{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_sha256": "ed9136115b7474bbb41ae803a94048b22499c961fe36148adb5d2b88232e832b", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/07/04_01/bmtnabd_1874-07-04_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209", "page_fin": "209", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1253, "texte": "Památné dni hudební.\n\n4. července 1802 nar. Jos. Labický, sklad. tan.— v Šönfeldu.\n„ „ 1871 odhalení pomníku Kr. Gluka ve Weidenwangu.\n5. „ 1823 I. provoz, zpěv. V. Ji ro vc e„n Finto Stanislao\"\nv Miláně.\n„ „ 1840 f Giuseppe Nosadini, slov. basista v Miláně.\n6. „ 1739 nar. Bedř. Vil. Ru st, pianista a skladatel —ve\nWórbieích.\n„ „ 1813 I. provoz. Ros sin iho první zpěv. „Demetrio\ne Polibio\" v Miláně.\n„ „ 1837 naroz. Ladisl. Želen ski, dr. fil., ski. polský\nv Grodkovicích.\n» n 1843 I. prov. Rich. Wagnera skladby „Letnice\" (Das\nLiebesmal der Aposteln\") v Drážďanech.\n„ „ 1858 f Jan Eman. Doležálek, uč. hudby a skla-\ndatel písní ve Vídni.\n7. „ 1733 nar. F. Anderle, znám. samouk na houslích\nv Poděbradech.\n„ „ 1810 nar. Rob. Šumán, výt. sklad. v Zvikavě.\n„ „ 1818 I. prov. Spohrovy zpěv. „Faust\" —ve Vídni.\n1858 f Vácsl. Plachý, varh. a sklad. v Praze\n» » (naroz. v Klopotovicích na Moravě).\n„ „ 1858 ŠOleté jubileum založení konservatoře pražské.\n8. „ 1819 nar. Vatroslav Li sinski, horvátský skladatel.\n„ „ 1826 naroz. Fr. Chrysander, hud. spis. a učenec\nLubtheenu (v Meklenbursku).\n9. „ 1843 nar. Alois Karel, čell. v Brandýse nad L.\n„ „ 1847 I. prov. Spohrova oratoria „Pád Babylonu\"\nv Londýně.\n10. „ 1835 nar. J. Věnavský, výt. housl. v Lublině."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209", "page_fin": "209", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.1.1", "titre_corps": "4. července 1802 nar. Jos. Labický, sklad. tan.— v Šönfeldu.", "titre_sommaire": "4. července 1802 nar. Jos. Labický, sklad. tan.— v Šönfeldu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1253, "texte": "4. července 1802 nar. Jos. Labický, sklad. tan.— v Šönfeldu.\n„ „ 1871 odhalení pomníku Kr. Gluka ve Weidenwangu.\n5. „ 1823 I. provoz, zpěv. V. Ji ro vc e„n Finto Stanislao\"\nv Miláně.\n„ „ 1840 f Giuseppe Nosadini, slov. basista v Miláně.\n6. „ 1739 nar. Bedř. Vil. Ru st, pianista a skladatel —ve\nWórbieích.\n„ „ 1813 I. provoz. Ros sin iho první zpěv. „Demetrio\ne Polibio\" v Miláně.\n„ „ 1837 naroz. Ladisl. Želen ski, dr. fil., ski. polský\nv Grodkovicích.\n» n 1843 I. prov. Rich. Wagnera skladby „Letnice\" (Das\nLiebesmal der Aposteln\") v Drážďanech.\n„ „ 1858 f Jan Eman. Doležálek, uč. hudby a skla-\ndatel písní ve Vídni.\n7. „ 1733 nar. F. Anderle, znám. samouk na houslích\nv Poděbradech.\n„ „ 1810 nar. Rob. Šumán, výt. sklad. v Zvikavě.\n„ „ 1818 I. prov. Spohrovy zpěv. „Faust\" —ve Vídni.\n1858 f Vácsl. Plachý, varh. a sklad. v Praze\n» » (naroz. v Klopotovicích na Moravě).\n„ „ 1858 ŠOleté jubileum založení konservatoře pražské.\n8. „ 1819 nar. Vatroslav Li sinski, horvátský skladatel.\n„ „ 1826 naroz. Fr. Chrysander, hud. spis. a učenec\nLubtheenu (v Meklenbursku).\n9. „ 1843 nar. Alois Karel, čell. v Brandýse nad L.\n„ „ 1847 I. prov. Spohrova oratoria „Pád Babylonu\"\nv Londýně.\n10. „ 1835 nar. J. Věnavský, výt. housl. v Lublině."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209", "page_fin": "211", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.2", "titre_corps": "Smetanova „Prodaná nevěsta“. (Komická opera ve 3 jednáních; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje dr. hrabě F. P. Laurencin.", "titre_sommaire": "Smetanova „Prodaná nevěsta“. (Komická opera ve 3 jednáních; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje dr. hrabě F. P. Laurencin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.1", "debut_caractere": 1255, "fin_caractere_exclue": 3512, "texte": "Smetanova „Prodaná nevěsta“.\n(Komická opera ve 3 jednáních; vlastnictví „Matice hudební“\nv Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\ndr. hrabě F. P. Laurencin.\n(Pokračování.)\nPotud text. Hudba pak (f—dur, 4/4, vivace) velmi\nšťastně k situaci svou komikou se pojí. A tu teprve\npoznáváme pravý význam ouvertury celkem sice velmi\nstřízlivě psané, vzdor tomu ale treíně jádra celého\nděje hlavního se dotýkající. Yzalť skladatel úvodní\nmotiv tohoto finále (str. 113. syst. 1. takt 1. až syst.\n2. takt 7.) za začátek ouvertury, jakoby tím již hned\nzprvu nazuačiti chtěl moment, jenž jest opeře zá-\nkladem. Nnedá se však upříti, že pravého účinku do-\nsáhl větou touto skladatel jenom na počátku 2 finále\ntohoto, na počátek ouvertury široce rozpředené\njest věta tato poněkud' homofonní.\nKecal na to vybízí lid (str. 113. syst. 3. takt 5.)\naby svědkem se stal tohoto neslýchaného činu. Tento\nzpěv vyznamenává se, jako i předešlé zpěvy doha-\nzovače, tonem emfatickým, plným vědomí o důležitosti\na vážnosti prodeje, jakýž následovati má, tonem jenž\ndruhou je typickou známkou osoby Kecalovy. Sbor\nmu odpovídá (str. 114. syst. l.takt 1., 2., 3.): „Po-\nzor dáme, svědectví dáme\", kteráž slova oděna a\nprovázena jsou hudbou rázu veskrze prostonárodního.\nMimo to jeví se v ní jakés očekávání a všemožné na-\npnutí pozornosti, aby tak vážným svědkům ani slo-\nvíčko z celého děje neuklouzlo. Zvlášť pak stále se\nopakující ton C, jenž celou scénou touto v mnohých\ntransposicích se vine, zdá se býti dokladem výkladu\nmísta tohoto. A podobné přichází toto C i na str.\n115. syst. 2, posl. takt, kde Jeník dotvrzuje, že ne-\nodstoupí nikomu svoji Mařenku, leč „velectěnému\nsynu Tobiáše Míchy\", kde však následkem rozčilení\nJeníkova skladatel od tohoto tónu, jenž u Kecala\njest na místě tomto až psalmodickým, upustil. Vrcho-\nlit se melos Jeníkův (str. 115. syst. 2. posl. takt až\nsyst. 3. takt 6.) enharmonicky upraveným stupňo-\nváním na gis.\nPoslední slova jeho opakuje Kecal, opouštěje\ntu své stanovisko diktátorské poprvé v této scéně,\ncož hudbou zakončením ve—dur velmi trefně\njest podáno. Jeník však nyní klade podmínku, za\njakou hodlá prodati svou Mařenku; (str. 115. posl.\nsystém, meno mosso, cantabile), melismatickou frásí\nhudební, silně sentimentálností proniklou. Rozčilení"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5859, "texte": "f\njeho trefně karakterizuje mezi jiným i akkord a\nDis\nAkordu toho, o němž se Mor. Hauptmann tak široce\nve spisu svém „Harmonik u. Metrik\" rozepsal, s pro-\nspěchem užívali již Mozart („Titus\", „Recordare\"\nv Requiem), nověji pak Liszt („Granermesse\", Cru-\ncifixus) a Wagner (první věta úvodní k „Tristanu a\nIsoldě\") co znaku nejvyššího pathosu. Smetana pak\npodobné velmi šťastně tu pochodil užívaje tohoto\nvelevýrazného tvaru harmonického. Po Kecalových\nslovech: „Vše zapsáno, jak žádáno\", ironicky poda-\nných, vystupuje opět sbor, vyslovuje podivení své\nnad činem Jeníkovým tonem opravdu prostonárodním,\nz lidu vzatým. A teď opět jednou slyšíme hlas man-\nželce své podaného Krušiny, jenž Jeníkovi svou po-\nchvalu vzdává melosem velmi duchaplně myšleným,\nv němž tento šťastný manžel dodati si snaží jakés\ndůstojnosti a vážnosti, která ale nijak nemůže za-\nkrýti vrozenou mu omezenost a prostotu ducha (str.\n116. syst. 2. takt 2. až syst. 3. takt 3.). Na to per-\noruje Kecal: „Ještě .nejsme u konce\" až k sextě\nstupňovanou, a opět zpět sestupující toninou f—dur;\nnačež krátké interludium orkestrální, velmi ducha-\nplně s jakýms nádechem enharmonickým kompono-\nvané, nás připravuje na pathetickou proklamaci Ke-\ncalovu, dle níž zavazuje se Jeníkovi vyplatiti 300\nzlatých za odměnu této povolnosti (str. 116. syst. 3.\nposl. takt, až str. 117. syst. 4. takt 1.). To příčinou\njest velikého rozhořčení lidu, jež velmi trefně nazna-\nčeno jest frásí následující, drženou v mezích troj-\nzvuků a—dur a d—mol, k níž připojuje se i ozvěna\ntohoto vox populi slova Krušiny, provázená již\nna str. 114 označenou, karakteristickou frásí hude-\nbní (str. 117. 4. syst. takt 5. až str. 118. syst. 1.\ntakt 7.). Těmto řečím lidu a Krušiny učiní Kecal\nsvým hlasem diktátorským konec, volaje: Punctum\nsatis, písek na to! (str. 118. syst. 1. takt 7.), kteráž\nfráse větou orkestrální ironisující pedantism jeho,\ntrefně jest provázena. Po recitativníin vybídnutí Ke-\ncalovu, týkajícím se podpisu Jeníka i svědků, a kom-\nponovaným rhytmem barvy byrokraticko-pedantické,\nnásleduje krátká z cis do h—mol vedená mezihra\norkestrální, v níž důmyslně užito moderních vymo-\nžeností na poli enharmoniky (str. 118. syst. 3. takt 2.\naž posl. syst. posl. takt). Ted! deklamuje Jeník své\nplné jméno, podpíše a tu frásemi již dříve vyznače-\nnými vyslovuje Krušina i veškeren lid úžas a oškli-\nvost nad takým jednáním (str. 119. syst. 2. takt 7.\naž str. 121 posl. syst.) a mezi tímto všeobecným po-\nhnutím, plným rozhodné „vis comica\", padne opona.\nMařenka stala se „nolens volens\" chotí Vaška. Jeník\nse jí podobně „nolens volens\" odřekl.\nTřetí a poslední jednání. První, jak tex-\ntem tak i drastickou hudbou zdařilá scéna předvádí\nnám Vaška, ženicha Mařenčina proti vůli jeho. „To,\nto mi v hlavě le —, leží, o o život mi bě běží,\"\nvolá ten chudas, a lamentuje, že tak mlád zemříti\nmusí. Tomuto žalování Vaškovu úvodem jest sada\norkestrální (c—dur, 4/4, moderato), na podobné théma\npři prvém objevení se Vaška (v 2. aktu 2. vystup)\nživě upomínající, rozčileností rbytmiky poděšení Vaška\nzdařile naznačující. A první okolnost novým jest\ndůvodem, že povaha a podstata hudebního dramatu,\nznačně zušlechtěná praxí příznačných motivů, R. Wa-\ngnerem zavedenou, není skladateli „Prodané nevěsty\"\nnijak cizí; úvodní pak větu tohoto jednání vřaditi\ndlužno mezi nejzdařilejší druhu toho práce, a to\nhlavně pro důmyslné užívání nástrojů dechových (kla-\nrinetů a hoboji) , prozrazující pravý a jemný vkus\nskladatele pro vhodnou barvitost orkestrální. Vaškův\nkoktavý zpěv (str. 122. syst. 4. takt 3) vybočuje\nz původní tóniny c—dur do f—mol, a zároveň změní\nse 4/4 takt v 3/4; panuje vněm jakás monotonie, jež\nale právě zde velmi vhodně jest volena, ješto\nkaždý blbec a takovým jest i Vašek rád pevně\nna představě jednou v něm vzniknuvší lpí. Tím dá\nse omluviti ono neustálé vracení se k tonice, jež za\ndůvodem právě uvedeným spíše uznání, než i sebe\nmenšího vytýkání zasluhuje.\nNyní následuje (str. 125) pochod (f—dur, -/4,\nallegro) ballet a produkce komediantův (c—dur, 2/4,\nvivace), kteréžto věty obsahem themat, rhythmikou,\nharmonisací a orkestrací věrným a velezdařilým jsou\nobrazem veselého, rozpoutaného života posvícenského\na rozmarné mysli „svobodných\" těch „umělců\", kteří\nvesnici svou návštěvou poctili. Rem tetigisti, Sme-\ntana! Jest to ryzí, pravý humor v roušce zdánlivě\nprosaické. Ukazovati tu k jednotlivostem neprospělo\nby. Scénu tu musíš, čtenáři, viděti a slyšeti, abys\npravý pojem o výtečnosti její sobě učiniti dovedl.\nV následující scéně (j—dur, -/4) vystupují Esrne-\nralda a pan principál nad míru zdařilým dvoj-\nzpěvem, v němž snaží se Vaška vší mocí přemluviti,\naby dal se v „milostné zvířátko\" (v medvěda) pře-\nstrojiti; a doufám, že nebude tu třeba rozsáhlých\ndokladů notových, aby si čtenář na základě toho, co\njiž dříve o zručnosti Smetanově v oboru karakteri-\nsování komiky pověděno, o výtečnosti čísla toho\ndobrý učinil pojem, Esmeralda vede tu slovo, prin-\ncipál jen jako ozvěna jednotlivými slovy Vaškovi\nchuti dodává; velmi účinná to tedy ironie ve formě\nkanonické a hranice, dělící komické od sprostého,\nvelmi přísně tu šetřeno.\nV následující scéně kvartetní (c—mol—c—dur,\n4/4) snaží se rodiče Vaškovi ve spolku s dohazova-\nčem synáčka přivésti opět na cestu k ženění, jehož\nse (2. akt), přestrašen řečí Mařenčinou, byl odřekl.\nCharakteristická tu rhytmika, jak ve zpěvu, tak\nv orchestru, v níž vidíme jasně snahu na Vaška do-\nléhajících rodičů, aby konečně k rozumu přišel. Slovy,\nkrátkými úhozy ffo provázenými: „Mluv, Vašku, mluv,\nco tu myšlénku ti vložilo?\" béře se trio dále, a\nspleten otázkami ze všech stran naň dotírajícími,\nodpoví Vašek konečné koktaje: „O-ona by mne o-otrá-\nvila.\" I dále sypou se kvapem otázky na übohého\nVašíčka, až tento konečně po překrásném, z tóniny\nc—mol do a—dur velmi obratně převedeném inter-\nludiu orkestrálním odpoví: „Maě to ně-ně-někdo dnes"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1421, "texte": "povídal\" (str. 133. syst. 2. takt 6.). Na opětné otázky\niodičů a Kecala odpovídá Vašek provázen karakteri-\nstickými, blouznivými zvuky orkestru (str. 133 syst.\n3. takt 4. až str. 134. syst. 1. takt 2.).\nJeště naposled táže se vyzvídající terceto za ne-\ntrpělivého bručení basů a za lahodného znění terce °\nv hořejších hlasech: „A co ti pověděla?\" Vašek po\nkrátké pastorální mezihře (str. 134. syst. 2. takt 1.\n2.) odpovídá: „Je hezounká, mne ráda má!\" při čemž\norkestr pastorálního tonu a alternace akordů | I,\nna F založených se nespouští. Na to táže se na posled\nHáta: „A znáš ji?\" Vašek odpověděv „Ne neznám\",\nodběhne. Kecal ihned svým věhlasem to tuše, zvolá:\n„V tom vězí ňáký podvod!\" (str. 135. syst. 1. takt 1.)\na rodiče Vaškovi mu přisvédčují za znění téže orkest-\nrální figury, jaká se při prvním zvolání Kecala ozý-\nvala (až do str. 135. syst. 1. takt 5.). Tu náhle\nzavzní jako jedním hrdlem za pathetického znění\nplnou měrou rozprouděného orkestru: „Není v tom\nnikdo jiný\" atd., čímž veškerou vinu na Jeníka uva-\nlují. S komickou emfasí prohlašuje ted! Kecal, orkestrem\nunisono doprovázen, „já všecko vyskoumám\"* Nyní\n(str. 135. syst. 3. takt 5. až str. 136. systém 2. posl.\ntakt) opakuje se ještě jednou táž věta (str. 135. syst.\n1. takt 2.), o níž již svrchu promluveno, a vhodně\ni štastně celý ten výstup zakončuje (syst. 3. takt 1—7.)\nopakování fráze: „Já (on) všecko vyskoumám\" ťfo a\ntutti. (Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "211", "page_fin": "212", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.3", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.3", "debut_caractere": 1423, "fin_caractere_exclue": 5819, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Slovutný historik hudební dr. Vil. Ambros\nvyznamenán jest J. V. císařem Frant. Jozefem řádem\nželezné koruny třetí třídy.\n** Nové opery vlašské bud hotové buď teprv v pro-\ncesu svého utvoření se nacházející, jsou : Carlo il Te-\nmerario, Gismonda di Sorrento (Piazzano), La Fiera\n(Delfico), II Paria (Burgio di Villafiorita), II Principe di\nTapigliano (Cagnoni) a Romolo (Mercuri). Voláme opět\na opět: O šťastná Itálie!\n** Impressario Pollinijmenován jest vládou ruskou\nřiditelem carských divadel pro vlašské opery v Petro-\nhradě a Moskvě. Vzdal se tedy místa ředitele měst-\nského divadla v Hamburce.\n** Verdihorekviem za Manzoniho provozováno\nbylo iv Paříži s úspěchem velikým, ač nespůsobilo ta-\nkého enthusiasmu, jako v Miláně. Francouzští kritikové\novšem posuzují je jinak než předpojatí jichkollegové za\nAlpami.\n** Gounod onemocněl a má v úmyslu opustiti An-\nglii, hodlaje na blízku lázeňského místa Trouvillu ve\nFrancii několik měsíců pobýti.\n** V budoucí sézoně podzimní provozovati se má\nv 8010 gni Rubinšteinova opera „Feramors\".\n** V komické opeře ve Vídni bude od L srpna\naž do března bud. r. zpívati vlašská jedna společnost\noperní. ,\n** Nový pěvecký spolek v Stuttgarte uspořádal\n2. svůj koncert, z jehož programu vyjímáme : „Křižáci\"\n(Gade), „Ave Maria\" (Franz), „Zastaveníčko\" (Šubrt),\nromance pro flétu a klavír, tarantella pro klarinet a flétu\n(Saint Saěns) a j. Co sólisté účinkovali slč. Lowe-ova,\npp. Sigmundt a Schnell (zpěv), C. Krůger (fléta), Meyer\n(klarinet) a W. Kríiger (klavír).\n** Ve Vratislavi zemřel zdravotní rada dr. Viol,\nznámý co kritik hudební. Přeložil a spracoval Giov. da\nPonteho text k Mozartovu „Don Juanu\".\n** Paní Wiltová, primadonna dvorní opery vídeň-\nské, zpívá teď v Londýně s úspěchem skvělým.\n** V 111. koncertu městském ve Wiesbadenu\nhrál slovútný Wilhelmi koncertní fantasii, již byl F.\nHiller zvláště pro něho komponoval, u přítomnosti\nskladatelově s obvyklou bravurou. Týž večer hrál L. B r a s-\nsin z Brusellu klavírní koncert do a-moll od E. Grieg a\na konečně vystoupila jakás zpěvačka, slč. Walbelenová\nz Drážřfan (neznámá veličina) a zpívala prý tak, že obe-\ncenstvo z pouhé útrpnosti snad se na rychlo vytratilo\nze síně koncertní.\n** Náš krajan L. Saar, rodák z Prahy, dosud ka-\npelníkem v Londýně, jmenován jest kapelníkem při měst-\nském divadle v Hamburku.\n** Ze Sondershausenu. (P. d.) Třetí „Loh-koncert\"\nnebyl pro nepříznivé počasí tak četně navštíven, jako oba\npředešlé, ač co do vhodného sestavení programu od nich\nse nelišil. Na prvním místě stála ouvertura „V háji\"\nod J. Brůlla, která postrádá oné ideálně romantické\nnálady, jaké vyžaduje již její titul, vyjma snad několik\notřepaných triviálních fanfar. Obecenstvo se zachovalo\nk práci té tak, jak toho zasluhovala. Suita pro solové\nhousle s pianem od J. Raffa, jest skladba velmi účinná.\nZ pěti oddílů (prélude, menuetto, corrante, larghetto, il\nmoto perpetuo) jest druhý a čtvrtý nejzdařilejší. Nejlepší\nz celku bylo zakončení oddělení prvního symfonickou vel-\nkolepou básní Lisztovou „Ideály\". Oddělení druhé\nobsahovalo 1. polonézu pro housle od J. Lauterbacha,\nkterouž hrál dovedný jmenovitě v brillantní hře zcela\nzdomácnělý houslista Zeitz z Gothy, který také v prvním\noddělení suitu Raífovu přednášel. Následující symfonie,\nVám též dobře známá, „Oceán\" od A. Rubinsteima,\nnáleží bez odporu k nej velkolepějším plodům skladatele\ntohoto. Poněvadž skladba ta v „Daliboru\" již náležitého\nposouzení došla, nepotřebuji se dále o ní zmiňovati. Po-\ndotýkám pouze, že obecenstvo na nějakou hodně hlučnou\nbouři mořskou čekající, bylo ve svých nadějích poněkud\nsklamáno a tudíž ne zcela uspokojeno.—Program kon-\ncertu večerního byl: ouvertura k zp. „S emiramis\" od\nRossiniho, arie zOberona a finále z téže opery\nod K. M.z W e b r ů, hymna ks v. Ceeilii od Gou-\nnoda a ouvertura od Benedikta, čtvrtý „Loh\"-\nkoncert náležel programem svým z větší části století\npředešlému. Zahájen byl ouverturou k Cherubiniho zpě-\nvohře „Fanisca\". Přísná kontrapunktická stavba, vystří-\nhání se všech planých křiklavých efektů dodává skladbě\nté nemalé zajímavosti. Dále proveden koncert pro 2\nlesní rohy, 2 hoboje, a smyčcový kvartet od Haendla a\ntéhož mistra sonata pro soleně housle, 2 hoboje a kvartet.\nObě skladby co kuriosity přijaty byly dosti příznivě. Tři-\nvětá symfonie v c-dur od Mich. Haydna zakončila oddě-\nlení první. V oddělení v druhém slyšeli jsme Beethovenovu"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1583, "texte": "„eroiku\" mistrně provedenou. Třetí věta musela býti\nopakována. Mimo to přednesl p. Josef Heinal kon-\ncertino pro flétnu od W. Haake-ho s překvapující zru-\nčností a vyrovnalostí tonu. Zmíniti se chci ještě o dvou\nkoncertech, a sice o koncertu v spolku „Kun stler-\nklau se\" odbývaném, a o církevním koncertu. První\nměl na programu: trio v c-m o 1 od Beethovena (pp.\nWeber housle, Zeitz viola, Monhaupt sen. čello), pak\nsonátu pro housle od S. Bacha (p. Weber), kvinteto pro\n2 housle, (pp. Weber, Reinboth), violu (p. Zeitz), čello\n(p. Monhaupt) a basu (p. Laska), sonátu pro klavír a\nlesní roh od Beethovenova (pp. Laska a Barue), ko-\nnečně kvintet od Rubinsteina. V církevním koncertu\n(dne 18. června) provedeno bylo Mendelssohnovo\noratorium „Eliáš\". Netřeba šířiti slov o umělecké ceně\ntohoto díla, neboť kdekoliv provedeno bylo, nalezlo všude\nvřelého přijmutí, jak ze strany kritiky tak ze strany obe-\ncenstva. Titulní úlohu zpíval barytonista Mayr z Mem-\nphisu (v Americe), který nyní v Lipsku za příčinou svého\nzdokonalení-se ve zpěvu mešká, i provedl ji ku všeobecné\npochvale. Hlas jeho unáší zvláště ve střední poloze mo-\nhutností svou. Ják se proslýchá jest p. Mayr k naši\nopeře pro zimní sézonu engažován. Ostatní solové partie\nbyly vesměs v obratných rukou členů zdejších zpěváckých\nspolků „Cecilienverein\" a Liedertafel\". Sbory šly vý-\ntačně, jakož i část orkestrální, kterouž provedla dvorní\nkapela. Celek svědčil o neúnavné píli a obezřelosti diri-\ngenta, městského varhaníka p. A. Koni ga. Pro příští\nkoncert chystá se prý Lisztovo oratorium „Legenda o sv.\n~\nAlžbětě.\n\nM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "211", "page_fin": "212", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.3.1", "titre_corps": "** Slovutný historik hudební dr. Vil. Ambros", "titre_sommaire": "** Slovutný historik hudební dr. Vil. Ambros", "signature_source": "M", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.3", "debut_caractere": 1445, "fin_caractere_exclue": 5819, "texte": "** Slovutný historik hudební dr. Vil. Ambros\nvyznamenán jest J. V. císařem Frant. Jozefem řádem\nželezné koruny třetí třídy.\n** Nové opery vlašské bud hotové buď teprv v pro-\ncesu svého utvoření se nacházející, jsou : Carlo il Te-\nmerario, Gismonda di Sorrento (Piazzano), La Fiera\n(Delfico), II Paria (Burgio di Villafiorita), II Principe di\nTapigliano (Cagnoni) a Romolo (Mercuri). Voláme opět\na opět: O šťastná Itálie!\n** Impressario Pollinijmenován jest vládou ruskou\nřiditelem carských divadel pro vlašské opery v Petro-\nhradě a Moskvě. Vzdal se tedy místa ředitele měst-\nského divadla v Hamburce.\n** Verdihorekviem za Manzoniho provozováno\nbylo iv Paříži s úspěchem velikým, ač nespůsobilo ta-\nkého enthusiasmu, jako v Miláně. Francouzští kritikové\novšem posuzují je jinak než předpojatí jichkollegové za\nAlpami.\n** Gounod onemocněl a má v úmyslu opustiti An-\nglii, hodlaje na blízku lázeňského místa Trouvillu ve\nFrancii několik měsíců pobýti.\n** V budoucí sézoně podzimní provozovati se má\nv 8010 gni Rubinšteinova opera „Feramors\".\n** V komické opeře ve Vídni bude od L srpna\naž do března bud. r. zpívati vlašská jedna společnost\noperní. ,\n** Nový pěvecký spolek v Stuttgarte uspořádal\n2. svůj koncert, z jehož programu vyjímáme : „Křižáci\"\n(Gade), „Ave Maria\" (Franz), „Zastaveníčko\" (Šubrt),\nromance pro flétu a klavír, tarantella pro klarinet a flétu\n(Saint Saěns) a j. Co sólisté účinkovali slč. Lowe-ova,\npp. Sigmundt a Schnell (zpěv), C. Krůger (fléta), Meyer\n(klarinet) a W. Kríiger (klavír).\n** Ve Vratislavi zemřel zdravotní rada dr. Viol,\nznámý co kritik hudební. Přeložil a spracoval Giov. da\nPonteho text k Mozartovu „Don Juanu\".\n** Paní Wiltová, primadonna dvorní opery vídeň-\nské, zpívá teď v Londýně s úspěchem skvělým.\n** V 111. koncertu městském ve Wiesbadenu\nhrál slovútný Wilhelmi koncertní fantasii, již byl F.\nHiller zvláště pro něho komponoval, u přítomnosti\nskladatelově s obvyklou bravurou. Týž večer hrál L. B r a s-\nsin z Brusellu klavírní koncert do a-moll od E. Grieg a\na konečně vystoupila jakás zpěvačka, slč. Walbelenová\nz Drážřfan (neznámá veličina) a zpívala prý tak, že obe-\ncenstvo z pouhé útrpnosti snad se na rychlo vytratilo\nze síně koncertní.\n** Náš krajan L. Saar, rodák z Prahy, dosud ka-\npelníkem v Londýně, jmenován jest kapelníkem při měst-\nském divadle v Hamburku.\n** Ze Sondershausenu. (P. d.) Třetí „Loh-koncert\"\nnebyl pro nepříznivé počasí tak četně navštíven, jako oba\npředešlé, ač co do vhodného sestavení programu od nich\nse nelišil. Na prvním místě stála ouvertura „V háji\"\nod J. Brůlla, která postrádá oné ideálně romantické\nnálady, jaké vyžaduje již její titul, vyjma snad několik\notřepaných triviálních fanfar. Obecenstvo se zachovalo\nk práci té tak, jak toho zasluhovala. Suita pro solové\nhousle s pianem od J. Raffa, jest skladba velmi účinná.\nZ pěti oddílů (prélude, menuetto, corrante, larghetto, il\nmoto perpetuo) jest druhý a čtvrtý nejzdařilejší. Nejlepší\nz celku bylo zakončení oddělení prvního symfonickou vel-\nkolepou básní Lisztovou „Ideály\". Oddělení druhé\nobsahovalo 1. polonézu pro housle od J. Lauterbacha,\nkterouž hrál dovedný jmenovitě v brillantní hře zcela\nzdomácnělý houslista Zeitz z Gothy, který také v prvním\noddělení suitu Raífovu přednášel. Následující symfonie,\nVám též dobře známá, „Oceán\" od A. Rubinsteima,\nnáleží bez odporu k nej velkolepějším plodům skladatele\ntohoto. Poněvadž skladba ta v „Daliboru\" již náležitého\nposouzení došla, nepotřebuji se dále o ní zmiňovati. Po-\ndotýkám pouze, že obecenstvo na nějakou hodně hlučnou\nbouři mořskou čekající, bylo ve svých nadějích poněkud\nsklamáno a tudíž ne zcela uspokojeno.—Program kon-\ncertu večerního byl: ouvertura k zp. „S emiramis\" od\nRossiniho, arie zOberona a finále z téže opery\nod K. M.z W e b r ů, hymna ks v. Ceeilii od Gou-\nnoda a ouvertura od Benedikta, čtvrtý „Loh\"-\nkoncert náležel programem svým z větší části století\npředešlému. Zahájen byl ouverturou k Cherubiniho zpě-\nvohře „Fanisca\". Přísná kontrapunktická stavba, vystří-\nhání se všech planých křiklavých efektů dodává skladbě\nté nemalé zajímavosti. Dále proveden koncert pro 2\nlesní rohy, 2 hoboje, a smyčcový kvartet od Haendla a\ntéhož mistra sonata pro soleně housle, 2 hoboje a kvartet.\nObě skladby co kuriosity přijaty byly dosti příznivě. Tři-\nvětá symfonie v c-dur od Mich. Haydna zakončila oddě-\nlení první. V oddělení v druhém slyšeli jsme Beethovenovu"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1583, "texte": "„eroiku\" mistrně provedenou. Třetí věta musela býti\nopakována. Mimo to přednesl p. Josef Heinal kon-\ncertino pro flétnu od W. Haake-ho s překvapující zru-\nčností a vyrovnalostí tonu. Zmíniti se chci ještě o dvou\nkoncertech, a sice o koncertu v spolku „Kun stler-\nklau se\" odbývaném, a o církevním koncertu. První\nměl na programu: trio v c-m o 1 od Beethovena (pp.\nWeber housle, Zeitz viola, Monhaupt sen. čello), pak\nsonátu pro housle od S. Bacha (p. Weber), kvinteto pro\n2 housle, (pp. Weber, Reinboth), violu (p. Zeitz), čello\n(p. Monhaupt) a basu (p. Laska), sonátu pro klavír a\nlesní roh od Beethovenova (pp. Laska a Barue), ko-\nnečně kvintet od Rubinsteina. V církevním koncertu\n(dne 18. června) provedeno bylo Mendelssohnovo\noratorium „Eliáš\". Netřeba šířiti slov o umělecké ceně\ntohoto díla, neboť kdekoliv provedeno bylo, nalezlo všude\nvřelého přijmutí, jak ze strany kritiky tak ze strany obe-\ncenstva. Titulní úlohu zpíval barytonista Mayr z Mem-\nphisu (v Americe), který nyní v Lipsku za příčinou svého\nzdokonalení-se ve zpěvu mešká, i provedl ji ku všeobecné\npochvale. Hlas jeho unáší zvláště ve střední poloze mo-\nhutností svou. Ják se proslýchá jest p. Mayr k naši\nopeře pro zimní sézonu engažován. Ostatní solové partie\nbyly vesměs v obratných rukou členů zdejších zpěváckých\nspolků „Cecilienverein\" a Liedertafel\". Sbory šly vý-\ntačně, jakož i část orkestrální, kterouž provedla dvorní\nkapela. Celek svědčil o neúnavné píli a obezřelosti diri-\ngenta, městského varhaníka p. A. Koni ga. Pro příští\nkoncert chystá se prý Lisztovo oratorium „Legenda o sv.\n~\nAlžbětě.\n\nM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "215", "image_debut": 4, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.4", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.4", "debut_caractere": 1585, "fin_caractere_exclue": 5908, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Výtečný pianista polský, Josef Věňavský meškal\ntyto dny v Praze, odjížděje z Varšavy do Paříže.\nK vyzvání zdejších kruhů hudebních hodlá v příští sezoně\nkoncertní také v Praze vystoupiti. Budeme tudíž míti\npříležitost, seznámiti se blíže s jedním z nejstatečnějších\numělců slovanských.\n* SI. Emilie Bubeníčkova mešká nyní ve Fran-\ntiškových lázních. Tamtéž tráví dobu svých prázdnin\numělci pí. ŽofieMenterová a p. D. Popper.\n* Mladistvý čellista Jindřich Korel, bývalý cho-\nvanec pražské konservatoře, posledně člen orkestru di-\nvadla v Štýrském Hradci, meškal tyto dny v Praze.\n* Z „ Moravské Besedy\" v Praze. Na oslavu\n76. letých narozenin Fr. Palackého uspořádána v míst-\nnostech spolkových dne 27. června koncertní zábava,\npři níž ze zvláštní ochoty účinkovali slečna Cachova,\nmimo to pánové Paukner a Melichárek. Prvým programu\nčíslem byl sbor Arn. Tovačovského „Svorný duch\". Za-\npěliť jej členové „Mor. Besedy\", většinou to bývalí čle-\nnové soukromého pěveckého spolku „Slavoje\" v Olo-\nmouci. Slavnostně vážný ton vanoucí celou skladbou uspo-\nkojivě byl postižen, což zvláště tvrditi se musí o čtvero-\nzpěvích v sboru tom. Jinak pouze ten požadavek na\nzpěváky sborové bychom byli kladli, by u početí jednot-\nlivých odstavců či větších či menších s větší sebedůvěrou\na odhodlaností si byli vedli, než jsme pozorovali. Na to\nzapěla slečna Cachova „Aničku\", píseň od Kašp. Pivody,\njakož i „Aj čo by bola\", píseň od Fr. Pivody zvučným\nsvým hlasem. Zvláště poslednější píseň s obratností a\nuznání hodnou vřelostí přednesla všemi odstíny výrazu\nas jistotou mnohem větší, než v první písni shledáno.\nObsáhlý svůj hlas plnou měrou projeviti jí tu umožněno.\nVniknuvši v ducha skladeb těch provedla je citu plně,\naž na nepatrné některé části, kteréž ne docela jasně a\nzvučně na jevo vystoupily. Rozhodně nejslabším bylo\npřednešení „Českých perel\", fantasie na národní písně\nod Nápravníka. Postrádali jsme v něm mnohých věcí,\njichž právem jsme se ňadíti mohli, jakož zase shledali\njsme se s mnohými vadami podstatnými, kteréž jakýmsi\nspůsobem až překvapovaly. V patrně skvělém kontrastu\ns tím bylo zapění p. Melichárkem dvou písní, „Dívko\nspěj v míru moc\" od Pauknera a „Dobrou noc\" od Abta.\nMohútný hlas p. Melichárkův milé pobavení a zotavení\nspůsobil po nedostatečném přednešení skladby Nápra-\nvníkovy. Průvod na pianě k písníín sl. Cachovou ap.\nMelichárkem zapěným převzal ochotně p. Paukner. Po-\nsledním číslem byl sbor od Vašáka „Jen dál\", jenž žer-\ntovným svým, laškujícím tonem posluchacstvo mile pře-\nkvapil a rozjařil. Správného a živého provedení nepo-\nstrádáno tu nikde, až na předposlední kvartet, v němž,\nže partie basové s jakousi nejistotou vystupovaly, zna-\nmenati bylo lze. Přes jednotlivé méně úchvatně před-\nnešené partie programní zůstal celkový dojem přec uspo-\nkojující. Sluší podotknouti ještě, že veškerá téměř čísla\ns hlučnou pochvalou přijata byla.\n* K slavnosti odhalení pomníku Klicperova\nv Chlumci nad Cidlinou (15.a 16. srpna b. r.) složil\nzvláštní kantátu pro smíšený sbor p. Malát (v Hoři-\ncích) a kantátu pro mužský sbor p. Kar. Bend 1.\n* Jednateli „Matice hudební\" jmenováni jsou pro\nPrachatice a okolí p. Jan Yobořil, majitel hudebního\nústava a pro Novou Paku p. Frant. Záhorský, řed. kůru\ntamtéž.\nV\n* P. Otckar Ševčík, výtečný houslista a bývalý\nředitel orkestru kr. z. českého divadla v Praze, jmeno-\nván členem orkestru cárského divadla v Petrohradě.\n\nVýlet „Hlaholu\" do Turnova (dne 28. a 29.\nčervna). Jest to všeobecně známým tajemstvím, že v ny-\nnější době téměř po všech krajinách českoslovanských\nmužské zpěvácké spolky nepochopitelným spůsobem je-\nden po druhém v poznenáhlém umírání zacházejí; ba\niv oněch statečnějších městech, kde spolek nominelně\ndosud trvá, tráví přede jen dny života svého v tichém\nživoření a ne jako před časy v čilém rozproudění života,\nv bujarém sebevědomí svých mladých sil. Snad to duch\nčasu zavinil, jehož heslem jest neustálá, věčná změna?\nJak krásnou obrali sobě po venkově spolkové zpěváčtí\núlohu v společenském životě českém! Oni to byli, kteří\nv první řadě budili vědomí národní v nej širších vrstvách\nobecenstva českého, oni uměním hudebním, zpěvem,\ntouto nejněžnější páskou všech duší lidských, pojili různé\nelementy národa našeho v jeden celek a byli tak zaji-\nsté jedním znej čilejších faktorů při novém vzkříšení"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6344, "texte": "ducha a vědomí národního v středu našem. Nyní ovšem\nstojí národ náš u vývoji svém na stupni daleko vyšším:\nnárodní vědomí dávno již probuzeno žije v prsou všech\nvěrných synů českoslovanských. Spolkové zpěváčtí pr-\nvotní úlohu svou: šíření vědomí národního zdárně již\nvykonali; z toho však nenásleduje, že by po vykonání\ntéto prvotní úlohy své museli složití své zbráně k od-\npočinku. Nejsme ještě u cíle nám uloženo jest ne-\npřehledné ještě množství prací, než dospějeme ku stupni\ntakovému, kde závažným bude hlas náš v tom velkém\nspolku národů evropských. Než ku cíli vytčenému do-\nspějeme, daleká jest a obtížná ještě cesta naše a tu\nmezi ostatními silami českými povstává spolkům zpěvá-\nckým dálší úloha, aby zanechavše bývalého písničkář-\nství, jež sami považují za stanovisko překonané, obrátili\nvšechen svůj zřetel nyní ku stránce té, která má vlastně\nvyplňovati program každého moderního spolku pěve-\nckého : ku stránce ryze umělecké. Duch času to\novšem zavinil, že spolkové, kteří myslí, že již dostáli\nnyní své povinnosti, pakliže čas ob čas ku nějaké té\nslavnosti vytáhnou s praporem v čele a-odzpívají při\nté příležitosti několik dávno omletých vlasteneckých pí-\nsniček, že spolkové ti v době nové, jež slavností tak\nčastých jako prve nemiluje, poznenáhlu v nečinnosti se\nrozpadávají; však tentýž duch času, jehož heslem jest\n„věčná proměna\" nutí právě čilejší naše spolky k tomu,\naby stanovisko dřívější vyměnili za nové, na jehož umě-\nleckých základech bohdá se zaskvějí nové květy činno-\nsti v pravdě umělecké. Jest to smutným věru úkazem\na vyznati si to musíme sami, že vlast naše, jež ode\ndávna slynula po všem světě co kolébka nejdovednějších\na nejhorlivějších pěstitelů umění hudebního, ztrácí nyní\njaksi tím na lesku bývalém, že umění hudební u nás\nnení, jako dříve, majetkem všech vrstev společenských,\nnýbrž že neustále více se omezuje na několik jedině\nkruhů hudebních ve větších městech českých. Jaké tu\npomoci? Zpěváčtí spolkové by si zajisté největších zí-\nskali zásluh o umění domácí, kdyby soustředili po svém\nckršku všechny hudební síly a snažili se v závodění\nušlechtilém a poznenáhlým neúnavným cvičením se vy-\nšinouti na onen kýžený stupeň pravé umělecké dokona-\nlosti, kde by se pak stali středištěm uměle-\nckého ruchu v celém okolí. Že by krásnějších\nještě docíliti se dalo výsledků připojením ženských\njednot pěveckých v mohutnější sbor smíšený,\nleží na bíledni. Povážíme-li pak, že by sousední jed-\nnoty pěvecké v horlivé činnosti své se smluvily o stej-\nném programu a navštívily se všechny vzájemně ve svých\nměstech ku velkolepé společné produkci v dobu\nurčitou, třeba jednou v roce, a tu že by provésti mohly\ndíla mistrů největších to-li jak náleží uvážíme, po-\nznati musíme, jak důležitou úlohu by mohly hráti naše\njednoty pěvecké i mužské i ženské v jednosvorném spo-\njení, kdyby po naznačené cestě činnosti pokračovaly.\nVětších skladeb přiměřených od nejpřednějších mistrů\ndomácích jest tu dostatek a jisto jest, že by se při\nvětší po nich poptávce dosti dovedných sil skladatel-\nských našlo, jež by potřebám novým úplně vyhověti do-\nvedly. Jak by se tím spůsobem opěť mohla ku netu-\nšenému rozkvětu vzmoci dosud poměrně k jiným národům\nbohužel chudá naše českoslovanská literatura hudební!\nPodobnými as myšlénkami o jednosvorném uspořádání\nprodukce byli vedeni stateční pořadatelé výletu zdejšího\nzpěváckého spolku „Hlaholu\" do Turnova a původně\nzamýšlelo se, že umluví se „Hlahol\" s čilým a poměrně\ndosti silným Turnovským spolkem pěveckým o společném\nprogramu, aby v mohutnějším celku provedena byla\nčísla sborová. Pro nedostatek času upuštěno bylo pro\ntentokráte od původního plánu a „Hlahol\" v četném\nzastoupení junáckých členů svých novou ověnčil jméno\nsvé slávou v krajině Turnovské. Program celé té pro-\ndukce výletní sesíaval ze dvou větších oddělení: první\nčást byla provedena za spoluúčinkování s o 1 o v ý c h sil\na sice slč.Marie Sittovy, pp. Kinského, Kučery,\nNovotného, Pauknera a Součka s průvodem in-\nstrumentálním v místnostech nového, velmi elegantně\nupraveného divadla městského a druhá čásť, čistě vo-\nkální, byla provedena v zahradní zábavě téhož dne u\nvečer v hostinci „u města Petrohradu\". Y prvnější části\nprogramu vedie sborových čísel zvláštní k sobě poutaly\npozornost veškerého obecenstva solové výkony slč. Sit-\ntovy, jež milokrásným hlasem svým s přednesem ušle-\nchtilým uchvátila četné davy shromážděného obecenstva\nv tak neobyčejné míře, že nebylo bouřnému potlesku a\nvyvolávání ani konce. Pakliže byl slečnin přednes Gou-\nnodovy meditace „Ave Maria\" na známé Bachovo\nprvní praeludium s průvodem houslí, harmonia a piana,\njejž provedli pp. Novotný, Kučera a Paukner,\ns vděkem neobmezeným přijat, dostoupilo všeobecné nad-\nšení při zdařilé interpretaci národních písní českých,\ntěchto květů poezie národní, stupně nejvyššího. Není to\nvěru snadným úkolem pro pěvkyni operní, která zvy-\nklá jest na šíré formy a markantní effekty opery, aby\ndovedla se vžiti ve formy jednoduché písně národní a\npodala ji obecenstvu s neporušeným pelem poesie ná-\nrodní; že se slečně Sittově přednes písní českých tak\npřirozeně, nehledaně, v rouše citu bezprostředního zdařil,\nsvědčí nejpatrněji o vzácné všestrannosti umělkyně té a\njejím bohatém nadání hudebním. Co instrumentální číslo\nbavilo též v značné míře „velké duo\" z „Fausta\" pro\nharmonium a piano, jež s obratnou dovedností přednesli\npp. Kučera a Paukner. Y ostatních číslech boha-\ntého toho programu samovládně s mocí neodolatelnou\núčinkoval „Hlahol\" pod statečným a ode dávna osvěd-\nčeným vůdcovstvím řiditele svého, proslulého skladatele\nK. Bendla. Tři sbory a sice mohutný „Žalm\" od\nDr. K. Loeveho, mlhavě sentimentální „Opuštěný\" od\nJ. R. R o z k o š n é h o a něžný, čtveračivým rozmarem pře-\nkypující a zvláště co do rytmické své strúnky neobyčejně\nintresantní dr. L. Procházkův sbor „Yrácení se od milé\"\njsou vzaty z oboru čistě vokálního. S průvodem or-\nkestru, jejž zde zastupoval velmi čestně surrogat piana\na harmonia (kterýžto průvod místo orkestru ku větším\nvěcem odporučujeme co velmi praktický všem jednotám)\nbyly provedeny ještě dálší dvě skladby a sice „Po bitvě\nBělohorské\", velký chorální výjev se solovými hlasy\ns průvodem harmonia a piana od K. Bendla a co\nvelmi efektní číslo závěrečné „Srbské národní\" od B.\nTovačovského. Veškerá tato čísla byla provedena\ns obvyklou u „Hlaholu\" akuratessou od nejostřejších"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6091, "texte": "efektů plného hlasu až do nejjemnějších odstínů pianis-\nsíma. Z čistě vokálních čísel nejvíce se líbil Rozko-\nšného „Opuštěný\" a Procházkův sbor „Vracení se\nod milé\". Bendlův chorální výjev, při němž solové\npartie mistrně provedli pp. Souček, Ki 11 sk ý, Kučera\ndr. šmolcnop a Paukner vzbudil pravou senzaci\nv celém obecenstvu. V druhé části programu v zahrad-\nním hostinci „a Petrohradu\" přednesl „Hlahol\" : „Štu-\ndenti\" a „Plavba večerní\" od N. Gade-ho „Poslední\nsklenka\" a „Měj blahý sen\" od Jos. Pauknera, „Praž-\nská Bétulinka\" od Nesvadby, „Růžinko má dřímej\"\na „Pochod z nár. písní\" od K. Bendi a. Všechna čísla\nbyla vděčně přijata, obecenstvo v naladění nejpříjemněj-\nším zůstalo pohromadě hluboko do noci. K vůli úpl-\nnosti budiž podotknuto, že druhého dne z rána byl pod-\nniknut výlet z Turnova přes lázně Sedmihorské, kdež\n„Hlahol\" srdečně jsa uvítán dr. Šlechtou zapěl mo-\nhutný Veitův sbor „Na Prahu\", bujaré Gadeovy\n„Študenty\" a něžně lahodný Bendlův sbor „Růžinko má\ndřímej\" ; odtud šlo se dále na Hrubou Skálu, divokrá-\nsným kamenným městem a přes Valdštýn zpět do Tur-\nnova. Poněvadž pro odpůldne počasí nepříznivé překa-\nzilo obmýšlený výlet na „Malou Skálu\" jest na rychlo\naranžován taneční věneček, jejž zúčastnil se nejskvě-\nlejší výkvět krásných dám Turnovských. Jak nenucená\na živá byla zábava ta, dosvědčuje jasně ona okolnost,\nže rozjařená společnost s výletníky vytrvala až do ho-\ndiny odjezdu, takže se z taneční síně rovnou cestou šlo\nna nádraží. Páni výletníci osvěžili mysl svoji v čaro-\nkrásné a divě romantické krajině Turnovské a obecen-\nstvo tamnější okřálo vzácným v pravdě požitkem umě-\nleckým, jejž mu „Hlahol\" skladbami přednesenými při-\npravil. Z obou stran bude na tak skvěle vydařenou\npouť uměleckou zajisté výhradně s pocity radostnými a\nčasto vzpomínáno. „Hlahol\" by velmi prospěl hudebnímu\nruchu na našem venkově, kdyby dle úmluvy s dotýc-\nnými jednotami častější podnikal umělecké výlety v ro-\nzličné kraje vlasti naší. Jen častějším stykem všech\nhudebních živlů českoslovanských a šlechetným závo-\nděním vespolek docíliti možno živějšího účastenství v zájmu\numění a tím i šířiti vzdělání hudební po všech\nvrstvách národa našeho. Úkol tento vznešený nespustí\nzajisté „Hlahol\" ni ostatní naše pěvecké jednoty z my-\nslí svých!\n\nX\n\nPrvní představení operní školy kr. z. česk.\ndivadla vydařilo se tak skvěle, že předčilo všecko oče-\nkávání i nejchladnějších myslí z kruhů obecenstva čes-\nkého. Pokud se nás týče, zmíníme se pro dnešek ně-\nkolika slovy o zevnějším výsledku všech tu zaměstnaných\nsil školy operní; ostatně si ponecháváme ještě volnou\nruku a hodláme promluviti při nejbližší příležitosti si-\nřeji o hodnotě a vnitřním zařízení školy té, aby jasno\nbylo obecenstvu, čím se líší ústav tento od ostatních\npražských ústavů privátních, a dle toho aby posouditi\nmohlo, jakým způsobem a kde lze dosáhnouti mládeži\nčeské řádného a v pravdě uměleckého vychování pě-\nvecko-hereckého!\nZajímavá produkce ta jest zahájena ouverturou\nz Blodkovy komické opery „V studni\", načež jest prove-\ndeno chovanci 111. ročníku počátečních pět výstupů téže\nopery a sice partii „Lidunky\" provedla slč. Antonie\nTichá, úlohu „Verunky\" slč. Zdenka Čechova;\nobě pak mužské úlohy „Vojtěcha\" a „Janka\" měli\nv rukou pp. Kompit a Mareš. Vystoupení všech tu\nzaměstnaných sil bylo pevné, jisté: každý pohyboval se\npřiměřeně v mezích své partie, klidně, volně as roz-\nvahou; tak že činil celek dojem spíše více skutečného\npředstavení dávno engažovaných sil než dojem jakési\npouhé zkoušky. V prvním výstupu setkali jsme se se\nslč. Čechovou, jejížto mohutný, jasné vyslovený alt\nměkkou ohebností, jež ovšem mnohdy až k mezím ne-\nbezpečného trernolování sáhala, příjemně působil. Přednes,\njakož vůbec celé pojmutí čarodějné stařeny co do stránky\nherecké bylo přiměřené, maska zdařilá. Velmi dobře\nkontrastovala zjevem i živou hrou co „Lidunka\" sl.\nTichá, jež i karaktérem zdravého, světle zvučného hlasu\nsvého jakož i celým temperamentem svým jest rozenou\npro rozmarné partie subretní, V úloze „Vojtěcha\" do-\nkázal p, Kompit, že umí vládnouti obratně, bohužel\npříliš málo vydatným tenorem svým. Jest to zajisté\nmaterial velmi skrovný, jež během času vlastní\nkostí svou by se rozdrobiti musel při větším namalmní\nna jevišti; pro menší místnosti, pro koncert či salon\nbude to síla zajisté vítaná. Za to potěšil a srdečně ro-\nzesmál p. Mareš co Janek výtečnou takřka „Paleč-\nkovskou\" svou hrou a bezúhonným přednesem své za-\njisté podivuhodnými skoky melodickými ne málo chou-\nlostivé partie veškeré obecenstvo. Ač již byl engažovan,\nnavštěvoval p. Mareš pilně operní školu, a na výsledky\nneúnavné práce může být mladý tento pěvec vším právem\nhrdým. Že na dráze započaté v pilném studiu neustane,\no tom jsme přesvědčeni; nyní záleží jedině na příslušných\norgánech, opery české, kteří rozhodují o přidělování\núloh, aby častěji byl přiměřenými úlohami zaměstnáván\nvzácný tento talent ku směru hlavně komickému se\nsch}dující. Jen častým vystupováním před obecenstvo do-\nspěti možno pěvci na stupeň mistra!\nV třetím čísle a sice v „Noclehu v Granadě\" pro-\nvedli duetto slč. Knotkova a p* Stropnický, taktéž\nchovanci 111. ročníku. Obě tyto síly pevěcké jsou irm\nznámými zjevy z českého jeviště, kdež jsouce engažováni\nčastěji vystupují v menších úlohách. Duetto bylo bez-\nvadně provedeno, zvláště p. Stropnický co „myslivec\"\npřednášel s tak jemnými nuancemi, s takou vroucností\ncitu, že bez rozpaku souhlasíme milerádi s bouřným po-\ntleskem obecenstva.\nY čísle pátém předvedena jest scéna z „Normy\" a\nsice scéna „Adalgisy\" před oltářem v háji bohům za-\nsvěceným. „Adalgisu\" zpívala slč. Anna Boubalova\nze 111. ročníku i zdá se nám, že vzdor vší tuhosti ve\nhře a* neohebnosti mohutného jádrného hlasu právě při\ntéto žákyni nejpatrněji ze všech se jeví nemalé nadání\ndramatické, hluboký vřelý cit a smysl pro pathetičnosť\nvýrazu. Co se zejména hlasu týče, tu nás na první po-\nslechnutí téměř zaráží svou mohutností neohebný ten\nsoprán a ruší valně dojem celkový nerovnost obou rej-\nstříků, jež jsou příliš ostrým přechodem posud od sebe\nrozdělené; však neobyčejný oheň momentánně na povrch"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4236, "texte": "se deroucí ručí nám za to, že při opatrném, velmi\nopatrném dálším vedení rozvine se nám tu síla zajisté\nvelmi pozoruhodná. Ostatně měla slečna ohromnou trému,\nsnad nej větší ze všech.\nZe „Střelce kouzelníka\" proveden byl prvý a druhý\nvýstup třetího jednání. Při prvním svém výstupu na\nčeském jevišti zpívala sl. Knotkova před svým enga-\nžováním partii „Lidunky\"; při té příležitosti vyslovili\njsme dosti zřejmě své mínění o umělecké kvalifikaci této\ndámy: hlas již teisdá byl nápadným zvučností svou, jak-\nkoli jsme nezatajovali, že pilnou školou musí slečna\nhledět hrany ostrého svého organu uhladiti, vytříbiti.\nZdali se ji to podnešek podařilo, nelze dosud s úplnou\njistotou říci. Nedá se zapříti, že jakýsi pokrok v obrat-\nnějším zacházení s hlasem byl nám patrný, však rovněž\ntak nedá se zapříti, že stará vada častého distonování\na častěji užívaného ostře vyráženého výkřiku, čímž se\nrovnováha melodické fráze povážlivě hatí, dosud úplně\nodstraněna není. Hra se u slečny též dosud nepozvedla\nna vyšší stupeň volné nenucenosti. Proto tím nápadněji\ntotiž příjemněji, vystupoval celý ten harmonický, ve hře,\nzpěvu i mimice souladný a uhlazený zjev slečny Tiché,\njež co „Aninka\" úplně potvrdila výše o ní vyslovené\nmínění naše. V oboru subretním kyne žačce této skvělá\nbudoucnost to možno dle všech znamení s jistotou\nprorokovati. Ye výstupu následujícím seznali jsme veškeré\nžákyně operní školy z prvého a druhého ročníku: zapěl y\nznámý sbor družiček s takovou precizností a vybrouše-\nností, že by si výkon ten mnohý sbor mnohé opery za\nnásiedováníhodný příklad vzíti mohl. Solo družičky před-\nnesla čistým, zvučným hlasem slč. Marie Laušma-\nn o v a, žákyně 11. ročníku.\nZ „Lejly\" Bendi o vy proveden byl 111. výstup\ndruhého jednání a sice oblíbené dueto mezi „Zorajdou\"\na „Boabdilem\", jež přednesli: slč. Marie Kučerova\nze 111. ročníku a p.-Stropnický. Slč. Kučerova\njiž zajímavým zjevem svým a velmi vkusnou úpravou\nzevnější získala pojednou celé obecenstvo na svou stranu;\nco do hry i zpěvu počínala si nejhotověji a nejjistěji ze\nvšech svých spolužakyň. Jasné vědomí své síly, hojné\nvzdělání a inteligence září z výmluvného, velkého tem-\nného oka dívky té ; každý její pohyb je volný, ušlechtilý\na situaci a slovu zpívanému vždy přiměřený škoda\nže hlas její obestřen jest zvláště ve výšší poloze chmurnou\nchorobou a tato podstatná příčina bude, jak se nám zdá\npodstatnou závadou, že nikdy neotevrou se dveře ku\nsvatyni umění pěvecko-dramatického žačce této, pakliže\npředevším ostatním ještě v čas se o to nepostará, aby\norgán svůj veškeré choroby zbavila. Jinak jest veškeré\ndalší cvičení marné.\nY závěrečném čísle, v druhé scéně druhého jednání\nze Smetanovy opery „Braniboři v Cechách\" setkali\njsme se poznovu se slč. Kučerovou, Roubalovou\na Čechovou jakož i s p. Kom pitém, kdež v obtíž-\nných těch partiích choulostivých v intonaci a poloze\npříliš vysoké tím jasněji vystupovaly vady i dobré stránky\nvšech jmenovaných členů školy operní. Zvláště orgán\nslečny Čechovy výmluvné svědectví vydával o tom,\njak krásným jest tonem od přírody nadán a tím patrněji\nnaznačoval, k jak vysokému stupni dokonalosti by se\nrozvinouti dal při dalším mistrovském vedení.\nO tom, jak který hlas jest cvikem školním vyvinut,\nzúmyslně zamlčujeme; neboř víme předobře, že hlasy\nvšech tu předvedených sil pěveckých dle rozličných před\ntím „method\" byly maltretovány i jisto jest, že za po-\nměrně krátkou dobu osmi měsíců nelze činit divy ni\nzázraky. Co se vyvěsti dalo, to zajisté provedli oba\nprofesoři zpěvu pp. Lukeš i Lev s pílí nej svědomitější.\nVýsledek byl aspoň pro obecenstvo překvapující, jež\ntaké v uznání neobmezeném hojnou štědřilo pochvalou\na vyvoláváním každý výstup jednotlivce i výtečně se-\ncvičený sbor. Mezi jednotlivými čísly zpěvními umístěny\nbyly jednotlivé deklamace, jež přednesly žákyně I.a 11.\nročníku (paní prof. Sklenářová-Malá) s výsledkem velmi\nzdárným. Sentimentální „Poutnici\" od Jablonského\npřednesla slč. Louis a Havránkova z 11, ročníku;\nrozmarnou „No, no\" velmi zdařile podala slč. Leopol-\ndi 11 a ze Šurdů zl. ročníku a temně vážnou, překrásnou\nbáseň hlubokého obsahu „Věčnost\" od R. Mayera\ndeklamovala slč. Milada Králova z 11. ročníku. S vý-\nsledkem tak skvělým může býti ředitelstvo školy operní\nspokojeno.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "212", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.4.1", "titre_corps": "* Výtečný pianista polský, Josef Věňavský meškal", "titre_sommaire": "* Výtečný pianista polský, Josef Věňavský meškal", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.4", "debut_caractere": 1614, "fin_caractere_exclue": 5001, "texte": "* Výtečný pianista polský, Josef Věňavský meškal\ntyto dny v Praze, odjížděje z Varšavy do Paříže.\nK vyzvání zdejších kruhů hudebních hodlá v příští sezoně\nkoncertní také v Praze vystoupiti. Budeme tudíž míti\npříležitost, seznámiti se blíže s jedním z nejstatečnějších\numělců slovanských.\n* SI. Emilie Bubeníčkova mešká nyní ve Fran-\ntiškových lázních. Tamtéž tráví dobu svých prázdnin\numělci pí. ŽofieMenterová a p. D. Popper.\n* Mladistvý čellista Jindřich Korel, bývalý cho-\nvanec pražské konservatoře, posledně člen orkestru di-\nvadla v Štýrském Hradci, meškal tyto dny v Praze.\n* Z „ Moravské Besedy\" v Praze. Na oslavu\n76. letých narozenin Fr. Palackého uspořádána v míst-\nnostech spolkových dne 27. června koncertní zábava,\npři níž ze zvláštní ochoty účinkovali slečna Cachova,\nmimo to pánové Paukner a Melichárek. Prvým programu\nčíslem byl sbor Arn. Tovačovského „Svorný duch\". Za-\npěliť jej členové „Mor. Besedy\", většinou to bývalí čle-\nnové soukromého pěveckého spolku „Slavoje\" v Olo-\nmouci. Slavnostně vážný ton vanoucí celou skladbou uspo-\nkojivě byl postižen, což zvláště tvrditi se musí o čtvero-\nzpěvích v sboru tom. Jinak pouze ten požadavek na\nzpěváky sborové bychom byli kladli, by u početí jednot-\nlivých odstavců či větších či menších s větší sebedůvěrou\na odhodlaností si byli vedli, než jsme pozorovali. Na to\nzapěla slečna Cachova „Aničku\", píseň od Kašp. Pivody,\njakož i „Aj čo by bola\", píseň od Fr. Pivody zvučným\nsvým hlasem. Zvláště poslednější píseň s obratností a\nuznání hodnou vřelostí přednesla všemi odstíny výrazu\nas jistotou mnohem větší, než v první písni shledáno.\nObsáhlý svůj hlas plnou měrou projeviti jí tu umožněno.\nVniknuvši v ducha skladeb těch provedla je citu plně,\naž na nepatrné některé části, kteréž ne docela jasně a\nzvučně na jevo vystoupily. Rozhodně nejslabším bylo\npřednešení „Českých perel\", fantasie na národní písně\nod Nápravníka. Postrádali jsme v něm mnohých věcí,\njichž právem jsme se ňadíti mohli, jakož zase shledali\njsme se s mnohými vadami podstatnými, kteréž jakýmsi\nspůsobem až překvapovaly. V patrně skvělém kontrastu\ns tím bylo zapění p. Melichárkem dvou písní, „Dívko\nspěj v míru moc\" od Pauknera a „Dobrou noc\" od Abta.\nMohútný hlas p. Melichárkův milé pobavení a zotavení\nspůsobil po nedostatečném přednešení skladby Nápra-\nvníkovy. Průvod na pianě k písníín sl. Cachovou ap.\nMelichárkem zapěným převzal ochotně p. Paukner. Po-\nsledním číslem byl sbor od Vašáka „Jen dál\", jenž žer-\ntovným svým, laškujícím tonem posluchacstvo mile pře-\nkvapil a rozjařil. Správného a živého provedení nepo-\nstrádáno tu nikde, až na předposlední kvartet, v němž,\nže partie basové s jakousi nejistotou vystupovaly, zna-\nmenati bylo lze. Přes jednotlivé méně úchvatně před-\nnešené partie programní zůstal celkový dojem přec uspo-\nkojující. Sluší podotknouti ještě, že veškerá téměř čísla\ns hlučnou pochvalou přijata byla.\n* K slavnosti odhalení pomníku Klicperova\nv Chlumci nad Cidlinou (15.a 16. srpna b. r.) složil\nzvláštní kantátu pro smíšený sbor p. Malát (v Hoři-\ncích) a kantátu pro mužský sbor p. Kar. Bend 1.\n* Jednateli „Matice hudební\" jmenováni jsou pro\nPrachatice a okolí p. Jan Yobořil, majitel hudebního\nústava a pro Novou Paku p. Frant. Záhorský, řed. kůru\ntamtéž.\nV\n* P. Otckar Ševčík, výtečný houslista a bývalý\nředitel orkestru kr. z. českého divadla v Praze, jmeno-\nván členem orkestru cárského divadla v Petrohradě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "214", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.4.2", "titre_corps": "Výlet „Hlaholu\" do Turnova (dne 28. a 29.", "titre_sommaire": "Výlet „Hlaholu\" do Turnova (dne 28. a 29.", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.4", "debut_caractere": 5003, "fin_caractere_exclue": 5908, "texte": "Výlet „Hlaholu\" do Turnova (dne 28. a 29.\nčervna). Jest to všeobecně známým tajemstvím, že v ny-\nnější době téměř po všech krajinách českoslovanských\nmužské zpěvácké spolky nepochopitelným spůsobem je-\nden po druhém v poznenáhlém umírání zacházejí; ba\niv oněch statečnějších městech, kde spolek nominelně\ndosud trvá, tráví přede jen dny života svého v tichém\nživoření a ne jako před časy v čilém rozproudění života,\nv bujarém sebevědomí svých mladých sil. Snad to duch\nčasu zavinil, jehož heslem jest neustálá, věčná změna?\nJak krásnou obrali sobě po venkově spolkové zpěváčtí\núlohu v společenském životě českém! Oni to byli, kteří\nv první řadě budili vědomí národní v nej širších vrstvách\nobecenstva českého, oni uměním hudebním, zpěvem,\ntouto nejněžnější páskou všech duší lidských, pojili různé\nelementy národa našeho v jeden celek a byli tak zaji-\nsté jedním znej čilejších faktorů při novém vzkříšení"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6344, "texte": "ducha a vědomí národního v středu našem. Nyní ovšem\nstojí národ náš u vývoji svém na stupni daleko vyšším:\nnárodní vědomí dávno již probuzeno žije v prsou všech\nvěrných synů českoslovanských. Spolkové zpěváčtí pr-\nvotní úlohu svou: šíření vědomí národního zdárně již\nvykonali; z toho však nenásleduje, že by po vykonání\ntéto prvotní úlohy své museli složití své zbráně k od-\npočinku. Nejsme ještě u cíle nám uloženo jest ne-\npřehledné ještě množství prací, než dospějeme ku stupni\ntakovému, kde závažným bude hlas náš v tom velkém\nspolku národů evropských. Než ku cíli vytčenému do-\nspějeme, daleká jest a obtížná ještě cesta naše a tu\nmezi ostatními silami českými povstává spolkům zpěvá-\nckým dálší úloha, aby zanechavše bývalého písničkář-\nství, jež sami považují za stanovisko překonané, obrátili\nvšechen svůj zřetel nyní ku stránce té, která má vlastně\nvyplňovati program každého moderního spolku pěve-\nckého : ku stránce ryze umělecké. Duch času to\novšem zavinil, že spolkové, kteří myslí, že již dostáli\nnyní své povinnosti, pakliže čas ob čas ku nějaké té\nslavnosti vytáhnou s praporem v čele a-odzpívají při\nté příležitosti několik dávno omletých vlasteneckých pí-\nsniček, že spolkové ti v době nové, jež slavností tak\nčastých jako prve nemiluje, poznenáhlu v nečinnosti se\nrozpadávají; však tentýž duch času, jehož heslem jest\n„věčná proměna\" nutí právě čilejší naše spolky k tomu,\naby stanovisko dřívější vyměnili za nové, na jehož umě-\nleckých základech bohdá se zaskvějí nové květy činno-\nsti v pravdě umělecké. Jest to smutným věru úkazem\na vyznati si to musíme sami, že vlast naše, jež ode\ndávna slynula po všem světě co kolébka nejdovednějších\na nejhorlivějších pěstitelů umění hudebního, ztrácí nyní\njaksi tím na lesku bývalém, že umění hudební u nás\nnení, jako dříve, majetkem všech vrstev společenských,\nnýbrž že neustále více se omezuje na několik jedině\nkruhů hudebních ve větších městech českých. Jaké tu\npomoci? Zpěváčtí spolkové by si zajisté největších zí-\nskali zásluh o umění domácí, kdyby soustředili po svém\nckršku všechny hudební síly a snažili se v závodění\nušlechtilém a poznenáhlým neúnavným cvičením se vy-\nšinouti na onen kýžený stupeň pravé umělecké dokona-\nlosti, kde by se pak stali středištěm uměle-\nckého ruchu v celém okolí. Že by krásnějších\nještě docíliti se dalo výsledků připojením ženských\njednot pěveckých v mohutnější sbor smíšený,\nleží na bíledni. Povážíme-li pak, že by sousední jed-\nnoty pěvecké v horlivé činnosti své se smluvily o stej-\nném programu a navštívily se všechny vzájemně ve svých\nměstech ku velkolepé společné produkci v dobu\nurčitou, třeba jednou v roce, a tu že by provésti mohly\ndíla mistrů největších to-li jak náleží uvážíme, po-\nznati musíme, jak důležitou úlohu by mohly hráti naše\njednoty pěvecké i mužské i ženské v jednosvorném spo-\njení, kdyby po naznačené cestě činnosti pokračovaly.\nVětších skladeb přiměřených od nejpřednějších mistrů\ndomácích jest tu dostatek a jisto jest, že by se při\nvětší po nich poptávce dosti dovedných sil skladatel-\nských našlo, jež by potřebám novým úplně vyhověti do-\nvedly. Jak by se tím spůsobem opěť mohla ku netu-\nšenému rozkvětu vzmoci dosud poměrně k jiným národům\nbohužel chudá naše českoslovanská literatura hudební!\nPodobnými as myšlénkami o jednosvorném uspořádání\nprodukce byli vedeni stateční pořadatelé výletu zdejšího\nzpěváckého spolku „Hlaholu\" do Turnova a původně\nzamýšlelo se, že umluví se „Hlahol\" s čilým a poměrně\ndosti silným Turnovským spolkem pěveckým o společném\nprogramu, aby v mohutnějším celku provedena byla\nčísla sborová. Pro nedostatek času upuštěno bylo pro\ntentokráte od původního plánu a „Hlahol\" v četném\nzastoupení junáckých členů svých novou ověnčil jméno\nsvé slávou v krajině Turnovské. Program celé té pro-\ndukce výletní sesíaval ze dvou větších oddělení: první\nčást byla provedena za spoluúčinkování s o 1 o v ý c h sil\na sice slč.Marie Sittovy, pp. Kinského, Kučery,\nNovotného, Pauknera a Součka s průvodem in-\nstrumentálním v místnostech nového, velmi elegantně\nupraveného divadla městského a druhá čásť, čistě vo-\nkální, byla provedena v zahradní zábavě téhož dne u\nvečer v hostinci „u města Petrohradu\". Y prvnější části\nprogramu vedie sborových čísel zvláštní k sobě poutaly\npozornost veškerého obecenstva solové výkony slč. Sit-\ntovy, jež milokrásným hlasem svým s přednesem ušle-\nchtilým uchvátila četné davy shromážděného obecenstva\nv tak neobyčejné míře, že nebylo bouřnému potlesku a\nvyvolávání ani konce. Pakliže byl slečnin přednes Gou-\nnodovy meditace „Ave Maria\" na známé Bachovo\nprvní praeludium s průvodem houslí, harmonia a piana,\njejž provedli pp. Novotný, Kučera a Paukner,\ns vděkem neobmezeným přijat, dostoupilo všeobecné nad-\nšení při zdařilé interpretaci národních písní českých,\ntěchto květů poezie národní, stupně nejvyššího. Není to\nvěru snadným úkolem pro pěvkyni operní, která zvy-\nklá jest na šíré formy a markantní effekty opery, aby\ndovedla se vžiti ve formy jednoduché písně národní a\npodala ji obecenstvu s neporušeným pelem poesie ná-\nrodní; že se slečně Sittově přednes písní českých tak\npřirozeně, nehledaně, v rouše citu bezprostředního zdařil,\nsvědčí nejpatrněji o vzácné všestrannosti umělkyně té a\njejím bohatém nadání hudebním. Co instrumentální číslo\nbavilo též v značné míře „velké duo\" z „Fausta\" pro\nharmonium a piano, jež s obratnou dovedností přednesli\npp. Kučera a Paukner. Y ostatních číslech boha-\ntého toho programu samovládně s mocí neodolatelnou\núčinkoval „Hlahol\" pod statečným a ode dávna osvěd-\nčeným vůdcovstvím řiditele svého, proslulého skladatele\nK. Bendla. Tři sbory a sice mohutný „Žalm\" od\nDr. K. Loeveho, mlhavě sentimentální „Opuštěný\" od\nJ. R. R o z k o š n é h o a něžný, čtveračivým rozmarem pře-\nkypující a zvláště co do rytmické své strúnky neobyčejně\nintresantní dr. L. Procházkův sbor „Yrácení se od milé\"\njsou vzaty z oboru čistě vokálního. S průvodem or-\nkestru, jejž zde zastupoval velmi čestně surrogat piana\na harmonia (kterýžto průvod místo orkestru ku větším\nvěcem odporučujeme co velmi praktický všem jednotám)\nbyly provedeny ještě dálší dvě skladby a sice „Po bitvě\nBělohorské\", velký chorální výjev se solovými hlasy\ns průvodem harmonia a piana od K. Bendla a co\nvelmi efektní číslo závěrečné „Srbské národní\" od B.\nTovačovského. Veškerá tato čísla byla provedena\ns obvyklou u „Hlaholu\" akuratessou od nejostřejších"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2271, "texte": "efektů plného hlasu až do nejjemnějších odstínů pianis-\nsíma. Z čistě vokálních čísel nejvíce se líbil Rozko-\nšného „Opuštěný\" a Procházkův sbor „Vracení se\nod milé\". Bendlův chorální výjev, při němž solové\npartie mistrně provedli pp. Souček, Ki 11 sk ý, Kučera\ndr. šmolcnop a Paukner vzbudil pravou senzaci\nv celém obecenstvu. V druhé části programu v zahrad-\nním hostinci „a Petrohradu\" přednesl „Hlahol\" : „Štu-\ndenti\" a „Plavba večerní\" od N. Gade-ho „Poslední\nsklenka\" a „Měj blahý sen\" od Jos. Pauknera, „Praž-\nská Bétulinka\" od Nesvadby, „Růžinko má dřímej\"\na „Pochod z nár. písní\" od K. Bendi a. Všechna čísla\nbyla vděčně přijata, obecenstvo v naladění nejpříjemněj-\nším zůstalo pohromadě hluboko do noci. K vůli úpl-\nnosti budiž podotknuto, že druhého dne z rána byl pod-\nniknut výlet z Turnova přes lázně Sedmihorské, kdež\n„Hlahol\" srdečně jsa uvítán dr. Šlechtou zapěl mo-\nhutný Veitův sbor „Na Prahu\", bujaré Gadeovy\n„Študenty\" a něžně lahodný Bendlův sbor „Růžinko má\ndřímej\" ; odtud šlo se dále na Hrubou Skálu, divokrá-\nsným kamenným městem a přes Valdštýn zpět do Tur-\nnova. Poněvadž pro odpůldne počasí nepříznivé překa-\nzilo obmýšlený výlet na „Malou Skálu\" jest na rychlo\naranžován taneční věneček, jejž zúčastnil se nejskvě-\nlejší výkvět krásných dám Turnovských. Jak nenucená\na živá byla zábava ta, dosvědčuje jasně ona okolnost,\nže rozjařená společnost s výletníky vytrvala až do ho-\ndiny odjezdu, takže se z taneční síně rovnou cestou šlo\nna nádraží. Páni výletníci osvěžili mysl svoji v čaro-\nkrásné a divě romantické krajině Turnovské a obecen-\nstvo tamnější okřálo vzácným v pravdě požitkem umě-\nleckým, jejž mu „Hlahol\" skladbami přednesenými při-\npravil. Z obou stran bude na tak skvěle vydařenou\npouť uměleckou zajisté výhradně s pocity radostnými a\nčasto vzpomínáno. „Hlahol\" by velmi prospěl hudebnímu\nruchu na našem venkově, kdyby dle úmluvy s dotýc-\nnými jednotami častější podnikal umělecké výlety v ro-\nzličné kraje vlasti naší. Jen častějším stykem všech\nhudebních živlů českoslovanských a šlechetným závo-\nděním vespolek docíliti možno živějšího účastenství v zájmu\numění a tím i šířiti vzdělání hudební po všech\nvrstvách národa našeho. Úkol tento vznešený nespustí\nzajisté „Hlahol\" ni ostatní naše pěvecké jednoty z my-\nslí svých!\n\nX"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "214", "page_fin": "215", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.4.3", "titre_corps": "První představení operní školy kr. z. česk.", "titre_sommaire": "První představení operní školy kr. z. česk.", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.6", "debut_caractere": 2273, "fin_caractere_exclue": 6091, "texte": "První představení operní školy kr. z. česk.\ndivadla vydařilo se tak skvěle, že předčilo všecko oče-\nkávání i nejchladnějších myslí z kruhů obecenstva čes-\nkého. Pokud se nás týče, zmíníme se pro dnešek ně-\nkolika slovy o zevnějším výsledku všech tu zaměstnaných\nsil školy operní; ostatně si ponecháváme ještě volnou\nruku a hodláme promluviti při nejbližší příležitosti si-\nřeji o hodnotě a vnitřním zařízení školy té, aby jasno\nbylo obecenstvu, čím se líší ústav tento od ostatních\npražských ústavů privátních, a dle toho aby posouditi\nmohlo, jakým způsobem a kde lze dosáhnouti mládeži\nčeské řádného a v pravdě uměleckého vychování pě-\nvecko-hereckého!\nZajímavá produkce ta jest zahájena ouverturou\nz Blodkovy komické opery „V studni\", načež jest prove-\ndeno chovanci 111. ročníku počátečních pět výstupů téže\nopery a sice partii „Lidunky\" provedla slč. Antonie\nTichá, úlohu „Verunky\" slč. Zdenka Čechova;\nobě pak mužské úlohy „Vojtěcha\" a „Janka\" měli\nv rukou pp. Kompit a Mareš. Vystoupení všech tu\nzaměstnaných sil bylo pevné, jisté: každý pohyboval se\npřiměřeně v mezích své partie, klidně, volně as roz-\nvahou; tak že činil celek dojem spíše více skutečného\npředstavení dávno engažovaných sil než dojem jakési\npouhé zkoušky. V prvním výstupu setkali jsme se se\nslč. Čechovou, jejížto mohutný, jasné vyslovený alt\nměkkou ohebností, jež ovšem mnohdy až k mezím ne-\nbezpečného trernolování sáhala, příjemně působil. Přednes,\njakož vůbec celé pojmutí čarodějné stařeny co do stránky\nherecké bylo přiměřené, maska zdařilá. Velmi dobře\nkontrastovala zjevem i živou hrou co „Lidunka\" sl.\nTichá, jež i karaktérem zdravého, světle zvučného hlasu\nsvého jakož i celým temperamentem svým jest rozenou\npro rozmarné partie subretní, V úloze „Vojtěcha\" do-\nkázal p, Kompit, že umí vládnouti obratně, bohužel\npříliš málo vydatným tenorem svým. Jest to zajisté\nmaterial velmi skrovný, jež během času vlastní\nkostí svou by se rozdrobiti musel při větším namalmní\nna jevišti; pro menší místnosti, pro koncert či salon\nbude to síla zajisté vítaná. Za to potěšil a srdečně ro-\nzesmál p. Mareš co Janek výtečnou takřka „Paleč-\nkovskou\" svou hrou a bezúhonným přednesem své za-\njisté podivuhodnými skoky melodickými ne málo chou-\nlostivé partie veškeré obecenstvo. Ač již byl engažovan,\nnavštěvoval p. Mareš pilně operní školu, a na výsledky\nneúnavné práce může být mladý tento pěvec vším právem\nhrdým. Že na dráze započaté v pilném studiu neustane,\no tom jsme přesvědčeni; nyní záleží jedině na příslušných\norgánech, opery české, kteří rozhodují o přidělování\núloh, aby častěji byl přiměřenými úlohami zaměstnáván\nvzácný tento talent ku směru hlavně komickému se\nsch}dující. Jen častým vystupováním před obecenstvo do-\nspěti možno pěvci na stupeň mistra!\nV třetím čísle a sice v „Noclehu v Granadě\" pro-\nvedli duetto slč. Knotkova a p* Stropnický, taktéž\nchovanci 111. ročníku. Obě tyto síly pevěcké jsou irm\nznámými zjevy z českého jeviště, kdež jsouce engažováni\nčastěji vystupují v menších úlohách. Duetto bylo bez-\nvadně provedeno, zvláště p. Stropnický co „myslivec\"\npřednášel s tak jemnými nuancemi, s takou vroucností\ncitu, že bez rozpaku souhlasíme milerádi s bouřným po-\ntleskem obecenstva.\nY čísle pátém předvedena jest scéna z „Normy\" a\nsice scéna „Adalgisy\" před oltářem v háji bohům za-\nsvěceným. „Adalgisu\" zpívala slč. Anna Boubalova\nze 111. ročníku i zdá se nám, že vzdor vší tuhosti ve\nhře a* neohebnosti mohutného jádrného hlasu právě při\ntéto žákyni nejpatrněji ze všech se jeví nemalé nadání\ndramatické, hluboký vřelý cit a smysl pro pathetičnosť\nvýrazu. Co se zejména hlasu týče, tu nás na první po-\nslechnutí téměř zaráží svou mohutností neohebný ten\nsoprán a ruší valně dojem celkový nerovnost obou rej-\nstříků, jež jsou příliš ostrým přechodem posud od sebe\nrozdělené; však neobyčejný oheň momentánně na povrch"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4236, "texte": "se deroucí ručí nám za to, že při opatrném, velmi\nopatrném dálším vedení rozvine se nám tu síla zajisté\nvelmi pozoruhodná. Ostatně měla slečna ohromnou trému,\nsnad nej větší ze všech.\nZe „Střelce kouzelníka\" proveden byl prvý a druhý\nvýstup třetího jednání. Při prvním svém výstupu na\nčeském jevišti zpívala sl. Knotkova před svým enga-\nžováním partii „Lidunky\"; při té příležitosti vyslovili\njsme dosti zřejmě své mínění o umělecké kvalifikaci této\ndámy: hlas již teisdá byl nápadným zvučností svou, jak-\nkoli jsme nezatajovali, že pilnou školou musí slečna\nhledět hrany ostrého svého organu uhladiti, vytříbiti.\nZdali se ji to podnešek podařilo, nelze dosud s úplnou\njistotou říci. Nedá se zapříti, že jakýsi pokrok v obrat-\nnějším zacházení s hlasem byl nám patrný, však rovněž\ntak nedá se zapříti, že stará vada častého distonování\na častěji užívaného ostře vyráženého výkřiku, čímž se\nrovnováha melodické fráze povážlivě hatí, dosud úplně\nodstraněna není. Hra se u slečny též dosud nepozvedla\nna vyšší stupeň volné nenucenosti. Proto tím nápadněji\ntotiž příjemněji, vystupoval celý ten harmonický, ve hře,\nzpěvu i mimice souladný a uhlazený zjev slečny Tiché,\njež co „Aninka\" úplně potvrdila výše o ní vyslovené\nmínění naše. V oboru subretním kyne žačce této skvělá\nbudoucnost to možno dle všech znamení s jistotou\nprorokovati. Ye výstupu následujícím seznali jsme veškeré\nžákyně operní školy z prvého a druhého ročníku: zapěl y\nznámý sbor družiček s takovou precizností a vybrouše-\nností, že by si výkon ten mnohý sbor mnohé opery za\nnásiedováníhodný příklad vzíti mohl. Solo družičky před-\nnesla čistým, zvučným hlasem slč. Marie Laušma-\nn o v a, žákyně 11. ročníku.\nZ „Lejly\" Bendi o vy proveden byl 111. výstup\ndruhého jednání a sice oblíbené dueto mezi „Zorajdou\"\na „Boabdilem\", jež přednesli: slč. Marie Kučerova\nze 111. ročníku a p.-Stropnický. Slč. Kučerova\njiž zajímavým zjevem svým a velmi vkusnou úpravou\nzevnější získala pojednou celé obecenstvo na svou stranu;\nco do hry i zpěvu počínala si nejhotověji a nejjistěji ze\nvšech svých spolužakyň. Jasné vědomí své síly, hojné\nvzdělání a inteligence září z výmluvného, velkého tem-\nného oka dívky té ; každý její pohyb je volný, ušlechtilý\na situaci a slovu zpívanému vždy přiměřený škoda\nže hlas její obestřen jest zvláště ve výšší poloze chmurnou\nchorobou a tato podstatná příčina bude, jak se nám zdá\npodstatnou závadou, že nikdy neotevrou se dveře ku\nsvatyni umění pěvecko-dramatického žačce této, pakliže\npředevším ostatním ještě v čas se o to nepostará, aby\norgán svůj veškeré choroby zbavila. Jinak jest veškeré\ndalší cvičení marné.\nY závěrečném čísle, v druhé scéně druhého jednání\nze Smetanovy opery „Braniboři v Cechách\" setkali\njsme se poznovu se slč. Kučerovou, Roubalovou\na Čechovou jakož i s p. Kom pitém, kdež v obtíž-\nných těch partiích choulostivých v intonaci a poloze\npříliš vysoké tím jasněji vystupovaly vady i dobré stránky\nvšech jmenovaných členů školy operní. Zvláště orgán\nslečny Čechovy výmluvné svědectví vydával o tom,\njak krásným jest tonem od přírody nadán a tím patrněji\nnaznačoval, k jak vysokému stupni dokonalosti by se\nrozvinouti dal při dalším mistrovském vedení.\nO tom, jak který hlas jest cvikem školním vyvinut,\nzúmyslně zamlčujeme; neboř víme předobře, že hlasy\nvšech tu předvedených sil pěveckých dle rozličných před\ntím „method\" byly maltretovány i jisto jest, že za po-\nměrně krátkou dobu osmi měsíců nelze činit divy ni\nzázraky. Co se vyvěsti dalo, to zajisté provedli oba\nprofesoři zpěvu pp. Lukeš i Lev s pílí nej svědomitější.\nVýsledek byl aspoň pro obecenstvo překvapující, jež\ntaké v uznání neobmezeném hojnou štědřilo pochvalou\na vyvoláváním každý výstup jednotlivce i výtečně se-\ncvičený sbor. Mezi jednotlivými čísly zpěvními umístěny\nbyly jednotlivé deklamace, jež přednesly žákyně I.a 11.\nročníku (paní prof. Sklenářová-Malá) s výsledkem velmi\nzdárným. Sentimentální „Poutnici\" od Jablonského\npřednesla slč. Louis a Havránkova z 11, ročníku;\nrozmarnou „No, no\" velmi zdařile podala slč. Leopol-\ndi 11 a ze Šurdů zl. ročníku a temně vážnou, překrásnou\nbáseň hlubokého obsahu „Věčnost\" od R. Mayera\ndeklamovala slč. Milada Králova z 11. ročníku. S vý-\nsledkem tak skvělým může býti ředitelstvo školy operní\nspokojeno.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215", "page_fin": "215", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.5", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.7", "debut_caractere": 4238, "fin_caractere_exclue": 4644, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlenky o hudbĕ.\nVýroky slovúných skladatelů a spisovatelů o hudbě\nSebrala La Mara.\nII.\nZákony, meze, pokrok.\n(Pokračování).\nUmění má sílu neodolatelnou; teprvé když hodina\npokroku nadešla, vyčisťuje vnitřní svou mocí a silou roli\nsvoji od všelikého hejli a učiní ji úrodnou, aniž by se\npři tom bud osobní nějakou choutkou, neb osobní slabostí\nmásti dalo.\nFr, Liszt. Bellinťs Montechi u. Capuletti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215", "page_fin": "215", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.5.1", "titre_corps": "Myšlenky o hudbĕ. Výroky slovúných skladatelů a spisovatelů o hudbě Sebrala La Mara.", "titre_sommaire": "Myšlenky o hudbĕ. Výroky slovúných skladatelů a spisovatelů o hudbě Sebrala La Mara.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.7", "debut_caractere": 4245, "fin_caractere_exclue": 4644, "texte": "Myšlenky o hudbĕ.\nVýroky slovúných skladatelů a spisovatelů o hudbě\nSebrala La Mara.\nII.\nZákony, meze, pokrok.\n(Pokračování).\nUmění má sílu neodolatelnou; teprvé když hodina\npokroku nadešla, vyčisťuje vnitřní svou mocí a silou roli\nsvoji od všelikého hejli a učiní ji úrodnou, aniž by se\npři tom bud osobní nějakou choutkou, neb osobní slabostí\nmásti dalo.\nFr, Liszt. Bellinťs Montechi u. Capuletti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215", "page_fin": "215", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.6", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.7", "debut_caractere": 4646, "fin_caractere_exclue": 4756, "texte": "Listárna redakce.\nP. K. St. Litujeme, že jsme nemohli tenkráte již upo-\ntřebili.\nP. G. v S. Upotřebíme příště."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-04-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-04_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-07-04_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.2.7", "titre_corps": "Do Turnova.", "titre_sommaire": "Do Turnova.", "signature_source": "Výbor „Hlaholu", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1463, "texte": "Do Turnova.\nVýbor „Hlaholu.\"\nPražský zpěv. spolek „Hlahol\" řadí poslední svůj\nvýlet do Turnova a rozkošného jeho vůkolí Sedmi-\nhorek, na Hrubou Skalu a Yaldštýn dne 28. a 29.\nčervna t. r. podniknutý, mezi nejvzácnější a nejpamát-\nnější momenty v spolkovém svém životě, a účastníkům\nvýletu zůstane nehasnoucí, vděčná upomínka na tyto dva\ndny v blahé paměti.\nDokonalý zdar podniknutého výletu jest však pře-\ndevším zásluhou vlasteneckého občanstva Turnovského,-\nkteré návštěvu spolku našeho bratrsky přijalo a výlet\nníkům pohostinství ochotně nabídloa poskytlo zejmeua\npak vícero obětavých mužů, kteří „Hlaholu\" dráhu kle-\nstili, a přípravy k provedení jeho koncertní i zábavní\nprodukce, jakož i výletu laskavě převzali a vykonali.\nY upomínce ještě nejživější, podkládá výbor „Hla-\nbolu\" za slušnou svou povinnost, vděčnost svou, jmenem\nsvým i jmenem celého spolku veřejně osvěděiti, a vzdává\nvřelé díky\nctěnému obecenstvu Turnovskému i z vůkolí za\nčetné „účastenství a lichotivou poctu při koncertu i za-\nhradní zábavě pak ct. mužskému zpěváckému\nspolku a ct. výboru záložny v Turnově, zvláště\nhodnostářům obouv těchto spolků: p. Dru. Laufber-\ngrovi, p. Dru. Slechtovi p. Rývovi, p. Hákovi,\np. Kopalovi a p. Cepelínkovi za přeochotnou\na vydatnou podporu v uspořádání celého výletu vůbec a\nkoncertu, zacradní zábavy a improvisované zábavy dru-\nhého dne zvlášť konečně pak všem, kdož výletníkům\nupřímného pohostinství laskavě poskytli.\nY Praze, dne 2. července 1874."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n4. července 1802 nar. Jos. Labický, sklad. tan.— v Šönfeldu.\n„ „ 1871 odhalení pomníku Kr. Gluka ve Weidenwangu.\n5. „ 1823 I. provoz, zpěv. V. Ji ro vc e„n Finto Stanislao\"\nv Miláně.\n„ „ 1840 f Giuseppe Nosadini, slov. basista v Miláně.\n6. „ 1739 nar. Bedř. Vil. Ru st, pianista a skladatel —ve\nWórbieích.\n„ „ 1813 I. provoz. Ros sin iho první zpěv. „Demetrio\ne Polibio\" v Miláně.\n„ „ 1837 naroz. Ladisl. Želen ski, dr. fil., ski. polský\nv Grodkovicích.\n» n 1843 I. prov. Rich. Wagnera skladby „Letnice\" (Das\nLiebesmal der Aposteln\") v Drážďanech.\n„ „ 1858 f Jan Eman. Doležálek, uč. hudby a skla-\ndatel písní ve Vídni.\n7. „ 1733 nar. F. Anderle, znám. samouk na houslích\nv Poděbradech.\n„ „ 1810 nar. Rob. Šumán, výt. sklad. v Zvikavě.\n„ „ 1818 I. prov. Spohrovy zpěv. „Faust\" —ve Vídni.\n1858 f Vácsl. Plachý, varh. a sklad. v Praze\n» » (naroz. v Klopotovicích na Moravě).\n„ „ 1858 ŠOleté jubileum založení konservatoře pražské.\n8. „ 1819 nar. Vatroslav Li sinski, horvátský skladatel.\n„ „ 1826 naroz. Fr. Chrysander, hud. spis. a učenec\nLubtheenu (v Meklenbursku).\n9. „ 1843 nar. Alois Karel, čell. v Brandýse nad L.\n„ „ 1847 I. prov. Spohrova oratoria „Pád Babylonu\"\nv Londýně.\n10. „ 1835 nar. J. Věnavský, výt. housl. v Lublině.\n\nSmetanova „Prodaná nevěsta“.\n(Komická opera ve 3 jednáních; vlastnictví „Matice hudební“\nv Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\ndr. hrabě F. P. Laurencin.\n(Pokračování.)\nPotud text. Hudba pak (f—dur, 4/4, vivace) velmi\nšťastně k situaci svou komikou se pojí. A tu teprve\npoznáváme pravý význam ouvertury celkem sice velmi\nstřízlivě psané, vzdor tomu ale treíně jádra celého\nděje hlavního se dotýkající. Yzalť skladatel úvodní\nmotiv tohoto finále (str. 113. syst. 1. takt 1. až syst.\n2. takt 7.) za začátek ouvertury, jakoby tím již hned\nzprvu nazuačiti chtěl moment, jenž jest opeře zá-\nkladem. Nnedá se však upříti, že pravého účinku do-\nsáhl větou touto skladatel jenom na počátku 2 finále\ntohoto, na počátek ouvertury široce rozpředené\njest věta tato poněkud' homofonní.\nKecal na to vybízí lid (str. 113. syst. 3. takt 5.)\naby svědkem se stal tohoto neslýchaného činu. Tento\nzpěv vyznamenává se, jako i předešlé zpěvy doha-\nzovače, tonem emfatickým, plným vědomí o důležitosti\na vážnosti prodeje, jakýž následovati má, tonem jenž\ndruhou je typickou známkou osoby Kecalovy. Sbor\nmu odpovídá (str. 114. syst. l.takt 1., 2., 3.): „Po-\nzor dáme, svědectví dáme\", kteráž slova oděna a\nprovázena jsou hudbou rázu veskrze prostonárodního.\nMimo to jeví se v ní jakés očekávání a všemožné na-\npnutí pozornosti, aby tak vážným svědkům ani slo-\nvíčko z celého děje neuklouzlo. Zvlášť pak stále se\nopakující ton C, jenž celou scénou touto v mnohých\ntransposicích se vine, zdá se býti dokladem výkladu\nmísta tohoto. A podobné přichází toto C i na str.\n115. syst. 2, posl. takt, kde Jeník dotvrzuje, že ne-\nodstoupí nikomu svoji Mařenku, leč „velectěnému\nsynu Tobiáše Míchy\", kde však následkem rozčilení\nJeníkova skladatel od tohoto tónu, jenž u Kecala\njest na místě tomto až psalmodickým, upustil. Vrcho-\nlit se melos Jeníkův (str. 115. syst. 2. posl. takt až\nsyst. 3. takt 6.) enharmonicky upraveným stupňo-\nváním na gis.\nPoslední slova jeho opakuje Kecal, opouštěje\ntu své stanovisko diktátorské poprvé v této scéně,\ncož hudbou zakončením ve—dur velmi trefně\njest podáno. Jeník však nyní klade podmínku, za\njakou hodlá prodati svou Mařenku; (str. 115. posl.\nsystém, meno mosso, cantabile), melismatickou frásí\nhudební, silně sentimentálností proniklou. Rozčilení"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.2", "texte": "f\njeho trefně karakterizuje mezi jiným i akkord a\nDis\nAkordu toho, o němž se Mor. Hauptmann tak široce\nve spisu svém „Harmonik u. Metrik\" rozepsal, s pro-\nspěchem užívali již Mozart („Titus\", „Recordare\"\nv Requiem), nověji pak Liszt („Granermesse\", Cru-\ncifixus) a Wagner (první věta úvodní k „Tristanu a\nIsoldě\") co znaku nejvyššího pathosu. Smetana pak\npodobné velmi šťastně tu pochodil užívaje tohoto\nvelevýrazného tvaru harmonického. Po Kecalových\nslovech: „Vše zapsáno, jak žádáno\", ironicky poda-\nných, vystupuje opět sbor, vyslovuje podivení své\nnad činem Jeníkovým tonem opravdu prostonárodním,\nz lidu vzatým. A teď opět jednou slyšíme hlas man-\nželce své podaného Krušiny, jenž Jeníkovi svou po-\nchvalu vzdává melosem velmi duchaplně myšleným,\nv němž tento šťastný manžel dodati si snaží jakés\ndůstojnosti a vážnosti, která ale nijak nemůže za-\nkrýti vrozenou mu omezenost a prostotu ducha (str.\n116. syst. 2. takt 2. až syst. 3. takt 3.). Na to per-\noruje Kecal: „Ještě .nejsme u konce\" až k sextě\nstupňovanou, a opět zpět sestupující toninou f—dur;\nnačež krátké interludium orkestrální, velmi ducha-\nplně s jakýms nádechem enharmonickým kompono-\nvané, nás připravuje na pathetickou proklamaci Ke-\ncalovu, dle níž zavazuje se Jeníkovi vyplatiti 300\nzlatých za odměnu této povolnosti (str. 116. syst. 3.\nposl. takt, až str. 117. syst. 4. takt 1.). To příčinou\njest velikého rozhořčení lidu, jež velmi trefně nazna-\nčeno jest frásí následující, drženou v mezích troj-\nzvuků a—dur a d—mol, k níž připojuje se i ozvěna\ntohoto vox populi slova Krušiny, provázená již\nna str. 114 označenou, karakteristickou frásí hude-\nbní (str. 117. 4. syst. takt 5. až str. 118. syst. 1.\ntakt 7.). Těmto řečím lidu a Krušiny učiní Kecal\nsvým hlasem diktátorským konec, volaje: Punctum\nsatis, písek na to! (str. 118. syst. 1. takt 7.), kteráž\nfráse větou orkestrální ironisující pedantism jeho,\ntrefně jest provázena. Po recitativníin vybídnutí Ke-\ncalovu, týkajícím se podpisu Jeníka i svědků, a kom-\nponovaným rhytmem barvy byrokraticko-pedantické,\nnásleduje krátká z cis do h—mol vedená mezihra\norkestrální, v níž důmyslně užito moderních vymo-\nžeností na poli enharmoniky (str. 118. syst. 3. takt 2.\naž posl. syst. posl. takt). Ted! deklamuje Jeník své\nplné jméno, podpíše a tu frásemi již dříve vyznače-\nnými vyslovuje Krušina i veškeren lid úžas a oškli-\nvost nad takým jednáním (str. 119. syst. 2. takt 7.\naž str. 121 posl. syst.) a mezi tímto všeobecným po-\nhnutím, plným rozhodné „vis comica\", padne opona.\nMařenka stala se „nolens volens\" chotí Vaška. Jeník\nse jí podobně „nolens volens\" odřekl.\nTřetí a poslední jednání. První, jak tex-\ntem tak i drastickou hudbou zdařilá scéna předvádí\nnám Vaška, ženicha Mařenčina proti vůli jeho. „To,\nto mi v hlavě le —, leží, o o život mi bě běží,\"\nvolá ten chudas, a lamentuje, že tak mlád zemříti\nmusí. Tomuto žalování Vaškovu úvodem jest sada\norkestrální (c—dur, 4/4, moderato), na podobné théma\npři prvém objevení se Vaška (v 2. aktu 2. vystup)\nživě upomínající, rozčileností rbytmiky poděšení Vaška\nzdařile naznačující. A první okolnost novým jest\ndůvodem, že povaha a podstata hudebního dramatu,\nznačně zušlechtěná praxí příznačných motivů, R. Wa-\ngnerem zavedenou, není skladateli „Prodané nevěsty\"\nnijak cizí; úvodní pak větu tohoto jednání vřaditi\ndlužno mezi nejzdařilejší druhu toho práce, a to\nhlavně pro důmyslné užívání nástrojů dechových (kla-\nrinetů a hoboji) , prozrazující pravý a jemný vkus\nskladatele pro vhodnou barvitost orkestrální. Vaškův\nkoktavý zpěv (str. 122. syst. 4. takt 3) vybočuje\nz původní tóniny c—dur do f—mol, a zároveň změní\nse 4/4 takt v 3/4; panuje vněm jakás monotonie, jež\nale právě zde velmi vhodně jest volena, ješto\nkaždý blbec a takovým jest i Vašek rád pevně\nna představě jednou v něm vzniknuvší lpí. Tím dá\nse omluviti ono neustálé vracení se k tonice, jež za\ndůvodem právě uvedeným spíše uznání, než i sebe\nmenšího vytýkání zasluhuje.\nNyní následuje (str. 125) pochod (f—dur, -/4,\nallegro) ballet a produkce komediantův (c—dur, 2/4,\nvivace), kteréžto věty obsahem themat, rhythmikou,\nharmonisací a orkestrací věrným a velezdařilým jsou\nobrazem veselého, rozpoutaného života posvícenského\na rozmarné mysli „svobodných\" těch „umělců\", kteří\nvesnici svou návštěvou poctili. Rem tetigisti, Sme-\ntana! Jest to ryzí, pravý humor v roušce zdánlivě\nprosaické. Ukazovati tu k jednotlivostem neprospělo\nby. Scénu tu musíš, čtenáři, viděti a slyšeti, abys\npravý pojem o výtečnosti její sobě učiniti dovedl.\nV následující scéně (j—dur, -/4) vystupují Esrne-\nralda a pan principál nad míru zdařilým dvoj-\nzpěvem, v němž snaží se Vaška vší mocí přemluviti,\naby dal se v „milostné zvířátko\" (v medvěda) pře-\nstrojiti; a doufám, že nebude tu třeba rozsáhlých\ndokladů notových, aby si čtenář na základě toho, co\njiž dříve o zručnosti Smetanově v oboru karakteri-\nsování komiky pověděno, o výtečnosti čísla toho\ndobrý učinil pojem, Esmeralda vede tu slovo, prin-\ncipál jen jako ozvěna jednotlivými slovy Vaškovi\nchuti dodává; velmi účinná to tedy ironie ve formě\nkanonické a hranice, dělící komické od sprostého,\nvelmi přísně tu šetřeno.\nV následující scéně kvartetní (c—mol—c—dur,\n4/4) snaží se rodiče Vaškovi ve spolku s dohazova-\nčem synáčka přivésti opět na cestu k ženění, jehož\nse (2. akt), přestrašen řečí Mařenčinou, byl odřekl.\nCharakteristická tu rhytmika, jak ve zpěvu, tak\nv orchestru, v níž vidíme jasně snahu na Vaška do-\nléhajících rodičů, aby konečně k rozumu přišel. Slovy,\nkrátkými úhozy ffo provázenými: „Mluv, Vašku, mluv,\nco tu myšlénku ti vložilo?\" béře se trio dále, a\nspleten otázkami ze všech stran naň dotírajícími,\nodpoví Vašek konečné koktaje: „O-ona by mne o-otrá-\nvila.\" I dále sypou se kvapem otázky na übohého\nVašíčka, až tento konečně po překrásném, z tóniny\nc—mol do a—dur velmi obratně převedeném inter-\nludiu orkestrálním odpoví: „Maě to ně-ně-někdo dnes"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.3", "texte": "povídal\" (str. 133. syst. 2. takt 6.). Na opětné otázky\niodičů a Kecala odpovídá Vašek provázen karakteri-\nstickými, blouznivými zvuky orkestru (str. 133 syst.\n3. takt 4. až str. 134. syst. 1. takt 2.).\nJeště naposled táže se vyzvídající terceto za ne-\ntrpělivého bručení basů a za lahodného znění terce °\nv hořejších hlasech: „A co ti pověděla?\" Vašek po\nkrátké pastorální mezihře (str. 134. syst. 2. takt 1.\n2.) odpovídá: „Je hezounká, mne ráda má!\" při čemž\norkestr pastorálního tonu a alternace akordů | I,\nna F založených se nespouští. Na to táže se na posled\nHáta: „A znáš ji?\" Vašek odpověděv „Ne neznám\",\nodběhne. Kecal ihned svým věhlasem to tuše, zvolá:\n„V tom vězí ňáký podvod!\" (str. 135. syst. 1. takt 1.)\na rodiče Vaškovi mu přisvédčují za znění téže orkest-\nrální figury, jaká se při prvním zvolání Kecala ozý-\nvala (až do str. 135. syst. 1. takt 5.). Tu náhle\nzavzní jako jedním hrdlem za pathetického znění\nplnou měrou rozprouděného orkestru: „Není v tom\nnikdo jiný\" atd., čímž veškerou vinu na Jeníka uva-\nlují. S komickou emfasí prohlašuje ted! Kecal, orkestrem\nunisono doprovázen, „já všecko vyskoumám\"* Nyní\n(str. 135. syst. 3. takt 5. až str. 136. systém 2. posl.\ntakt) opakuje se ještě jednou táž věta (str. 135. syst.\n1. takt 2.), o níž již svrchu promluveno, a vhodně\ni štastně celý ten výstup zakončuje (syst. 3. takt 1—7.)\nopakování fráze: „Já (on) všecko vyskoumám\" ťfo a\ntutti. (Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Slovutný historik hudební dr. Vil. Ambros\nvyznamenán jest J. V. císařem Frant. Jozefem řádem\nželezné koruny třetí třídy.\n** Nové opery vlašské bud hotové buď teprv v pro-\ncesu svého utvoření se nacházející, jsou : Carlo il Te-\nmerario, Gismonda di Sorrento (Piazzano), La Fiera\n(Delfico), II Paria (Burgio di Villafiorita), II Principe di\nTapigliano (Cagnoni) a Romolo (Mercuri). Voláme opět\na opět: O šťastná Itálie!\n** Impressario Pollinijmenován jest vládou ruskou\nřiditelem carských divadel pro vlašské opery v Petro-\nhradě a Moskvě. Vzdal se tedy místa ředitele měst-\nského divadla v Hamburce.\n** Verdihorekviem za Manzoniho provozováno\nbylo iv Paříži s úspěchem velikým, ač nespůsobilo ta-\nkého enthusiasmu, jako v Miláně. Francouzští kritikové\novšem posuzují je jinak než předpojatí jichkollegové za\nAlpami.\n** Gounod onemocněl a má v úmyslu opustiti An-\nglii, hodlaje na blízku lázeňského místa Trouvillu ve\nFrancii několik měsíců pobýti.\n** V budoucí sézoně podzimní provozovati se má\nv 8010 gni Rubinšteinova opera „Feramors\".\n** V komické opeře ve Vídni bude od L srpna\naž do března bud. r. zpívati vlašská jedna společnost\noperní. ,\n** Nový pěvecký spolek v Stuttgarte uspořádal\n2. svůj koncert, z jehož programu vyjímáme : „Křižáci\"\n(Gade), „Ave Maria\" (Franz), „Zastaveníčko\" (Šubrt),\nromance pro flétu a klavír, tarantella pro klarinet a flétu\n(Saint Saěns) a j. Co sólisté účinkovali slč. Lowe-ova,\npp. Sigmundt a Schnell (zpěv), C. Krůger (fléta), Meyer\n(klarinet) a W. Kríiger (klavír).\n** Ve Vratislavi zemřel zdravotní rada dr. Viol,\nznámý co kritik hudební. Přeložil a spracoval Giov. da\nPonteho text k Mozartovu „Don Juanu\".\n** Paní Wiltová, primadonna dvorní opery vídeň-\nské, zpívá teď v Londýně s úspěchem skvělým.\n** V 111. koncertu městském ve Wiesbadenu\nhrál slovútný Wilhelmi koncertní fantasii, již byl F.\nHiller zvláště pro něho komponoval, u přítomnosti\nskladatelově s obvyklou bravurou. Týž večer hrál L. B r a s-\nsin z Brusellu klavírní koncert do a-moll od E. Grieg a\na konečně vystoupila jakás zpěvačka, slč. Walbelenová\nz Drážřfan (neznámá veličina) a zpívala prý tak, že obe-\ncenstvo z pouhé útrpnosti snad se na rychlo vytratilo\nze síně koncertní.\n** Náš krajan L. Saar, rodák z Prahy, dosud ka-\npelníkem v Londýně, jmenován jest kapelníkem při měst-\nském divadle v Hamburku.\n** Ze Sondershausenu. (P. d.) Třetí „Loh-koncert\"\nnebyl pro nepříznivé počasí tak četně navštíven, jako oba\npředešlé, ač co do vhodného sestavení programu od nich\nse nelišil. Na prvním místě stála ouvertura „V háji\"\nod J. Brůlla, která postrádá oné ideálně romantické\nnálady, jaké vyžaduje již její titul, vyjma snad několik\notřepaných triviálních fanfar. Obecenstvo se zachovalo\nk práci té tak, jak toho zasluhovala. Suita pro solové\nhousle s pianem od J. Raffa, jest skladba velmi účinná.\nZ pěti oddílů (prélude, menuetto, corrante, larghetto, il\nmoto perpetuo) jest druhý a čtvrtý nejzdařilejší. Nejlepší\nz celku bylo zakončení oddělení prvního symfonickou vel-\nkolepou básní Lisztovou „Ideály\". Oddělení druhé\nobsahovalo 1. polonézu pro housle od J. Lauterbacha,\nkterouž hrál dovedný jmenovitě v brillantní hře zcela\nzdomácnělý houslista Zeitz z Gothy, který také v prvním\noddělení suitu Raífovu přednášel. Následující symfonie,\nVám též dobře známá, „Oceán\" od A. Rubinsteima,\nnáleží bez odporu k nej velkolepějším plodům skladatele\ntohoto. Poněvadž skladba ta v „Daliboru\" již náležitého\nposouzení došla, nepotřebuji se dále o ní zmiňovati. Po-\ndotýkám pouze, že obecenstvo na nějakou hodně hlučnou\nbouři mořskou čekající, bylo ve svých nadějích poněkud\nsklamáno a tudíž ne zcela uspokojeno.—Program kon-\ncertu večerního byl: ouvertura k zp. „S emiramis\" od\nRossiniho, arie zOberona a finále z téže opery\nod K. M.z W e b r ů, hymna ks v. Ceeilii od Gou-\nnoda a ouvertura od Benedikta, čtvrtý „Loh\"-\nkoncert náležel programem svým z větší části století\npředešlému. Zahájen byl ouverturou k Cherubiniho zpě-\nvohře „Fanisca\". Přísná kontrapunktická stavba, vystří-\nhání se všech planých křiklavých efektů dodává skladbě\nté nemalé zajímavosti. Dále proveden koncert pro 2\nlesní rohy, 2 hoboje, a smyčcový kvartet od Haendla a\ntéhož mistra sonata pro soleně housle, 2 hoboje a kvartet.\nObě skladby co kuriosity přijaty byly dosti příznivě. Tři-\nvětá symfonie v c-dur od Mich. Haydna zakončila oddě-\nlení první. V oddělení v druhém slyšeli jsme Beethovenovu"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.4", "texte": "„eroiku\" mistrně provedenou. Třetí věta musela býti\nopakována. Mimo to přednesl p. Josef Heinal kon-\ncertino pro flétnu od W. Haake-ho s překvapující zru-\nčností a vyrovnalostí tonu. Zmíniti se chci ještě o dvou\nkoncertech, a sice o koncertu v spolku „Kun stler-\nklau se\" odbývaném, a o církevním koncertu. První\nměl na programu: trio v c-m o 1 od Beethovena (pp.\nWeber housle, Zeitz viola, Monhaupt sen. čello), pak\nsonátu pro housle od S. Bacha (p. Weber), kvinteto pro\n2 housle, (pp. Weber, Reinboth), violu (p. Zeitz), čello\n(p. Monhaupt) a basu (p. Laska), sonátu pro klavír a\nlesní roh od Beethovenova (pp. Laska a Barue), ko-\nnečně kvintet od Rubinsteina. V církevním koncertu\n(dne 18. června) provedeno bylo Mendelssohnovo\noratorium „Eliáš\". Netřeba šířiti slov o umělecké ceně\ntohoto díla, neboť kdekoliv provedeno bylo, nalezlo všude\nvřelého přijmutí, jak ze strany kritiky tak ze strany obe-\ncenstva. Titulní úlohu zpíval barytonista Mayr z Mem-\nphisu (v Americe), který nyní v Lipsku za příčinou svého\nzdokonalení-se ve zpěvu mešká, i provedl ji ku všeobecné\npochvale. Hlas jeho unáší zvláště ve střední poloze mo-\nhutností svou. Ják se proslýchá jest p. Mayr k naši\nopeře pro zimní sézonu engažován. Ostatní solové partie\nbyly vesměs v obratných rukou členů zdejších zpěváckých\nspolků „Cecilienverein\" a Liedertafel\". Sbory šly vý-\ntačně, jakož i část orkestrální, kterouž provedla dvorní\nkapela. Celek svědčil o neúnavné píli a obezřelosti diri-\ngenta, městského varhaníka p. A. Koni ga. Pro příští\nkoncert chystá se prý Lisztovo oratorium „Legenda o sv.\n~\nAlžbětě.\n\nM.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Výtečný pianista polský, Josef Věňavský meškal\ntyto dny v Praze, odjížděje z Varšavy do Paříže.\nK vyzvání zdejších kruhů hudebních hodlá v příští sezoně\nkoncertní také v Praze vystoupiti. Budeme tudíž míti\npříležitost, seznámiti se blíže s jedním z nejstatečnějších\numělců slovanských.\n* SI. Emilie Bubeníčkova mešká nyní ve Fran-\ntiškových lázních. Tamtéž tráví dobu svých prázdnin\numělci pí. ŽofieMenterová a p. D. Popper.\n* Mladistvý čellista Jindřich Korel, bývalý cho-\nvanec pražské konservatoře, posledně člen orkestru di-\nvadla v Štýrském Hradci, meškal tyto dny v Praze.\n* Z „ Moravské Besedy\" v Praze. Na oslavu\n76. letých narozenin Fr. Palackého uspořádána v míst-\nnostech spolkových dne 27. června koncertní zábava,\npři níž ze zvláštní ochoty účinkovali slečna Cachova,\nmimo to pánové Paukner a Melichárek. Prvým programu\nčíslem byl sbor Arn. Tovačovského „Svorný duch\". Za-\npěliť jej členové „Mor. Besedy\", většinou to bývalí čle-\nnové soukromého pěveckého spolku „Slavoje\" v Olo-\nmouci. Slavnostně vážný ton vanoucí celou skladbou uspo-\nkojivě byl postižen, což zvláště tvrditi se musí o čtvero-\nzpěvích v sboru tom. Jinak pouze ten požadavek na\nzpěváky sborové bychom byli kladli, by u početí jednot-\nlivých odstavců či větších či menších s větší sebedůvěrou\na odhodlaností si byli vedli, než jsme pozorovali. Na to\nzapěla slečna Cachova „Aničku\", píseň od Kašp. Pivody,\njakož i „Aj čo by bola\", píseň od Fr. Pivody zvučným\nsvým hlasem. Zvláště poslednější píseň s obratností a\nuznání hodnou vřelostí přednesla všemi odstíny výrazu\nas jistotou mnohem větší, než v první písni shledáno.\nObsáhlý svůj hlas plnou měrou projeviti jí tu umožněno.\nVniknuvši v ducha skladeb těch provedla je citu plně,\naž na nepatrné některé části, kteréž ne docela jasně a\nzvučně na jevo vystoupily. Rozhodně nejslabším bylo\npřednešení „Českých perel\", fantasie na národní písně\nod Nápravníka. Postrádali jsme v něm mnohých věcí,\njichž právem jsme se ňadíti mohli, jakož zase shledali\njsme se s mnohými vadami podstatnými, kteréž jakýmsi\nspůsobem až překvapovaly. V patrně skvělém kontrastu\ns tím bylo zapění p. Melichárkem dvou písní, „Dívko\nspěj v míru moc\" od Pauknera a „Dobrou noc\" od Abta.\nMohútný hlas p. Melichárkův milé pobavení a zotavení\nspůsobil po nedostatečném přednešení skladby Nápra-\nvníkovy. Průvod na pianě k písníín sl. Cachovou ap.\nMelichárkem zapěným převzal ochotně p. Paukner. Po-\nsledním číslem byl sbor od Vašáka „Jen dál\", jenž žer-\ntovným svým, laškujícím tonem posluchacstvo mile pře-\nkvapil a rozjařil. Správného a živého provedení nepo-\nstrádáno tu nikde, až na předposlední kvartet, v němž,\nže partie basové s jakousi nejistotou vystupovaly, zna-\nmenati bylo lze. Přes jednotlivé méně úchvatně před-\nnešené partie programní zůstal celkový dojem přec uspo-\nkojující. Sluší podotknouti ještě, že veškerá téměř čísla\ns hlučnou pochvalou přijata byla.\n* K slavnosti odhalení pomníku Klicperova\nv Chlumci nad Cidlinou (15.a 16. srpna b. r.) složil\nzvláštní kantátu pro smíšený sbor p. Malát (v Hoři-\ncích) a kantátu pro mužský sbor p. Kar. Bend 1.\n* Jednateli „Matice hudební\" jmenováni jsou pro\nPrachatice a okolí p. Jan Yobořil, majitel hudebního\nústava a pro Novou Paku p. Frant. Záhorský, řed. kůru\ntamtéž.\nV\n* P. Otckar Ševčík, výtečný houslista a bývalý\nředitel orkestru kr. z. českého divadla v Praze, jmeno-\nván členem orkestru cárského divadla v Petrohradě.\n\nVýlet „Hlaholu\" do Turnova (dne 28. a 29.\nčervna). Jest to všeobecně známým tajemstvím, že v ny-\nnější době téměř po všech krajinách českoslovanských\nmužské zpěvácké spolky nepochopitelným spůsobem je-\nden po druhém v poznenáhlém umírání zacházejí; ba\niv oněch statečnějších městech, kde spolek nominelně\ndosud trvá, tráví přede jen dny života svého v tichém\nživoření a ne jako před časy v čilém rozproudění života,\nv bujarém sebevědomí svých mladých sil. Snad to duch\nčasu zavinil, jehož heslem jest neustálá, věčná změna?\nJak krásnou obrali sobě po venkově spolkové zpěváčtí\núlohu v společenském životě českém! Oni to byli, kteří\nv první řadě budili vědomí národní v nej širších vrstvách\nobecenstva českého, oni uměním hudebním, zpěvem,\ntouto nejněžnější páskou všech duší lidských, pojili různé\nelementy národa našeho v jeden celek a byli tak zaji-\nsté jedním znej čilejších faktorů při novém vzkříšení"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.5", "texte": "ducha a vědomí národního v středu našem. Nyní ovšem\nstojí národ náš u vývoji svém na stupni daleko vyšším:\nnárodní vědomí dávno již probuzeno žije v prsou všech\nvěrných synů českoslovanských. Spolkové zpěváčtí pr-\nvotní úlohu svou: šíření vědomí národního zdárně již\nvykonali; z toho však nenásleduje, že by po vykonání\ntéto prvotní úlohy své museli složití své zbráně k od-\npočinku. Nejsme ještě u cíle nám uloženo jest ne-\npřehledné ještě množství prací, než dospějeme ku stupni\ntakovému, kde závažným bude hlas náš v tom velkém\nspolku národů evropských. Než ku cíli vytčenému do-\nspějeme, daleká jest a obtížná ještě cesta naše a tu\nmezi ostatními silami českými povstává spolkům zpěvá-\nckým dálší úloha, aby zanechavše bývalého písničkář-\nství, jež sami považují za stanovisko překonané, obrátili\nvšechen svůj zřetel nyní ku stránce té, která má vlastně\nvyplňovati program každého moderního spolku pěve-\nckého : ku stránce ryze umělecké. Duch času to\novšem zavinil, že spolkové, kteří myslí, že již dostáli\nnyní své povinnosti, pakliže čas ob čas ku nějaké té\nslavnosti vytáhnou s praporem v čele a-odzpívají při\nté příležitosti několik dávno omletých vlasteneckých pí-\nsniček, že spolkové ti v době nové, jež slavností tak\nčastých jako prve nemiluje, poznenáhlu v nečinnosti se\nrozpadávají; však tentýž duch času, jehož heslem jest\n„věčná proměna\" nutí právě čilejší naše spolky k tomu,\naby stanovisko dřívější vyměnili za nové, na jehož umě-\nleckých základech bohdá se zaskvějí nové květy činno-\nsti v pravdě umělecké. Jest to smutným věru úkazem\na vyznati si to musíme sami, že vlast naše, jež ode\ndávna slynula po všem světě co kolébka nejdovednějších\na nejhorlivějších pěstitelů umění hudebního, ztrácí nyní\njaksi tím na lesku bývalém, že umění hudební u nás\nnení, jako dříve, majetkem všech vrstev společenských,\nnýbrž že neustále více se omezuje na několik jedině\nkruhů hudebních ve větších městech českých. Jaké tu\npomoci? Zpěváčtí spolkové by si zajisté největších zí-\nskali zásluh o umění domácí, kdyby soustředili po svém\nckršku všechny hudební síly a snažili se v závodění\nušlechtilém a poznenáhlým neúnavným cvičením se vy-\nšinouti na onen kýžený stupeň pravé umělecké dokona-\nlosti, kde by se pak stali středištěm uměle-\nckého ruchu v celém okolí. Že by krásnějších\nještě docíliti se dalo výsledků připojením ženských\njednot pěveckých v mohutnější sbor smíšený,\nleží na bíledni. Povážíme-li pak, že by sousední jed-\nnoty pěvecké v horlivé činnosti své se smluvily o stej-\nném programu a navštívily se všechny vzájemně ve svých\nměstech ku velkolepé společné produkci v dobu\nurčitou, třeba jednou v roce, a tu že by provésti mohly\ndíla mistrů největších to-li jak náleží uvážíme, po-\nznati musíme, jak důležitou úlohu by mohly hráti naše\njednoty pěvecké i mužské i ženské v jednosvorném spo-\njení, kdyby po naznačené cestě činnosti pokračovaly.\nVětších skladeb přiměřených od nejpřednějších mistrů\ndomácích jest tu dostatek a jisto jest, že by se při\nvětší po nich poptávce dosti dovedných sil skladatel-\nských našlo, jež by potřebám novým úplně vyhověti do-\nvedly. Jak by se tím spůsobem opěť mohla ku netu-\nšenému rozkvětu vzmoci dosud poměrně k jiným národům\nbohužel chudá naše českoslovanská literatura hudební!\nPodobnými as myšlénkami o jednosvorném uspořádání\nprodukce byli vedeni stateční pořadatelé výletu zdejšího\nzpěváckého spolku „Hlaholu\" do Turnova a původně\nzamýšlelo se, že umluví se „Hlahol\" s čilým a poměrně\ndosti silným Turnovským spolkem pěveckým o společném\nprogramu, aby v mohutnějším celku provedena byla\nčísla sborová. Pro nedostatek času upuštěno bylo pro\ntentokráte od původního plánu a „Hlahol\" v četném\nzastoupení junáckých členů svých novou ověnčil jméno\nsvé slávou v krajině Turnovské. Program celé té pro-\ndukce výletní sesíaval ze dvou větších oddělení: první\nčást byla provedena za spoluúčinkování s o 1 o v ý c h sil\na sice slč.Marie Sittovy, pp. Kinského, Kučery,\nNovotného, Pauknera a Součka s průvodem in-\nstrumentálním v místnostech nového, velmi elegantně\nupraveného divadla městského a druhá čásť, čistě vo-\nkální, byla provedena v zahradní zábavě téhož dne u\nvečer v hostinci „u města Petrohradu\". Y prvnější části\nprogramu vedie sborových čísel zvláštní k sobě poutaly\npozornost veškerého obecenstva solové výkony slč. Sit-\ntovy, jež milokrásným hlasem svým s přednesem ušle-\nchtilým uchvátila četné davy shromážděného obecenstva\nv tak neobyčejné míře, že nebylo bouřnému potlesku a\nvyvolávání ani konce. Pakliže byl slečnin přednes Gou-\nnodovy meditace „Ave Maria\" na známé Bachovo\nprvní praeludium s průvodem houslí, harmonia a piana,\njejž provedli pp. Novotný, Kučera a Paukner,\ns vděkem neobmezeným přijat, dostoupilo všeobecné nad-\nšení při zdařilé interpretaci národních písní českých,\ntěchto květů poezie národní, stupně nejvyššího. Není to\nvěru snadným úkolem pro pěvkyni operní, která zvy-\nklá jest na šíré formy a markantní effekty opery, aby\ndovedla se vžiti ve formy jednoduché písně národní a\npodala ji obecenstvu s neporušeným pelem poesie ná-\nrodní; že se slečně Sittově přednes písní českých tak\npřirozeně, nehledaně, v rouše citu bezprostředního zdařil,\nsvědčí nejpatrněji o vzácné všestrannosti umělkyně té a\njejím bohatém nadání hudebním. Co instrumentální číslo\nbavilo též v značné míře „velké duo\" z „Fausta\" pro\nharmonium a piano, jež s obratnou dovedností přednesli\npp. Kučera a Paukner. Y ostatních číslech boha-\ntého toho programu samovládně s mocí neodolatelnou\núčinkoval „Hlahol\" pod statečným a ode dávna osvěd-\nčeným vůdcovstvím řiditele svého, proslulého skladatele\nK. Bendla. Tři sbory a sice mohutný „Žalm\" od\nDr. K. Loeveho, mlhavě sentimentální „Opuštěný\" od\nJ. R. R o z k o š n é h o a něžný, čtveračivým rozmarem pře-\nkypující a zvláště co do rytmické své strúnky neobyčejně\nintresantní dr. L. Procházkův sbor „Yrácení se od milé\"\njsou vzaty z oboru čistě vokálního. S průvodem or-\nkestru, jejž zde zastupoval velmi čestně surrogat piana\na harmonia (kterýžto průvod místo orkestru ku větším\nvěcem odporučujeme co velmi praktický všem jednotám)\nbyly provedeny ještě dálší dvě skladby a sice „Po bitvě\nBělohorské\", velký chorální výjev se solovými hlasy\ns průvodem harmonia a piana od K. Bendla a co\nvelmi efektní číslo závěrečné „Srbské národní\" od B.\nTovačovského. Veškerá tato čísla byla provedena\ns obvyklou u „Hlaholu\" akuratessou od nejostřejších"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.6", "texte": "efektů plného hlasu až do nejjemnějších odstínů pianis-\nsíma. Z čistě vokálních čísel nejvíce se líbil Rozko-\nšného „Opuštěný\" a Procházkův sbor „Vracení se\nod milé\". Bendlův chorální výjev, při němž solové\npartie mistrně provedli pp. Souček, Ki 11 sk ý, Kučera\ndr. šmolcnop a Paukner vzbudil pravou senzaci\nv celém obecenstvu. V druhé části programu v zahrad-\nním hostinci „a Petrohradu\" přednesl „Hlahol\" : „Štu-\ndenti\" a „Plavba večerní\" od N. Gade-ho „Poslední\nsklenka\" a „Měj blahý sen\" od Jos. Pauknera, „Praž-\nská Bétulinka\" od Nesvadby, „Růžinko má dřímej\"\na „Pochod z nár. písní\" od K. Bendi a. Všechna čísla\nbyla vděčně přijata, obecenstvo v naladění nejpříjemněj-\nším zůstalo pohromadě hluboko do noci. K vůli úpl-\nnosti budiž podotknuto, že druhého dne z rána byl pod-\nniknut výlet z Turnova přes lázně Sedmihorské, kdež\n„Hlahol\" srdečně jsa uvítán dr. Šlechtou zapěl mo-\nhutný Veitův sbor „Na Prahu\", bujaré Gadeovy\n„Študenty\" a něžně lahodný Bendlův sbor „Růžinko má\ndřímej\" ; odtud šlo se dále na Hrubou Skálu, divokrá-\nsným kamenným městem a přes Valdštýn zpět do Tur-\nnova. Poněvadž pro odpůldne počasí nepříznivé překa-\nzilo obmýšlený výlet na „Malou Skálu\" jest na rychlo\naranžován taneční věneček, jejž zúčastnil se nejskvě-\nlejší výkvět krásných dám Turnovských. Jak nenucená\na živá byla zábava ta, dosvědčuje jasně ona okolnost,\nže rozjařená společnost s výletníky vytrvala až do ho-\ndiny odjezdu, takže se z taneční síně rovnou cestou šlo\nna nádraží. Páni výletníci osvěžili mysl svoji v čaro-\nkrásné a divě romantické krajině Turnovské a obecen-\nstvo tamnější okřálo vzácným v pravdě požitkem umě-\nleckým, jejž mu „Hlahol\" skladbami přednesenými při-\npravil. Z obou stran bude na tak skvěle vydařenou\npouť uměleckou zajisté výhradně s pocity radostnými a\nčasto vzpomínáno. „Hlahol\" by velmi prospěl hudebnímu\nruchu na našem venkově, kdyby dle úmluvy s dotýc-\nnými jednotami častější podnikal umělecké výlety v ro-\nzličné kraje vlasti naší. Jen častějším stykem všech\nhudebních živlů českoslovanských a šlechetným závo-\nděním vespolek docíliti možno živějšího účastenství v zájmu\numění a tím i šířiti vzdělání hudební po všech\nvrstvách národa našeho. Úkol tento vznešený nespustí\nzajisté „Hlahol\" ni ostatní naše pěvecké jednoty z my-\nslí svých!\n\nX\n\nPrvní představení operní školy kr. z. česk.\ndivadla vydařilo se tak skvěle, že předčilo všecko oče-\nkávání i nejchladnějších myslí z kruhů obecenstva čes-\nkého. Pokud se nás týče, zmíníme se pro dnešek ně-\nkolika slovy o zevnějším výsledku všech tu zaměstnaných\nsil školy operní; ostatně si ponecháváme ještě volnou\nruku a hodláme promluviti při nejbližší příležitosti si-\nřeji o hodnotě a vnitřním zařízení školy té, aby jasno\nbylo obecenstvu, čím se líší ústav tento od ostatních\npražských ústavů privátních, a dle toho aby posouditi\nmohlo, jakým způsobem a kde lze dosáhnouti mládeži\nčeské řádného a v pravdě uměleckého vychování pě-\nvecko-hereckého!\nZajímavá produkce ta jest zahájena ouverturou\nz Blodkovy komické opery „V studni\", načež jest prove-\ndeno chovanci 111. ročníku počátečních pět výstupů téže\nopery a sice partii „Lidunky\" provedla slč. Antonie\nTichá, úlohu „Verunky\" slč. Zdenka Čechova;\nobě pak mužské úlohy „Vojtěcha\" a „Janka\" měli\nv rukou pp. Kompit a Mareš. Vystoupení všech tu\nzaměstnaných sil bylo pevné, jisté: každý pohyboval se\npřiměřeně v mezích své partie, klidně, volně as roz-\nvahou; tak že činil celek dojem spíše více skutečného\npředstavení dávno engažovaných sil než dojem jakési\npouhé zkoušky. V prvním výstupu setkali jsme se se\nslč. Čechovou, jejížto mohutný, jasné vyslovený alt\nměkkou ohebností, jež ovšem mnohdy až k mezím ne-\nbezpečného trernolování sáhala, příjemně působil. Přednes,\njakož vůbec celé pojmutí čarodějné stařeny co do stránky\nherecké bylo přiměřené, maska zdařilá. Velmi dobře\nkontrastovala zjevem i živou hrou co „Lidunka\" sl.\nTichá, jež i karaktérem zdravého, světle zvučného hlasu\nsvého jakož i celým temperamentem svým jest rozenou\npro rozmarné partie subretní, V úloze „Vojtěcha\" do-\nkázal p, Kompit, že umí vládnouti obratně, bohužel\npříliš málo vydatným tenorem svým. Jest to zajisté\nmaterial velmi skrovný, jež během času vlastní\nkostí svou by se rozdrobiti musel při větším namalmní\nna jevišti; pro menší místnosti, pro koncert či salon\nbude to síla zajisté vítaná. Za to potěšil a srdečně ro-\nzesmál p. Mareš co Janek výtečnou takřka „Paleč-\nkovskou\" svou hrou a bezúhonným přednesem své za-\njisté podivuhodnými skoky melodickými ne málo chou-\nlostivé partie veškeré obecenstvo. Ač již byl engažovan,\nnavštěvoval p. Mareš pilně operní školu, a na výsledky\nneúnavné práce může být mladý tento pěvec vším právem\nhrdým. Že na dráze započaté v pilném studiu neustane,\no tom jsme přesvědčeni; nyní záleží jedině na příslušných\norgánech, opery české, kteří rozhodují o přidělování\núloh, aby častěji byl přiměřenými úlohami zaměstnáván\nvzácný tento talent ku směru hlavně komickému se\nsch}dující. Jen častým vystupováním před obecenstvo do-\nspěti možno pěvci na stupeň mistra!\nV třetím čísle a sice v „Noclehu v Granadě\" pro-\nvedli duetto slč. Knotkova a p* Stropnický, taktéž\nchovanci 111. ročníku. Obě tyto síly pevěcké jsou irm\nznámými zjevy z českého jeviště, kdež jsouce engažováni\nčastěji vystupují v menších úlohách. Duetto bylo bez-\nvadně provedeno, zvláště p. Stropnický co „myslivec\"\npřednášel s tak jemnými nuancemi, s takou vroucností\ncitu, že bez rozpaku souhlasíme milerádi s bouřným po-\ntleskem obecenstva.\nY čísle pátém předvedena jest scéna z „Normy\" a\nsice scéna „Adalgisy\" před oltářem v háji bohům za-\nsvěceným. „Adalgisu\" zpívala slč. Anna Boubalova\nze 111. ročníku i zdá se nám, že vzdor vší tuhosti ve\nhře a* neohebnosti mohutného jádrného hlasu právě při\ntéto žákyni nejpatrněji ze všech se jeví nemalé nadání\ndramatické, hluboký vřelý cit a smysl pro pathetičnosť\nvýrazu. Co se zejména hlasu týče, tu nás na první po-\nslechnutí téměř zaráží svou mohutností neohebný ten\nsoprán a ruší valně dojem celkový nerovnost obou rej-\nstříků, jež jsou příliš ostrým přechodem posud od sebe\nrozdělené; však neobyčejný oheň momentánně na povrch"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.7", "texte": "se deroucí ručí nám za to, že při opatrném, velmi\nopatrném dálším vedení rozvine se nám tu síla zajisté\nvelmi pozoruhodná. Ostatně měla slečna ohromnou trému,\nsnad nej větší ze všech.\nZe „Střelce kouzelníka\" proveden byl prvý a druhý\nvýstup třetího jednání. Při prvním svém výstupu na\nčeském jevišti zpívala sl. Knotkova před svým enga-\nžováním partii „Lidunky\"; při té příležitosti vyslovili\njsme dosti zřejmě své mínění o umělecké kvalifikaci této\ndámy: hlas již teisdá byl nápadným zvučností svou, jak-\nkoli jsme nezatajovali, že pilnou školou musí slečna\nhledět hrany ostrého svého organu uhladiti, vytříbiti.\nZdali se ji to podnešek podařilo, nelze dosud s úplnou\njistotou říci. Nedá se zapříti, že jakýsi pokrok v obrat-\nnějším zacházení s hlasem byl nám patrný, však rovněž\ntak nedá se zapříti, že stará vada častého distonování\na častěji užívaného ostře vyráženého výkřiku, čímž se\nrovnováha melodické fráze povážlivě hatí, dosud úplně\nodstraněna není. Hra se u slečny též dosud nepozvedla\nna vyšší stupeň volné nenucenosti. Proto tím nápadněji\ntotiž příjemněji, vystupoval celý ten harmonický, ve hře,\nzpěvu i mimice souladný a uhlazený zjev slečny Tiché,\njež co „Aninka\" úplně potvrdila výše o ní vyslovené\nmínění naše. V oboru subretním kyne žačce této skvělá\nbudoucnost to možno dle všech znamení s jistotou\nprorokovati. Ye výstupu následujícím seznali jsme veškeré\nžákyně operní školy z prvého a druhého ročníku: zapěl y\nznámý sbor družiček s takovou precizností a vybrouše-\nností, že by si výkon ten mnohý sbor mnohé opery za\nnásiedováníhodný příklad vzíti mohl. Solo družičky před-\nnesla čistým, zvučným hlasem slč. Marie Laušma-\nn o v a, žákyně 11. ročníku.\nZ „Lejly\" Bendi o vy proveden byl 111. výstup\ndruhého jednání a sice oblíbené dueto mezi „Zorajdou\"\na „Boabdilem\", jež přednesli: slč. Marie Kučerova\nze 111. ročníku a p.-Stropnický. Slč. Kučerova\njiž zajímavým zjevem svým a velmi vkusnou úpravou\nzevnější získala pojednou celé obecenstvo na svou stranu;\nco do hry i zpěvu počínala si nejhotověji a nejjistěji ze\nvšech svých spolužakyň. Jasné vědomí své síly, hojné\nvzdělání a inteligence září z výmluvného, velkého tem-\nného oka dívky té ; každý její pohyb je volný, ušlechtilý\na situaci a slovu zpívanému vždy přiměřený škoda\nže hlas její obestřen jest zvláště ve výšší poloze chmurnou\nchorobou a tato podstatná příčina bude, jak se nám zdá\npodstatnou závadou, že nikdy neotevrou se dveře ku\nsvatyni umění pěvecko-dramatického žačce této, pakliže\npředevším ostatním ještě v čas se o to nepostará, aby\norgán svůj veškeré choroby zbavila. Jinak jest veškeré\ndalší cvičení marné.\nY závěrečném čísle, v druhé scéně druhého jednání\nze Smetanovy opery „Braniboři v Cechách\" setkali\njsme se poznovu se slč. Kučerovou, Roubalovou\na Čechovou jakož i s p. Kom pitém, kdež v obtíž-\nných těch partiích choulostivých v intonaci a poloze\npříliš vysoké tím jasněji vystupovaly vady i dobré stránky\nvšech jmenovaných členů školy operní. Zvláště orgán\nslečny Čechovy výmluvné svědectví vydával o tom,\njak krásným jest tonem od přírody nadán a tím patrněji\nnaznačoval, k jak vysokému stupni dokonalosti by se\nrozvinouti dal při dalším mistrovském vedení.\nO tom, jak který hlas jest cvikem školním vyvinut,\nzúmyslně zamlčujeme; neboř víme předobře, že hlasy\nvšech tu předvedených sil pěveckých dle rozličných před\ntím „method\" byly maltretovány i jisto jest, že za po-\nměrně krátkou dobu osmi měsíců nelze činit divy ni\nzázraky. Co se vyvěsti dalo, to zajisté provedli oba\nprofesoři zpěvu pp. Lukeš i Lev s pílí nej svědomitější.\nVýsledek byl aspoň pro obecenstvo překvapující, jež\ntaké v uznání neobmezeném hojnou štědřilo pochvalou\na vyvoláváním každý výstup jednotlivce i výtečně se-\ncvičený sbor. Mezi jednotlivými čísly zpěvními umístěny\nbyly jednotlivé deklamace, jež přednesly žákyně I.a 11.\nročníku (paní prof. Sklenářová-Malá) s výsledkem velmi\nzdárným. Sentimentální „Poutnici\" od Jablonského\npřednesla slč. Louis a Havránkova z 11, ročníku;\nrozmarnou „No, no\" velmi zdařile podala slč. Leopol-\ndi 11 a ze Šurdů zl. ročníku a temně vážnou, překrásnou\nbáseň hlubokého obsahu „Věčnost\" od R. Mayera\ndeklamovala slč. Milada Králova z 11. ročníku. S vý-\nsledkem tak skvělým může býti ředitelstvo školy operní\nspokojeno.\n\nX.\n\nSmĕs.\n\nMyšlenky o hudbĕ.\nVýroky slovúných skladatelů a spisovatelů o hudbě\nSebrala La Mara.\nII.\nZákony, meze, pokrok.\n(Pokračování).\nUmění má sílu neodolatelnou; teprvé když hodina\npokroku nadešla, vyčisťuje vnitřní svou mocí a silou roli\nsvoji od všelikého hejli a učiní ji úrodnou, aniž by se\npři tom bud osobní nějakou choutkou, neb osobní slabostí\nmásti dalo.\nFr, Liszt. Bellinťs Montechi u. Capuletti.\n\nListárna redakce.\nP. K. St. Litujeme, že jsme nemohli tenkráte již upo-\ntřebili.\nP. G. v S. Upotřebíme příště."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740704-01.1.8", "texte": "Do Turnova.\nVýbor „Hlaholu.\"\nPražský zpěv. spolek „Hlahol\" řadí poslední svůj\nvýlet do Turnova a rozkošného jeho vůkolí Sedmi-\nhorek, na Hrubou Skalu a Yaldštýn dne 28. a 29.\nčervna t. r. podniknutý, mezi nejvzácnější a nejpamát-\nnější momenty v spolkovém svém životě, a účastníkům\nvýletu zůstane nehasnoucí, vděčná upomínka na tyto dva\ndny v blahé paměti.\nDokonalý zdar podniknutého výletu jest však pře-\ndevším zásluhou vlasteneckého občanstva Turnovského,-\nkteré návštěvu spolku našeho bratrsky přijalo a výlet\nníkům pohostinství ochotně nabídloa poskytlo zejmeua\npak vícero obětavých mužů, kteří „Hlaholu\" dráhu kle-\nstili, a přípravy k provedení jeho koncertní i zábavní\nprodukce, jakož i výletu laskavě převzali a vykonali.\nY upomínce ještě nejživější, podkládá výbor „Hla-\nbolu\" za slušnou svou povinnost, vděčnost svou, jmenem\nsvým i jmenem celého spolku veřejně osvěděiti, a vzdává\nvřelé díky\nctěnému obecenstvu Turnovskému i z vůkolí za\nčetné „účastenství a lichotivou poctu při koncertu i za-\nhradní zábavě pak ct. mužskému zpěváckému\nspolku a ct. výboru záložny v Turnově, zvláště\nhodnostářům obouv těchto spolků: p. Dru. Laufber-\ngrovi, p. Dru. Slechtovi p. Rývovi, p. Hákovi,\np. Kopalovi a p. Cepelínkovi za přeochotnou\na vydatnou podporu v uspořádání celého výletu vůbec a\nkoncertu, zacradní zábavy a improvisované zábavy dru-\nhého dne zvlášť konečně pak všem, kdož výletníkům\nupřímného pohostinství laskavě poskytli.\nY Praze, dne 2. července 1874."}]}