{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-10-03-01", "volume": "bmtnabd_1874-10-03_01", "ocr_sha256": "f5e5e3b0871cb587af650ee1a48bdf4e6d69554a6084339ef9755ea3f5bf5c26", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/10/03_01/bmtnabd_1874-10-03_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-03-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-03_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-10-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "313", "page_fin": "313", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "313", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1002, "texte": "Památné dni hudební.\n\n3. října 1727 * Emerich Vácsl. Petřík, výborný čellista —\nv Libochovicích.\n„ „ 1828 *Vold em ar Bargiel, skladatel v Berlíně.\n„ „ 1834 * Vilém Blodek, skladatel v Praze.\n„ „ 1866f Ondřej Leonhard, armádní kap. —ve Vídni.\n4. * „ 1771 j*Fr. A. Brixi, sklad, cíikevní v Praze.\n5. „ 17621.pr0v0z. Glucko vy zpěv.„Orfeus\" —ve Vídni.\n6. „ 1806*Vileir' a Schroder-Devrientová, slovutná\nzpěvačka v Hamburku.\n„ „ 1821*Jenny Lindo va, slovút. zpěv. v Stokholmě.\n7. „ 1786•}'Maria Gasparo Sacchini, op. sklad. v Paříži.\n„ „ 1803 * Bern. Moli que, housl. a sklad. v Norimberku.\n„ „ 1858 vyšlo I. číslo hud. Časopisu „Dalibor\" redakcí\nEm. MeliSe,\n8. „ 1820*Stanisl. Kontski, pian. a sklad. v Krakově.\n„ „ 1834f Adrien Fr. Boieldieu, op. sklad. v Jarcy\n(u Paříže).\n„ „ 18421. provoz. Lor tzinga v v zpěv. „Hans Sachs\"\nv Praze.\n„ „ 1865fJ. V. Ernst, housl, a sklad. v Nizze.\n9. „ 1814 * Giu s epp e Verdi, op. sklad.- v Koncole.\n„ „ 1825 fDimitr ij St. B o rtňans kij, sklad, ruský\nv Petrohradě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-03-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-03_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-10-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "313", "page_fin": "313", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.2.1.1", "titre_corps": "3. října 1727 * Emerich Vácsl. Petřík, výborný čellista —", "titre_sommaire": "3. října 1727 * Emerich Vácsl. Petřík, výborný čellista —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "313", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1002, "texte": "3. října 1727 * Emerich Vácsl. Petřík, výborný čellista —\nv Libochovicích.\n„ „ 1828 *Vold em ar Bargiel, skladatel v Berlíně.\n„ „ 1834 * Vilém Blodek, skladatel v Praze.\n„ „ 1866f Ondřej Leonhard, armádní kap. —ve Vídni.\n4. * „ 1771 j*Fr. A. Brixi, sklad, cíikevní v Praze.\n5. „ 17621.pr0v0z. Glucko vy zpěv.„Orfeus\" —ve Vídni.\n6. „ 1806*Vileir' a Schroder-Devrientová, slovutná\nzpěvačka v Hamburku.\n„ „ 1821*Jenny Lindo va, slovút. zpěv. v Stokholmě.\n7. „ 1786•}'Maria Gasparo Sacchini, op. sklad. v Paříži.\n„ „ 1803 * Bern. Moli que, housl. a sklad. v Norimberku.\n„ „ 1858 vyšlo I. číslo hud. Časopisu „Dalibor\" redakcí\nEm. MeliSe,\n8. „ 1820*Stanisl. Kontski, pian. a sklad. v Krakově.\n„ „ 1834f Adrien Fr. Boieldieu, op. sklad. v Jarcy\n(u Paříže).\n„ „ 18421. provoz. Lor tzinga v v zpěv. „Hans Sachs\"\nv Praze.\n„ „ 1865fJ. V. Ernst, housl, a sklad. v Nizze.\n9. „ 1814 * Giu s epp e Verdi, op. sklad.- v Koncole.\n„ „ 1825 fDimitr ij St. B o rtňans kij, sklad, ruský\nv Petrohradě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-03-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-03_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-10-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "313", "page_fin": "314", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.2.2", "titre_corps": "Hudba v XI., XII. a XIII. století. (Dle Coussemakera „histoire de ĺharmonie au moyen age\" — „Sriptores de musica medii aevi\" a „ĺart harmonique aux XII. et XIII. siécles\".)", "titre_sommaire": "Hudba v XI., XII. a XIII. století. (Dle Coussemakera „histoire de ĺharmonie au moyen age\" — „Sriptores de musica medii aevi\" a „ĺart harmonique aux XII. et XIII. siécles\".)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "313", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.1", "debut_caractere": 1004, "fin_caractere_exclue": 3541, "texte": "Hudba v XI., XII. a XIII. století.\n(Dle Coussemakera „histoire de ĺharmonie au moyen age\" —\n„Sriptores de musica medii aevi\" a „ĺart harmonique aux XII. et\nXIII. siécles\".)\n(Dokončení.)\nSkladatelé „discantu\" znali v theorii pouze\ndvouhlasé akordy *), skládali však přec pro tři,\nčtyry i pět hlasů, zachovávajíce jinak přísně hlavní\npravidla v předešlém článku již uvedená. Franco\npraví, „chceš-li složití triplex (trojhlasou skladbu),\nmusíš pilného zřetele míti* nejen k tenoru, leč i\nk discantu, aby třetí hlas brzo s tenorem, brzy\nv. ~ . . * •\ns druhým hlasem tvořil disonanci, storpaje a klesaje\nbrzo s titň neb oným těchto hlasů.\" Pro čtyrhlasou\nskladbu (\\qlÉdruplex) platí totéž pravidlo, jen že\nčtvrtý hlaWůěkdy tvořiti směl s některým z ostat-\nních hlasů velkou neb malou tercii a to i na dlouhé\nnotě, což v* íriplexu nebylo dovoleno.\nSkladby z# oíié doby nejsou vždy v úplném sou-\nhlasu s pravidly thecreíickými, neboť tenkráte théorie\npředstihovala vždy praxi. Srovnáváme-li vyšší hlasy\ns tenorem, jeví se souzvuk dosti uspokojivý; srovná-\nváme-li však vyšší hlasy mezí sebou, tu vrazíme na\ntvrdostí přímo nesnesitelné. Co| však skladby středo- 1\nvěku nam činí zcela nezáživnými, leží v tom, ž9\nnemají určité tonální povahy. V případech jen veliae\nzřídkých nalezáme různé harmonické a melodické\nživly stupnice v určitém poměru k hlavnímu tonu,\nk tonice; i k tónině římského zpěvu církevního,\nvyvinuvší se z osmi gregorianských stupnic, nestojí\ntehdejší harmonie v žádném bližším poměru. Zjev\ntento jest tím nápadnější, protože nápěv discantu\nbývá dosti obratně, často i líbezně veden a někdy\niv určité tónině stojí. V ensemblů ovšem zmizí\ntyto vlastnosti. Harmonie, bud nad míru nudná,\nbud úžasně hranatá, postrádá všeho řádu a vší\njednoty; často nalezáme i dva hlasy spojeny, nále-\nžející různým tóninám a oba dle tóniny své pozna-\nmenané.\nZcela nesprávně mluví někteří o vynalezení\nmensurální hudby v XII. století, jakoby byl rhyt-\nmus nějakým novým zjevem v dějinách hudebního\numění, či něčím, co musí býti teprv vynalezeno.\nSpíše lze tvrditi, že posud u žádného třeba i sebe\nnevzdělanějšího národa nebyly nalezeny bud báseň,\nzpěv neb tanec, postrádající zcela rhytmu. Hlavně\nje to všude rhytmus, jenž slovo, zvuk a pohyb oži-\nvuje a schopnými je činí, vzbuditi v nás pocit krásna7\njenž co princip všeobecný ono trojí umění, kteráž\ntak trefně staří nazývali uměními muz, v jeden celek\nspojuje.\n\n*) Beřeme-li věc zcela přísně, tož byl teprv Rameau (1722)\nprvní theoretik, jenž názvu „akord\" poprvé užil v nynějším\njeho smyslu."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "314", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3047, "texte": "Rhytmícký princip zjevuje se u všech národův\nstejným spůsobem; všude nalezáme souměrnou řadu\ntěžkých dob taktových, oddělených jednou nebo\ndvěma dobami lehkými, všude rozeznáváme periody,\nfráze, takty. Zpěvy různých jednot náboženských\nodchylují se, jak se zdá, od tohoto pravidla, avšak\nnesmíme přehlednouti, že u většině případův přispůso-\nbeny jsou jazyku, jenž většině věřících se stal ne-\nsrozumitelným. Co se týče zejména katolického\nzpěvu církevního, není pochybnosti nižádné, že\nv prvních dobách křesťanství nemohl postrádati\nrhytmu, aspoň pokud se týče poetického oboru cír-\nkevní literatury na př. hymnů. Zpívanou báseň bez\nhudebního rhytmu nelze naprosto sobě mysliti.\nJakmile však latina přestala býti jazykem\nživým, vytratil se také brzo cit pro rhytmické její\nvlastnosti. Z krásných zpěvů, kteréž sobě církev kře-\nsťanská z zřícenin starého věku zachovala, staly se po-\nznenáhla pouhé melodické formule i splynuly brzo\ns hudebními frázemi, jichž se užívalo při nevázané\nčásti bohoslužby. Hudba lidu, hudba prostonárodní,\novšem nikdy nezašla; avšak zbývá jen otázka, zdali\nvůbec vzhledem k osudné době po úpadku římské\nříše lze mluviti o nějakém umění prostonárodním.\nTeprv ku konci XI. století, když se křesťanští náro-\ndové opět probudili k duševnímu a literárnímu životu,\npočali spisovatelé hudební zabývati se též rhytmem;\ntvůrčí svou silou dodává pojednou západoevropské\nhudbě, jakož i všemu, co s ním přivedeno v spojení,\nnový život a nový tvar; ze svazku pak, v kterýž vešel\ns primitivní harmonií oné doby, povstal „discantus\".\nZde hned na počátku setkáváme se s podivným\nzjevem, hádankou to, jejížto rozřešení zdá se nám\nnemožným. Nejjednodušší a nejpřirozenější rhytmus\njest předce rhytmus dvoudobý; těžká doba sledující\nlehkou dobu, toť předce rhytmická kombinace, ply-\nnoucí z vrozeného citu lidského a přede nenalé-\nzáme elementární tento rhytmus v pracích „disean-\ntistů\", ba až do XIV. století není o něm ani v theo-\nretických spisech ani v skladbách ani stopy. Tří-\ndobý takt jest jedině známý takt a co je ještě\npodivnější, každá jednotlivá doba tohoto taktu roz-\npadá se zase jen na tři stejné částě, veškerá hudba\nXII. a XIII. století tudiž spočívá na 9/Bovém (zz 9/4\nneb %) taktu, faktum to, kteréž nikdo více nepo-\npírá, co Conssemaker naň poprvé upozornil.\nNení-liž to snad vliv symbolisující vědy theolo-\ngické, kteráž byla tenkráte na denním pořádku ?\nNěkteří spisovatelé tehdejší doby v skutku\nvztahují se v příčině té k nejsv. trojici; výklad\ntento však pozbývá platnosti své tím, že uvedená\nzvláštnost rhytmická nalézá se také při hudbě světské,\nbezprostředné to inspiraci trubadúrů. Avšak bucTsi\ntomu jakkoliv, v příčině té nelze ničeho namítati a\nnotové písmo, jež povstalo z oné trojdobnosti rhyt-\nmické, zaplašuje úplně každou pochybnost.\nDle toho, co jsme pověděli, ovšem patrno, že\numění prvních „discantistů\" bylo velmi skrovné a\npřímo barbarské, avšak považovali je musíme přede\nco zárodek uměleckého pokroku, jenž zahříván jsa\nsluncem renaissance utěšeně zkvétal a v XVIII. věku\nk plné kráse dospěl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-03-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-03_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-10-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "314", "page_fin": "315", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.2.3", "titre_corps": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní. (Pokračování.)", "titre_sommaire": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní. (Pokračování.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "314", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.2", "debut_caractere": 3049, "fin_caractere_exclue": 5274, "texte": "Čtyři slovutní mistři skladby\nklavírní.\n(Pokračování.)\nIV. Šebestián Bach.\nLidé obyčejní jsou toho náhledu, kterak prý\nhudba pouze veselou býti může, domnívajíce se na\npř., že vážný chorál nelze nikterak v obor hudby\nvřaditi. A tak veselý .hudby ráz snadno každý po-\nznati dovede živel ale vážný pouze člověku\nducha zralého chápati možno.\nSvědci to tudiž o jakémsi pokroku u vzdělání\nnašem, všímáme-li si více, než kdy jindy živlu váž-\nného v umění hudebním, jež nejvíce ze všech ráz\nveselého na sobě nese.\nTakové as myšlénky ozývají se v nitru našem,\nprobíráme-li se klavírními skladbami jednoho z nej-\nvážnějších u komponování svém mistrů německých\nSe b. Bac ha. Před stoletím, kdy vážné tyto plody\nrnusy Bachovy uzřely „světlo boží\", nebylo o nich\nničeho slyšeti, nikdo jimi přílišně se neobíral\nupadly hned po vzniknutí svém v zapomenutí; za\nnynějších dob ale čím dál, tím častěji setkáváme\nse s nimi v síních koncertních, tím hlouběji vnikáme\nv skladby, jimž tak nesnadno jest porozuměti.\nNepsalt Bach pro malé i velké děti a kdo\nchceš Bacha pojmouti, musíš býti ducha vzdělaného,\ndospělého. Nechybělo sice Bachovým skladbám\nani za jeho života, ani po smrti jeho uznání a ob-\ndivu ; to byl ale malý kruh mužů odborně vzděla-\nných a teprve v létech právě minulých nalezly\nkomposice ty širšího obecenstva.\nDvě století mohou honositi se mistrem Bachem:\nosmnácté podalo jej znalcům a škole, devatenácté\nvšem národům vzdělanějším. Abychom pravou a pů-\nvodní cenu umění Bachova poznati mohli, bylo zapo-\ntřebí především, abychom odvykli poněkud i sladkým\nhříčkám vlašského švindlu operního i sentimentalitě\nškoly romantické; dále nutno bylo užší a pevnější\nspojení dějin hudby s dějinami umění vůbec a dějin\numění s historií kulturní; konečně bylo nevyhnutel-\nným i vyhoštění všeho (řemeslnického živlu uměn?,\nzkrátka, potřebí bylo vážnějšího, mužnějšího ducha\nčasu.\nKdož skladbám Bachovým nerozumí, tomu\nalespoň imponují; velké obecenstvo stojí před tako-\nvou komposicí, jako před velkolepou nějakou stav-\nbou gothickou*); skoro všickni se jí obdivují,\nmnozí se usmívají, jen málokteří poznávají pravou\njich krásu; všickni ale cítí dojem něčeho neobyčej-\n\n*) Mnozí spisovatelé skutečné porovnávají skladby Bachovy\ns gothikou."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "315", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3558, "texte": "ného nebo záhadného. Ba i theorie klaní se micky\nlibovůli Bachově, kde nemůže ospravedlniti počínání\nsi jeho a napsal-li někde mistr ten na př. dvě kvinty\npo sobě, namáhá se theorie ze všech svých sil,\naby chybu tu vylíčila alespoň co duchaplnou. Bach\nale zdánlivě jen chybuje proti zákonům harmonie;\nve skutečnosti teprvé on přivedl je k úplné plat-\nnosti.\nBach stojí na rozcestí mezi hudbou vokální\nkde nejvíce do té doby vynikli Palestrina a Handl\na hudbou instrumentální. Nikdo před ním měrou\ntak rovnou nečerpal z obou těch pramenů\njako on; po něm toho dovedl jen Mozart. A proto\nu stálém sporu principů o přednost hudby instru-\nmentální neb vokální odvolávají se z obou stran\nna Bacha, jenž oběma zároveň jest vzorem doko-\nnalého skladatele.\nCtitelé genia Beethovenova nad jiné cítí pří-\nbuznost skladeb Bachových se skladbami z pozdější\nperiody Beethovenova komponování pocházejícími;\ntak na př. Bachova mše v h-mol jest jim propravou\nku velké mši Beethovenově. Společný ten mystický ráz\nskladeb obou mistrů znám byl již za živobytí Beetho-\nvenova; když r. 1817 vyšla veliká Beethovenova\nklavírní sonáta op. 101, odporučoval ji kritik jeden\nv časopise „Aligem. Musikzeitung\" všem ctitelům\nBachovým a v skutku, sonáta tato upomíná nemálo\ni co do techniky klavírní na mistra Bacha.\nPodivnou vlastností Bachovou jest, že ve sklad-\nbách svých mnohým z mistrů epigonů se podobá;\nprobíráme-li se jeho komposicemi klavírními, spo-\nzorujeme na četných místech jakousi příbuznost\ns mistry pozdějšími; či neusmívá se nám v prae-\nludiu a-dur z 2. dílu skladeb, „wohltemperirtes\nClavier\" zvaných , abychom tak řekli, líbeznost\nMendelssohnovská? Neburácí-liž v 1. jeho c-mol\nfantasii vášeň romantiky Beethovenovské, a nevá-\nzaný pathos moderních komposic bravourních v chro-\nmatické jeho fantasii a fuze d-mol?\nTouto všestranností jakouž sotva některý\njiný skladatel se může honositi stává se ale\nBach pro mnohé nebezpečným a právě ona vše-\nstrannost odporuje tomu, aby práce jeho státi se\nmohly dokonce knihami školními.\nNeniť rádno, dětí nezkušených posílati bez\nvůdce do lesa a Bachova díla jsou pro „školáky\"\npravým hudebním pralesem a jen lidé důkladného\na ryzého vzdělání hudebního dovedou bez poblou-\nzení jimi dále se bráti. To ale nijak skladbám\ntěm hodnoty a ceny neubírá vždyť totéž možno\nříci i o Danteovi a Shakespearovi.\nNikdo z větších mistrů jiných nenapsal tolik\nskladeb, jež ze začátku zdají se býti buď prázd-\nnými, buď až příliš přnými, jako Bach; čím více\nse jimi obíráme, tím jasnějšími se nám býti uka-\nzují a mnohé zapotřebí jest energie, abychom do-\nvedli se Bachera výhradně obírati; umělec, jenž si\nto vytknul za úkol, najde v temných a nepochopi-\ntelných z počátku skladbách více půvabu, než\nv nejkrásnějších snad komposicích Mozarta neb\nBeethovena.\nv\nPříčina, proč S. Bach někdy tak nepochopitel-\nným se stává lidem na polo jen vzdělaným, neleží\nve zvláštnostech jeho hudebně technických; spíše\npřičísti to nutno esthetické naivnosti, s jakou pra-\ncoval, ač sám byl kritikem na onen čas dosti zna-\nmenitým.\nOdvažovali se Bach problémů, jež omluviti lze\njenom s ohledem na nesmírné jeho nadání, na ge-\nniální provedení problémů těch. A ježto problémy\ntyto nejsou pouze nanejvýš smělé, leč i vždycky\nduchaplné (viz nejrozsáhlejší díla Bachova: Pašije\ndle evangel. Matouše a Jana, mše, kantáty), proto pů-\nsobí neodolatelně spíše vždy na vzdělaného hudebníka,\nnež-li na laika. Hašteřivé stranv esthetiků hudeb-\n*/\nnich nalézají v Bachových pracích vydatnou zbroj-\nnici, v níž proti každému protivníku zbraň nalézti\ndovedou.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-03-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-03_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-10-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "315", "page_fin": "316", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "315", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.3", "debut_caractere": 3560, "fin_caractere_exclue": 5122, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** V lipském Grewandhause počnou koncerty\ndnem 8. řijna. Co introdukci řady ohlášených kon-\ncertů těch možno považovati onen dne 20. září\nodbývaný koncert ve prospěch pohořelých v Meinin-\ngenách. Na programu koncertu toho nalézala se též\nWagnerova předehra k „Tristanu a Isoldě\", první\nto moderní skladba, která zavzněla v místnostech\nultrakonservativního toho spolku. Dobré to omen\npro lepší budoucnost.\n** Maďarská slavnost pěvecká, odbývaná na konci\nsrpna v Klausenburgu, čítala asi 1200 pěvců. Z 33 za-\nstoupených spolků zpěváckých súčastnilo se jich\njen 13 při zpěvu o závod, z nichž první cena při-\npadla zpěváckému spolku z Pětikostelí. Za shromaž-\ndiště budoucí slavnosti určen jest Szegedin. Maďaři\nse činí —-za to naše zpěvácké spolky spí tírn\nhlubší spánek spravedlivých!\n** Berlínský spolek umělců hudebních zavedl\nv nedávných svých sezeních dne 7.a 12. září od-\nbývaných volnou rozpravu o Hanslíkově spisu\n„Das Musikalisch - Schone;\" konečný výsledek\nvypadl celkem v neprospěch vídeňského spisovatele,\nkritika „Neue Fr. Presse\"; neboť se většina pp.\nřečníků pádnými důvody vyslovila proti jeho stano-\nvisku. —-\n** „Král to řekl\" nová opera od Delibesa,\npřijata byla při prvém provozování v Karlsruhe\ns velikou oblibou.\n** „Cesta do měsíce\" zove se nejnovější opereta,\nkteroužto p. Suppé svět obdařil.\n** Umělcům, kteří v Drážďanech zamýšlí vy-\nstoupiti, sloužiž k vědomosti, že podobné podniky\nobstará obchodník v hudebninách C. F. Meser.\n** Vilém de Moll, mladistvý velmi nadaný\nskladatel, Belgičan, zemřel nedávno v Marseilu."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "316", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2049, "texte": "** Maestro Petrella minulý měsíc přepaden\nbyl blíž Neapole ozbrojeným mužem, jenž mu odňal\nhodiny i s zlatým řetězem. Übohého maestra leknutím\nna polo mrtvého doprovodili přátelé do blízkého\nPortici, kde se zase zotavil.\n** Syn F. J. Fétise dokončil šťastně pátý díl\nvšeobecných dějin hudebních, použiv na-\nhromaděného materiálu svého otce.\n** Komu se nejvíce usmívá štěstí? Skladatel\nOffenbach vybral za jeden rok, co byl ředitelem\npařížského divadla „Gaíté,\" a sice od 1. září 1873\naž do 31. srpna 1874, 2.000,54 franků. Jediný\n„Orfeus v podsvětí\" vynesl mu 1,185.971 franků!\nOstatní skladatelé dostali tantiém v tomto roce\nz provozovaných svých operet v tomtéž divadle\n200.251 fr.; chudí obdrželi zákonnitého percentu\n220.056 franků.\n** Maestro Libani zdržuje se nyní v Turýoé,\naby uvedl v scénu v tamějším divadle „Victore\nEmanuele\" oblíbenou svoji zpěvohru „Conte Verde.\"\nTentýž pracuje nyní na veliké zpěvohře „Sarda-\nnapal\", k nížto vlašské listy pohlížejí s velkými\nnadějemi.\n** Opera „Filipina Velserova\" od V. Polaka-\nDanielsa, která posud velmi příznivě přijata\nbyla v Norimberku i Královci a v stálý repertoir\ntamější přijata byla, bude v těchto dnech prove-\ndena v německé opeře Rotterodamské. Též\ntelstvo městského divadla Hamburgského přijalo\noperu tu ku provozování.\n** Theodor Wachtel vystupuje pohostinsku na\nměstském divadle v Lipsku a sice proti honoráři\n600 tolarů za každý večer.\n** „Folkurger\", opera krajana našeho p. Kreč-\nmera, bude provedena též ve Wiesbadenu.\n** Nový hudební vynález. Časopis „Roma\" při-\nnáší následující zprávu o vynálezu učiněném jakýmsi\nVlachem z Neapole jmenem Achil Parise. Mladý\nParise zhotovil totiž hudební nástroj, jemuž dal\njméno „pianograf.\" Hudební tento nástroj tím\nvyniká, že pohybem klapek se vysouvá pruh papíru,\nna uěmž jsou již otištěny noty přehrané; tím nabude\nhudební skladatel dvojí jistoty: jednak nezapomene\nžádný hudební akord, jednak ho nezmění. Vyná-\nlezce odměněn již hudební konservatoří v Miláně\nstříbrným pamětným penízem, když byl týž dříve\ndal nástroj znalci prozkoumati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-03-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-03_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-10-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "315", "page_fin": "316", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.2.4.1", "titre_corps": "** V lipském Grewandhause počnou koncerty", "titre_sommaire": "** V lipském Grewandhause počnou koncerty", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "315", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.3", "debut_caractere": 3582, "fin_caractere_exclue": 5122, "texte": "** V lipském Grewandhause počnou koncerty\ndnem 8. řijna. Co introdukci řady ohlášených kon-\ncertů těch možno považovati onen dne 20. září\nodbývaný koncert ve prospěch pohořelých v Meinin-\ngenách. Na programu koncertu toho nalézala se též\nWagnerova předehra k „Tristanu a Isoldě\", první\nto moderní skladba, která zavzněla v místnostech\nultrakonservativního toho spolku. Dobré to omen\npro lepší budoucnost.\n** Maďarská slavnost pěvecká, odbývaná na konci\nsrpna v Klausenburgu, čítala asi 1200 pěvců. Z 33 za-\nstoupených spolků zpěváckých súčastnilo se jich\njen 13 při zpěvu o závod, z nichž první cena při-\npadla zpěváckému spolku z Pětikostelí. Za shromaž-\ndiště budoucí slavnosti určen jest Szegedin. Maďaři\nse činí —-za to naše zpěvácké spolky spí tírn\nhlubší spánek spravedlivých!\n** Berlínský spolek umělců hudebních zavedl\nv nedávných svých sezeních dne 7.a 12. září od-\nbývaných volnou rozpravu o Hanslíkově spisu\n„Das Musikalisch - Schone;\" konečný výsledek\nvypadl celkem v neprospěch vídeňského spisovatele,\nkritika „Neue Fr. Presse\"; neboť se většina pp.\nřečníků pádnými důvody vyslovila proti jeho stano-\nvisku. —-\n** „Král to řekl\" nová opera od Delibesa,\npřijata byla při prvém provozování v Karlsruhe\ns velikou oblibou.\n** „Cesta do měsíce\" zove se nejnovější opereta,\nkteroužto p. Suppé svět obdařil.\n** Umělcům, kteří v Drážďanech zamýšlí vy-\nstoupiti, sloužiž k vědomosti, že podobné podniky\nobstará obchodník v hudebninách C. F. Meser.\n** Vilém de Moll, mladistvý velmi nadaný\nskladatel, Belgičan, zemřel nedávno v Marseilu."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "316", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2049, "texte": "** Maestro Petrella minulý měsíc přepaden\nbyl blíž Neapole ozbrojeným mužem, jenž mu odňal\nhodiny i s zlatým řetězem. Übohého maestra leknutím\nna polo mrtvého doprovodili přátelé do blízkého\nPortici, kde se zase zotavil.\n** Syn F. J. Fétise dokončil šťastně pátý díl\nvšeobecných dějin hudebních, použiv na-\nhromaděného materiálu svého otce.\n** Komu se nejvíce usmívá štěstí? Skladatel\nOffenbach vybral za jeden rok, co byl ředitelem\npařížského divadla „Gaíté,\" a sice od 1. září 1873\naž do 31. srpna 1874, 2.000,54 franků. Jediný\n„Orfeus v podsvětí\" vynesl mu 1,185.971 franků!\nOstatní skladatelé dostali tantiém v tomto roce\nz provozovaných svých operet v tomtéž divadle\n200.251 fr.; chudí obdrželi zákonnitého percentu\n220.056 franků.\n** Maestro Libani zdržuje se nyní v Turýoé,\naby uvedl v scénu v tamějším divadle „Victore\nEmanuele\" oblíbenou svoji zpěvohru „Conte Verde.\"\nTentýž pracuje nyní na veliké zpěvohře „Sarda-\nnapal\", k nížto vlašské listy pohlížejí s velkými\nnadějemi.\n** Opera „Filipina Velserova\" od V. Polaka-\nDanielsa, která posud velmi příznivě přijata\nbyla v Norimberku i Královci a v stálý repertoir\ntamější přijata byla, bude v těchto dnech prove-\ndena v německé opeře Rotterodamské. Též\ntelstvo městského divadla Hamburgského přijalo\noperu tu ku provozování.\n** Theodor Wachtel vystupuje pohostinsku na\nměstském divadle v Lipsku a sice proti honoráři\n600 tolarů za každý večer.\n** „Folkurger\", opera krajana našeho p. Kreč-\nmera, bude provedena též ve Wiesbadenu.\n** Nový hudební vynález. Časopis „Roma\" při-\nnáší následující zprávu o vynálezu učiněném jakýmsi\nVlachem z Neapole jmenem Achil Parise. Mladý\nParise zhotovil totiž hudební nástroj, jemuž dal\njméno „pianograf.\" Hudební tento nástroj tím\nvyniká, že pohybem klapek se vysouvá pruh papíru,\nna uěmž jsou již otištěny noty přehrané; tím nabude\nhudební skladatel dvojí jistoty: jednak nezapomene\nžádný hudební akord, jednak ho nezmění. Vyná-\nlezce odměněn již hudební konservatoří v Miláně\nstříbrným pamětným penízem, když byl týž dříve\ndal nástroj znalci prozkoumati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-03-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-03_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-10-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "316", "page_fin": "319", "image_debut": 4, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "X. X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "316", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.4", "debut_caractere": 2051, "fin_caractere_exclue": 5333, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Zdenek Fibich dochází již za hranicemi vlasti\nnaší a sice v německých listech hudebních „Neue\nZeitschrift fůr Musik\", jež velké váhy požívají z dob\nredaktorství Šumanova až na naše dny vřelého\nuznání. Ano list zmíněný při posuzování Fibichovy\nsymfonické básně „Othello\" (partitura vydána u Eún.\nStarého a spol.) nepřestává na pouhé pochvale\nvýtečné té skladby, nýbrž vítá s patrnou radostí a\nnadšením mladého skladatele, „der ein sein\nscheint,\" a těší se tomu, že novější dobou i Cechové\nse vykázati mohou výtečnými skladateli, kteří ouzko-\nprsému písničkářství výhost davše, povznesli se na\nmohutných křídlech pokroku, jejž učinila v oboru\numění hudebního doba nejmodernější. Fibichova\nsymfonická báseň „Othello\" jest v listu tom kriticky\nvelmi pečlivě rozebrána s použitím dokladů\nnotových ve velkém článku úvodním (v kritic-\nkém oznamovateli), kteréžto cti se posud ani u nás\nFibichově Othellu nedostalo. Tímto vzácným úkazem\npotvrdila se iv praktickém ohledu námi tolikráte\njiž hlásaná pravda: že národ náš vyniknouti může\nv oboru umění hudebního tak jako v každém jiném\nohledu jen tenkráte, postaví-li se na stanovisko vy-\nmožeností doby nejmodernější, na stanovisko po-\nkroku. Skladatel, jenž touží po uznání všeobecném,\njenž touží oslaviti jméno národa svého i získati mu\núcty evropského světa hudebního, může jen tehdá\ndojiti kýženého cíle, pakliže použije cesty nejnověj-\nšího pokroku, nejnovějšich vynálezů. Formy žádného\njiného umění se tak rychle neobjevují, nemění, jako\nformy hudební; proto není tu nic nebezpečnějšího\npro mladé síly umělecké, než pravidlo: jen to je\ndobré, co je staré a tak vídáme často nejlepší\nsíly naše hynouti v pohodlném již mnohokráte zmí-\nněném písničkářství, poněvadž tento genre nepožaduje\nžádných velkých studií, žádného namahání, žádného\nnapínání ducha. Doufáme, že není mezi námi ni-\nkoho, kdoby nepřál rozkvětu i oslavě umění našeho\npřed tváří světa ostatního. Silám tvůrčím,\numělcům, kteří leskem slávy přiodívají jméno národa\nnašeho iv dálné cizině sluší úcta naše nej vyšší.\nZmíněný list přinesl i o Fibichových v Lipsku u\nLichtenbergera vydaných ba 1 adách pochvalnou\nkritiku. Dílo toto možno dostati prostřednictvím\nkněhkupectví dr. Grégra a Dattla.\n* P. Václav Kopřiva, řiditel kúru z Kouřimi, na-\nvštívil u nás po oba dny (27.a 28. září) chrám\nsv. Vojtěcha, aby jak náleží seznal praktický spůsob\nprovádění reformy hudby chrámové za návodu osvědče-\nného v tomto oboru mistra p. prof. Foerstra.\n* W.A. Remy (pseudonym krajana našeho dr.\nMayera) vydal šestero písní pro soprán s průvodem\nklavíru op. 2. u Gottharda ve Vídni. V posledním\nčísle lipského listu „Musikalisches Wochenblatt\"\nčteme velmi příznivé posouzení a odporučení písní\ntěch. Ze konečně i velký hudební svět německý a\nzejména dva zmíněné nejpřednější časopisy hudební\nsvou pozornost obrátily k našim skladatelům, úkaz\ntento mluví nejlépe ve prospěch našeho programu.\n* Ctěný náš spolupracovník, dr. K ar. K1 i e b e r t,\njenž nedávno s výtečným úspěchem absolvoval hu-\ndební vysoké školy v Mnichově, jmenován kapelníkem\ndivadla v Augšpurku. Nabídnuta mu též profesura\nsborového zpěvu a theorie na jmenovaných vysokých\nškolách v Mnichově.\n* Zkušební komise vládou ustanovená pro zkou-\nšení učitetů hudby na středních školách i na ústa-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "317", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5744, "texte": "vech učitelských usnesla se v těchto dnech na tom,\nže zkoušky se odbývati budou dne 20., 21. a 22.\nříj na.\n* Filharmonické spolky všech vynikajících měst\nhudebních a jiné jednoty koncertní ohlašují v roz-\nličných listech ustanovený již program pro nastáva-\njící saisonu koncertní jen u nás jest posud ticho.\nUznávajíce velké zásluhy, jež si naši filharmonikové\n0 zdejší život hudební získali, vybízíme je, aby vy-\ntrvali statně jako dosaváde tak i pro budoucí doby\nna zdárně započaté dráze i nemeškali již nyn* sesta-\nvlti program všech produkcí. Poněvadž ale p. ka-\npelník Smetana pro churavosť nebude se moci\nuvázatí v dirigování, nutno, aby již nyní bylo po-\nmýšleno z jich strany na přiměřeného náhradníka.\nDoufáme od jich věhlasu, že ve volbě nového diri-\ngenta budou opatrným1'—jedná se tu o obecenstvo !\nZe v programu skladby domácích skladatelů našich\nv první řadě budou zastoupeny, o tom nepochybu-\nbujemfe. Dovolujeme si upozorniti ctěné pp. filhar-\nmoniky především na Fibichovu nejnovější báseň\nsymfonickou „Toman a lesní panna\", o níž jsme\nobšírně promluvili v úvodních článcích listu našeho,\ndále na Dvořákovu „Rhapsodii pro orkestr\" či\nna některou z jeho nových symfonií, konečně pak\nna tři symfonické básně Smetanovy, z nichž\nzvláště váhu kladem na „Richarda\" a na „Valdštý-\nnův tábor\".\n* Přijímací zkoušky na učilišti jednoty přátel\numění pro církevní hudbu v Cechách budou jak pro\ndvourocní běh varhanický tak i pro jednoroční běh\npro řiditele kůrů dne 3.a 5. října od 9—12 hod.\npředpol. v místnostech ústavu č. p. 291—1. (v Kon-\nviktě) odbývány. Ve všech zmíněných třech roční-\ncích vyučuje se bezplatně. Pokud se týče učební\nsoustavy, sdělujeme zde krátce z sděleného nám pro-\ngramu některá důležitější dáta a sice: v prvním\nročníku jest na poradě učení o harmonii a elemen-\ntární hra na varhany i generál basu. Vyučuje se\ndenně od 11—1 hodiny; v druhém ročníku\npřednáší se: modulace, chorál, jednoduchý i dvojitý\nkontrapunkt, imitace a fuga, improvizace na varhany.\nVyučuje se denně od 9—ll hodin; - v třetím\nročníku přednáší se: vysvětlivky o tekstu církevním\na zpěv rituální, nauka o formách a rozbor skladeb,\ninstrumentace a řízení (dirigování), hra partitur, hra\ngeneralbasu, improvizace na varhany, dějiny hudby.\nVyučuje se denně od 3—4 hodin. Mimo to před-\nnáší se na ústavě o esthetice hudby a o struktuře\nvarhan, provádí se cvičení v rituálním zpěvu a even-\ntuelně i ve hře na houslích a klavíru. Chovanci\nužívají ku vlastnímu cviku všech čtyr varhanních\nstrojů na ústavě. Při vyučování beře se ohled na\noba zemské jazyky (český i německý). Podmínky\npřijetí jsou: přiměřené vyvinutí tělesných sil, literární\nvzdělání a obratnost ve hře klavírní, tak aby se\nmohl již ku předu výsledek příznivý předvídati.\nProto se musejí uchazeči podrobiti zkoušce přijímací\n1 vysvědčeními o své dosavádní způsobilosti vykázati.\nTi pak, kteří žádoucími theoretickými vědomostmi\nse vykázati mohou a těší se spolu obratné hře na\nvarhany, přijmou se přiměřeně dle jich sil ihned do\nvy š š í ch ročníků. Též na takové chovance, kteří\nse státi chtějí posluchači na ústavě, aniž by na po-\nstavení varhaníka či řiditele kůru nároky činili,\nbude přiměřený ohled brán.\n* Upozorňujeme ctěné pěvecké jednoty a kaž-\ndého zpěvumilovného národovce na sbírku slovan-\nských národních písní „Slavia\", kteráv insertní\nčásti tohoto čísla je oznámena. Jest to první toho\ndruhu sbírka všeslovanská, která zahrňovati bude\nnejkrásnější národní písně všech národů slovanských\nu pečlivém výběru a takto nejen zpěvákům našim\npro domácí i koncertní potřebu, nýbrž i skladatelům,\nkteří se chtějí obírati s přísnějšími študiemi povahy\nnárodní písně slovanské, státi se může pomůckou\n\\ ýhodnou. Vydávatel věnoval dílu tomu, práci to\npo dlouhá leta připravované, píli velikou, tak že\nsbírka jeho co do ceny vniterní bude směle moci\npostaviti se vedle nejlepších podobných sbírek do-\nmácích i cizích, co do rozsáhlosti a velkoleposti pak\nzajisté veškeré předčí.\n* česká zpěvohra. Nejpozoruhodnější událostí\nnynějšího repertoiru operního jest zajisté nově na\nprknech divadla Novoměstského se objevivší „Lejla\"\nElišky Krásnohorské s hudbou od Karla\nBendla. Jak textovní tak i hudební část došly se\nstrany naší velmi vřelého uznání již při prvém svém\nobjevení se v uměleckém životě českém. O textu\n„Lejly\" jsme poznamenali, že jest poměrně nej-\nÍepším libretem českým; při hudbě Bendlově\nchválili jsme především neobyčejnou sílu výrazu\ndramatického, jakož i snahu po určitější hudební\nkarakterizaci hlavních osob opery, bohatou raelo-\ndiěnost hudebních frází šťastnou orkestraci a do-\nkonalou, v každém ohledu ladnou zaokrouhlenost\nužitých tu forem hudebních. Výrok tento i dnes\npotvrzujeme in optima forma; ona však okolnost,\nže Bendi v převážné míře svoji operu přepracoval,\nnutí nás k tomu, abychom určitěji rozebrali vše, co\nbylo nového k dílu tomu připojeno, a dle toho\nkonečný vyslovili úsudek, pokud nové tyto části\nvynikají cenou uměleckou a pokud a zdali se pojí\nk celku co souměrná stavba hudebně architektonická.\nO dějinách dalšího přepracování opery nás krátkými\nslovy nejlépe poučuje sama spisovatelka libreta\nv novém vydání (nákladem činné firmy Fr.\nA. Urbánka): „Opera tato, s níž oblíbený skladatel\nKarel Bendi co s dramatickou svou prvotinou 4. ledna\n1868 debutoval, došla se strany obecenstva i kritiky\nstejně příznivého posouzení, dobyvši si zpěvností a\ndramatickým zápalem bohatých svých melodií vše-\nobecného uznání. Byvši původně čtyraktová,\nprošla po několikerém provozování na jevišti pražském\nzměnami pečlivými, k nimžto skladatele vedlo studium\núčinu vlastní práce a snažení horlivé, aby dílo jeho\nv každé části vyhovělo požadavkům moderním,\nvznikajícím při pojmu dramatu hudebního; nyní\npak vyšedši z ohně autokritiky očištěna i zdokonalena"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "318", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5710, "texte": "předstoupí před obecenstvo v obnovené své podobě,\nv jakéž první její akty již objevily se v Matici\nhudební ve výtahu klavírním, a v jakéž tím schop-\nnější bude dojímati a povznášeti posluchače krásami\nsvými hudebními.\" Že ze stanoviska čistě hudebního\nučiní partitura Bendlovy opery na každého dojem\nušlechtilé, v každém ohledu dobré hudby,\njest jisto; že v tomto přepracování odpadla mnohá\nslabší část a na její místo nastoupilo číslo nové,\nzdokonalené, že tedy v tomto ohledu bylo celé\ndílo slabších, jen z pouhé routiny a ne z nadšení\numěleckého plynoucích míst očištěno, to nedá se\nnijak upříti; však jiná nastává nám tu otázka,\npakliže bystřeji přihlédneme k dílu tomu co jed-\nnotnému celku, vyplývajícímu z idey jednotného\ndramatu hudebního. Činí vůbec dílo to dojem jednotný\npo spůsobu velkých skladeb slavného reformátora\nmoderní hudby dramatické, či setkáváme se tu\ns ustáleným jednotným stylem, řine se proud\nhudební bez překážky v stálém stoupání až do\nvyznění celého díla, či působí na nás konečně celá\nfaktura díla dojmem souměrností, hudebním\nbystrozrakém po dramatičku odvážené? Na všechny\ntu položené otázky nemožno rozhodně přisvědčiti.\nJednolitý, ustálený, abychom řekli „Bendlovský\"\nstyl, nejsme tu ani oprávněni požadovati: jestiť dílo\ncelé navzdor všemu přepracování co do rázu\npovšechného, přede jen dramatickou prvotinou\nBendlovou. Přepracované částě ovšem spadají v po-\nzdější zralejší periodu Bendlova skladatelského tvo-\nření v tomto směru nalezáme ku př. v hlavních\nčástech celé první dva akty přeměněny recte\nobnoveny však právě tím, že skladatel čósť\nze starší doby, část převážně formální nechal\nstáti v těsném spojení vedle míst na principech\nmoderního dramatu se skvělým zdarem zalo-\nžených, tím právě vystupuje onen kontrast mezi\nstarší a novější dobou Bendlova tvoření v tím\nostřejší míře. Tím právě též pozbývá celé dílo\nžádoucí jednolitosti, kterou by Bendí zajisté do-\nsáhnouti musel, kdyby býval i dálší tři\nakty právě tak přísné práci podrobil,\njakou se vyznamenal vprvních dvou zmí-\nněných aktech. V 3.4. a5. aktu hlavní vede\nslovo íormálnost starší práce, tak rozhodnou\nzměnu jako v prvních aktech opery zde nenajdeme;\nzcela nově přikomponován jest jedině válečný balet\nve čtvrtém jednání, který ale právě v onom mo-\nmentu, kde děj rychlým proudem se ku konečnému\nx-ozluštění řine, nemálo jest na závadu pravdě\ndramatické. Celou exposici ku třetímu jednání chvá-\nlíme pro neobyčejně hlubokou její pathétičnost drama-\ntického výrazu, zvláště pak pro zdařilý proud\ndeklaroatorní, jenž si tu s podivuhodnou silou cestu\nrazí. Že však počáteční dvě scény nepůsobí na\nobecenstvo dojmem rozhodným, toho vinu nebude\nnikdo uvalovati na bedra směru deklamatorniho,\nnýbrž jedině na tu okolnost, že následují v obou\nscénách těsně po sobě dvě příliš široce roz-\npředená dueta.\nRadikálním zkrácením v obou duetech by se\ndojmu celkovému valně pomohlo; ostatně nepůsobí\nrozvláčnost na počátku opery tak osudně, poněvadž\npozornost obecenstva jest ještě živá, svěží a napja-\ntost při exposici neunavená. Spíše bychom radili,\naby skladatel nemilosrdnou rukou sáhl na pozdější\nčísla svého díla. Nemáme nijak v mysli, abychom\npodobným určováním míst záhadných vnucovali snad\nmínění své ctěnému skladateli; podotýkáme pouze,\nže mnohá místa i při druhém, svědomitém poslech-\nnutí na nás dojem rozvláčnosti činila. Jest to zej-\nména v 3. jednání scéna mezi „Boabdilem\" a „Zo-\nraidou\"; chorál dominikánů ve 4. jedn., —jak-\nkoli hudebně velmi krásný upomíná stylem svým\nživě na chorály českých bratří, tedy na chorály po\nHusitech zděděné a nezdá se nám býti na místě\ntomto právě tak nutným, jako by tu zato tím nut-\nnější bylo širší rozpředení vítězného sboru po dobytí\nAlhambry, ne j r o zh o d ně j š í h o to momentu v ději\nopery. Následující na to „Waffentanz\" jak jsme\njiž naznačili překáží. V pátém konečně jednání\ntáhne se závěreční katastrofa do nekonečna, a napja-\ntost obecenstva již ve 4. jednání přesycená jest tu\nopětně natažena na skřipec a nemůže se takměř\nkonečného uspokojení dočkati, když i po smrti Lej-\nlině na smrť utýraný žid Almamen poznovu vstává,\naby v trapném kolotání se ještě valnou chvíli po\njevišti potácel, než jej surově, nelidsky, ne tedy\ns očekávanou konsonancí zaslouženého sice, ne ale\nsurově za vlasy přitaženého potrestání houf vojínů\nMaurských na kusy rozseká. Ujišťujeme, že by\númrtím representantky titulní úlohy, kde poznovu\nco ozvěna z překrásně pracované předehry k opeře\nse ozvou etherické zvuky dušených houslí v nej-\nvyšší poloze, že by tímto momentem opera celá velmi\núčinně se dala skončiti. Almamen, jenž dceru usmrtiv\nv návalu šílenosti, sám se vraždí, působí dojmem\nneskonale tragičtějším, než onen barbarsky houfem\ndivých hord rozbodaný, bezbranný žid. Provedení\nopery bylo velmi pečlivé, ano tak skvělé, že iv listu,\njenž nedávno před tím nejhrubším kalem po naší\nsprávě divadelní ku největšímu plesiru všech hudeb-\nnímu životu českému nepřátelských elementův statně\nházel, v témž listu tentokráte neobmezenou jsme\nčetli chválu nejen za slušné výkony jednotlivcův,\nsboru a orkestru, nýbrž i za skvělou výpravu jakož\ni za souměrné scénické uspořádání celého díla. Že\nprý by si zejména v tomto posledním ohledu mohlo\ndruhé zdejší divadlo totiž německé z našeho divadla\nvzíti příklad a přec jsme nedávno v smutně po-\nvěstných feuilletonech téhož listu pravý opak tvrzení\ntoho četli. „Z německé scény nechť prý sobě vezme\nvzor česká naše opera!\" Co všecko nedělá kon-\nsekvence „man muss halt a Princip han!\"\nX.\nZ Píslcti (Pův. dop.) „Na rozloučenou\"\nuspořádali nám studující naši dne 26. září v sále\nobčanské besedy druhou akademii, ne více tak\nčetně navštívenou, jako byla první. Zavděčili se\nzajisté nemálo obecenstvu, že vypustivše z programu"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "319", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2026, "texte": "hudbu našich ostrostřelcův, pozvali ku spoluúčinkování\nvždy ochotného řiditele Gregoru, jenž s kvartetem\ndvojitě obsazeným a většinou z pp. ochotníků slo-\nženým přednesl Meyerbeerovu předehru k tragedii\n„Struensee\" a předehru k opeře „V studni\" od\nV. Blodka (číslo I.a 8.), kteréžto skladby sám\nvelmi účinně byl pro kvartet smyčcový arranžoval\na kteréž již loňského roku o slavnosti Jungmannově\npřednešeny byvše, úplné pochvale obecenstva se\ntěšily. Smíšené čtverozpěvy „Dívčin bol\" (Průcha)\na „Tak temnomodrá nebes báň\" (Bendi) a jedno\nduetto Kúckenovo (u nás ještě nepřestala doba pano-\nvání velduchů á la Gumbert, Abt, Kůcken et consortes!)\npak svěží sbor mužský „Česká muzika\" (Lev), jenž\nmusil býti opakován, líbily se obecenstvu. Totéž\nale nelze říci o trojzpěvu z „Kouzelného střelce\"\nWebrova, o němž nejlépe bude mlčeti. Podotýkáme\ntolik jen, že síly, jakéž dovedou snad zúplna se\nosvědčiti v hudbě chrámové, nebo v čtverozpěvích\na podobných skladbách menších rozměrů, nemusejí\nještě býti zralými pro zpěv operni, pro zpěv slohu\nvyššího, k němuž třeba mimo dobrý material a školu\nještě zralého uměleckého pojmutí a nad jiné\nsprávného deklamování té neb oné skladby.—\nČíslem 3. byla Umlaufova idylla pro citeru, bezííhoně\ninterpretovaná. V osobě bývalého kapelníka vojen-\nského p. Engelharta, absolvovaného žáka pražské\nkonservatoře, dostalo se městu našemu vydatného\na dovedného houslisty, jehož hra, pohybujíc se většinou\nv mezích lahodného mezza voce a bezpečnou intonací\nse vyznamenávajíc na bývalého virtuosa (a takým\nbyl druhdy p. E. skutečně) mocně upomíná. Mišky\nHausera skladbou „Ungarisches\" a Ernstovou elegií\ndobyl si pochvaly veškerého obecenstva, jež zajisté\nbude pořadatelům budoucích zábav a akademií\nvděčným, získá-li sílu pro město naše tak znamenitou.\nMimo jmenované již piegy slyšeli jsme zpěv Alma-\nmena z I. aktu Bendlovy „Lejly\", jejž i co do\ninterpretace vřaditi dlužno mezi nejlepší a nej-\nzdařilejší skladby celého programu, po jehož vy-\nčerpání následovala nevyhnutelná taneční zábava.\n\nX. X."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-03-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-03_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-10-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "319", "page_fin": "319", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.2.6", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "319", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.7", "debut_caractere": 2028, "fin_caractere_exclue": 2526, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlénky o hudbé.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\na) Instrumentální hudba — absolutní hudba,\nV komorním sloku, mezi těmi čtyřmi stěnami,\npři obmezeném počtu nástrojů nejspíše lze poznati\npravého hudebníka. V zpěvohře, na jevišti, jak\nmnohé se tu zakryje leskuplným zevnějškem! Avšak\noko proti oku, tvář proti tváři, tu viděti jest všechny\nzástěrky, které zakryti mají nahotu myšlenky.\nRob. Šuman,\nSebrané spisy, sv. 4."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-03-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-03_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-10-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "319", "page_fin": "319", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.2.6.1", "titre_corps": "Myšlénky o hudbé. Výroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě, sebrala La Mara. Živlové hudby. Různé tvary hudební.", "titre_sommaire": "Myšlénky o hudbé. Výroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě, sebrala La Mara. Živlové hudby. Různé tvary hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "319", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.7", "debut_caractere": 2035, "fin_caractere_exclue": 2526, "texte": "Myšlénky o hudbé.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\na) Instrumentální hudba — absolutní hudba,\nV komorním sloku, mezi těmi čtyřmi stěnami,\npři obmezeném počtu nástrojů nejspíše lze poznati\npravého hudebníka. V zpěvohře, na jevišti, jak\nmnohé se tu zakryje leskuplným zevnějškem! Avšak\noko proti oku, tvář proti tváři, tu viděti jest všechny\nzástěrky, které zakryti mají nahotu myšlenky.\nRob. Šuman,\nSebrané spisy, sv. 4."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-03-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-03_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-10-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "319", "page_fin": "319", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.2.7", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "319", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.7", "debut_caractere": 2528, "fin_caractere_exclue": 3136, "texte": "Listárna redakce.\nP. J. N v. B. Vše vesměs velmi zajímavé a zdařilé. Bližší\nzprávu obdržíte písemně.\nP. N. v K. Nepochybujeme, že snažení Vaše bude msti\núspěchu.\nP. K. L. vB. Hodláme na dále pokud možno zachovati\núplnou nestrannost, hledíce jen k tomu, co skutečně umění\nnašemu posloužiti může. Všelikému v té příčině tlachu věru\nnepřikládáme ani nejmenší váhy. Konečně nechť pováží, kdo\ntupí přední naše umělce, že tupí vlastně celý národ. Tímto\nzodpověděli jsme ctěný Váš list a prosíme na dále za Vaši\nlaskavou přízeň.\nP. A. F. T. v N. Tisíceré díky srdečně litujeme i pře-\njeme brzského šťastného obratu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-03-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-03_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-10-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "320", "page_fin": "320", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.2.8", "titre_corps": "K příštímu číslu připojena bude X. hudební příloha: Dvě písně s prův. piana od Levoslava Belly.", "titre_sommaire": "K příštímu číslu připojena bude X. hudební příloha: Dvě písně s prův. piana od Levoslava Belly.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "320", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 95, "texte": "K příštímu číslu připojena bude X. hudební příloha: Dvě písně s prův. piana od Levoslava Belly."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "313", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n3. října 1727 * Emerich Vácsl. Petřík, výborný čellista —\nv Libochovicích.\n„ „ 1828 *Vold em ar Bargiel, skladatel v Berlíně.\n„ „ 1834 * Vilém Blodek, skladatel v Praze.\n„ „ 1866f Ondřej Leonhard, armádní kap. —ve Vídni.\n4. * „ 1771 j*Fr. A. Brixi, sklad, cíikevní v Praze.\n5. „ 17621.pr0v0z. Glucko vy zpěv.„Orfeus\" —ve Vídni.\n6. „ 1806*Vileir' a Schroder-Devrientová, slovutná\nzpěvačka v Hamburku.\n„ „ 1821*Jenny Lindo va, slovút. zpěv. v Stokholmě.\n7. „ 1786•}'Maria Gasparo Sacchini, op. sklad. v Paříži.\n„ „ 1803 * Bern. Moli que, housl. a sklad. v Norimberku.\n„ „ 1858 vyšlo I. číslo hud. Časopisu „Dalibor\" redakcí\nEm. MeliSe,\n8. „ 1820*Stanisl. Kontski, pian. a sklad. v Krakově.\n„ „ 1834f Adrien Fr. Boieldieu, op. sklad. v Jarcy\n(u Paříže).\n„ „ 18421. provoz. Lor tzinga v v zpěv. „Hans Sachs\"\nv Praze.\n„ „ 1865fJ. V. Ernst, housl, a sklad. v Nizze.\n9. „ 1814 * Giu s epp e Verdi, op. sklad.- v Koncole.\n„ „ 1825 fDimitr ij St. B o rtňans kij, sklad, ruský\nv Petrohradě.\n\nHudba v XI., XII. a XIII. století.\n(Dle Coussemakera „histoire de ĺharmonie au moyen age\" —\n„Sriptores de musica medii aevi\" a „ĺart harmonique aux XII. et\nXIII. siécles\".)\n(Dokončení.)\nSkladatelé „discantu\" znali v theorii pouze\ndvouhlasé akordy *), skládali však přec pro tři,\nčtyry i pět hlasů, zachovávajíce jinak přísně hlavní\npravidla v předešlém článku již uvedená. Franco\npraví, „chceš-li složití triplex (trojhlasou skladbu),\nmusíš pilného zřetele míti* nejen k tenoru, leč i\nk discantu, aby třetí hlas brzo s tenorem, brzy\nv. ~ . . * •\ns druhým hlasem tvořil disonanci, storpaje a klesaje\nbrzo s titň neb oným těchto hlasů.\" Pro čtyrhlasou\nskladbu (\\qlÉdruplex) platí totéž pravidlo, jen že\nčtvrtý hlaWůěkdy tvořiti směl s některým z ostat-\nních hlasů velkou neb malou tercii a to i na dlouhé\nnotě, což v* íriplexu nebylo dovoleno.\nSkladby z# oíié doby nejsou vždy v úplném sou-\nhlasu s pravidly thecreíickými, neboť tenkráte théorie\npředstihovala vždy praxi. Srovnáváme-li vyšší hlasy\ns tenorem, jeví se souzvuk dosti uspokojivý; srovná-\nváme-li však vyšší hlasy mezí sebou, tu vrazíme na\ntvrdostí přímo nesnesitelné. Co| však skladby středo- 1\nvěku nam činí zcela nezáživnými, leží v tom, ž9\nnemají určité tonální povahy. V případech jen veliae\nzřídkých nalezáme různé harmonické a melodické\nživly stupnice v určitém poměru k hlavnímu tonu,\nk tonice; i k tónině římského zpěvu církevního,\nvyvinuvší se z osmi gregorianských stupnic, nestojí\ntehdejší harmonie v žádném bližším poměru. Zjev\ntento jest tím nápadnější, protože nápěv discantu\nbývá dosti obratně, často i líbezně veden a někdy\niv určité tónině stojí. V ensemblů ovšem zmizí\ntyto vlastnosti. Harmonie, bud nad míru nudná,\nbud úžasně hranatá, postrádá všeho řádu a vší\njednoty; často nalezáme i dva hlasy spojeny, nále-\nžející různým tóninám a oba dle tóniny své pozna-\nmenané.\nZcela nesprávně mluví někteří o vynalezení\nmensurální hudby v XII. století, jakoby byl rhyt-\nmus nějakým novým zjevem v dějinách hudebního\numění, či něčím, co musí býti teprv vynalezeno.\nSpíše lze tvrditi, že posud u žádného třeba i sebe\nnevzdělanějšího národa nebyly nalezeny bud báseň,\nzpěv neb tanec, postrádající zcela rhytmu. Hlavně\nje to všude rhytmus, jenž slovo, zvuk a pohyb oži-\nvuje a schopnými je činí, vzbuditi v nás pocit krásna7\njenž co princip všeobecný ono trojí umění, kteráž\ntak trefně staří nazývali uměními muz, v jeden celek\nspojuje.\n\n*) Beřeme-li věc zcela přísně, tož byl teprv Rameau (1722)\nprvní theoretik, jenž názvu „akord\" poprvé užil v nynějším\njeho smyslu."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "314", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.2", "texte": "Rhytmícký princip zjevuje se u všech národův\nstejným spůsobem; všude nalezáme souměrnou řadu\ntěžkých dob taktových, oddělených jednou nebo\ndvěma dobami lehkými, všude rozeznáváme periody,\nfráze, takty. Zpěvy různých jednot náboženských\nodchylují se, jak se zdá, od tohoto pravidla, avšak\nnesmíme přehlednouti, že u většině případův přispůso-\nbeny jsou jazyku, jenž většině věřících se stal ne-\nsrozumitelným. Co se týče zejména katolického\nzpěvu církevního, není pochybnosti nižádné, že\nv prvních dobách křesťanství nemohl postrádati\nrhytmu, aspoň pokud se týče poetického oboru cír-\nkevní literatury na př. hymnů. Zpívanou báseň bez\nhudebního rhytmu nelze naprosto sobě mysliti.\nJakmile však latina přestala býti jazykem\nživým, vytratil se také brzo cit pro rhytmické její\nvlastnosti. Z krásných zpěvů, kteréž sobě církev kře-\nsťanská z zřícenin starého věku zachovala, staly se po-\nznenáhla pouhé melodické formule i splynuly brzo\ns hudebními frázemi, jichž se užívalo při nevázané\nčásti bohoslužby. Hudba lidu, hudba prostonárodní,\novšem nikdy nezašla; avšak zbývá jen otázka, zdali\nvůbec vzhledem k osudné době po úpadku římské\nříše lze mluviti o nějakém umění prostonárodním.\nTeprv ku konci XI. století, když se křesťanští náro-\ndové opět probudili k duševnímu a literárnímu životu,\npočali spisovatelé hudební zabývati se též rhytmem;\ntvůrčí svou silou dodává pojednou západoevropské\nhudbě, jakož i všemu, co s ním přivedeno v spojení,\nnový život a nový tvar; ze svazku pak, v kterýž vešel\ns primitivní harmonií oné doby, povstal „discantus\".\nZde hned na počátku setkáváme se s podivným\nzjevem, hádankou to, jejížto rozřešení zdá se nám\nnemožným. Nejjednodušší a nejpřirozenější rhytmus\njest předce rhytmus dvoudobý; těžká doba sledující\nlehkou dobu, toť předce rhytmická kombinace, ply-\nnoucí z vrozeného citu lidského a přede nenalé-\nzáme elementární tento rhytmus v pracích „disean-\ntistů\", ba až do XIV. století není o něm ani v theo-\nretických spisech ani v skladbách ani stopy. Tří-\ndobý takt jest jedině známý takt a co je ještě\npodivnější, každá jednotlivá doba tohoto taktu roz-\npadá se zase jen na tři stejné částě, veškerá hudba\nXII. a XIII. století tudiž spočívá na 9/Bovém (zz 9/4\nneb %) taktu, faktum to, kteréž nikdo více nepo-\npírá, co Conssemaker naň poprvé upozornil.\nNení-liž to snad vliv symbolisující vědy theolo-\ngické, kteráž byla tenkráte na denním pořádku ?\nNěkteří spisovatelé tehdejší doby v skutku\nvztahují se v příčině té k nejsv. trojici; výklad\ntento však pozbývá platnosti své tím, že uvedená\nzvláštnost rhytmická nalézá se také při hudbě světské,\nbezprostředné to inspiraci trubadúrů. Avšak bucTsi\ntomu jakkoliv, v příčině té nelze ničeho namítati a\nnotové písmo, jež povstalo z oné trojdobnosti rhyt-\nmické, zaplašuje úplně každou pochybnost.\nDle toho, co jsme pověděli, ovšem patrno, že\numění prvních „discantistů\" bylo velmi skrovné a\npřímo barbarské, avšak považovali je musíme přede\nco zárodek uměleckého pokroku, jenž zahříván jsa\nsluncem renaissance utěšeně zkvétal a v XVIII. věku\nk plné kráse dospěl.\n\nČtyři slovutní mistři skladby\nklavírní.\n(Pokračování.)\nIV. Šebestián Bach.\nLidé obyčejní jsou toho náhledu, kterak prý\nhudba pouze veselou býti může, domnívajíce se na\npř., že vážný chorál nelze nikterak v obor hudby\nvřaditi. A tak veselý .hudby ráz snadno každý po-\nznati dovede živel ale vážný pouze člověku\nducha zralého chápati možno.\nSvědci to tudiž o jakémsi pokroku u vzdělání\nnašem, všímáme-li si více, než kdy jindy živlu váž-\nného v umění hudebním, jež nejvíce ze všech ráz\nveselého na sobě nese.\nTakové as myšlénky ozývají se v nitru našem,\nprobíráme-li se klavírními skladbami jednoho z nej-\nvážnějších u komponování svém mistrů německých\nSe b. Bac ha. Před stoletím, kdy vážné tyto plody\nrnusy Bachovy uzřely „světlo boží\", nebylo o nich\nničeho slyšeti, nikdo jimi přílišně se neobíral\nupadly hned po vzniknutí svém v zapomenutí; za\nnynějších dob ale čím dál, tím častěji setkáváme\nse s nimi v síních koncertních, tím hlouběji vnikáme\nv skladby, jimž tak nesnadno jest porozuměti.\nNepsalt Bach pro malé i velké děti a kdo\nchceš Bacha pojmouti, musíš býti ducha vzdělaného,\ndospělého. Nechybělo sice Bachovým skladbám\nani za jeho života, ani po smrti jeho uznání a ob-\ndivu ; to byl ale malý kruh mužů odborně vzděla-\nných a teprve v létech právě minulých nalezly\nkomposice ty širšího obecenstva.\nDvě století mohou honositi se mistrem Bachem:\nosmnácté podalo jej znalcům a škole, devatenácté\nvšem národům vzdělanějším. Abychom pravou a pů-\nvodní cenu umění Bachova poznati mohli, bylo zapo-\ntřebí především, abychom odvykli poněkud i sladkým\nhříčkám vlašského švindlu operního i sentimentalitě\nškoly romantické; dále nutno bylo užší a pevnější\nspojení dějin hudby s dějinami umění vůbec a dějin\numění s historií kulturní; konečně bylo nevyhnutel-\nným i vyhoštění všeho (řemeslnického živlu uměn?,\nzkrátka, potřebí bylo vážnějšího, mužnějšího ducha\nčasu.\nKdož skladbám Bachovým nerozumí, tomu\nalespoň imponují; velké obecenstvo stojí před tako-\nvou komposicí, jako před velkolepou nějakou stav-\nbou gothickou*); skoro všickni se jí obdivují,\nmnozí se usmívají, jen málokteří poznávají pravou\njich krásu; všickni ale cítí dojem něčeho neobyčej-\n\n*) Mnozí spisovatelé skutečné porovnávají skladby Bachovy\ns gothikou."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "315", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.3", "texte": "ného nebo záhadného. Ba i theorie klaní se micky\nlibovůli Bachově, kde nemůže ospravedlniti počínání\nsi jeho a napsal-li někde mistr ten na př. dvě kvinty\npo sobě, namáhá se theorie ze všech svých sil,\naby chybu tu vylíčila alespoň co duchaplnou. Bach\nale zdánlivě jen chybuje proti zákonům harmonie;\nve skutečnosti teprvé on přivedl je k úplné plat-\nnosti.\nBach stojí na rozcestí mezi hudbou vokální\nkde nejvíce do té doby vynikli Palestrina a Handl\na hudbou instrumentální. Nikdo před ním měrou\ntak rovnou nečerpal z obou těch pramenů\njako on; po něm toho dovedl jen Mozart. A proto\nu stálém sporu principů o přednost hudby instru-\nmentální neb vokální odvolávají se z obou stran\nna Bacha, jenž oběma zároveň jest vzorem doko-\nnalého skladatele.\nCtitelé genia Beethovenova nad jiné cítí pří-\nbuznost skladeb Bachových se skladbami z pozdější\nperiody Beethovenova komponování pocházejícími;\ntak na př. Bachova mše v h-mol jest jim propravou\nku velké mši Beethovenově. Společný ten mystický ráz\nskladeb obou mistrů znám byl již za živobytí Beetho-\nvenova; když r. 1817 vyšla veliká Beethovenova\nklavírní sonáta op. 101, odporučoval ji kritik jeden\nv časopise „Aligem. Musikzeitung\" všem ctitelům\nBachovým a v skutku, sonáta tato upomíná nemálo\ni co do techniky klavírní na mistra Bacha.\nPodivnou vlastností Bachovou jest, že ve sklad-\nbách svých mnohým z mistrů epigonů se podobá;\nprobíráme-li se jeho komposicemi klavírními, spo-\nzorujeme na četných místech jakousi příbuznost\ns mistry pozdějšími; či neusmívá se nám v prae-\nludiu a-dur z 2. dílu skladeb, „wohltemperirtes\nClavier\" zvaných , abychom tak řekli, líbeznost\nMendelssohnovská? Neburácí-liž v 1. jeho c-mol\nfantasii vášeň romantiky Beethovenovské, a nevá-\nzaný pathos moderních komposic bravourních v chro-\nmatické jeho fantasii a fuze d-mol?\nTouto všestranností jakouž sotva některý\njiný skladatel se může honositi stává se ale\nBach pro mnohé nebezpečným a právě ona vše-\nstrannost odporuje tomu, aby práce jeho státi se\nmohly dokonce knihami školními.\nNeniť rádno, dětí nezkušených posílati bez\nvůdce do lesa a Bachova díla jsou pro „školáky\"\npravým hudebním pralesem a jen lidé důkladného\na ryzého vzdělání hudebního dovedou bez poblou-\nzení jimi dále se bráti. To ale nijak skladbám\ntěm hodnoty a ceny neubírá vždyť totéž možno\nříci i o Danteovi a Shakespearovi.\nNikdo z větších mistrů jiných nenapsal tolik\nskladeb, jež ze začátku zdají se býti buď prázd-\nnými, buď až příliš přnými, jako Bach; čím více\nse jimi obíráme, tím jasnějšími se nám býti uka-\nzují a mnohé zapotřebí jest energie, abychom do-\nvedli se Bachera výhradně obírati; umělec, jenž si\nto vytknul za úkol, najde v temných a nepochopi-\ntelných z počátku skladbách více půvabu, než\nv nejkrásnějších snad komposicích Mozarta neb\nBeethovena.\nv\nPříčina, proč S. Bach někdy tak nepochopitel-\nným se stává lidem na polo jen vzdělaným, neleží\nve zvláštnostech jeho hudebně technických; spíše\npřičísti to nutno esthetické naivnosti, s jakou pra-\ncoval, ač sám byl kritikem na onen čas dosti zna-\nmenitým.\nOdvažovali se Bach problémů, jež omluviti lze\njenom s ohledem na nesmírné jeho nadání, na ge-\nniální provedení problémů těch. A ježto problémy\ntyto nejsou pouze nanejvýš smělé, leč i vždycky\nduchaplné (viz nejrozsáhlejší díla Bachova: Pašije\ndle evangel. Matouše a Jana, mše, kantáty), proto pů-\nsobí neodolatelně spíše vždy na vzdělaného hudebníka,\nnež-li na laika. Hašteřivé stranv esthetiků hudeb-\n*/\nnich nalézají v Bachových pracích vydatnou zbroj-\nnici, v níž proti každému protivníku zbraň nalézti\ndovedou.\n(Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** V lipském Grewandhause počnou koncerty\ndnem 8. řijna. Co introdukci řady ohlášených kon-\ncertů těch možno považovati onen dne 20. září\nodbývaný koncert ve prospěch pohořelých v Meinin-\ngenách. Na programu koncertu toho nalézala se též\nWagnerova předehra k „Tristanu a Isoldě\", první\nto moderní skladba, která zavzněla v místnostech\nultrakonservativního toho spolku. Dobré to omen\npro lepší budoucnost.\n** Maďarská slavnost pěvecká, odbývaná na konci\nsrpna v Klausenburgu, čítala asi 1200 pěvců. Z 33 za-\nstoupených spolků zpěváckých súčastnilo se jich\njen 13 při zpěvu o závod, z nichž první cena při-\npadla zpěváckému spolku z Pětikostelí. Za shromaž-\ndiště budoucí slavnosti určen jest Szegedin. Maďaři\nse činí —-za to naše zpěvácké spolky spí tírn\nhlubší spánek spravedlivých!\n** Berlínský spolek umělců hudebních zavedl\nv nedávných svých sezeních dne 7.a 12. září od-\nbývaných volnou rozpravu o Hanslíkově spisu\n„Das Musikalisch - Schone;\" konečný výsledek\nvypadl celkem v neprospěch vídeňského spisovatele,\nkritika „Neue Fr. Presse\"; neboť se většina pp.\nřečníků pádnými důvody vyslovila proti jeho stano-\nvisku. —-\n** „Král to řekl\" nová opera od Delibesa,\npřijata byla při prvém provozování v Karlsruhe\ns velikou oblibou.\n** „Cesta do měsíce\" zove se nejnovější opereta,\nkteroužto p. Suppé svět obdařil.\n** Umělcům, kteří v Drážďanech zamýšlí vy-\nstoupiti, sloužiž k vědomosti, že podobné podniky\nobstará obchodník v hudebninách C. F. Meser.\n** Vilém de Moll, mladistvý velmi nadaný\nskladatel, Belgičan, zemřel nedávno v Marseilu."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "316", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.4", "texte": "** Maestro Petrella minulý měsíc přepaden\nbyl blíž Neapole ozbrojeným mužem, jenž mu odňal\nhodiny i s zlatým řetězem. Übohého maestra leknutím\nna polo mrtvého doprovodili přátelé do blízkého\nPortici, kde se zase zotavil.\n** Syn F. J. Fétise dokončil šťastně pátý díl\nvšeobecných dějin hudebních, použiv na-\nhromaděného materiálu svého otce.\n** Komu se nejvíce usmívá štěstí? Skladatel\nOffenbach vybral za jeden rok, co byl ředitelem\npařížského divadla „Gaíté,\" a sice od 1. září 1873\naž do 31. srpna 1874, 2.000,54 franků. Jediný\n„Orfeus v podsvětí\" vynesl mu 1,185.971 franků!\nOstatní skladatelé dostali tantiém v tomto roce\nz provozovaných svých operet v tomtéž divadle\n200.251 fr.; chudí obdrželi zákonnitého percentu\n220.056 franků.\n** Maestro Libani zdržuje se nyní v Turýoé,\naby uvedl v scénu v tamějším divadle „Victore\nEmanuele\" oblíbenou svoji zpěvohru „Conte Verde.\"\nTentýž pracuje nyní na veliké zpěvohře „Sarda-\nnapal\", k nížto vlašské listy pohlížejí s velkými\nnadějemi.\n** Opera „Filipina Velserova\" od V. Polaka-\nDanielsa, která posud velmi příznivě přijata\nbyla v Norimberku i Královci a v stálý repertoir\ntamější přijata byla, bude v těchto dnech prove-\ndena v německé opeře Rotterodamské. Též\ntelstvo městského divadla Hamburgského přijalo\noperu tu ku provozování.\n** Theodor Wachtel vystupuje pohostinsku na\nměstském divadle v Lipsku a sice proti honoráři\n600 tolarů za každý večer.\n** „Folkurger\", opera krajana našeho p. Kreč-\nmera, bude provedena též ve Wiesbadenu.\n** Nový hudební vynález. Časopis „Roma\" při-\nnáší následující zprávu o vynálezu učiněném jakýmsi\nVlachem z Neapole jmenem Achil Parise. Mladý\nParise zhotovil totiž hudební nástroj, jemuž dal\njméno „pianograf.\" Hudební tento nástroj tím\nvyniká, že pohybem klapek se vysouvá pruh papíru,\nna uěmž jsou již otištěny noty přehrané; tím nabude\nhudební skladatel dvojí jistoty: jednak nezapomene\nžádný hudební akord, jednak ho nezmění. Vyná-\nlezce odměněn již hudební konservatoří v Miláně\nstříbrným pamětným penízem, když byl týž dříve\ndal nástroj znalci prozkoumati.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Zdenek Fibich dochází již za hranicemi vlasti\nnaší a sice v německých listech hudebních „Neue\nZeitschrift fůr Musik\", jež velké váhy požívají z dob\nredaktorství Šumanova až na naše dny vřelého\nuznání. Ano list zmíněný při posuzování Fibichovy\nsymfonické básně „Othello\" (partitura vydána u Eún.\nStarého a spol.) nepřestává na pouhé pochvale\nvýtečné té skladby, nýbrž vítá s patrnou radostí a\nnadšením mladého skladatele, „der ein sein\nscheint,\" a těší se tomu, že novější dobou i Cechové\nse vykázati mohou výtečnými skladateli, kteří ouzko-\nprsému písničkářství výhost davše, povznesli se na\nmohutných křídlech pokroku, jejž učinila v oboru\numění hudebního doba nejmodernější. Fibichova\nsymfonická báseň „Othello\" jest v listu tom kriticky\nvelmi pečlivě rozebrána s použitím dokladů\nnotových ve velkém článku úvodním (v kritic-\nkém oznamovateli), kteréžto cti se posud ani u nás\nFibichově Othellu nedostalo. Tímto vzácným úkazem\npotvrdila se iv praktickém ohledu námi tolikráte\njiž hlásaná pravda: že národ náš vyniknouti může\nv oboru umění hudebního tak jako v každém jiném\nohledu jen tenkráte, postaví-li se na stanovisko vy-\nmožeností doby nejmodernější, na stanovisko po-\nkroku. Skladatel, jenž touží po uznání všeobecném,\njenž touží oslaviti jméno národa svého i získati mu\núcty evropského světa hudebního, může jen tehdá\ndojiti kýženého cíle, pakliže použije cesty nejnověj-\nšího pokroku, nejnovějšich vynálezů. Formy žádného\njiného umění se tak rychle neobjevují, nemění, jako\nformy hudební; proto není tu nic nebezpečnějšího\npro mladé síly umělecké, než pravidlo: jen to je\ndobré, co je staré a tak vídáme často nejlepší\nsíly naše hynouti v pohodlném již mnohokráte zmí-\nněném písničkářství, poněvadž tento genre nepožaduje\nžádných velkých studií, žádného namahání, žádného\nnapínání ducha. Doufáme, že není mezi námi ni-\nkoho, kdoby nepřál rozkvětu i oslavě umění našeho\npřed tváří světa ostatního. Silám tvůrčím,\numělcům, kteří leskem slávy přiodívají jméno národa\nnašeho iv dálné cizině sluší úcta naše nej vyšší.\nZmíněný list přinesl i o Fibichových v Lipsku u\nLichtenbergera vydaných ba 1 adách pochvalnou\nkritiku. Dílo toto možno dostati prostřednictvím\nkněhkupectví dr. Grégra a Dattla.\n* P. Václav Kopřiva, řiditel kúru z Kouřimi, na-\nvštívil u nás po oba dny (27.a 28. září) chrám\nsv. Vojtěcha, aby jak náleží seznal praktický spůsob\nprovádění reformy hudby chrámové za návodu osvědče-\nného v tomto oboru mistra p. prof. Foerstra.\n* W.A. Remy (pseudonym krajana našeho dr.\nMayera) vydal šestero písní pro soprán s průvodem\nklavíru op. 2. u Gottharda ve Vídni. V posledním\nčísle lipského listu „Musikalisches Wochenblatt\"\nčteme velmi příznivé posouzení a odporučení písní\ntěch. Ze konečně i velký hudební svět německý a\nzejména dva zmíněné nejpřednější časopisy hudební\nsvou pozornost obrátily k našim skladatelům, úkaz\ntento mluví nejlépe ve prospěch našeho programu.\n* Ctěný náš spolupracovník, dr. K ar. K1 i e b e r t,\njenž nedávno s výtečným úspěchem absolvoval hu-\ndební vysoké školy v Mnichově, jmenován kapelníkem\ndivadla v Augšpurku. Nabídnuta mu též profesura\nsborového zpěvu a theorie na jmenovaných vysokých\nškolách v Mnichově.\n* Zkušební komise vládou ustanovená pro zkou-\nšení učitetů hudby na středních školách i na ústa-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "317", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.5", "texte": "vech učitelských usnesla se v těchto dnech na tom,\nže zkoušky se odbývati budou dne 20., 21. a 22.\nříj na.\n* Filharmonické spolky všech vynikajících měst\nhudebních a jiné jednoty koncertní ohlašují v roz-\nličných listech ustanovený již program pro nastáva-\njící saisonu koncertní jen u nás jest posud ticho.\nUznávajíce velké zásluhy, jež si naši filharmonikové\n0 zdejší život hudební získali, vybízíme je, aby vy-\ntrvali statně jako dosaváde tak i pro budoucí doby\nna zdárně započaté dráze i nemeškali již nyn* sesta-\nvlti program všech produkcí. Poněvadž ale p. ka-\npelník Smetana pro churavosť nebude se moci\nuvázatí v dirigování, nutno, aby již nyní bylo po-\nmýšleno z jich strany na přiměřeného náhradníka.\nDoufáme od jich věhlasu, že ve volbě nového diri-\ngenta budou opatrným1'—jedná se tu o obecenstvo !\nZe v programu skladby domácích skladatelů našich\nv první řadě budou zastoupeny, o tom nepochybu-\nbujemfe. Dovolujeme si upozorniti ctěné pp. filhar-\nmoniky především na Fibichovu nejnovější báseň\nsymfonickou „Toman a lesní panna\", o níž jsme\nobšírně promluvili v úvodních článcích listu našeho,\ndále na Dvořákovu „Rhapsodii pro orkestr\" či\nna některou z jeho nových symfonií, konečně pak\nna tři symfonické básně Smetanovy, z nichž\nzvláště váhu kladem na „Richarda\" a na „Valdštý-\nnův tábor\".\n* Přijímací zkoušky na učilišti jednoty přátel\numění pro církevní hudbu v Cechách budou jak pro\ndvourocní běh varhanický tak i pro jednoroční běh\npro řiditele kůrů dne 3.a 5. října od 9—12 hod.\npředpol. v místnostech ústavu č. p. 291—1. (v Kon-\nviktě) odbývány. Ve všech zmíněných třech roční-\ncích vyučuje se bezplatně. Pokud se týče učební\nsoustavy, sdělujeme zde krátce z sděleného nám pro-\ngramu některá důležitější dáta a sice: v prvním\nročníku jest na poradě učení o harmonii a elemen-\ntární hra na varhany i generál basu. Vyučuje se\ndenně od 11—1 hodiny; v druhém ročníku\npřednáší se: modulace, chorál, jednoduchý i dvojitý\nkontrapunkt, imitace a fuga, improvizace na varhany.\nVyučuje se denně od 9—ll hodin; - v třetím\nročníku přednáší se: vysvětlivky o tekstu církevním\na zpěv rituální, nauka o formách a rozbor skladeb,\ninstrumentace a řízení (dirigování), hra partitur, hra\ngeneralbasu, improvizace na varhany, dějiny hudby.\nVyučuje se denně od 3—4 hodin. Mimo to před-\nnáší se na ústavě o esthetice hudby a o struktuře\nvarhan, provádí se cvičení v rituálním zpěvu a even-\ntuelně i ve hře na houslích a klavíru. Chovanci\nužívají ku vlastnímu cviku všech čtyr varhanních\nstrojů na ústavě. Při vyučování beře se ohled na\noba zemské jazyky (český i německý). Podmínky\npřijetí jsou: přiměřené vyvinutí tělesných sil, literární\nvzdělání a obratnost ve hře klavírní, tak aby se\nmohl již ku předu výsledek příznivý předvídati.\nProto se musejí uchazeči podrobiti zkoušce přijímací\n1 vysvědčeními o své dosavádní způsobilosti vykázati.\nTi pak, kteří žádoucími theoretickými vědomostmi\nse vykázati mohou a těší se spolu obratné hře na\nvarhany, přijmou se přiměřeně dle jich sil ihned do\nvy š š í ch ročníků. Též na takové chovance, kteří\nse státi chtějí posluchači na ústavě, aniž by na po-\nstavení varhaníka či řiditele kůru nároky činili,\nbude přiměřený ohled brán.\n* Upozorňujeme ctěné pěvecké jednoty a kaž-\ndého zpěvumilovného národovce na sbírku slovan-\nských národních písní „Slavia\", kteráv insertní\nčásti tohoto čísla je oznámena. Jest to první toho\ndruhu sbírka všeslovanská, která zahrňovati bude\nnejkrásnější národní písně všech národů slovanských\nu pečlivém výběru a takto nejen zpěvákům našim\npro domácí i koncertní potřebu, nýbrž i skladatelům,\nkteří se chtějí obírati s přísnějšími študiemi povahy\nnárodní písně slovanské, státi se může pomůckou\n\\ ýhodnou. Vydávatel věnoval dílu tomu, práci to\npo dlouhá leta připravované, píli velikou, tak že\nsbírka jeho co do ceny vniterní bude směle moci\npostaviti se vedle nejlepších podobných sbírek do-\nmácích i cizích, co do rozsáhlosti a velkoleposti pak\nzajisté veškeré předčí.\n* česká zpěvohra. Nejpozoruhodnější událostí\nnynějšího repertoiru operního jest zajisté nově na\nprknech divadla Novoměstského se objevivší „Lejla\"\nElišky Krásnohorské s hudbou od Karla\nBendla. Jak textovní tak i hudební část došly se\nstrany naší velmi vřelého uznání již při prvém svém\nobjevení se v uměleckém životě českém. O textu\n„Lejly\" jsme poznamenali, že jest poměrně nej-\nÍepším libretem českým; při hudbě Bendlově\nchválili jsme především neobyčejnou sílu výrazu\ndramatického, jakož i snahu po určitější hudební\nkarakterizaci hlavních osob opery, bohatou raelo-\ndiěnost hudebních frází šťastnou orkestraci a do-\nkonalou, v každém ohledu ladnou zaokrouhlenost\nužitých tu forem hudebních. Výrok tento i dnes\npotvrzujeme in optima forma; ona však okolnost,\nže Bendi v převážné míře svoji operu přepracoval,\nnutí nás k tomu, abychom určitěji rozebrali vše, co\nbylo nového k dílu tomu připojeno, a dle toho\nkonečný vyslovili úsudek, pokud nové tyto části\nvynikají cenou uměleckou a pokud a zdali se pojí\nk celku co souměrná stavba hudebně architektonická.\nO dějinách dalšího přepracování opery nás krátkými\nslovy nejlépe poučuje sama spisovatelka libreta\nv novém vydání (nákladem činné firmy Fr.\nA. Urbánka): „Opera tato, s níž oblíbený skladatel\nKarel Bendi co s dramatickou svou prvotinou 4. ledna\n1868 debutoval, došla se strany obecenstva i kritiky\nstejně příznivého posouzení, dobyvši si zpěvností a\ndramatickým zápalem bohatých svých melodií vše-\nobecného uznání. Byvši původně čtyraktová,\nprošla po několikerém provozování na jevišti pražském\nzměnami pečlivými, k nimžto skladatele vedlo studium\núčinu vlastní práce a snažení horlivé, aby dílo jeho\nv každé části vyhovělo požadavkům moderním,\nvznikajícím při pojmu dramatu hudebního; nyní\npak vyšedši z ohně autokritiky očištěna i zdokonalena"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "318", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.6", "texte": "předstoupí před obecenstvo v obnovené své podobě,\nv jakéž první její akty již objevily se v Matici\nhudební ve výtahu klavírním, a v jakéž tím schop-\nnější bude dojímati a povznášeti posluchače krásami\nsvými hudebními.\" Že ze stanoviska čistě hudebního\nučiní partitura Bendlovy opery na každého dojem\nušlechtilé, v každém ohledu dobré hudby,\njest jisto; že v tomto přepracování odpadla mnohá\nslabší část a na její místo nastoupilo číslo nové,\nzdokonalené, že tedy v tomto ohledu bylo celé\ndílo slabších, jen z pouhé routiny a ne z nadšení\numěleckého plynoucích míst očištěno, to nedá se\nnijak upříti; však jiná nastává nám tu otázka,\npakliže bystřeji přihlédneme k dílu tomu co jed-\nnotnému celku, vyplývajícímu z idey jednotného\ndramatu hudebního. Činí vůbec dílo to dojem jednotný\npo spůsobu velkých skladeb slavného reformátora\nmoderní hudby dramatické, či setkáváme se tu\ns ustáleným jednotným stylem, řine se proud\nhudební bez překážky v stálém stoupání až do\nvyznění celého díla, či působí na nás konečně celá\nfaktura díla dojmem souměrností, hudebním\nbystrozrakém po dramatičku odvážené? Na všechny\ntu položené otázky nemožno rozhodně přisvědčiti.\nJednolitý, ustálený, abychom řekli „Bendlovský\"\nstyl, nejsme tu ani oprávněni požadovati: jestiť dílo\ncelé navzdor všemu přepracování co do rázu\npovšechného, přede jen dramatickou prvotinou\nBendlovou. Přepracované částě ovšem spadají v po-\nzdější zralejší periodu Bendlova skladatelského tvo-\nření v tomto směru nalezáme ku př. v hlavních\nčástech celé první dva akty přeměněny recte\nobnoveny však právě tím, že skladatel čósť\nze starší doby, část převážně formální nechal\nstáti v těsném spojení vedle míst na principech\nmoderního dramatu se skvělým zdarem zalo-\nžených, tím právě vystupuje onen kontrast mezi\nstarší a novější dobou Bendlova tvoření v tím\nostřejší míře. Tím právě též pozbývá celé dílo\nžádoucí jednolitosti, kterou by Bendí zajisté do-\nsáhnouti musel, kdyby býval i dálší tři\nakty právě tak přísné práci podrobil,\njakou se vyznamenal vprvních dvou zmí-\nněných aktech. V 3.4. a5. aktu hlavní vede\nslovo íormálnost starší práce, tak rozhodnou\nzměnu jako v prvních aktech opery zde nenajdeme;\nzcela nově přikomponován jest jedině válečný balet\nve čtvrtém jednání, který ale právě v onom mo-\nmentu, kde děj rychlým proudem se ku konečnému\nx-ozluštění řine, nemálo jest na závadu pravdě\ndramatické. Celou exposici ku třetímu jednání chvá-\nlíme pro neobyčejně hlubokou její pathétičnost drama-\ntického výrazu, zvláště pak pro zdařilý proud\ndeklaroatorní, jenž si tu s podivuhodnou silou cestu\nrazí. Že však počáteční dvě scény nepůsobí na\nobecenstvo dojmem rozhodným, toho vinu nebude\nnikdo uvalovati na bedra směru deklamatorniho,\nnýbrž jedině na tu okolnost, že následují v obou\nscénách těsně po sobě dvě příliš široce roz-\npředená dueta.\nRadikálním zkrácením v obou duetech by se\ndojmu celkovému valně pomohlo; ostatně nepůsobí\nrozvláčnost na počátku opery tak osudně, poněvadž\npozornost obecenstva jest ještě živá, svěží a napja-\ntost při exposici neunavená. Spíše bychom radili,\naby skladatel nemilosrdnou rukou sáhl na pozdější\nčísla svého díla. Nemáme nijak v mysli, abychom\npodobným určováním míst záhadných vnucovali snad\nmínění své ctěnému skladateli; podotýkáme pouze,\nže mnohá místa i při druhém, svědomitém poslech-\nnutí na nás dojem rozvláčnosti činila. Jest to zej-\nména v 3. jednání scéna mezi „Boabdilem\" a „Zo-\nraidou\"; chorál dominikánů ve 4. jedn., —jak-\nkoli hudebně velmi krásný upomíná stylem svým\nživě na chorály českých bratří, tedy na chorály po\nHusitech zděděné a nezdá se nám býti na místě\ntomto právě tak nutným, jako by tu zato tím nut-\nnější bylo širší rozpředení vítězného sboru po dobytí\nAlhambry, ne j r o zh o d ně j š í h o to momentu v ději\nopery. Následující na to „Waffentanz\" jak jsme\njiž naznačili překáží. V pátém konečně jednání\ntáhne se závěreční katastrofa do nekonečna, a napja-\ntost obecenstva již ve 4. jednání přesycená jest tu\nopětně natažena na skřipec a nemůže se takměř\nkonečného uspokojení dočkati, když i po smrti Lej-\nlině na smrť utýraný žid Almamen poznovu vstává,\naby v trapném kolotání se ještě valnou chvíli po\njevišti potácel, než jej surově, nelidsky, ne tedy\ns očekávanou konsonancí zaslouženého sice, ne ale\nsurově za vlasy přitaženého potrestání houf vojínů\nMaurských na kusy rozseká. Ujišťujeme, že by\númrtím representantky titulní úlohy, kde poznovu\nco ozvěna z překrásně pracované předehry k opeře\nse ozvou etherické zvuky dušených houslí v nej-\nvyšší poloze, že by tímto momentem opera celá velmi\núčinně se dala skončiti. Almamen, jenž dceru usmrtiv\nv návalu šílenosti, sám se vraždí, působí dojmem\nneskonale tragičtějším, než onen barbarsky houfem\ndivých hord rozbodaný, bezbranný žid. Provedení\nopery bylo velmi pečlivé, ano tak skvělé, že iv listu,\njenž nedávno před tím nejhrubším kalem po naší\nsprávě divadelní ku největšímu plesiru všech hudeb-\nnímu životu českému nepřátelských elementův statně\nházel, v témž listu tentokráte neobmezenou jsme\nčetli chválu nejen za slušné výkony jednotlivcův,\nsboru a orkestru, nýbrž i za skvělou výpravu jakož\ni za souměrné scénické uspořádání celého díla. Že\nprý by si zejména v tomto posledním ohledu mohlo\ndruhé zdejší divadlo totiž německé z našeho divadla\nvzíti příklad a přec jsme nedávno v smutně po-\nvěstných feuilletonech téhož listu pravý opak tvrzení\ntoho četli. „Z německé scény nechť prý sobě vezme\nvzor česká naše opera!\" Co všecko nedělá kon-\nsekvence „man muss halt a Princip han!\"\nX.\nZ Píslcti (Pův. dop.) „Na rozloučenou\"\nuspořádali nám studující naši dne 26. září v sále\nobčanské besedy druhou akademii, ne více tak\nčetně navštívenou, jako byla první. Zavděčili se\nzajisté nemálo obecenstvu, že vypustivše z programu"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "319", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.7", "texte": "hudbu našich ostrostřelcův, pozvali ku spoluúčinkování\nvždy ochotného řiditele Gregoru, jenž s kvartetem\ndvojitě obsazeným a většinou z pp. ochotníků slo-\nženým přednesl Meyerbeerovu předehru k tragedii\n„Struensee\" a předehru k opeře „V studni\" od\nV. Blodka (číslo I.a 8.), kteréžto skladby sám\nvelmi účinně byl pro kvartet smyčcový arranžoval\na kteréž již loňského roku o slavnosti Jungmannově\npřednešeny byvše, úplné pochvale obecenstva se\ntěšily. Smíšené čtverozpěvy „Dívčin bol\" (Průcha)\na „Tak temnomodrá nebes báň\" (Bendi) a jedno\nduetto Kúckenovo (u nás ještě nepřestala doba pano-\nvání velduchů á la Gumbert, Abt, Kůcken et consortes!)\npak svěží sbor mužský „Česká muzika\" (Lev), jenž\nmusil býti opakován, líbily se obecenstvu. Totéž\nale nelze říci o trojzpěvu z „Kouzelného střelce\"\nWebrova, o němž nejlépe bude mlčeti. Podotýkáme\ntolik jen, že síly, jakéž dovedou snad zúplna se\nosvědčiti v hudbě chrámové, nebo v čtverozpěvích\na podobných skladbách menších rozměrů, nemusejí\nještě býti zralými pro zpěv operni, pro zpěv slohu\nvyššího, k němuž třeba mimo dobrý material a školu\nještě zralého uměleckého pojmutí a nad jiné\nsprávného deklamování té neb oné skladby.—\nČíslem 3. byla Umlaufova idylla pro citeru, bezííhoně\ninterpretovaná. V osobě bývalého kapelníka vojen-\nského p. Engelharta, absolvovaného žáka pražské\nkonservatoře, dostalo se městu našemu vydatného\na dovedného houslisty, jehož hra, pohybujíc se většinou\nv mezích lahodného mezza voce a bezpečnou intonací\nse vyznamenávajíc na bývalého virtuosa (a takým\nbyl druhdy p. E. skutečně) mocně upomíná. Mišky\nHausera skladbou „Ungarisches\" a Ernstovou elegií\ndobyl si pochvaly veškerého obecenstva, jež zajisté\nbude pořadatelům budoucích zábav a akademií\nvděčným, získá-li sílu pro město naše tak znamenitou.\nMimo jmenované již piegy slyšeli jsme zpěv Alma-\nmena z I. aktu Bendlovy „Lejly\", jejž i co do\ninterpretace vřaditi dlužno mezi nejlepší a nej-\nzdařilejší skladby celého programu, po jehož vy-\nčerpání následovala nevyhnutelná taneční zábava.\n\nX. X.\n\nSmĕs.\n\nMyšlénky o hudbé.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\na) Instrumentální hudba — absolutní hudba,\nV komorním sloku, mezi těmi čtyřmi stěnami,\npři obmezeném počtu nástrojů nejspíše lze poznati\npravého hudebníka. V zpěvohře, na jevišti, jak\nmnohé se tu zakryje leskuplným zevnějškem! Avšak\noko proti oku, tvář proti tváři, tu viděti jest všechny\nzástěrky, které zakryti mají nahotu myšlenky.\nRob. Šuman,\nSebrané spisy, sv. 4.\n\nListárna redakce.\nP. J. N v. B. Vše vesměs velmi zajímavé a zdařilé. Bližší\nzprávu obdržíte písemně.\nP. N. v K. Nepochybujeme, že snažení Vaše bude msti\núspěchu.\nP. K. L. vB. Hodláme na dále pokud možno zachovati\núplnou nestrannost, hledíce jen k tomu, co skutečně umění\nnašemu posloužiti může. Všelikému v té příčině tlachu věru\nnepřikládáme ani nejmenší váhy. Konečně nechť pováží, kdo\ntupí přední naše umělce, že tupí vlastně celý národ. Tímto\nzodpověděli jsme ctěný Váš list a prosíme na dále za Vaši\nlaskavou přízeň.\nP. A. F. T. v N. Tisíceré díky srdečně litujeme i pře-\njeme brzského šťastného obratu."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "320", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741003-01.1.8", "texte": "K příštímu číslu připojena bude X. hudební příloha: Dvě písně s prův. piana od Levoslava Belly."}]}