{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_sha256": "9883f31334a4fe1b7dee7ef1752ac2757adeea1d60c28603d75ab3063d598160", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/05/09_01/bmtnabd_1874-05-09_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "145", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1434, "texte": "Památné dni hudební.\n\n9. května 1741 nar. Gíov. Paesiello, op. sklad. — v Tarentu.\n~ ~ 1846 nar. Vilém Popper, výb. čellista (v Newyorku) v Praze.\n~ ,y 1866 I. produkce smíšeného sboru „Uměl. Besedy.\"\n„ ♦„ 1870 vystoupil poprvé J. Paleček co „Mefisto\" na divadle Mariin-\nském v Petrohradě.\n10. j, 1818 nar. Fr. Hegeilbart, profesor čella na konservatoři pražské\nv G-ersdorfu.\n„ „ 1844 f G-iuseppe Baíni, skladatel a spis. (biograf Palestrinův)\nv Éimě.\n„ „ 1869 ý Bernard Molique, housl. co řed. hud. v Cannstadtu.\n11. ~ 1791 nar. Jan Hugo Voříšek, výt. sklad. —ve Vamberce.\n„ „ 1801 nzr. AI. Jeleil, skladatel četných písní a sborů českých —ve\nSvětlé. •\n„ „ 1819 I. prov. polské opery K. Kurpinskéhc „Zámek na Čorstýně\"\nve Varšavě.\n„ „ 1849 f Otto Nikolai, op. sklad. v Berlíně.\n12. „ 1739 nar. Jan Vaňkal, sklad. —v Ne cháni cích.\n„ „ 1814 nar. Ad. Henselt, pian. a sklad. —ve Švabachu,\n~ ~ 1825 I. prov. Eossiního zpěv. „Tankred\" po česku v Praze.\n13. ,ť 1805 nar. Jindřiška SonntagCva, slovut. zpěv. v Koblenci.\n„ „ 1819 nar. Jan Pavlis, řed. hud. a sklad. v Zďcích.\n„ „ 1820 dekončil K. Maria Weber operu „Čarostřolec\" v Drážďanech.\n14. „ 1820 I. prov. Spontiniho zpěv. „Olympia\" v Berlíně.\n~ ~ 1871 f Fr. E. Auber, op. sklad, franc. v Paříži.\n15. „ 1808 nar. J. Balfe, op. sklad. angl. v Dublině.\n„ ~ 1815 nar. Štěp. Eeller, pian. a sklad, v Pešti.\n„ „ 1823 A. F. Beóvařovský, varh. a sklad, v Berlíně (nar. 1750 v Ml.\nBoleslavi."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "145", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.1.1", "titre_corps": "9. května 1741 nar. Gíov. Paesiello, op. sklad. — v Tarentu.", "titre_sommaire": "9. května 1741 nar. Gíov. Paesiello, op. sklad. — v Tarentu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1434, "texte": "9. května 1741 nar. Gíov. Paesiello, op. sklad. — v Tarentu.\n~ ~ 1846 nar. Vilém Popper, výb. čellista (v Newyorku) v Praze.\n~ ,y 1866 I. produkce smíšeného sboru „Uměl. Besedy.\"\n„ ♦„ 1870 vystoupil poprvé J. Paleček co „Mefisto\" na divadle Mariin-\nském v Petrohradě.\n10. j, 1818 nar. Fr. Hegeilbart, profesor čella na konservatoři pražské\nv G-ersdorfu.\n„ „ 1844 f G-iuseppe Baíni, skladatel a spis. (biograf Palestrinův)\nv Éimě.\n„ „ 1869 ý Bernard Molique, housl. co řed. hud. v Cannstadtu.\n11. ~ 1791 nar. Jan Hugo Voříšek, výt. sklad. —ve Vamberce.\n„ „ 1801 nzr. AI. Jeleil, skladatel četných písní a sborů českých —ve\nSvětlé. •\n„ „ 1819 I. prov. polské opery K. Kurpinskéhc „Zámek na Čorstýně\"\nve Varšavě.\n„ „ 1849 f Otto Nikolai, op. sklad. v Berlíně.\n12. „ 1739 nar. Jan Vaňkal, sklad. —v Ne cháni cích.\n„ „ 1814 nar. Ad. Henselt, pian. a sklad. —ve Švabachu,\n~ ~ 1825 I. prov. Eossiního zpěv. „Tankred\" po česku v Praze.\n13. ,ť 1805 nar. Jindřiška SonntagCva, slovut. zpěv. v Koblenci.\n„ „ 1819 nar. Jan Pavlis, řed. hud. a sklad. v Zďcích.\n„ „ 1820 dekončil K. Maria Weber operu „Čarostřolec\" v Drážďanech.\n14. „ 1820 I. prov. Spontiniho zpěv. „Olympia\" v Berlíně.\n~ ~ 1871 f Fr. E. Auber, op. sklad, franc. v Paříži.\n15. „ 1808 nar. J. Balfe, op. sklad. angl. v Dublině.\n„ ~ 1815 nar. Štěp. Eeller, pian. a sklad, v Pešti.\n„ „ 1823 A. F. Beóvařovský, varh. a sklad, v Berlíně (nar. 1750 v Ml.\nBoleslavi."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "146", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.2", "titre_corps": "Několik praktických pokynutí o tvoření „krásného tonu\", o vokalisaci a o vyvinutí hlasu. Sděluje J. Pech.", "titre_sommaire": "Několik praktických pokynutí o tvoření „krásného tonu\", o vokalisaci a o vyvinutí hlasu. Sděluje J. Pech.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.1", "debut_caractere": 1436, "fin_caractere_exclue": 3874, "texte": "Několik praktických pokynutí o tvoření\n„krásného tonu\", o vokalisaci\na o vyvinutí hlasu.\nSděluje J. Pech.\n(Pokračování.)\nNejpřirozenější methodický postup\ncvičení v jehož podrobnostech však ovšem dle\nindividuelních zvláštností každého žáka nutno se ří-\nditi bude pak celkem asi tento:\nJak již povědíno, musí cvičení započíti tvoře-\nním „krásného tonu\", nejjasnějšímvokalisováním\njednotlivých samohlásek (dříve s výpomocnými „zvu-\nčícími souhláskami\" a později i bez nich) v pro-\nstřední poloze hlasu, od některého z nejsnáze\npřístupných tonů počínaje na všech půltonech v směru\nvystupujícím i sestupujícím, až do těch mezí, pokud\nvolné tvoření krásného „otevřeného\" tonu žáku\nzvláštních obtíží nepůsobí. Téměř stejnou dobou\nmůže i počíti cvičení falsetu (co možná však ještě\nšetrnější) jasným vokalisováním té samohlásky, po-\nmocí jejíž utvoření „otevřeného\" tonu zde žáku jest\nnejsnadnějším. (Vyslovování souhlásek jest ve falsetu\nz počátku poněkud obtížnějším.)\nNa to dosti záhy možno přejiti ku střídání dvou\ni více samohlásek (nejlépe otevřenějších: „a\" „e\"\n„o\") nejprvé s předloženými zvučícími souhláskami\n(tedy: „ha\" „ve\" „zo\") a později též bez nich na\nkaždém jednotlivém tonu nepřetržitým dechem v roz-\nmanitém pořádku. Zároveň s tím možno se i odvá-\nžiti na zpívání slabik: „ha\" „ve\" „zo\" jedním de-\nchem na dvou neb třech vedle sebe ležících tonech smě-\nrem vystupujícím i sestupujícím, při čemž ovšem ote-\nvření úst zároveň i dle změněné výšky tonu řídit se\nmusí. Toto bude každému začátečníku mnohem snaž-\nšíný i prospěšnějším než příliš časné střídání více\ntonů na stejnou samohlásku zpívaných, o čemž na\npatřičném místě ještě obšírněji promluvím. K jme-\nnovaným „otevřenějším\" samohláskám pak též při-\npojiti se mohou zavřenější : „i\" „y\" (ů) a „u\", opět\ndříve s výpomocnými souhláskami („ji\" „žy\" „mu\")\ny« • « « « ' #/#/ V Jj /\nnezlí bez nich.\nTímtéž spůsobem dlužno zároveň (pokud možná\nstejným krokem) postupovat též ve falsetu, jen že\nnaopak (z příčiny zprvu již uvedené) dříve s užitím\npouhých samohlásek. Střídají-li se pouhé samo-\nhlásky na tomtéž tonu, jest důležito, pečlivě dbáti\no to, aby zcela určitě od sebe se oddělovaly, aniž by\nvšak dech tím patrně byl zarážen.\nNa to nechť se znenáhla činí pokusy s intervally\nvždy většími a stonořady vždy objemnějšími jako\nna př. s úryvky stupnice 4až 6ti tonovými as troj-\nzvukem i s jeho převraty (zprvu bez oktávy) až\nk doplnění celé stupnice; načež pak místo dosavad-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4083, "texte": "nich souhlásek „zvučících\" nastupovati mohou jiné\nsouhlásky spřízněné a posléz románská stupnice zpěvní:\n„do (neb „ut\"), re, mi, ía, sol, la, si\" (místo naší\njednotvárné: „c, d, e, f atd.\").\nPak konečně též začíti se může střídáním dvou\na poznenáhla i více tonů na tutéž samohlásku, při\nčemž však nutno jest všecky až dosud nabyté zku-\nšenosti zvlášť ostře na paměti míti, aby pohybem\nv jakémkoli směru hlas v nižádném ohledu neutrpěl;\na proto dovolím si zde vytknouti několik nejdůleži-\ntějších pravidel. 1. Při vystupování nutno nejen zuby\nvíce rozvírati, než souměrně s nimi i všecky svaly\nobličeje a zejména koutky úst lehce nadzdvihovati.\n2. Při sestupování nutno sice zuby poněkud přivírati,\navšak tvář nesmí do jakési mdloby klesat, a zejména\nkoutky úst musejí stále zůstat dostatečně otevřeny a\npozdviženy; tak že se skoro zdá, jako by při po-\nstupném sbližování se čelistí koutky úst spíše ještě\nvždy více rozvírati a nadzvedati se měly. 3. Každý\ndobře utvořený ton snese po svém nastoupení i po-\nněkud většího ještě otevření úst, než jaké mu vlastně\npřísluší, čehož mnohdy lze s prospěchem použit\nco přípravy zvláště k vzdálenějším tonům vyšším.\n4. V rychlejším pohybu lze ve skupinách v objemu tří\naž čtyr tonů otevření úst, nejvyššímu z nich přinále-\nžícího, velmi dobře užiti nezměněného i k provedení\nvšech tonů nižších. Avšak pěkné střídání tonů na\ntutéž samohlásku má-li být určité, aniž by jedno-\ntlivé tony byly „vyhrkávány\" a příliš od sebe oddě-\nlovány aneb naopak příliš do sebe přetahovány\nvyžaduje již velkého cviku i vytříbeného vkusu; pro-\nčež cvičení jeho díti se musí velice znenáhla i s nej-\nvětší opatrností a přísností.\nPřede vším pak o to sluší zde hned od počátku\nbedlivě pečovati, by každý ton zcela určité nastupo-\nval i přec zas k předešlému vždy těsně se pojil; a\nk tomu opět nejlépe napomáhá stálé, obezřelé zacho-\nvávání právě uvedených pravidel.\nJakmile žák všecka dosud jmenovaná cvičení\nuspokojivě provádí (a vzrostl-li objem volných tonů\nprsního hlasu jeho aspoň již na oktávu), dobře jest,\npřistoupiti též ku zpívání přiměřených solfeggií (ovšem\nz počátku pouze v delších notách nanejvýš asi\nv osminách v nějakém „allegro moderato\" se po-\nhybujících —) i jednoduchých písni bud veselých\naneb aspoň pouze jakousi líbeznost („grazioso\")\nv přednesu vyžadujících, poněvadž temný zvuk na\npočátku svádí lehko k rozličným vadným přízvukům\ni tvoření „krásného tonu\" v krajných polohách hlasu\nznačně znesnadňuje. Solfeggie tyto dlužno zprvu\njen „solmisovati\" (t. j. na: „do, re, mi atd.\" zpívati),\na teprv při pokročilejší obratnosti žákově celé na\njedinou samohlásku prováděti.\nCpakuju zde ještě jednou, že jest velice důle-\nžito (ba téměř životní to otázkou prohlas), cvičiti\nzpočátku vesměs pouze mírnou silou;kče-\nmuž však musím hned doložiti, že zejména v kraj-\nných tonech spodních nutno jest počínati si s nej-\nvětší šetrností (ba často hlas utlumit až na nejjem-\nnější pianissimo) a že naproti tomu ve vyšší poloze\nprsního hlasu z počátku zapotřebí jest poněkud více\n„přiložili\" ovšem že nikdy až k největšímu na-\npnutí sil.\nZároveň radím co nejdůtklivěji ku stálému vy-\ntrvalému cvičení falsetu, byť i již pro nic jiného než\nproto, že jím vyvinutí vyšší polohy prsního hlasu\npřirozeně i vydatně se podporuje; připomínám však\ntaké, že zpívání „otevřeným tonem\" falsetovým po-\nněkud více dechu vyžaduje i ústrojí zpěvní dříve\nunavuje. Zanedbávání falsetu zejména při tenorech\na sopránech jest skutečným hříchem na hlasech těchto\nspáchaným, jímž nejen o velkou část své působivosti\nnež i zároveň o nejmocnější prostředek k zachování\nsvému do pozdější doby lehkovážným spůsobem bý-\nvají oloupeny. Takovýmto cvičením dosti brzy roz-\nšíří se vyšší rejstřík hlasu prsního až k přirozeným\nhranicím falsetu, s nímž pak tvoří úplně nepřetržitý,\nobjemný materiál, už nyní tak dalece vyrovnaný,\nže jej aspoň k dalšímu cvičení v souvislosti užiti lze.\nMnohem zvolněji rozšiřuje se hlas do hloubky, a jest\nzapotřebí vytrvalé pilnosti a trpělivosti, než hlasivky\nnabudou spůsobilosti, aby i zde beze škody snesly\nponěkud silnější náraz dechu.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "146", "page_fin": "149", "image_debut": 2, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.3", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.2", "debut_caractere": 4085, "fin_caractere_exclue": 6321, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Z Vídně. (Pův. dop). Sl. Paulina Fichtnerova\nčasto jmenovaná pianistka rozloučila se před svým odchodem\ndo Sondershausenu, kde se stane manželkou dvorního\nkapelníka Erdmannsdorfera, se-svými přáteli a ctiteli\nkoncertem. Ze skladeb velkých podal nám koncert ten jedině\nChopinovu, formálně poněkud rozervanou sonátu do g-mol\npro klavír a éello, již koncertistka se Zik. Biirgerem hrála.\nPoutavé jednotlivosti pravc grácie došly k plné platnosti hrou\nkoncertistky i zastínily alespoň poněkud nepiastičné, nezdravé\nmsti díla toho. Ostatní čísla podala nám dílem antickou\nvznešenost a rozmarnou půvabnost, (H andělovy variace\nv g-mol, Mozartova gigav g-dur, Tempo di ba 11 o,\npastorále a capriccio od Scarlattiho) díiem roz-\nmanitě stupňovanou moderní romantiku. Tři přeludy od\nChopina (v h, as, f dur), Lisztova „conso lat i o n\",\nv des dur, téhož mistra transskripce bal lady Senty ze „Za-\nkletého Holandana\", Šumannova „Frůhling s nacht\"\nkonečné Bubinsteinňv více specielního virtuosa než vlast-\nního hudebníka vyznačující „marche or i e nta 1\" mohou se asi\nsem připočísti. Mimo to předvedla uchu koncertistka tři ducha-\nplné obrazy („romance\" „impromptu\",\nod zdejšího skladatele Ignáce Briilia. Několik dní na\nto dala se pianistka paní Mína Winklerová slyšeti, by ze\nsvého dobře sestaveného programu pravého ducha vykouzlila.\nKoncertistka udělala ve hře od poslední doby velké pokroky.\nNa programu skvěla se Beethovenova sonata pro housle\na piano op. 47 (housle hrál p. Hofman n, člen dvorní kapely)\nŠumannovy variace pro 2 klavíry (u druhého klavíru\nseděl pianista Sturm) Chopinovo scherzo v b-mol a\nLisztova transskripce ouvertury k „Tellu\". Vedle ní\njmenovati sluší pianistku sl. Gabrielu Joeiovu, žákyni\nprof. Pirkherta, jejížto hra dýše plností a zdravostí. Pro-\ngram její obsahoval sonátu v a-dur od Mozarta s houslemi,\nBeethovenovo „andante favori\" Lisztův charakterní\nobraz „Venezia e Napoli\", Šubertovo impromptu\nv f—mol a berceusve, pak nějaký valčík téhož mistra. J\nKrajan Váš Otokar Ševčík dal svůj bohužel jediný koncert\nv den, kdy v místnosti dvorní opery jiný hudební dramatický\na oratorní koncert téměř veškeré zdejší hudební kapacity\ni referenty, mezi nimiž jsem ijá byl, lákal. Ostatně chválili"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6803, "texte": "znalci ušlechtilý, jemný ton, leskuplnou techniku, důmyslný\npřednes zpěvných míst, jakož i jak v celku tak v jednotlivo-\nstech vybroušený spúsob pochopení, pocítění a přednesu. Li-\ntnju velmi, že jsem byl oloupen zajisté o nezkalený umělecký\npožitek, uslyšeti tuto ratolest „almae matris Pragae musicalis\".\nHral se S te c h se m (viola) a Burgrem (cello) Mozart o vu\nserenadu pro housle, violu a cello, s Forchtgottem\ntři Chopinovy nokturny pro housle a klavír, (fis dur,\nf moll, des dur), Ernstovu „O t h e 11 o-f a nt a z i i\", ko-\nnečně se Starouškem (klarinett) Brožem (druhé housle)\nStechrem (viola) a Burgrem (cello) známé Mozartovo\nlarghetto a variace.—Poslednífilharmonický kon-\nce r tv této saisoně přinesl na prvním místě novinku nazva-\nnou „ouvertura k tragedii\" od Graeclenera. Skla-\ndatel vstoupil dílem tím na půdu hudby programní, zdá se\nale že nemá o ní pojem úplně jasný. Kdo má na mysli ro-\nzmanitost pojmu „tragedie\", zajisté lehko sezná, že jest za-\npotřebí, by se pojem ten hudebně zobrazil mnohem větší ur-\nčitostí názvu, nežli v případě tomto. Neboť každá tragedie\njest jinak barvitá, k Egmontu se zajisté nehodí týž orke-\nstráiní uvod jako k „Hamleta\", „Macbethu\", „Faustu\", a t. d.\njiný požadavek hudební při látce takové jest určité, všeho\nprázdného, mlhovitého prosté jádro. I tomu úkolu Graedener\nnedostál. Co skladatel za základ své jinak velmi pozoruhodné,\no zřídké obratnosti a jemném vkusu svědčící skladbě položil,\nnejsou ani žádná themata, nýbrž jakési ihematické odpadky,\nfráze, figury, pouhá melDrnata. Thematický a melodický obsah\ntéto skladby jest tudíž váhy velmi skrovné. V tomto listu\nčastěji jmenovaný a dostatečně oceněný duchaplný pianista a\nskladatel Ignác Briill, přivedl spojen jsa s mistrnou ka-\npellou Sumannůvkoncert v a-moll kneomylné, rozněcující\nplatnosti. Následující „larghetto\" ze S pohro vy třetí\nsymfonie jest pravým hudebním klenotem, plným něhy a\npůvabu. Proč se tento drahokam z organického celku vyňal\nnemohu pochopiti, jakož i to, proč až posud pravidelně skladby\nSpohrovy se zanedbávají. Až na jediný nepatrý poklesek\nlesnic v triu scherza dokonale virtuosní, bohužel však vyššího\nvzletu a vlastní vřelosti úplně postrádající provedení „ero-\niky\" uzavřelo cyklus letošních koncertů filharmonických.\nDr. hrabě Laurecin.\n** Z Vídně. (Pův. dop.) Slavnost Kollárova.\nZdejší akademický spolek slov. oslavil nedávno\npětadvacetileté jubileum prvého vydání mistrovské epicko-\nlyrické básně „Slávy dcera\" JanaKollára. Ulo-\nžený v básni této duševní obsah jest v každém ohledu ve-\nlezávažný, a proto to byl pravý jemnocit, cit chlouby,\ncit hlubokého poznání a nej vřelejší nadšenosti, který zde\nžijící|Slovany k uspořádání slavnosti té přiměl. Kollár byl\nnejenom „pontifex maximus\" mezi básníky své doby, ný-\nbrž i mezi učenci a vědátory. Poněvadž však veškerá\numění as nimi i vědu ve všech zjevech ducha společná\npáska objímá, dá se vysvětliti současné zastoupení slova\nmluveného a zpívaného v koncertu slavnostním. Škoda\njen, že, právě pro toto duševní sloučení všeho umění,\nvedle poesie slov a zvuků i malířství a plastika svého\nzastoupení v této slavnosti nenašla. Obraz neb poprsí\nnesmrtelného toho básníka, na nějž nikdo, kdo jej znal\naneb v bližší osobní styk s nim přišel, nezapomene, byly\nby zajisté této slavnosti rázu nej důmyslnějšího dodaly.\nZa to líčil Aloisem Bydžovským zbásněný a Ja-\nroslavem K. Maškou přednešený proslov, a článek\nJakubem Yšetečkou sepsaný a čtený, obsahu dílem\nživotopisného, dílem psychologicky a fysiognomicky cha-\nrakterizujícího, v nevázané řeči činnost pěvce „Slávy\ndcery\" slovy okřídlenými, spůsobem jasným, poutavým.\nByl bych si jenom přál, by tento článek, mnohonásobně\npoutavý a budící zajisté v mnohém nejkrásnější zpo-\nmínky zvláště u toho, kdo mistra blíže znal, také\njá čítám k nejvřelejším ctitelům jeho s větším důrazem\npřednesen byl býval. Hudební část slavnosti otevřela\nouvertura pro smíšený orkestr od Alberta Michnyr\nněkdejšího vychovanee pražské konservatoře, a pozděj-\nšího žáka zde na odpočinku žijícího kapelníka dvorního\ndivadla A. Titla, složená a akademickému spolku vě-\nnovaná, již přednesla kapela pluku Konstantina osobním\nvedením kapelníka F. Šro 11 a spůsobem velmi zdařilým.\nDílo to prozrazuje nemalou rutinu u provedení a vý-\nvinu jednotlivých vět jak i co do akordicky a organicky\nformelní, tak i částečně do kontiapunktické stránky,\njakož i ve spůsobu zacházení s orkestrem a k tomu se\nvztahujícího rozdělení orkestrálních barev. Mnohem však\nskvělejší stránku slavnosti tvořilo třetí číslo koncertu,\n„slavnostní kantáta\" na slova Kollá.rova složená\na vídeňskému slovanskému zpěváckému spolku věnovaná\nod prof. A. Forch tgo 11 a-Tovačo vsk éh o. Z básně\noslavence hudebně spracované vane jakýsi „horaciánský\"\na „pindarský\" duch „hymnový\", potřebuji jenom na\nzačátečná slova básně upozorniti, která zní: „hřích je\novšem velký vražda vzteklá\", a duch tento osloněn jest\nspůsobem nejvznešenějším hudební září tohoto ve ětyry\nsloky rozčleněného výlevu duševní nálady. Druhý díl\nbásně kráčí po elegických dráhách a vybíhá v utěšené\nnivy života barvitosti „epikurejsko-horaciánské\", což\ndosti zřejmě vyznačeno ve slovích:\n„Nule ! pokud srdce mladé bije,\n„Hlecřme štěstí vlasti laskavé,\nBdící probuzejte dřímavé,\nTeplí chladné, živí vše, co hnije\" atd.\nTuto, též ve čtyřech slokách obsaženou, náladu\npřiodívá Forchtgott-Tovačovský analogicky v hudební\nroucho barvy jasné, líbezné. Temné „moll\" střídá se\ns jasným „dur\", a mimo to v tónině nej průzračnější\nc-dur, kdežto dříve v rámci třech b é stojící tonika vládla.\n„Slovanský zpěvácký spolek\", vedením skladatele, dělal\nnej důkladnější propagandu krásnému tomu dílu nej věr-\nnějším, oduševněným s milou jemností spojeným přednesem.\nStejnou měrou podařila se mladým pěvcům s hlasy svě-\nžími „Píseň jin o cha\", taktéž z péra Forchtgotta-\nTo vačov ského. První díl programu slavnostního při-\nnesl jak co do obsahu tak i co do provedení mnoho\nvznešeného, poutavého a potěšitelného. Jenom jedno číslo\ndoplňující nechtělo žádným způsobem hoditi se v rá-\nmec slavnostní. Arie z opery „Ernani\" od Yerdiho\nnemá zajisté ni nej vzdálenějšího vztahu k významu sla-\nvnosti, však i mimo to bylo toto zcela nevhodné číslo\npřednešeno pí. Hel. Barkovičovou spůsobem ško-\nláckým. Tato dáma byla bohužel též zaměstnána v pou-\ntavé srbské národní písni ve formě duetta pro soprán\na bas spracované, již společně s prof. Tovačovským,\nkrásným hlasem nadaným, nej obratnějším a duchaplným\ninterpretem podobných zpěvů, přednesla. Druhou část\nslavnosti vyplňoval tanec při vojenské hudbě, o niž však\nkdyž zprávu nepodám, myslím že se neprohřesím na po-\nvinnostech svých k „Daliboru.\"\nDr. Tir. Laurencin.\n** Ve Vratislavi se R. Wagnera „Meister-\nsingři\" tak líbili, že k vůli nim v den představení\nzvláštní vlaky ze všech konců pruského Slezska byly\nvypraveny."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6060, "texte": "** Belgický skladatel J. Gregoir od krále Nizo-\nzemska obdržel řád „dubové koruny.\"\n** Profesorem zpévu na konservatoři v Lipsku je\nnyní p. Šimon, manžel zpévačky Regan-Simonové.\n** Ve Vídni v komické opeře s skvělým úspěchem\nprovozovala se dne 20. dubna opera D eli be s-a, „Král\nto řekl\".\n** V Berlíně se v dnech právě minulích provozo-\nvala Verdiho proslulá „Aida\", ale ani tu neměla\nzvláštního štěstí. Jest sice pilněji a v slohu již moder-\nnějším pracována, ale původní oheň dřívějších Yerdi-ho\nprací prý jí schází.\n** Při schůzi skladatelů a umělců německých vßrun-\nšvíku provozovati se budou „Rinaldo\" Brahmsův,\n„Faustsymfonie\" Lisztova, Berlioze rekviem,\n„Sněženka\" (Schneewittchen) Erdmansdórferova, Drae-\nsekova symfonie a Dietrichův koncert pro housle.\n** V Římě v divadle Apollově provozovala se onehdy\npátá opera v této sésoně, propadla ale na dobro! Skla-\ndatel übohý nebyl volán, závěreční scéna byla bez bengal-\nského ohne, obecenstvo se jí vysmálo. Y prvním\naktu ještě tu a tam hudba leckterého zajímala, v druhém\ndokonce se žádalo za opakování zastaveníčka ale čím\ndál, tím skrovnější byl applaus, v třetím aktu byl sextet\na veškeré arie vypískány a když padla opona ni jediným\ntlesknutím se děsné ticho nepřerušilo. Noty a partitura\nuloženy jsou k věčnému spánku do archivu a řiditelstvo\nopět sáhlo ku Gobattiho „Gothům\" (v celku nesmyslným),\njichž skladatel příštího večera s obvyklým enthusiasmem\nbyl volán, bůh ví kolikráte! Skladatel opery ale, která\ntak propadla, není nikdo jiný, než horribile dietu!\nMozart! a opera nesmrtelný jeho „Don Juan\"!\n** Th. Waehtl nepřesídlí, jak dřív se vypravovalo,\ndo Hamburku, nýbrž do Berlína.\n** Kapelník K. Reinecke, z adventních koncertů\nkonservatoře Pražanům znám, dostal od velkovévody bá-\ndenského rytířský řád „záhringského lva\" první třídy.\n** V Geře dne 22. dubna hudební spolek provo-\nzoval řízením kapelníka Tschircha oratorium Haendla:\n„Samson\".\n** J. Strauss odebéře se do Itálie, řadu\nkoncertů řídil. Navštíví Benátky, Florencii, Řím, Nea-\npoli, Janov, Turin a Milán. Šťastný komponista „Neto-\npýra\" veze prý s sebou Vlachům nový valčík!\n** Proslýchá se, že Liszt věnoval nejen veškeré\ndary, jež obdržel ku jubileu svému , ale i všecky umě-\nlecké poklady, jež chová ve Výmaru, národnímu museu\nv Pešti. Mezi jiným jsou to: americké piano Beetho-\nvenovo, klavíry Haydena a Mozarta a mnohé klenoty,\nz nichž taktovka z démantovou korunkou, kapelnický\npult stříbrný a velká skvostná koruna (dar města Ham-\nburku) nemalý kapitál representují.\n** „Neue Zeitschrift fůr Musik\", zmiňujíc se o dobro-\nčinném koncertu zdejším ze dne 26. dubna, uvádí co\nčíslo programu „Abéf lásky\" (sic!) od V. Hřímalého.\nTed1, co to „abéf\" v našílubohé mateřštině znamená?\nKdo by z toho nalezl „Oběť lásky\"?\n** Na posledy letos u veřejnosti hrál Fr. Liszt\nsp. Žofií Menterovou a hraběnkou Rossiovou\nv koncertu spolku pro hudbu církevní v Břetislavi.\n** Ze Záhřebu. 29. dubna. (Pňv. dop.) Ve pro-\nspěch „nouzi trpicích Hraničárů\" uspořádal zdejší z p ě-\nvácký spolek „Kolo\" dne 27. b. m.v zem. divadle\nslavnostní koncert. Vzhledem k účelu tak lidumilnému,\nbyly místnosti divadelní skoro přeplněny, k čemuž i ne-\nmálo přispěl velmi pestře sestavený program. Produkce\nzapočala všude již dosti známou ouverturou od Tittla,\nnačež člen zdejšího divadla p. Jovanovič přednesl při-\nměřený této slavnosti proslov od J. Trnského, pluko-\nvníka při zdejším vojenském úřadě a jedného z nejna-\ndanějších ai nejpilnějších básníků horvatských. Co číslo\ntřetí zapěl „Kolo\" sbor svého sbormistra Eisenhuta:\n„Um i grud\". Jest to skladba mdlá,1 ničím nevynikající\na proto také nebyla s to učiniti na posluchače příznivý\ndojem. Zdá se vůbec, že p. skladatel i s základními\nzákony harmonie jest na „štíru\" vedení pak jedno-\ntlivých hlasů, zvláště středních, jest přímo vadné. Kvin-\nteto od Šumanna, které mistrně k platnosti přivedli pí.\nFranková (klavír) pp. Milakovič (I. housle) Krešič (11.\nh.) Jiří Eisenhut (visla) a bratr posledního Jos. Eisen-\nhut (čello) smylo opět nepříznivý dojem, jaký zanechal\npředcházející čtverozpěv. Zvláště vynikala v tomto krá-\nsou melodickou i harmonickou oplývajícím kvintetu pí.\nFranková jak znamenitou technikou tak i rozumným a\ndo podrobnosti oduševněným přednesem. Ale i ostatní\nspoluúčinkující byli vší chvály hodni. Škoda jen, že\nopětně dílo, které přec tvoří úzce souvislý ceiek, bylo\nna dvě části rozděleno, což vždy jen na újmu celkového\ndojmu se stává. Trojzpěv z dosud neprovozované\nopery „P o r i n\" zvěčnělého horv. skladatele Li si n-\ns k é h o přednesli s průvodem orkestru sl. Neugebaurova\n(soprán), p. Gerbič (tenor) a p. Kašman (bariton) do-\nsti zdařile. An cpera „Porin\" dosud se neprovozo-\nvala, nemůžeme o úryvku tomto vůbec nic povědíti. Zdá\nse nám pouze, že Lisinský dojista nebyl žádným pěvcem\njinak by jistě nečinil ku zpěváku tak ohromných\npožadavků, jako to činí v tomto terzetu. Y ohledu tom\nřadí se tento terzet zcela důstojně k sekstetu z téhož\nopery „Ljubav i zloba.\" Co závěrek prvního oddě-\nlení slyšeli jsme naší „Husitskou\". Pane Bože!\nkdyby naší slavní předkové válečnou svou píseň takto\nbyli pěli věru že by nikdy nebyli zvítězili! Radíme\npanu sbormistru aby „Husitskou\" raději ponechal až někdy\njiným povolanějším rukoum. Patrně tomu pranic ne-\nrozumí! více študovat a méně o sobě myslit a mlu-\nvit! Druhý oddíl produkce započal novou skladbou\nkap.Zajče: „J iho slovanský sýmfoniční obraz\"\npři poslouchání skladby této marně by si se nama-\nhal, bys cos nalezl, co by název tento jen poněkud\nospravedlnilo. Není to ani jihoslovanské, ani sýmfoni-\ncké, toto již ani formou ne. Myslím však, pokud pana\nZajče znám a já již jej znám dosti dobře že\nchtěl opět jednou překvapit obecenstvo novými hude-\nbními kombinacemi, a proto si zasedl a rychle jak\njiž jeho obyčej jest, napsal cosi pro celý velký orkestr,\nvarhany a harfu. Aby sobě ale pojistil uznalost obe-\ncenstva, pokřtil nejmladší dítko své musy zvučným jmé-\nnem vlasteneckým. A lesť tato se mu také dobře po-\ndařila. Obecenstvo tleskalo ale dojista více titulu\nnežli skladbě samé. „Seljanka\" pro alt s průvodem"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 750, "texte": "harfy a smyčcového kvartetu přednesla cituplně a zvuč-\nným plným hlasem pí. Lesičova. Na programu stálo sice\n„od J. Eisenhuta\" porovnáme-li ale sbor: „Um i\ngrud\" s touto prácí, musíme se domnívati, že se tu\nstala nějaká chyba tisku! Terzet z opery „Lukrezie\nBorgie\" od Donizettiho není nic nového ani neznámého,\npomlčíme tudiž o něm; podotýkáme jen, že nechal obe-\ncenstvo zcela chladné. Více zajímala nás skladba ná-\nsledující, co závěrek celého koncertu; totiž : „Pozdrav\nbrodaru\" od Zajče, sbor s baritonovým sólem a\ns průvodem orkestru. Jest to „Istočná zora\" v ma-\nlém a nastuduje-li se dobře, nemine se dojista nikdy\ns dobrým účinkem. Ku konci pak dokládám, že orke-\nstrální část obstaral orkestr zdejšího zem. divadla s ob-\nvyklou preciznosti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "146", "page_fin": "149", "image_debut": 2, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.3.1", "titre_corps": "** Z Vídně. (Pův. dop). Sl. Paulina Fichtnerova", "titre_sommaire": "** Z Vídně. (Pův. dop). Sl. Paulina Fichtnerova", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.2", "debut_caractere": 4107, "fin_caractere_exclue": 6321, "texte": "** Z Vídně. (Pův. dop). Sl. Paulina Fichtnerova\nčasto jmenovaná pianistka rozloučila se před svým odchodem\ndo Sondershausenu, kde se stane manželkou dvorního\nkapelníka Erdmannsdorfera, se-svými přáteli a ctiteli\nkoncertem. Ze skladeb velkých podal nám koncert ten jedině\nChopinovu, formálně poněkud rozervanou sonátu do g-mol\npro klavír a éello, již koncertistka se Zik. Biirgerem hrála.\nPoutavé jednotlivosti pravc grácie došly k plné platnosti hrou\nkoncertistky i zastínily alespoň poněkud nepiastičné, nezdravé\nmsti díla toho. Ostatní čísla podala nám dílem antickou\nvznešenost a rozmarnou půvabnost, (H andělovy variace\nv g-mol, Mozartova gigav g-dur, Tempo di ba 11 o,\npastorále a capriccio od Scarlattiho) díiem roz-\nmanitě stupňovanou moderní romantiku. Tři přeludy od\nChopina (v h, as, f dur), Lisztova „conso lat i o n\",\nv des dur, téhož mistra transskripce bal lady Senty ze „Za-\nkletého Holandana\", Šumannova „Frůhling s nacht\"\nkonečné Bubinsteinňv více specielního virtuosa než vlast-\nního hudebníka vyznačující „marche or i e nta 1\" mohou se asi\nsem připočísti. Mimo to předvedla uchu koncertistka tři ducha-\nplné obrazy („romance\" „impromptu\",\nod zdejšího skladatele Ignáce Briilia. Několik dní na\nto dala se pianistka paní Mína Winklerová slyšeti, by ze\nsvého dobře sestaveného programu pravého ducha vykouzlila.\nKoncertistka udělala ve hře od poslední doby velké pokroky.\nNa programu skvěla se Beethovenova sonata pro housle\na piano op. 47 (housle hrál p. Hofman n, člen dvorní kapely)\nŠumannovy variace pro 2 klavíry (u druhého klavíru\nseděl pianista Sturm) Chopinovo scherzo v b-mol a\nLisztova transskripce ouvertury k „Tellu\". Vedle ní\njmenovati sluší pianistku sl. Gabrielu Joeiovu, žákyni\nprof. Pirkherta, jejížto hra dýše plností a zdravostí. Pro-\ngram její obsahoval sonátu v a-dur od Mozarta s houslemi,\nBeethovenovo „andante favori\" Lisztův charakterní\nobraz „Venezia e Napoli\", Šubertovo impromptu\nv f—mol a berceusve, pak nějaký valčík téhož mistra. J\nKrajan Váš Otokar Ševčík dal svůj bohužel jediný koncert\nv den, kdy v místnosti dvorní opery jiný hudební dramatický\na oratorní koncert téměř veškeré zdejší hudební kapacity\ni referenty, mezi nimiž jsem ijá byl, lákal. Ostatně chválili"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6803, "texte": "znalci ušlechtilý, jemný ton, leskuplnou techniku, důmyslný\npřednes zpěvných míst, jakož i jak v celku tak v jednotlivo-\nstech vybroušený spúsob pochopení, pocítění a přednesu. Li-\ntnju velmi, že jsem byl oloupen zajisté o nezkalený umělecký\npožitek, uslyšeti tuto ratolest „almae matris Pragae musicalis\".\nHral se S te c h se m (viola) a Burgrem (cello) Mozart o vu\nserenadu pro housle, violu a cello, s Forchtgottem\ntři Chopinovy nokturny pro housle a klavír, (fis dur,\nf moll, des dur), Ernstovu „O t h e 11 o-f a nt a z i i\", ko-\nnečně se Starouškem (klarinett) Brožem (druhé housle)\nStechrem (viola) a Burgrem (cello) známé Mozartovo\nlarghetto a variace.—Poslednífilharmonický kon-\nce r tv této saisoně přinesl na prvním místě novinku nazva-\nnou „ouvertura k tragedii\" od Graeclenera. Skla-\ndatel vstoupil dílem tím na půdu hudby programní, zdá se\nale že nemá o ní pojem úplně jasný. Kdo má na mysli ro-\nzmanitost pojmu „tragedie\", zajisté lehko sezná, že jest za-\npotřebí, by se pojem ten hudebně zobrazil mnohem větší ur-\nčitostí názvu, nežli v případě tomto. Neboť každá tragedie\njest jinak barvitá, k Egmontu se zajisté nehodí týž orke-\nstráiní uvod jako k „Hamleta\", „Macbethu\", „Faustu\", a t. d.\njiný požadavek hudební při látce takové jest určité, všeho\nprázdného, mlhovitého prosté jádro. I tomu úkolu Graedener\nnedostál. Co skladatel za základ své jinak velmi pozoruhodné,\no zřídké obratnosti a jemném vkusu svědčící skladbě položil,\nnejsou ani žádná themata, nýbrž jakési ihematické odpadky,\nfráze, figury, pouhá melDrnata. Thematický a melodický obsah\ntéto skladby jest tudíž váhy velmi skrovné. V tomto listu\nčastěji jmenovaný a dostatečně oceněný duchaplný pianista a\nskladatel Ignác Briill, přivedl spojen jsa s mistrnou ka-\npellou Sumannůvkoncert v a-moll kneomylné, rozněcující\nplatnosti. Následující „larghetto\" ze S pohro vy třetí\nsymfonie jest pravým hudebním klenotem, plným něhy a\npůvabu. Proč se tento drahokam z organického celku vyňal\nnemohu pochopiti, jakož i to, proč až posud pravidelně skladby\nSpohrovy se zanedbávají. Až na jediný nepatrý poklesek\nlesnic v triu scherza dokonale virtuosní, bohužel však vyššího\nvzletu a vlastní vřelosti úplně postrádající provedení „ero-\niky\" uzavřelo cyklus letošních koncertů filharmonických.\nDr. hrabě Laurecin.\n** Z Vídně. (Pův. dop.) Slavnost Kollárova.\nZdejší akademický spolek slov. oslavil nedávno\npětadvacetileté jubileum prvého vydání mistrovské epicko-\nlyrické básně „Slávy dcera\" JanaKollára. Ulo-\nžený v básni této duševní obsah jest v každém ohledu ve-\nlezávažný, a proto to byl pravý jemnocit, cit chlouby,\ncit hlubokého poznání a nej vřelejší nadšenosti, který zde\nžijící|Slovany k uspořádání slavnosti té přiměl. Kollár byl\nnejenom „pontifex maximus\" mezi básníky své doby, ný-\nbrž i mezi učenci a vědátory. Poněvadž však veškerá\numění as nimi i vědu ve všech zjevech ducha společná\npáska objímá, dá se vysvětliti současné zastoupení slova\nmluveného a zpívaného v koncertu slavnostním. Škoda\njen, že, právě pro toto duševní sloučení všeho umění,\nvedle poesie slov a zvuků i malířství a plastika svého\nzastoupení v této slavnosti nenašla. Obraz neb poprsí\nnesmrtelného toho básníka, na nějž nikdo, kdo jej znal\naneb v bližší osobní styk s nim přišel, nezapomene, byly\nby zajisté této slavnosti rázu nej důmyslnějšího dodaly.\nZa to líčil Aloisem Bydžovským zbásněný a Ja-\nroslavem K. Maškou přednešený proslov, a článek\nJakubem Yšetečkou sepsaný a čtený, obsahu dílem\nživotopisného, dílem psychologicky a fysiognomicky cha-\nrakterizujícího, v nevázané řeči činnost pěvce „Slávy\ndcery\" slovy okřídlenými, spůsobem jasným, poutavým.\nByl bych si jenom přál, by tento článek, mnohonásobně\npoutavý a budící zajisté v mnohém nejkrásnější zpo-\nmínky zvláště u toho, kdo mistra blíže znal, také\njá čítám k nejvřelejším ctitelům jeho s větším důrazem\npřednesen byl býval. Hudební část slavnosti otevřela\nouvertura pro smíšený orkestr od Alberta Michnyr\nněkdejšího vychovanee pražské konservatoře, a pozděj-\nšího žáka zde na odpočinku žijícího kapelníka dvorního\ndivadla A. Titla, složená a akademickému spolku vě-\nnovaná, již přednesla kapela pluku Konstantina osobním\nvedením kapelníka F. Šro 11 a spůsobem velmi zdařilým.\nDílo to prozrazuje nemalou rutinu u provedení a vý-\nvinu jednotlivých vět jak i co do akordicky a organicky\nformelní, tak i částečně do kontiapunktické stránky,\njakož i ve spůsobu zacházení s orkestrem a k tomu se\nvztahujícího rozdělení orkestrálních barev. Mnohem však\nskvělejší stránku slavnosti tvořilo třetí číslo koncertu,\n„slavnostní kantáta\" na slova Kollá.rova složená\na vídeňskému slovanskému zpěváckému spolku věnovaná\nod prof. A. Forch tgo 11 a-Tovačo vsk éh o. Z básně\noslavence hudebně spracované vane jakýsi „horaciánský\"\na „pindarský\" duch „hymnový\", potřebuji jenom na\nzačátečná slova básně upozorniti, která zní: „hřích je\novšem velký vražda vzteklá\", a duch tento osloněn jest\nspůsobem nejvznešenějším hudební září tohoto ve ětyry\nsloky rozčleněného výlevu duševní nálady. Druhý díl\nbásně kráčí po elegických dráhách a vybíhá v utěšené\nnivy života barvitosti „epikurejsko-horaciánské\", což\ndosti zřejmě vyznačeno ve slovích:\n„Nule ! pokud srdce mladé bije,\n„Hlecřme štěstí vlasti laskavé,\nBdící probuzejte dřímavé,\nTeplí chladné, živí vše, co hnije\" atd.\nTuto, též ve čtyřech slokách obsaženou, náladu\npřiodívá Forchtgott-Tovačovský analogicky v hudební\nroucho barvy jasné, líbezné. Temné „moll\" střídá se\ns jasným „dur\", a mimo to v tónině nej průzračnější\nc-dur, kdežto dříve v rámci třech b é stojící tonika vládla.\n„Slovanský zpěvácký spolek\", vedením skladatele, dělal\nnej důkladnější propagandu krásnému tomu dílu nej věr-\nnějším, oduševněným s milou jemností spojeným přednesem.\nStejnou měrou podařila se mladým pěvcům s hlasy svě-\nžími „Píseň jin o cha\", taktéž z péra Forchtgotta-\nTo vačov ského. První díl programu slavnostního při-\nnesl jak co do obsahu tak i co do provedení mnoho\nvznešeného, poutavého a potěšitelného. Jenom jedno číslo\ndoplňující nechtělo žádným způsobem hoditi se v rá-\nmec slavnostní. Arie z opery „Ernani\" od Yerdiho\nnemá zajisté ni nej vzdálenějšího vztahu k významu sla-\nvnosti, však i mimo to bylo toto zcela nevhodné číslo\npřednešeno pí. Hel. Barkovičovou spůsobem ško-\nláckým. Tato dáma byla bohužel též zaměstnána v pou-\ntavé srbské národní písni ve formě duetta pro soprán\na bas spracované, již společně s prof. Tovačovským,\nkrásným hlasem nadaným, nej obratnějším a duchaplným\ninterpretem podobných zpěvů, přednesla. Druhou část\nslavnosti vyplňoval tanec při vojenské hudbě, o niž však\nkdyž zprávu nepodám, myslím že se neprohřesím na po-\nvinnostech svých k „Daliboru.\"\nDr. Tir. Laurencin.\n** Ve Vratislavi se R. Wagnera „Meister-\nsingři\" tak líbili, že k vůli nim v den představení\nzvláštní vlaky ze všech konců pruského Slezska byly\nvypraveny."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6060, "texte": "** Belgický skladatel J. Gregoir od krále Nizo-\nzemska obdržel řád „dubové koruny.\"\n** Profesorem zpévu na konservatoři v Lipsku je\nnyní p. Šimon, manžel zpévačky Regan-Simonové.\n** Ve Vídni v komické opeře s skvělým úspěchem\nprovozovala se dne 20. dubna opera D eli be s-a, „Král\nto řekl\".\n** V Berlíně se v dnech právě minulích provozo-\nvala Verdiho proslulá „Aida\", ale ani tu neměla\nzvláštního štěstí. Jest sice pilněji a v slohu již moder-\nnějším pracována, ale původní oheň dřívějších Yerdi-ho\nprací prý jí schází.\n** Při schůzi skladatelů a umělců německých vßrun-\nšvíku provozovati se budou „Rinaldo\" Brahmsův,\n„Faustsymfonie\" Lisztova, Berlioze rekviem,\n„Sněženka\" (Schneewittchen) Erdmansdórferova, Drae-\nsekova symfonie a Dietrichův koncert pro housle.\n** V Římě v divadle Apollově provozovala se onehdy\npátá opera v této sésoně, propadla ale na dobro! Skla-\ndatel übohý nebyl volán, závěreční scéna byla bez bengal-\nského ohne, obecenstvo se jí vysmálo. Y prvním\naktu ještě tu a tam hudba leckterého zajímala, v druhém\ndokonce se žádalo za opakování zastaveníčka ale čím\ndál, tím skrovnější byl applaus, v třetím aktu byl sextet\na veškeré arie vypískány a když padla opona ni jediným\ntlesknutím se děsné ticho nepřerušilo. Noty a partitura\nuloženy jsou k věčnému spánku do archivu a řiditelstvo\nopět sáhlo ku Gobattiho „Gothům\" (v celku nesmyslným),\njichž skladatel příštího večera s obvyklým enthusiasmem\nbyl volán, bůh ví kolikráte! Skladatel opery ale, která\ntak propadla, není nikdo jiný, než horribile dietu!\nMozart! a opera nesmrtelný jeho „Don Juan\"!\n** Th. Waehtl nepřesídlí, jak dřív se vypravovalo,\ndo Hamburku, nýbrž do Berlína.\n** Kapelník K. Reinecke, z adventních koncertů\nkonservatoře Pražanům znám, dostal od velkovévody bá-\ndenského rytířský řád „záhringského lva\" první třídy.\n** V Geře dne 22. dubna hudební spolek provo-\nzoval řízením kapelníka Tschircha oratorium Haendla:\n„Samson\".\n** J. Strauss odebéře se do Itálie, řadu\nkoncertů řídil. Navštíví Benátky, Florencii, Řím, Nea-\npoli, Janov, Turin a Milán. Šťastný komponista „Neto-\npýra\" veze prý s sebou Vlachům nový valčík!\n** Proslýchá se, že Liszt věnoval nejen veškeré\ndary, jež obdržel ku jubileu svému , ale i všecky umě-\nlecké poklady, jež chová ve Výmaru, národnímu museu\nv Pešti. Mezi jiným jsou to: americké piano Beetho-\nvenovo, klavíry Haydena a Mozarta a mnohé klenoty,\nz nichž taktovka z démantovou korunkou, kapelnický\npult stříbrný a velká skvostná koruna (dar města Ham-\nburku) nemalý kapitál representují.\n** „Neue Zeitschrift fůr Musik\", zmiňujíc se o dobro-\nčinném koncertu zdejším ze dne 26. dubna, uvádí co\nčíslo programu „Abéf lásky\" (sic!) od V. Hřímalého.\nTed1, co to „abéf\" v našílubohé mateřštině znamená?\nKdo by z toho nalezl „Oběť lásky\"?\n** Na posledy letos u veřejnosti hrál Fr. Liszt\nsp. Žofií Menterovou a hraběnkou Rossiovou\nv koncertu spolku pro hudbu církevní v Břetislavi.\n** Ze Záhřebu. 29. dubna. (Pňv. dop.) Ve pro-\nspěch „nouzi trpicích Hraničárů\" uspořádal zdejší z p ě-\nvácký spolek „Kolo\" dne 27. b. m.v zem. divadle\nslavnostní koncert. Vzhledem k účelu tak lidumilnému,\nbyly místnosti divadelní skoro přeplněny, k čemuž i ne-\nmálo přispěl velmi pestře sestavený program. Produkce\nzapočala všude již dosti známou ouverturou od Tittla,\nnačež člen zdejšího divadla p. Jovanovič přednesl při-\nměřený této slavnosti proslov od J. Trnského, pluko-\nvníka při zdejším vojenském úřadě a jedného z nejna-\ndanějších ai nejpilnějších básníků horvatských. Co číslo\ntřetí zapěl „Kolo\" sbor svého sbormistra Eisenhuta:\n„Um i grud\". Jest to skladba mdlá,1 ničím nevynikající\na proto také nebyla s to učiniti na posluchače příznivý\ndojem. Zdá se vůbec, že p. skladatel i s základními\nzákony harmonie jest na „štíru\" vedení pak jedno-\ntlivých hlasů, zvláště středních, jest přímo vadné. Kvin-\nteto od Šumanna, které mistrně k platnosti přivedli pí.\nFranková (klavír) pp. Milakovič (I. housle) Krešič (11.\nh.) Jiří Eisenhut (visla) a bratr posledního Jos. Eisen-\nhut (čello) smylo opět nepříznivý dojem, jaký zanechal\npředcházející čtverozpěv. Zvláště vynikala v tomto krá-\nsou melodickou i harmonickou oplývajícím kvintetu pí.\nFranková jak znamenitou technikou tak i rozumným a\ndo podrobnosti oduševněným přednesem. Ale i ostatní\nspoluúčinkující byli vší chvály hodni. Škoda jen, že\nopětně dílo, které přec tvoří úzce souvislý ceiek, bylo\nna dvě části rozděleno, což vždy jen na újmu celkového\ndojmu se stává. Trojzpěv z dosud neprovozované\nopery „P o r i n\" zvěčnělého horv. skladatele Li si n-\ns k é h o přednesli s průvodem orkestru sl. Neugebaurova\n(soprán), p. Gerbič (tenor) a p. Kašman (bariton) do-\nsti zdařile. An cpera „Porin\" dosud se neprovozo-\nvala, nemůžeme o úryvku tomto vůbec nic povědíti. Zdá\nse nám pouze, že Lisinský dojista nebyl žádným pěvcem\njinak by jistě nečinil ku zpěváku tak ohromných\npožadavků, jako to činí v tomto terzetu. Y ohledu tom\nřadí se tento terzet zcela důstojně k sekstetu z téhož\nopery „Ljubav i zloba.\" Co závěrek prvního oddě-\nlení slyšeli jsme naší „Husitskou\". Pane Bože!\nkdyby naší slavní předkové válečnou svou píseň takto\nbyli pěli věru že by nikdy nebyli zvítězili! Radíme\npanu sbormistru aby „Husitskou\" raději ponechal až někdy\njiným povolanějším rukoum. Patrně tomu pranic ne-\nrozumí! více študovat a méně o sobě myslit a mlu-\nvit! Druhý oddíl produkce započal novou skladbou\nkap.Zajče: „J iho slovanský sýmfoniční obraz\"\npři poslouchání skladby této marně by si se nama-\nhal, bys cos nalezl, co by název tento jen poněkud\nospravedlnilo. Není to ani jihoslovanské, ani sýmfoni-\ncké, toto již ani formou ne. Myslím však, pokud pana\nZajče znám a já již jej znám dosti dobře že\nchtěl opět jednou překvapit obecenstvo novými hude-\nbními kombinacemi, a proto si zasedl a rychle jak\njiž jeho obyčej jest, napsal cosi pro celý velký orkestr,\nvarhany a harfu. Aby sobě ale pojistil uznalost obe-\ncenstva, pokřtil nejmladší dítko své musy zvučným jmé-\nnem vlasteneckým. A lesť tato se mu také dobře po-\ndařila. Obecenstvo tleskalo ale dojista více titulu\nnežli skladbě samé. „Seljanka\" pro alt s průvodem"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 750, "texte": "harfy a smyčcového kvartetu přednesla cituplně a zvuč-\nným plným hlasem pí. Lesičova. Na programu stálo sice\n„od J. Eisenhuta\" porovnáme-li ale sbor: „Um i\ngrud\" s touto prácí, musíme se domnívati, že se tu\nstala nějaká chyba tisku! Terzet z opery „Lukrezie\nBorgie\" od Donizettiho není nic nového ani neznámého,\npomlčíme tudiž o něm; podotýkáme jen, že nechal obe-\ncenstvo zcela chladné. Více zajímala nás skladba ná-\nsledující, co závěrek celého koncertu; totiž : „Pozdrav\nbrodaru\" od Zajče, sbor s baritonovým sólem a\ns průvodem orkestru. Jest to „Istočná zora\" v ma-\nlém a nastuduje-li se dobře, nemine se dojista nikdy\ns dobrým účinkem. Ku konci pak dokládám, že orke-\nstrální část obstaral orkestr zdejšího zem. divadla s ob-\nvyklou preciznosti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "149", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.4", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.5", "debut_caractere": 752, "fin_caractere_exclue": 2120, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Z Kutné Hory. Nově zřízený pěvecký spo-\nlek dám, jenž veden jest osvědčenou rukou sbormistra\np. AI. Strebla, rozvijí se utěšeně, vystoupiv za krátké\ndoby svého trvání již dvakráte s rozhodným štěstím a\núspěchem mezi tím, co zpěv. spolek „Tyl\" klidně dřímá\na touží tam, kam übohá, neustále kaceřovaná „Vesna\"\nse dostala. Tyto dny vystoupila opět činně při mši figu-\nrální v chrámě sv. Barbory a učinila v reformací hudby\ncírkevní první chvalný krok nově zavedenými responso-\nriemi. Přejeme spolku tomu hojného zdaru i vytrvalosti\nk|dálšímu zdárnému působení.\n*** Zpěvácký spolek „Dalibor\" v Slaném\nuspořádá v neděli dne 10. t. m. koncert ve prospěch spolku\n„Libuše\" za spoluúčinkování paní K. Hemerkové, pánů\nJUC. Juppy, PhC. Novotného a JUC. Šrámka (z Prahy).\nZ programu vyjímáme: Trio od Niels Gadeho, „Resignaci\"\nod Dancly, Árii Bachovu, „Zastaveníčko\" od Kaana a\n„Uherskou rhapsodii\" dle Liszta pro cello, „Ave Maria\"\nod Gounoda a konečně Rombergovu „Píseň o zvonu\".\njednoty „Vlastimila\" a „Ko-\nvář\" v Čáslavi uspořádají dne 10. t. m. produkci.\nZ programu uvádíme: „Pri luni\", slovinskou národní pí-\nseň, uprav. Lud. Proeházkou, kvintetto smyčcové od Mo-\nzarta, „Meditaci\" Bachovu upravenou od Gounoda, sex-\ntetto z „Lucie\" Donizettiho, „Píseň beze slov\" od Men-\ndelssohna a konečně sextetto a sbor z „Troubadoura.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "151", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.5", "debut_caractere": 2122, "fin_caractere_exclue": 5768, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\nXX.\n* Spolek zlatníků a stříbrníků pražských uspořádá\ndne 17. b. r. v sále Žofínském koncert ve prospěch\nfondu pro onemocnělé v členy své, v němž spoluúčinko-\nvati budou si. Julie Červenková, pp. Jiránek, Mašek,\nŠvipl a J. Mir. Weber.\n* Při poslední schůzi „mladých hudebníků\"\nv „Umělecké besedě\" přednesl se známou obratností\njak v přednesu tak v pojmutí pan Jiránek Šumán-\nnovy „Papillons\". Pánové Přibík a Klička\npak impro vis ováli s výsledkem velmi šťastným na daná\nthemata. Zároveň se usnesl kruh tento na velmi chva-\nlitebném podniku, předstoupiti totiž se skladbami z jich\nstředu vyšlými před sezvané soudné obecenstvo.\n* Ve veřejných produkcích odbývaných 28., 29. a\n30. dubna v sále žofínském) osvědčil i letos p. J. Wa-\nň ous výbornou methodu, jakouž se na jeho ústavu hře\nna piano vyučuje. Ačkoliv jsme na programech oněch\ntří dnů čelnějších jmen moderních skladatelů (Chopin,\nŠumán a j.) pohřešovali, tož přede netrpěl pregram\nnějakou snad suchopárností nebo prázdnotou. Veškeří\nchovanci drželi se statečně. Zvlášf večer poslední ne-\nklamné vydal svědectví o pokročilosti žáků a žákyň\npáně Waůousových. Vytknouti tu sluší především si.\nKrieschovu, Šindelářovu, Wagnerovu a Hablovu, jež\npočítati dlužno již mezi pianístky pokročilejší. Zvláště\nsi. Krieschova nadobyčejně vynikla v interpretování čísel\nsvých, spojujíc cituplný přednes, založený na pravém\npojmutí celku, s nevšední technikou v ovládání nástroje.\nVůbec vidno, že organisace ústavu má dobré, na paeda-\ngogických zkušenostech spočívající základy a že učitelů\ntakých, jací na ústavu p. Waůouse vyučují, není u nás\nprávě na zbyt. Při produkčích účinkovali spolu v mno-\nhých sonátách a kvartetech pánové M. Weber (housle),\nNeruda (cello), Nejedlý (učitel na ústavu, harmonium),\np. Klička ap. Krehan. Obecenstvo četně shromážděné\nbylo velmi vděčné.\n\n* Ve prospěch bezplatných obědů k nadaci prof.\nSkuherského na česk. polytechnice odbývati se bude\nv neděli dne 10. t. m.v sále Žofínském o 12. hodině\nkoncert za laskavého spoluúčinkování slč. Veverkovy,\nCachovy, pp.* Slavkovského, Sitta, V. Hřímalého, Poznaň-\nského, Wilferta a smíšeného spolku pěv. „Besedy\". Pro-\ngram uvádí: Smíšené sbory z opery „Dardanus\" (Ra-\nmeau). Variace z A-dur kvartetta (Beethoven). Arioso\na romance z opery „Prorok\" (Mayerbeer). „Krakonoš\",\nbáseň, „Panna jezerní\", sbor pro dámy (Hřímalý). Pia-\nnové solo (Liszt). Pisně: „U večer\" (Paukner), Vesnická\n(Pivoda). Smíšený sbor „Žnecká\" (Pivoda).\n* S jakou důkladností se někdy pišou v „Hud.\nlistech\" referáty, k tomu zajímavý doklad podává zpráva\no posledním koncertu malostranského zpěv. spolku „Lu-\nmíra\" v nejnovějším čísle obsažená. Praví se tam do-\nslovně: „Dvorní komorní virtuos ze Sonderhausenu, pan\nJos. Miroslav Weber, výtečně sehrál fantazii na motivy\nz „Lucie\" od Lubaina, jakož velice efektoval elegantním\n„polonesem\" na housle od mistra Lauba; koncert na\ndvoje housle od Spohra přednesli pp. Josef Miroslav\nWeber a otec Jan Weber svým časem ve vlastním kon-\ncertě svém a zavděčili se mistrným kusem tímto za-\njisté i při příležitosti té. Národní písně od Tovačov-\nského, jež přednesl v pěkných stínech „Lumír\",\nukončily tuto zajímavou koncertní zábavu čackého spolku\".\nVěru je to až úžasné, co p. referent ve své fantazii\nvšechno neslyšel, slyšel i pana Jana Miroslava Webra\nhráti v koncertní zábavě, kdežto tento „in persona\" se-\nděl týž večír v českém divadle, zaměstnán jsa v „Dom\nSebastianu\", za kteroužto příčinou odříci musel své spo-\nluúčinkování.\n* Koncert ve prospěch dospělých slepců na Žo-\nfíně dne 2. května odbývaný předvedl nám poznovu Ju-\nrije z Arnoldu předehru k ruskému dramatu „Boris Go-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6300, "texte": "dunov\" i seznámil naše obecenstvo koncertní se slč.\nBoschettiovou, která v nedávné době s úspěchem\nskvělým zpívala pohostinsku \\ českém divadle. Pěvkyně\nta přednesla variace od Rodeho a dvě písně Šubertovy\ns hlasem sice poněkud stísněným však s porozuměním a\npřednesem dokonalým. Čásť klavírní zastala s úspěchem\nv obecenstvu rozhodným slč. M. Dudžikovských,\nžákyně chvalně známého řiditele ústavu p. Jelínka.\nHrála Chopinovo Impromptu a Lisztovu uherskou rhap-\nsodii s obratností na útlý věk slečnin obdivuhodnou.\nJisto jest, že za dálšího rozumného vedení dodělá se\nmladistvá ta pianistka výsledků pro budoucnost mnoho-\nslibných. Oblíbený tenorista české opery p. Vávra\nzapěl krásným hlasem poněkud již vybledlou a pro nás\núplně bezcennou Mozartovu arii ze zpěvohry „Idomeneo\".\nKoncert byl zahájen Mozartovou C-dur symfonií,\nkterá zmizela bez nejmenší stopy dojmu na obecenstvo.\nOrkestrální díla jakož i průvod orkestrální ku zpěvům\ndirigoval p. kapelník Čech se snahou i vůlí nejlepší.\n\nX.\n\nČeská zpěvohra. „Bukovin\" od Fibicha. —\n3. května: „Dom Sebastian\" od Donizetti-ho.\n5. května: „Marta\" od Flotowa.—\nO zevnějším úspěchu i vlastní ceně Fibichova „Bu-\nkovina zmínili jsme se již v předešlých číslech několika\nslovy. Zbývá nám zde ještě dodatečných podati zpráv o\ndálších představeních i o výkonech jednotlivých tu zaměst-\nnaných sil uměleckých. Co se hodnoty umělecké této skladby\ntýče, tu shodují se hlasy všech znalců v ten smysl, že hu-\ndební čásť jest výtečně as obratností uznání hodnou pra-\ncována ve všech směrech tvoření skladatelského, tekst pak\nže jest chudičký co do hlavního děje i ,co do exposice\na dálšího použití děje toho k situacím poutavým i konečně\nco do dialogu. Věru, že škoda jest výtečné té hudby tak\nchatrnému libretu! Ostatně obecenstvo naše na chatrná li-\nbreta jak z mnohých vlašských a francouzských, tak hlavně\nz našich domácích oper dávno přivyklo (bohužel), i nena-\nhlížím, proč by se Fibichova zpěvohra za takovýchto poměrův\njiž k vůli výtečné hudbě své udržeti nemohla, když vzdor\ndo nebe volajícím libretům, a cožtímpodivnější jest, i vzdor\nzastaralé, v nynější době téměř nemožné hudbě vlašské zpě-\nvohry ala Lucia, Linda(!), Lucretia Borgia, Dom Sebastian\nat. d.a když vzdor nesmyslným, nejen vkus nýbrž i vlaste-\nnecký cit každého Čecha hrubě urážejícím libretům opery\nSeborovy (viz. na př. z „Husitské nevěsty\" scénu v ležení\nTáboritův, kteří jsou líčeni podobně jako zběsilé hordy ta-\ntarské) mohly poznovu uvedeny býti v „moderní\" repertoir\nnynější správy operní při českém divadle. Kozumnými\nlibrety, jež ovšem vynikají poetickým jádrem svým nade\nvšechny dosavadní teksty operní, honositi se mohou\njedině, jakznámo, hudební dramata Wagnerova, a tase prý\nu nás již k vůli těm „starým\" nesmějí dosud uvá-\nděti na naši scénu. Důvodů rozumnějších contra W. dosud\nnikdo nepodal, vždyť i směšnost onoho výroku: „pánové,\nWagner je Němec, a my jsme češi až do těch hrdel a\nStatků, nevíte co to znamená?\" jest tak nápadna, že nej-\nchatrnější rozum nemůže tu býti s rozsudkem na rozpacích.\nZnámo, že Mozart, Beethoven, zvláště Weber (jehož „ča-\nrostřelec\" jest nejněmečtější operou) Goethe iŠillerat. d.\nbyli důkladní Němci a naše scéna přede snesla dosud plody\nvýtečníkův těch a doufám, že to nebylo právě na škodu\nčeského obecenstva a českých skladatelův i básníkův dra-\nmatických. či máme snad počkati, až bude Wagner mrtev,\naž bude ověnčen gloriolou klasičnosti ? Tak copařské zásady\nu nás přec snad nenajdou půdy úrodné za nynější svobo-\ndomyslné správy, která obrala sobě za heslo „rychlé a\nneodkladné předvádění všech nejnovějších zjevů litera-\ntury dramatické na scéně domácí\". Y oboru činohry\nbyla správa divadelní heslu svému až do nejzažších kraj-\nností věrna, tak že i zanedbávala produkci domácí; v oboru\nopery přála plnou měrou novinkám skladatelův domácích\nto budiž ku její neobmezené chvále pověděno —však\nzapomněla na heslo své vůči všem novým zjevům z li-\nteratury operní. Pakliže se potvrdí zpráva, že řiditel-\nstvo zamýšlí předvésti obecenstvu našemu Wagnerova\n„Zakletého Holandana\", pak bude napravena iv tomto\nsměru dosavadní její nekonsekventnosť v praktickém pro-\nvádění zmíněného hesla a tím smyta bude i čásť viny\n„zanedbání povinné péče\" v předvádění nových vzácných\na všestranně za mistrovské uznaných zjevů z literatury\nhudby dramatické.\nVraťme se k Fibichově opeře. Provedení její bylo\nve všech dalších reprisách stejně pečlivé, jak se strany\ndirigenta tak i se strany všech sólistův. Sbory byly\npokaždé s obzvláštním ohněm a rytmickou akurateson\npřednešeny; za to se orkestr často topil v mlhavých\nbarvách nejisté souhry a hrál ještě při poslední reprisi\ns nevalnou uhlazeností; zvláště v průvodech příliš pře-\nhlušoval zpěv a celku škodil ostrými hranami svými.\nV partiích dámských vynikala poetičností zjevu, obratností\nve hře i pravdivostí výrazu ve zpěvu slč. Sittova co\n„Anežka\". Slč. Hanušova, k jejížto benefici se opera\nta poprvé dávala, a jež přijata byla při prvém svém\nobjevení se od četného obecenstva hlučnou pochvalou,\nvěnci i kyticemi, provedla úlohu „zrádné příšery\" intri-\nkuj icí vychovatelky Dobčiny s patřičnou drastičností vý-\nrazu ve hře i zpěvu. Zjevjjejí byl však více elegantním než\n„příšerným\", jakým dle předpisu býti měl. Vášnivá\n„Dobka\" byla zdařile representována slč. Paršovou.\nPři prvém svém objevení nesmí býti slečna tak salonně\noblečena a uhlazena; nedá se nijak mysliti, že by právě\ntak vyhlížeti mohla toileta dívky, která byla právě krutý\npřestála zápas s „medvědicí zlou\"! Z úloh mužských\nnejdůstojnějšího se dostalo provedení partii „uhlíře\" a\nspolu čaroděje a ještě k tomu bývalého zbrojnoše otce\nDobčina „Žitka\" uznání hodným přičiněním výtečného\nbasisty p. Čecha ml., jenž opětný podal důkaz, že na\nněm spočívá zdravé jádro našeho operního personálu, že\njest co pěvec i co herec silou, která ku cti nemalé\ni k ozdobě slouží ústavu našemu. Druhé jednání získalo\nv očích obecenstva velmi mnoho, hlavně přičiněním p.\nČechovým v temné jeskyni uhlířské. „BuKovín\",. jenž\njest rekem bezbarevným, s nímž zahrávají si čáry a kou-\nzla lásky jako s míčem, vrhajíce jej z objetí jedné dívky\nk druhé, pohybuje se z větší části v mezích passivity a\nco takový snese velmi dobře temperament tenora lyri-\nckého, měkce lahodného. Že takovýmito vlastnostmi\nhlas páně Součkův se právě nehonosí, známe vše-r"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1980, "texte": "obecně. Proti přírodě se ovšem nesnadně dá bojovati\na proto každý, kdo jedině stránku zpěvnou měl na zře-\nteli, nemohl býti dokoná uspokojen výkonem p. Součka;\nkdo však si všimnul oné patrné snahy po přirozeném\nvýrazu v deklamaci, po ostřejším individualisování celé\nté postavy a po celkové živé hře, ten zajisté nemůže\nzamlčeti pochvalný úsudek o celkovém provedení titulní\nté úlohy panem Součkem. Ostatní úlohy menšího objemu\nbyly vesměs v osvědčených, spolehlivých rukou pp. Kin-\nského, Mareše a Šáry. Že pan kapelník Čech operu\nFibichovu s obezřetnou pečlivostí nastudoval, pověděno\njiž v předešlých zprávách.\nKu svému čestnému večeru zvolila si oblíbená mezzo-\nsopranistka naše slč. Sákova vlašskou operu smutné\npostavy, která už v samé vlasti jejího skladatele z re-\npertoiru zmizela: „Dom Sebastiana\". Aniž bychom snad\ngratulovali slečně ku zvláště vybroušenému vkusu umě-\nleckému, uznáváme přede milerádi, že partii svou (Zaida)\nzpívala se vší možnou úchvatností již od přírody krás-\nného hlasu svého. Zvláště v2. jednání ve scéně v ha-\nrému svou hlavní arií dobyla sobě nejbouřnějšího po-\ntlesku našeho po „melodiích\" prahnoucího obecenstva.\nChvalné zmínky též zasluhuje scéna na bojišti, kdež\n„Zaida\" vyznává raněnému „Šebastiánu\" lásku. Nejhluč-\nnějšího ohlasu našlo v obecenstvu finále prvního jednání;\ndále v třetím jednání „Camoensova\" dojemná romance,\nkterou přednesl p. Lev s úchvatnou vroucností čím dále\ntím krásnějšího hlasu svého, a konečně soudní scéna ve\nČtvrtém jednání. Náhlé ukončení v pátém jednání, kde\nse hlavní osoby děje bez dlouhých procesů jednoduše\npostřílejí, jakmile se opona vyhrne, působí velmi směšně.\nTitulní úlohu provedl s překvapujícím výsledkem při\nšťastně disponovaném hlase p. Yávra. Ostatní úlohy\nprovedli se šťastným zdarem pp. Souček, Kinský, Mareš,\nStropnický, Šára atd. Pan kapelník Čech dirigoval.\nV této saisoně byli jsme tedy ohlaženi následu-\njícími vlašskými operami: nezbytnou Lucií, Lukrecií, Lin-\ndou aDom Sebastianem!\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "149", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.5.1", "titre_corps": "* Spolek zlatníků a stříbrníků pražských uspořádá", "titre_sommaire": "* Spolek zlatníků a stříbrníků pražských uspořádá", "signature_source": "XX", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.5", "debut_caractere": 2151, "fin_caractere_exclue": 3970, "texte": "XX.\n* Spolek zlatníků a stříbrníků pražských uspořádá\ndne 17. b. r. v sále Žofínském koncert ve prospěch\nfondu pro onemocnělé v členy své, v němž spoluúčinko-\nvati budou si. Julie Červenková, pp. Jiránek, Mašek,\nŠvipl a J. Mir. Weber.\n* Při poslední schůzi „mladých hudebníků\"\nv „Umělecké besedě\" přednesl se známou obratností\njak v přednesu tak v pojmutí pan Jiránek Šumán-\nnovy „Papillons\". Pánové Přibík a Klička\npak impro vis ováli s výsledkem velmi šťastným na daná\nthemata. Zároveň se usnesl kruh tento na velmi chva-\nlitebném podniku, předstoupiti totiž se skladbami z jich\nstředu vyšlými před sezvané soudné obecenstvo.\n* Ve veřejných produkcích odbývaných 28., 29. a\n30. dubna v sále žofínském) osvědčil i letos p. J. Wa-\nň ous výbornou methodu, jakouž se na jeho ústavu hře\nna piano vyučuje. Ačkoliv jsme na programech oněch\ntří dnů čelnějších jmen moderních skladatelů (Chopin,\nŠumán a j.) pohřešovali, tož přede netrpěl pregram\nnějakou snad suchopárností nebo prázdnotou. Veškeří\nchovanci drželi se statečně. Zvlášf večer poslední ne-\nklamné vydal svědectví o pokročilosti žáků a žákyň\npáně Waůousových. Vytknouti tu sluší především si.\nKrieschovu, Šindelářovu, Wagnerovu a Hablovu, jež\npočítati dlužno již mezi pianístky pokročilejší. Zvláště\nsi. Krieschova nadobyčejně vynikla v interpretování čísel\nsvých, spojujíc cituplný přednes, založený na pravém\npojmutí celku, s nevšední technikou v ovládání nástroje.\nVůbec vidno, že organisace ústavu má dobré, na paeda-\ngogických zkušenostech spočívající základy a že učitelů\ntakých, jací na ústavu p. Waůouse vyučují, není u nás\nprávě na zbyt. Při produkčích účinkovali spolu v mno-\nhých sonátách a kvartetech pánové M. Weber (housle),\nNeruda (cello), Nejedlý (učitel na ústavu, harmonium),\np. Klička ap. Krehan. Obecenstvo četně shromážděné\nbylo velmi vděčné."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "150", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.5.2", "titre_corps": "* Ve prospěch bezplatných obědů k nadaci prof.", "titre_sommaire": "* Ve prospěch bezplatných obědů k nadaci prof.", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.5", "debut_caractere": 3972, "fin_caractere_exclue": 5768, "texte": "* Ve prospěch bezplatných obědů k nadaci prof.\nSkuherského na česk. polytechnice odbývati se bude\nv neděli dne 10. t. m.v sále Žofínském o 12. hodině\nkoncert za laskavého spoluúčinkování slč. Veverkovy,\nCachovy, pp.* Slavkovského, Sitta, V. Hřímalého, Poznaň-\nského, Wilferta a smíšeného spolku pěv. „Besedy\". Pro-\ngram uvádí: Smíšené sbory z opery „Dardanus\" (Ra-\nmeau). Variace z A-dur kvartetta (Beethoven). Arioso\na romance z opery „Prorok\" (Mayerbeer). „Krakonoš\",\nbáseň, „Panna jezerní\", sbor pro dámy (Hřímalý). Pia-\nnové solo (Liszt). Pisně: „U večer\" (Paukner), Vesnická\n(Pivoda). Smíšený sbor „Žnecká\" (Pivoda).\n* S jakou důkladností se někdy pišou v „Hud.\nlistech\" referáty, k tomu zajímavý doklad podává zpráva\no posledním koncertu malostranského zpěv. spolku „Lu-\nmíra\" v nejnovějším čísle obsažená. Praví se tam do-\nslovně: „Dvorní komorní virtuos ze Sonderhausenu, pan\nJos. Miroslav Weber, výtečně sehrál fantazii na motivy\nz „Lucie\" od Lubaina, jakož velice efektoval elegantním\n„polonesem\" na housle od mistra Lauba; koncert na\ndvoje housle od Spohra přednesli pp. Josef Miroslav\nWeber a otec Jan Weber svým časem ve vlastním kon-\ncertě svém a zavděčili se mistrným kusem tímto za-\njisté i při příležitosti té. Národní písně od Tovačov-\nského, jež přednesl v pěkných stínech „Lumír\",\nukončily tuto zajímavou koncertní zábavu čackého spolku\".\nVěru je to až úžasné, co p. referent ve své fantazii\nvšechno neslyšel, slyšel i pana Jana Miroslava Webra\nhráti v koncertní zábavě, kdežto tento „in persona\" se-\nděl týž večír v českém divadle, zaměstnán jsa v „Dom\nSebastianu\", za kteroužto příčinou odříci musel své spo-\nluúčinkování.\n* Koncert ve prospěch dospělých slepců na Žo-\nfíně dne 2. května odbývaný předvedl nám poznovu Ju-\nrije z Arnoldu předehru k ruskému dramatu „Boris Go-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 992, "texte": "dunov\" i seznámil naše obecenstvo koncertní se slč.\nBoschettiovou, která v nedávné době s úspěchem\nskvělým zpívala pohostinsku \\ českém divadle. Pěvkyně\nta přednesla variace od Rodeho a dvě písně Šubertovy\ns hlasem sice poněkud stísněným však s porozuměním a\npřednesem dokonalým. Čásť klavírní zastala s úspěchem\nv obecenstvu rozhodným slč. M. Dudžikovských,\nžákyně chvalně známého řiditele ústavu p. Jelínka.\nHrála Chopinovo Impromptu a Lisztovu uherskou rhap-\nsodii s obratností na útlý věk slečnin obdivuhodnou.\nJisto jest, že za dálšího rozumného vedení dodělá se\nmladistvá ta pianistka výsledků pro budoucnost mnoho-\nslibných. Oblíbený tenorista české opery p. Vávra\nzapěl krásným hlasem poněkud již vybledlou a pro nás\núplně bezcennou Mozartovu arii ze zpěvohry „Idomeneo\".\nKoncert byl zahájen Mozartovou C-dur symfonií,\nkterá zmizela bez nejmenší stopy dojmu na obecenstvo.\nOrkestrální díla jakož i průvod orkestrální ku zpěvům\ndirigoval p. kapelník Čech se snahou i vůlí nejlepší.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "150", "page_fin": "151", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.5.3", "titre_corps": "Česká zpěvohra. „Bukovin\" od Fibicha. —", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. „Bukovin\" od Fibicha. —", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.6", "debut_caractere": 994, "fin_caractere_exclue": 6300, "texte": "Česká zpěvohra. „Bukovin\" od Fibicha. —\n3. května: „Dom Sebastian\" od Donizetti-ho.\n5. května: „Marta\" od Flotowa.—\nO zevnějším úspěchu i vlastní ceně Fibichova „Bu-\nkovina zmínili jsme se již v předešlých číslech několika\nslovy. Zbývá nám zde ještě dodatečných podati zpráv o\ndálších představeních i o výkonech jednotlivých tu zaměst-\nnaných sil uměleckých. Co se hodnoty umělecké této skladby\ntýče, tu shodují se hlasy všech znalců v ten smysl, že hu-\ndební čásť jest výtečně as obratností uznání hodnou pra-\ncována ve všech směrech tvoření skladatelského, tekst pak\nže jest chudičký co do hlavního děje i ,co do exposice\na dálšího použití děje toho k situacím poutavým i konečně\nco do dialogu. Věru, že škoda jest výtečné té hudby tak\nchatrnému libretu! Ostatně obecenstvo naše na chatrná li-\nbreta jak z mnohých vlašských a francouzských, tak hlavně\nz našich domácích oper dávno přivyklo (bohužel), i nena-\nhlížím, proč by se Fibichova zpěvohra za takovýchto poměrův\njiž k vůli výtečné hudbě své udržeti nemohla, když vzdor\ndo nebe volajícím libretům, a cožtímpodivnější jest, i vzdor\nzastaralé, v nynější době téměř nemožné hudbě vlašské zpě-\nvohry ala Lucia, Linda(!), Lucretia Borgia, Dom Sebastian\nat. d.a když vzdor nesmyslným, nejen vkus nýbrž i vlaste-\nnecký cit každého Čecha hrubě urážejícím libretům opery\nSeborovy (viz. na př. z „Husitské nevěsty\" scénu v ležení\nTáboritův, kteří jsou líčeni podobně jako zběsilé hordy ta-\ntarské) mohly poznovu uvedeny býti v „moderní\" repertoir\nnynější správy operní při českém divadle. Kozumnými\nlibrety, jež ovšem vynikají poetickým jádrem svým nade\nvšechny dosavadní teksty operní, honositi se mohou\njedině, jakznámo, hudební dramata Wagnerova, a tase prý\nu nás již k vůli těm „starým\" nesmějí dosud uvá-\nděti na naši scénu. Důvodů rozumnějších contra W. dosud\nnikdo nepodal, vždyť i směšnost onoho výroku: „pánové,\nWagner je Němec, a my jsme češi až do těch hrdel a\nStatků, nevíte co to znamená?\" jest tak nápadna, že nej-\nchatrnější rozum nemůže tu býti s rozsudkem na rozpacích.\nZnámo, že Mozart, Beethoven, zvláště Weber (jehož „ča-\nrostřelec\" jest nejněmečtější operou) Goethe iŠillerat. d.\nbyli důkladní Němci a naše scéna přede snesla dosud plody\nvýtečníkův těch a doufám, že to nebylo právě na škodu\nčeského obecenstva a českých skladatelův i básníkův dra-\nmatických. či máme snad počkati, až bude Wagner mrtev,\naž bude ověnčen gloriolou klasičnosti ? Tak copařské zásady\nu nás přec snad nenajdou půdy úrodné za nynější svobo-\ndomyslné správy, která obrala sobě za heslo „rychlé a\nneodkladné předvádění všech nejnovějších zjevů litera-\ntury dramatické na scéně domácí\". Y oboru činohry\nbyla správa divadelní heslu svému až do nejzažších kraj-\nností věrna, tak že i zanedbávala produkci domácí; v oboru\nopery přála plnou měrou novinkám skladatelův domácích\nto budiž ku její neobmezené chvále pověděno —však\nzapomněla na heslo své vůči všem novým zjevům z li-\nteratury operní. Pakliže se potvrdí zpráva, že řiditel-\nstvo zamýšlí předvésti obecenstvu našemu Wagnerova\n„Zakletého Holandana\", pak bude napravena iv tomto\nsměru dosavadní její nekonsekventnosť v praktickém pro-\nvádění zmíněného hesla a tím smyta bude i čásť viny\n„zanedbání povinné péče\" v předvádění nových vzácných\na všestranně za mistrovské uznaných zjevů z literatury\nhudby dramatické.\nVraťme se k Fibichově opeře. Provedení její bylo\nve všech dalších reprisách stejně pečlivé, jak se strany\ndirigenta tak i se strany všech sólistův. Sbory byly\npokaždé s obzvláštním ohněm a rytmickou akurateson\npřednešeny; za to se orkestr často topil v mlhavých\nbarvách nejisté souhry a hrál ještě při poslední reprisi\ns nevalnou uhlazeností; zvláště v průvodech příliš pře-\nhlušoval zpěv a celku škodil ostrými hranami svými.\nV partiích dámských vynikala poetičností zjevu, obratností\nve hře i pravdivostí výrazu ve zpěvu slč. Sittova co\n„Anežka\". Slč. Hanušova, k jejížto benefici se opera\nta poprvé dávala, a jež přijata byla při prvém svém\nobjevení se od četného obecenstva hlučnou pochvalou,\nvěnci i kyticemi, provedla úlohu „zrádné příšery\" intri-\nkuj icí vychovatelky Dobčiny s patřičnou drastičností vý-\nrazu ve hře i zpěvu. Zjevjjejí byl však více elegantním než\n„příšerným\", jakým dle předpisu býti měl. Vášnivá\n„Dobka\" byla zdařile representována slč. Paršovou.\nPři prvém svém objevení nesmí býti slečna tak salonně\noblečena a uhlazena; nedá se nijak mysliti, že by právě\ntak vyhlížeti mohla toileta dívky, která byla právě krutý\npřestála zápas s „medvědicí zlou\"! Z úloh mužských\nnejdůstojnějšího se dostalo provedení partii „uhlíře\" a\nspolu čaroděje a ještě k tomu bývalého zbrojnoše otce\nDobčina „Žitka\" uznání hodným přičiněním výtečného\nbasisty p. Čecha ml., jenž opětný podal důkaz, že na\nněm spočívá zdravé jádro našeho operního personálu, že\njest co pěvec i co herec silou, která ku cti nemalé\ni k ozdobě slouží ústavu našemu. Druhé jednání získalo\nv očích obecenstva velmi mnoho, hlavně přičiněním p.\nČechovým v temné jeskyni uhlířské. „BuKovín\",. jenž\njest rekem bezbarevným, s nímž zahrávají si čáry a kou-\nzla lásky jako s míčem, vrhajíce jej z objetí jedné dívky\nk druhé, pohybuje se z větší části v mezích passivity a\nco takový snese velmi dobře temperament tenora lyri-\nckého, měkce lahodného. Že takovýmito vlastnostmi\nhlas páně Součkův se právě nehonosí, známe vše-r"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1980, "texte": "obecně. Proti přírodě se ovšem nesnadně dá bojovati\na proto každý, kdo jedině stránku zpěvnou měl na zře-\nteli, nemohl býti dokoná uspokojen výkonem p. Součka;\nkdo však si všimnul oné patrné snahy po přirozeném\nvýrazu v deklamaci, po ostřejším individualisování celé\nté postavy a po celkové živé hře, ten zajisté nemůže\nzamlčeti pochvalný úsudek o celkovém provedení titulní\nté úlohy panem Součkem. Ostatní úlohy menšího objemu\nbyly vesměs v osvědčených, spolehlivých rukou pp. Kin-\nského, Mareše a Šáry. Že pan kapelník Čech operu\nFibichovu s obezřetnou pečlivostí nastudoval, pověděno\njiž v předešlých zprávách.\nKu svému čestnému večeru zvolila si oblíbená mezzo-\nsopranistka naše slč. Sákova vlašskou operu smutné\npostavy, která už v samé vlasti jejího skladatele z re-\npertoiru zmizela: „Dom Sebastiana\". Aniž bychom snad\ngratulovali slečně ku zvláště vybroušenému vkusu umě-\nleckému, uznáváme přede milerádi, že partii svou (Zaida)\nzpívala se vší možnou úchvatností již od přírody krás-\nného hlasu svého. Zvláště v2. jednání ve scéně v ha-\nrému svou hlavní arií dobyla sobě nejbouřnějšího po-\ntlesku našeho po „melodiích\" prahnoucího obecenstva.\nChvalné zmínky též zasluhuje scéna na bojišti, kdež\n„Zaida\" vyznává raněnému „Šebastiánu\" lásku. Nejhluč-\nnějšího ohlasu našlo v obecenstvu finále prvního jednání;\ndále v třetím jednání „Camoensova\" dojemná romance,\nkterou přednesl p. Lev s úchvatnou vroucností čím dále\ntím krásnějšího hlasu svého, a konečně soudní scéna ve\nČtvrtém jednání. Náhlé ukončení v pátém jednání, kde\nse hlavní osoby děje bez dlouhých procesů jednoduše\npostřílejí, jakmile se opona vyhrne, působí velmi směšně.\nTitulní úlohu provedl s překvapujícím výsledkem při\nšťastně disponovaném hlase p. Yávra. Ostatní úlohy\nprovedli se šťastným zdarem pp. Souček, Kinský, Mareš,\nStropnický, Šára atd. Pan kapelník Čech dirigoval.\nV této saisoně byli jsme tedy ohlaženi následu-\njícími vlašskými operami: nezbytnou Lucií, Lukrecií, Lin-\ndou aDom Sebastianem!\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151", "page_fin": "152", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.6", "titre_corps": "Kritický oznamovatel.", "titre_sommaire": "Kritický oznamovatel.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.7", "debut_caractere": 1982, "fin_caractere_exclue": 5915, "texte": "Kritický oznamovatel.\n\nX\nRadhošť, valašský zpěvníček, sbírka písní od\nF. Bayera. Vítězslav Hálelťs „Abend-Ideder\"\naus dem Bohmischen von Gustav Dorfl. Nakla-\ndatel Fr. A. Urbánek v Praze. F. Bayer těší se\nchvalné pověsti co obratný sběratel i pořadatel sbírek\npísní národních; důkaz o nemalé zkušenosti své\nv oboru tomto podal s dostatek v ladně uspořádané\n„Kytici\" ze slovanských písní, o níž jsme pochvalnou\npřinesli zprávu již v ročníku minulém. V této nové\nsbírce písní, nadepsané „Radhošť\", nalezáme užší\nkruh písní lokálních, a sice z okolí Rožnovského,\nmezi nimiž září mnohý drahokam ceny nepopiratelné.\nUspořádání ve formátě kapesním je velmi vhodné i\npro zpěvné obecenstvo pohodlné. Velmi záslužnou\nprací jest německý překlad „večerních písní\" Hálko-\nvých, po němž zajisté každý zvědavě sáhne rukou,\naby sám porovnal, pokud se překladateli básníku\npodařil zvláštní onen určitý typus písně Hálkovy.\nCo stanoviska hudebního se týče, připojujeme jen\ntolik, že překlad tento bude zajisté velmi vítaným\noněm českým skladatelům, kteří tyto básně Hálkovy\nsi vyvolili za podklad ku svým skladbám; neboť po-\nmocí překladu tohoto najdou skladby ty původně jen\npro užší kruh českého obecenstva vyměřené, širší obe-\ncenstvo a kdoby z toho se neradoval? Překla-\ndatel ovšem nevázal se nijakým hudebním tvarem\nnýbrž hleděl na práci svou jedině ze stanoviska poe-\ntického ; však nedá se zapři ti, že mnohá píseň náho-\ndou doslovně se hodí (co se týče deklamace správné\npod melodie Bendlovy i Fibichovy. Zevnější úprava\njest velmi skvostná.\n\nK. Bendlem pořádané sbírky čtverozpěvů\npro smíšené a pro mužské hlasy, jež vydává Em. Starý\na spol. v Praze, dospěly již ku číslu slušně vysokému\ni chovají v sobě skladby, jež po větší části vždy budou\nstálou i vždy vítanou podporou programu v zábavách\nspolků mužských i smíšených. Ze čtverozpěvů pro smí-\nšené hlasy máme před sebou sešity 27., 28. a 29. a\nprobíráme-li se skladbami tu umístěnými, tu přinuceni\njsme jak závažným materiálem tak i zevnějším jeho\nuspořádáním především jemnocitné mysli páně pořadate-\nlově zaslouženou vzdáti pochvalu. Jsou tu v střídání\nsouměrném vedle jmen dávno již uznaných i osvědčených\nmistrů jména skladatelův mladších, kteří v oboru tomto\nne pravě nejsnadnějším vystoupili na kolbiště k zápasu\no přízeň i pochvalu zpěvného obecenstva našeho. V seš.\n27. setkáváme se tu s berounským ředitelem kůru Jos.\nNešverou ve dvou písních nadepsaných „Žnecká\" na\nslova Marie Čacké a „Kdyby ten slavíček\" na slova\nY. Hálkova. Jméno snažlivého skladatele tohoto jest\nzajisté v paměti ctěného čtenářstva „Dalibora\" z příloh\nhudebních k listu tomu písmem velmi příznivým zapsáno,\nneboť Nešverovy pamětní lístky v přílohách našich vy-\nnikají nejenom ušlechtilostí invence melodicko-harmoni-\ncké, nýbrž i často překvapující originalitou v poeticko-\nhudební náladě a což zvláště chvály hodno - průhled-\nnosti a ušlechtilou jednoduchostí stylu klavírního, čímž\novšem stávají se podobné práce majetkem i méně tech-\nnicky routinovaných hráčů, tedy kruhů hudebních v nej-\nširším smyslu. Nešvera dovede vysloviti v jednoduchém,\nkaždému přístupném a přece ušlechtilém a čistě s umě-\nleckého stanoviska odůvodněném rouše hudebním nálady\nnejrůznější, od stupně klidného naladění svátečního až\nk stupni vášně. Do sentimentálního „weilšmercu\" se\nnikdy nepouští, nýbrž mluví ve svých písních vždy ja-\nzykem volným, téměř veselým, a pohlíží na vše s okem\nusměvavým, klidně zářícím, proto jsou vždy jeho me-\nlodie přirozené, plynné, harmonie nehledané, periody pře-\nhledné, úsečné a celá stavba činí dojem ducha národ-\nního. Jednoduchost a přirozenost faktury, duch šťastně\nnaladěný toť jsou hlavní přednosti všech dosavad\nnám známých prací Nešverových. I tyto dvě zmíněné\npísně pro hlasy smíšené vynikají prospěšně těmito právě\nnaznačenými vlastnostmi Nešverova slohu skladatelského.\n„Žnecká\" vyniká přirozenou melodikou, snadno přehled-\nnou stavbou jednotlivých vět a rytmickým životem svým"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3327, "texte": "(což zvláště se jeví v častém střídání se 6/8 a 2/4 taktu)\nve smyslu písně národní. Veselé zvuky venkova, jež\nzaznívají z rozradostněných prsou bujarých pracovníků\nv šťastné době žní, jsou v písni této zdařile stlumočeny.\nTak pěje lid, jehož mysl rozveselily vyhlídky na šťastné\nbohaté žně, na odměnu o budoucích obžinkách ! Vrouc-\nnější co do povšechné nálady je druhá píseň „Kdyby\nten slavíček,\" kdež chválíme zvláště onen hudební pas-\nsus na slova „však by tak bolestně v těch ňádrech ne-\nznělo\", pro nějž sice skladatel nešel daleko, který však\nprávě náhlým tím obratem a podařeným přirozeným vý-\nrazem zmíněné poetické myšlenky tím účinněji působí.\nVedení hlasů jest veskrze plynné, nenucené. Obě písně\njsou, jak dotčeno, v lehkém průhledném slohu psané, snadně\nk nacvičení a vděčné. Třetím číslem v sešitku tomto\njest dle Mendelss ohnova známého dvojzpěvu Ben-\ndlem šťastně upravená „Píseň z lidu\", jež ve spolcích\nzajisté nadšených najde přátel krásné melodie a jež věru\nzdařile uzavírá ladnou trojici, sestavených v sešitu tomto\nkomposic.\nV čele následujícího sešitu 28. stojí Bendi se „Sla-\nvnostním zpěvem\", s hudební to gratulací ku svátku ně-\njakého přítele, jemuž druhové milení „v oběť kladou na\noltář vše, co nitro v hloubí citů chová\", jak praví básník\np. Srb. Skladba celá je naladěna slavnostně v jasném\nD-dur v stylu fanfárovém, (přátelství nová\") Fa FF.\nDruhý díl přejde v A-dur pp; naladění celkové jest\ntu o jeden stupeň tedy vyšší, vroucnější, vždyť tu stánek\nsvůj rozbila „láska\", na níž rýmuje se zcela pravidelně\n„páska.\" Na konec opakuje se první díl D-dur a vše\nkončí v hlučném slavnostním pathosu. Celek je v jas-\nných harmoniích psaný a v silném obsazení pod širým\nnebem za jasného večera nemine se zajisté s obmýšle-\nným účinkem.\nValentův „Lásky sen\" na slova Hálkova jest\npříjemná, obratně pracovaná skladba, patrně dle vzorů\nBendlových nejen co do melosu povšechného aco do\nformy zevnější celistvé, nýbrž i co do jednotlivostí. Sro-\nvnej ku př. počáteční melodickou frázi této písně na\nslova „A kdyby vše potěšení\" at. d.s melodickou frází\npředcházející písněßendlovy na počátku druhého dílu\nna stn 3. na slova „Nehynouci v tichém kruhu\" atd.\nOstatně jest celek zpěvný, melodická část měkká, kyprá,\nefektní.\nPodskalským upravená Horák ov a „Píseň mi-\nlosti\" na slova Kolárova zajímá čtveracně rozmar-\nným rytmem svým a v lehkém přednesu musí se vždy\nlíbiti. - V sešitu 29. jest samovládcem neobmezeným\nAlois Strebel.V obou jeho tu umístěných skladbách\nrozměru širšího převládá rytmus taneční. Prvnější skladba\n„Poupě a políbení\" jest v rytmu mazurkovém psána,\ndruhá „Jen do skoku\" jest výslovně titulována „polkou\".\nPracovány jsou obě písně dle obvyklé taneční šablony\ns triem, v němž pokaždé vynořuje se tenorové solo se\nstřídáním se se sopránem. Celek jest psán duchem svě-\nžím, čilým as vysloveným přirozeným již nadáním pro\nostře vyznačený živel rytmický. (Pokračování.)\n\nX.\n\nOprava. V posouzení Smetanovy komické opery „Dvě\nvdovy\" v 15. č. Dalibora vynechána jest nedopatřením jedna\nřádka z rukopisu, čím ovšem smysl celé věty nejen porušen\nnýbrž úplné převrácen jest. Prosíme tedy ctěné čtěnáře, aby\nsobě opravili na str. 120. řádek 28. v tento smysl: „shledáme,\nže to nejsou starší formy konversační zpěvohry fran-\ncouzské, nýbrž for my originelní, specificky české, zkrátka\nSmetanovské."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151", "page_fin": "151", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.6.1", "titre_corps": "Radhošť, valašský zpěvníček, sbírka písní od", "titre_sommaire": "Radhošť, valašský zpěvníček, sbírka písní od", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.7", "debut_caractere": 2005, "fin_caractere_exclue": 3515, "texte": "X\nRadhošť, valašský zpěvníček, sbírka písní od\nF. Bayera. Vítězslav Hálelťs „Abend-Ideder\"\naus dem Bohmischen von Gustav Dorfl. Nakla-\ndatel Fr. A. Urbánek v Praze. F. Bayer těší se\nchvalné pověsti co obratný sběratel i pořadatel sbírek\npísní národních; důkaz o nemalé zkušenosti své\nv oboru tomto podal s dostatek v ladně uspořádané\n„Kytici\" ze slovanských písní, o níž jsme pochvalnou\npřinesli zprávu již v ročníku minulém. V této nové\nsbírce písní, nadepsané „Radhošť\", nalezáme užší\nkruh písní lokálních, a sice z okolí Rožnovského,\nmezi nimiž září mnohý drahokam ceny nepopiratelné.\nUspořádání ve formátě kapesním je velmi vhodné i\npro zpěvné obecenstvo pohodlné. Velmi záslužnou\nprací jest německý překlad „večerních písní\" Hálko-\nvých, po němž zajisté každý zvědavě sáhne rukou,\naby sám porovnal, pokud se překladateli básníku\npodařil zvláštní onen určitý typus písně Hálkovy.\nCo stanoviska hudebního se týče, připojujeme jen\ntolik, že překlad tento bude zajisté velmi vítaným\noněm českým skladatelům, kteří tyto básně Hálkovy\nsi vyvolili za podklad ku svým skladbám; neboť po-\nmocí překladu tohoto najdou skladby ty původně jen\npro užší kruh českého obecenstva vyměřené, širší obe-\ncenstvo a kdoby z toho se neradoval? Překla-\ndatel ovšem nevázal se nijakým hudebním tvarem\nnýbrž hleděl na práci svou jedině ze stanoviska poe-\ntického ; však nedá se zapři ti, že mnohá píseň náho-\ndou doslovně se hodí (co se týče deklamace správné\npod melodie Bendlovy i Fibichovy. Zevnější úprava\njest velmi skvostná."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151", "page_fin": "152", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.6.2", "titre_corps": "K. Bendlem pořádané sbírky čtverozpěvů", "titre_sommaire": "K. Bendlem pořádané sbírky čtverozpěvů", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.7", "debut_caractere": 3517, "fin_caractere_exclue": 5915, "texte": "K. Bendlem pořádané sbírky čtverozpěvů\npro smíšené a pro mužské hlasy, jež vydává Em. Starý\na spol. v Praze, dospěly již ku číslu slušně vysokému\ni chovají v sobě skladby, jež po větší části vždy budou\nstálou i vždy vítanou podporou programu v zábavách\nspolků mužských i smíšených. Ze čtverozpěvů pro smí-\nšené hlasy máme před sebou sešity 27., 28. a 29. a\nprobíráme-li se skladbami tu umístěnými, tu přinuceni\njsme jak závažným materiálem tak i zevnějším jeho\nuspořádáním především jemnocitné mysli páně pořadate-\nlově zaslouženou vzdáti pochvalu. Jsou tu v střídání\nsouměrném vedle jmen dávno již uznaných i osvědčených\nmistrů jména skladatelův mladších, kteří v oboru tomto\nne pravě nejsnadnějším vystoupili na kolbiště k zápasu\no přízeň i pochvalu zpěvného obecenstva našeho. V seš.\n27. setkáváme se tu s berounským ředitelem kůru Jos.\nNešverou ve dvou písních nadepsaných „Žnecká\" na\nslova Marie Čacké a „Kdyby ten slavíček\" na slova\nY. Hálkova. Jméno snažlivého skladatele tohoto jest\nzajisté v paměti ctěného čtenářstva „Dalibora\" z příloh\nhudebních k listu tomu písmem velmi příznivým zapsáno,\nneboť Nešverovy pamětní lístky v přílohách našich vy-\nnikají nejenom ušlechtilostí invence melodicko-harmoni-\ncké, nýbrž i často překvapující originalitou v poeticko-\nhudební náladě a což zvláště chvály hodno - průhled-\nnosti a ušlechtilou jednoduchostí stylu klavírního, čímž\novšem stávají se podobné práce majetkem i méně tech-\nnicky routinovaných hráčů, tedy kruhů hudebních v nej-\nširším smyslu. Nešvera dovede vysloviti v jednoduchém,\nkaždému přístupném a přece ušlechtilém a čistě s umě-\nleckého stanoviska odůvodněném rouše hudebním nálady\nnejrůznější, od stupně klidného naladění svátečního až\nk stupni vášně. Do sentimentálního „weilšmercu\" se\nnikdy nepouští, nýbrž mluví ve svých písních vždy ja-\nzykem volným, téměř veselým, a pohlíží na vše s okem\nusměvavým, klidně zářícím, proto jsou vždy jeho me-\nlodie přirozené, plynné, harmonie nehledané, periody pře-\nhledné, úsečné a celá stavba činí dojem ducha národ-\nního. Jednoduchost a přirozenost faktury, duch šťastně\nnaladěný toť jsou hlavní přednosti všech dosavad\nnám známých prací Nešverových. I tyto dvě zmíněné\npísně pro hlasy smíšené vynikají prospěšně těmito právě\nnaznačenými vlastnostmi Nešverova slohu skladatelského.\n„Žnecká\" vyniká přirozenou melodikou, snadno přehled-\nnou stavbou jednotlivých vět a rytmickým životem svým"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2911, "texte": "(což zvláště se jeví v častém střídání se 6/8 a 2/4 taktu)\nve smyslu písně národní. Veselé zvuky venkova, jež\nzaznívají z rozradostněných prsou bujarých pracovníků\nv šťastné době žní, jsou v písni této zdařile stlumočeny.\nTak pěje lid, jehož mysl rozveselily vyhlídky na šťastné\nbohaté žně, na odměnu o budoucích obžinkách ! Vrouc-\nnější co do povšechné nálady je druhá píseň „Kdyby\nten slavíček,\" kdež chválíme zvláště onen hudební pas-\nsus na slova „však by tak bolestně v těch ňádrech ne-\nznělo\", pro nějž sice skladatel nešel daleko, který však\nprávě náhlým tím obratem a podařeným přirozeným vý-\nrazem zmíněné poetické myšlenky tím účinněji působí.\nVedení hlasů jest veskrze plynné, nenucené. Obě písně\njsou, jak dotčeno, v lehkém průhledném slohu psané, snadně\nk nacvičení a vděčné. Třetím číslem v sešitku tomto\njest dle Mendelss ohnova známého dvojzpěvu Ben-\ndlem šťastně upravená „Píseň z lidu\", jež ve spolcích\nzajisté nadšených najde přátel krásné melodie a jež věru\nzdařile uzavírá ladnou trojici, sestavených v sešitu tomto\nkomposic.\nV čele následujícího sešitu 28. stojí Bendi se „Sla-\nvnostním zpěvem\", s hudební to gratulací ku svátku ně-\njakého přítele, jemuž druhové milení „v oběť kladou na\noltář vše, co nitro v hloubí citů chová\", jak praví básník\np. Srb. Skladba celá je naladěna slavnostně v jasném\nD-dur v stylu fanfárovém, (přátelství nová\") Fa FF.\nDruhý díl přejde v A-dur pp; naladění celkové jest\ntu o jeden stupeň tedy vyšší, vroucnější, vždyť tu stánek\nsvůj rozbila „láska\", na níž rýmuje se zcela pravidelně\n„páska.\" Na konec opakuje se první díl D-dur a vše\nkončí v hlučném slavnostním pathosu. Celek je v jas-\nných harmoniích psaný a v silném obsazení pod širým\nnebem za jasného večera nemine se zajisté s obmýšle-\nným účinkem.\nValentův „Lásky sen\" na slova Hálkova jest\npříjemná, obratně pracovaná skladba, patrně dle vzorů\nBendlových nejen co do melosu povšechného aco do\nformy zevnější celistvé, nýbrž i co do jednotlivostí. Sro-\nvnej ku př. počáteční melodickou frázi této písně na\nslova „A kdyby vše potěšení\" at. d.s melodickou frází\npředcházející písněßendlovy na počátku druhého dílu\nna stn 3. na slova „Nehynouci v tichém kruhu\" atd.\nOstatně jest celek zpěvný, melodická část měkká, kyprá,\nefektní.\nPodskalským upravená Horák ov a „Píseň mi-\nlosti\" na slova Kolárova zajímá čtveracně rozmar-\nným rytmem svým a v lehkém přednesu musí se vždy\nlíbiti. - V sešitu 29. jest samovládcem neobmezeným\nAlois Strebel.V obou jeho tu umístěných skladbách\nrozměru širšího převládá rytmus taneční. Prvnější skladba\n„Poupě a políbení\" jest v rytmu mazurkovém psána,\ndruhá „Jen do skoku\" jest výslovně titulována „polkou\".\nPracovány jsou obě písně dle obvyklé taneční šablony\ns triem, v němž pokaždé vynořuje se tenorové solo se\nstřídáním se se sopránem. Celek jest psán duchem svě-\nžím, čilým as vysloveným přirozeným již nadáním pro\nostře vyznačený živel rytmický. (Pokračování.)\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c014", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "152", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.6.3", "titre_corps": "Oprava. V posouzení Smetanovy komické opery „Dvě", "titre_sommaire": "Oprava. V posouzení Smetanovy komické opery „Dvě", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.8", "debut_caractere": 2913, "fin_caractere_exclue": 3327, "texte": "Oprava. V posouzení Smetanovy komické opery „Dvě\nvdovy\" v 15. č. Dalibora vynechána jest nedopatřením jedna\nřádka z rukopisu, čím ovšem smysl celé věty nejen porušen\nnýbrž úplné převrácen jest. Prosíme tedy ctěné čtěnáře, aby\nsobě opravili na str. 120. řádek 28. v tento smysl: „shledáme,\nže to nejsou starší formy konversační zpěvohry fran-\ncouzské, nýbrž for my originelní, specificky české, zkrátka\nSmetanovské."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c015", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "152", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.7", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.8", "debut_caractere": 3329, "fin_caractere_exclue": 3939, "texte": "Listárna redakce.\nP. K. C. v Požarevci. Nejsrdečnější díky za zaslaný,\nvelezajímavý příspěvek, vyčkáme, až zašlete ještě druhou\nčásť. Stran Premie „Mat. hud.\" opatřil jsem, čeho bylo za-\npotřebí. Kdo chce býti přijat do ústavu varh, prokázati\nse musí dostatečným elementárním vzděláním hudebním a po-\nněkud i znalostí klavíru. Mimo nepatrné zápisné neplatí se\nza vyučování ničeho.\nP. J. St. Srdečné díky.\nP. K. St. Mohli jsme jen z části použiti.\nP. Vob. v Pr. Muselo by se poněkud přepracovali,\naby vedem hlasů bylo plynnější, zejména pak harmonický zá-\nklad a přechody nabýti by musely zajímavější tvářnosti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-05-09-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-05-09_01#c016", "volume": "bmtnabd_1874-05-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "152", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.2.8", "titre_corps": "K příštimu číslu připojena bude hudební příloha:", "titre_sommaire": "K příštimu číslu připojena bude hudební příloha:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.8", "debut_caractere": 3941, "fin_caractere_exclue": 4112, "texte": "K příštimu číslu připojena bude hudební příloha:\n„Z pametnich listku\" J. Nes very pro piano :\nI. Yalcik naseko dedecka. 11. Vzpomlnani\n111. Dozvuky zplesu. IY. Ukoldbavka."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n9. května 1741 nar. Gíov. Paesiello, op. sklad. — v Tarentu.\n~ ~ 1846 nar. Vilém Popper, výb. čellista (v Newyorku) v Praze.\n~ ,y 1866 I. produkce smíšeného sboru „Uměl. Besedy.\"\n„ ♦„ 1870 vystoupil poprvé J. Paleček co „Mefisto\" na divadle Mariin-\nském v Petrohradě.\n10. j, 1818 nar. Fr. Hegeilbart, profesor čella na konservatoři pražské\nv G-ersdorfu.\n„ „ 1844 f G-iuseppe Baíni, skladatel a spis. (biograf Palestrinův)\nv Éimě.\n„ „ 1869 ý Bernard Molique, housl. co řed. hud. v Cannstadtu.\n11. ~ 1791 nar. Jan Hugo Voříšek, výt. sklad. —ve Vamberce.\n„ „ 1801 nzr. AI. Jeleil, skladatel četných písní a sborů českých —ve\nSvětlé. •\n„ „ 1819 I. prov. polské opery K. Kurpinskéhc „Zámek na Čorstýně\"\nve Varšavě.\n„ „ 1849 f Otto Nikolai, op. sklad. v Berlíně.\n12. „ 1739 nar. Jan Vaňkal, sklad. —v Ne cháni cích.\n„ „ 1814 nar. Ad. Henselt, pian. a sklad. —ve Švabachu,\n~ ~ 1825 I. prov. Eossiního zpěv. „Tankred\" po česku v Praze.\n13. ,ť 1805 nar. Jindřiška SonntagCva, slovut. zpěv. v Koblenci.\n„ „ 1819 nar. Jan Pavlis, řed. hud. a sklad. v Zďcích.\n„ „ 1820 dekončil K. Maria Weber operu „Čarostřolec\" v Drážďanech.\n14. „ 1820 I. prov. Spontiniho zpěv. „Olympia\" v Berlíně.\n~ ~ 1871 f Fr. E. Auber, op. sklad, franc. v Paříži.\n15. „ 1808 nar. J. Balfe, op. sklad. angl. v Dublině.\n„ ~ 1815 nar. Štěp. Eeller, pian. a sklad, v Pešti.\n„ „ 1823 A. F. Beóvařovský, varh. a sklad, v Berlíně (nar. 1750 v Ml.\nBoleslavi.\n\nNěkolik praktických pokynutí o tvoření\n„krásného tonu\", o vokalisaci\na o vyvinutí hlasu.\nSděluje J. Pech.\n(Pokračování.)\nNejpřirozenější methodický postup\ncvičení v jehož podrobnostech však ovšem dle\nindividuelních zvláštností každého žáka nutno se ří-\nditi bude pak celkem asi tento:\nJak již povědíno, musí cvičení započíti tvoře-\nním „krásného tonu\", nejjasnějšímvokalisováním\njednotlivých samohlásek (dříve s výpomocnými „zvu-\nčícími souhláskami\" a později i bez nich) v pro-\nstřední poloze hlasu, od některého z nejsnáze\npřístupných tonů počínaje na všech půltonech v směru\nvystupujícím i sestupujícím, až do těch mezí, pokud\nvolné tvoření krásného „otevřeného\" tonu žáku\nzvláštních obtíží nepůsobí. Téměř stejnou dobou\nmůže i počíti cvičení falsetu (co možná však ještě\nšetrnější) jasným vokalisováním té samohlásky, po-\nmocí jejíž utvoření „otevřeného\" tonu zde žáku jest\nnejsnadnějším. (Vyslovování souhlásek jest ve falsetu\nz počátku poněkud obtížnějším.)\nNa to dosti záhy možno přejiti ku střídání dvou\ni více samohlásek (nejlépe otevřenějších: „a\" „e\"\n„o\") nejprvé s předloženými zvučícími souhláskami\n(tedy: „ha\" „ve\" „zo\") a později též bez nich na\nkaždém jednotlivém tonu nepřetržitým dechem v roz-\nmanitém pořádku. Zároveň s tím možno se i odvá-\nžiti na zpívání slabik: „ha\" „ve\" „zo\" jedním de-\nchem na dvou neb třech vedle sebe ležících tonech smě-\nrem vystupujícím i sestupujícím, při čemž ovšem ote-\nvření úst zároveň i dle změněné výšky tonu řídit se\nmusí. Toto bude každému začátečníku mnohem snaž-\nšíný i prospěšnějším než příliš časné střídání více\ntonů na stejnou samohlásku zpívaných, o čemž na\npatřičném místě ještě obšírněji promluvím. K jme-\nnovaným „otevřenějším\" samohláskám pak též při-\npojiti se mohou zavřenější : „i\" „y\" (ů) a „u\", opět\ndříve s výpomocnými souhláskami („ji\" „žy\" „mu\")\ny« • « « « ' #/#/ V Jj /\nnezlí bez nich.\nTímtéž spůsobem dlužno zároveň (pokud možná\nstejným krokem) postupovat též ve falsetu, jen že\nnaopak (z příčiny zprvu již uvedené) dříve s užitím\npouhých samohlásek. Střídají-li se pouhé samo-\nhlásky na tomtéž tonu, jest důležito, pečlivě dbáti\no to, aby zcela určitě od sebe se oddělovaly, aniž by\nvšak dech tím patrně byl zarážen.\nNa to nechť se znenáhla činí pokusy s intervally\nvždy většími a stonořady vždy objemnějšími jako\nna př. s úryvky stupnice 4až 6ti tonovými as troj-\nzvukem i s jeho převraty (zprvu bez oktávy) až\nk doplnění celé stupnice; načež pak místo dosavad-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.2", "texte": "nich souhlásek „zvučících\" nastupovati mohou jiné\nsouhlásky spřízněné a posléz románská stupnice zpěvní:\n„do (neb „ut\"), re, mi, ía, sol, la, si\" (místo naší\njednotvárné: „c, d, e, f atd.\").\nPak konečně též začíti se může střídáním dvou\na poznenáhla i více tonů na tutéž samohlásku, při\nčemž však nutno jest všecky až dosud nabyté zku-\nšenosti zvlášť ostře na paměti míti, aby pohybem\nv jakémkoli směru hlas v nižádném ohledu neutrpěl;\na proto dovolím si zde vytknouti několik nejdůleži-\ntějších pravidel. 1. Při vystupování nutno nejen zuby\nvíce rozvírati, než souměrně s nimi i všecky svaly\nobličeje a zejména koutky úst lehce nadzdvihovati.\n2. Při sestupování nutno sice zuby poněkud přivírati,\navšak tvář nesmí do jakési mdloby klesat, a zejména\nkoutky úst musejí stále zůstat dostatečně otevřeny a\npozdviženy; tak že se skoro zdá, jako by při po-\nstupném sbližování se čelistí koutky úst spíše ještě\nvždy více rozvírati a nadzvedati se měly. 3. Každý\ndobře utvořený ton snese po svém nastoupení i po-\nněkud většího ještě otevření úst, než jaké mu vlastně\npřísluší, čehož mnohdy lze s prospěchem použit\nco přípravy zvláště k vzdálenějším tonům vyšším.\n4. V rychlejším pohybu lze ve skupinách v objemu tří\naž čtyr tonů otevření úst, nejvyššímu z nich přinále-\nžícího, velmi dobře užiti nezměněného i k provedení\nvšech tonů nižších. Avšak pěkné střídání tonů na\ntutéž samohlásku má-li být určité, aniž by jedno-\ntlivé tony byly „vyhrkávány\" a příliš od sebe oddě-\nlovány aneb naopak příliš do sebe přetahovány\nvyžaduje již velkého cviku i vytříbeného vkusu; pro-\nčež cvičení jeho díti se musí velice znenáhla i s nej-\nvětší opatrností a přísností.\nPřede vším pak o to sluší zde hned od počátku\nbedlivě pečovati, by každý ton zcela určité nastupo-\nval i přec zas k předešlému vždy těsně se pojil; a\nk tomu opět nejlépe napomáhá stálé, obezřelé zacho-\nvávání právě uvedených pravidel.\nJakmile žák všecka dosud jmenovaná cvičení\nuspokojivě provádí (a vzrostl-li objem volných tonů\nprsního hlasu jeho aspoň již na oktávu), dobře jest,\npřistoupiti též ku zpívání přiměřených solfeggií (ovšem\nz počátku pouze v delších notách nanejvýš asi\nv osminách v nějakém „allegro moderato\" se po-\nhybujících —) i jednoduchých písni bud veselých\naneb aspoň pouze jakousi líbeznost („grazioso\")\nv přednesu vyžadujících, poněvadž temný zvuk na\npočátku svádí lehko k rozličným vadným přízvukům\ni tvoření „krásného tonu\" v krajných polohách hlasu\nznačně znesnadňuje. Solfeggie tyto dlužno zprvu\njen „solmisovati\" (t. j. na: „do, re, mi atd.\" zpívati),\na teprv při pokročilejší obratnosti žákově celé na\njedinou samohlásku prováděti.\nCpakuju zde ještě jednou, že jest velice důle-\nžito (ba téměř životní to otázkou prohlas), cvičiti\nzpočátku vesměs pouze mírnou silou;kče-\nmuž však musím hned doložiti, že zejména v kraj-\nných tonech spodních nutno jest počínati si s nej-\nvětší šetrností (ba často hlas utlumit až na nejjem-\nnější pianissimo) a že naproti tomu ve vyšší poloze\nprsního hlasu z počátku zapotřebí jest poněkud více\n„přiložili\" ovšem že nikdy až k největšímu na-\npnutí sil.\nZároveň radím co nejdůtklivěji ku stálému vy-\ntrvalému cvičení falsetu, byť i již pro nic jiného než\nproto, že jím vyvinutí vyšší polohy prsního hlasu\npřirozeně i vydatně se podporuje; připomínám však\ntaké, že zpívání „otevřeným tonem\" falsetovým po-\nněkud více dechu vyžaduje i ústrojí zpěvní dříve\nunavuje. Zanedbávání falsetu zejména při tenorech\na sopránech jest skutečným hříchem na hlasech těchto\nspáchaným, jímž nejen o velkou část své působivosti\nnež i zároveň o nejmocnější prostředek k zachování\nsvému do pozdější doby lehkovážným spůsobem bý-\nvají oloupeny. Takovýmto cvičením dosti brzy roz-\nšíří se vyšší rejstřík hlasu prsního až k přirozeným\nhranicím falsetu, s nímž pak tvoří úplně nepřetržitý,\nobjemný materiál, už nyní tak dalece vyrovnaný,\nže jej aspoň k dalšímu cvičení v souvislosti užiti lze.\nMnohem zvolněji rozšiřuje se hlas do hloubky, a jest\nzapotřebí vytrvalé pilnosti a trpělivosti, než hlasivky\nnabudou spůsobilosti, aby i zde beze škody snesly\nponěkud silnější náraz dechu.\n(Dokončení.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Z Vídně. (Pův. dop). Sl. Paulina Fichtnerova\nčasto jmenovaná pianistka rozloučila se před svým odchodem\ndo Sondershausenu, kde se stane manželkou dvorního\nkapelníka Erdmannsdorfera, se-svými přáteli a ctiteli\nkoncertem. Ze skladeb velkých podal nám koncert ten jedině\nChopinovu, formálně poněkud rozervanou sonátu do g-mol\npro klavír a éello, již koncertistka se Zik. Biirgerem hrála.\nPoutavé jednotlivosti pravc grácie došly k plné platnosti hrou\nkoncertistky i zastínily alespoň poněkud nepiastičné, nezdravé\nmsti díla toho. Ostatní čísla podala nám dílem antickou\nvznešenost a rozmarnou půvabnost, (H andělovy variace\nv g-mol, Mozartova gigav g-dur, Tempo di ba 11 o,\npastorále a capriccio od Scarlattiho) díiem roz-\nmanitě stupňovanou moderní romantiku. Tři přeludy od\nChopina (v h, as, f dur), Lisztova „conso lat i o n\",\nv des dur, téhož mistra transskripce bal lady Senty ze „Za-\nkletého Holandana\", Šumannova „Frůhling s nacht\"\nkonečné Bubinsteinňv více specielního virtuosa než vlast-\nního hudebníka vyznačující „marche or i e nta 1\" mohou se asi\nsem připočísti. Mimo to předvedla uchu koncertistka tři ducha-\nplné obrazy („romance\" „impromptu\",\nod zdejšího skladatele Ignáce Briilia. Několik dní na\nto dala se pianistka paní Mína Winklerová slyšeti, by ze\nsvého dobře sestaveného programu pravého ducha vykouzlila.\nKoncertistka udělala ve hře od poslední doby velké pokroky.\nNa programu skvěla se Beethovenova sonata pro housle\na piano op. 47 (housle hrál p. Hofman n, člen dvorní kapely)\nŠumannovy variace pro 2 klavíry (u druhého klavíru\nseděl pianista Sturm) Chopinovo scherzo v b-mol a\nLisztova transskripce ouvertury k „Tellu\". Vedle ní\njmenovati sluší pianistku sl. Gabrielu Joeiovu, žákyni\nprof. Pirkherta, jejížto hra dýše plností a zdravostí. Pro-\ngram její obsahoval sonátu v a-dur od Mozarta s houslemi,\nBeethovenovo „andante favori\" Lisztův charakterní\nobraz „Venezia e Napoli\", Šubertovo impromptu\nv f—mol a berceusve, pak nějaký valčík téhož mistra. J\nKrajan Váš Otokar Ševčík dal svůj bohužel jediný koncert\nv den, kdy v místnosti dvorní opery jiný hudební dramatický\na oratorní koncert téměř veškeré zdejší hudební kapacity\ni referenty, mezi nimiž jsem ijá byl, lákal. Ostatně chválili"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.3", "texte": "znalci ušlechtilý, jemný ton, leskuplnou techniku, důmyslný\npřednes zpěvných míst, jakož i jak v celku tak v jednotlivo-\nstech vybroušený spúsob pochopení, pocítění a přednesu. Li-\ntnju velmi, že jsem byl oloupen zajisté o nezkalený umělecký\npožitek, uslyšeti tuto ratolest „almae matris Pragae musicalis\".\nHral se S te c h se m (viola) a Burgrem (cello) Mozart o vu\nserenadu pro housle, violu a cello, s Forchtgottem\ntři Chopinovy nokturny pro housle a klavír, (fis dur,\nf moll, des dur), Ernstovu „O t h e 11 o-f a nt a z i i\", ko-\nnečně se Starouškem (klarinett) Brožem (druhé housle)\nStechrem (viola) a Burgrem (cello) známé Mozartovo\nlarghetto a variace.—Poslednífilharmonický kon-\nce r tv této saisoně přinesl na prvním místě novinku nazva-\nnou „ouvertura k tragedii\" od Graeclenera. Skla-\ndatel vstoupil dílem tím na půdu hudby programní, zdá se\nale že nemá o ní pojem úplně jasný. Kdo má na mysli ro-\nzmanitost pojmu „tragedie\", zajisté lehko sezná, že jest za-\npotřebí, by se pojem ten hudebně zobrazil mnohem větší ur-\nčitostí názvu, nežli v případě tomto. Neboť každá tragedie\njest jinak barvitá, k Egmontu se zajisté nehodí týž orke-\nstráiní uvod jako k „Hamleta\", „Macbethu\", „Faustu\", a t. d.\njiný požadavek hudební při látce takové jest určité, všeho\nprázdného, mlhovitého prosté jádro. I tomu úkolu Graedener\nnedostál. Co skladatel za základ své jinak velmi pozoruhodné,\no zřídké obratnosti a jemném vkusu svědčící skladbě položil,\nnejsou ani žádná themata, nýbrž jakési ihematické odpadky,\nfráze, figury, pouhá melDrnata. Thematický a melodický obsah\ntéto skladby jest tudíž váhy velmi skrovné. V tomto listu\nčastěji jmenovaný a dostatečně oceněný duchaplný pianista a\nskladatel Ignác Briill, přivedl spojen jsa s mistrnou ka-\npellou Sumannůvkoncert v a-moll kneomylné, rozněcující\nplatnosti. Následující „larghetto\" ze S pohro vy třetí\nsymfonie jest pravým hudebním klenotem, plným něhy a\npůvabu. Proč se tento drahokam z organického celku vyňal\nnemohu pochopiti, jakož i to, proč až posud pravidelně skladby\nSpohrovy se zanedbávají. Až na jediný nepatrý poklesek\nlesnic v triu scherza dokonale virtuosní, bohužel však vyššího\nvzletu a vlastní vřelosti úplně postrádající provedení „ero-\niky\" uzavřelo cyklus letošních koncertů filharmonických.\nDr. hrabě Laurecin.\n** Z Vídně. (Pův. dop.) Slavnost Kollárova.\nZdejší akademický spolek slov. oslavil nedávno\npětadvacetileté jubileum prvého vydání mistrovské epicko-\nlyrické básně „Slávy dcera\" JanaKollára. Ulo-\nžený v básni této duševní obsah jest v každém ohledu ve-\nlezávažný, a proto to byl pravý jemnocit, cit chlouby,\ncit hlubokého poznání a nej vřelejší nadšenosti, který zde\nžijící|Slovany k uspořádání slavnosti té přiměl. Kollár byl\nnejenom „pontifex maximus\" mezi básníky své doby, ný-\nbrž i mezi učenci a vědátory. Poněvadž však veškerá\numění as nimi i vědu ve všech zjevech ducha společná\npáska objímá, dá se vysvětliti současné zastoupení slova\nmluveného a zpívaného v koncertu slavnostním. Škoda\njen, že, právě pro toto duševní sloučení všeho umění,\nvedle poesie slov a zvuků i malířství a plastika svého\nzastoupení v této slavnosti nenašla. Obraz neb poprsí\nnesmrtelného toho básníka, na nějž nikdo, kdo jej znal\naneb v bližší osobní styk s nim přišel, nezapomene, byly\nby zajisté této slavnosti rázu nej důmyslnějšího dodaly.\nZa to líčil Aloisem Bydžovským zbásněný a Ja-\nroslavem K. Maškou přednešený proslov, a článek\nJakubem Yšetečkou sepsaný a čtený, obsahu dílem\nživotopisného, dílem psychologicky a fysiognomicky cha-\nrakterizujícího, v nevázané řeči činnost pěvce „Slávy\ndcery\" slovy okřídlenými, spůsobem jasným, poutavým.\nByl bych si jenom přál, by tento článek, mnohonásobně\npoutavý a budící zajisté v mnohém nejkrásnější zpo-\nmínky zvláště u toho, kdo mistra blíže znal, také\njá čítám k nejvřelejším ctitelům jeho s větším důrazem\npřednesen byl býval. Hudební část slavnosti otevřela\nouvertura pro smíšený orkestr od Alberta Michnyr\nněkdejšího vychovanee pražské konservatoře, a pozděj-\nšího žáka zde na odpočinku žijícího kapelníka dvorního\ndivadla A. Titla, složená a akademickému spolku vě-\nnovaná, již přednesla kapela pluku Konstantina osobním\nvedením kapelníka F. Šro 11 a spůsobem velmi zdařilým.\nDílo to prozrazuje nemalou rutinu u provedení a vý-\nvinu jednotlivých vět jak i co do akordicky a organicky\nformelní, tak i částečně do kontiapunktické stránky,\njakož i ve spůsobu zacházení s orkestrem a k tomu se\nvztahujícího rozdělení orkestrálních barev. Mnohem však\nskvělejší stránku slavnosti tvořilo třetí číslo koncertu,\n„slavnostní kantáta\" na slova Kollá.rova složená\na vídeňskému slovanskému zpěváckému spolku věnovaná\nod prof. A. Forch tgo 11 a-Tovačo vsk éh o. Z básně\noslavence hudebně spracované vane jakýsi „horaciánský\"\na „pindarský\" duch „hymnový\", potřebuji jenom na\nzačátečná slova básně upozorniti, která zní: „hřích je\novšem velký vražda vzteklá\", a duch tento osloněn jest\nspůsobem nejvznešenějším hudební září tohoto ve ětyry\nsloky rozčleněného výlevu duševní nálady. Druhý díl\nbásně kráčí po elegických dráhách a vybíhá v utěšené\nnivy života barvitosti „epikurejsko-horaciánské\", což\ndosti zřejmě vyznačeno ve slovích:\n„Nule ! pokud srdce mladé bije,\n„Hlecřme štěstí vlasti laskavé,\nBdící probuzejte dřímavé,\nTeplí chladné, živí vše, co hnije\" atd.\nTuto, též ve čtyřech slokách obsaženou, náladu\npřiodívá Forchtgott-Tovačovský analogicky v hudební\nroucho barvy jasné, líbezné. Temné „moll\" střídá se\ns jasným „dur\", a mimo to v tónině nej průzračnější\nc-dur, kdežto dříve v rámci třech b é stojící tonika vládla.\n„Slovanský zpěvácký spolek\", vedením skladatele, dělal\nnej důkladnější propagandu krásnému tomu dílu nej věr-\nnějším, oduševněným s milou jemností spojeným přednesem.\nStejnou měrou podařila se mladým pěvcům s hlasy svě-\nžími „Píseň jin o cha\", taktéž z péra Forchtgotta-\nTo vačov ského. První díl programu slavnostního při-\nnesl jak co do obsahu tak i co do provedení mnoho\nvznešeného, poutavého a potěšitelného. Jenom jedno číslo\ndoplňující nechtělo žádným způsobem hoditi se v rá-\nmec slavnostní. Arie z opery „Ernani\" od Yerdiho\nnemá zajisté ni nej vzdálenějšího vztahu k významu sla-\nvnosti, však i mimo to bylo toto zcela nevhodné číslo\npřednešeno pí. Hel. Barkovičovou spůsobem ško-\nláckým. Tato dáma byla bohužel též zaměstnána v pou-\ntavé srbské národní písni ve formě duetta pro soprán\na bas spracované, již společně s prof. Tovačovským,\nkrásným hlasem nadaným, nej obratnějším a duchaplným\ninterpretem podobných zpěvů, přednesla. Druhou část\nslavnosti vyplňoval tanec při vojenské hudbě, o niž však\nkdyž zprávu nepodám, myslím že se neprohřesím na po-\nvinnostech svých k „Daliboru.\"\nDr. Tir. Laurencin.\n** Ve Vratislavi se R. Wagnera „Meister-\nsingři\" tak líbili, že k vůli nim v den představení\nzvláštní vlaky ze všech konců pruského Slezska byly\nvypraveny."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.4", "texte": "** Belgický skladatel J. Gregoir od krále Nizo-\nzemska obdržel řád „dubové koruny.\"\n** Profesorem zpévu na konservatoři v Lipsku je\nnyní p. Šimon, manžel zpévačky Regan-Simonové.\n** Ve Vídni v komické opeře s skvělým úspěchem\nprovozovala se dne 20. dubna opera D eli be s-a, „Král\nto řekl\".\n** V Berlíně se v dnech právě minulích provozo-\nvala Verdiho proslulá „Aida\", ale ani tu neměla\nzvláštního štěstí. Jest sice pilněji a v slohu již moder-\nnějším pracována, ale původní oheň dřívějších Yerdi-ho\nprací prý jí schází.\n** Při schůzi skladatelů a umělců německých vßrun-\nšvíku provozovati se budou „Rinaldo\" Brahmsův,\n„Faustsymfonie\" Lisztova, Berlioze rekviem,\n„Sněženka\" (Schneewittchen) Erdmansdórferova, Drae-\nsekova symfonie a Dietrichův koncert pro housle.\n** V Římě v divadle Apollově provozovala se onehdy\npátá opera v této sésoně, propadla ale na dobro! Skla-\ndatel übohý nebyl volán, závěreční scéna byla bez bengal-\nského ohne, obecenstvo se jí vysmálo. Y prvním\naktu ještě tu a tam hudba leckterého zajímala, v druhém\ndokonce se žádalo za opakování zastaveníčka ale čím\ndál, tím skrovnější byl applaus, v třetím aktu byl sextet\na veškeré arie vypískány a když padla opona ni jediným\ntlesknutím se děsné ticho nepřerušilo. Noty a partitura\nuloženy jsou k věčnému spánku do archivu a řiditelstvo\nopět sáhlo ku Gobattiho „Gothům\" (v celku nesmyslným),\njichž skladatel příštího večera s obvyklým enthusiasmem\nbyl volán, bůh ví kolikráte! Skladatel opery ale, která\ntak propadla, není nikdo jiný, než horribile dietu!\nMozart! a opera nesmrtelný jeho „Don Juan\"!\n** Th. Waehtl nepřesídlí, jak dřív se vypravovalo,\ndo Hamburku, nýbrž do Berlína.\n** Kapelník K. Reinecke, z adventních koncertů\nkonservatoře Pražanům znám, dostal od velkovévody bá-\ndenského rytířský řád „záhringského lva\" první třídy.\n** V Geře dne 22. dubna hudební spolek provo-\nzoval řízením kapelníka Tschircha oratorium Haendla:\n„Samson\".\n** J. Strauss odebéře se do Itálie, řadu\nkoncertů řídil. Navštíví Benátky, Florencii, Řím, Nea-\npoli, Janov, Turin a Milán. Šťastný komponista „Neto-\npýra\" veze prý s sebou Vlachům nový valčík!\n** Proslýchá se, že Liszt věnoval nejen veškeré\ndary, jež obdržel ku jubileu svému , ale i všecky umě-\nlecké poklady, jež chová ve Výmaru, národnímu museu\nv Pešti. Mezi jiným jsou to: americké piano Beetho-\nvenovo, klavíry Haydena a Mozarta a mnohé klenoty,\nz nichž taktovka z démantovou korunkou, kapelnický\npult stříbrný a velká skvostná koruna (dar města Ham-\nburku) nemalý kapitál representují.\n** „Neue Zeitschrift fůr Musik\", zmiňujíc se o dobro-\nčinném koncertu zdejším ze dne 26. dubna, uvádí co\nčíslo programu „Abéf lásky\" (sic!) od V. Hřímalého.\nTed1, co to „abéf\" v našílubohé mateřštině znamená?\nKdo by z toho nalezl „Oběť lásky\"?\n** Na posledy letos u veřejnosti hrál Fr. Liszt\nsp. Žofií Menterovou a hraběnkou Rossiovou\nv koncertu spolku pro hudbu církevní v Břetislavi.\n** Ze Záhřebu. 29. dubna. (Pňv. dop.) Ve pro-\nspěch „nouzi trpicích Hraničárů\" uspořádal zdejší z p ě-\nvácký spolek „Kolo\" dne 27. b. m.v zem. divadle\nslavnostní koncert. Vzhledem k účelu tak lidumilnému,\nbyly místnosti divadelní skoro přeplněny, k čemuž i ne-\nmálo přispěl velmi pestře sestavený program. Produkce\nzapočala všude již dosti známou ouverturou od Tittla,\nnačež člen zdejšího divadla p. Jovanovič přednesl při-\nměřený této slavnosti proslov od J. Trnského, pluko-\nvníka při zdejším vojenském úřadě a jedného z nejna-\ndanějších ai nejpilnějších básníků horvatských. Co číslo\ntřetí zapěl „Kolo\" sbor svého sbormistra Eisenhuta:\n„Um i grud\". Jest to skladba mdlá,1 ničím nevynikající\na proto také nebyla s to učiniti na posluchače příznivý\ndojem. Zdá se vůbec, že p. skladatel i s základními\nzákony harmonie jest na „štíru\" vedení pak jedno-\ntlivých hlasů, zvláště středních, jest přímo vadné. Kvin-\nteto od Šumanna, které mistrně k platnosti přivedli pí.\nFranková (klavír) pp. Milakovič (I. housle) Krešič (11.\nh.) Jiří Eisenhut (visla) a bratr posledního Jos. Eisen-\nhut (čello) smylo opět nepříznivý dojem, jaký zanechal\npředcházející čtverozpěv. Zvláště vynikala v tomto krá-\nsou melodickou i harmonickou oplývajícím kvintetu pí.\nFranková jak znamenitou technikou tak i rozumným a\ndo podrobnosti oduševněným přednesem. Ale i ostatní\nspoluúčinkující byli vší chvály hodni. Škoda jen, že\nopětně dílo, které přec tvoří úzce souvislý ceiek, bylo\nna dvě části rozděleno, což vždy jen na újmu celkového\ndojmu se stává. Trojzpěv z dosud neprovozované\nopery „P o r i n\" zvěčnělého horv. skladatele Li si n-\ns k é h o přednesli s průvodem orkestru sl. Neugebaurova\n(soprán), p. Gerbič (tenor) a p. Kašman (bariton) do-\nsti zdařile. An cpera „Porin\" dosud se neprovozo-\nvala, nemůžeme o úryvku tomto vůbec nic povědíti. Zdá\nse nám pouze, že Lisinský dojista nebyl žádným pěvcem\njinak by jistě nečinil ku zpěváku tak ohromných\npožadavků, jako to činí v tomto terzetu. Y ohledu tom\nřadí se tento terzet zcela důstojně k sekstetu z téhož\nopery „Ljubav i zloba.\" Co závěrek prvního oddě-\nlení slyšeli jsme naší „Husitskou\". Pane Bože!\nkdyby naší slavní předkové válečnou svou píseň takto\nbyli pěli věru že by nikdy nebyli zvítězili! Radíme\npanu sbormistru aby „Husitskou\" raději ponechal až někdy\njiným povolanějším rukoum. Patrně tomu pranic ne-\nrozumí! více študovat a méně o sobě myslit a mlu-\nvit! Druhý oddíl produkce započal novou skladbou\nkap.Zajče: „J iho slovanský sýmfoniční obraz\"\npři poslouchání skladby této marně by si se nama-\nhal, bys cos nalezl, co by název tento jen poněkud\nospravedlnilo. Není to ani jihoslovanské, ani sýmfoni-\ncké, toto již ani formou ne. Myslím však, pokud pana\nZajče znám a já již jej znám dosti dobře že\nchtěl opět jednou překvapit obecenstvo novými hude-\nbními kombinacemi, a proto si zasedl a rychle jak\njiž jeho obyčej jest, napsal cosi pro celý velký orkestr,\nvarhany a harfu. Aby sobě ale pojistil uznalost obe-\ncenstva, pokřtil nejmladší dítko své musy zvučným jmé-\nnem vlasteneckým. A lesť tato se mu také dobře po-\ndařila. Obecenstvo tleskalo ale dojista více titulu\nnežli skladbě samé. „Seljanka\" pro alt s průvodem"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.5", "texte": "harfy a smyčcového kvartetu přednesla cituplně a zvuč-\nným plným hlasem pí. Lesičova. Na programu stálo sice\n„od J. Eisenhuta\" porovnáme-li ale sbor: „Um i\ngrud\" s touto prácí, musíme se domnívati, že se tu\nstala nějaká chyba tisku! Terzet z opery „Lukrezie\nBorgie\" od Donizettiho není nic nového ani neznámého,\npomlčíme tudiž o něm; podotýkáme jen, že nechal obe-\ncenstvo zcela chladné. Více zajímala nás skladba ná-\nsledující, co závěrek celého koncertu; totiž : „Pozdrav\nbrodaru\" od Zajče, sbor s baritonovým sólem a\ns průvodem orkestru. Jest to „Istočná zora\" v ma-\nlém a nastuduje-li se dobře, nemine se dojista nikdy\ns dobrým účinkem. Ku konci pak dokládám, že orke-\nstrální část obstaral orkestr zdejšího zem. divadla s ob-\nvyklou preciznosti.\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Z Kutné Hory. Nově zřízený pěvecký spo-\nlek dám, jenž veden jest osvědčenou rukou sbormistra\np. AI. Strebla, rozvijí se utěšeně, vystoupiv za krátké\ndoby svého trvání již dvakráte s rozhodným štěstím a\núspěchem mezi tím, co zpěv. spolek „Tyl\" klidně dřímá\na touží tam, kam übohá, neustále kaceřovaná „Vesna\"\nse dostala. Tyto dny vystoupila opět činně při mši figu-\nrální v chrámě sv. Barbory a učinila v reformací hudby\ncírkevní první chvalný krok nově zavedenými responso-\nriemi. Přejeme spolku tomu hojného zdaru i vytrvalosti\nk|dálšímu zdárnému působení.\n*** Zpěvácký spolek „Dalibor\" v Slaném\nuspořádá v neděli dne 10. t. m. koncert ve prospěch spolku\n„Libuše\" za spoluúčinkování paní K. Hemerkové, pánů\nJUC. Juppy, PhC. Novotného a JUC. Šrámka (z Prahy).\nZ programu vyjímáme: Trio od Niels Gadeho, „Resignaci\"\nod Dancly, Árii Bachovu, „Zastaveníčko\" od Kaana a\n„Uherskou rhapsodii\" dle Liszta pro cello, „Ave Maria\"\nod Gounoda a konečně Rombergovu „Píseň o zvonu\".\njednoty „Vlastimila\" a „Ko-\nvář\" v Čáslavi uspořádají dne 10. t. m. produkci.\nZ programu uvádíme: „Pri luni\", slovinskou národní pí-\nseň, uprav. Lud. Proeházkou, kvintetto smyčcové od Mo-\nzarta, „Meditaci\" Bachovu upravenou od Gounoda, sex-\ntetto z „Lucie\" Donizettiho, „Píseň beze slov\" od Men-\ndelssohna a konečně sextetto a sbor z „Troubadoura.\"\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\nXX.\n* Spolek zlatníků a stříbrníků pražských uspořádá\ndne 17. b. r. v sále Žofínském koncert ve prospěch\nfondu pro onemocnělé v členy své, v němž spoluúčinko-\nvati budou si. Julie Červenková, pp. Jiránek, Mašek,\nŠvipl a J. Mir. Weber.\n* Při poslední schůzi „mladých hudebníků\"\nv „Umělecké besedě\" přednesl se známou obratností\njak v přednesu tak v pojmutí pan Jiránek Šumán-\nnovy „Papillons\". Pánové Přibík a Klička\npak impro vis ováli s výsledkem velmi šťastným na daná\nthemata. Zároveň se usnesl kruh tento na velmi chva-\nlitebném podniku, předstoupiti totiž se skladbami z jich\nstředu vyšlými před sezvané soudné obecenstvo.\n* Ve veřejných produkcích odbývaných 28., 29. a\n30. dubna v sále žofínském) osvědčil i letos p. J. Wa-\nň ous výbornou methodu, jakouž se na jeho ústavu hře\nna piano vyučuje. Ačkoliv jsme na programech oněch\ntří dnů čelnějších jmen moderních skladatelů (Chopin,\nŠumán a j.) pohřešovali, tož přede netrpěl pregram\nnějakou snad suchopárností nebo prázdnotou. Veškeří\nchovanci drželi se statečně. Zvlášf večer poslední ne-\nklamné vydal svědectví o pokročilosti žáků a žákyň\npáně Waůousových. Vytknouti tu sluší především si.\nKrieschovu, Šindelářovu, Wagnerovu a Hablovu, jež\npočítati dlužno již mezi pianístky pokročilejší. Zvláště\nsi. Krieschova nadobyčejně vynikla v interpretování čísel\nsvých, spojujíc cituplný přednes, založený na pravém\npojmutí celku, s nevšední technikou v ovládání nástroje.\nVůbec vidno, že organisace ústavu má dobré, na paeda-\ngogických zkušenostech spočívající základy a že učitelů\ntakých, jací na ústavu p. Waůouse vyučují, není u nás\nprávě na zbyt. Při produkčích účinkovali spolu v mno-\nhých sonátách a kvartetech pánové M. Weber (housle),\nNeruda (cello), Nejedlý (učitel na ústavu, harmonium),\np. Klička ap. Krehan. Obecenstvo četně shromážděné\nbylo velmi vděčné.\n\n* Ve prospěch bezplatných obědů k nadaci prof.\nSkuherského na česk. polytechnice odbývati se bude\nv neděli dne 10. t. m.v sále Žofínském o 12. hodině\nkoncert za laskavého spoluúčinkování slč. Veverkovy,\nCachovy, pp.* Slavkovského, Sitta, V. Hřímalého, Poznaň-\nského, Wilferta a smíšeného spolku pěv. „Besedy\". Pro-\ngram uvádí: Smíšené sbory z opery „Dardanus\" (Ra-\nmeau). Variace z A-dur kvartetta (Beethoven). Arioso\na romance z opery „Prorok\" (Mayerbeer). „Krakonoš\",\nbáseň, „Panna jezerní\", sbor pro dámy (Hřímalý). Pia-\nnové solo (Liszt). Pisně: „U večer\" (Paukner), Vesnická\n(Pivoda). Smíšený sbor „Žnecká\" (Pivoda).\n* S jakou důkladností se někdy pišou v „Hud.\nlistech\" referáty, k tomu zajímavý doklad podává zpráva\no posledním koncertu malostranského zpěv. spolku „Lu-\nmíra\" v nejnovějším čísle obsažená. Praví se tam do-\nslovně: „Dvorní komorní virtuos ze Sonderhausenu, pan\nJos. Miroslav Weber, výtečně sehrál fantazii na motivy\nz „Lucie\" od Lubaina, jakož velice efektoval elegantním\n„polonesem\" na housle od mistra Lauba; koncert na\ndvoje housle od Spohra přednesli pp. Josef Miroslav\nWeber a otec Jan Weber svým časem ve vlastním kon-\ncertě svém a zavděčili se mistrným kusem tímto za-\njisté i při příležitosti té. Národní písně od Tovačov-\nského, jež přednesl v pěkných stínech „Lumír\",\nukončily tuto zajímavou koncertní zábavu čackého spolku\".\nVěru je to až úžasné, co p. referent ve své fantazii\nvšechno neslyšel, slyšel i pana Jana Miroslava Webra\nhráti v koncertní zábavě, kdežto tento „in persona\" se-\nděl týž večír v českém divadle, zaměstnán jsa v „Dom\nSebastianu\", za kteroužto příčinou odříci musel své spo-\nluúčinkování.\n* Koncert ve prospěch dospělých slepců na Žo-\nfíně dne 2. května odbývaný předvedl nám poznovu Ju-\nrije z Arnoldu předehru k ruskému dramatu „Boris Go-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.6", "texte": "dunov\" i seznámil naše obecenstvo koncertní se slč.\nBoschettiovou, která v nedávné době s úspěchem\nskvělým zpívala pohostinsku \\ českém divadle. Pěvkyně\nta přednesla variace od Rodeho a dvě písně Šubertovy\ns hlasem sice poněkud stísněným však s porozuměním a\npřednesem dokonalým. Čásť klavírní zastala s úspěchem\nv obecenstvu rozhodným slč. M. Dudžikovských,\nžákyně chvalně známého řiditele ústavu p. Jelínka.\nHrála Chopinovo Impromptu a Lisztovu uherskou rhap-\nsodii s obratností na útlý věk slečnin obdivuhodnou.\nJisto jest, že za dálšího rozumného vedení dodělá se\nmladistvá ta pianistka výsledků pro budoucnost mnoho-\nslibných. Oblíbený tenorista české opery p. Vávra\nzapěl krásným hlasem poněkud již vybledlou a pro nás\núplně bezcennou Mozartovu arii ze zpěvohry „Idomeneo\".\nKoncert byl zahájen Mozartovou C-dur symfonií,\nkterá zmizela bez nejmenší stopy dojmu na obecenstvo.\nOrkestrální díla jakož i průvod orkestrální ku zpěvům\ndirigoval p. kapelník Čech se snahou i vůlí nejlepší.\n\nX.\n\nČeská zpěvohra. „Bukovin\" od Fibicha. —\n3. května: „Dom Sebastian\" od Donizetti-ho.\n5. května: „Marta\" od Flotowa.—\nO zevnějším úspěchu i vlastní ceně Fibichova „Bu-\nkovina zmínili jsme se již v předešlých číslech několika\nslovy. Zbývá nám zde ještě dodatečných podati zpráv o\ndálších představeních i o výkonech jednotlivých tu zaměst-\nnaných sil uměleckých. Co se hodnoty umělecké této skladby\ntýče, tu shodují se hlasy všech znalců v ten smysl, že hu-\ndební čásť jest výtečně as obratností uznání hodnou pra-\ncována ve všech směrech tvoření skladatelského, tekst pak\nže jest chudičký co do hlavního děje i ,co do exposice\na dálšího použití děje toho k situacím poutavým i konečně\nco do dialogu. Věru, že škoda jest výtečné té hudby tak\nchatrnému libretu! Ostatně obecenstvo naše na chatrná li-\nbreta jak z mnohých vlašských a francouzských, tak hlavně\nz našich domácích oper dávno přivyklo (bohužel), i nena-\nhlížím, proč by se Fibichova zpěvohra za takovýchto poměrův\njiž k vůli výtečné hudbě své udržeti nemohla, když vzdor\ndo nebe volajícím libretům, a cožtímpodivnější jest, i vzdor\nzastaralé, v nynější době téměř nemožné hudbě vlašské zpě-\nvohry ala Lucia, Linda(!), Lucretia Borgia, Dom Sebastian\nat. d.a když vzdor nesmyslným, nejen vkus nýbrž i vlaste-\nnecký cit každého Čecha hrubě urážejícím libretům opery\nSeborovy (viz. na př. z „Husitské nevěsty\" scénu v ležení\nTáboritův, kteří jsou líčeni podobně jako zběsilé hordy ta-\ntarské) mohly poznovu uvedeny býti v „moderní\" repertoir\nnynější správy operní při českém divadle. Kozumnými\nlibrety, jež ovšem vynikají poetickým jádrem svým nade\nvšechny dosavadní teksty operní, honositi se mohou\njedině, jakznámo, hudební dramata Wagnerova, a tase prý\nu nás již k vůli těm „starým\" nesmějí dosud uvá-\nděti na naši scénu. Důvodů rozumnějších contra W. dosud\nnikdo nepodal, vždyť i směšnost onoho výroku: „pánové,\nWagner je Němec, a my jsme češi až do těch hrdel a\nStatků, nevíte co to znamená?\" jest tak nápadna, že nej-\nchatrnější rozum nemůže tu býti s rozsudkem na rozpacích.\nZnámo, že Mozart, Beethoven, zvláště Weber (jehož „ča-\nrostřelec\" jest nejněmečtější operou) Goethe iŠillerat. d.\nbyli důkladní Němci a naše scéna přede snesla dosud plody\nvýtečníkův těch a doufám, že to nebylo právě na škodu\nčeského obecenstva a českých skladatelův i básníkův dra-\nmatických. či máme snad počkati, až bude Wagner mrtev,\naž bude ověnčen gloriolou klasičnosti ? Tak copařské zásady\nu nás přec snad nenajdou půdy úrodné za nynější svobo-\ndomyslné správy, která obrala sobě za heslo „rychlé a\nneodkladné předvádění všech nejnovějších zjevů litera-\ntury dramatické na scéně domácí\". Y oboru činohry\nbyla správa divadelní heslu svému až do nejzažších kraj-\nností věrna, tak že i zanedbávala produkci domácí; v oboru\nopery přála plnou měrou novinkám skladatelův domácích\nto budiž ku její neobmezené chvále pověděno —však\nzapomněla na heslo své vůči všem novým zjevům z li-\nteratury operní. Pakliže se potvrdí zpráva, že řiditel-\nstvo zamýšlí předvésti obecenstvu našemu Wagnerova\n„Zakletého Holandana\", pak bude napravena iv tomto\nsměru dosavadní její nekonsekventnosť v praktickém pro-\nvádění zmíněného hesla a tím smyta bude i čásť viny\n„zanedbání povinné péče\" v předvádění nových vzácných\na všestranně za mistrovské uznaných zjevů z literatury\nhudby dramatické.\nVraťme se k Fibichově opeře. Provedení její bylo\nve všech dalších reprisách stejně pečlivé, jak se strany\ndirigenta tak i se strany všech sólistův. Sbory byly\npokaždé s obzvláštním ohněm a rytmickou akurateson\npřednešeny; za to se orkestr často topil v mlhavých\nbarvách nejisté souhry a hrál ještě při poslední reprisi\ns nevalnou uhlazeností; zvláště v průvodech příliš pře-\nhlušoval zpěv a celku škodil ostrými hranami svými.\nV partiích dámských vynikala poetičností zjevu, obratností\nve hře i pravdivostí výrazu ve zpěvu slč. Sittova co\n„Anežka\". Slč. Hanušova, k jejížto benefici se opera\nta poprvé dávala, a jež přijata byla při prvém svém\nobjevení se od četného obecenstva hlučnou pochvalou,\nvěnci i kyticemi, provedla úlohu „zrádné příšery\" intri-\nkuj icí vychovatelky Dobčiny s patřičnou drastičností vý-\nrazu ve hře i zpěvu. Zjevjjejí byl však více elegantním než\n„příšerným\", jakým dle předpisu býti měl. Vášnivá\n„Dobka\" byla zdařile representována slč. Paršovou.\nPři prvém svém objevení nesmí býti slečna tak salonně\noblečena a uhlazena; nedá se nijak mysliti, že by právě\ntak vyhlížeti mohla toileta dívky, která byla právě krutý\npřestála zápas s „medvědicí zlou\"! Z úloh mužských\nnejdůstojnějšího se dostalo provedení partii „uhlíře\" a\nspolu čaroděje a ještě k tomu bývalého zbrojnoše otce\nDobčina „Žitka\" uznání hodným přičiněním výtečného\nbasisty p. Čecha ml., jenž opětný podal důkaz, že na\nněm spočívá zdravé jádro našeho operního personálu, že\njest co pěvec i co herec silou, která ku cti nemalé\ni k ozdobě slouží ústavu našemu. Druhé jednání získalo\nv očích obecenstva velmi mnoho, hlavně přičiněním p.\nČechovým v temné jeskyni uhlířské. „BuKovín\",. jenž\njest rekem bezbarevným, s nímž zahrávají si čáry a kou-\nzla lásky jako s míčem, vrhajíce jej z objetí jedné dívky\nk druhé, pohybuje se z větší části v mezích passivity a\nco takový snese velmi dobře temperament tenora lyri-\nckého, měkce lahodného. Že takovýmito vlastnostmi\nhlas páně Součkův se právě nehonosí, známe vše-r"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.7", "texte": "obecně. Proti přírodě se ovšem nesnadně dá bojovati\na proto každý, kdo jedině stránku zpěvnou měl na zře-\nteli, nemohl býti dokoná uspokojen výkonem p. Součka;\nkdo však si všimnul oné patrné snahy po přirozeném\nvýrazu v deklamaci, po ostřejším individualisování celé\nté postavy a po celkové živé hře, ten zajisté nemůže\nzamlčeti pochvalný úsudek o celkovém provedení titulní\nté úlohy panem Součkem. Ostatní úlohy menšího objemu\nbyly vesměs v osvědčených, spolehlivých rukou pp. Kin-\nského, Mareše a Šáry. Že pan kapelník Čech operu\nFibichovu s obezřetnou pečlivostí nastudoval, pověděno\njiž v předešlých zprávách.\nKu svému čestnému večeru zvolila si oblíbená mezzo-\nsopranistka naše slč. Sákova vlašskou operu smutné\npostavy, která už v samé vlasti jejího skladatele z re-\npertoiru zmizela: „Dom Sebastiana\". Aniž bychom snad\ngratulovali slečně ku zvláště vybroušenému vkusu umě-\nleckému, uznáváme přede milerádi, že partii svou (Zaida)\nzpívala se vší možnou úchvatností již od přírody krás-\nného hlasu svého. Zvláště v2. jednání ve scéně v ha-\nrému svou hlavní arií dobyla sobě nejbouřnějšího po-\ntlesku našeho po „melodiích\" prahnoucího obecenstva.\nChvalné zmínky též zasluhuje scéna na bojišti, kdež\n„Zaida\" vyznává raněnému „Šebastiánu\" lásku. Nejhluč-\nnějšího ohlasu našlo v obecenstvu finále prvního jednání;\ndále v třetím jednání „Camoensova\" dojemná romance,\nkterou přednesl p. Lev s úchvatnou vroucností čím dále\ntím krásnějšího hlasu svého, a konečně soudní scéna ve\nČtvrtém jednání. Náhlé ukončení v pátém jednání, kde\nse hlavní osoby děje bez dlouhých procesů jednoduše\npostřílejí, jakmile se opona vyhrne, působí velmi směšně.\nTitulní úlohu provedl s překvapujícím výsledkem při\nšťastně disponovaném hlase p. Yávra. Ostatní úlohy\nprovedli se šťastným zdarem pp. Souček, Kinský, Mareš,\nStropnický, Šára atd. Pan kapelník Čech dirigoval.\nV této saisoně byli jsme tedy ohlaženi následu-\njícími vlašskými operami: nezbytnou Lucií, Lukrecií, Lin-\ndou aDom Sebastianem!\n\nX.\n\nKritický oznamovatel.\n\nX\nRadhošť, valašský zpěvníček, sbírka písní od\nF. Bayera. Vítězslav Hálelťs „Abend-Ideder\"\naus dem Bohmischen von Gustav Dorfl. Nakla-\ndatel Fr. A. Urbánek v Praze. F. Bayer těší se\nchvalné pověsti co obratný sběratel i pořadatel sbírek\npísní národních; důkaz o nemalé zkušenosti své\nv oboru tomto podal s dostatek v ladně uspořádané\n„Kytici\" ze slovanských písní, o níž jsme pochvalnou\npřinesli zprávu již v ročníku minulém. V této nové\nsbírce písní, nadepsané „Radhošť\", nalezáme užší\nkruh písní lokálních, a sice z okolí Rožnovského,\nmezi nimiž září mnohý drahokam ceny nepopiratelné.\nUspořádání ve formátě kapesním je velmi vhodné i\npro zpěvné obecenstvo pohodlné. Velmi záslužnou\nprací jest německý překlad „večerních písní\" Hálko-\nvých, po němž zajisté každý zvědavě sáhne rukou,\naby sám porovnal, pokud se překladateli básníku\npodařil zvláštní onen určitý typus písně Hálkovy.\nCo stanoviska hudebního se týče, připojujeme jen\ntolik, že překlad tento bude zajisté velmi vítaným\noněm českým skladatelům, kteří tyto básně Hálkovy\nsi vyvolili za podklad ku svým skladbám; neboť po-\nmocí překladu tohoto najdou skladby ty původně jen\npro užší kruh českého obecenstva vyměřené, širší obe-\ncenstvo a kdoby z toho se neradoval? Překla-\ndatel ovšem nevázal se nijakým hudebním tvarem\nnýbrž hleděl na práci svou jedině ze stanoviska poe-\ntického ; však nedá se zapři ti, že mnohá píseň náho-\ndou doslovně se hodí (co se týče deklamace správné\npod melodie Bendlovy i Fibichovy. Zevnější úprava\njest velmi skvostná.\n\nK. Bendlem pořádané sbírky čtverozpěvů\npro smíšené a pro mužské hlasy, jež vydává Em. Starý\na spol. v Praze, dospěly již ku číslu slušně vysokému\ni chovají v sobě skladby, jež po větší části vždy budou\nstálou i vždy vítanou podporou programu v zábavách\nspolků mužských i smíšených. Ze čtverozpěvů pro smí-\nšené hlasy máme před sebou sešity 27., 28. a 29. a\nprobíráme-li se skladbami tu umístěnými, tu přinuceni\njsme jak závažným materiálem tak i zevnějším jeho\nuspořádáním především jemnocitné mysli páně pořadate-\nlově zaslouženou vzdáti pochvalu. Jsou tu v střídání\nsouměrném vedle jmen dávno již uznaných i osvědčených\nmistrů jména skladatelův mladších, kteří v oboru tomto\nne pravě nejsnadnějším vystoupili na kolbiště k zápasu\no přízeň i pochvalu zpěvného obecenstva našeho. V seš.\n27. setkáváme se tu s berounským ředitelem kůru Jos.\nNešverou ve dvou písních nadepsaných „Žnecká\" na\nslova Marie Čacké a „Kdyby ten slavíček\" na slova\nY. Hálkova. Jméno snažlivého skladatele tohoto jest\nzajisté v paměti ctěného čtenářstva „Dalibora\" z příloh\nhudebních k listu tomu písmem velmi příznivým zapsáno,\nneboť Nešverovy pamětní lístky v přílohách našich vy-\nnikají nejenom ušlechtilostí invence melodicko-harmoni-\ncké, nýbrž i často překvapující originalitou v poeticko-\nhudební náladě a což zvláště chvály hodno - průhled-\nnosti a ušlechtilou jednoduchostí stylu klavírního, čímž\novšem stávají se podobné práce majetkem i méně tech-\nnicky routinovaných hráčů, tedy kruhů hudebních v nej-\nširším smyslu. Nešvera dovede vysloviti v jednoduchém,\nkaždému přístupném a přece ušlechtilém a čistě s umě-\nleckého stanoviska odůvodněném rouše hudebním nálady\nnejrůznější, od stupně klidného naladění svátečního až\nk stupni vášně. Do sentimentálního „weilšmercu\" se\nnikdy nepouští, nýbrž mluví ve svých písních vždy ja-\nzykem volným, téměř veselým, a pohlíží na vše s okem\nusměvavým, klidně zářícím, proto jsou vždy jeho me-\nlodie přirozené, plynné, harmonie nehledané, periody pře-\nhledné, úsečné a celá stavba činí dojem ducha národ-\nního. Jednoduchost a přirozenost faktury, duch šťastně\nnaladěný toť jsou hlavní přednosti všech dosavad\nnám známých prací Nešverových. I tyto dvě zmíněné\npísně pro hlasy smíšené vynikají prospěšně těmito právě\nnaznačenými vlastnostmi Nešverova slohu skladatelského.\n„Žnecká\" vyniká přirozenou melodikou, snadno přehled-\nnou stavbou jednotlivých vět a rytmickým životem svým"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740509-01.1.8", "texte": "(což zvláště se jeví v častém střídání se 6/8 a 2/4 taktu)\nve smyslu písně národní. Veselé zvuky venkova, jež\nzaznívají z rozradostněných prsou bujarých pracovníků\nv šťastné době žní, jsou v písni této zdařile stlumočeny.\nTak pěje lid, jehož mysl rozveselily vyhlídky na šťastné\nbohaté žně, na odměnu o budoucích obžinkách ! Vrouc-\nnější co do povšechné nálady je druhá píseň „Kdyby\nten slavíček,\" kdež chválíme zvláště onen hudební pas-\nsus na slova „však by tak bolestně v těch ňádrech ne-\nznělo\", pro nějž sice skladatel nešel daleko, který však\nprávě náhlým tím obratem a podařeným přirozeným vý-\nrazem zmíněné poetické myšlenky tím účinněji působí.\nVedení hlasů jest veskrze plynné, nenucené. Obě písně\njsou, jak dotčeno, v lehkém průhledném slohu psané, snadně\nk nacvičení a vděčné. Třetím číslem v sešitku tomto\njest dle Mendelss ohnova známého dvojzpěvu Ben-\ndlem šťastně upravená „Píseň z lidu\", jež ve spolcích\nzajisté nadšených najde přátel krásné melodie a jež věru\nzdařile uzavírá ladnou trojici, sestavených v sešitu tomto\nkomposic.\nV čele následujícího sešitu 28. stojí Bendi se „Sla-\nvnostním zpěvem\", s hudební to gratulací ku svátku ně-\njakého přítele, jemuž druhové milení „v oběť kladou na\noltář vše, co nitro v hloubí citů chová\", jak praví básník\np. Srb. Skladba celá je naladěna slavnostně v jasném\nD-dur v stylu fanfárovém, (přátelství nová\") Fa FF.\nDruhý díl přejde v A-dur pp; naladění celkové jest\ntu o jeden stupeň tedy vyšší, vroucnější, vždyť tu stánek\nsvůj rozbila „láska\", na níž rýmuje se zcela pravidelně\n„páska.\" Na konec opakuje se první díl D-dur a vše\nkončí v hlučném slavnostním pathosu. Celek je v jas-\nných harmoniích psaný a v silném obsazení pod širým\nnebem za jasného večera nemine se zajisté s obmýšle-\nným účinkem.\nValentův „Lásky sen\" na slova Hálkova jest\npříjemná, obratně pracovaná skladba, patrně dle vzorů\nBendlových nejen co do melosu povšechného aco do\nformy zevnější celistvé, nýbrž i co do jednotlivostí. Sro-\nvnej ku př. počáteční melodickou frázi této písně na\nslova „A kdyby vše potěšení\" at. d.s melodickou frází\npředcházející písněßendlovy na počátku druhého dílu\nna stn 3. na slova „Nehynouci v tichém kruhu\" atd.\nOstatně jest celek zpěvný, melodická část měkká, kyprá,\nefektní.\nPodskalským upravená Horák ov a „Píseň mi-\nlosti\" na slova Kolárova zajímá čtveracně rozmar-\nným rytmem svým a v lehkém přednesu musí se vždy\nlíbiti. - V sešitu 29. jest samovládcem neobmezeným\nAlois Strebel.V obou jeho tu umístěných skladbách\nrozměru širšího převládá rytmus taneční. Prvnější skladba\n„Poupě a políbení\" jest v rytmu mazurkovém psána,\ndruhá „Jen do skoku\" jest výslovně titulována „polkou\".\nPracovány jsou obě písně dle obvyklé taneční šablony\ns triem, v němž pokaždé vynořuje se tenorové solo se\nstřídáním se se sopránem. Celek jest psán duchem svě-\nžím, čilým as vysloveným přirozeným již nadáním pro\nostře vyznačený živel rytmický. (Pokračování.)\n\nX.\n\nOprava. V posouzení Smetanovy komické opery „Dvě\nvdovy\" v 15. č. Dalibora vynechána jest nedopatřením jedna\nřádka z rukopisu, čím ovšem smysl celé věty nejen porušen\nnýbrž úplné převrácen jest. Prosíme tedy ctěné čtěnáře, aby\nsobě opravili na str. 120. řádek 28. v tento smysl: „shledáme,\nže to nejsou starší formy konversační zpěvohry fran-\ncouzské, nýbrž for my originelní, specificky české, zkrátka\nSmetanovské.\n\nListárna redakce.\nP. K. C. v Požarevci. Nejsrdečnější díky za zaslaný,\nvelezajímavý příspěvek, vyčkáme, až zašlete ještě druhou\nčásť. Stran Premie „Mat. hud.\" opatřil jsem, čeho bylo za-\npotřebí. Kdo chce býti přijat do ústavu varh, prokázati\nse musí dostatečným elementárním vzděláním hudebním a po-\nněkud i znalostí klavíru. Mimo nepatrné zápisné neplatí se\nza vyučování ničeho.\nP. J. St. Srdečné díky.\nP. K. St. Mohli jsme jen z části použiti.\nP. Vob. v Pr. Muselo by se poněkud přepracovali,\naby vedem hlasů bylo plynnější, zejména pak harmonický zá-\nklad a přechody nabýti by musely zajímavější tvářnosti.\n\nK příštimu číslu připojena bude hudební příloha:\n„Z pametnich listku\" J. Nes very pro piano :\nI. Yalcik naseko dedecka. 11. Vzpomlnani\n111. Dozvuky zplesu. IY. Ukoldbavka."}]}