{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_sha256": "04a74cfabcee60c6d9a1b340c23c96b27ccb8444b062bbb6e5b2e97fab7b26c5", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/06/13_01/bmtnabd_1874-06-13_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "185", "page_fin": "185", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1381, "texte": "Památné dni hudební.\n\n13. června 1815 nar. Ant. Apt, zakladatel Pražské jednoty\ncecilianské v Praze.\n- „ 1844 dokrxnčil Mendelssohn v Londýne ouverturu\nk -Athalii\"\n„ „ 1858 f Karel Píč, sklad, a theor., řed. varhanické\nškoly v Praze.\n14. „ 1810 nar. Franc. Ulm, hud. kritik a sklad, četných\npísní v Čáslavi.\n„ „ 1829 I. prov. Fr. Šuberta opery „Blíženci\" ve Vídni.\n1846 I. provoz. Mendelssohnovy skladby vok. a\n„ „ instrum. „Umělcům\" („An die Kiinstler\")\nv Kolíně n. R.\nr „ 1863 I. provoz. Maxe Brucha zpév. „Loreley\"\nv Mnichově.\n15. „ 1749 nar Abbé Vogler, výt. theor. a sklad, ve\nWurzburku.\n„ „ 1837 nar. Adolf Průcha, skiad. a řed. kůru v Praze\nv Zlonicích.\n* „ 1846 poprvé vystoupila Henrieta Sonntagova co\n„Rozinka\" v „Lazebníku sevillském\" v Paříži.\n16. „ 1804 ýJ. Ad. Hiller, sklad, a hud. spis. v Lipsku.\n„ „ 1813 nar. Otto Jahn, hud. spisov. v Kieln.\n„ „ 1816 50leté jubileum Ant. Salieriho, op. sklad.\nve Vídni.\n„ „ 1831 fJ.H. Š na bel, sklad. cirk. —ve Vratislavi.\n17. „ 1672 f Orazio Bene vol i, sklad. cirk. -- v Rímé.\n„ „ 1818 nar. Kar. Grounod, sklad. op. v Paříži.\n„ „ 1854 f Henrieta Sonn agova, slovut. zpěv.\nv Mexiku.\n18. „ 1821 I. provoz. Webrovy zpěv. „Čarostřelec\"\nv Berlíne.\n„ „ 1843 nar. David Po oper, výb. cellista v Praze.\n19. „ 1808 nar. Fr. X. Chvátal, skladatel a pian.\nv Rumburku.\n» „ 1830 I. provoz. Donizettiho zpěv. „Olivio e Pas-\nquale\" v Miláně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "185", "page_fin": "185", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.1.1", "titre_corps": "13. června 1815 nar. Ant. Apt, zakladatel Pražské jednoty", "titre_sommaire": "13. června 1815 nar. Ant. Apt, zakladatel Pražské jednoty", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1381, "texte": "13. června 1815 nar. Ant. Apt, zakladatel Pražské jednoty\ncecilianské v Praze.\n- „ 1844 dokrxnčil Mendelssohn v Londýne ouverturu\nk -Athalii\"\n„ „ 1858 f Karel Píč, sklad, a theor., řed. varhanické\nškoly v Praze.\n14. „ 1810 nar. Franc. Ulm, hud. kritik a sklad, četných\npísní v Čáslavi.\n„ „ 1829 I. prov. Fr. Šuberta opery „Blíženci\" ve Vídni.\n1846 I. provoz. Mendelssohnovy skladby vok. a\n„ „ instrum. „Umělcům\" („An die Kiinstler\")\nv Kolíně n. R.\nr „ 1863 I. provoz. Maxe Brucha zpév. „Loreley\"\nv Mnichově.\n15. „ 1749 nar Abbé Vogler, výt. theor. a sklad, ve\nWurzburku.\n„ „ 1837 nar. Adolf Průcha, skiad. a řed. kůru v Praze\nv Zlonicích.\n* „ 1846 poprvé vystoupila Henrieta Sonntagova co\n„Rozinka\" v „Lazebníku sevillském\" v Paříži.\n16. „ 1804 ýJ. Ad. Hiller, sklad, a hud. spis. v Lipsku.\n„ „ 1813 nar. Otto Jahn, hud. spisov. v Kieln.\n„ „ 1816 50leté jubileum Ant. Salieriho, op. sklad.\nve Vídni.\n„ „ 1831 fJ.H. Š na bel, sklad. cirk. —ve Vratislavi.\n17. „ 1672 f Orazio Bene vol i, sklad. cirk. -- v Rímé.\n„ „ 1818 nar. Kar. Grounod, sklad. op. v Paříži.\n„ „ 1854 f Henrieta Sonn agova, slovut. zpěv.\nv Mexiku.\n18. „ 1821 I. provoz. Webrovy zpěv. „Čarostřelec\"\nv Berlíne.\n„ „ 1843 nar. David Po oper, výb. cellista v Praze.\n19. „ 1808 nar. Fr. X. Chvátal, skladatel a pian.\nv Rumburku.\n» „ 1830 I. provoz. Donizettiho zpěv. „Olivio e Pas-\nquale\" v Miláně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "185", "page_fin": "186", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.2", "titre_corps": "Smetanova „Prodaná nevěsta.“ (Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje (Ir. hrabě F. P. Laurencin.", "titre_sommaire": "Smetanova „Prodaná nevěsta.“ (Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje (Ir. hrabě F. P. Laurencin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.1", "debut_caractere": 1383, "fin_caractere_exclue": 3447, "texte": "Smetanova „Prodaná nevěsta.“\n(Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\n(Ir. hrabě F. P. Laurencin.\n(Pokračování.)\nV 1. scéně 11. jednání vidíme Jeníka se sou-\ndruhy as Kecalem v hospodě. Jeník a ostatní\nchasa zpívá zprvu ku chvále piva, sbor (b—dur, 3/4)\njejž i co do textu, i co do hudební své stránky na-\nzvati dlužno velmi zdařilým a to proto, že tu skla-\ndatel velmi dobře uhodil na pravý tón lidu slavnostně\nrozjařeného. Velmi karakteristickým je tu úvod a\nvůbec celý průvod orkestrální. V celém tom sboru\nz každého taktu s bujnou veselostí vane ze všeho\nkonventionelního vybavený, naivní, ale přes to všecko\njakýs nad obyčejnosti po vznešený duch rozjařených\na rozmarně naladěných junáků venkovských. I tu\njako i všude, jest průvod orkestrální nad míru du-\nchaplný a tvoří textem pěkný celek; střídání rythmu\nz 3/4 na % dá se ospravedlniti jen textem, ježto\nnadšení a veselí mládeže mezí a míry nezná.\nA pro tutéž příčinu nalézáme v témž sboru en-\nharmonická vybočení z b do d—dur a v toniku na-\nzpět. Vyžadujíť slova „vše psoty a trampoty vede\nna zmar\" a „jest starostí na světě bez toho dost\"\njiné barvy modulační. Na to zpívá Jeník chvalo-\nzpěv na lásku, kde se podobně touživá ba jásající\nd—dur tónina v krásný celek pojí. Podobně zdařilý\njest dvojzpěv sboru hned na to následující, v němž\ndvojí se ukazuje naladění. Kdežto tenoři plni ro-\nzmaru a smíchu pějí: „Tys Jeníku po uši zamilován\"\nhrozí bassi černým svým duchem prorockým „jen ať\nti to neskalí tamhle ten pán.\" A tomuto dualismu\nodpovídá podobně dvojaký průvod orkestrální (zprvu\nas\nmalá sexta es a zvětšená kvarta fls. Dřevedena v sent-\nc c 7 * xr\nd\ntimu g; pak pronikavá harmonie přešedší i práznou\nC\nterci e a konečně kvartsexta f. K tomu zvláštní je\nc o J\nještě kombinování taktů (v klavírním výtahu má\npravá r. kdežto levé předepsán jest 3/4). Na to\nvystupuje Kecal se svým recitativem: „No, a stane-D\nse tak, nebude mít z toho škody\".\nVůbec celá ta perorace Kecala (str. 76. syst.\n3. takt. 1. až str. 78., syst. 2., takt 3.) o známém"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4548, "texte": "těžišti děje tohoto dramatu hudebního, jakož i orke-\nstrace s ní v nerozlučný, pěkný celek • splývající,\nproniklá jest oním pathosem komickým, jenž od staro-\nitalských mistrů, dále od Mozarta, později od Rossi-\nnilio a Lortzinga s prospěchem byl pěstován, a mi-\nstrnou rukou Smetany jak ukázáno již, mnohého\nzdokonalení a zušlechtění došel. A o tom lze čte-\nnáři přesvědčili se v klavírním výtahu, ač nemožno\nprohlednouti jím všecken ten kolorit, jaký podati\nnám může jen orkestr.\nNa to opakuje sé ístr. 78. syst. 2., takt 4.) pa-\nnegyricus o nuku ječmenovém, lakotě a lásce, okolo\nkteréž trojice se celá ta scéna otáčí, až k poslednímu\nsyst. str. 80, kdež zakončuje v hlučném veselí zda-\nřilá tato scén1. Po té vyplňuje 3 stránky klavír-\nního výtahu orkestrální věta „furiant\" (f—dur 3/4,\nallegro energico). Iv tomto tanci venkovanů vězí\nneodolatelná ..vis comica\", která as uprostřed věty\ntéto k mocnému pathosu se povznáší. Po této bujně\nveselé scéně předvádí nám librettista Vaška, syna\nMíchova, jenž uchází se o ruku Mařenčinu. Ten\ndvojím neštěstím je stížen; za prvé koktá, a pak\nuloženo mu matkou, aby se oženil. A to má spro-\nstředkovati Kecal, ač to Vašíčka nemálo mrzí, že\nještě nezná Mařenku, svou budoucí, Kecalovým vě-\nhlasem mu určenou nevěstu. Již první monolog pro-\nzrazuje nepěknou jeho vlastnosť koktání. Však\ntím obratněji pojí se k slovům vlastně ku přetr-\nho váným slabikám, hudba, tu svou aforistickou rhyt-\nmikou, jinde monotonním melosem nejen tuto osud-\nnou chybu, ale i úzkost, nesamostatnost a obme-\nzenosť Vaškovu trefně naznačujíc. Z tohoto velmi\nchoulostivého konfliktu Smetana tu opět co vítěz\nvyšel potvrdiv to, co již všude dříve jsme o něm\npověděli, že jest totiž nejen velmi dovedným dra-\nmatikem nýbrž i karakteristikem. Následující scéna\npředvádí nám Vaška a přišedší Mařenku. Neodolatelně\nkomicky působí tu takořka blbé počínání si nápad-\nníka a schytralé jednání Mařenky, která ironisuje\nsvého budoucího koktavého pana manžela slovy:\n„Známť já jednu dívčinu\" atd. Tomu je ale Vašíček\nnesmírně rád a ve své hlouposti a samolibosti praví :\n„O, och božíčku jaké štěstí.\" Mařenka ale neustává\npokoušeti jej, béře na pomoc slzy, činí mu výčitky,\nže nechá zhynout srdce tak milující a konečně ptá\nse ho, jak se mu líbí, čímž Vašíček tak je zaslepen,\nže jí konečně povolí a přísahá ve své hlouposti, že\nji ani vidět ani o ní slyšet nechce. Skladatel tu\nvelmi trefně karakterisoval obě postavy, na pohled\nnaivní, uvnitř ale zchytralou Mařenku a oklama-\nného nesamostatného Vaška, jehož zpěvy patří mezi\nnejzdařileji karakteristické v celé komické opeře\nSmetanově. A ježto nesnadné jest spojití živly nai-\nvní a blbý v hudebně ušlechtilý celek, tož tím větší\nsluší vzdáti skladateli chválu.\nV následujícím duettu snaží se Kecal Jeníka\nsvésti z cesty horoucí lásky k Mařence, vypravuje\nmu o tom, kterak Mařenka již nevěstou jest jiného\na zároveň hledí jej nakloniti jiné, jejížto krásu a bo-\nhatství do nebe Jeníkovi vynáší, ač toto provádění\n. tajného plánu\" není s to ukryti jej a omezenost\ndůvtipu Kecalova na jevo přivádí. Jeník zprvu zdráhá\nse, konečně ale uvolí se upustiti od Mařenky. Velmi\nšťastně podán je konec tohoto duetta (G—dur, 3/4,\nmoderato) skladatelem vzdor slabosti libretta na\nmístě tomto i zdá se, že skladatel, cítě nedůstatek\ntextu, vší silou, a to se zdarem, pokusil se o zakrytí\nslabých těch stránek.\nPo odchodu Kecala odmítá naprosto Jeník sám\nu sebe domněnku, jakoby chtěl drahou svou Ma-\nřenku za peníze odstoupit, prodati a místo „Jak\nmožná věřit, že bych já prodal svoji Mařenku\" hu-\ndební svou stránkou právě tak jest zdařilé, jako dra-\nmaticky oprávněné.\nCelá arie ta (c—dur, 3/4, andante) jest sice\nvelmi „populárně\" a lehkým slohem psaná, ale jakýmsi\nkouzelným jasem naivnosti ozářená, jenž nikdy s účin-\nkem se nemine.\nDruhé finále líčí nám pravý akt veřejného pro-\ndeje nevěsty „coram publico\", před shromážděným\nlidem a Krušinou, Jeníkem z jedné a Kecalem s druhé\nstrany; Mařenka a Vašek nejsou, jak samo sebou se\nrozumí, přítomni. Jeník pak vyjádří se přede všemi\na dotvrdí podpisem, že odstupuje svou nevěstu synu\nMíchovu Vaškovi, ovšem bude-li si ji tento chtít\nvzíti. Shromážděný lid brojí proti takové „špatnosti\"\nač Krušina nemálo se z toho těší. Ještě více roz-\nhorlí se shromáždění nad slovy Kecala, že zavazuje\nse vyplatiti Jeníkovi (jak bylo umluveno) 300 zla-\ntých odstupného. Konečně Jeník a svědci na slova Ke-\ncala : „Punctum, satis!\" smlouvu podepíší. Atu\nteprvé Krušina, když byl sly šel mínění lidu, také\njednou promluví, neschvaluje počínání Jeníka.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "186", "page_fin": "190", "image_debut": 2, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.3", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.2", "debut_caractere": 4550, "fin_caractere_exclue": 5805, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Z Vídně. (Pův. dop.) Druhý koncert v témdnu\nvelikonočním v místnostech dvorní opery přinesl vesměs\núryvky z děl epigonův Gluckovýcb, rozumí se, že v rouše\noratorním. Ve fragmentu z „Idomenea\" jevíscdekla-\nmatorní princip co nejvýmluvněji v jednotlivých různě\nodstíněných karakterech rovněž jako v pathetickém vzletu\nsboru. Ještě snad vonnější a důmyslnější dokvět Gluckovy\nbytosti objevil se v třetím jednání z „Medey\" od\nCherubiniho. Skutečně liší se „Medea\" od nejlepších\nprací Gluckových jen tak nepatrným krokem, jako snad\nve spolku s ní „Euryanta\" od děl Wagnerových. Jest\nto onen významný řetěz duševní na nejvyšším stupni\nstojících dramatických děl hudebních, na něž osvícený\nduch lidu s nejnadšenější pýchou pohlížeti může a smí!\nAč v nejširším smyslu „Vestalka\" Spontiniho\nz níž první jednání tvořilo závěrek koncertu, rovněž své\nzáklady má v Gluckovi jako „Idomenea\" a „Medea\",\npřece nedovedl ve své Vestalce odolati vlivu doby, v které\nžil, jak tomu nasvědčují v partituře jeho se nalézající\nrůzné pomůcky zevnějšího lesku i jiné, tykající se barvi-\ntosti zpěvu a orkestrálního vedení hlasů. Jednotlivé\npostavy jsou však pravými, plasticky určitými typy, rovněž\ni orkestr jest na vlas přispůsoben melodicky-thematickému"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5877, "texte": "obsahu hlasu zpěvného, s nímž pak k logicky, psycholo-\ngicky, deklamatorně nerozlučnému celku splývá. Totéž\nplatí i o sboru a o jeho starořeckém poměru k celko-\nvému jádru dramatu. Krátce řečeno, Spontini jest pro\nsvůj čas, a v něm úplně obživlým Gluckem. Orkestr\nse držel ve všech částech statečně, ne tak všude tlumoč-\nníci jednotlivých partií, kapelník Dessoff upadal opět,\nzvláště ve „Vestálce\", v obvyklé přehánění tempa. Den\nna to provedeno bylo Haendlovo oratorium „Ša-\nlomoun\". Hudební mluva v díle tom nejlépe naznačiti\nby se dala co velice krásná, rozum silně napínající,\nfantazií stejně povzbuzující, citelného však člověka bez\npohnutí zanechající. Těžiště leží zde jako všude u Haendla\nv hudebně deklamatorní moci sborů, a v síle výrazu,\nv momentech lyrických a epických, tedy v áriích, více-\nhlasých, solových zpěvech a v recitativech. Co se týče\nprovedení „Šalomouna\", slouží co hlavnímu dirigentu\nmistru Brahmsovi ku chvále, že jednak dílo to zvolil,\njednak že je se sbory a orkestrem tak nastudoval a řídil,\nže provedení lze nazvati dokonalým. O zpěvech solových\nplatí i zde to, co jsem nahoře uvedl.\nJeště v krátkosti zmíniti se musím o dvou v ve-\nlikonočním témdnu odbývaných církevních koncertech, a\nto předně o koncertu „mužského zpěváckého\nspolku\" v kostele Au gustinském. Začátek a konec\ntohoto koncertu ohraničeny byly duchaplnými přednesy\nvirtuosa na varhanách L. A. Zellnera. Bylo to Men-\ndelssohnovo chorálně recitativní „Largo\" ze sonáty\npro klavír a cello op. 58., pak věta v f—dur ze Šu-\nmannových „Nachtstiicke\", ideálně L. A. Zellne-\nrem pro varhany upravená. Témuž umělci přísluší též\nsláva nejlepšího průvodce na varhanách a harmoniu\nk rozličným zpěvům sborovým a solovým. Z prvnějších\nzvláště vynikaly dva sbory „Ad vespera\" nadepsané,\npak Mozartův zd do f—dur transponované pro čtyr-\nhlasý sbor bez orkestru upravené „Ave verum corpus\".\nnepatrnějšími, poněvadž více dělanými než cítě-\nnými byly sbory od Maxe Brucha a Kremsera. Stejně\nna nepravém místě bylo od jistého mně neznámého skla-\ndatele složené „Pater no ster\" pro tenorové sólo\n(p. Příhoda) s průvodem harmonia, za to však pravou\nperlou byla Mendelssohn cva arie: ~Gott sei mir\ngnádig\" z „Pavla\", kterouž pan dr. Maass velmi\nzdařile přednesl.\nDruhý církevní koncert uspořádán byl „cecili-\nanským spolkem\" vedením ředitele svého Bohma..\nVlom i letos předvedl nám zmíněný spolek Jin dři ch a\nSchůtze (Sagittarius) plasticky vznešenou, krásnou\nhudbu pašijovou aneb jak titul zní: „Historie des\nLeidens und Sterbens unseres Herm u. Hei-\nlandes Jesu Christi\". O díle tom učinil jsem tu-\nším již při loňském provedení zmínku. Co do provedení\nmohu říci, že letos bylo mnohem dokonalejší, jak co do\nprovedení celkového, tak co\" do jednotlivých partií, jichž\ntlumočníky byli pp. M. Ba u e r, dr. Maass a Fórcht-\ngOtt Tovačovský. Rovněž dovedný byl průvod na\nvarhanách panem drem. Hausleithnerem.\nKonečně musím se ještě v jedné velikonoční kan-\ntátě nadepsané „Passafeier\" pro sola, sbor a var-\nhany již skladatel p. A. Vosahlo, ředitel kůru v zdej-\nším kostele Salvatorském provedl a osobně řídil. Skla-\ndatelově vůbec šťastně ostruněnému hudebníma natura-\nlismu lze příčítati, že jsou jednotlivosti dílem melodicky,\ndílem harmonicky a rhytmicky účinné ano i pěknou\nnáladou a vřelostí oplývající, však celku chybí orga-\nnicky pravidelný proud. Provedení bylo celkem velmi\nzdařilé.\n\nDr. hr. Laurencin.\n\n** Z Petrohradu. V posledním filharmonickém koncertu\ns znamenitým úspěchem se potkala Ed. Náprav-\nníku „Serenuda\" z téhož smyčcového kvarteta do\nes-dur op. 16. pro orkestr velmi skvěle spracovaná.\nMimo to provozována Glinkova ouvertura k „Ruslanu\" a\nčajkovského ouvertura k „Romeu a Julii.\" V tomže\nkoncertě vzbudily sensaci paní Valterová-Kamenská a\nsl. Joz. Reške-ova z Varšavy, obě žákyně slovutné\nNissen-Salomanové; tato nastoupí nyní dráhu divadelní\nv Benátkách; jest to neobyčejný zjev umělecký, dívka\nteprv 191etá, jížto lze prorokovati skvělou budoucnost.\n** Hanuš Búlov uveřejnil v „Augsb. Allgem.\"\nkritickou úvahu o provozování Glinkovy zpěvohry „Žizň\nza carja\" v Miláně, kteráž obsahuje mnoho zajímavého\na kterouž sdělíme příště svým čtenářům.\n** U vídeňské konservatoře založena bude příštím\npodzimkem škola divadelní, na níž učiti budou\nA. Strakoš, Fórster, Friedmann, Arnau, dr. Kaltenleit-\nner a J. Weilen.\n** Ve Vídni opět nalezeny byly nedávno skladby\nF. Šubrta dosud pohřešované, a sice původní parti-\ntura melodramatu „Ko uzeln á harfa\" a úplná par-\ntitura „Domácího boje.\" První skladba nehodí prý\nse více ku provozování.\n** J. V. císař rakouský daroval komitétu pro\nzřízení pomníku Beethovenovi ve Vídni značnou\nsumu z fondu pro rozšíření města. Pomník zhotovený\ndle nákresu prof. Zumbuše postaven bude v sadu před\nakademickým gymnasiem.\nJak známo, zpívala vlašská společnost P o 11 i-\nni ho než zavítala sem do Prahy, v Mnichové. Kdežto\njindy nebývá tam divadlo tak četně navštíveno, bylo při\nvlašských představemch nad obyčej plno. Král sám ne-\nbyl ani v jediném představení, kdežto při Wagnerové\nopeře „Tristan a Isolda\", jež hned po vlašských\noperách se provozovala a od 6—11 hodin trvala, byl\nod začátku až do konce přítomen.\n** V Pešti, jak tamější listy píší, žije 231etý mla-\ndík, jenž má pěkný hlas ženský a jenž několik již\ndámských partií z rozličných oper nastudoval.\n** V Berlíně počaly dne 30. května pohostinské\nhry operetní společnosti řiditele Strampfera v di-\nvadle „Viktoria\". Berlíňákům prý nad míru se líbí ví-\ndeňský dialekt zpěváků a zpěvaček.\n** V T)usseldorfuprý bude při tamější akademii\nvýtvarných umění zřízena i škola hudební, jež má\nbýti jaksi průpravnou pro berlínskou „vysokou školu\"\nhudební.\n** Při zkouškách na konservatoři v Lipsku vy-\nstoupili též 3 chovanci s vlastními komposicemi\norkestrálními, a sice W. Bendal z Londýna sklad-\nbou symfonickou z c-mol, O. Klauswell s ouverturou\nk dramatu „Fiesco\" a G. Lohr z Leicestern s a-mol"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6423, "texte": "symfonií. Všecky tyto práce líbily se. Kolik bylo as\njiž těch chovanců, kteří z naší konservatoře vystoupili\nco skladatelé!\n** Novým intenclantem dvorního divadla v Mni-\nchově po odstoupení bar. Perfalla jmenován baron\nKnigge, manžel bývalé tamější primadonny Stehleovy.\n** O si. Klemente Kalašové píše „Journal de St.\nPetersbourg\" po jejím vystoupení v úloze „Ratmíra\"\nv Glinkově zpěvohře „Ruslan a Ludmila\" : „Úspěch de-\nbutantky byl co nejuplnější, při čemž hned podotknouti\nsluší, že obecenstvo naše jest povahy velmi neodvislé a\nk nováčkům často méně shovívavé; pročež úspěch hned\nprvním debutem vydobytý padá nemálo na váhu a roz-\nhoduje téměř o dálší budoucnosti umělcově. Hlas sí. Kala-\nsovy, jedné z nejlepších žaček pí. Nissen-Salomanové,\njest ryzí kontraalt. Vyniká silou a plností zvláště v po-\nloze nižší, avšak zní také výtečně v druhé oktávě. Ne-\nznám mimo fenomenální Alboni jiné zpěvačky, kteráž by ho-\nnosila se hlasem s podobným tak vysloveným timbrém.\nHlas si. Kalašovy jest tak výborně vycvičen, že vyrov-\nnalost rejistříků jest dokonalá, jak již bylo lze pozoro-\nvat! v koncertu pí. Nissen-Salomanové. V úloze „Rat-\nmíra\" neměla příležitosti, osvédčiti se také ve vyšší\npoloze hlasové. Máme jinak za to, že kontraalt ve vyšší\npoloze právě nezíská, přirozený jeho obor jest poloha\nhluboká, v nížto spočívá jeho půvab a v této hlas slč.\nKalašovy zní krásně a silně. Někdy jeví se v hlasu je-\nště jistá ostrost, která se zajisté umírní častějším vy-\nstupováním na jevišti, nejlepším to brusem pro všechny\ntalenty. Debutantka osvědčila hned v prvních scénách\ntakovou obratnost v provedení své úlohy a učinila tak\npříznivý dojem svým zjevem, že byla po prvním jednání\nněkolikráte volána. Veliká arie „Ratmíra\" v 111. jednání\nnemohla se jí krásněji vydařiti; úspěch byl tak veliký,\nže obecenstvo žádalo důrazně opakování, žádosti té však\ndebutantka po tak namahavém zpěvu, po takovém roz-\nčílení vyhovět! nemohla. Po scéně té odevzdán y byl p.\nkap. Nápravníkem vavřínový věnec. Zevnější zjev sl. Ka-\nlašovy výborně odpovídá povaze „Ratmíra\". Ostře vy-\nznačené její tahy skoro vlašského rázu, významná její\npostava hodí se k „Ratmíra\" jak by se hodila k „Tan-\nkredu\", Arsacesovi, vůbec ku všem mužským úlohám.\nYeliký úspěch sl. Kalašovy jest tím významnější\npro její talent, jelikož úloha „Ratmíra\" jest rovněž tak\nobtížná jako nevděčná, neboť nemá nic brillantního, ne-\nhledí k effektu, nemá ni pasáží, ni trylků. Jest ryze\ndramatická. Slč. Kalasova počínala si v ní co nejsta-\ntečněji.\" Rovněž pochvalně pronáší se „Vsěmirnaja\nillustracia\": „Úspěch sl. Kalašovy v „Ruslanu\" byl tak\nveliký, že neobmeškáme čtenáře své co nejdříve sezná-\nmiti s osobností nové této zpěvačky. Sl. Kalašova, žá-\nkyně pí. Nissen-Salomanové (která ruské opeře již vzdě-\nlala celou plejádu znamenitých pěvců), této děkuje zú-\nplna vycvičení a rozvinutí fenomenálního svého hlasu;\nhlas její jest pravý kontraalt s neobyčejnými silnými\na měkkými tony hlubšími, střední rejistřík jest velmi\nzvučný, vysoké tony jsou slabší než nízké (jak dle ka-\nrakteru kontraaltu ani jinak nemůže býti), přechody\nz jednoho rejistříků do druhého nespozorovatelny (zá-\nsluha to učitelkyně), zvuk jest krásně táhlý (filé), tech-\nnickou obratnost nelze sobé lepší přáti, výslovnost jest\nvelmi jasná, v dramatických momentech jeví se horoucí\ncit i hra jest volná a promyšlená. Co se týče barvito-\nsti hlasu, tož jsme od časů Alboni neslyšeli podobného\nkontraaltu i bylo by ve prospěch naši ruské opery, kdyby\nbyla tak výtečná zpěvačka pro nás získána.\"\n** Náš krajan J. J. Abert, na siovo vzatý hu-\ndební skladatel a kapelník při dvorním divadle v Stutt-\ngartu, složil ku sňatku ruské v lkokněžny Yěry s vir-\ntemberským princem Eugenem slavnostní ouverturu, za\nkterouž obdržel od. velkokněž::y Alexandrové Josefovny\nzlatou taktovku, na níž začáteční písmena dárkyně pro-\nvedeny i sou z démantův a rabínův.\n%) tf y v\n** Geskoslovanský spolek v Stuttgartu přestěhoval\nse do nových místností v restauraci „zum Baumstoek\"\nna Leonhardovu náměstí i panuje v něm nyní čilý ruch.\nČlenové, jichž opět několik statečných přibylo, schází-\nvají se pravidelně každého pondělí, kdež se vyřizují zále-\nžidosti besední a pěstují hlavně zpěv a hudba. Posle-\ndního času také uspořádáno bylo několik zábav, kteréž\nse těšily výsledku zajisté dobrému. Někteří členové\nspolku navštíví ve dnech 5.a 6. července Kostnici, aby\nověnčili pomník velkého našeho mistra Jana Husa, v pa-\nmátný den upálení nesmrtelného bojovníka zu svobodu\nducha. Na jaře poctil svou návštěvou spolek náš kra-\njan, ředitel hudby J. Ei 1, rodem z Budějovic, který z Ber-\nlína übíraje se do Švýcar, vyzván byl mužským zpěv.\nspolkem štuttgartskýra, by v téhož místnostech koncert\nuspořádal. Pan Eil přání tomu vyhověl a za hlučné po-\nchvaly shromážděného posluchačstva vyznamenal se náš\nbohužel slepý rodák výtečnou svou hrou na pianě i hou-\nslích. Znamenitá technika a hluboký cit jsou předními\nvlastnostmi tohoto vynikajícího umělce českého. S ním\nspoluúčinkovali i Pražanům dobře známá dvorní zpěvačka\nMarlovova, Horvatka, již Štuttgartčané tak rádi nazý-\nvají „švábským slavíkem\" a český rodák p. Hromada\nz Kladna, jenž uměleckou dráhu svou za Liegertova ře-\nditelství nastoupil při sboru českého divadla v Praze a\nnyní již po více let ergažován jest u dvorního divadla\nv Stuttgartu, kdež zatím stal se miláčkem obecenstva.\nČasopisy tamnější staví tohoto mladého českého barito-\nnistu i nad Stockhausena, jenž v celém Německu platí\nnyní za nejvýtečnýšího koncertního pěvce písní. Pan\nHromada těší se zvláštní oblibě též v kruzích dvorních,\nkdež bývá stále zván, aby účinkoval v koncertech. Po-\nsledně u dvora zpíval opět v rodinném koncertu z vý-\nsledkem nejskvělejším za přítomnosti velkovévodů botden-\nského a oldenburského a sice písně Mendelssohnovy,\nŠumanovy a Brahmsovy, slaviv pravý triumf vedle pro-\nslulé pianistky slečny Mehligovy. Odebéře se za krátko\ndo Milána za příčinou dovršení svých studií pěveckých.\n** Z Milána. (Pův. dop.) Sto let tomu brzo bude,\nco vlašská hudba s slávou zavítala do metropoly ruské;\nbylať to „Armida\" Sarti-ho, která roku 1786 s znameni-\ntou zpěvačkou Todi-ovou učinila na Petrohradčany do-\njem téměř kouzelný. Jaksi na vzájem zavítala nyní hudba\nz dálného severu ruského do Itálie, přicházejíc si o po-\nvinný tribut úcty a uznání: Sever a jih potkaly se\nv uměleckých svých ideálech velmi sympathicky, první\nnávštěva ruské musy potkala se u horkokrevných Ylachů"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7641, "texte": ";s úspěchem; věru až překvapujícím , jenž , jak doufám,\nproklestil dráhu plodům slovanským k budoucím snad\nieště vítěznějším úspěchům. Po délší již dobu byla G 1 in-\nkova zpěvohra „Život za caře\" předmětem vše-\nobecného hovoru v zdejších kruzích společenských a\numěleckých i bylo lze slyšeti nejrozmanitějších úsudků,\nkřivých, střízlivých i nadšených. Dne 20. května b. r.\nvystoupila všeobecná dychtivost, jak asi přec zní ta ruská\nhudba, na nejvyšší stupeň. Divadlo „Dal Terme\" pře-\nplněno bylo ve všech prostorách, sem tam zazníval živý\nhovor ruský, neboť se zde v tento den sjelo Rusů ze všech\nkončin evropských dosti četně. Žeť lahodná zpěvnost Glin-\nkovy zpěvohry bude na zdejší obecenstvo účinkovati dosti\npříznivě, bylo lze s jistotou očekávati, veškerá skoro\nčísla byla také při prvním i druhém představení hlučně\naplaudována, dueto Váňy a Susanina v 3. jednání muselo\nbýti dokonce opakováno. Zajímavo jest, že při všech svět-\nlejších a vřelejších momentech melodických Tlaši slyšeli\nvždy jen hudbu svoji, hudbu „vlašskou\", inspiraci Rossi-\nniho a Donizettiho, jinak pak, ačkoliv uznávali zajíma-\nvou zvláštnost ruského zpěvu národního, temným, při-\ndušeným jeho karakterem brzo se cítili unaveni, molová\ntónina predominující jest Vlachu na delší dobu skoro ne-\nsnesitelnou, v posledním jednání panovela již všeobecná\nroztržitost. Protož z mnohých stran stěžováno sobě bylo\nna jistou monotonii v barvitosti melodické, v dálším\nprůběhu unavující, také učenější některé formy kontra-\npunktické nebyly obecenstvu zdejšímu, zvyklému ponej-\nvíce homofonickým efektům Verdiovským, příliš po chuti.\nNejpodstatnější námitka byla ta, že dílu Glinkově scnází\nkoncisnost, přesnost dramatického výrazu, že se roz-\npřádá často příliš širokým proudem epickým, živý po-\nstup děje zastavujícím. Vzdor tomu všemu sledovalo\nobecenstvo zejména v 111. a IV. jednání každé jednot-\nlivé číslo s napnutou pozorností. Nejvíce se líbily orke-\nstrální předehra, úvodní sbor figurovaný, arie „Antonidy\"\na barkarola tenora vI. jednání. Druhé jednání bylo\nrozhodně zamítnuto, hudba k polským tancům, která je\nzrovna oživujícím živlem, nikterak se líbiti nechtěla a\nvyvolala silnou oposici. V třetím jedn. dvojzpěv „Susa-\nnina\" a „Váňy\" a následující kvarteto učinily znamenitý\ndojem, šly „alle stelle\", jak Vlaši praví. Rovněž velký\núspěch měly v IV. jedn. scéna Váňy se sborem, velko-\nlepá scéna „Susanina\", v níž tento se obětuje za dra-\nhou vlasť a „bílého\" cára svého, konečně závěreční\nscéna veliká, kteráž mnohým připomínala veliké finále\nI. jednání z Halevyho zpěvohry ~L'ebrea\". Také vV. je-\ndnání, ač byli posluchači již značně unaveni, ještě některá\nčísla hlučným potleskem byla přijata. Provedení bylo\nsvědomité, výborné. Basista Merly v úloze „Susanina\"\nbyl na svém místě co do hudební stránky úlohy, o typu\nruském ovšem má jen slabé zdání i lituji, že se nevy-\nplnila radostná naděje, že uslyšíme výtečného Vašeho\nkrajana J. Palečka. Co „Antonida\" vynikala sl. Men-\nšíkova, Ruska, zpěvačka výborná, ovládající rozkošný,\nsilný a objemný svůj hlas s vzácnou umělostí. Nej-\nslabší stránkou byla scénická úprava; Rusové přítomní,\nspomínající si nádhery na jevišti domácím, zpínali téměř\nruce.\n\nR.\n\n** Z Pešti-Budína. 10. června. (F) Byl to zase jeden\nz radostných dnů, jakýchž jsme již častokráte v „České Re-i\nSedě\" u nás zažili. V tentýž den, kdy v Praze akademický\nčtenářský spolek slavil 25 letou památku svého trvání, otevřela\nnaše beseda druhou svou místnost slavnostním způsobem.\nNemohu při příležitosti této opomenouti zmíniti se o jedné\nvěci, která sice nespadá přísně do , referátu hudebního, ale\nkterá karakteristickou je pro živel český v Pešti žijící.\nKd>ž před dvěma lety úsilím neúnavným několika tu žijících\nrodáků zařizovala se česká beseda na základě praskrovničkého\njmění zpěváckého spolku Pešť-budínského, stálo to velmi mnoho\nbojů, nežli se uskutečnila myšlénka tak dobrá, aby sobě Če-\nchové zd?jší, co do počtu i intelligence dosti silní, zbudovali\nstánek společný. Místnosti potřebné musely být prostranné,\na přece neměla cena jich výši možných obětí přesahovati.\nNení mezi námi boháčů, ale za to vskutku šlechetné vůle.\nNajaly se místnosti a zařídily s velkým nákladem, k čemuž se\ndobrovolnými dary i půjčkami nezúročitelnými kapitál sháuéti\nmusel. A dobře se vedlo České besedě při tom. Skromné,\navšak velmi úhledné divadélko bylo zařízeno, i bylo na něm\nprovedeno ku př. v předešlém roce 9 koncertních zábav a 30\ndivadelních představení. Leč staly se místnosti ty nepohodl-\nnými, ba i nesnesitelnými. Počet členů dostoupil zatím výše\n366 členů, ale počal chabnouti zase tím, že nebylo v něm pro\nvečerní zábavy dostatek zdravého vzduchu k dýchání byla\nto místnost sklepní. A tu nastal nový boj o existenci spolku.\nŽe musí se vzít místnosti nové, důstojnější a pohodlnější,\nbylo ovšem každému z nás jasno, ale odkud opatřiti sobě po-\ntřebného nového kapitálu? V té příčině zůstane valná hro-\nmada ze dne 29. března b. r. památnou. Po přednešení věci\nté, bylo od přítomných 45 Čechů na zřízení lepších místností\nnových upsáno 700 zl., kterážto částka dnes spolku jest ne\njen půjčena, leč i z části větším dílem darována. Beseda při-\njala byt pěkný, ve Fabrikové ulici č. 3. sestávající z pro-\nstranného sálu a 3 pokojů, za velký peníz 1464 zl. roční\nčinže, koupila si úplný svůj nábytek, lustry, zrcadla a veími\npěkné piano. PřiJám-li k tomu, že obětavostí několika členů\nmak vány dekorace divadelní, které by mohly každému divadlu\nochotnickému sloužiti ku ozdobě, že má spolek dnes dosti\nbohatý archiv hudební, svou knihovnu ai slušnou garderobu\ndivadelní, doufám, že je poněkud zabezpečeno trváni jeho.\nTakto nově zařízená místnost byla dne 24. května b. r. sla-\nvnostně otevřena koncertní zábavou. Vzdor nepoho-\ndlnému počasí dostavili se členové až z dalekého starého Bu-\ndína, a se srdečným potěšením pohlíželi na vkusný sál, po\njehož stěnách unrstněny velké sochy vynikajících mužů na-\nšeho národa, a na utěšený portálek našeho divadélka.\nOpona se zdvihla a nový šumot radostného rozechvění šel od\núst k ústům. Slečna F. Geislova přednesla proslov,\noduševněný vroucí láskou k vzdálené nám vlasti, a když na to\nspadla rouška zadní dekorace a obecenstvo překvapil obraz\nmatičky Prahy, nad nímž Čechie opřena o znak lví, sklání\npalmu míru, povstal jásot nevýslovný, jemuž ani nechtělo býti\nkonce! Na to přednesl náš sbor pěvecký „Za hrani-\ncemi\" na slova Chmelenského od člena spolku pana Obhlí-\ndala. S potěšením zmiňuji se o tomto nadaném muži, který\nnadchnut jsa touhou po zdokonalení se a beze vší ctižádosti\nstatečně podstupuje všeliké boje proti nepříznivým mu okol-\nnostem. Slouží ve vojšté a žije skoro beze všeho styku s kruhy,\nkteré by jinak vydatně působiti mohly na jeho zdokonalení. Ne-\nvšedně nadán, pracuje pod tíží poměrů svých á klade co po-\nctivý Čech veškeré snažení své na oltář národa. Jeho sbor\njest práce nasvě ičující tomu, že by v okolnostech jiných statný\nkomponista se z něho vyvinouti musel. Jest čistě polyfonnicky\nspracován, a činí zajímavými .vými modulacemi poněkud ob-\ntíže zpěvákům, ale provedení nemůže se účinku minouti. —•\nSbor náš, ač slabý co do počtu, provedl úlohu svou velmi\nčestné. Poslední něžný sbor „Krásný sarafán\" od Varla-\nmova, vydařil se nad očekávání. Slečna Kralertova před-\nnesla 2 písně Škroupovy „Češka\" a „Večer\" hlasem velmi\nlahodným. Zvláštního uznání zasluhuje čistá její intonace,\nu ochotníků jinak dosti zřídká. Pp. Salaba a Novák\nhráli těžký co do souhry koncertní duett Hauptmanův (G-dur\ntak zvaný Spohrovský) s oduševněným pojmutím a precisnosti\ns\\ ědčící o tom, že jich housle asi často vedle sebe šveholí.\nHlavním faktorem v zábavě té byl vším právem osvědčený"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2351, "texte": "i vám enámý umělec na violoncello pan Jindřich Korel,\nkterý náhodou Pešť-Budín navštívil. Nevím, co bych více měl\nchváliti na jeho hře. Yelký, čistý a > roučí jeho tou strhává\nmysl posluchače mocně v hloubku cituplné a výmluvné jeho\nhry. Nehrál nám ničeho, kde bychom mohli obdivovati\ntechnickou jeho sběhlost, která přece na něm dávno oceněna,\nale pěl nám za to na svých strunách, že se každičké srdce\nrozehřátí muselo. Ernestova Elegie i Goltermannova\nRomance (G-moli) jsou skladby v ohledu tom příliš známé,\nnež abych o nich musel šířiti slov.\n**Ze Sondershausenu. (Pův. dopis). Dne 81. května odbý-\nván ide za nesmírného účastenství obecenstva i domácího i\ncizího první „Lok\" - koncert. Na počátku programu stála\nkarakteristická, thematicky velmi efektně pracovaná předehra\nku Shakespearovu „Králi Richardu III.\" R. Yolkmanna.\nAč skladba ta výtečná jest, byla přece s ledovou chladností\nse strany obecenstva přijata. Za to nadchlo číslo následující,\ntřetí věta ze symfonie „Valdštýn\" od Rheimbergra (Vald-\nštýnův tábor a kázaní kapucína) jednak svou svěží originalitou,\njednak bezúhonnou interpretací orkestrem k hlučnému po-\ntlesku. Fantazii pro čello od Grtitzmachera zahrál\npan Monhaupt, mladší bratr a žák výtečného čellisty při\nzdejší kapele s jistotou i čistotou a klidem na mladý věk\ndebutantův překvapujícím. Snažením mladého umělce budiž\nosvojiti sobě okrouhlejší a větší ton jakož i samostatnější\npojmutí. Rhapsodie (číslo 2.) od Liszt—Mullera zakončilo\nprvní oddělení. Druhé oddělení vyplnila čarokrásná, pravou\nlesní romantikou prodchnutá symfonie „Im Walde\" od J.\nRaffa. Obecenstvo nejvíce rozehřály obě střední věty:\n„In der Dámmerung Tráumerei, a Tanz der\nDryaden.\" Koncerty večerní nazvané „fur's Yolk\" jsou\nskutečn mi koncerty pro lid, totiž pro shromážděné rolníky\na venkovské hosty, by se hudbou pobavili. Proto nesmí se\nna sestavení a provedení programu příliš přísně měřítko bráti,\nač čisto provedeny bývají i velké symfonie. Program posle-\ndního koncertu podobného byl následující: ouvertura\nk „Ferdinandu Kortezu\" od Spontiniho; Med itati on\nod Bach-Gounoda, Entre acte od K. Stára; Waffentanz\na sbor z „Jessondy\" od Spohra; pochod pro dechové\nstroje od Bilse-ho, ouvertura od Šindelmeissera.\nNa podzim bude zde uspořádána velká hudební slavnost pa-\nmátce Beethovenově platící, kteráž zajisté potká ?e s velkým\núčastenstvím."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "186", "page_fin": "187", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.3.1", "titre_corps": "** Z Vídně. (Pův. dop.) Druhý koncert v témdnu", "titre_sommaire": "** Z Vídně. (Pův. dop.) Druhý koncert v témdnu", "signature_source": "hr. Laurencin", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.2", "debut_caractere": 4572, "fin_caractere_exclue": 5805, "texte": "** Z Vídně. (Pův. dop.) Druhý koncert v témdnu\nvelikonočním v místnostech dvorní opery přinesl vesměs\núryvky z děl epigonův Gluckovýcb, rozumí se, že v rouše\noratorním. Ve fragmentu z „Idomenea\" jevíscdekla-\nmatorní princip co nejvýmluvněji v jednotlivých různě\nodstíněných karakterech rovněž jako v pathetickém vzletu\nsboru. Ještě snad vonnější a důmyslnější dokvět Gluckovy\nbytosti objevil se v třetím jednání z „Medey\" od\nCherubiniho. Skutečně liší se „Medea\" od nejlepších\nprací Gluckových jen tak nepatrným krokem, jako snad\nve spolku s ní „Euryanta\" od děl Wagnerových. Jest\nto onen významný řetěz duševní na nejvyšším stupni\nstojících dramatických děl hudebních, na něž osvícený\nduch lidu s nejnadšenější pýchou pohlížeti může a smí!\nAč v nejširším smyslu „Vestalka\" Spontiniho\nz níž první jednání tvořilo závěrek koncertu, rovněž své\nzáklady má v Gluckovi jako „Idomenea\" a „Medea\",\npřece nedovedl ve své Vestalce odolati vlivu doby, v které\nžil, jak tomu nasvědčují v partituře jeho se nalézající\nrůzné pomůcky zevnějšího lesku i jiné, tykající se barvi-\ntosti zpěvu a orkestrálního vedení hlasů. Jednotlivé\npostavy jsou však pravými, plasticky určitými typy, rovněž\ni orkestr jest na vlas přispůsoben melodicky-thematickému"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3386, "texte": "obsahu hlasu zpěvného, s nímž pak k logicky, psycholo-\ngicky, deklamatorně nerozlučnému celku splývá. Totéž\nplatí i o sboru a o jeho starořeckém poměru k celko-\nvému jádru dramatu. Krátce řečeno, Spontini jest pro\nsvůj čas, a v něm úplně obživlým Gluckem. Orkestr\nse držel ve všech částech statečně, ne tak všude tlumoč-\nníci jednotlivých partií, kapelník Dessoff upadal opět,\nzvláště ve „Vestálce\", v obvyklé přehánění tempa. Den\nna to provedeno bylo Haendlovo oratorium „Ša-\nlomoun\". Hudební mluva v díle tom nejlépe naznačiti\nby se dala co velice krásná, rozum silně napínající,\nfantazií stejně povzbuzující, citelného však člověka bez\npohnutí zanechající. Těžiště leží zde jako všude u Haendla\nv hudebně deklamatorní moci sborů, a v síle výrazu,\nv momentech lyrických a epických, tedy v áriích, více-\nhlasých, solových zpěvech a v recitativech. Co se týče\nprovedení „Šalomouna\", slouží co hlavnímu dirigentu\nmistru Brahmsovi ku chvále, že jednak dílo to zvolil,\njednak že je se sbory a orkestrem tak nastudoval a řídil,\nže provedení lze nazvati dokonalým. O zpěvech solových\nplatí i zde to, co jsem nahoře uvedl.\nJeště v krátkosti zmíniti se musím o dvou v ve-\nlikonočním témdnu odbývaných církevních koncertech, a\nto předně o koncertu „mužského zpěváckého\nspolku\" v kostele Au gustinském. Začátek a konec\ntohoto koncertu ohraničeny byly duchaplnými přednesy\nvirtuosa na varhanách L. A. Zellnera. Bylo to Men-\ndelssohnovo chorálně recitativní „Largo\" ze sonáty\npro klavír a cello op. 58., pak věta v f—dur ze Šu-\nmannových „Nachtstiicke\", ideálně L. A. Zellne-\nrem pro varhany upravená. Témuž umělci přísluší též\nsláva nejlepšího průvodce na varhanách a harmoniu\nk rozličným zpěvům sborovým a solovým. Z prvnějších\nzvláště vynikaly dva sbory „Ad vespera\" nadepsané,\npak Mozartův zd do f—dur transponované pro čtyr-\nhlasý sbor bez orkestru upravené „Ave verum corpus\".\nnepatrnějšími, poněvadž více dělanými než cítě-\nnými byly sbory od Maxe Brucha a Kremsera. Stejně\nna nepravém místě bylo od jistého mně neznámého skla-\ndatele složené „Pater no ster\" pro tenorové sólo\n(p. Příhoda) s průvodem harmonia, za to však pravou\nperlou byla Mendelssohn cva arie: ~Gott sei mir\ngnádig\" z „Pavla\", kterouž pan dr. Maass velmi\nzdařile přednesl.\nDruhý církevní koncert uspořádán byl „cecili-\nanským spolkem\" vedením ředitele svého Bohma..\nVlom i letos předvedl nám zmíněný spolek Jin dři ch a\nSchůtze (Sagittarius) plasticky vznešenou, krásnou\nhudbu pašijovou aneb jak titul zní: „Historie des\nLeidens und Sterbens unseres Herm u. Hei-\nlandes Jesu Christi\". O díle tom učinil jsem tu-\nším již při loňském provedení zmínku. Co do provedení\nmohu říci, že letos bylo mnohem dokonalejší, jak co do\nprovedení celkového, tak co\" do jednotlivých partií, jichž\ntlumočníky byli pp. M. Ba u e r, dr. Maass a Fórcht-\ngOtt Tovačovský. Rovněž dovedný byl průvod na\nvarhanách panem drem. Hausleithnerem.\nKonečně musím se ještě v jedné velikonoční kan-\ntátě nadepsané „Passafeier\" pro sola, sbor a var-\nhany již skladatel p. A. Vosahlo, ředitel kůru v zdej-\nším kostele Salvatorském provedl a osobně řídil. Skla-\ndatelově vůbec šťastně ostruněnému hudebníma natura-\nlismu lze příčítati, že jsou jednotlivosti dílem melodicky,\ndílem harmonicky a rhytmicky účinné ano i pěknou\nnáladou a vřelostí oplývající, však celku chybí orga-\nnicky pravidelný proud. Provedení bylo celkem velmi\nzdařilé.\n\nDr. hr. Laurencin."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "187", "page_fin": "189", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.3.2", "titre_corps": "** Z Petrohradu. V posledním filharmonickém koncertu", "titre_sommaire": "** Z Petrohradu. V posledním filharmonickém koncertu", "signature_source": "R", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.3", "debut_caractere": 3388, "fin_caractere_exclue": 5877, "texte": "** Z Petrohradu. V posledním filharmonickém koncertu\ns znamenitým úspěchem se potkala Ed. Náprav-\nníku „Serenuda\" z téhož smyčcového kvarteta do\nes-dur op. 16. pro orkestr velmi skvěle spracovaná.\nMimo to provozována Glinkova ouvertura k „Ruslanu\" a\nčajkovského ouvertura k „Romeu a Julii.\" V tomže\nkoncertě vzbudily sensaci paní Valterová-Kamenská a\nsl. Joz. Reške-ova z Varšavy, obě žákyně slovutné\nNissen-Salomanové; tato nastoupí nyní dráhu divadelní\nv Benátkách; jest to neobyčejný zjev umělecký, dívka\nteprv 191etá, jížto lze prorokovati skvělou budoucnost.\n** Hanuš Búlov uveřejnil v „Augsb. Allgem.\"\nkritickou úvahu o provozování Glinkovy zpěvohry „Žizň\nza carja\" v Miláně, kteráž obsahuje mnoho zajímavého\na kterouž sdělíme příště svým čtenářům.\n** U vídeňské konservatoře založena bude příštím\npodzimkem škola divadelní, na níž učiti budou\nA. Strakoš, Fórster, Friedmann, Arnau, dr. Kaltenleit-\nner a J. Weilen.\n** Ve Vídni opět nalezeny byly nedávno skladby\nF. Šubrta dosud pohřešované, a sice původní parti-\ntura melodramatu „Ko uzeln á harfa\" a úplná par-\ntitura „Domácího boje.\" První skladba nehodí prý\nse více ku provozování.\n** J. V. císař rakouský daroval komitétu pro\nzřízení pomníku Beethovenovi ve Vídni značnou\nsumu z fondu pro rozšíření města. Pomník zhotovený\ndle nákresu prof. Zumbuše postaven bude v sadu před\nakademickým gymnasiem.\nJak známo, zpívala vlašská společnost P o 11 i-\nni ho než zavítala sem do Prahy, v Mnichové. Kdežto\njindy nebývá tam divadlo tak četně navštíveno, bylo při\nvlašských představemch nad obyčej plno. Král sám ne-\nbyl ani v jediném představení, kdežto při Wagnerové\nopeře „Tristan a Isolda\", jež hned po vlašských\noperách se provozovala a od 6—11 hodin trvala, byl\nod začátku až do konce přítomen.\n** V Pešti, jak tamější listy píší, žije 231etý mla-\ndík, jenž má pěkný hlas ženský a jenž několik již\ndámských partií z rozličných oper nastudoval.\n** V Berlíně počaly dne 30. května pohostinské\nhry operetní společnosti řiditele Strampfera v di-\nvadle „Viktoria\". Berlíňákům prý nad míru se líbí ví-\ndeňský dialekt zpěváků a zpěvaček.\n** V T)usseldorfuprý bude při tamější akademii\nvýtvarných umění zřízena i škola hudební, jež má\nbýti jaksi průpravnou pro berlínskou „vysokou školu\"\nhudební.\n** Při zkouškách na konservatoři v Lipsku vy-\nstoupili též 3 chovanci s vlastními komposicemi\norkestrálními, a sice W. Bendal z Londýna sklad-\nbou symfonickou z c-mol, O. Klauswell s ouverturou\nk dramatu „Fiesco\" a G. Lohr z Leicestern s a-mol"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6423, "texte": "symfonií. Všecky tyto práce líbily se. Kolik bylo as\njiž těch chovanců, kteří z naší konservatoře vystoupili\nco skladatelé!\n** Novým intenclantem dvorního divadla v Mni-\nchově po odstoupení bar. Perfalla jmenován baron\nKnigge, manžel bývalé tamější primadonny Stehleovy.\n** O si. Klemente Kalašové píše „Journal de St.\nPetersbourg\" po jejím vystoupení v úloze „Ratmíra\"\nv Glinkově zpěvohře „Ruslan a Ludmila\" : „Úspěch de-\nbutantky byl co nejuplnější, při čemž hned podotknouti\nsluší, že obecenstvo naše jest povahy velmi neodvislé a\nk nováčkům často méně shovívavé; pročež úspěch hned\nprvním debutem vydobytý padá nemálo na váhu a roz-\nhoduje téměř o dálší budoucnosti umělcově. Hlas sí. Kala-\nsovy, jedné z nejlepších žaček pí. Nissen-Salomanové,\njest ryzí kontraalt. Vyniká silou a plností zvláště v po-\nloze nižší, avšak zní také výtečně v druhé oktávě. Ne-\nznám mimo fenomenální Alboni jiné zpěvačky, kteráž by ho-\nnosila se hlasem s podobným tak vysloveným timbrém.\nHlas si. Kalašovy jest tak výborně vycvičen, že vyrov-\nnalost rejistříků jest dokonalá, jak již bylo lze pozoro-\nvat! v koncertu pí. Nissen-Salomanové. V úloze „Rat-\nmíra\" neměla příležitosti, osvédčiti se také ve vyšší\npoloze hlasové. Máme jinak za to, že kontraalt ve vyšší\npoloze právě nezíská, přirozený jeho obor jest poloha\nhluboká, v nížto spočívá jeho půvab a v této hlas slč.\nKalašovy zní krásně a silně. Někdy jeví se v hlasu je-\nště jistá ostrost, která se zajisté umírní častějším vy-\nstupováním na jevišti, nejlepším to brusem pro všechny\ntalenty. Debutantka osvědčila hned v prvních scénách\ntakovou obratnost v provedení své úlohy a učinila tak\npříznivý dojem svým zjevem, že byla po prvním jednání\nněkolikráte volána. Veliká arie „Ratmíra\" v 111. jednání\nnemohla se jí krásněji vydařiti; úspěch byl tak veliký,\nže obecenstvo žádalo důrazně opakování, žádosti té však\ndebutantka po tak namahavém zpěvu, po takovém roz-\nčílení vyhovět! nemohla. Po scéně té odevzdán y byl p.\nkap. Nápravníkem vavřínový věnec. Zevnější zjev sl. Ka-\nlašovy výborně odpovídá povaze „Ratmíra\". Ostře vy-\nznačené její tahy skoro vlašského rázu, významná její\npostava hodí se k „Ratmíra\" jak by se hodila k „Tan-\nkredu\", Arsacesovi, vůbec ku všem mužským úlohám.\nYeliký úspěch sl. Kalašovy jest tím významnější\npro její talent, jelikož úloha „Ratmíra\" jest rovněž tak\nobtížná jako nevděčná, neboť nemá nic brillantního, ne-\nhledí k effektu, nemá ni pasáží, ni trylků. Jest ryze\ndramatická. Slč. Kalasova počínala si v ní co nejsta-\ntečněji.\" Rovněž pochvalně pronáší se „Vsěmirnaja\nillustracia\": „Úspěch sl. Kalašovy v „Ruslanu\" byl tak\nveliký, že neobmeškáme čtenáře své co nejdříve sezná-\nmiti s osobností nové této zpěvačky. Sl. Kalašova, žá-\nkyně pí. Nissen-Salomanové (která ruské opeře již vzdě-\nlala celou plejádu znamenitých pěvců), této děkuje zú-\nplna vycvičení a rozvinutí fenomenálního svého hlasu;\nhlas její jest pravý kontraalt s neobyčejnými silnými\na měkkými tony hlubšími, střední rejistřík jest velmi\nzvučný, vysoké tony jsou slabší než nízké (jak dle ka-\nrakteru kontraaltu ani jinak nemůže býti), přechody\nz jednoho rejistříků do druhého nespozorovatelny (zá-\nsluha to učitelkyně), zvuk jest krásně táhlý (filé), tech-\nnickou obratnost nelze sobé lepší přáti, výslovnost jest\nvelmi jasná, v dramatických momentech jeví se horoucí\ncit i hra jest volná a promyšlená. Co se týče barvito-\nsti hlasu, tož jsme od časů Alboni neslyšeli podobného\nkontraaltu i bylo by ve prospěch naši ruské opery, kdyby\nbyla tak výtečná zpěvačka pro nás získána.\"\n** Náš krajan J. J. Abert, na siovo vzatý hu-\ndební skladatel a kapelník při dvorním divadle v Stutt-\ngartu, složil ku sňatku ruské v lkokněžny Yěry s vir-\ntemberským princem Eugenem slavnostní ouverturu, za\nkterouž obdržel od. velkokněž::y Alexandrové Josefovny\nzlatou taktovku, na níž začáteční písmena dárkyně pro-\nvedeny i sou z démantův a rabínův.\n%) tf y v\n** Geskoslovanský spolek v Stuttgartu přestěhoval\nse do nových místností v restauraci „zum Baumstoek\"\nna Leonhardovu náměstí i panuje v něm nyní čilý ruch.\nČlenové, jichž opět několik statečných přibylo, schází-\nvají se pravidelně každého pondělí, kdež se vyřizují zále-\nžidosti besední a pěstují hlavně zpěv a hudba. Posle-\ndního času také uspořádáno bylo několik zábav, kteréž\nse těšily výsledku zajisté dobrému. Někteří členové\nspolku navštíví ve dnech 5.a 6. července Kostnici, aby\nověnčili pomník velkého našeho mistra Jana Husa, v pa-\nmátný den upálení nesmrtelného bojovníka zu svobodu\nducha. Na jaře poctil svou návštěvou spolek náš kra-\njan, ředitel hudby J. Ei 1, rodem z Budějovic, který z Ber-\nlína übíraje se do Švýcar, vyzván byl mužským zpěv.\nspolkem štuttgartskýra, by v téhož místnostech koncert\nuspořádal. Pan Eil přání tomu vyhověl a za hlučné po-\nchvaly shromážděného posluchačstva vyznamenal se náš\nbohužel slepý rodák výtečnou svou hrou na pianě i hou-\nslích. Znamenitá technika a hluboký cit jsou předními\nvlastnostmi tohoto vynikajícího umělce českého. S ním\nspoluúčinkovali i Pražanům dobře známá dvorní zpěvačka\nMarlovova, Horvatka, již Štuttgartčané tak rádi nazý-\nvají „švábským slavíkem\" a český rodák p. Hromada\nz Kladna, jenž uměleckou dráhu svou za Liegertova ře-\nditelství nastoupil při sboru českého divadla v Praze a\nnyní již po více let ergažován jest u dvorního divadla\nv Stuttgartu, kdež zatím stal se miláčkem obecenstva.\nČasopisy tamnější staví tohoto mladého českého barito-\nnistu i nad Stockhausena, jenž v celém Německu platí\nnyní za nejvýtečnýšího koncertního pěvce písní. Pan\nHromada těší se zvláštní oblibě též v kruzích dvorních,\nkdež bývá stále zván, aby účinkoval v koncertech. Po-\nsledně u dvora zpíval opět v rodinném koncertu z vý-\nsledkem nejskvělejším za přítomnosti velkovévodů botden-\nského a oldenburského a sice písně Mendelssohnovy,\nŠumanovy a Brahmsovy, slaviv pravý triumf vedle pro-\nslulé pianistky slečny Mehligovy. Odebéře se za krátko\ndo Milána za příčinou dovršení svých studií pěveckých.\n** Z Milána. (Pův. dop.) Sto let tomu brzo bude,\nco vlašská hudba s slávou zavítala do metropoly ruské;\nbylať to „Armida\" Sarti-ho, která roku 1786 s znameni-\ntou zpěvačkou Todi-ovou učinila na Petrohradčany do-\njem téměř kouzelný. Jaksi na vzájem zavítala nyní hudba\nz dálného severu ruského do Itálie, přicházejíc si o po-\nvinný tribut úcty a uznání: Sever a jih potkaly se\nv uměleckých svých ideálech velmi sympathicky, první\nnávštěva ruské musy potkala se u horkokrevných Ylachů"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3184, "texte": ";s úspěchem; věru až překvapujícím , jenž , jak doufám,\nproklestil dráhu plodům slovanským k budoucím snad\nieště vítěznějším úspěchům. Po délší již dobu byla G 1 in-\nkova zpěvohra „Život za caře\" předmětem vše-\nobecného hovoru v zdejších kruzích společenských a\numěleckých i bylo lze slyšeti nejrozmanitějších úsudků,\nkřivých, střízlivých i nadšených. Dne 20. května b. r.\nvystoupila všeobecná dychtivost, jak asi přec zní ta ruská\nhudba, na nejvyšší stupeň. Divadlo „Dal Terme\" pře-\nplněno bylo ve všech prostorách, sem tam zazníval živý\nhovor ruský, neboť se zde v tento den sjelo Rusů ze všech\nkončin evropských dosti četně. Žeť lahodná zpěvnost Glin-\nkovy zpěvohry bude na zdejší obecenstvo účinkovati dosti\npříznivě, bylo lze s jistotou očekávati, veškerá skoro\nčísla byla také při prvním i druhém představení hlučně\naplaudována, dueto Váňy a Susanina v 3. jednání muselo\nbýti dokonce opakováno. Zajímavo jest, že při všech svět-\nlejších a vřelejších momentech melodických Tlaši slyšeli\nvždy jen hudbu svoji, hudbu „vlašskou\", inspiraci Rossi-\nniho a Donizettiho, jinak pak, ačkoliv uznávali zajíma-\nvou zvláštnost ruského zpěvu národního, temným, při-\ndušeným jeho karakterem brzo se cítili unaveni, molová\ntónina predominující jest Vlachu na delší dobu skoro ne-\nsnesitelnou, v posledním jednání panovela již všeobecná\nroztržitost. Protož z mnohých stran stěžováno sobě bylo\nna jistou monotonii v barvitosti melodické, v dálším\nprůběhu unavující, také učenější některé formy kontra-\npunktické nebyly obecenstvu zdejšímu, zvyklému ponej-\nvíce homofonickým efektům Verdiovským, příliš po chuti.\nNejpodstatnější námitka byla ta, že dílu Glinkově scnází\nkoncisnost, přesnost dramatického výrazu, že se roz-\npřádá často příliš širokým proudem epickým, živý po-\nstup děje zastavujícím. Vzdor tomu všemu sledovalo\nobecenstvo zejména v 111. a IV. jednání každé jednot-\nlivé číslo s napnutou pozorností. Nejvíce se líbily orke-\nstrální předehra, úvodní sbor figurovaný, arie „Antonidy\"\na barkarola tenora vI. jednání. Druhé jednání bylo\nrozhodně zamítnuto, hudba k polským tancům, která je\nzrovna oživujícím živlem, nikterak se líbiti nechtěla a\nvyvolala silnou oposici. V třetím jedn. dvojzpěv „Susa-\nnina\" a „Váňy\" a následující kvarteto učinily znamenitý\ndojem, šly „alle stelle\", jak Vlaši praví. Rovněž velký\núspěch měly v IV. jedn. scéna Váňy se sborem, velko-\nlepá scéna „Susanina\", v níž tento se obětuje za dra-\nhou vlasť a „bílého\" cára svého, konečně závěreční\nscéna veliká, kteráž mnohým připomínala veliké finále\nI. jednání z Halevyho zpěvohry ~L'ebrea\". Také vV. je-\ndnání, ač byli posluchači již značně unaveni, ještě některá\nčísla hlučným potleskem byla přijata. Provedení bylo\nsvědomité, výborné. Basista Merly v úloze „Susanina\"\nbyl na svém místě co do hudební stránky úlohy, o typu\nruském ovšem má jen slabé zdání i lituji, že se nevy-\nplnila radostná naděje, že uslyšíme výtečného Vašeho\nkrajana J. Palečka. Co „Antonida\" vynikala sl. Men-\nšíkova, Ruska, zpěvačka výborná, ovládající rozkošný,\nsilný a objemný svůj hlas s vzácnou umělostí. Nej-\nslabší stránkou byla scénická úprava; Rusové přítomní,\nspomínající si nádhery na jevišti domácím, zpínali téměř\nruce.\n\nR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189", "page_fin": "190", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.3.3", "titre_corps": "** Z Pešti-Budína. 10. června. (F) Byl to zase jeden", "titre_sommaire": "** Z Pešti-Budína. 10. června. (F) Byl to zase jeden", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.5", "debut_caractere": 3186, "fin_caractere_exclue": 7641, "texte": "** Z Pešti-Budína. 10. června. (F) Byl to zase jeden\nz radostných dnů, jakýchž jsme již častokráte v „České Re-i\nSedě\" u nás zažili. V tentýž den, kdy v Praze akademický\nčtenářský spolek slavil 25 letou památku svého trvání, otevřela\nnaše beseda druhou svou místnost slavnostním způsobem.\nNemohu při příležitosti této opomenouti zmíniti se o jedné\nvěci, která sice nespadá přísně do , referátu hudebního, ale\nkterá karakteristickou je pro živel český v Pešti žijící.\nKd>ž před dvěma lety úsilím neúnavným několika tu žijících\nrodáků zařizovala se česká beseda na základě praskrovničkého\njmění zpěváckého spolku Pešť-budínského, stálo to velmi mnoho\nbojů, nežli se uskutečnila myšlénka tak dobrá, aby sobě Če-\nchové zd?jší, co do počtu i intelligence dosti silní, zbudovali\nstánek společný. Místnosti potřebné musely být prostranné,\na přece neměla cena jich výši možných obětí přesahovati.\nNení mezi námi boháčů, ale za to vskutku šlechetné vůle.\nNajaly se místnosti a zařídily s velkým nákladem, k čemuž se\ndobrovolnými dary i půjčkami nezúročitelnými kapitál sháuéti\nmusel. A dobře se vedlo České besedě při tom. Skromné,\navšak velmi úhledné divadélko bylo zařízeno, i bylo na něm\nprovedeno ku př. v předešlém roce 9 koncertních zábav a 30\ndivadelních představení. Leč staly se místnosti ty nepohodl-\nnými, ba i nesnesitelnými. Počet členů dostoupil zatím výše\n366 členů, ale počal chabnouti zase tím, že nebylo v něm pro\nvečerní zábavy dostatek zdravého vzduchu k dýchání byla\nto místnost sklepní. A tu nastal nový boj o existenci spolku.\nŽe musí se vzít místnosti nové, důstojnější a pohodlnější,\nbylo ovšem každému z nás jasno, ale odkud opatřiti sobě po-\ntřebného nového kapitálu? V té příčině zůstane valná hro-\nmada ze dne 29. března b. r. památnou. Po přednešení věci\nté, bylo od přítomných 45 Čechů na zřízení lepších místností\nnových upsáno 700 zl., kterážto částka dnes spolku jest ne\njen půjčena, leč i z části větším dílem darována. Beseda při-\njala byt pěkný, ve Fabrikové ulici č. 3. sestávající z pro-\nstranného sálu a 3 pokojů, za velký peníz 1464 zl. roční\nčinže, koupila si úplný svůj nábytek, lustry, zrcadla a veími\npěkné piano. PřiJám-li k tomu, že obětavostí několika členů\nmak vány dekorace divadelní, které by mohly každému divadlu\nochotnickému sloužiti ku ozdobě, že má spolek dnes dosti\nbohatý archiv hudební, svou knihovnu ai slušnou garderobu\ndivadelní, doufám, že je poněkud zabezpečeno trváni jeho.\nTakto nově zařízená místnost byla dne 24. května b. r. sla-\nvnostně otevřena koncertní zábavou. Vzdor nepoho-\ndlnému počasí dostavili se členové až z dalekého starého Bu-\ndína, a se srdečným potěšením pohlíželi na vkusný sál, po\njehož stěnách unrstněny velké sochy vynikajících mužů na-\nšeho národa, a na utěšený portálek našeho divadélka.\nOpona se zdvihla a nový šumot radostného rozechvění šel od\núst k ústům. Slečna F. Geislova přednesla proslov,\noduševněný vroucí láskou k vzdálené nám vlasti, a když na to\nspadla rouška zadní dekorace a obecenstvo překvapil obraz\nmatičky Prahy, nad nímž Čechie opřena o znak lví, sklání\npalmu míru, povstal jásot nevýslovný, jemuž ani nechtělo býti\nkonce! Na to přednesl náš sbor pěvecký „Za hrani-\ncemi\" na slova Chmelenského od člena spolku pana Obhlí-\ndala. S potěšením zmiňuji se o tomto nadaném muži, který\nnadchnut jsa touhou po zdokonalení se a beze vší ctižádosti\nstatečně podstupuje všeliké boje proti nepříznivým mu okol-\nnostem. Slouží ve vojšté a žije skoro beze všeho styku s kruhy,\nkteré by jinak vydatně působiti mohly na jeho zdokonalení. Ne-\nvšedně nadán, pracuje pod tíží poměrů svých á klade co po-\nctivý Čech veškeré snažení své na oltář národa. Jeho sbor\njest práce nasvě ičující tomu, že by v okolnostech jiných statný\nkomponista se z něho vyvinouti musel. Jest čistě polyfonnicky\nspracován, a činí zajímavými .vými modulacemi poněkud ob-\ntíže zpěvákům, ale provedení nemůže se účinku minouti. —•\nSbor náš, ač slabý co do počtu, provedl úlohu svou velmi\nčestné. Poslední něžný sbor „Krásný sarafán\" od Varla-\nmova, vydařil se nad očekávání. Slečna Kralertova před-\nnesla 2 písně Škroupovy „Češka\" a „Večer\" hlasem velmi\nlahodným. Zvláštního uznání zasluhuje čistá její intonace,\nu ochotníků jinak dosti zřídká. Pp. Salaba a Novák\nhráli těžký co do souhry koncertní duett Hauptmanův (G-dur\ntak zvaný Spohrovský) s oduševněným pojmutím a precisnosti\ns\\ ědčící o tom, že jich housle asi často vedle sebe šveholí.\nHlavním faktorem v zábavě té byl vším právem osvědčený"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2351, "texte": "i vám enámý umělec na violoncello pan Jindřich Korel,\nkterý náhodou Pešť-Budín navštívil. Nevím, co bych více měl\nchváliti na jeho hře. Yelký, čistý a > roučí jeho tou strhává\nmysl posluchače mocně v hloubku cituplné a výmluvné jeho\nhry. Nehrál nám ničeho, kde bychom mohli obdivovati\ntechnickou jeho sběhlost, která přece na něm dávno oceněna,\nale pěl nám za to na svých strunách, že se každičké srdce\nrozehřátí muselo. Ernestova Elegie i Goltermannova\nRomance (G-moli) jsou skladby v ohledu tom příliš známé,\nnež abych o nich musel šířiti slov.\n**Ze Sondershausenu. (Pův. dopis). Dne 81. května odbý-\nván ide za nesmírného účastenství obecenstva i domácího i\ncizího první „Lok\" - koncert. Na počátku programu stála\nkarakteristická, thematicky velmi efektně pracovaná předehra\nku Shakespearovu „Králi Richardu III.\" R. Yolkmanna.\nAč skladba ta výtečná jest, byla přece s ledovou chladností\nse strany obecenstva přijata. Za to nadchlo číslo následující,\ntřetí věta ze symfonie „Valdštýn\" od Rheimbergra (Vald-\nštýnův tábor a kázaní kapucína) jednak svou svěží originalitou,\njednak bezúhonnou interpretací orkestrem k hlučnému po-\ntlesku. Fantazii pro čello od Grtitzmachera zahrál\npan Monhaupt, mladší bratr a žák výtečného čellisty při\nzdejší kapele s jistotou i čistotou a klidem na mladý věk\ndebutantův překvapujícím. Snažením mladého umělce budiž\nosvojiti sobě okrouhlejší a větší ton jakož i samostatnější\npojmutí. Rhapsodie (číslo 2.) od Liszt—Mullera zakončilo\nprvní oddělení. Druhé oddělení vyplnila čarokrásná, pravou\nlesní romantikou prodchnutá symfonie „Im Walde\" od J.\nRaffa. Obecenstvo nejvíce rozehřály obě střední věty:\n„In der Dámmerung Tráumerei, a Tanz der\nDryaden.\" Koncerty večerní nazvané „fur's Yolk\" jsou\nskutečn mi koncerty pro lid, totiž pro shromážděné rolníky\na venkovské hosty, by se hudbou pobavili. Proto nesmí se\nna sestavení a provedení programu příliš přísně měřítko bráti,\nač čisto provedeny bývají i velké symfonie. Program posle-\ndního koncertu podobného byl následující: ouvertura\nk „Ferdinandu Kortezu\" od Spontiniho; Med itati on\nod Bach-Gounoda, Entre acte od K. Stára; Waffentanz\na sbor z „Jessondy\" od Spohra; pochod pro dechové\nstroje od Bilse-ho, ouvertura od Šindelmeissera.\nNa podzim bude zde uspořádána velká hudební slavnost pa-\nmátce Beethovenově platící, kteráž zajisté potká ?e s velkým\núčastenstvím."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "190", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.4", "titre_corps": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.6", "debut_caractere": 2353, "fin_caractere_exclue": 3565, "texte": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n\"%* Zpěváčky spolek pražských typografů uspo-\nřádá dne 14. t. m. o 3. hod. odpol. zábavu na ostrově\nStřeleckém, ku kteréž ustanoven jest velmi pestrý pro-\ngram. Ze sborů zejmena uvádíme: „Rolnickou\" B. Sme-\ntany, „U večer\" Em. Vašáka, „Rozmarinku\" Fr. Pivody\na „českou muziku\" Joz. Lva.\n*.,*Ye prospěch národního divadla v Praze\nodbývána bude v neděli dne 14. t. m.v Staré Huti hu-\ndební produkce, při níž mimo hudebních sil z vůkolí ze\nzvláštní ochoty účinkovati budou: slečna M. Cachova,\npp. A. Švippel, J. Paukner z Prahy a p. J. Nešvera\nz Berouna. Program k produkci té ustanoven následovně:\n1. Ouvertura kWebrově „Čarostřelci\" pro orkestr. 2. Arie\n„Fidesy\" z Meyerbeerovy opery „Prorok\" s průvodem\npiana, přednese slč. Cachova. 3. Pochod z Wagnerova\n„Tannháussera\" pro piano od Liszta, přednese p. Ne-\nšvera. 4. Píseň pro bas od Pauknera s průvodem piana,\npřednese p. Švippel. 5. a) Cikán, píseň pro tenor od\nY. E. Horáka a b) Píseň pro tenor od B. Bradského\npřednese p. Popelka. 6. Smyčcové kvarteto od Hayder a\ndo D-dur. 7. Duetto z opery „Marta\" od Flotowa, před-\nftese sl. Cachova a p. Švippel. 8. Ouvertura k dramatu\n„Rosamunda\" od Fr. Šuberta pro orkestr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "192", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.6", "debut_caractere": 3567, "fin_caractere_exclue": 6325, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Důst. pan děkan Kyšperský P. Ant. Buchtel\nvydal vlastním nákladem „Památní lístek\" pro\npiano od Jana H. Voříška, jejž co drahou památku\npo zesnulém mistru dosud pouze v rukopise choval. Zna-\nmenán jest dne 1. října 1817. Skladba sama, ač vy-\nstupuje v skrovném je:ixámci, připomíná znamenité „rhap-\nsodie\" téhož mistra, jež by neměly scházeti v repertoiru\nžádného českého pianisty. Vydavatel připojil kontra-\npunktickou variantu, přeměniv hořenní s dolenním hla-\nsem, čímž zároveň podal dobrou etudu ku cviku levé\nruky. Taktéž vlastním nákladem vydal a všem milovní-\nkům žertovného zpěvu věnoval P. Ant. Buchtel hudební\nžert „Chrt, vlk\" báseň beze všech samohlásek, knížto\nnápěv s průvodem piana složil. (V Praze u J. Hoff-\nmanna. Cena 30 kr.)\n* Cecilie, časopisu pro katolickou hudbu posvát-\nnou, vyšlo redakcí P. Ferd. Lehnera číslo 6. Obsahuje\npokračování pojednání o „chorálu\", v němž velmi vřele\nspomíná se nedávno vypsaného konkursu na uprázdněné\nmísto ředitele kůru v Mladé Boleslavi, kterýmž se obec\nMladoboleslavská nemálo proslavila, ukázavši jiným obcím\nčeským cestu, jakouž kráčeti mají, chtějí-li upřímně pro-\nvésti nutnou reformu hudby chrámové. Článek celý\n(z pera redaktora) jest pozoruhodný a prodchnut vřelou\nláskou k věci samé. Kéž by si ho zejména naší du-\nchovní správcové bedlivě povšimnuli! Dále přináší\nzprávy o pěstování církevního zpěvu v arcidiecesi pražské,\nlitoměřické, královéhradecké a budějovické, konečně pro-\ngram hudební slavnosti něm. jednoty cecilianské v Ěezně.\nHudební příloha uvádí za příklad chorál gregorianský\n(Adjuva nos Deus), kterak jej lze v harmonisaci roz-\nmanitě použiti.\n* Se študováním novinky „Pytláci\" (Les braconniers)\nod Offenbacha se již započalo; uslyšíme operetu tu\nještě v této sésoně letní na hradbách, kde i letos vše-\nlijaké ty „víly, panny, vydřiduchové a čerti\" straší. Což\nnemohou se v aréně dávat i věci lepšího zrna, jako\nna př. „Kapitán Henriot\" a j.? Či styděli by se pp.\nzpěváci a zpěvačky za vystoupení v aréně?\n* Slavný skladatel ruský Antonín Rubinstein sdělil\nnám tyto dny soukromým dopisem, že ku provozování\nsvé opery „Děti stepi\" na českém jevišti hodlá za-\nvítati do Prahy a zároveň zde veřejně koncertovati.\n* Pražské oktetto saloních pěvců podnikne dne\n21. t, m. umělecký výlet do Mělníka, kdež vystoupí\nv koncertu. Častějšími takovými výlety zajisté zavděčili\nby se venkovskému našemu obecenstvu v nemalé míře,\nneboť nelze slyšeti mužský čtverozpěv tak snadno v ta-\nkové dokonalosti. Snad se jim také podařilo, leckterý\nzpěvácký spolek, v tvrdém spánku pohroužený, k novému\nopět životu povzbuditi.\n* „Vlasta11 zove sc zpěvníček pro dámy, kte-\nrýž vyšel tiskem a nákladem kněhkupectví B. Stýbla\nv Prarm a jejž sestavil známý spisovatel Em. Zungl."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6101, "texte": "Sbírka tato vyhovuje potřebě praktické a bude zajisté\nzpěvumilovn m našim damám velmi vítanou, neboť vní\nnaleznou hojný výběr nej oblíbenějších arií různých oper\na operet a množství tekstů k písním umělým a národním.\nZevnější úprava jest velmi vkusná. Omylem snad pouze\nvřadéna jest „Mandollinata\" Paladille-ho mezi písně ná-\nrodní. ,\n* Bibliotéky operních a operetních tekstův vyšel\nnákladem Ferd. Urbánka svazek 38.. obsahující libretto\nku Gevaertově opeře „Kapitán Henriot\", která\nprávě na českém jevišti došla úspěchu tak čestného.\nPřeklad plynný a věrný obstaral chvalně známý v tomto\noboru p. Em. Zůngl.\n\nHudební xkademie, uspořádaná kruhem mladých\nhudebníkův „Uměl. besedy\" (dne 7. června v sále Mě-\nšťanské besedy) měla hlavní ten účel, seznámiti i širší\nkruhy obecenstva pražského s nadějnými silami nej-\nmladší nyní u nás generace skladatelův českých. Sestou-\npilo se totiž před nedávnem několik bujarých, s úsi-\nlovnou pilností ku předu za cílem vyšším zrak nadšeně\npovznášejících junáků, vesměs zdárných to žáků varha-\nnické školy naší, v užší spolek za tím úmyslem, aby\nneustálým stýkáním se a vespolným vyměňováním\nmyšlének tříbili náhledy své i vkus svůj umělecký. Za\ntímto pochvalným účelem pořádali častěji v soukromém\nkruhu svém produkce dle pevně stanovených programu\nv nichž sestavena bylá vždy jednotlivá čísla tak, že vy-\nnikající skladby nejznamenitějších mužův světa hudeb-\nního střídaly se s pracemi některého člena družiny té\numělecké, aby živým hned důkazem patrno bylo všem,\nčím dosud a jak se líší práce mladistvého ducha začá-\ntečníka v umění od skvělého vzoru mistra dokonalého.\nToť jediná a pravá cesta ku zralémn poznání; neboť\ndůkladným sebepoznáním, v němž zahrnuto jest ono vě-\ndomí, co vše překonati ještě musí mladý duch, než do-\nspěje k oněm výšinám, v nichž měřiti by se mohl s mi-\nstry, důkladným tím oceněním (a nikoliv přeceněním ani\npodceněním což stejně jest zhoubné) svých vlastních\nsil a mohutností duševních, takovouto přísnou a bezo-\nhlednou autokritikou, jež práce vlastní kn poznání pra-\nvdy porovnává s výtvory mistrův uznaných, možno je-\ndině dospěti k pravému ideálu, k uskutečnění i nejsmě-\nlejších snů, jež kouzlí tvořením uměleckým rozohněná\nfantasie v bujné hlavě každého snažlivého syna můz.\nZdá se to tak snadným, tak zřejmým a na bíledni le-\nžícím a přede nalézáme málo takových skladatelů\nv životě, kteří by svědomitým porovnáváním svých plodů\ns výtvory mistrnými snažili se po objektivním zralém\nusudku sami nad sebou. Samolibost, bud zřejmá, či\nzakrývaná, jež více méně vrozenou se zdá býti vlast-\nností umělcům všem, hraje tu velkou roli; a konečně\nse tu vždy několik nesvědomitých, falešných přátel najde,\nkteří za všelijakými úmysly vychvalováním a stálým poú-\nkuřováním dovedou v plamen mohutný rozdmýchati sebe\nskrovnější jiskru marnivosti. Pak jest ovšem veta po\nvšech nadějích, jež učitelé v něj z počátku kladli. Bo-\nhatý pramen přirozeného nadání rozplýtvá se v prvních\npracích, jež přijme obecenstvo s jásotem. Běda torna,\njenž opojí se jásotem tím, běda tomu, jehož smysly za-\nstře ješitná samolibost a on spoléhaje na přirozené na-\ndání své, nestuduje nesnaží se po neustálém zdokona-\nlování se. Kam přivede to übožák ten? O tom\npouěiti nás mohou neblahé úkazy ze života denního.\nNej skvělejší talent, pakli neustále nestuduje, pakli ne-\nvšímá si nejnovějších úkazů světe , é literatury hudební,\nzáhy se vyčerpá a zakrní. Neustálý pokrok, vše-\nstranné vzdělání a rozumná, důslednápráce\nv těchto zuameních zvítězí domácí naše umění, k je-\nhož nejmladším representantům se obracíme s důvěrou\npevnou, že rozmnoží šiky těch, kteří odhodlali se bojo-\nvati proti zastaralým předsudkům za idey, jimiž mo-\nderní doba uměnu hudební skvělé obohatila. Boj ten\nvyžaduje sil obětavých, jež nadchnouti se dovedou pro\nmyšlénku vznešenou ku komu tedy jinému možno\nse obrátiti, kde možno hledati tento čistý plamen nad-\nšení než v mladých, všemu krásnému přístupných prsou ?\nDle všeho, co jsme ze skladeb v první této veřejné\nprodukci slyšeli, souditi můžeme, že jednati jest nám\ntu vesměs se silami v pravdě nadanými, a což dobrou\nnás naplňuje nadějí do budoucnosti: se silami snažlivými,\njimž zajisté neujde to, co výtečného poskytuje pokrok\nv šírém umění hudebním. Vždyť i vůdce a výtečný\npěstitel vloh jejich p. řiditel S kuherský, jenž v době\nnejnovější obohatil domácí literaturu hudební mnohou\nskvělou, duchaplnou skladbou forem nejmodernějších,\njestPjim v té věci vzorem následování hodným. Ze všech\nv akademii této předvedených prací vane duch bujarý,\njenž vzdor tomu z mezí přísné školy přede nikdy ne-\nvybočuje. Ovšem setkáváme se tu často také s mno-\nhou starou šablonou, však nedá se upfíti, že u mno-\nhého opěť překvapuje samostatnost v koncepci myšlenek\niv jich obratném provedení. Do nejjemnějších odstínů\ndetailuje myšlénky základní především J. Hartl,\njehož první věta z „kvinteta\" vydává patrné svědectví\nnejen o bohatých vlohách, nýbrž o pilném jich pěsto-\nvání a svědomitém studiu. Krásnou formou celkovou\nvyniká zejména J. Klička, jenž s neobyčejným bystro-\nzrakém vládne zvláště apparatem vokálním, jehož mocné\núčinky, jak vidno bylo z mohutně založeného „Gloria\",\nzvláště pak půvabného „ Zastaveníčka\" pro baryton a\nmužský sbor mladý skladatel s routinou obdivuhodnou\novládati umí. Skladba posledněji naznačená nalezla by\nvděčných ctitelů mezi přátely mužského zpěvu pospoli-\ntého. Upozorňujeme na ni co na velmi vděčné číslo\nzdejší salonní okteto. Ostatně by zajisté uveřejněním\niv mnohém spolku venkovském živého došla účastenství.\nY klavírních formách se osvědčili Přibík a Ji-\nránek, jichžto skladby snesou bez odporu i přísnější\nměřítko kritické. S jemnocitem vší chvály hodným umějí\ntito posledně jmenovaní rozeznávati rozdíl mezi pravými\nmistry, jichž příkladu se drží, a mezi polovičatými skla-\ndateli, píšícími pro obyčejnou potřebu obecenstva, jimž\nvyhybají se z daleka. Tak se zejména Přibík osvěd-\nčil co důkladný znatel Šumán a ve svých vesměs za-\njímavých klavírních drobotinách. (Touha, naděje, radost,\nfuga), Jiránek opět co výhradní ctitel mistra Cho-\npina ve svém zdařilém Polonézu. K podobným vzorům"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1390, "texte": "možno jen gratulovati. Se stejným štěstím vynikali\nv oboru vokálním ještě Ho lv a Knittl, z nichžto\ny *\nprvý svým duettem („Žitné pole\"), jež místy zdařilým\ntonem ryze národním vyniká, v četně shromážděném\nhlavně dámském obecenstvu pravou bouři potlesku vy-\nvolal. Ku konci podotýkáme, že bylo každé jednotlivé\nčíslo velmi vděčně přijato. Solové partie že poněkud tr-\npěly tím, že sezpívány byly od sil dosud neznalých na\nvalně nedokonalém stupni vývinu (co do hlasu i před-\nnesu) se nacházejících. V instrumentálních skladbách\núčinkovali s dobrým výsledkem pp. Ma r ku s (nově en-\ngažovaný řiditel orkestru českého divadla, honosící se\nušlechtilým tonem) a obratný čelista Kompit. Klavírní\nskladby ěi klavírní průvod k písním provedli vždy sami\nskladatelé těch kterých čísel. Při nejblíže příští aka-\ndemii bylo by žádoucno, aby se statný tento spolek\nomladiny umělecké postaral o lepší piano a dovednější\nsíly pěvecké solové (sbor držel se statečně). To přáli\nbychom ve prospěch vlastních jejich skladeb; neboť za\ntakových okolností, kde musíme se spokojiti jen s pou-\nhým a to ještě k tomu povážlivým odzpíváním not, kde\ntřásti se musíme, že poněkud odvážnější úhoz ruky\nvetchý mechanism piana rozdrtí za takovýchto\npřitěžujicích okolností nelze se radovati z čistého po-\nžitku skladby. Těšíme se na brzké shledání v příští\nprodukci s touto svěží nadějí hudební literatury do-\nmácí !\n\nI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "191", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.5.1", "titre_corps": "* Důst. pan děkan Kyšperský P. Ant. Buchtel", "titre_sommaire": "* Důst. pan děkan Kyšperský P. Ant. Buchtel", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.6", "debut_caractere": 3596, "fin_caractere_exclue": 6325, "texte": "* Důst. pan děkan Kyšperský P. Ant. Buchtel\nvydal vlastním nákladem „Památní lístek\" pro\npiano od Jana H. Voříška, jejž co drahou památku\npo zesnulém mistru dosud pouze v rukopise choval. Zna-\nmenán jest dne 1. října 1817. Skladba sama, ač vy-\nstupuje v skrovném je:ixámci, připomíná znamenité „rhap-\nsodie\" téhož mistra, jež by neměly scházeti v repertoiru\nžádného českého pianisty. Vydavatel připojil kontra-\npunktickou variantu, přeměniv hořenní s dolenním hla-\nsem, čímž zároveň podal dobrou etudu ku cviku levé\nruky. Taktéž vlastním nákladem vydal a všem milovní-\nkům žertovného zpěvu věnoval P. Ant. Buchtel hudební\nžert „Chrt, vlk\" báseň beze všech samohlásek, knížto\nnápěv s průvodem piana složil. (V Praze u J. Hoff-\nmanna. Cena 30 kr.)\n* Cecilie, časopisu pro katolickou hudbu posvát-\nnou, vyšlo redakcí P. Ferd. Lehnera číslo 6. Obsahuje\npokračování pojednání o „chorálu\", v němž velmi vřele\nspomíná se nedávno vypsaného konkursu na uprázdněné\nmísto ředitele kůru v Mladé Boleslavi, kterýmž se obec\nMladoboleslavská nemálo proslavila, ukázavši jiným obcím\nčeským cestu, jakouž kráčeti mají, chtějí-li upřímně pro-\nvésti nutnou reformu hudby chrámové. Článek celý\n(z pera redaktora) jest pozoruhodný a prodchnut vřelou\nláskou k věci samé. Kéž by si ho zejména naší du-\nchovní správcové bedlivě povšimnuli! Dále přináší\nzprávy o pěstování církevního zpěvu v arcidiecesi pražské,\nlitoměřické, královéhradecké a budějovické, konečně pro-\ngram hudební slavnosti něm. jednoty cecilianské v Ěezně.\nHudební příloha uvádí za příklad chorál gregorianský\n(Adjuva nos Deus), kterak jej lze v harmonisaci roz-\nmanitě použiti.\n* Se študováním novinky „Pytláci\" (Les braconniers)\nod Offenbacha se již započalo; uslyšíme operetu tu\nještě v této sésoně letní na hradbách, kde i letos vše-\nlijaké ty „víly, panny, vydřiduchové a čerti\" straší. Což\nnemohou se v aréně dávat i věci lepšího zrna, jako\nna př. „Kapitán Henriot\" a j.? Či styděli by se pp.\nzpěváci a zpěvačky za vystoupení v aréně?\n* Slavný skladatel ruský Antonín Rubinstein sdělil\nnám tyto dny soukromým dopisem, že ku provozování\nsvé opery „Děti stepi\" na českém jevišti hodlá za-\nvítati do Prahy a zároveň zde veřejně koncertovati.\n* Pražské oktetto saloních pěvců podnikne dne\n21. t, m. umělecký výlet do Mělníka, kdež vystoupí\nv koncertu. Častějšími takovými výlety zajisté zavděčili\nby se venkovskému našemu obecenstvu v nemalé míře,\nneboť nelze slyšeti mužský čtverozpěv tak snadno v ta-\nkové dokonalosti. Snad se jim také podařilo, leckterý\nzpěvácký spolek, v tvrdém spánku pohroužený, k novému\nopět životu povzbuditi.\n* „Vlasta11 zove sc zpěvníček pro dámy, kte-\nrýž vyšel tiskem a nákladem kněhkupectví B. Stýbla\nv Prarm a jejž sestavil známý spisovatel Em. Zungl."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 609, "texte": "Sbírka tato vyhovuje potřebě praktické a bude zajisté\nzpěvumilovn m našim damám velmi vítanou, neboť vní\nnaleznou hojný výběr nej oblíbenějších arií různých oper\na operet a množství tekstů k písním umělým a národním.\nZevnější úprava jest velmi vkusná. Omylem snad pouze\nvřadéna jest „Mandollinata\" Paladille-ho mezi písně ná-\nrodní. ,\n* Bibliotéky operních a operetních tekstův vyšel\nnákladem Ferd. Urbánka svazek 38.. obsahující libretto\nku Gevaertově opeře „Kapitán Henriot\", která\nprávě na českém jevišti došla úspěchu tak čestného.\nPřeklad plynný a věrný obstaral chvalně známý v tomto\noboru p. Em. Zůngl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191", "page_fin": "192", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.5.2", "titre_corps": "Hudební xkademie, uspořádaná kruhem mladých", "titre_sommaire": "Hudební xkademie, uspořádaná kruhem mladých", "signature_source": "I", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.7", "debut_caractere": 611, "fin_caractere_exclue": 6101, "texte": "Hudební xkademie, uspořádaná kruhem mladých\nhudebníkův „Uměl. besedy\" (dne 7. června v sále Mě-\nšťanské besedy) měla hlavní ten účel, seznámiti i širší\nkruhy obecenstva pražského s nadějnými silami nej-\nmladší nyní u nás generace skladatelův českých. Sestou-\npilo se totiž před nedávnem několik bujarých, s úsi-\nlovnou pilností ku předu za cílem vyšším zrak nadšeně\npovznášejících junáků, vesměs zdárných to žáků varha-\nnické školy naší, v užší spolek za tím úmyslem, aby\nneustálým stýkáním se a vespolným vyměňováním\nmyšlének tříbili náhledy své i vkus svůj umělecký. Za\ntímto pochvalným účelem pořádali častěji v soukromém\nkruhu svém produkce dle pevně stanovených programu\nv nichž sestavena bylá vždy jednotlivá čísla tak, že vy-\nnikající skladby nejznamenitějších mužův světa hudeb-\nního střídaly se s pracemi některého člena družiny té\numělecké, aby živým hned důkazem patrno bylo všem,\nčím dosud a jak se líší práce mladistvého ducha začá-\ntečníka v umění od skvělého vzoru mistra dokonalého.\nToť jediná a pravá cesta ku zralémn poznání; neboť\ndůkladným sebepoznáním, v němž zahrnuto jest ono vě-\ndomí, co vše překonati ještě musí mladý duch, než do-\nspěje k oněm výšinám, v nichž měřiti by se mohl s mi-\nstry, důkladným tím oceněním (a nikoliv přeceněním ani\npodceněním což stejně jest zhoubné) svých vlastních\nsil a mohutností duševních, takovouto přísnou a bezo-\nhlednou autokritikou, jež práce vlastní kn poznání pra-\nvdy porovnává s výtvory mistrův uznaných, možno je-\ndině dospěti k pravému ideálu, k uskutečnění i nejsmě-\nlejších snů, jež kouzlí tvořením uměleckým rozohněná\nfantasie v bujné hlavě každého snažlivého syna můz.\nZdá se to tak snadným, tak zřejmým a na bíledni le-\nžícím a přede nalézáme málo takových skladatelů\nv životě, kteří by svědomitým porovnáváním svých plodů\ns výtvory mistrnými snažili se po objektivním zralém\nusudku sami nad sebou. Samolibost, bud zřejmá, či\nzakrývaná, jež více méně vrozenou se zdá býti vlast-\nností umělcům všem, hraje tu velkou roli; a konečně\nse tu vždy několik nesvědomitých, falešných přátel najde,\nkteří za všelijakými úmysly vychvalováním a stálým poú-\nkuřováním dovedou v plamen mohutný rozdmýchati sebe\nskrovnější jiskru marnivosti. Pak jest ovšem veta po\nvšech nadějích, jež učitelé v něj z počátku kladli. Bo-\nhatý pramen přirozeného nadání rozplýtvá se v prvních\npracích, jež přijme obecenstvo s jásotem. Běda torna,\njenž opojí se jásotem tím, běda tomu, jehož smysly za-\nstře ješitná samolibost a on spoléhaje na přirozené na-\ndání své, nestuduje nesnaží se po neustálém zdokona-\nlování se. Kam přivede to übožák ten? O tom\npouěiti nás mohou neblahé úkazy ze života denního.\nNej skvělejší talent, pakli neustále nestuduje, pakli ne-\nvšímá si nejnovějších úkazů světe , é literatury hudební,\nzáhy se vyčerpá a zakrní. Neustálý pokrok, vše-\nstranné vzdělání a rozumná, důslednápráce\nv těchto zuameních zvítězí domácí naše umění, k je-\nhož nejmladším representantům se obracíme s důvěrou\npevnou, že rozmnoží šiky těch, kteří odhodlali se bojo-\nvati proti zastaralým předsudkům za idey, jimiž mo-\nderní doba uměnu hudební skvělé obohatila. Boj ten\nvyžaduje sil obětavých, jež nadchnouti se dovedou pro\nmyšlénku vznešenou ku komu tedy jinému možno\nse obrátiti, kde možno hledati tento čistý plamen nad-\nšení než v mladých, všemu krásnému přístupných prsou ?\nDle všeho, co jsme ze skladeb v první této veřejné\nprodukci slyšeli, souditi můžeme, že jednati jest nám\ntu vesměs se silami v pravdě nadanými, a což dobrou\nnás naplňuje nadějí do budoucnosti: se silami snažlivými,\njimž zajisté neujde to, co výtečného poskytuje pokrok\nv šírém umění hudebním. Vždyť i vůdce a výtečný\npěstitel vloh jejich p. řiditel S kuherský, jenž v době\nnejnovější obohatil domácí literaturu hudební mnohou\nskvělou, duchaplnou skladbou forem nejmodernějších,\njestPjim v té věci vzorem následování hodným. Ze všech\nv akademii této předvedených prací vane duch bujarý,\njenž vzdor tomu z mezí přísné školy přede nikdy ne-\nvybočuje. Ovšem setkáváme se tu často také s mno-\nhou starou šablonou, však nedá se upfíti, že u mno-\nhého opěť překvapuje samostatnost v koncepci myšlenek\niv jich obratném provedení. Do nejjemnějších odstínů\ndetailuje myšlénky základní především J. Hartl,\njehož první věta z „kvinteta\" vydává patrné svědectví\nnejen o bohatých vlohách, nýbrž o pilném jich pěsto-\nvání a svědomitém studiu. Krásnou formou celkovou\nvyniká zejména J. Klička, jenž s neobyčejným bystro-\nzrakém vládne zvláště apparatem vokálním, jehož mocné\núčinky, jak vidno bylo z mohutně založeného „Gloria\",\nzvláště pak půvabného „ Zastaveníčka\" pro baryton a\nmužský sbor mladý skladatel s routinou obdivuhodnou\novládati umí. Skladba posledněji naznačená nalezla by\nvděčných ctitelů mezi přátely mužského zpěvu pospoli-\ntého. Upozorňujeme na ni co na velmi vděčné číslo\nzdejší salonní okteto. Ostatně by zajisté uveřejněním\niv mnohém spolku venkovském živého došla účastenství.\nY klavírních formách se osvědčili Přibík a Ji-\nránek, jichžto skladby snesou bez odporu i přísnější\nměřítko kritické. S jemnocitem vší chvály hodným umějí\ntito posledně jmenovaní rozeznávati rozdíl mezi pravými\nmistry, jichž příkladu se drží, a mezi polovičatými skla-\ndateli, píšícími pro obyčejnou potřebu obecenstva, jimž\nvyhybají se z daleka. Tak se zejména Přibík osvěd-\nčil co důkladný znatel Šumán a ve svých vesměs za-\njímavých klavírních drobotinách. (Touha, naděje, radost,\nfuga), Jiránek opět co výhradní ctitel mistra Cho-\npina ve svém zdařilém Polonézu. K podobným vzorům"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1390, "texte": "možno jen gratulovati. Se stejným štěstím vynikali\nv oboru vokálním ještě Ho lv a Knittl, z nichžto\ny *\nprvý svým duettem („Žitné pole\"), jež místy zdařilým\ntonem ryze národním vyniká, v četně shromážděném\nhlavně dámském obecenstvu pravou bouři potlesku vy-\nvolal. Ku konci podotýkáme, že bylo každé jednotlivé\nčíslo velmi vděčně přijato. Solové partie že poněkud tr-\npěly tím, že sezpívány byly od sil dosud neznalých na\nvalně nedokonalém stupni vývinu (co do hlasu i před-\nnesu) se nacházejících. V instrumentálních skladbách\núčinkovali s dobrým výsledkem pp. Ma r ku s (nově en-\ngažovaný řiditel orkestru českého divadla, honosící se\nušlechtilým tonem) a obratný čelista Kompit. Klavírní\nskladby ěi klavírní průvod k písním provedli vždy sami\nskladatelé těch kterých čísel. Při nejblíže příští aka-\ndemii bylo by žádoucno, aby se statný tento spolek\nomladiny umělecké postaral o lepší piano a dovednější\nsíly pěvecké solové (sbor držel se statečně). To přáli\nbychom ve prospěch vlastních jejich skladeb; neboť za\ntakových okolností, kde musíme se spokojiti jen s pou-\nhým a to ještě k tomu povážlivým odzpíváním not, kde\ntřásti se musíme, že poněkud odvážnější úhoz ruky\nvetchý mechanism piana rozdrtí za takovýchto\npřitěžujicích okolností nelze se radovati z čistého po-\nžitku skladby. Těšíme se na brzké shledání v příští\nprodukci s touto svěží nadějí hudební literatury do-\nmácí !\n\nI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.6", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.8", "debut_caractere": 1392, "fin_caractere_exclue": 2525, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlenky o hudbě.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě\nSebrala La Mara.\nII.\nZákony, meze, pokrok.\nCo přišlo, to opět jednou zajde a právě to, co se\npevně zakořenilo, upadne v zapomenutí tím snáze; tím\njiž úpí dku a konci svému se přiblížilo.\nM. Hauptman, listy.\nObracela-li se po nějaký čas pozornosť převahou\nk formám, tož zapotřebí opět nové látky pro umění;\na ta neobjevuje se vždy stejr.ě v podobě rozumné, nýbrž\nspíše také nahodilé, iřak stalo se to u Josqrina, jenž\nsoučasníkům byl extravagantním, tak bylo to u Be-\nnátěanů, u Beethovena. Z počátku zdá se to lidem býti\nnesnesitelným; má-li to ale aspoň jiskru dobroty v sobě,\nnemine se to s účinkem tím, že předchozí (vyjma ovšem\nto nejlepší) stává se nudným, nechutným. To, co nejle-\npšího, ovšem ničeho netratí; spíše osvěží se to, tak\njako omládne i strom, zbaven byv mnohých rostlin tizo-\npásných, kteréž pevně naň upjaty, šťávy mu ujímaly.\nTamtéž.\nŽivot v umění záleží v podstatě jen v pokroku toho\ndruhu, že nové idey za svůj obsah a svoje momenty\nuznává a přijímá; je to tedy vlastně zjevování se idey,\nne pak její odumírání.\nA. B. Marx, Beethoven."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.6.1", "titre_corps": "Myšlenky o hudbě. Výroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě Sebrala La Mara.", "titre_sommaire": "Myšlenky o hudbě. Výroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě Sebrala La Mara.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.8", "debut_caractere": 1399, "fin_caractere_exclue": 2525, "texte": "Myšlenky o hudbě.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě\nSebrala La Mara.\nII.\nZákony, meze, pokrok.\nCo přišlo, to opět jednou zajde a právě to, co se\npevně zakořenilo, upadne v zapomenutí tím snáze; tím\njiž úpí dku a konci svému se přiblížilo.\nM. Hauptman, listy.\nObracela-li se po nějaký čas pozornosť převahou\nk formám, tož zapotřebí opět nové látky pro umění;\na ta neobjevuje se vždy stejr.ě v podobě rozumné, nýbrž\nspíše také nahodilé, iřak stalo se to u Josqrina, jenž\nsoučasníkům byl extravagantním, tak bylo to u Be-\nnátěanů, u Beethovena. Z počátku zdá se to lidem býti\nnesnesitelným; má-li to ale aspoň jiskru dobroty v sobě,\nnemine se to s účinkem tím, že předchozí (vyjma ovšem\nto nejlepší) stává se nudným, nechutným. To, co nejle-\npšího, ovšem ničeho netratí; spíše osvěží se to, tak\njako omládne i strom, zbaven byv mnohých rostlin tizo-\npásných, kteréž pevně naň upjaty, šťávy mu ujímaly.\nTamtéž.\nŽivot v umění záleží v podstatě jen v pokroku toho\ndruhu, že nové idey za svůj obsah a svoje momenty\nuznává a přijímá; je to tedy vlastně zjevování se idey,\nne pak její odumírání.\nA. B. Marx, Beethoven."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c014", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.7", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.8", "debut_caractere": 2527, "fin_caractere_exclue": 3352, "texte": "Listárna redakce.\nPann J. K.v Kyšperku. Odporučujeme Vám Fr. V.\nJanouška: „The >reticko-praktickou nauku o zpvu pro žáky\nvyšších škol národních, jakož i pro školy měšťanské\", která\nobsahuje cvičební látky dosti. Vyšla nákladem I. L. Kobra\nv Praze a stojí pouze 56 kr. Pro mládež velmi vhodná jest\nsbírka písní dvou- a tríhlasých „Vínek\", taktéž Fr. V. Janou-\nškem vlastním nákladem vydaná (v komisi kněhkup. Th. Mourka)\na zejména pro dívky Zvonarův „Zpěvníček pro dívčí školy\"\n(I. L. Kober 84 kr.) Co se týče dotýčného seznamu figu-\nrálních skladeb chrámových, nemůžeuie Vám prozatím sloužiti.\nDoufáme že později.\nP. J. K.v L. Odporučujeme Vám co nejvřeleji v „Da-\nliboru\" již ohlášený „Venček slovenských národních\npiesní\", jež vydal vlastním svým nákladem Karel Ruppeldt,\nučitel na vyšší dívčí škole v Liptavé Rv. Mikuláši."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-13-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-13_01#c015", "volume": "bmtnabd_1874-06-13_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.2.8", "titre_corps": "K dneširimu čislu přiložena jest VI. hudebni", "titre_sommaire": "K dneširimu čislu přiložena jest VI. hudebni", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.8", "debut_caractere": 3354, "fin_caractere_exclue": 3497, "texte": "K dneširimu čislu přiložena jest VI. hudebni\npriloha: ..llvezda nadeje\", pisen dra.\nLad. Zelenskdho a „Spi detatko\", pisen Anto-\nnina Foerstra."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n13. června 1815 nar. Ant. Apt, zakladatel Pražské jednoty\ncecilianské v Praze.\n- „ 1844 dokrxnčil Mendelssohn v Londýne ouverturu\nk -Athalii\"\n„ „ 1858 f Karel Píč, sklad, a theor., řed. varhanické\nškoly v Praze.\n14. „ 1810 nar. Franc. Ulm, hud. kritik a sklad, četných\npísní v Čáslavi.\n„ „ 1829 I. prov. Fr. Šuberta opery „Blíženci\" ve Vídni.\n1846 I. provoz. Mendelssohnovy skladby vok. a\n„ „ instrum. „Umělcům\" („An die Kiinstler\")\nv Kolíně n. R.\nr „ 1863 I. provoz. Maxe Brucha zpév. „Loreley\"\nv Mnichově.\n15. „ 1749 nar Abbé Vogler, výt. theor. a sklad, ve\nWurzburku.\n„ „ 1837 nar. Adolf Průcha, skiad. a řed. kůru v Praze\nv Zlonicích.\n* „ 1846 poprvé vystoupila Henrieta Sonntagova co\n„Rozinka\" v „Lazebníku sevillském\" v Paříži.\n16. „ 1804 ýJ. Ad. Hiller, sklad, a hud. spis. v Lipsku.\n„ „ 1813 nar. Otto Jahn, hud. spisov. v Kieln.\n„ „ 1816 50leté jubileum Ant. Salieriho, op. sklad.\nve Vídni.\n„ „ 1831 fJ.H. Š na bel, sklad. cirk. —ve Vratislavi.\n17. „ 1672 f Orazio Bene vol i, sklad. cirk. -- v Rímé.\n„ „ 1818 nar. Kar. Grounod, sklad. op. v Paříži.\n„ „ 1854 f Henrieta Sonn agova, slovut. zpěv.\nv Mexiku.\n18. „ 1821 I. provoz. Webrovy zpěv. „Čarostřelec\"\nv Berlíne.\n„ „ 1843 nar. David Po oper, výb. cellista v Praze.\n19. „ 1808 nar. Fr. X. Chvátal, skladatel a pian.\nv Rumburku.\n» „ 1830 I. provoz. Donizettiho zpěv. „Olivio e Pas-\nquale\" v Miláně.\n\nSmetanova „Prodaná nevěsta.“\n(Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\n(Ir. hrabě F. P. Laurencin.\n(Pokračování.)\nV 1. scéně 11. jednání vidíme Jeníka se sou-\ndruhy as Kecalem v hospodě. Jeník a ostatní\nchasa zpívá zprvu ku chvále piva, sbor (b—dur, 3/4)\njejž i co do textu, i co do hudební své stránky na-\nzvati dlužno velmi zdařilým a to proto, že tu skla-\ndatel velmi dobře uhodil na pravý tón lidu slavnostně\nrozjařeného. Velmi karakteristickým je tu úvod a\nvůbec celý průvod orkestrální. V celém tom sboru\nz každého taktu s bujnou veselostí vane ze všeho\nkonventionelního vybavený, naivní, ale přes to všecko\njakýs nad obyčejnosti po vznešený duch rozjařených\na rozmarně naladěných junáků venkovských. I tu\njako i všude, jest průvod orkestrální nad míru du-\nchaplný a tvoří textem pěkný celek; střídání rythmu\nz 3/4 na % dá se ospravedlniti jen textem, ježto\nnadšení a veselí mládeže mezí a míry nezná.\nA pro tutéž příčinu nalézáme v témž sboru en-\nharmonická vybočení z b do d—dur a v toniku na-\nzpět. Vyžadujíť slova „vše psoty a trampoty vede\nna zmar\" a „jest starostí na světě bez toho dost\"\njiné barvy modulační. Na to zpívá Jeník chvalo-\nzpěv na lásku, kde se podobně touživá ba jásající\nd—dur tónina v krásný celek pojí. Podobně zdařilý\njest dvojzpěv sboru hned na to následující, v němž\ndvojí se ukazuje naladění. Kdežto tenoři plni ro-\nzmaru a smíchu pějí: „Tys Jeníku po uši zamilován\"\nhrozí bassi černým svým duchem prorockým „jen ať\nti to neskalí tamhle ten pán.\" A tomuto dualismu\nodpovídá podobně dvojaký průvod orkestrální (zprvu\nas\nmalá sexta es a zvětšená kvarta fls. Dřevedena v sent-\nc c 7 * xr\nd\ntimu g; pak pronikavá harmonie přešedší i práznou\nC\nterci e a konečně kvartsexta f. K tomu zvláštní je\nc o J\nještě kombinování taktů (v klavírním výtahu má\npravá r. kdežto levé předepsán jest 3/4). Na to\nvystupuje Kecal se svým recitativem: „No, a stane-D\nse tak, nebude mít z toho škody\".\nVůbec celá ta perorace Kecala (str. 76. syst.\n3. takt. 1. až str. 78., syst. 2., takt 3.) o známém"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.2", "texte": "těžišti děje tohoto dramatu hudebního, jakož i orke-\nstrace s ní v nerozlučný, pěkný celek • splývající,\nproniklá jest oním pathosem komickým, jenž od staro-\nitalských mistrů, dále od Mozarta, později od Rossi-\nnilio a Lortzinga s prospěchem byl pěstován, a mi-\nstrnou rukou Smetany jak ukázáno již, mnohého\nzdokonalení a zušlechtění došel. A o tom lze čte-\nnáři přesvědčili se v klavírním výtahu, ač nemožno\nprohlednouti jím všecken ten kolorit, jaký podati\nnám může jen orkestr.\nNa to opakuje sé ístr. 78. syst. 2., takt 4.) pa-\nnegyricus o nuku ječmenovém, lakotě a lásce, okolo\nkteréž trojice se celá ta scéna otáčí, až k poslednímu\nsyst. str. 80, kdež zakončuje v hlučném veselí zda-\nřilá tato scén1. Po té vyplňuje 3 stránky klavír-\nního výtahu orkestrální věta „furiant\" (f—dur 3/4,\nallegro energico). Iv tomto tanci venkovanů vězí\nneodolatelná ..vis comica\", která as uprostřed věty\ntéto k mocnému pathosu se povznáší. Po této bujně\nveselé scéně předvádí nám librettista Vaška, syna\nMíchova, jenž uchází se o ruku Mařenčinu. Ten\ndvojím neštěstím je stížen; za prvé koktá, a pak\nuloženo mu matkou, aby se oženil. A to má spro-\nstředkovati Kecal, ač to Vašíčka nemálo mrzí, že\nještě nezná Mařenku, svou budoucí, Kecalovým vě-\nhlasem mu určenou nevěstu. Již první monolog pro-\nzrazuje nepěknou jeho vlastnosť koktání. Však\ntím obratněji pojí se k slovům vlastně ku přetr-\nho váným slabikám, hudba, tu svou aforistickou rhyt-\nmikou, jinde monotonním melosem nejen tuto osud-\nnou chybu, ale i úzkost, nesamostatnost a obme-\nzenosť Vaškovu trefně naznačujíc. Z tohoto velmi\nchoulostivého konfliktu Smetana tu opět co vítěz\nvyšel potvrdiv to, co již všude dříve jsme o něm\npověděli, že jest totiž nejen velmi dovedným dra-\nmatikem nýbrž i karakteristikem. Následující scéna\npředvádí nám Vaška a přišedší Mařenku. Neodolatelně\nkomicky působí tu takořka blbé počínání si nápad-\nníka a schytralé jednání Mařenky, která ironisuje\nsvého budoucího koktavého pana manžela slovy:\n„Známť já jednu dívčinu\" atd. Tomu je ale Vašíček\nnesmírně rád a ve své hlouposti a samolibosti praví :\n„O, och božíčku jaké štěstí.\" Mařenka ale neustává\npokoušeti jej, béře na pomoc slzy, činí mu výčitky,\nže nechá zhynout srdce tak milující a konečně ptá\nse ho, jak se mu líbí, čímž Vašíček tak je zaslepen,\nže jí konečně povolí a přísahá ve své hlouposti, že\nji ani vidět ani o ní slyšet nechce. Skladatel tu\nvelmi trefně karakterisoval obě postavy, na pohled\nnaivní, uvnitř ale zchytralou Mařenku a oklama-\nného nesamostatného Vaška, jehož zpěvy patří mezi\nnejzdařileji karakteristické v celé komické opeře\nSmetanově. A ježto nesnadné jest spojití živly nai-\nvní a blbý v hudebně ušlechtilý celek, tož tím větší\nsluší vzdáti skladateli chválu.\nV následujícím duettu snaží se Kecal Jeníka\nsvésti z cesty horoucí lásky k Mařence, vypravuje\nmu o tom, kterak Mařenka již nevěstou jest jiného\na zároveň hledí jej nakloniti jiné, jejížto krásu a bo-\nhatství do nebe Jeníkovi vynáší, ač toto provádění\n. tajného plánu\" není s to ukryti jej a omezenost\ndůvtipu Kecalova na jevo přivádí. Jeník zprvu zdráhá\nse, konečně ale uvolí se upustiti od Mařenky. Velmi\nšťastně podán je konec tohoto duetta (G—dur, 3/4,\nmoderato) skladatelem vzdor slabosti libretta na\nmístě tomto i zdá se, že skladatel, cítě nedůstatek\ntextu, vší silou, a to se zdarem, pokusil se o zakrytí\nslabých těch stránek.\nPo odchodu Kecala odmítá naprosto Jeník sám\nu sebe domněnku, jakoby chtěl drahou svou Ma-\nřenku za peníze odstoupit, prodati a místo „Jak\nmožná věřit, že bych já prodal svoji Mařenku\" hu-\ndební svou stránkou právě tak jest zdařilé, jako dra-\nmaticky oprávněné.\nCelá arie ta (c—dur, 3/4, andante) jest sice\nvelmi „populárně\" a lehkým slohem psaná, ale jakýmsi\nkouzelným jasem naivnosti ozářená, jenž nikdy s účin-\nkem se nemine.\nDruhé finále líčí nám pravý akt veřejného pro-\ndeje nevěsty „coram publico\", před shromážděným\nlidem a Krušinou, Jeníkem z jedné a Kecalem s druhé\nstrany; Mařenka a Vašek nejsou, jak samo sebou se\nrozumí, přítomni. Jeník pak vyjádří se přede všemi\na dotvrdí podpisem, že odstupuje svou nevěstu synu\nMíchovu Vaškovi, ovšem bude-li si ji tento chtít\nvzíti. Shromážděný lid brojí proti takové „špatnosti\"\nač Krušina nemálo se z toho těší. Ještě více roz-\nhorlí se shromáždění nad slovy Kecala, že zavazuje\nse vyplatiti Jeníkovi (jak bylo umluveno) 300 zla-\ntých odstupného. Konečně Jeník a svědci na slova Ke-\ncala : „Punctum, satis!\" smlouvu podepíší. Atu\nteprvé Krušina, když byl sly šel mínění lidu, také\njednou promluví, neschvaluje počínání Jeníka.\n(Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Z Vídně. (Pův. dop.) Druhý koncert v témdnu\nvelikonočním v místnostech dvorní opery přinesl vesměs\núryvky z děl epigonův Gluckovýcb, rozumí se, že v rouše\noratorním. Ve fragmentu z „Idomenea\" jevíscdekla-\nmatorní princip co nejvýmluvněji v jednotlivých různě\nodstíněných karakterech rovněž jako v pathetickém vzletu\nsboru. Ještě snad vonnější a důmyslnější dokvět Gluckovy\nbytosti objevil se v třetím jednání z „Medey\" od\nCherubiniho. Skutečně liší se „Medea\" od nejlepších\nprací Gluckových jen tak nepatrným krokem, jako snad\nve spolku s ní „Euryanta\" od děl Wagnerových. Jest\nto onen významný řetěz duševní na nejvyšším stupni\nstojících dramatických děl hudebních, na něž osvícený\nduch lidu s nejnadšenější pýchou pohlížeti může a smí!\nAč v nejširším smyslu „Vestalka\" Spontiniho\nz níž první jednání tvořilo závěrek koncertu, rovněž své\nzáklady má v Gluckovi jako „Idomenea\" a „Medea\",\npřece nedovedl ve své Vestalce odolati vlivu doby, v které\nžil, jak tomu nasvědčují v partituře jeho se nalézající\nrůzné pomůcky zevnějšího lesku i jiné, tykající se barvi-\ntosti zpěvu a orkestrálního vedení hlasů. Jednotlivé\npostavy jsou však pravými, plasticky určitými typy, rovněž\ni orkestr jest na vlas přispůsoben melodicky-thematickému"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.3", "texte": "obsahu hlasu zpěvného, s nímž pak k logicky, psycholo-\ngicky, deklamatorně nerozlučnému celku splývá. Totéž\nplatí i o sboru a o jeho starořeckém poměru k celko-\nvému jádru dramatu. Krátce řečeno, Spontini jest pro\nsvůj čas, a v něm úplně obživlým Gluckem. Orkestr\nse držel ve všech částech statečně, ne tak všude tlumoč-\nníci jednotlivých partií, kapelník Dessoff upadal opět,\nzvláště ve „Vestálce\", v obvyklé přehánění tempa. Den\nna to provedeno bylo Haendlovo oratorium „Ša-\nlomoun\". Hudební mluva v díle tom nejlépe naznačiti\nby se dala co velice krásná, rozum silně napínající,\nfantazií stejně povzbuzující, citelného však člověka bez\npohnutí zanechající. Těžiště leží zde jako všude u Haendla\nv hudebně deklamatorní moci sborů, a v síle výrazu,\nv momentech lyrických a epických, tedy v áriích, více-\nhlasých, solových zpěvech a v recitativech. Co se týče\nprovedení „Šalomouna\", slouží co hlavnímu dirigentu\nmistru Brahmsovi ku chvále, že jednak dílo to zvolil,\njednak že je se sbory a orkestrem tak nastudoval a řídil,\nže provedení lze nazvati dokonalým. O zpěvech solových\nplatí i zde to, co jsem nahoře uvedl.\nJeště v krátkosti zmíniti se musím o dvou v ve-\nlikonočním témdnu odbývaných církevních koncertech, a\nto předně o koncertu „mužského zpěváckého\nspolku\" v kostele Au gustinském. Začátek a konec\ntohoto koncertu ohraničeny byly duchaplnými přednesy\nvirtuosa na varhanách L. A. Zellnera. Bylo to Men-\ndelssohnovo chorálně recitativní „Largo\" ze sonáty\npro klavír a cello op. 58., pak věta v f—dur ze Šu-\nmannových „Nachtstiicke\", ideálně L. A. Zellne-\nrem pro varhany upravená. Témuž umělci přísluší též\nsláva nejlepšího průvodce na varhanách a harmoniu\nk rozličným zpěvům sborovým a solovým. Z prvnějších\nzvláště vynikaly dva sbory „Ad vespera\" nadepsané,\npak Mozartův zd do f—dur transponované pro čtyr-\nhlasý sbor bez orkestru upravené „Ave verum corpus\".\nnepatrnějšími, poněvadž více dělanými než cítě-\nnými byly sbory od Maxe Brucha a Kremsera. Stejně\nna nepravém místě bylo od jistého mně neznámého skla-\ndatele složené „Pater no ster\" pro tenorové sólo\n(p. Příhoda) s průvodem harmonia, za to však pravou\nperlou byla Mendelssohn cva arie: ~Gott sei mir\ngnádig\" z „Pavla\", kterouž pan dr. Maass velmi\nzdařile přednesl.\nDruhý církevní koncert uspořádán byl „cecili-\nanským spolkem\" vedením ředitele svého Bohma..\nVlom i letos předvedl nám zmíněný spolek Jin dři ch a\nSchůtze (Sagittarius) plasticky vznešenou, krásnou\nhudbu pašijovou aneb jak titul zní: „Historie des\nLeidens und Sterbens unseres Herm u. Hei-\nlandes Jesu Christi\". O díle tom učinil jsem tu-\nším již při loňském provedení zmínku. Co do provedení\nmohu říci, že letos bylo mnohem dokonalejší, jak co do\nprovedení celkového, tak co\" do jednotlivých partií, jichž\ntlumočníky byli pp. M. Ba u e r, dr. Maass a Fórcht-\ngOtt Tovačovský. Rovněž dovedný byl průvod na\nvarhanách panem drem. Hausleithnerem.\nKonečně musím se ještě v jedné velikonoční kan-\ntátě nadepsané „Passafeier\" pro sola, sbor a var-\nhany již skladatel p. A. Vosahlo, ředitel kůru v zdej-\nším kostele Salvatorském provedl a osobně řídil. Skla-\ndatelově vůbec šťastně ostruněnému hudebníma natura-\nlismu lze příčítati, že jsou jednotlivosti dílem melodicky,\ndílem harmonicky a rhytmicky účinné ano i pěknou\nnáladou a vřelostí oplývající, však celku chybí orga-\nnicky pravidelný proud. Provedení bylo celkem velmi\nzdařilé.\n\nDr. hr. Laurencin.\n\n** Z Petrohradu. V posledním filharmonickém koncertu\ns znamenitým úspěchem se potkala Ed. Náprav-\nníku „Serenuda\" z téhož smyčcového kvarteta do\nes-dur op. 16. pro orkestr velmi skvěle spracovaná.\nMimo to provozována Glinkova ouvertura k „Ruslanu\" a\nčajkovského ouvertura k „Romeu a Julii.\" V tomže\nkoncertě vzbudily sensaci paní Valterová-Kamenská a\nsl. Joz. Reške-ova z Varšavy, obě žákyně slovutné\nNissen-Salomanové; tato nastoupí nyní dráhu divadelní\nv Benátkách; jest to neobyčejný zjev umělecký, dívka\nteprv 191etá, jížto lze prorokovati skvělou budoucnost.\n** Hanuš Búlov uveřejnil v „Augsb. Allgem.\"\nkritickou úvahu o provozování Glinkovy zpěvohry „Žizň\nza carja\" v Miláně, kteráž obsahuje mnoho zajímavého\na kterouž sdělíme příště svým čtenářům.\n** U vídeňské konservatoře založena bude příštím\npodzimkem škola divadelní, na níž učiti budou\nA. Strakoš, Fórster, Friedmann, Arnau, dr. Kaltenleit-\nner a J. Weilen.\n** Ve Vídni opět nalezeny byly nedávno skladby\nF. Šubrta dosud pohřešované, a sice původní parti-\ntura melodramatu „Ko uzeln á harfa\" a úplná par-\ntitura „Domácího boje.\" První skladba nehodí prý\nse více ku provozování.\n** J. V. císař rakouský daroval komitétu pro\nzřízení pomníku Beethovenovi ve Vídni značnou\nsumu z fondu pro rozšíření města. Pomník zhotovený\ndle nákresu prof. Zumbuše postaven bude v sadu před\nakademickým gymnasiem.\nJak známo, zpívala vlašská společnost P o 11 i-\nni ho než zavítala sem do Prahy, v Mnichové. Kdežto\njindy nebývá tam divadlo tak četně navštíveno, bylo při\nvlašských představemch nad obyčej plno. Král sám ne-\nbyl ani v jediném představení, kdežto při Wagnerové\nopeře „Tristan a Isolda\", jež hned po vlašských\noperách se provozovala a od 6—11 hodin trvala, byl\nod začátku až do konce přítomen.\n** V Pešti, jak tamější listy píší, žije 231etý mla-\ndík, jenž má pěkný hlas ženský a jenž několik již\ndámských partií z rozličných oper nastudoval.\n** V Berlíně počaly dne 30. května pohostinské\nhry operetní společnosti řiditele Strampfera v di-\nvadle „Viktoria\". Berlíňákům prý nad míru se líbí ví-\ndeňský dialekt zpěváků a zpěvaček.\n** V T)usseldorfuprý bude při tamější akademii\nvýtvarných umění zřízena i škola hudební, jež má\nbýti jaksi průpravnou pro berlínskou „vysokou školu\"\nhudební.\n** Při zkouškách na konservatoři v Lipsku vy-\nstoupili též 3 chovanci s vlastními komposicemi\norkestrálními, a sice W. Bendal z Londýna sklad-\nbou symfonickou z c-mol, O. Klauswell s ouverturou\nk dramatu „Fiesco\" a G. Lohr z Leicestern s a-mol"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.4", "texte": "symfonií. Všecky tyto práce líbily se. Kolik bylo as\njiž těch chovanců, kteří z naší konservatoře vystoupili\nco skladatelé!\n** Novým intenclantem dvorního divadla v Mni-\nchově po odstoupení bar. Perfalla jmenován baron\nKnigge, manžel bývalé tamější primadonny Stehleovy.\n** O si. Klemente Kalašové píše „Journal de St.\nPetersbourg\" po jejím vystoupení v úloze „Ratmíra\"\nv Glinkově zpěvohře „Ruslan a Ludmila\" : „Úspěch de-\nbutantky byl co nejuplnější, při čemž hned podotknouti\nsluší, že obecenstvo naše jest povahy velmi neodvislé a\nk nováčkům často méně shovívavé; pročež úspěch hned\nprvním debutem vydobytý padá nemálo na váhu a roz-\nhoduje téměř o dálší budoucnosti umělcově. Hlas sí. Kala-\nsovy, jedné z nejlepších žaček pí. Nissen-Salomanové,\njest ryzí kontraalt. Vyniká silou a plností zvláště v po-\nloze nižší, avšak zní také výtečně v druhé oktávě. Ne-\nznám mimo fenomenální Alboni jiné zpěvačky, kteráž by ho-\nnosila se hlasem s podobným tak vysloveným timbrém.\nHlas si. Kalašovy jest tak výborně vycvičen, že vyrov-\nnalost rejistříků jest dokonalá, jak již bylo lze pozoro-\nvat! v koncertu pí. Nissen-Salomanové. V úloze „Rat-\nmíra\" neměla příležitosti, osvédčiti se také ve vyšší\npoloze hlasové. Máme jinak za to, že kontraalt ve vyšší\npoloze právě nezíská, přirozený jeho obor jest poloha\nhluboká, v nížto spočívá jeho půvab a v této hlas slč.\nKalašovy zní krásně a silně. Někdy jeví se v hlasu je-\nště jistá ostrost, která se zajisté umírní častějším vy-\nstupováním na jevišti, nejlepším to brusem pro všechny\ntalenty. Debutantka osvědčila hned v prvních scénách\ntakovou obratnost v provedení své úlohy a učinila tak\npříznivý dojem svým zjevem, že byla po prvním jednání\nněkolikráte volána. Veliká arie „Ratmíra\" v 111. jednání\nnemohla se jí krásněji vydařiti; úspěch byl tak veliký,\nže obecenstvo žádalo důrazně opakování, žádosti té však\ndebutantka po tak namahavém zpěvu, po takovém roz-\nčílení vyhovět! nemohla. Po scéně té odevzdán y byl p.\nkap. Nápravníkem vavřínový věnec. Zevnější zjev sl. Ka-\nlašovy výborně odpovídá povaze „Ratmíra\". Ostře vy-\nznačené její tahy skoro vlašského rázu, významná její\npostava hodí se k „Ratmíra\" jak by se hodila k „Tan-\nkredu\", Arsacesovi, vůbec ku všem mužským úlohám.\nYeliký úspěch sl. Kalašovy jest tím významnější\npro její talent, jelikož úloha „Ratmíra\" jest rovněž tak\nobtížná jako nevděčná, neboť nemá nic brillantního, ne-\nhledí k effektu, nemá ni pasáží, ni trylků. Jest ryze\ndramatická. Slč. Kalasova počínala si v ní co nejsta-\ntečněji.\" Rovněž pochvalně pronáší se „Vsěmirnaja\nillustracia\": „Úspěch sl. Kalašovy v „Ruslanu\" byl tak\nveliký, že neobmeškáme čtenáře své co nejdříve sezná-\nmiti s osobností nové této zpěvačky. Sl. Kalašova, žá-\nkyně pí. Nissen-Salomanové (která ruské opeře již vzdě-\nlala celou plejádu znamenitých pěvců), této děkuje zú-\nplna vycvičení a rozvinutí fenomenálního svého hlasu;\nhlas její jest pravý kontraalt s neobyčejnými silnými\na měkkými tony hlubšími, střední rejistřík jest velmi\nzvučný, vysoké tony jsou slabší než nízké (jak dle ka-\nrakteru kontraaltu ani jinak nemůže býti), přechody\nz jednoho rejistříků do druhého nespozorovatelny (zá-\nsluha to učitelkyně), zvuk jest krásně táhlý (filé), tech-\nnickou obratnost nelze sobé lepší přáti, výslovnost jest\nvelmi jasná, v dramatických momentech jeví se horoucí\ncit i hra jest volná a promyšlená. Co se týče barvito-\nsti hlasu, tož jsme od časů Alboni neslyšeli podobného\nkontraaltu i bylo by ve prospěch naši ruské opery, kdyby\nbyla tak výtečná zpěvačka pro nás získána.\"\n** Náš krajan J. J. Abert, na siovo vzatý hu-\ndební skladatel a kapelník při dvorním divadle v Stutt-\ngartu, složil ku sňatku ruské v lkokněžny Yěry s vir-\ntemberským princem Eugenem slavnostní ouverturu, za\nkterouž obdržel od. velkokněž::y Alexandrové Josefovny\nzlatou taktovku, na níž začáteční písmena dárkyně pro-\nvedeny i sou z démantův a rabínův.\n%) tf y v\n** Geskoslovanský spolek v Stuttgartu přestěhoval\nse do nových místností v restauraci „zum Baumstoek\"\nna Leonhardovu náměstí i panuje v něm nyní čilý ruch.\nČlenové, jichž opět několik statečných přibylo, schází-\nvají se pravidelně každého pondělí, kdež se vyřizují zále-\nžidosti besední a pěstují hlavně zpěv a hudba. Posle-\ndního času také uspořádáno bylo několik zábav, kteréž\nse těšily výsledku zajisté dobrému. Někteří členové\nspolku navštíví ve dnech 5.a 6. července Kostnici, aby\nověnčili pomník velkého našeho mistra Jana Husa, v pa-\nmátný den upálení nesmrtelného bojovníka zu svobodu\nducha. Na jaře poctil svou návštěvou spolek náš kra-\njan, ředitel hudby J. Ei 1, rodem z Budějovic, který z Ber-\nlína übíraje se do Švýcar, vyzván byl mužským zpěv.\nspolkem štuttgartskýra, by v téhož místnostech koncert\nuspořádal. Pan Eil přání tomu vyhověl a za hlučné po-\nchvaly shromážděného posluchačstva vyznamenal se náš\nbohužel slepý rodák výtečnou svou hrou na pianě i hou-\nslích. Znamenitá technika a hluboký cit jsou předními\nvlastnostmi tohoto vynikajícího umělce českého. S ním\nspoluúčinkovali i Pražanům dobře známá dvorní zpěvačka\nMarlovova, Horvatka, již Štuttgartčané tak rádi nazý-\nvají „švábským slavíkem\" a český rodák p. Hromada\nz Kladna, jenž uměleckou dráhu svou za Liegertova ře-\nditelství nastoupil při sboru českého divadla v Praze a\nnyní již po více let ergažován jest u dvorního divadla\nv Stuttgartu, kdež zatím stal se miláčkem obecenstva.\nČasopisy tamnější staví tohoto mladého českého barito-\nnistu i nad Stockhausena, jenž v celém Německu platí\nnyní za nejvýtečnýšího koncertního pěvce písní. Pan\nHromada těší se zvláštní oblibě též v kruzích dvorních,\nkdež bývá stále zván, aby účinkoval v koncertech. Po-\nsledně u dvora zpíval opět v rodinném koncertu z vý-\nsledkem nejskvělejším za přítomnosti velkovévodů botden-\nského a oldenburského a sice písně Mendelssohnovy,\nŠumanovy a Brahmsovy, slaviv pravý triumf vedle pro-\nslulé pianistky slečny Mehligovy. Odebéře se za krátko\ndo Milána za příčinou dovršení svých studií pěveckých.\n** Z Milána. (Pův. dop.) Sto let tomu brzo bude,\nco vlašská hudba s slávou zavítala do metropoly ruské;\nbylať to „Armida\" Sarti-ho, která roku 1786 s znameni-\ntou zpěvačkou Todi-ovou učinila na Petrohradčany do-\njem téměř kouzelný. Jaksi na vzájem zavítala nyní hudba\nz dálného severu ruského do Itálie, přicházejíc si o po-\nvinný tribut úcty a uznání: Sever a jih potkaly se\nv uměleckých svých ideálech velmi sympathicky, první\nnávštěva ruské musy potkala se u horkokrevných Ylachů"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.5", "texte": ";s úspěchem; věru až překvapujícím , jenž , jak doufám,\nproklestil dráhu plodům slovanským k budoucím snad\nieště vítěznějším úspěchům. Po délší již dobu byla G 1 in-\nkova zpěvohra „Život za caře\" předmětem vše-\nobecného hovoru v zdejších kruzích společenských a\numěleckých i bylo lze slyšeti nejrozmanitějších úsudků,\nkřivých, střízlivých i nadšených. Dne 20. května b. r.\nvystoupila všeobecná dychtivost, jak asi přec zní ta ruská\nhudba, na nejvyšší stupeň. Divadlo „Dal Terme\" pře-\nplněno bylo ve všech prostorách, sem tam zazníval živý\nhovor ruský, neboť se zde v tento den sjelo Rusů ze všech\nkončin evropských dosti četně. Žeť lahodná zpěvnost Glin-\nkovy zpěvohry bude na zdejší obecenstvo účinkovati dosti\npříznivě, bylo lze s jistotou očekávati, veškerá skoro\nčísla byla také při prvním i druhém představení hlučně\naplaudována, dueto Váňy a Susanina v 3. jednání muselo\nbýti dokonce opakováno. Zajímavo jest, že při všech svět-\nlejších a vřelejších momentech melodických Tlaši slyšeli\nvždy jen hudbu svoji, hudbu „vlašskou\", inspiraci Rossi-\nniho a Donizettiho, jinak pak, ačkoliv uznávali zajíma-\nvou zvláštnost ruského zpěvu národního, temným, při-\ndušeným jeho karakterem brzo se cítili unaveni, molová\ntónina predominující jest Vlachu na delší dobu skoro ne-\nsnesitelnou, v posledním jednání panovela již všeobecná\nroztržitost. Protož z mnohých stran stěžováno sobě bylo\nna jistou monotonii v barvitosti melodické, v dálším\nprůběhu unavující, také učenější některé formy kontra-\npunktické nebyly obecenstvu zdejšímu, zvyklému ponej-\nvíce homofonickým efektům Verdiovským, příliš po chuti.\nNejpodstatnější námitka byla ta, že dílu Glinkově scnází\nkoncisnost, přesnost dramatického výrazu, že se roz-\npřádá často příliš širokým proudem epickým, živý po-\nstup děje zastavujícím. Vzdor tomu všemu sledovalo\nobecenstvo zejména v 111. a IV. jednání každé jednot-\nlivé číslo s napnutou pozorností. Nejvíce se líbily orke-\nstrální předehra, úvodní sbor figurovaný, arie „Antonidy\"\na barkarola tenora vI. jednání. Druhé jednání bylo\nrozhodně zamítnuto, hudba k polským tancům, která je\nzrovna oživujícím živlem, nikterak se líbiti nechtěla a\nvyvolala silnou oposici. V třetím jedn. dvojzpěv „Susa-\nnina\" a „Váňy\" a následující kvarteto učinily znamenitý\ndojem, šly „alle stelle\", jak Vlaši praví. Rovněž velký\núspěch měly v IV. jedn. scéna Váňy se sborem, velko-\nlepá scéna „Susanina\", v níž tento se obětuje za dra-\nhou vlasť a „bílého\" cára svého, konečně závěreční\nscéna veliká, kteráž mnohým připomínala veliké finále\nI. jednání z Halevyho zpěvohry ~L'ebrea\". Také vV. je-\ndnání, ač byli posluchači již značně unaveni, ještě některá\nčísla hlučným potleskem byla přijata. Provedení bylo\nsvědomité, výborné. Basista Merly v úloze „Susanina\"\nbyl na svém místě co do hudební stránky úlohy, o typu\nruském ovšem má jen slabé zdání i lituji, že se nevy-\nplnila radostná naděje, že uslyšíme výtečného Vašeho\nkrajana J. Palečka. Co „Antonida\" vynikala sl. Men-\nšíkova, Ruska, zpěvačka výborná, ovládající rozkošný,\nsilný a objemný svůj hlas s vzácnou umělostí. Nej-\nslabší stránkou byla scénická úprava; Rusové přítomní,\nspomínající si nádhery na jevišti domácím, zpínali téměř\nruce.\n\nR.\n\n** Z Pešti-Budína. 10. června. (F) Byl to zase jeden\nz radostných dnů, jakýchž jsme již častokráte v „České Re-i\nSedě\" u nás zažili. V tentýž den, kdy v Praze akademický\nčtenářský spolek slavil 25 letou památku svého trvání, otevřela\nnaše beseda druhou svou místnost slavnostním způsobem.\nNemohu při příležitosti této opomenouti zmíniti se o jedné\nvěci, která sice nespadá přísně do , referátu hudebního, ale\nkterá karakteristickou je pro živel český v Pešti žijící.\nKd>ž před dvěma lety úsilím neúnavným několika tu žijících\nrodáků zařizovala se česká beseda na základě praskrovničkého\njmění zpěváckého spolku Pešť-budínského, stálo to velmi mnoho\nbojů, nežli se uskutečnila myšlénka tak dobrá, aby sobě Če-\nchové zd?jší, co do počtu i intelligence dosti silní, zbudovali\nstánek společný. Místnosti potřebné musely být prostranné,\na přece neměla cena jich výši možných obětí přesahovati.\nNení mezi námi boháčů, ale za to vskutku šlechetné vůle.\nNajaly se místnosti a zařídily s velkým nákladem, k čemuž se\ndobrovolnými dary i půjčkami nezúročitelnými kapitál sháuéti\nmusel. A dobře se vedlo České besedě při tom. Skromné,\navšak velmi úhledné divadélko bylo zařízeno, i bylo na něm\nprovedeno ku př. v předešlém roce 9 koncertních zábav a 30\ndivadelních představení. Leč staly se místnosti ty nepohodl-\nnými, ba i nesnesitelnými. Počet členů dostoupil zatím výše\n366 členů, ale počal chabnouti zase tím, že nebylo v něm pro\nvečerní zábavy dostatek zdravého vzduchu k dýchání byla\nto místnost sklepní. A tu nastal nový boj o existenci spolku.\nŽe musí se vzít místnosti nové, důstojnější a pohodlnější,\nbylo ovšem každému z nás jasno, ale odkud opatřiti sobě po-\ntřebného nového kapitálu? V té příčině zůstane valná hro-\nmada ze dne 29. března b. r. památnou. Po přednešení věci\nté, bylo od přítomných 45 Čechů na zřízení lepších místností\nnových upsáno 700 zl., kterážto částka dnes spolku jest ne\njen půjčena, leč i z části větším dílem darována. Beseda při-\njala byt pěkný, ve Fabrikové ulici č. 3. sestávající z pro-\nstranného sálu a 3 pokojů, za velký peníz 1464 zl. roční\nčinže, koupila si úplný svůj nábytek, lustry, zrcadla a veími\npěkné piano. PřiJám-li k tomu, že obětavostí několika členů\nmak vány dekorace divadelní, které by mohly každému divadlu\nochotnickému sloužiti ku ozdobě, že má spolek dnes dosti\nbohatý archiv hudební, svou knihovnu ai slušnou garderobu\ndivadelní, doufám, že je poněkud zabezpečeno trváni jeho.\nTakto nově zařízená místnost byla dne 24. května b. r. sla-\nvnostně otevřena koncertní zábavou. Vzdor nepoho-\ndlnému počasí dostavili se členové až z dalekého starého Bu-\ndína, a se srdečným potěšením pohlíželi na vkusný sál, po\njehož stěnách unrstněny velké sochy vynikajících mužů na-\nšeho národa, a na utěšený portálek našeho divadélka.\nOpona se zdvihla a nový šumot radostného rozechvění šel od\núst k ústům. Slečna F. Geislova přednesla proslov,\noduševněný vroucí láskou k vzdálené nám vlasti, a když na to\nspadla rouška zadní dekorace a obecenstvo překvapil obraz\nmatičky Prahy, nad nímž Čechie opřena o znak lví, sklání\npalmu míru, povstal jásot nevýslovný, jemuž ani nechtělo býti\nkonce! Na to přednesl náš sbor pěvecký „Za hrani-\ncemi\" na slova Chmelenského od člena spolku pana Obhlí-\ndala. S potěšením zmiňuji se o tomto nadaném muži, který\nnadchnut jsa touhou po zdokonalení se a beze vší ctižádosti\nstatečně podstupuje všeliké boje proti nepříznivým mu okol-\nnostem. Slouží ve vojšté a žije skoro beze všeho styku s kruhy,\nkteré by jinak vydatně působiti mohly na jeho zdokonalení. Ne-\nvšedně nadán, pracuje pod tíží poměrů svých á klade co po-\nctivý Čech veškeré snažení své na oltář národa. Jeho sbor\njest práce nasvě ičující tomu, že by v okolnostech jiných statný\nkomponista se z něho vyvinouti musel. Jest čistě polyfonnicky\nspracován, a činí zajímavými .vými modulacemi poněkud ob-\ntíže zpěvákům, ale provedení nemůže se účinku minouti. —•\nSbor náš, ač slabý co do počtu, provedl úlohu svou velmi\nčestné. Poslední něžný sbor „Krásný sarafán\" od Varla-\nmova, vydařil se nad očekávání. Slečna Kralertova před-\nnesla 2 písně Škroupovy „Češka\" a „Večer\" hlasem velmi\nlahodným. Zvláštního uznání zasluhuje čistá její intonace,\nu ochotníků jinak dosti zřídká. Pp. Salaba a Novák\nhráli těžký co do souhry koncertní duett Hauptmanův (G-dur\ntak zvaný Spohrovský) s oduševněným pojmutím a precisnosti\ns\\ ědčící o tom, že jich housle asi často vedle sebe šveholí.\nHlavním faktorem v zábavě té byl vším právem osvědčený"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.6", "texte": "i vám enámý umělec na violoncello pan Jindřich Korel,\nkterý náhodou Pešť-Budín navštívil. Nevím, co bych více měl\nchváliti na jeho hře. Yelký, čistý a > roučí jeho tou strhává\nmysl posluchače mocně v hloubku cituplné a výmluvné jeho\nhry. Nehrál nám ničeho, kde bychom mohli obdivovati\ntechnickou jeho sběhlost, která přece na něm dávno oceněna,\nale pěl nám za to na svých strunách, že se každičké srdce\nrozehřátí muselo. Ernestova Elegie i Goltermannova\nRomance (G-moli) jsou skladby v ohledu tom příliš známé,\nnež abych o nich musel šířiti slov.\n**Ze Sondershausenu. (Pův. dopis). Dne 81. května odbý-\nván ide za nesmírného účastenství obecenstva i domácího i\ncizího první „Lok\" - koncert. Na počátku programu stála\nkarakteristická, thematicky velmi efektně pracovaná předehra\nku Shakespearovu „Králi Richardu III.\" R. Yolkmanna.\nAč skladba ta výtečná jest, byla přece s ledovou chladností\nse strany obecenstva přijata. Za to nadchlo číslo následující,\ntřetí věta ze symfonie „Valdštýn\" od Rheimbergra (Vald-\nštýnův tábor a kázaní kapucína) jednak svou svěží originalitou,\njednak bezúhonnou interpretací orkestrem k hlučnému po-\ntlesku. Fantazii pro čello od Grtitzmachera zahrál\npan Monhaupt, mladší bratr a žák výtečného čellisty při\nzdejší kapele s jistotou i čistotou a klidem na mladý věk\ndebutantův překvapujícím. Snažením mladého umělce budiž\nosvojiti sobě okrouhlejší a větší ton jakož i samostatnější\npojmutí. Rhapsodie (číslo 2.) od Liszt—Mullera zakončilo\nprvní oddělení. Druhé oddělení vyplnila čarokrásná, pravou\nlesní romantikou prodchnutá symfonie „Im Walde\" od J.\nRaffa. Obecenstvo nejvíce rozehřály obě střední věty:\n„In der Dámmerung Tráumerei, a Tanz der\nDryaden.\" Koncerty večerní nazvané „fur's Yolk\" jsou\nskutečn mi koncerty pro lid, totiž pro shromážděné rolníky\na venkovské hosty, by se hudbou pobavili. Proto nesmí se\nna sestavení a provedení programu příliš přísně měřítko bráti,\nač čisto provedeny bývají i velké symfonie. Program posle-\ndního koncertu podobného byl následující: ouvertura\nk „Ferdinandu Kortezu\" od Spontiniho; Med itati on\nod Bach-Gounoda, Entre acte od K. Stára; Waffentanz\na sbor z „Jessondy\" od Spohra; pochod pro dechové\nstroje od Bilse-ho, ouvertura od Šindelmeissera.\nNa podzim bude zde uspořádána velká hudební slavnost pa-\nmátce Beethovenově platící, kteráž zajisté potká ?e s velkým\núčastenstvím.\n\nKronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n\"%* Zpěváčky spolek pražských typografů uspo-\nřádá dne 14. t. m. o 3. hod. odpol. zábavu na ostrově\nStřeleckém, ku kteréž ustanoven jest velmi pestrý pro-\ngram. Ze sborů zejmena uvádíme: „Rolnickou\" B. Sme-\ntany, „U večer\" Em. Vašáka, „Rozmarinku\" Fr. Pivody\na „českou muziku\" Joz. Lva.\n*.,*Ye prospěch národního divadla v Praze\nodbývána bude v neděli dne 14. t. m.v Staré Huti hu-\ndební produkce, při níž mimo hudebních sil z vůkolí ze\nzvláštní ochoty účinkovati budou: slečna M. Cachova,\npp. A. Švippel, J. Paukner z Prahy a p. J. Nešvera\nz Berouna. Program k produkci té ustanoven následovně:\n1. Ouvertura kWebrově „Čarostřelci\" pro orkestr. 2. Arie\n„Fidesy\" z Meyerbeerovy opery „Prorok\" s průvodem\npiana, přednese slč. Cachova. 3. Pochod z Wagnerova\n„Tannháussera\" pro piano od Liszta, přednese p. Ne-\nšvera. 4. Píseň pro bas od Pauknera s průvodem piana,\npřednese p. Švippel. 5. a) Cikán, píseň pro tenor od\nY. E. Horáka a b) Píseň pro tenor od B. Bradského\npřednese p. Popelka. 6. Smyčcové kvarteto od Hayder a\ndo D-dur. 7. Duetto z opery „Marta\" od Flotowa, před-\nftese sl. Cachova a p. Švippel. 8. Ouvertura k dramatu\n„Rosamunda\" od Fr. Šuberta pro orkestr.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Důst. pan děkan Kyšperský P. Ant. Buchtel\nvydal vlastním nákladem „Památní lístek\" pro\npiano od Jana H. Voříška, jejž co drahou památku\npo zesnulém mistru dosud pouze v rukopise choval. Zna-\nmenán jest dne 1. října 1817. Skladba sama, ač vy-\nstupuje v skrovném je:ixámci, připomíná znamenité „rhap-\nsodie\" téhož mistra, jež by neměly scházeti v repertoiru\nžádného českého pianisty. Vydavatel připojil kontra-\npunktickou variantu, přeměniv hořenní s dolenním hla-\nsem, čímž zároveň podal dobrou etudu ku cviku levé\nruky. Taktéž vlastním nákladem vydal a všem milovní-\nkům žertovného zpěvu věnoval P. Ant. Buchtel hudební\nžert „Chrt, vlk\" báseň beze všech samohlásek, knížto\nnápěv s průvodem piana složil. (V Praze u J. Hoff-\nmanna. Cena 30 kr.)\n* Cecilie, časopisu pro katolickou hudbu posvát-\nnou, vyšlo redakcí P. Ferd. Lehnera číslo 6. Obsahuje\npokračování pojednání o „chorálu\", v němž velmi vřele\nspomíná se nedávno vypsaného konkursu na uprázdněné\nmísto ředitele kůru v Mladé Boleslavi, kterýmž se obec\nMladoboleslavská nemálo proslavila, ukázavši jiným obcím\nčeským cestu, jakouž kráčeti mají, chtějí-li upřímně pro-\nvésti nutnou reformu hudby chrámové. Článek celý\n(z pera redaktora) jest pozoruhodný a prodchnut vřelou\nláskou k věci samé. Kéž by si ho zejména naší du-\nchovní správcové bedlivě povšimnuli! Dále přináší\nzprávy o pěstování církevního zpěvu v arcidiecesi pražské,\nlitoměřické, královéhradecké a budějovické, konečně pro-\ngram hudební slavnosti něm. jednoty cecilianské v Ěezně.\nHudební příloha uvádí za příklad chorál gregorianský\n(Adjuva nos Deus), kterak jej lze v harmonisaci roz-\nmanitě použiti.\n* Se študováním novinky „Pytláci\" (Les braconniers)\nod Offenbacha se již započalo; uslyšíme operetu tu\nještě v této sésoně letní na hradbách, kde i letos vše-\nlijaké ty „víly, panny, vydřiduchové a čerti\" straší. Což\nnemohou se v aréně dávat i věci lepšího zrna, jako\nna př. „Kapitán Henriot\" a j.? Či styděli by se pp.\nzpěváci a zpěvačky za vystoupení v aréně?\n* Slavný skladatel ruský Antonín Rubinstein sdělil\nnám tyto dny soukromým dopisem, že ku provozování\nsvé opery „Děti stepi\" na českém jevišti hodlá za-\nvítati do Prahy a zároveň zde veřejně koncertovati.\n* Pražské oktetto saloních pěvců podnikne dne\n21. t, m. umělecký výlet do Mělníka, kdež vystoupí\nv koncertu. Častějšími takovými výlety zajisté zavděčili\nby se venkovskému našemu obecenstvu v nemalé míře,\nneboť nelze slyšeti mužský čtverozpěv tak snadno v ta-\nkové dokonalosti. Snad se jim také podařilo, leckterý\nzpěvácký spolek, v tvrdém spánku pohroužený, k novému\nopět životu povzbuditi.\n* „Vlasta11 zove sc zpěvníček pro dámy, kte-\nrýž vyšel tiskem a nákladem kněhkupectví B. Stýbla\nv Prarm a jejž sestavil známý spisovatel Em. Zungl."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.7", "texte": "Sbírka tato vyhovuje potřebě praktické a bude zajisté\nzpěvumilovn m našim damám velmi vítanou, neboť vní\nnaleznou hojný výběr nej oblíbenějších arií různých oper\na operet a množství tekstů k písním umělým a národním.\nZevnější úprava jest velmi vkusná. Omylem snad pouze\nvřadéna jest „Mandollinata\" Paladille-ho mezi písně ná-\nrodní. ,\n* Bibliotéky operních a operetních tekstův vyšel\nnákladem Ferd. Urbánka svazek 38.. obsahující libretto\nku Gevaertově opeře „Kapitán Henriot\", která\nprávě na českém jevišti došla úspěchu tak čestného.\nPřeklad plynný a věrný obstaral chvalně známý v tomto\noboru p. Em. Zůngl.\n\nHudební xkademie, uspořádaná kruhem mladých\nhudebníkův „Uměl. besedy\" (dne 7. června v sále Mě-\nšťanské besedy) měla hlavní ten účel, seznámiti i širší\nkruhy obecenstva pražského s nadějnými silami nej-\nmladší nyní u nás generace skladatelův českých. Sestou-\npilo se totiž před nedávnem několik bujarých, s úsi-\nlovnou pilností ku předu za cílem vyšším zrak nadšeně\npovznášejících junáků, vesměs zdárných to žáků varha-\nnické školy naší, v užší spolek za tím úmyslem, aby\nneustálým stýkáním se a vespolným vyměňováním\nmyšlének tříbili náhledy své i vkus svůj umělecký. Za\ntímto pochvalným účelem pořádali častěji v soukromém\nkruhu svém produkce dle pevně stanovených programu\nv nichž sestavena bylá vždy jednotlivá čísla tak, že vy-\nnikající skladby nejznamenitějších mužův světa hudeb-\nního střídaly se s pracemi některého člena družiny té\numělecké, aby živým hned důkazem patrno bylo všem,\nčím dosud a jak se líší práce mladistvého ducha začá-\ntečníka v umění od skvělého vzoru mistra dokonalého.\nToť jediná a pravá cesta ku zralémn poznání; neboť\ndůkladným sebepoznáním, v němž zahrnuto jest ono vě-\ndomí, co vše překonati ještě musí mladý duch, než do-\nspěje k oněm výšinám, v nichž měřiti by se mohl s mi-\nstry, důkladným tím oceněním (a nikoliv přeceněním ani\npodceněním což stejně jest zhoubné) svých vlastních\nsil a mohutností duševních, takovouto přísnou a bezo-\nhlednou autokritikou, jež práce vlastní kn poznání pra-\nvdy porovnává s výtvory mistrův uznaných, možno je-\ndině dospěti k pravému ideálu, k uskutečnění i nejsmě-\nlejších snů, jež kouzlí tvořením uměleckým rozohněná\nfantasie v bujné hlavě každého snažlivého syna můz.\nZdá se to tak snadným, tak zřejmým a na bíledni le-\nžícím a přede nalézáme málo takových skladatelů\nv životě, kteří by svědomitým porovnáváním svých plodů\ns výtvory mistrnými snažili se po objektivním zralém\nusudku sami nad sebou. Samolibost, bud zřejmá, či\nzakrývaná, jež více méně vrozenou se zdá býti vlast-\nností umělcům všem, hraje tu velkou roli; a konečně\nse tu vždy několik nesvědomitých, falešných přátel najde,\nkteří za všelijakými úmysly vychvalováním a stálým poú-\nkuřováním dovedou v plamen mohutný rozdmýchati sebe\nskrovnější jiskru marnivosti. Pak jest ovšem veta po\nvšech nadějích, jež učitelé v něj z počátku kladli. Bo-\nhatý pramen přirozeného nadání rozplýtvá se v prvních\npracích, jež přijme obecenstvo s jásotem. Běda torna,\njenž opojí se jásotem tím, běda tomu, jehož smysly za-\nstře ješitná samolibost a on spoléhaje na přirozené na-\ndání své, nestuduje nesnaží se po neustálém zdokona-\nlování se. Kam přivede to übožák ten? O tom\npouěiti nás mohou neblahé úkazy ze života denního.\nNej skvělejší talent, pakli neustále nestuduje, pakli ne-\nvšímá si nejnovějších úkazů světe , é literatury hudební,\nzáhy se vyčerpá a zakrní. Neustálý pokrok, vše-\nstranné vzdělání a rozumná, důslednápráce\nv těchto zuameních zvítězí domácí naše umění, k je-\nhož nejmladším representantům se obracíme s důvěrou\npevnou, že rozmnoží šiky těch, kteří odhodlali se bojo-\nvati proti zastaralým předsudkům za idey, jimiž mo-\nderní doba uměnu hudební skvělé obohatila. Boj ten\nvyžaduje sil obětavých, jež nadchnouti se dovedou pro\nmyšlénku vznešenou ku komu tedy jinému možno\nse obrátiti, kde možno hledati tento čistý plamen nad-\nšení než v mladých, všemu krásnému přístupných prsou ?\nDle všeho, co jsme ze skladeb v první této veřejné\nprodukci slyšeli, souditi můžeme, že jednati jest nám\ntu vesměs se silami v pravdě nadanými, a což dobrou\nnás naplňuje nadějí do budoucnosti: se silami snažlivými,\njimž zajisté neujde to, co výtečného poskytuje pokrok\nv šírém umění hudebním. Vždyť i vůdce a výtečný\npěstitel vloh jejich p. řiditel S kuherský, jenž v době\nnejnovější obohatil domácí literaturu hudební mnohou\nskvělou, duchaplnou skladbou forem nejmodernějších,\njestPjim v té věci vzorem následování hodným. Ze všech\nv akademii této předvedených prací vane duch bujarý,\njenž vzdor tomu z mezí přísné školy přede nikdy ne-\nvybočuje. Ovšem setkáváme se tu často také s mno-\nhou starou šablonou, však nedá se upfíti, že u mno-\nhého opěť překvapuje samostatnost v koncepci myšlenek\niv jich obratném provedení. Do nejjemnějších odstínů\ndetailuje myšlénky základní především J. Hartl,\njehož první věta z „kvinteta\" vydává patrné svědectví\nnejen o bohatých vlohách, nýbrž o pilném jich pěsto-\nvání a svědomitém studiu. Krásnou formou celkovou\nvyniká zejména J. Klička, jenž s neobyčejným bystro-\nzrakém vládne zvláště apparatem vokálním, jehož mocné\núčinky, jak vidno bylo z mohutně založeného „Gloria\",\nzvláště pak půvabného „ Zastaveníčka\" pro baryton a\nmužský sbor mladý skladatel s routinou obdivuhodnou\novládati umí. Skladba posledněji naznačená nalezla by\nvděčných ctitelů mezi přátely mužského zpěvu pospoli-\ntého. Upozorňujeme na ni co na velmi vděčné číslo\nzdejší salonní okteto. Ostatně by zajisté uveřejněním\niv mnohém spolku venkovském živého došla účastenství.\nY klavírních formách se osvědčili Přibík a Ji-\nránek, jichžto skladby snesou bez odporu i přísnější\nměřítko kritické. S jemnocitem vší chvály hodným umějí\ntito posledně jmenovaní rozeznávati rozdíl mezi pravými\nmistry, jichž příkladu se drží, a mezi polovičatými skla-\ndateli, píšícími pro obyčejnou potřebu obecenstva, jimž\nvyhybají se z daleka. Tak se zejména Přibík osvěd-\nčil co důkladný znatel Šumán a ve svých vesměs za-\njímavých klavírních drobotinách. (Touha, naděje, radost,\nfuga), Jiránek opět co výhradní ctitel mistra Cho-\npina ve svém zdařilém Polonézu. K podobným vzorům"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740613-01.1.8", "texte": "možno jen gratulovati. Se stejným štěstím vynikali\nv oboru vokálním ještě Ho lv a Knittl, z nichžto\ny *\nprvý svým duettem („Žitné pole\"), jež místy zdařilým\ntonem ryze národním vyniká, v četně shromážděném\nhlavně dámském obecenstvu pravou bouři potlesku vy-\nvolal. Ku konci podotýkáme, že bylo každé jednotlivé\nčíslo velmi vděčně přijato. Solové partie že poněkud tr-\npěly tím, že sezpívány byly od sil dosud neznalých na\nvalně nedokonalém stupni vývinu (co do hlasu i před-\nnesu) se nacházejících. V instrumentálních skladbách\núčinkovali s dobrým výsledkem pp. Ma r ku s (nově en-\ngažovaný řiditel orkestru českého divadla, honosící se\nušlechtilým tonem) a obratný čelista Kompit. Klavírní\nskladby ěi klavírní průvod k písním provedli vždy sami\nskladatelé těch kterých čísel. Při nejblíže příští aka-\ndemii bylo by žádoucno, aby se statný tento spolek\nomladiny umělecké postaral o lepší piano a dovednější\nsíly pěvecké solové (sbor držel se statečně). To přáli\nbychom ve prospěch vlastních jejich skladeb; neboť za\ntakových okolností, kde musíme se spokojiti jen s pou-\nhým a to ještě k tomu povážlivým odzpíváním not, kde\ntřásti se musíme, že poněkud odvážnější úhoz ruky\nvetchý mechanism piana rozdrtí za takovýchto\npřitěžujicích okolností nelze se radovati z čistého po-\nžitku skladby. Těšíme se na brzké shledání v příští\nprodukci s touto svěží nadějí hudební literatury do-\nmácí !\n\nI.\n\nSmĕs.\n\nMyšlenky o hudbě.\nVýroky slovútných skladatelů a spisovatelů o hudbě\nSebrala La Mara.\nII.\nZákony, meze, pokrok.\nCo přišlo, to opět jednou zajde a právě to, co se\npevně zakořenilo, upadne v zapomenutí tím snáze; tím\njiž úpí dku a konci svému se přiblížilo.\nM. Hauptman, listy.\nObracela-li se po nějaký čas pozornosť převahou\nk formám, tož zapotřebí opět nové látky pro umění;\na ta neobjevuje se vždy stejr.ě v podobě rozumné, nýbrž\nspíše také nahodilé, iřak stalo se to u Josqrina, jenž\nsoučasníkům byl extravagantním, tak bylo to u Be-\nnátěanů, u Beethovena. Z počátku zdá se to lidem býti\nnesnesitelným; má-li to ale aspoň jiskru dobroty v sobě,\nnemine se to s účinkem tím, že předchozí (vyjma ovšem\nto nejlepší) stává se nudným, nechutným. To, co nejle-\npšího, ovšem ničeho netratí; spíše osvěží se to, tak\njako omládne i strom, zbaven byv mnohých rostlin tizo-\npásných, kteréž pevně naň upjaty, šťávy mu ujímaly.\nTamtéž.\nŽivot v umění záleží v podstatě jen v pokroku toho\ndruhu, že nové idey za svůj obsah a svoje momenty\nuznává a přijímá; je to tedy vlastně zjevování se idey,\nne pak její odumírání.\nA. B. Marx, Beethoven.\n\nListárna redakce.\nPann J. K.v Kyšperku. Odporučujeme Vám Fr. V.\nJanouška: „The >reticko-praktickou nauku o zpvu pro žáky\nvyšších škol národních, jakož i pro školy měšťanské\", která\nobsahuje cvičební látky dosti. Vyšla nákladem I. L. Kobra\nv Praze a stojí pouze 56 kr. Pro mládež velmi vhodná jest\nsbírka písní dvou- a tríhlasých „Vínek\", taktéž Fr. V. Janou-\nškem vlastním nákladem vydaná (v komisi kněhkup. Th. Mourka)\na zejména pro dívky Zvonarův „Zpěvníček pro dívčí školy\"\n(I. L. Kober 84 kr.) Co se týče dotýčného seznamu figu-\nrálních skladeb chrámových, nemůžeuie Vám prozatím sloužiti.\nDoufáme že později.\nP. J. K.v L. Odporučujeme Vám co nejvřeleji v „Da-\nliboru\" již ohlášený „Venček slovenských národních\npiesní\", jež vydal vlastním svým nákladem Karel Ruppeldt,\nučitel na vyšší dívčí škole v Liptavé Rv. Mikuláši.\n\nK dneširimu čislu přiložena jest VI. hudebni\npriloha: ..llvezda nadeje\", pisen dra.\nLad. Zelenskdho a „Spi detatko\", pisen Anto-\nnina Foerstra."}]}