{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_sha256": "0b1c1643ffb8ddaff05c4c4e4307d13a607a3c7886fdb8cbc8aa0e83a60a78ae", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/09/12_01/bmtnabd_1874-09-12_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-12_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "289", "page_fin": "289", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1200, "texte": "Památné dni hudební.\n\n12 září 1739 † Reinhard Keiser, op. sklad. - v Kodani.\n„ „ 1764f Jan. Fil. Rameau, slovut. theor. a sklad.\nv Paříži.\n„ „ 1789f Fr. Richter, sklad. v Štrasburku (nar.\nv Holešově na Moravě).\n„ 1818* The o dor Kullak, (dr. jur.) skladatel\nv Krotoczyně.\n13. „ 1819*Klara Wie ck-Šumann o vá, výteč. pian.\na skladatelka - v Lipsku.\n14. „ 1788 fK. Fil. Em. Bac h, slov. sklad. v Hamburku.\n„ „ 1830 I. provoz. Loewe-ho oratoria „Sboření\nJerusalema\" v Štětině.\n„ „ 1854f Jind. Rettigova, op. zpěv. vMnichové.\n15. „ 1782f Carlo Broschi, nazv. Farinelli, slovutný\nzpěvák v Bologni.\nw „ 1831 *Sal. Jadassohn, skladatel —ve Vratislavi.\n3, „ 1835 I. provoz. Věrstovského zpěv. „Askol-\ndova mogyla\" v Moskvě.\n16. „ 1849fFrant. Pechácek, housl. a sklad., jakožto\nkoncertní mistr v Karlsruhe (nar. 1795 ve Vidni,\nsyn skladat. Frant. Pechácka z Ústí nad\nOrl., zemřel 1821 ve Vídni.)\n17. „ 1762 f Frant Geminiani, slovut. housl. a sklad.\nv Dublině.\n„ „ 1823* Vojt. Gross, prof. fagotu na konservatoři\npražské v Bestvíni.\n18. „ 1606fVácslav Ryehnovius, výb. varhaník\nv Českém Brodě.\n„ „ 1857 fK. Kurpinski, polský skladatel operní\nve Varšavě.\n„ „ 1870 I. provoz. Bendlovy zpěv. „Břetislav\"\nv Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-12_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "289", "page_fin": "289", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.2.1.1", "titre_corps": "12 září 1739 † Reinhard Keiser, op. sklad. - v Kodani.", "titre_sommaire": "12 září 1739 † Reinhard Keiser, op. sklad. - v Kodani.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1200, "texte": "12 září 1739 † Reinhard Keiser, op. sklad. - v Kodani.\n„ „ 1764f Jan. Fil. Rameau, slovut. theor. a sklad.\nv Paříži.\n„ „ 1789f Fr. Richter, sklad. v Štrasburku (nar.\nv Holešově na Moravě).\n„ 1818* The o dor Kullak, (dr. jur.) skladatel\nv Krotoczyně.\n13. „ 1819*Klara Wie ck-Šumann o vá, výteč. pian.\na skladatelka - v Lipsku.\n14. „ 1788 fK. Fil. Em. Bac h, slov. sklad. v Hamburku.\n„ „ 1830 I. provoz. Loewe-ho oratoria „Sboření\nJerusalema\" v Štětině.\n„ „ 1854f Jind. Rettigova, op. zpěv. vMnichové.\n15. „ 1782f Carlo Broschi, nazv. Farinelli, slovutný\nzpěvák v Bologni.\nw „ 1831 *Sal. Jadassohn, skladatel —ve Vratislavi.\n3, „ 1835 I. provoz. Věrstovského zpěv. „Askol-\ndova mogyla\" v Moskvě.\n16. „ 1849fFrant. Pechácek, housl. a sklad., jakožto\nkoncertní mistr v Karlsruhe (nar. 1795 ve Vidni,\nsyn skladat. Frant. Pechácka z Ústí nad\nOrl., zemřel 1821 ve Vídni.)\n17. „ 1762 f Frant Geminiani, slovut. housl. a sklad.\nv Dublině.\n„ „ 1823* Vojt. Gross, prof. fagotu na konservatoři\npražské v Bestvíni.\n18. „ 1606fVácslav Ryehnovius, výb. varhaník\nv Českém Brodě.\n„ „ 1857 fK. Kurpinski, polský skladatel operní\nve Varšavě.\n„ „ 1870 I. provoz. Bendlovy zpěv. „Břetislav\"\nv Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-12_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "289", "page_fin": "290", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.2.2", "titre_corps": "Melodie na cestách.", "titre_sommaire": "Melodie na cestách.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.1", "debut_caractere": 1202, "fin_caractere_exclue": 3410, "texte": "Melodie na cestách.\nNeustálý vývin, nekonečná proměna a obnova\nforem toť jest podstatným heslem všeho tvoření\nhudebního. Nejživěji vystoupí nám pravda slov\ntěchto před oči, pakliže stopujeme stejné či příbuzné\ntvary hudební v prvopočátcích vývoje v rozličných\ndobách i u rozličných národův a tu porovnáváním\nsnadně najdeme onu zlatou nit souvislé příbuznosti,\nkterá často dosti zřejmě nevystupuje, ano často\nzdánlivě chyběti se zdá: však vždy tu jest a po-\nzorným hledáním se vždy konečně vypátrati dá ona\nkouzelná nit, na níž se veškeré úkazy od prvopo-\nčátečního pokusu v hudbě až ku dnešním dnům do-\nkonalého vývoje co perly stejnorodé seřaditi dají.\nPři tomto bádání a pátrání jest vždy hudebník\ndaleko lépe v tom u porovnání s přírodozpytcem.\nNeboť material tohoto posledně jmenovaného leží\nrozmetán a často v místech nepřístupných uložen\nv alluvium či hluboko pohřben v samé kostře naší\nzeměkoule a náhoda rozmarná jest strážcem po-\nkladův těch! Archiv dějin země naší velmi mnohými\nmezerami svědčí o své nedokonalosti a valnou čásť\nlistův má s obsahem temným či zcela necitelným.\nHudebníku naproti tomu leží jaksi vše po ruce, po-\nněvadž ještě až po naše dny člověk přirozený, ne-\ncivilisovaný provádí svou hudbu týmž spůsobem,\njako naši nejstarší předkové umělečtí ji prováděti\nmuseli. Jednotlivá jména jsou tu úplně lhostejná,\nnechť si považujeme Jubala nebo Fo-ki-ho, Adama\nnebo Apollona, Pythagora či Nareda za „vynálezce\nhudby\". Veškeré mezistupně jsou ještě nyní obsa-\nzeny a sice od černocha, jenž dřevo o dřevo ryt-\nmicky oklepává, až k nejkomplikovanější opeře\nWagnerové. Těsně vedle toho nejdokonalejšího za-\nchovává to nejméně dokonalé s tvrdošíjností ne-\nústupnou své místo. Pakliže dnes některé oddělení\ninfanterie se svými bubeníky kolem koncertního sálu\ntáhne, z nějž zvukové kombinace nějaké Beethove-\nnovy symfonie zaznívají, pak se tu stýkají dva\nnejkrajnější extrémy, jaké si jen pomysliti můžeme:\nrytmický hřmot a nejvyvinutější mluva hudební.\nTak jako při hádce jedno slovo druhé budí a\npodává, tak přivádí iv bojích a půtkách, jež každý\nsmrtelník, jemuž se do opravdy jedná o jistou\nvěc, hezvýmineěně prodělati musí, jedna myšlénka\nk druhé. A kdo jednou řádně o tak zvané „tvůrci"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5735, "texte": "síle ' přemítal, přijde zajisté poznenáhlu k tomu ná-\nhledu, že přede jen celkem základem všeho jest a\nmusí býti transformace: proměňování, obnovo-\nvání a rozvinování forem hudebních od nejmenšího\nzárodku až k úplné dokonalosti hotového díla a ve-\nškeré říše tonových tvarů že se uvésti dá na pra-\nnepatrné hudební minimum, z něhož postupem\novšem velmi dlouhého času vše bylo odvozeno,\nvše i to nejumělečtěji kombinované dílo. Princip\nDarvinův i sem na naše pole hudební se dá pře-\nvésti. Jakmile učiní kdo první svobodnější krok ku\npoznání a své dřívější náhledy a „přesvědčení\" za-\nvrhne, jež často dlouho nás ve své moci drží buď\nnásledkem poměrův zevnějších či následkem do-\nzvuku ze školních lavic, jakmile ku mnohé bývalé\nmoudrosti, k níž jsme jindy přísahali, nyní ve vší\nskromnosti malé znamení otázky si uděláme, tu\ndálším pilným pozorováním a bedlivým studováním\nčasem nahlédnouti musíme, že nejsme v době ny-\nnější ještě s celým vývinem hudebním hotovi, že\nnekonečné jsou tu před námi ještě cesty, po fiichž\nmožno nám dospěti k cílům daleko vznešenějším.\nMelodie cestují, ony jsou nejbujnější vandrovní\nchasou na zemi, ony bez unavení se proudí od\nsouseda k sousedu, od národa k národu. Ony směle\npřekračují šumné veletoky, přenesou se odvážným\nskokem přes Alpy, vynoří se za okeánem a kočují\nv pouštích, pustách a stepích; a na své bludné pouti\nvšude potkávají se s jinými sestrami svými, jež opáčnou\nproti nim cestu konají. Při oné čistě lidské zálibě ve\nvšem, co jest nové, cizí, dojde mnohá melodická po-\npelka daleko za hranicemi své vlastní otčiny k ne-\nobyčejné cti, k vysoké hodnosti, stane se snad písní\nvlasteneckou, hymnou národní, jejížto zvuky bez\nodporu nejúchvatnější dojem působí. Často vrací se\nhudební ty tulačky více méně změněné, přetvořené\nzpět bylyť na zkušené a získaly si světácké po-\nlitury a žijí opětně co zboží „importované\" nový,\nskvělý život v staré své otčiné. Vždyť tu není žádná\nhudební policie, jež by se po „křticím listě\" či po\n„vysvědčení zachovalosti\" ptala!\nVedle neustálého spojení světového dá se též čilý\nstyk vniterní v užším smyslu pozorovati a dokázati.\nZvučící to tovaryšstvo jest neustále na nohou; z dílen\nzaznívajíce, táhnou po veřejné silnici, jdou s junáckými\nřemeslníky po rozličných stanovištích a zastávkách,\naby se odtud roztrousily až do nejodlehlejšího mě-\nstečka, do nejmenší vsi. Z tančírny dostanou se\nvetřelci ti do dětských světnic, z koncertních sálů\nvyklouznou a vmíchají se mezi žence na poli, obveselí\nmládence mysliveckého v ozvěnných lesích či krátí\nvojínu dlouhou chvíli na stráži. Z divadla a z ulic\nklestí si cestu do kostelů a naopak. Mnohá\nmelodie podobna jest věčnému židu bez klidu, bez umí-\nrání! Některé motivy se vyznačují takou schopností\nku životu a takou neúmorností, že jejich trvání té-\nměř tak staré jest, jako náš letopočet. Mnohé kvetly\njiž za poetických Minnesingrů, seděly v cechu a\nškole Meistersingrů a odpočívají nyní zdánlivě -\nv posvátných kobkách chrámových. Velká jich čásf\nnásledovala směru Wittenbergského reformátora a\nvymanivši se z obvodu dýmu kadidlového a mysti-\nckých temnot katolického dómu, uchýlila se v jasně\nvzdušné prostory protestantských chrámů.\nKdo dlouho světem se potlouká, všude krajině\ni lidem se přispůsobiti musí, ten ovšem jest vysazen\nvíce méně patrným proměnám, přibere zde či onde\nněco z řeči a mravu a konečně může se i délkou\nčasu státi, že jest v cizině považován za domorodce,\nve svém vlastním pak rodišti za cizince. Právě tak\nse vede našim melodickým dobrodruhům. Nikdy\naneb jen velmi zřídka nezůstávají tím, čím a jak\nutvořeny byly; ano, k malým proměnám není zapo-\ntřebí tak velké cesty, neboť již na cestě k sousedu\notrou se často mnohé povrchnímu oku třeba ne-\npatrné zvláštnosti a jiné zajmou jich místo, což do-\nsvědčují bezpočetné skoro denně se množící verše\ntak zvaných písní národních. Přetvoř ování ne-\nbéře žádného konce. Zúmyslně užili jsme zde slova\nchytlavého. Četní přívrženci dogmatu o „stvořeuí\",\no „původní síle tvůrčí\", kteří z každého taktu\n„dechy i vzdechy genia\" slyšeti se domnívají, ne-\nchtějí o „atheistických a destruktivních tendencích\"\nDarvinovy nauky o přetvořování praničeho věděti.\nAbychom možno-li ku přesvědčení něčím\npřispěli, podáváme několik příkladů ve zvláštní pří-\nloze, jež především mají dosvěděiti, že přetvořo-\nvání existuje. Z příčin praktických obmezujeme\nse pouze na čtyry melodické základní motivy, ačkoli\nby nekonečný počet základních motivů i jich variantů\nzajisté valně objemnou knihu bez obtíží až na po-\nkraj vyplnil.\nPokud se příkladů užitých týče, zvolili jsme\nstereotypy i varianty nejobyčejnější, nejpopulárnější,\naby pochod jednoho a téhož motivu z jedné země\ndo druhé tím patrněji vystoupil. První i druhý pří-\nklad naší přílohy točí se kolem dvou základních\nmotivů, jež jsou každému známy z „rakouské hymny\nnárodní\" od Haydna. Z těch zvláště první jest\nvelmi oblíbenou frází, tak že v literatuře chorální\nji téměř na každé stránce najiti můžeme. Jak velký\npočet národních písní českých pod vlivem fráze té\npovstalo, o tom doufáme, dostatečný jsme podali\npočet příkladů. Podali jsme též v průběhu několik\ntakových příkladů, kde buď jen první úryvek, či\nkde opět jen druhý\" úryvek uvedené fráze I. se na-\nchází, jež pozornému čtenáři porovnávacích příkladů\nnotových zajisté neujdou. Všechny naznačené a jim po-\ndobné fráze nejsou nic jiného, než přeměny jonického\ntetrachordu v rozličných variacích. Největší čásf\nz uvedených příkladů blíží se k přeměnám b) a c)\njonického tetrachordu. (Viz schemu na konec I.\nuvedenou.) Též druhá fráze 11., jež podobně jest\nznáma z „rakouské hymny národní\", jest velmi\nobyčejným a oblíbeným zjevem v národní písni\nčeské. Valaá řada nej populárnějších písní česko-\nslovanských to dosvědčuje.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-12_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "291", "page_fin": "292", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.2.3", "titre_corps": "Hudební kapela císaře Rudolfa II., krále českého.", "titre_sommaire": "Hudební kapela císaře Rudolfa II., krále českého.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "291", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3907, "texte": "Hudební kapela císaře Rudolfa II.,\nkrále českého.\nCtěný nás spolupracovník p. dr. Bohdan Jedlička zaslal nám tyto\ndny soukromný list, z něhožto některé podrobnosti pro zajímavost\njich historickou tuto laskavým svým čtenářům sdělujeme.\n„Meškám nyní v Malonicích, a jakož vůbec rád\nprobírám se v knihách, zvláště starých, pustil jsem\nse do rovnání zdejší bohaté zámecké knihovny,\nkterá v sobě mnohé vzácnosti chová.\nDnes padla mi do rukou kniha: „Archiv der\nGeschichte und Statistik, insbesondere\nvon Bohmen,\" Dresden 1793; v jejím druhém\ndíle na str. 193—262 umístěn jest článek: Aula Ru-\ndolphi 11. Kaysserlicher Hoff Staatt, jaký\nměl po posledních letech svého živobytí. Tu mezi\nostatními dvořaníny a úředníky uvedena jest na str.\n240—242 též celá dvorní kapela Rudolfova\ns jmenovitým uvedením jednotlivých hudebníků\nas přidáním platu, kterého každý požíval.\nPoznáváme zajisté z těchto dát vnitřní orga-\nnisaci této kapely a mnoho-li každému odvětví\nbylo hudebníků přiděleno, zejména pak, že hlavní\nsíla a jádro kapely ve zpěvácích spočívala; dovídáme\nse odtud jména oněch hudebníků, z nichž pohříchu!\nnejvětší část jsou přespolná, vlašská, nizozemská atd.,\nmezi nimi čteme k většímu našemu interesu též\nKarla Luytona, jehož svazek mší r. 1872 mnou\nv Příbrami objevený u pražských hudebníků tak\nvřelého nadšení vzbudil. *) Platy dle tehdejších dra-\nhotních poměrů posuzované jsou skvělé a převyšují\novšem nuzařskó almužny übohých varhaníků a řídi*\ntelů našich; a porovnáme-li plat Luytonův (ročně\n480 zl.) s platem Jana Kepplera, slavného to mi-\nláčka Rudolfova, jenž na str. 232 udává se per\n500 zi., lichotí toto porovnání nemálo Luytonovi.\nNež ať již mluví dáta sama:\nKapelník sboru.\nUprázdněno. Měsíčně 30 zl.\nMístokapelník.\nAlex. Horologio od 1. dubna 1603 měsíčně 30zl.\nItem ročně na oděv 20 zl. Novoročenky 30 zl.\na ročně bytného 70 zl.\nKomorní hudebníci.\nKarel Arthesi, „musícus\", ročně oděv a od\n1. ledna 1611 měsíčně 80 zl.\nJan Pavel Arthesi, od 1. ledna 1601 ročně\noděv a měsíčně 29 zl. 20 kr.\nMarek Antonín Mosbo, od 1. května 1605\nročně oděv a měsíčně 18 zl.\nLudovico Fabius, od 1. března 1607 ročně\noděv a měsíčně 16 zl.\nJakub Hosler, komorní varhaník, od 1. července\n1602 pro svou osobu a jednoho hocha stravu\nu dvora, svobodný byt, měsíčně 30 zl. a ročního\npřídavku 100 zl.\nZpěváci („Cantores\").\nBasisté.\nZachariáš Khrusiger, od 1. srpna 1602 ročně\noděv a měsíčně 15 zl.\nMikuláš Mechgold, od 1. srpna 1603 ročně oděv\na měsíčně 20 zl.\nJiří Khnies, od 1. července 1607 ročně* oděv\na měsíčně 20 zl.\nChristian Hugo, od 1. července 1607 ročně oděv\na měsíčně 20 zl.\nOndřej Salzmann, od 1. července 1607 ročně\noděv a měsíčně 20 zl.\nEitel Bedřich Lormkofer, od 1. srpna 1608\nročně oděv a měsíčně 15 zl.\nMelichior Holzmann, od 1. července 1610\nročně oděv a měsíčně 15 zl.\nTenoristé.\nJan Sekaertinger, od 1. července 1607 ročně\noděv a měsíčně 20 zl.\nJan Jakub Kugers, od 1. dubna 1605 ročně\noděv a měsíčně 15 zl.\nChristian Pottnov, od 1. března 1606 ročně\noděv a měsíčně 15 zl.\nKašpar Třeboňský, od 1. ledna 1607 ročně\noděv a měsíčně 15 zl.\nMartin de Roo, od 1. října 1602 ročně oděv\na měsíčně 15 zl.\nAltisté.\nJan Kupers, od 1, listopadu 1607 ročně oděv\na měsíčně 20 zl.\nJakub Haeberl, od 1. července 1607 ročně oděv\na měsíčně 20 zl.\nJan Malonius, od 1. srpna 1607 ročně oděv\na měsíčně 15 zl. •\nDiskantisté\nMartinus de Luenca, od 1. května 1571 ročně\noděv a měsíčně 20 zl.\nVarhaníci (Orginisten).\nKarel Luyton, též co komponista kapely,*) od\n1. července 1603 měsíc. 35 zl. a roč. přídavku 60 zh\nLiberalis Sanchius, od 1. ledna 1598 ročně\noděv a měsíčně 25 zl.\nKašpar Remkhersi, od 1. srpna 1607 ročně\noděv a měsíčně 25 zl.\nOpisovač not.\nKrištof Pottuf, od 1. srpna 1608 ročně oděv\na měsíčně 8 zl.\n\n*) Totéž dílo nalézá se také v cis. knihovně Pražské:\nLuython S. Caes. Maj. Organistae et compo-\nnistae Liber I. Missarum, Pragae 1609. Red.\n*) Nebyl tedy kapelníkem, jakož živopisci jeho křiYě\nudávají."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 316, "texte": "Concordero.*)\nAlbrecht Rudner, od 16. března 1606 ročně\noděv a měsíčně 12 zl.\nMalí zpěváci.\nPreeceptor in litteris.\nTomáš Massino, od 1. ledna 1599 ročně oděv\na měsíčně 12 zl.\nJoachim Frant. Baren schenius, od 1. dubna\n1605 ročně oděv a měsíčně 12 zl.\nA mimo to má vedle dospělých 16 malých\nzpěváků býti vydržováno.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-12_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "292", "page_fin": "292", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.4", "debut_caractere": 318, "fin_caractere_exclue": 4638, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\nReinecke setkal se na svých cestách po\nŠvédsku na zámku Sophiero se švédskými manželi\nkrálovskými, byl od nich velmi vlídně přijat a před-\nnášel jim některé své skladby na pianě.\n** Dámská kapella vídenská dodělala se v Lon-\ndýně smutných konců. Majitel Cremorngarclensu\np. Baum, jemuž spolek zrušil smlouvu a jemuž nad\nto 500 liber šterl. dluhuje, zabavil hudebním těm\ndámám bez okolků nástroje hudební. Následkem\ntoho jsou dámy již 14 dní bez zaměstnání a živoří\npouze z rozličných dárků svých příznivců a dobro-\ndinečků. Spolek zažaloval p. Bauma pro nezáko-\nnité zadržení nástrojů a pro dálší jiné injurie. Jak\nse z dálších zpráv dovídáme, jest celý ten spor již\nurovnán a „dámský orkestr\" koncertuje opět s bo-\ndrou myslí v „londýnském pavillonu\", elegantním\nto hudebním sále v Hagmarketu.\n** Osud komické opery vídenské jest konečně\nrozhodnut: p. Hasemann převezme řiditelství na\nvlastní pěst. Dle smlouvy nebude p. H. žádný\nstálý plat co nájemné správní radě odváděti, nýbrž\njest pouze zavázán z hrubého výnosu 15°/0 odvésti\na mimo to denně 30 zl. co částku za pojištění\ndomu platiti; co mu přes to zbude, náleží jeho\nkapse. Co kapelník jest angažován Josef Sucher,\njenž zastával posud miste korepetitora solového\nzpěvu u dvorního divadla vídeňského. Na toto\nmísto dostal se po něm mladistvý Her man n Riedl.\n** Dom Pedro, císař brasilský, udělil vídeňskému\nEdvardu Strauss-ovi titul císařského dvorního\nkapelníka.\n** Královna anglická jmenovala houslistu Lud-\nvika Straus-e komorním houslistou.\n** V Lyoně utvořilo se komité ku vzbudování\npomníku Auberovi. Příspěvky budou přijímány\ni z cizozemska.\n** Rich. Wagner provede na svém velkolepém\ndivadle v Bayreutě mimo svá vlastní díla též opery\nMozartovy, zejmena „Don Juana\" a Beetho-\nvenova „Fidelio\" vlastním řízením.- („Dr. N.\")\n** Tenorista Theodor Wachtěl uzavřel pro sai-\nsonu 1875 smlouvu s operou Novoyorkskou i závázal\nse, že nastuduje do té doby „Lohengrina.\" Též\npí. Lucca obrátila se na víru Wagnerovskou\ni chce současně co „Elsa\" v Lohengrinu na pudě\nAmerické vystoupiti.\n** „Průchod VenušinÍC zove se nejnovější\njednoaktová novinka od Meilhaca a Halévy-ho.\n** V divadle na „ Vídeňce\" dává se nyní\ns ohromným úspěchem nový „špektáklštuk\" od\nBerly nazvaný „Karlisté ve Spanělích\" s hudbou\nod Millockera.\n** Není nad spekulativního ducha německého!\nJistý lipský nakladatel hudební upozorňuje všemi\nmožnými reklamami na to, že co nejdříve jeho\nnákladem vyjde smuteční pochod k slavnému\nupalování mrtvol! Na titulním listu vyobrazen\nbude takový „pohřeb budoucnosti\" a pochod, upra-\nvený pro piano, bude pouze státi 6 grošů!\n** Maestro Car lo Gomez, jehož opera\n„Salvator Rosa\" přijata již je na některých\ndivadlech vlašských, píše opět novou zpěvohru\n„Maria Tudor,\" k nížto mu napsali libreto\nEmilio Praga a Tobia Gorio.\n** V Londýně otevřena prý bude třetí opera\nvlašská, možno-li věřiti hlasům časopiseckým.\nCo impresario jmenuje se jakýsi Bellini, jenž hodlá\nprovozovati řadu starších a méně známých oper\nnovějších.\n** Z Břetislavi. V jednom koncertu nedávno\nzde uspořádaném vystoupila s nemalým úspěchem\nhraběnka Rossi, dcera slovutné zpěvačky Sonn-\ntagovy, nyní provdaná hraběnka Esterhazy-ová.\nZpívala valašskou „serenadu\" maestra Bragy.\n** Pařížský časopis „Rappel\" přináší o nové\nvelké budově operní v Paříži, která jak známo\npříštím novým rokem otevřena býti má, následující\ndáta: Budova celá bude u vnitř osvětlena celkem 8400\nplameny plynovými. K topení slouží 12 Meissne-\nrových strojů. Výška budovy obnáší počítaje od\nsklepu až k hřebenu střechy 70 metrů, tudiž o 4\nmetry více, než čítají věže chrámu Notre Dame-\nského. Starý operní dům čítal 1880 sedadel, nový\nčítá 2194, tudiž o 314 více a mnohem pohodlnějších.\nJako v starém taktéž iv novém spočívá klenutí\nna osmi obrovských sloupech; jsou z broušeného\nkamene a na spodku opatřeny skulpturami. Hlavní\nschody jsou z bílého mramoru ze Serravezzy, zábradlí\nz zeleného švédského a bílého řeckého mramoru\na z onyxu. Ve velkém foyeru jest podlaha mosai-\nková, vystrojení stěn a plafondu velmi nádherné. Ve\nvelké předsíni umístněny budou sochy skladatelů\nLulliho, Rameau-a, Glucka a Handla. Dosud pra-\ncuje ▼ budově 1500 dělníků a to s velikým chvatem,\naby zamýšlené zahájení divadla dnem 1. ledna 1875\nbylo umožněno.\n*) Bezpochyby provázeč zpěvu na nějakém nástroji. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-12_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "292", "page_fin": "292", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.2.4.1", "titre_corps": "Reinecke setkal se na svých cestách po", "titre_sommaire": "Reinecke setkal se na svých cestách po", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.4", "debut_caractere": 340, "fin_caractere_exclue": 4638, "texte": "Reinecke setkal se na svých cestách po\nŠvédsku na zámku Sophiero se švédskými manželi\nkrálovskými, byl od nich velmi vlídně přijat a před-\nnášel jim některé své skladby na pianě.\n** Dámská kapella vídenská dodělala se v Lon-\ndýně smutných konců. Majitel Cremorngarclensu\np. Baum, jemuž spolek zrušil smlouvu a jemuž nad\nto 500 liber šterl. dluhuje, zabavil hudebním těm\ndámám bez okolků nástroje hudební. Následkem\ntoho jsou dámy již 14 dní bez zaměstnání a živoří\npouze z rozličných dárků svých příznivců a dobro-\ndinečků. Spolek zažaloval p. Bauma pro nezáko-\nnité zadržení nástrojů a pro dálší jiné injurie. Jak\nse z dálších zpráv dovídáme, jest celý ten spor již\nurovnán a „dámský orkestr\" koncertuje opět s bo-\ndrou myslí v „londýnském pavillonu\", elegantním\nto hudebním sále v Hagmarketu.\n** Osud komické opery vídenské jest konečně\nrozhodnut: p. Hasemann převezme řiditelství na\nvlastní pěst. Dle smlouvy nebude p. H. žádný\nstálý plat co nájemné správní radě odváděti, nýbrž\njest pouze zavázán z hrubého výnosu 15°/0 odvésti\na mimo to denně 30 zl. co částku za pojištění\ndomu platiti; co mu přes to zbude, náleží jeho\nkapse. Co kapelník jest angažován Josef Sucher,\njenž zastával posud miste korepetitora solového\nzpěvu u dvorního divadla vídeňského. Na toto\nmísto dostal se po něm mladistvý Her man n Riedl.\n** Dom Pedro, císař brasilský, udělil vídeňskému\nEdvardu Strauss-ovi titul císařského dvorního\nkapelníka.\n** Královna anglická jmenovala houslistu Lud-\nvika Straus-e komorním houslistou.\n** V Lyoně utvořilo se komité ku vzbudování\npomníku Auberovi. Příspěvky budou přijímány\ni z cizozemska.\n** Rich. Wagner provede na svém velkolepém\ndivadle v Bayreutě mimo svá vlastní díla též opery\nMozartovy, zejmena „Don Juana\" a Beetho-\nvenova „Fidelio\" vlastním řízením.- („Dr. N.\")\n** Tenorista Theodor Wachtěl uzavřel pro sai-\nsonu 1875 smlouvu s operou Novoyorkskou i závázal\nse, že nastuduje do té doby „Lohengrina.\" Též\npí. Lucca obrátila se na víru Wagnerovskou\ni chce současně co „Elsa\" v Lohengrinu na pudě\nAmerické vystoupiti.\n** „Průchod VenušinÍC zove se nejnovější\njednoaktová novinka od Meilhaca a Halévy-ho.\n** V divadle na „ Vídeňce\" dává se nyní\ns ohromným úspěchem nový „špektáklštuk\" od\nBerly nazvaný „Karlisté ve Spanělích\" s hudbou\nod Millockera.\n** Není nad spekulativního ducha německého!\nJistý lipský nakladatel hudební upozorňuje všemi\nmožnými reklamami na to, že co nejdříve jeho\nnákladem vyjde smuteční pochod k slavnému\nupalování mrtvol! Na titulním listu vyobrazen\nbude takový „pohřeb budoucnosti\" a pochod, upra-\nvený pro piano, bude pouze státi 6 grošů!\n** Maestro Car lo Gomez, jehož opera\n„Salvator Rosa\" přijata již je na některých\ndivadlech vlašských, píše opět novou zpěvohru\n„Maria Tudor,\" k nížto mu napsali libreto\nEmilio Praga a Tobia Gorio.\n** V Londýně otevřena prý bude třetí opera\nvlašská, možno-li věřiti hlasům časopiseckým.\nCo impresario jmenuje se jakýsi Bellini, jenž hodlá\nprovozovati řadu starších a méně známých oper\nnovějších.\n** Z Břetislavi. V jednom koncertu nedávno\nzde uspořádaném vystoupila s nemalým úspěchem\nhraběnka Rossi, dcera slovutné zpěvačky Sonn-\ntagovy, nyní provdaná hraběnka Esterhazy-ová.\nZpívala valašskou „serenadu\" maestra Bragy.\n** Pařížský časopis „Rappel\" přináší o nové\nvelké budově operní v Paříži, která jak známo\npříštím novým rokem otevřena býti má, následující\ndáta: Budova celá bude u vnitř osvětlena celkem 8400\nplameny plynovými. K topení slouží 12 Meissne-\nrových strojů. Výška budovy obnáší počítaje od\nsklepu až k hřebenu střechy 70 metrů, tudiž o 4\nmetry více, než čítají věže chrámu Notre Dame-\nského. Starý operní dům čítal 1880 sedadel, nový\nčítá 2194, tudiž o 314 více a mnohem pohodlnějších.\nJako v starém taktéž iv novém spočívá klenutí\nna osmi obrovských sloupech; jsou z broušeného\nkamene a na spodku opatřeny skulpturami. Hlavní\nschody jsou z bílého mramoru ze Serravezzy, zábradlí\nz zeleného švédského a bílého řeckého mramoru\na z onyxu. Ve velkém foyeru jest podlaha mosai-\nková, vystrojení stěn a plafondu velmi nádherné. Ve\nvelké předsíni umístněny budou sochy skladatelů\nLulliho, Rameau-a, Glucka a Handla. Dosud pra-\ncuje ▼ budově 1500 dělníků a to s velikým chvatem,\naby zamýšlené zahájení divadla dnem 1. ledna 1875\nbylo umožněno.\n*) Bezpochyby provázeč zpěvu na nějakém nástroji. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-12_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "293", "page_fin": "293", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "áa", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "293", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2539, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\náa.\nZ Dobříše. (Pův. dop.) 11. koncert „Přá-\ntel hudby\" dne 7. t. m. odbývaný vydařil se\nvcelku velmi skvěle. Bohatý a vzácný jeho program\nsliboval již napřed vzácnou pochoutku a přivábil\n1 knížecí naši rodinu (Colloredo-Mannsfeldt) a mnoho\npřespolních členů. An se koncert tento odbýval\nku poctě příjezdu Jeho Vel. do Cech, zpívána před\nprodukcí rakouská hymna; sál byl k tomu účeli\nslavnostně a vkusně dekorován. Program byl takto\nsestaven: 1. Ouvertura k „Egmontu\" pro piano na\nčtyry ruce od Beethovena. 2. Sbor „Dívčino po-\nzdravení\" od Tovaěovského. 3. „Fantasie-impromptu\"\npro piano od B. Chopina. 4. „Duo concertant\" pro\n2 housle s průvodem piana od Állarda. 5. „Rigoletto-\nParaphrase\" pro piano od Liszta. 6, Sbor „Kytičky\"\nod Haisze. 7. Solová píseň „Zvadlé růže\" od Šu-\nberta. 8. Rondo capriccioso pro piano od Mendels-\nsohna-Bartholdy-ho. 9. Smyčcové kvarteto od Mozarta.\n10. Dvojzpěv „Barkarola\" od Kůckena. Za nej-\nzdařilejší všestranně uznány výkony p. E. Hessa\n(čís. 3.5. 8.), který svou lehkou, elegantní hrou\ni vynikající technikou vyvolal pravý obdiv a nad-\nšení veškerého posluchačstva. Allardovo dueto,\npřednešené pp. K. Andělem aJ. Cardou, bylo vzorné.\nOba pánové ve hře dokonale si rozumějí, shodují\nse zůplna v stejném držení rytmu a v odstiňování, ba\niv stejném tahu smyčce, čímž ovšem docházejí\núspěchu znamenitého. Ouverturu k „Egmontu\" před-\nnesly slečny R. Bohutinských a M.Lukášova. Co chvat-\nného řečeno o smyčcovém duetu, platí i o výkonu těchto\núplně. Vyslovujeme zajisté jen všeobecné přání,\nby slečny, v čtyrručních skladbách tak dobře sehrané,\nčastěji koncertně vystoupily. Smyčcové kvarteto\npředčilo co do uměleckého proyedení všechny dosud\nzde slýchané kvartetní hry. Účinkující v něm pp.\nAnděl, Carda, Pára, Skřivan získali si zaslouženého\nuznáni v plné míře. Dvojzpěvu „Barkarola\", jejž\npřednesli pp. J. Vaněk a J. Pára dostalo se hlučné\npochvaly. Sbor pěvců pěl tentokráte písně milostné\nvelmi milostně. Solovou partii v „Kytičkách\"\nkrásně podal p. Fr. Kracík. Velkou zásluhu při-\nčísti sluší říd. uč. p. Skřivanovi, který nejen velkou\noběť přináší spolku tím, že výtečnou methodou\na dobrou školou cvičí sborovému zpěvu, nýbrž i sám\nco výborný tenorista, prost vší ctižádosti, ve sboru\núčinkuje. Jen „Zvadlá růže\" nebyla dosti svěží.\nPřipomenouti musím ještě to, že se p. Em. Hessovi\nspolkem dostalo poděkovaeí adresy s pěkným ná-\nkresem za laskavé spoluúčinkování při koncertech\na zároveň projeveno přání, aby i na dále zůstal\nspolku laskavým přítelem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-12_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "293", "page_fin": "295", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "XX", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "293", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.5", "debut_caractere": 2541, "fin_caractere_exclue": 5556, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* česká zpěvohra. Při návštěvě Jeho Velič,\nkrále našeho, při slavnostním tomto okamžiku, kde\njednou za čas jsme mohli se pochlubiti s tím, co\noperní naše literatura v novější době zdárného\na krásného nám podala, stalo se spůsobem nevy-\nsvětlitelným, že provedena byla řízením druhého\nkapelníka pana Čecha st. dávno otřepaná a ještě\nk tomu komická opera cizího původu, jež nijak\ngenrem svým se ku slavnostnímu, vážnému\nokamžiku tomu nehodila. Rozmarná Nikolaiova\nopera „Veselé ženy Vindsorské\", jejíž libreto je\nvelmi obratně spracováno dle Shakespearovy stejno-\njmené veselohry, jest ovšem skladbou zdařilou; však\nnedá se upříti, že honosí se naše domácí literatura\nhudební mnohou velezdařilou skladbou tak skvělého\nrázu, že hodí se k okamžiku slavnostnímu daleko\nspíše než lehkonohá skladba Nikolaiova. Zdá se\ntéž, že jasný panovník, jenž ovšem dávno slyšel\nskladbu tu v daleko vzornějším obsazení, valného\npodílu na celku nebral, jakkoli vše slušně bylo pro-\nvedeno s nejlepší vůlí každého jednotlivce. Po celý\nvečer, ani za přítomnosti panovníka ani po jeho\nodchodu, se nehnula žádná ruka. Celé to představení\ntížily jaksi nepokojné chmůry a mnohá tvář z řady\nobecenstva domácího prozrazovala konstelaci mi-\nmickou, jež se dala as následovně do češtiny pře-\nložiti: „ Což jsme ještě tak pozadu, že se nemůžeme\nveřejně před světem ukázati s uměleckým výtvorem\ndomácí naší literatury? Což nemáme nic svého?\nČi, jaké to poměry vládnou ve správě divadla na-\nšeho, že nebylo nikým o to postaráno, aby se před-\nnost dala umění domácímu?\" Přiznáváme se, že\nnám není dosti jasná tato záležitost, o níž se po-\ndivné pověsti roztrušují. Divadelní správa by již\nve svůj vlastní prospěch dobře učinila, kdyby vše\njaksi objasnila a zejména důkazy o tom podala\nvěrohodné, kdo volil kus slavnostní? Neboť se dá\ntěžko mysliti, že by rozhodující o věci té hlas do-\nmácí skladby ignoroval, kdyby byly bývaly uvedeny\nv seznam u projektovaných skladeb!\n* Pražské salonní okteto utrpělo bolestnou ztrátu\númrtím výborného basisty p. Sussmana, jenž\ndne 7. t. m. podlehl osudnému poranění, jež sobě\nbyl několik dní před tím při hotovení patron, jež\nsi k honbě připravoval, neblahou náhodou spůsobil.\nTentýž byl také jedním ze sloupův pěveckého sboru\nruského chrámu pravoslavného, členem žpěv. spolku\n„Beseda\" a administrátorem kněhtiskárny p. Leop.\nKlaudyho. V ruském chrámu bude příští neděli po\nmši zaň zpívána panichida. čest a sláva památce jeho!\n* Zdej ší némecká opera zahájila zimní sezonu\nzpěvohrou „Astorga\" od našeho krajana Aberta,\nt. c. kapelníka dvorní kapely ve Stutgartě.\n* K slavnosti odhalení Žižkova pomníku v Přiby-\nslavi vyzván byl pražský „Hlahol\" od bratrské\njednoty „Sokola\", by se uvolil v aranžování dvou\nsborů při slavnosti zmíněné. Výbor „Hlaholu\"\ns ochotností vyhověl čestnému pozvání tomu i usta-\nnovil: a) „Sbor slavnostní\" od Bendla a b)\nstaročeský chorál: „Kdož jste boží bojovnic itf\nk nastudování. Oba naznačené sbory přednesou\nčetné pěvecké jednoty z okolí Přibyslavského."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "294", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5703, "texte": "* Karel Komzák) v Praze ode dávna oblíbený\nkapelník vojenský a velmi šťastný skladatel sraěsů\nz národních písní pro orkestr, tanečních kusů, živým\nrytmem svým vše elektrisujících a j. v., vrátil se\npo devítileté nepřítomnosti do města našeho, byv\nv době té zaměstnán hlavně v Linci a Hradci Krá-\nlové. Nastávající sezona taneční si může věru\nk tak skvělé akvisici jen gratulovati!\n* Slč. Marie Kovandova, kteráž hudebního svého\nvzdělání nabyla u zesnulých mistrů Zvonaře, Horáka\na v poslední době v theorii hudební u prof. Foestera\nstudia svá konala, obdržela od c. k. školní rady\npovolení k zařízení zpěvní školy pro dívky,\nkterou již příštím během školním (v ulici pasíř-\nské) otevře.\n* „Gecilie\", časopisu pro katol. hudbu posvát-\nnou, vyšlo redakcí P. Ferd. Lehnera číslo 9., jež\nobsahuje dokončení pojednání o chorálu, dále z péra\nredaktorova „Cestopisné upomínky hudební\" a kri-\ntickou zprávu o výsledku zkoušek chovanců ústavu\npro vzdělání varhaníků a řiditelů kůru mimo drob-\nnější zprávy z venkova. Témuž číslu přiložena jest\nhudební příloha: pokračování vokální mše Joz.\nFoerstra.\n* Agenda pro učitele v kněhkupectví Fr. A.\nUrbánka v Praze. Velmi praktická tato knížka\nkapesní obsahuje cásť kalendářní (zr. 1874\nposlední čtvrtlelí a celý následující rok 1875), roz-\nvrhy hodin, celotýdenní pro oba běhy, rubriky\npro jména žáků a výkaz jejich pilnosti a pro-\nspěchu, dále poznámky, v nichž přehledně dle\nměsícův vřaděna jsou jména všech slavných i vy-\nnikajících mužův českoslovanských v oboru věd\ni uměn; konečně oznámení četných spisův ze skladu\nvlastní firmy. Že v kruzích učitelských i student-\nských najde tato příruční knížečka hojnost odbě-\nratelův, dá se předzvídati.\n* Meyerbeerův „P?wo&\", jejž obmýšlelo řiditelstvo\nnašeho divadla na zvláště vřelou přímluvu p. kap.\nČecha v nastávající saisoně provésti, bude, jak\nse dovídáme, na zasloužený odpočinek v archiv\ndivadelní uložen. Pan kapelník Čech, jakkoli velkým\njest ctitelem musy velkého (!) Meyerbeera, přišel\nkonečně sám k tomu náhledu, že na malinkém\nnašem jevišti v „prozatímním\" se nedá kus ten se\nvšemi svými brillantními experimenty tak vypravit,\nani silami pěveckými tak obsadit, jak toho opera\nvyžaduje, aby táhla. Ku& ten vyžaduje nutně nejen\nvalnou scenerii, nýbrž hlavně velmi skvělou vý-\npravu a v pokladnici divadelní má přec býti\núžasně prázdno! Pakliže se tedy musí spořit,\ntož jest to zajisté rozumné, že se řiditelstvo\nvyhybá všem zbytečným výlohám. A vypra-\nvení ošumělého „Proroka\" i kdyby se u nás\nslušně piwésti mohl bylo by zajisté zbytečnou\nvýlohou: předně jest to nejslabší dílo Meyei'beerovo,\nza druhé jest to dílo zastaralé a za třetí chceme\nmíti již jednou s Meyerbeerem pokoj a přejeme si,\naby se za to tím záslužnější péče věnovala světu\nslovanskému a slovanským skladatelům, kteří jsou\nv\nnám přec daleko bližšími. Výmluvu, že by zde nic\n„táhnoucího\" nebylo, může jen vyřknouti ten, jenž\nve své hudební bigoterii na nic jiného nevěří než\nna Mahomeda-Meyerbeera a jeho „Proroka\" a ostatní\nhudební svět je mu nulou. Věnujte aspoň jednou\ntakou péči slovanským operám při vypravení, jakou\njste posud vždy věnovali všelijakým cizozemským\nkvítkům ceny často nejpochybnější, a výsledky zdárné\nVás zajisté odmění! Jisto jest, že by „Prorok\" za\nnašich nynějších poměrů operních as nynějšími\nsilami pěveckými asi dva-či třikráte něco obecenstva\nshromáždil, na dále se však udržeti nedá. Vyplatí\nse to však řiditelstvu, vyplatí se to zpěvákům, kteří\nby museli s namáháním své partie nastudovati jen\nproto, aby je co nejspíše zapomněli a kteří dle\nprospektu samého řiditelstva bez toho budou v le-\ntošní saisoně přes míru zaměstnáni nastudováním\nnových oper od Bendla, Nápravníka, Dvořáka,\nRozkošného, Rubinštejna atd.? Přejeme „Proroku\"\ndávno zasloužené, štastné a veselé „requiescat in\npace!\"\n* Upozorňujeme ctěné čtenáře na provolání „kruhu\nmladších hudebníků Umělecké besedy\" v dnešním\nlistu uveřejněné i odporučujeme žádost jejich k laska-\nvému povšimnuti. Jsouť v kruhu tom vesměs bývalí\nchovanci konservatoře a varhanické školy, jež se\nmohou vykázati co nejskvělejšími vysvědčeními,\nmnozí z nich zastávají také již při zdejších divadlech,\nchrámech a ústavech hudebních místo velmi čestné.\n* Z Písku. (Pův. dop.) Dne 2. t. m. vystoupilo\nbujaré naše študenstvo u veřejnost s akademií\nhudební, kteráž v sále divadelním četné a většinou\nvybrané obecenstvo shromáždila. Slovem „vybrané\"\nmyslím onu část našeho obecenstva, která při kon-\ncertech a jiných zábavách hudebních alespoň trochu\npozornosti programu a jednotlivým jeho pie§ám věnuje,\ncož u nás ne zhusta se stává. Již v některých\npředešlých dopisech (minulého roku) ukázal jsem,\njak omrzelým bývalo obecenstvo v mnohém věnečku\nbesedy, dal-li řiditei Gregora do programu nějaké\nkomorní, klasické kvarteto, jež, nota bene, vždy\nbezúhonně se svými žáky byl provedl; obecenstvo,\nzvláště „krásnější\" jeho polovice, nedalo se u vy-\nrážení svém vytrhovati a tak snaha Gregorova, aby\nse občané naši s hudbou klasickou poněkud blíže\nseznámili, rozkotala se pravidelně o nepozornost\na patrnou nevšímavosf jich. Ostatně, s bolestí to\nkonstatovat! dlužno, neváží si obyvatelstvo písecké\nGregory tak, jak by toho geniální tento skladatel\na hudebník ve všem dokonalý zasluhoval; nevědít\nu nás, co v něm mají. Nesčíslné ústrky a útrapy,\njichž bylo mu od nevděčných spoluobčanů zakusiti,\npřiměly jej k tomu, že a to právem přestal\nna zřeteli míti živel hudební v městě našem, jenž\nbez moudrého pěstitele zakrněl a bezpochyby sotva\nkdy více dospěje ke květu utěšenému. Malý doklad\nk tomu, co jsem řekl o neuznalosti a nevděku, po-\ndává opět uspořádání akademie hudební, o níž jsem\nv dnešním dopisu již mluviti počal. A kdo pořádal\ntu akademii? Gregora? Bůh chraň, vždyť se"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "295", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2117, "texte": "mu páni pořadatelé a účinkující, ač jsou z velké\nčásti jeho žáci, ani o tom nezmínili, neřku-li, aby\nse tak snížili a věhlas svůj u věci tak vážné vě-\nhlasu učitele svého podřídili. Namítne mi snad\nněkterý z těch pánů, že Gregora nebyl ten čas\ndoma; kdyby byl o tom ale věděl již tou dobou,\nkdy se začínaly konat přípravy ku akademii, byl\nby zajisté nelenil a věnoval se z dobrácké duše\nsvé záležitosti té, byť zrovna ne skutkem, tedy\nalespoň radou upřímnou. A pak zdvořilost a vděčnost\nk učiteli to žádá, pánové! Než —ku programu!\nStudující zapěli sbory „Na Prahu\" (Veit) a „Růžinko\nmá, dřímej\" (Bendi) a to s úplnou jistotou a jemným,\nsvědomitým nuancováním v přednesu. Podobně pre-\ncisně, ač ne již tak, jako sbory mužské, provedeny\nsmíšené čtverozpěvy „Umlklo stromů šumění\"\na „Řekněte mi větrové\" (Bendi). Slč. Janotova,\nabsovolvovaná žákyně ústavu Maydlova v Praze,\npřednesla a k úplné platnosti přivedla Thalbergovu\nfantasii z „Don Juana;\" škoda jen, že krásná a vpravdě\nvirtuosní hra slečnina trpěla nedostatečností, ba nicotou\nklavíru nad to ještě rozladěného, což spadá v řadu\nzásluh pp. pořadatelů. Cavatina z „Roberta ďábla\"\n(otřepaná „Gnaden-Arie\") přesvědčila nás opět, že\nna světě není nic stálého, a že hlas i sebe krásnější\nběhem času a změnou poměrů utrpěti může na\nplnosti a zvučnosti. Číslem 8. byl 7. koncert Beriotův,\njenž naprosto převýšoval ještě síly mladého p. U.,\nžáka p. Cantaniho, bývalého řiditele orkestru při\nčeské opeře v Praze. Mimo jiné zdál se nám přednes\ncelku poněkud ještě školáckým (p. U. nám tuto\npravdu odpustí); či to byla tréma? Aby byl pro-\ngram, pokud možná, ještě pestřejším, akvirovali\npp. pořadatelé kapelu ostrostřeleckou, jež přednesla\n„slavnostní ouverturu\" od Suppého, vlašské jedno\n„ballabile\" a „svatební pochod\" Mendelssohnův. Ač-\nkoliv se již jediná tato naše kapela za obezřetného\nvedení nového kapelníka pana Staňka z lethargie,\nv jakéž za „kapelníka\" Wůnsche vězela, znenáhla\nprobouzí, tož přec ještě energického bude potřebí\npokroku, než buď zcela vymizí, aneb se alespoň\numírní v ní nadvláda „barbarských hord bombar-\nDonů, talířů a tureckého bubnu\".\n\nXX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-12_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "295", "page_fin": "296", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.2.7", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "295", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.7", "debut_caractere": 2119, "fin_caractere_exclue": 4576, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlénky o hudbě.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nTvary hudební, véta.\n(Pokračování.)\nSnadno se řekne, že v umění každý obsah pod-\nmiňuje a sobě sám utvořuje svůj tvar, avšak zrovna\ntak po diletantpku činí, věří-li kdo, že tím něco\nřekl a míní-li, že v umělcově hlavě při první my-\nšlénce nějakého díla uměleckého vše jest již tak\ncelé a hotové, jak to slyší posluchač v plné doko-\nnalosti, že každé dálší pracování a měnění na díle\numěleckém jen dokazuje nedostatek genia, kterýž\nv nadšení svém vždy to pravé najde. Dovede-H\ntoho skladatel po vší práci, že tuto práci ani ne-\nspozoruješ, pak dosáhl vrchol dokonalosti, jehož\nvšak žádný bez práce dostihnouti nemůže.\nMor. Hauptmann:\nBrief. Grenzboten 1870 N. M.\nArchitektonika v hudbě, pozůstávající hlavně\nv pravidelném metrickém a modulatorním ustrojení\nskladby, jest podmínkou tak podstatnou, že bez ní\nhudební nějaká skladba nemůže na nás ani učinili\numělecký dojem. Pro první účinek nezdá se, že by\npodmínka ta byla tak důležitá, jelikož často i frá-\nzovité výtvory beze vší formy, bez rozumné stavby\nperiodické, bez organické jednoty různých živlů,\nskvělého úspěchu docházejí. V trva,lé přízni však\nudržela se vždy jen taková díla, která vedle ka-\nrakteristických svých zvláštností, vedle melodických\na harmonických svých půvabů zachovávají jistý\nrytmicko-metrický a modulatorní řád, totiž taková,\njichžto krásy leží v kráse celku, v opravdivosti a\nrozumné zákonitosti umělecky platného tvaru.\nTentýž:\n„Die Nátur der Harmonik und Metrik\".\nUmělci není forma protivou obsahu, nýbrž vý-\nrazem jeho, tudíž v skutečnosti s ním nerozlučný\ncelek; jenom rozumem je můžeme od sebe děliti,\ntak jako v nerozdílném zjevu člověka dělíme duší\nod těla.\nA. B. Marx, Beethoven.\nChceš-li umění si zvoliti co povolání své, tož\nnemůžeš dosti záhy přivykati sobě, přísněji přihlí-\nžeti vždy k obsahu díla uměleckého, než k jeho\nfaktuře.\n/ J\nFel. Men d e Iss o h n Listy.\nEsthetika jednoho umění platí také pro ostatní,\npouze material jest rozličný. Rob. Šumán,\n„Sebr. spisy\", sv. I.\nForma jest nádobou ducha. Větší prostory vy-\nžadují k vyplnění svému takého většího ducha.\nTentýž.\nOvládání formy vede každý talent k volnosti\nvždy větší; to dokazují dějiny všech umění a umělců.\nTentýž.\nKdo se neustále pohybuje v těchže formách a\npoměrech, stane se konečně manyristou a filistrem;\numělci není nic tak škodlivé, jako dlouhé hovění-si\nv pohodlných tvarech.\nTentýž."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1563, "texte": "Forma jest v umění nádobou imaterielního\nobsahu, schránkou idey, tělem duše; proto musí co\nnejjemněji vybroušená přilnouti k obsahu, nechati\njej prosvítati a zřetelně znáti. Každý nedostatek\nformy jest jako mlha, jasný křišťál nádoby zatem-\nňující, kteráž zamezuje cestu svitu a zářícímu lesku\nidey.\nFr. Lis z t,\nNeue Zeitschr. f. M. Sv. 42, č. 15.\nPěstovati formu co jediný účel náleží průmyslu,\nnikoliv umění; kdo sc tím zanášejí, nechť se nazý-\nvají umělci, provozují přec jen řemeslo. Býti uměl-\ncem značí tolik, co uměti vytvořiti a upotřebiti\nformu k vyrážení nějakého pocitu, nějaké myšlénky.\nCím vzdělanějším jest člověk, čím větším důmyslem\na věděním se honosí, tím jemnější povahy budou\ncity i myšlénky, jež do formy své vlévá.\nFr. Liszt tamtéž sv. 42. č. 15.\nSvatý Augustin definuje ctnost takto: Pravá\nmíra a pořádek v lásce. Nemohli bychom říci, že\ndokonalost v umění jest pravá míra a pořádek\nv krásnu ?\nTentýž: o Beethovenově hudbě k „Egmontu\"\ntamtéž sv. 40. č. 20.\nForma jest měkký vosk, do něhož vtisknouti\nmáme svůj relief; čím jemnější bude řezba reliefu,\ntím krásnější musí býti také obraz vtisknutý. Ne-\nní-li to modlářství, má-li kdo obraz za Boha, pro-\nstředek za účel a klade-li na jakost vosku vetší\nváhu, než na krásu předmětu, jenž v něm má býti\nzobrazen? Tentýž: Robert Frams.\nV umění jako v přírodě žádný genre nestojí\nsám o sobě, neboť spojen jest jemnými čiánký a\nodrůdami sprostředkujícími s výtvory co do tvaru\ni podstaty nejrůznějšími a nejopačnějšími.\nTentýž:\no „Robertu cfáblu\" Neue Zeitschr. f. M. sv. 40 č. 25.\n(Pokračování,)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-12_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "295", "page_fin": "296", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.2.7.1", "titre_corps": "Myšlénky o hudbě. Výroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě, sebrala La Mara. Živlové hudby. Tvary hudební, véta.", "titre_sommaire": "Myšlénky o hudbě. Výroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě, sebrala La Mara. Živlové hudby. Tvary hudební, véta.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "295", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.7", "debut_caractere": 2126, "fin_caractere_exclue": 4576, "texte": "Myšlénky o hudbě.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nTvary hudební, véta.\n(Pokračování.)\nSnadno se řekne, že v umění každý obsah pod-\nmiňuje a sobě sám utvořuje svůj tvar, avšak zrovna\ntak po diletantpku činí, věří-li kdo, že tím něco\nřekl a míní-li, že v umělcově hlavě při první my-\nšlénce nějakého díla uměleckého vše jest již tak\ncelé a hotové, jak to slyší posluchač v plné doko-\nnalosti, že každé dálší pracování a měnění na díle\numěleckém jen dokazuje nedostatek genia, kterýž\nv nadšení svém vždy to pravé najde. Dovede-H\ntoho skladatel po vší práci, že tuto práci ani ne-\nspozoruješ, pak dosáhl vrchol dokonalosti, jehož\nvšak žádný bez práce dostihnouti nemůže.\nMor. Hauptmann:\nBrief. Grenzboten 1870 N. M.\nArchitektonika v hudbě, pozůstávající hlavně\nv pravidelném metrickém a modulatorním ustrojení\nskladby, jest podmínkou tak podstatnou, že bez ní\nhudební nějaká skladba nemůže na nás ani učinili\numělecký dojem. Pro první účinek nezdá se, že by\npodmínka ta byla tak důležitá, jelikož často i frá-\nzovité výtvory beze vší formy, bez rozumné stavby\nperiodické, bez organické jednoty různých živlů,\nskvělého úspěchu docházejí. V trva,lé přízni však\nudržela se vždy jen taková díla, která vedle ka-\nrakteristických svých zvláštností, vedle melodických\na harmonických svých půvabů zachovávají jistý\nrytmicko-metrický a modulatorní řád, totiž taková,\njichžto krásy leží v kráse celku, v opravdivosti a\nrozumné zákonitosti umělecky platného tvaru.\nTentýž:\n„Die Nátur der Harmonik und Metrik\".\nUmělci není forma protivou obsahu, nýbrž vý-\nrazem jeho, tudíž v skutečnosti s ním nerozlučný\ncelek; jenom rozumem je můžeme od sebe děliti,\ntak jako v nerozdílném zjevu člověka dělíme duší\nod těla.\nA. B. Marx, Beethoven.\nChceš-li umění si zvoliti co povolání své, tož\nnemůžeš dosti záhy přivykati sobě, přísněji přihlí-\nžeti vždy k obsahu díla uměleckého, než k jeho\nfaktuře.\n/ J\nFel. Men d e Iss o h n Listy.\nEsthetika jednoho umění platí také pro ostatní,\npouze material jest rozličný. Rob. Šumán,\n„Sebr. spisy\", sv. I.\nForma jest nádobou ducha. Větší prostory vy-\nžadují k vyplnění svému takého většího ducha.\nTentýž.\nOvládání formy vede každý talent k volnosti\nvždy větší; to dokazují dějiny všech umění a umělců.\nTentýž.\nKdo se neustále pohybuje v těchže formách a\npoměrech, stane se konečně manyristou a filistrem;\numělci není nic tak škodlivé, jako dlouhé hovění-si\nv pohodlných tvarech.\nTentýž."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1563, "texte": "Forma jest v umění nádobou imaterielního\nobsahu, schránkou idey, tělem duše; proto musí co\nnejjemněji vybroušená přilnouti k obsahu, nechati\njej prosvítati a zřetelně znáti. Každý nedostatek\nformy jest jako mlha, jasný křišťál nádoby zatem-\nňující, kteráž zamezuje cestu svitu a zářícímu lesku\nidey.\nFr. Lis z t,\nNeue Zeitschr. f. M. Sv. 42, č. 15.\nPěstovati formu co jediný účel náleží průmyslu,\nnikoliv umění; kdo sc tím zanášejí, nechť se nazý-\nvají umělci, provozují přec jen řemeslo. Býti uměl-\ncem značí tolik, co uměti vytvořiti a upotřebiti\nformu k vyrážení nějakého pocitu, nějaké myšlénky.\nCím vzdělanějším jest člověk, čím větším důmyslem\na věděním se honosí, tím jemnější povahy budou\ncity i myšlénky, jež do formy své vlévá.\nFr. Liszt tamtéž sv. 42. č. 15.\nSvatý Augustin definuje ctnost takto: Pravá\nmíra a pořádek v lásce. Nemohli bychom říci, že\ndokonalost v umění jest pravá míra a pořádek\nv krásnu ?\nTentýž: o Beethovenově hudbě k „Egmontu\"\ntamtéž sv. 40. č. 20.\nForma jest měkký vosk, do něhož vtisknouti\nmáme svůj relief; čím jemnější bude řezba reliefu,\ntím krásnější musí býti také obraz vtisknutý. Ne-\nní-li to modlářství, má-li kdo obraz za Boha, pro-\nstředek za účel a klade-li na jakost vosku vetší\nváhu, než na krásu předmětu, jenž v něm má býti\nzobrazen? Tentýž: Robert Frams.\nV umění jako v přírodě žádný genre nestojí\nsám o sobě, neboť spojen jest jemnými čiánký a\nodrůdami sprostředkujícími s výtvory co do tvaru\ni podstaty nejrůznějšími a nejopačnějšími.\nTentýž:\no „Robertu cfáblu\" Neue Zeitschr. f. M. sv. 40 č. 25.\n(Pokračování,)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-12_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "296", "page_fin": "296", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.2.8", "titre_corps": "(Zasláno.) P. t. obyvatelstvu kr. hl. města Prahy!", "titre_sommaire": "(Zasláno.) P. t. obyvatelstvu kr. hl. města Prahy!", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.8", "debut_caractere": 1565, "fin_caractere_exclue": 2840, "texte": "(Zasláno.)\nP. t. obyvatelstvu kr. hl. města Prahy!\nZa příčinou neblahých poměrů mladšího hudeb-\nnictva českého sestavil se minulého roku v Umělecké\nbesedě „kruh mladých hudebníků\", vzavší si\nza úkol hájení zájmů členů svých a snahu zlepšiti\ni materielní postavení jejich. Toto poslední bylo\npohnutkou, že vyvolen před prázdninami letošními\nvýbor, jemuž uloženo postarati se členům o vhodné\nzaměstnání. Nížepsaní zástupcové kruhu mladých\nhudebníků Umělecké besedy uznali za nutné, ve-\nřejnými listy upozorniti p. t. obyvatelstvo města\nPrahy, hlavně pak i řiditele ústavů hudebních na\npodnik ten a odporučiti jej co nejvřeleji přízni jejich.\nKruh náš chová ve středu svém dovedné učitele\nzpěvu, hry na klavíru, houslích, cellu, harmonium\na harfě, dále i theorie hudební; dokázalt to již letos\nakademií dne 7. června v sále měšťanské besedy\nuspořádanou, jejíž program, sestávající jen z komposic\nčlenů samých, pochvaly obou odborných listů došel.\nProsíce o důvěru p. t. obecenstva a přízeň jeho,\nžádáme p. t. reflektující, by návrhy své laskavě\npod adresou: „Kruh mladých hudebníků Umělecké\nbesedy\", Široká ulice v místnostech Umělecké be-\nsedy, zaslali.\nZ kruhu mladých hudebníků Uměl. besedy,\nv Praze, dne 1. září 1874.\nK. Knittl, Jos. Holý,\nt. & je'd nat e 1. t, c. předseda,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-12-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-12_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-09-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "296", "page_fin": "296", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.2.9", "titre_corps": "K dnešnímu číslu přiložena jest hudební příloha k článku „Melodie na cestách \"", "titre_sommaire": "K dnešnímu číslu přiložena jest hudební příloha k článku „Melodie na cestách \"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.8", "debut_caractere": 2842, "fin_caractere_exclue": 2920, "texte": "K dnešnímu číslu přiložena jest hudební příloha k článku „Melodie na cestách \""}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n12 září 1739 † Reinhard Keiser, op. sklad. - v Kodani.\n„ „ 1764f Jan. Fil. Rameau, slovut. theor. a sklad.\nv Paříži.\n„ „ 1789f Fr. Richter, sklad. v Štrasburku (nar.\nv Holešově na Moravě).\n„ 1818* The o dor Kullak, (dr. jur.) skladatel\nv Krotoczyně.\n13. „ 1819*Klara Wie ck-Šumann o vá, výteč. pian.\na skladatelka - v Lipsku.\n14. „ 1788 fK. Fil. Em. Bac h, slov. sklad. v Hamburku.\n„ „ 1830 I. provoz. Loewe-ho oratoria „Sboření\nJerusalema\" v Štětině.\n„ „ 1854f Jind. Rettigova, op. zpěv. vMnichové.\n15. „ 1782f Carlo Broschi, nazv. Farinelli, slovutný\nzpěvák v Bologni.\nw „ 1831 *Sal. Jadassohn, skladatel —ve Vratislavi.\n3, „ 1835 I. provoz. Věrstovského zpěv. „Askol-\ndova mogyla\" v Moskvě.\n16. „ 1849fFrant. Pechácek, housl. a sklad., jakožto\nkoncertní mistr v Karlsruhe (nar. 1795 ve Vidni,\nsyn skladat. Frant. Pechácka z Ústí nad\nOrl., zemřel 1821 ve Vídni.)\n17. „ 1762 f Frant Geminiani, slovut. housl. a sklad.\nv Dublině.\n„ „ 1823* Vojt. Gross, prof. fagotu na konservatoři\npražské v Bestvíni.\n18. „ 1606fVácslav Ryehnovius, výb. varhaník\nv Českém Brodě.\n„ „ 1857 fK. Kurpinski, polský skladatel operní\nve Varšavě.\n„ „ 1870 I. provoz. Bendlovy zpěv. „Břetislav\"\nv Praze.\n\nMelodie na cestách.\nNeustálý vývin, nekonečná proměna a obnova\nforem toť jest podstatným heslem všeho tvoření\nhudebního. Nejživěji vystoupí nám pravda slov\ntěchto před oči, pakliže stopujeme stejné či příbuzné\ntvary hudební v prvopočátcích vývoje v rozličných\ndobách i u rozličných národův a tu porovnáváním\nsnadně najdeme onu zlatou nit souvislé příbuznosti,\nkterá často dosti zřejmě nevystupuje, ano často\nzdánlivě chyběti se zdá: však vždy tu jest a po-\nzorným hledáním se vždy konečně vypátrati dá ona\nkouzelná nit, na níž se veškeré úkazy od prvopo-\nčátečního pokusu v hudbě až ku dnešním dnům do-\nkonalého vývoje co perly stejnorodé seřaditi dají.\nPři tomto bádání a pátrání jest vždy hudebník\ndaleko lépe v tom u porovnání s přírodozpytcem.\nNeboť material tohoto posledně jmenovaného leží\nrozmetán a často v místech nepřístupných uložen\nv alluvium či hluboko pohřben v samé kostře naší\nzeměkoule a náhoda rozmarná jest strážcem po-\nkladův těch! Archiv dějin země naší velmi mnohými\nmezerami svědčí o své nedokonalosti a valnou čásť\nlistův má s obsahem temným či zcela necitelným.\nHudebníku naproti tomu leží jaksi vše po ruce, po-\nněvadž ještě až po naše dny člověk přirozený, ne-\ncivilisovaný provádí svou hudbu týmž spůsobem,\njako naši nejstarší předkové umělečtí ji prováděti\nmuseli. Jednotlivá jména jsou tu úplně lhostejná,\nnechť si považujeme Jubala nebo Fo-ki-ho, Adama\nnebo Apollona, Pythagora či Nareda za „vynálezce\nhudby\". Veškeré mezistupně jsou ještě nyní obsa-\nzeny a sice od černocha, jenž dřevo o dřevo ryt-\nmicky oklepává, až k nejkomplikovanější opeře\nWagnerové. Těsně vedle toho nejdokonalejšího za-\nchovává to nejméně dokonalé s tvrdošíjností ne-\nústupnou své místo. Pakliže dnes některé oddělení\ninfanterie se svými bubeníky kolem koncertního sálu\ntáhne, z nějž zvukové kombinace nějaké Beethove-\nnovy symfonie zaznívají, pak se tu stýkají dva\nnejkrajnější extrémy, jaké si jen pomysliti můžeme:\nrytmický hřmot a nejvyvinutější mluva hudební.\nTak jako při hádce jedno slovo druhé budí a\npodává, tak přivádí iv bojích a půtkách, jež každý\nsmrtelník, jemuž se do opravdy jedná o jistou\nvěc, hezvýmineěně prodělati musí, jedna myšlénka\nk druhé. A kdo jednou řádně o tak zvané „tvůrci"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.2", "texte": "síle ' přemítal, přijde zajisté poznenáhlu k tomu ná-\nhledu, že přede jen celkem základem všeho jest a\nmusí býti transformace: proměňování, obnovo-\nvání a rozvinování forem hudebních od nejmenšího\nzárodku až k úplné dokonalosti hotového díla a ve-\nškeré říše tonových tvarů že se uvésti dá na pra-\nnepatrné hudební minimum, z něhož postupem\novšem velmi dlouhého času vše bylo odvozeno,\nvše i to nejumělečtěji kombinované dílo. Princip\nDarvinův i sem na naše pole hudební se dá pře-\nvésti. Jakmile učiní kdo první svobodnější krok ku\npoznání a své dřívější náhledy a „přesvědčení\" za-\nvrhne, jež často dlouho nás ve své moci drží buď\nnásledkem poměrův zevnějších či následkem do-\nzvuku ze školních lavic, jakmile ku mnohé bývalé\nmoudrosti, k níž jsme jindy přísahali, nyní ve vší\nskromnosti malé znamení otázky si uděláme, tu\ndálším pilným pozorováním a bedlivým studováním\nčasem nahlédnouti musíme, že nejsme v době ny-\nnější ještě s celým vývinem hudebním hotovi, že\nnekonečné jsou tu před námi ještě cesty, po fiichž\nmožno nám dospěti k cílům daleko vznešenějším.\nMelodie cestují, ony jsou nejbujnější vandrovní\nchasou na zemi, ony bez unavení se proudí od\nsouseda k sousedu, od národa k národu. Ony směle\npřekračují šumné veletoky, přenesou se odvážným\nskokem přes Alpy, vynoří se za okeánem a kočují\nv pouštích, pustách a stepích; a na své bludné pouti\nvšude potkávají se s jinými sestrami svými, jež opáčnou\nproti nim cestu konají. Při oné čistě lidské zálibě ve\nvšem, co jest nové, cizí, dojde mnohá melodická po-\npelka daleko za hranicemi své vlastní otčiny k ne-\nobyčejné cti, k vysoké hodnosti, stane se snad písní\nvlasteneckou, hymnou národní, jejížto zvuky bez\nodporu nejúchvatnější dojem působí. Často vrací se\nhudební ty tulačky více méně změněné, přetvořené\nzpět bylyť na zkušené a získaly si světácké po-\nlitury a žijí opětně co zboží „importované\" nový,\nskvělý život v staré své otčiné. Vždyť tu není žádná\nhudební policie, jež by se po „křticím listě\" či po\n„vysvědčení zachovalosti\" ptala!\nVedle neustálého spojení světového dá se též čilý\nstyk vniterní v užším smyslu pozorovati a dokázati.\nZvučící to tovaryšstvo jest neustále na nohou; z dílen\nzaznívajíce, táhnou po veřejné silnici, jdou s junáckými\nřemeslníky po rozličných stanovištích a zastávkách,\naby se odtud roztrousily až do nejodlehlejšího mě-\nstečka, do nejmenší vsi. Z tančírny dostanou se\nvetřelci ti do dětských světnic, z koncertních sálů\nvyklouznou a vmíchají se mezi žence na poli, obveselí\nmládence mysliveckého v ozvěnných lesích či krátí\nvojínu dlouhou chvíli na stráži. Z divadla a z ulic\nklestí si cestu do kostelů a naopak. Mnohá\nmelodie podobna jest věčnému židu bez klidu, bez umí-\nrání! Některé motivy se vyznačují takou schopností\nku životu a takou neúmorností, že jejich trvání té-\nměř tak staré jest, jako náš letopočet. Mnohé kvetly\njiž za poetických Minnesingrů, seděly v cechu a\nškole Meistersingrů a odpočívají nyní zdánlivě -\nv posvátných kobkách chrámových. Velká jich čásf\nnásledovala směru Wittenbergského reformátora a\nvymanivši se z obvodu dýmu kadidlového a mysti-\nckých temnot katolického dómu, uchýlila se v jasně\nvzdušné prostory protestantských chrámů.\nKdo dlouho světem se potlouká, všude krajině\ni lidem se přispůsobiti musí, ten ovšem jest vysazen\nvíce méně patrným proměnám, přibere zde či onde\nněco z řeči a mravu a konečně může se i délkou\nčasu státi, že jest v cizině považován za domorodce,\nve svém vlastním pak rodišti za cizince. Právě tak\nse vede našim melodickým dobrodruhům. Nikdy\naneb jen velmi zřídka nezůstávají tím, čím a jak\nutvořeny byly; ano, k malým proměnám není zapo-\ntřebí tak velké cesty, neboť již na cestě k sousedu\notrou se často mnohé povrchnímu oku třeba ne-\npatrné zvláštnosti a jiné zajmou jich místo, což do-\nsvědčují bezpočetné skoro denně se množící verše\ntak zvaných písní národních. Přetvoř ování ne-\nbéře žádného konce. Zúmyslně užili jsme zde slova\nchytlavého. Četní přívrženci dogmatu o „stvořeuí\",\no „původní síle tvůrčí\", kteří z každého taktu\n„dechy i vzdechy genia\" slyšeti se domnívají, ne-\nchtějí o „atheistických a destruktivních tendencích\"\nDarvinovy nauky o přetvořování praničeho věděti.\nAbychom možno-li ku přesvědčení něčím\npřispěli, podáváme několik příkladů ve zvláštní pří-\nloze, jež především mají dosvěděiti, že přetvořo-\nvání existuje. Z příčin praktických obmezujeme\nse pouze na čtyry melodické základní motivy, ačkoli\nby nekonečný počet základních motivů i jich variantů\nzajisté valně objemnou knihu bez obtíží až na po-\nkraj vyplnil.\nPokud se příkladů užitých týče, zvolili jsme\nstereotypy i varianty nejobyčejnější, nejpopulárnější,\naby pochod jednoho a téhož motivu z jedné země\ndo druhé tím patrněji vystoupil. První i druhý pří-\nklad naší přílohy točí se kolem dvou základních\nmotivů, jež jsou každému známy z „rakouské hymny\nnárodní\" od Haydna. Z těch zvláště první jest\nvelmi oblíbenou frází, tak že v literatuře chorální\nji téměř na každé stránce najiti můžeme. Jak velký\npočet národních písní českých pod vlivem fráze té\npovstalo, o tom doufáme, dostatečný jsme podali\npočet příkladů. Podali jsme též v průběhu několik\ntakových příkladů, kde buď jen první úryvek, či\nkde opět jen druhý\" úryvek uvedené fráze I. se na-\nchází, jež pozornému čtenáři porovnávacích příkladů\nnotových zajisté neujdou. Všechny naznačené a jim po-\ndobné fráze nejsou nic jiného, než přeměny jonického\ntetrachordu v rozličných variacích. Největší čásf\nz uvedených příkladů blíží se k přeměnám b) a c)\njonického tetrachordu. (Viz schemu na konec I.\nuvedenou.) Též druhá fráze 11., jež podobně jest\nznáma z „rakouské hymny národní\", jest velmi\nobyčejným a oblíbeným zjevem v národní písni\nčeské. Valaá řada nej populárnějších písní česko-\nslovanských to dosvědčuje.\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "291", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.3", "texte": "Hudební kapela císaře Rudolfa II.,\nkrále českého.\nCtěný nás spolupracovník p. dr. Bohdan Jedlička zaslal nám tyto\ndny soukromný list, z něhožto některé podrobnosti pro zajímavost\njich historickou tuto laskavým svým čtenářům sdělujeme.\n„Meškám nyní v Malonicích, a jakož vůbec rád\nprobírám se v knihách, zvláště starých, pustil jsem\nse do rovnání zdejší bohaté zámecké knihovny,\nkterá v sobě mnohé vzácnosti chová.\nDnes padla mi do rukou kniha: „Archiv der\nGeschichte und Statistik, insbesondere\nvon Bohmen,\" Dresden 1793; v jejím druhém\ndíle na str. 193—262 umístěn jest článek: Aula Ru-\ndolphi 11. Kaysserlicher Hoff Staatt, jaký\nměl po posledních letech svého živobytí. Tu mezi\nostatními dvořaníny a úředníky uvedena jest na str.\n240—242 též celá dvorní kapela Rudolfova\ns jmenovitým uvedením jednotlivých hudebníků\nas přidáním platu, kterého každý požíval.\nPoznáváme zajisté z těchto dát vnitřní orga-\nnisaci této kapely a mnoho-li každému odvětví\nbylo hudebníků přiděleno, zejména pak, že hlavní\nsíla a jádro kapely ve zpěvácích spočívala; dovídáme\nse odtud jména oněch hudebníků, z nichž pohříchu!\nnejvětší část jsou přespolná, vlašská, nizozemská atd.,\nmezi nimi čteme k většímu našemu interesu též\nKarla Luytona, jehož svazek mší r. 1872 mnou\nv Příbrami objevený u pražských hudebníků tak\nvřelého nadšení vzbudil. *) Platy dle tehdejších dra-\nhotních poměrů posuzované jsou skvělé a převyšují\novšem nuzařskó almužny übohých varhaníků a řídi*\ntelů našich; a porovnáme-li plat Luytonův (ročně\n480 zl.) s platem Jana Kepplera, slavného to mi-\nláčka Rudolfova, jenž na str. 232 udává se per\n500 zi., lichotí toto porovnání nemálo Luytonovi.\nNež ať již mluví dáta sama:\nKapelník sboru.\nUprázdněno. Měsíčně 30 zl.\nMístokapelník.\nAlex. Horologio od 1. dubna 1603 měsíčně 30zl.\nItem ročně na oděv 20 zl. Novoročenky 30 zl.\na ročně bytného 70 zl.\nKomorní hudebníci.\nKarel Arthesi, „musícus\", ročně oděv a od\n1. ledna 1611 měsíčně 80 zl.\nJan Pavel Arthesi, od 1. ledna 1601 ročně\noděv a měsíčně 29 zl. 20 kr.\nMarek Antonín Mosbo, od 1. května 1605\nročně oděv a měsíčně 18 zl.\nLudovico Fabius, od 1. března 1607 ročně\noděv a měsíčně 16 zl.\nJakub Hosler, komorní varhaník, od 1. července\n1602 pro svou osobu a jednoho hocha stravu\nu dvora, svobodný byt, měsíčně 30 zl. a ročního\npřídavku 100 zl.\nZpěváci („Cantores\").\nBasisté.\nZachariáš Khrusiger, od 1. srpna 1602 ročně\noděv a měsíčně 15 zl.\nMikuláš Mechgold, od 1. srpna 1603 ročně oděv\na měsíčně 20 zl.\nJiří Khnies, od 1. července 1607 ročně* oděv\na měsíčně 20 zl.\nChristian Hugo, od 1. července 1607 ročně oděv\na měsíčně 20 zl.\nOndřej Salzmann, od 1. července 1607 ročně\noděv a měsíčně 20 zl.\nEitel Bedřich Lormkofer, od 1. srpna 1608\nročně oděv a měsíčně 15 zl.\nMelichior Holzmann, od 1. července 1610\nročně oděv a měsíčně 15 zl.\nTenoristé.\nJan Sekaertinger, od 1. července 1607 ročně\noděv a měsíčně 20 zl.\nJan Jakub Kugers, od 1. dubna 1605 ročně\noděv a měsíčně 15 zl.\nChristian Pottnov, od 1. března 1606 ročně\noděv a měsíčně 15 zl.\nKašpar Třeboňský, od 1. ledna 1607 ročně\noděv a měsíčně 15 zl.\nMartin de Roo, od 1. října 1602 ročně oděv\na měsíčně 15 zl.\nAltisté.\nJan Kupers, od 1, listopadu 1607 ročně oděv\na měsíčně 20 zl.\nJakub Haeberl, od 1. července 1607 ročně oděv\na měsíčně 20 zl.\nJan Malonius, od 1. srpna 1607 ročně oděv\na měsíčně 15 zl. •\nDiskantisté\nMartinus de Luenca, od 1. května 1571 ročně\noděv a měsíčně 20 zl.\nVarhaníci (Orginisten).\nKarel Luyton, též co komponista kapely,*) od\n1. července 1603 měsíc. 35 zl. a roč. přídavku 60 zh\nLiberalis Sanchius, od 1. ledna 1598 ročně\noděv a měsíčně 25 zl.\nKašpar Remkhersi, od 1. srpna 1607 ročně\noděv a měsíčně 25 zl.\nOpisovač not.\nKrištof Pottuf, od 1. srpna 1608 ročně oděv\na měsíčně 8 zl.\n\n*) Totéž dílo nalézá se také v cis. knihovně Pražské:\nLuython S. Caes. Maj. Organistae et compo-\nnistae Liber I. Missarum, Pragae 1609. Red.\n*) Nebyl tedy kapelníkem, jakož živopisci jeho křiYě\nudávají."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.4", "texte": "Concordero.*)\nAlbrecht Rudner, od 16. března 1606 ročně\noděv a měsíčně 12 zl.\nMalí zpěváci.\nPreeceptor in litteris.\nTomáš Massino, od 1. ledna 1599 ročně oděv\na měsíčně 12 zl.\nJoachim Frant. Baren schenius, od 1. dubna\n1605 ročně oděv a měsíčně 12 zl.\nA mimo to má vedle dospělých 16 malých\nzpěváků býti vydržováno.\"\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\nReinecke setkal se na svých cestách po\nŠvédsku na zámku Sophiero se švédskými manželi\nkrálovskými, byl od nich velmi vlídně přijat a před-\nnášel jim některé své skladby na pianě.\n** Dámská kapella vídenská dodělala se v Lon-\ndýně smutných konců. Majitel Cremorngarclensu\np. Baum, jemuž spolek zrušil smlouvu a jemuž nad\nto 500 liber šterl. dluhuje, zabavil hudebním těm\ndámám bez okolků nástroje hudební. Následkem\ntoho jsou dámy již 14 dní bez zaměstnání a živoří\npouze z rozličných dárků svých příznivců a dobro-\ndinečků. Spolek zažaloval p. Bauma pro nezáko-\nnité zadržení nástrojů a pro dálší jiné injurie. Jak\nse z dálších zpráv dovídáme, jest celý ten spor již\nurovnán a „dámský orkestr\" koncertuje opět s bo-\ndrou myslí v „londýnském pavillonu\", elegantním\nto hudebním sále v Hagmarketu.\n** Osud komické opery vídenské jest konečně\nrozhodnut: p. Hasemann převezme řiditelství na\nvlastní pěst. Dle smlouvy nebude p. H. žádný\nstálý plat co nájemné správní radě odváděti, nýbrž\njest pouze zavázán z hrubého výnosu 15°/0 odvésti\na mimo to denně 30 zl. co částku za pojištění\ndomu platiti; co mu přes to zbude, náleží jeho\nkapse. Co kapelník jest angažován Josef Sucher,\njenž zastával posud miste korepetitora solového\nzpěvu u dvorního divadla vídeňského. Na toto\nmísto dostal se po něm mladistvý Her man n Riedl.\n** Dom Pedro, císař brasilský, udělil vídeňskému\nEdvardu Strauss-ovi titul císařského dvorního\nkapelníka.\n** Královna anglická jmenovala houslistu Lud-\nvika Straus-e komorním houslistou.\n** V Lyoně utvořilo se komité ku vzbudování\npomníku Auberovi. Příspěvky budou přijímány\ni z cizozemska.\n** Rich. Wagner provede na svém velkolepém\ndivadle v Bayreutě mimo svá vlastní díla též opery\nMozartovy, zejmena „Don Juana\" a Beetho-\nvenova „Fidelio\" vlastním řízením.- („Dr. N.\")\n** Tenorista Theodor Wachtěl uzavřel pro sai-\nsonu 1875 smlouvu s operou Novoyorkskou i závázal\nse, že nastuduje do té doby „Lohengrina.\" Též\npí. Lucca obrátila se na víru Wagnerovskou\ni chce současně co „Elsa\" v Lohengrinu na pudě\nAmerické vystoupiti.\n** „Průchod VenušinÍC zove se nejnovější\njednoaktová novinka od Meilhaca a Halévy-ho.\n** V divadle na „ Vídeňce\" dává se nyní\ns ohromným úspěchem nový „špektáklštuk\" od\nBerly nazvaný „Karlisté ve Spanělích\" s hudbou\nod Millockera.\n** Není nad spekulativního ducha německého!\nJistý lipský nakladatel hudební upozorňuje všemi\nmožnými reklamami na to, že co nejdříve jeho\nnákladem vyjde smuteční pochod k slavnému\nupalování mrtvol! Na titulním listu vyobrazen\nbude takový „pohřeb budoucnosti\" a pochod, upra-\nvený pro piano, bude pouze státi 6 grošů!\n** Maestro Car lo Gomez, jehož opera\n„Salvator Rosa\" přijata již je na některých\ndivadlech vlašských, píše opět novou zpěvohru\n„Maria Tudor,\" k nížto mu napsali libreto\nEmilio Praga a Tobia Gorio.\n** V Londýně otevřena prý bude třetí opera\nvlašská, možno-li věřiti hlasům časopiseckým.\nCo impresario jmenuje se jakýsi Bellini, jenž hodlá\nprovozovati řadu starších a méně známých oper\nnovějších.\n** Z Břetislavi. V jednom koncertu nedávno\nzde uspořádaném vystoupila s nemalým úspěchem\nhraběnka Rossi, dcera slovutné zpěvačky Sonn-\ntagovy, nyní provdaná hraběnka Esterhazy-ová.\nZpívala valašskou „serenadu\" maestra Bragy.\n** Pařížský časopis „Rappel\" přináší o nové\nvelké budově operní v Paříži, která jak známo\npříštím novým rokem otevřena býti má, následující\ndáta: Budova celá bude u vnitř osvětlena celkem 8400\nplameny plynovými. K topení slouží 12 Meissne-\nrových strojů. Výška budovy obnáší počítaje od\nsklepu až k hřebenu střechy 70 metrů, tudiž o 4\nmetry více, než čítají věže chrámu Notre Dame-\nského. Starý operní dům čítal 1880 sedadel, nový\nčítá 2194, tudiž o 314 více a mnohem pohodlnějších.\nJako v starém taktéž iv novém spočívá klenutí\nna osmi obrovských sloupech; jsou z broušeného\nkamene a na spodku opatřeny skulpturami. Hlavní\nschody jsou z bílého mramoru ze Serravezzy, zábradlí\nz zeleného švédského a bílého řeckého mramoru\na z onyxu. Ve velkém foyeru jest podlaha mosai-\nková, vystrojení stěn a plafondu velmi nádherné. Ve\nvelké předsíni umístněny budou sochy skladatelů\nLulliho, Rameau-a, Glucka a Handla. Dosud pra-\ncuje ▼ budově 1500 dělníků a to s velikým chvatem,\naby zamýšlené zahájení divadla dnem 1. ledna 1875\nbylo umožněno.\n*) Bezpochyby provázeč zpěvu na nějakém nástroji. Red."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "293", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.5", "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\náa.\nZ Dobříše. (Pův. dop.) 11. koncert „Přá-\ntel hudby\" dne 7. t. m. odbývaný vydařil se\nvcelku velmi skvěle. Bohatý a vzácný jeho program\nsliboval již napřed vzácnou pochoutku a přivábil\n1 knížecí naši rodinu (Colloredo-Mannsfeldt) a mnoho\npřespolních členů. An se koncert tento odbýval\nku poctě příjezdu Jeho Vel. do Cech, zpívána před\nprodukcí rakouská hymna; sál byl k tomu účeli\nslavnostně a vkusně dekorován. Program byl takto\nsestaven: 1. Ouvertura k „Egmontu\" pro piano na\nčtyry ruce od Beethovena. 2. Sbor „Dívčino po-\nzdravení\" od Tovaěovského. 3. „Fantasie-impromptu\"\npro piano od B. Chopina. 4. „Duo concertant\" pro\n2 housle s průvodem piana od Állarda. 5. „Rigoletto-\nParaphrase\" pro piano od Liszta. 6, Sbor „Kytičky\"\nod Haisze. 7. Solová píseň „Zvadlé růže\" od Šu-\nberta. 8. Rondo capriccioso pro piano od Mendels-\nsohna-Bartholdy-ho. 9. Smyčcové kvarteto od Mozarta.\n10. Dvojzpěv „Barkarola\" od Kůckena. Za nej-\nzdařilejší všestranně uznány výkony p. E. Hessa\n(čís. 3.5. 8.), který svou lehkou, elegantní hrou\ni vynikající technikou vyvolal pravý obdiv a nad-\nšení veškerého posluchačstva. Allardovo dueto,\npřednešené pp. K. Andělem aJ. Cardou, bylo vzorné.\nOba pánové ve hře dokonale si rozumějí, shodují\nse zůplna v stejném držení rytmu a v odstiňování, ba\niv stejném tahu smyčce, čímž ovšem docházejí\núspěchu znamenitého. Ouverturu k „Egmontu\" před-\nnesly slečny R. Bohutinských a M.Lukášova. Co chvat-\nného řečeno o smyčcovém duetu, platí i o výkonu těchto\núplně. Vyslovujeme zajisté jen všeobecné přání,\nby slečny, v čtyrručních skladbách tak dobře sehrané,\nčastěji koncertně vystoupily. Smyčcové kvarteto\npředčilo co do uměleckého proyedení všechny dosud\nzde slýchané kvartetní hry. Účinkující v něm pp.\nAnděl, Carda, Pára, Skřivan získali si zaslouženého\nuznáni v plné míře. Dvojzpěvu „Barkarola\", jejž\npřednesli pp. J. Vaněk a J. Pára dostalo se hlučné\npochvaly. Sbor pěvců pěl tentokráte písně milostné\nvelmi milostně. Solovou partii v „Kytičkách\"\nkrásně podal p. Fr. Kracík. Velkou zásluhu při-\nčísti sluší říd. uč. p. Skřivanovi, který nejen velkou\noběť přináší spolku tím, že výtečnou methodou\na dobrou školou cvičí sborovému zpěvu, nýbrž i sám\nco výborný tenorista, prost vší ctižádosti, ve sboru\núčinkuje. Jen „Zvadlá růže\" nebyla dosti svěží.\nPřipomenouti musím ještě to, že se p. Em. Hessovi\nspolkem dostalo poděkovaeí adresy s pěkným ná-\nkresem za laskavé spoluúčinkování při koncertech\na zároveň projeveno přání, aby i na dále zůstal\nspolku laskavým přítelem.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* česká zpěvohra. Při návštěvě Jeho Velič,\nkrále našeho, při slavnostním tomto okamžiku, kde\njednou za čas jsme mohli se pochlubiti s tím, co\noperní naše literatura v novější době zdárného\na krásného nám podala, stalo se spůsobem nevy-\nsvětlitelným, že provedena byla řízením druhého\nkapelníka pana Čecha st. dávno otřepaná a ještě\nk tomu komická opera cizího původu, jež nijak\ngenrem svým se ku slavnostnímu, vážnému\nokamžiku tomu nehodila. Rozmarná Nikolaiova\nopera „Veselé ženy Vindsorské\", jejíž libreto je\nvelmi obratně spracováno dle Shakespearovy stejno-\njmené veselohry, jest ovšem skladbou zdařilou; však\nnedá se upříti, že honosí se naše domácí literatura\nhudební mnohou velezdařilou skladbou tak skvělého\nrázu, že hodí se k okamžiku slavnostnímu daleko\nspíše než lehkonohá skladba Nikolaiova. Zdá se\ntéž, že jasný panovník, jenž ovšem dávno slyšel\nskladbu tu v daleko vzornějším obsazení, valného\npodílu na celku nebral, jakkoli vše slušně bylo pro-\nvedeno s nejlepší vůlí každého jednotlivce. Po celý\nvečer, ani za přítomnosti panovníka ani po jeho\nodchodu, se nehnula žádná ruka. Celé to představení\ntížily jaksi nepokojné chmůry a mnohá tvář z řady\nobecenstva domácího prozrazovala konstelaci mi-\nmickou, jež se dala as následovně do češtiny pře-\nložiti: „ Což jsme ještě tak pozadu, že se nemůžeme\nveřejně před světem ukázati s uměleckým výtvorem\ndomácí naší literatury? Což nemáme nic svého?\nČi, jaké to poměry vládnou ve správě divadla na-\nšeho, že nebylo nikým o to postaráno, aby se před-\nnost dala umění domácímu?\" Přiznáváme se, že\nnám není dosti jasná tato záležitost, o níž se po-\ndivné pověsti roztrušují. Divadelní správa by již\nve svůj vlastní prospěch dobře učinila, kdyby vše\njaksi objasnila a zejména důkazy o tom podala\nvěrohodné, kdo volil kus slavnostní? Neboť se dá\ntěžko mysliti, že by rozhodující o věci té hlas do-\nmácí skladby ignoroval, kdyby byly bývaly uvedeny\nv seznam u projektovaných skladeb!\n* Pražské salonní okteto utrpělo bolestnou ztrátu\númrtím výborného basisty p. Sussmana, jenž\ndne 7. t. m. podlehl osudnému poranění, jež sobě\nbyl několik dní před tím při hotovení patron, jež\nsi k honbě připravoval, neblahou náhodou spůsobil.\nTentýž byl také jedním ze sloupův pěveckého sboru\nruského chrámu pravoslavného, členem žpěv. spolku\n„Beseda\" a administrátorem kněhtiskárny p. Leop.\nKlaudyho. V ruském chrámu bude příští neděli po\nmši zaň zpívána panichida. čest a sláva památce jeho!\n* Zdej ší némecká opera zahájila zimní sezonu\nzpěvohrou „Astorga\" od našeho krajana Aberta,\nt. c. kapelníka dvorní kapely ve Stutgartě.\n* K slavnosti odhalení Žižkova pomníku v Přiby-\nslavi vyzván byl pražský „Hlahol\" od bratrské\njednoty „Sokola\", by se uvolil v aranžování dvou\nsborů při slavnosti zmíněné. Výbor „Hlaholu\"\ns ochotností vyhověl čestnému pozvání tomu i usta-\nnovil: a) „Sbor slavnostní\" od Bendla a b)\nstaročeský chorál: „Kdož jste boží bojovnic itf\nk nastudování. Oba naznačené sbory přednesou\nčetné pěvecké jednoty z okolí Přibyslavského."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "294", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.6", "texte": "* Karel Komzák) v Praze ode dávna oblíbený\nkapelník vojenský a velmi šťastný skladatel sraěsů\nz národních písní pro orkestr, tanečních kusů, živým\nrytmem svým vše elektrisujících a j. v., vrátil se\npo devítileté nepřítomnosti do města našeho, byv\nv době té zaměstnán hlavně v Linci a Hradci Krá-\nlové. Nastávající sezona taneční si může věru\nk tak skvělé akvisici jen gratulovati!\n* Slč. Marie Kovandova, kteráž hudebního svého\nvzdělání nabyla u zesnulých mistrů Zvonaře, Horáka\na v poslední době v theorii hudební u prof. Foestera\nstudia svá konala, obdržela od c. k. školní rady\npovolení k zařízení zpěvní školy pro dívky,\nkterou již příštím během školním (v ulici pasíř-\nské) otevře.\n* „Gecilie\", časopisu pro katol. hudbu posvát-\nnou, vyšlo redakcí P. Ferd. Lehnera číslo 9., jež\nobsahuje dokončení pojednání o chorálu, dále z péra\nredaktorova „Cestopisné upomínky hudební\" a kri-\ntickou zprávu o výsledku zkoušek chovanců ústavu\npro vzdělání varhaníků a řiditelů kůru mimo drob-\nnější zprávy z venkova. Témuž číslu přiložena jest\nhudební příloha: pokračování vokální mše Joz.\nFoerstra.\n* Agenda pro učitele v kněhkupectví Fr. A.\nUrbánka v Praze. Velmi praktická tato knížka\nkapesní obsahuje cásť kalendářní (zr. 1874\nposlední čtvrtlelí a celý následující rok 1875), roz-\nvrhy hodin, celotýdenní pro oba běhy, rubriky\npro jména žáků a výkaz jejich pilnosti a pro-\nspěchu, dále poznámky, v nichž přehledně dle\nměsícův vřaděna jsou jména všech slavných i vy-\nnikajících mužův českoslovanských v oboru věd\ni uměn; konečně oznámení četných spisův ze skladu\nvlastní firmy. Že v kruzích učitelských i student-\nských najde tato příruční knížečka hojnost odbě-\nratelův, dá se předzvídati.\n* Meyerbeerův „P?wo&\", jejž obmýšlelo řiditelstvo\nnašeho divadla na zvláště vřelou přímluvu p. kap.\nČecha v nastávající saisoně provésti, bude, jak\nse dovídáme, na zasloužený odpočinek v archiv\ndivadelní uložen. Pan kapelník Čech, jakkoli velkým\njest ctitelem musy velkého (!) Meyerbeera, přišel\nkonečně sám k tomu náhledu, že na malinkém\nnašem jevišti v „prozatímním\" se nedá kus ten se\nvšemi svými brillantními experimenty tak vypravit,\nani silami pěveckými tak obsadit, jak toho opera\nvyžaduje, aby táhla. Ku& ten vyžaduje nutně nejen\nvalnou scenerii, nýbrž hlavně velmi skvělou vý-\npravu a v pokladnici divadelní má přec býti\núžasně prázdno! Pakliže se tedy musí spořit,\ntož jest to zajisté rozumné, že se řiditelstvo\nvyhybá všem zbytečným výlohám. A vypra-\nvení ošumělého „Proroka\" i kdyby se u nás\nslušně piwésti mohl bylo by zajisté zbytečnou\nvýlohou: předně jest to nejslabší dílo Meyei'beerovo,\nza druhé jest to dílo zastaralé a za třetí chceme\nmíti již jednou s Meyerbeerem pokoj a přejeme si,\naby se za to tím záslužnější péče věnovala světu\nslovanskému a slovanským skladatelům, kteří jsou\nv\nnám přec daleko bližšími. Výmluvu, že by zde nic\n„táhnoucího\" nebylo, může jen vyřknouti ten, jenž\nve své hudební bigoterii na nic jiného nevěří než\nna Mahomeda-Meyerbeera a jeho „Proroka\" a ostatní\nhudební svět je mu nulou. Věnujte aspoň jednou\ntakou péči slovanským operám při vypravení, jakou\njste posud vždy věnovali všelijakým cizozemským\nkvítkům ceny často nejpochybnější, a výsledky zdárné\nVás zajisté odmění! Jisto jest, že by „Prorok\" za\nnašich nynějších poměrů operních as nynějšími\nsilami pěveckými asi dva-či třikráte něco obecenstva\nshromáždil, na dále se však udržeti nedá. Vyplatí\nse to však řiditelstvu, vyplatí se to zpěvákům, kteří\nby museli s namáháním své partie nastudovati jen\nproto, aby je co nejspíše zapomněli a kteří dle\nprospektu samého řiditelstva bez toho budou v le-\ntošní saisoně přes míru zaměstnáni nastudováním\nnových oper od Bendla, Nápravníka, Dvořáka,\nRozkošného, Rubinštejna atd.? Přejeme „Proroku\"\ndávno zasloužené, štastné a veselé „requiescat in\npace!\"\n* Upozorňujeme ctěné čtenáře na provolání „kruhu\nmladších hudebníků Umělecké besedy\" v dnešním\nlistu uveřejněné i odporučujeme žádost jejich k laska-\nvému povšimnuti. Jsouť v kruhu tom vesměs bývalí\nchovanci konservatoře a varhanické školy, jež se\nmohou vykázati co nejskvělejšími vysvědčeními,\nmnozí z nich zastávají také již při zdejších divadlech,\nchrámech a ústavech hudebních místo velmi čestné.\n* Z Písku. (Pův. dop.) Dne 2. t. m. vystoupilo\nbujaré naše študenstvo u veřejnost s akademií\nhudební, kteráž v sále divadelním četné a většinou\nvybrané obecenstvo shromáždila. Slovem „vybrané\"\nmyslím onu část našeho obecenstva, která při kon-\ncertech a jiných zábavách hudebních alespoň trochu\npozornosti programu a jednotlivým jeho pie§ám věnuje,\ncož u nás ne zhusta se stává. Již v některých\npředešlých dopisech (minulého roku) ukázal jsem,\njak omrzelým bývalo obecenstvo v mnohém věnečku\nbesedy, dal-li řiditei Gregora do programu nějaké\nkomorní, klasické kvarteto, jež, nota bene, vždy\nbezúhonně se svými žáky byl provedl; obecenstvo,\nzvláště „krásnější\" jeho polovice, nedalo se u vy-\nrážení svém vytrhovati a tak snaha Gregorova, aby\nse občané naši s hudbou klasickou poněkud blíže\nseznámili, rozkotala se pravidelně o nepozornost\na patrnou nevšímavosf jich. Ostatně, s bolestí to\nkonstatovat! dlužno, neváží si obyvatelstvo písecké\nGregory tak, jak by toho geniální tento skladatel\na hudebník ve všem dokonalý zasluhoval; nevědít\nu nás, co v něm mají. Nesčíslné ústrky a útrapy,\njichž bylo mu od nevděčných spoluobčanů zakusiti,\npřiměly jej k tomu, že a to právem přestal\nna zřeteli míti živel hudební v městě našem, jenž\nbez moudrého pěstitele zakrněl a bezpochyby sotva\nkdy více dospěje ke květu utěšenému. Malý doklad\nk tomu, co jsem řekl o neuznalosti a nevděku, po-\ndává opět uspořádání akademie hudební, o níž jsem\nv dnešním dopisu již mluviti počal. A kdo pořádal\ntu akademii? Gregora? Bůh chraň, vždyť se"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "295", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.7", "texte": "mu páni pořadatelé a účinkující, ač jsou z velké\nčásti jeho žáci, ani o tom nezmínili, neřku-li, aby\nse tak snížili a věhlas svůj u věci tak vážné vě-\nhlasu učitele svého podřídili. Namítne mi snad\nněkterý z těch pánů, že Gregora nebyl ten čas\ndoma; kdyby byl o tom ale věděl již tou dobou,\nkdy se začínaly konat přípravy ku akademii, byl\nby zajisté nelenil a věnoval se z dobrácké duše\nsvé záležitosti té, byť zrovna ne skutkem, tedy\nalespoň radou upřímnou. A pak zdvořilost a vděčnost\nk učiteli to žádá, pánové! Než —ku programu!\nStudující zapěli sbory „Na Prahu\" (Veit) a „Růžinko\nmá, dřímej\" (Bendi) a to s úplnou jistotou a jemným,\nsvědomitým nuancováním v přednesu. Podobně pre-\ncisně, ač ne již tak, jako sbory mužské, provedeny\nsmíšené čtverozpěvy „Umlklo stromů šumění\"\na „Řekněte mi větrové\" (Bendi). Slč. Janotova,\nabsovolvovaná žákyně ústavu Maydlova v Praze,\npřednesla a k úplné platnosti přivedla Thalbergovu\nfantasii z „Don Juana;\" škoda jen, že krásná a vpravdě\nvirtuosní hra slečnina trpěla nedostatečností, ba nicotou\nklavíru nad to ještě rozladěného, což spadá v řadu\nzásluh pp. pořadatelů. Cavatina z „Roberta ďábla\"\n(otřepaná „Gnaden-Arie\") přesvědčila nás opět, že\nna světě není nic stálého, a že hlas i sebe krásnější\nběhem času a změnou poměrů utrpěti může na\nplnosti a zvučnosti. Číslem 8. byl 7. koncert Beriotův,\njenž naprosto převýšoval ještě síly mladého p. U.,\nžáka p. Cantaniho, bývalého řiditele orkestru při\nčeské opeře v Praze. Mimo jiné zdál se nám přednes\ncelku poněkud ještě školáckým (p. U. nám tuto\npravdu odpustí); či to byla tréma? Aby byl pro-\ngram, pokud možná, ještě pestřejším, akvirovali\npp. pořadatelé kapelu ostrostřeleckou, jež přednesla\n„slavnostní ouverturu\" od Suppého, vlašské jedno\n„ballabile\" a „svatební pochod\" Mendelssohnův. Ač-\nkoliv se již jediná tato naše kapela za obezřetného\nvedení nového kapelníka pana Staňka z lethargie,\nv jakéž za „kapelníka\" Wůnsche vězela, znenáhla\nprobouzí, tož přec ještě energického bude potřebí\npokroku, než buď zcela vymizí, aneb se alespoň\numírní v ní nadvláda „barbarských hord bombar-\nDonů, talířů a tureckého bubnu\".\n\nXX.\n\nSmĕs.\n\nMyšlénky o hudbě.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nTvary hudební, véta.\n(Pokračování.)\nSnadno se řekne, že v umění každý obsah pod-\nmiňuje a sobě sám utvořuje svůj tvar, avšak zrovna\ntak po diletantpku činí, věří-li kdo, že tím něco\nřekl a míní-li, že v umělcově hlavě při první my-\nšlénce nějakého díla uměleckého vše jest již tak\ncelé a hotové, jak to slyší posluchač v plné doko-\nnalosti, že každé dálší pracování a měnění na díle\numěleckém jen dokazuje nedostatek genia, kterýž\nv nadšení svém vždy to pravé najde. Dovede-H\ntoho skladatel po vší práci, že tuto práci ani ne-\nspozoruješ, pak dosáhl vrchol dokonalosti, jehož\nvšak žádný bez práce dostihnouti nemůže.\nMor. Hauptmann:\nBrief. Grenzboten 1870 N. M.\nArchitektonika v hudbě, pozůstávající hlavně\nv pravidelném metrickém a modulatorním ustrojení\nskladby, jest podmínkou tak podstatnou, že bez ní\nhudební nějaká skladba nemůže na nás ani učinili\numělecký dojem. Pro první účinek nezdá se, že by\npodmínka ta byla tak důležitá, jelikož často i frá-\nzovité výtvory beze vší formy, bez rozumné stavby\nperiodické, bez organické jednoty různých živlů,\nskvělého úspěchu docházejí. V trva,lé přízni však\nudržela se vždy jen taková díla, která vedle ka-\nrakteristických svých zvláštností, vedle melodických\na harmonických svých půvabů zachovávají jistý\nrytmicko-metrický a modulatorní řád, totiž taková,\njichžto krásy leží v kráse celku, v opravdivosti a\nrozumné zákonitosti umělecky platného tvaru.\nTentýž:\n„Die Nátur der Harmonik und Metrik\".\nUmělci není forma protivou obsahu, nýbrž vý-\nrazem jeho, tudíž v skutečnosti s ním nerozlučný\ncelek; jenom rozumem je můžeme od sebe děliti,\ntak jako v nerozdílném zjevu člověka dělíme duší\nod těla.\nA. B. Marx, Beethoven.\nChceš-li umění si zvoliti co povolání své, tož\nnemůžeš dosti záhy přivykati sobě, přísněji přihlí-\nžeti vždy k obsahu díla uměleckého, než k jeho\nfaktuře.\n/ J\nFel. Men d e Iss o h n Listy.\nEsthetika jednoho umění platí také pro ostatní,\npouze material jest rozličný. Rob. Šumán,\n„Sebr. spisy\", sv. I.\nForma jest nádobou ducha. Větší prostory vy-\nžadují k vyplnění svému takého většího ducha.\nTentýž.\nOvládání formy vede každý talent k volnosti\nvždy větší; to dokazují dějiny všech umění a umělců.\nTentýž.\nKdo se neustále pohybuje v těchže formách a\npoměrech, stane se konečně manyristou a filistrem;\numělci není nic tak škodlivé, jako dlouhé hovění-si\nv pohodlných tvarech.\nTentýž."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740912-01.1.8", "texte": "Forma jest v umění nádobou imaterielního\nobsahu, schránkou idey, tělem duše; proto musí co\nnejjemněji vybroušená přilnouti k obsahu, nechati\njej prosvítati a zřetelně znáti. Každý nedostatek\nformy jest jako mlha, jasný křišťál nádoby zatem-\nňující, kteráž zamezuje cestu svitu a zářícímu lesku\nidey.\nFr. Lis z t,\nNeue Zeitschr. f. M. Sv. 42, č. 15.\nPěstovati formu co jediný účel náleží průmyslu,\nnikoliv umění; kdo sc tím zanášejí, nechť se nazý-\nvají umělci, provozují přec jen řemeslo. Býti uměl-\ncem značí tolik, co uměti vytvořiti a upotřebiti\nformu k vyrážení nějakého pocitu, nějaké myšlénky.\nCím vzdělanějším jest člověk, čím větším důmyslem\na věděním se honosí, tím jemnější povahy budou\ncity i myšlénky, jež do formy své vlévá.\nFr. Liszt tamtéž sv. 42. č. 15.\nSvatý Augustin definuje ctnost takto: Pravá\nmíra a pořádek v lásce. Nemohli bychom říci, že\ndokonalost v umění jest pravá míra a pořádek\nv krásnu ?\nTentýž: o Beethovenově hudbě k „Egmontu\"\ntamtéž sv. 40. č. 20.\nForma jest měkký vosk, do něhož vtisknouti\nmáme svůj relief; čím jemnější bude řezba reliefu,\ntím krásnější musí býti také obraz vtisknutý. Ne-\nní-li to modlářství, má-li kdo obraz za Boha, pro-\nstředek za účel a klade-li na jakost vosku vetší\nváhu, než na krásu předmětu, jenž v něm má býti\nzobrazen? Tentýž: Robert Frams.\nV umění jako v přírodě žádný genre nestojí\nsám o sobě, neboť spojen jest jemnými čiánký a\nodrůdami sprostředkujícími s výtvory co do tvaru\ni podstaty nejrůznějšími a nejopačnějšími.\nTentýž:\no „Robertu cfáblu\" Neue Zeitschr. f. M. sv. 40 č. 25.\n(Pokračování,)\n\n(Zasláno.)\nP. t. obyvatelstvu kr. hl. města Prahy!\nZa příčinou neblahých poměrů mladšího hudeb-\nnictva českého sestavil se minulého roku v Umělecké\nbesedě „kruh mladých hudebníků\", vzavší si\nza úkol hájení zájmů členů svých a snahu zlepšiti\ni materielní postavení jejich. Toto poslední bylo\npohnutkou, že vyvolen před prázdninami letošními\nvýbor, jemuž uloženo postarati se členům o vhodné\nzaměstnání. Nížepsaní zástupcové kruhu mladých\nhudebníků Umělecké besedy uznali za nutné, ve-\nřejnými listy upozorniti p. t. obyvatelstvo města\nPrahy, hlavně pak i řiditele ústavů hudebních na\npodnik ten a odporučiti jej co nejvřeleji přízni jejich.\nKruh náš chová ve středu svém dovedné učitele\nzpěvu, hry na klavíru, houslích, cellu, harmonium\na harfě, dále i theorie hudební; dokázalt to již letos\nakademií dne 7. června v sále měšťanské besedy\nuspořádanou, jejíž program, sestávající jen z komposic\nčlenů samých, pochvaly obou odborných listů došel.\nProsíce o důvěru p. t. obecenstva a přízeň jeho,\nžádáme p. t. reflektující, by návrhy své laskavě\npod adresou: „Kruh mladých hudebníků Umělecké\nbesedy\", Široká ulice v místnostech Umělecké be-\nsedy, zaslali.\nZ kruhu mladých hudebníků Uměl. besedy,\nv Praze, dne 1. září 1874.\nK. Knittl, Jos. Holý,\nt. & je'd nat e 1. t, c. předseda,\n\nK dnešnímu číslu přiložena jest hudební příloha k článku „Melodie na cestách \""}]}