{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-10-10-01", "volume": "bmtnabd_1874-10-10_01", "ocr_sha256": "94f615123809c7a92a8c3e223eae8023a0109cb395e6d4b44acf278d489fc974", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/10/10_01/bmtnabd_1874-10-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "321", "page_fin": "321", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "321", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1010, "texte": "Památné dni hudební.\n\n10. října 1832 † Josef Houdek, virtuos na lesním rohu — jakožto\ndvorní hudebník v Drážďanech.\n„ „ 1867 fF.J.Dobr z y n sk i, polský sklad.— ve Varšavě.\n11. „ 1788 * Šimon Sechter, výb. kontrapunktik— ve Fried-\nberku (okres Vysokobrodský).\n„ „ 18261. provozov. Rossiniho zpěvohry „Le siége de\nCorinth\" v Paříži.\n12. „ 1865 f Vine. Wallace, sklad, irský —na cestě v Pv-\nrenejích.\n13. „ 1734 *M. Kamienski, tvůrce opery polské vSoproni.\n„ „ 1792'\"M0r. Hauptmann, slovut. theoretik hudební\nv Drážďanech.\n„ „ 1842. I. provoz, zpěv. Méhulovy „Josef a jeho bratří\"\npo česku v Štogrově divadle v Praze.\n14. „ 1814* Jan Pisek,vslovut. barytonista ve Mšeně.\n„ „ 1862 f 1868 Jindř. Šmit, prof. cella na kons. pražské\nv Praze.\n15. „ 1814 I. provozov. S p onti nih o zpěvohry „F erdina nd\nC orte z\" Berlíně.\n„ „ 1818*Aleks. Dreyšok, výtečný pian. a sklad.\nv Žáku (v Cáslavsku).\n„ „ 1857 f AI. Jel e n, sklad. cesk. písní a sborů v Chvalech.\n16. „ 17871. pro v. Piccini-ho zpěvohry „Penelopea\nv Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "321", "page_fin": "321", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.2.1.1", "titre_corps": "10. října 1832 † Josef Houdek, virtuos na lesním rohu — jakožto", "titre_sommaire": "10. října 1832 † Josef Houdek, virtuos na lesním rohu — jakožto", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "321", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1010, "texte": "10. října 1832 † Josef Houdek, virtuos na lesním rohu — jakožto\ndvorní hudebník v Drážďanech.\n„ „ 1867 fF.J.Dobr z y n sk i, polský sklad.— ve Varšavě.\n11. „ 1788 * Šimon Sechter, výb. kontrapunktik— ve Fried-\nberku (okres Vysokobrodský).\n„ „ 18261. provozov. Rossiniho zpěvohry „Le siége de\nCorinth\" v Paříži.\n12. „ 1865 f Vine. Wallace, sklad, irský —na cestě v Pv-\nrenejích.\n13. „ 1734 *M. Kamienski, tvůrce opery polské vSoproni.\n„ „ 1792'\"M0r. Hauptmann, slovut. theoretik hudební\nv Drážďanech.\n„ „ 1842. I. provoz, zpěv. Méhulovy „Josef a jeho bratří\"\npo česku v Štogrově divadle v Praze.\n14. „ 1814* Jan Pisek,vslovut. barytonista ve Mšeně.\n„ „ 1862 f 1868 Jindř. Šmit, prof. cella na kons. pražské\nv Praze.\n15. „ 1814 I. provozov. S p onti nih o zpěvohry „F erdina nd\nC orte z\" Berlíně.\n„ „ 1818*Aleks. Dreyšok, výtečný pian. a sklad.\nv Žáku (v Cáslavsku).\n„ „ 1857 f AI. Jel e n, sklad. cesk. písní a sborů v Chvalech.\n16. „ 17871. pro v. Piccini-ho zpěvohry „Penelopea\nv Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "321", "page_fin": "323", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.2.2", "titre_corps": "Jak se „vykládají“ skladby instrumentalní. Od dra. Hostinského.", "titre_sommaire": "Jak se „vykládají“ skladby instrumentalní. Od dra. Hostinského.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "321", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.1", "debut_caractere": 1012, "fin_caractere_exclue": 3516, "texte": "Jak se „vykládají“ skladby instrumentalní.\nOd dra. Hostinského.\nKdyž byla řeč o hudbě „programní\"*) a když\nběhem stati byl hudbě absolutní upírán veškerý\npojmový obsah, sváděla arci nemálo dobrá příle-\nžitost, promluviti také o spůsobu, jakým se skladby\ninstrumentální tak často „vykládají\" ba můžeme\nříci, že ve prospěch všelikých předpojatých bludů\ntheoretických na mnoze i dosti nesolidně „vykrá-\ndají.\" Avšak tenkráte měl jsem za to, že by po-\ndobná episoda příliš daleko odváděla od původního\nzáměru oné rozpravy, ač jsem s druhé strany zase\njenom nerad se vzdával použití příkladů, jimiž bych\nbyl ovšem muohý svůj výrok mohl velmi drasticky\nilustrovati, a slíbil jsem, že o této pikantní otázce\nněkolik slov napíšu někdy jindy. Ciním-li to dnes,\nchci hned z předu ohraditi se proti tomu, aby\nčtenář nehledal snad v těchto řádcích nějaké přesné\nsestrojené pojednáni; bude to pouze jednoduché\nuvedení řady příkladů, náhodou nejblíže po ruce\nležících, celkového rázu více jen feuilletonistického.\nZejména k Beethovenovi hrnou se vyklá-\ndači s tím větší dychtivostí, jelikož z některých\nvýroků tohoto mistra odvozují sobě jakési právo\nku každému, i sebe zpozdilejšímu „kommentaru.\"\nV tisícerých variacích slyšíme na př., že prý nám\nBeethoven též ve svých čistě instrumentálních sklad-\nbách „vypravuje o tom, co zažil, myslel, miloval,\nzkoušel, z čeho se radoval a proč se hněval, po\nčem toužil\" atd. atd. Ptáme-li se však do opravdy,\nco je to, ono „co\", z „čeho\", „pročý, „po čem\"\npak umlkají výmluvní jazykové. Říci docela vše-\nobecně, že nám Beethoven vypravuje ve svých\nsonátách nebo symfoniích, co zažil, proč se hněval,\nz čeho se radoval a p. v., to jest arci věc velmi\nsnadná; ale říci to vůči té neb oné určité sonátě\nnebo symfonii, a dovoditi ovšem jen na základě\ntéto skladby samotné kterou px-ávě událost ze\nsvého života Beethoven v ní vypravuje, kterou\npříčinu svých slastí a strastí v ní sděluje, to nedo-\nvede nikdo. Richard Wagner praví ve svém jubi-\nlejním spise o Beethovenovi vzliledem k téhož třetí\nsymfonii: Žádný z našich básníků nevyznačil nikdy\njedno svých nejznamenitějších děl co do jeho ten-\ndence tak určitě\" (t. j. jako Beethoven „Eroicu\",\njiž byl věnoval republikánskému „generálu Bona-\npartovi,\" ale později zlostně do kouta hodil, dozvěděv\nse, že se Napoleon stal „císařem\") ; „a co můžeme\nsi vybrati z této tak zřetelné zprávy pro posouzení\njedné z nejpodivnějších mezi všemi skladbami?\n\n*) Viz loňský ročník „Dalibora\", čísla 35., 36., 37., 38.,\n41., 42., 43., 44. a 47."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "322", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5750, "texte": "Můžeme si z ní třeba jen jediný tak této partitury\n? Nemusí se to zdáti čirou zpozdilostí,\nodvážiti se, byť by to bylo i k pouhému vážnému\npokusu takovéhoto výkladu?\" Uvádím zde hlas\nWagnerův hlavně proto, že právě v této věci o Wagne-\nrovi panují náhledy zcela křivé, šířené lidmi bud\npodstaty věci samé neznalými nebo předpojatými\nnebo docela i neupřímnými a podotýkám ještě, že\nspis „Beethoven\" vyšel r. 1870.\nVykladačům patrně nebude také v jiných pří-\npadech nic plátno, budou-li si pomáhati hádáním,\nzakládajícím se na různých životopisných podro-\nbnostech, jichž známosti byli jinde, mimo onu\nskladbu nabyli. A poukazovati k tomu, že to neb\nono dílo nás vskutku tak ladí, jak naladěn bývá\nku př. milující nebo nenávidíci, trpící nebo tou-\nžící rovněž nevede k cíli. Neboť iv nejpřízní-\nvějším případě, kdyby totiž bylo možno dokázati,\nže mysl tvořícího umělce byla opravdu v tomtéž\nneladění, v jakém nyní jest mysl posluchačova,\nmohlo by se nanejvýš říci: Beethoven nám vypra-\nvuje, že, nebo snad jak nikdy však co miloval\nnebo čeho nenáviděl nebo po čem toužil atd. Toť\nasi nejkrajnější ústupek, který by bylo snad možno\nučiniti oněm vykládačům; ústupek ten jim arei\nnikterak nepostačuje. Chceme-Ji pak se přesvědčiti\ndo jaké až míry směle si u věci té počínají, vezmeme\njedno z nejvelebnějších děl všech časů: pátou\nsymfonii (do c-mol), a podíváme se, jak různých\nvýkladů se jí dostává s různých stran.\nObyčejně bývají východiskem Beethovenova\nznámá slova (vztahující se k začátečnímu motivu):\n„Tak buší osud na dveře.\" Hledá se tudiž v symfonii\nté „vítězný boj s osudem.\" Dr. Ambros jde ve svém\nspise „Die Gfrenzen der Musik und Poesie\" dále\nurčuje boj tento blíže co zápas „říše světla\" se\n„říší temnoty\" a provádí myšlenku tu podrobněji.\nNa jiném místě praví pak o poměru této skladby\nk „deváté\": „kdežto symfonie do c-mol líčí boje\na vítězství jednotlivce, vystupuje v deváté sym-\nfonii takořka celé lidstvo bojujíc a vítězíc.\" Nyní\nuvalme, co Ambros tvrdí o spoleulivosti takovýchto\nvykladu. „Pii Beethovenovske symfonii vyvinuje\nse to, co by se snad, formulováno jrkožto program\nmohlo postaviti vedle symfonie, úplně z ní, stává\nse z ní samotné znatelným a srozum i t e 1-\nnym, tudiž kiyjí se jnyšlenky hudební a básnická.\"\nA před tím již: „Účinek, jenz jsme připisovali\nsymfonii do c-mol, není snad odlesk toho díla\nv hlavě osamělého enthusiasta; ona skutečně\nzcela tentýž účinek spůsobila u tisíců a kdykoliv\nněkterý slova mocný umělec nebo přítel uměuí\nmluviti se jal, byl při vší různosti výrazu smysl\nřeči vždy téntýž.\" Ve výrocích těch je přece úplná\nbezpečnost a jistota; než, přihližíme-li blíže k věci\nshledáme, že bohužel velmi často různí se netoliko\n„spůsob výrazu,\" nýbrž přímo i „smysl řeči\" při\nvýkladech tohoto arcidíla.\n„Zápasem k vítězství!\" to by bylo něco,\ns čím bychom se konečně mohli spřáteliti, kdyby\nto mělo byti povazováno za motto páté symfonie.\nZůstalo by to vsak na vzdor tomu pořáde jenom\nobrazným, metaforickým výrazem pro přechod z ná-\nsilně burácejícího hnutí dissonancí k uzavírajícímu,\nusmiřujícímu klidu mohutně se rozvinující harmonie\na možno užiti obrazu toho všude tam, kde podobný\nvyviň a přechod se naskytuje, tedy ne jenom při\nc-mol. Jakmile však běží o to, aby se\nurčilo blíže, jaký je ten „zápas\" a když se nepře-\nstává na tom, že jsou to tony samy, tlumy těchto\ntonu (přesně mluveno naše představy o nich), co\nproti sobě buráci, spolu zapasi a pak vítězí jsme\njiž v uzkych. Ambros odvolává se mezi jiným též\nna onoho známého francouzského invalida, ;enž při\nslavnostních zvucích poslední věty, vyskočil ze svého\nsedadla a nadšeně zvolal: „Vive I'empereur!\" Ten\ntedy patrně myslel na svého císaře, myslel na\nbitvy a vítězství, ve kterých pod zbožňovaným\nvůdcem se bil a vítězil; a přece není pátá, nýbrž\ntřetí z Beethovenových symfonií vlastně symfonií\n„heroickou\", a to přímo generálu Bonapartovi samot-\nnému věnovanou. Právě na tuto okolnost klade\nNaumann, jenž jinak proti všemu strojenému\nvykládaní hudby instrumentální slavně se ohražuje,\nzvláště váhu a praví ve své přednášce o Beetho-\nvenovi: „V symfonii do c-mol rozšířilo se zápasení\nozbrojeného reka o vítězoslávu, kterému se dostalo\nvýrazu v „Eroice\", v zápasení c e 1 é h o lidstva\n0 volnost a vyplnění jeho nejsvětějších tužeb.\nSymfonie ta mohla by také zcela dobře roiti motto:\n„Nocí ku světlu!\" Ejhle, zde je vyřknut z úplná\ntentyz poměr mezi třetí a pátou, jako onde u Ambrose\nmezi pátou a devátou symfonií; o páté tvrdí oba\nspisovatele věci naprosto opačné. Naumann praví:\npátá nepodává nam nikoliv obraz boje jednotlivce\njako „Eroica , nýbrž zápasu celého lidstva;\nAm ni os orav i: pata nepodává nám obraz zápasu\ncelého lidstva (jako devátá), nýbrž toliko boje\njednotlivce. Ptáme se bezděky s Pilátem: co\njest pravda? kdyby Ambros a Neumann stáli naproti\nsobě a své obapolné náhledy zastávali, co as by\nuvedl onen ve prospěch „jednotlivce,\" tento ve\nprospěch „celého lidstva\"? kde jest ve skladbě té\njedmý ton, jediný hudební tvar, jenž by mi jakým-\nkoliv spusobem, ale „ze symfonie samotné znatelně\na srozumitelně\" řekl: zde nejedná se o „ozbrojeného\nreka\" nýbrž o celé „společenstvo\", ne o „vítězoslávu\njednotlivce\" nýbrž o „volnost a o vyplnění nejsvě-\ntějších tužeb lidstva\", nebo opak toho? Žádejme,\naby se nám uvedla místa, z nichž by něco podob-\nného odvoditi bylo jen poněkud možno citáty\nty musí nám zůstati dlužen jak Ambros tak Neu-\nmann, nechtějí-li se odvolávati k „citátům\",\njichž samých smysl jest na vlas tak záhadný, jako\nto, čeho mají býti právě důkazem. Výklad všech\n„citátů,\" s kterými by se snad někdo vytasil,\n1 vyklad celeho díla jest co do svého pojmového\nobsahu pouhý čistě subjektivní přídavek posluchačův,\nnikoliv pak podstatná čásf nebo stránka hudby\nsamé. To snažil jsem se odůvodniti s různých"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "323", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 685, "texte": "stanovisek ve své rozpravě o „hudbě programní.\"\nCo se pak Beethovenovy páté týče, můžeme směle\nříci: nechť jest rozdíl mezi ní a některou jinou\nsymfonií jakýkoliv v tom nesmíme jej nikdy\nhledati, zda-li se jedná o jednotlivce nebo o celé\nlidstvo, o vítězoslávu onoho nebo o volnost a o osvětu\ntohoto. Kdyby bylo v skutku možno, poznati „obsah\"\ntéto symfonie srozumitelně z díla samého,\njak se tvrdí, odkud máme si pak vysvětliti již\ni pouhou možnost toho, že v ní mimo jiné bylo\nkýmsi spatřováno vylíčení plavby po moři, (!)\nnebo že byl kdysi adagiu podložen milostný text:\n„Ohne Dicb, was wár' mein Leben?\" A to se stalo\nve vší opravdivosti; Ambros sám příklady ty uvádí.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "323", "page_fin": "325", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.2.3", "titre_corps": "Epištola k našim zpěváckým spolkům.", "titre_sommaire": "Epištola k našim zpěváckým spolkům.", "signature_source": "Flor", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "323", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.3", "debut_caractere": 687, "fin_caractere_exclue": 5648, "texte": "Epištola k našim zpěváckým\nspolkům.\n\nV Praze, dne 4. října 1874. *)\nV době posledních dvou roků časté u nás slý-\ncháme stesky na všeobecný úpadek hudebního života\npo venkovských krajích českoslovanských; zejména\nžaluje se často na ochablosf a omrzelou netečnosf\nve spolcích našich pěveckých. Byl jsem oči-\ntým svědkem onoho čilého ruchu, jenž rozvinul se\npojednou na počátku minulého desítiletí po Cechách,\nna Moravě i na Slovensku, pozoroval jsem okem\nradostí zářícím, jak tu za příkladem junáckého\n„Hlaholu\" v Praze povstávala téměř nepřehledná\nřada nových spolků pěveckých po venkově šírém,\nkteré vesměs za úkol si obravše všestranné pěsto-\nvání hudby domácí s vytrvalou pilností as vlaste-\nneckým zápalem veřejně přednášeli vše, co nového\nse tu objevilo v mladé naší literatuře hudební. Po\ndelší dobu jsem sice nepřicházel v bezprostředný\nstyk s naším venkovem; však skvělá představa má\nz dob šťastného vzkříšení pěveckých jednot jak-\nkoli četl jsem mezitím mnohé káravé slovo, mnohý\nstesk na úpadek spolkového života venkovského •\npřede nemohla býti tak zkalena, abych jedním rázem\nna krásný a pro umění domácí tak mnohoslibný\npočátek pěveckého rozvoje zapomenouti a v žalostný\nten úpadek doby přítomné uvěřiti mohl.\nKdož by z přátel umění domácího nechoval\nv mysli vděčné upomínku vřelou na onu blahověst-\nnou dobu, kde veškeří českoslovanští spolkové zpě-\nváčtí k velikému sjezdu do Prahy za pozváním\n„Hlaholu\" poprvé v květnu r. 1862 v ohromném\nna tu dobu množství ze všech končin naší vlasti\ni sesterské Moravy se sešli se zápalem hlasujíce\npřed tváři světa našeho, že zpěv český nedovede\npotlačiti žádná zloba četných nepřátel? Kdož by\nz pamětníkův nedávno minulých těch dob rád sobé\nnepřipomínal zejména velkolepý onen moment v životě\nčeskoslovanských spolků, kde při kladení základ-\nního kamene ku chrámu umění domácího slavnou\npřísahou jest zpečetěna bratrská vzájemnost všech\nspolků založením pevné jednoty, jež v oboru hudeb-\nním by tvořila nedobytnou hradbu proti nakažlivému\nvlivu cizoty, kdož by, pravím, přítomen byv povzná-\nšejícím těm okamžikům, kde tisíce českých pěvcův,\nstatečných mužův „zrakóv jiskrných\" v plameněna\nnadšení slibovali chrániti český zpěv a siibovali býti\nprvními strážci zdárně rozkvétajícímu umění domá-\ncímu, kdož by účasten jsa těchto dob povznášených\nuvěřiti nyní mohl, že všichni ti spo]kové českoslo-\nvanští na slib svůj ~jednotě\" složený zapomeouvse\nnyní umírají v matném živoření, v nečinnosti omrzelé?\nV letošním roce se zejména stesky na úpadek\nspolkového života pěveckého ve veřejných listech\nčastěji a úsilovněji než kdy jindy opětovaly. Abych\n0 pravém stavu věci té záhadné se přesvědčil, přál\njsem si vždy poznati vše z autopsie; bylať má víi*a\nv nezlomnou hudební povahu národa našeho příliš\npevná, než abych z pouhých novinářských stesků\na vzdechů se přesvědč:ti nechal o tom, že by nej-\nsilnější tato posud stránka nároua českoslovanského\nmrakem netečnosti se zatemniti dala. Mezi tím při-\nblížila se doba prázdnin, dlouho želaná ta doba od-\ndechu po celoročním lopocení. První myšlenkou tu\nbylo, jak by se v prázdné chvíli té dal nejvhodněji\npříjemný moment spojit s užitečným i vzpomněl\njsem si na naše spolky venkovské a bez dalšího\nrozmýšlení rozhodl jsem se k cestování po krajích\nčeskoslovanských, abych tak z vlastního názoru po-\nznal nynější proud života v národě našem a zej-\nména abych jasného pojmu nabyl o životě spolků\nnašich pěveckých.\nZkušenosti četné, jichž jsem tu v poměrně krátké\ndobě zažil na všech stranách, kamkoli noha moje\nvkročila, zdají se mi býti tak závažného a důleži-\ntého významu, že mám to za svou nejsvětější povin-\nnost, abych co věrný a pro dobro národa našeho\n1 pro povznešení uměny domácí povždv nadšený\nčlen kmene slovanského o těchto svých studiích\nživota spolkového vážné slovo u veřejnosti v ctěném\nlistě Vašem promluvil i jsem již ku předu o tom\npevně přesvědčen, že račte, ctěný pane redaktore,\nmyšlénkám těm z upřímné duše plynoucím volný\nprůchod v kritických našich poměrech společenských\ntím spíše popřáti, čím nebezpečněji by nutně půso-\nbilo zanedbání této palčivé otázky spolkové na celý\ndalší rozvoj našeho života národního. Věřte, že\nani si představiti neumím onen stupeň smutného\núpadku v společenském životě celého národa česko-\nslovanského po zahynutí a úplném odumření spolků\nzpěváckých; i jisto jest, že by úkaz ten neblahý\npřed jehož skutečnou přítomností nás nebe chrániž\nna všecky intelligentní vrstvy obecenstva našeho\nosudně působiti musel. Vždyť známo jest, že v kaž-\n\n*) Došel nás v těchto dnech dopis ctěného veterána pěvce,\njenž v upřímné lásce k umění domácímu bystrým po-\nzoroval okem život venkovských spolků zpěváckých na\nvýletu o prázdninách právě minulých doufáme, ze se\nuveřejněním této epištoly zavděčíme každému,- jenž v peči\no povznesení uměny domácí milerád uznává skvělé stránky\nnašeho života, spolu ale nezavírá ve falešném vlastenectví\nobě oči před temnými, nahnilými stránkami našeho spo-\nlečenského života hudebního. Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "324", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5702, "texte": "dém spolku zpěváckém najdeme jaksi jádro celého\nobčanstva v tom kterém městě; jest tu zastoupena\ntřída intelligence a nejstatečnější falanx, celku pak\nže tvoří zajisté vždy bujará omladina celého okolí.\nKdyby tedy tito mužové, co representanti intel-\nligence českoslovanské tak hluboce klesli v poho-\ndlné nečinnosti, že by zpěv tuto nejčistší pásku\nživota společenského, jež ideálním směrem svým\nšlechtí ducha i sílu mysli dodává že by tito mu-\nžové zpěv český padnouti nechali s lhostejnou\nmyslí pak veta je po intelligenci a nadšení\nv českoslovanském národě vůbec. Neboť ví předobře\nkaždý vzdělanec, jak neobyčejnou mocí kouzelnou\npůsobí umění každé zvláště pak umění pěvecké co\nbezprostředný výkon duše nadšené na člověka celého,\njej oblažujíc i potěšujíc a z prachu nízkostí do výše\nideálně mravního názoru jej povznášejíc.\nDlouho nechtěl jsem uvěřiti v smutný úpadek\nhudebního života spolkového u nás, až mne konečně\nvlastní názor o mnohých, velmi mnohých chorobách\nspolečenského života venkovského až citelně přesvěd-\nčil. Lékař může zachrániti celý organism od záhuby\njen tím, příjde-li ještě v čas na kořen a sídlo cho-\nroby. Též u nás není vše tak zdrávo, jak by toho\nzdárný vývoj umění domácího vyžadoval, též v našem\nživotě hudebním, zejména spolkovém krvácí a kvasí\nse jedem osobních náruživostí mnohá rána, jež co\nnebezpečná rakovina rozežírá veškeré společenské\npásky v hudebním životě našem i jest zajisté povin-\nností svědomitých lékařů, aby chorobu nebezpečnou\nbezohledně odhalivše všech prostředků hojivých se\nuchopili, aby v čas ještě zachráněn byl organism\njednoty zpěváckých spolků českoslovanských a tím\ni organism celého našeho veřejného života hudeb-\nního. Nejvalnější část zpěváckých spolků jsem našel,\nabych tak řekl, v stavu miniaturním: tam, kde\nbylo dříve 20, 30 i 50 členů, najdeme obyčejně\njednoduše obsazené kvarteto dobrých čtenářů z listu,\nkteří čas ob čas dají o zábavě „něco k lepšímu\"\na pěstují tak volným krokem ten trošek mužských\nsborů, jež vydává se vzácnou věru obětavostí a trpě-\nlivostí jediné naše nakladatelství hudební p. Em.\nStarého. Takový čtyrspřežní spolek objedná si\nobyčejně pouze partituru a hlasy nechá vypsat doma\nvzdor tomu, že zmíněná firma jednotlivé hlasy tištěné\nza pranepatrnou cenu (pokud vím, za cenu celých\npěti krejcarů rak. č.) prodává a že jinak takové roz-\nmnožování hlasů je zákonem zakázáno. Ostatně\npřipomínám, že s touže malicherností si často počíná\ntéž mnohý spolek, jenž vykázati se posud může sluš-\nnějším počtem členstva. Vzdor všem těmto nesrovna-\nlostem přede musím rozhodnou vysloviti pochvalu\nkorporacím podobným za to, že aspoň živoří a to\ntím spíše, pomním-li, jak velká většina spolků známa\njiž jest jen dle jména; ba v mnohých městech\nby o zpěváckých spolcích nebylo již dávno ni slechu,\nkdyby se nejnovější dobou zpěvu nechopiiy s neo-\nbyčejnou živostí naše dámy, jímž se věru v mnohých\nměstech podařilo, příkladnou svou činností i starší\nspolky mužské ze spánku vyburcovati. Tam, kde\nobě korporace se spojily v jeden sbor smišený,\nsetkal jsem se mnohdy s výkony dokonalými, bez-\núhonnými.\nOd těchto sborů smýšenýeh můžeme též\nočekávati jistou spásu pro budoucnost hudebního\nživota ve spolcích venkovských. Nechci tím však\nříci, že by ryzé spolky mužské nebyly pro další\nbudoucnost možnými; naopak možno se nadíti od\ntěch spolků mužských, jimž šťastná náhoda uštědřila\nenergického, schopného řiditele, zdárných činů po\nopětném vzchopení se v této nastávající zimní saisoně,\nkde se poměrně všem spolkům lépe než kdy jindy\ndaří. Ač jsem těchto posud pěvně konsolidovaných\nsborů mužských po venkově jen velmi skrovný\npočet našel, přec jsou mi jakousi zárukou lepší\nbudoucnosti ostatních mužských spolků českoslo-\nvanských, ač jestli chopi se tu iniciativy k novému\njednotlivému oživení silná obětovná ruka ze středu\nmateřského spolku pěveckého „Hlaholu\", kterýž\nv rozhodných dobách vždy neohroženě kráčel v čele\nspolků všech radou i skutkem pomáhaje a život\nnáš hudební na výši skvělou povznášeje. A jakkoli\njest nynější úpadek spolků mužských pro nás\nsmutným úkazem, jejž z valné částě též zavinila\nmnohá smutná znamení doby naší vášněmi poli-\ntickými rozedrané, o nichž nelze na tomto místě\nsiřeji se zmiňovati, přec neztrácím zhola naději\na těším se poznovu, že není právě příliš vzdálena\nona doba, kde společným působením za energické\niniciativy pražského „Hlaholu\" setkají se opětně\nveškeré spolky české ve společném zpěvu obrovském\npři výroční slavnosti pěvecké, jež k oživení idey\njednotlivého života uměleckého v první řadě nej-\nlepší hřivnou přispěti s to jest. Ve všech naších\nzemích, zejména u Němců vydaří se každoročně ne\njedna, nýbrž na sta skvělých výročních pěveckých\nslavností župních v určitém obvodu větších měst,\nproč by se nám privilegovanému národu hudeb-\nníkův a pěvcův par exellence aspoň jedna velká\nslavnost pěvecká v roce vydařiti nemohla?\nMěl jsem nedávno v rukou zprávu o činnosti\n„Hlaholu\" pražského za první ročníky jeho trvání\ni nemohu opomenouti, abych na konec některá zají-\nmavá dáta tehdejšího jednatele spolku p. dr. L. Pro-\ncházky co blahou upomínku z lepších dob zde\nneuvedl: „Od tohoto prvního osvědčení\" praví\npan zpravodaj „brátrské vzájemnosti počal mezi\nnašimi spolky čilejší ještě ruch a jako o závod\nzařizovaly se iv nejme n š í ch míst ech nové\nspolky, tak že skrovný počet asi desíti spolků před\nr. 1860 (nyní jich činných není více!), te<f již\nbyl vzrostl ke stu, representující ku 4000 pěvců,\nláskou k umění lnoucích.\nTento utěšený ruch neustává a bohdá že nebude\nměstečka v naši vlasti českoslovanské, které by se\nnemohlo honositi zpěváckým spolkem, neboť jest se\nnadíti, žejich důležitost pro společenský\na národní život, jakož i pro umění všude\nstejně bude uznána."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "325", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 349, "texte": "Kýž by stateční naši zpěv. spolkové hojně\nzařizovali zpěvácké Školy, aby umělecká jejich\nsnaha nabyla ještě pevnějšího základu ató\npožehnané rozkoši, které umění poskytuje, mohl\nbýti účasten každý, kdož proň lásku cítí.\"\nTato zlatá slova nechť vštípí sobě spolkové\nčeskoslovanští v mysl přístupnou i srdce pro uměnu\ndomácí upřímně tlukoucí! <\n\nFlor."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "325", "page_fin": "326", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "325", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.5", "debut_caractere": 351, "fin_caractere_exclue": 5201, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Řiditeli dvorní opery vídeňské, Herbeckovi,\nudělen byl carem ruským kommandérský kříž řádu\nsv. Stanislava.\n** Cellista F. Kletzer nastoupil cesto umělec-\nkou, na níž zavítati hodlá do Brna, Olomúce, Prahy,\nVratislavi, Varšavy, Petrohradu a do pobaltických\nprovincií Ruska.\n** Kapelník Peineeke obdržel od krále švéd-\nského rytířský kříž první třídy řádu Gustava Vasy.\n** Lipský časopis „Musikalisches Wochenblatt\"\npřináší v nejnovějším čísle nadšený životopis dr.\nF. Witta s podobiznou. Odporučujeme vřele článek\nten zvláště našim pp. řiditelům kůru, aby seznali,\ns kterakými obtížemi zápasiti bylo slovutnému muži\ntomu, když uváděl ve skutek vznešenou ideu reformy\nhudby chrámové, jíž byl veškeré snažení své za-\nsvětil.\n** Komická opera Vídeňská s nesmírným úsilím\nprobuzena jest k novému životu; kapelníkem jest\nSucher, jenž býval u dvorní opery ve Vídni korre-\npetitorem partií solovýcb.\n** Pražanka sl. Korbová, žákyně paní Ma r-\nchesi-ové, debutovala s velkým úspěchem v Bře-\ntislavi.\n** Dr. Hoch věnoval městu Frankobrodu\n800000 zl. ku zřízení konservatoře. Kéž se u nás\nnarodí podobný mecenáš!\n** Nová velká opera pařížská otevřena bude\nnajisto dnem 1. ledna 1875. V prvních představe-\nních vystoupí i Pavlína Luccová.\n** V křišťálovém paláci v Londýně budou v kon-\nletošní zimy účinkovati co sólisté dámy\nKlára Sumanová, Esipová a Mary Krebsova, dále\npp. Hanuš Bulov, J. Věňavský a Piatti.\n** J. Strauss komponoval opět novou operettu :\n„Vídeň roku 1780.\"\n** Verdi-ho reqniem mělo hýti provozováno ve\nVídni ve dvorní opeře, než sešlo z toho, ježto milán-\nský nakladatel Ricordi žádal za jediné provedení\nneméně než 8000 franků.\n** F. zamýšlí až do konce ledna bud.\nroku zůstati v Římě, odkudž se do Pešti a kolem\n15. března do Výmaru odebéře.\n** Z Paříže. „Třetí francouzské lyrické\ndivadlo\", jemuž ředitel Bagier dal kratší jméno\n„Théatre Ventadour\", otevřeno bude dne 1. ledna\n1875 bude zejména francouzským zpěvo-\nhrám. Ředitel Bagier obdrží státní subvenci rocních\n-100.000 frankťi a bude povinnen ročně uspořádat!\n230 představeni a provésti 4—5 nových zpěvoher.\nS titnto divadlem také spojena bude lyrická, drama-\ntická a choreografická akademie, jejížto\nřízení svěřeno bude vynikajícím mistrům. Do této\nakademie přijatí chovanci vstoupí s ředitelstvím\ndivadla v smlouvu. Nejméně pokročilí chovanci\nbudou zavázáni, aby zvykali jevišti i\nspoluúěinkovati co statisté a pážata ve sborech a\nv ensemblů, pokročilejší připuštěni budou k úlohám\ntřetím, druhým i prvním, pokud budou míti k tomu\nkvalifikaci. Za každé vystoupení vyplacena jim\nbude přiměřená remunerace, vyučování bude úplně\nzdarma. Zajisté zařízení to, jež francouzské vládě\nslouží k nemalé chvále!\n** Houslista a skladatel bývalý kapel-\nník německého divadla v Praze, nyní profesorem na\nvysokých školách hudebních v Berlíně, zasnoubil se\ntyto dny v Štětině s známou mladistvou pianistkou\nLaurou Kahrerovou.\n** Něm. časopis hud. musihalische\nZeitung\" přináší v posledním svém čísle úvahu o\nSmetanově „Prodané nevěstě\" i pronáší se\n0 díle tomto velmi pochvalně. Brzo bude náš Smetana\nza hranicemi již více uznáván, než ve vlastním svém\ndomově, kde co vděk za veškerou svoji snahu zar\nkoušeti musí nejpodlejších ústrků a nejsprostších\nurážek ovšem že je to řemeslo pouze některých\nbídáků, jichžto konání nemůže se klásti na účet\ncelému národu.\n** Ze Sondershausenu. (Pův. dop.) 13. „Loh\"\nkoncert shromáždil opětně nepřehledné množství\nobecenstva, dychtivého uměleckého požitku, jejž\nmu tenkráte program sliboval. Bylť sestaven více\nméně z žijících, bohužel příliš zanedbaných mistrů.\nPředevším sehrána vzletná ouvertura vážného směru\nod zesnulého mistra Spohra. Bohužel všude zdají\nse pořadatelé koncertů zapomínati tvůrce tolikerých\npůvabných, v pravdě mistrných skladeb. Následu-\njící číslo předvedlo nám známou skladbu Fr. Šuberta\npro klavír op. 54. v úpravě orkestrální od Karla\nSubertha. Poznali jsme, že p. Karel Šuberth při-\nstoupil k dílu svému nejen s něžnou rukou jemným\nleč vkusem i s pravou pietou pro originál, jakož se\nosvědčil i co dokonalý znatel veškerého orkestrálního\naparátu. I novým pojmenováním skladby té (nazval\nji „Scěnes hongroises\", Andante Marche, Allegretto\na finále) posloužil tomuto geniálnímu výtvoru arcikrále\npísní výtečně. Obecenstvo nechtělo takořka ani ustati\nv tleskotu, pokud kapelník se nerozhodl dvě věty\nopakovati. (Skladba ta provozována poprvé.) Ouvertura\n„Hero a Leander\" Jul. Rietza zakončila prvé oddělení.\n1 tato skladba potkala se s neobyčejným úspěchem.\nNechci upírati, mát Rietz mnoho, přemnoho reminis-\ncencí naMendelssohna ano i Šumana, nicméně zachoval\nv ouvertuře té onoho vzlaštního, jen jeho skladby\nprovanujícího ducha mužného výrazu, jehož mnohdy\nu Mendelssohna pohřešujeme. Zejména střední věta\nvyznamenává se důmyslností jcombinac, jak harmo-\nnických, tak i rhytmických. Úprava orkestrální jest"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3848, "texte": "naprosto výtečná. Pakli obecenstvo již v prvém\noddělení uvedeno bylo v pravou náladu, tož v dru-\nhém nechtěl potlesk ani na chvíli utichnouti.\nPo delší době vystoupil opět zdejší první klarine-\ntista a dvorní sólista p. Somburg samostatně s kon-\ncertem od Baermana i byl předmětem nesčíslných\novací. Což mám řící o mistrovském výkonu tom?\nBudiž jenom tolik řečeno, že od těch dob, co jsem\nnašeho mistra p. Pisařovitze, profesora na pražské\nkonservatoři, měl příležitost slyšeti, nebyl jsem tak\nuchvácen jak oduševněným tónem, úžasnou techni-\nkou, tak i plynností a vytříbeností přednesu. Program\nvyčerpán byl známou suitou číslo 1. od Lachnera.\nTentýž večer poskytnut nám ještě následující dosti\npestrý program: 1.) Ouvertura k zpěv. „Královnou\njeden den\", od Adama. 2.) Císařské variace od\nHaydna (s mnohonásobně obsazeným smyčcovým\nkvartetem). - 3.) Smutečný pochod od Mendels-\nsohna. 4.) Entreakt od Stora. (Nemožno mi, nezmíniti\nse s pochvalou o těchto vnadných, vzdušných výtvo-\nrech velenadaného Stora. Až dosud provedeny zde\nskorém všechny entreakty jeho. Letos byly hrány\njen entreakty z hudby „Píseň o zvonu\" a některé\nmimořádné. Nejsouť to snad prázdné, liché skladby,\nnýbrž psány s vroucím výrazem a pročež došly\ni náležitého uznání. 5.) Ouvertura k zpěv. „Zeila\",\nod Lindpaintnera. Zmíniti se musím ještě o naší\nslavnosti Beethovenově, kteráž došla skvělého výsledku\na získala pokladně vdov a sirotků přes 600 tolarů\nčistých. (Naše město má pouze 6000 obyvatelů\na což Praha - mnoholi hudebních slavností v sto-\nvěžaté, starověké matičce, mnoholi církevních kon-\ncertů atd.??? Pak se diví pražští umělci, když\nNěmci jich ignorují, vždyť nedozvíme se ani o tom\nnej menším v Německu, co by povšimnuti všeobecného\nzasluhovalo. Pamatují se, že jste ctěný pane\nredaktore uspořádal s nemalým namáháním před\nněkolika lety několik produkcí koncertních, majících\nza účel seznamovat! obecenstvo s domácími silami,\njak skladatelskými, tak i reprodukujíoími; těšil\njsem se nevýslovně tomuto krásnému podniku, avšak\nnic více neslyším o přednáškách původně českých\nskladeb.) - Programy jakož i referát posledních\n4, koncertů, jakož i hudební slavnosti ponechávám\nsi pro příště. (Umělecké snahy u nás věru není\nnedostatek, bohužel jen že rozhárané naše poměry\npolitické a bezuzdné vášně strannické klidnému\nrozvoji našeho umění velice překáží; došlo již tak\ndaleko, že sebe ideálnější snaha pokalená býtí smí\nod ieckteréhos literárního dobrodruha beze jména\na beze všelikých zásluh a to ještě pod záštitou\ncelé strany! V takových nespořádaných dobách\novšem nezbývá umění mnoho místa a hledí spíše\nkaždý umělec prodchnutý snahou opravdivou, aby\nse dostal raději přes hranice. U nás přes příliš\nprotěžuje se všeliké dryáčnictví, hubařství a rnálo-\nmocnosf duševní ovšem jen z důvodů zhola stran-\nnických. Jak může v takových poměrech umění\nse povznášeti? Zda-li to není převrácený poměr,\nže pro produktivní umělce, kteří jedině umění na-\nšemu mohou vytvořiti slavnější budoucnost, není\nu nás takořka žádného místa? Bůh to naprav! Red.)\n** Z Neapole. ' Královské kollegium S. Pietro\ndi Majella ustanovilo následující program pro nastá-\nvající kursus esthetiky a dějepisu hudby:\n1. O podstatě hudby, jejím původu a prostředcích\nvýrazu. 2. Hudba a dojem, jakýž činí na člověka.\nNázory starého věku o uměni hudebním. 3. Melodie\n%/ v v\nu Hebreů, Reků. Římanů, v středověku a melodie\ndoby nynější. 4. Harmonie, původ a stručný přehled\njejího vývinu. 5. Zpěv a pěvci. 6. Nástroje, jich\ndějiny a povaha rozličná. 7. Vokální hudba. Cír-\nkevní hudba. Dramatická hudba. Komorní hudba.\nPíseň národní. Zpěvohra a její dějiny. První árie,\ndueta, terceta a ensembly. 8. Instrumentální hudba.\nSymfonie, kvarteto, sonata, fantazie, variace, koncert\na jich dějiny, 9. Požadavky každého nástroje.\nSlovutní instrumentalisté různých škol a národův.\n10. Nástroje starého věku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "325", "page_fin": "326", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.2.4.1", "titre_corps": "** Řiditeli dvorní opery vídeňské, Herbeckovi,", "titre_sommaire": "** Řiditeli dvorní opery vídeňské, Herbeckovi,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "325", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.5", "debut_caractere": 373, "fin_caractere_exclue": 5201, "texte": "** Řiditeli dvorní opery vídeňské, Herbeckovi,\nudělen byl carem ruským kommandérský kříž řádu\nsv. Stanislava.\n** Cellista F. Kletzer nastoupil cesto umělec-\nkou, na níž zavítati hodlá do Brna, Olomúce, Prahy,\nVratislavi, Varšavy, Petrohradu a do pobaltických\nprovincií Ruska.\n** Kapelník Peineeke obdržel od krále švéd-\nského rytířský kříž první třídy řádu Gustava Vasy.\n** Lipský časopis „Musikalisches Wochenblatt\"\npřináší v nejnovějším čísle nadšený životopis dr.\nF. Witta s podobiznou. Odporučujeme vřele článek\nten zvláště našim pp. řiditelům kůru, aby seznali,\ns kterakými obtížemi zápasiti bylo slovutnému muži\ntomu, když uváděl ve skutek vznešenou ideu reformy\nhudby chrámové, jíž byl veškeré snažení své za-\nsvětil.\n** Komická opera Vídeňská s nesmírným úsilím\nprobuzena jest k novému životu; kapelníkem jest\nSucher, jenž býval u dvorní opery ve Vídni korre-\npetitorem partií solovýcb.\n** Pražanka sl. Korbová, žákyně paní Ma r-\nchesi-ové, debutovala s velkým úspěchem v Bře-\ntislavi.\n** Dr. Hoch věnoval městu Frankobrodu\n800000 zl. ku zřízení konservatoře. Kéž se u nás\nnarodí podobný mecenáš!\n** Nová velká opera pařížská otevřena bude\nnajisto dnem 1. ledna 1875. V prvních představe-\nních vystoupí i Pavlína Luccová.\n** V křišťálovém paláci v Londýně budou v kon-\nletošní zimy účinkovati co sólisté dámy\nKlára Sumanová, Esipová a Mary Krebsova, dále\npp. Hanuš Bulov, J. Věňavský a Piatti.\n** J. Strauss komponoval opět novou operettu :\n„Vídeň roku 1780.\"\n** Verdi-ho reqniem mělo hýti provozováno ve\nVídni ve dvorní opeře, než sešlo z toho, ježto milán-\nský nakladatel Ricordi žádal za jediné provedení\nneméně než 8000 franků.\n** F. zamýšlí až do konce ledna bud.\nroku zůstati v Římě, odkudž se do Pešti a kolem\n15. března do Výmaru odebéře.\n** Z Paříže. „Třetí francouzské lyrické\ndivadlo\", jemuž ředitel Bagier dal kratší jméno\n„Théatre Ventadour\", otevřeno bude dne 1. ledna\n1875 bude zejména francouzským zpěvo-\nhrám. Ředitel Bagier obdrží státní subvenci rocních\n-100.000 frankťi a bude povinnen ročně uspořádat!\n230 představeni a provésti 4—5 nových zpěvoher.\nS titnto divadlem také spojena bude lyrická, drama-\ntická a choreografická akademie, jejížto\nřízení svěřeno bude vynikajícím mistrům. Do této\nakademie přijatí chovanci vstoupí s ředitelstvím\ndivadla v smlouvu. Nejméně pokročilí chovanci\nbudou zavázáni, aby zvykali jevišti i\nspoluúěinkovati co statisté a pážata ve sborech a\nv ensemblů, pokročilejší připuštěni budou k úlohám\ntřetím, druhým i prvním, pokud budou míti k tomu\nkvalifikaci. Za každé vystoupení vyplacena jim\nbude přiměřená remunerace, vyučování bude úplně\nzdarma. Zajisté zařízení to, jež francouzské vládě\nslouží k nemalé chvále!\n** Houslista a skladatel bývalý kapel-\nník německého divadla v Praze, nyní profesorem na\nvysokých školách hudebních v Berlíně, zasnoubil se\ntyto dny v Štětině s známou mladistvou pianistkou\nLaurou Kahrerovou.\n** Něm. časopis hud. musihalische\nZeitung\" přináší v posledním svém čísle úvahu o\nSmetanově „Prodané nevěstě\" i pronáší se\n0 díle tomto velmi pochvalně. Brzo bude náš Smetana\nza hranicemi již více uznáván, než ve vlastním svém\ndomově, kde co vděk za veškerou svoji snahu zar\nkoušeti musí nejpodlejších ústrků a nejsprostších\nurážek ovšem že je to řemeslo pouze některých\nbídáků, jichžto konání nemůže se klásti na účet\ncelému národu.\n** Ze Sondershausenu. (Pův. dop.) 13. „Loh\"\nkoncert shromáždil opětně nepřehledné množství\nobecenstva, dychtivého uměleckého požitku, jejž\nmu tenkráte program sliboval. Bylť sestaven více\nméně z žijících, bohužel příliš zanedbaných mistrů.\nPředevším sehrána vzletná ouvertura vážného směru\nod zesnulého mistra Spohra. Bohužel všude zdají\nse pořadatelé koncertů zapomínati tvůrce tolikerých\npůvabných, v pravdě mistrných skladeb. Následu-\njící číslo předvedlo nám známou skladbu Fr. Šuberta\npro klavír op. 54. v úpravě orkestrální od Karla\nSubertha. Poznali jsme, že p. Karel Šuberth při-\nstoupil k dílu svému nejen s něžnou rukou jemným\nleč vkusem i s pravou pietou pro originál, jakož se\nosvědčil i co dokonalý znatel veškerého orkestrálního\naparátu. I novým pojmenováním skladby té (nazval\nji „Scěnes hongroises\", Andante Marche, Allegretto\na finále) posloužil tomuto geniálnímu výtvoru arcikrále\npísní výtečně. Obecenstvo nechtělo takořka ani ustati\nv tleskotu, pokud kapelník se nerozhodl dvě věty\nopakovati. (Skladba ta provozována poprvé.) Ouvertura\n„Hero a Leander\" Jul. Rietza zakončila prvé oddělení.\n1 tato skladba potkala se s neobyčejným úspěchem.\nNechci upírati, mát Rietz mnoho, přemnoho reminis-\ncencí naMendelssohna ano i Šumana, nicméně zachoval\nv ouvertuře té onoho vzlaštního, jen jeho skladby\nprovanujícího ducha mužného výrazu, jehož mnohdy\nu Mendelssohna pohřešujeme. Zejména střední věta\nvyznamenává se důmyslností jcombinac, jak harmo-\nnických, tak i rhytmických. Úprava orkestrální jest"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3848, "texte": "naprosto výtečná. Pakli obecenstvo již v prvém\noddělení uvedeno bylo v pravou náladu, tož v dru-\nhém nechtěl potlesk ani na chvíli utichnouti.\nPo delší době vystoupil opět zdejší první klarine-\ntista a dvorní sólista p. Somburg samostatně s kon-\ncertem od Baermana i byl předmětem nesčíslných\novací. Což mám řící o mistrovském výkonu tom?\nBudiž jenom tolik řečeno, že od těch dob, co jsem\nnašeho mistra p. Pisařovitze, profesora na pražské\nkonservatoři, měl příležitost slyšeti, nebyl jsem tak\nuchvácen jak oduševněným tónem, úžasnou techni-\nkou, tak i plynností a vytříbeností přednesu. Program\nvyčerpán byl známou suitou číslo 1. od Lachnera.\nTentýž večer poskytnut nám ještě následující dosti\npestrý program: 1.) Ouvertura k zpěv. „Královnou\njeden den\", od Adama. 2.) Císařské variace od\nHaydna (s mnohonásobně obsazeným smyčcovým\nkvartetem). - 3.) Smutečný pochod od Mendels-\nsohna. 4.) Entreakt od Stora. (Nemožno mi, nezmíniti\nse s pochvalou o těchto vnadných, vzdušných výtvo-\nrech velenadaného Stora. Až dosud provedeny zde\nskorém všechny entreakty jeho. Letos byly hrány\njen entreakty z hudby „Píseň o zvonu\" a některé\nmimořádné. Nejsouť to snad prázdné, liché skladby,\nnýbrž psány s vroucím výrazem a pročež došly\ni náležitého uznání. 5.) Ouvertura k zpěv. „Zeila\",\nod Lindpaintnera. Zmíniti se musím ještě o naší\nslavnosti Beethovenově, kteráž došla skvělého výsledku\na získala pokladně vdov a sirotků přes 600 tolarů\nčistých. (Naše město má pouze 6000 obyvatelů\na což Praha - mnoholi hudebních slavností v sto-\nvěžaté, starověké matičce, mnoholi církevních kon-\ncertů atd.??? Pak se diví pražští umělci, když\nNěmci jich ignorují, vždyť nedozvíme se ani o tom\nnej menším v Německu, co by povšimnuti všeobecného\nzasluhovalo. Pamatují se, že jste ctěný pane\nredaktore uspořádal s nemalým namáháním před\nněkolika lety několik produkcí koncertních, majících\nza účel seznamovat! obecenstvo s domácími silami,\njak skladatelskými, tak i reprodukujíoími; těšil\njsem se nevýslovně tomuto krásnému podniku, avšak\nnic více neslyším o přednáškách původně českých\nskladeb.) - Programy jakož i referát posledních\n4, koncertů, jakož i hudební slavnosti ponechávám\nsi pro příště. (Umělecké snahy u nás věru není\nnedostatek, bohužel jen že rozhárané naše poměry\npolitické a bezuzdné vášně strannické klidnému\nrozvoji našeho umění velice překáží; došlo již tak\ndaleko, že sebe ideálnější snaha pokalená býtí smí\nod ieckteréhos literárního dobrodruha beze jména\na beze všelikých zásluh a to ještě pod záštitou\ncelé strany! V takových nespořádaných dobách\novšem nezbývá umění mnoho místa a hledí spíše\nkaždý umělec prodchnutý snahou opravdivou, aby\nse dostal raději přes hranice. U nás přes příliš\nprotěžuje se všeliké dryáčnictví, hubařství a rnálo-\nmocnosf duševní ovšem jen z důvodů zhola stran-\nnických. Jak může v takových poměrech umění\nse povznášeti? Zda-li to není převrácený poměr,\nže pro produktivní umělce, kteří jedině umění na-\nšemu mohou vytvořiti slavnější budoucnost, není\nu nás takořka žádného místa? Bůh to naprav! Red.)\n** Z Neapole. ' Královské kollegium S. Pietro\ndi Majella ustanovilo následující program pro nastá-\nvající kursus esthetiky a dějepisu hudby:\n1. O podstatě hudby, jejím původu a prostředcích\nvýrazu. 2. Hudba a dojem, jakýž činí na člověka.\nNázory starého věku o uměni hudebním. 3. Melodie\n%/ v v\nu Hebreů, Reků. Římanů, v středověku a melodie\ndoby nynější. 4. Harmonie, původ a stručný přehled\njejího vývinu. 5. Zpěv a pěvci. 6. Nástroje, jich\ndějiny a povaha rozličná. 7. Vokální hudba. Cír-\nkevní hudba. Dramatická hudba. Komorní hudba.\nPíseň národní. Zpěvohra a její dějiny. První árie,\ndueta, terceta a ensembly. 8. Instrumentální hudba.\nSymfonie, kvarteto, sonata, fantazie, variace, koncert\na jich dějiny, 9. Požadavky každého nástroje.\nSlovutní instrumentalisté různých škol a národův.\n10. Nástroje starého věku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "326", "page_fin": "327", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.6", "debut_caractere": 3850, "fin_caractere_exclue": 5697, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n* Nelítostný osud vyrval opět z našeho středu\ngenia nevšedního, v nějž naše vlast skládala naděje\nnej větší! Slovutného básníka Vítězslava Hálka,\njehožto něžná muza lyrická tak často nadchmula\nnej přednější skladatele naše k výtvorům nej krásněj-\nším , není více! Skonal po krátké nemoci dne 8.\nt. m., 39. věku svého stáří. Veškerá vlast oplakává\njeho ztrátu a zachová jej v věčné paměti! -\n* Delibes-ova zpěvohra „Král to řekl\", která\nna četných již divadlech evropských došla hojného\núspěchu, poprvé byla provozována dne 9. t. rn.\ns výtečným zdarem v kr. divadle českém. Dne 8. t. m.\npoprvé provozována byla v zdejším německém divadle.\n* P. Vojtěch Hřímaly, nedohodnuv se s ředitelem\nzdejšího něm. divadla, vzdal se svého dosavadního\npostavení a hodlá prý nastoupjti místo ředitele\na kapelníka jednoty hudební v Cernovicích.\n* V hudebním ústavu p. Ferd. Hellera pokra-\nčuje se opět ve vyučování smyčcovým nástrojům,\ntotiž houslím, viole a cellu a sice ve dvou oddě-\nleních. Dvakráte v témdnu odbývají se cvičení ve\nhře kvarcetní. Odporucujeme ústav ten vřele přízní\nhudby mílo vného obecenstva. Jet věru na čase, aby\nmládež naše opět silněji se obírala s smyčcovými\nnástroji a zejména hrou kvartetní, podávající nej-\nkrásnější požitek hudební i zábavu nej ušlechtilejší.\nUpozorňujeme na vhodnou tuto příležitost k dalšímu\nvzdělání-se zejména akademickou naši mládež.\n* Hudební tabule k názornému vyučování hudby,\njež pro školy střední měšťanské a obecné (ve vy sších\ntřídách), jakož vůbec i pro hudební ústavy a jednoty\nsestavil Karel Matěj ka, řídicí učitel v Pelhřimově,\nvyšly právě nákladem kněhkupectví Fr. Urbánka\nv Praze, kteréž co výbornou pomůcku učební, která\nby v žádné síni školní scházeti neměla, vřele odpo-\nručujeme. Na čtyřech dvouarehových tabulích zná-\nzorněny jsou hlavní základy elementární theorie"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "327", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2471, "texte": "hudební od nejprvnějsích počátků, kde žáci učí se\nznáii písmo not a různé jich tvary, až k intervalům,\nUčební tento materiál pojednán jest na prvních\ntřech tabulích. Na čtvrté uvedeny jsou různé spů-\nsoby přednášky hudební (staccato, stacatissimo, posta-\ninenío, Jegáto), ozdoby (předrážky, mezirážky a do-\nrážky, dvojrážky, mordent, polotryíek, trylek atd.),\nrozličná znaménka hudební, konečně skratky či abre-\nviatuiy. Sestavovatel počínal si přísně systematicky\na měl všude praktický účel svého díla na mysli.\nJedině neradi postrádáme při pojednáni o intervalech,\nže se sestavovatel nepostavil na stanovisko nejmo-\ndeinější a pro praktičnost svou nejlépe se odporu-\nčující. Nemůže býti žáku srozumitelnějšího a snad-\nnějšího k pamatování jako rozdělení intervalů na velké,\nmalé, zmenšené a zvětšené. To je pevné\nschéma, jež nepřipouští žádný zmatek v hlavě žákově.\nNač ještě rozeznávali čisté primy, kvarty, kvinty\na oktávy, jakoby snad jiné interaly byly nečistými ?\nVeškeré intervaly v původní stupnici ležící nazý-\nváme velké, o půl tonu snížené malé, o celý ton sní-\nžené zmenšené a o půl tonu zvýšené zvětšené.\nTomu porozumí snadno každé dítě. Konečně upo-\nzorňujeme na některé tiskové chyby, které sobě\nkaždý snadno opravili může. V molových stupnicích\nmelodických (111. tab.) d-mol, g-mol a c-mol sestupmo\nmi býti šestá stupeň snížena. Na tab. IV. systém 5.\ntext o. má býti druhá dvojrážka, spod křížkem zna-\nmenaná, označena opáčně, protože začíná s tonem\nhořejším. Žeť nakladatel hudební tyto tabule vydal\nzároveň co XV. sešit pedagogické bibliotheky, při-\nspěje zajisté nemálo k brzkému rozšíření jich v obec-\nných a městských školách českých, kéž by jich\nkaždý učitel horlivě použil k vzdělání a podnícení\nsmyslu pro hudbu mládeže jemu svěřené!\n* Úmrtí.Dne 30. září b. r. zemřela v Praze\npaní Emilie Mayrová, roz. Ujkova, choť kapel-\nníka J. N. Mayra, známá co horíivá překladatelka\nlibret operních. Dne 4. t. m. zemřela pí. Růžena\nFibichová, choť našeho skladatele Zd. Fibicha\na sestra oblíbené altistky naší opery sl. Betty Hanu-\nšovy. Pěstovala zpěv s nemalým nadáním a byla\numění s celou duši oddána.\n* Místo kapelníka.Při městské kapele v Kar-\nlovci v Horvatsku obsadí se místo kapelníka a spolu\ncvičitele zpěvu. S místem tímto spojeno jest služné\nročních 700 zl. a svobodný byt. Žádosti, opatřené\ndokb-dy o spůsobilosti a dosavadním zaměstnání\nuchazečů, podati se mají městské radě tamější nej-\ndéle do 15. listop. t. r. Smlouva uzavře se na tři roky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "327", "page_fin": "328", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.2.6", "titre_corps": "Myšlénky o hudbĕ. Výroky slovutných skladatelů spisovatelů o hudbě, ebrala La Mara. Živlové hudby. Různé tvary hudební.", "titre_sommaire": "Myšlénky o hudbĕ. Výroky slovutných skladatelů spisovatelů o hudbě, ebrala La Mara. Živlové hudby. Různé tvary hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "327", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.7", "debut_caractere": 2473, "fin_caractere_exclue": 5220, "texte": "Myšlénky o hudbĕ.\nVýroky slovutných skladatelů spisovatelů o hudbě,\nebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\na) Instrumentální hudba absolutní hudba,\n(Pokračování.)\nV zpěvohře nalézá přirozená roztržitost, jakouž\nvětšina lidí sebou přináší k požitkům uměleckým,\nnejvětšího ukojení. Posluchači oddávají se dojmům\njež vzbuzují všeliké ingrediencie na jevišti iv divadle.\nSlova a děj, dekorace a pěvci vysvětlují hudbu, tato\nzase ony, čímž povstávají vztahy spůsobu vždy nej-\nrozmanitějšího, k oněm, jež hrají mezi jednotlivými\nlóžemi, ani nehledíce. Při vokální hudbě i nejhlub-\nšího významu nalézá posluchač aspoň sledováním\ntekstu jakési jemné vodítko, pomocí jehož s menším\nnamáháním dostati se lze přes mnohé hudební výšiny\na hlubiny. Jináče se věc má u hudby instrumen-\ntální. Zde staciti může ono poslouchání polovičně\nneb o něco zevnějšího se opírající na nejvýše jen\npotud, pokud lze nabýti vědomí jisté řady příjem-\nných jednotlivostí, nestačí však nikterak k pojímám\ncelku v jeho povšechnosti.\nFerd. Hiller\n„Aus dem Tonleben.\"\nPodstata vyšší hudby instrumentální spočívá\nzejména v tom, aby se vyslovilo zvuky, co slovy\nnelze vyjádřiti.\nRi ch. Wagner\no Beetb. IX. symf.\nKlavír jest rejdistěm fantazie, důvěrnicí nej-\nskrytějších, nejhlubších myšlenek, kvartet (šmytcový)\nněžnou, důmyslnou zábavou v úzkém kruhu přátelském.\nA. Marx, Beethoven.\nNejlepším měřítkem, jaký má to které obecen-\nstvo hudební vkus a na jakém stupni vzdělanosti\nstojí, jest interes, jaký jeví k hudbě komorní.\nV žádném jiném oboru uměni hudebního nevystupuje\nhudební myšlenka s menší měrou zevnějšího půvabu\nsmyslného, lesku barev, v tak čisté, řekli bychom\nnezahalené podobě, jako v hudbě komorní. Je to\nnejoduševněnější tvar, v němž snad vůbec možno,\nvyjádřiti nejskrytější život hudební i zajmouti ducha\ni srdce zároveň nejjemnější sítí.\nFerd, Hiil er,\n„Aus dem Tonleben\".\nKlavír slouží spíše harmonii než melodii, Nej-\njemnější výraz, jakéhož vůbec nástroj tento jest\nschopen, není s to, vdechnouti melodii onen čilý\nživot v tisícerých odstínech, jakýž vykouzliti může\nšmytec houslisty neb dech trubače. Marně se sna-\nžíme na klavíru přemoci obtíže mechanismu, jenž\núderem struny rozechvívá a zvuky z nich vyluzuje.\nJinak však není zase nástroje, jenž by byl v stavů,\njako klavír, plnými akordy obejmouti říši harmonie\na odkrýti její poklady v nejdivuplnějších tvarech a\npodobách. Plnohlasá partitura, tato čarodějná kniha\nhudební, kteráž v znacích svých chová veškeré divy\nhudebního umění, tajuplný sbor nejrozmanitějších\nnástrojů, oživuje pod rukarni mistrovými i porovnati\nbychom mohli takovým spůsobem dobře a plnozvučně\nz partitury přednesenou skladbu s zdařilou ocelo-\nrytinou, shotovenou podle velkého obrazu.\nE. T. A. Hoffmann, „Kreísleriana\"."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 852, "texte": "Mluvíme-li o hudbě co samostatném umění, ne-\nměli bychom vždy jen míti na mysli hudbu instru-\nmentální, kteráž? odmítajíc každou pomoc, každé\npřimísení-se jiného umění (poezie), ryzí mluvou vy-\njadřuje pravou podstatu umění hudebního, jen v ní\nse zcela projevující? Jet uměním nejrozmanitěj-\nším, skoro bychom řekli, že jest jediná romantickou\nv pravém smyslu toho slova, neboť jejím předmětem\njest toliko nekonečnost.\nE. T. A. Hoffma n n\n„Kreisleriana\".\nV kvartetu obmezeno jest vyjádření každé\nmyšlénky nejnutnějšími jeho činiteli, čtvero hlasy\ni může tudiž jen vnitřní svojí cenou zajímati; kdežto\nna př. v symfonii půvabem rozmanitosti instrumen-\ntace dobře vypočtěné skladatel může dodati mnohé\nčasto dosti bezvýznamné myšlence lesku a účinku.\nV čistém čtverohlasu jeví se myslící bytost v umění\nhudebním.\nK. M.z Webrů; Lit. práce\".\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "328", "page_fin": "328", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.2.7", "titre_corps": "K dnešnímu číslu připojena jest IX. hudební příloha: Dvě písně pro jeden hlas s průvodem piana, složil Levoslav Bella.", "titre_sommaire": "K dnešnímu číslu připojena jest IX. hudební příloha: Dvě písně pro jeden hlas s průvodem piana, složil Levoslav Bella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.8", "debut_caractere": 854, "fin_caractere_exclue": 972, "texte": "K dnešnímu číslu připojena jest IX. hudební příloha: Dvě písně pro jeden hlas s průvodem piana, složil Levoslav Bella."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "321", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n10. října 1832 † Josef Houdek, virtuos na lesním rohu — jakožto\ndvorní hudebník v Drážďanech.\n„ „ 1867 fF.J.Dobr z y n sk i, polský sklad.— ve Varšavě.\n11. „ 1788 * Šimon Sechter, výb. kontrapunktik— ve Fried-\nberku (okres Vysokobrodský).\n„ „ 18261. provozov. Rossiniho zpěvohry „Le siége de\nCorinth\" v Paříži.\n12. „ 1865 f Vine. Wallace, sklad, irský —na cestě v Pv-\nrenejích.\n13. „ 1734 *M. Kamienski, tvůrce opery polské vSoproni.\n„ „ 1792'\"M0r. Hauptmann, slovut. theoretik hudební\nv Drážďanech.\n„ „ 1842. I. provoz, zpěv. Méhulovy „Josef a jeho bratří\"\npo česku v Štogrově divadle v Praze.\n14. „ 1814* Jan Pisek,vslovut. barytonista ve Mšeně.\n„ „ 1862 f 1868 Jindř. Šmit, prof. cella na kons. pražské\nv Praze.\n15. „ 1814 I. provozov. S p onti nih o zpěvohry „F erdina nd\nC orte z\" Berlíně.\n„ „ 1818*Aleks. Dreyšok, výtečný pian. a sklad.\nv Žáku (v Cáslavsku).\n„ „ 1857 f AI. Jel e n, sklad. cesk. písní a sborů v Chvalech.\n16. „ 17871. pro v. Piccini-ho zpěvohry „Penelopea\nv Paříži.\n\nJak se „vykládají“ skladby instrumentalní.\nOd dra. Hostinského.\nKdyž byla řeč o hudbě „programní\"*) a když\nběhem stati byl hudbě absolutní upírán veškerý\npojmový obsah, sváděla arci nemálo dobrá příle-\nžitost, promluviti také o spůsobu, jakým se skladby\ninstrumentální tak často „vykládají\" ba můžeme\nříci, že ve prospěch všelikých předpojatých bludů\ntheoretických na mnoze i dosti nesolidně „vykrá-\ndají.\" Avšak tenkráte měl jsem za to, že by po-\ndobná episoda příliš daleko odváděla od původního\nzáměru oné rozpravy, ač jsem s druhé strany zase\njenom nerad se vzdával použití příkladů, jimiž bych\nbyl ovšem muohý svůj výrok mohl velmi drasticky\nilustrovati, a slíbil jsem, že o této pikantní otázce\nněkolik slov napíšu někdy jindy. Ciním-li to dnes,\nchci hned z předu ohraditi se proti tomu, aby\nčtenář nehledal snad v těchto řádcích nějaké přesné\nsestrojené pojednáni; bude to pouze jednoduché\nuvedení řady příkladů, náhodou nejblíže po ruce\nležících, celkového rázu více jen feuilletonistického.\nZejména k Beethovenovi hrnou se vyklá-\ndači s tím větší dychtivostí, jelikož z některých\nvýroků tohoto mistra odvozují sobě jakési právo\nku každému, i sebe zpozdilejšímu „kommentaru.\"\nV tisícerých variacích slyšíme na př., že prý nám\nBeethoven též ve svých čistě instrumentálních sklad-\nbách „vypravuje o tom, co zažil, myslel, miloval,\nzkoušel, z čeho se radoval a proč se hněval, po\nčem toužil\" atd. atd. Ptáme-li se však do opravdy,\nco je to, ono „co\", z „čeho\", „pročý, „po čem\"\npak umlkají výmluvní jazykové. Říci docela vše-\nobecně, že nám Beethoven vypravuje ve svých\nsonátách nebo symfoniích, co zažil, proč se hněval,\nz čeho se radoval a p. v., to jest arci věc velmi\nsnadná; ale říci to vůči té neb oné určité sonátě\nnebo symfonii, a dovoditi ovšem jen na základě\ntéto skladby samotné kterou px-ávě událost ze\nsvého života Beethoven v ní vypravuje, kterou\npříčinu svých slastí a strastí v ní sděluje, to nedo-\nvede nikdo. Richard Wagner praví ve svém jubi-\nlejním spise o Beethovenovi vzliledem k téhož třetí\nsymfonii: Žádný z našich básníků nevyznačil nikdy\njedno svých nejznamenitějších děl co do jeho ten-\ndence tak určitě\" (t. j. jako Beethoven „Eroicu\",\njiž byl věnoval republikánskému „generálu Bona-\npartovi,\" ale později zlostně do kouta hodil, dozvěděv\nse, že se Napoleon stal „císařem\") ; „a co můžeme\nsi vybrati z této tak zřetelné zprávy pro posouzení\njedné z nejpodivnějších mezi všemi skladbami?\n\n*) Viz loňský ročník „Dalibora\", čísla 35., 36., 37., 38.,\n41., 42., 43., 44. a 47."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "322", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.2", "texte": "Můžeme si z ní třeba jen jediný tak této partitury\n? Nemusí se to zdáti čirou zpozdilostí,\nodvážiti se, byť by to bylo i k pouhému vážnému\npokusu takovéhoto výkladu?\" Uvádím zde hlas\nWagnerův hlavně proto, že právě v této věci o Wagne-\nrovi panují náhledy zcela křivé, šířené lidmi bud\npodstaty věci samé neznalými nebo předpojatými\nnebo docela i neupřímnými a podotýkám ještě, že\nspis „Beethoven\" vyšel r. 1870.\nVykladačům patrně nebude také v jiných pří-\npadech nic plátno, budou-li si pomáhati hádáním,\nzakládajícím se na různých životopisných podro-\nbnostech, jichž známosti byli jinde, mimo onu\nskladbu nabyli. A poukazovati k tomu, že to neb\nono dílo nás vskutku tak ladí, jak naladěn bývá\nku př. milující nebo nenávidíci, trpící nebo tou-\nžící rovněž nevede k cíli. Neboť iv nejpřízní-\nvějším případě, kdyby totiž bylo možno dokázati,\nže mysl tvořícího umělce byla opravdu v tomtéž\nneladění, v jakém nyní jest mysl posluchačova,\nmohlo by se nanejvýš říci: Beethoven nám vypra-\nvuje, že, nebo snad jak nikdy však co miloval\nnebo čeho nenáviděl nebo po čem toužil atd. Toť\nasi nejkrajnější ústupek, který by bylo snad možno\nučiniti oněm vykládačům; ústupek ten jim arei\nnikterak nepostačuje. Chceme-Ji pak se přesvědčiti\ndo jaké až míry směle si u věci té počínají, vezmeme\njedno z nejvelebnějších děl všech časů: pátou\nsymfonii (do c-mol), a podíváme se, jak různých\nvýkladů se jí dostává s různých stran.\nObyčejně bývají východiskem Beethovenova\nznámá slova (vztahující se k začátečnímu motivu):\n„Tak buší osud na dveře.\" Hledá se tudiž v symfonii\nté „vítězný boj s osudem.\" Dr. Ambros jde ve svém\nspise „Die Gfrenzen der Musik und Poesie\" dále\nurčuje boj tento blíže co zápas „říše světla\" se\n„říší temnoty\" a provádí myšlenku tu podrobněji.\nNa jiném místě praví pak o poměru této skladby\nk „deváté\": „kdežto symfonie do c-mol líčí boje\na vítězství jednotlivce, vystupuje v deváté sym-\nfonii takořka celé lidstvo bojujíc a vítězíc.\" Nyní\nuvalme, co Ambros tvrdí o spoleulivosti takovýchto\nvykladu. „Pii Beethovenovske symfonii vyvinuje\nse to, co by se snad, formulováno jrkožto program\nmohlo postaviti vedle symfonie, úplně z ní, stává\nse z ní samotné znatelným a srozum i t e 1-\nnym, tudiž kiyjí se jnyšlenky hudební a básnická.\"\nA před tím již: „Účinek, jenz jsme připisovali\nsymfonii do c-mol, není snad odlesk toho díla\nv hlavě osamělého enthusiasta; ona skutečně\nzcela tentýž účinek spůsobila u tisíců a kdykoliv\nněkterý slova mocný umělec nebo přítel uměuí\nmluviti se jal, byl při vší různosti výrazu smysl\nřeči vždy téntýž.\" Ve výrocích těch je přece úplná\nbezpečnost a jistota; než, přihližíme-li blíže k věci\nshledáme, že bohužel velmi často různí se netoliko\n„spůsob výrazu,\" nýbrž přímo i „smysl řeči\" při\nvýkladech tohoto arcidíla.\n„Zápasem k vítězství!\" to by bylo něco,\ns čím bychom se konečně mohli spřáteliti, kdyby\nto mělo byti povazováno za motto páté symfonie.\nZůstalo by to vsak na vzdor tomu pořáde jenom\nobrazným, metaforickým výrazem pro přechod z ná-\nsilně burácejícího hnutí dissonancí k uzavírajícímu,\nusmiřujícímu klidu mohutně se rozvinující harmonie\na možno užiti obrazu toho všude tam, kde podobný\nvyviň a přechod se naskytuje, tedy ne jenom při\nc-mol. Jakmile však běží o to, aby se\nurčilo blíže, jaký je ten „zápas\" a když se nepře-\nstává na tom, že jsou to tony samy, tlumy těchto\ntonu (přesně mluveno naše představy o nich), co\nproti sobě buráci, spolu zapasi a pak vítězí jsme\njiž v uzkych. Ambros odvolává se mezi jiným též\nna onoho známého francouzského invalida, ;enž při\nslavnostních zvucích poslední věty, vyskočil ze svého\nsedadla a nadšeně zvolal: „Vive I'empereur!\" Ten\ntedy patrně myslel na svého císaře, myslel na\nbitvy a vítězství, ve kterých pod zbožňovaným\nvůdcem se bil a vítězil; a přece není pátá, nýbrž\ntřetí z Beethovenových symfonií vlastně symfonií\n„heroickou\", a to přímo generálu Bonapartovi samot-\nnému věnovanou. Právě na tuto okolnost klade\nNaumann, jenž jinak proti všemu strojenému\nvykládaní hudby instrumentální slavně se ohražuje,\nzvláště váhu a praví ve své přednášce o Beetho-\nvenovi: „V symfonii do c-mol rozšířilo se zápasení\nozbrojeného reka o vítězoslávu, kterému se dostalo\nvýrazu v „Eroice\", v zápasení c e 1 é h o lidstva\n0 volnost a vyplnění jeho nejsvětějších tužeb.\nSymfonie ta mohla by také zcela dobře roiti motto:\n„Nocí ku světlu!\" Ejhle, zde je vyřknut z úplná\ntentyz poměr mezi třetí a pátou, jako onde u Ambrose\nmezi pátou a devátou symfonií; o páté tvrdí oba\nspisovatele věci naprosto opačné. Naumann praví:\npátá nepodává nam nikoliv obraz boje jednotlivce\njako „Eroica , nýbrž zápasu celého lidstva;\nAm ni os orav i: pata nepodává nám obraz zápasu\ncelého lidstva (jako devátá), nýbrž toliko boje\njednotlivce. Ptáme se bezděky s Pilátem: co\njest pravda? kdyby Ambros a Neumann stáli naproti\nsobě a své obapolné náhledy zastávali, co as by\nuvedl onen ve prospěch „jednotlivce,\" tento ve\nprospěch „celého lidstva\"? kde jest ve skladbě té\njedmý ton, jediný hudební tvar, jenž by mi jakým-\nkoliv spusobem, ale „ze symfonie samotné znatelně\na srozumitelně\" řekl: zde nejedná se o „ozbrojeného\nreka\" nýbrž o celé „společenstvo\", ne o „vítězoslávu\njednotlivce\" nýbrž o „volnost a o vyplnění nejsvě-\ntějších tužeb lidstva\", nebo opak toho? Žádejme,\naby se nám uvedla místa, z nichž by něco podob-\nného odvoditi bylo jen poněkud možno citáty\nty musí nám zůstati dlužen jak Ambros tak Neu-\nmann, nechtějí-li se odvolávati k „citátům\",\njichž samých smysl jest na vlas tak záhadný, jako\nto, čeho mají býti právě důkazem. Výklad všech\n„citátů,\" s kterými by se snad někdo vytasil,\n1 vyklad celeho díla jest co do svého pojmového\nobsahu pouhý čistě subjektivní přídavek posluchačův,\nnikoliv pak podstatná čásf nebo stránka hudby\nsamé. To snažil jsem se odůvodniti s různých"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "323", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.3", "texte": "stanovisek ve své rozpravě o „hudbě programní.\"\nCo se pak Beethovenovy páté týče, můžeme směle\nříci: nechť jest rozdíl mezi ní a některou jinou\nsymfonií jakýkoliv v tom nesmíme jej nikdy\nhledati, zda-li se jedná o jednotlivce nebo o celé\nlidstvo, o vítězoslávu onoho nebo o volnost a o osvětu\ntohoto. Kdyby bylo v skutku možno, poznati „obsah\"\ntéto symfonie srozumitelně z díla samého,\njak se tvrdí, odkud máme si pak vysvětliti již\ni pouhou možnost toho, že v ní mimo jiné bylo\nkýmsi spatřováno vylíčení plavby po moři, (!)\nnebo že byl kdysi adagiu podložen milostný text:\n„Ohne Dicb, was wár' mein Leben?\" A to se stalo\nve vší opravdivosti; Ambros sám příklady ty uvádí.\n(Dokončení.)\n\nEpištola k našim zpěváckým\nspolkům.\n\nV Praze, dne 4. října 1874. *)\nV době posledních dvou roků časté u nás slý-\ncháme stesky na všeobecný úpadek hudebního života\npo venkovských krajích českoslovanských; zejména\nžaluje se často na ochablosf a omrzelou netečnosf\nve spolcích našich pěveckých. Byl jsem oči-\ntým svědkem onoho čilého ruchu, jenž rozvinul se\npojednou na počátku minulého desítiletí po Cechách,\nna Moravě i na Slovensku, pozoroval jsem okem\nradostí zářícím, jak tu za příkladem junáckého\n„Hlaholu\" v Praze povstávala téměř nepřehledná\nřada nových spolků pěveckých po venkově šírém,\nkteré vesměs za úkol si obravše všestranné pěsto-\nvání hudby domácí s vytrvalou pilností as vlaste-\nneckým zápalem veřejně přednášeli vše, co nového\nse tu objevilo v mladé naší literatuře hudební. Po\ndelší dobu jsem sice nepřicházel v bezprostředný\nstyk s naším venkovem; však skvělá představa má\nz dob šťastného vzkříšení pěveckých jednot jak-\nkoli četl jsem mezitím mnohé káravé slovo, mnohý\nstesk na úpadek spolkového života venkovského •\npřede nemohla býti tak zkalena, abych jedním rázem\nna krásný a pro umění domácí tak mnohoslibný\npočátek pěveckého rozvoje zapomenouti a v žalostný\nten úpadek doby přítomné uvěřiti mohl.\nKdož by z přátel umění domácího nechoval\nv mysli vděčné upomínku vřelou na onu blahověst-\nnou dobu, kde veškeří českoslovanští spolkové zpě-\nváčtí k velikému sjezdu do Prahy za pozváním\n„Hlaholu\" poprvé v květnu r. 1862 v ohromném\nna tu dobu množství ze všech končin naší vlasti\ni sesterské Moravy se sešli se zápalem hlasujíce\npřed tváři světa našeho, že zpěv český nedovede\npotlačiti žádná zloba četných nepřátel? Kdož by\nz pamětníkův nedávno minulých těch dob rád sobé\nnepřipomínal zejména velkolepý onen moment v životě\nčeskoslovanských spolků, kde při kladení základ-\nního kamene ku chrámu umění domácího slavnou\npřísahou jest zpečetěna bratrská vzájemnost všech\nspolků založením pevné jednoty, jež v oboru hudeb-\nním by tvořila nedobytnou hradbu proti nakažlivému\nvlivu cizoty, kdož by, pravím, přítomen byv povzná-\nšejícím těm okamžikům, kde tisíce českých pěvcův,\nstatečných mužův „zrakóv jiskrných\" v plameněna\nnadšení slibovali chrániti český zpěv a siibovali býti\nprvními strážci zdárně rozkvétajícímu umění domá-\ncímu, kdož by účasten jsa těchto dob povznášených\nuvěřiti nyní mohl, že všichni ti spo]kové českoslo-\nvanští na slib svůj ~jednotě\" složený zapomeouvse\nnyní umírají v matném živoření, v nečinnosti omrzelé?\nV letošním roce se zejména stesky na úpadek\nspolkového života pěveckého ve veřejných listech\nčastěji a úsilovněji než kdy jindy opětovaly. Abych\n0 pravém stavu věci té záhadné se přesvědčil, přál\njsem si vždy poznati vše z autopsie; bylať má víi*a\nv nezlomnou hudební povahu národa našeho příliš\npevná, než abych z pouhých novinářských stesků\na vzdechů se přesvědč:ti nechal o tom, že by nej-\nsilnější tato posud stránka nároua českoslovanského\nmrakem netečnosti se zatemniti dala. Mezi tím při-\nblížila se doba prázdnin, dlouho želaná ta doba od-\ndechu po celoročním lopocení. První myšlenkou tu\nbylo, jak by se v prázdné chvíli té dal nejvhodněji\npříjemný moment spojit s užitečným i vzpomněl\njsem si na naše spolky venkovské a bez dalšího\nrozmýšlení rozhodl jsem se k cestování po krajích\nčeskoslovanských, abych tak z vlastního názoru po-\nznal nynější proud života v národě našem a zej-\nména abych jasného pojmu nabyl o životě spolků\nnašich pěveckých.\nZkušenosti četné, jichž jsem tu v poměrně krátké\ndobě zažil na všech stranách, kamkoli noha moje\nvkročila, zdají se mi býti tak závažného a důleži-\ntého významu, že mám to za svou nejsvětější povin-\nnost, abych co věrný a pro dobro národa našeho\n1 pro povznešení uměny domácí povždv nadšený\nčlen kmene slovanského o těchto svých studiích\nživota spolkového vážné slovo u veřejnosti v ctěném\nlistě Vašem promluvil i jsem již ku předu o tom\npevně přesvědčen, že račte, ctěný pane redaktore,\nmyšlénkám těm z upřímné duše plynoucím volný\nprůchod v kritických našich poměrech společenských\ntím spíše popřáti, čím nebezpečněji by nutně půso-\nbilo zanedbání této palčivé otázky spolkové na celý\ndalší rozvoj našeho života národního. Věřte, že\nani si představiti neumím onen stupeň smutného\núpadku v společenském životě celého národa česko-\nslovanského po zahynutí a úplném odumření spolků\nzpěváckých; i jisto jest, že by úkaz ten neblahý\npřed jehož skutečnou přítomností nás nebe chrániž\nna všecky intelligentní vrstvy obecenstva našeho\nosudně působiti musel. Vždyť známo jest, že v kaž-\n\n*) Došel nás v těchto dnech dopis ctěného veterána pěvce,\njenž v upřímné lásce k umění domácímu bystrým po-\nzoroval okem život venkovských spolků zpěváckých na\nvýletu o prázdninách právě minulých doufáme, ze se\nuveřejněním této epištoly zavděčíme každému,- jenž v peči\no povznesení uměny domácí milerád uznává skvělé stránky\nnašeho života, spolu ale nezavírá ve falešném vlastenectví\nobě oči před temnými, nahnilými stránkami našeho spo-\nlečenského života hudebního. Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "324", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.4", "texte": "dém spolku zpěváckém najdeme jaksi jádro celého\nobčanstva v tom kterém městě; jest tu zastoupena\ntřída intelligence a nejstatečnější falanx, celku pak\nže tvoří zajisté vždy bujará omladina celého okolí.\nKdyby tedy tito mužové, co representanti intel-\nligence českoslovanské tak hluboce klesli v poho-\ndlné nečinnosti, že by zpěv tuto nejčistší pásku\nživota společenského, jež ideálním směrem svým\nšlechtí ducha i sílu mysli dodává že by tito mu-\nžové zpěv český padnouti nechali s lhostejnou\nmyslí pak veta je po intelligenci a nadšení\nv českoslovanském národě vůbec. Neboť ví předobře\nkaždý vzdělanec, jak neobyčejnou mocí kouzelnou\npůsobí umění každé zvláště pak umění pěvecké co\nbezprostředný výkon duše nadšené na člověka celého,\njej oblažujíc i potěšujíc a z prachu nízkostí do výše\nideálně mravního názoru jej povznášejíc.\nDlouho nechtěl jsem uvěřiti v smutný úpadek\nhudebního života spolkového u nás, až mne konečně\nvlastní názor o mnohých, velmi mnohých chorobách\nspolečenského života venkovského až citelně přesvěd-\nčil. Lékař může zachrániti celý organism od záhuby\njen tím, příjde-li ještě v čas na kořen a sídlo cho-\nroby. Též u nás není vše tak zdrávo, jak by toho\nzdárný vývoj umění domácího vyžadoval, též v našem\nživotě hudebním, zejména spolkovém krvácí a kvasí\nse jedem osobních náruživostí mnohá rána, jež co\nnebezpečná rakovina rozežírá veškeré společenské\npásky v hudebním životě našem i jest zajisté povin-\nností svědomitých lékařů, aby chorobu nebezpečnou\nbezohledně odhalivše všech prostředků hojivých se\nuchopili, aby v čas ještě zachráněn byl organism\njednoty zpěváckých spolků českoslovanských a tím\ni organism celého našeho veřejného života hudeb-\nního. Nejvalnější část zpěváckých spolků jsem našel,\nabych tak řekl, v stavu miniaturním: tam, kde\nbylo dříve 20, 30 i 50 členů, najdeme obyčejně\njednoduše obsazené kvarteto dobrých čtenářů z listu,\nkteří čas ob čas dají o zábavě „něco k lepšímu\"\na pěstují tak volným krokem ten trošek mužských\nsborů, jež vydává se vzácnou věru obětavostí a trpě-\nlivostí jediné naše nakladatelství hudební p. Em.\nStarého. Takový čtyrspřežní spolek objedná si\nobyčejně pouze partituru a hlasy nechá vypsat doma\nvzdor tomu, že zmíněná firma jednotlivé hlasy tištěné\nza pranepatrnou cenu (pokud vím, za cenu celých\npěti krejcarů rak. č.) prodává a že jinak takové roz-\nmnožování hlasů je zákonem zakázáno. Ostatně\npřipomínám, že s touže malicherností si často počíná\ntéž mnohý spolek, jenž vykázati se posud může sluš-\nnějším počtem členstva. Vzdor všem těmto nesrovna-\nlostem přede musím rozhodnou vysloviti pochvalu\nkorporacím podobným za to, že aspoň živoří a to\ntím spíše, pomním-li, jak velká většina spolků známa\njiž jest jen dle jména; ba v mnohých městech\nby o zpěváckých spolcích nebylo již dávno ni slechu,\nkdyby se nejnovější dobou zpěvu nechopiiy s neo-\nbyčejnou živostí naše dámy, jímž se věru v mnohých\nměstech podařilo, příkladnou svou činností i starší\nspolky mužské ze spánku vyburcovati. Tam, kde\nobě korporace se spojily v jeden sbor smišený,\nsetkal jsem se mnohdy s výkony dokonalými, bez-\núhonnými.\nOd těchto sborů smýšenýeh můžeme též\nočekávati jistou spásu pro budoucnost hudebního\nživota ve spolcích venkovských. Nechci tím však\nříci, že by ryzé spolky mužské nebyly pro další\nbudoucnost možnými; naopak možno se nadíti od\ntěch spolků mužských, jimž šťastná náhoda uštědřila\nenergického, schopného řiditele, zdárných činů po\nopětném vzchopení se v této nastávající zimní saisoně,\nkde se poměrně všem spolkům lépe než kdy jindy\ndaří. Ač jsem těchto posud pěvně konsolidovaných\nsborů mužských po venkově jen velmi skrovný\npočet našel, přec jsou mi jakousi zárukou lepší\nbudoucnosti ostatních mužských spolků českoslo-\nvanských, ač jestli chopi se tu iniciativy k novému\njednotlivému oživení silná obětovná ruka ze středu\nmateřského spolku pěveckého „Hlaholu\", kterýž\nv rozhodných dobách vždy neohroženě kráčel v čele\nspolků všech radou i skutkem pomáhaje a život\nnáš hudební na výši skvělou povznášeje. A jakkoli\njest nynější úpadek spolků mužských pro nás\nsmutným úkazem, jejž z valné částě též zavinila\nmnohá smutná znamení doby naší vášněmi poli-\ntickými rozedrané, o nichž nelze na tomto místě\nsiřeji se zmiňovati, přec neztrácím zhola naději\na těším se poznovu, že není právě příliš vzdálena\nona doba, kde společným působením za energické\niniciativy pražského „Hlaholu\" setkají se opětně\nveškeré spolky české ve společném zpěvu obrovském\npři výroční slavnosti pěvecké, jež k oživení idey\njednotlivého života uměleckého v první řadě nej-\nlepší hřivnou přispěti s to jest. Ve všech naších\nzemích, zejména u Němců vydaří se každoročně ne\njedna, nýbrž na sta skvělých výročních pěveckých\nslavností župních v určitém obvodu větších měst,\nproč by se nám privilegovanému národu hudeb-\nníkův a pěvcův par exellence aspoň jedna velká\nslavnost pěvecká v roce vydařiti nemohla?\nMěl jsem nedávno v rukou zprávu o činnosti\n„Hlaholu\" pražského za první ročníky jeho trvání\ni nemohu opomenouti, abych na konec některá zají-\nmavá dáta tehdejšího jednatele spolku p. dr. L. Pro-\ncházky co blahou upomínku z lepších dob zde\nneuvedl: „Od tohoto prvního osvědčení\" praví\npan zpravodaj „brátrské vzájemnosti počal mezi\nnašimi spolky čilejší ještě ruch a jako o závod\nzařizovaly se iv nejme n š í ch míst ech nové\nspolky, tak že skrovný počet asi desíti spolků před\nr. 1860 (nyní jich činných není více!), te<f již\nbyl vzrostl ke stu, representující ku 4000 pěvců,\nláskou k umění lnoucích.\nTento utěšený ruch neustává a bohdá že nebude\nměstečka v naši vlasti českoslovanské, které by se\nnemohlo honositi zpěváckým spolkem, neboť jest se\nnadíti, žejich důležitost pro společenský\na národní život, jakož i pro umění všude\nstejně bude uznána."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "325", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.5", "texte": "Kýž by stateční naši zpěv. spolkové hojně\nzařizovali zpěvácké Školy, aby umělecká jejich\nsnaha nabyla ještě pevnějšího základu ató\npožehnané rozkoši, které umění poskytuje, mohl\nbýti účasten každý, kdož proň lásku cítí.\"\nTato zlatá slova nechť vštípí sobě spolkové\nčeskoslovanští v mysl přístupnou i srdce pro uměnu\ndomácí upřímně tlukoucí! <\n\nFlor.\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Řiditeli dvorní opery vídeňské, Herbeckovi,\nudělen byl carem ruským kommandérský kříž řádu\nsv. Stanislava.\n** Cellista F. Kletzer nastoupil cesto umělec-\nkou, na níž zavítati hodlá do Brna, Olomúce, Prahy,\nVratislavi, Varšavy, Petrohradu a do pobaltických\nprovincií Ruska.\n** Kapelník Peineeke obdržel od krále švéd-\nského rytířský kříž první třídy řádu Gustava Vasy.\n** Lipský časopis „Musikalisches Wochenblatt\"\npřináší v nejnovějším čísle nadšený životopis dr.\nF. Witta s podobiznou. Odporučujeme vřele článek\nten zvláště našim pp. řiditelům kůru, aby seznali,\ns kterakými obtížemi zápasiti bylo slovutnému muži\ntomu, když uváděl ve skutek vznešenou ideu reformy\nhudby chrámové, jíž byl veškeré snažení své za-\nsvětil.\n** Komická opera Vídeňská s nesmírným úsilím\nprobuzena jest k novému životu; kapelníkem jest\nSucher, jenž býval u dvorní opery ve Vídni korre-\npetitorem partií solovýcb.\n** Pražanka sl. Korbová, žákyně paní Ma r-\nchesi-ové, debutovala s velkým úspěchem v Bře-\ntislavi.\n** Dr. Hoch věnoval městu Frankobrodu\n800000 zl. ku zřízení konservatoře. Kéž se u nás\nnarodí podobný mecenáš!\n** Nová velká opera pařížská otevřena bude\nnajisto dnem 1. ledna 1875. V prvních představe-\nních vystoupí i Pavlína Luccová.\n** V křišťálovém paláci v Londýně budou v kon-\nletošní zimy účinkovati co sólisté dámy\nKlára Sumanová, Esipová a Mary Krebsova, dále\npp. Hanuš Bulov, J. Věňavský a Piatti.\n** J. Strauss komponoval opět novou operettu :\n„Vídeň roku 1780.\"\n** Verdi-ho reqniem mělo hýti provozováno ve\nVídni ve dvorní opeře, než sešlo z toho, ježto milán-\nský nakladatel Ricordi žádal za jediné provedení\nneméně než 8000 franků.\n** F. zamýšlí až do konce ledna bud.\nroku zůstati v Římě, odkudž se do Pešti a kolem\n15. března do Výmaru odebéře.\n** Z Paříže. „Třetí francouzské lyrické\ndivadlo\", jemuž ředitel Bagier dal kratší jméno\n„Théatre Ventadour\", otevřeno bude dne 1. ledna\n1875 bude zejména francouzským zpěvo-\nhrám. Ředitel Bagier obdrží státní subvenci rocních\n-100.000 frankťi a bude povinnen ročně uspořádat!\n230 představeni a provésti 4—5 nových zpěvoher.\nS titnto divadlem také spojena bude lyrická, drama-\ntická a choreografická akademie, jejížto\nřízení svěřeno bude vynikajícím mistrům. Do této\nakademie přijatí chovanci vstoupí s ředitelstvím\ndivadla v smlouvu. Nejméně pokročilí chovanci\nbudou zavázáni, aby zvykali jevišti i\nspoluúěinkovati co statisté a pážata ve sborech a\nv ensemblů, pokročilejší připuštěni budou k úlohám\ntřetím, druhým i prvním, pokud budou míti k tomu\nkvalifikaci. Za každé vystoupení vyplacena jim\nbude přiměřená remunerace, vyučování bude úplně\nzdarma. Zajisté zařízení to, jež francouzské vládě\nslouží k nemalé chvále!\n** Houslista a skladatel bývalý kapel-\nník německého divadla v Praze, nyní profesorem na\nvysokých školách hudebních v Berlíně, zasnoubil se\ntyto dny v Štětině s známou mladistvou pianistkou\nLaurou Kahrerovou.\n** Něm. časopis hud. musihalische\nZeitung\" přináší v posledním svém čísle úvahu o\nSmetanově „Prodané nevěstě\" i pronáší se\n0 díle tomto velmi pochvalně. Brzo bude náš Smetana\nza hranicemi již více uznáván, než ve vlastním svém\ndomově, kde co vděk za veškerou svoji snahu zar\nkoušeti musí nejpodlejších ústrků a nejsprostších\nurážek ovšem že je to řemeslo pouze některých\nbídáků, jichžto konání nemůže se klásti na účet\ncelému národu.\n** Ze Sondershausenu. (Pův. dop.) 13. „Loh\"\nkoncert shromáždil opětně nepřehledné množství\nobecenstva, dychtivého uměleckého požitku, jejž\nmu tenkráte program sliboval. Bylť sestaven více\nméně z žijících, bohužel příliš zanedbaných mistrů.\nPředevším sehrána vzletná ouvertura vážného směru\nod zesnulého mistra Spohra. Bohužel všude zdají\nse pořadatelé koncertů zapomínati tvůrce tolikerých\npůvabných, v pravdě mistrných skladeb. Následu-\njící číslo předvedlo nám známou skladbu Fr. Šuberta\npro klavír op. 54. v úpravě orkestrální od Karla\nSubertha. Poznali jsme, že p. Karel Šuberth při-\nstoupil k dílu svému nejen s něžnou rukou jemným\nleč vkusem i s pravou pietou pro originál, jakož se\nosvědčil i co dokonalý znatel veškerého orkestrálního\naparátu. I novým pojmenováním skladby té (nazval\nji „Scěnes hongroises\", Andante Marche, Allegretto\na finále) posloužil tomuto geniálnímu výtvoru arcikrále\npísní výtečně. Obecenstvo nechtělo takořka ani ustati\nv tleskotu, pokud kapelník se nerozhodl dvě věty\nopakovati. (Skladba ta provozována poprvé.) Ouvertura\n„Hero a Leander\" Jul. Rietza zakončila prvé oddělení.\n1 tato skladba potkala se s neobyčejným úspěchem.\nNechci upírati, mát Rietz mnoho, přemnoho reminis-\ncencí naMendelssohna ano i Šumana, nicméně zachoval\nv ouvertuře té onoho vzlaštního, jen jeho skladby\nprovanujícího ducha mužného výrazu, jehož mnohdy\nu Mendelssohna pohřešujeme. Zejména střední věta\nvyznamenává se důmyslností jcombinac, jak harmo-\nnických, tak i rhytmických. Úprava orkestrální jest"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.6", "texte": "naprosto výtečná. Pakli obecenstvo již v prvém\noddělení uvedeno bylo v pravou náladu, tož v dru-\nhém nechtěl potlesk ani na chvíli utichnouti.\nPo delší době vystoupil opět zdejší první klarine-\ntista a dvorní sólista p. Somburg samostatně s kon-\ncertem od Baermana i byl předmětem nesčíslných\novací. Což mám řící o mistrovském výkonu tom?\nBudiž jenom tolik řečeno, že od těch dob, co jsem\nnašeho mistra p. Pisařovitze, profesora na pražské\nkonservatoři, měl příležitost slyšeti, nebyl jsem tak\nuchvácen jak oduševněným tónem, úžasnou techni-\nkou, tak i plynností a vytříbeností přednesu. Program\nvyčerpán byl známou suitou číslo 1. od Lachnera.\nTentýž večer poskytnut nám ještě následující dosti\npestrý program: 1.) Ouvertura k zpěv. „Královnou\njeden den\", od Adama. 2.) Císařské variace od\nHaydna (s mnohonásobně obsazeným smyčcovým\nkvartetem). - 3.) Smutečný pochod od Mendels-\nsohna. 4.) Entreakt od Stora. (Nemožno mi, nezmíniti\nse s pochvalou o těchto vnadných, vzdušných výtvo-\nrech velenadaného Stora. Až dosud provedeny zde\nskorém všechny entreakty jeho. Letos byly hrány\njen entreakty z hudby „Píseň o zvonu\" a některé\nmimořádné. Nejsouť to snad prázdné, liché skladby,\nnýbrž psány s vroucím výrazem a pročež došly\ni náležitého uznání. 5.) Ouvertura k zpěv. „Zeila\",\nod Lindpaintnera. Zmíniti se musím ještě o naší\nslavnosti Beethovenově, kteráž došla skvělého výsledku\na získala pokladně vdov a sirotků přes 600 tolarů\nčistých. (Naše město má pouze 6000 obyvatelů\na což Praha - mnoholi hudebních slavností v sto-\nvěžaté, starověké matičce, mnoholi církevních kon-\ncertů atd.??? Pak se diví pražští umělci, když\nNěmci jich ignorují, vždyť nedozvíme se ani o tom\nnej menším v Německu, co by povšimnuti všeobecného\nzasluhovalo. Pamatují se, že jste ctěný pane\nredaktore uspořádal s nemalým namáháním před\nněkolika lety několik produkcí koncertních, majících\nza účel seznamovat! obecenstvo s domácími silami,\njak skladatelskými, tak i reprodukujíoími; těšil\njsem se nevýslovně tomuto krásnému podniku, avšak\nnic více neslyším o přednáškách původně českých\nskladeb.) - Programy jakož i referát posledních\n4, koncertů, jakož i hudební slavnosti ponechávám\nsi pro příště. (Umělecké snahy u nás věru není\nnedostatek, bohužel jen že rozhárané naše poměry\npolitické a bezuzdné vášně strannické klidnému\nrozvoji našeho umění velice překáží; došlo již tak\ndaleko, že sebe ideálnější snaha pokalená býtí smí\nod ieckteréhos literárního dobrodruha beze jména\na beze všelikých zásluh a to ještě pod záštitou\ncelé strany! V takových nespořádaných dobách\novšem nezbývá umění mnoho místa a hledí spíše\nkaždý umělec prodchnutý snahou opravdivou, aby\nse dostal raději přes hranice. U nás přes příliš\nprotěžuje se všeliké dryáčnictví, hubařství a rnálo-\nmocnosf duševní ovšem jen z důvodů zhola stran-\nnických. Jak může v takových poměrech umění\nse povznášeti? Zda-li to není převrácený poměr,\nže pro produktivní umělce, kteří jedině umění na-\nšemu mohou vytvořiti slavnější budoucnost, není\nu nás takořka žádného místa? Bůh to naprav! Red.)\n** Z Neapole. ' Královské kollegium S. Pietro\ndi Majella ustanovilo následující program pro nastá-\nvající kursus esthetiky a dějepisu hudby:\n1. O podstatě hudby, jejím původu a prostředcích\nvýrazu. 2. Hudba a dojem, jakýž činí na člověka.\nNázory starého věku o uměni hudebním. 3. Melodie\n%/ v v\nu Hebreů, Reků. Římanů, v středověku a melodie\ndoby nynější. 4. Harmonie, původ a stručný přehled\njejího vývinu. 5. Zpěv a pěvci. 6. Nástroje, jich\ndějiny a povaha rozličná. 7. Vokální hudba. Cír-\nkevní hudba. Dramatická hudba. Komorní hudba.\nPíseň národní. Zpěvohra a její dějiny. První árie,\ndueta, terceta a ensembly. 8. Instrumentální hudba.\nSymfonie, kvarteto, sonata, fantazie, variace, koncert\na jich dějiny, 9. Požadavky každého nástroje.\nSlovutní instrumentalisté různých škol a národův.\n10. Nástroje starého věku.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n* Nelítostný osud vyrval opět z našeho středu\ngenia nevšedního, v nějž naše vlast skládala naděje\nnej větší! Slovutného básníka Vítězslava Hálka,\njehožto něžná muza lyrická tak často nadchmula\nnej přednější skladatele naše k výtvorům nej krásněj-\nším , není více! Skonal po krátké nemoci dne 8.\nt. m., 39. věku svého stáří. Veškerá vlast oplakává\njeho ztrátu a zachová jej v věčné paměti! -\n* Delibes-ova zpěvohra „Král to řekl\", která\nna četných již divadlech evropských došla hojného\núspěchu, poprvé byla provozována dne 9. t. rn.\ns výtečným zdarem v kr. divadle českém. Dne 8. t. m.\npoprvé provozována byla v zdejším německém divadle.\n* P. Vojtěch Hřímaly, nedohodnuv se s ředitelem\nzdejšího něm. divadla, vzdal se svého dosavadního\npostavení a hodlá prý nastoupjti místo ředitele\na kapelníka jednoty hudební v Cernovicích.\n* V hudebním ústavu p. Ferd. Hellera pokra-\nčuje se opět ve vyučování smyčcovým nástrojům,\ntotiž houslím, viole a cellu a sice ve dvou oddě-\nleních. Dvakráte v témdnu odbývají se cvičení ve\nhře kvarcetní. Odporucujeme ústav ten vřele přízní\nhudby mílo vného obecenstva. Jet věru na čase, aby\nmládež naše opět silněji se obírala s smyčcovými\nnástroji a zejména hrou kvartetní, podávající nej-\nkrásnější požitek hudební i zábavu nej ušlechtilejší.\nUpozorňujeme na vhodnou tuto příležitost k dalšímu\nvzdělání-se zejména akademickou naši mládež.\n* Hudební tabule k názornému vyučování hudby,\njež pro školy střední měšťanské a obecné (ve vy sších\ntřídách), jakož vůbec i pro hudební ústavy a jednoty\nsestavil Karel Matěj ka, řídicí učitel v Pelhřimově,\nvyšly právě nákladem kněhkupectví Fr. Urbánka\nv Praze, kteréž co výbornou pomůcku učební, která\nby v žádné síni školní scházeti neměla, vřele odpo-\nručujeme. Na čtyřech dvouarehových tabulích zná-\nzorněny jsou hlavní základy elementární theorie"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "327", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.7", "texte": "hudební od nejprvnějsích počátků, kde žáci učí se\nznáii písmo not a různé jich tvary, až k intervalům,\nUčební tento materiál pojednán jest na prvních\ntřech tabulích. Na čtvrté uvedeny jsou různé spů-\nsoby přednášky hudební (staccato, stacatissimo, posta-\ninenío, Jegáto), ozdoby (předrážky, mezirážky a do-\nrážky, dvojrážky, mordent, polotryíek, trylek atd.),\nrozličná znaménka hudební, konečně skratky či abre-\nviatuiy. Sestavovatel počínal si přísně systematicky\na měl všude praktický účel svého díla na mysli.\nJedině neradi postrádáme při pojednáni o intervalech,\nže se sestavovatel nepostavil na stanovisko nejmo-\ndeinější a pro praktičnost svou nejlépe se odporu-\nčující. Nemůže býti žáku srozumitelnějšího a snad-\nnějšího k pamatování jako rozdělení intervalů na velké,\nmalé, zmenšené a zvětšené. To je pevné\nschéma, jež nepřipouští žádný zmatek v hlavě žákově.\nNač ještě rozeznávali čisté primy, kvarty, kvinty\na oktávy, jakoby snad jiné interaly byly nečistými ?\nVeškeré intervaly v původní stupnici ležící nazý-\nváme velké, o půl tonu snížené malé, o celý ton sní-\nžené zmenšené a o půl tonu zvýšené zvětšené.\nTomu porozumí snadno každé dítě. Konečně upo-\nzorňujeme na některé tiskové chyby, které sobě\nkaždý snadno opravili může. V molových stupnicích\nmelodických (111. tab.) d-mol, g-mol a c-mol sestupmo\nmi býti šestá stupeň snížena. Na tab. IV. systém 5.\ntext o. má býti druhá dvojrážka, spod křížkem zna-\nmenaná, označena opáčně, protože začíná s tonem\nhořejším. Žeť nakladatel hudební tyto tabule vydal\nzároveň co XV. sešit pedagogické bibliotheky, při-\nspěje zajisté nemálo k brzkému rozšíření jich v obec-\nných a městských školách českých, kéž by jich\nkaždý učitel horlivě použil k vzdělání a podnícení\nsmyslu pro hudbu mládeže jemu svěřené!\n* Úmrtí.Dne 30. září b. r. zemřela v Praze\npaní Emilie Mayrová, roz. Ujkova, choť kapel-\nníka J. N. Mayra, známá co horíivá překladatelka\nlibret operních. Dne 4. t. m. zemřela pí. Růžena\nFibichová, choť našeho skladatele Zd. Fibicha\na sestra oblíbené altistky naší opery sl. Betty Hanu-\nšovy. Pěstovala zpěv s nemalým nadáním a byla\numění s celou duši oddána.\n* Místo kapelníka.Při městské kapele v Kar-\nlovci v Horvatsku obsadí se místo kapelníka a spolu\ncvičitele zpěvu. S místem tímto spojeno jest služné\nročních 700 zl. a svobodný byt. Žádosti, opatřené\ndokb-dy o spůsobilosti a dosavadním zaměstnání\nuchazečů, podati se mají městské radě tamější nej-\ndéle do 15. listop. t. r. Smlouva uzavře se na tři roky.\n\nMyšlénky o hudbĕ.\nVýroky slovutných skladatelů spisovatelů o hudbě,\nebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\na) Instrumentální hudba absolutní hudba,\n(Pokračování.)\nV zpěvohře nalézá přirozená roztržitost, jakouž\nvětšina lidí sebou přináší k požitkům uměleckým,\nnejvětšího ukojení. Posluchači oddávají se dojmům\njež vzbuzují všeliké ingrediencie na jevišti iv divadle.\nSlova a děj, dekorace a pěvci vysvětlují hudbu, tato\nzase ony, čímž povstávají vztahy spůsobu vždy nej-\nrozmanitějšího, k oněm, jež hrají mezi jednotlivými\nlóžemi, ani nehledíce. Při vokální hudbě i nejhlub-\nšího významu nalézá posluchač aspoň sledováním\ntekstu jakési jemné vodítko, pomocí jehož s menším\nnamáháním dostati se lze přes mnohé hudební výšiny\na hlubiny. Jináče se věc má u hudby instrumen-\ntální. Zde staciti může ono poslouchání polovičně\nneb o něco zevnějšího se opírající na nejvýše jen\npotud, pokud lze nabýti vědomí jisté řady příjem-\nných jednotlivostí, nestačí však nikterak k pojímám\ncelku v jeho povšechnosti.\nFerd. Hiller\n„Aus dem Tonleben.\"\nPodstata vyšší hudby instrumentální spočívá\nzejména v tom, aby se vyslovilo zvuky, co slovy\nnelze vyjádřiti.\nRi ch. Wagner\no Beetb. IX. symf.\nKlavír jest rejdistěm fantazie, důvěrnicí nej-\nskrytějších, nejhlubších myšlenek, kvartet (šmytcový)\nněžnou, důmyslnou zábavou v úzkém kruhu přátelském.\nA. Marx, Beethoven.\nNejlepším měřítkem, jaký má to které obecen-\nstvo hudební vkus a na jakém stupni vzdělanosti\nstojí, jest interes, jaký jeví k hudbě komorní.\nV žádném jiném oboru uměni hudebního nevystupuje\nhudební myšlenka s menší měrou zevnějšího půvabu\nsmyslného, lesku barev, v tak čisté, řekli bychom\nnezahalené podobě, jako v hudbě komorní. Je to\nnejoduševněnější tvar, v němž snad vůbec možno,\nvyjádřiti nejskrytější život hudební i zajmouti ducha\ni srdce zároveň nejjemnější sítí.\nFerd, Hiil er,\n„Aus dem Tonleben\".\nKlavír slouží spíše harmonii než melodii, Nej-\njemnější výraz, jakéhož vůbec nástroj tento jest\nschopen, není s to, vdechnouti melodii onen čilý\nživot v tisícerých odstínech, jakýž vykouzliti může\nšmytec houslisty neb dech trubače. Marně se sna-\nžíme na klavíru přemoci obtíže mechanismu, jenž\núderem struny rozechvívá a zvuky z nich vyluzuje.\nJinak však není zase nástroje, jenž by byl v stavů,\njako klavír, plnými akordy obejmouti říši harmonie\na odkrýti její poklady v nejdivuplnějších tvarech a\npodobách. Plnohlasá partitura, tato čarodějná kniha\nhudební, kteráž v znacích svých chová veškeré divy\nhudebního umění, tajuplný sbor nejrozmanitějších\nnástrojů, oživuje pod rukarni mistrovými i porovnati\nbychom mohli takovým spůsobem dobře a plnozvučně\nz partitury přednesenou skladbu s zdařilou ocelo-\nrytinou, shotovenou podle velkého obrazu.\nE. T. A. Hoffmann, „Kreísleriana\"."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741010-01.1.8", "texte": "Mluvíme-li o hudbě co samostatném umění, ne-\nměli bychom vždy jen míti na mysli hudbu instru-\nmentální, kteráž? odmítajíc každou pomoc, každé\npřimísení-se jiného umění (poezie), ryzí mluvou vy-\njadřuje pravou podstatu umění hudebního, jen v ní\nse zcela projevující? Jet uměním nejrozmanitěj-\nším, skoro bychom řekli, že jest jediná romantickou\nv pravém smyslu toho slova, neboť jejím předmětem\njest toliko nekonečnost.\nE. T. A. Hoffma n n\n„Kreisleriana\".\nV kvartetu obmezeno jest vyjádření každé\nmyšlénky nejnutnějšími jeho činiteli, čtvero hlasy\ni může tudiž jen vnitřní svojí cenou zajímati; kdežto\nna př. v symfonii půvabem rozmanitosti instrumen-\ntace dobře vypočtěné skladatel může dodati mnohé\nčasto dosti bezvýznamné myšlence lesku a účinku.\nV čistém čtverohlasu jeví se myslící bytost v umění\nhudebním.\nK. M.z Webrů; Lit. práce\".\n(Pokračování.)\n\nK dnešnímu číslu připojena jest IX. hudební příloha: Dvě písně pro jeden hlas s průvodem piana, složil Levoslav Bella."}]}