{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_sha256": "314c22568d188cd7f4131ea35500f02adcee0b81012cbdfcc9a406e709647335", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/06/27_01/bmtnabd_1874-06-27_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-27_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "201", "page_fin": "201", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1473, "texte": "Památné dni hudební.\n\n27. června 1814 † Jan Bedř. Reichardt, sklad, ahud. spisov.\ny Giebichensteinu u Halle.\n„ „ 1822 I. provoz. Spontiniho zpěvohry „Nurmahal\"\n(v Berlíně.)\n„ „ 1836 ýJoz. Gill. Rouget de Lis 1 e, básník a sklad.\n„Marsellaisy\" v Choisy-le Roi.\n28. „ 1712 nar. Jean Jacques Rousseau, sklad, a hud.\nspisov. v Ženevě.\n„ „ 1807 I. prov. zpěv.: „Die Junggesellen - Wirfcbschaft\"\nVojtěcha Jírovce (nar. v Budějovicích) ve Vídni.\n„ „ 1815 nar. Robert Franz, sklad, písní v Halle.\n„ „ 18201. prov. Spontiniho zpěv. „Ferdinand Cortez\"\n(v Berlíně).\n29. „ 1827 I. prov. zpěv. „Macbeth\" Hypol. Chelarda\nv Paříži.\n„ „ 1834 Aleks. Et. Choron, hud. theor. v Paříži.\n„ „ 1871 f Kazimír kníže Lubomirský, polský sklad.\nve Lvově.\n30. „ 1819 f Arnošt Ludvík Gerber, hudební spisovatel\nv Sonderhausenu.\n„ „ 1844 I. prov. zpěv. „Kónig und Páchter\" J. Christ.\nLobe-ho ve Výmaře.\n1. července 1742 f Minorita Boh. Černohorský (rodič z Nym-\nburka) magister hudby, výt. kontrapunktik\nučitel Segerta, Tůmy a Zaeha v Štýrském\nHradci.\n„ „ 1784 f Vil. Friedemann Bacb, nejstarší a nejnada-\nnější syn Šeb. Bacha v Berlíně.\n„ „ 1860 fA. Goria, ski. v Paříži.\n2. „ 1714 nar. K. Vil. Gluck, slovutný skladatel op. ve\nWeidenwangu (v Hořením Falcku).\n„ „ 1778 f J. Jacques Rousseau, hud. spis. a sklad.\nv Ermenonviíle.\n„ „ 1804 nar. K. Strakatý, zpěv. operní v Blatné.\n3. „ 1816 J. prov. zpěv. „Gabriele de Vergí\" M. Caraffy\n(ve Florenci).\n„ „ 1826 f hrabě Jiří Orlov, hud. spis. v Petrohradě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-27_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "201", "page_fin": "201", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.2.1.1", "titre_corps": "27. června 1814 † Jan Bedř. Reichardt, sklad, ahud. spisov.", "titre_sommaire": "27. června 1814 † Jan Bedř. Reichardt, sklad, ahud. spisov.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1473, "texte": "27. června 1814 † Jan Bedř. Reichardt, sklad, ahud. spisov.\ny Giebichensteinu u Halle.\n„ „ 1822 I. provoz. Spontiniho zpěvohry „Nurmahal\"\n(v Berlíně.)\n„ „ 1836 ýJoz. Gill. Rouget de Lis 1 e, básník a sklad.\n„Marsellaisy\" v Choisy-le Roi.\n28. „ 1712 nar. Jean Jacques Rousseau, sklad, a hud.\nspisov. v Ženevě.\n„ „ 1807 I. prov. zpěv.: „Die Junggesellen - Wirfcbschaft\"\nVojtěcha Jírovce (nar. v Budějovicích) ve Vídni.\n„ „ 1815 nar. Robert Franz, sklad, písní v Halle.\n„ „ 18201. prov. Spontiniho zpěv. „Ferdinand Cortez\"\n(v Berlíně).\n29. „ 1827 I. prov. zpěv. „Macbeth\" Hypol. Chelarda\nv Paříži.\n„ „ 1834 Aleks. Et. Choron, hud. theor. v Paříži.\n„ „ 1871 f Kazimír kníže Lubomirský, polský sklad.\nve Lvově.\n30. „ 1819 f Arnošt Ludvík Gerber, hudební spisovatel\nv Sonderhausenu.\n„ „ 1844 I. prov. zpěv. „Kónig und Páchter\" J. Christ.\nLobe-ho ve Výmaře.\n1. července 1742 f Minorita Boh. Černohorský (rodič z Nym-\nburka) magister hudby, výt. kontrapunktik\nučitel Segerta, Tůmy a Zaeha v Štýrském\nHradci.\n„ „ 1784 f Vil. Friedemann Bacb, nejstarší a nejnada-\nnější syn Šeb. Bacha v Berlíně.\n„ „ 1860 fA. Goria, ski. v Paříži.\n2. „ 1714 nar. K. Vil. Gluck, slovutný skladatel op. ve\nWeidenwangu (v Hořením Falcku).\n„ „ 1778 f J. Jacques Rousseau, hud. spis. a sklad.\nv Ermenonviíle.\n„ „ 1804 nar. K. Strakatý, zpěv. operní v Blatné.\n3. „ 1816 J. prov. zpěv. „Gabriele de Vergí\" M. Caraffy\n(ve Florenci).\n„ „ 1826 f hrabě Jiří Orlov, hud. spis. v Petrohradě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-27_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "201", "page_fin": "205", "image_debut": 1, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.2.2", "titre_corps": "O Glinkově ruské národní opeře „Život za care\".", "titre_sommaire": "O Glinkově ruské národní opeře „Život za care\".", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.1", "debut_caractere": 1475, "fin_caractere_exclue": 3550, "texte": "O Glinkově ruské národní opeře\n„Život za care\".\nPíše Hanuš z Bülovů.\n(Dokončení.)\nNěmeckou nazýváme hudbu Grlinkovu vzdor je-\njímu národnímu rytmu, vzdor její čistě vlašské kan-\ntileně\"') podobně jako jsme i Cherubiniho v ideelním\nsmyslu ku krajanům Mozarta a Beethovena zvykli\npočítati, vzdor tomu, že ve Florenci přijal schránku\nsmrtelnou a tutéž v pantheonu Santa Croce navrátil,\nv Paříži pak žil i tvořil.\nVýchodní naši sousedé nechť nás v nedorozumění\nneviní z estetických choutek anekcačních. Již jednou\npřirovnali jsme Glinku k Cherubinimu, k čemuž nás\nnesvedla jen ta jediná analogie, že obou jich vokální\nsloh spočívá na důkladné známosti dobré vlašské\nškoly zpěvní, nýbrž i jiné: totiž obou jich podivu-\nhodná mistrnost v kontrapunktice, v tomto nikdy\nnevysychajícím a vždy a výhradně nejúrodnějším pra-\nmenu hudebního tvoření vůbec.\nV nynějším Rusku není právé nouze o vysoce\nnadané tvůrčí talenty v každém oboru uméní hudeb-\nního ; pakližeby však chtěli opovrhovati v slepém\npřeceňování svých neobyčejných přirozených sil (síla\nvůle jest vrozena, sílu uměleckou však musí jeden-\nkaždý vlastní prácí sobě dobýti) drsnými a ne\nprávě parou k cíli vedoucími studiemi hudebními, ja-\nkými se v pravdě Glinka lopotil, pak nevím, zdali\nse jim to podaří, čestně nastoupiti co epigoni místo\nslavného toho zakladatele jich vlasteneckého umění\nhudebního. Nám jest znám jenom jediný v nynější\ndobě z celé té nepřehledné řady ruských skladatelů,\njenž podobně jako Glinka neúnavně „ku předu se\nsnaží\" a jehož dosavadní práce, ač dle vloh jeho ne-\ndospěly dosud k úplné zralosti, přede nejbezpečnéj-\nším rukojmím se nám býti zdají, že zralost tato\nnezůstane nedokonanou. Jest to v svěžím mužném\nvěku se nacházející profesor komposice na carské\nkonservatoři v Moskvě, p. Čajkovský. Překrásný\njeho kvartet pro nástroje smykací nabyl již v mno-\nhých německých městech práva občanského; stejného\npovšimnutí zasluhují četné jeho klavírní skladby, dvě\n\n*) Glinka zdržoval se ve svém mládí po tři léta v Itálii a\nstudoval tam umění pěvecké, jež ovšem tehda ještě z i\nstudium stálo! Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3068, "texte": "symfonie a především neobyčejné zajímavá, původ-\nností jakož i květoucím proudem melodiesním vy-\nnikající ouvertura k „Romeo a Julii\", která po-\nkud nám povědomo též již byla jedním z berlín-\nských nakladatelů hudebních vydána. Následkem této\nsvé všestrannosti bude skladatel tento zachráněn před\nnebezpečím, že by přehlednut býti mohl v cizozem-\nsku, jak se to stalo Glinkovi, jenž spokojil se se\nslávou v obvodu vlasti své. Nebo mimo několik ori-\nginelních skladeb instrumentálních, jako: scherzo „Ka-\nmarinskaja\", orkestrální fantazie „Letní noc v Ma-\ndridě\" a „la Jota Arragonesa\", jakož i předehry k oběma\nsvým operám „Život za caře\" a „Ruslan a Ludmila\",\njest skladatel ten sotva hudebníkům o obecenstvu\nani nemluvě v Německu znám. Heslu „non multa,\nsed multum\" jsa přísně oddán, soustředil právě vše-\ncku sílu svého genia a poklady svých neustálých\nstudií vždyť poznovu již co hotový mistr vrátil se\npozději ku svému slavnému učiteli S. W. Dehnovi\ndo Berlína k novému cvičení se v kontrapunktu\nv obou výše jmenovaných operách, jež co extract\njeho umělecké osobnosti jedinou tvoří látku k oce-\nnění jeho významu pro obor hudby. Že k tomuto\nocenění v Německu, jakkoli u sousedův našich Hlin-\nková populárnost téměř půl století trvá, žádná pří-\nležitost se nenalezla, že města Milán a Londýn s „od-\nkrytím\" tohoto v nejušlechtilejším smyslu meziná-\nrodního mistra musela započíti, mohli bychom skoro\nza nerozluštitelnou hádanku považovati, kdybychom\npříliš dobře o tom nevěděli, že otrocká odvislost ně-\nmeckých jevišť od civilizačních fermanů Lutetiae te-\nprvé smrtí „proroka\" Meyerbeera se začala po-\nzvolna viklati. Za to ovšem jest úplně nepochopi-\ntelno dálší působení tohoto otroctví: tak jako kdyby\nMeyerbeer testamentárně nafouklou nicotu A mb r o i se\nThomase a jeho transalpinského soupeře Ve r-\ndi h o za dědice své slávy i svého vlivu byl ustanovil,\na jako kdyby byl při odstoupení od svého „kšeftování\"\nněmecké své odběratele vybídl, aby přenesli dříve\njemu věnovanou důvěru nyní na zmíněné ty jeho\nnášlapníky, závodí nyní Berlín a Vídeň v oněch právě\ntak málo čestných jako výnosných pokusech, aby\n„Hamleta\" a „Aidu\" pasovali na „Prophety\" a „Afri-\nkánky\".*) Ačkoliv jsme toho mínění, že jest genre\n\n*) V tomto „právě tak málo výnosném jak šlechetném zá-\nvodění\" zdá se dle všech ze spolehlivých pramenů plynou-\ncích pověstí, že bude v nejblíže příští saisoně oběma hla-\nvním městům i české jeviště naší Prahy pomáhati. Jak\nVerdiho „Aida\", tak i starý Meyerbeerův „Prorok\" se\nslunečním bengálem prý nás hodlají navštíviti.\n„Že prý ten bengál potáhne\" myslí mnozí; přejeme ště-\nstí všem podnikům sl. řiditelství naší opery, dovolujeme\nsi však připomenouti, že naše obecenstvo již odrostlo\noněm naivním effektům bengálu a že nepůjde tak snadno\nna lep. „Ale co se má tedy dávat?\" vytáčejí se mnozí.\nNení tu „Zakletý Holanďan\", „Lohengrin\" (vý-\nmluva, že by se Wagner nelíbil, je planá, vždyť známo,\nže v německém divadle při Wagnerových představeních\nneuslyší člověk kolem sebe jiného slova než českého)\nnení tu Rubinstein se svými pracemi dramatickými?"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2985, "texte": "tak zvané „velké opery\" dle střihu pařížského v po-\nsledním tažení, ačkoliv zdá se nám být oprávněnou\notázkou, zdali za dvacet let vůbec ještě „opery\" se\nbudou dávat (setkávajíť se tu v destruktivní práci,\nve směru ku zničení „opery\" se zdarem pracujícím\nbezděčně Wagner i Offenbach), tož nechceme přede\nnijak popírati (zdánlivou) nutnost obchodní, která\ndvorní divadla německá k tomu nutí, že onen genre\n,velké opery\" neustále udržují.\nGlinkova opera „Život za caře\" může úplně\nbýt považována za tak zvanou „velkou operu\": pa-\ntero jednání, znamenitý scénický apparát, skvělé prů-\nvody, tance at. d.k tomu ji oprávňují. Měla by\nsnad jejímu přijetí jedině ona překážka na závadu\nbýti, jež tomuto dramatickému dílu pečeť neobyčejné\nvznešenosti vtiskuje, totiž její náboženský karakter,\napotheosa lásky k vlasti a k panovníku, mravně či-\nstá prostota děje, jenž při tom všem jest přede tak\nbohat na pohnutlivé i uchvacující scény, konečně\nona v nejvyšším stupni poutavá stejně půvabná pro\nlaika i umělce, nikdy monotonní, a vesměs originelní\nhudba? V tomto ohledu poskytuje tato Glinkova\nopera každému jen poněkud citovým dojmům přístup-\nnému posluchači právě tentýž stupeň povznešeného\nnaladění, v jaké jej mohou Mehulův „Josef\" či\nBeethovenův „Fidelio\" uvésti, o Wagnerových\nmelodramatech ani se nezmiňuje, jež ovšem jsou vý-\ntvorem doby mladší a z novějších uměleckých prin-\ncipií vyrostly. Není to příliš mnoho řečeno a\nnám možno vše zodpovídati s partiturou v ruce, pa-\nkliže tvrdíme, že v Glinkovi v pravdě Beethove-\nnovský duch se zračí, zvláště v oné velké scéně\nčtvrtého jednání, jež obětavou smrt hrdiny illustruje.\nInstrumentace jeho prozrazuje téměř všude stopy\nBeethovenovy faktury, ačkoli všude s jistým umírně-\nním symfonického slohu, jež nutný ohled na vládu a\njasnější vystoupení hlasů solových zajisté vyžaduje.\nCo se těchto posledních týče, tu věru nemůže býti\nvděčnějších partií v nějaké moderní opeře, než jaké\ntu Glinka zpěvákům podal. Aspoň tentokráte dávali\nveškeří účinkující vlašští zpěváci takovou oddanost\nku svým partiím na jevo, jak jsme tomu dosaváde\nu nich při jiných výkonech nebyli navykli.\n\nA chcete-li již něco staršího uvésti ve scénu, tož sáhněte\npo klassických operách seriosních i komických nesmr-\ntelného Mozarta. Mimo to mluví se o novýchoperách\ndomácích skladatelův a jmenuje se tu Bendlňv „Pan\nFranc\", Dvořákův nové komponovaný „Král a uhlíř\",\nRozkošného „Pytláci\" a „Záviš\" a Smetana chce\nbýt též hotov s novou komickou menší operou „Hu-\nbička\" na slova si. Krásnohorské v genru „Prodané\".\nJak hojný tu výběr! Nač tedy marně mořit síly pěvecké\na mrhat drahý ten čas s nastudováním shnilých věcí\nMeyerbeerovských, jež musí následkem vnitřní své nicoty\npo dvou, třech reprisáchzmizeti? Nebyí tu výsledek oper\n„Dom Sebastian\", „Linda\" či „Borgia\" dosti výstražným\nnapomenutím? Již po tak dlouhou řadu let prosíme o to,\naby uveden byl jakýsi rozumný, pevný systém v reper-\ntoir opery naší a opět se zdá, že i na dále bude volání\ntoto marným! Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3004, "texte": "Glinkova druhá opera „Ruslan a Ludmila\" (i toto\ndílo tušíme vyšlo nedávno s německým tekstem ná-\nkladem Fůrstnera v Berlíně, a známe je, pokud se nás\ntýče, pouze z ruského klavírního výtahu a proto mu-\nsíme se zdržeti všeho úsudku o jeho účinnosti s je-\nviště), neprobírá, jako „Život za čáře\", historicko-\nvlasteneckou látku, nýbrž hraje ve fantastickém, ro-\nmantickém světě, držíc se základní myšlénky dle\nstejnojmenné básně ruského Byrona, Alexandra\nP u š k i na.\nCo do hudební ceny stojí úplně na stejné výši\ns prvnějším Hlinkovým dílem, otevírá nám skvělé\nstránky jiné snad i bohatší.\nMnozí z Glinkových krajanů dávají „Ruslanu\"\nsnad ze skromnosti vlastenectví přednost před\n„Životem za caře\" i tvrdí, že by byla zahraničnímu\nobecenstvu přístupnější, že by se nám méně „exo-\ntickou\" býti zdála. Pokud se nás týče, nenalezáme\nve výhradně národním karakteru první opery ab-\nsolutně nijaký závadný moment, jenž by vyvolati\nsnad mohl jen po krátký okamžik trvající úspěch\nkuriosity; vlastenecký živel v ději budí interes vše-\nobecně lidský, ozvuky ruských národních melodií jsou\nvesměs po evropsku civilizovány, aniž by onoho zvlášt-\nního jaksi asiatského parfumu postrádaly.\n•Na každý pád jest fa to ruská národní opera\nněmeckým uším přístupnější, než madarská, česká\nnebo polská, a Glinka jest co do svého hudebního\nvědění a umění, německým mistrem. *)\n\n*) Zde šel Bulov ve své horlivosti reklamní patrně příliš\ndaleko. Celý ten článek jak zajisté každý bedlivý čte-\nnář uhodl nebije nikam jinam, než aby mocným vli-\nvem slova tak znamenitého a na slovo vzatého znalce\numění hudebního, jakým zajisté Liilow jest, získána byla\noperní řiditelstva německá pro přijetí Glinkových oper\nv stálý repertoir. Aby cíle toho spíše dosáhl, líčí Bůlow\nGlinku co skladatele, jenž hlavně v Německu vzdělání\nsvého hudebního nabyl, tedy co Němce; při tom však\núplně zapomíná, že GÍinka jen proto studoval hudbu\nzápadoevropskou co daleko pokročilou a již zdárné vyvi-\nnutou, aby nabyl jakéhosi měřítka pro svá díla, jež v úmy-\nslu měl vytvořiti na základech nových, čisté slovanských.\nGlinka prostudoval národní písně ruského lidu, porov-\nnával jich konstrukci s hudbou západoevropskou, zvláště\nněmeckou i shledal, že spočívají písně ruské na zcela\njiných, originelních, zkrátka slovanských základech a tu\nvzešla v něm pří tomto porovnávacím studiu přirozeně\nmyšlénka ta, zdali by podobnou cestou, jakou hudba ně-\nmecká kráčela, nemohla se vyvinouti na těchto, dosud na\nzapadě neznámých, slovanských základech hudba výhradně\nslovanská? Za touto ideou bralo se veškere jeho snažení;\ntéto myšlénce o hudbě slovanské zasvětil Glinka celý\nsvůj život. Z toho se dá též velmi dobře vysvětliti onen\ntak skrovný počet skladeb jeho: on více studoval, porov -\nnával, zkoušel: až když pevně byl přesvědčen o vnitřní\nhodnotě a pravdě tohoto svého směru národnostního,\ntedy až tu, kde v studiích mu üběhla valná čásť života,\npustil se ve zralém již věku svém na pevných svých zá-\nkladech chutě do práce a zbudoval pouze dvě, však za"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4230, "texte": "On byl více než jiní oprávněn (poněvadž byl\ni toho schopen), na uznání obecenstva zahraničného\napelovati, on však potom netoužil snad v té myšlence,\nže známé slovo básníkovo následující připouští vari-\nantu: že kdo nejlepším vlasti své zadost učiní, pro\nvšechny země žije\", snad i z aristokratismu, talentu\ni rodu. Michael Glinka životopisní zprávy najde\nčtenář v encyklopaedii Fétisově a v novém lexi-\nkonu umělcův hudebních od Mendla byl, jak\ns podivením se přiznáváme, jako všechny vynikající\ncelebrity ruské v umění i literatuře, veskrze dokonalý\n„grand seigneur\"; zřídka kdy však aristokracie ně-\nkteré země uměla v tak velkých rozměrech as ta-\nkou volností ono „noblesse oblige\" v „génie oblige\"\npraktikovati. Stoupajíce v hlubiny ducha národního\nvytvořili aristokratičtí básníci ruští nikoliv aristokra-\ntickou, nýbrž národní literátům. Pus kin i Ler-\nmontov jsou ode dávna všeobecným majetkem vzdě-\nlaného čtenářského světa německého; hudební svět\nněmecký s dobrou se poradí, pakliže se bez zdráhání\na otálení důvěrněji seznámí s G1 ink o u, neboť i jeho\nškola, jeho následnictvo mnoho nás bude ještě pře-\nmítání i práce státi. Během času nedá se ruské\nhnutí duševní v nijakém odvětví více ignorovati. Skoro\nse nám zdá, jakoby i nepopiratelné klimatické změny\nv globu, jakoby mírné zimy Ruska a chladné jeseně.\nItálie nám kázaly, že jest záhodno, abychom od ná-\nhle vymírající románské civilizace zraky své obrátili\nna právě tak náhle vycházející slunce na východě.\n\nto monumentální, pro vždy pamětihodná dramatická díla,\nz nichž jasně se dokázati dá snaha jeho po tom, aby\nvýtvorům svým dodal nové, čistě slovanské tvářnosti. Zde\nvelmi se mýlí Bíilow, pakliže opravdu myslí, že chtěl\nGlinka psáti pro obecenstvo širší, snad německé na zá-\nkladech německých. Nikoli: Glinka psal jedině pro své\nRusy a lidu ruskému ze srdce; jeho melodie jsou úplně\ndle ruských národních písní vytvořeny, ovšem uměle-\nckým požadavkům přispůsobeny (toho bv si zvlá-\nště i naši tak zvaní „národní písničkáři\" měli všimnouti:\nneboť v tom nespočívá umění, dovést nějakou národní\npíseň v nedokonalých, embryonistických formách nápo-\ndobit, nýbrž co umělec z tohoto ještě neotesaného ka-\nmene výtvor takový podat, jenž hoden jest umělce a\nne pouhého natnralisty v bezmyšlénkovitém nápodobeníl).\nGlinkovv melodie, jeho rytmy i jeho podivuhodná, dle\nmnohohlasých staroslovanských zpěvů „demestvennýeh\"\nvytvořená harmonizace vše to jest jaksi „civilizováno\",\nt. j. pokrokům, jaké učinila hudba na západě, přispů-\nsobeno; všrtk tak neobyčejně geniálním spůsobem, že\nnení jak Bůlov sám přiznává onen pel živlu slo-\nvanského nijak setřen!\nŽe se však nechal Bůlov ve své apologii ruské hudby\ntak dalece strhnouti, že ji i na úkor hudby Slovanův zá-\npadních, zejména Čechův a Polákův vynáší, to se\novšem nijak omluviti nedá. Onen výrok, že by hudba\nruská uším německým přístupnější byla než česká, polská\nat. d. jest zkrátka nepravdou. Velmi dobře pole-\nmizuje důvody nezvratnými proti výroku tomu pisatel hu-\ndebních článku listu ~Nation\" v čísle 31., jehož hlavní\nmyšlénka záleží krátce v tom, že po sestavení pevných\nfakt vyvádí nutný logický závěrek v tento smysl: ~Ruská\nnárodní píseň nemá nic společného se západoevropskými\ntóninami dur a moll, nýbrž spočívá na zcela cizém, jen\nze sedmi tonů vytvořeném systému (hepiachord), kdežto\nnárodní píseň západních Slovanův zejména Čechův i Po-\nlákův vystavena jest na těchže durových i mollových tó-\nninách, jež celé západní Evropě jsou,společnými. Z toho\npatrně následuje, že opery Glinkovy, jež na zcela cizích\npro Němce základech jsou vystaveny, nemohou býti těmto\ntak přístupnými, jako opery českých a polských mistrův,\nkteří tvoří své práce na základě národních písní zápa-\ndoslovanských, jež vytvořeny jsou z principů celé západní\nEvropě, tedy i Němcům společných a z toho přede opět\nnásleduje, že česká í polská hudba přirozeně vždy bude\npřístupnější uším německým, než hudba ruská, jež s na-\nšimi v celé západní Evropě užívanými základy hudeb-\nními pranic nemá společného \\:í\nTolik na opravu zmíněného výroku; ostatně nebudiž to\nnijak na ujmu jménu Bůlovovu, jehož vřelé ujímání se\nživlu slovanského vždy s úctou neobmezenou bude u nás\nobdivováno co čin pro Němce zajisté odvážný, neobyčejný!\nRed."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-27_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "204", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.2.3", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.2", "debut_caractere": 3070, "fin_caractere_exclue": 5669, "texte": "FEUILLETON.\n\nRozpravy s Rossinim.\nZe zápisků Ferd. Hillera.\n(Pokračování.)\n11.„„Jaká to byla rodina Mombelli, pro níž jste\noperu „Demetrio Polibio\" složil?\"\" tázal jsem se\nRossiniho.\n„Mombelli byl znamenitý tenorista\", odvětil,\n„měi dvě dcery, z nichž jedna soprán, druhá alt zpí-\nvala, přibrali sobě basistu a dávali bez cizí pomoci\nv Bologni. v Miláně a• v jiných městech operní\npředstavení. Způsob, jakým jsem se s Mombellim\nseznámil, musím Vám výpravovati. Ač teprv chlap-\ncem třináctiletým, byl jsem již vřelým ctitelem krá-\nsného pohlaví. Jedna z mých přítelkyň žádala si\nárii z oper Mombellim dávaných. I obrátil jsem se\ns prosbou ke kopistovi o opis, on mne ale odmrštil,\nšel jsem tedy k Mombellimu s touže žádostí, ale i on\nnevyslyšel prosbu mou. Nic Vám to nespomůže, pra-\nvil jsem jemu, na večer půjdu do opery, a napíšu\nsi vše, co se mi líbiti bude. Na to bych se podíval,\npravil Mombelli. Nebyl jsem líným, poslechl jsem\noperu tu ještě jednou s úplnou pozorností, a přinesl\njsem na to Mombellimu napsaný celý klavírní výtah.\nNechtěl tomu věřiti, naříkal na zrádu kopisty a bůh\nví co. Ivdyž tomu věřiti nechcete, pravil jsem, po-\nslechnu ještě několikráte opera a napíšu pak celou\npartitura u vaší přítomnosti. Má velká, a zde\nzcela oprávněná sebedůvěra zvítězila nad jeho nedů-\nvěřivostí, a od té doby jsme byli nejlepšími přátely.\"\n„„Zvláštní to dar! Znal jsem velké hudebníky,\nkteré své vlastní mnohokráte psané skladby neznali\nz paměti, kdežto jiní celé bibliotéky sebou nosí.\nMendelssohn patřil k poslednějším doprovázel na-\nzpamět Bachovu pašijovou hudbu.\"\"\n„S oratoriemi Haydnovými byl bych se mohl\nv mladších letech na to odvážiti, jeho „Stvoření\nsvěta\" jmenovitě jsem znal až na nejmenší recitativy\nnazpamét.\"\n„„Musím se opětvrátitik „Demetriu a Polibiovi.\nMombelli Vám uložil, byste operu tu složil?\"\"\n„On mi dal brzy k duetu, brzy k árietě slova,\nzaplatil mi několik piastrů za kousek, což mne\nk velké činnosti povzbuzovalo. Tak jsem to ani ne\nvěda přivedl k první zpěvohře.\"\n„„Nezměnil jste na ní, když se dávala, ničeho V\"\"\n„Nebyl jsem přítomen. Mombelli dával ji v Mi-\nláně, aniž bych byl o tom věděl.\"\n„„Vy jste přec vyrostl mezi zpěvem a jevištěm,\nměl jste krásný hlas, musím se proto diviti, že jste\nse neoddal zpěvu?\"\"\n„Na něco jiného jsem ani nepomýšlel. Chtěl\njsem se více naučiti nežli uměla většina pěvců, s kte-\nrými jsem v styky přišel, Dělal jsem mezi tím ma-\nestra al cembalo, dostavila se mutace, za to byly\nmé pokusy skladatelské příznivě přijaty, a tak skoro\nnáhodou jsem se octnul na dráze skladatelské. Zů-\nstal jsem na ní, ač jsem měl příležitosti dost se"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.3", "debut_caractere": 2987, "fin_caractere_exclue": 5672, "texte": "přesvědčiti, jak nepoměrně lépe se platí zpěvákům\nnežli našincům.\"\n„ „ Tancred byla Vaše první opera, která se udr-\nžela, kolik jste za ní dostal?\"\"\n„Pět set franků. Když jsem svou poslední vlaš-\nskou operu „Semiramis\" v Benátkách složil a 5000\nfranků si vymínil, byl jsem od obecenstva za jakýsi\ndruh lupičů považován.\"\n„„Máte za to útěchu, že zpěváci, podnikatelé\ndivadel, a hudební nakladatelé Vámi zbohatli.\"\"\n„Krásná útěcha! Mimo Anglicko nevydělal jsem\nnikde tolik svým uměním, abych byl mohl něco uiožiti.\nV Londýně ale jsem nevydělávalo skladatel nýbrž\nco doprovozovatel na klavíru, ač za podobnou věc\nvelmi nerad jsem si platiti dal. V Londýně ostatně\nčiní hudebníci vše k vůli penězům. Tak ku př. znal\njsem člověka, který velké peníze si vydělával co\nučitel klavíi u a zpěvu sám pak pískal toliko velmi\nšpatné flétnu. Jiný, jenž měl mnoho žáků a vyu-\nčoval zpěvu neznal ani noty, měl ale pěkný\nhlas.\"\n„„Jste také toho mínění maestro, ze skutečně\ndobří učitelové zpěvu patří k nejřidčejším zjevům ?\"\"\n„Většina zpěváků novější doby mohou dékovati\nza svou slávu více šťastné své přirozenosti nežli\nvzdělání svému, tak Rubiní, Pasta a j. Pravé umění\n„del belcanto\" vymřelo skastráty. Těm lidem muselo\nbýti umění vším. Byli to vždy řádní zpěváci, a když\nhlasu ztratili, výborní učitelové.\"\n111. Rossini si zpíval začátek jednoho kvarteta\nod Haydna. „Zdali pak lze nějakou skladbu ušlech-\ntileji začíti ?\" pravil po chvilce. „Jaký vzlet a půvab\nv tomto motivu! ten líbezný styk nástrojů, ta jem-\nnost modulací!\" „„Měl jste již\" příležitost skladbv\nty v Itálii slyšeti?\"\" tázal jsem se.\n„Již v Bologni, za svého chlapectví. Sehnal jsem\nkvartet, v němž jsem hrál violu. Tenkráte jsem se\nzvláštní zálibou Haydna studoval. Měl jste býti pří-\ntomen, když jsem na lyceu v Bclogně dirigoval\n„Stvoření světa\". Neodpustil jsem účinkujícím ni-\nčeho, neboť jsem znal každou notu. Nastudoval jsem\ntéž „Čtvero počasí\", když jsem byl zvolen za diri-\ngenta koncertů filharmonických.\"\n„„Počasíjsou snad bohatší rozmanitostí než „stvo-\nření\", ovšem že příčina toho leží hlavně v tekstu.\"\"\n„Možná,\" odvětil Rossini, „Stvořením\" vane ale\njakýsi vznešený duch, který mne nutí, bych jemu\npřednost dal.\"\n„„Znáte opery Haydnovy? mně nic z nich na\noči nepřišlo, zdá se že na nich mnoho není\"\", po-\nkračoval jsem.\n„Pročetl jsem je ve Vídni, jsou to ale nepatrná\ndíla, v nichž jenom porůznu jednotlivé tahy upo-\nmínají na velkého jich skladatele. Znáte jeho kan-\ntátu Ariadně?\"\n„„Před delším časem jsem ji jednou přehrál,\nnikdy jsem ji však neslyšel a nic mi z ní v paměti\nnezůstalo\"\", pravil jsem se studem.\n„Mimo oratoria jest mi ona nejmilejší zpěvní\nskladbou Haydnovou, zvláště krásné v ní jest adagio\"."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.4", "debut_caractere": 3006, "fin_caractere_exclue": 5542, "texte": "„Znáte věru naše mistry lépe než já. i počínám\nS Vámi že lira ti. Znáte své vlašské předchůdce rovněž\ntak dobře?\"\"\n„Mnoho jsem z nich pročetl\".\n„„Slyšel jste mnoho oper od Paisiella\n„Za svého chlapectví již byly téměř vše chny vy-\ntlačeby Generalim, Fioravantim, Paerem a především\nSimonem Mairem\".\n„„Líbí se Vám Paisiello?\"\"\n„Hudba jeho zní uchu velmi příjemně, nevy-\nniká však příliš v.ii harmonickém ni v melodickém\nohledu. Jeho princip byl na nepatrném motivu za-\nložiti celv kus, to dodává málo živosti, málo vvrazu\nJ ' •J\ndramatického\".\n„„Znal jste Paisiella osobně?\"\"\n„Viděl jsem jej v Neapoli po návratu z Paříže.\nZevnějšek jeho byl hezký, byl silné, téměř imponu-\njící postavy, jinak byl velkým nevzdělancem a nad\nmíru nepatrným. Cimarosa to byl jiný muž, byl\nto ušlechtdv vzdělanv duch. Znáte jeho skladbv?\"\nc' * x t/ O\n„„Že „Tajné manželství\" rozumí se samo\nsebou, však i „Horacie\" jsem pročetl.\"\"\n„Na těch není mnoho\". Za to jest opera buffa\n„le tramě deluse\" velmi pěkná, ba mnohem lepší\nnež „matrimonio segreto.\" Pamatuji se též na jednu\nárii z jeho oratoria „Jsaaco\", v nížto zvláště jedno\nmísto jest velmi překvapující a dramatické. Pouhá\nto inspirace, neboť jak víte, nebyl Cimarosa žádným\nvelkým harmonikem\".\n„„Jest to velmi těžké, domoci se jeho děl. pra-\nvil jsem. K vůli tomu by člověk musel celý rok\nv Itálii prodlíti. Bibliotéka v konservatoři Neapol-\nském zajisté že obsahuje poklady nesmírné.\"\"\n„Jest tam velmi, mnoho uloženo, též rukopisy\nCimarosovy se tam nalézati musejí.\"\n„„Máte mnoho svých rukopisů, maestro?\"\"\n„Ni jeden. Kde zůstaly, sám pán bůh ví. Měl\njsem sice právo je od kopisty po roce zpět žádati,\nale neužil jsem svého práva. Některé budou v Ne-\napoli, jiné v Paříži osud ostatních neznám.\"\n„„Máte tedy tištěné partitury, neb klavírní vý-\ntahy svých oper?\"\"\n„K čemu? Již po dlouhá léta,v mém doně se\nhudba neprovozuje, či je mám studovati?\"\n„„Operu „Ermione\", o níž Vaši biografové vy-\npravují, zajisté tajně schováváte, byste ji potomstvu\nzanechal?\"\"\n„Jest u ostatních.\"\n~ „Vyprávěl jste mi jednou o ní, že jest příliš\ndramaticky pracována a že propadla.\"\"\n„To právem\" řekl Rossini vesele „byla\nvelmi zdlouhavá,\"\n„„Což neobsahovala žádné arie, finále, nic z toho\nčím jste publikum jindy opojiti dovedl?\"\"\n„Jste velmi laskav. Nebylo v ní skutečně\nzhola nic podobného, samé recitativy, vše deklama-\ntorní. Jedinou kavatinu jsem vní napsal, která se též\nrozšířila. Začíná takto\" ■— (maestro zpíval hlavní motiv.)\n• „„Tu jsem často slyšel, aniž bych věděl, že po-\nchází z této opery.\"\"\n(Pokračování)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-27_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "204", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.2.3.1", "titre_corps": "Rozpravy s Rossinim. Ze zápisků Ferd. Hillera.", "titre_sommaire": "Rozpravy s Rossinim. Ze zápisků Ferd. Hillera.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.2", "debut_caractere": 3083, "fin_caractere_exclue": 5669, "texte": "Rozpravy s Rossinim.\nZe zápisků Ferd. Hillera.\n(Pokračování.)\n11.„„Jaká to byla rodina Mombelli, pro níž jste\noperu „Demetrio Polibio\" složil?\"\" tázal jsem se\nRossiniho.\n„Mombelli byl znamenitý tenorista\", odvětil,\n„měi dvě dcery, z nichž jedna soprán, druhá alt zpí-\nvala, přibrali sobě basistu a dávali bez cizí pomoci\nv Bologni. v Miláně a• v jiných městech operní\npředstavení. Způsob, jakým jsem se s Mombellim\nseznámil, musím Vám výpravovati. Ač teprv chlap-\ncem třináctiletým, byl jsem již vřelým ctitelem krá-\nsného pohlaví. Jedna z mých přítelkyň žádala si\nárii z oper Mombellim dávaných. I obrátil jsem se\ns prosbou ke kopistovi o opis, on mne ale odmrštil,\nšel jsem tedy k Mombellimu s touže žádostí, ale i on\nnevyslyšel prosbu mou. Nic Vám to nespomůže, pra-\nvil jsem jemu, na večer půjdu do opery, a napíšu\nsi vše, co se mi líbiti bude. Na to bych se podíval,\npravil Mombelli. Nebyl jsem líným, poslechl jsem\noperu tu ještě jednou s úplnou pozorností, a přinesl\njsem na to Mombellimu napsaný celý klavírní výtah.\nNechtěl tomu věřiti, naříkal na zrádu kopisty a bůh\nví co. Ivdyž tomu věřiti nechcete, pravil jsem, po-\nslechnu ještě několikráte opera a napíšu pak celou\npartitura u vaší přítomnosti. Má velká, a zde\nzcela oprávněná sebedůvěra zvítězila nad jeho nedů-\nvěřivostí, a od té doby jsme byli nejlepšími přátely.\"\n„„Zvláštní to dar! Znal jsem velké hudebníky,\nkteré své vlastní mnohokráte psané skladby neznali\nz paměti, kdežto jiní celé bibliotéky sebou nosí.\nMendelssohn patřil k poslednějším doprovázel na-\nzpamět Bachovu pašijovou hudbu.\"\"\n„S oratoriemi Haydnovými byl bych se mohl\nv mladších letech na to odvážiti, jeho „Stvoření\nsvěta\" jmenovitě jsem znal až na nejmenší recitativy\nnazpamét.\"\n„„Musím se opětvrátitik „Demetriu a Polibiovi.\nMombelli Vám uložil, byste operu tu složil?\"\"\n„On mi dal brzy k duetu, brzy k árietě slova,\nzaplatil mi několik piastrů za kousek, což mne\nk velké činnosti povzbuzovalo. Tak jsem to ani ne\nvěda přivedl k první zpěvohře.\"\n„„Nezměnil jste na ní, když se dávala, ničeho V\"\"\n„Nebyl jsem přítomen. Mombelli dával ji v Mi-\nláně, aniž bych byl o tom věděl.\"\n„„Vy jste přec vyrostl mezi zpěvem a jevištěm,\nměl jste krásný hlas, musím se proto diviti, že jste\nse neoddal zpěvu?\"\"\n„Na něco jiného jsem ani nepomýšlel. Chtěl\njsem se více naučiti nežli uměla většina pěvců, s kte-\nrými jsem v styky přišel, Dělal jsem mezi tím ma-\nestra al cembalo, dostavila se mutace, za to byly\nmé pokusy skladatelské příznivě přijaty, a tak skoro\nnáhodou jsem se octnul na dráze skladatelské. Zů-\nstal jsem na ní, ač jsem měl příležitosti dost se"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.3", "debut_caractere": 2987, "fin_caractere_exclue": 5672, "texte": "přesvědčiti, jak nepoměrně lépe se platí zpěvákům\nnežli našincům.\"\n„ „ Tancred byla Vaše první opera, která se udr-\nžela, kolik jste za ní dostal?\"\"\n„Pět set franků. Když jsem svou poslední vlaš-\nskou operu „Semiramis\" v Benátkách složil a 5000\nfranků si vymínil, byl jsem od obecenstva za jakýsi\ndruh lupičů považován.\"\n„„Máte za to útěchu, že zpěváci, podnikatelé\ndivadel, a hudební nakladatelé Vámi zbohatli.\"\"\n„Krásná útěcha! Mimo Anglicko nevydělal jsem\nnikde tolik svým uměním, abych byl mohl něco uiožiti.\nV Londýně ale jsem nevydělávalo skladatel nýbrž\nco doprovozovatel na klavíru, ač za podobnou věc\nvelmi nerad jsem si platiti dal. V Londýně ostatně\nčiní hudebníci vše k vůli penězům. Tak ku př. znal\njsem člověka, který velké peníze si vydělával co\nučitel klavíi u a zpěvu sám pak pískal toliko velmi\nšpatné flétnu. Jiný, jenž měl mnoho žáků a vyu-\nčoval zpěvu neznal ani noty, měl ale pěkný\nhlas.\"\n„„Jste také toho mínění maestro, ze skutečně\ndobří učitelové zpěvu patří k nejřidčejším zjevům ?\"\"\n„Většina zpěváků novější doby mohou dékovati\nza svou slávu více šťastné své přirozenosti nežli\nvzdělání svému, tak Rubiní, Pasta a j. Pravé umění\n„del belcanto\" vymřelo skastráty. Těm lidem muselo\nbýti umění vším. Byli to vždy řádní zpěváci, a když\nhlasu ztratili, výborní učitelové.\"\n111. Rossini si zpíval začátek jednoho kvarteta\nod Haydna. „Zdali pak lze nějakou skladbu ušlech-\ntileji začíti ?\" pravil po chvilce. „Jaký vzlet a půvab\nv tomto motivu! ten líbezný styk nástrojů, ta jem-\nnost modulací!\" „„Měl jste již\" příležitost skladbv\nty v Itálii slyšeti?\"\" tázal jsem se.\n„Již v Bologni, za svého chlapectví. Sehnal jsem\nkvartet, v němž jsem hrál violu. Tenkráte jsem se\nzvláštní zálibou Haydna studoval. Měl jste býti pří-\ntomen, když jsem na lyceu v Bclogně dirigoval\n„Stvoření světa\". Neodpustil jsem účinkujícím ni-\nčeho, neboť jsem znal každou notu. Nastudoval jsem\ntéž „Čtvero počasí\", když jsem byl zvolen za diri-\ngenta koncertů filharmonických.\"\n„„Počasíjsou snad bohatší rozmanitostí než „stvo-\nření\", ovšem že příčina toho leží hlavně v tekstu.\"\"\n„Možná,\" odvětil Rossini, „Stvořením\" vane ale\njakýsi vznešený duch, který mne nutí, bych jemu\npřednost dal.\"\n„„Znáte opery Haydnovy? mně nic z nich na\noči nepřišlo, zdá se že na nich mnoho není\"\", po-\nkračoval jsem.\n„Pročetl jsem je ve Vídni, jsou to ale nepatrná\ndíla, v nichž jenom porůznu jednotlivé tahy upo-\nmínají na velkého jich skladatele. Znáte jeho kan-\ntátu Ariadně?\"\n„„Před delším časem jsem ji jednou přehrál,\nnikdy jsem ji však neslyšel a nic mi z ní v paměti\nnezůstalo\"\", pravil jsem se studem.\n„Mimo oratoria jest mi ona nejmilejší zpěvní\nskladbou Haydnovou, zvláště krásné v ní jest adagio\"."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.4", "debut_caractere": 3006, "fin_caractere_exclue": 5542, "texte": "„Znáte věru naše mistry lépe než já. i počínám\nS Vámi že lira ti. Znáte své vlašské předchůdce rovněž\ntak dobře?\"\"\n„Mnoho jsem z nich pročetl\".\n„„Slyšel jste mnoho oper od Paisiella\n„Za svého chlapectví již byly téměř vše chny vy-\ntlačeby Generalim, Fioravantim, Paerem a především\nSimonem Mairem\".\n„„Líbí se Vám Paisiello?\"\"\n„Hudba jeho zní uchu velmi příjemně, nevy-\nniká však příliš v.ii harmonickém ni v melodickém\nohledu. Jeho princip byl na nepatrném motivu za-\nložiti celv kus, to dodává málo živosti, málo vvrazu\nJ ' •J\ndramatického\".\n„„Znal jste Paisiella osobně?\"\"\n„Viděl jsem jej v Neapoli po návratu z Paříže.\nZevnějšek jeho byl hezký, byl silné, téměř imponu-\njící postavy, jinak byl velkým nevzdělancem a nad\nmíru nepatrným. Cimarosa to byl jiný muž, byl\nto ušlechtdv vzdělanv duch. Znáte jeho skladbv?\"\nc' * x t/ O\n„„Že „Tajné manželství\" rozumí se samo\nsebou, však i „Horacie\" jsem pročetl.\"\"\n„Na těch není mnoho\". Za to jest opera buffa\n„le tramě deluse\" velmi pěkná, ba mnohem lepší\nnež „matrimonio segreto.\" Pamatuji se též na jednu\nárii z jeho oratoria „Jsaaco\", v nížto zvláště jedno\nmísto jest velmi překvapující a dramatické. Pouhá\nto inspirace, neboť jak víte, nebyl Cimarosa žádným\nvelkým harmonikem\".\n„„Jest to velmi těžké, domoci se jeho děl. pra-\nvil jsem. K vůli tomu by člověk musel celý rok\nv Itálii prodlíti. Bibliotéka v konservatoři Neapol-\nském zajisté že obsahuje poklady nesmírné.\"\"\n„Jest tam velmi, mnoho uloženo, též rukopisy\nCimarosovy se tam nalézati musejí.\"\n„„Máte mnoho svých rukopisů, maestro?\"\"\n„Ni jeden. Kde zůstaly, sám pán bůh ví. Měl\njsem sice právo je od kopisty po roce zpět žádati,\nale neužil jsem svého práva. Některé budou v Ne-\napoli, jiné v Paříži osud ostatních neznám.\"\n„„Máte tedy tištěné partitury, neb klavírní vý-\ntahy svých oper?\"\"\n„K čemu? Již po dlouhá léta,v mém doně se\nhudba neprovozuje, či je mám studovati?\"\n„„Operu „Ermione\", o níž Vaši biografové vy-\npravují, zajisté tajně schováváte, byste ji potomstvu\nzanechal?\"\"\n„Jest u ostatních.\"\n~ „Vyprávěl jste mi jednou o ní, že jest příliš\ndramaticky pracována a že propadla.\"\"\n„To právem\" řekl Rossini vesele „byla\nvelmi zdlouhavá,\"\n„„Což neobsahovala žádné arie, finále, nic z toho\nčím jste publikum jindy opojiti dovedl?\"\"\n„Jste velmi laskav. Nebylo v ní skutečně\nzhola nic podobného, samé recitativy, vše deklama-\ntorní. Jedinou kavatinu jsem vní napsal, která se též\nrozšířila. Začíná takto\" ■— (maestro zpíval hlavní motiv.)\n• „„Tu jsem často slyšel, aniž bych věděl, že po-\nchází z této opery.\"\"\n(Pokračování)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-27_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "205", "page_fin": "206", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.5", "debut_caractere": 4232, "fin_caractere_exclue": 6141, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Ku provedení trilogie Nibelungův v Bayreutském\ndivadle vyzval R. Wagner dámy Oppenheimo-\nvou z Franluurtu a Blume-Santerovou.\n** Na místě, kde vloni výtečný houslista Ferd.\nDavid náhle zemřel (Klosters ve Švýcařích) postaven\nmu jest pomník.\n** V Norvéžsku povolil sněm výtečným skladatelům\ndomácím Griegovi a Swendsenovi roční podpory\npo 600 tolarech. A což u nás?\n** Pollini, jenž opustiv vlašskou svou společnost\n(Artót, Padilla, Bossi etc.) hodlal převzíti správu divadla\nv Hamburce, vzdal se tohoto svého úmyslu a umínil\nsi v Petrohradě zkusiti štěstí své opět co impres-\nsario vlašské opery. \" _\n** Rubinsteinovaopera: „Feramors\" bude na\npodzim v Bologni provozována.\n** Stařičký veterán Ole Bull koncertoval ve F1 o-\nren c i i s úspěchem skvělým a přes Lipsko se vráti 1\nopět do své vlasti.\n** Gye, řiditel vlašské opery v divadle Covent-\ngarden v Londýně, vzdal se řiditelství oper vlaš-\nských v Petrohradě a Moskvě.\nMax Bruch řídil dne 31. května v Důssel-\ndorfu velký koncert, v němž mimo četný orkestrúčin-\nkovalo as 500 zpěváků. Úspěch byl prý znamenitý. Z kom-\nposic dirigentových provedeny jsou: romance pro housle,\nscéna z „Odyssea\" , „Frithjof\" a Dithyramba. Mezi\nsólisty byla pí. Joachimová z Berlína.\n** Při koncertu o 5. slavnosti Haendlove\nv Sydenkamu v tomto měsíci (22., 24., 26.) čítal or-\nkestr a sbor dohromady 4000 hlav.\n** Bohdan Bradský, rodák pražský, jmenován dvor-\nním skladatelem pruského prince Jiřího v Berlíně.\n** V Oděse provozovat! se bude, jak doslýcháme,\ntuto sezonu ruská zpěvohra „Ilja Muromec\" z pera\nnašeho krajana Jana Šrámka.\n** V Astraehanu a Kasaní uspořádána budou na\npodzim ruská operní představení.\n** Ruská pianistka SI. Esipova koncertuje nyní\nv Lr ndýr.ě s velikým úspěchem. Vystoupila v prvním\nz šesti „New philharmonie concerts\" a vzbudila zejména\nRubinsteinovým koncertem v d—moll a jednou Liszto-\nvou uherskou rhapsodií sensaci."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 602, "texte": "** Při poslední návštěvě ruského cara v Londýně\nbyla jemu na počest v kryšťalovém paláci zpívána ruská\nhymna, při čemž se zúčastnilo 4500 zpěváků!\n** V Bostone uspořádala společnost „Haen-\ndlova a Haydnova\" v době od 5. až do 10. května\nvelkolepou slavnost hudební o 10 koncertech, vedením\nK. Zerrahna aT. Thomase. Provedeny byly mimo jiné\nnásledující skladby: „Jidáš Makkabejský\", „Messiáš\"\n(Haendl), „čtvero počasí\" (Haydn), „Kristus\" (Men-\ndlssohn), IX. symfonie Beethovena, b—dur symfonie\nŠuoana, „Tasso\" Lisztův, dále symfonické skladby Raffa,\nŠuberta, Berlioze, četné ouvertury a skladby vokální."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-27_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "205", "page_fin": "206", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.2.4.1", "titre_corps": "** Ku provedení trilogie Nibelungův v Bayreutském", "titre_sommaire": "** Ku provedení trilogie Nibelungův v Bayreutském", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.5", "debut_caractere": 4254, "fin_caractere_exclue": 6141, "texte": "** Ku provedení trilogie Nibelungův v Bayreutském\ndivadle vyzval R. Wagner dámy Oppenheimo-\nvou z Franluurtu a Blume-Santerovou.\n** Na místě, kde vloni výtečný houslista Ferd.\nDavid náhle zemřel (Klosters ve Švýcařích) postaven\nmu jest pomník.\n** V Norvéžsku povolil sněm výtečným skladatelům\ndomácím Griegovi a Swendsenovi roční podpory\npo 600 tolarech. A což u nás?\n** Pollini, jenž opustiv vlašskou svou společnost\n(Artót, Padilla, Bossi etc.) hodlal převzíti správu divadla\nv Hamburce, vzdal se tohoto svého úmyslu a umínil\nsi v Petrohradě zkusiti štěstí své opět co impres-\nsario vlašské opery. \" _\n** Rubinsteinovaopera: „Feramors\" bude na\npodzim v Bologni provozována.\n** Stařičký veterán Ole Bull koncertoval ve F1 o-\nren c i i s úspěchem skvělým a přes Lipsko se vráti 1\nopět do své vlasti.\n** Gye, řiditel vlašské opery v divadle Covent-\ngarden v Londýně, vzdal se řiditelství oper vlaš-\nských v Petrohradě a Moskvě.\nMax Bruch řídil dne 31. května v Důssel-\ndorfu velký koncert, v němž mimo četný orkestrúčin-\nkovalo as 500 zpěváků. Úspěch byl prý znamenitý. Z kom-\nposic dirigentových provedeny jsou: romance pro housle,\nscéna z „Odyssea\" , „Frithjof\" a Dithyramba. Mezi\nsólisty byla pí. Joachimová z Berlína.\n** Při koncertu o 5. slavnosti Haendlove\nv Sydenkamu v tomto měsíci (22., 24., 26.) čítal or-\nkestr a sbor dohromady 4000 hlav.\n** Bohdan Bradský, rodák pražský, jmenován dvor-\nním skladatelem pruského prince Jiřího v Berlíně.\n** V Oděse provozovat! se bude, jak doslýcháme,\ntuto sezonu ruská zpěvohra „Ilja Muromec\" z pera\nnašeho krajana Jana Šrámka.\n** V Astraehanu a Kasaní uspořádána budou na\npodzim ruská operní představení.\n** Ruská pianistka SI. Esipova koncertuje nyní\nv Lr ndýr.ě s velikým úspěchem. Vystoupila v prvním\nz šesti „New philharmonie concerts\" a vzbudila zejména\nRubinsteinovým koncertem v d—moll a jednou Liszto-\nvou uherskou rhapsodií sensaci."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 602, "texte": "** Při poslední návštěvě ruského cara v Londýně\nbyla jemu na počest v kryšťalovém paláci zpívána ruská\nhymna, při čemž se zúčastnilo 4500 zpěváků!\n** V Bostone uspořádala společnost „Haen-\ndlova a Haydnova\" v době od 5. až do 10. května\nvelkolepou slavnost hudební o 10 koncertech, vedením\nK. Zerrahna aT. Thomase. Provedeny byly mimo jiné\nnásledující skladby: „Jidáš Makkabejský\", „Messiáš\"\n(Haendl), „čtvero počasí\" (Haydn), „Kristus\" (Men-\ndlssohn), IX. symfonie Beethovena, b—dur symfonie\nŠuoana, „Tasso\" Lisztův, dále symfonické skladby Raffa,\nŠuberta, Berlioze, četné ouvertury a skladby vokální."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-27_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "206", "page_fin": "206", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.6", "debut_caractere": 604, "fin_caractere_exclue": 3817, "texte": "Kronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** (Pův. dop.) Táborský zpěvácký spolek\nuspořádal dne 21. června spoluúčinkováním dám žen-\nského spolku „Zora\" produkci s následujícím progra-\nmem: 1. „Kytičky\", mužský sbor od Frant. Haisse.\n2. Sonata od L.v. Beethovena op. 13 (C—moll) pro\npiano, přednesla slečna D.Mrázkova. 3. a) „ Loučení se\nptáčat\", dvojzpěv s průvodem piana od Mendelssohna\nBartholdy-ho; b) „Ten slavík ani neuleh'\", dvojzpěv\ns průvodem piana od K. Bendla, přednesli členové spolku\npp. P. Svoboda a Bauše. 4. a) „Poupě a políbení\",\nsmíšený sbor od Strebla; b) „Výmluva\", smíšený sbor\nod J. Aug. Starého. 5. Divertissement ze zpěvohry „Ci-\nkánka\" od Balfy-ho, předneslo sextetto. 6. „Věj \\ě-\ntérku\", čtverozpév pro mužské hlasy od Knahla. 7. Hudba.\nNejvíce vynikaly dvojzpěvy pp. Svobody a Bauše; ze\nsmíšených sborů líbila se Starého „Výmluva\". Mužské\nsbory byly dobře nastudovány a uspokojilv; podivení\nvzbudila ale sl. Mrázkova, která jsouc ještě sotva přes\nprvní počátky hry klavírní, na první své veřejné vystou-\npení Beethovena si obrala! K Beethovenově svatyni\nsmějí přistoupiti jen dospělí umělci, a ředitelství zpěvá-\nckého spolku mělo by být šetrnější i k obecenstvu a\nnenapínati nepřirozeně sil svých členů před tak četným\nshromážděním.\nZ Hořovic. Ku oslavě položení základního\nkamene k budově občanské školy uspořádají pěvecké\njednoty „Libuša\" a „Slavík\" v neděli dne 28. t. m.\nv sále městského hostince besedu, jejížto hudební pro-\ngram tuto sdělujeme: 1. „Pijanovo dědictví\", muž. sbor\nse soly s průvodem piana, slož. J. Bergmann, předn.\n„Slavík\". 2. Romance „Lucrěce Borgia\" od J. Artot,\nna housle přednese p. Frt. Yeinar. 3. „Přání\", smíš.\nsbor, slož. V. E. Horák, předn. „Libuša\" a „Slavík\".\n4. „Měj blahý sen\" čtverozpév, slož. J. Paukner, předn.\npp. J. Bok, Fr. Veinar, V. Tomec a J. Vrátný. 5. „Solo\nna piano\" předn. p. Fr.Nelibá. 6. „Mohyla\", muž. sbor,\nslož. Ferd. Schlůgl., předn. „Slavík\". 7. „Májová noc\",\nsmíš. sbor se soly s průvodem piana, slož, J. Drahorád,\npředn. „Libuša\" a „Slavík\".\n*** Z Kutné Hory. Pěvecký spolek dam uspořádá\ndne 28. t. m. koncert za spoluúčinkování cellisty p. Ant.\nMaška z Prahy, pana dra. Fr. Hodače, p. AI. Pánka,\npp. kandidátů učitelských a více pp. ochotníků řízením\np. AI. Štrébla. Sdělujeme tuto podrobný program: I. od-\ndělení. 1. Ouvertura k Verdi-ho opeře „Nabucbodonosor.\"\n2. „Probuzení\", sbor pro ženské hlasy s průvodem piana,\nsložil K. Bendi. 3. Dvojzpěv z opery „Lejla\", složil\nK. Bendi; předn. sl. Kar. Černých a p. dr. Hodač.\n4. a) „Ave Maria\", od Šuberta, b) koncertní mazurka\nod A. Maška, skladby pro čello s průvodem piana; předn.\np. Ant. Mašek. 5. „Při draní\", smíšený sbor, složil\nV. E. Horák. 6. „Loučení\", fantasie pro piano, složil\nEd. Nápravník; předn. p. Alois Pánek. n. oddě-\nlení. 1. „Zastaveníčko\", od Šuberta; upraveno pro kří-\ndlovku s průvodem orkestru. 2. „Pražská Bětulinka\",\npíseň odNesvadby; pro mužský sbor upravil Alois Štrébl.\n3 „Sen\", píseň s průvodem čella a piana složil J. P. Mar-\ntinovský; předn. p. Karel Kubásek. 4. „Stása ča-\nrodějnice\", smíšený sbor, složil V. E. Horák. 5. „česká\nmuzika\", žertovný sbor mužský, slož. J. Lev. 6. „Kon-\ncert\" pro čello, slož. Jiří Goltermann; předn. Ant.\nMašek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-27_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "206", "page_fin": "207", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.6", "debut_caractere": 3819, "fin_caractere_exclue": 5745, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Veřejná zkouška operní školy ustanovena jest\nna den 30. t. m. Program bude zajisté velmi zajímavý.\nProvedouť se některé partie z Bendi ovy „Lejly\"\n(začátek 111. aktu, duetto Zorajdy a Boabdila), Sme-\ntanových „Braniborů\" (4.5. 6. výstup z 11. jedn. a\n5. výstup zI. jedn.) a Blodko vy operety „V studni\"\n(z I. aktu začátek, duetto, kvartetto a zpěvy Vojtěcha\na Janka). Mimo to uslyšíme úryvky z „čarostřelce\"\n(akt 111. arie Aninky a sbor drůžiček), „Normy\" (I,\nakt. čí-do 5.) a „Noclehu v Granadě\" (duetto\nč. 4. z I. aktu). Program takový svědčí zajisté o pro-\nspěšnosti ústavu tohoto, jenž za úkol si obral vychová-\nvati operní zpěváky a zpěvačky, jakož i o obezřelém\nvedení mistra Smetany.\n* SI. J. Pavlisova, obratná pianistka a zpěvačka,\nabsolvená žákyně konservatoře pražské, obdržela vý-\nhodné nabídnutí, aby nastoupila místo co učitelka zpěvu\na klavíru na dívčím gymnasiu v Nikolajevu (na Rusi).\nTamtéž po delší řadu let výborně účinkuje co ředitel\ntamnější městské kapely náš krajan . Větrník.\n* Zítra poprvé se provozuje v letním divadle na\nhradbách Offenbachová opereta „Pytláci\", na je-\njížto vystrojení scénické ředitelstvo divadelní věnovalo\nslušnou sumu.\n* V druhé polovici srpna b. r. odbývána bude v Pře-\nrově slavnost odhalení pomníku slovutnéh > Amose\nKomenského. K slavnostnímu koncertu pozváni budou\nčeskoslovaaští zpěváčtí spolkové; pro solové zpévy získáni\njsou sl. Vávrova člen kr. z. českého divadla a výtečný\nbaritonista téhož divadla p. J. Lev.\n* P. Karel Kučera přijal nabídnuté jemu místo\nředitele kůru při pravoslavném chrámu ruském v Nizze,\na obdrží ročně 6000 franků.\n* Příští hudební přílohou zajisté zavděčíme se ctě-\nným našim odběratelům, hodlajíce jim podajt iednu z nej-\nkrásnějších scen ze Smetanovy nové zpěvohry „Dvě\nvdovy\", totiž čtverozpév (2 soprani, tenor a bas) do\nas—dur, 7. výstup I. jednání, skvělé to číslo solové pro\nprogramy koncertní a besední."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3298, "texte": "* „Slovanka\" zove se sbírka slovanských ná-\nrodních písní, pro smíšený sbor L. Procházkou upra-\nvených, jejížto I. sešit vyjde tiskem Em. Starého a spol.\nběhem příštího měsíce. Smíšené pěvecké jednoty a pě-\nstitelé smíšeného čtverozpěvu vůbec naleznou v sbírce\nté nej krásnější perličky z bohatého pokladu národního\nzpěvu slovanského.\n* Místo řiditele kůru, jež nedávno bylo vypsáno\npod skvělými podmínkami m 1 ado-boleslavskou měst-\nskou radou, jest uděleno jak se ze spolehlivého pra-\nmene dovídáme dosavádnímu řiditeli kůru v Králové\nDvo% p. Hruškovi, stejně obratnému hudebníku jako\nhorlivému pěstiteli reformy nynější hudby církevní. Ku\nvolbě tak zdařilé můžeme městu zmíněnému z plna srdce\ngratulovali.\n\nČeská zpěvohra. V poslední době neposkytoval\nchudý repertoir opery naší nižádné příležitosti ku delší\njakési zprávě. Celý ten apparát se vlekl liknavě ku\npředu a patrně svědčil o tom, že cítí onu tíhu nynější\n„saison mořte\". Co poněkud života v chabé síly celé\nté operní mašiny přivedlo, byly hlavně dvě povždy svěží\nnovinky domácí, již dovedou pokaždé při svém obje-\nvení větší proud vděčného otecenstva přilákati.\nHřímalého „Zakletý princ\", v němž hudební ka-\nrakteristická kresba celé postavy písaře „Brka\" náleží\nk nejvtipnějším nápadům v .oboru moderní opery ko-\nmické vůbec a Smetanova „Prodaná nevěsta\", o jejíž\nvýtečnosti netřeba šířiti nových slov to byly jediné\nsvětlé dva body v čiré temnotě nejnovějšího repertoiru.\nV Hřímalého opeře na se zvláště slč. Sittova ve-\nškerou pozornosť obracela nejen zdařilou interpretací\nzpěvní částě, nýbrž i rozmarnou, svěží distinguo-\nvanou svou hrou, jež patrně o tom svědectví vydá-\nvala, že slečna se vzácnou pečlivostí vniknouti dovedla\nv nemálo choulostivou tu úlohu. Jí po boku se skvěla\nslč. Hanušova a jako vždy uchvátila i tentokráte\nzvláště mistrným přednesem modlitby před obrazem svaté\nPanny veškeré obecenstvo ku vřelé, dlouho trvající po-\nchvale. Pp. Vávra, Lev a Mošna (co nedostižitelný\nBrk) zpívali s patrnou chutí a láskou vděčné své partie.\nV „Prodané\" jsme se po delší přestávce opěť jednou\nsetkali se slč. Vávrovou, jež jak známo, v poslední\ndobě častěji trpěla chorobou v pravdě krásného svého\norganu zpěvního, což přičítá se všeobecně okolnosti té,\nže slečna exponovala jemně konstruovaný orgán svůj\nzhoubnému pro hlas průvanu na jevišti „na hradbách\".\nÚkaz ten by měl býti výstrahou pro řiditelstvo, by žá-\ndným svůdným slovem nedalo se příměti k tomu, aby\nruinovalo krásné mladistvé hlasy operních sil jich před-\nváděním na hradbách. Výsledek jednání takového by\nje zajisté o tom poučil, že jedině sobě, pokud se týče své\nkase uškodilo! Pokud se týče slč. Vávrovy, přiznáváme\nse s potěšením, že sklíčenost hlasu jejího jaksi povolila;\nzejména jest výška opěť čistá, příjemná a dosti zvučná\nstřední a hlubší poloha se posud z pout churavosti\nzcela nevyprostila i nemůžeme jinak než největší opatrnost a\nneustálé šetření-se ctěné slečně i na dále odporučovati.\nPokud se úp 111 ě organ neuzdraví, neměla by slečna\nnikdy k vystoupení přivoliti. Škodí jí to. Z ostatních\núčinkujících měli pp. Vávra a Čech ml., zejmenapak\nsbory velmi šťastný večer.\nDnem 25. t. m. uzavřena jest řada představení\nv Novoměstském divadle pro letní dobu. Při příleži-\ntosti posledního toho večera provedena byla Še b o rov a\nHusitská nevěsta\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-27_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "206", "page_fin": "207", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.2.6.1", "titre_corps": "* Veřejná zkouška operní školy ustanovena jest", "titre_sommaire": "* Veřejná zkouška operní školy ustanovena jest", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.6", "debut_caractere": 3848, "fin_caractere_exclue": 5745, "texte": "* Veřejná zkouška operní školy ustanovena jest\nna den 30. t. m. Program bude zajisté velmi zajímavý.\nProvedouť se některé partie z Bendi ovy „Lejly\"\n(začátek 111. aktu, duetto Zorajdy a Boabdila), Sme-\ntanových „Braniborů\" (4.5. 6. výstup z 11. jedn. a\n5. výstup zI. jedn.) a Blodko vy operety „V studni\"\n(z I. aktu začátek, duetto, kvartetto a zpěvy Vojtěcha\na Janka). Mimo to uslyšíme úryvky z „čarostřelce\"\n(akt 111. arie Aninky a sbor drůžiček), „Normy\" (I,\nakt. čí-do 5.) a „Noclehu v Granadě\" (duetto\nč. 4. z I. aktu). Program takový svědčí zajisté o pro-\nspěšnosti ústavu tohoto, jenž za úkol si obral vychová-\nvati operní zpěváky a zpěvačky, jakož i o obezřelém\nvedení mistra Smetany.\n* SI. J. Pavlisova, obratná pianistka a zpěvačka,\nabsolvená žákyně konservatoře pražské, obdržela vý-\nhodné nabídnutí, aby nastoupila místo co učitelka zpěvu\na klavíru na dívčím gymnasiu v Nikolajevu (na Rusi).\nTamtéž po delší řadu let výborně účinkuje co ředitel\ntamnější městské kapely náš krajan . Větrník.\n* Zítra poprvé se provozuje v letním divadle na\nhradbách Offenbachová opereta „Pytláci\", na je-\njížto vystrojení scénické ředitelstvo divadelní věnovalo\nslušnou sumu.\n* V druhé polovici srpna b. r. odbývána bude v Pře-\nrově slavnost odhalení pomníku slovutnéh > Amose\nKomenského. K slavnostnímu koncertu pozváni budou\nčeskoslovaaští zpěváčtí spolkové; pro solové zpévy získáni\njsou sl. Vávrova člen kr. z. českého divadla a výtečný\nbaritonista téhož divadla p. J. Lev.\n* P. Karel Kučera přijal nabídnuté jemu místo\nředitele kůru při pravoslavném chrámu ruském v Nizze,\na obdrží ročně 6000 franků.\n* Příští hudební přílohou zajisté zavděčíme se ctě-\nným našim odběratelům, hodlajíce jim podajt iednu z nej-\nkrásnějších scen ze Smetanovy nové zpěvohry „Dvě\nvdovy\", totiž čtverozpév (2 soprani, tenor a bas) do\nas—dur, 7. výstup I. jednání, skvělé to číslo solové pro\nprogramy koncertní a besední."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 708, "texte": "* „Slovanka\" zove se sbírka slovanských ná-\nrodních písní, pro smíšený sbor L. Procházkou upra-\nvených, jejížto I. sešit vyjde tiskem Em. Starého a spol.\nběhem příštího měsíce. Smíšené pěvecké jednoty a pě-\nstitelé smíšeného čtverozpěvu vůbec naleznou v sbírce\nté nej krásnější perličky z bohatého pokladu národního\nzpěvu slovanského.\n* Místo řiditele kůru, jež nedávno bylo vypsáno\npod skvělými podmínkami m 1 ado-boleslavskou měst-\nskou radou, jest uděleno jak se ze spolehlivého pra-\nmene dovídáme dosavádnímu řiditeli kůru v Králové\nDvo% p. Hruškovi, stejně obratnému hudebníku jako\nhorlivému pěstiteli reformy nynější hudby církevní. Ku\nvolbě tak zdařilé můžeme městu zmíněnému z plna srdce\ngratulovali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-27_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "207", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.2.6.2", "titre_corps": "Česká zpěvohra. V poslední době neposkytoval", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. V poslední době neposkytoval", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.7", "debut_caractere": 710, "fin_caractere_exclue": 3298, "texte": "Česká zpěvohra. V poslední době neposkytoval\nchudý repertoir opery naší nižádné příležitosti ku delší\njakési zprávě. Celý ten apparát se vlekl liknavě ku\npředu a patrně svědčil o tom, že cítí onu tíhu nynější\n„saison mořte\". Co poněkud života v chabé síly celé\nté operní mašiny přivedlo, byly hlavně dvě povždy svěží\nnovinky domácí, již dovedou pokaždé při svém obje-\nvení větší proud vděčného otecenstva přilákati.\nHřímalého „Zakletý princ\", v němž hudební ka-\nrakteristická kresba celé postavy písaře „Brka\" náleží\nk nejvtipnějším nápadům v .oboru moderní opery ko-\nmické vůbec a Smetanova „Prodaná nevěsta\", o jejíž\nvýtečnosti netřeba šířiti nových slov to byly jediné\nsvětlé dva body v čiré temnotě nejnovějšího repertoiru.\nV Hřímalého opeře na se zvláště slč. Sittova ve-\nškerou pozornosť obracela nejen zdařilou interpretací\nzpěvní částě, nýbrž i rozmarnou, svěží distinguo-\nvanou svou hrou, jež patrně o tom svědectví vydá-\nvala, že slečna se vzácnou pečlivostí vniknouti dovedla\nv nemálo choulostivou tu úlohu. Jí po boku se skvěla\nslč. Hanušova a jako vždy uchvátila i tentokráte\nzvláště mistrným přednesem modlitby před obrazem svaté\nPanny veškeré obecenstvo ku vřelé, dlouho trvající po-\nchvale. Pp. Vávra, Lev a Mošna (co nedostižitelný\nBrk) zpívali s patrnou chutí a láskou vděčné své partie.\nV „Prodané\" jsme se po delší přestávce opěť jednou\nsetkali se slč. Vávrovou, jež jak známo, v poslední\ndobě častěji trpěla chorobou v pravdě krásného svého\norganu zpěvního, což přičítá se všeobecně okolnosti té,\nže slečna exponovala jemně konstruovaný orgán svůj\nzhoubnému pro hlas průvanu na jevišti „na hradbách\".\nÚkaz ten by měl býti výstrahou pro řiditelstvo, by žá-\ndným svůdným slovem nedalo se příměti k tomu, aby\nruinovalo krásné mladistvé hlasy operních sil jich před-\nváděním na hradbách. Výsledek jednání takového by\nje zajisté o tom poučil, že jedině sobě, pokud se týče své\nkase uškodilo! Pokud se týče slč. Vávrovy, přiznáváme\nse s potěšením, že sklíčenost hlasu jejího jaksi povolila;\nzejména jest výška opěť čistá, příjemná a dosti zvučná\nstřední a hlubší poloha se posud z pout churavosti\nzcela nevyprostila i nemůžeme jinak než největší opatrnost a\nneustálé šetření-se ctěné slečně i na dále odporučovati.\nPokud se úp 111 ě organ neuzdraví, neměla by slečna\nnikdy k vystoupení přivoliti. Škodí jí to. Z ostatních\núčinkujících měli pp. Vávra a Čech ml., zejmenapak\nsbory velmi šťastný večer.\nDnem 25. t. m. uzavřena jest řada představení\nv Novoměstském divadle pro letní dobu. Při příleži-\ntosti posledního toho večera provedena byla Še b o rov a\nHusitská nevěsta\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-06-27-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-06-27_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-06-27_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "208", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.2.7", "titre_corps": "Kritický oznamovatel.", "titre_sommaire": "Kritický oznamovatel.", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.7", "debut_caractere": 3300, "fin_caractere_exclue": 5819, "texte": "Kritický oznamovatel.\n\nZe sbírky původních českých zpěvů s průvodem\npiana. A. B. Tovačovský: „Zapějme písně veselé!\"\n(Sbor pro mužské hlasy s průvodem piana); Paukner\nJosef: „Nevěsta předoucí\" „Dennice\" (pro dva\nženské hlasy s průvodem piana).\nZe sbírky tanečních kusů. Ant. Y. Ya 1 enta,\nMělnický: „První státní\" (čtverylka věnovaná proslulému\nskladateli K. Bendi o v i).\nAčkoli v nynější (v pravém smyslu slova) mrtvé\nsaisoně umělecké nevšímá sobě obecenstvo naše nových\nzjevův v literatuře hudební z oboru písní tak jak zaji-\nsté by záslužno bylo, přede pokračuje jediné rýze če-\nské naše nakladatelstvo hudební osvědčené firmy Em.\nStarý a spol. na dráze jednou : apočaté v důslednosti\nsvé a vydává vzdor velmi skrovné poptávce čas ob čas\nse vzácnou obětavostí skladby domácích skladatelův, na\njichž vnitřní hodnotu možno se obecenstvu vždy spo-\nlehnouti, poněvadž vše cokoli se tiskne, podléhá přísné\nkritice zajisté povolaných v oboru tom mužův. Zde ne-\npřevládá jako to jinde bývá choutka osobní či\njakékoli jiné ohledy, nýbrž zde jedině přednost se dává\nvnitřní ceně té které skladby: obstojí-li skladba před\ntribunálem kritickým, tiskne se; neobstojí-li, padne do\nkoše bez milosti nechť ji psal kdokoli. Pečeť jistého\nstupně dokonalosti jest tedy vtisknuta všem, firmou touto\nvydaným skladbám. Z tohoto zařízení vysvětluje se sama\ns sebou ona všestranná obliba, jížto se zde vydaným vý-\ntvorům uměleckým v šírých vlastech česko-slovenských\npravidelně dostává.\nZe skladeb, jež tentokráte leží pod pytevním no-\nžíkem našim, obrací především Tovaěovského muž-\nský sbor s průvodem piana zvláštní na se pozornosť.\nDle celé zevnější formy skladby té patrno, že skladatel\nzná zevrubně mimo dobré i všechny stinné stránky muž-\nského čtverozpěvu. Barvitost pouhých mužských hlasův\njest sice rázu mohutného, takřka železného, však trpí\ntím, že se stává délkou je d n obarevnou, monotonní.\nRozmanitost zde není právě tak valně možná v úzkých\nmezích asi dvou oktáv; aby tedy přiměřeně dle slov\nrázu slavnostního většího lesku celému zevnějšku dodal,\nopatřil Tovačovský hlasy mužské přiměřeným průvodem\nklavírním, jenž dojem obmýšlený plnou měrou dosahuje.\nNálada povšechná celého sboru je slavnostní: spůsob\nharmonizace tedy musel býti volen v nejzvučnější a hla-\nsům normálně vyvinutým nejpřístupnější formě po spů-\nsobu klasických sborů slavného pěvce „Kouzelné flétny\",\nna nějž tu i mnohý (nyní ovšem poněkud zastaralý)\nobrat melodický silně upomíná. Skladba ta beze vší\npretense podává se venkovským spolkům co vděčné a"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3144, "texte": "velmi snadné číslo ku nacvičení, jež se hodí povšechnou\nfisiognomií svou ku každé slavnostní příležitosti.\nS touže obratností, plynně a průhledně jsou psány\nobě následující písně Pauknerovy pro dva ženské\nhlasy (soprán, alt), z nichž prvá „Nevěsta předoucí\" s mírně\nskotačivým průvodem piana v pravé ruce což patrně\njest jaksi situační barvou šumícího kolovrátku na slova\n„toč se kolovrátku toč\" velmi příznivý dojem činí.\nMát Paukner mimo obyčejnou routinu skladatelskou ještě\nzvláštní jemný smysl pro. mnohé detaily, k nimž slovo\npoetické mu vhodné poskytuje látky, kteréžto zvláštnosti\npříjemnou rozmanitost v celek uvádí a povznáší nad\nobyčejnou dávno vyjezděnou frazeovitost. I to budiž\nku chvále mladého skladatele povědělo, že větším dí-\nlem zdařile po česku deklamuje, ovšem zdá se to býti\nvíce zásluhou instinktu než reflexe, poněvadž co výminka\npřichází přede mnohdy vedle správně deklamovaného\nslova mnohá méně správná akcentuace (piVní slabika, na\nníž vždy v češtině spadá akcent, není tu užívána na tě-\nžkou nýbrž ovšem nesprávně často na lehkou dobu na\ntak zvuný „zdvih\"), což patrně svědčí o tom, že Paukner\ntvoří své písně převážně ze stanoviska čistě hudebního,\na na poetickou stránku slova že béře až v druhé in-\nstanci ohled k vůli zevnější formě, jež vždy jest u něj\nuhlazena, a působí dojtm uspokojující. Druhé duetto\n„Dennice\" na slova J. Pickova vyniká ušlechtilou melo-\ndičností, jež v ladných, jemně rozvlněných liniích ku\npředu plyne. Průvod piana jest celkem s hlasy homo-\nfonně veden v pravé ruce a v levé podporuje větším\ndílem akkordicky celou stavbu. Celkem zajisté možno\nříci, že obě tyto skladby Pauknerovy náleží v řadu oněch\nvýtvorův, jež múza jeho ve svátečním naladění zplo-\ndila a že obě budou vítaným příspěvkem jakož i pro\nširší kruhy obecenstva vděčným číslem koncertních\nprogramů.\nPrvně jmenovaný dvojzpěv jest věnován hořovickému\nženskému zpěv. spolku „Libuše\".\nBudiž nám dovoleno učiniti malý skok z oboru\nhudby vokální v obor instrumentální a sice v užší obor\noné rozmarné veselé hudby, jež rozčiluje nervy mladých\nmyslí as neodolatelnou mocí vjíždí do nohou ana kří-\ndlech lehkonohého rytmu magnetickou přitahuje mocí\nňádra blahým pocitem veselí tanečního rozechvělá a\nunáší je v náručí v sladkém víru po hladkých parketech\nsálu tanečního. Valentova „čtverylka\" titulována\n„První státní\" zve nás ku plesu druhu zvláštního, bez-\npochyby do plesu mladých právníkův, kteří v hrdém po-\ncitu šťastně odbyté „první státní\" zkoušky odvážněji\nnež kdy jindy zhlíží se v kouzelných zrcadlech duší díl-\nčích, na něž básníci na tisíce veršů nadělali, které ač\nv starých formách, přede vždy něco nového nám pově-\nditi umějí, tak jako ve formě čtverylky na tisíce melo-\n. dických myšlének se vystřídalo a přede nám tentokráte\nobratný komponista Valenta něco zbrusu nového po-\ndává, co vším právem zajisté zasluhuje všeobecné po-\nzornosti nejširších fkruhů tancechtivého publika. Čtve-\nrylka Valentova činí dojem hudby ušlechtilé forem ele-\ngantních a jest melodickou částí svou v pravdě salonní.\nOdporučujeme ji všem kapelám, jež v úmyslu mají\nelektrizovati celou společnost v taneční zábavě co nej-\nvřeleji.\n\nX."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n27. června 1814 † Jan Bedř. Reichardt, sklad, ahud. spisov.\ny Giebichensteinu u Halle.\n„ „ 1822 I. provoz. Spontiniho zpěvohry „Nurmahal\"\n(v Berlíně.)\n„ „ 1836 ýJoz. Gill. Rouget de Lis 1 e, básník a sklad.\n„Marsellaisy\" v Choisy-le Roi.\n28. „ 1712 nar. Jean Jacques Rousseau, sklad, a hud.\nspisov. v Ženevě.\n„ „ 1807 I. prov. zpěv.: „Die Junggesellen - Wirfcbschaft\"\nVojtěcha Jírovce (nar. v Budějovicích) ve Vídni.\n„ „ 1815 nar. Robert Franz, sklad, písní v Halle.\n„ „ 18201. prov. Spontiniho zpěv. „Ferdinand Cortez\"\n(v Berlíně).\n29. „ 1827 I. prov. zpěv. „Macbeth\" Hypol. Chelarda\nv Paříži.\n„ „ 1834 Aleks. Et. Choron, hud. theor. v Paříži.\n„ „ 1871 f Kazimír kníže Lubomirský, polský sklad.\nve Lvově.\n30. „ 1819 f Arnošt Ludvík Gerber, hudební spisovatel\nv Sonderhausenu.\n„ „ 1844 I. prov. zpěv. „Kónig und Páchter\" J. Christ.\nLobe-ho ve Výmaře.\n1. července 1742 f Minorita Boh. Černohorský (rodič z Nym-\nburka) magister hudby, výt. kontrapunktik\nučitel Segerta, Tůmy a Zaeha v Štýrském\nHradci.\n„ „ 1784 f Vil. Friedemann Bacb, nejstarší a nejnada-\nnější syn Šeb. Bacha v Berlíně.\n„ „ 1860 fA. Goria, ski. v Paříži.\n2. „ 1714 nar. K. Vil. Gluck, slovutný skladatel op. ve\nWeidenwangu (v Hořením Falcku).\n„ „ 1778 f J. Jacques Rousseau, hud. spis. a sklad.\nv Ermenonviíle.\n„ „ 1804 nar. K. Strakatý, zpěv. operní v Blatné.\n3. „ 1816 J. prov. zpěv. „Gabriele de Vergí\" M. Caraffy\n(ve Florenci).\n„ „ 1826 f hrabě Jiří Orlov, hud. spis. v Petrohradě.\n\nO Glinkově ruské národní opeře\n„Život za care\".\nPíše Hanuš z Bülovů.\n(Dokončení.)\nNěmeckou nazýváme hudbu Grlinkovu vzdor je-\njímu národnímu rytmu, vzdor její čistě vlašské kan-\ntileně\"') podobně jako jsme i Cherubiniho v ideelním\nsmyslu ku krajanům Mozarta a Beethovena zvykli\npočítati, vzdor tomu, že ve Florenci přijal schránku\nsmrtelnou a tutéž v pantheonu Santa Croce navrátil,\nv Paříži pak žil i tvořil.\nVýchodní naši sousedé nechť nás v nedorozumění\nneviní z estetických choutek anekcačních. Již jednou\npřirovnali jsme Glinku k Cherubinimu, k čemuž nás\nnesvedla jen ta jediná analogie, že obou jich vokální\nsloh spočívá na důkladné známosti dobré vlašské\nškoly zpěvní, nýbrž i jiné: totiž obou jich podivu-\nhodná mistrnost v kontrapunktice, v tomto nikdy\nnevysychajícím a vždy a výhradně nejúrodnějším pra-\nmenu hudebního tvoření vůbec.\nV nynějším Rusku není právé nouze o vysoce\nnadané tvůrčí talenty v každém oboru uméní hudeb-\nního ; pakližeby však chtěli opovrhovati v slepém\npřeceňování svých neobyčejných přirozených sil (síla\nvůle jest vrozena, sílu uměleckou však musí jeden-\nkaždý vlastní prácí sobě dobýti) drsnými a ne\nprávě parou k cíli vedoucími studiemi hudebními, ja-\nkými se v pravdě Glinka lopotil, pak nevím, zdali\nse jim to podaří, čestně nastoupiti co epigoni místo\nslavného toho zakladatele jich vlasteneckého umění\nhudebního. Nám jest znám jenom jediný v nynější\ndobě z celé té nepřehledné řady ruských skladatelů,\njenž podobně jako Glinka neúnavně „ku předu se\nsnaží\" a jehož dosavadní práce, ač dle vloh jeho ne-\ndospěly dosud k úplné zralosti, přede nejbezpečnéj-\nším rukojmím se nám býti zdají, že zralost tato\nnezůstane nedokonanou. Jest to v svěžím mužném\nvěku se nacházející profesor komposice na carské\nkonservatoři v Moskvě, p. Čajkovský. Překrásný\njeho kvartet pro nástroje smykací nabyl již v mno-\nhých německých městech práva občanského; stejného\npovšimnutí zasluhují četné jeho klavírní skladby, dvě\n\n*) Glinka zdržoval se ve svém mládí po tři léta v Itálii a\nstudoval tam umění pěvecké, jež ovšem tehda ještě z i\nstudium stálo! Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.2", "texte": "symfonie a především neobyčejné zajímavá, původ-\nností jakož i květoucím proudem melodiesním vy-\nnikající ouvertura k „Romeo a Julii\", která po-\nkud nám povědomo též již byla jedním z berlín-\nských nakladatelů hudebních vydána. Následkem této\nsvé všestrannosti bude skladatel tento zachráněn před\nnebezpečím, že by přehlednut býti mohl v cizozem-\nsku, jak se to stalo Glinkovi, jenž spokojil se se\nslávou v obvodu vlasti své. Nebo mimo několik ori-\nginelních skladeb instrumentálních, jako: scherzo „Ka-\nmarinskaja\", orkestrální fantazie „Letní noc v Ma-\ndridě\" a „la Jota Arragonesa\", jakož i předehry k oběma\nsvým operám „Život za caře\" a „Ruslan a Ludmila\",\njest skladatel ten sotva hudebníkům o obecenstvu\nani nemluvě v Německu znám. Heslu „non multa,\nsed multum\" jsa přísně oddán, soustředil právě vše-\ncku sílu svého genia a poklady svých neustálých\nstudií vždyť poznovu již co hotový mistr vrátil se\npozději ku svému slavnému učiteli S. W. Dehnovi\ndo Berlína k novému cvičení se v kontrapunktu\nv obou výše jmenovaných operách, jež co extract\njeho umělecké osobnosti jedinou tvoří látku k oce-\nnění jeho významu pro obor hudby. Že k tomuto\nocenění v Německu, jakkoli u sousedův našich Hlin-\nková populárnost téměř půl století trvá, žádná pří-\nležitost se nenalezla, že města Milán a Londýn s „od-\nkrytím\" tohoto v nejušlechtilejším smyslu meziná-\nrodního mistra musela započíti, mohli bychom skoro\nza nerozluštitelnou hádanku považovati, kdybychom\npříliš dobře o tom nevěděli, že otrocká odvislost ně-\nmeckých jevišť od civilizačních fermanů Lutetiae te-\nprvé smrtí „proroka\" Meyerbeera se začala po-\nzvolna viklati. Za to ovšem jest úplně nepochopi-\ntelno dálší působení tohoto otroctví: tak jako kdyby\nMeyerbeer testamentárně nafouklou nicotu A mb r o i se\nThomase a jeho transalpinského soupeře Ve r-\ndi h o za dědice své slávy i svého vlivu byl ustanovil,\na jako kdyby byl při odstoupení od svého „kšeftování\"\nněmecké své odběratele vybídl, aby přenesli dříve\njemu věnovanou důvěru nyní na zmíněné ty jeho\nnášlapníky, závodí nyní Berlín a Vídeň v oněch právě\ntak málo čestných jako výnosných pokusech, aby\n„Hamleta\" a „Aidu\" pasovali na „Prophety\" a „Afri-\nkánky\".*) Ačkoliv jsme toho mínění, že jest genre\n\n*) V tomto „právě tak málo výnosném jak šlechetném zá-\nvodění\" zdá se dle všech ze spolehlivých pramenů plynou-\ncích pověstí, že bude v nejblíže příští saisoně oběma hla-\nvním městům i české jeviště naší Prahy pomáhati. Jak\nVerdiho „Aida\", tak i starý Meyerbeerův „Prorok\" se\nslunečním bengálem prý nás hodlají navštíviti.\n„Že prý ten bengál potáhne\" myslí mnozí; přejeme ště-\nstí všem podnikům sl. řiditelství naší opery, dovolujeme\nsi však připomenouti, že naše obecenstvo již odrostlo\noněm naivním effektům bengálu a že nepůjde tak snadno\nna lep. „Ale co se má tedy dávat?\" vytáčejí se mnozí.\nNení tu „Zakletý Holanďan\", „Lohengrin\" (vý-\nmluva, že by se Wagner nelíbil, je planá, vždyť známo,\nže v německém divadle při Wagnerových představeních\nneuslyší člověk kolem sebe jiného slova než českého)\nnení tu Rubinstein se svými pracemi dramatickými?\n\nFEUILLETON.\n\nRozpravy s Rossinim.\nZe zápisků Ferd. Hillera.\n(Pokračování.)\n11.„„Jaká to byla rodina Mombelli, pro níž jste\noperu „Demetrio Polibio\" složil?\"\" tázal jsem se\nRossiniho.\n„Mombelli byl znamenitý tenorista\", odvětil,\n„měi dvě dcery, z nichž jedna soprán, druhá alt zpí-\nvala, přibrali sobě basistu a dávali bez cizí pomoci\nv Bologni. v Miláně a• v jiných městech operní\npředstavení. Způsob, jakým jsem se s Mombellim\nseznámil, musím Vám výpravovati. Ač teprv chlap-\ncem třináctiletým, byl jsem již vřelým ctitelem krá-\nsného pohlaví. Jedna z mých přítelkyň žádala si\nárii z oper Mombellim dávaných. I obrátil jsem se\ns prosbou ke kopistovi o opis, on mne ale odmrštil,\nšel jsem tedy k Mombellimu s touže žádostí, ale i on\nnevyslyšel prosbu mou. Nic Vám to nespomůže, pra-\nvil jsem jemu, na večer půjdu do opery, a napíšu\nsi vše, co se mi líbiti bude. Na to bych se podíval,\npravil Mombelli. Nebyl jsem líným, poslechl jsem\noperu tu ještě jednou s úplnou pozorností, a přinesl\njsem na to Mombellimu napsaný celý klavírní výtah.\nNechtěl tomu věřiti, naříkal na zrádu kopisty a bůh\nví co. Ivdyž tomu věřiti nechcete, pravil jsem, po-\nslechnu ještě několikráte opera a napíšu pak celou\npartitura u vaší přítomnosti. Má velká, a zde\nzcela oprávněná sebedůvěra zvítězila nad jeho nedů-\nvěřivostí, a od té doby jsme byli nejlepšími přátely.\"\n„„Zvláštní to dar! Znal jsem velké hudebníky,\nkteré své vlastní mnohokráte psané skladby neznali\nz paměti, kdežto jiní celé bibliotéky sebou nosí.\nMendelssohn patřil k poslednějším doprovázel na-\nzpamět Bachovu pašijovou hudbu.\"\"\n„S oratoriemi Haydnovými byl bych se mohl\nv mladších letech na to odvážiti, jeho „Stvoření\nsvěta\" jmenovitě jsem znal až na nejmenší recitativy\nnazpamét.\"\n„„Musím se opětvrátitik „Demetriu a Polibiovi.\nMombelli Vám uložil, byste operu tu složil?\"\"\n„On mi dal brzy k duetu, brzy k árietě slova,\nzaplatil mi několik piastrů za kousek, což mne\nk velké činnosti povzbuzovalo. Tak jsem to ani ne\nvěda přivedl k první zpěvohře.\"\n„„Nezměnil jste na ní, když se dávala, ničeho V\"\"\n„Nebyl jsem přítomen. Mombelli dával ji v Mi-\nláně, aniž bych byl o tom věděl.\"\n„„Vy jste přec vyrostl mezi zpěvem a jevištěm,\nměl jste krásný hlas, musím se proto diviti, že jste\nse neoddal zpěvu?\"\"\n„Na něco jiného jsem ani nepomýšlel. Chtěl\njsem se více naučiti nežli uměla většina pěvců, s kte-\nrými jsem v styky přišel, Dělal jsem mezi tím ma-\nestra al cembalo, dostavila se mutace, za to byly\nmé pokusy skladatelské příznivě přijaty, a tak skoro\nnáhodou jsem se octnul na dráze skladatelské. Zů-\nstal jsem na ní, ač jsem měl příležitosti dost se"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.3", "texte": "tak zvané „velké opery\" dle střihu pařížského v po-\nsledním tažení, ačkoliv zdá se nám být oprávněnou\notázkou, zdali za dvacet let vůbec ještě „opery\" se\nbudou dávat (setkávajíť se tu v destruktivní práci,\nve směru ku zničení „opery\" se zdarem pracujícím\nbezděčně Wagner i Offenbach), tož nechceme přede\nnijak popírati (zdánlivou) nutnost obchodní, která\ndvorní divadla německá k tomu nutí, že onen genre\n,velké opery\" neustále udržují.\nGlinkova opera „Život za caře\" může úplně\nbýt považována za tak zvanou „velkou operu\": pa-\ntero jednání, znamenitý scénický apparát, skvělé prů-\nvody, tance at. d.k tomu ji oprávňují. Měla by\nsnad jejímu přijetí jedině ona překážka na závadu\nbýti, jež tomuto dramatickému dílu pečeť neobyčejné\nvznešenosti vtiskuje, totiž její náboženský karakter,\napotheosa lásky k vlasti a k panovníku, mravně či-\nstá prostota děje, jenž při tom všem jest přede tak\nbohat na pohnutlivé i uchvacující scény, konečně\nona v nejvyšším stupni poutavá stejně půvabná pro\nlaika i umělce, nikdy monotonní, a vesměs originelní\nhudba? V tomto ohledu poskytuje tato Glinkova\nopera každému jen poněkud citovým dojmům přístup-\nnému posluchači právě tentýž stupeň povznešeného\nnaladění, v jaké jej mohou Mehulův „Josef\" či\nBeethovenův „Fidelio\" uvésti, o Wagnerových\nmelodramatech ani se nezmiňuje, jež ovšem jsou vý-\ntvorem doby mladší a z novějších uměleckých prin-\ncipií vyrostly. Není to příliš mnoho řečeno a\nnám možno vše zodpovídati s partiturou v ruce, pa-\nkliže tvrdíme, že v Glinkovi v pravdě Beethove-\nnovský duch se zračí, zvláště v oné velké scéně\nčtvrtého jednání, jež obětavou smrt hrdiny illustruje.\nInstrumentace jeho prozrazuje téměř všude stopy\nBeethovenovy faktury, ačkoli všude s jistým umírně-\nním symfonického slohu, jež nutný ohled na vládu a\njasnější vystoupení hlasů solových zajisté vyžaduje.\nCo se těchto posledních týče, tu věru nemůže býti\nvděčnějších partií v nějaké moderní opeře, než jaké\ntu Glinka zpěvákům podal. Aspoň tentokráte dávali\nveškeří účinkující vlašští zpěváci takovou oddanost\nku svým partiím na jevo, jak jsme tomu dosaváde\nu nich při jiných výkonech nebyli navykli.\n\nA chcete-li již něco staršího uvésti ve scénu, tož sáhněte\npo klassických operách seriosních i komických nesmr-\ntelného Mozarta. Mimo to mluví se o novýchoperách\ndomácích skladatelův a jmenuje se tu Bendlňv „Pan\nFranc\", Dvořákův nové komponovaný „Král a uhlíř\",\nRozkošného „Pytláci\" a „Záviš\" a Smetana chce\nbýt též hotov s novou komickou menší operou „Hu-\nbička\" na slova si. Krásnohorské v genru „Prodané\".\nJak hojný tu výběr! Nač tedy marně mořit síly pěvecké\na mrhat drahý ten čas s nastudováním shnilých věcí\nMeyerbeerovských, jež musí následkem vnitřní své nicoty\npo dvou, třech reprisáchzmizeti? Nebyí tu výsledek oper\n„Dom Sebastian\", „Linda\" či „Borgia\" dosti výstražným\nnapomenutím? Již po tak dlouhou řadu let prosíme o to,\naby uveden byl jakýsi rozumný, pevný systém v reper-\ntoir opery naší a opět se zdá, že i na dále bude volání\ntoto marným! Red.\n\npřesvědčiti, jak nepoměrně lépe se platí zpěvákům\nnežli našincům.\"\n„ „ Tancred byla Vaše první opera, která se udr-\nžela, kolik jste za ní dostal?\"\"\n„Pět set franků. Když jsem svou poslední vlaš-\nskou operu „Semiramis\" v Benátkách složil a 5000\nfranků si vymínil, byl jsem od obecenstva za jakýsi\ndruh lupičů považován.\"\n„„Máte za to útěchu, že zpěváci, podnikatelé\ndivadel, a hudební nakladatelé Vámi zbohatli.\"\"\n„Krásná útěcha! Mimo Anglicko nevydělal jsem\nnikde tolik svým uměním, abych byl mohl něco uiožiti.\nV Londýně ale jsem nevydělávalo skladatel nýbrž\nco doprovozovatel na klavíru, ač za podobnou věc\nvelmi nerad jsem si platiti dal. V Londýně ostatně\nčiní hudebníci vše k vůli penězům. Tak ku př. znal\njsem člověka, který velké peníze si vydělával co\nučitel klavíi u a zpěvu sám pak pískal toliko velmi\nšpatné flétnu. Jiný, jenž měl mnoho žáků a vyu-\nčoval zpěvu neznal ani noty, měl ale pěkný\nhlas.\"\n„„Jste také toho mínění maestro, ze skutečně\ndobří učitelové zpěvu patří k nejřidčejším zjevům ?\"\"\n„Většina zpěváků novější doby mohou dékovati\nza svou slávu více šťastné své přirozenosti nežli\nvzdělání svému, tak Rubiní, Pasta a j. Pravé umění\n„del belcanto\" vymřelo skastráty. Těm lidem muselo\nbýti umění vším. Byli to vždy řádní zpěváci, a když\nhlasu ztratili, výborní učitelové.\"\n111. Rossini si zpíval začátek jednoho kvarteta\nod Haydna. „Zdali pak lze nějakou skladbu ušlech-\ntileji začíti ?\" pravil po chvilce. „Jaký vzlet a půvab\nv tomto motivu! ten líbezný styk nástrojů, ta jem-\nnost modulací!\" „„Měl jste již\" příležitost skladbv\nty v Itálii slyšeti?\"\" tázal jsem se.\n„Již v Bologni, za svého chlapectví. Sehnal jsem\nkvartet, v němž jsem hrál violu. Tenkráte jsem se\nzvláštní zálibou Haydna studoval. Měl jste býti pří-\ntomen, když jsem na lyceu v Bclogně dirigoval\n„Stvoření světa\". Neodpustil jsem účinkujícím ni-\nčeho, neboť jsem znal každou notu. Nastudoval jsem\ntéž „Čtvero počasí\", když jsem byl zvolen za diri-\ngenta koncertů filharmonických.\"\n„„Počasíjsou snad bohatší rozmanitostí než „stvo-\nření\", ovšem že příčina toho leží hlavně v tekstu.\"\"\n„Možná,\" odvětil Rossini, „Stvořením\" vane ale\njakýsi vznešený duch, který mne nutí, bych jemu\npřednost dal.\"\n„„Znáte opery Haydnovy? mně nic z nich na\noči nepřišlo, zdá se že na nich mnoho není\"\", po-\nkračoval jsem.\n„Pročetl jsem je ve Vídni, jsou to ale nepatrná\ndíla, v nichž jenom porůznu jednotlivé tahy upo-\nmínají na velkého jich skladatele. Znáte jeho kan-\ntátu Ariadně?\"\n„„Před delším časem jsem ji jednou přehrál,\nnikdy jsem ji však neslyšel a nic mi z ní v paměti\nnezůstalo\"\", pravil jsem se studem.\n„Mimo oratoria jest mi ona nejmilejší zpěvní\nskladbou Haydnovou, zvláště krásné v ní jest adagio\"."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.4", "texte": "Glinkova druhá opera „Ruslan a Ludmila\" (i toto\ndílo tušíme vyšlo nedávno s německým tekstem ná-\nkladem Fůrstnera v Berlíně, a známe je, pokud se nás\ntýče, pouze z ruského klavírního výtahu a proto mu-\nsíme se zdržeti všeho úsudku o jeho účinnosti s je-\nviště), neprobírá, jako „Život za čáře\", historicko-\nvlasteneckou látku, nýbrž hraje ve fantastickém, ro-\nmantickém světě, držíc se základní myšlénky dle\nstejnojmenné básně ruského Byrona, Alexandra\nP u š k i na.\nCo do hudební ceny stojí úplně na stejné výši\ns prvnějším Hlinkovým dílem, otevírá nám skvělé\nstránky jiné snad i bohatší.\nMnozí z Glinkových krajanů dávají „Ruslanu\"\nsnad ze skromnosti vlastenectví přednost před\n„Životem za caře\" i tvrdí, že by byla zahraničnímu\nobecenstvu přístupnější, že by se nám méně „exo-\ntickou\" býti zdála. Pokud se nás týče, nenalezáme\nve výhradně národním karakteru první opery ab-\nsolutně nijaký závadný moment, jenž by vyvolati\nsnad mohl jen po krátký okamžik trvající úspěch\nkuriosity; vlastenecký živel v ději budí interes vše-\nobecně lidský, ozvuky ruských národních melodií jsou\nvesměs po evropsku civilizovány, aniž by onoho zvlášt-\nního jaksi asiatského parfumu postrádaly.\n•Na každý pád jest fa to ruská národní opera\nněmeckým uším přístupnější, než madarská, česká\nnebo polská, a Glinka jest co do svého hudebního\nvědění a umění, německým mistrem. *)\n\n*) Zde šel Bulov ve své horlivosti reklamní patrně příliš\ndaleko. Celý ten článek jak zajisté každý bedlivý čte-\nnář uhodl nebije nikam jinam, než aby mocným vli-\nvem slova tak znamenitého a na slovo vzatého znalce\numění hudebního, jakým zajisté Liilow jest, získána byla\noperní řiditelstva německá pro přijetí Glinkových oper\nv stálý repertoir. Aby cíle toho spíše dosáhl, líčí Bůlow\nGlinku co skladatele, jenž hlavně v Německu vzdělání\nsvého hudebního nabyl, tedy co Němce; při tom však\núplně zapomíná, že GÍinka jen proto studoval hudbu\nzápadoevropskou co daleko pokročilou a již zdárné vyvi-\nnutou, aby nabyl jakéhosi měřítka pro svá díla, jež v úmy-\nslu měl vytvořiti na základech nových, čisté slovanských.\nGlinka prostudoval národní písně ruského lidu, porov-\nnával jich konstrukci s hudbou západoevropskou, zvláště\nněmeckou i shledal, že spočívají písně ruské na zcela\njiných, originelních, zkrátka slovanských základech a tu\nvzešla v něm pří tomto porovnávacím studiu přirozeně\nmyšlénka ta, zdali by podobnou cestou, jakou hudba ně-\nmecká kráčela, nemohla se vyvinouti na těchto, dosud na\nzapadě neznámých, slovanských základech hudba výhradně\nslovanská? Za touto ideou bralo se veškere jeho snažení;\ntéto myšlénce o hudbě slovanské zasvětil Glinka celý\nsvůj život. Z toho se dá též velmi dobře vysvětliti onen\ntak skrovný počet skladeb jeho: on více studoval, porov -\nnával, zkoušel: až když pevně byl přesvědčen o vnitřní\nhodnotě a pravdě tohoto svého směru národnostního,\ntedy až tu, kde v studiích mu üběhla valná čásť života,\npustil se ve zralém již věku svém na pevných svých zá-\nkladech chutě do práce a zbudoval pouze dvě, však za\n\n„Znáte věru naše mistry lépe než já. i počínám\nS Vámi že lira ti. Znáte své vlašské předchůdce rovněž\ntak dobře?\"\"\n„Mnoho jsem z nich pročetl\".\n„„Slyšel jste mnoho oper od Paisiella\n„Za svého chlapectví již byly téměř vše chny vy-\ntlačeby Generalim, Fioravantim, Paerem a především\nSimonem Mairem\".\n„„Líbí se Vám Paisiello?\"\"\n„Hudba jeho zní uchu velmi příjemně, nevy-\nniká však příliš v.ii harmonickém ni v melodickém\nohledu. Jeho princip byl na nepatrném motivu za-\nložiti celv kus, to dodává málo živosti, málo vvrazu\nJ ' •J\ndramatického\".\n„„Znal jste Paisiella osobně?\"\"\n„Viděl jsem jej v Neapoli po návratu z Paříže.\nZevnějšek jeho byl hezký, byl silné, téměř imponu-\njící postavy, jinak byl velkým nevzdělancem a nad\nmíru nepatrným. Cimarosa to byl jiný muž, byl\nto ušlechtdv vzdělanv duch. Znáte jeho skladbv?\"\nc' * x t/ O\n„„Že „Tajné manželství\" rozumí se samo\nsebou, však i „Horacie\" jsem pročetl.\"\"\n„Na těch není mnoho\". Za to jest opera buffa\n„le tramě deluse\" velmi pěkná, ba mnohem lepší\nnež „matrimonio segreto.\" Pamatuji se též na jednu\nárii z jeho oratoria „Jsaaco\", v nížto zvláště jedno\nmísto jest velmi překvapující a dramatické. Pouhá\nto inspirace, neboť jak víte, nebyl Cimarosa žádným\nvelkým harmonikem\".\n„„Jest to velmi těžké, domoci se jeho děl. pra-\nvil jsem. K vůli tomu by člověk musel celý rok\nv Itálii prodlíti. Bibliotéka v konservatoři Neapol-\nském zajisté že obsahuje poklady nesmírné.\"\"\n„Jest tam velmi, mnoho uloženo, též rukopisy\nCimarosovy se tam nalézati musejí.\"\n„„Máte mnoho svých rukopisů, maestro?\"\"\n„Ni jeden. Kde zůstaly, sám pán bůh ví. Měl\njsem sice právo je od kopisty po roce zpět žádati,\nale neužil jsem svého práva. Některé budou v Ne-\napoli, jiné v Paříži osud ostatních neznám.\"\n„„Máte tedy tištěné partitury, neb klavírní vý-\ntahy svých oper?\"\"\n„K čemu? Již po dlouhá léta,v mém doně se\nhudba neprovozuje, či je mám studovati?\"\n„„Operu „Ermione\", o níž Vaši biografové vy-\npravují, zajisté tajně schováváte, byste ji potomstvu\nzanechal?\"\"\n„Jest u ostatních.\"\n~ „Vyprávěl jste mi jednou o ní, že jest příliš\ndramaticky pracována a že propadla.\"\"\n„To právem\" řekl Rossini vesele „byla\nvelmi zdlouhavá,\"\n„„Což neobsahovala žádné arie, finále, nic z toho\nčím jste publikum jindy opojiti dovedl?\"\"\n„Jste velmi laskav. Nebylo v ní skutečně\nzhola nic podobného, samé recitativy, vše deklama-\ntorní. Jedinou kavatinu jsem vní napsal, která se též\nrozšířila. Začíná takto\" ■— (maestro zpíval hlavní motiv.)\n• „„Tu jsem často slyšel, aniž bych věděl, že po-\nchází z této opery.\"\"\n(Pokračování)."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.5", "texte": "On byl více než jiní oprávněn (poněvadž byl\ni toho schopen), na uznání obecenstva zahraničného\napelovati, on však potom netoužil snad v té myšlence,\nže známé slovo básníkovo následující připouští vari-\nantu: že kdo nejlepším vlasti své zadost učiní, pro\nvšechny země žije\", snad i z aristokratismu, talentu\ni rodu. Michael Glinka životopisní zprávy najde\nčtenář v encyklopaedii Fétisově a v novém lexi-\nkonu umělcův hudebních od Mendla byl, jak\ns podivením se přiznáváme, jako všechny vynikající\ncelebrity ruské v umění i literatuře, veskrze dokonalý\n„grand seigneur\"; zřídka kdy však aristokracie ně-\nkteré země uměla v tak velkých rozměrech as ta-\nkou volností ono „noblesse oblige\" v „génie oblige\"\npraktikovati. Stoupajíce v hlubiny ducha národního\nvytvořili aristokratičtí básníci ruští nikoliv aristokra-\ntickou, nýbrž národní literátům. Pus kin i Ler-\nmontov jsou ode dávna všeobecným majetkem vzdě-\nlaného čtenářského světa německého; hudební svět\nněmecký s dobrou se poradí, pakliže se bez zdráhání\na otálení důvěrněji seznámí s G1 ink o u, neboť i jeho\nškola, jeho následnictvo mnoho nás bude ještě pře-\nmítání i práce státi. Během času nedá se ruské\nhnutí duševní v nijakém odvětví více ignorovati. Skoro\nse nám zdá, jakoby i nepopiratelné klimatické změny\nv globu, jakoby mírné zimy Ruska a chladné jeseně.\nItálie nám kázaly, že jest záhodno, abychom od ná-\nhle vymírající románské civilizace zraky své obrátili\nna právě tak náhle vycházející slunce na východě.\n\nto monumentální, pro vždy pamětihodná dramatická díla,\nz nichž jasně se dokázati dá snaha jeho po tom, aby\nvýtvorům svým dodal nové, čistě slovanské tvářnosti. Zde\nvelmi se mýlí Bíilow, pakliže opravdu myslí, že chtěl\nGlinka psáti pro obecenstvo širší, snad německé na zá-\nkladech německých. Nikoli: Glinka psal jedině pro své\nRusy a lidu ruskému ze srdce; jeho melodie jsou úplně\ndle ruských národních písní vytvořeny, ovšem uměle-\nckým požadavkům přispůsobeny (toho bv si zvlá-\nště i naši tak zvaní „národní písničkáři\" měli všimnouti:\nneboť v tom nespočívá umění, dovést nějakou národní\npíseň v nedokonalých, embryonistických formách nápo-\ndobit, nýbrž co umělec z tohoto ještě neotesaného ka-\nmene výtvor takový podat, jenž hoden jest umělce a\nne pouhého natnralisty v bezmyšlénkovitém nápodobeníl).\nGlinkovv melodie, jeho rytmy i jeho podivuhodná, dle\nmnohohlasých staroslovanských zpěvů „demestvennýeh\"\nvytvořená harmonizace vše to jest jaksi „civilizováno\",\nt. j. pokrokům, jaké učinila hudba na západě, přispů-\nsobeno; všrtk tak neobyčejně geniálním spůsobem, že\nnení jak Bůlov sám přiznává onen pel živlu slo-\nvanského nijak setřen!\nŽe se však nechal Bůlov ve své apologii ruské hudby\ntak dalece strhnouti, že ji i na úkor hudby Slovanův zá-\npadních, zejména Čechův a Polákův vynáší, to se\novšem nijak omluviti nedá. Onen výrok, že by hudba\nruská uším německým přístupnější byla než česká, polská\nat. d. jest zkrátka nepravdou. Velmi dobře pole-\nmizuje důvody nezvratnými proti výroku tomu pisatel hu-\ndebních článku listu ~Nation\" v čísle 31., jehož hlavní\nmyšlénka záleží krátce v tom, že po sestavení pevných\nfakt vyvádí nutný logický závěrek v tento smysl: ~Ruská\nnárodní píseň nemá nic společného se západoevropskými\ntóninami dur a moll, nýbrž spočívá na zcela cizém, jen\nze sedmi tonů vytvořeném systému (hepiachord), kdežto\nnárodní píseň západních Slovanův zejména Čechův i Po-\nlákův vystavena jest na těchže durových i mollových tó-\nninách, jež celé západní Evropě jsou,společnými. Z toho\npatrně následuje, že opery Glinkovy, jež na zcela cizích\npro Němce základech jsou vystaveny, nemohou býti těmto\ntak přístupnými, jako opery českých a polských mistrův,\nkteří tvoří své práce na základě národních písní zápa-\ndoslovanských, jež vytvořeny jsou z principů celé západní\nEvropě, tedy i Němcům společných a z toho přede opět\nnásleduje, že česká í polská hudba přirozeně vždy bude\npřístupnější uším německým, než hudba ruská, jež s na-\nšimi v celé západní Evropě užívanými základy hudeb-\nními pranic nemá společného \\:í\nTolik na opravu zmíněného výroku; ostatně nebudiž to\nnijak na ujmu jménu Bůlovovu, jehož vřelé ujímání se\nživlu slovanského vždy s úctou neobmezenou bude u nás\nobdivováno co čin pro Němce zajisté odvážný, neobyčejný!\nRed.\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Ku provedení trilogie Nibelungův v Bayreutském\ndivadle vyzval R. Wagner dámy Oppenheimo-\nvou z Franluurtu a Blume-Santerovou.\n** Na místě, kde vloni výtečný houslista Ferd.\nDavid náhle zemřel (Klosters ve Švýcařích) postaven\nmu jest pomník.\n** V Norvéžsku povolil sněm výtečným skladatelům\ndomácím Griegovi a Swendsenovi roční podpory\npo 600 tolarech. A což u nás?\n** Pollini, jenž opustiv vlašskou svou společnost\n(Artót, Padilla, Bossi etc.) hodlal převzíti správu divadla\nv Hamburce, vzdal se tohoto svého úmyslu a umínil\nsi v Petrohradě zkusiti štěstí své opět co impres-\nsario vlašské opery. \" _\n** Rubinsteinovaopera: „Feramors\" bude na\npodzim v Bologni provozována.\n** Stařičký veterán Ole Bull koncertoval ve F1 o-\nren c i i s úspěchem skvělým a přes Lipsko se vráti 1\nopět do své vlasti.\n** Gye, řiditel vlašské opery v divadle Covent-\ngarden v Londýně, vzdal se řiditelství oper vlaš-\nských v Petrohradě a Moskvě.\nMax Bruch řídil dne 31. května v Důssel-\ndorfu velký koncert, v němž mimo četný orkestrúčin-\nkovalo as 500 zpěváků. Úspěch byl prý znamenitý. Z kom-\nposic dirigentových provedeny jsou: romance pro housle,\nscéna z „Odyssea\" , „Frithjof\" a Dithyramba. Mezi\nsólisty byla pí. Joachimová z Berlína.\n** Při koncertu o 5. slavnosti Haendlove\nv Sydenkamu v tomto měsíci (22., 24., 26.) čítal or-\nkestr a sbor dohromady 4000 hlav.\n** Bohdan Bradský, rodák pražský, jmenován dvor-\nním skladatelem pruského prince Jiřího v Berlíně.\n** V Oděse provozovat! se bude, jak doslýcháme,\ntuto sezonu ruská zpěvohra „Ilja Muromec\" z pera\nnašeho krajana Jana Šrámka.\n** V Astraehanu a Kasaní uspořádána budou na\npodzim ruská operní představení.\n** Ruská pianistka SI. Esipova koncertuje nyní\nv Lr ndýr.ě s velikým úspěchem. Vystoupila v prvním\nz šesti „New philharmonie concerts\" a vzbudila zejména\nRubinsteinovým koncertem v d—moll a jednou Liszto-\nvou uherskou rhapsodií sensaci."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.6", "texte": "** Při poslední návštěvě ruského cara v Londýně\nbyla jemu na počest v kryšťalovém paláci zpívána ruská\nhymna, při čemž se zúčastnilo 4500 zpěváků!\n** V Bostone uspořádala společnost „Haen-\ndlova a Haydnova\" v době od 5. až do 10. května\nvelkolepou slavnost hudební o 10 koncertech, vedením\nK. Zerrahna aT. Thomase. Provedeny byly mimo jiné\nnásledující skladby: „Jidáš Makkabejský\", „Messiáš\"\n(Haendl), „čtvero počasí\" (Haydn), „Kristus\" (Men-\ndlssohn), IX. symfonie Beethovena, b—dur symfonie\nŠuoana, „Tasso\" Lisztův, dále symfonické skladby Raffa,\nŠuberta, Berlioze, četné ouvertury a skladby vokální.\n\nKronika zpéváckých spolků a hudebních jednot.\n*** (Pův. dop.) Táborský zpěvácký spolek\nuspořádal dne 21. června spoluúčinkováním dám žen-\nského spolku „Zora\" produkci s následujícím progra-\nmem: 1. „Kytičky\", mužský sbor od Frant. Haisse.\n2. Sonata od L.v. Beethovena op. 13 (C—moll) pro\npiano, přednesla slečna D.Mrázkova. 3. a) „ Loučení se\nptáčat\", dvojzpěv s průvodem piana od Mendelssohna\nBartholdy-ho; b) „Ten slavík ani neuleh'\", dvojzpěv\ns průvodem piana od K. Bendla, přednesli členové spolku\npp. P. Svoboda a Bauše. 4. a) „Poupě a políbení\",\nsmíšený sbor od Strebla; b) „Výmluva\", smíšený sbor\nod J. Aug. Starého. 5. Divertissement ze zpěvohry „Ci-\nkánka\" od Balfy-ho, předneslo sextetto. 6. „Věj \\ě-\ntérku\", čtverozpév pro mužské hlasy od Knahla. 7. Hudba.\nNejvíce vynikaly dvojzpěvy pp. Svobody a Bauše; ze\nsmíšených sborů líbila se Starého „Výmluva\". Mužské\nsbory byly dobře nastudovány a uspokojilv; podivení\nvzbudila ale sl. Mrázkova, která jsouc ještě sotva přes\nprvní počátky hry klavírní, na první své veřejné vystou-\npení Beethovena si obrala! K Beethovenově svatyni\nsmějí přistoupiti jen dospělí umělci, a ředitelství zpěvá-\nckého spolku mělo by být šetrnější i k obecenstvu a\nnenapínati nepřirozeně sil svých členů před tak četným\nshromážděním.\nZ Hořovic. Ku oslavě položení základního\nkamene k budově občanské školy uspořádají pěvecké\njednoty „Libuša\" a „Slavík\" v neděli dne 28. t. m.\nv sále městského hostince besedu, jejížto hudební pro-\ngram tuto sdělujeme: 1. „Pijanovo dědictví\", muž. sbor\nse soly s průvodem piana, slož. J. Bergmann, předn.\n„Slavík\". 2. Romance „Lucrěce Borgia\" od J. Artot,\nna housle přednese p. Frt. Yeinar. 3. „Přání\", smíš.\nsbor, slož. V. E. Horák, předn. „Libuša\" a „Slavík\".\n4. „Měj blahý sen\" čtverozpév, slož. J. Paukner, předn.\npp. J. Bok, Fr. Veinar, V. Tomec a J. Vrátný. 5. „Solo\nna piano\" předn. p. Fr.Nelibá. 6. „Mohyla\", muž. sbor,\nslož. Ferd. Schlůgl., předn. „Slavík\". 7. „Májová noc\",\nsmíš. sbor se soly s průvodem piana, slož, J. Drahorád,\npředn. „Libuša\" a „Slavík\".\n*** Z Kutné Hory. Pěvecký spolek dam uspořádá\ndne 28. t. m. koncert za spoluúčinkování cellisty p. Ant.\nMaška z Prahy, pana dra. Fr. Hodače, p. AI. Pánka,\npp. kandidátů učitelských a více pp. ochotníků řízením\np. AI. Štrébla. Sdělujeme tuto podrobný program: I. od-\ndělení. 1. Ouvertura k Verdi-ho opeře „Nabucbodonosor.\"\n2. „Probuzení\", sbor pro ženské hlasy s průvodem piana,\nsložil K. Bendi. 3. Dvojzpěv z opery „Lejla\", složil\nK. Bendi; předn. sl. Kar. Černých a p. dr. Hodač.\n4. a) „Ave Maria\", od Šuberta, b) koncertní mazurka\nod A. Maška, skladby pro čello s průvodem piana; předn.\np. Ant. Mašek. 5. „Při draní\", smíšený sbor, složil\nV. E. Horák. 6. „Loučení\", fantasie pro piano, složil\nEd. Nápravník; předn. p. Alois Pánek. n. oddě-\nlení. 1. „Zastaveníčko\", od Šuberta; upraveno pro kří-\ndlovku s průvodem orkestru. 2. „Pražská Bětulinka\",\npíseň odNesvadby; pro mužský sbor upravil Alois Štrébl.\n3 „Sen\", píseň s průvodem čella a piana složil J. P. Mar-\ntinovský; předn. p. Karel Kubásek. 4. „Stása ča-\nrodějnice\", smíšený sbor, složil V. E. Horák. 5. „česká\nmuzika\", žertovný sbor mužský, slož. J. Lev. 6. „Kon-\ncert\" pro čello, slož. Jiří Goltermann; předn. Ant.\nMašek.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Veřejná zkouška operní školy ustanovena jest\nna den 30. t. m. Program bude zajisté velmi zajímavý.\nProvedouť se některé partie z Bendi ovy „Lejly\"\n(začátek 111. aktu, duetto Zorajdy a Boabdila), Sme-\ntanových „Braniborů\" (4.5. 6. výstup z 11. jedn. a\n5. výstup zI. jedn.) a Blodko vy operety „V studni\"\n(z I. aktu začátek, duetto, kvartetto a zpěvy Vojtěcha\na Janka). Mimo to uslyšíme úryvky z „čarostřelce\"\n(akt 111. arie Aninky a sbor drůžiček), „Normy\" (I,\nakt. čí-do 5.) a „Noclehu v Granadě\" (duetto\nč. 4. z I. aktu). Program takový svědčí zajisté o pro-\nspěšnosti ústavu tohoto, jenž za úkol si obral vychová-\nvati operní zpěváky a zpěvačky, jakož i o obezřelém\nvedení mistra Smetany.\n* SI. J. Pavlisova, obratná pianistka a zpěvačka,\nabsolvená žákyně konservatoře pražské, obdržela vý-\nhodné nabídnutí, aby nastoupila místo co učitelka zpěvu\na klavíru na dívčím gymnasiu v Nikolajevu (na Rusi).\nTamtéž po delší řadu let výborně účinkuje co ředitel\ntamnější městské kapely náš krajan . Větrník.\n* Zítra poprvé se provozuje v letním divadle na\nhradbách Offenbachová opereta „Pytláci\", na je-\njížto vystrojení scénické ředitelstvo divadelní věnovalo\nslušnou sumu.\n* V druhé polovici srpna b. r. odbývána bude v Pře-\nrově slavnost odhalení pomníku slovutnéh > Amose\nKomenského. K slavnostnímu koncertu pozváni budou\nčeskoslovaaští zpěváčtí spolkové; pro solové zpévy získáni\njsou sl. Vávrova člen kr. z. českého divadla a výtečný\nbaritonista téhož divadla p. J. Lev.\n* P. Karel Kučera přijal nabídnuté jemu místo\nředitele kůru při pravoslavném chrámu ruském v Nizze,\na obdrží ročně 6000 franků.\n* Příští hudební přílohou zajisté zavděčíme se ctě-\nným našim odběratelům, hodlajíce jim podajt iednu z nej-\nkrásnějších scen ze Smetanovy nové zpěvohry „Dvě\nvdovy\", totiž čtverozpév (2 soprani, tenor a bas) do\nas—dur, 7. výstup I. jednání, skvělé to číslo solové pro\nprogramy koncertní a besední."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.7", "texte": "* „Slovanka\" zove se sbírka slovanských ná-\nrodních písní, pro smíšený sbor L. Procházkou upra-\nvených, jejížto I. sešit vyjde tiskem Em. Starého a spol.\nběhem příštího měsíce. Smíšené pěvecké jednoty a pě-\nstitelé smíšeného čtverozpěvu vůbec naleznou v sbírce\nté nej krásnější perličky z bohatého pokladu národního\nzpěvu slovanského.\n* Místo řiditele kůru, jež nedávno bylo vypsáno\npod skvělými podmínkami m 1 ado-boleslavskou měst-\nskou radou, jest uděleno jak se ze spolehlivého pra-\nmene dovídáme dosavádnímu řiditeli kůru v Králové\nDvo% p. Hruškovi, stejně obratnému hudebníku jako\nhorlivému pěstiteli reformy nynější hudby církevní. Ku\nvolbě tak zdařilé můžeme městu zmíněnému z plna srdce\ngratulovali.\n\nČeská zpěvohra. V poslední době neposkytoval\nchudý repertoir opery naší nižádné příležitosti ku delší\njakési zprávě. Celý ten apparát se vlekl liknavě ku\npředu a patrně svědčil o tom, že cítí onu tíhu nynější\n„saison mořte\". Co poněkud života v chabé síly celé\nté operní mašiny přivedlo, byly hlavně dvě povždy svěží\nnovinky domácí, již dovedou pokaždé při svém obje-\nvení větší proud vděčného otecenstva přilákati.\nHřímalého „Zakletý princ\", v němž hudební ka-\nrakteristická kresba celé postavy písaře „Brka\" náleží\nk nejvtipnějším nápadům v .oboru moderní opery ko-\nmické vůbec a Smetanova „Prodaná nevěsta\", o jejíž\nvýtečnosti netřeba šířiti nových slov to byly jediné\nsvětlé dva body v čiré temnotě nejnovějšího repertoiru.\nV Hřímalého opeře na se zvláště slč. Sittova ve-\nškerou pozornosť obracela nejen zdařilou interpretací\nzpěvní částě, nýbrž i rozmarnou, svěží distinguo-\nvanou svou hrou, jež patrně o tom svědectví vydá-\nvala, že slečna se vzácnou pečlivostí vniknouti dovedla\nv nemálo choulostivou tu úlohu. Jí po boku se skvěla\nslč. Hanušova a jako vždy uchvátila i tentokráte\nzvláště mistrným přednesem modlitby před obrazem svaté\nPanny veškeré obecenstvo ku vřelé, dlouho trvající po-\nchvale. Pp. Vávra, Lev a Mošna (co nedostižitelný\nBrk) zpívali s patrnou chutí a láskou vděčné své partie.\nV „Prodané\" jsme se po delší přestávce opěť jednou\nsetkali se slč. Vávrovou, jež jak známo, v poslední\ndobě častěji trpěla chorobou v pravdě krásného svého\norganu zpěvního, což přičítá se všeobecně okolnosti té,\nže slečna exponovala jemně konstruovaný orgán svůj\nzhoubnému pro hlas průvanu na jevišti „na hradbách\".\nÚkaz ten by měl býti výstrahou pro řiditelstvo, by žá-\ndným svůdným slovem nedalo se příměti k tomu, aby\nruinovalo krásné mladistvé hlasy operních sil jich před-\nváděním na hradbách. Výsledek jednání takového by\nje zajisté o tom poučil, že jedině sobě, pokud se týče své\nkase uškodilo! Pokud se týče slč. Vávrovy, přiznáváme\nse s potěšením, že sklíčenost hlasu jejího jaksi povolila;\nzejména jest výška opěť čistá, příjemná a dosti zvučná\nstřední a hlubší poloha se posud z pout churavosti\nzcela nevyprostila i nemůžeme jinak než největší opatrnost a\nneustálé šetření-se ctěné slečně i na dále odporučovati.\nPokud se úp 111 ě organ neuzdraví, neměla by slečna\nnikdy k vystoupení přivoliti. Škodí jí to. Z ostatních\núčinkujících měli pp. Vávra a Čech ml., zejmenapak\nsbory velmi šťastný večer.\nDnem 25. t. m. uzavřena jest řada představení\nv Novoměstském divadle pro letní dobu. Při příleži-\ntosti posledního toho večera provedena byla Še b o rov a\nHusitská nevěsta\".\n\nKritický oznamovatel.\n\nZe sbírky původních českých zpěvů s průvodem\npiana. A. B. Tovačovský: „Zapějme písně veselé!\"\n(Sbor pro mužské hlasy s průvodem piana); Paukner\nJosef: „Nevěsta předoucí\" „Dennice\" (pro dva\nženské hlasy s průvodem piana).\nZe sbírky tanečních kusů. Ant. Y. Ya 1 enta,\nMělnický: „První státní\" (čtverylka věnovaná proslulému\nskladateli K. Bendi o v i).\nAčkoli v nynější (v pravém smyslu slova) mrtvé\nsaisoně umělecké nevšímá sobě obecenstvo naše nových\nzjevův v literatuře hudební z oboru písní tak jak zaji-\nsté by záslužno bylo, přede pokračuje jediné rýze če-\nské naše nakladatelstvo hudební osvědčené firmy Em.\nStarý a spol. na dráze jednou : apočaté v důslednosti\nsvé a vydává vzdor velmi skrovné poptávce čas ob čas\nse vzácnou obětavostí skladby domácích skladatelův, na\njichž vnitřní hodnotu možno se obecenstvu vždy spo-\nlehnouti, poněvadž vše cokoli se tiskne, podléhá přísné\nkritice zajisté povolaných v oboru tom mužův. Zde ne-\npřevládá jako to jinde bývá choutka osobní či\njakékoli jiné ohledy, nýbrž zde jedině přednost se dává\nvnitřní ceně té které skladby: obstojí-li skladba před\ntribunálem kritickým, tiskne se; neobstojí-li, padne do\nkoše bez milosti nechť ji psal kdokoli. Pečeť jistého\nstupně dokonalosti jest tedy vtisknuta všem, firmou touto\nvydaným skladbám. Z tohoto zařízení vysvětluje se sama\ns sebou ona všestranná obliba, jížto se zde vydaným vý-\ntvorům uměleckým v šírých vlastech česko-slovenských\npravidelně dostává.\nZe skladeb, jež tentokráte leží pod pytevním no-\nžíkem našim, obrací především Tovaěovského muž-\nský sbor s průvodem piana zvláštní na se pozornosť.\nDle celé zevnější formy skladby té patrno, že skladatel\nzná zevrubně mimo dobré i všechny stinné stránky muž-\nského čtverozpěvu. Barvitost pouhých mužských hlasův\njest sice rázu mohutného, takřka železného, však trpí\ntím, že se stává délkou je d n obarevnou, monotonní.\nRozmanitost zde není právě tak valně možná v úzkých\nmezích asi dvou oktáv; aby tedy přiměřeně dle slov\nrázu slavnostního většího lesku celému zevnějšku dodal,\nopatřil Tovačovský hlasy mužské přiměřeným průvodem\nklavírním, jenž dojem obmýšlený plnou měrou dosahuje.\nNálada povšechná celého sboru je slavnostní: spůsob\nharmonizace tedy musel býti volen v nejzvučnější a hla-\nsům normálně vyvinutým nejpřístupnější formě po spů-\nsobu klasických sborů slavného pěvce „Kouzelné flétny\",\nna nějž tu i mnohý (nyní ovšem poněkud zastaralý)\nobrat melodický silně upomíná. Skladba ta beze vší\npretense podává se venkovským spolkům co vděčné a"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740627-01.1.8", "texte": "velmi snadné číslo ku nacvičení, jež se hodí povšechnou\nfisiognomií svou ku každé slavnostní příležitosti.\nS touže obratností, plynně a průhledně jsou psány\nobě následující písně Pauknerovy pro dva ženské\nhlasy (soprán, alt), z nichž prvá „Nevěsta předoucí\" s mírně\nskotačivým průvodem piana v pravé ruce což patrně\njest jaksi situační barvou šumícího kolovrátku na slova\n„toč se kolovrátku toč\" velmi příznivý dojem činí.\nMát Paukner mimo obyčejnou routinu skladatelskou ještě\nzvláštní jemný smysl pro. mnohé detaily, k nimž slovo\npoetické mu vhodné poskytuje látky, kteréžto zvláštnosti\npříjemnou rozmanitost v celek uvádí a povznáší nad\nobyčejnou dávno vyjezděnou frazeovitost. I to budiž\nku chvále mladého skladatele povědělo, že větším dí-\nlem zdařile po česku deklamuje, ovšem zdá se to býti\nvíce zásluhou instinktu než reflexe, poněvadž co výminka\npřichází přede mnohdy vedle správně deklamovaného\nslova mnohá méně správná akcentuace (piVní slabika, na\nníž vždy v češtině spadá akcent, není tu užívána na tě-\nžkou nýbrž ovšem nesprávně často na lehkou dobu na\ntak zvuný „zdvih\"), což patrně svědčí o tom, že Paukner\ntvoří své písně převážně ze stanoviska čistě hudebního,\na na poetickou stránku slova že béře až v druhé in-\nstanci ohled k vůli zevnější formě, jež vždy jest u něj\nuhlazena, a působí dojtm uspokojující. Druhé duetto\n„Dennice\" na slova J. Pickova vyniká ušlechtilou melo-\ndičností, jež v ladných, jemně rozvlněných liniích ku\npředu plyne. Průvod piana jest celkem s hlasy homo-\nfonně veden v pravé ruce a v levé podporuje větším\ndílem akkordicky celou stavbu. Celkem zajisté možno\nříci, že obě tyto skladby Pauknerovy náleží v řadu oněch\nvýtvorův, jež múza jeho ve svátečním naladění zplo-\ndila a že obě budou vítaným příspěvkem jakož i pro\nširší kruhy obecenstva vděčným číslem koncertních\nprogramů.\nPrvně jmenovaný dvojzpěv jest věnován hořovickému\nženskému zpěv. spolku „Libuše\".\nBudiž nám dovoleno učiniti malý skok z oboru\nhudby vokální v obor instrumentální a sice v užší obor\noné rozmarné veselé hudby, jež rozčiluje nervy mladých\nmyslí as neodolatelnou mocí vjíždí do nohou ana kří-\ndlech lehkonohého rytmu magnetickou přitahuje mocí\nňádra blahým pocitem veselí tanečního rozechvělá a\nunáší je v náručí v sladkém víru po hladkých parketech\nsálu tanečního. Valentova „čtverylka\" titulována\n„První státní\" zve nás ku plesu druhu zvláštního, bez-\npochyby do plesu mladých právníkův, kteří v hrdém po-\ncitu šťastně odbyté „první státní\" zkoušky odvážněji\nnež kdy jindy zhlíží se v kouzelných zrcadlech duší díl-\nčích, na něž básníci na tisíce veršů nadělali, které ač\nv starých formách, přede vždy něco nového nám pově-\nditi umějí, tak jako ve formě čtverylky na tisíce melo-\n. dických myšlének se vystřídalo a přede nám tentokráte\nobratný komponista Valenta něco zbrusu nového po-\ndává, co vším právem zajisté zasluhuje všeobecné po-\nzornosti nejširších fkruhů tancechtivého publika. Čtve-\nrylka Valentova činí dojem hudby ušlechtilé forem ele-\ngantních a jest melodickou částí svou v pravdě salonní.\nOdporučujeme ji všem kapelám, jež v úmyslu mají\nelektrizovati celou společnost v taneční zábavě co nej-\nvřeleji.\n\nX."}]}