{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_sha256": "9e1084918703787d4cd547eb55aafe3643a95c0ed84fba3c37ccd70453701398", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/09/19_01/bmtnabd_1874-09-19_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "297", "page_fin": "297", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "297", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1089, "texte": "Památné dni hudební.\n\n19. září 1818 † A. E. C, Gaultier, hudeb. spis. — v Paříži.\n„ „ 1834 I. provoz. Ta über to vy j, zpěv. „Cikánka\"\nv Berlíně.\n20. „ 1815 * Charles Voss, pian. a sklad. v Střelici.\n„ „ 1818 I. provoz. Webrovy „slavnostní ouverturyu\nv Drážďanech.\n„ „ 1823 f Daniel Steibelt, pian. a sklad. jakožto\ncárský v Petrohradě (nar. 1755 v Berlíně).\n„ „ 1867 I. provoz. Šeborovy zpěv. „Drahomíra\"\n•v Praze.\n21. „ 1749* Jo s. Javůrek, sklad, a řid. kůru v Ledci.\n„ „ 1832 * Jan Jos. Abert, sklad. op. v Kochovicích.\n„ „ 1845* Aug. Wilhelmi, výt. housl. —ve Wiesbadenu.\n22. „ 1776 fK. Ambrosi, ucenec a výb. klarinetista\nve Forstu.\n„ „ 1869 I. provoz. Wagnerovy zpěv. „Rheingold\"\nv Mnichově.\n23. r, 1813 f Ondř. Arn. Grétry, franc. op. sklad.\nv Paříži.\n„ „ 1836 f Maria Fel icitá Malibran-Garcia, slovút.\nzpěv. v Manchestru.\n24. „ 1804*Bedř. V. Bezděk, houslista a sklad, (clen\ndvorní kapely vídeňské) v Praze.\n„ „ 1835 f Vine. Bellini, operní sklad. v Puteaux\nu Paříže.\n25. „ 1797 *Ga etan o Donizetti, operní skladatel\nv Bergamu.\n„ „ 1861 f Jan Miiller, sklad, církevní —ve Vídni."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "297", "page_fin": "297", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.1.1", "titre_corps": "19. září 1818 † A. E. C, Gaultier, hudeb. spis. — v Paříži.", "titre_sommaire": "19. září 1818 † A. E. C, Gaultier, hudeb. spis. — v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "297", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1089, "texte": "19. září 1818 † A. E. C, Gaultier, hudeb. spis. — v Paříži.\n„ „ 1834 I. provoz. Ta über to vy j, zpěv. „Cikánka\"\nv Berlíně.\n20. „ 1815 * Charles Voss, pian. a sklad. v Střelici.\n„ „ 1818 I. provoz. Webrovy „slavnostní ouverturyu\nv Drážďanech.\n„ „ 1823 f Daniel Steibelt, pian. a sklad. jakožto\ncárský v Petrohradě (nar. 1755 v Berlíně).\n„ „ 1867 I. provoz. Šeborovy zpěv. „Drahomíra\"\n•v Praze.\n21. „ 1749* Jo s. Javůrek, sklad, a řid. kůru v Ledci.\n„ „ 1832 * Jan Jos. Abert, sklad. op. v Kochovicích.\n„ „ 1845* Aug. Wilhelmi, výt. housl. —ve Wiesbadenu.\n22. „ 1776 fK. Ambrosi, ucenec a výb. klarinetista\nve Forstu.\n„ „ 1869 I. provoz. Wagnerovy zpěv. „Rheingold\"\nv Mnichově.\n23. r, 1813 f Ondř. Arn. Grétry, franc. op. sklad.\nv Paříži.\n„ „ 1836 f Maria Fel icitá Malibran-Garcia, slovút.\nzpěv. v Manchestru.\n24. „ 1804*Bedř. V. Bezděk, houslista a sklad, (clen\ndvorní kapely vídeňské) v Praze.\n„ „ 1835 f Vine. Bellini, operní sklad. v Puteaux\nu Paříže.\n25. „ 1797 *Ga etan o Donizetti, operní skladatel\nv Bergamu.\n„ „ 1861 f Jan Miiller, sklad, církevní —ve Vídni."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "297", "page_fin": "299", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.2", "titre_corps": "Melodie na cestách.", "titre_sommaire": "Melodie na cestách.", "signature_source": "Tapperta V. N", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "297", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.1", "debut_caractere": 1091, "fin_caractere_exclue": 3181, "texte": "Melodie na cestách.\n\n(Dokončení).\nVizme dále příklad 111., jenž jasně nám zná-\nzorňuje cesty a proměny, jaké rozmarná melodie\nněmecké písně „Stiebel du musst sterben!\" prodě-\nlala. Některými střídavými notami a jinými nepatr-\nnými změnami povstaly nové formy, jež se dají se-\nřaditi kolem známé německé písně „So viel Stern'\nam Himmel stehen\". Tyto počínají číslem 5. téhož\n111. odstavce. Uvedené doklady z českých písní\nnárodních jsou zvláště tím zajímavými, že vpadnou\nhped s melodickým proudem in medias res; kdežto\nněmecké všechny počínají svým stereotypním „auf-\ntaktem\". Bezděčný úsměv musí každému na rtech\nvylouditi poslední 10. číslo této skupiny, porovná-\nme-li Kůckenovu srdce rozrývající jeremiadu „ich\nmuss lassen dich Marie\" ku př. s naší rozmarnou\n„Já máni malovanou vestičku\", jež přede stejného\njsou původu i tvaru. Ostatně slyšíme tuto senti-\nmentální frázi melodickou velmi často v českých\npísničkách processionálních, kde prozpěvuje vždy\nvůdce processí, obyčejně lyrický tenorista, a za ním\nvpadne celý sbor a protahuje hezky falešně slať.ko-\nbolný ten proud melodický.\nNe menší zajímavosti poskytuje nám poslední\nmotiv IV., jenž zvláště ve skladbách vídeňských\nklassiků hlavně Haydna a Mozarta důležitou\nhraje roli. V českoslovanské národní písni velmi\nčasto se objevuje.\nPři tomto u veliké míře opotřebovaném motivu\ndlužno se za vhodné příležitosti zmíniti o zvláštním\nonom úkazu, jenž pozornému badateli zajisté ujiti\nnemůže; jest to: rozšiřování motivů. Výsledek\ntakového rozšíření činí často doj~m nových tvarů,\nkdežto znalec onoho vnitřního spojení ihned dovede\nrozhodnouti mezi tím zdánlivě novým a skutečně\nstarým. Nepatrnou změnou a sice: položíme-li frázi\nmelodickou\ntedy změníme-li ji skokem terce do výše, čímž se\nobjem této melodie ze seksty až ku oktávě rozšíří,\notevře se nám perspektiva na dlouhou řadu nových\ntvarů, jež se kolem v Němcích známé dětské pí-\nsničky: „Fuchs du hast die Grans gestohlen\" skupiti\ndá. (Viz v příkl. IV. doklady počínající číslem 11.)\nČeská píseň má tento melodický chod u velké\noblibě. Pamětihodné jest, že se i velkým mistrům"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1847, "texte": "jako Beethovenovi a Šumanovi tato fráze\nvelmi zalíbila.\nPozornému čtenáři uvedených příkladů notových\ntotiž zajisté neušlo, že i „mistři\" hlasitě a bez ostý-\nchání své „vstupte\" volají, když některá z oněch ce-\nstujících melodií na dveře jich studovny zaklepe.\nA proč by měli oni samotní před nimi zavírati?\nZdá se, že staří byli vůbec v ohledu anektačním\n„in puncto furti\" méně přísnými než my, nýbrž že\nbez otálení a rozvažování si přivlastnili vše, co bylo\nk potřebě.\nV Bendově „Romeo a Julii\" (1778) najdeme\nnásledující passus:\nMozart neváhá ani okamžik a nechá devět\nlet po té „Donnu Elviru\" ve svém „Don Juanu\"\nnásledovně v téže tónině zpívati:\nPodobné hudební drobečky byly za dřívější\ndoby všude v oběhu!\nMozart použil v ouvertuře (tehdá se ještě\nnazývala „intrate\") k jedné ze svých hudebně-dra-\nmatických prací („Bastien und Bastienne\") následu-\njící dudlácký motiv co „thema pastorální\":\nBeethovenv tom musel najiti zvláštní zalíbení,\nneboť z těchto čtyr taktů vyňal základní látku\nk první větě své „eroiky\". Staří se nad podobnými\núkazy nepozastavovali, ba jim ani nevadilo, že\nMozart, jenž tolik psal, velmi rád a často se opa-\nkoval či jak my nyní říkáme sám sebe okrádal.\nNynější pokolení něco podobného při moderním\nskladateli nikdy nesnese a jakmile tento v ustále-\nném svém stylu, jenž ovšem často v „manýru\" vy-\nbíhá, nějakou frázi opakuje, již jest oheň na střeše.\nStaří byli tolerantnějšími vůči skladatelům a nikdy\nnerozebírali s pytevním nožíkem látky jich skladeb,\nnýbrž vždy hleděli více na to, jak, s jakou obrat-\nností či mistrností látky základní spracovali k do-\nkonalému krásnému celku.\nSám Mendelssohn praví: „Pakli nám nějaká\nhudební myšlénka přijde, nemáme se nikdy po tom\nptáti, zdali jest originelní čili nic. Co ovšem\npozději při hudebním proprácování s těmito my-\nšlénkami začneme a jak s nimi naložíme, jak je"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2594, "texte": "organicky dále vytvoříme a až k dokonalé umělecké\nformě je vyvineme to jest ovšem věcí naší vůle,\nenergie a vytrvalosti.\" „Kdybych se býval,\" praví\ndále Mendelssohn, „svésti dal poznámkami jiných,\nabych se vždy jen po originalitě svých my-\nšlének ptal, věru, že bych býval nemohl nic dálšího\nvytvořiti!\"\nNáš věk volá se zápalem: „Jen originalita nás\nspasi\" a pachtí se za touto nebezpečnou bludičkou\nv potu tváři tak dlouho, až se stane šroubovaným,\ndělaným, nezáživně suchopárným a to vše ze samé\ntouhy po tom, že chtěl býti originelním, intresantním.\nČasto slýcháme otázku: proč v naší době žádné\nnové národní písně se vynořiti v lidu nechtějí, které\nby se co do vnitřní ceny a krásy se starými měřiti\nmohly? Použijeme této příležitosti ku odpovědi. Za\ndřívějších dob byly vždy nutné ingredience k pí-\nsním národním zvláště ze skladeb mistrů brány,\nkteří poskytovali svými pracemi obecenstvu vý-\ntečných motivů v hojnosti i jest na bíledni, že po-\nklad národních písní, jejž jsme my co odkaz po\nsvých předcích zdědili, v porovnání k jarmarečnímu\npísničkářství naší doby jest skutečným pokladem.\nNyní děje se porod národní písně jinak! Ne již\nnej lepší ovoce hudebního stromu vybírá si lid\nnáš, nýbrž on sahá nevědomky, slepě, t. j. on již\ndávno neumí dobré od špatného rozeznati, po tom\nnej špatnějším. Bídná triviálnosť moderní lite-\nratury taneční, Offenbachův kankán a zvučící spro-\nsťáetví domácích fabrikantův hudebního zboží pro\nvložky do frašek určeného: to jsou ty nynější „zlaté„\ndoly národní písně moderní! Kdo vede lid ku po-\nznání? Malé spiknuti se strany učitelstva národního\nbylo by již jednou třeba na zkoušku prozatím\nna čase; snad by se zdařilo spojeným silám nakažli-\nvému tomu proudu zanedbaného vkusu přítrž učiniti.\nVelké obecenstvo, massa, která si nikdy ze svých\nvlastních názorů utvořiti neumí, která,\nptáme li se po jejím mínění, dříve než odpoví, do\nčasopisu se musí podívati či u souseda vyzvídati,\ntato massa dala by se právě pro tuto svou\nbezmyšlénkovitosť opět na pravou cestu zpět\npřivésti, jen kdyby vůdcové (v nej širším slova\ntoho smyslu!) se státi chtěli skutečně kněžími umění\na nespokojovali se jako posavad ve své pohodlnosti\ns tím, že popřáno jim plouti zpolehounka s proudem\nprávě panující mody.\nJak dle výrokův uvedených z pravidla a po\nvětšině národní písně povstávají, to doufáme, že\njsme, —jakkoli zběžně - přede celkem dosti jasně\nnaznačili. Jednotlivé motivy cestují po několik\nstoletí od místa k místu a spojují se neustále k no-\nvým skupinám melodickým. Neustálý jest vývin\na nekonečná jest proměna i obnova forem hudebních!\n\nDle Tapperta V. N."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "298", "page_fin": "300", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.3", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.2", "debut_caractere": 1849, "fin_caractere_exclue": 4436, "texte": "FEUILLETON.\n\nNejnovější poměry hudební v Paříži.\n(Yelká opera v sále Ventadourském Provedeni „Don Juana\"\ntamtéž Haendlův „Mesiáš\" a Gounodova „Jeanne\nďArc Verdiovo „Requiem\" —)\nKonečné jest velká opera ve Ventadouru zří-\nzena. Velké to byly sice zmatky, jež strašný požár\nbyl způsobil, nicméně podařilo se přede spojeným\núsilím starou tu půdu pro umělecká představení\nnově zříditi. Však daleko větší nastal nyní rej při\nobsazování místa ředitelského; neboť množství spe-\nkulativních individuí si mohlo nohy üběhati o novou\ntu posici, jež zajisté slibuje budoucnosf utěšenější,\nnež kdy před tím. Mimo to hraje tu i ctižádost\núlohu nemalou: neboť nové jeviště otevřití jest tolik,\njako své jméno spoj\\ti s osudy stavby monumentálni,\nnovou činnost inaugurovati tolik, co své jméno\nv dějiny umění domácího zaznamenati. S obsazením\nmísta řiditelského nečiněno žádných dlouhých ex-\nperimentův; nýbrž jest odevzdáno vše dřívější správě.\nChefovi Halancierovi vytýkáno sice s jisté strany,\nže není dokonalým umělcem; však uznati se musí\nodevšad, že jest obratným správcem, jenž dovede\nzískáním si umělcův výtečných ústav na výši situace\nudržeti. Tak získal přibráním Carvalha výtečnou\nsilu regiseurskou; a pí. Carvalho jest miláčkem\nobecenstva, jež se zajisté o zdar a rozkvět obno-\nveného ústavu s pravým ethusiasmem pařížským\npostará.\nMozartovu „Don Juanu\" dána přednost při\nslavnostním otevření nového toho divadla. Nával\nobecenstva byl přečetný a každý se radoval, že\nopětně setkal se tu na známé půdě se známými\nosobnostmi uměleckými z dob dřívějších. Jakých\njsme tu však zkušeností nabyli, jak pohyboval se\nohromný ten mravenčí houf na tak skrovném je-\nvišti? V prvních výstupech, kde hudební to drama\nrapidně se ku předu řine a mise en seěne takřka\nžádné rozsáhlé prostory nevyžaduje, ušlo to ještě;\naž později a sice nejdříve ve scéně plesovní vadila\nskrovnosť prostory a tedy její přeplněnosf nad míru:\ntu rozvíjel še před očima diváků pravý chaos, sólisté,\nchoristé a ballet tlačili se jeden na druhého, otlou-\nkali si nemilosrdně lokte a veškerá cirkulace byla\nnemožná. Ohromná ta massa na jevišti hrozila\nkaždou chvíli spadnouti téměř na orkestr a tanečnice\nskákaly doslovně jedna na druhé.\nV tomto momentu jasně bylo znáti, co vše\npůsobí optický klam velké opery, kde vše je vy-\npočteno na velkou vzdálenost a kde mimika, hlas,\nvýraz obličeje jen působí, když vše ostře a silně je mar-\nkirováno. Zde však, kde celé to množství nebohému\ndiváku takřka po nose tancuje, kde jasně je znáti\nku př. p. Gailhardovi co „Leporellovi\" každou na-\nmalovanou vrásku na čele a t. d., zde ovšem do-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.3", "debut_caractere": 2596, "fin_caractere_exclue": 5212, "texte": "jem někdy přebíhá z vážného v meze směšnosti.\nZde nutno zpěvákům a především ovšem samému\nregiseuru pilně studovati ekonomii malé prostory,\nmá-li účinek se srovnávati s intencemi uměleckými.\nHaendlova „Slavnost Alexandrinská\" i jeho\n„Mesiáš\" ]sou poprvé v této saisoně předvedeny\npařížskému obecenstvu. Podnik ten velezáslužný\nprovedl pan Lamoureux, jehož horlivost pro mistry\nklasické spadá tím více na váhu, poněvadž u před-\nvádění jich skladeb nešetří umělecký ten nadšenec\npražádných i těch největších obětí peněžitých.\ni\nV divadle „Gaité\" skončena jsou představení\n„Jeanne ďArc\" a pakliže jsme posaváde o této\nhudbě Gounodově nemluvili, nestalo se to snad\nproto, že bychom ji nízko cenili. Partitura ona\nobsahuje zajisté též cosi jiného, než triviálnosti a\npouhé otřepané cáry hudební. V prvním okamžiku\nse nás nepříjemně dotýká obyéejnosť motivů a ne-\ndostatek i chudoba invence; pakliže však usilovněji\nbádáme, mezi řádky čisti neopomineme, pak zdá\nse nám věru, jakobychom často nalézaly stopy, jež\nnám jeví časté opírání se o Haendla, s jehož\nskladbami se autor zajisté za svého pobytu v Lon-\ndýně častěji stýkal. Snad jest to pouhou osobní\nillusí; jisto jest však, že Gounodovi podobné čerpání\nz Haendla slouží jen ku cti; a on sám zajisté nej-\nlépe ví, jaký to nevyčerpatelný fond hudební starý\nHaendi skladateli naši doby k využitkování po-\nskytuje.\nObraťme na okamžik zřetel svůj ku smuteční\nmši od Verdi-ho. Po celých 14 dní neměla Paříž\nvíce rozčilující události, než byla tato. Mezi hudeb-\nníky, umělci i světem vznešeným jde o díle tom\njeden hlas nejvřelejšího uznání, ano obdivu nadše-\nného. Vždyť viděli jsme každodenně, jak uprostřed\nletní, tak zvané „mrtvé\" saisony za jasného dne,\npři parnu nesnesitelném ohromné množství po-\nsluchačstva sál komické opery až na pokraj plnilo,\nvášnivě se rozčilovalo, po káždém čísle v enthu-\nsiasm nevídaný propukalo a jaké posluchačstvo!\nNe snad onen banální, hřmotící a nepřirozeně škrobený\npersonál, jejž denní listy naše obyčejně „posluchač-\nstvo nejprvnějších produkcí\" titulují, nýbrž společnosť\nvybraná v nejušlechtilejším smyslu, jež se nyní jen\nv nejvzácnějších okamžicích ukazuje a jejíž pouhá\npřítomnost již představení celému vyššího posvěcení\npropůjčuje. Úkaz takový osvěžuje zajisté srdce a\nbudí v nás uprostřed nynější mizerie nízkého\nhudlaření jaksi novou důvěru v lepší budoucnost;\nneboť tím se takřka životní balsám ve vyschlé žíly\numění našeho vlévá.\nSlyšeli jsme mši Verdiovu tak často, kolikráte\nbyla dávána a studium, jakož i reflexe pilná o ní\nzvýšily jen dojem, jejž na nás již prvním dnem\nučinila. Vedle hlubokého pojmutí předmětu vyvo-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "300", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.4", "debut_caractere": 2814, "fin_caractere_exclue": 5404, "texte": "leného, bohatství a rozmanitosti myšlének i forem,\nsíly i svěží barvy zvukových účinků poznáváme na\nkaždé stránce ducha i ruku mistra, či lépe řečeno,\nmoderního mistra. Onen zanedbaný šiendriánský\nautor „Troubadoura\", „Ernaniho\" atd., jenž vzdor\ntomu přede v obecenstva širém velké triumfy\nslavil, uprostřed své dráhy blátem jsa pohazo-\nván, měl to zajisté jen za krásný sen, že s tím\nhudebním a dramatickým temperamentem, jímž nebe\njej obdařilo, dojde jednou až tak daleko, že bude\nmluviti řečí Beethovena, Mendelssohna, Sumana (!!).\nA sen tento se nezlomnou vůlí a železnou pilností,\nkteré se nemůžeme dosti vynadiviti, v nejslavnější\nmíře uskutečnil. Opravdu, opět nové práci, novým\nnamáhavým studiím se podrobiti, po dvacetiletých\nskvělých výsledcích, jež slávu i štěstí mu přinesly,\nna úplnou přeměnu svého dosavádního stylu se od-\nvážiti, uprostřed vavřínů divadelních se mužně\nvzpřímiti a zvolati: „Ne, to není to pravé, začněme\nznova!\" přiznejme se, že tento velký čin jakousi\nbezděčnou úctou nás naplniti musí a že obdivujíce\nse mistrovskému dílu tomu, současně skláníme se\npřed mužným a odhodlaným karakterem umělce,\njenž je vytvořil, tím více, poněvadž Verdi při pod-\nniknutí tomto odvážnou a povážlivou hru si zahral\na na konec všeho velmi snadno přijíti mohl tam,\nkde by na místo jisté kořisti jen pouhý stín v rukou\nsvých byl podržel. Vždyť se jednalo o to, dosa-\nvádnímu stylu odříci, pomocí jehož se mu zdařily\nskladby jako „Traviata\", „Maškarní ples\" a „Rigo-\nletto!\"\nMohl s jistotou věděti, kam jej ty nové pokusy\npovedou, jimž se podrobil? „Don Carlos\" jej nám\nukázal na rozhodném bodu krize, řekněme zkrátka\nna bodu rozednívání. Obecenstvu nebylo jasno to,\nco tu slyšelo: ono se vidělo především přecpaným\ntím symfonickým apparátem sklamáno; ano i scéna\ns inkvisitorem, jakkoli vyznamenává se neobyčejnou\nsilou tragického výrazu, nikým nehnula. Byly to\npokusy, byla to předchozí doba prudkého kvasu.\nOnen Verdi, jenž se jevil co takový v „Rigo-\nlettu\" i „Ernanim\", svlékl tu se sebe starého člo-\nvěka a nový Verdi sotva se tu ukázal s polovice.\nInspirace si jaksi sama nedůvěřovala, ruka, jež do-\nsaváde veslem vládla, zdála se v ostýchavosti pro-\nzřetelné skaliskům nebezpečným se vyhýbati, než\naby se odvážila s plnou silou rozvolněných plachet\nna šíré moře nových ideí, jež mu zdálí kynuly, vy-\nplouti. Až později v „Aidě\" se metamorfosa tato\nk dokonalému stupni rozvinula a konečně nyní ve\nmši smuteční jeví se nám mistr ten ve všestranném\nopanování nově vydobyté půdy, když byl proniknul\nšťastně kalnými proudy Styxu ku říši vyvolených,\ndokonalých.\nLagenevais-a V.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "298", "page_fin": "300", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.3.1", "titre_corps": "Nejnovější poměry hudební v Paříži.", "titre_sommaire": "Nejnovější poměry hudební v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.2", "debut_caractere": 1862, "fin_caractere_exclue": 4436, "texte": "Nejnovější poměry hudební v Paříži.\n(Yelká opera v sále Ventadourském Provedeni „Don Juana\"\ntamtéž Haendlův „Mesiáš\" a Gounodova „Jeanne\nďArc Verdiovo „Requiem\" —)\nKonečné jest velká opera ve Ventadouru zří-\nzena. Velké to byly sice zmatky, jež strašný požár\nbyl způsobil, nicméně podařilo se přede spojeným\núsilím starou tu půdu pro umělecká představení\nnově zříditi. Však daleko větší nastal nyní rej při\nobsazování místa ředitelského; neboť množství spe-\nkulativních individuí si mohlo nohy üběhati o novou\ntu posici, jež zajisté slibuje budoucnosf utěšenější,\nnež kdy před tím. Mimo to hraje tu i ctižádost\núlohu nemalou: neboť nové jeviště otevřití jest tolik,\njako své jméno spoj\\ti s osudy stavby monumentálni,\nnovou činnost inaugurovati tolik, co své jméno\nv dějiny umění domácího zaznamenati. S obsazením\nmísta řiditelského nečiněno žádných dlouhých ex-\nperimentův; nýbrž jest odevzdáno vše dřívější správě.\nChefovi Halancierovi vytýkáno sice s jisté strany,\nže není dokonalým umělcem; však uznati se musí\nodevšad, že jest obratným správcem, jenž dovede\nzískáním si umělcův výtečných ústav na výši situace\nudržeti. Tak získal přibráním Carvalha výtečnou\nsilu regiseurskou; a pí. Carvalho jest miláčkem\nobecenstva, jež se zajisté o zdar a rozkvět obno-\nveného ústavu s pravým ethusiasmem pařížským\npostará.\nMozartovu „Don Juanu\" dána přednost při\nslavnostním otevření nového toho divadla. Nával\nobecenstva byl přečetný a každý se radoval, že\nopětně setkal se tu na známé půdě se známými\nosobnostmi uměleckými z dob dřívějších. Jakých\njsme tu však zkušeností nabyli, jak pohyboval se\nohromný ten mravenčí houf na tak skrovném je-\nvišti? V prvních výstupech, kde hudební to drama\nrapidně se ku předu řine a mise en seěne takřka\nžádné rozsáhlé prostory nevyžaduje, ušlo to ještě;\naž později a sice nejdříve ve scéně plesovní vadila\nskrovnosť prostory a tedy její přeplněnosf nad míru:\ntu rozvíjel še před očima diváků pravý chaos, sólisté,\nchoristé a ballet tlačili se jeden na druhého, otlou-\nkali si nemilosrdně lokte a veškerá cirkulace byla\nnemožná. Ohromná ta massa na jevišti hrozila\nkaždou chvíli spadnouti téměř na orkestr a tanečnice\nskákaly doslovně jedna na druhé.\nV tomto momentu jasně bylo znáti, co vše\npůsobí optický klam velké opery, kde vše je vy-\npočteno na velkou vzdálenost a kde mimika, hlas,\nvýraz obličeje jen působí, když vše ostře a silně je mar-\nkirováno. Zde však, kde celé to množství nebohému\ndiváku takřka po nose tancuje, kde jasně je znáti\nku př. p. Gailhardovi co „Leporellovi\" každou na-\nmalovanou vrásku na čele a t. d., zde ovšem do-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.3", "debut_caractere": 2596, "fin_caractere_exclue": 5212, "texte": "jem někdy přebíhá z vážného v meze směšnosti.\nZde nutno zpěvákům a především ovšem samému\nregiseuru pilně studovati ekonomii malé prostory,\nmá-li účinek se srovnávati s intencemi uměleckými.\nHaendlova „Slavnost Alexandrinská\" i jeho\n„Mesiáš\" ]sou poprvé v této saisoně předvedeny\npařížskému obecenstvu. Podnik ten velezáslužný\nprovedl pan Lamoureux, jehož horlivost pro mistry\nklasické spadá tím více na váhu, poněvadž u před-\nvádění jich skladeb nešetří umělecký ten nadšenec\npražádných i těch největších obětí peněžitých.\ni\nV divadle „Gaité\" skončena jsou představení\n„Jeanne ďArc\" a pakliže jsme posaváde o této\nhudbě Gounodově nemluvili, nestalo se to snad\nproto, že bychom ji nízko cenili. Partitura ona\nobsahuje zajisté též cosi jiného, než triviálnosti a\npouhé otřepané cáry hudební. V prvním okamžiku\nse nás nepříjemně dotýká obyéejnosť motivů a ne-\ndostatek i chudoba invence; pakliže však usilovněji\nbádáme, mezi řádky čisti neopomineme, pak zdá\nse nám věru, jakobychom často nalézaly stopy, jež\nnám jeví časté opírání se o Haendla, s jehož\nskladbami se autor zajisté za svého pobytu v Lon-\ndýně častěji stýkal. Snad jest to pouhou osobní\nillusí; jisto jest však, že Gounodovi podobné čerpání\nz Haendla slouží jen ku cti; a on sám zajisté nej-\nlépe ví, jaký to nevyčerpatelný fond hudební starý\nHaendi skladateli naši doby k využitkování po-\nskytuje.\nObraťme na okamžik zřetel svůj ku smuteční\nmši od Verdi-ho. Po celých 14 dní neměla Paříž\nvíce rozčilující události, než byla tato. Mezi hudeb-\nníky, umělci i světem vznešeným jde o díle tom\njeden hlas nejvřelejšího uznání, ano obdivu nadše-\nného. Vždyť viděli jsme každodenně, jak uprostřed\nletní, tak zvané „mrtvé\" saisony za jasného dne,\npři parnu nesnesitelném ohromné množství po-\nsluchačstva sál komické opery až na pokraj plnilo,\nvášnivě se rozčilovalo, po káždém čísle v enthu-\nsiasm nevídaný propukalo a jaké posluchačstvo!\nNe snad onen banální, hřmotící a nepřirozeně škrobený\npersonál, jejž denní listy naše obyčejně „posluchač-\nstvo nejprvnějších produkcí\" titulují, nýbrž společnosť\nvybraná v nejušlechtilejším smyslu, jež se nyní jen\nv nejvzácnějších okamžicích ukazuje a jejíž pouhá\npřítomnost již představení celému vyššího posvěcení\npropůjčuje. Úkaz takový osvěžuje zajisté srdce a\nbudí v nás uprostřed nynější mizerie nízkého\nhudlaření jaksi novou důvěru v lepší budoucnost;\nneboť tím se takřka životní balsám ve vyschlé žíly\numění našeho vlévá.\nSlyšeli jsme mši Verdiovu tak často, kolikráte\nbyla dávána a studium, jakož i reflexe pilná o ní\nzvýšily jen dojem, jejž na nás již prvním dnem\nučinila. Vedle hlubokého pojmutí předmětu vyvo-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "300", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.4", "debut_caractere": 2814, "fin_caractere_exclue": 5404, "texte": "leného, bohatství a rozmanitosti myšlének i forem,\nsíly i svěží barvy zvukových účinků poznáváme na\nkaždé stránce ducha i ruku mistra, či lépe řečeno,\nmoderního mistra. Onen zanedbaný šiendriánský\nautor „Troubadoura\", „Ernaniho\" atd., jenž vzdor\ntomu přede v obecenstva širém velké triumfy\nslavil, uprostřed své dráhy blátem jsa pohazo-\nván, měl to zajisté jen za krásný sen, že s tím\nhudebním a dramatickým temperamentem, jímž nebe\njej obdařilo, dojde jednou až tak daleko, že bude\nmluviti řečí Beethovena, Mendelssohna, Sumana (!!).\nA sen tento se nezlomnou vůlí a železnou pilností,\nkteré se nemůžeme dosti vynadiviti, v nejslavnější\nmíře uskutečnil. Opravdu, opět nové práci, novým\nnamáhavým studiím se podrobiti, po dvacetiletých\nskvělých výsledcích, jež slávu i štěstí mu přinesly,\nna úplnou přeměnu svého dosavádního stylu se od-\nvážiti, uprostřed vavřínů divadelních se mužně\nvzpřímiti a zvolati: „Ne, to není to pravé, začněme\nznova!\" přiznejme se, že tento velký čin jakousi\nbezděčnou úctou nás naplniti musí a že obdivujíce\nse mistrovskému dílu tomu, současně skláníme se\npřed mužným a odhodlaným karakterem umělce,\njenž je vytvořil, tím více, poněvadž Verdi při pod-\nniknutí tomto odvážnou a povážlivou hru si zahral\na na konec všeho velmi snadno přijíti mohl tam,\nkde by na místo jisté kořisti jen pouhý stín v rukou\nsvých byl podržel. Vždyť se jednalo o to, dosa-\nvádnímu stylu odříci, pomocí jehož se mu zdařily\nskladby jako „Traviata\", „Maškarní ples\" a „Rigo-\nletto!\"\nMohl s jistotou věděti, kam jej ty nové pokusy\npovedou, jimž se podrobil? „Don Carlos\" jej nám\nukázal na rozhodném bodu krize, řekněme zkrátka\nna bodu rozednívání. Obecenstvu nebylo jasno to,\nco tu slyšelo: ono se vidělo především přecpaným\ntím symfonickým apparátem sklamáno; ano i scéna\ns inkvisitorem, jakkoli vyznamenává se neobyčejnou\nsilou tragického výrazu, nikým nehnula. Byly to\npokusy, byla to předchozí doba prudkého kvasu.\nOnen Verdi, jenž se jevil co takový v „Rigo-\nlettu\" i „Ernanim\", svlékl tu se sebe starého člo-\nvěka a nový Verdi sotva se tu ukázal s polovice.\nInspirace si jaksi sama nedůvěřovala, ruka, jež do-\nsaváde veslem vládla, zdála se v ostýchavosti pro-\nzřetelné skaliskům nebezpečným se vyhýbati, než\naby se odvážila s plnou silou rozvolněných plachet\nna šíré moře nových ideí, jež mu zdálí kynuly, vy-\nplouti. Až později v „Aidě\" se metamorfosa tato\nk dokonalému stupni rozvinula a konečně nyní ve\nmši smuteční jeví se nám mistr ten ve všestranném\nopanování nově vydobyté půdy, když byl proniknul\nšťastně kalnými proudy Styxu ku říši vyvolených,\ndokonalých.\nLagenevais-a V.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "300", "page_fin": "301", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.4", "titre_corps": "Smetanova „Prodaná nevěsta.\" (Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební\" v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje dr. hrabě F. P. Laurencin.", "titre_sommaire": "Smetanova „Prodaná nevěsta.\" (Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební\" v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje dr. hrabě F. P. Laurencin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "300", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2812, "texte": "Smetanova „Prodaná nevěsta.\"\n(Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební\" v Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\ndr. hrabě F. P. Laurencin.\n(Pokračování.)\nV následující scéně (6.) setká se Mařenka opět\ns Jeníkem, jenž láskyplnými slovy táže se ji: „Ma-\nřenko má, ty hvězdo mého žití! o mluv, jak stojí\nnaše věci a čeho se nadíti?\" Orkestrální introdukce\nk tomuto číslu Allo, es-dur) a Jeníkův recitativ\njsou místa rázu zcela všedního, srovnáme-li je\ns pěkným recitativem Mařenčiným: „Jdiž pak!\",\nkde zvláště mezihra orkestrální (str. 153., syst. 4.,\ntakt 1—5.) rozhořčení oklamané milenky trefně na-\nznačuje. I následující recitando Mařenky (bez prů-\nvodu orkestrálního) enharmonicky upředené („Kterak\njsi snižil sebe sám\") a interludium orkestru podobně,\njako předešlé, plno jest bolu a vášně; Mařenka čím\ndál tím více dotírá na Jeníka zrádce; a všemi tě-\nmito výlevy srdce sklamaného vinou se co „zlatá\nnit\" proměny enharmonické, jichž Smetana tak trefně\nv „Prodané nevěstě\" dovedl užiti, že mu to nepo-\nslední pojišťuje místo mezi tvůrci moderních dramatu\nhudebních. Upozorňujeme v této věci pouze na str. 154.,\nsystém 2., takt 5.a 6.1 Jeníkovy pokusy, ospravedlniti\nse před Mařenkou, jež mu ale k slovu přijíti nedá,\nhalí se v zvuky enharmonicky vedené (strana 154.,\nsyst. 2—3.), kteréžto melisma doprovází zvětšená\nI harmonie nad des, v c-dur modulující a uvedená\nharmonií gis—h—f—as. A podobny živel proudí\ni odpovědí rozčilené Mařenky („Já nechci žádných\nvýkladů\") a následujícím interludiem orkestru.\nJeník odpovídá: „Nuž tedy, ano, ano, ano!\"\na tuto ironicky „truchlivou\" odpověd skladatel, zvláště\npokud se týče ostrého a těsného rythmu jejího,\nvelmi trefně illustroval. Následující „Lento sostenuto\"\njest duchaplně vyvoleným symbolem bolu a roz-\nhořčení Mařenčina, v němž se ale přec zbytek bývalé\nvroucí lásky k Jeníkovi obráží. Neméně karakte-\nristickým v ohledu tom jest i ono f—des (str. 155.,\nsyst. 1., takt 2.). Jeník snaží se ukonejšiti Mařenku\n(con grande espressione) slovy : „Jen dovol mi, bych\nzulíbal tvé krásné, drahé líce!\", kteréž místo jest\njaksi nucené; naproti tomu Mařenčina slova, jimiž\nlásku Jeníkovi vypovídá, („Naší lásky už konec je,\na já si vezmu Vaška\") velmi zdařilým a šťastně\nvoleným rouchem hudebním jsou oděna. Vyjádření\ntoto nutí Jeníka k smíchu (str. 155., syst. 3—4.),\ncož ale Smetana hudbou tak karakterisoval, že zdá\nse smích tento—jak přirozeno býti vynuceným;\nneboť Jeníka, ač snaží se, aby vypadal jako člověk,\njemuž jsou slova Mařenčina při nejmenším lhostej-\nnými, ne-li směšnými, přec nemile se dotkne kate-\ngorické ono vyjádření „bývalé\" jeho milenky.\nTakový výsměch ale ještě nemileji se Mařenky\ndotkne; i odpovídá Jeníkovi frází poněkud prachem\nzastaralých oper páchnoucí: „Tak, ty se ještě vy-\nsměješ?\" A tak stýkají se na místě tomto protivy"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "301", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2175, "texte": "vynuceného pathosu a ironie (Jeník) s pravým pa-\nthosem a rozhořčením z nejhlubšího vnitra uraženého\nsrdce šlechetného a citlivého (Mařenka) vycházejícím.\nMistr Smetana v nepatrném tomto obrázku podal\nvzor pravé komiky a tím i důkaz, že mezi mnohými\n„povolanými vyvoleným\" jest na poli komické\nopery moderní.\nOpět doléhá Jeník na Mařenku, aby dala si\nvyložiti celé to nedorozumění. Než Mařenka nechce\no ničem slyšeti. Teprvé ted umíní si Jeník, že dů-\nrazněji se bude hájiti proti mylnému podezření Ma-\nřenčinu; a již předehra orkestrální k místu tomuto\númysl Jeníkův velmi trefně naznačuje. (Str. 156.,\ngyst. 2., takt 1—4.) Mařenka ale, jejíž hněv ostřím\nsvým proti Jeníkovi se byl obrátil, odpovídá mu\nmelodií a rythmem ostřejším; i nebudeme šířeji celé\nto místo rozebírati, ponecháme to laskavému čte-\nnáři, aby svěží celkový ráz a karakteristicky pikantní\njednotlivosti tohoto čísla (str. 156., syst. 2., až\nstr. 159., systém poslední) sám sledoval.\nOsmá scéna přivádí k Mařence a Jeníkovi\nchytráka Kecala. Jemk konejší Mařenku slovy:\n„Utiš se, dívko\" oděnými hudebním rouchem barvy\nponěkúd pastorální, široké (c-dur, 3/4, moderato\nassai), kteréžto místo netřeba šíře rozbírati, podo-\ntýkáme jen, kterak ladně pojí se ku zpěvu průvod\norkestru a kterak obé velmi trefně karakterisuje\nprosbu a chlácholení Jeníkovo. S těmito sentimentál-\nními výlevy lásky v příkrém odporu stojí slova\nKecalova: „Já neslyšel jsem moudřejších a všemu\npřisvědčuji\" (sir. 161., syst. 2., takt 2.), jež úvodem\njsou jaksi k tercetu jeho s Mařenkou a Jeníkem,\nvedenému ve formě volně kontrapunktické a vy-\nznačující se svěžím vedením hlasů. (Str. 161., syst. 4.\naž str. 163., syst. poslední.) Po odchodu Kecala,\njenž jde zavolati rodiče a svědky, táže se Jeník\nMařenky: „Což ještě nepochopuješ?\" a Mařenka\nrozhořčeně mu odpovídá: „Jdi! co tu ještě chceš?\"\nSmetana nechal obě místa bez průvodu orkestrálního ;\nchtělť tím docíliti, aby, pokud možná, nejostřeji vystou-\npila po předcházejícím trojzpěvu, čímž opět dokázal,\nkterak na rozdíl od mnohých nynějších skladatelů\nkomických „oper\" ceny velmi pochybné každé i sebe\nnepatrnější místo komponuje s jemným vkusem pra-\nvého dramatika.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "301", "page_fin": "302", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.5", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "301", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.5", "debut_caractere": 2177, "fin_caractere_exclue": 5698, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Z Lugana. Pan Karel Kučera, bývalý\nsbormistr kr. zemského divadla v Praze, zaslal nám\nz nynějšího svého působiště zajímavý list, jejž neváháme\nčtenářstvu svému v úplném znění sděliti: „Bude\nVás a čtenáře ctěného listu Vašeho snad zajímati,\nsdělím-li Vám, jak my Čeští hudebníci zde v daleké\ncizině jsme činnými. Jak známo, jsme engažováni\nco pěvci u ruského velmože, barona Dervies-e, který\npravidelně sídlí v čas letní ve Švýcarsku v městě\nLuganě, v zimě pak v Nizze ve Francii. Jest ne-\nsmírným boháčem, při tom velkým přítelem hudby\na sám výkonným hudebníkem i vydržuje si mima\npěvecký sbor též stálý velký orkestr přes 40 osob\n(vesměs dovedných to hudebníků) čítající. Brzy\npo našem příjezdu (dne 18. července) zpívali jsme\nněkolikráte v privátním kruhu v zámku našeho ba-\nrona i získali jsme si přednesením několika sborů,\nzvláště českých, všeobecného uznání a hlučné\npochvaly. Důležitější a čestnější výkon však pro-\nvedli jsme později při slavnosti svěcení nově zbu-\ndovaného zámku a nádherné zdejší ruské kaple.\nV tentýž čas odbývána též v Praze slavnost svěcení\nruského chrámu s těmitéž obřady jako zde, a proto\nobmezím se u vypravování jen na to nejdůležitější,\npokud se týče nás a zpěvu našeho, předpokládaje,\nže ostatní podrobnosti dostatečně známy jsou. Slav-\nnost zahájena dne 17. srpna večer nešporami; druhý\nden na to počalo o 10. hod. dop. svěcení zámku,\nkaple, všech rouch, nádob atd., na to zpívána velká\nmše, jež ukončena mohutným sborem „Mnogaja ljeta\"\na slavnostním chvalozpěvem. Mnoho cizích kněží\nruských, k té slavnosti zvláště sezvaných, vykonávali\ncírkevní obřady vedením arcikněze Vasiljeva z Petro-\nhradu. Mimo to přítomno bylo mnoho vzácných\na vznešených hostů z Paříže, Nizzy a Florencie.\nVeškeré církevní zpěvy provedli jsme v každém\nohledu bezúhonně; všickni přítomní, zejména kněži,\nvyjádřili se pochvalně o našem zpěvu; sám arcikněz\nVasiljev děkoval nám srdečně za výborné provedení\na vyjádřil se zároveň, „že zpíváme za ten krátký čas\n(3 neděl) co do tekstu tak zřetelně jako rozeni\nRusové co do přednesu jako praví umělci.\" Při\nslavnostním banketu, ku kterémuž jsme též pozváni\nbyli, pronesl tentýž arcikněz vřelý připitek nám\n„českým umělcům.\" K večeru po hostině uspořádán\nvelký koncert, při kterémž mimo kapely také my\na sice k všeobecnému přání všech přítomných jsme\núčinkovali. Tu teprvé vydobyli jsme si nových\nvavřínů. Po každém sboru následovala hlučná a bouř-\nlivá pochvala. Nejvíce líbily se sbory: staroslověnská\n„Bože můj, otče můj\" a srbský sbor Davorina Jenka\n„Nek dušman vidi.\" Můžeme býti s výsledkem tím\nspokojeni. Ukázali jsme v daleké cizině, že dovedou\nčeští zpěváci zazpívati a že nezadají ničeho dobré\nhudební pověsti českého národa. Dne 19. na to byla\nmše smuteční za zemřelé příbuzné baronovy. Od\ntoho času pak odbývají se pravidelně služby boží\nkaždou sobotu, neděli a svátek. Příští měsíc\njedeme do Nizzy, kde nastane čilejší život. Na cestě\nzastavíme se nejspíše v Miláně, kde má býti uspo-\nřádán velkolepý instrumentální a vokální koncert.\nŽivot zde v Luganě jest na hudební požitky jinak\nvelmi chudý. Každou sobotu večer hraje civilní\nkapela městská (vesměs diletanti dovední) na ná-\nměstí serenadu; mimo to hraje 12 dobře sehraných hu-\ndebníků každý večer v zahradě „Hotel du Pare.\" To je\nvše, co zde máme pro ukojení hudebních našich\npotřeb duševních. Divadlo zdejší jehož zařízení\na zevnější úprava jest velmi slušná jest po celou\nletní dobu uzavřeno. Teprv na zimu přibyde sem\nnějaká vlašská divadelní společnost, kteráž má na"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "302", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5258, "texte": "repertoiru též několik oper a operet. Prozatím mají\nobčané a občanky Luganští za tento nedostatek\numěleckých požitků v divadle náhradu v cír-\nkevní hudbě v zdejších chrámech. Ustrnuli by-\nste nad tím, co všecko tam slyšeti musíte. Věděl\njsem sice dobře, na jakém stupni církevní hudba\nve Vlaších stojí, nikdy bych však byl neuvěřil, že\ntak hluboce klesla, kdybych se byl sám o tom ne-\npřesvědčil. Byl jsem • nedávno přítomen mši sv.\nv hlavním katedrálním chrámu (v sídle to kapitoly).\nKostel přeplněn byl obecenstvem; po nělikátém zvo-\nnění vystoupilo velké množství kněžstva a semina-\nristů k oltáři, varhaník spustil plným strojem přede-\nhru bylo to finále z „Don Sebastiana\"! Na kůru\nstojí pěvecký sbor, totiž čtyři mužové pokročilého\nstáří, jichž karriéra pěvecká již dávno uplynula,\nneb ani jednomu z nich nezůstavila příroda kousek\nzdravého hlasu. „Kyrie\" započalo. V levé ruce noty\nas pravou si takt dávajíce, řvali nešťastníci ti\n0 přítrž nějakou veselou skladbu v rychlém tempu.\nZákony harmonie nedělaly jim velkých starostí, zpí-\nvali v unisonu, v terciích a sekstách, a jen někdy\nzabručel jeden z nich jakoby jen žertem nějakou\nbasovou notu. Chvílemi přestali všickni a ponechali\nvarhaníku příležitosf se vyznamenati. Po krátké\nmezihře na varhany, (tohotéž „zbožného\" genru)\nbouřlivé „Gloria\" prestissimo, podobné známému\n„Feuerwehr-Gallopu\". Místo „Graduale\" „Offertori-\num\" hrál varhaník opět solo a sice celou scénu\nz „Trovatore\" (recititavy nevyjímaje)! Po podzdvi-\nhování opět solo na varhany: dlouhé recitativo, na\nto pak arie. Tato arie musela býti obecenstvu\nznámá, neb sotva že začal, nemohli se někteří z po-\nbožných déle zdržeti a známým lahodným zvukům\noddolati i zpívali nápěv nahlas sebou.' Nemohl\njsem však rozeznati, zpívají-li s původním tekstem\noperním, neb nějakým nově podloženým církevním.\nNejvětší však gaudium připravil nám varhaník ná-\nsledující produkcí. Použiv rejstříku „fagottového\" (?),\nhrál recitativ, střídaje s jiným jemným rejstříkem\nala „Viola di gamba\". Tak několikráte odpovídaly\nsobě oba dva hlasy, až konečně pospolu kráčely\nv líbezném duetu. Patrně nápodobil zde varhaník\ndva lidské hlasy, barytona a primadonu, represen-\ntanty obou partií v opeře. Akordické doprovázení\nv levé ruce hrál ustavičně „staccato\" aneb „arpeggio\",\ns pravou rukou samou koloraturu, jedna pasáže stí-\nhala druhou, diatonické a chromatické škály, ba\n1 trylek přivedl několikráte k platnosti. Při tom\nnezapomněl využitkovati všech možných effektů\na kombinac rejstříků, ba někdy zdálo se, že hraje\nna kůru celá turecká banda i s bubnem. Věru\nžasnouti musí člověk a diviti se tomu, že něco\npodobného jest možné v katolické církvi naší! Zhnu-\nsiti se musí každému křesťanu vůbec bohoslužba\ntak znemravnělá. Tak hluboko klesla hudba chrá-\nmová v zemi požehnané na mistry tak veliké, jako:\nPalestrina, Stradella, Pergolese, Leo, Lotti atd.\nPřál bych všem zatemnělcům, kteří ne-\nuznávají nutnosť reformy cí r ke vn í hu d by\nu nás v Čechách, aby zdejší zneraravně-\nlosťavandalismuspoznali H pak šli a na-\nslouchali velebným zvukům gregorian-\nského zpěvu a nesmrtelným skladbám\nstarých klasikův (jak je provádějí v Režné\na na jiných místech více), zajisté by pak\nnekladli reformě spásonosné žádných\npřekážek v cestu, a nechovali by se pa s-\nsivně k dílu tomu, nýbrž činně a usilovně\nby pracovali a všemožně se o to zasadili,\nby i u násjsme se dopracovali k oné pra-\nvé dokonalosti a přísnosti církevního slohu.\n** Verdi-honová opera „Julius César\" bude\nprý v průběhu této sezony v Paříži iv několiku\nvlaškých divadlech provedena.\n** „ Vzpomínky na Beethovena, Goetheho a Men-\ndélssóhna\" od Jindř. v. Meis ter a, jenž v přátelských\nžil poměrech s jmenovanými slavnými mistry, zove\nse nová brožura, jež v nejbiíže příštích dnech bude\nuveřejněna. Spis ten vyjde v Londýně v řeči anglické.\nV Mnichově byla dne 25. srpna na den jmenin\ni narozenin krále bavorského Glukova „Ifigenie\nv Tauridě\" provozována.\n** J Edm.Krečmerova nová opera „Die Fol-\nkunger\" byla před několiku dny již po osmé\nv drážďanském dvorním divadle dávána. Nával\nobecenstva byl stejně velký, jako při dřívějších\npředstaveních, úspěch byl možná-li ještě skvělejší,\njak se dočítáme v lipském „týdenníku hudebním.\"\n** Richard Wuerst, redaktor berlínského časo-\npisu hudebního, dokončil novou komickou operu,\njejíž text dle vlašského od Ernsta Wicberta jest\nspracován, a jenž se vyznamenává přeslaďounkým\ntitulem čínským: „A—ing—fo—hi.\"\n** Alex. Erkel,syn známého uherského skladatele\nFrantiška Erkla, dokončil dle „Fov. Lap.\" novou\noperuj Dílo to, k němuž si skladatel libreto napsal\nsám, jest v uherském stylu provedeno, a bude po-\nprvé v Aradu provozováno.\n** Slečna Mary Krebsová vrátila se ze svých\nvýnosných uměleckých cest po Anglicku do Drážďan;\nvšak odebeře se v lednu opět do Londýna, kdež\npřijala engagement pro „Monday popular Concert.\"\n** Jindřich Věhavský koncertoval s úspěchem\nskvělým v Londýně.\n** V Berlínské královské opeře budou vedle\nTaubertovy nové skladby dramatické „Viola\"\nještě následující opery v scénu uvedeny a sice:\n„Makabejští\" od Řubinštejna a „Král to\nřekl\" od Delib es a.\n** Tenorista Nachbauer jest v těchto dnech na\nspecielní požádání samého krále opětně při mnichov-\nské dvorní opeře engažován, čímž mu ovšem zrušení\nkontraktu jest prominuto."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "301", "page_fin": "302", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.5.1", "titre_corps": "** Z Lugana. Pan Karel Kučera, bývalý", "titre_sommaire": "** Z Lugana. Pan Karel Kučera, bývalý", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "301", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.5", "debut_caractere": 2199, "fin_caractere_exclue": 5698, "texte": "** Z Lugana. Pan Karel Kučera, bývalý\nsbormistr kr. zemského divadla v Praze, zaslal nám\nz nynějšího svého působiště zajímavý list, jejž neváháme\nčtenářstvu svému v úplném znění sděliti: „Bude\nVás a čtenáře ctěného listu Vašeho snad zajímati,\nsdělím-li Vám, jak my Čeští hudebníci zde v daleké\ncizině jsme činnými. Jak známo, jsme engažováni\nco pěvci u ruského velmože, barona Dervies-e, který\npravidelně sídlí v čas letní ve Švýcarsku v městě\nLuganě, v zimě pak v Nizze ve Francii. Jest ne-\nsmírným boháčem, při tom velkým přítelem hudby\na sám výkonným hudebníkem i vydržuje si mima\npěvecký sbor též stálý velký orkestr přes 40 osob\n(vesměs dovedných to hudebníků) čítající. Brzy\npo našem příjezdu (dne 18. července) zpívali jsme\nněkolikráte v privátním kruhu v zámku našeho ba-\nrona i získali jsme si přednesením několika sborů,\nzvláště českých, všeobecného uznání a hlučné\npochvaly. Důležitější a čestnější výkon však pro-\nvedli jsme později při slavnosti svěcení nově zbu-\ndovaného zámku a nádherné zdejší ruské kaple.\nV tentýž čas odbývána též v Praze slavnost svěcení\nruského chrámu s těmitéž obřady jako zde, a proto\nobmezím se u vypravování jen na to nejdůležitější,\npokud se týče nás a zpěvu našeho, předpokládaje,\nže ostatní podrobnosti dostatečně známy jsou. Slav-\nnost zahájena dne 17. srpna večer nešporami; druhý\nden na to počalo o 10. hod. dop. svěcení zámku,\nkaple, všech rouch, nádob atd., na to zpívána velká\nmše, jež ukončena mohutným sborem „Mnogaja ljeta\"\na slavnostním chvalozpěvem. Mnoho cizích kněží\nruských, k té slavnosti zvláště sezvaných, vykonávali\ncírkevní obřady vedením arcikněze Vasiljeva z Petro-\nhradu. Mimo to přítomno bylo mnoho vzácných\na vznešených hostů z Paříže, Nizzy a Florencie.\nVeškeré církevní zpěvy provedli jsme v každém\nohledu bezúhonně; všickni přítomní, zejména kněži,\nvyjádřili se pochvalně o našem zpěvu; sám arcikněz\nVasiljev děkoval nám srdečně za výborné provedení\na vyjádřil se zároveň, „že zpíváme za ten krátký čas\n(3 neděl) co do tekstu tak zřetelně jako rozeni\nRusové co do přednesu jako praví umělci.\" Při\nslavnostním banketu, ku kterémuž jsme též pozváni\nbyli, pronesl tentýž arcikněz vřelý připitek nám\n„českým umělcům.\" K večeru po hostině uspořádán\nvelký koncert, při kterémž mimo kapely také my\na sice k všeobecnému přání všech přítomných jsme\núčinkovali. Tu teprvé vydobyli jsme si nových\nvavřínů. Po každém sboru následovala hlučná a bouř-\nlivá pochvala. Nejvíce líbily se sbory: staroslověnská\n„Bože můj, otče můj\" a srbský sbor Davorina Jenka\n„Nek dušman vidi.\" Můžeme býti s výsledkem tím\nspokojeni. Ukázali jsme v daleké cizině, že dovedou\nčeští zpěváci zazpívati a že nezadají ničeho dobré\nhudební pověsti českého národa. Dne 19. na to byla\nmše smuteční za zemřelé příbuzné baronovy. Od\ntoho času pak odbývají se pravidelně služby boží\nkaždou sobotu, neděli a svátek. Příští měsíc\njedeme do Nizzy, kde nastane čilejší život. Na cestě\nzastavíme se nejspíše v Miláně, kde má býti uspo-\nřádán velkolepý instrumentální a vokální koncert.\nŽivot zde v Luganě jest na hudební požitky jinak\nvelmi chudý. Každou sobotu večer hraje civilní\nkapela městská (vesměs diletanti dovední) na ná-\nměstí serenadu; mimo to hraje 12 dobře sehraných hu-\ndebníků každý večer v zahradě „Hotel du Pare.\" To je\nvše, co zde máme pro ukojení hudebních našich\npotřeb duševních. Divadlo zdejší jehož zařízení\na zevnější úprava jest velmi slušná jest po celou\nletní dobu uzavřeno. Teprv na zimu přibyde sem\nnějaká vlašská divadelní společnost, kteráž má na"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "302", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5258, "texte": "repertoiru též několik oper a operet. Prozatím mají\nobčané a občanky Luganští za tento nedostatek\numěleckých požitků v divadle náhradu v cír-\nkevní hudbě v zdejších chrámech. Ustrnuli by-\nste nad tím, co všecko tam slyšeti musíte. Věděl\njsem sice dobře, na jakém stupni církevní hudba\nve Vlaších stojí, nikdy bych však byl neuvěřil, že\ntak hluboce klesla, kdybych se byl sám o tom ne-\npřesvědčil. Byl jsem • nedávno přítomen mši sv.\nv hlavním katedrálním chrámu (v sídle to kapitoly).\nKostel přeplněn byl obecenstvem; po nělikátém zvo-\nnění vystoupilo velké množství kněžstva a semina-\nristů k oltáři, varhaník spustil plným strojem přede-\nhru bylo to finále z „Don Sebastiana\"! Na kůru\nstojí pěvecký sbor, totiž čtyři mužové pokročilého\nstáří, jichž karriéra pěvecká již dávno uplynula,\nneb ani jednomu z nich nezůstavila příroda kousek\nzdravého hlasu. „Kyrie\" započalo. V levé ruce noty\nas pravou si takt dávajíce, řvali nešťastníci ti\n0 přítrž nějakou veselou skladbu v rychlém tempu.\nZákony harmonie nedělaly jim velkých starostí, zpí-\nvali v unisonu, v terciích a sekstách, a jen někdy\nzabručel jeden z nich jakoby jen žertem nějakou\nbasovou notu. Chvílemi přestali všickni a ponechali\nvarhaníku příležitosf se vyznamenati. Po krátké\nmezihře na varhany, (tohotéž „zbožného\" genru)\nbouřlivé „Gloria\" prestissimo, podobné známému\n„Feuerwehr-Gallopu\". Místo „Graduale\" „Offertori-\num\" hrál varhaník opět solo a sice celou scénu\nz „Trovatore\" (recititavy nevyjímaje)! Po podzdvi-\nhování opět solo na varhany: dlouhé recitativo, na\nto pak arie. Tato arie musela býti obecenstvu\nznámá, neb sotva že začal, nemohli se někteří z po-\nbožných déle zdržeti a známým lahodným zvukům\noddolati i zpívali nápěv nahlas sebou.' Nemohl\njsem však rozeznati, zpívají-li s původním tekstem\noperním, neb nějakým nově podloženým církevním.\nNejvětší však gaudium připravil nám varhaník ná-\nsledující produkcí. Použiv rejstříku „fagottového\" (?),\nhrál recitativ, střídaje s jiným jemným rejstříkem\nala „Viola di gamba\". Tak několikráte odpovídaly\nsobě oba dva hlasy, až konečně pospolu kráčely\nv líbezném duetu. Patrně nápodobil zde varhaník\ndva lidské hlasy, barytona a primadonu, represen-\ntanty obou partií v opeře. Akordické doprovázení\nv levé ruce hrál ustavičně „staccato\" aneb „arpeggio\",\ns pravou rukou samou koloraturu, jedna pasáže stí-\nhala druhou, diatonické a chromatické škály, ba\n1 trylek přivedl několikráte k platnosti. Při tom\nnezapomněl využitkovati všech možných effektů\na kombinac rejstříků, ba někdy zdálo se, že hraje\nna kůru celá turecká banda i s bubnem. Věru\nžasnouti musí člověk a diviti se tomu, že něco\npodobného jest možné v katolické církvi naší! Zhnu-\nsiti se musí každému křesťanu vůbec bohoslužba\ntak znemravnělá. Tak hluboko klesla hudba chrá-\nmová v zemi požehnané na mistry tak veliké, jako:\nPalestrina, Stradella, Pergolese, Leo, Lotti atd.\nPřál bych všem zatemnělcům, kteří ne-\nuznávají nutnosť reformy cí r ke vn í hu d by\nu nás v Čechách, aby zdejší zneraravně-\nlosťavandalismuspoznali H pak šli a na-\nslouchali velebným zvukům gregorian-\nského zpěvu a nesmrtelným skladbám\nstarých klasikův (jak je provádějí v Režné\na na jiných místech více), zajisté by pak\nnekladli reformě spásonosné žádných\npřekážek v cestu, a nechovali by se pa s-\nsivně k dílu tomu, nýbrž činně a usilovně\nby pracovali a všemožně se o to zasadili,\nby i u násjsme se dopracovali k oné pra-\nvé dokonalosti a přísnosti církevního slohu.\n** Verdi-honová opera „Julius César\" bude\nprý v průběhu této sezony v Paříži iv několiku\nvlaškých divadlech provedena.\n** „ Vzpomínky na Beethovena, Goetheho a Men-\ndélssóhna\" od Jindř. v. Meis ter a, jenž v přátelských\nžil poměrech s jmenovanými slavnými mistry, zove\nse nová brožura, jež v nejbiíže příštích dnech bude\nuveřejněna. Spis ten vyjde v Londýně v řeči anglické.\nV Mnichově byla dne 25. srpna na den jmenin\ni narozenin krále bavorského Glukova „Ifigenie\nv Tauridě\" provozována.\n** J Edm.Krečmerova nová opera „Die Fol-\nkunger\" byla před několiku dny již po osmé\nv drážďanském dvorním divadle dávána. Nával\nobecenstva byl stejně velký, jako při dřívějších\npředstaveních, úspěch byl možná-li ještě skvělejší,\njak se dočítáme v lipském „týdenníku hudebním.\"\n** Richard Wuerst, redaktor berlínského časo-\npisu hudebního, dokončil novou komickou operu,\njejíž text dle vlašského od Ernsta Wicberta jest\nspracován, a jenž se vyznamenává přeslaďounkým\ntitulem čínským: „A—ing—fo—hi.\"\n** Alex. Erkel,syn známého uherského skladatele\nFrantiška Erkla, dokončil dle „Fov. Lap.\" novou\noperuj Dílo to, k němuž si skladatel libreto napsal\nsám, jest v uherském stylu provedeno, a bude po-\nprvé v Aradu provozováno.\n** Slečna Mary Krebsová vrátila se ze svých\nvýnosných uměleckých cest po Anglicku do Drážďan;\nvšak odebeře se v lednu opět do Londýna, kdež\npřijala engagement pro „Monday popular Concert.\"\n** Jindřich Věhavský koncertoval s úspěchem\nskvělým v Londýně.\n** V Berlínské královské opeře budou vedle\nTaubertovy nové skladby dramatické „Viola\"\nještě následující opery v scénu uvedeny a sice:\n„Makabejští\" od Řubinštejna a „Král to\nřekl\" od Delib es a.\n** Tenorista Nachbauer jest v těchto dnech na\nspecielní požádání samého krále opětně při mnichov-\nské dvorní opeře engažován, čímž mu ovšem zrušení\nkontraktu jest prominuto."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "302", "page_fin": "303", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.6", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "302", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.6", "debut_caractere": 5260, "fin_caractere_exclue": 5445, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\nZpevdcký spolek „Lubor1' v Novém Bydžově\nuspořádá svým přispívajícím členům v neděli dne\n20. t. m.v sále městské radnice hudební a pěveckou"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "303", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 748, "texte": "akademii s tímto zajímavým programem: 1. „Návrat\nplavců\" od Bažina, pro smíšený sbor upravil K. Bendi\n(poprvé.) 2. Fantasie na harmonium od Františka\nZáhorského. 3. „Život v háji\", mužský sbor E. Mě-\nchury (poprvé). 4. Uherská Rhapsodie čís. 14. pro\npiano od Fr. Liszta. 5. „Nevěsta předoucí\" pro\nženské hlasy s průvodem piana od Pauknera.\n6. Scéna a píseň na večernici z opery Tanháuser,\npro piano a harmonium od R. Wkgnera. 7. „Kalina\"\nsbor Em. Vašáka, pro smýšený sbor upravil K. Bendi\n(poprvé). 8. „Poselství\" pro tenor a bariton s prů-\nvodem piana, složil Frant. Záhorský. 9. Sonata\nE. Beethovena pro dvoje housle, violu a harmonium\nupravil Frant. Záhorský. 10. „Zapějme písně veselé\",\nmužský sbor s průvodem piana od A. Tovačovskeho\n(poprvé)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c014", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "303", "page_fin": "303", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.7", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "303", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.7", "debut_caractere": 750, "fin_caractere_exclue": 2984, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\nv\n* Qd p. kapelníka Ad. Čecha dostalo se nám\nv příčině posledního slavnostního představení vy-\nsvětlení v ten spůsob, že byly k provedení navrženy\ntyto zpěvohry: na prvním místě „Lejla\", dále „Dvě\nvdovy\", „Zakletý princ\" a „Svatojanské proudy\" ; dále\n„Robert dábel\", „Faust\", „Dom Sebastian\", „Lazebník\nSevillský\" a „Veselé ženy Vindsorskě\", z nichžto\nve Vídni padla volba na Nicolajovu posléze jmeno-\nvanou zpěvohru, což bylo telegrafickou cestou do\nPrahy oznámeno a ředitelství českého divadla skrze\nintendancí sděleno, čímž doplňujeme dotyčnou zprávu,\nv předešlém Čísle obsaženou.\n* Pan Jindřich Pech vrátil se opět do Prahy\nz letního pobytu svého na venkově, což sloužiž na\nvědomí všem, kteří hledají svědomitého a své věci\ndokonale znalého učitele zpěvu.\n* Při pražském chrámu nejsv. Trojice v Pod-\nskalí přijmou se dva vokaliste a sice sopranista\naaltista. Přihlášení se děje v č.p. 423-11. (v 11. poschodí\nve Vyšehradské třídě).\n* Antonín Dvořák, jehožto nová zpěvohra „K r ál\na uhlíř\" již brzo se počne připravovat! k provo-\nzování, dokončil právě rapsodii pro velký orke fr,\nkterá, jako veškeré práce velenadaného tohoto skla-\ndatele, opět vyniká unášejícím vzletem i neobyčejnou\nsilou výrazu. Velmi šťastně podařilo se skladateli\nuhoditi zejména v střední větě na národní ton slo-\nvanský. Nyní hodlá přistoupiti k většímu cyklu\nslovanských rapsodií pro velký orkestr v tom\nspftsobu as, jakým proslavil F. Li s z t svými rapsodiemi\nnárodní písně uherské. Myšlenka to zajisté velmi\nšťastná i můžeme se vším právem od skladatele tak\nbohatě nadaného nadití v novém tomto oboru jeho\nplodivosti darů nejkrásnějších.\n* Pamětní deska zasazena bude na náhrobek\nzáhy zesnulé výtečné pěvkyně Lelly Ricciovy, kteráž\npřed třemi lety v Praze skonala. Deska tato jest vysta-\nvena ve výstavní skříni Otty Sandtnera u Slikova\npaláce a vyznamenává se elegantní prací litokaustickou.\nNad nápisem jest ve zvláštním medailonu zasazená\npodobizna zesnulé dívky.\n* Z Pocátek. Paní Jo z. Brdlíkova, známá\npříznivkyně hudebního umění a šlechetná podporo-\nvatelka každého hudebního podniku zdejšího, těžce\nonemocněla, což zde budí všeobecnou soustrast a za-\njisté iv širšíchJlkruzích vlasteneckých bolestně po-\ncítěno bude."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c015", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "303", "page_fin": "303", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.8", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "303", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.7", "debut_caractere": 2986, "fin_caractere_exclue": 4625, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlénky o hudbĕ.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\n, sebrala La Mara.\nŽivlové liudby.\nTvary hudební, věta.\n(Pokračování.)\nHudba mění jako umění stavitelské slohy své,\njeden tvar zatlačuje druhý tou měrou, jako spo-\nlečnost lidská mění svůj ideál, duševní svoji hodnotu,\nv jiných poměrech jinou potřebu cítí, s kterýmiž\nmusí umění býti v souhlasu, v harmoii.\nFr. Liszt: Hudba v 19. stol.\nNeue Zeitschrift f. M. Sv. 42, č. 21.\nKdyby nebylo formy, nebylo by ovšem výtvorů\numěleckých; zajisté by však také nebylo kritiků,\na to vědí tito tak zřejmě, že ze strachu o sebe\nvolají po formě, ktežto lehkovážný umělec, jehož\nby konečně bez formy také nebylo, při tvoření\nsvém zhola se o ní nestará. Jak to lze vysvětliti?\nBezpochyby, že umělec, aniž si je toho vědom, ne-\nustále sám nové tvary tvoří, kdežto onino žádné\na vůbec ničeho netvoří.\nRich. Wagner:\no symfonických básních Fr. Liszta.\n1\nMnohá skladba vypadá zcela slušně a zní přece\nšpatně. Nejsou-li všechny jednotlivosti jakož i celek\nproniknuty oduševněným životem, tož dojmou ti může\ndokonalé ustrojení formy spíše nepříjemně než lahodně.\nV čem spočívá jádro tohoto života oduševněného,\nto spadá v obor oněch tajuplných otázek, které,\njako všechny poslední důvody vůbec, unikají rozumu\nlidskému podobné lze jen cítiti, nikdy pojmouti.\nRob. Franz:\notevř. list Ed. Hanslíkovi.\nNutno, aby umělec při nejsložitějších výtvorech\na zrovna tam, kde projevuje nejtajnější své city,\nměl na mysli formu jednoduchou, aby myšlénka\nnabyla jasnosti a srozumitelnosti. Forma musí býti\njednoduchá, třeba by byla myšlénka sebe hlubší.\nStephen Heller: Signále 1859.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c016", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "303", "page_fin": "303", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.8.1", "titre_corps": "Myšlénky o hudbĕ.", "titre_sommaire": "Myšlénky o hudbĕ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "303", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.7", "debut_caractere": 2993, "fin_caractere_exclue": 4625, "texte": "Myšlénky o hudbĕ.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\n, sebrala La Mara.\nŽivlové liudby.\nTvary hudební, věta.\n(Pokračování.)\nHudba mění jako umění stavitelské slohy své,\njeden tvar zatlačuje druhý tou měrou, jako spo-\nlečnost lidská mění svůj ideál, duševní svoji hodnotu,\nv jiných poměrech jinou potřebu cítí, s kterýmiž\nmusí umění býti v souhlasu, v harmoii.\nFr. Liszt: Hudba v 19. stol.\nNeue Zeitschrift f. M. Sv. 42, č. 21.\nKdyby nebylo formy, nebylo by ovšem výtvorů\numěleckých; zajisté by však také nebylo kritiků,\na to vědí tito tak zřejmě, že ze strachu o sebe\nvolají po formě, ktežto lehkovážný umělec, jehož\nby konečně bez formy také nebylo, při tvoření\nsvém zhola se o ní nestará. Jak to lze vysvětliti?\nBezpochyby, že umělec, aniž si je toho vědom, ne-\nustále sám nové tvary tvoří, kdežto onino žádné\na vůbec ničeho netvoří.\nRich. Wagner:\no symfonických básních Fr. Liszta.\n1\nMnohá skladba vypadá zcela slušně a zní přece\nšpatně. Nejsou-li všechny jednotlivosti jakož i celek\nproniknuty oduševněným životem, tož dojmou ti může\ndokonalé ustrojení formy spíše nepříjemně než lahodně.\nV čem spočívá jádro tohoto života oduševněného,\nto spadá v obor oněch tajuplných otázek, které,\njako všechny poslední důvody vůbec, unikají rozumu\nlidskému podobné lze jen cítiti, nikdy pojmouti.\nRob. Franz:\notevř. list Ed. Hanslíkovi.\nNutno, aby umělec při nejsložitějších výtvorech\na zrovna tam, kde projevuje nejtajnější své city,\nměl na mysli formu jednoduchou, aby myšlénka\nnabyla jasnosti a srozumitelnosti. Forma musí býti\njednoduchá, třeba by byla myšlénka sebe hlubší.\nStephen Heller: Signále 1859.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-19-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-19_01#c017", "volume": "bmtnabd_1874-09-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "303", "page_fin": "303", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.2.9", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "303", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.7", "debut_caractere": 4627, "fin_caractere_exclue": 4731, "texte": "Listárna redakce.\nP. B. Zařídili jsme dle Vašeho přání.\nP- K. K. Upotřebíme příště. Zajímalo nás velice."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "297", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n19. září 1818 † A. E. C, Gaultier, hudeb. spis. — v Paříži.\n„ „ 1834 I. provoz. Ta über to vy j, zpěv. „Cikánka\"\nv Berlíně.\n20. „ 1815 * Charles Voss, pian. a sklad. v Střelici.\n„ „ 1818 I. provoz. Webrovy „slavnostní ouverturyu\nv Drážďanech.\n„ „ 1823 f Daniel Steibelt, pian. a sklad. jakožto\ncárský v Petrohradě (nar. 1755 v Berlíně).\n„ „ 1867 I. provoz. Šeborovy zpěv. „Drahomíra\"\n•v Praze.\n21. „ 1749* Jo s. Javůrek, sklad, a řid. kůru v Ledci.\n„ „ 1832 * Jan Jos. Abert, sklad. op. v Kochovicích.\n„ „ 1845* Aug. Wilhelmi, výt. housl. —ve Wiesbadenu.\n22. „ 1776 fK. Ambrosi, ucenec a výb. klarinetista\nve Forstu.\n„ „ 1869 I. provoz. Wagnerovy zpěv. „Rheingold\"\nv Mnichově.\n23. r, 1813 f Ondř. Arn. Grétry, franc. op. sklad.\nv Paříži.\n„ „ 1836 f Maria Fel icitá Malibran-Garcia, slovút.\nzpěv. v Manchestru.\n24. „ 1804*Bedř. V. Bezděk, houslista a sklad, (clen\ndvorní kapely vídeňské) v Praze.\n„ „ 1835 f Vine. Bellini, operní sklad. v Puteaux\nu Paříže.\n25. „ 1797 *Ga etan o Donizetti, operní skladatel\nv Bergamu.\n„ „ 1861 f Jan Miiller, sklad, církevní —ve Vídni.\n\nMelodie na cestách.\n\n(Dokončení).\nVizme dále příklad 111., jenž jasně nám zná-\nzorňuje cesty a proměny, jaké rozmarná melodie\nněmecké písně „Stiebel du musst sterben!\" prodě-\nlala. Některými střídavými notami a jinými nepatr-\nnými změnami povstaly nové formy, jež se dají se-\nřaditi kolem známé německé písně „So viel Stern'\nam Himmel stehen\". Tyto počínají číslem 5. téhož\n111. odstavce. Uvedené doklady z českých písní\nnárodních jsou zvláště tím zajímavými, že vpadnou\nhped s melodickým proudem in medias res; kdežto\nněmecké všechny počínají svým stereotypním „auf-\ntaktem\". Bezděčný úsměv musí každému na rtech\nvylouditi poslední 10. číslo této skupiny, porovná-\nme-li Kůckenovu srdce rozrývající jeremiadu „ich\nmuss lassen dich Marie\" ku př. s naší rozmarnou\n„Já máni malovanou vestičku\", jež přede stejného\njsou původu i tvaru. Ostatně slyšíme tuto senti-\nmentální frázi melodickou velmi často v českých\npísničkách processionálních, kde prozpěvuje vždy\nvůdce processí, obyčejně lyrický tenorista, a za ním\nvpadne celý sbor a protahuje hezky falešně slať.ko-\nbolný ten proud melodický.\nNe menší zajímavosti poskytuje nám poslední\nmotiv IV., jenž zvláště ve skladbách vídeňských\nklassiků hlavně Haydna a Mozarta důležitou\nhraje roli. V českoslovanské národní písni velmi\nčasto se objevuje.\nPři tomto u veliké míře opotřebovaném motivu\ndlužno se za vhodné příležitosti zmíniti o zvláštním\nonom úkazu, jenž pozornému badateli zajisté ujiti\nnemůže; jest to: rozšiřování motivů. Výsledek\ntakového rozšíření činí často doj~m nových tvarů,\nkdežto znalec onoho vnitřního spojení ihned dovede\nrozhodnouti mezi tím zdánlivě novým a skutečně\nstarým. Nepatrnou změnou a sice: položíme-li frázi\nmelodickou\ntedy změníme-li ji skokem terce do výše, čímž se\nobjem této melodie ze seksty až ku oktávě rozšíří,\notevře se nám perspektiva na dlouhou řadu nových\ntvarů, jež se kolem v Němcích známé dětské pí-\nsničky: „Fuchs du hast die Grans gestohlen\" skupiti\ndá. (Viz v příkl. IV. doklady počínající číslem 11.)\nČeská píseň má tento melodický chod u velké\noblibě. Pamětihodné jest, že se i velkým mistrům"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.2", "texte": "jako Beethovenovi a Šumanovi tato fráze\nvelmi zalíbila.\nPozornému čtenáři uvedených příkladů notových\ntotiž zajisté neušlo, že i „mistři\" hlasitě a bez ostý-\nchání své „vstupte\" volají, když některá z oněch ce-\nstujících melodií na dveře jich studovny zaklepe.\nA proč by měli oni samotní před nimi zavírati?\nZdá se, že staří byli vůbec v ohledu anektačním\n„in puncto furti\" méně přísnými než my, nýbrž že\nbez otálení a rozvažování si přivlastnili vše, co bylo\nk potřebě.\nV Bendově „Romeo a Julii\" (1778) najdeme\nnásledující passus:\nMozart neváhá ani okamžik a nechá devět\nlet po té „Donnu Elviru\" ve svém „Don Juanu\"\nnásledovně v téže tónině zpívati:\nPodobné hudební drobečky byly za dřívější\ndoby všude v oběhu!\nMozart použil v ouvertuře (tehdá se ještě\nnazývala „intrate\") k jedné ze svých hudebně-dra-\nmatických prací („Bastien und Bastienne\") následu-\njící dudlácký motiv co „thema pastorální\":\nBeethovenv tom musel najiti zvláštní zalíbení,\nneboť z těchto čtyr taktů vyňal základní látku\nk první větě své „eroiky\". Staří se nad podobnými\núkazy nepozastavovali, ba jim ani nevadilo, že\nMozart, jenž tolik psal, velmi rád a často se opa-\nkoval či jak my nyní říkáme sám sebe okrádal.\nNynější pokolení něco podobného při moderním\nskladateli nikdy nesnese a jakmile tento v ustále-\nném svém stylu, jenž ovšem často v „manýru\" vy-\nbíhá, nějakou frázi opakuje, již jest oheň na střeše.\nStaří byli tolerantnějšími vůči skladatelům a nikdy\nnerozebírali s pytevním nožíkem látky jich skladeb,\nnýbrž vždy hleděli více na to, jak, s jakou obrat-\nností či mistrností látky základní spracovali k do-\nkonalému krásnému celku.\nSám Mendelssohn praví: „Pakli nám nějaká\nhudební myšlénka přijde, nemáme se nikdy po tom\nptáti, zdali jest originelní čili nic. Co ovšem\npozději při hudebním proprácování s těmito my-\nšlénkami začneme a jak s nimi naložíme, jak je\n\nFEUILLETON.\n\nNejnovější poměry hudební v Paříži.\n(Yelká opera v sále Ventadourském Provedeni „Don Juana\"\ntamtéž Haendlův „Mesiáš\" a Gounodova „Jeanne\nďArc Verdiovo „Requiem\" —)\nKonečné jest velká opera ve Ventadouru zří-\nzena. Velké to byly sice zmatky, jež strašný požár\nbyl způsobil, nicméně podařilo se přede spojeným\núsilím starou tu půdu pro umělecká představení\nnově zříditi. Však daleko větší nastal nyní rej při\nobsazování místa ředitelského; neboť množství spe-\nkulativních individuí si mohlo nohy üběhati o novou\ntu posici, jež zajisté slibuje budoucnosf utěšenější,\nnež kdy před tím. Mimo to hraje tu i ctižádost\núlohu nemalou: neboť nové jeviště otevřití jest tolik,\njako své jméno spoj\\ti s osudy stavby monumentálni,\nnovou činnost inaugurovati tolik, co své jméno\nv dějiny umění domácího zaznamenati. S obsazením\nmísta řiditelského nečiněno žádných dlouhých ex-\nperimentův; nýbrž jest odevzdáno vše dřívější správě.\nChefovi Halancierovi vytýkáno sice s jisté strany,\nže není dokonalým umělcem; však uznati se musí\nodevšad, že jest obratným správcem, jenž dovede\nzískáním si umělcův výtečných ústav na výši situace\nudržeti. Tak získal přibráním Carvalha výtečnou\nsilu regiseurskou; a pí. Carvalho jest miláčkem\nobecenstva, jež se zajisté o zdar a rozkvět obno-\nveného ústavu s pravým ethusiasmem pařížským\npostará.\nMozartovu „Don Juanu\" dána přednost při\nslavnostním otevření nového toho divadla. Nával\nobecenstva byl přečetný a každý se radoval, že\nopětně setkal se tu na známé půdě se známými\nosobnostmi uměleckými z dob dřívějších. Jakých\njsme tu však zkušeností nabyli, jak pohyboval se\nohromný ten mravenčí houf na tak skrovném je-\nvišti? V prvních výstupech, kde hudební to drama\nrapidně se ku předu řine a mise en seěne takřka\nžádné rozsáhlé prostory nevyžaduje, ušlo to ještě;\naž později a sice nejdříve ve scéně plesovní vadila\nskrovnosť prostory a tedy její přeplněnosf nad míru:\ntu rozvíjel še před očima diváků pravý chaos, sólisté,\nchoristé a ballet tlačili se jeden na druhého, otlou-\nkali si nemilosrdně lokte a veškerá cirkulace byla\nnemožná. Ohromná ta massa na jevišti hrozila\nkaždou chvíli spadnouti téměř na orkestr a tanečnice\nskákaly doslovně jedna na druhé.\nV tomto momentu jasně bylo znáti, co vše\npůsobí optický klam velké opery, kde vše je vy-\npočteno na velkou vzdálenost a kde mimika, hlas,\nvýraz obličeje jen působí, když vše ostře a silně je mar-\nkirováno. Zde však, kde celé to množství nebohému\ndiváku takřka po nose tancuje, kde jasně je znáti\nku př. p. Gailhardovi co „Leporellovi\" každou na-\nmalovanou vrásku na čele a t. d., zde ovšem do-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.3", "texte": "organicky dále vytvoříme a až k dokonalé umělecké\nformě je vyvineme to jest ovšem věcí naší vůle,\nenergie a vytrvalosti.\" „Kdybych se býval,\" praví\ndále Mendelssohn, „svésti dal poznámkami jiných,\nabych se vždy jen po originalitě svých my-\nšlének ptal, věru, že bych býval nemohl nic dálšího\nvytvořiti!\"\nNáš věk volá se zápalem: „Jen originalita nás\nspasi\" a pachtí se za touto nebezpečnou bludičkou\nv potu tváři tak dlouho, až se stane šroubovaným,\ndělaným, nezáživně suchopárným a to vše ze samé\ntouhy po tom, že chtěl býti originelním, intresantním.\nČasto slýcháme otázku: proč v naší době žádné\nnové národní písně se vynořiti v lidu nechtějí, které\nby se co do vnitřní ceny a krásy se starými měřiti\nmohly? Použijeme této příležitosti ku odpovědi. Za\ndřívějších dob byly vždy nutné ingredience k pí-\nsním národním zvláště ze skladeb mistrů brány,\nkteří poskytovali svými pracemi obecenstvu vý-\ntečných motivů v hojnosti i jest na bíledni, že po-\nklad národních písní, jejž jsme my co odkaz po\nsvých předcích zdědili, v porovnání k jarmarečnímu\npísničkářství naší doby jest skutečným pokladem.\nNyní děje se porod národní písně jinak! Ne již\nnej lepší ovoce hudebního stromu vybírá si lid\nnáš, nýbrž on sahá nevědomky, slepě, t. j. on již\ndávno neumí dobré od špatného rozeznati, po tom\nnej špatnějším. Bídná triviálnosť moderní lite-\nratury taneční, Offenbachův kankán a zvučící spro-\nsťáetví domácích fabrikantův hudebního zboží pro\nvložky do frašek určeného: to jsou ty nynější „zlaté„\ndoly národní písně moderní! Kdo vede lid ku po-\nznání? Malé spiknuti se strany učitelstva národního\nbylo by již jednou třeba na zkoušku prozatím\nna čase; snad by se zdařilo spojeným silám nakažli-\nvému tomu proudu zanedbaného vkusu přítrž učiniti.\nVelké obecenstvo, massa, která si nikdy ze svých\nvlastních názorů utvořiti neumí, která,\nptáme li se po jejím mínění, dříve než odpoví, do\nčasopisu se musí podívati či u souseda vyzvídati,\ntato massa dala by se právě pro tuto svou\nbezmyšlénkovitosť opět na pravou cestu zpět\npřivésti, jen kdyby vůdcové (v nej širším slova\ntoho smyslu!) se státi chtěli skutečně kněžími umění\na nespokojovali se jako posavad ve své pohodlnosti\ns tím, že popřáno jim plouti zpolehounka s proudem\nprávě panující mody.\nJak dle výrokův uvedených z pravidla a po\nvětšině národní písně povstávají, to doufáme, že\njsme, —jakkoli zběžně - přede celkem dosti jasně\nnaznačili. Jednotlivé motivy cestují po několik\nstoletí od místa k místu a spojují se neustále k no-\nvým skupinám melodickým. Neustálý jest vývin\na nekonečná jest proměna i obnova forem hudebních!\n\nDle Tapperta V. N.\n\njem někdy přebíhá z vážného v meze směšnosti.\nZde nutno zpěvákům a především ovšem samému\nregiseuru pilně studovati ekonomii malé prostory,\nmá-li účinek se srovnávati s intencemi uměleckými.\nHaendlova „Slavnost Alexandrinská\" i jeho\n„Mesiáš\" ]sou poprvé v této saisoně předvedeny\npařížskému obecenstvu. Podnik ten velezáslužný\nprovedl pan Lamoureux, jehož horlivost pro mistry\nklasické spadá tím více na váhu, poněvadž u před-\nvádění jich skladeb nešetří umělecký ten nadšenec\npražádných i těch největších obětí peněžitých.\ni\nV divadle „Gaité\" skončena jsou představení\n„Jeanne ďArc\" a pakliže jsme posaváde o této\nhudbě Gounodově nemluvili, nestalo se to snad\nproto, že bychom ji nízko cenili. Partitura ona\nobsahuje zajisté též cosi jiného, než triviálnosti a\npouhé otřepané cáry hudební. V prvním okamžiku\nse nás nepříjemně dotýká obyéejnosť motivů a ne-\ndostatek i chudoba invence; pakliže však usilovněji\nbádáme, mezi řádky čisti neopomineme, pak zdá\nse nám věru, jakobychom často nalézaly stopy, jež\nnám jeví časté opírání se o Haendla, s jehož\nskladbami se autor zajisté za svého pobytu v Lon-\ndýně častěji stýkal. Snad jest to pouhou osobní\nillusí; jisto jest však, že Gounodovi podobné čerpání\nz Haendla slouží jen ku cti; a on sám zajisté nej-\nlépe ví, jaký to nevyčerpatelný fond hudební starý\nHaendi skladateli naši doby k využitkování po-\nskytuje.\nObraťme na okamžik zřetel svůj ku smuteční\nmši od Verdi-ho. Po celých 14 dní neměla Paříž\nvíce rozčilující události, než byla tato. Mezi hudeb-\nníky, umělci i světem vznešeným jde o díle tom\njeden hlas nejvřelejšího uznání, ano obdivu nadše-\nného. Vždyť viděli jsme každodenně, jak uprostřed\nletní, tak zvané „mrtvé\" saisony za jasného dne,\npři parnu nesnesitelném ohromné množství po-\nsluchačstva sál komické opery až na pokraj plnilo,\nvášnivě se rozčilovalo, po káždém čísle v enthu-\nsiasm nevídaný propukalo a jaké posluchačstvo!\nNe snad onen banální, hřmotící a nepřirozeně škrobený\npersonál, jejž denní listy naše obyčejně „posluchač-\nstvo nejprvnějších produkcí\" titulují, nýbrž společnosť\nvybraná v nejušlechtilejším smyslu, jež se nyní jen\nv nejvzácnějších okamžicích ukazuje a jejíž pouhá\npřítomnost již představení celému vyššího posvěcení\npropůjčuje. Úkaz takový osvěžuje zajisté srdce a\nbudí v nás uprostřed nynější mizerie nízkého\nhudlaření jaksi novou důvěru v lepší budoucnost;\nneboť tím se takřka životní balsám ve vyschlé žíly\numění našeho vlévá.\nSlyšeli jsme mši Verdiovu tak často, kolikráte\nbyla dávána a studium, jakož i reflexe pilná o ní\nzvýšily jen dojem, jejž na nás již prvním dnem\nučinila. Vedle hlubokého pojmutí předmětu vyvo-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "300", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.4", "texte": "Smetanova „Prodaná nevěsta.\"\n(Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební\" v Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\ndr. hrabě F. P. Laurencin.\n(Pokračování.)\nV následující scéně (6.) setká se Mařenka opět\ns Jeníkem, jenž láskyplnými slovy táže se ji: „Ma-\nřenko má, ty hvězdo mého žití! o mluv, jak stojí\nnaše věci a čeho se nadíti?\" Orkestrální introdukce\nk tomuto číslu Allo, es-dur) a Jeníkův recitativ\njsou místa rázu zcela všedního, srovnáme-li je\ns pěkným recitativem Mařenčiným: „Jdiž pak!\",\nkde zvláště mezihra orkestrální (str. 153., syst. 4.,\ntakt 1—5.) rozhořčení oklamané milenky trefně na-\nznačuje. I následující recitando Mařenky (bez prů-\nvodu orkestrálního) enharmonicky upředené („Kterak\njsi snižil sebe sám\") a interludium orkestru podobně,\njako předešlé, plno jest bolu a vášně; Mařenka čím\ndál tím více dotírá na Jeníka zrádce; a všemi tě-\nmito výlevy srdce sklamaného vinou se co „zlatá\nnit\" proměny enharmonické, jichž Smetana tak trefně\nv „Prodané nevěstě\" dovedl užiti, že mu to nepo-\nslední pojišťuje místo mezi tvůrci moderních dramatu\nhudebních. Upozorňujeme v této věci pouze na str. 154.,\nsystém 2., takt 5.a 6.1 Jeníkovy pokusy, ospravedlniti\nse před Mařenkou, jež mu ale k slovu přijíti nedá,\nhalí se v zvuky enharmonicky vedené (strana 154.,\nsyst. 2—3.), kteréžto melisma doprovází zvětšená\nI harmonie nad des, v c-dur modulující a uvedená\nharmonií gis—h—f—as. A podobny živel proudí\ni odpovědí rozčilené Mařenky („Já nechci žádných\nvýkladů\") a následujícím interludiem orkestru.\nJeník odpovídá: „Nuž tedy, ano, ano, ano!\"\na tuto ironicky „truchlivou\" odpověd skladatel, zvláště\npokud se týče ostrého a těsného rythmu jejího,\nvelmi trefně illustroval. Následující „Lento sostenuto\"\njest duchaplně vyvoleným symbolem bolu a roz-\nhořčení Mařenčina, v němž se ale přec zbytek bývalé\nvroucí lásky k Jeníkovi obráží. Neméně karakte-\nristickým v ohledu tom jest i ono f—des (str. 155.,\nsyst. 1., takt 2.). Jeník snaží se ukonejšiti Mařenku\n(con grande espressione) slovy : „Jen dovol mi, bych\nzulíbal tvé krásné, drahé líce!\", kteréž místo jest\njaksi nucené; naproti tomu Mařenčina slova, jimiž\nlásku Jeníkovi vypovídá, („Naší lásky už konec je,\na já si vezmu Vaška\") velmi zdařilým a šťastně\nvoleným rouchem hudebním jsou oděna. Vyjádření\ntoto nutí Jeníka k smíchu (str. 155., syst. 3—4.),\ncož ale Smetana hudbou tak karakterisoval, že zdá\nse smích tento—jak přirozeno býti vynuceným;\nneboť Jeníka, ač snaží se, aby vypadal jako člověk,\njemuž jsou slova Mařenčina při nejmenším lhostej-\nnými, ne-li směšnými, přec nemile se dotkne kate-\ngorické ono vyjádření „bývalé\" jeho milenky.\nTakový výsměch ale ještě nemileji se Mařenky\ndotkne; i odpovídá Jeníkovi frází poněkud prachem\nzastaralých oper páchnoucí: „Tak, ty se ještě vy-\nsměješ?\" A tak stýkají se na místě tomto protivy\n\nleného, bohatství a rozmanitosti myšlének i forem,\nsíly i svěží barvy zvukových účinků poznáváme na\nkaždé stránce ducha i ruku mistra, či lépe řečeno,\nmoderního mistra. Onen zanedbaný šiendriánský\nautor „Troubadoura\", „Ernaniho\" atd., jenž vzdor\ntomu přede v obecenstva širém velké triumfy\nslavil, uprostřed své dráhy blátem jsa pohazo-\nván, měl to zajisté jen za krásný sen, že s tím\nhudebním a dramatickým temperamentem, jímž nebe\njej obdařilo, dojde jednou až tak daleko, že bude\nmluviti řečí Beethovena, Mendelssohna, Sumana (!!).\nA sen tento se nezlomnou vůlí a železnou pilností,\nkteré se nemůžeme dosti vynadiviti, v nejslavnější\nmíře uskutečnil. Opravdu, opět nové práci, novým\nnamáhavým studiím se podrobiti, po dvacetiletých\nskvělých výsledcích, jež slávu i štěstí mu přinesly,\nna úplnou přeměnu svého dosavádního stylu se od-\nvážiti, uprostřed vavřínů divadelních se mužně\nvzpřímiti a zvolati: „Ne, to není to pravé, začněme\nznova!\" přiznejme se, že tento velký čin jakousi\nbezděčnou úctou nás naplniti musí a že obdivujíce\nse mistrovskému dílu tomu, současně skláníme se\npřed mužným a odhodlaným karakterem umělce,\njenž je vytvořil, tím více, poněvadž Verdi při pod-\nniknutí tomto odvážnou a povážlivou hru si zahral\na na konec všeho velmi snadno přijíti mohl tam,\nkde by na místo jisté kořisti jen pouhý stín v rukou\nsvých byl podržel. Vždyť se jednalo o to, dosa-\nvádnímu stylu odříci, pomocí jehož se mu zdařily\nskladby jako „Traviata\", „Maškarní ples\" a „Rigo-\nletto!\"\nMohl s jistotou věděti, kam jej ty nové pokusy\npovedou, jimž se podrobil? „Don Carlos\" jej nám\nukázal na rozhodném bodu krize, řekněme zkrátka\nna bodu rozednívání. Obecenstvu nebylo jasno to,\nco tu slyšelo: ono se vidělo především přecpaným\ntím symfonickým apparátem sklamáno; ano i scéna\ns inkvisitorem, jakkoli vyznamenává se neobyčejnou\nsilou tragického výrazu, nikým nehnula. Byly to\npokusy, byla to předchozí doba prudkého kvasu.\nOnen Verdi, jenž se jevil co takový v „Rigo-\nlettu\" i „Ernanim\", svlékl tu se sebe starého člo-\nvěka a nový Verdi sotva se tu ukázal s polovice.\nInspirace si jaksi sama nedůvěřovala, ruka, jež do-\nsaváde veslem vládla, zdála se v ostýchavosti pro-\nzřetelné skaliskům nebezpečným se vyhýbati, než\naby se odvážila s plnou silou rozvolněných plachet\nna šíré moře nových ideí, jež mu zdálí kynuly, vy-\nplouti. Až později v „Aidě\" se metamorfosa tato\nk dokonalému stupni rozvinula a konečně nyní ve\nmši smuteční jeví se nám mistr ten ve všestranném\nopanování nově vydobyté půdy, když byl proniknul\nšťastně kalnými proudy Styxu ku říši vyvolených,\ndokonalých.\nLagenevais-a V.)"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "301", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.5", "texte": "vynuceného pathosu a ironie (Jeník) s pravým pa-\nthosem a rozhořčením z nejhlubšího vnitra uraženého\nsrdce šlechetného a citlivého (Mařenka) vycházejícím.\nMistr Smetana v nepatrném tomto obrázku podal\nvzor pravé komiky a tím i důkaz, že mezi mnohými\n„povolanými vyvoleným\" jest na poli komické\nopery moderní.\nOpět doléhá Jeník na Mařenku, aby dala si\nvyložiti celé to nedorozumění. Než Mařenka nechce\no ničem slyšeti. Teprvé ted umíní si Jeník, že dů-\nrazněji se bude hájiti proti mylnému podezření Ma-\nřenčinu; a již předehra orkestrální k místu tomuto\númysl Jeníkův velmi trefně naznačuje. (Str. 156.,\ngyst. 2., takt 1—4.) Mařenka ale, jejíž hněv ostřím\nsvým proti Jeníkovi se byl obrátil, odpovídá mu\nmelodií a rythmem ostřejším; i nebudeme šířeji celé\nto místo rozebírati, ponecháme to laskavému čte-\nnáři, aby svěží celkový ráz a karakteristicky pikantní\njednotlivosti tohoto čísla (str. 156., syst. 2., až\nstr. 159., systém poslední) sám sledoval.\nOsmá scéna přivádí k Mařence a Jeníkovi\nchytráka Kecala. Jemk konejší Mařenku slovy:\n„Utiš se, dívko\" oděnými hudebním rouchem barvy\nponěkúd pastorální, široké (c-dur, 3/4, moderato\nassai), kteréžto místo netřeba šíře rozbírati, podo-\ntýkáme jen, kterak ladně pojí se ku zpěvu průvod\norkestru a kterak obé velmi trefně karakterisuje\nprosbu a chlácholení Jeníkovo. S těmito sentimentál-\nními výlevy lásky v příkrém odporu stojí slova\nKecalova: „Já neslyšel jsem moudřejších a všemu\npřisvědčuji\" (sir. 161., syst. 2., takt 2.), jež úvodem\njsou jaksi k tercetu jeho s Mařenkou a Jeníkem,\nvedenému ve formě volně kontrapunktické a vy-\nznačující se svěžím vedením hlasů. (Str. 161., syst. 4.\naž str. 163., syst. poslední.) Po odchodu Kecala,\njenž jde zavolati rodiče a svědky, táže se Jeník\nMařenky: „Což ještě nepochopuješ?\" a Mařenka\nrozhořčeně mu odpovídá: „Jdi! co tu ještě chceš?\"\nSmetana nechal obě místa bez průvodu orkestrálního ;\nchtělť tím docíliti, aby, pokud možná, nejostřeji vystou-\npila po předcházejícím trojzpěvu, čímž opět dokázal,\nkterak na rozdíl od mnohých nynějších skladatelů\nkomických „oper\" ceny velmi pochybné každé i sebe\nnepatrnější místo komponuje s jemným vkusem pra-\nvého dramatika.\n(Dokončení.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Z Lugana. Pan Karel Kučera, bývalý\nsbormistr kr. zemského divadla v Praze, zaslal nám\nz nynějšího svého působiště zajímavý list, jejž neváháme\nčtenářstvu svému v úplném znění sděliti: „Bude\nVás a čtenáře ctěného listu Vašeho snad zajímati,\nsdělím-li Vám, jak my Čeští hudebníci zde v daleké\ncizině jsme činnými. Jak známo, jsme engažováni\nco pěvci u ruského velmože, barona Dervies-e, který\npravidelně sídlí v čas letní ve Švýcarsku v městě\nLuganě, v zimě pak v Nizze ve Francii. Jest ne-\nsmírným boháčem, při tom velkým přítelem hudby\na sám výkonným hudebníkem i vydržuje si mima\npěvecký sbor též stálý velký orkestr přes 40 osob\n(vesměs dovedných to hudebníků) čítající. Brzy\npo našem příjezdu (dne 18. července) zpívali jsme\nněkolikráte v privátním kruhu v zámku našeho ba-\nrona i získali jsme si přednesením několika sborů,\nzvláště českých, všeobecného uznání a hlučné\npochvaly. Důležitější a čestnější výkon však pro-\nvedli jsme později při slavnosti svěcení nově zbu-\ndovaného zámku a nádherné zdejší ruské kaple.\nV tentýž čas odbývána též v Praze slavnost svěcení\nruského chrámu s těmitéž obřady jako zde, a proto\nobmezím se u vypravování jen na to nejdůležitější,\npokud se týče nás a zpěvu našeho, předpokládaje,\nže ostatní podrobnosti dostatečně známy jsou. Slav-\nnost zahájena dne 17. srpna večer nešporami; druhý\nden na to počalo o 10. hod. dop. svěcení zámku,\nkaple, všech rouch, nádob atd., na to zpívána velká\nmše, jež ukončena mohutným sborem „Mnogaja ljeta\"\na slavnostním chvalozpěvem. Mnoho cizích kněží\nruských, k té slavnosti zvláště sezvaných, vykonávali\ncírkevní obřady vedením arcikněze Vasiljeva z Petro-\nhradu. Mimo to přítomno bylo mnoho vzácných\na vznešených hostů z Paříže, Nizzy a Florencie.\nVeškeré církevní zpěvy provedli jsme v každém\nohledu bezúhonně; všickni přítomní, zejména kněži,\nvyjádřili se pochvalně o našem zpěvu; sám arcikněz\nVasiljev děkoval nám srdečně za výborné provedení\na vyjádřil se zároveň, „že zpíváme za ten krátký čas\n(3 neděl) co do tekstu tak zřetelně jako rozeni\nRusové co do přednesu jako praví umělci.\" Při\nslavnostním banketu, ku kterémuž jsme též pozváni\nbyli, pronesl tentýž arcikněz vřelý připitek nám\n„českým umělcům.\" K večeru po hostině uspořádán\nvelký koncert, při kterémž mimo kapely také my\na sice k všeobecnému přání všech přítomných jsme\núčinkovali. Tu teprvé vydobyli jsme si nových\nvavřínů. Po každém sboru následovala hlučná a bouř-\nlivá pochvala. Nejvíce líbily se sbory: staroslověnská\n„Bože můj, otče můj\" a srbský sbor Davorina Jenka\n„Nek dušman vidi.\" Můžeme býti s výsledkem tím\nspokojeni. Ukázali jsme v daleké cizině, že dovedou\nčeští zpěváci zazpívati a že nezadají ničeho dobré\nhudební pověsti českého národa. Dne 19. na to byla\nmše smuteční za zemřelé příbuzné baronovy. Od\ntoho času pak odbývají se pravidelně služby boží\nkaždou sobotu, neděli a svátek. Příští měsíc\njedeme do Nizzy, kde nastane čilejší život. Na cestě\nzastavíme se nejspíše v Miláně, kde má býti uspo-\nřádán velkolepý instrumentální a vokální koncert.\nŽivot zde v Luganě jest na hudební požitky jinak\nvelmi chudý. Každou sobotu večer hraje civilní\nkapela městská (vesměs diletanti dovední) na ná-\nměstí serenadu; mimo to hraje 12 dobře sehraných hu-\ndebníků každý večer v zahradě „Hotel du Pare.\" To je\nvše, co zde máme pro ukojení hudebních našich\npotřeb duševních. Divadlo zdejší jehož zařízení\na zevnější úprava jest velmi slušná jest po celou\nletní dobu uzavřeno. Teprv na zimu přibyde sem\nnějaká vlašská divadelní společnost, kteráž má na"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "302", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.6", "texte": "repertoiru též několik oper a operet. Prozatím mají\nobčané a občanky Luganští za tento nedostatek\numěleckých požitků v divadle náhradu v cír-\nkevní hudbě v zdejších chrámech. Ustrnuli by-\nste nad tím, co všecko tam slyšeti musíte. Věděl\njsem sice dobře, na jakém stupni církevní hudba\nve Vlaších stojí, nikdy bych však byl neuvěřil, že\ntak hluboce klesla, kdybych se byl sám o tom ne-\npřesvědčil. Byl jsem • nedávno přítomen mši sv.\nv hlavním katedrálním chrámu (v sídle to kapitoly).\nKostel přeplněn byl obecenstvem; po nělikátém zvo-\nnění vystoupilo velké množství kněžstva a semina-\nristů k oltáři, varhaník spustil plným strojem přede-\nhru bylo to finále z „Don Sebastiana\"! Na kůru\nstojí pěvecký sbor, totiž čtyři mužové pokročilého\nstáří, jichž karriéra pěvecká již dávno uplynula,\nneb ani jednomu z nich nezůstavila příroda kousek\nzdravého hlasu. „Kyrie\" započalo. V levé ruce noty\nas pravou si takt dávajíce, řvali nešťastníci ti\n0 přítrž nějakou veselou skladbu v rychlém tempu.\nZákony harmonie nedělaly jim velkých starostí, zpí-\nvali v unisonu, v terciích a sekstách, a jen někdy\nzabručel jeden z nich jakoby jen žertem nějakou\nbasovou notu. Chvílemi přestali všickni a ponechali\nvarhaníku příležitosf se vyznamenati. Po krátké\nmezihře na varhany, (tohotéž „zbožného\" genru)\nbouřlivé „Gloria\" prestissimo, podobné známému\n„Feuerwehr-Gallopu\". Místo „Graduale\" „Offertori-\num\" hrál varhaník opět solo a sice celou scénu\nz „Trovatore\" (recititavy nevyjímaje)! Po podzdvi-\nhování opět solo na varhany: dlouhé recitativo, na\nto pak arie. Tato arie musela býti obecenstvu\nznámá, neb sotva že začal, nemohli se někteří z po-\nbožných déle zdržeti a známým lahodným zvukům\noddolati i zpívali nápěv nahlas sebou.' Nemohl\njsem však rozeznati, zpívají-li s původním tekstem\noperním, neb nějakým nově podloženým církevním.\nNejvětší však gaudium připravil nám varhaník ná-\nsledující produkcí. Použiv rejstříku „fagottového\" (?),\nhrál recitativ, střídaje s jiným jemným rejstříkem\nala „Viola di gamba\". Tak několikráte odpovídaly\nsobě oba dva hlasy, až konečně pospolu kráčely\nv líbezném duetu. Patrně nápodobil zde varhaník\ndva lidské hlasy, barytona a primadonu, represen-\ntanty obou partií v opeře. Akordické doprovázení\nv levé ruce hrál ustavičně „staccato\" aneb „arpeggio\",\ns pravou rukou samou koloraturu, jedna pasáže stí-\nhala druhou, diatonické a chromatické škály, ba\n1 trylek přivedl několikráte k platnosti. Při tom\nnezapomněl využitkovati všech možných effektů\na kombinac rejstříků, ba někdy zdálo se, že hraje\nna kůru celá turecká banda i s bubnem. Věru\nžasnouti musí člověk a diviti se tomu, že něco\npodobného jest možné v katolické církvi naší! Zhnu-\nsiti se musí každému křesťanu vůbec bohoslužba\ntak znemravnělá. Tak hluboko klesla hudba chrá-\nmová v zemi požehnané na mistry tak veliké, jako:\nPalestrina, Stradella, Pergolese, Leo, Lotti atd.\nPřál bych všem zatemnělcům, kteří ne-\nuznávají nutnosť reformy cí r ke vn í hu d by\nu nás v Čechách, aby zdejší zneraravně-\nlosťavandalismuspoznali H pak šli a na-\nslouchali velebným zvukům gregorian-\nského zpěvu a nesmrtelným skladbám\nstarých klasikův (jak je provádějí v Režné\na na jiných místech více), zajisté by pak\nnekladli reformě spásonosné žádných\npřekážek v cestu, a nechovali by se pa s-\nsivně k dílu tomu, nýbrž činně a usilovně\nby pracovali a všemožně se o to zasadili,\nby i u násjsme se dopracovali k oné pra-\nvé dokonalosti a přísnosti církevního slohu.\n** Verdi-honová opera „Julius César\" bude\nprý v průběhu této sezony v Paříži iv několiku\nvlaškých divadlech provedena.\n** „ Vzpomínky na Beethovena, Goetheho a Men-\ndélssóhna\" od Jindř. v. Meis ter a, jenž v přátelských\nžil poměrech s jmenovanými slavnými mistry, zove\nse nová brožura, jež v nejbiíže příštích dnech bude\nuveřejněna. Spis ten vyjde v Londýně v řeči anglické.\nV Mnichově byla dne 25. srpna na den jmenin\ni narozenin krále bavorského Glukova „Ifigenie\nv Tauridě\" provozována.\n** J Edm.Krečmerova nová opera „Die Fol-\nkunger\" byla před několiku dny již po osmé\nv drážďanském dvorním divadle dávána. Nával\nobecenstva byl stejně velký, jako při dřívějších\npředstaveních, úspěch byl možná-li ještě skvělejší,\njak se dočítáme v lipském „týdenníku hudebním.\"\n** Richard Wuerst, redaktor berlínského časo-\npisu hudebního, dokončil novou komickou operu,\njejíž text dle vlašského od Ernsta Wicberta jest\nspracován, a jenž se vyznamenává přeslaďounkým\ntitulem čínským: „A—ing—fo—hi.\"\n** Alex. Erkel,syn známého uherského skladatele\nFrantiška Erkla, dokončil dle „Fov. Lap.\" novou\noperuj Dílo to, k němuž si skladatel libreto napsal\nsám, jest v uherském stylu provedeno, a bude po-\nprvé v Aradu provozováno.\n** Slečna Mary Krebsová vrátila se ze svých\nvýnosných uměleckých cest po Anglicku do Drážďan;\nvšak odebeře se v lednu opět do Londýna, kdež\npřijala engagement pro „Monday popular Concert.\"\n** Jindřich Věhavský koncertoval s úspěchem\nskvělým v Londýně.\n** V Berlínské královské opeře budou vedle\nTaubertovy nové skladby dramatické „Viola\"\nještě následující opery v scénu uvedeny a sice:\n„Makabejští\" od Řubinštejna a „Král to\nřekl\" od Delib es a.\n** Tenorista Nachbauer jest v těchto dnech na\nspecielní požádání samého krále opětně při mnichov-\nské dvorní opeře engažován, čímž mu ovšem zrušení\nkontraktu jest prominuto.\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\nZpevdcký spolek „Lubor1' v Novém Bydžově\nuspořádá svým přispívajícím členům v neděli dne\n20. t. m.v sále městské radnice hudební a pěveckou"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "303", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740919-01.1.7", "texte": "akademii s tímto zajímavým programem: 1. „Návrat\nplavců\" od Bažina, pro smíšený sbor upravil K. Bendi\n(poprvé.) 2. Fantasie na harmonium od Františka\nZáhorského. 3. „Život v háji\", mužský sbor E. Mě-\nchury (poprvé). 4. Uherská Rhapsodie čís. 14. pro\npiano od Fr. Liszta. 5. „Nevěsta předoucí\" pro\nženské hlasy s průvodem piana od Pauknera.\n6. Scéna a píseň na večernici z opery Tanháuser,\npro piano a harmonium od R. Wkgnera. 7. „Kalina\"\nsbor Em. Vašáka, pro smýšený sbor upravil K. Bendi\n(poprvé). 8. „Poselství\" pro tenor a bariton s prů-\nvodem piana, složil Frant. Záhorský. 9. Sonata\nE. Beethovena pro dvoje housle, violu a harmonium\nupravil Frant. Záhorský. 10. „Zapějme písně veselé\",\nmužský sbor s průvodem piana od A. Tovačovskeho\n(poprvé).\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\nv\n* Qd p. kapelníka Ad. Čecha dostalo se nám\nv příčině posledního slavnostního představení vy-\nsvětlení v ten spůsob, že byly k provedení navrženy\ntyto zpěvohry: na prvním místě „Lejla\", dále „Dvě\nvdovy\", „Zakletý princ\" a „Svatojanské proudy\" ; dále\n„Robert dábel\", „Faust\", „Dom Sebastian\", „Lazebník\nSevillský\" a „Veselé ženy Vindsorskě\", z nichžto\nve Vídni padla volba na Nicolajovu posléze jmeno-\nvanou zpěvohru, což bylo telegrafickou cestou do\nPrahy oznámeno a ředitelství českého divadla skrze\nintendancí sděleno, čímž doplňujeme dotyčnou zprávu,\nv předešlém Čísle obsaženou.\n* Pan Jindřich Pech vrátil se opět do Prahy\nz letního pobytu svého na venkově, což sloužiž na\nvědomí všem, kteří hledají svědomitého a své věci\ndokonale znalého učitele zpěvu.\n* Při pražském chrámu nejsv. Trojice v Pod-\nskalí přijmou se dva vokaliste a sice sopranista\naaltista. Přihlášení se děje v č.p. 423-11. (v 11. poschodí\nve Vyšehradské třídě).\n* Antonín Dvořák, jehožto nová zpěvohra „K r ál\na uhlíř\" již brzo se počne připravovat! k provo-\nzování, dokončil právě rapsodii pro velký orke fr,\nkterá, jako veškeré práce velenadaného tohoto skla-\ndatele, opět vyniká unášejícím vzletem i neobyčejnou\nsilou výrazu. Velmi šťastně podařilo se skladateli\nuhoditi zejména v střední větě na národní ton slo-\nvanský. Nyní hodlá přistoupiti k většímu cyklu\nslovanských rapsodií pro velký orkestr v tom\nspftsobu as, jakým proslavil F. Li s z t svými rapsodiemi\nnárodní písně uherské. Myšlenka to zajisté velmi\nšťastná i můžeme se vším právem od skladatele tak\nbohatě nadaného nadití v novém tomto oboru jeho\nplodivosti darů nejkrásnějších.\n* Pamětní deska zasazena bude na náhrobek\nzáhy zesnulé výtečné pěvkyně Lelly Ricciovy, kteráž\npřed třemi lety v Praze skonala. Deska tato jest vysta-\nvena ve výstavní skříni Otty Sandtnera u Slikova\npaláce a vyznamenává se elegantní prací litokaustickou.\nNad nápisem jest ve zvláštním medailonu zasazená\npodobizna zesnulé dívky.\n* Z Pocátek. Paní Jo z. Brdlíkova, známá\npříznivkyně hudebního umění a šlechetná podporo-\nvatelka každého hudebního podniku zdejšího, těžce\nonemocněla, což zde budí všeobecnou soustrast a za-\njisté iv širšíchJlkruzích vlasteneckých bolestně po-\ncítěno bude.\n\nSmĕs.\n\nMyšlénky o hudbĕ.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\n, sebrala La Mara.\nŽivlové liudby.\nTvary hudební, věta.\n(Pokračování.)\nHudba mění jako umění stavitelské slohy své,\njeden tvar zatlačuje druhý tou měrou, jako spo-\nlečnost lidská mění svůj ideál, duševní svoji hodnotu,\nv jiných poměrech jinou potřebu cítí, s kterýmiž\nmusí umění býti v souhlasu, v harmoii.\nFr. Liszt: Hudba v 19. stol.\nNeue Zeitschrift f. M. Sv. 42, č. 21.\nKdyby nebylo formy, nebylo by ovšem výtvorů\numěleckých; zajisté by však také nebylo kritiků,\na to vědí tito tak zřejmě, že ze strachu o sebe\nvolají po formě, ktežto lehkovážný umělec, jehož\nby konečně bez formy také nebylo, při tvoření\nsvém zhola se o ní nestará. Jak to lze vysvětliti?\nBezpochyby, že umělec, aniž si je toho vědom, ne-\nustále sám nové tvary tvoří, kdežto onino žádné\na vůbec ničeho netvoří.\nRich. Wagner:\no symfonických básních Fr. Liszta.\n1\nMnohá skladba vypadá zcela slušně a zní přece\nšpatně. Nejsou-li všechny jednotlivosti jakož i celek\nproniknuty oduševněným životem, tož dojmou ti může\ndokonalé ustrojení formy spíše nepříjemně než lahodně.\nV čem spočívá jádro tohoto života oduševněného,\nto spadá v obor oněch tajuplných otázek, které,\njako všechny poslední důvody vůbec, unikají rozumu\nlidskému podobné lze jen cítiti, nikdy pojmouti.\nRob. Franz:\notevř. list Ed. Hanslíkovi.\nNutno, aby umělec při nejsložitějších výtvorech\na zrovna tam, kde projevuje nejtajnější své city,\nměl na mysli formu jednoduchou, aby myšlénka\nnabyla jasnosti a srozumitelnosti. Forma musí býti\njednoduchá, třeba by byla myšlénka sebe hlubší.\nStephen Heller: Signále 1859.\n(Pokračování.)\n\nListárna redakce.\nP. B. Zařídili jsme dle Vašeho přání.\nP- K. K. Upotřebíme příště. Zajímalo nás velice."}]}