{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_sha256": "20baca9e1b531c3b057e7e8d4e6fa5bd9c3696e076c3a60f38f15e0c6dabbc55", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/09/26_01/bmtnabd_1874-09-26_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-26_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "305", "page_fin": "305", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "305", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1112, "texte": "Památné dni hudební.\n\n26. září 1845 * Vácsl. J. Michálek, výb. čellista a carský\nkapelník v Petrohradě — v Praze.\n27. „ 1838 * Aug. Vacek, varh. a skladatel — v Brně.\n„ „ 18631. provoz. Fr. Zd. Skuher ského zpěv. „Vla-\ndimír\" v Praze.\n„ „ 18681. provoz. Šeborovy zpěv. „Nevěsta husit-\nská\" v Praze.\n28. 1868 f Pavel V raničky, op. skladatel — jakožto\nkapelník ve Vídni. (Nar. 1756 v Nové Říši\n(okr. Dačický — na Moravě).\n„ 1815* Zikmund Goldšmid, pianista a skladatel —\nv Praze.\n18421.české představení divadelní v Stogrově\ndomě (v Růž. ulici) v Praze.\n„ 1842 * Jos. Paleček, výt. bas. — v Jestřábí Lhotě.\n29. „ 1827 1. vystoupení Jindř. Sonntagovy v úloze\n„Donny Anny\" v Mozartově „Don Juanua —\nv Berlíně.\n30. „ 1785* Hynek Katzer, sklad. — ve Velkém Ouříně.\n1. října 1808 * Ed. Sobolevský, sklad, polský —v Královci.\n1848 vyšlo I. číslo hud. časopisu „Cecilie\" re-\ndakcí J. Krejčího.\n2. „ 1756 *Frant. Tůma, sklad. — v Kostelci n. Orlicí.\n„ „ 1794 *J os. Javůrek, profesor na konservatoři Var-\nšavské (učitel Chopinův) — v Benešově (v Be-\nrounsku.)\n1808 * Jindř. Panofka, housl. a sklad. — ve Vratislavi.\n— ' v"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-26_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "305", "page_fin": "305", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.2.1.1", "titre_corps": "26. září 1845 * Vácsl. J. Michálek, výb. čellista a carský", "titre_sommaire": "26. září 1845 * Vácsl. J. Michálek, výb. čellista a carský", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "305", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1112, "texte": "26. září 1845 * Vácsl. J. Michálek, výb. čellista a carský\nkapelník v Petrohradě — v Praze.\n27. „ 1838 * Aug. Vacek, varh. a skladatel — v Brně.\n„ „ 18631. provoz. Fr. Zd. Skuher ského zpěv. „Vla-\ndimír\" v Praze.\n„ „ 18681. provoz. Šeborovy zpěv. „Nevěsta husit-\nská\" v Praze.\n28. 1868 f Pavel V raničky, op. skladatel — jakožto\nkapelník ve Vídni. (Nar. 1756 v Nové Říši\n(okr. Dačický — na Moravě).\n„ 1815* Zikmund Goldšmid, pianista a skladatel —\nv Praze.\n18421.české představení divadelní v Stogrově\ndomě (v Růž. ulici) v Praze.\n„ 1842 * Jos. Paleček, výt. bas. — v Jestřábí Lhotě.\n29. „ 1827 1. vystoupení Jindř. Sonntagovy v úloze\n„Donny Anny\" v Mozartově „Don Juanua —\nv Berlíně.\n30. „ 1785* Hynek Katzer, sklad. — ve Velkém Ouříně.\n1. října 1808 * Ed. Sobolevský, sklad, polský —v Královci.\n1848 vyšlo I. číslo hud. časopisu „Cecilie\" re-\ndakcí J. Krejčího.\n2. „ 1756 *Frant. Tůma, sklad. — v Kostelci n. Orlicí.\n„ „ 1794 *J os. Javůrek, profesor na konservatoři Var-\nšavské (učitel Chopinův) — v Benešově (v Be-\nrounsku.)\n1808 * Jindř. Panofka, housl. a sklad. — ve Vratislavi.\n— ' v"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-26_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "305", "page_fin": "307", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.2.2", "titre_corps": "Hudba v XI., XII. a XIII. století. (Dle Coussemakera „histoire de ĺharmonie au moyen age\" — \"Sriptores de musica medii aevi\" a „ĺart harmonique aux XII. et XIII. siéclesa.)", "titre_sommaire": "Hudba v XI., XII. a XIII. století. (Dle Coussemakera „histoire de ĺharmonie au moyen age\" — \"Sriptores de musica medii aevi\" a „ĺart harmonique aux XII. et XIII. siéclesa.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "305", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.1", "debut_caractere": 1114, "fin_caractere_exclue": 3548, "texte": "Hudba v XI., XII. a XIII. století.\n(Dle Coussemakera „histoire de ĺharmonie au moyen age\" —\n\"Sriptores de musica medii aevi\" a „ĺart harmonique aux XII. et\nXIII. siéclesa.)\n(PokračováDÍ.)\nCoussemakerova tři díla, o nichžto jsme se\nv prvním svém článku zmínili, jsou a zůstanou snad\nještě dlouho jediným vodítkem pro každého, kdož\nse chce odvážit v hudební labyrint středověku. Díky\npíli Coussemakera nestojíme zde však více na půdě\nzcela cizí, i můžeme se již beze vši obtíže oriento-\nvati. Chceme-li poznati jediným přehledem, jaký\nučiněn jest pokrok v oboru tom během posledních let,\ntož dostačí, uvedeme-li si na paměť, co napsat bel-\ngický historik Fétis roku 1835 o tomto předmětu\nv předmluvě, kterouž předeslal velikému svému dílu\n„Biographie universelle des musiciens.\"\nDosti dlouho také již minula doba, kde zaslou-\nžilý badatel hudební, dvorni rada Kiesewetter, nazval\nXII. století věkem bezejmenným, ba můžeme tvrditi,\nže primitivní tuto dobu vývinu hudebního umění\nznáme nyní lépe, než tu, která ji bezprostředně\nnásledovala.\nNežli se objevily Conssemakerovy spisy, nevě-\nděli jsme o dlouhé době, sahající od Gruidona z Arezza\naž ku Frankovi Kolínskému (1000—1200) skoro\nniěeho a přec jest to doba pro dějiny hudby, ba\npro všeobecný vývin kulturní veledůležitá; neboť po\nroku 1000., po jebožto hrůzách zase se probudilo\nkřesťanstvo k novému vědomí, s úžasem v sobě\nještě pozorujíc mohutnou sílu životní, pocítilo člo-\nvěčenstvo, že opět nově omládlo. Umění, literatura,\npodnikavosť v míře netušené vznikají. Francouzský\njazyk pěje své první poezie; gothické umění stavi-\ntelské staví první svá díla mistrovská po severní\nFrancii; normanští šlechticové táhnou do pole, aby\nvy dobili Anglii a položili základ francouzskému\nkrálovství v Itálii. V památné tyto doby spadá\nnejdůležitější a pro dálši vývin hudebního umění\nnejrozhodnější čin: vynález „discantu\", vícehlasé\nhudby mensurální a dle všeho vyšel k tomu první\npodnět z Francie. Dětského tohoto věku hudby\nchceme nyní v nejdůiežitějších jeho momentech se\ndotknouti.\nPrvní nám známý pokus vícehlasé skladby\nv světě křesťanském jest mensurální zpěv pro dva\nhlasy, které se pohybují v kvartách, kvintách a\noktávách, sem tam zdánlivě bez všeho pravidla také\njiných intervalů se dotýkajíce. Jest to tak zvané\n„organum\" Hucbalda, mnicha ze sv. Amandu\nv díecesi Tournay (875 po Kr.).\nKde však lze naleznouti pramen tohoto spůsobu\nharmonie? Dokázáno jest, že staří Řekové znali"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "306", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3111, "texte": "současné spojování tonů, třebaf jen v spůsobu prů-\nvodu instrumentálního, melodií brzo se přibližujícího,\nbrzo se vzdalujícího.*) Vícehlasého zpěvu, jak lze\nsouditi z různých dokladů, u nich nebylo užíváno.\nCo víme positivního o spůsobu užívání akordů u\nstarých Reků, dá se v několika slovech říci. V tak\nzvaném „tropos spondaikos\" **), spůsobu to nábo-\nženského hymnu v tónině dorické s průvodem decho-\nvých nástrojů (auloi), užíváno bylo několik dvou-\nhlasých souzvuků a zejména následujících:\n1(e 2fc 3|A 4|A s!d 6/e 71A\n\\a \\í Id \\e \\í )d lg\ntudiž kvinty, kvarty, velké sexty a velké sekundy;\nmimo to je známo, že průvod instrumentální nekráčeí\nse zpěvem souběžně notu za notou.***)\nHlavní rozdíl mezi starořeckou a moderní har-\nmonií spočívá v tom, že prvnější co podklad pro\nmelodii nebyla nevyhnutelně nutná. Jak se zdá,\nnestarali se první obce křesťanské hrubě o harmo-\nnickou část řeckých zpěvů, kterýchž pro bohoslužbu\nsvoji užily, z čehož sobě vzsvětliti lze, že tato část\nhudebního umění ze světa křesťanského poznenáhla\núplně se vytratila, f)\nAvšak třeba i praxe již dávno vymizela, tož\nse předce udržely theoretieké spisy řeckých\nhudebníků a latinských jich nástupců; spisy tyto\nnelze ovšem považovati co nauky o harmonii (po-\ndobné knihy není v hudební Pteratuře starého věku),\nobsahují však mnoho, co se přímo vztahuje k otáz-\nkám harmonickým, jako na pí\\ rozdělování harmo-\nnických intervalů na symfonie a diafonie. V sym-\nfonickém intervalu spojí se, dle definice starých,\noba zvuky spůsobem takovým, že tvoří pro ucho\ndokonalou jednotu (oktava, kvinta a kvarta), v dia-\nfonickém intervalu však se nespojí, nýbrž zřetelně\nse od sebe dělí a liší.\nNěkteří pojali tuto definici zcela chybně a tvr-\ndili, že Rekové užívali pouze oktávy, kvinty a kvarty\nve své harmonii i připouštěli jedině tyto intervaly;\nosudné to nedorozumění, které po celý středověk\nnesmírně vadilo vývinu umění hudebního a jehož\nneblahý vliv až podnes lze stopovali v některých\nspisech theoretických.\nZa doby Guidona Arretynského, celé století po\nHucbaldovi, nalézáme umění harmonie ještě v tom-\ntéž stadium primitivním; padesáte let později však\npozorovati lze již podstatný pokrok. Spisovatel Jean\nCotton prohlašuje ovšem ještě kvartu a kvintu co\nkonsonance privilegované, avšak nevystupují více\nv přímém, nepřetržitém postupu ; dobrý účinek proti-\npohybu nalézá vždy většího uznání; Hucbaldovo\n„organum4' definitivně jest odloženo.\nPrimitivní tato harmonie, jak jsme ji právé\nv povšechném jejím rysu byli poznali, neohlížela se\npranic po rythmu. Ryla pouze neohrabaným kontra-\npunktem k melodii římského zpěvu církevního, kte-\n\n*) Vincent, Wagener a Westphal odstranili poslední\npochybnosti v této příčině.\n**) Molová to tónina bez vodícího tonu s zakončením zpěvu\nna dominantě, jako některé zpě\\ / 111. a IV. církevního\ntonu gregorianského, na př, „Exuitet jam angelica turba\".\nViz Westphal: „Dějiny hudby staré a středověké\"\nI. str. 100 a násled.\nf) Umění křesťanské vzalo pouze pí 7otní elementy z hudby\nstarořecké. Stojíť k umění starého klasického věku asi\nv tomtéž poměru jako nový zákon sv. k mluvě Demo-\nsthenesově."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "307", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2946, "texte": "réž přísně notu za notou následovala. Na počátku\nXII. století však potkáváme se zcela novým spůso-\nbera spojování současných, v rythmickém a melodic-\nkém ohledu se různicích zpěvů, s tak zvaným dis-\ncantus-em (déchant). Spůsobu toho užívalo se\nz prvopočátku pouze pro dva hlasy, jak naznačuje\ntaké již název dis-cantus, dvojzpěv; první hlas měl\nnějaké dané thema (cantus prius factus), vzaté bud\nz římského zpěvu církevního neb ze zpěvu lidu\naneb vynalezené skladatelem, kdežto druhý hlas\nzpíval melodii thematu prvnějšímu přispůsobenou\ndiscant. Dané thema bylo vždy hlubším hlasem a na-\nzývali je tenor. Karakteristickou známkou discan-\ntusu, kterouž se také určitě různí od spomenutého\nsvrchu „organum\", jest veliká váha, kteráž přiklá-\ndána byla příspůsobené melodií. Tenor jest jaksi\njen základem harmonickým, na němž skladatel mohl\nbudovati výtvory své fantasie.\nNauka o harmonii, až potud vždy jen kolísavá\na nejasná, během této periody taktéž učinila valný\nkrok ku předu. Ukazuje se vždy větší shoda, po-\nvažovali tercie za konsonance bez ohledu na\nobražení konservativců; srksty zůstaly však jako\ndříve vyloučeny. Bezejmenný jeden spisovatel*) píše\nv příčině té následovně: „Někteří považují tercie\nza disonance; nejvýteěnější však harmonikové, zej- -\nména v některých krajinách Anglie, mají je za do-\nkonalé konsonance; seksta, sprostá a nudná to diso-\nnance (!) (vilis sive tediosa) dobře účinkuje před\noktávou. Někteří skladatelé mají v tom zvláštní\nzalíbení, užiti tento interval několikráte před dokona-\nlou konsonancí a zakládají si na p isážích podobných :\n„Avšak\", dokládá autor naivně, „pro obyčejné\nlidi je to na pováženou, takto psáti.\"\nV vypočítávání a klasifikování disonancí různí\nse theoretikové XII. století v míře nemalé; vesměs\nvšak shodují se vtom, že malou sekstu čítají knej-\npříkřejším disonancím. Hledíme-li, minouce vedlejší\nstadia dotčené periody, k Franc onov i, zástupci\nnejvětšího pokroku uměleckého, tož můžeme hlavní\nzásady harmonie v stručnosti takto vyslovili *): Do-\nkonalé konsonance: jednozvuk, oktáva, kvinta a\nkvarta; nedokonalé aneb nahodilé relativní konso-\nnance: velká a malá tercie, veliká seksta. Disonance :\nobě sekundy, tritonus, malá seksta, obě septimy.\nNejhlavnější pak pravidla jsou tato: 1. začíti a skon-\nčili se musi s dokonalou konsonancí, 2. nedokonalé\nkonsonance lze užiti před dokonalou konsonancí,\n3. protipohybu sluší dáti přednost před pohybem\nstejnoběžným, 4. velké noty (dlouhého trvání) musí býti\nkonsonance a sice dokonalé, malé (kratšího trváni) mo-\nhou býti také disonance aneb nedokonalé konsonance.\nZ toho vidno, že tato základní pravidla se ne-\nliší podstatně od pravidel, jaké nalezáme v moder-\nních naukách o kontrapunktu. Jinak zase neznámý\njest ještě zákaz postupu dvou dokonalých konso-\nnancí; taktéž ještě není v době té nějakého pravidla,\npokud se týče not průchodních aneb průtahů, kteráž\nvůbec náležejí teprv době pozdější. (Dokončení.)\n\n*) Scriptores str. 358."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-26_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "306", "page_fin": "308", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.2.3", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "306", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.2", "debut_caractere": 3113, "fin_caractere_exclue": 5291, "texte": "FEUILLETON.\n\nO vodopádech.\nSděluje Dr, Kliebert.\nLaskavý čtenář se snad táže, s jakým as právem\nchci mluviti v těchto listech o přírodním úkazu, na\nprvní pohled nikterak s naším uměním nesouvisícím.\nA přec chovají vodopády i pro hudebníka cosi zají-\nmavého.\nNelekejž se nikdo, že snad chci vypravoati o\nvodopádech, které nám moderní umění strojníků\nv jistých operách na jevišti předvádí a které vždy\nstojí v opačném matematickém poměru k hudbě při\ntom zaznívající čím větší vodopád, tím hůře se\nvyjjmá übohá v hlomozu vody tonoucí hudba. Mimo\ntohoto poměru takových vodopádů k hudbě mohou\nvšak tyto míti i ještě přímějšího vlivu na hudebníky,\njak se to stalo v malém severu německém městě,\nkde při provozování Meyerbeerovy „Dinory\" něja-\nkou náhodou pukla nádržka, do které pan mašinista\nnechal spadat své lesní prameny, načež bouřlivě\nklokotající proudy tekouce přes jeviště krásným\nobloukem se vlévaly do orkestru na záda polekaných\nhudebníků, kteří takto nenadále seděli uprostřed\nnového, ještě zajímavějšího vodopádu. Yeselé to\nintermezzo se svým přirozeným humorem líbilo se\nprý obecenstvu lip, než namnoze nepřirozená hudba\nMeyerbeerova.\nVodopády, o kterých zde chci mluvit, jsou sku-\ntečné vodopády, jak se nám objevují v přírodě, jichž\nhudby se týkající vlastnost pozůstává v tom, že\nv hlomozu, který povstává nárazem padající vody na\nkameny neb na vodu samou, dají se pozorovat sku-\ntečně nejen jednotlivé tony ale i úplné akordy.\nUpozornil mne na úkaz ten profesor Heim v Cury-\nchu, který věc tu velmi zevrubně Fkoumal a mnoho\nvodopádů ve Švýcarech navštívil, by určil jednotlivé\nakordy, které rozličnou výškou pádu a množstvím\npadající vody povstávají. A hle, všude nalezl ten-\ntýž trojzvuk, který buď silněji neb slaběji od ostat-\nního hlomozu se lišil, byl to trojzvuk c e g.\nTrojzvuk ten však není slyšet ihned, překáží\ntomu jakési hlubší bruml mí a teprvé po delším\nnaslouchání objeví se nám hlubší ten ton co Fy spodní\nto dominanta, na které spočívá trojzvuk c e g.\nPokusil jsem se xíkaz ten si vyložit následovně:\nZe při stejnoměrném nárazu padající vody na\nvzduch, kameny neb na hladinu vody určitý ton se\nsvými vedlejšími, parciálními tony se vyluzuje, o tom*"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "307", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.3", "debut_caractere": 2948, "fin_caractere_exclue": 5289, "texte": "se nedá pochybovali, ton ten jest ono F} které lze\nNtím jasněji slyšeti, čím pravidelněji a bez velikých\npřekážek vodní sloup shůry padá. Při velikých\nvodopádech, kde větší množství vody náhle spada,\njest slyšeti pouze ono F co hluboké dunění. Rovněž\ntak slyšíme v dálce pouze ono F bez trojzvuku\nc e g, který nám však zase při menších vodopádech\njasněji zaznívá. Vedlejší tony toho F jsou: cfaesg\natd., které na klavíru neb harmoniu při uhození\ntonu F snadno uslyšíme.\nZ těchto vedlejších tonů slyší naše ucho nej-\nsnadněji kvintu, tedy c. Myslime-li si, že mimo\nhlavní sloupec spadá též více menších sloupců,\nz nichž některý stojí k hlavnímu sloupci asi v po-\nměru 1:3, obdržíme mimo ono hlavní F též\nton c s vedlejšími tony g c e atd. Máme zde g\n(co kvintu trojzvuku c e g) již dvakráte zastoupené\na podobně se nám objeví i tercie e sesílena něko-\nlika vedlejšími tony. Přibeřem-li k tomu ještě kom-\nbinační tony, které dle Helmholtzovy nauky součas-\nným zněním dvou tonů povstávají a z nich obzvláště\ntak zvané sumační tony, kde na př. znějící c g\n(2 : 3) vyluzuje též e (2 + 3 5), tu sobě snadno\nvysvětlíme ono znění akordu c e g nad původním\ntonem F. Že padající voda však právě nám udává\nton F, to snad závisí na fysikát ní podstatě vody,\no cem by nás teprvé odborné pokusy mohly poučili.\n/\nNáhled profesora Heima, žeby ono c bylo hlav-\nním tonem a že snad z úkazu, že voda nám udává\nc co původní ton, i lidé se naučili považovat tóninu\nC co základ celeho hudebního systému, nevyhovuje\nmi nikterak, neb jakkoliv rád uznávám, že v hudbě\nnašich dnů mnoho vodnatelného se nalézá, přec ne-\nvěřím, že by základ našeho systému pocházel z na-\nhodilého poznání některého tonu všumění a kloko-\ntání vody. Náhledu mému zdá se též dosvědčovati,\nže tercii v akordu c e g je nejslaběji slyšet, ba\nněkdy že i docela chybí; překáží tu zajisté tomuto e\nparciální ton es, který zní s původním F, tak že\núčinek tohoto e je bud slabý neb se zcela ničí.\nPři rozličných vodopádech nalézáme však též\nrozličné polohy akordu c egy ba i rozličné oktávy.\nTak ujišťuje Heirn, že při vodopádu přicházejícího\nz Grlarisského ledovce slyšel dokonce třikrát čárko-\nvané c co nejvyšší ton nad šuměním hlubokého F\nve veliké oktávě. Nevím, zdali to však nebyl klam,\nneb tak vysoké tony mají vždy velmi určitý ostrý\ntvar, čím se právě liší od hlubokých velmi povšechně\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.4", "debut_caractere": 2777, "fin_caractere_exclue": 5128, "texte": "zaznívajících a tak určitých ostrých tonů ucho mé\nz vody nikdy ještě neslyšelo.\nNemohu opomenout zmíniti se též o velmi pěk-\nném příkladu, použití této přírodní harmonie v jed-\nnom z mistrovských děl Beethovena. Líčí totiž\nBeethoven v 4. sadě své pastorální symphonie bouři,\nslyšíme tu burácení vichru a ostatní hlomoz rozjitřené\npřírody v překrásné této tonomalbě, až se pozne-\nnáhlu bouře utiší, divoké kvintoly kontrabasů se\npromění v klidnější šestnáctiny, nad kterými sestu-\npují ve volném pohybu hoboje a housle, až i ty\numlknou a flétna jako klidný větérek v krátkých\nosminách si poskakuje tvoříc přechod k poslední\nvětě: „prozpěvování pastýřů\" (allegretto 6/s). K po-\nslednímu C flétny připojí se tu violy s vydrženou\nkvintou c g, nad kterou po 4 takty klarinetty se\nvesele pohybují v intervallech trojzvuku c e g,\naž tu v pátém taktu náhle přistoupí violoncella\ns vydrženou kvintou F c, a k tomu corni opakují\nintervally g c c. Máme tu harmonii Fceg (však\nbez tercie), která teprve po opětných 4 taktech se\nrozluští v čisté /\"-dur. Místo toto jest velmi nápadné\nas udivením vrtěl nad ním starý ředitel pražské\nkonservatoře Dionys Weber hlavou. Slyšíme tu jaksi\nšumění po bouři rozvodněného potoku Grinzingského\n(blíže Vídně), kde jak známo Beethoven se tak rád\nzdržoval.\nDalo by se uvést mnoho míst, kde skladatelově\nšumění neb proudění vody podobnou harmonií vy-\nznačit se snažili. Chci ku konci poukázat pouze\nk jednomu, jest to v „Tristanu\" od R. Wagnera.\nKdyž na začátku druhého jednání komonstvo krále\nMarkeho se bylo vydalo na hon, naslouchá Isolda\nvždy více se vzdalujícím lesním rohům, by mohla\ndátí Tristanovi znamení, že nehrozí jim více žádného\nnebezpečí. Brangena, průvodkyně ísoldy, napomíná\nji, by nedůvěřovala vzdálení se honců. Isolda však\nneslyší více zvuk rohů, jen tiché šumění, které nad\nmíru krásným spůsobem tremolující dušené housle\nvzdáleným zvukům rohů odejmuly. Isolda pěje:\n„Nezní tak libě rohů zvuk, jest to praménků klidně\nse vinoucí vlnka\" a tu zavzní nad dlouhotáhlým\nAs v basech trojzvuk es ges b v houslích a klari-\nnettech (k čemuž pak přistoupí c ve violách, tvo-\nříce akord nonový). Máme zde opět trojzvuk —-\nač zde mollový s podloženou spodní dominantou.\nHluboké toto As po 13 taktů (jako při šumící vodě\nhluboké F) zůstane nezměněné a celé to místo ná-\npodobí překrásně libé šuměni klokotajícího potůčku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-26_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "306", "page_fin": "308", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.2.3.1", "titre_corps": "O vodopádech. Sděluje Dr, Kliebert.", "titre_sommaire": "O vodopádech. Sděluje Dr, Kliebert.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "306", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.2", "debut_caractere": 3126, "fin_caractere_exclue": 5291, "texte": "O vodopádech.\nSděluje Dr, Kliebert.\nLaskavý čtenář se snad táže, s jakým as právem\nchci mluviti v těchto listech o přírodním úkazu, na\nprvní pohled nikterak s naším uměním nesouvisícím.\nA přec chovají vodopády i pro hudebníka cosi zají-\nmavého.\nNelekejž se nikdo, že snad chci vypravoati o\nvodopádech, které nám moderní umění strojníků\nv jistých operách na jevišti předvádí a které vždy\nstojí v opačném matematickém poměru k hudbě při\ntom zaznívající čím větší vodopád, tím hůře se\nvyjjmá übohá v hlomozu vody tonoucí hudba. Mimo\ntohoto poměru takových vodopádů k hudbě mohou\nvšak tyto míti i ještě přímějšího vlivu na hudebníky,\njak se to stalo v malém severu německém městě,\nkde při provozování Meyerbeerovy „Dinory\" něja-\nkou náhodou pukla nádržka, do které pan mašinista\nnechal spadat své lesní prameny, načež bouřlivě\nklokotající proudy tekouce přes jeviště krásným\nobloukem se vlévaly do orkestru na záda polekaných\nhudebníků, kteří takto nenadále seděli uprostřed\nnového, ještě zajímavějšího vodopádu. Yeselé to\nintermezzo se svým přirozeným humorem líbilo se\nprý obecenstvu lip, než namnoze nepřirozená hudba\nMeyerbeerova.\nVodopády, o kterých zde chci mluvit, jsou sku-\ntečné vodopády, jak se nám objevují v přírodě, jichž\nhudby se týkající vlastnost pozůstává v tom, že\nv hlomozu, který povstává nárazem padající vody na\nkameny neb na vodu samou, dají se pozorovat sku-\ntečně nejen jednotlivé tony ale i úplné akordy.\nUpozornil mne na úkaz ten profesor Heim v Cury-\nchu, který věc tu velmi zevrubně Fkoumal a mnoho\nvodopádů ve Švýcarech navštívil, by určil jednotlivé\nakordy, které rozličnou výškou pádu a množstvím\npadající vody povstávají. A hle, všude nalezl ten-\ntýž trojzvuk, který buď silněji neb slaběji od ostat-\nního hlomozu se lišil, byl to trojzvuk c e g.\nTrojzvuk ten však není slyšet ihned, překáží\ntomu jakési hlubší bruml mí a teprvé po delším\nnaslouchání objeví se nám hlubší ten ton co Fy spodní\nto dominanta, na které spočívá trojzvuk c e g.\nPokusil jsem se xíkaz ten si vyložit následovně:\nZe při stejnoměrném nárazu padající vody na\nvzduch, kameny neb na hladinu vody určitý ton se\nsvými vedlejšími, parciálními tony se vyluzuje, o tom*"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "307", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.3", "debut_caractere": 2948, "fin_caractere_exclue": 5289, "texte": "se nedá pochybovali, ton ten jest ono F} které lze\nNtím jasněji slyšeti, čím pravidelněji a bez velikých\npřekážek vodní sloup shůry padá. Při velikých\nvodopádech, kde větší množství vody náhle spada,\njest slyšeti pouze ono F co hluboké dunění. Rovněž\ntak slyšíme v dálce pouze ono F bez trojzvuku\nc e g, který nám však zase při menších vodopádech\njasněji zaznívá. Vedlejší tony toho F jsou: cfaesg\natd., které na klavíru neb harmoniu při uhození\ntonu F snadno uslyšíme.\nZ těchto vedlejších tonů slyší naše ucho nej-\nsnadněji kvintu, tedy c. Myslime-li si, že mimo\nhlavní sloupec spadá též více menších sloupců,\nz nichž některý stojí k hlavnímu sloupci asi v po-\nměru 1:3, obdržíme mimo ono hlavní F též\nton c s vedlejšími tony g c e atd. Máme zde g\n(co kvintu trojzvuku c e g) již dvakráte zastoupené\na podobně se nám objeví i tercie e sesílena něko-\nlika vedlejšími tony. Přibeřem-li k tomu ještě kom-\nbinační tony, které dle Helmholtzovy nauky součas-\nným zněním dvou tonů povstávají a z nich obzvláště\ntak zvané sumační tony, kde na př. znějící c g\n(2 : 3) vyluzuje též e (2 + 3 5), tu sobě snadno\nvysvětlíme ono znění akordu c e g nad původním\ntonem F. Že padající voda však právě nám udává\nton F, to snad závisí na fysikát ní podstatě vody,\no cem by nás teprvé odborné pokusy mohly poučili.\n/\nNáhled profesora Heima, žeby ono c bylo hlav-\nním tonem a že snad z úkazu, že voda nám udává\nc co původní ton, i lidé se naučili považovat tóninu\nC co základ celeho hudebního systému, nevyhovuje\nmi nikterak, neb jakkoliv rád uznávám, že v hudbě\nnašich dnů mnoho vodnatelného se nalézá, přec ne-\nvěřím, že by základ našeho systému pocházel z na-\nhodilého poznání některého tonu všumění a kloko-\ntání vody. Náhledu mému zdá se též dosvědčovati,\nže tercii v akordu c e g je nejslaběji slyšet, ba\nněkdy že i docela chybí; překáží tu zajisté tomuto e\nparciální ton es, který zní s původním F, tak že\núčinek tohoto e je bud slabý neb se zcela ničí.\nPři rozličných vodopádech nalézáme však též\nrozličné polohy akordu c egy ba i rozličné oktávy.\nTak ujišťuje Heirn, že při vodopádu přicházejícího\nz Grlarisského ledovce slyšel dokonce třikrát čárko-\nvané c co nejvyšší ton nad šuměním hlubokého F\nve veliké oktávě. Nevím, zdali to však nebyl klam,\nneb tak vysoké tony mají vždy velmi určitý ostrý\ntvar, čím se právě liší od hlubokých velmi povšechně\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.4", "debut_caractere": 2777, "fin_caractere_exclue": 5128, "texte": "zaznívajících a tak určitých ostrých tonů ucho mé\nz vody nikdy ještě neslyšelo.\nNemohu opomenout zmíniti se též o velmi pěk-\nném příkladu, použití této přírodní harmonie v jed-\nnom z mistrovských děl Beethovena. Líčí totiž\nBeethoven v 4. sadě své pastorální symphonie bouři,\nslyšíme tu burácení vichru a ostatní hlomoz rozjitřené\npřírody v překrásné této tonomalbě, až se pozne-\nnáhlu bouře utiší, divoké kvintoly kontrabasů se\npromění v klidnější šestnáctiny, nad kterými sestu-\npují ve volném pohybu hoboje a housle, až i ty\numlknou a flétna jako klidný větérek v krátkých\nosminách si poskakuje tvoříc přechod k poslední\nvětě: „prozpěvování pastýřů\" (allegretto 6/s). K po-\nslednímu C flétny připojí se tu violy s vydrženou\nkvintou c g, nad kterou po 4 takty klarinetty se\nvesele pohybují v intervallech trojzvuku c e g,\naž tu v pátém taktu náhle přistoupí violoncella\ns vydrženou kvintou F c, a k tomu corni opakují\nintervally g c c. Máme tu harmonii Fceg (však\nbez tercie), která teprve po opětných 4 taktech se\nrozluští v čisté /\"-dur. Místo toto jest velmi nápadné\nas udivením vrtěl nad ním starý ředitel pražské\nkonservatoře Dionys Weber hlavou. Slyšíme tu jaksi\nšumění po bouři rozvodněného potoku Grinzingského\n(blíže Vídně), kde jak známo Beethoven se tak rád\nzdržoval.\nDalo by se uvést mnoho míst, kde skladatelově\nšumění neb proudění vody podobnou harmonií vy-\nznačit se snažili. Chci ku konci poukázat pouze\nk jednomu, jest to v „Tristanu\" od R. Wagnera.\nKdyž na začátku druhého jednání komonstvo krále\nMarkeho se bylo vydalo na hon, naslouchá Isolda\nvždy více se vzdalujícím lesním rohům, by mohla\ndátí Tristanovi znamení, že nehrozí jim více žádného\nnebezpečí. Brangena, průvodkyně ísoldy, napomíná\nji, by nedůvěřovala vzdálení se honců. Isolda však\nneslyší více zvuk rohů, jen tiché šumění, které nad\nmíru krásným spůsobem tremolující dušené housle\nvzdáleným zvukům rohů odejmuly. Isolda pěje:\n„Nezní tak libě rohů zvuk, jest to praménků klidně\nse vinoucí vlnka\" a tu zavzní nad dlouhotáhlým\nAs v basech trojzvuk es ges b v houslích a klari-\nnettech (k čemuž pak přistoupí c ve violách, tvo-\nříce akord nonový). Máme zde opět trojzvuk —-\nač zde mollový s podloženou spodní dominantou.\nHluboké toto As po 13 taktů (jako při šumící vodě\nhluboké F) zůstane nezměněné a celé to místo ná-\npodobí překrásně libé šuměni klokotajícího potůčku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-26_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "308", "page_fin": "308", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2775, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Komik Albín Svoboda, jenž v loňské saisoně\nbyl řiditelera nešťastné opery vídeňské, jest engažo-\nván pro letošní dobu na Karlově divadle řiditelem\nJaunerem, jenž jej poprvé vystoupiti nechá v nové\noperetě „Giroflé-Girofla\" od Lecocq-a.\n** „Der Schivedenseeu, romantická opera ve\n3 jednáních od Roberta Emmericha, jež ve\nVýmaru iv Štětině s dobrým výsledkem byla pro-\nvedena, vyšla nyní v úplném výtahu klavírním\ns tekstem (cena 10 tolarů) u André-a v Offenbachu.\n** Pan Václavíky mladistvý baryton při drážďan-\nské dvorní opeře, přijal engagement v Dortmundu.\n** Car ruský udělil řiditeli dvorní opery vídeň-\nské rytíři Her bekovi komandérský kříž řádu sv.\nStanislava.\n** „Walkúre7u hudební drama ve 3 jednáních,\nto díl k velkolepému cyklu her „Nibelungův\nprsten\" od R. Wagnera, vyšlo v těchto dnech\ninstrumentovane v úplné partituře u firmy „B. Schott\na synové\" v Mohuči.\n„Giroflé-Girofla\", komická opera od Lecocq-a\nvyšla v klavírním výtahu s německým a francouz-\nským tekstem (za 3 tol. 10 n. gr.) u LitoJfřa v Brun-\nšviku.\n** V Americe zmocnila se skoro všech mladých\nlidí taková „zpěvavá horečka\", že se jich (dle „Sig-\nnále\") přes 200 kusů nyní do Milána odebralo, aby\ntam studovali lyrické partie.\n** Disma Fumagalli napsal novou operu „Ludo-\nvico XI\", jež v době karnevalu na jevišti divadla\nPergola ve Florencii provedena býti má.\n** Umělcův osud. Uherský úřední list uveřej-\nňuje vypsání konkursu na jmění známého houslisty\nEduarda Řemenyiho. Dle všeho mu tedy četné\njeho umělecké cesty mnoho nevynášely.\n** Koncerty v lipském Gevandhausu započnou\nv prvních dnech říjnových. Na počátku vystoupí\npianista Ha 11 é z Londýna a houslistka pí.Norman-\nNerudová.\n** Sbírka cikánských písní. V Anglii zabývají\nse nyní mnozí učení specialisté sbíráním písní a\nbalad anglických cikánů. Sbírka ta v původní řeči\ncikánské bude co nejspíše spolu s metrickým pře-\nkladem v anglicině uveřejněna a slibuje mnoho\ninteresantních jednotlivostí. Pokus tento se sbíráním\nzvláštních těch písní jest vší chvály hoden. Kdyby\nse to provésti mohlo, aby i písně ostatních cikánů\na sice z krajin německých, uherských, španělských,\nruských atd. sebrány byly v jednu velkou sbírku,\npak by zajisté byl velký krok ku poznání tohoto\npodivuhodného národa ku předu učiněn.\n** Cantos espannoles, colleccion de aires nacio-\nnales y populares formada é ilustrada con notas\nesplicativas y biograficas por Don Eduardo Oco n,\nMalaga, anno de 1874. Sbírka tato španělských\nvlasteneckých i národních písní se španělským a\nněmeckým tekstem od Oco na vyznamenává se pře-\nkrásnou zevnější úpravou, obsahuje asi 30 španěl-\nských písní a tanců s průvodem piana. Vydavatel\ndal tisknouti sbírku na své vlastní útraty a rozšiřuje\nji sám. U firmy „P. J. Tonger\" v Kolíně n. R.\njest na skladě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-26_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "308", "page_fin": "308", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.2.4.1", "titre_corps": "** Komik Albín Svoboda, jenž v loňské saisoně", "titre_sommaire": "** Komik Albín Svoboda, jenž v loňské saisoně", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.4", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 2775, "texte": "** Komik Albín Svoboda, jenž v loňské saisoně\nbyl řiditelera nešťastné opery vídeňské, jest engažo-\nván pro letošní dobu na Karlově divadle řiditelem\nJaunerem, jenž jej poprvé vystoupiti nechá v nové\noperetě „Giroflé-Girofla\" od Lecocq-a.\n** „Der Schivedenseeu, romantická opera ve\n3 jednáních od Roberta Emmericha, jež ve\nVýmaru iv Štětině s dobrým výsledkem byla pro-\nvedena, vyšla nyní v úplném výtahu klavírním\ns tekstem (cena 10 tolarů) u André-a v Offenbachu.\n** Pan Václavíky mladistvý baryton při drážďan-\nské dvorní opeře, přijal engagement v Dortmundu.\n** Car ruský udělil řiditeli dvorní opery vídeň-\nské rytíři Her bekovi komandérský kříž řádu sv.\nStanislava.\n** „Walkúre7u hudební drama ve 3 jednáních,\nto díl k velkolepému cyklu her „Nibelungův\nprsten\" od R. Wagnera, vyšlo v těchto dnech\ninstrumentovane v úplné partituře u firmy „B. Schott\na synové\" v Mohuči.\n„Giroflé-Girofla\", komická opera od Lecocq-a\nvyšla v klavírním výtahu s německým a francouz-\nským tekstem (za 3 tol. 10 n. gr.) u LitoJfřa v Brun-\nšviku.\n** V Americe zmocnila se skoro všech mladých\nlidí taková „zpěvavá horečka\", že se jich (dle „Sig-\nnále\") přes 200 kusů nyní do Milána odebralo, aby\ntam studovali lyrické partie.\n** Disma Fumagalli napsal novou operu „Ludo-\nvico XI\", jež v době karnevalu na jevišti divadla\nPergola ve Florencii provedena býti má.\n** Umělcův osud. Uherský úřední list uveřej-\nňuje vypsání konkursu na jmění známého houslisty\nEduarda Řemenyiho. Dle všeho mu tedy četné\njeho umělecké cesty mnoho nevynášely.\n** Koncerty v lipském Gevandhausu započnou\nv prvních dnech říjnových. Na počátku vystoupí\npianista Ha 11 é z Londýna a houslistka pí.Norman-\nNerudová.\n** Sbírka cikánských písní. V Anglii zabývají\nse nyní mnozí učení specialisté sbíráním písní a\nbalad anglických cikánů. Sbírka ta v původní řeči\ncikánské bude co nejspíše spolu s metrickým pře-\nkladem v anglicině uveřejněna a slibuje mnoho\ninteresantních jednotlivostí. Pokus tento se sbíráním\nzvláštních těch písní jest vší chvály hoden. Kdyby\nse to provésti mohlo, aby i písně ostatních cikánů\na sice z krajin německých, uherských, španělských,\nruských atd. sebrány byly v jednu velkou sbírku,\npak by zajisté byl velký krok ku poznání tohoto\npodivuhodného národa ku předu učiněn.\n** Cantos espannoles, colleccion de aires nacio-\nnales y populares formada é ilustrada con notas\nesplicativas y biograficas por Don Eduardo Oco n,\nMalaga, anno de 1874. Sbírka tato španělských\nvlasteneckých i národních písní se španělským a\nněmeckým tekstem od Oco na vyznamenává se pře-\nkrásnou zevnější úpravou, obsahuje asi 30 španěl-\nských písní a tanců s průvodem piana. Vydavatel\ndal tisknouti sbírku na své vlastní útraty a rozšiřuje\nji sám. U firmy „P. J. Tonger\" v Kolíně n. R.\njest na skladě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-26_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "309", "page_fin": "310", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "309", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5609, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Skladatel Antonín Dvořák složil opět nový\nšmytcový kvartet a přistupuje právě k jednoaktové\nzpěvohře komické „Tvrdé palice\", jejížto rozmar-\nné libreto pochází z péra dr. J. Štolby.\n* SI. Olga Černých, známá pražskému obecenstvu\nzejména z některých koncertů, v nichžto vždy přízně\nnalezla, vystoupila minulé pondělí poprvé na jevišti\nv Vratislavi v úloze „Markétky\" i došla hojného\núspěchu.\n* Karel Záhorský, chvalně známý skladatel\npísní českých uveřejnil tiskem p. Em. Starého a\nspoí, v Praze, „tři písně pro domácnost\". První\nz nich „Drátenická\", na slova Jablonského jest\npsána pro tenor, druhá „Na Helenku\" pro bas a\ntřetí „U kolébky\" pro alt vesměs v lehkém prů-\nhledném stylu, na němž chválíme především lahodu\nmelodické fráze. Ze při těchto zmíněných tekstech\nnemůže nikdo činiti nároky snad na hlubší invenci\na významnější karakteristiku, jest pochopitelno. Na-\ndějný skladatel zajisté budoucně sáhne k tekstům,\njež rozmanitější poetickou náladou svou jej též\nk originelnějším tvarům hudebním přivedou. Jisto\njest, že pokud se týče volby předmětů básnických\nskladatel má býti velmi přísně vyběračným. Ostatně,\njak již praveno, pro lahodný melos, pro snadnou,\nkaždému i méně routinovanému zpěváku přístupnou\nformu odporučujeme Záhorského „písně pro do-\nmácnost\" přízni českého obecenstva.\n* Josef Paukner, známý skladatel zejména scen\nkomických, jenž hudebním svým humorem mnohou\npříjemnou chvíli milovníkům merend a zábav maso-\npustních spůsobil, opustil v těchto dnech Prahu na\ndobro, odebrav se za svým novým povoláním co\nsbormistr do Chemnice v Sasku.\nv\n* Slavnost odhalení Žižkova pomníku u Přibyslavi\nbyla celkem sedmi zpěváckými spolky obeslána.\nIJkaz tento jest ovšem nejvěrnéjší illustrací úpadku\nnynějšího českého života hudebního vůbec a skles-\nlosti a vyžilosti naších pěveckých jednot zvlášt.\nSmutný tento dojem zvýšuje nad to ještě ona okol-\nnost, že mateřská pěvecká jednota královského hlav-\nního města Prahy „Hlahol\" na slavnosti vůbec ne-\nbyla ani zastoupena. Jak známo, sestává spolek ten\npo většině z omladiny studujících vysokých škol\npražských, poněvadž tito tráví nynější dobu prázdnin\nmimo Prahu, nebyl výbor s to, aby slušný počet\núdův pro sbor slavnostní sestavil. Budiž to důraz-\nným pokynutím všem zajisté o dobro celého spolku\nvelmi zasloužilým a o rozkvět jeho péčujícím mužům,\nkteří v čele jeho stojí, aby starost měli o konsoli-\ndování stálého jádra spolkového sestávajících\nz členů v Praze usedlých, stálých. Jen tím možno\nmimo jiné též neskonale vyšího stupně v umělec-\nkých výkonech dosáhnouti. Když shledalo sedmero\níednot u Přibyslavi se sešlých, že tu „zpěvný\" národ\nčeský při tak veleznámé slavnosti nejprvnějšího reka\nnašeho zastoupen jest ze strany spolků zpěváckých\ntak veleskromně, usnesli se na tom, že samostatně\nco sbor pěvecký raději ani nevystoupí a že úplně\nupustí od provedení programu určeného. Před od-\nhalením pomníku zahrála hudba chorál; po odhalení\npak zapělo celé shromáždění oblíbené „Hej Slované\"\na „Kde domov můj !\"\n* Rekviem uspořádali dne 16. t. m.v týnském\nchrámu páně přátelé a ctitelé zesnulého J. V. Susa-\nni an na, řiditele tiskárny p. Klaudy-ho a v zdejších\nkruzích všestraně činného a veleoblíbeného pěvce,\nspolučlena salonního okteta. Provozováno bylo při\ntéto příležitosti první Horákovo rekviem vedením\nřiditele Jsůru p. Kavá na.\n* Česká zpěvohra byla dnem 24. t. m, pro sai-\nsonu podzimní v Novoměstském divadle Pendlovou\nnově přepracovanou „Lejlou\" slavnostně otevřena.\nSpráva divadla českého zasluhuje veškerou pochvalu\nse strany naší za to, že podala hned na počátku\nsaisony obecenstvu všestranně uznané umělecké\ndílo domácího skladatele, jež v pravdě působivé\nsvém novém rouše úchvatný dojem zdařilé novinky.\nNemenších zásluh si získal o dokonalé, v každém\nohledu vzorné nastudování a provedení zmíněné\nzpěvohry p. kapelník Cech st., jenž dirigoval po\ncelý večer nejen s pečlivostí uznání hodnou, nýbrž\ni s vřelým nadšením pro dobrou věc. Statečná vytr-\nvalost při provedení tohoto svou délkou pro každou\nvýkonnou sílu nemálo choulostivého díla pětiaktového\njakož i patrné nadšení, v němž až na konec vytrvali\nnejen sólisté nýbrž i sbory a především junácký\norkestr to vše zasluhuje nejvyššího uznání, jehož\nse nejen všem účinkujícím, nýbrž i samému sklada-\nteli, jenž byl po dvakráte rozjařeným obecenstvem\nvolán, v plné míře dostalo. Operu uvedl ve scénu\nvelmi obratně režisér p. Ch val o vský, kostumy\nvěrně historicky provedl se zdarem garderobiér\np. Vydra. Podrobnější rozbor celého díla, jakož\ni referát o jednotlivých výkonech ponecháváme si\npro příští číslo listu našeho. X.\n* Z Plzně. Výtečný pianista p. ze Slavkov-\nských uspořádá v neděli dne 27. t. m. koncert\nv zdejším divadle za spoluúčinkování některých\nzdejších sil hudebních.\n* Z Karlina. Chvalně známý houslista a osvěd-\nčený učitel hudby p. Jozef Jandovský otevřel\nzde hudební školu, v nížto vyučovati se bude\nvšem šmytcovým nástrojům, pianu i har-\nmoniu a theorii hudební. Ústavu tomu získán\njest také výtečný umělec na harfu p. Karel\nJirmus, jenž svého zdokonalení v Londýně nabyl.\n* Z Pacova. (Pův. dop.) Naše město jest v po-\nměru k ostatnímu okolí velmi přístupno živlu hu-\ndebnímu. Tomu nasvědčují časté produkce hudební,\nv nichž setkáváme se s programy vždy s jemnou\nmyslí volenými. Jádro zdejších hudebních sil spo-\nčívá v obou pěveckých jednotách: „Libuši\" a „Cechu\",\nz nichž prvně jmenovaná se honosí skvělou řadou\nzdárně secvičených dámských sil, druhá pak vládne\nslušným počtem svěžích hlasů mužských. Za těchto\npoměrův nabývají ovšem produkce poutavé rozma-\nnitosti, pakliže se v jednotlivých číslech sbory jme-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3678, "texte": "nované bud střídají, či v jednosvorném spojení co\nsbor smíšený se stupňovaným důrazem vystupují.\nPodobnými výsledky možno jen tam ke vykázati,\nkde vůdcovství v hudebním ohledu jest svěřeno\nrukoum zkušeným, obratným a svědomitým, v na-\ncvičení skladeb ku provozování určených. O našem\nřiditeli hudby, panu Fišerovi, možno v každém\nohledu jen plnou chválu vyslovili; neboí muž ten\nse vyznamenává nejen naznačenými vlastnostmi\nměrou svrchovanou, nýbrž i hlavně tím, že umí\nv pěveckých řadách co všestranně vzdělaný hudeb-\nník vzbudili ono pravé nadšení pro skladby provo-\nzované, čímž se stává, že zpívá každý jednotlivec,\nne jak to bohužel často na venkově vídáme, pouze\nmechanicky, bez vroucnější myšlénky, nýbrž s chutí\na z plna srdce. Jen to, co ze srdce pro zpěv nad-\nšeného vychází, dotkne se úchvatně srdcí poslu-\nchačstva, jen tímto duchem oživené produkce pů-\nsobí na každého neodolatelnou silou magne-\ntického flhrda, jež co vlastní arcanum hudební\nv příjemné rozechvění přivádí mysle veškerého obe-\ncenstva. Dojem takovéto oduševněné přednášky jest\novšem neodolatelný; i jisto jest, že řiditel, jenž\npodobným uměním vládne nad sobě svěřenými sbory,\nv nejvalnější míře přispívá k zušlechtění myslí\nvšeho obecenstva; proto slušno, abychom v první\nřadě povinný vzdali dík zdejšímu řiditeli hu-\ndebnímu, p. Fišerovi za skvělé jeho zásluhy, jež\nzískal si o veškerý ten hudební život v městě\nnašem, i přejeme ve prospěch dobré věci obecenstvu\nzdejšímu, aby tak statečné síle umělecké iv dálší\nbudoucnosti se těšiti mohlo. Zvláště příjemnou\nchvíli zažili jsme v koncertě, dne 2. srpna odbýva-\nném, kde přednesly jmenované jednoty pěvecké za\npečlivého řízení pana řid ele Fišera sbory: „Má\notčina\" a „Umlklo stromů šumem\". Vše bylo po-\ndáno s nej větší jistotou as dokonalou precizitou.\nŽivějšího než kdy jindy interesu vzbudilo v obe-\ncenstvu zdejším při této produkci vystoupení známe\nVám slečny B í i k o vy , která v těch dnech po-\nhostinsku zpívala jak v Táboře, tak iv okolních\nměstech a na této své umělecké zabloudila\ni k nám. Zpívala zde vyňatky z „Carostřelce\"\na „Lukrecie\", pak Paladilhe-ho „Mandolinatu\" a\nznámou píseň „Modré oči\". Její porouchaný\nhlas i způsob přednášky zpěvních piec znáte z Prahy\npříliš dobře, pročež zbytečno by bylo, abych se\nsiřeji o slečně té rozepisoval. Vyslovuji pouze\nzdáni své v ten smysl, že nepříjemná ostrost hla3U\njejího beře původ i počátek svůj z patrné jakési\nchoroby svazů hlasových a vůbec celého orgánu\nzpěvního. Ostatně zacházela slečna s hlasem co\nmožná opatrně a celkem se dosti líbila. Nemůžeme\njí však odpustiti, že po českých krajích dělá otře-\npaným, prázdným, vlašským operám propagandu ;\ncož nezná slečna opery našich domácích sklada-\ntelův? Jisto jest, že by bylo obecenstvo za vy-\nňatky z oper českých slečně daleko vděčnější.\nDne 27. září bude u nás odbývána hospodářská\nvýstava, při kteréžto vhodné příležitosti uspořádána\nbude opětně hudební akademie s velmi zajímavým\nprogramem. Jednoty „Libuše\" a „Cech\" přednesou\nmezi jiným překrásný obraz hudební: Baziniho\n„Křižáci na moři\" dle Bendi ov a upravení. Mimo\nto přislíbila své spoluúčinkování na slovo vzatá\npěvkyně, pí. Marie Ctiborova z Králové Hradce,\njež lahodně melodickým hlasem svým i cituplným\npřednesem písní, zejména u obecenstva besedy Králové-\nhradecké nejvřelejším sympathiím se těší.\n\n— O —\n\n* Uprázdněné místo sbormistra „čitalnice\" v Lublani,\ns nímžto zároveň spojeno jest místo kapel-\nníka tamější dramatickéjednoty slovenské,\nbude obsazeno i přijímá dotýčnó žádosti s doklady\nspůsobilosti opatřené, výbor dramatické jednoty\nslovenské až do konce září b. r. Služné obnáší\nročně 600 zl., mimo to vyhražena jsou sbormkiru\ndvě benefiční představení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-26_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "309", "page_fin": "310", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.2.5.1", "titre_corps": "* Skladatel Antonín Dvořák složil opět nový", "titre_sommaire": "* Skladatel Antonín Dvořák složil opět nový", "signature_source": "— O —", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "309", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.5", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 5609, "texte": "* Skladatel Antonín Dvořák složil opět nový\nšmytcový kvartet a přistupuje právě k jednoaktové\nzpěvohře komické „Tvrdé palice\", jejížto rozmar-\nné libreto pochází z péra dr. J. Štolby.\n* SI. Olga Černých, známá pražskému obecenstvu\nzejména z některých koncertů, v nichžto vždy přízně\nnalezla, vystoupila minulé pondělí poprvé na jevišti\nv Vratislavi v úloze „Markétky\" i došla hojného\núspěchu.\n* Karel Záhorský, chvalně známý skladatel\npísní českých uveřejnil tiskem p. Em. Starého a\nspoí, v Praze, „tři písně pro domácnost\". První\nz nich „Drátenická\", na slova Jablonského jest\npsána pro tenor, druhá „Na Helenku\" pro bas a\ntřetí „U kolébky\" pro alt vesměs v lehkém prů-\nhledném stylu, na němž chválíme především lahodu\nmelodické fráze. Ze při těchto zmíněných tekstech\nnemůže nikdo činiti nároky snad na hlubší invenci\na významnější karakteristiku, jest pochopitelno. Na-\ndějný skladatel zajisté budoucně sáhne k tekstům,\njež rozmanitější poetickou náladou svou jej též\nk originelnějším tvarům hudebním přivedou. Jisto\njest, že pokud se týče volby předmětů básnických\nskladatel má býti velmi přísně vyběračným. Ostatně,\njak již praveno, pro lahodný melos, pro snadnou,\nkaždému i méně routinovanému zpěváku přístupnou\nformu odporučujeme Záhorského „písně pro do-\nmácnost\" přízni českého obecenstva.\n* Josef Paukner, známý skladatel zejména scen\nkomických, jenž hudebním svým humorem mnohou\npříjemnou chvíli milovníkům merend a zábav maso-\npustních spůsobil, opustil v těchto dnech Prahu na\ndobro, odebrav se za svým novým povoláním co\nsbormistr do Chemnice v Sasku.\nv\n* Slavnost odhalení Žižkova pomníku u Přibyslavi\nbyla celkem sedmi zpěváckými spolky obeslána.\nIJkaz tento jest ovšem nejvěrnéjší illustrací úpadku\nnynějšího českého života hudebního vůbec a skles-\nlosti a vyžilosti naších pěveckých jednot zvlášt.\nSmutný tento dojem zvýšuje nad to ještě ona okol-\nnost, že mateřská pěvecká jednota královského hlav-\nního města Prahy „Hlahol\" na slavnosti vůbec ne-\nbyla ani zastoupena. Jak známo, sestává spolek ten\npo většině z omladiny studujících vysokých škol\npražských, poněvadž tito tráví nynější dobu prázdnin\nmimo Prahu, nebyl výbor s to, aby slušný počet\núdův pro sbor slavnostní sestavil. Budiž to důraz-\nným pokynutím všem zajisté o dobro celého spolku\nvelmi zasloužilým a o rozkvět jeho péčujícím mužům,\nkteří v čele jeho stojí, aby starost měli o konsoli-\ndování stálého jádra spolkového sestávajících\nz členů v Praze usedlých, stálých. Jen tím možno\nmimo jiné též neskonale vyšího stupně v umělec-\nkých výkonech dosáhnouti. Když shledalo sedmero\níednot u Přibyslavi se sešlých, že tu „zpěvný\" národ\nčeský při tak veleznámé slavnosti nejprvnějšího reka\nnašeho zastoupen jest ze strany spolků zpěváckých\ntak veleskromně, usnesli se na tom, že samostatně\nco sbor pěvecký raději ani nevystoupí a že úplně\nupustí od provedení programu určeného. Před od-\nhalením pomníku zahrála hudba chorál; po odhalení\npak zapělo celé shromáždění oblíbené „Hej Slované\"\na „Kde domov můj !\"\n* Rekviem uspořádali dne 16. t. m.v týnském\nchrámu páně přátelé a ctitelé zesnulého J. V. Susa-\nni an na, řiditele tiskárny p. Klaudy-ho a v zdejších\nkruzích všestraně činného a veleoblíbeného pěvce,\nspolučlena salonního okteta. Provozováno bylo při\ntéto příležitosti první Horákovo rekviem vedením\nřiditele Jsůru p. Kavá na.\n* Česká zpěvohra byla dnem 24. t. m, pro sai-\nsonu podzimní v Novoměstském divadle Pendlovou\nnově přepracovanou „Lejlou\" slavnostně otevřena.\nSpráva divadla českého zasluhuje veškerou pochvalu\nse strany naší za to, že podala hned na počátku\nsaisony obecenstvu všestranně uznané umělecké\ndílo domácího skladatele, jež v pravdě působivé\nsvém novém rouše úchvatný dojem zdařilé novinky.\nNemenších zásluh si získal o dokonalé, v každém\nohledu vzorné nastudování a provedení zmíněné\nzpěvohry p. kapelník Cech st., jenž dirigoval po\ncelý večer nejen s pečlivostí uznání hodnou, nýbrž\ni s vřelým nadšením pro dobrou věc. Statečná vytr-\nvalost při provedení tohoto svou délkou pro každou\nvýkonnou sílu nemálo choulostivého díla pětiaktového\njakož i patrné nadšení, v němž až na konec vytrvali\nnejen sólisté nýbrž i sbory a především junácký\norkestr to vše zasluhuje nejvyššího uznání, jehož\nse nejen všem účinkujícím, nýbrž i samému sklada-\nteli, jenž byl po dvakráte rozjařeným obecenstvem\nvolán, v plné míře dostalo. Operu uvedl ve scénu\nvelmi obratně režisér p. Ch val o vský, kostumy\nvěrně historicky provedl se zdarem garderobiér\np. Vydra. Podrobnější rozbor celého díla, jakož\ni referát o jednotlivých výkonech ponecháváme si\npro příští číslo listu našeho. X.\n* Z Plzně. Výtečný pianista p. ze Slavkov-\nských uspořádá v neděli dne 27. t. m. koncert\nv zdejším divadle za spoluúčinkování některých\nzdejších sil hudebních.\n* Z Karlina. Chvalně známý houslista a osvěd-\nčený učitel hudby p. Jozef Jandovský otevřel\nzde hudební školu, v nížto vyučovati se bude\nvšem šmytcovým nástrojům, pianu i har-\nmoniu a theorii hudební. Ústavu tomu získán\njest také výtečný umělec na harfu p. Karel\nJirmus, jenž svého zdokonalení v Londýně nabyl.\n* Z Pacova. (Pův. dop.) Naše město jest v po-\nměru k ostatnímu okolí velmi přístupno živlu hu-\ndebnímu. Tomu nasvědčují časté produkce hudební,\nv nichž setkáváme se s programy vždy s jemnou\nmyslí volenými. Jádro zdejších hudebních sil spo-\nčívá v obou pěveckých jednotách: „Libuši\" a „Cechu\",\nz nichž prvně jmenovaná se honosí skvělou řadou\nzdárně secvičených dámských sil, druhá pak vládne\nslušným počtem svěžích hlasů mužských. Za těchto\npoměrův nabývají ovšem produkce poutavé rozma-\nnitosti, pakliže se v jednotlivých číslech sbory jme-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3319, "texte": "nované bud střídají, či v jednosvorném spojení co\nsbor smíšený se stupňovaným důrazem vystupují.\nPodobnými výsledky možno jen tam ke vykázati,\nkde vůdcovství v hudebním ohledu jest svěřeno\nrukoum zkušeným, obratným a svědomitým, v na-\ncvičení skladeb ku provozování určených. O našem\nřiditeli hudby, panu Fišerovi, možno v každém\nohledu jen plnou chválu vyslovili; neboí muž ten\nse vyznamenává nejen naznačenými vlastnostmi\nměrou svrchovanou, nýbrž i hlavně tím, že umí\nv pěveckých řadách co všestranně vzdělaný hudeb-\nník vzbudili ono pravé nadšení pro skladby provo-\nzované, čímž se stává, že zpívá každý jednotlivec,\nne jak to bohužel často na venkově vídáme, pouze\nmechanicky, bez vroucnější myšlénky, nýbrž s chutí\na z plna srdce. Jen to, co ze srdce pro zpěv nad-\nšeného vychází, dotkne se úchvatně srdcí poslu-\nchačstva, jen tímto duchem oživené produkce pů-\nsobí na každého neodolatelnou silou magne-\ntického flhrda, jež co vlastní arcanum hudební\nv příjemné rozechvění přivádí mysle veškerého obe-\ncenstva. Dojem takovéto oduševněné přednášky jest\novšem neodolatelný; i jisto jest, že řiditel, jenž\npodobným uměním vládne nad sobě svěřenými sbory,\nv nejvalnější míře přispívá k zušlechtění myslí\nvšeho obecenstva; proto slušno, abychom v první\nřadě povinný vzdali dík zdejšímu řiditeli hu-\ndebnímu, p. Fišerovi za skvělé jeho zásluhy, jež\nzískal si o veškerý ten hudební život v městě\nnašem, i přejeme ve prospěch dobré věci obecenstvu\nzdejšímu, aby tak statečné síle umělecké iv dálší\nbudoucnosti se těšiti mohlo. Zvláště příjemnou\nchvíli zažili jsme v koncertě, dne 2. srpna odbýva-\nném, kde přednesly jmenované jednoty pěvecké za\npečlivého řízení pana řid ele Fišera sbory: „Má\notčina\" a „Umlklo stromů šumem\". Vše bylo po-\ndáno s nej větší jistotou as dokonalou precizitou.\nŽivějšího než kdy jindy interesu vzbudilo v obe-\ncenstvu zdejším při této produkci vystoupení známe\nVám slečny B í i k o vy , která v těch dnech po-\nhostinsku zpívala jak v Táboře, tak iv okolních\nměstech a na této své umělecké zabloudila\ni k nám. Zpívala zde vyňatky z „Carostřelce\"\na „Lukrecie\", pak Paladilhe-ho „Mandolinatu\" a\nznámou píseň „Modré oči\". Její porouchaný\nhlas i způsob přednášky zpěvních piec znáte z Prahy\npříliš dobře, pročež zbytečno by bylo, abych se\nsiřeji o slečně té rozepisoval. Vyslovuji pouze\nzdáni své v ten smysl, že nepříjemná ostrost hla3U\njejího beře původ i počátek svůj z patrné jakési\nchoroby svazů hlasových a vůbec celého orgánu\nzpěvního. Ostatně zacházela slečna s hlasem co\nmožná opatrně a celkem se dosti líbila. Nemůžeme\njí však odpustiti, že po českých krajích dělá otře-\npaným, prázdným, vlašským operám propagandu ;\ncož nezná slečna opery našich domácích sklada-\ntelův? Jisto jest, že by bylo obecenstvo za vy-\nňatky z oper českých slečně daleko vděčnější.\nDne 27. září bude u nás odbývána hospodářská\nvýstava, při kteréžto vhodné příležitosti uspořádána\nbude opětně hudební akademie s velmi zajímavým\nprogramem. Jednoty „Libuše\" a „Cech\" přednesou\nmezi jiným překrásný obraz hudební: Baziniho\n„Křižáci na moři\" dle Bendi ov a upravení. Mimo\nto přislíbila své spoluúčinkování na slovo vzatá\npěvkyně, pí. Marie Ctiborova z Králové Hradce,\njež lahodně melodickým hlasem svým i cituplným\npřednesem písní, zejména u obecenstva besedy Králové-\nhradecké nejvřelejším sympathiím se těší.\n\n— O —"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-26_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "310", "page_fin": "310", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.2.5.2", "titre_corps": "* Uprázdněné místo sbormistra „čitalnice\" v Lublani,", "titre_sommaire": "* Uprázdněné místo sbormistra „čitalnice\" v Lublani,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.6", "debut_caractere": 3321, "fin_caractere_exclue": 3678, "texte": "* Uprázdněné místo sbormistra „čitalnice\" v Lublani,\ns nímžto zároveň spojeno jest místo kapel-\nníka tamější dramatickéjednoty slovenské,\nbude obsazeno i přijímá dotýčnó žádosti s doklady\nspůsobilosti opatřené, výbor dramatické jednoty\nslovenské až do konce září b. r. Služné obnáší\nročně 600 zl., mimo to vyhražena jsou sbormkiru\ndvě benefiční představení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-26_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "310", "page_fin": "312", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.2.6", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.6", "debut_caractere": 3680, "fin_caractere_exclue": 4869, "texte": "Smĕs.\n\nBibliografie.\nBell&sis, Ed. Cherubíni Memorials iUu-\nstrative of his lífe v Londýně u Burnsa. Mk.\n12.60 k.\nBeilermann, Jindř. Franconis de Colonia artis\ncantus rnensurabilis caput XI. de discantu et ejus\nspeciebus. V Berlíně u Weidmanna.\nCarozzi, prof. Enrico Michale Grlinka\nAppunti critico biografici. - V Miláně u Grolir.\nL. 0.50.\nCo u tele au Discours sur la musique v Pa-\nříži u Parenta.\nDespois, Eugóne -—Le théátre frangais sous Louis\nXIV. V Paříži, Hachette et Co. 3 fr. 50 c.\nEngel, Gr. Die Kousonanten der doutschen\nSprache. Erster theoret. Theil. Ein Beitrag zur\nL.ehre von der Gresangs- und Redekun3t. V Ber-\nlíně u C. A. Challiera, 2 marky. 11. prakt.\nTheil. Konsonantentabellen fur die deutsche Sprae ie\nzum Debrauch beim Gresangs- und Deklamations-\nstudium. M. 1.50.\nF o lega t ti, Ereole Storia del violino e d^1'\narchetto v Bologni, Fava e Garagni. L.1.\nMoric Hauptmann. >?Die Nátur der Harmo-\nnik und Metrik.\" Výtečná ta kniha nedávno\nzesnulého slavného theoretika vyšla v druhem\nvydání.\nKohler. L. Fiihrer durch den Olavierunterricht.\n' v\nV. rozmnož, vydání. V Lipsku u Šuberta a spoL\nMk. 1.40.\nKolberg, O. Krakoviaki i mazurki z okolic\nKrakova. V Krakově. Mk. 3."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "311", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4902, "texte": "Meinardus, Ludvík Ein Jugendleben. 11. svaz.\nKreuz- und Querzůge. Vor Anker. V Gothě\nu Fr. A. Pethesa. Mk. 7.20.\nPotulov, N. Příruční kniha k naučení se sta-\nrého církevního zpěvu pravoslavné církve. (V ru-\nském jaz.) V Moskvě.\nReichelt, G. Gesangslehre und Gesangsunter-\nricht der Volksschulen. 2 svazky. V Lipsku\nu Breitkopfa a Hártla. Mk. 2.25.\nRiemann, dr. Hugo. Musikal. Logik. Haupt-\nzůge der physiolog. und psycholog. Begrůndung\nunseres Musiksystems. V Lipsku u Kahnta.\nMk. 1.50.\nS ch r o d er, H. „Dm erste Anregung des Musik-\nsinnes.\" Brožurka ta probírá důležitou úlohu,\njakým spůsobem by se již záhy u dětí láska\ni smysl pro hudbu buditi daly. Upřímně míněná ta\nslova jsou věnována „pečlivým matkám i učitel-\nkám v dětských zahrádkách.\"\nSch aster, dr. Jindř. M. Robert Franz.\nV Lipsku u Leuckarta. Mk. 0.50.\nStephen, Fel. Die heutige Clavierliteratur.\nEin Wort fůr den Dilettanten. V Oelsu u Grůne-\nbergra. Mk. 0.25.\nWasiliewski, Joz. Vil. Die Violině im XVII.\nJahrh. und die Anfánge der instrum. Composition.\nV Bonnu, Max Cohen et Sohn. Mk. 2.(S mno-\nhými příloh. hud.)\nHaydnova besídka.\nNedaleko Eisenstadtu (v Uhrách) nalézá se ještě\npodnes malá zahradní besídka, jež byla za onoho\nčasu majetkem slovutného mistra Josefa Haydna.\nNyní jest téměř úplně břečfanem hustým ovinuta,\na zahražena košatými stromy ovocnými. Tento dře-\nvěný domeček i se zahrádkou jest nyní majetkem\npoctivého m'stra obuvnického, kdežto dříve často\nv nitru svém slavného mistra tónů hostil. Celé za-\nřízení tohoto letního, velmi skromného domku zále-\nželo dříve z malého klavíru, psacího stolku, z rá-\nkosu pleteně pohovky a dvou podobných židlí.\nStěny byly pokryty místo tapet rozličnými makula-\nlaturami, cáry z partitur, skizzami notovými, něko-\nlika troj- a čtyrhlasími kánony a podobnou hudební\nmazaninou.\nTotoť bylo tedy „Tusculum\" mistra Haydna,\nv němž tento nej větší část svých nesmrtelných skla-\ndeb napsal!\nMuž sopranista.\nV berlínském národním divadle „Vallhalla\"\njak berlínský divadelní zpravodaj Ferd. Gumbert\npíše slyšeti možno každého večera podivuhodný\npěvecký fenomén. Pan Heywood, Amerikán, 25 roků\nstár, zpívá soprán. Poněvadž mne EL, píše dále\nGumbert, za příčinou studií pěveckých vyhledal,\nreferuji tedy co svědek. H. nepodává, jak jsme\nto často od komikův dříve od nápodobitele slavné\nzpěvačky Catalani Kirchnera, nyní od Treu-\nrnanna, Albína Svobody, nápodobitele slavné\nPatti —• slyšeli, burleskní imitaci ženského hlasu,\np. H. nám nepodává dělanou, nucenou ženskou\nfistulku, která u zmíněných komikův na delší chvíli\npůsobí dojem trapný, p. H. není též žádným kastra-\ntem; jeho orgán v obyčejné mluvě zní tirabrem\nsilně tenorovým.\nZvláštnost toho podivného úkazu spočívá jedno-\nduše v oné ovšem dosud nikdy se neobjevivší udá-\nlosti: že totiž soprán H.-ův ve věku chlapeckém\nnemudroval, nepřešel v mužský rejistřík (jeho\ntenorové tóny jsou drsné, prázdné), nýbrž zůstal\nstáti co soprán a zní nyní mohutně a beze všeho\nnamáhání od violinového hes pod liniemi až\nk vysokému A nad liniemi. Vše, co jsem mu sám\nve faísetu předzpěvoval, zní o oktávu níže, než to,\nco on po mně zpíval.\nTento vzácný dar p. H. byl od několika let\nv Americe, jak se samo sebou rozumí, hojně vy-\nužitkován, kdež p» H. vystoupil též co „Leonora\"\nv „Troubadouru\" a co „Vévodkyně z Gerolštejnu\"\nv kostumu ženském, rozumí se s velkým úspěchem.\nNyní se mu podařilo, vyplésti se z tamnějšíeh roz-\nličných závazkův a na radu tamnějšíeh hudebníkův\nvydal se do Německa, aby se pěvecky i hudebně\ndokonale vzdělal. Hudební sluch p. H. je výtečný;\ndivotvorný ten pěvec zpívá čistě, a chápe vše tech-\nnické s hravou lehkosti, tak že, udrží li se na dále\nhlas ten, doufati lze, že se p. Heywood může státí\nčasem bez odporu „dokonalou zpěvačkou.\"\nBolestný vzdech.\nO finančním výsledku, jejž měla v posledním\nměsíci v Clevelandu v Ohio odbývaná slavnost pě-\nvecká, podává následující bolestný vzdech, krátký\nsice, nicméně však dosti srozumitelný výkaz :\n„Zbav nás, Pane, vojny, moru,\nhladu a zpěváckých sborů!\"\nFlétna pravěká\na sice z tak zváné neolithické doby byla v jedné\nr. 1871 p. Piet tem odkryté jeskyni v Gourdanu\n(Haute Garoone) nalezena. Tatáž jest z hnátu zho-\ntovena a má dvě pečlivě pracované dírky. Jejím\nložiskem byla vrstva uhlí a popele, jež spolu též\nnástroje z kamene flintového či křesacího typu\nneolithického ohsahovala. (Aťhencieuui).\nSouboj v Bremách\nodbývaný před nedávnou dobou mezi tenoristou\ntamnějšího divadla a rakouským důstojníkem rytířem\nze Steinieů, chotěm na divadle bremském v době\nté engažované primadonny pí. Moserové, která\nnyní, jak známo, na pražském německém divadle\nco umělkyně první velikosti vyniká, —• souboj ten,\njenž zavdal se strany tenoristy podnět ku obžalobě\nna vojenský soud ve Vídni, došel v těchto dnech\nkonečného vyřízení.\nZmíněný tenorista urazil totiž v inserátu, v brem-\nských novinách uveřejněném, pěvkyni pí. Moserovrnu\ni chotě jejího, načež posledně jmenovaný, poněvadž"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "312", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 538, "texte": "tenorista vyzvání ku souboji přijmouti váhal, s bičem\nv ruce si satisfakci zjednati chtěl a obnaženou pak\nšavlí se na odpůrce vrh!, když byl tento ku své\nobraně revolverem na důstojníka zamířil.\nPěvec si odnesl z horkého toho boje těžké po-\nranění na hlavě, jež však bylo bez dálších škod-\nných následků poraněného. Rozsudek poslední in-\nstance, jejž obžalovaný důstojník nyní obdržel, pro-\nhlašuje hejtmana ze Steiniců za vinna zločinu těž-\nkého poškození na těle, ukládá mu trest dvouměsíč-\nního žaláře a propouští jej z armády.\n(Sign.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-09-26-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-09-26_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-09-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "310", "page_fin": "312", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.2.6.1", "titre_corps": "Bibliografie.", "titre_sommaire": "Bibliografie.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.6", "debut_caractere": 3687, "fin_caractere_exclue": 4869, "texte": "Bibliografie.\nBell&sis, Ed. Cherubíni Memorials iUu-\nstrative of his lífe v Londýně u Burnsa. Mk.\n12.60 k.\nBeilermann, Jindř. Franconis de Colonia artis\ncantus rnensurabilis caput XI. de discantu et ejus\nspeciebus. V Berlíně u Weidmanna.\nCarozzi, prof. Enrico Michale Grlinka\nAppunti critico biografici. - V Miláně u Grolir.\nL. 0.50.\nCo u tele au Discours sur la musique v Pa-\nříži u Parenta.\nDespois, Eugóne -—Le théátre frangais sous Louis\nXIV. V Paříži, Hachette et Co. 3 fr. 50 c.\nEngel, Gr. Die Kousonanten der doutschen\nSprache. Erster theoret. Theil. Ein Beitrag zur\nL.ehre von der Gresangs- und Redekun3t. V Ber-\nlíně u C. A. Challiera, 2 marky. 11. prakt.\nTheil. Konsonantentabellen fur die deutsche Sprae ie\nzum Debrauch beim Gresangs- und Deklamations-\nstudium. M. 1.50.\nF o lega t ti, Ereole Storia del violino e d^1'\narchetto v Bologni, Fava e Garagni. L.1.\nMoric Hauptmann. >?Die Nátur der Harmo-\nnik und Metrik.\" Výtečná ta kniha nedávno\nzesnulého slavného theoretika vyšla v druhem\nvydání.\nKohler. L. Fiihrer durch den Olavierunterricht.\n' v\nV. rozmnož, vydání. V Lipsku u Šuberta a spoL\nMk. 1.40.\nKolberg, O. Krakoviaki i mazurki z okolic\nKrakova. V Krakově. Mk. 3."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "311", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4902, "texte": "Meinardus, Ludvík Ein Jugendleben. 11. svaz.\nKreuz- und Querzůge. Vor Anker. V Gothě\nu Fr. A. Pethesa. Mk. 7.20.\nPotulov, N. Příruční kniha k naučení se sta-\nrého církevního zpěvu pravoslavné církve. (V ru-\nském jaz.) V Moskvě.\nReichelt, G. Gesangslehre und Gesangsunter-\nricht der Volksschulen. 2 svazky. V Lipsku\nu Breitkopfa a Hártla. Mk. 2.25.\nRiemann, dr. Hugo. Musikal. Logik. Haupt-\nzůge der physiolog. und psycholog. Begrůndung\nunseres Musiksystems. V Lipsku u Kahnta.\nMk. 1.50.\nS ch r o d er, H. „Dm erste Anregung des Musik-\nsinnes.\" Brožurka ta probírá důležitou úlohu,\njakým spůsobem by se již záhy u dětí láska\ni smysl pro hudbu buditi daly. Upřímně míněná ta\nslova jsou věnována „pečlivým matkám i učitel-\nkám v dětských zahrádkách.\"\nSch aster, dr. Jindř. M. Robert Franz.\nV Lipsku u Leuckarta. Mk. 0.50.\nStephen, Fel. Die heutige Clavierliteratur.\nEin Wort fůr den Dilettanten. V Oelsu u Grůne-\nbergra. Mk. 0.25.\nWasiliewski, Joz. Vil. Die Violině im XVII.\nJahrh. und die Anfánge der instrum. Composition.\nV Bonnu, Max Cohen et Sohn. Mk. 2.(S mno-\nhými příloh. hud.)\nHaydnova besídka.\nNedaleko Eisenstadtu (v Uhrách) nalézá se ještě\npodnes malá zahradní besídka, jež byla za onoho\nčasu majetkem slovutného mistra Josefa Haydna.\nNyní jest téměř úplně břečfanem hustým ovinuta,\na zahražena košatými stromy ovocnými. Tento dře-\nvěný domeček i se zahrádkou jest nyní majetkem\npoctivého m'stra obuvnického, kdežto dříve často\nv nitru svém slavného mistra tónů hostil. Celé za-\nřízení tohoto letního, velmi skromného domku zále-\nželo dříve z malého klavíru, psacího stolku, z rá-\nkosu pleteně pohovky a dvou podobných židlí.\nStěny byly pokryty místo tapet rozličnými makula-\nlaturami, cáry z partitur, skizzami notovými, něko-\nlika troj- a čtyrhlasími kánony a podobnou hudební\nmazaninou.\nTotoť bylo tedy „Tusculum\" mistra Haydna,\nv němž tento nej větší část svých nesmrtelných skla-\ndeb napsal!\nMuž sopranista.\nV berlínském národním divadle „Vallhalla\"\njak berlínský divadelní zpravodaj Ferd. Gumbert\npíše slyšeti možno každého večera podivuhodný\npěvecký fenomén. Pan Heywood, Amerikán, 25 roků\nstár, zpívá soprán. Poněvadž mne EL, píše dále\nGumbert, za příčinou studií pěveckých vyhledal,\nreferuji tedy co svědek. H. nepodává, jak jsme\nto často od komikův dříve od nápodobitele slavné\nzpěvačky Catalani Kirchnera, nyní od Treu-\nrnanna, Albína Svobody, nápodobitele slavné\nPatti —• slyšeli, burleskní imitaci ženského hlasu,\np. H. nám nepodává dělanou, nucenou ženskou\nfistulku, která u zmíněných komikův na delší chvíli\npůsobí dojem trapný, p. H. není též žádným kastra-\ntem; jeho orgán v obyčejné mluvě zní tirabrem\nsilně tenorovým.\nZvláštnost toho podivného úkazu spočívá jedno-\nduše v oné ovšem dosud nikdy se neobjevivší udá-\nlosti: že totiž soprán H.-ův ve věku chlapeckém\nnemudroval, nepřešel v mužský rejistřík (jeho\ntenorové tóny jsou drsné, prázdné), nýbrž zůstal\nstáti co soprán a zní nyní mohutně a beze všeho\nnamáhání od violinového hes pod liniemi až\nk vysokému A nad liniemi. Vše, co jsem mu sám\nve faísetu předzpěvoval, zní o oktávu níže, než to,\nco on po mně zpíval.\nTento vzácný dar p. H. byl od několika let\nv Americe, jak se samo sebou rozumí, hojně vy-\nužitkován, kdež p» H. vystoupil též co „Leonora\"\nv „Troubadouru\" a co „Vévodkyně z Gerolštejnu\"\nv kostumu ženském, rozumí se s velkým úspěchem.\nNyní se mu podařilo, vyplésti se z tamnějšíeh roz-\nličných závazkův a na radu tamnějšíeh hudebníkův\nvydal se do Německa, aby se pěvecky i hudebně\ndokonale vzdělal. Hudební sluch p. H. je výtečný;\ndivotvorný ten pěvec zpívá čistě, a chápe vše tech-\nnické s hravou lehkosti, tak že, udrží li se na dále\nhlas ten, doufati lze, že se p. Heywood může státí\nčasem bez odporu „dokonalou zpěvačkou.\"\nBolestný vzdech.\nO finančním výsledku, jejž měla v posledním\nměsíci v Clevelandu v Ohio odbývaná slavnost pě-\nvecká, podává následující bolestný vzdech, krátký\nsice, nicméně však dosti srozumitelný výkaz :\n„Zbav nás, Pane, vojny, moru,\nhladu a zpěváckých sborů!\"\nFlétna pravěká\na sice z tak zváné neolithické doby byla v jedné\nr. 1871 p. Piet tem odkryté jeskyni v Gourdanu\n(Haute Garoone) nalezena. Tatáž jest z hnátu zho-\ntovena a má dvě pečlivě pracované dírky. Jejím\nložiskem byla vrstva uhlí a popele, jež spolu též\nnástroje z kamene flintového či křesacího typu\nneolithického ohsahovala. (Aťhencieuui).\nSouboj v Bremách\nodbývaný před nedávnou dobou mezi tenoristou\ntamnějšího divadla a rakouským důstojníkem rytířem\nze Steinieů, chotěm na divadle bremském v době\nté engažované primadonny pí. Moserové, která\nnyní, jak známo, na pražském německém divadle\nco umělkyně první velikosti vyniká, —• souboj ten,\njenž zavdal se strany tenoristy podnět ku obžalobě\nna vojenský soud ve Vídni, došel v těchto dnech\nkonečného vyřízení.\nZmíněný tenorista urazil totiž v inserátu, v brem-\nských novinách uveřejněném, pěvkyni pí. Moserovrnu\ni chotě jejího, načež posledně jmenovaný, poněvadž"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "312", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 538, "texte": "tenorista vyzvání ku souboji přijmouti váhal, s bičem\nv ruce si satisfakci zjednati chtěl a obnaženou pak\nšavlí se na odpůrce vrh!, když byl tento ku své\nobraně revolverem na důstojníka zamířil.\nPěvec si odnesl z horkého toho boje těžké po-\nranění na hlavě, jež však bylo bez dálších škod-\nných následků poraněného. Rozsudek poslední in-\nstance, jejž obžalovaný důstojník nyní obdržel, pro-\nhlašuje hejtmana ze Steiniců za vinna zločinu těž-\nkého poškození na těle, ukládá mu trest dvouměsíč-\nního žaláře a propouští jej z armády.\n(Sign.)"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "305", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n26. září 1845 * Vácsl. J. Michálek, výb. čellista a carský\nkapelník v Petrohradě — v Praze.\n27. „ 1838 * Aug. Vacek, varh. a skladatel — v Brně.\n„ „ 18631. provoz. Fr. Zd. Skuher ského zpěv. „Vla-\ndimír\" v Praze.\n„ „ 18681. provoz. Šeborovy zpěv. „Nevěsta husit-\nská\" v Praze.\n28. 1868 f Pavel V raničky, op. skladatel — jakožto\nkapelník ve Vídni. (Nar. 1756 v Nové Říši\n(okr. Dačický — na Moravě).\n„ 1815* Zikmund Goldšmid, pianista a skladatel —\nv Praze.\n18421.české představení divadelní v Stogrově\ndomě (v Růž. ulici) v Praze.\n„ 1842 * Jos. Paleček, výt. bas. — v Jestřábí Lhotě.\n29. „ 1827 1. vystoupení Jindř. Sonntagovy v úloze\n„Donny Anny\" v Mozartově „Don Juanua —\nv Berlíně.\n30. „ 1785* Hynek Katzer, sklad. — ve Velkém Ouříně.\n1. října 1808 * Ed. Sobolevský, sklad, polský —v Královci.\n1848 vyšlo I. číslo hud. časopisu „Cecilie\" re-\ndakcí J. Krejčího.\n2. „ 1756 *Frant. Tůma, sklad. — v Kostelci n. Orlicí.\n„ „ 1794 *J os. Javůrek, profesor na konservatoři Var-\nšavské (učitel Chopinův) — v Benešově (v Be-\nrounsku.)\n1808 * Jindř. Panofka, housl. a sklad. — ve Vratislavi.\n— ' v\n\nHudba v XI., XII. a XIII. století.\n(Dle Coussemakera „histoire de ĺharmonie au moyen age\" —\n\"Sriptores de musica medii aevi\" a „ĺart harmonique aux XII. et\nXIII. siéclesa.)\n(PokračováDÍ.)\nCoussemakerova tři díla, o nichžto jsme se\nv prvním svém článku zmínili, jsou a zůstanou snad\nještě dlouho jediným vodítkem pro každého, kdož\nse chce odvážit v hudební labyrint středověku. Díky\npíli Coussemakera nestojíme zde však více na půdě\nzcela cizí, i můžeme se již beze vši obtíže oriento-\nvati. Chceme-li poznati jediným přehledem, jaký\nučiněn jest pokrok v oboru tom během posledních let,\ntož dostačí, uvedeme-li si na paměť, co napsat bel-\ngický historik Fétis roku 1835 o tomto předmětu\nv předmluvě, kterouž předeslal velikému svému dílu\n„Biographie universelle des musiciens.\"\nDosti dlouho také již minula doba, kde zaslou-\nžilý badatel hudební, dvorni rada Kiesewetter, nazval\nXII. století věkem bezejmenným, ba můžeme tvrditi,\nže primitivní tuto dobu vývinu hudebního umění\nznáme nyní lépe, než tu, která ji bezprostředně\nnásledovala.\nNežli se objevily Conssemakerovy spisy, nevě-\nděli jsme o dlouhé době, sahající od Gruidona z Arezza\naž ku Frankovi Kolínskému (1000—1200) skoro\nniěeho a přec jest to doba pro dějiny hudby, ba\npro všeobecný vývin kulturní veledůležitá; neboť po\nroku 1000., po jebožto hrůzách zase se probudilo\nkřesťanstvo k novému vědomí, s úžasem v sobě\nještě pozorujíc mohutnou sílu životní, pocítilo člo-\nvěčenstvo, že opět nově omládlo. Umění, literatura,\npodnikavosť v míře netušené vznikají. Francouzský\njazyk pěje své první poezie; gothické umění stavi-\ntelské staví první svá díla mistrovská po severní\nFrancii; normanští šlechticové táhnou do pole, aby\nvy dobili Anglii a položili základ francouzskému\nkrálovství v Itálii. V památné tyto doby spadá\nnejdůležitější a pro dálši vývin hudebního umění\nnejrozhodnější čin: vynález „discantu\", vícehlasé\nhudby mensurální a dle všeho vyšel k tomu první\npodnět z Francie. Dětského tohoto věku hudby\nchceme nyní v nejdůiežitějších jeho momentech se\ndotknouti.\nPrvní nám známý pokus vícehlasé skladby\nv světě křesťanském jest mensurální zpěv pro dva\nhlasy, které se pohybují v kvartách, kvintách a\noktávách, sem tam zdánlivě bez všeho pravidla také\njiných intervalů se dotýkajíce. Jest to tak zvané\n„organum\" Hucbalda, mnicha ze sv. Amandu\nv díecesi Tournay (875 po Kr.).\nKde však lze naleznouti pramen tohoto spůsobu\nharmonie? Dokázáno jest, že staří Řekové znali"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "306", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.2", "texte": "současné spojování tonů, třebaf jen v spůsobu prů-\nvodu instrumentálního, melodií brzo se přibližujícího,\nbrzo se vzdalujícího.*) Vícehlasého zpěvu, jak lze\nsouditi z různých dokladů, u nich nebylo užíváno.\nCo víme positivního o spůsobu užívání akordů u\nstarých Reků, dá se v několika slovech říci. V tak\nzvaném „tropos spondaikos\" **), spůsobu to nábo-\nženského hymnu v tónině dorické s průvodem decho-\nvých nástrojů (auloi), užíváno bylo několik dvou-\nhlasých souzvuků a zejména následujících:\n1(e 2fc 3|A 4|A s!d 6/e 71A\n\\a \\í Id \\e \\í )d lg\ntudiž kvinty, kvarty, velké sexty a velké sekundy;\nmimo to je známo, že průvod instrumentální nekráčeí\nse zpěvem souběžně notu za notou.***)\nHlavní rozdíl mezi starořeckou a moderní har-\nmonií spočívá v tom, že prvnější co podklad pro\nmelodii nebyla nevyhnutelně nutná. Jak se zdá,\nnestarali se první obce křesťanské hrubě o harmo-\nnickou část řeckých zpěvů, kterýchž pro bohoslužbu\nsvoji užily, z čehož sobě vzsvětliti lze, že tato část\nhudebního umění ze světa křesťanského poznenáhla\núplně se vytratila, f)\nAvšak třeba i praxe již dávno vymizela, tož\nse předce udržely theoretieké spisy řeckých\nhudebníků a latinských jich nástupců; spisy tyto\nnelze ovšem považovati co nauky o harmonii (po-\ndobné knihy není v hudební Pteratuře starého věku),\nobsahují však mnoho, co se přímo vztahuje k otáz-\nkám harmonickým, jako na pí\\ rozdělování harmo-\nnických intervalů na symfonie a diafonie. V sym-\nfonickém intervalu spojí se, dle definice starých,\noba zvuky spůsobem takovým, že tvoří pro ucho\ndokonalou jednotu (oktava, kvinta a kvarta), v dia-\nfonickém intervalu však se nespojí, nýbrž zřetelně\nse od sebe dělí a liší.\nNěkteří pojali tuto definici zcela chybně a tvr-\ndili, že Rekové užívali pouze oktávy, kvinty a kvarty\nve své harmonii i připouštěli jedině tyto intervaly;\nosudné to nedorozumění, které po celý středověk\nnesmírně vadilo vývinu umění hudebního a jehož\nneblahý vliv až podnes lze stopovali v některých\nspisech theoretických.\nZa doby Guidona Arretynského, celé století po\nHucbaldovi, nalézáme umění harmonie ještě v tom-\ntéž stadium primitivním; padesáte let později však\npozorovati lze již podstatný pokrok. Spisovatel Jean\nCotton prohlašuje ovšem ještě kvartu a kvintu co\nkonsonance privilegované, avšak nevystupují více\nv přímém, nepřetržitém postupu ; dobrý účinek proti-\npohybu nalézá vždy většího uznání; Hucbaldovo\n„organum4' definitivně jest odloženo.\nPrimitivní tato harmonie, jak jsme ji právé\nv povšechném jejím rysu byli poznali, neohlížela se\npranic po rythmu. Ryla pouze neohrabaným kontra-\npunktem k melodii římského zpěvu církevního, kte-\n\n*) Vincent, Wagener a Westphal odstranili poslední\npochybnosti v této příčině.\n**) Molová to tónina bez vodícího tonu s zakončením zpěvu\nna dominantě, jako některé zpě\\ / 111. a IV. církevního\ntonu gregorianského, na př, „Exuitet jam angelica turba\".\nViz Westphal: „Dějiny hudby staré a středověké\"\nI. str. 100 a násled.\nf) Umění křesťanské vzalo pouze pí 7otní elementy z hudby\nstarořecké. Stojíť k umění starého klasického věku asi\nv tomtéž poměru jako nový zákon sv. k mluvě Demo-\nsthenesově.\n\nFEUILLETON.\n\nO vodopádech.\nSděluje Dr, Kliebert.\nLaskavý čtenář se snad táže, s jakým as právem\nchci mluviti v těchto listech o přírodním úkazu, na\nprvní pohled nikterak s naším uměním nesouvisícím.\nA přec chovají vodopády i pro hudebníka cosi zají-\nmavého.\nNelekejž se nikdo, že snad chci vypravoati o\nvodopádech, které nám moderní umění strojníků\nv jistých operách na jevišti předvádí a které vždy\nstojí v opačném matematickém poměru k hudbě při\ntom zaznívající čím větší vodopád, tím hůře se\nvyjjmá übohá v hlomozu vody tonoucí hudba. Mimo\ntohoto poměru takových vodopádů k hudbě mohou\nvšak tyto míti i ještě přímějšího vlivu na hudebníky,\njak se to stalo v malém severu německém městě,\nkde při provozování Meyerbeerovy „Dinory\" něja-\nkou náhodou pukla nádržka, do které pan mašinista\nnechal spadat své lesní prameny, načež bouřlivě\nklokotající proudy tekouce přes jeviště krásným\nobloukem se vlévaly do orkestru na záda polekaných\nhudebníků, kteří takto nenadále seděli uprostřed\nnového, ještě zajímavějšího vodopádu. Yeselé to\nintermezzo se svým přirozeným humorem líbilo se\nprý obecenstvu lip, než namnoze nepřirozená hudba\nMeyerbeerova.\nVodopády, o kterých zde chci mluvit, jsou sku-\ntečné vodopády, jak se nám objevují v přírodě, jichž\nhudby se týkající vlastnost pozůstává v tom, že\nv hlomozu, který povstává nárazem padající vody na\nkameny neb na vodu samou, dají se pozorovat sku-\ntečně nejen jednotlivé tony ale i úplné akordy.\nUpozornil mne na úkaz ten profesor Heim v Cury-\nchu, který věc tu velmi zevrubně Fkoumal a mnoho\nvodopádů ve Švýcarech navštívil, by určil jednotlivé\nakordy, které rozličnou výškou pádu a množstvím\npadající vody povstávají. A hle, všude nalezl ten-\ntýž trojzvuk, který buď silněji neb slaběji od ostat-\nního hlomozu se lišil, byl to trojzvuk c e g.\nTrojzvuk ten však není slyšet ihned, překáží\ntomu jakési hlubší bruml mí a teprvé po delším\nnaslouchání objeví se nám hlubší ten ton co Fy spodní\nto dominanta, na které spočívá trojzvuk c e g.\nPokusil jsem se xíkaz ten si vyložit následovně:\nZe při stejnoměrném nárazu padající vody na\nvzduch, kameny neb na hladinu vody určitý ton se\nsvými vedlejšími, parciálními tony se vyluzuje, o tom*"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "307", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.3", "texte": "réž přísně notu za notou následovala. Na počátku\nXII. století však potkáváme se zcela novým spůso-\nbera spojování současných, v rythmickém a melodic-\nkém ohledu se různicích zpěvů, s tak zvaným dis-\ncantus-em (déchant). Spůsobu toho užívalo se\nz prvopočátku pouze pro dva hlasy, jak naznačuje\ntaké již název dis-cantus, dvojzpěv; první hlas měl\nnějaké dané thema (cantus prius factus), vzaté bud\nz římského zpěvu církevního neb ze zpěvu lidu\naneb vynalezené skladatelem, kdežto druhý hlas\nzpíval melodii thematu prvnějšímu přispůsobenou\ndiscant. Dané thema bylo vždy hlubším hlasem a na-\nzývali je tenor. Karakteristickou známkou discan-\ntusu, kterouž se také určitě různí od spomenutého\nsvrchu „organum\", jest veliká váha, kteráž přiklá-\ndána byla příspůsobené melodií. Tenor jest jaksi\njen základem harmonickým, na němž skladatel mohl\nbudovati výtvory své fantasie.\nNauka o harmonii, až potud vždy jen kolísavá\na nejasná, během této periody taktéž učinila valný\nkrok ku předu. Ukazuje se vždy větší shoda, po-\nvažovali tercie za konsonance bez ohledu na\nobražení konservativců; srksty zůstaly však jako\ndříve vyloučeny. Bezejmenný jeden spisovatel*) píše\nv příčině té následovně: „Někteří považují tercie\nza disonance; nejvýteěnější však harmonikové, zej- -\nména v některých krajinách Anglie, mají je za do-\nkonalé konsonance; seksta, sprostá a nudná to diso-\nnance (!) (vilis sive tediosa) dobře účinkuje před\noktávou. Někteří skladatelé mají v tom zvláštní\nzalíbení, užiti tento interval několikráte před dokona-\nlou konsonancí a zakládají si na p isážích podobných :\n„Avšak\", dokládá autor naivně, „pro obyčejné\nlidi je to na pováženou, takto psáti.\"\nV vypočítávání a klasifikování disonancí různí\nse theoretikové XII. století v míře nemalé; vesměs\nvšak shodují se vtom, že malou sekstu čítají knej-\npříkřejším disonancím. Hledíme-li, minouce vedlejší\nstadia dotčené periody, k Franc onov i, zástupci\nnejvětšího pokroku uměleckého, tož můžeme hlavní\nzásady harmonie v stručnosti takto vyslovili *): Do-\nkonalé konsonance: jednozvuk, oktáva, kvinta a\nkvarta; nedokonalé aneb nahodilé relativní konso-\nnance: velká a malá tercie, veliká seksta. Disonance :\nobě sekundy, tritonus, malá seksta, obě septimy.\nNejhlavnější pak pravidla jsou tato: 1. začíti a skon-\nčili se musi s dokonalou konsonancí, 2. nedokonalé\nkonsonance lze užiti před dokonalou konsonancí,\n3. protipohybu sluší dáti přednost před pohybem\nstejnoběžným, 4. velké noty (dlouhého trvání) musí býti\nkonsonance a sice dokonalé, malé (kratšího trváni) mo-\nhou býti také disonance aneb nedokonalé konsonance.\nZ toho vidno, že tato základní pravidla se ne-\nliší podstatně od pravidel, jaké nalezáme v moder-\nních naukách o kontrapunktu. Jinak zase neznámý\njest ještě zákaz postupu dvou dokonalých konso-\nnancí; taktéž ještě není v době té nějakého pravidla,\npokud se týče not průchodních aneb průtahů, kteráž\nvůbec náležejí teprv době pozdější. (Dokončení.)\n\n*) Scriptores str. 358.\n\nse nedá pochybovali, ton ten jest ono F} které lze\nNtím jasněji slyšeti, čím pravidelněji a bez velikých\npřekážek vodní sloup shůry padá. Při velikých\nvodopádech, kde větší množství vody náhle spada,\njest slyšeti pouze ono F co hluboké dunění. Rovněž\ntak slyšíme v dálce pouze ono F bez trojzvuku\nc e g, který nám však zase při menších vodopádech\njasněji zaznívá. Vedlejší tony toho F jsou: cfaesg\natd., které na klavíru neb harmoniu při uhození\ntonu F snadno uslyšíme.\nZ těchto vedlejších tonů slyší naše ucho nej-\nsnadněji kvintu, tedy c. Myslime-li si, že mimo\nhlavní sloupec spadá též více menších sloupců,\nz nichž některý stojí k hlavnímu sloupci asi v po-\nměru 1:3, obdržíme mimo ono hlavní F též\nton c s vedlejšími tony g c e atd. Máme zde g\n(co kvintu trojzvuku c e g) již dvakráte zastoupené\na podobně se nám objeví i tercie e sesílena něko-\nlika vedlejšími tony. Přibeřem-li k tomu ještě kom-\nbinační tony, které dle Helmholtzovy nauky součas-\nným zněním dvou tonů povstávají a z nich obzvláště\ntak zvané sumační tony, kde na př. znějící c g\n(2 : 3) vyluzuje též e (2 + 3 5), tu sobě snadno\nvysvětlíme ono znění akordu c e g nad původním\ntonem F. Že padající voda však právě nám udává\nton F, to snad závisí na fysikát ní podstatě vody,\no cem by nás teprvé odborné pokusy mohly poučili.\n/\nNáhled profesora Heima, žeby ono c bylo hlav-\nním tonem a že snad z úkazu, že voda nám udává\nc co původní ton, i lidé se naučili považovat tóninu\nC co základ celeho hudebního systému, nevyhovuje\nmi nikterak, neb jakkoliv rád uznávám, že v hudbě\nnašich dnů mnoho vodnatelného se nalézá, přec ne-\nvěřím, že by základ našeho systému pocházel z na-\nhodilého poznání některého tonu všumění a kloko-\ntání vody. Náhledu mému zdá se též dosvědčovati,\nže tercii v akordu c e g je nejslaběji slyšet, ba\nněkdy že i docela chybí; překáží tu zajisté tomuto e\nparciální ton es, který zní s původním F, tak že\núčinek tohoto e je bud slabý neb se zcela ničí.\nPři rozličných vodopádech nalézáme však též\nrozličné polohy akordu c egy ba i rozličné oktávy.\nTak ujišťuje Heirn, že při vodopádu přicházejícího\nz Grlarisského ledovce slyšel dokonce třikrát čárko-\nvané c co nejvyšší ton nad šuměním hlubokého F\nve veliké oktávě. Nevím, zdali to však nebyl klam,\nneb tak vysoké tony mají vždy velmi určitý ostrý\ntvar, čím se právě liší od hlubokých velmi povšechně\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.4", "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Komik Albín Svoboda, jenž v loňské saisoně\nbyl řiditelera nešťastné opery vídeňské, jest engažo-\nván pro letošní dobu na Karlově divadle řiditelem\nJaunerem, jenž jej poprvé vystoupiti nechá v nové\noperetě „Giroflé-Girofla\" od Lecocq-a.\n** „Der Schivedenseeu, romantická opera ve\n3 jednáních od Roberta Emmericha, jež ve\nVýmaru iv Štětině s dobrým výsledkem byla pro-\nvedena, vyšla nyní v úplném výtahu klavírním\ns tekstem (cena 10 tolarů) u André-a v Offenbachu.\n** Pan Václavíky mladistvý baryton při drážďan-\nské dvorní opeře, přijal engagement v Dortmundu.\n** Car ruský udělil řiditeli dvorní opery vídeň-\nské rytíři Her bekovi komandérský kříž řádu sv.\nStanislava.\n** „Walkúre7u hudební drama ve 3 jednáních,\nto díl k velkolepému cyklu her „Nibelungův\nprsten\" od R. Wagnera, vyšlo v těchto dnech\ninstrumentovane v úplné partituře u firmy „B. Schott\na synové\" v Mohuči.\n„Giroflé-Girofla\", komická opera od Lecocq-a\nvyšla v klavírním výtahu s německým a francouz-\nským tekstem (za 3 tol. 10 n. gr.) u LitoJfřa v Brun-\nšviku.\n** V Americe zmocnila se skoro všech mladých\nlidí taková „zpěvavá horečka\", že se jich (dle „Sig-\nnále\") přes 200 kusů nyní do Milána odebralo, aby\ntam studovali lyrické partie.\n** Disma Fumagalli napsal novou operu „Ludo-\nvico XI\", jež v době karnevalu na jevišti divadla\nPergola ve Florencii provedena býti má.\n** Umělcův osud. Uherský úřední list uveřej-\nňuje vypsání konkursu na jmění známého houslisty\nEduarda Řemenyiho. Dle všeho mu tedy četné\njeho umělecké cesty mnoho nevynášely.\n** Koncerty v lipském Gevandhausu započnou\nv prvních dnech říjnových. Na počátku vystoupí\npianista Ha 11 é z Londýna a houslistka pí.Norman-\nNerudová.\n** Sbírka cikánských písní. V Anglii zabývají\nse nyní mnozí učení specialisté sbíráním písní a\nbalad anglických cikánů. Sbírka ta v původní řeči\ncikánské bude co nejspíše spolu s metrickým pře-\nkladem v anglicině uveřejněna a slibuje mnoho\ninteresantních jednotlivostí. Pokus tento se sbíráním\nzvláštních těch písní jest vší chvály hoden. Kdyby\nse to provésti mohlo, aby i písně ostatních cikánů\na sice z krajin německých, uherských, španělských,\nruských atd. sebrány byly v jednu velkou sbírku,\npak by zajisté byl velký krok ku poznání tohoto\npodivuhodného národa ku předu učiněn.\n** Cantos espannoles, colleccion de aires nacio-\nnales y populares formada é ilustrada con notas\nesplicativas y biograficas por Don Eduardo Oco n,\nMalaga, anno de 1874. Sbírka tato španělských\nvlasteneckých i národních písní se španělským a\nněmeckým tekstem od Oco na vyznamenává se pře-\nkrásnou zevnější úpravou, obsahuje asi 30 španěl-\nských písní a tanců s průvodem piana. Vydavatel\ndal tisknouti sbírku na své vlastní útraty a rozšiřuje\nji sám. U firmy „P. J. Tonger\" v Kolíně n. R.\njest na skladě.\n\nzaznívajících a tak určitých ostrých tonů ucho mé\nz vody nikdy ještě neslyšelo.\nNemohu opomenout zmíniti se též o velmi pěk-\nném příkladu, použití této přírodní harmonie v jed-\nnom z mistrovských děl Beethovena. Líčí totiž\nBeethoven v 4. sadě své pastorální symphonie bouři,\nslyšíme tu burácení vichru a ostatní hlomoz rozjitřené\npřírody v překrásné této tonomalbě, až se pozne-\nnáhlu bouře utiší, divoké kvintoly kontrabasů se\npromění v klidnější šestnáctiny, nad kterými sestu-\npují ve volném pohybu hoboje a housle, až i ty\numlknou a flétna jako klidný větérek v krátkých\nosminách si poskakuje tvoříc přechod k poslední\nvětě: „prozpěvování pastýřů\" (allegretto 6/s). K po-\nslednímu C flétny připojí se tu violy s vydrženou\nkvintou c g, nad kterou po 4 takty klarinetty se\nvesele pohybují v intervallech trojzvuku c e g,\naž tu v pátém taktu náhle přistoupí violoncella\ns vydrženou kvintou F c, a k tomu corni opakují\nintervally g c c. Máme tu harmonii Fceg (však\nbez tercie), která teprve po opětných 4 taktech se\nrozluští v čisté /\"-dur. Místo toto jest velmi nápadné\nas udivením vrtěl nad ním starý ředitel pražské\nkonservatoře Dionys Weber hlavou. Slyšíme tu jaksi\nšumění po bouři rozvodněného potoku Grinzingského\n(blíže Vídně), kde jak známo Beethoven se tak rád\nzdržoval.\nDalo by se uvést mnoho míst, kde skladatelově\nšumění neb proudění vody podobnou harmonií vy-\nznačit se snažili. Chci ku konci poukázat pouze\nk jednomu, jest to v „Tristanu\" od R. Wagnera.\nKdyž na začátku druhého jednání komonstvo krále\nMarkeho se bylo vydalo na hon, naslouchá Isolda\nvždy více se vzdalujícím lesním rohům, by mohla\ndátí Tristanovi znamení, že nehrozí jim více žádného\nnebezpečí. Brangena, průvodkyně ísoldy, napomíná\nji, by nedůvěřovala vzdálení se honců. Isolda však\nneslyší více zvuk rohů, jen tiché šumění, které nad\nmíru krásným spůsobem tremolující dušené housle\nvzdáleným zvukům rohů odejmuly. Isolda pěje:\n„Nezní tak libě rohů zvuk, jest to praménků klidně\nse vinoucí vlnka\" a tu zavzní nad dlouhotáhlým\nAs v basech trojzvuk es ges b v houslích a klari-\nnettech (k čemuž pak přistoupí c ve violách, tvo-\nříce akord nonový). Máme zde opět trojzvuk —-\nač zde mollový s podloženou spodní dominantou.\nHluboké toto As po 13 taktů (jako při šumící vodě\nhluboké F) zůstane nezměněné a celé to místo ná-\npodobí překrásně libé šuměni klokotajícího potůčku."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "309", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.5", "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Skladatel Antonín Dvořák složil opět nový\nšmytcový kvartet a přistupuje právě k jednoaktové\nzpěvohře komické „Tvrdé palice\", jejížto rozmar-\nné libreto pochází z péra dr. J. Štolby.\n* SI. Olga Černých, známá pražskému obecenstvu\nzejména z některých koncertů, v nichžto vždy přízně\nnalezla, vystoupila minulé pondělí poprvé na jevišti\nv Vratislavi v úloze „Markétky\" i došla hojného\núspěchu.\n* Karel Záhorský, chvalně známý skladatel\npísní českých uveřejnil tiskem p. Em. Starého a\nspoí, v Praze, „tři písně pro domácnost\". První\nz nich „Drátenická\", na slova Jablonského jest\npsána pro tenor, druhá „Na Helenku\" pro bas a\ntřetí „U kolébky\" pro alt vesměs v lehkém prů-\nhledném stylu, na němž chválíme především lahodu\nmelodické fráze. Ze při těchto zmíněných tekstech\nnemůže nikdo činiti nároky snad na hlubší invenci\na významnější karakteristiku, jest pochopitelno. Na-\ndějný skladatel zajisté budoucně sáhne k tekstům,\njež rozmanitější poetickou náladou svou jej též\nk originelnějším tvarům hudebním přivedou. Jisto\njest, že pokud se týče volby předmětů básnických\nskladatel má býti velmi přísně vyběračným. Ostatně,\njak již praveno, pro lahodný melos, pro snadnou,\nkaždému i méně routinovanému zpěváku přístupnou\nformu odporučujeme Záhorského „písně pro do-\nmácnost\" přízni českého obecenstva.\n* Josef Paukner, známý skladatel zejména scen\nkomických, jenž hudebním svým humorem mnohou\npříjemnou chvíli milovníkům merend a zábav maso-\npustních spůsobil, opustil v těchto dnech Prahu na\ndobro, odebrav se za svým novým povoláním co\nsbormistr do Chemnice v Sasku.\nv\n* Slavnost odhalení Žižkova pomníku u Přibyslavi\nbyla celkem sedmi zpěváckými spolky obeslána.\nIJkaz tento jest ovšem nejvěrnéjší illustrací úpadku\nnynějšího českého života hudebního vůbec a skles-\nlosti a vyžilosti naších pěveckých jednot zvlášt.\nSmutný tento dojem zvýšuje nad to ještě ona okol-\nnost, že mateřská pěvecká jednota královského hlav-\nního města Prahy „Hlahol\" na slavnosti vůbec ne-\nbyla ani zastoupena. Jak známo, sestává spolek ten\npo většině z omladiny studujících vysokých škol\npražských, poněvadž tito tráví nynější dobu prázdnin\nmimo Prahu, nebyl výbor s to, aby slušný počet\núdův pro sbor slavnostní sestavil. Budiž to důraz-\nným pokynutím všem zajisté o dobro celého spolku\nvelmi zasloužilým a o rozkvět jeho péčujícím mužům,\nkteří v čele jeho stojí, aby starost měli o konsoli-\ndování stálého jádra spolkového sestávajících\nz členů v Praze usedlých, stálých. Jen tím možno\nmimo jiné též neskonale vyšího stupně v umělec-\nkých výkonech dosáhnouti. Když shledalo sedmero\níednot u Přibyslavi se sešlých, že tu „zpěvný\" národ\nčeský při tak veleznámé slavnosti nejprvnějšího reka\nnašeho zastoupen jest ze strany spolků zpěváckých\ntak veleskromně, usnesli se na tom, že samostatně\nco sbor pěvecký raději ani nevystoupí a že úplně\nupustí od provedení programu určeného. Před od-\nhalením pomníku zahrála hudba chorál; po odhalení\npak zapělo celé shromáždění oblíbené „Hej Slované\"\na „Kde domov můj !\"\n* Rekviem uspořádali dne 16. t. m.v týnském\nchrámu páně přátelé a ctitelé zesnulého J. V. Susa-\nni an na, řiditele tiskárny p. Klaudy-ho a v zdejších\nkruzích všestraně činného a veleoblíbeného pěvce,\nspolučlena salonního okteta. Provozováno bylo při\ntéto příležitosti první Horákovo rekviem vedením\nřiditele Jsůru p. Kavá na.\n* Česká zpěvohra byla dnem 24. t. m, pro sai-\nsonu podzimní v Novoměstském divadle Pendlovou\nnově přepracovanou „Lejlou\" slavnostně otevřena.\nSpráva divadla českého zasluhuje veškerou pochvalu\nse strany naší za to, že podala hned na počátku\nsaisony obecenstvu všestranně uznané umělecké\ndílo domácího skladatele, jež v pravdě působivé\nsvém novém rouše úchvatný dojem zdařilé novinky.\nNemenších zásluh si získal o dokonalé, v každém\nohledu vzorné nastudování a provedení zmíněné\nzpěvohry p. kapelník Cech st., jenž dirigoval po\ncelý večer nejen s pečlivostí uznání hodnou, nýbrž\ni s vřelým nadšením pro dobrou věc. Statečná vytr-\nvalost při provedení tohoto svou délkou pro každou\nvýkonnou sílu nemálo choulostivého díla pětiaktového\njakož i patrné nadšení, v němž až na konec vytrvali\nnejen sólisté nýbrž i sbory a především junácký\norkestr to vše zasluhuje nejvyššího uznání, jehož\nse nejen všem účinkujícím, nýbrž i samému sklada-\nteli, jenž byl po dvakráte rozjařeným obecenstvem\nvolán, v plné míře dostalo. Operu uvedl ve scénu\nvelmi obratně režisér p. Ch val o vský, kostumy\nvěrně historicky provedl se zdarem garderobiér\np. Vydra. Podrobnější rozbor celého díla, jakož\ni referát o jednotlivých výkonech ponecháváme si\npro příští číslo listu našeho. X.\n* Z Plzně. Výtečný pianista p. ze Slavkov-\nských uspořádá v neděli dne 27. t. m. koncert\nv zdejším divadle za spoluúčinkování některých\nzdejších sil hudebních.\n* Z Karlina. Chvalně známý houslista a osvěd-\nčený učitel hudby p. Jozef Jandovský otevřel\nzde hudební školu, v nížto vyučovati se bude\nvšem šmytcovým nástrojům, pianu i har-\nmoniu a theorii hudební. Ústavu tomu získán\njest také výtečný umělec na harfu p. Karel\nJirmus, jenž svého zdokonalení v Londýně nabyl.\n* Z Pacova. (Pův. dop.) Naše město jest v po-\nměru k ostatnímu okolí velmi přístupno živlu hu-\ndebnímu. Tomu nasvědčují časté produkce hudební,\nv nichž setkáváme se s programy vždy s jemnou\nmyslí volenými. Jádro zdejších hudebních sil spo-\nčívá v obou pěveckých jednotách: „Libuši\" a „Cechu\",\nz nichž prvně jmenovaná se honosí skvělou řadou\nzdárně secvičených dámských sil, druhá pak vládne\nslušným počtem svěžích hlasů mužských. Za těchto\npoměrův nabývají ovšem produkce poutavé rozma-\nnitosti, pakliže se v jednotlivých číslech sbory jme-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.6", "texte": "nované bud střídají, či v jednosvorném spojení co\nsbor smíšený se stupňovaným důrazem vystupují.\nPodobnými výsledky možno jen tam ke vykázati,\nkde vůdcovství v hudebním ohledu jest svěřeno\nrukoum zkušeným, obratným a svědomitým, v na-\ncvičení skladeb ku provozování určených. O našem\nřiditeli hudby, panu Fišerovi, možno v každém\nohledu jen plnou chválu vyslovili; neboí muž ten\nse vyznamenává nejen naznačenými vlastnostmi\nměrou svrchovanou, nýbrž i hlavně tím, že umí\nv pěveckých řadách co všestranně vzdělaný hudeb-\nník vzbudili ono pravé nadšení pro skladby provo-\nzované, čímž se stává, že zpívá každý jednotlivec,\nne jak to bohužel často na venkově vídáme, pouze\nmechanicky, bez vroucnější myšlénky, nýbrž s chutí\na z plna srdce. Jen to, co ze srdce pro zpěv nad-\nšeného vychází, dotkne se úchvatně srdcí poslu-\nchačstva, jen tímto duchem oživené produkce pů-\nsobí na každého neodolatelnou silou magne-\ntického flhrda, jež co vlastní arcanum hudební\nv příjemné rozechvění přivádí mysle veškerého obe-\ncenstva. Dojem takovéto oduševněné přednášky jest\novšem neodolatelný; i jisto jest, že řiditel, jenž\npodobným uměním vládne nad sobě svěřenými sbory,\nv nejvalnější míře přispívá k zušlechtění myslí\nvšeho obecenstva; proto slušno, abychom v první\nřadě povinný vzdali dík zdejšímu řiditeli hu-\ndebnímu, p. Fišerovi za skvělé jeho zásluhy, jež\nzískal si o veškerý ten hudební život v městě\nnašem, i přejeme ve prospěch dobré věci obecenstvu\nzdejšímu, aby tak statečné síle umělecké iv dálší\nbudoucnosti se těšiti mohlo. Zvláště příjemnou\nchvíli zažili jsme v koncertě, dne 2. srpna odbýva-\nném, kde přednesly jmenované jednoty pěvecké za\npečlivého řízení pana řid ele Fišera sbory: „Má\notčina\" a „Umlklo stromů šumem\". Vše bylo po-\ndáno s nej větší jistotou as dokonalou precizitou.\nŽivějšího než kdy jindy interesu vzbudilo v obe-\ncenstvu zdejším při této produkci vystoupení známe\nVám slečny B í i k o vy , která v těch dnech po-\nhostinsku zpívala jak v Táboře, tak iv okolních\nměstech a na této své umělecké zabloudila\ni k nám. Zpívala zde vyňatky z „Carostřelce\"\na „Lukrecie\", pak Paladilhe-ho „Mandolinatu\" a\nznámou píseň „Modré oči\". Její porouchaný\nhlas i způsob přednášky zpěvních piec znáte z Prahy\npříliš dobře, pročež zbytečno by bylo, abych se\nsiřeji o slečně té rozepisoval. Vyslovuji pouze\nzdáni své v ten smysl, že nepříjemná ostrost hla3U\njejího beře původ i počátek svůj z patrné jakési\nchoroby svazů hlasových a vůbec celého orgánu\nzpěvního. Ostatně zacházela slečna s hlasem co\nmožná opatrně a celkem se dosti líbila. Nemůžeme\njí však odpustiti, že po českých krajích dělá otře-\npaným, prázdným, vlašským operám propagandu ;\ncož nezná slečna opery našich domácích sklada-\ntelův? Jisto jest, že by bylo obecenstvo za vy-\nňatky z oper českých slečně daleko vděčnější.\nDne 27. září bude u nás odbývána hospodářská\nvýstava, při kteréžto vhodné příležitosti uspořádána\nbude opětně hudební akademie s velmi zajímavým\nprogramem. Jednoty „Libuše\" a „Cech\" přednesou\nmezi jiným překrásný obraz hudební: Baziniho\n„Křižáci na moři\" dle Bendi ov a upravení. Mimo\nto přislíbila své spoluúčinkování na slovo vzatá\npěvkyně, pí. Marie Ctiborova z Králové Hradce,\njež lahodně melodickým hlasem svým i cituplným\npřednesem písní, zejména u obecenstva besedy Králové-\nhradecké nejvřelejším sympathiím se těší.\n\n— O —\n\n* Uprázdněné místo sbormistra „čitalnice\" v Lublani,\ns nímžto zároveň spojeno jest místo kapel-\nníka tamější dramatickéjednoty slovenské,\nbude obsazeno i přijímá dotýčnó žádosti s doklady\nspůsobilosti opatřené, výbor dramatické jednoty\nslovenské až do konce září b. r. Služné obnáší\nročně 600 zl., mimo to vyhražena jsou sbormkiru\ndvě benefiční představení.\n\nSmĕs.\n\nBibliografie.\nBell&sis, Ed. Cherubíni Memorials iUu-\nstrative of his lífe v Londýně u Burnsa. Mk.\n12.60 k.\nBeilermann, Jindř. Franconis de Colonia artis\ncantus rnensurabilis caput XI. de discantu et ejus\nspeciebus. V Berlíně u Weidmanna.\nCarozzi, prof. Enrico Michale Grlinka\nAppunti critico biografici. - V Miláně u Grolir.\nL. 0.50.\nCo u tele au Discours sur la musique v Pa-\nříži u Parenta.\nDespois, Eugóne -—Le théátre frangais sous Louis\nXIV. V Paříži, Hachette et Co. 3 fr. 50 c.\nEngel, Gr. Die Kousonanten der doutschen\nSprache. Erster theoret. Theil. Ein Beitrag zur\nL.ehre von der Gresangs- und Redekun3t. V Ber-\nlíně u C. A. Challiera, 2 marky. 11. prakt.\nTheil. Konsonantentabellen fur die deutsche Sprae ie\nzum Debrauch beim Gresangs- und Deklamations-\nstudium. M. 1.50.\nF o lega t ti, Ereole Storia del violino e d^1'\narchetto v Bologni, Fava e Garagni. L.1.\nMoric Hauptmann. >?Die Nátur der Harmo-\nnik und Metrik.\" Výtečná ta kniha nedávno\nzesnulého slavného theoretika vyšla v druhem\nvydání.\nKohler. L. Fiihrer durch den Olavierunterricht.\n' v\nV. rozmnož, vydání. V Lipsku u Šuberta a spoL\nMk. 1.40.\nKolberg, O. Krakoviaki i mazurki z okolic\nKrakova. V Krakově. Mk. 3."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "311", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.7", "texte": "Meinardus, Ludvík Ein Jugendleben. 11. svaz.\nKreuz- und Querzůge. Vor Anker. V Gothě\nu Fr. A. Pethesa. Mk. 7.20.\nPotulov, N. Příruční kniha k naučení se sta-\nrého církevního zpěvu pravoslavné církve. (V ru-\nském jaz.) V Moskvě.\nReichelt, G. Gesangslehre und Gesangsunter-\nricht der Volksschulen. 2 svazky. V Lipsku\nu Breitkopfa a Hártla. Mk. 2.25.\nRiemann, dr. Hugo. Musikal. Logik. Haupt-\nzůge der physiolog. und psycholog. Begrůndung\nunseres Musiksystems. V Lipsku u Kahnta.\nMk. 1.50.\nS ch r o d er, H. „Dm erste Anregung des Musik-\nsinnes.\" Brožurka ta probírá důležitou úlohu,\njakým spůsobem by se již záhy u dětí láska\ni smysl pro hudbu buditi daly. Upřímně míněná ta\nslova jsou věnována „pečlivým matkám i učitel-\nkám v dětských zahrádkách.\"\nSch aster, dr. Jindř. M. Robert Franz.\nV Lipsku u Leuckarta. Mk. 0.50.\nStephen, Fel. Die heutige Clavierliteratur.\nEin Wort fůr den Dilettanten. V Oelsu u Grůne-\nbergra. Mk. 0.25.\nWasiliewski, Joz. Vil. Die Violině im XVII.\nJahrh. und die Anfánge der instrum. Composition.\nV Bonnu, Max Cohen et Sohn. Mk. 2.(S mno-\nhými příloh. hud.)\nHaydnova besídka.\nNedaleko Eisenstadtu (v Uhrách) nalézá se ještě\npodnes malá zahradní besídka, jež byla za onoho\nčasu majetkem slovutného mistra Josefa Haydna.\nNyní jest téměř úplně břečfanem hustým ovinuta,\na zahražena košatými stromy ovocnými. Tento dře-\nvěný domeček i se zahrádkou jest nyní majetkem\npoctivého m'stra obuvnického, kdežto dříve často\nv nitru svém slavného mistra tónů hostil. Celé za-\nřízení tohoto letního, velmi skromného domku zále-\nželo dříve z malého klavíru, psacího stolku, z rá-\nkosu pleteně pohovky a dvou podobných židlí.\nStěny byly pokryty místo tapet rozličnými makula-\nlaturami, cáry z partitur, skizzami notovými, něko-\nlika troj- a čtyrhlasími kánony a podobnou hudební\nmazaninou.\nTotoť bylo tedy „Tusculum\" mistra Haydna,\nv němž tento nej větší část svých nesmrtelných skla-\ndeb napsal!\nMuž sopranista.\nV berlínském národním divadle „Vallhalla\"\njak berlínský divadelní zpravodaj Ferd. Gumbert\npíše slyšeti možno každého večera podivuhodný\npěvecký fenomén. Pan Heywood, Amerikán, 25 roků\nstár, zpívá soprán. Poněvadž mne EL, píše dále\nGumbert, za příčinou studií pěveckých vyhledal,\nreferuji tedy co svědek. H. nepodává, jak jsme\nto často od komikův dříve od nápodobitele slavné\nzpěvačky Catalani Kirchnera, nyní od Treu-\nrnanna, Albína Svobody, nápodobitele slavné\nPatti —• slyšeli, burleskní imitaci ženského hlasu,\np. H. nám nepodává dělanou, nucenou ženskou\nfistulku, která u zmíněných komikův na delší chvíli\npůsobí dojem trapný, p. H. není též žádným kastra-\ntem; jeho orgán v obyčejné mluvě zní tirabrem\nsilně tenorovým.\nZvláštnost toho podivného úkazu spočívá jedno-\nduše v oné ovšem dosud nikdy se neobjevivší udá-\nlosti: že totiž soprán H.-ův ve věku chlapeckém\nnemudroval, nepřešel v mužský rejistřík (jeho\ntenorové tóny jsou drsné, prázdné), nýbrž zůstal\nstáti co soprán a zní nyní mohutně a beze všeho\nnamáhání od violinového hes pod liniemi až\nk vysokému A nad liniemi. Vše, co jsem mu sám\nve faísetu předzpěvoval, zní o oktávu níže, než to,\nco on po mně zpíval.\nTento vzácný dar p. H. byl od několika let\nv Americe, jak se samo sebou rozumí, hojně vy-\nužitkován, kdež p» H. vystoupil též co „Leonora\"\nv „Troubadouru\" a co „Vévodkyně z Gerolštejnu\"\nv kostumu ženském, rozumí se s velkým úspěchem.\nNyní se mu podařilo, vyplésti se z tamnějšíeh roz-\nličných závazkův a na radu tamnějšíeh hudebníkův\nvydal se do Německa, aby se pěvecky i hudebně\ndokonale vzdělal. Hudební sluch p. H. je výtečný;\ndivotvorný ten pěvec zpívá čistě, a chápe vše tech-\nnické s hravou lehkosti, tak že, udrží li se na dále\nhlas ten, doufati lze, že se p. Heywood může státí\nčasem bez odporu „dokonalou zpěvačkou.\"\nBolestný vzdech.\nO finančním výsledku, jejž měla v posledním\nměsíci v Clevelandu v Ohio odbývaná slavnost pě-\nvecká, podává následující bolestný vzdech, krátký\nsice, nicméně však dosti srozumitelný výkaz :\n„Zbav nás, Pane, vojny, moru,\nhladu a zpěváckých sborů!\"\nFlétna pravěká\na sice z tak zváné neolithické doby byla v jedné\nr. 1871 p. Piet tem odkryté jeskyni v Gourdanu\n(Haute Garoone) nalezena. Tatáž jest z hnátu zho-\ntovena a má dvě pečlivě pracované dírky. Jejím\nložiskem byla vrstva uhlí a popele, jež spolu též\nnástroje z kamene flintového či křesacího typu\nneolithického ohsahovala. (Aťhencieuui).\nSouboj v Bremách\nodbývaný před nedávnou dobou mezi tenoristou\ntamnějšího divadla a rakouským důstojníkem rytířem\nze Steinieů, chotěm na divadle bremském v době\nté engažované primadonny pí. Moserové, která\nnyní, jak známo, na pražském německém divadle\nco umělkyně první velikosti vyniká, —• souboj ten,\njenž zavdal se strany tenoristy podnět ku obžalobě\nna vojenský soud ve Vídni, došel v těchto dnech\nkonečného vyřízení.\nZmíněný tenorista urazil totiž v inserátu, v brem-\nských novinách uveřejněném, pěvkyni pí. Moserovrnu\ni chotě jejího, načež posledně jmenovaný, poněvadž"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "312", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18740926-01.1.8", "texte": "tenorista vyzvání ku souboji přijmouti váhal, s bičem\nv ruce si satisfakci zjednati chtěl a obnaženou pak\nšavlí se na odpůrce vrh!, když byl tento ku své\nobraně revolverem na důstojníka zamířil.\nPěvec si odnesl z horkého toho boje těžké po-\nranění na hlavě, jež však bylo bez dálších škod-\nných následků poraněného. Rozsudek poslední in-\nstance, jejž obžalovaný důstojník nyní obdržel, pro-\nhlašuje hejtmana ze Steiniců za vinna zločinu těž-\nkého poškození na těle, ukládá mu trest dvouměsíč-\nního žaláře a propouští jej z armády.\n(Sign.)"}]}