{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_sha256": "3f6407b3f7e66335d0ade0c10167f4f7b88496f6af8b8b3a7f109a5f429d2822", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/08/08_01/bmtnabd_1874-08-08_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "249", "page_fin": "249", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 730, "texte": "Památné dni hudební.\n\n8. srpna 1759 † K. J. Graun, sklad. — v Berlíně.\n„ „ 1819 *Vatro s la v Lisinski, jihoslov. sklad.\nv Záhřebě.\n~ „ 1843 *Frant. Kratochvíl, kontrabas. v Zlatníku.\n9. „ 1858 f Jan Sokol, houslista a skladatel český\nv Petrohradě.\n„ „ 1861 Vin c. Novello, sklad. angl. v Nizze.\n10. „ 1806 f Mich. Haydn, sklad, církev. v Solnohradě.\n„ „ 1821 *AIo i s Ander, tenor. v Liběticích,\nlí. „ 1845 I. provoz. Adam o v a balettu „Le diable a quatre\"\nv Paříži.\n12. „ 1845 Slavnostní odhalení pomníku B e eth ovena v jeho\nrodišti v Bonnu.\n13. „• 1841 *J-Ber na r d Romberg, cell. v Hamburku.\nn „ 1846 I. provoz. Mendelssohnova orat. „Eliáš\"\nv Birminghamu.\n14. „ 1870*{-Fr. Hauser, byv. řed. konserv. v Mnichově\nve Frýburku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "249", "page_fin": "249", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.1.1", "titre_corps": "8. srpna 1759 † K. J. Graun, sklad. — v Berlíně.", "titre_sommaire": "8. srpna 1759 † K. J. Graun, sklad. — v Berlíně.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 730, "texte": "8. srpna 1759 † K. J. Graun, sklad. — v Berlíně.\n„ „ 1819 *Vatro s la v Lisinski, jihoslov. sklad.\nv Záhřebě.\n~ „ 1843 *Frant. Kratochvíl, kontrabas. v Zlatníku.\n9. „ 1858 f Jan Sokol, houslista a skladatel český\nv Petrohradě.\n„ „ 1861 Vin c. Novello, sklad. angl. v Nizze.\n10. „ 1806 f Mich. Haydn, sklad, církev. v Solnohradě.\n„ „ 1821 *AIo i s Ander, tenor. v Liběticích,\nlí. „ 1845 I. provoz. Adam o v a balettu „Le diable a quatre\"\nv Paříži.\n12. „ 1845 Slavnostní odhalení pomníku B e eth ovena v jeho\nrodišti v Bonnu.\n13. „• 1841 *J-Ber na r d Romberg, cell. v Hamburku.\nn „ 1846 I. provoz. Mendelssohnova orat. „Eliáš\"\nv Birminghamu.\n14. „ 1870*{-Fr. Hauser, byv. řed. konserv. v Mnichově\nve Frýburku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "249", "page_fin": "251", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.2", "titre_corps": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní.", "titre_sommaire": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.1", "debut_caractere": 732, "fin_caractere_exclue": 3350, "texte": "Čtyři slovutní mistři skladby\nklavírní.\nIII. Sonáty Haydnovy.\n(Pokračování.)\nPod mnohými obrazy a podobiznami mistra\nHaydena čítáme: J. Haydn, doktor umění\nhudebního. A bylť on jím skutečně, byl jím na\nzákladě diplomu doktorského, uděleného mu univer-\nsitou oxfordskou; on byl jím ale • také v pravém toho\nslova smyslu co věrný stoupenec školy svého času,\nano on byl v mnohých věcech i jejím despotou,\npředním hlasatelem a hájitelejn forem traditionel-\nních, dle jeho náhledu neomylných a nedotknutelných.\nTitul ten byl zcela na svém místě a ne bez důvodů.\nHaydn považován na sklonku života svého za nej-\nvětšího mistra ze všech skladatelův německých, ježto\nMozart ji ž byl mrtev a Beethoven nedocházel ještě uznání,\njakéhož všírn právem zasluhoval. S tímto svévládným\npostavením Haydnovým a jeho „školy\" nutně sou-\nvisela jakás esthetieká tyrannis, kteráž jmenovitě\nve vyšší hudbě instrumentální, kdež Haydn zákony\na měrou svých forem započal novou epochu, stala\nse autoritou neomylnou a samospasitelnou. Ale ona\nmladší generace skladatelův, kteříž okolo velducha\nBeethovenova se stále shromažďovali, postavila se\nna odpor Haydnovi a jeho „škole.\" A toto vespolné\nzneuznávání obou mistrů jest jenom pragnostikou\numěleckého boje strannického, jenž nutně tu vznik-\nnouti musil a následkem toho zanikl v posuzování\nobou mistrů od stran protivných všecken spravedlivý\núsudek. Romantikové spatřovali v Haydnovi muž©\nakademické samovlády, jenž své formy umělecké\nchtěl upoutati v dogma nedotknutelné a zapomínali,\nže on to právě byl, jenž v mládí svém podobná\npouta ze sebe svrhl —* spatřovali v něm „doktora\"\numění skladatelského. A tento předsudek zcela ještě\nnevymizel; zanikajíť strannické úsudky v umění\nprávě tak zvolna a poznenáhla v nových generacích\nlidstva, jako to iv politice bývá. Tím se i stalo,\nže obyčejně většina nás dívá se na veškeré práce\nHaydnovy ze stanoviska strany jemu nepříznivé,\njejíž odpor se přede k pozdějším jen skladbám\nvztahoval a že zapomínáme naprosto prací z mládí\njeho, kteréž jej právě spůsobem opačným a přízni-\nvěji karakterisují.\nTeprvé nyní, kdy studiu historicko-hudebnímu\nse tolik důležitosti přikládá, vychází znova ona\npravda na obzor života uměleckého, že Haydn velmi\nnedostatečně byl oceňován, že v dlouhém svém\nživotě trojího druhu skladby psal a jen v pozdním\nsvém věku pohlížel na ostatní - hlavně mladší —•\nskladatelstvo poněkud co „doktor umění hudebního,\"\nže ještě jiného Haydna stává, než toho, jenž psal\n„Stvoření\" a „londýnské\" symfonie a pozdější smyč-\ncová kvarteta.\nNahlédněmež jen v některé úplné vydání četných\njeho sonát a seznáme, kterak liší se starší sonáty"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3198, "texte": "jeho od novějších; nerepresentují nám sice uejkrá-\nsnější práce Haydnovy, ale každým spůsobem ne-\nnucené, ba v některých věcech i naivní a mladi-\nstvého ohně plné plody jinošského a mužného věku\njeho. Pátráme-li po starších úsudcích o pracích\nHaydnových, trpkého docházíme sklamání. V pře\ndešlém století se sice velmi často hrály a hojně\ntiskly nejen v Německu, ale iv celé Evropě; přátelé\numění rádi je slýchali, ale nikdy o nich nepřemýšleli ani\nnepsali. Gerber napsal o sonátách Haydnových: „Tato\nsola (!) jsou ta nejpříjemnější, s nimiž se milovník\nklavírní hry může baviti.\" Jak prázdný, ba uráže-\njící to úsudek se stanoviska našeho!\nTenkráte ale nebyla hudba považována za sou-\nrodou s ostatními uměními staršími a nikdo by v 18.\nstoletí nebyl zajisté některou ze sonát Haydnových\nnazval dílem uměleckým. Hudba tehdáž žila, jak\nse říká, „ode dne ke dni,\" zapomínáno plodů mistrů\ni největších. Nezanikly tedy skladby samy, ale\nčistý vkus a historická jich oprávněnost.\nJiž na počátku dvacátých let věku svého psal\nHaydn mnoho menších sonát nejvíce prací příle-\nžitostných, které vzdor účeli svému století přežily,\njež psány byly co cvičení pro žáky jeho a jež vzdor\ntomu jsou duchaplné a plny ohně. Do tisku se do-\nstaly obyčejně bez vědomí svého tvůrce, jenž pln\nudivení radostného hleděl do výkladních skříní knih-\nkupců, kde co novinky vyloženy byly. Vystoupil\ntedy u veřejnost a stal se slovutným, aniž by sám\nbyl věděl, jak. Pro množství jich a proto, že Haydn\nsám toho nedbal, není možno dopíditi se pravého\npořádku chronologického; i souhrnná vydání německá,\nanglická a francouzská nesouhlasí v něm úplně. Jak\nlišil se tu Haydn od mnohých písálků moderních,\nkteří ani řádky nenapíšou, aby číslem nepojistili jí\nurčité místo v řadě svých opusů! Kdežto hlavní\npramen populárnosti sonát Beethovenových hledati\ndlužno v zajímavých dějinách jich povstání,*) ne-\nmůžeme sonát Haydnových vykládati nikdy se sta-\nnoviska biograficko psychologického; pouze o jedné\nvypravoval sám Haydn, že ji psal v paroxysrau, v ho-\nrečce první polovici u klavíru, druhou v posteli —•\nže předepsal pět $, ale náhoda tomu chce, že právě\nsonáty Haydnovy s pěti % nelze nikde najiti.\nNejstarší a nejjednodušší sonáty (na př. ě. 30\naž 34 dle stereotypného vydání Halle-ovského) nesou\nna sobě formu a ráz Bachovy školy. Proto k úplnému\npoznání jich nutně třeba předběžaého studia děl\nBachovýeh; nebyl sice Bach osobně učitelem Haydno-\nvým, ale díla jeho zavdala podnět k dalšímu vyvi-\nnutí genia Haydnova. Vždyf tvůrčí duch nepotřebuje\ntak bohaté látky k učení, dovedeť z mála se mno-\nhému naučiti a z jediné knihy větší pro něho vy-\nplývá užitek, než pro jiného z celé bibliothéky.\nVlastním a pravým nástrojem pro ducha Hayd-\nnova nebyl právě klavír, ale spíše smyčcové kvarteto\na orkestr. Proto upadly sonáty v nemilosť u virtuosů\na hudebníků z řemesla nebylť Haydn zakladate-\nlem žádné nové techniky klavírní a v tom ohledu\nstojí nejen za Mozartem a Beethovenem, ale i za\nWebrem a Clementim. On nijak nepodporoval virtuo-\nsitu, on ji spíše potlačoval pracemi svými, v nichž\n\n*) Ano mnozí „bezejmenní\" básníci snažili se obsah sonát\ntěch podati ve verších, nejspíše aby ukázali, jak málo\nrozumí i hudbě i poesii."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 188, "texte": "ne technika, ale idea a architektonika umě-\nlecká byla novou. On sám pravil na sklonku života\nsvého: „Nebyl jsem na žádném nástroji čarodějem,\nale účinek znal jsem u všech.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "250", "page_fin": "253", "image_debut": 2, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.3", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.2", "debut_caractere": 3200, "fin_caractere_exclue": 5411, "texte": "FEUILLETON.\n\nPrvní švédská národní zpěvohra.\n\n(Dokončení.)\nř\nÚlohou básníka bylo, národní báj, v níž jedno-\ntlivé neurčité rysy a nesouvislé motivy jsou ne-\norganicky nakupeny, uspořádati dle požadavků\ndramatických v jednotný celistvý obraz\ns přiměřeným, národně karakterisovaným pozadím.\nBásník nás uvádí v prvních Robách šíření-se\nkřesťanstva ve Švédsku na hrad vznešené dámy,\npaní „Ragnhild\", jež v kruhu veselých bohatýrů\nskvělé hody slaví. Dcera její „Ingeborg\" jest totiž\nzasnoubena s rytířem „Tuvem\", však srdce její ne-\nnáleží ženichovi, nýbrž jest neobyčejnou touhou po\nkráli duchův naplněno, který v blízké jedné hoře\nvládne. O něm pěje domácí sluha „Ulfu hrůzostrašnou\nbaládu, která zvědavou touhu snivého děvčete ještě\nzvýší. V tom vstoupí „Skald\" jeden v průvodu\nsvého pážete i jest se všech stran vlídně uvítán.\nPíseň jeho dotýká se podivuhodně srdce Ingeborgina.\nNa to spustí taneční píseň, která všechny hosty\nstrhne jakoby mocí kouzelnou v prudký taneční\nrej; nepozorovaně převezme páže další zpěv taneční,\ntak že je možno Skaldovi přiblížiti se k Ingeborze,\njí se odhaliti co toužený král duchů a svůdnými\nprosbami a skvělými sliby ji lákati ve svou říš.\nVroucí jeho namlouvání jest náhle přerušeno pří-\nchodem pážete, jemuž struna na harfě praskla, tak\nže musel ve hře ustati. Tím jest vše kouzlo zlo-\nmeno, tancem opojené množství pojednou vystřízliví\na pronásleduje zuřivě kouzelné pěvce. Král duchů\nzakleje neobratného sluhu svého k tisícileté porobě,\nchce sám poznovu kouzlo obnoviti v tom zavzní\nvelebný zvuk zvonů vánočních, načež král před\nzvuky těmi posvátnými v útěk se dá v strašném\nproklínání.\nV druhém jednání putuje nábožný lid posněženou\nkrajinou ku klášternímu chrámu u Kolmardenu na\nslavnost jitřní. Před nedalekou horou sedí král\nduchů a vábí sladkou hrou na harfu pozemské\nkrásky; aby dojem zvýšil, káže služebným duchům\nhoru otevřití, jež spočívajíc na sloupech porfyrových\nbáječný lesk drahokamy vyzdobeného sálu na odiv\nstaví. Ingeborg, sladkými tóny svedena, opustila\nmatku svou volně kráčející; i stojí nyní okouzlena\nbáječnou krásou říše duchů horských, brání se marně\npřed sladkým vábením krále; postavy lehkonohých\nvil a rusalek vznášejí se pojednou kolem ní v svůd-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.3", "debut_caractere": 2837, "fin_caractere_exclue": 5266, "texte": "ném chorovodu, vždy sladčeji, vždy ohnivěji zní\npíseň vílovládce, až děva v opojení nejvyšším mu\nklesne v náruč. „Halb zog er sie, halb sank sie\nhin.\" Však již číhá v podzemní té říše nenávist\na žárlivost na dceru pozemskou. Matka králova,\nžárlivá jsouc na odvedenou, které nyní královskou\nkorunu postoupili musí, strojí na rozkaz syna svého\nnápoj, který Ingeborgu ve věčné zapomenutí po-\nhroužili má, však hodí tajně v nápoj ten perlu,\nkterá by současně neurčitou jakousi touhu po rodné\nzemi v srdci jejím udržovala. Sotva že děva od-\nvedená v slavnostním uvítání pohár královnou jí po-\ndaný vyprázdnila, zapomíná pojednou na domov,\nna hoře své a v nesmírné lásce vrhá se v objetí\nkrále. Carokrásuý balet končí třetí jednání.\nVšak neblahé jest první probuzení Ingeborgino ze\nskvělého snu. Tajemně v nápoj přimíšená perla\núčinkuje. Samotna sedí Ingeborg v komnatě své\na předouc pěje srdcelomnou píseň.\nPáže „Kark\", jenž se na ni ještě zlobí, co na\npříčinu vznešené naň kletby, zpívá jí posměšnou\npíseň na kněze, v níž tito dívky napomínají, aby\nnevěrnému králi duchů, jenž má zvláštní zálusk\nna krásky pozemské, nevěřily, koketně s ním za-\ncházely a tak démonickou jeho moc krotily. Stará\nkrálová ji potvrzuje v domnění, že jest král duchů\nnevěrníkem, vykouzlí před ní perlící-se pramen vody,\na nutí mladou královnu, aby z něho pila, ujišťujíc ji,\nže tím lásku manžela poznovu získá. Xngeborg\nochladí si zimnicně rozpálené celo, pije z pramene,\nvšak se zrádnými těmi kapkami vody rozproudí se\ny žilách její i úplná, jasná vzpomínka na minulost.\nŠkodolibě vysmívá se jí králová, že jest nevěstkou\nkrále duchů. Marně ji hledí příchvátavši král za-\ndržeti, marně jí připomíná v slasti zažité chvíle,\nděti, jež mu zrodila; nesmírná touha po zemi rodné\nse jí zmocnila a on ji musí propustiti, však při-\nkazuje jí, aby nikdy na zemi přes rty nevypustila\njméno jeho, jinak že by musela smrti propadnouti.\nPáté jednání uvádí nás v rozvaliny hradu paní\nRagnhiidy. Všude pusto a mrtvo. Jediný rok\nu krále duchů v podzemí strávený rovná se padesáti\nrokům na zemi. Jen starý Ulf ještě žije a zpívá\nvetchým hlasem starou národní píseň (jejíž obsah\njsem naznačil před tímto obsahem libreta v minulém\nčísle). Konečně umdlen usne. Hrozně skučí noční\nvítr rozbitými okny. Ingeborg na smrt übledlá\nvejde krokem matným, dozví se od starého sluhy,\nže matka se utrápila hořem nad ztrátou její i obviňuje\nse v zoufání z vraždy na matce spáchané a když"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.4", "debut_caractere": 2907, "fin_caractere_exclue": 5355, "texte": "ji věrný sluha těší tím, že vinu toho nese lupič,\njenž násilím ji odvedl, volá v bolesti nejvyšší, že\nvina jest jedině na straně její, poněvadž ji vlastní její\nsrdce nevýslovnou silou táhlo ku králi duchů.—\nSotva že vyslovila osudné to jméno, stojí tu on\nv hrůzostrašném lesku při bouři a hromobití před\nní a zvěstuje jí věčnou smrt, kteréž může ujiti jen\npod tou podmínkou, pakliže se dobrovolně s ním\nnazpět vrátí. Ona však v zoufání volá: „Pryč mi\ns očí!\" A opět zaznívají krajinou táhlé zvuky\nzvonů vánočních. S výkřikem: „pozdě; běda mně\ni tobě !a zmizí horský duch. Bouře se utišila, klidným\nmírem ozařuje bledá luna vlhkými paprsky svými\numírající jejížto blažená modlitba ku matce\noslavené se pojí v jedno s chorálem nábožného na\njitřní putujícího lidu. Ulf ale sklání se nad mrtvolou\ntrpitelky se slovy: „Zemřela sbohem usmířena!\"\nJak vidno, provedl básník úlohu svou mistrně.\nMrtvé, nevyvinuté tvary národní pověsti berou na\nse v libretu uvedeném tvary určité, jež oživeny jsou\npřebohatým živlem dramatickým. Zvláště líčení\nnárodního života na zemi, líčení slavnostního ho-\ndování a celé poslední jednání zdařila se básníkovi\nnad míru. Ovšem že jsou mnohdy motivy psycholo-\ngické pomíšeny s všelikými kouzelnými prostředky,\nčímž určitost jednotlivých karakterů trpěti musí;\nvšak zde omlouvá básníka okolnost ta, že nesnadno\njest nalézti nějakou „démonickou psychologii.\" Karak-\ntery krále duchů, matky jeho i Karka neliší se\ncelkem ničím od obyčejných lidí. Zde musela hudba\npomáhati. Na každý pád jest však karakter krále\nduchů nejméně jasně naznačen; mezi vášnivou láskou\nk Ingeborze a několikráte naznačenou povahou Don-\nJuanovou jest spor nerozluštitelný. Za to jest ale\nforma v celku mistrovská a poutavá častými změ-\nnami. Zvláště momenty lyrické vynikají samy o sobě\npřebohatou poetickou krásou.\nSkladatel Ivar Hallstrom podal zde národu\nsvému znamenité dílo. Ye své krásné melodie vložil\ncelou duši národních písní švédských. Protiva mezi\nživotem na zemi a démonickou řiší krále duchů\njest v hudbě markantně provedena. Celé první\njednání jest pravé mistrovské dílo, jemuž se co\nskvělá perla milostná píseň krále duchů, duet s Inge-\nborgou, překrásný chorál vánoční v druhém jednání\na zvláště přástevní píseň ve čtvrtém jednání na roveň\nstaví. Instrumentace jakož vůbec celá faktura opery\nje rázu moderního as neobyčejnou pílí provedena.\nPřijato bylo toto dílo s enthutiasmem v severních\nkrajinách neslýchaným. I drahocenným věncem"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.5", "debut_caractere": 3165, "fin_caractere_exclue": 5439, "texte": "stříbrným byl Hallstrom poctěn; však myslím, že\njej více těšila jednosvorná chvála kritiky i obecenstva.\nOn jest prvním švédským skladatelem, jenž tak\nobsáhlé dílo, jakým zajisté pětiaktová opera jest,\npodnikl.\nProvedení bylo krásné té opery důstojno. Při\nprvním poslechnutí překvapuje foho, jenž zvykl na\noperní zpěv německý, vlašský či francouzský, zdán-\nlivý nedostatek dramatického života a zvláštní šetření\ns hlasem. Ucho si však brzo navykne a poznenáhla\ns rozkoší pojímá stejnorodé to harmonické souznění\nvšech sil. Nikdo z pěvců neopováží se vystupovati\nna úkor ceiku před rampy a překřikovati ostatní,\naby k sobě přivábil pozornost obecenstva. Vždy\njen vystupuje krásný celek tím mohutněji před\nduchem posluchače. Vedle toho jest známo o čemž\nnás ostatně cestující švédská kvarteta poučila\npodivuhodně čisté jako by z jedněch úst se prou-\ndící souznění harmonických tvarů, kterážto přednost\njevila se nápadně ve všech sborech i ensemblech.\nTak bylo na př. finále prvního jednání, kde\ndémonické kouzlo krále duchů a pekelné jeho roty\ns velebným chorálem nábožných poutníků zápasí\na mezi rozkácené ty vlny tonové vroucí touha\nIngeborgina zaznívá, účinku velkolepého.\nZ pěveckých sil, které ku skvělému výsledku\nnovinky té valně přispěly, jmenuji hlavně dvě.\nP. Arnoldson, jeden z nejlepších tenoristů naší\ndoby, honosí se jemnocitým přednesem a výtečnou\nhrou. Slečna Amálie Riego debutovala co Inge-\nborg a prvním již útokem dobyla srdce všech. Vdova\nkrálová ji pozvedla z prachu nízkosti a svěřila ji\nvýtečnému učiteli zpěvu Bergovi, k jehož žačkám\nbývá počítána slavná Jenny Lindova. Se vzne-\nšeným zjevem, jemně vybroušenou, ačkoli ještě po-\nněkud ostýchavou hrou (což začátečnici prozrazuje)\nspojuje slečna Riego krásný, z hloubi duše se prou-\ndící hlas, jenž okouzlil obecenstvo nejen v lyrických,\nnýbrž i 03trými akcenty v dramatických momentech.\nTěmto důstojné po bok se řadili představovatelé\n„Ulfa\" a „Karka\".\nOd severu zaznívají k Dám v době nej novější\nčasté zprávy o podivuhodném hnutí duševním; tam\nvychází slunko nové, mladé, svěží kultury vždyť\ni sever slovanský nás v oboru hudebním v po-\nslední době mnohým drahocenným dílem dramatickým\nobohatil tam nutno obrátiti na okamžik zraky\nneustálými hádkami „o principy\" zkalené!\n\nDle zpráv ze Švédska V. N."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "250", "page_fin": "253", "image_debut": 2, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.3.1", "titre_corps": "První švédská národní zpěvohra.", "titre_sommaire": "První švédská národní zpěvohra.", "signature_source": "V. N.", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.2", "debut_caractere": 3213, "fin_caractere_exclue": 5411, "texte": "První švédská národní zpěvohra.\n\n(Dokončení.)\nř\nÚlohou básníka bylo, národní báj, v níž jedno-\ntlivé neurčité rysy a nesouvislé motivy jsou ne-\norganicky nakupeny, uspořádati dle požadavků\ndramatických v jednotný celistvý obraz\ns přiměřeným, národně karakterisovaným pozadím.\nBásník nás uvádí v prvních Robách šíření-se\nkřesťanstva ve Švédsku na hrad vznešené dámy,\npaní „Ragnhild\", jež v kruhu veselých bohatýrů\nskvělé hody slaví. Dcera její „Ingeborg\" jest totiž\nzasnoubena s rytířem „Tuvem\", však srdce její ne-\nnáleží ženichovi, nýbrž jest neobyčejnou touhou po\nkráli duchův naplněno, který v blízké jedné hoře\nvládne. O něm pěje domácí sluha „Ulfu hrůzostrašnou\nbaládu, která zvědavou touhu snivého děvčete ještě\nzvýší. V tom vstoupí „Skald\" jeden v průvodu\nsvého pážete i jest se všech stran vlídně uvítán.\nPíseň jeho dotýká se podivuhodně srdce Ingeborgina.\nNa to spustí taneční píseň, která všechny hosty\nstrhne jakoby mocí kouzelnou v prudký taneční\nrej; nepozorovaně převezme páže další zpěv taneční,\ntak že je možno Skaldovi přiblížiti se k Ingeborze,\njí se odhaliti co toužený král duchů a svůdnými\nprosbami a skvělými sliby ji lákati ve svou říš.\nVroucí jeho namlouvání jest náhle přerušeno pří-\nchodem pážete, jemuž struna na harfě praskla, tak\nže musel ve hře ustati. Tím jest vše kouzlo zlo-\nmeno, tancem opojené množství pojednou vystřízliví\na pronásleduje zuřivě kouzelné pěvce. Král duchů\nzakleje neobratného sluhu svého k tisícileté porobě,\nchce sám poznovu kouzlo obnoviti v tom zavzní\nvelebný zvuk zvonů vánočních, načež král před\nzvuky těmi posvátnými v útěk se dá v strašném\nproklínání.\nV druhém jednání putuje nábožný lid posněženou\nkrajinou ku klášternímu chrámu u Kolmardenu na\nslavnost jitřní. Před nedalekou horou sedí král\nduchů a vábí sladkou hrou na harfu pozemské\nkrásky; aby dojem zvýšil, káže služebným duchům\nhoru otevřití, jež spočívajíc na sloupech porfyrových\nbáječný lesk drahokamy vyzdobeného sálu na odiv\nstaví. Ingeborg, sladkými tóny svedena, opustila\nmatku svou volně kráčející; i stojí nyní okouzlena\nbáječnou krásou říše duchů horských, brání se marně\npřed sladkým vábením krále; postavy lehkonohých\nvil a rusalek vznášejí se pojednou kolem ní v svůd-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.3", "debut_caractere": 2837, "fin_caractere_exclue": 5266, "texte": "ném chorovodu, vždy sladčeji, vždy ohnivěji zní\npíseň vílovládce, až děva v opojení nejvyšším mu\nklesne v náruč. „Halb zog er sie, halb sank sie\nhin.\" Však již číhá v podzemní té říše nenávist\na žárlivost na dceru pozemskou. Matka králova,\nžárlivá jsouc na odvedenou, které nyní královskou\nkorunu postoupili musí, strojí na rozkaz syna svého\nnápoj, který Ingeborgu ve věčné zapomenutí po-\nhroužili má, však hodí tajně v nápoj ten perlu,\nkterá by současně neurčitou jakousi touhu po rodné\nzemi v srdci jejím udržovala. Sotva že děva od-\nvedená v slavnostním uvítání pohár královnou jí po-\ndaný vyprázdnila, zapomíná pojednou na domov,\nna hoře své a v nesmírné lásce vrhá se v objetí\nkrále. Carokrásuý balet končí třetí jednání.\nVšak neblahé jest první probuzení Ingeborgino ze\nskvělého snu. Tajemně v nápoj přimíšená perla\núčinkuje. Samotna sedí Ingeborg v komnatě své\na předouc pěje srdcelomnou píseň.\nPáže „Kark\", jenž se na ni ještě zlobí, co na\npříčinu vznešené naň kletby, zpívá jí posměšnou\npíseň na kněze, v níž tito dívky napomínají, aby\nnevěrnému králi duchů, jenž má zvláštní zálusk\nna krásky pozemské, nevěřily, koketně s ním za-\ncházely a tak démonickou jeho moc krotily. Stará\nkrálová ji potvrzuje v domnění, že jest král duchů\nnevěrníkem, vykouzlí před ní perlící-se pramen vody,\na nutí mladou královnu, aby z něho pila, ujišťujíc ji,\nže tím lásku manžela poznovu získá. Xngeborg\nochladí si zimnicně rozpálené celo, pije z pramene,\nvšak se zrádnými těmi kapkami vody rozproudí se\ny žilách její i úplná, jasná vzpomínka na minulost.\nŠkodolibě vysmívá se jí králová, že jest nevěstkou\nkrále duchů. Marně ji hledí příchvátavši král za-\ndržeti, marně jí připomíná v slasti zažité chvíle,\nděti, jež mu zrodila; nesmírná touha po zemi rodné\nse jí zmocnila a on ji musí propustiti, však při-\nkazuje jí, aby nikdy na zemi přes rty nevypustila\njméno jeho, jinak že by musela smrti propadnouti.\nPáté jednání uvádí nás v rozvaliny hradu paní\nRagnhiidy. Všude pusto a mrtvo. Jediný rok\nu krále duchů v podzemí strávený rovná se padesáti\nrokům na zemi. Jen starý Ulf ještě žije a zpívá\nvetchým hlasem starou národní píseň (jejíž obsah\njsem naznačil před tímto obsahem libreta v minulém\nčísle). Konečně umdlen usne. Hrozně skučí noční\nvítr rozbitými okny. Ingeborg na smrt übledlá\nvejde krokem matným, dozví se od starého sluhy,\nže matka se utrápila hořem nad ztrátou její i obviňuje\nse v zoufání z vraždy na matce spáchané a když"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.4", "debut_caractere": 2907, "fin_caractere_exclue": 5355, "texte": "ji věrný sluha těší tím, že vinu toho nese lupič,\njenž násilím ji odvedl, volá v bolesti nejvyšší, že\nvina jest jedině na straně její, poněvadž ji vlastní její\nsrdce nevýslovnou silou táhlo ku králi duchů.—\nSotva že vyslovila osudné to jméno, stojí tu on\nv hrůzostrašném lesku při bouři a hromobití před\nní a zvěstuje jí věčnou smrt, kteréž může ujiti jen\npod tou podmínkou, pakliže se dobrovolně s ním\nnazpět vrátí. Ona však v zoufání volá: „Pryč mi\ns očí!\" A opět zaznívají krajinou táhlé zvuky\nzvonů vánočních. S výkřikem: „pozdě; běda mně\ni tobě !a zmizí horský duch. Bouře se utišila, klidným\nmírem ozařuje bledá luna vlhkými paprsky svými\numírající jejížto blažená modlitba ku matce\noslavené se pojí v jedno s chorálem nábožného na\njitřní putujícího lidu. Ulf ale sklání se nad mrtvolou\ntrpitelky se slovy: „Zemřela sbohem usmířena!\"\nJak vidno, provedl básník úlohu svou mistrně.\nMrtvé, nevyvinuté tvary národní pověsti berou na\nse v libretu uvedeném tvary určité, jež oživeny jsou\npřebohatým živlem dramatickým. Zvláště líčení\nnárodního života na zemi, líčení slavnostního ho-\ndování a celé poslední jednání zdařila se básníkovi\nnad míru. Ovšem že jsou mnohdy motivy psycholo-\ngické pomíšeny s všelikými kouzelnými prostředky,\nčímž určitost jednotlivých karakterů trpěti musí;\nvšak zde omlouvá básníka okolnost ta, že nesnadno\njest nalézti nějakou „démonickou psychologii.\" Karak-\ntery krále duchů, matky jeho i Karka neliší se\ncelkem ničím od obyčejných lidí. Zde musela hudba\npomáhati. Na každý pád jest však karakter krále\nduchů nejméně jasně naznačen; mezi vášnivou láskou\nk Ingeborze a několikráte naznačenou povahou Don-\nJuanovou jest spor nerozluštitelný. Za to jest ale\nforma v celku mistrovská a poutavá častými změ-\nnami. Zvláště momenty lyrické vynikají samy o sobě\npřebohatou poetickou krásou.\nSkladatel Ivar Hallstrom podal zde národu\nsvému znamenité dílo. Ye své krásné melodie vložil\ncelou duši národních písní švédských. Protiva mezi\nživotem na zemi a démonickou řiší krále duchů\njest v hudbě markantně provedena. Celé první\njednání jest pravé mistrovské dílo, jemuž se co\nskvělá perla milostná píseň krále duchů, duet s Inge-\nborgou, překrásný chorál vánoční v druhém jednání\na zvláště přástevní píseň ve čtvrtém jednání na roveň\nstaví. Instrumentace jakož vůbec celá faktura opery\nje rázu moderního as neobyčejnou pílí provedena.\nPřijato bylo toto dílo s enthutiasmem v severních\nkrajinách neslýchaným. I drahocenným věncem"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.5", "debut_caractere": 3165, "fin_caractere_exclue": 5439, "texte": "stříbrným byl Hallstrom poctěn; však myslím, že\njej více těšila jednosvorná chvála kritiky i obecenstva.\nOn jest prvním švédským skladatelem, jenž tak\nobsáhlé dílo, jakým zajisté pětiaktová opera jest,\npodnikl.\nProvedení bylo krásné té opery důstojno. Při\nprvním poslechnutí překvapuje foho, jenž zvykl na\noperní zpěv německý, vlašský či francouzský, zdán-\nlivý nedostatek dramatického života a zvláštní šetření\ns hlasem. Ucho si však brzo navykne a poznenáhla\ns rozkoší pojímá stejnorodé to harmonické souznění\nvšech sil. Nikdo z pěvců neopováží se vystupovati\nna úkor ceiku před rampy a překřikovati ostatní,\naby k sobě přivábil pozornost obecenstva. Vždy\njen vystupuje krásný celek tím mohutněji před\nduchem posluchače. Vedle toho jest známo o čemž\nnás ostatně cestující švédská kvarteta poučila\npodivuhodně čisté jako by z jedněch úst se prou-\ndící souznění harmonických tvarů, kterážto přednost\njevila se nápadně ve všech sborech i ensemblech.\nTak bylo na př. finále prvního jednání, kde\ndémonické kouzlo krále duchů a pekelné jeho roty\ns velebným chorálem nábožných poutníků zápasí\na mezi rozkácené ty vlny tonové vroucí touha\nIngeborgina zaznívá, účinku velkolepého.\nZ pěveckých sil, které ku skvělému výsledku\nnovinky té valně přispěly, jmenuji hlavně dvě.\nP. Arnoldson, jeden z nejlepších tenoristů naší\ndoby, honosí se jemnocitým přednesem a výtečnou\nhrou. Slečna Amálie Riego debutovala co Inge-\nborg a prvním již útokem dobyla srdce všech. Vdova\nkrálová ji pozvedla z prachu nízkosti a svěřila ji\nvýtečnému učiteli zpěvu Bergovi, k jehož žačkám\nbývá počítána slavná Jenny Lindova. Se vzne-\nšeným zjevem, jemně vybroušenou, ačkoli ještě po-\nněkud ostýchavou hrou (což začátečnici prozrazuje)\nspojuje slečna Riego krásný, z hloubi duše se prou-\ndící hlas, jenž okouzlil obecenstvo nejen v lyrických,\nnýbrž i 03trými akcenty v dramatických momentech.\nTěmto důstojné po bok se řadili představovatelé\n„Ulfa\" a „Karka\".\nOd severu zaznívají k Dám v době nej novější\nčasté zprávy o podivuhodném hnutí duševním; tam\nvychází slunko nové, mladé, svěží kultury vždyť\ni sever slovanský nás v oboru hudebním v po-\nslední době mnohým drahocenným dílem dramatickým\nobohatil tam nutno obrátiti na okamžik zraky\nneustálými hádkami „o principy\" zkalené!\n\nDle zpráv ze Švédska V. N."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "251", "page_fin": "254", "image_debut": 3, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.3", "debut_caractere": 190, "fin_caractere_exclue": 2835, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Richard Pohl, známý spisovatel hudební, probírá\nve svém posledním článku „o vývinu a určení\nopery\" v lipském jednom časopisu hudebním\nvelmi zajímavě poměr našeho Jih B e n d y k německé\noperní literatuře: „Též v Grothě účinkoval podivu-\nhodný talent, Jiří Benda (1721—95), jenž ovšem\nvlašskými zpěvohrami (Singspiel) začal, později ale,\nnásleduje příkladu Hillerova, i německé operety\npsal, jež v lidu hojné obliby nacházely. Jmenuji\n„Výroční trh na vsi\" (Dorfjahrmarkt), „Drvoštěpa\"\na „Nalezence,\" vesměs to látky z národa vyňaté.\nTyto operety, jež právě originelními nazvány býti\nnemohou, nemají takovou cenu, jako jeho melo-\ndramata, zvláštní to originelní genre, jejž Benda\nv Německu zavedl, ano, můžeme říci, vynalezl.\nBenda byl na toto podivuhodné spojení deklamace\ns hudbou přiveden jistou znamenitou v tehdejší době\nherečkou B r a n d e s-o v o u, která velkou výhodu\noné pomocí hudby na vyšší stupeň rozechvěné ná-\nlady citové a taktéž stupňované poetické výraznosti\nvelmi dobře znala, ale zpěvačkou nebyla. Benda,\naby vyhověl touze její, napsal pro ni r. 1714 svou\nhudbu k deklamaci „Ariadny na Naxu\" a toto me-\nlodrama učinilo takové furore, že po něm ještě celá\nřada nových následovala, jako: „Medea,\" „Pygma-\nlion.\" Nový tento genre byl velmi často nápodo-\nbován a udržel se po dlouhou dobu na jevišti.\nMozart byl velkým ctitelem Bendovým a jeho\nmelodramat. „Vy víte,u píše r. 1778 svému otci,\n„že Benda mezi lutheránskými kapelníky vždy byl\nmým miláčkem; miluji „Medeu\" „Ariadnu\" tak,\nže je s sebou vozím. Víte, co bych mínil? Větší\nčást recitativů měla by se na takovýto\nspůsob (totiž melodramaticky) v opeře „trakti-\nr o vat i\" a jen někdy, když totiž slova dobře se\nv hudbě vyjádři ti dají, recitativ zpívati.\"\nMelodram byl ovšem jakousi pomocí z nouze,\ndruh smíšený, jak to s sebou umělecké přechodní\nperiody přinášejí. Ale my přede v tom patrnou po-\nznáváme snahu se strany umění hereckého\nhudebnímu dramatu se přiblížiti.u\n** V Londýne byla dne 16. t. m. slavnost ku\npoctě Mozartově za spolupůsobení Adély Pat-\ntiovy a Mary Krebsovy odbývána, jejíž čistý\nvýnos bude věnován mezinárodnímu Mozarteu v Sol-\nnohradě.\n** W. von Lenz, proslulý kritik ruský, píše\nv jednom z nejnovějších svých pojednáních o mo-\nderní ruské opeře též mnohé pochvalné slovo o\nnašich při opeře zaměstnaných krajanech v tento\nsmysl: „Provedení v ruských operách jsou rozhodně\nvýtečná, orkestr i sbory znamenité, personál pě-\nvecký dostačuje všem požadavkům. Duší naší ruské\nopery jest Nápravník, v Praze své hudební vzdě-\nlání nabyvší operní dirigent první hodností, jenž se\nvšestranné oblibě i uznání těší. V orkestru účinkují"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2905, "texte": "mnozí Němci, v operním personálu jsou pí. Raa-\nbová (první soprán) a p. Paleček (prvý bas)\nrodem Češi, oba z Prahy. (Pokud víme, jest vý-\ntečná pevkyněpí. Raabová Moravankou. Red.) Po-\nrovnání s těmito silami vydrží i ruští umělci. Vý-\ntečná jedna altistka, slč. Kalasova (on píše Ka-\nlacz) také Češka, žákyně pí. S a 1 o m an-N i s se n-o v é,\ndebutovala po velikonocích v Grlinkově opeře\n„Ru slan a Ludmila;\" nyní jest engažována v Lon-\ndýně u vlašské opery. Pí. S a 1 o m a n-Ni s se n o v a,\njedna z nejpřednějších učitelek zpěvu v Evropě,\nvychovala pro operu ruskou nejznamenitější pěvkyně,\njako pí. Raabovu, Lavrovskou, Krutikovu, Kalašovu\na mnohé jiné. Naše konservatoř opustila tuto velkou\nmistryni zpěvu, její dům nyní representuje na dále\nakademii zpěvní.\" Z řádkův těchto, jež čteme\nv berlínských listech hudebních, jest patrno,\njákého uznání za hranicemi i ve světě německém\nse dostává výtečným rodákům našim. Ze se slč. Ka-\nlašova považuje jedině za žačku pi. Saloman-\nNissenové, to dosvědčila nám umělkyně ta vlastním\nsvým listem z Londýna datovaným, z něhož vysvítá,\nže chtěla-li se státi tím, čím nyní jest, musela za-\npomenou ti po pracném namáhaní vše, co die „me-\nthody\" jistého renomovaného a se renomujícího pro-\nfesora pražského se byla naučila. Pán ten bude\nsice viniti umělkyni tu z nevděku, bůh ví, jak\nčerného; však jisto jest, že první povinností umělce,\njenž po něčem vyšším baží, musí býti sebepoznání:\njak mile tedy slečna nabyla přesvědčení o tom, že\nvývin hlasu jejího nalézá se na cestě nepravé, jež\nvede k úplné záhubě hlasové, bylo přede její\npovinností, chtěla-li se zachránit!, aby pátrala po\nmethodě rozumnější, jež nezžírá a neničí organ\nzpěvní!\n** Giov. Bottesini-mu,slovutnému kontrabasi-\nstovi i zdatnému skladateli, nabídnuto místo ředitele\nhud. konservatoře v Bologni.\n** y Qamogli, malém to městečku italském,\njež nečítá více než 6500 obyvatelů, zřizuje se stálé\ndivadlo.\n** Výtečná zpěvačka Emma (rodem\nChorvátka) měla býti engažována za skvělých pod-\nmínek pro New-York a impresario Strakoš nabízel\nse, složití za ni 20.000 lírů řediteli divadla v JŘímě,\njenž ji však ze smlouvy, uzavřené s ní pro sezonu\nmasopustní, nijak propustiti nechtěl. Tatáž zpívá\nv podzimní sezoně v Miláně v divadle „La Scala,\"\n- engažována jsouc pro hlavní úlohu v Gromes-ově\nzpěvohře „Salvator Rosa.\"\n** Lauro Bossi dokončil novou zpěvohru „Grio-\nvanni ďAustria,\" k nížto mu napsal libreto Marco\nďArienzo.\n** Z Milána. Pro sezonu podzimní engažo-\nvána pro operu v divadle „La Scala\" ruská zpě-\nvačka sl. Grorčakova.\n** Dle „Times\" vyzval jistý americký podnikatel\nkoncetů Wilhel mi ho, jenž v těchto dnech\nv Curychu opětně triumfy neslýchané slavil, aby\nse nechal engažovat pro šestiměsíční cestu uměleckou\npo Spojených státech severo-amerických, i nabízel\nmu měsíční honorář desíti tisíců tolarů čistých\nmimo náhradu za cesty. Wilheimi nabídnutí to\nvzdor lákavosti jeho nepřijal."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3163, "texte": "** jB. Šolc, řidl tel hudby v Břetislav!, dokončil\nsvou velkou operu „Grolo\". Klavírní výtah i libreto\nse již nalézají v tisku.\n** Z Paříže. Ambrož Thomas, skladatel\noper „Mignon\" a „Hamlet\" napsal novou operu, jež\nse jmenuje „Les Ligueurs\".\n** ZNew-Yorhu. Pavlína Luccova (baronka\nWallhovenova) opustila dne 27. června po parníku\n„Mosel\" břehy americké s bohatými tisíci tolarův\nnaplněnou peněženkou. Y poslední době se jí ve\nSpojených státech a v Kanadě vedlo znamenitě, tak\nže starší rány, jež utrpěla kapsa její na ostrově\nKubě, úplně se opět zahojily. Die listův amerických\nhodlá pěvkyně slavená stráviti leto v Lucernu.\n** ZPužomberku. (Původní dopis ze Slovenska.)\nDne 29. července odbýván byl u nás ve prospěch\ndobrovolného hasičského spolku koncert, v němž\núčinkovaly síly vesměs dobré, jež provedly jednotlivá\nčísla programu s takou dovedností a zručností, s jakou\nzřídka jen se setkáváme v krajině naší. Jmenuji\nzde v první řadě p. E. J. Melič k o, absolvovaného\nkonservatoristu pražského a zdárného žáka p. prof.\nSrnity, dále p. F. Gr chop fa co velmi obratného\npianistu a konečně mladistvého houslistu pana K.\nKohna. Koncert zahájen byl „Slavnostní ouver-\nturou (arrangement pro 4 ruce) odWebra, kteréžto\nčíslo přednesli pp. Meličko a Grchopf s patřičným\nohněm a energií v souhře, tak že již na počátku\nkoncertu rozehřáli obecenstvo a příznivě je naladili.\nP. Meličko již v druhém čísle programu v Es-dur\nkoncertu pro trombonu od W. F. Srn ity vyvolal\npravou bouři v obecenstvu, jež se ani po opakování\npiegy utišiti nechtělo. Umělec ten však zasloužil\npochvalu tak nadšenou v plné míre; neboť dokázal,\nže jest výtečně obeznámen se všemi effekty obtíž-\nného nástroje svého, z nějž vyluzuje pravidelné, lahodně\nkulaté tóny (zvláště v „adagiu\"), jichžto kouzelné\nmoci nelze odolati žádnému pravé, krásné hudbě\ngřístupnému srdci. I co pěvec a sice v písních od\nŠuberta a Reissigra (což slovanských písní\nnení na světě? k čemu sáhati k písním německým,\npakliže honosíme se svými vlastními, zajisté stejně\nkrásnými ne-li krásnějšími písněmi? Pozn. red.)\nukázal se nám p. Meličko ve světle nejpříznivějším.\nPřednes jeho je intelligentní, jímavý, ač by hlasu\nvolnější a tím i mohutnější rozvinutí co do síly ne-\nškodilo. P. Kohn, mladistvý to ještě syn muz\nhudebních, překvapil nás svým odvážným přednesem\nRode-ova koncertu i přesvědčil nás o svém ne-\nobyčejně již vyvinutém hudebním nadání, jež zajisté\nmuselo býti spojeno s nemalou pilností, že to při-\nvedl mladistvý houslista ten již nyní na tak slušný\nstupen dokonalosti; i nadějeme se, že p. Kohn,\npakli dle slibu svého v Praze ku zdokonalení svá\ndálší studia koaati bude, k pravé výši umělecké\njistě dospěje. Vedle zmíněných koncertistů osvědčil\nse též p. Grchopf co statný klavírista, jenž zvláště\npři průvodu umí s jemnoeitem všem kapřicím sólistů\nvyhověti. Obecenstvo zdejší bylo koncertem tím\nnadšeno i slyšeli jsme mnohé zbožné přání, aby\npodobná umělecká pochoutka častěji se obnovila.\n\nR. H.\n\n** Nově zbudované Čínské divadlo v San-Francisco\notevřeno bylo minulý měsíc za velikého účastenství\nobecenstva. Představení trvalo od Y2B. až do 3. hod.\nz rána! Garderoba byla skvostná, nádherná, samé"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1068, "texte": "hedvábí, damašk a zlato, ale hudba prý byla v pravdě\nčínská. Mezi představením roznášely se mezi\nobecenstvem čáj a doutníky. Ceny míst byly usta-\nnoveny takto: první místo 5 dollarů, druhé 3 doll.,\na třetí 2 doll.; nesmíme zapomínati, že v Kalifornii\nroste samé zlato! Drama, kteréž herci, úhrnem\nv počtu 122, velmi živě představovali, mělo 16 jednání\na 42 výstupy; byla to směsice pranic, úkladů, pro-\nnásledování, loupeží a samovražed, pohřbů, salto-\nmortalů, v nížto však nebylo žádné spojitosti nebo\nvnitřní souvislosti. Nejhlavnější číslo tohoto „bož-\nského\" dramatu bylo dueto dvou krav, jež před-\nstavovali dva herci přistrojeni koží těchto zajímavých\nzvířátek a ozbrojeni ohromnými rohy na čele. Tato\n„bukolika\" udělala největší furore! Divadlo se\nvším příslušenstvím stálo 250.000 franků.\n** Félicien David píše pro velkou operu Paříž-\nskou, která prý na jisto bude otevřena dne l9 ledna\n1875 novou zpěvohru „LTndien\".\n** Uherský skladatel Fr. Erkel píše novou\nzpěvohru, kterouž otevřen býti má nový operní dům\nv Pešti. Látka vzata jest ze života sv. Štěpána."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "251", "page_fin": "253", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.4.1", "titre_corps": "** Richard Pohl, známý spisovatel hudební, probírá", "titre_sommaire": "** Richard Pohl, známý spisovatel hudební, probírá", "signature_source": "R. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.3", "debut_caractere": 212, "fin_caractere_exclue": 2835, "texte": "** Richard Pohl, známý spisovatel hudební, probírá\nve svém posledním článku „o vývinu a určení\nopery\" v lipském jednom časopisu hudebním\nvelmi zajímavě poměr našeho Jih B e n d y k německé\noperní literatuře: „Též v Grothě účinkoval podivu-\nhodný talent, Jiří Benda (1721—95), jenž ovšem\nvlašskými zpěvohrami (Singspiel) začal, později ale,\nnásleduje příkladu Hillerova, i německé operety\npsal, jež v lidu hojné obliby nacházely. Jmenuji\n„Výroční trh na vsi\" (Dorfjahrmarkt), „Drvoštěpa\"\na „Nalezence,\" vesměs to látky z národa vyňaté.\nTyto operety, jež právě originelními nazvány býti\nnemohou, nemají takovou cenu, jako jeho melo-\ndramata, zvláštní to originelní genre, jejž Benda\nv Německu zavedl, ano, můžeme říci, vynalezl.\nBenda byl na toto podivuhodné spojení deklamace\ns hudbou přiveden jistou znamenitou v tehdejší době\nherečkou B r a n d e s-o v o u, která velkou výhodu\noné pomocí hudby na vyšší stupeň rozechvěné ná-\nlady citové a taktéž stupňované poetické výraznosti\nvelmi dobře znala, ale zpěvačkou nebyla. Benda,\naby vyhověl touze její, napsal pro ni r. 1714 svou\nhudbu k deklamaci „Ariadny na Naxu\" a toto me-\nlodrama učinilo takové furore, že po něm ještě celá\nřada nových následovala, jako: „Medea,\" „Pygma-\nlion.\" Nový tento genre byl velmi často nápodo-\nbován a udržel se po dlouhou dobu na jevišti.\nMozart byl velkým ctitelem Bendovým a jeho\nmelodramat. „Vy víte,u píše r. 1778 svému otci,\n„že Benda mezi lutheránskými kapelníky vždy byl\nmým miláčkem; miluji „Medeu\" „Ariadnu\" tak,\nže je s sebou vozím. Víte, co bych mínil? Větší\nčást recitativů měla by se na takovýto\nspůsob (totiž melodramaticky) v opeře „trakti-\nr o vat i\" a jen někdy, když totiž slova dobře se\nv hudbě vyjádři ti dají, recitativ zpívati.\"\nMelodram byl ovšem jakousi pomocí z nouze,\ndruh smíšený, jak to s sebou umělecké přechodní\nperiody přinášejí. Ale my přede v tom patrnou po-\nznáváme snahu se strany umění hereckého\nhudebnímu dramatu se přiblížiti.u\n** V Londýne byla dne 16. t. m. slavnost ku\npoctě Mozartově za spolupůsobení Adély Pat-\ntiovy a Mary Krebsovy odbývána, jejíž čistý\nvýnos bude věnován mezinárodnímu Mozarteu v Sol-\nnohradě.\n** W. von Lenz, proslulý kritik ruský, píše\nv jednom z nejnovějších svých pojednáních o mo-\nderní ruské opeře též mnohé pochvalné slovo o\nnašich při opeře zaměstnaných krajanech v tento\nsmysl: „Provedení v ruských operách jsou rozhodně\nvýtečná, orkestr i sbory znamenité, personál pě-\nvecký dostačuje všem požadavkům. Duší naší ruské\nopery jest Nápravník, v Praze své hudební vzdě-\nlání nabyvší operní dirigent první hodností, jenž se\nvšestranné oblibě i uznání těší. V orkestru účinkují"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2905, "texte": "mnozí Němci, v operním personálu jsou pí. Raa-\nbová (první soprán) a p. Paleček (prvý bas)\nrodem Češi, oba z Prahy. (Pokud víme, jest vý-\ntečná pevkyněpí. Raabová Moravankou. Red.) Po-\nrovnání s těmito silami vydrží i ruští umělci. Vý-\ntečná jedna altistka, slč. Kalasova (on píše Ka-\nlacz) také Češka, žákyně pí. S a 1 o m an-N i s se n-o v é,\ndebutovala po velikonocích v Grlinkově opeře\n„Ru slan a Ludmila;\" nyní jest engažována v Lon-\ndýně u vlašské opery. Pí. S a 1 o m a n-Ni s se n o v a,\njedna z nejpřednějších učitelek zpěvu v Evropě,\nvychovala pro operu ruskou nejznamenitější pěvkyně,\njako pí. Raabovu, Lavrovskou, Krutikovu, Kalašovu\na mnohé jiné. Naše konservatoř opustila tuto velkou\nmistryni zpěvu, její dům nyní representuje na dále\nakademii zpěvní.\" Z řádkův těchto, jež čteme\nv berlínských listech hudebních, jest patrno,\njákého uznání za hranicemi i ve světě německém\nse dostává výtečným rodákům našim. Ze se slč. Ka-\nlašova považuje jedině za žačku pi. Saloman-\nNissenové, to dosvědčila nám umělkyně ta vlastním\nsvým listem z Londýna datovaným, z něhož vysvítá,\nže chtěla-li se státi tím, čím nyní jest, musela za-\npomenou ti po pracném namáhaní vše, co die „me-\nthody\" jistého renomovaného a se renomujícího pro-\nfesora pražského se byla naučila. Pán ten bude\nsice viniti umělkyni tu z nevděku, bůh ví, jak\nčerného; však jisto jest, že první povinností umělce,\njenž po něčem vyšším baží, musí býti sebepoznání:\njak mile tedy slečna nabyla přesvědčení o tom, že\nvývin hlasu jejího nalézá se na cestě nepravé, jež\nvede k úplné záhubě hlasové, bylo přede její\npovinností, chtěla-li se zachránit!, aby pátrala po\nmethodě rozumnější, jež nezžírá a neničí organ\nzpěvní!\n** Giov. Bottesini-mu,slovutnému kontrabasi-\nstovi i zdatnému skladateli, nabídnuto místo ředitele\nhud. konservatoře v Bologni.\n** y Qamogli, malém to městečku italském,\njež nečítá více než 6500 obyvatelů, zřizuje se stálé\ndivadlo.\n** Výtečná zpěvačka Emma (rodem\nChorvátka) měla býti engažována za skvělých pod-\nmínek pro New-York a impresario Strakoš nabízel\nse, složití za ni 20.000 lírů řediteli divadla v JŘímě,\njenž ji však ze smlouvy, uzavřené s ní pro sezonu\nmasopustní, nijak propustiti nechtěl. Tatáž zpívá\nv podzimní sezoně v Miláně v divadle „La Scala,\"\n- engažována jsouc pro hlavní úlohu v Gromes-ově\nzpěvohře „Salvator Rosa.\"\n** Lauro Bossi dokončil novou zpěvohru „Grio-\nvanni ďAustria,\" k nížto mu napsal libreto Marco\nďArienzo.\n** Z Milána. Pro sezonu podzimní engažo-\nvána pro operu v divadle „La Scala\" ruská zpě-\nvačka sl. Grorčakova.\n** Dle „Times\" vyzval jistý americký podnikatel\nkoncetů Wilhel mi ho, jenž v těchto dnech\nv Curychu opětně triumfy neslýchané slavil, aby\nse nechal engažovat pro šestiměsíční cestu uměleckou\npo Spojených státech severo-amerických, i nabízel\nmu měsíční honorář desíti tisíců tolarů čistých\nmimo náhradu za cesty. Wilheimi nabídnutí to\nvzdor lákavosti jeho nepřijal."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2961, "texte": "** jB. Šolc, řidl tel hudby v Břetislav!, dokončil\nsvou velkou operu „Grolo\". Klavírní výtah i libreto\nse již nalézají v tisku.\n** Z Paříže. Ambrož Thomas, skladatel\noper „Mignon\" a „Hamlet\" napsal novou operu, jež\nse jmenuje „Les Ligueurs\".\n** ZNew-Yorhu. Pavlína Luccova (baronka\nWallhovenova) opustila dne 27. června po parníku\n„Mosel\" břehy americké s bohatými tisíci tolarův\nnaplněnou peněženkou. Y poslední době se jí ve\nSpojených státech a v Kanadě vedlo znamenitě, tak\nže starší rány, jež utrpěla kapsa její na ostrově\nKubě, úplně se opět zahojily. Die listův amerických\nhodlá pěvkyně slavená stráviti leto v Lucernu.\n** ZPužomberku. (Původní dopis ze Slovenska.)\nDne 29. července odbýván byl u nás ve prospěch\ndobrovolného hasičského spolku koncert, v němž\núčinkovaly síly vesměs dobré, jež provedly jednotlivá\nčísla programu s takou dovedností a zručností, s jakou\nzřídka jen se setkáváme v krajině naší. Jmenuji\nzde v první řadě p. E. J. Melič k o, absolvovaného\nkonservatoristu pražského a zdárného žáka p. prof.\nSrnity, dále p. F. Gr chop fa co velmi obratného\npianistu a konečně mladistvého houslistu pana K.\nKohna. Koncert zahájen byl „Slavnostní ouver-\nturou (arrangement pro 4 ruce) odWebra, kteréžto\nčíslo přednesli pp. Meličko a Grchopf s patřičným\nohněm a energií v souhře, tak že již na počátku\nkoncertu rozehřáli obecenstvo a příznivě je naladili.\nP. Meličko již v druhém čísle programu v Es-dur\nkoncertu pro trombonu od W. F. Srn ity vyvolal\npravou bouři v obecenstvu, jež se ani po opakování\npiegy utišiti nechtělo. Umělec ten však zasloužil\npochvalu tak nadšenou v plné míre; neboť dokázal,\nže jest výtečně obeznámen se všemi effekty obtíž-\nného nástroje svého, z nějž vyluzuje pravidelné, lahodně\nkulaté tóny (zvláště v „adagiu\"), jichžto kouzelné\nmoci nelze odolati žádnému pravé, krásné hudbě\ngřístupnému srdci. I co pěvec a sice v písních od\nŠuberta a Reissigra (což slovanských písní\nnení na světě? k čemu sáhati k písním německým,\npakliže honosíme se svými vlastními, zajisté stejně\nkrásnými ne-li krásnějšími písněmi? Pozn. red.)\nukázal se nám p. Meličko ve světle nejpříznivějším.\nPřednes jeho je intelligentní, jímavý, ač by hlasu\nvolnější a tím i mohutnější rozvinutí co do síly ne-\nškodilo. P. Kohn, mladistvý to ještě syn muz\nhudebních, překvapil nás svým odvážným přednesem\nRode-ova koncertu i přesvědčil nás o svém ne-\nobyčejně již vyvinutém hudebním nadání, jež zajisté\nmuselo býti spojeno s nemalou pilností, že to při-\nvedl mladistvý houslista ten již nyní na tak slušný\nstupen dokonalosti; i nadějeme se, že p. Kohn,\npakli dle slibu svého v Praze ku zdokonalení svá\ndálší studia koaati bude, k pravé výši umělecké\njistě dospěje. Vedle zmíněných koncertistů osvědčil\nse též p. Grchopf co statný klavírista, jenž zvláště\npři průvodu umí s jemnoeitem všem kapřicím sólistů\nvyhověti. Obecenstvo zdejší bylo koncertem tím\nnadšeno i slyšeli jsme mnohé zbožné přání, aby\npodobná umělecká pochoutka častěji se obnovila.\n\nR. H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "253", "page_fin": "254", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.4.2", "titre_corps": "** Nově zbudované Čínské divadlo v San-Francisco", "titre_sommaire": "** Nově zbudované Čínské divadlo v San-Francisco", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.5", "debut_caractere": 2963, "fin_caractere_exclue": 3163, "texte": "** Nově zbudované Čínské divadlo v San-Francisco\notevřeno bylo minulý měsíc za velikého účastenství\nobecenstva. Představení trvalo od Y2B. až do 3. hod.\nz rána! Garderoba byla skvostná, nádherná, samé"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1068, "texte": "hedvábí, damašk a zlato, ale hudba prý byla v pravdě\nčínská. Mezi představením roznášely se mezi\nobecenstvem čáj a doutníky. Ceny míst byly usta-\nnoveny takto: první místo 5 dollarů, druhé 3 doll.,\na třetí 2 doll.; nesmíme zapomínati, že v Kalifornii\nroste samé zlato! Drama, kteréž herci, úhrnem\nv počtu 122, velmi živě představovali, mělo 16 jednání\na 42 výstupy; byla to směsice pranic, úkladů, pro-\nnásledování, loupeží a samovražed, pohřbů, salto-\nmortalů, v nížto však nebylo žádné spojitosti nebo\nvnitřní souvislosti. Nejhlavnější číslo tohoto „bož-\nského\" dramatu bylo dueto dvou krav, jež před-\nstavovali dva herci přistrojeni koží těchto zajímavých\nzvířátek a ozbrojeni ohromnými rohy na čele. Tato\n„bukolika\" udělala největší furore! Divadlo se\nvším příslušenstvím stálo 250.000 franků.\n** Félicien David píše pro velkou operu Paříž-\nskou, která prý na jisto bude otevřena dne l9 ledna\n1875 novou zpěvohru „LTndien\".\n** Uherský skladatel Fr. Erkel píše novou\nzpěvohru, kterouž otevřen býti má nový operní dům\nv Pešti. Látka vzata jest ze života sv. Štěpána."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "254", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.6", "debut_caractere": 1070, "fin_caractere_exclue": 1914, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Zpěváčky spolek táborský uspořádal za spolu-\núčinkování členů ženského spolku „Zora\" v neděli\ndne 2. t. m. svým přispívajícím údům produkci\nv sále městské střelnice. Program byl takto sestaven:\n1. „Lásky touha\", mužský sbor, složil Nesvadba.\n2. a) „Jezdec před bojem\", píseň s průvodem piana,\nsložil J. Veit. b) „Vesnická\", píseň s průvodem\npiana, složil Fr. Pivoda. 3. Ouvertura k zpěvohře\n„Marta\" od Flotova. 4. Smíšený sbor ze zpěvohry\n„Stradella\" s průvodem piana od Flotova. 5. Dekla-\nmace. 6. „Směs z národních písní\" pro smíšený\nsbor upravil Pfeiffer. 7.Kavatina ze zpěvohry „Penězo-\nkazi\" od Aubera. 8. Mužský sbor z Bendlovy zpěvo-\nhry „Lejla\" s průvodem piana.\n*** Zpěváčky spolek pražských typografii uspořádá\ndne 9. t. m. zahradní zábavu ve prospěch\nnezaměstnaných svých spolučlenů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "256", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.6", "debut_caractere": 1916, "fin_caractere_exclue": 5233, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Hudební komise zkušební na středních školách\na přípravnách učitelských, o jejímž sestavení jsme\nposledně zprávu podali, započne již v těchto dnech\núřední činnost svou. Za předsedu komise té jme-\nnovalo ministerstvo vyučování c. k. radu místo-\ndržitelského p. Smolaře a za náměstka jeho p.\nproi. dr. Gundlinga. Žádosti za připuštění ku\nzkoušce ze zpěvu, hry na housle, z varhan a kla-\nvíru, z nauky o harmonii, kontrapunktu atd. musí\nbýti nejdéle do 25. září ku komisi zmíněné pro-\nstřednictvím podacího protolu c. k. náměstnictví\nv Praze podány.\n* Skladatel Zd. Fibich zavitá již tyto dny\nz Vilny do Prahy v kruh své rodiny , kdež hodlá\nčas svých prázdnin prožiti.\n* Arit. Dvořák pracuje již na finále posledniho\njednáni své nové přepracované zpěvohry „Král\na uhlíř\", která se má v nastávající sezoně zimní\nna jisto provésti.\n* F slavnosti vysvěcení ruského chrámu pravo-\nslavného v Praze zavítali již tyto dny rusští hosté\nz různých krajin, mezi nimi také p. Berman, jenž\nHditi bude liturgické zpěvy při slavnosti dne 15.\na 16. t. m.a v následujícím oktávu. Dne 16. t. m.\nvečír odbýván bude v místnostech měšťanské besedy\nslovanský koncert, v němž se súčastní rusští\npěvci z Petrohradu (okteto), pražské salonní okteto\na ze sólistů, pokud nám dosud známo, pí. Marta\nProcházková a slč. Rajevska, dcera pravosl. inful.\narcikněze ve Vídni.\n* Horákova X. mše, jež právě vydána tiskem\na nákladem firmy Em. Starý a spoh, bude v sobotu\ndne 15. t. m.v chrámu P. Marie před Týnem řízením\nřed. p. Fr. Kavána provozoyána.\n* P. H. Nováky dosud kapelník civilního sboru\nhudebního v Praze, jmenován kapelníkem hudeb-\nního sboru měšťanské pěchoty zdejší.\n* Paní G. Rouhalováy kteráž jak známo pod\njménem „Boerna\" čestného jména sobě vydobyla ve\nVlašsku a posledně při italské opeře v Manile na\nostrovech Filipínských v Asii skvělé triumfy slavila,\nnavštívila opět rodnou svoji zem a trvá nyní zde\nu své rodiny.\n* P.Karlu Komzákoviy kapelníku českého pluku\nkrále saského č. 11., dostalo se čestného pozvání,\naby s hudebním svým sborem po čtyry neděle\nv jednom z nejeiegantnějších hostinců v Berlíně\nkoncertoval. Dle doslechu obdržel již k tomu po-\nvolení od c. k. ministerstva války.\n* Z Pražské konservatoře hudby. Ku referátu\nz minulého čísla připojujeme ještě některá data\nz výroční zprávy konservatoře za rok 1874, v kterémž\nnavštěvoval ústav ten následující počet chovanců\na sice školu instrumentální 98, školu zpěvní\npak 14, celkem tedy 112. Z těch pochází vyjma\nčtyry všichni rodem z Čech. Výjimky ty připadají\nna Moravu, Solnohrad, Chorvátsko a Rusko. Nej-\nvětší počet chovanců odpadá na oddělení houslistův,\njež čítá letos 33 (vyšší oddělení 20, nižší 13) hlav.\nZvláštního vyznamenání se dostalo dvěma chovancům\na sice: Procházkové Ernestině z vyššího od-\ndělení zpěvní školy a Aloisů Muzikantovi,\nčelistovi z nižšího oddělení. Stupeň výtečnosti ob-\ndrželo 38, stupeň první třídy 45, druhé třídy 12\na třetí 8 chovancův. Stav učitelstva podroben byl\nněkolika změnám. Pro odbor francouzské řeči na-\nstoupil na počátku školního roku p. Jind. Clotte\nna místo p. Waltera z Waltheirau, jenž dobrovolně\nodstoupil. Pro odbor flétny, jenž byl po několik\nlet od doby onemocnění Blodkova supplován, získalo\nředitelstvo výtečnou sílu v osobě p. prof. Arnošta\nJenče. Tentýž jest žákem Fůrstenauovým, účin-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5699, "texte": "koval po delší dobu co profesor na konservatoři\nv Kolmaru a nastoupil, když byl ústav ten ro-\nzervaným poměrům politickým za oběť padl, místo\nflótisty na cis. divadle ve Strassburgu. Po dosažení\nuprázdněného místa v Praze složil dne 5. prosince\nzde první svou hru na zkoušku, následkem čehož\nbyl dle usnesení spolkového ředitelstva od 29. téhož\nměsíce za profesora flétny pro zdejší ústav definitivně\nustanoven. Ztrátu utrpěl ústav úmrtím zasloužilých\nučitelův p. P. Bedřicha Lembergra, katechety\na prof., Vilhelma Blodka, jenž byl v letech\n1846—1852 žákem ústavu, r. 1860 pak za profesora\nflétny ustanoven, kterýžto ústav zastával pouze po\ndevět roků, načež jak známo zastižen byl\nchorobou duševní, které letos 1. května podlehl.\nKonservatoř v něm ztratila výtečného učitele, národ\nčeský pak velenadaného skladatele dramatického,\njenž stoupencem jsa Smetanovým přiznával se\nku směru národnímu. Jeho komická opera „V studni\"\ndo svědčuje zřejmě, jaké to znamenité nadání dří-\nmalo, v muži pro nový ten směr národnostní v hudbě\nnadšeném ; i důkazem nám jest, že by nám byl Blodek\nv následujících svých pracích zanechal skladby ceny\nnevšední. Nicméně již prvním svým dramatickým\ndílem vzbudil sympatie všech kruhů hudebních\ni získal si čestného místa v dějinách hudby české.\nNárod náš jej bude povždy počítati k nejlepším\nsynům svým.\nMezi příznivce a dárce ústavu náleží v první\nřadě Jeho Velič, císař Ferdinand I.a předseda\nspolku téhož ústavu, Jeho Excelence říšský hrabě\nArnošt z Valdštejna. Svobodný pán z Ring-\nhofferů odkázal ve své závěti drahocenný klavír\nHeitzmannův. Proslulý hotovitel klavírů Ehrb ar\nz Vídně zavázal se p. řiditeli Krejčímu slibem,\nže počátkem příštího roku školního zašle ústavu\ndarem nový solový koncertní nástroj ze své továrny.\nDrážďanský dvorní kapelník Richy daroval ústavu\nnejnovější svou Es-dur ouverturu v partituře i ve\nhlasech. Vídeňský skladatel Westmeyer zaslal\ntaktéž darem svou novou „císařskou ouverturu\"\n// v\ndo B-dur (partituru i hlasy.) Riditel konservatoře\nBaselské Sel m ar Bagge , bývalý žák našeho\nústavu, věnoval pro bibliothéku spolkovou nejnověji\nvydanou svou učební knihu umění hudebního.\n(„Lehrbuch der Tonkunst\".)\nCo se nových zařízení se strany spolkového\nřiditeistva učiněných týče, tu byly v řadu dosaváde\nvyučovaných předmětů též tympany vzaty, jichž\nvyučování převzal p. prof. Bláha tak že imma-\ntrikulovaní žáci třikrát za týden budou dle poža-\ndavkův nynější doby v technickém ohledu vyučo-\nváni. Ve prospěch stejnoměrného orkestrál-\nního ladění jest ustanoveno, že zaopatřování nástrojů\nfoukacích obstarávati bude pro budoucnost vždy\nsám pan řiditel.\nCo se veřejné činnosti ústavu týče, vystoupil\ntento v minulé koncertní saisoně v šesti koncer-\ntech, jež vesměs se vyznamenávaly pečlivě nesta-\nveným programem a vzorným provedením. Ustav\nten, jenž podobně jako zdejší universita náleží\nk nejstarším ústavům podobného druhu v střední\nEvropě, zažil letošním rokem 65. ročník svého\ntrvání, (Založení ústavu spadá jak známo, do roku\n1810, od spolku „pro podporování umění hudeb-\nního v Cechách\"). Jak proslýcháme, hodlá nynější\nřiditelstvo spolkové mnohé reformační kroky uéi-\nniti, jež směřovati mají k tomu cíli, aby se ústav\nten po příkladu moderních konservatoří německých\ni francouzských vyšinul na stanovisko skutečných\n„vysokých škol\" hudebních, jak toho pokročilý\nduch doby naší vyžaduje. Počínání tak šlechetné,\nz něhož vzrůsti může jedině spása našemu životu\numěleckému, zasluhuje již s předu plnou naši\npochvalu i obracíme pozornost obecenstva našeho\nk ústavu uměleckému, z něhož aby znik i zdar\nzkvetl domácímu umění našemu, z plna srdce si\npřejeme. Nový školní rok počne dnem 4.\nV t •\nrijna.\n\nX.\n\n* Arena na hradbách. Na letošní novinky pro\nhradby zdá se, že si vzal mistr Offenbach zvláštní\nprivilej. Sotva že „Pytláci\" se objevili na obzoru\na zjevem svým instrumentálním vábily po delší\ndobu hojné proudy obecenstva k zábavné chvíli,\njiž jest tu opět jiné kvítko ze zahrádky francouz-\nského hudebního humoristy, přesazeno na půdu naší\ni táhne zjevem svým stejnou silou každodenně hoj-\nnost obecenstva smíchumilovného. A opětně se nej-\nnověji dovídáme, že i na „Krásnou Helenu,\" která\nu nás dosud nebyla provozována, řada dojde a sice\nse slečnou Boschetti-ovou v titulní úloze, což\nzajisté by bylo velmi vábivou representací! „M odro-\nvouš,\" jedna ze starších prací Offenbachových, jest\nnyní heslem arény hradební. Obsah celku dá se\nshrnouti krátce v tyto věty: Rytíř „Modrovous\" dal\nve své turecké vášni již pět žen svým tajemníkem\nutratiti, aby tím pohodlněji oddati se mohl novým\ndobrodružstvím. Král „Bobeš,\" soused rytířův, dává\nze žárlivosti tolikéž mužských exemplářů, o nichž se\ndomnívá, že se královně koří, tajemníkem svým\npovražditi. Však tajemníci obou zmíněných poten-\ntátů jsou příliš dobrého srdce, než aby se tak kru-\ntých mordů mohli dopustiti; i schovávají vždy do-\ntýčné, smrti propadlé oběti ve zvláštní připravenou\nskrýš. Konečně se při návštěvě „Modrovousově\"\nna dvoře krále „Bobše\" historie celá prozradí a\nvšemu se učiní konec jednoduše tím, že se skrý-\nvané ty oběti za sebe vespolek vezmou, tak že\nopona padá šťastně za všeobecného svatebního veselí.\nVeškeré detailly a menší episody jsou vesměs velmi\nvtipně vyšperkovány. Ze hudba Offenbachova i\nv této novince s obvyklou pikanterií a mistrnou\nobratností v hravém, lesklém, co šampaňské šumícím\nslohu jest komponována, jest věcí známou. Zejména\nvyniká finále prvního jednání; v druhém pak jednání\npíseň „Oskarova\" a zvláště č. 13. „Valčík;\" v tře-\ntím jednání velmi pěkně je hudebně karakterisována\nscéna zdánlivé smrti („Ach bože, jak je mi —\") a\nfinální kvintet; v posledním konečně jednání vyniká\norigenálním svým rázem přede vším „sbor svatební\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2127, "texte": "a sice kantáta číslo 22. „Hymenaee!\" Novinka tato\ndávána byla poprvé ve prospěch veleoblíbené pí.\nSeifertové, jež v úloze „Boulotty\" samu sebe\npřekonávala. Zdá se, že partie tato zaujme v roz-\nsáhlém repertoiru jejím mezi operetami Offenbacho-\nvými místo nejpřednějši i pochybujeme, že by na-\nlezla nyní v úloze té tak snadno čipernější sokyni.\n•Že byla od přečetného obecenstva nejlichotivějšími\ndůkazy po každé scéně vyznamenávána, lze při tak\noblíbené síle umělecké, jakou v pravdě pí. Seifertová\njest, snadno uhodnouti. Velmi krásnými kostumy\nvynikaly slečny Sákova co královna „Klementina\"\na Huttaryova co „Hermie et Fleuretta.\" Vůbec\ndlužno uznati, že invence všech jednotlivých ko-\nstumů jest výtečná, ba překvapující leskem dobře\nvyvolených barev. Vkus pana garderobiéra Vydry\nzasluhuje zvláštní pochvalnou poklonu. Celkové\nupravení jest zajisté s neobyčejnou okázalostí pro-\nvedeno. Z mužských úloh nejlépe se vydařila figura\nalchymisty „Popolaniho\" panu Frankovskému,\njenž překypujícím humorem udržoval obecenstvo\nv nepřetržitém smíchu. Mošnovu „Bobšovi\" schází -\njistý nátěr affektovanější, královsky blaseované pi-\nkanterie. Celému jeho výkonu ostatně jest hlavně\nna újmu, že často paroduje sama sebe a ještě ča-\nstěji že koketuje s obecenstvem, tak že mnohdy je\nv neustálém raportu více s galeriemi, než se svými\nsoudruhy na jevišti. Ujišťujeme, že tak patrně na\njevo dávané zúmyslné polechtávání obecenstva na\ndiváka chladnějšího nepůsobí právě příjemně. Paží\nKroessing co „Modrovous\" dostál úloze své velmi\nčestně v ohledu zpěvním. Byl velmi dobře při\nhlase a zvlášť při prvém představení velmi slušně\ntéž s hlasem svým zacházel. Ye hře byl pohodlným.\n„Modrovous\" musí býti až do poslední noty nezkro-\ncené divokým, má-li effektuovat! Úloha * ministra\n„Oskara\" (pan Koubek), prince „Safíra\" (p. Šára),\njakož i ostatní menší partie byly vesměs v dobrých\nrukou. Sbory sice nešly s obvyklou řízností, však\nnezkazily na celku ničeho. Ostatně napraví zajisté\nvšecko při následujících reprisách, kde častějším\nopakováním jistější půdy nabudou. O studování i\nřízení celku si hojných zásluh získal p. kapelník\nC ech.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "255", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.6.1", "titre_corps": "* Hudební komise zkušební na středních školách", "titre_sommaire": "* Hudební komise zkušební na středních školách", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.6", "debut_caractere": 1945, "fin_caractere_exclue": 5233, "texte": "* Hudební komise zkušební na středních školách\na přípravnách učitelských, o jejímž sestavení jsme\nposledně zprávu podali, započne již v těchto dnech\núřední činnost svou. Za předsedu komise té jme-\nnovalo ministerstvo vyučování c. k. radu místo-\ndržitelského p. Smolaře a za náměstka jeho p.\nproi. dr. Gundlinga. Žádosti za připuštění ku\nzkoušce ze zpěvu, hry na housle, z varhan a kla-\nvíru, z nauky o harmonii, kontrapunktu atd. musí\nbýti nejdéle do 25. září ku komisi zmíněné pro-\nstřednictvím podacího protolu c. k. náměstnictví\nv Praze podány.\n* Skladatel Zd. Fibich zavitá již tyto dny\nz Vilny do Prahy v kruh své rodiny , kdež hodlá\nčas svých prázdnin prožiti.\n* Arit. Dvořák pracuje již na finále posledniho\njednáni své nové přepracované zpěvohry „Král\na uhlíř\", která se má v nastávající sezoně zimní\nna jisto provésti.\n* F slavnosti vysvěcení ruského chrámu pravo-\nslavného v Praze zavítali již tyto dny rusští hosté\nz různých krajin, mezi nimi také p. Berman, jenž\nHditi bude liturgické zpěvy při slavnosti dne 15.\na 16. t. m.a v následujícím oktávu. Dne 16. t. m.\nvečír odbýván bude v místnostech měšťanské besedy\nslovanský koncert, v němž se súčastní rusští\npěvci z Petrohradu (okteto), pražské salonní okteto\na ze sólistů, pokud nám dosud známo, pí. Marta\nProcházková a slč. Rajevska, dcera pravosl. inful.\narcikněze ve Vídni.\n* Horákova X. mše, jež právě vydána tiskem\na nákladem firmy Em. Starý a spoh, bude v sobotu\ndne 15. t. m.v chrámu P. Marie před Týnem řízením\nřed. p. Fr. Kavána provozoyána.\n* P. H. Nováky dosud kapelník civilního sboru\nhudebního v Praze, jmenován kapelníkem hudeb-\nního sboru měšťanské pěchoty zdejší.\n* Paní G. Rouhalováy kteráž jak známo pod\njménem „Boerna\" čestného jména sobě vydobyla ve\nVlašsku a posledně při italské opeře v Manile na\nostrovech Filipínských v Asii skvělé triumfy slavila,\nnavštívila opět rodnou svoji zem a trvá nyní zde\nu své rodiny.\n* P.Karlu Komzákoviy kapelníku českého pluku\nkrále saského č. 11., dostalo se čestného pozvání,\naby s hudebním svým sborem po čtyry neděle\nv jednom z nejeiegantnějších hostinců v Berlíně\nkoncertoval. Dle doslechu obdržel již k tomu po-\nvolení od c. k. ministerstva války.\n* Z Pražské konservatoře hudby. Ku referátu\nz minulého čísla připojujeme ještě některá data\nz výroční zprávy konservatoře za rok 1874, v kterémž\nnavštěvoval ústav ten následující počet chovanců\na sice školu instrumentální 98, školu zpěvní\npak 14, celkem tedy 112. Z těch pochází vyjma\nčtyry všichni rodem z Čech. Výjimky ty připadají\nna Moravu, Solnohrad, Chorvátsko a Rusko. Nej-\nvětší počet chovanců odpadá na oddělení houslistův,\njež čítá letos 33 (vyšší oddělení 20, nižší 13) hlav.\nZvláštního vyznamenání se dostalo dvěma chovancům\na sice: Procházkové Ernestině z vyššího od-\ndělení zpěvní školy a Aloisů Muzikantovi,\nčelistovi z nižšího oddělení. Stupeň výtečnosti ob-\ndrželo 38, stupeň první třídy 45, druhé třídy 12\na třetí 8 chovancův. Stav učitelstva podroben byl\nněkolika změnám. Pro odbor francouzské řeči na-\nstoupil na počátku školního roku p. Jind. Clotte\nna místo p. Waltera z Waltheirau, jenž dobrovolně\nodstoupil. Pro odbor flétny, jenž byl po několik\nlet od doby onemocnění Blodkova supplován, získalo\nředitelstvo výtečnou sílu v osobě p. prof. Arnošta\nJenče. Tentýž jest žákem Fůrstenauovým, účin-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3667, "texte": "koval po delší dobu co profesor na konservatoři\nv Kolmaru a nastoupil, když byl ústav ten ro-\nzervaným poměrům politickým za oběť padl, místo\nflótisty na cis. divadle ve Strassburgu. Po dosažení\nuprázdněného místa v Praze složil dne 5. prosince\nzde první svou hru na zkoušku, následkem čehož\nbyl dle usnesení spolkového ředitelstva od 29. téhož\nměsíce za profesora flétny pro zdejší ústav definitivně\nustanoven. Ztrátu utrpěl ústav úmrtím zasloužilých\nučitelův p. P. Bedřicha Lembergra, katechety\na prof., Vilhelma Blodka, jenž byl v letech\n1846—1852 žákem ústavu, r. 1860 pak za profesora\nflétny ustanoven, kterýžto ústav zastával pouze po\ndevět roků, načež jak známo zastižen byl\nchorobou duševní, které letos 1. května podlehl.\nKonservatoř v něm ztratila výtečného učitele, národ\nčeský pak velenadaného skladatele dramatického,\njenž stoupencem jsa Smetanovým přiznával se\nku směru národnímu. Jeho komická opera „V studni\"\ndo svědčuje zřejmě, jaké to znamenité nadání dří-\nmalo, v muži pro nový ten směr národnostní v hudbě\nnadšeném ; i důkazem nám jest, že by nám byl Blodek\nv následujících svých pracích zanechal skladby ceny\nnevšední. Nicméně již prvním svým dramatickým\ndílem vzbudil sympatie všech kruhů hudebních\ni získal si čestného místa v dějinách hudby české.\nNárod náš jej bude povždy počítati k nejlepším\nsynům svým.\nMezi příznivce a dárce ústavu náleží v první\nřadě Jeho Velič, císař Ferdinand I.a předseda\nspolku téhož ústavu, Jeho Excelence říšský hrabě\nArnošt z Valdštejna. Svobodný pán z Ring-\nhofferů odkázal ve své závěti drahocenný klavír\nHeitzmannův. Proslulý hotovitel klavírů Ehrb ar\nz Vídně zavázal se p. řiditeli Krejčímu slibem,\nže počátkem příštího roku školního zašle ústavu\ndarem nový solový koncertní nástroj ze své továrny.\nDrážďanský dvorní kapelník Richy daroval ústavu\nnejnovější svou Es-dur ouverturu v partituře i ve\nhlasech. Vídeňský skladatel Westmeyer zaslal\ntaktéž darem svou novou „císařskou ouverturu\"\n// v\ndo B-dur (partituru i hlasy.) Riditel konservatoře\nBaselské Sel m ar Bagge , bývalý žák našeho\nústavu, věnoval pro bibliothéku spolkovou nejnověji\nvydanou svou učební knihu umění hudebního.\n(„Lehrbuch der Tonkunst\".)\nCo se nových zařízení se strany spolkového\nřiditeistva učiněných týče, tu byly v řadu dosaváde\nvyučovaných předmětů též tympany vzaty, jichž\nvyučování převzal p. prof. Bláha tak že imma-\ntrikulovaní žáci třikrát za týden budou dle poža-\ndavkův nynější doby v technickém ohledu vyučo-\nváni. Ve prospěch stejnoměrného orkestrál-\nního ladění jest ustanoveno, že zaopatřování nástrojů\nfoukacích obstarávati bude pro budoucnost vždy\nsám pan řiditel.\nCo se veřejné činnosti ústavu týče, vystoupil\ntento v minulé koncertní saisoně v šesti koncer-\ntech, jež vesměs se vyznamenávaly pečlivě nesta-\nveným programem a vzorným provedením. Ustav\nten, jenž podobně jako zdejší universita náleží\nk nejstarším ústavům podobného druhu v střední\nEvropě, zažil letošním rokem 65. ročník svého\ntrvání, (Založení ústavu spadá jak známo, do roku\n1810, od spolku „pro podporování umění hudeb-\nního v Cechách\"). Jak proslýcháme, hodlá nynější\nřiditelstvo spolkové mnohé reformační kroky uéi-\nniti, jež směřovati mají k tomu cíli, aby se ústav\nten po příkladu moderních konservatoří německých\ni francouzských vyšinul na stanovisko skutečných\n„vysokých škol\" hudebních, jak toho pokročilý\nduch doby naší vyžaduje. Počínání tak šlechetné,\nz něhož vzrůsti může jedině spása našemu životu\numěleckému, zasluhuje již s předu plnou naši\npochvalu i obracíme pozornost obecenstva našeho\nk ústavu uměleckému, z něhož aby znik i zdar\nzkvetl domácímu umění našemu, z plna srdce si\npřejeme. Nový školní rok počne dnem 4.\nV t •\nrijna.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255", "page_fin": "256", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.6.2", "titre_corps": "* Arena na hradbách. Na letošní novinky pro", "titre_sommaire": "* Arena na hradbách. Na letošní novinky pro", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.7", "debut_caractere": 3669, "fin_caractere_exclue": 5699, "texte": "* Arena na hradbách. Na letošní novinky pro\nhradby zdá se, že si vzal mistr Offenbach zvláštní\nprivilej. Sotva že „Pytláci\" se objevili na obzoru\na zjevem svým instrumentálním vábily po delší\ndobu hojné proudy obecenstva k zábavné chvíli,\njiž jest tu opět jiné kvítko ze zahrádky francouz-\nského hudebního humoristy, přesazeno na půdu naší\ni táhne zjevem svým stejnou silou každodenně hoj-\nnost obecenstva smíchumilovného. A opětně se nej-\nnověji dovídáme, že i na „Krásnou Helenu,\" která\nu nás dosud nebyla provozována, řada dojde a sice\nse slečnou Boschetti-ovou v titulní úloze, což\nzajisté by bylo velmi vábivou representací! „M odro-\nvouš,\" jedna ze starších prací Offenbachových, jest\nnyní heslem arény hradební. Obsah celku dá se\nshrnouti krátce v tyto věty: Rytíř „Modrovous\" dal\nve své turecké vášni již pět žen svým tajemníkem\nutratiti, aby tím pohodlněji oddati se mohl novým\ndobrodružstvím. Král „Bobeš,\" soused rytířův, dává\nze žárlivosti tolikéž mužských exemplářů, o nichž se\ndomnívá, že se královně koří, tajemníkem svým\npovražditi. Však tajemníci obou zmíněných poten-\ntátů jsou příliš dobrého srdce, než aby se tak kru-\ntých mordů mohli dopustiti; i schovávají vždy do-\ntýčné, smrti propadlé oběti ve zvláštní připravenou\nskrýš. Konečně se při návštěvě „Modrovousově\"\nna dvoře krále „Bobše\" historie celá prozradí a\nvšemu se učiní konec jednoduše tím, že se skrý-\nvané ty oběti za sebe vespolek vezmou, tak že\nopona padá šťastně za všeobecného svatebního veselí.\nVeškeré detailly a menší episody jsou vesměs velmi\nvtipně vyšperkovány. Ze hudba Offenbachova i\nv této novince s obvyklou pikanterií a mistrnou\nobratností v hravém, lesklém, co šampaňské šumícím\nslohu jest komponována, jest věcí známou. Zejména\nvyniká finále prvního jednání; v druhém pak jednání\npíseň „Oskarova\" a zvláště č. 13. „Valčík;\" v tře-\ntím jednání velmi pěkně je hudebně karakterisována\nscéna zdánlivé smrti („Ach bože, jak je mi —\") a\nfinální kvintet; v posledním konečně jednání vyniká\norigenálním svým rázem přede vším „sbor svatební\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2127, "texte": "a sice kantáta číslo 22. „Hymenaee!\" Novinka tato\ndávána byla poprvé ve prospěch veleoblíbené pí.\nSeifertové, jež v úloze „Boulotty\" samu sebe\npřekonávala. Zdá se, že partie tato zaujme v roz-\nsáhlém repertoiru jejím mezi operetami Offenbacho-\nvými místo nejpřednějši i pochybujeme, že by na-\nlezla nyní v úloze té tak snadno čipernější sokyni.\n•Že byla od přečetného obecenstva nejlichotivějšími\ndůkazy po každé scéně vyznamenávána, lze při tak\noblíbené síle umělecké, jakou v pravdě pí. Seifertová\njest, snadno uhodnouti. Velmi krásnými kostumy\nvynikaly slečny Sákova co královna „Klementina\"\na Huttaryova co „Hermie et Fleuretta.\" Vůbec\ndlužno uznati, že invence všech jednotlivých ko-\nstumů jest výtečná, ba překvapující leskem dobře\nvyvolených barev. Vkus pana garderobiéra Vydry\nzasluhuje zvláštní pochvalnou poklonu. Celkové\nupravení jest zajisté s neobyčejnou okázalostí pro-\nvedeno. Z mužských úloh nejlépe se vydařila figura\nalchymisty „Popolaniho\" panu Frankovskému,\njenž překypujícím humorem udržoval obecenstvo\nv nepřetržitém smíchu. Mošnovu „Bobšovi\" schází -\njistý nátěr affektovanější, královsky blaseované pi-\nkanterie. Celému jeho výkonu ostatně jest hlavně\nna újmu, že často paroduje sama sebe a ještě ča-\nstěji že koketuje s obecenstvem, tak že mnohdy je\nv neustálém raportu více s galeriemi, než se svými\nsoudruhy na jevišti. Ujišťujeme, že tak patrně na\njevo dávané zúmyslné polechtávání obecenstva na\ndiváka chladnějšího nepůsobí právě příjemně. Paží\nKroessing co „Modrovous\" dostál úloze své velmi\nčestně v ohledu zpěvním. Byl velmi dobře při\nhlase a zvlášť při prvém představení velmi slušně\ntéž s hlasem svým zacházel. Ye hře byl pohodlným.\n„Modrovous\" musí býti až do poslední noty nezkro-\ncené divokým, má-li effektuovat! Úloha * ministra\n„Oskara\" (pan Koubek), prince „Safíra\" (p. Šára),\njakož i ostatní menší partie byly vesměs v dobrých\nrukou. Sbory sice nešly s obvyklou řízností, však\nnezkazily na celku ničeho. Ostatně napraví zajisté\nvšecko při následujících reprisách, kde častějším\nopakováním jistější půdy nabudou. O studování i\nřízení celku si hojných zásluh získal p. kapelník\nC ech.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-08-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-08_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-08-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "256", "page_fin": "256", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.2.7", "titre_corps": "K dnešnímu číslu přiložena Jest VII. příloha hudební: Čtverozpěv ze Smetanovy kom. zpěvohry", "titre_sommaire": "K dnešnímu číslu přiložena Jest VII. příloha hudební: Čtverozpěv ze Smetanovy kom. zpěvohry", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.8", "debut_caractere": 2129, "fin_caractere_exclue": 2274, "texte": "K dnešnímu číslu přiložena Jest VII. příloha hudební: Čtverozpěv ze Smetanovy kom. zpěvohry\n„Dve vdovy\" s průvodem piana, uspořádal Jos. Jiránek."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n8. srpna 1759 † K. J. Graun, sklad. — v Berlíně.\n„ „ 1819 *Vatro s la v Lisinski, jihoslov. sklad.\nv Záhřebě.\n~ „ 1843 *Frant. Kratochvíl, kontrabas. v Zlatníku.\n9. „ 1858 f Jan Sokol, houslista a skladatel český\nv Petrohradě.\n„ „ 1861 Vin c. Novello, sklad. angl. v Nizze.\n10. „ 1806 f Mich. Haydn, sklad, církev. v Solnohradě.\n„ „ 1821 *AIo i s Ander, tenor. v Liběticích,\nlí. „ 1845 I. provoz. Adam o v a balettu „Le diable a quatre\"\nv Paříži.\n12. „ 1845 Slavnostní odhalení pomníku B e eth ovena v jeho\nrodišti v Bonnu.\n13. „• 1841 *J-Ber na r d Romberg, cell. v Hamburku.\nn „ 1846 I. provoz. Mendelssohnova orat. „Eliáš\"\nv Birminghamu.\n14. „ 1870*{-Fr. Hauser, byv. řed. konserv. v Mnichově\nve Frýburku.\n\nČtyři slovutní mistři skladby\nklavírní.\nIII. Sonáty Haydnovy.\n(Pokračování.)\nPod mnohými obrazy a podobiznami mistra\nHaydena čítáme: J. Haydn, doktor umění\nhudebního. A bylť on jím skutečně, byl jím na\nzákladě diplomu doktorského, uděleného mu univer-\nsitou oxfordskou; on byl jím ale • také v pravém toho\nslova smyslu co věrný stoupenec školy svého času,\nano on byl v mnohých věcech i jejím despotou,\npředním hlasatelem a hájitelejn forem traditionel-\nních, dle jeho náhledu neomylných a nedotknutelných.\nTitul ten byl zcela na svém místě a ne bez důvodů.\nHaydn považován na sklonku života svého za nej-\nvětšího mistra ze všech skladatelův německých, ježto\nMozart ji ž byl mrtev a Beethoven nedocházel ještě uznání,\njakéhož všírn právem zasluhoval. S tímto svévládným\npostavením Haydnovým a jeho „školy\" nutně sou-\nvisela jakás esthetieká tyrannis, kteráž jmenovitě\nve vyšší hudbě instrumentální, kdež Haydn zákony\na měrou svých forem započal novou epochu, stala\nse autoritou neomylnou a samospasitelnou. Ale ona\nmladší generace skladatelův, kteříž okolo velducha\nBeethovenova se stále shromažďovali, postavila se\nna odpor Haydnovi a jeho „škole.\" A toto vespolné\nzneuznávání obou mistrů jest jenom pragnostikou\numěleckého boje strannického, jenž nutně tu vznik-\nnouti musil a následkem toho zanikl v posuzování\nobou mistrů od stran protivných všecken spravedlivý\núsudek. Romantikové spatřovali v Haydnovi muž©\nakademické samovlády, jenž své formy umělecké\nchtěl upoutati v dogma nedotknutelné a zapomínali,\nže on to právě byl, jenž v mládí svém podobná\npouta ze sebe svrhl —* spatřovali v něm „doktora\"\numění skladatelského. A tento předsudek zcela ještě\nnevymizel; zanikajíť strannické úsudky v umění\nprávě tak zvolna a poznenáhla v nových generacích\nlidstva, jako to iv politice bývá. Tím se i stalo,\nže obyčejně většina nás dívá se na veškeré práce\nHaydnovy ze stanoviska strany jemu nepříznivé,\njejíž odpor se přede k pozdějším jen skladbám\nvztahoval a že zapomínáme naprosto prací z mládí\njeho, kteréž jej právě spůsobem opačným a přízni-\nvěji karakterisují.\nTeprvé nyní, kdy studiu historicko-hudebnímu\nse tolik důležitosti přikládá, vychází znova ona\npravda na obzor života uměleckého, že Haydn velmi\nnedostatečně byl oceňován, že v dlouhém svém\nživotě trojího druhu skladby psal a jen v pozdním\nsvém věku pohlížel na ostatní - hlavně mladší —•\nskladatelstvo poněkud co „doktor umění hudebního,\"\nže ještě jiného Haydna stává, než toho, jenž psal\n„Stvoření\" a „londýnské\" symfonie a pozdější smyč-\ncová kvarteta.\nNahlédněmež jen v některé úplné vydání četných\njeho sonát a seznáme, kterak liší se starší sonáty"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.2", "texte": "jeho od novějších; nerepresentují nám sice uejkrá-\nsnější práce Haydnovy, ale každým spůsobem ne-\nnucené, ba v některých věcech i naivní a mladi-\nstvého ohně plné plody jinošského a mužného věku\njeho. Pátráme-li po starších úsudcích o pracích\nHaydnových, trpkého docházíme sklamání. V pře\ndešlém století se sice velmi často hrály a hojně\ntiskly nejen v Německu, ale iv celé Evropě; přátelé\numění rádi je slýchali, ale nikdy o nich nepřemýšleli ani\nnepsali. Gerber napsal o sonátách Haydnových: „Tato\nsola (!) jsou ta nejpříjemnější, s nimiž se milovník\nklavírní hry může baviti.\" Jak prázdný, ba uráže-\njící to úsudek se stanoviska našeho!\nTenkráte ale nebyla hudba považována za sou-\nrodou s ostatními uměními staršími a nikdo by v 18.\nstoletí nebyl zajisté některou ze sonát Haydnových\nnazval dílem uměleckým. Hudba tehdáž žila, jak\nse říká, „ode dne ke dni,\" zapomínáno plodů mistrů\ni největších. Nezanikly tedy skladby samy, ale\nčistý vkus a historická jich oprávněnost.\nJiž na počátku dvacátých let věku svého psal\nHaydn mnoho menších sonát nejvíce prací příle-\nžitostných, které vzdor účeli svému století přežily,\njež psány byly co cvičení pro žáky jeho a jež vzdor\ntomu jsou duchaplné a plny ohně. Do tisku se do-\nstaly obyčejně bez vědomí svého tvůrce, jenž pln\nudivení radostného hleděl do výkladních skříní knih-\nkupců, kde co novinky vyloženy byly. Vystoupil\ntedy u veřejnost a stal se slovutným, aniž by sám\nbyl věděl, jak. Pro množství jich a proto, že Haydn\nsám toho nedbal, není možno dopíditi se pravého\npořádku chronologického; i souhrnná vydání německá,\nanglická a francouzská nesouhlasí v něm úplně. Jak\nlišil se tu Haydn od mnohých písálků moderních,\nkteří ani řádky nenapíšou, aby číslem nepojistili jí\nurčité místo v řadě svých opusů! Kdežto hlavní\npramen populárnosti sonát Beethovenových hledati\ndlužno v zajímavých dějinách jich povstání,*) ne-\nmůžeme sonát Haydnových vykládati nikdy se sta-\nnoviska biograficko psychologického; pouze o jedné\nvypravoval sám Haydn, že ji psal v paroxysrau, v ho-\nrečce první polovici u klavíru, druhou v posteli —•\nže předepsal pět $, ale náhoda tomu chce, že právě\nsonáty Haydnovy s pěti % nelze nikde najiti.\nNejstarší a nejjednodušší sonáty (na př. ě. 30\naž 34 dle stereotypného vydání Halle-ovského) nesou\nna sobě formu a ráz Bachovy školy. Proto k úplnému\npoznání jich nutně třeba předběžaého studia děl\nBachovýeh; nebyl sice Bach osobně učitelem Haydno-\nvým, ale díla jeho zavdala podnět k dalšímu vyvi-\nnutí genia Haydnova. Vždyf tvůrčí duch nepotřebuje\ntak bohaté látky k učení, dovedeť z mála se mno-\nhému naučiti a z jediné knihy větší pro něho vy-\nplývá užitek, než pro jiného z celé bibliothéky.\nVlastním a pravým nástrojem pro ducha Hayd-\nnova nebyl právě klavír, ale spíše smyčcové kvarteto\na orkestr. Proto upadly sonáty v nemilosť u virtuosů\na hudebníků z řemesla nebylť Haydn zakladate-\nlem žádné nové techniky klavírní a v tom ohledu\nstojí nejen za Mozartem a Beethovenem, ale i za\nWebrem a Clementim. On nijak nepodporoval virtuo-\nsitu, on ji spíše potlačoval pracemi svými, v nichž\n\n*) Ano mnozí „bezejmenní\" básníci snažili se obsah sonát\ntěch podati ve verších, nejspíše aby ukázali, jak málo\nrozumí i hudbě i poesii.\n\nFEUILLETON.\n\nPrvní švédská národní zpěvohra.\n\n(Dokončení.)\nř\nÚlohou básníka bylo, národní báj, v níž jedno-\ntlivé neurčité rysy a nesouvislé motivy jsou ne-\norganicky nakupeny, uspořádati dle požadavků\ndramatických v jednotný celistvý obraz\ns přiměřeným, národně karakterisovaným pozadím.\nBásník nás uvádí v prvních Robách šíření-se\nkřesťanstva ve Švédsku na hrad vznešené dámy,\npaní „Ragnhild\", jež v kruhu veselých bohatýrů\nskvělé hody slaví. Dcera její „Ingeborg\" jest totiž\nzasnoubena s rytířem „Tuvem\", však srdce její ne-\nnáleží ženichovi, nýbrž jest neobyčejnou touhou po\nkráli duchův naplněno, který v blízké jedné hoře\nvládne. O něm pěje domácí sluha „Ulfu hrůzostrašnou\nbaládu, která zvědavou touhu snivého děvčete ještě\nzvýší. V tom vstoupí „Skald\" jeden v průvodu\nsvého pážete i jest se všech stran vlídně uvítán.\nPíseň jeho dotýká se podivuhodně srdce Ingeborgina.\nNa to spustí taneční píseň, která všechny hosty\nstrhne jakoby mocí kouzelnou v prudký taneční\nrej; nepozorovaně převezme páže další zpěv taneční,\ntak že je možno Skaldovi přiblížiti se k Ingeborze,\njí se odhaliti co toužený král duchů a svůdnými\nprosbami a skvělými sliby ji lákati ve svou říš.\nVroucí jeho namlouvání jest náhle přerušeno pří-\nchodem pážete, jemuž struna na harfě praskla, tak\nže musel ve hře ustati. Tím jest vše kouzlo zlo-\nmeno, tancem opojené množství pojednou vystřízliví\na pronásleduje zuřivě kouzelné pěvce. Král duchů\nzakleje neobratného sluhu svého k tisícileté porobě,\nchce sám poznovu kouzlo obnoviti v tom zavzní\nvelebný zvuk zvonů vánočních, načež král před\nzvuky těmi posvátnými v útěk se dá v strašném\nproklínání.\nV druhém jednání putuje nábožný lid posněženou\nkrajinou ku klášternímu chrámu u Kolmardenu na\nslavnost jitřní. Před nedalekou horou sedí král\nduchů a vábí sladkou hrou na harfu pozemské\nkrásky; aby dojem zvýšil, káže služebným duchům\nhoru otevřití, jež spočívajíc na sloupech porfyrových\nbáječný lesk drahokamy vyzdobeného sálu na odiv\nstaví. Ingeborg, sladkými tóny svedena, opustila\nmatku svou volně kráčející; i stojí nyní okouzlena\nbáječnou krásou říše duchů horských, brání se marně\npřed sladkým vábením krále; postavy lehkonohých\nvil a rusalek vznášejí se pojednou kolem ní v svůd-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.3", "texte": "ne technika, ale idea a architektonika umě-\nlecká byla novou. On sám pravil na sklonku života\nsvého: „Nebyl jsem na žádném nástroji čarodějem,\nale účinek znal jsem u všech.\"\n(Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Richard Pohl, známý spisovatel hudební, probírá\nve svém posledním článku „o vývinu a určení\nopery\" v lipském jednom časopisu hudebním\nvelmi zajímavě poměr našeho Jih B e n d y k německé\noperní literatuře: „Též v Grothě účinkoval podivu-\nhodný talent, Jiří Benda (1721—95), jenž ovšem\nvlašskými zpěvohrami (Singspiel) začal, později ale,\nnásleduje příkladu Hillerova, i německé operety\npsal, jež v lidu hojné obliby nacházely. Jmenuji\n„Výroční trh na vsi\" (Dorfjahrmarkt), „Drvoštěpa\"\na „Nalezence,\" vesměs to látky z národa vyňaté.\nTyto operety, jež právě originelními nazvány býti\nnemohou, nemají takovou cenu, jako jeho melo-\ndramata, zvláštní to originelní genre, jejž Benda\nv Německu zavedl, ano, můžeme říci, vynalezl.\nBenda byl na toto podivuhodné spojení deklamace\ns hudbou přiveden jistou znamenitou v tehdejší době\nherečkou B r a n d e s-o v o u, která velkou výhodu\noné pomocí hudby na vyšší stupeň rozechvěné ná-\nlady citové a taktéž stupňované poetické výraznosti\nvelmi dobře znala, ale zpěvačkou nebyla. Benda,\naby vyhověl touze její, napsal pro ni r. 1714 svou\nhudbu k deklamaci „Ariadny na Naxu\" a toto me-\nlodrama učinilo takové furore, že po něm ještě celá\nřada nových následovala, jako: „Medea,\" „Pygma-\nlion.\" Nový tento genre byl velmi často nápodo-\nbován a udržel se po dlouhou dobu na jevišti.\nMozart byl velkým ctitelem Bendovým a jeho\nmelodramat. „Vy víte,u píše r. 1778 svému otci,\n„že Benda mezi lutheránskými kapelníky vždy byl\nmým miláčkem; miluji „Medeu\" „Ariadnu\" tak,\nže je s sebou vozím. Víte, co bych mínil? Větší\nčást recitativů měla by se na takovýto\nspůsob (totiž melodramaticky) v opeře „trakti-\nr o vat i\" a jen někdy, když totiž slova dobře se\nv hudbě vyjádři ti dají, recitativ zpívati.\"\nMelodram byl ovšem jakousi pomocí z nouze,\ndruh smíšený, jak to s sebou umělecké přechodní\nperiody přinášejí. Ale my přede v tom patrnou po-\nznáváme snahu se strany umění hereckého\nhudebnímu dramatu se přiblížiti.u\n** V Londýne byla dne 16. t. m. slavnost ku\npoctě Mozartově za spolupůsobení Adély Pat-\ntiovy a Mary Krebsovy odbývána, jejíž čistý\nvýnos bude věnován mezinárodnímu Mozarteu v Sol-\nnohradě.\n** W. von Lenz, proslulý kritik ruský, píše\nv jednom z nejnovějších svých pojednáních o mo-\nderní ruské opeře též mnohé pochvalné slovo o\nnašich při opeře zaměstnaných krajanech v tento\nsmysl: „Provedení v ruských operách jsou rozhodně\nvýtečná, orkestr i sbory znamenité, personál pě-\nvecký dostačuje všem požadavkům. Duší naší ruské\nopery jest Nápravník, v Praze své hudební vzdě-\nlání nabyvší operní dirigent první hodností, jenž se\nvšestranné oblibě i uznání těší. V orkestru účinkují\n\nném chorovodu, vždy sladčeji, vždy ohnivěji zní\npíseň vílovládce, až děva v opojení nejvyšším mu\nklesne v náruč. „Halb zog er sie, halb sank sie\nhin.\" Však již číhá v podzemní té říše nenávist\na žárlivost na dceru pozemskou. Matka králova,\nžárlivá jsouc na odvedenou, které nyní královskou\nkorunu postoupili musí, strojí na rozkaz syna svého\nnápoj, který Ingeborgu ve věčné zapomenutí po-\nhroužili má, však hodí tajně v nápoj ten perlu,\nkterá by současně neurčitou jakousi touhu po rodné\nzemi v srdci jejím udržovala. Sotva že děva od-\nvedená v slavnostním uvítání pohár královnou jí po-\ndaný vyprázdnila, zapomíná pojednou na domov,\nna hoře své a v nesmírné lásce vrhá se v objetí\nkrále. Carokrásuý balet končí třetí jednání.\nVšak neblahé jest první probuzení Ingeborgino ze\nskvělého snu. Tajemně v nápoj přimíšená perla\núčinkuje. Samotna sedí Ingeborg v komnatě své\na předouc pěje srdcelomnou píseň.\nPáže „Kark\", jenž se na ni ještě zlobí, co na\npříčinu vznešené naň kletby, zpívá jí posměšnou\npíseň na kněze, v níž tito dívky napomínají, aby\nnevěrnému králi duchů, jenž má zvláštní zálusk\nna krásky pozemské, nevěřily, koketně s ním za-\ncházely a tak démonickou jeho moc krotily. Stará\nkrálová ji potvrzuje v domnění, že jest král duchů\nnevěrníkem, vykouzlí před ní perlící-se pramen vody,\na nutí mladou královnu, aby z něho pila, ujišťujíc ji,\nže tím lásku manžela poznovu získá. Xngeborg\nochladí si zimnicně rozpálené celo, pije z pramene,\nvšak se zrádnými těmi kapkami vody rozproudí se\ny žilách její i úplná, jasná vzpomínka na minulost.\nŠkodolibě vysmívá se jí králová, že jest nevěstkou\nkrále duchů. Marně ji hledí příchvátavši král za-\ndržeti, marně jí připomíná v slasti zažité chvíle,\nděti, jež mu zrodila; nesmírná touha po zemi rodné\nse jí zmocnila a on ji musí propustiti, však při-\nkazuje jí, aby nikdy na zemi přes rty nevypustila\njméno jeho, jinak že by musela smrti propadnouti.\nPáté jednání uvádí nás v rozvaliny hradu paní\nRagnhiidy. Všude pusto a mrtvo. Jediný rok\nu krále duchů v podzemí strávený rovná se padesáti\nrokům na zemi. Jen starý Ulf ještě žije a zpívá\nvetchým hlasem starou národní píseň (jejíž obsah\njsem naznačil před tímto obsahem libreta v minulém\nčísle). Konečně umdlen usne. Hrozně skučí noční\nvítr rozbitými okny. Ingeborg na smrt übledlá\nvejde krokem matným, dozví se od starého sluhy,\nže matka se utrápila hořem nad ztrátou její i obviňuje\nse v zoufání z vraždy na matce spáchané a když"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.4", "texte": "mnozí Němci, v operním personálu jsou pí. Raa-\nbová (první soprán) a p. Paleček (prvý bas)\nrodem Češi, oba z Prahy. (Pokud víme, jest vý-\ntečná pevkyněpí. Raabová Moravankou. Red.) Po-\nrovnání s těmito silami vydrží i ruští umělci. Vý-\ntečná jedna altistka, slč. Kalasova (on píše Ka-\nlacz) také Češka, žákyně pí. S a 1 o m an-N i s se n-o v é,\ndebutovala po velikonocích v Grlinkově opeře\n„Ru slan a Ludmila;\" nyní jest engažována v Lon-\ndýně u vlašské opery. Pí. S a 1 o m a n-Ni s se n o v a,\njedna z nejpřednějších učitelek zpěvu v Evropě,\nvychovala pro operu ruskou nejznamenitější pěvkyně,\njako pí. Raabovu, Lavrovskou, Krutikovu, Kalašovu\na mnohé jiné. Naše konservatoř opustila tuto velkou\nmistryni zpěvu, její dům nyní representuje na dále\nakademii zpěvní.\" Z řádkův těchto, jež čteme\nv berlínských listech hudebních, jest patrno,\njákého uznání za hranicemi i ve světě německém\nse dostává výtečným rodákům našim. Ze se slč. Ka-\nlašova považuje jedině za žačku pi. Saloman-\nNissenové, to dosvědčila nám umělkyně ta vlastním\nsvým listem z Londýna datovaným, z něhož vysvítá,\nže chtěla-li se státi tím, čím nyní jest, musela za-\npomenou ti po pracném namáhaní vše, co die „me-\nthody\" jistého renomovaného a se renomujícího pro-\nfesora pražského se byla naučila. Pán ten bude\nsice viniti umělkyni tu z nevděku, bůh ví, jak\nčerného; však jisto jest, že první povinností umělce,\njenž po něčem vyšším baží, musí býti sebepoznání:\njak mile tedy slečna nabyla přesvědčení o tom, že\nvývin hlasu jejího nalézá se na cestě nepravé, jež\nvede k úplné záhubě hlasové, bylo přede její\npovinností, chtěla-li se zachránit!, aby pátrala po\nmethodě rozumnější, jež nezžírá a neničí organ\nzpěvní!\n** Giov. Bottesini-mu,slovutnému kontrabasi-\nstovi i zdatnému skladateli, nabídnuto místo ředitele\nhud. konservatoře v Bologni.\n** y Qamogli, malém to městečku italském,\njež nečítá více než 6500 obyvatelů, zřizuje se stálé\ndivadlo.\n** Výtečná zpěvačka Emma (rodem\nChorvátka) měla býti engažována za skvělých pod-\nmínek pro New-York a impresario Strakoš nabízel\nse, složití za ni 20.000 lírů řediteli divadla v JŘímě,\njenž ji však ze smlouvy, uzavřené s ní pro sezonu\nmasopustní, nijak propustiti nechtěl. Tatáž zpívá\nv podzimní sezoně v Miláně v divadle „La Scala,\"\n- engažována jsouc pro hlavní úlohu v Gromes-ově\nzpěvohře „Salvator Rosa.\"\n** Lauro Bossi dokončil novou zpěvohru „Grio-\nvanni ďAustria,\" k nížto mu napsal libreto Marco\nďArienzo.\n** Z Milána. Pro sezonu podzimní engažo-\nvána pro operu v divadle „La Scala\" ruská zpě-\nvačka sl. Grorčakova.\n** Dle „Times\" vyzval jistý americký podnikatel\nkoncetů Wilhel mi ho, jenž v těchto dnech\nv Curychu opětně triumfy neslýchané slavil, aby\nse nechal engažovat pro šestiměsíční cestu uměleckou\npo Spojených státech severo-amerických, i nabízel\nmu měsíční honorář desíti tisíců tolarů čistých\nmimo náhradu za cesty. Wilheimi nabídnutí to\nvzdor lákavosti jeho nepřijal.\n\nji věrný sluha těší tím, že vinu toho nese lupič,\njenž násilím ji odvedl, volá v bolesti nejvyšší, že\nvina jest jedině na straně její, poněvadž ji vlastní její\nsrdce nevýslovnou silou táhlo ku králi duchů.—\nSotva že vyslovila osudné to jméno, stojí tu on\nv hrůzostrašném lesku při bouři a hromobití před\nní a zvěstuje jí věčnou smrt, kteréž může ujiti jen\npod tou podmínkou, pakliže se dobrovolně s ním\nnazpět vrátí. Ona však v zoufání volá: „Pryč mi\ns očí!\" A opět zaznívají krajinou táhlé zvuky\nzvonů vánočních. S výkřikem: „pozdě; běda mně\ni tobě !a zmizí horský duch. Bouře se utišila, klidným\nmírem ozařuje bledá luna vlhkými paprsky svými\numírající jejížto blažená modlitba ku matce\noslavené se pojí v jedno s chorálem nábožného na\njitřní putujícího lidu. Ulf ale sklání se nad mrtvolou\ntrpitelky se slovy: „Zemřela sbohem usmířena!\"\nJak vidno, provedl básník úlohu svou mistrně.\nMrtvé, nevyvinuté tvary národní pověsti berou na\nse v libretu uvedeném tvary určité, jež oživeny jsou\npřebohatým živlem dramatickým. Zvláště líčení\nnárodního života na zemi, líčení slavnostního ho-\ndování a celé poslední jednání zdařila se básníkovi\nnad míru. Ovšem že jsou mnohdy motivy psycholo-\ngické pomíšeny s všelikými kouzelnými prostředky,\nčímž určitost jednotlivých karakterů trpěti musí;\nvšak zde omlouvá básníka okolnost ta, že nesnadno\njest nalézti nějakou „démonickou psychologii.\" Karak-\ntery krále duchů, matky jeho i Karka neliší se\ncelkem ničím od obyčejných lidí. Zde musela hudba\npomáhati. Na každý pád jest však karakter krále\nduchů nejméně jasně naznačen; mezi vášnivou láskou\nk Ingeborze a několikráte naznačenou povahou Don-\nJuanovou jest spor nerozluštitelný. Za to jest ale\nforma v celku mistrovská a poutavá častými změ-\nnami. Zvláště momenty lyrické vynikají samy o sobě\npřebohatou poetickou krásou.\nSkladatel Ivar Hallstrom podal zde národu\nsvému znamenité dílo. Ye své krásné melodie vložil\ncelou duši národních písní švédských. Protiva mezi\nživotem na zemi a démonickou řiší krále duchů\njest v hudbě markantně provedena. Celé první\njednání jest pravé mistrovské dílo, jemuž se co\nskvělá perla milostná píseň krále duchů, duet s Inge-\nborgou, překrásný chorál vánoční v druhém jednání\na zvláště přástevní píseň ve čtvrtém jednání na roveň\nstaví. Instrumentace jakož vůbec celá faktura opery\nje rázu moderního as neobyčejnou pílí provedena.\nPřijato bylo toto dílo s enthutiasmem v severních\nkrajinách neslýchaným. I drahocenným věncem"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.5", "texte": "** jB. Šolc, řidl tel hudby v Břetislav!, dokončil\nsvou velkou operu „Grolo\". Klavírní výtah i libreto\nse již nalézají v tisku.\n** Z Paříže. Ambrož Thomas, skladatel\noper „Mignon\" a „Hamlet\" napsal novou operu, jež\nse jmenuje „Les Ligueurs\".\n** ZNew-Yorhu. Pavlína Luccova (baronka\nWallhovenova) opustila dne 27. června po parníku\n„Mosel\" břehy americké s bohatými tisíci tolarův\nnaplněnou peněženkou. Y poslední době se jí ve\nSpojených státech a v Kanadě vedlo znamenitě, tak\nže starší rány, jež utrpěla kapsa její na ostrově\nKubě, úplně se opět zahojily. Die listův amerických\nhodlá pěvkyně slavená stráviti leto v Lucernu.\n** ZPužomberku. (Původní dopis ze Slovenska.)\nDne 29. července odbýván byl u nás ve prospěch\ndobrovolného hasičského spolku koncert, v němž\núčinkovaly síly vesměs dobré, jež provedly jednotlivá\nčísla programu s takou dovedností a zručností, s jakou\nzřídka jen se setkáváme v krajině naší. Jmenuji\nzde v první řadě p. E. J. Melič k o, absolvovaného\nkonservatoristu pražského a zdárného žáka p. prof.\nSrnity, dále p. F. Gr chop fa co velmi obratného\npianistu a konečně mladistvého houslistu pana K.\nKohna. Koncert zahájen byl „Slavnostní ouver-\nturou (arrangement pro 4 ruce) odWebra, kteréžto\nčíslo přednesli pp. Meličko a Grchopf s patřičným\nohněm a energií v souhře, tak že již na počátku\nkoncertu rozehřáli obecenstvo a příznivě je naladili.\nP. Meličko již v druhém čísle programu v Es-dur\nkoncertu pro trombonu od W. F. Srn ity vyvolal\npravou bouři v obecenstvu, jež se ani po opakování\npiegy utišiti nechtělo. Umělec ten však zasloužil\npochvalu tak nadšenou v plné míre; neboť dokázal,\nže jest výtečně obeznámen se všemi effekty obtíž-\nného nástroje svého, z nějž vyluzuje pravidelné, lahodně\nkulaté tóny (zvláště v „adagiu\"), jichžto kouzelné\nmoci nelze odolati žádnému pravé, krásné hudbě\ngřístupnému srdci. I co pěvec a sice v písních od\nŠuberta a Reissigra (což slovanských písní\nnení na světě? k čemu sáhati k písním německým,\npakliže honosíme se svými vlastními, zajisté stejně\nkrásnými ne-li krásnějšími písněmi? Pozn. red.)\nukázal se nám p. Meličko ve světle nejpříznivějším.\nPřednes jeho je intelligentní, jímavý, ač by hlasu\nvolnější a tím i mohutnější rozvinutí co do síly ne-\nškodilo. P. Kohn, mladistvý to ještě syn muz\nhudebních, překvapil nás svým odvážným přednesem\nRode-ova koncertu i přesvědčil nás o svém ne-\nobyčejně již vyvinutém hudebním nadání, jež zajisté\nmuselo býti spojeno s nemalou pilností, že to při-\nvedl mladistvý houslista ten již nyní na tak slušný\nstupen dokonalosti; i nadějeme se, že p. Kohn,\npakli dle slibu svého v Praze ku zdokonalení svá\ndálší studia koaati bude, k pravé výši umělecké\njistě dospěje. Vedle zmíněných koncertistů osvědčil\nse též p. Grchopf co statný klavírista, jenž zvláště\npři průvodu umí s jemnoeitem všem kapřicím sólistů\nvyhověti. Obecenstvo zdejší bylo koncertem tím\nnadšeno i slyšeli jsme mnohé zbožné přání, aby\npodobná umělecká pochoutka častěji se obnovila.\n\nR. H.\n\n** Nově zbudované Čínské divadlo v San-Francisco\notevřeno bylo minulý měsíc za velikého účastenství\nobecenstva. Představení trvalo od Y2B. až do 3. hod.\nz rána! Garderoba byla skvostná, nádherná, samé\n\nstříbrným byl Hallstrom poctěn; však myslím, že\njej více těšila jednosvorná chvála kritiky i obecenstva.\nOn jest prvním švédským skladatelem, jenž tak\nobsáhlé dílo, jakým zajisté pětiaktová opera jest,\npodnikl.\nProvedení bylo krásné té opery důstojno. Při\nprvním poslechnutí překvapuje foho, jenž zvykl na\noperní zpěv německý, vlašský či francouzský, zdán-\nlivý nedostatek dramatického života a zvláštní šetření\ns hlasem. Ucho si však brzo navykne a poznenáhla\ns rozkoší pojímá stejnorodé to harmonické souznění\nvšech sil. Nikdo z pěvců neopováží se vystupovati\nna úkor ceiku před rampy a překřikovati ostatní,\naby k sobě přivábil pozornost obecenstva. Vždy\njen vystupuje krásný celek tím mohutněji před\nduchem posluchače. Vedle toho jest známo o čemž\nnás ostatně cestující švédská kvarteta poučila\npodivuhodně čisté jako by z jedněch úst se prou-\ndící souznění harmonických tvarů, kterážto přednost\njevila se nápadně ve všech sborech i ensemblech.\nTak bylo na př. finále prvního jednání, kde\ndémonické kouzlo krále duchů a pekelné jeho roty\ns velebným chorálem nábožných poutníků zápasí\na mezi rozkácené ty vlny tonové vroucí touha\nIngeborgina zaznívá, účinku velkolepého.\nZ pěveckých sil, které ku skvělému výsledku\nnovinky té valně přispěly, jmenuji hlavně dvě.\nP. Arnoldson, jeden z nejlepších tenoristů naší\ndoby, honosí se jemnocitým přednesem a výtečnou\nhrou. Slečna Amálie Riego debutovala co Inge-\nborg a prvním již útokem dobyla srdce všech. Vdova\nkrálová ji pozvedla z prachu nízkosti a svěřila ji\nvýtečnému učiteli zpěvu Bergovi, k jehož žačkám\nbývá počítána slavná Jenny Lindova. Se vzne-\nšeným zjevem, jemně vybroušenou, ačkoli ještě po-\nněkud ostýchavou hrou (což začátečnici prozrazuje)\nspojuje slečna Riego krásný, z hloubi duše se prou-\ndící hlas, jenž okouzlil obecenstvo nejen v lyrických,\nnýbrž i 03trými akcenty v dramatických momentech.\nTěmto důstojné po bok se řadili představovatelé\n„Ulfa\" a „Karka\".\nOd severu zaznívají k Dám v době nej novější\nčasté zprávy o podivuhodném hnutí duševním; tam\nvychází slunko nové, mladé, svěží kultury vždyť\ni sever slovanský nás v oboru hudebním v po-\nslední době mnohým drahocenným dílem dramatickým\nobohatil tam nutno obrátiti na okamžik zraky\nneustálými hádkami „o principy\" zkalené!\n\nDle zpráv ze Švédska V. N."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.6", "texte": "hedvábí, damašk a zlato, ale hudba prý byla v pravdě\nčínská. Mezi představením roznášely se mezi\nobecenstvem čáj a doutníky. Ceny míst byly usta-\nnoveny takto: první místo 5 dollarů, druhé 3 doll.,\na třetí 2 doll.; nesmíme zapomínati, že v Kalifornii\nroste samé zlato! Drama, kteréž herci, úhrnem\nv počtu 122, velmi živě představovali, mělo 16 jednání\na 42 výstupy; byla to směsice pranic, úkladů, pro-\nnásledování, loupeží a samovražed, pohřbů, salto-\nmortalů, v nížto však nebylo žádné spojitosti nebo\nvnitřní souvislosti. Nejhlavnější číslo tohoto „bož-\nského\" dramatu bylo dueto dvou krav, jež před-\nstavovali dva herci přistrojeni koží těchto zajímavých\nzvířátek a ozbrojeni ohromnými rohy na čele. Tato\n„bukolika\" udělala největší furore! Divadlo se\nvším příslušenstvím stálo 250.000 franků.\n** Félicien David píše pro velkou operu Paříž-\nskou, která prý na jisto bude otevřena dne l9 ledna\n1875 novou zpěvohru „LTndien\".\n** Uherský skladatel Fr. Erkel píše novou\nzpěvohru, kterouž otevřen býti má nový operní dům\nv Pešti. Látka vzata jest ze života sv. Štěpána.\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n*** Zpěváčky spolek táborský uspořádal za spolu-\núčinkování členů ženského spolku „Zora\" v neděli\ndne 2. t. m. svým přispívajícím údům produkci\nv sále městské střelnice. Program byl takto sestaven:\n1. „Lásky touha\", mužský sbor, složil Nesvadba.\n2. a) „Jezdec před bojem\", píseň s průvodem piana,\nsložil J. Veit. b) „Vesnická\", píseň s průvodem\npiana, složil Fr. Pivoda. 3. Ouvertura k zpěvohře\n„Marta\" od Flotova. 4. Smíšený sbor ze zpěvohry\n„Stradella\" s průvodem piana od Flotova. 5. Dekla-\nmace. 6. „Směs z národních písní\" pro smíšený\nsbor upravil Pfeiffer. 7.Kavatina ze zpěvohry „Penězo-\nkazi\" od Aubera. 8. Mužský sbor z Bendlovy zpěvo-\nhry „Lejla\" s průvodem piana.\n*** Zpěváčky spolek pražských typografii uspořádá\ndne 9. t. m. zahradní zábavu ve prospěch\nnezaměstnaných svých spolučlenů.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Hudební komise zkušební na středních školách\na přípravnách učitelských, o jejímž sestavení jsme\nposledně zprávu podali, započne již v těchto dnech\núřední činnost svou. Za předsedu komise té jme-\nnovalo ministerstvo vyučování c. k. radu místo-\ndržitelského p. Smolaře a za náměstka jeho p.\nproi. dr. Gundlinga. Žádosti za připuštění ku\nzkoušce ze zpěvu, hry na housle, z varhan a kla-\nvíru, z nauky o harmonii, kontrapunktu atd. musí\nbýti nejdéle do 25. září ku komisi zmíněné pro-\nstřednictvím podacího protolu c. k. náměstnictví\nv Praze podány.\n* Skladatel Zd. Fibich zavitá již tyto dny\nz Vilny do Prahy v kruh své rodiny , kdež hodlá\nčas svých prázdnin prožiti.\n* Arit. Dvořák pracuje již na finále posledniho\njednáni své nové přepracované zpěvohry „Král\na uhlíř\", která se má v nastávající sezoně zimní\nna jisto provésti.\n* F slavnosti vysvěcení ruského chrámu pravo-\nslavného v Praze zavítali již tyto dny rusští hosté\nz různých krajin, mezi nimi také p. Berman, jenž\nHditi bude liturgické zpěvy při slavnosti dne 15.\na 16. t. m.a v následujícím oktávu. Dne 16. t. m.\nvečír odbýván bude v místnostech měšťanské besedy\nslovanský koncert, v němž se súčastní rusští\npěvci z Petrohradu (okteto), pražské salonní okteto\na ze sólistů, pokud nám dosud známo, pí. Marta\nProcházková a slč. Rajevska, dcera pravosl. inful.\narcikněze ve Vídni.\n* Horákova X. mše, jež právě vydána tiskem\na nákladem firmy Em. Starý a spoh, bude v sobotu\ndne 15. t. m.v chrámu P. Marie před Týnem řízením\nřed. p. Fr. Kavána provozoyána.\n* P. H. Nováky dosud kapelník civilního sboru\nhudebního v Praze, jmenován kapelníkem hudeb-\nního sboru měšťanské pěchoty zdejší.\n* Paní G. Rouhalováy kteráž jak známo pod\njménem „Boerna\" čestného jména sobě vydobyla ve\nVlašsku a posledně při italské opeře v Manile na\nostrovech Filipínských v Asii skvělé triumfy slavila,\nnavštívila opět rodnou svoji zem a trvá nyní zde\nu své rodiny.\n* P.Karlu Komzákoviy kapelníku českého pluku\nkrále saského č. 11., dostalo se čestného pozvání,\naby s hudebním svým sborem po čtyry neděle\nv jednom z nejeiegantnějších hostinců v Berlíně\nkoncertoval. Dle doslechu obdržel již k tomu po-\nvolení od c. k. ministerstva války.\n* Z Pražské konservatoře hudby. Ku referátu\nz minulého čísla připojujeme ještě některá data\nz výroční zprávy konservatoře za rok 1874, v kterémž\nnavštěvoval ústav ten následující počet chovanců\na sice školu instrumentální 98, školu zpěvní\npak 14, celkem tedy 112. Z těch pochází vyjma\nčtyry všichni rodem z Čech. Výjimky ty připadají\nna Moravu, Solnohrad, Chorvátsko a Rusko. Nej-\nvětší počet chovanců odpadá na oddělení houslistův,\njež čítá letos 33 (vyšší oddělení 20, nižší 13) hlav.\nZvláštního vyznamenání se dostalo dvěma chovancům\na sice: Procházkové Ernestině z vyššího od-\ndělení zpěvní školy a Aloisů Muzikantovi,\nčelistovi z nižšího oddělení. Stupeň výtečnosti ob-\ndrželo 38, stupeň první třídy 45, druhé třídy 12\na třetí 8 chovancův. Stav učitelstva podroben byl\nněkolika změnám. Pro odbor francouzské řeči na-\nstoupil na počátku školního roku p. Jind. Clotte\nna místo p. Waltera z Waltheirau, jenž dobrovolně\nodstoupil. Pro odbor flétny, jenž byl po několik\nlet od doby onemocnění Blodkova supplován, získalo\nředitelstvo výtečnou sílu v osobě p. prof. Arnošta\nJenče. Tentýž jest žákem Fůrstenauovým, účin-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.7", "texte": "koval po delší dobu co profesor na konservatoři\nv Kolmaru a nastoupil, když byl ústav ten ro-\nzervaným poměrům politickým za oběť padl, místo\nflótisty na cis. divadle ve Strassburgu. Po dosažení\nuprázdněného místa v Praze složil dne 5. prosince\nzde první svou hru na zkoušku, následkem čehož\nbyl dle usnesení spolkového ředitelstva od 29. téhož\nměsíce za profesora flétny pro zdejší ústav definitivně\nustanoven. Ztrátu utrpěl ústav úmrtím zasloužilých\nučitelův p. P. Bedřicha Lembergra, katechety\na prof., Vilhelma Blodka, jenž byl v letech\n1846—1852 žákem ústavu, r. 1860 pak za profesora\nflétny ustanoven, kterýžto ústav zastával pouze po\ndevět roků, načež jak známo zastižen byl\nchorobou duševní, které letos 1. května podlehl.\nKonservatoř v něm ztratila výtečného učitele, národ\nčeský pak velenadaného skladatele dramatického,\njenž stoupencem jsa Smetanovým přiznával se\nku směru národnímu. Jeho komická opera „V studni\"\ndo svědčuje zřejmě, jaké to znamenité nadání dří-\nmalo, v muži pro nový ten směr národnostní v hudbě\nnadšeném ; i důkazem nám jest, že by nám byl Blodek\nv následujících svých pracích zanechal skladby ceny\nnevšední. Nicméně již prvním svým dramatickým\ndílem vzbudil sympatie všech kruhů hudebních\ni získal si čestného místa v dějinách hudby české.\nNárod náš jej bude povždy počítati k nejlepším\nsynům svým.\nMezi příznivce a dárce ústavu náleží v první\nřadě Jeho Velič, císař Ferdinand I.a předseda\nspolku téhož ústavu, Jeho Excelence říšský hrabě\nArnošt z Valdštejna. Svobodný pán z Ring-\nhofferů odkázal ve své závěti drahocenný klavír\nHeitzmannův. Proslulý hotovitel klavírů Ehrb ar\nz Vídně zavázal se p. řiditeli Krejčímu slibem,\nže počátkem příštího roku školního zašle ústavu\ndarem nový solový koncertní nástroj ze své továrny.\nDrážďanský dvorní kapelník Richy daroval ústavu\nnejnovější svou Es-dur ouverturu v partituře i ve\nhlasech. Vídeňský skladatel Westmeyer zaslal\ntaktéž darem svou novou „císařskou ouverturu\"\n// v\ndo B-dur (partituru i hlasy.) Riditel konservatoře\nBaselské Sel m ar Bagge , bývalý žák našeho\nústavu, věnoval pro bibliothéku spolkovou nejnověji\nvydanou svou učební knihu umění hudebního.\n(„Lehrbuch der Tonkunst\".)\nCo se nových zařízení se strany spolkového\nřiditeistva učiněných týče, tu byly v řadu dosaváde\nvyučovaných předmětů též tympany vzaty, jichž\nvyučování převzal p. prof. Bláha tak že imma-\ntrikulovaní žáci třikrát za týden budou dle poža-\ndavkův nynější doby v technickém ohledu vyučo-\nváni. Ve prospěch stejnoměrného orkestrál-\nního ladění jest ustanoveno, že zaopatřování nástrojů\nfoukacích obstarávati bude pro budoucnost vždy\nsám pan řiditel.\nCo se veřejné činnosti ústavu týče, vystoupil\ntento v minulé koncertní saisoně v šesti koncer-\ntech, jež vesměs se vyznamenávaly pečlivě nesta-\nveným programem a vzorným provedením. Ustav\nten, jenž podobně jako zdejší universita náleží\nk nejstarším ústavům podobného druhu v střední\nEvropě, zažil letošním rokem 65. ročník svého\ntrvání, (Založení ústavu spadá jak známo, do roku\n1810, od spolku „pro podporování umění hudeb-\nního v Cechách\"). Jak proslýcháme, hodlá nynější\nřiditelstvo spolkové mnohé reformační kroky uéi-\nniti, jež směřovati mají k tomu cíli, aby se ústav\nten po příkladu moderních konservatoří německých\ni francouzských vyšinul na stanovisko skutečných\n„vysokých škol\" hudebních, jak toho pokročilý\nduch doby naší vyžaduje. Počínání tak šlechetné,\nz něhož vzrůsti může jedině spása našemu životu\numěleckému, zasluhuje již s předu plnou naši\npochvalu i obracíme pozornost obecenstva našeho\nk ústavu uměleckému, z něhož aby znik i zdar\nzkvetl domácímu umění našemu, z plna srdce si\npřejeme. Nový školní rok počne dnem 4.\nV t •\nrijna.\n\nX.\n\n* Arena na hradbách. Na letošní novinky pro\nhradby zdá se, že si vzal mistr Offenbach zvláštní\nprivilej. Sotva že „Pytláci\" se objevili na obzoru\na zjevem svým instrumentálním vábily po delší\ndobu hojné proudy obecenstva k zábavné chvíli,\njiž jest tu opět jiné kvítko ze zahrádky francouz-\nského hudebního humoristy, přesazeno na půdu naší\ni táhne zjevem svým stejnou silou každodenně hoj-\nnost obecenstva smíchumilovného. A opětně se nej-\nnověji dovídáme, že i na „Krásnou Helenu,\" která\nu nás dosud nebyla provozována, řada dojde a sice\nse slečnou Boschetti-ovou v titulní úloze, což\nzajisté by bylo velmi vábivou representací! „M odro-\nvouš,\" jedna ze starších prací Offenbachových, jest\nnyní heslem arény hradební. Obsah celku dá se\nshrnouti krátce v tyto věty: Rytíř „Modrovous\" dal\nve své turecké vášni již pět žen svým tajemníkem\nutratiti, aby tím pohodlněji oddati se mohl novým\ndobrodružstvím. Král „Bobeš,\" soused rytířův, dává\nze žárlivosti tolikéž mužských exemplářů, o nichž se\ndomnívá, že se královně koří, tajemníkem svým\npovražditi. Však tajemníci obou zmíněných poten-\ntátů jsou příliš dobrého srdce, než aby se tak kru-\ntých mordů mohli dopustiti; i schovávají vždy do-\ntýčné, smrti propadlé oběti ve zvláštní připravenou\nskrýš. Konečně se při návštěvě „Modrovousově\"\nna dvoře krále „Bobše\" historie celá prozradí a\nvšemu se učiní konec jednoduše tím, že se skrý-\nvané ty oběti za sebe vespolek vezmou, tak že\nopona padá šťastně za všeobecného svatebního veselí.\nVeškeré detailly a menší episody jsou vesměs velmi\nvtipně vyšperkovány. Ze hudba Offenbachova i\nv této novince s obvyklou pikanterií a mistrnou\nobratností v hravém, lesklém, co šampaňské šumícím\nslohu jest komponována, jest věcí známou. Zejména\nvyniká finále prvního jednání; v druhém pak jednání\npíseň „Oskarova\" a zvláště č. 13. „Valčík;\" v tře-\ntím jednání velmi pěkně je hudebně karakterisována\nscéna zdánlivé smrti („Ach bože, jak je mi —\") a\nfinální kvintet; v posledním konečně jednání vyniká\norigenálním svým rázem přede vším „sbor svatební\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740808-01.1.8", "texte": "a sice kantáta číslo 22. „Hymenaee!\" Novinka tato\ndávána byla poprvé ve prospěch veleoblíbené pí.\nSeifertové, jež v úloze „Boulotty\" samu sebe\npřekonávala. Zdá se, že partie tato zaujme v roz-\nsáhlém repertoiru jejím mezi operetami Offenbacho-\nvými místo nejpřednějši i pochybujeme, že by na-\nlezla nyní v úloze té tak snadno čipernější sokyni.\n•Že byla od přečetného obecenstva nejlichotivějšími\ndůkazy po každé scéně vyznamenávána, lze při tak\noblíbené síle umělecké, jakou v pravdě pí. Seifertová\njest, snadno uhodnouti. Velmi krásnými kostumy\nvynikaly slečny Sákova co královna „Klementina\"\na Huttaryova co „Hermie et Fleuretta.\" Vůbec\ndlužno uznati, že invence všech jednotlivých ko-\nstumů jest výtečná, ba překvapující leskem dobře\nvyvolených barev. Vkus pana garderobiéra Vydry\nzasluhuje zvláštní pochvalnou poklonu. Celkové\nupravení jest zajisté s neobyčejnou okázalostí pro-\nvedeno. Z mužských úloh nejlépe se vydařila figura\nalchymisty „Popolaniho\" panu Frankovskému,\njenž překypujícím humorem udržoval obecenstvo\nv nepřetržitém smíchu. Mošnovu „Bobšovi\" schází -\njistý nátěr affektovanější, královsky blaseované pi-\nkanterie. Celému jeho výkonu ostatně jest hlavně\nna újmu, že často paroduje sama sebe a ještě ča-\nstěji že koketuje s obecenstvem, tak že mnohdy je\nv neustálém raportu více s galeriemi, než se svými\nsoudruhy na jevišti. Ujišťujeme, že tak patrně na\njevo dávané zúmyslné polechtávání obecenstva na\ndiváka chladnějšího nepůsobí právě příjemně. Paží\nKroessing co „Modrovous\" dostál úloze své velmi\nčestně v ohledu zpěvním. Byl velmi dobře při\nhlase a zvlášť při prvém představení velmi slušně\ntéž s hlasem svým zacházel. Ye hře byl pohodlným.\n„Modrovous\" musí býti až do poslední noty nezkro-\ncené divokým, má-li effektuovat! Úloha * ministra\n„Oskara\" (pan Koubek), prince „Safíra\" (p. Šára),\njakož i ostatní menší partie byly vesměs v dobrých\nrukou. Sbory sice nešly s obvyklou řízností, však\nnezkazily na celku ničeho. Ostatně napraví zajisté\nvšecko při následujících reprisách, kde častějším\nopakováním jistější půdy nabudou. O studování i\nřízení celku si hojných zásluh získal p. kapelník\nC ech.\n\nX.\n\nK dnešnímu číslu přiložena Jest VII. příloha hudební: Čtverozpěv ze Smetanovy kom. zpěvohry\n„Dve vdovy\" s průvodem piana, uspořádal Jos. Jiránek."}]}