{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-10-17-01", "volume": "bmtnabd_1874-10-17_01", "ocr_sha256": "146e601b88c24604a7bf98b3bf0a1c1ac2d69005e68391c9ceb2bc7a022c9605", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/10/17_01/bmtnabd_1874-10-17_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-17-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-17_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-10-17_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "329", "page_fin": "329", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "329", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1392, "texte": "Památné dni hudební.\n\n17. října 1825 I. prov. Lisztovy zpěvohry „Don Sancho\" —\nv Paříži.\n„ „ 1837 f Jan. Nep. Humm el, pian. a sklad —ve Výmaře.\n„ „ 1849 f Bedřich Chopin, slov. pian. a sklad, polský\nv Paříži.\n18. „ 1817 f Etienne Henry Méhul, francouzský sklad. op.—\nv Paříži.\n„ „ 1825 f Petr Winter, sklad, operní jakožto dvor.\nkap. v Mnichově. v\n19. „ 1824 f Fr. Pivoda, sklad, a něitel zp. v Zeravicích\n(na Moravě).\n„ „ 1865 f Adéla Giintherova, op. zpěvačka v Teplicích.\n„ 1842 I. prov. R. Wagner ovy zpěvohry „C ola Rienz i\"\nv Drážďanech.\n„ „ 1865 I. prov. K. Šebora zpěvohry „Templáři na\nMoravě\" v Praze.\n50. „ 1821 nar. K. Mi ku li, polský sklad. v Cernovicích\n(v Bukovině).\nn „ 1842 f Fr. Vil. Pixis, housl. a sklad. v Praze.\n„ „ 1845 I. prov. R. Wagner ovy zpěv. „Tannhauser\"—\nv Drážďanech.\n„ „ 1775 nar. Abbate Guiseppe Bajini, církevní sklad.\na spisovatel hudební v Římě.\n„ „ 1848 f Marie Milanollo, housl. v Paříži.\n21. „ 1870 f Balfe, op. sklad. angl. v Rowney-\nAbbey u Londýna.\n„ „ 1871 f Josef Bar och, řed. kůru —v Brně.\n22. „ 1811 nar. Abbé Frant. Liszt, slovut. sklad, a pian.—\nv Raidingu (v Uhrách.').\n„ „ 1817 nar. Niels Gade, sklad. v Kodani.\n„ „ 1859 fL. Spohr, sklad. v Kasselu.\n23. „ 1803 nar. Alb. Lortzing, op. sklad v Berlíně.\n„ „ 1825 nar. Apol. Kontski, sklad, a řed. konservatoře—\nve Varšavě.\n„ „ 1844 nar. Vojtěška Heidelberg - Zadrobílková,\npianistka v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-17-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-17_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-10-17_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "329", "page_fin": "329", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.2.1.1", "titre_corps": "17. října 1825 I. prov. Lisztovy zpěvohry „Don Sancho\" —", "titre_sommaire": "17. října 1825 I. prov. Lisztovy zpěvohry „Don Sancho\" —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "329", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1392, "texte": "17. října 1825 I. prov. Lisztovy zpěvohry „Don Sancho\" —\nv Paříži.\n„ „ 1837 f Jan. Nep. Humm el, pian. a sklad —ve Výmaře.\n„ „ 1849 f Bedřich Chopin, slov. pian. a sklad, polský\nv Paříži.\n18. „ 1817 f Etienne Henry Méhul, francouzský sklad. op.—\nv Paříži.\n„ „ 1825 f Petr Winter, sklad, operní jakožto dvor.\nkap. v Mnichově. v\n19. „ 1824 f Fr. Pivoda, sklad, a něitel zp. v Zeravicích\n(na Moravě).\n„ „ 1865 f Adéla Giintherova, op. zpěvačka v Teplicích.\n„ 1842 I. prov. R. Wagner ovy zpěvohry „C ola Rienz i\"\nv Drážďanech.\n„ „ 1865 I. prov. K. Šebora zpěvohry „Templáři na\nMoravě\" v Praze.\n50. „ 1821 nar. K. Mi ku li, polský sklad. v Cernovicích\n(v Bukovině).\nn „ 1842 f Fr. Vil. Pixis, housl. a sklad. v Praze.\n„ „ 1845 I. prov. R. Wagner ovy zpěv. „Tannhauser\"—\nv Drážďanech.\n„ „ 1775 nar. Abbate Guiseppe Bajini, církevní sklad.\na spisovatel hudební v Římě.\n„ „ 1848 f Marie Milanollo, housl. v Paříži.\n21. „ 1870 f Balfe, op. sklad. angl. v Rowney-\nAbbey u Londýna.\n„ „ 1871 f Josef Bar och, řed. kůru —v Brně.\n22. „ 1811 nar. Abbé Frant. Liszt, slovut. sklad, a pian.—\nv Raidingu (v Uhrách.').\n„ „ 1817 nar. Niels Gade, sklad. v Kodani.\n„ „ 1859 fL. Spohr, sklad. v Kasselu.\n23. „ 1803 nar. Alb. Lortzing, op. sklad v Berlíně.\n„ „ 1825 nar. Apol. Kontski, sklad, a řed. konservatoře—\nve Varšavě.\n„ „ 1844 nar. Vojtěška Heidelberg - Zadrobílková,\npianistka v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-17-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-17_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-10-17_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "329", "page_fin": "330", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.2.2", "titre_corps": "Jak se „vykládají“ skladby instrumentalní. Od dra. Hostinského.", "titre_sommaire": "Jak se „vykládají“ skladby instrumentalní. Od dra. Hostinského.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "329", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.1", "debut_caractere": 1394, "fin_caractere_exclue": 3442, "texte": "Jak se „vykládají“ skladby instrumentalní.\nOd dra. Hostinského.\n(Dokončení.)\nJiné dílo, k němuž bylo hleděno s nejrůznějších\n„poetických\" stanovisek, je na př. velká sonata\ndo f-mol (op. 57.) zvaná „apassionata.\" Beethoven\nsám prý o ní (a o sonátě do d-mol op. 31.) řekl,\nže k porozumění jí valně přispívá čtení Shake-\nspearovy „Bouře\". Právem k tomu připojuje\ndr. Ambros uvážení hodná slova: „Střežme se všal:,\nabychom nepřičítali takovémuto příležitostně vyřknu-\ntému slovu význam příliš velký! Jíž to, že Beethoven\nmohl obě tak rozdílné sonáty „apassionativ\na onu do d-mol vztahovali k témuž dílu básnickému,\nukazuje zřetelně, že se Shakespearovým fantastickým\nkusem cítil sice duševně podnícena ku tvoření, ale\njenom zcela povšechně, an potom kráčel svott\nvlastní cestou atd.\" Griepenkerl, jehož jméno\nmezi staršími esthetiky hudebními nemálo vážilo,\nnašel v téže „apassionatě\" zase Shakespearova\n„L e ar a\" a citovaný již Neumann tvrdí, že se\nv poslední větě Beethovenův duch „našemu vnitřnímu\noku takořka vtěluje co bojovný sv. Jiří, jenž\nna draka temnosti svou nohu klade.\" Náš\nkrajan pak, duchaplný malíř Gabriel Max, ilustroval\nzase první takty této sonáty obrazem ukři-\nžovaného, nebo, chceme-li, dal pod malovaný\nkrucifix onen začátek apassionaty co motto. Z toho\npřece vysvítá jasně a zřetelně, že i kdyby snad\nShakespearova „Bouře\" byla poskytla Beethovenovi\npodnět k vytvoření sonáty a kdyby snad násled-\nkem toho také nálada skladby té měla jakési\nvztahy k náladě onoho podivného dramata —přece\ndo „apassionaty\" se nedostal ani „Prosper\" ani\n„Lear\" ani „Sv. Jiří\" ani „Ježíš\" co poetický\n„obsah\" její. Alespoň v tom smyslu, v jakém slov\n„obsah\", „předmět\"atd. užíváme o barvách a básních,\ntedy ve smyslu obyčejném, jedině správném, nesmíme\nto nikdy tvrditi; neboť všechna „neurčitost\",všechna\n„nejasnost\" celého světa (as tou si přívrženci\nobsažnosti hudby nejpohodlněji pomáhají) není s to,\naby na př. z Rubensova nebo Wiertzova „Pádu\nandělů\" (tedy také „zápasu říše světla se říší\ntemnoty\") učinila obraz „plavby na moři,\" z Maxova"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "330", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4511, "texte": "krucifixu nestvůru „kalibana\", ze Shakespearova\n„Leara\" legendu o svatém Jiří drakobijci.\nVykládači hudebních skladeb odvolávají se\nvelmi rádi k jistým dílům umění výtvarného a\nbásnického, o jichž obsahu nebo vlastně jeho\nvýkladu a významu také povstávají všeliké pochyb-\nnosti a spory se vedou. I rozumí se samo sebou,\nže u příležitosti té bývá s velkým dostiučiněním do\nprvního šiku stavěna imposantní řada komentárů\nGothova „Fausta\", které jak známo tvoří téměř\njiž celou knihovnu. Při tom arci se zapomíná hned\nz počátku, že se v případech podobných nikdy\nnejedná o nějakou přednost díla básnického, nýbrž\nna mnoze spíše o nepopiratelnou vadu. Ci chtěl by\nněkdo skutečně pravou básnickou krásu „Fausta\"\nhledati v mystickém, mlhavém jeho pološeru, v těch\npodivných hádánkácb, jež Gothe v něm uschoval?\nZajisté ne; vždyť krása a tudiž i umělecká cena\nbásně té, jako každé jiné spočívá právě v tom, co\nnám tvůrčí ruka mistrova nakreslila rysy určitými,\njasnými; a takovýchto určitých, jasných rysů je\nbohudíky ve „Faustu\" ještě dost. Přirovnání hudby\ninstrumentální k „Faustu\" je tudiž velmi nešťastné.\nNechť někdo (ovšem kdo praničehož neví o komen-\ntárech) vypravuje prostými slovy „obsah\" prvního\ndílu „Fausta\" a (pak rovněž tak beze známosti\nkomentárů) „obsah\" některé věty na př. páté symfonie.\nOpakujme pokus ten ještě s několika jinými nepřed-\npojatými osobami a srovnejme pak jejich výpovědi.\n„Neurčitost\" a „nejasnost\" „obsahu\" básně, bude\nzajisté trochu jinak vypadati, než „neurčitost\"\na „nejasnost\" „obsahu\" hudební skladby. A že\nvýklad a význam všeho toho, co snad v některé\nbásni skutečně jest neurčitě a nejasně vyřknuto,\nmá jedině možnou a jedině oprávněnou půdu jenom\nv tom, co jinak jest v téže básni vyřknuto docela\njasně a určitě, rozváděl jsem poněkud šíře v oné\nrozpravě o „programní hudbě\", ku kteréžto zde\nlaskavého čtenáře opět výslovně odkazuji, aby mezi\nnámi u věci té nepovstalo žádné nedorozumění.\nA jak si počíná na př. řádný umělecký archeolog,\nmá-li podati „výklad\" nějaké sochy, nějaké malby,\nnějakého reliefu? Zcela jinak patrně, než komentá-\ntoři hudební. Dejme tomu, že by měl před sebou\nsousoší zvané dříve obecně „Arria a Paetus\"; on\nbude z vnitřních, t. j. v uměleckém díle samotném\nspočívajících důvodů pochybovati o správnosti dosa-\nvádního výkladu a odvolávaje se ku zcela určitým,\nnezvratným jednotlivostem v posuňkách a v tváření\nse zobrazených osob, k celému tvaru těl, ku růstu\nvlasů i vousů, ke spůsobu šacení se a zbrojení atd.,\npoučí nás, že sousoší představuje vlastně barbara,\njenž se svou ženou umírá, tedy nikoliv Římana\nPaeta. Tedy také archeolog „cituje\" zrovna tak,\njako vykladač „Fausta\", jenž se odvolává k jednotli-\nvým veršům Gothovy básně. Takových citátů, které\nby byly jaksi vyšší instancí nad spornými stranami\nstojící, aco do významu svého s obou stran za\nnepopiratelné uznány takových citátů, na základě\nJichž jest jedině možno, podati nějaký vážný\na správný „výklad\", v hudbě nenaiezáme. Prohle-\ndejme celou pátou symfonii Beethovenovu, obraťme\nrub v líc a líc v rub nebude tam ani jednoho\nmísta, % něhož bychom právem směli neřkuli\nnutně museli souditi, že se jedná o „ozbrojeného\nreka\" nebo o „celé lidstvo\" nebo o „volnost\" zrovna\ntak, jako tam nebude ničeho o „plavbě na moři\"\nnebo v adagiu 22. sonáty ničehož o „žíznících labu-\ntích,\" o „souhvězdích\" a o „mámícím zrcadlení se\"\n(což všechno tam spatřovala obrazotvornost Griepen-\nkerlova) anebo konečně v deváté symfonii ničehož\no „Dianě a Endymionovi\" (jichž historii v arci-\ndíle tom shledal býti ilustrovanou Kendell!) atd.\nČtenář zasměje se snad srdečně těmto posledním\nvýkladům, než nebuďme k nim nespravedliví a nesná-\nšelivi: jsou snad smělejší a podivnější, snad i méně\nduchaplné a důvtipné než jiné ale tyto jiné\nnejsou při vší své kráse a hloubce přece ani o vlas\noprávněnější v oboru vědecké theorie. Subjektivní\nvýlevy básnivého ducha, často fantasmagorie nervor-\nsního podivína, k nimž hudba zavdala sice podmět,\n8 nimiž však nikdy nesmí býti stotožňována nic\nvíce, nic méně! Dr. Ambros připomíná si zde Liehten-\nbergův výrok: „Dívá-li se do zrcadla opice, nemůže\nz něho koukati žádný apoštol;\" avšak on sám\npříliš často zapomíná, že je u zrcadla opice docela\nv tomtéž právu, jako apoštol, že oba spatřují pouhé\nsubjektivní zjevy, tedy nic věcného, že apoštol, jenž\nse domnívá viděti za sklem skutečného apoštola,\njest obětí téhož osudného bludu, jako opice, která\nsvůj odlesk se skleněné plochy považuje za opra-\nvdivou, živou opici. Subjektivní klam a mam v obou\npřípadech!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-17-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-17_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-10-17_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "330", "page_fin": "331", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.2.3", "titre_corps": "Smetanova „Prodaná nevěsta.\" (Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje dr. hrabě F. P. Laurencin.", "titre_sommaire": "Smetanova „Prodaná nevěsta.\" (Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební v Praze.) Dle výtahu klavírního posuzuje dr. hrabě F. P. Laurencin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "330", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.2", "debut_caractere": 4513, "fin_caractere_exclue": 5583, "texte": "Smetanova „Prodaná nevěsta.\"\n(Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební v Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\ndr. hrabě F. P. Laurencin.\n(Dokončení.)\nVe scéně předposlední přichází opět celý, úplný\nsbor na scénu. Introdukce orkestrální (6/8, A-dur)\nvelmi trefně naznačuje účinným crescendem četné ty\notázky, jimiž sbor na Mařenku doléhá (strana 164.\nsyst. 1.). První théma základní podléhá ihned za\nsebou dvěma proměnám, jež opětné vydávají svě-\ndectví o tom, kterak Smetana ryzím jsa dramatikem,\ndovede trefně symbolisovatí individuelní náladu osob\njednajících (syst. 4. takt 2.). Mařenčino pomýšlení\nna pomstu (str. 165., syst. 1., takt 5.) oděno jest\nrouchem hudebním karakteru jednak recitativního,\njednak ariosního, kteréžto melos doprovází orkestr\nthematem již zprvu vytčeným, plným jarého života\ndramatického. Sbor chválí Mařenku za úmysl ten,\nkteréžto misto (str. 166., syst. 1.) nad předcházející\nponěkud unavující svěžestí takřka etherickou\nvyniká.\nNutno však doznati, že melodicko-harmonická\nmyšlenka leží tu pouze v partiích zpěvních, orkestru"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "331", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4391, "texte": "5*\npak že přiřknuta úloha toliko doplňující. Zdařilejším\nnaproti tomu jest průvod orkestru k následujícím na\nto slovům Jeníkovým: „Ba svatba se vystrojí \"\n(str. 166., syst. 3., takt 1.). Jest to sice théma známé\njiž, théma základní této scény, než objevuje se nám\nv postavě veselejší, bujnější. Teď pozná Mícha a\nHáta, žena jeho, svého Jeníka, jenž před zlobou\nmacechy Háty před dávným Časem z domu otcov-\nského byl odešel, a toto udivení rodičů velmi do-\nvedně karakterisoval skladatel interludiem orkestrál-\nním, enharmonicky z A- do F-dur modulujícím, jakož\ni změnou taktu z 6/8 v 4/4 (str. 167., syst. 1.).\nOrkestr teď umlkne na dobro, aby při posledním\nslově tázajících se rodičů na novo zazněl trojzvukem\ntóniny f-dur (piano). Jeníkova slova: „Nuž otče, dosti\ndlouho jsem se v cizině už potloukal\" jsou i melodií\ni rhytmem tklivým výrazem touhy po klidném krbu\ndomácím, jemuž jasnějšího, plnějšího ještě rázu do-\ndává harmonický (v moderním slova toho výrazu)\nprůvod orkestrální (Moderato.).\nOstrou protivou ku naivnímu zpěvu Jeníkovu\njest ironická reflekce Kecalova (str, 167., syst. 4.,\ntakt 1.). Hátě nelíbí se toto náhlé se objevení Je-\nníkovo : jizlivě (a to naznačuje ono prudké staccato)\nodpovídá mu: „Aj měl jsi ještě času dost k svému\npotulování\" (str. 168., syst. 3., takt 2.). Jeník, jenž\nzprvu trpce odpovídá matce nevlastní (takt 4.), na-\njde však brzo útěchy v naději na růžovou budouc-\nnost', v naději, že dostane svou Mařenku, již „synu\nMíchovu\", tedy vlastně sám sobě byl prodal. Matka\nhlasem rozhorleným vyhlašuje smlouvu tu za pod-\nvodnou (str. 169., syst. 1.), než Jeník, toho nedbaje\na odhodlav se konečně ku kroku rozhodnému, vy-\nbízí enharmonicky vedeným melosem, svědčícím o\nprobudivším se v něm karakteru mužném, Mařenku,\naby sama si z obou synů Míchových, Jeníka a Va-\nška, svého nastávajího vybrala. Teď teprvé poroz-\numí Mařenka celé situaci; dřívější nenávist její k Je-\nníkovi obrátí se rázem znovu v horoucí, upřímnou\nlásku a skladatel dovedně postaral se o to, aby\nzpěv věrným tu byl ohlasem radostí zaníceného nitra\njejího. Posledním taktem tohoto místa přechází tempo\nve Vivace, leggierissimo e sempře staccato, ostrou\nto protivu ku taktům právě předcházejícím (str. 169.,\nsyst. 4., takt 3.). Jest to častými caesurami přerý-\nvaný nářek Kecalův nad tím, že tak se dal okla-\nmati od „prohnaného člověka toho\", což ovšem velmi\nsměšně se vyjímá a také ve smyslu tom velezdařile\njak melodicky tak i rbytmicky jest karakterisováno.\nMožno i říci, že místo to je pro podobné po-\nstavy „Kecalovské\" vzorem. Mícha i Háta touž skoro\nfrásí sé moudrosti oklamaného dohazovače posmívají ;\novšem že i tu má paní Háta poslední slovo (str. 170.,\nsyst. 3., 4.). Na to i blažení snoubenci, ba dokonce\nsbor, a konečně i Krušina s Ludmilou nedostihle\nostrým výsměchem mučí nešťastného „rytíře smutné\npostavy\", Kecala (až do str. 177.); dlužno tu ale\nvytknouti, že ensemble o něco kratší by mnohem\nlépe býval na svém místě, ač mu nikdo zdravého\nvtipu a svěží originality (zvláště u vedení jednotli-\nvých, rozdílných hlasů) upírati nebude.\nV desáté a poslední scéně konečně dochází celá\nkatastrofa vrchole. Nejen Kecal ale i ten, jehož tak\núsilovně byl protěžoval, Vašek, má býti terčem vý-\nsměchu shromážděných vesničanů. Přiběhnou totiž\ndva kluci, kteří ohlašují uděšeně, že se medvěd utrhl\nana náves běží. Forma tu přechází v melodrama-\ntickou (str. 178.). Za každým zvoláním následuje\nřada sestupujících akordů sekstových; tremolando\npak posledních akordů z řetěze toho velmi trefně\nnaznačuje situaci výstupů. Vašek objeví se konečně\nco medvěd (úskok to komediantů) a vyzývá lid, aby\nse ho nebál.\nKrušina a Ludmila tónem moralisujícím a ko-\nmicky vznešeným vybízí Míchu kmotra, aby udobřil\nse na Jeníka, což tento učiní ovšem s pathosem vše-\nmožným, dokonce však směšným a všedním (str. 179.,\nsystém 1.).\nOpera končí mohutným sborem (C-dur, 4/4,\nmolto vivace), jenž tak dovedně psán jest v slohu\nnárodním, specielně českém, že výtečná opera tato\nnemohla trefněji býti zakončena.\nVůbec o celém tomto díle zkrátka\nmožno říci tolik, že jest jedním znej zda-\nřilejších na poli komické opery, a že od\nčasů Alb. Lor tzinga literatura hudební kte-\nréhokoliv národa sotva se může vykázati\ndílem ceny takové, jakouž má Smetanova\n„Prodaná nevěsta.\" Kéž by se skladatel sám\ndočkal mnohých ještě provedení svého díla a to ne-\njen na českém ale i na mnohých jiných jevištích\ncizích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-17-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-17_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-10-17_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "331", "page_fin": "332", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "331", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.3", "debut_caractere": 4393, "fin_caractere_exclue": 5374, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Impressario Ullmann hodlá i této zimy podniknouti\ncestu uměleckou. Získal prý již pianistku\nsl. Esipovu, slovutnou Nilsonovu, dále houslistu Vě-\nňavského a cellistu Davidova.\n** R. Wagner získal pro divadlo v\nslavného pěvce lipského Rebli n g a.\n** Komická opera ve Vídni otevřena operou\nMasseneta: „Don César de Bazano\" za pří-\ntomnosti skladatele.\n** Verdiho nAidau připravuje se koncem to-\nhoto měsíce iv Darmstatě.\n** Slovutný tenorista N jehož, jak známo,\nWagner získal pro své divadlo v Baireutě, hodlá\nna jaře bud. roku pohostinsku vystoupiti v Ham-\nburce.\n** Ve skladu Bote a Bočka v Berlíně vyšla\nprávě nová symfonie do d-mol mistra J. Raffa.\nSymfonie tato má následující motto: „Grelebt, ge-\nstrebt, gelitten, gestritten gestorben umworben !\"\n** V Pešti zavřeno jest německé divadlo, ježto\nznámý řiditel Strampfer ohlásil konkurs.\n** Krajan náš, kapelník Skočdopole, meška-\njící již dlouho ve Spanělích, získán jest pro národní\ndivadlo v Madridě."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1547, "texte": "** Robert Franz, známý německý skladatel pí-\nsní, vydal svoji „hebrejskou melodii\" u F.\nLeuckarta pro cello s průvodem klavíru, pro housle\ns průvodem klavíru a pro klavír.\n** Grotheho balladu: „Erlkónig\" uvedlo cel-\nkem 40 skladatelův v hudbu. Mezi jinými jsou to:\nRomberg, Fr. Šubert, Beethoven (skizza), Tomášek\na Spohr.\n** Gluckova „Ifigenie v Au lide\" připravuje\nse na dvorním divadle operním ve Vídni.\n** Na oslavu šťastného navrácení se expedice\nk severní točně vyšly ve Vídni: pochod Vlčkův,\npochod Weyprechta-Payera, „Cap-Vídeň\"-pochod a\npodobné toho druhu výtvory sprosté spekulace.\n** Ředitelstvo dvorní opery Vídeň-\nské vyjednává s R. Wagnerem o propůjčeni téhož\nopery „Tristan a lsoldau ku provozování na jevišti\nsvrchu jmenovaného ústavu.\n** J. Becker, náčelník světoznámého kvarteta\nflorentinského, bude bezpochyby v Dráž danech\nco koncertní mistr kapely královské angažován.\nm Kapelník dvorní opery a filharmonických\nkoncertů ve Vídni, Otto Bessoff\\ poděkoval se\nz úřadu svého, jejž hodlá zaměniti s výnosnějším\nmístem v Karl srube. Nástupcem jeho stane se\nprý pešťský Hanuš Richter. Pan Dessoff zůstane ale\nještě do jara ve Vídni.\n** Hanuš z Bůlovů bude v listopadu b. r.\nkoncertovati v Londýně.\n** Lecocquova nová komická zpěvohra ~Grir-\noflé-Grir ofla\" potkala se v Londýně s velkým\núspěchem.\n** Skladatel prof. Buonamiei, posledně pro-\nfesorem na konservatoři Mnichovské, složil komi-\nckou zpěvohru „Svatba v měsíci\".\n** Náš krajan baritonista, Josef Krolop, en-\ngažován jest za výhodných výminek k dvornímu\ndivadlu v Brunšviku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-17-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-17_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-10-17_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "331", "page_fin": "332", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.2.4.1", "titre_corps": "** Impressario Ullmann hodlá i této zimy podniknouti", "titre_sommaire": "** Impressario Ullmann hodlá i této zimy podniknouti", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "331", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.3", "debut_caractere": 4415, "fin_caractere_exclue": 5374, "texte": "** Impressario Ullmann hodlá i této zimy podniknouti\ncestu uměleckou. Získal prý již pianistku\nsl. Esipovu, slovutnou Nilsonovu, dále houslistu Vě-\nňavského a cellistu Davidova.\n** R. Wagner získal pro divadlo v\nslavného pěvce lipského Rebli n g a.\n** Komická opera ve Vídni otevřena operou\nMasseneta: „Don César de Bazano\" za pří-\ntomnosti skladatele.\n** Verdiho nAidau připravuje se koncem to-\nhoto měsíce iv Darmstatě.\n** Slovutný tenorista N jehož, jak známo,\nWagner získal pro své divadlo v Baireutě, hodlá\nna jaře bud. roku pohostinsku vystoupiti v Ham-\nburce.\n** Ve skladu Bote a Bočka v Berlíně vyšla\nprávě nová symfonie do d-mol mistra J. Raffa.\nSymfonie tato má následující motto: „Grelebt, ge-\nstrebt, gelitten, gestritten gestorben umworben !\"\n** V Pešti zavřeno jest německé divadlo, ježto\nznámý řiditel Strampfer ohlásil konkurs.\n** Krajan náš, kapelník Skočdopole, meška-\njící již dlouho ve Spanělích, získán jest pro národní\ndivadlo v Madridě."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1547, "texte": "** Robert Franz, známý německý skladatel pí-\nsní, vydal svoji „hebrejskou melodii\" u F.\nLeuckarta pro cello s průvodem klavíru, pro housle\ns průvodem klavíru a pro klavír.\n** Grotheho balladu: „Erlkónig\" uvedlo cel-\nkem 40 skladatelův v hudbu. Mezi jinými jsou to:\nRomberg, Fr. Šubert, Beethoven (skizza), Tomášek\na Spohr.\n** Gluckova „Ifigenie v Au lide\" připravuje\nse na dvorním divadle operním ve Vídni.\n** Na oslavu šťastného navrácení se expedice\nk severní točně vyšly ve Vídni: pochod Vlčkův,\npochod Weyprechta-Payera, „Cap-Vídeň\"-pochod a\npodobné toho druhu výtvory sprosté spekulace.\n** Ředitelstvo dvorní opery Vídeň-\nské vyjednává s R. Wagnerem o propůjčeni téhož\nopery „Tristan a lsoldau ku provozování na jevišti\nsvrchu jmenovaného ústavu.\n** J. Becker, náčelník světoznámého kvarteta\nflorentinského, bude bezpochyby v Dráž danech\nco koncertní mistr kapely královské angažován.\nm Kapelník dvorní opery a filharmonických\nkoncertů ve Vídni, Otto Bessoff\\ poděkoval se\nz úřadu svého, jejž hodlá zaměniti s výnosnějším\nmístem v Karl srube. Nástupcem jeho stane se\nprý pešťský Hanuš Richter. Pan Dessoff zůstane ale\nještě do jara ve Vídni.\n** Hanuš z Bůlovů bude v listopadu b. r.\nkoncertovati v Londýně.\n** Lecocquova nová komická zpěvohra ~Grir-\noflé-Grir ofla\" potkala se v Londýně s velkým\núspěchem.\n** Skladatel prof. Buonamiei, posledně pro-\nfesorem na konservatoři Mnichovské, složil komi-\nckou zpěvohru „Svatba v měsíci\".\n** Náš krajan baritonista, Josef Krolop, en-\ngažován jest za výhodných výminek k dvornímu\ndivadlu v Brunšviku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-17-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-17_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-10-17_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "332", "page_fin": "335", "image_debut": 4, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.4", "debut_caractere": 1549, "fin_caractere_exclue": 5095, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* V zdravotním stavu skladatele Bedřicha\nSmetany nastal potěšitelný obrat k lepšímu. Bohdá\nže brzo opět bude moci pokračovat v umělecké svojí\nčinnosti.\n* Nové šmytcové Jcvarteto (IV.) nad míru plod-\nného skladatele našeho Ant. Dvořáka, o němž\njsme se již v listu našem zmínili, bude co nejdříve\nprovedeno v „Umělecké Besedě\" péčí hudebního\nodboru. Jest to dosud snad nejdokonalejší dílo mla-\ndistvého skladatele v hudbě komorní, v němž se\njeví mistrovské ovládání formy v stejné míře jako\nnevšední hloubka obsahu. Jakkoliv se co do formv.\nvšude na nejvýše jasné a průzračné, těsně opírá o\nvzory klasické, zejména tvary Beethovenovy, tož\npřece zachoval sobě úplnou samostatnost tvoření.\nDílo toto nám také jinak dosvědčuje, že nám v tvůrci\njeho dozrává veliký skladatel slovarlský,\nnebof z utěšené skladby té zírá na nás všude pla-\nnoucí oko Slávie v vroucném sloučení s Charitkami.\nKéž podobných děl národu našemu ještě hojně uštědří\npožehnaný jeho genius!\n* Bartol. Honel, ruský divisijní kapelník v Mo-\nskvě, zavítal tyto dny do Prahy, svého rodiště. Po-\ncházeje z chudých rodičů, zápasil s všelikou nouzí\nve svém mládí a překonati musel mnohé obtíže,\naby absolvovati mohl zdejší konservatoř. Štěstí mu\npřálo i došel cíle rovněž tak čestného jako výhod-\nného. Náleží k nejoblíbenějším kapelníkům na Rusi\na má již dvoje vyznamenání,\n* Nejnovější skladby skladatele Zd. Fibicha\nnalezly v Lipsku v kruzích tamnějších znalců vře-\nlého ocenění a vyjdou vbrzku tiskem a nákladem\nsvětoznámé firmy tamější C. F. Kahnt, zejmenajeho\nklavírní trio a kvarteto, duo pro piano a housle,\nkvarteto šmyčcové a četné písně. Krom toho pro-\nvedena bude v Lipsku téhož symfonická báseň\n„Othello\" během letošní zimní sezony. Jak známo,\njest Lipsko dosud důležitým střediskem veškerého\nsvěta hudebního.\n* SI. Kalasova uzavřevši smlouvu s anglickým\nimpresariem Gyem na dalších 6 měsíců mešká nyní\nv Itálii na Lago maggiore a vystoupí vbrzku ve\nFlorencii, kamž impresario řečený s společností svou\nhodlá zavítati. V měsíci únoru b. r. hodlá opět\nnavštívit! příbuzné své, v Praze žijící.\n* Mezi nejprvnějšími umělci, jež k nastávající\nsezoně koncertní do Prahy zavítají, ohlášen jest slo-\nvutný čtverolístek Florentinský, což ze-\njména všem milovníkům komorní hudby bude víta-\nnou zprávou.\n* Akademický čtenářský spolek za-\nkoupil z pozůstalosti Med. dra. Hatláka četnou sbírku\nsmyčcových kvartet, čímž študujícím nyní po-\nskytnuta jest příležitost k horlivému pěstování hudby\nkomorní. V sbírce té nalézají se veškerá kvarteta\nBeethovena, Haydna, Mendelssohna, Ondr. Romberga,\nSpohra, Onslova, Haensla, Kreuzera, Jansy, Krom-\nmera a Pleyela.\n* „Cecilieu, časopisu pro katolickou hudbu po-\nsvátnou, vyšlo č. 10. obsahující úvodní článek: Po-\nčátkové reformy hudby posvátné a pokra-\nčování článku: Cestopisné upomínky hudební\n- obé z péra redaktora P. Fr. Lehnera. Číslu to-\nmuto připojeno jest pokračování mše Jos. Foerstra\n„In honorem seti. Adalberti\".\n* Jednota pro podporování vdov a sirotků po\nhudebních umělcích hodlá letos o vánocích provésti\nLisztovo velkolepé oratorium „Legenda o svaté\nA1 ž bětě\", což zajisté uvítáno bude v kruzích hu-\ndebních s nemalým potěšením. Znamenáť Lisztovo\noratorium v tomto oboru posvátné hudby rozhodný,\ndaleko dosahující obrat nový, jehož veliký význam\nveškerý hudební svět již v plné míře uznal. Řízení\nsvěřeno býti mělo panu kap. Smetanovi, ježto však\ntento pro churavost svou se omluvil, převzal úlohu\ntu na se s uznání hodnou ochotou pan kap. Čech.\nV študování sborů ochotně se uvázal p. Kar. Bendi."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "333", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5770, "texte": "* Tyto dny započato již bude s přípravnými\nstudiemi k nové komické zpěvohře Ant. Dvořáka\n„Král a uhlíř\". Při eneržii p. kap. Čecha, jenž\nse v řízení její uvázal, očekávati můžeme, že vzácná\ntato novinka domácí vypravena bude co nejdříve.\nPo té by bylo žádoucno, aby následovala zase ně-\njaká zpěvohra vážná a sice buď Nápravníkova\nzpěv. „Nižegorodci\" aneb Rubinsteinova\nzpěv. „Děti stepi\". Zapotřebí, aby ředitelstvo již\nnyní pro jednu z nich se rozhodlo, neboť vyžadují\nobě nemalých scénických příprav, na kteréž již\nnyní nutno pomýšieti.\n* Filharmonikové pražští uspořádají v nastáva-\njící saisoně řadu čtyř koncertů a sice: dne 15. li-\nstopadu a 6. prosince roku běžícího; v následujícím\npak roce 1875. dne 28. února a 14. března. Pro-\ngram není posud podrobně ustanoven. V prvním\nprovedena býti má z Berliozovy symfonie fanta-\nstické „Ze života umělce\" čtvero oddělení. Pokud\nse řízení koncertů těch týče, tu se dojídáme, že vše\nmá spočívati za nynější dosud trvající churavostí\np. kap. Smetany jedině v rukou kap Iníka německé\nopery, p. Slánského. Jest to věru zvláštní ironie\nosudu: není tomu právě tak dávno, co Smetana\nfilharmonický spolek v Praze stvořil co výhradně\nčeský spolek; z českého toho spolku stal se\nv krátké době utrakvistický a nyní to konečně\ntak daleko došlo, že holubičí povahy zdejších če-\nských (!) pánů umělců původně český ten spolek\nodevzdaly výhradně v ruce německé pokud se\ntýče vedení. Což se tu nijak nedalo vyhověti dosa-\nvádnímu stanovisku utrakvistickému? Vždyť tako-\nvouto výhradně německou firmou dobré věci spolku\nsamého se uškodí. Filharmonia jest jediným spolkem\nu nás, jenž se snahou chvalnou udržeti se snaží na\nvýši pravého umělectví, jenž pěsluje u nás posud\npříliš zanedbávaný odbor hurby instrumentální.\n„Filharmonia\" zdejší ku velké cti sloužila posud\numělecké pověsti města našeho; pakliže však v pře-\nnáhlení svém poruší důležité pro nás ono stanovisko\nrovnoprávnosti, pak dosloužiia; neboť jisto jest, že\ntakovéto výhradní němectví v pražském životě hu-\ndebním jest úkazem na dále nemožným. Či mohou\nsnad zdejší Němci postaviti ze své strany jen jediné\ntak umělecky zvučné jméno vedle Smetany, Sku-\nherského, Bendla, Dvořáka, Fibicha? Vše co zdejší\nhudební život udržuje na povrchu, pochází jedině\nz řady českých umělců druhá strana jest mrtva,\nponěvadž neschopna. Toť i výrok velikého umělce\nněmeckého, Hanuše z Biilovů, jenž při nestranném\npozorování života našeho pravdě musel průchod dáti.\nA nyní by se vzdor všemu mělo snad podařiti ně-\nkolika pochybným individuím německou zdejší umě-\nleckou nullu zdánlivým životem nafouknouti, kon-\ncerty filharmonické, tento nejskvělejší bod koncertní\nčinnosti pražské, jedině nadvládě německého živlu\nvydati, živlu to, který se ani z povzdálí s umělci\nnašimi nesmí měřiti? Naší povinností co listu, jenž\nzájmy českého umění na prvním místě s rozhodností\nneoblomnou hájí, jest a vždy bude, abychom tuto\nve tvář našeho umění vmetanou hanu energicky\nodmítli a rozhodující v té věci české pány umělce\nze spánku netečného vyburcovali. Proč nebyl za\nnemoci Smetanovy požádán za spoluvůdce filhar-\nmonikům náš výtečný řiditel varhanické školy, pan\nSkuherský? A když již chtěli zůstati pánové\nobou spojených orkestrů českého a německého di-\nvadla při svých kapelnících, proč neobrátili se tedy\nke kapelníku naší opery p. Čechovi, jenž zajisté\nv koncertech veřejných bezpočtukráte dokázal, že\numí vládnouti svým žezlem kapelnickým zrovna tak,\njako kapelník německého divadla ne-li lépe!\nŽádáme tudiž rozhodně, abyste rovnoprávnosti učinili\nzadost, pánové; a pakli rovné to právo porušíte, pak\njest povinností nejen každého českého umělce, nýbrž\ni českého obecenstva vůbec, aby se odviátilo\nod Vašeho, uměny české nedůstojného počínání.\n* Smetanova „Prodaná nevesta\" dochází i mimo\nhranic vlasti naší uznání čím dále tím většího.\nNedávno zmínili jsme se o pochvalné kritice opery\nté v hudebním listě berlínském; v těchto dnech\nopět s jiné strany a sice se strany pobratřenóho\nnám národa polského učiněna Smetanovi poklona\nvelmi lichotivá. Psal mu totiž polský umělec a na\nslovo vzatý hudební kritik varšavský p. Jan\nz Kleczynskieh asi v tento smysl: „V letě právě\nminulém měl jsem velké to potěšení překrásnou\noperu Vaši „Prodanou nevěstu\" v klavírním výtahu\nseznati. Aniž bych Vám lichotiti chtěl, ctěný pane,\npřiznávám se, že dle mého mínění jsem se tu potkal\ns jednou z nejzdařilejších oper doby naší.\" Na konec\nžádá pán ten Smetanu o dáta životopisná a o za-\nslání fotografie pro článek s vyobrazením podobizny\nSmetanovy pro „Tygodnik Illustrowany\"; dále sli-\nbuje, že provede vyňatky z „Prodané nevěsty\"\nv tamnějším klubu uměleckém a později že se\ni postará o provedení celé opery na tamnějším\n.•v . •\njevišti.\n* Česká zpěvohra. 9. října: „Král to řekl,\"\nkomická opera od LéonaDelibesa (poprvé)\n11.a 13. reprise l5. „Faust\" od Gounoda.—\nNová komická opera „Král to řekl\" od Léo na\nDelibesa, o jejímž skvělém výsledku jsme se po\njejím prvém představení na našem jevišti na místě\ntomto v krátce byli zminili, jest velezdařilou prací\nduchaplného, mladistvého skladatele francouzského,\njenž posud znám byl ve vlasti své pouze několika\nmenšími skladbami, jednoduchými písněmi, roman-\ncemi s průvodem klavíru a sbory vokálními. Opera\ntato jest první jeho vetší prací v oboru dramatickém\na povážíme-li, s jak důkladnou znalostí jeviště se\ntu pojí hudba ku tekstu, jak originelními, elegant-\nními, graciesními tvary vyniká v moderní literatuře\nfrancouzské, s jakou řízností výrazu dramatického\na pravdou hudební karakterisace jest krásný ten\ncelek psán, tu nemůžeme jinak, než s obdivem se\nzmiňovati o umělci francouzském, jenž vzdor vše-\nobecné hnilotě moderní francouzské literatury hu-\ndebně- dramatické, vzdor veškeré té nezmravnělosti\npověstných francouzských pohlavárů hudebních ala"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "334", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5913, "texte": "Offenbach, přec se dovedl neobyčejnou silou\nnadání svého a pilnými studiemi velikých vzorů skvělé\nsousední literatury německé nad všední povrch fran-\ncouzských kollegů svých až na stupeň pravé výše\numělecké vyšinouti; Pokud souditi smíme z této\nhudebně-dramatické prvotiny, tož jisto jest, že, ne-\nmůžeme Delibesa nazvati epigonem starší školy fran-\ncouské, výtečné a v každém ohledu to solidní firmy\nAdam-Auber. S těmito staršími krajany svými nemá\nDelibes nic společného, leda onen neobyčejně živý\nesprit v rytmickém ohledu a onu hladkou eleganci\nproudu melodického; pokud se však týče oné vlastní\npodstaty dramatického díla: tedy hlavně v ohledu\npravdivé karakteristiky u výrazu hudebním a mimo\nto pokud se bohaté harmonisace a v každém ohledu\nskvělé, duchaplné instrumentace (která ovšem jest\nzmírněna v poměru ku lehké opeře komické) týče,\ntu nedbá Delibes starých francouzských tradic, ný-\nbrž staví se smělou nohou na zcela originelní, ve\nFrancii posud neobvyklou půdu. Delibesův spůsob\nhudebního karakterisování jednotlivých osob opery\nnejen ohledem na jich povahu nýbrž hlavně ohledem\nna onu dobu, v niž děj spadá, na dobu totiž „hudebního\nrokoka\", geniální. S jakým vtipem a humorem jest\nna př. psána ona scéna, v níž taneční mistr „Miton\" stu-\nduje se svými chovankami sbor v manýře Grluckově,\nkde Orest prchá ve čtyřčtvrtečním taktu za prů-\nvodu centového kontrapunktu v basu; jak zdařile\nopět postižen jest ton národní písně francouzské\nv rozkošném duettu mezi „Benoit\" a „Javotte\" v I.\njedn. výst. 2., počínajícím slovy: „Jacquot švarný\nna ladech zpívá;\" jak krásně a nenucené jest po-\ndán starofrancouzský madrigal v pohodlně velko-\npanském rytmu menuetovém v předehře ku dru-\nhému jednání, z níž jest pak se vzácnou obratností\nutvořena koncertní arie za velkou dámu přestrojené\n„Javoty\"; a konečně s jak neodolatelným humorem\nje kreslena celá figura samou etiketou zdřevěnělého\nmarkýze z Moncontourů, a ona fidelně klackovitá\npovaha prohnaného sedláka „Benoit\"! To vše jest\npodáno ve skvělém rouše hudby moderní, hudby\nryze dramatické s efekty i pro nejširší kruhy obe-\ncenstva neodolatelnými a přec nikdy z mezí umě-\nlecké krásy nevybočujícími. Jest to duch času, jenž\ns neodolatelnou silou klestí cestu zdravým ideám\nvelkéhe reformátora německého a všech jeho stou-\npencův přes všecky překážky. Jako nejnověji ve\nVlaších starý hříšník Verdi ve své „Aidě\" se úplně\nobrátil na novou víru reformátora německého, tak\ni nyní ve Francii Delibes béře sobě ze směru\nWagnerova to, co zdá se mu býti nejúčinnějším;\na tak činí všichni umělci hudební, kteří nadáni jsouce\nvzácnou silou tvůrčí, snaží se po něčem vyšším,\nponechávajíce menším duchům staré hudební formy\npohodlného bezhlavého písničkářství. Tak i u nás\nnejlepší naši skladatelé, s jichžto jmény můžeme se\nsměle před celým světem uměleckém pochlubiti,\nbéřou sobě směr ten reformatorský za vzor, ovšem\nne ve smyslu otrockého opičení se, nýbrž ve smyslu\nsamostatného tvoření a pokud se principie směru\ntoho nového s našimi ideami o hudbě slovanské\nsrovnati dají. Jako Delibes nezapřel vdíle svém\nnikde francouzskou povahu ni zvláštní\nonu individualitu národní vzdor tomu, že\npřijal principie kaceřovaného reformátora, právě tak\nudržují se naši skladatelé a v čele jich zejména\nmistr Smetana v proudu vrozeného již elementu\nslovanského na základě pojmu o moderním „dra-\nmatu hudebním\". Vždyť jest zdárný vývin a další\npokrok možným jedině vespolným se stýkáním ná-\nrodův a neustálým přiučováním-se všeho, co zname-\nnitého jeden národ u druhého najde. Kam by to\npřivedl onen národ, jenž by u prostřed vzdělaného\nsvěta ohraditi se chtěl čínskou zdí proti všem vli-\nvům vzdělání toho, proti každému pokroku? Jak\nslavně znělo před časy jméno hudební školy vlašské\ni francouzské a jak nepatrnou popelkou proti oběma\nkrálovským sestrám byla touže dobou škola něme-\ncká! A ejhle, dnes chodí vlaští i francouzští umělci\nk Němcům do školy, čím možno úkaz ten vysvět-\nfiti? Zajisté jedině tím, že Němci nelenili v bývalé\npodřízenosti své, aniž odvraceli se s nerozumnou\nnadutostí od umění sousedův svých, nýbrž přijímali\na assimilovali se živlem vlastním vše, co nového u\nnich našli. Zdali se snad proto umění jejich stalo\ncizím, nenémeckým, o tom nás ovšem nejlépe po-\nučuje skvělá přítomnost. Možná, že za nějaké sto-\nletí se poměr ten opět obrátí, ba že i nová škola\nk dosaváde jmenovaným třem hlavním školám hu-\ndebním příroste, jejíž sláva třeba ty ostatní zastíní\nmyslím totiž školu slovanskou. Chceme-li to však\ntak daleko přivésti, pak se musíme činiti stejnou\nměrou jako ostatní: musíme se od nich pilně všemu\nnovému, znamenitému učiti. To nahlíží všickni naši\nskladatelé, kteří to s uměnou slovanskou upřímně\na do opravdy myslí a kteří již bohudík, zejména\nv oboru hudby dramatické mnohým skvělým, mistrov-\nským dílem, tedy skutkem a ne snad jen\npouhým slovy národ náš obohatili. Tento právě\nlíčený směr doby naší na vše strany klestí sobě\ncestu v před a tvoří na všech stranách skladby ceny\nnepomíjející. Proud ten nezastaví nikdo; tím spíše\nne, poněvadž mu zejména intelligentní třídy obecen-\nstva všude brány srdcí svých s jásotem dokořán\notvírají a ty přec, jak známo, tvoří v každém\nměstě jádro operního obecenstva. Též u nás byla\nopera Ďelibesova s jásotem přijata a jisto jest, že\nse stane jednou znej oblí benéjšíeh hvězd na obzoru\nnastávající zimní saisony operní. (Dokončení.)\n* ZDobříše. (Pův. dopis.) Zdejší „Přátelé hudby\"\noslavili 111. koncertem svým dne 30. září b. r.jmeniny\npana Jeronýma hraběte z Mannsfeldů, protektora\nspolku. Za příčinou tou byl koncertní sál slavnostně\ndekorován. Knížecí rodina, jakož i mnoho vzácného\nposluchačstva cizého a domácího súčastnilo se kon-\ncertu. Jako při předešlých produkcích tak i nyní vynikal\nprogram vzácnou vybraností; obsahovalť: 1. Ouver-\nturu k „Vilému Tellu\" Rosinibo, 2. sbor: „Pochod lo-\nvecký\" od Lowa, 3. skladby pro piano: a) „Auf-\nschwung\", b) „Schlummerlied\" od Šumanna, c) „Pí-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "335", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3184, "texte": "seň v rákosí\" č. sod Seelinga, 4. „Souvenir de Bel-\nlini\" pro housle s průvodem piana, 5. smyčcové\nkvarteto od Mozarta, F-dur, 7. „Tanec na bruslích\"\nze zpěv. „Prorok\" od Meyerbeera, koncertní para-\nfrase od Liszta, 8. „Ptáček na stromě\" pro housle\ns průvodem piana od Hausera, 9. sbor: „Pijanovo\ndědictví\" od Bergmanna. Provedení veškerých čísel\nbylo velmi zdařilé. Slečny R. Bohutinských aM.\nLukášova přednesly Čtverručně ouverturu z „Viléma\nTelia\" tak správně a přesně, že nelze jinak, než\nvysloviti jim nejvřelejší uznání. Pan Ém. Hess a\nKarel Anděl osvědčili opět v přednáškách svých\npravou virtuositu. Onen rozvinul v písních (čislo\nprogr. 3.) co nejjemnější cit, vycházející z skuteč-\nného pohnutí vniterního, vč. 7. pak žasnul každý\nnad hbitou a jistou hrou, podobající se skutečně ve-\nselému reji na ledě. Pan Anděl přednesl obě svoje\nčísla (4.a 8.) s umělostí věru mistrnou. Hauserovu\núčinnou skladbu za nekonečného potlesku musel\nopakovati. Oba sbory, zvláště Bergmannův sbor\n„Pijanovo dědictví\" přijalo obecenstvo s hlučnou\npochvalou. Solové partie velmi pěkně podali pánové\nJ. Skřivan aF. Kafka. Zkrátka vše bylo výtečně\npředneseno i přijato. Nemile jen dotknouti se mu-\nsíme jistých pánů, kteří po odbytém koncertu bouř-\nlivě žádali o tanec, což zcela příčilo se usnešení\nvýboru, oddělevšího právem koncertní produkce od\ntanečních zábav. Pánové tito neberou zřetele k pra-\nvému xičeli spolku, zároveň pak podali nešetrným\nchováním svým zřejmého důkazu, že více zaujati\njsou pro „laciný tanec\", než pro pěstování ušlechtilé\nklasické hudby, což ovšem bylo by rovněž tak smutné,\njako kdyby se mělo piano spolkové vydati zhoubné\nhře taneční. Doufáme však pevně, že toho výbor\nani valná hromada neučiní aže nevyhoví choutkám\n2—3 členů, nýbrž že kráčeti bude pevně cestou\nvytknutou. Spolek náš v krátké době svého trvání\nzajisté dokázal, že může skvěle působiti, podav obe-\ncenstvu nejkrásnější plody hudební ve třech pro-\ndukcích, provedených během sedmi neděl. Dobře\nsehraný náš kvartet smyčcový utrpěl ztrátu odstě-\nhováním se učitele p. F. Hykeše, výborného hudeb-\nníka, činného a zakládajícího člena spolku. Jsme\npřesvědčeni, že iv sousedství zůstane dobrým naším\npřítelem.\n\nr.\n\nr.\n* Z Jindřichova Hradce. (Pův. dopis.) V pondělí\ndne 11. října proveden v místnostech zámeckých\npřed rodinou hraběcí malý koncert za spoluúčinko*\nvaní spolků zpěváckéhoa hudebního. Veškerá\nčísla programu byla s všemožnou pečlivostí prove-\ndena a nalezla pochvaly. Hudba instrumentální za-\nstoupena byla Haydnem a Mozartem; od prvního\nmistra hrálo se andante ze symfonie d-dur (IV.), od\ndruhého první věta (allegro molto) symfonie v g-mol,\nz nichž poslednější zvláště zdařilému přednesu se\ntěšila. Na žádost zahrál ještě hudební spolek menueto\nz téže symfonie Mozartovy, v které však stíhala\nlesní rohy nehoda. Zpěvácký spolek zapěl statečně\n„Touhu lásky\" od Nesvadby a „Naše zpěvy\" od\nHoráka. S potěšením pozorovali jsme, že spolek\nzpěvácký, který v době poslední již se skoro ubí-\nrati zdál k „spánku spravedlivých\", opět novými\nčleny se rozšířil a opět k nadějím nejlepším opráv-\nňuje. Mezi hudbou a zpěvem zahrál pan ředitel V a-\ncek IX. koncert Beriotův s obvyklou elegancí a\nzručností."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-17-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-17_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-10-17_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "332", "page_fin": "335", "image_debut": 4, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.2.5.1", "titre_corps": "* V zdravotním stavu skladatele Bedřicha", "titre_sommaire": "* V zdravotním stavu skladatele Bedřicha", "signature_source": "r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.4", "debut_caractere": 1578, "fin_caractere_exclue": 5095, "texte": "* V zdravotním stavu skladatele Bedřicha\nSmetany nastal potěšitelný obrat k lepšímu. Bohdá\nže brzo opět bude moci pokračovat v umělecké svojí\nčinnosti.\n* Nové šmytcové Jcvarteto (IV.) nad míru plod-\nného skladatele našeho Ant. Dvořáka, o němž\njsme se již v listu našem zmínili, bude co nejdříve\nprovedeno v „Umělecké Besedě\" péčí hudebního\nodboru. Jest to dosud snad nejdokonalejší dílo mla-\ndistvého skladatele v hudbě komorní, v němž se\njeví mistrovské ovládání formy v stejné míře jako\nnevšední hloubka obsahu. Jakkoliv se co do formv.\nvšude na nejvýše jasné a průzračné, těsně opírá o\nvzory klasické, zejména tvary Beethovenovy, tož\npřece zachoval sobě úplnou samostatnost tvoření.\nDílo toto nám také jinak dosvědčuje, že nám v tvůrci\njeho dozrává veliký skladatel slovarlský,\nnebof z utěšené skladby té zírá na nás všude pla-\nnoucí oko Slávie v vroucném sloučení s Charitkami.\nKéž podobných děl národu našemu ještě hojně uštědří\npožehnaný jeho genius!\n* Bartol. Honel, ruský divisijní kapelník v Mo-\nskvě, zavítal tyto dny do Prahy, svého rodiště. Po-\ncházeje z chudých rodičů, zápasil s všelikou nouzí\nve svém mládí a překonati musel mnohé obtíže,\naby absolvovati mohl zdejší konservatoř. Štěstí mu\npřálo i došel cíle rovněž tak čestného jako výhod-\nného. Náleží k nejoblíbenějším kapelníkům na Rusi\na má již dvoje vyznamenání,\n* Nejnovější skladby skladatele Zd. Fibicha\nnalezly v Lipsku v kruzích tamnějších znalců vře-\nlého ocenění a vyjdou vbrzku tiskem a nákladem\nsvětoznámé firmy tamější C. F. Kahnt, zejmenajeho\nklavírní trio a kvarteto, duo pro piano a housle,\nkvarteto šmyčcové a četné písně. Krom toho pro-\nvedena bude v Lipsku téhož symfonická báseň\n„Othello\" během letošní zimní sezony. Jak známo,\njest Lipsko dosud důležitým střediskem veškerého\nsvěta hudebního.\n* SI. Kalasova uzavřevši smlouvu s anglickým\nimpresariem Gyem na dalších 6 měsíců mešká nyní\nv Itálii na Lago maggiore a vystoupí vbrzku ve\nFlorencii, kamž impresario řečený s společností svou\nhodlá zavítati. V měsíci únoru b. r. hodlá opět\nnavštívit! příbuzné své, v Praze žijící.\n* Mezi nejprvnějšími umělci, jež k nastávající\nsezoně koncertní do Prahy zavítají, ohlášen jest slo-\nvutný čtverolístek Florentinský, což ze-\njména všem milovníkům komorní hudby bude víta-\nnou zprávou.\n* Akademický čtenářský spolek za-\nkoupil z pozůstalosti Med. dra. Hatláka četnou sbírku\nsmyčcových kvartet, čímž študujícím nyní po-\nskytnuta jest příležitost k horlivému pěstování hudby\nkomorní. V sbírce té nalézají se veškerá kvarteta\nBeethovena, Haydna, Mendelssohna, Ondr. Romberga,\nSpohra, Onslova, Haensla, Kreuzera, Jansy, Krom-\nmera a Pleyela.\n* „Cecilieu, časopisu pro katolickou hudbu po-\nsvátnou, vyšlo č. 10. obsahující úvodní článek: Po-\nčátkové reformy hudby posvátné a pokra-\nčování článku: Cestopisné upomínky hudební\n- obé z péra redaktora P. Fr. Lehnera. Číslu to-\nmuto připojeno jest pokračování mše Jos. Foerstra\n„In honorem seti. Adalberti\".\n* Jednota pro podporování vdov a sirotků po\nhudebních umělcích hodlá letos o vánocích provésti\nLisztovo velkolepé oratorium „Legenda o svaté\nA1 ž bětě\", což zajisté uvítáno bude v kruzích hu-\ndebních s nemalým potěšením. Znamenáť Lisztovo\noratorium v tomto oboru posvátné hudby rozhodný,\ndaleko dosahující obrat nový, jehož veliký význam\nveškerý hudební svět již v plné míře uznal. Řízení\nsvěřeno býti mělo panu kap. Smetanovi, ježto však\ntento pro churavost svou se omluvil, převzal úlohu\ntu na se s uznání hodnou ochotou pan kap. Čech.\nV študování sborů ochotně se uvázal p. Kar. Bendi."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "333", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5770, "texte": "* Tyto dny započato již bude s přípravnými\nstudiemi k nové komické zpěvohře Ant. Dvořáka\n„Král a uhlíř\". Při eneržii p. kap. Čecha, jenž\nse v řízení její uvázal, očekávati můžeme, že vzácná\ntato novinka domácí vypravena bude co nejdříve.\nPo té by bylo žádoucno, aby následovala zase ně-\njaká zpěvohra vážná a sice buď Nápravníkova\nzpěv. „Nižegorodci\" aneb Rubinsteinova\nzpěv. „Děti stepi\". Zapotřebí, aby ředitelstvo již\nnyní pro jednu z nich se rozhodlo, neboť vyžadují\nobě nemalých scénických příprav, na kteréž již\nnyní nutno pomýšieti.\n* Filharmonikové pražští uspořádají v nastáva-\njící saisoně řadu čtyř koncertů a sice: dne 15. li-\nstopadu a 6. prosince roku běžícího; v následujícím\npak roce 1875. dne 28. února a 14. března. Pro-\ngram není posud podrobně ustanoven. V prvním\nprovedena býti má z Berliozovy symfonie fanta-\nstické „Ze života umělce\" čtvero oddělení. Pokud\nse řízení koncertů těch týče, tu se dojídáme, že vše\nmá spočívati za nynější dosud trvající churavostí\np. kap. Smetany jedině v rukou kap Iníka německé\nopery, p. Slánského. Jest to věru zvláštní ironie\nosudu: není tomu právě tak dávno, co Smetana\nfilharmonický spolek v Praze stvořil co výhradně\nčeský spolek; z českého toho spolku stal se\nv krátké době utrakvistický a nyní to konečně\ntak daleko došlo, že holubičí povahy zdejších če-\nských (!) pánů umělců původně český ten spolek\nodevzdaly výhradně v ruce německé pokud se\ntýče vedení. Což se tu nijak nedalo vyhověti dosa-\nvádnímu stanovisku utrakvistickému? Vždyť tako-\nvouto výhradně německou firmou dobré věci spolku\nsamého se uškodí. Filharmonia jest jediným spolkem\nu nás, jenž se snahou chvalnou udržeti se snaží na\nvýši pravého umělectví, jenž pěsluje u nás posud\npříliš zanedbávaný odbor hurby instrumentální.\n„Filharmonia\" zdejší ku velké cti sloužila posud\numělecké pověsti města našeho; pakliže však v pře-\nnáhlení svém poruší důležité pro nás ono stanovisko\nrovnoprávnosti, pak dosloužiia; neboť jisto jest, že\ntakovéto výhradní němectví v pražském životě hu-\ndebním jest úkazem na dále nemožným. Či mohou\nsnad zdejší Němci postaviti ze své strany jen jediné\ntak umělecky zvučné jméno vedle Smetany, Sku-\nherského, Bendla, Dvořáka, Fibicha? Vše co zdejší\nhudební život udržuje na povrchu, pochází jedině\nz řady českých umělců druhá strana jest mrtva,\nponěvadž neschopna. Toť i výrok velikého umělce\nněmeckého, Hanuše z Biilovů, jenž při nestranném\npozorování života našeho pravdě musel průchod dáti.\nA nyní by se vzdor všemu mělo snad podařiti ně-\nkolika pochybným individuím německou zdejší umě-\nleckou nullu zdánlivým životem nafouknouti, kon-\ncerty filharmonické, tento nejskvělejší bod koncertní\nčinnosti pražské, jedině nadvládě německého živlu\nvydati, živlu to, který se ani z povzdálí s umělci\nnašimi nesmí měřiti? Naší povinností co listu, jenž\nzájmy českého umění na prvním místě s rozhodností\nneoblomnou hájí, jest a vždy bude, abychom tuto\nve tvář našeho umění vmetanou hanu energicky\nodmítli a rozhodující v té věci české pány umělce\nze spánku netečného vyburcovali. Proč nebyl za\nnemoci Smetanovy požádán za spoluvůdce filhar-\nmonikům náš výtečný řiditel varhanické školy, pan\nSkuherský? A když již chtěli zůstati pánové\nobou spojených orkestrů českého a německého di-\nvadla při svých kapelnících, proč neobrátili se tedy\nke kapelníku naší opery p. Čechovi, jenž zajisté\nv koncertech veřejných bezpočtukráte dokázal, že\numí vládnouti svým žezlem kapelnickým zrovna tak,\njako kapelník německého divadla ne-li lépe!\nŽádáme tudiž rozhodně, abyste rovnoprávnosti učinili\nzadost, pánové; a pakli rovné to právo porušíte, pak\njest povinností nejen každého českého umělce, nýbrž\ni českého obecenstva vůbec, aby se odviátilo\nod Vašeho, uměny české nedůstojného počínání.\n* Smetanova „Prodaná nevesta\" dochází i mimo\nhranic vlasti naší uznání čím dále tím většího.\nNedávno zmínili jsme se o pochvalné kritice opery\nté v hudebním listě berlínském; v těchto dnech\nopět s jiné strany a sice se strany pobratřenóho\nnám národa polského učiněna Smetanovi poklona\nvelmi lichotivá. Psal mu totiž polský umělec a na\nslovo vzatý hudební kritik varšavský p. Jan\nz Kleczynskieh asi v tento smysl: „V letě právě\nminulém měl jsem velké to potěšení překrásnou\noperu Vaši „Prodanou nevěstu\" v klavírním výtahu\nseznati. Aniž bych Vám lichotiti chtěl, ctěný pane,\npřiznávám se, že dle mého mínění jsem se tu potkal\ns jednou z nejzdařilejších oper doby naší.\" Na konec\nžádá pán ten Smetanu o dáta životopisná a o za-\nslání fotografie pro článek s vyobrazením podobizny\nSmetanovy pro „Tygodnik Illustrowany\"; dále sli-\nbuje, že provede vyňatky z „Prodané nevěsty\"\nv tamnějším klubu uměleckém a později že se\ni postará o provedení celé opery na tamnějším\n.•v . •\njevišti.\n* Česká zpěvohra. 9. října: „Král to řekl,\"\nkomická opera od LéonaDelibesa (poprvé)\n11.a 13. reprise l5. „Faust\" od Gounoda.—\nNová komická opera „Král to řekl\" od Léo na\nDelibesa, o jejímž skvělém výsledku jsme se po\njejím prvém představení na našem jevišti na místě\ntomto v krátce byli zminili, jest velezdařilou prací\nduchaplného, mladistvého skladatele francouzského,\njenž posud znám byl ve vlasti své pouze několika\nmenšími skladbami, jednoduchými písněmi, roman-\ncemi s průvodem klavíru a sbory vokálními. Opera\ntato jest první jeho vetší prací v oboru dramatickém\na povážíme-li, s jak důkladnou znalostí jeviště se\ntu pojí hudba ku tekstu, jak originelními, elegant-\nními, graciesními tvary vyniká v moderní literatuře\nfrancouzské, s jakou řízností výrazu dramatického\na pravdou hudební karakterisace jest krásný ten\ncelek psán, tu nemůžeme jinak, než s obdivem se\nzmiňovati o umělci francouzském, jenž vzdor vše-\nobecné hnilotě moderní francouzské literatury hu-\ndebně- dramatické, vzdor veškeré té nezmravnělosti\npověstných francouzských pohlavárů hudebních ala"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "334", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5913, "texte": "Offenbach, přec se dovedl neobyčejnou silou\nnadání svého a pilnými studiemi velikých vzorů skvělé\nsousední literatury německé nad všední povrch fran-\ncouzských kollegů svých až na stupeň pravé výše\numělecké vyšinouti; Pokud souditi smíme z této\nhudebně-dramatické prvotiny, tož jisto jest, že, ne-\nmůžeme Delibesa nazvati epigonem starší školy fran-\ncouské, výtečné a v každém ohledu to solidní firmy\nAdam-Auber. S těmito staršími krajany svými nemá\nDelibes nic společného, leda onen neobyčejně živý\nesprit v rytmickém ohledu a onu hladkou eleganci\nproudu melodického; pokud se však týče oné vlastní\npodstaty dramatického díla: tedy hlavně v ohledu\npravdivé karakteristiky u výrazu hudebním a mimo\nto pokud se bohaté harmonisace a v každém ohledu\nskvělé, duchaplné instrumentace (která ovšem jest\nzmírněna v poměru ku lehké opeře komické) týče,\ntu nedbá Delibes starých francouzských tradic, ný-\nbrž staví se smělou nohou na zcela originelní, ve\nFrancii posud neobvyklou půdu. Delibesův spůsob\nhudebního karakterisování jednotlivých osob opery\nnejen ohledem na jich povahu nýbrž hlavně ohledem\nna onu dobu, v niž děj spadá, na dobu totiž „hudebního\nrokoka\", geniální. S jakým vtipem a humorem jest\nna př. psána ona scéna, v níž taneční mistr „Miton\" stu-\nduje se svými chovankami sbor v manýře Grluckově,\nkde Orest prchá ve čtyřčtvrtečním taktu za prů-\nvodu centového kontrapunktu v basu; jak zdařile\nopět postižen jest ton národní písně francouzské\nv rozkošném duettu mezi „Benoit\" a „Javotte\" v I.\njedn. výst. 2., počínajícím slovy: „Jacquot švarný\nna ladech zpívá;\" jak krásně a nenucené jest po-\ndán starofrancouzský madrigal v pohodlně velko-\npanském rytmu menuetovém v předehře ku dru-\nhému jednání, z níž jest pak se vzácnou obratností\nutvořena koncertní arie za velkou dámu přestrojené\n„Javoty\"; a konečně s jak neodolatelným humorem\nje kreslena celá figura samou etiketou zdřevěnělého\nmarkýze z Moncontourů, a ona fidelně klackovitá\npovaha prohnaného sedláka „Benoit\"! To vše jest\npodáno ve skvělém rouše hudby moderní, hudby\nryze dramatické s efekty i pro nejširší kruhy obe-\ncenstva neodolatelnými a přec nikdy z mezí umě-\nlecké krásy nevybočujícími. Jest to duch času, jenž\ns neodolatelnou silou klestí cestu zdravým ideám\nvelkéhe reformátora německého a všech jeho stou-\npencův přes všecky překážky. Jako nejnověji ve\nVlaších starý hříšník Verdi ve své „Aidě\" se úplně\nobrátil na novou víru reformátora německého, tak\ni nyní ve Francii Delibes béře sobě ze směru\nWagnerova to, co zdá se mu býti nejúčinnějším;\na tak činí všichni umělci hudební, kteří nadáni jsouce\nvzácnou silou tvůrčí, snaží se po něčem vyšším,\nponechávajíce menším duchům staré hudební formy\npohodlného bezhlavého písničkářství. Tak i u nás\nnejlepší naši skladatelé, s jichžto jmény můžeme se\nsměle před celým světem uměleckém pochlubiti,\nbéřou sobě směr ten reformatorský za vzor, ovšem\nne ve smyslu otrockého opičení se, nýbrž ve smyslu\nsamostatného tvoření a pokud se principie směru\ntoho nového s našimi ideami o hudbě slovanské\nsrovnati dají. Jako Delibes nezapřel vdíle svém\nnikde francouzskou povahu ni zvláštní\nonu individualitu národní vzdor tomu, že\npřijal principie kaceřovaného reformátora, právě tak\nudržují se naši skladatelé a v čele jich zejména\nmistr Smetana v proudu vrozeného již elementu\nslovanského na základě pojmu o moderním „dra-\nmatu hudebním\". Vždyť jest zdárný vývin a další\npokrok možným jedině vespolným se stýkáním ná-\nrodův a neustálým přiučováním-se všeho, co zname-\nnitého jeden národ u druhého najde. Kam by to\npřivedl onen národ, jenž by u prostřed vzdělaného\nsvěta ohraditi se chtěl čínskou zdí proti všem vli-\nvům vzdělání toho, proti každému pokroku? Jak\nslavně znělo před časy jméno hudební školy vlašské\ni francouzské a jak nepatrnou popelkou proti oběma\nkrálovským sestrám byla touže dobou škola něme-\ncká! A ejhle, dnes chodí vlaští i francouzští umělci\nk Němcům do školy, čím možno úkaz ten vysvět-\nfiti? Zajisté jedině tím, že Němci nelenili v bývalé\npodřízenosti své, aniž odvraceli se s nerozumnou\nnadutostí od umění sousedův svých, nýbrž přijímali\na assimilovali se živlem vlastním vše, co nového u\nnich našli. Zdali se snad proto umění jejich stalo\ncizím, nenémeckým, o tom nás ovšem nejlépe po-\nučuje skvělá přítomnost. Možná, že za nějaké sto-\nletí se poměr ten opět obrátí, ba že i nová škola\nk dosaváde jmenovaným třem hlavním školám hu-\ndebním příroste, jejíž sláva třeba ty ostatní zastíní\nmyslím totiž školu slovanskou. Chceme-li to však\ntak daleko přivésti, pak se musíme činiti stejnou\nměrou jako ostatní: musíme se od nich pilně všemu\nnovému, znamenitému učiti. To nahlíží všickni naši\nskladatelé, kteří to s uměnou slovanskou upřímně\na do opravdy myslí a kteří již bohudík, zejména\nv oboru hudby dramatické mnohým skvělým, mistrov-\nským dílem, tedy skutkem a ne snad jen\npouhým slovy národ náš obohatili. Tento právě\nlíčený směr doby naší na vše strany klestí sobě\ncestu v před a tvoří na všech stranách skladby ceny\nnepomíjející. Proud ten nezastaví nikdo; tím spíše\nne, poněvadž mu zejména intelligentní třídy obecen-\nstva všude brány srdcí svých s jásotem dokořán\notvírají a ty přec, jak známo, tvoří v každém\nměstě jádro operního obecenstva. Též u nás byla\nopera Ďelibesova s jásotem přijata a jisto jest, že\nse stane jednou znej oblí benéjšíeh hvězd na obzoru\nnastávající zimní saisony operní. (Dokončení.)\n* ZDobříše. (Pův. dopis.) Zdejší „Přátelé hudby\"\noslavili 111. koncertem svým dne 30. září b. r.jmeniny\npana Jeronýma hraběte z Mannsfeldů, protektora\nspolku. Za příčinou tou byl koncertní sál slavnostně\ndekorován. Knížecí rodina, jakož i mnoho vzácného\nposluchačstva cizého a domácího súčastnilo se kon-\ncertu. Jako při předešlých produkcích tak i nyní vynikal\nprogram vzácnou vybraností; obsahovalť: 1. Ouver-\nturu k „Vilému Tellu\" Rosinibo, 2. sbor: „Pochod lo-\nvecký\" od Lowa, 3. skladby pro piano: a) „Auf-\nschwung\", b) „Schlummerlied\" od Šumanna, c) „Pí-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "335", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2190, "texte": "seň v rákosí\" č. sod Seelinga, 4. „Souvenir de Bel-\nlini\" pro housle s průvodem piana, 5. smyčcové\nkvarteto od Mozarta, F-dur, 7. „Tanec na bruslích\"\nze zpěv. „Prorok\" od Meyerbeera, koncertní para-\nfrase od Liszta, 8. „Ptáček na stromě\" pro housle\ns průvodem piana od Hausera, 9. sbor: „Pijanovo\ndědictví\" od Bergmanna. Provedení veškerých čísel\nbylo velmi zdařilé. Slečny R. Bohutinských aM.\nLukášova přednesly Čtverručně ouverturu z „Viléma\nTelia\" tak správně a přesně, že nelze jinak, než\nvysloviti jim nejvřelejší uznání. Pan Ém. Hess a\nKarel Anděl osvědčili opět v přednáškách svých\npravou virtuositu. Onen rozvinul v písních (čislo\nprogr. 3.) co nejjemnější cit, vycházející z skuteč-\nného pohnutí vniterního, vč. 7. pak žasnul každý\nnad hbitou a jistou hrou, podobající se skutečně ve-\nselému reji na ledě. Pan Anděl přednesl obě svoje\nčísla (4.a 8.) s umělostí věru mistrnou. Hauserovu\núčinnou skladbu za nekonečného potlesku musel\nopakovati. Oba sbory, zvláště Bergmannův sbor\n„Pijanovo dědictví\" přijalo obecenstvo s hlučnou\npochvalou. Solové partie velmi pěkně podali pánové\nJ. Skřivan aF. Kafka. Zkrátka vše bylo výtečně\npředneseno i přijato. Nemile jen dotknouti se mu-\nsíme jistých pánů, kteří po odbytém koncertu bouř-\nlivě žádali o tanec, což zcela příčilo se usnešení\nvýboru, oddělevšího právem koncertní produkce od\ntanečních zábav. Pánové tito neberou zřetele k pra-\nvému xičeli spolku, zároveň pak podali nešetrným\nchováním svým zřejmého důkazu, že více zaujati\njsou pro „laciný tanec\", než pro pěstování ušlechtilé\nklasické hudby, což ovšem bylo by rovněž tak smutné,\njako kdyby se mělo piano spolkové vydati zhoubné\nhře taneční. Doufáme však pevně, že toho výbor\nani valná hromada neučiní aže nevyhoví choutkám\n2—3 členů, nýbrž že kráčeti bude pevně cestou\nvytknutou. Spolek náš v krátké době svého trvání\nzajisté dokázal, že může skvěle působiti, podav obe-\ncenstvu nejkrásnější plody hudební ve třech pro-\ndukcích, provedených během sedmi neděl. Dobře\nsehraný náš kvartet smyčcový utrpěl ztrátu odstě-\nhováním se učitele p. F. Hykeše, výborného hudeb-\nníka, činného a zakládajícího člena spolku. Jsme\npřesvědčeni, že iv sousedství zůstane dobrým naším\npřítelem.\n\nr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-17-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-17_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-10-17_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "335", "page_fin": "335", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.2.5.2", "titre_corps": "* Z Jindřichova Hradce. (Pův. dopis.) V pondělí", "titre_sommaire": "* Z Jindřichova Hradce. (Pův. dopis.) V pondělí", "signature_source": "r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "335", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.7", "debut_caractere": 2192, "fin_caractere_exclue": 3184, "texte": "r.\n* Z Jindřichova Hradce. (Pův. dopis.) V pondělí\ndne 11. října proveden v místnostech zámeckých\npřed rodinou hraběcí malý koncert za spoluúčinko*\nvaní spolků zpěváckéhoa hudebního. Veškerá\nčísla programu byla s všemožnou pečlivostí prove-\ndena a nalezla pochvaly. Hudba instrumentální za-\nstoupena byla Haydnem a Mozartem; od prvního\nmistra hrálo se andante ze symfonie d-dur (IV.), od\ndruhého první věta (allegro molto) symfonie v g-mol,\nz nichž poslednější zvláště zdařilému přednesu se\ntěšila. Na žádost zahrál ještě hudební spolek menueto\nz téže symfonie Mozartovy, v které však stíhala\nlesní rohy nehoda. Zpěvácký spolek zapěl statečně\n„Touhu lásky\" od Nesvadby a „Naše zpěvy\" od\nHoráka. S potěšením pozorovali jsme, že spolek\nzpěvácký, který v době poslední již se skoro ubí-\nrati zdál k „spánku spravedlivých\", opět novými\nčleny se rozšířil a opět k nadějím nejlepším opráv-\nňuje. Mezi hudbou a zpěvem zahrál pan ředitel V a-\ncek IX. koncert Beriotův s obvyklou elegancí a\nzručností."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-17-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-17_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-10-17_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "335", "page_fin": "336", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.2.6", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "335", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.7", "debut_caractere": 3186, "fin_caractere_exclue": 4980, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlénky o hudbĕ.\nVýroby slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\nb) Programní hudba sbliŽování-se hudby a básnictví.\n(Pokračování,)\nUmění, ať jest jakékoliv, musí působiti vlastním\nsvým zjevem, nikoliv tím, co si při něm mysliti\nmáme. Mor. Hauptmann,\nlisty k Hauserovi, sv. I.\nTatáž hudba připouští nejrůznějších výkladů\na o žádném nebude lze říci, že vše jím vyčerpáno,\nže jest ten pravý a že podává celý význam hudby;\ntato obsažena jest co nejurčitěji jen sama v sobě.\nNikoliv hudba jest neurčitého významu: mluví ku\nkaždému s jazykem stejným, mluví k člověku a\nvyjadřuje jen, co lidské srdce cititi může. Různý\nvýznam se teprv dostavuje, pakli každý dle svého\nspůsobu dojem, jež na jeho srdce hudba učinila,\nse snaží přispůsobiti myšlence, pakli chce plynnému\nživlu hudby dáti výraz určitý, pakli chce nevý-\nslovné vysloviti. Tentýž:\n„Die Nátur der Harmonik und Metrik\".\nNadpisy jsou důležitý co první rukověť, uka-\nzující k podmínkám, na nichž spočívá obsah uměle-\nckého díla. To však není nutným požadavkem\nsnad pouze jen v hudbě, všechna umění toho vy-\nžadují pro bezčetná díla, abychom, nežli přikročíme\nk uměleckému výtvoru samému, napřed byli sezná-\nmeni s předmětem a jeho podmínkami. Kdož by\nmohl dobře porozuměti Rafaelově na nebe vstoupení\nP. Marie či transfiguraci, kdyby předmět ten, jejž si\nmalíř zvolil za látku, neznal ze svatého písma nebo\nz legendy? A. B. Marx Beethoven.\nMnozí kárali nadpisy k hudebním skladbám,\nv novější době často užívané, pravíce: „Dobrá\nhudba nemá zapotřebí takých pomůcek.\" Ovšem\nže ne; avšak ona tím také neutrpí a skladatel takto\nnejbezpečněji zabrániti může zjevnému pochybení\nkarakteru jejího. Ciní-li to básníci, snažíce se smysl\ncelé básně stlumočiti nadpisem, proč by to nesměli"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "336", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2195, "texte": "také éiniti hudebníci? Jen ať se děje podobné na-\nznačení slovy spůsobem důmyslným a jemným;\nvzdělání hudebníka bude lze poznati právě dle toho.\nRob. Suman. Sebr. spisy sv. 111.\nJako každý jiný umělec, musí také hudebník\nk tomu hleděti, aby jeho dítko dostalo pravé jméno;\nnepravé dotknouti se může nemile, i kdyby hudba\nbyla sebe lepší, trefné zvýšiti však může rozkoš,\njež podává pojímání skladby. Tamtéž.\nPředesílá-li skladatel hudbě své nějaký pro-\ngram, tož mu řeknu: „Především mne nech slyšeti,\nže jsi napsal krásnou hudbu, pak mně budiž také\ntvůj program vítaným.\" Týž,\nSebr. spisy sv. IV.\nOdpůrci programu, kteří v něm spatřují zne-\nuctění umění hudebního, nebudou moci zapříti, že\ndlouho před námi činěny byly pokusy přípravné a\nže rychlé jeho rozšíření-se skvělými přívrženci\nsvědčí o jeho principu života schopném. Skladatelé\nvšak, pomáhající mu k většímu uznání, nechť po-\nváží, jak velice jej lze zneužiti; nechť pomnou, že\nprogram neb titul jen tenkráte jest oprávněný, je-li\npoetickou nutností, nerozlučnou částí celku a je-li\nk porozumění jeho nevyhnutelným.\nFr. Liszt, Berlioz a jeho symfonie „Harold\".\nNeue Z. f. M. Sv. 43 č. 4.\nr.\nc) Vokální hudba spojení hudby a básnictví.\nJak má hudebník co krásného udělati, když\nnemá krásných slov?\nF. B. Há n d el,\nviz Chrysander F. B. Handel sv. I.\nSpojení mezi slovy a zpěvem musí býti tak\ntěsné, aby stejně se zdálo, že báseň psána jest\nk hudbě, jako že hudba složena jest pro báseň tu.\nGiuk v listu kde la Harpe-ovi 1777.\nVokální skladbu neměl by žádný skladatel za-\nnedbávati. Uvádí dramatickou pravdu v život, od\nní k ostatním skladbám jest jen jediný krok, od\ntěchto kní je jich více zapotřebí. Zdá se, jakoby\nse příroda jaksi spomstiti chtěla na každém, kdož\nnespřátelil se prvé s tímto přírodou samou daným\nnástrojem prvotným. K. M. Weber,\nliter, práce.\nPrvní nejsvětější povinností zpěvu jest, aby\nbyl co možná pravdivý v deklamaci. Tamtéž.\nVeškeré snažení po kráse a něčem novém\ndobrém jest chvály hodno; avšak každá nová forma\nhudební zroditi se musí z básně samé. Při zpěvech\nmojich vedla mne vždy jen největší snaha, aby\nbáseň byla pravdivě a správně deklamována, k mno-\nhým novým tvarům melodickým. Tamtéž.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-17-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-17_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-10-17_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "335", "page_fin": "336", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.2.6.1", "titre_corps": "Myšlénky o hudbĕ.", "titre_sommaire": "Myšlénky o hudbĕ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "335", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.7", "debut_caractere": 3193, "fin_caractere_exclue": 4980, "texte": "Myšlénky o hudbĕ.\nVýroby slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\nb) Programní hudba sbliŽování-se hudby a básnictví.\n(Pokračování,)\nUmění, ať jest jakékoliv, musí působiti vlastním\nsvým zjevem, nikoliv tím, co si při něm mysliti\nmáme. Mor. Hauptmann,\nlisty k Hauserovi, sv. I.\nTatáž hudba připouští nejrůznějších výkladů\na o žádném nebude lze říci, že vše jím vyčerpáno,\nže jest ten pravý a že podává celý význam hudby;\ntato obsažena jest co nejurčitěji jen sama v sobě.\nNikoliv hudba jest neurčitého významu: mluví ku\nkaždému s jazykem stejným, mluví k člověku a\nvyjadřuje jen, co lidské srdce cititi může. Různý\nvýznam se teprv dostavuje, pakli každý dle svého\nspůsobu dojem, jež na jeho srdce hudba učinila,\nse snaží přispůsobiti myšlence, pakli chce plynnému\nživlu hudby dáti výraz určitý, pakli chce nevý-\nslovné vysloviti. Tentýž:\n„Die Nátur der Harmonik und Metrik\".\nNadpisy jsou důležitý co první rukověť, uka-\nzující k podmínkám, na nichž spočívá obsah uměle-\nckého díla. To však není nutným požadavkem\nsnad pouze jen v hudbě, všechna umění toho vy-\nžadují pro bezčetná díla, abychom, nežli přikročíme\nk uměleckému výtvoru samému, napřed byli sezná-\nmeni s předmětem a jeho podmínkami. Kdož by\nmohl dobře porozuměti Rafaelově na nebe vstoupení\nP. Marie či transfiguraci, kdyby předmět ten, jejž si\nmalíř zvolil za látku, neznal ze svatého písma nebo\nz legendy? A. B. Marx Beethoven.\nMnozí kárali nadpisy k hudebním skladbám,\nv novější době často užívané, pravíce: „Dobrá\nhudba nemá zapotřebí takých pomůcek.\" Ovšem\nže ne; avšak ona tím také neutrpí a skladatel takto\nnejbezpečněji zabrániti může zjevnému pochybení\nkarakteru jejího. Ciní-li to básníci, snažíce se smysl\ncelé básně stlumočiti nadpisem, proč by to nesměli"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "336", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2195, "texte": "také éiniti hudebníci? Jen ať se děje podobné na-\nznačení slovy spůsobem důmyslným a jemným;\nvzdělání hudebníka bude lze poznati právě dle toho.\nRob. Suman. Sebr. spisy sv. 111.\nJako každý jiný umělec, musí také hudebník\nk tomu hleděti, aby jeho dítko dostalo pravé jméno;\nnepravé dotknouti se může nemile, i kdyby hudba\nbyla sebe lepší, trefné zvýšiti však může rozkoš,\njež podává pojímání skladby. Tamtéž.\nPředesílá-li skladatel hudbě své nějaký pro-\ngram, tož mu řeknu: „Především mne nech slyšeti,\nže jsi napsal krásnou hudbu, pak mně budiž také\ntvůj program vítaným.\" Týž,\nSebr. spisy sv. IV.\nOdpůrci programu, kteří v něm spatřují zne-\nuctění umění hudebního, nebudou moci zapříti, že\ndlouho před námi činěny byly pokusy přípravné a\nže rychlé jeho rozšíření-se skvělými přívrženci\nsvědčí o jeho principu života schopném. Skladatelé\nvšak, pomáhající mu k většímu uznání, nechť po-\nváží, jak velice jej lze zneužiti; nechť pomnou, že\nprogram neb titul jen tenkráte jest oprávněný, je-li\npoetickou nutností, nerozlučnou částí celku a je-li\nk porozumění jeho nevyhnutelným.\nFr. Liszt, Berlioz a jeho symfonie „Harold\".\nNeue Z. f. M. Sv. 43 č. 4.\nr.\nc) Vokální hudba spojení hudby a básnictví.\nJak má hudebník co krásného udělati, když\nnemá krásných slov?\nF. B. Há n d el,\nviz Chrysander F. B. Handel sv. I.\nSpojení mezi slovy a zpěvem musí býti tak\ntěsné, aby stejně se zdálo, že báseň psána jest\nk hudbě, jako že hudba složena jest pro báseň tu.\nGiuk v listu kde la Harpe-ovi 1777.\nVokální skladbu neměl by žádný skladatel za-\nnedbávati. Uvádí dramatickou pravdu v život, od\nní k ostatním skladbám jest jen jediný krok, od\ntěchto kní je jich více zapotřebí. Zdá se, jakoby\nse příroda jaksi spomstiti chtěla na každém, kdož\nnespřátelil se prvé s tímto přírodou samou daným\nnástrojem prvotným. K. M. Weber,\nliter, práce.\nPrvní nejsvětější povinností zpěvu jest, aby\nbyl co možná pravdivý v deklamaci. Tamtéž.\nVeškeré snažení po kráse a něčem novém\ndobrém jest chvály hodno; avšak každá nová forma\nhudební zroditi se musí z básně samé. Při zpěvech\nmojich vedla mne vždy jen největší snaha, aby\nbáseň byla pravdivě a správně deklamována, k mno-\nhým novým tvarům melodickým. Tamtéž.\n(Pokračování.)"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "329", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n17. října 1825 I. prov. Lisztovy zpěvohry „Don Sancho\" —\nv Paříži.\n„ „ 1837 f Jan. Nep. Humm el, pian. a sklad —ve Výmaře.\n„ „ 1849 f Bedřich Chopin, slov. pian. a sklad, polský\nv Paříži.\n18. „ 1817 f Etienne Henry Méhul, francouzský sklad. op.—\nv Paříži.\n„ „ 1825 f Petr Winter, sklad, operní jakožto dvor.\nkap. v Mnichově. v\n19. „ 1824 f Fr. Pivoda, sklad, a něitel zp. v Zeravicích\n(na Moravě).\n„ „ 1865 f Adéla Giintherova, op. zpěvačka v Teplicích.\n„ 1842 I. prov. R. Wagner ovy zpěvohry „C ola Rienz i\"\nv Drážďanech.\n„ „ 1865 I. prov. K. Šebora zpěvohry „Templáři na\nMoravě\" v Praze.\n50. „ 1821 nar. K. Mi ku li, polský sklad. v Cernovicích\n(v Bukovině).\nn „ 1842 f Fr. Vil. Pixis, housl. a sklad. v Praze.\n„ „ 1845 I. prov. R. Wagner ovy zpěv. „Tannhauser\"—\nv Drážďanech.\n„ „ 1775 nar. Abbate Guiseppe Bajini, církevní sklad.\na spisovatel hudební v Římě.\n„ „ 1848 f Marie Milanollo, housl. v Paříži.\n21. „ 1870 f Balfe, op. sklad. angl. v Rowney-\nAbbey u Londýna.\n„ „ 1871 f Josef Bar och, řed. kůru —v Brně.\n22. „ 1811 nar. Abbé Frant. Liszt, slovut. sklad, a pian.—\nv Raidingu (v Uhrách.').\n„ „ 1817 nar. Niels Gade, sklad. v Kodani.\n„ „ 1859 fL. Spohr, sklad. v Kasselu.\n23. „ 1803 nar. Alb. Lortzing, op. sklad v Berlíně.\n„ „ 1825 nar. Apol. Kontski, sklad, a řed. konservatoře—\nve Varšavě.\n„ „ 1844 nar. Vojtěška Heidelberg - Zadrobílková,\npianistka v Praze.\n\nJak se „vykládají“ skladby instrumentalní.\nOd dra. Hostinského.\n(Dokončení.)\nJiné dílo, k němuž bylo hleděno s nejrůznějších\n„poetických\" stanovisek, je na př. velká sonata\ndo f-mol (op. 57.) zvaná „apassionata.\" Beethoven\nsám prý o ní (a o sonátě do d-mol op. 31.) řekl,\nže k porozumění jí valně přispívá čtení Shake-\nspearovy „Bouře\". Právem k tomu připojuje\ndr. Ambros uvážení hodná slova: „Střežme se všal:,\nabychom nepřičítali takovémuto příležitostně vyřknu-\ntému slovu význam příliš velký! Jíž to, že Beethoven\nmohl obě tak rozdílné sonáty „apassionativ\na onu do d-mol vztahovali k témuž dílu básnickému,\nukazuje zřetelně, že se Shakespearovým fantastickým\nkusem cítil sice duševně podnícena ku tvoření, ale\njenom zcela povšechně, an potom kráčel svott\nvlastní cestou atd.\" Griepenkerl, jehož jméno\nmezi staršími esthetiky hudebními nemálo vážilo,\nnašel v téže „apassionatě\" zase Shakespearova\n„L e ar a\" a citovaný již Neumann tvrdí, že se\nv poslední větě Beethovenův duch „našemu vnitřnímu\noku takořka vtěluje co bojovný sv. Jiří, jenž\nna draka temnosti svou nohu klade.\" Náš\nkrajan pak, duchaplný malíř Gabriel Max, ilustroval\nzase první takty této sonáty obrazem ukři-\nžovaného, nebo, chceme-li, dal pod malovaný\nkrucifix onen začátek apassionaty co motto. Z toho\npřece vysvítá jasně a zřetelně, že i kdyby snad\nShakespearova „Bouře\" byla poskytla Beethovenovi\npodnět k vytvoření sonáty a kdyby snad násled-\nkem toho také nálada skladby té měla jakési\nvztahy k náladě onoho podivného dramata —přece\ndo „apassionaty\" se nedostal ani „Prosper\" ani\n„Lear\" ani „Sv. Jiří\" ani „Ježíš\" co poetický\n„obsah\" její. Alespoň v tom smyslu, v jakém slov\n„obsah\", „předmět\"atd. užíváme o barvách a básních,\ntedy ve smyslu obyčejném, jedině správném, nesmíme\nto nikdy tvrditi; neboť všechna „neurčitost\",všechna\n„nejasnost\" celého světa (as tou si přívrženci\nobsažnosti hudby nejpohodlněji pomáhají) není s to,\naby na př. z Rubensova nebo Wiertzova „Pádu\nandělů\" (tedy také „zápasu říše světla se říší\ntemnoty\") učinila obraz „plavby na moři,\" z Maxova"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "330", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.2", "texte": "krucifixu nestvůru „kalibana\", ze Shakespearova\n„Leara\" legendu o svatém Jiří drakobijci.\nVykládači hudebních skladeb odvolávají se\nvelmi rádi k jistým dílům umění výtvarného a\nbásnického, o jichž obsahu nebo vlastně jeho\nvýkladu a významu také povstávají všeliké pochyb-\nnosti a spory se vedou. I rozumí se samo sebou,\nže u příležitosti té bývá s velkým dostiučiněním do\nprvního šiku stavěna imposantní řada komentárů\nGothova „Fausta\", které jak známo tvoří téměř\njiž celou knihovnu. Při tom arci se zapomíná hned\nz počátku, že se v případech podobných nikdy\nnejedná o nějakou přednost díla básnického, nýbrž\nna mnoze spíše o nepopiratelnou vadu. Ci chtěl by\nněkdo skutečně pravou básnickou krásu „Fausta\"\nhledati v mystickém, mlhavém jeho pološeru, v těch\npodivných hádánkácb, jež Gothe v něm uschoval?\nZajisté ne; vždyť krása a tudiž i umělecká cena\nbásně té, jako každé jiné spočívá právě v tom, co\nnám tvůrčí ruka mistrova nakreslila rysy určitými,\njasnými; a takovýchto určitých, jasných rysů je\nbohudíky ve „Faustu\" ještě dost. Přirovnání hudby\ninstrumentální k „Faustu\" je tudiž velmi nešťastné.\nNechť někdo (ovšem kdo praničehož neví o komen-\ntárech) vypravuje prostými slovy „obsah\" prvního\ndílu „Fausta\" a (pak rovněž tak beze známosti\nkomentárů) „obsah\" některé věty na př. páté symfonie.\nOpakujme pokus ten ještě s několika jinými nepřed-\npojatými osobami a srovnejme pak jejich výpovědi.\n„Neurčitost\" a „nejasnost\" „obsahu\" básně, bude\nzajisté trochu jinak vypadati, než „neurčitost\"\na „nejasnost\" „obsahu\" hudební skladby. A že\nvýklad a význam všeho toho, co snad v některé\nbásni skutečně jest neurčitě a nejasně vyřknuto,\nmá jedině možnou a jedině oprávněnou půdu jenom\nv tom, co jinak jest v téže básni vyřknuto docela\njasně a určitě, rozváděl jsem poněkud šíře v oné\nrozpravě o „programní hudbě\", ku kteréžto zde\nlaskavého čtenáře opět výslovně odkazuji, aby mezi\nnámi u věci té nepovstalo žádné nedorozumění.\nA jak si počíná na př. řádný umělecký archeolog,\nmá-li podati „výklad\" nějaké sochy, nějaké malby,\nnějakého reliefu? Zcela jinak patrně, než komentá-\ntoři hudební. Dejme tomu, že by měl před sebou\nsousoší zvané dříve obecně „Arria a Paetus\"; on\nbude z vnitřních, t. j. v uměleckém díle samotném\nspočívajících důvodů pochybovati o správnosti dosa-\nvádního výkladu a odvolávaje se ku zcela určitým,\nnezvratným jednotlivostem v posuňkách a v tváření\nse zobrazených osob, k celému tvaru těl, ku růstu\nvlasů i vousů, ke spůsobu šacení se a zbrojení atd.,\npoučí nás, že sousoší představuje vlastně barbara,\njenž se svou ženou umírá, tedy nikoliv Římana\nPaeta. Tedy také archeolog „cituje\" zrovna tak,\njako vykladač „Fausta\", jenž se odvolává k jednotli-\nvým veršům Gothovy básně. Takových citátů, které\nby byly jaksi vyšší instancí nad spornými stranami\nstojící, aco do významu svého s obou stran za\nnepopiratelné uznány takových citátů, na základě\nJichž jest jedině možno, podati nějaký vážný\na správný „výklad\", v hudbě nenaiezáme. Prohle-\ndejme celou pátou symfonii Beethovenovu, obraťme\nrub v líc a líc v rub nebude tam ani jednoho\nmísta, % něhož bychom právem směli neřkuli\nnutně museli souditi, že se jedná o „ozbrojeného\nreka\" nebo o „celé lidstvo\" nebo o „volnost\" zrovna\ntak, jako tam nebude ničeho o „plavbě na moři\"\nnebo v adagiu 22. sonáty ničehož o „žíznících labu-\ntích,\" o „souhvězdích\" a o „mámícím zrcadlení se\"\n(což všechno tam spatřovala obrazotvornost Griepen-\nkerlova) anebo konečně v deváté symfonii ničehož\no „Dianě a Endymionovi\" (jichž historii v arci-\ndíle tom shledal býti ilustrovanou Kendell!) atd.\nČtenář zasměje se snad srdečně těmto posledním\nvýkladům, než nebuďme k nim nespravedliví a nesná-\nšelivi: jsou snad smělejší a podivnější, snad i méně\nduchaplné a důvtipné než jiné ale tyto jiné\nnejsou při vší své kráse a hloubce přece ani o vlas\noprávněnější v oboru vědecké theorie. Subjektivní\nvýlevy básnivého ducha, často fantasmagorie nervor-\nsního podivína, k nimž hudba zavdala sice podmět,\n8 nimiž však nikdy nesmí býti stotožňována nic\nvíce, nic méně! Dr. Ambros připomíná si zde Liehten-\nbergův výrok: „Dívá-li se do zrcadla opice, nemůže\nz něho koukati žádný apoštol;\" avšak on sám\npříliš často zapomíná, že je u zrcadla opice docela\nv tomtéž právu, jako apoštol, že oba spatřují pouhé\nsubjektivní zjevy, tedy nic věcného, že apoštol, jenž\nse domnívá viděti za sklem skutečného apoštola,\njest obětí téhož osudného bludu, jako opice, která\nsvůj odlesk se skleněné plochy považuje za opra-\nvdivou, živou opici. Subjektivní klam a mam v obou\npřípadech!\n\nSmetanova „Prodaná nevěsta.\"\n(Komická opera ve 3 jedn.; vlastnictví „Matice hudební v Praze.)\nDle výtahu klavírního posuzuje\ndr. hrabě F. P. Laurencin.\n(Dokončení.)\nVe scéně předposlední přichází opět celý, úplný\nsbor na scénu. Introdukce orkestrální (6/8, A-dur)\nvelmi trefně naznačuje účinným crescendem četné ty\notázky, jimiž sbor na Mařenku doléhá (strana 164.\nsyst. 1.). První théma základní podléhá ihned za\nsebou dvěma proměnám, jež opětné vydávají svě-\ndectví o tom, kterak Smetana ryzím jsa dramatikem,\ndovede trefně symbolisovatí individuelní náladu osob\njednajících (syst. 4. takt 2.). Mařenčino pomýšlení\nna pomstu (str. 165., syst. 1., takt 5.) oděno jest\nrouchem hudebním karakteru jednak recitativního,\njednak ariosního, kteréžto melos doprovází orkestr\nthematem již zprvu vytčeným, plným jarého života\ndramatického. Sbor chválí Mařenku za úmysl ten,\nkteréžto misto (str. 166., syst. 1.) nad předcházející\nponěkud unavující svěžestí takřka etherickou\nvyniká.\nNutno však doznati, že melodicko-harmonická\nmyšlenka leží tu pouze v partiích zpěvních, orkestru"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "331", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.3", "texte": "5*\npak že přiřknuta úloha toliko doplňující. Zdařilejším\nnaproti tomu jest průvod orkestru k následujícím na\nto slovům Jeníkovým: „Ba svatba se vystrojí \"\n(str. 166., syst. 3., takt 1.). Jest to sice théma známé\njiž, théma základní této scény, než objevuje se nám\nv postavě veselejší, bujnější. Teď pozná Mícha a\nHáta, žena jeho, svého Jeníka, jenž před zlobou\nmacechy Háty před dávným Časem z domu otcov-\nského byl odešel, a toto udivení rodičů velmi do-\nvedně karakterisoval skladatel interludiem orkestrál-\nním, enharmonicky z A- do F-dur modulujícím, jakož\ni změnou taktu z 6/8 v 4/4 (str. 167., syst. 1.).\nOrkestr teď umlkne na dobro, aby při posledním\nslově tázajících se rodičů na novo zazněl trojzvukem\ntóniny f-dur (piano). Jeníkova slova: „Nuž otče, dosti\ndlouho jsem se v cizině už potloukal\" jsou i melodií\ni rhytmem tklivým výrazem touhy po klidném krbu\ndomácím, jemuž jasnějšího, plnějšího ještě rázu do-\ndává harmonický (v moderním slova toho výrazu)\nprůvod orkestrální (Moderato.).\nOstrou protivou ku naivnímu zpěvu Jeníkovu\njest ironická reflekce Kecalova (str, 167., syst. 4.,\ntakt 1.). Hátě nelíbí se toto náhlé se objevení Je-\nníkovo : jizlivě (a to naznačuje ono prudké staccato)\nodpovídá mu: „Aj měl jsi ještě času dost k svému\npotulování\" (str. 168., syst. 3., takt 2.). Jeník, jenž\nzprvu trpce odpovídá matce nevlastní (takt 4.), na-\njde však brzo útěchy v naději na růžovou budouc-\nnost', v naději, že dostane svou Mařenku, již „synu\nMíchovu\", tedy vlastně sám sobě byl prodal. Matka\nhlasem rozhorleným vyhlašuje smlouvu tu za pod-\nvodnou (str. 169., syst. 1.), než Jeník, toho nedbaje\na odhodlav se konečně ku kroku rozhodnému, vy-\nbízí enharmonicky vedeným melosem, svědčícím o\nprobudivším se v něm karakteru mužném, Mařenku,\naby sama si z obou synů Míchových, Jeníka a Va-\nška, svého nastávajího vybrala. Teď teprvé poroz-\numí Mařenka celé situaci; dřívější nenávist její k Je-\nníkovi obrátí se rázem znovu v horoucí, upřímnou\nlásku a skladatel dovedně postaral se o to, aby\nzpěv věrným tu byl ohlasem radostí zaníceného nitra\njejího. Posledním taktem tohoto místa přechází tempo\nve Vivace, leggierissimo e sempře staccato, ostrou\nto protivu ku taktům právě předcházejícím (str. 169.,\nsyst. 4., takt 3.). Jest to častými caesurami přerý-\nvaný nářek Kecalův nad tím, že tak se dal okla-\nmati od „prohnaného člověka toho\", což ovšem velmi\nsměšně se vyjímá a také ve smyslu tom velezdařile\njak melodicky tak i rbytmicky jest karakterisováno.\nMožno i říci, že místo to je pro podobné po-\nstavy „Kecalovské\" vzorem. Mícha i Háta touž skoro\nfrásí sé moudrosti oklamaného dohazovače posmívají ;\novšem že i tu má paní Háta poslední slovo (str. 170.,\nsyst. 3., 4.). Na to i blažení snoubenci, ba dokonce\nsbor, a konečně i Krušina s Ludmilou nedostihle\nostrým výsměchem mučí nešťastného „rytíře smutné\npostavy\", Kecala (až do str. 177.); dlužno tu ale\nvytknouti, že ensemble o něco kratší by mnohem\nlépe býval na svém místě, ač mu nikdo zdravého\nvtipu a svěží originality (zvláště u vedení jednotli-\nvých, rozdílných hlasů) upírati nebude.\nV desáté a poslední scéně konečně dochází celá\nkatastrofa vrchole. Nejen Kecal ale i ten, jehož tak\núsilovně byl protěžoval, Vašek, má býti terčem vý-\nsměchu shromážděných vesničanů. Přiběhnou totiž\ndva kluci, kteří ohlašují uděšeně, že se medvěd utrhl\nana náves běží. Forma tu přechází v melodrama-\ntickou (str. 178.). Za každým zvoláním následuje\nřada sestupujících akordů sekstových; tremolando\npak posledních akordů z řetěze toho velmi trefně\nnaznačuje situaci výstupů. Vašek objeví se konečně\nco medvěd (úskok to komediantů) a vyzývá lid, aby\nse ho nebál.\nKrušina a Ludmila tónem moralisujícím a ko-\nmicky vznešeným vybízí Míchu kmotra, aby udobřil\nse na Jeníka, což tento učiní ovšem s pathosem vše-\nmožným, dokonce však směšným a všedním (str. 179.,\nsystém 1.).\nOpera končí mohutným sborem (C-dur, 4/4,\nmolto vivace), jenž tak dovedně psán jest v slohu\nnárodním, specielně českém, že výtečná opera tato\nnemohla trefněji býti zakončena.\nVůbec o celém tomto díle zkrátka\nmožno říci tolik, že jest jedním znej zda-\nřilejších na poli komické opery, a že od\nčasů Alb. Lor tzinga literatura hudební kte-\nréhokoliv národa sotva se může vykázati\ndílem ceny takové, jakouž má Smetanova\n„Prodaná nevěsta.\" Kéž by se skladatel sám\ndočkal mnohých ještě provedení svého díla a to ne-\njen na českém ale i na mnohých jiných jevištích\ncizích.\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Impressario Ullmann hodlá i této zimy podniknouti\ncestu uměleckou. Získal prý již pianistku\nsl. Esipovu, slovutnou Nilsonovu, dále houslistu Vě-\nňavského a cellistu Davidova.\n** R. Wagner získal pro divadlo v\nslavného pěvce lipského Rebli n g a.\n** Komická opera ve Vídni otevřena operou\nMasseneta: „Don César de Bazano\" za pří-\ntomnosti skladatele.\n** Verdiho nAidau připravuje se koncem to-\nhoto měsíce iv Darmstatě.\n** Slovutný tenorista N jehož, jak známo,\nWagner získal pro své divadlo v Baireutě, hodlá\nna jaře bud. roku pohostinsku vystoupiti v Ham-\nburce.\n** Ve skladu Bote a Bočka v Berlíně vyšla\nprávě nová symfonie do d-mol mistra J. Raffa.\nSymfonie tato má následující motto: „Grelebt, ge-\nstrebt, gelitten, gestritten gestorben umworben !\"\n** V Pešti zavřeno jest německé divadlo, ježto\nznámý řiditel Strampfer ohlásil konkurs.\n** Krajan náš, kapelník Skočdopole, meška-\njící již dlouho ve Spanělích, získán jest pro národní\ndivadlo v Madridě."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.4", "texte": "** Robert Franz, známý německý skladatel pí-\nsní, vydal svoji „hebrejskou melodii\" u F.\nLeuckarta pro cello s průvodem klavíru, pro housle\ns průvodem klavíru a pro klavír.\n** Grotheho balladu: „Erlkónig\" uvedlo cel-\nkem 40 skladatelův v hudbu. Mezi jinými jsou to:\nRomberg, Fr. Šubert, Beethoven (skizza), Tomášek\na Spohr.\n** Gluckova „Ifigenie v Au lide\" připravuje\nse na dvorním divadle operním ve Vídni.\n** Na oslavu šťastného navrácení se expedice\nk severní točně vyšly ve Vídni: pochod Vlčkův,\npochod Weyprechta-Payera, „Cap-Vídeň\"-pochod a\npodobné toho druhu výtvory sprosté spekulace.\n** Ředitelstvo dvorní opery Vídeň-\nské vyjednává s R. Wagnerem o propůjčeni téhož\nopery „Tristan a lsoldau ku provozování na jevišti\nsvrchu jmenovaného ústavu.\n** J. Becker, náčelník světoznámého kvarteta\nflorentinského, bude bezpochyby v Dráž danech\nco koncertní mistr kapely královské angažován.\nm Kapelník dvorní opery a filharmonických\nkoncertů ve Vídni, Otto Bessoff\\ poděkoval se\nz úřadu svého, jejž hodlá zaměniti s výnosnějším\nmístem v Karl srube. Nástupcem jeho stane se\nprý pešťský Hanuš Richter. Pan Dessoff zůstane ale\nještě do jara ve Vídni.\n** Hanuš z Bůlovů bude v listopadu b. r.\nkoncertovati v Londýně.\n** Lecocquova nová komická zpěvohra ~Grir-\noflé-Grir ofla\" potkala se v Londýně s velkým\núspěchem.\n** Skladatel prof. Buonamiei, posledně pro-\nfesorem na konservatoři Mnichovské, složil komi-\nckou zpěvohru „Svatba v měsíci\".\n** Náš krajan baritonista, Josef Krolop, en-\ngažován jest za výhodných výminek k dvornímu\ndivadlu v Brunšviku.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* V zdravotním stavu skladatele Bedřicha\nSmetany nastal potěšitelný obrat k lepšímu. Bohdá\nže brzo opět bude moci pokračovat v umělecké svojí\nčinnosti.\n* Nové šmytcové Jcvarteto (IV.) nad míru plod-\nného skladatele našeho Ant. Dvořáka, o němž\njsme se již v listu našem zmínili, bude co nejdříve\nprovedeno v „Umělecké Besedě\" péčí hudebního\nodboru. Jest to dosud snad nejdokonalejší dílo mla-\ndistvého skladatele v hudbě komorní, v němž se\njeví mistrovské ovládání formy v stejné míře jako\nnevšední hloubka obsahu. Jakkoliv se co do formv.\nvšude na nejvýše jasné a průzračné, těsně opírá o\nvzory klasické, zejména tvary Beethovenovy, tož\npřece zachoval sobě úplnou samostatnost tvoření.\nDílo toto nám také jinak dosvědčuje, že nám v tvůrci\njeho dozrává veliký skladatel slovarlský,\nnebof z utěšené skladby té zírá na nás všude pla-\nnoucí oko Slávie v vroucném sloučení s Charitkami.\nKéž podobných děl národu našemu ještě hojně uštědří\npožehnaný jeho genius!\n* Bartol. Honel, ruský divisijní kapelník v Mo-\nskvě, zavítal tyto dny do Prahy, svého rodiště. Po-\ncházeje z chudých rodičů, zápasil s všelikou nouzí\nve svém mládí a překonati musel mnohé obtíže,\naby absolvovati mohl zdejší konservatoř. Štěstí mu\npřálo i došel cíle rovněž tak čestného jako výhod-\nného. Náleží k nejoblíbenějším kapelníkům na Rusi\na má již dvoje vyznamenání,\n* Nejnovější skladby skladatele Zd. Fibicha\nnalezly v Lipsku v kruzích tamnějších znalců vře-\nlého ocenění a vyjdou vbrzku tiskem a nákladem\nsvětoznámé firmy tamější C. F. Kahnt, zejmenajeho\nklavírní trio a kvarteto, duo pro piano a housle,\nkvarteto šmyčcové a četné písně. Krom toho pro-\nvedena bude v Lipsku téhož symfonická báseň\n„Othello\" během letošní zimní sezony. Jak známo,\njest Lipsko dosud důležitým střediskem veškerého\nsvěta hudebního.\n* SI. Kalasova uzavřevši smlouvu s anglickým\nimpresariem Gyem na dalších 6 měsíců mešká nyní\nv Itálii na Lago maggiore a vystoupí vbrzku ve\nFlorencii, kamž impresario řečený s společností svou\nhodlá zavítati. V měsíci únoru b. r. hodlá opět\nnavštívit! příbuzné své, v Praze žijící.\n* Mezi nejprvnějšími umělci, jež k nastávající\nsezoně koncertní do Prahy zavítají, ohlášen jest slo-\nvutný čtverolístek Florentinský, což ze-\njména všem milovníkům komorní hudby bude víta-\nnou zprávou.\n* Akademický čtenářský spolek za-\nkoupil z pozůstalosti Med. dra. Hatláka četnou sbírku\nsmyčcových kvartet, čímž študujícím nyní po-\nskytnuta jest příležitost k horlivému pěstování hudby\nkomorní. V sbírce té nalézají se veškerá kvarteta\nBeethovena, Haydna, Mendelssohna, Ondr. Romberga,\nSpohra, Onslova, Haensla, Kreuzera, Jansy, Krom-\nmera a Pleyela.\n* „Cecilieu, časopisu pro katolickou hudbu po-\nsvátnou, vyšlo č. 10. obsahující úvodní článek: Po-\nčátkové reformy hudby posvátné a pokra-\nčování článku: Cestopisné upomínky hudební\n- obé z péra redaktora P. Fr. Lehnera. Číslu to-\nmuto připojeno jest pokračování mše Jos. Foerstra\n„In honorem seti. Adalberti\".\n* Jednota pro podporování vdov a sirotků po\nhudebních umělcích hodlá letos o vánocích provésti\nLisztovo velkolepé oratorium „Legenda o svaté\nA1 ž bětě\", což zajisté uvítáno bude v kruzích hu-\ndebních s nemalým potěšením. Znamenáť Lisztovo\noratorium v tomto oboru posvátné hudby rozhodný,\ndaleko dosahující obrat nový, jehož veliký význam\nveškerý hudební svět již v plné míře uznal. Řízení\nsvěřeno býti mělo panu kap. Smetanovi, ježto však\ntento pro churavost svou se omluvil, převzal úlohu\ntu na se s uznání hodnou ochotou pan kap. Čech.\nV študování sborů ochotně se uvázal p. Kar. Bendi."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "333", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.5", "texte": "* Tyto dny započato již bude s přípravnými\nstudiemi k nové komické zpěvohře Ant. Dvořáka\n„Král a uhlíř\". Při eneržii p. kap. Čecha, jenž\nse v řízení její uvázal, očekávati můžeme, že vzácná\ntato novinka domácí vypravena bude co nejdříve.\nPo té by bylo žádoucno, aby následovala zase ně-\njaká zpěvohra vážná a sice buď Nápravníkova\nzpěv. „Nižegorodci\" aneb Rubinsteinova\nzpěv. „Děti stepi\". Zapotřebí, aby ředitelstvo již\nnyní pro jednu z nich se rozhodlo, neboť vyžadují\nobě nemalých scénických příprav, na kteréž již\nnyní nutno pomýšieti.\n* Filharmonikové pražští uspořádají v nastáva-\njící saisoně řadu čtyř koncertů a sice: dne 15. li-\nstopadu a 6. prosince roku běžícího; v následujícím\npak roce 1875. dne 28. února a 14. března. Pro-\ngram není posud podrobně ustanoven. V prvním\nprovedena býti má z Berliozovy symfonie fanta-\nstické „Ze života umělce\" čtvero oddělení. Pokud\nse řízení koncertů těch týče, tu se dojídáme, že vše\nmá spočívati za nynější dosud trvající churavostí\np. kap. Smetany jedině v rukou kap Iníka německé\nopery, p. Slánského. Jest to věru zvláštní ironie\nosudu: není tomu právě tak dávno, co Smetana\nfilharmonický spolek v Praze stvořil co výhradně\nčeský spolek; z českého toho spolku stal se\nv krátké době utrakvistický a nyní to konečně\ntak daleko došlo, že holubičí povahy zdejších če-\nských (!) pánů umělců původně český ten spolek\nodevzdaly výhradně v ruce německé pokud se\ntýče vedení. Což se tu nijak nedalo vyhověti dosa-\nvádnímu stanovisku utrakvistickému? Vždyť tako-\nvouto výhradně německou firmou dobré věci spolku\nsamého se uškodí. Filharmonia jest jediným spolkem\nu nás, jenž se snahou chvalnou udržeti se snaží na\nvýši pravého umělectví, jenž pěsluje u nás posud\npříliš zanedbávaný odbor hurby instrumentální.\n„Filharmonia\" zdejší ku velké cti sloužila posud\numělecké pověsti města našeho; pakliže však v pře-\nnáhlení svém poruší důležité pro nás ono stanovisko\nrovnoprávnosti, pak dosloužiia; neboť jisto jest, že\ntakovéto výhradní němectví v pražském životě hu-\ndebním jest úkazem na dále nemožným. Či mohou\nsnad zdejší Němci postaviti ze své strany jen jediné\ntak umělecky zvučné jméno vedle Smetany, Sku-\nherského, Bendla, Dvořáka, Fibicha? Vše co zdejší\nhudební život udržuje na povrchu, pochází jedině\nz řady českých umělců druhá strana jest mrtva,\nponěvadž neschopna. Toť i výrok velikého umělce\nněmeckého, Hanuše z Biilovů, jenž při nestranném\npozorování života našeho pravdě musel průchod dáti.\nA nyní by se vzdor všemu mělo snad podařiti ně-\nkolika pochybným individuím německou zdejší umě-\nleckou nullu zdánlivým životem nafouknouti, kon-\ncerty filharmonické, tento nejskvělejší bod koncertní\nčinnosti pražské, jedině nadvládě německého živlu\nvydati, živlu to, který se ani z povzdálí s umělci\nnašimi nesmí měřiti? Naší povinností co listu, jenž\nzájmy českého umění na prvním místě s rozhodností\nneoblomnou hájí, jest a vždy bude, abychom tuto\nve tvář našeho umění vmetanou hanu energicky\nodmítli a rozhodující v té věci české pány umělce\nze spánku netečného vyburcovali. Proč nebyl za\nnemoci Smetanovy požádán za spoluvůdce filhar-\nmonikům náš výtečný řiditel varhanické školy, pan\nSkuherský? A když již chtěli zůstati pánové\nobou spojených orkestrů českého a německého di-\nvadla při svých kapelnících, proč neobrátili se tedy\nke kapelníku naší opery p. Čechovi, jenž zajisté\nv koncertech veřejných bezpočtukráte dokázal, že\numí vládnouti svým žezlem kapelnickým zrovna tak,\njako kapelník německého divadla ne-li lépe!\nŽádáme tudiž rozhodně, abyste rovnoprávnosti učinili\nzadost, pánové; a pakli rovné to právo porušíte, pak\njest povinností nejen každého českého umělce, nýbrž\ni českého obecenstva vůbec, aby se odviátilo\nod Vašeho, uměny české nedůstojného počínání.\n* Smetanova „Prodaná nevesta\" dochází i mimo\nhranic vlasti naší uznání čím dále tím většího.\nNedávno zmínili jsme se o pochvalné kritice opery\nté v hudebním listě berlínském; v těchto dnech\nopět s jiné strany a sice se strany pobratřenóho\nnám národa polského učiněna Smetanovi poklona\nvelmi lichotivá. Psal mu totiž polský umělec a na\nslovo vzatý hudební kritik varšavský p. Jan\nz Kleczynskieh asi v tento smysl: „V letě právě\nminulém měl jsem velké to potěšení překrásnou\noperu Vaši „Prodanou nevěstu\" v klavírním výtahu\nseznati. Aniž bych Vám lichotiti chtěl, ctěný pane,\npřiznávám se, že dle mého mínění jsem se tu potkal\ns jednou z nejzdařilejších oper doby naší.\" Na konec\nžádá pán ten Smetanu o dáta životopisná a o za-\nslání fotografie pro článek s vyobrazením podobizny\nSmetanovy pro „Tygodnik Illustrowany\"; dále sli-\nbuje, že provede vyňatky z „Prodané nevěsty\"\nv tamnějším klubu uměleckém a později že se\ni postará o provedení celé opery na tamnějším\n.•v . •\njevišti.\n* Česká zpěvohra. 9. října: „Král to řekl,\"\nkomická opera od LéonaDelibesa (poprvé)\n11.a 13. reprise l5. „Faust\" od Gounoda.—\nNová komická opera „Král to řekl\" od Léo na\nDelibesa, o jejímž skvělém výsledku jsme se po\njejím prvém představení na našem jevišti na místě\ntomto v krátce byli zminili, jest velezdařilou prací\nduchaplného, mladistvého skladatele francouzského,\njenž posud znám byl ve vlasti své pouze několika\nmenšími skladbami, jednoduchými písněmi, roman-\ncemi s průvodem klavíru a sbory vokálními. Opera\ntato jest první jeho vetší prací v oboru dramatickém\na povážíme-li, s jak důkladnou znalostí jeviště se\ntu pojí hudba ku tekstu, jak originelními, elegant-\nními, graciesními tvary vyniká v moderní literatuře\nfrancouzské, s jakou řízností výrazu dramatického\na pravdou hudební karakterisace jest krásný ten\ncelek psán, tu nemůžeme jinak, než s obdivem se\nzmiňovati o umělci francouzském, jenž vzdor vše-\nobecné hnilotě moderní francouzské literatury hu-\ndebně- dramatické, vzdor veškeré té nezmravnělosti\npověstných francouzských pohlavárů hudebních ala"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "334", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.6", "texte": "Offenbach, přec se dovedl neobyčejnou silou\nnadání svého a pilnými studiemi velikých vzorů skvělé\nsousední literatury německé nad všední povrch fran-\ncouzských kollegů svých až na stupeň pravé výše\numělecké vyšinouti; Pokud souditi smíme z této\nhudebně-dramatické prvotiny, tož jisto jest, že, ne-\nmůžeme Delibesa nazvati epigonem starší školy fran-\ncouské, výtečné a v každém ohledu to solidní firmy\nAdam-Auber. S těmito staršími krajany svými nemá\nDelibes nic společného, leda onen neobyčejně živý\nesprit v rytmickém ohledu a onu hladkou eleganci\nproudu melodického; pokud se však týče oné vlastní\npodstaty dramatického díla: tedy hlavně v ohledu\npravdivé karakteristiky u výrazu hudebním a mimo\nto pokud se bohaté harmonisace a v každém ohledu\nskvělé, duchaplné instrumentace (která ovšem jest\nzmírněna v poměru ku lehké opeře komické) týče,\ntu nedbá Delibes starých francouzských tradic, ný-\nbrž staví se smělou nohou na zcela originelní, ve\nFrancii posud neobvyklou půdu. Delibesův spůsob\nhudebního karakterisování jednotlivých osob opery\nnejen ohledem na jich povahu nýbrž hlavně ohledem\nna onu dobu, v niž děj spadá, na dobu totiž „hudebního\nrokoka\", geniální. S jakým vtipem a humorem jest\nna př. psána ona scéna, v níž taneční mistr „Miton\" stu-\nduje se svými chovankami sbor v manýře Grluckově,\nkde Orest prchá ve čtyřčtvrtečním taktu za prů-\nvodu centového kontrapunktu v basu; jak zdařile\nopět postižen jest ton národní písně francouzské\nv rozkošném duettu mezi „Benoit\" a „Javotte\" v I.\njedn. výst. 2., počínajícím slovy: „Jacquot švarný\nna ladech zpívá;\" jak krásně a nenucené jest po-\ndán starofrancouzský madrigal v pohodlně velko-\npanském rytmu menuetovém v předehře ku dru-\nhému jednání, z níž jest pak se vzácnou obratností\nutvořena koncertní arie za velkou dámu přestrojené\n„Javoty\"; a konečně s jak neodolatelným humorem\nje kreslena celá figura samou etiketou zdřevěnělého\nmarkýze z Moncontourů, a ona fidelně klackovitá\npovaha prohnaného sedláka „Benoit\"! To vše jest\npodáno ve skvělém rouše hudby moderní, hudby\nryze dramatické s efekty i pro nejširší kruhy obe-\ncenstva neodolatelnými a přec nikdy z mezí umě-\nlecké krásy nevybočujícími. Jest to duch času, jenž\ns neodolatelnou silou klestí cestu zdravým ideám\nvelkéhe reformátora německého a všech jeho stou-\npencův přes všecky překážky. Jako nejnověji ve\nVlaších starý hříšník Verdi ve své „Aidě\" se úplně\nobrátil na novou víru reformátora německého, tak\ni nyní ve Francii Delibes béře sobě ze směru\nWagnerova to, co zdá se mu býti nejúčinnějším;\na tak činí všichni umělci hudební, kteří nadáni jsouce\nvzácnou silou tvůrčí, snaží se po něčem vyšším,\nponechávajíce menším duchům staré hudební formy\npohodlného bezhlavého písničkářství. Tak i u nás\nnejlepší naši skladatelé, s jichžto jmény můžeme se\nsměle před celým světem uměleckém pochlubiti,\nbéřou sobě směr ten reformatorský za vzor, ovšem\nne ve smyslu otrockého opičení se, nýbrž ve smyslu\nsamostatného tvoření a pokud se principie směru\ntoho nového s našimi ideami o hudbě slovanské\nsrovnati dají. Jako Delibes nezapřel vdíle svém\nnikde francouzskou povahu ni zvláštní\nonu individualitu národní vzdor tomu, že\npřijal principie kaceřovaného reformátora, právě tak\nudržují se naši skladatelé a v čele jich zejména\nmistr Smetana v proudu vrozeného již elementu\nslovanského na základě pojmu o moderním „dra-\nmatu hudebním\". Vždyť jest zdárný vývin a další\npokrok možným jedině vespolným se stýkáním ná-\nrodův a neustálým přiučováním-se všeho, co zname-\nnitého jeden národ u druhého najde. Kam by to\npřivedl onen národ, jenž by u prostřed vzdělaného\nsvěta ohraditi se chtěl čínskou zdí proti všem vli-\nvům vzdělání toho, proti každému pokroku? Jak\nslavně znělo před časy jméno hudební školy vlašské\ni francouzské a jak nepatrnou popelkou proti oběma\nkrálovským sestrám byla touže dobou škola něme-\ncká! A ejhle, dnes chodí vlaští i francouzští umělci\nk Němcům do školy, čím možno úkaz ten vysvět-\nfiti? Zajisté jedině tím, že Němci nelenili v bývalé\npodřízenosti své, aniž odvraceli se s nerozumnou\nnadutostí od umění sousedův svých, nýbrž přijímali\na assimilovali se živlem vlastním vše, co nového u\nnich našli. Zdali se snad proto umění jejich stalo\ncizím, nenémeckým, o tom nás ovšem nejlépe po-\nučuje skvělá přítomnost. Možná, že za nějaké sto-\nletí se poměr ten opět obrátí, ba že i nová škola\nk dosaváde jmenovaným třem hlavním školám hu-\ndebním příroste, jejíž sláva třeba ty ostatní zastíní\nmyslím totiž školu slovanskou. Chceme-li to však\ntak daleko přivésti, pak se musíme činiti stejnou\nměrou jako ostatní: musíme se od nich pilně všemu\nnovému, znamenitému učiti. To nahlíží všickni naši\nskladatelé, kteří to s uměnou slovanskou upřímně\na do opravdy myslí a kteří již bohudík, zejména\nv oboru hudby dramatické mnohým skvělým, mistrov-\nským dílem, tedy skutkem a ne snad jen\npouhým slovy národ náš obohatili. Tento právě\nlíčený směr doby naší na vše strany klestí sobě\ncestu v před a tvoří na všech stranách skladby ceny\nnepomíjející. Proud ten nezastaví nikdo; tím spíše\nne, poněvadž mu zejména intelligentní třídy obecen-\nstva všude brány srdcí svých s jásotem dokořán\notvírají a ty přec, jak známo, tvoří v každém\nměstě jádro operního obecenstva. Též u nás byla\nopera Ďelibesova s jásotem přijata a jisto jest, že\nse stane jednou znej oblí benéjšíeh hvězd na obzoru\nnastávající zimní saisony operní. (Dokončení.)\n* ZDobříše. (Pův. dopis.) Zdejší „Přátelé hudby\"\noslavili 111. koncertem svým dne 30. září b. r.jmeniny\npana Jeronýma hraběte z Mannsfeldů, protektora\nspolku. Za příčinou tou byl koncertní sál slavnostně\ndekorován. Knížecí rodina, jakož i mnoho vzácného\nposluchačstva cizého a domácího súčastnilo se kon-\ncertu. Jako při předešlých produkcích tak i nyní vynikal\nprogram vzácnou vybraností; obsahovalť: 1. Ouver-\nturu k „Vilému Tellu\" Rosinibo, 2. sbor: „Pochod lo-\nvecký\" od Lowa, 3. skladby pro piano: a) „Auf-\nschwung\", b) „Schlummerlied\" od Šumanna, c) „Pí-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "335", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.7", "texte": "seň v rákosí\" č. sod Seelinga, 4. „Souvenir de Bel-\nlini\" pro housle s průvodem piana, 5. smyčcové\nkvarteto od Mozarta, F-dur, 7. „Tanec na bruslích\"\nze zpěv. „Prorok\" od Meyerbeera, koncertní para-\nfrase od Liszta, 8. „Ptáček na stromě\" pro housle\ns průvodem piana od Hausera, 9. sbor: „Pijanovo\ndědictví\" od Bergmanna. Provedení veškerých čísel\nbylo velmi zdařilé. Slečny R. Bohutinských aM.\nLukášova přednesly Čtverručně ouverturu z „Viléma\nTelia\" tak správně a přesně, že nelze jinak, než\nvysloviti jim nejvřelejší uznání. Pan Ém. Hess a\nKarel Anděl osvědčili opět v přednáškách svých\npravou virtuositu. Onen rozvinul v písních (čislo\nprogr. 3.) co nejjemnější cit, vycházející z skuteč-\nného pohnutí vniterního, vč. 7. pak žasnul každý\nnad hbitou a jistou hrou, podobající se skutečně ve-\nselému reji na ledě. Pan Anděl přednesl obě svoje\nčísla (4.a 8.) s umělostí věru mistrnou. Hauserovu\núčinnou skladbu za nekonečného potlesku musel\nopakovati. Oba sbory, zvláště Bergmannův sbor\n„Pijanovo dědictví\" přijalo obecenstvo s hlučnou\npochvalou. Solové partie velmi pěkně podali pánové\nJ. Skřivan aF. Kafka. Zkrátka vše bylo výtečně\npředneseno i přijato. Nemile jen dotknouti se mu-\nsíme jistých pánů, kteří po odbytém koncertu bouř-\nlivě žádali o tanec, což zcela příčilo se usnešení\nvýboru, oddělevšího právem koncertní produkce od\ntanečních zábav. Pánové tito neberou zřetele k pra-\nvému xičeli spolku, zároveň pak podali nešetrným\nchováním svým zřejmého důkazu, že více zaujati\njsou pro „laciný tanec\", než pro pěstování ušlechtilé\nklasické hudby, což ovšem bylo by rovněž tak smutné,\njako kdyby se mělo piano spolkové vydati zhoubné\nhře taneční. Doufáme však pevně, že toho výbor\nani valná hromada neučiní aže nevyhoví choutkám\n2—3 členů, nýbrž že kráčeti bude pevně cestou\nvytknutou. Spolek náš v krátké době svého trvání\nzajisté dokázal, že může skvěle působiti, podav obe-\ncenstvu nejkrásnější plody hudební ve třech pro-\ndukcích, provedených během sedmi neděl. Dobře\nsehraný náš kvartet smyčcový utrpěl ztrátu odstě-\nhováním se učitele p. F. Hykeše, výborného hudeb-\nníka, činného a zakládajícího člena spolku. Jsme\npřesvědčeni, že iv sousedství zůstane dobrým naším\npřítelem.\n\nr.\n\nr.\n* Z Jindřichova Hradce. (Pův. dopis.) V pondělí\ndne 11. října proveden v místnostech zámeckých\npřed rodinou hraběcí malý koncert za spoluúčinko*\nvaní spolků zpěváckéhoa hudebního. Veškerá\nčísla programu byla s všemožnou pečlivostí prove-\ndena a nalezla pochvaly. Hudba instrumentální za-\nstoupena byla Haydnem a Mozartem; od prvního\nmistra hrálo se andante ze symfonie d-dur (IV.), od\ndruhého první věta (allegro molto) symfonie v g-mol,\nz nichž poslednější zvláště zdařilému přednesu se\ntěšila. Na žádost zahrál ještě hudební spolek menueto\nz téže symfonie Mozartovy, v které však stíhala\nlesní rohy nehoda. Zpěvácký spolek zapěl statečně\n„Touhu lásky\" od Nesvadby a „Naše zpěvy\" od\nHoráka. S potěšením pozorovali jsme, že spolek\nzpěvácký, který v době poslední již se skoro ubí-\nrati zdál k „spánku spravedlivých\", opět novými\nčleny se rozšířil a opět k nadějím nejlepším opráv-\nňuje. Mezi hudbou a zpěvem zahrál pan ředitel V a-\ncek IX. koncert Beriotův s obvyklou elegancí a\nzručností.\n\nSmĕs.\n\nMyšlénky o hudbĕ.\nVýroby slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\nb) Programní hudba sbliŽování-se hudby a básnictví.\n(Pokračování,)\nUmění, ať jest jakékoliv, musí působiti vlastním\nsvým zjevem, nikoliv tím, co si při něm mysliti\nmáme. Mor. Hauptmann,\nlisty k Hauserovi, sv. I.\nTatáž hudba připouští nejrůznějších výkladů\na o žádném nebude lze říci, že vše jím vyčerpáno,\nže jest ten pravý a že podává celý význam hudby;\ntato obsažena jest co nejurčitěji jen sama v sobě.\nNikoliv hudba jest neurčitého významu: mluví ku\nkaždému s jazykem stejným, mluví k člověku a\nvyjadřuje jen, co lidské srdce cititi může. Různý\nvýznam se teprv dostavuje, pakli každý dle svého\nspůsobu dojem, jež na jeho srdce hudba učinila,\nse snaží přispůsobiti myšlence, pakli chce plynnému\nživlu hudby dáti výraz určitý, pakli chce nevý-\nslovné vysloviti. Tentýž:\n„Die Nátur der Harmonik und Metrik\".\nNadpisy jsou důležitý co první rukověť, uka-\nzující k podmínkám, na nichž spočívá obsah uměle-\nckého díla. To však není nutným požadavkem\nsnad pouze jen v hudbě, všechna umění toho vy-\nžadují pro bezčetná díla, abychom, nežli přikročíme\nk uměleckému výtvoru samému, napřed byli sezná-\nmeni s předmětem a jeho podmínkami. Kdož by\nmohl dobře porozuměti Rafaelově na nebe vstoupení\nP. Marie či transfiguraci, kdyby předmět ten, jejž si\nmalíř zvolil za látku, neznal ze svatého písma nebo\nz legendy? A. B. Marx Beethoven.\nMnozí kárali nadpisy k hudebním skladbám,\nv novější době často užívané, pravíce: „Dobrá\nhudba nemá zapotřebí takých pomůcek.\" Ovšem\nže ne; avšak ona tím také neutrpí a skladatel takto\nnejbezpečněji zabrániti může zjevnému pochybení\nkarakteru jejího. Ciní-li to básníci, snažíce se smysl\ncelé básně stlumočiti nadpisem, proč by to nesměli"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "336", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741017-01.1.8", "texte": "také éiniti hudebníci? Jen ať se děje podobné na-\nznačení slovy spůsobem důmyslným a jemným;\nvzdělání hudebníka bude lze poznati právě dle toho.\nRob. Suman. Sebr. spisy sv. 111.\nJako každý jiný umělec, musí také hudebník\nk tomu hleděti, aby jeho dítko dostalo pravé jméno;\nnepravé dotknouti se může nemile, i kdyby hudba\nbyla sebe lepší, trefné zvýšiti však může rozkoš,\njež podává pojímání skladby. Tamtéž.\nPředesílá-li skladatel hudbě své nějaký pro-\ngram, tož mu řeknu: „Především mne nech slyšeti,\nže jsi napsal krásnou hudbu, pak mně budiž také\ntvůj program vítaným.\" Týž,\nSebr. spisy sv. IV.\nOdpůrci programu, kteří v něm spatřují zne-\nuctění umění hudebního, nebudou moci zapříti, že\ndlouho před námi činěny byly pokusy přípravné a\nže rychlé jeho rozšíření-se skvělými přívrženci\nsvědčí o jeho principu života schopném. Skladatelé\nvšak, pomáhající mu k většímu uznání, nechť po-\nváží, jak velice jej lze zneužiti; nechť pomnou, že\nprogram neb titul jen tenkráte jest oprávněný, je-li\npoetickou nutností, nerozlučnou částí celku a je-li\nk porozumění jeho nevyhnutelným.\nFr. Liszt, Berlioz a jeho symfonie „Harold\".\nNeue Z. f. M. Sv. 43 č. 4.\nr.\nc) Vokální hudba spojení hudby a básnictví.\nJak má hudebník co krásného udělati, když\nnemá krásných slov?\nF. B. Há n d el,\nviz Chrysander F. B. Handel sv. I.\nSpojení mezi slovy a zpěvem musí býti tak\ntěsné, aby stejně se zdálo, že báseň psána jest\nk hudbě, jako že hudba složena jest pro báseň tu.\nGiuk v listu kde la Harpe-ovi 1777.\nVokální skladbu neměl by žádný skladatel za-\nnedbávati. Uvádí dramatickou pravdu v život, od\nní k ostatním skladbám jest jen jediný krok, od\ntěchto kní je jich více zapotřebí. Zdá se, jakoby\nse příroda jaksi spomstiti chtěla na každém, kdož\nnespřátelil se prvé s tímto přírodou samou daným\nnástrojem prvotným. K. M. Weber,\nliter, práce.\nPrvní nejsvětější povinností zpěvu jest, aby\nbyl co možná pravdivý v deklamaci. Tamtéž.\nVeškeré snažení po kráse a něčem novém\ndobrém jest chvály hodno; avšak každá nová forma\nhudební zroditi se musí z básně samé. Při zpěvech\nmojich vedla mne vždy jen největší snaha, aby\nbáseň byla pravdivě a správně deklamována, k mno-\nhým novým tvarům melodickým. Tamtéž.\n(Pokračování.)"}]}