{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-07-11-01", "volume": "bmtnabd_1874-07-11_01", "ocr_sha256": "94eebfd8f4304baeb5711c63263841709ad56befa6d6f1fa00582a9d365973b0", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/07/11_01/bmtnabd_1874-07-11_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-11-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-11_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-07-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217", "page_fin": "217", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1191, "texte": "Památné dni hudební.\n\n11. července 1807 nar. Joz. Ticháček, slovutný tenorista — ve\nWeckels dorfu.\n12. „ 1778 f Jan. J>achim Quanz, flétista, učitel krále\nBedřicha Velikého v Postupímě.\n„ „ 1820 I. provoz. Maršnerovy zpěvohry „Jindřich\nIV.\" v Drážďanech.\n„ „ 1848 nar. Jindr. Korel, čell. v Kosmonosích.\n13. „ 1837 nar. Jindř. Pech, ski. a uč. zpěvu v Praze.\n„ „ 1867 I. provoz, oratoria „Mistr Jan Hus\" K. Lo e-\nw e-h o „Uměleckou Besedou\" v Praze.\n14. „ 1680 nar. Benedetto Marceli o. slovútný skladatel\nv Benátkách.\ns „ 1849 f Francois, Prume, houslista —v Stavělo tu\nv Belgii.\n15. „ 1745 nar. Bedřich Benda, housl. a sklad. v Po-\nstupímě.\n„ „ 1818 nar. Jindřich Es ser, sklad., kapelník ve Vídni\nv Mannheimu.\n„ „ 1831 nar. Joz. Joachim, slovutný houslista a ski.\nv Kiste vv Uhrách.\n„ „ 1857 f Karel Černý, sklad, a pian. —ve Vídni.\n16. „ 1829 f Jan David He i n ichen, král. polský a kurf.\nsaský kapelník a skladatel v Drážďanech.\n„ „ 1811 f Jacques Lacombe, hud. spisov. v Paříži.\n„ „ 1857 fP. J. Béranger, básník světoznámých chan-\nsonet francouzských v Pažíži.\n„ „ 1871 f Karel Taussig, výt. pian. a skladatel\nv Lipsku.\n17. „ 1804 nar. K. Ferd. Becker, varhaník a hud. spis.\nv Lipsku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-11-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-11_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-07-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217", "page_fin": "217", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.2.1.1", "titre_corps": "11. července 1807 nar. Joz. Ticháček, slovutný tenorista — ve", "titre_sommaire": "11. července 1807 nar. Joz. Ticháček, slovutný tenorista — ve", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1191, "texte": "11. července 1807 nar. Joz. Ticháček, slovutný tenorista — ve\nWeckels dorfu.\n12. „ 1778 f Jan. J>achim Quanz, flétista, učitel krále\nBedřicha Velikého v Postupímě.\n„ „ 1820 I. provoz. Maršnerovy zpěvohry „Jindřich\nIV.\" v Drážďanech.\n„ „ 1848 nar. Jindr. Korel, čell. v Kosmonosích.\n13. „ 1837 nar. Jindř. Pech, ski. a uč. zpěvu v Praze.\n„ „ 1867 I. provoz, oratoria „Mistr Jan Hus\" K. Lo e-\nw e-h o „Uměleckou Besedou\" v Praze.\n14. „ 1680 nar. Benedetto Marceli o. slovútný skladatel\nv Benátkách.\ns „ 1849 f Francois, Prume, houslista —v Stavělo tu\nv Belgii.\n15. „ 1745 nar. Bedřich Benda, housl. a sklad. v Po-\nstupímě.\n„ „ 1818 nar. Jindřich Es ser, sklad., kapelník ve Vídni\nv Mannheimu.\n„ „ 1831 nar. Joz. Joachim, slovutný houslista a ski.\nv Kiste vv Uhrách.\n„ „ 1857 f Karel Černý, sklad, a pian. —ve Vídni.\n16. „ 1829 f Jan David He i n ichen, král. polský a kurf.\nsaský kapelník a skladatel v Drážďanech.\n„ „ 1811 f Jacques Lacombe, hud. spisov. v Paříži.\n„ „ 1857 fP. J. Béranger, básník světoznámých chan-\nsonet francouzských v Pažíži.\n„ „ 1871 f Karel Taussig, výt. pian. a skladatel\nv Lipsku.\n17. „ 1804 nar. K. Ferd. Becker, varhaník a hud. spis.\nv Lipsku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-11-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-11_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-07-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217", "page_fin": "219", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.2.2", "titre_corps": "Bělehrad a jeho národní divadlo. Sděluje Rom. Luke.", "titre_sommaire": "Bělehrad a jeho národní divadlo. Sděluje Rom. Luke.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.1", "debut_caractere": 1193, "fin_caractere_exclue": 3492, "texte": "Bělehrad a jeho národní divadlo.\nSděluje Rom. Luke.\nK tolikerým zásluhám, jež si neunavitelnou péčí\no duševní pokrok národa svého vydobyl zavražděný\nv topčiderském parku kníže srbský Michal\nObrenovičllL, náleží i „srbsko narodno po-\nzorište\" v Bělehradě. Vzniknuvši ideou i pod-\nporou knížete samého, peněžitou pomocí ze státních\ndůchodů a obětavostí srbského patriotismu, otevřeno\nbylo na podzim roku 1869. Shromážděnému obe-\ncenstvu nebylo však v slavnostní ten večer více po-\npřáno, zavděčiti se zasloužilému knížeti živou ovací;\nneb se nedožil více krásného toho okamžiku, by mohl\nnárodu svému odevzdati opět jeden plod neochabu-\njící své pečlivosti, kterým si byl stálý pomník ve\nvlasti své postavil. Avšak vdéčné obecenstvo v blahé\nupomínce na zvěčnělého knížete nezůstalo toho ve-\nčera netečným, ač nebylo Michala více ve středu\njeho. Dojato výjevem na jevišti ze života knížete,\ntotiž představením momentu přijmutí hradu běle-\nhradského z rukou tureckého náméstníka,\nv němž se zvěčnělý vladař srbský na koni objevil,\nunésti se dalo posluchačstvo nevýslovným nadšením\ni vypuklo v bouřlivý potlesk. Zdálo se, že genius\nknížete Michala sešel s výší svých v Thaliin ten\nchrám, že rozestřel perutě své nad slavnostně nad-\nchnutým posluchačstvem, které puzeno jsouc vnitř-\nním svým naladěním pozvédalo uslzených syých očí\ntam k lóží mladistvého knížete Milana, k nadějné\nto hvézdé srbského národa, a téměř bezděky vpadlo\nv hlučný jásot, v bouřlivé volání „živio!\" Tak\nzahájena jsou představení v bělehradském srbském\ndivadle národním.\nNež zdá se, že genius Michalův nezůstal dlouho\nstrážným andélem tohoto mladého ústavu.1 „Srbsko\nnarodno pozorište\" dožilo sé již nepřehledných klamů,\nmá již přemnoho trpkých zkušeností za sebou, tak\nže by se dala za teprv několikaleté jeho existence\nnapšati o něm již celá historie. Trapné živoření\nbělehradského národního divadla zaviňují ty nejrůz-\nnější vnitřní i zevnitřní příčiny. A poněvadž to leží\nv interesu všeslovanské vzájemnosti, poznati alespoň\nz části všeliké ty neduhy, které úspěšnému rozví-\njení tohoto ústavu zpřízněného nám národa srbského\npřekážejí, budiž to účelem těchto řádků, v krátkých\nrysech předvésti oku laskavého čtenáře „Dalibora\"\nrozličné ony vady, z nichž bude každému lehce po-\nsouditi, zdali stálo bělehradské národní divadlo až"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5854, "texte": "doposud na základě čisté uměleckém, zdali nám übez-\npečoval jeho dosavadní směr skvělý rozvoj ústavu\nsamého i zdali se konečné nadíti můžeme, že při\ntakových okolnostech výkvěte na jeho půdě kdysi\npůvodní srbská zpěvohra.\n„Srbsko narodno pozorište\" je pro Bělehrad do-\nsti prostranná ale jednoduchá budova, beze všech\nzevnějších okras, zřízena nákladem poměrně dosti\nvelikým u bývalé „Stambol-kopie\" (stombolské brány),\nnedaleko vysokých škol a blíže rakouského gene-\nrálního konsulátu. Vnitro divadla samého je úhledné\ni vábné, a pro obecenstvo jakož i pozdějším pro-\ndloužením zadní trati i pro jeviště dosti pohodlné.\nPlynové osvětlení zřídilo se teprv později v bývalé\nnedaleké turecké mešitě, odkud :-e do prostor diva-\ndelních rozvádí.\nPřed tím, než oyla zřízena zvláštní divadelní\nbudova, neměl Bělehrad ni jediné stálé místnosti pro\npředstavení dramatická, a spokojiti se musil před-\nstaveními rozličných kočujících hereckých společno-\nstí. Konečné nastala ale i pro Bělehrad doba, že\ndostal své národní divadlo as ním i stálou spo-\nlečnost s ředitelem, kteráž se byla zřídila engažo-\nváním potřebných k tomu četných hereckých sil z roz-\nličných rakousko-srbských a horvátských\njevišť, i z mnoha začátečníků. A jak asi postaráno\nbylo o orkestr?\nNa orkestr pomýšleno zcela po macešsko. Po-\nvažován jsa jen za věc zcela mimořádnou a podřízenou,\nsestaven byl z několika českých hudebníků, z ko-\nmandovaných k tomu cíli členů vojenské knížecí ka-\npely a několika diletantů pochybné jakosti. Ředi-\ntelství pak této směsice svěřeno jest z počátku síle\nne valně zkušené, až se konečné dostalo do rukou\nkrajana našeho čižka, vojenského knížecího kapel-\nníka. Vůči gáži hereckého personálu, byl však i jna-\nlerielní stav orkestru chatrný, samé to okolnosti, které\nnemohly zůstati dlouho beze vlivu na samý orkestr\na jeho výkony.\nNejvyšší dozor nad tímto národním ústavem svě-\nřen vládou ministru osvěty, a správa zvláštnímu vý-\nboru. Bylo to na počátku vladaření srbského ná-\nměstnictva, po smrti knížete Michala, když ještě\nministerstvo osvěty spravoval bývalý ministr M at i č.\nNež, jak nám pozdější doba ukázala, nebylo vlada-\nření náměstnictva tak růžové, jak se nám samo bylo\nvychvalovalo Národ srbský má nyní přemnoho zřej-\nmých důkazů, kterak byl klamán, a jest si nyní toho\nvědom, že mužové, kteří po několik roků vládli osu-\ndem knížetství srbského, nezasluhovali vesměs té ne-\nobmezené důvěry, kterouž byl v ně národ skládal.\nSe státními důchody hospodařeno a nakládáno dle\nvůle a interesů protěžovaných jednotlivců. Bále po-\nskytnuto je příležitosti k rozmnožování - se a pů-\nsobení sektě polovzdělaných lidí beze všech zásad\na bez určitého směru, již se dnes po tom, zítra po\nonom vzdělanějším národě opičí, odkud jim totiž pří-\nznivější vítr věje. Na újmu samého národa srbského\nvzniklo za té doby množství různých nařízení, novot\na ústavů pochybného prospěchu a spočívajících na\nvetchých základech.\nA takto sklesnouti muselo v krátké době i samo\nsrbské národní divadlo. Měli jsme je jen ještě k vůli\ntomu zevnějšímu lesku před světem, neboť živořilo\njen jako chřadnoucí bylina v rostlinárně, jsouc dojnou\nkrávou pro administraci a jeji činitele, pro' ředitel-\nství a herecký personál. Kdyby se v okolnostech ta-\nkových bylo přec se strany ředitelství a správního\nvýboru aspoň něco rozhodného, určitého pro jeho\numělecký rozvoj učinilo! Než, tu se jenom vždy\nexperimentovalo. Především povolán v čelo ředitel-\nství na místo předešlého Dordě vi č a Bačvanský,\na později rozpuštěn ministrem i správní výbor co\nzbytečný. Bačvanský, požívající v rakousko-srbských\na horvátských divadelních kruzích povést dobrého\numělce, pokusil se o to, uvésti na bělehradské jevi-\nště konversačni dráma, k čemu si však musil dříve\nsám z dosavádních sil hereckých teprv spůsobilejších\nvzdělávati, jež však nikdy nebyly s to, vyšinouti se\nna výši dokonalého umění. Byl to zajisté pokus\nchvalitebný. Než, mohl-liž tím přispěti k zdaru bě-\nlehradského divadla? Vkus a krasocit širšího obe-\ncenstva srbské metropole je bohužel z příčin již sa-\nmého stupně vzdělání ještě příliš nevytříbený, vyjí-\nmaje jen malou hrstku vzdělanější elity, která však\nnepostačuje místnosti divadelní vždy sama vyplůovati.\nJaký tedy div, když širší obecenstvo, repertoirem po-\nvrhujíc, divadla se vzdalovalo, a tudíž síň Thaliina\njakož i kasa vždy prázdná zůstávala ? Avšak i za-\nřízení pěvecké školy divadelní, v níž se i čle-\nnové národního divadla, jakož i diletanti obojího\npohlaví v theoretickém i výkonném zpěvu vedením ji-\nhoslovanského skladatele a sbormistra bělehradského\nV\nzpěv. spolku Davorina Jenka cvičili, nebylo s to\nrepertoiru žádoucí barvitosti poskytnouti. Arci či-\nněny později na jevišti i pokusy se zpěvohrami, ja-\nkéž byly především „Marnotratník\" a „Lukrecia Bor-\ngia\"; než vše to ostalo bez valného úspěchu. Kasa\nzůstávala přece prázdna, a deficit neustále vzrůstal.\nPřikročeno tedy k posledním, ano již skoro zoufalým\nexperimentům: k účeli oživení bělehradského srbsko-\nnárodního divadla dávány jsou koncerty a bály,\naž konečně došlo i na loterii!\nPři takovýchto okolnostech bylo patrno, že dá-\nvno již nahromaděné mraky nad ústavem tím jeden-\nkráte strhnouti se musejí. Nejcitlivéjší rána zasazena\njemu byla samou národní skupštinou, kteráž,\npozdvihnuvši hlasu svého vůči vždy větším schodkům\nsrbsko-národního divadla, připadající jemu peněžitou\nsubvenci několika sto tisíců ročních piastrův více povo-\nliti nechtěla. Od ministerstva osvěty sestavena na\nto komise, kteráž měla rozličné ty neduhy národ-\nního „pozorišta\" pečlivě proskoumati a učiniti vhodné\nnávrhy, jakby se asi mohlo trapnému živoření srb-\nsko-národního divadla s prospěchem odpomoci. Bylo\nto krátký čas před tím, co měl mladistvý kníže Mi-\nlan Obrenovič IV. za plnoletého prohlášen býti\na sám se v čelo vlády postavili. Náměstnictví a jeho\nministerstvo odstoupilo s jeviště politického, a na"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1373, "texte": "jeho místo dostavilo se nové, zvolené knížetem sa-\nmým. Nový ministr osvěty Novakovič vida však,\nže se od divadelní kontrolní komise nelze nadíti tak\nbrzo úspěšných a želaných výsledků, pojal celou tu\nzáležitost se zcela jiného hlediště, a shledal, že ka-\nlamitě srbsko-národního divadla jen radikální re-\norganizací celého ústavu, a to od samých\nzákladů odpomoci lze.\nVečír dne 24. června minulého roku, po před-\nstavení „Milionáře\", objeví se v místnostech diva-\ndelních nenadále ministerský úřadník, a čte shromá-\nžděnému personálu divadelnímu úkaz ministra osvěty,\nkterýmž se veškerý personál (i s orkestrem) až na\nněkolik členů ředitelství a administrace na neur-\nčitou dobu rozpouští.\nTak učiněn je víceleté krizi divadelní, zaviněné\nspolečně správou, a obecenstvem, pojednou efektní\nkonec divadlo se zavřelo. Divadelní personál mu-\nsil se nolens volens vzdáti v nenadálý svůj osud i ro-\nzešel se. Jen malý pozůstalý hlouček, který byl na-\nšel v jednom ctiteli umění příznivce svého, a kterýž\nmu vystavil na spěch malou arénu, konsolidoval\nse v jedno těleso, a započal v ní řadu předsta-\nvení, k nimž nejvyšší správa srbsko-národního divadla\ngarderobu i potřebné náčiní zapůjčila. Než i tato\ndivadelní představení těšila se slabé jen návštěvě a\nmusela z příčin přirozených zastavena býti. Takto\nzůstal Bělehrad po dlouhou dobu beze vší umělecké\nzábavy.\n(Pokračování)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-11-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-11_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-07-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "219", "page_fin": "221", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.2.3", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.3", "debut_caractere": 1375, "fin_caractere_exclue": 5871, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\nDr. hrabě Laurencin.\n** Z Vídně. (Pův. dopis). Ke koncertům, které vždy\nku konci saisony se objeví, které však jak bohatým\nsvým programem tak způsobem jeho provedení náhradu\nposkytují za trapné přesycení rozličnými vlažnými kon-\ncerty virtuosů, patří dva roční symfonické, vokální a\ninstrumentální koncerty, které vedením ředitele a kon-\ncertního mistra Hellmesbergra chovanci na zdejší kon-\nservatoři odehrávají. První koncert zahájila Volk-\nmanno v a rovněž duchaplná jako formálně správná sym-\nfonie do b—dur (op. 54.) Tato symfonie jeví se jako\nz jednoho kusu ulitá, plna života, plna opravdivé ná-\nlady. Provedení sloužilo věru ku cti mladistvému or-\nkestru. Stejně plastický byl přednes obou krajních vět\nz koncertu Šeb. Bacha (d-moll) pro klavír a dopro-\nvázející orkestr. Příčiny, proč se jinak krátká střední\nvěta vynechala, nemohl jsem se dopátrati, a přece tím\nutrpělo dílo neomluvitelné rozkouskování. První větu před-\nnesla žákyně Jozefina Engelova, poslední Anna\nSternbergova s úplnou správností. Mozartovu arii\npro soprán, orkestr a obligátní klarinet „non piu di\nfiori\" z „Titusa\" zpívala sl. Louis a Pro chov a.\nBohatost tonů, obsáhlou techniku a samostatnou tvůrčí\nsílu ohjevil houslista Alois Bruck přednesem první\nvěty houslového koncertu Beethovenova. Druhý hou-\nslový koncert a sice Mendelssohnův byl zastoupen\nvětou první a poslední. Sólistka sl. Berta Hafftova\nzávodila s orkestrem o palmu vítězství. Poněkud slab-\nšího dojmu zanechalo závěrečné číslo koncertu, byl to\nRubinsteinův koncert pro klavír a orkestr v d—moll.\nCelé to dílo k nám mluví sice ve vysokém pathosu, jest\nvšak to přece jen práce raffinovaná. K tomu ještě se\npřidružilo, že sólista Felix Mottl celou silou bušil\nv klavésy beze všeho pojmutí a ducha. Slečna Ann a\nŠetřilova, absolvovaná konservatoristka z třídy prof.\nDach se, známa byla již v saisoně předešlé svými vý-\nkony. Tuším, že jsem již v „Daliboru\" při příležitosti\nse o ní zmínil co o technicky obratném talentu. Ten-\nkráte nebyla ideální stránka jejího povolání dosud ješté\nzcela jasnou. Letos bohužel nemohl jsem býti svědkem\npokroků této umělkyně. Musím se tedy uspokojiti, že\nVám toliko dobře zvolený a sestavený program podati\nmohu. Spohrův kvintet pro klavír a stroje smyčcové\nv c—moll, jenž vždy zůstane dílem mistrovským. Dálší\nčísla programu byla Šeb. Bacha fuga pro varhany\nv a—moll v spracování Lisztově, Chopinovo nok-\nturno v ť—dur, Lisztova druhá (es—dur) etud a dle\nPaganiniho, konečně střední a poslední věta z We-\nbrova koncertu klavírního ves—dur, upraveného pro\ndva klavíry od z Petrohradu sem se přistěhovavšího\nvirtuosa a paeaagoga Prombergera. Právě co tyto\nřádky píšu, dozvídám se, že sl. Šetřilova nepoměrné více\nco do výrazu se svou látkou se spřátelila. Především\nbyl prý přednes Spohrova díla leskuplný, za to prý\nspoluúčinkující kvartett hrál bez barvy a mdle ač z pře-\nních sil byl sestaven. Těžiště čtvrtého a toho roku\nposledního řádného koncertu spolku hudebního,\nleželo vlastně ve výkonné síle první třídy, jakou nazvat i\nse může k. saský koncertní mistr Lauterbach. Jeho\npřednes pln zápalu, podporovaný technikou, kterou na-\nzvati dlužno nejen mater ielně nýbrž i poeticky na nej-\nvyšším stupni stojící, schopen jest úplně toho, aby vše,\nco jeho šmycci svěřeno jest, v nejširším smyslu zušle-\nchtil, oživil, vřelostí naplnil a oduševnil. Kladu důraz\nna slovo vše, neboť třívětý houslový koncert od Olden-\nburského dvorního kapelníka Alberta Dietricha\njest toliko poutavou prácí. Však nadarmo bys hledal\nnějaká themata, nějakou celkovou náladu, která by tyto\npoutavé jednotlivosti nejrozmanitějšího druhu v jeden\ncelek spojovala. Vše to platí též o „ariosu\" Julia\nRietze, které vše ostatní jenom žádnou duši nemá, však\nvšeobsáhlému umění Lauterbachovu povedlo se skutečnou\nnáladu ze skladby té vykouzliti, takže vzhledem k jeho\numění jméno „čarovných houslí\" reální podstaty má.\nMimo to nalézala se na programu bujará symfonie\nv es—dur J. Haydna. Dále „S ch ic k sal sl ie d\"\nBrahmsův, píseň pro sbor s orkestrem složená, kte-\nrouž skladatel - dirigent jenom slabého účinku docílil.\nKonečně skvostné pastorále pro orkestr z „váno-\nčního oratoria\" Šeb. Bacha a závěreční sbor\nz nedávno slyšeného oratoria „Š a 1 o m o un\" od Ha e ndl a.\n\n** Z Petrohradu. Jak úrodné půdy zde nalézá\npravá snaha umělecká, seznati opět lze z nedávno uve-\nřejněné výroční zprávy „jednoty pro hudbu ko-\nmorní\", z nížto vyjímáme tuto některé dáta. - Jedncta\ntato, založena výtečnými houslisty a carskými komor-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5995, "texte": "nimi hudebníky Eugenem Albrechtem a Fr. Hildebrand-\ntem. zahájila svou činnosti dne 17. listop. 1872. Hned\nv prvním ročníku docíleno výsledků překvapujících. Ka-\nso vní hotovost čistá obnášela ku konci roku 2400 rublů.\nUspořádáno hylo 13 večerů komorních, navštívených 1241\nosobami, za kterýchžto provozováno 56 skladeb 23 rů-\nzných skladatelů., mezi nimi skladby 8 umělců petro-\nhradských (Rubinstein, Faraincin, Homilius, Wilm a Aía-\nnasiev). Členů čítá jednota 146 a sice 2 čestné (Ru-\nbinstein a stařičký houslista Maurer), 63 výkonných a\n81 přispívajících. Koncerty odbývají se v aule chrámu\nsv. Petra na Něvském prospektu, krásném to sálu, jehož\njednota zdarma po užívá. Nejprvnějši tři firmy továrníků\npian. v Petrohradě: Becker, Herrmann et Grossmann a\nSchroder, poskytují své nástroje taktéž zdarma. Z za-\njímavých a nikoliv jednostranně sestavených programů\nseznat! lze, že vedle klasiků béře se také patřičného\nohledu k nadaným skladatelům mladším. Každý večír byla\naspoň jedna novinka mladšího nějakého skladatele pro-\nvozována. Bach zastoupen jest 4kráte, Haendel Skráte,\nHaydn 2kr., Mozart 4kr., Beethoven 9kr., Bocherini Ikr.,\nŠubert 3kr., Mendeßsohn 2k., Šumán 3kr., Brahms 2kr.,\nGade 3kr., Rubinstein 3kr., Svendsen, Kafi a Grůndner\nkaždý 2kr., Lachner, Yolkmann, Wůerst a Grieg Ikráte,\nmimo ostatní domácí skladatele. Zajisté to činnost uznání\ni následování hodná!\n** Berlínská opera provedla v celé minulé sezoně\núhrnem dvě novinky: Verdiho (!) „Aidu\" a malou ope-\nretu Rudeke-ho „Die Monkguter\". Co tomu přec říkají\nnaší nespokojenci, kteří se nechtěli ani spekojiti s pěti\nnovinkami?\n** Auherova zpěvohra „Němá z P o r ti e iu dožila\nse dne 14.m. m.v Padově prvního svého provozo-\nvání a učinila ovšem veliký dojem. Nemůžeť ovšem žádný\nYlach z horoucnější duše pěti, jak tento geniální skla-\ndatel francouzský.\n** Z Petrohradu. Slovutná mistryně zpěvu pí.\nNi s se n - S al o m r,n o v á uspořádala v minulé sezoně kon-\ncert se svými žačkami, jenž dopadl velmi skvěle. Nej-\nvíce vynikaly si. Jozeřína Reškova a sl. Klementa\nKalasova, o níž všeobecně praveno, že připomíná sla-\nvnou Alboni v nejlepších její letech.. Známo již, že vy-\nstoupení její na ruském jevišti potkálo se s rozhodným\núspěchem a že engažována jest pro letní sezonu pro\nvlašskou operu v Londýně. Také ostatní žačky sl. Haake,\nEnglova, Fanajevova a Džunkovska osvědčily školu zna-\nmenitou i nadání výtečné. Mimo to účinkovaly bývalé\njej žačky pí. Raabová (Moravanka), sl. Charitonova a\npí. Walterova-Kameňská. P. Paleček zpíval Šubertova\n„Vílo vládce\", obdivuhodně jsa doprovázen Ant. Rubin-\nsteinem. Y hudebním ohledu nejzajímavější číslo bylo\njedna z nejkrásnějších scen z Rubinsteinovy zpěvohry\n„Feramors\" z 111. jedn. (se sborem), partii „Lally Roukh\"\nzpívala pí. Raabová. Rubinstein sám hrál Šamanův „Kar-\nneval\" a uchvátil veškeré obecenstvo.\n** Nová zpěvohra jednoaktová L. Šuberta „Oba\nlakomci\" poprvé provozována ve Vratislavi s úspěchem.\n** Z Paříže. Skladatel Saint-Saéns dokončil\nvelikou zpěvohru, jejížto hrdinami jsou bibličtí Simson a\nDalila. Úryvky z ní provozovány byly minulý měsíc v sa-\nlonech slovutné Viardot —Gardové. Membrée-ova\nnová zpěvohrá „1/ é sel a ve\" („Otrok\") bude co nej-\ndříve provozována. Taktéž připravuje se ve vlašské zpě-\nvohře Vevd ili o zde dosud neznámá opera „Julius\n•Ca es ar\" po zimní sézonu.\n** Divadlo v Záhřebe šťastně přestálo krisi. Bán\nMažuranič z vlastního popudu svolal schůzi znalcův,\nv nížto v poradu vzaty byly vhodné prestředky, jimiž\nby se divadlo i s operou slušně dalo udržeti. Na to\nvymoženo zvýšení subvence a zavedeny všeliké úspory\nv divadelní režii.\n** M. Blumner, řed. pěv. akademie v Berlíně, slo-\nžil nové oratorium „Pád Jeruzaléma\", jež má býti\nv příští sezoně provedeno.\n** O. Kolberg vydal v Krakově spis: „Krakoviaki\ni mazurki v okoli Krakova\", jenž jest velmi za-\njímavým příspěvkem k literatuře o národním zpěvu\npolském.\n** Davorin Jenko, výtečný skladatel srbský, složil\na vydal „Srbskou hymnu\" pro mužský sbor s prů-\nvodem klavíru, oslavující mladého knížete Milana a vy-\nnikající slavnostním rázem svým i zvláštní pádností výrazu.\n** Francouzský sklad. Ambrois Thomas dokon-\nčuje novou čtyraktovou zpěvohru „Les ligueurs\", jejížto\nlátka vzata jest z doby Jindřicha 111.\n** Verdi-ho mše smuteční vynesla v Paříži v šesti\nprodukcích úhrnem 96.000 franků 1\n** Glinkova zpěvohra „Žizn za carja\" \\yjde\nv Miláně u Eicordiho s tekstem vlašským.\n** Offenbach píše pro „Bouffes parisiens\" novou\noperetu „Madame ť Archiduc\".\n** Aleksandra Menčikova, výtečná zpěvačka, která\nsi v Glinkově opeře „Žizň za carja\" získala v Miláně\ntolikerých sympatií, engažována jest k divadlu „La Scala.\"\n** Náš rodák Fr an t. Be nde 1, výtečný pianista\na skladatel, jenž v minulé sezoně v Praze koncertoval,\nzemřel dne 3. t. Tm v Berlíně v nejlepším ještě věku\nna tyfus. Nar. jest 3. března 1833. Vzdělal se v ústavě\nProkšově v Praze, kdež také co učitel byl činným. Po-\nzději odebral se do Německa a trávil nějaký čas u Fr.\nLis zta ve Výmaře za příčinou svého zdokonalení. Byl\nco skladatel dosti plodný a zejména v oboru salonní\nskladby dosti šťastný. Zvláštní pozornosti zasluhují jeho\ntři fantazie na české národní písně op. 8, 45 a 47.\nUsadil se v Berlíně, kdež mnoho zdárných žáků vzdělal.\nČest budiž jeho památce!\n** Z Lublaně. (Pův. dop.) V posledním svém do-\npisu (čís. 10.) jsem slíbil pokračování a spolu dokon-\nčení referátu o letošní hudební sézoně. Mezi tím se\nvšak vloudil do „Dalibora\" dopis, svědčící poněkud o ne-\nznalosti zdejších poměrův. Zdejší filharmonickýspo-\n1e k uspořádal jako každoročně tak i letos 5 koncertů\n„Auswanderer\" („Vystěhovalei\") nejsou od Wagnera,\nalebrž od Fr. Maira; urážíli pak ze 111. koncertů jména:\nMendelssohn, Mozart, Rheinberger, Šachner\n(„Maulbronner fuge\"), Šubert a j. jemný vkus páně\ndopisovatelův, nemám nic proti tomu; ostatně se může\nz referátů pražských, vídenských i j. koncertů dostatečně\ndočisti, jak si dožádaní sólisté často volí skladby dle\nsvého individuelního vkusu, nad nímž komando jakékoliv"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4864, "texte": "pozbývá všeho práva. Uvádím ještě některá čísla z ře-\nčených 5 koncertů: K. Stora „Tonbilder\" pro orkestr\nk Šillerově „Zvonu\" ; Fr. Šuberta „Pochod\" do H—mol,\nefektně Lisztem instrumentovaný; R. Wagnera „Pře-\ndehra k Lohengrinu\" ; Reineckeho „Předehra k 5.\naktu z opery Manfred\". Co se týče provedení jednot-\nlivých čísel, budiž vyřknuta úplná pochvala velmi při-\nčinlivému řediteli filharmonického spolku, p. A n t. Ne d-\nvědovi, jenž vždy s velikou pílí nastuduje veškerá\nčísla, za jichž precisně provedení se také těší uznání\nvšestiannému. Že zde koncertoval (kdy již!) Breitner,\njsem se zmínil již na podzim m. r. Nejblavnější však\ntrumf mínil dáti pan dopisovatel z Lublaně! zdejší opeře.\nAno, patří k tomu mnoho odvahy, říci, že žádný ze só-\nlistů a ze sboru nedospěl ještě ku své úloze! Pí. Schůtz-\nWittova, která bývá na všech jevištích při každé úloze\noslavována (nyní právě v Sonderhausenu), která spojuje\ns překrásným, silným, ve všech polohách stejně vycvi-\nčeným hlasem při podivuhodné vytrvalosti až do po-\nsledního momentu příkladnou výřečnost, hru nejpřísněj-\nšího kritika vesměs uspokojující, umělkyně tato, která\npři svém věku (osobností však imponující) mladistvé\núlohy takovou vřelostí, takovým zápalem podává, jakož\njsme ji v letošní operní sézoně věru obdivovali, síla tato,\npravím, že nedospěla ještě k své úloze? Ovšem že\nvšudy hraje závist svou úlohu a Schůtz-Wittova je chotí\nroutinovaného kapelníka p.Witta, jenž nám vedle dru-\nhého kapelníka p. Delina předvedl největší opery, na\nkteré bychom byli jinak snad ještě drahná léta če-\nkali ; následkem takovéhoto dualismu stává skoro všudy\ndvé stran, vespolek se osočujících. A což dále basista\np. Chlumecký? Hloubku pro Marcela aßertrama ovšem\nnemá ještě silnou, za to ale má výšku znamenitou, hlas\nvůbec ušlechtilý, zkrátka, je to zpěvák hudebně doko-\nnale vzdělaný, jenž se od prvého již svéha vystoupení\nokamžitě stal miláčkem veškerého obecenstva zdejšího,\nslovinského jak německého, vzdor tomu, zeť Cechem.\nSchůtzJ-Wittova již nesčíslněkráte vystoupila a Chlu-\nmecký bude zajisté vystupovati na větších ještě jevi-\nštích než v Lublani; vždyť se tomu každý divil, jaká to\nnáhoda nám letos takových znamenitých sil uštědřila,\ntak že i nejstarší navštěvovatelé divadla se vyjádřili,\nže Lublaň ještě nikdy takové opery neměla. Avšak i\ntenor p. Khals, ač se o jeho hlasu může užiti zná-\nmého „tempi passati\", zpívá i hraje promyšleně, umě-\nlecky, čehož musí každý spravedlivý posuzovatel doznati,\nzrovna tak, jako se má rozeznávat)' výborný hráč na\nšpatném od hudlaře na patentovaném nástroji: „dospěti\nk úloze\" nevztahuje se pouze k hlasu, nýbrž spíše v prvé\nřadě k uměleckému pojmutí. I slečna Hronova by\nsobě zasloužila lepšího uznání, o druhém personálu pro\núsporu času i místa ani nemluvě.\nSbor byl v „A f r i k á n c e \" sesílen členy slovinského\ndramat, spolku i přáli bychom si vždy jen takových po-\ndobných výkonů; v „Tannháuseru\" pak pomáhall\nrozliční divadelní pěvci, tak že i zde jakož vůbec před-\nstavení všech větších oper raluviti lze v celku o velmi\nslušném výsledku (ouvertura k „Tannháusru\" na bouř-\nlivý potlesk musela býti opakována). Jedině Dezdařeně\nproveden byl ovšem Beetho v enův „F id e 1 i o\", který\nbyl na kvap ku benefici slabého barytonisty poslední\ntýden seštudován, k čemuž se ještě přidružily zákulisní\nintriky jisté zpěvačky, která, nemajíc v kontraktu bene-\nfici podmíněnu, předstíráním nemoci chtěla se pomstiti\na na kom konečně? Übohý „Fidelio\" to odnesl, neb tak\nmizerně snad ještě nikdy nebyla „Marcellina\" podána;\nzato hned druhý den oznámila tato „umělkyně\" svůj „Ab-\nschiedskoricert\", který se jí však špatně vyplatil. Tak\nse to má s poměry zdejší opery; jen vždy čest, komu\nčest a vždy se stanoviska práva a spravedlnosti! Po\noperní sézoně uspořádala ještě filharmonická spo-\nlečnost několik představení ve spolku s 3 dámami\na 2 pány od divadla; provozován byl Lortz ing ů v\nrozmarný „Wildschůtz\", v kterémž zvláště p. Chlu-\nmecký vynikal, a Fúchsův „Guftenoerg\", opera to\nv slohu málo pikantní salonní hudby, v kteréž se skla-\ndatel málo kdy vyšine k dramatickému výrazu, a kde\nse to přece stává, jsou to ohlasy praznámých, nazvíce\nvlašských myšlenek. Provedení bylo ovšem v celku vý-\ntečné, škoda, že se následky „krachu\" všudy a všudy\npociťují, pro fond spolkový zbyla z 8 představení jen\nskrovničká částka. Posléze staniž se zmínka oko n-\nčertu ve prospěch chudých gymnasistů a re-\nalistů, při kterémž zapěli studující (přes 100 poctím)\nřízením svého učitele, p. Ant. Foerstera, 4 sbory,\nněkteří pak se též na nezbytné, ovšem lehko přístupné\nciteře produkovali; dále hráli pp. J. Gerstner a Ant.\nFoerster, onen na housle, tento na harmonium s 4 hrami,\nnástroji to zde ještě málo známém, konečně účinkovala\nvojenská kapela s statečným kapeluíkem svým p. J. Šin-\nclem. Výsledek byl jak v hudebním tak v hmotném\nohledu neočekávaně příznivým.\n\nA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-11-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-11_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-07-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "219", "page_fin": "219", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.2.3.1", "titre_corps": "** Z Vídně. (Pův. dopis). Ke koncertům, které vždy", "titre_sommaire": "** Z Vídně. (Pův. dopis). Ke koncertům, které vždy", "signature_source": "hrabě Laurencin", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.3", "debut_caractere": 1397, "fin_caractere_exclue": 5619, "texte": "Dr. hrabě Laurencin.\n** Z Vídně. (Pův. dopis). Ke koncertům, které vždy\nku konci saisony se objeví, které však jak bohatým\nsvým programem tak způsobem jeho provedení náhradu\nposkytují za trapné přesycení rozličnými vlažnými kon-\ncerty virtuosů, patří dva roční symfonické, vokální a\ninstrumentální koncerty, které vedením ředitele a kon-\ncertního mistra Hellmesbergra chovanci na zdejší kon-\nservatoři odehrávají. První koncert zahájila Volk-\nmanno v a rovněž duchaplná jako formálně správná sym-\nfonie do b—dur (op. 54.) Tato symfonie jeví se jako\nz jednoho kusu ulitá, plna života, plna opravdivé ná-\nlady. Provedení sloužilo věru ku cti mladistvému or-\nkestru. Stejně plastický byl přednes obou krajních vět\nz koncertu Šeb. Bacha (d-moll) pro klavír a dopro-\nvázející orkestr. Příčiny, proč se jinak krátká střední\nvěta vynechala, nemohl jsem se dopátrati, a přece tím\nutrpělo dílo neomluvitelné rozkouskování. První větu před-\nnesla žákyně Jozefina Engelova, poslední Anna\nSternbergova s úplnou správností. Mozartovu arii\npro soprán, orkestr a obligátní klarinet „non piu di\nfiori\" z „Titusa\" zpívala sl. Louis a Pro chov a.\nBohatost tonů, obsáhlou techniku a samostatnou tvůrčí\nsílu ohjevil houslista Alois Bruck přednesem první\nvěty houslového koncertu Beethovenova. Druhý hou-\nslový koncert a sice Mendelssohnův byl zastoupen\nvětou první a poslední. Sólistka sl. Berta Hafftova\nzávodila s orkestrem o palmu vítězství. Poněkud slab-\nšího dojmu zanechalo závěrečné číslo koncertu, byl to\nRubinsteinův koncert pro klavír a orkestr v d—moll.\nCelé to dílo k nám mluví sice ve vysokém pathosu, jest\nvšak to přece jen práce raffinovaná. K tomu ještě se\npřidružilo, že sólista Felix Mottl celou silou bušil\nv klavésy beze všeho pojmutí a ducha. Slečna Ann a\nŠetřilova, absolvovaná konservatoristka z třídy prof.\nDach se, známa byla již v saisoně předešlé svými vý-\nkony. Tuším, že jsem již v „Daliboru\" při příležitosti\nse o ní zmínil co o technicky obratném talentu. Ten-\nkráte nebyla ideální stránka jejího povolání dosud ješté\nzcela jasnou. Letos bohužel nemohl jsem býti svědkem\npokroků této umělkyně. Musím se tedy uspokojiti, že\nVám toliko dobře zvolený a sestavený program podati\nmohu. Spohrův kvintet pro klavír a stroje smyčcové\nv c—moll, jenž vždy zůstane dílem mistrovským. Dálší\nčísla programu byla Šeb. Bacha fuga pro varhany\nv a—moll v spracování Lisztově, Chopinovo nok-\nturno v ť—dur, Lisztova druhá (es—dur) etud a dle\nPaganiniho, konečně střední a poslední věta z We-\nbrova koncertu klavírního ves—dur, upraveného pro\ndva klavíry od z Petrohradu sem se přistěhovavšího\nvirtuosa a paeaagoga Prombergera. Právě co tyto\nřádky píšu, dozvídám se, že sl. Šetřilova nepoměrné více\nco do výrazu se svou látkou se spřátelila. Především\nbyl prý přednes Spohrova díla leskuplný, za to prý\nspoluúčinkující kvartett hrál bez barvy a mdle ač z pře-\nních sil byl sestaven. Těžiště čtvrtého a toho roku\nposledního řádného koncertu spolku hudebního,\nleželo vlastně ve výkonné síle první třídy, jakou nazvat i\nse může k. saský koncertní mistr Lauterbach. Jeho\npřednes pln zápalu, podporovaný technikou, kterou na-\nzvati dlužno nejen mater ielně nýbrž i poeticky na nej-\nvyšším stupni stojící, schopen jest úplně toho, aby vše,\nco jeho šmycci svěřeno jest, v nejširším smyslu zušle-\nchtil, oživil, vřelostí naplnil a oduševnil. Kladu důraz\nna slovo vše, neboť třívětý houslový koncert od Olden-\nburského dvorního kapelníka Alberta Dietricha\njest toliko poutavou prácí. Však nadarmo bys hledal\nnějaká themata, nějakou celkovou náladu, která by tyto\npoutavé jednotlivosti nejrozmanitějšího druhu v jeden\ncelek spojovala. Vše to platí též o „ariosu\" Julia\nRietze, které vše ostatní jenom žádnou duši nemá, však\nvšeobsáhlému umění Lauterbachovu povedlo se skutečnou\nnáladu ze skladby té vykouzliti, takže vzhledem k jeho\numění jméno „čarovných houslí\" reální podstaty má.\nMimo to nalézala se na programu bujará symfonie\nv es—dur J. Haydna. Dále „S ch ic k sal sl ie d\"\nBrahmsův, píseň pro sbor s orkestrem složená, kte-\nrouž skladatel - dirigent jenom slabého účinku docílil.\nKonečně skvostné pastorále pro orkestr z „váno-\nčního oratoria\" Šeb. Bacha a závěreční sbor\nz nedávno slyšeného oratoria „Š a 1 o m o un\" od Ha e ndl a."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-11-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-11_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-07-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "219", "page_fin": "221", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.2.3.2", "titre_corps": "** Z Petrohradu. Jak úrodné půdy zde nalézá", "titre_sommaire": "** Z Petrohradu. Jak úrodné půdy zde nalézá", "signature_source": "A", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.3", "debut_caractere": 5621, "fin_caractere_exclue": 5871, "texte": "** Z Petrohradu. Jak úrodné půdy zde nalézá\npravá snaha umělecká, seznati opět lze z nedávno uve-\nřejněné výroční zprávy „jednoty pro hudbu ko-\nmorní\", z nížto vyjímáme tuto některé dáta. - Jedncta\ntato, založena výtečnými houslisty a carskými komor-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5995, "texte": "nimi hudebníky Eugenem Albrechtem a Fr. Hildebrand-\ntem. zahájila svou činnosti dne 17. listop. 1872. Hned\nv prvním ročníku docíleno výsledků překvapujících. Ka-\nso vní hotovost čistá obnášela ku konci roku 2400 rublů.\nUspořádáno hylo 13 večerů komorních, navštívených 1241\nosobami, za kterýchžto provozováno 56 skladeb 23 rů-\nzných skladatelů., mezi nimi skladby 8 umělců petro-\nhradských (Rubinstein, Faraincin, Homilius, Wilm a Aía-\nnasiev). Členů čítá jednota 146 a sice 2 čestné (Ru-\nbinstein a stařičký houslista Maurer), 63 výkonných a\n81 přispívajících. Koncerty odbývají se v aule chrámu\nsv. Petra na Něvském prospektu, krásném to sálu, jehož\njednota zdarma po užívá. Nejprvnějši tři firmy továrníků\npian. v Petrohradě: Becker, Herrmann et Grossmann a\nSchroder, poskytují své nástroje taktéž zdarma. Z za-\njímavých a nikoliv jednostranně sestavených programů\nseznat! lze, že vedle klasiků béře se také patřičného\nohledu k nadaným skladatelům mladším. Každý večír byla\naspoň jedna novinka mladšího nějakého skladatele pro-\nvozována. Bach zastoupen jest 4kráte, Haendel Skráte,\nHaydn 2kr., Mozart 4kr., Beethoven 9kr., Bocherini Ikr.,\nŠubert 3kr., Mendeßsohn 2k., Šumán 3kr., Brahms 2kr.,\nGade 3kr., Rubinstein 3kr., Svendsen, Kafi a Grůndner\nkaždý 2kr., Lachner, Yolkmann, Wůerst a Grieg Ikráte,\nmimo ostatní domácí skladatele. Zajisté to činnost uznání\ni následování hodná!\n** Berlínská opera provedla v celé minulé sezoně\núhrnem dvě novinky: Verdiho (!) „Aidu\" a malou ope-\nretu Rudeke-ho „Die Monkguter\". Co tomu přec říkají\nnaší nespokojenci, kteří se nechtěli ani spekojiti s pěti\nnovinkami?\n** Auherova zpěvohra „Němá z P o r ti e iu dožila\nse dne 14.m. m.v Padově prvního svého provozo-\nvání a učinila ovšem veliký dojem. Nemůžeť ovšem žádný\nYlach z horoucnější duše pěti, jak tento geniální skla-\ndatel francouzský.\n** Z Petrohradu. Slovutná mistryně zpěvu pí.\nNi s se n - S al o m r,n o v á uspořádala v minulé sezoně kon-\ncert se svými žačkami, jenž dopadl velmi skvěle. Nej-\nvíce vynikaly si. Jozeřína Reškova a sl. Klementa\nKalasova, o níž všeobecně praveno, že připomíná sla-\nvnou Alboni v nejlepších její letech.. Známo již, že vy-\nstoupení její na ruském jevišti potkálo se s rozhodným\núspěchem a že engažována jest pro letní sezonu pro\nvlašskou operu v Londýně. Také ostatní žačky sl. Haake,\nEnglova, Fanajevova a Džunkovska osvědčily školu zna-\nmenitou i nadání výtečné. Mimo to účinkovaly bývalé\njej žačky pí. Raabová (Moravanka), sl. Charitonova a\npí. Walterova-Kameňská. P. Paleček zpíval Šubertova\n„Vílo vládce\", obdivuhodně jsa doprovázen Ant. Rubin-\nsteinem. Y hudebním ohledu nejzajímavější číslo bylo\njedna z nejkrásnějších scen z Rubinsteinovy zpěvohry\n„Feramors\" z 111. jedn. (se sborem), partii „Lally Roukh\"\nzpívala pí. Raabová. Rubinstein sám hrál Šamanův „Kar-\nneval\" a uchvátil veškeré obecenstvo.\n** Nová zpěvohra jednoaktová L. Šuberta „Oba\nlakomci\" poprvé provozována ve Vratislavi s úspěchem.\n** Z Paříže. Skladatel Saint-Saéns dokončil\nvelikou zpěvohru, jejížto hrdinami jsou bibličtí Simson a\nDalila. Úryvky z ní provozovány byly minulý měsíc v sa-\nlonech slovutné Viardot —Gardové. Membrée-ova\nnová zpěvohrá „1/ é sel a ve\" („Otrok\") bude co nej-\ndříve provozována. Taktéž připravuje se ve vlašské zpě-\nvohře Vevd ili o zde dosud neznámá opera „Julius\n•Ca es ar\" po zimní sézonu.\n** Divadlo v Záhřebe šťastně přestálo krisi. Bán\nMažuranič z vlastního popudu svolal schůzi znalcův,\nv nížto v poradu vzaty byly vhodné prestředky, jimiž\nby se divadlo i s operou slušně dalo udržeti. Na to\nvymoženo zvýšení subvence a zavedeny všeliké úspory\nv divadelní režii.\n** M. Blumner, řed. pěv. akademie v Berlíně, slo-\nžil nové oratorium „Pád Jeruzaléma\", jež má býti\nv příští sezoně provedeno.\n** O. Kolberg vydal v Krakově spis: „Krakoviaki\ni mazurki v okoli Krakova\", jenž jest velmi za-\njímavým příspěvkem k literatuře o národním zpěvu\npolském.\n** Davorin Jenko, výtečný skladatel srbský, složil\na vydal „Srbskou hymnu\" pro mužský sbor s prů-\nvodem klavíru, oslavující mladého knížete Milana a vy-\nnikající slavnostním rázem svým i zvláštní pádností výrazu.\n** Francouzský sklad. Ambrois Thomas dokon-\nčuje novou čtyraktovou zpěvohru „Les ligueurs\", jejížto\nlátka vzata jest z doby Jindřicha 111.\n** Verdi-ho mše smuteční vynesla v Paříži v šesti\nprodukcích úhrnem 96.000 franků 1\n** Glinkova zpěvohra „Žizn za carja\" \\yjde\nv Miláně u Eicordiho s tekstem vlašským.\n** Offenbach píše pro „Bouffes parisiens\" novou\noperetu „Madame ť Archiduc\".\n** Aleksandra Menčikova, výtečná zpěvačka, která\nsi v Glinkově opeře „Žizň za carja\" získala v Miláně\ntolikerých sympatií, engažována jest k divadlu „La Scala.\"\n** Náš rodák Fr an t. Be nde 1, výtečný pianista\na skladatel, jenž v minulé sezoně v Praze koncertoval,\nzemřel dne 3. t. Tm v Berlíně v nejlepším ještě věku\nna tyfus. Nar. jest 3. března 1833. Vzdělal se v ústavě\nProkšově v Praze, kdež také co učitel byl činným. Po-\nzději odebral se do Německa a trávil nějaký čas u Fr.\nLis zta ve Výmaře za příčinou svého zdokonalení. Byl\nco skladatel dosti plodný a zejména v oboru salonní\nskladby dosti šťastný. Zvláštní pozornosti zasluhují jeho\ntři fantazie na české národní písně op. 8, 45 a 47.\nUsadil se v Berlíně, kdež mnoho zdárných žáků vzdělal.\nČest budiž jeho památce!\n** Z Lublaně. (Pův. dop.) V posledním svém do-\npisu (čís. 10.) jsem slíbil pokračování a spolu dokon-\nčení referátu o letošní hudební sézoně. Mezi tím se\nvšak vloudil do „Dalibora\" dopis, svědčící poněkud o ne-\nznalosti zdejších poměrův. Zdejší filharmonickýspo-\n1e k uspořádal jako každoročně tak i letos 5 koncertů\n„Auswanderer\" („Vystěhovalei\") nejsou od Wagnera,\nalebrž od Fr. Maira; urážíli pak ze 111. koncertů jména:\nMendelssohn, Mozart, Rheinberger, Šachner\n(„Maulbronner fuge\"), Šubert a j. jemný vkus páně\ndopisovatelův, nemám nic proti tomu; ostatně se může\nz referátů pražských, vídenských i j. koncertů dostatečně\ndočisti, jak si dožádaní sólisté často volí skladby dle\nsvého individuelního vkusu, nad nímž komando jakékoliv"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4864, "texte": "pozbývá všeho práva. Uvádím ještě některá čísla z ře-\nčených 5 koncertů: K. Stora „Tonbilder\" pro orkestr\nk Šillerově „Zvonu\" ; Fr. Šuberta „Pochod\" do H—mol,\nefektně Lisztem instrumentovaný; R. Wagnera „Pře-\ndehra k Lohengrinu\" ; Reineckeho „Předehra k 5.\naktu z opery Manfred\". Co se týče provedení jednot-\nlivých čísel, budiž vyřknuta úplná pochvala velmi při-\nčinlivému řediteli filharmonického spolku, p. A n t. Ne d-\nvědovi, jenž vždy s velikou pílí nastuduje veškerá\nčísla, za jichž precisně provedení se také těší uznání\nvšestiannému. Že zde koncertoval (kdy již!) Breitner,\njsem se zmínil již na podzim m. r. Nejblavnější však\ntrumf mínil dáti pan dopisovatel z Lublaně! zdejší opeře.\nAno, patří k tomu mnoho odvahy, říci, že žádný ze só-\nlistů a ze sboru nedospěl ještě ku své úloze! Pí. Schůtz-\nWittova, která bývá na všech jevištích při každé úloze\noslavována (nyní právě v Sonderhausenu), která spojuje\ns překrásným, silným, ve všech polohách stejně vycvi-\nčeným hlasem při podivuhodné vytrvalosti až do po-\nsledního momentu příkladnou výřečnost, hru nejpřísněj-\nšího kritika vesměs uspokojující, umělkyně tato, která\npři svém věku (osobností však imponující) mladistvé\núlohy takovou vřelostí, takovým zápalem podává, jakož\njsme ji v letošní operní sézoně věru obdivovali, síla tato,\npravím, že nedospěla ještě k své úloze? Ovšem že\nvšudy hraje závist svou úlohu a Schůtz-Wittova je chotí\nroutinovaného kapelníka p.Witta, jenž nám vedle dru-\nhého kapelníka p. Delina předvedl největší opery, na\nkteré bychom byli jinak snad ještě drahná léta če-\nkali ; následkem takovéhoto dualismu stává skoro všudy\ndvé stran, vespolek se osočujících. A což dále basista\np. Chlumecký? Hloubku pro Marcela aßertrama ovšem\nnemá ještě silnou, za to ale má výšku znamenitou, hlas\nvůbec ušlechtilý, zkrátka, je to zpěvák hudebně doko-\nnale vzdělaný, jenž se od prvého již svéha vystoupení\nokamžitě stal miláčkem veškerého obecenstva zdejšího,\nslovinského jak německého, vzdor tomu, zeť Cechem.\nSchůtzJ-Wittova již nesčíslněkráte vystoupila a Chlu-\nmecký bude zajisté vystupovati na větších ještě jevi-\nštích než v Lublani; vždyť se tomu každý divil, jaká to\nnáhoda nám letos takových znamenitých sil uštědřila,\ntak že i nejstarší navštěvovatelé divadla se vyjádřili,\nže Lublaň ještě nikdy takové opery neměla. Avšak i\ntenor p. Khals, ač se o jeho hlasu může užiti zná-\nmého „tempi passati\", zpívá i hraje promyšleně, umě-\nlecky, čehož musí každý spravedlivý posuzovatel doznati,\nzrovna tak, jako se má rozeznávat)' výborný hráč na\nšpatném od hudlaře na patentovaném nástroji: „dospěti\nk úloze\" nevztahuje se pouze k hlasu, nýbrž spíše v prvé\nřadě k uměleckému pojmutí. I slečna Hronova by\nsobě zasloužila lepšího uznání, o druhém personálu pro\núsporu času i místa ani nemluvě.\nSbor byl v „A f r i k á n c e \" sesílen členy slovinského\ndramat, spolku i přáli bychom si vždy jen takových po-\ndobných výkonů; v „Tannháuseru\" pak pomáhall\nrozliční divadelní pěvci, tak že i zde jakož vůbec před-\nstavení všech větších oper raluviti lze v celku o velmi\nslušném výsledku (ouvertura k „Tannháusru\" na bouř-\nlivý potlesk musela býti opakována). Jedině Dezdařeně\nproveden byl ovšem Beetho v enův „F id e 1 i o\", který\nbyl na kvap ku benefici slabého barytonisty poslední\ntýden seštudován, k čemuž se ještě přidružily zákulisní\nintriky jisté zpěvačky, která, nemajíc v kontraktu bene-\nfici podmíněnu, předstíráním nemoci chtěla se pomstiti\na na kom konečně? Übohý „Fidelio\" to odnesl, neb tak\nmizerně snad ještě nikdy nebyla „Marcellina\" podána;\nzato hned druhý den oznámila tato „umělkyně\" svůj „Ab-\nschiedskoricert\", který se jí však špatně vyplatil. Tak\nse to má s poměry zdejší opery; jen vždy čest, komu\nčest a vždy se stanoviska práva a spravedlnosti! Po\noperní sézoně uspořádala ještě filharmonická spo-\nlečnost několik představení ve spolku s 3 dámami\na 2 pány od divadla; provozován byl Lortz ing ů v\nrozmarný „Wildschůtz\", v kterémž zvláště p. Chlu-\nmecký vynikal, a Fúchsův „Guftenoerg\", opera to\nv slohu málo pikantní salonní hudby, v kteréž se skla-\ndatel málo kdy vyšine k dramatickému výrazu, a kde\nse to přece stává, jsou to ohlasy praznámých, nazvíce\nvlašských myšlenek. Provedení bylo ovšem v celku vý-\ntečné, škoda, že se následky „krachu\" všudy a všudy\npociťují, pro fond spolkový zbyla z 8 představení jen\nskrovničká částka. Posléze staniž se zmínka oko n-\nčertu ve prospěch chudých gymnasistů a re-\nalistů, při kterémž zapěli studující (přes 100 poctím)\nřízením svého učitele, p. Ant. Foerstera, 4 sbory,\nněkteří pak se též na nezbytné, ovšem lehko přístupné\nciteře produkovali; dále hráli pp. J. Gerstner a Ant.\nFoerster, onen na housle, tento na harmonium s 4 hrami,\nnástroji to zde ještě málo známém, konečně účinkovala\nvojenská kapela s statečným kapeluíkem svým p. J. Šin-\nclem. Výsledek byl jak v hudebním tak v hmotném\nohledu neočekávaně příznivým.\n\nA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-11-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-11_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-07-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221", "page_fin": "222", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.2.4", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebnich jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebnich jednot.", "signature_source": "xy", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.5", "debut_caractere": 4866, "fin_caractere_exclue": 6207, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebnich jednot.\n\n** Ze Sušice. (Pův. dop.) Z p ě v á c k ý a h u d e b ní\nspolek „Svatý Vácslav\" odbýval v posledním čase\nkrátce za sebou dvě produkce, které velmi skvěle do-\npadly. V první, tak zvané „akademii\", převládaly skladby\norkestrální, jak z programu patrno: I. oddělení. 1. Ouver-\ntura k opeře „Marta\" pro orkestr od Flotova. 2. „Od-\nvedeného prosba\", mužský sbor (národní) od P. Křížkov-\nského. 3. „Le Désir\" romance pro orkestr od Em. Bacha.\n4. Scéna a kavatina z Yerdiho opery „E ni ani\" uprav,\npro orkestr. 11. oddělení. 1. Entreakt z opery „Lorelei\"\npro orkestr od Nesvadby. 2. „Krásný sarafan,\" ruská\npíseň, pro mužský sbor. 3. „Gavotte\" krále Ludvíka\nXIII.. pro orkestr upravil Šindelář. 4. Introdukce a ka-\nvatina z Donizettiho opery „Belisar\", uprav, pro orkestr.\nDruhá produkce, uspořádaná dne 21. června b. r., byla\npouze vokální. O první produkci přináší „šumavan\"\nzprávu v čísle 23., z nížto vyjímáme následující: ne-\nděli dne 31. května b. r. odbývala se u nás akademie,\nkterou uspořádal zpěv. a hud. spolek „Sv. Vácslav\"\nv sále hostince „Salonu\" z povinnosti k svým údům.\nJak z programu patrno, měla tenkráte čísla pro orkestr\npřevahu proti zpěvu. K osmé hodině otevřel orkestr\nouverturou k opeře „Marta\" zábavu, a začátek již učinil\nna přítomnou společnost dosti slušně zastoupenou tak"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2191, "texte": "dobrý dojem, že hleděla s napnutostí každému následují-\ncímu číslu větříc. Veškerá čísla programu, jmenovitě\norkestrální, líbila se velmi, a jak obratnému řediteU p.\nFr. Gernerovi tak též celému sboru dostalo se ihned\nzasloužilého uznání. Poslední číslo programu „Intro-\ndukce a kavatina\" z opery „Belisar\" musela býti opa-\nkována a končila vždy bouřlivým potleskem.\" K zprávě\ntéto pouze dodáváme, že jen s velikými obtížemi se tato\nprodukce zdařila, neboť pro tento čas nižádných hudeb-\nníků ani slušných nástrojů se nám nedostávalo. Oboje\nmuseli jsme v nejbližším vůkolí shledávati. Koncertní\nzábava, uspořádaná dne 21. června, dopadla ještě\nmnohem skvěleji; obecenstva nesúčastnilo se vté míře\njako produkce předešlé, avšak přítomni, projevujíce ten-\nkráte zvláštní vnímavost, odměňovali veškerá čísla bouřlivým\npotleskem. Vše provedeno co nejprecisnějí a vůbec před-\nnášeno, jak to slýcháváme jen v hlavním městě od výteč-\nných sil. Zvláště dámy vzbudily všestranný obdiv v obe-\ncenstvu prvním tímto svým vystoupením. Hlaváčovu\ndojemnou píseň „Zabitý\" přednesl ředitel spolku Fr.\nGerner s výrazem vřelým a musel ji k všestranné žádosti\nopakovati. Zpěv „Mařenky\" z „Prodané nevěsty\" před-\nnesla slč. Anna Fialkova tak zdařile, že jej musela taktéž\nještě jednou zapěti. Sbory pro smíšené hlasy „Návrat\nplavců\" a „Polka Mazurka\" pro merlotiny musely\npo bouřlivém potlesku taktéž opakovány býti. Jmenovitě\nvynikal detailovaným přednesem Bazinův sbor „Návrat\nplavců\". Že komický trojzpěv pro 3 basy „Spiknutí\nv Chroustovicích\" obecenstvo velice rozehřál, snadno\nse dá pochopiti; přednesliť jej pánové: Poppl, Kaiser\naAngelis výborně as karakteristickým výrazem. Zvlášt-\nního uznání zasloužila si za výtečné doprovázení na\npianě nadaná pianistka a člen zpěv, spolku, slečna Otti-\n-lie Říhova. K příští produkci připravujeme krom\njiných mužské sbory: „Návrat as hledání\" od Lud.\nProcházky, „Zapějme písně vesele\"! od Tova-\nČovského a „Naše zpěvy\" od Em. Horáka, pak pro\nsmíšené hlasy „Křižáci na moři\" od Bažina.— Dne\n8. července podnikne náš zpěv. a hud. spolek do neda-\nlekého Yolšovského parku výlet s hudbou a praporem.\nMimo jiné přednese tu spolek též nový sbor „Už ho\nvedou Martina\".\n\nxy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-11-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-11_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-07-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "222", "page_fin": "224", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.6", "debut_caractere": 2193, "fin_caractere_exclue": 5801, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Chvalně známý hudební ústav Jana a Pavlíny\nČahounových odbývá dne 12.a 13. t. m. výroční\nsvé zkoušky v zkušebním sále sl. L. Voglovy (v budově\nMěšf. besedy v 111. poschodí).\n* Z Par dubí c. Hudební ústav pí. Boženy Jah-\nnové odbýval dne 10. a 11. t. m. čtvrtou celoroční\nzkoušku veřejnou ve fysikalné síni budovy reální. V pro-\ngramu vzat slušný ohled k skladatelům moderním i do-\nmácím. Chvalná pověst ústavu tohoto i letos co nej-\nskvěleji se osvědčila.\n* Na místo ředitele kůru ve Velké Mezi-\nří či na Moravě vypisuje městská rada tamnější veřej n ý\nkonkurs do 31. července b. r. S místem tím spojeno\njest služné ročních 300 zL kromě příspěvku 42 zl. z fondu\nkostelního a fundace a mmo štolu z města a 8 přifa-\nřených obcí, BHžší podmínky oznámí každému městská\nrada a ustanoví také konkurentům den k složení zkoušky.\n*P. Karel Bendi nastoupí dnem 15.#t. m. svoji\nčinnost cc druhý kapelník při kr. z. divadle českém.\nBlahopřejeme divadlu našemu k takové akvisici.\n* Chvalně známý tenorista, p. Trochlil, hodlá\nzde dle doslechu v nejblíže příštích dnech uspořádali\nkoncert ve prospěch národního divadla.\n* Dnes o 10. hod. ranní odbývalo se za zesnulého\npěvce operního, Čeňka Vecka, rekviem v chrámu\nPanny Marie před Týnem, při kteréž příležitosti prove-\ndeno hylo rekviem Mozartovo. Solové partie zpívali\nčlenové něm. zdejší opery.\n* „Cecilie\", časopisu pro katoi. hudbu posvátnou,\nvyšlo č. 17., jež přináší pokračování pojednání „o cho-\nrálu\" a článkn „Zpěv obecný při službách Božích a\nkůry literacké\" (z péra redaktora P. Ferd. Lehnera),\nmimo menší zprávy. K témuž číslu připojena jest hu-\ndební příloha, kteráž obsahuje tři nové skladby Jos.\nFoerstera v duchu pravé reformy cirk. hudby složené,\n„Surrexit pastor bonus\", „O salutaris hostia\" a „Adora-\nmus\", jichž užiti lze za vložky ku mši sv., poslední nej-\nlépe po pozdvihování.\n* Ruský pravoslavný chrám najisto slavno-\nstně vysvěcen bude příští měsíc. Ustanovený protojerej\np. prof. Lebedi ev přibude již tyto dny do Prahy.\nVedle něho ustanoven jest ještě jeden diákon a jeden\nžalmista.\n* Výtečnému umělci našemu p. Jo z. Lvu učiněno\nvelmi výhodné nabídnutí z Charkova, aby na tamnější\nkonservatoři převzal místo učitele zpěvu. Nadějeme se,\nže sl. ředitelstvo divadla našeho učiní seč bude, aby\nnám jedna znej vydatnějších a nej skvělejších sil naší\nopery zůstala zachována.\n\nČeská opera „Pytláci\" (les braconniers), komická\nopereta ve 3 jednáních. Text cd Chivota a Duru-ho,\nčeský překlad od E. Z. Hudba od J. Offenbacha.\nPosud měla aréna na hradbách v letní této saisoné roz-\nhodné neštěstí: z části bylo obecenstvo odstrašováno\ndešťoplodnými mraky, z části neméně vodnatelným re-\npertoirem, jenž stloukán byl dosti dlouho jen ze starého\nželeza, až tu pojednou nový magnet z oboru operetního\na sice z dávno již osvědčené dílny Offenbachovy\nv těchto dnech dovedl upoutati, jak se zdá i na dobu\ndelší, čilou pozornost našeho obecenstva. „Pytláci\" ,od\nJ. Offenbacha se velmi líbí: dávají se den po dni a tá-\nhnou silcu nezměněnou. Y základní myšlence jako vůbec\nv celé látce této operety nelze nalézti cos nového, i zde\nzakládá se celá osnova děje podobné jako v „Banditech44\ni „Princezně Trebizondské\" na spojování elementův z nej-\nkrajnějších vrstev společenských: jako tam se snoubí\nprinc jednou s dcerou bandity, podruhé s dcerou kome-\ndiantovou, tak i zde se snoubí syn guvernérův s dcerou\npytláka, která ještě nad to v dobrodružné mysli své po-\nkračuje v nebezpečném tom zaměstnání otcově, objevujíc\nse střídavě v obleku krásného i silného pohlaví. Že dvo-\njitá tato partie (Bibletta-Rastamagnac) jest v hudebním"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6297, "texte": "ohledu skvěle vyzdobena a tudíž pro pěvkyni velmi vděčna,\nrozumí se u mistra Offenbacha samo sebou: již první\njejí couplet (č. 4.) náleží k nejlepším pracím skladatelo-\nvým, a jakkoli jest psán v obvyklé oné šabloně, kde\nhlavní fráze se na spůsob refrainu vždy opakuje a zvláště\nku konci se stupňovanou silou vystupuje, přec budí po-\nzornost nejen pikantní melodikou, nýbrž i duchaplnou a\nmnohdy překvapující částí orkestrální. Upozorňuji po\njadrném a mužném začátku v ohledu tomto zvláště na\nono místo, kde začíná těkat slovy: „Stále však jen strachy\nnenaháním, i k něžným sahám nezřídka já zbraním\". Zde\norkestr převážně ve vyšší poloze smyčcových nástrojů\ns lahodou a něhou nejjemnější šepotá a stupňuje se\nv milostném rozproudění opětně k počáteční mužné frázi,\nkterou vhodně ukončuje. Podobné náleží i Biblettino „za-\nstaveníčko\" k nejlepším číslům operety. Partii tuto pro-\nvedla s obvyklou obratností svou pí. Seifertová,\njakkoli se zapři'i nedá, že by statečnější zjev nebyl úloze\nté právě na škodu; že zvláště části pěvecké všemožnou\npéci věnovala, bylo zjevno, jakož se vůbec zapříti nedá,\nže poslední dobou dosáhla dáma ta znamenité routiny\nv zacházení s hlasem svým, který jakkoli již od přírody\njest nepatrně nadán, přec dospěl konečně pilným zajisté\ncvikem k takému stupni ohebnosti, že ochotně poslouchá\ni nejmenšího pokynu své vládkyně. K většímu rozvinutí\nkrás i předností hlasových podává vhodnou příležitost\núloha „Ginetty\", dcery lazebníko\\y s břitvou v ruce\niv ústech, z nichž zvláště ta poslednější, ostrý totiž\njazýček, a plné platnosti v úloze té přichází. SI. Sa-\nková provedla úlohu „Ginetty\" s překvapujícím výsled-\nkem; zpěvní přednáška její jest ve všech částech výte-\nčná, rozmarem živým překypující a rozmanitá; hra pak\njejí zasluhuje pochvaly neobmezené: s jakou živostí a\nkomickou energičností umí komandovati svého nastáva-\njícího, jak umí hráti na rozhněvanou a těžce uraženou\na opětně jak v smíru přechodem něžně a oddaně se po-\noddavkách před nocí svatební tulí k mladému muži svému,\nto vše provedeno tak přirozeně, s tak ohebnou routinou\nhereckou, že zaujati jsme již v prvních scénách pro\nvýkon tak pečlivě nastudovaný. Zjev její v druhém jed-\nnání v lazebně s břitvou v ruce jest velmi pikantní; její\narie ovšem nepůsobí tak, jak by toho zasluhovala, po-\nněvadž jest tu pozornost obecenstva současně obrácena\nk jiným předmětům, k holení a jinému maltraitování\nübohých staťistů. Proto ji též slečna při posledním pro-\nvedení vynechala. Škoda sice velká o ni není; však\ndala by se snad arie ta zachrániti tím, kdyby ji slečna\nzpívala při holení toho kterého individua na něm své\ncitlivé kumšty zkoušejíc. Vrchole dochází výkon její\nv č. 11. kde zapírá pravého muže svého vzdor tomu,\nže jí tento nejmakavější důkazy o své pravosti podává\ntím, že ji upomíná na detaily noci svatební. Její velmi\ndobře stupňované „nevím pranic o tom\" dělá efekt vý-\nmluvnou hrou mimickou, v níž jasně se značí záblesk\nslastné upomínky na líčené okamžiky však rychle ustu-\npuje nucené, dělané chladnosti na povrchu, jakkoli uvnitř\nvše hárá v rozechvění. Opakujeme poznovu, že slečnu\nSákovu řadíme k nejpřednejším oporám naší opery\noboru komického.\nZ mužských úloh nejprospěšněji Vyniká mezkář\n„Marcassou\", jejž p. Seifert v mnohých momentech ele-\nmentární silou rozvášněn žárlivosti z rámce pouhé ope-\nrety téměř k pathosu elementu vážného povznáší a tím\nvždy veškeré obecenstvo zvláště po efektní scéně v la-\nzebně k bouřnému potlesku strhuje. Zde bývá vším\nprávem tento miláček obecenstva pokaždé hlučně volán.\nŽe veškeré scény jeho s „Ginettou\" v ladné souhře\ns ní splývají ku větší ještě platnosti je přivádějíce, roz-\numí se při obratnosti p. Seifertově samo s sebou.\nYe zpěvu zní jeho zvučný baryton zajisté přjjemně. Se\nstejnou dovedností si počínali oba naši mistři z oboru\nkomiky pp. Frankovský a Mošna, z nichž prvý co\nstarý „Compistrou\" upomínal poněkud na jenerála „Buma\".\nP, Mošna vytvořil co Bibés originelní figuru starého\n„třínohého\" pytláka.\nPanu Kroessingo vi vede se dobře ve sféře\npřihlouplých karakterů: jeho „Vašek\" v „Prodané\" jest\nproslavený, taktéž se mu velmi dobře zdařil pokud\nse pamatujem v „Gerolštejnce\", „Pavel princ\", jejž\npozději nevíme proč a nač, opěť převzal p. Šamberk\nvzdor tomu, že se p. Kroessing co do zpěvu i hry\nvelmi líbil. Nejnověji opěť se stejné obratnou neobrat-\nností dával přihlouplého feudála „mladého pána z Com-\npistrů\", při kteréžto příležitosti jej před tím varujeme,\naby neupadal přílišnou jednostranností v pohodlnou ša-\nblonu, dle které by tvořil všechny své postavy. V po-\nhybech, mimice ba často iv akcentech dialogu mluve-\nného zdá se nám, že často se opakuje. Hlas jeho jindy\nkrásný, šťavnatý tenor v poslední době patrně trpí ja-\nkousi zastřeností. Přáli bychom, aby to byla jen ne-\npatrná okamžitá choroba, jež by dalšímu rozvinutí krá-\nsného hlasu jeho nemohla býti na závadu. Menší úlohy\nbyly vesměs v dobrých rukou.\nSbory jsou v operetce této četně zastoupeny; však\nnedostává se jim zde v aréně tak svědomitého a pečli-\nvého provedení, jak jsme to od nich zvykli v Novoměst-\nském či „prozatímním\" slyše'i. Nejpatrněji bylo znáti\nmdlou blázeovanost sboru a nechuť jeho ku zpěvu v 6.\n5. „Slyšíte zvonků hlas\", kde v povážlivou kolisi disto-\nnační přicházel s orkestrem, jenž v části smyčcové figu-\nruje melodickým řebříkein h, tis, fis ev přiměřené změ-\nně harmonické a jasnou toninou svou ostře odráží od\nnedotažených hlasů sborových, jež neustále za sebou\nvléci musí. Žádná rozhodnost, žádný oheň není ve sboru;\ndoufáme že p. kapelník svou energičností sbor dovede\nku vyššímu stupni čilosti budoucně pobídnouti. Dle všeho\nmožno říci, že práce tato se zdarem doplňuje onu v oboru\nmoderní operety znamenitjou trojici Offenbaehovu: „Ban-\ndité\", „Princezna z Trebizondu\" a|J„ Pytláci\", kteréžto\nse u nás zajisté vším právem plného uznání obecenstva\nzábavychtivého nynější dobou dostalo a co den poznovu\ndostává.\nVedle „Pytláků\" Siyšeli jsme v uplynulém témrlnu\nZajcovu rozmarnou operetu „Hadačku z Boissy\", jež\npřilákala dosti četné obecenstva Zdařilé výkony slč.\nSákovy, jež v poslední době iv uspořádaní svých\nkostumů jeví lepší než kdy jindy vkus, jakož i pp.\nFrank o vské ho, Mošny a Kroessinga (jenž co\n„Flageolet\" zápasil statečně s chrapotem), jsou v nej-\nlepší pamětinaší z dob předešlých. V úloze „Florence\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3625, "texte": "jsme tenkráte poprvé slyšeli slč. Huttaryoyu s je-\nviště. Slečna jest nedávno engažována tušíme vý-\nhradně pro obor subretní a vystoupila dle doslechu\njiž několikráte s rozhodným úspěchem před našim obe-\ncenstvem. Poněvadž nám nebylo možno býti svědkem\nprvního jejího úspěchu, použili jsme nyní vhodné pří-\nležitosti abychom učinili zadost své povinnosti referent-\nské a podáváme tedy dle posledního výkonu jejího v „Ha-\ndačce\" úsudek svůj o mladé této síle pěvecké.\nStarý jeden učitel zpěvu praví: „kdo chce býti\nzpěvákem operním, musí míti plné sto dobrých vlast-\nností; má-li ale dobře vyvinutý hlas, pak má těch do-\nbrých vlastností již „děvětadevadesát.\" Poněvadž\njest tedy vývin hlasu nejpodstatnější podmínkou dobrého\noperního pěvce, obrátíme především ku hlasu zřetel svůj\na podotýkáme již ku předu, že slečna oněch devětade-\nvadesát dobrých vlastností nemá, čili jinými slovy, že\nslečna se posud úplně vyvinutým hlasem honositi ne-\nmůže. Hlas sám o sobě zdá se býti zdravým, však\njeho lahodný proud jest mnohými zlozvyky zkalen. Tak\njest ostré nasazování a násilné rozvírání tonu ve vyšší\npoloze, čímž hlasu se dostává plochého, prázdného ka-\nrakteru, úplně pochybené jakož vůbec celé sestrojení obli-\nčeje při zpěvu nelze chváliti. Slečna totiž navykla si\nzvláště ve vyšší poloze spodní čelist vysazovati přes\nhorní, čímž nejen trpí původní příjemná forma obličeje,\nnýbrž hlavně svaly krční jsou chybným tím sestavením\npřílišně, napjaté takže nemožno hlasivkám pružně se rc -\nzechvěti ku jasnému, kulatému tonu. Nevíme sice, kdo\nbyl či jest jejím mentorem ve zpěvu však nepochopu-\njeme, jak možno tyto prvopočáteční a hlavní zásady\nvšeho vývoje hlasového přehlednouti. Pakliže je nástroj,\nna němž hráti mám, špatně konstruhován, nikdy z ně\nnevyloudím tak správný ton, jako na dobrém nástroji\na kdybych byl v technickém ohledu nejdovednějším mi-\nstrem. Tot pravda v každém ohledu patrná a přede jí\nnechtějí mnozí učitelé zpěvu rozuměti a myslí, že na\nšpatně konstruovaných nástrojích dovedou pěkně hráti.\nBarva tonu některého nástroje ku př. houslí jak známo\nzávisí hlavně od poměru, v jakém sestrojeny jsou více\nméně vypouklé obě desky; barvitost i celý kurakter\nhlasu lidského závisí též od jistého sestavení otvoru\nústního, jímž hlas se proudí toť zkusiti může každý.\nPakliže tedy toto sestrojení otvoru ústního jest pochy-\nbeno v základě, nemůže se hlas nikdy v plné své kráse\nrozvinouti. Slečnin výraz v obličeji jest následkem vy-\nsazení spodní čelisti tuhý, nepohyblivý: nechť zpívá slova\njakéhokoli smyslu, usmívá se stejně ku všemu a obli-\nčej herce má býti přede, jak známo, nejvěrnějším zr-\ncadlem všeho, co se v duši představované osoby as díti\nmohlo. Na takové zbytečnosti mezi něž i hra a snad\ni chůze po jevišti náleží jak se zdá slečna ne-\nbéře valného ohledu: prozatím si odzpívá své noty s prů-\nvodem orkestru as neustále nakloněnou hlavou k pra-\nvému ramenu aje se svou partií spokojena. Sebevě-\ndomí je předc jen nejkrásnější cností každého umělce!\nMožná, že časem se hlas slečnin vyvine, jisto jest, že\ndálším vystupováním se slečna i ve hře otuží však\nmusí býti pilná, ještě velmi pilná pod návodem rozum-\nného učitele. Studovali musí zvolna, nechť ni nefor-\nciruje; neboť jisto jest, že kdo chce býti s vývinem\nhlasu brzy hotov, jest také v skutku v krátkém čase se\nsvým celým hlasem úplně hotov.\nJest to sice negalantní od nás, že se odvažujeme\ntak krásné dámě mnohou pernou pravdu přímo do očí\nříci však jsme toho mínění, že jí upřímnou, bezo-\nhlednou pravdou více posloužíme, než povrchní bez ba-\nrevnou pochvalou, s kterou se sem tam v denních li-\nstech slečna dosud spokojiti musela.1\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-11-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-11_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-07-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "222", "page_fin": "222", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.2.5.1", "titre_corps": "* Chvalně známý hudební ústav Jana a Pavlíny", "titre_sommaire": "* Chvalně známý hudební ústav Jana a Pavlíny", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.6", "debut_caractere": 2222, "fin_caractere_exclue": 4558, "texte": "* Chvalně známý hudební ústav Jana a Pavlíny\nČahounových odbývá dne 12.a 13. t. m. výroční\nsvé zkoušky v zkušebním sále sl. L. Voglovy (v budově\nMěšf. besedy v 111. poschodí).\n* Z Par dubí c. Hudební ústav pí. Boženy Jah-\nnové odbýval dne 10. a 11. t. m. čtvrtou celoroční\nzkoušku veřejnou ve fysikalné síni budovy reální. V pro-\ngramu vzat slušný ohled k skladatelům moderním i do-\nmácím. Chvalná pověst ústavu tohoto i letos co nej-\nskvěleji se osvědčila.\n* Na místo ředitele kůru ve Velké Mezi-\nří či na Moravě vypisuje městská rada tamnější veřej n ý\nkonkurs do 31. července b. r. S místem tím spojeno\njest služné ročních 300 zL kromě příspěvku 42 zl. z fondu\nkostelního a fundace a mmo štolu z města a 8 přifa-\nřených obcí, BHžší podmínky oznámí každému městská\nrada a ustanoví také konkurentům den k složení zkoušky.\n*P. Karel Bendi nastoupí dnem 15.#t. m. svoji\nčinnost cc druhý kapelník při kr. z. divadle českém.\nBlahopřejeme divadlu našemu k takové akvisici.\n* Chvalně známý tenorista, p. Trochlil, hodlá\nzde dle doslechu v nejblíže příštích dnech uspořádali\nkoncert ve prospěch národního divadla.\n* Dnes o 10. hod. ranní odbývalo se za zesnulého\npěvce operního, Čeňka Vecka, rekviem v chrámu\nPanny Marie před Týnem, při kteréž příležitosti prove-\ndeno hylo rekviem Mozartovo. Solové partie zpívali\nčlenové něm. zdejší opery.\n* „Cecilie\", časopisu pro katoi. hudbu posvátnou,\nvyšlo č. 17., jež přináší pokračování pojednání „o cho-\nrálu\" a článkn „Zpěv obecný při službách Božích a\nkůry literacké\" (z péra redaktora P. Ferd. Lehnera),\nmimo menší zprávy. K témuž číslu připojena jest hu-\ndební příloha, kteráž obsahuje tři nové skladby Jos.\nFoerstera v duchu pravé reformy cirk. hudby složené,\n„Surrexit pastor bonus\", „O salutaris hostia\" a „Adora-\nmus\", jichž užiti lze za vložky ku mši sv., poslední nej-\nlépe po pozdvihování.\n* Ruský pravoslavný chrám najisto slavno-\nstně vysvěcen bude příští měsíc. Ustanovený protojerej\np. prof. Lebedi ev přibude již tyto dny do Prahy.\nVedle něho ustanoven jest ještě jeden diákon a jeden\nžalmista.\n* Výtečnému umělci našemu p. Jo z. Lvu učiněno\nvelmi výhodné nabídnutí z Charkova, aby na tamnější\nkonservatoři převzal místo učitele zpěvu. Nadějeme se,\nže sl. ředitelstvo divadla našeho učiní seč bude, aby\nnám jedna znej vydatnějších a nej skvělejších sil naší\nopery zůstala zachována."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-11-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-11_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-07-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "222", "page_fin": "224", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.2.5.2", "titre_corps": "Česká opera „Pytláci\" (les braconniers), komická", "titre_sommaire": "Česká opera „Pytláci\" (les braconniers), komická", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.6", "debut_caractere": 4560, "fin_caractere_exclue": 5801, "texte": "Česká opera „Pytláci\" (les braconniers), komická\nopereta ve 3 jednáních. Text cd Chivota a Duru-ho,\nčeský překlad od E. Z. Hudba od J. Offenbacha.\nPosud měla aréna na hradbách v letní této saisoné roz-\nhodné neštěstí: z části bylo obecenstvo odstrašováno\ndešťoplodnými mraky, z části neméně vodnatelným re-\npertoirem, jenž stloukán byl dosti dlouho jen ze starého\nželeza, až tu pojednou nový magnet z oboru operetního\na sice z dávno již osvědčené dílny Offenbachovy\nv těchto dnech dovedl upoutati, jak se zdá i na dobu\ndelší, čilou pozornost našeho obecenstva. „Pytláci\" ,od\nJ. Offenbacha se velmi líbí: dávají se den po dni a tá-\nhnou silcu nezměněnou. Y základní myšlence jako vůbec\nv celé látce této operety nelze nalézti cos nového, i zde\nzakládá se celá osnova děje podobné jako v „Banditech44\ni „Princezně Trebizondské\" na spojování elementův z nej-\nkrajnějších vrstev společenských: jako tam se snoubí\nprinc jednou s dcerou bandity, podruhé s dcerou kome-\ndiantovou, tak i zde se snoubí syn guvernérův s dcerou\npytláka, která ještě nad to v dobrodružné mysli své po-\nkračuje v nebezpečném tom zaměstnání otcově, objevujíc\nse střídavě v obleku krásného i silného pohlaví. Že dvo-\njitá tato partie (Bibletta-Rastamagnac) jest v hudebním"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6297, "texte": "ohledu skvěle vyzdobena a tudíž pro pěvkyni velmi vděčna,\nrozumí se u mistra Offenbacha samo sebou: již první\njejí couplet (č. 4.) náleží k nejlepším pracím skladatelo-\nvým, a jakkoli jest psán v obvyklé oné šabloně, kde\nhlavní fráze se na spůsob refrainu vždy opakuje a zvláště\nku konci se stupňovanou silou vystupuje, přec budí po-\nzornost nejen pikantní melodikou, nýbrž i duchaplnou a\nmnohdy překvapující částí orkestrální. Upozorňuji po\njadrném a mužném začátku v ohledu tomto zvláště na\nono místo, kde začíná těkat slovy: „Stále však jen strachy\nnenaháním, i k něžným sahám nezřídka já zbraním\". Zde\norkestr převážně ve vyšší poloze smyčcových nástrojů\ns lahodou a něhou nejjemnější šepotá a stupňuje se\nv milostném rozproudění opětně k počáteční mužné frázi,\nkterou vhodně ukončuje. Podobné náleží i Biblettino „za-\nstaveníčko\" k nejlepším číslům operety. Partii tuto pro-\nvedla s obvyklou obratností svou pí. Seifertová,\njakkoli se zapři'i nedá, že by statečnější zjev nebyl úloze\nté právě na škodu; že zvláště části pěvecké všemožnou\npéci věnovala, bylo zjevno, jakož se vůbec zapříti nedá,\nže poslední dobou dosáhla dáma ta znamenité routiny\nv zacházení s hlasem svým, který jakkoli již od přírody\njest nepatrně nadán, přec dospěl konečně pilným zajisté\ncvikem k takému stupni ohebnosti, že ochotně poslouchá\ni nejmenšího pokynu své vládkyně. K většímu rozvinutí\nkrás i předností hlasových podává vhodnou příležitost\núloha „Ginetty\", dcery lazebníko\\y s břitvou v ruce\niv ústech, z nichž zvláště ta poslednější, ostrý totiž\njazýček, a plné platnosti v úloze té přichází. SI. Sa-\nková provedla úlohu „Ginetty\" s překvapujícím výsled-\nkem; zpěvní přednáška její jest ve všech částech výte-\nčná, rozmarem živým překypující a rozmanitá; hra pak\njejí zasluhuje pochvaly neobmezené: s jakou živostí a\nkomickou energičností umí komandovati svého nastáva-\njícího, jak umí hráti na rozhněvanou a těžce uraženou\na opětně jak v smíru přechodem něžně a oddaně se po-\noddavkách před nocí svatební tulí k mladému muži svému,\nto vše provedeno tak přirozeně, s tak ohebnou routinou\nhereckou, že zaujati jsme již v prvních scénách pro\nvýkon tak pečlivě nastudovaný. Zjev její v druhém jed-\nnání v lazebně s břitvou v ruce jest velmi pikantní; její\narie ovšem nepůsobí tak, jak by toho zasluhovala, po-\nněvadž jest tu pozornost obecenstva současně obrácena\nk jiným předmětům, k holení a jinému maltraitování\nübohých staťistů. Proto ji též slečna při posledním pro-\nvedení vynechala. Škoda sice velká o ni není; však\ndala by se snad arie ta zachrániti tím, kdyby ji slečna\nzpívala při holení toho kterého individua na něm své\ncitlivé kumšty zkoušejíc. Vrchole dochází výkon její\nv č. 11. kde zapírá pravého muže svého vzdor tomu,\nže jí tento nejmakavější důkazy o své pravosti podává\ntím, že ji upomíná na detaily noci svatební. Její velmi\ndobře stupňované „nevím pranic o tom\" dělá efekt vý-\nmluvnou hrou mimickou, v níž jasně se značí záblesk\nslastné upomínky na líčené okamžiky však rychle ustu-\npuje nucené, dělané chladnosti na povrchu, jakkoli uvnitř\nvše hárá v rozechvění. Opakujeme poznovu, že slečnu\nSákovu řadíme k nejpřednejším oporám naší opery\noboru komického.\nZ mužských úloh nejprospěšněji Vyniká mezkář\n„Marcassou\", jejž p. Seifert v mnohých momentech ele-\nmentární silou rozvášněn žárlivosti z rámce pouhé ope-\nrety téměř k pathosu elementu vážného povznáší a tím\nvždy veškeré obecenstvo zvláště po efektní scéně v la-\nzebně k bouřnému potlesku strhuje. Zde bývá vším\nprávem tento miláček obecenstva pokaždé hlučně volán.\nŽe veškeré scény jeho s „Ginettou\" v ladné souhře\ns ní splývají ku větší ještě platnosti je přivádějíce, roz-\numí se při obratnosti p. Seifertově samo s sebou.\nYe zpěvu zní jeho zvučný baryton zajisté přjjemně. Se\nstejnou dovedností si počínali oba naši mistři z oboru\nkomiky pp. Frankovský a Mošna, z nichž prvý co\nstarý „Compistrou\" upomínal poněkud na jenerála „Buma\".\nP, Mošna vytvořil co Bibés originelní figuru starého\n„třínohého\" pytláka.\nPanu Kroessingo vi vede se dobře ve sféře\npřihlouplých karakterů: jeho „Vašek\" v „Prodané\" jest\nproslavený, taktéž se mu velmi dobře zdařil pokud\nse pamatujem v „Gerolštejnce\", „Pavel princ\", jejž\npozději nevíme proč a nač, opěť převzal p. Šamberk\nvzdor tomu, že se p. Kroessing co do zpěvu i hry\nvelmi líbil. Nejnověji opěť se stejné obratnou neobrat-\nností dával přihlouplého feudála „mladého pána z Com-\npistrů\", při kteréžto příležitosti jej před tím varujeme,\naby neupadal přílišnou jednostranností v pohodlnou ša-\nblonu, dle které by tvořil všechny své postavy. V po-\nhybech, mimice ba často iv akcentech dialogu mluve-\nného zdá se nám, že často se opakuje. Hlas jeho jindy\nkrásný, šťavnatý tenor v poslední době patrně trpí ja-\nkousi zastřeností. Přáli bychom, aby to byla jen ne-\npatrná okamžitá choroba, jež by dalšímu rozvinutí krá-\nsného hlasu jeho nemohla býti na závadu. Menší úlohy\nbyly vesměs v dobrých rukou.\nSbory jsou v operetce této četně zastoupeny; však\nnedostává se jim zde v aréně tak svědomitého a pečli-\nvého provedení, jak jsme to od nich zvykli v Novoměst-\nském či „prozatímním\" slyše'i. Nejpatrněji bylo znáti\nmdlou blázeovanost sboru a nechuť jeho ku zpěvu v 6.\n5. „Slyšíte zvonků hlas\", kde v povážlivou kolisi disto-\nnační přicházel s orkestrem, jenž v části smyčcové figu-\nruje melodickým řebříkein h, tis, fis ev přiměřené změ-\nně harmonické a jasnou toninou svou ostře odráží od\nnedotažených hlasů sborových, jež neustále za sebou\nvléci musí. Žádná rozhodnost, žádný oheň není ve sboru;\ndoufáme že p. kapelník svou energičností sbor dovede\nku vyššímu stupni čilosti budoucně pobídnouti. Dle všeho\nmožno říci, že práce tato se zdarem doplňuje onu v oboru\nmoderní operety znamenitjou trojici Offenbaehovu: „Ban-\ndité\", „Princezna z Trebizondu\" a|J„ Pytláci\", kteréžto\nse u nás zajisté vším právem plného uznání obecenstva\nzábavychtivého nynější dobou dostalo a co den poznovu\ndostává.\nVedle „Pytláků\" Siyšeli jsme v uplynulém témrlnu\nZajcovu rozmarnou operetu „Hadačku z Boissy\", jež\npřilákala dosti četné obecenstva Zdařilé výkony slč.\nSákovy, jež v poslední době iv uspořádaní svých\nkostumů jeví lepší než kdy jindy vkus, jakož i pp.\nFrank o vské ho, Mošny a Kroessinga (jenž co\n„Flageolet\" zápasil statečně s chrapotem), jsou v nej-\nlepší pamětinaší z dob předešlých. V úloze „Florence\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3625, "texte": "jsme tenkráte poprvé slyšeli slč. Huttaryoyu s je-\nviště. Slečna jest nedávno engažována tušíme vý-\nhradně pro obor subretní a vystoupila dle doslechu\njiž několikráte s rozhodným úspěchem před našim obe-\ncenstvem. Poněvadž nám nebylo možno býti svědkem\nprvního jejího úspěchu, použili jsme nyní vhodné pří-\nležitosti abychom učinili zadost své povinnosti referent-\nské a podáváme tedy dle posledního výkonu jejího v „Ha-\ndačce\" úsudek svůj o mladé této síle pěvecké.\nStarý jeden učitel zpěvu praví: „kdo chce býti\nzpěvákem operním, musí míti plné sto dobrých vlast-\nností; má-li ale dobře vyvinutý hlas, pak má těch do-\nbrých vlastností již „děvětadevadesát.\" Poněvadž\njest tedy vývin hlasu nejpodstatnější podmínkou dobrého\noperního pěvce, obrátíme především ku hlasu zřetel svůj\na podotýkáme již ku předu, že slečna oněch devětade-\nvadesát dobrých vlastností nemá, čili jinými slovy, že\nslečna se posud úplně vyvinutým hlasem honositi ne-\nmůže. Hlas sám o sobě zdá se býti zdravým, však\njeho lahodný proud jest mnohými zlozvyky zkalen. Tak\njest ostré nasazování a násilné rozvírání tonu ve vyšší\npoloze, čímž hlasu se dostává plochého, prázdného ka-\nrakteru, úplně pochybené jakož vůbec celé sestrojení obli-\nčeje při zpěvu nelze chváliti. Slečna totiž navykla si\nzvláště ve vyšší poloze spodní čelist vysazovati přes\nhorní, čímž nejen trpí původní příjemná forma obličeje,\nnýbrž hlavně svaly krční jsou chybným tím sestavením\npřílišně, napjaté takže nemožno hlasivkám pružně se rc -\nzechvěti ku jasnému, kulatému tonu. Nevíme sice, kdo\nbyl či jest jejím mentorem ve zpěvu však nepochopu-\njeme, jak možno tyto prvopočáteční a hlavní zásady\nvšeho vývoje hlasového přehlednouti. Pakliže je nástroj,\nna němž hráti mám, špatně konstruhován, nikdy z ně\nnevyloudím tak správný ton, jako na dobrém nástroji\na kdybych byl v technickém ohledu nejdovednějším mi-\nstrem. Tot pravda v každém ohledu patrná a přede jí\nnechtějí mnozí učitelé zpěvu rozuměti a myslí, že na\nšpatně konstruovaných nástrojích dovedou pěkně hráti.\nBarva tonu některého nástroje ku př. houslí jak známo\nzávisí hlavně od poměru, v jakém sestrojeny jsou více\nméně vypouklé obě desky; barvitost i celý kurakter\nhlasu lidského závisí též od jistého sestavení otvoru\nústního, jímž hlas se proudí toť zkusiti může každý.\nPakliže tedy toto sestrojení otvoru ústního jest pochy-\nbeno v základě, nemůže se hlas nikdy v plné své kráse\nrozvinouti. Slečnin výraz v obličeji jest následkem vy-\nsazení spodní čelisti tuhý, nepohyblivý: nechť zpívá slova\njakéhokoli smyslu, usmívá se stejně ku všemu a obli-\nčej herce má býti přede, jak známo, nejvěrnějším zr-\ncadlem všeho, co se v duši představované osoby as díti\nmohlo. Na takové zbytečnosti mezi něž i hra a snad\ni chůze po jevišti náleží jak se zdá slečna ne-\nbéře valného ohledu: prozatím si odzpívá své noty s prů-\nvodem orkestru as neustále nakloněnou hlavou k pra-\nvému ramenu aje se svou partií spokojena. Sebevě-\ndomí je předc jen nejkrásnější cností každého umělce!\nMožná, že časem se hlas slečnin vyvine, jisto jest, že\ndálším vystupováním se slečna i ve hře otuží však\nmusí býti pilná, ještě velmi pilná pod návodem rozum-\nného učitele. Studovali musí zvolna, nechť ni nefor-\nciruje; neboť jisto jest, že kdo chce býti s vývinem\nhlasu brzy hotov, jest také v skutku v krátkém čase se\nsvým celým hlasem úplně hotov.\nJest to sice negalantní od nás, že se odvažujeme\ntak krásné dámě mnohou pernou pravdu přímo do očí\nříci však jsme toho mínění, že jí upřímnou, bezo-\nhlednou pravdou více posloužíme, než povrchní bez ba-\nrevnou pochvalou, s kterou se sem tam v denních li-\nstech slečna dosud spokojiti musela.1\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-07-11-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-07-11_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-07-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "224", "page_fin": "224", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.2.6", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.8", "debut_caractere": 3627, "fin_caractere_exclue": 3682, "texte": "Listárna redakce.\nPp. dopisovatelům z S.a K. H. Příště."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n11. července 1807 nar. Joz. Ticháček, slovutný tenorista — ve\nWeckels dorfu.\n12. „ 1778 f Jan. J>achim Quanz, flétista, učitel krále\nBedřicha Velikého v Postupímě.\n„ „ 1820 I. provoz. Maršnerovy zpěvohry „Jindřich\nIV.\" v Drážďanech.\n„ „ 1848 nar. Jindr. Korel, čell. v Kosmonosích.\n13. „ 1837 nar. Jindř. Pech, ski. a uč. zpěvu v Praze.\n„ „ 1867 I. provoz, oratoria „Mistr Jan Hus\" K. Lo e-\nw e-h o „Uměleckou Besedou\" v Praze.\n14. „ 1680 nar. Benedetto Marceli o. slovútný skladatel\nv Benátkách.\ns „ 1849 f Francois, Prume, houslista —v Stavělo tu\nv Belgii.\n15. „ 1745 nar. Bedřich Benda, housl. a sklad. v Po-\nstupímě.\n„ „ 1818 nar. Jindřich Es ser, sklad., kapelník ve Vídni\nv Mannheimu.\n„ „ 1831 nar. Joz. Joachim, slovutný houslista a ski.\nv Kiste vv Uhrách.\n„ „ 1857 f Karel Černý, sklad, a pian. —ve Vídni.\n16. „ 1829 f Jan David He i n ichen, král. polský a kurf.\nsaský kapelník a skladatel v Drážďanech.\n„ „ 1811 f Jacques Lacombe, hud. spisov. v Paříži.\n„ „ 1857 fP. J. Béranger, básník světoznámých chan-\nsonet francouzských v Pažíži.\n„ „ 1871 f Karel Taussig, výt. pian. a skladatel\nv Lipsku.\n17. „ 1804 nar. K. Ferd. Becker, varhaník a hud. spis.\nv Lipsku.\n\nBělehrad a jeho národní divadlo.\nSděluje Rom. Luke.\nK tolikerým zásluhám, jež si neunavitelnou péčí\no duševní pokrok národa svého vydobyl zavražděný\nv topčiderském parku kníže srbský Michal\nObrenovičllL, náleží i „srbsko narodno po-\nzorište\" v Bělehradě. Vzniknuvši ideou i pod-\nporou knížete samého, peněžitou pomocí ze státních\ndůchodů a obětavostí srbského patriotismu, otevřeno\nbylo na podzim roku 1869. Shromážděnému obe-\ncenstvu nebylo však v slavnostní ten večer více po-\npřáno, zavděčiti se zasloužilému knížeti živou ovací;\nneb se nedožil více krásného toho okamžiku, by mohl\nnárodu svému odevzdati opět jeden plod neochabu-\njící své pečlivosti, kterým si byl stálý pomník ve\nvlasti své postavil. Avšak vdéčné obecenstvo v blahé\nupomínce na zvěčnělého knížete nezůstalo toho ve-\nčera netečným, ač nebylo Michala více ve středu\njeho. Dojato výjevem na jevišti ze života knížete,\ntotiž představením momentu přijmutí hradu běle-\nhradského z rukou tureckého náméstníka,\nv němž se zvěčnělý vladař srbský na koni objevil,\nunésti se dalo posluchačstvo nevýslovným nadšením\ni vypuklo v bouřlivý potlesk. Zdálo se, že genius\nknížete Michala sešel s výší svých v Thaliin ten\nchrám, že rozestřel perutě své nad slavnostně nad-\nchnutým posluchačstvem, které puzeno jsouc vnitř-\nním svým naladěním pozvédalo uslzených syých očí\ntam k lóží mladistvého knížete Milana, k nadějné\nto hvézdé srbského národa, a téměř bezděky vpadlo\nv hlučný jásot, v bouřlivé volání „živio!\" Tak\nzahájena jsou představení v bělehradském srbském\ndivadle národním.\nNež zdá se, že genius Michalův nezůstal dlouho\nstrážným andélem tohoto mladého ústavu.1 „Srbsko\nnarodno pozorište\" dožilo sé již nepřehledných klamů,\nmá již přemnoho trpkých zkušeností za sebou, tak\nže by se dala za teprv několikaleté jeho existence\nnapšati o něm již celá historie. Trapné živoření\nbělehradského národního divadla zaviňují ty nejrůz-\nnější vnitřní i zevnitřní příčiny. A poněvadž to leží\nv interesu všeslovanské vzájemnosti, poznati alespoň\nz části všeliké ty neduhy, které úspěšnému rozví-\njení tohoto ústavu zpřízněného nám národa srbského\npřekážejí, budiž to účelem těchto řádků, v krátkých\nrysech předvésti oku laskavého čtenáře „Dalibora\"\nrozličné ony vady, z nichž bude každému lehce po-\nsouditi, zdali stálo bělehradské národní divadlo až"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.2", "texte": "doposud na základě čisté uměleckém, zdali nám übez-\npečoval jeho dosavadní směr skvělý rozvoj ústavu\nsamého i zdali se konečné nadíti můžeme, že při\ntakových okolnostech výkvěte na jeho půdě kdysi\npůvodní srbská zpěvohra.\n„Srbsko narodno pozorište\" je pro Bělehrad do-\nsti prostranná ale jednoduchá budova, beze všech\nzevnějších okras, zřízena nákladem poměrně dosti\nvelikým u bývalé „Stambol-kopie\" (stombolské brány),\nnedaleko vysokých škol a blíže rakouského gene-\nrálního konsulátu. Vnitro divadla samého je úhledné\ni vábné, a pro obecenstvo jakož i pozdějším pro-\ndloužením zadní trati i pro jeviště dosti pohodlné.\nPlynové osvětlení zřídilo se teprv později v bývalé\nnedaleké turecké mešitě, odkud :-e do prostor diva-\ndelních rozvádí.\nPřed tím, než oyla zřízena zvláštní divadelní\nbudova, neměl Bělehrad ni jediné stálé místnosti pro\npředstavení dramatická, a spokojiti se musil před-\nstaveními rozličných kočujících hereckých společno-\nstí. Konečné nastala ale i pro Bělehrad doba, že\ndostal své národní divadlo as ním i stálou spo-\nlečnost s ředitelem, kteráž se byla zřídila engažo-\nváním potřebných k tomu četných hereckých sil z roz-\nličných rakousko-srbských a horvátských\njevišť, i z mnoha začátečníků. A jak asi postaráno\nbylo o orkestr?\nNa orkestr pomýšleno zcela po macešsko. Po-\nvažován jsa jen za věc zcela mimořádnou a podřízenou,\nsestaven byl z několika českých hudebníků, z ko-\nmandovaných k tomu cíli členů vojenské knížecí ka-\npely a několika diletantů pochybné jakosti. Ředi-\ntelství pak této směsice svěřeno jest z počátku síle\nne valně zkušené, až se konečné dostalo do rukou\nkrajana našeho čižka, vojenského knížecího kapel-\nníka. Vůči gáži hereckého personálu, byl však i jna-\nlerielní stav orkestru chatrný, samé to okolnosti, které\nnemohly zůstati dlouho beze vlivu na samý orkestr\na jeho výkony.\nNejvyšší dozor nad tímto národním ústavem svě-\nřen vládou ministru osvěty, a správa zvláštnímu vý-\nboru. Bylo to na počátku vladaření srbského ná-\nměstnictva, po smrti knížete Michala, když ještě\nministerstvo osvěty spravoval bývalý ministr M at i č.\nNež, jak nám pozdější doba ukázala, nebylo vlada-\nření náměstnictva tak růžové, jak se nám samo bylo\nvychvalovalo Národ srbský má nyní přemnoho zřej-\nmých důkazů, kterak byl klamán, a jest si nyní toho\nvědom, že mužové, kteří po několik roků vládli osu-\ndem knížetství srbského, nezasluhovali vesměs té ne-\nobmezené důvěry, kterouž byl v ně národ skládal.\nSe státními důchody hospodařeno a nakládáno dle\nvůle a interesů protěžovaných jednotlivců. Bále po-\nskytnuto je příležitosti k rozmnožování - se a pů-\nsobení sektě polovzdělaných lidí beze všech zásad\na bez určitého směru, již se dnes po tom, zítra po\nonom vzdělanějším národě opičí, odkud jim totiž pří-\nznivější vítr věje. Na újmu samého národa srbského\nvzniklo za té doby množství různých nařízení, novot\na ústavů pochybného prospěchu a spočívajících na\nvetchých základech.\nA takto sklesnouti muselo v krátké době i samo\nsrbské národní divadlo. Měli jsme je jen ještě k vůli\ntomu zevnějšímu lesku před světem, neboť živořilo\njen jako chřadnoucí bylina v rostlinárně, jsouc dojnou\nkrávou pro administraci a jeji činitele, pro' ředitel-\nství a herecký personál. Kdyby se v okolnostech ta-\nkových bylo přec se strany ředitelství a správního\nvýboru aspoň něco rozhodného, určitého pro jeho\numělecký rozvoj učinilo! Než, tu se jenom vždy\nexperimentovalo. Především povolán v čelo ředitel-\nství na místo předešlého Dordě vi č a Bačvanský,\na později rozpuštěn ministrem i správní výbor co\nzbytečný. Bačvanský, požívající v rakousko-srbských\na horvátských divadelních kruzích povést dobrého\numělce, pokusil se o to, uvésti na bělehradské jevi-\nště konversačni dráma, k čemu si však musil dříve\nsám z dosavádních sil hereckých teprv spůsobilejších\nvzdělávati, jež však nikdy nebyly s to, vyšinouti se\nna výši dokonalého umění. Byl to zajisté pokus\nchvalitebný. Než, mohl-liž tím přispěti k zdaru bě-\nlehradského divadla? Vkus a krasocit širšího obe-\ncenstva srbské metropole je bohužel z příčin již sa-\nmého stupně vzdělání ještě příliš nevytříbený, vyjí-\nmaje jen malou hrstku vzdělanější elity, která však\nnepostačuje místnosti divadelní vždy sama vyplůovati.\nJaký tedy div, když širší obecenstvo, repertoirem po-\nvrhujíc, divadla se vzdalovalo, a tudíž síň Thaliina\njakož i kasa vždy prázdná zůstávala ? Avšak i za-\nřízení pěvecké školy divadelní, v níž se i čle-\nnové národního divadla, jakož i diletanti obojího\npohlaví v theoretickém i výkonném zpěvu vedením ji-\nhoslovanského skladatele a sbormistra bělehradského\nV\nzpěv. spolku Davorina Jenka cvičili, nebylo s to\nrepertoiru žádoucí barvitosti poskytnouti. Arci či-\nněny později na jevišti i pokusy se zpěvohrami, ja-\nkéž byly především „Marnotratník\" a „Lukrecia Bor-\ngia\"; než vše to ostalo bez valného úspěchu. Kasa\nzůstávala přece prázdna, a deficit neustále vzrůstal.\nPřikročeno tedy k posledním, ano již skoro zoufalým\nexperimentům: k účeli oživení bělehradského srbsko-\nnárodního divadla dávány jsou koncerty a bály,\naž konečně došlo i na loterii!\nPři takovýchto okolnostech bylo patrno, že dá-\nvno již nahromaděné mraky nad ústavem tím jeden-\nkráte strhnouti se musejí. Nejcitlivéjší rána zasazena\njemu byla samou národní skupštinou, kteráž,\npozdvihnuvši hlasu svého vůči vždy větším schodkům\nsrbsko-národního divadla, připadající jemu peněžitou\nsubvenci několika sto tisíců ročních piastrův více povo-\nliti nechtěla. Od ministerstva osvěty sestavena na\nto komise, kteráž měla rozličné ty neduhy národ-\nního „pozorišta\" pečlivě proskoumati a učiniti vhodné\nnávrhy, jakby se asi mohlo trapnému živoření srb-\nsko-národního divadla s prospěchem odpomoci. Bylo\nto krátký čas před tím, co měl mladistvý kníže Mi-\nlan Obrenovič IV. za plnoletého prohlášen býti\na sám se v čelo vlády postavili. Náměstnictví a jeho\nministerstvo odstoupilo s jeviště politického, a na"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.3", "texte": "jeho místo dostavilo se nové, zvolené knížetem sa-\nmým. Nový ministr osvěty Novakovič vida však,\nže se od divadelní kontrolní komise nelze nadíti tak\nbrzo úspěšných a želaných výsledků, pojal celou tu\nzáležitost se zcela jiného hlediště, a shledal, že ka-\nlamitě srbsko-národního divadla jen radikální re-\norganizací celého ústavu, a to od samých\nzákladů odpomoci lze.\nVečír dne 24. června minulého roku, po před-\nstavení „Milionáře\", objeví se v místnostech diva-\ndelních nenadále ministerský úřadník, a čte shromá-\nžděnému personálu divadelnímu úkaz ministra osvěty,\nkterýmž se veškerý personál (i s orkestrem) až na\nněkolik členů ředitelství a administrace na neur-\nčitou dobu rozpouští.\nTak učiněn je víceleté krizi divadelní, zaviněné\nspolečně správou, a obecenstvem, pojednou efektní\nkonec divadlo se zavřelo. Divadelní personál mu-\nsil se nolens volens vzdáti v nenadálý svůj osud i ro-\nzešel se. Jen malý pozůstalý hlouček, který byl na-\nšel v jednom ctiteli umění příznivce svého, a kterýž\nmu vystavil na spěch malou arénu, konsolidoval\nse v jedno těleso, a započal v ní řadu předsta-\nvení, k nimž nejvyšší správa srbsko-národního divadla\ngarderobu i potřebné náčiní zapůjčila. Než i tato\ndivadelní představení těšila se slabé jen návštěvě a\nmusela z příčin přirozených zastavena býti. Takto\nzůstal Bělehrad po dlouhou dobu beze vší umělecké\nzábavy.\n(Pokračování).\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\nDr. hrabě Laurencin.\n** Z Vídně. (Pův. dopis). Ke koncertům, které vždy\nku konci saisony se objeví, které však jak bohatým\nsvým programem tak způsobem jeho provedení náhradu\nposkytují za trapné přesycení rozličnými vlažnými kon-\ncerty virtuosů, patří dva roční symfonické, vokální a\ninstrumentální koncerty, které vedením ředitele a kon-\ncertního mistra Hellmesbergra chovanci na zdejší kon-\nservatoři odehrávají. První koncert zahájila Volk-\nmanno v a rovněž duchaplná jako formálně správná sym-\nfonie do b—dur (op. 54.) Tato symfonie jeví se jako\nz jednoho kusu ulitá, plna života, plna opravdivé ná-\nlady. Provedení sloužilo věru ku cti mladistvému or-\nkestru. Stejně plastický byl přednes obou krajních vět\nz koncertu Šeb. Bacha (d-moll) pro klavír a dopro-\nvázející orkestr. Příčiny, proč se jinak krátká střední\nvěta vynechala, nemohl jsem se dopátrati, a přece tím\nutrpělo dílo neomluvitelné rozkouskování. První větu před-\nnesla žákyně Jozefina Engelova, poslední Anna\nSternbergova s úplnou správností. Mozartovu arii\npro soprán, orkestr a obligátní klarinet „non piu di\nfiori\" z „Titusa\" zpívala sl. Louis a Pro chov a.\nBohatost tonů, obsáhlou techniku a samostatnou tvůrčí\nsílu ohjevil houslista Alois Bruck přednesem první\nvěty houslového koncertu Beethovenova. Druhý hou-\nslový koncert a sice Mendelssohnův byl zastoupen\nvětou první a poslední. Sólistka sl. Berta Hafftova\nzávodila s orkestrem o palmu vítězství. Poněkud slab-\nšího dojmu zanechalo závěrečné číslo koncertu, byl to\nRubinsteinův koncert pro klavír a orkestr v d—moll.\nCelé to dílo k nám mluví sice ve vysokém pathosu, jest\nvšak to přece jen práce raffinovaná. K tomu ještě se\npřidružilo, že sólista Felix Mottl celou silou bušil\nv klavésy beze všeho pojmutí a ducha. Slečna Ann a\nŠetřilova, absolvovaná konservatoristka z třídy prof.\nDach se, známa byla již v saisoně předešlé svými vý-\nkony. Tuším, že jsem již v „Daliboru\" při příležitosti\nse o ní zmínil co o technicky obratném talentu. Ten-\nkráte nebyla ideální stránka jejího povolání dosud ješté\nzcela jasnou. Letos bohužel nemohl jsem býti svědkem\npokroků této umělkyně. Musím se tedy uspokojiti, že\nVám toliko dobře zvolený a sestavený program podati\nmohu. Spohrův kvintet pro klavír a stroje smyčcové\nv c—moll, jenž vždy zůstane dílem mistrovským. Dálší\nčísla programu byla Šeb. Bacha fuga pro varhany\nv a—moll v spracování Lisztově, Chopinovo nok-\nturno v ť—dur, Lisztova druhá (es—dur) etud a dle\nPaganiniho, konečně střední a poslední věta z We-\nbrova koncertu klavírního ves—dur, upraveného pro\ndva klavíry od z Petrohradu sem se přistěhovavšího\nvirtuosa a paeaagoga Prombergera. Právě co tyto\nřádky píšu, dozvídám se, že sl. Šetřilova nepoměrné více\nco do výrazu se svou látkou se spřátelila. Především\nbyl prý přednes Spohrova díla leskuplný, za to prý\nspoluúčinkující kvartett hrál bez barvy a mdle ač z pře-\nních sil byl sestaven. Těžiště čtvrtého a toho roku\nposledního řádného koncertu spolku hudebního,\nleželo vlastně ve výkonné síle první třídy, jakou nazvat i\nse může k. saský koncertní mistr Lauterbach. Jeho\npřednes pln zápalu, podporovaný technikou, kterou na-\nzvati dlužno nejen mater ielně nýbrž i poeticky na nej-\nvyšším stupni stojící, schopen jest úplně toho, aby vše,\nco jeho šmycci svěřeno jest, v nejširším smyslu zušle-\nchtil, oživil, vřelostí naplnil a oduševnil. Kladu důraz\nna slovo vše, neboť třívětý houslový koncert od Olden-\nburského dvorního kapelníka Alberta Dietricha\njest toliko poutavou prácí. Však nadarmo bys hledal\nnějaká themata, nějakou celkovou náladu, která by tyto\npoutavé jednotlivosti nejrozmanitějšího druhu v jeden\ncelek spojovala. Vše to platí též o „ariosu\" Julia\nRietze, které vše ostatní jenom žádnou duši nemá, však\nvšeobsáhlému umění Lauterbachovu povedlo se skutečnou\nnáladu ze skladby té vykouzliti, takže vzhledem k jeho\numění jméno „čarovných houslí\" reální podstaty má.\nMimo to nalézala se na programu bujará symfonie\nv es—dur J. Haydna. Dále „S ch ic k sal sl ie d\"\nBrahmsův, píseň pro sbor s orkestrem složená, kte-\nrouž skladatel - dirigent jenom slabého účinku docílil.\nKonečně skvostné pastorále pro orkestr z „váno-\nčního oratoria\" Šeb. Bacha a závěreční sbor\nz nedávno slyšeného oratoria „Š a 1 o m o un\" od Ha e ndl a.\n\n** Z Petrohradu. Jak úrodné půdy zde nalézá\npravá snaha umělecká, seznati opět lze z nedávno uve-\nřejněné výroční zprávy „jednoty pro hudbu ko-\nmorní\", z nížto vyjímáme tuto některé dáta. - Jedncta\ntato, založena výtečnými houslisty a carskými komor-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.4", "texte": "nimi hudebníky Eugenem Albrechtem a Fr. Hildebrand-\ntem. zahájila svou činnosti dne 17. listop. 1872. Hned\nv prvním ročníku docíleno výsledků překvapujících. Ka-\nso vní hotovost čistá obnášela ku konci roku 2400 rublů.\nUspořádáno hylo 13 večerů komorních, navštívených 1241\nosobami, za kterýchžto provozováno 56 skladeb 23 rů-\nzných skladatelů., mezi nimi skladby 8 umělců petro-\nhradských (Rubinstein, Faraincin, Homilius, Wilm a Aía-\nnasiev). Členů čítá jednota 146 a sice 2 čestné (Ru-\nbinstein a stařičký houslista Maurer), 63 výkonných a\n81 přispívajících. Koncerty odbývají se v aule chrámu\nsv. Petra na Něvském prospektu, krásném to sálu, jehož\njednota zdarma po užívá. Nejprvnějši tři firmy továrníků\npian. v Petrohradě: Becker, Herrmann et Grossmann a\nSchroder, poskytují své nástroje taktéž zdarma. Z za-\njímavých a nikoliv jednostranně sestavených programů\nseznat! lze, že vedle klasiků béře se také patřičného\nohledu k nadaným skladatelům mladším. Každý večír byla\naspoň jedna novinka mladšího nějakého skladatele pro-\nvozována. Bach zastoupen jest 4kráte, Haendel Skráte,\nHaydn 2kr., Mozart 4kr., Beethoven 9kr., Bocherini Ikr.,\nŠubert 3kr., Mendeßsohn 2k., Šumán 3kr., Brahms 2kr.,\nGade 3kr., Rubinstein 3kr., Svendsen, Kafi a Grůndner\nkaždý 2kr., Lachner, Yolkmann, Wůerst a Grieg Ikráte,\nmimo ostatní domácí skladatele. Zajisté to činnost uznání\ni následování hodná!\n** Berlínská opera provedla v celé minulé sezoně\núhrnem dvě novinky: Verdiho (!) „Aidu\" a malou ope-\nretu Rudeke-ho „Die Monkguter\". Co tomu přec říkají\nnaší nespokojenci, kteří se nechtěli ani spekojiti s pěti\nnovinkami?\n** Auherova zpěvohra „Němá z P o r ti e iu dožila\nse dne 14.m. m.v Padově prvního svého provozo-\nvání a učinila ovšem veliký dojem. Nemůžeť ovšem žádný\nYlach z horoucnější duše pěti, jak tento geniální skla-\ndatel francouzský.\n** Z Petrohradu. Slovutná mistryně zpěvu pí.\nNi s se n - S al o m r,n o v á uspořádala v minulé sezoně kon-\ncert se svými žačkami, jenž dopadl velmi skvěle. Nej-\nvíce vynikaly si. Jozeřína Reškova a sl. Klementa\nKalasova, o níž všeobecně praveno, že připomíná sla-\nvnou Alboni v nejlepších její letech.. Známo již, že vy-\nstoupení její na ruském jevišti potkálo se s rozhodným\núspěchem a že engažována jest pro letní sezonu pro\nvlašskou operu v Londýně. Také ostatní žačky sl. Haake,\nEnglova, Fanajevova a Džunkovska osvědčily školu zna-\nmenitou i nadání výtečné. Mimo to účinkovaly bývalé\njej žačky pí. Raabová (Moravanka), sl. Charitonova a\npí. Walterova-Kameňská. P. Paleček zpíval Šubertova\n„Vílo vládce\", obdivuhodně jsa doprovázen Ant. Rubin-\nsteinem. Y hudebním ohledu nejzajímavější číslo bylo\njedna z nejkrásnějších scen z Rubinsteinovy zpěvohry\n„Feramors\" z 111. jedn. (se sborem), partii „Lally Roukh\"\nzpívala pí. Raabová. Rubinstein sám hrál Šamanův „Kar-\nneval\" a uchvátil veškeré obecenstvo.\n** Nová zpěvohra jednoaktová L. Šuberta „Oba\nlakomci\" poprvé provozována ve Vratislavi s úspěchem.\n** Z Paříže. Skladatel Saint-Saéns dokončil\nvelikou zpěvohru, jejížto hrdinami jsou bibličtí Simson a\nDalila. Úryvky z ní provozovány byly minulý měsíc v sa-\nlonech slovutné Viardot —Gardové. Membrée-ova\nnová zpěvohrá „1/ é sel a ve\" („Otrok\") bude co nej-\ndříve provozována. Taktéž připravuje se ve vlašské zpě-\nvohře Vevd ili o zde dosud neznámá opera „Julius\n•Ca es ar\" po zimní sézonu.\n** Divadlo v Záhřebe šťastně přestálo krisi. Bán\nMažuranič z vlastního popudu svolal schůzi znalcův,\nv nížto v poradu vzaty byly vhodné prestředky, jimiž\nby se divadlo i s operou slušně dalo udržeti. Na to\nvymoženo zvýšení subvence a zavedeny všeliké úspory\nv divadelní režii.\n** M. Blumner, řed. pěv. akademie v Berlíně, slo-\nžil nové oratorium „Pád Jeruzaléma\", jež má býti\nv příští sezoně provedeno.\n** O. Kolberg vydal v Krakově spis: „Krakoviaki\ni mazurki v okoli Krakova\", jenž jest velmi za-\njímavým příspěvkem k literatuře o národním zpěvu\npolském.\n** Davorin Jenko, výtečný skladatel srbský, složil\na vydal „Srbskou hymnu\" pro mužský sbor s prů-\nvodem klavíru, oslavující mladého knížete Milana a vy-\nnikající slavnostním rázem svým i zvláštní pádností výrazu.\n** Francouzský sklad. Ambrois Thomas dokon-\nčuje novou čtyraktovou zpěvohru „Les ligueurs\", jejížto\nlátka vzata jest z doby Jindřicha 111.\n** Verdi-ho mše smuteční vynesla v Paříži v šesti\nprodukcích úhrnem 96.000 franků 1\n** Glinkova zpěvohra „Žizn za carja\" \\yjde\nv Miláně u Eicordiho s tekstem vlašským.\n** Offenbach píše pro „Bouffes parisiens\" novou\noperetu „Madame ť Archiduc\".\n** Aleksandra Menčikova, výtečná zpěvačka, která\nsi v Glinkově opeře „Žizň za carja\" získala v Miláně\ntolikerých sympatií, engažována jest k divadlu „La Scala.\"\n** Náš rodák Fr an t. Be nde 1, výtečný pianista\na skladatel, jenž v minulé sezoně v Praze koncertoval,\nzemřel dne 3. t. Tm v Berlíně v nejlepším ještě věku\nna tyfus. Nar. jest 3. března 1833. Vzdělal se v ústavě\nProkšově v Praze, kdež také co učitel byl činným. Po-\nzději odebral se do Německa a trávil nějaký čas u Fr.\nLis zta ve Výmaře za příčinou svého zdokonalení. Byl\nco skladatel dosti plodný a zejména v oboru salonní\nskladby dosti šťastný. Zvláštní pozornosti zasluhují jeho\ntři fantazie na české národní písně op. 8, 45 a 47.\nUsadil se v Berlíně, kdež mnoho zdárných žáků vzdělal.\nČest budiž jeho památce!\n** Z Lublaně. (Pův. dop.) V posledním svém do-\npisu (čís. 10.) jsem slíbil pokračování a spolu dokon-\nčení referátu o letošní hudební sézoně. Mezi tím se\nvšak vloudil do „Dalibora\" dopis, svědčící poněkud o ne-\nznalosti zdejších poměrův. Zdejší filharmonickýspo-\n1e k uspořádal jako každoročně tak i letos 5 koncertů\n„Auswanderer\" („Vystěhovalei\") nejsou od Wagnera,\nalebrž od Fr. Maira; urážíli pak ze 111. koncertů jména:\nMendelssohn, Mozart, Rheinberger, Šachner\n(„Maulbronner fuge\"), Šubert a j. jemný vkus páně\ndopisovatelův, nemám nic proti tomu; ostatně se může\nz referátů pražských, vídenských i j. koncertů dostatečně\ndočisti, jak si dožádaní sólisté často volí skladby dle\nsvého individuelního vkusu, nad nímž komando jakékoliv"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.5", "texte": "pozbývá všeho práva. Uvádím ještě některá čísla z ře-\nčených 5 koncertů: K. Stora „Tonbilder\" pro orkestr\nk Šillerově „Zvonu\" ; Fr. Šuberta „Pochod\" do H—mol,\nefektně Lisztem instrumentovaný; R. Wagnera „Pře-\ndehra k Lohengrinu\" ; Reineckeho „Předehra k 5.\naktu z opery Manfred\". Co se týče provedení jednot-\nlivých čísel, budiž vyřknuta úplná pochvala velmi při-\nčinlivému řediteli filharmonického spolku, p. A n t. Ne d-\nvědovi, jenž vždy s velikou pílí nastuduje veškerá\nčísla, za jichž precisně provedení se také těší uznání\nvšestiannému. Že zde koncertoval (kdy již!) Breitner,\njsem se zmínil již na podzim m. r. Nejblavnější však\ntrumf mínil dáti pan dopisovatel z Lublaně! zdejší opeře.\nAno, patří k tomu mnoho odvahy, říci, že žádný ze só-\nlistů a ze sboru nedospěl ještě ku své úloze! Pí. Schůtz-\nWittova, která bývá na všech jevištích při každé úloze\noslavována (nyní právě v Sonderhausenu), která spojuje\ns překrásným, silným, ve všech polohách stejně vycvi-\nčeným hlasem při podivuhodné vytrvalosti až do po-\nsledního momentu příkladnou výřečnost, hru nejpřísněj-\nšího kritika vesměs uspokojující, umělkyně tato, která\npři svém věku (osobností však imponující) mladistvé\núlohy takovou vřelostí, takovým zápalem podává, jakož\njsme ji v letošní operní sézoně věru obdivovali, síla tato,\npravím, že nedospěla ještě k své úloze? Ovšem že\nvšudy hraje závist svou úlohu a Schůtz-Wittova je chotí\nroutinovaného kapelníka p.Witta, jenž nám vedle dru-\nhého kapelníka p. Delina předvedl největší opery, na\nkteré bychom byli jinak snad ještě drahná léta če-\nkali ; následkem takovéhoto dualismu stává skoro všudy\ndvé stran, vespolek se osočujících. A což dále basista\np. Chlumecký? Hloubku pro Marcela aßertrama ovšem\nnemá ještě silnou, za to ale má výšku znamenitou, hlas\nvůbec ušlechtilý, zkrátka, je to zpěvák hudebně doko-\nnale vzdělaný, jenž se od prvého již svéha vystoupení\nokamžitě stal miláčkem veškerého obecenstva zdejšího,\nslovinského jak německého, vzdor tomu, zeť Cechem.\nSchůtzJ-Wittova již nesčíslněkráte vystoupila a Chlu-\nmecký bude zajisté vystupovati na větších ještě jevi-\nštích než v Lublani; vždyť se tomu každý divil, jaká to\nnáhoda nám letos takových znamenitých sil uštědřila,\ntak že i nejstarší navštěvovatelé divadla se vyjádřili,\nže Lublaň ještě nikdy takové opery neměla. Avšak i\ntenor p. Khals, ač se o jeho hlasu může užiti zná-\nmého „tempi passati\", zpívá i hraje promyšleně, umě-\nlecky, čehož musí každý spravedlivý posuzovatel doznati,\nzrovna tak, jako se má rozeznávat)' výborný hráč na\nšpatném od hudlaře na patentovaném nástroji: „dospěti\nk úloze\" nevztahuje se pouze k hlasu, nýbrž spíše v prvé\nřadě k uměleckému pojmutí. I slečna Hronova by\nsobě zasloužila lepšího uznání, o druhém personálu pro\núsporu času i místa ani nemluvě.\nSbor byl v „A f r i k á n c e \" sesílen členy slovinského\ndramat, spolku i přáli bychom si vždy jen takových po-\ndobných výkonů; v „Tannháuseru\" pak pomáhall\nrozliční divadelní pěvci, tak že i zde jakož vůbec před-\nstavení všech větších oper raluviti lze v celku o velmi\nslušném výsledku (ouvertura k „Tannháusru\" na bouř-\nlivý potlesk musela býti opakována). Jedině Dezdařeně\nproveden byl ovšem Beetho v enův „F id e 1 i o\", který\nbyl na kvap ku benefici slabého barytonisty poslední\ntýden seštudován, k čemuž se ještě přidružily zákulisní\nintriky jisté zpěvačky, která, nemajíc v kontraktu bene-\nfici podmíněnu, předstíráním nemoci chtěla se pomstiti\na na kom konečně? Übohý „Fidelio\" to odnesl, neb tak\nmizerně snad ještě nikdy nebyla „Marcellina\" podána;\nzato hned druhý den oznámila tato „umělkyně\" svůj „Ab-\nschiedskoricert\", který se jí však špatně vyplatil. Tak\nse to má s poměry zdejší opery; jen vždy čest, komu\nčest a vždy se stanoviska práva a spravedlnosti! Po\noperní sézoně uspořádala ještě filharmonická spo-\nlečnost několik představení ve spolku s 3 dámami\na 2 pány od divadla; provozován byl Lortz ing ů v\nrozmarný „Wildschůtz\", v kterémž zvláště p. Chlu-\nmecký vynikal, a Fúchsův „Guftenoerg\", opera to\nv slohu málo pikantní salonní hudby, v kteréž se skla-\ndatel málo kdy vyšine k dramatickému výrazu, a kde\nse to přece stává, jsou to ohlasy praznámých, nazvíce\nvlašských myšlenek. Provedení bylo ovšem v celku vý-\ntečné, škoda, že se následky „krachu\" všudy a všudy\npociťují, pro fond spolkový zbyla z 8 představení jen\nskrovničká částka. Posléze staniž se zmínka oko n-\nčertu ve prospěch chudých gymnasistů a re-\nalistů, při kterémž zapěli studující (přes 100 poctím)\nřízením svého učitele, p. Ant. Foerstera, 4 sbory,\nněkteří pak se též na nezbytné, ovšem lehko přístupné\nciteře produkovali; dále hráli pp. J. Gerstner a Ant.\nFoerster, onen na housle, tento na harmonium s 4 hrami,\nnástroji to zde ještě málo známém, konečně účinkovala\nvojenská kapela s statečným kapeluíkem svým p. J. Šin-\nclem. Výsledek byl jak v hudebním tak v hmotném\nohledu neočekávaně příznivým.\n\nA.\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebnich jednot.\n\n** Ze Sušice. (Pův. dop.) Z p ě v á c k ý a h u d e b ní\nspolek „Svatý Vácslav\" odbýval v posledním čase\nkrátce za sebou dvě produkce, které velmi skvěle do-\npadly. V první, tak zvané „akademii\", převládaly skladby\norkestrální, jak z programu patrno: I. oddělení. 1. Ouver-\ntura k opeře „Marta\" pro orkestr od Flotova. 2. „Od-\nvedeného prosba\", mužský sbor (národní) od P. Křížkov-\nského. 3. „Le Désir\" romance pro orkestr od Em. Bacha.\n4. Scéna a kavatina z Yerdiho opery „E ni ani\" uprav,\npro orkestr. 11. oddělení. 1. Entreakt z opery „Lorelei\"\npro orkestr od Nesvadby. 2. „Krásný sarafan,\" ruská\npíseň, pro mužský sbor. 3. „Gavotte\" krále Ludvíka\nXIII.. pro orkestr upravil Šindelář. 4. Introdukce a ka-\nvatina z Donizettiho opery „Belisar\", uprav, pro orkestr.\nDruhá produkce, uspořádaná dne 21. června b. r., byla\npouze vokální. O první produkci přináší „šumavan\"\nzprávu v čísle 23., z nížto vyjímáme následující: ne-\nděli dne 31. května b. r. odbývala se u nás akademie,\nkterou uspořádal zpěv. a hud. spolek „Sv. Vácslav\"\nv sále hostince „Salonu\" z povinnosti k svým údům.\nJak z programu patrno, měla tenkráte čísla pro orkestr\npřevahu proti zpěvu. K osmé hodině otevřel orkestr\nouverturou k opeře „Marta\" zábavu, a začátek již učinil\nna přítomnou společnost dosti slušně zastoupenou tak"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.6", "texte": "dobrý dojem, že hleděla s napnutostí každému následují-\ncímu číslu větříc. Veškerá čísla programu, jmenovitě\norkestrální, líbila se velmi, a jak obratnému řediteU p.\nFr. Gernerovi tak též celému sboru dostalo se ihned\nzasloužilého uznání. Poslední číslo programu „Intro-\ndukce a kavatina\" z opery „Belisar\" musela býti opa-\nkována a končila vždy bouřlivým potleskem.\" K zprávě\ntéto pouze dodáváme, že jen s velikými obtížemi se tato\nprodukce zdařila, neboť pro tento čas nižádných hudeb-\nníků ani slušných nástrojů se nám nedostávalo. Oboje\nmuseli jsme v nejbližším vůkolí shledávati. Koncertní\nzábava, uspořádaná dne 21. června, dopadla ještě\nmnohem skvěleji; obecenstva nesúčastnilo se vté míře\njako produkce předešlé, avšak přítomni, projevujíce ten-\nkráte zvláštní vnímavost, odměňovali veškerá čísla bouřlivým\npotleskem. Vše provedeno co nejprecisnějí a vůbec před-\nnášeno, jak to slýcháváme jen v hlavním městě od výteč-\nných sil. Zvláště dámy vzbudily všestranný obdiv v obe-\ncenstvu prvním tímto svým vystoupením. Hlaváčovu\ndojemnou píseň „Zabitý\" přednesl ředitel spolku Fr.\nGerner s výrazem vřelým a musel ji k všestranné žádosti\nopakovati. Zpěv „Mařenky\" z „Prodané nevěsty\" před-\nnesla slč. Anna Fialkova tak zdařile, že jej musela taktéž\nještě jednou zapěti. Sbory pro smíšené hlasy „Návrat\nplavců\" a „Polka Mazurka\" pro merlotiny musely\npo bouřlivém potlesku taktéž opakovány býti. Jmenovitě\nvynikal detailovaným přednesem Bazinův sbor „Návrat\nplavců\". Že komický trojzpěv pro 3 basy „Spiknutí\nv Chroustovicích\" obecenstvo velice rozehřál, snadno\nse dá pochopiti; přednesliť jej pánové: Poppl, Kaiser\naAngelis výborně as karakteristickým výrazem. Zvlášt-\nního uznání zasloužila si za výtečné doprovázení na\npianě nadaná pianistka a člen zpěv, spolku, slečna Otti-\n-lie Říhova. K příští produkci připravujeme krom\njiných mužské sbory: „Návrat as hledání\" od Lud.\nProcházky, „Zapějme písně vesele\"! od Tova-\nČovského a „Naše zpěvy\" od Em. Horáka, pak pro\nsmíšené hlasy „Křižáci na moři\" od Bažina.— Dne\n8. července podnikne náš zpěv. a hud. spolek do neda-\nlekého Yolšovského parku výlet s hudbou a praporem.\nMimo jiné přednese tu spolek též nový sbor „Už ho\nvedou Martina\".\n\nxy.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Chvalně známý hudební ústav Jana a Pavlíny\nČahounových odbývá dne 12.a 13. t. m. výroční\nsvé zkoušky v zkušebním sále sl. L. Voglovy (v budově\nMěšf. besedy v 111. poschodí).\n* Z Par dubí c. Hudební ústav pí. Boženy Jah-\nnové odbýval dne 10. a 11. t. m. čtvrtou celoroční\nzkoušku veřejnou ve fysikalné síni budovy reální. V pro-\ngramu vzat slušný ohled k skladatelům moderním i do-\nmácím. Chvalná pověst ústavu tohoto i letos co nej-\nskvěleji se osvědčila.\n* Na místo ředitele kůru ve Velké Mezi-\nří či na Moravě vypisuje městská rada tamnější veřej n ý\nkonkurs do 31. července b. r. S místem tím spojeno\njest služné ročních 300 zL kromě příspěvku 42 zl. z fondu\nkostelního a fundace a mmo štolu z města a 8 přifa-\nřených obcí, BHžší podmínky oznámí každému městská\nrada a ustanoví také konkurentům den k složení zkoušky.\n*P. Karel Bendi nastoupí dnem 15.#t. m. svoji\nčinnost cc druhý kapelník při kr. z. divadle českém.\nBlahopřejeme divadlu našemu k takové akvisici.\n* Chvalně známý tenorista, p. Trochlil, hodlá\nzde dle doslechu v nejblíže příštích dnech uspořádali\nkoncert ve prospěch národního divadla.\n* Dnes o 10. hod. ranní odbývalo se za zesnulého\npěvce operního, Čeňka Vecka, rekviem v chrámu\nPanny Marie před Týnem, při kteréž příležitosti prove-\ndeno hylo rekviem Mozartovo. Solové partie zpívali\nčlenové něm. zdejší opery.\n* „Cecilie\", časopisu pro katoi. hudbu posvátnou,\nvyšlo č. 17., jež přináší pokračování pojednání „o cho-\nrálu\" a článkn „Zpěv obecný při službách Božích a\nkůry literacké\" (z péra redaktora P. Ferd. Lehnera),\nmimo menší zprávy. K témuž číslu připojena jest hu-\ndební příloha, kteráž obsahuje tři nové skladby Jos.\nFoerstera v duchu pravé reformy cirk. hudby složené,\n„Surrexit pastor bonus\", „O salutaris hostia\" a „Adora-\nmus\", jichž užiti lze za vložky ku mši sv., poslední nej-\nlépe po pozdvihování.\n* Ruský pravoslavný chrám najisto slavno-\nstně vysvěcen bude příští měsíc. Ustanovený protojerej\np. prof. Lebedi ev přibude již tyto dny do Prahy.\nVedle něho ustanoven jest ještě jeden diákon a jeden\nžalmista.\n* Výtečnému umělci našemu p. Jo z. Lvu učiněno\nvelmi výhodné nabídnutí z Charkova, aby na tamnější\nkonservatoři převzal místo učitele zpěvu. Nadějeme se,\nže sl. ředitelstvo divadla našeho učiní seč bude, aby\nnám jedna znej vydatnějších a nej skvělejších sil naší\nopery zůstala zachována.\n\nČeská opera „Pytláci\" (les braconniers), komická\nopereta ve 3 jednáních. Text cd Chivota a Duru-ho,\nčeský překlad od E. Z. Hudba od J. Offenbacha.\nPosud měla aréna na hradbách v letní této saisoné roz-\nhodné neštěstí: z části bylo obecenstvo odstrašováno\ndešťoplodnými mraky, z části neméně vodnatelným re-\npertoirem, jenž stloukán byl dosti dlouho jen ze starého\nželeza, až tu pojednou nový magnet z oboru operetního\na sice z dávno již osvědčené dílny Offenbachovy\nv těchto dnech dovedl upoutati, jak se zdá i na dobu\ndelší, čilou pozornost našeho obecenstva. „Pytláci\" ,od\nJ. Offenbacha se velmi líbí: dávají se den po dni a tá-\nhnou silcu nezměněnou. Y základní myšlence jako vůbec\nv celé látce této operety nelze nalézti cos nového, i zde\nzakládá se celá osnova děje podobné jako v „Banditech44\ni „Princezně Trebizondské\" na spojování elementův z nej-\nkrajnějších vrstev společenských: jako tam se snoubí\nprinc jednou s dcerou bandity, podruhé s dcerou kome-\ndiantovou, tak i zde se snoubí syn guvernérův s dcerou\npytláka, která ještě nad to v dobrodružné mysli své po-\nkračuje v nebezpečném tom zaměstnání otcově, objevujíc\nse střídavě v obleku krásného i silného pohlaví. Že dvo-\njitá tato partie (Bibletta-Rastamagnac) jest v hudebním"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.7", "texte": "ohledu skvěle vyzdobena a tudíž pro pěvkyni velmi vděčna,\nrozumí se u mistra Offenbacha samo sebou: již první\njejí couplet (č. 4.) náleží k nejlepším pracím skladatelo-\nvým, a jakkoli jest psán v obvyklé oné šabloně, kde\nhlavní fráze se na spůsob refrainu vždy opakuje a zvláště\nku konci se stupňovanou silou vystupuje, přec budí po-\nzornost nejen pikantní melodikou, nýbrž i duchaplnou a\nmnohdy překvapující částí orkestrální. Upozorňuji po\njadrném a mužném začátku v ohledu tomto zvláště na\nono místo, kde začíná těkat slovy: „Stále však jen strachy\nnenaháním, i k něžným sahám nezřídka já zbraním\". Zde\norkestr převážně ve vyšší poloze smyčcových nástrojů\ns lahodou a něhou nejjemnější šepotá a stupňuje se\nv milostném rozproudění opětně k počáteční mužné frázi,\nkterou vhodně ukončuje. Podobné náleží i Biblettino „za-\nstaveníčko\" k nejlepším číslům operety. Partii tuto pro-\nvedla s obvyklou obratností svou pí. Seifertová,\njakkoli se zapři'i nedá, že by statečnější zjev nebyl úloze\nté právě na škodu; že zvláště části pěvecké všemožnou\npéci věnovala, bylo zjevno, jakož se vůbec zapříti nedá,\nže poslední dobou dosáhla dáma ta znamenité routiny\nv zacházení s hlasem svým, který jakkoli již od přírody\njest nepatrně nadán, přec dospěl konečně pilným zajisté\ncvikem k takému stupni ohebnosti, že ochotně poslouchá\ni nejmenšího pokynu své vládkyně. K většímu rozvinutí\nkrás i předností hlasových podává vhodnou příležitost\núloha „Ginetty\", dcery lazebníko\\y s břitvou v ruce\niv ústech, z nichž zvláště ta poslednější, ostrý totiž\njazýček, a plné platnosti v úloze té přichází. SI. Sa-\nková provedla úlohu „Ginetty\" s překvapujícím výsled-\nkem; zpěvní přednáška její jest ve všech částech výte-\nčná, rozmarem živým překypující a rozmanitá; hra pak\njejí zasluhuje pochvaly neobmezené: s jakou živostí a\nkomickou energičností umí komandovati svého nastáva-\njícího, jak umí hráti na rozhněvanou a těžce uraženou\na opětně jak v smíru přechodem něžně a oddaně se po-\noddavkách před nocí svatební tulí k mladému muži svému,\nto vše provedeno tak přirozeně, s tak ohebnou routinou\nhereckou, že zaujati jsme již v prvních scénách pro\nvýkon tak pečlivě nastudovaný. Zjev její v druhém jed-\nnání v lazebně s břitvou v ruce jest velmi pikantní; její\narie ovšem nepůsobí tak, jak by toho zasluhovala, po-\nněvadž jest tu pozornost obecenstva současně obrácena\nk jiným předmětům, k holení a jinému maltraitování\nübohých staťistů. Proto ji též slečna při posledním pro-\nvedení vynechala. Škoda sice velká o ni není; však\ndala by se snad arie ta zachrániti tím, kdyby ji slečna\nzpívala při holení toho kterého individua na něm své\ncitlivé kumšty zkoušejíc. Vrchole dochází výkon její\nv č. 11. kde zapírá pravého muže svého vzdor tomu,\nže jí tento nejmakavější důkazy o své pravosti podává\ntím, že ji upomíná na detaily noci svatební. Její velmi\ndobře stupňované „nevím pranic o tom\" dělá efekt vý-\nmluvnou hrou mimickou, v níž jasně se značí záblesk\nslastné upomínky na líčené okamžiky však rychle ustu-\npuje nucené, dělané chladnosti na povrchu, jakkoli uvnitř\nvše hárá v rozechvění. Opakujeme poznovu, že slečnu\nSákovu řadíme k nejpřednejším oporám naší opery\noboru komického.\nZ mužských úloh nejprospěšněji Vyniká mezkář\n„Marcassou\", jejž p. Seifert v mnohých momentech ele-\nmentární silou rozvášněn žárlivosti z rámce pouhé ope-\nrety téměř k pathosu elementu vážného povznáší a tím\nvždy veškeré obecenstvo zvláště po efektní scéně v la-\nzebně k bouřnému potlesku strhuje. Zde bývá vším\nprávem tento miláček obecenstva pokaždé hlučně volán.\nŽe veškeré scény jeho s „Ginettou\" v ladné souhře\ns ní splývají ku větší ještě platnosti je přivádějíce, roz-\numí se při obratnosti p. Seifertově samo s sebou.\nYe zpěvu zní jeho zvučný baryton zajisté přjjemně. Se\nstejnou dovedností si počínali oba naši mistři z oboru\nkomiky pp. Frankovský a Mošna, z nichž prvý co\nstarý „Compistrou\" upomínal poněkud na jenerála „Buma\".\nP, Mošna vytvořil co Bibés originelní figuru starého\n„třínohého\" pytláka.\nPanu Kroessingo vi vede se dobře ve sféře\npřihlouplých karakterů: jeho „Vašek\" v „Prodané\" jest\nproslavený, taktéž se mu velmi dobře zdařil pokud\nse pamatujem v „Gerolštejnce\", „Pavel princ\", jejž\npozději nevíme proč a nač, opěť převzal p. Šamberk\nvzdor tomu, že se p. Kroessing co do zpěvu i hry\nvelmi líbil. Nejnověji opěť se stejné obratnou neobrat-\nností dával přihlouplého feudála „mladého pána z Com-\npistrů\", při kteréžto příležitosti jej před tím varujeme,\naby neupadal přílišnou jednostranností v pohodlnou ša-\nblonu, dle které by tvořil všechny své postavy. V po-\nhybech, mimice ba často iv akcentech dialogu mluve-\nného zdá se nám, že často se opakuje. Hlas jeho jindy\nkrásný, šťavnatý tenor v poslední době patrně trpí ja-\nkousi zastřeností. Přáli bychom, aby to byla jen ne-\npatrná okamžitá choroba, jež by dalšímu rozvinutí krá-\nsného hlasu jeho nemohla býti na závadu. Menší úlohy\nbyly vesměs v dobrých rukou.\nSbory jsou v operetce této četně zastoupeny; však\nnedostává se jim zde v aréně tak svědomitého a pečli-\nvého provedení, jak jsme to od nich zvykli v Novoměst-\nském či „prozatímním\" slyše'i. Nejpatrněji bylo znáti\nmdlou blázeovanost sboru a nechuť jeho ku zpěvu v 6.\n5. „Slyšíte zvonků hlas\", kde v povážlivou kolisi disto-\nnační přicházel s orkestrem, jenž v části smyčcové figu-\nruje melodickým řebříkein h, tis, fis ev přiměřené změ-\nně harmonické a jasnou toninou svou ostře odráží od\nnedotažených hlasů sborových, jež neustále za sebou\nvléci musí. Žádná rozhodnost, žádný oheň není ve sboru;\ndoufáme že p. kapelník svou energičností sbor dovede\nku vyššímu stupni čilosti budoucně pobídnouti. Dle všeho\nmožno říci, že práce tato se zdarem doplňuje onu v oboru\nmoderní operety znamenitjou trojici Offenbaehovu: „Ban-\ndité\", „Princezna z Trebizondu\" a|J„ Pytláci\", kteréžto\nse u nás zajisté vším právem plného uznání obecenstva\nzábavychtivého nynější dobou dostalo a co den poznovu\ndostává.\nVedle „Pytláků\" Siyšeli jsme v uplynulém témrlnu\nZajcovu rozmarnou operetu „Hadačku z Boissy\", jež\npřilákala dosti četné obecenstva Zdařilé výkony slč.\nSákovy, jež v poslední době iv uspořádaní svých\nkostumů jeví lepší než kdy jindy vkus, jakož i pp.\nFrank o vské ho, Mošny a Kroessinga (jenž co\n„Flageolet\" zápasil statečně s chrapotem), jsou v nej-\nlepší pamětinaší z dob předešlých. V úloze „Florence\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740711-01.1.8", "texte": "jsme tenkráte poprvé slyšeli slč. Huttaryoyu s je-\nviště. Slečna jest nedávno engažována tušíme vý-\nhradně pro obor subretní a vystoupila dle doslechu\njiž několikráte s rozhodným úspěchem před našim obe-\ncenstvem. Poněvadž nám nebylo možno býti svědkem\nprvního jejího úspěchu, použili jsme nyní vhodné pří-\nležitosti abychom učinili zadost své povinnosti referent-\nské a podáváme tedy dle posledního výkonu jejího v „Ha-\ndačce\" úsudek svůj o mladé této síle pěvecké.\nStarý jeden učitel zpěvu praví: „kdo chce býti\nzpěvákem operním, musí míti plné sto dobrých vlast-\nností; má-li ale dobře vyvinutý hlas, pak má těch do-\nbrých vlastností již „děvětadevadesát.\" Poněvadž\njest tedy vývin hlasu nejpodstatnější podmínkou dobrého\noperního pěvce, obrátíme především ku hlasu zřetel svůj\na podotýkáme již ku předu, že slečna oněch devětade-\nvadesát dobrých vlastností nemá, čili jinými slovy, že\nslečna se posud úplně vyvinutým hlasem honositi ne-\nmůže. Hlas sám o sobě zdá se býti zdravým, však\njeho lahodný proud jest mnohými zlozvyky zkalen. Tak\njest ostré nasazování a násilné rozvírání tonu ve vyšší\npoloze, čímž hlasu se dostává plochého, prázdného ka-\nrakteru, úplně pochybené jakož vůbec celé sestrojení obli-\nčeje při zpěvu nelze chváliti. Slečna totiž navykla si\nzvláště ve vyšší poloze spodní čelist vysazovati přes\nhorní, čímž nejen trpí původní příjemná forma obličeje,\nnýbrž hlavně svaly krční jsou chybným tím sestavením\npřílišně, napjaté takže nemožno hlasivkám pružně se rc -\nzechvěti ku jasnému, kulatému tonu. Nevíme sice, kdo\nbyl či jest jejím mentorem ve zpěvu však nepochopu-\njeme, jak možno tyto prvopočáteční a hlavní zásady\nvšeho vývoje hlasového přehlednouti. Pakliže je nástroj,\nna němž hráti mám, špatně konstruhován, nikdy z ně\nnevyloudím tak správný ton, jako na dobrém nástroji\na kdybych byl v technickém ohledu nejdovednějším mi-\nstrem. Tot pravda v každém ohledu patrná a přede jí\nnechtějí mnozí učitelé zpěvu rozuměti a myslí, že na\nšpatně konstruovaných nástrojích dovedou pěkně hráti.\nBarva tonu některého nástroje ku př. houslí jak známo\nzávisí hlavně od poměru, v jakém sestrojeny jsou více\nméně vypouklé obě desky; barvitost i celý kurakter\nhlasu lidského závisí též od jistého sestavení otvoru\nústního, jímž hlas se proudí toť zkusiti může každý.\nPakliže tedy toto sestrojení otvoru ústního jest pochy-\nbeno v základě, nemůže se hlas nikdy v plné své kráse\nrozvinouti. Slečnin výraz v obličeji jest následkem vy-\nsazení spodní čelisti tuhý, nepohyblivý: nechť zpívá slova\njakéhokoli smyslu, usmívá se stejně ku všemu a obli-\nčej herce má býti přede, jak známo, nejvěrnějším zr-\ncadlem všeho, co se v duši představované osoby as díti\nmohlo. Na takové zbytečnosti mezi něž i hra a snad\ni chůze po jevišti náleží jak se zdá slečna ne-\nbéře valného ohledu: prozatím si odzpívá své noty s prů-\nvodem orkestru as neustále nakloněnou hlavou k pra-\nvému ramenu aje se svou partií spokojena. Sebevě-\ndomí je předc jen nejkrásnější cností každého umělce!\nMožná, že časem se hlas slečnin vyvine, jisto jest, že\ndálším vystupováním se slečna i ve hře otuží však\nmusí býti pilná, ještě velmi pilná pod návodem rozum-\nného učitele. Studovali musí zvolna, nechť ni nefor-\nciruje; neboť jisto jest, že kdo chce býti s vývinem\nhlasu brzy hotov, jest také v skutku v krátkém čase se\nsvým celým hlasem úplně hotov.\nJest to sice negalantní od nás, že se odvažujeme\ntak krásné dámě mnohou pernou pravdu přímo do očí\nříci však jsme toho mínění, že jí upřímnou, bezo-\nhlednou pravdou více posloužíme, než povrchní bez ba-\nrevnou pochvalou, s kterou se sem tam v denních li-\nstech slečna dosud spokojiti musela.1\n\nX.\n\nListárna redakce.\nPp. dopisovatelům z S.a K. H. Příště."}]}