{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_sha256": "f6ddb4301913a324bce1a7626fae2af60b590fec6f7afa662928ec5b3eb1b7bd", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/04/25_01/bmtnabd_1874-04-25_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-25_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "129", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1437, "texte": "Památné dni hudební.\n\n25. dubna 1706 nar. Giambattista Martini, výt. theoretik a sklad. církevní —\nv Bologni.\n„ „ 1833 I. prov. Rcssiniho ~Stabat mater\" v Madridě.\n„ „ 1842 nar. Pavlína LuCCCVa, zpěv. ve Vídni.\n26. „ 1727 nar. dr. K. Burnsy, dějepisec hudební —ve \"Worcestru.\nn „ 1868 f Kar. Strakatý, operní zpěvák a horlivý pěstitel českých ná-\nrodních písní v Praze.\n„ ~ 1871 I. prov. Ricli. Wagnera ~Die Meistersinger\" v Praze.\n„ „ 1871 f Zikmund Thaíberg, sklad, a pian. v Neapoli.\n27. „ 1812 nar. B. Flotov, op. sklad, v Rentendorfu (v Meklenbursku).\n„ ~ 1867 I. prov. Sounodovy zpěv. „Romeo a Julie\" v Paříži.\n28. ~ 1793 f Joz. Christian Smrčka, výt. ěellista v Londýně.\n„ ~ 1834 ý Ant. Eail, virtuos na trubku (nar. 1787) co dvorní hudeb.\nve Vídni.\nn „ 1840 f Caterino Cavos, sklad. op. (nar. v Benátkách 1775) co op.\nkap. v Petrohradě.\n29. „ 1800 nar. Jan Janatka, prof. lesního rohu na konserv. pražské a\nsklad. v Třeboraticích.\ni, 5, 1827 I. prov. Mendelssokncvy op. „Svatba G-amachova\" v Berlíně.\n» ~ 1830 I. koncert J. Hummla, výt. pianisty v Londýně.\n30. „ 1701 nar. Jan Hynek Angernieyer, výt. houslista v Bilíně.\n„ 1769 nar. Bonlfacio Asíoil, čelista a sklad. v Coreggio.\n„ ~ 1817 I. prov. hudby knížete A. F. Eadzivilla k Groetlieově Faustu\nv Berlíně.\n1. května 1811 otevřena byla pražská konservatoř za ředitelství Bedřicha\nDionysa Webra, (nar. ve Velebově r. 1771.)\n,5 ,í 1860 f Luigi G-crdigiani, sklad. ve Florencii."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-25_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "129", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.2.1.1", "titre_corps": "25. dubna 1706 nar. Giambattista Martini, výt. theoretik a sklad. církevní —", "titre_sommaire": "25. dubna 1706 nar. Giambattista Martini, výt. theoretik a sklad. církevní —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1437, "texte": "25. dubna 1706 nar. Giambattista Martini, výt. theoretik a sklad. církevní —\nv Bologni.\n„ „ 1833 I. prov. Rcssiniho ~Stabat mater\" v Madridě.\n„ „ 1842 nar. Pavlína LuCCCVa, zpěv. ve Vídni.\n26. „ 1727 nar. dr. K. Burnsy, dějepisec hudební —ve \"Worcestru.\nn „ 1868 f Kar. Strakatý, operní zpěvák a horlivý pěstitel českých ná-\nrodních písní v Praze.\n„ ~ 1871 I. prov. Ricli. Wagnera ~Die Meistersinger\" v Praze.\n„ „ 1871 f Zikmund Thaíberg, sklad, a pian. v Neapoli.\n27. „ 1812 nar. B. Flotov, op. sklad, v Rentendorfu (v Meklenbursku).\n„ ~ 1867 I. prov. Sounodovy zpěv. „Romeo a Julie\" v Paříži.\n28. ~ 1793 f Joz. Christian Smrčka, výt. ěellista v Londýně.\n„ ~ 1834 ý Ant. Eail, virtuos na trubku (nar. 1787) co dvorní hudeb.\nve Vídni.\nn „ 1840 f Caterino Cavos, sklad. op. (nar. v Benátkách 1775) co op.\nkap. v Petrohradě.\n29. „ 1800 nar. Jan Janatka, prof. lesního rohu na konserv. pražské a\nsklad. v Třeboraticích.\ni, 5, 1827 I. prov. Mendelssokncvy op. „Svatba G-amachova\" v Berlíně.\n» ~ 1830 I. koncert J. Hummla, výt. pianisty v Londýně.\n30. „ 1701 nar. Jan Hynek Angernieyer, výt. houslista v Bilíně.\n„ 1769 nar. Bonlfacio Asíoil, čelista a sklad. v Coreggio.\n„ ~ 1817 I. prov. hudby knížete A. F. Eadzivilla k Groetlieově Faustu\nv Berlíně.\n1. května 1811 otevřena byla pražská konservatoř za ředitelství Bedřicha\nDionysa Webra, (nar. ve Velebově r. 1771.)\n,5 ,í 1860 f Luigi G-crdigiani, sklad. ve Florencii."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-25_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "131", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.2.2", "titre_corps": "Václav Jan Tomášek. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Václav Jan Tomášek. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.1", "debut_caractere": 1439, "fin_caractere_exclue": 4145, "texte": "Václav Jan Tomášek.\nŽivotopisný nástin.\n(Pokračování.)\nNavštěvoval z počátku gymnasium malostranské,\nteprve od r. 1792 staroměstské, kteroužto změnou\narci velmi mnoho získal na čase; neboť denní čtve-\nrou chůzí z koňského trhu až do Karmelitánské ulice\nnemálo byl promeškával. Vedle studií, ve kterýchž\ni nyní se vzornou pilností pokračoval, nezapomínal\n- nikterak na umění hudební. Na svém malém klavíru\nhrál nejraději skladby Pleyelovy; bratrovi Jakubovi\nvšak nelíbila se tato Václavova přílišná pieta pro\nPleyela i vzal ho proto jednou s sebou do stavov-\nského divadla na představení „Dona Juana\". To\núčinkovalo; od té doby stal se Tomášek a zůstal\ntaké až do smrti nejnadšenějším Mozartianem.\nVečír ten rozhodnul o jeho celém hudebním směru.\n„Don Juan\" ostatně nebyl prvním divadelním před-\nstavením, jež v Praze viděl; neboť byl již před tím\nnavštívil jednou Paesiellovu operu „Domýšliví filoso-\nfové\", která na něho ovšem více novostí hudebně-\ndramatického ruchu na jevišti, než-li skladbou samou\núčinkovala. Mozartova „opera všech oper\" vzbudila\npak v Tomáškovi nejenom nadšení pro genia svého\npůvodce, nýbrž i lásku k umění dramatickému vů-\nbec. Jak dalece to dovolovala kasa, chodil nyní pilně\nuo divadla, které právě tehdáž (řízením Guardaso-\nniho) mělo skvělou pověst i všude v cizině.\nHorečku, kterou Tomášek r. 1791 šťastně pře-\nstál, zavinilo přepjaté namahání těla i ducha. Den\nstrávily škola a studie, jakož i dávání hodin, nezbý-\nvalo tudíž nic jiného, než nastaviti noc, když se jed-\nnalo o hudbu. Obyčejně míval Tomášek této doby\njen tři hodiny ku spaní. Co houslista účastnil se\ns úspěchem smyčcových kvartet, klavír zůstal mu\nvšak přece nejmilejším nástrojem, na němž se ze-\njména cvičil se zvláštní zálibou ve volné, impro-\nvisované fantasii. Než, co klavírista byl Tomášek\ndosud pouhým samoukem a kladl prsty beze všeho\npravidla, prováděje na př. všechny stupnice toliko\nprvním a druhým prstem; s nemalou prací a pílí\nmusel nyní, upozorněn svými spolužáky, hleděti, aby\nsi nenáhle poněkud pravidelnější, pohodlnější spůsob\nhry přivykal. Vzácná vytrvalost a pevnost povahy\nzmohla ostatně vítězně i tyto obtíže za krátký čas.\nTaké studium hudební theorie nezanedbával Tomá-\nšek, ba některá díla o generalbasu si celá opsal. Do\ndoby této náleží také co první pokus skladatelský\ndvanáct uherských tanců, při nichž Tomášek veden\nbyl toliko jakýmsim hudební instinktem; neboť nebyl\npřed tím nikdy slyšel uherské tance. Skladba vyzna-\nmenávala se prý alespoň originálností. Pak násle-\ndovala řada písní, z nichž jedna (Holtyho „Elegie an\nRoschen\") později vydána tiskem (v op. 2.). Nemálo\nprospívalo Tomáškovi nyní a ještě v mnohých pozděj-\nších létech důvěrné přátelství se spolužákem Dam-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5962, "texte": "bekem, jenž se později stal znamenitým esthetikem\na, profesorem téže védy na universitě pražské.\nMimo umění hudební bylo to i malířství, ku\nkterémuž měl Tomášek nevšední vlohy. Dle bra-\ntrova přání začal se učiti kreslení; „bylo to štěstí\npro hudbu,\" vypravuje sám, „že jsem se dostal do\nrukou učitele, jenž ve svém oboru také mnoho neroz-\numěl, sice bych se jí byl, veden dobrým učitelem,\nzajisté stal nevěrným.\" Takto však zůstal Tomášek\npřece jenom při hudbě. Ostatně ještě v pozdním\nvěku svém bavil nejenom sebe ale i kruh svých přá-\ntel nezřídka kreslením poitretů, zejmena velmi štast-\nným humorem prodchnutých karikatur, a když někdy\npři večerních hudebních zábavách v bytu jeho odbý-\nvaných kolovalo Tomáškovo album z ruky do ruky,\nbyli přítomni zajisté povděčni i za tento požitek.\nIi 1794. zemřel mu otec. Byl by nyní stál sám\na sám, opuštěn ve světě, kdyby se vřelá láska jeho\nbratra Jakuba nebyla všemožně snažila, nahraditi\nmu tuto ztrátu.\nTři smyčcová kvarteta, v této as době (slohem\nFleyelovským) napsaná, líbila se všeobecně, byla však\npo několika letech odevzdána plamenům. Aby se\nv theorii zdokonalil, chtěl se Tomášek učiti kontra-\npunktu od proslulého Koželuha, jenž tenkráte byl\nkapelníkem při chrámě metropolitanském. Koželuh\nčinil však podmínky, na něž chudý Tomášek nikte-\nrak přistoupit! nemohl, tak že se musel opět odho-\ndlati, zůstati i na dále ještě samoukem.\nVyučování předmětům literním mnoho nevyná-\nšelo; proto rozhodnul se Tomášek, státi se učitelem\nhudby. Úspěch měl výtečný a dostal brzo mnoho\nhodin v šlechtickvch rodinách a tudíž i své hmotné\npostavení valně zlepšil, tak že mohl si nyní koupiti\nvětší klavír poznenáhla i všechny theoretické spisy\no hudbě. Četné jím složené tance hrály se pilně\nv masopustě; avšak jich partitury, jako mnohé jiné,\nTomášek sám později spálil. O prázdninách roku\n1797 zůstal v Praze a zanášel se skladbou Bůrge-\nrovy „Lenory\" pro zpěv s průvodem klavíru a na-\npsal také již několik slok; než, přesvědčil se, že mu\nk podniknutí tak velkolepému scházejí dosud pa-\ntřičné vědomosti i odložil prozatím tuto práci, sáhnuv\nku hře se zpěvy „Der Einspruch\" od Michaelise, ze\nkteré však dohotovil toliko dvě čísla.\nKdyž r. 1797. byl nastoupil studia právnická,\npočal se pilně cvičiti ve dvojitém a vícenásobném\nkontrapunktu, ve všech druzích kanónu a fugy atd,\ntak že si nyní při oblíbeném fantasování na klavíru\nmohl vésti tím volněji, au si také již byl osvojil\nsprávnější spůsob kladení prstů a na štěstí i poslední\nnásledky jihlavského pobytu, totiž zlé oznobeniny na\nrukou, docela zmizely.\nR. 1798 koncertoval v Praze Beethoven Dojem\nprvního koncertu na Tomáška byl ohromující; cítil se\nbýti téměř zdrceným tak, že se po několik dní kla-\nvíru ani nedotknul. Druhý koncert však a ještě jedno\nvystoupení Beethovenovo v kruhu soukromém schla-\ndilo zase poněkud ono nadšení. Tomášek obdivoval\nse neobmezeně Beethovenovi co výkonnému umělci,\nnazývaje ho „obrem mezi pianisty\", pánem „hry kla-\nvírní\"; jeho skladbám však vytýkal zejmena smělé\nodskakování od motivu k motivu, čímž prý organická\nspojitost a nenáhlý rozvoj myšlének mizívá, a zejmena\npochyboval o Beethovenově povolání ku skladbě vo-\nkální. Yůbec kladl Tomášek Mozarta rozhodně nad\nBeethovena, přirovnávaje tohoto „vlasatici, probíhající\nsmělou dráhou, aniž by se podrobovala nějakému pra-\nvidlu, a zavdávající svým zjevením se podnět k růz-\nným pověrčivým výkladům\", onoho pak „slunci, které\nsvítí i hřeje, neopouštějíc svou pravidelnou dráhu.\"\nZ toho můžeme zajisté nejlépe posouditi, jak velko-\nlepý obrat se stal v hudbě Beethovenem. Neboť ta-\nkový úsudek utvořil si o něm Tomášek r. 1798, když\nskladby Beethovenovy byly dospěly teprvé k op. 19.\n(ku klavírnímu to koncertu do b-dur, za téhož pobytu\nv Praze komponovanému a zde také poprvé prove-\ndenému), tedy v době, kdy Beethoven sotva byl hotov\nse svou první periodou, zvanou „Mozartovskou\"\nzejmena pak před jeho symfoniemi, jichž první teprvé\n0 dva roky později ve Yídni byla slyšána. Byla-li již\ntenkráte odchýlka od Mozarta Tomáškovi co dokona-\nlému Mozartianovi přílišná, nebyla zajisté pozdější\ndíla Beethovenova s to, napraviti onen náhled, který\nse nám nyní ovšem jeviti musí jako rozhodný omyl,\njako nedocenění a nedoznání nejmohutnějšího tvůrčího\ngenia ve světě hudebním, kerýžto náhled však za\noněch dob (a ještě mnohem později!) byl pevným\nčlánkem vyznání víry velikého počtu hudebních umělců\n1 znalců na slovo vzatých. A skutečně také vypravuje\nTomášek, jak se z toho těšil, když o šestnáct let\npozději poslechnutím „Fidelia\" a brzo na to sedmé\nsymfonie (do A-dur) a jiných skladeb v svém dřívějším\núsudku o Beethovenovi, co o skladateli geniálním sice\nale theoreticky a estheticky nedosti přísně vzdělaném,\njenom se utvrdil. Než, blud ten byl alespoň r. 1797\npro Tomáškův dálší vývoj přímo blahodárný, jak zřejmě\nvysvitá z následujícího vyznání: „Kdyby se mi byly\nBeethovenovy již tenkráte, arci ještě poskrovnu, vyšlé\nskladby i se strany rhytmu, harmonie a kontrapunktu\nobjevily co umělecká díla klasická, byly by mi snad\nna vždy vzaly všechnu odvahu, dbáti ještě na dále o\nsvé vzdělávání; takto však cítě se skladbami Beetho-\nvenovými jenom povzbuzena a pevné přesvědčena, že\ni sám největší genius musí ctíti vážnou uzdutheore-\ntického vzdělání, zdvojnásobil jsem pilnost svou, abych\nse dostal tam, kde bývá posvátným uměním dáno po-\nsvěcující políbení toliko hodným.\"\nBěhem posledních roků práv byl Tomášek i co\nskladatel dosti pilným a vystoupil také poprvé u ve-\nřejnost desíti variacemi na oblíbené thema z Winte-\nrovy opery „Das unterbrochene Opferfest\" a sešitem\nšesti písní, které vlastním nákladem tisknouti dal co\nopus I.a 2. Úspěch byl rozhodný. Velké trio pro\nklavír, housle a violu (op. 7) vyšlo brzo na to ná-\nkladem lipské firmy Breitkopf & Hártel.\nŽe se Tomášek seznamoval se všemi téměř hu-\ndebními veličinami, které do Prahy zavítávaly, samo\nsebou se rozumí; i jest velmi zajímavo, dočítati se\nv jeho autobiografii všelikých podrobností o umělcích,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2439, "texte": "jichž jména ač tenkráte slavená nyní již v plné\nzapomenutí klesla, právě tak, jako o mužích, kteří\npozději zaujali na vždy vynikající místa v dějinách\nhudby. Zde musíme, ovšem přestátí na zaznamenání\ntakových toliko styků, které dlužno považovati za dů-\nležitější poněkud momenty života Tomáškova. K těm\npatří bez odporu alespoň do jisté míry také\ndelší obcování s abbéem Voglerem, který se v letech\n1801 a 1802 v Praze zdržoval, aby zde na universitě\npřednášel o hudbě, což se i skutečně stalo, ač s ne-\nhrubým úspěchem. B)doť význačným rysem Tomáš-\nkovy umělecké povahy, že si theorie hudby nejenom\nvšímal, ale že iv samostatném theoretickém zkoumání\na badání velkou zálibu měl; styk s jedním s nej-\npřednějších theoretiků této doby, mužem to velmi na-\ndaným a učeným, třeba v mnohém ohledu podivín-\nským, jako byl Yogler, zajisté dával mu dosti nové\nlátky k vlastnímu plodnému přemýšlení. R. 1802\npřišel též Forkel, svého času znamenitý historik hu-\ndební, do Prahy, aby v knihovnách a archivech hle-\ndal a pátral po pramenech k pokračování svých dějin\nhudby. Forkel a Yogler byli však náramní nepřátelé,\ntak že Tomášek měl dosti obtížné postavení, nechtěl-li\nse, obcuje s jedním, znepřáteliti s druhým. Forkel\nbyl nadšeným ctitelem Šebestiána Bacha, a hrál sám\njsa poučen Friedemannem Bachem, nejstarším synem\nŠebestiánovým, všechny skladby tohoto velmistra z pa-\nměti a bezúhonně přímo vzorně. I upozorňoval To-\nmáška netoliko na krásy slohu Bachova, nýbrž i na\nprospěch, který klavíristovi plyne ze hraní Bachov-\nských fug, tak, že se Tomášek později se svými žáky\npilně cvičil též „temperovaný klavír\". Forklovo jedno-\nstranné zamítání veškeré novější hudby zavdalo však\npodnět k následující žertovné pomstě. Tomášek po-\ndotknul kdysi, že má velmi starou skladbu od Scar-\nlattiho, a když ho Forkel vybízel, aby ji zahrál,\nomlouval se onen tím, že ji někomu půjčil, aniž by mu\nbyla vrácena, že si ji tudíž musí několikráte pro sebe\npřehřátí, má-li ji provésti bez chyby. Jednodenní\nlhůty takto získané použil Tomášek k tomu, že složil\nrychle fantasii ve slohu Scarlattiho, již pak tak dlouho\nopakoval, až mu v paměti utkvěla. Druhého dne ji\nForkelovi zahrál; ten však již při šestém taktu zvolal\npln nejblaženějšího nadšení: „Ó božský Scarlatti!\nTy's to, vždyť tě člověk hned poznává!\" Podařené\nmystifikování takového znalce starého slohu, jakým\nbyl Forkel, zajisté svědčí o nemalém nadání k nápo-\ndobení směrů cizích.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-25_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131", "page_fin": "132", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.2.3", "titre_corps": "„Boris Godunov.“ Opera v 5 jeda. od G. Musorgského. Posuzuje A. Famincin.", "titre_sommaire": "„Boris Godunov.“ Opera v 5 jeda. od G. Musorgského. Posuzuje A. Famincin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.3", "debut_caractere": 2441, "fin_caractere_exclue": 5694, "texte": "„Boris Godunov.“\nOpera v 5 jeda. od G. Musorgského.\nPosuzuje A. Famincin.\nKaždý vzdělaný člověk souhlasí s tím, že k tomu,\naby se mohl státi někdo spisovatelem, tak že by byl\ns to, napsati ku př. drama, přede vším je potřebná\nznalost ducha jazyka, v němž drama napsati chce,\ni stěmi elementárními, všeobecně platnými pravidly,\njimž učí gramatika jazyka a jichž neznalost vede\nk nejhrubším pokleskům proti správnosti mluvení;\nže je potřeba umět rozeznávati jambu od trochea,\ndaktylu atd., chce-li psáti veršem: jedním slovem, že\nje třeba, aby vládl technikou jazyka, bez kteréž nic\nkloudného vyvésti nelze.\nMimo německý, latinský, francouzský a ostatní\njazyky jest ještě jeden jazyk, vyžadující právě tak\npečlivou znalost ducha jeho, mající právě tak po-\ndrobné pracovanou gramatiku, nad to však mno-\nhem více rozličných forem pronášení se,\njazyk, jenž všem národnostem jest jazykem cizím,\njímž dovedou mluviti správně, duchu jeho přimě-\nřeně poměrně ne mnozí, již dovedou přiučiti se\njemu důkladně, vžiti se v něj, postihnouti vlastní\nvýznam jeho jednoduchých i složitých forem: a jazyk\nten jakož čtenář snadno uhodl jest jazyk hu-\ndební. Hudební abeceda skládá se z tónů, jež možno\nvyvoditi hudebními nástroji neb lidským hlasem. Tony\ntyto po sobě následujíce aneb i stejnodobým spojením\ndávají základné formy motivů, akkordů a jich spo-\njení v určitém pořadě hudební věty, periody, z nichž\nse sestrojují (obdobně řeči literární) celé řady vět i\nperiod, při čemž spůsob jejich sestavování, rozumí se,\nurčuje zvláštnost hudebního jazyka a dovednost, sho-\ndujíce se v mnohých vztazích s tvořením řeči poe-\ntické. Není na místě, abych zde prováděl do po-\ndrobná parallelu mezi formami hudebními a literár-\nními, jež by mne zavedla příliš daleko i omezím se\njen několika poznámkami.\nJiž během několika století existují v hudební gra-\nmatice, t. j. v tak zvané theorii hudby, základní pra-\nvidla, patrně ne náhodou vymyšlená neboť jinak\nnebyla by se udržela tak dlouho u všech hudebníků,\ndávno byla by již zapomenuta neb nahražena jinými\nzaložená na zákonech přírodních, fysických zá-\nkonech harmonie; jest i zvláštní hudební syntaxis,\nzvláštní učení o formách, také ne náhodou vymyšlené,\nale sestavené z děl nejznamenitějších tvořitelů, nej-\nvýtečnějších skladatelů, učení, ukazující, jak přiroze-\nnou cestou z původních elementárních forem instru-\nmentální i vokální hudby poznenáhlu povstávaly nové,\nsložitější i bohatší, samy sebou spůsobné k dalšímu\nrozvijení a rozšiřování se.\nSeznamujíce se s toho stanoviska s hudebními\nvýtvory geniálných skladatelů od dob nejdávnějších\naž do našich, vyhledávajíce v oněch pracích histo-\nrické spojení, postupné nynější rozvití našeho umění,\nvmýšlejíce se hlouběji v harmonický i melodický obsah\ntěchto dél, a poznávajíce konečně, jakou úlohu v ži-\nvotě obecném hrála hudba v různých dobách, jakož\ni poměr její k ostatním uměním, její styk s nimi atd.,\nnabýváme schopnosti porozuměti duchu umění vůbec,\ns jeho neproměnnými zvláštnostmi, postihnouti zvláštní\nlogiku abstraktních forem muzikálních, okouzlující\nzvláštnost abstraktního sice, avšak v skutečnosti množ-\nství analogií se světem ostatním ukazujícího světa\nhudebního slovem tenkráte stáváme se schopnými,\nabychom ocenili důležitost a. nevyhnutelnost grama-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4474, "texte": "tiky pravidelného, zdravého, slovem uměleckého spů-\nsobu hudebního výrazu, ať je již jakýkoliv náš směr vůči\numění vůbec, ať jakékoliv u nás převládají sympatie,\nči k hudbě vokální či instrumentální či k operní aneb\ncírkevní, koncertní či komorní.\nObecenstvo, massa posluchačů, toliko povrchně\naneb pranic neznáma s vlastním významem hudebního\numění, slyšíc hudbu, spokojuje se obyčejně na polo\nporozuměným, všeobecným dojmem provozovaného díla,\na není s to, aby znamenala nesprávnosti a nepravi-\ndelnosti výrazu podobně jako cizinec, slyše mluviti\nřeč, jíž se byl jen tak napolo přiučil, necítí se uraženým\nšpatnou vazbou toho či onoho slovesa, a spokojuje\nse, jen když porozumí aspoň, o čem je řeč. Před-\nstavte si, že by kdosi, neznaje jazyka českého ani\ntak na polo, při tom však nadán jsa básnickým talen-\ntem nepopiratelným, složil české dráma, plné chyb\ngramatických; složil je veršem, neznaje pravidel me-\ntrických či přízvučných a představte si dále, že by\ndráma ta se odehrála před obecenstvem, na většině\nještě méně znalým češtiny než básník sám a máme\ntýž resultat před očima, jakého se dodělala opera\n„Boris Godunov\" odMusorgského při prvním\nsvém provozování. Cizokrajné ono obecenstvo toť\nmassa posluchačstva, ocenivší ovšem spravedlivé ne-\npochybný talent autora hudební skladby, nerozezná-\nvajíc podrobně harmonický nepořádek její; několik\npak řeči znalých Cechů toť hudebníci, kteří ne-\nmohli se nijak uspokojiti velmi nepříjemným spůso-\nbem mnoha poklesků proti řeči muzikální, k čemuž\nse družil úplný nedostatek logiky při sestavování ab-\nsolutně muzikální části opery, s nímž se spojovaly\nv jediný chaos ucho urážející nahromaděné a neroz-\nřešené dissonance, neustále vyskytující se opakování\nkvint, slovem úplný nedostatek gramatické známosti\nmuzikálního jazyka nedostatky, kteréž bohužel jsou\ns to, aby zatemnily v očích hudebníka stále se jevící\nzáblesky nepochybného, originelního nadání muže,\nkterý však dosavad nedovedl vyhledati si pevné půdy\npod nohama a proto kolísá se neustále v nesmírném\nmoři zvukovém, na němž nedovede se orientovati,\njichž nemůže se řádně zmoci, aby je urovnal ve svém\ndíle v mohutných jednotných oddílech, harmoniích\nvůbec výtečnosti formy; a to proto jen, že vlastní\npodstata hudebního umění je posud cizou, že v jeho\nočích hudba sama sebou abych užil obrazu\nnení ničím jiným, leč hrnečkem s barvami, jimiž oma-\nlovává tekst svého libreta, nestaraje se při tom ani\nv nejmenším o harmonii barev, ni o lad a souměrnost\nrysů a takové a podobné hrubé poklesky proti\nzákladním pravidlům hudby jsou jasným důkazem, že\nautor opery je dosud v mnohých oddílech umění hu-\ndebního nejprostším laikem. Však to nijak nevy-\nvrací dřívější mé tvrzení, že autor „Borise Godu-\nnova\" obdařen je znamenitým, samostatným nadáním.\nV čem pak se zejmena jeví jeho nadání a jaké jsou\njeho charakteristické zvláštnosti, uvidíme níže.\nPředeslav těchto několik řádků, mohu přistoupiti\nk rozboru nové opery, dávané poprvé na scéně Ma-\nrianského divadla dne 9. dubna k beneíici pí. Plato-\nnové, a započnu libretem.\nPředevším nutno vyjádřiti souhlas svůj s velmi\nšťastnou volbou předmětu i ve zvláštnostech svých vele-\nznamenitého dramatického díla Puškina, z něhož zacho-\nvány namnoze celé verše i scény. Z druhé strany\nvšak nemile se dotýká nevkus, s jakým libozvučné,\njako pro hudbu utvořené verše Puškina zaměněny\nbyly v libretu opery veršem chudým, úplný nedo-\nstatek uměleckého taktu a vážnosti jevící k dílu velikého\nbásníka, pokaženému neumělou rukou libretisty-kom-\nponenta, jenž vykonal na drarnatě velikého poety\nhanebnou operaci a uvedl v hudbu jak verše Puškina,\ntak i ty bídné záplaty, kterými hrubá ruka operá-\ntora pokryla zející rány původního tekstu. Otevřte\nna kterékoliv stránce libreta a najdete stvrzení mých\nslov k. p.\nP u š k iii,\nCar.\nTo uvaž kníže, milost slibuju ti\na za lži prošlé nemilostí nechci\njá strestat; tě. Však-li ještě nyní\n\"si žerty tropíš, hlavou syna svého\nse zaklínám, že zlý tě trest postihne,\ntak zlý to trest, že Ivan Vasiljevič\nsám úžasem se v hrobě chvíti bude.\nLibretto sír. 37.\nVasilij Ivanoviči, křížem tě i Bohem samým zaklínám\nPo vědomí pravdu svatou pověz!\nTy víš, že jsem milostiv, a prošlé lži\nNemilostí nezviněnou ne3trestám.\nJestli ale obelstíváš mne, přísám Bůh,\nVymyslím si takový trest, hrozný trest,\nŽe cář Ivan úžasem se v krobé zachvěje.\nNepochopuju, proč skladatel hranaté próze li-\nbretta, považuje ji snad za verše, dává přednosť před\nverši Puškina, psanými veršem hudbě tak příznivým."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-25_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "132", "page_fin": "133", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.4", "debut_caractere": 4476, "fin_caractere_exclue": 5602, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Z Vidnĕ. (Pův. dop.) Koncert sl. Anny šetřilovy,\npůvodně určený na 24. března, pro churavosť\nslečninu odbýval se teprv dne 14. t. nu v sále Bosen-\ndorferovském. Prvním číslem zajímavého programu bylo\nc-mol kvinteto Sp o hro vo, jež slečna za spoluúčinko-\nvání pánů Nikiše a Raduického (housle), Z o 11-\nne r a (viola) a Hum m r a (cello) s náležitým ohněm\na technikou výtečně zaokrouhlenou, ve zpěvných pas-\nsážích pak s přiměřeným klidem a vroucím citem před-\nnesla. To zvláště platí o větě první. Ye větě druhé\nponěkud vadilo ostré ozývání se tónu zvlášť v hořejších\npolohách. Jmenovitě poslední větou dobyla si slečna\nhlučné pochvaly. Šeb. Ba cha praeludium a fuga do\na-mol byla nejskvělejším číslem programu; právě proto,\nže jsou to skladby, jež činí nejvyšší požadavky, získala\nsi slečna bezúhonným přednesem obou všestrannou pří-\nzeň posluchačstva. S podobným úspěchem přednesla\ni ostatní čísla programu, Chopina nokturno do f-dur,\nLiszta transkripci Paganiniho etudy a společné s pa-\nnem Ehlingem (11. klavír) 2.a poslední větu z Weberova\nes-dur koncertu pro 2 klavíry (upraveno od Prombergra)."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4113, "texte": "Připomínáme jen slečně šetřilově, aby vše, co na ní lpí\nještě ze školního prachu, se sebe svrhla a neopominula\nu svém dálším vzdělání dbáti ještě dějin a aesthetiky hudby,\npři čemž radíme jí, aby se obrátila na známého příznivce\nmladých talentů, p. Dr. Ambrose. Mimo čísla tato\nzpívala sl. Schmidtova, „velkov. výmarská dvorní\nzpěvačka operní\", některé písně Mendelssohna,\nBramhse, Schuberta a Marchesi-ho ač se zna-\nčnou smělostí a jistotou v koloratuře, tož přede hlasem\nještě nehotovým, a bez vší důkladnější školy. Ano i vo-\nkalisace nebyla tu a tam správná. Vzdor tomu nalezla\ni sl. Schmidtova vděčného obecenstva dosti.\n\nl.\n\n** Nakladatel J. G. Mittler z Lipska zaslal nám\nukázku z nového vydání Beethovenových so-\nnát klavírních. Je to vydání opravdu vzorné; kritické\npoznámky, označené kladení prstů, zřetelný a pěkný tisk,\nmimo to levná cena vydání opravňují je k rozšiřováni\nvšemožnému. Všecka místa, jež bv zajisté Beethoven\nbyl jinak psal, kdyby byl měl objem našeho klavíru, jsou\nvyznačena a všemožné varianty uvedeny.\n** P. dr. Witt uveřejňuje v časopise „Kólnische\nVolksztg.\" (ze dne 23. března) rozsáhlý článek o tom,\nkterak uiaia se a dosud pěstuje myšlénka ieko o re-\nformě hudby církevní; i o Rakousku se tam zmi-\nňuj e i odporučujeme článek jmenovaný našim pp. řidite-\nlům kůru k bedlivému uvážení.\nv\n** y jUme tyto dny dávali ponejprv Meyer-\nbeerova „Proroka\".\n** V Pres mírku účinkovala v koncertu dne 19 t.\nv\nm., v němž hrál velmistr Liszt, i pí. Žofie Mente-\nrová.\n** J. Brahms koncertovali bude dne 28. t. in.\nv dobročinném koncertu v Brémách.\n** V městském divadle v Kolíně dává se od někte-\nrého času Thomase až příliš klasický (!) „Hamlet\".\n** Ve Výmaru velice se líbila nová opera F.\nz Holsteinů „Dědic M o r 1 e y sk ý\".\n** jR. Wagner dle listů uherských vybral si pro\npartii „Siegfriecla\" do Beireutu mladého žáka J. Rich-\ntera, F. G1 at ze.\n** Lohengrin\" R. Wagnera učinil v Novém\nYorku rozhodné štěstí hned při prvním provozování.\n** Bruchová kantata „Odysseus\" provozována\nbyla tyto dny v Berlíně as jisté strany velmi nepří-\nznivé jest přijata a posuzována, což ovšem nemálo zá-\n\\ist chlebařská zavinila (Viz Signále a jich referát).\nTedy iv Berlíně! Lipský časopis: „Mus. Wochenblatt\"\nzle na to horlí a Brucha hájí. Co by ale počestný ča-\nsopis ten řekl nestydatým nájezdům jisté strany na na-\nšeho prvního hudebníka?\n** V Budapešti v koncertu akademie hudební pro-\nvedena byla G ad e - h o novinka: „Při slunci zá-\npadu\".\n** Ze Záhřebu. (Pův. dop. 13. dubna.) Nedivte\nse, že máme tak zřídka příležitost, promluvit! několik\nslov o ruchu v našem světě hudebním. Nevycházíme\nskoro nikdy z obyčejného proudu a proto nám dosti toho\nschází, abychom aspoň v některém ohledu vynikli. Hudba\nse u nás nepěstuje ještě v té míře, jak by to býti mohlo\ni jak by si toho mnohý přál. Může býti, že pokraču-\njeme,— a já tomu sám věřím ale což kdyby s\nněkdo troufal býti jiného mínění? A v čem to vězí?\nMáme sice hudební ústav již mnoho let; ale dostál-li\nsvému ukolu? Hleděl-li aby pěstoval umění, jak by\nbyla jeho povinnost? Někteří přísnější kritikové myslí,\nže se má věc zcela jinak a že to nejde tak, jak by se\nmohlo očekávati v hlavním městě horvatského království,\nv prvním sídle zpěvného horvátského národu! A\nnaše národní divadlo ? O něm můžeme říci, že se mu\ndaří velmi dobře v panujících právě poměrech. Byly\nčasy, kde bylo naše divadlo někdy docela prázdné; nyní\nse toho více nemusíme obávati. Dramy i opery nachá-\nzejí vždy více ctitelů. Ze se těší vlašské opery posud\nnejvětší oblibě, nedá se tajiti. Jaký as pojem si učiníte\no našem obecenstvu, když Vám povím, že se mu líbila\njinak zpěvná avšak přec jen velmi mělká Ricciho opera\n„Kryšpín a Kmotra\" více nežli Smetanova „Prodaná ne-\nněsta\". Jaký tu rozdíl co do stránky hudební i li-\nbretní! Milé nám však může býti, že v zmíněné opeře\nvlašské slavil neobyčejné triumfy náš solidní a poctivý\nkrajan, pan Novák, o čem Vás již zpravil v předešlém\nčísle jiný Váš dopisovatel. Proslýchá se, že uspořádati\nhodlají Čechové zde meškající koncert ve prospěch nouzí\ntrpících Hraničárů, což by zajisté potkalo se s všeobe-\ncnou pochvalou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-25_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "132", "page_fin": "133", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.2.4.1", "titre_corps": "** Z Vidnĕ. (Pův. dop.) Koncert sl. Anny šetřilovy,", "titre_sommaire": "** Z Vidnĕ. (Pův. dop.) Koncert sl. Anny šetřilovy,", "signature_source": "l", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.4", "debut_caractere": 4498, "fin_caractere_exclue": 5602, "texte": "** Z Vidnĕ. (Pův. dop.) Koncert sl. Anny šetřilovy,\npůvodně určený na 24. března, pro churavosť\nslečninu odbýval se teprv dne 14. t. nu v sále Bosen-\ndorferovském. Prvním číslem zajímavého programu bylo\nc-mol kvinteto Sp o hro vo, jež slečna za spoluúčinko-\nvání pánů Nikiše a Raduického (housle), Z o 11-\nne r a (viola) a Hum m r a (cello) s náležitým ohněm\na technikou výtečně zaokrouhlenou, ve zpěvných pas-\nsážích pak s přiměřeným klidem a vroucím citem před-\nnesla. To zvláště platí o větě první. Ye větě druhé\nponěkud vadilo ostré ozývání se tónu zvlášť v hořejších\npolohách. Jmenovitě poslední větou dobyla si slečna\nhlučné pochvaly. Šeb. Ba cha praeludium a fuga do\na-mol byla nejskvělejším číslem programu; právě proto,\nže jsou to skladby, jež činí nejvyšší požadavky, získala\nsi slečna bezúhonným přednesem obou všestrannou pří-\nzeň posluchačstva. S podobným úspěchem přednesla\ni ostatní čísla programu, Chopina nokturno do f-dur,\nLiszta transkripci Paganiniho etudy a společné s pa-\nnem Ehlingem (11. klavír) 2.a poslední větu z Weberova\nes-dur koncertu pro 2 klavíry (upraveno od Prombergra)."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 629, "texte": "Připomínáme jen slečně šetřilově, aby vše, co na ní lpí\nještě ze školního prachu, se sebe svrhla a neopominula\nu svém dálším vzdělání dbáti ještě dějin a aesthetiky hudby,\npři čemž radíme jí, aby se obrátila na známého příznivce\nmladých talentů, p. Dr. Ambrose. Mimo čísla tato\nzpívala sl. Schmidtova, „velkov. výmarská dvorní\nzpěvačka operní\", některé písně Mendelssohna,\nBramhse, Schuberta a Marchesi-ho ač se zna-\nčnou smělostí a jistotou v koloratuře, tož přede hlasem\nještě nehotovým, a bez vší důkladnější školy. Ano i vo-\nkalisace nebyla tu a tam správná. Vzdor tomu nalezla\ni sl. Schmidtova vděčného obecenstva dosti.\n\nl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-25_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "133", "page_fin": "133", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.2.4.2", "titre_corps": "** Nakladatel J. G. Mittler z Lipska zaslal nám", "titre_sommaire": "** Nakladatel J. G. Mittler z Lipska zaslal nám", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.5", "debut_caractere": 631, "fin_caractere_exclue": 4113, "texte": "** Nakladatel J. G. Mittler z Lipska zaslal nám\nukázku z nového vydání Beethovenových so-\nnát klavírních. Je to vydání opravdu vzorné; kritické\npoznámky, označené kladení prstů, zřetelný a pěkný tisk,\nmimo to levná cena vydání opravňují je k rozšiřováni\nvšemožnému. Všecka místa, jež bv zajisté Beethoven\nbyl jinak psal, kdyby byl měl objem našeho klavíru, jsou\nvyznačena a všemožné varianty uvedeny.\n** P. dr. Witt uveřejňuje v časopise „Kólnische\nVolksztg.\" (ze dne 23. března) rozsáhlý článek o tom,\nkterak uiaia se a dosud pěstuje myšlénka ieko o re-\nformě hudby církevní; i o Rakousku se tam zmi-\nňuj e i odporučujeme článek jmenovaný našim pp. řidite-\nlům kůru k bedlivému uvážení.\nv\n** y jUme tyto dny dávali ponejprv Meyer-\nbeerova „Proroka\".\n** V Pres mírku účinkovala v koncertu dne 19 t.\nv\nm., v němž hrál velmistr Liszt, i pí. Žofie Mente-\nrová.\n** J. Brahms koncertovali bude dne 28. t. in.\nv dobročinném koncertu v Brémách.\n** V městském divadle v Kolíně dává se od někte-\nrého času Thomase až příliš klasický (!) „Hamlet\".\n** Ve Výmaru velice se líbila nová opera F.\nz Holsteinů „Dědic M o r 1 e y sk ý\".\n** jR. Wagner dle listů uherských vybral si pro\npartii „Siegfriecla\" do Beireutu mladého žáka J. Rich-\ntera, F. G1 at ze.\n** Lohengrin\" R. Wagnera učinil v Novém\nYorku rozhodné štěstí hned při prvním provozování.\n** Bruchová kantata „Odysseus\" provozována\nbyla tyto dny v Berlíně as jisté strany velmi nepří-\nznivé jest přijata a posuzována, což ovšem nemálo zá-\n\\ist chlebařská zavinila (Viz Signále a jich referát).\nTedy iv Berlíně! Lipský časopis: „Mus. Wochenblatt\"\nzle na to horlí a Brucha hájí. Co by ale počestný ča-\nsopis ten řekl nestydatým nájezdům jisté strany na na-\nšeho prvního hudebníka?\n** V Budapešti v koncertu akademie hudební pro-\nvedena byla G ad e - h o novinka: „Při slunci zá-\npadu\".\n** Ze Záhřebu. (Pův. dop. 13. dubna.) Nedivte\nse, že máme tak zřídka příležitost, promluvit! několik\nslov o ruchu v našem světě hudebním. Nevycházíme\nskoro nikdy z obyčejného proudu a proto nám dosti toho\nschází, abychom aspoň v některém ohledu vynikli. Hudba\nse u nás nepěstuje ještě v té míře, jak by to býti mohlo\ni jak by si toho mnohý přál. Může býti, že pokraču-\njeme,— a já tomu sám věřím ale což kdyby s\nněkdo troufal býti jiného mínění? A v čem to vězí?\nMáme sice hudební ústav již mnoho let; ale dostál-li\nsvému ukolu? Hleděl-li aby pěstoval umění, jak by\nbyla jeho povinnost? Někteří přísnější kritikové myslí,\nže se má věc zcela jinak a že to nejde tak, jak by se\nmohlo očekávati v hlavním městě horvatského království,\nv prvním sídle zpěvného horvátského národu! A\nnaše národní divadlo ? O něm můžeme říci, že se mu\ndaří velmi dobře v panujících právě poměrech. Byly\nčasy, kde bylo naše divadlo někdy docela prázdné; nyní\nse toho více nemusíme obávati. Dramy i opery nachá-\nzejí vždy více ctitelů. Ze se těší vlašské opery posud\nnejvětší oblibě, nedá se tajiti. Jaký as pojem si učiníte\no našem obecenstvu, když Vám povím, že se mu líbila\njinak zpěvná avšak přec jen velmi mělká Ricciho opera\n„Kryšpín a Kmotra\" více nežli Smetanova „Prodaná ne-\nněsta\". Jaký tu rozdíl co do stránky hudební i li-\nbretní! Milé nám však může býti, že v zmíněné opeře\nvlašské slavil neobyčejné triumfy náš solidní a poctivý\nkrajan, pan Novák, o čem Vás již zpravil v předešlém\nčísle jiný Váš dopisovatel. Proslýchá se, že uspořádati\nhodlají Čechové zde meškající koncert ve prospěch nouzí\ntrpících Hraničárů, což by zajisté potkalo se s všeobe-\ncnou pochvalou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-25_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "133", "page_fin": "133", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.2.5", "titre_corps": "kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.5", "debut_caractere": 4115, "fin_caractere_exclue": 4868, "texte": "kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\nZ Rakovníka. V neděli dne 26. t. m. uspořádán\nbude péčí p.profesora Joz. Sallačena oslavu stoletých\nnarozenin Tomáškových koncert, jehožto zají-\nmavý program tuto sdělujeme: I. oddělení. 1. Ouvertura\ndo es (op. 38.) od V. Tomáška pro dva klavíry na\nosm ruk uspořádal K. F. Píč. 2. a) Žalosť b) Slavíček\npísně od V. Tomáška. 3. Velké duo (z národních\npísni) pro housle a klavír od Lauba a Grafa. 4. Seks-\ntetto ze Smetanovy zpěvohry: „ Prodaná nevěsta\".\n11. Oddělení. 5. Ouvertura k „Hebridám\" od Mendels-\nsohna. 6. Dvojzpěv z Bendlovy zpěvohry „Lejla\".\n7. Allegro capriccioso pro klavír od V. Tomáška.\n8. Adagio cantabile pro harmonium a klavír od Beetho-\nvena. 9. Trio pro klavír, housle a cello od Haydna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-25_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "133", "page_fin": "136", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.5", "debut_caractere": 4870, "fin_caractere_exclue": 5631, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Slavnost Tomáškovu hodlá obec skutečská uspořádati\naž v měsíci srpnu t. r., času to pro venkov\novšem přiměřenějším i pro Pražany, kteří se zajisté slav-\nnosti té hojně súčastní, mnohem vhodnějším.\n* Slavnostní koncert akademický. Jelikož p. F.\nZ. Skuběrský se vyjádřil, že nelze mu více v době určené\nnapsati novinku slíbenou, rozhodl se sbor hudební pro\nneznámou zde ještě velkou skladbu symfonickou „Sád-\nko\" z péra ruského skladatele Rimskij-Korsakova.\n* SI. Emilie Bubeníčkova, meškajíc návštěvou\nv Jičíně, vystoupila tam v koncertu s úspěchem ovšem\nvelmi skvělým. Odkazujeme laskavé čtenáře ku zprávě\nzvláštního našeho dopisovatele.\n* K reformě hudby chrámové. P. Jos. Foer-\nster, ředitel kůru u sv. Vojtěcha, byl purkmistrem"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6331, "texte": "mladoboleslavským, p. drem Matušem požádán, aby ra-\ndou svou nápomocen byl při zamýšleném znovuzřízení\nmísta ředitele kůru při tamnéjším hlavním chrámě far-\nním. Zvláště chvalitebné jest u věci té, že p. drem.\nMatušem se vyslovilo sl. městské zastupitelstvo v Mladé\nBoleslavi zřejmě pro reformu hudby chrámové a\nnemalé oběti pro ideu tu podstoupiti hodlá. Jak se do-\nvídáme, zní návrh p. Forsterem podaný, aby ředitel kůru\nv Mladé Boleslavi mimo naturální byt a štolu (která\nveleznačná jest), 400 zl. roění služby obdržel, t. j.\n200 zl. co ředitel kůru a 200 zl. za bezplatné vyučo-\nvání v© zpěvu. Jest tedy založení zpěvné školy hlavní\npodmínkou, čehož ovšem velice zapotřebí, má-li hudba\nchrámová zkvétati. Mimo roční onu službu navrženo\njest dalších 200 zl. na vydržování zpěváků a 50 zl.\nročně na zakoupení potřebných hudebnin. Dosavádní\ncelkem nepatrné dotace pro houslisty, trubače a t. d.\nponechají se zatím na dvě leta řiditeli kůru.\n* Skladatel Antonín Dvořák odhodlal se, libreto\nku zpěvohře „Král a uhlíř\" zcela znovu v hudbu\nuvésti, odloživ zcela stranou dřívější svou práci, jejížto\nprovedení jedině za příčinou přílišné její složitosti na\nnašem jevišti nemohlo býti uskutečněno. Autokritika\ntaková i sebezapření podobné vybízí k neobmezené chvále\ni obdivu. Kéž by se vlastnosti té skladatelům našim\nČastěji dostávalo!\n* Pianistka sl. Lilly Střiková koncertovala minulý\ntýden s velikým úspěchem v Liberci a uspořádala opět\ntyto dny samostatný koncert v Plzni.\n* Ěeditel orkestru kr. z. divadla českého p. Can-\ntani vzdal se svého místa, i zastává jej prozatím p.\nJ. Miroslav \"Weber, koncertní mistr v Sonders-\nhausenu.\n* Z Jičína, 19. dubna. (Pův. dop.) Y městě venkovském\njest to znamenitou událostí, když se obecenstvu naskytne\npříležitost, poslechnouti uměle vycvičený zpěv, jímž sic\njinak jenom v hlavních městech na spořádaných divadlech\npobaviti se možná. Jsou pak to obyčejně jenom rodinné\nneb přátelské poměry, jež umělce k tomu přivedou, že\ni mimo hlavní město umělost svou prokáže. Tak se\nstalo, že Jičín navštívila výtečná pěvkyně slečna Emi-\nlie Bubeníčkova, a brzy se rozšířila zvěst, že uměl-\nkyně zde k dobročinnému účelu spoluúčinkovati hodlá.\nNež kde měla vystoupiti? Máme zde tři společenské\njednoty: německé (úřednicko-vojensko-židovské) kasino,\nobčanskou a řemeslnickou besedu. Tu si přispíšilo ka-\nsino a slečna neodřekla, avšak (jak doslýchám) určitě\nsi vymínila, že jen ve prospěch chudých dívek jičínské\nškoly účinkovati chce. Proč si slečna zrovna tento účel\nvytkla, patří na jinou stránku, ač to zde dosti dobře\nznámo, avšak leckterému ne z cela k chuti jest. Tím\nse stalo, že se mnohý akademie zúmyslně vzdálil. Ná-\nvštěva byla vzdor tomu velmi četná a čistý výnos zna-\nčným příspěvkem pro dívčí školu. Akademie 16. dubna\nodbývaná sestávala ze dvou oddělení. Y prvním dávali\nochotníci kasinští krátké divadlo („leh lade mir den Major\nein)\", o němž kritika do těchto listů nenáleží; však jsou\nVám obyčejná provedení dilletantů dosti známa. Y dru-\nhém oddělení vystoupila slečna Bubeníčkova po dvakráte:\npoprvé zapěla francouzskou píseň „Au printemps\" od\nGounoda a německou „das Fischermádchen\" od Meyer-\nbeera, podruhé vlašskou arii z Traviaty (od Verdiho)\na dvě národní písně (moravskou „Aničko dzěvečko*' a\nčeskou „Já mám holubičku\"), jichž poslední při hlučném\npotlesku opakovati musila. Pěvkyně má, jak dalece\nz jednoho poslechu souditi možná, velmi ohebný a vy-\ndatný hlas, i sluší podotknouti, že není i při nejsilněj-\nším zvuku žádného namahání pozorovati. Čím umělkyně\ndále vyniká, jest lehký, pohyblivý, takřka hravý spůsob,\njímž recitativní druh zpěvu (zvláště ve francouzských, dí-\nlem i ve vlašských skladbách), tak zvané „parlando\"\nvelmi živě a přece dojemně přednáší, jako i hbitost\nv pasážích, z nichž jedna (v Traviatě) ze značné výšky\ndo dosti znamenité hloubky jasností a takřka perlovým\nprouděním nás překvapením i podivením naplnila, svědčíc\n0 výborné hudební škole. Slyšeli jsme, že slečna Bu-\nbeníčkova po nějaký čas v Paříži se cvičila i nemůžeme\nopomenouti, abychom se zmínili ještě o jedné dobré vlast-\nnosti, která nás nad míru mile dojala. Pěvkyně vystříhá\nse bedlivě vad, které nás u mnohých sic jinak výtečných\na proslavených umělců nelibosti naplnily. Pěvec bud\nchce vynikati čistými, jasnými, táhlými tóny, nepomýšleje\nna to, že se stane při vší správnosti jednotvárným; bud\nhledá krásu přednešení v ustavičném, trvalém víření\ntónů, tak že jasného zvuku neuslyšíš, i vypadá to někdy\ntak, jako by se zpěvák obecenstva bál a tudy vše jen\ntřesavýra hlasem pronášel; do takové karikatury přešlo\njiž bohužel! proslavené „tremolando\", které ovšem\n„někdy\" a mírně užito se skvělým účinkem se nemine.\nSlečna Bubeníčkova zvolila si jedinou pravou dráhu\nu prostřed těchto výstředností. Obdivovali jsme se s jedné\nstrany čistému zvuku a naslouchali s utěšením na jiných\nmístech libému tremolu, jež jmenovitě v písni „Já mám\nholubičku\" na patřičném stupni, kde jaksi cukrování\nhrdliček napodobuje, dovedně provedeno jest. Avšak\nnechceme též zamlčeti posteskli obecenstva, ■ že prý textů\nneb, lo slyšeti. Ovšem, pěvkyně zpívala ve čtyřech roz-\nličných jazycích, z nichž některé byly mnohému neznámé;\ntaké víme, že sál není dosti akusticky staven: než za-\njisté každý znalec přisvědčí, že slova pěvkyně, zvyklé na\nrozsáhlý prostor divadla a velikých sálů, na jevišti pře-\nplněné , nevelké místnosti dusným vzduchem částečně\ntísněna a utlumena byla, jakož se to i jinde v plných\ndivadlech přihází. Byla pak přece jedna okolnost,\nkteré všickni želeli, že slečna nezvolila delších\nskladeb, aby se obecenstvo v jasném rozvoji stříbrných\ntónů déle pokochati mohlo. Než iv tom, co pěvkyně\nJičíňanům poskytla, zůstane pobyt její u nás všem cti-\ntelům krásného umění nezapomenutelným. Kéž by nám\nv brzce zase popřáno bylo podobného požitku! Hu-\ndební kapela hasičského sboru zahájila druhé oddělení\nouverturou k opeře Titlově „Eine Alpenblume\" a do-\nkončila symfonií z opery „Jeanne ď Are\" od Verdiho,\n1 zachovala precisním provedením dosti namáhavých\ntěchto skladeb dobrou pověst již od mnohých let osvěd-\nčenou. Kapelník jich, p. Tikovský, známý to virtuos\nna křídlovku potěšil obecenstvo mistrovsky přednešeným\nsólem na jmenovaný nástroj, při čemž jen litovati jest, že\njsme tuto skladbu již vícekrát zde slyšeli; očekávali jsme\nvším právem nějakou novinku. Študující gymnasia ji-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6210, "texte": "čínského uspořádali v úterý dne 21. t. m. ve prospěch\nchudých spolužákův akademii za laskavého spoluúčin-\nkování koncertního mistra p. F. Švece, kteráž těšila se\nvýbornému úspěchu. Sdělujeme prozatím tuto podrobný\nprogram: 1. Ouvertura k „Pique Dame\", slož. Suppé,\npřednesl hudební sbor hasičský. 2. „Na Moravu\" dle\nJavůrka pro sbor uspořádal K. Bendi. Provedl smíšený\nsbor študujících. 3.11. koncert pro housle od Vieuxtem-\npsa op. 16. Předn. p. Švec. 4. „Před přístavem\" velký\nsbor pro mužské hlasy se soly od L. de Rillé. 5. Sbor\nsmíšený z „Noclehu v Granadě\" od K. Kreutzera.\n6. „Elegie\" od Ernsta, přednesl p. Švec, 7. a) „Rů-\nžinko má dřímej\", mužský sbor od Bendla, b) Král v Thu-\nlech, mužský sbor od Yeita. 8. „Ples Čechův\", směs\nz národních písní od J. Illnera. Provedl hudební sbor\nhasičský.\n«/\n\nR.\n\nX.\n* Musica sacra. V předvečer slavnosti sv. Vojtěcha\nve středu dne 22. t. m. slyšeli jsme v témž chrámu\npodivuhodně originelní nešpory „in falso bordone\" od\nvlašského skladatele J. G. Cimy z 16. st., hymnus\n„Regina coeli\" od neznámého skladatele téhož století\na velebný hymnus „Praesulum salvě celebris\" od Jos.\nForstera, velezasloužilého mistra o reformu hudby cír-\nkevní jakož i o upevnění její a vzrůst na půdě naší.\nČinný muž ten nejen že stará se o to, aby předváděl\nvěřícím navštěvovatelům chrámu Svatovojtěšského skvělé\npoklady starocírkevní hudby z dob klassičnosti její, ný-\nbrž on v první řadě vede o to péči, aby v duchu stá-\nřím omšených těch forem církevních vytvořil silou ducha\nvlastního nové formy, požadavkům hudebního umění v době\nnaší přiměřené a za to musíme býti vděčni mistru tomu,\njenž iv tomto, dosud jen poskrovnu pěstovaném směru\npravé hudby církevní u nás s tak zdárnými výsledky se\nprokázati může. Že jest řed. Forster v oboru tomto\nsíla povolaná, dokázal opětně v této své slavnostní\nskladbě „Praesulum salvě celebris\", kdež zdařile uhodil\nna velebný v náboženském nadšení rozradostněný (však\nnijak po světském živlu páchnoucí) ton hymnový. Pro-\nvedení celkové bylo bezúhonné; což se ovšem při tak\nneomylně secvičeném sboru, jaký nalezáme na kůru Svato-\nvojtěšském, samo sebou rozumí.\n\n* Koncerty. V čilém životě koncertním předešlého\ntéhodne hlavní k sobě poutala zraky veškerého praž-\nského světa hudebního oslava stoletých narozenin starého\nmistra našeho Vácslava Jana Tomáška. Aby i širší\nkruhy obecenstva se obeznámily se směrem i vlastním\nduchem skladatelské činnosti mistra toho a dle všeho\nuvedeného oceniti mohly pravý význam jeho pro umění\nhudební vůbec, vybrány jsou nejlepší práce Tomáškovy\na vystaveny na odiv po dva slavnostní dny: dne 17. pro-\nvedeno jest jeho největší dílo, spadající v obor hudby\nposvátné, totiž rekviem a následujícího dne slyšeli\njsme na Žofíně výbor z nejskvělejších prací jeho. Již\nku předu podotýkáme, že celá slavnost zdařila se co\nnejskvěleji a že zanechala v srdcích našich dojem nej-\npříznivější. O rekviem tvrditi můžeme, že jest to dílo\nvelké, impozantní, obrovským duchem Glucka prodchnuté\na že věru zasluhuje, aby se stalo nyní u nás aspoň tak\npopulárním, jako Mozartovo, s nímž porovnání dojista\nsnáší, ba nad nějž pravdivostí výrazu dramati-\nckého v mnohých číslech vyniká. Provedení díla toho\nbylo vedením řiditele kůru týnského chrámu p. Fr. Ka-\nvana velmi zdařilé.\nSkvělejší ještě obraz poskytl nám druhého dne sla-\nvnostní koncert na Žofíně, jehož program, obrat-\nnou rukou sestavený, dovedl pestrou rozmanitostí svou\nbez odporu mysle všech po všechna čísla upoutati. Byla\ntu zastoupena díla ze všech odborů hudební činnosti\nTomáškovy od jednoduché písně až k velké scéně dra-\nmatické. Y prvním oddělení programu zasluhují v první\nřadě obzvláštní pozornosti „eklogy\" pro piano z op. 83\na 51, jež spolu s „rhapsodiemi\", „dityrambami\" a „allegri\ncapriciosi\" zasahují ani ne tak formou jako zvláštní onou\nsnahou po vytvoření kar akterističných obráz-\nkův genrovýcb ve směr doby pozdější, jenž v plné\nkráse rozkvetl v Mendelssohnových „písních beze slov\"\na Šumanových milokrásných obrazech pro piano s urči-\ntými nadpisy, jež se iv detaily se štěstím rozhodným\npouštějí. V „eklogách\" snažil se Tomášek jak sám\npodotýká vylíčiti život národa pastýřského, pokoj-\nného, holubičího; i jest pochopitelno , že něhou přepl-\nněné tyto kresby svěřeny byly opět ruce něžné, jemno-\ncitné, která provedla je s veškerou lahodou v přednesu\noduševněném. Myslím totiž slečnu Helenu R o ssler o vu,\njež velmi příznivě jest zapsána v paměti koncertního\nobecenstva pražského z let nedávných co pianistka na slovo\nvzatá. Něhyplné tvary skladby Tomáškovy nalezly v uměl-\nkyni této důstojného stlumočení tím spíše, ana slečna\ns oblibou již v létech minulých se obírala klavírními\nskladbami mistra našeho a pakliže nás paměť neklame,\nčastěji ve svém repertoiru mnohé z nich i veřejnosti\nz piety k mistru českému předváděla.\nMůže-li se ouvertura do es-dur op. 38, kterou ote-\nvřen byl koncert, nazvati v nynější době „koncertní\",\no tom by nám nejlépe mohli pověděti stateční členové\nfilharmonie, jimž jsou „nekoncertní\" skladby Berliozovy\npravou hříčkou v provádění není nic průhlednějšího\nnad ouverturu tuto. Podobně jest i „Hektora loučení\nse s Andromachou\", skladba rázu konventionelního v mo-\nzartovském obvyklém operistickém slohu. „Noční píseň\ncikánů\" vábí jaksi karakteristickým průvodem orkestrál-\nním; zpěv se nese proudem krotkým,\nnež po cikánsku divokým, nezkroceným. Že jest vše\npracováno v ušlechtilé formě, rozumí se u Tomáška samo\nsebou. Posledně jmenovaná píseň byla na žádosť obe-\ncenstva opakována. „Hektora loučení se s Andromachou\"\nna slova Schillerova přednesli pí. Lošerová ap. Karel\nčech s precizností nejdokonalejší, ouverturu dirigoval\nřiditel české opery p. Smetana. Druhé oddělení pro-\ngramu bylo co do obsahu i co do provedení daleko zna-\nmenitější. Z velkých vokálních skladeb již prvé číslo,\nzávěreční scéna z Šillerovy tragedie „Nevěsta Mesinská\"\npro 3 solové hlasy a mužský sbor s průvodem orkestru,\nuchvátila nás mohutností výrazu dramatického v míře\nnemalé, tak že přiznáváme se, že dle ukázky této se\nnám Tomášek zdá býti daleko znamenitějším v oboru\nhudby dramatické než v oboru hudby chrámové, kamž\nse dříve těžiště všech jeho skladeb obyčejně kladlo. Zá-\nvěrečné číslo „Gloria\" z korunovační mše jest práce"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5763, "texte": "dokonalá, mistrovská, rázu slavnostně velkolepého a činí\nu střídání se sólových hlasů (pí. Lošerová, sic. Hanušova,\npp. Peták a K. Čech) s mohutně založenými shory do-\njem velký.\nMezi oběma těmito velkými skladbami umístěny\nbyly solové písně a ukázky z rhapsodií a dityramb pro\nklavír, kterážto čísla vesměs byla jaksi nejskvělejším\nohniskem celého programu a nejvíce zajisté ku oživení\ncelku přispěla.\nJména tak skvělého lesku, v řadách uměleckých sil\nzdejších tak osvědčená, jako pí. Marta Procházková\na pp. Lev a Smetana již za výsledek solových těchto\nposledně jmenovaných piec ku předu ručila. Z písní pro-\nvedeny byly: „Rože\" z Královédvorského rukopisu op. 82.\n„Fialinka\" op. 71. „Marie Stuartky nářek z vězení\"\nop. 49. Dále: písně na slova Hankova „Slavíček\",\n„Žalost\" a Modré oči\".\nPři přednášce „Rhapsodie\" a „Dityramby\" se opět\np. Smetana zaskvěl co znamenitý virtuos na piano, jenž\nmimo neomylnou stránku technickou hlavní těžiště v před-\nnášce své klade v duševní stránku vniterní a tím bez-\nprostředné účinkuje na nejjemnější strany nitra lidského,\nkteré, pakliže jen poněkud přístupno jest pravé kráse\nhudební, kouzelnému dojmu hry Smetanovy nikdy odo-\nlati s to není. Podobný dojem činí též spůsob, jakým\npí. Marta Procházková písně přednáší: v nejnepa-\ntrnější na pohled píseň vloží veškerou vroucnost boha-\ntého ducha svého a uchvacuje vždy velkostí i čistotou\nsubjektivního pojmutí uměleckého. Jsou to zajisté vlast-\nnosti vzácné, s nimiž se v nynější, jen po zevnějším\nlesku virtuosním se pachtící době, věru velmi zřídka\nsetkáváme a jež pro vzácnost čistě umělecké bytosti\ntím vřeleji vždy na podiu koncertním vítáme. Jak vidno, účin-\nkovaly v koncertu tomto slavnostním nejpřednější síly\nz uměleckého života zdejšího; výsledek musel tedy býti\nznamenitým!\nU večer téhož dne setkali se četní přátelé uměny\nhudební a nejpřednější umělci zdejší ku bankettu co ku\nzávěrečnímu finále celé té slavnosti. Na rychlo impro-\nvizovala se tu hudební produkce, jež pojednou rozjařiti\ndo vadla mysle všech: v první řadě přednesli výtečně ba\ns neobyčejnou precizitou secvičení pp. členové praž-\nského oktet ta salonního nekteré písně, z nichž\nzvláště národní melodie těšily se přijetí nejvřelejšímu.\nTak činila zvláště krásny dojem píseň „když tě vidím\nmá panenko' pro solový tenor s průvodem bručivvch\nhlasů obratně arranž ováná cvičitelem téhož oktetta \"pa-\nnem Kučerou. Solo tenorové přednesl p. Koz dera,\nžák zdejšího známého učitele zpěvu p. Appého s krás-\nným, lahodně dojemným hlasem, a což tím více váží,\ns plnou vroucností duše; tak že bezděčně se tážeme\ns podivením, proč síla v ohledu pěveckém tak zname-\nnitá častěji nevystupuje před veřejnost, aby vyplnila\nzdárně mezeru, již nedostatkem intelligentních a ušlechti-\nlým, hlasem nadaných tenorů tak citlivě v koncertech a\nveřejných produkcích našich pohřešujeme ! s Y přednášce\nhudební se dále súčastnili pp. Smetana, Bene vi c\nHegenbart, Káan a JUC. Šrámek.\nVšeobecnou pozornost na se obrátila zdařilá skladba\npáně Káauova „Adagio\" ze sonáty pro čello a klavír,\nkterou mimo skladatele p. Šrámek obratným smyčcem\ni přednesem na nejvýše uhlazeným i oduševněným ku\nplatnosti přivedl. Od té doby co se Káan vynořil v umě-\nleckém životě zdejším co pianista i skladatel, učinil tak\núžasných pokrokův, že zaujímá nyní velmi čestné místo\nmezi mladšími skladateli našimi a závodí s nimi iv tom,\nže se snaží ve svých skladbách principy moderní assimi-\nlovati s duchem hudby české (což zvláště se mu zda-\nřil v nejnovější • sonátě klavírní, kdež hlavně v první\nvětě i český rytmus iv duchu českém vytvořená melodie\nvede hlavní slovo.) Káan se sice narodil v Tarnopoli\nv Haliči (dne 29. května 1851), avšak záhy byl dán na\nvychování do Prahy; zde navštěvoval školy normální\ni gymnasium. První hudební dojmy obdržel v ústavu Prok-\nšově, později stal se žákem Blodkovým nejen na\npianě nýbrž hlavně v komposici; když pak duch Blod-\nkův obestřel se temnou chmůrou šílenství, ujal se naděj-\nného jinocha řiditel Skuherský a tomuto děkuje Káan\nveškeré vzdělání své v theorii hudební jakož i to. že\ns láskou i trpělivostí prohlížel skladby jeho, radou i skut-\nkem jej podporoval a tak jej konečně v řadu mladých\nnašich skladatelů vlídně uvedl. Káan, ienž pochází ze\nslavné hudební rodiny Albestův (strýc i otec jeho, svo-\nbodni pani z Albestu ze šlechty uherské, stejně vyni-\nkali svého času: prvý co výtečný virtuos na housle, druhý\nco znamenitý tenorista a vychovanec výtečných mistrů\nvlašských Gentilhoma a Mozattiho v oboru \"hudebním)\nbohatým oplývá nadáním hudebním a vytvořil již nyní\nskladby, jež pro jich ducha originelního poutají pozor-\nnost každého znalce; jeho sonáty klavírní, houslové, čel-\nl°vé a pro varhany, ballady ve formě melodramatické\n(mezi nimiž vyniká zvláště Uhlandova „Kletba pěvcova, do-\nkonalou formou i ostrou karakteristikou výrazu) i četné\njeho písně najdou zajisté hojného všude ohlasu.\ny poslední době komponuje cyklus z večerních písní\nHalkovych a z básní Elišky Krásnohorské, o čemž pak\nšířeji promluvíme při jeho uveřejnění čilou naší naklada-\ntelskou firmou p. Emanuele Starého.\nKoncert ve prospěch Priessnitzova českého pomníku\nv lázních Gráfenbergských v neděli uspořádaný netěšil se\nprávě valné návštěvě obecenstva, jejž vylákaly svůdné\npaprsky jarního slunka na procházku kolem Žofína;\nvnitřek sálu žofínského byl povážlivě prázdný. Program\nsice sliboval neobyčejnou pochoutku uměleckou, však utr-\npěl valně tím, že v poslední chvíli odřekli spoluúčinko-\nvůní pp. Benevic, Fórster a Cech ml. Nicméně dovedly\nvýtečné přednášky pí. Marty Procházkové, barytonisty p.\nLva, slč. Střikové a pánův pražského salonního oktetta\nmalý hlouček posluchačstva k nadšení rozohniti, o čemž\nsvědčil patrně hojný potlesk i časté vyvolávání zrnině-\nných vesměs osvědčených sil výkonných.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-25_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "133", "page_fin": "135", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.2.6.1", "titre_corps": "* Slavnost Tomáškovu hodlá obec skutečská uspořádati", "titre_sommaire": "* Slavnost Tomáškovu hodlá obec skutečská uspořádati", "signature_source": "R", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.5", "debut_caractere": 4899, "fin_caractere_exclue": 5631, "texte": "* Slavnost Tomáškovu hodlá obec skutečská uspořádati\naž v měsíci srpnu t. r., času to pro venkov\novšem přiměřenějším i pro Pražany, kteří se zajisté slav-\nnosti té hojně súčastní, mnohem vhodnějším.\n* Slavnostní koncert akademický. Jelikož p. F.\nZ. Skuběrský se vyjádřil, že nelze mu více v době určené\nnapsati novinku slíbenou, rozhodl se sbor hudební pro\nneznámou zde ještě velkou skladbu symfonickou „Sád-\nko\" z péra ruského skladatele Rimskij-Korsakova.\n* SI. Emilie Bubeníčkova, meškajíc návštěvou\nv Jičíně, vystoupila tam v koncertu s úspěchem ovšem\nvelmi skvělým. Odkazujeme laskavé čtenáře ku zprávě\nzvláštního našeho dopisovatele.\n* K reformě hudby chrámové. P. Jos. Foer-\nster, ředitel kůru u sv. Vojtěcha, byl purkmistrem"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6331, "texte": "mladoboleslavským, p. drem Matušem požádán, aby ra-\ndou svou nápomocen byl při zamýšleném znovuzřízení\nmísta ředitele kůru při tamnéjším hlavním chrámě far-\nním. Zvláště chvalitebné jest u věci té, že p. drem.\nMatušem se vyslovilo sl. městské zastupitelstvo v Mladé\nBoleslavi zřejmě pro reformu hudby chrámové a\nnemalé oběti pro ideu tu podstoupiti hodlá. Jak se do-\nvídáme, zní návrh p. Forsterem podaný, aby ředitel kůru\nv Mladé Boleslavi mimo naturální byt a štolu (která\nveleznačná jest), 400 zl. roění služby obdržel, t. j.\n200 zl. co ředitel kůru a 200 zl. za bezplatné vyučo-\nvání v© zpěvu. Jest tedy založení zpěvné školy hlavní\npodmínkou, čehož ovšem velice zapotřebí, má-li hudba\nchrámová zkvétati. Mimo roční onu službu navrženo\njest dalších 200 zl. na vydržování zpěváků a 50 zl.\nročně na zakoupení potřebných hudebnin. Dosavádní\ncelkem nepatrné dotace pro houslisty, trubače a t. d.\nponechají se zatím na dvě leta řiditeli kůru.\n* Skladatel Antonín Dvořák odhodlal se, libreto\nku zpěvohře „Král a uhlíř\" zcela znovu v hudbu\nuvésti, odloživ zcela stranou dřívější svou práci, jejížto\nprovedení jedině za příčinou přílišné její složitosti na\nnašem jevišti nemohlo býti uskutečněno. Autokritika\ntaková i sebezapření podobné vybízí k neobmezené chvále\ni obdivu. Kéž by se vlastnosti té skladatelům našim\nČastěji dostávalo!\n* Pianistka sl. Lilly Střiková koncertovala minulý\ntýden s velikým úspěchem v Liberci a uspořádala opět\ntyto dny samostatný koncert v Plzni.\n* Ěeditel orkestru kr. z. divadla českého p. Can-\ntani vzdal se svého místa, i zastává jej prozatím p.\nJ. Miroslav \"Weber, koncertní mistr v Sonders-\nhausenu.\n* Z Jičína, 19. dubna. (Pův. dop.) Y městě venkovském\njest to znamenitou událostí, když se obecenstvu naskytne\npříležitost, poslechnouti uměle vycvičený zpěv, jímž sic\njinak jenom v hlavních městech na spořádaných divadlech\npobaviti se možná. Jsou pak to obyčejně jenom rodinné\nneb přátelské poměry, jež umělce k tomu přivedou, že\ni mimo hlavní město umělost svou prokáže. Tak se\nstalo, že Jičín navštívila výtečná pěvkyně slečna Emi-\nlie Bubeníčkova, a brzy se rozšířila zvěst, že uměl-\nkyně zde k dobročinnému účelu spoluúčinkovati hodlá.\nNež kde měla vystoupiti? Máme zde tři společenské\njednoty: německé (úřednicko-vojensko-židovské) kasino,\nobčanskou a řemeslnickou besedu. Tu si přispíšilo ka-\nsino a slečna neodřekla, avšak (jak doslýchám) určitě\nsi vymínila, že jen ve prospěch chudých dívek jičínské\nškoly účinkovati chce. Proč si slečna zrovna tento účel\nvytkla, patří na jinou stránku, ač to zde dosti dobře\nznámo, avšak leckterému ne z cela k chuti jest. Tím\nse stalo, že se mnohý akademie zúmyslně vzdálil. Ná-\nvštěva byla vzdor tomu velmi četná a čistý výnos zna-\nčným příspěvkem pro dívčí školu. Akademie 16. dubna\nodbývaná sestávala ze dvou oddělení. Y prvním dávali\nochotníci kasinští krátké divadlo („leh lade mir den Major\nein)\", o němž kritika do těchto listů nenáleží; však jsou\nVám obyčejná provedení dilletantů dosti známa. Y dru-\nhém oddělení vystoupila slečna Bubeníčkova po dvakráte:\npoprvé zapěla francouzskou píseň „Au printemps\" od\nGounoda a německou „das Fischermádchen\" od Meyer-\nbeera, podruhé vlašskou arii z Traviaty (od Verdiho)\na dvě národní písně (moravskou „Aničko dzěvečko*' a\nčeskou „Já mám holubičku\"), jichž poslední při hlučném\npotlesku opakovati musila. Pěvkyně má, jak dalece\nz jednoho poslechu souditi možná, velmi ohebný a vy-\ndatný hlas, i sluší podotknouti, že není i při nejsilněj-\nším zvuku žádného namahání pozorovati. Čím umělkyně\ndále vyniká, jest lehký, pohyblivý, takřka hravý spůsob,\njímž recitativní druh zpěvu (zvláště ve francouzských, dí-\nlem i ve vlašských skladbách), tak zvané „parlando\"\nvelmi živě a přece dojemně přednáší, jako i hbitost\nv pasážích, z nichž jedna (v Traviatě) ze značné výšky\ndo dosti znamenité hloubky jasností a takřka perlovým\nprouděním nás překvapením i podivením naplnila, svědčíc\n0 výborné hudební škole. Slyšeli jsme, že slečna Bu-\nbeníčkova po nějaký čas v Paříži se cvičila i nemůžeme\nopomenouti, abychom se zmínili ještě o jedné dobré vlast-\nnosti, která nás nad míru mile dojala. Pěvkyně vystříhá\nse bedlivě vad, které nás u mnohých sic jinak výtečných\na proslavených umělců nelibosti naplnily. Pěvec bud\nchce vynikati čistými, jasnými, táhlými tóny, nepomýšleje\nna to, že se stane při vší správnosti jednotvárným; bud\nhledá krásu přednešení v ustavičném, trvalém víření\ntónů, tak že jasného zvuku neuslyšíš, i vypadá to někdy\ntak, jako by se zpěvák obecenstva bál a tudy vše jen\ntřesavýra hlasem pronášel; do takové karikatury přešlo\njiž bohužel! proslavené „tremolando\", které ovšem\n„někdy\" a mírně užito se skvělým účinkem se nemine.\nSlečna Bubeníčkova zvolila si jedinou pravou dráhu\nu prostřed těchto výstředností. Obdivovali jsme se s jedné\nstrany čistému zvuku a naslouchali s utěšením na jiných\nmístech libému tremolu, jež jmenovitě v písni „Já mám\nholubičku\" na patřičném stupni, kde jaksi cukrování\nhrdliček napodobuje, dovedně provedeno jest. Avšak\nnechceme též zamlčeti posteskli obecenstva, ■ že prý textů\nneb, lo slyšeti. Ovšem, pěvkyně zpívala ve čtyřech roz-\nličných jazycích, z nichž některé byly mnohému neznámé;\ntaké víme, že sál není dosti akusticky staven: než za-\njisté každý znalec přisvědčí, že slova pěvkyně, zvyklé na\nrozsáhlý prostor divadla a velikých sálů, na jevišti pře-\nplněné , nevelké místnosti dusným vzduchem částečně\ntísněna a utlumena byla, jakož se to i jinde v plných\ndivadlech přihází. Byla pak přece jedna okolnost,\nkteré všickni želeli, že slečna nezvolila delších\nskladeb, aby se obecenstvo v jasném rozvoji stříbrných\ntónů déle pokochati mohlo. Než iv tom, co pěvkyně\nJičíňanům poskytla, zůstane pobyt její u nás všem cti-\ntelům krásného umění nezapomenutelným. Kéž by nám\nv brzce zase popřáno bylo podobného požitku! Hu-\ndební kapela hasičského sboru zahájila druhé oddělení\nouverturou k opeře Titlově „Eine Alpenblume\" a do-\nkončila symfonií z opery „Jeanne ď Are\" od Verdiho,\n1 zachovala precisním provedením dosti namáhavých\ntěchto skladeb dobrou pověst již od mnohých let osvěd-\nčenou. Kapelník jich, p. Tikovský, známý to virtuos\nna křídlovku potěšil obecenstvo mistrovsky přednešeným\nsólem na jmenovaný nástroj, při čemž jen litovati jest, že\njsme tuto skladbu již vícekrát zde slyšeli; očekávali jsme\nvším právem nějakou novinku. Študující gymnasia ji-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 809, "texte": "čínského uspořádali v úterý dne 21. t. m. ve prospěch\nchudých spolužákův akademii za laskavého spoluúčin-\nkování koncertního mistra p. F. Švece, kteráž těšila se\nvýbornému úspěchu. Sdělujeme prozatím tuto podrobný\nprogram: 1. Ouvertura k „Pique Dame\", slož. Suppé,\npřednesl hudební sbor hasičský. 2. „Na Moravu\" dle\nJavůrka pro sbor uspořádal K. Bendi. Provedl smíšený\nsbor študujících. 3.11. koncert pro housle od Vieuxtem-\npsa op. 16. Předn. p. Švec. 4. „Před přístavem\" velký\nsbor pro mužské hlasy se soly od L. de Rillé. 5. Sbor\nsmíšený z „Noclehu v Granadě\" od K. Kreutzera.\n6. „Elegie\" od Ernsta, přednesl p. Švec, 7. a) „Rů-\nžinko má dřímej\", mužský sbor od Bendla, b) Král v Thu-\nlech, mužský sbor od Yeita. 8. „Ples Čechův\", směs\nz národních písní od J. Illnera. Provedl hudební sbor\nhasičský.\n«/\n\nR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-25_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135", "page_fin": "135", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.2.6.2", "titre_corps": "* Musica sacra. V předvečer slavnosti sv. Vojtěcha", "titre_sommaire": "* Musica sacra. V předvečer slavnosti sv. Vojtěcha", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.7", "debut_caractere": 811, "fin_caractere_exclue": 2125, "texte": "X.\n* Musica sacra. V předvečer slavnosti sv. Vojtěcha\nve středu dne 22. t. m. slyšeli jsme v témž chrámu\npodivuhodně originelní nešpory „in falso bordone\" od\nvlašského skladatele J. G. Cimy z 16. st., hymnus\n„Regina coeli\" od neznámého skladatele téhož století\na velebný hymnus „Praesulum salvě celebris\" od Jos.\nForstera, velezasloužilého mistra o reformu hudby cír-\nkevní jakož i o upevnění její a vzrůst na půdě naší.\nČinný muž ten nejen že stará se o to, aby předváděl\nvěřícím navštěvovatelům chrámu Svatovojtěšského skvělé\npoklady starocírkevní hudby z dob klassičnosti její, ný-\nbrž on v první řadě vede o to péči, aby v duchu stá-\nřím omšených těch forem církevních vytvořil silou ducha\nvlastního nové formy, požadavkům hudebního umění v době\nnaší přiměřené a za to musíme býti vděčni mistru tomu,\njenž iv tomto, dosud jen poskrovnu pěstovaném směru\npravé hudby církevní u nás s tak zdárnými výsledky se\nprokázati může. Že jest řed. Forster v oboru tomto\nsíla povolaná, dokázal opětně v této své slavnostní\nskladbě „Praesulum salvě celebris\", kdež zdařile uhodil\nna velebný v náboženském nadšení rozradostněný (však\nnijak po světském živlu páchnoucí) ton hymnový. Pro-\nvedení celkové bylo bezúhonné; což se ovšem při tak\nneomylně secvičeném sboru, jaký nalezáme na kůru Svato-\nvojtěšském, samo sebou rozumí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-04-25-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-04-25_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-04-25_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135", "page_fin": "136", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.2.6.3", "titre_corps": "* Koncerty. V čilém životě koncertním předešlého", "titre_sommaire": "* Koncerty. V čilém životě koncertním předešlého", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.7", "debut_caractere": 2127, "fin_caractere_exclue": 6210, "texte": "* Koncerty. V čilém životě koncertním předešlého\ntéhodne hlavní k sobě poutala zraky veškerého praž-\nského světa hudebního oslava stoletých narozenin starého\nmistra našeho Vácslava Jana Tomáška. Aby i širší\nkruhy obecenstva se obeznámily se směrem i vlastním\nduchem skladatelské činnosti mistra toho a dle všeho\nuvedeného oceniti mohly pravý význam jeho pro umění\nhudební vůbec, vybrány jsou nejlepší práce Tomáškovy\na vystaveny na odiv po dva slavnostní dny: dne 17. pro-\nvedeno jest jeho největší dílo, spadající v obor hudby\nposvátné, totiž rekviem a následujícího dne slyšeli\njsme na Žofíně výbor z nejskvělejších prací jeho. Již\nku předu podotýkáme, že celá slavnost zdařila se co\nnejskvěleji a že zanechala v srdcích našich dojem nej-\npříznivější. O rekviem tvrditi můžeme, že jest to dílo\nvelké, impozantní, obrovským duchem Glucka prodchnuté\na že věru zasluhuje, aby se stalo nyní u nás aspoň tak\npopulárním, jako Mozartovo, s nímž porovnání dojista\nsnáší, ba nad nějž pravdivostí výrazu dramati-\nckého v mnohých číslech vyniká. Provedení díla toho\nbylo vedením řiditele kůru týnského chrámu p. Fr. Ka-\nvana velmi zdařilé.\nSkvělejší ještě obraz poskytl nám druhého dne sla-\nvnostní koncert na Žofíně, jehož program, obrat-\nnou rukou sestavený, dovedl pestrou rozmanitostí svou\nbez odporu mysle všech po všechna čísla upoutati. Byla\ntu zastoupena díla ze všech odborů hudební činnosti\nTomáškovy od jednoduché písně až k velké scéně dra-\nmatické. Y prvním oddělení programu zasluhují v první\nřadě obzvláštní pozornosti „eklogy\" pro piano z op. 83\na 51, jež spolu s „rhapsodiemi\", „dityrambami\" a „allegri\ncapriciosi\" zasahují ani ne tak formou jako zvláštní onou\nsnahou po vytvoření kar akterističných obráz-\nkův genrovýcb ve směr doby pozdější, jenž v plné\nkráse rozkvetl v Mendelssohnových „písních beze slov\"\na Šumanových milokrásných obrazech pro piano s urči-\ntými nadpisy, jež se iv detaily se štěstím rozhodným\npouštějí. V „eklogách\" snažil se Tomášek jak sám\npodotýká vylíčiti život národa pastýřského, pokoj-\nného, holubičího; i jest pochopitelno , že něhou přepl-\nněné tyto kresby svěřeny byly opět ruce něžné, jemno-\ncitné, která provedla je s veškerou lahodou v přednesu\noduševněném. Myslím totiž slečnu Helenu R o ssler o vu,\njež velmi příznivě jest zapsána v paměti koncertního\nobecenstva pražského z let nedávných co pianistka na slovo\nvzatá. Něhyplné tvary skladby Tomáškovy nalezly v uměl-\nkyni této důstojného stlumočení tím spíše, ana slečna\ns oblibou již v létech minulých se obírala klavírními\nskladbami mistra našeho a pakliže nás paměť neklame,\nčastěji ve svém repertoiru mnohé z nich i veřejnosti\nz piety k mistru českému předváděla.\nMůže-li se ouvertura do es-dur op. 38, kterou ote-\nvřen byl koncert, nazvati v nynější době „koncertní\",\no tom by nám nejlépe mohli pověděti stateční členové\nfilharmonie, jimž jsou „nekoncertní\" skladby Berliozovy\npravou hříčkou v provádění není nic průhlednějšího\nnad ouverturu tuto. Podobně jest i „Hektora loučení\nse s Andromachou\", skladba rázu konventionelního v mo-\nzartovském obvyklém operistickém slohu. „Noční píseň\ncikánů\" vábí jaksi karakteristickým průvodem orkestrál-\nním; zpěv se nese proudem krotkým,\nnež po cikánsku divokým, nezkroceným. Že jest vše\npracováno v ušlechtilé formě, rozumí se u Tomáška samo\nsebou. Posledně jmenovaná píseň byla na žádosť obe-\ncenstva opakována. „Hektora loučení se s Andromachou\"\nna slova Schillerova přednesli pí. Lošerová ap. Karel\nčech s precizností nejdokonalejší, ouverturu dirigoval\nřiditel české opery p. Smetana. Druhé oddělení pro-\ngramu bylo co do obsahu i co do provedení daleko zna-\nmenitější. Z velkých vokálních skladeb již prvé číslo,\nzávěreční scéna z Šillerovy tragedie „Nevěsta Mesinská\"\npro 3 solové hlasy a mužský sbor s průvodem orkestru,\nuchvátila nás mohutností výrazu dramatického v míře\nnemalé, tak že přiznáváme se, že dle ukázky této se\nnám Tomášek zdá býti daleko znamenitějším v oboru\nhudby dramatické než v oboru hudby chrámové, kamž\nse dříve těžiště všech jeho skladeb obyčejně kladlo. Zá-\nvěrečné číslo „Gloria\" z korunovační mše jest práce"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5763, "texte": "dokonalá, mistrovská, rázu slavnostně velkolepého a činí\nu střídání se sólových hlasů (pí. Lošerová, sic. Hanušova,\npp. Peták a K. Čech) s mohutně založenými shory do-\njem velký.\nMezi oběma těmito velkými skladbami umístěny\nbyly solové písně a ukázky z rhapsodií a dityramb pro\nklavír, kterážto čísla vesměs byla jaksi nejskvělejším\nohniskem celého programu a nejvíce zajisté ku oživení\ncelku přispěla.\nJména tak skvělého lesku, v řadách uměleckých sil\nzdejších tak osvědčená, jako pí. Marta Procházková\na pp. Lev a Smetana již za výsledek solových těchto\nposledně jmenovaných piec ku předu ručila. Z písní pro-\nvedeny byly: „Rože\" z Královédvorského rukopisu op. 82.\n„Fialinka\" op. 71. „Marie Stuartky nářek z vězení\"\nop. 49. Dále: písně na slova Hankova „Slavíček\",\n„Žalost\" a Modré oči\".\nPři přednášce „Rhapsodie\" a „Dityramby\" se opět\np. Smetana zaskvěl co znamenitý virtuos na piano, jenž\nmimo neomylnou stránku technickou hlavní těžiště v před-\nnášce své klade v duševní stránku vniterní a tím bez-\nprostředné účinkuje na nejjemnější strany nitra lidského,\nkteré, pakliže jen poněkud přístupno jest pravé kráse\nhudební, kouzelnému dojmu hry Smetanovy nikdy odo-\nlati s to není. Podobný dojem činí též spůsob, jakým\npí. Marta Procházková písně přednáší: v nejnepa-\ntrnější na pohled píseň vloží veškerou vroucnost boha-\ntého ducha svého a uchvacuje vždy velkostí i čistotou\nsubjektivního pojmutí uměleckého. Jsou to zajisté vlast-\nnosti vzácné, s nimiž se v nynější, jen po zevnějším\nlesku virtuosním se pachtící době, věru velmi zřídka\nsetkáváme a jež pro vzácnost čistě umělecké bytosti\ntím vřeleji vždy na podiu koncertním vítáme. Jak vidno, účin-\nkovaly v koncertu tomto slavnostním nejpřednější síly\nz uměleckého života zdejšího; výsledek musel tedy býti\nznamenitým!\nU večer téhož dne setkali se četní přátelé uměny\nhudební a nejpřednější umělci zdejší ku bankettu co ku\nzávěrečnímu finále celé té slavnosti. Na rychlo impro-\nvizovala se tu hudební produkce, jež pojednou rozjařiti\ndo vadla mysle všech: v první řadě přednesli výtečně ba\ns neobyčejnou precizitou secvičení pp. členové praž-\nského oktet ta salonního nekteré písně, z nichž\nzvláště národní melodie těšily se přijetí nejvřelejšímu.\nTak činila zvláště krásny dojem píseň „když tě vidím\nmá panenko' pro solový tenor s průvodem bručivvch\nhlasů obratně arranž ováná cvičitelem téhož oktetta \"pa-\nnem Kučerou. Solo tenorové přednesl p. Koz dera,\nžák zdejšího známého učitele zpěvu p. Appého s krás-\nným, lahodně dojemným hlasem, a což tím více váží,\ns plnou vroucností duše; tak že bezděčně se tážeme\ns podivením, proč síla v ohledu pěveckém tak zname-\nnitá častěji nevystupuje před veřejnost, aby vyplnila\nzdárně mezeru, již nedostatkem intelligentních a ušlechti-\nlým, hlasem nadaných tenorů tak citlivě v koncertech a\nveřejných produkcích našich pohřešujeme ! s Y přednášce\nhudební se dále súčastnili pp. Smetana, Bene vi c\nHegenbart, Káan a JUC. Šrámek.\nVšeobecnou pozornost na se obrátila zdařilá skladba\npáně Káauova „Adagio\" ze sonáty pro čello a klavír,\nkterou mimo skladatele p. Šrámek obratným smyčcem\ni přednesem na nejvýše uhlazeným i oduševněným ku\nplatnosti přivedl. Od té doby co se Káan vynořil v umě-\nleckém životě zdejším co pianista i skladatel, učinil tak\núžasných pokrokův, že zaujímá nyní velmi čestné místo\nmezi mladšími skladateli našimi a závodí s nimi iv tom,\nže se snaží ve svých skladbách principy moderní assimi-\nlovati s duchem hudby české (což zvláště se mu zda-\nřil v nejnovější • sonátě klavírní, kdež hlavně v první\nvětě i český rytmus iv duchu českém vytvořená melodie\nvede hlavní slovo.) Káan se sice narodil v Tarnopoli\nv Haliči (dne 29. května 1851), avšak záhy byl dán na\nvychování do Prahy; zde navštěvoval školy normální\ni gymnasium. První hudební dojmy obdržel v ústavu Prok-\nšově, později stal se žákem Blodkovým nejen na\npianě nýbrž hlavně v komposici; když pak duch Blod-\nkův obestřel se temnou chmůrou šílenství, ujal se naděj-\nného jinocha řiditel Skuherský a tomuto děkuje Káan\nveškeré vzdělání své v theorii hudební jakož i to. že\ns láskou i trpělivostí prohlížel skladby jeho, radou i skut-\nkem jej podporoval a tak jej konečně v řadu mladých\nnašich skladatelů vlídně uvedl. Káan, ienž pochází ze\nslavné hudební rodiny Albestův (strýc i otec jeho, svo-\nbodni pani z Albestu ze šlechty uherské, stejně vyni-\nkali svého času: prvý co výtečný virtuos na housle, druhý\nco znamenitý tenorista a vychovanec výtečných mistrů\nvlašských Gentilhoma a Mozattiho v oboru \"hudebním)\nbohatým oplývá nadáním hudebním a vytvořil již nyní\nskladby, jež pro jich ducha originelního poutají pozor-\nnost každého znalce; jeho sonáty klavírní, houslové, čel-\nl°vé a pro varhany, ballady ve formě melodramatické\n(mezi nimiž vyniká zvláště Uhlandova „Kletba pěvcova, do-\nkonalou formou i ostrou karakteristikou výrazu) i četné\njeho písně najdou zajisté hojného všude ohlasu.\ny poslední době komponuje cyklus z večerních písní\nHalkovych a z básní Elišky Krásnohorské, o čemž pak\nšířeji promluvíme při jeho uveřejnění čilou naší naklada-\ntelskou firmou p. Emanuele Starého.\nKoncert ve prospěch Priessnitzova českého pomníku\nv lázních Gráfenbergských v neděli uspořádaný netěšil se\nprávě valné návštěvě obecenstva, jejž vylákaly svůdné\npaprsky jarního slunka na procházku kolem Žofína;\nvnitřek sálu žofínského byl povážlivě prázdný. Program\nsice sliboval neobyčejnou pochoutku uměleckou, však utr-\npěl valně tím, že v poslední chvíli odřekli spoluúčinko-\nvůní pp. Benevic, Fórster a Cech ml. Nicméně dovedly\nvýtečné přednášky pí. Marty Procházkové, barytonisty p.\nLva, slč. Střikové a pánův pražského salonního oktetta\nmalý hlouček posluchačstva k nadšení rozohniti, o čemž\nsvědčil patrně hojný potlesk i časté vyvolávání zrnině-\nných vesměs osvědčených sil výkonných.\n\nX."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n25. dubna 1706 nar. Giambattista Martini, výt. theoretik a sklad. církevní —\nv Bologni.\n„ „ 1833 I. prov. Rcssiniho ~Stabat mater\" v Madridě.\n„ „ 1842 nar. Pavlína LuCCCVa, zpěv. ve Vídni.\n26. „ 1727 nar. dr. K. Burnsy, dějepisec hudební —ve \"Worcestru.\nn „ 1868 f Kar. Strakatý, operní zpěvák a horlivý pěstitel českých ná-\nrodních písní v Praze.\n„ ~ 1871 I. prov. Ricli. Wagnera ~Die Meistersinger\" v Praze.\n„ „ 1871 f Zikmund Thaíberg, sklad, a pian. v Neapoli.\n27. „ 1812 nar. B. Flotov, op. sklad, v Rentendorfu (v Meklenbursku).\n„ ~ 1867 I. prov. Sounodovy zpěv. „Romeo a Julie\" v Paříži.\n28. ~ 1793 f Joz. Christian Smrčka, výt. ěellista v Londýně.\n„ ~ 1834 ý Ant. Eail, virtuos na trubku (nar. 1787) co dvorní hudeb.\nve Vídni.\nn „ 1840 f Caterino Cavos, sklad. op. (nar. v Benátkách 1775) co op.\nkap. v Petrohradě.\n29. „ 1800 nar. Jan Janatka, prof. lesního rohu na konserv. pražské a\nsklad. v Třeboraticích.\ni, 5, 1827 I. prov. Mendelssokncvy op. „Svatba G-amachova\" v Berlíně.\n» ~ 1830 I. koncert J. Hummla, výt. pianisty v Londýně.\n30. „ 1701 nar. Jan Hynek Angernieyer, výt. houslista v Bilíně.\n„ 1769 nar. Bonlfacio Asíoil, čelista a sklad. v Coreggio.\n„ ~ 1817 I. prov. hudby knížete A. F. Eadzivilla k Groetlieově Faustu\nv Berlíně.\n1. května 1811 otevřena byla pražská konservatoř za ředitelství Bedřicha\nDionysa Webra, (nar. ve Velebově r. 1771.)\n,5 ,í 1860 f Luigi G-crdigiani, sklad. ve Florencii.\n\nVáclav Jan Tomášek.\nŽivotopisný nástin.\n(Pokračování.)\nNavštěvoval z počátku gymnasium malostranské,\nteprve od r. 1792 staroměstské, kteroužto změnou\narci velmi mnoho získal na čase; neboť denní čtve-\nrou chůzí z koňského trhu až do Karmelitánské ulice\nnemálo byl promeškával. Vedle studií, ve kterýchž\ni nyní se vzornou pilností pokračoval, nezapomínal\n- nikterak na umění hudební. Na svém malém klavíru\nhrál nejraději skladby Pleyelovy; bratrovi Jakubovi\nvšak nelíbila se tato Václavova přílišná pieta pro\nPleyela i vzal ho proto jednou s sebou do stavov-\nského divadla na představení „Dona Juana\". To\núčinkovalo; od té doby stal se Tomášek a zůstal\ntaké až do smrti nejnadšenějším Mozartianem.\nVečír ten rozhodnul o jeho celém hudebním směru.\n„Don Juan\" ostatně nebyl prvním divadelním před-\nstavením, jež v Praze viděl; neboť byl již před tím\nnavštívil jednou Paesiellovu operu „Domýšliví filoso-\nfové\", která na něho ovšem více novostí hudebně-\ndramatického ruchu na jevišti, než-li skladbou samou\núčinkovala. Mozartova „opera všech oper\" vzbudila\npak v Tomáškovi nejenom nadšení pro genia svého\npůvodce, nýbrž i lásku k umění dramatickému vů-\nbec. Jak dalece to dovolovala kasa, chodil nyní pilně\nuo divadla, které právě tehdáž (řízením Guardaso-\nniho) mělo skvělou pověst i všude v cizině.\nHorečku, kterou Tomášek r. 1791 šťastně pře-\nstál, zavinilo přepjaté namahání těla i ducha. Den\nstrávily škola a studie, jakož i dávání hodin, nezbý-\nvalo tudíž nic jiného, než nastaviti noc, když se jed-\nnalo o hudbu. Obyčejně míval Tomášek této doby\njen tři hodiny ku spaní. Co houslista účastnil se\ns úspěchem smyčcových kvartet, klavír zůstal mu\nvšak přece nejmilejším nástrojem, na němž se ze-\njména cvičil se zvláštní zálibou ve volné, impro-\nvisované fantasii. Než, co klavírista byl Tomášek\ndosud pouhým samoukem a kladl prsty beze všeho\npravidla, prováděje na př. všechny stupnice toliko\nprvním a druhým prstem; s nemalou prací a pílí\nmusel nyní, upozorněn svými spolužáky, hleděti, aby\nsi nenáhle poněkud pravidelnější, pohodlnější spůsob\nhry přivykal. Vzácná vytrvalost a pevnost povahy\nzmohla ostatně vítězně i tyto obtíže za krátký čas.\nTaké studium hudební theorie nezanedbával Tomá-\nšek, ba některá díla o generalbasu si celá opsal. Do\ndoby této náleží také co první pokus skladatelský\ndvanáct uherských tanců, při nichž Tomášek veden\nbyl toliko jakýmsim hudební instinktem; neboť nebyl\npřed tím nikdy slyšel uherské tance. Skladba vyzna-\nmenávala se prý alespoň originálností. Pak násle-\ndovala řada písní, z nichž jedna (Holtyho „Elegie an\nRoschen\") později vydána tiskem (v op. 2.). Nemálo\nprospívalo Tomáškovi nyní a ještě v mnohých pozděj-\nších létech důvěrné přátelství se spolužákem Dam-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.2", "texte": "bekem, jenž se později stal znamenitým esthetikem\na, profesorem téže védy na universitě pražské.\nMimo umění hudební bylo to i malířství, ku\nkterémuž měl Tomášek nevšední vlohy. Dle bra-\ntrova přání začal se učiti kreslení; „bylo to štěstí\npro hudbu,\" vypravuje sám, „že jsem se dostal do\nrukou učitele, jenž ve svém oboru také mnoho neroz-\numěl, sice bych se jí byl, veden dobrým učitelem,\nzajisté stal nevěrným.\" Takto však zůstal Tomášek\npřece jenom při hudbě. Ostatně ještě v pozdním\nvěku svém bavil nejenom sebe ale i kruh svých přá-\ntel nezřídka kreslením poitretů, zejmena velmi štast-\nným humorem prodchnutých karikatur, a když někdy\npři večerních hudebních zábavách v bytu jeho odbý-\nvaných kolovalo Tomáškovo album z ruky do ruky,\nbyli přítomni zajisté povděčni i za tento požitek.\nIi 1794. zemřel mu otec. Byl by nyní stál sám\na sám, opuštěn ve světě, kdyby se vřelá láska jeho\nbratra Jakuba nebyla všemožně snažila, nahraditi\nmu tuto ztrátu.\nTři smyčcová kvarteta, v této as době (slohem\nFleyelovským) napsaná, líbila se všeobecně, byla však\npo několika letech odevzdána plamenům. Aby se\nv theorii zdokonalil, chtěl se Tomášek učiti kontra-\npunktu od proslulého Koželuha, jenž tenkráte byl\nkapelníkem při chrámě metropolitanském. Koželuh\nčinil však podmínky, na něž chudý Tomášek nikte-\nrak přistoupit! nemohl, tak že se musel opět odho-\ndlati, zůstati i na dále ještě samoukem.\nVyučování předmětům literním mnoho nevyná-\nšelo; proto rozhodnul se Tomášek, státi se učitelem\nhudby. Úspěch měl výtečný a dostal brzo mnoho\nhodin v šlechtickvch rodinách a tudíž i své hmotné\npostavení valně zlepšil, tak že mohl si nyní koupiti\nvětší klavír poznenáhla i všechny theoretické spisy\no hudbě. Četné jím složené tance hrály se pilně\nv masopustě; avšak jich partitury, jako mnohé jiné,\nTomášek sám později spálil. O prázdninách roku\n1797 zůstal v Praze a zanášel se skladbou Bůrge-\nrovy „Lenory\" pro zpěv s průvodem klavíru a na-\npsal také již několik slok; než, přesvědčil se, že mu\nk podniknutí tak velkolepému scházejí dosud pa-\ntřičné vědomosti i odložil prozatím tuto práci, sáhnuv\nku hře se zpěvy „Der Einspruch\" od Michaelise, ze\nkteré však dohotovil toliko dvě čísla.\nKdyž r. 1797. byl nastoupil studia právnická,\npočal se pilně cvičiti ve dvojitém a vícenásobném\nkontrapunktu, ve všech druzích kanónu a fugy atd,\ntak že si nyní při oblíbeném fantasování na klavíru\nmohl vésti tím volněji, au si také již byl osvojil\nsprávnější spůsob kladení prstů a na štěstí i poslední\nnásledky jihlavského pobytu, totiž zlé oznobeniny na\nrukou, docela zmizely.\nR. 1798 koncertoval v Praze Beethoven Dojem\nprvního koncertu na Tomáška byl ohromující; cítil se\nbýti téměř zdrceným tak, že se po několik dní kla-\nvíru ani nedotknul. Druhý koncert však a ještě jedno\nvystoupení Beethovenovo v kruhu soukromém schla-\ndilo zase poněkud ono nadšení. Tomášek obdivoval\nse neobmezeně Beethovenovi co výkonnému umělci,\nnazývaje ho „obrem mezi pianisty\", pánem „hry kla-\nvírní\"; jeho skladbám však vytýkal zejmena smělé\nodskakování od motivu k motivu, čímž prý organická\nspojitost a nenáhlý rozvoj myšlének mizívá, a zejmena\npochyboval o Beethovenově povolání ku skladbě vo-\nkální. Yůbec kladl Tomášek Mozarta rozhodně nad\nBeethovena, přirovnávaje tohoto „vlasatici, probíhající\nsmělou dráhou, aniž by se podrobovala nějakému pra-\nvidlu, a zavdávající svým zjevením se podnět k růz-\nným pověrčivým výkladům\", onoho pak „slunci, které\nsvítí i hřeje, neopouštějíc svou pravidelnou dráhu.\"\nZ toho můžeme zajisté nejlépe posouditi, jak velko-\nlepý obrat se stal v hudbě Beethovenem. Neboť ta-\nkový úsudek utvořil si o něm Tomášek r. 1798, když\nskladby Beethovenovy byly dospěly teprvé k op. 19.\n(ku klavírnímu to koncertu do b-dur, za téhož pobytu\nv Praze komponovanému a zde také poprvé prove-\ndenému), tedy v době, kdy Beethoven sotva byl hotov\nse svou první periodou, zvanou „Mozartovskou\"\nzejmena pak před jeho symfoniemi, jichž první teprvé\n0 dva roky později ve Yídni byla slyšána. Byla-li již\ntenkráte odchýlka od Mozarta Tomáškovi co dokona-\nlému Mozartianovi přílišná, nebyla zajisté pozdější\ndíla Beethovenova s to, napraviti onen náhled, který\nse nám nyní ovšem jeviti musí jako rozhodný omyl,\njako nedocenění a nedoznání nejmohutnějšího tvůrčího\ngenia ve světě hudebním, kerýžto náhled však za\noněch dob (a ještě mnohem později!) byl pevným\nčlánkem vyznání víry velikého počtu hudebních umělců\n1 znalců na slovo vzatých. A skutečně také vypravuje\nTomášek, jak se z toho těšil, když o šestnáct let\npozději poslechnutím „Fidelia\" a brzo na to sedmé\nsymfonie (do A-dur) a jiných skladeb v svém dřívějším\núsudku o Beethovenovi, co o skladateli geniálním sice\nale theoreticky a estheticky nedosti přísně vzdělaném,\njenom se utvrdil. Než, blud ten byl alespoň r. 1797\npro Tomáškův dálší vývoj přímo blahodárný, jak zřejmě\nvysvitá z následujícího vyznání: „Kdyby se mi byly\nBeethovenovy již tenkráte, arci ještě poskrovnu, vyšlé\nskladby i se strany rhytmu, harmonie a kontrapunktu\nobjevily co umělecká díla klasická, byly by mi snad\nna vždy vzaly všechnu odvahu, dbáti ještě na dále o\nsvé vzdělávání; takto však cítě se skladbami Beetho-\nvenovými jenom povzbuzena a pevné přesvědčena, že\ni sám největší genius musí ctíti vážnou uzdutheore-\ntického vzdělání, zdvojnásobil jsem pilnost svou, abych\nse dostal tam, kde bývá posvátným uměním dáno po-\nsvěcující políbení toliko hodným.\"\nBěhem posledních roků práv byl Tomášek i co\nskladatel dosti pilným a vystoupil také poprvé u ve-\nřejnost desíti variacemi na oblíbené thema z Winte-\nrovy opery „Das unterbrochene Opferfest\" a sešitem\nšesti písní, které vlastním nákladem tisknouti dal co\nopus I.a 2. Úspěch byl rozhodný. Velké trio pro\nklavír, housle a violu (op. 7) vyšlo brzo na to ná-\nkladem lipské firmy Breitkopf & Hártel.\nŽe se Tomášek seznamoval se všemi téměř hu-\ndebními veličinami, které do Prahy zavítávaly, samo\nsebou se rozumí; i jest velmi zajímavo, dočítati se\nv jeho autobiografii všelikých podrobností o umělcích,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.3", "texte": "jichž jména ač tenkráte slavená nyní již v plné\nzapomenutí klesla, právě tak, jako o mužích, kteří\npozději zaujali na vždy vynikající místa v dějinách\nhudby. Zde musíme, ovšem přestátí na zaznamenání\ntakových toliko styků, které dlužno považovati za dů-\nležitější poněkud momenty života Tomáškova. K těm\npatří bez odporu alespoň do jisté míry také\ndelší obcování s abbéem Voglerem, který se v letech\n1801 a 1802 v Praze zdržoval, aby zde na universitě\npřednášel o hudbě, což se i skutečně stalo, ač s ne-\nhrubým úspěchem. B)doť význačným rysem Tomáš-\nkovy umělecké povahy, že si theorie hudby nejenom\nvšímal, ale že iv samostatném theoretickém zkoumání\na badání velkou zálibu měl; styk s jedním s nej-\npřednějších theoretiků této doby, mužem to velmi na-\ndaným a učeným, třeba v mnohém ohledu podivín-\nským, jako byl Yogler, zajisté dával mu dosti nové\nlátky k vlastnímu plodnému přemýšlení. R. 1802\npřišel též Forkel, svého času znamenitý historik hu-\ndební, do Prahy, aby v knihovnách a archivech hle-\ndal a pátral po pramenech k pokračování svých dějin\nhudby. Forkel a Yogler byli však náramní nepřátelé,\ntak že Tomášek měl dosti obtížné postavení, nechtěl-li\nse, obcuje s jedním, znepřáteliti s druhým. Forkel\nbyl nadšeným ctitelem Šebestiána Bacha, a hrál sám\njsa poučen Friedemannem Bachem, nejstarším synem\nŠebestiánovým, všechny skladby tohoto velmistra z pa-\nměti a bezúhonně přímo vzorně. I upozorňoval To-\nmáška netoliko na krásy slohu Bachova, nýbrž i na\nprospěch, který klavíristovi plyne ze hraní Bachov-\nských fug, tak, že se Tomášek později se svými žáky\npilně cvičil též „temperovaný klavír\". Forklovo jedno-\nstranné zamítání veškeré novější hudby zavdalo však\npodnět k následující žertovné pomstě. Tomášek po-\ndotknul kdysi, že má velmi starou skladbu od Scar-\nlattiho, a když ho Forkel vybízel, aby ji zahrál,\nomlouval se onen tím, že ji někomu půjčil, aniž by mu\nbyla vrácena, že si ji tudíž musí několikráte pro sebe\npřehřátí, má-li ji provésti bez chyby. Jednodenní\nlhůty takto získané použil Tomášek k tomu, že složil\nrychle fantasii ve slohu Scarlattiho, již pak tak dlouho\nopakoval, až mu v paměti utkvěla. Druhého dne ji\nForkelovi zahrál; ten však již při šestém taktu zvolal\npln nejblaženějšího nadšení: „Ó božský Scarlatti!\nTy's to, vždyť tě člověk hned poznává!\" Podařené\nmystifikování takového znalce starého slohu, jakým\nbyl Forkel, zajisté svědčí o nemalém nadání k nápo-\ndobení směrů cizích.\n(Pokračování.)\n\n„Boris Godunov.“\nOpera v 5 jeda. od G. Musorgského.\nPosuzuje A. Famincin.\nKaždý vzdělaný člověk souhlasí s tím, že k tomu,\naby se mohl státi někdo spisovatelem, tak že by byl\ns to, napsati ku př. drama, přede vším je potřebná\nznalost ducha jazyka, v němž drama napsati chce,\ni stěmi elementárními, všeobecně platnými pravidly,\njimž učí gramatika jazyka a jichž neznalost vede\nk nejhrubším pokleskům proti správnosti mluvení;\nže je potřeba umět rozeznávati jambu od trochea,\ndaktylu atd., chce-li psáti veršem: jedním slovem, že\nje třeba, aby vládl technikou jazyka, bez kteréž nic\nkloudného vyvésti nelze.\nMimo německý, latinský, francouzský a ostatní\njazyky jest ještě jeden jazyk, vyžadující právě tak\npečlivou znalost ducha jeho, mající právě tak po-\ndrobné pracovanou gramatiku, nad to však mno-\nhem více rozličných forem pronášení se,\njazyk, jenž všem národnostem jest jazykem cizím,\njímž dovedou mluviti správně, duchu jeho přimě-\nřeně poměrně ne mnozí, již dovedou přiučiti se\njemu důkladně, vžiti se v něj, postihnouti vlastní\nvýznam jeho jednoduchých i složitých forem: a jazyk\nten jakož čtenář snadno uhodl jest jazyk hu-\ndební. Hudební abeceda skládá se z tónů, jež možno\nvyvoditi hudebními nástroji neb lidským hlasem. Tony\ntyto po sobě následujíce aneb i stejnodobým spojením\ndávají základné formy motivů, akkordů a jich spo-\njení v určitém pořadě hudební věty, periody, z nichž\nse sestrojují (obdobně řeči literární) celé řady vět i\nperiod, při čemž spůsob jejich sestavování, rozumí se,\nurčuje zvláštnost hudebního jazyka a dovednost, sho-\ndujíce se v mnohých vztazích s tvořením řeči poe-\ntické. Není na místě, abych zde prováděl do po-\ndrobná parallelu mezi formami hudebními a literár-\nními, jež by mne zavedla příliš daleko i omezím se\njen několika poznámkami.\nJiž během několika století existují v hudební gra-\nmatice, t. j. v tak zvané theorii hudby, základní pra-\nvidla, patrně ne náhodou vymyšlená neboť jinak\nnebyla by se udržela tak dlouho u všech hudebníků,\ndávno byla by již zapomenuta neb nahražena jinými\nzaložená na zákonech přírodních, fysických zá-\nkonech harmonie; jest i zvláštní hudební syntaxis,\nzvláštní učení o formách, také ne náhodou vymyšlené,\nale sestavené z děl nejznamenitějších tvořitelů, nej-\nvýtečnějších skladatelů, učení, ukazující, jak přiroze-\nnou cestou z původních elementárních forem instru-\nmentální i vokální hudby poznenáhlu povstávaly nové,\nsložitější i bohatší, samy sebou spůsobné k dalšímu\nrozvijení a rozšiřování se.\nSeznamujíce se s toho stanoviska s hudebními\nvýtvory geniálných skladatelů od dob nejdávnějších\naž do našich, vyhledávajíce v oněch pracích histo-\nrické spojení, postupné nynější rozvití našeho umění,\nvmýšlejíce se hlouběji v harmonický i melodický obsah\ntěchto dél, a poznávajíce konečně, jakou úlohu v ži-\nvotě obecném hrála hudba v různých dobách, jakož\ni poměr její k ostatním uměním, její styk s nimi atd.,\nnabýváme schopnosti porozuměti duchu umění vůbec,\ns jeho neproměnnými zvláštnostmi, postihnouti zvláštní\nlogiku abstraktních forem muzikálních, okouzlující\nzvláštnost abstraktního sice, avšak v skutečnosti množ-\nství analogií se světem ostatním ukazujícího světa\nhudebního slovem tenkráte stáváme se schopnými,\nabychom ocenili důležitost a. nevyhnutelnost grama-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.4", "texte": "tiky pravidelného, zdravého, slovem uměleckého spů-\nsobu hudebního výrazu, ať je již jakýkoliv náš směr vůči\numění vůbec, ať jakékoliv u nás převládají sympatie,\nči k hudbě vokální či instrumentální či k operní aneb\ncírkevní, koncertní či komorní.\nObecenstvo, massa posluchačů, toliko povrchně\naneb pranic neznáma s vlastním významem hudebního\numění, slyšíc hudbu, spokojuje se obyčejně na polo\nporozuměným, všeobecným dojmem provozovaného díla,\na není s to, aby znamenala nesprávnosti a nepravi-\ndelnosti výrazu podobně jako cizinec, slyše mluviti\nřeč, jíž se byl jen tak napolo přiučil, necítí se uraženým\nšpatnou vazbou toho či onoho slovesa, a spokojuje\nse, jen když porozumí aspoň, o čem je řeč. Před-\nstavte si, že by kdosi, neznaje jazyka českého ani\ntak na polo, při tom však nadán jsa básnickým talen-\ntem nepopiratelným, složil české dráma, plné chyb\ngramatických; složil je veršem, neznaje pravidel me-\ntrických či přízvučných a představte si dále, že by\ndráma ta se odehrála před obecenstvem, na většině\nještě méně znalým češtiny než básník sám a máme\ntýž resultat před očima, jakého se dodělala opera\n„Boris Godunov\" odMusorgského při prvním\nsvém provozování. Cizokrajné ono obecenstvo toť\nmassa posluchačstva, ocenivší ovšem spravedlivé ne-\npochybný talent autora hudební skladby, nerozezná-\nvajíc podrobně harmonický nepořádek její; několik\npak řeči znalých Cechů toť hudebníci, kteří ne-\nmohli se nijak uspokojiti velmi nepříjemným spůso-\nbem mnoha poklesků proti řeči muzikální, k čemuž\nse družil úplný nedostatek logiky při sestavování ab-\nsolutně muzikální části opery, s nímž se spojovaly\nv jediný chaos ucho urážející nahromaděné a neroz-\nřešené dissonance, neustále vyskytující se opakování\nkvint, slovem úplný nedostatek gramatické známosti\nmuzikálního jazyka nedostatky, kteréž bohužel jsou\ns to, aby zatemnily v očích hudebníka stále se jevící\nzáblesky nepochybného, originelního nadání muže,\nkterý však dosavad nedovedl vyhledati si pevné půdy\npod nohama a proto kolísá se neustále v nesmírném\nmoři zvukovém, na němž nedovede se orientovati,\njichž nemůže se řádně zmoci, aby je urovnal ve svém\ndíle v mohutných jednotných oddílech, harmoniích\nvůbec výtečnosti formy; a to proto jen, že vlastní\npodstata hudebního umění je posud cizou, že v jeho\nočích hudba sama sebou abych užil obrazu\nnení ničím jiným, leč hrnečkem s barvami, jimiž oma-\nlovává tekst svého libreta, nestaraje se při tom ani\nv nejmenším o harmonii barev, ni o lad a souměrnost\nrysů a takové a podobné hrubé poklesky proti\nzákladním pravidlům hudby jsou jasným důkazem, že\nautor opery je dosud v mnohých oddílech umění hu-\ndebního nejprostším laikem. Však to nijak nevy-\nvrací dřívější mé tvrzení, že autor „Borise Godu-\nnova\" obdařen je znamenitým, samostatným nadáním.\nV čem pak se zejmena jeví jeho nadání a jaké jsou\njeho charakteristické zvláštnosti, uvidíme níže.\nPředeslav těchto několik řádků, mohu přistoupiti\nk rozboru nové opery, dávané poprvé na scéně Ma-\nrianského divadla dne 9. dubna k beneíici pí. Plato-\nnové, a započnu libretem.\nPředevším nutno vyjádřiti souhlas svůj s velmi\nšťastnou volbou předmětu i ve zvláštnostech svých vele-\nznamenitého dramatického díla Puškina, z něhož zacho-\nvány namnoze celé verše i scény. Z druhé strany\nvšak nemile se dotýká nevkus, s jakým libozvučné,\njako pro hudbu utvořené verše Puškina zaměněny\nbyly v libretu opery veršem chudým, úplný nedo-\nstatek uměleckého taktu a vážnosti jevící k dílu velikého\nbásníka, pokaženému neumělou rukou libretisty-kom-\nponenta, jenž vykonal na drarnatě velikého poety\nhanebnou operaci a uvedl v hudbu jak verše Puškina,\ntak i ty bídné záplaty, kterými hrubá ruka operá-\ntora pokryla zející rány původního tekstu. Otevřte\nna kterékoliv stránce libreta a najdete stvrzení mých\nslov k. p.\nP u š k iii,\nCar.\nTo uvaž kníže, milost slibuju ti\na za lži prošlé nemilostí nechci\njá strestat; tě. Však-li ještě nyní\n\"si žerty tropíš, hlavou syna svého\nse zaklínám, že zlý tě trest postihne,\ntak zlý to trest, že Ivan Vasiljevič\nsám úžasem se v hrobě chvíti bude.\nLibretto sír. 37.\nVasilij Ivanoviči, křížem tě i Bohem samým zaklínám\nPo vědomí pravdu svatou pověz!\nTy víš, že jsem milostiv, a prošlé lži\nNemilostí nezviněnou ne3trestám.\nJestli ale obelstíváš mne, přísám Bůh,\nVymyslím si takový trest, hrozný trest,\nŽe cář Ivan úžasem se v krobé zachvěje.\nNepochopuju, proč skladatel hranaté próze li-\nbretta, považuje ji snad za verše, dává přednosť před\nverši Puškina, psanými veršem hudbě tak příznivým.\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Z Vidnĕ. (Pův. dop.) Koncert sl. Anny šetřilovy,\npůvodně určený na 24. března, pro churavosť\nslečninu odbýval se teprv dne 14. t. nu v sále Bosen-\ndorferovském. Prvním číslem zajímavého programu bylo\nc-mol kvinteto Sp o hro vo, jež slečna za spoluúčinko-\nvání pánů Nikiše a Raduického (housle), Z o 11-\nne r a (viola) a Hum m r a (cello) s náležitým ohněm\na technikou výtečně zaokrouhlenou, ve zpěvných pas-\nsážích pak s přiměřeným klidem a vroucím citem před-\nnesla. To zvláště platí o větě první. Ye větě druhé\nponěkud vadilo ostré ozývání se tónu zvlášť v hořejších\npolohách. Jmenovitě poslední větou dobyla si slečna\nhlučné pochvaly. Šeb. Ba cha praeludium a fuga do\na-mol byla nejskvělejším číslem programu; právě proto,\nže jsou to skladby, jež činí nejvyšší požadavky, získala\nsi slečna bezúhonným přednesem obou všestrannou pří-\nzeň posluchačstva. S podobným úspěchem přednesla\ni ostatní čísla programu, Chopina nokturno do f-dur,\nLiszta transkripci Paganiniho etudy a společné s pa-\nnem Ehlingem (11. klavír) 2.a poslední větu z Weberova\nes-dur koncertu pro 2 klavíry (upraveno od Prombergra)."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.5", "texte": "Připomínáme jen slečně šetřilově, aby vše, co na ní lpí\nještě ze školního prachu, se sebe svrhla a neopominula\nu svém dálším vzdělání dbáti ještě dějin a aesthetiky hudby,\npři čemž radíme jí, aby se obrátila na známého příznivce\nmladých talentů, p. Dr. Ambrose. Mimo čísla tato\nzpívala sl. Schmidtova, „velkov. výmarská dvorní\nzpěvačka operní\", některé písně Mendelssohna,\nBramhse, Schuberta a Marchesi-ho ač se zna-\nčnou smělostí a jistotou v koloratuře, tož přede hlasem\nještě nehotovým, a bez vší důkladnější školy. Ano i vo-\nkalisace nebyla tu a tam správná. Vzdor tomu nalezla\ni sl. Schmidtova vděčného obecenstva dosti.\n\nl.\n\n** Nakladatel J. G. Mittler z Lipska zaslal nám\nukázku z nového vydání Beethovenových so-\nnát klavírních. Je to vydání opravdu vzorné; kritické\npoznámky, označené kladení prstů, zřetelný a pěkný tisk,\nmimo to levná cena vydání opravňují je k rozšiřováni\nvšemožnému. Všecka místa, jež bv zajisté Beethoven\nbyl jinak psal, kdyby byl měl objem našeho klavíru, jsou\nvyznačena a všemožné varianty uvedeny.\n** P. dr. Witt uveřejňuje v časopise „Kólnische\nVolksztg.\" (ze dne 23. března) rozsáhlý článek o tom,\nkterak uiaia se a dosud pěstuje myšlénka ieko o re-\nformě hudby církevní; i o Rakousku se tam zmi-\nňuj e i odporučujeme článek jmenovaný našim pp. řidite-\nlům kůru k bedlivému uvážení.\nv\n** y jUme tyto dny dávali ponejprv Meyer-\nbeerova „Proroka\".\n** V Pres mírku účinkovala v koncertu dne 19 t.\nv\nm., v němž hrál velmistr Liszt, i pí. Žofie Mente-\nrová.\n** J. Brahms koncertovali bude dne 28. t. in.\nv dobročinném koncertu v Brémách.\n** V městském divadle v Kolíně dává se od někte-\nrého času Thomase až příliš klasický (!) „Hamlet\".\n** Ve Výmaru velice se líbila nová opera F.\nz Holsteinů „Dědic M o r 1 e y sk ý\".\n** jR. Wagner dle listů uherských vybral si pro\npartii „Siegfriecla\" do Beireutu mladého žáka J. Rich-\ntera, F. G1 at ze.\n** Lohengrin\" R. Wagnera učinil v Novém\nYorku rozhodné štěstí hned při prvním provozování.\n** Bruchová kantata „Odysseus\" provozována\nbyla tyto dny v Berlíně as jisté strany velmi nepří-\nznivé jest přijata a posuzována, což ovšem nemálo zá-\n\\ist chlebařská zavinila (Viz Signále a jich referát).\nTedy iv Berlíně! Lipský časopis: „Mus. Wochenblatt\"\nzle na to horlí a Brucha hájí. Co by ale počestný ča-\nsopis ten řekl nestydatým nájezdům jisté strany na na-\nšeho prvního hudebníka?\n** V Budapešti v koncertu akademie hudební pro-\nvedena byla G ad e - h o novinka: „Při slunci zá-\npadu\".\n** Ze Záhřebu. (Pův. dop. 13. dubna.) Nedivte\nse, že máme tak zřídka příležitost, promluvit! několik\nslov o ruchu v našem světě hudebním. Nevycházíme\nskoro nikdy z obyčejného proudu a proto nám dosti toho\nschází, abychom aspoň v některém ohledu vynikli. Hudba\nse u nás nepěstuje ještě v té míře, jak by to býti mohlo\ni jak by si toho mnohý přál. Může býti, že pokraču-\njeme,— a já tomu sám věřím ale což kdyby s\nněkdo troufal býti jiného mínění? A v čem to vězí?\nMáme sice hudební ústav již mnoho let; ale dostál-li\nsvému ukolu? Hleděl-li aby pěstoval umění, jak by\nbyla jeho povinnost? Někteří přísnější kritikové myslí,\nže se má věc zcela jinak a že to nejde tak, jak by se\nmohlo očekávati v hlavním městě horvatského království,\nv prvním sídle zpěvného horvátského národu! A\nnaše národní divadlo ? O něm můžeme říci, že se mu\ndaří velmi dobře v panujících právě poměrech. Byly\nčasy, kde bylo naše divadlo někdy docela prázdné; nyní\nse toho více nemusíme obávati. Dramy i opery nachá-\nzejí vždy více ctitelů. Ze se těší vlašské opery posud\nnejvětší oblibě, nedá se tajiti. Jaký as pojem si učiníte\no našem obecenstvu, když Vám povím, že se mu líbila\njinak zpěvná avšak přec jen velmi mělká Ricciho opera\n„Kryšpín a Kmotra\" více nežli Smetanova „Prodaná ne-\nněsta\". Jaký tu rozdíl co do stránky hudební i li-\nbretní! Milé nám však může býti, že v zmíněné opeře\nvlašské slavil neobyčejné triumfy náš solidní a poctivý\nkrajan, pan Novák, o čem Vás již zpravil v předešlém\nčísle jiný Váš dopisovatel. Proslýchá se, že uspořádati\nhodlají Čechové zde meškající koncert ve prospěch nouzí\ntrpících Hraničárů, což by zajisté potkalo se s všeobe-\ncnou pochvalou.\n\nkronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\nZ Rakovníka. V neděli dne 26. t. m. uspořádán\nbude péčí p.profesora Joz. Sallačena oslavu stoletých\nnarozenin Tomáškových koncert, jehožto zají-\nmavý program tuto sdělujeme: I. oddělení. 1. Ouvertura\ndo es (op. 38.) od V. Tomáška pro dva klavíry na\nosm ruk uspořádal K. F. Píč. 2. a) Žalosť b) Slavíček\npísně od V. Tomáška. 3. Velké duo (z národních\npísni) pro housle a klavír od Lauba a Grafa. 4. Seks-\ntetto ze Smetanovy zpěvohry: „ Prodaná nevěsta\".\n11. Oddělení. 5. Ouvertura k „Hebridám\" od Mendels-\nsohna. 6. Dvojzpěv z Bendlovy zpěvohry „Lejla\".\n7. Allegro capriccioso pro klavír od V. Tomáška.\n8. Adagio cantabile pro harmonium a klavír od Beetho-\nvena. 9. Trio pro klavír, housle a cello od Haydna.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Slavnost Tomáškovu hodlá obec skutečská uspořádati\naž v měsíci srpnu t. r., času to pro venkov\novšem přiměřenějším i pro Pražany, kteří se zajisté slav-\nnosti té hojně súčastní, mnohem vhodnějším.\n* Slavnostní koncert akademický. Jelikož p. F.\nZ. Skuběrský se vyjádřil, že nelze mu více v době určené\nnapsati novinku slíbenou, rozhodl se sbor hudební pro\nneznámou zde ještě velkou skladbu symfonickou „Sád-\nko\" z péra ruského skladatele Rimskij-Korsakova.\n* SI. Emilie Bubeníčkova, meškajíc návštěvou\nv Jičíně, vystoupila tam v koncertu s úspěchem ovšem\nvelmi skvělým. Odkazujeme laskavé čtenáře ku zprávě\nzvláštního našeho dopisovatele.\n* K reformě hudby chrámové. P. Jos. Foer-\nster, ředitel kůru u sv. Vojtěcha, byl purkmistrem"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.6", "texte": "mladoboleslavským, p. drem Matušem požádán, aby ra-\ndou svou nápomocen byl při zamýšleném znovuzřízení\nmísta ředitele kůru při tamnéjším hlavním chrámě far-\nním. Zvláště chvalitebné jest u věci té, že p. drem.\nMatušem se vyslovilo sl. městské zastupitelstvo v Mladé\nBoleslavi zřejmě pro reformu hudby chrámové a\nnemalé oběti pro ideu tu podstoupiti hodlá. Jak se do-\nvídáme, zní návrh p. Forsterem podaný, aby ředitel kůru\nv Mladé Boleslavi mimo naturální byt a štolu (která\nveleznačná jest), 400 zl. roění služby obdržel, t. j.\n200 zl. co ředitel kůru a 200 zl. za bezplatné vyučo-\nvání v© zpěvu. Jest tedy založení zpěvné školy hlavní\npodmínkou, čehož ovšem velice zapotřebí, má-li hudba\nchrámová zkvétati. Mimo roční onu službu navrženo\njest dalších 200 zl. na vydržování zpěváků a 50 zl.\nročně na zakoupení potřebných hudebnin. Dosavádní\ncelkem nepatrné dotace pro houslisty, trubače a t. d.\nponechají se zatím na dvě leta řiditeli kůru.\n* Skladatel Antonín Dvořák odhodlal se, libreto\nku zpěvohře „Král a uhlíř\" zcela znovu v hudbu\nuvésti, odloživ zcela stranou dřívější svou práci, jejížto\nprovedení jedině za příčinou přílišné její složitosti na\nnašem jevišti nemohlo býti uskutečněno. Autokritika\ntaková i sebezapření podobné vybízí k neobmezené chvále\ni obdivu. Kéž by se vlastnosti té skladatelům našim\nČastěji dostávalo!\n* Pianistka sl. Lilly Střiková koncertovala minulý\ntýden s velikým úspěchem v Liberci a uspořádala opět\ntyto dny samostatný koncert v Plzni.\n* Ěeditel orkestru kr. z. divadla českého p. Can-\ntani vzdal se svého místa, i zastává jej prozatím p.\nJ. Miroslav \"Weber, koncertní mistr v Sonders-\nhausenu.\n* Z Jičína, 19. dubna. (Pův. dop.) Y městě venkovském\njest to znamenitou událostí, když se obecenstvu naskytne\npříležitost, poslechnouti uměle vycvičený zpěv, jímž sic\njinak jenom v hlavních městech na spořádaných divadlech\npobaviti se možná. Jsou pak to obyčejně jenom rodinné\nneb přátelské poměry, jež umělce k tomu přivedou, že\ni mimo hlavní město umělost svou prokáže. Tak se\nstalo, že Jičín navštívila výtečná pěvkyně slečna Emi-\nlie Bubeníčkova, a brzy se rozšířila zvěst, že uměl-\nkyně zde k dobročinnému účelu spoluúčinkovati hodlá.\nNež kde měla vystoupiti? Máme zde tři společenské\njednoty: německé (úřednicko-vojensko-židovské) kasino,\nobčanskou a řemeslnickou besedu. Tu si přispíšilo ka-\nsino a slečna neodřekla, avšak (jak doslýchám) určitě\nsi vymínila, že jen ve prospěch chudých dívek jičínské\nškoly účinkovati chce. Proč si slečna zrovna tento účel\nvytkla, patří na jinou stránku, ač to zde dosti dobře\nznámo, avšak leckterému ne z cela k chuti jest. Tím\nse stalo, že se mnohý akademie zúmyslně vzdálil. Ná-\nvštěva byla vzdor tomu velmi četná a čistý výnos zna-\nčným příspěvkem pro dívčí školu. Akademie 16. dubna\nodbývaná sestávala ze dvou oddělení. Y prvním dávali\nochotníci kasinští krátké divadlo („leh lade mir den Major\nein)\", o němž kritika do těchto listů nenáleží; však jsou\nVám obyčejná provedení dilletantů dosti známa. Y dru-\nhém oddělení vystoupila slečna Bubeníčkova po dvakráte:\npoprvé zapěla francouzskou píseň „Au printemps\" od\nGounoda a německou „das Fischermádchen\" od Meyer-\nbeera, podruhé vlašskou arii z Traviaty (od Verdiho)\na dvě národní písně (moravskou „Aničko dzěvečko*' a\nčeskou „Já mám holubičku\"), jichž poslední při hlučném\npotlesku opakovati musila. Pěvkyně má, jak dalece\nz jednoho poslechu souditi možná, velmi ohebný a vy-\ndatný hlas, i sluší podotknouti, že není i při nejsilněj-\nším zvuku žádného namahání pozorovati. Čím umělkyně\ndále vyniká, jest lehký, pohyblivý, takřka hravý spůsob,\njímž recitativní druh zpěvu (zvláště ve francouzských, dí-\nlem i ve vlašských skladbách), tak zvané „parlando\"\nvelmi živě a přece dojemně přednáší, jako i hbitost\nv pasážích, z nichž jedna (v Traviatě) ze značné výšky\ndo dosti znamenité hloubky jasností a takřka perlovým\nprouděním nás překvapením i podivením naplnila, svědčíc\n0 výborné hudební škole. Slyšeli jsme, že slečna Bu-\nbeníčkova po nějaký čas v Paříži se cvičila i nemůžeme\nopomenouti, abychom se zmínili ještě o jedné dobré vlast-\nnosti, která nás nad míru mile dojala. Pěvkyně vystříhá\nse bedlivě vad, které nás u mnohých sic jinak výtečných\na proslavených umělců nelibosti naplnily. Pěvec bud\nchce vynikati čistými, jasnými, táhlými tóny, nepomýšleje\nna to, že se stane při vší správnosti jednotvárným; bud\nhledá krásu přednešení v ustavičném, trvalém víření\ntónů, tak že jasného zvuku neuslyšíš, i vypadá to někdy\ntak, jako by se zpěvák obecenstva bál a tudy vše jen\ntřesavýra hlasem pronášel; do takové karikatury přešlo\njiž bohužel! proslavené „tremolando\", které ovšem\n„někdy\" a mírně užito se skvělým účinkem se nemine.\nSlečna Bubeníčkova zvolila si jedinou pravou dráhu\nu prostřed těchto výstředností. Obdivovali jsme se s jedné\nstrany čistému zvuku a naslouchali s utěšením na jiných\nmístech libému tremolu, jež jmenovitě v písni „Já mám\nholubičku\" na patřičném stupni, kde jaksi cukrování\nhrdliček napodobuje, dovedně provedeno jest. Avšak\nnechceme též zamlčeti posteskli obecenstva, ■ že prý textů\nneb, lo slyšeti. Ovšem, pěvkyně zpívala ve čtyřech roz-\nličných jazycích, z nichž některé byly mnohému neznámé;\ntaké víme, že sál není dosti akusticky staven: než za-\njisté každý znalec přisvědčí, že slova pěvkyně, zvyklé na\nrozsáhlý prostor divadla a velikých sálů, na jevišti pře-\nplněné , nevelké místnosti dusným vzduchem částečně\ntísněna a utlumena byla, jakož se to i jinde v plných\ndivadlech přihází. Byla pak přece jedna okolnost,\nkteré všickni želeli, že slečna nezvolila delších\nskladeb, aby se obecenstvo v jasném rozvoji stříbrných\ntónů déle pokochati mohlo. Než iv tom, co pěvkyně\nJičíňanům poskytla, zůstane pobyt její u nás všem cti-\ntelům krásného umění nezapomenutelným. Kéž by nám\nv brzce zase popřáno bylo podobného požitku! Hu-\ndební kapela hasičského sboru zahájila druhé oddělení\nouverturou k opeře Titlově „Eine Alpenblume\" a do-\nkončila symfonií z opery „Jeanne ď Are\" od Verdiho,\n1 zachovala precisním provedením dosti namáhavých\ntěchto skladeb dobrou pověst již od mnohých let osvěd-\nčenou. Kapelník jich, p. Tikovský, známý to virtuos\nna křídlovku potěšil obecenstvo mistrovsky přednešeným\nsólem na jmenovaný nástroj, při čemž jen litovati jest, že\njsme tuto skladbu již vícekrát zde slyšeli; očekávali jsme\nvším právem nějakou novinku. Študující gymnasia ji-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.7", "texte": "čínského uspořádali v úterý dne 21. t. m. ve prospěch\nchudých spolužákův akademii za laskavého spoluúčin-\nkování koncertního mistra p. F. Švece, kteráž těšila se\nvýbornému úspěchu. Sdělujeme prozatím tuto podrobný\nprogram: 1. Ouvertura k „Pique Dame\", slož. Suppé,\npřednesl hudební sbor hasičský. 2. „Na Moravu\" dle\nJavůrka pro sbor uspořádal K. Bendi. Provedl smíšený\nsbor študujících. 3.11. koncert pro housle od Vieuxtem-\npsa op. 16. Předn. p. Švec. 4. „Před přístavem\" velký\nsbor pro mužské hlasy se soly od L. de Rillé. 5. Sbor\nsmíšený z „Noclehu v Granadě\" od K. Kreutzera.\n6. „Elegie\" od Ernsta, přednesl p. Švec, 7. a) „Rů-\nžinko má dřímej\", mužský sbor od Bendla, b) Král v Thu-\nlech, mužský sbor od Yeita. 8. „Ples Čechův\", směs\nz národních písní od J. Illnera. Provedl hudební sbor\nhasičský.\n«/\n\nR.\n\nX.\n* Musica sacra. V předvečer slavnosti sv. Vojtěcha\nve středu dne 22. t. m. slyšeli jsme v témž chrámu\npodivuhodně originelní nešpory „in falso bordone\" od\nvlašského skladatele J. G. Cimy z 16. st., hymnus\n„Regina coeli\" od neznámého skladatele téhož století\na velebný hymnus „Praesulum salvě celebris\" od Jos.\nForstera, velezasloužilého mistra o reformu hudby cír-\nkevní jakož i o upevnění její a vzrůst na půdě naší.\nČinný muž ten nejen že stará se o to, aby předváděl\nvěřícím navštěvovatelům chrámu Svatovojtěšského skvělé\npoklady starocírkevní hudby z dob klassičnosti její, ný-\nbrž on v první řadě vede o to péči, aby v duchu stá-\nřím omšených těch forem církevních vytvořil silou ducha\nvlastního nové formy, požadavkům hudebního umění v době\nnaší přiměřené a za to musíme býti vděčni mistru tomu,\njenž iv tomto, dosud jen poskrovnu pěstovaném směru\npravé hudby církevní u nás s tak zdárnými výsledky se\nprokázati může. Že jest řed. Forster v oboru tomto\nsíla povolaná, dokázal opětně v této své slavnostní\nskladbě „Praesulum salvě celebris\", kdež zdařile uhodil\nna velebný v náboženském nadšení rozradostněný (však\nnijak po světském živlu páchnoucí) ton hymnový. Pro-\nvedení celkové bylo bezúhonné; což se ovšem při tak\nneomylně secvičeném sboru, jaký nalezáme na kůru Svato-\nvojtěšském, samo sebou rozumí.\n\n* Koncerty. V čilém životě koncertním předešlého\ntéhodne hlavní k sobě poutala zraky veškerého praž-\nského světa hudebního oslava stoletých narozenin starého\nmistra našeho Vácslava Jana Tomáška. Aby i širší\nkruhy obecenstva se obeznámily se směrem i vlastním\nduchem skladatelské činnosti mistra toho a dle všeho\nuvedeného oceniti mohly pravý význam jeho pro umění\nhudební vůbec, vybrány jsou nejlepší práce Tomáškovy\na vystaveny na odiv po dva slavnostní dny: dne 17. pro-\nvedeno jest jeho největší dílo, spadající v obor hudby\nposvátné, totiž rekviem a následujícího dne slyšeli\njsme na Žofíně výbor z nejskvělejších prací jeho. Již\nku předu podotýkáme, že celá slavnost zdařila se co\nnejskvěleji a že zanechala v srdcích našich dojem nej-\npříznivější. O rekviem tvrditi můžeme, že jest to dílo\nvelké, impozantní, obrovským duchem Glucka prodchnuté\na že věru zasluhuje, aby se stalo nyní u nás aspoň tak\npopulárním, jako Mozartovo, s nímž porovnání dojista\nsnáší, ba nad nějž pravdivostí výrazu dramati-\nckého v mnohých číslech vyniká. Provedení díla toho\nbylo vedením řiditele kůru týnského chrámu p. Fr. Ka-\nvana velmi zdařilé.\nSkvělejší ještě obraz poskytl nám druhého dne sla-\nvnostní koncert na Žofíně, jehož program, obrat-\nnou rukou sestavený, dovedl pestrou rozmanitostí svou\nbez odporu mysle všech po všechna čísla upoutati. Byla\ntu zastoupena díla ze všech odborů hudební činnosti\nTomáškovy od jednoduché písně až k velké scéně dra-\nmatické. Y prvním oddělení programu zasluhují v první\nřadě obzvláštní pozornosti „eklogy\" pro piano z op. 83\na 51, jež spolu s „rhapsodiemi\", „dityrambami\" a „allegri\ncapriciosi\" zasahují ani ne tak formou jako zvláštní onou\nsnahou po vytvoření kar akterističných obráz-\nkův genrovýcb ve směr doby pozdější, jenž v plné\nkráse rozkvetl v Mendelssohnových „písních beze slov\"\na Šumanových milokrásných obrazech pro piano s urči-\ntými nadpisy, jež se iv detaily se štěstím rozhodným\npouštějí. V „eklogách\" snažil se Tomášek jak sám\npodotýká vylíčiti život národa pastýřského, pokoj-\nného, holubičího; i jest pochopitelno , že něhou přepl-\nněné tyto kresby svěřeny byly opět ruce něžné, jemno-\ncitné, která provedla je s veškerou lahodou v přednesu\noduševněném. Myslím totiž slečnu Helenu R o ssler o vu,\njež velmi příznivě jest zapsána v paměti koncertního\nobecenstva pražského z let nedávných co pianistka na slovo\nvzatá. Něhyplné tvary skladby Tomáškovy nalezly v uměl-\nkyni této důstojného stlumočení tím spíše, ana slečna\ns oblibou již v létech minulých se obírala klavírními\nskladbami mistra našeho a pakliže nás paměť neklame,\nčastěji ve svém repertoiru mnohé z nich i veřejnosti\nz piety k mistru českému předváděla.\nMůže-li se ouvertura do es-dur op. 38, kterou ote-\nvřen byl koncert, nazvati v nynější době „koncertní\",\no tom by nám nejlépe mohli pověděti stateční členové\nfilharmonie, jimž jsou „nekoncertní\" skladby Berliozovy\npravou hříčkou v provádění není nic průhlednějšího\nnad ouverturu tuto. Podobně jest i „Hektora loučení\nse s Andromachou\", skladba rázu konventionelního v mo-\nzartovském obvyklém operistickém slohu. „Noční píseň\ncikánů\" vábí jaksi karakteristickým průvodem orkestrál-\nním; zpěv se nese proudem krotkým,\nnež po cikánsku divokým, nezkroceným. Že jest vše\npracováno v ušlechtilé formě, rozumí se u Tomáška samo\nsebou. Posledně jmenovaná píseň byla na žádosť obe-\ncenstva opakována. „Hektora loučení se s Andromachou\"\nna slova Schillerova přednesli pí. Lošerová ap. Karel\nčech s precizností nejdokonalejší, ouverturu dirigoval\nřiditel české opery p. Smetana. Druhé oddělení pro-\ngramu bylo co do obsahu i co do provedení daleko zna-\nmenitější. Z velkých vokálních skladeb již prvé číslo,\nzávěreční scéna z Šillerovy tragedie „Nevěsta Mesinská\"\npro 3 solové hlasy a mužský sbor s průvodem orkestru,\nuchvátila nás mohutností výrazu dramatického v míře\nnemalé, tak že přiznáváme se, že dle ukázky této se\nnám Tomášek zdá býti daleko znamenitějším v oboru\nhudby dramatické než v oboru hudby chrámové, kamž\nse dříve těžiště všech jeho skladeb obyčejně kladlo. Zá-\nvěrečné číslo „Gloria\" z korunovační mše jest práce"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740425-01.1.8", "texte": "dokonalá, mistrovská, rázu slavnostně velkolepého a činí\nu střídání se sólových hlasů (pí. Lošerová, sic. Hanušova,\npp. Peták a K. Čech) s mohutně založenými shory do-\njem velký.\nMezi oběma těmito velkými skladbami umístěny\nbyly solové písně a ukázky z rhapsodií a dityramb pro\nklavír, kterážto čísla vesměs byla jaksi nejskvělejším\nohniskem celého programu a nejvíce zajisté ku oživení\ncelku přispěla.\nJména tak skvělého lesku, v řadách uměleckých sil\nzdejších tak osvědčená, jako pí. Marta Procházková\na pp. Lev a Smetana již za výsledek solových těchto\nposledně jmenovaných piec ku předu ručila. Z písní pro-\nvedeny byly: „Rože\" z Královédvorského rukopisu op. 82.\n„Fialinka\" op. 71. „Marie Stuartky nářek z vězení\"\nop. 49. Dále: písně na slova Hankova „Slavíček\",\n„Žalost\" a Modré oči\".\nPři přednášce „Rhapsodie\" a „Dityramby\" se opět\np. Smetana zaskvěl co znamenitý virtuos na piano, jenž\nmimo neomylnou stránku technickou hlavní těžiště v před-\nnášce své klade v duševní stránku vniterní a tím bez-\nprostředné účinkuje na nejjemnější strany nitra lidského,\nkteré, pakliže jen poněkud přístupno jest pravé kráse\nhudební, kouzelnému dojmu hry Smetanovy nikdy odo-\nlati s to není. Podobný dojem činí též spůsob, jakým\npí. Marta Procházková písně přednáší: v nejnepa-\ntrnější na pohled píseň vloží veškerou vroucnost boha-\ntého ducha svého a uchvacuje vždy velkostí i čistotou\nsubjektivního pojmutí uměleckého. Jsou to zajisté vlast-\nnosti vzácné, s nimiž se v nynější, jen po zevnějším\nlesku virtuosním se pachtící době, věru velmi zřídka\nsetkáváme a jež pro vzácnost čistě umělecké bytosti\ntím vřeleji vždy na podiu koncertním vítáme. Jak vidno, účin-\nkovaly v koncertu tomto slavnostním nejpřednější síly\nz uměleckého života zdejšího; výsledek musel tedy býti\nznamenitým!\nU večer téhož dne setkali se četní přátelé uměny\nhudební a nejpřednější umělci zdejší ku bankettu co ku\nzávěrečnímu finále celé té slavnosti. Na rychlo impro-\nvizovala se tu hudební produkce, jež pojednou rozjařiti\ndo vadla mysle všech: v první řadě přednesli výtečně ba\ns neobyčejnou precizitou secvičení pp. členové praž-\nského oktet ta salonního nekteré písně, z nichž\nzvláště národní melodie těšily se přijetí nejvřelejšímu.\nTak činila zvláště krásny dojem píseň „když tě vidím\nmá panenko' pro solový tenor s průvodem bručivvch\nhlasů obratně arranž ováná cvičitelem téhož oktetta \"pa-\nnem Kučerou. Solo tenorové přednesl p. Koz dera,\nžák zdejšího známého učitele zpěvu p. Appého s krás-\nným, lahodně dojemným hlasem, a což tím více váží,\ns plnou vroucností duše; tak že bezděčně se tážeme\ns podivením, proč síla v ohledu pěveckém tak zname-\nnitá častěji nevystupuje před veřejnost, aby vyplnila\nzdárně mezeru, již nedostatkem intelligentních a ušlechti-\nlým, hlasem nadaných tenorů tak citlivě v koncertech a\nveřejných produkcích našich pohřešujeme ! s Y přednášce\nhudební se dále súčastnili pp. Smetana, Bene vi c\nHegenbart, Káan a JUC. Šrámek.\nVšeobecnou pozornost na se obrátila zdařilá skladba\npáně Káauova „Adagio\" ze sonáty pro čello a klavír,\nkterou mimo skladatele p. Šrámek obratným smyčcem\ni přednesem na nejvýše uhlazeným i oduševněným ku\nplatnosti přivedl. Od té doby co se Káan vynořil v umě-\nleckém životě zdejším co pianista i skladatel, učinil tak\núžasných pokrokův, že zaujímá nyní velmi čestné místo\nmezi mladšími skladateli našimi a závodí s nimi iv tom,\nže se snaží ve svých skladbách principy moderní assimi-\nlovati s duchem hudby české (což zvláště se mu zda-\nřil v nejnovější • sonátě klavírní, kdež hlavně v první\nvětě i český rytmus iv duchu českém vytvořená melodie\nvede hlavní slovo.) Káan se sice narodil v Tarnopoli\nv Haliči (dne 29. května 1851), avšak záhy byl dán na\nvychování do Prahy; zde navštěvoval školy normální\ni gymnasium. První hudební dojmy obdržel v ústavu Prok-\nšově, později stal se žákem Blodkovým nejen na\npianě nýbrž hlavně v komposici; když pak duch Blod-\nkův obestřel se temnou chmůrou šílenství, ujal se naděj-\nného jinocha řiditel Skuherský a tomuto děkuje Káan\nveškeré vzdělání své v theorii hudební jakož i to. že\ns láskou i trpělivostí prohlížel skladby jeho, radou i skut-\nkem jej podporoval a tak jej konečně v řadu mladých\nnašich skladatelů vlídně uvedl. Káan, ienž pochází ze\nslavné hudební rodiny Albestův (strýc i otec jeho, svo-\nbodni pani z Albestu ze šlechty uherské, stejně vyni-\nkali svého času: prvý co výtečný virtuos na housle, druhý\nco znamenitý tenorista a vychovanec výtečných mistrů\nvlašských Gentilhoma a Mozattiho v oboru \"hudebním)\nbohatým oplývá nadáním hudebním a vytvořil již nyní\nskladby, jež pro jich ducha originelního poutají pozor-\nnost každého znalce; jeho sonáty klavírní, houslové, čel-\nl°vé a pro varhany, ballady ve formě melodramatické\n(mezi nimiž vyniká zvláště Uhlandova „Kletba pěvcova, do-\nkonalou formou i ostrou karakteristikou výrazu) i četné\njeho písně najdou zajisté hojného všude ohlasu.\ny poslední době komponuje cyklus z večerních písní\nHalkovych a z básní Elišky Krásnohorské, o čemž pak\nšířeji promluvíme při jeho uveřejnění čilou naší naklada-\ntelskou firmou p. Emanuele Starého.\nKoncert ve prospěch Priessnitzova českého pomníku\nv lázních Gráfenbergských v neděli uspořádaný netěšil se\nprávě valné návštěvě obecenstva, jejž vylákaly svůdné\npaprsky jarního slunka na procházku kolem Žofína;\nvnitřek sálu žofínského byl povážlivě prázdný. Program\nsice sliboval neobyčejnou pochoutku uměleckou, však utr-\npěl valně tím, že v poslední chvíli odřekli spoluúčinko-\nvůní pp. Benevic, Fórster a Cech ml. Nicméně dovedly\nvýtečné přednášky pí. Marty Procházkové, barytonisty p.\nLva, slč. Střikové a pánův pražského salonního oktetta\nmalý hlouček posluchačstva k nadšení rozohniti, o čemž\nsvědčil patrně hojný potlesk i časté vyvolávání zrnině-\nných vesměs osvědčených sil výkonných.\n\nX."}]}