{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-10-24-01", "volume": "bmtnabd_1874-10-24_01", "ocr_sha256": "d3e0f8d7a18a28a26e96640c79495797739d4f80646e7b0af72d11fc3330cd0a", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/10/24_01/bmtnabd_1874-10-24_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-24-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-24_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-10-24_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "337", "page_fin": "337", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "337", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1187, "texte": "Památné dni hudební.\n\n24. října 1808 nar. Arn. Bedřich Richter, sklad, a theoretik\nhudební ve Velké Šenavě v Lužici.\n„ „ 1811 nar. Ferd. Hiller, skladatel —ve Frankobrodě\nnad M.\n„ „ 1842 nar. Josef Nesvera, skladatel a ředitel kůru\nv Praskolesích.\n25. „ 1808 f Imperatrice Sessi-ova, slovutná zpěvačka\nve Florencii.\n•„ „ 1822 I. provoz. Donizetti-ho zpěvohry „Chiara\no Serafina\" v Miláně.\n„ „ 1823 I. prov. Webrovy zpěvohry „Euryanthe\"\nve Vídni.\n26. „ 1765 nar. Jakub Jan Ryba, houslista a skladatel\nv Přešticích (f 1815 v Rožmitále).\n„ „ 1823 f Josef Preindl, církevní sklad., jakožto řed.\nkůru u sv. Štěpána ve Vídni.\n„ „ 1824 nar. Mor. Fůrstenau, výt. flétn. a hud. spi-\nsovatel v Drážďanech.\n„ „ 1835 I. prov. kníž. A. J. Ra dziv il a hudby k Goethově\n„Faustu\" v Berlíně.\n27.. „ 1817 nar. Ant. Kontski, pian. a sklad.— v Krakově.\n„ 1827 I. prov. Belliniho zpěvohry „II Pirato\nv Miláně. ,\ntlBOl nar. Jan Jiří Lickl, sklad. ve Vídni.\n„ \",18,65 f J. Ulm, redaktor „Slavoje\" v Praze.\n29. „ 1787 I. prov. Mozartovy zpěvohry „Don Juan\"\nv Praze.\n1860 f Ant. Schwardtling, výb. továrník pian\nv Praze v Eisenbergu.\n30. n 1864 I. prov. Meyerbeerovy zpěv. „Hugenotti\"\nna českém divadle v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-24-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-24_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-10-24_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "337", "page_fin": "337", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.2.1.1", "titre_corps": "24. října 1808 nar. Arn. Bedřich Richter, sklad, a theoretik", "titre_sommaire": "24. října 1808 nar. Arn. Bedřich Richter, sklad, a theoretik", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "337", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1187, "texte": "24. října 1808 nar. Arn. Bedřich Richter, sklad, a theoretik\nhudební ve Velké Šenavě v Lužici.\n„ „ 1811 nar. Ferd. Hiller, skladatel —ve Frankobrodě\nnad M.\n„ „ 1842 nar. Josef Nesvera, skladatel a ředitel kůru\nv Praskolesích.\n25. „ 1808 f Imperatrice Sessi-ova, slovutná zpěvačka\nve Florencii.\n•„ „ 1822 I. provoz. Donizetti-ho zpěvohry „Chiara\no Serafina\" v Miláně.\n„ „ 1823 I. prov. Webrovy zpěvohry „Euryanthe\"\nve Vídni.\n26. „ 1765 nar. Jakub Jan Ryba, houslista a skladatel\nv Přešticích (f 1815 v Rožmitále).\n„ „ 1823 f Josef Preindl, církevní sklad., jakožto řed.\nkůru u sv. Štěpána ve Vídni.\n„ „ 1824 nar. Mor. Fůrstenau, výt. flétn. a hud. spi-\nsovatel v Drážďanech.\n„ „ 1835 I. prov. kníž. A. J. Ra dziv il a hudby k Goethově\n„Faustu\" v Berlíně.\n27.. „ 1817 nar. Ant. Kontski, pian. a sklad.— v Krakově.\n„ 1827 I. prov. Belliniho zpěvohry „II Pirato\nv Miláně. ,\ntlBOl nar. Jan Jiří Lickl, sklad. ve Vídni.\n„ \",18,65 f J. Ulm, redaktor „Slavoje\" v Praze.\n29. „ 1787 I. prov. Mozartovy zpěvohry „Don Juan\"\nv Praze.\n1860 f Ant. Schwardtling, výb. továrník pian\nv Praze v Eisenbergu.\n30. n 1864 I. prov. Meyerbeerovy zpěv. „Hugenotti\"\nna českém divadle v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-24-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-24_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-10-24_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "337", "page_fin": "338", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.2.2", "titre_corps": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní.", "titre_sommaire": "Čtyři slovutní mistři skladby klavírní.", "signature_source": "V. R. F. B", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "337", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.1", "debut_caractere": 1189, "fin_caractere_exclue": 3372, "texte": "Čtyři slovutní mistři skladby\nklavírní.\n\nIV. Šeb. Bach.\n(Dokončení).\nv\nSeb. Bach proniknut byl duchem čistě nábo-\nženským, jenž všemi jeho skladbami vane, třebas\ni někdy text nebyl obsahu přísně náboženského.\nAno iv jeho suitách a partitách, v nichž výhradně\nskoro setkáváme se s nápěvy hudby taneční, mnohá\nsarabanda proniknuta jest živlem tak náboženským,\nže by spíše slušelo se, aby ozývaly se vážné ty\ntóny v klenbách chrámových, než v našich salonech.\nJeště důkladněji se o tom přesvědčíme, porovnáme-li\nskladby tyto s předehrami ku chorálům, s nimiž\npotkáváme se v třetím díle jeho „cvičení klavír-\nních\". - Než, Bach co skladatel není výhradným\nmajetkem ani snad protestantismu jen, ani církve\nvůbec; Bach patří celému světu uměleckému ai to\njest skutkem dob nejnovějšíeh. Bylť Bach do času\nnedávného čítán k mistrům protestantského severu\nstřední Evropy a pouze dílo jeho „wohltemperirtes\nKlavier\" nalezlo co pomůcka školní půdy i u národů\na v zemích jižnějších. Teprvé nedávno tomu, co\npřestali tu čítati Bacha k mistrům „mrtvým\" a to\ndělo se ještě poznenáhlu, zdlouha. Především bylo\nk tomu cíli zapotřebí, aby zlomena byla svrchovaná\nmoc vlašské opery, i Mendelssohn musil býti tu pro-\nstředníkem, ano vidělo se býti nevyhnutelným, aby\nBeethoven dříve řádně zdomácněl, než bylo možno,\nukázati na pravou cenu skladeb velikého Bacha.\nA ještě tu to šlo zvolna jen. Vždyť naříkalo si obe-\ncenstvo na Mendelssohnovo oratorium „Paulus\", že\nje v něm příliš mnoho chorálů, co by řeklo teprvé\npodobným skladbám Bachovým? Než čas přemáhá\nveškeré obtíže a tak stalo se, že i velký a těžce\npochopitelný mistr tento vnikl v rozličných vydá-\nních do sterých domů, zkrátka, že zdomácněl, a to\nhlavně přičiněním odborných časopisů, spolků pě-\nveckých (pro zpěv církevní) a jmenovitě mnohých\nmladších učitelů klavíru, kteří v Bachovi nalezli\nzáklad svojí školy, svojí methody. A stalo se,, že\njsouce často příliš u věci té jednostrannými a ná-\nsledujíce pouze Bacha, utvořili jakousi aristokra-\ntickou jednotu naproti učitelům jiným, obyčejným,\na tím nemálo získali geniu Bachovu příznivců jak\nmezi aristokraty světa hudebního, tak mezi aristo-\nkraty společnosti lidské vůbec. S ohledem na"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "338", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3060, "texte": "dějepis umění velezajímavo jest, stopovati, kdy a\njak byla veškerá díla Bachova uveřejňována. Za\nživota jeho jen málo jich uzřelo „světlo světa\"; bylť\njiž přes 40 let stár, když jeho „opus I.\" vytištěno\nbylo. Dva díly svých „cvičení pro klavír\" měl na\nskladě autor sám; „umění fugy\" ryl jeden z jeho\nsynův, než mistr nedožil se dotištění svého díla, a\nkdyž konečně vyšlo, nekryl výtěžek zaň ani výlohy\nza desky, jichž bylo k rytí zapotřebí. Mimo ně-\nkolik svazků děl klavírních a pro varhany nevyšlo\nv 18. století vůbec ničeho z péra Bachova. Teprvé\npůl století po smrti velikého mistra vyšla nejpřed-\nnější z jeho skladeb pro klavír: „wohltemperirtes\nKlavier\" a teď následovalo souhrnné vydání jeho\nskladeb. Podniknutí toto zůstalo ale vězeti; bylof\nto na tehdejší časy poněkud více, než-li obecenstvo\ntehdejší snésti dovedlo.\nDoba ta souhrnné vydání prací Bachových!\nOd časů těch přicházely skladby jeho jen pozne-\nnáhla u veřejnost; jmenovitě jsou to druhé a třetí\ndecenium našeho století, kde i Handlova oratoria\nvydána byla; s podivenim tázali se mnozí, kterak\nmožno, že děje se to v době, kdy Rossini a Auber\nbyli miláčky celé Evropy. Bylo ovšem potřebí ohni-\nvých slov Kiesewettra, Thibauta a jiných mnohých,\naby tyto poklady vážnější minulosti pochopeny a ná-\nležitě oceněny byly. Teprvé padesát let po prvním\nnezdařeném pokusu vydání kollektivního a sto let\npo smrti stvořitele jich, S. Bacha, vytištěny jsou\nkomposice téhož a již po několik desetiletí blaho-\ndárně působí na ty, kdož zanáší se opravdově umě-\nním hudebním, jmenovitě kdož věnovali se klavíru.\nNová škola klavírní a nové věty o skladbě hudební\njsou ovocem tohoto působení; jest to jmenovitě nauka\no formách, jížto se tím dostalo nových pramenů.\nTak před třiceti lety na otázku: co jest suita? byl\nby odpověděl ti každý hudebník, že to zastaralá\npestrá směs některých tanečních kusů, pramáti našich\nnesmyslných potpourri; toccata že není ničím jiným,\nnež úzkoprsou kontrapunktickou hříčkou, vzorem\nnašich moderních etud. Jak vznešený význam má\nale suita teď, kdy zobecněly v kruzích hudebních\nsuity Bachovy! Ano studium Bacha a školy jeho\nukazuje nám cestu ku pravému poznání i novější\nsonáty,- ukazuje nám i směr i spůsob sonát budou-\ncích, a genius takový, jakým byl Bach, není nepo-\ndoben k španělskému hrdinovi Cidovi, jenž umíraje\nještě vítězí. A právě pro příčiny tyto probouzíme\nBachovy partitury k novému životu, kritisujeme a\nopatřujeme je komentáry, tak jako činí filologové\nu některého autora klassického. A při práci té,\nzdali není jasno nám, co všecko hudba získala, i co\nztratila! Každá skladba Bachova staví nám před oči\nČlověka sice z jiného světa, vzdor tomu ale proroka\nvšech těch proměn a celého vývinu, jakéhož hudba\naž dosud se dožila. Než, řekli jsme již na počátku\ntěchto řádků, geniovi Bachovu věnovaných, že po-\nznati jej ve všech skladbách jeho nedovede než\nhudebník muž; doba pak naše, kde Bach takořka\nmajetkem národů se stal, nemůž zajisté postrádati\nkarakteru mužného, nemůž zajisté jinou, leč ve všem,\njmenovitě pak v umění, býti dokonalejší.\n\nV. R. F. B."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-24-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-24_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-10-24_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "338", "page_fin": "339", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.2.3", "titre_corps": "Doslov k epištole k českoslovanským zpěváckým spolkům! Ctěný pane redaktore!", "titre_sommaire": "Doslov k epištole k českoslovanským zpěváckým spolkům! Ctěný pane redaktore!", "signature_source": "Jan Malát", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "338", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.2", "debut_caractere": 3062, "fin_caractere_exclue": 5250, "texte": "Doslov k epištole k českoslovanským\nzpěváckým spolkům!\nCtěný pane redaktore!\n\nČta zprávu o slavnosti odhalení Žižkova po-\nmníku u Přibyslavi v „Daliboru\" obsaženou, dle\nníž jen sedm jednot pěveckých slavnosti se zúčast-\nnilo, a to v té míre, že uznáno za dobré, sbory\nurčené ani nezpívati, sdílel jsem stesk a úsudek\no pěveckých jednotách s „Daliborem\" úplně. Jeli-\nkož život pěveckých jednot na venkově z vlastní\nzkušenosti jsem seznal, rozepsal jsem se o nyněj-\nším stavu spolkův zpěváckých; však předešel mne\npisatel „epištoly k zpěváckýcu spolkům\" v „Dali-\nboru\" obsažené.\nMyslím však, že by následující řádky co „do-\ndatek\" k oné epištole posloužiti mohly.\nZe nynějších slavností národních poměrně méně\npěveckých jednot se zúčastňuje, dá se omluviti\ntím, že\n1. podobných slavností nyní dosti zhusta 3e\npořádá, kdežto peněžité poměry všeobecně neblahé\njsou ;\n2.v každém místě jest více spolků, jejichž\nčleny jsou takřka jedni a titéž lidé.\nKdož se zúčastní slavnosti co „Sokol\", nemůže\nse dostaviti co pěvec atd.\nNedá se však omluviti, ohlásí-li se\nsice pěv. jednota, ale nepřipravena ku\nslavnosti přijde; pak jest ovšem lépe, když se\nani nezpívá. Jest to trpká pravda, že mnohá jednota\npřípravu za jedinou zkoušku odbyde. Ríkavají:\nvšaktojiní budouumětiabudetamzkouška.\nKdyž se tak ale každý vymlouvá, kdož to má na-\npotom uměti? A jak to vypadá se zkouškou\no slavnostech ? Dirigent musí býti spokojen,\nkdyž určenou skladbu se sborem jednou přezpívá\na je rád, když docílí alespoň správnosti harmo-\nnické. O odstiňování patřičném a jakémsi vy-\nbroušenějším přednesu nemůže býti ani řeči.\nNedá se upříti, že mnohý mužský spěv. spolek\ndřímá libý sen, z něhož se probere jen tehdy, iv dyž\nněkterého druha svého k hrobu doprovoditi má,\naneb když anděl Páně hlasem velikým některou tu\nslavnost ohlásí; ale co dělají jiní spolkové: soko-\nlove, besedy čtenářské a p.?\nVšude živoření! nikde pravý život!\nTak daleko to došlo v Čechách, že mnohý\nspolek ani jednou za rok u veřejnost nevystoupí!\nNení se čemu vlastně diviti, neb panoval svým\nčasem v zřizování jednot pěveckých chvat zimnicný ;\nkaždé město chtělo míti spolek, ba ani vesnice ne-\nchtěly zůstati pozadu: a při chvatu tom byl přijat"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "339", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2278, "texte": "každý, kdož se přihlásil, třebaiku zpěvu\nnespůsobilý. Neboť účelem zřizování jednot\ntěch nebylo ani tak pěstování umění, jako\nspíše šíření ruchu vlasteneckého a poli-\ntického; i nezáleželo tedy tak ani na spůsobilosti\nčlenův, jako spíše na jich množství. Tím- vlou-\ndilo se do spolků mnoho nepovolaných, kterým\novšem umění na srdci neleželo. Na řádné vy-\ncvičení členův ve zpěvu málo kde pomýšleno, po-\nřádány byly ihned produkce.\nKý div, že se to papouškování, to věčné\nopakování při cvičení toho neb onoho těžšího sboru\ni nepěvcům i zpěvákům, ba i konečně cviči-\ntelům znechutilo.\nA ta česká snášelivost jako všude tak\ni zde svůj iičinek jeví.\nZpěváětí spolkové odpočívali v pokoji, ale dosti\njiž jednou toho odpočinku !\nKřistež jednoty zdánlivě mrtvé, aby dosáhly\núčele jim nyní vytknutého, aby pěstovaly pravé\numění, aby jako druhdy Lumír Vyšehradem „hý-\nbaly srdcem\" každého upřímného Čecha! Kři-\nstež je, ale vymýťtež všechen plevel.\nO kom víte, že není spůs obil ý, žes chutí\ndobré věci neslouží, ba spíše jí škodí, toho\nvypusťte se seznamu. Upřijímání nových\núdů budtež velmi opatrní a přísni.\nV novějším čase zřizuji se také dívčí pě-\nvecké jednoty. Při zřizování těchto dbejte,\naby přijaty byly pouze síly ku zpěvu spů-\nsobilé, a ku zpěvu lásku jevící.\nNevystupuj tež ihned se spolkem u ve-\nřejnost, ale naučte'jej prvé dle not zpívat i,\naby zdlouhavé cvičení jednotlivých hlasů při těž-\nších sborech členům a cvičitelům chuti neubíralo.\nPři cvičení sboru dbej tež starého pravidla:\nOd lehčího k těžšímu. členové chocF-\ntež svědomitě do zkoušek, anečintež jak\naž dosud: odkládativšenaposlednízkoušku.\nCvičitelové stanovtež dobu produkce tehdy, když\nsbory již dokonale nastudovány jsou a ne dříve,\nříkajíce: však ono to půjde; neb i členové\nzvyknou si mysliti a říkati: však to půjde!\nNebude-li všude tak se jcdnati, jak zde krátce\nnaznačeno, neudrží se žádná mužská, ani ženská,\nani smíšená jednota pěvecká. Zivořiti bude po\nčase, až upadne opět v klidný spánek, z něhož nyní\nsnad vytržena jest aneb bude. Nedospěje nikdy\nk té výši, kde zpěv můžeme jmenovati zpěvem,\nabychom se jím honositi mohli před jinými národy,\nabychom dokázali, že Čechové skutečně jsou národem\nzpěvným!\nSe vsí úctou 'Vám oddaný\nV Hořicích, dne 15. října 1874.\n\nJan Malát,\nučitel na dívčí škole."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-24-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-24_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-10-24_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "339", "page_fin": "340", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "339", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.3", "debut_caractere": 2280, "fin_caractere_exclue": 4753, "texte": "Z ciziny a Rakouska\n\n** Světoznámá Herzova továrna na klavíry\nv Paříži vyhořela zúplna dne 10. října.\n** Adelina Patti-ova vystoupila nedávno po\ndlouhé době opět v Pařížské opeře co „Valentina\"\nv Meyerbeerových „Hugenotech\" a slavila toho\nvečera pravé triumfy, ač kritikové pařížští tvrdí, že\nearokrásnému hlasu jejímu již na svěžesti übylo.\n** D. Popper a Žofie Menter-Popperová kon-\ncertovali po tři večery v Baden-Badenu s ne-\nsmírným úspěchem. Tamtéž přihodila se vážené\numělkyni malá nehoda, kteráž zajisté povážlivějších\nnásledků pro její dálší činnost uměleckou míti\nmohla. Paní Menterová totiž také velmi ráda si\nvyjede na koni; onehdy ale splašilo se divé jedno\ntakové zvíře, jež bezpochyby nevědělo, že nese na\nhřbetě svém c. k. komorní pianistku a shodilo\ntuto proti všem pravidlům galanterie k zemi. Na\nštěstí odnesla to paní Popperová jen několika ne-\npatrnými modřinami.\n** R. Wagner uspořádá koncem ledna ve spolku\nsPr. Lisztem ve prospěch podniku Bavreut-\nského ve Vídni a v Pešti velikolepó koncerty,\nv nichž poprvé bude říditi úryvky z „N iebe-\n-10 rr\nungu.\"\n** Jednota Wagnerovská v Režně uspořádá\nběhem této zimy tři představení ve prospěch Bay-\nreutského divadla.\n** Ve prospěch Spohrova pomníku, jenž\nv Kas selu má postaven býti, sešlo se již 2500\ntolarů.\n** Jako se strany Vídeňské dvorní opery, tak\ni se strany městského divadla v Lipsku vy-\njednává se sR. Wagnerem o propůjčení téhož opery\n„Tristan a Isolda.\"\n** V tak zvaných koncertech musejních\nve Frank obrodě provedeny budou v sesoně právě\nnastávající: ze symfonií: Beethovenovy 2., 3., 5.,\n6., jedna Mozartova, jedna Haydenova, Subertova,\nMendelssohoova, Šumanova, Lachnerova „suita\",\nRaffova „Leonora\", Rubinsteinův „Okeán\" ; mimo\nto mnohé ouvertury (Beethoven, Mozart, Weber,\nGrade, Suman a j.) , menší skladby orkestrální\ni sborové.\n** Proslýchá se, že řiditelstvo dvorní\nopery ve Vídni vyjednává s Hanušem z Bíi-\nlovu, aby jej pro jmenovaný ústav získalo; čím\nmá býti pan z Bůlovu opeře Vídeňské, dosud se\nneví; bezpochyby bude mu svěřen úřad rady při\nřiditelstvu při věcech uměleckých.\n** Německé divadlo v Pešti, jehož řiditel,\nStrampfer, ohlásil konkurs, hodlají zakoupiti řiditel\nGrundy a impressario Strakoš.\n** Delibesova komická opera „Král to řekl\",\nkteráž se i přízni našeho obecenstva těší, provozo-\nvána byla nedávno poprvé také v Mnichově a sice\ns úpravou nádhernou; jmenovitě platí to o jednání\ndruhém, kdež celý park a jmenovitě velká fontána\nbrillantně byla illuminována.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "340", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4190, "texte": "Symfonické koncerty královské kapely vDráž-\ndanech ještě tohoto roku (dne 13. listopadu a dne\n4. prosince) odbývané, následující budou míti pro-\ngram: I. Beethovenova ouvertura (op. 115), Rafřova\nsymfonie „Leonora\", Webrova ouvertura k „Caro-\nstřelci\", C-dur symfonie Mozartova, 11. Rietzova\nkoncertní ouvertura, symfonie J. Benedikta, Šama-\nnova ouvertura k „Manfredu\" a 4. (a-dur) symfonie\nMendelssohna.\nFlorentinský kvartet uspořádal v Lipsku\ndne 12. října v tak zvaném „Grewandhause\" koncert,\nv němž dcera primariusa řečeného kvarteta Beeke-\nrova, se osvědčila co routinovaná pianistka.\n** V druhém koncertu v Lipském Gewandhause\nspoluůčinkovala i pí. Nor m ann-N er u d o vá; hrála\nkoncert (a-moll) Viottiho a Rustovu sonátu.\n** Z Rema. Dlouholetý cíl slovutného refor-\nmátora církevní hudby dra. Fr. Witta dojde konečně\nsvého uskutečnění. Škola pro hudbu církevní\nbude dnem 1. listopadu běžícího roku pro-\nzatím jeden ročník otevřena. V čele jejím\nbude státi kapelník stoliéného chrámu Rezen-\nského Fr. Haberl, muž to výtečný a učeností\ni zkušenostmi svými k učitelskému úřadu nad jiné\npovolaný. Vyučovati se bude následujícím před-\nmětům : (elementární theorie a nauka o harmonii\npředpokládá se u každého žáka i musí každý\nz obou těchto oborů dříve podstoupit! přijímací\nzkoušku) gregorianský chorál, jednoduchý a dvo-\njitý kontrapunkt, nauka o skladbě polyfonní, nave-\ndení ku hře z partitury, k transposici a k řízení\nskladeb starých mistrů (spojené s cvičeními, jich\nskladby uváděli v partituru), methoda vyučování\nzpěvu, což spojeno bude s příležitostí praktického\nvyučování a dirigování; nauka o harmonii a imi-\ntaci, kanónu, fugetě, fuze a nauka o komposici;\nhra na varhany průvod a volná hra dějiny\ncírkevní hudby vzhledem k všeobecnému dějepisu\nhudebnímu, studium literatury církevní hudby, se-\nstavování repertoiru pro menší a větší kůry kostelní;\nesthetika hudby církevní a přednášky o liturgii.\nK přemožení nemálo objemné této látky učební\nsloužiti mají: studium, návštěva všech kostelních\nprodukcí v různých chránáech Rezenských a písemné\nvyličování dojmů z produkcí těch. Žeť pro prak-\ntické i theoretické studium hudby církevní bohaté\narchivy rozličných tamnějších kůrů kostelních, ze-\njména pak dra. Proske-ho velkolepá bibliotéka po-\ndávají pomůcky vydatné, nemusíme ani dokládati.\n** Z Petrohradu. (Pův. dop.) Zimní sezona po-\nčíná u nás jeviti již jakés známky života. F i 1-\nharmonikové hodlají mimo dva roční koncerty\nprovésti některé oratorium a uspořádají v sále uni-\nversitním populární koncerty orkestrální, v nichž\nmožno bude za nepatrné vstupné kochati se v krá-\nsách zdařilých jen děl klasických. Jednota pro\npěstování hudby komorní započala dne\n22. září již činnost svou. Podává pouze pro-\ngram : Concerto grosso od Corrreliho; Zanettiho\nkvinteto, Brahmsovy variace na théma od Šumana\n(pro klavír pro 4 ruce), Beethovena smyčcové kvar-\nteto (c-dur) a téhož f-dur serenada pro smyčcový\norkestr. Ruská opera započala sesonu dnem 11. září\nGrlinkovou operou: „Život za cara.\" Nemalá ne-\nhoda stihla ústav tento; pan Orlov odešel a kdyby\nnáhodou nebylo Čecha pana Barcala, byla by\nopera ruská bez hrdinného tenora. Žel, že za-\nznamenat! mi i úmrtí muže, jenž v hudebním světě\nvšeruském nemalé požíval vážnosti. Zemřelť v Ky-\njevě V asii Alexej evič Kologrivov, za-\nkladatel populárních koncertů v Petrohradě, ruské\nspolečnosti hudební, bývalý inspektor orkestru car-\nského divadla a posledně intendant divadla Kyjev-\nského; byl hudebníkem dokonalým, vzdělaným\na ze všech sil zasazoval se o to, aby hudba\nklasická, pokud možná, na Rusi zdomácněla. Věčná\nmu buď paměť ! Nové opery, jež se během teto\nsésony na carském divadle operním prqvozovati\nmají, jsou: Rubinsteinův „Démon\" a Serovova\n„Judita.\" První letošní novinkou byl „Fra Dia-\nvolo\", kdež jmenovitě tenorista Komisařevský se\nvyznamenal. Vůbec dlužno říci, že nikdy dosud\nnebyla opera ruská tak četně navštěvována, jako\nnýní, což hlavně přičísti dlužno vzornému ústavu\ntoho vedení p. kap. Ed. Nápravníkem, krajanem\nnaším a výtečným výkonům paní R a a b o v é, toho\nčasu primadonny. Zbývá ještě podotknouti, že\norkestr carské vlašské opery ztratil jednu z nej-\nlepších sil, znamenitého čellistu Davidova."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-24-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-24_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-10-24_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "339", "page_fin": "340", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.2.4.1", "titre_corps": "** Světoznámá Herzova továrna na klavíry", "titre_sommaire": "** Světoznámá Herzova továrna na klavíry", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "339", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.3", "debut_caractere": 2301, "fin_caractere_exclue": 4753, "texte": "** Světoznámá Herzova továrna na klavíry\nv Paříži vyhořela zúplna dne 10. října.\n** Adelina Patti-ova vystoupila nedávno po\ndlouhé době opět v Pařížské opeře co „Valentina\"\nv Meyerbeerových „Hugenotech\" a slavila toho\nvečera pravé triumfy, ač kritikové pařížští tvrdí, že\nearokrásnému hlasu jejímu již na svěžesti übylo.\n** D. Popper a Žofie Menter-Popperová kon-\ncertovali po tři večery v Baden-Badenu s ne-\nsmírným úspěchem. Tamtéž přihodila se vážené\numělkyni malá nehoda, kteráž zajisté povážlivějších\nnásledků pro její dálší činnost uměleckou míti\nmohla. Paní Menterová totiž také velmi ráda si\nvyjede na koni; onehdy ale splašilo se divé jedno\ntakové zvíře, jež bezpochyby nevědělo, že nese na\nhřbetě svém c. k. komorní pianistku a shodilo\ntuto proti všem pravidlům galanterie k zemi. Na\nštěstí odnesla to paní Popperová jen několika ne-\npatrnými modřinami.\n** R. Wagner uspořádá koncem ledna ve spolku\nsPr. Lisztem ve prospěch podniku Bavreut-\nského ve Vídni a v Pešti velikolepó koncerty,\nv nichž poprvé bude říditi úryvky z „N iebe-\n-10 rr\nungu.\"\n** Jednota Wagnerovská v Režně uspořádá\nběhem této zimy tři představení ve prospěch Bay-\nreutského divadla.\n** Ve prospěch Spohrova pomníku, jenž\nv Kas selu má postaven býti, sešlo se již 2500\ntolarů.\n** Jako se strany Vídeňské dvorní opery, tak\ni se strany městského divadla v Lipsku vy-\njednává se sR. Wagnerem o propůjčení téhož opery\n„Tristan a Isolda.\"\n** V tak zvaných koncertech musejních\nve Frank obrodě provedeny budou v sesoně právě\nnastávající: ze symfonií: Beethovenovy 2., 3., 5.,\n6., jedna Mozartova, jedna Haydenova, Subertova,\nMendelssohoova, Šumanova, Lachnerova „suita\",\nRaffova „Leonora\", Rubinsteinův „Okeán\" ; mimo\nto mnohé ouvertury (Beethoven, Mozart, Weber,\nGrade, Suman a j.) , menší skladby orkestrální\ni sborové.\n** Proslýchá se, že řiditelstvo dvorní\nopery ve Vídni vyjednává s Hanušem z Bíi-\nlovu, aby jej pro jmenovaný ústav získalo; čím\nmá býti pan z Bůlovu opeře Vídeňské, dosud se\nneví; bezpochyby bude mu svěřen úřad rady při\nřiditelstvu při věcech uměleckých.\n** Německé divadlo v Pešti, jehož řiditel,\nStrampfer, ohlásil konkurs, hodlají zakoupiti řiditel\nGrundy a impressario Strakoš.\n** Delibesova komická opera „Král to řekl\",\nkteráž se i přízni našeho obecenstva těší, provozo-\nvána byla nedávno poprvé také v Mnichově a sice\ns úpravou nádhernou; jmenovitě platí to o jednání\ndruhém, kdež celý park a jmenovitě velká fontána\nbrillantně byla illuminována.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "340", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4190, "texte": "Symfonické koncerty královské kapely vDráž-\ndanech ještě tohoto roku (dne 13. listopadu a dne\n4. prosince) odbývané, následující budou míti pro-\ngram: I. Beethovenova ouvertura (op. 115), Rafřova\nsymfonie „Leonora\", Webrova ouvertura k „Caro-\nstřelci\", C-dur symfonie Mozartova, 11. Rietzova\nkoncertní ouvertura, symfonie J. Benedikta, Šama-\nnova ouvertura k „Manfredu\" a 4. (a-dur) symfonie\nMendelssohna.\nFlorentinský kvartet uspořádal v Lipsku\ndne 12. října v tak zvaném „Grewandhause\" koncert,\nv němž dcera primariusa řečeného kvarteta Beeke-\nrova, se osvědčila co routinovaná pianistka.\n** V druhém koncertu v Lipském Gewandhause\nspoluůčinkovala i pí. Nor m ann-N er u d o vá; hrála\nkoncert (a-moll) Viottiho a Rustovu sonátu.\n** Z Rema. Dlouholetý cíl slovutného refor-\nmátora církevní hudby dra. Fr. Witta dojde konečně\nsvého uskutečnění. Škola pro hudbu církevní\nbude dnem 1. listopadu běžícího roku pro-\nzatím jeden ročník otevřena. V čele jejím\nbude státi kapelník stoliéného chrámu Rezen-\nského Fr. Haberl, muž to výtečný a učeností\ni zkušenostmi svými k učitelskému úřadu nad jiné\npovolaný. Vyučovati se bude následujícím před-\nmětům : (elementární theorie a nauka o harmonii\npředpokládá se u každého žáka i musí každý\nz obou těchto oborů dříve podstoupit! přijímací\nzkoušku) gregorianský chorál, jednoduchý a dvo-\njitý kontrapunkt, nauka o skladbě polyfonní, nave-\ndení ku hře z partitury, k transposici a k řízení\nskladeb starých mistrů (spojené s cvičeními, jich\nskladby uváděli v partituru), methoda vyučování\nzpěvu, což spojeno bude s příležitostí praktického\nvyučování a dirigování; nauka o harmonii a imi-\ntaci, kanónu, fugetě, fuze a nauka o komposici;\nhra na varhany průvod a volná hra dějiny\ncírkevní hudby vzhledem k všeobecnému dějepisu\nhudebnímu, studium literatury církevní hudby, se-\nstavování repertoiru pro menší a větší kůry kostelní;\nesthetika hudby církevní a přednášky o liturgii.\nK přemožení nemálo objemné této látky učební\nsloužiti mají: studium, návštěva všech kostelních\nprodukcí v různých chránáech Rezenských a písemné\nvyličování dojmů z produkcí těch. Žeť pro prak-\ntické i theoretické studium hudby církevní bohaté\narchivy rozličných tamnějších kůrů kostelních, ze-\njména pak dra. Proske-ho velkolepá bibliotéka po-\ndávají pomůcky vydatné, nemusíme ani dokládati.\n** Z Petrohradu. (Pův. dop.) Zimní sezona po-\nčíná u nás jeviti již jakés známky života. F i 1-\nharmonikové hodlají mimo dva roční koncerty\nprovésti některé oratorium a uspořádají v sále uni-\nversitním populární koncerty orkestrální, v nichž\nmožno bude za nepatrné vstupné kochati se v krá-\nsách zdařilých jen děl klasických. Jednota pro\npěstování hudby komorní započala dne\n22. září již činnost svou. Podává pouze pro-\ngram : Concerto grosso od Corrreliho; Zanettiho\nkvinteto, Brahmsovy variace na théma od Šumana\n(pro klavír pro 4 ruce), Beethovena smyčcové kvar-\nteto (c-dur) a téhož f-dur serenada pro smyčcový\norkestr. Ruská opera započala sesonu dnem 11. září\nGrlinkovou operou: „Život za cara.\" Nemalá ne-\nhoda stihla ústav tento; pan Orlov odešel a kdyby\nnáhodou nebylo Čecha pana Barcala, byla by\nopera ruská bez hrdinného tenora. Žel, že za-\nznamenat! mi i úmrtí muže, jenž v hudebním světě\nvšeruském nemalé požíval vážnosti. Zemřelť v Ky-\njevě V asii Alexej evič Kologrivov, za-\nkladatel populárních koncertů v Petrohradě, ruské\nspolečnosti hudební, bývalý inspektor orkestru car-\nského divadla a posledně intendant divadla Kyjev-\nského; byl hudebníkem dokonalým, vzdělaným\na ze všech sil zasazoval se o to, aby hudba\nklasická, pokud možná, na Rusi zdomácněla. Věčná\nmu buď paměť ! Nové opery, jež se během teto\nsésony na carském divadle operním prqvozovati\nmají, jsou: Rubinsteinův „Démon\" a Serovova\n„Judita.\" První letošní novinkou byl „Fra Dia-\nvolo\", kdež jmenovitě tenorista Komisařevský se\nvyznamenal. Vůbec dlužno říci, že nikdy dosud\nnebyla opera ruská tak četně navštěvována, jako\nnýní, což hlavně přičísti dlužno vzornému ústavu\ntoho vedení p. kap. Ed. Nápravníkem, krajanem\nnaším a výtečným výkonům paní R a a b o v é, toho\nčasu primadonny. Zbývá ještě podotknouti, že\norkestr carské vlašské opery ztratil jednu z nej-\nlepších sil, znamenitého čellistu Davidova."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-24-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-24_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-10-24_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "340", "page_fin": "344", "image_debut": 4, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "K. V", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "340", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.4", "debut_caractere": 4192, "fin_caractere_exclue": 5470, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Z divadla. „Prodaná nevěsta\" mistra Sme-\ntany dožila se dnešním dnem svého padesátého\npředstavení na našem jevišti. Jest to okamžik slav-\nnostní nejen pro mistra našeho, nýbrž pro celý náš\nživot umělecký; vždyť známo předobře, jak blaho-\ndárně působilo objevení se této v celé literatuře\nhudební nové, originelní práce na všechny naše\nmladší síly tvůrčí, tak že v závodění šlechetném\npočaly v témž duchu a směru neúnavně psáti, i po-\ndařilo se mnohým z nich pracemi svými hudební\nliteraturu domácí platně obohatiti. Smetana uvedl\nve své „Prodané nevěstě\" čistě český hudební živel\ndo světa hudebního. Tímto originálním, umělecky\nspracovaným živlem obohacena jest skvěle posavádní\nsféra hudební a rozšířena novým typem hudby ná-\nrodní hudbou českou, ve světě uměleckém posud\nneznámou. Od této doby vstoupil národ český,\njehož jméno posud bylo ctěno jen co hudebníka\nvýkonného, co pouhého šumaře v řadu oněch náro-\ndův, kteří vlastním tvůrčím duchem hudeb-\nním, tímto výkvětem genia národního ověnčila skráně\nUměny. O toto uvedení národa našeho na půdu\numěleckou dobyl sobě Smetana právě tímto dílem\nsvým, jež dnes po padesáte hlásá slávu hudebního\njména českého, zásluh nesmrtelných. Všichni skla-\ndatelé hudební, jež kdy vyšli z národa našeho před"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "341", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5582, "texte": "Smetanou, byli epigony velkých mistrův své doby,\npsali stylem cizím, zkrátka necítili co umělci\nhudebni po česku, Smetana byl prvním, jenž\nv nadšeni svém vlasteneckém promluvil v skladbě\ndramatické co hudebník jazykem českým. Smetana\nvzkřísil z národa našeho umělce -r— Smetana dobyl\nsobě na Parnasse domácí Uměny čestné místo prv-\nního ryze českého skladatele. Budiž oslaveno\njméno jeho v středu vděčného národa!\n* Nadaný skladatel p. Jindřich Kaan zA.I-\n- seznámil nás tyto dny s první svojí větší\nskladbou orkestrální, z kteréž nabyli jsme pro\ndálší budoucnost mladistvého tohoto skladatele nej-\nkrásnějších nadějí. Jest to symfonická skladba,\nkteréž slouží za základ Uhlandova ballada „Pěvcova\nkletba.\" Upozorňujeme uspořadatele koncertů na\ntuto zajímavou novinku.\n* K světové výstavě ve Filadelfii, která se bude\nroku 1876 odbývati, sestavuje chvalně známý kapel-\nník p.Máša hudební sbor, s kterýmž se tam hodlá\nku koncertům vypraviti.\n* Co se týče naší domácí literatury Jcomorní\nhudby, jsme dosud ještě v nejskromnějších začát-\ncích: ač mnozí z našich skladatelů zkoušeli se již\nv oboru tom s šťastným zdarem, zůstaly přece jich\npráce z většiny rukopisy i nemohli získati tvůrcům\nsvojirn čestného uznání také za hranicemi naší\nvlasti. S potěšením protož vítati lze nejnovější\npodnik o rozkvět naší literatury hudební neustále\npečující firmy Em. Starý a spol., odhodlavší se,\nvydati tiskem Ant. Dvořáka nejnovější kvar-\nteto smyčcové, o jehož umělecké ceně jsme se\nv předešlém čísle byli zmínili.\n* Hudební výpomocní spolek „\" odbývá\ndne 2. list. výroční valnou hromadu na staroměstské\nradnici.\n* Florentmský kvartet vystoupí již 1. listopadu\nb. r. prvním svým koncertem. Spoluúčinkovati bude\ntenkráte v jeho produkcích co pianistka sl. Je nn y\nBeckrova, nadějná to dceruška primisty slovut-\nného tohoto kvarteta.\n* Česká zpěvohra: 9. října: „Král to řekl,\" ko-\nmická opera od Léona Delibesa (poprvé) —ll. a\n13. reprise\nopery „Král to řekl\" od známého dramatického spiso-\nvatele Edm. Glondineta vyznamenává se origi-\nnelním a pikantním dějem a podává skladateli svými\nvděčnými momenty a živými situacemi hojnou pří-\nležitost k vyznamenání-se. Děj spadá v dobu vše-\nmohoucího Ludvíka XIV., jehož favoritě madame\nMaintenon-ové prokázal pan markýz z Moncontourů\n(p. Čech ml.) velkou službu tím, že jí ztraceného\npapouška, jejího to miláčka, zpět přinesl. Za to\ndostalo se markýzovi vzácné té cti, býti předsta-\nvenu v audienci samému králi, jenž, vyptávaje se\npo rodině markýzově, mezi jiným prohodil, že „bez-\npochyby\" bude mít pan markýz též syna a o toho\nže. na každý spůsob královsky bude postaráno.\nMarkýz sice nemá žádného syna, nýbrž pouze z božího\npožehnání čtyry dcery, však že se mu v okamžiku\ntom zdálo, jakoby král akcentem řeči své naznačiti\nchtěl, že si přeje, aby měl syna, neodporuje králi,\nnýbrž v pomatení vyhrkne osudné „ano!\" Za im-\nprovizovaného syna jest na radu obratného mistra\ntanečního Mitona (p. Seifert) vyvolen selský synek\nBenoit (p. Krossing), milovník to Javotty (sl. Sittova),\nkomorné v domě pana markýze. Tento hraje svou\núlohu s pravým kavalírským humorem: dává ma-\nškarní ples, dělá dluhy, vysvobodí z kláštera, jejž\npak zapálí, dcery markýzovy, své bezděčné sestry\na uvede je do rukou jich zbožňovatelu, před nimiž\nbyly právě v posvátném tom asylu opatrnou matin-\nkou (sl. Hanušova) uschovány, bije se v herně,\nzaplete se do dvojnásobného souboje, z nějž konečně\nvyvázne s nepatrným poraněním. Však rychlonohá,\nžvastavá pověst udělá z pouhého poranění ihned\nsmrt mladého markýze; falešná ta zpráva o jeho\nsmrti se donese k uším samého krále, jenž starému\nmarkýzovi svou soustrast vyjevuje nad tím, že\nsyn jeho v souboji zahynul. Následkem této\n„smutné\" noviny jest übohý markýz konečně ne-\npříjemného „syna nešťastné náhody\" sproštěn ku\nsvé největší radosti. On musel míti syna, poněvadž\n„to král řekl\"; nyní musí býti syn jeho mrtev,\nponěvadž to opět „král řekl\" —jest to věru pevná\nsatyra na známé heslo „l'etat cest moi\" všemohou-\ncího toho despota Francie. Benoit si konečně ze\nsvé smrti mnoho nedělá, ba vklouzne opět do svého\nselského kabátu s tím větší radostí, čím růžovější\nmu kyne budoucnost po boku švarné „Javotty.\"\nJak vidno, dá se takto sosnovaná pikantní ta látka\nku skvělé řadě komicky velmi působivých scén\nupraviti, jež obratnosti komponistově již ku předu\ndo rukou pracují. Opera začíná přípravami mar-\nkýze ku audienci královské, kde studují se obřadní\npoklony, jež v obyčeji byly před tváří majestátu.\nŠkrobený staromódní ráz ceremonií těch je velmi\nkarakteristicky v hudbě Delibesově vylíčen. O dra-\nstickém sboru, v němž Orestes fúriemi hnán „utíká\nv čtyrčtvrtečním taktu\" jakož i o parukové předehře\nk druhému jednání zmínili jsme se již co o skvost-\nných perlách karakteristické hudební kresby. Ve\nvšem se tu věrně a pravdivě zrcadlí doba mohut-\nných paruk a ze všech užitých tu forem hudebních\nblíská se státní skvostné uniformy vyšňořených\npánův a koketně uhlazených dám velkého světa.\nVedle toho jmenujeme rozkošné zastaveníčko ctitelů\ndcer markýzových za jevištěm, krásné, národním\nduchem ovanuté dueto Benoita s Javottou, úchvatné\nfinále prvního jednání se sborem dodávačů před-\nmětův toiletních, zvláště pak živě rytmované ter-\nčeto Benoita a obou záletníkův mladých markýzek\natd. co pravé skvosty okouzlující melodické krásy\nducha moderního, v každém ohledu originelního.\nPřihlédneme-li však k opeře té co ku celku, tu\nnelze vzdor všem oslepujícím jednotlivostem pře-\nhlédnouti mnohé vady ve stavbě, jež pátravého\noka následkem nesouměrnosti nakupených tu forem\nhudebních dosti nepříjemně se dotýkají. Ostatně-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "342", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5882, "texte": "podotýkáme již ku předu, že stinné své stránky\nsdílí skvostná tato partitura s valnou většinou mo-\nderních skladeb ve sféru konversační rozmarné\nopery spadajících. Během článku jsme se zmínili\no tom, že Delibesova opera jest založena na množena\ntěchže principiích, jaké právě slavný novověký refor-\nmátor hudební ve vážném „dramatě hudebním\" inaugu-\nroral, že Delibes snažil se přeobratným spůsobem onen\nstyl reformační z vážné hudby dramatické na hudbu\nrozmarnou. Výrok tento vztahujeme ovšem pouze\nna stránku čisté hudební, aniž bychom při tom\nohledu brali na libreto; pakliže však přihlédneme\nk sloučení slova s hudbou, k onomu vlastnímu\npojmu opery, tu ovšem uznati musíme, že Delibes\nv této první práci zůstal státi prozatím na polo-\nvici dráhy své ku dokonalejší budoucnosti a sice\ntím, že podržel ještě prosu, slovo mluvené vedle\nzpívaného. Jest to smíšenina druhu přechodního,\nkterou se svého stanoviska právě tak zatracujeme,\njako jsme to učinili s podobnou prací našeho mistra\nSmetany, totiž s druhou jeho komickou operou\n„Dvě vdovy\", jakkoli jsme originalitu a krásu\nhudební části velebili. Obě opery se liší od sebe\njedině tím, že chatrná prosa „Dvou vdov\" příliš\nnápadným spůsobem se odráží od skvostných těch forem\nhudby Smetanovy a proto i méně zkušenému oku\nvždy bude na závadu, kdežto prosa opery Delibesovy\nvtipným i duchaplným dialogem , svým každého\nbaví a mimo to jest tu vždy onen choulostivý pře-\nchod z prósy k slovu zpívanému poznenáhla při-\npravován a proto neuráží právě tak citlivě ani ucho\nznalce, jak se to stává při skladbě Smetanově.\nPřes všecko to však zůstane smíšený tento genre\nembryem nerozvinutým a nestyůrou, která esthe-\ntický cit souměrnosti a krásy umělecké hrubě\nuráží a proto nemůžeme i Delibesovu operu nikam\njinam vřaditi, než v kategorii pokusů a rozběhů\nk něčemu, co za příznivých okolností ku stupni\npravé dokonalosti se vyšinouti může. Druhá stinná\nstránka, druhý hřích proti souměrnosti vězí v tom,\nže skladatel příliš mnoho krásy nakupil v prvním\njednání, tak že již zde jest posluchač napjat, ba\npředrážděn tím nadbytkem krásy. Nutný následek\ntoho jest ovšem patrné klesání v druhém a pováž-\nlivá ocháblosť v třetím jednání, jehož mdlé finále\njest dojmu celkovému zajisté velmi na ujmu. Tím\nvšak ovšem ušlechtilá hudba Delibesova ceny netratí ;\nhonosit se za to opera ta množstvím krásných,\nhudebně vtipných jednotlivostí, a vesměs tak\njemné vypilovanou prací v technickém ohledu, že\nvěru nevíme, kde s chválou začíti a kde přestati.\nTěmito jemnými subtilnostmi a tím na vlas ostře\nvypočtěným vpadáním a vespolným splítáním -se\njednotlivých hlasů, touto duchaplnou, lehce plynoucí\npolyfonií, při níž však posluchač nikdy nepocítí\nonu učenost, onu přísnou školu, kteroužto Delibes\nnad lehkokrevné kollegy své tak chralně vyniká\ntímto celým uměleckým aparátem stává se nastu-\ndování opery té velmi obtížným. Proto zasluhuje\npersonál opery naší a především ovšem svědomitý\na veleobratný náš p. kapelník Cech st. upřímnou\npochvalu se strany naší; neboť provedení opery té,\njež jsme tentokráte zažili, bylo dokonalé, co se\njednotlivostí i celku týče, promyšlené, na vlas se-\nstudované a duchem svěžím, bujarým oživené. Též\nsolové síly zasluhují plné chvály. Z dámských\npartií nejvřelejšího podílu zasluhuje zajisté „Javotta\"\nslečny Sittovy, která nejen cituplným přednesem\nzpěvných kantilén, nýbrž i úžasně brillantní kolora-\nturou a zvláště roztomilou, živě pikantní svojí hrou\nu velké míře imponovala. Myslíme, že počítá\nslečna Sittova úlohu „ Javotty\" ku nejskvělejším výko-\nnům svého v různých směrech bohatého repertoiru. Obe-\ncenstvo oblíbenou tuto umělkyni častým a bouřlivým\npotleskem odměňovalo. Slečna Hanušova pro-\nvedla úlohu paní markýzky taktéž bezúhonně; zdá\nse nám však, že by jí poněkud starší maska ne-\nuškodila v očích obecenstva. Oba záletníky mla-\ndých markýzek dávaly slečny Vávrova a Sákova\nvelmi účinně; jmenovitě prvněji jmenovaná zaslu-\nhuje plného uznání za výkon svůj, z něhož jsme\npoznali, že slečna konečně vyvázla z trapných\ntenat dlouhé neinoce zpěvního orgánu svého; neboť\nvládla tentokráte s hlasem svým ve všech polohách\nvolně,, nenucené, zejména pak ve vyšší poloze zněl\nhlas její s onou svěží sonoritou, jíž se pěvkyně ta\npřed chorobou tak chvalně byla vyznamenávala.\nPřejeme jí štěstí k novému rozvinutí všech svých\nzajisté pozoruhodných sil uměleckých. S překva-\npující precizitou byl sestudován kvartet dcer in ar-\nkýzovych, z nichž vedle výtečné pí. Se i f e r t o v é a si.\nHuttaryovy též pí.Čapkováapí.Pisařovicová,\nobě to dámy ze sboru, úloze své k všeobecné spokoje-\nnosti úplně dostály. Pokud se hry týče, pohybovaly se\ndámy jmenované přirozeně, nenucené a v jedno-\nduchých kostumech velmi roztomile vypadaly. Vůbec\ndlužno uznati, že nejen kostumy celého personálu,\nnýbrž i úprava celková historicky věrně a skvěle\nbyla provedena. Z úloh mužských působil páně\nSeifertův taneční mistr pravou senzaci; svůj\nrozmarný kuplet s refrainem „však zvonit nemusíš\"\nbyl přinucen při prvém i druhém představení opa-\nkovati. Při třetí reprisi se tak nestalo, bezpochyby\nproto , poněvadž seděli v parterru pp. abonenty\nkteří jsou, jak známo, ku tleskání vždy poněkud\npohodlnými. Pan Cech mladší neměl tentokráte\nštěstí s komickou partií / markýze z Moncontourů.\nNechceme se dotýkati zpěvní částě jeho výkonu,\njakkoli by se dala celá kapitola napsati o jeho po-\nvážlivé manýře, s jakou zahaluje neproniknutelným\nzávojem neustálého portamenta každé skoro slovo;\nvšak ona okolnost, že i prósu nepříjemně stísněným\norgánem mluvil, tak že opět nejdůležitější místa prosy\njeho, kde mluví o výstupu před králem, byla úplně\nnesrozumitelná, jest věru u tak vzdělaného umělce\nnepochopitelná. Vždyť má pan Čech tak krásný\norgan, proč jej neužívá zcela přirozeně? Pravým\njeho protinožcem byl p, Kroessing co přihlouplý\nselský synek Benoit: hra výtečná, prosa znamenitě\npodána, ale zpěv? o tom neradno mluviti. Bylo"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "343", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5768, "texte": "by to i úplně zbytečno: neboť jsme na tomto miste\njiž tolikráte dobrou radou velenadanému pěvci po-\nsloužili, že bychom o věci té jen opisovati museli\nsvé dřívější referáty. „Přísná škola, pilná studia\nu svědomitého učitele, vyti /alosť při věci a nejen\npouhá dobrá vůle a dobré předsevzetí, které již\ndruhý den v dým se rozplývá\" na taková slova\nvšak p. Kroessing mnoho nedbá, pokud je hlas\njeho mlád a při síle; což ale později, kde musí\nobratný pěvec jarost orgánu nahražovati uměním,\ndobrou školou co potom? Ostatní vedlejší partie\nbyly v dobrých rukou; ba tentokráte ani p. Do ü-\nbravský co finančník „Grautru\" nic nepokazil.\nSouhra byla již při prvém představení dokonale\nzaokrouhlena; za vzorné řízení celku zasluhuje pan\nkapelník Cech uznání nejvřelejšího.\nProvedení Gounodovy opery „Faust\" počítáme\nv kategorii méně zdařilých. Celek nešel tak hladce\njako jindy ku předu ; nejen orkestr a zejména ne-\nšťastné solové housle, nýbrž i mnozí ze sólistův na\njevišti byli stíženi dílem chorobou netečnosti, dílem\nskutečnou chorobou orgánu zpěvního. Tak nemohl\nku př. p. Vávra se svým „Faustem\" nijak ku\npředu: to byl zápas, to byl tuhý boj na život a na\nsmrť, než se podařilo pěvci onomu několik těch\ntonů z hrdla křečovitě napjatého „vylouditi.\" Za\nto opanoval sice p. Čech ml. co „Mefisto\" svou\nindisposici celkem mistrně; však přece se nemohl\nvyhnouti několika slabším momentům, kde okamžitá\nmdloba jeho nezůstala tajemstvím ani obecenstvu,\njež na př. po rondu „o zlatém teleti\" svůj ode\ndávna obvyklý potlesk si uspořilo na lepší doby\nbudoucí. Že se vzdor tomu přece tak často a bouř-\nlivě tleskalo, jest v první řadě zásluhou sl. Sittovy,\njež co „Markétka\" poetickým výkonem svým úchvatně\npůsobila. Jaký to ohromný pokrok od oné doby,\nkdy slečna poprvé v této úloze na našem jevišti\nvystoupila ! Že správa divadla našeho nedá vy-\nbledlým zubem neúprosného času ohlodaným, ope-\nrám vlašským v hrobě pokoj, to nechť si nese na\nsvém svědomí. My zaznamenáváme čin tento bez\ndalší poznámky vzdor tomu, že již před dvěma\nroky bylo slibováno, že klidný spánek vlaštiny se\nrušit nebude. Již tehdá jí zazpíváno bylo slavné\nrequiem a přece ještě dnes z mrtvých vstávší Lucie,\nLindy, bledé dámy kameliové, chraptiví Troubadourové\na falešní Sebastianové straší1 poznovu v našem stánku\nmůz. Referujeme tedy pro dnešek , že „Lucie\"\nbyla dobře sezpívána a sehrána. Obsazení solových\npartií jest známo z dob dřívějších ; nepochopujeme\njedině, jakým to nevyzpytatelným řízením osudu\npřišla pí. Seifertova k úložce komorné slečny\n„Lucie.\" Nehodí se to nijak pro pí. Seifertovou,\ni připomínáme, že přijímáním takových úloh si\nvalně,neposlouží, jakkoli jest nám v oboru komic-\nkém vždy vítanou sílou. Což nemá zpráva pro\ntakovéto episodní úložky nikoho vhodnějšího ? Vždyť\nznáme ze sboru dámského mnohou routinovanou\nsílu a máme-li již někoho jmenovati, tož zdá se\nnám sl. Matasova nejen pro příjemný a slušně\nvycvičený hlas, nýbrž i pro zvyklost dlouholetého\npohybování se na jevišti nejspůsobilejší silou pro po-\ndobné úlohy výpomocné. X.\n* Z Počátek. (Pův. dop.) . Po dlouhém odpo-\nčinku počíná se v městě našem opětně čilejší než\nkdy jindy život hudební rozvíjeti. Bylať v poslední\ndobě u nás zařízena městská kapela, jejížto\nřízení svěřeno bylo spolehlivým a ode dávna osvěd-\nčeným rukoum zasloužilého řiditele kůru pana S.\nJoud 1 a. V oboru hudebním zkušený tento muž\npo dráhná již léta účinkuje v krajině naší nejen\nco jmenovaný funkcionář, co řiditel kůru, staraje\nse povždy o provedení nej lepších skladeb, jež lite-\nratura hudby chrámové poskytuje, nýbrž i co hor-\nlivý učitel hudby nástrojové a zpěvu. Jemu hlavně\nděkujeme, že se u nás v obou těchto oborech ne-\nustále mladé, nové síly cvičí; a tak se ovsem nyní\nbez dlouhého hledání sestaviti mohl v této době\nu nás orkestr vládnoucí slušným počtem sil výkon-\nných. Pakliže hudbymilovné měšťanstvo, v jehož\nčele největšího interesu pro hudební život v městě\nnašem zejména rodina pp. Brdlíkův vždy na\njevo dává, chvalnómu tomu podniknutí též přátel-\nskou podporou materielní vstříc vyjde, íož možno\nočekávali, že pro nastávající sézonu zimní též ze-\njména obor zpěvní přijde do čilejšího proudu.\nO dámský zpěvácký spolek a o jeho produkce\nbude zdárně postaráno, jakmile úplně se uzdraví\nobětovná protektorka i řiditelka spolku toho paní\nJosefína Brdlíková. Z této strany j3lne\no výsledku dobrem již ku předu přesvědčeni; hůře\nto však vyhlíží s mužským spolkem zpěváckým,\njejž drží celkem jednoduchý kvartet výtečných\novšem „pěvců z listu\" pohromadě. Zde nuino ener-\ngickou rukou sáhnouti k pilnému reformování na-\nhnilých těch poměrův, jež zavinilo klesání spolku\nmužského. Především jest ovšem ku novému roz-\nkvětu spolkovému nevyhnutelně zapotřebí, aby se\nnové, mladší síly pro jednotu nejen získaly, nýbrž\naby se o pravidelné jich cvičení týdenní péče\nvedla. Tedy nutno zařídili jakýsi druh zpěvní\nškoly, jež by sloužila co průprava pro zpěvácký\nspolek. Že tu zapotřebí pilného, obratného i ener-\ngického řiditele, rozumí se samo sebou.\n* Z Brna. (Pův. dop.) Dne 18. t. m. odbýván\nv městském redutním sále ve prospěch zdejší dětské\nnemocnice koncert, jenž se zaskvěl v lesku čistě umě-\nleckém hlavně působením zdejší rodačky pí. Vil.\nNormanové-Nerudové. Hudební svět dávno\njiž ocenil její virtuositu, když konala proslavené\numělecké cesty se svým bratrem Františkem Neru-\ndou, čellistou a se sestrou Amálií Nerudovou, pia-\nnistkou, až konečně hlavní město švédské Stokholm\ntrvalým svým pobytem oblažila, kde převzácného\nvyznamenání došla, stavši se král. švédskou komorní\nvirtuoskou. Po delším čase zavítala opět,ku svojím\ndo města rodného a ochotně účinkovala v zmíněném\nkoncertě. Zjev této umělkyně a její hra na housle\njest překvapující. Poznali jsme dokonalý vnitřní\nobraz umělecký: hluboký smysl pro krásu, jarou"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "344", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 662, "texte": "fantasii a nevyrovnanou techniku pojí tato umělkyně\nv ladnou jednotu. K tomu zvolila velice vhodně\ntři skladby různého genru, pocházející od proslulých\nvirtuosů na housle: sonátu od B. V. Rusta, adagio\nod L. Spohra a uherské tance od J. Joachima\n(a skladatele J. Brahmsa). Jímajíc vřelostí a opravdi-\nvostí, svědčící o hlubokém vniknutí v bohaté krásy\nsonáty , unášela umělkyně tklivými tony adagia,\nv něž vložila celou duši svou, i vzbuzovala pravý\nobdiv neomylnou technikou v skladbě třetí. S nej-\njemnějším citem, jak málo kdy lze slyšeti, prová-\nzela slečna Olga Nerudova na pianě ctěnou\numělkyni. Ostatní čísla programu neporušila nijak\nsoulad celku.\n\nK. V."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-24-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-24_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-10-24_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "344", "page_fin": "344", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.2.6", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "344", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.8", "debut_caractere": 664, "fin_caractere_exclue": 3990, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlénky o hudbĕ.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\nc) Vokální hudba spojení hudby a básnictví.\n(Pokračování.)\nProč sahati k básním beze ceny, což se přec\nvždy musí mstíti na hudbě samé! Ovinouti hlavu\npravého básníka věncem hudby neznám nic krás-\nnějšího; avšak mrhati jím pro tvář zcela všední,\nk čemu to namáhání?\nV\nRob. Šumán n, Sebr. sp. 111.\nLidský hlas slouží co praktický základ veškeré\nhudbě a nechť se tato na vlastní své dráze vyvine\njakkoliv, nejsmělejší kombinace skladatelská aneb\nnejodvážnější přednes instrumentálního virtuosa přec\nvždy bude muset hledati zákony pro výkony své\nv zpěvu samém.\nRich. Wagner, Sebr. sp. VIII.\nRovněž jako se úzce stýkají v základech zpěvu\nslovo a tón, tak sobě podávají ruce hudba a poezie\nna stupni vyššího jeho vývinu.\nTamtéž.\nVelikost básníka lze v pravdě oceniti nejvíce\ndle toho,, co v básni své zamlčuje, ponechávaje nám,\nbychom, co nevyslovil, sami vyslovili; zde nastupuje\nhudebník, aby, co básník zamlčel, k jasnému znění\npřivedl.\n.Tamtéž. VII.\nSlovo rozvinouti se má v tónu k plnému květu.\nRob. Fra n z, ústní sdělení.\nKaždá pravá báseň chová v sobě hudební zá-\nrodek, tajnou svoji melodii. Pečeť tu rozevříti, pravý\nvýraz najiti a vtěliti jej v umělecký tvar, není\nkaždý s to a nelze se tomu naučiti, to musí býti\nvrozeno.\nTentýž.\nCokoliv postrádá umělec, jenž síly své věnuje\ncirkvi a v přísných formách, jakých vyžaduje hudba\ncírkevní, se pohybuje, na pochvale veliké masy, na-\nhražuje se jemu spůsobem jiným a steronásobným.\nKdo umí budovati chrámy, snadno pak dovede\nstavětí domy; kdo napsal oratorium, tomu v jiných\ntvarech hravě vše se zdaří.\nV\nRob. Sum a n, sebr. sp. IV.\nCo jest krásná píseň, nechci vykládati. Složití\nji, jest tak těžké a tak snadné, jako napsati krásnou\nbáseň. „Budiž jako dech,\" praví Goethe.\nTentýž 111.\nd) Hudební drama součinnost všech sesterských umění.\nGenre, o jehož zavedení se pokouším, dle mého\nzdání opět navrátí umění původní jeho důstojnost\nHudba nebude na dále vázána chladnými krásami\nkonvencionelními, na nichž skladatelé \"lpěti museli.\nGluck, v listu k Marii Ántoinetě.\nPravé povolání hudby spočívá v tom, aby\npoezii sloužilo, pokud se týče výrazu a situace\nbásně, aniž by přerušován byl děj aneb v účinku\nsvem seslaben neprospěšnými a zbytečnými okra-\nsami. Myslím, že musí býti hudba básni totéž, co\njest zcela správné, řádně založené kresbě živosť\nbarev a dobře rozdělená protiva světla a stínu,\nsloužící k oživeni osob, aniž by na jich obrysech\nčeho měnily.\nG 1 u c k,\ndedik. list k „Alcestě\" 1769.\nv\nCím více se snažíme po pravdě a dokonalosti,\ntím ostřejší a jasnější musí býti výraz. Nepatrné\njsou rozdíly, jimiž se líší Rafael od malířů tuctových\na malá změna obrysu, kteráž nijak neruší podob-\nnost karikatury, zpotvořiti může tahy krásné tváře\nženské. Více neb méně vydržená nota, zanedbání\nsesílení tempa neb hlasu, předrážka na nepravém\nmístě, trylek, nejmenší pasáže mohou pokaziti celou\nscénu v takové zpěvohře, kdežto obyčejné zpěvohře\nmohou sloužiti třeba ku okrase. Protož jest přítomnost\nskladatelova při provádění hudby podobného druhu\ntakořka rovněž tak nutná, jako slunce veškerému\ntvorstvu; neboť on jest absolutně její duší a živo-\ntem, bez něho je všude zmatek a temnota.\nTentýž, v dedikaci k zpěv. „Paride\".\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-24-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-24_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-10-24_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "344", "page_fin": "344", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.2.6.1", "titre_corps": "Myšlénky o hudbĕ.", "titre_sommaire": "Myšlénky o hudbĕ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "344", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.8", "debut_caractere": 671, "fin_caractere_exclue": 3990, "texte": "Myšlénky o hudbĕ.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\nc) Vokální hudba spojení hudby a básnictví.\n(Pokračování.)\nProč sahati k básním beze ceny, což se přec\nvždy musí mstíti na hudbě samé! Ovinouti hlavu\npravého básníka věncem hudby neznám nic krás-\nnějšího; avšak mrhati jím pro tvář zcela všední,\nk čemu to namáhání?\nV\nRob. Šumán n, Sebr. sp. 111.\nLidský hlas slouží co praktický základ veškeré\nhudbě a nechť se tato na vlastní své dráze vyvine\njakkoliv, nejsmělejší kombinace skladatelská aneb\nnejodvážnější přednes instrumentálního virtuosa přec\nvždy bude muset hledati zákony pro výkony své\nv zpěvu samém.\nRich. Wagner, Sebr. sp. VIII.\nRovněž jako se úzce stýkají v základech zpěvu\nslovo a tón, tak sobě podávají ruce hudba a poezie\nna stupni vyššího jeho vývinu.\nTamtéž.\nVelikost básníka lze v pravdě oceniti nejvíce\ndle toho,, co v básni své zamlčuje, ponechávaje nám,\nbychom, co nevyslovil, sami vyslovili; zde nastupuje\nhudebník, aby, co básník zamlčel, k jasnému znění\npřivedl.\n.Tamtéž. VII.\nSlovo rozvinouti se má v tónu k plnému květu.\nRob. Fra n z, ústní sdělení.\nKaždá pravá báseň chová v sobě hudební zá-\nrodek, tajnou svoji melodii. Pečeť tu rozevříti, pravý\nvýraz najiti a vtěliti jej v umělecký tvar, není\nkaždý s to a nelze se tomu naučiti, to musí býti\nvrozeno.\nTentýž.\nCokoliv postrádá umělec, jenž síly své věnuje\ncirkvi a v přísných formách, jakých vyžaduje hudba\ncírkevní, se pohybuje, na pochvale veliké masy, na-\nhražuje se jemu spůsobem jiným a steronásobným.\nKdo umí budovati chrámy, snadno pak dovede\nstavětí domy; kdo napsal oratorium, tomu v jiných\ntvarech hravě vše se zdaří.\nV\nRob. Sum a n, sebr. sp. IV.\nCo jest krásná píseň, nechci vykládati. Složití\nji, jest tak těžké a tak snadné, jako napsati krásnou\nbáseň. „Budiž jako dech,\" praví Goethe.\nTentýž 111.\nd) Hudební drama součinnost všech sesterských umění.\nGenre, o jehož zavedení se pokouším, dle mého\nzdání opět navrátí umění původní jeho důstojnost\nHudba nebude na dále vázána chladnými krásami\nkonvencionelními, na nichž skladatelé \"lpěti museli.\nGluck, v listu k Marii Ántoinetě.\nPravé povolání hudby spočívá v tom, aby\npoezii sloužilo, pokud se týče výrazu a situace\nbásně, aniž by přerušován byl děj aneb v účinku\nsvem seslaben neprospěšnými a zbytečnými okra-\nsami. Myslím, že musí býti hudba básni totéž, co\njest zcela správné, řádně založené kresbě živosť\nbarev a dobře rozdělená protiva světla a stínu,\nsloužící k oživeni osob, aniž by na jich obrysech\nčeho měnily.\nG 1 u c k,\ndedik. list k „Alcestě\" 1769.\nv\nCím více se snažíme po pravdě a dokonalosti,\ntím ostřejší a jasnější musí býti výraz. Nepatrné\njsou rozdíly, jimiž se líší Rafael od malířů tuctových\na malá změna obrysu, kteráž nijak neruší podob-\nnost karikatury, zpotvořiti může tahy krásné tváře\nženské. Více neb méně vydržená nota, zanedbání\nsesílení tempa neb hlasu, předrážka na nepravém\nmístě, trylek, nejmenší pasáže mohou pokaziti celou\nscénu v takové zpěvohře, kdežto obyčejné zpěvohře\nmohou sloužiti třeba ku okrase. Protož jest přítomnost\nskladatelova při provádění hudby podobného druhu\ntakořka rovněž tak nutná, jako slunce veškerému\ntvorstvu; neboť on jest absolutně její duší a živo-\ntem, bez něho je všude zmatek a temnota.\nTentýž, v dedikaci k zpěv. „Paride\".\n(Pokračování.)"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "337", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n24. října 1808 nar. Arn. Bedřich Richter, sklad, a theoretik\nhudební ve Velké Šenavě v Lužici.\n„ „ 1811 nar. Ferd. Hiller, skladatel —ve Frankobrodě\nnad M.\n„ „ 1842 nar. Josef Nesvera, skladatel a ředitel kůru\nv Praskolesích.\n25. „ 1808 f Imperatrice Sessi-ova, slovutná zpěvačka\nve Florencii.\n•„ „ 1822 I. provoz. Donizetti-ho zpěvohry „Chiara\no Serafina\" v Miláně.\n„ „ 1823 I. prov. Webrovy zpěvohry „Euryanthe\"\nve Vídni.\n26. „ 1765 nar. Jakub Jan Ryba, houslista a skladatel\nv Přešticích (f 1815 v Rožmitále).\n„ „ 1823 f Josef Preindl, církevní sklad., jakožto řed.\nkůru u sv. Štěpána ve Vídni.\n„ „ 1824 nar. Mor. Fůrstenau, výt. flétn. a hud. spi-\nsovatel v Drážďanech.\n„ „ 1835 I. prov. kníž. A. J. Ra dziv il a hudby k Goethově\n„Faustu\" v Berlíně.\n27.. „ 1817 nar. Ant. Kontski, pian. a sklad.— v Krakově.\n„ 1827 I. prov. Belliniho zpěvohry „II Pirato\nv Miláně. ,\ntlBOl nar. Jan Jiří Lickl, sklad. ve Vídni.\n„ \",18,65 f J. Ulm, redaktor „Slavoje\" v Praze.\n29. „ 1787 I. prov. Mozartovy zpěvohry „Don Juan\"\nv Praze.\n1860 f Ant. Schwardtling, výb. továrník pian\nv Praze v Eisenbergu.\n30. n 1864 I. prov. Meyerbeerovy zpěv. „Hugenotti\"\nna českém divadle v Praze.\n\nČtyři slovutní mistři skladby\nklavírní.\n\nIV. Šeb. Bach.\n(Dokončení).\nv\nSeb. Bach proniknut byl duchem čistě nábo-\nženským, jenž všemi jeho skladbami vane, třebas\ni někdy text nebyl obsahu přísně náboženského.\nAno iv jeho suitách a partitách, v nichž výhradně\nskoro setkáváme se s nápěvy hudby taneční, mnohá\nsarabanda proniknuta jest živlem tak náboženským,\nže by spíše slušelo se, aby ozývaly se vážné ty\ntóny v klenbách chrámových, než v našich salonech.\nJeště důkladněji se o tom přesvědčíme, porovnáme-li\nskladby tyto s předehrami ku chorálům, s nimiž\npotkáváme se v třetím díle jeho „cvičení klavír-\nních\". - Než, Bach co skladatel není výhradným\nmajetkem ani snad protestantismu jen, ani církve\nvůbec; Bach patří celému světu uměleckému ai to\njest skutkem dob nejnovějšíeh. Bylť Bach do času\nnedávného čítán k mistrům protestantského severu\nstřední Evropy a pouze dílo jeho „wohltemperirtes\nKlavier\" nalezlo co pomůcka školní půdy i u národů\na v zemích jižnějších. Teprvé nedávno tomu, co\npřestali tu čítati Bacha k mistrům „mrtvým\" a to\ndělo se ještě poznenáhlu, zdlouha. Především bylo\nk tomu cíli zapotřebí, aby zlomena byla svrchovaná\nmoc vlašské opery, i Mendelssohn musil býti tu pro-\nstředníkem, ano vidělo se býti nevyhnutelným, aby\nBeethoven dříve řádně zdomácněl, než bylo možno,\nukázati na pravou cenu skladeb velikého Bacha.\nA ještě tu to šlo zvolna jen. Vždyť naříkalo si obe-\ncenstvo na Mendelssohnovo oratorium „Paulus\", že\nje v něm příliš mnoho chorálů, co by řeklo teprvé\npodobným skladbám Bachovým? Než čas přemáhá\nveškeré obtíže a tak stalo se, že i velký a těžce\npochopitelný mistr tento vnikl v rozličných vydá-\nních do sterých domů, zkrátka, že zdomácněl, a to\nhlavně přičiněním odborných časopisů, spolků pě-\nveckých (pro zpěv církevní) a jmenovitě mnohých\nmladších učitelů klavíru, kteří v Bachovi nalezli\nzáklad svojí školy, svojí methody. A stalo se,, že\njsouce často příliš u věci té jednostrannými a ná-\nsledujíce pouze Bacha, utvořili jakousi aristokra-\ntickou jednotu naproti učitelům jiným, obyčejným,\na tím nemálo získali geniu Bachovu příznivců jak\nmezi aristokraty světa hudebního, tak mezi aristo-\nkraty společnosti lidské vůbec. S ohledem na"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "338", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.2", "texte": "dějepis umění velezajímavo jest, stopovati, kdy a\njak byla veškerá díla Bachova uveřejňována. Za\nživota jeho jen málo jich uzřelo „světlo světa\"; bylť\njiž přes 40 let stár, když jeho „opus I.\" vytištěno\nbylo. Dva díly svých „cvičení pro klavír\" měl na\nskladě autor sám; „umění fugy\" ryl jeden z jeho\nsynův, než mistr nedožil se dotištění svého díla, a\nkdyž konečně vyšlo, nekryl výtěžek zaň ani výlohy\nza desky, jichž bylo k rytí zapotřebí. Mimo ně-\nkolik svazků děl klavírních a pro varhany nevyšlo\nv 18. století vůbec ničeho z péra Bachova. Teprvé\npůl století po smrti velikého mistra vyšla nejpřed-\nnější z jeho skladeb pro klavír: „wohltemperirtes\nKlavier\" a teď následovalo souhrnné vydání jeho\nskladeb. Podniknutí toto zůstalo ale vězeti; bylof\nto na tehdejší časy poněkud více, než-li obecenstvo\ntehdejší snésti dovedlo.\nDoba ta souhrnné vydání prací Bachových!\nOd časů těch přicházely skladby jeho jen pozne-\nnáhla u veřejnost; jmenovitě jsou to druhé a třetí\ndecenium našeho století, kde i Handlova oratoria\nvydána byla; s podivenim tázali se mnozí, kterak\nmožno, že děje se to v době, kdy Rossini a Auber\nbyli miláčky celé Evropy. Bylo ovšem potřebí ohni-\nvých slov Kiesewettra, Thibauta a jiných mnohých,\naby tyto poklady vážnější minulosti pochopeny a ná-\nležitě oceněny byly. Teprvé padesát let po prvním\nnezdařeném pokusu vydání kollektivního a sto let\npo smrti stvořitele jich, S. Bacha, vytištěny jsou\nkomposice téhož a již po několik desetiletí blaho-\ndárně působí na ty, kdož zanáší se opravdově umě-\nním hudebním, jmenovitě kdož věnovali se klavíru.\nNová škola klavírní a nové věty o skladbě hudební\njsou ovocem tohoto působení; jest to jmenovitě nauka\no formách, jížto se tím dostalo nových pramenů.\nTak před třiceti lety na otázku: co jest suita? byl\nby odpověděl ti každý hudebník, že to zastaralá\npestrá směs některých tanečních kusů, pramáti našich\nnesmyslných potpourri; toccata že není ničím jiným,\nnež úzkoprsou kontrapunktickou hříčkou, vzorem\nnašich moderních etud. Jak vznešený význam má\nale suita teď, kdy zobecněly v kruzích hudebních\nsuity Bachovy! Ano studium Bacha a školy jeho\nukazuje nám cestu ku pravému poznání i novější\nsonáty,- ukazuje nám i směr i spůsob sonát budou-\ncích, a genius takový, jakým byl Bach, není nepo-\ndoben k španělskému hrdinovi Cidovi, jenž umíraje\nještě vítězí. A právě pro příčiny tyto probouzíme\nBachovy partitury k novému životu, kritisujeme a\nopatřujeme je komentáry, tak jako činí filologové\nu některého autora klassického. A při práci té,\nzdali není jasno nám, co všecko hudba získala, i co\nztratila! Každá skladba Bachova staví nám před oči\nČlověka sice z jiného světa, vzdor tomu ale proroka\nvšech těch proměn a celého vývinu, jakéhož hudba\naž dosud se dožila. Než, řekli jsme již na počátku\ntěchto řádků, geniovi Bachovu věnovaných, že po-\nznati jej ve všech skladbách jeho nedovede než\nhudebník muž; doba pak naše, kde Bach takořka\nmajetkem národů se stal, nemůž zajisté postrádati\nkarakteru mužného, nemůž zajisté jinou, leč ve všem,\njmenovitě pak v umění, býti dokonalejší.\n\nV. R. F. B.\n\nDoslov k epištole k českoslovanským\nzpěváckým spolkům!\nCtěný pane redaktore!\n\nČta zprávu o slavnosti odhalení Žižkova po-\nmníku u Přibyslavi v „Daliboru\" obsaženou, dle\nníž jen sedm jednot pěveckých slavnosti se zúčast-\nnilo, a to v té míre, že uznáno za dobré, sbory\nurčené ani nezpívati, sdílel jsem stesk a úsudek\no pěveckých jednotách s „Daliborem\" úplně. Jeli-\nkož život pěveckých jednot na venkově z vlastní\nzkušenosti jsem seznal, rozepsal jsem se o nyněj-\nším stavu spolkův zpěváckých; však předešel mne\npisatel „epištoly k zpěváckýcu spolkům\" v „Dali-\nboru\" obsažené.\nMyslím však, že by následující řádky co „do-\ndatek\" k oné epištole posloužiti mohly.\nZe nynějších slavností národních poměrně méně\npěveckých jednot se zúčastňuje, dá se omluviti\ntím, že\n1. podobných slavností nyní dosti zhusta 3e\npořádá, kdežto peněžité poměry všeobecně neblahé\njsou ;\n2.v každém místě jest více spolků, jejichž\nčleny jsou takřka jedni a titéž lidé.\nKdož se zúčastní slavnosti co „Sokol\", nemůže\nse dostaviti co pěvec atd.\nNedá se však omluviti, ohlásí-li se\nsice pěv. jednota, ale nepřipravena ku\nslavnosti přijde; pak jest ovšem lépe, když se\nani nezpívá. Jest to trpká pravda, že mnohá jednota\npřípravu za jedinou zkoušku odbyde. Ríkavají:\nvšaktojiní budouumětiabudetamzkouška.\nKdyž se tak ale každý vymlouvá, kdož to má na-\npotom uměti? A jak to vypadá se zkouškou\no slavnostech ? Dirigent musí býti spokojen,\nkdyž určenou skladbu se sborem jednou přezpívá\na je rád, když docílí alespoň správnosti harmo-\nnické. O odstiňování patřičném a jakémsi vy-\nbroušenějším přednesu nemůže býti ani řeči.\nNedá se upříti, že mnohý mužský spěv. spolek\ndřímá libý sen, z něhož se probere jen tehdy, iv dyž\nněkterého druha svého k hrobu doprovoditi má,\naneb když anděl Páně hlasem velikým některou tu\nslavnost ohlásí; ale co dělají jiní spolkové: soko-\nlove, besedy čtenářské a p.?\nVšude živoření! nikde pravý život!\nTak daleko to došlo v Čechách, že mnohý\nspolek ani jednou za rok u veřejnost nevystoupí!\nNení se čemu vlastně diviti, neb panoval svým\nčasem v zřizování jednot pěveckých chvat zimnicný ;\nkaždé město chtělo míti spolek, ba ani vesnice ne-\nchtěly zůstati pozadu: a při chvatu tom byl přijat"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "339", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.3", "texte": "každý, kdož se přihlásil, třebaiku zpěvu\nnespůsobilý. Neboť účelem zřizování jednot\ntěch nebylo ani tak pěstování umění, jako\nspíše šíření ruchu vlasteneckého a poli-\ntického; i nezáleželo tedy tak ani na spůsobilosti\nčlenův, jako spíše na jich množství. Tím- vlou-\ndilo se do spolků mnoho nepovolaných, kterým\novšem umění na srdci neleželo. Na řádné vy-\ncvičení členův ve zpěvu málo kde pomýšleno, po-\nřádány byly ihned produkce.\nKý div, že se to papouškování, to věčné\nopakování při cvičení toho neb onoho těžšího sboru\ni nepěvcům i zpěvákům, ba i konečně cviči-\ntelům znechutilo.\nA ta česká snášelivost jako všude tak\ni zde svůj iičinek jeví.\nZpěváětí spolkové odpočívali v pokoji, ale dosti\njiž jednou toho odpočinku !\nKřistež jednoty zdánlivě mrtvé, aby dosáhly\núčele jim nyní vytknutého, aby pěstovaly pravé\numění, aby jako druhdy Lumír Vyšehradem „hý-\nbaly srdcem\" každého upřímného Čecha! Kři-\nstež je, ale vymýťtež všechen plevel.\nO kom víte, že není spůs obil ý, žes chutí\ndobré věci neslouží, ba spíše jí škodí, toho\nvypusťte se seznamu. Upřijímání nových\núdů budtež velmi opatrní a přísni.\nV novějším čase zřizuji se také dívčí pě-\nvecké jednoty. Při zřizování těchto dbejte,\naby přijaty byly pouze síly ku zpěvu spů-\nsobilé, a ku zpěvu lásku jevící.\nNevystupuj tež ihned se spolkem u ve-\nřejnost, ale naučte'jej prvé dle not zpívat i,\naby zdlouhavé cvičení jednotlivých hlasů při těž-\nších sborech členům a cvičitelům chuti neubíralo.\nPři cvičení sboru dbej tež starého pravidla:\nOd lehčího k těžšímu. členové chocF-\ntež svědomitě do zkoušek, anečintež jak\naž dosud: odkládativšenaposlednízkoušku.\nCvičitelové stanovtež dobu produkce tehdy, když\nsbory již dokonale nastudovány jsou a ne dříve,\nříkajíce: však ono to půjde; neb i členové\nzvyknou si mysliti a říkati: však to půjde!\nNebude-li všude tak se jcdnati, jak zde krátce\nnaznačeno, neudrží se žádná mužská, ani ženská,\nani smíšená jednota pěvecká. Zivořiti bude po\nčase, až upadne opět v klidný spánek, z něhož nyní\nsnad vytržena jest aneb bude. Nedospěje nikdy\nk té výši, kde zpěv můžeme jmenovati zpěvem,\nabychom se jím honositi mohli před jinými národy,\nabychom dokázali, že Čechové skutečně jsou národem\nzpěvným!\nSe vsí úctou 'Vám oddaný\nV Hořicích, dne 15. října 1874.\n\nJan Malát,\nučitel na dívčí škole.\n\nZ ciziny a Rakouska\n\n** Světoznámá Herzova továrna na klavíry\nv Paříži vyhořela zúplna dne 10. října.\n** Adelina Patti-ova vystoupila nedávno po\ndlouhé době opět v Pařížské opeře co „Valentina\"\nv Meyerbeerových „Hugenotech\" a slavila toho\nvečera pravé triumfy, ač kritikové pařížští tvrdí, že\nearokrásnému hlasu jejímu již na svěžesti übylo.\n** D. Popper a Žofie Menter-Popperová kon-\ncertovali po tři večery v Baden-Badenu s ne-\nsmírným úspěchem. Tamtéž přihodila se vážené\numělkyni malá nehoda, kteráž zajisté povážlivějších\nnásledků pro její dálší činnost uměleckou míti\nmohla. Paní Menterová totiž také velmi ráda si\nvyjede na koni; onehdy ale splašilo se divé jedno\ntakové zvíře, jež bezpochyby nevědělo, že nese na\nhřbetě svém c. k. komorní pianistku a shodilo\ntuto proti všem pravidlům galanterie k zemi. Na\nštěstí odnesla to paní Popperová jen několika ne-\npatrnými modřinami.\n** R. Wagner uspořádá koncem ledna ve spolku\nsPr. Lisztem ve prospěch podniku Bavreut-\nského ve Vídni a v Pešti velikolepó koncerty,\nv nichž poprvé bude říditi úryvky z „N iebe-\n-10 rr\nungu.\"\n** Jednota Wagnerovská v Režně uspořádá\nběhem této zimy tři představení ve prospěch Bay-\nreutského divadla.\n** Ve prospěch Spohrova pomníku, jenž\nv Kas selu má postaven býti, sešlo se již 2500\ntolarů.\n** Jako se strany Vídeňské dvorní opery, tak\ni se strany městského divadla v Lipsku vy-\njednává se sR. Wagnerem o propůjčení téhož opery\n„Tristan a Isolda.\"\n** V tak zvaných koncertech musejních\nve Frank obrodě provedeny budou v sesoně právě\nnastávající: ze symfonií: Beethovenovy 2., 3., 5.,\n6., jedna Mozartova, jedna Haydenova, Subertova,\nMendelssohoova, Šumanova, Lachnerova „suita\",\nRaffova „Leonora\", Rubinsteinův „Okeán\" ; mimo\nto mnohé ouvertury (Beethoven, Mozart, Weber,\nGrade, Suman a j.) , menší skladby orkestrální\ni sborové.\n** Proslýchá se, že řiditelstvo dvorní\nopery ve Vídni vyjednává s Hanušem z Bíi-\nlovu, aby jej pro jmenovaný ústav získalo; čím\nmá býti pan z Bůlovu opeře Vídeňské, dosud se\nneví; bezpochyby bude mu svěřen úřad rady při\nřiditelstvu při věcech uměleckých.\n** Německé divadlo v Pešti, jehož řiditel,\nStrampfer, ohlásil konkurs, hodlají zakoupiti řiditel\nGrundy a impressario Strakoš.\n** Delibesova komická opera „Král to řekl\",\nkteráž se i přízni našeho obecenstva těší, provozo-\nvána byla nedávno poprvé také v Mnichově a sice\ns úpravou nádhernou; jmenovitě platí to o jednání\ndruhém, kdež celý park a jmenovitě velká fontána\nbrillantně byla illuminována.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "340", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.4", "texte": "Symfonické koncerty královské kapely vDráž-\ndanech ještě tohoto roku (dne 13. listopadu a dne\n4. prosince) odbývané, následující budou míti pro-\ngram: I. Beethovenova ouvertura (op. 115), Rafřova\nsymfonie „Leonora\", Webrova ouvertura k „Caro-\nstřelci\", C-dur symfonie Mozartova, 11. Rietzova\nkoncertní ouvertura, symfonie J. Benedikta, Šama-\nnova ouvertura k „Manfredu\" a 4. (a-dur) symfonie\nMendelssohna.\nFlorentinský kvartet uspořádal v Lipsku\ndne 12. října v tak zvaném „Grewandhause\" koncert,\nv němž dcera primariusa řečeného kvarteta Beeke-\nrova, se osvědčila co routinovaná pianistka.\n** V druhém koncertu v Lipském Gewandhause\nspoluůčinkovala i pí. Nor m ann-N er u d o vá; hrála\nkoncert (a-moll) Viottiho a Rustovu sonátu.\n** Z Rema. Dlouholetý cíl slovutného refor-\nmátora církevní hudby dra. Fr. Witta dojde konečně\nsvého uskutečnění. Škola pro hudbu církevní\nbude dnem 1. listopadu běžícího roku pro-\nzatím jeden ročník otevřena. V čele jejím\nbude státi kapelník stoliéného chrámu Rezen-\nského Fr. Haberl, muž to výtečný a učeností\ni zkušenostmi svými k učitelskému úřadu nad jiné\npovolaný. Vyučovati se bude následujícím před-\nmětům : (elementární theorie a nauka o harmonii\npředpokládá se u každého žáka i musí každý\nz obou těchto oborů dříve podstoupit! přijímací\nzkoušku) gregorianský chorál, jednoduchý a dvo-\njitý kontrapunkt, nauka o skladbě polyfonní, nave-\ndení ku hře z partitury, k transposici a k řízení\nskladeb starých mistrů (spojené s cvičeními, jich\nskladby uváděli v partituru), methoda vyučování\nzpěvu, což spojeno bude s příležitostí praktického\nvyučování a dirigování; nauka o harmonii a imi-\ntaci, kanónu, fugetě, fuze a nauka o komposici;\nhra na varhany průvod a volná hra dějiny\ncírkevní hudby vzhledem k všeobecnému dějepisu\nhudebnímu, studium literatury církevní hudby, se-\nstavování repertoiru pro menší a větší kůry kostelní;\nesthetika hudby církevní a přednášky o liturgii.\nK přemožení nemálo objemné této látky učební\nsloužiti mají: studium, návštěva všech kostelních\nprodukcí v různých chránáech Rezenských a písemné\nvyličování dojmů z produkcí těch. Žeť pro prak-\ntické i theoretické studium hudby církevní bohaté\narchivy rozličných tamnějších kůrů kostelních, ze-\njména pak dra. Proske-ho velkolepá bibliotéka po-\ndávají pomůcky vydatné, nemusíme ani dokládati.\n** Z Petrohradu. (Pův. dop.) Zimní sezona po-\nčíná u nás jeviti již jakés známky života. F i 1-\nharmonikové hodlají mimo dva roční koncerty\nprovésti některé oratorium a uspořádají v sále uni-\nversitním populární koncerty orkestrální, v nichž\nmožno bude za nepatrné vstupné kochati se v krá-\nsách zdařilých jen děl klasických. Jednota pro\npěstování hudby komorní započala dne\n22. září již činnost svou. Podává pouze pro-\ngram : Concerto grosso od Corrreliho; Zanettiho\nkvinteto, Brahmsovy variace na théma od Šumana\n(pro klavír pro 4 ruce), Beethovena smyčcové kvar-\nteto (c-dur) a téhož f-dur serenada pro smyčcový\norkestr. Ruská opera započala sesonu dnem 11. září\nGrlinkovou operou: „Život za cara.\" Nemalá ne-\nhoda stihla ústav tento; pan Orlov odešel a kdyby\nnáhodou nebylo Čecha pana Barcala, byla by\nopera ruská bez hrdinného tenora. Žel, že za-\nznamenat! mi i úmrtí muže, jenž v hudebním světě\nvšeruském nemalé požíval vážnosti. Zemřelť v Ky-\njevě V asii Alexej evič Kologrivov, za-\nkladatel populárních koncertů v Petrohradě, ruské\nspolečnosti hudební, bývalý inspektor orkestru car-\nského divadla a posledně intendant divadla Kyjev-\nského; byl hudebníkem dokonalým, vzdělaným\na ze všech sil zasazoval se o to, aby hudba\nklasická, pokud možná, na Rusi zdomácněla. Věčná\nmu buď paměť ! Nové opery, jež se během teto\nsésony na carském divadle operním prqvozovati\nmají, jsou: Rubinsteinův „Démon\" a Serovova\n„Judita.\" První letošní novinkou byl „Fra Dia-\nvolo\", kdež jmenovitě tenorista Komisařevský se\nvyznamenal. Vůbec dlužno říci, že nikdy dosud\nnebyla opera ruská tak četně navštěvována, jako\nnýní, což hlavně přičísti dlužno vzornému ústavu\ntoho vedení p. kap. Ed. Nápravníkem, krajanem\nnaším a výtečným výkonům paní R a a b o v é, toho\nčasu primadonny. Zbývá ještě podotknouti, že\norkestr carské vlašské opery ztratil jednu z nej-\nlepších sil, znamenitého čellistu Davidova.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Z divadla. „Prodaná nevěsta\" mistra Sme-\ntany dožila se dnešním dnem svého padesátého\npředstavení na našem jevišti. Jest to okamžik slav-\nnostní nejen pro mistra našeho, nýbrž pro celý náš\nživot umělecký; vždyť známo předobře, jak blaho-\ndárně působilo objevení se této v celé literatuře\nhudební nové, originelní práce na všechny naše\nmladší síly tvůrčí, tak že v závodění šlechetném\npočaly v témž duchu a směru neúnavně psáti, i po-\ndařilo se mnohým z nich pracemi svými hudební\nliteraturu domácí platně obohatiti. Smetana uvedl\nve své „Prodané nevěstě\" čistě český hudební živel\ndo světa hudebního. Tímto originálním, umělecky\nspracovaným živlem obohacena jest skvěle posavádní\nsféra hudební a rozšířena novým typem hudby ná-\nrodní hudbou českou, ve světě uměleckém posud\nneznámou. Od této doby vstoupil národ český,\njehož jméno posud bylo ctěno jen co hudebníka\nvýkonného, co pouhého šumaře v řadu oněch náro-\ndův, kteří vlastním tvůrčím duchem hudeb-\nním, tímto výkvětem genia národního ověnčila skráně\nUměny. O toto uvedení národa našeho na půdu\numěleckou dobyl sobě Smetana právě tímto dílem\nsvým, jež dnes po padesáte hlásá slávu hudebního\njména českého, zásluh nesmrtelných. Všichni skla-\ndatelé hudební, jež kdy vyšli z národa našeho před"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "341", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.5", "texte": "Smetanou, byli epigony velkých mistrův své doby,\npsali stylem cizím, zkrátka necítili co umělci\nhudebni po česku, Smetana byl prvním, jenž\nv nadšeni svém vlasteneckém promluvil v skladbě\ndramatické co hudebník jazykem českým. Smetana\nvzkřísil z národa našeho umělce -r— Smetana dobyl\nsobě na Parnasse domácí Uměny čestné místo prv-\nního ryze českého skladatele. Budiž oslaveno\njméno jeho v středu vděčného národa!\n* Nadaný skladatel p. Jindřich Kaan zA.I-\n- seznámil nás tyto dny s první svojí větší\nskladbou orkestrální, z kteréž nabyli jsme pro\ndálší budoucnost mladistvého tohoto skladatele nej-\nkrásnějších nadějí. Jest to symfonická skladba,\nkteréž slouží za základ Uhlandova ballada „Pěvcova\nkletba.\" Upozorňujeme uspořadatele koncertů na\ntuto zajímavou novinku.\n* K světové výstavě ve Filadelfii, která se bude\nroku 1876 odbývati, sestavuje chvalně známý kapel-\nník p.Máša hudební sbor, s kterýmž se tam hodlá\nku koncertům vypraviti.\n* Co se týče naší domácí literatury Jcomorní\nhudby, jsme dosud ještě v nejskromnějších začát-\ncích: ač mnozí z našich skladatelů zkoušeli se již\nv oboru tom s šťastným zdarem, zůstaly přece jich\npráce z většiny rukopisy i nemohli získati tvůrcům\nsvojirn čestného uznání také za hranicemi naší\nvlasti. S potěšením protož vítati lze nejnovější\npodnik o rozkvět naší literatury hudební neustále\npečující firmy Em. Starý a spol., odhodlavší se,\nvydati tiskem Ant. Dvořáka nejnovější kvar-\nteto smyčcové, o jehož umělecké ceně jsme se\nv předešlém čísle byli zmínili.\n* Hudební výpomocní spolek „\" odbývá\ndne 2. list. výroční valnou hromadu na staroměstské\nradnici.\n* Florentmský kvartet vystoupí již 1. listopadu\nb. r. prvním svým koncertem. Spoluúčinkovati bude\ntenkráte v jeho produkcích co pianistka sl. Je nn y\nBeckrova, nadějná to dceruška primisty slovut-\nného tohoto kvarteta.\n* Česká zpěvohra: 9. října: „Král to řekl,\" ko-\nmická opera od Léona Delibesa (poprvé) —ll. a\n13. reprise\nopery „Král to řekl\" od známého dramatického spiso-\nvatele Edm. Glondineta vyznamenává se origi-\nnelním a pikantním dějem a podává skladateli svými\nvděčnými momenty a živými situacemi hojnou pří-\nležitost k vyznamenání-se. Děj spadá v dobu vše-\nmohoucího Ludvíka XIV., jehož favoritě madame\nMaintenon-ové prokázal pan markýz z Moncontourů\n(p. Čech ml.) velkou službu tím, že jí ztraceného\npapouška, jejího to miláčka, zpět přinesl. Za to\ndostalo se markýzovi vzácné té cti, býti předsta-\nvenu v audienci samému králi, jenž, vyptávaje se\npo rodině markýzově, mezi jiným prohodil, že „bez-\npochyby\" bude mít pan markýz též syna a o toho\nže. na každý spůsob královsky bude postaráno.\nMarkýz sice nemá žádného syna, nýbrž pouze z božího\npožehnání čtyry dcery, však že se mu v okamžiku\ntom zdálo, jakoby král akcentem řeči své naznačiti\nchtěl, že si přeje, aby měl syna, neodporuje králi,\nnýbrž v pomatení vyhrkne osudné „ano!\" Za im-\nprovizovaného syna jest na radu obratného mistra\ntanečního Mitona (p. Seifert) vyvolen selský synek\nBenoit (p. Krossing), milovník to Javotty (sl. Sittova),\nkomorné v domě pana markýze. Tento hraje svou\núlohu s pravým kavalírským humorem: dává ma-\nškarní ples, dělá dluhy, vysvobodí z kláštera, jejž\npak zapálí, dcery markýzovy, své bezděčné sestry\na uvede je do rukou jich zbožňovatelu, před nimiž\nbyly právě v posvátném tom asylu opatrnou matin-\nkou (sl. Hanušova) uschovány, bije se v herně,\nzaplete se do dvojnásobného souboje, z nějž konečně\nvyvázne s nepatrným poraněním. Však rychlonohá,\nžvastavá pověst udělá z pouhého poranění ihned\nsmrt mladého markýze; falešná ta zpráva o jeho\nsmrti se donese k uším samého krále, jenž starému\nmarkýzovi svou soustrast vyjevuje nad tím, že\nsyn jeho v souboji zahynul. Následkem této\n„smutné\" noviny jest übohý markýz konečně ne-\npříjemného „syna nešťastné náhody\" sproštěn ku\nsvé největší radosti. On musel míti syna, poněvadž\n„to král řekl\"; nyní musí býti syn jeho mrtev,\nponěvadž to opět „král řekl\" —jest to věru pevná\nsatyra na známé heslo „l'etat cest moi\" všemohou-\ncího toho despota Francie. Benoit si konečně ze\nsvé smrti mnoho nedělá, ba vklouzne opět do svého\nselského kabátu s tím větší radostí, čím růžovější\nmu kyne budoucnost po boku švarné „Javotty.\"\nJak vidno, dá se takto sosnovaná pikantní ta látka\nku skvělé řadě komicky velmi působivých scén\nupraviti, jež obratnosti komponistově již ku předu\ndo rukou pracují. Opera začíná přípravami mar-\nkýze ku audienci královské, kde studují se obřadní\npoklony, jež v obyčeji byly před tváří majestátu.\nŠkrobený staromódní ráz ceremonií těch je velmi\nkarakteristicky v hudbě Delibesově vylíčen. O dra-\nstickém sboru, v němž Orestes fúriemi hnán „utíká\nv čtyrčtvrtečním taktu\" jakož i o parukové předehře\nk druhému jednání zmínili jsme se již co o skvost-\nných perlách karakteristické hudební kresby. Ve\nvšem se tu věrně a pravdivě zrcadlí doba mohut-\nných paruk a ze všech užitých tu forem hudebních\nblíská se státní skvostné uniformy vyšňořených\npánův a koketně uhlazených dám velkého světa.\nVedle toho jmenujeme rozkošné zastaveníčko ctitelů\ndcer markýzových za jevištěm, krásné, národním\nduchem ovanuté dueto Benoita s Javottou, úchvatné\nfinále prvního jednání se sborem dodávačů před-\nmětův toiletních, zvláště pak živě rytmované ter-\nčeto Benoita a obou záletníkův mladých markýzek\natd. co pravé skvosty okouzlující melodické krásy\nducha moderního, v každém ohledu originelního.\nPřihlédneme-li však k opeře té co ku celku, tu\nnelze vzdor všem oslepujícím jednotlivostem pře-\nhlédnouti mnohé vady ve stavbě, jež pátravého\noka následkem nesouměrnosti nakupených tu forem\nhudebních dosti nepříjemně se dotýkají. Ostatně-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "342", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.6", "texte": "podotýkáme již ku předu, že stinné své stránky\nsdílí skvostná tato partitura s valnou většinou mo-\nderních skladeb ve sféru konversační rozmarné\nopery spadajících. Během článku jsme se zmínili\no tom, že Delibesova opera jest založena na množena\ntěchže principiích, jaké právě slavný novověký refor-\nmátor hudební ve vážném „dramatě hudebním\" inaugu-\nroral, že Delibes snažil se přeobratným spůsobem onen\nstyl reformační z vážné hudby dramatické na hudbu\nrozmarnou. Výrok tento vztahujeme ovšem pouze\nna stránku čisté hudební, aniž bychom při tom\nohledu brali na libreto; pakliže však přihlédneme\nk sloučení slova s hudbou, k onomu vlastnímu\npojmu opery, tu ovšem uznati musíme, že Delibes\nv této první práci zůstal státi prozatím na polo-\nvici dráhy své ku dokonalejší budoucnosti a sice\ntím, že podržel ještě prosu, slovo mluvené vedle\nzpívaného. Jest to smíšenina druhu přechodního,\nkterou se svého stanoviska právě tak zatracujeme,\njako jsme to učinili s podobnou prací našeho mistra\nSmetany, totiž s druhou jeho komickou operou\n„Dvě vdovy\", jakkoli jsme originalitu a krásu\nhudební části velebili. Obě opery se liší od sebe\njedině tím, že chatrná prosa „Dvou vdov\" příliš\nnápadným spůsobem se odráží od skvostných těch forem\nhudby Smetanovy a proto i méně zkušenému oku\nvždy bude na závadu, kdežto prosa opery Delibesovy\nvtipným i duchaplným dialogem , svým každého\nbaví a mimo to jest tu vždy onen choulostivý pře-\nchod z prósy k slovu zpívanému poznenáhla při-\npravován a proto neuráží právě tak citlivě ani ucho\nznalce, jak se to stává při skladbě Smetanově.\nPřes všecko to však zůstane smíšený tento genre\nembryem nerozvinutým a nestyůrou, která esthe-\ntický cit souměrnosti a krásy umělecké hrubě\nuráží a proto nemůžeme i Delibesovu operu nikam\njinam vřaditi, než v kategorii pokusů a rozběhů\nk něčemu, co za příznivých okolností ku stupni\npravé dokonalosti se vyšinouti může. Druhá stinná\nstránka, druhý hřích proti souměrnosti vězí v tom,\nže skladatel příliš mnoho krásy nakupil v prvním\njednání, tak že již zde jest posluchač napjat, ba\npředrážděn tím nadbytkem krásy. Nutný následek\ntoho jest ovšem patrné klesání v druhém a pováž-\nlivá ocháblosť v třetím jednání, jehož mdlé finále\njest dojmu celkovému zajisté velmi na ujmu. Tím\nvšak ovšem ušlechtilá hudba Delibesova ceny netratí ;\nhonosit se za to opera ta množstvím krásných,\nhudebně vtipných jednotlivostí, a vesměs tak\njemné vypilovanou prací v technickém ohledu, že\nvěru nevíme, kde s chválou začíti a kde přestati.\nTěmito jemnými subtilnostmi a tím na vlas ostře\nvypočtěným vpadáním a vespolným splítáním -se\njednotlivých hlasů, touto duchaplnou, lehce plynoucí\npolyfonií, při níž však posluchač nikdy nepocítí\nonu učenost, onu přísnou školu, kteroužto Delibes\nnad lehkokrevné kollegy své tak chralně vyniká\ntímto celým uměleckým aparátem stává se nastu-\ndování opery té velmi obtížným. Proto zasluhuje\npersonál opery naší a především ovšem svědomitý\na veleobratný náš p. kapelník Cech st. upřímnou\npochvalu se strany naší; neboť provedení opery té,\njež jsme tentokráte zažili, bylo dokonalé, co se\njednotlivostí i celku týče, promyšlené, na vlas se-\nstudované a duchem svěžím, bujarým oživené. Též\nsolové síly zasluhují plné chvály. Z dámských\npartií nejvřelejšího podílu zasluhuje zajisté „Javotta\"\nslečny Sittovy, která nejen cituplným přednesem\nzpěvných kantilén, nýbrž i úžasně brillantní kolora-\nturou a zvláště roztomilou, živě pikantní svojí hrou\nu velké míře imponovala. Myslíme, že počítá\nslečna Sittova úlohu „ Javotty\" ku nejskvělejším výko-\nnům svého v různých směrech bohatého repertoiru. Obe-\ncenstvo oblíbenou tuto umělkyni častým a bouřlivým\npotleskem odměňovalo. Slečna Hanušova pro-\nvedla úlohu paní markýzky taktéž bezúhonně; zdá\nse nám však, že by jí poněkud starší maska ne-\nuškodila v očích obecenstva. Oba záletníky mla-\ndých markýzek dávaly slečny Vávrova a Sákova\nvelmi účinně; jmenovitě prvněji jmenovaná zaslu-\nhuje plného uznání za výkon svůj, z něhož jsme\npoznali, že slečna konečně vyvázla z trapných\ntenat dlouhé neinoce zpěvního orgánu svého; neboť\nvládla tentokráte s hlasem svým ve všech polohách\nvolně,, nenucené, zejména pak ve vyšší poloze zněl\nhlas její s onou svěží sonoritou, jíž se pěvkyně ta\npřed chorobou tak chvalně byla vyznamenávala.\nPřejeme jí štěstí k novému rozvinutí všech svých\nzajisté pozoruhodných sil uměleckých. S překva-\npující precizitou byl sestudován kvartet dcer in ar-\nkýzovych, z nichž vedle výtečné pí. Se i f e r t o v é a si.\nHuttaryovy též pí.Čapkováapí.Pisařovicová,\nobě to dámy ze sboru, úloze své k všeobecné spokoje-\nnosti úplně dostály. Pokud se hry týče, pohybovaly se\ndámy jmenované přirozeně, nenucené a v jedno-\nduchých kostumech velmi roztomile vypadaly. Vůbec\ndlužno uznati, že nejen kostumy celého personálu,\nnýbrž i úprava celková historicky věrně a skvěle\nbyla provedena. Z úloh mužských působil páně\nSeifertův taneční mistr pravou senzaci; svůj\nrozmarný kuplet s refrainem „však zvonit nemusíš\"\nbyl přinucen při prvém i druhém představení opa-\nkovati. Při třetí reprisi se tak nestalo, bezpochyby\nproto , poněvadž seděli v parterru pp. abonenty\nkteří jsou, jak známo, ku tleskání vždy poněkud\npohodlnými. Pan Cech mladší neměl tentokráte\nštěstí s komickou partií / markýze z Moncontourů.\nNechceme se dotýkati zpěvní částě jeho výkonu,\njakkoli by se dala celá kapitola napsati o jeho po-\nvážlivé manýře, s jakou zahaluje neproniknutelným\nzávojem neustálého portamenta každé skoro slovo;\nvšak ona okolnost, že i prósu nepříjemně stísněným\norgánem mluvil, tak že opět nejdůležitější místa prosy\njeho, kde mluví o výstupu před králem, byla úplně\nnesrozumitelná, jest věru u tak vzdělaného umělce\nnepochopitelná. Vždyť má pan Čech tak krásný\norgan, proč jej neužívá zcela přirozeně? Pravým\njeho protinožcem byl p, Kroessing co přihlouplý\nselský synek Benoit: hra výtečná, prosa znamenitě\npodána, ale zpěv? o tom neradno mluviti. Bylo"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "343", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.7", "texte": "by to i úplně zbytečno: neboť jsme na tomto miste\njiž tolikráte dobrou radou velenadanému pěvci po-\nsloužili, že bychom o věci té jen opisovati museli\nsvé dřívější referáty. „Přísná škola, pilná studia\nu svědomitého učitele, vyti /alosť při věci a nejen\npouhá dobrá vůle a dobré předsevzetí, které již\ndruhý den v dým se rozplývá\" na taková slova\nvšak p. Kroessing mnoho nedbá, pokud je hlas\njeho mlád a při síle; což ale později, kde musí\nobratný pěvec jarost orgánu nahražovati uměním,\ndobrou školou co potom? Ostatní vedlejší partie\nbyly v dobrých rukou; ba tentokráte ani p. Do ü-\nbravský co finančník „Grautru\" nic nepokazil.\nSouhra byla již při prvém představení dokonale\nzaokrouhlena; za vzorné řízení celku zasluhuje pan\nkapelník Cech uznání nejvřelejšího.\nProvedení Gounodovy opery „Faust\" počítáme\nv kategorii méně zdařilých. Celek nešel tak hladce\njako jindy ku předu ; nejen orkestr a zejména ne-\nšťastné solové housle, nýbrž i mnozí ze sólistův na\njevišti byli stíženi dílem chorobou netečnosti, dílem\nskutečnou chorobou orgánu zpěvního. Tak nemohl\nku př. p. Vávra se svým „Faustem\" nijak ku\npředu: to byl zápas, to byl tuhý boj na život a na\nsmrť, než se podařilo pěvci onomu několik těch\ntonů z hrdla křečovitě napjatého „vylouditi.\" Za\nto opanoval sice p. Čech ml. co „Mefisto\" svou\nindisposici celkem mistrně; však přece se nemohl\nvyhnouti několika slabším momentům, kde okamžitá\nmdloba jeho nezůstala tajemstvím ani obecenstvu,\njež na př. po rondu „o zlatém teleti\" svůj ode\ndávna obvyklý potlesk si uspořilo na lepší doby\nbudoucí. Že se vzdor tomu přece tak často a bouř-\nlivě tleskalo, jest v první řadě zásluhou sl. Sittovy,\njež co „Markétka\" poetickým výkonem svým úchvatně\npůsobila. Jaký to ohromný pokrok od oné doby,\nkdy slečna poprvé v této úloze na našem jevišti\nvystoupila ! Že správa divadla našeho nedá vy-\nbledlým zubem neúprosného času ohlodaným, ope-\nrám vlašským v hrobě pokoj, to nechť si nese na\nsvém svědomí. My zaznamenáváme čin tento bez\ndalší poznámky vzdor tomu, že již před dvěma\nroky bylo slibováno, že klidný spánek vlaštiny se\nrušit nebude. Již tehdá jí zazpíváno bylo slavné\nrequiem a přece ještě dnes z mrtvých vstávší Lucie,\nLindy, bledé dámy kameliové, chraptiví Troubadourové\na falešní Sebastianové straší1 poznovu v našem stánku\nmůz. Referujeme tedy pro dnešek , že „Lucie\"\nbyla dobře sezpívána a sehrána. Obsazení solových\npartií jest známo z dob dřívějších ; nepochopujeme\njedině, jakým to nevyzpytatelným řízením osudu\npřišla pí. Seifertova k úložce komorné slečny\n„Lucie.\" Nehodí se to nijak pro pí. Seifertovou,\ni připomínáme, že přijímáním takových úloh si\nvalně,neposlouží, jakkoli jest nám v oboru komic-\nkém vždy vítanou sílou. Což nemá zpráva pro\ntakovéto episodní úložky nikoho vhodnějšího ? Vždyť\nznáme ze sboru dámského mnohou routinovanou\nsílu a máme-li již někoho jmenovati, tož zdá se\nnám sl. Matasova nejen pro příjemný a slušně\nvycvičený hlas, nýbrž i pro zvyklost dlouholetého\npohybování se na jevišti nejspůsobilejší silou pro po-\ndobné úlohy výpomocné. X.\n* Z Počátek. (Pův. dop.) . Po dlouhém odpo-\nčinku počíná se v městě našem opětně čilejší než\nkdy jindy život hudební rozvíjeti. Bylať v poslední\ndobě u nás zařízena městská kapela, jejížto\nřízení svěřeno bylo spolehlivým a ode dávna osvěd-\nčeným rukoum zasloužilého řiditele kůru pana S.\nJoud 1 a. V oboru hudebním zkušený tento muž\npo dráhná již léta účinkuje v krajině naší nejen\nco jmenovaný funkcionář, co řiditel kůru, staraje\nse povždy o provedení nej lepších skladeb, jež lite-\nratura hudby chrámové poskytuje, nýbrž i co hor-\nlivý učitel hudby nástrojové a zpěvu. Jemu hlavně\nděkujeme, že se u nás v obou těchto oborech ne-\nustále mladé, nové síly cvičí; a tak se ovsem nyní\nbez dlouhého hledání sestaviti mohl v této době\nu nás orkestr vládnoucí slušným počtem sil výkon-\nných. Pakliže hudbymilovné měšťanstvo, v jehož\nčele největšího interesu pro hudební život v městě\nnašem zejména rodina pp. Brdlíkův vždy na\njevo dává, chvalnómu tomu podniknutí též přátel-\nskou podporou materielní vstříc vyjde, íož možno\nočekávali, že pro nastávající sézonu zimní též ze-\njména obor zpěvní přijde do čilejšího proudu.\nO dámský zpěvácký spolek a o jeho produkce\nbude zdárně postaráno, jakmile úplně se uzdraví\nobětovná protektorka i řiditelka spolku toho paní\nJosefína Brdlíková. Z této strany j3lne\no výsledku dobrem již ku předu přesvědčeni; hůře\nto však vyhlíží s mužským spolkem zpěváckým,\njejž drží celkem jednoduchý kvartet výtečných\novšem „pěvců z listu\" pohromadě. Zde nuino ener-\ngickou rukou sáhnouti k pilnému reformování na-\nhnilých těch poměrův, jež zavinilo klesání spolku\nmužského. Především jest ovšem ku novému roz-\nkvětu spolkovému nevyhnutelně zapotřebí, aby se\nnové, mladší síly pro jednotu nejen získaly, nýbrž\naby se o pravidelné jich cvičení týdenní péče\nvedla. Tedy nutno zařídili jakýsi druh zpěvní\nškoly, jež by sloužila co průprava pro zpěvácký\nspolek. Že tu zapotřebí pilného, obratného i ener-\ngického řiditele, rozumí se samo sebou.\n* Z Brna. (Pův. dop.) Dne 18. t. m. odbýván\nv městském redutním sále ve prospěch zdejší dětské\nnemocnice koncert, jenž se zaskvěl v lesku čistě umě-\nleckém hlavně působením zdejší rodačky pí. Vil.\nNormanové-Nerudové. Hudební svět dávno\njiž ocenil její virtuositu, když konala proslavené\numělecké cesty se svým bratrem Františkem Neru-\ndou, čellistou a se sestrou Amálií Nerudovou, pia-\nnistkou, až konečně hlavní město švédské Stokholm\ntrvalým svým pobytem oblažila, kde převzácného\nvyznamenání došla, stavši se král. švédskou komorní\nvirtuoskou. Po delším čase zavítala opět,ku svojím\ndo města rodného a ochotně účinkovala v zmíněném\nkoncertě. Zjev této umělkyně a její hra na housle\njest překvapující. Poznali jsme dokonalý vnitřní\nobraz umělecký: hluboký smysl pro krásu, jarou"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "344", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741024-01.1.8", "texte": "fantasii a nevyrovnanou techniku pojí tato umělkyně\nv ladnou jednotu. K tomu zvolila velice vhodně\ntři skladby různého genru, pocházející od proslulých\nvirtuosů na housle: sonátu od B. V. Rusta, adagio\nod L. Spohra a uherské tance od J. Joachima\n(a skladatele J. Brahmsa). Jímajíc vřelostí a opravdi-\nvostí, svědčící o hlubokém vniknutí v bohaté krásy\nsonáty , unášela umělkyně tklivými tony adagia,\nv něž vložila celou duši svou, i vzbuzovala pravý\nobdiv neomylnou technikou v skladbě třetí. S nej-\njemnějším citem, jak málo kdy lze slyšeti, prová-\nzela slečna Olga Nerudova na pianě ctěnou\numělkyni. Ostatní čísla programu neporušila nijak\nsoulad celku.\n\nK. V.\n\nSmĕs.\n\nMyšlénky o hudbĕ.\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudbě,\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\nc) Vokální hudba spojení hudby a básnictví.\n(Pokračování.)\nProč sahati k básním beze ceny, což se přec\nvždy musí mstíti na hudbě samé! Ovinouti hlavu\npravého básníka věncem hudby neznám nic krás-\nnějšího; avšak mrhati jím pro tvář zcela všední,\nk čemu to namáhání?\nV\nRob. Šumán n, Sebr. sp. 111.\nLidský hlas slouží co praktický základ veškeré\nhudbě a nechť se tato na vlastní své dráze vyvine\njakkoliv, nejsmělejší kombinace skladatelská aneb\nnejodvážnější přednes instrumentálního virtuosa přec\nvždy bude muset hledati zákony pro výkony své\nv zpěvu samém.\nRich. Wagner, Sebr. sp. VIII.\nRovněž jako se úzce stýkají v základech zpěvu\nslovo a tón, tak sobě podávají ruce hudba a poezie\nna stupni vyššího jeho vývinu.\nTamtéž.\nVelikost básníka lze v pravdě oceniti nejvíce\ndle toho,, co v básni své zamlčuje, ponechávaje nám,\nbychom, co nevyslovil, sami vyslovili; zde nastupuje\nhudebník, aby, co básník zamlčel, k jasnému znění\npřivedl.\n.Tamtéž. VII.\nSlovo rozvinouti se má v tónu k plnému květu.\nRob. Fra n z, ústní sdělení.\nKaždá pravá báseň chová v sobě hudební zá-\nrodek, tajnou svoji melodii. Pečeť tu rozevříti, pravý\nvýraz najiti a vtěliti jej v umělecký tvar, není\nkaždý s to a nelze se tomu naučiti, to musí býti\nvrozeno.\nTentýž.\nCokoliv postrádá umělec, jenž síly své věnuje\ncirkvi a v přísných formách, jakých vyžaduje hudba\ncírkevní, se pohybuje, na pochvale veliké masy, na-\nhražuje se jemu spůsobem jiným a steronásobným.\nKdo umí budovati chrámy, snadno pak dovede\nstavětí domy; kdo napsal oratorium, tomu v jiných\ntvarech hravě vše se zdaří.\nV\nRob. Sum a n, sebr. sp. IV.\nCo jest krásná píseň, nechci vykládati. Složití\nji, jest tak těžké a tak snadné, jako napsati krásnou\nbáseň. „Budiž jako dech,\" praví Goethe.\nTentýž 111.\nd) Hudební drama součinnost všech sesterských umění.\nGenre, o jehož zavedení se pokouším, dle mého\nzdání opět navrátí umění původní jeho důstojnost\nHudba nebude na dále vázána chladnými krásami\nkonvencionelními, na nichž skladatelé \"lpěti museli.\nGluck, v listu k Marii Ántoinetě.\nPravé povolání hudby spočívá v tom, aby\npoezii sloužilo, pokud se týče výrazu a situace\nbásně, aniž by přerušován byl děj aneb v účinku\nsvem seslaben neprospěšnými a zbytečnými okra-\nsami. Myslím, že musí býti hudba básni totéž, co\njest zcela správné, řádně založené kresbě živosť\nbarev a dobře rozdělená protiva světla a stínu,\nsloužící k oživeni osob, aniž by na jich obrysech\nčeho měnily.\nG 1 u c k,\ndedik. list k „Alcestě\" 1769.\nv\nCím více se snažíme po pravdě a dokonalosti,\ntím ostřejší a jasnější musí býti výraz. Nepatrné\njsou rozdíly, jimiž se líší Rafael od malířů tuctových\na malá změna obrysu, kteráž nijak neruší podob-\nnost karikatury, zpotvořiti může tahy krásné tváře\nženské. Více neb méně vydržená nota, zanedbání\nsesílení tempa neb hlasu, předrážka na nepravém\nmístě, trylek, nejmenší pasáže mohou pokaziti celou\nscénu v takové zpěvohře, kdežto obyčejné zpěvohře\nmohou sloužiti třeba ku okrase. Protož jest přítomnost\nskladatelova při provádění hudby podobného druhu\ntakořka rovněž tak nutná, jako slunce veškerému\ntvorstvu; neboť on jest absolutně její duší a živo-\ntem, bez něho je všude zmatek a temnota.\nTentýž, v dedikaci k zpěv. „Paride\".\n(Pokračování.)"}]}