{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_sha256": "873c4fcd87e355f41a8507abeb7c2248ead53fbf9554e348bc7590abe1ad2b48", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/05/02_01/bmtnabd_1874-05-02_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "137", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1111, "texte": "Památné dni hudební.\n\n2. května 1864 † Jak. Meyerbeer, sklad. op. — v Paříži.\n~ „ 1866 I. prov. Smetanovy komické zpěvohry „Prodaná nevěsta\"\nv Praze.\n3. ~ 1839 f Perd. Payer, sklad. op. v Paříži (nar. 1771 v Parmě).\n~ ~ 1856 tK- Ad. Adam, sklad. op. v Paříži.\n4. „ 1803 nar. A. Sláma, prof. kontrabasu na vídeňské konservatoři\nv Praze.\n„ ~ 1804 nar. P. A. Bucbtel, sklad, (děkan v Kyšperku) v Pastvinách.\n„ „ 1818 I. provoz. Spchrovy zpěv. „Zemira a Azor\" —ve Eranko-\nbrodu.\n„ „ 1841 t Alžběta Filipovičcva, housl. v Londýně.\n5. „ 1828 nar. Jan Nep. Beck, výt. pěvec Pešti.\n„ „ 1837 f Nicolo Singarelli, skladatel operní, ředitel konservatoře\nv Neadoli.\n6. „ 1759 nar. Jos. K. Ambrož, zpěvák op. v Krumlově.\n„ 1814 f Abbé Jiří Vogler, výt. theoretik a sklad. v Darmštatu.\n7. „ 1824 I. prov. Beethovenovy IX. symfonie —ve Vídni.\n„ „ 1828 t Ant. Salieri, sklad, a dv. kap. —ve Vídni.\n8. „ 1742 narf Jan Erumpholz virtuos na harfu a sklad. v Budenicích\n(u Zloníc).\n„ „ 1809 nar. Jan Bedř. Eittl, sklad, a řed. konservatoře pražsko —ve\nVorlíků.\n„ ~ 1811 I. prov. J. Schenkovy kom. zpěv. ,jDer Dorfbarbier\" ve\nVídni."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "137", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.1.1", "titre_corps": "2. května 1864 † Jak. Meyerbeer, sklad. op. — v Paříži.", "titre_sommaire": "2. května 1864 † Jak. Meyerbeer, sklad. op. — v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1111, "texte": "2. května 1864 † Jak. Meyerbeer, sklad. op. — v Paříži.\n~ „ 1866 I. prov. Smetanovy komické zpěvohry „Prodaná nevěsta\"\nv Praze.\n3. ~ 1839 f Perd. Payer, sklad. op. v Paříži (nar. 1771 v Parmě).\n~ ~ 1856 tK- Ad. Adam, sklad. op. v Paříži.\n4. „ 1803 nar. A. Sláma, prof. kontrabasu na vídeňské konservatoři\nv Praze.\n„ ~ 1804 nar. P. A. Bucbtel, sklad, (děkan v Kyšperku) v Pastvinách.\n„ „ 1818 I. provoz. Spchrovy zpěv. „Zemira a Azor\" —ve Eranko-\nbrodu.\n„ „ 1841 t Alžběta Filipovičcva, housl. v Londýně.\n5. „ 1828 nar. Jan Nep. Beck, výt. pěvec Pešti.\n„ „ 1837 f Nicolo Singarelli, skladatel operní, ředitel konservatoře\nv Neadoli.\n6. „ 1759 nar. Jos. K. Ambrož, zpěvák op. v Krumlově.\n„ 1814 f Abbé Jiří Vogler, výt. theoretik a sklad. v Darmštatu.\n7. „ 1824 I. prov. Beethovenovy IX. symfonie —ve Vídni.\n„ „ 1828 t Ant. Salieri, sklad, a dv. kap. —ve Vídni.\n8. „ 1742 narf Jan Erumpholz virtuos na harfu a sklad. v Budenicích\n(u Zloníc).\n„ „ 1809 nar. Jan Bedř. Eittl, sklad, a řed. konservatoře pražsko —ve\nVorlíků.\n„ ~ 1811 I. prov. J. Schenkovy kom. zpěv. ,jDer Dorfbarbier\" ve\nVídni."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "138", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.2", "titre_corps": "Václav Jan Tomášek. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Václav Jan Tomášek. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.1", "debut_caractere": 1113, "fin_caractere_exclue": 3903, "texte": "Václav Jan Tomášek.\nŽivotopisný nástin.\n(Pokračování.)\nR. 1804 navštívil Prahu J. C. Dusík. Tomášek se-\nznámil se s ním ovšem brzo a vzpomíná si obcování\ns tímto tehdy na vrcholí slávy své stojícím mistrem\ns netajenou vděčnou radostí, ba nadšeností. Dusík\nbyl mu v mnohém ohledu nedostižitelným ideálem\nklavíristy a měl na jeho hru rozhodný vliv zejména\nco do úhozu. Z toho, že na slovo vzatý krajan To-\nmáška často navštěvoval a se též o jeho skladatelskou\nčinnost velice interesovati zdál, soudil tento, a zajisté\nne bezodůvodně, že! mu Dusík byl nemálo nakloněn.\nMimochodem podotýkáme, že to byl Dusík, jenž ten-\nkráte v Praze zavedl nynější obyčej, stavětí při kon-\ncertech klavíry na přič tak, že hráče bylo vidětí\nv profilu. Tomášek vypravuje, že nikdy neviděl praž-\nské obecenstvo tak unesené, jako při skvělé hře Du-\nsíkově. Ostatně Dusík brzo na to v Paříži zemřel.\nNyní cítil se Tomášek v technice skladatelské\njiž tak dalece zdomácnělým, že opět sáhnul k Bůr-\ngerově „Lenoře\", kterou, jak jsme na svém místě\nsdělili, před devíti lety byl započal sice, avšak uvá-\nživ svoje tehdejší nedostatečné vzdělání theoretické,\nzase odložil. R. 1805 pracoval s velkou chutí a pílí\no této skladbě, jížto měla mu býti cesta připravena\nk životu, umění hudebnímu cele a výhradně zasvěce-\nnému. Nestalo se to arci ve smyslu vídeňského skla-\ndatele a hudebního spisovatele Kanneho, jenž uslyšev\núryvek z dohotovené právě „Lenory\" pln horlivosti\nzvolal: „A vy s takovýmto nadáním můžete zůstati\nv Praze?\" Tomášek měl totiž posud ještě pevný\númysl, státi se doktorem práv, a na domluvu svého\nbratra kněze také v poslední době zase poněkud\npilněji se připravoval k doktorátu i apelatorní zkoušce.\nZůstal proto v Praze. „Lenora\" po uveřejnění svém\nměla nejrozhodnější úspěch; panovali téhož času vkus\nbaládám zvláště příznivý. Kdyžpak r. 1806 hrabě\nz Bouquoy, ve hře klavírní žák Tomáškův, „Lenoru\"\npoznal, zaujala jej tato skladba tak velice, že vyna-\nložil všechnu svou výmluvnost, aby Tomáška pobuul,\nzanechati již na dobro práv a žiti na dále jenom\nhudbě. Hrabě učinil ho za podmínkami jak čestnými,\ntak výhodnými svým skladatelem; v postavení tom\nzůstal pak Tomážek celou řadu let a podržel po té\ndle smlouvy doživotní plat.\nPo „Lenoře\" (op. 12.) povstaly rychle za\nsebou četné skladby směru vážnějšího i rozměrů vět-\nších, zejména velké sonáty, klavírní koncerty s prů-\nvodem orkestrálním a symfonie (do C, op. 17. a do\nEs, op. 19.) a p. v. Původně byl Tomášek zamýšlel\nnapsati vždy jeden klavírní koncert a jednu symfonii\ndo téže tóniny, aby mohl pořádati koncerty, v nichž\nby obecenstvu předváděl nové skladby; než vstou-\npení do služby u hraběte z Bouquoy změnilo jeho\nživotní plán tak, že od myšlénky, dávati veřejné kon-\ncerty, docela ustoupil.\nDříve však ještě, než se odstěhoval do svého"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5124, "texte": "nového bytu v hraběcím paláci, navštívil svého mi-\nlovaného bratra Jakuba, jenž jsa nyní správcem v Mat-\nzenu blíže Vídně, právě se byl oženil. U příležitosti\nté seznal Tomášek i Vídeň; se zvláštním nadšením\nmluví o provozovaní „Iíigenie v Tauridě\", první to\nGluckovy opery, již viděl a slyšel na divadle. Bylť\ntoutéž snad měrou Gluckistou, jako Mozartianem, a\nosvědčil svou pietu naproti tvůrci hudby dramatické\njiž co právník v obcování se stařičkým bratrem Glu-\nckovým, jenž tehdáž v Praze žil v poměrech dosti\nstísněných. Trpce sobě Tomášek také naříká, že tupé\nsoučasné obecenstvo necítí pražádnou touhu po arci-\ndílech Gluckových, zkaženo jsouc křiklavými efekty\nskladatelů novějších.\nSamo sebou se rozumí, že se nyní Tomášek mohl\nbezstarostně oddati uměleckému tvoření, jak mu jen\nlibo bylo. A příležitosti té používal plnou měrou.\nMezi četnými skladbami hned r. 1807 napsanými vy-\nnikají především „Eklogy\", jichž vyšlo šest co op.\n35. u Kůhnla v Lipsku. Význam „Eklog\" věru není\nmalý; neboť vstoupil jimi náš mistr na novou dráhu,\nkterouž pak tímtéž, ba i s rostoucím stále úspěchem krá-\nčel ve svých „Rhapsodiích\" a „Dithyrambech\". Pod-\nnět zavdalo uvážení neblahé změny vkusu velkého\nobecenstva; Tomášek pokusil se o to, zda-li by bylo\nmožno vyhověti i tomu změněnému vkusu i přísným\npožadavkům pravého umění zároveň, a uvésti takto\nobecenstvo opět na lepší stopy než, nechrne jej\nna tomto místě mluviti vlastními slovy: „Již dávno\nukazovala se nepochopitelná lhostejnost k sonátě pro\nklavír a k symfonii pro orkestr. Nekonečné variace\nměly klavíristům nahražovati sonátu a ouvertury or-\nkestru symfonii. Tento časový vkus, hned počátkem\nse změlčující, přinutil mě, utéci se k poetice, abych\nse rozhlédnul, nelze-li některé z jejích druhů básni-\nckých převésti do sboru tonického, a rozšířiti tím\nhudební básnění, bez toho ještě dosud příliš stísněné.\nPrvním pokusem bylo šest „Eklog\" pro klavír. Skladby\nty, které se staly brzo velmi oblíbenými, jsou zajisté\njakýsi druh pastoralů, líší se však melodií, harmonií,\nrhythmem od starších pastoralů příliš, než abych zde\nopomenul poznamenati leccos k jich objasnění, ze-\njména pak o jejich přednesu. Měl jsem na mysli\nnárod pastýřů, jichž spůsob života je sice prostý,\nkteří však podrobeni jsou případům životním právě\ntak, jako všichni tvorové lidští. Podati pomocí hu-\ndebního výrazu jejich city, jak se v životě jeví při\nrůzných příležitostech, to bylo tedy těžkou úlohou,\nkterou jsem si vytknul a kterou jsem souclím-li\nze všeobecného účastenství také šťastně provedl.\"\n„Eklogy vyžadují prostý, při tom však srdečný před-\nnes, ač mají-li posluchače vpraviti do idyllického ži-\nvota, pročež také dlužno, nepřeblédnouti pikantní\nmísta, jež zde onde snadno bude nalézti, především\npak, zachovávati co nejbedlivěji tempa a odstíny v před-\nnesu, všude do podrobná udané.\"\nKdyž netoliko první, ale i druhý (r. 1810 co\nop. 39. vydaný) sešit eklog našel všeobecné přízně,\nodhodlal se Tomášek, učiniti ovšem vedle pokračo-\nvání ve skládání eklog opět nějaký nový krok tímtéž\nšfastně zahájeným směrem. „Chtěl jsem se též o ta-\nkové skladby pokusiti,\" praví, „v nichž byly by v přední\nřadě sdruženy vážnost a energie. Tu jakoby kouzlem\noživila se před mou duší stará doba se svými rhap-\nsody; viděl jsem i slyšel, jak deklamují celá místa\nz Homerovy Iliady a všechno unášejí. Neměla by\nhudba, pomyslil jsem si rovněž býti s to, aby ně-\nkterá hnutí duševní tonem, harmonií a rhythmem\nvyjádřila, třeba jenom v náčrtku? Na tak důležitou\notázku slušelo též dáti odpovéd,. i složil jsem: Six\nRhapsodies pour le Pianoforte, op. 40. Abych však\nsvětu ukázal, že to není pouze forma, jížto se podstata\nhudebního díla určuje, nýbrž že jeho vlastní ráz více\nna1 básnické idey záleží, podržel jsem formu eklogy,\naniž bych se byl obával, že při poslouchání nastane\nnějaké mylné stotožňování obou těchto směrem svým\nzúplna rozdílných druhů skladeb; a nemýlil jsem se\nproto, že je zvláštní spůsob jich podání již dostate-\nčně různí. Ekloga miluje pravidlem něžnost a pů-\nvab, kdežto naproti tomu rhapsodie zanáší se skoro\nvždy jenom tím, co jest mocné a rozhodné, a tak\njiž i technickou svou stránkou více ku bravuře tihne.\"\nÚspěch rhapsodií byl opět skvělý; ještě téhož\nroku (1810) vyšel druhý jich sešit co op. 41. Když\nkonečně (r. 1818) eklogy dospěly již k pátému se-\nšitu, odhodlal se Tomášek po třetí, sáhnouti do oboru\nbásnictví a byl i tenkráte nad míru šťastným: zvolil\nsi mohutně proudící lyriku, „dithyrambu\", a sepsal\npod tímto názvem tři skladby (op. 65.), jichž první\nmá dle jeho vlastních slov hrubší ráz římský, kdežto\ndruhá více se blíží jemnosti a půvabu povahy řecké,\ntřetí pak oba spůsobv v jedno slučuje. Vzletné tyto\ndithyramby ovšem poskytovaly nejvhodnější příležitost\ni hráči, aby jimi svou virtuositu co nejskvěleji osvěd-\nčil a našly v obecenstvu tentýž živý ohlas, jako před\ntím eklogy a rhapsodie. Těmito třemi genry bude\nTomášek co skladatel klavírní bez odporu velmi čestně\nzastoupen pro všechny časy; počínalť si zde uvědo-\nměle a samostatně, jsou tudíž i tato díla nejpravdi-\nvější a nejpůvoduější ze' všech jeho skladeb instru-\nmentálních.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "138", "page_fin": "139", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.3", "titre_corps": "Bendlova „Lejla\". Vydaná nákladem „Matice hudební.\"", "titre_sommaire": "Bendlova „Lejla\". Vydaná nákladem „Matice hudební.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.2", "debut_caractere": 5126, "fin_caractere_exclue": 5776, "texte": "Bendlova „Lejla\".\nVydaná nákladem „Matice hudební.\"\nDychtivou sáhli jsme rukou po nej znamenitějším\ntomto díle bohatého ducha Bendlova, po druhém tom-\nto velevzácném zjevu v mladé naší literatuře operní.\n„Prodanou nevěstou\" mistra Smetany učiněn jest\nprvní mnohoslibný počátek v uveřejňování nejlepších\nskladeb vynikajících mistrův našich z oboru hudby\ndramatické, nejvyššího tohoto výkvětu umění hudeb-\nního, i bylo tehdá nitro naše a podobné též zajisté\nkaždého příznivce umění domácího nejradostnějšími\npocity zachváceno; vždyť činem tím rozhodným byl\ncelému světu hudebnímu nejpatrnější důkaz podán o\ntom, že roste i zmáhá se uměna domácí i spěje"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5777, "texte": "krokem bujarým přes všeliké překážky ku cílům nej-\nvznešenějším. Na skvělé výsledky zdárné činnosti\nobětavé naší „Matice hudební\" pohlíželi jsme před\nrokem v prvním mohutném záchvěvu života jejího s tím\nvětší hrdostí, když jsme uvážili, že k výsledkům ta-\nkovým jsme se dopracovali jedině pomocí i pod-\nporou národa našeho, či lépe řečeno lidu našeho.\nJediné toto jednosvorné spojení-se všech pro uměnu\ndomácí nadšených hlav po celém národě našem bylo\nsto, aby povzbudilo „Matici hudební\" ku další pouti\nna dráze započaté ku větší cti a oslavě jména če-\nského ve světě hudebním. Pohlédneme-li okem pá-\ntravým k sousedům svým či v dějiny umění hudeb-\nního , vždy shledáme, že v dobách, kdy umění se\npovzneslo na stupeň neobyčejné dokonalosti a krásy,\njež ostatní národy úžasem naplňovala a k nápo-\ndobení vybízela, že k rozkvětu tomu přispěla v první\nřadě vždy velkodušnost oněch bohatstvím oplýva-\njících mužů, kteří v nadšení svém pro rozkvět\numění hudebního i největších obětí přinášeti se ne-\nzdráhali. U národa, v době té kde mocnářové, šlechta\ni zámožní mužové všech vrstev společnosti závodili\ntakřka v snaze o povznesení uměny domácí a každé\nnejmenší příležitosti, jež vede ku oslavě uměleckého\njména se v dychti vosti chápali, tu podali též duchové\npovolaní za příznivých okolností těch ná-\nrodu svému poklady tak velké ceny, že celý svět\nhudební dob všech s úctou k nim pohlížeti musí ne\nobmezenou.\nO národě našem ovšem nemůže se říci, že se\nv nynější době snad vyhřívá na výsluní přízné jme'\nnovaných právě mecenášův. Jakým spůsobem se ku př.\n„naše\" šlechta nynější stará o vývoji prospěch umění\nčeského, o tom zpívají si již naši vrabci po střechách\nznámé historky. Jisto- jest, že skvrnu tuto s ní ne-\nsmyje i nejobratnější dějepisec českého umění hudeb-\nního ! A ostatní bohatstvím oplývající našinci z dál-\nších vrstev společnosti české? Od těch přede ne-\nmožno žádati, aby měli smysl pro takové zbytečnosti,\njako je umění v tomto nynějším akciovém století; a\nproto, chceme-li vůbec, aby úrodná půda bohatého,\nnadání hudebního v národě našem neležela ladem,\nchceme-li dále podniknouti cosi zdárného pro vývin\numělecké individuality národa českého, tak aby i jméno\njeho se zaskvělo mezi ostatními umění pěstujícími\nnárody, tu obrátí ti se můžeme jedině k samému jádru\nnároda našeho, k lidu našemu, jenž častokráte již\ndokázal, že v nadšení svém pro dobrou věc pro po-\nvznešení uměny domácí v očích světa ostatního nej-\nvětších jest schopen obětí. „Pomozme si sami\" heslo\nto vede kroky našeho národa ve všech oborech ku\npředu za budoucností utěšenější; heslo toto iv oboru\numěleckém přivede nás ku cíli kýženému. Spojené\nsíly, jež nadchnouti se dovedou ideou vznešenou, vel-\nkých se mohou dopracovati výsledků. A co vzne-\nšenějšího může býti nad ideu vytvoření\nsamostatné hudební literatury české, nad\nideu vývinu samostatné, čistě slovanské\nškoly hudební, jež by k stejné slávě jako\nhudební školy ostatních národů v se\nv šťastnější budoucnosti vyšinula? Nej-\nsvětější jest povinností každého umělce českého i\npříznivce a přítele umění domácího, aby všechny své\nsíly nasadil k uskutečnění myšlénky té vznešené.\n„Matice hudební\", v níž zasedají mužové pro\nideu tuto nadšení, první položila základní kameny ku\nskvělé budově samostatného umění slovanského tím,\nže odhodlala se za pomoci hojného účastenství hudby-\nmilovného obecenstva českého vydávati nejlepší plody\nvynikajících mistrů domácích ze všech oborů\numění hudebního. Aby vyhověla potřebám nej-\nnaléhavějším, sáhla nejdříve k oboru hudby drama-\ntické a vydala posud klavírní výtahy Smetanovy\nkomické zpěvohry „Prodaná nevěsta\" a Bendi ovy\nvelké historicko - romantické zpěvohry „Lejla\". Pro\ntento ročník jest podána obecenstvu českému prvá\npolovice Bendlovy rozsáhlé skladby; v příštím ročníku\nvyjdou následující tři jednání co oddíl druhý.\nLetošní premie „Matice hudební\" vyniká již ze-\nvnějškem svým skvostně upraveným velmi prospěšně;\niv tomto směru skvělé zevnější úpravy učinila tedy\nspráva „Matice hudební\" rozhodný pokrok. Pro po-\nhodlnější přehled předeslán jest celku tekst opery od\nElišky Krás noho rskéa německý překlad od S r ba.\nPřipomenout! dlužno, že Bendi právě k tomuto účeli\nuveřejnění svou „Lejlu\" z větší části přepracoval a\ncelku okrouhlejší formy vtiskl. Tak jest zejména\npředehra úplně nová, a založena jak toho idea\ncelého dramatu vyžaduje na základních motivech\nobou hlavních osob „Lejly\" a otce jejího „Almamena\"\ni činí v bohatém svém rouše orkestrálním jakož i\nmohutně založenou stavbou a ušlechtilým architekto-\nnickým propracováním dojem úchvatný. V prvém\njednání jest mimo Mužovo zastaveníčko „v slohu\nmaurickém\" hlavně celý čtvrtý výstup, kde „Alma-\nmen\" s královskou stráží se snaží Muzu vojínům\nmaurským vyrvati, přeměněno a to zajisté ve pro-\nspěch výjevu toho i ve prospěch pravdy výrazu dra-\nmatického.\nV nejvyšším stupňování obou sborů zavzní náhle\nz minaretu „Muezinovo\" vyzvání k modlibě; vše\ni klaní se v prach před slovem posvátným.\nNásledující pak modlitba „Muezinova\", kterou\ndříve zastupoval obyčejný chorál, jest v nynějším pře-\npracování skutečná národní melodie arabských vyvo-\nlávačů k modlitbě i činí právě v tomto místě svou\nbarvitostí orientálskou zvláštní dojem na posluchače.\nŽe tato zpěvohra Bendlova jest dílem mistr-\nným, zvláště co do formy veledokonalým, uznáno jest\nznalci všemi; dálší rozepisování se o věcí té i ja-\nkési odporučování bylo by zbytečné. Jisto jest, že\n„Lejla\" zaujímá nejčestnější místo vedle výtečných plo-\ndů v dramatické muzy české a že zajisté stejně čestné\nmísto vbrzku zaujme v srdci veškerého národa českého.\n„Matice hudební\" dostála plnou měrou úloze vytčené,\nnyní záleží na obecenstvu našem, aby hojným účasten-\nstvím podporovalo podnik, jehož rozšíření a upevnění\njedinou jest zárukou štastnějšího rozkvětu umění\ndomácího!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "140", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2673, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** V Lipsku otevřel F. Schippers dnem 5. dubna\nv hotelu „de Pologne\" nové divadlo pro operu a drama.\n** Wagnerův „Rienzi\" zakončil zimní sesonu na\ndivadle „Fenice\" v Benátkách a přijat jest ještě\nchladněji, než při dřívějších provozováních.\n** Pavlína Lnccová vrátila se z Havanny do\nNového Yorku, kdež s nesmírným úspěchem zpívá.\n** J. S. Bacha pašijové oratorium provozováno\nbylo letos v době velikonoční v těchto městech: v Lip-\nsku, Stuttgartu, Paříži, Berlíně, Kolíně n. R., Kasselu\nBarmenu, Amsterodámě a j.\n** V Londýně, v paláci křišťálovém odbývati se\nbude dne 22., 24. a 26. června slavnost Handlova\nvedením Michaela Costy.\n** Adehna Patti zpívala v Pešti o svátcích veli-\nkonočních. čistý výnos obou koncertu byl as 20.000 zl.\n** Profesor Joachim věnoval jednotě pro posta-\nvení pomníku velikému mistru fugy J. S. Bachovi\nv Eisenachu tři tisíce tolarů(!), čistý to výnos ně-\nkolika svých koncertů v Anglii.\n** Dr. Hanuš z Búlovů onemocněl ve Varšavě.\n** J. Richter, kapelník národního divadla v Pešti\nodebral se k pozvání R. Wagnera do Beureutu na 3\nměsíce, aby tam společně s ním.řídil přípravy k pro-\nvedení veliké trilogie Nibelungův.\n** Známý zpěvák Th. W a chtěl, jenž dosud sídlil\nve Wiesbadenu, odstěhoval se do lázní Ho m burských.\nBěhem tohoto měsíce bude ještě zpívati v Altenburku a\nNorimberce.\n** Slečně Ludevíce Radecke-ově, kteráž při\nposledním provedení R. Wagnera „Lohengrina\"\nv Mnichově nad obyčej se vyznamenala v úloze „Elsy\",\ndostalo se od krále bavorského darem krásného kartonu\n„Loučení se Elsy s Lohengrinem\" od zesnulého nedávno\nmalíře Kaulbacha.\n** y Rrusselu provozovalo se nedávno oratorium\nG. Hubertiho „De laatste Zonnenstraal\"\n(„Poslední slunce papršlek\"), nelíbilo se však v té míře,\njak se očekávalo.\n** Opera '„Petr ar kau Hyppolyta D uprat a,\nkterá poprvé provozována byla v Marseillu, potkala\nse nyní iv Lyon ě s dobrým úspěchem.\n** V divadle „Politeama\" v Římě dává prý\nse opět nová opera maestra Persichini-ho, „Cola\ndi Rienzi.u\n** Halevýlio „Karel VI.\" s dobrým výsledkem\nopětně se ted provozuje v Brus selu na divadle „de\nla Monnaie.\"\n** Postní sesona na Milánském divadle ~d e 1 a S c al a\"\nskončila Ponchielliho operou ~J. Litu ani.\"\n** Stavba Karlova divadla v Lipsku tak\npokročila, že totéž bude se moci dnem 1. října t. r.\notevříti.\n** y Avignone vypukl dne 9. dubna o 10. hodině\nvečerní v divadle při představení „Eldorada\" oheň ve\nfoyeru. V několika hodinách byla překrásná ta budova\nobětí rozzuřeného živlu. Vzdor rychlé pomoci nebylo\nmožno ničeho zachránit!.\n** V Eotterodámu provozována byla nedávno opera\n„Diana vo n Sola n g e\" od vévody Arnošta Ko-\nburko-gothajského, propadla však úplně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "140", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.4.1", "titre_corps": "** V Lipsku otevřel F. Schippers dnem 5. dubna", "titre_sommaire": "** V Lipsku otevřel F. Schippers dnem 5. dubna", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.4", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 2673, "texte": "** V Lipsku otevřel F. Schippers dnem 5. dubna\nv hotelu „de Pologne\" nové divadlo pro operu a drama.\n** Wagnerův „Rienzi\" zakončil zimní sesonu na\ndivadle „Fenice\" v Benátkách a přijat jest ještě\nchladněji, než při dřívějších provozováních.\n** Pavlína Lnccová vrátila se z Havanny do\nNového Yorku, kdež s nesmírným úspěchem zpívá.\n** J. S. Bacha pašijové oratorium provozováno\nbylo letos v době velikonoční v těchto městech: v Lip-\nsku, Stuttgartu, Paříži, Berlíně, Kolíně n. R., Kasselu\nBarmenu, Amsterodámě a j.\n** V Londýně, v paláci křišťálovém odbývati se\nbude dne 22., 24. a 26. června slavnost Handlova\nvedením Michaela Costy.\n** Adehna Patti zpívala v Pešti o svátcích veli-\nkonočních. čistý výnos obou koncertu byl as 20.000 zl.\n** Profesor Joachim věnoval jednotě pro posta-\nvení pomníku velikému mistru fugy J. S. Bachovi\nv Eisenachu tři tisíce tolarů(!), čistý to výnos ně-\nkolika svých koncertů v Anglii.\n** Dr. Hanuš z Búlovů onemocněl ve Varšavě.\n** J. Richter, kapelník národního divadla v Pešti\nodebral se k pozvání R. Wagnera do Beureutu na 3\nměsíce, aby tam společně s ním.řídil přípravy k pro-\nvedení veliké trilogie Nibelungův.\n** Známý zpěvák Th. W a chtěl, jenž dosud sídlil\nve Wiesbadenu, odstěhoval se do lázní Ho m burských.\nBěhem tohoto měsíce bude ještě zpívati v Altenburku a\nNorimberce.\n** Slečně Ludevíce Radecke-ově, kteráž při\nposledním provedení R. Wagnera „Lohengrina\"\nv Mnichově nad obyčej se vyznamenala v úloze „Elsy\",\ndostalo se od krále bavorského darem krásného kartonu\n„Loučení se Elsy s Lohengrinem\" od zesnulého nedávno\nmalíře Kaulbacha.\n** y Rrusselu provozovalo se nedávno oratorium\nG. Hubertiho „De laatste Zonnenstraal\"\n(„Poslední slunce papršlek\"), nelíbilo se však v té míře,\njak se očekávalo.\n** Opera '„Petr ar kau Hyppolyta D uprat a,\nkterá poprvé provozována byla v Marseillu, potkala\nse nyní iv Lyon ě s dobrým úspěchem.\n** V divadle „Politeama\" v Římě dává prý\nse opět nová opera maestra Persichini-ho, „Cola\ndi Rienzi.u\n** Halevýlio „Karel VI.\" s dobrým výsledkem\nopětně se ted provozuje v Brus selu na divadle „de\nla Monnaie.\"\n** Postní sesona na Milánském divadle ~d e 1 a S c al a\"\nskončila Ponchielliho operou ~J. Litu ani.\"\n** Stavba Karlova divadla v Lipsku tak\npokročila, že totéž bude se moci dnem 1. října t. r.\notevříti.\n** y Avignone vypukl dne 9. dubna o 10. hodině\nvečerní v divadle při představení „Eldorada\" oheň ve\nfoyeru. V několika hodinách byla překrásná ta budova\nobětí rozzuřeného živlu. Vzdor rychlé pomoci nebylo\nmožno ničeho zachránit!.\n** V Eotterodámu provozována byla nedávno opera\n„Diana vo n Sola n g e\" od vévody Arnošta Ko-\nburko-gothajského, propadla však úplně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "140", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.4", "debut_caractere": 2675, "fin_caractere_exclue": 3381, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Nový dívčí spolek. Za účelem pěstování zpěvu\nženského a dobročinnosti zřízen byl v Mladé Bole-\nslavi dívčí spolek pěvecký „Mlada\", který pro své\nzakládající a přispívající členy uspořádá ročně 4 pěve-\ncké produkce. Zakládajícím členem stane se, kdo složí\n5 zl. základného a platí roční příspěvek 2 zl., přispí-\nvajícím členem stane se, kdo se k ročnímu příspěvků 2\nzl. zaváže, který se také v půlletních neb čtvrtletních\nlhůtách platiti může. Přihlášení členů přispívajících a\nzakládajících přijímá z ochoty pan Jan Novotný, majitel\nhudebního ústavu. První produkce odbude se dne 3.\nkvětna v městském divadle za spoluúčinkování pěvecké\njednoty „ Boleslav\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "144", "image_debut": 4, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.4", "debut_caractere": 3383, "fin_caractere_exclue": 5190, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* „Osvěty\", listů pro rozhled v umění, vědě a politice,\nprávě vyšel 5. sešit, vynikající opět obsahem velmi zají-\nmavým. Upozorňujeme zejména na článek „Karel Šima-\nnovský\" z péra Gustava P. Moravského, vzácný to pří-\nspěvek k dějinám našeho divadla.\n* Výboru písní školních pro mládež škol obecných\ni občanských redakcí Jos. A. Bergmanna a Ferd. Drůbka\nvyšel sešit IV., jenž obsahuje písně s nápěvy pro IV.\ntřídu u hojném výběru.\n* K mnohým dotazům k nám učiněným, jsou-li do-\nsud na skladě tiskem vydané skladby V. J. Tomáška,\nsdělujeme tuto, že mimo eklogy, jichžto více sešitů vy-\nšlo v Lipsku u Petersa, z klavírních skladeb v Praze\nvyšly a dosud na skladě u Ad. Christopha a V. Ku-\nhé-ho v Praze se nalézají: „Grand Rondeau\" op. 11.,\n6 rhapsodií seš. 1. op. 40., 3 Dithyramby op. 65., ouver-\ntura do es-dur op. 38. (tatáž pro 2 klavíry na 4 ruce\nuspořádáná od K. Fr. Píce), dále velké rekviem v c-moll\n(partitura), konečně písně Goethovy 9 sešitů, šestero\npísní Váceslava Hanky op. 71. (Slavíček Měj se do-\nbře Žalost Fialinka Pomsta Modré oči),\nšestero zpěvů z Ebertova vlasteneckého eposu „Vlasta\"\nop. 74. Na skladě u Fr. Hofmanna v Praze se zase\nnalézají písně z Královédvorského rukopisu op. 82. (Ky-\ntice Jahody Bože Opuštěná Žežhulice\nSkřivánek —), kteréž rovněž jako písně Hankovy ze-\njména co nejvřeleji odporučujeme všem našim zpěvačkám\na pěvcům.\n* Zdeněk Fibich pokračuje s neúnavnou horlivostí\nna skladatelské své dráze; napsal v nejnovější době\nkvarteto pro klavír, housle, violu a cello, čítající čtyry\nvěty: Allegro moderato (e-mol), adagio s 10 variacemi\n(a-dur), scherzo (h-mol) a finále (e-mol e-dur) a\npřikročil již opět k nové sonátě pro housle a klavír.\nZároveň pilně pracuje na své zpěvohře „Frithjof\".\n* Ředitelstvo kr. z. divadla českého obrátilo se"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6147, "texte": "již k p. Edv. Napravníkovi s prosbou, aby zpěvo-\nhru svou „Nižegorodci\" přenechal našemu divadlu\nku provozování. Vítali bychom radostně vzácnou tuto\nnovinku ctěného našeho rodáka pro budoucí zimní se-\nzonu. Taktéž získati si hodlá ředitelstvo Rubinstei-\nnovu ruskou zpěvohru „Děti stepi\" a Verdiho\nnovou zpěvohru „Aida\".\n* Ku zprávě naší o slavnostním koncertu\nTomáškově ještě dodáváme, že o študování a zdařilé\nprovedení ensemblových vokálních a instrumentálních čísel\nzvláštní zásluhu sobě získal p. kap. Adolf čech, za-\nčež se mu dostalo všestranného uznání.\n* Mezi chovanci varhanické školy vyskytují se\nkaždý rok velmi krásné a zdárně vypěstované talenty,\njež posud vždy nalézaly v hudebním světě čestného pů-\nsobiště. Zejména v 111. ročníku čítáme letos několik\nvelice nadaných mladíků, od nichž nadíti se můžeme, že\numění hudebnímu jednou konati budou výborné služby\nnejen praktickými svými vědomostmi leč i skladatelskou\nčinností svou. Co zvláště z nich vynikající jmenujeme\npp. J. Kaana z Albestu, Přibíka, Kličku, Ji-\nránka, Holého, Hartla atd. První z nich jest již\ndostatečně znám našim čtenářům co skladatel zvláště\nnadaný, avšak i ostatní zkoušejí se již v různých obo-\nrech skladby světské i církevní se zdarem nejlepším.\nObracíme prozatím pozornost na p. J o s. Kličku, jehož\nmnohostranné nadání i horlivé snažení umělecké oprá-\nvňuje k nadějím velikým. Pracuje nyní na velké mši\nvokální v starocírkevních tóninách, kteráž vzbuzuje\nu nejpřísnějších znalců nemalého obdivu. Gratulujeme\nřediteli p. Skuherskému k takovým výsledkům pe-\ndagogické jeho činnosti.\n* Náš krajan Josef Hodouš obdržel uprázdněné\nmísto kapelnické u 14. pluku gruzynského v Běle Ključi\n(gub. Tiflisská) po rodáku našem Jos. Mašnerovi,\nbývalém chovanci pražské konservatoře, jenž nyní za-\nstává místo voj. vrchního kapelníka v Tyflisu.\n* Druhá a poslední hudební zábava dne 23. du-\nbna v ústavu hudebním Prokšově měla na programu\ndíla skladatelů nej zvučnějšího jména od doby Haend-\nlovy až do R. Wagnera. Veškeří účinkující, ať již\nve stáří a stadium umění jakémkoliv prozrazovali výte-\nčnou methodu ústavu toho, z kterého již veličiny jména\nslavného vyšly. Nechci probírati zde výkony jednotlivců\nveskrze zdařilé, zmíniti však se musím o pianistce v útlém\nještě věku stojící Jindřišce Šulcově, která plnými\nakordy a dosti pevným úhozem jakož i dobrým porozu-\nměním, pokud se na její stáří o nějakém mluviti může,\npřednesla dvě obtížné skladby Šubertovy (Moment\nmusicale, impromptu). Neobyčejné její nadání\nopravňuje nás k nádějím nejkrásnějším. Z ochoty účin-\nkovali v zábavě slečna Ertlova a pan ředitel ork.\nSitt, ona zapěla pěkným hlasem ovšem posud nedosti\nvybroušeným písně od Mendelssohna, Šubrta,\nRubín stein a, a Rob. Franze, tento pak před-\nnesl s p. bar. Felixem z Běšína Bargiela\nsuitu op. 17. pro housle a piano. Ostatní čísla pro-\ngramu, jež veskrze žákyně a žáci ústavu provedli, byla\nouvertura k oratoriu „Mesiáš\" (pro 4 piana\nupravena,) od Haendla, sonát a pro dvě piana\n(1. věta) od Mozarta, scherzo vb moll op. 3. od\nChopina, sonata op. 53. od Beethovena, a ko-\nnečně ouvertura k ~Zakletému Hollandanu\nod Wagnera (pro 4 piana upravená). Obecenstvo zá-\nvodilo po každém čísle s venku burácející bouří a zví-\ntězilo. —r—\n* Z Jičína, 22. dubna. (Pův. dop.) Od několika\nlet uspořádávají studující zdejšího gymnasia každoročně ve\nprospěch chudých spolužáků hudební akademii, která se\nposud vždy s velikým úspěchem potkala. I letošní aka-\ndemie, odbývaná dne 21. dubna, potkala se při velmi četné\nnávštěvě se zdařilým, ba skvělým výsledkem. Program\nbyl velmi zajímavý. Mladistvý houslista p. Švec před-\nnesl „druhý koncert Vieuxtempsa\" (op. 16.), pak „Ele-\ngii od Ernsta\", obé se znamenitou zručností a dojemnou\nvýrazností; dostalo se mu také zasloužené pochvaly.\nNalezl-li kdo přece někde ne zcela jasný tón, sluší vadu\ntakovou hledati toliko v hudebním stroji samém, i přáli\nbychom si slyšeti nadějného umělce na houslích plněj-\nšího zvuku! Studující zpívali dva smíšené a 3 mužské\nsbory. Z prvních byl sbor „Na Moravu\" (dle Javůrka\nod Bendla) pilně nastudován a uspokojil úplně naslou-\nchající obecenstvo. Méně uhlazenosti a nepatrné klesání\nhlasu bylo pozorovati ve sboru z opery „Nocleh v Gra-\nnadě\" (od Kreutzera). Z mužských sborů vynikla nej-\nvíce a obecenstvo takřka unesla překrásná skladba „Před\npřístavem\" od L. de Rillé, jež byla zajisté vzorným spů-\nsobem podána, tak že dle úsudku osob nedávno z hla-\nvního města sem přibylých i nej přísnější kritika ničeho\nby vytýkati nemohla, s čímž i my úplně souhlasíme.\nTaké ostatní dva sbory („Růžičko má dřímej\" od Bendla\na „Král v Thulích\" od Yeitha), zvláště pak druhý, byly\nvesměs korrektně as bedlivým odstiňováním přednešeny,\ntak že hojné pochvaly došly. Avšak ne dosti na tom.\nObecenstvu dostalo se ještě neočekávané milé pochoutky.\nMezi hosty nacházela se také slečna Em. Bubeníčkova,\ni vznešená na ni prosba, aby laskavě ex improviso za-\npěla. S napnutostí očekávalo obecenstvo výsledek. Uměl-\nkyně neodřekla, ale netajila se s obtížemi, ktere se v cestu\nkladly: nebylo zde musikalií, a jaký mohl býti prů-\nvod bez předběžné zkoušky? Než rychle všemu pomo-\nženo. Y průběhu následujícího čísla 5.v programu za-\nopatřeny noty a pěvkyně odhodlala se opakovati některou\nz písní, jež v akademii kasina dne 16. dubna byla za-\npěla. I vystoupila u velikém jásotu všech přítomných\na přednesla národní píseň „Aničko dzěvečko\"; hlučně\nvyvolána byvši přidala zase národní (posud nepředneše-\nnou) „Vyletěla holubička ze skály\", a když obecenstvo\nv potlesku nepřestalo, opakovala arii z „Traviaty\" a\nkonečně píseň „Já mám holubičku\". Jak mile slečna\nprvní tóny zapěla, poznal každý ihned, že byla u vřelej-\nším rozjaření nežli dříve v kasině, a stříbrný hlas její\nzněl mnohem liběji a zvučněji; i nebylo nikoho, kdo by\nse k upozornění na nějakou vadu byl odvážiti mohl, což\njsme na tváři všechněch s radostným uspokojením pozo-\nrovali. Zvláště pak arie z „Traviaty44 obecenstvo do\nvýšin netušených unesla, tak že v sále hluboké ticho\npanovalo, aby i nej slabší zvuk naslouchajícímu uchu ne-\nušel. I dostalo se takto úsudku našemu dříve vyslove-\nnému skvělého uznání. I tentokráte převzal hudební"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6337, "texte": "sbor hasičského spolku první a poslední číslo programu.\nOuvertura k „Pique dame\" od Suppé-ho šla docela sprá-\nvně; „Ples Čechův\" od Illnera jest již dosti znám a hodí\nsedle náhledu našeho spíše k zahradní hudbě pod širým\nnebem než do koncertního sálu. Po akademii násle-\ndoval taneční věneček, jenž za všeobecné veselosti téměř\ndo 2 hodin s půlnoci trval.\n\nR.\n\n* Z Jindř. Hradce. (Pův. dopis). Koncert pana\nHypolita Heřmánka, umělce na harmoniu (dne 13.\ndubna,) přilákal dosti četné, vděčné a vnímavé obecen-\nstvo, které dovedlo oceniti pravé umění umělce toho.\nHra pana Heřmánka jest v skutku obdivuhodná, veskrze\nvyrovnaná, dobře odstiňovaná od nejjemnějšího pianis-\nsima až k nejbouřnějšímu fortissimu, přednes vytříbený\ncituplný,' technika nevšední. V pojmutí skladeb nejeví\nse nic mlhovite rozmazleného, ač ráz nástroje jeho k tomu\nlehko svésti může, vše jest určité, jasné, jadrné. Uvod\nkoncertu tvořily veskrze čtyrhlasé variace od Dratha,\nskladba to povšimnuti hodná. Propracování její jest\nv skutku výborné, vedení jednotlivých hlasů kontrapunk-\ntický přísně pracované. Technické obtíže vní četně\nse nalézající ztratily pod rukama pana Heřmánka úplně\npůdy. Co druhé číslo programu skvěla se polonéza\nod Chopina pro piano a čello, již přednesli slečna\nBayerova a pan Vacek. Oba rozluštili svůj úkol\nnemálo obtížný spůsobem velmi čestným, slečna vynikala\njemným úhozem rovněž jako i zručností hry, a přednes\npáně Vackův co elegantního čellisty par excellence jest\nz dostatku znám. Velký dojem učinila velmi effektní\npíseň „Mnich\" od Meyerbera, jedna z nejpodaře-\nnějších prácí hudebního toho spekulanta, již pan JUC.\nMohaupt, vystříhaje se nebezpečenství nesprávného pře-\nkladu, v původním jazyku zručným basem velmi zdařile\npřednesl. Když obecenstvo za opakování žádalo, přidal\nochotně prostomilou píseň Bendlovu „Pěvcova\nprosba\". Načež následovaly dvě písně beze slov\nod Mendelssohna op. 72., jež nalezly v panu Heř-\nmánkoví věrného interpreta. „Prosbu odvedeného\"\nod Křížkovského zpívali celkem dosti dobře pá-\nnové Blíženec (nikoliv Blažina jak v Hud. listech\nstojí), Enengl, KunstovnýaPícha. Na žádost\nobecenstva museli opakovati. Závěrek tvořila fantazie\nna české písně pro harmonium, skladba to pana\nHeřmánka. Pan Heřmánek osvědčil se jí co skladatel\njemného vkusu, neboť písně jsou vesměs důmyslně zvo-\nlené a sestavené, mimo to i velmi účinně harmonizo-\nvané a figurované, slabší jsou ovšem přechody, které trpí\nponěkud jednotvárností. Při zmínce o této skladbě ne-\nopomenul pan spisovatel do „Hudeb, listů44 přiložiti po-\nlínko k hromadě, již nanesli ti, kteří by rádi všechny\npřátely pokroku v umění upálili, kdyby totiž to šlo. O\nsancta simplicitas !Ta šlechetná duše ve své božské naiv-\nnosti přichází při zmínce o skladbě pana Heřmánka\ntak mimochodem na myšlenku, co asi pořídí odpůrcové (!)\nidey vývoje dramatické hudby ze zpěvu národního s tou\nnovotou (!?) Wagnerovskou, a pořídili-li čeho, na jak asi\ndlouho? Při čtení toho jsem já opět také jen mimocho-\ndem přišel na myšlenku, že pan dopisovatel nezná ná-\nrodní písně, domnívá-li se, ač na programu nápis skladby\ndobře vytknut jest, že pan Heřmánek jenom na ná-\nrodní písně svou fantazii složil, domníváte se snad pane\ndopisovateli, že dramatická hudba má býti spracována\nna písních, které kdy nějaký český skladatel složil?\nOstatně přeju Vám dlouhého věku, ale z přátelské útrp-\nnosti Vám nepřeju byste tak dlouho žiti musel, až by\njste se dočkal konce úspěchu, jež moderní pokrok v hudbě\nmá a dle svého přirozeného vývinu míti musí.\n* Z Kutné Hory. (Pův. dop. 26. dubna). Konečně\ndočkalo se hudby milovné obecenstvo zdejší dávno ký-\nženého, s netrpělivostí očekávaného „koncertu\", který\nstudující středních škol kutnohorských se ctěnými členy\nženského pěveckého spolku a mnohými ochotníky pro-\nvedli ve prospěch bezplatných obědů pro chudé žáky.\nPravíme-li, že obecenstvo čekalo, míníme tím odložení\nakademie, již dávno a na jisto slibované, kterou pěvecký\nspolek ženský zaříditi chtěl as které, ku nemilému\npřekvapení obecenstva, nevíme z kterých příčin, sešlo.\nZa to uspokojil a potěšil výše zmíněný koncert, dne 25.\nt. m. dávaný, zcela. Všechna čísla bohatého programu\nbyla s tou největší přesností provedena a těšila se ves-\nměs zasloužené pochvale. Začátek byl učiněn mužským\nsborem „Před přístavem\" od L. de Rillé, jemuž hned\ndruhý „Návrat rybářův\" téhož skladatele sledoval. Roz-\nhodně lépe proveden a větší oblibě těšil se sbor pr-\nvější, k čemuž znamenitá sóla p. dra. Hodače (tenor) a\np. K. Kubáska (bas) přispěla a při dobře nastudovaném\nprůvodu všeobecné platnosti došla. K. Beriotův „koncert\"\npro housle (p. F. Lašek) a piano (slč. A. Štěpinova)\nbyl mistrně přednešen. Dále následovala „Utonulá\" na-\nšeho znamenitého Pavla Křížkovského, jejíž volbou ři-\nditel celé akademie, p. učitel AI. Strébl, se obecenstvu\nvelice zavděčil. Proveden byl tento mužský sbor velmi\ndokonale, piana i forte přiměřeně šetřeno a celek byl\npěkně zaokrouhlený. Pěvecký spolek dám přednesl Ben-\ndlovu „Dobrou noc\", která ale, ač vzorně provedena,\nnedovedla jaksi obecenstvo vřeleji dojmouti. Za to po-\nbnvil znamenitě humoristický „Výprask\" od P. Křížkov-\nského ; tenorové sólo p. dra. Hodače bylo s největší\npřízní přijato a mužský sborový průvod mimo nepatrný\npoklesek (v taktech posledních) zdařilý, je v ladný celek\npojil. Fantazie z Meyerbeerovy opery „Robert ďábel\"\n(pro orkestr) výtečně se zdařila přednesli ji pp. čeka-\ntelé učitelství s mnoha pp. ochotníky se známou již zruč-\nností a umělostí svou řízením osvědčeného řiditele svého\np. AI. Strébla. Vyňatky z Haydenova oratoria „Stvo-\nření světa\": a) „Viz nebesa\", smíšený sbor a tercet\ns průvodem orkestru z dílu 1., b) dueto „Moc Boží\" a\nc) „Chval Boha\" smíšený sbor z dílu 111., důstojně kon-\ncert zakončily; s zvláštní pochvalou zde zpomínáme zda-\nřilých sol pí. J. Staréhové a pp. Kubáska a Sladkého,\ndobrých sborových zpěvů (zvláště sopránu a altu) a\nvzorné hry orkestru.\n* Koncert ve prospěch nadací císaře Františka\nJosefa na Žofíně p. prof. Fór střeni pořádaný přivábil\nhojně obecenstva, jednak obratným sestavením programu\njednak i tím, že pozvány byly ku spoluúčiukování nej-\nvýtečnější síly z uměleckého života zdejšího, jež ovšem\nvždy vzbuditi umějí sympathie nejvřelejší. Koncert měl\nbýti dle programu otevřen B-dur triem od A. Rubinstejna\nv klavírním partu s kap. Smetanou; poněvadž však p. ka-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6245, "texte": "pelník Smetana v těch dnech právě onemocněl, převzal\njeho part klavíru v poslední chvíli obratný pianista p. Jirá-\nne k. Celek možno nazvati zvláště vezmeme-li ohled\nna zmíněné okolnosti velmi zdařilým, vždyť čásť hou-\nslová i čellová byly nad to v osvědčených rukou pp. prof.\nzdejší konservatoře Bene vice a Hegenbartha. Zpě-\nvná čásť spočívala v neméně spolehlivých rukou koncertní\npěvkyně pí. M. Procházko vé a oblíbeného pěvce české\nzpěvohry p. K, Čecha. Pí. M. Procházková před-\nnesla tentokráte dvě solové písně „Chanson de printemps\"\nod Gounoda a „Widmung\" od Šumana konečně Šuber-\ntovu „Mladou jeptišku\" s průvodem piana, harmonium\n(prof. Forster) a cella (prof. Hegenb ar th) v lad-\nném a velmi efektním upravení Gounodově a výsledkem\njako vždy tak i tentokráte skvělým. P. Čech přednesl\ns úspěchem lichotivým dvě Franzovy písně, jež snesly\nby zajisté pojmutí ještě něžnější i provedení v tonu\nklidnější. Něžná kvítka rnuzy Franzovy nesnesou ostrých\nmodulací barev hlasových a pod palčivým světlem thea-\ntrálních manýr efektních snadno zvadnou. Ze strany\npouhého zevnějšku smyslně melodického nejsou nikdy\npřístupny; v jich hloubku hudebně-p o etickou a\nv čistě psychologický pochod ideí jednotlivých nutno se\nzpěváku ponořiti, chce-li přednesem písní těch dosíci\núčinku neodolatelného a vzbuditi v řadách posluchačův\ntěchže pocitův, jimiž pohnuto bylo nitro básníka a\nkomponisty Franze při básnění milokrásných ,písní těch.\nZářícím bodem programu byla J. Š. Bachova „arie4\npřednešena se vší vroucností cituplné duše umělecké,\ni širokým pravým antickým, plasticky jasným tonem p.\nprof. Benevice v průvodu harmonia, jejž s jemným\ncitem provedl známý mistr nástroje tohoto pan prof.\nFoerster. Piano i harmonium zapůjčil ze skladu svého\np. Čeněk Mik o.\n— Z akadem. Čten. spolku. Knihovna hudebnin\nspolku akademického, nalézajíc hojně podpory v obe-\ncenstvu, počíná utěšeně zkvétati. Obsahuje nejen spisy\no hudbě pojednávající, časopisy hudební, operní texty,\nale i množství skladeb pro piano, pro smytčové nástroje,\nrůzné písně a klavírní výtahy oper. Y poslední době\nobohatili knihovnu řečenou pánové: Nechanický, Frohmann,\nJ. Chlumecký, Soukup, člen divadla ve Štyrs. Hradci,\nE. Pippich, L. Zedrich, Dr. Illner, Peka, a M. Zvěřina.\nSlavný výbor Besedy Brněnské zaslal Javůrkovy Národní\npísně moravské, sl. Klavíkova sbírku klavírních skla-\ndeb. Paní Ambrož-Folbergrová, M. Konopásek, nyní ve\nLvowě. meškající, a J. Soukup, ředit, v Písku, darovali\nak. spolku hlavně vlastní skladby svoje. P. F. Rudiš,\nstud. v Brně, zaslal na památku 25ti letého trvání\nspolku akad. několik kvartet Mozartových, Haydnových\na více skladeb pro piano. Pan J. Barák přispěl Bendlo-\nvou „Lejlou\", kterouž právě „Mat. Hud.\" členům svým\nrozesílá, a nejmenovaný věnoval I. sešit solfegií F. Pi-\nvody. Yšem laskavým dárcům vzdává tímto výbor ak.\nspolku vřelý dík.\n\nX.\n\nČeská zpěvohra. \"Dvě vdovy\" (po čtvrté) od\nSmetany, „Bukovin\" (po třetí) od Fibicha, „Dom\nSebastian\" (nově studováno; poprvé) od Donizetti-ho.\nBěhem posledního té hodné opakovány byly obě novinky\nskladatelův našich : Smetanovy „Dvě vdovy\" i Fibichův\n„Bukovin\" s výsledkem příznivým; zvláště komická opera\nSmetanova budí čím dále tím větší zálibu v obecenstvu\nnašem i jisto jest, že během času podaří se i širšímu\nobecenstvu vniknouti ve všechny krásy této výtečné práce\nmistra našeho, čímž se pak stanou „Dvě vdovy\" právě\ntak populárními, jako „Prodaná nevěsta\", což zasluhují\ntím spíše, poněvadž vynikají (máme-li jen partituru před\nočima a na prózu nemyslíme) dokonalejší jednotností\nmotivické práce, celkovitostí nálady hudební, vesměs svěží\na úchvatnou vynalézavostí melodickou a duchaplnou, jemně\nv stylu polyfonně moderním vypracovanou instrumentací.\nJak možno přehlednouti zvláštní tento do nejjemnějších\npodrobností vnikající spůsob instrumentace Smetanovy,\njenž zvykl zacházeti vždy s každým jednotlivým nástro-\njem co s individuem samostatným iv nejmo-\nhutněji rozpředeném stupňování ensemblovém, a jak možno\nříci, že tato instrumentace Smetanova jsouc kvapně utvo-\nřena pracuje jen v „masseneffektech\", či jak možno na-\npsati, že „místy padají hudební obrazy až ke stupni ve-\ndle sebe naložených barev to nových bez vše-\nliké základní kresby\", to pochopiti může jen ten, kdo\nzná ony nečisté, závistí i vztekem nad nezdařenými in-\ntrikami zkalené prameny, z nichž se podobné moudrosti\nna světlo boží prýští. S lidmi, kteří nedovedou pro-\nmluviti o skladbě „jistého dosti pěkně vystupujícího pa-\nhorečku\" (to má být jako Smetana dle „básnického vý-\nmačku\" jistého známou „češtinou\" psaného poloiístku\nhudebního) s rozumnou rozvahou, střízlivou objektivitou,\nkteří místo věcné, slušné kritiky žvástají do větru jen\naby vyplnili sloupec svého lístku, s lidmi, kteří neumí\npoctivě ani dvě věty logicky spojití, a odporují si ve\nvšem, co napíšou, poněvadž nevědí vlastně co chtíti a co\nčiniti mají v nerozhodnosti své a konsekventními dove-\ndou býti na nejvýš v hanobení mužův osvědčených i za-\nsloužilých, s lidmi takového druhu jest všecka řeč ne-\nmožná. Kdo se nestydí napsati, že jsou „Dvě vdovy\"\nWagnerovské, jest schopen již nejhoršího. „Dvě vdovy\" dají\nse ke všemu jinému porovnati, jenom ne ku směru Wagne-\nrovskému a kdo se neostýchá vystrkovati podobné stra-\nšáky (jež mimochodem řečeno již se v naší době minuly\núplně účinkem na obecenstvo), ten dává svým vědomo-\nstem hudebním nejsmutnější vysvědčení chudoby, poněvadž\npatrně dokazuje, že neví, kdo jest Wagner a jaký jest\njeho směr, že neví kdo jest Smetana a jakou cestou se\nmistr tento v nej ryzejším snažení svém beře ku cíli vy-\ntčenému za samostatnou, originelní, čisté českou hudbou\ndramatickou. Napsal kdy z protivníkův Smetanových ně-\nkterý cosi češtějšího než on? Dříve dokažte, pánové, že\nYáš „směr\" jest schopen života a pak suďte. Než něco\ndokážete, s dobrou byste se potázali, kdybyste se vždy\nskromněji chovali ve svém úsudku o pracích „onoho\ndosti pěkně vystupujícího pahorečku\", k němuž krátko-\nzraká zaslepenost vaše nikdy se povznésti nedovede a\njemuž ostatně sebe větší povodeň jízlivosti ze strany\nvaší praničím neuškodí o tom byste již mohli býti\nze zkušenosti dostatečně poučeni. „Dvě vdovy\" bohdá\npřes všechny vaše rozumy ještě po mnoho večerů pří-\njemně osladiti dovedou mnohou v prostorách divadla na-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2017, "texte": "šeho strávenou chvíli soudnému obecenstvu našemu, je-\nhož zdravé jádro pokaziti se vám nikdy nezdaří! Dříve\nnež přejdeme k druhé novince našeho mladého mistra\nFibicha, nutno, abychom se zmínili ještě o provedení\njakož i o jednotlivých výkonech umělců zaměstnaných\nve Smetanově opeře. Skladatel nastudoval i řídil operu\nsvou sám provedení bylo tedy bezúhonné. Výkony\nvšech tu zaměstnaných sil, sólistův, sboru i orkestru\nbyly s nadšením podány a při tom s jistotou imponu-\njící. Dámské úlohy byly v rukou slč. Sittovy a slč.\nSákovy. Obě umělkyně získaly si výkony svými zajisté\nnových sympathií v obecenstvu, jež je při každé příleži-\ntosti po každém téměř výstupu pochvalou obsypávalo.\nSI. Sittova tvoří postavu čtveračivé, mladistvé, bezsta-\nrostné vdovičky Karolínky velmi šťastně ve hře (lepých\npohybech i mimice) jakož iv přednesu výrazném a do-\nkázala v úloze této opětně, že celá její povaha tíhne\nveškerou silou ku živlu rozmarně komickému, v němž\nmožno jí vytvořiti s hravou snadností typy nejpravdi-\nvější, dle přírody nejvěrnější. Slečně Sákové, která dosud\nse zdarem rozhodným se pohybovala na jevišti našem\npřevážně v genru rozmarném, slušela tentokráte rozto-\nmile maska sentimentální, beznadějně ku hrobům vzdy-\nchající vdovy. Výkonem tím podán byl důkaz, že slečna\npro ton ušlechtile pathetický má v hlase svém akcenty\nveledůrazné i upozorňujeme osobnosti o úlohách rozho-\ndující, aby častěji se podala příležitost pěvkyni této ku.\ndálšímu osvědčení se ve vážné, pathetickým živlem pro-\ntkané sféře. V neméně výtečných rukou byly úlohy\nmužské. Pan Vávra (Ladislav Podhajský) překvapoval\nelegantním zjevem, okrouhlou, rozumnou hrou a zpěvem\npromyšleným. Nejskvělejší v komické sféře figuru vy-\ntvořil p. K. Cech co hajný „Mumlal\". Jest to typus\noriginelní, jejž obecenstvu podal pěvec ten, drastický\nv slušných mezích, jimž zajisté obohacena jest galerie\nnárodních typů. Velmi důstojně se co pendent řadí\nČechův „Mumlal\" samostatným vytvořením ku nezapome-\nnutelnému „Kecalu\" Palečkovu.\n(Dokončení.)\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "142", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.6.1", "titre_corps": "* „Osvěty\", listů pro rozhled v umění, vědě a politice,", "titre_sommaire": "* „Osvěty\", listů pro rozhled v umění, vědě a politice,", "signature_source": "R", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.4", "debut_caractere": 3412, "fin_caractere_exclue": 5190, "texte": "* „Osvěty\", listů pro rozhled v umění, vědě a politice,\nprávě vyšel 5. sešit, vynikající opět obsahem velmi zají-\nmavým. Upozorňujeme zejména na článek „Karel Šima-\nnovský\" z péra Gustava P. Moravského, vzácný to pří-\nspěvek k dějinám našeho divadla.\n* Výboru písní školních pro mládež škol obecných\ni občanských redakcí Jos. A. Bergmanna a Ferd. Drůbka\nvyšel sešit IV., jenž obsahuje písně s nápěvy pro IV.\ntřídu u hojném výběru.\n* K mnohým dotazům k nám učiněným, jsou-li do-\nsud na skladě tiskem vydané skladby V. J. Tomáška,\nsdělujeme tuto, že mimo eklogy, jichžto více sešitů vy-\nšlo v Lipsku u Petersa, z klavírních skladeb v Praze\nvyšly a dosud na skladě u Ad. Christopha a V. Ku-\nhé-ho v Praze se nalézají: „Grand Rondeau\" op. 11.,\n6 rhapsodií seš. 1. op. 40., 3 Dithyramby op. 65., ouver-\ntura do es-dur op. 38. (tatáž pro 2 klavíry na 4 ruce\nuspořádáná od K. Fr. Píce), dále velké rekviem v c-moll\n(partitura), konečně písně Goethovy 9 sešitů, šestero\npísní Váceslava Hanky op. 71. (Slavíček Měj se do-\nbře Žalost Fialinka Pomsta Modré oči),\nšestero zpěvů z Ebertova vlasteneckého eposu „Vlasta\"\nop. 74. Na skladě u Fr. Hofmanna v Praze se zase\nnalézají písně z Královédvorského rukopisu op. 82. (Ky-\ntice Jahody Bože Opuštěná Žežhulice\nSkřivánek —), kteréž rovněž jako písně Hankovy ze-\njména co nejvřeleji odporučujeme všem našim zpěvačkám\na pěvcům.\n* Zdeněk Fibich pokračuje s neúnavnou horlivostí\nna skladatelské své dráze; napsal v nejnovější době\nkvarteto pro klavír, housle, violu a cello, čítající čtyry\nvěty: Allegro moderato (e-mol), adagio s 10 variacemi\n(a-dur), scherzo (h-mol) a finále (e-mol e-dur) a\npřikročil již opět k nové sonátě pro housle a klavír.\nZároveň pilně pracuje na své zpěvohře „Frithjof\".\n* Ředitelstvo kr. z. divadla českého obrátilo se"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6147, "texte": "již k p. Edv. Napravníkovi s prosbou, aby zpěvo-\nhru svou „Nižegorodci\" přenechal našemu divadlu\nku provozování. Vítali bychom radostně vzácnou tuto\nnovinku ctěného našeho rodáka pro budoucí zimní se-\nzonu. Taktéž získati si hodlá ředitelstvo Rubinstei-\nnovu ruskou zpěvohru „Děti stepi\" a Verdiho\nnovou zpěvohru „Aida\".\n* Ku zprávě naší o slavnostním koncertu\nTomáškově ještě dodáváme, že o študování a zdařilé\nprovedení ensemblových vokálních a instrumentálních čísel\nzvláštní zásluhu sobě získal p. kap. Adolf čech, za-\nčež se mu dostalo všestranného uznání.\n* Mezi chovanci varhanické školy vyskytují se\nkaždý rok velmi krásné a zdárně vypěstované talenty,\njež posud vždy nalézaly v hudebním světě čestného pů-\nsobiště. Zejména v 111. ročníku čítáme letos několik\nvelice nadaných mladíků, od nichž nadíti se můžeme, že\numění hudebnímu jednou konati budou výborné služby\nnejen praktickými svými vědomostmi leč i skladatelskou\nčinností svou. Co zvláště z nich vynikající jmenujeme\npp. J. Kaana z Albestu, Přibíka, Kličku, Ji-\nránka, Holého, Hartla atd. První z nich jest již\ndostatečně znám našim čtenářům co skladatel zvláště\nnadaný, avšak i ostatní zkoušejí se již v různých obo-\nrech skladby světské i církevní se zdarem nejlepším.\nObracíme prozatím pozornost na p. J o s. Kličku, jehož\nmnohostranné nadání i horlivé snažení umělecké oprá-\nvňuje k nadějím velikým. Pracuje nyní na velké mši\nvokální v starocírkevních tóninách, kteráž vzbuzuje\nu nejpřísnějších znalců nemalého obdivu. Gratulujeme\nřediteli p. Skuherskému k takovým výsledkům pe-\ndagogické jeho činnosti.\n* Náš krajan Josef Hodouš obdržel uprázdněné\nmísto kapelnické u 14. pluku gruzynského v Běle Ključi\n(gub. Tiflisská) po rodáku našem Jos. Mašnerovi,\nbývalém chovanci pražské konservatoře, jenž nyní za-\nstává místo voj. vrchního kapelníka v Tyflisu.\n* Druhá a poslední hudební zábava dne 23. du-\nbna v ústavu hudebním Prokšově měla na programu\ndíla skladatelů nej zvučnějšího jména od doby Haend-\nlovy až do R. Wagnera. Veškeří účinkující, ať již\nve stáří a stadium umění jakémkoliv prozrazovali výte-\nčnou methodu ústavu toho, z kterého již veličiny jména\nslavného vyšly. Nechci probírati zde výkony jednotlivců\nveskrze zdařilé, zmíniti však se musím o pianistce v útlém\nještě věku stojící Jindřišce Šulcově, která plnými\nakordy a dosti pevným úhozem jakož i dobrým porozu-\nměním, pokud se na její stáří o nějakém mluviti může,\npřednesla dvě obtížné skladby Šubertovy (Moment\nmusicale, impromptu). Neobyčejné její nadání\nopravňuje nás k nádějím nejkrásnějším. Z ochoty účin-\nkovali v zábavě slečna Ertlova a pan ředitel ork.\nSitt, ona zapěla pěkným hlasem ovšem posud nedosti\nvybroušeným písně od Mendelssohna, Šubrta,\nRubín stein a, a Rob. Franze, tento pak před-\nnesl s p. bar. Felixem z Běšína Bargiela\nsuitu op. 17. pro housle a piano. Ostatní čísla pro-\ngramu, jež veskrze žákyně a žáci ústavu provedli, byla\nouvertura k oratoriu „Mesiáš\" (pro 4 piana\nupravena,) od Haendla, sonát a pro dvě piana\n(1. věta) od Mozarta, scherzo vb moll op. 3. od\nChopina, sonata op. 53. od Beethovena, a ko-\nnečně ouvertura k ~Zakletému Hollandanu\nod Wagnera (pro 4 piana upravená). Obecenstvo zá-\nvodilo po každém čísle s venku burácející bouří a zví-\ntězilo. —r—\n* Z Jičína, 22. dubna. (Pův. dop.) Od několika\nlet uspořádávají studující zdejšího gymnasia každoročně ve\nprospěch chudých spolužáků hudební akademii, která se\nposud vždy s velikým úspěchem potkala. I letošní aka-\ndemie, odbývaná dne 21. dubna, potkala se při velmi četné\nnávštěvě se zdařilým, ba skvělým výsledkem. Program\nbyl velmi zajímavý. Mladistvý houslista p. Švec před-\nnesl „druhý koncert Vieuxtempsa\" (op. 16.), pak „Ele-\ngii od Ernsta\", obé se znamenitou zručností a dojemnou\nvýrazností; dostalo se mu také zasloužené pochvaly.\nNalezl-li kdo přece někde ne zcela jasný tón, sluší vadu\ntakovou hledati toliko v hudebním stroji samém, i přáli\nbychom si slyšeti nadějného umělce na houslích plněj-\nšího zvuku! Studující zpívali dva smíšené a 3 mužské\nsbory. Z prvních byl sbor „Na Moravu\" (dle Javůrka\nod Bendla) pilně nastudován a uspokojil úplně naslou-\nchající obecenstvo. Méně uhlazenosti a nepatrné klesání\nhlasu bylo pozorovati ve sboru z opery „Nocleh v Gra-\nnadě\" (od Kreutzera). Z mužských sborů vynikla nej-\nvíce a obecenstvo takřka unesla překrásná skladba „Před\npřístavem\" od L. de Rillé, jež byla zajisté vzorným spů-\nsobem podána, tak že dle úsudku osob nedávno z hla-\nvního města sem přibylých i nej přísnější kritika ničeho\nby vytýkati nemohla, s čímž i my úplně souhlasíme.\nTaké ostatní dva sbory („Růžičko má dřímej\" od Bendla\na „Král v Thulích\" od Yeitha), zvláště pak druhý, byly\nvesměs korrektně as bedlivým odstiňováním přednešeny,\ntak že hojné pochvaly došly. Avšak ne dosti na tom.\nObecenstvu dostalo se ještě neočekávané milé pochoutky.\nMezi hosty nacházela se také slečna Em. Bubeníčkova,\ni vznešená na ni prosba, aby laskavě ex improviso za-\npěla. S napnutostí očekávalo obecenstvo výsledek. Uměl-\nkyně neodřekla, ale netajila se s obtížemi, ktere se v cestu\nkladly: nebylo zde musikalií, a jaký mohl býti prů-\nvod bez předběžné zkoušky? Než rychle všemu pomo-\nženo. Y průběhu následujícího čísla 5.v programu za-\nopatřeny noty a pěvkyně odhodlala se opakovati některou\nz písní, jež v akademii kasina dne 16. dubna byla za-\npěla. I vystoupila u velikém jásotu všech přítomných\na přednesla národní píseň „Aničko dzěvečko\"; hlučně\nvyvolána byvši přidala zase národní (posud nepředneše-\nnou) „Vyletěla holubička ze skály\", a když obecenstvo\nv potlesku nepřestalo, opakovala arii z „Traviaty\" a\nkonečně píseň „Já mám holubičku\". Jak mile slečna\nprvní tóny zapěla, poznal každý ihned, že byla u vřelej-\nším rozjaření nežli dříve v kasině, a stříbrný hlas její\nzněl mnohem liběji a zvučněji; i nebylo nikoho, kdo by\nse k upozornění na nějakou vadu byl odvážiti mohl, což\njsme na tváři všechněch s radostným uspokojením pozo-\nrovali. Zvláště pak arie z „Traviaty44 obecenstvo do\nvýšin netušených unesla, tak že v sále hluboké ticho\npanovalo, aby i nej slabší zvuk naslouchajícímu uchu ne-\nušel. I dostalo se takto úsudku našemu dříve vyslove-\nnému skvělého uznání. I tentokráte převzal hudební"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 359, "texte": "sbor hasičského spolku první a poslední číslo programu.\nOuvertura k „Pique dame\" od Suppé-ho šla docela sprá-\nvně; „Ples Čechův\" od Illnera jest již dosti znám a hodí\nsedle náhledu našeho spíše k zahradní hudbě pod širým\nnebem než do koncertního sálu. Po akademii násle-\ndoval taneční věneček, jenž za všeobecné veselosti téměř\ndo 2 hodin s půlnoci trval.\n\nR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "142", "page_fin": "143", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.6.2", "titre_corps": "* Z Jindř. Hradce. (Pův. dopis). Koncert pana", "titre_sommaire": "* Z Jindř. Hradce. (Pův. dopis). Koncert pana", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.6", "debut_caractere": 361, "fin_caractere_exclue": 6337, "texte": "* Z Jindř. Hradce. (Pův. dopis). Koncert pana\nHypolita Heřmánka, umělce na harmoniu (dne 13.\ndubna,) přilákal dosti četné, vděčné a vnímavé obecen-\nstvo, které dovedlo oceniti pravé umění umělce toho.\nHra pana Heřmánka jest v skutku obdivuhodná, veskrze\nvyrovnaná, dobře odstiňovaná od nejjemnějšího pianis-\nsima až k nejbouřnějšímu fortissimu, přednes vytříbený\ncituplný,' technika nevšední. V pojmutí skladeb nejeví\nse nic mlhovite rozmazleného, ač ráz nástroje jeho k tomu\nlehko svésti může, vše jest určité, jasné, jadrné. Uvod\nkoncertu tvořily veskrze čtyrhlasé variace od Dratha,\nskladba to povšimnuti hodná. Propracování její jest\nv skutku výborné, vedení jednotlivých hlasů kontrapunk-\ntický přísně pracované. Technické obtíže vní četně\nse nalézající ztratily pod rukama pana Heřmánka úplně\npůdy. Co druhé číslo programu skvěla se polonéza\nod Chopina pro piano a čello, již přednesli slečna\nBayerova a pan Vacek. Oba rozluštili svůj úkol\nnemálo obtížný spůsobem velmi čestným, slečna vynikala\njemným úhozem rovněž jako i zručností hry, a přednes\npáně Vackův co elegantního čellisty par excellence jest\nz dostatku znám. Velký dojem učinila velmi effektní\npíseň „Mnich\" od Meyerbera, jedna z nejpodaře-\nnějších prácí hudebního toho spekulanta, již pan JUC.\nMohaupt, vystříhaje se nebezpečenství nesprávného pře-\nkladu, v původním jazyku zručným basem velmi zdařile\npřednesl. Když obecenstvo za opakování žádalo, přidal\nochotně prostomilou píseň Bendlovu „Pěvcova\nprosba\". Načež následovaly dvě písně beze slov\nod Mendelssohna op. 72., jež nalezly v panu Heř-\nmánkoví věrného interpreta. „Prosbu odvedeného\"\nod Křížkovského zpívali celkem dosti dobře pá-\nnové Blíženec (nikoliv Blažina jak v Hud. listech\nstojí), Enengl, KunstovnýaPícha. Na žádost\nobecenstva museli opakovati. Závěrek tvořila fantazie\nna české písně pro harmonium, skladba to pana\nHeřmánka. Pan Heřmánek osvědčil se jí co skladatel\njemného vkusu, neboť písně jsou vesměs důmyslně zvo-\nlené a sestavené, mimo to i velmi účinně harmonizo-\nvané a figurované, slabší jsou ovšem přechody, které trpí\nponěkud jednotvárností. Při zmínce o této skladbě ne-\nopomenul pan spisovatel do „Hudeb, listů44 přiložiti po-\nlínko k hromadě, již nanesli ti, kteří by rádi všechny\npřátely pokroku v umění upálili, kdyby totiž to šlo. O\nsancta simplicitas !Ta šlechetná duše ve své božské naiv-\nnosti přichází při zmínce o skladbě pana Heřmánka\ntak mimochodem na myšlenku, co asi pořídí odpůrcové (!)\nidey vývoje dramatické hudby ze zpěvu národního s tou\nnovotou (!?) Wagnerovskou, a pořídili-li čeho, na jak asi\ndlouho? Při čtení toho jsem já opět také jen mimocho-\ndem přišel na myšlenku, že pan dopisovatel nezná ná-\nrodní písně, domnívá-li se, ač na programu nápis skladby\ndobře vytknut jest, že pan Heřmánek jenom na ná-\nrodní písně svou fantazii složil, domníváte se snad pane\ndopisovateli, že dramatická hudba má býti spracována\nna písních, které kdy nějaký český skladatel složil?\nOstatně přeju Vám dlouhého věku, ale z přátelské útrp-\nnosti Vám nepřeju byste tak dlouho žiti musel, až by\njste se dočkal konce úspěchu, jež moderní pokrok v hudbě\nmá a dle svého přirozeného vývinu míti musí.\n* Z Kutné Hory. (Pův. dop. 26. dubna). Konečně\ndočkalo se hudby milovné obecenstvo zdejší dávno ký-\nženého, s netrpělivostí očekávaného „koncertu\", který\nstudující středních škol kutnohorských se ctěnými členy\nženského pěveckého spolku a mnohými ochotníky pro-\nvedli ve prospěch bezplatných obědů pro chudé žáky.\nPravíme-li, že obecenstvo čekalo, míníme tím odložení\nakademie, již dávno a na jisto slibované, kterou pěvecký\nspolek ženský zaříditi chtěl as které, ku nemilému\npřekvapení obecenstva, nevíme z kterých příčin, sešlo.\nZa to uspokojil a potěšil výše zmíněný koncert, dne 25.\nt. m. dávaný, zcela. Všechna čísla bohatého programu\nbyla s tou největší přesností provedena a těšila se ves-\nměs zasloužené pochvale. Začátek byl učiněn mužským\nsborem „Před přístavem\" od L. de Rillé, jemuž hned\ndruhý „Návrat rybářův\" téhož skladatele sledoval. Roz-\nhodně lépe proveden a větší oblibě těšil se sbor pr-\nvější, k čemuž znamenitá sóla p. dra. Hodače (tenor) a\np. K. Kubáska (bas) přispěla a při dobře nastudovaném\nprůvodu všeobecné platnosti došla. K. Beriotův „koncert\"\npro housle (p. F. Lašek) a piano (slč. A. Štěpinova)\nbyl mistrně přednešen. Dále následovala „Utonulá\" na-\nšeho znamenitého Pavla Křížkovského, jejíž volbou ři-\nditel celé akademie, p. učitel AI. Strébl, se obecenstvu\nvelice zavděčil. Proveden byl tento mužský sbor velmi\ndokonale, piana i forte přiměřeně šetřeno a celek byl\npěkně zaokrouhlený. Pěvecký spolek dám přednesl Ben-\ndlovu „Dobrou noc\", která ale, ač vzorně provedena,\nnedovedla jaksi obecenstvo vřeleji dojmouti. Za to po-\nbnvil znamenitě humoristický „Výprask\" od P. Křížkov-\nského ; tenorové sólo p. dra. Hodače bylo s největší\npřízní přijato a mužský sborový průvod mimo nepatrný\npoklesek (v taktech posledních) zdařilý, je v ladný celek\npojil. Fantazie z Meyerbeerovy opery „Robert ďábel\"\n(pro orkestr) výtečně se zdařila přednesli ji pp. čeka-\ntelé učitelství s mnoha pp. ochotníky se známou již zruč-\nností a umělostí svou řízením osvědčeného řiditele svého\np. AI. Strébla. Vyňatky z Haydenova oratoria „Stvo-\nření světa\": a) „Viz nebesa\", smíšený sbor a tercet\ns průvodem orkestru z dílu 1., b) dueto „Moc Boží\" a\nc) „Chval Boha\" smíšený sbor z dílu 111., důstojně kon-\ncert zakončily; s zvláštní pochvalou zde zpomínáme zda-\nřilých sol pí. J. Staréhové a pp. Kubáska a Sladkého,\ndobrých sborových zpěvů (zvláště sopránu a altu) a\nvzorné hry orkestru.\n* Koncert ve prospěch nadací císaře Františka\nJosefa na Žofíně p. prof. Fór střeni pořádaný přivábil\nhojně obecenstva, jednak obratným sestavením programu\njednak i tím, že pozvány byly ku spoluúčiukování nej-\nvýtečnější síly z uměleckého života zdejšího, jež ovšem\nvždy vzbuditi umějí sympathie nejvřelejší. Koncert měl\nbýti dle programu otevřen B-dur triem od A. Rubinstejna\nv klavírním partu s kap. Smetanou; poněvadž však p. ka-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2849, "texte": "pelník Smetana v těch dnech právě onemocněl, převzal\njeho part klavíru v poslední chvíli obratný pianista p. Jirá-\nne k. Celek možno nazvati zvláště vezmeme-li ohled\nna zmíněné okolnosti velmi zdařilým, vždyť čásť hou-\nslová i čellová byly nad to v osvědčených rukou pp. prof.\nzdejší konservatoře Bene vice a Hegenbartha. Zpě-\nvná čásť spočívala v neméně spolehlivých rukou koncertní\npěvkyně pí. M. Procházko vé a oblíbeného pěvce české\nzpěvohry p. K, Čecha. Pí. M. Procházková před-\nnesla tentokráte dvě solové písně „Chanson de printemps\"\nod Gounoda a „Widmung\" od Šumana konečně Šuber-\ntovu „Mladou jeptišku\" s průvodem piana, harmonium\n(prof. Forster) a cella (prof. Hegenb ar th) v lad-\nném a velmi efektním upravení Gounodově a výsledkem\njako vždy tak i tentokráte skvělým. P. Čech přednesl\ns úspěchem lichotivým dvě Franzovy písně, jež snesly\nby zajisté pojmutí ještě něžnější i provedení v tonu\nklidnější. Něžná kvítka rnuzy Franzovy nesnesou ostrých\nmodulací barev hlasových a pod palčivým světlem thea-\ntrálních manýr efektních snadno zvadnou. Ze strany\npouhého zevnějšku smyslně melodického nejsou nikdy\npřístupny; v jich hloubku hudebně-p o etickou a\nv čistě psychologický pochod ideí jednotlivých nutno se\nzpěváku ponořiti, chce-li přednesem písní těch dosíci\núčinku neodolatelného a vzbuditi v řadách posluchačův\ntěchže pocitův, jimiž pohnuto bylo nitro básníka a\nkomponisty Franze při básnění milokrásných ,písní těch.\nZářícím bodem programu byla J. Š. Bachova „arie4\npřednešena se vší vroucností cituplné duše umělecké,\ni širokým pravým antickým, plasticky jasným tonem p.\nprof. Benevice v průvodu harmonia, jejž s jemným\ncitem provedl známý mistr nástroje tohoto pan prof.\nFoerster. Piano i harmonium zapůjčil ze skladu svého\np. Čeněk Mik o.\n— Z akadem. Čten. spolku. Knihovna hudebnin\nspolku akademického, nalézajíc hojně podpory v obe-\ncenstvu, počíná utěšeně zkvétati. Obsahuje nejen spisy\no hudbě pojednávající, časopisy hudební, operní texty,\nale i množství skladeb pro piano, pro smytčové nástroje,\nrůzné písně a klavírní výtahy oper. Y poslední době\nobohatili knihovnu řečenou pánové: Nechanický, Frohmann,\nJ. Chlumecký, Soukup, člen divadla ve Štyrs. Hradci,\nE. Pippich, L. Zedrich, Dr. Illner, Peka, a M. Zvěřina.\nSlavný výbor Besedy Brněnské zaslal Javůrkovy Národní\npísně moravské, sl. Klavíkova sbírku klavírních skla-\ndeb. Paní Ambrož-Folbergrová, M. Konopásek, nyní ve\nLvowě. meškající, a J. Soukup, ředit, v Písku, darovali\nak. spolku hlavně vlastní skladby svoje. P. F. Rudiš,\nstud. v Brně, zaslal na památku 25ti letého trvání\nspolku akad. několik kvartet Mozartových, Haydnových\na více skladeb pro piano. Pan J. Barák přispěl Bendlo-\nvou „Lejlou\", kterouž právě „Mat. Hud.\" členům svým\nrozesílá, a nejmenovaný věnoval I. sešit solfegií F. Pi-\nvody. Yšem laskavým dárcům vzdává tímto výbor ak.\nspolku vřelý dík.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "144", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.6.3", "titre_corps": "Česká zpěvohra. \"Dvě vdovy\" (po čtvrté) od", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. \"Dvě vdovy\" (po čtvrté) od", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.7", "debut_caractere": 2851, "fin_caractere_exclue": 6245, "texte": "Česká zpěvohra. \"Dvě vdovy\" (po čtvrté) od\nSmetany, „Bukovin\" (po třetí) od Fibicha, „Dom\nSebastian\" (nově studováno; poprvé) od Donizetti-ho.\nBěhem posledního té hodné opakovány byly obě novinky\nskladatelův našich : Smetanovy „Dvě vdovy\" i Fibichův\n„Bukovin\" s výsledkem příznivým; zvláště komická opera\nSmetanova budí čím dále tím větší zálibu v obecenstvu\nnašem i jisto jest, že během času podaří se i širšímu\nobecenstvu vniknouti ve všechny krásy této výtečné práce\nmistra našeho, čímž se pak stanou „Dvě vdovy\" právě\ntak populárními, jako „Prodaná nevěsta\", což zasluhují\ntím spíše, poněvadž vynikají (máme-li jen partituru před\nočima a na prózu nemyslíme) dokonalejší jednotností\nmotivické práce, celkovitostí nálady hudební, vesměs svěží\na úchvatnou vynalézavostí melodickou a duchaplnou, jemně\nv stylu polyfonně moderním vypracovanou instrumentací.\nJak možno přehlednouti zvláštní tento do nejjemnějších\npodrobností vnikající spůsob instrumentace Smetanovy,\njenž zvykl zacházeti vždy s každým jednotlivým nástro-\njem co s individuem samostatným iv nejmo-\nhutněji rozpředeném stupňování ensemblovém, a jak možno\nříci, že tato instrumentace Smetanova jsouc kvapně utvo-\nřena pracuje jen v „masseneffektech\", či jak možno na-\npsati, že „místy padají hudební obrazy až ke stupni ve-\ndle sebe naložených barev to nových bez vše-\nliké základní kresby\", to pochopiti může jen ten, kdo\nzná ony nečisté, závistí i vztekem nad nezdařenými in-\ntrikami zkalené prameny, z nichž se podobné moudrosti\nna světlo boží prýští. S lidmi, kteří nedovedou pro-\nmluviti o skladbě „jistého dosti pěkně vystupujícího pa-\nhorečku\" (to má být jako Smetana dle „básnického vý-\nmačku\" jistého známou „češtinou\" psaného poloiístku\nhudebního) s rozumnou rozvahou, střízlivou objektivitou,\nkteří místo věcné, slušné kritiky žvástají do větru jen\naby vyplnili sloupec svého lístku, s lidmi, kteří neumí\npoctivě ani dvě věty logicky spojití, a odporují si ve\nvšem, co napíšou, poněvadž nevědí vlastně co chtíti a co\nčiniti mají v nerozhodnosti své a konsekventními dove-\ndou býti na nejvýš v hanobení mužův osvědčených i za-\nsloužilých, s lidmi takového druhu jest všecka řeč ne-\nmožná. Kdo se nestydí napsati, že jsou „Dvě vdovy\"\nWagnerovské, jest schopen již nejhoršího. „Dvě vdovy\" dají\nse ke všemu jinému porovnati, jenom ne ku směru Wagne-\nrovskému a kdo se neostýchá vystrkovati podobné stra-\nšáky (jež mimochodem řečeno již se v naší době minuly\núplně účinkem na obecenstvo), ten dává svým vědomo-\nstem hudebním nejsmutnější vysvědčení chudoby, poněvadž\npatrně dokazuje, že neví, kdo jest Wagner a jaký jest\njeho směr, že neví kdo jest Smetana a jakou cestou se\nmistr tento v nej ryzejším snažení svém beře ku cíli vy-\ntčenému za samostatnou, originelní, čisté českou hudbou\ndramatickou. Napsal kdy z protivníkův Smetanových ně-\nkterý cosi češtějšího než on? Dříve dokažte, pánové, že\nYáš „směr\" jest schopen života a pak suďte. Než něco\ndokážete, s dobrou byste se potázali, kdybyste se vždy\nskromněji chovali ve svém úsudku o pracích „onoho\ndosti pěkně vystupujícího pahorečku\", k němuž krátko-\nzraká zaslepenost vaše nikdy se povznésti nedovede a\njemuž ostatně sebe větší povodeň jízlivosti ze strany\nvaší praničím neuškodí o tom byste již mohli býti\nze zkušenosti dostatečně poučeni. „Dvě vdovy\" bohdá\npřes všechny vaše rozumy ještě po mnoho večerů pří-\njemně osladiti dovedou mnohou v prostorách divadla na-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2017, "texte": "šeho strávenou chvíli soudnému obecenstvu našemu, je-\nhož zdravé jádro pokaziti se vám nikdy nezdaří! Dříve\nnež přejdeme k druhé novince našeho mladého mistra\nFibicha, nutno, abychom se zmínili ještě o provedení\njakož i o jednotlivých výkonech umělců zaměstnaných\nve Smetanově opeře. Skladatel nastudoval i řídil operu\nsvou sám provedení bylo tedy bezúhonné. Výkony\nvšech tu zaměstnaných sil, sólistův, sboru i orkestru\nbyly s nadšením podány a při tom s jistotou imponu-\njící. Dámské úlohy byly v rukou slč. Sittovy a slč.\nSákovy. Obě umělkyně získaly si výkony svými zajisté\nnových sympathií v obecenstvu, jež je při každé příleži-\ntosti po každém téměř výstupu pochvalou obsypávalo.\nSI. Sittova tvoří postavu čtveračivé, mladistvé, bezsta-\nrostné vdovičky Karolínky velmi šťastně ve hře (lepých\npohybech i mimice) jakož iv přednesu výrazném a do-\nkázala v úloze této opětně, že celá její povaha tíhne\nveškerou silou ku živlu rozmarně komickému, v němž\nmožno jí vytvořiti s hravou snadností typy nejpravdi-\nvější, dle přírody nejvěrnější. Slečně Sákové, která dosud\nse zdarem rozhodným se pohybovala na jevišti našem\npřevážně v genru rozmarném, slušela tentokráte rozto-\nmile maska sentimentální, beznadějně ku hrobům vzdy-\nchající vdovy. Výkonem tím podán byl důkaz, že slečna\npro ton ušlechtile pathetický má v hlase svém akcenty\nveledůrazné i upozorňujeme osobnosti o úlohách rozho-\ndující, aby častěji se podala příležitost pěvkyni této ku.\ndálšímu osvědčení se ve vážné, pathetickým živlem pro-\ntkané sféře. V neméně výtečných rukou byly úlohy\nmužské. Pan Vávra (Ladislav Podhajský) překvapoval\nelegantním zjevem, okrouhlou, rozumnou hrou a zpěvem\npromyšleným. Nejskvělejší v komické sféře figuru vy-\ntvořil p. K. Cech co hajný „Mumlal\". Jest to typus\noriginelní, jejž obecenstvu podal pěvec ten, drastický\nv slušných mezích, jimž zajisté obohacena jest galerie\nnárodních typů. Velmi důstojně se co pendent řadí\nČechův „Mumlal\" samostatným vytvořením ku nezapome-\nnutelnému „Kecalu\" Palečkovu.\n(Dokončení.)\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.7", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.8", "debut_caractere": 2019, "fin_caractere_exclue": 3691, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlenky o hudbĕ.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě\nSebrala La Mara.\nII.\nZákony, meze, pokrok.\n(Pokračování.)\nRádi připouštíme, že hudba není schopna, aby ně-\njaký obraz karakterní, vůbec aby nějaký předmět ihned\nzřetelně a úplně před oči nám postavila, jako básnictví\na umění výtvarná; předčí tato ale tím, že naznačiti může\npokračující vývin nějaké myšlénky a nad poesii vyniká\ntím, že současně s to jest, mluviti řečí rozličných a pro-\ntivných karakterův. Hudba neumí jménovati, výměry\npodávati, kdo a jaký jsi; ale ona znázorňuje nám ve-\nškerá se ozývající hnutí srdce tvého. Ona porovnává\ntě s jinými bud! téhož smýšlení neb s tvými protivníky\na předvádí vás všecky i s veškerým vašim žitím před\nduševní náš zrak, tak že bytost a smýšlení jednoho podle\npovahy druhých seznáváme.\nA. B. Marx, Die Musik d. 19. Jahrh.\nP. T. pp. členům „Matice hudební\"!\nTyto dny započalo se rozesíláním premie za r. 1873\ntímtéž spůsobem, jako roku loňského, totiž tam, kde na-\nchází se jednatel „Mat. hudební\", zasílá se tomuto tolik\nexemplářů, co členů v místě a okolí získal, jinak zasílá\nse každému členu premie dobírkou poštovních útrat aneb\ni s dobírkou nezapravenéko dosud příspěvku ročního za\nrok 1878, při čemž podotýkáme, že dle čl. XVII. stanov\npovažovati musíme za člena každého potud, pokud pí-\nsemně neoznámil, že vystupuje.\nP. T. pp. členy, kteří dosud nezapravili příspěvek\nza rok 1874, snažně žádáme, aby sobě neobtěžovali za-\nslati jej během 14 dnů našemu pokladníkovi p. Eman.\nStarému (Karlova ul. č. 147—II).\nPremie pro rok 1874 podá členům 111., IV. a V.\njednání klavírního výtahu Bendlovy velkolepé zpěvo-\nhry „Lejla\".\nVýbor „Matice hudební\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-02-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-02_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-05-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.2.7.1", "titre_corps": "Myšlenky o hudbĕ. Výroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě Sebrala La Mara.", "titre_sommaire": "Myšlenky o hudbĕ. Výroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě Sebrala La Mara.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.8", "debut_caractere": 2026, "fin_caractere_exclue": 3691, "texte": "Myšlenky o hudbĕ.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě\nSebrala La Mara.\nII.\nZákony, meze, pokrok.\n(Pokračování.)\nRádi připouštíme, že hudba není schopna, aby ně-\njaký obraz karakterní, vůbec aby nějaký předmět ihned\nzřetelně a úplně před oči nám postavila, jako básnictví\na umění výtvarná; předčí tato ale tím, že naznačiti může\npokračující vývin nějaké myšlénky a nad poesii vyniká\ntím, že současně s to jest, mluviti řečí rozličných a pro-\ntivných karakterův. Hudba neumí jménovati, výměry\npodávati, kdo a jaký jsi; ale ona znázorňuje nám ve-\nškerá se ozývající hnutí srdce tvého. Ona porovnává\ntě s jinými bud! téhož smýšlení neb s tvými protivníky\na předvádí vás všecky i s veškerým vašim žitím před\nduševní náš zrak, tak že bytost a smýšlení jednoho podle\npovahy druhých seznáváme.\nA. B. Marx, Die Musik d. 19. Jahrh.\nP. T. pp. členům „Matice hudební\"!\nTyto dny započalo se rozesíláním premie za r. 1873\ntímtéž spůsobem, jako roku loňského, totiž tam, kde na-\nchází se jednatel „Mat. hudební\", zasílá se tomuto tolik\nexemplářů, co členů v místě a okolí získal, jinak zasílá\nse každému členu premie dobírkou poštovních útrat aneb\ni s dobírkou nezapravenéko dosud příspěvku ročního za\nrok 1878, při čemž podotýkáme, že dle čl. XVII. stanov\npovažovati musíme za člena každého potud, pokud pí-\nsemně neoznámil, že vystupuje.\nP. T. pp. členy, kteří dosud nezapravili příspěvek\nza rok 1874, snažně žádáme, aby sobě neobtěžovali za-\nslati jej během 14 dnů našemu pokladníkovi p. Eman.\nStarému (Karlova ul. č. 147—II).\nPremie pro rok 1874 podá členům 111., IV. a V.\njednání klavírního výtahu Bendlovy velkolepé zpěvo-\nhry „Lejla\".\nVýbor „Matice hudební\"."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n2. května 1864 † Jak. Meyerbeer, sklad. op. — v Paříži.\n~ „ 1866 I. prov. Smetanovy komické zpěvohry „Prodaná nevěsta\"\nv Praze.\n3. ~ 1839 f Perd. Payer, sklad. op. v Paříži (nar. 1771 v Parmě).\n~ ~ 1856 tK- Ad. Adam, sklad. op. v Paříži.\n4. „ 1803 nar. A. Sláma, prof. kontrabasu na vídeňské konservatoři\nv Praze.\n„ ~ 1804 nar. P. A. Bucbtel, sklad, (děkan v Kyšperku) v Pastvinách.\n„ „ 1818 I. provoz. Spchrovy zpěv. „Zemira a Azor\" —ve Eranko-\nbrodu.\n„ „ 1841 t Alžběta Filipovičcva, housl. v Londýně.\n5. „ 1828 nar. Jan Nep. Beck, výt. pěvec Pešti.\n„ „ 1837 f Nicolo Singarelli, skladatel operní, ředitel konservatoře\nv Neadoli.\n6. „ 1759 nar. Jos. K. Ambrož, zpěvák op. v Krumlově.\n„ 1814 f Abbé Jiří Vogler, výt. theoretik a sklad. v Darmštatu.\n7. „ 1824 I. prov. Beethovenovy IX. symfonie —ve Vídni.\n„ „ 1828 t Ant. Salieri, sklad, a dv. kap. —ve Vídni.\n8. „ 1742 narf Jan Erumpholz virtuos na harfu a sklad. v Budenicích\n(u Zloníc).\n„ „ 1809 nar. Jan Bedř. Eittl, sklad, a řed. konservatoře pražsko —ve\nVorlíků.\n„ ~ 1811 I. prov. J. Schenkovy kom. zpěv. ,jDer Dorfbarbier\" ve\nVídni.\n\nVáclav Jan Tomášek.\nŽivotopisný nástin.\n(Pokračování.)\nR. 1804 navštívil Prahu J. C. Dusík. Tomášek se-\nznámil se s ním ovšem brzo a vzpomíná si obcování\ns tímto tehdy na vrcholí slávy své stojícím mistrem\ns netajenou vděčnou radostí, ba nadšeností. Dusík\nbyl mu v mnohém ohledu nedostižitelným ideálem\nklavíristy a měl na jeho hru rozhodný vliv zejména\nco do úhozu. Z toho, že na slovo vzatý krajan To-\nmáška často navštěvoval a se též o jeho skladatelskou\nčinnost velice interesovati zdál, soudil tento, a zajisté\nne bezodůvodně, že! mu Dusík byl nemálo nakloněn.\nMimochodem podotýkáme, že to byl Dusík, jenž ten-\nkráte v Praze zavedl nynější obyčej, stavětí při kon-\ncertech klavíry na přič tak, že hráče bylo vidětí\nv profilu. Tomášek vypravuje, že nikdy neviděl praž-\nské obecenstvo tak unesené, jako při skvělé hře Du-\nsíkově. Ostatně Dusík brzo na to v Paříži zemřel.\nNyní cítil se Tomášek v technice skladatelské\njiž tak dalece zdomácnělým, že opět sáhnul k Bůr-\ngerově „Lenoře\", kterou, jak jsme na svém místě\nsdělili, před devíti lety byl započal sice, avšak uvá-\nživ svoje tehdejší nedostatečné vzdělání theoretické,\nzase odložil. R. 1805 pracoval s velkou chutí a pílí\no této skladbě, jížto měla mu býti cesta připravena\nk životu, umění hudebnímu cele a výhradně zasvěce-\nnému. Nestalo se to arci ve smyslu vídeňského skla-\ndatele a hudebního spisovatele Kanneho, jenž uslyšev\núryvek z dohotovené právě „Lenory\" pln horlivosti\nzvolal: „A vy s takovýmto nadáním můžete zůstati\nv Praze?\" Tomášek měl totiž posud ještě pevný\númysl, státi se doktorem práv, a na domluvu svého\nbratra kněze také v poslední době zase poněkud\npilněji se připravoval k doktorátu i apelatorní zkoušce.\nZůstal proto v Praze. „Lenora\" po uveřejnění svém\nměla nejrozhodnější úspěch; panovali téhož času vkus\nbaládám zvláště příznivý. Kdyžpak r. 1806 hrabě\nz Bouquoy, ve hře klavírní žák Tomáškův, „Lenoru\"\npoznal, zaujala jej tato skladba tak velice, že vyna-\nložil všechnu svou výmluvnost, aby Tomáška pobuul,\nzanechati již na dobro práv a žiti na dále jenom\nhudbě. Hrabě učinil ho za podmínkami jak čestnými,\ntak výhodnými svým skladatelem; v postavení tom\nzůstal pak Tomážek celou řadu let a podržel po té\ndle smlouvy doživotní plat.\nPo „Lenoře\" (op. 12.) povstaly rychle za\nsebou četné skladby směru vážnějšího i rozměrů vět-\nších, zejména velké sonáty, klavírní koncerty s prů-\nvodem orkestrálním a symfonie (do C, op. 17. a do\nEs, op. 19.) a p. v. Původně byl Tomášek zamýšlel\nnapsati vždy jeden klavírní koncert a jednu symfonii\ndo téže tóniny, aby mohl pořádati koncerty, v nichž\nby obecenstvu předváděl nové skladby; než vstou-\npení do služby u hraběte z Bouquoy změnilo jeho\nživotní plán tak, že od myšlénky, dávati veřejné kon-\ncerty, docela ustoupil.\nDříve však ještě, než se odstěhoval do svého"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.2", "texte": "nového bytu v hraběcím paláci, navštívil svého mi-\nlovaného bratra Jakuba, jenž jsa nyní správcem v Mat-\nzenu blíže Vídně, právě se byl oženil. U příležitosti\nté seznal Tomášek i Vídeň; se zvláštním nadšením\nmluví o provozovaní „Iíigenie v Tauridě\", první to\nGluckovy opery, již viděl a slyšel na divadle. Bylť\ntoutéž snad měrou Gluckistou, jako Mozartianem, a\nosvědčil svou pietu naproti tvůrci hudby dramatické\njiž co právník v obcování se stařičkým bratrem Glu-\nckovým, jenž tehdáž v Praze žil v poměrech dosti\nstísněných. Trpce sobě Tomášek také naříká, že tupé\nsoučasné obecenstvo necítí pražádnou touhu po arci-\ndílech Gluckových, zkaženo jsouc křiklavými efekty\nskladatelů novějších.\nSamo sebou se rozumí, že se nyní Tomášek mohl\nbezstarostně oddati uměleckému tvoření, jak mu jen\nlibo bylo. A příležitosti té používal plnou měrou.\nMezi četnými skladbami hned r. 1807 napsanými vy-\nnikají především „Eklogy\", jichž vyšlo šest co op.\n35. u Kůhnla v Lipsku. Význam „Eklog\" věru není\nmalý; neboť vstoupil jimi náš mistr na novou dráhu,\nkterouž pak tímtéž, ba i s rostoucím stále úspěchem krá-\nčel ve svých „Rhapsodiích\" a „Dithyrambech\". Pod-\nnět zavdalo uvážení neblahé změny vkusu velkého\nobecenstva; Tomášek pokusil se o to, zda-li by bylo\nmožno vyhověti i tomu změněnému vkusu i přísným\npožadavkům pravého umění zároveň, a uvésti takto\nobecenstvo opět na lepší stopy než, nechrne jej\nna tomto místě mluviti vlastními slovy: „Již dávno\nukazovala se nepochopitelná lhostejnost k sonátě pro\nklavír a k symfonii pro orkestr. Nekonečné variace\nměly klavíristům nahražovati sonátu a ouvertury or-\nkestru symfonii. Tento časový vkus, hned počátkem\nse změlčující, přinutil mě, utéci se k poetice, abych\nse rozhlédnul, nelze-li některé z jejích druhů básni-\nckých převésti do sboru tonického, a rozšířiti tím\nhudební básnění, bez toho ještě dosud příliš stísněné.\nPrvním pokusem bylo šest „Eklog\" pro klavír. Skladby\nty, které se staly brzo velmi oblíbenými, jsou zajisté\njakýsi druh pastoralů, líší se však melodií, harmonií,\nrhythmem od starších pastoralů příliš, než abych zde\nopomenul poznamenati leccos k jich objasnění, ze-\njména pak o jejich přednesu. Měl jsem na mysli\nnárod pastýřů, jichž spůsob života je sice prostý,\nkteří však podrobeni jsou případům životním právě\ntak, jako všichni tvorové lidští. Podati pomocí hu-\ndebního výrazu jejich city, jak se v životě jeví při\nrůzných příležitostech, to bylo tedy těžkou úlohou,\nkterou jsem si vytknul a kterou jsem souclím-li\nze všeobecného účastenství také šťastně provedl.\"\n„Eklogy vyžadují prostý, při tom však srdečný před-\nnes, ač mají-li posluchače vpraviti do idyllického ži-\nvota, pročež také dlužno, nepřeblédnouti pikantní\nmísta, jež zde onde snadno bude nalézti, především\npak, zachovávati co nejbedlivěji tempa a odstíny v před-\nnesu, všude do podrobná udané.\"\nKdyž netoliko první, ale i druhý (r. 1810 co\nop. 39. vydaný) sešit eklog našel všeobecné přízně,\nodhodlal se Tomášek, učiniti ovšem vedle pokračo-\nvání ve skládání eklog opět nějaký nový krok tímtéž\nšfastně zahájeným směrem. „Chtěl jsem se též o ta-\nkové skladby pokusiti,\" praví, „v nichž byly by v přední\nřadě sdruženy vážnost a energie. Tu jakoby kouzlem\noživila se před mou duší stará doba se svými rhap-\nsody; viděl jsem i slyšel, jak deklamují celá místa\nz Homerovy Iliady a všechno unášejí. Neměla by\nhudba, pomyslil jsem si rovněž býti s to, aby ně-\nkterá hnutí duševní tonem, harmonií a rhythmem\nvyjádřila, třeba jenom v náčrtku? Na tak důležitou\notázku slušelo též dáti odpovéd,. i složil jsem: Six\nRhapsodies pour le Pianoforte, op. 40. Abych však\nsvětu ukázal, že to není pouze forma, jížto se podstata\nhudebního díla určuje, nýbrž že jeho vlastní ráz více\nna1 básnické idey záleží, podržel jsem formu eklogy,\naniž bych se byl obával, že při poslouchání nastane\nnějaké mylné stotožňování obou těchto směrem svým\nzúplna rozdílných druhů skladeb; a nemýlil jsem se\nproto, že je zvláštní spůsob jich podání již dostate-\nčně různí. Ekloga miluje pravidlem něžnost a pů-\nvab, kdežto naproti tomu rhapsodie zanáší se skoro\nvždy jenom tím, co jest mocné a rozhodné, a tak\njiž i technickou svou stránkou více ku bravuře tihne.\"\nÚspěch rhapsodií byl opět skvělý; ještě téhož\nroku (1810) vyšel druhý jich sešit co op. 41. Když\nkonečně (r. 1818) eklogy dospěly již k pátému se-\nšitu, odhodlal se Tomášek po třetí, sáhnouti do oboru\nbásnictví a byl i tenkráte nad míru šťastným: zvolil\nsi mohutně proudící lyriku, „dithyrambu\", a sepsal\npod tímto názvem tři skladby (op. 65.), jichž první\nmá dle jeho vlastních slov hrubší ráz římský, kdežto\ndruhá více se blíží jemnosti a půvabu povahy řecké,\ntřetí pak oba spůsobv v jedno slučuje. Vzletné tyto\ndithyramby ovšem poskytovaly nejvhodnější příležitost\ni hráči, aby jimi svou virtuositu co nejskvěleji osvěd-\nčil a našly v obecenstvu tentýž živý ohlas, jako před\ntím eklogy a rhapsodie. Těmito třemi genry bude\nTomášek co skladatel klavírní bez odporu velmi čestně\nzastoupen pro všechny časy; počínalť si zde uvědo-\nměle a samostatně, jsou tudíž i tato díla nejpravdi-\nvější a nejpůvoduější ze' všech jeho skladeb instru-\nmentálních.\n(Pokračování.)\n\nBendlova „Lejla\".\nVydaná nákladem „Matice hudební.\"\nDychtivou sáhli jsme rukou po nej znamenitějším\ntomto díle bohatého ducha Bendlova, po druhém tom-\nto velevzácném zjevu v mladé naší literatuře operní.\n„Prodanou nevěstou\" mistra Smetany učiněn jest\nprvní mnohoslibný počátek v uveřejňování nejlepších\nskladeb vynikajících mistrův našich z oboru hudby\ndramatické, nejvyššího tohoto výkvětu umění hudeb-\nního, i bylo tehdá nitro naše a podobné též zajisté\nkaždého příznivce umění domácího nejradostnějšími\npocity zachváceno; vždyť činem tím rozhodným byl\ncelému světu hudebnímu nejpatrnější důkaz podán o\ntom, že roste i zmáhá se uměna domácí i spěje"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.3", "texte": "krokem bujarým přes všeliké překážky ku cílům nej-\nvznešenějším. Na skvělé výsledky zdárné činnosti\nobětavé naší „Matice hudební\" pohlíželi jsme před\nrokem v prvním mohutném záchvěvu života jejího s tím\nvětší hrdostí, když jsme uvážili, že k výsledkům ta-\nkovým jsme se dopracovali jedině pomocí i pod-\nporou národa našeho, či lépe řečeno lidu našeho.\nJediné toto jednosvorné spojení-se všech pro uměnu\ndomácí nadšených hlav po celém národě našem bylo\nsto, aby povzbudilo „Matici hudební\" ku další pouti\nna dráze započaté ku větší cti a oslavě jména če-\nského ve světě hudebním. Pohlédneme-li okem pá-\ntravým k sousedům svým či v dějiny umění hudeb-\nního , vždy shledáme, že v dobách, kdy umění se\npovzneslo na stupeň neobyčejné dokonalosti a krásy,\njež ostatní národy úžasem naplňovala a k nápo-\ndobení vybízela, že k rozkvětu tomu přispěla v první\nřadě vždy velkodušnost oněch bohatstvím oplýva-\njících mužů, kteří v nadšení svém pro rozkvět\numění hudebního i největších obětí přinášeti se ne-\nzdráhali. U národa, v době té kde mocnářové, šlechta\ni zámožní mužové všech vrstev společnosti závodili\ntakřka v snaze o povznesení uměny domácí a každé\nnejmenší příležitosti, jež vede ku oslavě uměleckého\njména se v dychti vosti chápali, tu podali též duchové\npovolaní za příznivých okolností těch ná-\nrodu svému poklady tak velké ceny, že celý svět\nhudební dob všech s úctou k nim pohlížeti musí ne\nobmezenou.\nO národě našem ovšem nemůže se říci, že se\nv nynější době snad vyhřívá na výsluní přízné jme'\nnovaných právě mecenášův. Jakým spůsobem se ku př.\n„naše\" šlechta nynější stará o vývoji prospěch umění\nčeského, o tom zpívají si již naši vrabci po střechách\nznámé historky. Jisto- jest, že skvrnu tuto s ní ne-\nsmyje i nejobratnější dějepisec českého umění hudeb-\nního ! A ostatní bohatstvím oplývající našinci z dál-\nších vrstev společnosti české? Od těch přede ne-\nmožno žádati, aby měli smysl pro takové zbytečnosti,\njako je umění v tomto nynějším akciovém století; a\nproto, chceme-li vůbec, aby úrodná půda bohatého,\nnadání hudebního v národě našem neležela ladem,\nchceme-li dále podniknouti cosi zdárného pro vývin\numělecké individuality národa českého, tak aby i jméno\njeho se zaskvělo mezi ostatními umění pěstujícími\nnárody, tu obrátí ti se můžeme jedině k samému jádru\nnároda našeho, k lidu našemu, jenž častokráte již\ndokázal, že v nadšení svém pro dobrou věc pro po-\nvznešení uměny domácí v očích světa ostatního nej-\nvětších jest schopen obětí. „Pomozme si sami\" heslo\nto vede kroky našeho národa ve všech oborech ku\npředu za budoucností utěšenější; heslo toto iv oboru\numěleckém přivede nás ku cíli kýženému. Spojené\nsíly, jež nadchnouti se dovedou ideou vznešenou, vel-\nkých se mohou dopracovati výsledků. A co vzne-\nšenějšího může býti nad ideu vytvoření\nsamostatné hudební literatury české, nad\nideu vývinu samostatné, čistě slovanské\nškoly hudební, jež by k stejné slávě jako\nhudební školy ostatních národů v se\nv šťastnější budoucnosti vyšinula? Nej-\nsvětější jest povinností každého umělce českého i\npříznivce a přítele umění domácího, aby všechny své\nsíly nasadil k uskutečnění myšlénky té vznešené.\n„Matice hudební\", v níž zasedají mužové pro\nideu tuto nadšení, první položila základní kameny ku\nskvělé budově samostatného umění slovanského tím,\nže odhodlala se za pomoci hojného účastenství hudby-\nmilovného obecenstva českého vydávati nejlepší plody\nvynikajících mistrů domácích ze všech oborů\numění hudebního. Aby vyhověla potřebám nej-\nnaléhavějším, sáhla nejdříve k oboru hudby drama-\ntické a vydala posud klavírní výtahy Smetanovy\nkomické zpěvohry „Prodaná nevěsta\" a Bendi ovy\nvelké historicko - romantické zpěvohry „Lejla\". Pro\ntento ročník jest podána obecenstvu českému prvá\npolovice Bendlovy rozsáhlé skladby; v příštím ročníku\nvyjdou následující tři jednání co oddíl druhý.\nLetošní premie „Matice hudební\" vyniká již ze-\nvnějškem svým skvostně upraveným velmi prospěšně;\niv tomto směru skvělé zevnější úpravy učinila tedy\nspráva „Matice hudební\" rozhodný pokrok. Pro po-\nhodlnější přehled předeslán jest celku tekst opery od\nElišky Krás noho rskéa německý překlad od S r ba.\nPřipomenout! dlužno, že Bendi právě k tomuto účeli\nuveřejnění svou „Lejlu\" z větší části přepracoval a\ncelku okrouhlejší formy vtiskl. Tak jest zejména\npředehra úplně nová, a založena jak toho idea\ncelého dramatu vyžaduje na základních motivech\nobou hlavních osob „Lejly\" a otce jejího „Almamena\"\ni činí v bohatém svém rouše orkestrálním jakož i\nmohutně založenou stavbou a ušlechtilým architekto-\nnickým propracováním dojem úchvatný. V prvém\njednání jest mimo Mužovo zastaveníčko „v slohu\nmaurickém\" hlavně celý čtvrtý výstup, kde „Alma-\nmen\" s královskou stráží se snaží Muzu vojínům\nmaurským vyrvati, přeměněno a to zajisté ve pro-\nspěch výjevu toho i ve prospěch pravdy výrazu dra-\nmatického.\nV nejvyšším stupňování obou sborů zavzní náhle\nz minaretu „Muezinovo\" vyzvání k modlibě; vše\ni klaní se v prach před slovem posvátným.\nNásledující pak modlitba „Muezinova\", kterou\ndříve zastupoval obyčejný chorál, jest v nynějším pře-\npracování skutečná národní melodie arabských vyvo-\nlávačů k modlitbě i činí právě v tomto místě svou\nbarvitostí orientálskou zvláštní dojem na posluchače.\nŽe tato zpěvohra Bendlova jest dílem mistr-\nným, zvláště co do formy veledokonalým, uznáno jest\nznalci všemi; dálší rozepisování se o věcí té i ja-\nkési odporučování bylo by zbytečné. Jisto jest, že\n„Lejla\" zaujímá nejčestnější místo vedle výtečných plo-\ndů v dramatické muzy české a že zajisté stejně čestné\nmísto vbrzku zaujme v srdci veškerého národa českého.\n„Matice hudební\" dostála plnou měrou úloze vytčené,\nnyní záleží na obecenstvu našem, aby hojným účasten-\nstvím podporovalo podnik, jehož rozšíření a upevnění\njedinou jest zárukou štastnějšího rozkvětu umění\ndomácího!"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.4", "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** V Lipsku otevřel F. Schippers dnem 5. dubna\nv hotelu „de Pologne\" nové divadlo pro operu a drama.\n** Wagnerův „Rienzi\" zakončil zimní sesonu na\ndivadle „Fenice\" v Benátkách a přijat jest ještě\nchladněji, než při dřívějších provozováních.\n** Pavlína Lnccová vrátila se z Havanny do\nNového Yorku, kdež s nesmírným úspěchem zpívá.\n** J. S. Bacha pašijové oratorium provozováno\nbylo letos v době velikonoční v těchto městech: v Lip-\nsku, Stuttgartu, Paříži, Berlíně, Kolíně n. R., Kasselu\nBarmenu, Amsterodámě a j.\n** V Londýně, v paláci křišťálovém odbývati se\nbude dne 22., 24. a 26. června slavnost Handlova\nvedením Michaela Costy.\n** Adehna Patti zpívala v Pešti o svátcích veli-\nkonočních. čistý výnos obou koncertu byl as 20.000 zl.\n** Profesor Joachim věnoval jednotě pro posta-\nvení pomníku velikému mistru fugy J. S. Bachovi\nv Eisenachu tři tisíce tolarů(!), čistý to výnos ně-\nkolika svých koncertů v Anglii.\n** Dr. Hanuš z Búlovů onemocněl ve Varšavě.\n** J. Richter, kapelník národního divadla v Pešti\nodebral se k pozvání R. Wagnera do Beureutu na 3\nměsíce, aby tam společně s ním.řídil přípravy k pro-\nvedení veliké trilogie Nibelungův.\n** Známý zpěvák Th. W a chtěl, jenž dosud sídlil\nve Wiesbadenu, odstěhoval se do lázní Ho m burských.\nBěhem tohoto měsíce bude ještě zpívati v Altenburku a\nNorimberce.\n** Slečně Ludevíce Radecke-ově, kteráž při\nposledním provedení R. Wagnera „Lohengrina\"\nv Mnichově nad obyčej se vyznamenala v úloze „Elsy\",\ndostalo se od krále bavorského darem krásného kartonu\n„Loučení se Elsy s Lohengrinem\" od zesnulého nedávno\nmalíře Kaulbacha.\n** y Rrusselu provozovalo se nedávno oratorium\nG. Hubertiho „De laatste Zonnenstraal\"\n(„Poslední slunce papršlek\"), nelíbilo se však v té míře,\njak se očekávalo.\n** Opera '„Petr ar kau Hyppolyta D uprat a,\nkterá poprvé provozována byla v Marseillu, potkala\nse nyní iv Lyon ě s dobrým úspěchem.\n** V divadle „Politeama\" v Římě dává prý\nse opět nová opera maestra Persichini-ho, „Cola\ndi Rienzi.u\n** Halevýlio „Karel VI.\" s dobrým výsledkem\nopětně se ted provozuje v Brus selu na divadle „de\nla Monnaie.\"\n** Postní sesona na Milánském divadle ~d e 1 a S c al a\"\nskončila Ponchielliho operou ~J. Litu ani.\"\n** Stavba Karlova divadla v Lipsku tak\npokročila, že totéž bude se moci dnem 1. října t. r.\notevříti.\n** y Avignone vypukl dne 9. dubna o 10. hodině\nvečerní v divadle při představení „Eldorada\" oheň ve\nfoyeru. V několika hodinách byla překrásná ta budova\nobětí rozzuřeného živlu. Vzdor rychlé pomoci nebylo\nmožno ničeho zachránit!.\n** V Eotterodámu provozována byla nedávno opera\n„Diana vo n Sola n g e\" od vévody Arnošta Ko-\nburko-gothajského, propadla však úplně.\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Nový dívčí spolek. Za účelem pěstování zpěvu\nženského a dobročinnosti zřízen byl v Mladé Bole-\nslavi dívčí spolek pěvecký „Mlada\", který pro své\nzakládající a přispívající členy uspořádá ročně 4 pěve-\ncké produkce. Zakládajícím členem stane se, kdo složí\n5 zl. základného a platí roční příspěvek 2 zl., přispí-\nvajícím členem stane se, kdo se k ročnímu příspěvků 2\nzl. zaváže, který se také v půlletních neb čtvrtletních\nlhůtách platiti může. Přihlášení členů přispívajících a\nzakládajících přijímá z ochoty pan Jan Novotný, majitel\nhudebního ústavu. První produkce odbude se dne 3.\nkvětna v městském divadle za spoluúčinkování pěvecké\njednoty „ Boleslav\".\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* „Osvěty\", listů pro rozhled v umění, vědě a politice,\nprávě vyšel 5. sešit, vynikající opět obsahem velmi zají-\nmavým. Upozorňujeme zejména na článek „Karel Šima-\nnovský\" z péra Gustava P. Moravského, vzácný to pří-\nspěvek k dějinám našeho divadla.\n* Výboru písní školních pro mládež škol obecných\ni občanských redakcí Jos. A. Bergmanna a Ferd. Drůbka\nvyšel sešit IV., jenž obsahuje písně s nápěvy pro IV.\ntřídu u hojném výběru.\n* K mnohým dotazům k nám učiněným, jsou-li do-\nsud na skladě tiskem vydané skladby V. J. Tomáška,\nsdělujeme tuto, že mimo eklogy, jichžto více sešitů vy-\nšlo v Lipsku u Petersa, z klavírních skladeb v Praze\nvyšly a dosud na skladě u Ad. Christopha a V. Ku-\nhé-ho v Praze se nalézají: „Grand Rondeau\" op. 11.,\n6 rhapsodií seš. 1. op. 40., 3 Dithyramby op. 65., ouver-\ntura do es-dur op. 38. (tatáž pro 2 klavíry na 4 ruce\nuspořádáná od K. Fr. Píce), dále velké rekviem v c-moll\n(partitura), konečně písně Goethovy 9 sešitů, šestero\npísní Váceslava Hanky op. 71. (Slavíček Měj se do-\nbře Žalost Fialinka Pomsta Modré oči),\nšestero zpěvů z Ebertova vlasteneckého eposu „Vlasta\"\nop. 74. Na skladě u Fr. Hofmanna v Praze se zase\nnalézají písně z Královédvorského rukopisu op. 82. (Ky-\ntice Jahody Bože Opuštěná Žežhulice\nSkřivánek —), kteréž rovněž jako písně Hankovy ze-\njména co nejvřeleji odporučujeme všem našim zpěvačkám\na pěvcům.\n* Zdeněk Fibich pokračuje s neúnavnou horlivostí\nna skladatelské své dráze; napsal v nejnovější době\nkvarteto pro klavír, housle, violu a cello, čítající čtyry\nvěty: Allegro moderato (e-mol), adagio s 10 variacemi\n(a-dur), scherzo (h-mol) a finále (e-mol e-dur) a\npřikročil již opět k nové sonátě pro housle a klavír.\nZároveň pilně pracuje na své zpěvohře „Frithjof\".\n* Ředitelstvo kr. z. divadla českého obrátilo se"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.5", "texte": "již k p. Edv. Napravníkovi s prosbou, aby zpěvo-\nhru svou „Nižegorodci\" přenechal našemu divadlu\nku provozování. Vítali bychom radostně vzácnou tuto\nnovinku ctěného našeho rodáka pro budoucí zimní se-\nzonu. Taktéž získati si hodlá ředitelstvo Rubinstei-\nnovu ruskou zpěvohru „Děti stepi\" a Verdiho\nnovou zpěvohru „Aida\".\n* Ku zprávě naší o slavnostním koncertu\nTomáškově ještě dodáváme, že o študování a zdařilé\nprovedení ensemblových vokálních a instrumentálních čísel\nzvláštní zásluhu sobě získal p. kap. Adolf čech, za-\nčež se mu dostalo všestranného uznání.\n* Mezi chovanci varhanické školy vyskytují se\nkaždý rok velmi krásné a zdárně vypěstované talenty,\njež posud vždy nalézaly v hudebním světě čestného pů-\nsobiště. Zejména v 111. ročníku čítáme letos několik\nvelice nadaných mladíků, od nichž nadíti se můžeme, že\numění hudebnímu jednou konati budou výborné služby\nnejen praktickými svými vědomostmi leč i skladatelskou\nčinností svou. Co zvláště z nich vynikající jmenujeme\npp. J. Kaana z Albestu, Přibíka, Kličku, Ji-\nránka, Holého, Hartla atd. První z nich jest již\ndostatečně znám našim čtenářům co skladatel zvláště\nnadaný, avšak i ostatní zkoušejí se již v různých obo-\nrech skladby světské i církevní se zdarem nejlepším.\nObracíme prozatím pozornost na p. J o s. Kličku, jehož\nmnohostranné nadání i horlivé snažení umělecké oprá-\nvňuje k nadějím velikým. Pracuje nyní na velké mši\nvokální v starocírkevních tóninách, kteráž vzbuzuje\nu nejpřísnějších znalců nemalého obdivu. Gratulujeme\nřediteli p. Skuherskému k takovým výsledkům pe-\ndagogické jeho činnosti.\n* Náš krajan Josef Hodouš obdržel uprázdněné\nmísto kapelnické u 14. pluku gruzynského v Běle Ključi\n(gub. Tiflisská) po rodáku našem Jos. Mašnerovi,\nbývalém chovanci pražské konservatoře, jenž nyní za-\nstává místo voj. vrchního kapelníka v Tyflisu.\n* Druhá a poslední hudební zábava dne 23. du-\nbna v ústavu hudebním Prokšově měla na programu\ndíla skladatelů nej zvučnějšího jména od doby Haend-\nlovy až do R. Wagnera. Veškeří účinkující, ať již\nve stáří a stadium umění jakémkoliv prozrazovali výte-\nčnou methodu ústavu toho, z kterého již veličiny jména\nslavného vyšly. Nechci probírati zde výkony jednotlivců\nveskrze zdařilé, zmíniti však se musím o pianistce v útlém\nještě věku stojící Jindřišce Šulcově, která plnými\nakordy a dosti pevným úhozem jakož i dobrým porozu-\nměním, pokud se na její stáří o nějakém mluviti může,\npřednesla dvě obtížné skladby Šubertovy (Moment\nmusicale, impromptu). Neobyčejné její nadání\nopravňuje nás k nádějím nejkrásnějším. Z ochoty účin-\nkovali v zábavě slečna Ertlova a pan ředitel ork.\nSitt, ona zapěla pěkným hlasem ovšem posud nedosti\nvybroušeným písně od Mendelssohna, Šubrta,\nRubín stein a, a Rob. Franze, tento pak před-\nnesl s p. bar. Felixem z Běšína Bargiela\nsuitu op. 17. pro housle a piano. Ostatní čísla pro-\ngramu, jež veskrze žákyně a žáci ústavu provedli, byla\nouvertura k oratoriu „Mesiáš\" (pro 4 piana\nupravena,) od Haendla, sonát a pro dvě piana\n(1. věta) od Mozarta, scherzo vb moll op. 3. od\nChopina, sonata op. 53. od Beethovena, a ko-\nnečně ouvertura k ~Zakletému Hollandanu\nod Wagnera (pro 4 piana upravená). Obecenstvo zá-\nvodilo po každém čísle s venku burácející bouří a zví-\ntězilo. —r—\n* Z Jičína, 22. dubna. (Pův. dop.) Od několika\nlet uspořádávají studující zdejšího gymnasia každoročně ve\nprospěch chudých spolužáků hudební akademii, která se\nposud vždy s velikým úspěchem potkala. I letošní aka-\ndemie, odbývaná dne 21. dubna, potkala se při velmi četné\nnávštěvě se zdařilým, ba skvělým výsledkem. Program\nbyl velmi zajímavý. Mladistvý houslista p. Švec před-\nnesl „druhý koncert Vieuxtempsa\" (op. 16.), pak „Ele-\ngii od Ernsta\", obé se znamenitou zručností a dojemnou\nvýrazností; dostalo se mu také zasloužené pochvaly.\nNalezl-li kdo přece někde ne zcela jasný tón, sluší vadu\ntakovou hledati toliko v hudebním stroji samém, i přáli\nbychom si slyšeti nadějného umělce na houslích plněj-\nšího zvuku! Studující zpívali dva smíšené a 3 mužské\nsbory. Z prvních byl sbor „Na Moravu\" (dle Javůrka\nod Bendla) pilně nastudován a uspokojil úplně naslou-\nchající obecenstvo. Méně uhlazenosti a nepatrné klesání\nhlasu bylo pozorovati ve sboru z opery „Nocleh v Gra-\nnadě\" (od Kreutzera). Z mužských sborů vynikla nej-\nvíce a obecenstvo takřka unesla překrásná skladba „Před\npřístavem\" od L. de Rillé, jež byla zajisté vzorným spů-\nsobem podána, tak že dle úsudku osob nedávno z hla-\nvního města sem přibylých i nej přísnější kritika ničeho\nby vytýkati nemohla, s čímž i my úplně souhlasíme.\nTaké ostatní dva sbory („Růžičko má dřímej\" od Bendla\na „Král v Thulích\" od Yeitha), zvláště pak druhý, byly\nvesměs korrektně as bedlivým odstiňováním přednešeny,\ntak že hojné pochvaly došly. Avšak ne dosti na tom.\nObecenstvu dostalo se ještě neočekávané milé pochoutky.\nMezi hosty nacházela se také slečna Em. Bubeníčkova,\ni vznešená na ni prosba, aby laskavě ex improviso za-\npěla. S napnutostí očekávalo obecenstvo výsledek. Uměl-\nkyně neodřekla, ale netajila se s obtížemi, ktere se v cestu\nkladly: nebylo zde musikalií, a jaký mohl býti prů-\nvod bez předběžné zkoušky? Než rychle všemu pomo-\nženo. Y průběhu následujícího čísla 5.v programu za-\nopatřeny noty a pěvkyně odhodlala se opakovati některou\nz písní, jež v akademii kasina dne 16. dubna byla za-\npěla. I vystoupila u velikém jásotu všech přítomných\na přednesla národní píseň „Aničko dzěvečko\"; hlučně\nvyvolána byvši přidala zase národní (posud nepředneše-\nnou) „Vyletěla holubička ze skály\", a když obecenstvo\nv potlesku nepřestalo, opakovala arii z „Traviaty\" a\nkonečně píseň „Já mám holubičku\". Jak mile slečna\nprvní tóny zapěla, poznal každý ihned, že byla u vřelej-\nším rozjaření nežli dříve v kasině, a stříbrný hlas její\nzněl mnohem liběji a zvučněji; i nebylo nikoho, kdo by\nse k upozornění na nějakou vadu byl odvážiti mohl, což\njsme na tváři všechněch s radostným uspokojením pozo-\nrovali. Zvláště pak arie z „Traviaty44 obecenstvo do\nvýšin netušených unesla, tak že v sále hluboké ticho\npanovalo, aby i nej slabší zvuk naslouchajícímu uchu ne-\nušel. I dostalo se takto úsudku našemu dříve vyslove-\nnému skvělého uznání. I tentokráte převzal hudební"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.6", "texte": "sbor hasičského spolku první a poslední číslo programu.\nOuvertura k „Pique dame\" od Suppé-ho šla docela sprá-\nvně; „Ples Čechův\" od Illnera jest již dosti znám a hodí\nsedle náhledu našeho spíše k zahradní hudbě pod širým\nnebem než do koncertního sálu. Po akademii násle-\ndoval taneční věneček, jenž za všeobecné veselosti téměř\ndo 2 hodin s půlnoci trval.\n\nR.\n\n* Z Jindř. Hradce. (Pův. dopis). Koncert pana\nHypolita Heřmánka, umělce na harmoniu (dne 13.\ndubna,) přilákal dosti četné, vděčné a vnímavé obecen-\nstvo, které dovedlo oceniti pravé umění umělce toho.\nHra pana Heřmánka jest v skutku obdivuhodná, veskrze\nvyrovnaná, dobře odstiňovaná od nejjemnějšího pianis-\nsima až k nejbouřnějšímu fortissimu, přednes vytříbený\ncituplný,' technika nevšední. V pojmutí skladeb nejeví\nse nic mlhovite rozmazleného, ač ráz nástroje jeho k tomu\nlehko svésti může, vše jest určité, jasné, jadrné. Uvod\nkoncertu tvořily veskrze čtyrhlasé variace od Dratha,\nskladba to povšimnuti hodná. Propracování její jest\nv skutku výborné, vedení jednotlivých hlasů kontrapunk-\ntický přísně pracované. Technické obtíže vní četně\nse nalézající ztratily pod rukama pana Heřmánka úplně\npůdy. Co druhé číslo programu skvěla se polonéza\nod Chopina pro piano a čello, již přednesli slečna\nBayerova a pan Vacek. Oba rozluštili svůj úkol\nnemálo obtížný spůsobem velmi čestným, slečna vynikala\njemným úhozem rovněž jako i zručností hry, a přednes\npáně Vackův co elegantního čellisty par excellence jest\nz dostatku znám. Velký dojem učinila velmi effektní\npíseň „Mnich\" od Meyerbera, jedna z nejpodaře-\nnějších prácí hudebního toho spekulanta, již pan JUC.\nMohaupt, vystříhaje se nebezpečenství nesprávného pře-\nkladu, v původním jazyku zručným basem velmi zdařile\npřednesl. Když obecenstvo za opakování žádalo, přidal\nochotně prostomilou píseň Bendlovu „Pěvcova\nprosba\". Načež následovaly dvě písně beze slov\nod Mendelssohna op. 72., jež nalezly v panu Heř-\nmánkoví věrného interpreta. „Prosbu odvedeného\"\nod Křížkovského zpívali celkem dosti dobře pá-\nnové Blíženec (nikoliv Blažina jak v Hud. listech\nstojí), Enengl, KunstovnýaPícha. Na žádost\nobecenstva museli opakovati. Závěrek tvořila fantazie\nna české písně pro harmonium, skladba to pana\nHeřmánka. Pan Heřmánek osvědčil se jí co skladatel\njemného vkusu, neboť písně jsou vesměs důmyslně zvo-\nlené a sestavené, mimo to i velmi účinně harmonizo-\nvané a figurované, slabší jsou ovšem přechody, které trpí\nponěkud jednotvárností. Při zmínce o této skladbě ne-\nopomenul pan spisovatel do „Hudeb, listů44 přiložiti po-\nlínko k hromadě, již nanesli ti, kteří by rádi všechny\npřátely pokroku v umění upálili, kdyby totiž to šlo. O\nsancta simplicitas !Ta šlechetná duše ve své božské naiv-\nnosti přichází při zmínce o skladbě pana Heřmánka\ntak mimochodem na myšlenku, co asi pořídí odpůrcové (!)\nidey vývoje dramatické hudby ze zpěvu národního s tou\nnovotou (!?) Wagnerovskou, a pořídili-li čeho, na jak asi\ndlouho? Při čtení toho jsem já opět také jen mimocho-\ndem přišel na myšlenku, že pan dopisovatel nezná ná-\nrodní písně, domnívá-li se, ač na programu nápis skladby\ndobře vytknut jest, že pan Heřmánek jenom na ná-\nrodní písně svou fantazii složil, domníváte se snad pane\ndopisovateli, že dramatická hudba má býti spracována\nna písních, které kdy nějaký český skladatel složil?\nOstatně přeju Vám dlouhého věku, ale z přátelské útrp-\nnosti Vám nepřeju byste tak dlouho žiti musel, až by\njste se dočkal konce úspěchu, jež moderní pokrok v hudbě\nmá a dle svého přirozeného vývinu míti musí.\n* Z Kutné Hory. (Pův. dop. 26. dubna). Konečně\ndočkalo se hudby milovné obecenstvo zdejší dávno ký-\nženého, s netrpělivostí očekávaného „koncertu\", který\nstudující středních škol kutnohorských se ctěnými členy\nženského pěveckého spolku a mnohými ochotníky pro-\nvedli ve prospěch bezplatných obědů pro chudé žáky.\nPravíme-li, že obecenstvo čekalo, míníme tím odložení\nakademie, již dávno a na jisto slibované, kterou pěvecký\nspolek ženský zaříditi chtěl as které, ku nemilému\npřekvapení obecenstva, nevíme z kterých příčin, sešlo.\nZa to uspokojil a potěšil výše zmíněný koncert, dne 25.\nt. m. dávaný, zcela. Všechna čísla bohatého programu\nbyla s tou největší přesností provedena a těšila se ves-\nměs zasloužené pochvale. Začátek byl učiněn mužským\nsborem „Před přístavem\" od L. de Rillé, jemuž hned\ndruhý „Návrat rybářův\" téhož skladatele sledoval. Roz-\nhodně lépe proveden a větší oblibě těšil se sbor pr-\nvější, k čemuž znamenitá sóla p. dra. Hodače (tenor) a\np. K. Kubáska (bas) přispěla a při dobře nastudovaném\nprůvodu všeobecné platnosti došla. K. Beriotův „koncert\"\npro housle (p. F. Lašek) a piano (slč. A. Štěpinova)\nbyl mistrně přednešen. Dále následovala „Utonulá\" na-\nšeho znamenitého Pavla Křížkovského, jejíž volbou ři-\nditel celé akademie, p. učitel AI. Strébl, se obecenstvu\nvelice zavděčil. Proveden byl tento mužský sbor velmi\ndokonale, piana i forte přiměřeně šetřeno a celek byl\npěkně zaokrouhlený. Pěvecký spolek dám přednesl Ben-\ndlovu „Dobrou noc\", která ale, ač vzorně provedena,\nnedovedla jaksi obecenstvo vřeleji dojmouti. Za to po-\nbnvil znamenitě humoristický „Výprask\" od P. Křížkov-\nského ; tenorové sólo p. dra. Hodače bylo s největší\npřízní přijato a mužský sborový průvod mimo nepatrný\npoklesek (v taktech posledních) zdařilý, je v ladný celek\npojil. Fantazie z Meyerbeerovy opery „Robert ďábel\"\n(pro orkestr) výtečně se zdařila přednesli ji pp. čeka-\ntelé učitelství s mnoha pp. ochotníky se známou již zruč-\nností a umělostí svou řízením osvědčeného řiditele svého\np. AI. Strébla. Vyňatky z Haydenova oratoria „Stvo-\nření světa\": a) „Viz nebesa\", smíšený sbor a tercet\ns průvodem orkestru z dílu 1., b) dueto „Moc Boží\" a\nc) „Chval Boha\" smíšený sbor z dílu 111., důstojně kon-\ncert zakončily; s zvláštní pochvalou zde zpomínáme zda-\nřilých sol pí. J. Staréhové a pp. Kubáska a Sladkého,\ndobrých sborových zpěvů (zvláště sopránu a altu) a\nvzorné hry orkestru.\n* Koncert ve prospěch nadací císaře Františka\nJosefa na Žofíně p. prof. Fór střeni pořádaný přivábil\nhojně obecenstva, jednak obratným sestavením programu\njednak i tím, že pozvány byly ku spoluúčiukování nej-\nvýtečnější síly z uměleckého života zdejšího, jež ovšem\nvždy vzbuditi umějí sympathie nejvřelejší. Koncert měl\nbýti dle programu otevřen B-dur triem od A. Rubinstejna\nv klavírním partu s kap. Smetanou; poněvadž však p. ka-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.7", "texte": "pelník Smetana v těch dnech právě onemocněl, převzal\njeho part klavíru v poslední chvíli obratný pianista p. Jirá-\nne k. Celek možno nazvati zvláště vezmeme-li ohled\nna zmíněné okolnosti velmi zdařilým, vždyť čásť hou-\nslová i čellová byly nad to v osvědčených rukou pp. prof.\nzdejší konservatoře Bene vice a Hegenbartha. Zpě-\nvná čásť spočívala v neméně spolehlivých rukou koncertní\npěvkyně pí. M. Procházko vé a oblíbeného pěvce české\nzpěvohry p. K, Čecha. Pí. M. Procházková před-\nnesla tentokráte dvě solové písně „Chanson de printemps\"\nod Gounoda a „Widmung\" od Šumana konečně Šuber-\ntovu „Mladou jeptišku\" s průvodem piana, harmonium\n(prof. Forster) a cella (prof. Hegenb ar th) v lad-\nném a velmi efektním upravení Gounodově a výsledkem\njako vždy tak i tentokráte skvělým. P. Čech přednesl\ns úspěchem lichotivým dvě Franzovy písně, jež snesly\nby zajisté pojmutí ještě něžnější i provedení v tonu\nklidnější. Něžná kvítka rnuzy Franzovy nesnesou ostrých\nmodulací barev hlasových a pod palčivým světlem thea-\ntrálních manýr efektních snadno zvadnou. Ze strany\npouhého zevnějšku smyslně melodického nejsou nikdy\npřístupny; v jich hloubku hudebně-p o etickou a\nv čistě psychologický pochod ideí jednotlivých nutno se\nzpěváku ponořiti, chce-li přednesem písní těch dosíci\núčinku neodolatelného a vzbuditi v řadách posluchačův\ntěchže pocitův, jimiž pohnuto bylo nitro básníka a\nkomponisty Franze při básnění milokrásných ,písní těch.\nZářícím bodem programu byla J. Š. Bachova „arie4\npřednešena se vší vroucností cituplné duše umělecké,\ni širokým pravým antickým, plasticky jasným tonem p.\nprof. Benevice v průvodu harmonia, jejž s jemným\ncitem provedl známý mistr nástroje tohoto pan prof.\nFoerster. Piano i harmonium zapůjčil ze skladu svého\np. Čeněk Mik o.\n— Z akadem. Čten. spolku. Knihovna hudebnin\nspolku akademického, nalézajíc hojně podpory v obe-\ncenstvu, počíná utěšeně zkvétati. Obsahuje nejen spisy\no hudbě pojednávající, časopisy hudební, operní texty,\nale i množství skladeb pro piano, pro smytčové nástroje,\nrůzné písně a klavírní výtahy oper. Y poslední době\nobohatili knihovnu řečenou pánové: Nechanický, Frohmann,\nJ. Chlumecký, Soukup, člen divadla ve Štyrs. Hradci,\nE. Pippich, L. Zedrich, Dr. Illner, Peka, a M. Zvěřina.\nSlavný výbor Besedy Brněnské zaslal Javůrkovy Národní\npísně moravské, sl. Klavíkova sbírku klavírních skla-\ndeb. Paní Ambrož-Folbergrová, M. Konopásek, nyní ve\nLvowě. meškající, a J. Soukup, ředit, v Písku, darovali\nak. spolku hlavně vlastní skladby svoje. P. F. Rudiš,\nstud. v Brně, zaslal na památku 25ti letého trvání\nspolku akad. několik kvartet Mozartových, Haydnových\na více skladeb pro piano. Pan J. Barák přispěl Bendlo-\nvou „Lejlou\", kterouž právě „Mat. Hud.\" členům svým\nrozesílá, a nejmenovaný věnoval I. sešit solfegií F. Pi-\nvody. Yšem laskavým dárcům vzdává tímto výbor ak.\nspolku vřelý dík.\n\nX.\n\nČeská zpěvohra. \"Dvě vdovy\" (po čtvrté) od\nSmetany, „Bukovin\" (po třetí) od Fibicha, „Dom\nSebastian\" (nově studováno; poprvé) od Donizetti-ho.\nBěhem posledního té hodné opakovány byly obě novinky\nskladatelův našich : Smetanovy „Dvě vdovy\" i Fibichův\n„Bukovin\" s výsledkem příznivým; zvláště komická opera\nSmetanova budí čím dále tím větší zálibu v obecenstvu\nnašem i jisto jest, že během času podaří se i širšímu\nobecenstvu vniknouti ve všechny krásy této výtečné práce\nmistra našeho, čímž se pak stanou „Dvě vdovy\" právě\ntak populárními, jako „Prodaná nevěsta\", což zasluhují\ntím spíše, poněvadž vynikají (máme-li jen partituru před\nočima a na prózu nemyslíme) dokonalejší jednotností\nmotivické práce, celkovitostí nálady hudební, vesměs svěží\na úchvatnou vynalézavostí melodickou a duchaplnou, jemně\nv stylu polyfonně moderním vypracovanou instrumentací.\nJak možno přehlednouti zvláštní tento do nejjemnějších\npodrobností vnikající spůsob instrumentace Smetanovy,\njenž zvykl zacházeti vždy s každým jednotlivým nástro-\njem co s individuem samostatným iv nejmo-\nhutněji rozpředeném stupňování ensemblovém, a jak možno\nříci, že tato instrumentace Smetanova jsouc kvapně utvo-\nřena pracuje jen v „masseneffektech\", či jak možno na-\npsati, že „místy padají hudební obrazy až ke stupni ve-\ndle sebe naložených barev to nových bez vše-\nliké základní kresby\", to pochopiti může jen ten, kdo\nzná ony nečisté, závistí i vztekem nad nezdařenými in-\ntrikami zkalené prameny, z nichž se podobné moudrosti\nna světlo boží prýští. S lidmi, kteří nedovedou pro-\nmluviti o skladbě „jistého dosti pěkně vystupujícího pa-\nhorečku\" (to má být jako Smetana dle „básnického vý-\nmačku\" jistého známou „češtinou\" psaného poloiístku\nhudebního) s rozumnou rozvahou, střízlivou objektivitou,\nkteří místo věcné, slušné kritiky žvástají do větru jen\naby vyplnili sloupec svého lístku, s lidmi, kteří neumí\npoctivě ani dvě věty logicky spojití, a odporují si ve\nvšem, co napíšou, poněvadž nevědí vlastně co chtíti a co\nčiniti mají v nerozhodnosti své a konsekventními dove-\ndou býti na nejvýš v hanobení mužův osvědčených i za-\nsloužilých, s lidmi takového druhu jest všecka řeč ne-\nmožná. Kdo se nestydí napsati, že jsou „Dvě vdovy\"\nWagnerovské, jest schopen již nejhoršího. „Dvě vdovy\" dají\nse ke všemu jinému porovnati, jenom ne ku směru Wagne-\nrovskému a kdo se neostýchá vystrkovati podobné stra-\nšáky (jež mimochodem řečeno již se v naší době minuly\núplně účinkem na obecenstvo), ten dává svým vědomo-\nstem hudebním nejsmutnější vysvědčení chudoby, poněvadž\npatrně dokazuje, že neví, kdo jest Wagner a jaký jest\njeho směr, že neví kdo jest Smetana a jakou cestou se\nmistr tento v nej ryzejším snažení svém beře ku cíli vy-\ntčenému za samostatnou, originelní, čisté českou hudbou\ndramatickou. Napsal kdy z protivníkův Smetanových ně-\nkterý cosi češtějšího než on? Dříve dokažte, pánové, že\nYáš „směr\" jest schopen života a pak suďte. Než něco\ndokážete, s dobrou byste se potázali, kdybyste se vždy\nskromněji chovali ve svém úsudku o pracích „onoho\ndosti pěkně vystupujícího pahorečku\", k němuž krátko-\nzraká zaslepenost vaše nikdy se povznésti nedovede a\njemuž ostatně sebe větší povodeň jízlivosti ze strany\nvaší praničím neuškodí o tom byste již mohli býti\nze zkušenosti dostatečně poučeni. „Dvě vdovy\" bohdá\npřes všechny vaše rozumy ještě po mnoho večerů pří-\njemně osladiti dovedou mnohou v prostorách divadla na-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740502-01.1.8", "texte": "šeho strávenou chvíli soudnému obecenstvu našemu, je-\nhož zdravé jádro pokaziti se vám nikdy nezdaří! Dříve\nnež přejdeme k druhé novince našeho mladého mistra\nFibicha, nutno, abychom se zmínili ještě o provedení\njakož i o jednotlivých výkonech umělců zaměstnaných\nve Smetanově opeře. Skladatel nastudoval i řídil operu\nsvou sám provedení bylo tedy bezúhonné. Výkony\nvšech tu zaměstnaných sil, sólistův, sboru i orkestru\nbyly s nadšením podány a při tom s jistotou imponu-\njící. Dámské úlohy byly v rukou slč. Sittovy a slč.\nSákovy. Obě umělkyně získaly si výkony svými zajisté\nnových sympathií v obecenstvu, jež je při každé příleži-\ntosti po každém téměř výstupu pochvalou obsypávalo.\nSI. Sittova tvoří postavu čtveračivé, mladistvé, bezsta-\nrostné vdovičky Karolínky velmi šťastně ve hře (lepých\npohybech i mimice) jakož iv přednesu výrazném a do-\nkázala v úloze této opětně, že celá její povaha tíhne\nveškerou silou ku živlu rozmarně komickému, v němž\nmožno jí vytvořiti s hravou snadností typy nejpravdi-\nvější, dle přírody nejvěrnější. Slečně Sákové, která dosud\nse zdarem rozhodným se pohybovala na jevišti našem\npřevážně v genru rozmarném, slušela tentokráte rozto-\nmile maska sentimentální, beznadějně ku hrobům vzdy-\nchající vdovy. Výkonem tím podán byl důkaz, že slečna\npro ton ušlechtile pathetický má v hlase svém akcenty\nveledůrazné i upozorňujeme osobnosti o úlohách rozho-\ndující, aby častěji se podala příležitost pěvkyni této ku.\ndálšímu osvědčení se ve vážné, pathetickým živlem pro-\ntkané sféře. V neméně výtečných rukou byly úlohy\nmužské. Pan Vávra (Ladislav Podhajský) překvapoval\nelegantním zjevem, okrouhlou, rozumnou hrou a zpěvem\npromyšleným. Nejskvělejší v komické sféře figuru vy-\ntvořil p. K. Cech co hajný „Mumlal\". Jest to typus\noriginelní, jejž obecenstvu podal pěvec ten, drastický\nv slušných mezích, jimž zajisté obohacena jest galerie\nnárodních typů. Velmi důstojně se co pendent řadí\nČechův „Mumlal\" samostatným vytvořením ku nezapome-\nnutelnému „Kecalu\" Palečkovu.\n(Dokončení.)\n\nX.\n\nSmĕs.\n\nMyšlenky o hudbĕ.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě\nSebrala La Mara.\nII.\nZákony, meze, pokrok.\n(Pokračování.)\nRádi připouštíme, že hudba není schopna, aby ně-\njaký obraz karakterní, vůbec aby nějaký předmět ihned\nzřetelně a úplně před oči nám postavila, jako básnictví\na umění výtvarná; předčí tato ale tím, že naznačiti může\npokračující vývin nějaké myšlénky a nad poesii vyniká\ntím, že současně s to jest, mluviti řečí rozličných a pro-\ntivných karakterův. Hudba neumí jménovati, výměry\npodávati, kdo a jaký jsi; ale ona znázorňuje nám ve-\nškerá se ozývající hnutí srdce tvého. Ona porovnává\ntě s jinými bud! téhož smýšlení neb s tvými protivníky\na předvádí vás všecky i s veškerým vašim žitím před\nduševní náš zrak, tak že bytost a smýšlení jednoho podle\npovahy druhých seznáváme.\nA. B. Marx, Die Musik d. 19. Jahrh.\nP. T. pp. členům „Matice hudební\"!\nTyto dny započalo se rozesíláním premie za r. 1873\ntímtéž spůsobem, jako roku loňského, totiž tam, kde na-\nchází se jednatel „Mat. hudební\", zasílá se tomuto tolik\nexemplářů, co členů v místě a okolí získal, jinak zasílá\nse každému členu premie dobírkou poštovních útrat aneb\ni s dobírkou nezapravenéko dosud příspěvku ročního za\nrok 1878, při čemž podotýkáme, že dle čl. XVII. stanov\npovažovati musíme za člena každého potud, pokud pí-\nsemně neoznámil, že vystupuje.\nP. T. pp. členy, kteří dosud nezapravili příspěvek\nza rok 1874, snažně žádáme, aby sobě neobtěžovali za-\nslati jej během 14 dnů našemu pokladníkovi p. Eman.\nStarému (Karlova ul. č. 147—II).\nPremie pro rok 1874 podá členům 111., IV. a V.\njednání klavírního výtahu Bendlovy velkolepé zpěvo-\nhry „Lejla\".\nVýbor „Matice hudební\"."}]}