{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-06-06-01", "volume": "bmtnabd_1874-06-06_01", "ocr_sha256": "d93a793d995e81b7bb2560210eaba1eb222e79c9bc81212290194bea77772601", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/06/06_01/bmtnabd_1874-06-06_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-06-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-06_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-06-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "177", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1056, "texte": "Památné dni hudební.\n\n6. června 1817 nar. Camillo Sivori, výt. housl. — v Janově.\n„ 1824 I. provoz, oratoria „Potopa světa\" Bedř. Šnei-\nJera -- v Kolíně nad Rýnem.\n7. „ 1787 I. provoz. Salieriho zpěv. „Aksur\"— v Paříži.\n„ „ 1807 nar. Adrien Frant. Servais, výt. čeLista\nv Halu u Bruselu.\n„ „ 1872 f Stanislav Moniuszko, výt. sklad, polský\nve Varšavě.\n8. „ 1810 nar. Rob. Šumán, sklad. v Cvikavě.\n„ „ 1818 nar. V. Tschirch, sklad. v Líchtenavě.\n9. „ 1810 nar. Otto Nicolai, op. sklad. v Královci.\n10. „ 1556 f Martin Agricola, theor. hud. v Děví ně.\n„ „ 1837 ý Val. Fioravanti. kapelník papežského sboru\npěv. v Římě.\n„ „ 1849 f Bedř. Kalkhreuner, pian. a sklad.\nv Enghienu u Paříže.\n„ „ 1865 I. provoz. Rich. Wagnera zpěv. „Tristan a\nIsolda\" v Mnichově.\n„ „ 1871 f Dominik Aleks. Hercík, housl. v Opočně.\n11. „ 1775 f Egidio Romualdo Dun i, vlašský sklad. op.\nv Paříži.\n„ „ 1841 nar. Věkoslava Resx-Blaž ková, zpěv.\nv Praze.\n12. „ 1829 1. provoz. Spontiniho zpěv. „Anežka z Hohen-\nstaufů\" v Berlíně.\n„ „ 1838 f Giuseppe Pilotti, prof. na konserv. v Bologni."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-06-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-06_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-06-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "177", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.2.1.1", "titre_corps": "6. června 1817 nar. Camillo Sivori, výt. housl. — v Janově.", "titre_sommaire": "6. června 1817 nar. Camillo Sivori, výt. housl. — v Janově.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1056, "texte": "6. června 1817 nar. Camillo Sivori, výt. housl. — v Janově.\n„ 1824 I. provoz, oratoria „Potopa světa\" Bedř. Šnei-\nJera -- v Kolíně nad Rýnem.\n7. „ 1787 I. provoz. Salieriho zpěv. „Aksur\"— v Paříži.\n„ „ 1807 nar. Adrien Frant. Servais, výt. čeLista\nv Halu u Bruselu.\n„ „ 1872 f Stanislav Moniuszko, výt. sklad, polský\nve Varšavě.\n8. „ 1810 nar. Rob. Šumán, sklad. v Cvikavě.\n„ „ 1818 nar. V. Tschirch, sklad. v Líchtenavě.\n9. „ 1810 nar. Otto Nicolai, op. sklad. v Královci.\n10. „ 1556 f Martin Agricola, theor. hud. v Děví ně.\n„ „ 1837 ý Val. Fioravanti. kapelník papežského sboru\npěv. v Římě.\n„ „ 1849 f Bedř. Kalkhreuner, pian. a sklad.\nv Enghienu u Paříže.\n„ „ 1865 I. provoz. Rich. Wagnera zpěv. „Tristan a\nIsolda\" v Mnichově.\n„ „ 1871 f Dominik Aleks. Hercík, housl. v Opočně.\n11. „ 1775 f Egidio Romualdo Dun i, vlašský sklad. op.\nv Paříži.\n„ „ 1841 nar. Věkoslava Resx-Blaž ková, zpěv.\nv Praze.\n12. „ 1829 1. provoz. Spontiniho zpěv. „Anežka z Hohen-\nstaufů\" v Berlíně.\n„ „ 1838 f Giuseppe Pilotti, prof. na konserv. v Bologni."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-06-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-06_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-06-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "179", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.2.2", "titre_corps": "Václav Jan Tomášek. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Václav Jan Tomášek. Životopisný nástin.", "signature_source": "Fl", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.1", "debut_caractere": 1058, "fin_caractere_exclue": 3419, "texte": "Václav Jan Tomášek.\nŽivotopisný nástin.\n\n(Dokončení.)\nZískal-li si Tomášek hlavně svými písněmi pří-\nzeň širších kruhů obecenstva a sice písněmi Schil-\nlerovými a Gothovými iv Německu samém, bylo to\ns druhé strany zase především dotčené již velké re-\nkviem do c—mol, které mu zjednalo uznání a čest\ni mezi umělci a znalci odbornými. Dílo to zajisté\nvážné a důstojné vyhledávající esthetickou jednotu\nsvou s rozhodným úspěchem nejenom v jednotě při-\nměřeného naladění různých částí, nýbrž iv blízké\npříbuznosti základních myšlének hudebních, jakož\ni ve snaze po jakémsi zaokrouhlení a uzavření cel-\nkové stavby; a ještě nyní bývá mu vším právem\nvzdávána plná chvála co skladbě, zajímající ve svém\noboru jedno z nejčestnějších míst.\nR. 1823 horšila se Tomáškova nemoc neustále\na zvýšovala mu nad to i boule rostoucí v týlu utr\npení tak, že jak sám praví, po delší čas již jenom\nvegetoval. Ve snesitelnějších poněkud okamžicích\nna vzdor tomu neustával v práci umělecké zabývaje\nse skládáním šestera českých písní Hankových, vyšlých\ntiskem co op. 71. Na začátku června musel konečně\npodstoupiti bolestnou operaci, jejíž šťastný výsledek\narci na něho účinkoval, jako dokonalé znovuzrození.\nV Mariánských lázních, kamž se po té odebral, ku\nsvému zotavení, setkal se opět s G-othem jakož i se\nslavnou pianistkou Szymanowskou.\nV poslední den téhož roku (1823) zasnoubil se\npak Tomášek s Vilemínou Ebertovou, sestrou zná-\nmého básníka „VlastyV Egona Eberta. Zřídiv si\ntakto vlastní krb domácí, vstoupil mistr náš do nové,\nšťastné periody života svého. Jeho dům stal se hla\nvním střediskem hudebního života pražského, v jeho\nsalonu, jenž navštěvován býval vybranou aristokratií\nducha, sbíhaly se nitky, jimiž byly alespoň z valné\nčásti řízeny a ovládány tehdejší naše poměry\numělecké. Byliť pak v hudebnictvu pražském mimo\nTomáška ještě dva mužové, jichž slovo mělo váhu ve\nvěcech hudebních: výborný Jan Nep. Aug. Vitásek\n(f 1839), první ředitel varhanické školy a zasloužilý\nDiviš Weber (f 1842), první ředitel konservatoře\nhudby. Nebyli sice přáteli tito tři, ba naopak měl\nkaždý z nich svůj zvláštní kruh, v němž byl na\nslovo brán; avšak v jedné věci shodovali se přece:\nv nadšeném Mozartianismu. O Tomáškovi bylo již\npověděno, jak zbožňoval Mozarta; Vitásek a Diviš\nWeber nezůstávali v ohledu tom za ním, ba poslední\nobou byl ještě mnohem jednostrannější ve svých ná-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5959, "texte": "hledech, tak že tehdy do svatyně konservatorních\nkoncertů měli přístupu jenom Mozart, Haydn, pak\nněkteří jejich věrných nápodobitelů, jako Jírovec,\nWinter, Weigel, dále vlastní žáci Webrovi, z no-\nvějších nanejvýš Karel Maria Weber, Cherubíni, Spon-\ntini, Spohr, sám Beethoven jenom až k „Eroice\"\nvšechny pozdější jeho skladby nebyly již obsaženy\nv „kanónu\" hudebním, nýbrž stály co díla kacířská\nspíše „na indexu\". Mozart a Haydn byli Webrovi\nvším a ani Bach, ani Hándel, ani Beethoven ne-\nřku-li někdo z ještě novějších nebyli sto, \\ydobýti\nsi Webrovu plnou přízeň; pravívalť zbožňovatelům\ntěchto žertovně: „Všechnu úctu před vašimi poten-\ntaty ale ti dělají přece jenom protestantskou\nhudbu, a ne pravou, čistou, katolickou. Nebylo tehdy\nskoro ani jinak možno v Praze Praha měla roz-\nhodný ráz a směr „Mozartovského města\", i byla\npyšná na to. Ostatně co do vlivu a zejména co do\núčinkování na mladší síly, v přední řadě ovšem vý-\nkonné, předstihl Tomášek, ač sám veřejného úřadu\nnezastával, i Vitáska i Diviše Webra; a co se re-\npresentace naproti cizině týče, měl mistr náš ještě\nrozhodnější prerogativu: cizí umělci navštěvující Prahu\nhleděli vždy aostati nějaké doporučení k Tomáškovi,\nvystupovali obyčejně dříve v jeho soukromém saloně,\nnež se obecenstvu představili a měli to vždy za zna-\nmení věštící rozhodný úspěch před veřejností, pak-li\nse líbili u Tomáška. Bylo to pochopitelno. Tomášek\nač sám nikdy nezajížděl do ciziny, aby sbíral va-\nvříny, měl zvučné jméno netoliko co skladatel, ale\ni co výborný pedagog a dokonalý znalec hry klavírní;\nneboť žáci jeho, mezi nimiž se ovšem skví mnohé\nslavné jméno, roznášeli povést mistra svého vydatně\ndo dalekého světa. Jmenujeme zde na prvním místě\npianisty V oříška, Alexandra Dreyschoka, Julia Schulhofa,\npak Wuríla, Lubovského, Dockleta, Jenče, Kuhého,\nHampla, ze skladatelů pak Bedřicha Kittla, pozděj-\nšího ředitele pražské konservatoře, z theoretiků na\nslovo vzatého kritika Ed. Hanslíka a j. v.\nÚvodem bylo řečeno, že měl Tomášek ve své\numělecké povaze již lecjakýs živel moderní. Tomu\nzdá se ovšem odporovati příkrost úsudku ovšem\npomozartovském snažení, již jsme shora se-\nznali na některých příkladech (na Beethovenovi, na\nWebrovi, i na Rossinim), ku kterým bychom mohli\npřidati ještě celou řadu dalších, týkajících se ze-\njména novějších, „hrubým\" prý „štětcem zednickým\nna hotový papír stříkajících\" skladatelů, jako Cho-\npina, Henselta, Liszta a m. j. Avšak přece neodpo-\nruje. Bylať hlavním podnětem této příkrosti zvláštní\nokolnost, že Tomášek v Praze mezi těmi, kdož se\no hudbu opravdu interesovali, nenalezl než bud! nad-\nšených přívrženců, zbožňovatelů, bud! právě tak ro-\nzhodných protivníků; alespoň hlasy těchto dvou stran\nbyly jedinými, které vnikaly až k mistrovi samému,\njednak vším právem probouzejíce a zvýšujíce jeho\nurážené sebevědomí umělecké, jinak bohužel i strp-\nčujíce jeho smýšlení o tom, s čím nespatřoval se\nbýti v úplném souhlase. Navzdor tomu všemu tvr-\ndili jsme tedy, že Tomáškovo „snažení a činění\nv nejednom ohledu již prozrazovalo podstatné změny\nnázorů uměleckých, připravujících vývoj hudby mo-\nderní a osvědčujících mocné účinkování své na mnoze\ntaké na těch, kteří jinak i na dále zůstávali v od-\nporu nejenom naproti posledním důslednostem pro-\nbouzejícího se směru, ale i naproti jeho prvním, roz-\nhodnými úspěchy korunovaným činům\". Na odů-\nvodnění výroku toho nepotřebujeme ani poukazovati\nk dotčené již pietě ku slovům básníkovým, jevící se\npatrně ve zpěvích Tomáškových; připomínáme je-\nnom na pozoruhodný krok, jejž mistr náš uvědoměle\na z plného přesvědčení učinil, sáhnuv třikráte do\noboru básnictví, aby odtamtud vyzískal sobě nových\npodnětů ku skladbám instrumentálním svým ekio-\ngám, rhapsodiím, dithyrambům. Směr takový zajisté\nnazvati lze živlem moderním; neboť hlásí se v něm\nku svému právu poznání o jakémsi bližším a ústroj-\nnějším styku hudby s básnictvím, které jak známo\nvtisklo pečeť svou v čelo celé moderní hudby spů-\nsobem velmi rozhodným. Tomášek byl tedy již r.\n1807 na pravé cestě k „programní hudbě\"? Ano a\nne! On nechtěl ve svých eklogách, rhapsodiích, di-\nthyrambech podati toliko ronda, nebo sonáty nebo\nfantasie takového nebo jinakého naladění, nýbrž přímo\nskladby spůsobu zcela nového, samostatného, z půdy\nbásnické vyrůstajícího, zkrátka chtěl utvořiti nový\ngenre. A přece se mu to nepodařilo tak, jak byl\nzamýšlel; jeho příklad zůstal beze všeho rozhodněj-\nšího vlivu na literaturu hudební, Tomášek nedocílil\ntím, oč byl usiloval, nestal se reformátorem ani\nvkusu obecenstva, ani produkce hudební. Vždyť „re-\nforma\" musí býti podstatou svou změna „formy\"\numělecké to praví nám již pouhé slovo. A zde\nzrovna vězel Tomášek v osudném klamu, an příliš\npodceňoval architektonickou formu hudební. Jeho za-\nsáhnutí do oboru básnictví muselo zůstati počínáním\nsi pro budoucnost docela neplodným, poněvadž ob-\nmezeno jest přejmutím pouhé povšechné nálady idyl-\nlické, rhapsodické, dithyrambické, nepovznášejíc se\nzároveň až k tomu, aby básnických podnětů použilo\ni k sestrojení nových tvarů, tedy co jakéhosi prin-\ncipu útvarného. Tomášek vypravuje, že formu eklog\npodržel i při rhapsodiích proto, „aby světu ukázal,\nže to není pouze forma, jížto se podstata hudebního\ndíla určuje\"; s druhé strany však podává nám zase\nvšude zřejmé důkazy, že sám v tenatech „formy\"\nnebo vlastně „šablony\" byl zachycen. I nejmenší\nodchýlení se od obvyklé formy pozoroval a káral;\nBeethoven zdal se mu v ohledu tom již ničitelem\npravé krásy, která pro Tomáška svůj věčně nezmě-\nnitelný pravzor měla v Mozartovi. Náš mistr tedy\nnevážil si formy, ale nedovedl také nikterak vypro-\nstiti se z její kouzelné moci, a z obou těchto příčin\nzůstavil formu hudební při svých reformačních po-\nkusech nedotknutou. Tím byl ovšem i osud těchto\npokusů rozhodnut.\nJiný důležitý znak modernějšího směru Tomá-\nškova souvisí již s tím, co právě bylo podotknuto a\nvrcholí pak v theoretické jeho činnosti. On byl totiž\nzvyklý, činiti všechno na základě rozumové úvahy,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3515, "texte": "cenil tudíž i esthetické i technické vědomosti o hu-\ndebním. umění na jiných právě tak, jako se svědo-\nmitě přičiňoval, aby si je sám dle možnosti osvojil\non byl umělcem myslícím. Ač dobře víme, že to\nsamo o sobě ještě nepostačuje, aby se umělec stal\nmoderním, počítáme přece reflexi mezi nejvýznam-\nnější rysy povahy moderního umění. A zejmena\nv hudbě bije do očí velký rozdíl mezi starší, Mo-\nzartem, dovršenou a ukončenou dobou tvoření naivního,\na novější Beethovenem tak velkolepé zahájenou do-\nbou tvoření uvědomělého, reflektivního. Vždyť také\njenom cestou pouhé reflexe přišel Tomášek k tomu,\nže podniknul psáti své eklogy, rhapsodie, ditbyramby.\nZvláštního vjrazu pak dostala tato stránka jeho umě-\nlecké osobnosti v jeho činnosti theoretické. Již při\nsvých prvních studiích shledal přemnohé nedostatky\nve všech panujících soustavách nauky o harmonii a\noctnul se tak záhy již na dráze samostatného pře-\nmítání a bádání o předmětu tom. Výsledek toho bylo\ndůmyslné učení o harmonii, jež sice svým žákům\npřednášel, k jehož uveřejnění tiskem však nedošlo. *)\nŽe Tomášek nebyl instinktivním, toliko hude-\nbním řemeslníkem neboli „muzikantem\", viděti lze\ni z toho, jak velice as jakým úspěchem pečoval\no své vzdělání také ve všech jiných oborech umění\na vědění, čímž arciť i jeho rozhled uvnitř hudby\nsamé musel se státi poněkud volnějším, širším. Víme\njiž, že měl i značné vlohy k malířství a že jich ni-\nkterak nezanedbával; v opeře všude hleděl i k pla-\nstické stránce dramatu tak, jak to věru nebývalo\ntehdy zvykem u většiny skladatelů. Za mládí svého\nodvažoval se i na pokusy básnické, které prý v oboru\nsatyrického epigramu nebyly beze zdaru a když prá-\nvnická studia měl již odbytá, studoval anatomii a\nchirurgii jen z interesu pro vědění a pro poznání\npravdy.\nJest nám doplniti stručný*tento obraz Tomáš-\nkův ještě zmínkou o jeho zevnějšku. Postava byla\natletická, imposantní. Tvář měla ráz čisté český,\njejí markantní rysy stávaly se příjemnými a půvab-\nnými, teprvé když Tomášek zasedl ke klavíru a hrál,\nzvláště pak, když rozpoutal svou fantasii a nadšeně\nimprovisoval. Jako jeho tvář byla i povaha duševní;\nbyl poněkud nepřístupný, nemaje ve zvyku získati\nsi lidi hned při prvním setkání, ale stával se nad\nmíru sympathickým a zajímavým každému, jenž ho\nblíže seznal a pak důvěrněji s ním obcovati mohl.\nZejména od svých žáků byl opravdově milován a\nna vzájem zase miloval on je. Krátko ještě před\nsvou smrtí přednášel jim s velkým přemáháním cho-\nrobnosti své, řka: „Vždyť musíme žákům svým ne-\núnavně sdělovati, cožkoliv vím bez toho nezů-\nstanu již dlouho mezi nimi\". Bylo to dne 3. dubna\nr. 1850. Když o 10. hod. večer skončil Tomášek\nsvůj život; k starší chorobě ídně) byla se přidružila\nvodnatelnost.\nZevnější osudy našeho mistra shledali jsme být i\nvelmi jednoduchými, vzdálenými veškeré pestrosti a\nromantiky, jež tak často bývají považovány za ne-\nrozlučné příznaky života uměleckého. Tomášek ani\nnešel do šírého svéta pro svou slávu a měl přece\nnemalé dosti učinění v tom, že alespoň valná část\numěleckého svéta sama přicházela k němu, aby mu\nvzdala čest a chválu. Aže v oboru našeho umění\nskutečné byl zjevem, jenž měl jakési právo, žádati,\naby hora spíše přišla k němu, než on k hoře, toho\nnejlepším důkazem budiž letošní slavnost stoletých\njeho narozenin, která by byla zůstala na vždy ne-\nmožnou, kdyby pravé poznání významu Tomáškova\nnebylo opanovalo veškeré naše kruhy hudební.\n*) Nebožtíka J. Horáka brožurka „Von der Mehrdeutigke.it\nder Accorde\" spočívá na názorech Tomáškových.\n\nFl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-06-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-06_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-06-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "179", "page_fin": "181", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.2.3", "titre_corps": "Valašská vánoční koleda. Podává Fr. Bayer.", "titre_sommaire": "Valašská vánoční koleda. Podává Fr. Bayer.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.3", "debut_caractere": 3517, "fin_caractere_exclue": 5335, "texte": "Valašská vánoční koleda.\nPodává Fr. Bayer.\nZnámo dostatečné, že moravští Valaši jsou po-\nvahou a zaměstnáním, jakož i svým bydlem na ho-\nrách mezi všemi moravskými kmeny v národním bá-\nsnictví nejčilejší a nejtvořivější. Při dosti malém\nnamahání bylo by lze jen na Valašsku tolik ne-li\nvíce písní nových sebrat, kolik v Sušilově sbírce\nobsaženo. Myslím, že by se zejména „Mati-ce Morav-\nská\" měla o to postarat, zpěvy valašské toho\nvěru plnouměrou zasluhují, ještě snad vice se stránky\nhudební než-li poetické.\nPři veliké chápavosti a čilosti mysle nedostačo-\nval brzy Valachovi obor světské poesie a on přilnul\nnemalou měrou i k básnictví duchovnímu, když se\nmu křesťanskou naukou přístupným stalo,\nZvláště vítaný předmět poskytnut mu vánočními\nsvátky, kdežto se slaví památka narvzení Páně, při\nčemž dle biblické dějepravy pastuchové betlémští na\nrozkaz andělů šli se oožskému děťátku klaněti. Ne-\nmálo to Valachům, živícím se ponejvíce pasením ovcí\nna horách, zalichotilo, že jejich kolegům v Betlémě\ntaková přednost před ostatními vznešenějšími lidmi\nse stala a oni v této radosti časem úplně stotožnili\nsebe s pastoušky betlémskými:\nPásli ovce Valaši\nna bettémském salaši,\nanděl se jim ukazal,\ndo Betléma jít kázal.\nNic jim nevadilo, že spojovali spolu věci, časem\ni místem od sebe vzdálené. Leží to už v povaze Va-\nlacha, že jsa prostomile naivním, míchá ve své pro-\nstoduchosti, ne nepříjemné, v písních svých veliké\ns malým, cizé s domácím, blízké 3 dalekým, dřívější\ns nynějším vše dohromady.\nJsouť písně valašské pravými dítky nevinného a\nprostého citu a čilé fantasie, lišíce se tím velmi pro-\nspěšně od mnohých jiných národních písní na Moravě\na v Cechách.\nTěchto vánočních písm je náramná sila. V každé\nskoro osadě má jich „pan rektor\" aneb některý čte-\nnář mezi občany celou haldu v některé staré almaře,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4689, "texte": "zaprášené a zapomenuté, jelikož se nehodí už mnohé\nku zpěvu chrámovému, na př.\nDones Juro tu klobásu,\nco sa ňú třikrát opášu,\nzanesem ju Ježíškovi atd.\nMimo to ví jich každý chlapec několik na ko-\nledy, nebo čím více pěsniček, tím více krejcarů (na\nsv. Štěpána při koledování). I dospělí znají mnohé\npísně. V Sušilově sbírce jest valašských vánočních\npísní jen nepatrná částka.\nJak už řečeno, ustupují tyto pastýřské zpěvy,\nač nerady vždy více vážnějším písním i hudbě\nvánoční. Ovšem se dlouho tomu novotění Valaši\nspírali, neboť jsou ve svých zvycích a obyčejích velmi\nkonservativní, držíce se zuby nehty všeho toho, což\njejich jest, A proto jsou posaváde co do ryzé ná-\nrodní individuality nejzachovalejším na Moravě kmenem.\nV mnohých místech však o vánocích posud v ko-\nstelích valašské písně slyšeti.\nJe jitřní. Ticho ani žádný „nezípá\". Na-\njednou spustí anděl (diškant s altem):\nEj přeradostná novina,\nJiž se blíži ta hodiaa,\nnačež druhý anděl pokračuje (bas):\nJiž se blíží ta hodina,\nv které porodila panna,,\nvčil tři hlasy dohromady:\nAj v Betléme Krista pána,\njemu budiž chvála vzdána,\njemu bud! chval a vzdána.\nVarhany mají k této vánoční zvláštní zajímavý\nprůvod jen do skoku. Kyrie, které jsme právě\nuvedli, jest vážné a dosti zdlouhavé, obsahujíc už\njaksi předtuchu následujících divných krás.\nZa to je gloria rychlé a veselé. V gloria upo-\nzorňuje jeden pastýř (bas) své soudruhy na to, co\nse děje:\nGloria, gloria,\nglo - ó - o - ria.\nanděl se v oblacích snáší\nvesele zpívá.\nTomu se diví druzí pastýři (soprán a alt):\nAj! Aj!\nco to nového?\nneslýchaného ?\nPrvní (bas) je poučuje:\nNarodil se vám spasitel,\nvšeho světa vykupitel,\nv městě Betlémě\nleží na seně.\nV graduale pobízí bača (ředitel salaše) své va-\nlachy (ovčáky) (bas):\nHej bratri, vstávejte I\na spěšné chvátejte!\nDo Betléma přímá cesta,\npůjdern brzy ze salaša,\nuvítat mesiaša.\nV offertorium pokračuje v témže tonu (bas):\nVzhůru bratří bez meškání,\nvzhůru rychle vstávejte!\nDo Betléma Ježíškovi\nChválu vzdávat spěchejte.\nNa to druzí (soprán a alt) ochotně odpovídají:\nMy napřed jdem\na se berem\nk Betlému, krásnému městu,\nbudem ukazovat cestu.\nSanctus znú\nSvatý prozpěvujme,\nnebe, země zvelebujme.\nHosanna na výsosti!\nČest a cbvála s vděčností\nbud Bohu uejvyššímu,\nkráli všemohoucímu.\nPo pozdvihování se zpívá několik slok známých\npísní „Budiž pozdraven, náš Mesiáši1' a „S pastýři\npospíchejte křesťané k Betlému.\" Tato vánoční mše\nse po dnešní den v Rožnově na jitřní provozuje,\nv jiných místech zase jiné.\nZajímavé jest, že tato mše pochází odkudsi\nz Hané. Do Rožnova ji přinesl r. 1834 pan Josef\nŠpída, nár. učitel, který ji obdržel cd Jana Šimčíka,\nrektorova syna z Bouňovic a choralisty na domě\nv Olomouci. Složena byla původně, pro varhany, tři\nhlasy (soprán, alt a bas) a dva rohy a provozována\nod Šimčíka v Holiči u Olomouce. Pan Špída vzav\nji s sebou do Rožnova, kdež nyní úplně zdomácněla,\nsložil k ní ještě dvě flétnv. Však nemohl jsem se\nnikterak dopátrat), kdo by tu mši byl složil.\nHlavním předmětem vánočních písní jsou dary\npro Ježíška od Valachů obětované, jako brynza, ovce,\nmed, kaša, žinčice, klobáse, ořechy atd. a pak va-\nlašská muzika (gaidy, housle, cimbál, valašská trouba\na j.), aby „ho nebylo teskno.\"\nBačo, drž sa pacholsLy,\nnaber syra do fasky,\nzbuď Ondráša valacha,\nať chytne do sajdáka\nbarana s rychlostí,\nsak jich má v hojnosti.\nBez muziky nechoďme,\ntej harby si nerobme;\nnech hraje Mika starý,\nšak sn k jinému nehodí\ns Janem na huglice\ni také na gajdicc.\nHlavní úkoly při této hudbě vánoční mají: va-\nlašská trouba (jaké #se na salaši užívá), flétna, rob\nlesní a nějaký železný hák na bití 12 hodin. Nápěvy\nvšech písní jsou veselé, vpravdě vánoční a kdo je na\nvenkově o vánocích neslyšel, s tíží si o nich pravý\npojem učiní. Některé vánoční zpěvy mají úpravu\nzcela operní, zejmena písně, jaké se zpívají o sv.\ntřech králích. Záslužno bylo by jejich sebrání. Někdy\njest píseň latinskými slovy podivně prošpikována,\nbezpochyby produkt některého valašského kantora,\nproběhšíbo dvě neb tři latinské školy, ano některé\npísně jsem nalezl úplně latinské. Ovšem že by se\nnad tou latinou nebožtík Cicero v hrobě obrátil. Vá-\nnoční písně se zpívají dílem v kostelích (pastýřské\na koledy,) dílem doma po celý čas vánoční.\nNemohu udati, odkud a kterak tato vánoční\nhudba na Moravě svůj původ vzala; neboť na žádném\nkusu není poznačeno jméno skladatelovo.\nJen tolik nám známo o něKterých písních, že je\nsložil Rožnovský kaplan P Kuhejda a nápěvy k nim\nobstaral Rožnovský rek'or Josef Rundt, muž vysoce\nvzdělaný, znamenitý latinář a výborný varhaník. Byl\nv oboru svém velečinným a zachovalo se po něm\nněkolik obšírných kancionálů s nápěvy, vlastnoručně\npsaných, z nichžto jeden samé vánoční písně obsa-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1752, "texte": "buje. Žil koncem předešlého a začátkem tohoto\nstoletí. P. Kuhejda nebyl rodem Rožňovan, ale zdr-\nžovav se po dlouhá léta v Rožňově mezi Valachy,\nvpravil se úplně do jejich poměrů a pěstoval s ve-\nlikou oblibou tento druh valašské poesie.\nDříve se zpívaly tyto písně nejen po Valašsku\na na venkově, nýbrž i na Hané a v městech, jako\nY,r v v / v •\nv Rromenzi.\nNyní jsou však obmezeny už jen na venkovské\nkostely na Valašsku, kdež se posavade udržují. Při-\nšel-li by na dědinu nový „pan rektor\" a nechtěl by\ntrpěti tyto nepříliš vážné zpěvy v kostele, vznikla by\nihned všeobecná revoluce proti němu a věru by špatné\npochodil, kdyby na odstranění jich setrvati chtěl.\nStaloť se tak již nejednou.\nPožehnaná Hana totiž zásobovala, dříve jako obi-\nlím tak i učiteli celé Valašsko a těm to bylo ovšem\njaksi podivno, slyšeti v kostele tyto zvláštní vánočně\nveselé zpěvy. Neznajíce zdejších poměrů a majíce\nnepříznivé smýšlení o ušlechtilosti zvyků valašských,\nopřeli se tito učitelé energicky, aby se to podruhé\nneprovozovalo, že se to na nynějšek do kostela ne-\nhodí atd. Ale těm vycinkali!\n„Co? ta krásná vánoční mša že nebi.de? Na to\nbysme se na mú milú podívali! Byla už tolik roků\na hodila sa a včil by sa nehodila? To rači ani do\nkostela nepůjdem!\" a pan rektor se musel poddat\nani nepiskna aneb velmi slabě odporuje.\nA tak se zpěvy ty podnes na venkově zacho-\nvaly, ačkoliv jak už praveno, nemálo ztenčeny a ob-\nmezeny jsou. Ačkoliv to Valachům* jen k nejlepšímu\nprospěchu náboženství slouží, nalezli se i kněží, kteří\nje vymýtiti chtěli.\nPěkný náčrtek o valašské hudbě vánoční od Fr.\nBrzobohatého nalezne čtenář, kterého věc zajímá,\nv Květech 1866.\nPřestávám na těchto několika řádcích a pone-\nchávám si o tomto předmětu podruhé podrobněji pro-\nmluviti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-06-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-06_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-06-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181", "page_fin": "181", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.5", "debut_caractere": 1754, "fin_caractere_exclue": 5340, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Slavnosť hudebníků od Hýna odbývala se obvykle\nokázalým spůsobem o svátcích svatodušních v Ko-\nlíně n. R. Ohniskem celé slavnosti byl J. Brahms,\njenž svou „píseň vítěznou\" osobně dirigoval.\n** D r u h á slavnost německých pěveckých\nspolku odbývati se bude v Mnichov ě, kamž se přes\n8000 pěvců očekává. Městská rada uvolila se v pádu\ndeficitu přispěli k uhrazení výloh 5000 zlatýlllí!\n** Drážďanský spolek hudebních umělců,\njedna z toho druhu jednot nejzasloužilejší, slavil 22. května\nden svého 201etého trvání.\n** Ve Wisbadenu pomýšlí se na to, aby založena\ntam byla konservatoř. V místě, jež je sídlem Rafa a\nWilhelmiho, by se ovšem idea taká bez velikých obtíží\ndala uskutecniti.\n** Pěvecký spolek „Arionu v Lipsku slaviti\nbude na počátku srpna jubileum 251etého svého trvání.\n** Zpráva, jež jsme přinesli v čísle minulém, že\ntotiž Fr. Liszt vydati hodlá u Šubrta & Co. velikou\ntheoreticko-praktickou školu klavírní ve 3 dílech, se po-\ntvrzuje.\n** V novém, domě operním ve Vídni provozovalo\nse v čase jeho 51etého trvání (1869 —lB7 4) 52 rozli-\nčných oper.\n\" v\n** P. Žofie Menter-Popperová, i Pražanům v dobé\npaměti, jmenována jest komorní virtuoskou císaře\nrakouského.\n*'* Lisztovy dobročinné koncerty vynesly od ledna\naž do dubna t. r. čistých 40.000 zl.\n** Nachbauer, tenorista Mnichovský, hodlá pohos-\ntinsku vystoupili v Královci.\n** Basista JRokytcmský, syn slavného pathologa\nvídeňské university, byl u dvo r ní opery tamtéž opětně\nna 5 let en gážová n.\n** Slavnost Haendlova v Londýně bude slavností\nvelkolepou, čistě anglickou. Komité nemůže ani übrá-\nniti se.návalu těch, kteří se ohlásili co spoluúčinkující\nve sboru a orkestru.\n** Fr. Erkela nejnovější opera „Brankovič\nG orgy\" provozovala se nedávno v národním divadle\nv Pešti s úspěchem pro skladatele velmi lichotivým,\n** Reineckého malá opera „Dobrodružství\nHaendlovo\" se provozuje ve Wisbadenu a líbí se.\n** Nové opery vlašské: „Elena\" (Trovati),\n„II figlio del Signor Sindaco\" (Rispoli), „Iviaggi\"\n(D1 Arienzo), „Arsanio\" (Bozzano), „Sardanapala\" (Lí-\nbáni), „Maria Dolores\" (Branca). Té šťastné Itálie!\n** Henri Her z, jenž delší dobu již churav jest,\nsložil svůj úřad profesury klavíru na konservatoři\nv Paříži, jejž byl od r. 1842 zastával. Místo toto\nobdržela po něm mad. Massartová.\n** Zemřelému komponistovi Balfemu postaven bude\npomník v rodném městě jeho Dublině.\n** Tragický konce „komické\" opery ve Vídni.\nNeblahým následkům „krachu\" neušel také mladistvý\nústav komické opery, s takovým přepychem založený a\ntakou nádherou vystrojený. Dne 30. m.m. odbývalo se\nposlední představení. Nádherná budova, která stála 2Vý\nmilionů, stojí nyní zavřena, opuštěna. Veškerý personál\ndivadla byl propustem a obdržel odbytného jednoměsíční\nhonorář.\n** Z Bílé Cerekve. Mladistvý, velenadaný hou-\nslista Rud o 1 f Nováček, syn M. J. Nováčka, řed.\nkůru v Temešváiu, rodáka Horažďovického, vystoupil\ndne 23. května v besedě s úspěchem velmi skvělým.\nPřednesl koncert odAlarda a „Adagio elegique\" od Ferd.\nLauba s virtuositou nevšední a tonem při jeho mládí\nvěru překvapujícím. Syn i otec, jenž se také co vý-\nkonný uměiec zúčastnil, docházeli hlučné a všestranné\npocty.\n** Bývalý purkmistr mohučský, František Schott,\nchef tamějšího světoznámého obchodu s hndebninami, zem-\nřel v Miláně a byl dne 16. m.m. v Mohuči pohřben.\nZesnulý odkázal městu čtyry domy s tím podotknu-\ntím, aby se jich výnosu užilo výhradně ku povznešení\nškolství a divadla. Kromě toho odkázal 63.000 zl.\nměstu k založení hudební školy. Celkem páčí se odkaz\njeho pro město na 300.000 zl.! Takých mecenášů bylo\nby nám zapotřebí!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-06-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-06_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-06-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181", "page_fin": "181", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.2.4.1", "titre_corps": "** Slavnosť hudebníků od Hýna odbývala se obvykle", "titre_sommaire": "** Slavnosť hudebníků od Hýna odbývala se obvykle", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.5", "debut_caractere": 1776, "fin_caractere_exclue": 5340, "texte": "** Slavnosť hudebníků od Hýna odbývala se obvykle\nokázalým spůsobem o svátcích svatodušních v Ko-\nlíně n. R. Ohniskem celé slavnosti byl J. Brahms,\njenž svou „píseň vítěznou\" osobně dirigoval.\n** D r u h á slavnost německých pěveckých\nspolku odbývati se bude v Mnichov ě, kamž se přes\n8000 pěvců očekává. Městská rada uvolila se v pádu\ndeficitu přispěli k uhrazení výloh 5000 zlatýlllí!\n** Drážďanský spolek hudebních umělců,\njedna z toho druhu jednot nejzasloužilejší, slavil 22. května\nden svého 201etého trvání.\n** Ve Wisbadenu pomýšlí se na to, aby založena\ntam byla konservatoř. V místě, jež je sídlem Rafa a\nWilhelmiho, by se ovšem idea taká bez velikých obtíží\ndala uskutecniti.\n** Pěvecký spolek „Arionu v Lipsku slaviti\nbude na počátku srpna jubileum 251etého svého trvání.\n** Zpráva, jež jsme přinesli v čísle minulém, že\ntotiž Fr. Liszt vydati hodlá u Šubrta & Co. velikou\ntheoreticko-praktickou školu klavírní ve 3 dílech, se po-\ntvrzuje.\n** V novém, domě operním ve Vídni provozovalo\nse v čase jeho 51etého trvání (1869 —lB7 4) 52 rozli-\nčných oper.\n\" v\n** P. Žofie Menter-Popperová, i Pražanům v dobé\npaměti, jmenována jest komorní virtuoskou císaře\nrakouského.\n*'* Lisztovy dobročinné koncerty vynesly od ledna\naž do dubna t. r. čistých 40.000 zl.\n** Nachbauer, tenorista Mnichovský, hodlá pohos-\ntinsku vystoupili v Královci.\n** Basista JRokytcmský, syn slavného pathologa\nvídeňské university, byl u dvo r ní opery tamtéž opětně\nna 5 let en gážová n.\n** Slavnost Haendlova v Londýně bude slavností\nvelkolepou, čistě anglickou. Komité nemůže ani übrá-\nniti se.návalu těch, kteří se ohlásili co spoluúčinkující\nve sboru a orkestru.\n** Fr. Erkela nejnovější opera „Brankovič\nG orgy\" provozovala se nedávno v národním divadle\nv Pešti s úspěchem pro skladatele velmi lichotivým,\n** Reineckého malá opera „Dobrodružství\nHaendlovo\" se provozuje ve Wisbadenu a líbí se.\n** Nové opery vlašské: „Elena\" (Trovati),\n„II figlio del Signor Sindaco\" (Rispoli), „Iviaggi\"\n(D1 Arienzo), „Arsanio\" (Bozzano), „Sardanapala\" (Lí-\nbáni), „Maria Dolores\" (Branca). Té šťastné Itálie!\n** Henri Her z, jenž delší dobu již churav jest,\nsložil svůj úřad profesury klavíru na konservatoři\nv Paříži, jejž byl od r. 1842 zastával. Místo toto\nobdržela po něm mad. Massartová.\n** Zemřelému komponistovi Balfemu postaven bude\npomník v rodném městě jeho Dublině.\n** Tragický konce „komické\" opery ve Vídni.\nNeblahým následkům „krachu\" neušel také mladistvý\nústav komické opery, s takovým přepychem založený a\ntakou nádherou vystrojený. Dne 30. m.m. odbývalo se\nposlední představení. Nádherná budova, která stála 2Vý\nmilionů, stojí nyní zavřena, opuštěna. Veškerý personál\ndivadla byl propustem a obdržel odbytného jednoměsíční\nhonorář.\n** Z Bílé Cerekve. Mladistvý, velenadaný hou-\nslista Rud o 1 f Nováček, syn M. J. Nováčka, řed.\nkůru v Temešváiu, rodáka Horažďovického, vystoupil\ndne 23. května v besedě s úspěchem velmi skvělým.\nPřednesl koncert odAlarda a „Adagio elegique\" od Ferd.\nLauba s virtuositou nevšední a tonem při jeho mládí\nvěru překvapujícím. Syn i otec, jenž se také co vý-\nkonný uměiec zúčastnil, docházeli hlučné a všestranné\npocty.\n** Bývalý purkmistr mohučský, František Schott,\nchef tamějšího světoznámého obchodu s hndebninami, zem-\nřel v Miláně a byl dne 16. m.m. v Mohuči pohřben.\nZesnulý odkázal městu čtyry domy s tím podotknu-\ntím, aby se jich výnosu užilo výhradně ku povznešení\nškolství a divadla. Kromě toho odkázal 63.000 zl.\nměstu k založení hudební školy. Celkem páčí se odkaz\njeho pro město na 300.000 zl.! Takých mecenášů bylo\nby nám zapotřebí!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-06-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-06_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-06-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "182", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3913, "texte": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** „Kruh mladých hudebníků Uměl. Besedy\"\nuspořádá dn? 7. t. m. o 12. hod. pol. ve velkém sále,\nMěšťanské besedy hudební akademii, jejížto objemný,\nprogram, obsahující vesměs původní skladby pořadatelů,-\ntuto podáváme: 1. Kvintetto (1. věta) pro 2 houslee\nviolu, cello a klavír (J. Hartl), přednesou pp. Markusý\nJiránek, Klička, Kompit, a Hartl. 2. a) Kyrie z vo-\nkální mše (J. Jiránek), b) Gloria z vokální mš,-\n(J. Klička). 3. Skladby klavírní (J. Pribík). a)\nTouha, b) Naděje, c) Kalost, d) Fuga. Přeanese p. Pri-\nbík. 4. Dvě písně: a) „Tak ticho kolem\" (J. Jirá-\nnek). b) „Nevěrný\" (J. Hartl). Přednese sl. Cachova.\n5. Trio (Adagio) pro housle, cello a klavír (K. Knittl).\npřednesou pp. Markus, Kompit a Knittl. 6. Dv ě písně!\na) „Mně zdálo se, že'š umřela\" (J. Holý), b) „Z svých\npísní trůn Ti udělám (K. Knittl). Přednese p. Vyskočil.\n7. Polonaise (J. Jiránek), přednese p. J'ránek. 8.\nDvě písně: a) „Do dálky odjíždí\" (J. Jiránek), před-\nnese sl. Olga Černých, b) „Kytička\" (J. Jiránek), před-\nnese sl. Olga Černých. 9. Zastaven íčko pro bary-\nton a mužský soor (J. Klička), baryton. solo: p. Vyskočil.\n10. „Žitné pole\", duetto pro soprán a alt (J. Holý),\npřednese sl. Olga Černých a sl. Cachova. 11. Credo\nz vokální mše (J. Holý.) Ke kruhu mladistvých umělců\nnově přistoupil též pan Markus nově urtanovený řidi-\ntel orkestru král. zem. českého divadla. V poslední\nschůzi hrál mezi jiným pan Weber některé ze svých\nskladeb pro housle a klavír, pak uherské tance od\\\nBrahmse-Joachima. V dýchánku „Umělecké besedy\" hráli\npp. Jiránek a Přibík čtyrručně „Slavnostní pochod\"\nK. Bendla, pan Jiránek pak sám Raífův valčík.\n, Stanovy mužského zpěváckého spolku\n„Střela\" v Plaších (okr. královický) došly úředního\nschválení.\nV Dobříši utvořuje se přičiněním p. Fr. Cichry\njednota přátel hudebního umění, jejížto protektorem jest\np. hrabě Kolloredo-Mannsfel 1. Stanovy byly již k úře-\ndnímu schválení předloženy.\nZ Turče sv. Martina, (Pův. dop.) Zdejší zpě-\nváčky spolek uspořádal/dne 30. května v matičně dvo-\nřané besedu s následujíéím programem: 1. Národní\n(česká); Pri luni (slovinská), pro čtverohlas upravil\nL. Procházka. 2. Věnec 11. ze slovanských nár. písní,\nuvil Jan Kadavý. 3. Divadelní představení: „Sám nevie,\nco chce\", dramatický žert dle Drobišovy novelly od\nCaltheraca. 4. „Nitra\" pro čtverohlas upraví1 Jan Ka-\ndavý. 5. Divadelní představení: „Nechce fajčit\", dra-\nmatický ž rt v 1. jednání dle Klerotha. 6. Pijácká,\nsbor K. Bendla. Všechny zpěvy byly dosti přesně a\ns patřičným výrazem přednešeny. Ačkoliv se nám písně\nčeské pro jejich krásu a mistrovskou skladbu velice líbily,\npředce naše národní písně učinily na srdce naše moc-\nnější dojem, snad proto, že se v nich co nejryzeji zje-\nvuje ráz našeho národního ducha. Píseň „Nitra\" mu-\nsela žádosti obecenstva býti opakována. Je to milý po-\nžitek, slyšeti naše národní z většiny v starých tóninách\nsložené písně zpívati v rouchu uměleckém. Škoda jen,\nže naše zpěvácké spolky na Slovensku umělecký zpěv\nhorlivěji nepěstují. Divadelní představení obou frašek\ntéž sťastně se vydařilo.\nZ „Hlaholil\"pražského. V sobotu dne 30. května\nslavila měšťanská beseda pražská otevření své krásné\nzahrady, při kteréžto příležitosti „Hlahol\" střídavě s ka-\npelou vojenskou uěkteré sbory přednesl, z nichž známá\n„Pražská Bětulinka\" a oblíbená nyní „Česká muzika\"\nJosefa Lva opakovány býti musely. Sbory ty řídil\nse známou obezřetností a ze zvláštní ochoty k spolku\np. J. L. Lukeš. Na deň 29. a 30. června t. r. pod-\nnikne „Hlahol\" výlet do Turnova a okolí. V Turnově\nuspořádá „Hlahol\" koncert, jehož zajímavý program\npříště sdělíme. Dle všech připrav dosud konaných sli-\nbuje výlet ten příjemnou zábavu. Zkoušky k výletu tomu\njakož i produkci v Turnově říditi bude milený ředitel\nspolku p. Karel Bendi, jenž zotavir se po déiší cho-\nrubě, ochotně se uchopuje vesla, jímžte náš „Hlahol\"\nvždy co nejzdárněji byl řídil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-06-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-06_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-06-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "184", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.6", "debut_caractere": 3915, "fin_caractere_exclue": 5942, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Dr. Edmund Šebek uveřejnil z vzácné své sbírky,\nautografů dva dosud neznámé listy vevodhyně Sibylly\nz Virtemberku Konstantinovi Huyghensovi\npánu na Zuilichemu, jenž byl prvním sekretářem prince\nOranienského a zároveň co básník hollandský a latinský\nzvučného jména požíval. Z listů těch vycházejí na jev o\nněkteré zajímavé podrobnosti o životě Jana Jakuba\nFroberger a, žáka slovutného Frescobaldiho\nv Ěímě, výtečného klavicinisty a císařského dvorního\nvarhaníka a skladatele ve Vídni, kteréž valně poopravují\nbiografické zprávy, o něm pojednávající. Od Mathesona\npočínaje („Grundlage einer Ehrenpforte . . . Hamburg,\n1740\") všichni pozdější biografové udávali, že Frober-\nger narodil se r. 1635 (v Halle v Sasku), a Gerber\n(Tonkůnstler-Lexikon, Leipzig 1790) kládo jeho úmrtí\ndo r. 1695, kteréžto udání taktéž přešlo v všechny po-\nzdější zprávy. Z listu vévodkyně Sibylly však vychází\nna jevo, že Froberger zemřel dne 7. května 1667, tu-\ndiž 028 let dříve, než se dosud myslelo, což ovšem\nveškeré ostatní jeho životní události, valně pošinuje do\npředu. Jelikož pak z uvedených podrobností v obou\nlistech vévodkyně lze na jisto souditi, že Froberger před\nsmrtí svou byl již u vysoké staří, lze za to mni, že se\nnarodil hned na počátku 17. století. Listy uvedené dále\nvelmi zajímavým pérem vyličují některé podrobnosti, kte-\nréž nám v celou uměleckou povahu Frobergrovu dávají\nmnohem blížeji nahlednouti í ukazují jinak cestu k dal-\nšímu pátrání, jímžto bude jednou lze doplniti zprávy o\nživotě a umělecké činnosti slovutného tohoto hudebníka,\ndosud přec jen sporé a neúplné. P. dru. Šebkovi ne-\nmalá přísluší zásluha, že s důmyslem uznání hodným\ndosavádní omyly poopravil a k dálšímu bádání nového\npodal podnětu. Oba listy vévodkyně tvoří s duchaplným\na o úplné znalosti věci svědčícím pojednáním dr. Šebka\nskoro 30 stránek čítající monografii, která vyšla v Praze\nvlastním nákladem spisovatelovými\n\n* Pan Karel Záhorský v Nové Pace složil „Tři\npísně pro domácnost\" s průvodem piana, které vlastním"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6072, "texte": "svým nákladem tiskem vydá. čistý vynos z prodeje\nvěnuje p. skladatel fondu pro dostavění národního divadla.\n* Pražský hotovitel nástrojů, p. ÍI orá k, požívá\ni za hranicemi naší vlasti pověsti velmi chvalné. Tyto\ndny došla jej výhodná objednávka až z Indie, od kapel-\nníka místokrále v Calcutě, K. Siedeho, rodem Čecha.\n* Tyto dny meškal v Praze náš ctěný krajan J. Pa-\nleček, zastaviv se zde u své rodiny na své cestě\nz Petrohradu do Oděsy, kdež pohostinsku zpívati bude.\n* Pp. mladší hudebníky i přátele hudby,\nkteří snahou po důkladnějším poznání puzeni umění\no komposici návodem zkušeného mistra dotyčná od-\nvětví hudby jmenovitě učení o kontrapunktu, fuze,\no všestranném pracování s thematem, zvláště pak nauku\no instru men taci stojící na stupni nejmoder-\nnějších bádání by prostudovat! chtěli, upozorňu-\njeme na to, že naskytuje se jim nyní vhodná příležitost\ntím, že odhodlal se jeden z našich předních skladatelův\nk udílení hodin v jmenovaných předmětech i ve všem\ndálším, co s předměty těmi souvisí. O bližších podmín-\nkách možno se dozvěděti v redakci našeho listu.\n* Ml?sira saera. Vokální mše F. Zd. Sku-\nli erského, řiditele pražské školy varhanické, věnovaná\nvelkému reformátoru hudby církevní dr. Wittovi, pro-\nvedena byla v chrámu sv. Trojice v slavnostní den stejně\njmenovaný. Ctěné čtenářstvo listu našeho zajisté pama-\ntuj e se, že mluvili jsme na místě tomto o překrásném,\nvelkolepě zaleženém vokálním „Credu\" z této mše, jež\nprovedeno bylo s výsledkem velmi příznivým v minulé\nv\nprávě sezoně koncertní v sále Zofinském. Již tehdá zmí-\nnili jsme se s uznáním neobmezeným o mistrovské v pravdě\npráci té a podotkli jsme, že daleko mohutnějšího účinku\ndosáhla by skladba ta v místnosti jí přiměřenější ve\nvelebných prostorách chrámových a sice ne osamělá,\nnýbrž v organické souvislosti s ostatními částemi celku.\nPřání to se nám splnilo i vyznáváme, že potkali jsme se\ntu se skladbou rázu tak velevýznamného pro přísné formy\ncírkevní, že vítáme ji co vynikající údálosť pro\novšem ještě dosti chudou naši literaturu hudby církevní.\nJsou tu velebné tvary starých tónin s použitím přiměře-\nných vesměs markantně ušlechtilých motivů v ladném\na v pravdě mistrném sloučení s moderní modulací a vůbec\ns duchem naší doby. Tónina dorická převládá v Kyrie,\nsvětle slavnostním Gloria a Agnus; v Credu a Benedíctus\nmixolydická a v Sanctus eolická. Vložky v podobném\nslohu byly z péra téhož autora, tak že celek o slavnosti\nté z krásného rámce individuelní nálady nevycházel a\ndojem následkem toho se tím více stupňovat! musel.\nSbor, jejž v obětavosti své sesílil p. P. Lehner sborem\nkarlínského kůru, provedl všechna jednotlivá čísla s pře-\nsností uznání hodnou a patrně s nadšením pro věc samu.\n\nČeská zpěvohra. Capitaine Henriot. Komická\nopera ve třech jednáních. Text od V. Sardou-a\na Vaeza. Přeložil Em. Zungl. Hudba cd F. A. Ge-\nvaerta. Poprvé provozovaná na českém jevišti v di-\nvadle Novoméstském dne 3. června.\nPo zvadlých „Martách\", chorých, stářím se-\nžloutlých „Sebastianech\" a jiných mrzácích ze zlatých\ndob minulých podalo nám řiditelstvo zpěvohry české\nse snahou zajisté opravdovou v letní této saisoné\nprvní novinku, skladbu to nynějšího řiditele konser-\nvatoře brusselské F. A. Gevaerta, všeobecně váže-\nného mistra hudebního iv širších kruzích obecenstva\nfrancouzského vždyť nejednou již byla skladba\ntato na jevišti pařížském s oblibou i pochvalou při-\njata, I u nás dostalo se Gevaertovi přijetí veimi\nlichotivého, zevnější úspěch novinky té může býti\nv pravdě skvělým nazván, obecenstvo neskrbilo s po-\ntleskem a v radosti nad tím, že po prázdnotě vlaš-\nských strakatin opět jednou podány mu byly hude-\nbní formy mladé, svěžím životem prodchnuté, dávalo\nprůchod svému příznivému naladění tím, že chválilo\npotleskem vše, co jen poněkud slušněji znělo. Pře-\ndevším dlužno uznati, že by hudba Gevaertova valně\nzískala rozumnějším upravením libreta, jež ni látkou\nni formou nevyniká pranicím nad starou, dávno otře-\npanou a v naší době k životu dálšímu neschopnou\nšablonu libretářskou. Celek jest rozdroben v kuplety,\nsbory, arie, duetta, tercetta atd., zkrátka v jednotlivá\nčísla hudební a což nejhoršiho, v popředí se tu tlačí\nsvým suchoparem próza, jež svými olověnými křídly\ntíže každý volnější led dramatického vývoje hude-\nbního. Nesrovnalost celku jest tu patrna: staré, ži-\nvota neschopné formy libretářské pojí se tu v ne-\nladnou smíšeninu s novými, bujarým životem překy-\npujícími formami hudebními. Nedá se ovšem upříti,\nže jsou jednotlivosti libreta s obvyklou u francouz-\nských dramatikův obratností a routinovanou znalostí\nscény velmi šťastně provedeny, tak že momentánně\ndosti živé napínají však celek je neurovnáu, a\npožadavkům, jaké doba naše klade k dramatu hude-\nbnímu, ni v nejmenším nevyhovuje. Právě proto se\ndílo to na delší dobu budoucí sotva v repertoiru bě-\nžném dovede održeti. Děj opery, jenž pro hudebni\nformy vždy má býti co možná při vší kombinaci\npřede jen průhledně staven, jest zde celkem dosti\nzamotaný a na první pohled zajisté ne příliš jasný,\nlátka pak celého libreta jest sestavena z více, ne-\npříliš neznámých motivův; osnova celého libreta totiž\nspočívá z části na onom starém a přede vždy novém\n„qui pro quo\" (král Jindřich co kapitán Henriot) a\nz části na oné Heineově staré a přede vždy nové\npovídačce, jež začíná slovy: „Kýs hoch (Don Fa-\nbrice) miloval dívku (Blanche ď Etianges), ta k ji-\nnému (Mauléonu) však lne\" a t. d. To vše je zaha-\nleno v lesklý nimbus vojenského života v bouřném\ntáboře, propleteno množstvím zamilovaných dobro-\ndružství, protkáno žárlivostí, vzdechy, slzami, galan-\nterií, několika paprsky šťastné lásky a konečné jest\ncelek korunován vítězoslavným pochodem plechových\nnástrojů, krále a spolukapitána i jeho vojsk v doby-\ntou Paříž. Dílo celé bych raděj nazval „obrazem\nz vojenského života\" než „komickou\" operou, ja-\nkou zajisté v běžném smyslu skladba Gevaertova\nnení. Skvělý, bujný vojenský život jest hlavním mo-\ntorem celku, takže živlu hudebnímu bezděčně se vtírá\nzvláštní onen ráz skvělé zvučnosti, jejž docílil skla-\ndatel dosti šťastné volenými odstíny orkestrálními a"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2845, "texte": "máme-li podati krátkými slovy celkový úsudek po\nprvém poslechnutí díla toho, tož říci musíme, že Ge-\nvaertova hudba ovšem nijak nevyniká ve své již\ns hora naznačené rozdrobenosti zvláštní snad nějakou\noriginalitou v myšlénkách hudebních či v jich spra-\ncování: nýbrž že jest zpěvohra ta prací solidní, ruku\nzkušeného hudebníka prozrazující a v mezích Horá-\ncova známého „zlatého středu\" se pohybující. Jest\nto v ohledu hudebním strava záživná a ředitelstvu\nsluší vším právem všechna chvála za vybrání hudty\ntakového druhu, jež zajisté přes všechny své nedo-\nstatky přede jen vyniká opravdovým směrem svým\nv nynější té poušti francouzské literatury z oboru\nhudby dramatické. K jednotlivým číslům zpěvohry\nGevaertovy vrátíme se po dálšíclť reprisách.\nProvedení prozrazovalo celkem pečlivé studium\nse strany sólistu i sboru. Orkestru by neškodilo po-\ndrobnější odstiňování; .čímž by mnohé jen z hrubá\nnaskizzované linii jakož i mnohé příliš křiklavě zbar-\nvené partii průvodu ladnější okrouhlosti se dostalo\ntakže by, při takovém obezřetnějším počínání pěvec\nv individualitě své bez odporu jasněji vystoupiti mu-\nsel. Pokud se týče sólistů jednotlivých, tu možno\nříci, že všichni jsou zaměstnáni v tak zvaných vdě-\nčných úlohách. Tak rozvinula slč. Paršova co\n„Blanche\" v mnohé scéně (zejména ve scéně v Mau-\nléonem v '2. as Fabriciem v3. jednání) takou vře-\nlost v pravdivosti výrazu dramatického, že odedávna\nse nepamatujeme na takou pružnost duševního roze-\nchvění ve zpěvu i hře u pěvkyné, jež v poslední\ndobě mnohou podávala příležitost ku spravedlivé stí-\nžnosti na povážlivé to hospodáření s krásným zajisté\nmateriálem hlasovým. Úloha „Valentiny\" jest sice\npodřízenější, však podává dosti vhodné příležitost'\nku rozvinutí vzácných vlastností dobrého into-\nnování v podřízeném druhém hlase; že se snaha\nslč. Hanušovy v tomto ohledu nepotkala vždy\ns výsledkem obmýšleným, a že následkem toho druhý\nhlas přicházel jak s prvním hlasem tak i s orkestrem\nčasto v povážlivou kolisi, dlužno litovati. Slč. Sit-\ntova co markytánka „Fleuretta\" v ohledu zpěvuím\núplně dostála; však tvoření celé postavy hra i mi-\nmika to vše jest pochybené. Jsme přesvědčeni\no slečnině patrném nadání v oboru komiky, což ja-\nsně dokázala zvláště co Galathea, od níž jest k mar-\nkytánce sice poněkud velký skok, však pro slečnu\nne nepřemožitelný. Ostatně patří úloha ta sl. Sákové!\nÚlohy mužské byly vesměs v rukou dobrých: p.\nLev v titulní úloze živěji než kdy jindy se pohy-\nboval, zpěvní čásť jako obyčejně provedl bezvadně;\npp. tenoristé Vávra co „Mauléon\" a Krossing\nco „Bellegarde\" statečné závodili i získali si častého\nuznání vděčného obecenstva. P. Čech ml. byl co\n„Don Fabrice Urraga\" velmi dobrý ve svém de-\nmonicko-pathétickémživlu a p. Koubek s humorem\n*\ndával chytře přihlouplého nenasytu „Pastorela\". I\nkapelník Čech celek studoval i statně dirigoval.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-06-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-06_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-06-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "183", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.2.6.1", "titre_corps": "* Dr. Edmund Šebek uveřejnil z vzácné své sbírky,", "titre_sommaire": "* Dr. Edmund Šebek uveřejnil z vzácné své sbírky,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.6", "debut_caractere": 3944, "fin_caractere_exclue": 5942, "texte": "* Dr. Edmund Šebek uveřejnil z vzácné své sbírky,\nautografů dva dosud neznámé listy vevodhyně Sibylly\nz Virtemberku Konstantinovi Huyghensovi\npánu na Zuilichemu, jenž byl prvním sekretářem prince\nOranienského a zároveň co básník hollandský a latinský\nzvučného jména požíval. Z listů těch vycházejí na jev o\nněkteré zajímavé podrobnosti o životě Jana Jakuba\nFroberger a, žáka slovutného Frescobaldiho\nv Ěímě, výtečného klavicinisty a císařského dvorního\nvarhaníka a skladatele ve Vídni, kteréž valně poopravují\nbiografické zprávy, o něm pojednávající. Od Mathesona\npočínaje („Grundlage einer Ehrenpforte . . . Hamburg,\n1740\") všichni pozdější biografové udávali, že Frober-\nger narodil se r. 1635 (v Halle v Sasku), a Gerber\n(Tonkůnstler-Lexikon, Leipzig 1790) kládo jeho úmrtí\ndo r. 1695, kteréžto udání taktéž přešlo v všechny po-\nzdější zprávy. Z listu vévodkyně Sibylly však vychází\nna jevo, že Froberger zemřel dne 7. května 1667, tu-\ndiž 028 let dříve, než se dosud myslelo, což ovšem\nveškeré ostatní jeho životní události, valně pošinuje do\npředu. Jelikož pak z uvedených podrobností v obou\nlistech vévodkyně lze na jisto souditi, že Froberger před\nsmrtí svou byl již u vysoké staří, lze za to mni, že se\nnarodil hned na počátku 17. století. Listy uvedené dále\nvelmi zajímavým pérem vyličují některé podrobnosti, kte-\nréž nám v celou uměleckou povahu Frobergrovu dávají\nmnohem blížeji nahlednouti í ukazují jinak cestu k dal-\nšímu pátrání, jímžto bude jednou lze doplniti zprávy o\nživotě a umělecké činnosti slovutného tohoto hudebníka,\ndosud přec jen sporé a neúplné. P. dru. Šebkovi ne-\nmalá přísluší zásluha, že s důmyslem uznání hodným\ndosavádní omyly poopravil a k dálšímu bádání nového\npodal podnětu. Oba listy vévodkyně tvoří s duchaplným\na o úplné znalosti věci svědčícím pojednáním dr. Šebka\nskoro 30 stránek čítající monografii, která vyšla v Praze\nvlastním nákladem spisovatelovými\n\n* Pan Karel Záhorský v Nové Pace složil „Tři\npísně pro domácnost\" s průvodem piana, které vlastním"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2701, "texte": "svým nákladem tiskem vydá. čistý vynos z prodeje\nvěnuje p. skladatel fondu pro dostavění národního divadla.\n* Pražský hotovitel nástrojů, p. ÍI orá k, požívá\ni za hranicemi naší vlasti pověsti velmi chvalné. Tyto\ndny došla jej výhodná objednávka až z Indie, od kapel-\nníka místokrále v Calcutě, K. Siedeho, rodem Čecha.\n* Tyto dny meškal v Praze náš ctěný krajan J. Pa-\nleček, zastaviv se zde u své rodiny na své cestě\nz Petrohradu do Oděsy, kdež pohostinsku zpívati bude.\n* Pp. mladší hudebníky i přátele hudby,\nkteří snahou po důkladnějším poznání puzeni umění\no komposici návodem zkušeného mistra dotyčná od-\nvětví hudby jmenovitě učení o kontrapunktu, fuze,\no všestranném pracování s thematem, zvláště pak nauku\no instru men taci stojící na stupni nejmoder-\nnějších bádání by prostudovat! chtěli, upozorňu-\njeme na to, že naskytuje se jim nyní vhodná příležitost\ntím, že odhodlal se jeden z našich předních skladatelův\nk udílení hodin v jmenovaných předmětech i ve všem\ndálším, co s předměty těmi souvisí. O bližších podmín-\nkách možno se dozvěděti v redakci našeho listu.\n* Ml?sira saera. Vokální mše F. Zd. Sku-\nli erského, řiditele pražské školy varhanické, věnovaná\nvelkému reformátoru hudby církevní dr. Wittovi, pro-\nvedena byla v chrámu sv. Trojice v slavnostní den stejně\njmenovaný. Ctěné čtenářstvo listu našeho zajisté pama-\ntuj e se, že mluvili jsme na místě tomto o překrásném,\nvelkolepě zaleženém vokálním „Credu\" z této mše, jež\nprovedeno bylo s výsledkem velmi příznivým v minulé\nv\nprávě sezoně koncertní v sále Zofinském. Již tehdá zmí-\nnili jsme se s uznáním neobmezeným o mistrovské v pravdě\npráci té a podotkli jsme, že daleko mohutnějšího účinku\ndosáhla by skladba ta v místnosti jí přiměřenější ve\nvelebných prostorách chrámových a sice ne osamělá,\nnýbrž v organické souvislosti s ostatními částemi celku.\nPřání to se nám splnilo i vyznáváme, že potkali jsme se\ntu se skladbou rázu tak velevýznamného pro přísné formy\ncírkevní, že vítáme ji co vynikající údálosť pro\novšem ještě dosti chudou naši literaturu hudby církevní.\nJsou tu velebné tvary starých tónin s použitím přiměře-\nných vesměs markantně ušlechtilých motivů v ladném\na v pravdě mistrném sloučení s moderní modulací a vůbec\ns duchem naší doby. Tónina dorická převládá v Kyrie,\nsvětle slavnostním Gloria a Agnus; v Credu a Benedíctus\nmixolydická a v Sanctus eolická. Vložky v podobném\nslohu byly z péra téhož autora, tak že celek o slavnosti\nté z krásného rámce individuelní nálady nevycházel a\ndojem následkem toho se tím více stupňovat! musel.\nSbor, jejž v obětavosti své sesílil p. P. Lehner sborem\nkarlínského kůru, provedl všechna jednotlivá čísla s pře-\nsností uznání hodnou a patrně s nadšením pro věc samu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-06-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-06_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-06-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183", "page_fin": "184", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.2.6.2", "titre_corps": "Česká zpěvohra. Capitaine Henriot. Komická", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. Capitaine Henriot. Komická", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.7", "debut_caractere": 2703, "fin_caractere_exclue": 6072, "texte": "Česká zpěvohra. Capitaine Henriot. Komická\nopera ve třech jednáních. Text od V. Sardou-a\na Vaeza. Přeložil Em. Zungl. Hudba cd F. A. Ge-\nvaerta. Poprvé provozovaná na českém jevišti v di-\nvadle Novoméstském dne 3. června.\nPo zvadlých „Martách\", chorých, stářím se-\nžloutlých „Sebastianech\" a jiných mrzácích ze zlatých\ndob minulých podalo nám řiditelstvo zpěvohry české\nse snahou zajisté opravdovou v letní této saisoné\nprvní novinku, skladbu to nynějšího řiditele konser-\nvatoře brusselské F. A. Gevaerta, všeobecně váže-\nného mistra hudebního iv širších kruzích obecenstva\nfrancouzského vždyť nejednou již byla skladba\ntato na jevišti pařížském s oblibou i pochvalou při-\njata, I u nás dostalo se Gevaertovi přijetí veimi\nlichotivého, zevnější úspěch novinky té může býti\nv pravdě skvělým nazván, obecenstvo neskrbilo s po-\ntleskem a v radosti nad tím, že po prázdnotě vlaš-\nských strakatin opět jednou podány mu byly hude-\nbní formy mladé, svěžím životem prodchnuté, dávalo\nprůchod svému příznivému naladění tím, že chválilo\npotleskem vše, co jen poněkud slušněji znělo. Pře-\ndevším dlužno uznati, že by hudba Gevaertova valně\nzískala rozumnějším upravením libreta, jež ni látkou\nni formou nevyniká pranicím nad starou, dávno otře-\npanou a v naší době k životu dálšímu neschopnou\nšablonu libretářskou. Celek jest rozdroben v kuplety,\nsbory, arie, duetta, tercetta atd., zkrátka v jednotlivá\nčísla hudební a což nejhoršiho, v popředí se tu tlačí\nsvým suchoparem próza, jež svými olověnými křídly\ntíže každý volnější led dramatického vývoje hude-\nbního. Nesrovnalost celku jest tu patrna: staré, ži-\nvota neschopné formy libretářské pojí se tu v ne-\nladnou smíšeninu s novými, bujarým životem překy-\npujícími formami hudebními. Nedá se ovšem upříti,\nže jsou jednotlivosti libreta s obvyklou u francouz-\nských dramatikův obratností a routinovanou znalostí\nscény velmi šťastně provedeny, tak že momentánně\ndosti živé napínají však celek je neurovnáu, a\npožadavkům, jaké doba naše klade k dramatu hude-\nbnímu, ni v nejmenším nevyhovuje. Právě proto se\ndílo to na delší dobu budoucí sotva v repertoiru bě-\nžném dovede održeti. Děj opery, jenž pro hudebni\nformy vždy má býti co možná při vší kombinaci\npřede jen průhledně staven, jest zde celkem dosti\nzamotaný a na první pohled zajisté ne příliš jasný,\nlátka pak celého libreta jest sestavena z více, ne-\npříliš neznámých motivův; osnova celého libreta totiž\nspočívá z části na onom starém a přede vždy novém\n„qui pro quo\" (král Jindřich co kapitán Henriot) a\nz části na oné Heineově staré a přede vždy nové\npovídačce, jež začíná slovy: „Kýs hoch (Don Fa-\nbrice) miloval dívku (Blanche ď Etianges), ta k ji-\nnému (Mauléonu) však lne\" a t. d. To vše je zaha-\nleno v lesklý nimbus vojenského života v bouřném\ntáboře, propleteno množstvím zamilovaných dobro-\ndružství, protkáno žárlivostí, vzdechy, slzami, galan-\nterií, několika paprsky šťastné lásky a konečné jest\ncelek korunován vítězoslavným pochodem plechových\nnástrojů, krále a spolukapitána i jeho vojsk v doby-\ntou Paříž. Dílo celé bych raděj nazval „obrazem\nz vojenského života\" než „komickou\" operou, ja-\nkou zajisté v běžném smyslu skladba Gevaertova\nnení. Skvělý, bujný vojenský život jest hlavním mo-\ntorem celku, takže živlu hudebnímu bezděčně se vtírá\nzvláštní onen ráz skvělé zvučnosti, jejž docílil skla-\ndatel dosti šťastné volenými odstíny orkestrálními a"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2845, "texte": "máme-li podati krátkými slovy celkový úsudek po\nprvém poslechnutí díla toho, tož říci musíme, že Ge-\nvaertova hudba ovšem nijak nevyniká ve své již\ns hora naznačené rozdrobenosti zvláštní snad nějakou\noriginalitou v myšlénkách hudebních či v jich spra-\ncování: nýbrž že jest zpěvohra ta prací solidní, ruku\nzkušeného hudebníka prozrazující a v mezích Horá-\ncova známého „zlatého středu\" se pohybující. Jest\nto v ohledu hudebním strava záživná a ředitelstvu\nsluší vším právem všechna chvála za vybrání hudty\ntakového druhu, jež zajisté přes všechny své nedo-\nstatky přede jen vyniká opravdovým směrem svým\nv nynější té poušti francouzské literatury z oboru\nhudby dramatické. K jednotlivým číslům zpěvohry\nGevaertovy vrátíme se po dálšíclť reprisách.\nProvedení prozrazovalo celkem pečlivé studium\nse strany sólistu i sboru. Orkestru by neškodilo po-\ndrobnější odstiňování; .čímž by mnohé jen z hrubá\nnaskizzované linii jakož i mnohé příliš křiklavě zbar-\nvené partii průvodu ladnější okrouhlosti se dostalo\ntakže by, při takovém obezřetnějším počínání pěvec\nv individualitě své bez odporu jasněji vystoupiti mu-\nsel. Pokud se týče sólistů jednotlivých, tu možno\nříci, že všichni jsou zaměstnáni v tak zvaných vdě-\nčných úlohách. Tak rozvinula slč. Paršova co\n„Blanche\" v mnohé scéně (zejména ve scéně v Mau-\nléonem v '2. as Fabriciem v3. jednání) takou vře-\nlost v pravdivosti výrazu dramatického, že odedávna\nse nepamatujeme na takou pružnost duševního roze-\nchvění ve zpěvu i hře u pěvkyné, jež v poslední\ndobě mnohou podávala příležitost ku spravedlivé stí-\nžnosti na povážlivé to hospodáření s krásným zajisté\nmateriálem hlasovým. Úloha „Valentiny\" jest sice\npodřízenější, však podává dosti vhodné příležitost'\nku rozvinutí vzácných vlastností dobrého into-\nnování v podřízeném druhém hlase; že se snaha\nslč. Hanušovy v tomto ohledu nepotkala vždy\ns výsledkem obmýšleným, a že následkem toho druhý\nhlas přicházel jak s prvním hlasem tak i s orkestrem\nčasto v povážlivou kolisi, dlužno litovati. Slč. Sit-\ntova co markytánka „Fleuretta\" v ohledu zpěvuím\núplně dostála; však tvoření celé postavy hra i mi-\nmika to vše jest pochybené. Jsme přesvědčeni\no slečnině patrném nadání v oboru komiky, což ja-\nsně dokázala zvláště co Galathea, od níž jest k mar-\nkytánce sice poněkud velký skok, však pro slečnu\nne nepřemožitelný. Ostatně patří úloha ta sl. Sákové!\nÚlohy mužské byly vesměs v rukou dobrých: p.\nLev v titulní úloze živěji než kdy jindy se pohy-\nboval, zpěvní čásť jako obyčejně provedl bezvadně;\npp. tenoristé Vávra co „Mauléon\" a Krossing\nco „Bellegarde\" statečné závodili i získali si častého\nuznání vděčného obecenstva. P. Čech ml. byl co\n„Don Fabrice Urraga\" velmi dobrý ve svém de-\nmonicko-pathétickémživlu a p. Koubek s humorem\n*\ndával chytře přihlouplého nenasytu „Pastorela\". I\nkapelník Čech celek studoval i statně dirigoval.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-06-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-06_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-06-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "184", "page_fin": "184", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.2.7", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.8", "debut_caractere": 2847, "fin_caractere_exclue": 3821, "texte": "Listárna redakce.\nP. L. K.v L, Odporučujerne Vam „Matici hudební\" co\njediný toho druh i spolek: vlastenecký, jenž zajisté zasluhuje\nvšestranné podpory.\nPp. akademikům K. M. B. T. v Praze. Máme za to,\nže v úplném opomenuti, v důkladné zprávě oceniti vysoký vý-\nznam umělecký a národní, jakýž bez odporu měl slavnostní\nkoncert akademický dne 25. m. m., nebylo by přec slušno\nhledati u obou dotčených denníků politických jakousi zúmysl-\nnost či jednání tendenční, jet to snad spíše nedbalost aneb\nk malé jen cti jim sloužící nechuť dotyčných referentů, pro-\nnésti se vřeleji o uměleckých plodech nejpřednějších a nej-\nnadanějších našich hudebníků, o nichž psaly by se snad jinde\nzajisté celé sloupce chvály a nadšení. Obecenstvo jinak má\nzajisté všechno právo, žádati na politickém denníku, aby vě-\nnoval umění vůbec a každému novému zjevu uměleckému\nzvláště slušné a patřičné pozornosti, nochce-li na se uvaliti\nspravedlivou výtku, že úkolu svému dostává jen v míře ne-\núp né."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n6. června 1817 nar. Camillo Sivori, výt. housl. — v Janově.\n„ 1824 I. provoz, oratoria „Potopa světa\" Bedř. Šnei-\nJera -- v Kolíně nad Rýnem.\n7. „ 1787 I. provoz. Salieriho zpěv. „Aksur\"— v Paříži.\n„ „ 1807 nar. Adrien Frant. Servais, výt. čeLista\nv Halu u Bruselu.\n„ „ 1872 f Stanislav Moniuszko, výt. sklad, polský\nve Varšavě.\n8. „ 1810 nar. Rob. Šumán, sklad. v Cvikavě.\n„ „ 1818 nar. V. Tschirch, sklad. v Líchtenavě.\n9. „ 1810 nar. Otto Nicolai, op. sklad. v Královci.\n10. „ 1556 f Martin Agricola, theor. hud. v Děví ně.\n„ „ 1837 ý Val. Fioravanti. kapelník papežského sboru\npěv. v Římě.\n„ „ 1849 f Bedř. Kalkhreuner, pian. a sklad.\nv Enghienu u Paříže.\n„ „ 1865 I. provoz. Rich. Wagnera zpěv. „Tristan a\nIsolda\" v Mnichově.\n„ „ 1871 f Dominik Aleks. Hercík, housl. v Opočně.\n11. „ 1775 f Egidio Romualdo Dun i, vlašský sklad. op.\nv Paříži.\n„ „ 1841 nar. Věkoslava Resx-Blaž ková, zpěv.\nv Praze.\n12. „ 1829 1. provoz. Spontiniho zpěv. „Anežka z Hohen-\nstaufů\" v Berlíně.\n„ „ 1838 f Giuseppe Pilotti, prof. na konserv. v Bologni.\n\nVáclav Jan Tomášek.\nŽivotopisný nástin.\n\n(Dokončení.)\nZískal-li si Tomášek hlavně svými písněmi pří-\nzeň širších kruhů obecenstva a sice písněmi Schil-\nlerovými a Gothovými iv Německu samém, bylo to\ns druhé strany zase především dotčené již velké re-\nkviem do c—mol, které mu zjednalo uznání a čest\ni mezi umělci a znalci odbornými. Dílo to zajisté\nvážné a důstojné vyhledávající esthetickou jednotu\nsvou s rozhodným úspěchem nejenom v jednotě při-\nměřeného naladění různých částí, nýbrž iv blízké\npříbuznosti základních myšlének hudebních, jakož\ni ve snaze po jakémsi zaokrouhlení a uzavření cel-\nkové stavby; a ještě nyní bývá mu vším právem\nvzdávána plná chvála co skladbě, zajímající ve svém\noboru jedno z nejčestnějších míst.\nR. 1823 horšila se Tomáškova nemoc neustále\na zvýšovala mu nad to i boule rostoucí v týlu utr\npení tak, že jak sám praví, po delší čas již jenom\nvegetoval. Ve snesitelnějších poněkud okamžicích\nna vzdor tomu neustával v práci umělecké zabývaje\nse skládáním šestera českých písní Hankových, vyšlých\ntiskem co op. 71. Na začátku června musel konečně\npodstoupiti bolestnou operaci, jejíž šťastný výsledek\narci na něho účinkoval, jako dokonalé znovuzrození.\nV Mariánských lázních, kamž se po té odebral, ku\nsvému zotavení, setkal se opět s G-othem jakož i se\nslavnou pianistkou Szymanowskou.\nV poslední den téhož roku (1823) zasnoubil se\npak Tomášek s Vilemínou Ebertovou, sestrou zná-\nmého básníka „VlastyV Egona Eberta. Zřídiv si\ntakto vlastní krb domácí, vstoupil mistr náš do nové,\nšťastné periody života svého. Jeho dům stal se hla\nvním střediskem hudebního života pražského, v jeho\nsalonu, jenž navštěvován býval vybranou aristokratií\nducha, sbíhaly se nitky, jimiž byly alespoň z valné\nčásti řízeny a ovládány tehdejší naše poměry\numělecké. Byliť pak v hudebnictvu pražském mimo\nTomáška ještě dva mužové, jichž slovo mělo váhu ve\nvěcech hudebních: výborný Jan Nep. Aug. Vitásek\n(f 1839), první ředitel varhanické školy a zasloužilý\nDiviš Weber (f 1842), první ředitel konservatoře\nhudby. Nebyli sice přáteli tito tři, ba naopak měl\nkaždý z nich svůj zvláštní kruh, v němž byl na\nslovo brán; avšak v jedné věci shodovali se přece:\nv nadšeném Mozartianismu. O Tomáškovi bylo již\npověděno, jak zbožňoval Mozarta; Vitásek a Diviš\nWeber nezůstávali v ohledu tom za ním, ba poslední\nobou byl ještě mnohem jednostrannější ve svých ná-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.2", "texte": "hledech, tak že tehdy do svatyně konservatorních\nkoncertů měli přístupu jenom Mozart, Haydn, pak\nněkteří jejich věrných nápodobitelů, jako Jírovec,\nWinter, Weigel, dále vlastní žáci Webrovi, z no-\nvějších nanejvýš Karel Maria Weber, Cherubíni, Spon-\ntini, Spohr, sám Beethoven jenom až k „Eroice\"\nvšechny pozdější jeho skladby nebyly již obsaženy\nv „kanónu\" hudebním, nýbrž stály co díla kacířská\nspíše „na indexu\". Mozart a Haydn byli Webrovi\nvším a ani Bach, ani Hándel, ani Beethoven ne-\nřku-li někdo z ještě novějších nebyli sto, \\ydobýti\nsi Webrovu plnou přízeň; pravívalť zbožňovatelům\ntěchto žertovně: „Všechnu úctu před vašimi poten-\ntaty ale ti dělají přece jenom protestantskou\nhudbu, a ne pravou, čistou, katolickou. Nebylo tehdy\nskoro ani jinak možno v Praze Praha měla roz-\nhodný ráz a směr „Mozartovského města\", i byla\npyšná na to. Ostatně co do vlivu a zejména co do\núčinkování na mladší síly, v přední řadě ovšem vý-\nkonné, předstihl Tomášek, ač sám veřejného úřadu\nnezastával, i Vitáska i Diviše Webra; a co se re-\npresentace naproti cizině týče, měl mistr náš ještě\nrozhodnější prerogativu: cizí umělci navštěvující Prahu\nhleděli vždy aostati nějaké doporučení k Tomáškovi,\nvystupovali obyčejně dříve v jeho soukromém saloně,\nnež se obecenstvu představili a měli to vždy za zna-\nmení věštící rozhodný úspěch před veřejností, pak-li\nse líbili u Tomáška. Bylo to pochopitelno. Tomášek\nač sám nikdy nezajížděl do ciziny, aby sbíral va-\nvříny, měl zvučné jméno netoliko co skladatel, ale\ni co výborný pedagog a dokonalý znalec hry klavírní;\nneboť žáci jeho, mezi nimiž se ovšem skví mnohé\nslavné jméno, roznášeli povést mistra svého vydatně\ndo dalekého světa. Jmenujeme zde na prvním místě\npianisty V oříška, Alexandra Dreyschoka, Julia Schulhofa,\npak Wuríla, Lubovského, Dockleta, Jenče, Kuhého,\nHampla, ze skladatelů pak Bedřicha Kittla, pozděj-\nšího ředitele pražské konservatoře, z theoretiků na\nslovo vzatého kritika Ed. Hanslíka a j. v.\nÚvodem bylo řečeno, že měl Tomášek ve své\numělecké povaze již lecjakýs živel moderní. Tomu\nzdá se ovšem odporovati příkrost úsudku ovšem\npomozartovském snažení, již jsme shora se-\nznali na některých příkladech (na Beethovenovi, na\nWebrovi, i na Rossinim), ku kterým bychom mohli\npřidati ještě celou řadu dalších, týkajících se ze-\njména novějších, „hrubým\" prý „štětcem zednickým\nna hotový papír stříkajících\" skladatelů, jako Cho-\npina, Henselta, Liszta a m. j. Avšak přece neodpo-\nruje. Bylať hlavním podnětem této příkrosti zvláštní\nokolnost, že Tomášek v Praze mezi těmi, kdož se\no hudbu opravdu interesovali, nenalezl než bud! nad-\nšených přívrženců, zbožňovatelů, bud! právě tak ro-\nzhodných protivníků; alespoň hlasy těchto dvou stran\nbyly jedinými, které vnikaly až k mistrovi samému,\njednak vším právem probouzejíce a zvýšujíce jeho\nurážené sebevědomí umělecké, jinak bohužel i strp-\nčujíce jeho smýšlení o tom, s čím nespatřoval se\nbýti v úplném souhlase. Navzdor tomu všemu tvr-\ndili jsme tedy, že Tomáškovo „snažení a činění\nv nejednom ohledu již prozrazovalo podstatné změny\nnázorů uměleckých, připravujících vývoj hudby mo-\nderní a osvědčujících mocné účinkování své na mnoze\ntaké na těch, kteří jinak i na dále zůstávali v od-\nporu nejenom naproti posledním důslednostem pro-\nbouzejícího se směru, ale i naproti jeho prvním, roz-\nhodnými úspěchy korunovaným činům\". Na odů-\nvodnění výroku toho nepotřebujeme ani poukazovati\nk dotčené již pietě ku slovům básníkovým, jevící se\npatrně ve zpěvích Tomáškových; připomínáme je-\nnom na pozoruhodný krok, jejž mistr náš uvědoměle\na z plného přesvědčení učinil, sáhnuv třikráte do\noboru básnictví, aby odtamtud vyzískal sobě nových\npodnětů ku skladbám instrumentálním svým ekio-\ngám, rhapsodiím, dithyrambům. Směr takový zajisté\nnazvati lze živlem moderním; neboť hlásí se v něm\nku svému právu poznání o jakémsi bližším a ústroj-\nnějším styku hudby s básnictvím, které jak známo\nvtisklo pečeť svou v čelo celé moderní hudby spů-\nsobem velmi rozhodným. Tomášek byl tedy již r.\n1807 na pravé cestě k „programní hudbě\"? Ano a\nne! On nechtěl ve svých eklogách, rhapsodiích, di-\nthyrambech podati toliko ronda, nebo sonáty nebo\nfantasie takového nebo jinakého naladění, nýbrž přímo\nskladby spůsobu zcela nového, samostatného, z půdy\nbásnické vyrůstajícího, zkrátka chtěl utvořiti nový\ngenre. A přece se mu to nepodařilo tak, jak byl\nzamýšlel; jeho příklad zůstal beze všeho rozhodněj-\nšího vlivu na literaturu hudební, Tomášek nedocílil\ntím, oč byl usiloval, nestal se reformátorem ani\nvkusu obecenstva, ani produkce hudební. Vždyť „re-\nforma\" musí býti podstatou svou změna „formy\"\numělecké to praví nám již pouhé slovo. A zde\nzrovna vězel Tomášek v osudném klamu, an příliš\npodceňoval architektonickou formu hudební. Jeho za-\nsáhnutí do oboru básnictví muselo zůstati počínáním\nsi pro budoucnost docela neplodným, poněvadž ob-\nmezeno jest přejmutím pouhé povšechné nálady idyl-\nlické, rhapsodické, dithyrambické, nepovznášejíc se\nzároveň až k tomu, aby básnických podnětů použilo\ni k sestrojení nových tvarů, tedy co jakéhosi prin-\ncipu útvarného. Tomášek vypravuje, že formu eklog\npodržel i při rhapsodiích proto, „aby světu ukázal,\nže to není pouze forma, jížto se podstata hudebního\ndíla určuje\"; s druhé strany však podává nám zase\nvšude zřejmé důkazy, že sám v tenatech „formy\"\nnebo vlastně „šablony\" byl zachycen. I nejmenší\nodchýlení se od obvyklé formy pozoroval a káral;\nBeethoven zdal se mu v ohledu tom již ničitelem\npravé krásy, která pro Tomáška svůj věčně nezmě-\nnitelný pravzor měla v Mozartovi. Náš mistr tedy\nnevážil si formy, ale nedovedl také nikterak vypro-\nstiti se z její kouzelné moci, a z obou těchto příčin\nzůstavil formu hudební při svých reformačních po-\nkusech nedotknutou. Tím byl ovšem i osud těchto\npokusů rozhodnut.\nJiný důležitý znak modernějšího směru Tomá-\nškova souvisí již s tím, co právě bylo podotknuto a\nvrcholí pak v theoretické jeho činnosti. On byl totiž\nzvyklý, činiti všechno na základě rozumové úvahy,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.3", "texte": "cenil tudíž i esthetické i technické vědomosti o hu-\ndebním. umění na jiných právě tak, jako se svědo-\nmitě přičiňoval, aby si je sám dle možnosti osvojil\non byl umělcem myslícím. Ač dobře víme, že to\nsamo o sobě ještě nepostačuje, aby se umělec stal\nmoderním, počítáme přece reflexi mezi nejvýznam-\nnější rysy povahy moderního umění. A zejmena\nv hudbě bije do očí velký rozdíl mezi starší, Mo-\nzartem, dovršenou a ukončenou dobou tvoření naivního,\na novější Beethovenem tak velkolepé zahájenou do-\nbou tvoření uvědomělého, reflektivního. Vždyť také\njenom cestou pouhé reflexe přišel Tomášek k tomu,\nže podniknul psáti své eklogy, rhapsodie, ditbyramby.\nZvláštního vjrazu pak dostala tato stránka jeho umě-\nlecké osobnosti v jeho činnosti theoretické. Již při\nsvých prvních studiích shledal přemnohé nedostatky\nve všech panujících soustavách nauky o harmonii a\noctnul se tak záhy již na dráze samostatného pře-\nmítání a bádání o předmětu tom. Výsledek toho bylo\ndůmyslné učení o harmonii, jež sice svým žákům\npřednášel, k jehož uveřejnění tiskem však nedošlo. *)\nŽe Tomášek nebyl instinktivním, toliko hude-\nbním řemeslníkem neboli „muzikantem\", viděti lze\ni z toho, jak velice as jakým úspěchem pečoval\no své vzdělání také ve všech jiných oborech umění\na vědění, čímž arciť i jeho rozhled uvnitř hudby\nsamé musel se státi poněkud volnějším, širším. Víme\njiž, že měl i značné vlohy k malířství a že jich ni-\nkterak nezanedbával; v opeře všude hleděl i k pla-\nstické stránce dramatu tak, jak to věru nebývalo\ntehdy zvykem u většiny skladatelů. Za mládí svého\nodvažoval se i na pokusy básnické, které prý v oboru\nsatyrického epigramu nebyly beze zdaru a když prá-\nvnická studia měl již odbytá, studoval anatomii a\nchirurgii jen z interesu pro vědění a pro poznání\npravdy.\nJest nám doplniti stručný*tento obraz Tomáš-\nkův ještě zmínkou o jeho zevnějšku. Postava byla\natletická, imposantní. Tvář měla ráz čisté český,\njejí markantní rysy stávaly se příjemnými a půvab-\nnými, teprvé když Tomášek zasedl ke klavíru a hrál,\nzvláště pak, když rozpoutal svou fantasii a nadšeně\nimprovisoval. Jako jeho tvář byla i povaha duševní;\nbyl poněkud nepřístupný, nemaje ve zvyku získati\nsi lidi hned při prvním setkání, ale stával se nad\nmíru sympathickým a zajímavým každému, jenž ho\nblíže seznal a pak důvěrněji s ním obcovati mohl.\nZejména od svých žáků byl opravdově milován a\nna vzájem zase miloval on je. Krátko ještě před\nsvou smrtí přednášel jim s velkým přemáháním cho-\nrobnosti své, řka: „Vždyť musíme žákům svým ne-\núnavně sdělovati, cožkoliv vím bez toho nezů-\nstanu již dlouho mezi nimi\". Bylo to dne 3. dubna\nr. 1850. Když o 10. hod. večer skončil Tomášek\nsvůj život; k starší chorobě ídně) byla se přidružila\nvodnatelnost.\nZevnější osudy našeho mistra shledali jsme být i\nvelmi jednoduchými, vzdálenými veškeré pestrosti a\nromantiky, jež tak často bývají považovány za ne-\nrozlučné příznaky života uměleckého. Tomášek ani\nnešel do šírého svéta pro svou slávu a měl přece\nnemalé dosti učinění v tom, že alespoň valná část\numěleckého svéta sama přicházela k němu, aby mu\nvzdala čest a chválu. Aže v oboru našeho umění\nskutečné byl zjevem, jenž měl jakési právo, žádati,\naby hora spíše přišla k němu, než on k hoře, toho\nnejlepším důkazem budiž letošní slavnost stoletých\njeho narozenin, která by byla zůstala na vždy ne-\nmožnou, kdyby pravé poznání významu Tomáškova\nnebylo opanovalo veškeré naše kruhy hudební.\n*) Nebožtíka J. Horáka brožurka „Von der Mehrdeutigke.it\nder Accorde\" spočívá na názorech Tomáškových.\n\nFl.\n\nValašská vánoční koleda.\nPodává Fr. Bayer.\nZnámo dostatečné, že moravští Valaši jsou po-\nvahou a zaměstnáním, jakož i svým bydlem na ho-\nrách mezi všemi moravskými kmeny v národním bá-\nsnictví nejčilejší a nejtvořivější. Při dosti malém\nnamahání bylo by lze jen na Valašsku tolik ne-li\nvíce písní nových sebrat, kolik v Sušilově sbírce\nobsaženo. Myslím, že by se zejména „Mati-ce Morav-\nská\" měla o to postarat, zpěvy valašské toho\nvěru plnouměrou zasluhují, ještě snad vice se stránky\nhudební než-li poetické.\nPři veliké chápavosti a čilosti mysle nedostačo-\nval brzy Valachovi obor světské poesie a on přilnul\nnemalou měrou i k básnictví duchovnímu, když se\nmu křesťanskou naukou přístupným stalo,\nZvláště vítaný předmět poskytnut mu vánočními\nsvátky, kdežto se slaví památka narvzení Páně, při\nčemž dle biblické dějepravy pastuchové betlémští na\nrozkaz andělů šli se oožskému děťátku klaněti. Ne-\nmálo to Valachům, živícím se ponejvíce pasením ovcí\nna horách, zalichotilo, že jejich kolegům v Betlémě\ntaková přednost před ostatními vznešenějšími lidmi\nse stala a oni v této radosti časem úplně stotožnili\nsebe s pastoušky betlémskými:\nPásli ovce Valaši\nna bettémském salaši,\nanděl se jim ukazal,\ndo Betléma jít kázal.\nNic jim nevadilo, že spojovali spolu věci, časem\ni místem od sebe vzdálené. Leží to už v povaze Va-\nlacha, že jsa prostomile naivním, míchá ve své pro-\nstoduchosti, ne nepříjemné, v písních svých veliké\ns malým, cizé s domácím, blízké 3 dalekým, dřívější\ns nynějším vše dohromady.\nJsouť písně valašské pravými dítky nevinného a\nprostého citu a čilé fantasie, lišíce se tím velmi pro-\nspěšně od mnohých jiných národních písní na Moravě\na v Cechách.\nTěchto vánočních písm je náramná sila. V každé\nskoro osadě má jich „pan rektor\" aneb některý čte-\nnář mezi občany celou haldu v některé staré almaře,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.4", "texte": "zaprášené a zapomenuté, jelikož se nehodí už mnohé\nku zpěvu chrámovému, na př.\nDones Juro tu klobásu,\nco sa ňú třikrát opášu,\nzanesem ju Ježíškovi atd.\nMimo to ví jich každý chlapec několik na ko-\nledy, nebo čím více pěsniček, tím více krejcarů (na\nsv. Štěpána při koledování). I dospělí znají mnohé\npísně. V Sušilově sbírce jest valašských vánočních\npísní jen nepatrná částka.\nJak už řečeno, ustupují tyto pastýřské zpěvy,\nač nerady vždy více vážnějším písním i hudbě\nvánoční. Ovšem se dlouho tomu novotění Valaši\nspírali, neboť jsou ve svých zvycích a obyčejích velmi\nkonservativní, držíce se zuby nehty všeho toho, což\njejich jest, A proto jsou posaváde co do ryzé ná-\nrodní individuality nejzachovalejším na Moravě kmenem.\nV mnohých místech však o vánocích posud v ko-\nstelích valašské písně slyšeti.\nJe jitřní. Ticho ani žádný „nezípá\". Na-\njednou spustí anděl (diškant s altem):\nEj přeradostná novina,\nJiž se blíži ta hodiaa,\nnačež druhý anděl pokračuje (bas):\nJiž se blíží ta hodina,\nv které porodila panna,,\nvčil tři hlasy dohromady:\nAj v Betléme Krista pána,\njemu budiž chvála vzdána,\njemu bud! chval a vzdána.\nVarhany mají k této vánoční zvláštní zajímavý\nprůvod jen do skoku. Kyrie, které jsme právě\nuvedli, jest vážné a dosti zdlouhavé, obsahujíc už\njaksi předtuchu následujících divných krás.\nZa to je gloria rychlé a veselé. V gloria upo-\nzorňuje jeden pastýř (bas) své soudruhy na to, co\nse děje:\nGloria, gloria,\nglo - ó - o - ria.\nanděl se v oblacích snáší\nvesele zpívá.\nTomu se diví druzí pastýři (soprán a alt):\nAj! Aj!\nco to nového?\nneslýchaného ?\nPrvní (bas) je poučuje:\nNarodil se vám spasitel,\nvšeho světa vykupitel,\nv městě Betlémě\nleží na seně.\nV graduale pobízí bača (ředitel salaše) své va-\nlachy (ovčáky) (bas):\nHej bratri, vstávejte I\na spěšné chvátejte!\nDo Betléma přímá cesta,\npůjdern brzy ze salaša,\nuvítat mesiaša.\nV offertorium pokračuje v témže tonu (bas):\nVzhůru bratří bez meškání,\nvzhůru rychle vstávejte!\nDo Betléma Ježíškovi\nChválu vzdávat spěchejte.\nNa to druzí (soprán a alt) ochotně odpovídají:\nMy napřed jdem\na se berem\nk Betlému, krásnému městu,\nbudem ukazovat cestu.\nSanctus znú\nSvatý prozpěvujme,\nnebe, země zvelebujme.\nHosanna na výsosti!\nČest a cbvála s vděčností\nbud Bohu uejvyššímu,\nkráli všemohoucímu.\nPo pozdvihování se zpívá několik slok známých\npísní „Budiž pozdraven, náš Mesiáši1' a „S pastýři\npospíchejte křesťané k Betlému.\" Tato vánoční mše\nse po dnešní den v Rožnově na jitřní provozuje,\nv jiných místech zase jiné.\nZajímavé jest, že tato mše pochází odkudsi\nz Hané. Do Rožnova ji přinesl r. 1834 pan Josef\nŠpída, nár. učitel, který ji obdržel cd Jana Šimčíka,\nrektorova syna z Bouňovic a choralisty na domě\nv Olomouci. Složena byla původně, pro varhany, tři\nhlasy (soprán, alt a bas) a dva rohy a provozována\nod Šimčíka v Holiči u Olomouce. Pan Špída vzav\nji s sebou do Rožnova, kdež nyní úplně zdomácněla,\nsložil k ní ještě dvě flétnv. Však nemohl jsem se\nnikterak dopátrat), kdo by tu mši byl složil.\nHlavním předmětem vánočních písní jsou dary\npro Ježíška od Valachů obětované, jako brynza, ovce,\nmed, kaša, žinčice, klobáse, ořechy atd. a pak va-\nlašská muzika (gaidy, housle, cimbál, valašská trouba\na j.), aby „ho nebylo teskno.\"\nBačo, drž sa pacholsLy,\nnaber syra do fasky,\nzbuď Ondráša valacha,\nať chytne do sajdáka\nbarana s rychlostí,\nsak jich má v hojnosti.\nBez muziky nechoďme,\ntej harby si nerobme;\nnech hraje Mika starý,\nšak sn k jinému nehodí\ns Janem na huglice\ni také na gajdicc.\nHlavní úkoly při této hudbě vánoční mají: va-\nlašská trouba (jaké #se na salaši užívá), flétna, rob\nlesní a nějaký železný hák na bití 12 hodin. Nápěvy\nvšech písní jsou veselé, vpravdě vánoční a kdo je na\nvenkově o vánocích neslyšel, s tíží si o nich pravý\npojem učiní. Některé vánoční zpěvy mají úpravu\nzcela operní, zejmena písně, jaké se zpívají o sv.\ntřech králích. Záslužno bylo by jejich sebrání. Někdy\njest píseň latinskými slovy podivně prošpikována,\nbezpochyby produkt některého valašského kantora,\nproběhšíbo dvě neb tři latinské školy, ano některé\npísně jsem nalezl úplně latinské. Ovšem že by se\nnad tou latinou nebožtík Cicero v hrobě obrátil. Vá-\nnoční písně se zpívají dílem v kostelích (pastýřské\na koledy,) dílem doma po celý čas vánoční.\nNemohu udati, odkud a kterak tato vánoční\nhudba na Moravě svůj původ vzala; neboť na žádném\nkusu není poznačeno jméno skladatelovo.\nJen tolik nám známo o něKterých písních, že je\nsložil Rožnovský kaplan P Kuhejda a nápěvy k nim\nobstaral Rožnovský rek'or Josef Rundt, muž vysoce\nvzdělaný, znamenitý latinář a výborný varhaník. Byl\nv oboru svém velečinným a zachovalo se po něm\nněkolik obšírných kancionálů s nápěvy, vlastnoručně\npsaných, z nichžto jeden samé vánoční písně obsa-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.5", "texte": "buje. Žil koncem předešlého a začátkem tohoto\nstoletí. P. Kuhejda nebyl rodem Rožňovan, ale zdr-\nžovav se po dlouhá léta v Rožňově mezi Valachy,\nvpravil se úplně do jejich poměrů a pěstoval s ve-\nlikou oblibou tento druh valašské poesie.\nDříve se zpívaly tyto písně nejen po Valašsku\na na venkově, nýbrž i na Hané a v městech, jako\nY,r v v / v •\nv Rromenzi.\nNyní jsou však obmezeny už jen na venkovské\nkostely na Valašsku, kdež se posavade udržují. Při-\nšel-li by na dědinu nový „pan rektor\" a nechtěl by\ntrpěti tyto nepříliš vážné zpěvy v kostele, vznikla by\nihned všeobecná revoluce proti němu a věru by špatné\npochodil, kdyby na odstranění jich setrvati chtěl.\nStaloť se tak již nejednou.\nPožehnaná Hana totiž zásobovala, dříve jako obi-\nlím tak i učiteli celé Valašsko a těm to bylo ovšem\njaksi podivno, slyšeti v kostele tyto zvláštní vánočně\nveselé zpěvy. Neznajíce zdejších poměrů a majíce\nnepříznivé smýšlení o ušlechtilosti zvyků valašských,\nopřeli se tito učitelé energicky, aby se to podruhé\nneprovozovalo, že se to na nynějšek do kostela ne-\nhodí atd. Ale těm vycinkali!\n„Co? ta krásná vánoční mša že nebi.de? Na to\nbysme se na mú milú podívali! Byla už tolik roků\na hodila sa a včil by sa nehodila? To rači ani do\nkostela nepůjdem!\" a pan rektor se musel poddat\nani nepiskna aneb velmi slabě odporuje.\nA tak se zpěvy ty podnes na venkově zacho-\nvaly, ačkoliv jak už praveno, nemálo ztenčeny a ob-\nmezeny jsou. Ačkoliv to Valachům* jen k nejlepšímu\nprospěchu náboženství slouží, nalezli se i kněží, kteří\nje vymýtiti chtěli.\nPěkný náčrtek o valašské hudbě vánoční od Fr.\nBrzobohatého nalezne čtenář, kterého věc zajímá,\nv Květech 1866.\nPřestávám na těchto několika řádcích a pone-\nchávám si o tomto předmětu podruhé podrobněji pro-\nmluviti.\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Slavnosť hudebníků od Hýna odbývala se obvykle\nokázalým spůsobem o svátcích svatodušních v Ko-\nlíně n. R. Ohniskem celé slavnosti byl J. Brahms,\njenž svou „píseň vítěznou\" osobně dirigoval.\n** D r u h á slavnost německých pěveckých\nspolku odbývati se bude v Mnichov ě, kamž se přes\n8000 pěvců očekává. Městská rada uvolila se v pádu\ndeficitu přispěli k uhrazení výloh 5000 zlatýlllí!\n** Drážďanský spolek hudebních umělců,\njedna z toho druhu jednot nejzasloužilejší, slavil 22. května\nden svého 201etého trvání.\n** Ve Wisbadenu pomýšlí se na to, aby založena\ntam byla konservatoř. V místě, jež je sídlem Rafa a\nWilhelmiho, by se ovšem idea taká bez velikých obtíží\ndala uskutecniti.\n** Pěvecký spolek „Arionu v Lipsku slaviti\nbude na počátku srpna jubileum 251etého svého trvání.\n** Zpráva, jež jsme přinesli v čísle minulém, že\ntotiž Fr. Liszt vydati hodlá u Šubrta & Co. velikou\ntheoreticko-praktickou školu klavírní ve 3 dílech, se po-\ntvrzuje.\n** V novém, domě operním ve Vídni provozovalo\nse v čase jeho 51etého trvání (1869 —lB7 4) 52 rozli-\nčných oper.\n\" v\n** P. Žofie Menter-Popperová, i Pražanům v dobé\npaměti, jmenována jest komorní virtuoskou císaře\nrakouského.\n*'* Lisztovy dobročinné koncerty vynesly od ledna\naž do dubna t. r. čistých 40.000 zl.\n** Nachbauer, tenorista Mnichovský, hodlá pohos-\ntinsku vystoupili v Královci.\n** Basista JRokytcmský, syn slavného pathologa\nvídeňské university, byl u dvo r ní opery tamtéž opětně\nna 5 let en gážová n.\n** Slavnost Haendlova v Londýně bude slavností\nvelkolepou, čistě anglickou. Komité nemůže ani übrá-\nniti se.návalu těch, kteří se ohlásili co spoluúčinkující\nve sboru a orkestru.\n** Fr. Erkela nejnovější opera „Brankovič\nG orgy\" provozovala se nedávno v národním divadle\nv Pešti s úspěchem pro skladatele velmi lichotivým,\n** Reineckého malá opera „Dobrodružství\nHaendlovo\" se provozuje ve Wisbadenu a líbí se.\n** Nové opery vlašské: „Elena\" (Trovati),\n„II figlio del Signor Sindaco\" (Rispoli), „Iviaggi\"\n(D1 Arienzo), „Arsanio\" (Bozzano), „Sardanapala\" (Lí-\nbáni), „Maria Dolores\" (Branca). Té šťastné Itálie!\n** Henri Her z, jenž delší dobu již churav jest,\nsložil svůj úřad profesury klavíru na konservatoři\nv Paříži, jejž byl od r. 1842 zastával. Místo toto\nobdržela po něm mad. Massartová.\n** Zemřelému komponistovi Balfemu postaven bude\npomník v rodném městě jeho Dublině.\n** Tragický konce „komické\" opery ve Vídni.\nNeblahým následkům „krachu\" neušel také mladistvý\nústav komické opery, s takovým přepychem založený a\ntakou nádherou vystrojený. Dne 30. m.m. odbývalo se\nposlední představení. Nádherná budova, která stála 2Vý\nmilionů, stojí nyní zavřena, opuštěna. Veškerý personál\ndivadla byl propustem a obdržel odbytného jednoměsíční\nhonorář.\n** Z Bílé Cerekve. Mladistvý, velenadaný hou-\nslista Rud o 1 f Nováček, syn M. J. Nováčka, řed.\nkůru v Temešváiu, rodáka Horažďovického, vystoupil\ndne 23. května v besedě s úspěchem velmi skvělým.\nPřednesl koncert odAlarda a „Adagio elegique\" od Ferd.\nLauba s virtuositou nevšední a tonem při jeho mládí\nvěru překvapujícím. Syn i otec, jenž se také co vý-\nkonný uměiec zúčastnil, docházeli hlučné a všestranné\npocty.\n** Bývalý purkmistr mohučský, František Schott,\nchef tamějšího světoznámého obchodu s hndebninami, zem-\nřel v Miláně a byl dne 16. m.m. v Mohuči pohřben.\nZesnulý odkázal městu čtyry domy s tím podotknu-\ntím, aby se jich výnosu užilo výhradně ku povznešení\nškolství a divadla. Kromě toho odkázal 63.000 zl.\nměstu k založení hudební školy. Celkem páčí se odkaz\njeho pro město na 300.000 zl.! Takých mecenášů bylo\nby nám zapotřebí!"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.6", "texte": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** „Kruh mladých hudebníků Uměl. Besedy\"\nuspořádá dn? 7. t. m. o 12. hod. pol. ve velkém sále,\nMěšťanské besedy hudební akademii, jejížto objemný,\nprogram, obsahující vesměs původní skladby pořadatelů,-\ntuto podáváme: 1. Kvintetto (1. věta) pro 2 houslee\nviolu, cello a klavír (J. Hartl), přednesou pp. Markusý\nJiránek, Klička, Kompit, a Hartl. 2. a) Kyrie z vo-\nkální mše (J. Jiránek), b) Gloria z vokální mš,-\n(J. Klička). 3. Skladby klavírní (J. Pribík). a)\nTouha, b) Naděje, c) Kalost, d) Fuga. Přeanese p. Pri-\nbík. 4. Dvě písně: a) „Tak ticho kolem\" (J. Jirá-\nnek). b) „Nevěrný\" (J. Hartl). Přednese sl. Cachova.\n5. Trio (Adagio) pro housle, cello a klavír (K. Knittl).\npřednesou pp. Markus, Kompit a Knittl. 6. Dv ě písně!\na) „Mně zdálo se, že'š umřela\" (J. Holý), b) „Z svých\npísní trůn Ti udělám (K. Knittl). Přednese p. Vyskočil.\n7. Polonaise (J. Jiránek), přednese p. J'ránek. 8.\nDvě písně: a) „Do dálky odjíždí\" (J. Jiránek), před-\nnese sl. Olga Černých, b) „Kytička\" (J. Jiránek), před-\nnese sl. Olga Černých. 9. Zastaven íčko pro bary-\nton a mužský soor (J. Klička), baryton. solo: p. Vyskočil.\n10. „Žitné pole\", duetto pro soprán a alt (J. Holý),\npřednese sl. Olga Černých a sl. Cachova. 11. Credo\nz vokální mše (J. Holý.) Ke kruhu mladistvých umělců\nnově přistoupil též pan Markus nově urtanovený řidi-\ntel orkestru král. zem. českého divadla. V poslední\nschůzi hrál mezi jiným pan Weber některé ze svých\nskladeb pro housle a klavír, pak uherské tance od\\\nBrahmse-Joachima. V dýchánku „Umělecké besedy\" hráli\npp. Jiránek a Přibík čtyrručně „Slavnostní pochod\"\nK. Bendla, pan Jiránek pak sám Raífův valčík.\n, Stanovy mužského zpěváckého spolku\n„Střela\" v Plaších (okr. královický) došly úředního\nschválení.\nV Dobříši utvořuje se přičiněním p. Fr. Cichry\njednota přátel hudebního umění, jejížto protektorem jest\np. hrabě Kolloredo-Mannsfel 1. Stanovy byly již k úře-\ndnímu schválení předloženy.\nZ Turče sv. Martina, (Pův. dop.) Zdejší zpě-\nváčky spolek uspořádal/dne 30. května v matičně dvo-\nřané besedu s následujíéím programem: 1. Národní\n(česká); Pri luni (slovinská), pro čtverohlas upravil\nL. Procházka. 2. Věnec 11. ze slovanských nár. písní,\nuvil Jan Kadavý. 3. Divadelní představení: „Sám nevie,\nco chce\", dramatický žert dle Drobišovy novelly od\nCaltheraca. 4. „Nitra\" pro čtverohlas upraví1 Jan Ka-\ndavý. 5. Divadelní představení: „Nechce fajčit\", dra-\nmatický ž rt v 1. jednání dle Klerotha. 6. Pijácká,\nsbor K. Bendla. Všechny zpěvy byly dosti přesně a\ns patřičným výrazem přednešeny. Ačkoliv se nám písně\nčeské pro jejich krásu a mistrovskou skladbu velice líbily,\npředce naše národní písně učinily na srdce naše moc-\nnější dojem, snad proto, že se v nich co nejryzeji zje-\nvuje ráz našeho národního ducha. Píseň „Nitra\" mu-\nsela žádosti obecenstva býti opakována. Je to milý po-\nžitek, slyšeti naše národní z většiny v starých tóninách\nsložené písně zpívati v rouchu uměleckém. Škoda jen,\nže naše zpěvácké spolky na Slovensku umělecký zpěv\nhorlivěji nepěstují. Divadelní představení obou frašek\ntéž sťastně se vydařilo.\nZ „Hlaholil\"pražského. V sobotu dne 30. května\nslavila měšťanská beseda pražská otevření své krásné\nzahrady, při kteréžto příležitosti „Hlahol\" střídavě s ka-\npelou vojenskou uěkteré sbory přednesl, z nichž známá\n„Pražská Bětulinka\" a oblíbená nyní „Česká muzika\"\nJosefa Lva opakovány býti musely. Sbory ty řídil\nse známou obezřetností a ze zvláštní ochoty k spolku\np. J. L. Lukeš. Na deň 29. a 30. června t. r. pod-\nnikne „Hlahol\" výlet do Turnova a okolí. V Turnově\nuspořádá „Hlahol\" koncert, jehož zajímavý program\npříště sdělíme. Dle všech připrav dosud konaných sli-\nbuje výlet ten příjemnou zábavu. Zkoušky k výletu tomu\njakož i produkci v Turnově říditi bude milený ředitel\nspolku p. Karel Bendi, jenž zotavir se po déiší cho-\nrubě, ochotně se uchopuje vesla, jímžte náš „Hlahol\"\nvždy co nejzdárněji byl řídil.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Dr. Edmund Šebek uveřejnil z vzácné své sbírky,\nautografů dva dosud neznámé listy vevodhyně Sibylly\nz Virtemberku Konstantinovi Huyghensovi\npánu na Zuilichemu, jenž byl prvním sekretářem prince\nOranienského a zároveň co básník hollandský a latinský\nzvučného jména požíval. Z listů těch vycházejí na jev o\nněkteré zajímavé podrobnosti o životě Jana Jakuba\nFroberger a, žáka slovutného Frescobaldiho\nv Ěímě, výtečného klavicinisty a císařského dvorního\nvarhaníka a skladatele ve Vídni, kteréž valně poopravují\nbiografické zprávy, o něm pojednávající. Od Mathesona\npočínaje („Grundlage einer Ehrenpforte . . . Hamburg,\n1740\") všichni pozdější biografové udávali, že Frober-\nger narodil se r. 1635 (v Halle v Sasku), a Gerber\n(Tonkůnstler-Lexikon, Leipzig 1790) kládo jeho úmrtí\ndo r. 1695, kteréžto udání taktéž přešlo v všechny po-\nzdější zprávy. Z listu vévodkyně Sibylly však vychází\nna jevo, že Froberger zemřel dne 7. května 1667, tu-\ndiž 028 let dříve, než se dosud myslelo, což ovšem\nveškeré ostatní jeho životní události, valně pošinuje do\npředu. Jelikož pak z uvedených podrobností v obou\nlistech vévodkyně lze na jisto souditi, že Froberger před\nsmrtí svou byl již u vysoké staří, lze za to mni, že se\nnarodil hned na počátku 17. století. Listy uvedené dále\nvelmi zajímavým pérem vyličují některé podrobnosti, kte-\nréž nám v celou uměleckou povahu Frobergrovu dávají\nmnohem blížeji nahlednouti í ukazují jinak cestu k dal-\nšímu pátrání, jímžto bude jednou lze doplniti zprávy o\nživotě a umělecké činnosti slovutného tohoto hudebníka,\ndosud přec jen sporé a neúplné. P. dru. Šebkovi ne-\nmalá přísluší zásluha, že s důmyslem uznání hodným\ndosavádní omyly poopravil a k dálšímu bádání nového\npodal podnětu. Oba listy vévodkyně tvoří s duchaplným\na o úplné znalosti věci svědčícím pojednáním dr. Šebka\nskoro 30 stránek čítající monografii, která vyšla v Praze\nvlastním nákladem spisovatelovými\n\n* Pan Karel Záhorský v Nové Pace složil „Tři\npísně pro domácnost\" s průvodem piana, které vlastním"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.7", "texte": "svým nákladem tiskem vydá. čistý vynos z prodeje\nvěnuje p. skladatel fondu pro dostavění národního divadla.\n* Pražský hotovitel nástrojů, p. ÍI orá k, požívá\ni za hranicemi naší vlasti pověsti velmi chvalné. Tyto\ndny došla jej výhodná objednávka až z Indie, od kapel-\nníka místokrále v Calcutě, K. Siedeho, rodem Čecha.\n* Tyto dny meškal v Praze náš ctěný krajan J. Pa-\nleček, zastaviv se zde u své rodiny na své cestě\nz Petrohradu do Oděsy, kdež pohostinsku zpívati bude.\n* Pp. mladší hudebníky i přátele hudby,\nkteří snahou po důkladnějším poznání puzeni umění\no komposici návodem zkušeného mistra dotyčná od-\nvětví hudby jmenovitě učení o kontrapunktu, fuze,\no všestranném pracování s thematem, zvláště pak nauku\no instru men taci stojící na stupni nejmoder-\nnějších bádání by prostudovat! chtěli, upozorňu-\njeme na to, že naskytuje se jim nyní vhodná příležitost\ntím, že odhodlal se jeden z našich předních skladatelův\nk udílení hodin v jmenovaných předmětech i ve všem\ndálším, co s předměty těmi souvisí. O bližších podmín-\nkách možno se dozvěděti v redakci našeho listu.\n* Ml?sira saera. Vokální mše F. Zd. Sku-\nli erského, řiditele pražské školy varhanické, věnovaná\nvelkému reformátoru hudby církevní dr. Wittovi, pro-\nvedena byla v chrámu sv. Trojice v slavnostní den stejně\njmenovaný. Ctěné čtenářstvo listu našeho zajisté pama-\ntuj e se, že mluvili jsme na místě tomto o překrásném,\nvelkolepě zaleženém vokálním „Credu\" z této mše, jež\nprovedeno bylo s výsledkem velmi příznivým v minulé\nv\nprávě sezoně koncertní v sále Zofinském. Již tehdá zmí-\nnili jsme se s uznáním neobmezeným o mistrovské v pravdě\npráci té a podotkli jsme, že daleko mohutnějšího účinku\ndosáhla by skladba ta v místnosti jí přiměřenější ve\nvelebných prostorách chrámových a sice ne osamělá,\nnýbrž v organické souvislosti s ostatními částemi celku.\nPřání to se nám splnilo i vyznáváme, že potkali jsme se\ntu se skladbou rázu tak velevýznamného pro přísné formy\ncírkevní, že vítáme ji co vynikající údálosť pro\novšem ještě dosti chudou naši literaturu hudby církevní.\nJsou tu velebné tvary starých tónin s použitím přiměře-\nných vesměs markantně ušlechtilých motivů v ladném\na v pravdě mistrném sloučení s moderní modulací a vůbec\ns duchem naší doby. Tónina dorická převládá v Kyrie,\nsvětle slavnostním Gloria a Agnus; v Credu a Benedíctus\nmixolydická a v Sanctus eolická. Vložky v podobném\nslohu byly z péra téhož autora, tak že celek o slavnosti\nté z krásného rámce individuelní nálady nevycházel a\ndojem následkem toho se tím více stupňovat! musel.\nSbor, jejž v obětavosti své sesílil p. P. Lehner sborem\nkarlínského kůru, provedl všechna jednotlivá čísla s pře-\nsností uznání hodnou a patrně s nadšením pro věc samu.\n\nČeská zpěvohra. Capitaine Henriot. Komická\nopera ve třech jednáních. Text od V. Sardou-a\na Vaeza. Přeložil Em. Zungl. Hudba cd F. A. Ge-\nvaerta. Poprvé provozovaná na českém jevišti v di-\nvadle Novoméstském dne 3. června.\nPo zvadlých „Martách\", chorých, stářím se-\nžloutlých „Sebastianech\" a jiných mrzácích ze zlatých\ndob minulých podalo nám řiditelstvo zpěvohry české\nse snahou zajisté opravdovou v letní této saisoné\nprvní novinku, skladbu to nynějšího řiditele konser-\nvatoře brusselské F. A. Gevaerta, všeobecně váže-\nného mistra hudebního iv širších kruzích obecenstva\nfrancouzského vždyť nejednou již byla skladba\ntato na jevišti pařížském s oblibou i pochvalou při-\njata, I u nás dostalo se Gevaertovi přijetí veimi\nlichotivého, zevnější úspěch novinky té může býti\nv pravdě skvělým nazván, obecenstvo neskrbilo s po-\ntleskem a v radosti nad tím, že po prázdnotě vlaš-\nských strakatin opět jednou podány mu byly hude-\nbní formy mladé, svěžím životem prodchnuté, dávalo\nprůchod svému příznivému naladění tím, že chválilo\npotleskem vše, co jen poněkud slušněji znělo. Pře-\ndevším dlužno uznati, že by hudba Gevaertova valně\nzískala rozumnějším upravením libreta, jež ni látkou\nni formou nevyniká pranicím nad starou, dávno otře-\npanou a v naší době k životu dálšímu neschopnou\nšablonu libretářskou. Celek jest rozdroben v kuplety,\nsbory, arie, duetta, tercetta atd., zkrátka v jednotlivá\nčísla hudební a což nejhoršiho, v popředí se tu tlačí\nsvým suchoparem próza, jež svými olověnými křídly\ntíže každý volnější led dramatického vývoje hude-\nbního. Nesrovnalost celku jest tu patrna: staré, ži-\nvota neschopné formy libretářské pojí se tu v ne-\nladnou smíšeninu s novými, bujarým životem překy-\npujícími formami hudebními. Nedá se ovšem upříti,\nže jsou jednotlivosti libreta s obvyklou u francouz-\nských dramatikův obratností a routinovanou znalostí\nscény velmi šťastně provedeny, tak že momentánně\ndosti živé napínají však celek je neurovnáu, a\npožadavkům, jaké doba naše klade k dramatu hude-\nbnímu, ni v nejmenším nevyhovuje. Právě proto se\ndílo to na delší dobu budoucí sotva v repertoiru bě-\nžném dovede održeti. Děj opery, jenž pro hudebni\nformy vždy má býti co možná při vší kombinaci\npřede jen průhledně staven, jest zde celkem dosti\nzamotaný a na první pohled zajisté ne příliš jasný,\nlátka pak celého libreta jest sestavena z více, ne-\npříliš neznámých motivův; osnova celého libreta totiž\nspočívá z části na onom starém a přede vždy novém\n„qui pro quo\" (král Jindřich co kapitán Henriot) a\nz části na oné Heineově staré a přede vždy nové\npovídačce, jež začíná slovy: „Kýs hoch (Don Fa-\nbrice) miloval dívku (Blanche ď Etianges), ta k ji-\nnému (Mauléonu) však lne\" a t. d. To vše je zaha-\nleno v lesklý nimbus vojenského života v bouřném\ntáboře, propleteno množstvím zamilovaných dobro-\ndružství, protkáno žárlivostí, vzdechy, slzami, galan-\nterií, několika paprsky šťastné lásky a konečné jest\ncelek korunován vítězoslavným pochodem plechových\nnástrojů, krále a spolukapitána i jeho vojsk v doby-\ntou Paříž. Dílo celé bych raděj nazval „obrazem\nz vojenského života\" než „komickou\" operou, ja-\nkou zajisté v běžném smyslu skladba Gevaertova\nnení. Skvělý, bujný vojenský život jest hlavním mo-\ntorem celku, takže živlu hudebnímu bezděčně se vtírá\nzvláštní onen ráz skvělé zvučnosti, jejž docílil skla-\ndatel dosti šťastné volenými odstíny orkestrálními a"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740606-01.1.8", "texte": "máme-li podati krátkými slovy celkový úsudek po\nprvém poslechnutí díla toho, tož říci musíme, že Ge-\nvaertova hudba ovšem nijak nevyniká ve své již\ns hora naznačené rozdrobenosti zvláštní snad nějakou\noriginalitou v myšlénkách hudebních či v jich spra-\ncování: nýbrž že jest zpěvohra ta prací solidní, ruku\nzkušeného hudebníka prozrazující a v mezích Horá-\ncova známého „zlatého středu\" se pohybující. Jest\nto v ohledu hudebním strava záživná a ředitelstvu\nsluší vším právem všechna chvála za vybrání hudty\ntakového druhu, jež zajisté přes všechny své nedo-\nstatky přede jen vyniká opravdovým směrem svým\nv nynější té poušti francouzské literatury z oboru\nhudby dramatické. K jednotlivým číslům zpěvohry\nGevaertovy vrátíme se po dálšíclť reprisách.\nProvedení prozrazovalo celkem pečlivé studium\nse strany sólistu i sboru. Orkestru by neškodilo po-\ndrobnější odstiňování; .čímž by mnohé jen z hrubá\nnaskizzované linii jakož i mnohé příliš křiklavě zbar-\nvené partii průvodu ladnější okrouhlosti se dostalo\ntakže by, při takovém obezřetnějším počínání pěvec\nv individualitě své bez odporu jasněji vystoupiti mu-\nsel. Pokud se týče sólistů jednotlivých, tu možno\nříci, že všichni jsou zaměstnáni v tak zvaných vdě-\nčných úlohách. Tak rozvinula slč. Paršova co\n„Blanche\" v mnohé scéně (zejména ve scéně v Mau-\nléonem v '2. as Fabriciem v3. jednání) takou vře-\nlost v pravdivosti výrazu dramatického, že odedávna\nse nepamatujeme na takou pružnost duševního roze-\nchvění ve zpěvu i hře u pěvkyné, jež v poslední\ndobě mnohou podávala příležitost ku spravedlivé stí-\nžnosti na povážlivé to hospodáření s krásným zajisté\nmateriálem hlasovým. Úloha „Valentiny\" jest sice\npodřízenější, však podává dosti vhodné příležitost'\nku rozvinutí vzácných vlastností dobrého into-\nnování v podřízeném druhém hlase; že se snaha\nslč. Hanušovy v tomto ohledu nepotkala vždy\ns výsledkem obmýšleným, a že následkem toho druhý\nhlas přicházel jak s prvním hlasem tak i s orkestrem\nčasto v povážlivou kolisi, dlužno litovati. Slč. Sit-\ntova co markytánka „Fleuretta\" v ohledu zpěvuím\núplně dostála; však tvoření celé postavy hra i mi-\nmika to vše jest pochybené. Jsme přesvědčeni\no slečnině patrném nadání v oboru komiky, což ja-\nsně dokázala zvláště co Galathea, od níž jest k mar-\nkytánce sice poněkud velký skok, však pro slečnu\nne nepřemožitelný. Ostatně patří úloha ta sl. Sákové!\nÚlohy mužské byly vesměs v rukou dobrých: p.\nLev v titulní úloze živěji než kdy jindy se pohy-\nboval, zpěvní čásť jako obyčejně provedl bezvadně;\npp. tenoristé Vávra co „Mauléon\" a Krossing\nco „Bellegarde\" statečné závodili i získali si častého\nuznání vděčného obecenstva. P. Čech ml. byl co\n„Don Fabrice Urraga\" velmi dobrý ve svém de-\nmonicko-pathétickémživlu a p. Koubek s humorem\n*\ndával chytře přihlouplého nenasytu „Pastorela\". I\nkapelník Čech celek studoval i statně dirigoval.\n\nX.\n\nListárna redakce.\nP. L. K.v L, Odporučujerne Vam „Matici hudební\" co\njediný toho druh i spolek: vlastenecký, jenž zajisté zasluhuje\nvšestranné podpory.\nPp. akademikům K. M. B. T. v Praze. Máme za to,\nže v úplném opomenuti, v důkladné zprávě oceniti vysoký vý-\nznam umělecký a národní, jakýž bez odporu měl slavnostní\nkoncert akademický dne 25. m. m., nebylo by přec slušno\nhledati u obou dotčených denníků politických jakousi zúmysl-\nnost či jednání tendenční, jet to snad spíše nedbalost aneb\nk malé jen cti jim sloužící nechuť dotyčných referentů, pro-\nnésti se vřeleji o uměleckých plodech nejpřednějších a nej-\nnadanějších našich hudebníků, o nichž psaly by se snad jinde\nzajisté celé sloupce chvály a nadšení. Obecenstvo jinak má\nzajisté všechno právo, žádati na politickém denníku, aby vě-\nnoval umění vůbec a každému novému zjevu uměleckému\nzvláště slušné a patřičné pozornosti, nochce-li na se uvaliti\nspravedlivou výtku, že úkolu svému dostává jen v míře ne-\núp né."}]}