{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_sha256": "f218e1851de71645583d07ceeac57c7aaf2e4de798b12485380aebe8619ec85a", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/08/22_01/bmtnabd_1874-08-22_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265", "page_fin": "265", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 968, "texte": "Památné dni hudební.\n\n22. srpna 1798 † Emerich Vácslav Petřík, výb. čellista —\nv Praze.\n23. „ 1839 fK. Fil. Lafont, výb. housl. franc.— vTarbesu.\n24. „ 1572 Claudius Goudimel, slovut. sklad., učitel\nPalestrinův, zavražděn v Bartolomějské noci\nv Paříži.\n„ „ 1839 *Ed v. Nápravník, skladatel a první cárský\nkapelník v Petrohradě v Bejsti (u Parbudic).\n„ „ 1842 100. provozování Webrova „Carostřelce\"\nv Drážďanech.\n25. „ 1804* Jo s. Fa hrb ach, fíétista a sklad. —ve Vídni.\n„ „ 1811* Aug. B. Ritter, výborný varhaník a sklad.—\nv Erfurtě.\n26. „ 1813* Daniel Tůrk, sklad, a theoret,. v Halle.\n„ „ 1813 j* Jan Vaňhal, sklad, (narozen v Nechanicích)\nve Vídni.\n27. „ 1794 f Kajetán Vogl, výborný houslista, varhaník\ni skladatel v Praze (nar. v Konojedech.)\n„ „ 1857 -j-J. Theimer, hudební pedagog a skladatel\nv Gbttingenu (u St. Hradce).\n28. „ 1774 f Nicolo Jomelli, operní sklad. v Aversa\nu Neapole.\n„ „ 1850 I. provozování Wagnerova „Lohengrina\"\nřízením Lisztovým ve Výmaře."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265", "page_fin": "265", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.1.1", "titre_corps": "22. srpna 1798 † Emerich Vácslav Petřík, výb. čellista —", "titre_sommaire": "22. srpna 1798 † Emerich Vácslav Petřík, výb. čellista —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 968, "texte": "22. srpna 1798 † Emerich Vácslav Petřík, výb. čellista —\nv Praze.\n23. „ 1839 fK. Fil. Lafont, výb. housl. franc.— vTarbesu.\n24. „ 1572 Claudius Goudimel, slovut. sklad., učitel\nPalestrinův, zavražděn v Bartolomějské noci\nv Paříži.\n„ „ 1839 *Ed v. Nápravník, skladatel a první cárský\nkapelník v Petrohradě v Bejsti (u Parbudic).\n„ „ 1842 100. provozování Webrova „Carostřelce\"\nv Drážďanech.\n25. „ 1804* Jo s. Fa hrb ach, fíétista a sklad. —ve Vídni.\n„ „ 1811* Aug. B. Ritter, výborný varhaník a sklad.—\nv Erfurtě.\n26. „ 1813* Daniel Tůrk, sklad, a theoret,. v Halle.\n„ „ 1813 j* Jan Vaňhal, sklad, (narozen v Nechanicích)\nve Vídni.\n27. „ 1794 f Kajetán Vogl, výborný houslista, varhaník\ni skladatel v Praze (nar. v Konojedech.)\n„ „ 1857 -j-J. Theimer, hudební pedagog a skladatel\nv Gbttingenu (u St. Hradce).\n28. „ 1774 f Nicolo Jomelli, operní sklad. v Aversa\nu Neapole.\n„ „ 1850 I. provozování Wagnerova „Lohengrina\"\nřízením Lisztovým ve Výmaře."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265", "page_fin": "267", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.2", "titre_corps": "Toman a lesní panna. Symfonický obraz Zděnka Fibicha.", "titre_sommaire": "Toman a lesní panna. Symfonický obraz Zděnka Fibicha.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.1", "debut_caractere": 970, "fin_caractere_exclue": 3425, "texte": "Toman a lesní panna.\nSymfonický obraz Zděnka Fibicha.\n(Kritický rozbor.)\nJak jsme se již v minulém čísle listu našeho\nzmínili, napsal Fibich opět nové orkestrální dílo,\njež náleží ve sféru moderního genru „symfonické\nbásně\". Zmíněný skladatel počíná si patrně s roz-\nhodným štěstím ve volné této formě hudební; již\nprvní jeho symfonická báseň „Othello\", v minulé\nsaisoně spolkem filharmonickým zdařile provedená,\ns oblibou se potkala u obecenstva pražského, kteréž\nskladateli při provozování druhé, daleko zdařilejší\nbásně symfonické „Záboj a Slavoj (v koncertě\n0 slavnosti akademického spolku), ještě srdečnější\nsympatie na jevo dalo. Třetí práce druhu tohoto\n„Jaroslav\" (též dle „Rukopisu královédvorského\"), ceká\nve skizze na instrumentování i doufáme, že po úplném\nprovedení látky té možno nám bude ctěné čtenářstvo\nnaše blíže s celou skladbou seznámí ti. Skladatel\nprobíraje se básnickými poklady Celakovského,\njenž původním, ryze českým svým směrem bude\npovždy skvělým vzorem českému umělci za stejným\ncíleni se snažícímu, byl uchvácen přebohatou hudební\nnáladou, jížto oplývá jedna z nejkrásnějších českých\nbaíád; a sice byl uchvácen v také míře, že ostatní\nplány na dobu pozdější poodloživ dříve neustál, až\nkonečně vábné ty obrazy, jež báseň v čilé fantasii\njeho vykouzlila, šťastně zachytil a v ladných, karak-\nterističných formách tonových určitého života umě-\nleckého jim vdechl. Čelakovského balada „Toman\na lesní panna\" (z „Ohlasu písní českých\") jest tak\nhudebním duchem prodchnuta a tím živlu hudebnímu\ntak přístupna, že ji možno skladateli odíti v hudební\nformu balady bez velkých obtíží slovo za slovem\nve stylu deklamatorním pro solový hlas s vhodným\nprůvodem piana. Fibich této formy nepoužil;\nnýbrž maje na zřeteli ony momenty básně, v nichž\nse poskytuje skladateli hojná příležitost k oprávněné\ntonomalbě, zvolil raději formu orkestrální, která\novšem připouští volné rozpoutání všech pomůcek\nvýrazu hudebního v míře nej vyšší. Možná, že snad\n1 proto Fibich vokální formy zde nepoužil, poněvadž\npodobnou látku v té formě již jednou kompono-\nval. Jest to totiž jeho „Dánská baláda\" pražskému\nobecenstvu známa též z uplynulé saisony, kde ji\npřednášel s velkým úspěchem výtečný basista naší\nopery p. Karel Čech. V dánské národní pověsti\nvábí dcera vílovládcova („Erlkonigs Tochter\") v sítě\nkouzelné co vyvolenou oběť „Olufa\" ku své nevěstě\njedoucího a usmrcuje jej. Motiv tento základní,\ns nímž se ostatně v rozličných variantech u všech"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5662, "texte": "téměř národů evropských setkáváme, jest znám\ntéž z našich pověstí národních a Čelakovský rukou\nmistrnou zbudoval na něm v uvedené své baladě\ndílo básnické, jehož cena tím výše stoupá, čím\nlépe se zdařilo básníku našemu postihnouti pravý\nton národního ducha českoslovanského.\nPakliže porovnáme oboje spracování téhož mo-\ntivu v pověsti dánské i české, shledáme, že jak\npovšechný karakter tak i detaily obou uvedených\npověstí národních valně se od sebe líší rozličnými\nnázory jakož i rázem na každé straně sice origi-\nnálním, však rozhodně jinorodým jakkoli jest\njádro totožné; což se nám zdá býti zajímavým toho\ndokladem k oné známé pravdě, že povahu jistého\nnároda vždy nejlépe lze poznati z pověstí a písni\nnárodních. V dánské pověsti zabloudí Oluf ku\nnevěstě své jedoucí v obvod říše krále duchů či\nvílovládce. Zde setká se s dcerou rusalkou, jež\nsliby neustále vábnějšími jej láká ve svou náruč;\nkdyž ale zůstává jinoch skálopevným, vzpomínaje\nna své zasnoubení, tu rozvzteklí se rusalka co litice\npekelná, prokleje věrného Olufa svým dechem moro-\nvým, jediným dotknutím vznáší naň muka smrtelná\na šlehnouc koně posílá jezdce bledého se škodo-\nlibým úsměškem v náruč čekající nevěsty. Olufa\nsmyslu zbaveného unáší poplašený kůň, až konečně\nzastaví před domem staré matky nešťastného mládce.\nJí ustrašené žaluje Oluf bědu svou a na otázku\nmatky co říci by měla, až nevěsta se po něm ptáti\nbude, odpovídá: „Pověz jí, že na lov jsem jel\ns koněm i oharem svým.\" Nevěsta přichází, táže\nse tesknými zraky po svém Olufu, jde k loži,\nodhalí bílou záslonu a zří zde Olufa mrtvého.\nV české pověsti není víla, či jak Čelakovský\nji nazývá „lesní panna\" zjevem tak temně démo-\nnickým, nýbrž naopak ona čárokrásným zjevem, la-\nhodnou mluvou, objetím a sladkým políbením svádí\nTomana, náhradu rozkošnou mu podávajíc za zradu,\njaké se na něm dopustila nevěsta nevěrná. Lesní\npanna výslovně praví:\n„Švarný hochu, nezoufej,\nbujným větrám žalosť dej,\njedna-li tě opustila,\nnahradí to stokrát jiná.\"\nZ české pověsti vane duch neskonale mírnější,\nlahodnější ba i onen moment smrti nemá v sobě\nprávě tak velký stupeň ostře tragické síly ba\nnaopak: či co může býti sladšího nad věčné usnutí\nv čárovných loktech kiásné víly? Aspoň si valná\nčásť lyrických básníků ve svých verších žádné vyšší\nrozkoše neumí představiti nad podobné umírání\nv zmíněné situaci. Jak tragicky rozervaně, s jak\ntemným pathosem, jak ostrou dissonancí končí proti\ntomu dánská pověsť! Zdali pak není oboje prove-\ndení jedné a téže pověsti věrným obrazem povahy\nobou kmenů: slovanského něžně holubičího a ger-\nmánského ze železa a krve?\nToto v základě rozdílné pojmutí téže látky vy-\nchází s neobyčejnou precizností výrazu hudebního\ntéž v obou výše zmíněných skladbách Fibichových\nna jevo. Kdežto se v dánské baladě vznášejí mraky\nnad zadumčivě pustou, zasněženou krajinou říši 3 krále\nduchů a mrazivě ostrý vítr výje co zoufalý vzdech\ncelým zdařile karakterisovaným průvodem: klavírním,\njeví se nám symfonické zobrazení „Tomana 31 lesní\npanny\" v přidušeném polotemnu letního, hvězdnatou\noblohou vroubeného večera, kde tajemné mocnosti\nrozpoutávají síly své kouzelné pod mírným svitem\nluny, kde v hájích i na vlnách šumného potůčku se\nv reji tanečním míhají vzdušné postavy ěarokrásnýeh\nrusalek. Z pozadí tohoto vystupuje pak v jasných\ntvarech hudebních celý postup děje. Základní ton\ncelku jest rázu zaduměivého, elegického sice ne však\nrozervaného.\nCo do formy hudební náleží Fibichova skladba\njak jsme již dříve podotkli ve sféru moderní „sym-\nfonické básně,\" která přes všechny nářky odpůrcův\nvšeho, co doba moderní nám v oboru hudebním po-\ndala, přede krokem obrovským spěje ku předu a\nklestí si cestu k srdcím i nejširšíeh kruhů přátel\numěny hudební. Zejména mezi pražským obecen-\nstvem čítá moderní tento genre přehojných přátel,\njak patrně jsme seznali vždy z nadšeného přijetí,\njehož se dostalo instrumentálním skladbám B e r 1 i o ze,\nLis z ta a z našich skladatelů zejména symfonickým\nbásním Smetany (Richard, Hakon-Jarl, Valdštýnův\ntábor), W. A. Remy ho (Helena, Sardanapal), Sku-\nherského („Máj\" dle Máchy) a konečně Fibicha\n(Othello, Záboj a Slavoj). Mnozí se posud ještě\nsice vzpírají proti uznání genru hudby „programní,\"\nvšak počet jich zdá se býti na vymření; větší část\nhudebníkův po svědomitém a zralém uvážení věci\nrozumuje as v tento smysl: Forma sonáty jest sice\nstará, hojně opotřebovaná, však nedá se upříti, že\njest krásná, dokonalá, průhledná, jasná zkrátka\nideál určitě vyměřené formy. Lepší forma se se\nstanoviska čistě hudebního sotva dá urěiti.\nVždyť forma lidské podoby jest neskonale starší\na přede jaká nevyčerpatelná to rozmanitost v celé po-\ndobě iv detailech, tváři a t. d., jakých nesčíslných\nkombinae s formou lidskou může před se vzíti\nsochař, malíř a vše jest opět nové a působí dojem\ndokonalého krásna uměleckého! Komponuju-li se sta-\nnoviska čistě hudebního, pak se musím držeti pra-\nvidel a zákonů hudebních, pak musím psáti v určité,\nustálené formě, chci-li býti srozumitelným.\nAle na druhé straně ovšem se nedá upříti, že\nse mohu co komponista obecenstvu svou skladbou i\njinak státi srozumitelným. Nebylo by to právě\ndůstojno umění, kdyby se měla považovati hudební\nskladba nějaká snad za pouhou jen pravidelnou\nhříčku v krásných tvarech tonových beze vší my-\nšlénky, bez hlubšího významu! Takového cos mohlo\nbýti možno v dobách minulých, v prvopočátcích hu-\ndebního vývinu, však věk náš, v němž hudba do-\nspěla na výši také dokonalosti, vidí i pociťuje v hudbě\nněco vyššího. Vždyť sám Beethoven, jakkoli ctil\nformu sonátovou co nejdokonalejší, přede poznával,\nže v jistých momentech forma ta nepostačuje. Aby\ndosáhl účinků obmýšlených, rozbíjel sice tvary obvyklé,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1236, "texte": "opoušt el dosaváde známé cesty, zabočil na dráhu\nnovou,, však kdykoli to učinil, nenechal nikdy po-\nsluchače v pochybnosti o svých intencích. Kdykoli\nse od> jhýíMl, vždy se ospravedlnil krátkým nadpisem,\njenž pojednou v celou situaci jasného světla přivedl. Viz\n„Pastorální\" symfonii;: „Eroiku\";; sonátu: „les adieux,\nFabse nee et le retour\" a t. d. Muž ten čestné místo\nvykázal umění hudebnímu v říši vznešené poesie.\nPo costě jím naznačené kráčeli pak a kráčí nejzna-\nmenitsější skladatelé doby moderní a přicházejí k vý-\nsledkům znamenitým.\nKdo komponuje >čistě hudebně, tedy bez pro-\ngrame, musí se držeti obvyklých forem a zákonů\n.hudebníci!, kdo však tvoří ve sféře poesie, kdo dle\nslova básnického tedy dle programu daného hudebně\ntvoří, nemá zapotřebí formy předepsané a sice jedno-\nduše proto, poněvadž se stává srozumitelným pro-\nstřednictvím umění sesterského, básnického. Forma\nvýtvoru básnického určuje skladateli formu\npro výtvor jeho hudební. Je-li tato krásná,\npak je dobrá a nikdo z rozumných lidí v naší době\nnebude se nad tím pozastavovati, že mladší skladatelé\nv snažení svém po pokroku se raději drží nejnověj-\nšíeh vymožeností, než by mladými šťávami tvůrčí\nsíly své naplňovali staré, zpouchlé nádoby.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "267", "page_fin": "267", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.3", "titre_corps": "Smetanova „Prodaná nevěsta.“ (Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje dr. hrabě F. P. Laurencin.", "titre_sommaire": "Smetanova „Prodaná nevěsta.“ (Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje dr. hrabě F. P. Laurencin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.3", "debut_caractere": 1238, "fin_caractere_exclue": 4637, "texte": "Smetanova „Prodaná nevěsta.“\n(Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\ndr. hrabě F. P. Laurencin.\n(Pokračování,)\nPo trefné mezihře orkestrální (str. 142. syst. 2.\ntakt 5. str. 143. syst. 1. takt 1.), v níž jakoby do-\nznívaly zvuky předcházejícího zpěvu rodičů a Vaška,\nozve se opět imperatorský hlas Kecalův, pohybující\nse v mezích jediného c, jímž vybízí tento Mařenku,\naby „bez procesu a beze všech excesů\" podepsala\nsmlouvu svatební. Mařenka prosí teď o chvíli, aby\nrozmyslila si tak důležitý krok života; i toto reci-\ntando dosvědčuje, kterak Smetana vyzná se v nejno-\nvějších vymoženostech enharmoniky, kteráž místu\ntomuto ráz sentimentálného blouznění dodává. A nyní\ndomlouvají rodiče Mařence v sekstetu (str. 143. syst.\n2. takt 7. Lento ma non troppo, a-dur), jež čítáme\nmezi perly vůbec veškerých našich skladeb a jež vy-\nniká hlavně překrásným, ušlechtilým vedením hlasů.\nV něm zrcadlí se péče starostlivých o blaho její ro-\ndičů, a podivuhodno i to, že žádná z osob tu zúčast-\nněných neztrácí původního karakteru svého. Nevy-\nstačili bychom nijak, kdybychom chtěli do podrobná\ncelé to místo rozebrati; jemnocitnému a vzdělanému\nčtenáři postačí, prohlídne-ii si sám ono seksteto, jemuž\njen málo podobných v literatuře dramat hudebních\nnalézáme a jež je hotovým, dokonalým vzorem pro\nvšecky toho druhu práce. Později pak (str. 147.\nsyst. 1. takt 2.) Mařenka odpovídá široce proudícím\nse melosem: „Ano, dobře rozmyslím,\" jímž celé místo\ntoto vrchole dostupuje a velmi účinně se uzavírá.\nNásledující scéna (5.) předvádí nám Mařenku\nopuštěnu, samotnu, bědující nad zradou Jeníkovou, jejž\ntak vřele byla milovala. Jak strašnou se jí musela\njeviti skutečnost! A traplivé tyto dojmy snaží se\nponěkud zaplašiti vzpomínkami na krásný „lásky sen.\"\nJest to tedy elegie v pravém toho slova\nsmyslu a sice elegie velmi zdařilá i dojemná. Celý re-\neitativ (str. 148. syst. 1. takt 1. až syst. 4. takt 4.),\njenž jest vlastně úvodem k následující arii Mařeučině,\nnese na sobě spíše ráz jakéhosi dumání či blouznění,\nnež rozčilení, ač zdá se nám, že slova básníkova\nponěkud v odporu stojí s recitativem tak krotce ve-\ndeným, že vyžadují snad poněkud většího sangui-\nnismu. Velmi zdařilým-a dojista překrásným prelu-\ndiem k elegii Mařenčině (Moderato assai, 3/4, as dur)\njest interludium orkestrální (str. 148. syst. 4. takt 3.),\njímž vane tentýž duch jako i následujícím zpěvem,\npřerývaným častými mezihrami, kteréž trefně nazna-\nčují bol Mařenky slzami srdci svému ulevující.\nJen tím se dají vyložiti četné ty přerývky\nv zpěvu, jež jinak by bezúčelně melos rozdrobovaly,\ncož ovšem nikdo mistru tak dokonalému, jakým jest\nSmetana, imputovati nebude. Vzdor tomu ale právě\nžalozpěv tento má několik slabých stránek, jmeno-\nvitě tam, kde hudba jen uchu příjemnou a se sta-\nnoviska moderního dramatu uvažována, poněkud bez\nurčitějšího rázu býti se jeví a tekstu zcela přísně\nneodpovídá. (Viz jmenovitě str. 149. syst. 4. posl.\ntakt až str. 150. syst. 3. takt 2.) Místo toto, kde\nslušelo se kontrasty, jež básník v tekstu byl vyslo-\nvil, mnohem účinlivěji znázorniti, jest bez odporu\nAchillovou patou celé opery. Vzdor tomu má ale\nněkolik světlejších momentů (str. 151. syst. 4. takt\n2.a násl.); jmenovitě zakončení této arie (str. 152.)\nbez odporu jest dokonalejší a nepostrádá určitějších\nrysů v té míře, jako několik těch taktů předchozích.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "267", "page_fin": "269", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.3", "debut_caractere": 4639, "fin_caractere_exclue": 5182, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Z Řezná. (Dokončení.) Po mistrovském výkonu\nkrajana našeho prof. F oerstra, jenž vzbudil\nkrásnou, dokonalou svou hrou na harmonium nadšení\nvšeobecné a o němž řezenský list referuje, že 7)dlouho\ntrvající, velezasloužený potlesk byl odměnou umělci,\njehož virtuosita znalce okouzlila\", po tomto\nvýkonu ne menší vzbudily pozornosti přednášky\njemně seladěného kvarteta řízením soudního rady pana\nRennera. Slyšeli jsme tu zajímavé madrigaly\nDow lan da, Orlanda di Lasso, Tomáše\nMorleye, Hasleraatd. Každým číslem stupňoval\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5714, "texte": "se potlesk shromážděných příznivců tohoto genru\nhudebního. Následujícího dne byla opětně u sv.\nEmmerana šestihlasá mše „Dum complerentur\" od\nPalestriny s vložkami od Hallera a Witta\nprovedena vesměs řízením inspektoraNiedermayera.\nProvedení bylo vzorné. Něco podobného nelze si\npředstaviti v Praze, kde obory pěvecké posud nejsou\nv kázni tak vycvičeny, aby na nejmenší pokynutí\numěly vyhověti intencím řiditelovým. Zde šel každý\nhlas bezpečně svou cestou, vše řinulo se proudem\nne stejným dle přísného taktu, nýbrž vždy dle toho,\njak dek la mace tekstu toho vyžadovala, buď\nrychleji či volněji atd. S jakým konečně nadšením\nv Režně zpěváci svým úlohám umějí dostáti, možno,\ni když ohledu nebéřeme na onu báječnou jistotu\npři vstupech jednotlivých hlasů v nejnesnadnějších\npartiturách, již z té okolnosti poznati, že vzdor\nvysoké poloze skladeb naznačených nikdy nebylo\npozorovati snad klesání nějakého, naopak patrné\nstoupání tonu bylo důkazem jich zápalu pro skladbu\na její neúhonné provedení. 011. hod. bylo odbýváno\nprvní veřejné shromáždění s odbornými před-\nnáškami, při nichž se valný počet znalců zúčastnil.\nO druhé hodině odpolední hrnuli se četní zástupové\nk tak zvané „staré kapli\", aby si poslechli v čistém\ncírkevním slohu komponované nešpory, jež v mno-\nhých ještě krajích odbývají se při průvodu starého\nšlendriánu hřmotící hudby instrumentální za hlaholu\n„trub i kotlóv\". Dojem znamenitých „Falsobordonů,\"\nzvláště mohutného „Magnificat\" byl velkolepý. Ostatně\nse tato produkce se vzornou dokonalostí neskončila;\nbylat malá ta kaple přecpána obecenstvem, na kůru\nbylo k udušení horko a zpěv následkem toho valně\nna konec vázl. Za to byl večerní koncert\nv dómu tím zdařilejší. Haller dirigoval v pravdě\nmistrovsky díla ta mistrovská. Vše nejobratnější po-\npsání velkolepého toho dojmu bylo by bledou nicotou\nproti živé, ohromné té velikosti, již vyzařují mistrovské\nty skladby v tak neobyčejně zdařilém pro-\nvedení. Den ten se skončil večerní zahradní\nslavností při osvětlení lampiony. Následujícího dne\nprovedena byla jednoduchá, ve svých formách však\nza to tím velebnější Pavonova „Missa secunda\"\nřízením Hallerovým. Nejúchvátnější však ze\nvšech dosaváde provedených uměleckých pochoutek\nbylo provedení šestihlasého rekvia od Victoria\nv dómu. O 11. hodině odbýváno jest druhé veřejné\nshromáždění s přednáškami; načež na večer 06. hod.\nvše opět do dómu spěchalo na druhý církevní kon-\ncert, kde provedena byla mše „Custodi Domine\" od\nAiblingra a „Stabat mater\" od Witta. Po\nskončeném koncertě církevním následoval v „Novém\ndómě\" opět koncert světský, v němž prof. Foerster\npo druhé co virtuos na harmonium vystoupil, uvítán\njsa hřímavým potleskem i roznítil poznovu vřelé\nnadšení celého shromáždění, jež pozdě do noci se\nco nejskvěleji bavilo. Následujícího dnejestvdómu\nprovedena mše „On mela dit\" od Orlanda di\nLasso s vložkami od Victoria, Crocea, Haniše.\nU sv. Emmerana byla Stehlova mše „Jesu rex\nadmirabilis\" opakována. Co doslov ku slavnosti\ncelé lze ještě považovali provedení skladeb Wittových\nnásledujícího dne u dominikánů, čímž skončena\njest řada slavností při valné hromadě všeobecného\nspolku Cecilianského arranžovaných. Jedinou temnou\nchmůrou při všech těch skvělých požitcích uměleckých\nbyl smutný stav zdraví onoho muže, jež tvůrcem\njest a duší celého spolku toho. Witt byl vpravdě\ntak povážlivě churav, že sotva nejnutnější věty při\nuvítání valného shromáždění mohl přes rty unavením\nzemdlené vypraviti.\n** Ze Sondershausenu. V posledním L o h-koncertu\nprovozovány byly: Předehrak„Meistersingrům\",\ndvě karakteristické skladby (Intermezzo guerriero\na Funerale) Hanuše Biilova, symfonická báseň\n„Prométheus\" Fr. Liszta a Symfonie fantastique\nHektora Berlioze.\n** K představení „Nibelungů\" nejnověji\nR i ch. Wagner ještě získal paní F r i e d r i ch-\nMaternovou, člena dvorní opery vídeňské a mla-\ndistvou zpěvačku slč. Rosenfeldovu.\n** V Roterodamě založena v nejnovější době\njednota hudebních umělců, která hodlá pro-\nvozovati zejména skladby symfonické.\n** V Gloucesteru (v Anglicku) odbývati se bude\ndne 8. září b. r. velikolepá hudební slavnost, která\npo čtyry dni potrvá, Provedeno bude mimo četných\njiných velkých skladeb šest oratorií!\n** Nakladatelská firma v Lipsku Breitkopf\na Hártel hodlá podniknouti úplné vydání Men de 1 s-\nsohňových skladeb, pokud tomu dovolují po-\nměry vlastnické, redakcí dra. Julia Rietza.\n** Paní Emma Wizjaková, rodem Chorvátka,\nengažována jest pro měsíee říjen a listopad b. r.\npro velkou operu Milánskou „la Scala\", kdež zpí-\nvati bude hlavní úlohu ženskou v Gomesově nové\nzpěvohře „Salvátor Rosa\".\n** Nové zpěvohry vlašské. Maestro L u c i 11 a\ndokončil novou svoji zpěvohru „La bella fanciulía\ndi Perth\" a přikročí nyní opět hned k nové opeře\n„Nerone\", k níž mu napsal libreto sign. Cossa.—\nMimo to oznamují se nové opery maestra Scontriniho,\nmaestra Ferrariho „Gabriella\" a m. Carisiho „Fedra\",\njejížto libreto spracováno jest dle známé tragedie.\n** Národní shromáždění francouzské ustanovilo\nv jednom z posledních svých sezení 1,616.000 franků\nsubvence pro konservatoř a divadla v Paříži.\n** V divadle „Principe Umberto\" ve Florencii\nudál se tyto dny neslýchaný výjev. Slabá návštěva\nv poslední době uvedla divadelní správu, kteráž\nnevládne žádnými kapitály, v nemalé nesnáze; ne-\nmohla veškerým členům vypláceti gáže a zůstávala\nstále dlužna. Jedno z posledních představení bylo\nvelmi četně navštíveno. Kasa nalézala se tento večír\nv nejlepším stavu i bylo lze mnohé již netrpělivé\numělce uspokojiti. Pouze na orkestr nedošlo ničeho,\ncož mělo za následek, že se tento po druhém jednání\nzdvihl a odešel. Obecenstvo čekalo čtvrt hodiny,\npak začalo se bouřit, pískat, volat a křičet. Za chvíli\nvyšel někdo na scénu a počal s obvyklou již frází:"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 930, "texte": "„Nepředvídané okolnosti\" atd., avšak obecenstvo\nnedalo mu domluviti. Mžikem vzbudila se v něm jakási\nvzteklá zuřivost a v strachu a křikem vše co mohlo,\nutíkalo ku dveřím a z divadla a nyní počaly výstupy\nneslýchané. Na galerii počali lámati sedadla a házeti\nje dolů, rozbíjeti svítilny, ano i bronzová ramena\nplynových svítilen rozbita, že věru div, že se také\nještě nevzňal oheň. Jediní dva strážnici, kteří byli\nv divadle, museli se dát na útěk a zůstaviti divadlo\nlibovládě zuřící lůzy, která nemajíc ještě dosti na\nškodách učiněných v divadle, vrhla se ještě na kavárnu\ndivadelní, kdež spůsobila strašnou spoustu. Vandali-\nstické toto ničení všeho, co jí přišlo pod ruku,\ntrvalo as půl hodiny, až se dostavilo vojsko, jež\nškůdníky dílem rozprášilo, dílem zajalo.\n** Naše krajanka Matilda Zavrtalova v poslední\ndobě s výtečným úspěchem zpívala v divadle v Cadixu,\nndkud však náhle odcestovati musila k roznemohší-se\nmatce své."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "267", "page_fin": "269", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.4.1", "titre_corps": "** Z Řezná. (Dokončení.) Po mistrovském výkonu", "titre_sommaire": "** Z Řezná. (Dokončení.) Po mistrovském výkonu", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.3", "debut_caractere": 4661, "fin_caractere_exclue": 5182, "texte": "** Z Řezná. (Dokončení.) Po mistrovském výkonu\nkrajana našeho prof. F oerstra, jenž vzbudil\nkrásnou, dokonalou svou hrou na harmonium nadšení\nvšeobecné a o němž řezenský list referuje, že 7)dlouho\ntrvající, velezasloužený potlesk byl odměnou umělci,\njehož virtuosita znalce okouzlila\", po tomto\nvýkonu ne menší vzbudily pozornosti přednášky\njemně seladěného kvarteta řízením soudního rady pana\nRennera. Slyšeli jsme tu zajímavé madrigaly\nDow lan da, Orlanda di Lasso, Tomáše\nMorleye, Hasleraatd. Každým číslem stupňoval\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5714, "texte": "se potlesk shromážděných příznivců tohoto genru\nhudebního. Následujícího dne byla opětně u sv.\nEmmerana šestihlasá mše „Dum complerentur\" od\nPalestriny s vložkami od Hallera a Witta\nprovedena vesměs řízením inspektoraNiedermayera.\nProvedení bylo vzorné. Něco podobného nelze si\npředstaviti v Praze, kde obory pěvecké posud nejsou\nv kázni tak vycvičeny, aby na nejmenší pokynutí\numěly vyhověti intencím řiditelovým. Zde šel každý\nhlas bezpečně svou cestou, vše řinulo se proudem\nne stejným dle přísného taktu, nýbrž vždy dle toho,\njak dek la mace tekstu toho vyžadovala, buď\nrychleji či volněji atd. S jakým konečně nadšením\nv Režně zpěváci svým úlohám umějí dostáti, možno,\ni když ohledu nebéřeme na onu báječnou jistotu\npři vstupech jednotlivých hlasů v nejnesnadnějších\npartiturách, již z té okolnosti poznati, že vzdor\nvysoké poloze skladeb naznačených nikdy nebylo\npozorovati snad klesání nějakého, naopak patrné\nstoupání tonu bylo důkazem jich zápalu pro skladbu\na její neúhonné provedení. 011. hod. bylo odbýváno\nprvní veřejné shromáždění s odbornými před-\nnáškami, při nichž se valný počet znalců zúčastnil.\nO druhé hodině odpolední hrnuli se četní zástupové\nk tak zvané „staré kapli\", aby si poslechli v čistém\ncírkevním slohu komponované nešpory, jež v mno-\nhých ještě krajích odbývají se při průvodu starého\nšlendriánu hřmotící hudby instrumentální za hlaholu\n„trub i kotlóv\". Dojem znamenitých „Falsobordonů,\"\nzvláště mohutného „Magnificat\" byl velkolepý. Ostatně\nse tato produkce se vzornou dokonalostí neskončila;\nbylat malá ta kaple přecpána obecenstvem, na kůru\nbylo k udušení horko a zpěv následkem toho valně\nna konec vázl. Za to byl večerní koncert\nv dómu tím zdařilejší. Haller dirigoval v pravdě\nmistrovsky díla ta mistrovská. Vše nejobratnější po-\npsání velkolepého toho dojmu bylo by bledou nicotou\nproti živé, ohromné té velikosti, již vyzařují mistrovské\nty skladby v tak neobyčejně zdařilém pro-\nvedení. Den ten se skončil večerní zahradní\nslavností při osvětlení lampiony. Následujícího dne\nprovedena byla jednoduchá, ve svých formách však\nza to tím velebnější Pavonova „Missa secunda\"\nřízením Hallerovým. Nejúchvátnější však ze\nvšech dosaváde provedených uměleckých pochoutek\nbylo provedení šestihlasého rekvia od Victoria\nv dómu. O 11. hodině odbýváno jest druhé veřejné\nshromáždění s přednáškami; načež na večer 06. hod.\nvše opět do dómu spěchalo na druhý církevní kon-\ncert, kde provedena byla mše „Custodi Domine\" od\nAiblingra a „Stabat mater\" od Witta. Po\nskončeném koncertě církevním následoval v „Novém\ndómě\" opět koncert světský, v němž prof. Foerster\npo druhé co virtuos na harmonium vystoupil, uvítán\njsa hřímavým potleskem i roznítil poznovu vřelé\nnadšení celého shromáždění, jež pozdě do noci se\nco nejskvěleji bavilo. Následujícího dnejestvdómu\nprovedena mše „On mela dit\" od Orlanda di\nLasso s vložkami od Victoria, Crocea, Haniše.\nU sv. Emmerana byla Stehlova mše „Jesu rex\nadmirabilis\" opakována. Co doslov ku slavnosti\ncelé lze ještě považovali provedení skladeb Wittových\nnásledujícího dne u dominikánů, čímž skončena\njest řada slavností při valné hromadě všeobecného\nspolku Cecilianského arranžovaných. Jedinou temnou\nchmůrou při všech těch skvělých požitcích uměleckých\nbyl smutný stav zdraví onoho muže, jež tvůrcem\njest a duší celého spolku toho. Witt byl vpravdě\ntak povážlivě churav, že sotva nejnutnější věty při\nuvítání valného shromáždění mohl přes rty unavením\nzemdlené vypraviti.\n** Ze Sondershausenu. V posledním L o h-koncertu\nprovozovány byly: Předehrak„Meistersingrům\",\ndvě karakteristické skladby (Intermezzo guerriero\na Funerale) Hanuše Biilova, symfonická báseň\n„Prométheus\" Fr. Liszta a Symfonie fantastique\nHektora Berlioze.\n** K představení „Nibelungů\" nejnověji\nR i ch. Wagner ještě získal paní F r i e d r i ch-\nMaternovou, člena dvorní opery vídeňské a mla-\ndistvou zpěvačku slč. Rosenfeldovu.\n** V Roterodamě založena v nejnovější době\njednota hudebních umělců, která hodlá pro-\nvozovati zejména skladby symfonické.\n** V Gloucesteru (v Anglicku) odbývati se bude\ndne 8. září b. r. velikolepá hudební slavnost, která\npo čtyry dni potrvá, Provedeno bude mimo četných\njiných velkých skladeb šest oratorií!\n** Nakladatelská firma v Lipsku Breitkopf\na Hártel hodlá podniknouti úplné vydání Men de 1 s-\nsohňových skladeb, pokud tomu dovolují po-\nměry vlastnické, redakcí dra. Julia Rietza.\n** Paní Emma Wizjaková, rodem Chorvátka,\nengažována jest pro měsíee říjen a listopad b. r.\npro velkou operu Milánskou „la Scala\", kdež zpí-\nvati bude hlavní úlohu ženskou v Gomesově nové\nzpěvohře „Salvátor Rosa\".\n** Nové zpěvohry vlašské. Maestro L u c i 11 a\ndokončil novou svoji zpěvohru „La bella fanciulía\ndi Perth\" a přikročí nyní opět hned k nové opeře\n„Nerone\", k níž mu napsal libreto sign. Cossa.—\nMimo to oznamují se nové opery maestra Scontriniho,\nmaestra Ferrariho „Gabriella\" a m. Carisiho „Fedra\",\njejížto libreto spracováno jest dle známé tragedie.\n** Národní shromáždění francouzské ustanovilo\nv jednom z posledních svých sezení 1,616.000 franků\nsubvence pro konservatoř a divadla v Paříži.\n** V divadle „Principe Umberto\" ve Florencii\nudál se tyto dny neslýchaný výjev. Slabá návštěva\nv poslední době uvedla divadelní správu, kteráž\nnevládne žádnými kapitály, v nemalé nesnáze; ne-\nmohla veškerým členům vypláceti gáže a zůstávala\nstále dlužna. Jedno z posledních představení bylo\nvelmi četně navštíveno. Kasa nalézala se tento večír\nv nejlepším stavu i bylo lze mnohé již netrpělivé\numělce uspokojiti. Pouze na orkestr nedošlo ničeho,\ncož mělo za následek, že se tento po druhém jednání\nzdvihl a odešel. Obecenstvo čekalo čtvrt hodiny,\npak začalo se bouřit, pískat, volat a křičet. Za chvíli\nvyšel někdo na scénu a počal s obvyklou již frází:"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 930, "texte": "„Nepředvídané okolnosti\" atd., avšak obecenstvo\nnedalo mu domluviti. Mžikem vzbudila se v něm jakási\nvzteklá zuřivost a v strachu a křikem vše co mohlo,\nutíkalo ku dveřím a z divadla a nyní počaly výstupy\nneslýchané. Na galerii počali lámati sedadla a házeti\nje dolů, rozbíjeti svítilny, ano i bronzová ramena\nplynových svítilen rozbita, že věru div, že se také\nještě nevzňal oheň. Jediní dva strážnici, kteří byli\nv divadle, museli se dát na útěk a zůstaviti divadlo\nlibovládě zuřící lůzy, která nemajíc ještě dosti na\nškodách učiněných v divadle, vrhla se ještě na kavárnu\ndivadelní, kdež spůsobila strašnou spoustu. Vandali-\nstické toto ničení všeho, co jí přišlo pod ruku,\ntrvalo as půl hodiny, až se dostavilo vojsko, jež\nškůdníky dílem rozprášilo, dílem zajalo.\n** Naše krajanka Matilda Zavrtalova v poslední\ndobě s výtečným úspěchem zpívala v divadle v Cadixu,\nndkud však náhle odcestovati musila k roznemohší-se\nmatce své."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "269", "page_fin": "270", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.5", "debut_caractere": 932, "fin_caractere_exclue": 5530, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Slavnost vysvěcení pravoslavného chrámu ruského\n(dne 16. t. m.) možno v pravdě považovati za událost,\njež velkého jest významu pro užší sblížení-se\numěleckého světa pražského se světem ruských\numělců výkonných i samých mistrů hudebních. Ze\nz tohoto duševního sblížení-se může časein za\npříznivých okolností vyplynouti jen blaho pro oba-\npolné poměry jak umělecké tak i vědecké, zkrátka\npro poměry kulturní, leží na bíledni. Ruský pak\nchrám v Praze, jenž stane se nyní zajisté střediskem\npo západní Evropě roztroušených živlů ruských,\nbude jaksi indirektním pojítkem mezi námi a bratřími\nslovanskými ze severu. O ceremoniích a dálších\npodrobnostech, jichž jsme byli při zasvěceni svědky,\npomlčíme, jsouť věci ty dostatečně známy z listův\ndenních; pro nás co hudebníky měla zvláště a pře-\ndevším část hudební a sice zpěvní největší přitažli-\nvosti. Slyšeli jsme tu totiž co žalmisty, prozpěvující\ncírkevní psalmodie staroslovanské na kůru, pěvce tak\nveleznamenitého druhu, že úctou nej větší jsme na-\nplněni byli vůči mužům, již tak znamenitých,\núchvatných účinků dosáhli jednoduchým, klidným\nzpěvem beze všeho namáhání, ba takměř hravě.\nJest to mužské oktetto, jehož každý jednotlivec\nhonosí se krásou hlasu i dokonalostí školy v takém\nstupni, že okamžitě vystoupiti může co dobrý sólista\npřed tváří veřejnosti. To dokázali zvláště v kon-\ncertní zábavě, jež ku poctě všech ruských\nhostí v místnostech měšťanské besedy aranžována\nbyla. Zde přednesli za všeobecného nadšení stateční\nti umělci několik překrásných národních i uměleckých\npísní ruských s takou přesností, s takým ohněm\nbujarým v tak dokonalém souznění as nejjemnějším\nnuancováním, že nelze sobě nic dokonalejšího v muž-\nském' sboru představiti. Každý jednotlivý hlas pěvce\njest ve své sfeře dokonale vyrovnán, mohutný, so-\nnorní, tenory překypují lahodou i něhou ve tvoření\ntonu, střední hlasy zní zvukem kovovým, jádrným\na basisté dokonce v úžas nejvyšší přiváděli veškerý\nzdejší svět hudební.\nSlabý pojem o dojmu, jejž působil zejména\nhlas druhého basisty, lze si učiniti, pakli řekneme,\nže do hloubky sáhal jeho hlas až ku zřetelnému\nkontra-Fis a do výše až k malému barytonevému\ng! U nás zajisté jest podobný fenomén něco ne-\nslýchaného. V přednášce pak co se týče souznění\ndosáhli takých dojmů, jakoby veškeré ty krásné\nzvuky řinuly se jedněmi ústy obrovskými. S nimi\nskutečně závodil o palmu vítězství zdejší spolek\nsalonního okteta, i musíme doznati, že jakkoli\nse vykázati nemohou junáčtí ti pěvci naši tak fe-\nnomenálním basistou, přec co do přednášky, do\numěleckého prohloubení-se do písní přednášených,\nna stejném dovedli se udržeti stupni s pobratimi\nruskými, s nimiž uzavřeli za pobytu společného\nnejvřelejší přátelství. Dr. Procházka co řiditel\nchrámu ruského jest zajisté největšími díky zavázán\nčlenům našeho okteta salonního, že s ochotou se\nodhodlali konati mu služby platné na kůru chrámu\nruského. Výkony spolku tak mistrně secvičeného\na již z dob blahodárného účinkování jich za ne-\nzapomenutelného sbormistra p. Kučery tak výtečně\nsezpívaného budou za jeho vedení zajisté ku ozdobě\nkůru ruskému. Vedle obou těchto zpěvních korporac\núčinkovali v koncertě ku poctě ruských vzácných\nhosti pořádaném pí. Marta Procházková, jež\nvřele cítěným přednesem tří skvostných písní ná-\nrodních kmene našeho a Grlinkovy velezajímavé\npísně „Markétky\" (na text Goethův) veškeré po-\nsluchačstvo uchvátila k bouřlivému potlesku a p.\nKarel Čech, výtečný basista opery naší, jenž\nzdařilým přednesem též národních písní a zejména\nProcházkovy rázné „Kovářské\" rozehřál na\nkonec veškeré posluchačstvo v míře přehojné. Tímto\nslavnostním spůsobem skončil se tento velepamátný\nden v dějinách umění slovanského. Doufejme, že\nvyplyne nám z události popsané ovoce pro bu-\ndoucnost nejskvělejší!\n* BusHí pěvci (vesměs cárští úředníci), v jichž\nčele nalézal se Michail Andréjevič Berman,\nco řiditel rovněž tak obezřetný jak své věci jistý,\nopustili nás již ve čtvrtek ráno, odcestovavše\nk zvláštnímu pozvání do Drážcřan, kdež vystoupí\nv samostatném koncertu (žijef nyní v městě tom k 4000\nRusův!). Ve středu zpívali naposled v pravoslavném\nchrámu, střídavše se s našimi zpěváky.\n* Časopis „Pokrok\" vytýká nám v jednom z po-\nsledních čísel „mladočeské noty\", což ovšem musí\nbýti velikým hříchem! Nechtějíce tendenci toho blíže\nnaznačiti, povíme jen tolik, že nás věru naplňuje\npodivením, jak může kdo ve vší opravdivosti mluviti\no „mladočeských\" notách či patří k nejnovějším\nnašim vymoženostem národním již i také „mlado-\na staročeská hudba?\" Tož snad máme již naposled\nstaro- a mladočeské opery, staro- a ml adočeske"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3834, "texte": "V\nsymfonie, ouvertury, kantáty, kapřice atd.! Šťastný\nnárode, snad již také brzo budeš míti mlado- a staro-\nčeskou literaturu a vědu!\n* Nákladem činné firmy Ferd. A. Urbánka\nrozmnožena opět „bibliotéka operních a operetních\ntekstův \" dvěma novými sešity a sice libretem k O f e n-\nb ach o v ě operetce „M odrovous\" akLecocqově\noperní burlesce ..Sto panen\", která se právě co\nnovinka provozuje v aréně na Smíchově.\n* Pan M. dr. Chodounský v Poličanech ochotně\npřijal nabídnuté mu jednatelství „M aticehudební,\"\ntaktéž p. Pel z, učitel a sbormistr v Unhošti.\n* Do Prahy zavítal tyto dny ctěný náš rodák\na profesor nauky harmonie na konservatoři Petro-\nhradské, p. Frant. Černý.\n* Náš ctěný spolupracovník Romuald\nprofesor na srbském gymnasium v Požarevci, navštívil\ntyto dny Prahu, chtěje se osobně seznámiti s ně-\nkterými našimi hudebníky, pro churavost však zase\nkvapně odcestovati musel.\n* V Dobříši utvořila se hudební jednota, jejížto\nstanovy došly již schválení c. k. místodržitelství.\nV nejblíže příštích dnech uspořádá první svou ve-\nřejnou produkci koncertní.\n* V Lázních Sedmihradských oslaveny byly na-\nrozeniny Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa\nslavnostním koncertem, v němž účinkovali\nslovutný náš umělec p. prof. Laub, pí. Auspic-\nKolárová, slč. M. Havelkova a pan profesor\nStaněk.\n* P. Kopta, profesor na konservatoři ve Filadefii,\nnyní také český statkář v Kotopekách, jenž znám\njest našemu obecenstvu z několika koncertův co\nvirtuos první třídy, hodlá podniknouti v těchto dnech\npoznovu uměleckou cestu po Cechách a sice ve\nspolku se známým skladatelem apianistou Nešverou,\nt. č. řiditelem kůru v Berouně.\n* Dobrý hoboj ista a fagotista obdržeti\nmohou výhodné místo u hornické kapely v Moravské\nOstravě.\nV\n* Česká zpěvohra. „Ernani\" (slavnostní před-\nstavení). „Vévodkyně z Grerolštejnu\" (pohostinská\nhra slč. Boschettio vy). Za příčinou oslavení\nnarozenin Jeho Veličenstva dávána byla Verdiova\nzpěvohra „Ernani\" za hojného účastenství obecenstva\nslavnostně naladěného. Večer ten byl zahájen jako\nvždy při podobných příležitostech hymnou národní,\nnačež následovalo provedení zmíněné opery, jež\ndlužno nazvati velezdařilým. Veškeré účinkující\nsíly solové závodily takměř o palmu vítězství večera\ntoho; sbory i orkestr vedením p. kap. Čecha do-\nstály úloze své v míře úplné. Ovšem byla to vlašská\nopera stylu průhledného, kde se nestaví poněkud jen\nroutinovaným silám pražádné velké překážky v cestu.\nNeobyčejně živé účastenství dovedly vzbuditi\nv těchto dnech opětně na českém jevišti obnovené\npohostinské hry vídeňské dvorní pěvkyně slečny\nTerezie Boschettiovy, která, jak známo,\nv minulé saisoně operní a sice v březnu vystoupila\nv Grounodově „Faustu\" co Markétka a v Donizettiho\n„Dceři pluku\" v titulní úloze na našem prozatímním\ndivadle s úspěchem skvělým. Tentokráte a sice 15. t. m,\nvystoupila v genru rozmarné operety Offenbachovy\ni přiznati musíme, že slavila ctěná pěvkyně ta co\n„Grerolštejnka\" v pravém smyslu slova triumfy nejen\nvirtuosním zpěvem a imposatní, lepou postavou, nýbrž\ni vkusnou, velmi elegantní hrou. Mohutný, zdravý\norgán její zněl silou úchvatnou v prostorách arény, její\nohebná koloratura oslňovala pikantně vybroušenými\nokrasami melodickými krásný zjev, imponující pře-\nvaha ve hře —to vše v ladném celku činilo tím\nvětší dojem na obecenstvo, jež obyčejně bralo posud\nza vděk v aréně výkony pouze sil prostředních\nzvláště co do stránky čistě pěvecké. Výkon tak\nmistrovský v prostorách arény musel působiti\nsenzaci. Kéž by možno bylo získati na delší dobu\ntak znamenitou sílu uměleckou pro naše jeviště,\nčímž by se jedním rázem učinil konec oněm traplivým,\nzačátečnickým výkonům sil nehotových, s jakými\nbohužel častěji než radno setkávali se musíme na\njevišti českém.\n* Oprava. Laskavý čtenář si opraviž v minulém\nčísle na str. 262. řádku 15. zdola, kde státi má;\nvšecky tři věty.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "270", "page_fin": "271", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.6", "titre_corps": "Kritický oznamovatel.", "titre_sommaire": "Kritický oznamovatel.", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.6", "debut_caractere": 3836, "fin_caractere_exclue": 5162, "texte": "Kritický oznamovatel.\n\nX. Missa solennis, poslední (pohrobní) mše\nod V. E. Horáka, vydaná nákladem firmy Em,\nStarý a spol.\nTato nejnovější dobou vydaná mše, kterou za-\nnechal zesnulý mistr ve svých pracích, řadí se v dů-\nstojné míře k dosaváde vydaným devíti jeho mším,\ntakže tímto posledním dílem uzavřena jest draho-\ncenná sbírka vynikajících skladeb chrámových, jež\nvyšly z péra mistra, jehož sláva zaznívá po všech\nkůrech vlasti naší a jehož jméno se vždy s úctou\nvyslovuje i za hranicemi v dálné cizině v katolickém\nsvětě hudebním.\nSkladba tato, již považovati můžeme za odkaz\nmistra svým ctitelům a přátelům hudebním, vyzna-\nmenává se především šírým objemem faktury a for-\nmou nad pomyšlení mistrovsky vybroušenou. Hudební\ninvence vystupuje v bohaté míře v díle tom co celku\npatrně na jevo a všecky jednotlivé oddíly mše jsou\ndo podrobností s neobyčejnou pilností pi'acovány jak\nv ohledu motivickém, tak i thematickém, v čemž\nbyl Horák ovšem mistrem v genru tomto nepřeko-\nnatelným. Ráz celku jest slavnostní. Zvláště\nvyniká „Gloria\", v němž oddíl počínající slovy „qui\ntollis peccata rnunli\" svým proudem vokálním pří-\njemně kontrastuje naproti instrumentální části před-\ncházející. Hlavní pak zde poutá pozornost mistrně\npracovaná fuga „cum sancto spiritu\". Credo co zá-\nkladní kámen celé mše vyniká mohutnou koncepcí"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 851, "texte": "hudební. Jednotlivá sola (v „Benedietus\" klarine-\ntové, v agnus „tenorové\" atd.) jsou vesměs v stylu\nchrámovém psána i nevybíhají nijak z rámce lad-\nného celku. Závěrek důstojný činí „Dona\" převážně\nvokálním svým karaktérem, čímž dojem velebnosti\npo předcházejícím průvodu nástrojovém tím jasněji\nvystupuje.\nNej rozsáhlejší a pokud soudíme nejzdařilejší\ntuto mši Horákovu možno dostati za mírnou za-\njisté cenu v hlasech i pečlivě pracovaným particellem\nod K. Bendi ave skladě na nejvýše činné firmy\nhudební Em. Starý a spol. Úprava zevnější jest\nv pravdě nádherná, takže vydání toto může konku-\nrovati s každým výrobkem zahraničným. Dobré\njméno české firmy najde vydáním díla toho zajisté\ni za hranicemi uznání všeobecného. Na konec ještě\npodotýkáme, že skladba ta jest věnována P. Mat.\nHeinrichovi, faráři hlavního chrámu Panny Marie\npřed Týnem.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "271", "page_fin": "271", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.7", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.7", "debut_caractere": 853, "fin_caractere_exclue": 4220, "texte": "Smĕs.\n\nAntonín Čermák,\nslavný hudebník.\n*)\nHrabě Štěpán Fay, sběratel skladeb Čermáko-\nvých, vypráví o něm mezi jiným: „Přijel jsem se\nsvým vychovatelem z Miškolu do Velan k hraběti\nFrantišku Desseffymu. Měli právě zkoušku na mši,\npři které starý hrabě sám varhany hrál: v tom\npřijde náhle na kůr otrhaný žebrák, poslouchá hudbu\n& pokyvováním hlavou často svou pochvalu najevo\ndává. Hrabě chtěl již svým komorníkem jej dát\nvyhodit, an můj nezapomenutelný učitel J. Zomb\nna horu pohledne a žebráka shlédnuv k hraběti\nspěchá a volá: „Vaše Milosti, pro Bůh, víte, kdo\nten žebrák jest? není to nikdo jiný, než starý\nČermák!\" Sotva že to promluvil, seběhli jsme\nvšickni s kůru a Čermáka se slávou do hraběcího\nzámku vedli. Zde kázal hrabě mu dát lázeň, nehty\nostříhat, vlasy učesat a ve skvostný šat jej obléci.\nV\nPo nějaké chvíli přišel Čermák pěkně a velmi\nslušně vystrojen. Chování jeho bylo salonní, u stolu\nchoval se velmi dvorně a když byla řeč o hudbě,\nmluvil nanejvýš rozumně; jakmile ale rozmluva na\njiné věci přešla, mluvil o dýmkách barona Pod-\nmanického, o panně Marií a samých nesouvislých\nvěcech. Po stole pil pokojně svou kávu a kouřil\nu krbu. Hrabě pak k němu přistoupil a žádal ho\nzdvořile, aby něco zahrál, ale Čermáka nebylo\nmožno k tomu příměti. Toliko Zomb jej k tomu\ndohnal, když pravil: „Pan Čermák nechce jenom\nproto hrát, že neumí!\" Na to vyskočil Čermák\na pravil: „Co, já že neumím hrát!\" a na ta slova\nvzal housle do ruky. Veliký Bože, co mám říci?\nTak hrát jsem ještě nikdy neslyšel a také nikdy\nvíce neuslyším! Byl jsem všecky veliké virtuosy\nevropské slyšel, ale neslyšel jsem nikdy takový\ntah smyčce. Hrabě Dessefíy se ke mně obrátil\na pravil: „Bratíčku, já jsem slýchal často Rodeho\nv Paříži, ale takto smyčcem zacházet neuměl. Housle\nv jeho ruce naříkaly a v applikatuře vyváděl zvuky\ntak čisté a jasné jako klokot slavičí. A když\ntoborzi*) spustil a fioriturami ozdoboval, myslil\njsem, že housle v ruce musejí mu se rozdrtit, jeho\nfriss**) podobal se kmitu blesku, kdo jej neslyšel,\nnemůže o jeho hře míti ponětí; na nešpatnější housle\ncikánské hrál k unešení.\"\nR. 1818. přišel bez oděvu ano i bez houslí do\nPešti, postavil se v tehdáž pověstné kaváimě Zrinského\nv čelo cikánské tlupy, a dostai za svou hru od jurátů\nmnoho peněz, které však také rychle šťastně probil.\n*) Ant. Čermák, šlechtic z Luid a Rohans,nar. r. 1771,\nPůvod jeho a místo narození jsou tajemstvím, avšak praví\nse, že byl nemanželský syn hr. Štěpána Flešházyho,\ndědičného župana stolice Břetislavské a jisté vysokorodé\ndámy české a v Čechách narozen. Když se r. 1798.\npoprvé ve Vídni vyskytnul, byl již výtečným houslistou.\nNa vyzvání Flešházyho odebral se do Uher, kdež si\nzamiloval hudbu uherskou, zvláště když byl pověstného\ncikána Bihazyho uslyšel a brzo předčil v hudbě i skladbě\nuh. melodií všecky vrstevníky a nabyl neslýchané obliby\ni vážnosti ve šlechtě iv lidu. Zamilovav se do vznešene\ndámy a byv od ní odmrštěn, upadl v šílenství. Jiní\nudávají za příčinu šílenství jeho, že Bihary po uslyšení\njeho skladeb již je sám hrál ana mnoze za vlastni vydával,\ncož Čermáka velmi hnětlo, častěji trval zvláště vý-\ntečného skladatele Růžičky v Šoproni, kdež také 25. října\n1822 v kruhu svých přátel zemřel, kteří mu tam i pomník\npostavili. Uhrové kladou Čermáka mezi nejvýteěnějšího\nskladatele své vlasti. (!) SI. N,\n*) Věta pohybu pomalého.\n**) Věta pohybu rychlého."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "271", "page_fin": "271", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.7.1", "titre_corps": "Antonín Čermák, slavný hudebník.", "titre_sommaire": "Antonín Čermák, slavný hudebník.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.7", "debut_caractere": 860, "fin_caractere_exclue": 4220, "texte": "Antonín Čermák,\nslavný hudebník.\n*)\nHrabě Štěpán Fay, sběratel skladeb Čermáko-\nvých, vypráví o něm mezi jiným: „Přijel jsem se\nsvým vychovatelem z Miškolu do Velan k hraběti\nFrantišku Desseffymu. Měli právě zkoušku na mši,\npři které starý hrabě sám varhany hrál: v tom\npřijde náhle na kůr otrhaný žebrák, poslouchá hudbu\n& pokyvováním hlavou často svou pochvalu najevo\ndává. Hrabě chtěl již svým komorníkem jej dát\nvyhodit, an můj nezapomenutelný učitel J. Zomb\nna horu pohledne a žebráka shlédnuv k hraběti\nspěchá a volá: „Vaše Milosti, pro Bůh, víte, kdo\nten žebrák jest? není to nikdo jiný, než starý\nČermák!\" Sotva že to promluvil, seběhli jsme\nvšickni s kůru a Čermáka se slávou do hraběcího\nzámku vedli. Zde kázal hrabě mu dát lázeň, nehty\nostříhat, vlasy učesat a ve skvostný šat jej obléci.\nV\nPo nějaké chvíli přišel Čermák pěkně a velmi\nslušně vystrojen. Chování jeho bylo salonní, u stolu\nchoval se velmi dvorně a když byla řeč o hudbě,\nmluvil nanejvýš rozumně; jakmile ale rozmluva na\njiné věci přešla, mluvil o dýmkách barona Pod-\nmanického, o panně Marií a samých nesouvislých\nvěcech. Po stole pil pokojně svou kávu a kouřil\nu krbu. Hrabě pak k němu přistoupil a žádal ho\nzdvořile, aby něco zahrál, ale Čermáka nebylo\nmožno k tomu příměti. Toliko Zomb jej k tomu\ndohnal, když pravil: „Pan Čermák nechce jenom\nproto hrát, že neumí!\" Na to vyskočil Čermák\na pravil: „Co, já že neumím hrát!\" a na ta slova\nvzal housle do ruky. Veliký Bože, co mám říci?\nTak hrát jsem ještě nikdy neslyšel a také nikdy\nvíce neuslyším! Byl jsem všecky veliké virtuosy\nevropské slyšel, ale neslyšel jsem nikdy takový\ntah smyčce. Hrabě Dessefíy se ke mně obrátil\na pravil: „Bratíčku, já jsem slýchal často Rodeho\nv Paříži, ale takto smyčcem zacházet neuměl. Housle\nv jeho ruce naříkaly a v applikatuře vyváděl zvuky\ntak čisté a jasné jako klokot slavičí. A když\ntoborzi*) spustil a fioriturami ozdoboval, myslil\njsem, že housle v ruce musejí mu se rozdrtit, jeho\nfriss**) podobal se kmitu blesku, kdo jej neslyšel,\nnemůže o jeho hře míti ponětí; na nešpatnější housle\ncikánské hrál k unešení.\"\nR. 1818. přišel bez oděvu ano i bez houslí do\nPešti, postavil se v tehdáž pověstné kaváimě Zrinského\nv čelo cikánské tlupy, a dostai za svou hru od jurátů\nmnoho peněz, které však také rychle šťastně probil.\n*) Ant. Čermák, šlechtic z Luid a Rohans,nar. r. 1771,\nPůvod jeho a místo narození jsou tajemstvím, avšak praví\nse, že byl nemanželský syn hr. Štěpána Flešházyho,\ndědičného župana stolice Břetislavské a jisté vysokorodé\ndámy české a v Čechách narozen. Když se r. 1798.\npoprvé ve Vídni vyskytnul, byl již výtečným houslistou.\nNa vyzvání Flešházyho odebral se do Uher, kdež si\nzamiloval hudbu uherskou, zvláště když byl pověstného\ncikána Bihazyho uslyšel a brzo předčil v hudbě i skladbě\nuh. melodií všecky vrstevníky a nabyl neslýchané obliby\ni vážnosti ve šlechtě iv lidu. Zamilovav se do vznešene\ndámy a byv od ní odmrštěn, upadl v šílenství. Jiní\nudávají za příčinu šílenství jeho, že Bihary po uslyšení\njeho skladeb již je sám hrál ana mnoze za vlastni vydával,\ncož Čermáka velmi hnětlo, častěji trval zvláště vý-\ntečného skladatele Růžičky v Šoproni, kdež také 25. října\n1822 v kruhu svých přátel zemřel, kteří mu tam i pomník\npostavili. Uhrové kladou Čermáka mezi nejvýteěnějšího\nskladatele své vlasti. (!) SI. N,\n*) Věta pohybu pomalého.\n**) Věta pohybu rychlého."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "271", "page_fin": "272", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.8", "titre_corps": "Myšlénky o hudbě. Výroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě. sebrala La Mara.", "titre_sommaire": "Myšlénky o hudbě. Výroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě. sebrala La Mara.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.7", "debut_caractere": 4222, "fin_caractere_exclue": 4922, "texte": "Myšlénky o hudbě.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nsebrala La Mara.\nV.\nŽivlové hudby.\nRhytmus.\n(Pokračování.)\nV taktu spočívá duše i život veškeré hudby.\nF. S chtít z, 1623.\nNemůžeme ani více míti žádných „t em p i\nordi na r i í\", neboť řídit! se musíme dle ideí\nsvobodného genia. Beethoven, v listech.\nRovněž tak jako básník vede svůj monolog\naneb dialog určitě postupujícím rytmem, deklamator\nvšak za příčinou větší srozumitelnosti smyslu dělati\nmusí rozličné úryvky a přestávky i na místech,\nkde je básník interpunktací ani naznačiti nesměl :\ntímtéž spůsobem lze deklamovati v hudbě a různiti\nse bude deklamace ta pouze dle počtu účinkujících.\nBeethoven, z Sindlerovy biografie."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 158, "texte": "\"V\nŽádný metronom ! Kdo má pravý cit, nepotřebuje\nho, kdo nemá pravý cit, tomu přec ničeho nespomůže,\nten přec uteče s celým orkestrem.\nTentýž.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "272", "page_fin": "272", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.9", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.8", "debut_caractere": 160, "fin_caractere_exclue": 682, "texte": "Listárna redakce.\nP. V.v Prach. OdporuČujeme Vám zejména pro stručnost\na přehlednost Aug. Reissmana: „Grundriss der Musik-\ngeschichte, Leipzig bei Alex. Danztf k dalšímu pak obšírnějšímu\nstudiu Fr. Brendla: „Geschichte der Musik\". Myslíme však,\nže Vám prvnéjší kniha (odporučující se zároveň lacinou svou\ncenou) úplně dostačí.\nP. K. K.v M. Blahopřejeme Vám k výsledku tak krásnému\nz celé duše i voláme Vám srdečné: Sláva! Těšíme se velice,\nseznati Vaše dílo i očekáváme s dychtivostí brzké vyplnění\nlaskavého Vašeho slibu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-22-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-22_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-08-22_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "272", "page_fin": "272", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.2.10", "titre_corps": "K příštímu číslu přiložena bude VIII. hudební příloha: Motivy z Glinkovy ruské zpěvohry\" Žižň za carja\"", "titre_sommaire": "K příštímu číslu přiložena bude VIII. hudební příloha: Motivy z Glinkovy ruské zpěvohry\" Žižň za carja\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.8", "debut_caractere": 684, "fin_caractere_exclue": 807, "texte": "K příštímu číslu přiložena bude VIII. hudební příloha: Motivy z Glinkovy ruské zpěvohry\" Žižň za carja\"\nupravena pro piano."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n22. srpna 1798 † Emerich Vácslav Petřík, výb. čellista —\nv Praze.\n23. „ 1839 fK. Fil. Lafont, výb. housl. franc.— vTarbesu.\n24. „ 1572 Claudius Goudimel, slovut. sklad., učitel\nPalestrinův, zavražděn v Bartolomějské noci\nv Paříži.\n„ „ 1839 *Ed v. Nápravník, skladatel a první cárský\nkapelník v Petrohradě v Bejsti (u Parbudic).\n„ „ 1842 100. provozování Webrova „Carostřelce\"\nv Drážďanech.\n25. „ 1804* Jo s. Fa hrb ach, fíétista a sklad. —ve Vídni.\n„ „ 1811* Aug. B. Ritter, výborný varhaník a sklad.—\nv Erfurtě.\n26. „ 1813* Daniel Tůrk, sklad, a theoret,. v Halle.\n„ „ 1813 j* Jan Vaňhal, sklad, (narozen v Nechanicích)\nve Vídni.\n27. „ 1794 f Kajetán Vogl, výborný houslista, varhaník\ni skladatel v Praze (nar. v Konojedech.)\n„ „ 1857 -j-J. Theimer, hudební pedagog a skladatel\nv Gbttingenu (u St. Hradce).\n28. „ 1774 f Nicolo Jomelli, operní sklad. v Aversa\nu Neapole.\n„ „ 1850 I. provozování Wagnerova „Lohengrina\"\nřízením Lisztovým ve Výmaře.\n\nToman a lesní panna.\nSymfonický obraz Zděnka Fibicha.\n(Kritický rozbor.)\nJak jsme se již v minulém čísle listu našeho\nzmínili, napsal Fibich opět nové orkestrální dílo,\njež náleží ve sféru moderního genru „symfonické\nbásně\". Zmíněný skladatel počíná si patrně s roz-\nhodným štěstím ve volné této formě hudební; již\nprvní jeho symfonická báseň „Othello\", v minulé\nsaisoně spolkem filharmonickým zdařile provedená,\ns oblibou se potkala u obecenstva pražského, kteréž\nskladateli při provozování druhé, daleko zdařilejší\nbásně symfonické „Záboj a Slavoj (v koncertě\n0 slavnosti akademického spolku), ještě srdečnější\nsympatie na jevo dalo. Třetí práce druhu tohoto\n„Jaroslav\" (též dle „Rukopisu královédvorského\"), ceká\nve skizze na instrumentování i doufáme, že po úplném\nprovedení látky té možno nám bude ctěné čtenářstvo\nnaše blíže s celou skladbou seznámí ti. Skladatel\nprobíraje se básnickými poklady Celakovského,\njenž původním, ryze českým svým směrem bude\npovždy skvělým vzorem českému umělci za stejným\ncíleni se snažícímu, byl uchvácen přebohatou hudební\nnáladou, jížto oplývá jedna z nejkrásnějších českých\nbaíád; a sice byl uchvácen v také míře, že ostatní\nplány na dobu pozdější poodloživ dříve neustál, až\nkonečně vábné ty obrazy, jež báseň v čilé fantasii\njeho vykouzlila, šťastně zachytil a v ladných, karak-\nterističných formách tonových určitého života umě-\nleckého jim vdechl. Čelakovského balada „Toman\na lesní panna\" (z „Ohlasu písní českých\") jest tak\nhudebním duchem prodchnuta a tím živlu hudebnímu\ntak přístupna, že ji možno skladateli odíti v hudební\nformu balady bez velkých obtíží slovo za slovem\nve stylu deklamatorním pro solový hlas s vhodným\nprůvodem piana. Fibich této formy nepoužil;\nnýbrž maje na zřeteli ony momenty básně, v nichž\nse poskytuje skladateli hojná příležitost k oprávněné\ntonomalbě, zvolil raději formu orkestrální, která\novšem připouští volné rozpoutání všech pomůcek\nvýrazu hudebního v míře nej vyšší. Možná, že snad\n1 proto Fibich vokální formy zde nepoužil, poněvadž\npodobnou látku v té formě již jednou kompono-\nval. Jest to totiž jeho „Dánská baláda\" pražskému\nobecenstvu známa též z uplynulé saisony, kde ji\npřednášel s velkým úspěchem výtečný basista naší\nopery p. Karel Čech. V dánské národní pověsti\nvábí dcera vílovládcova („Erlkonigs Tochter\") v sítě\nkouzelné co vyvolenou oběť „Olufa\" ku své nevěstě\njedoucího a usmrcuje jej. Motiv tento základní,\ns nímž se ostatně v rozličných variantech u všech"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.2", "texte": "téměř národů evropských setkáváme, jest znám\ntéž z našich pověstí národních a Čelakovský rukou\nmistrnou zbudoval na něm v uvedené své baladě\ndílo básnické, jehož cena tím výše stoupá, čím\nlépe se zdařilo básníku našemu postihnouti pravý\nton národního ducha českoslovanského.\nPakliže porovnáme oboje spracování téhož mo-\ntivu v pověsti dánské i české, shledáme, že jak\npovšechný karakter tak i detaily obou uvedených\npověstí národních valně se od sebe líší rozličnými\nnázory jakož i rázem na každé straně sice origi-\nnálním, však rozhodně jinorodým jakkoli jest\njádro totožné; což se nám zdá býti zajímavým toho\ndokladem k oné známé pravdě, že povahu jistého\nnároda vždy nejlépe lze poznati z pověstí a písni\nnárodních. V dánské pověsti zabloudí Oluf ku\nnevěstě své jedoucí v obvod říše krále duchů či\nvílovládce. Zde setká se s dcerou rusalkou, jež\nsliby neustále vábnějšími jej láká ve svou náruč;\nkdyž ale zůstává jinoch skálopevným, vzpomínaje\nna své zasnoubení, tu rozvzteklí se rusalka co litice\npekelná, prokleje věrného Olufa svým dechem moro-\nvým, jediným dotknutím vznáší naň muka smrtelná\na šlehnouc koně posílá jezdce bledého se škodo-\nlibým úsměškem v náruč čekající nevěsty. Olufa\nsmyslu zbaveného unáší poplašený kůň, až konečně\nzastaví před domem staré matky nešťastného mládce.\nJí ustrašené žaluje Oluf bědu svou a na otázku\nmatky co říci by měla, až nevěsta se po něm ptáti\nbude, odpovídá: „Pověz jí, že na lov jsem jel\ns koněm i oharem svým.\" Nevěsta přichází, táže\nse tesknými zraky po svém Olufu, jde k loži,\nodhalí bílou záslonu a zří zde Olufa mrtvého.\nV české pověsti není víla, či jak Čelakovský\nji nazývá „lesní panna\" zjevem tak temně démo-\nnickým, nýbrž naopak ona čárokrásným zjevem, la-\nhodnou mluvou, objetím a sladkým políbením svádí\nTomana, náhradu rozkošnou mu podávajíc za zradu,\njaké se na něm dopustila nevěsta nevěrná. Lesní\npanna výslovně praví:\n„Švarný hochu, nezoufej,\nbujným větrám žalosť dej,\njedna-li tě opustila,\nnahradí to stokrát jiná.\"\nZ české pověsti vane duch neskonale mírnější,\nlahodnější ba i onen moment smrti nemá v sobě\nprávě tak velký stupeň ostře tragické síly ba\nnaopak: či co může býti sladšího nad věčné usnutí\nv čárovných loktech kiásné víly? Aspoň si valná\nčásť lyrických básníků ve svých verších žádné vyšší\nrozkoše neumí představiti nad podobné umírání\nv zmíněné situaci. Jak tragicky rozervaně, s jak\ntemným pathosem, jak ostrou dissonancí končí proti\ntomu dánská pověsť! Zdali pak není oboje prove-\ndení jedné a téže pověsti věrným obrazem povahy\nobou kmenů: slovanského něžně holubičího a ger-\nmánského ze železa a krve?\nToto v základě rozdílné pojmutí téže látky vy-\nchází s neobyčejnou precizností výrazu hudebního\ntéž v obou výše zmíněných skladbách Fibichových\nna jevo. Kdežto se v dánské baladě vznášejí mraky\nnad zadumčivě pustou, zasněženou krajinou říši 3 krále\nduchů a mrazivě ostrý vítr výje co zoufalý vzdech\ncelým zdařile karakterisovaným průvodem: klavírním,\njeví se nám symfonické zobrazení „Tomana 31 lesní\npanny\" v přidušeném polotemnu letního, hvězdnatou\noblohou vroubeného večera, kde tajemné mocnosti\nrozpoutávají síly své kouzelné pod mírným svitem\nluny, kde v hájích i na vlnách šumného potůčku se\nv reji tanečním míhají vzdušné postavy ěarokrásnýeh\nrusalek. Z pozadí tohoto vystupuje pak v jasných\ntvarech hudebních celý postup děje. Základní ton\ncelku jest rázu zaduměivého, elegického sice ne však\nrozervaného.\nCo do formy hudební náleží Fibichova skladba\njak jsme již dříve podotkli ve sféru moderní „sym-\nfonické básně,\" která přes všechny nářky odpůrcův\nvšeho, co doba moderní nám v oboru hudebním po-\ndala, přede krokem obrovským spěje ku předu a\nklestí si cestu k srdcím i nejširšíeh kruhů přátel\numěny hudební. Zejména mezi pražským obecen-\nstvem čítá moderní tento genre přehojných přátel,\njak patrně jsme seznali vždy z nadšeného přijetí,\njehož se dostalo instrumentálním skladbám B e r 1 i o ze,\nLis z ta a z našich skladatelů zejména symfonickým\nbásním Smetany (Richard, Hakon-Jarl, Valdštýnův\ntábor), W. A. Remy ho (Helena, Sardanapal), Sku-\nherského („Máj\" dle Máchy) a konečně Fibicha\n(Othello, Záboj a Slavoj). Mnozí se posud ještě\nsice vzpírají proti uznání genru hudby „programní,\"\nvšak počet jich zdá se býti na vymření; větší část\nhudebníkův po svědomitém a zralém uvážení věci\nrozumuje as v tento smysl: Forma sonáty jest sice\nstará, hojně opotřebovaná, však nedá se upříti, že\njest krásná, dokonalá, průhledná, jasná zkrátka\nideál určitě vyměřené formy. Lepší forma se se\nstanoviska čistě hudebního sotva dá urěiti.\nVždyť forma lidské podoby jest neskonale starší\na přede jaká nevyčerpatelná to rozmanitost v celé po-\ndobě iv detailech, tváři a t. d., jakých nesčíslných\nkombinae s formou lidskou může před se vzíti\nsochař, malíř a vše jest opět nové a působí dojem\ndokonalého krásna uměleckého! Komponuju-li se sta-\nnoviska čistě hudebního, pak se musím držeti pra-\nvidel a zákonů hudebních, pak musím psáti v určité,\nustálené formě, chci-li býti srozumitelným.\nAle na druhé straně ovšem se nedá upříti, že\nse mohu co komponista obecenstvu svou skladbou i\njinak státi srozumitelným. Nebylo by to právě\ndůstojno umění, kdyby se měla považovati hudební\nskladba nějaká snad za pouhou jen pravidelnou\nhříčku v krásných tvarech tonových beze vší my-\nšlénky, bez hlubšího významu! Takového cos mohlo\nbýti možno v dobách minulých, v prvopočátcích hu-\ndebního vývinu, však věk náš, v němž hudba do-\nspěla na výši také dokonalosti, vidí i pociťuje v hudbě\nněco vyššího. Vždyť sám Beethoven, jakkoli ctil\nformu sonátovou co nejdokonalejší, přede poznával,\nže v jistých momentech forma ta nepostačuje. Aby\ndosáhl účinků obmýšlených, rozbíjel sice tvary obvyklé,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.3", "texte": "opoušt el dosaváde známé cesty, zabočil na dráhu\nnovou,, však kdykoli to učinil, nenechal nikdy po-\nsluchače v pochybnosti o svých intencích. Kdykoli\nse od> jhýíMl, vždy se ospravedlnil krátkým nadpisem,\njenž pojednou v celou situaci jasného světla přivedl. Viz\n„Pastorální\" symfonii;: „Eroiku\";; sonátu: „les adieux,\nFabse nee et le retour\" a t. d. Muž ten čestné místo\nvykázal umění hudebnímu v říši vznešené poesie.\nPo costě jím naznačené kráčeli pak a kráčí nejzna-\nmenitsější skladatelé doby moderní a přicházejí k vý-\nsledkům znamenitým.\nKdo komponuje >čistě hudebně, tedy bez pro-\ngrame, musí se držeti obvyklých forem a zákonů\n.hudebníci!, kdo však tvoří ve sféře poesie, kdo dle\nslova básnického tedy dle programu daného hudebně\ntvoří, nemá zapotřebí formy předepsané a sice jedno-\nduše proto, poněvadž se stává srozumitelným pro-\nstřednictvím umění sesterského, básnického. Forma\nvýtvoru básnického určuje skladateli formu\npro výtvor jeho hudební. Je-li tato krásná,\npak je dobrá a nikdo z rozumných lidí v naší době\nnebude se nad tím pozastavovati, že mladší skladatelé\nv snažení svém po pokroku se raději drží nejnověj-\nšíeh vymožeností, než by mladými šťávami tvůrčí\nsíly své naplňovali staré, zpouchlé nádoby.\n(Dokončení.)\n\nSmetanova „Prodaná nevěsta.“\n(Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební“ v Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\ndr. hrabě F. P. Laurencin.\n(Pokračování,)\nPo trefné mezihře orkestrální (str. 142. syst. 2.\ntakt 5. str. 143. syst. 1. takt 1.), v níž jakoby do-\nznívaly zvuky předcházejícího zpěvu rodičů a Vaška,\nozve se opět imperatorský hlas Kecalův, pohybující\nse v mezích jediného c, jímž vybízí tento Mařenku,\naby „bez procesu a beze všech excesů\" podepsala\nsmlouvu svatební. Mařenka prosí teď o chvíli, aby\nrozmyslila si tak důležitý krok života; i toto reci-\ntando dosvědčuje, kterak Smetana vyzná se v nejno-\nvějších vymoženostech enharmoniky, kteráž místu\ntomuto ráz sentimentálného blouznění dodává. A nyní\ndomlouvají rodiče Mařence v sekstetu (str. 143. syst.\n2. takt 7. Lento ma non troppo, a-dur), jež čítáme\nmezi perly vůbec veškerých našich skladeb a jež vy-\nniká hlavně překrásným, ušlechtilým vedením hlasů.\nV něm zrcadlí se péče starostlivých o blaho její ro-\ndičů, a podivuhodno i to, že žádná z osob tu zúčast-\nněných neztrácí původního karakteru svého. Nevy-\nstačili bychom nijak, kdybychom chtěli do podrobná\ncelé to místo rozebrati; jemnocitnému a vzdělanému\nčtenáři postačí, prohlídne-ii si sám ono seksteto, jemuž\njen málo podobných v literatuře dramat hudebních\nnalézáme a jež je hotovým, dokonalým vzorem pro\nvšecky toho druhu práce. Později pak (str. 147.\nsyst. 1. takt 2.) Mařenka odpovídá široce proudícím\nse melosem: „Ano, dobře rozmyslím,\" jímž celé místo\ntoto vrchole dostupuje a velmi účinně se uzavírá.\nNásledující scéna (5.) předvádí nám Mařenku\nopuštěnu, samotnu, bědující nad zradou Jeníkovou, jejž\ntak vřele byla milovala. Jak strašnou se jí musela\njeviti skutečnost! A traplivé tyto dojmy snaží se\nponěkud zaplašiti vzpomínkami na krásný „lásky sen.\"\nJest to tedy elegie v pravém toho slova\nsmyslu a sice elegie velmi zdařilá i dojemná. Celý re-\neitativ (str. 148. syst. 1. takt 1. až syst. 4. takt 4.),\njenž jest vlastně úvodem k následující arii Mařeučině,\nnese na sobě spíše ráz jakéhosi dumání či blouznění,\nnež rozčilení, ač zdá se nám, že slova básníkova\nponěkud v odporu stojí s recitativem tak krotce ve-\ndeným, že vyžadují snad poněkud většího sangui-\nnismu. Velmi zdařilým-a dojista překrásným prelu-\ndiem k elegii Mařenčině (Moderato assai, 3/4, as dur)\njest interludium orkestrální (str. 148. syst. 4. takt 3.),\njímž vane tentýž duch jako i následujícím zpěvem,\npřerývaným častými mezihrami, kteréž trefně nazna-\nčují bol Mařenky slzami srdci svému ulevující.\nJen tím se dají vyložiti četné ty přerývky\nv zpěvu, jež jinak by bezúčelně melos rozdrobovaly,\ncož ovšem nikdo mistru tak dokonalému, jakým jest\nSmetana, imputovati nebude. Vzdor tomu ale právě\nžalozpěv tento má několik slabých stránek, jmeno-\nvitě tam, kde hudba jen uchu příjemnou a se sta-\nnoviska moderního dramatu uvažována, poněkud bez\nurčitějšího rázu býti se jeví a tekstu zcela přísně\nneodpovídá. (Viz jmenovitě str. 149. syst. 4. posl.\ntakt až str. 150. syst. 3. takt 2.) Místo toto, kde\nslušelo se kontrasty, jež básník v tekstu byl vyslo-\nvil, mnohem účinlivěji znázorniti, jest bez odporu\nAchillovou patou celé opery. Vzdor tomu má ale\nněkolik světlejších momentů (str. 151. syst. 4. takt\n2.a násl.); jmenovitě zakončení této arie (str. 152.)\nbez odporu jest dokonalejší a nepostrádá určitějších\nrysů v té míře, jako několik těch taktů předchozích.\n(Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Z Řezná. (Dokončení.) Po mistrovském výkonu\nkrajana našeho prof. F oerstra, jenž vzbudil\nkrásnou, dokonalou svou hrou na harmonium nadšení\nvšeobecné a o němž řezenský list referuje, že 7)dlouho\ntrvající, velezasloužený potlesk byl odměnou umělci,\njehož virtuosita znalce okouzlila\", po tomto\nvýkonu ne menší vzbudily pozornosti přednášky\njemně seladěného kvarteta řízením soudního rady pana\nRennera. Slyšeli jsme tu zajímavé madrigaly\nDow lan da, Orlanda di Lasso, Tomáše\nMorleye, Hasleraatd. Každým číslem stupňoval\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.4", "texte": "se potlesk shromážděných příznivců tohoto genru\nhudebního. Následujícího dne byla opětně u sv.\nEmmerana šestihlasá mše „Dum complerentur\" od\nPalestriny s vložkami od Hallera a Witta\nprovedena vesměs řízením inspektoraNiedermayera.\nProvedení bylo vzorné. Něco podobného nelze si\npředstaviti v Praze, kde obory pěvecké posud nejsou\nv kázni tak vycvičeny, aby na nejmenší pokynutí\numěly vyhověti intencím řiditelovým. Zde šel každý\nhlas bezpečně svou cestou, vše řinulo se proudem\nne stejným dle přísného taktu, nýbrž vždy dle toho,\njak dek la mace tekstu toho vyžadovala, buď\nrychleji či volněji atd. S jakým konečně nadšením\nv Režně zpěváci svým úlohám umějí dostáti, možno,\ni když ohledu nebéřeme na onu báječnou jistotu\npři vstupech jednotlivých hlasů v nejnesnadnějších\npartiturách, již z té okolnosti poznati, že vzdor\nvysoké poloze skladeb naznačených nikdy nebylo\npozorovati snad klesání nějakého, naopak patrné\nstoupání tonu bylo důkazem jich zápalu pro skladbu\na její neúhonné provedení. 011. hod. bylo odbýváno\nprvní veřejné shromáždění s odbornými před-\nnáškami, při nichž se valný počet znalců zúčastnil.\nO druhé hodině odpolední hrnuli se četní zástupové\nk tak zvané „staré kapli\", aby si poslechli v čistém\ncírkevním slohu komponované nešpory, jež v mno-\nhých ještě krajích odbývají se při průvodu starého\nšlendriánu hřmotící hudby instrumentální za hlaholu\n„trub i kotlóv\". Dojem znamenitých „Falsobordonů,\"\nzvláště mohutného „Magnificat\" byl velkolepý. Ostatně\nse tato produkce se vzornou dokonalostí neskončila;\nbylat malá ta kaple přecpána obecenstvem, na kůru\nbylo k udušení horko a zpěv následkem toho valně\nna konec vázl. Za to byl večerní koncert\nv dómu tím zdařilejší. Haller dirigoval v pravdě\nmistrovsky díla ta mistrovská. Vše nejobratnější po-\npsání velkolepého toho dojmu bylo by bledou nicotou\nproti živé, ohromné té velikosti, již vyzařují mistrovské\nty skladby v tak neobyčejně zdařilém pro-\nvedení. Den ten se skončil večerní zahradní\nslavností při osvětlení lampiony. Následujícího dne\nprovedena byla jednoduchá, ve svých formách však\nza to tím velebnější Pavonova „Missa secunda\"\nřízením Hallerovým. Nejúchvátnější však ze\nvšech dosaváde provedených uměleckých pochoutek\nbylo provedení šestihlasého rekvia od Victoria\nv dómu. O 11. hodině odbýváno jest druhé veřejné\nshromáždění s přednáškami; načež na večer 06. hod.\nvše opět do dómu spěchalo na druhý církevní kon-\ncert, kde provedena byla mše „Custodi Domine\" od\nAiblingra a „Stabat mater\" od Witta. Po\nskončeném koncertě církevním následoval v „Novém\ndómě\" opět koncert světský, v němž prof. Foerster\npo druhé co virtuos na harmonium vystoupil, uvítán\njsa hřímavým potleskem i roznítil poznovu vřelé\nnadšení celého shromáždění, jež pozdě do noci se\nco nejskvěleji bavilo. Následujícího dnejestvdómu\nprovedena mše „On mela dit\" od Orlanda di\nLasso s vložkami od Victoria, Crocea, Haniše.\nU sv. Emmerana byla Stehlova mše „Jesu rex\nadmirabilis\" opakována. Co doslov ku slavnosti\ncelé lze ještě považovali provedení skladeb Wittových\nnásledujícího dne u dominikánů, čímž skončena\njest řada slavností při valné hromadě všeobecného\nspolku Cecilianského arranžovaných. Jedinou temnou\nchmůrou při všech těch skvělých požitcích uměleckých\nbyl smutný stav zdraví onoho muže, jež tvůrcem\njest a duší celého spolku toho. Witt byl vpravdě\ntak povážlivě churav, že sotva nejnutnější věty při\nuvítání valného shromáždění mohl přes rty unavením\nzemdlené vypraviti.\n** Ze Sondershausenu. V posledním L o h-koncertu\nprovozovány byly: Předehrak„Meistersingrům\",\ndvě karakteristické skladby (Intermezzo guerriero\na Funerale) Hanuše Biilova, symfonická báseň\n„Prométheus\" Fr. Liszta a Symfonie fantastique\nHektora Berlioze.\n** K představení „Nibelungů\" nejnověji\nR i ch. Wagner ještě získal paní F r i e d r i ch-\nMaternovou, člena dvorní opery vídeňské a mla-\ndistvou zpěvačku slč. Rosenfeldovu.\n** V Roterodamě založena v nejnovější době\njednota hudebních umělců, která hodlá pro-\nvozovati zejména skladby symfonické.\n** V Gloucesteru (v Anglicku) odbývati se bude\ndne 8. září b. r. velikolepá hudební slavnost, která\npo čtyry dni potrvá, Provedeno bude mimo četných\njiných velkých skladeb šest oratorií!\n** Nakladatelská firma v Lipsku Breitkopf\na Hártel hodlá podniknouti úplné vydání Men de 1 s-\nsohňových skladeb, pokud tomu dovolují po-\nměry vlastnické, redakcí dra. Julia Rietza.\n** Paní Emma Wizjaková, rodem Chorvátka,\nengažována jest pro měsíee říjen a listopad b. r.\npro velkou operu Milánskou „la Scala\", kdež zpí-\nvati bude hlavní úlohu ženskou v Gomesově nové\nzpěvohře „Salvátor Rosa\".\n** Nové zpěvohry vlašské. Maestro L u c i 11 a\ndokončil novou svoji zpěvohru „La bella fanciulía\ndi Perth\" a přikročí nyní opět hned k nové opeře\n„Nerone\", k níž mu napsal libreto sign. Cossa.—\nMimo to oznamují se nové opery maestra Scontriniho,\nmaestra Ferrariho „Gabriella\" a m. Carisiho „Fedra\",\njejížto libreto spracováno jest dle známé tragedie.\n** Národní shromáždění francouzské ustanovilo\nv jednom z posledních svých sezení 1,616.000 franků\nsubvence pro konservatoř a divadla v Paříži.\n** V divadle „Principe Umberto\" ve Florencii\nudál se tyto dny neslýchaný výjev. Slabá návštěva\nv poslední době uvedla divadelní správu, kteráž\nnevládne žádnými kapitály, v nemalé nesnáze; ne-\nmohla veškerým členům vypláceti gáže a zůstávala\nstále dlužna. Jedno z posledních představení bylo\nvelmi četně navštíveno. Kasa nalézala se tento večír\nv nejlepším stavu i bylo lze mnohé již netrpělivé\numělce uspokojiti. Pouze na orkestr nedošlo ničeho,\ncož mělo za následek, že se tento po druhém jednání\nzdvihl a odešel. Obecenstvo čekalo čtvrt hodiny,\npak začalo se bouřit, pískat, volat a křičet. Za chvíli\nvyšel někdo na scénu a počal s obvyklou již frází:"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.5", "texte": "„Nepředvídané okolnosti\" atd., avšak obecenstvo\nnedalo mu domluviti. Mžikem vzbudila se v něm jakási\nvzteklá zuřivost a v strachu a křikem vše co mohlo,\nutíkalo ku dveřím a z divadla a nyní počaly výstupy\nneslýchané. Na galerii počali lámati sedadla a házeti\nje dolů, rozbíjeti svítilny, ano i bronzová ramena\nplynových svítilen rozbita, že věru div, že se také\nještě nevzňal oheň. Jediní dva strážnici, kteří byli\nv divadle, museli se dát na útěk a zůstaviti divadlo\nlibovládě zuřící lůzy, která nemajíc ještě dosti na\nškodách učiněných v divadle, vrhla se ještě na kavárnu\ndivadelní, kdež spůsobila strašnou spoustu. Vandali-\nstické toto ničení všeho, co jí přišlo pod ruku,\ntrvalo as půl hodiny, až se dostavilo vojsko, jež\nškůdníky dílem rozprášilo, dílem zajalo.\n** Naše krajanka Matilda Zavrtalova v poslední\ndobě s výtečným úspěchem zpívala v divadle v Cadixu,\nndkud však náhle odcestovati musila k roznemohší-se\nmatce své.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Slavnost vysvěcení pravoslavného chrámu ruského\n(dne 16. t. m.) možno v pravdě považovati za událost,\njež velkého jest významu pro užší sblížení-se\numěleckého světa pražského se světem ruských\numělců výkonných i samých mistrů hudebních. Ze\nz tohoto duševního sblížení-se může časein za\npříznivých okolností vyplynouti jen blaho pro oba-\npolné poměry jak umělecké tak i vědecké, zkrátka\npro poměry kulturní, leží na bíledni. Ruský pak\nchrám v Praze, jenž stane se nyní zajisté střediskem\npo západní Evropě roztroušených živlů ruských,\nbude jaksi indirektním pojítkem mezi námi a bratřími\nslovanskými ze severu. O ceremoniích a dálších\npodrobnostech, jichž jsme byli při zasvěceni svědky,\npomlčíme, jsouť věci ty dostatečně známy z listův\ndenních; pro nás co hudebníky měla zvláště a pře-\ndevším část hudební a sice zpěvní největší přitažli-\nvosti. Slyšeli jsme tu totiž co žalmisty, prozpěvující\ncírkevní psalmodie staroslovanské na kůru, pěvce tak\nveleznamenitého druhu, že úctou nej větší jsme na-\nplněni byli vůči mužům, již tak znamenitých,\núchvatných účinků dosáhli jednoduchým, klidným\nzpěvem beze všeho namáhání, ba takměř hravě.\nJest to mužské oktetto, jehož každý jednotlivec\nhonosí se krásou hlasu i dokonalostí školy v takém\nstupni, že okamžitě vystoupiti může co dobrý sólista\npřed tváří veřejnosti. To dokázali zvláště v kon-\ncertní zábavě, jež ku poctě všech ruských\nhostí v místnostech měšťanské besedy aranžována\nbyla. Zde přednesli za všeobecného nadšení stateční\nti umělci několik překrásných národních i uměleckých\npísní ruských s takou přesností, s takým ohněm\nbujarým v tak dokonalém souznění as nejjemnějším\nnuancováním, že nelze sobě nic dokonalejšího v muž-\nském' sboru představiti. Každý jednotlivý hlas pěvce\njest ve své sfeře dokonale vyrovnán, mohutný, so-\nnorní, tenory překypují lahodou i něhou ve tvoření\ntonu, střední hlasy zní zvukem kovovým, jádrným\na basisté dokonce v úžas nejvyšší přiváděli veškerý\nzdejší svět hudební.\nSlabý pojem o dojmu, jejž působil zejména\nhlas druhého basisty, lze si učiniti, pakli řekneme,\nže do hloubky sáhal jeho hlas až ku zřetelnému\nkontra-Fis a do výše až k malému barytonevému\ng! U nás zajisté jest podobný fenomén něco ne-\nslýchaného. V přednášce pak co se týče souznění\ndosáhli takých dojmů, jakoby veškeré ty krásné\nzvuky řinuly se jedněmi ústy obrovskými. S nimi\nskutečně závodil o palmu vítězství zdejší spolek\nsalonního okteta, i musíme doznati, že jakkoli\nse vykázati nemohou junáčtí ti pěvci naši tak fe-\nnomenálním basistou, přec co do přednášky, do\numěleckého prohloubení-se do písní přednášených,\nna stejném dovedli se udržeti stupni s pobratimi\nruskými, s nimiž uzavřeli za pobytu společného\nnejvřelejší přátelství. Dr. Procházka co řiditel\nchrámu ruského jest zajisté největšími díky zavázán\nčlenům našeho okteta salonního, že s ochotou se\nodhodlali konati mu služby platné na kůru chrámu\nruského. Výkony spolku tak mistrně secvičeného\na již z dob blahodárného účinkování jich za ne-\nzapomenutelného sbormistra p. Kučery tak výtečně\nsezpívaného budou za jeho vedení zajisté ku ozdobě\nkůru ruskému. Vedle obou těchto zpěvních korporac\núčinkovali v koncertě ku poctě ruských vzácných\nhosti pořádaném pí. Marta Procházková, jež\nvřele cítěným přednesem tří skvostných písní ná-\nrodních kmene našeho a Grlinkovy velezajímavé\npísně „Markétky\" (na text Goethův) veškeré po-\nsluchačstvo uchvátila k bouřlivému potlesku a p.\nKarel Čech, výtečný basista opery naší, jenž\nzdařilým přednesem též národních písní a zejména\nProcházkovy rázné „Kovářské\" rozehřál na\nkonec veškeré posluchačstvo v míře přehojné. Tímto\nslavnostním spůsobem skončil se tento velepamátný\nden v dějinách umění slovanského. Doufejme, že\nvyplyne nám z události popsané ovoce pro bu-\ndoucnost nejskvělejší!\n* BusHí pěvci (vesměs cárští úředníci), v jichž\nčele nalézal se Michail Andréjevič Berman,\nco řiditel rovněž tak obezřetný jak své věci jistý,\nopustili nás již ve čtvrtek ráno, odcestovavše\nk zvláštnímu pozvání do Drážcřan, kdež vystoupí\nv samostatném koncertu (žijef nyní v městě tom k 4000\nRusův!). Ve středu zpívali naposled v pravoslavném\nchrámu, střídavše se s našimi zpěváky.\n* Časopis „Pokrok\" vytýká nám v jednom z po-\nsledních čísel „mladočeské noty\", což ovšem musí\nbýti velikým hříchem! Nechtějíce tendenci toho blíže\nnaznačiti, povíme jen tolik, že nás věru naplňuje\npodivením, jak může kdo ve vší opravdivosti mluviti\no „mladočeských\" notách či patří k nejnovějším\nnašim vymoženostem národním již i také „mlado-\na staročeská hudba?\" Tož snad máme již naposled\nstaro- a mladočeské opery, staro- a ml adočeske"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.6", "texte": "V\nsymfonie, ouvertury, kantáty, kapřice atd.! Šťastný\nnárode, snad již také brzo budeš míti mlado- a staro-\nčeskou literaturu a vědu!\n* Nákladem činné firmy Ferd. A. Urbánka\nrozmnožena opět „bibliotéka operních a operetních\ntekstův \" dvěma novými sešity a sice libretem k O f e n-\nb ach o v ě operetce „M odrovous\" akLecocqově\noperní burlesce ..Sto panen\", která se právě co\nnovinka provozuje v aréně na Smíchově.\n* Pan M. dr. Chodounský v Poličanech ochotně\npřijal nabídnuté mu jednatelství „M aticehudební,\"\ntaktéž p. Pel z, učitel a sbormistr v Unhošti.\n* Do Prahy zavítal tyto dny ctěný náš rodák\na profesor nauky harmonie na konservatoři Petro-\nhradské, p. Frant. Černý.\n* Náš ctěný spolupracovník Romuald\nprofesor na srbském gymnasium v Požarevci, navštívil\ntyto dny Prahu, chtěje se osobně seznámiti s ně-\nkterými našimi hudebníky, pro churavost však zase\nkvapně odcestovati musel.\n* V Dobříši utvořila se hudební jednota, jejížto\nstanovy došly již schválení c. k. místodržitelství.\nV nejblíže příštích dnech uspořádá první svou ve-\nřejnou produkci koncertní.\n* V Lázních Sedmihradských oslaveny byly na-\nrozeniny Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa\nslavnostním koncertem, v němž účinkovali\nslovutný náš umělec p. prof. Laub, pí. Auspic-\nKolárová, slč. M. Havelkova a pan profesor\nStaněk.\n* P. Kopta, profesor na konservatoři ve Filadefii,\nnyní také český statkář v Kotopekách, jenž znám\njest našemu obecenstvu z několika koncertův co\nvirtuos první třídy, hodlá podniknouti v těchto dnech\npoznovu uměleckou cestu po Cechách a sice ve\nspolku se známým skladatelem apianistou Nešverou,\nt. č. řiditelem kůru v Berouně.\n* Dobrý hoboj ista a fagotista obdržeti\nmohou výhodné místo u hornické kapely v Moravské\nOstravě.\nV\n* Česká zpěvohra. „Ernani\" (slavnostní před-\nstavení). „Vévodkyně z Grerolštejnu\" (pohostinská\nhra slč. Boschettio vy). Za příčinou oslavení\nnarozenin Jeho Veličenstva dávána byla Verdiova\nzpěvohra „Ernani\" za hojného účastenství obecenstva\nslavnostně naladěného. Večer ten byl zahájen jako\nvždy při podobných příležitostech hymnou národní,\nnačež následovalo provedení zmíněné opery, jež\ndlužno nazvati velezdařilým. Veškeré účinkující\nsíly solové závodily takměř o palmu vítězství večera\ntoho; sbory i orkestr vedením p. kap. Čecha do-\nstály úloze své v míře úplné. Ovšem byla to vlašská\nopera stylu průhledného, kde se nestaví poněkud jen\nroutinovaným silám pražádné velké překážky v cestu.\nNeobyčejně živé účastenství dovedly vzbuditi\nv těchto dnech opětně na českém jevišti obnovené\npohostinské hry vídeňské dvorní pěvkyně slečny\nTerezie Boschettiovy, která, jak známo,\nv minulé saisoně operní a sice v březnu vystoupila\nv Grounodově „Faustu\" co Markétka a v Donizettiho\n„Dceři pluku\" v titulní úloze na našem prozatímním\ndivadle s úspěchem skvělým. Tentokráte a sice 15. t. m,\nvystoupila v genru rozmarné operety Offenbachovy\ni přiznati musíme, že slavila ctěná pěvkyně ta co\n„Grerolštejnka\" v pravém smyslu slova triumfy nejen\nvirtuosním zpěvem a imposatní, lepou postavou, nýbrž\ni vkusnou, velmi elegantní hrou. Mohutný, zdravý\norgán její zněl silou úchvatnou v prostorách arény, její\nohebná koloratura oslňovala pikantně vybroušenými\nokrasami melodickými krásný zjev, imponující pře-\nvaha ve hře —to vše v ladném celku činilo tím\nvětší dojem na obecenstvo, jež obyčejně bralo posud\nza vděk v aréně výkony pouze sil prostředních\nzvláště co do stránky čistě pěvecké. Výkon tak\nmistrovský v prostorách arény musel působiti\nsenzaci. Kéž by možno bylo získati na delší dobu\ntak znamenitou sílu uměleckou pro naše jeviště,\nčímž by se jedním rázem učinil konec oněm traplivým,\nzačátečnickým výkonům sil nehotových, s jakými\nbohužel častěji než radno setkávali se musíme na\njevišti českém.\n* Oprava. Laskavý čtenář si opraviž v minulém\nčísle na str. 262. řádku 15. zdola, kde státi má;\nvšecky tři věty.\n\nX.\n\nKritický oznamovatel.\n\nX. Missa solennis, poslední (pohrobní) mše\nod V. E. Horáka, vydaná nákladem firmy Em,\nStarý a spol.\nTato nejnovější dobou vydaná mše, kterou za-\nnechal zesnulý mistr ve svých pracích, řadí se v dů-\nstojné míře k dosaváde vydaným devíti jeho mším,\ntakže tímto posledním dílem uzavřena jest draho-\ncenná sbírka vynikajících skladeb chrámových, jež\nvyšly z péra mistra, jehož sláva zaznívá po všech\nkůrech vlasti naší a jehož jméno se vždy s úctou\nvyslovuje i za hranicemi v dálné cizině v katolickém\nsvětě hudebním.\nSkladba tato, již považovati můžeme za odkaz\nmistra svým ctitelům a přátelům hudebním, vyzna-\nmenává se především šírým objemem faktury a for-\nmou nad pomyšlení mistrovsky vybroušenou. Hudební\ninvence vystupuje v bohaté míře v díle tom co celku\npatrně na jevo a všecky jednotlivé oddíly mše jsou\ndo podrobností s neobyčejnou pilností pi'acovány jak\nv ohledu motivickém, tak i thematickém, v čemž\nbyl Horák ovšem mistrem v genru tomto nepřeko-\nnatelným. Ráz celku jest slavnostní. Zvláště\nvyniká „Gloria\", v němž oddíl počínající slovy „qui\ntollis peccata rnunli\" svým proudem vokálním pří-\njemně kontrastuje naproti instrumentální části před-\ncházející. Hlavní pak zde poutá pozornost mistrně\npracovaná fuga „cum sancto spiritu\". Credo co zá-\nkladní kámen celé mše vyniká mohutnou koncepcí"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.7", "texte": "hudební. Jednotlivá sola (v „Benedietus\" klarine-\ntové, v agnus „tenorové\" atd.) jsou vesměs v stylu\nchrámovém psána i nevybíhají nijak z rámce lad-\nného celku. Závěrek důstojný činí „Dona\" převážně\nvokálním svým karaktérem, čímž dojem velebnosti\npo předcházejícím průvodu nástrojovém tím jasněji\nvystupuje.\nNej rozsáhlejší a pokud soudíme nejzdařilejší\ntuto mši Horákovu možno dostati za mírnou za-\njisté cenu v hlasech i pečlivě pracovaným particellem\nod K. Bendi ave skladě na nejvýše činné firmy\nhudební Em. Starý a spol. Úprava zevnější jest\nv pravdě nádherná, takže vydání toto může konku-\nrovati s každým výrobkem zahraničným. Dobré\njméno české firmy najde vydáním díla toho zajisté\ni za hranicemi uznání všeobecného. Na konec ještě\npodotýkáme, že skladba ta jest věnována P. Mat.\nHeinrichovi, faráři hlavního chrámu Panny Marie\npřed Týnem.\n\nX.\n\nSmĕs.\n\nAntonín Čermák,\nslavný hudebník.\n*)\nHrabě Štěpán Fay, sběratel skladeb Čermáko-\nvých, vypráví o něm mezi jiným: „Přijel jsem se\nsvým vychovatelem z Miškolu do Velan k hraběti\nFrantišku Desseffymu. Měli právě zkoušku na mši,\npři které starý hrabě sám varhany hrál: v tom\npřijde náhle na kůr otrhaný žebrák, poslouchá hudbu\n& pokyvováním hlavou často svou pochvalu najevo\ndává. Hrabě chtěl již svým komorníkem jej dát\nvyhodit, an můj nezapomenutelný učitel J. Zomb\nna horu pohledne a žebráka shlédnuv k hraběti\nspěchá a volá: „Vaše Milosti, pro Bůh, víte, kdo\nten žebrák jest? není to nikdo jiný, než starý\nČermák!\" Sotva že to promluvil, seběhli jsme\nvšickni s kůru a Čermáka se slávou do hraběcího\nzámku vedli. Zde kázal hrabě mu dát lázeň, nehty\nostříhat, vlasy učesat a ve skvostný šat jej obléci.\nV\nPo nějaké chvíli přišel Čermák pěkně a velmi\nslušně vystrojen. Chování jeho bylo salonní, u stolu\nchoval se velmi dvorně a když byla řeč o hudbě,\nmluvil nanejvýš rozumně; jakmile ale rozmluva na\njiné věci přešla, mluvil o dýmkách barona Pod-\nmanického, o panně Marií a samých nesouvislých\nvěcech. Po stole pil pokojně svou kávu a kouřil\nu krbu. Hrabě pak k němu přistoupil a žádal ho\nzdvořile, aby něco zahrál, ale Čermáka nebylo\nmožno k tomu příměti. Toliko Zomb jej k tomu\ndohnal, když pravil: „Pan Čermák nechce jenom\nproto hrát, že neumí!\" Na to vyskočil Čermák\na pravil: „Co, já že neumím hrát!\" a na ta slova\nvzal housle do ruky. Veliký Bože, co mám říci?\nTak hrát jsem ještě nikdy neslyšel a také nikdy\nvíce neuslyším! Byl jsem všecky veliké virtuosy\nevropské slyšel, ale neslyšel jsem nikdy takový\ntah smyčce. Hrabě Dessefíy se ke mně obrátil\na pravil: „Bratíčku, já jsem slýchal často Rodeho\nv Paříži, ale takto smyčcem zacházet neuměl. Housle\nv jeho ruce naříkaly a v applikatuře vyváděl zvuky\ntak čisté a jasné jako klokot slavičí. A když\ntoborzi*) spustil a fioriturami ozdoboval, myslil\njsem, že housle v ruce musejí mu se rozdrtit, jeho\nfriss**) podobal se kmitu blesku, kdo jej neslyšel,\nnemůže o jeho hře míti ponětí; na nešpatnější housle\ncikánské hrál k unešení.\"\nR. 1818. přišel bez oděvu ano i bez houslí do\nPešti, postavil se v tehdáž pověstné kaváimě Zrinského\nv čelo cikánské tlupy, a dostai za svou hru od jurátů\nmnoho peněz, které však také rychle šťastně probil.\n*) Ant. Čermák, šlechtic z Luid a Rohans,nar. r. 1771,\nPůvod jeho a místo narození jsou tajemstvím, avšak praví\nse, že byl nemanželský syn hr. Štěpána Flešházyho,\ndědičného župana stolice Břetislavské a jisté vysokorodé\ndámy české a v Čechách narozen. Když se r. 1798.\npoprvé ve Vídni vyskytnul, byl již výtečným houslistou.\nNa vyzvání Flešházyho odebral se do Uher, kdež si\nzamiloval hudbu uherskou, zvláště když byl pověstného\ncikána Bihazyho uslyšel a brzo předčil v hudbě i skladbě\nuh. melodií všecky vrstevníky a nabyl neslýchané obliby\ni vážnosti ve šlechtě iv lidu. Zamilovav se do vznešene\ndámy a byv od ní odmrštěn, upadl v šílenství. Jiní\nudávají za příčinu šílenství jeho, že Bihary po uslyšení\njeho skladeb již je sám hrál ana mnoze za vlastni vydával,\ncož Čermáka velmi hnětlo, častěji trval zvláště vý-\ntečného skladatele Růžičky v Šoproni, kdež také 25. října\n1822 v kruhu svých přátel zemřel, kteří mu tam i pomník\npostavili. Uhrové kladou Čermáka mezi nejvýteěnějšího\nskladatele své vlasti. (!) SI. N,\n*) Věta pohybu pomalého.\n**) Věta pohybu rychlého.\n\nMyšlénky o hudbě.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nsebrala La Mara.\nV.\nŽivlové hudby.\nRhytmus.\n(Pokračování.)\nV taktu spočívá duše i život veškeré hudby.\nF. S chtít z, 1623.\nNemůžeme ani více míti žádných „t em p i\nordi na r i í\", neboť řídit! se musíme dle ideí\nsvobodného genia. Beethoven, v listech.\nRovněž tak jako básník vede svůj monolog\naneb dialog určitě postupujícím rytmem, deklamator\nvšak za příčinou větší srozumitelnosti smyslu dělati\nmusí rozličné úryvky a přestávky i na místech,\nkde je básník interpunktací ani naznačiti nesměl :\ntímtéž spůsobem lze deklamovati v hudbě a různiti\nse bude deklamace ta pouze dle počtu účinkujících.\nBeethoven, z Sindlerovy biografie."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740822-01.1.8", "texte": "\"V\nŽádný metronom ! Kdo má pravý cit, nepotřebuje\nho, kdo nemá pravý cit, tomu přec ničeho nespomůže,\nten přec uteče s celým orkestrem.\nTentýž.\n(Pokračování.)\n\nListárna redakce.\nP. V.v Prach. OdporuČujeme Vám zejména pro stručnost\na přehlednost Aug. Reissmana: „Grundriss der Musik-\ngeschichte, Leipzig bei Alex. Danztf k dalšímu pak obšírnějšímu\nstudiu Fr. Brendla: „Geschichte der Musik\". Myslíme však,\nže Vám prvnéjší kniha (odporučující se zároveň lacinou svou\ncenou) úplně dostačí.\nP. K. K.v M. Blahopřejeme Vám k výsledku tak krásnému\nz celé duše i voláme Vám srdečné: Sláva! Těšíme se velice,\nseznati Vaše dílo i očekáváme s dychtivostí brzké vyplnění\nlaskavého Vašeho slibu.\n\nK příštímu číslu přiložena bude VIII. hudební příloha: Motivy z Glinkovy ruské zpěvohry\" Žižň za carja\"\nupravena pro piano."}]}