{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_sha256": "6ef5348f5cad9a1df0f66c2d2e0cf7f1dc49f526ce9a47849dcc76af16f409aa", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/08/29_01/bmtnabd_1874-08-29_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-29_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "273", "page_fin": "273", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1241, "texte": "Památné dni hudební.\n\n29. srpna 1850 * Ant. Salieri, sklad, operní — v Lignano.\n„ „ 1808 f Fr. Cech (kněz řádu Premonstrátského), sklad.\nv Nelahozevsi. (Nar. v Hořicích r. 1759).\n„ „ 1866 I. provoz. Glinkovy zpěvohry „Život za\nčáře v Praze.\n30. „ 1809 * Ad. Bedř. Hess a, slovut. varh. a sklad.\nve Vratislavi.\n31. „ 1856 I. provoz. Lisztovy Ostřihomské mše\nv Ostřihomě.\n1. září 1653* Jan Pacheibl, výt. varh, a sklad. —v Erfurtě\na „ 1802*Egyd. Borzaga, výb. cellista (clen dvorní\nkapely vídeňské) v Praze.\nv „ 1816 I. provozování Spohrovy zpěv. „Faust\"\nv Praze.\n„ „ 1848 fF. Benjamin Gross, skladatel a cellista\nv Petrohradě.\n2. „ 1807 f Kazimír Ant. Castellieri, sklady, jakožto\nkap. kníž. Lobkovice v Liběovsi (vŽatecku).\n„ „ 1825 I. provoz. Sneidrova oratoria „Ztracený\nráj\" v Děvíně.\n3. „ 1818 I. provozováni Rossiniho zpěv. „Alžběta,\nkrálovna anglická\" ve Vídni.\n„ „ 1871-j-Em. V. Horák, výtečný sklad, církevní\nv Praze (v Bubenči).\n4. „ 1842 Slavnostní odhalení pomníku Mozartova\nv Solnohradě.\n„ w 1843 *Levoslav Bella, skladatel slovenský\nv Liptovském Sv. Mikuláši.\n„ „ 1869 Slavnostní provozování K. Loewe-ho oratoria\n„Mistr Jan Hus\" „Uměleckou besedou\"\nv novoměstském divadle v Praze. (Na oslavu\n5001eté památky narozenin Husových.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-29_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "273", "page_fin": "273", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.2.1.1", "titre_corps": "29. srpna 1850 * Ant. Salieri, sklad, operní — v Lignano.", "titre_sommaire": "29. srpna 1850 * Ant. Salieri, sklad, operní — v Lignano.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1241, "texte": "29. srpna 1850 * Ant. Salieri, sklad, operní — v Lignano.\n„ „ 1808 f Fr. Cech (kněz řádu Premonstrátského), sklad.\nv Nelahozevsi. (Nar. v Hořicích r. 1759).\n„ „ 1866 I. provoz. Glinkovy zpěvohry „Život za\nčáře v Praze.\n30. „ 1809 * Ad. Bedř. Hess a, slovut. varh. a sklad.\nve Vratislavi.\n31. „ 1856 I. provoz. Lisztovy Ostřihomské mše\nv Ostřihomě.\n1. září 1653* Jan Pacheibl, výt. varh, a sklad. —v Erfurtě\na „ 1802*Egyd. Borzaga, výb. cellista (clen dvorní\nkapely vídeňské) v Praze.\nv „ 1816 I. provozování Spohrovy zpěv. „Faust\"\nv Praze.\n„ „ 1848 fF. Benjamin Gross, skladatel a cellista\nv Petrohradě.\n2. „ 1807 f Kazimír Ant. Castellieri, sklady, jakožto\nkap. kníž. Lobkovice v Liběovsi (vŽatecku).\n„ „ 1825 I. provoz. Sneidrova oratoria „Ztracený\nráj\" v Děvíně.\n3. „ 1818 I. provozováni Rossiniho zpěv. „Alžběta,\nkrálovna anglická\" ve Vídni.\n„ „ 1871-j-Em. V. Horák, výtečný sklad, církevní\nv Praze (v Bubenči).\n4. „ 1842 Slavnostní odhalení pomníku Mozartova\nv Solnohradě.\n„ w 1843 *Levoslav Bella, skladatel slovenský\nv Liptovském Sv. Mikuláši.\n„ „ 1869 Slavnostní provozování K. Loewe-ho oratoria\n„Mistr Jan Hus\" „Uměleckou besedou\"\nv novoměstském divadle v Praze. (Na oslavu\n5001eté památky narozenin Husových.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-29_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "273", "page_fin": "277", "image_debut": 1, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.2.2", "titre_corps": "Toman a lesní panna. Symfonický obraz Zděnka Fibicha.", "titre_sommaire": "Toman a lesní panna. Symfonický obraz Zděnka Fibicha.", "signature_source": "V. Novotný", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.1", "debut_caractere": 1243, "fin_caractere_exclue": 3469, "texte": "Toman a lesní panna.\nSymfonický obraz Zděnka Fibicha.\n\n(Kritický rozbor.)\n(Dokončení.)\nV exposici článku svého blíže jsme promluvili\no jádru této pověsti národní, jak se nám jeví v dálším\npoetickém rozvedení u dvou podnebími, názory, po-\nvahou i vzděláním se lišících národů. Porovnali jsme\nv\nčeskou pověst, Celakovským v roucho básnické\noděnou, s národní dánskou baládou i shledali jsme,\nže tato poslední vyniká svým děsně dramatickým\nživlem co „tragedie osudu'' (Schicksalstragoedie)\nvedle české, jež opět příjemněji se dotýká citu našeho\nsvým lahodnějším, řekli bychom lidštějším duchem.\nV dánské pověsti neshledáváme žádné viny na hlavních\njednajících osobách ; tam věrnost nezlomná pojí dvé\nmilujících duší k sobě: v tom jakási neviditelná dé-\nmonická moc zasáhne železnou svou rukou v děj\na zdrtí pojednou štěstí rodinné. Statný junák umírá\nproto, že věrným byl svojí lásce a nedbal slibů\nsvůdné rusalky ; nad mrtvolou jeho sklání se v bolesti\nuejvyšší vetchá máti i nešťastná nevěsta. Toť zá-\nvěrečný obraz pověsti dánské; kdežto v české pověsti\nspíše můžeme považovati ono zasáhnutí vyšší mocnosti\nv osud Tomanův jaksi za poetické opsání samo-\nvraždy máme-li to již suše po prozaicku vyřknouti.\nToman skončil zcela „po lidsku\" život svůj ze žalu\nnad nevěrou nevěsty své. Básnická však obrazo-\ntvornost' národa českoslovanského, jež „olidňovala\" od\njakživa vody i lesy bytostmi báječnými, jej vydala\nv něžné ruce rusalek a lesních pannen. Zde vy-\nstupují veškeré postavy jasně, takřka plasticky\nz pozadí báje; zde netřeba v hudebním ohledu k dů-\nraznějšímu označení situace slova deklamovaného,\njako to nutně vyžaduje temný, dechem děsného osudu\nzastřený karakter pověsti dánské. V české pověsti,\nkde situace jedna po druhé kontrasty svými jasně\nna povrch vystupují a hudební illustraci beze všech\ndálších slov jsou dokonale přístupny, uhodil Fibich\nv symfonickém obraze svém, jak průběhem tohoto\npojednání ukážeme, s jemným ta&tem na onu pravou\nformu hudební, v níž každý detail ostře jest karakUf\nrizován a přec jako jedním proudem k celku dokonale\numěleckému se pojí.\nJiž v předešlém čísle jsme blíže naznačili, čím\nse liší forma čistě hudební od oné volné formy,\njakou předpisuje skladateli hudba programuí i vyřkli"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2439, "texte": "jsme, pokud se týče směru posledně naznačeného,\ndvě hlavní pravidla; a sice prvé zní: „forma výtvoru\nbásnického určuje skladateli formu pro výtvor jeho\nhudební;\" druhé pak co výsledek estbetického po-\nzorování zní: „je-li tato forma krásná, pak je dobrá,\nbyť by se i s dosavádními v hudbě užívanými pra-\nvidly formálními nesrovnávala.\"\nPři posuzování Fibichova obrazu symfonického\nmusíme tedy především jiným zřetel svůj k tomu\nobrátiti, pokud se forma hudební kryje s formou básně\na zda-li pochod základní idey jakož i vývoj psy-\nchologický lze v skladbě zmíněné podobně jako\nv básni Čelakovskébo sledovati? Abychom jasnějšího\npřehledu nabyli, probereme celou balladu dle jednotli-\nvých scén, jak po sobě následují.\nI. Aě již večerní temno se po krajině rozhostilo,\npřec nedbá toho Toman a, by nepokoj ňádra jeho\ntísnící ukojil, vsedne na kůň a hotoví se k odjezdu\ntam, kam jej touha nevýslovná táhne. Sestra zrakem\núzkostlivým a jakoby tušením neblahým sevřena se\njaksi s výstrahou táže:\n„Kam pojedeš, bratře milý,\nv této pozdní na noc chvíli\nCelou tuto počáteční situaci Fibich šťastně vo-\nlenými tvary tonovými znázornil. Temné stíny večera\na zejména onen výstražný ton otázky sestřiny\nvystupuje před zraky naše zřejmě již v onom d moll\nmotivu, jímž skladba počíná:\nMotiv ten se. doslovně opakuje, končí však\nv f-dur, přejde v a-moll, opakuje se v této poloze\na malou imitací třetího taktu, (jež zdá se býti takměř\nznázorněným znamením výstrahy) rozšiřuje se dal-\nším proudem sice v novou, však celkem příbuznou\nfrázi, jež končí střídavě nejprv v e-moll, podruhé\nv e-dur, načež opět se vynoří první motiv d moll,\nvystoupí s důrazem po druhé v poloze oktávové,\nnačež se sklání po harmoniích f dur, a-moll, c-dur\naž k e-dur v hluboké poloze, an tu pojednou při\njemném tremolu houslí na e vystoupí v lesním rohu\nnový motiv (poco piů vivace):\njejž možno slovo za slovem zpívati na slova Tomanova,\njimiž tento odpovídá sestře na otázku danou:\n„Do Podhájí k myslivci,\nmusím ke své dívčici.\"\nOstatně myslíme, že nebude nikdo ani na okamžik\nv pochybnosti o tom, co skladatel chtěl použitím\nlesních rohů v tomto místě naznaěiti i doufáme, že\ntuto situaci nemohl ani určitěji karakterizovati.\nS tímto motivem B, jenž, mimochodem řečeno, dů-\nležitou hraje roli v dálším provedení, pracuje nyní\nthematicky i rozvádí jej průběhem několika taktů\nv synkopicky, nepokojně rytmizovanou frázi s oznakem\n„accellerando\" 3.a 4. takt příkladu následujícího:"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3298, "texte": "Jest to pokračování dálší Tomanovy odpovědi:\nZnenadání nemám stání,\nzas mne čekej o svítání.\"\nNepokojně rytmizovaný tento spěch melodického\nproudu staví na okamžik opět svým výstražným\ntonem základní motiv A, jenž se nám objevuje celým\norkestrem mnohem mohutněji než dříve stupňovaný.\n11. Výstražná tato prosba sestřina:\n„Slyš, Tománku, radu mou,\nnedávej se doubravou \"\njest přetržena bujnými triole mi. Statný oř unáší\nroztouženého Tomana, jehož mysl zaměstnává jedině\nmyšlénka na myslivnu v Podhájí, kde dlí dívka jeho\nmilená. Zde hlavní vedou slovo nad rozbujněnými\ntriolami střídavě motiv B i €; můžeme je oba nazvati\nmotivy toužebné lásky. Převahy nabude nepokojně\nrytmizovaný motiv C, opakuje se neustále s větším\ndůrazem, trioly smyčcových nástrojů mění se v prud-\nkém kvapu v šestnácterky, an tu náhle zavzní v lesních\nrozích nápěv národní písně svatební (v b-dur),\njejž housle v jásavých trilkách na vysokém f pro-\nvázejí.\n111. Tímto použitím známé národní melodie, jež\nzpívá se vždy při námluvách v krajích českých na\nslova: „kdo chce mít růžičku živou, ten nesmí mít\nžádnou jinou\" atd., přivedl skladatel jednoduchým\nprostředkem právě v toto místo náležitého světla.\nToman kvapí v nejvroucnějším roztoužení ku své\nnevěstě a sotva dosáhne cíle touženého, zaznívají\nk němu zvuky svatebního veselí nevěsta jeho\nsnoubí se s jiným :\n„Hostí mnoho pospolu,\njizba plna hovoru.\nSmutkem Toman obklopen,\npatří s koně do oken:\nděvče láskou jen rozplývá,\nna ženicha se usmívá :\notec jedná námluvy \"\nMotiv lásky roztoužené změněn pojednou děsně\nzaburácí v nejhlubších polohách orkestru a neklidný\nonen motiv C po prudkém „accellerandn\" vzteklým\n„sforzandem\" se zaryje vše utichne, dlouhá\npauza nevýslovná bolest, jakoby vše myšlení\nnešťastného mládce na okamžik zastavila:\n„Toman koněm zatočil,\nv šíre pole poskočil,\nzaťal zuby, smračil čelo,\nkolem všecko neveselo.\"\n„Prudce hned, pak loudavě\nübíral se k doubravě.\"\nIV. Po generální pauze zazní dva takty „vý-\nstražného\" motivu A, adagio, pianissimo, jako táhlý\nvzdech co ozvěna oné výstrahy sestřiny: „nedávej\nse doubravou!'\" Však nedbá toho jezdec v šíleném\nbolu nad nevěrou bytosti nade vše milené a letí na\n9J\noři poplašeném přímo úprkem záhubě své vstříc\nk doubravě.\nTato čásť „Allegro sempře poco a poco cres-\ncendo\" znázorňuje opět divokým rytmem svým let\ncválajícího oře, však již na první pohled poznáváme,\njak daleko liší se tato illustrace cvalu od předešlé:\nKdežto dříve proud melodický se vlnil po kyprých\nvesele ku předu se řinoucích tri o lích, převládá\nv této části rytmus bouřlivou rapidností svou (takt\n6/8 •? y p *7 J £), jehož ostrosť jest zvýšena ještě\ntím, že jej markirují nástroje v nejvyšších polohách;\nkdežto zdrcený motiv lásky hněvným bolem sténá\nmezitím současně v nejhlubších polohách orkestru,\nv kontrabasech. Tímto kontrastem v karakterizaci\nrozličné duševní nálady jezdce, jenž chvátá zprvu\nna perutích touhy ku své nevěstě a nyní bolem\nzrazené lásky bičován, v šíleném letu se zoufalstvím\nv oku s větry o závod uhání bez cíle, bez uzdy,\ntímto v hudebním ohledu zdařile pimvedeném kon-\ntrastem dokázal skladatel opětně svůj jemnociti bystro-\nzrak pro postup psychologický i svou mistrnosť\nv užívání pravdivého, karakterističného výrazu hudeb-\nního. Zde poslouchá jej orkestr na pokyn i podává\nse ve všem jeho intencím."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2774, "texte": "Ještě jednou ozve se fff grandioso v prvním\ntempu výstražný motiv A, ve vysoké poloze; však\nzaniká decrescendem pořáde hlouběji, až se ztratí\nv nejhlubších polohách nástrojů smyčcových ve spo-\njení s fagoty, jež v loudavém pohybu illustrují\ntajuplné děsné ticho temné doubravy. Náhle zazní\nčiperný trilek violy a vyšvihne se přes sekstolu až\nk oktávě, totéž opakují druhé, po třetí pak první\nhousle, jež podrží třepetavý trilek vysokého a, mezi\ntím co se ve foukacích dřevěných nástrojích ve vy\nsoké poloze pp. následující vzdušný motiv „lesní\npanny\" vynoří:\nV. Nyní rozpoutá se v celém orkestru báječný\nživot, takže v pravdě nevíme, zda-li se máme obdivovati\nspíše těm nad pomyšlení vzdušným tvarům hudebním,\ntomu kouzlu harmonickému, či chváliti bohatou invenci\nsladce opojné melodiky, s níž skladatel v dokonalé\ntéto části v pravém smyslu slova plýtvá. Ze čásf\ntato snad vzbudí kouzelnými, zvukovými effekty svými\nv mnohém jakousi reminiscensi na Berli o ze a jeho\netherickou vílu „Máb\", nespadá valně na váhu,\nponěvadž typus hudebního znázornění těchto vzdušných\nbytostí jest co ustálený od největších mistrův vždy\nv stejné formě užíván. Ostatně v této právě skladbě\nvyrůstá tato illustrace „lesní panny\" z celku postupně\na v spracování zejména motivicko-thematickém, jakož\ni detailovanou karakterizací vyniká samostatným,\noriginelním rázem.\nTato čásf, v níž spočívá těžiště celé skladby,\njest až ku katastrofě nejsiřeji rozpředena a v ní\nse též jeví mistrná obratnost Fibichova v zacházení\ns orkestrem ve světle nejpřízuivějším. Zde pracuje\nskladatel hlavně s dvěma motivy a sice s naznačeným\nušlechtilým motivem (D) „lesní panny\", jejž později\ntéž ve volném pohybu přináší as druhým motivem,\njenž vyvinut jest ze známého nám již motivu lásky\n(B) a dále jest rozšířen vroucnějším stupňováním\nmelodickým.\nV tomto závěrečném oddílu překypuje vroucnost\nbohaté invence v tak úchvátné míře, že směle\ntvrditi můžeme: tak vřelým, opravdovým dechem\nlásky smyslné, jež vane z těchto opojných plamenů\nzvučících, že málo zajisté skladeb v novější době\nkomponovaných se vykázati může, vyjmeme-li Wa-\ngnerův známý dvojzpěv mezi Tristanem a Isoldou,\njehož tropickému žáru rozkoše smyslné nikdo, ba\ni největší odpůrce velkého toho muže, neodolá.\nK tak rozechvěnému stupňování byl skladatel náš\novšem postupem básně samé donucen:\n„To kdy panna zpívala,\nv ústa jezdce líbala,\nv náručí ho objala.\nTomanovi srdce plesá,\nuzdu pouští, s koně klesá —\"\nZde nebylo vyváznutí ze svůdného okolí trůnu\nVenušina. O detailech závěrečného oddělení této\nskladby nemožno se na místě tomto rozepisovali;\nposkytujeť téměř každý takt nových zajímavých krás.\nMusíme míti strpení až do příští saisony kon-\ncertní, kde doufáme se na programu filharmonikův\nnašich na jisto setkati s velezdařilým tímto dílem."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1061, "texte": "Pokud se týče závěrku skladby, dlužno po-\ndotknouti, že poznenáhlu klesá proud rozbouřený\na překrásný motiv „lesní panny\" (D) se v přidušeném\ntonu čella mírným pohybem (andantino) rozezvučí\norkestrem, až poznenáhlu vyhasne; načež co závěrek\nse naposledy ještě jednou vynoří výstražný motiv A,\njimž skladba byla započala. Celek končí i zde\npřísně dle konečného vývinu ideí básníkových:\n„Sestra k oknu přiskočila,\na rukama zalomila:\n„Bratře můj, bratříčku můj!\nkde skonal jsi život svůj!\"\nElegický ton výstražného motivu zachoval jak\nv rozhodných situacích, tak i na konci nadvládu\nsvou. Obraz hudební tím nabyl jednoty i ladné\nzaokrouhlenosti.\nForma celku, jež jak jsme shledali přísně\ndle formy básně jest rozvinuta, jest v ohledu hudeb-\nním krásná tedy i dobrá.\nPokrok, jejž Fibich prací touto učinil od po-\nslední sve skladby ze genru symfonické básně\n(„Záboj a Slavoj\") jest v každém ohledu úžasný.\nHudební literatura českoslovanská může býti vším\nprávem hrdou na tak vzácnou, plodnou jakož i ne-\núnavnou tvůrčí sílu junáckého skladatele našeho.\n\nV. Novotný."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-29_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "274", "page_fin": "276", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.2.3", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.2", "debut_caractere": 2441, "fin_caractere_exclue": 3810, "texte": "FEUILLETON.\n\nRozpravy s Rossinim.\nZe zápisků Ferd. Hiliera.\n\n(Dokončení.)\nMluvili jsme jednoho dne mnoho o Cherubinim.\nRossini který žil v největší důvěrnosti s ním a jeho\nrodinou, vypravoval mi mnohé události. Mluvili\njsme o zvláštnostech jeho karakteru, v němž skrý-\nvala se dobromyslnost v skořápce nevlídnosti. „Zdá\nse, že cásť této nevlídnosti přešla též v jeho skladby,\"\npravil Rossini, „ale proto přece zůstane vždy veli-\nkým hudebníkem. Byl to ostatně ten nejhodnějsí\nčlověk, jakého si mysleti mohu. Znáte jinak něja-\nkého skladatele, který by se byl ve svém slohu\ntak změnil jak on?\nDřívější vlašské jeho opery ovšem nedají tušiti\nni v nejmenším budoucího skladatele „Medey.\"\nNekladl na ně však také žádnou váhu, neboť když\njsem si je od něj k prohlédnutí vyžádal, psal mi,\nže jsou to pouhé pokusy mladíka, který právě\nODUStiI školskou lavici.\n1\nA přece jsem mu jednou upomínkou na zpě-\nvohru „Griulio Sabini\" spůsobil velkou radost. Napsal\ntuto operu pro tenoristu Babiniho, u něhož jsem &e\npozději zpěvu učil. Babini mi z ní mnoho před-\nzpěvoval, nač jsem se i upamatoval, když jsem do\nPařiže přišel. Jednoho dne po obědě posadil jsem\nse u Cherubiniho ke klavíru a zpíval jsem mu písně\njeho mladosti. Jeho podivení bylo veliké, poněvadž\nnemohl pochopiti, jak jsem se k ním dostal\nradostí však slzel. Znal jste Salieriho a Wintera?\"\n„„Ni prvního ni druhého.\"\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.3", "debut_caractere": 3300, "fin_caractere_exclue": 4753, "texte": "„Wintera jsem viděl v Miláně, když tam řídil\nprovedení svého „Maometta II.\" Bylo vté opeře\ndost pěkných věcí, jmenovitě se pamatuji na jedno\nterceto, v němž osoba za scénou zpívala širokou\nkantilénu, kdežto druhé dvě zpívaly na scéně v dra-\nmatickém dvojzpěvu; byla to práce velmi pěkná\na účinná.\"\n„„Salieriho jste viděl ve Vídni?\"\"\n„Ovšem; ten dobrý starý pán! Tenkráte skládal\nvášnivě kanóny, a přicházel pravidelně každého dne\nk nám k večeři, by si je dal zazpívati. Má paní,\njá, David a Nozzari večeřeli jsme obyčejně společně\na tvořili jsme slušný vokální kvartet. Konečně jsme\njiž dostávali závrať z těch nekonečných kanónů,\nprosili jsme tedy Salieriho, aby již toho nechal.\"\n„Jeho opera „Axur\" patří k mojim nejprv-\nnějšim hudebním zpomínkám.\nJsou v ní velmi pěkné věci, jako ve všech jeho\noperách. Übohý íSalieri! Vytýkalo se mu,\nže jest vinen na Mozartově smrti! Pomluva tato\nbyla velmi vážně rozšiřována. Jednou po kanónu\njsem se ho přímo zeptal: „Otrávil jste opravdu\nMozarta?\" On se přede mnou vztýčil hrdě a pravil:\n„Podívejte se na mne dobře, vyhlížím snad jako\nvražedník?\" A tak právě nevyhlížel.\"\n„„Žárlivým snad přece na Mozarta byl,\"\"\nprohodil jsem.\n„Možná, ale to přece připustíte, že od žárli-\nvosti k travičství je ještě hezký krok. —\"\n„„Který bohudíky hned každý neudělá, jinak\nby umírali skladatelé jako mouchy. Že však\no tomto starém pánu mluvíme, povídejte mi něco\no Šimonu Mairu, od něhož téměř nic neznám. Byl\nvynalézavým ?\" \""}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.4", "debut_caractere": 2776, "fin_caractere_exclue": 4145, "texte": "„On se snad neproslavil svou vynalézavostí tak,\njako tím, že v Itálii uvedl první pravý dramatický\nživel v platnost. Též na rozšíření instrumentace\nu nás měl on a Paer největšíhu vlivu.\nViděl, vlastně slyšel jsem ho jednou, když již\nbyl starcem, ve Veroně jednou mši dirigovati, pře-\nhlušil sbor i orkestr tlučením papírovým svitkem,\nkterý mu byl taktovkou.\"\n„Znáte skladby Joinelliho?\" tázal se Rossini.\n„„Církevní ano, nikoliv opery.\"\"\n„On byl nejgenialnějším skladatelem své doby.\nNikdo nedovedl zacházeti s hlasem jako on, jeho\nvěty v pomalém tempu jsou neskonale krásné co\ndo stránky melodické.\"\n„„Za našich dnů, myslím, by se nedocílilo tím\nvelkého účinku.\"\"\n„Tvary v našem umění mění se ovšem velmi,\na poměry ty jsou velmi důležité.\"\n„„Dřívější vlašští pěvci zajisté dovolili si mnohem\nvíce nežli nynější; čteme totiž a slýcháme o jejich\nkromobyčejné virtuositě, však písně, které sklada-\ntelé pro ně psali, jsou velmi jednoduché.\"\"\n„Tehdejší operní skladatelé hráli ovšem jen podří-\nzenou úlohu, podávali pěvcům toliko náčrtky, které\nsi oni dle libosti doplňovali. Však mužové jako\nDurante, Lotti a Jomelli zůstanou vždy velkými\nmistry.\"\nByla to poslední rozmluva, poslední den, který\njsem v Trouvillu ztrávil.\nDruhého dne z rána Rossini odjížděl. Ač jsem\njej opět za několik dní v Páříži spatřiti měl, bylo\nmi přece úzko okolo srdce, když do vozu vsedal.\n\nA.R."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-29_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "274", "page_fin": "276", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.2.3.1", "titre_corps": "Rozpravy s Rossinim. Ze zápisků Ferd. Hiliera.", "titre_sommaire": "Rozpravy s Rossinim. Ze zápisků Ferd. Hiliera.", "signature_source": "A. R", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.2", "debut_caractere": 2454, "fin_caractere_exclue": 3810, "texte": "Rozpravy s Rossinim.\nZe zápisků Ferd. Hiliera.\n\n(Dokončení.)\nMluvili jsme jednoho dne mnoho o Cherubinim.\nRossini který žil v největší důvěrnosti s ním a jeho\nrodinou, vypravoval mi mnohé události. Mluvili\njsme o zvláštnostech jeho karakteru, v němž skrý-\nvala se dobromyslnost v skořápce nevlídnosti. „Zdá\nse, že cásť této nevlídnosti přešla též v jeho skladby,\"\npravil Rossini, „ale proto přece zůstane vždy veli-\nkým hudebníkem. Byl to ostatně ten nejhodnějsí\nčlověk, jakého si mysleti mohu. Znáte jinak něja-\nkého skladatele, který by se byl ve svém slohu\ntak změnil jak on?\nDřívější vlašské jeho opery ovšem nedají tušiti\nni v nejmenším budoucího skladatele „Medey.\"\nNekladl na ně však také žádnou váhu, neboť když\njsem si je od něj k prohlédnutí vyžádal, psal mi,\nže jsou to pouhé pokusy mladíka, který právě\nODUStiI školskou lavici.\n1\nA přece jsem mu jednou upomínkou na zpě-\nvohru „Griulio Sabini\" spůsobil velkou radost. Napsal\ntuto operu pro tenoristu Babiniho, u něhož jsem &e\npozději zpěvu učil. Babini mi z ní mnoho před-\nzpěvoval, nač jsem se i upamatoval, když jsem do\nPařiže přišel. Jednoho dne po obědě posadil jsem\nse u Cherubiniho ke klavíru a zpíval jsem mu písně\njeho mladosti. Jeho podivení bylo veliké, poněvadž\nnemohl pochopiti, jak jsem se k ním dostal\nradostí však slzel. Znal jste Salieriho a Wintera?\"\n„„Ni prvního ni druhého.\"\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.3", "debut_caractere": 3300, "fin_caractere_exclue": 4753, "texte": "„Wintera jsem viděl v Miláně, když tam řídil\nprovedení svého „Maometta II.\" Bylo vté opeře\ndost pěkných věcí, jmenovitě se pamatuji na jedno\nterceto, v němž osoba za scénou zpívala širokou\nkantilénu, kdežto druhé dvě zpívaly na scéně v dra-\nmatickém dvojzpěvu; byla to práce velmi pěkná\na účinná.\"\n„„Salieriho jste viděl ve Vídni?\"\"\n„Ovšem; ten dobrý starý pán! Tenkráte skládal\nvášnivě kanóny, a přicházel pravidelně každého dne\nk nám k večeři, by si je dal zazpívati. Má paní,\njá, David a Nozzari večeřeli jsme obyčejně společně\na tvořili jsme slušný vokální kvartet. Konečně jsme\njiž dostávali závrať z těch nekonečných kanónů,\nprosili jsme tedy Salieriho, aby již toho nechal.\"\n„Jeho opera „Axur\" patří k mojim nejprv-\nnějšim hudebním zpomínkám.\nJsou v ní velmi pěkné věci, jako ve všech jeho\noperách. Übohý íSalieri! Vytýkalo se mu,\nže jest vinen na Mozartově smrti! Pomluva tato\nbyla velmi vážně rozšiřována. Jednou po kanónu\njsem se ho přímo zeptal: „Otrávil jste opravdu\nMozarta?\" On se přede mnou vztýčil hrdě a pravil:\n„Podívejte se na mne dobře, vyhlížím snad jako\nvražedník?\" A tak právě nevyhlížel.\"\n„„Žárlivým snad přece na Mozarta byl,\"\"\nprohodil jsem.\n„Možná, ale to přece připustíte, že od žárli-\nvosti k travičství je ještě hezký krok. —\"\n„„Který bohudíky hned každý neudělá, jinak\nby umírali skladatelé jako mouchy. Že však\no tomto starém pánu mluvíme, povídejte mi něco\no Šimonu Mairu, od něhož téměř nic neznám. Byl\nvynalézavým ?\" \""}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.4", "debut_caractere": 2776, "fin_caractere_exclue": 4145, "texte": "„On se snad neproslavil svou vynalézavostí tak,\njako tím, že v Itálii uvedl první pravý dramatický\nživel v platnost. Též na rozšíření instrumentace\nu nás měl on a Paer největšíhu vlivu.\nViděl, vlastně slyšel jsem ho jednou, když již\nbyl starcem, ve Veroně jednou mši dirigovati, pře-\nhlušil sbor i orkestr tlučením papírovým svitkem,\nkterý mu byl taktovkou.\"\n„Znáte skladby Joinelliho?\" tázal se Rossini.\n„„Církevní ano, nikoliv opery.\"\"\n„On byl nejgenialnějším skladatelem své doby.\nNikdo nedovedl zacházeti s hlasem jako on, jeho\nvěty v pomalém tempu jsou neskonale krásné co\ndo stránky melodické.\"\n„„Za našich dnů, myslím, by se nedocílilo tím\nvelkého účinku.\"\"\n„Tvary v našem umění mění se ovšem velmi,\na poměry ty jsou velmi důležité.\"\n„„Dřívější vlašští pěvci zajisté dovolili si mnohem\nvíce nežli nynější; čteme totiž a slýcháme o jejich\nkromobyčejné virtuositě, však písně, které sklada-\ntelé pro ně psali, jsou velmi jednoduché.\"\"\n„Tehdejší operní skladatelé hráli ovšem jen podří-\nzenou úlohu, podávali pěvcům toliko náčrtky, které\nsi oni dle libosti doplňovali. Však mužové jako\nDurante, Lotti a Jomelli zůstanou vždy velkými\nmistry.\"\nByla to poslední rozmluva, poslední den, který\njsem v Trouvillu ztrávil.\nDruhého dne z rána Rossini odjížděl. Ač jsem\njej opět za několik dní v Páříži spatřiti měl, bylo\nmi přece úzko okolo srdce, když do vozu vsedal.\n\nA.R."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-29_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "277", "page_fin": "278", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.5", "debut_caractere": 1063, "fin_caractere_exclue": 5243, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Pařížský „Figaro\" sděluje, ze se již také\ni Fr. Liszt stal předmětem amerikánské spekulace.\nNeboť prý mu nabízí jeden impresario jeden milion,\nzaváže-li se, po jistou dobu v Americe koncertovati.\nZdá se však, praví „Figaro\", že Liszt nabídnutí\ntoto nepřijal.\n** Z Budapešti. V národním divadle maďarském\npřipravuje se pro zimní sezonu Wagnerova zpěvo-\nhra „Rienzi\" a Verdiho „Aida\".\n** Na místo H. Vieuxtempsa, jenž se nyní usadil\nv Paříži, povolán co profesor houslí na konservatoř\nv Bruselu výtečný polský umělec J. Věňavsky,\n** Jako se Verdi proslavil u Vlachů svým\nrekviem, jež složil na pocesť zesnulému básníku\nManzonimu, tímtéž spůsobem oslavil skladatel de\nG i o s a, v Neapoli žijící, památku Donizettiho, napsav\nvelikou mši smuteční ku jeho poctě.\n** Z Grmundenu. Pianista Lud. Breitner kon-\ncertoval zde s houslistou J. Hellerem s výborným\núspěchem. Hráli mezi jiným A. Rubinsteina sonátu\ndo g-dur a Goldmarkovu suitu pro piano a housle.\n** Skladatel a dvorní kapelník J. Rietz\nv Drážďanech slaví dne 31. října b. r. své 401eté\njubileum co dirigent operní.\n** Brendlův výtečný spis „Geschichte der\nMusik\" vyjde za krátko v novém (pátém) vydání.\nDr. Fr. Stade, jenž s zesnulým stál u vroucím\nsvazku přátelském, dokončil jej až k nejnovějším\ndobám. Tentýž přednáší dějiny, a aesthetiku hudby\nna hudební akademii v Lipsku.\n** J. Massmanny ředitel hudební ve Výmaře,\npřipravuje k tisku zajímavou monografii nDie Orgel-\nbauten des GrossherzogthumsMecklenburgSchwerin,\"\nvnížto zvláště obšírně pojednáno bude o znamenitých\nopravách a vynálezech slovutného stavitele varhan\nLadegasta, zejména pneumatiky varhanní.\n** Lipská firma nakladatelská Breitkopf\n& Hár t e 1 otevřela subskripci, koncem t. m. po-\nčínající, na úplné vydání veškerých skladeb Mendels-\nsohnových, kteréž uspořádáno bude tímtéž spů-\nsobem, jako krásné vydání skladeb Beethovenových.\n** Ze Sondershausenu. (Pův. dopis.) Poslední\ndva koncerty, odbývané dne 9. a 16. srpna, před-\nvedly posluchačům skorém samé novinky, které\nvšak nebyly s to náladu obecenstva oživiti. První\nkoncert seznámil nás se skladbami pro orkestr od\nHanuše z Bůlovů, o kterých mi nelze s dobrým\nsvědomím říci, že by uchu jak znalce tak i nezna-\nlého přespříliš lahodily, jsouť to 1. Intermezzo\nguerriero a2. Funerale. Celek byl arciť exaktně\ndvorní kapelou interpretován, nicméně neprospěly\n4 předchozí zkoušky pranic ku pochopení obou\njmenovaných skladeb jak se strany účinkujících,\ntak i se strany posluchačů. Pakli p. z Bůlovů krásu\nhudební tím docíliti chce, když dissonance na se\nhromadí a přespříliš plechu holduje, tož nemohu,\nnež litovati jej. Mimo toho provedena v prvním\noddělení předehra k „Meistersingrům\" od Richarda\nWagnera patrně dosvědčeno i tu, že skladba\ntato vzdor své uznané významnosti a smělosti mo-\ntivů a jich upotřebení co hudba čistě koncertní\nvelmi nejisté postavení zaujímá, jinak arciť se má\nco předehra opery. Druhé oddělení bylo jaksi čest-\nným zápasem mezi přívrženci hudby Lisztovy a\nBerlioz-ovy. Prvnějšího mistra provedena symfonická\nbáseň „Prométheus\" a Berlioz zastoupen byl milo-\nkrásnou „fantastickou symfonií.\" Ač neupírám skladbě\nLisztově mnohé mohutné momenty, které svůj geniální\npůvod prozrazují, toť přece symfonie tato bledne v po-\nrovnání s Berliozovou skladbou. Uznati se musí u\n„Prometheusa\" čistě thematická, přísně provedená\npráce, avšak mnoho nedostává se u tohoto plodu\nvelmistra Liszta, co ve „fantastické symfonii\" skorém\npřekypuje a toť jsou: přebohatá rozmanitost motivů,\npřekvapující jemná instrumentace a jmenovitě bujná,\nbezuzdná fantasie. Pisatel řádků těchto byl pře-\nkonán rozličnými dojmy, kterými skladba bo-\nhužel ve vlasti velmistra toho málo ceněná, účin-\nkuje. Z pěti vět: (1. „Snivé obrazy náruživosti\",\n2. „Na plesu\", 3. „Na venkově\", 4. „Chod na po-\npraviště\" a 5. „Sen noci Svatojanské\") hromovým\npotleskem da capo žádaný byly tři a sice 2., 4.a 5.\nArciť vyhověno žádosti této. Ano počasí v tento\nden nepříznivo bylo, odbýván odpoledni koncert\nvečer v divadle a večerní ponechán pro budoucí ne-\nděli. Druhý koncert dne 16. t. m.(12. této se-\nzony). Koncertní ouverturou z E-dur od J. J.\nAberta otevřen 12. ze samých novinek sestavený pro-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1219, "texte": "gram. Skladba tato nemá vzdor svým překvapujícím\nkombinacím a efektům pražádného vlastního, původ-\nního života. Nemýlím-li se, i pražští kritikové nepřijali\npři poslední interpretaci této skladby pražskou kon-\nservatoří plod tento příliš roznícené. Svojí zvláštní\noriginalitou vydobyla si přízně zejména od židov-\nských posluchačů „Hebrejská melodie\" od R. Franze.\nCo ohnisko px vého oddělení skvělo se „koncertní\ndivertimento\" (idyllická scéna) pro flétnu, hoboj,\nklarinet, fagot a lesní roh od J. Rietze s průvodem\norkestru. Solová čísla hráli pánové: Heindl, Hofř-\nmann, Schomburg, Barthel I.a Pohle. Symfonická\nbáseň „Julinacht\" od Gr. Riemenschneidera nemá\nnic významného do sebe, leda jedinou scénu, která\nvšak fatálně upomíná na „Venušin vrch v Tann-\nháuseru\" od Wagnera. V druhém oddělení prove-\ndena „Lenora\", symfonie z E-dur od J. Raffa.\nProgram večerního koncertu byl následující: 1. Ouver-\ntura Catela. 2. Andante z tragické\nsymfonie od Fr. Šuberta. 3. Pochod z kant. „Ruinen\nv. Athén\" od Beethovena. 4. Musikaiische Miniaturen3\nkarakt. skladby od J. Mír. Webra. 5. Ouvertuře\n„Ďáblův podíl\" od Aubera. 6. Loreley-Finale od\nMendelssohna. Budoucně promluvím dle slibu svého\no slavnosti hudební v Curychu.\n\nW."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-29_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "277", "page_fin": "278", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.2.4.1", "titre_corps": "** Pařížský „Figaro\" sděluje, ze se již také", "titre_sommaire": "** Pařížský „Figaro\" sděluje, ze se již také", "signature_source": "W", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.5", "debut_caractere": 1085, "fin_caractere_exclue": 5243, "texte": "** Pařížský „Figaro\" sděluje, ze se již také\ni Fr. Liszt stal předmětem amerikánské spekulace.\nNeboť prý mu nabízí jeden impresario jeden milion,\nzaváže-li se, po jistou dobu v Americe koncertovati.\nZdá se však, praví „Figaro\", že Liszt nabídnutí\ntoto nepřijal.\n** Z Budapešti. V národním divadle maďarském\npřipravuje se pro zimní sezonu Wagnerova zpěvo-\nhra „Rienzi\" a Verdiho „Aida\".\n** Na místo H. Vieuxtempsa, jenž se nyní usadil\nv Paříži, povolán co profesor houslí na konservatoř\nv Bruselu výtečný polský umělec J. Věňavsky,\n** Jako se Verdi proslavil u Vlachů svým\nrekviem, jež složil na pocesť zesnulému básníku\nManzonimu, tímtéž spůsobem oslavil skladatel de\nG i o s a, v Neapoli žijící, památku Donizettiho, napsav\nvelikou mši smuteční ku jeho poctě.\n** Z Grmundenu. Pianista Lud. Breitner kon-\ncertoval zde s houslistou J. Hellerem s výborným\núspěchem. Hráli mezi jiným A. Rubinsteina sonátu\ndo g-dur a Goldmarkovu suitu pro piano a housle.\n** Skladatel a dvorní kapelník J. Rietz\nv Drážďanech slaví dne 31. října b. r. své 401eté\njubileum co dirigent operní.\n** Brendlův výtečný spis „Geschichte der\nMusik\" vyjde za krátko v novém (pátém) vydání.\nDr. Fr. Stade, jenž s zesnulým stál u vroucím\nsvazku přátelském, dokončil jej až k nejnovějším\ndobám. Tentýž přednáší dějiny, a aesthetiku hudby\nna hudební akademii v Lipsku.\n** J. Massmanny ředitel hudební ve Výmaře,\npřipravuje k tisku zajímavou monografii nDie Orgel-\nbauten des GrossherzogthumsMecklenburgSchwerin,\"\nvnížto zvláště obšírně pojednáno bude o znamenitých\nopravách a vynálezech slovutného stavitele varhan\nLadegasta, zejména pneumatiky varhanní.\n** Lipská firma nakladatelská Breitkopf\n& Hár t e 1 otevřela subskripci, koncem t. m. po-\nčínající, na úplné vydání veškerých skladeb Mendels-\nsohnových, kteréž uspořádáno bude tímtéž spů-\nsobem, jako krásné vydání skladeb Beethovenových.\n** Ze Sondershausenu. (Pův. dopis.) Poslední\ndva koncerty, odbývané dne 9. a 16. srpna, před-\nvedly posluchačům skorém samé novinky, které\nvšak nebyly s to náladu obecenstva oživiti. První\nkoncert seznámil nás se skladbami pro orkestr od\nHanuše z Bůlovů, o kterých mi nelze s dobrým\nsvědomím říci, že by uchu jak znalce tak i nezna-\nlého přespříliš lahodily, jsouť to 1. Intermezzo\nguerriero a2. Funerale. Celek byl arciť exaktně\ndvorní kapelou interpretován, nicméně neprospěly\n4 předchozí zkoušky pranic ku pochopení obou\njmenovaných skladeb jak se strany účinkujících,\ntak i se strany posluchačů. Pakli p. z Bůlovů krásu\nhudební tím docíliti chce, když dissonance na se\nhromadí a přespříliš plechu holduje, tož nemohu,\nnež litovati jej. Mimo toho provedena v prvním\noddělení předehra k „Meistersingrům\" od Richarda\nWagnera patrně dosvědčeno i tu, že skladba\ntato vzdor své uznané významnosti a smělosti mo-\ntivů a jich upotřebení co hudba čistě koncertní\nvelmi nejisté postavení zaujímá, jinak arciť se má\nco předehra opery. Druhé oddělení bylo jaksi čest-\nným zápasem mezi přívrženci hudby Lisztovy a\nBerlioz-ovy. Prvnějšího mistra provedena symfonická\nbáseň „Prométheus\" a Berlioz zastoupen byl milo-\nkrásnou „fantastickou symfonií.\" Ač neupírám skladbě\nLisztově mnohé mohutné momenty, které svůj geniální\npůvod prozrazují, toť přece symfonie tato bledne v po-\nrovnání s Berliozovou skladbou. Uznati se musí u\n„Prometheusa\" čistě thematická, přísně provedená\npráce, avšak mnoho nedostává se u tohoto plodu\nvelmistra Liszta, co ve „fantastické symfonii\" skorém\npřekypuje a toť jsou: přebohatá rozmanitost motivů,\npřekvapující jemná instrumentace a jmenovitě bujná,\nbezuzdná fantasie. Pisatel řádků těchto byl pře-\nkonán rozličnými dojmy, kterými skladba bo-\nhužel ve vlasti velmistra toho málo ceněná, účin-\nkuje. Z pěti vět: (1. „Snivé obrazy náruživosti\",\n2. „Na plesu\", 3. „Na venkově\", 4. „Chod na po-\npraviště\" a 5. „Sen noci Svatojanské\") hromovým\npotleskem da capo žádaný byly tři a sice 2., 4.a 5.\nArciť vyhověno žádosti této. Ano počasí v tento\nden nepříznivo bylo, odbýván odpoledni koncert\nvečer v divadle a večerní ponechán pro budoucí ne-\nděli. Druhý koncert dne 16. t. m.(12. této se-\nzony). Koncertní ouverturou z E-dur od J. J.\nAberta otevřen 12. ze samých novinek sestavený pro-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1219, "texte": "gram. Skladba tato nemá vzdor svým překvapujícím\nkombinacím a efektům pražádného vlastního, původ-\nního života. Nemýlím-li se, i pražští kritikové nepřijali\npři poslední interpretaci této skladby pražskou kon-\nservatoří plod tento příliš roznícené. Svojí zvláštní\noriginalitou vydobyla si přízně zejména od židov-\nských posluchačů „Hebrejská melodie\" od R. Franze.\nCo ohnisko px vého oddělení skvělo se „koncertní\ndivertimento\" (idyllická scéna) pro flétnu, hoboj,\nklarinet, fagot a lesní roh od J. Rietze s průvodem\norkestru. Solová čísla hráli pánové: Heindl, Hofř-\nmann, Schomburg, Barthel I.a Pohle. Symfonická\nbáseň „Julinacht\" od Gr. Riemenschneidera nemá\nnic významného do sebe, leda jedinou scénu, která\nvšak fatálně upomíná na „Venušin vrch v Tann-\nháuseru\" od Wagnera. V druhém oddělení prove-\ndena „Lenora\", symfonie z E-dur od J. Raffa.\nProgram večerního koncertu byl následující: 1. Ouver-\ntura Catela. 2. Andante z tragické\nsymfonie od Fr. Šuberta. 3. Pochod z kant. „Ruinen\nv. Athén\" od Beethovena. 4. Musikaiische Miniaturen3\nkarakt. skladby od J. Mír. Webra. 5. Ouvertuře\n„Ďáblův podíl\" od Aubera. 6. Loreley-Finale od\nMendelssohna. Budoucně promluvím dle slibu svého\no slavnosti hudební v Curychu.\n\nW."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-29_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "278", "page_fin": "279", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "ip", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.6", "debut_caractere": 1221, "fin_caractere_exclue": 5428, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* K slavnostnímu představení dne 7. září b. r.,\njemuž přítomen bude Jeho Veličenstvo císař František\nJosef, určena jest Nikolai-ova zpěvohra „Veselé\nženy Vindsorské\". Litujeme, že volba nepadla\nna některou z našich domácích zpěvoher a že takto\nodejmuta skladatelům našim vhodná příležitost se\nvyznamenati.\n* Zemský výbor vypisuje veřejný konkurs\nna uprázdněné místo učitele a zároveň var-\nhaníka v pražské zemské káznici s ročním služným\n600 zl. a 200 zl. přibytečného.\n* P. Jan Horák, chvalně známý kotovitel hu-\ndebních nástrojů v Praze, obdržel tyto dny velmi\nlichotivý připiš z Stavropolu (na Kavkaze), kamž\npred nějakým časem na objednání zaslal krásnou\nflétnu, v jeho závodě shotovenou. Nyní obdržel\nopět novou objednávku.\n* Dr. K. Rliebertj ctěný náš spolupracovník,\ndokončiv na konservatoři Mnichovské pod Rhein-\nbergrem svá studia, zejména z „instrumentace\"\na „nauce o formách hudebních,\" komponoval ku\nzávěreční celoroční zkoušce první své větší dílo\na sice baladu „Wittekind\" pro sbor, solové\nhlasy a orkestr, jež přijata byla od všech znalců\ns pochvalami největšími. Mnichovský jeden list\nzmiňuje se o skladbě té následovně: „P. Klieber-\ntova skladba vyznamenává se zdařilou formou i\núčinkem mohutným, prozrazuje smysl pro karakte-\nrisaci i jeví vřelé cítění, jakož i důkladnou znalost\nzvukových efektů, což slouží ku nejvyšší cti autoru,\njenž se mimo to mnohostranně řízení koncertů\ns obezřelostí súčastnil.\" Provedení bylo ovšem\nvelmi zdařilé: čítalf zdárně secvičený orkestr co\ndo síly 20 houslí, zpěváků bylo 300 a sola byla\nnejlepšími pěvci obsazena. Doufáme pevně, že\nv krátké době se i Pražské obecenstvo setká\nv koncertním sále s některými pracemi tohoto vele-\nnadaneho i všestranně vzdělaného skladatele našeho.\n* Z Mladé Boleslavi, Dne 30. t. m. uspořádá\nzde v divadle městském koncert pianistka sl. Marie\nKrieše-ova (žákyně hud. ústavu p. Vaňouse) za\nspoluúčinkování p. J. Vaňouse a některých pánů\nzdejších s programem velmi zajímavým.\n* Z Králové Dvora. Slavnost otevření „Hankova\ndomu a divadla\" odbývati se bude dne 26., 27.\na 28. září b. r. za účastenství hojně se přihlásivších\nspolků vlasteneckých. V sobotu dne 26. září uspo-\nřádán bude večír průvod městem s hudbou a lampiony\ni přednešeny budou zpěv. spolky některé sbory.\nV hlavní den slavnostní dne 27. září sejdou se po\nmši svaté veškeří spolkové, deputace a hosté za\n„šindelářským\" předměstím, odkud sestavený průvod\npohybovati se bude do Hankovy zahrady. Na místě\nslavnostním, před budovou Hankova domu a divadla,\nzapějou pěvci po uvítací řeči zástupce města slav-\nnostní kantatu od K. Tysovského, načež následuje\nslavnostní řeč a po té pro sbor K. Tysovským upra-\nvená píseň Hankova „Vystavím si skrovnou cha-\nloupku\". Večír uspořádáno bude slavnostní před-\nstavení divadelní i provozovati se bude dramatická\nhra „Jaroslav, vítěz nad Tatary\". Dne 28. září\nsloužena bude velká mše v chrámu Páně, vjehožto\nvěži nalezen byl „rukopis královédvorský\". Odpoledne\nuspořádán bude zahradní koncert, v němžto vystoupí\nchvalně známá kapela horníků ze Svatoůovic a večír\nslavnostní ples.\n* Z Chrudimi, P. Karel ze Slavkovských\nuspořádá zde koncert v neděli dne 30. t. m. za\nspoluúčinkování p. J. Lva, člena české opery a p.\nstarosty Klimeše. Sdělujeme tuto podrobný program:\n1. Sonata do C-dur pro klavír od K. M. Webra.\n2. Písně, zpívá Josef Lev. 3. a) Polonéz do cis\nmoll od Chopina, b) Novelleta od Schumana. c) Gam-\npanella od Liszta. 4. Dvojzpěv pro tenor a bas\nz opery „Němá z Portici\" od Aubera. 5. Rhapsodie\nuherská č. 14. od Liszta. 6. Písně, zpívá Josef Lev.\n7. Svatební pochod a tanec vil ze „Snu noci Svato-\njanské\" od Mendelssohna, v úpravě pro klavír od\nLiszta.\n* Z Dobříše. (Pův. dop.) Nově zřízený náš\nspolek „Přátelé hudby na Dobříši* vstoupil\n22. srpnem 1874 v život, uspořádav na oslavu na-\nrozenin J. V. císaře a korunního prince Rudolfa\nhudební produkci. Jak nadšeně lne občanstvo do-\nbříšské ku spolku tomuto, který čile rozvijí činnost\nsvou přes všechna neblahá proroctví svých nepří-\nznivců, toho na důkaz stůjtež zde následující dáta:\nDne 15. t. m. okdržel zařizující komitét (pp. M.\nOpit, J. Pára a M. Pek) c. k. místodržitelstvím\nstvrzené stanovy. Dne 16. t. m. svolal komitét"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2388, "texte": "valnou hromadu, kdež mimo jiná ustanovení vyko-\nnána byla volba správního výboru, která měla ná-\nsledující výsledek: Za protektora spolku zvolen\njednohlasně p. Jeroným, hrabě z Marmsfeldů, za\npředsedu p. Martin Opit, kníž. kancelářský správce,\nza místopředsedu p. Václav Henn, městský rada,\nza jednatele p. Josef Pára, učitel, za pokladníka\np. Mikuláš Pek, kníž. příručí, za znalce hudby\ninstrumentální p. Anděl Karel, za znalce zpěvu\np. Jindřich Skřivr \\ řídící učitel, za znalce piana\np. Lukáš Jind., centrální správce, za důvěrníka\n(obřadníka) p. Em. Filípek, učitel. Do výboru dále\nzvoleni pánové: p. Jan Lackinger, okresní soudce,\np. Mat. Skála, soudní adjunkt, p. Dr. Jan Štěpán\na p. Leopold Železný, první městský rada. Všichni\nhodnostáři zvoleni jednohlasně a mimo p. Lukáše,\nkterý se dosud nerozhodl, ochotně volbu přijmuli.\nUstanoveno též, zařídifci hudební zábavy: I. na den\n22. srpna, 11. na 7. září a 111. na konec září b. r.\nDne 17. srpna skládány příspěvky a přijímáni noví\nčlenové, jichž počet vzrostl dosud na 107. Svolána\ntoho dne výborová schůze, která vyslala p. Anděla\na J. Páru ku zakoupení piana. Dne 18. koupeno\npiano Šnáblovo v osvědčeném skladu p. Mika v ceně\n335 zl., pak viola, musikalie a jiné spolku potřebné\nvěci. Ku produkci ustanoven program následující:\n1. Hymna rakouská. 2. Smyčcové kvarteto od\nMendelssohna. 3. Sbor „Křižáci\" od Bažina. 4. Po-\nlonéz od Bedř. Chopina pro piano. 5. Solová píseň\ns průvodem piana. 6. Přednáška na housle. 7. „Vě-\nnování,\" transkripce Sumanovy písně od Liszta.\n8. Solová p.seň s průvodem piana. 9. Sbor „Vlasti\"\nod A. Tovačovského. Co se týče provedení jednot-\nlivých partií uvedeného programu, musím zmíniti\nse, že zvláštní ozdobou produkce byly solové vý-\nkony p. Em. Hessa, který svou výtečnou hrou na\npiano obecenstvo tak rozjařil, že jej mimo uvede-\nných čísel na programu ještě ku dvojímu vystou-\npení hlučným potleskem přimělo. Zvláště něžného\nuznání dostalo se ještě p. Hessovi podáním tří\nkrásných kytic. Sbory: „Křižáci\" a „Vlasti\" po\ntřech toliko zkouškách přednešeny šly nad očekávání\ndobře. Výsledek svědčil o zvláštní spůsobiiosti sil\nve sboru účinkujících. Přednáška p. Anděla na\nhousle byla výtečná, jakž od tak osvědčené síly\nnijak nelze ani očekávati. Ku konci zprávy své\nmusím ještě podotknouti, že spolek přistoupil co\nčlen k „Matici hudební\" a zvolil za orgán svůj ča-\nsopis „Dalibor\". > _______\n\nip."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-29_01#c014", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279", "page_fin": "280", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.2.6", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.7", "debut_caractere": 2390, "fin_caractere_exclue": 4947, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlénky o hundbě.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRhytmus.\n(Pokračování.)\nTakt (tempo) nemá býti samovládně zdržujícim\nneb ženoucím kladivem mlýnským, nýbrž má býti\nskladbě tím, co jest tepobití životu lidskému. Neníf\npomalého tempa, v němž by nebylo míst, vyžadu-\njících rychlejšího pohybu, nemá-li se celek vléci.\nNeníf rovněž žádného presta, kteréž by nevyžado-\nvalo protivu klidnějšího přednesu jistých míst, aby\nvýraz netratil přeháněním. Avšak pro Bůh nechť\nse nikdo nemíní oprávněným k onomu střeštěnému\nspůsobu přednesu, jímžto se jednotlivé takty\nzcela libovolně zpotvořují. Rychlení či zdržování\ntempa nesmí vzbuzovati nikdy pocit pohybu ne-\npravidelného, násilného. S hlediště hudebně-poe-\ntického může obé míti místa jedině v celých perio-\ndách či frázích, jak toho právě žádá výraz náruži-\nvosti. Pro vše to nemáme v hudbě žádných zna-\nmínek. Tyto jedině vepsány jsou v citlivou hrud\nlidskou, tam-li jich není, tu nepomůže metronom,\nzamezující leda hrubé přehmaty, ni jakékoliv zna-\nmínko.\nK. M. Weber v listu Prágerovi.\nKaždá skladba, vyjímaje pochod neb skladbu\ntaneční, postrádala by života a výrazu, světla a\nstínu, kdyby solový hráč neb orkesír se svým\nvůdcem přidržovali se přísně pořád jednoho tempa,\nneberouce ohledu k rozličným oznakům, vyžadu-\njícím různých modifikací. Každý hráč neb dirigent,\nvniknuvší v dobu iv ducha té které skladby, musí\ncítiti, kdy a kde nastoupiti musí změna pohybu,\nkteráž bývá často povahy tak jemné, že metronom\nje zcela zbytečný, ba nemožný.\nHyn, Mošeles,\n„The life of Beethoven.\"\nJak se krásné rhytmické formy vynalézají, ne-\nmůže žádný učitel učiti. Zvláštní dar, nové vyna-\nlézat!, náleží k zjevům nejzřídčejším, jakož se vůbec\nzdá, že rhytmus jest ještě nejméně vyvinutou částí\nnaší hudby.\nHektor Berli oz, „A travers chants.\"\nTakt slouží pouze co mechanická pomůcka\nk dorozumění se skladatele a zpěváka, jak mile\nsi však dokonale porozuměli, budiž odhozena stranou\nco spotřebovaný nástroj, jehož není potřeba a jenž\nslouží jen na obtíž.\nRich. Wagner, Sebr. spisy, sv. V.\nK o 1 o r i t.\nKolorit v hudbě jest instrumentace.— Postavit!\nzde nějaké pravidlo, jest již pro nesmírnou rozma-\nnitost hudebních skladeb věcí nemožnou, avšak, opí-\nrajíce se o živou, zkušenostmi vytříbenou obrazo-\ntvornost, můžeme přec dáti leckterá naznačení a to\nnazval bych v cyklickém souhrnu: mystikou nástrojů.\nUmění, na patřičném místě docíliti účinek bud!\nplným orkestrem, bud! jednotlivými násroji, jest\nhudební perspektivou.\nE. F. A. Hoffmanna:\nKreisleriana."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2123, "texte": "Některé hudební fráse a obraty jsou zcela beze\nvšeho účinku, dostanou-li jemného a umírněného\nvýrazu, kdežto mohou uciniti velmi krásný dojem,\ndostanou-li patřičného důrazu. Y případě opáčném\npřicházíme k výsledkům ještě u větší míře pře-\nkvapujícím: dáme-li libé, půvabné myšlénce výrazu\nnásilného, docílíme jen směšných a protivných účinků.\nHektor Berlíoz: „A travers chants\".\nKarakteristická stránka ínstrumentace odpovídá\nv hudbě zcela koloritu v malbě. Kdežto je nyní\nskvělá, nádherná, někdy skoro až přehnaná, byla\npřed koncem předešlého století skoro neznáma. Dle\nmínění našeho může studium dobrých vzorů rovněž\njako pokud se týče rytmu, melodie a umění výrazu\nhudebního, ovšem také zde ukázati hudebníku pravou\ncestu, jak ji lze ovládnouti, avšak bez specielního\nnadání každý přec jen málo dokáže. Tentýž:\n„A travers chants\".\nJako v malířství kolorit bez kresby není ničím,\ntaktéž v hudbě nutno, aby dříve byly vedeny linie\nmelodické, harmonické základy položeny a rytmické\nskupeniny utvořeny, nežli se ustanoví kolorit. Za\nnašich dob však se snad až příliš váhy klade na kolorit.\nRobert Franz, ústní sdělení.\nNástroje strunové jsou pravý národ kulturní,\nHellenové orkestru, naproti ídyliickým pastýřským\naneb orientálním přepychurnilovným národům dře-\nvěných nástrojů dechových, naproti válečným kme-\nnům trub, lesních rohů a pozaunů a barbarským\nhordám ofikleid, bombardonů, talířů a tureckých\nbubnů.\nDr. Amb r o s:\n„Kulturhistor. Bilder^.\nSestavení jednotlivých nástrojů musí býtí pro\nkaždou hudební větu takové, aby tato přišla k do-\nkonalému výrazu smyslnému. Jo ach. Raff:\n„Die Wagnerfrage/*\nVI.\nTvary hudební, věta.\nV umění na tom záleží: aby obsahu myšlenko-\nvému dostalo se přiměřeného, srozumitelného tvaru,\nkterýžto jej vznáší, aby tento nás netížil materiální\nsvou tíží. Moric Hauptman:\nListy k Hauserovi, sv. I.\nZvláštní obsah podmiňuje také zvláštní tvar;\njen v nejširších svých obrysech a v nejužších\njednotlivostech podroben jest všeobecně platným\nzákonům. Tentýž:\n„Die Nátur der Harmonik und Metrik.\"\nSprávnost skladby jest podmínkou, pod kterou\nvůbec teprv nějaký smysl vysloven býtí může.\nTamtéž."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-29_01#c015", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279", "page_fin": "280", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.2.6.1", "titre_corps": "Myšlénky o hundbě. Výroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě. sebrala La Mara. Živlové hudby. Rhytmus.", "titre_sommaire": "Myšlénky o hundbě. Výroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě. sebrala La Mara. Živlové hudby. Rhytmus.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.7", "debut_caractere": 2397, "fin_caractere_exclue": 4947, "texte": "Myšlénky o hundbě.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRhytmus.\n(Pokračování.)\nTakt (tempo) nemá býti samovládně zdržujícim\nneb ženoucím kladivem mlýnským, nýbrž má býti\nskladbě tím, co jest tepobití životu lidskému. Neníf\npomalého tempa, v němž by nebylo míst, vyžadu-\njících rychlejšího pohybu, nemá-li se celek vléci.\nNeníf rovněž žádného presta, kteréž by nevyžado-\nvalo protivu klidnějšího přednesu jistých míst, aby\nvýraz netratil přeháněním. Avšak pro Bůh nechť\nse nikdo nemíní oprávněným k onomu střeštěnému\nspůsobu přednesu, jímžto se jednotlivé takty\nzcela libovolně zpotvořují. Rychlení či zdržování\ntempa nesmí vzbuzovati nikdy pocit pohybu ne-\npravidelného, násilného. S hlediště hudebně-poe-\ntického může obé míti místa jedině v celých perio-\ndách či frázích, jak toho právě žádá výraz náruži-\nvosti. Pro vše to nemáme v hudbě žádných zna-\nmínek. Tyto jedině vepsány jsou v citlivou hrud\nlidskou, tam-li jich není, tu nepomůže metronom,\nzamezující leda hrubé přehmaty, ni jakékoliv zna-\nmínko.\nK. M. Weber v listu Prágerovi.\nKaždá skladba, vyjímaje pochod neb skladbu\ntaneční, postrádala by života a výrazu, světla a\nstínu, kdyby solový hráč neb orkesír se svým\nvůdcem přidržovali se přísně pořád jednoho tempa,\nneberouce ohledu k rozličným oznakům, vyžadu-\njícím různých modifikací. Každý hráč neb dirigent,\nvniknuvší v dobu iv ducha té které skladby, musí\ncítiti, kdy a kde nastoupiti musí změna pohybu,\nkteráž bývá často povahy tak jemné, že metronom\nje zcela zbytečný, ba nemožný.\nHyn, Mošeles,\n„The life of Beethoven.\"\nJak se krásné rhytmické formy vynalézají, ne-\nmůže žádný učitel učiti. Zvláštní dar, nové vyna-\nlézat!, náleží k zjevům nejzřídčejším, jakož se vůbec\nzdá, že rhytmus jest ještě nejméně vyvinutou částí\nnaší hudby.\nHektor Berli oz, „A travers chants.\"\nTakt slouží pouze co mechanická pomůcka\nk dorozumění se skladatele a zpěváka, jak mile\nsi však dokonale porozuměli, budiž odhozena stranou\nco spotřebovaný nástroj, jehož není potřeba a jenž\nslouží jen na obtíž.\nRich. Wagner, Sebr. spisy, sv. V.\nK o 1 o r i t.\nKolorit v hudbě jest instrumentace.— Postavit!\nzde nějaké pravidlo, jest již pro nesmírnou rozma-\nnitost hudebních skladeb věcí nemožnou, avšak, opí-\nrajíce se o živou, zkušenostmi vytříbenou obrazo-\ntvornost, můžeme přec dáti leckterá naznačení a to\nnazval bych v cyklickém souhrnu: mystikou nástrojů.\nUmění, na patřičném místě docíliti účinek bud!\nplným orkestrem, bud! jednotlivými násroji, jest\nhudební perspektivou.\nE. F. A. Hoffmanna:\nKreisleriana."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2123, "texte": "Některé hudební fráse a obraty jsou zcela beze\nvšeho účinku, dostanou-li jemného a umírněného\nvýrazu, kdežto mohou uciniti velmi krásný dojem,\ndostanou-li patřičného důrazu. Y případě opáčném\npřicházíme k výsledkům ještě u větší míře pře-\nkvapujícím: dáme-li libé, půvabné myšlénce výrazu\nnásilného, docílíme jen směšných a protivných účinků.\nHektor Berlíoz: „A travers chants\".\nKarakteristická stránka ínstrumentace odpovídá\nv hudbě zcela koloritu v malbě. Kdežto je nyní\nskvělá, nádherná, někdy skoro až přehnaná, byla\npřed koncem předešlého století skoro neznáma. Dle\nmínění našeho může studium dobrých vzorů rovněž\njako pokud se týče rytmu, melodie a umění výrazu\nhudebního, ovšem také zde ukázati hudebníku pravou\ncestu, jak ji lze ovládnouti, avšak bez specielního\nnadání každý přec jen málo dokáže. Tentýž:\n„A travers chants\".\nJako v malířství kolorit bez kresby není ničím,\ntaktéž v hudbě nutno, aby dříve byly vedeny linie\nmelodické, harmonické základy položeny a rytmické\nskupeniny utvořeny, nežli se ustanoví kolorit. Za\nnašich dob však se snad až příliš váhy klade na kolorit.\nRobert Franz, ústní sdělení.\nNástroje strunové jsou pravý národ kulturní,\nHellenové orkestru, naproti ídyliickým pastýřským\naneb orientálním přepychurnilovným národům dře-\nvěných nástrojů dechových, naproti válečným kme-\nnům trub, lesních rohů a pozaunů a barbarským\nhordám ofikleid, bombardonů, talířů a tureckých\nbubnů.\nDr. Amb r o s:\n„Kulturhistor. Bilder^.\nSestavení jednotlivých nástrojů musí býtí pro\nkaždou hudební větu takové, aby tato přišla k do-\nkonalému výrazu smyslnému. Jo ach. Raff:\n„Die Wagnerfrage/*\nVI.\nTvary hudební, věta.\nV umění na tom záleží: aby obsahu myšlenko-\nvému dostalo se přiměřeného, srozumitelného tvaru,\nkterýžto jej vznáší, aby tento nás netížil materiální\nsvou tíží. Moric Hauptman:\nListy k Hauserovi, sv. I.\nZvláštní obsah podmiňuje také zvláštní tvar;\njen v nejširších svých obrysech a v nejužších\njednotlivostech podroben jest všeobecně platným\nzákonům. Tentýž:\n„Die Nátur der Harmonik und Metrik.\"\nSprávnost skladby jest podmínkou, pod kterou\nvůbec teprv nějaký smysl vysloven býtí může.\nTamtéž."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-29_01#c016", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "280", "page_fin": "280", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.2.7", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.8", "debut_caractere": 2125, "fin_caractere_exclue": 2615, "texte": "Listárna redakce.\nP. J. P. vD. Srdečné díky. Bude nám vždy vítáno.\nP. Chl. v Chr. Litujeme, že Vám k dotazu Vašemu\nnemůžeme dáti dosud žádné určité odpovědi.\nCtěnýlll pp., kteří se k nám obrátili stran opatření ruského\nprozpevu: „Mnogaja Ijeta\", jehož lze užiti při všech slav-\nnostních příčinách, přípitcích, blahopřáních atd. a jež by každý\npevec český mel z paměti umeti, sloužiž k vědomosti, že ruské\ni srbské „Mnogo ljetsví\" vyjde v 58. sešitu „Hlaholu\", sbírky\nzpěvu pro mužské hlasy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-08-29-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-08-29_01#c017", "volume": "bmtnabd_1874-08-29_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "280", "page_fin": "280", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.2.8", "titre_corps": "K dnešnímu číslu přiložena jest VIII. hudební příloha: Motivy z Glinkovy zpěvohry: „Žizň za cáře\"", "titre_sommaire": "K dnešnímu číslu přiložena jest VIII. hudební příloha: Motivy z Glinkovy zpěvohry: „Žizň za cáře\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.8", "debut_caractere": 2617, "fin_caractere_exclue": 2746, "texte": "K dnešnímu číslu přiložena jest VIII. hudební příloha: Motivy z Glinkovy zpěvohry: „Žizň za cáře\"\npro piano upravil L. Procházka."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n29. srpna 1850 * Ant. Salieri, sklad, operní — v Lignano.\n„ „ 1808 f Fr. Cech (kněz řádu Premonstrátského), sklad.\nv Nelahozevsi. (Nar. v Hořicích r. 1759).\n„ „ 1866 I. provoz. Glinkovy zpěvohry „Život za\nčáře v Praze.\n30. „ 1809 * Ad. Bedř. Hess a, slovut. varh. a sklad.\nve Vratislavi.\n31. „ 1856 I. provoz. Lisztovy Ostřihomské mše\nv Ostřihomě.\n1. září 1653* Jan Pacheibl, výt. varh, a sklad. —v Erfurtě\na „ 1802*Egyd. Borzaga, výb. cellista (clen dvorní\nkapely vídeňské) v Praze.\nv „ 1816 I. provozování Spohrovy zpěv. „Faust\"\nv Praze.\n„ „ 1848 fF. Benjamin Gross, skladatel a cellista\nv Petrohradě.\n2. „ 1807 f Kazimír Ant. Castellieri, sklady, jakožto\nkap. kníž. Lobkovice v Liběovsi (vŽatecku).\n„ „ 1825 I. provoz. Sneidrova oratoria „Ztracený\nráj\" v Děvíně.\n3. „ 1818 I. provozováni Rossiniho zpěv. „Alžběta,\nkrálovna anglická\" ve Vídni.\n„ „ 1871-j-Em. V. Horák, výtečný sklad, církevní\nv Praze (v Bubenči).\n4. „ 1842 Slavnostní odhalení pomníku Mozartova\nv Solnohradě.\n„ w 1843 *Levoslav Bella, skladatel slovenský\nv Liptovském Sv. Mikuláši.\n„ „ 1869 Slavnostní provozování K. Loewe-ho oratoria\n„Mistr Jan Hus\" „Uměleckou besedou\"\nv novoměstském divadle v Praze. (Na oslavu\n5001eté památky narozenin Husových.)\n\nToman a lesní panna.\nSymfonický obraz Zděnka Fibicha.\n\n(Kritický rozbor.)\n(Dokončení.)\nV exposici článku svého blíže jsme promluvili\no jádru této pověsti národní, jak se nám jeví v dálším\npoetickém rozvedení u dvou podnebími, názory, po-\nvahou i vzděláním se lišících národů. Porovnali jsme\nv\nčeskou pověst, Celakovským v roucho básnické\noděnou, s národní dánskou baládou i shledali jsme,\nže tato poslední vyniká svým děsně dramatickým\nživlem co „tragedie osudu'' (Schicksalstragoedie)\nvedle české, jež opět příjemněji se dotýká citu našeho\nsvým lahodnějším, řekli bychom lidštějším duchem.\nV dánské pověsti neshledáváme žádné viny na hlavních\njednajících osobách ; tam věrnost nezlomná pojí dvé\nmilujících duší k sobě: v tom jakási neviditelná dé-\nmonická moc zasáhne železnou svou rukou v děj\na zdrtí pojednou štěstí rodinné. Statný junák umírá\nproto, že věrným byl svojí lásce a nedbal slibů\nsvůdné rusalky ; nad mrtvolou jeho sklání se v bolesti\nuejvyšší vetchá máti i nešťastná nevěsta. Toť zá-\nvěrečný obraz pověsti dánské; kdežto v české pověsti\nspíše můžeme považovati ono zasáhnutí vyšší mocnosti\nv osud Tomanův jaksi za poetické opsání samo-\nvraždy máme-li to již suše po prozaicku vyřknouti.\nToman skončil zcela „po lidsku\" život svůj ze žalu\nnad nevěrou nevěsty své. Básnická však obrazo-\ntvornost' národa českoslovanského, jež „olidňovala\" od\njakživa vody i lesy bytostmi báječnými, jej vydala\nv něžné ruce rusalek a lesních pannen. Zde vy-\nstupují veškeré postavy jasně, takřka plasticky\nz pozadí báje; zde netřeba v hudebním ohledu k dů-\nraznějšímu označení situace slova deklamovaného,\njako to nutně vyžaduje temný, dechem děsného osudu\nzastřený karakter pověsti dánské. V české pověsti,\nkde situace jedna po druhé kontrasty svými jasně\nna povrch vystupují a hudební illustraci beze všech\ndálších slov jsou dokonale přístupny, uhodil Fibich\nv symfonickém obraze svém, jak průběhem tohoto\npojednání ukážeme, s jemným ta&tem na onu pravou\nformu hudební, v níž každý detail ostře jest karakUf\nrizován a přec jako jedním proudem k celku dokonale\numěleckému se pojí.\nJiž v předešlém čísle jsme blíže naznačili, čím\nse liší forma čistě hudební od oné volné formy,\njakou předpisuje skladateli hudba programuí i vyřkli"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.2", "texte": "jsme, pokud se týče směru posledně naznačeného,\ndvě hlavní pravidla; a sice prvé zní: „forma výtvoru\nbásnického určuje skladateli formu pro výtvor jeho\nhudební;\" druhé pak co výsledek estbetického po-\nzorování zní: „je-li tato forma krásná, pak je dobrá,\nbyť by se i s dosavádními v hudbě užívanými pra-\nvidly formálními nesrovnávala.\"\nPři posuzování Fibichova obrazu symfonického\nmusíme tedy především jiným zřetel svůj k tomu\nobrátiti, pokud se forma hudební kryje s formou básně\na zda-li pochod základní idey jakož i vývoj psy-\nchologický lze v skladbě zmíněné podobně jako\nv básni Čelakovskébo sledovati? Abychom jasnějšího\npřehledu nabyli, probereme celou balladu dle jednotli-\nvých scén, jak po sobě následují.\nI. Aě již večerní temno se po krajině rozhostilo,\npřec nedbá toho Toman a, by nepokoj ňádra jeho\ntísnící ukojil, vsedne na kůň a hotoví se k odjezdu\ntam, kam jej touha nevýslovná táhne. Sestra zrakem\núzkostlivým a jakoby tušením neblahým sevřena se\njaksi s výstrahou táže:\n„Kam pojedeš, bratře milý,\nv této pozdní na noc chvíli\nCelou tuto počáteční situaci Fibich šťastně vo-\nlenými tvary tonovými znázornil. Temné stíny večera\na zejména onen výstražný ton otázky sestřiny\nvystupuje před zraky naše zřejmě již v onom d moll\nmotivu, jímž skladba počíná:\nMotiv ten se. doslovně opakuje, končí však\nv f-dur, přejde v a-moll, opakuje se v této poloze\na malou imitací třetího taktu, (jež zdá se býti takměř\nznázorněným znamením výstrahy) rozšiřuje se dal-\nším proudem sice v novou, však celkem příbuznou\nfrázi, jež končí střídavě nejprv v e-moll, podruhé\nv e-dur, načež opět se vynoří první motiv d moll,\nvystoupí s důrazem po druhé v poloze oktávové,\nnačež se sklání po harmoniích f dur, a-moll, c-dur\naž k e-dur v hluboké poloze, an tu pojednou při\njemném tremolu houslí na e vystoupí v lesním rohu\nnový motiv (poco piů vivace):\njejž možno slovo za slovem zpívati na slova Tomanova,\njimiž tento odpovídá sestře na otázku danou:\n„Do Podhájí k myslivci,\nmusím ke své dívčici.\"\nOstatně myslíme, že nebude nikdo ani na okamžik\nv pochybnosti o tom, co skladatel chtěl použitím\nlesních rohů v tomto místě naznaěiti i doufáme, že\ntuto situaci nemohl ani určitěji karakterizovati.\nS tímto motivem B, jenž, mimochodem řečeno, dů-\nležitou hraje roli v dálším provedení, pracuje nyní\nthematicky i rozvádí jej průběhem několika taktů\nv synkopicky, nepokojně rytmizovanou frázi s oznakem\n„accellerando\" 3.a 4. takt příkladu následujícího:\n\nFEUILLETON.\n\nRozpravy s Rossinim.\nZe zápisků Ferd. Hiliera.\n\n(Dokončení.)\nMluvili jsme jednoho dne mnoho o Cherubinim.\nRossini který žil v největší důvěrnosti s ním a jeho\nrodinou, vypravoval mi mnohé události. Mluvili\njsme o zvláštnostech jeho karakteru, v němž skrý-\nvala se dobromyslnost v skořápce nevlídnosti. „Zdá\nse, že cásť této nevlídnosti přešla též v jeho skladby,\"\npravil Rossini, „ale proto přece zůstane vždy veli-\nkým hudebníkem. Byl to ostatně ten nejhodnějsí\nčlověk, jakého si mysleti mohu. Znáte jinak něja-\nkého skladatele, který by se byl ve svém slohu\ntak změnil jak on?\nDřívější vlašské jeho opery ovšem nedají tušiti\nni v nejmenším budoucího skladatele „Medey.\"\nNekladl na ně však také žádnou váhu, neboť když\njsem si je od něj k prohlédnutí vyžádal, psal mi,\nže jsou to pouhé pokusy mladíka, který právě\nODUStiI školskou lavici.\n1\nA přece jsem mu jednou upomínkou na zpě-\nvohru „Griulio Sabini\" spůsobil velkou radost. Napsal\ntuto operu pro tenoristu Babiniho, u něhož jsem &e\npozději zpěvu učil. Babini mi z ní mnoho před-\nzpěvoval, nač jsem se i upamatoval, když jsem do\nPařiže přišel. Jednoho dne po obědě posadil jsem\nse u Cherubiniho ke klavíru a zpíval jsem mu písně\njeho mladosti. Jeho podivení bylo veliké, poněvadž\nnemohl pochopiti, jak jsem se k ním dostal\nradostí však slzel. Znal jste Salieriho a Wintera?\"\n„„Ni prvního ni druhého.\"\""}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.3", "texte": "Jest to pokračování dálší Tomanovy odpovědi:\nZnenadání nemám stání,\nzas mne čekej o svítání.\"\nNepokojně rytmizovaný tento spěch melodického\nproudu staví na okamžik opět svým výstražným\ntonem základní motiv A, jenž se nám objevuje celým\norkestrem mnohem mohutněji než dříve stupňovaný.\n11. Výstražná tato prosba sestřina:\n„Slyš, Tománku, radu mou,\nnedávej se doubravou \"\njest přetržena bujnými triole mi. Statný oř unáší\nroztouženého Tomana, jehož mysl zaměstnává jedině\nmyšlénka na myslivnu v Podhájí, kde dlí dívka jeho\nmilená. Zde hlavní vedou slovo nad rozbujněnými\ntriolami střídavě motiv B i €; můžeme je oba nazvati\nmotivy toužebné lásky. Převahy nabude nepokojně\nrytmizovaný motiv C, opakuje se neustále s větším\ndůrazem, trioly smyčcových nástrojů mění se v prud-\nkém kvapu v šestnácterky, an tu náhle zavzní v lesních\nrozích nápěv národní písně svatební (v b-dur),\njejž housle v jásavých trilkách na vysokém f pro-\nvázejí.\n111. Tímto použitím známé národní melodie, jež\nzpívá se vždy při námluvách v krajích českých na\nslova: „kdo chce mít růžičku živou, ten nesmí mít\nžádnou jinou\" atd., přivedl skladatel jednoduchým\nprostředkem právě v toto místo náležitého světla.\nToman kvapí v nejvroucnějším roztoužení ku své\nnevěstě a sotva dosáhne cíle touženého, zaznívají\nk němu zvuky svatebního veselí nevěsta jeho\nsnoubí se s jiným :\n„Hostí mnoho pospolu,\njizba plna hovoru.\nSmutkem Toman obklopen,\npatří s koně do oken:\nděvče láskou jen rozplývá,\nna ženicha se usmívá :\notec jedná námluvy \"\nMotiv lásky roztoužené změněn pojednou děsně\nzaburácí v nejhlubších polohách orkestru a neklidný\nonen motiv C po prudkém „accellerandn\" vzteklým\n„sforzandem\" se zaryje vše utichne, dlouhá\npauza nevýslovná bolest, jakoby vše myšlení\nnešťastného mládce na okamžik zastavila:\n„Toman koněm zatočil,\nv šíre pole poskočil,\nzaťal zuby, smračil čelo,\nkolem všecko neveselo.\"\n„Prudce hned, pak loudavě\nübíral se k doubravě.\"\nIV. Po generální pauze zazní dva takty „vý-\nstražného\" motivu A, adagio, pianissimo, jako táhlý\nvzdech co ozvěna oné výstrahy sestřiny: „nedávej\nse doubravou!'\" Však nedbá toho jezdec v šíleném\nbolu nad nevěrou bytosti nade vše milené a letí na\n9J\noři poplašeném přímo úprkem záhubě své vstříc\nk doubravě.\nTato čásť „Allegro sempře poco a poco cres-\ncendo\" znázorňuje opět divokým rytmem svým let\ncválajícího oře, však již na první pohled poznáváme,\njak daleko liší se tato illustrace cvalu od předešlé:\nKdežto dříve proud melodický se vlnil po kyprých\nvesele ku předu se řinoucích tri o lích, převládá\nv této části rytmus bouřlivou rapidností svou (takt\n6/8 •? y p *7 J £), jehož ostrosť jest zvýšena ještě\ntím, že jej markirují nástroje v nejvyšších polohách;\nkdežto zdrcený motiv lásky hněvným bolem sténá\nmezitím současně v nejhlubších polohách orkestru,\nv kontrabasech. Tímto kontrastem v karakterizaci\nrozličné duševní nálady jezdce, jenž chvátá zprvu\nna perutích touhy ku své nevěstě a nyní bolem\nzrazené lásky bičován, v šíleném letu se zoufalstvím\nv oku s větry o závod uhání bez cíle, bez uzdy,\ntímto v hudebním ohledu zdařile pimvedeném kon-\ntrastem dokázal skladatel opětně svůj jemnociti bystro-\nzrak pro postup psychologický i svou mistrnosť\nv užívání pravdivého, karakterističného výrazu hudeb-\nního. Zde poslouchá jej orkestr na pokyn i podává\nse ve všem jeho intencím.\n\n„Wintera jsem viděl v Miláně, když tam řídil\nprovedení svého „Maometta II.\" Bylo vté opeře\ndost pěkných věcí, jmenovitě se pamatuji na jedno\nterceto, v němž osoba za scénou zpívala širokou\nkantilénu, kdežto druhé dvě zpívaly na scéně v dra-\nmatickém dvojzpěvu; byla to práce velmi pěkná\na účinná.\"\n„„Salieriho jste viděl ve Vídni?\"\"\n„Ovšem; ten dobrý starý pán! Tenkráte skládal\nvášnivě kanóny, a přicházel pravidelně každého dne\nk nám k večeři, by si je dal zazpívati. Má paní,\njá, David a Nozzari večeřeli jsme obyčejně společně\na tvořili jsme slušný vokální kvartet. Konečně jsme\njiž dostávali závrať z těch nekonečných kanónů,\nprosili jsme tedy Salieriho, aby již toho nechal.\"\n„Jeho opera „Axur\" patří k mojim nejprv-\nnějšim hudebním zpomínkám.\nJsou v ní velmi pěkné věci, jako ve všech jeho\noperách. Übohý íSalieri! Vytýkalo se mu,\nže jest vinen na Mozartově smrti! Pomluva tato\nbyla velmi vážně rozšiřována. Jednou po kanónu\njsem se ho přímo zeptal: „Otrávil jste opravdu\nMozarta?\" On se přede mnou vztýčil hrdě a pravil:\n„Podívejte se na mne dobře, vyhlížím snad jako\nvražedník?\" A tak právě nevyhlížel.\"\n„„Žárlivým snad přece na Mozarta byl,\"\"\nprohodil jsem.\n„Možná, ale to přece připustíte, že od žárli-\nvosti k travičství je ještě hezký krok. —\"\n„„Který bohudíky hned každý neudělá, jinak\nby umírali skladatelé jako mouchy. Že však\no tomto starém pánu mluvíme, povídejte mi něco\no Šimonu Mairu, od něhož téměř nic neznám. Byl\nvynalézavým ?\" \""}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.4", "texte": "Ještě jednou ozve se fff grandioso v prvním\ntempu výstražný motiv A, ve vysoké poloze; však\nzaniká decrescendem pořáde hlouběji, až se ztratí\nv nejhlubších polohách nástrojů smyčcových ve spo-\njení s fagoty, jež v loudavém pohybu illustrují\ntajuplné děsné ticho temné doubravy. Náhle zazní\nčiperný trilek violy a vyšvihne se přes sekstolu až\nk oktávě, totéž opakují druhé, po třetí pak první\nhousle, jež podrží třepetavý trilek vysokého a, mezi\ntím co se ve foukacích dřevěných nástrojích ve vy\nsoké poloze pp. následující vzdušný motiv „lesní\npanny\" vynoří:\nV. Nyní rozpoutá se v celém orkestru báječný\nživot, takže v pravdě nevíme, zda-li se máme obdivovati\nspíše těm nad pomyšlení vzdušným tvarům hudebním,\ntomu kouzlu harmonickému, či chváliti bohatou invenci\nsladce opojné melodiky, s níž skladatel v dokonalé\ntéto části v pravém smyslu slova plýtvá. Ze čásf\ntato snad vzbudí kouzelnými, zvukovými effekty svými\nv mnohém jakousi reminiscensi na Berli o ze a jeho\netherickou vílu „Máb\", nespadá valně na váhu,\nponěvadž typus hudebního znázornění těchto vzdušných\nbytostí jest co ustálený od největších mistrův vždy\nv stejné formě užíván. Ostatně v této právě skladbě\nvyrůstá tato illustrace „lesní panny\" z celku postupně\na v spracování zejména motivicko-thematickém, jakož\ni detailovanou karakterizací vyniká samostatným,\noriginelním rázem.\nTato čásf, v níž spočívá těžiště celé skladby,\njest až ku katastrofě nejsiřeji rozpředena a v ní\nse též jeví mistrná obratnost Fibichova v zacházení\ns orkestrem ve světle nejpřízuivějším. Zde pracuje\nskladatel hlavně s dvěma motivy a sice s naznačeným\nušlechtilým motivem (D) „lesní panny\", jejž později\ntéž ve volném pohybu přináší as druhým motivem,\njenž vyvinut jest ze známého nám již motivu lásky\n(B) a dále jest rozšířen vroucnějším stupňováním\nmelodickým.\nV tomto závěrečném oddílu překypuje vroucnost\nbohaté invence v tak úchvátné míře, že směle\ntvrditi můžeme: tak vřelým, opravdovým dechem\nlásky smyslné, jež vane z těchto opojných plamenů\nzvučících, že málo zajisté skladeb v novější době\nkomponovaných se vykázati může, vyjmeme-li Wa-\ngnerův známý dvojzpěv mezi Tristanem a Isoldou,\njehož tropickému žáru rozkoše smyslné nikdo, ba\ni největší odpůrce velkého toho muže, neodolá.\nK tak rozechvěnému stupňování byl skladatel náš\novšem postupem básně samé donucen:\n„To kdy panna zpívala,\nv ústa jezdce líbala,\nv náručí ho objala.\nTomanovi srdce plesá,\nuzdu pouští, s koně klesá —\"\nZde nebylo vyváznutí ze svůdného okolí trůnu\nVenušina. O detailech závěrečného oddělení této\nskladby nemožno se na místě tomto rozepisovali;\nposkytujeť téměř každý takt nových zajímavých krás.\nMusíme míti strpení až do příští saisony kon-\ncertní, kde doufáme se na programu filharmonikův\nnašich na jisto setkati s velezdařilým tímto dílem.\n\n„On se snad neproslavil svou vynalézavostí tak,\njako tím, že v Itálii uvedl první pravý dramatický\nživel v platnost. Též na rozšíření instrumentace\nu nás měl on a Paer největšíhu vlivu.\nViděl, vlastně slyšel jsem ho jednou, když již\nbyl starcem, ve Veroně jednou mši dirigovati, pře-\nhlušil sbor i orkestr tlučením papírovým svitkem,\nkterý mu byl taktovkou.\"\n„Znáte skladby Joinelliho?\" tázal se Rossini.\n„„Církevní ano, nikoliv opery.\"\"\n„On byl nejgenialnějším skladatelem své doby.\nNikdo nedovedl zacházeti s hlasem jako on, jeho\nvěty v pomalém tempu jsou neskonale krásné co\ndo stránky melodické.\"\n„„Za našich dnů, myslím, by se nedocílilo tím\nvelkého účinku.\"\"\n„Tvary v našem umění mění se ovšem velmi,\na poměry ty jsou velmi důležité.\"\n„„Dřívější vlašští pěvci zajisté dovolili si mnohem\nvíce nežli nynější; čteme totiž a slýcháme o jejich\nkromobyčejné virtuositě, však písně, které sklada-\ntelé pro ně psali, jsou velmi jednoduché.\"\"\n„Tehdejší operní skladatelé hráli ovšem jen podří-\nzenou úlohu, podávali pěvcům toliko náčrtky, které\nsi oni dle libosti doplňovali. Však mužové jako\nDurante, Lotti a Jomelli zůstanou vždy velkými\nmistry.\"\nByla to poslední rozmluva, poslední den, který\njsem v Trouvillu ztrávil.\nDruhého dne z rána Rossini odjížděl. Ač jsem\njej opět za několik dní v Páříži spatřiti měl, bylo\nmi přece úzko okolo srdce, když do vozu vsedal.\n\nA.R."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.5", "texte": "Pokud se týče závěrku skladby, dlužno po-\ndotknouti, že poznenáhlu klesá proud rozbouřený\na překrásný motiv „lesní panny\" (D) se v přidušeném\ntonu čella mírným pohybem (andantino) rozezvučí\norkestrem, až poznenáhlu vyhasne; načež co závěrek\nse naposledy ještě jednou vynoří výstražný motiv A,\njimž skladba byla započala. Celek končí i zde\npřísně dle konečného vývinu ideí básníkových:\n„Sestra k oknu přiskočila,\na rukama zalomila:\n„Bratře můj, bratříčku můj!\nkde skonal jsi život svůj!\"\nElegický ton výstražného motivu zachoval jak\nv rozhodných situacích, tak i na konci nadvládu\nsvou. Obraz hudební tím nabyl jednoty i ladné\nzaokrouhlenosti.\nForma celku, jež jak jsme shledali přísně\ndle formy básně jest rozvinuta, jest v ohledu hudeb-\nním krásná tedy i dobrá.\nPokrok, jejž Fibich prací touto učinil od po-\nslední sve skladby ze genru symfonické básně\n(„Záboj a Slavoj\") jest v každém ohledu úžasný.\nHudební literatura českoslovanská může býti vším\nprávem hrdou na tak vzácnou, plodnou jakož i ne-\núnavnou tvůrčí sílu junáckého skladatele našeho.\n\nV. Novotný.\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Pařížský „Figaro\" sděluje, ze se již také\ni Fr. Liszt stal předmětem amerikánské spekulace.\nNeboť prý mu nabízí jeden impresario jeden milion,\nzaváže-li se, po jistou dobu v Americe koncertovati.\nZdá se však, praví „Figaro\", že Liszt nabídnutí\ntoto nepřijal.\n** Z Budapešti. V národním divadle maďarském\npřipravuje se pro zimní sezonu Wagnerova zpěvo-\nhra „Rienzi\" a Verdiho „Aida\".\n** Na místo H. Vieuxtempsa, jenž se nyní usadil\nv Paříži, povolán co profesor houslí na konservatoř\nv Bruselu výtečný polský umělec J. Věňavsky,\n** Jako se Verdi proslavil u Vlachů svým\nrekviem, jež složil na pocesť zesnulému básníku\nManzonimu, tímtéž spůsobem oslavil skladatel de\nG i o s a, v Neapoli žijící, památku Donizettiho, napsav\nvelikou mši smuteční ku jeho poctě.\n** Z Grmundenu. Pianista Lud. Breitner kon-\ncertoval zde s houslistou J. Hellerem s výborným\núspěchem. Hráli mezi jiným A. Rubinsteina sonátu\ndo g-dur a Goldmarkovu suitu pro piano a housle.\n** Skladatel a dvorní kapelník J. Rietz\nv Drážďanech slaví dne 31. října b. r. své 401eté\njubileum co dirigent operní.\n** Brendlův výtečný spis „Geschichte der\nMusik\" vyjde za krátko v novém (pátém) vydání.\nDr. Fr. Stade, jenž s zesnulým stál u vroucím\nsvazku přátelském, dokončil jej až k nejnovějším\ndobám. Tentýž přednáší dějiny, a aesthetiku hudby\nna hudební akademii v Lipsku.\n** J. Massmanny ředitel hudební ve Výmaře,\npřipravuje k tisku zajímavou monografii nDie Orgel-\nbauten des GrossherzogthumsMecklenburgSchwerin,\"\nvnížto zvláště obšírně pojednáno bude o znamenitých\nopravách a vynálezech slovutného stavitele varhan\nLadegasta, zejména pneumatiky varhanní.\n** Lipská firma nakladatelská Breitkopf\n& Hár t e 1 otevřela subskripci, koncem t. m. po-\nčínající, na úplné vydání veškerých skladeb Mendels-\nsohnových, kteréž uspořádáno bude tímtéž spů-\nsobem, jako krásné vydání skladeb Beethovenových.\n** Ze Sondershausenu. (Pův. dopis.) Poslední\ndva koncerty, odbývané dne 9. a 16. srpna, před-\nvedly posluchačům skorém samé novinky, které\nvšak nebyly s to náladu obecenstva oživiti. První\nkoncert seznámil nás se skladbami pro orkestr od\nHanuše z Bůlovů, o kterých mi nelze s dobrým\nsvědomím říci, že by uchu jak znalce tak i nezna-\nlého přespříliš lahodily, jsouť to 1. Intermezzo\nguerriero a2. Funerale. Celek byl arciť exaktně\ndvorní kapelou interpretován, nicméně neprospěly\n4 předchozí zkoušky pranic ku pochopení obou\njmenovaných skladeb jak se strany účinkujících,\ntak i se strany posluchačů. Pakli p. z Bůlovů krásu\nhudební tím docíliti chce, když dissonance na se\nhromadí a přespříliš plechu holduje, tož nemohu,\nnež litovati jej. Mimo toho provedena v prvním\noddělení předehra k „Meistersingrům\" od Richarda\nWagnera patrně dosvědčeno i tu, že skladba\ntato vzdor své uznané významnosti a smělosti mo-\ntivů a jich upotřebení co hudba čistě koncertní\nvelmi nejisté postavení zaujímá, jinak arciť se má\nco předehra opery. Druhé oddělení bylo jaksi čest-\nným zápasem mezi přívrženci hudby Lisztovy a\nBerlioz-ovy. Prvnějšího mistra provedena symfonická\nbáseň „Prométheus\" a Berlioz zastoupen byl milo-\nkrásnou „fantastickou symfonií.\" Ač neupírám skladbě\nLisztově mnohé mohutné momenty, které svůj geniální\npůvod prozrazují, toť přece symfonie tato bledne v po-\nrovnání s Berliozovou skladbou. Uznati se musí u\n„Prometheusa\" čistě thematická, přísně provedená\npráce, avšak mnoho nedostává se u tohoto plodu\nvelmistra Liszta, co ve „fantastické symfonii\" skorém\npřekypuje a toť jsou: přebohatá rozmanitost motivů,\npřekvapující jemná instrumentace a jmenovitě bujná,\nbezuzdná fantasie. Pisatel řádků těchto byl pře-\nkonán rozličnými dojmy, kterými skladba bo-\nhužel ve vlasti velmistra toho málo ceněná, účin-\nkuje. Z pěti vět: (1. „Snivé obrazy náruživosti\",\n2. „Na plesu\", 3. „Na venkově\", 4. „Chod na po-\npraviště\" a 5. „Sen noci Svatojanské\") hromovým\npotleskem da capo žádaný byly tři a sice 2., 4.a 5.\nArciť vyhověno žádosti této. Ano počasí v tento\nden nepříznivo bylo, odbýván odpoledni koncert\nvečer v divadle a večerní ponechán pro budoucí ne-\nděli. Druhý koncert dne 16. t. m.(12. této se-\nzony). Koncertní ouverturou z E-dur od J. J.\nAberta otevřen 12. ze samých novinek sestavený pro-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.6", "texte": "gram. Skladba tato nemá vzdor svým překvapujícím\nkombinacím a efektům pražádného vlastního, původ-\nního života. Nemýlím-li se, i pražští kritikové nepřijali\npři poslední interpretaci této skladby pražskou kon-\nservatoří plod tento příliš roznícené. Svojí zvláštní\noriginalitou vydobyla si přízně zejména od židov-\nských posluchačů „Hebrejská melodie\" od R. Franze.\nCo ohnisko px vého oddělení skvělo se „koncertní\ndivertimento\" (idyllická scéna) pro flétnu, hoboj,\nklarinet, fagot a lesní roh od J. Rietze s průvodem\norkestru. Solová čísla hráli pánové: Heindl, Hofř-\nmann, Schomburg, Barthel I.a Pohle. Symfonická\nbáseň „Julinacht\" od Gr. Riemenschneidera nemá\nnic významného do sebe, leda jedinou scénu, která\nvšak fatálně upomíná na „Venušin vrch v Tann-\nháuseru\" od Wagnera. V druhém oddělení prove-\ndena „Lenora\", symfonie z E-dur od J. Raffa.\nProgram večerního koncertu byl následující: 1. Ouver-\ntura Catela. 2. Andante z tragické\nsymfonie od Fr. Šuberta. 3. Pochod z kant. „Ruinen\nv. Athén\" od Beethovena. 4. Musikaiische Miniaturen3\nkarakt. skladby od J. Mír. Webra. 5. Ouvertuře\n„Ďáblův podíl\" od Aubera. 6. Loreley-Finale od\nMendelssohna. Budoucně promluvím dle slibu svého\no slavnosti hudební v Curychu.\n\nW.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* K slavnostnímu představení dne 7. září b. r.,\njemuž přítomen bude Jeho Veličenstvo císař František\nJosef, určena jest Nikolai-ova zpěvohra „Veselé\nženy Vindsorské\". Litujeme, že volba nepadla\nna některou z našich domácích zpěvoher a že takto\nodejmuta skladatelům našim vhodná příležitost se\nvyznamenati.\n* Zemský výbor vypisuje veřejný konkurs\nna uprázdněné místo učitele a zároveň var-\nhaníka v pražské zemské káznici s ročním služným\n600 zl. a 200 zl. přibytečného.\n* P. Jan Horák, chvalně známý kotovitel hu-\ndebních nástrojů v Praze, obdržel tyto dny velmi\nlichotivý připiš z Stavropolu (na Kavkaze), kamž\npred nějakým časem na objednání zaslal krásnou\nflétnu, v jeho závodě shotovenou. Nyní obdržel\nopět novou objednávku.\n* Dr. K. Rliebertj ctěný náš spolupracovník,\ndokončiv na konservatoři Mnichovské pod Rhein-\nbergrem svá studia, zejména z „instrumentace\"\na „nauce o formách hudebních,\" komponoval ku\nzávěreční celoroční zkoušce první své větší dílo\na sice baladu „Wittekind\" pro sbor, solové\nhlasy a orkestr, jež přijata byla od všech znalců\ns pochvalami největšími. Mnichovský jeden list\nzmiňuje se o skladbě té následovně: „P. Klieber-\ntova skladba vyznamenává se zdařilou formou i\núčinkem mohutným, prozrazuje smysl pro karakte-\nrisaci i jeví vřelé cítění, jakož i důkladnou znalost\nzvukových efektů, což slouží ku nejvyšší cti autoru,\njenž se mimo to mnohostranně řízení koncertů\ns obezřelostí súčastnil.\" Provedení bylo ovšem\nvelmi zdařilé: čítalf zdárně secvičený orkestr co\ndo síly 20 houslí, zpěváků bylo 300 a sola byla\nnejlepšími pěvci obsazena. Doufáme pevně, že\nv krátké době se i Pražské obecenstvo setká\nv koncertním sále s některými pracemi tohoto vele-\nnadaneho i všestranně vzdělaného skladatele našeho.\n* Z Mladé Boleslavi, Dne 30. t. m. uspořádá\nzde v divadle městském koncert pianistka sl. Marie\nKrieše-ova (žákyně hud. ústavu p. Vaňouse) za\nspoluúčinkování p. J. Vaňouse a některých pánů\nzdejších s programem velmi zajímavým.\n* Z Králové Dvora. Slavnost otevření „Hankova\ndomu a divadla\" odbývati se bude dne 26., 27.\na 28. září b. r. za účastenství hojně se přihlásivších\nspolků vlasteneckých. V sobotu dne 26. září uspo-\nřádán bude večír průvod městem s hudbou a lampiony\ni přednešeny budou zpěv. spolky některé sbory.\nV hlavní den slavnostní dne 27. září sejdou se po\nmši svaté veškeří spolkové, deputace a hosté za\n„šindelářským\" předměstím, odkud sestavený průvod\npohybovati se bude do Hankovy zahrady. Na místě\nslavnostním, před budovou Hankova domu a divadla,\nzapějou pěvci po uvítací řeči zástupce města slav-\nnostní kantatu od K. Tysovského, načež následuje\nslavnostní řeč a po té pro sbor K. Tysovským upra-\nvená píseň Hankova „Vystavím si skrovnou cha-\nloupku\". Večír uspořádáno bude slavnostní před-\nstavení divadelní i provozovati se bude dramatická\nhra „Jaroslav, vítěz nad Tatary\". Dne 28. září\nsloužena bude velká mše v chrámu Páně, vjehožto\nvěži nalezen byl „rukopis královédvorský\". Odpoledne\nuspořádán bude zahradní koncert, v němžto vystoupí\nchvalně známá kapela horníků ze Svatoůovic a večír\nslavnostní ples.\n* Z Chrudimi, P. Karel ze Slavkovských\nuspořádá zde koncert v neděli dne 30. t. m. za\nspoluúčinkování p. J. Lva, člena české opery a p.\nstarosty Klimeše. Sdělujeme tuto podrobný program:\n1. Sonata do C-dur pro klavír od K. M. Webra.\n2. Písně, zpívá Josef Lev. 3. a) Polonéz do cis\nmoll od Chopina, b) Novelleta od Schumana. c) Gam-\npanella od Liszta. 4. Dvojzpěv pro tenor a bas\nz opery „Němá z Portici\" od Aubera. 5. Rhapsodie\nuherská č. 14. od Liszta. 6. Písně, zpívá Josef Lev.\n7. Svatební pochod a tanec vil ze „Snu noci Svato-\njanské\" od Mendelssohna, v úpravě pro klavír od\nLiszta.\n* Z Dobříše. (Pův. dop.) Nově zřízený náš\nspolek „Přátelé hudby na Dobříši* vstoupil\n22. srpnem 1874 v život, uspořádav na oslavu na-\nrozenin J. V. císaře a korunního prince Rudolfa\nhudební produkci. Jak nadšeně lne občanstvo do-\nbříšské ku spolku tomuto, který čile rozvijí činnost\nsvou přes všechna neblahá proroctví svých nepří-\nznivců, toho na důkaz stůjtež zde následující dáta:\nDne 15. t. m. okdržel zařizující komitét (pp. M.\nOpit, J. Pára a M. Pek) c. k. místodržitelstvím\nstvrzené stanovy. Dne 16. t. m. svolal komitét"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.7", "texte": "valnou hromadu, kdež mimo jiná ustanovení vyko-\nnána byla volba správního výboru, která měla ná-\nsledující výsledek: Za protektora spolku zvolen\njednohlasně p. Jeroným, hrabě z Marmsfeldů, za\npředsedu p. Martin Opit, kníž. kancelářský správce,\nza místopředsedu p. Václav Henn, městský rada,\nza jednatele p. Josef Pára, učitel, za pokladníka\np. Mikuláš Pek, kníž. příručí, za znalce hudby\ninstrumentální p. Anděl Karel, za znalce zpěvu\np. Jindřich Skřivr \\ řídící učitel, za znalce piana\np. Lukáš Jind., centrální správce, za důvěrníka\n(obřadníka) p. Em. Filípek, učitel. Do výboru dále\nzvoleni pánové: p. Jan Lackinger, okresní soudce,\np. Mat. Skála, soudní adjunkt, p. Dr. Jan Štěpán\na p. Leopold Železný, první městský rada. Všichni\nhodnostáři zvoleni jednohlasně a mimo p. Lukáše,\nkterý se dosud nerozhodl, ochotně volbu přijmuli.\nUstanoveno též, zařídifci hudební zábavy: I. na den\n22. srpna, 11. na 7. září a 111. na konec září b. r.\nDne 17. srpna skládány příspěvky a přijímáni noví\nčlenové, jichž počet vzrostl dosud na 107. Svolána\ntoho dne výborová schůze, která vyslala p. Anděla\na J. Páru ku zakoupení piana. Dne 18. koupeno\npiano Šnáblovo v osvědčeném skladu p. Mika v ceně\n335 zl., pak viola, musikalie a jiné spolku potřebné\nvěci. Ku produkci ustanoven program následující:\n1. Hymna rakouská. 2. Smyčcové kvarteto od\nMendelssohna. 3. Sbor „Křižáci\" od Bažina. 4. Po-\nlonéz od Bedř. Chopina pro piano. 5. Solová píseň\ns průvodem piana. 6. Přednáška na housle. 7. „Vě-\nnování,\" transkripce Sumanovy písně od Liszta.\n8. Solová p.seň s průvodem piana. 9. Sbor „Vlasti\"\nod A. Tovačovského. Co se týče provedení jednot-\nlivých partií uvedeného programu, musím zmíniti\nse, že zvláštní ozdobou produkce byly solové vý-\nkony p. Em. Hessa, který svou výtečnou hrou na\npiano obecenstvo tak rozjařil, že jej mimo uvede-\nných čísel na programu ještě ku dvojímu vystou-\npení hlučným potleskem přimělo. Zvláště něžného\nuznání dostalo se ještě p. Hessovi podáním tří\nkrásných kytic. Sbory: „Křižáci\" a „Vlasti\" po\ntřech toliko zkouškách přednešeny šly nad očekávání\ndobře. Výsledek svědčil o zvláštní spůsobiiosti sil\nve sboru účinkujících. Přednáška p. Anděla na\nhousle byla výtečná, jakž od tak osvědčené síly\nnijak nelze ani očekávati. Ku konci zprávy své\nmusím ještě podotknouti, že spolek přistoupil co\nčlen k „Matici hudební\" a zvolil za orgán svůj ča-\nsopis „Dalibor\". > _______\n\nip.\n\nSmĕs.\n\nMyšlénky o hundbě.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě.\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRhytmus.\n(Pokračování.)\nTakt (tempo) nemá býti samovládně zdržujícim\nneb ženoucím kladivem mlýnským, nýbrž má býti\nskladbě tím, co jest tepobití životu lidskému. Neníf\npomalého tempa, v němž by nebylo míst, vyžadu-\njících rychlejšího pohybu, nemá-li se celek vléci.\nNeníf rovněž žádného presta, kteréž by nevyžado-\nvalo protivu klidnějšího přednesu jistých míst, aby\nvýraz netratil přeháněním. Avšak pro Bůh nechť\nse nikdo nemíní oprávněným k onomu střeštěnému\nspůsobu přednesu, jímžto se jednotlivé takty\nzcela libovolně zpotvořují. Rychlení či zdržování\ntempa nesmí vzbuzovati nikdy pocit pohybu ne-\npravidelného, násilného. S hlediště hudebně-poe-\ntického může obé míti místa jedině v celých perio-\ndách či frázích, jak toho právě žádá výraz náruži-\nvosti. Pro vše to nemáme v hudbě žádných zna-\nmínek. Tyto jedině vepsány jsou v citlivou hrud\nlidskou, tam-li jich není, tu nepomůže metronom,\nzamezující leda hrubé přehmaty, ni jakékoliv zna-\nmínko.\nK. M. Weber v listu Prágerovi.\nKaždá skladba, vyjímaje pochod neb skladbu\ntaneční, postrádala by života a výrazu, světla a\nstínu, kdyby solový hráč neb orkesír se svým\nvůdcem přidržovali se přísně pořád jednoho tempa,\nneberouce ohledu k rozličným oznakům, vyžadu-\njícím různých modifikací. Každý hráč neb dirigent,\nvniknuvší v dobu iv ducha té které skladby, musí\ncítiti, kdy a kde nastoupiti musí změna pohybu,\nkteráž bývá často povahy tak jemné, že metronom\nje zcela zbytečný, ba nemožný.\nHyn, Mošeles,\n„The life of Beethoven.\"\nJak se krásné rhytmické formy vynalézají, ne-\nmůže žádný učitel učiti. Zvláštní dar, nové vyna-\nlézat!, náleží k zjevům nejzřídčejším, jakož se vůbec\nzdá, že rhytmus jest ještě nejméně vyvinutou částí\nnaší hudby.\nHektor Berli oz, „A travers chants.\"\nTakt slouží pouze co mechanická pomůcka\nk dorozumění se skladatele a zpěváka, jak mile\nsi však dokonale porozuměli, budiž odhozena stranou\nco spotřebovaný nástroj, jehož není potřeba a jenž\nslouží jen na obtíž.\nRich. Wagner, Sebr. spisy, sv. V.\nK o 1 o r i t.\nKolorit v hudbě jest instrumentace.— Postavit!\nzde nějaké pravidlo, jest již pro nesmírnou rozma-\nnitost hudebních skladeb věcí nemožnou, avšak, opí-\nrajíce se o živou, zkušenostmi vytříbenou obrazo-\ntvornost, můžeme přec dáti leckterá naznačení a to\nnazval bych v cyklickém souhrnu: mystikou nástrojů.\nUmění, na patřičném místě docíliti účinek bud!\nplným orkestrem, bud! jednotlivými násroji, jest\nhudební perspektivou.\nE. F. A. Hoffmanna:\nKreisleriana."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740829-01.1.8", "texte": "Některé hudební fráse a obraty jsou zcela beze\nvšeho účinku, dostanou-li jemného a umírněného\nvýrazu, kdežto mohou uciniti velmi krásný dojem,\ndostanou-li patřičného důrazu. Y případě opáčném\npřicházíme k výsledkům ještě u větší míře pře-\nkvapujícím: dáme-li libé, půvabné myšlénce výrazu\nnásilného, docílíme jen směšných a protivných účinků.\nHektor Berlíoz: „A travers chants\".\nKarakteristická stránka ínstrumentace odpovídá\nv hudbě zcela koloritu v malbě. Kdežto je nyní\nskvělá, nádherná, někdy skoro až přehnaná, byla\npřed koncem předešlého století skoro neznáma. Dle\nmínění našeho může studium dobrých vzorů rovněž\njako pokud se týče rytmu, melodie a umění výrazu\nhudebního, ovšem také zde ukázati hudebníku pravou\ncestu, jak ji lze ovládnouti, avšak bez specielního\nnadání každý přec jen málo dokáže. Tentýž:\n„A travers chants\".\nJako v malířství kolorit bez kresby není ničím,\ntaktéž v hudbě nutno, aby dříve byly vedeny linie\nmelodické, harmonické základy položeny a rytmické\nskupeniny utvořeny, nežli se ustanoví kolorit. Za\nnašich dob však se snad až příliš váhy klade na kolorit.\nRobert Franz, ústní sdělení.\nNástroje strunové jsou pravý národ kulturní,\nHellenové orkestru, naproti ídyliickým pastýřským\naneb orientálním přepychurnilovným národům dře-\nvěných nástrojů dechových, naproti válečným kme-\nnům trub, lesních rohů a pozaunů a barbarským\nhordám ofikleid, bombardonů, talířů a tureckých\nbubnů.\nDr. Amb r o s:\n„Kulturhistor. Bilder^.\nSestavení jednotlivých nástrojů musí býtí pro\nkaždou hudební větu takové, aby tato přišla k do-\nkonalému výrazu smyslnému. Jo ach. Raff:\n„Die Wagnerfrage/*\nVI.\nTvary hudební, věta.\nV umění na tom záleží: aby obsahu myšlenko-\nvému dostalo se přiměřeného, srozumitelného tvaru,\nkterýžto jej vznáší, aby tento nás netížil materiální\nsvou tíží. Moric Hauptman:\nListy k Hauserovi, sv. I.\nZvláštní obsah podmiňuje také zvláštní tvar;\njen v nejširších svých obrysech a v nejužších\njednotlivostech podroben jest všeobecně platným\nzákonům. Tentýž:\n„Die Nátur der Harmonik und Metrik.\"\nSprávnost skladby jest podmínkou, pod kterou\nvůbec teprv nějaký smysl vysloven býtí může.\nTamtéž.\n\nListárna redakce.\nP. J. P. vD. Srdečné díky. Bude nám vždy vítáno.\nP. Chl. v Chr. Litujeme, že Vám k dotazu Vašemu\nnemůžeme dáti dosud žádné určité odpovědi.\nCtěnýlll pp., kteří se k nám obrátili stran opatření ruského\nprozpevu: „Mnogaja Ijeta\", jehož lze užiti při všech slav-\nnostních příčinách, přípitcích, blahopřáních atd. a jež by každý\npevec český mel z paměti umeti, sloužiž k vědomosti, že ruské\ni srbské „Mnogo ljetsví\" vyjde v 58. sešitu „Hlaholu\", sbírky\nzpěvu pro mužské hlasy.\n\nK dnešnímu číslu přiložena jest VIII. hudební příloha: Motivy z Glinkovy zpěvohry: „Žizň za cáře\"\npro piano upravil L. Procházka."}]}