{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-04-18-01", "volume": "bmtnabd_1874-04-18_01", "ocr_sha256": "546521e3870d67ac909960633b51e33633eb427cd166ae588168f6a76052db03", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/04/18_01/bmtnabd_1874-04-18_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-18-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-18_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-04-18_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "121", "page_fin": "121", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1432, "texte": "Památné dni hudební.\n\n18. dubna 1825 † Frant. Lauska, sklad. — v Berlíně (nar. 1763 v Brně).\n„ „ 1864 f Joz. Elzner, polský sklad, operní ve Varšavě.\n„ „ 1865 Karel StankoviČ, sklad, jihoslov. —ve Vídni.\n19. „ 1774 I. provoz. Glukovy „Ifigenie v Aulidé\" v Paříži.\n„ „ 1870 f Kamil Stamaty, sklad, a pian. v Paříži.\n29. n 1800 nar. Ondřej Leoahardt, býv. rak. armádní kap. v Aši.\n„ „ 1804 f Joz. Matějka, znam. umělec na lesní roh v Priize.\n„ „ 1814 nar. Bohdan Doehler, sklad, a pian. v Paříži.\n„ „ 1869 f dr. K, Lceve, výt. sklad, písní i několika oratorií (~Jan\nHus\") v Kielu.\n21. „ 1782 f Joz. Seeger, znam. varh. a kontrapunktista— v Praze (nar.\nv Éepíně.)\n„ „ 1845 I. provoz. Auberovy zpěv. „La barcarole\" v Paříži.\n„ „ 1856 f Frant. Smolař, výt. pian.\n22. „ 1832 V. Vilém Wiirfel, sklad, a pian. —ve Vídni (nar. v Plaňa-\n/ nech r. 1781).\n„ „ 1867 I. provoz, české zpěvohry „Švédové v Praze\" Jana Skraupa\nv Praze.\n23. „ 1867 Památný den sv. Vojtěcha, apoštola a muče Iníka slovanského\njemuž se připisují mnohé velebné zpěvy církevní, na příkl.\nnaše „Hospodine pomiluj ny,\" polská hymna „Boga Rod-\nzica\" atd.\n„ „ 1776 I. prov. Crlukovy zpěv. „Alcesta\" v Paříži.\n„ „ 1841 I. prov. ouvertury „Hero a Leander\" Jul. Riotzo v Lipsku.\n24. „ 1801 I. prov. EaydnOva oratoria „Čtvero počasí\" —ve Vídni.\n„ „ 1808 I. koncert Hynka Mošelesa, znam. pian. v Praze (narozen\n1784 v Praze).\n„ 1849 I. prov. Lortzingovy zpěv. „Undine\" v Hamburku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-18-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-18_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-04-18_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "121", "page_fin": "121", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.2.1.1", "titre_corps": "18. dubna 1825 † Frant. Lauska, sklad. — v Berlíně (nar. 1763 v Brně).", "titre_sommaire": "18. dubna 1825 † Frant. Lauska, sklad. — v Berlíně (nar. 1763 v Brně).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1432, "texte": "18. dubna 1825 † Frant. Lauska, sklad. — v Berlíně (nar. 1763 v Brně).\n„ „ 1864 f Joz. Elzner, polský sklad, operní ve Varšavě.\n„ „ 1865 Karel StankoviČ, sklad, jihoslov. —ve Vídni.\n19. „ 1774 I. provoz. Glukovy „Ifigenie v Aulidé\" v Paříži.\n„ „ 1870 f Kamil Stamaty, sklad, a pian. v Paříži.\n29. n 1800 nar. Ondřej Leoahardt, býv. rak. armádní kap. v Aši.\n„ „ 1804 f Joz. Matějka, znam. umělec na lesní roh v Priize.\n„ „ 1814 nar. Bohdan Doehler, sklad, a pian. v Paříži.\n„ „ 1869 f dr. K, Lceve, výt. sklad, písní i několika oratorií (~Jan\nHus\") v Kielu.\n21. „ 1782 f Joz. Seeger, znam. varh. a kontrapunktista— v Praze (nar.\nv Éepíně.)\n„ „ 1845 I. provoz. Auberovy zpěv. „La barcarole\" v Paříži.\n„ „ 1856 f Frant. Smolař, výt. pian.\n22. „ 1832 V. Vilém Wiirfel, sklad, a pian. —ve Vídni (nar. v Plaňa-\n/ nech r. 1781).\n„ „ 1867 I. provoz, české zpěvohry „Švédové v Praze\" Jana Skraupa\nv Praze.\n23. „ 1867 Památný den sv. Vojtěcha, apoštola a muče Iníka slovanského\njemuž se připisují mnohé velebné zpěvy církevní, na příkl.\nnaše „Hospodine pomiluj ny,\" polská hymna „Boga Rod-\nzica\" atd.\n„ „ 1776 I. prov. Crlukovy zpěv. „Alcesta\" v Paříži.\n„ „ 1841 I. prov. ouvertury „Hero a Leander\" Jul. Riotzo v Lipsku.\n24. „ 1801 I. prov. EaydnOva oratoria „Čtvero počasí\" —ve Vídni.\n„ „ 1808 I. koncert Hynka Mošelesa, znam. pian. v Praze (narozen\n1784 v Praze).\n„ 1849 I. prov. Lortzingovy zpěv. „Undine\" v Hamburku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-18-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-18_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-04-18_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "121", "page_fin": "123", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.2.2", "titre_corps": "Václav Jan Tomášek. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Václav Jan Tomášek. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.1", "debut_caractere": 1434, "fin_caractere_exclue": 4162, "texte": "Václav Jan Tomášek.\nŽivotopisný nástin.\n„V Čechách, proslulých smyslem pró hudbu, pa-\nnuje přece jenom více smysl pro řemeslnickou stránku\numění.. Možná, že by za změněných okolností tato\nvada zmizela; nyní však jsou Čechové skoro jenom\nco praktičtí hudebníci pozoruhodní.\" Tak psal o nás\na našich uměleckých snahách známý německý spi-\nsovatel hudební Fr. Brendel v letech padesátých.\nNelze upříti, že takovýto příkrý úsudek měl tehdy\nmnohem více práva a místa, než kdykoliv jindy; ne-\nboť těch několik značnějších produktivních sil, které\nhudební ruch v zemi naší dříve byly s jakýmsi úspěchem\nudržovaly a na mnoze i naproti cizině čestně za-\nstupovaly, odumíralo již anebo docela již odumřelo,\na onoho nového života, který souběžně s nejnověj-\nším osvěžením národa českého teprvé v letech še-\ndesátých nastal a od té doby navzdor všeliký JI pře-\nkážkám, pro toho, kdo od samjch základů budovati\npočíná, ovšem dvojnásobné citelným, již k mnohému\nutěšenému výsledku jak v hudbě tak iv jiných obo-\nrech dospěl, tenkráte ještě nebylo: v letech pade-\nsátých chránili v skutečnosti skoro jenom virtuosové\nstarou dobrou pověst našeho zpěvného národa v hu-\ndebním světě. Nemusíme se věru ostýchati, vy-\nšlo viti podobné vyznání; či neničila tenkráte dusná\natmosféra politická každinké poupě, z mladých haluzí\nnašeho národního života nesměle vyrážející? Doba,\nv níž se čeští hudebníci mohli na dobro odevzdati\nširokému proudu kosinopolitickému a jenom příleži-\ntostně zde onde se vyskytující nádech nejkrotšího\n„bohemismu\" zúplna postačoval, aby byli považováni\nza hudebníky „české\", '— doba ta již náležela od-\nbyté, nenávratné minulosti a požadavkům doby mo-\nderní zase, která i umělecký ruch jenom v těsné\nspojitosti s celým ruchem politickým, společenským,\nnárodním činívá plodným a blahodárným, nebylo ještě\nmožno vyhověti ani sebe skromnější měrou.\nV řadě českých hudebníků starší doby, vynika-\njících co skuteční produktivní umělci valně nad pou-\nhou řemeslnost povolání svého, patří časem mezi nej-\nposlednější, významem však a váhou skladatelské čin-\nnosti zajisté mezi nejprvnéjší Václav Jan To-\nmášek muž to, jehož nemalým zásluhám právě\nv těchto dnech dostalo se skvělého, vděčného u-\nznání slavnostní upomínkou na jeho stoleté narozeniny\na k němuž v této nejpříhodnější chvíli i na tomto\nmístě obracíme zraky vlasteneckých přátel umění hu-\ndebního, předkládajíce jim ve stručném náčrtku vy-\npsání jeho života.\nTomášek zemřel r. 1850. Úmrtí to možno považo-\nvati vším právem za jakýsi mezník zavírající starší dobu\ndějin naší produkce hudební; přidáme-li pak, že ač-\nkoli Tomášek celou svou individualitou rozhodně ještě\ndo oné starší doby náležel, přece jeho snažení a či-\nnění v nejednom ohledu již prozrazovalo podstatné"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5968, "texte": "změny názorů uměleckých, připravujících vývoj hudby\nmoderní a osvědčujících mocné účinkování své na\nmnoze také na těch, kteří jinak i na dále zůstávali\nv odporu nejenom naproti posledním důslednostem\nprobouzejícího se směru, ale i naproti jeho prvním, roz-\nhodnými úspěchy korunovaným činům, pak na-\nznačili jsme krátce stanovisko, s něhož bude nám\npohlížeti na Tomáškovo postavení v dějinách našeho\numění.\nVáclav Jan Tomášek narodil se dne 17. dubna\nr. 1774 ve Skutči (kraje Chrudimského). Otec jeho byl\nprostý, ale řádný, zkušený a pracovitý občan, jenž\ntkalcovstvím za krátko tak zámožným se stal, že\nmohl započíti výnosný obchod s plátnem. Ze 13 dětí\nzůstalo na živě toliko 6 synů, jichž nejmladším byl\nVáclav. Tak četnou rodinou jakož i všelikými ne-\npředvídanými a nezaviněnými nehodami v obchodu\ntenčil se ovšem blahobyt dosti citelně; přece však\nposkytováno dětem pečlivého vychování a vzdělání;\nnejstarší syn vysvěcen na kněze, dva jiní obrátili se\npo odbytých studiích filosofických k hospodářství.\nVáclavovo nadání hudební jevilo se již záhy spů-\nsobem utěšeným, tak že pečliví rodiče nemeškali,\nodevzdat! ho v devátém roce, když se ve skutečské\nškole byl naučil číst, psát a počítat, dobrému učiteli\npřespolnímu.\nChrudimský ředitel kůru Wolí, již letitý to muž,\nměl tenkráte v okolí nejlepší pověst. Václav, jenž\nměl pěkný hlas altový, učil se u něho zpěvu i hře\nna housle, a to zajisté s úspěchem velmi patrným;\nneboť když se po dvou letech domů navrátil, vládnul\nzejména již tak obratnou koloraturou, že se svými\ntrilky a pasážemi a svým hbitým čtením z listu stal\nv celém kraji netoliko předmětem všeobecného obdivu,\nnýbrž i silou, jejíž spoluúčinkování na kůru se při\nkaždé církevní slavnosti pilně vyhledávalo. V Chru-\ndimi ■ arci byl Wolfem toliko v hudbě vyučován;\nnež chlapec sám ze své vůle přičiňoval se, aby zá-\nroveň i literní vzdělání jeho nezůstalo docela ležeti\nladem, a cvičil se ve čtení, psaní a počítání, kdykoli\nve svátek nebo v neděli měl volnou chvíli.\nTouze Václavově, aby se mohl také naučiti hře\nna klavír, vyhověl především nejstarší bratr, tehdy\nkaplan v blízkém Bojanově, jenž mu daroval malý\npěkný nástroj, a pak i otec, jenž se rozhodnul, po-\nsílati ho ke skutečskému učiteli. Tento poslední však\nbyl nehrubě šťastným paedagogem a byl by snad při-\nspěl jenom k potlačení Václavovy chuti k dálšímu\npěstování hudby, kdyby hochova láska k tomuto\numění i jeho nevšední nadání nebyly vítězně překo-\nnávaly veškeré překážky a protivenství. Tomášek\nsám vypravuje *) o zajímavé methodě skutečského\nmentora takto: „Otevřel můj klavír, který služka\nbyla přinesla, a dal mi do ruky sonátu od Wagenseila\nřka: „Tys výborný altista, znáš tudíž i noty klíče\naltového i jejich ton; proto nepotřebuješ dělati nic\njiného, než pamatovati na to, že hořejších pět linek\nje pro pravou ruku, t. j. pro diskant, a dolejších pět\nlinek zase pro levou ruku určeno. Abys pokaždé\nnašel noty diskantové, nemáš nic jiného na práci, než\nbráti každou notu altovou o pět tonů výš, a abys našel\nnoty basové, mysleti si každou notu altovou o sedm\ntonů hloub. Jak se mají noty pravé ruky do not levé\nruky rozdělili, to ti říká vždy platnost jednotlivých\nnot. Ostatně, do jaké tóniny jde sonata, to musíš co\nzpěvák vědět: teď bud pilný, abys, až přijdu domů,\numěl první repetici.\" Zatím šel ďo hospody a navrá-\ntil se pak co znamenitý ctitel Bakcha, žádaje, abych\nse vykázal, jak jsem času toho použil. Podle jeho\nnávodu nebylo mi možno, než naučiti se nanejvýš\nosm taktů. Jelikož neuměl jsem hráti dále, vzal mne\nza pačesy a zatahal mne dle svého receptu, quod sa-\ntis est. První touto lekcí byl jsem stržen ze svého\nnového nebe. Hluboce zarmoucen übíral jsem se\ndomů s pevným úmyslem, neprozradit! to nikomu\nani jednýni slovíčkem. Následujícího dne šel jsem\nke druhé lekci, která končila políčkem; avšak při\ntřetí udeřil mne ostřím pravítka tak na prsty, že\njsem krvácel.\" Rány ty nemohl Václav arci již dále\ntajiti, otec dozvěděl se všechno a učinil konec páně\nučitelovým paedagogickým experimentům. Klavír byl\nzas domů přinešen a do tmavé komůrky uzavřen a\nchlapci, jenž prý „dost na tom má, když umí zpívat\na na housle hrát\", vzata tím příležitost ku cvičení\nse ve hře na klavíru. Nezbývalo mu tudíž nic jiného,\nnež zahráti si nékdy pokradmu za nepřítomnosti\notcovy a shledávati si tony akordů jen tak dle sluchu.\nJakýsi kamarád přinesl Václavovi několik sonát od\nVaňhala a Wagenseila, vykládal mu za poskytnutou\nsvačinu ochotně čeho bylo třeba vykládati, poněkud\ni číslice generalbasu a začátečník hmoždil se jimi\nskutečně tak dlouho, až je zmohl. Zároveň z ne-\ndostatku jiných not pokoušel se časem i o to, za-\nhráti si na klavíru své vlastni myšlenky. Tak byla\ntedy zahájena klaviristická dráha Tomáškova.\nNaučiv se pak od starého vojenského vysloužilce\nněmecky, měl Václav dle vůle otcovy ve školách po-\nkračovati; hudba považována toliko co dobrý pro-\nstředek k usnadnění studií. I dán jest do Jihlavy,\nkdež se bylo místo altisty na kůru v klášteře Mino-\nritů právě uprázdnilo. Přijímací zkoušku, těžkou totiž\ni velký objem hlasu vyžadující koloraturní arii od\nředitele kůru a varhaníka fratera Donata, výborného\nto žáka Segertova, odbyl mladý Tomášek tak skvěle,\nže ihned byl přijat, ač ještě dvanáct jiných vokalistů\nse o místo to ucházelo, a že se stal miláčkem fra-\ntera Donata. Ten později, když Václav s rozhodným\núspěchem byl navštěvoval školu normální a čas se\nblížil, kde by byl měl vstoupiti do gymnasia, pří-\nmluvou svou docílil, že farář klášterní zavázal se\nplatiti za něho školní plat i sám přehlížeti jeho úlohy'\nIv latinských školách prospíval chlapec znamenitě.\n\n*) Ve své obšírné autobiografii totiž, která uveřejněna jest\nv ročnících 1845—1850 Klarova almanahu „Libuša\". Ži-\nvotopis ten sahá bohužel jenom až do konce r. 1823, ob-\nsahuje však hojnost zajímavých drobných příspěvků ku se-\nznání tehdejšího ruchu uměleckého arci vedle leckte-\nrých malicherností a jest, jak samo sebou se rozumí,\nhlavním pramenem pro každého životopisce."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1385, "texte": "na konci prvního ročníku poctěn byl co premiant\nčestným penízem.\nJakéhosi podnětu k zálibě na zpěvu dramatickém\ndostalo se Václavovi již tehdáž v Jihlavě. Byl sice\npřed tím také již v domě otcovském sám zpíval\nv některých českých operetách Tučkových („Opilec\",\n„Selská rebelie\"); avšak přestávalo se tenkráte na\nčásti hudební, tak že o scénickém provádění podob-\nných skladeb neměl ani tušení. Nyní poskytnula mu\nv Jihlavě kočující divadelní společnost příležitost,\nviděti poprvé na jevišti herce zpívající zároveň a po-\nsunkující, což dle vlastního vyznání činilo na něho\nnemalý dojem.\nNež, časem znelíbilo se to Václavovi v morav-\nském městě; nerozmýšlel se dlouho a psal r. 1790\npo odbytých zkouškách svému bratrovi do Bojanova,\nže ztratil hlas a tudíž i svoje místo co vokalista, a\nza listem ihned sám se vydal na cestu. Přetvařováním\npři zpěvu udržoval bratra v tomto klamu a docílil\ntím, že konečně si ho vzal jiný bratr, Jakub, do Prahy,\nslibuje mu svou podporu. Od té doby stal se Jakub\nVáclavovi druhým otcem; neboť otec sám byl se\nzvláště po smrti matčině (kterážto rána zastihla\nVáclava již za jeho pobytu v Jihlavě) octnul v tak\ntěsných poměrech, že mu na dále již ani sebe menší\npodpory poskytovati nemohl.\nTak byl konečně Václav Tomášek v Praze, po\nníž tak velice byl toužil, a kterou od okamžiku toho\njiž neopouštěl, leč odcházeje na kratší toliko výlety.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-18-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-18_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-04-18_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "123", "page_fin": "124", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.2.3", "titre_corps": "Několik praktických pokynutí o tvoření „krásného tonu\", o vokalisaci a o vyvinutí hlasu, Sděluje J. Pech.", "titre_sommaire": "Několik praktických pokynutí o tvoření „krásného tonu\", o vokalisaci a o vyvinutí hlasu, Sděluje J. Pech.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.3", "debut_caractere": 1387, "fin_caractere_exclue": 5386, "texte": "Několik praktických pokynutí o tvoření\n„krásného tonu\", o vokalisaci\na o vyvinutí hlasu,\nSděluje J. Pech.\n(Pokračování.)\nPři takto obezřetném, přirozeném postupu ne-\ntřeba ani přílišně se obávati, že by hlas přirozené\nmeze „rejistříků\" snadno násilně přestupoval; neboť\nvolné tvoření otevřeného, skutečné „krásného\" tonu\nbude z počátku každému (bud si pouhému začáte-\nčníku neb třeba jinak dosti již pokročilému pěvci, kterýž\nby v obor náš spadající, dřívější chybnou methodou\nzaviněné vady opravovati se odhodlal) pouze v pro-\nstřední poloze každého rejistříku úplně snadným a\nčím blíže krajům jeho zvláště pak v hraničných\ntonech značně nesnadnějším. Určité ustanovení\nhranic rejistříků jest pak u začátečníků a u\npěvců na stálé přestupování jich už příliš navyklých\novšem často dosti obtížným; dá se však iv takových\npřípadech ještě nejspíše docíliti, sestupujem-li (nej-\nlépe chromaticky) od prostřední polohy rejistříku fal-\nsettového (tedy asi od gis, g, fis, I u sopránů a altů,\na od gis, g, fis, f u tenorů a bassů) stále plným\n„otevřeným\" tonem: tu obyčejně hlas na při-\nrozené mezi rejistříků do prsního tonu „přeskočí\",\nponěvadž falsett rozšíření pod tuto mezi otevřeným\ntonem bez velkého cviku nesnese. Krytým\" tonem\nmožno falsett třeba až v oktávu pod přirozenou hra-\nnici jeho rozšířiti.)\nPřirozená meze tato bývá obyčejně u pravých\n„altůý asi na cis—d neb d—esý u|mezzosopranů\" na\nes—e neb e—f, a u „vysokých sopránů\" na f—tis)\nneb lis—g, velmi zřídka asi až na g—as. U muž-\nských hlasů („bassů\", „barytonů\" a „tenorů\") platí\ntentýž poměr asi o oktávu níže. Avšak o pravém\nrázu hlasu rozhoduje především zvláštní barvitost\n(„timbre\") zvuku jeho, poněvadž výminky od\nuvedeného vzorce nejsou do konce žádnou zvláštností;\npouze tolik s určitostí lze tvrditi, že „alty\" i „bassy\"\nsnáze ozývají a pohybují se v spodním, „soprány\" a\n„tenory\" pak v hořejším rejistříku hlasu prsního;\n„mezzosopranům\" a „barytonům\" obyčejně bývají oba\nrejistříky tyto v stejné míře přístupny.\nPřirozená meze rejistříků posledně jmenovaných\njeví se nápadněji, jak již podotknuto, toliko u pravých\nhlasů „altových\" a „bassových\" (asi na e—f a„e—f\"),\nméně nápadně u „mezzosopranů\" a barytonů\" (o\nněco výše), a nejméně obyčejně u „sopránů\" a „te-\nnorů\" ; ač ani toto pravidlo nezůstává bez výminky.\nHluboké hlasy (zejména „alty\") libují sobě velmi\nzhusta v přepínání zvučného nejhlubšího rejistříku\nsvého o kolik tonů výše, čímž ovšem ve zvláštních\npřípadech dosíci lze též zvláštního účinku, což však\npři cvičení jak vyvinutí tak vyrovnání hlasu velice\njest na ujmu. Takovéto přepínané tony naznačují se\ncvičenému sluchu přes všechnu svou sílu jakousi\nprázdností, hrubostí a temnou, neurčitou vokalisací;\ni lze záhubnému užívání jich žáky bezpečně odnau-\nčiti, pakli je nevyvinuté spodní pohraničně tony vyš-\nšího rejistříku prsního a—g, as—ges, neb g—f) až\ndo úplného vyrovnání jich s druhými pouze zcela\nlehkým dechem as nejjasnější (nejveselejší) vokalisací\nzpívati necháme.\nPodobně nutno s každým tonem zacházet!, který\nby z jakékoliv příčiny hned od počátku druhým v ja-\nkémkoliv ohledu ve úplně nerovnal.\nTéměř všecky přirozené meze tyto lze pak ovšem\ndobře cvičeným pěvcům s úplně vyvinutými hlasy\nčasto ve velmi značné míře i s lehkostí přestoupiti *);\navšak to lze pouze jim, a pouze výminečné: na kaž-\ndém začátečníku s hlasem nevyvinutým a nevyrovna-\nným mstí se všeliké předčasné odskakování od pra-\nvidla k výminkám neúprosně a krutě.\nNež pak vlastní methodický. postup cvičení\novšem povšechnými jen rysy v krátkosti ještě na-\nznačím, musím opětně připomenouti, že v některých\nvěcech skoro nelze být ani dosti opatrným, aby před -\nčasným odchýlením se od přirozeného vyvinování útlý,\nneustálený organ žákův nijaké pohromy neutrpěl.\n\n*) Vždyť pak známo, že na př. od tenorů i od sopranistek\nžádá se co „koruna\" výkonu jejich „vysoké C\" (c, c),\nod basistů naproti tomu třeba až „hluboké C\", a že vět-\nšina „velkých operních partií\" altových neb mezzosopra-\nnových vyznamenává se až nesmyslným objemem."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 647, "texte": "Tak zvláště ještě připomenouti musím, aby učitel žáky\nsvé vůbec nenutil k dlouhému vydržování\ndechu: z počátku nechť je zvyká jen dosti hlubo-\nkému a vydatnému, při tom však přece klidnému\ndýchání* jak nastane zpívání „z not\", nastane též\nnutnost rozdělování dechu dle hudebních frází neb\naspoň dle rbytmických motivů; a jakmile přistoupí i\ntext, stane se tento ovšem zde přede vším rozhodu-\njícím faktorem. Každá pravá „methoda\" vůbec sta-\nvět musí na pevných základech: kdo chce rychle\na bezpečně pokračovat, nechť nemoří se\nnikdy tím, co naprosto ještě nejde, nýbrž\nna tom vždy ať všemožně dá si záležet, co\nskutečné může vyvést.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-18-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-18_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-04-18_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "124", "page_fin": "126", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.4", "debut_caractere": 649, "fin_caractere_exclue": 7667, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Z Vídně. Slovanský Akademický spolek slaví\nSOletou památku prvního vydání Kotlářovy „Slávy\ndcery\" dne 25. dubna akademií v malém sále hudební\njednoty za spoluúčinkování slovanského zpěv. spolku osob-\nním řízením p. prof. Forchtgotta Tovacovského, paní Heleny\nBarkovičové a konc. mistra p. Otakara Kopeckého. Pro-\ngram ustanoven jest následovně: 1. Slavnostní ouvertura\nslož. A. Michna. 2. Proslov. 3. Slavnostní kantata. slož.\nA. Fórchtgott. 4. a) Arie z opery „Ernani\" b) „Ti pla-\nvíš zoro\", předn. pí. Barkovicová. 5. Přednáška: „Slávy\ndcera\" a její básník. 6. Sbor „Ratna pjesma kosovska\",\nslož. J. Hendrych. 7.„Grand duo\" pro housle a klavír\nslož. F. Laub a V. Graf. Předn. p. Otakar Kopecký a\n***. 8. Sbor: „Piseů jinochů\" slož. Forchtgott.\n** Z Vídně (Pův. dopis.) Každoroční koncert ku pro-\nspěchu pensijního spolku zdejších profesorů\nna konservatoři trpěl povážlivou strakatostí ano i ro-\nzervaností programu. Dvě věty z Beethovenova septetu\n(1. věta a adagio v as-dur) tvořily začátek koncertu, první\n„scherzo\", konec, variace a poslední věta byly vynechány.\nProč to? Hned vedle skvěl se Šubert s písněmi „Der stúr-\nmische Morgen\" a „Aufenthalt.\" Odtud se obrátil program\nk variacím pro klavír od Brahmse, hned na ně\nnásledovaly t. z. etudy Paganiniho. Jak ale ktěmto při-\nřadit! se mohla mdlá kololaturní sopránová arie z většiny vy-\nbledlého „Davidde penitente\" od Mozarta, tu otázku\nsvědomí nechť si každý inteligentní hudebník zodpoví sám.\nSkok odtud ke klavírní sonátě Haendlově v a-dur\nbyl obrovský a v nejvyšší míře nelogický. Kdo ostatně by\nměl slov k omluvě smělého saltu z Haendla ke dvěma uherským\ntancům od Br a hm se-J o a c hi ma, patřil by knejtrpěli-\nvějším, jako beránek tichým, hudebním zastancům „The-\nmidy.\" Pak opět skákal program zpět ku Scarlattiho\n„capricímu humorem oplývajícím, a zase ku předu k vážné\nfuze v d-dur pro klavír od Šeb. Bacha, by konečné\nomega aequale aipha poslední salto mortale druhu nejod-\nvážlivějšího udělal k zmíněnému scherzu od Beetho-\nvena. Zvláštní to pojmy o jednotě a rozmanitosti, není-li\npravda? Úryvek ze septeta přivedli k úplné platnosti pánové\nHellmesberger, prof. Thalmann, Rover, Simandl, Otter, Klei-\nnecke a Krankenhagen. Obě písně Šubertovy přednesl mladý\nStaudigl. Brahmsova hra klavírní jest vždy závažná, jemně\nodstiňovaná, barvitost orkestru nápodobující, a opět jednoduše\nk ásná, vznešená, při tom uhlazená v nejvyšším stupni, bohu-\nžel ale nikdy vřelá a rozněcující. Na Rotterdamského kon-\ncertního mistra E. Wirtha by mohla být pražská škola a pře-\ndevším mistr Mildner, kdyby posud žil, vším právem hrdi. Arii\nsopránovou zpívala pí. Wiltová. Prof. Doora druhé\na třetí trio-soirée družily se důstojně k prvnímu. Program\npřinesl ze skladeb doby nové tria od Bargiela (d-dur op.\n37.), Brahmse (h-dur op. 8.) a Julia Zellnera (h-moll\nop. 11), pak fantasii pro klavír a housle od Fr. Šuberta\n(op. 59.), Beethovenovu poetickou sonátu pro klavír\na cello v d-dur (op. 102), a konečně Beethovenovo trio\nv c-dur (op. 97). Bargiel a Brahms nepřestávají nikdy\nmluviti v nejvctším pathosu. Od takového naladění, které vždy\nstejným zůstává, odvracíme však poznenáhlu víru, důvěru i lá-\nsku. Qui nimium probat, nil probat. Šubrtová fan-\ntasie přiuáší nejvzácnější hudební skvosty vedle mnohých\nprázdných plév. K prvnějším patří krásné thema v a-moll\npak čárovným kouzlem dýšící píseň: „Sei mír\nškoda jen, že obě themata nejsou dostatečně sebou protkaná\na propracovaná. Lepšího stlumočení nemohlo se tomuto dílu\ndostati jako prof. Doorem a Wirthem. Nové trio od Zell-\nnera svědčí o obratné, vypsané, v hudebním tvaro- i větosloví\nsběhlé ruce, jakož i o nemalém nadání, naladění trvalé yy-\nkouzliti. Beethovenovo trio předneseno bylo Doorem, Wir-\nthem a Popprem tak, že věrnější a ideálnější interpretaci\nmysliti si nemohu. Předposlední kvarte tni zábava pořá-\ndaná Hellmesbergrem měla na programu na prvním místě\nrukopisné dílo od Kássmaiera, houslisty a ředitele baletní\nhudby při zdejší dvorní opeře. Kássmaier je šťastným ek-\nlektikem, který mnoho a mnohé slyšel a četl, a to obratně,\nduchaplně, především pak rozmarně spracovati dovede. Jeho\nkvartetto (f-dur) zní veskrze bujaře a obsahuje mnoho pouta-\nvého, zvláště tam, kde přechází v ober rozmarný. Nejzdaři-\nleji z celého kvarteta jest zajisté věta poslední. Sk'adatel\nsotva kdy slyšel své dílo lépe stlumočené, jako tentokráte,\nzvlášté inspirovanou falangou Hellmesbergrovou. V stejném\nduchu provedl tento šik elegicky znějícím, půvabem jakož i bo-\nlestnými povzdechy protkané, do světa humoru zasahající kvin-\nteto pro klavír a šmyccové nástroje od Spohra v c-moll.\nSI. Seydelova přednesla těžký klavírní part s obratnou tech-\nnikou as dobrým pojmutím. Spůsob, jakým Hellmesberger\ninterpretuje Beethovenovo elegicky rozmarné kvarteto\nv e-moll (op. 59, čís. 2), jest s dostatek znám a plným pra-\nvém všeobecně uznán. Vídeňský akademický zpěv.\nspolek uspořádal velký symfonicky-orkestrální i vokální kon-\ncert ku prospěchu podniku Baireutského. Všechna úcta\npřed programem, v jehož čele stkví se ouvertura k „Euryantě\"\na již následuje lovecký sbor s průvodem rohů z téže opery,\nproroctví to budoucí epochy „Lohengrina\" a děl pozdějších,\njenž dále obsahuje Lisztova „Tassa\", vzor to nejgeniálnější\nsymfonicky-thematické práce, který si pak sopránovou arií\nz opery budoucnost věštící „Elene e Pari de\" od Glncka\ncestu k Wagnerové vše časy naplňující kantátě: „dasliebes-\nmal der apostel\" razí, by konečně v orkestrální předehře\na ve scéně „Liebestod\" z „Tristana a Isoldy\" svého\nzakončení dosáhl. Provedení programu bylo v ňejvyšším stupni\nvzletné, nadšené, dokonalé. Celek dirigoval sbormistr akade-\nmického a Wagnerovského spolku p. Sucher, tentýž, jemuž\ndostalo se pro tak mladého hudebníka velmi čestné místo třetího\nkapelníka při dvorní opeře. Sucher jest hudebník ryzé krve\nze školy novoněmecké. Spůsob jakým sb< r i orkestr vede, jest\nstejně jasný, určitý a duchaplný v každém ohledu, on ovládá látku\núplně jak v celku, tak až do nejmenších podrobností. Výsledky\npodobné, jakým tento byl, ctí stejně hudebního vůdce i jeho voj.\nZmíním-li se konečně o psychologicky i dramaticky věrném\nvýkonu pí. Dustmannové, dvorní pěvkyně, v Gluckově a\nWagnerové scéně, pak o jemnocitném průvodu na varhanách\nL. A. Zellnera k Wagnerové kantátě, vyčerpali jsme\nvše, co by se o zdařilosti tohoto koncertu říci dalo. Cellista\nHummer, žák prof. Rover a, hral ve svém koncertu mezi\njiným Beethovenovu sonátu (op. 69 a-dur) s prof.\nEpsteinem, šumannův koncert pro cello, a bravurní\nskladbu od Servaise volným plným a ohebným tonem\ni vytříbenou technikou. Bych se též o našem hudebním časo-\npisecivu zmínil, připomínám, že jediný zdejší odborný list\nZellnerův „Blátter fůr Musik\", po osmnáctiletém tr-\nvání z neznámých důvodů náhle zamkl. O na jeho místo na-\nstoupivším hudebním časopise „Deutsche Musinzeitung\",\nkterý všedními přílohami Terpsichoře věnovanými opatřen jest\na Ziehrerem, riválem to Strausse, Fahrbacha a pod. redi-\ngován, lépe bude, když pomlčím. Dr. F. P. hr. Laurencin."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6096, "texte": "** Upozorňujeme naše pianisty na výtečné dílo\n„Tágliche Studien fůr Pianoforte von Karl\nTausig\", dle téhož rukopisů sebrané, postupně seřa-\nděné a návodem opatřené od H. Ehrlicha, jež právě\njiž vyšlo v 11. opraveném vydání nákladem M. Bahna\nv Berlíně. Studie tyto podávají nesmírně bohatý a na\nmnoze zcela nový materiál cvičební k zdokonalení tech-\nniky a zavedeny jsou již v četných konservatořích. (I. svaz.\n1 tol. 20 gr. 11. svaz. 1 tol. 10 gr.)\n** Mendlova hudebního l:onversačního slovníku\nvyšel právě sešit 35. a 36. obsahující články „Gesang-\nbuch Graun\".\n** Nové oratorium „Christus\" prof. Bedřicha\nKie 1 a provedeno bylo v Berlíně poprvé dne 4. t.\nV hlavních partiích solových účinkovali p. Stockhausen\n(Christus) a pí. Amálie Joachimová, oba s dokonalostí\nmistrovskou. Dne 15. t. m. bylo dílo to, jež chválí se\nzejména pro důkladnost práce i poetický výraz, opako-\nváno ve prospěch fondu postavení pomníku Šeb. Bachovi\nv Eisenachu.\n** Ve Florenci provozována byla nová zpěvohra\n„L'idolo cinese\", kteráž jest dítětem čtyr skladatelů, mají\ntotiž vní podílu skladatelově Felici, Gialdini, Deschamps\na Tacchinardi.\n** JRobert Scháb vydává nákladem Arnošta Eulen-\nburga v Lipsku sbírku ouvertur, aranžovaných pro piano,\nharmonium, housle a cello (ad lib.). Dosud vyšly ouver-\ntury k „Eginontu\", k „Čarostřelci\", ke „Kouzelné flétně\",\nk „Don Juanu\", k „Ifigenii\" a k „Vodaři\". Jednotlivý\nsešit stojí 22274—27 gr.\n** Z Kieva. Zdejší ředitel ruské opery, p. Berger,\njenž si získal nemalou zásluhu uvedením předních oper\nruských na zdejší jeviště, engažoval pro letní sezonu\nv Oděse k personálu svému ještě petrohradské umělce\nsl. Kaabovu (Moravanku), Krutikovu, Menšikovu a Leo-\nnovu, dále pp. Korsova, Orlova, Palečka atd. Hodlá\nmimo jiné vynikající opery ruské vypraví ti Sěrova operu\n„Yražja sila\" a Čajkovsltého novou operu „Oprycníky\".\n** Z Moskvy. Nedávno v jedné z kvartetních pro-\ndukcí ruské hudební jednoty poprvé provozováno bylo\nnové (druhé) smyčcové kvarteto (f—dur) P. čajkov-\nského s velmi dobrým a zcela zaslouženým úspěchem.\n** Na dvorním divadle v Darmštatu provedena bude\nkantáta „Frithjof\" z péra hrab. Bedřicha Sayn-\nWit genstein a.\n** V Mexiku nedávno zřízena byla konversatoř\nhudební.\n** Ze Záhřebu. (Pův. dop. 12. dubna). Plním\ntímto slib v posledním dopisu svém Vám daný. Konečně\njsme poněkud vybředli z té neblahé krise, která jižjiž\nby byla nás odsoudila k trapnému živoření. Obrat tak\nkýžený vyvolala u nás opera vlašské musy, dobře Pra-\nžanům známá opera Ricciho: „Kryšpín i kmotra\". Hned\nprvní představení vyvolalo u nás pravou bouři; v třetím\npředstavení, ve prospěch Vašeho krajana p. Nováka do-\nsáhlo nadšení zdejšího obecenstva stupně nejvyššího.\nByl to věru večír, jakéhož jsme dosud zde ještě\nnikdy nezažili. Sotva že opona vyšla vzhůru, strhl se\npravý dešť kytic a věnců a potlesk obecenstva s hro-\nmovým: „Živio Novák\" —nechtělo téměř ani umlknouti.\nDostalo se takto p. Novákovi skvělého zadostučinění za\nústrky mu z jisté strany tak drze činěné. Zpíval ten-\nkráte bezvadně s hrou až do nejmenších podrobností\nzrale promyšlenou. Ustavičné vyznamenávání, jakož i to\nočividné napnuté sledování výkonu p. beneíicianta, ospra-\nvedlňuje dojista výrok můj, řeknu-li, že tímto večerem\nstal ce miláčkem zdejšího obecenstva. Mimo slávu a\nvšeliké jiné vyznamenání dostalo se mu i značného\nhmotného úspěchu, neboť nikdy ještě nebylo divadlo tak\npřeplněné jako v čestný večír p. Nováka. Dne 20. b.\nm. uspořádá zpěvácký spolek „Kolo\" veřejný kon-\ncert, v kterémž paní Franková, zdatná pianistka a\np. Milakovié, zdejší rodák a žák pražské konser-\nvatoře, laskavě spoluúčinkovati přislíbili. Při příleži-\ntosti té budem také slyšet! „Husitskou\"! „Spolek hu-\ndební\" chystá se právě k větší nějaké produkci a tak\nsnad se nám opět vrátí zlaté aneb aspoň lepší časy !\n** Z Petrohradu. (Pův. dop.) V prvním kon-\ncertu carské hudební jednoty slyšeli jsme při\npřeplněném domě novinku zajímavou: novou (2.) sym-\nfonii Čajkovského, která již vloni se znamenitým\núspěchem provedena byla v Moskvě. U nás přijata jest\npráce tato, beze všeho programu částečně z maloru-\nských písní částečně z nových originálních themat spra-\ncovaná, se vší pochvalou a to právem. Svědčíť o neoby-\nčejném talentu skadatele, o jeho vkusu u volení formy,\no dospělé technice jak v harmonisaci a v kontrapunktu,\ntak iv instrumentaci, kteráž věsměs jest svěží a inte-\nresantní. První věta počíná široce založenou introdukcí\njíž základem jest nápěv jedné písně národní. Základní\nthema následujícího allegra je málo originální, poněkud\nchromaticky přeslazené, následkem čehož pozdější the-\nmatu toho spracování chromatikou příliš tu a tam posto-\nnává. Pěkné jsou některé motivy vedlejší a druhé thema,\nkteréž skladatel velmi účinně a dovedně se zpěvním mo-\ntivem introdukce kontrapunkticky spojil. První věta\nkončí ltodou, kteráž ku opakování onoho motivu vede a\nznenáhla utichne. Druhá věta, nejlépe a vkusně instru-\nmentovana, jest skladba timbru marcialního, jejíž zá-\nkladní thema jest sice graciosní, ale poněkud! na Au-\nbera upomínající a vedlejším thematem maloruská jedna\npíseň. Třetí část této nové symfonie, scherzo, mnoho\nmá do sebe jemného a duchaplného a ač skladatel\nněkde, na př. v triu, užil effektu laciného a příliš mate-\nrielního, totiž přímých úhozů smyčcem, naproti tomu opět\nv harmonisování všelikých stupnic jak diatonických, tak\nchiomatických nemalou osvědčil zběhlost. Poslední věta\njest založena opět na národní písni, kteréžto thema skla-\ndatel všemožným spůsobem harmonisoval, rythmisoval a\ninstrumentoval, a tím zdá se nám, že vůči nuznému obs\nsahu a jádru tohoto thematu jest věta ta poněkud! dlouhá.\nŠťastnější jest druhé thema, ze samých bizarných synkop\nupředené, upadá ale tím v odpor s thematem hlavním,\ntak obyčejným a jednoduchým. Jako všude, tak iv této\nvětě chváliti dlužno zvláštní plynnosť, kteráž působí, že\nnepozorujeme snad jakés roztaženosti neb nucenosti a\nže neváháme tvrditi, kterak tímto novým plodem čaj-\nkovského literatura orkestrální nemálo jest obohacena.\nNa to hrál pan Hartvigson Lisztův koncert\nz es-dur, při čemž interpret zvláštní čistotou techniky,"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 330, "texte": "delikátnosti úhozu a vkusným frasovaním nemalé po-\nchvaly si získal. Mimo to hrál ještě dvě skladby\nLisztovy a uherskou rhapsodii. Mezitím řídil\np. prof. černý Gadeho kantátu pro sbor a orkestr,\n„Poselství jara\", skladbu něžnou a svěžím vzduchem\njarním dýšící, a Šamanova ouvertura k dramatu\n„Nevěsta Messinská\" koncert zakončila."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-18-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-18_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-04-18_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "124", "page_fin": "126", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.2.4.1", "titre_corps": "** Z Vídně. Slovanský Akademický spolek slaví", "titre_sommaire": "** Z Vídně. Slovanský Akademický spolek slaví", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.4", "debut_caractere": 671, "fin_caractere_exclue": 7667, "texte": "** Z Vídně. Slovanský Akademický spolek slaví\nSOletou památku prvního vydání Kotlářovy „Slávy\ndcery\" dne 25. dubna akademií v malém sále hudební\njednoty za spoluúčinkování slovanského zpěv. spolku osob-\nním řízením p. prof. Forchtgotta Tovacovského, paní Heleny\nBarkovičové a konc. mistra p. Otakara Kopeckého. Pro-\ngram ustanoven jest následovně: 1. Slavnostní ouvertura\nslož. A. Michna. 2. Proslov. 3. Slavnostní kantata. slož.\nA. Fórchtgott. 4. a) Arie z opery „Ernani\" b) „Ti pla-\nvíš zoro\", předn. pí. Barkovicová. 5. Přednáška: „Slávy\ndcera\" a její básník. 6. Sbor „Ratna pjesma kosovska\",\nslož. J. Hendrych. 7.„Grand duo\" pro housle a klavír\nslož. F. Laub a V. Graf. Předn. p. Otakar Kopecký a\n***. 8. Sbor: „Piseů jinochů\" slož. Forchtgott.\n** Z Vídně (Pův. dopis.) Každoroční koncert ku pro-\nspěchu pensijního spolku zdejších profesorů\nna konservatoři trpěl povážlivou strakatostí ano i ro-\nzervaností programu. Dvě věty z Beethovenova septetu\n(1. věta a adagio v as-dur) tvořily začátek koncertu, první\n„scherzo\", konec, variace a poslední věta byly vynechány.\nProč to? Hned vedle skvěl se Šubert s písněmi „Der stúr-\nmische Morgen\" a „Aufenthalt.\" Odtud se obrátil program\nk variacím pro klavír od Brahmse, hned na ně\nnásledovaly t. z. etudy Paganiniho. Jak ale ktěmto při-\nřadit! se mohla mdlá kololaturní sopránová arie z většiny vy-\nbledlého „Davidde penitente\" od Mozarta, tu otázku\nsvědomí nechť si každý inteligentní hudebník zodpoví sám.\nSkok odtud ke klavírní sonátě Haendlově v a-dur\nbyl obrovský a v nejvyšší míře nelogický. Kdo ostatně by\nměl slov k omluvě smělého saltu z Haendla ke dvěma uherským\ntancům od Br a hm se-J o a c hi ma, patřil by knejtrpěli-\nvějším, jako beránek tichým, hudebním zastancům „The-\nmidy.\" Pak opět skákal program zpět ku Scarlattiho\n„capricímu humorem oplývajícím, a zase ku předu k vážné\nfuze v d-dur pro klavír od Šeb. Bacha, by konečné\nomega aequale aipha poslední salto mortale druhu nejod-\nvážlivějšího udělal k zmíněnému scherzu od Beetho-\nvena. Zvláštní to pojmy o jednotě a rozmanitosti, není-li\npravda? Úryvek ze septeta přivedli k úplné platnosti pánové\nHellmesberger, prof. Thalmann, Rover, Simandl, Otter, Klei-\nnecke a Krankenhagen. Obě písně Šubertovy přednesl mladý\nStaudigl. Brahmsova hra klavírní jest vždy závažná, jemně\nodstiňovaná, barvitost orkestru nápodobující, a opět jednoduše\nk ásná, vznešená, při tom uhlazená v nejvyšším stupni, bohu-\nžel ale nikdy vřelá a rozněcující. Na Rotterdamského kon-\ncertního mistra E. Wirtha by mohla být pražská škola a pře-\ndevším mistr Mildner, kdyby posud žil, vším právem hrdi. Arii\nsopránovou zpívala pí. Wiltová. Prof. Doora druhé\na třetí trio-soirée družily se důstojně k prvnímu. Program\npřinesl ze skladeb doby nové tria od Bargiela (d-dur op.\n37.), Brahmse (h-dur op. 8.) a Julia Zellnera (h-moll\nop. 11), pak fantasii pro klavír a housle od Fr. Šuberta\n(op. 59.), Beethovenovu poetickou sonátu pro klavír\na cello v d-dur (op. 102), a konečně Beethovenovo trio\nv c-dur (op. 97). Bargiel a Brahms nepřestávají nikdy\nmluviti v nejvctším pathosu. Od takového naladění, které vždy\nstejným zůstává, odvracíme však poznenáhlu víru, důvěru i lá-\nsku. Qui nimium probat, nil probat. Šubrtová fan-\ntasie přiuáší nejvzácnější hudební skvosty vedle mnohých\nprázdných plév. K prvnějším patří krásné thema v a-moll\npak čárovným kouzlem dýšící píseň: „Sei mír\nškoda jen, že obě themata nejsou dostatečně sebou protkaná\na propracovaná. Lepšího stlumočení nemohlo se tomuto dílu\ndostati jako prof. Doorem a Wirthem. Nové trio od Zell-\nnera svědčí o obratné, vypsané, v hudebním tvaro- i větosloví\nsběhlé ruce, jakož i o nemalém nadání, naladění trvalé yy-\nkouzliti. Beethovenovo trio předneseno bylo Doorem, Wir-\nthem a Popprem tak, že věrnější a ideálnější interpretaci\nmysliti si nemohu. Předposlední kvarte tni zábava pořá-\ndaná Hellmesbergrem měla na programu na prvním místě\nrukopisné dílo od Kássmaiera, houslisty a ředitele baletní\nhudby při zdejší dvorní opeře. Kássmaier je šťastným ek-\nlektikem, který mnoho a mnohé slyšel a četl, a to obratně,\nduchaplně, především pak rozmarně spracovati dovede. Jeho\nkvartetto (f-dur) zní veskrze bujaře a obsahuje mnoho pouta-\nvého, zvláště tam, kde přechází v ober rozmarný. Nejzdaři-\nleji z celého kvarteta jest zajisté věta poslední. Sk'adatel\nsotva kdy slyšel své dílo lépe stlumočené, jako tentokráte,\nzvlášté inspirovanou falangou Hellmesbergrovou. V stejném\nduchu provedl tento šik elegicky znějícím, půvabem jakož i bo-\nlestnými povzdechy protkané, do světa humoru zasahající kvin-\nteto pro klavír a šmyccové nástroje od Spohra v c-moll.\nSI. Seydelova přednesla těžký klavírní part s obratnou tech-\nnikou as dobrým pojmutím. Spůsob, jakým Hellmesberger\ninterpretuje Beethovenovo elegicky rozmarné kvarteto\nv e-moll (op. 59, čís. 2), jest s dostatek znám a plným pra-\nvém všeobecně uznán. Vídeňský akademický zpěv.\nspolek uspořádal velký symfonicky-orkestrální i vokální kon-\ncert ku prospěchu podniku Baireutského. Všechna úcta\npřed programem, v jehož čele stkví se ouvertura k „Euryantě\"\na již následuje lovecký sbor s průvodem rohů z téže opery,\nproroctví to budoucí epochy „Lohengrina\" a děl pozdějších,\njenž dále obsahuje Lisztova „Tassa\", vzor to nejgeniálnější\nsymfonicky-thematické práce, který si pak sopránovou arií\nz opery budoucnost věštící „Elene e Pari de\" od Glncka\ncestu k Wagnerové vše časy naplňující kantátě: „dasliebes-\nmal der apostel\" razí, by konečně v orkestrální předehře\na ve scéně „Liebestod\" z „Tristana a Isoldy\" svého\nzakončení dosáhl. Provedení programu bylo v ňejvyšším stupni\nvzletné, nadšené, dokonalé. Celek dirigoval sbormistr akade-\nmického a Wagnerovského spolku p. Sucher, tentýž, jemuž\ndostalo se pro tak mladého hudebníka velmi čestné místo třetího\nkapelníka při dvorní opeře. Sucher jest hudebník ryzé krve\nze školy novoněmecké. Spůsob jakým sb< r i orkestr vede, jest\nstejně jasný, určitý a duchaplný v každém ohledu, on ovládá látku\núplně jak v celku, tak až do nejmenších podrobností. Výsledky\npodobné, jakým tento byl, ctí stejně hudebního vůdce i jeho voj.\nZmíním-li se konečně o psychologicky i dramaticky věrném\nvýkonu pí. Dustmannové, dvorní pěvkyně, v Gluckově a\nWagnerové scéně, pak o jemnocitném průvodu na varhanách\nL. A. Zellnera k Wagnerové kantátě, vyčerpali jsme\nvše, co by se o zdařilosti tohoto koncertu říci dalo. Cellista\nHummer, žák prof. Rover a, hral ve svém koncertu mezi\njiným Beethovenovu sonátu (op. 69 a-dur) s prof.\nEpsteinem, šumannův koncert pro cello, a bravurní\nskladbu od Servaise volným plným a ohebným tonem\ni vytříbenou technikou. Bych se též o našem hudebním časo-\npisecivu zmínil, připomínám, že jediný zdejší odborný list\nZellnerův „Blátter fůr Musik\", po osmnáctiletém tr-\nvání z neznámých důvodů náhle zamkl. O na jeho místo na-\nstoupivším hudebním časopise „Deutsche Musinzeitung\",\nkterý všedními přílohami Terpsichoře věnovanými opatřen jest\na Ziehrerem, riválem to Strausse, Fahrbacha a pod. redi-\ngován, lépe bude, když pomlčím. Dr. F. P. hr. Laurencin."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6096, "texte": "** Upozorňujeme naše pianisty na výtečné dílo\n„Tágliche Studien fůr Pianoforte von Karl\nTausig\", dle téhož rukopisů sebrané, postupně seřa-\nděné a návodem opatřené od H. Ehrlicha, jež právě\njiž vyšlo v 11. opraveném vydání nákladem M. Bahna\nv Berlíně. Studie tyto podávají nesmírně bohatý a na\nmnoze zcela nový materiál cvičební k zdokonalení tech-\nniky a zavedeny jsou již v četných konservatořích. (I. svaz.\n1 tol. 20 gr. 11. svaz. 1 tol. 10 gr.)\n** Mendlova hudebního l:onversačního slovníku\nvyšel právě sešit 35. a 36. obsahující články „Gesang-\nbuch Graun\".\n** Nové oratorium „Christus\" prof. Bedřicha\nKie 1 a provedeno bylo v Berlíně poprvé dne 4. t.\nV hlavních partiích solových účinkovali p. Stockhausen\n(Christus) a pí. Amálie Joachimová, oba s dokonalostí\nmistrovskou. Dne 15. t. m. bylo dílo to, jež chválí se\nzejména pro důkladnost práce i poetický výraz, opako-\nváno ve prospěch fondu postavení pomníku Šeb. Bachovi\nv Eisenachu.\n** Ve Florenci provozována byla nová zpěvohra\n„L'idolo cinese\", kteráž jest dítětem čtyr skladatelů, mají\ntotiž vní podílu skladatelově Felici, Gialdini, Deschamps\na Tacchinardi.\n** JRobert Scháb vydává nákladem Arnošta Eulen-\nburga v Lipsku sbírku ouvertur, aranžovaných pro piano,\nharmonium, housle a cello (ad lib.). Dosud vyšly ouver-\ntury k „Eginontu\", k „Čarostřelci\", ke „Kouzelné flétně\",\nk „Don Juanu\", k „Ifigenii\" a k „Vodaři\". Jednotlivý\nsešit stojí 22274—27 gr.\n** Z Kieva. Zdejší ředitel ruské opery, p. Berger,\njenž si získal nemalou zásluhu uvedením předních oper\nruských na zdejší jeviště, engažoval pro letní sezonu\nv Oděse k personálu svému ještě petrohradské umělce\nsl. Kaabovu (Moravanku), Krutikovu, Menšikovu a Leo-\nnovu, dále pp. Korsova, Orlova, Palečka atd. Hodlá\nmimo jiné vynikající opery ruské vypraví ti Sěrova operu\n„Yražja sila\" a Čajkovsltého novou operu „Oprycníky\".\n** Z Moskvy. Nedávno v jedné z kvartetních pro-\ndukcí ruské hudební jednoty poprvé provozováno bylo\nnové (druhé) smyčcové kvarteto (f—dur) P. čajkov-\nského s velmi dobrým a zcela zaslouženým úspěchem.\n** Na dvorním divadle v Darmštatu provedena bude\nkantáta „Frithjof\" z péra hrab. Bedřicha Sayn-\nWit genstein a.\n** V Mexiku nedávno zřízena byla konversatoř\nhudební.\n** Ze Záhřebu. (Pův. dop. 12. dubna). Plním\ntímto slib v posledním dopisu svém Vám daný. Konečně\njsme poněkud vybředli z té neblahé krise, která jižjiž\nby byla nás odsoudila k trapnému živoření. Obrat tak\nkýžený vyvolala u nás opera vlašské musy, dobře Pra-\nžanům známá opera Ricciho: „Kryšpín i kmotra\". Hned\nprvní představení vyvolalo u nás pravou bouři; v třetím\npředstavení, ve prospěch Vašeho krajana p. Nováka do-\nsáhlo nadšení zdejšího obecenstva stupně nejvyššího.\nByl to věru večír, jakéhož jsme dosud zde ještě\nnikdy nezažili. Sotva že opona vyšla vzhůru, strhl se\npravý dešť kytic a věnců a potlesk obecenstva s hro-\nmovým: „Živio Novák\" —nechtělo téměř ani umlknouti.\nDostalo se takto p. Novákovi skvělého zadostučinění za\nústrky mu z jisté strany tak drze činěné. Zpíval ten-\nkráte bezvadně s hrou až do nejmenších podrobností\nzrale promyšlenou. Ustavičné vyznamenávání, jakož i to\nočividné napnuté sledování výkonu p. beneíicianta, ospra-\nvedlňuje dojista výrok můj, řeknu-li, že tímto večerem\nstal ce miláčkem zdejšího obecenstva. Mimo slávu a\nvšeliké jiné vyznamenání dostalo se mu i značného\nhmotného úspěchu, neboť nikdy ještě nebylo divadlo tak\npřeplněné jako v čestný večír p. Nováka. Dne 20. b.\nm. uspořádá zpěvácký spolek „Kolo\" veřejný kon-\ncert, v kterémž paní Franková, zdatná pianistka a\np. Milakovié, zdejší rodák a žák pražské konser-\nvatoře, laskavě spoluúčinkovati přislíbili. Při příleži-\ntosti té budem také slyšet! „Husitskou\"! „Spolek hu-\ndební\" chystá se právě k větší nějaké produkci a tak\nsnad se nám opět vrátí zlaté aneb aspoň lepší časy !\n** Z Petrohradu. (Pův. dop.) V prvním kon-\ncertu carské hudební jednoty slyšeli jsme při\npřeplněném domě novinku zajímavou: novou (2.) sym-\nfonii Čajkovského, která již vloni se znamenitým\núspěchem provedena byla v Moskvě. U nás přijata jest\npráce tato, beze všeho programu částečně z maloru-\nských písní částečně z nových originálních themat spra-\ncovaná, se vší pochvalou a to právem. Svědčíť o neoby-\nčejném talentu skadatele, o jeho vkusu u volení formy,\no dospělé technice jak v harmonisaci a v kontrapunktu,\ntak iv instrumentaci, kteráž věsměs jest svěží a inte-\nresantní. První věta počíná široce založenou introdukcí\njíž základem jest nápěv jedné písně národní. Základní\nthema následujícího allegra je málo originální, poněkud\nchromaticky přeslazené, následkem čehož pozdější the-\nmatu toho spracování chromatikou příliš tu a tam posto-\nnává. Pěkné jsou některé motivy vedlejší a druhé thema,\nkteréž skladatel velmi účinně a dovedně se zpěvním mo-\ntivem introdukce kontrapunkticky spojil. První věta\nkončí ltodou, kteráž ku opakování onoho motivu vede a\nznenáhla utichne. Druhá věta, nejlépe a vkusně instru-\nmentovana, jest skladba timbru marcialního, jejíž zá-\nkladní thema jest sice graciosní, ale poněkud! na Au-\nbera upomínající a vedlejším thematem maloruská jedna\npíseň. Třetí část této nové symfonie, scherzo, mnoho\nmá do sebe jemného a duchaplného a ač skladatel\nněkde, na př. v triu, užil effektu laciného a příliš mate-\nrielního, totiž přímých úhozů smyčcem, naproti tomu opět\nv harmonisování všelikých stupnic jak diatonických, tak\nchiomatických nemalou osvědčil zběhlost. Poslední věta\njest založena opět na národní písni, kteréžto thema skla-\ndatel všemožným spůsobem harmonisoval, rythmisoval a\ninstrumentoval, a tím zdá se nám, že vůči nuznému obs\nsahu a jádru tohoto thematu jest věta ta poněkud! dlouhá.\nŠťastnější jest druhé thema, ze samých bizarných synkop\nupředené, upadá ale tím v odpor s thematem hlavním,\ntak obyčejným a jednoduchým. Jako všude, tak iv této\nvětě chváliti dlužno zvláštní plynnosť, kteráž působí, že\nnepozorujeme snad jakés roztaženosti neb nucenosti a\nže neváháme tvrditi, kterak tímto novým plodem čaj-\nkovského literatura orkestrální nemálo jest obohacena.\nNa to hrál pan Hartvigson Lisztův koncert\nz es-dur, při čemž interpret zvláštní čistotou techniky,"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 330, "texte": "delikátnosti úhozu a vkusným frasovaním nemalé po-\nchvaly si získal. Mimo to hrál ještě dvě skladby\nLisztovy a uherskou rhapsodii. Mezitím řídil\np. prof. černý Gadeho kantátu pro sbor a orkestr,\n„Poselství jara\", skladbu něžnou a svěžím vzduchem\njarním dýšící, a Šamanova ouvertura k dramatu\n„Nevěsta Messinská\" koncert zakončila."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-18-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-18_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-04-18_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "126", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.6", "debut_caractere": 332, "fin_caractere_exclue": 1691, "texte": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Jilemnický zpěv. s uspořádá\nza spoluúěinkování jednot „Víla\" a „Kolár\" dne 12.\nt. m.v místnostech divadelních akademii ve prospěch\nškolní knihovny. Sdělujeme tuto program části hudební:\n1. Ouvertura k operetě „Básník a sedlák\" od Suppého,\nuprav, pro piano. 2. „Na přírodu\", mužský sbor od Em.\nVašáka. 3. „Řekněte mi větrové,\" sbor pro smíš. hlasy\nod Průchy. 4. Valčík z „Fausta\". Pro piano složil F.\nBurgmiiller. 5. „Celoroční výživa\". Sol. zpěv od J. Berg-\nmanna. 6. „Krásný sarafan,\" smíš. sbor od K. Bendla.\n7. Druhá kytice z národních písní slovanských od A. B.\nTovačovského. 8. Ouvertura od Sokola.\n*** Unhošťský zpěvácký spolek „Lípa\" odbýval\ndne 1. března b. r. v hostinci „na Obecnici\" výroční\nvalnou hromadu, kteráž za předsedu zvolila p. Ferd.\nLáblera, měšťana v Unhošti, za ředitele p. Frant.\nJ. Pelze, učitele na obecných školách, za jednatele\np. Jos. Vochomůrku, taktéž učitele na obec. školách,\nza pokladníka p. J. Bauera, do výboru pp. Fr. Stá-\ndníka, J. Jelínka, St. Springlera, C. Láblera.\nBývalý ředitel spolku, p. Fr. Spur n ý, zvolen jest jedno-\nhlasně za čestného člena a vysloveny jemu srdečné\ndíky za mnohé zásluhy, jež si o dobro a zdar spolku\nminulá léta byl získal. Nadití se můžeme, že vede-\nním nadaného a horlivého ředitele p. Fr. Pelze spolek\nnáš na dále utěšeně prospívati bude."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-18-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-18_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-04-18_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "128", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.6", "debut_caractere": 1693, "fin_caractere_exclue": 5684, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Slavnost 100leté památky narozenin skladatele\nV. J. Tomáška započala včera ráno o 10. hod. důstoj-\nným provedením téhož rekviem v chrámě P. Marie\npřed Týnem, za velikého účastenství obecenstva. Solové\npartie výtečně provedli sl. z Ehrenbergu, sl. Hanušova,\npp. Peták a Kinský. Ve sboru účinkovali četné dámy\ni mnozí pp. ochotníci. Řízení vedl p. Fr. Kaván. U oltáře\ncelebroval důstojný pan probošt Vyšehradský P. Václ.\nŠtulc; pak zasazeny byly na domě č. 15 v Tomášské ulici,\nv kterémž zvěčnělý žil a zemřel, pamětní desky, česká,\nvěnovaná „Uměleckou Besedou\" a německá, věnována\npány majiteli domu. Před odhalením apo odhalení pa-\nmětních desk zapěl četný sbor řízením p. Kavána při-\nměřené slavnostní zpěvy. Na dnešní den ustanovený\nslavnostní koncert vypadl skvěle i ponecháváme si o něm\nbližší zprávu pro příští číslo. Večír sejdou se účastníci\nslavnosti a někteří přátelé umění v malém sále měšťan-\nské besedy k pospolité a přátelské zábavě, v nížto se\nco výkonní umělci pp. prof. Bennevic, prof. Hegenbart,\nkap. Smetana, J. Kaván, Šrámek, salonní oktet pěvecký\na m. j. súčastní.\n* Jo z. Ó. Drahlovský, řed. kůru při hl. chrámu sv.\nVavřince v Přerově, složil a vlastním nákladem vydal\nmši pro mužské hlasy na slova „Pospěšme Boha vzývat\",\nkterouž pro zajímavost i zbožný výraz její zvláště od-\nporučujeme zpěváckým spolkům našim.\n* Z nové symfonie Ant. Dvořáka (do d-moil) usly-\nšíme úryvek v slavnostním koncertu akademického spolku\ndne 26. května b. r. V tomže koncertu provedena bude\nZd. Fibicha velká symfonická skladba „Záboj a\nSlavoj\" a téhož „Venkovská svatba\", rozkošná\nto scéna, spracována ze samých národních písní svateb-\nních. Mimo jmenované skladatele budou v programu\ntohoto koncertu ještě zastoupeni Bedř. Smetana svou\npředehrou k zpěvohře „Libuše\", Fr. Z. Skuherský\nnovou fantazií orkestrální neb některou scénou z jeho\nnové zpěvohry „Jaroslav\" a K. Bendi dramatickou svou\nscénou „Umírající husita\".\n* Pamětní den narozenin Tomáškových oslavil\ndůstojným spůsobem zpěvácký spolek „Krakonoš\"\nve Vysokém pod Krkonošemi provedením Tomáškova\nrekviem za spoluúěinkování četných přátel hudby. Večír\nuspořádána byla hudební zábava.\n* Z Unhoště. (Pův. dop.) Dne 25. března b. r. uspo-\nřádal pěvecký odbor zdejší „obě. besedy\" říze-\nním svého sbormistra, p. Frant. J. Pelze hudební\nprodukci, při níž též mnohé dámy a někteří pánové\nz města a okolí ochotně byli spoluúěinkovali. Pro-\ngram byl dosti bohatý a rozmanitý. Mimo Haydnova\nsmyčcová kvarteta a smíšené sbory („Klučina\" od AI.\nSbrebla, „Mila lunica\" uprav, od L. Procházky) byla tu\nnovinka: „IdyllV, valčík pro dva soprány od Frant. J.\nPelze, arie z Rossiniho „Lazebníka Sevillského\", valčík\nz Gounodova „Fausía\", některé solové partie pro housle\n(Ernst) a piano (Sutter) a písně pro jeden hlas. Pro-\nvedení bylo vesměs přesné a svědčilo o pilných příprav-\nných zkouškách. Hlučné pochvaly získal si sbormistrův\nvalčík „Idylla\", jejž s lahodnou něžností přednesly slč.\nDanešova a pí. Urbanová. Skladba tato musela\nbýti opakována a skladatel byl hlučně volán. Roztomi-\nlými a vděkuplnými zjevy byly nám též obě dámy v bril-\nlantním valčíku Markétky (pí. Urbanová) a varii „La-\nzebníka Sevillského\" (slč. Danešova). Kdežto pí. Urba-\nnová objemnou silou a lahodnou krásou svého hlasu obe-\ncenstvo takořka unesla, zalahodil líbezný hlásek slč. A n.\nDanešovy tomuto tak, že slečnu bouřným tleskotem\nna jeviště zpět přinutilo, načež ještě něžněji zapěla naši\nnárodní: „Já mám holubičku\". Přednes obou dám byl\nbezvadný. Ernstovu „Elegii\" zahrál na housle p. J. B—ský\nmistrně a vkusně. Mnohé obtíže v Sutterově koncertní\njedné skladbě pro piano překonala p. Urbanová pružnou\na elegantní hrou takořka hravě. Při zábavě volné, kte-\nráž po produkci následovala, přeunešeny některé mužské\nsbory (Bendlova „Pijácká\" ..) a některé písně pro jeden\nhlas („Božemuoj\"... Bendlova „Pěvcova prosba\"). \"Vý-\nsledek této hudební produkce byl překvapující a skvělý\na slouží zajisté našemu obětovnému i horlivému sbor-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6262, "texte": "mistru, p. Fr. J. Pelzovi, jenž jest tvůrcem pěveckého\nodboru naší „Obe. besedy\", ku cti.\n* Výtečný sochař náš p.Bohuslav Šnirch sho-\ntovil věrné poprsí mistra To m áška, kteréž zvláště spol-\nkovým našim síním sloužiti bude k nemalé ozdobě.\n* Julius Šulhof, bývalý žák mistra Tomáška, za-\nslal slavnostnímu výboru pro uspořádání slavnosti To-\nmáškovy přátelský list, v němž lituje,, že pro churavost\nnemůže se zůčastniti osobně slavnosti a oznamuje, že\nzároveň odesílá věnec vavřínový s prosbou, aby jím ozdo-\nbena byla socha nezapomenutelného jeho mistra.\n* Kdo se chce přesvědčiti, jak neskonale drzým a\nnešikovným pérem se může psáti o nejnovějším díle\nSmetanově „Dvě vdovy\", v jehožto krásách se kochají\nveškeří vzdělaní hudebníci z tábora českého i německého,\nnechť si přečte nejnovější pamflet či „kritiku (!)\" o tomto\ndíle v posledním čísle „Hud. listů\". Vzbuzovat! to musí\nostatně v celém národě českém jen homerický smích,\nkdyž takové veličiny hudební, jako p. Pivoda, Bohm\nJirásek et cons. v málomocném svém vzteku se sápají\nna nejprvnějšího našeho hudebníka a umělce. Nevědíť\nani, že přispívají tím jen k větší jeho oslavě.\n* Koncerty. Po tichém svatém témdnu velkonočním\nrozproudila se poznovu v síle věru úžasné řada kon-\ncertův obsahu vesměs závažného: dva koncerty man-\nželův, pianistky pí. Menterové a čellisty p. Poppra,\nkrajana našeho, a dva koncerty výtečného tenoristy dvorní\nopery vídeňské Gustava Walter a, taktéž krajana na-\nšeho, jsou hlavně předmětem dnešní rozpravy naší. Po-\ndotýkáme pouze, že těsně se k těmto jmenovaným kon-\ncertům řadí koncert pořádaný na oslavu stoletých jme-\nnin starého mistra našeho Tomáška, den před tím\n(dne 17. t. m.) že provedeno bylo v Týnském chrámu\nřízením Fr. Kavána velké Tomáškovo rekviem, v neděli\npak že ohlášeny jsou v tuže hodinu koncert pí. Moser ov é,\nprimadony něm. divadla a koncert ve prospěch Priess-\nsnitzova českého pomníka v lázních Gráfenbergských,\nv němž účinkovati budou: oblíbená koncertní pěvkyně\npí. Marta Procházková, slč. Střiková, pp. Benevic, For-\nster, Lev, Čech ml. Jiránek a pánové salonního okteta.\nČím tišší byl počátek sezony koncertní, tím bouřněji\nzdá se dle všeho že skončí její finále.\nTenorista Walter vzbudil již ohlášeným progra-\nmem svým všeobecný, neobyčejně živý interes: vždyť\nmá převzácný cyklus Šubertových rozkošných písní\n„Spanilá mlynářka\" hlavně od prvního uvedení\ncelku na podium koncertní slavným pěvcem J. Sto ck -\nhau senem neobyčejnou přitažlivost na koncertní obe-\ncenstvo vůbec. U nás se zdarem rozhodným v loňské\nsézoně provedl cyklus ten v téže místnosti koncertní\nzdejší baritonista p. Šebesta za jemnocitného průvodu\nZd. Fibicha a výsledkem příznivým pobádán zapěl\nnedávno tentýž cyklus iv Plzni a Budějovicích v če-\nském jazyku. Obecenstvo, jež se v loňské „Mlynářce\"\ntak dobře bavilo, nechtělo i letošní pochoutku zanedbati\ni hrnulo se proudem v skrovné místnosti Konviktu tím\nspíše, jelikož ohlášení slibovalo ještě dálší novotu totiž\nspojovací deklamace slč. Olgy Precheisenovy. Upřímně\nřečeno, byly tyto deklamace zbytečným balastem, tíží-\ncím krásný ten hudebně zaokrouhlený aco takový\núplně uspokojující celek. K čemu potřebí jest tu vysvě-\ntlování pomocí suché prózy, pakliže nám slovo písně vše\naž dosti srozumitelně vypráví, k čemu to nepraktické\na rozhodně nevkusné roztrhování krásného hudebního\ncelku slovem deklamovaným? Vždyť známá to pravda,\nže deklamace slovní či zkrátka pouhá řeč zohyzduje\nvž 'y slovo zpívané takovým smíšeninám nelze ni-\nkomu pochvaly vzdáti; a konečně jest celek sám o sobě\ndosti dlouhý k čemu unavovat obecenstvo zbytečným roz-\ntahováním celku ? Ujištujeme, že se kazí náhlou deklamací\npo odzpívaném odstavci úplně illuse i nálada celková a\nže mnohého jedině suché ty deklamace vypudily před\nukončením celku ze sálu! Přednáška páně Walterova\nse celkem rozhodně líbila a obecenstvo rozjařené jej\nčastěji vyvolalo ; nám nelze souhlasiti s mnohými jedno-\ntlivostmi v pojmutí té či oné fráze jakož i zvláště v tom,\nže pěvec téměř celý cyklus odzpíval jen polovičním hla-\nsem (mezza voce), což ovšem délkou času monotonně\npůsobiti muselo. Hlas jeho jest karakteru něžného,\njest to vyslovený lyrický tenor, jenž vášnivější, ener-\ngičtější barvy zvláště ve vyšší poloze není schopen, proto\np. Walter též bezpochyby číslo 14. („lovce\"), jež s roz-\nhodnou energií musí býti předneseno, vynechal, což ovšem\nschvalovali nelze, poněvadž se tím kontrastující elementy,\nŠubertem v cyklu tom na pravém místě postavené, jež\nprávě největší živosť a rozmanitost v lyrický ten celek\npřivádějí, na úkor krásného celku stírají.\nčís. 7. „Netrpělivost\" bylo poněkud přehnáno.\nOstatně jevil p. Walter patrnou snahu po poetické inter-\npretaci všech něžnějších míst krásného díla Šubertova\na vynikal prospěšně nejen jasným frazirováním jednotli-\nvých vět melodických, nýbrž i zřetelnou a rozumně\npointovanou deklamací zpěvní. Zvláštní poklonu za vý-\ntečné, v pravdě mistrovské doprovázení na pianě činíme\nmladistvému pianistovy p. H. Riedlovi.\nY druhém a posledním koncertu paní Žofie Men-\nterové a p. D. Poppra byl opětně nával obecenstva\nneobyčejný, což svědčí zajisté o oblíbenosti i skvělé\npopulárnosti jmén obou manželů-umělců. Bylo by za-\njisté zbytečno, abych v nadšených chválách vynášel\nvzácné přednosti obou uměleckých sil, podotýkám jedině,\nže se zdála být pí. Menterová jaksi indisponována a\nproto že bez vyššího nadšení tentokráte pouze „sehrála\"\nvšechny své piecy, jmenovitě Chopinovu g-mol baladu,\nz které nešetrnou poněkud rukou setřen byl všechen\npoetický pel oné divukrásné báje klavírní. Šubert-Taus-\nsigova skladba (pochod voj.) se poněkud lépe zdařila.\nRozhodně šťastnější večer měl p. Pop per, jenž\nv čellové sonátě od Mendelssohna krásný rozvinul ton\ni techniku neomylnou; ostatně hrál menší věty od Boc-\ncheriniho, Chopina, Piattiho, Bacha a konečně „uherskou\nrhapsodii\" dle Liszta, k níž přidal na hlučné volání obe-\ncenstva svou velmi oblíbenou skladbu „Motýlkové\".\nCalkový karakter tonu jeho jest klidná elegance i čistota\nušlechtilá; ku vyššímu stupni skvělejší barvy, vrouc-\nnosti i úchvátné rozvášněnosti sotva se kdy vyšine.\nDojem celého koncertu byl jaksi pestře rozdrobený na\nsamé hudební drobky, jež nemohly ovšem pravého interesu\numěleckého vzbuditi.\nDruhý a poslední koncert vídeňského tenoristy"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5386, "texte": "p. Waltera za spoluúčinkování skladetele i pianisty\np. Heřm. Riedla, jakož i pp. Sitta a Wilferta vy-\nnikal neobyčejnou bohatostí i závažností programu. Kon-\ncert zahájilo ne právě často v městě našem slýchané Beetho-\nvenovo „trio\" D—dur op. 70, čís. 1; ostatně se v dálších\nsolových piecách p. Riedl ukázal ve světle velmi příznivém\nco pianista, jenž vniknouti umí v samé jádro každé skladby\na tlumočí ji z bohatého zdroje svého uměleckého nadšení.\nNejzdařileji provedl čarokrásnou Šumanovu sonátu g—mol,\nop. 22., k této důstojně •se řadily dálší výkony: dvě\nskladby Chopinovy a sice známý polonéz cis—mol,\nop. 26, čís. I.a posthumní mazurka fis—dur. Pan Wal-\nter zavděčil se obecenstvu našemu hlavně tím, že ku\npřednášce své si zvolil vesměs skladatele mladší doby,\nŠumana, Brahmse, Goltermana, Liszta, Graedenera, Rubin-\nšteina a Riedla, jehožto tři písně přijalo obecenstvo\ns neobyčejným nadšením.\n\nX\n\nX.\nČeská zpěvohra. 16. dubna. „Bukovin\" romantická\nopera ve třech jednáních od Zděnka Fibicha.\nJsme žádostiví, zda-li budou moci protivníci, již „ze zá-\nsady\" brojí proti nynější správě divadelní, mluviti ještě o\njakési nečinnosti, o nedostatečné energičnosti atd., nyní, kde\nv úžasně krátké době jsou po sobě obecenstvu předve-\ndeny dvě novinky skladatelův domácích, nyní, kde určena\njest k nastudování pro letní sezonu opět celá řada no-\nvinek penejvíce mistrů francouzských a nově vypravených\noper našich mistrů. Tento týden jest v operním životě\nnašem prvním provedením Fibichovy opery „Bukovin\"\npamětihodným. Vystupuje tu před zrakoma divadelního\nobecenstva našeho v této době již iv širších kruzích\nz oboru písní i velkých skladeb orkestrálních velmi chvalně\nznámá síla skladatelská a sice hned poprvé se štěstím\nrozhodným.\nPrvní tuto svou dramatickou práci dokončil Fi-\nbich již před pěti roky, tedy co jinoch dvacetiletý. Od\nté doby však rozvinula se mohutnost jeho tvůrčí a po-\nkročil skladatelský jeho duch jak vidno zvláště z výteč-\nných jeho prácí orkestrálních v genru moderní „básně\nsymfonické\" v takém stupni, že stanovisko, jaké co skla-\ndatel první své opery dříve zaujímal, považuje nyní za\núplně překonané, kteroužto přísnou autokritiku u mla-\ndého mistra tím více musíme chváliti, poněvadž nám zá-\nrukou jistou jest, že v následujících svých dramatických\nplodech nám podá svěží tvůrčí jeho duch práce rozhodně\nhotové, dokonalé, vystavené na zdravých zákla-\ndech moderního dramatu hudebního. „Bukovin\"\njest z větší části, hlavně v prvém a druhém jednání za-\nložen na starších formách školy romantické; v třetím\nvšak jednání pojednou se tu pozvedá bujný život drama-\ntický na stupeň vznešenější, modernější, pravdivější a tím\ni úchvatnější. Zde mluví orkestr jazykem rozhodne mo-\nderním mezi tím co směr deklamační se rozvijí v ústech\npěvcův v kráse netušené. Příznačných motivů (Elišky a\na zvláště uhlíře Žítka) jest zde šťastně použito: v první\nřadě tu vyniká markantní, pathetický motiv uhlíře-čaro-\nděje, jenž proplitá se celou operou a slouží na rozhod\"\nných místech k hlubšímu porozumění děje. Poprvé obje-\nvuje se na konci prvého jednání, kde Eliška vyzývá n -\nšťastně milující Dobku, aby sobě pomocí čarodějného\nuhlíře dobyla lásky Bukovina; v druhém jednání v jeskyni\nčaroděje slouží za básis celku, konečně v třetím jednání\ns hrůznou úchvatností ozve se co trestající spravedlnost\nv celém orkestru v onom rozhodném momentu, kde roz-\nhněvaný Vojtěch (Dobčin otec) nad pikly zrádné Elišky\nse v bolestném roznícení vzchopí a ďábelskou tu ženu\nvyhání z hradu svého a vydává ji tak dobrovolně přísnému\nsoudu čaroděje-uhlíře.\nObecenstvo přijalo operu tuto velmi příznivě; úspěch\nzevnější prvního provedení, o kteréž sobě zvláště p. ka-\npelník čech pilným, svědomitým i rychlým nastudováním\nnemalých získal zásluh, byl rozhodně skvělý. Již pivní\narie Anežčina (slč, Sittova) se velmi líbila; nejvíce ro-\nzehřálo se obecenstvo v prvním jednání po úchvatném\nensemblů a po démonickém velmi krásnou fakturou vyni-\nkajícím duetu mezi Dobkou a Eliškou. V druhém jednání\nnašla scéna v jeskyni uhlířově příznivého ohlasu, po mo-\nhutně založeném a v pravdě grandiosním finále vypuklo\nobecenstvo v pravou bouři a volalo mimo sólisty i skla-\ndatele, za nějž poděkoval se p. rež. Chvalovský. Totéž\nopakovalo se na konci posledního jednání. Mladistvý skla-\ndatel může býti spokojen s výsledkem první své drama-\ntické práce; bude mu to zajisté nemalou pobídkou\nk brzhému dokončení nové opery, k níž slíbila mu text\nvýtečná naše básnířka Eliška Krásnohorská. Hudební\nčást „Bukovina\" snese i přísnější měřítko kritické,\ncož tím spíše musí každého pravým úžasem naplniti, kdo\npováží, že skladatel počal svou operu psáti před dva-\ncátým rokem svým, tedy v době, kde ku př. Wagner\nneměl ještě ani tušení, že by mohl býti někdy slavným\nskladatelem hudebním!\nLitujeme jedině, že tak duchaplně tvořená hudba\ntrpí jako obyčejně v operní literatuře naší špatným textem.\nDěj jest sice dosti zajímavý, však není využitkován k pou-\ntavějším, pestřejším situacím; vše jest psáno v obyčejné\nlibretické šabloně, k tomu ještě v chatrném dialogu.\nTím větší tedy přiřknouti musíme zásluhu části hudební,\nkterá přirozenou silou svou životní dovedla účinkovati na\nobecenstvo tak, že bylo více shovívavým i vůči největším\nslabostem libreta.\nBudoucně přineseme podrobnější rozbor celku a pro-\nmluvíme o jednotlivých, zajisté záslužných výkonech so-\nlistů i oblíbené beneficiantky slečny Hanušovy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-18-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-18_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-04-18_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "128", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.2.6.1", "titre_corps": "* Slavnost 100leté památky narozenin skladatele", "titre_sommaire": "* Slavnost 100leté památky narozenin skladatele", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.6", "debut_caractere": 1722, "fin_caractere_exclue": 5684, "texte": "* Slavnost 100leté památky narozenin skladatele\nV. J. Tomáška započala včera ráno o 10. hod. důstoj-\nným provedením téhož rekviem v chrámě P. Marie\npřed Týnem, za velikého účastenství obecenstva. Solové\npartie výtečně provedli sl. z Ehrenbergu, sl. Hanušova,\npp. Peták a Kinský. Ve sboru účinkovali četné dámy\ni mnozí pp. ochotníci. Řízení vedl p. Fr. Kaván. U oltáře\ncelebroval důstojný pan probošt Vyšehradský P. Václ.\nŠtulc; pak zasazeny byly na domě č. 15 v Tomášské ulici,\nv kterémž zvěčnělý žil a zemřel, pamětní desky, česká,\nvěnovaná „Uměleckou Besedou\" a německá, věnována\npány majiteli domu. Před odhalením apo odhalení pa-\nmětních desk zapěl četný sbor řízením p. Kavána při-\nměřené slavnostní zpěvy. Na dnešní den ustanovený\nslavnostní koncert vypadl skvěle i ponecháváme si o něm\nbližší zprávu pro příští číslo. Večír sejdou se účastníci\nslavnosti a někteří přátelé umění v malém sále měšťan-\nské besedy k pospolité a přátelské zábavě, v nížto se\nco výkonní umělci pp. prof. Bennevic, prof. Hegenbart,\nkap. Smetana, J. Kaván, Šrámek, salonní oktet pěvecký\na m. j. súčastní.\n* Jo z. Ó. Drahlovský, řed. kůru při hl. chrámu sv.\nVavřince v Přerově, složil a vlastním nákladem vydal\nmši pro mužské hlasy na slova „Pospěšme Boha vzývat\",\nkterouž pro zajímavost i zbožný výraz její zvláště od-\nporučujeme zpěváckým spolkům našim.\n* Z nové symfonie Ant. Dvořáka (do d-moil) usly-\nšíme úryvek v slavnostním koncertu akademického spolku\ndne 26. května b. r. V tomže koncertu provedena bude\nZd. Fibicha velká symfonická skladba „Záboj a\nSlavoj\" a téhož „Venkovská svatba\", rozkošná\nto scéna, spracována ze samých národních písní svateb-\nních. Mimo jmenované skladatele budou v programu\ntohoto koncertu ještě zastoupeni Bedř. Smetana svou\npředehrou k zpěvohře „Libuše\", Fr. Z. Skuherský\nnovou fantazií orkestrální neb některou scénou z jeho\nnové zpěvohry „Jaroslav\" a K. Bendi dramatickou svou\nscénou „Umírající husita\".\n* Pamětní den narozenin Tomáškových oslavil\ndůstojným spůsobem zpěvácký spolek „Krakonoš\"\nve Vysokém pod Krkonošemi provedením Tomáškova\nrekviem za spoluúěinkování četných přátel hudby. Večír\nuspořádána byla hudební zábava.\n* Z Unhoště. (Pův. dop.) Dne 25. března b. r. uspo-\nřádal pěvecký odbor zdejší „obě. besedy\" říze-\nním svého sbormistra, p. Frant. J. Pelze hudební\nprodukci, při níž též mnohé dámy a někteří pánové\nz města a okolí ochotně byli spoluúěinkovali. Pro-\ngram byl dosti bohatý a rozmanitý. Mimo Haydnova\nsmyčcová kvarteta a smíšené sbory („Klučina\" od AI.\nSbrebla, „Mila lunica\" uprav, od L. Procházky) byla tu\nnovinka: „IdyllV, valčík pro dva soprány od Frant. J.\nPelze, arie z Rossiniho „Lazebníka Sevillského\", valčík\nz Gounodova „Fausía\", některé solové partie pro housle\n(Ernst) a piano (Sutter) a písně pro jeden hlas. Pro-\nvedení bylo vesměs přesné a svědčilo o pilných příprav-\nných zkouškách. Hlučné pochvaly získal si sbormistrův\nvalčík „Idylla\", jejž s lahodnou něžností přednesly slč.\nDanešova a pí. Urbanová. Skladba tato musela\nbýti opakována a skladatel byl hlučně volán. Roztomi-\nlými a vděkuplnými zjevy byly nám též obě dámy v bril-\nlantním valčíku Markétky (pí. Urbanová) a varii „La-\nzebníka Sevillského\" (slč. Danešova). Kdežto pí. Urba-\nnová objemnou silou a lahodnou krásou svého hlasu obe-\ncenstvo takořka unesla, zalahodil líbezný hlásek slč. A n.\nDanešovy tomuto tak, že slečnu bouřným tleskotem\nna jeviště zpět přinutilo, načež ještě něžněji zapěla naši\nnárodní: „Já mám holubičku\". Přednes obou dám byl\nbezvadný. Ernstovu „Elegii\" zahrál na housle p. J. B—ský\nmistrně a vkusně. Mnohé obtíže v Sutterově koncertní\njedné skladbě pro piano překonala p. Urbanová pružnou\na elegantní hrou takořka hravě. Při zábavě volné, kte-\nráž po produkci následovala, přeunešeny některé mužské\nsbory (Bendlova „Pijácká\" ..) a některé písně pro jeden\nhlas („Božemuoj\"... Bendlova „Pěvcova prosba\"). \"Vý-\nsledek této hudební produkce byl překvapující a skvělý\na slouží zajisté našemu obětovnému i horlivému sbor-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6262, "texte": "mistru, p. Fr. J. Pelzovi, jenž jest tvůrcem pěveckého\nodboru naší „Obe. besedy\", ku cti.\n* Výtečný sochař náš p.Bohuslav Šnirch sho-\ntovil věrné poprsí mistra To m áška, kteréž zvláště spol-\nkovým našim síním sloužiti bude k nemalé ozdobě.\n* Julius Šulhof, bývalý žák mistra Tomáška, za-\nslal slavnostnímu výboru pro uspořádání slavnosti To-\nmáškovy přátelský list, v němž lituje,, že pro churavost\nnemůže se zůčastniti osobně slavnosti a oznamuje, že\nzároveň odesílá věnec vavřínový s prosbou, aby jím ozdo-\nbena byla socha nezapomenutelného jeho mistra.\n* Kdo se chce přesvědčiti, jak neskonale drzým a\nnešikovným pérem se může psáti o nejnovějším díle\nSmetanově „Dvě vdovy\", v jehožto krásách se kochají\nveškeří vzdělaní hudebníci z tábora českého i německého,\nnechť si přečte nejnovější pamflet či „kritiku (!)\" o tomto\ndíle v posledním čísle „Hud. listů\". Vzbuzovat! to musí\nostatně v celém národě českém jen homerický smích,\nkdyž takové veličiny hudební, jako p. Pivoda, Bohm\nJirásek et cons. v málomocném svém vzteku se sápají\nna nejprvnějšího našeho hudebníka a umělce. Nevědíť\nani, že přispívají tím jen k větší jeho oslavě.\n* Koncerty. Po tichém svatém témdnu velkonočním\nrozproudila se poznovu v síle věru úžasné řada kon-\ncertův obsahu vesměs závažného: dva koncerty man-\nželův, pianistky pí. Menterové a čellisty p. Poppra,\nkrajana našeho, a dva koncerty výtečného tenoristy dvorní\nopery vídeňské Gustava Walter a, taktéž krajana na-\nšeho, jsou hlavně předmětem dnešní rozpravy naší. Po-\ndotýkáme pouze, že těsně se k těmto jmenovaným kon-\ncertům řadí koncert pořádaný na oslavu stoletých jme-\nnin starého mistra našeho Tomáška, den před tím\n(dne 17. t. m.) že provedeno bylo v Týnském chrámu\nřízením Fr. Kavána velké Tomáškovo rekviem, v neděli\npak že ohlášeny jsou v tuže hodinu koncert pí. Moser ov é,\nprimadony něm. divadla a koncert ve prospěch Priess-\nsnitzova českého pomníka v lázních Gráfenbergských,\nv němž účinkovati budou: oblíbená koncertní pěvkyně\npí. Marta Procházková, slč. Střiková, pp. Benevic, For-\nster, Lev, Čech ml. Jiránek a pánové salonního okteta.\nČím tišší byl počátek sezony koncertní, tím bouřněji\nzdá se dle všeho že skončí její finále.\nTenorista Walter vzbudil již ohlášeným progra-\nmem svým všeobecný, neobyčejně živý interes: vždyť\nmá převzácný cyklus Šubertových rozkošných písní\n„Spanilá mlynářka\" hlavně od prvního uvedení\ncelku na podium koncertní slavným pěvcem J. Sto ck -\nhau senem neobyčejnou přitažlivost na koncertní obe-\ncenstvo vůbec. U nás se zdarem rozhodným v loňské\nsézoně provedl cyklus ten v téže místnosti koncertní\nzdejší baritonista p. Šebesta za jemnocitného průvodu\nZd. Fibicha a výsledkem příznivým pobádán zapěl\nnedávno tentýž cyklus iv Plzni a Budějovicích v če-\nském jazyku. Obecenstvo, jež se v loňské „Mlynářce\"\ntak dobře bavilo, nechtělo i letošní pochoutku zanedbati\ni hrnulo se proudem v skrovné místnosti Konviktu tím\nspíše, jelikož ohlášení slibovalo ještě dálší novotu totiž\nspojovací deklamace slč. Olgy Precheisenovy. Upřímně\nřečeno, byly tyto deklamace zbytečným balastem, tíží-\ncím krásný ten hudebně zaokrouhlený aco takový\núplně uspokojující celek. K čemu potřebí jest tu vysvě-\ntlování pomocí suché prózy, pakliže nám slovo písně vše\naž dosti srozumitelně vypráví, k čemu to nepraktické\na rozhodně nevkusné roztrhování krásného hudebního\ncelku slovem deklamovaným? Vždyť známá to pravda,\nže deklamace slovní či zkrátka pouhá řeč zohyzduje\nvž 'y slovo zpívané takovým smíšeninám nelze ni-\nkomu pochvaly vzdáti; a konečně jest celek sám o sobě\ndosti dlouhý k čemu unavovat obecenstvo zbytečným roz-\ntahováním celku ? Ujištujeme, že se kazí náhlou deklamací\npo odzpívaném odstavci úplně illuse i nálada celková a\nže mnohého jedině suché ty deklamace vypudily před\nukončením celku ze sálu! Přednáška páně Walterova\nse celkem rozhodně líbila a obecenstvo rozjařené jej\nčastěji vyvolalo ; nám nelze souhlasiti s mnohými jedno-\ntlivostmi v pojmutí té či oné fráze jakož i zvláště v tom,\nže pěvec téměř celý cyklus odzpíval jen polovičním hla-\nsem (mezza voce), což ovšem délkou času monotonně\npůsobiti muselo. Hlas jeho jest karakteru něžného,\njest to vyslovený lyrický tenor, jenž vášnivější, ener-\ngičtější barvy zvláště ve vyšší poloze není schopen, proto\np. Walter též bezpochyby číslo 14. („lovce\"), jež s roz-\nhodnou energií musí býti předneseno, vynechal, což ovšem\nschvalovali nelze, poněvadž se tím kontrastující elementy,\nŠubertem v cyklu tom na pravém místě postavené, jež\nprávě největší živosť a rozmanitost v lyrický ten celek\npřivádějí, na úkor krásného celku stírají.\nčís. 7. „Netrpělivost\" bylo poněkud přehnáno.\nOstatně jevil p. Walter patrnou snahu po poetické inter-\npretaci všech něžnějších míst krásného díla Šubertova\na vynikal prospěšně nejen jasným frazirováním jednotli-\nvých vět melodických, nýbrž i zřetelnou a rozumně\npointovanou deklamací zpěvní. Zvláštní poklonu za vý-\ntečné, v pravdě mistrovské doprovázení na pianě činíme\nmladistvému pianistovy p. H. Riedlovi.\nY druhém a posledním koncertu paní Žofie Men-\nterové a p. D. Poppra byl opětně nával obecenstva\nneobyčejný, což svědčí zajisté o oblíbenosti i skvělé\npopulárnosti jmén obou manželů-umělců. Bylo by za-\njisté zbytečno, abych v nadšených chválách vynášel\nvzácné přednosti obou uměleckých sil, podotýkám jedině,\nže se zdála být pí. Menterová jaksi indisponována a\nproto že bez vyššího nadšení tentokráte pouze „sehrála\"\nvšechny své piecy, jmenovitě Chopinovu g-mol baladu,\nz které nešetrnou poněkud rukou setřen byl všechen\npoetický pel oné divukrásné báje klavírní. Šubert-Taus-\nsigova skladba (pochod voj.) se poněkud lépe zdařila.\nRozhodně šťastnější večer měl p. Pop per, jenž\nv čellové sonátě od Mendelssohna krásný rozvinul ton\ni techniku neomylnou; ostatně hrál menší věty od Boc-\ncheriniho, Chopina, Piattiho, Bacha a konečně „uherskou\nrhapsodii\" dle Liszta, k níž přidal na hlučné volání obe-\ncenstva svou velmi oblíbenou skladbu „Motýlkové\".\nCalkový karakter tonu jeho jest klidná elegance i čistota\nušlechtilá; ku vyššímu stupni skvělejší barvy, vrouc-\nnosti i úchvátné rozvášněnosti sotva se kdy vyšine.\nDojem celého koncertu byl jaksi pestře rozdrobený na\nsamé hudební drobky, jež nemohly ovšem pravého interesu\numěleckého vzbuditi.\nDruhý a poslední koncert vídeňského tenoristy"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 904, "texte": "p. Waltera za spoluúčinkování skladetele i pianisty\np. Heřm. Riedla, jakož i pp. Sitta a Wilferta vy-\nnikal neobyčejnou bohatostí i závažností programu. Kon-\ncert zahájilo ne právě často v městě našem slýchané Beetho-\nvenovo „trio\" D—dur op. 70, čís. 1; ostatně se v dálších\nsolových piecách p. Riedl ukázal ve světle velmi příznivém\nco pianista, jenž vniknouti umí v samé jádro každé skladby\na tlumočí ji z bohatého zdroje svého uměleckého nadšení.\nNejzdařileji provedl čarokrásnou Šumanovu sonátu g—mol,\nop. 22., k této důstojně •se řadily dálší výkony: dvě\nskladby Chopinovy a sice známý polonéz cis—mol,\nop. 26, čís. I.a posthumní mazurka fis—dur. Pan Wal-\nter zavděčil se obecenstvu našemu hlavně tím, že ku\npřednášce své si zvolil vesměs skladatele mladší doby,\nŠumana, Brahmse, Goltermana, Liszta, Graedenera, Rubin-\nšteina a Riedla, jehožto tři písně přijalo obecenstvo\ns neobyčejným nadšením.\n\nX"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-18-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-18_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-04-18_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "128", "page_fin": "128", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.2.6.2", "titre_corps": "Česká zpěvohra. 16. dubna. „Bukovin\" romantická", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. 16. dubna. „Bukovin\" romantická", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.8", "debut_caractere": 906, "fin_caractere_exclue": 5386, "texte": "X.\nČeská zpěvohra. 16. dubna. „Bukovin\" romantická\nopera ve třech jednáních od Zděnka Fibicha.\nJsme žádostiví, zda-li budou moci protivníci, již „ze zá-\nsady\" brojí proti nynější správě divadelní, mluviti ještě o\njakési nečinnosti, o nedostatečné energičnosti atd., nyní, kde\nv úžasně krátké době jsou po sobě obecenstvu předve-\ndeny dvě novinky skladatelův domácích, nyní, kde určena\njest k nastudování pro letní sezonu opět celá řada no-\nvinek penejvíce mistrů francouzských a nově vypravených\noper našich mistrů. Tento týden jest v operním životě\nnašem prvním provedením Fibichovy opery „Bukovin\"\npamětihodným. Vystupuje tu před zrakoma divadelního\nobecenstva našeho v této době již iv širších kruzích\nz oboru písní i velkých skladeb orkestrálních velmi chvalně\nznámá síla skladatelská a sice hned poprvé se štěstím\nrozhodným.\nPrvní tuto svou dramatickou práci dokončil Fi-\nbich již před pěti roky, tedy co jinoch dvacetiletý. Od\nté doby však rozvinula se mohutnost jeho tvůrčí a po-\nkročil skladatelský jeho duch jak vidno zvláště z výteč-\nných jeho prácí orkestrálních v genru moderní „básně\nsymfonické\" v takém stupni, že stanovisko, jaké co skla-\ndatel první své opery dříve zaujímal, považuje nyní za\núplně překonané, kteroužto přísnou autokritiku u mla-\ndého mistra tím více musíme chváliti, poněvadž nám zá-\nrukou jistou jest, že v následujících svých dramatických\nplodech nám podá svěží tvůrčí jeho duch práce rozhodně\nhotové, dokonalé, vystavené na zdravých zákla-\ndech moderního dramatu hudebního. „Bukovin\"\njest z větší části, hlavně v prvém a druhém jednání za-\nložen na starších formách školy romantické; v třetím\nvšak jednání pojednou se tu pozvedá bujný život drama-\ntický na stupeň vznešenější, modernější, pravdivější a tím\ni úchvatnější. Zde mluví orkestr jazykem rozhodne mo-\nderním mezi tím co směr deklamační se rozvijí v ústech\npěvcův v kráse netušené. Příznačných motivů (Elišky a\na zvláště uhlíře Žítka) jest zde šťastně použito: v první\nřadě tu vyniká markantní, pathetický motiv uhlíře-čaro-\nděje, jenž proplitá se celou operou a slouží na rozhod\"\nných místech k hlubšímu porozumění děje. Poprvé obje-\nvuje se na konci prvého jednání, kde Eliška vyzývá n -\nšťastně milující Dobku, aby sobě pomocí čarodějného\nuhlíře dobyla lásky Bukovina; v druhém jednání v jeskyni\nčaroděje slouží za básis celku, konečně v třetím jednání\ns hrůznou úchvatností ozve se co trestající spravedlnost\nv celém orkestru v onom rozhodném momentu, kde roz-\nhněvaný Vojtěch (Dobčin otec) nad pikly zrádné Elišky\nse v bolestném roznícení vzchopí a ďábelskou tu ženu\nvyhání z hradu svého a vydává ji tak dobrovolně přísnému\nsoudu čaroděje-uhlíře.\nObecenstvo přijalo operu tuto velmi příznivě; úspěch\nzevnější prvního provedení, o kteréž sobě zvláště p. ka-\npelník čech pilným, svědomitým i rychlým nastudováním\nnemalých získal zásluh, byl rozhodně skvělý. Již pivní\narie Anežčina (slč, Sittova) se velmi líbila; nejvíce ro-\nzehřálo se obecenstvo v prvním jednání po úchvatném\nensemblů a po démonickém velmi krásnou fakturou vyni-\nkajícím duetu mezi Dobkou a Eliškou. V druhém jednání\nnašla scéna v jeskyni uhlířově příznivého ohlasu, po mo-\nhutně založeném a v pravdě grandiosním finále vypuklo\nobecenstvo v pravou bouři a volalo mimo sólisty i skla-\ndatele, za nějž poděkoval se p. rež. Chvalovský. Totéž\nopakovalo se na konci posledního jednání. Mladistvý skla-\ndatel může býti spokojen s výsledkem první své drama-\ntické práce; bude mu to zajisté nemalou pobídkou\nk brzhému dokončení nové opery, k níž slíbila mu text\nvýtečná naše básnířka Eliška Krásnohorská. Hudební\nčást „Bukovina\" snese i přísnější měřítko kritické,\ncož tím spíše musí každého pravým úžasem naplniti, kdo\npováží, že skladatel počal svou operu psáti před dva-\ncátým rokem svým, tedy v době, kde ku př. Wagner\nneměl ještě ani tušení, že by mohl býti někdy slavným\nskladatelem hudebním!\nLitujeme jedině, že tak duchaplně tvořená hudba\ntrpí jako obyčejně v operní literatuře naší špatným textem.\nDěj jest sice dosti zajímavý, však není využitkován k pou-\ntavějším, pestřejším situacím; vše jest psáno v obyčejné\nlibretické šabloně, k tomu ještě v chatrném dialogu.\nTím větší tedy přiřknouti musíme zásluhu části hudební,\nkterá přirozenou silou svou životní dovedla účinkovati na\nobecenstvo tak, že bylo více shovívavým i vůči největším\nslabostem libreta.\nBudoucně přineseme podrobnější rozbor celku a pro-\nmluvíme o jednotlivých, zajisté záslužných výkonech so-\nlistů i oblíbené beneficiantky slečny Hanušovy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-18-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-18_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-04-18_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "128", "page_fin": "128", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.2.7", "titre_corps": "Listárna redakce", "titre_sommaire": "Listárna redakce", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.8", "debut_caractere": 5388, "fin_caractere_exclue": 5446, "texte": "Listárna redakce\nP. J. Š. Srdečné díky. Upotřebíme příště."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n18. dubna 1825 † Frant. Lauska, sklad. — v Berlíně (nar. 1763 v Brně).\n„ „ 1864 f Joz. Elzner, polský sklad, operní ve Varšavě.\n„ „ 1865 Karel StankoviČ, sklad, jihoslov. —ve Vídni.\n19. „ 1774 I. provoz. Glukovy „Ifigenie v Aulidé\" v Paříži.\n„ „ 1870 f Kamil Stamaty, sklad, a pian. v Paříži.\n29. n 1800 nar. Ondřej Leoahardt, býv. rak. armádní kap. v Aši.\n„ „ 1804 f Joz. Matějka, znam. umělec na lesní roh v Priize.\n„ „ 1814 nar. Bohdan Doehler, sklad, a pian. v Paříži.\n„ „ 1869 f dr. K, Lceve, výt. sklad, písní i několika oratorií (~Jan\nHus\") v Kielu.\n21. „ 1782 f Joz. Seeger, znam. varh. a kontrapunktista— v Praze (nar.\nv Éepíně.)\n„ „ 1845 I. provoz. Auberovy zpěv. „La barcarole\" v Paříži.\n„ „ 1856 f Frant. Smolař, výt. pian.\n22. „ 1832 V. Vilém Wiirfel, sklad, a pian. —ve Vídni (nar. v Plaňa-\n/ nech r. 1781).\n„ „ 1867 I. provoz, české zpěvohry „Švédové v Praze\" Jana Skraupa\nv Praze.\n23. „ 1867 Památný den sv. Vojtěcha, apoštola a muče Iníka slovanského\njemuž se připisují mnohé velebné zpěvy církevní, na příkl.\nnaše „Hospodine pomiluj ny,\" polská hymna „Boga Rod-\nzica\" atd.\n„ „ 1776 I. prov. Crlukovy zpěv. „Alcesta\" v Paříži.\n„ „ 1841 I. prov. ouvertury „Hero a Leander\" Jul. Riotzo v Lipsku.\n24. „ 1801 I. prov. EaydnOva oratoria „Čtvero počasí\" —ve Vídni.\n„ „ 1808 I. koncert Hynka Mošelesa, znam. pian. v Praze (narozen\n1784 v Praze).\n„ 1849 I. prov. Lortzingovy zpěv. „Undine\" v Hamburku.\n\nVáclav Jan Tomášek.\nŽivotopisný nástin.\n„V Čechách, proslulých smyslem pró hudbu, pa-\nnuje přece jenom více smysl pro řemeslnickou stránku\numění.. Možná, že by za změněných okolností tato\nvada zmizela; nyní však jsou Čechové skoro jenom\nco praktičtí hudebníci pozoruhodní.\" Tak psal o nás\na našich uměleckých snahách známý německý spi-\nsovatel hudební Fr. Brendel v letech padesátých.\nNelze upříti, že takovýto příkrý úsudek měl tehdy\nmnohem více práva a místa, než kdykoliv jindy; ne-\nboť těch několik značnějších produktivních sil, které\nhudební ruch v zemi naší dříve byly s jakýmsi úspěchem\nudržovaly a na mnoze i naproti cizině čestně za-\nstupovaly, odumíralo již anebo docela již odumřelo,\na onoho nového života, který souběžně s nejnověj-\nším osvěžením národa českého teprvé v letech še-\ndesátých nastal a od té doby navzdor všeliký JI pře-\nkážkám, pro toho, kdo od samjch základů budovati\npočíná, ovšem dvojnásobné citelným, již k mnohému\nutěšenému výsledku jak v hudbě tak iv jiných obo-\nrech dospěl, tenkráte ještě nebylo: v letech pade-\nsátých chránili v skutečnosti skoro jenom virtuosové\nstarou dobrou pověst našeho zpěvného národa v hu-\ndebním světě. Nemusíme se věru ostýchati, vy-\nšlo viti podobné vyznání; či neničila tenkráte dusná\natmosféra politická každinké poupě, z mladých haluzí\nnašeho národního života nesměle vyrážející? Doba,\nv níž se čeští hudebníci mohli na dobro odevzdati\nširokému proudu kosinopolitickému a jenom příleži-\ntostně zde onde se vyskytující nádech nejkrotšího\n„bohemismu\" zúplna postačoval, aby byli považováni\nza hudebníky „české\", '— doba ta již náležela od-\nbyté, nenávratné minulosti a požadavkům doby mo-\nderní zase, která i umělecký ruch jenom v těsné\nspojitosti s celým ruchem politickým, společenským,\nnárodním činívá plodným a blahodárným, nebylo ještě\nmožno vyhověti ani sebe skromnější měrou.\nV řadě českých hudebníků starší doby, vynika-\njících co skuteční produktivní umělci valně nad pou-\nhou řemeslnost povolání svého, patří časem mezi nej-\nposlednější, významem však a váhou skladatelské čin-\nnosti zajisté mezi nejprvnéjší Václav Jan To-\nmášek muž to, jehož nemalým zásluhám právě\nv těchto dnech dostalo se skvělého, vděčného u-\nznání slavnostní upomínkou na jeho stoleté narozeniny\na k němuž v této nejpříhodnější chvíli i na tomto\nmístě obracíme zraky vlasteneckých přátel umění hu-\ndebního, předkládajíce jim ve stručném náčrtku vy-\npsání jeho života.\nTomášek zemřel r. 1850. Úmrtí to možno považo-\nvati vším právem za jakýsi mezník zavírající starší dobu\ndějin naší produkce hudební; přidáme-li pak, že ač-\nkoli Tomášek celou svou individualitou rozhodně ještě\ndo oné starší doby náležel, přece jeho snažení a či-\nnění v nejednom ohledu již prozrazovalo podstatné"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.2", "texte": "změny názorů uměleckých, připravujících vývoj hudby\nmoderní a osvědčujících mocné účinkování své na\nmnoze také na těch, kteří jinak i na dále zůstávali\nv odporu nejenom naproti posledním důslednostem\nprobouzejícího se směru, ale i naproti jeho prvním, roz-\nhodnými úspěchy korunovaným činům, pak na-\nznačili jsme krátce stanovisko, s něhož bude nám\npohlížeti na Tomáškovo postavení v dějinách našeho\numění.\nVáclav Jan Tomášek narodil se dne 17. dubna\nr. 1774 ve Skutči (kraje Chrudimského). Otec jeho byl\nprostý, ale řádný, zkušený a pracovitý občan, jenž\ntkalcovstvím za krátko tak zámožným se stal, že\nmohl započíti výnosný obchod s plátnem. Ze 13 dětí\nzůstalo na živě toliko 6 synů, jichž nejmladším byl\nVáclav. Tak četnou rodinou jakož i všelikými ne-\npředvídanými a nezaviněnými nehodami v obchodu\ntenčil se ovšem blahobyt dosti citelně; přece však\nposkytováno dětem pečlivého vychování a vzdělání;\nnejstarší syn vysvěcen na kněze, dva jiní obrátili se\npo odbytých studiích filosofických k hospodářství.\nVáclavovo nadání hudební jevilo se již záhy spů-\nsobem utěšeným, tak že pečliví rodiče nemeškali,\nodevzdat! ho v devátém roce, když se ve skutečské\nškole byl naučil číst, psát a počítat, dobrému učiteli\npřespolnímu.\nChrudimský ředitel kůru Wolí, již letitý to muž,\nměl tenkráte v okolí nejlepší pověst. Václav, jenž\nměl pěkný hlas altový, učil se u něho zpěvu i hře\nna housle, a to zajisté s úspěchem velmi patrným;\nneboť když se po dvou letech domů navrátil, vládnul\nzejména již tak obratnou koloraturou, že se svými\ntrilky a pasážemi a svým hbitým čtením z listu stal\nv celém kraji netoliko předmětem všeobecného obdivu,\nnýbrž i silou, jejíž spoluúčinkování na kůru se při\nkaždé církevní slavnosti pilně vyhledávalo. V Chru-\ndimi ■ arci byl Wolfem toliko v hudbě vyučován;\nnež chlapec sám ze své vůle přičiňoval se, aby zá-\nroveň i literní vzdělání jeho nezůstalo docela ležeti\nladem, a cvičil se ve čtení, psaní a počítání, kdykoli\nve svátek nebo v neděli měl volnou chvíli.\nTouze Václavově, aby se mohl také naučiti hře\nna klavír, vyhověl především nejstarší bratr, tehdy\nkaplan v blízkém Bojanově, jenž mu daroval malý\npěkný nástroj, a pak i otec, jenž se rozhodnul, po-\nsílati ho ke skutečskému učiteli. Tento poslední však\nbyl nehrubě šťastným paedagogem a byl by snad při-\nspěl jenom k potlačení Václavovy chuti k dálšímu\npěstování hudby, kdyby hochova láska k tomuto\numění i jeho nevšední nadání nebyly vítězně překo-\nnávaly veškeré překážky a protivenství. Tomášek\nsám vypravuje *) o zajímavé methodě skutečského\nmentora takto: „Otevřel můj klavír, který služka\nbyla přinesla, a dal mi do ruky sonátu od Wagenseila\nřka: „Tys výborný altista, znáš tudíž i noty klíče\naltového i jejich ton; proto nepotřebuješ dělati nic\njiného, než pamatovati na to, že hořejších pět linek\nje pro pravou ruku, t. j. pro diskant, a dolejších pět\nlinek zase pro levou ruku určeno. Abys pokaždé\nnašel noty diskantové, nemáš nic jiného na práci, než\nbráti každou notu altovou o pět tonů výš, a abys našel\nnoty basové, mysleti si každou notu altovou o sedm\ntonů hloub. Jak se mají noty pravé ruky do not levé\nruky rozdělili, to ti říká vždy platnost jednotlivých\nnot. Ostatně, do jaké tóniny jde sonata, to musíš co\nzpěvák vědět: teď bud pilný, abys, až přijdu domů,\numěl první repetici.\" Zatím šel ďo hospody a navrá-\ntil se pak co znamenitý ctitel Bakcha, žádaje, abych\nse vykázal, jak jsem času toho použil. Podle jeho\nnávodu nebylo mi možno, než naučiti se nanejvýš\nosm taktů. Jelikož neuměl jsem hráti dále, vzal mne\nza pačesy a zatahal mne dle svého receptu, quod sa-\ntis est. První touto lekcí byl jsem stržen ze svého\nnového nebe. Hluboce zarmoucen übíral jsem se\ndomů s pevným úmyslem, neprozradit! to nikomu\nani jednýni slovíčkem. Následujícího dne šel jsem\nke druhé lekci, která končila políčkem; avšak při\ntřetí udeřil mne ostřím pravítka tak na prsty, že\njsem krvácel.\" Rány ty nemohl Václav arci již dále\ntajiti, otec dozvěděl se všechno a učinil konec páně\nučitelovým paedagogickým experimentům. Klavír byl\nzas domů přinešen a do tmavé komůrky uzavřen a\nchlapci, jenž prý „dost na tom má, když umí zpívat\na na housle hrát\", vzata tím příležitost ku cvičení\nse ve hře na klavíru. Nezbývalo mu tudíž nic jiného,\nnež zahráti si nékdy pokradmu za nepřítomnosti\notcovy a shledávati si tony akordů jen tak dle sluchu.\nJakýsi kamarád přinesl Václavovi několik sonát od\nVaňhala a Wagenseila, vykládal mu za poskytnutou\nsvačinu ochotně čeho bylo třeba vykládati, poněkud\ni číslice generalbasu a začátečník hmoždil se jimi\nskutečně tak dlouho, až je zmohl. Zároveň z ne-\ndostatku jiných not pokoušel se časem i o to, za-\nhráti si na klavíru své vlastni myšlenky. Tak byla\ntedy zahájena klaviristická dráha Tomáškova.\nNaučiv se pak od starého vojenského vysloužilce\nněmecky, měl Václav dle vůle otcovy ve školách po-\nkračovati; hudba považována toliko co dobrý pro-\nstředek k usnadnění studií. I dán jest do Jihlavy,\nkdež se bylo místo altisty na kůru v klášteře Mino-\nritů právě uprázdnilo. Přijímací zkoušku, těžkou totiž\ni velký objem hlasu vyžadující koloraturní arii od\nředitele kůru a varhaníka fratera Donata, výborného\nto žáka Segertova, odbyl mladý Tomášek tak skvěle,\nže ihned byl přijat, ač ještě dvanáct jiných vokalistů\nse o místo to ucházelo, a že se stal miláčkem fra-\ntera Donata. Ten později, když Václav s rozhodným\núspěchem byl navštěvoval školu normální a čas se\nblížil, kde by byl měl vstoupiti do gymnasia, pří-\nmluvou svou docílil, že farář klášterní zavázal se\nplatiti za něho školní plat i sám přehlížeti jeho úlohy'\nIv latinských školách prospíval chlapec znamenitě.\n\n*) Ve své obšírné autobiografii totiž, která uveřejněna jest\nv ročnících 1845—1850 Klarova almanahu „Libuša\". Ži-\nvotopis ten sahá bohužel jenom až do konce r. 1823, ob-\nsahuje však hojnost zajímavých drobných příspěvků ku se-\nznání tehdejšího ruchu uměleckého arci vedle leckte-\nrých malicherností a jest, jak samo sebou se rozumí,\nhlavním pramenem pro každého životopisce."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.3", "texte": "na konci prvního ročníku poctěn byl co premiant\nčestným penízem.\nJakéhosi podnětu k zálibě na zpěvu dramatickém\ndostalo se Václavovi již tehdáž v Jihlavě. Byl sice\npřed tím také již v domě otcovském sám zpíval\nv některých českých operetách Tučkových („Opilec\",\n„Selská rebelie\"); avšak přestávalo se tenkráte na\nčásti hudební, tak že o scénickém provádění podob-\nných skladeb neměl ani tušení. Nyní poskytnula mu\nv Jihlavě kočující divadelní společnost příležitost,\nviděti poprvé na jevišti herce zpívající zároveň a po-\nsunkující, což dle vlastního vyznání činilo na něho\nnemalý dojem.\nNež, časem znelíbilo se to Václavovi v morav-\nském městě; nerozmýšlel se dlouho a psal r. 1790\npo odbytých zkouškách svému bratrovi do Bojanova,\nže ztratil hlas a tudíž i svoje místo co vokalista, a\nza listem ihned sám se vydal na cestu. Přetvařováním\npři zpěvu udržoval bratra v tomto klamu a docílil\ntím, že konečně si ho vzal jiný bratr, Jakub, do Prahy,\nslibuje mu svou podporu. Od té doby stal se Jakub\nVáclavovi druhým otcem; neboť otec sám byl se\nzvláště po smrti matčině (kterážto rána zastihla\nVáclava již za jeho pobytu v Jihlavě) octnul v tak\ntěsných poměrech, že mu na dále již ani sebe menší\npodpory poskytovati nemohl.\nTak byl konečně Václav Tomášek v Praze, po\nníž tak velice byl toužil, a kterou od okamžiku toho\njiž neopouštěl, leč odcházeje na kratší toliko výlety.\n(Pokračování.)\n\nNěkolik praktických pokynutí o tvoření\n„krásného tonu\", o vokalisaci\na o vyvinutí hlasu,\nSděluje J. Pech.\n(Pokračování.)\nPři takto obezřetném, přirozeném postupu ne-\ntřeba ani přílišně se obávati, že by hlas přirozené\nmeze „rejistříků\" snadno násilně přestupoval; neboť\nvolné tvoření otevřeného, skutečné „krásného\" tonu\nbude z počátku každému (bud si pouhému začáte-\nčníku neb třeba jinak dosti již pokročilému pěvci, kterýž\nby v obor náš spadající, dřívější chybnou methodou\nzaviněné vady opravovati se odhodlal) pouze v pro-\nstřední poloze každého rejistříku úplně snadným a\nčím blíže krajům jeho zvláště pak v hraničných\ntonech značně nesnadnějším. Určité ustanovení\nhranic rejistříků jest pak u začátečníků a u\npěvců na stálé přestupování jich už příliš navyklých\novšem často dosti obtížným; dá se však iv takových\npřípadech ještě nejspíše docíliti, sestupujem-li (nej-\nlépe chromaticky) od prostřední polohy rejistříku fal-\nsettového (tedy asi od gis, g, fis, I u sopránů a altů,\na od gis, g, fis, f u tenorů a bassů) stále plným\n„otevřeným\" tonem: tu obyčejně hlas na při-\nrozené mezi rejistříků do prsního tonu „přeskočí\",\nponěvadž falsett rozšíření pod tuto mezi otevřeným\ntonem bez velkého cviku nesnese. Krytým\" tonem\nmožno falsett třeba až v oktávu pod přirozenou hra-\nnici jeho rozšířiti.)\nPřirozená meze tato bývá obyčejně u pravých\n„altůý asi na cis—d neb d—esý u|mezzosopranů\" na\nes—e neb e—f, a u „vysokých sopránů\" na f—tis)\nneb lis—g, velmi zřídka asi až na g—as. U muž-\nských hlasů („bassů\", „barytonů\" a „tenorů\") platí\ntentýž poměr asi o oktávu níže. Avšak o pravém\nrázu hlasu rozhoduje především zvláštní barvitost\n(„timbre\") zvuku jeho, poněvadž výminky od\nuvedeného vzorce nejsou do konce žádnou zvláštností;\npouze tolik s určitostí lze tvrditi, že „alty\" i „bassy\"\nsnáze ozývají a pohybují se v spodním, „soprány\" a\n„tenory\" pak v hořejším rejistříku hlasu prsního;\n„mezzosopranům\" a „barytonům\" obyčejně bývají oba\nrejistříky tyto v stejné míře přístupny.\nPřirozená meze rejistříků posledně jmenovaných\njeví se nápadněji, jak již podotknuto, toliko u pravých\nhlasů „altových\" a „bassových\" (asi na e—f a„e—f\"),\nméně nápadně u „mezzosopranů\" a barytonů\" (o\nněco výše), a nejméně obyčejně u „sopránů\" a „te-\nnorů\" ; ač ani toto pravidlo nezůstává bez výminky.\nHluboké hlasy (zejména „alty\") libují sobě velmi\nzhusta v přepínání zvučného nejhlubšího rejistříku\nsvého o kolik tonů výše, čímž ovšem ve zvláštních\npřípadech dosíci lze též zvláštního účinku, což však\npři cvičení jak vyvinutí tak vyrovnání hlasu velice\njest na ujmu. Takovéto přepínané tony naznačují se\ncvičenému sluchu přes všechnu svou sílu jakousi\nprázdností, hrubostí a temnou, neurčitou vokalisací;\ni lze záhubnému užívání jich žáky bezpečně odnau-\nčiti, pakli je nevyvinuté spodní pohraničně tony vyš-\nšího rejistříku prsního a—g, as—ges, neb g—f) až\ndo úplného vyrovnání jich s druhými pouze zcela\nlehkým dechem as nejjasnější (nejveselejší) vokalisací\nzpívati necháme.\nPodobně nutno s každým tonem zacházet!, který\nby z jakékoliv příčiny hned od počátku druhým v ja-\nkémkoliv ohledu ve úplně nerovnal.\nTéměř všecky přirozené meze tyto lze pak ovšem\ndobře cvičeným pěvcům s úplně vyvinutými hlasy\nčasto ve velmi značné míře i s lehkostí přestoupiti *);\navšak to lze pouze jim, a pouze výminečné: na kaž-\ndém začátečníku s hlasem nevyvinutým a nevyrovna-\nným mstí se všeliké předčasné odskakování od pra-\nvidla k výminkám neúprosně a krutě.\nNež pak vlastní methodický. postup cvičení\novšem povšechnými jen rysy v krátkosti ještě na-\nznačím, musím opětně připomenouti, že v některých\nvěcech skoro nelze být ani dosti opatrným, aby před -\nčasným odchýlením se od přirozeného vyvinování útlý,\nneustálený organ žákův nijaké pohromy neutrpěl.\n\n*) Vždyť pak známo, že na př. od tenorů i od sopranistek\nžádá se co „koruna\" výkonu jejich „vysoké C\" (c, c),\nod basistů naproti tomu třeba až „hluboké C\", a že vět-\nšina „velkých operních partií\" altových neb mezzosopra-\nnových vyznamenává se až nesmyslným objemem."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.4", "texte": "Tak zvláště ještě připomenouti musím, aby učitel žáky\nsvé vůbec nenutil k dlouhému vydržování\ndechu: z počátku nechť je zvyká jen dosti hlubo-\nkému a vydatnému, při tom však přece klidnému\ndýchání* jak nastane zpívání „z not\", nastane též\nnutnost rozdělování dechu dle hudebních frází neb\naspoň dle rbytmických motivů; a jakmile přistoupí i\ntext, stane se tento ovšem zde přede vším rozhodu-\njícím faktorem. Každá pravá „methoda\" vůbec sta-\nvět musí na pevných základech: kdo chce rychle\na bezpečně pokračovat, nechť nemoří se\nnikdy tím, co naprosto ještě nejde, nýbrž\nna tom vždy ať všemožně dá si záležet, co\nskutečné může vyvést.\n(Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Z Vídně. Slovanský Akademický spolek slaví\nSOletou památku prvního vydání Kotlářovy „Slávy\ndcery\" dne 25. dubna akademií v malém sále hudební\njednoty za spoluúčinkování slovanského zpěv. spolku osob-\nním řízením p. prof. Forchtgotta Tovacovského, paní Heleny\nBarkovičové a konc. mistra p. Otakara Kopeckého. Pro-\ngram ustanoven jest následovně: 1. Slavnostní ouvertura\nslož. A. Michna. 2. Proslov. 3. Slavnostní kantata. slož.\nA. Fórchtgott. 4. a) Arie z opery „Ernani\" b) „Ti pla-\nvíš zoro\", předn. pí. Barkovicová. 5. Přednáška: „Slávy\ndcera\" a její básník. 6. Sbor „Ratna pjesma kosovska\",\nslož. J. Hendrych. 7.„Grand duo\" pro housle a klavír\nslož. F. Laub a V. Graf. Předn. p. Otakar Kopecký a\n***. 8. Sbor: „Piseů jinochů\" slož. Forchtgott.\n** Z Vídně (Pův. dopis.) Každoroční koncert ku pro-\nspěchu pensijního spolku zdejších profesorů\nna konservatoři trpěl povážlivou strakatostí ano i ro-\nzervaností programu. Dvě věty z Beethovenova septetu\n(1. věta a adagio v as-dur) tvořily začátek koncertu, první\n„scherzo\", konec, variace a poslední věta byly vynechány.\nProč to? Hned vedle skvěl se Šubert s písněmi „Der stúr-\nmische Morgen\" a „Aufenthalt.\" Odtud se obrátil program\nk variacím pro klavír od Brahmse, hned na ně\nnásledovaly t. z. etudy Paganiniho. Jak ale ktěmto při-\nřadit! se mohla mdlá kololaturní sopránová arie z většiny vy-\nbledlého „Davidde penitente\" od Mozarta, tu otázku\nsvědomí nechť si každý inteligentní hudebník zodpoví sám.\nSkok odtud ke klavírní sonátě Haendlově v a-dur\nbyl obrovský a v nejvyšší míře nelogický. Kdo ostatně by\nměl slov k omluvě smělého saltu z Haendla ke dvěma uherským\ntancům od Br a hm se-J o a c hi ma, patřil by knejtrpěli-\nvějším, jako beránek tichým, hudebním zastancům „The-\nmidy.\" Pak opět skákal program zpět ku Scarlattiho\n„capricímu humorem oplývajícím, a zase ku předu k vážné\nfuze v d-dur pro klavír od Šeb. Bacha, by konečné\nomega aequale aipha poslední salto mortale druhu nejod-\nvážlivějšího udělal k zmíněnému scherzu od Beetho-\nvena. Zvláštní to pojmy o jednotě a rozmanitosti, není-li\npravda? Úryvek ze septeta přivedli k úplné platnosti pánové\nHellmesberger, prof. Thalmann, Rover, Simandl, Otter, Klei-\nnecke a Krankenhagen. Obě písně Šubertovy přednesl mladý\nStaudigl. Brahmsova hra klavírní jest vždy závažná, jemně\nodstiňovaná, barvitost orkestru nápodobující, a opět jednoduše\nk ásná, vznešená, při tom uhlazená v nejvyšším stupni, bohu-\nžel ale nikdy vřelá a rozněcující. Na Rotterdamského kon-\ncertního mistra E. Wirtha by mohla být pražská škola a pře-\ndevším mistr Mildner, kdyby posud žil, vším právem hrdi. Arii\nsopránovou zpívala pí. Wiltová. Prof. Doora druhé\na třetí trio-soirée družily se důstojně k prvnímu. Program\npřinesl ze skladeb doby nové tria od Bargiela (d-dur op.\n37.), Brahmse (h-dur op. 8.) a Julia Zellnera (h-moll\nop. 11), pak fantasii pro klavír a housle od Fr. Šuberta\n(op. 59.), Beethovenovu poetickou sonátu pro klavír\na cello v d-dur (op. 102), a konečně Beethovenovo trio\nv c-dur (op. 97). Bargiel a Brahms nepřestávají nikdy\nmluviti v nejvctším pathosu. Od takového naladění, které vždy\nstejným zůstává, odvracíme však poznenáhlu víru, důvěru i lá-\nsku. Qui nimium probat, nil probat. Šubrtová fan-\ntasie přiuáší nejvzácnější hudební skvosty vedle mnohých\nprázdných plév. K prvnějším patří krásné thema v a-moll\npak čárovným kouzlem dýšící píseň: „Sei mír\nškoda jen, že obě themata nejsou dostatečně sebou protkaná\na propracovaná. Lepšího stlumočení nemohlo se tomuto dílu\ndostati jako prof. Doorem a Wirthem. Nové trio od Zell-\nnera svědčí o obratné, vypsané, v hudebním tvaro- i větosloví\nsběhlé ruce, jakož i o nemalém nadání, naladění trvalé yy-\nkouzliti. Beethovenovo trio předneseno bylo Doorem, Wir-\nthem a Popprem tak, že věrnější a ideálnější interpretaci\nmysliti si nemohu. Předposlední kvarte tni zábava pořá-\ndaná Hellmesbergrem měla na programu na prvním místě\nrukopisné dílo od Kássmaiera, houslisty a ředitele baletní\nhudby při zdejší dvorní opeře. Kássmaier je šťastným ek-\nlektikem, který mnoho a mnohé slyšel a četl, a to obratně,\nduchaplně, především pak rozmarně spracovati dovede. Jeho\nkvartetto (f-dur) zní veskrze bujaře a obsahuje mnoho pouta-\nvého, zvláště tam, kde přechází v ober rozmarný. Nejzdaři-\nleji z celého kvarteta jest zajisté věta poslední. Sk'adatel\nsotva kdy slyšel své dílo lépe stlumočené, jako tentokráte,\nzvlášté inspirovanou falangou Hellmesbergrovou. V stejném\nduchu provedl tento šik elegicky znějícím, půvabem jakož i bo-\nlestnými povzdechy protkané, do světa humoru zasahající kvin-\nteto pro klavír a šmyccové nástroje od Spohra v c-moll.\nSI. Seydelova přednesla těžký klavírní part s obratnou tech-\nnikou as dobrým pojmutím. Spůsob, jakým Hellmesberger\ninterpretuje Beethovenovo elegicky rozmarné kvarteto\nv e-moll (op. 59, čís. 2), jest s dostatek znám a plným pra-\nvém všeobecně uznán. Vídeňský akademický zpěv.\nspolek uspořádal velký symfonicky-orkestrální i vokální kon-\ncert ku prospěchu podniku Baireutského. Všechna úcta\npřed programem, v jehož čele stkví se ouvertura k „Euryantě\"\na již následuje lovecký sbor s průvodem rohů z téže opery,\nproroctví to budoucí epochy „Lohengrina\" a děl pozdějších,\njenž dále obsahuje Lisztova „Tassa\", vzor to nejgeniálnější\nsymfonicky-thematické práce, který si pak sopránovou arií\nz opery budoucnost věštící „Elene e Pari de\" od Glncka\ncestu k Wagnerové vše časy naplňující kantátě: „dasliebes-\nmal der apostel\" razí, by konečně v orkestrální předehře\na ve scéně „Liebestod\" z „Tristana a Isoldy\" svého\nzakončení dosáhl. Provedení programu bylo v ňejvyšším stupni\nvzletné, nadšené, dokonalé. Celek dirigoval sbormistr akade-\nmického a Wagnerovského spolku p. Sucher, tentýž, jemuž\ndostalo se pro tak mladého hudebníka velmi čestné místo třetího\nkapelníka při dvorní opeře. Sucher jest hudebník ryzé krve\nze školy novoněmecké. Spůsob jakým sb< r i orkestr vede, jest\nstejně jasný, určitý a duchaplný v každém ohledu, on ovládá látku\núplně jak v celku, tak až do nejmenších podrobností. Výsledky\npodobné, jakým tento byl, ctí stejně hudebního vůdce i jeho voj.\nZmíním-li se konečně o psychologicky i dramaticky věrném\nvýkonu pí. Dustmannové, dvorní pěvkyně, v Gluckově a\nWagnerové scéně, pak o jemnocitném průvodu na varhanách\nL. A. Zellnera k Wagnerové kantátě, vyčerpali jsme\nvše, co by se o zdařilosti tohoto koncertu říci dalo. Cellista\nHummer, žák prof. Rover a, hral ve svém koncertu mezi\njiným Beethovenovu sonátu (op. 69 a-dur) s prof.\nEpsteinem, šumannův koncert pro cello, a bravurní\nskladbu od Servaise volným plným a ohebným tonem\ni vytříbenou technikou. Bych se též o našem hudebním časo-\npisecivu zmínil, připomínám, že jediný zdejší odborný list\nZellnerův „Blátter fůr Musik\", po osmnáctiletém tr-\nvání z neznámých důvodů náhle zamkl. O na jeho místo na-\nstoupivším hudebním časopise „Deutsche Musinzeitung\",\nkterý všedními přílohami Terpsichoře věnovanými opatřen jest\na Ziehrerem, riválem to Strausse, Fahrbacha a pod. redi-\ngován, lépe bude, když pomlčím. Dr. F. P. hr. Laurencin."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.5", "texte": "** Upozorňujeme naše pianisty na výtečné dílo\n„Tágliche Studien fůr Pianoforte von Karl\nTausig\", dle téhož rukopisů sebrané, postupně seřa-\nděné a návodem opatřené od H. Ehrlicha, jež právě\njiž vyšlo v 11. opraveném vydání nákladem M. Bahna\nv Berlíně. Studie tyto podávají nesmírně bohatý a na\nmnoze zcela nový materiál cvičební k zdokonalení tech-\nniky a zavedeny jsou již v četných konservatořích. (I. svaz.\n1 tol. 20 gr. 11. svaz. 1 tol. 10 gr.)\n** Mendlova hudebního l:onversačního slovníku\nvyšel právě sešit 35. a 36. obsahující články „Gesang-\nbuch Graun\".\n** Nové oratorium „Christus\" prof. Bedřicha\nKie 1 a provedeno bylo v Berlíně poprvé dne 4. t.\nV hlavních partiích solových účinkovali p. Stockhausen\n(Christus) a pí. Amálie Joachimová, oba s dokonalostí\nmistrovskou. Dne 15. t. m. bylo dílo to, jež chválí se\nzejména pro důkladnost práce i poetický výraz, opako-\nváno ve prospěch fondu postavení pomníku Šeb. Bachovi\nv Eisenachu.\n** Ve Florenci provozována byla nová zpěvohra\n„L'idolo cinese\", kteráž jest dítětem čtyr skladatelů, mají\ntotiž vní podílu skladatelově Felici, Gialdini, Deschamps\na Tacchinardi.\n** JRobert Scháb vydává nákladem Arnošta Eulen-\nburga v Lipsku sbírku ouvertur, aranžovaných pro piano,\nharmonium, housle a cello (ad lib.). Dosud vyšly ouver-\ntury k „Eginontu\", k „Čarostřelci\", ke „Kouzelné flétně\",\nk „Don Juanu\", k „Ifigenii\" a k „Vodaři\". Jednotlivý\nsešit stojí 22274—27 gr.\n** Z Kieva. Zdejší ředitel ruské opery, p. Berger,\njenž si získal nemalou zásluhu uvedením předních oper\nruských na zdejší jeviště, engažoval pro letní sezonu\nv Oděse k personálu svému ještě petrohradské umělce\nsl. Kaabovu (Moravanku), Krutikovu, Menšikovu a Leo-\nnovu, dále pp. Korsova, Orlova, Palečka atd. Hodlá\nmimo jiné vynikající opery ruské vypraví ti Sěrova operu\n„Yražja sila\" a Čajkovsltého novou operu „Oprycníky\".\n** Z Moskvy. Nedávno v jedné z kvartetních pro-\ndukcí ruské hudební jednoty poprvé provozováno bylo\nnové (druhé) smyčcové kvarteto (f—dur) P. čajkov-\nského s velmi dobrým a zcela zaslouženým úspěchem.\n** Na dvorním divadle v Darmštatu provedena bude\nkantáta „Frithjof\" z péra hrab. Bedřicha Sayn-\nWit genstein a.\n** V Mexiku nedávno zřízena byla konversatoř\nhudební.\n** Ze Záhřebu. (Pův. dop. 12. dubna). Plním\ntímto slib v posledním dopisu svém Vám daný. Konečně\njsme poněkud vybředli z té neblahé krise, která jižjiž\nby byla nás odsoudila k trapnému živoření. Obrat tak\nkýžený vyvolala u nás opera vlašské musy, dobře Pra-\nžanům známá opera Ricciho: „Kryšpín i kmotra\". Hned\nprvní představení vyvolalo u nás pravou bouři; v třetím\npředstavení, ve prospěch Vašeho krajana p. Nováka do-\nsáhlo nadšení zdejšího obecenstva stupně nejvyššího.\nByl to věru večír, jakéhož jsme dosud zde ještě\nnikdy nezažili. Sotva že opona vyšla vzhůru, strhl se\npravý dešť kytic a věnců a potlesk obecenstva s hro-\nmovým: „Živio Novák\" —nechtělo téměř ani umlknouti.\nDostalo se takto p. Novákovi skvělého zadostučinění za\nústrky mu z jisté strany tak drze činěné. Zpíval ten-\nkráte bezvadně s hrou až do nejmenších podrobností\nzrale promyšlenou. Ustavičné vyznamenávání, jakož i to\nočividné napnuté sledování výkonu p. beneíicianta, ospra-\nvedlňuje dojista výrok můj, řeknu-li, že tímto večerem\nstal ce miláčkem zdejšího obecenstva. Mimo slávu a\nvšeliké jiné vyznamenání dostalo se mu i značného\nhmotného úspěchu, neboť nikdy ještě nebylo divadlo tak\npřeplněné jako v čestný večír p. Nováka. Dne 20. b.\nm. uspořádá zpěvácký spolek „Kolo\" veřejný kon-\ncert, v kterémž paní Franková, zdatná pianistka a\np. Milakovié, zdejší rodák a žák pražské konser-\nvatoře, laskavě spoluúčinkovati přislíbili. Při příleži-\ntosti té budem také slyšet! „Husitskou\"! „Spolek hu-\ndební\" chystá se právě k větší nějaké produkci a tak\nsnad se nám opět vrátí zlaté aneb aspoň lepší časy !\n** Z Petrohradu. (Pův. dop.) V prvním kon-\ncertu carské hudební jednoty slyšeli jsme při\npřeplněném domě novinku zajímavou: novou (2.) sym-\nfonii Čajkovského, která již vloni se znamenitým\núspěchem provedena byla v Moskvě. U nás přijata jest\npráce tato, beze všeho programu částečně z maloru-\nských písní částečně z nových originálních themat spra-\ncovaná, se vší pochvalou a to právem. Svědčíť o neoby-\nčejném talentu skadatele, o jeho vkusu u volení formy,\no dospělé technice jak v harmonisaci a v kontrapunktu,\ntak iv instrumentaci, kteráž věsměs jest svěží a inte-\nresantní. První věta počíná široce založenou introdukcí\njíž základem jest nápěv jedné písně národní. Základní\nthema následujícího allegra je málo originální, poněkud\nchromaticky přeslazené, následkem čehož pozdější the-\nmatu toho spracování chromatikou příliš tu a tam posto-\nnává. Pěkné jsou některé motivy vedlejší a druhé thema,\nkteréž skladatel velmi účinně a dovedně se zpěvním mo-\ntivem introdukce kontrapunkticky spojil. První věta\nkončí ltodou, kteráž ku opakování onoho motivu vede a\nznenáhla utichne. Druhá věta, nejlépe a vkusně instru-\nmentovana, jest skladba timbru marcialního, jejíž zá-\nkladní thema jest sice graciosní, ale poněkud! na Au-\nbera upomínající a vedlejším thematem maloruská jedna\npíseň. Třetí část této nové symfonie, scherzo, mnoho\nmá do sebe jemného a duchaplného a ač skladatel\nněkde, na př. v triu, užil effektu laciného a příliš mate-\nrielního, totiž přímých úhozů smyčcem, naproti tomu opět\nv harmonisování všelikých stupnic jak diatonických, tak\nchiomatických nemalou osvědčil zběhlost. Poslední věta\njest založena opět na národní písni, kteréžto thema skla-\ndatel všemožným spůsobem harmonisoval, rythmisoval a\ninstrumentoval, a tím zdá se nám, že vůči nuznému obs\nsahu a jádru tohoto thematu jest věta ta poněkud! dlouhá.\nŠťastnější jest druhé thema, ze samých bizarných synkop\nupředené, upadá ale tím v odpor s thematem hlavním,\ntak obyčejným a jednoduchým. Jako všude, tak iv této\nvětě chváliti dlužno zvláštní plynnosť, kteráž působí, že\nnepozorujeme snad jakés roztaženosti neb nucenosti a\nže neváháme tvrditi, kterak tímto novým plodem čaj-\nkovského literatura orkestrální nemálo jest obohacena.\nNa to hrál pan Hartvigson Lisztův koncert\nz es-dur, při čemž interpret zvláštní čistotou techniky,"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.6", "texte": "delikátnosti úhozu a vkusným frasovaním nemalé po-\nchvaly si získal. Mimo to hrál ještě dvě skladby\nLisztovy a uherskou rhapsodii. Mezitím řídil\np. prof. černý Gadeho kantátu pro sbor a orkestr,\n„Poselství jara\", skladbu něžnou a svěžím vzduchem\njarním dýšící, a Šamanova ouvertura k dramatu\n„Nevěsta Messinská\" koncert zakončila.\n\nKronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Jilemnický zpěv. s uspořádá\nza spoluúěinkování jednot „Víla\" a „Kolár\" dne 12.\nt. m.v místnostech divadelních akademii ve prospěch\nškolní knihovny. Sdělujeme tuto program části hudební:\n1. Ouvertura k operetě „Básník a sedlák\" od Suppého,\nuprav, pro piano. 2. „Na přírodu\", mužský sbor od Em.\nVašáka. 3. „Řekněte mi větrové,\" sbor pro smíš. hlasy\nod Průchy. 4. Valčík z „Fausta\". Pro piano složil F.\nBurgmiiller. 5. „Celoroční výživa\". Sol. zpěv od J. Berg-\nmanna. 6. „Krásný sarafan,\" smíš. sbor od K. Bendla.\n7. Druhá kytice z národních písní slovanských od A. B.\nTovačovského. 8. Ouvertura od Sokola.\n*** Unhošťský zpěvácký spolek „Lípa\" odbýval\ndne 1. března b. r. v hostinci „na Obecnici\" výroční\nvalnou hromadu, kteráž za předsedu zvolila p. Ferd.\nLáblera, měšťana v Unhošti, za ředitele p. Frant.\nJ. Pelze, učitele na obecných školách, za jednatele\np. Jos. Vochomůrku, taktéž učitele na obec. školách,\nza pokladníka p. J. Bauera, do výboru pp. Fr. Stá-\ndníka, J. Jelínka, St. Springlera, C. Láblera.\nBývalý ředitel spolku, p. Fr. Spur n ý, zvolen jest jedno-\nhlasně za čestného člena a vysloveny jemu srdečné\ndíky za mnohé zásluhy, jež si o dobro a zdar spolku\nminulá léta byl získal. Nadití se můžeme, že vede-\nním nadaného a horlivého ředitele p. Fr. Pelze spolek\nnáš na dále utěšeně prospívati bude.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Slavnost 100leté památky narozenin skladatele\nV. J. Tomáška započala včera ráno o 10. hod. důstoj-\nným provedením téhož rekviem v chrámě P. Marie\npřed Týnem, za velikého účastenství obecenstva. Solové\npartie výtečně provedli sl. z Ehrenbergu, sl. Hanušova,\npp. Peták a Kinský. Ve sboru účinkovali četné dámy\ni mnozí pp. ochotníci. Řízení vedl p. Fr. Kaván. U oltáře\ncelebroval důstojný pan probošt Vyšehradský P. Václ.\nŠtulc; pak zasazeny byly na domě č. 15 v Tomášské ulici,\nv kterémž zvěčnělý žil a zemřel, pamětní desky, česká,\nvěnovaná „Uměleckou Besedou\" a německá, věnována\npány majiteli domu. Před odhalením apo odhalení pa-\nmětních desk zapěl četný sbor řízením p. Kavána při-\nměřené slavnostní zpěvy. Na dnešní den ustanovený\nslavnostní koncert vypadl skvěle i ponecháváme si o něm\nbližší zprávu pro příští číslo. Večír sejdou se účastníci\nslavnosti a někteří přátelé umění v malém sále měšťan-\nské besedy k pospolité a přátelské zábavě, v nížto se\nco výkonní umělci pp. prof. Bennevic, prof. Hegenbart,\nkap. Smetana, J. Kaván, Šrámek, salonní oktet pěvecký\na m. j. súčastní.\n* Jo z. Ó. Drahlovský, řed. kůru při hl. chrámu sv.\nVavřince v Přerově, složil a vlastním nákladem vydal\nmši pro mužské hlasy na slova „Pospěšme Boha vzývat\",\nkterouž pro zajímavost i zbožný výraz její zvláště od-\nporučujeme zpěváckým spolkům našim.\n* Z nové symfonie Ant. Dvořáka (do d-moil) usly-\nšíme úryvek v slavnostním koncertu akademického spolku\ndne 26. května b. r. V tomže koncertu provedena bude\nZd. Fibicha velká symfonická skladba „Záboj a\nSlavoj\" a téhož „Venkovská svatba\", rozkošná\nto scéna, spracována ze samých národních písní svateb-\nních. Mimo jmenované skladatele budou v programu\ntohoto koncertu ještě zastoupeni Bedř. Smetana svou\npředehrou k zpěvohře „Libuše\", Fr. Z. Skuherský\nnovou fantazií orkestrální neb některou scénou z jeho\nnové zpěvohry „Jaroslav\" a K. Bendi dramatickou svou\nscénou „Umírající husita\".\n* Pamětní den narozenin Tomáškových oslavil\ndůstojným spůsobem zpěvácký spolek „Krakonoš\"\nve Vysokém pod Krkonošemi provedením Tomáškova\nrekviem za spoluúěinkování četných přátel hudby. Večír\nuspořádána byla hudební zábava.\n* Z Unhoště. (Pův. dop.) Dne 25. března b. r. uspo-\nřádal pěvecký odbor zdejší „obě. besedy\" říze-\nním svého sbormistra, p. Frant. J. Pelze hudební\nprodukci, při níž též mnohé dámy a někteří pánové\nz města a okolí ochotně byli spoluúěinkovali. Pro-\ngram byl dosti bohatý a rozmanitý. Mimo Haydnova\nsmyčcová kvarteta a smíšené sbory („Klučina\" od AI.\nSbrebla, „Mila lunica\" uprav, od L. Procházky) byla tu\nnovinka: „IdyllV, valčík pro dva soprány od Frant. J.\nPelze, arie z Rossiniho „Lazebníka Sevillského\", valčík\nz Gounodova „Fausía\", některé solové partie pro housle\n(Ernst) a piano (Sutter) a písně pro jeden hlas. Pro-\nvedení bylo vesměs přesné a svědčilo o pilných příprav-\nných zkouškách. Hlučné pochvaly získal si sbormistrův\nvalčík „Idylla\", jejž s lahodnou něžností přednesly slč.\nDanešova a pí. Urbanová. Skladba tato musela\nbýti opakována a skladatel byl hlučně volán. Roztomi-\nlými a vděkuplnými zjevy byly nám též obě dámy v bril-\nlantním valčíku Markétky (pí. Urbanová) a varii „La-\nzebníka Sevillského\" (slč. Danešova). Kdežto pí. Urba-\nnová objemnou silou a lahodnou krásou svého hlasu obe-\ncenstvo takořka unesla, zalahodil líbezný hlásek slč. A n.\nDanešovy tomuto tak, že slečnu bouřným tleskotem\nna jeviště zpět přinutilo, načež ještě něžněji zapěla naši\nnárodní: „Já mám holubičku\". Přednes obou dám byl\nbezvadný. Ernstovu „Elegii\" zahrál na housle p. J. B—ský\nmistrně a vkusně. Mnohé obtíže v Sutterově koncertní\njedné skladbě pro piano překonala p. Urbanová pružnou\na elegantní hrou takořka hravě. Při zábavě volné, kte-\nráž po produkci následovala, přeunešeny některé mužské\nsbory (Bendlova „Pijácká\" ..) a některé písně pro jeden\nhlas („Božemuoj\"... Bendlova „Pěvcova prosba\"). \"Vý-\nsledek této hudební produkce byl překvapující a skvělý\na slouží zajisté našemu obětovnému i horlivému sbor-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.7", "texte": "mistru, p. Fr. J. Pelzovi, jenž jest tvůrcem pěveckého\nodboru naší „Obe. besedy\", ku cti.\n* Výtečný sochař náš p.Bohuslav Šnirch sho-\ntovil věrné poprsí mistra To m áška, kteréž zvláště spol-\nkovým našim síním sloužiti bude k nemalé ozdobě.\n* Julius Šulhof, bývalý žák mistra Tomáška, za-\nslal slavnostnímu výboru pro uspořádání slavnosti To-\nmáškovy přátelský list, v němž lituje,, že pro churavost\nnemůže se zůčastniti osobně slavnosti a oznamuje, že\nzároveň odesílá věnec vavřínový s prosbou, aby jím ozdo-\nbena byla socha nezapomenutelného jeho mistra.\n* Kdo se chce přesvědčiti, jak neskonale drzým a\nnešikovným pérem se může psáti o nejnovějším díle\nSmetanově „Dvě vdovy\", v jehožto krásách se kochají\nveškeří vzdělaní hudebníci z tábora českého i německého,\nnechť si přečte nejnovější pamflet či „kritiku (!)\" o tomto\ndíle v posledním čísle „Hud. listů\". Vzbuzovat! to musí\nostatně v celém národě českém jen homerický smích,\nkdyž takové veličiny hudební, jako p. Pivoda, Bohm\nJirásek et cons. v málomocném svém vzteku se sápají\nna nejprvnějšího našeho hudebníka a umělce. Nevědíť\nani, že přispívají tím jen k větší jeho oslavě.\n* Koncerty. Po tichém svatém témdnu velkonočním\nrozproudila se poznovu v síle věru úžasné řada kon-\ncertův obsahu vesměs závažného: dva koncerty man-\nželův, pianistky pí. Menterové a čellisty p. Poppra,\nkrajana našeho, a dva koncerty výtečného tenoristy dvorní\nopery vídeňské Gustava Walter a, taktéž krajana na-\nšeho, jsou hlavně předmětem dnešní rozpravy naší. Po-\ndotýkáme pouze, že těsně se k těmto jmenovaným kon-\ncertům řadí koncert pořádaný na oslavu stoletých jme-\nnin starého mistra našeho Tomáška, den před tím\n(dne 17. t. m.) že provedeno bylo v Týnském chrámu\nřízením Fr. Kavána velké Tomáškovo rekviem, v neděli\npak že ohlášeny jsou v tuže hodinu koncert pí. Moser ov é,\nprimadony něm. divadla a koncert ve prospěch Priess-\nsnitzova českého pomníka v lázních Gráfenbergských,\nv němž účinkovati budou: oblíbená koncertní pěvkyně\npí. Marta Procházková, slč. Střiková, pp. Benevic, For-\nster, Lev, Čech ml. Jiránek a pánové salonního okteta.\nČím tišší byl počátek sezony koncertní, tím bouřněji\nzdá se dle všeho že skončí její finále.\nTenorista Walter vzbudil již ohlášeným progra-\nmem svým všeobecný, neobyčejně živý interes: vždyť\nmá převzácný cyklus Šubertových rozkošných písní\n„Spanilá mlynářka\" hlavně od prvního uvedení\ncelku na podium koncertní slavným pěvcem J. Sto ck -\nhau senem neobyčejnou přitažlivost na koncertní obe-\ncenstvo vůbec. U nás se zdarem rozhodným v loňské\nsézoně provedl cyklus ten v téže místnosti koncertní\nzdejší baritonista p. Šebesta za jemnocitného průvodu\nZd. Fibicha a výsledkem příznivým pobádán zapěl\nnedávno tentýž cyklus iv Plzni a Budějovicích v če-\nském jazyku. Obecenstvo, jež se v loňské „Mlynářce\"\ntak dobře bavilo, nechtělo i letošní pochoutku zanedbati\ni hrnulo se proudem v skrovné místnosti Konviktu tím\nspíše, jelikož ohlášení slibovalo ještě dálší novotu totiž\nspojovací deklamace slč. Olgy Precheisenovy. Upřímně\nřečeno, byly tyto deklamace zbytečným balastem, tíží-\ncím krásný ten hudebně zaokrouhlený aco takový\núplně uspokojující celek. K čemu potřebí jest tu vysvě-\ntlování pomocí suché prózy, pakliže nám slovo písně vše\naž dosti srozumitelně vypráví, k čemu to nepraktické\na rozhodně nevkusné roztrhování krásného hudebního\ncelku slovem deklamovaným? Vždyť známá to pravda,\nže deklamace slovní či zkrátka pouhá řeč zohyzduje\nvž 'y slovo zpívané takovým smíšeninám nelze ni-\nkomu pochvaly vzdáti; a konečně jest celek sám o sobě\ndosti dlouhý k čemu unavovat obecenstvo zbytečným roz-\ntahováním celku ? Ujištujeme, že se kazí náhlou deklamací\npo odzpívaném odstavci úplně illuse i nálada celková a\nže mnohého jedině suché ty deklamace vypudily před\nukončením celku ze sálu! Přednáška páně Walterova\nse celkem rozhodně líbila a obecenstvo rozjařené jej\nčastěji vyvolalo ; nám nelze souhlasiti s mnohými jedno-\ntlivostmi v pojmutí té či oné fráze jakož i zvláště v tom,\nže pěvec téměř celý cyklus odzpíval jen polovičním hla-\nsem (mezza voce), což ovšem délkou času monotonně\npůsobiti muselo. Hlas jeho jest karakteru něžného,\njest to vyslovený lyrický tenor, jenž vášnivější, ener-\ngičtější barvy zvláště ve vyšší poloze není schopen, proto\np. Walter též bezpochyby číslo 14. („lovce\"), jež s roz-\nhodnou energií musí býti předneseno, vynechal, což ovšem\nschvalovali nelze, poněvadž se tím kontrastující elementy,\nŠubertem v cyklu tom na pravém místě postavené, jež\nprávě největší živosť a rozmanitost v lyrický ten celek\npřivádějí, na úkor krásného celku stírají.\nčís. 7. „Netrpělivost\" bylo poněkud přehnáno.\nOstatně jevil p. Walter patrnou snahu po poetické inter-\npretaci všech něžnějších míst krásného díla Šubertova\na vynikal prospěšně nejen jasným frazirováním jednotli-\nvých vět melodických, nýbrž i zřetelnou a rozumně\npointovanou deklamací zpěvní. Zvláštní poklonu za vý-\ntečné, v pravdě mistrovské doprovázení na pianě činíme\nmladistvému pianistovy p. H. Riedlovi.\nY druhém a posledním koncertu paní Žofie Men-\nterové a p. D. Poppra byl opětně nával obecenstva\nneobyčejný, což svědčí zajisté o oblíbenosti i skvělé\npopulárnosti jmén obou manželů-umělců. Bylo by za-\njisté zbytečno, abych v nadšených chválách vynášel\nvzácné přednosti obou uměleckých sil, podotýkám jedině,\nže se zdála být pí. Menterová jaksi indisponována a\nproto že bez vyššího nadšení tentokráte pouze „sehrála\"\nvšechny své piecy, jmenovitě Chopinovu g-mol baladu,\nz které nešetrnou poněkud rukou setřen byl všechen\npoetický pel oné divukrásné báje klavírní. Šubert-Taus-\nsigova skladba (pochod voj.) se poněkud lépe zdařila.\nRozhodně šťastnější večer měl p. Pop per, jenž\nv čellové sonátě od Mendelssohna krásný rozvinul ton\ni techniku neomylnou; ostatně hrál menší věty od Boc-\ncheriniho, Chopina, Piattiho, Bacha a konečně „uherskou\nrhapsodii\" dle Liszta, k níž přidal na hlučné volání obe-\ncenstva svou velmi oblíbenou skladbu „Motýlkové\".\nCalkový karakter tonu jeho jest klidná elegance i čistota\nušlechtilá; ku vyššímu stupni skvělejší barvy, vrouc-\nnosti i úchvátné rozvášněnosti sotva se kdy vyšine.\nDojem celého koncertu byl jaksi pestře rozdrobený na\nsamé hudební drobky, jež nemohly ovšem pravého interesu\numěleckého vzbuditi.\nDruhý a poslední koncert vídeňského tenoristy"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740418-01.1.8", "texte": "p. Waltera za spoluúčinkování skladetele i pianisty\np. Heřm. Riedla, jakož i pp. Sitta a Wilferta vy-\nnikal neobyčejnou bohatostí i závažností programu. Kon-\ncert zahájilo ne právě často v městě našem slýchané Beetho-\nvenovo „trio\" D—dur op. 70, čís. 1; ostatně se v dálších\nsolových piecách p. Riedl ukázal ve světle velmi příznivém\nco pianista, jenž vniknouti umí v samé jádro každé skladby\na tlumočí ji z bohatého zdroje svého uměleckého nadšení.\nNejzdařileji provedl čarokrásnou Šumanovu sonátu g—mol,\nop. 22., k této důstojně •se řadily dálší výkony: dvě\nskladby Chopinovy a sice známý polonéz cis—mol,\nop. 26, čís. I.a posthumní mazurka fis—dur. Pan Wal-\nter zavděčil se obecenstvu našemu hlavně tím, že ku\npřednášce své si zvolil vesměs skladatele mladší doby,\nŠumana, Brahmse, Goltermana, Liszta, Graedenera, Rubin-\nšteina a Riedla, jehožto tři písně přijalo obecenstvo\ns neobyčejným nadšením.\n\nX\n\nX.\nČeská zpěvohra. 16. dubna. „Bukovin\" romantická\nopera ve třech jednáních od Zděnka Fibicha.\nJsme žádostiví, zda-li budou moci protivníci, již „ze zá-\nsady\" brojí proti nynější správě divadelní, mluviti ještě o\njakési nečinnosti, o nedostatečné energičnosti atd., nyní, kde\nv úžasně krátké době jsou po sobě obecenstvu předve-\ndeny dvě novinky skladatelův domácích, nyní, kde určena\njest k nastudování pro letní sezonu opět celá řada no-\nvinek penejvíce mistrů francouzských a nově vypravených\noper našich mistrů. Tento týden jest v operním životě\nnašem prvním provedením Fibichovy opery „Bukovin\"\npamětihodným. Vystupuje tu před zrakoma divadelního\nobecenstva našeho v této době již iv širších kruzích\nz oboru písní i velkých skladeb orkestrálních velmi chvalně\nznámá síla skladatelská a sice hned poprvé se štěstím\nrozhodným.\nPrvní tuto svou dramatickou práci dokončil Fi-\nbich již před pěti roky, tedy co jinoch dvacetiletý. Od\nté doby však rozvinula se mohutnost jeho tvůrčí a po-\nkročil skladatelský jeho duch jak vidno zvláště z výteč-\nných jeho prácí orkestrálních v genru moderní „básně\nsymfonické\" v takém stupni, že stanovisko, jaké co skla-\ndatel první své opery dříve zaujímal, považuje nyní za\núplně překonané, kteroužto přísnou autokritiku u mla-\ndého mistra tím více musíme chváliti, poněvadž nám zá-\nrukou jistou jest, že v následujících svých dramatických\nplodech nám podá svěží tvůrčí jeho duch práce rozhodně\nhotové, dokonalé, vystavené na zdravých zákla-\ndech moderního dramatu hudebního. „Bukovin\"\njest z větší části, hlavně v prvém a druhém jednání za-\nložen na starších formách školy romantické; v třetím\nvšak jednání pojednou se tu pozvedá bujný život drama-\ntický na stupeň vznešenější, modernější, pravdivější a tím\ni úchvatnější. Zde mluví orkestr jazykem rozhodne mo-\nderním mezi tím co směr deklamační se rozvijí v ústech\npěvcův v kráse netušené. Příznačných motivů (Elišky a\na zvláště uhlíře Žítka) jest zde šťastně použito: v první\nřadě tu vyniká markantní, pathetický motiv uhlíře-čaro-\nděje, jenž proplitá se celou operou a slouží na rozhod\"\nných místech k hlubšímu porozumění děje. Poprvé obje-\nvuje se na konci prvého jednání, kde Eliška vyzývá n -\nšťastně milující Dobku, aby sobě pomocí čarodějného\nuhlíře dobyla lásky Bukovina; v druhém jednání v jeskyni\nčaroděje slouží za básis celku, konečně v třetím jednání\ns hrůznou úchvatností ozve se co trestající spravedlnost\nv celém orkestru v onom rozhodném momentu, kde roz-\nhněvaný Vojtěch (Dobčin otec) nad pikly zrádné Elišky\nse v bolestném roznícení vzchopí a ďábelskou tu ženu\nvyhání z hradu svého a vydává ji tak dobrovolně přísnému\nsoudu čaroděje-uhlíře.\nObecenstvo přijalo operu tuto velmi příznivě; úspěch\nzevnější prvního provedení, o kteréž sobě zvláště p. ka-\npelník čech pilným, svědomitým i rychlým nastudováním\nnemalých získal zásluh, byl rozhodně skvělý. Již pivní\narie Anežčina (slč, Sittova) se velmi líbila; nejvíce ro-\nzehřálo se obecenstvo v prvním jednání po úchvatném\nensemblů a po démonickém velmi krásnou fakturou vyni-\nkajícím duetu mezi Dobkou a Eliškou. V druhém jednání\nnašla scéna v jeskyni uhlířově příznivého ohlasu, po mo-\nhutně založeném a v pravdě grandiosním finále vypuklo\nobecenstvo v pravou bouři a volalo mimo sólisty i skla-\ndatele, za nějž poděkoval se p. rež. Chvalovský. Totéž\nopakovalo se na konci posledního jednání. Mladistvý skla-\ndatel může býti spokojen s výsledkem první své drama-\ntické práce; bude mu to zajisté nemalou pobídkou\nk brzhému dokončení nové opery, k níž slíbila mu text\nvýtečná naše básnířka Eliška Krásnohorská. Hudební\nčást „Bukovina\" snese i přísnější měřítko kritické,\ncož tím spíše musí každého pravým úžasem naplniti, kdo\npováží, že skladatel počal svou operu psáti před dva-\ncátým rokem svým, tedy v době, kde ku př. Wagner\nneměl ještě ani tušení, že by mohl býti někdy slavným\nskladatelem hudebním!\nLitujeme jedině, že tak duchaplně tvořená hudba\ntrpí jako obyčejně v operní literatuře naší špatným textem.\nDěj jest sice dosti zajímavý, však není využitkován k pou-\ntavějším, pestřejším situacím; vše jest psáno v obyčejné\nlibretické šabloně, k tomu ještě v chatrném dialogu.\nTím větší tedy přiřknouti musíme zásluhu části hudební,\nkterá přirozenou silou svou životní dovedla účinkovati na\nobecenstvo tak, že bylo více shovívavým i vůči největším\nslabostem libreta.\nBudoucně přineseme podrobnější rozbor celku a pro-\nmluvíme o jednotlivých, zajisté záslužných výkonech so-\nlistů i oblíbené beneficiantky slečny Hanušovy.\n\nListárna redakce\nP. J. Š. Srdečné díky. Upotřebíme příště."}]}