Bendel se skvělou\nzručností Lisztovy „illustrations du Prophet\" č. 2. „les\npatineurs, v nichž svým glissandem si dobyl té nej-\nhojnější pochvaly, Lisztovu sonátu H-moll, Šubert —-\nLisztův pochod do h-moll, Šumannovy velnu nesnadné\n„etudes symphoniques\" a Raffovu „taneční kapřici\".\nPřednes Beethovenových sonát d-rnoll op. 31 a cis-\nmoll byl velmi suchopárný a libovolný. Taktéž po-\nstrádal přednes Šumannova „Karnevalu\" zejmena\nv některých částech jako kp. coquette, papillons,\nreconnaissance atd. jemného, citového nádechu, jehož\nje těmto něžným genrovým scénám nevyhnutelně\ntřeba. Obecenstvo, které do druhého koncertu da-\nleko četněji se dostavilo, než do koncertu prvního,\nbylo úžasnou technikou a silou hry Bendelovy strženo\nčasto k hlučné pochvale.\n\n—pp—\n\nČeská zpěvohra. „Dvĕ vdovy\". Komická zpěvohry\nod Bedřicha Smetany. (Dne 27. března po-\nprvé provedena). (Dokončení.) „Ye své nejnovější zpěvohře\nkomické opustil Smetana spásnou dráhu idey moderní\ndramatické hudby, jakou se štěstím rozhodným a pio bu-\ndoucnost umění domácího veledůležitým nastoupil ve svých\npozdějších vážných zpěvohrách.\" Tak horli totiž vý-\nstřední novotáři, jimž přezdívá se u nás často Wagne-\nriánů. Ti, kteří hledí na nejvovější dílo Smetanovo brej-\nlemi směru Wagnerova a žádají provedení směru toho u\nnás až k nejkraj něj Sím konsekvencím, ti ovšem\nnemohou býti spokojeni s nejnovejsím tímto dílem Sme-\ntanovým. „Wagnerovskými\" se Smetanovy „Dvě vdovy\"\nnazvati nemohou*) toť jest prílis patrno a jisto tak,\njako že se i vážné Smetanovy opery nemo-\nhou vůbec identifikovati se směrem Wagnerovým\nve smyslu nejužším. Smetana staví jako Wagner, jako\nGlinka a jako každý rozumný a o rozvoj domácího\numění pečující skladatel sve dramatické práce na základe\nmoderním: na základě ducha naroda svého a\na ducha řeči jeho. Za tímto heslem kráčí Smetana\nsměrem samostatným, vlastním, originelně českým. Jiz\nčastěji jsem ze skladeb Smetanových dokázal, že mistr\n\n+) A přec „Hud. Listy\" v božské své naivnosti (či je to\nsnad somnambulismus ?) viděli v nich ty prožluklé Wagne-\nrovy principy!"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740411-01.1.8", "texte": "náš není a nebude nikdy epigonem v užším smyslu, tedy\npouhým nápodobitelem W a g 11 e r a, nýbrž že samostatným\nvlastním a novým směrem staví vždy dále na základech\nvsem národům společných; že jest tedy i bude Smetana\nvždy samostatným originelním tvůrčím duchem rázu čistě\nčeského, jenž právě vyvolá a částečně již vyvolal (Hříma-\nlého „Zakletý princ\" a Bendlův výtečný „Pan Franc\") po\nsobě řadu epigonů a nápodobitelů u nás. Ti, kteří zvykH\njsou očekávat! od skladatele díla přistřižena dle jedné ustá-\nlené formy, dle jakési pevné šablony, (které pak přezdí-\nvají velmi často „směr\") ti se ve Smetanovi ovšem při\nkaždém novém jeho dílu zmýliti musejí, poněvadž mistr\ntento vždy se snaží podati něco nového, originelního,\ns čím jsme se v mladém hudebním umění českém dosud\nnesetkali. Za snahu tuto bude národ český mistru Sme-\ntanovi zajisté povždy vděčným.\nIv této nejnovější zpěvohře komické vidíme i co do\ntvaru zevnějšího i co do vnitřního uspořádání zjev ori-\nginelní, s nímž se nedá pražádná z dřívějších prací Sme-\ntanových v stejnorodou srovnati formu; ano marně bychom\nv celé operní literatuře po něčem stejnorodém pátrali.\nDle zevnějšku se sice zdá, že Smetana si obral za vzor\nfrancouzskou konversační zpěvohru, víak pohledme jen\nbystřejším okem na thematické uspořádání karakteristi-\nckých hlavních motivů, na nepřetržitý proud celkový, na\njednotu, již docílil mistrným rozpřádáním a situačním pře-\nměňováním základních, tak zvaných motivů příznačných a\nshledáme, že to nejsou starší formy originelní, specificky\nčeské, zkrátka Smetanovské. Forma francouzské konver-\nsační opery jest co do zevnějšku podržená hlavně\ntím, že prozaickému dialogu jest .tu místa popřáno. Dialog\ntento jest v celku dosti plynným a v ladném střídání\ns částí hudební činí dobrý dojem na posluchače, ačkoli\nse upříti nedá, že celistvý hudebně dramatický proud\nse prozou tou jaksi přetrhává, čemuž by se snad vyho-\nvěti dalo rozumnou zkráceninou v próze a úplným pro-\nkomponováním dosavádně mluvených těch částí a jich při-\nspůsobením k dosavádní hudební části, což by zajisté\ncelkovému dojmu lépe posloužilo.\nOrganický celek hudební často jest založen převážně\nna motivech obou mužských postav: lovce dívčích srdcí\n„Ladislava Podhajského\" a hajného „Mumlala\". Oba ty-\npické ty motivy tvoří podstatnou část' ouvertury, a obje-\nvují se vždy v přiměřené změně průběhem celélo díla\nvždy tam, kde osoby buď činně vystupují, či tam kde\nse o nich zmínka činí. Z motivu Ladislavova vyvi-\nnut je rytmickou změnou čtveračivý motiv Karoliny, na\nněmž jakož i na „motivu lásky\" (mezi Anežkou a La-\ndislavem) zbudováno jest celé druhé jednání. Prvé\njednání spočívá hlavně na motivech obou jmenovaných\nmužských osob, což se jeví již v třetím výstupu, kde\nhlavně Mamlalův motiv se rozpřádá; zde po prvé se též\nvynořuje zmíněný motiv lásky Ladislavovy k Anežce ve\nsmyčcových nástrojích po následujících slovech: Karol.\n„Kdož pak strašně tak se odvažuje, tobě posmívat se\nosměluje? Mu ml. „Kdo že? On!\" Ve výstupu pátém hlavní\nvede slovo opět motiv Ladislavův. Nejskvělejším ohni-\nskem celého prvého jednání je sedmý finální vystup, totiž\nscéna soudní, kde mimo motiv lásky hlavní hraje roli\nlaškující motiv karakteru otázkového. Zde též na\nslova „Anděla maj\" chudí spanilého\" vynořuje se poprvé\núryvek motivu, jenž v druhém jednání v úchvatném mo-\nnologu Anežčině šířeji se rozpřádá. Rytmicky zajímavý\ntercet a později kvartet „Malá tyšelmičko\" jest vyvinut\nna základě zmíněného soudního motivu. Stavbu celého\nprvého jednání nelze souměrněji a účinněji provécth\nDruhé jednání vyniká barvitostí ostře dramatickou, místy\nvelepathetickou.\nMyslím hlavně 11a třetí výstup, v němž melodram\npři čtení milostného lístku náleží mezi pravé skvosty\noperní literatury. Celá scéna „vyznání lásky\" jest prů-\nvodem hudebním na nejvýš poutavá, tím však, že tento\nhudebnímu životu nej přístupnější moment jest ponechán\nslovu prozaickému, zdá se nám, že dojmu účinné dra-\nmatičnosti se poněkud uškodilo. Jádrem předcházejícího\nvýstupu jest jak jsem již podotkl motiv Karolinčin („Roz-\nhodnuto, uzavřeno\"), na němž spočívá úchvatné ono dueto\nmezi Karolínkou a Anežkou. Výstup pátý (monolog\nAnežcin) jest nejskvělejším ohniskem celého druhého je-\ndnání. V této scéně ukázal se opět Smetana co poeta,\njenž vniká v nejtajnější záhyby srdce lidského. Ve vý-\nstupu šestém poutá na se hlavně Mumlalova píseň všech-\nnu pozornost. Že zde právě Mumlalův příznačný motiv\njak náleží jest využitkován, snadno možno uhodnouti.\nVe výstupu osmém leží pointa celého rozluštění; i tento\nmoment pro hudební spracování velevděčný, kdež Ladi-\nslav se konečně snoubí s „nejvíce milovanou bytostí\"\njest opominut, takže výstup tento neuspokojí tak, jak by\nto možno bylo v hudebním rouše. Krásný tento obraz\nuzavřen jest jaksi v rámci obou sborů ; počátečního a\nfinálního, kdež i balet ku zvýšení veselí obžinkového\ntanci pikantně komponovanou polku. Hudební živel cistě\nčeského rázu ve sborech i baletu má své těžiště;\nmimo to rázem rozhodně českým již na první poided\nprospěšně vyniká finální ensemble v prvním a (Hieto\nobou vdov v druhém jednání. Nejdrastičtěji v hudebním\nohledu jest ze všech postav „Mumlal\" karakteiisován.\nPři nejbližší příležitosti vrátíme se ještě k výtečné\ntéto novince mistra našeho a promluvíme důkladněji\no motivickém uspořádání jednotlivých čísel, jakož i o cel-\nkové spřízněnosti a vnitřní souvislosti základních themat;\nmimo to obrátíme pozornost svou k libretu a konečně\nzmíníme se o jednotlivých výkonech v opeře této zamést-\nnahých sil uměleckých.\n\nX.\n\nListarna redakce.\nListárna redakce. „Kupleta a Wagner\" ! Toť v skutku\nvýrok krásné duše! Litujeme jen, přijímate-ii v skutku takové\nbulíky za bernou minci.\n\nDnešnimu čislu přiložena jest IV. hudebni priloha:\nDvojzpev z ruske zpevohry Ed. Napravnika:\n„Nizegorodci\"."}]}