{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-10-31-01", "volume": "bmtnabd_1874-10-31_01", "ocr_sha256": "71e290ce693f3283d3d21b9cfa5aff227a675464297b4402c9911b66dd427cdc", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/10/31_01/bmtnabd_1874-10-31_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-31-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-31_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-10-31_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "345", "page_fin": "345", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "345", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1192, "texte": "Památné dni hudební.\n\n31. října 1799 † Kr. Ditters z Ditters dorfu, skladatel -\nv Červené Lhoté 11 Jindřichova Hradce.\n„ „ 1821 nar. Rud. Jindř. Willmers, pian. a sklad. -\nv Berlíně.\n„ „ 1844 50. provoz. Web rovy zpěv. „Euryant he#\nv Drážďanech.\n„ „ 1870 f Mihaly Mosonyi, maď. sklad. v Pešti.\n1. listop. 1829 I. koncert Hektora Berlioze v Paříži.\n„ „ 1845 I. pro v. Mendelssohnovy hudby k Sofokle-\nsove tragedii: „Oedipos na Kolonu\" v Potsdamě.\n2. „ 1737 f Šimon Brixi, mag. filosofie, výb. varhaník\na otec slovutného českého skladatele církevního\nFrantiška Brixiho v Praze.\n„ „ 1739 nar. K. Ditters z Dittersdorfu, sklad.\n▼e Vídni.\n3. „ 1802 nar. Vine. Bellini, op. sklad, v Kantanii\n(v Sicilsku).\n„ „ 1805 nar. Gustav Silling, hudební spisovatel\nv Šwiegershausenu (v Hanoversku).\n„ 1829 nar. Josef Hellmesberger, housl. a ředitel\nkonservatoře vídeňské ve Vídni.\n4. „ 1841 nar. K. Tausig, pian. a sklad. —ve Varšavě.\n„ „ 1847 f Felix Mendelssohn-Bartholdy, slovut.\nskladatel v Lipsku.\n5. „ 1816 nar. Josef Draho rád, sklad. v Bohuslavicích\n(v Králohradecku).\n6. „ 1795 nar. Jiří Benda, slovut. sklad. v Kostřici.\n„ „ 1835 1. provozování zpěvohry „Libušin sňatek\"\nFrantiška Sk roupa v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-31-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-31_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-10-31_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "345", "page_fin": "345", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.2.1.1", "titre_corps": "31. října 1799 † Kr. Ditters z Ditters dorfu, skladatel", "titre_sommaire": "31. října 1799 † Kr. Ditters z Ditters dorfu, skladatel", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "345", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1192, "texte": "31. října 1799 † Kr. Ditters z Ditters dorfu, skladatel -\nv Červené Lhoté 11 Jindřichova Hradce.\n„ „ 1821 nar. Rud. Jindř. Willmers, pian. a sklad. -\nv Berlíně.\n„ „ 1844 50. provoz. Web rovy zpěv. „Euryant he#\nv Drážďanech.\n„ „ 1870 f Mihaly Mosonyi, maď. sklad. v Pešti.\n1. listop. 1829 I. koncert Hektora Berlioze v Paříži.\n„ „ 1845 I. pro v. Mendelssohnovy hudby k Sofokle-\nsove tragedii: „Oedipos na Kolonu\" v Potsdamě.\n2. „ 1737 f Šimon Brixi, mag. filosofie, výb. varhaník\na otec slovutného českého skladatele církevního\nFrantiška Brixiho v Praze.\n„ „ 1739 nar. K. Ditters z Dittersdorfu, sklad.\n▼e Vídni.\n3. „ 1802 nar. Vine. Bellini, op. sklad, v Kantanii\n(v Sicilsku).\n„ „ 1805 nar. Gustav Silling, hudební spisovatel\nv Šwiegershausenu (v Hanoversku).\n„ 1829 nar. Josef Hellmesberger, housl. a ředitel\nkonservatoře vídeňské ve Vídni.\n4. „ 1841 nar. K. Tausig, pian. a sklad. —ve Varšavě.\n„ „ 1847 f Felix Mendelssohn-Bartholdy, slovut.\nskladatel v Lipsku.\n5. „ 1816 nar. Josef Draho rád, sklad. v Bohuslavicích\n(v Králohradecku).\n6. „ 1795 nar. Jiří Benda, slovut. sklad. v Kostřici.\n„ „ 1835 1. provozování zpěvohry „Libušin sňatek\"\nFrantiška Sk roupa v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-31-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-31_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-10-31_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "345", "page_fin": "347", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.2.2", "titre_corps": "Smetanova vlastenecká zpěv. „Libuše.\"", "titre_sommaire": "Smetanova vlastenecká zpěv. „Libuše.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "345", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.1", "debut_caractere": 1194, "fin_caractere_exclue": 3506, "texte": "Smetanova vlastenecká zpěv. „Libuše.\"\nBěhem posledních dvou roků, v nichž mistr náš\nSmetana s dokončením této největší své dramatické\nskladby byl zaměstnán, častější se děly zmínky ve\nveřejných listech o směru i rázu nové této opery\nčeské. Mezi jiným výslovně bylo praveno, že jest\nskladba ta psána v naladění slavnostním a že jest\nurčena ku slavnostnímu otevření budoucího našeho\nvelkého divadla národního. Poněvadž ale otevření\ndůstojného stánku českých muz jest pošinuto ještě\nna dobu dálší budoucnosti, není tu naděje, že by se\nčetní přátelé domácí umění hudební dle přání svého\njiž v nobě nynější seznámiti mohli se stavbou skvost-\nného tohoto díla Smetanova z vlastního názoru při\nživém provedení. Proto doufáme přijíti vhod všem\npříznivcům muzy Smetanovy, pakliže podáme jaksi\nv náhradu za skutečné provedení prozatím stručný\nnástin celého díla, pokud se týče tekstovní i hudební\nstavby. Jest to sice náhrada valně nedostatečná,\nvšak přede podá čtenáři aspoň povšechný obraz\n0 tom, na jakých základech a v jakých rozměrech\njest vystavena vlastenecká ta zpěvohra.\n„Pracoval jsem o díle tomto s nejlepším svým\nsvědomím i uměním, s vynaložením všech svých sil;\n1 doufám, že zůstavil jsem v této práci své drahému\nnárodu svému důstojnou po sobě památku . . . .\"\nS těmito ze srdce pohnutého pronešenými slovy\nodevzdal Smetana svou operu v ruce naše.\nJest to v pravdě nejrozsáhlejší dílo Smetanovo,\nv němž každý takt nám hlásá o vroucím nadšení\nmistra pro předmět zvolený, o neobyčejné píli,\ns jakou vše jest promyšleno a uspořádáno a konečně\no vzácném umění, jež tu složeno jest co výkvět\nhudebního genia českého doby naší.\nSmetana získal sobě nesmrtelných zásluh o do-\nmácí umění tím, že první z českoslovanských sklada-\ntelův uvedl národní živel písně slovanské typu če-\nského v obor hudby dramatické. Novou tuto dráhu\nnastoupil, jak známo, komickou svou operu „Prodaná\nnevěsta\", však cílem jeho jediným nebyl pouze\nlehký tento genre hudební; duch jeho spěl ku cílům\nvyšším, k oboru vážného národního dramatu hu-\ndebního. Ideálem všech jeho uměleckých snah bylo\node dávna vytvoření dramatu hudebního v duchu\nčeském na základě moderních principií uměleckých.\nMyšlence této vznešené zasvětil celý svůj život.\nSkvělá řada prací jeho dramatických svědčí o tom\nco nejvýmluvněji. Z těchto již opera „Dalibor\" jasně"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "346", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3085, "texte": "st zřetelně nás poučuje o tom, jakými cestami se\nduch Smetanův bral ku dosažení cíle svého i ku\nvytvoření vzoru pro vážné hudební drama české.\nZde stál však Smetana jaksi na poloviční cestě,\nna rozhraní mezi dobou starší, čistě formální a no-\nvější, která hudební formu podřiďuje výrazu a účinku\ndramatickému; čímž se stalo, že vážná opera jeho\n„Dalibor\" byla jaksi nerozhodnou smíšeninou stylu\nstarší opery se stylem moderního dramatu hudebního.\nDalší krok ku předu musel tedy býti učiněn ku do-\nsažení jednotného slohu. Nad formami staré opery\njest učiněn kříž, moderní principie dramatu hudebního\njsou co nejvyšší zákon tvoření hudebně dramatického\npřijaty a duchu národní hudby české i duchu jazyka\nčeského přispůsobeny. Touto ryze národní snahou\nve smyslu pokroku byl veden Smetana při kompono-\nvání poslední své vážné zpěvohry vlastenecké, jež\nzove se: „Libuše.\" Pokud se mu šlechetná snaha\njeho zdařila, pozná z části laskavý čtenář z dalšího\nprůběhu této naší stati.\nJiž nyní však připomínáme, že poslední o té\nvěci rozhodnutí může býti platně učiněno přede jen\naž po provedení díla toho na jevišti. Jest sice možno\nsi uěiniti dosti živou představu o účinku díla z pouhé\npartitury; však zde se jedná o velmi důložitou a\nv každém ohledu choulostivou záležitost: o vzor\nnárodního hudebního dramatu českého; a proto může\nzde býti konečný úsudek s dobrým svědomím podán\naž tehdá, když jsme byli seznali a zkusili účinek\nnového směru toho ze živého provedení, ze skuteč-\nnosti. Jinak vyhlíží věc na papíře a jinak ve sku-\ntečnosti. Nechceme kritický rozbor, nechceme kritiku\nv běžném smyslu slova toho psáti, toť by bylo před-\nčasné poněkud počínání; však pokusiti se chceme\no rozvinutí obrazu, jejž básník libreta i skladatel\nzpěvohry v díle společném vykouzlili. O tom, co\njest učiněno, podáváme nyní zprávu přehlednou\npřátelům uměni českoslovanského, o tom, jak jest\nvše učiněno, promluví budoucnost a těšíme se,\nže ne příliš daleká !\nPředevším nutno, abychom si prohlédli libreto,\njež jest plodem osvědčené v oboru tom síly básnické,\nJ. Wenzig a. Děj jest čerpán z původního pramene\nbáje české a rozpadá se celkem ve tři hlavní obrazy,\nz nichž první můžeme nazvati Libušin soud,\ndruhý pak Libušin sňatek a třetí konečně Libu-\nšino proroctví. Rekyní a středem celého děje\njest tu pramáti státu českého a proto zvoleno vším\nprávem pojmenování celku krátce jmenem „Libuše.\"\nZpěvohra má tři jednání; v první z nich spadá\n„Libušin soud,\" v druhé a v první polovici třetího\n„Libušin sňatek,\" závěrek pak třetího jednání tvoří\n„Libušino proroctví.\" Přechody z jednoho obrazu\nv druhý jsou zdařile motivované a přirozené. Vedle\nhlavního děje, jehož střediskem jest „Libuše\" vyvi-\nnuje se tu současně ještě druhý děj poboční, jenž\ndůležitým jest tu činitelem tím, že přivádí děj hlavní\nv čilejší pohyb. Jádro vedlejšího děje toho tvoří\nmilostný poměr „Krasavy\", družky kněžniny, k od-\nbojnému „Chrudoši\" i něžnému „Šťáhlavu\" , bratru\njeho. „Krasava\" zahořela láskou k „Chrudoši\" při\npoznání, že i on k ní bez citu není; však, jakkoli\nse snažila odlouditi mu tajemství jeho a přinutiti jej"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "347", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1711, "texte": "k vyznání lásky, nezdařil se ji nikdy úmysl ten,\njelikož hrdý ten vladyka vždy pyšně se vyhýbal\nmilostným těm nástrahám. To rozhněvalo marnivé\nsrdce ženské a hnalo je ku pomstě. A tak se stalo,\nže když „Chrudoš\" citem konečně přemožen v mi-\nlostné chvíli „Krasavě\" lásku vyznal, tato jej zdán-\nlivě chladným okem odbyla předstírajíc, že zadána\njest láska její již bratru jeho „Sťáhlavu.\" Z motivu\ntoho rozvinul básník krutou nenávisť „Chrudoše\"\nk „Sťáhlavu\" v lásce šťastnějšímu, odtud i vyvedl\npramen onoho pro „Libušu\" a pro další rozvinutí\nděje osudného sporu mezi oběma rozvaděnými bratry\no dědictví otcovské, kde „Libuša\" pohaněna jsouc\npři soudu divokým „Chrudošem\" odhodlá se ku\nkroku rozhodnému tím, že zvolí „Přemysla\" za manžela\nsvého a tak i za vládce knížectví českého. Rozpor\něbou bratrů hrozí však ostatní vladyky i samého\nbudoucího knížete strhnouti u válečný vír. Neštěstí\ntomu však předejde „Krasava\" tím, že vyzná se\n„Chrudoši\" z provinění svého a klesá na ňádra jeho\nv usmíření. Tím spor obou bratrů se vyrovná, láskou\nzkrocený „Chrudoš\" odprosí uraženou kněžnu a celý\nnárod jásá při všeobecném tom smíření vášní roz-\nbouřených stran. „Slabosti ženská, marné snění, o\nlsti a nerozume žen, jak často ještě k zahubení půl\nsvěta hodíš ve plamen!\" Lutoborův tento povzdech\njest nejlepší illustraeí hlavní myšlénky pobočního\ntoho děje dramutu, jenž proud děje hlavního ku\npředu pošinuje. Celek jest velmi průhledně staven\na k hudebnímu spracování příznivě se má. Podrob-\nnější vývin jednotlivých scén jasněji vynikne při\ndálším pojednání našem o celkové hudební stavbě,\njež v pravdě s plastickou určitostí hudebně drama-\ntického výrazu vyrůstá ze slova poetického před\nzrakem naším.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-31-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-31_01#c004", "volume": "bmtnabd_1874-10-31_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "346", "page_fin": "348", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.2.3", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "346", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.2", "debut_caractere": 3087, "fin_caractere_exclue": 5400, "texte": "FEUILLETON.\n\nHudební sluch.\nLadění nástrojů je na rozličných místech rozličné;\nnejznámější rozdíly tvoří ladění vídenské a francouz-\nské, však na tom není dosti, kdybychom chtěli, mohli\nbychom ještě rozeznávati ladění petrohradské, ladění\nberlínské atd. atd. Y jižní Itálii ladí se nástroje dle\nfrancouzského, v severní dle víděnského ladění, u nás\nv Čechách zavádí se ladění francouzské.\nJest však tato různost' ladění nahodilou či má\nnějakého hlubšího základu? Již v slově ladění hlavně\ns předložkou „na\": naladění (německé: stimmung) leží\ntajuplný dvojsmysl. Reě má jeden a týž význam\npro základ, na němž se staví jednak akordy hudební,\njednak akordy života duševního. Napadne tu mimo-\nvolně následující věta: čím napnutější jest nálada\nduševní, tím vyšší ladění hudební a naopak. Doká-\nzati pravost výroku toho nebylo by snadné, kdyby\nhistorie umění nepodávala dostatečných k tomu do-\nkladů.\nPorovnejme ladění nástrojů v rozličných dobách\na najdeme, že čím výše člověčenstvo duševně vstou-\npalo, čím prudčími se stávaly vášně jeho, čím větší\nruch nastal v životě veřejném i soukromém, tím\nzákladní ton se stával vyšším. Roku 1709 vypočítal\nEuler počet záchvějů velkého C a nalezl jich 118\nza sekundu, r. 1776 vypočítal jich Marpurg 125,\nChladný r. 1862 128, a po dvaceti letech 136 až\n138. A jak se jeví stupňování toto v dějinách hudby?\nZa nízkého ladění máme dobu klasiků, za vyššího\ndobu romantiků, klasická doba jest doba klidné roz-\nvahy až i úzkoprsosti, doba romantiků jest doba\nrozbouřené vášně.\nZdánlivě to překvapuje, že v předešlém století\nzákladní ton cirkevní hudby k základnímu tonu hudby\nkomorní právě v opačném poměru stál nežli nyní,\ntotiž byl vyšší, však pravím, že to jenom zdánlivě\npřekvapuje, neboť staří mistři kladli líčení vášně\nv hudbu církevní, Bach ku př. je ve svých církevních\nskladbách mnohem dramatičtějším a výraznějším,\nnežli tehdejší vlašští skladatelé cper; teprv Gluck\na Mozart přenesli vášeň na jeviště a hudba církevní\nstala se méně vášnivou, a takto vyvinul se pozne-\nnáhla právě opáčný poměr obou základních tonů.\nI objem hudebních nástrojů během jednoho století\nznamenitě se rozšířil. Vysoké polohy nynějších houslí\nbyly by se zdály virtuosovi předešlého století téměř\nnepřekonatelnými, vždyť byl Beethoven první, který\nv hudbě orkestrální užil na houslích vysokého c."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "347", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.3", "debut_caractere": 2711, "fin_caractere_exclue": 5384, "texte": "Flétna z 17. století byla o celou kvartu nižší\nnežli flétna v 18. století, a od té doby vstoupili jsme\nopět o celou tercii, a poněvadž nám vše toto ještě ne-\ndostačovalo, vymyslili jsme si piccolu, která zní o celou\noktávu výše. Zvuky nízké byly našim praotcům\nzvyky nejpříjemnějšími, tudíž i zvuky lásky, hlubokou\nflétnu nazývali flauto ďamore, hlubokou (altovou)\nhoboji oboe ďamore, hlubokou violu viola ďamore.\nChceme-li nyní lásku vyznávati, musíme se do značné\nvýše pachtiti.\nSkladatelé písní z první polovice předešlého století\npsaly písně, které vyznačiti měly dramatický pathos,\nv poloze střední. Naše ucho slyší jenom v nejvyššíeh\nzvucích rozbouřenou vášeň, z toho též lze vysvětliti,\nproč nynější skladatelově operní velmi zřídka užívají\nhlasu altového, kdežto dřívější jemu přidělovali nej-\nvětší partie. i\nVe starých skladbách klavírních pozorovati mů-\nžeme náramnou jednoduchost, obmezení na několik\nmálo tonů, kdežto nyní máme rádi takové skladby,\nkde se hraje jak se praví se „všemi desíti.\" Starší\nsymfonie až do časů Beethovenových zakládají se\nhlavně jen na smycčovém kvartetu, nástroje foukací\nmají se k nástrojům smyčcovým, jako věc hlavní k věci\nvedlejší, a proto zdají se nám nyní býti více méně\ncopařskýrni, jindy nic méně než to. Změnily se snad\nsymfonie neb jich provedení? Nikoliv, naše ucho se\nzměnilo. Totéž tutti, které jindy znělo velkolepě,\nvznešeně, nadšeně, nyní na nejvýše zní silně.\nNám objem nástrojů nedostačil, chtěli jsme míti\nnástroje dokonalejší, a proto hotovitelé rozšiřovali a\nzdokonalovali je dle možnosti, a skladatelově vyhověli\nihned potřebě cítěné, upotřebivše v tom oboru vyná-\nlezů nových.*) I hudba koncertní byla jiná v dří-\nvějších dobách, byla taková, jací byli lidé, taková\njaká uchu tehdejšímu lahodila, byla tudíž triviální\nprávě jako triviální massa, která ji poslouchala,\nsloužila k obveselení rozumu a vtipu, byla „galantní.\"\nJako nyní se píšou nauky o hudbě pro lid, tak se\ntehdy psávaly knihy: „Jakým spůsobem galanthomme\núplný pojem a vkus (goiit)hudební nabýti může.\"\n\n*) Duchaplný Riehl, jehožto myšlénky zde volným způsobem\npodáváme, je v tomto místě náhledu opačného, což se\nani nesrovnává se základní myšlénkou v pojednání jelio\nvyslovenou. Pravit doslovně takto: „Nyní jest umění\nhudební násilně téměř ovládáno továrníky klavírů a ná-\nstrojů dechových. Pakli se klaviatura o několik tonů\nrozšíří, domnívají se skladatelově; žeby zůstaly „za svým\nčasem\" kdyby v nejbližších skladbách těchto nových\nvysokých pisklavých zvuků neužili, a když sbor foukací\nobohacen jest novými klapkami co ventily, musí rychle\npartitury růsti dle rozměrů klapek a ventilů. A dokládá:\nCož nestydí se umění, sloužiti řemeslu?*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.4", "debut_caractere": 2587, "fin_caractere_exclue": 5034, "texte": "Slova „galantností\" při hudbě se skutečně uží-\nvalo a znamenalo: rozličné přívěsky, které původní\nmelodii dle tehdejších názorů okrašlovaly. *) By hudba\n„obveselovala rozum a vtip\", musela pozůstávati\nz krátkých kusů, musela obsahovat] těsnou stavbu\nperiod, malé takty a časté opakování téže myšlénky,\nby posluchač hezky počítati mohl, kolikrát totéž thema\nse změnou a bez změny se opakuje. Nyní je nám\ntaková hudba uspávači, nesnesitelnou, my chceme\njiným uchem hudbu pošlo uchati. Když Beethoven ve\nsvých symfoniích užil širší stavby period, nazval jej\nstarý Schickt jinak výtečný theoretik a skladatel\ncírkevní jistým hudebním zvířátkem a měl ze\nsvého stanoviska úplnou pravdu. Narodil se blíže\nŽitavy (Zittau) r. 1753, a zemřel r. 1823, byl tudiž\nkdyž Beethoven vystoupil se svými znamenitějšími\nskladbami, již hezky stár, a poslouchal tudiž hudbu\njeho uchem doby minulé, kdežto Beethoven psal pro\nuši doby přítomné, ba více, duch jeho nesl se směle\ndo budoucnosti. Schichtovi se musely zdáti skladby;\nBeethovenovy nesmírně rozháranými, nadutými, plny?\nstylistických i grammatických chyb. Současníci Beetho-\nvenovi nazývaly největší dílo Beethovenovo, jeho\n„devátou\", výtvorem ducha zničeného, chorého, a my\n„vstupujeme s horlivostí\nkrásná do tvé svatyně!\"\nZ řečeného dá se též vysvětliti, proč nyní mnozí\nkřtí nejjasnější hvězdy na obzoru hudebním Wagnera\na Liszta podobnými jmény, jako Schicht Beethovena,\ni oni zapoměli své uši u některého hudebního skladatele,\ndoby minulé, a jsou oproti nynějším veličinám,\nhudebním bez uší.\n(Dokončení.)\n\n*) By čtenář lepší pojem o stavu tehdejší hudby měl, uvádím\nzde doslovně slova současného hudebního spisovatele\nMatthesona (nar. 1681 v Hamburku, tamtéž co kapelník\nv dómu r. 1764): „Sonst forderte man zu einer Compo-\nsition nur zwei Stiicke, námlicb Melodiam etHarmoniam.\nMan wiirde aber bei itzigen Zeiten sehr schlecht bestehen,\nwofern man nicht das dritte Stíick, námlicb die Galanterie\nhiezufiigte, weicbe sich dennocb auf keine Weise erlernen\nnocb in Regeln verfassen lásst, sondern blos durch einen\nguten Goút und gesundes Judicium acquiriret wird.\nWollte man eine Comparaison haben, so wáre der Leser\neťwan nicht galant genug, zu begreiífen, was die Galan-\nterie in der Musique bedeute, so kónnte ein Kleid dazu\nnicht undienlich sein, ala an welchem das Tuch die so\nnóthige Harmonie, die die geziemende Melodie,\nund dann etwan die Borderie oder Broderie die Galan-\nterien vorstellen mbchte.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-31-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-31_01#c005", "volume": "bmtnabd_1874-10-31_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "346", "page_fin": "348", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.2.3.1", "titre_corps": "Hudební sluch.", "titre_sommaire": "Hudební sluch.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "346", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.2", "debut_caractere": 3100, "fin_caractere_exclue": 5400, "texte": "Hudební sluch.\nLadění nástrojů je na rozličných místech rozličné;\nnejznámější rozdíly tvoří ladění vídenské a francouz-\nské, však na tom není dosti, kdybychom chtěli, mohli\nbychom ještě rozeznávati ladění petrohradské, ladění\nberlínské atd. atd. Y jižní Itálii ladí se nástroje dle\nfrancouzského, v severní dle víděnského ladění, u nás\nv Čechách zavádí se ladění francouzské.\nJest však tato různost' ladění nahodilou či má\nnějakého hlubšího základu? Již v slově ladění hlavně\ns předložkou „na\": naladění (německé: stimmung) leží\ntajuplný dvojsmysl. Reě má jeden a týž význam\npro základ, na němž se staví jednak akordy hudební,\njednak akordy života duševního. Napadne tu mimo-\nvolně následující věta: čím napnutější jest nálada\nduševní, tím vyšší ladění hudební a naopak. Doká-\nzati pravost výroku toho nebylo by snadné, kdyby\nhistorie umění nepodávala dostatečných k tomu do-\nkladů.\nPorovnejme ladění nástrojů v rozličných dobách\na najdeme, že čím výše člověčenstvo duševně vstou-\npalo, čím prudčími se stávaly vášně jeho, čím větší\nruch nastal v životě veřejném i soukromém, tím\nzákladní ton se stával vyšším. Roku 1709 vypočítal\nEuler počet záchvějů velkého C a nalezl jich 118\nza sekundu, r. 1776 vypočítal jich Marpurg 125,\nChladný r. 1862 128, a po dvaceti letech 136 až\n138. A jak se jeví stupňování toto v dějinách hudby?\nZa nízkého ladění máme dobu klasiků, za vyššího\ndobu romantiků, klasická doba jest doba klidné roz-\nvahy až i úzkoprsosti, doba romantiků jest doba\nrozbouřené vášně.\nZdánlivě to překvapuje, že v předešlém století\nzákladní ton cirkevní hudby k základnímu tonu hudby\nkomorní právě v opačném poměru stál nežli nyní,\ntotiž byl vyšší, však pravím, že to jenom zdánlivě\npřekvapuje, neboť staří mistři kladli líčení vášně\nv hudbu církevní, Bach ku př. je ve svých církevních\nskladbách mnohem dramatičtějším a výraznějším,\nnežli tehdejší vlašští skladatelé cper; teprv Gluck\na Mozart přenesli vášeň na jeviště a hudba církevní\nstala se méně vášnivou, a takto vyvinul se pozne-\nnáhla právě opáčný poměr obou základních tonů.\nI objem hudebních nástrojů během jednoho století\nznamenitě se rozšířil. Vysoké polohy nynějších houslí\nbyly by se zdály virtuosovi předešlého století téměř\nnepřekonatelnými, vždyť byl Beethoven první, který\nv hudbě orkestrální užil na houslích vysokého c."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "347", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.3", "debut_caractere": 2711, "fin_caractere_exclue": 5384, "texte": "Flétna z 17. století byla o celou kvartu nižší\nnežli flétna v 18. století, a od té doby vstoupili jsme\nopět o celou tercii, a poněvadž nám vše toto ještě ne-\ndostačovalo, vymyslili jsme si piccolu, která zní o celou\noktávu výše. Zvuky nízké byly našim praotcům\nzvyky nejpříjemnějšími, tudíž i zvuky lásky, hlubokou\nflétnu nazývali flauto ďamore, hlubokou (altovou)\nhoboji oboe ďamore, hlubokou violu viola ďamore.\nChceme-li nyní lásku vyznávati, musíme se do značné\nvýše pachtiti.\nSkladatelé písní z první polovice předešlého století\npsaly písně, které vyznačiti měly dramatický pathos,\nv poloze střední. Naše ucho slyší jenom v nejvyššíeh\nzvucích rozbouřenou vášeň, z toho též lze vysvětliti,\nproč nynější skladatelově operní velmi zřídka užívají\nhlasu altového, kdežto dřívější jemu přidělovali nej-\nvětší partie. i\nVe starých skladbách klavírních pozorovati mů-\nžeme náramnou jednoduchost, obmezení na několik\nmálo tonů, kdežto nyní máme rádi takové skladby,\nkde se hraje jak se praví se „všemi desíti.\" Starší\nsymfonie až do časů Beethovenových zakládají se\nhlavně jen na smycčovém kvartetu, nástroje foukací\nmají se k nástrojům smyčcovým, jako věc hlavní k věci\nvedlejší, a proto zdají se nám nyní býti více méně\ncopařskýrni, jindy nic méně než to. Změnily se snad\nsymfonie neb jich provedení? Nikoliv, naše ucho se\nzměnilo. Totéž tutti, které jindy znělo velkolepě,\nvznešeně, nadšeně, nyní na nejvýše zní silně.\nNám objem nástrojů nedostačil, chtěli jsme míti\nnástroje dokonalejší, a proto hotovitelé rozšiřovali a\nzdokonalovali je dle možnosti, a skladatelově vyhověli\nihned potřebě cítěné, upotřebivše v tom oboru vyná-\nlezů nových.*) I hudba koncertní byla jiná v dří-\nvějších dobách, byla taková, jací byli lidé, taková\njaká uchu tehdejšímu lahodila, byla tudíž triviální\nprávě jako triviální massa, která ji poslouchala,\nsloužila k obveselení rozumu a vtipu, byla „galantní.\"\nJako nyní se píšou nauky o hudbě pro lid, tak se\ntehdy psávaly knihy: „Jakým spůsobem galanthomme\núplný pojem a vkus (goiit)hudební nabýti může.\"\n\n*) Duchaplný Riehl, jehožto myšlénky zde volným způsobem\npodáváme, je v tomto místě náhledu opačného, což se\nani nesrovnává se základní myšlénkou v pojednání jelio\nvyslovenou. Pravit doslovně takto: „Nyní jest umění\nhudební násilně téměř ovládáno továrníky klavírů a ná-\nstrojů dechových. Pakli se klaviatura o několik tonů\nrozšíří, domnívají se skladatelově; žeby zůstaly „za svým\nčasem\" kdyby v nejbližších skladbách těchto nových\nvysokých pisklavých zvuků neužili, a když sbor foukací\nobohacen jest novými klapkami co ventily, musí rychle\npartitury růsti dle rozměrů klapek a ventilů. A dokládá:\nCož nestydí se umění, sloužiti řemeslu?*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.4", "debut_caractere": 2587, "fin_caractere_exclue": 5034, "texte": "Slova „galantností\" při hudbě se skutečně uží-\nvalo a znamenalo: rozličné přívěsky, které původní\nmelodii dle tehdejších názorů okrašlovaly. *) By hudba\n„obveselovala rozum a vtip\", musela pozůstávati\nz krátkých kusů, musela obsahovat] těsnou stavbu\nperiod, malé takty a časté opakování téže myšlénky,\nby posluchač hezky počítati mohl, kolikrát totéž thema\nse změnou a bez změny se opakuje. Nyní je nám\ntaková hudba uspávači, nesnesitelnou, my chceme\njiným uchem hudbu pošlo uchati. Když Beethoven ve\nsvých symfoniích užil širší stavby period, nazval jej\nstarý Schickt jinak výtečný theoretik a skladatel\ncírkevní jistým hudebním zvířátkem a měl ze\nsvého stanoviska úplnou pravdu. Narodil se blíže\nŽitavy (Zittau) r. 1753, a zemřel r. 1823, byl tudiž\nkdyž Beethoven vystoupil se svými znamenitějšími\nskladbami, již hezky stár, a poslouchal tudiž hudbu\njeho uchem doby minulé, kdežto Beethoven psal pro\nuši doby přítomné, ba více, duch jeho nesl se směle\ndo budoucnosti. Schichtovi se musely zdáti skladby;\nBeethovenovy nesmírně rozháranými, nadutými, plny?\nstylistických i grammatických chyb. Současníci Beetho-\nvenovi nazývaly největší dílo Beethovenovo, jeho\n„devátou\", výtvorem ducha zničeného, chorého, a my\n„vstupujeme s horlivostí\nkrásná do tvé svatyně!\"\nZ řečeného dá se též vysvětliti, proč nyní mnozí\nkřtí nejjasnější hvězdy na obzoru hudebním Wagnera\na Liszta podobnými jmény, jako Schicht Beethovena,\ni oni zapoměli své uši u některého hudebního skladatele,\ndoby minulé, a jsou oproti nynějším veličinám,\nhudebním bez uší.\n(Dokončení.)\n\n*) By čtenář lepší pojem o stavu tehdejší hudby měl, uvádím\nzde doslovně slova současného hudebního spisovatele\nMatthesona (nar. 1681 v Hamburku, tamtéž co kapelník\nv dómu r. 1764): „Sonst forderte man zu einer Compo-\nsition nur zwei Stiicke, námlicb Melodiam etHarmoniam.\nMan wiirde aber bei itzigen Zeiten sehr schlecht bestehen,\nwofern man nicht das dritte Stíick, námlicb die Galanterie\nhiezufiigte, weicbe sich dennocb auf keine Weise erlernen\nnocb in Regeln verfassen lásst, sondern blos durch einen\nguten Goút und gesundes Judicium acquiriret wird.\nWollte man eine Comparaison haben, so wáre der Leser\neťwan nicht galant genug, zu begreiífen, was die Galan-\nterie in der Musique bedeute, so kónnte ein Kleid dazu\nnicht undienlich sein, ala an welchem das Tuch die so\nnóthige Harmonie, die die geziemende Melodie,\nund dann etwan die Borderie oder Broderie die Galan-\nterien vorstellen mbchte.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-31-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-31_01#c006", "volume": "bmtnabd_1874-10-31_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "347", "page_fin": "348", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "347", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.3", "debut_caractere": 1713, "fin_caractere_exclue": 2709, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** U dvorní opery Vídenské vstoupí v platnost\ndnem 1. listopadu nová některá nařízení, od nichž\nani umělci pohostinsky vystupující vyloučeni nejsou.\nUvádíme zejména nařízení, jímž zpěvákům přísně\nse zapovídá některé číslo opakovati, při otevřené\nscéně za pochvalu obecenstvu se děkovati, věnce,\nkytice a p. zdvihati, zkrátka, opomenouti všeho,\nco celkový dojem díla uměleckého ruší. Ustanovení\nta jsou zajisté velmi prospěšná, kteráž by všude\nměla býti zavedena.\n** Nástupcem Dessoffa při dvorní opeře vídeň-\nské stane se prý krajan náš J. Nesvadba, skla-\ndatel a t. č. dvorní kapelník v Darmštatě.\n** Nové národní divadlo v Kodani bylo dne\n14. října u přítomnosti královské rodiny slavnostně\notevřeno.\n** Uherský skladatel Erkl ná-\nrodní pešfské divadlo novou operu: „Král Stepán;\"\nsoučasně i syn téhož pro týž ústav umělecký\nprvní svoji operu: „Král Šalamoun\".\n** Albín Svoboda, bývalý řiditel komické opery\nve Vídni stal se nájemníkem konkursem stíženého\ndivadla v Pešti."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 965, "texte": "*'s Divadlo Edtcinaßootha v Yorku\nbude prodáno veřejnou dražbou, ku kteréž majitel\ndonucen jest velikými ztrátami, jež za loňské krise\nfinanční utrpěl,\n** Kapelník Hanuš Richter oženil se se slečnou\nMariskou Szitanyiovou z Pešti.\n** Operní zpěvák Kindermann, miláček obe-\ncenstva Mnichovského, vystoupil onehdy v komické\nopeře ve Vídni s velikým štěstím co „Stadinger\"\nv Lortzingově zpěvohře „Zbrojíř\".\n** Vlašská opera v Petrohrade zahájila letošní\nsesonu Webrovým „Čarostřelcem\". Kapelníkem tamtéž\njest p. Goula i Pražanům známý kapelník u bý-\nvalé společnosti Polliniho.\n** Nové operní divadlo v Paříži otevřeno bude\ntřemi operami čistě francouzskými. Jsou to Tho-\nmasův „Hamlet\", Halévyho „Židovka\" a Gou-\nnodův „Faust\".\n** Policejní řiditelstvo v Berlíně podalo ma-\ngistrátu tamějšímu návrh, aby zakázáno bylo, by\ndivadelní představení do 11. hodin se neprotahovalo,\nleč by bylo ředitelsto divadla specielně o to za-\nkročilo. O té svobodomyslnosti německé (!)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-31-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-31_01#c007", "volume": "bmtnabd_1874-10-31_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "347", "page_fin": "348", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.2.4.1", "titre_corps": "** U dvorní opery Vídenské vstoupí v platnost", "titre_sommaire": "** U dvorní opery Vídenské vstoupí v platnost", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "347", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.3", "debut_caractere": 1735, "fin_caractere_exclue": 2709, "texte": "** U dvorní opery Vídenské vstoupí v platnost\ndnem 1. listopadu nová některá nařízení, od nichž\nani umělci pohostinsky vystupující vyloučeni nejsou.\nUvádíme zejména nařízení, jímž zpěvákům přísně\nse zapovídá některé číslo opakovati, při otevřené\nscéně za pochvalu obecenstvu se děkovati, věnce,\nkytice a p. zdvihati, zkrátka, opomenouti všeho,\nco celkový dojem díla uměleckého ruší. Ustanovení\nta jsou zajisté velmi prospěšná, kteráž by všude\nměla býti zavedena.\n** Nástupcem Dessoffa při dvorní opeře vídeň-\nské stane se prý krajan náš J. Nesvadba, skla-\ndatel a t. č. dvorní kapelník v Darmštatě.\n** Nové národní divadlo v Kodani bylo dne\n14. října u přítomnosti královské rodiny slavnostně\notevřeno.\n** Uherský skladatel Erkl ná-\nrodní pešfské divadlo novou operu: „Král Stepán;\"\nsoučasně i syn téhož pro týž ústav umělecký\nprvní svoji operu: „Král Šalamoun\".\n** Albín Svoboda, bývalý řiditel komické opery\nve Vídni stal se nájemníkem konkursem stíženého\ndivadla v Pešti."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 965, "texte": "*'s Divadlo Edtcinaßootha v Yorku\nbude prodáno veřejnou dražbou, ku kteréž majitel\ndonucen jest velikými ztrátami, jež za loňské krise\nfinanční utrpěl,\n** Kapelník Hanuš Richter oženil se se slečnou\nMariskou Szitanyiovou z Pešti.\n** Operní zpěvák Kindermann, miláček obe-\ncenstva Mnichovského, vystoupil onehdy v komické\nopeře ve Vídni s velikým štěstím co „Stadinger\"\nv Lortzingově zpěvohře „Zbrojíř\".\n** Vlašská opera v Petrohrade zahájila letošní\nsesonu Webrovým „Čarostřelcem\". Kapelníkem tamtéž\njest p. Goula i Pražanům známý kapelník u bý-\nvalé společnosti Polliniho.\n** Nové operní divadlo v Paříži otevřeno bude\ntřemi operami čistě francouzskými. Jsou to Tho-\nmasův „Hamlet\", Halévyho „Židovka\" a Gou-\nnodův „Faust\".\n** Policejní řiditelstvo v Berlíně podalo ma-\ngistrátu tamějšímu návrh, aby zakázáno bylo, by\ndivadelní představení do 11. hodin se neprotahovalo,\nleč by bylo ředitelsto divadla specielně o to za-\nkročilo. O té svobodomyslnosti německé (!)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-10-31-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-10-31_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-10-31_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "348", "page_fin": "352", "image_debut": 4, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "—pp—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.4", "debut_caractere": 967, "fin_caractere_exclue": 2585, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Z divadla. V poslednější době vešlo v ne-\nchvalný zvyk mezi pány členy našeho orkestru\noperního, že vždy před představením nápadnou\nměrou hlučně ku všeobecnému pohoršení přítomného\nobecenstva své nástroje ladí. Myslíme, že není tak\ndlouhého času zapotřebí ku naladění nástroje, ze-\njména pak doufáme, že není divadlo na čtvrt ho-\ndiny před představením místem vhodným ku cvi-\nčení a studování míst obtížnějších z partu jednotlivců,,\nkteří v zmatené směsici jeden přes druhého zbrklými\npasážemi uši obecenstva trýzní. K odstranění ne-\nšváru toho podáváme následující alternativu: Pakliže\nby páni hudci zakořeněný již zlozvyk hřmotného\na nekonečného ladění, jež bezohlednou jest urážkou\nobecenstvu, odložiti nemohli, nechť obešlou se ku\nnaladění „obvyklému\" ještě před otevřením\ndivadla. Jestli ale nevhodným se jim býti\nzdá opatření takové, pak se musí pp. hudebníci\nv pozdější době u přítomnosti obecen-\nstva aspoň poněkud mírni ti při ladění\nnástrojů svých. Slušnost a povinná úcta k obe-\ncenstvu to vyžadují!\n* „Umělecká Beseda\" uspořádá dne 8. listo-\npadu 1874 hudební akademii v sále ostrova\nŽofínského ve prospěch pohořelých v Hlin-\nsku. Program, čítající z většiny domácí novinky,\nsdělujeme tuto podrobný: 1. Kvinteto pro klavír a\nsmyčcové kvarteto slož. J. Hartl, předn. pp. Markus,\nJiránek, Klička, Šrámek, a skladatel. 2. Solová.\npíseň, předn. slě. Cachova. 3. Fantasie na píseň\nnárodní slož. J. Jiránek, předn. skladatel. 4. Dvoj-\nzpěv a) „Na louce\", h) Kvetlo v poli jetelíčko\"\nslož. J. Holý, předn. slečny Danešova a Cachova.\n5. Dityramba od Šillera pro smíš. sbor se solovým"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "349", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5026, "texte": "kvartetem s prův. klavíru op. 90. slož V. Tomášek.\n6. Deklamace, předn. pí. Sklenářová-Malá. 7. „Zia\nsoumraku\", mužské kvarteto, slož. K. Knittl. 8. So-\niová píseň, předn. slč. Danešova. 9. Noční píseň\ncikánů, smíšený sbor s prův. klavíru op. 112.,\nslož. V. Tomášek. Řízení ensemblových čísel la-\nskavě převzal řiditel p. Fr. Kaván. Ve sborových\nzpěvech účinkují dámy a páni školy Pivodovy, ně-\nkteré dámy ochotnice a členové zpěváckého spolku\n„Hlaholu\".\n* Hudební odbor „ Umělecké Besedy* zahajuje\nv pondělí dne 2. listopadu b. r. řadu hudebních\nsvých večerů, jež věnovány budou hlavně pozoru-\nhodným novinkám domácím. Tenkráte z programu\nuvádíme zejména: Antonína Dvořáka sonátu\npro housle aklavír do a-mol, serenadu od J.\nBrahmse op. 16., Zdeňka Fibicha bal ladu\npro čello a klavír a téhož skladatele nové kvarteto\npro klavír, housle, violu a čello..\n* Výtečný a velezasloužilý skladatel a sbor-\nmistr vídeňského zpěváckého spolku slovanského,\np. ArnoštForchtgott Tovačovský, jenž ještě\npři poslední slavnosti Přerovské s zřídkou oběta-\nvostí řídil produkci pěveckou, uvržen jest již po\ndva měsíce těžkou chorobou na lůžko, což zajisté\nve všech vrstvách národa českoslovanského s bolesti\npocítěno bude. Kéž se zase vbrzku může oddati\nUměně české, jížto dosud s příkladnou horlivostí\na celým zanícením šlechetné duše své povždy byl\nse věnoval!\nPrvní produkce Florentinského kvarteta odbývá\nse již v neděli dne 1. listopadu b. r. Program jest\nnásledující: 1. Kvarteto op. 74. č. 1. c-dur od\nHaydna. 2. Andante, Menuet a Rondo pro housle\na klavír od Mozarta. 3. Chromatická sonata\nv jedné větě pro klavír a housle od Jo ach. RafFa.\n4. Kvarteto op. 51. č. 1. c-mol od F. Brahmse.\nKlavírní part hraje sl. Jenny Beckerova.\n* Letošní sezona operní našeho divadla bude\ntak bohata co do novinek, že sotva s ní konkuro-\nvati bude moci nějaké jiné divadlo. Právě se také\ndovídáme, že p. Karel Čech hodlá sobě k příjmu\nsvému zvoliti Bendlovu komickou zpěvohru „Pan\nFranc ze zámku\".\n* Zkoušky ku Dvořákově nové zpěvohře\n„Král a uhlíř\" konají se velmi pilné as velikou\nchutí, neboť veškeří v ní zaměstnaní zpěváci zalí-\nbili si ji velice a prorokují jí stejné úspěchy jako\n„Prodané nevěstě\".\nČeská zpěvohra 22. října: „Don Juan\" od\nMozarta 24. října: „Prodaná nevěsta\" od\nB. Smetany 26. října: „Pytláci\" od Offen-\nbacha— 28. října: „Zakletý princ\" od V. Hří-\nmal ého. Při nedávném představení mistrovského\ndíla Mozartova bezděky na mysl mi přišel kaustický\nVoltaireův vtip, jimž spravedlivý se vynáší soud\nnad většinou libret doby tehdejší: „co jest příliš\nhloupé než aby se vyřknouti mohlo, to dá se zpí-\nvati!\" Nevím, zdali ostatní překlady starších, zejména\nklasických oper jsou záživnější psány češtinou; však\njakým nesmyslem skví se především český překlad\n„Don Juana\", jest téměř k neuvěření. Čeština, jakou\ntu při provedení opery té z jeviště posloucháti\nmusíme, jest příliš špatnou pro loutkové jeviště,\nnechci říci Matěje Kopeckého, v jehož komediích\nvane mnohdy duch přímo geniální oděn v správné\nslovo české, ale pro jeviště kteréhokoli kočujícího\nmarionetáře chcete. Že nepřeháním, uzná každý,\npodám-li zde několik ukázek třeba jen z počátku\nopery. V druhé scéně uchopila „Donna Anna\"\npevnou rukou pláštík jí neznámého svůdce a podvod-\nníka pannen „Dona Juana\" a v tragickém pathosu\nse dušuje:\n„Jako zlá saň zoufající\nza tebou já potěkám ;u\nnačež jí tento odsekne:\n„jako saň se sápající\njá si dráhu prosekám.\"\nNota bene: jsou tu sami dva a „Don Juan\" se\nchce prosekávat! „Anna\" dále praví že jejímu\n„milostivému otci líce zbledly smrtelnou\npotaženy barvou\", načež rytíř smutné postavy\n„Don Ottavio„ ve strachu o jemné nervy své\ni nevěstiny hlasem bolestí rozervaným sluhům kolem\nstojícím nařizuje aby donesli mrtvolu Comthurovu\nslovy: „odstraňte tento pohled hrůzy!\" Elvíra naříká\nv další scéně, že ji Don Juan nechal „sedět co\nkořist všem slzám\". V druhém jednání rozmlouvá\n„Leporello\" s urozeným pánem svým následovně:\nD, J. „Mám toho dosti,\nhlouponi var.\nLep, ne, ne milosti\nza žádný dar:\nD, J, co s těmi plesky ?\nLep, mějte se hezky.\"\nNejkrásněji však zvoní český verš v trojzpěvu\nve scéně při zastaveníčku pod okny „Donny\nElviry \":\nElvíra: „Nadarmo duch se pící\ni ať mě co chce klíěí,\nD, J, nic se mi dýl nepřicí\nať se mi co chce týčí;\nLepor, že ona se nezpíčí\ntě prorada poklici,\na dodává ještě k tomu:\nkterou ti on ková\npro král!\nvždyť já to prál!\"\nPodobných obratův a zvláště nestydatě pikantních\n„vtipů\" se celé množství v českém tekstu jen jen\nhemží. Že něco takového obecenstvo naše snese,\ntomu se nedivíme, máť ono jak známo dobrý\nžaludek; však že možno člověkn umělci ze rtů\nvypraviti podobný gallimathias, to nás zaráží;\npomníme-li ale, že umělec ten jest pěvcem, vzpome-\nneme-lí dále na zmíněný výrok Voltaireův, tu\nomluvíme též obecenstvo, jež oslepeno jsouc krásným\nzevnějškem hudebním nepátrá po jádru, po slovu,\no jehož zřetelnou deklamaci se ostatně na našem\njevišti málo kdo stará. Tím větší za to nevolí však\nmusí naplniti úkaz ten každého, jenž srovnává\ntitanský výraz hudby velkého mistra s bídným tím"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "350", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5802, "texte": "podloženým tekstem českým. Jak ohromný dojem\nčiniti by musela hudba ta, kdyby podporována byla\nčeským slovem díla toho důstojným a upra-\nveným dle původního libreta da Ponteova!\nOvšem musíme zřetel bráti na dobu i poměry oné\ndoby, kde S. K. Macháček v roucho české libreto\nda Ponteovo obláčel; že ale nikdo od té doby se\nnepokusil o nový, nejen díla toho mistrovského,\nnýbrž i české řeči důstojný překlad, ač potřeba\ntoho již dávno jest pociťována, neslouží nám zajisté\nnijak ku pochvale. Namítne snad někdo, že haněti\na odsuzovati jest věcí snadnější, než práci zmí-\nněnou lépe vykonati. Oblíbená tato námitka, kteréž\npoužívají autorové co štítu proti útokům kritikář-\nských per, jest právě při zmíněném díle více než\nkde jinde bez podstaty: neboť jsme si toho pře-\ndobře vědomi, s jak velkými obtížemi jest tu bojo-\nvatí překladateli právě této zpěvohry. Kdo zkusil,\njakého tu namahání, jaké obratnosti zapotřebí pře-\nkladateli, má-li vyrovnati všechny příčnosti mezi\ntekstem i hudhou tak aby v překladu se slova\nnebyl setřen pel poesie originálu a přec z druhé\nstrany bylo vyhověno hudební akcentuaci rytmicko-\ndeklamatorní, ten zajisté nikdy nebude na lehkou\nváhu bráti práci v tento obor spadající; poněvadž\nse nedá ani my sliti, že by překladatel právě tohoto\nlibreta mohl cos kloudného na světlo boží vynésti,\naniž by činil důkladná přípravná studia, aniž by\nprošel ono množství vesměs ku pravému poznání\nvěci směřujících pramenův, z nichž musí čerpati\nlátku ku dílu svému. Zejména literatura německá\nje přebohatá na spisy o této královně mezi ope-\nrami Mozartovými. Známe celkem šestnácte spi-\nsovatelův, kteří se zabývali z části překladem,\nz části delšími spisy a pojednáními o Mozartovu\n„Don Juanu\". Z nahromaděné tu látky největší má\ncenu brožura od Wolzogena pojednávající o scé-\nnickém uspořádání „Dona Juana\" na základě nejno-\nvějšího německého překladu od Gruglera.*) Ona\nokolnost, že v každém ohledu výtečný tento překlad\nGrugierův není posud zaveden na všech německých\nscénách vzdor tomu, že starší překlady německé\nmají asi podobnou „cenu\" jako náš famózní překlad,\nona okolnost slouží jaksi k omluvě naší správy\noperní. Na větší části německých ústavů operních\npanuje nejen netečnost a pohodlnost, nýbrž i urputná\nzatvrzelost proti všemu, co se odváží starobylý ten\ndivadelní šlendrián ze sna burcovati. Proto i nový\npřeklad Guglerův je trnem v oku nejen všem ředi-\ntelům operním, kteří by neřádi na nutnou změnu\nscenerie něčím přispěli, nýbrž i všem operním pěv-\ncům, kterým se nechce jaksi do studování nového\ntekstu. Tak jest na př. na zdejším německém\ndivadle „Don Juan\" pravou karikaturou slavného\ntoho díla. Tam slyšíme na př. „Donnu Annu\"\na „Dona Juana\" zpívati partie dle překladu „Roch-\nlitzova, „Dona Ottavia\" a „Leporella\" však dle\nstaršího Schroedrova překladu; a když náhodou\nvystoupí v opeře té cizí zpěvák pohostinsku, zpívá\nještě nějaký třetí tekst. Ze se tu odpovědi s otáz-\nkami vždy nekryjí, leží na bíledni. Část scénická\njest tam ale tak zanedbaná, že osoby jednotlivé\npřicházejí a odcházejí kam a jak se jim namate,\ntak že divák z konfuse nevychází. Ohledem na\nscenerii, jakož i na úpravu zevnější vůbec jest\nčeská opera na pokročilejším stanovisku. Scenerie\njest u nás vesměs rozumně upravena a schoduje se\nvětším dílem s náhledy Wolzogenovými; dekorace,\njakkoii malý prostor jeviště mnohým opravám byl\nna závadu, přec důstojně jsou provedeny. Velmi\ndobré jsou u nás výkony sólistův, sborů a zejména\norkestru, jenž s pečlivostí chvály hodnou choulo-\nstivé secco-recitativy sám doprovází, jak se to děje\nna všech dvorních divadlech (v německém divadle\nzdejším je doprovází klavír!!) tak že u nás celkem\nnelze nic jiného vytýkati co do provedéní opery té\nnež přežilost nešťastného překladu českého. Nedo-\nstatek tento jest u velké míře na záhadu dojuau\ncelkovému i doufáme, že ředitelstvo opery naší si\npospíší, aby v krátkém čase citelná chyba ta byla\nnapravena. Nový, dokonalý překlad „Dona Juana\"\njest věcí neodkladnou.\nToto představení „Dona Juana\" má pro dějiny\nčeského života operního zajisté důležitého významu;\nneboť vystoupil tentokráte představitel „Dona Juana\"\nvýtečný náš mistr umění pěveckého p. Lev v de-\nsátém roce činnosti své umělecké na našem jevišti\noperním. Pakliže uznati musíme, že v službě ústavu\nnárodního „sestárlý\" pěvec ten se rozepěl hlasem\nbujarým, mladistvě svěžím, že v úloze tak choulostivé\ndovedl se udržeti po celý večer na výši situace jak\nhlasem tak i volnou hrou, tož nemohli jsme lepšího\nvysvědčení umělci tomu vystaviti. Přejeme mu ještě\nna dlouhá léta sil pro další jeho umělecké výkony\ntak bujarých, tak mladistvě nadšených.\nNásledující na to představení „Prodané ne-\nvěsty\" bylo opětně v slavnostní oděno háv. Dávaloť\nse mistrné to dílo Smetanova ducha na jevišti\nčeském již po padesáté. O hlubokém významu\nudálosti té jsme se již předešle několika slovy\nzmínili. Pro dnešek referujeme, že úspěch padesátého\ntoho představení byl velmi skvělý. Po každém čísle\nhlučná pochvala, po scénách vyvolávání výkonných\nsil pěveckých i skladatele, jenž bohužel pro\nneustálou chorobu svou nemohl navštiviti slavnostní\npředstavení. V dirigování se uvázal na jeho místě\np. kapelník Cech st., jemuž se úloha ta nemálo\nchoulostivá celkem zdařila. Skoda, že si Hboval tak\nčasto v zbytečném protahování temp. Ukaz tento\nbyl nám již při „Don Juanu\" velmi nápadným. Všude\nnedělá podobné detailování temp, jež si vším právem\np. kapelník hlavně při Delibesově opeře oblíbil,\nstejně dobrý dojem! X.\n* Z Chrudimi (Pův. dop.) Zdejší hudební život\nnalézá se již po delší čas v stavu povážlivé agónie.\nNesnadno podstoupili rozbor rozdílných příčin poli-\n\n*) nDou Juan\". Auf Gruudlage derneuen Text-Uebersetssung\nvon Bernhard vonGugler neu sceuirt u. mít Erlaute-\nruugen versehen von Alfred Freihern von Wol-\nzogen. Breslau, F. E. C. Lenckart 1869."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "351", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5838, "texte": "tování hodného toho úkazu, z nichž některé jsou\nzaloženy toliko v místních a částečně osobních\npoměrech a nehodí se tudíž podstatou svou k podrob-\nnějšímu pojednání. Tolik jest jisto, že jest to iikol\nvelmi nevděčný, pátrati s pytvou v mrtvole po pří-\nčinách, proč život z organismu tak jemnocitného\na křehkého, jakým jest hudební umění ve svých\nzevních, oživených zjevech u nás, jak se zdá, již\nnadobro vymizel. Snadné jest věru umrtvení tohoto\nživota, velmi nesnadné, po případě i nemožné jeho\nopětné oživení. V poslední době přistoupilo k ne-\npřízni poměrů místních co zhoubce všech jednoli-\ntých sociálních podniků ještě zlo obecné, totiž\nv übohém, odvěkými různicemi štvaném národě\nnašem rozpoutaná neměrná vášeň politického zápasu.\nKde se ozývá hlomoz a válečný ryk rvoucích se\nstran, kde se šklebí úsměšek a obíhá sprostá nadávka,\nkde se posléz přenáší osobní zášť a vzpěněná žluč\npolitické rvačky i na pole společenského, ano i sou-\nkromého života, tam nutně umlká každý hlas umění,\ntam umrtvuje se každé zevní projevování, každá\nprodukce i reprodukce uměleckých tvarů, pusté\na opuštěné jsou oltáře uměny v posvátném háji\njejím, strhány a rozdupány květy je zdobící. Není\nzde ani obětníků ani obce věřících, kteří by naslou-\nchali se srdcem do kořán otevřeným věštbě a citové\nmluvě umění. Nepravím to vztahem k zdejšímu\nměstu pokud se týče činného účastnění se v zápasu\npolitickém spůsobem zprvu naznačeným. Vypadáf\nto v tomto ohledu zcela jinak na venkově, než\nv městě hlavním, kde journalistické voje se na\nvzájem spůsobem takovým napadají a potírají. Venkov,\naspoň v našem obvodě zde, cítí především toliko\nreflex této nezřízené vášně, on je zúčasten po výtce\ntoliko trpně a postižen nevolí, omrzelostí a v jistém\nohledu i apathií. A zejména ve věcech týkajících\nse umění vůbec i umění hudebního zvláště jest tato\napathie příliš zjevná, než aby mohla býti smlčena.\nŽalné to věru pozorování, kterak u nás nejen\nv spolkovém nýbrž co daleko ještě horším jest,\ntéž iv soukromém, domácím životě hyne /láska\nk uměni a záliba v požitku uměleckém a v umě-\nleckých výtvorech i výkonech. Bylo by v pravdě\njiž na čase, aby protagonisté v journalistických\ntáborech, všímajíce si více než dosud této tak důle-\nžité stránky národního života a obecné osvěty,\nkonečně raději místo bezúčelných, každému již\nzožklivivších se nedůstojných a pro nás hanlivých\nhádek, různic i nadávek věnovali důkladnou pozor-\nnost stále vzmáhajícímu a šířícímu se úpadku v tomto\nobvodu duševního života našeho národa! Maje vám\npodati nárys zdejšího hudebního života v průběhu\nposlední doby, jsem v značných rozpacích. Z p ě-\nvácký spolek mužský, dříve tak chvalné po-\nvěsti požívající, zanikl nadobro. Jediná stopa dří-\nvějšího tak jarého jeho života jest prachem pokrytý\na pavučinami obetkaný archiv spolkový. Stejný\nosud postihl ženský zpěvácký spolek, který\npo krátkém, nuzném životě odebral se na věčnost.\nI jinak neděje se zde v reprodukci hudební ani to\nnejmenší. Stále mrtvo, stále hrobové ticho. Jediné\nv soukromí žije a prospívá též znamenitě kvartetní\nspolek výtečného hudebníka p. měštanosty K1 i-\nm e š e. Smyčcové toto kvarteto jest výborně sehráno\na obsazeno silami vesměs statnými v čele sp. Kli-\nmešem co prvním houslistou, jehož technika je\nprávě tak dokonalá jako přednes duchaplný\na úchvatný. Kvarteta Beethovenova, Sumannova,\nMendelssohnova, Veitova a Rubinsteinova hraje tenta\nkvartetní spolek spůsobem v pravdě překvapujícím\ni co do správnosti a technického vypracování ico\ndo zralosti a jemnocitu v přednesu. Členové kvar-\nteta mimo p. Klimeše jsou pp. Mi kura (druhé\nhousle), Pei ke r t (viola) a ředitel kůru p. Hni-\nlička (čello). Proč toto kvarteto vyhýbá se veřej-\nnosti, proč vůbec sešlo z projektovaných zábav\nkomorní hudby, které již loňského roku byly nám\nslibovány, nesnadno věru pochopiti. Tak bohatý\nmateriál jest vůči veřejnosti neplodný, kdežto by\nmohl přispěti k vytvoření zdravého úsudku o hudbě\nkomorní u obecenstva našeho k vypěstování záliby\nv hudbě této a k šíření znalosti její spůsobem co\nnejvydatnějším ! Jediný koncertní podnik v po-\nslední době nebyl podnik domácí, nýbrž importo-\nván od jinud. Uspořádalf totiž pianista p. K. Slav-\nkovský v městském divadle zdejším koncert, při\nněmž spoluúčinkovali z ochoty p. Josef Lev ap.\nměšťanosta Klimeš. Koncert tento byl hojné\nnavštiven a měl rozhodný iispěch. P. Slavkovský\nhrál s technikou do podrobná vyhlazenou, oduše-\nvněnou mluvou citu a se zápalem Webrovu c-dur\nsonátu, cis-moll polonéz Chopinův, Sumannovu nove-\níettu, Lisztovu salonní hříčku „La campanella,\" pak té-\nhož uherskou rhapsodii č. 14 a jeho parafrasi sva-\ntebního pochodu a tance vil Mendelssohnova snu noci\nsvatojanské.. Barytonista Lev, který poprvé Chru-\ndim navštívil a jehož příchod byl uvítán vše-\nobecně s velikou radostí, skvěl se v lesku doko-\nnalého, vzácného svého umění pěveckého a roz-\njařil v nejvyšší míře posluchačstvo zejména před-\nnesem velké Figarovy arie z Lazebníka Sevillského.\nChatrná solfeggiová šablona barytonové arie ze\n„Zakletého prince\" nebyla s to při vší obdivuhodné\nzručnosti p. Lvovy koloratury úplná proniknouti.\nS p. Klimešem zpíval p. Lev duetto „Masaniella\"\ns „Pietrem\" z „Němé z Portiei\". Ohnivý vzlet,\njadrná deklamace a bezúhonná přesnost zpěvu obou\ntěchto umělců přivedly toto dueto k úplné plat-\nnosti. Klimešův krásný materiál hlasový zní dosud\nv plné mužné sile a v neporušeném lesku. —Od\ntohoto koncertu rozhostil se u nás opět dřívější\nklid a odpočinek. Teprv dne 25. října uspo-\nřádal zdejší klub dam spolu s přednáškou, která\nzahájila řadu přednášek pro tuto zimní saisonu\na byla zároveň určena k oslavě pětiletého trvání\ntohoto činného, výborně spravovaného a blahodár-\nného spolku, koncert ovšem toliko v úzkém rámci\npříležitostné koncertní zábavy. Na programu byly\nklavírní skladby Chopinovy a Stephen Hellerovy,\nhrány pí. Terezou Beerovou s výborným"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "352", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4366, "texte": "zdarem, pak písně Fibichovy (z Hálkových\n„večerních písní\") a Dvořákovy („Žehulice\nz Králodvorského rukopisu), zpívány přesně a jernno-\ncitně sl. Emilií Leiserovou a Schumannova\nsonata pro klavír a housle op. 105, z níž hráli\nměšfanosta Klimeš s paní Beerovou první\na druhou větu vzletně s vroucím zpěvem as doko-\nnalým ovládáním technické části. Sám pak zpíval\np. Klimeš ušlechtilou píseň Levoslava Belly\n(„Jak duši mé se krásnou zdáš\"), která jest víta-\nnou poslední přílohou listu vašeho, jakož i Astor-\ngovu arii 1. jednání zAbertovy „Astorgy\"\ns obvyklým u něho vzorným, uměleckým přednesem.\nPosléz vám mohu sděliti přec ještě potěšitelnou\n„novinku\". Nalezáť se totiž v mých rukou nová,\nzdařilá skladba zdejšího ředitele kůru a osvědče-\nného již skladatele Aloise Hniličky, nová\nto mše instrumentální s obligátními varhanami.\nKaždý dobrý, v pravdě cenný výtvor tohoto druhu\nnutno dosud, pokud úplná reforma hudby kostelní\nse nestane obecnou, všude rozvětvenou, a v tom\nohledu třeba se opásati dlouholetou trpělivostí\nuvítati s opravdovou radostí. Obligátní varhany\njsou velmi důmyslně užity jak co solový hlas, který\npravidelně zavádí thema a přenáší je pak v proud\nvokálního spracování, tak i co účinná čásť a\nmocná podpora průvodu. Jednotlivé oddíly litur-\ngického děje hudebně vyznačené řadí se k sobě,\njsouce spojeny pásmem jednotných, příbuzných\nhudebních myšlenek, beze všech libovolných mezi-\nher a praeludií. Kyrie, andante sostenuto, c-dur,\npočíná jednoduchým, slavnostním a vzletným moti-\nvem varhan co solovóho hlasu. Výborné polyfonní,\nimitaění spracování tohoto motivu vede k pathe-\ntickému stupňování jeho, takřka prohlášení nevý-\nvratného dogmata ex cathedra. Tento motiv je\npřerušen krátkou, prostou mezihrou, po které se\nozývá prvotní motiv v hlasech jak vroucí ozvěna\nskálopevné víry v srdcích lidských a v ústech lidu.\nSolový hlas varhan počne pak pp. velmi krásný,\nzbožný, hluboce procítěný nápěv v es-dur, který modu-\nInje v f-moll a jest z hloubí duše plynoucí modlitbou.\nTato věta končí s fragmentem prvního motivu, kte-\nrým „corno solo\" uvádí opětně téměř pouhým poky-\nnem základní myšlénku v paměť. Grloria, allegro\ncon fuoco, jest založeno na plnozvučném, akkordovém\nthematu c-dur, podaném celým varhanovým strojem.\nPo velmi účinném harmonickém obratu v des-dur a\npostupné imitaci v přísném slohu církevním, prove-\ndené celým orkestrem, střídá se ušlechtilý solový\nzpěv sopránu, tenoru a basu a splývá pak v je-\ndiný proud s vlnobitím celého orkestru, který, vrátiv\nse k prvnímu thematu, harmonicky velmi zajímavě\nthema to v šíř rozkládá a stupňuje. Credo má\nv úvodu jednoduchý, energický motiv c-dur přispů-\nsobený výborně rázu a významu slov jím vyzna-\nčených. V dalším postupu vypučí tento motiv\nv krásné basové solo „et incarnatus\", které jest\npsáno ryzím tonem deklamatorním, lnoucím těsně\na věrně k slovům hudebně líčeným. Na to zavádí\ntrombi opět základní thema s celou váhou a ne-\nklamnou důvěrou jeho a thema to postupuje ehro-\nmaticky až k ff akkordovému úhozu varhan des-\ndur. V nastupujícím zpěvu přeměňuje se akkord\npp v cis-moll, klidná hladina zpěvu se však ihned\nzase vpádem orkestru a varhan sčeřuje a zaplavuje\ncelý objem této věty v skončení jejím vzornou po-\nlyfonií. Sauctus jest krátkou větou v c-dur mae-\nstoso, více toliko rázu slavnostního praeíudia, které\nhráno celým strojem varhan jest důstojným zná-\nzorněním povznesení ducha v slovech věty této.\nBenedictus, Largbetto, f-dur, počíná jemnými\nhlasy varhan v melodii výborné deklamované a\ns celým srdcem cítěné. Dueto melodii opětuje se\nvší vroucností a výmluvností bas solo apo něm\nvšechny hlasy. Melodický tvar této věty nabývá\nstále větší síly a větších rozměrů a stoupá až\nk skončení jejímu spůsobem účinným. Cásť melo-\ndického tvaru tohoto upomíná svým sestupem ská-\nlovým živě na typický jeden motiv Waltra ze Stol-\nzingu v zpěv. „Meistersinger\". Agnus posléz, taktéž\nLarghetto, es-dur, druží se šťastně voleným, lahod-\nným thematem varhanovým, které jest přiděleno\npak solovému tenoru, po něm altu a sopránu v stří-\ndavém zpěvu a které přerušeno krátkým interludiem\nvarhan, doznívá s dojemnou vroucností, zcela dů-\nstojně k ostatním vesměs zdařilým větám této mše.\nToť povrchní kresba dojmu, jaký na mne učinila\nnová tato skladba Hniliékova. Přál bych, aby došla\nobecného uznání a rozšíření. Svou opravdovou cenou\nby toho v plné míře zasluhovala.\n\n—pp—"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "345", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n31. října 1799 † Kr. Ditters z Ditters dorfu, skladatel -\nv Červené Lhoté 11 Jindřichova Hradce.\n„ „ 1821 nar. Rud. Jindř. Willmers, pian. a sklad. -\nv Berlíně.\n„ „ 1844 50. provoz. Web rovy zpěv. „Euryant he#\nv Drážďanech.\n„ „ 1870 f Mihaly Mosonyi, maď. sklad. v Pešti.\n1. listop. 1829 I. koncert Hektora Berlioze v Paříži.\n„ „ 1845 I. pro v. Mendelssohnovy hudby k Sofokle-\nsove tragedii: „Oedipos na Kolonu\" v Potsdamě.\n2. „ 1737 f Šimon Brixi, mag. filosofie, výb. varhaník\na otec slovutného českého skladatele církevního\nFrantiška Brixiho v Praze.\n„ „ 1739 nar. K. Ditters z Dittersdorfu, sklad.\n▼e Vídni.\n3. „ 1802 nar. Vine. Bellini, op. sklad, v Kantanii\n(v Sicilsku).\n„ „ 1805 nar. Gustav Silling, hudební spisovatel\nv Šwiegershausenu (v Hanoversku).\n„ 1829 nar. Josef Hellmesberger, housl. a ředitel\nkonservatoře vídeňské ve Vídni.\n4. „ 1841 nar. K. Tausig, pian. a sklad. —ve Varšavě.\n„ „ 1847 f Felix Mendelssohn-Bartholdy, slovut.\nskladatel v Lipsku.\n5. „ 1816 nar. Josef Draho rád, sklad. v Bohuslavicích\n(v Králohradecku).\n6. „ 1795 nar. Jiří Benda, slovut. sklad. v Kostřici.\n„ „ 1835 1. provozování zpěvohry „Libušin sňatek\"\nFrantiška Sk roupa v Praze.\n\nSmetanova vlastenecká zpěv. „Libuše.\"\nBěhem posledních dvou roků, v nichž mistr náš\nSmetana s dokončením této největší své dramatické\nskladby byl zaměstnán, častější se děly zmínky ve\nveřejných listech o směru i rázu nové této opery\nčeské. Mezi jiným výslovně bylo praveno, že jest\nskladba ta psána v naladění slavnostním a že jest\nurčena ku slavnostnímu otevření budoucího našeho\nvelkého divadla národního. Poněvadž ale otevření\ndůstojného stánku českých muz jest pošinuto ještě\nna dobu dálší budoucnosti, není tu naděje, že by se\nčetní přátelé domácí umění hudební dle přání svého\njiž v nobě nynější seznámiti mohli se stavbou skvost-\nného tohoto díla Smetanova z vlastního názoru při\nživém provedení. Proto doufáme přijíti vhod všem\npříznivcům muzy Smetanovy, pakliže podáme jaksi\nv náhradu za skutečné provedení prozatím stručný\nnástin celého díla, pokud se týče tekstovní i hudební\nstavby. Jest to sice náhrada valně nedostatečná,\nvšak přede podá čtenáři aspoň povšechný obraz\n0 tom, na jakých základech a v jakých rozměrech\njest vystavena vlastenecká ta zpěvohra.\n„Pracoval jsem o díle tomto s nejlepším svým\nsvědomím i uměním, s vynaložením všech svých sil;\n1 doufám, že zůstavil jsem v této práci své drahému\nnárodu svému důstojnou po sobě památku . . . .\"\nS těmito ze srdce pohnutého pronešenými slovy\nodevzdal Smetana svou operu v ruce naše.\nJest to v pravdě nejrozsáhlejší dílo Smetanovo,\nv němž každý takt nám hlásá o vroucím nadšení\nmistra pro předmět zvolený, o neobyčejné píli,\ns jakou vše jest promyšleno a uspořádáno a konečně\no vzácném umění, jež tu složeno jest co výkvět\nhudebního genia českého doby naší.\nSmetana získal sobě nesmrtelných zásluh o do-\nmácí umění tím, že první z českoslovanských sklada-\ntelův uvedl národní živel písně slovanské typu če-\nského v obor hudby dramatické. Novou tuto dráhu\nnastoupil, jak známo, komickou svou operu „Prodaná\nnevěsta\", však cílem jeho jediným nebyl pouze\nlehký tento genre hudební; duch jeho spěl ku cílům\nvyšším, k oboru vážného národního dramatu hu-\ndebního. Ideálem všech jeho uměleckých snah bylo\node dávna vytvoření dramatu hudebního v duchu\nčeském na základě moderních principií uměleckých.\nMyšlence této vznešené zasvětil celý svůj život.\nSkvělá řada prací jeho dramatických svědčí o tom\nco nejvýmluvněji. Z těchto již opera „Dalibor\" jasně"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "346", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.2", "texte": "st zřetelně nás poučuje o tom, jakými cestami se\nduch Smetanův bral ku dosažení cíle svého i ku\nvytvoření vzoru pro vážné hudební drama české.\nZde stál však Smetana jaksi na poloviční cestě,\nna rozhraní mezi dobou starší, čistě formální a no-\nvější, která hudební formu podřiďuje výrazu a účinku\ndramatickému; čímž se stalo, že vážná opera jeho\n„Dalibor\" byla jaksi nerozhodnou smíšeninou stylu\nstarší opery se stylem moderního dramatu hudebního.\nDalší krok ku předu musel tedy býti učiněn ku do-\nsažení jednotného slohu. Nad formami staré opery\njest učiněn kříž, moderní principie dramatu hudebního\njsou co nejvyšší zákon tvoření hudebně dramatického\npřijaty a duchu národní hudby české i duchu jazyka\nčeského přispůsobeny. Touto ryze národní snahou\nve smyslu pokroku byl veden Smetana při kompono-\nvání poslední své vážné zpěvohry vlastenecké, jež\nzove se: „Libuše.\" Pokud se mu šlechetná snaha\njeho zdařila, pozná z části laskavý čtenář z dalšího\nprůběhu této naší stati.\nJiž nyní však připomínáme, že poslední o té\nvěci rozhodnutí může býti platně učiněno přede jen\naž po provedení díla toho na jevišti. Jest sice možno\nsi uěiniti dosti živou představu o účinku díla z pouhé\npartitury; však zde se jedná o velmi důložitou a\nv každém ohledu choulostivou záležitost: o vzor\nnárodního hudebního dramatu českého; a proto může\nzde býti konečný úsudek s dobrým svědomím podán\naž tehdá, když jsme byli seznali a zkusili účinek\nnového směru toho ze živého provedení, ze skuteč-\nnosti. Jinak vyhlíží věc na papíře a jinak ve sku-\ntečnosti. Nechceme kritický rozbor, nechceme kritiku\nv běžném smyslu slova toho psáti, toť by bylo před-\nčasné poněkud počínání; však pokusiti se chceme\no rozvinutí obrazu, jejž básník libreta i skladatel\nzpěvohry v díle společném vykouzlili. O tom, co\njest učiněno, podáváme nyní zprávu přehlednou\npřátelům uměni českoslovanského, o tom, jak jest\nvše učiněno, promluví budoucnost a těšíme se,\nže ne příliš daleká !\nPředevším nutno, abychom si prohlédli libreto,\njež jest plodem osvědčené v oboru tom síly básnické,\nJ. Wenzig a. Děj jest čerpán z původního pramene\nbáje české a rozpadá se celkem ve tři hlavní obrazy,\nz nichž první můžeme nazvati Libušin soud,\ndruhý pak Libušin sňatek a třetí konečně Libu-\nšino proroctví. Rekyní a středem celého děje\njest tu pramáti státu českého a proto zvoleno vším\nprávem pojmenování celku krátce jmenem „Libuše.\"\nZpěvohra má tři jednání; v první z nich spadá\n„Libušin soud,\" v druhé a v první polovici třetího\n„Libušin sňatek,\" závěrek pak třetího jednání tvoří\n„Libušino proroctví.\" Přechody z jednoho obrazu\nv druhý jsou zdařile motivované a přirozené. Vedle\nhlavního děje, jehož střediskem jest „Libuše\" vyvi-\nnuje se tu současně ještě druhý děj poboční, jenž\ndůležitým jest tu činitelem tím, že přivádí děj hlavní\nv čilejší pohyb. Jádro vedlejšího děje toho tvoří\nmilostný poměr „Krasavy\", družky kněžniny, k od-\nbojnému „Chrudoši\" i něžnému „Šťáhlavu\" , bratru\njeho. „Krasava\" zahořela láskou k „Chrudoši\" při\npoznání, že i on k ní bez citu není; však, jakkoli\nse snažila odlouditi mu tajemství jeho a přinutiti jej\n\nFEUILLETON.\n\nHudební sluch.\nLadění nástrojů je na rozličných místech rozličné;\nnejznámější rozdíly tvoří ladění vídenské a francouz-\nské, však na tom není dosti, kdybychom chtěli, mohli\nbychom ještě rozeznávati ladění petrohradské, ladění\nberlínské atd. atd. Y jižní Itálii ladí se nástroje dle\nfrancouzského, v severní dle víděnského ladění, u nás\nv Čechách zavádí se ladění francouzské.\nJest však tato různost' ladění nahodilou či má\nnějakého hlubšího základu? Již v slově ladění hlavně\ns předložkou „na\": naladění (německé: stimmung) leží\ntajuplný dvojsmysl. Reě má jeden a týž význam\npro základ, na němž se staví jednak akordy hudební,\njednak akordy života duševního. Napadne tu mimo-\nvolně následující věta: čím napnutější jest nálada\nduševní, tím vyšší ladění hudební a naopak. Doká-\nzati pravost výroku toho nebylo by snadné, kdyby\nhistorie umění nepodávala dostatečných k tomu do-\nkladů.\nPorovnejme ladění nástrojů v rozličných dobách\na najdeme, že čím výše člověčenstvo duševně vstou-\npalo, čím prudčími se stávaly vášně jeho, čím větší\nruch nastal v životě veřejném i soukromém, tím\nzákladní ton se stával vyšším. Roku 1709 vypočítal\nEuler počet záchvějů velkého C a nalezl jich 118\nza sekundu, r. 1776 vypočítal jich Marpurg 125,\nChladný r. 1862 128, a po dvaceti letech 136 až\n138. A jak se jeví stupňování toto v dějinách hudby?\nZa nízkého ladění máme dobu klasiků, za vyššího\ndobu romantiků, klasická doba jest doba klidné roz-\nvahy až i úzkoprsosti, doba romantiků jest doba\nrozbouřené vášně.\nZdánlivě to překvapuje, že v předešlém století\nzákladní ton cirkevní hudby k základnímu tonu hudby\nkomorní právě v opačném poměru stál nežli nyní,\ntotiž byl vyšší, však pravím, že to jenom zdánlivě\npřekvapuje, neboť staří mistři kladli líčení vášně\nv hudbu církevní, Bach ku př. je ve svých církevních\nskladbách mnohem dramatičtějším a výraznějším,\nnežli tehdejší vlašští skladatelé cper; teprv Gluck\na Mozart přenesli vášeň na jeviště a hudba církevní\nstala se méně vášnivou, a takto vyvinul se pozne-\nnáhla právě opáčný poměr obou základních tonů.\nI objem hudebních nástrojů během jednoho století\nznamenitě se rozšířil. Vysoké polohy nynějších houslí\nbyly by se zdály virtuosovi předešlého století téměř\nnepřekonatelnými, vždyť byl Beethoven první, který\nv hudbě orkestrální užil na houslích vysokého c."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "347", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.3", "texte": "k vyznání lásky, nezdařil se ji nikdy úmysl ten,\njelikož hrdý ten vladyka vždy pyšně se vyhýbal\nmilostným těm nástrahám. To rozhněvalo marnivé\nsrdce ženské a hnalo je ku pomstě. A tak se stalo,\nže když „Chrudoš\" citem konečně přemožen v mi-\nlostné chvíli „Krasavě\" lásku vyznal, tato jej zdán-\nlivě chladným okem odbyla předstírajíc, že zadána\njest láska její již bratru jeho „Sťáhlavu.\" Z motivu\ntoho rozvinul básník krutou nenávisť „Chrudoše\"\nk „Sťáhlavu\" v lásce šťastnějšímu, odtud i vyvedl\npramen onoho pro „Libušu\" a pro další rozvinutí\nděje osudného sporu mezi oběma rozvaděnými bratry\no dědictví otcovské, kde „Libuša\" pohaněna jsouc\npři soudu divokým „Chrudošem\" odhodlá se ku\nkroku rozhodnému tím, že zvolí „Přemysla\" za manžela\nsvého a tak i za vládce knížectví českého. Rozpor\něbou bratrů hrozí však ostatní vladyky i samého\nbudoucího knížete strhnouti u válečný vír. Neštěstí\ntomu však předejde „Krasava\" tím, že vyzná se\n„Chrudoši\" z provinění svého a klesá na ňádra jeho\nv usmíření. Tím spor obou bratrů se vyrovná, láskou\nzkrocený „Chrudoš\" odprosí uraženou kněžnu a celý\nnárod jásá při všeobecném tom smíření vášní roz-\nbouřených stran. „Slabosti ženská, marné snění, o\nlsti a nerozume žen, jak často ještě k zahubení půl\nsvěta hodíš ve plamen!\" Lutoborův tento povzdech\njest nejlepší illustraeí hlavní myšlénky pobočního\ntoho děje dramutu, jenž proud děje hlavního ku\npředu pošinuje. Celek jest velmi průhledně staven\na k hudebnímu spracování příznivě se má. Podrob-\nnější vývin jednotlivých scén jasněji vynikne při\ndálším pojednání našem o celkové hudební stavbě,\njež v pravdě s plastickou určitostí hudebně drama-\ntického výrazu vyrůstá ze slova poetického před\nzrakem naším.\n(Pokračování.)\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** U dvorní opery Vídenské vstoupí v platnost\ndnem 1. listopadu nová některá nařízení, od nichž\nani umělci pohostinsky vystupující vyloučeni nejsou.\nUvádíme zejména nařízení, jímž zpěvákům přísně\nse zapovídá některé číslo opakovati, při otevřené\nscéně za pochvalu obecenstvu se děkovati, věnce,\nkytice a p. zdvihati, zkrátka, opomenouti všeho,\nco celkový dojem díla uměleckého ruší. Ustanovení\nta jsou zajisté velmi prospěšná, kteráž by všude\nměla býti zavedena.\n** Nástupcem Dessoffa při dvorní opeře vídeň-\nské stane se prý krajan náš J. Nesvadba, skla-\ndatel a t. č. dvorní kapelník v Darmštatě.\n** Nové národní divadlo v Kodani bylo dne\n14. října u přítomnosti královské rodiny slavnostně\notevřeno.\n** Uherský skladatel Erkl ná-\nrodní pešfské divadlo novou operu: „Král Stepán;\"\nsoučasně i syn téhož pro týž ústav umělecký\nprvní svoji operu: „Král Šalamoun\".\n** Albín Svoboda, bývalý řiditel komické opery\nve Vídni stal se nájemníkem konkursem stíženého\ndivadla v Pešti.\n\nFlétna z 17. století byla o celou kvartu nižší\nnežli flétna v 18. století, a od té doby vstoupili jsme\nopět o celou tercii, a poněvadž nám vše toto ještě ne-\ndostačovalo, vymyslili jsme si piccolu, která zní o celou\noktávu výše. Zvuky nízké byly našim praotcům\nzvyky nejpříjemnějšími, tudíž i zvuky lásky, hlubokou\nflétnu nazývali flauto ďamore, hlubokou (altovou)\nhoboji oboe ďamore, hlubokou violu viola ďamore.\nChceme-li nyní lásku vyznávati, musíme se do značné\nvýše pachtiti.\nSkladatelé písní z první polovice předešlého století\npsaly písně, které vyznačiti měly dramatický pathos,\nv poloze střední. Naše ucho slyší jenom v nejvyššíeh\nzvucích rozbouřenou vášeň, z toho též lze vysvětliti,\nproč nynější skladatelově operní velmi zřídka užívají\nhlasu altového, kdežto dřívější jemu přidělovali nej-\nvětší partie. i\nVe starých skladbách klavírních pozorovati mů-\nžeme náramnou jednoduchost, obmezení na několik\nmálo tonů, kdežto nyní máme rádi takové skladby,\nkde se hraje jak se praví se „všemi desíti.\" Starší\nsymfonie až do časů Beethovenových zakládají se\nhlavně jen na smycčovém kvartetu, nástroje foukací\nmají se k nástrojům smyčcovým, jako věc hlavní k věci\nvedlejší, a proto zdají se nám nyní býti více méně\ncopařskýrni, jindy nic méně než to. Změnily se snad\nsymfonie neb jich provedení? Nikoliv, naše ucho se\nzměnilo. Totéž tutti, které jindy znělo velkolepě,\nvznešeně, nadšeně, nyní na nejvýše zní silně.\nNám objem nástrojů nedostačil, chtěli jsme míti\nnástroje dokonalejší, a proto hotovitelé rozšiřovali a\nzdokonalovali je dle možnosti, a skladatelově vyhověli\nihned potřebě cítěné, upotřebivše v tom oboru vyná-\nlezů nových.*) I hudba koncertní byla jiná v dří-\nvějších dobách, byla taková, jací byli lidé, taková\njaká uchu tehdejšímu lahodila, byla tudíž triviální\nprávě jako triviální massa, která ji poslouchala,\nsloužila k obveselení rozumu a vtipu, byla „galantní.\"\nJako nyní se píšou nauky o hudbě pro lid, tak se\ntehdy psávaly knihy: „Jakým spůsobem galanthomme\núplný pojem a vkus (goiit)hudební nabýti může.\"\n\n*) Duchaplný Riehl, jehožto myšlénky zde volným způsobem\npodáváme, je v tomto místě náhledu opačného, což se\nani nesrovnává se základní myšlénkou v pojednání jelio\nvyslovenou. Pravit doslovně takto: „Nyní jest umění\nhudební násilně téměř ovládáno továrníky klavírů a ná-\nstrojů dechových. Pakli se klaviatura o několik tonů\nrozšíří, domnívají se skladatelově; žeby zůstaly „za svým\nčasem\" kdyby v nejbližších skladbách těchto nových\nvysokých pisklavých zvuků neužili, a když sbor foukací\nobohacen jest novými klapkami co ventily, musí rychle\npartitury růsti dle rozměrů klapek a ventilů. A dokládá:\nCož nestydí se umění, sloužiti řemeslu?*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.4", "texte": "*'s Divadlo Edtcinaßootha v Yorku\nbude prodáno veřejnou dražbou, ku kteréž majitel\ndonucen jest velikými ztrátami, jež za loňské krise\nfinanční utrpěl,\n** Kapelník Hanuš Richter oženil se se slečnou\nMariskou Szitanyiovou z Pešti.\n** Operní zpěvák Kindermann, miláček obe-\ncenstva Mnichovského, vystoupil onehdy v komické\nopeře ve Vídni s velikým štěstím co „Stadinger\"\nv Lortzingově zpěvohře „Zbrojíř\".\n** Vlašská opera v Petrohrade zahájila letošní\nsesonu Webrovým „Čarostřelcem\". Kapelníkem tamtéž\njest p. Goula i Pražanům známý kapelník u bý-\nvalé společnosti Polliniho.\n** Nové operní divadlo v Paříži otevřeno bude\ntřemi operami čistě francouzskými. Jsou to Tho-\nmasův „Hamlet\", Halévyho „Židovka\" a Gou-\nnodův „Faust\".\n** Policejní řiditelstvo v Berlíně podalo ma-\ngistrátu tamějšímu návrh, aby zakázáno bylo, by\ndivadelní představení do 11. hodin se neprotahovalo,\nleč by bylo ředitelsto divadla specielně o to za-\nkročilo. O té svobodomyslnosti německé (!).\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Z divadla. V poslednější době vešlo v ne-\nchvalný zvyk mezi pány členy našeho orkestru\noperního, že vždy před představením nápadnou\nměrou hlučně ku všeobecnému pohoršení přítomného\nobecenstva své nástroje ladí. Myslíme, že není tak\ndlouhého času zapotřebí ku naladění nástroje, ze-\njména pak doufáme, že není divadlo na čtvrt ho-\ndiny před představením místem vhodným ku cvi-\nčení a studování míst obtížnějších z partu jednotlivců,,\nkteří v zmatené směsici jeden přes druhého zbrklými\npasážemi uši obecenstva trýzní. K odstranění ne-\nšváru toho podáváme následující alternativu: Pakliže\nby páni hudci zakořeněný již zlozvyk hřmotného\na nekonečného ladění, jež bezohlednou jest urážkou\nobecenstvu, odložiti nemohli, nechť obešlou se ku\nnaladění „obvyklému\" ještě před otevřením\ndivadla. Jestli ale nevhodným se jim býti\nzdá opatření takové, pak se musí pp. hudebníci\nv pozdější době u přítomnosti obecen-\nstva aspoň poněkud mírni ti při ladění\nnástrojů svých. Slušnost a povinná úcta k obe-\ncenstvu to vyžadují!\n* „Umělecká Beseda\" uspořádá dne 8. listo-\npadu 1874 hudební akademii v sále ostrova\nŽofínského ve prospěch pohořelých v Hlin-\nsku. Program, čítající z většiny domácí novinky,\nsdělujeme tuto podrobný: 1. Kvinteto pro klavír a\nsmyčcové kvarteto slož. J. Hartl, předn. pp. Markus,\nJiránek, Klička, Šrámek, a skladatel. 2. Solová.\npíseň, předn. slě. Cachova. 3. Fantasie na píseň\nnárodní slož. J. Jiránek, předn. skladatel. 4. Dvoj-\nzpěv a) „Na louce\", h) Kvetlo v poli jetelíčko\"\nslož. J. Holý, předn. slečny Danešova a Cachova.\n5. Dityramba od Šillera pro smíš. sbor se solovým\n\nSlova „galantností\" při hudbě se skutečně uží-\nvalo a znamenalo: rozličné přívěsky, které původní\nmelodii dle tehdejších názorů okrašlovaly. *) By hudba\n„obveselovala rozum a vtip\", musela pozůstávati\nz krátkých kusů, musela obsahovat] těsnou stavbu\nperiod, malé takty a časté opakování téže myšlénky,\nby posluchač hezky počítati mohl, kolikrát totéž thema\nse změnou a bez změny se opakuje. Nyní je nám\ntaková hudba uspávači, nesnesitelnou, my chceme\njiným uchem hudbu pošlo uchati. Když Beethoven ve\nsvých symfoniích užil širší stavby period, nazval jej\nstarý Schickt jinak výtečný theoretik a skladatel\ncírkevní jistým hudebním zvířátkem a měl ze\nsvého stanoviska úplnou pravdu. Narodil se blíže\nŽitavy (Zittau) r. 1753, a zemřel r. 1823, byl tudiž\nkdyž Beethoven vystoupil se svými znamenitějšími\nskladbami, již hezky stár, a poslouchal tudiž hudbu\njeho uchem doby minulé, kdežto Beethoven psal pro\nuši doby přítomné, ba více, duch jeho nesl se směle\ndo budoucnosti. Schichtovi se musely zdáti skladby;\nBeethovenovy nesmírně rozháranými, nadutými, plny?\nstylistických i grammatických chyb. Současníci Beetho-\nvenovi nazývaly největší dílo Beethovenovo, jeho\n„devátou\", výtvorem ducha zničeného, chorého, a my\n„vstupujeme s horlivostí\nkrásná do tvé svatyně!\"\nZ řečeného dá se též vysvětliti, proč nyní mnozí\nkřtí nejjasnější hvězdy na obzoru hudebním Wagnera\na Liszta podobnými jmény, jako Schicht Beethovena,\ni oni zapoměli své uši u některého hudebního skladatele,\ndoby minulé, a jsou oproti nynějším veličinám,\nhudebním bez uší.\n(Dokončení.)\n\n*) By čtenář lepší pojem o stavu tehdejší hudby měl, uvádím\nzde doslovně slova současného hudebního spisovatele\nMatthesona (nar. 1681 v Hamburku, tamtéž co kapelník\nv dómu r. 1764): „Sonst forderte man zu einer Compo-\nsition nur zwei Stiicke, námlicb Melodiam etHarmoniam.\nMan wiirde aber bei itzigen Zeiten sehr schlecht bestehen,\nwofern man nicht das dritte Stíick, námlicb die Galanterie\nhiezufiigte, weicbe sich dennocb auf keine Weise erlernen\nnocb in Regeln verfassen lásst, sondern blos durch einen\nguten Goút und gesundes Judicium acquiriret wird.\nWollte man eine Comparaison haben, so wáre der Leser\neťwan nicht galant genug, zu begreiífen, was die Galan-\nterie in der Musique bedeute, so kónnte ein Kleid dazu\nnicht undienlich sein, ala an welchem das Tuch die so\nnóthige Harmonie, die die geziemende Melodie,\nund dann etwan die Borderie oder Broderie die Galan-\nterien vorstellen mbchte.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "349", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.5", "texte": "kvartetem s prův. klavíru op. 90. slož V. Tomášek.\n6. Deklamace, předn. pí. Sklenářová-Malá. 7. „Zia\nsoumraku\", mužské kvarteto, slož. K. Knittl. 8. So-\niová píseň, předn. slč. Danešova. 9. Noční píseň\ncikánů, smíšený sbor s prův. klavíru op. 112.,\nslož. V. Tomášek. Řízení ensemblových čísel la-\nskavě převzal řiditel p. Fr. Kaván. Ve sborových\nzpěvech účinkují dámy a páni školy Pivodovy, ně-\nkteré dámy ochotnice a členové zpěváckého spolku\n„Hlaholu\".\n* Hudební odbor „ Umělecké Besedy* zahajuje\nv pondělí dne 2. listopadu b. r. řadu hudebních\nsvých večerů, jež věnovány budou hlavně pozoru-\nhodným novinkám domácím. Tenkráte z programu\nuvádíme zejména: Antonína Dvořáka sonátu\npro housle aklavír do a-mol, serenadu od J.\nBrahmse op. 16., Zdeňka Fibicha bal ladu\npro čello a klavír a téhož skladatele nové kvarteto\npro klavír, housle, violu a čello..\n* Výtečný a velezasloužilý skladatel a sbor-\nmistr vídeňského zpěváckého spolku slovanského,\np. ArnoštForchtgott Tovačovský, jenž ještě\npři poslední slavnosti Přerovské s zřídkou oběta-\nvostí řídil produkci pěveckou, uvržen jest již po\ndva měsíce těžkou chorobou na lůžko, což zajisté\nve všech vrstvách národa českoslovanského s bolesti\npocítěno bude. Kéž se zase vbrzku může oddati\nUměně české, jížto dosud s příkladnou horlivostí\na celým zanícením šlechetné duše své povždy byl\nse věnoval!\nPrvní produkce Florentinského kvarteta odbývá\nse již v neděli dne 1. listopadu b. r. Program jest\nnásledující: 1. Kvarteto op. 74. č. 1. c-dur od\nHaydna. 2. Andante, Menuet a Rondo pro housle\na klavír od Mozarta. 3. Chromatická sonata\nv jedné větě pro klavír a housle od Jo ach. RafFa.\n4. Kvarteto op. 51. č. 1. c-mol od F. Brahmse.\nKlavírní part hraje sl. Jenny Beckerova.\n* Letošní sezona operní našeho divadla bude\ntak bohata co do novinek, že sotva s ní konkuro-\nvati bude moci nějaké jiné divadlo. Právě se také\ndovídáme, že p. Karel Čech hodlá sobě k příjmu\nsvému zvoliti Bendlovu komickou zpěvohru „Pan\nFranc ze zámku\".\n* Zkoušky ku Dvořákově nové zpěvohře\n„Král a uhlíř\" konají se velmi pilné as velikou\nchutí, neboť veškeří v ní zaměstnaní zpěváci zalí-\nbili si ji velice a prorokují jí stejné úspěchy jako\n„Prodané nevěstě\".\nČeská zpěvohra 22. října: „Don Juan\" od\nMozarta 24. října: „Prodaná nevěsta\" od\nB. Smetany 26. října: „Pytláci\" od Offen-\nbacha— 28. října: „Zakletý princ\" od V. Hří-\nmal ého. Při nedávném představení mistrovského\ndíla Mozartova bezděky na mysl mi přišel kaustický\nVoltaireův vtip, jimž spravedlivý se vynáší soud\nnad většinou libret doby tehdejší: „co jest příliš\nhloupé než aby se vyřknouti mohlo, to dá se zpí-\nvati!\" Nevím, zdali ostatní překlady starších, zejména\nklasických oper jsou záživnější psány češtinou; však\njakým nesmyslem skví se především český překlad\n„Don Juana\", jest téměř k neuvěření. Čeština, jakou\ntu při provedení opery té z jeviště posloucháti\nmusíme, jest příliš špatnou pro loutkové jeviště,\nnechci říci Matěje Kopeckého, v jehož komediích\nvane mnohdy duch přímo geniální oděn v správné\nslovo české, ale pro jeviště kteréhokoli kočujícího\nmarionetáře chcete. Že nepřeháním, uzná každý,\npodám-li zde několik ukázek třeba jen z počátku\nopery. V druhé scéně uchopila „Donna Anna\"\npevnou rukou pláštík jí neznámého svůdce a podvod-\nníka pannen „Dona Juana\" a v tragickém pathosu\nse dušuje:\n„Jako zlá saň zoufající\nza tebou já potěkám ;u\nnačež jí tento odsekne:\n„jako saň se sápající\njá si dráhu prosekám.\"\nNota bene: jsou tu sami dva a „Don Juan\" se\nchce prosekávat! „Anna\" dále praví že jejímu\n„milostivému otci líce zbledly smrtelnou\npotaženy barvou\", načež rytíř smutné postavy\n„Don Ottavio„ ve strachu o jemné nervy své\ni nevěstiny hlasem bolestí rozervaným sluhům kolem\nstojícím nařizuje aby donesli mrtvolu Comthurovu\nslovy: „odstraňte tento pohled hrůzy!\" Elvíra naříká\nv další scéně, že ji Don Juan nechal „sedět co\nkořist všem slzám\". V druhém jednání rozmlouvá\n„Leporello\" s urozeným pánem svým následovně:\nD, J. „Mám toho dosti,\nhlouponi var.\nLep, ne, ne milosti\nza žádný dar:\nD, J, co s těmi plesky ?\nLep, mějte se hezky.\"\nNejkrásněji však zvoní český verš v trojzpěvu\nve scéně při zastaveníčku pod okny „Donny\nElviry \":\nElvíra: „Nadarmo duch se pící\ni ať mě co chce klíěí,\nD, J, nic se mi dýl nepřicí\nať se mi co chce týčí;\nLepor, že ona se nezpíčí\ntě prorada poklici,\na dodává ještě k tomu:\nkterou ti on ková\npro král!\nvždyť já to prál!\"\nPodobných obratův a zvláště nestydatě pikantních\n„vtipů\" se celé množství v českém tekstu jen jen\nhemží. Že něco takového obecenstvo naše snese,\ntomu se nedivíme, máť ono jak známo dobrý\nžaludek; však že možno člověkn umělci ze rtů\nvypraviti podobný gallimathias, to nás zaráží;\npomníme-li ale, že umělec ten jest pěvcem, vzpome-\nneme-lí dále na zmíněný výrok Voltaireův, tu\nomluvíme též obecenstvo, jež oslepeno jsouc krásným\nzevnějškem hudebním nepátrá po jádru, po slovu,\no jehož zřetelnou deklamaci se ostatně na našem\njevišti málo kdo stará. Tím větší za to nevolí však\nmusí naplniti úkaz ten každého, jenž srovnává\ntitanský výraz hudby velkého mistra s bídným tím"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "350", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.6", "texte": "podloženým tekstem českým. Jak ohromný dojem\nčiniti by musela hudba ta, kdyby podporována byla\nčeským slovem díla toho důstojným a upra-\nveným dle původního libreta da Ponteova!\nOvšem musíme zřetel bráti na dobu i poměry oné\ndoby, kde S. K. Macháček v roucho české libreto\nda Ponteovo obláčel; že ale nikdo od té doby se\nnepokusil o nový, nejen díla toho mistrovského,\nnýbrž i české řeči důstojný překlad, ač potřeba\ntoho již dávno jest pociťována, neslouží nám zajisté\nnijak ku pochvale. Namítne snad někdo, že haněti\na odsuzovati jest věcí snadnější, než práci zmí-\nněnou lépe vykonati. Oblíbená tato námitka, kteréž\npoužívají autorové co štítu proti útokům kritikář-\nských per, jest právě při zmíněném díle více než\nkde jinde bez podstaty: neboť jsme si toho pře-\ndobře vědomi, s jak velkými obtížemi jest tu bojo-\nvatí překladateli právě této zpěvohry. Kdo zkusil,\njakého tu namahání, jaké obratnosti zapotřebí pře-\nkladateli, má-li vyrovnati všechny příčnosti mezi\ntekstem i hudhou tak aby v překladu se slova\nnebyl setřen pel poesie originálu a přec z druhé\nstrany bylo vyhověno hudební akcentuaci rytmicko-\ndeklamatorní, ten zajisté nikdy nebude na lehkou\nváhu bráti práci v tento obor spadající; poněvadž\nse nedá ani my sliti, že by překladatel právě tohoto\nlibreta mohl cos kloudného na světlo boží vynésti,\naniž by činil důkladná přípravná studia, aniž by\nprošel ono množství vesměs ku pravému poznání\nvěci směřujících pramenův, z nichž musí čerpati\nlátku ku dílu svému. Zejména literatura německá\nje přebohatá na spisy o této královně mezi ope-\nrami Mozartovými. Známe celkem šestnácte spi-\nsovatelův, kteří se zabývali z části překladem,\nz části delšími spisy a pojednáními o Mozartovu\n„Don Juanu\". Z nahromaděné tu látky největší má\ncenu brožura od Wolzogena pojednávající o scé-\nnickém uspořádání „Dona Juana\" na základě nejno-\nvějšího německého překladu od Gruglera.*) Ona\nokolnost, že v každém ohledu výtečný tento překlad\nGrugierův není posud zaveden na všech německých\nscénách vzdor tomu, že starší překlady německé\nmají asi podobnou „cenu\" jako náš famózní překlad,\nona okolnost slouží jaksi k omluvě naší správy\noperní. Na větší části německých ústavů operních\npanuje nejen netečnost a pohodlnost, nýbrž i urputná\nzatvrzelost proti všemu, co se odváží starobylý ten\ndivadelní šlendrián ze sna burcovati. Proto i nový\npřeklad Guglerův je trnem v oku nejen všem ředi-\ntelům operním, kteří by neřádi na nutnou změnu\nscenerie něčím přispěli, nýbrž i všem operním pěv-\ncům, kterým se nechce jaksi do studování nového\ntekstu. Tak jest na př. na zdejším německém\ndivadle „Don Juan\" pravou karikaturou slavného\ntoho díla. Tam slyšíme na př. „Donnu Annu\"\na „Dona Juana\" zpívati partie dle překladu „Roch-\nlitzova, „Dona Ottavia\" a „Leporella\" však dle\nstaršího Schroedrova překladu; a když náhodou\nvystoupí v opeře té cizí zpěvák pohostinsku, zpívá\nještě nějaký třetí tekst. Ze se tu odpovědi s otáz-\nkami vždy nekryjí, leží na bíledni. Část scénická\njest tam ale tak zanedbaná, že osoby jednotlivé\npřicházejí a odcházejí kam a jak se jim namate,\ntak že divák z konfuse nevychází. Ohledem na\nscenerii, jakož i na úpravu zevnější vůbec jest\nčeská opera na pokročilejším stanovisku. Scenerie\njest u nás vesměs rozumně upravena a schoduje se\nvětším dílem s náhledy Wolzogenovými; dekorace,\njakkoii malý prostor jeviště mnohým opravám byl\nna závadu, přec důstojně jsou provedeny. Velmi\ndobré jsou u nás výkony sólistův, sborů a zejména\norkestru, jenž s pečlivostí chvály hodnou choulo-\nstivé secco-recitativy sám doprovází, jak se to děje\nna všech dvorních divadlech (v německém divadle\nzdejším je doprovází klavír!!) tak že u nás celkem\nnelze nic jiného vytýkati co do provedéní opery té\nnež přežilost nešťastného překladu českého. Nedo-\nstatek tento jest u velké míře na záhadu dojuau\ncelkovému i doufáme, že ředitelstvo opery naší si\npospíší, aby v krátkém čase citelná chyba ta byla\nnapravena. Nový, dokonalý překlad „Dona Juana\"\njest věcí neodkladnou.\nToto představení „Dona Juana\" má pro dějiny\nčeského života operního zajisté důležitého významu;\nneboť vystoupil tentokráte představitel „Dona Juana\"\nvýtečný náš mistr umění pěveckého p. Lev v de-\nsátém roce činnosti své umělecké na našem jevišti\noperním. Pakliže uznati musíme, že v službě ústavu\nnárodního „sestárlý\" pěvec ten se rozepěl hlasem\nbujarým, mladistvě svěžím, že v úloze tak choulostivé\ndovedl se udržeti po celý večer na výši situace jak\nhlasem tak i volnou hrou, tož nemohli jsme lepšího\nvysvědčení umělci tomu vystaviti. Přejeme mu ještě\nna dlouhá léta sil pro další jeho umělecké výkony\ntak bujarých, tak mladistvě nadšených.\nNásledující na to představení „Prodané ne-\nvěsty\" bylo opětně v slavnostní oděno háv. Dávaloť\nse mistrné to dílo Smetanova ducha na jevišti\nčeském již po padesáté. O hlubokém významu\nudálosti té jsme se již předešle několika slovy\nzmínili. Pro dnešek referujeme, že úspěch padesátého\ntoho představení byl velmi skvělý. Po každém čísle\nhlučná pochvala, po scénách vyvolávání výkonných\nsil pěveckých i skladatele, jenž bohužel pro\nneustálou chorobu svou nemohl navštiviti slavnostní\npředstavení. V dirigování se uvázal na jeho místě\np. kapelník Cech st., jemuž se úloha ta nemálo\nchoulostivá celkem zdařila. Skoda, že si Hboval tak\nčasto v zbytečném protahování temp. Ukaz tento\nbyl nám již při „Don Juanu\" velmi nápadným. Všude\nnedělá podobné detailování temp, jež si vším právem\np. kapelník hlavně při Delibesově opeře oblíbil,\nstejně dobrý dojem! X.\n* Z Chrudimi (Pův. dop.) Zdejší hudební život\nnalézá se již po delší čas v stavu povážlivé agónie.\nNesnadno podstoupili rozbor rozdílných příčin poli-\n\n*) nDou Juan\". Auf Gruudlage derneuen Text-Uebersetssung\nvon Bernhard vonGugler neu sceuirt u. mít Erlaute-\nruugen versehen von Alfred Freihern von Wol-\nzogen. Breslau, F. E. C. Lenckart 1869."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "351", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.7", "texte": "tování hodného toho úkazu, z nichž některé jsou\nzaloženy toliko v místních a částečně osobních\npoměrech a nehodí se tudíž podstatou svou k podrob-\nnějšímu pojednání. Tolik jest jisto, že jest to iikol\nvelmi nevděčný, pátrati s pytvou v mrtvole po pří-\nčinách, proč život z organismu tak jemnocitného\na křehkého, jakým jest hudební umění ve svých\nzevních, oživených zjevech u nás, jak se zdá, již\nnadobro vymizel. Snadné jest věru umrtvení tohoto\nživota, velmi nesnadné, po případě i nemožné jeho\nopětné oživení. V poslední době přistoupilo k ne-\npřízni poměrů místních co zhoubce všech jednoli-\ntých sociálních podniků ještě zlo obecné, totiž\nv übohém, odvěkými různicemi štvaném národě\nnašem rozpoutaná neměrná vášeň politického zápasu.\nKde se ozývá hlomoz a válečný ryk rvoucích se\nstran, kde se šklebí úsměšek a obíhá sprostá nadávka,\nkde se posléz přenáší osobní zášť a vzpěněná žluč\npolitické rvačky i na pole společenského, ano i sou-\nkromého života, tam nutně umlká každý hlas umění,\ntam umrtvuje se každé zevní projevování, každá\nprodukce i reprodukce uměleckých tvarů, pusté\na opuštěné jsou oltáře uměny v posvátném háji\njejím, strhány a rozdupány květy je zdobící. Není\nzde ani obětníků ani obce věřících, kteří by naslou-\nchali se srdcem do kořán otevřeným věštbě a citové\nmluvě umění. Nepravím to vztahem k zdejšímu\nměstu pokud se týče činného účastnění se v zápasu\npolitickém spůsobem zprvu naznačeným. Vypadáf\nto v tomto ohledu zcela jinak na venkově, než\nv městě hlavním, kde journalistické voje se na\nvzájem spůsobem takovým napadají a potírají. Venkov,\naspoň v našem obvodě zde, cítí především toliko\nreflex této nezřízené vášně, on je zúčasten po výtce\ntoliko trpně a postižen nevolí, omrzelostí a v jistém\nohledu i apathií. A zejména ve věcech týkajících\nse umění vůbec i umění hudebního zvláště jest tato\napathie příliš zjevná, než aby mohla býti smlčena.\nŽalné to věru pozorování, kterak u nás nejen\nv spolkovém nýbrž co daleko ještě horším jest,\ntéž iv soukromém, domácím životě hyne /láska\nk uměni a záliba v požitku uměleckém a v umě-\nleckých výtvorech i výkonech. Bylo by v pravdě\njiž na čase, aby protagonisté v journalistických\ntáborech, všímajíce si více než dosud této tak důle-\nžité stránky národního života a obecné osvěty,\nkonečně raději místo bezúčelných, každému již\nzožklivivších se nedůstojných a pro nás hanlivých\nhádek, různic i nadávek věnovali důkladnou pozor-\nnost stále vzmáhajícímu a šířícímu se úpadku v tomto\nobvodu duševního života našeho národa! Maje vám\npodati nárys zdejšího hudebního života v průběhu\nposlední doby, jsem v značných rozpacích. Z p ě-\nvácký spolek mužský, dříve tak chvalné po-\nvěsti požívající, zanikl nadobro. Jediná stopa dří-\nvějšího tak jarého jeho života jest prachem pokrytý\na pavučinami obetkaný archiv spolkový. Stejný\nosud postihl ženský zpěvácký spolek, který\npo krátkém, nuzném životě odebral se na věčnost.\nI jinak neděje se zde v reprodukci hudební ani to\nnejmenší. Stále mrtvo, stále hrobové ticho. Jediné\nv soukromí žije a prospívá též znamenitě kvartetní\nspolek výtečného hudebníka p. měštanosty K1 i-\nm e š e. Smyčcové toto kvarteto jest výborně sehráno\na obsazeno silami vesměs statnými v čele sp. Kli-\nmešem co prvním houslistou, jehož technika je\nprávě tak dokonalá jako přednes duchaplný\na úchvatný. Kvarteta Beethovenova, Sumannova,\nMendelssohnova, Veitova a Rubinsteinova hraje tenta\nkvartetní spolek spůsobem v pravdě překvapujícím\ni co do správnosti a technického vypracování ico\ndo zralosti a jemnocitu v přednesu. Členové kvar-\nteta mimo p. Klimeše jsou pp. Mi kura (druhé\nhousle), Pei ke r t (viola) a ředitel kůru p. Hni-\nlička (čello). Proč toto kvarteto vyhýbá se veřej-\nnosti, proč vůbec sešlo z projektovaných zábav\nkomorní hudby, které již loňského roku byly nám\nslibovány, nesnadno věru pochopiti. Tak bohatý\nmateriál jest vůči veřejnosti neplodný, kdežto by\nmohl přispěti k vytvoření zdravého úsudku o hudbě\nkomorní u obecenstva našeho k vypěstování záliby\nv hudbě této a k šíření znalosti její spůsobem co\nnejvydatnějším ! Jediný koncertní podnik v po-\nslední době nebyl podnik domácí, nýbrž importo-\nván od jinud. Uspořádalf totiž pianista p. K. Slav-\nkovský v městském divadle zdejším koncert, při\nněmž spoluúčinkovali z ochoty p. Josef Lev ap.\nměšťanosta Klimeš. Koncert tento byl hojné\nnavštiven a měl rozhodný iispěch. P. Slavkovský\nhrál s technikou do podrobná vyhlazenou, oduše-\nvněnou mluvou citu a se zápalem Webrovu c-dur\nsonátu, cis-moll polonéz Chopinův, Sumannovu nove-\níettu, Lisztovu salonní hříčku „La campanella,\" pak té-\nhož uherskou rhapsodii č. 14 a jeho parafrasi sva-\ntebního pochodu a tance vil Mendelssohnova snu noci\nsvatojanské.. Barytonista Lev, který poprvé Chru-\ndim navštívil a jehož příchod byl uvítán vše-\nobecně s velikou radostí, skvěl se v lesku doko-\nnalého, vzácného svého umění pěveckého a roz-\njařil v nejvyšší míře posluchačstvo zejména před-\nnesem velké Figarovy arie z Lazebníka Sevillského.\nChatrná solfeggiová šablona barytonové arie ze\n„Zakletého prince\" nebyla s to při vší obdivuhodné\nzručnosti p. Lvovy koloratury úplná proniknouti.\nS p. Klimešem zpíval p. Lev duetto „Masaniella\"\ns „Pietrem\" z „Němé z Portiei\". Ohnivý vzlet,\njadrná deklamace a bezúhonná přesnost zpěvu obou\ntěchto umělců přivedly toto dueto k úplné plat-\nnosti. Klimešův krásný materiál hlasový zní dosud\nv plné mužné sile a v neporušeném lesku. —Od\ntohoto koncertu rozhostil se u nás opět dřívější\nklid a odpočinek. Teprv dne 25. října uspo-\nřádal zdejší klub dam spolu s přednáškou, která\nzahájila řadu přednášek pro tuto zimní saisonu\na byla zároveň určena k oslavě pětiletého trvání\ntohoto činného, výborně spravovaného a blahodár-\nného spolku, koncert ovšem toliko v úzkém rámci\npříležitostné koncertní zábavy. Na programu byly\nklavírní skladby Chopinovy a Stephen Hellerovy,\nhrány pí. Terezou Beerovou s výborným"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "352", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741031-01.1.8", "texte": "zdarem, pak písně Fibichovy (z Hálkových\n„večerních písní\") a Dvořákovy („Žehulice\nz Králodvorského rukopisu), zpívány přesně a jernno-\ncitně sl. Emilií Leiserovou a Schumannova\nsonata pro klavír a housle op. 105, z níž hráli\nměšfanosta Klimeš s paní Beerovou první\na druhou větu vzletně s vroucím zpěvem as doko-\nnalým ovládáním technické části. Sám pak zpíval\np. Klimeš ušlechtilou píseň Levoslava Belly\n(„Jak duši mé se krásnou zdáš\"), která jest víta-\nnou poslední přílohou listu vašeho, jakož i Astor-\ngovu arii 1. jednání zAbertovy „Astorgy\"\ns obvyklým u něho vzorným, uměleckým přednesem.\nPosléz vám mohu sděliti přec ještě potěšitelnou\n„novinku\". Nalezáť se totiž v mých rukou nová,\nzdařilá skladba zdejšího ředitele kůru a osvědče-\nného již skladatele Aloise Hniličky, nová\nto mše instrumentální s obligátními varhanami.\nKaždý dobrý, v pravdě cenný výtvor tohoto druhu\nnutno dosud, pokud úplná reforma hudby kostelní\nse nestane obecnou, všude rozvětvenou, a v tom\nohledu třeba se opásati dlouholetou trpělivostí\nuvítati s opravdovou radostí. Obligátní varhany\njsou velmi důmyslně užity jak co solový hlas, který\npravidelně zavádí thema a přenáší je pak v proud\nvokálního spracování, tak i co účinná čásť a\nmocná podpora průvodu. Jednotlivé oddíly litur-\ngického děje hudebně vyznačené řadí se k sobě,\njsouce spojeny pásmem jednotných, příbuzných\nhudebních myšlenek, beze všech libovolných mezi-\nher a praeludií. Kyrie, andante sostenuto, c-dur,\npočíná jednoduchým, slavnostním a vzletným moti-\nvem varhan co solovóho hlasu. Výborné polyfonní,\nimitaění spracování tohoto motivu vede k pathe-\ntickému stupňování jeho, takřka prohlášení nevý-\nvratného dogmata ex cathedra. Tento motiv je\npřerušen krátkou, prostou mezihrou, po které se\nozývá prvotní motiv v hlasech jak vroucí ozvěna\nskálopevné víry v srdcích lidských a v ústech lidu.\nSolový hlas varhan počne pak pp. velmi krásný,\nzbožný, hluboce procítěný nápěv v es-dur, který modu-\nInje v f-moll a jest z hloubí duše plynoucí modlitbou.\nTato věta končí s fragmentem prvního motivu, kte-\nrým „corno solo\" uvádí opětně téměř pouhým poky-\nnem základní myšlénku v paměť. Grloria, allegro\ncon fuoco, jest založeno na plnozvučném, akkordovém\nthematu c-dur, podaném celým varhanovým strojem.\nPo velmi účinném harmonickém obratu v des-dur a\npostupné imitaci v přísném slohu církevním, prove-\ndené celým orkestrem, střídá se ušlechtilý solový\nzpěv sopránu, tenoru a basu a splývá pak v je-\ndiný proud s vlnobitím celého orkestru, který, vrátiv\nse k prvnímu thematu, harmonicky velmi zajímavě\nthema to v šíř rozkládá a stupňuje. Credo má\nv úvodu jednoduchý, energický motiv c-dur přispů-\nsobený výborně rázu a významu slov jím vyzna-\nčených. V dalším postupu vypučí tento motiv\nv krásné basové solo „et incarnatus\", které jest\npsáno ryzím tonem deklamatorním, lnoucím těsně\na věrně k slovům hudebně líčeným. Na to zavádí\ntrombi opět základní thema s celou váhou a ne-\nklamnou důvěrou jeho a thema to postupuje ehro-\nmaticky až k ff akkordovému úhozu varhan des-\ndur. V nastupujícím zpěvu přeměňuje se akkord\npp v cis-moll, klidná hladina zpěvu se však ihned\nzase vpádem orkestru a varhan sčeřuje a zaplavuje\ncelý objem této věty v skončení jejím vzornou po-\nlyfonií. Sauctus jest krátkou větou v c-dur mae-\nstoso, více toliko rázu slavnostního praeíudia, které\nhráno celým strojem varhan jest důstojným zná-\nzorněním povznesení ducha v slovech věty této.\nBenedictus, Largbetto, f-dur, počíná jemnými\nhlasy varhan v melodii výborné deklamované a\ns celým srdcem cítěné. Dueto melodii opětuje se\nvší vroucností a výmluvností bas solo apo něm\nvšechny hlasy. Melodický tvar této věty nabývá\nstále větší síly a větších rozměrů a stoupá až\nk skončení jejímu spůsobem účinným. Cásť melo-\ndického tvaru tohoto upomíná svým sestupem ská-\nlovým živě na typický jeden motiv Waltra ze Stol-\nzingu v zpěv. „Meistersinger\". Agnus posléz, taktéž\nLarghetto, es-dur, druží se šťastně voleným, lahod-\nným thematem varhanovým, které jest přiděleno\npak solovému tenoru, po něm altu a sopránu v stří-\ndavém zpěvu a které přerušeno krátkým interludiem\nvarhan, doznívá s dojemnou vroucností, zcela dů-\nstojně k ostatním vesměs zdařilým větám této mše.\nToť povrchní kresba dojmu, jaký na mne učinila\nnová tato skladba Hniliékova. Přál bych, aby došla\nobecného uznání a rozšíření. Svou opravdovou cenou\nby toho v plné míře zasluhovala.\n\n—pp—"}]}