{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_sha256": "2c0cac7a53a5532ba565c319ffc492edce1983f6f205bd19ffe8accbb7fd85ce", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/11/06_01/bmtnabd_1874-11-06_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-06_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "353", "page_fin": "353", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudebni.", "titre_sommaire": "Památné dni hudebni.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "353", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 939, "texte": "Památné dni hudebni.\n\n7. listop. 1811 nar. K. Jar, Erben, o národní píseň českon\nvelezasloužiiý badatel a spisovatel v Miletíně.\n„ „ 1859 fK. Reissiger, operní sklad, a kap.\nv Drážďanech.\n8. „ 1840 I. koncert ruského houslisty a sklad, ruské\nhymny Alex. Lvova v Lipsku.\n„ „ 1873 fP.J. M. Martinovský, o národní píseň\nčeskou velezasloužiiý sklad. v Praze (v klášteře\nStrahovském).\n9. „ 1729 fJ. Lefévre, znam. virtuos na klarinetu\nv Paříži.\n10. „ 1848 nar. AI. Pařízek, sklad. v Praze.\n11. „ 1842 vystoupil v Praze ve veřejném koncertu slo-\nvutný houslista Ferd. Laub co 91etý hoch.\n12. „ 1774 f Jan Bedř. Agricola, spis. hud. a sklad.\nv Berlíně.\n„ „ 1859 f Fr. Bárta, sklad. v Praze.\n13. „ 1824 I. koncert H. Mošelesa v Berlíně.\n14. „ 1778 nar. Jan Nep. Hummel, pian. a sklad.\nv Břetislav!.\n„ „ 1820 I. provoz. Meyerbeerovy zpěv. „Marghe-\nrita ď Anj ouu —■ v Miláně.\n„ „ 1873 I. provoz. Heroldovy zpěv. „Souboja na\nčeském jevišti v Praze.>"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-06_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "353", "page_fin": "353", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.2.1.1", "titre_corps": "7. listop. 1811 nar. K. Jar, Erben, o národní píseň českon", "titre_sommaire": "7. listop. 1811 nar. K. Jar, Erben, o národní píseň českon", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "353", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 939, "texte": "7. listop. 1811 nar. K. Jar, Erben, o národní píseň českon\nvelezasloužiiý badatel a spisovatel v Miletíně.\n„ „ 1859 fK. Reissiger, operní sklad, a kap.\nv Drážďanech.\n8. „ 1840 I. koncert ruského houslisty a sklad, ruské\nhymny Alex. Lvova v Lipsku.\n„ „ 1873 fP.J. M. Martinovský, o národní píseň\nčeskou velezasloužiiý sklad. v Praze (v klášteře\nStrahovském).\n9. „ 1729 fJ. Lefévre, znam. virtuos na klarinetu\nv Paříži.\n10. „ 1848 nar. AI. Pařízek, sklad. v Praze.\n11. „ 1842 vystoupil v Praze ve veřejném koncertu slo-\nvutný houslista Ferd. Laub co 91etý hoch.\n12. „ 1774 f Jan Bedř. Agricola, spis. hud. a sklad.\nv Berlíně.\n„ „ 1859 f Fr. Bárta, sklad. v Praze.\n13. „ 1824 I. koncert H. Mošelesa v Berlíně.\n14. „ 1778 nar. Jan Nep. Hummel, pian. a sklad.\nv Břetislav!.\n„ „ 1820 I. provoz. Meyerbeerovy zpěv. „Marghe-\nrita ď Anj ouu —■ v Miláně.\n„ „ 1873 I. provoz. Heroldovy zpěv. „Souboja na\nčeském jevišti v Praze.>"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-06_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "353", "page_fin": "355", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.2.2", "titre_corps": "Smetanova vlastenecká zpĕvohra \"Libuše.\"", "titre_sommaire": "Smetanova vlastenecká zpĕvohra \"Libuše.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "353", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.1", "debut_caractere": 941, "fin_caractere_exclue": 3323, "texte": "Smetanova vlastenecká zpĕvohra\n\"Libuše.\"\n(Pokračování.)\nVelkolepě koncipovaná a tonem vznešeného\ndithyrambu provanutá předehra ku vlastenecké\nzpěvohře „Libuše\" od Smetany jest známa obecenstvu\npražskému z koncertů „filharmonických\" a mimo\nto i posledně ze „slavnostní hudební akademie\" na\noslavu pětadvacitiletého trvání akademického čtenář-\nského spolku uspořádané. Účinek její na obecenstvo\nbyl vždy neodolatelně úchvatný.\nCelá předehra jest v mistrném provedení tech-\nnickém zbudována na karakteristických motivech\nobou hlavních osob zpěvohry : na motivech „Libuše\"\na „Přemysla.\" (Viz níže uvedené doklady notové\nA a K).\nKdo by ve stavbě předehry sledovati chtěl\nformy staré „ouvertury\", nevalně by pochodil; inělf\nskladatel hlavně na mysli psychologický proces,\njenž odehrál se postupem děje v srdcích obou hlavních\nosob zpěvohry; a podobné hudební líčení proměn\nvniterních, citových nedá se směstnati v úzký rámec,\nv Prokrustovo lože ouvertury, nýbrž zde ku po-\nmoci se vzíti musí volné formy moderní „fantazie\norkestrální,\" jež spadá v kategorii tak zvané „sym-\nfonické básně.\" Exposicí obou zmíněných motivů,\njich karakteristickým, hudebně velmi intresantním\nprovedením a jich konečným sloučením, kde oba\nmotivy současně u vítězném jásotu celého orkestru\nse v jednu duši pojí, tímto tedy jaksi hudebně na-\nznačeným „obsahem\" celého děje uhodil skladatel\nna pravou strunu; neboť vzbudil touto hudební\nkresbou ještě před vyhrnutím opony v posluchači\nonen stupeň určité nálady, kterou zpěvohra ta po\ncelý večer nutně vyžaduje.\nKu předu již podotýkáme, že s hlavním jádrem\npředehry se opětně setkáme v třetím jednání ve\nscéně, kde „Přemysl\" v slavnostním průvodu se\nblíží k Vyšehradským branám, tedy v okamžiku\nz celé opery nejskvělejším, nejdůležitějším; ostatně\nobjevují se oba zmíněné motivy knížecích snouben-\ncův nejen tam, kde tito činně vystupují, nýbrž\niv oněch momentech, kde zmínka se o nich činí.\nZ toho možno posoudí ti, jak organicky souvisí\npředehra s celou zpěvohrou a jak důležité místo\njest jí vykázáno v čele operní stavby, k níž tvoří\nv pravdě skvostný a celku přiměřený portál.\nPrvní scéna zpěvohry uvádí nás v knížecí síň\nVyšehradskou v onom okamžiku, kde „Libuše\" se\nsvými oběma družkami, „Radmilou\" a „Krasavou\",\nse strojí „do sboru hlav k svatému soudu dle\notcův práv!\" „Radmila\" děkuje kněžně za to, že\nvyslyševši prosby její, zavolala kmety, by urovnali"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "354", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2414, "texte": "v\nspor mezi jejími oběma bratry „Chrudošem\" a „Sfá-\nhiavem.\" „Krasava\" již zde se nám slovy „pro sebe\"\nmluvenými prozradí co příčina a původ sváru bratr-\nského, tak že již v první této scéně osnova děje\npřed zraky obecenstva v průhledných tazích vy-\nstupuje. Hudební tvary všude k slovům deklamova-\nným těsně přiléhají; tak na př. tu poprvé v opeře\nozve se nám motiv Libušin (A, jejž ovšem známe\nz předehry) při oslovení „Radmily\", počínající slovy:\n„Věštkyně budoucnosti!\"\na přechází při slovech Libušiných, jimiž projevuje\ntato naději na opětný smír za pomoci věkožizných\nbohův v ladné, plynné formy hudební,\nI I\njež Smetana ve svých skladbách považuje za stereo-\ntypně české a jež slouží mu za stálou průvodní\nfiguru hudební všude tam, kde mluví se o požehnané\nzemi české.\nTak i zde, kde „Libuše\" slovy: „Bohové věční\ntam nad oblaky, v milosti shlížejte na tuto zem,\nku svornosti ji vecEte a t. d.\" za znik a zdar vlasti\nsvé se modlí, hraje naznačený motiv B hlavní\núlohu v celém orkestru, zaznívaje v rozličných ná-\nstrojech bud! mohutněji či lahodněji, tam s celou\nsílou povahy vroucí, zde opět co jemný vánku\ndech, zkrátka v takých nuancích a modulacích, jak\ntoho smysl slova zpívaného vyžaduje a připouští.\nSe vší mohutností vystupuje zejména tam, kde i obě\nzmíněné děvy prosby své spojí s Libušinými v ter-\ncetu formy imitační, jejž náhle přetrhne zvuk rohu,\nstálý to signál, provázející scénu soudní.\nJest to nezměněaiý tvar druhého taktu z mo-\ntivu Libušina A. Úzká tato příbuznost obou mo-\ntivů: „Libušina\" i „soudního\" jest s důmyslem ne-\nvšedním pro spracování hudební vyvolena. Libuše\nzvolna odchází ku soudu mezi tím co v rytmu po-\nchodovém zaznívá orkestrem její motiv.\n„Krasava\" v myšlénkách pohřížena zůstane ;\nbojíť se pohledu uražené lásky. „Jej nelze mi zřít,\npřed jeho tváři bych nemohla dlít\" praví v bo-\nlestném pohnutí. Kdo jest předmětem myšlének\ntěchto, o tom poučuje nás orkestr, jenž k těmto slo\nvůni záhadným intonuje motiv, jímž průběhem celé\nskladby v rozličně stupňovaných tvarech jest karak-\nterizována postava mužně vzdorného „Chrudoše:\"\n„Radmila\", jež byla kněžnu doprovodila, družku\nsvou postrádajíc, rychle se vrací a vyslovuje svůj\nobdiv nad tím, že váhá Krasava k soudu jiti co\nprůvodkyně kněžnina. Tato u zdrcujícím vědomí\nviny své žaluje v mlhových, zimničně rozechvělých\nobrazech na sebe a svou nerozvážlivosť a když ji\ndružka vybízí ku jasnějšímu se vyslovení, ku dňvěr-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "355", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 611, "texte": "nější sdílnosti, utiší se poznenáhla a odhodlá se ku\nvyjevení svého tajemství, však nikoli v uzavřených\ntěchto prostorách, „mezi stěnami tmavého hrobu\",\nnýbrž až pod nebem šírým, „kde je volný větru\nlet, kde se modrý klene svět.\" Tato touha po ko-\nnečném ulevení bolem stíženého srdce illustrována\njest melodií plnou něžné lahody:\nkterou končí úvodní tento obraz, v němž\npopřáno nám bylo nahlédnouti v srdce hlavních\npostav dívčích, z nichž vedle „Libuše\" hlavně\n„Krasava\" co příčina sváru bratrského v následující\nscéně před soudem Libušiným k rozhodnutí polože-\nného plnou naši pozornost poutá.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-06_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "355", "page_fin": "357", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.2.3", "titre_corps": "Z eiziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z eiziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "355", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.3", "debut_caractere": 613, "fin_caractere_exclue": 2795, "texte": "Z eiziny a Rakouska.\n\n** Ředitelstvo komické opery ve Vídni engažovalo\nzpěvačku V. Bogdani-ovou (komtessu z Klečov-\nských), která s velkým úspěchem co „Rosina\" v „La-\nzebníku\" byla debutovala. K témuž ústavu vrátil se\ni zpěvák Erl, jenž byl již před uzavřením komické\nopery vydatným jejím členem a po „krachu\" enga-\nžován byl ve Stuttgarte.\n** Koncerty konservatoře v Paříži započnou\ndnem 22. listopadu.\n** Hanuš z Búlovil odebral se do Londýna,\nkdež bude spoluúčinkovati v koncertech v paláci\nkřišťálovém.\n** Impressario Ullmannhodlá i letos podnik-\nnouti cestu uměleckou po Francii. Získal zname-\ntého pianistu F. Planté-ho, zpěváka Diaze de\nSoria, dále umělce Alarda, Léonarda, Si-\nvori-ho, Franchommea, kontrabasistu de Bail-\nly-ho, Maase a zpěvačku Marimonovu.\n** Riditel komické opery ve Vídni, podnikavý\nHasemann, byl nedávno v Paříži, kdež ku šesti po-\nhostinským hrám na komické opeře vyzval Pavlínu\nLuccovou a slovutnou PattiovoU. Luccová zpí-\nvati tam bude u prostřed měsíce listopadu a Patti\nv březnu a v dubnu budoucího roku. S touto po-\nslední vystoupí tamtéž zároveň tenorista Capoul\nod opery pařížské.\n** Slč. Orgeniova, Pražanům v dobré paměti, vy-\nstoupila onehdy v Karl sruhe j. h. ve Wagnerové „Za-\nkletém HollanJanu\" v úloze „Senty\" a líbila se velice.\n** Slovutný pěvec operní Th. Formes, král.\npruský dvorní zpěvák, zemřel dne 15. října b. r.\nv Ende nichu (u Bonnu) v ústavu pro choromyslné.\n*'* Ve dvorní opeře ve Vídni připraveny budou\npro nastávající právě sezonu především opery:\nGluckova „Ifigenie v Aulidě\", a Glold-\nmarkova „Královna ze Sáby\".\n** Jak praveno (viz dopis z Petrohradu v č. 43.),\nopustil slovutný čelista Dav i do v místo své u carské\nvlašské opery. Zbývá dodati, že učinil to proto, aby\npřijal nabídnuté mu místo správního direktora u jisté\nželezničně společnosti na Rusi. Profesorem na kon-\nservatoři ale pan Davidov přede zůstane.\n** Ohvalně známý německý skladatel v oboru\nhudby vokální P. Cornelius zemřel v Mohuči\ndne 26. října.\n** V Darmstadte bude se v nejblíže příštích\ndnech provozovali Verdiho „Aida\". Náklad na\núpravu scénickou páčí se prý as na 12.000 zl.\n** Ruský skladatel Musorgskij pracuje na nové\nzpěvohře „Chovanščina\"."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3504, "texte": "** Edv. Nápravník, carský kapelník v Petro-\nhradě, složil v letošní době letní novou symfo-\nnickou skladbu „Démon\" a smyčcové kvarteto.\n** Pianista Josef Véňavský přibyl do Petro-\nhradu, kdež hodlá uspořádati několik koncertů.\n** Ant. Gr. Rubinstein odjede co nejdříve do\nPaříže, kde mu nabízeno libreto k veliké opeře\n„Nero\", kteráž provozována býti má ve „velké\nopeře\". V poslední době složil tři nové skladby:\nIV. symfonii, V. koncert pro klavír a kon-\ncertní skladbu pro čello. Nová jeho zpěvohra\n„Makabejci\" dle doslechu provozována býti má\nběhem tohoto neb příštího měsíce v Berlíně.\n** Z Petrohradu. První kvartetní produkcce\ncarské jednoty hudební odbývána byla dne 29. října\nb. r. v sále konservatoře. Provozovány byly: kvarteto\ndo B-dur od Goldmarka, kvartet do H-mol (s kla-\nvírem) od Mendelssohna a kvartet do B-dur op. 130\nod Beethovena. V 11. provedeno poprvé nové\nsmyčcové kvarteto Cajkovského (do F-dur)\ns úspěchem výborným.\n** Na konservatoř v Petrohrade přihlásilo se\nletošního roku mnoho nových žáků a žákyň. Ne-\nmalé udivení spůsobil malý 131etý hoch, který přišel\npěšky do Petrohradu ze Smolenské gubernie, tajně\nz domova svého odešed. Ustrojil sobě sám housle,\nna nichž dosti dobře hrál. Při přijímací zkoušce\nvedl si velmi neohroženě a osvědčil značné hudební\nnadání.\n** V Kronstate vbrzku otevřeno bude nové\ndivadlo ruské za ředitelství p. Rapaporta.\n** Ku stavbě nového městského divadla ruského\nv Odě se šešlo se 160 plánů a sice z Ruska 32,\nz Francie 27, z Rakouska 16, z Německa 14, ze\nŠvýcar 6, z Anglie 4, z Turecka 4, ze Švédska 3,\nz Cech 2 a ze Španěl 52.\n** V Kasaní zahájena ruská představení operní\nGr 1 ink o v o u zpěvohrou „Žizň za carja.\"\n** Slovutná kontraltistka paní Lavro vská\nmešká nyní v Charkově, kdež hodlá vystoupiti\nv několika koncertech.\n** Z Moskvy dochází nás bolestná zvěst, že\nnadaný náš rodák, Jan Šrámek, kapelník car-\nského divadla, náhle dne 22. ra. m. skonal. Bylť\noddaný hudebnímu umění s tělem a duší a zůstavil\npo sobě hojný počet skladeb, svědčících o nevšední píli\ni nadání velevzácném. Narodil se r. 1814 v Praze a stu-\ndoval dle ustanovení theologii. Více však než theologie\nvábila jej „ars musica\", pročež brzo opustiv semi-\nnář, vstoupil do pražské konservatoře a obral si\nhousle, zpěv, theorii, jakož i esthetiku a dějiny hu-\ndební za hlavní předměty svého studia. Z počátku\nvystoupil několikrát co zpěvák s úspěchem slušným,\nnačež koncertoval po Německu co houslista se skvě-\nlým zdarem. S pílí a láskou ještě větší obrátil se\nke komponování a několik jeho zpěvoher provozo-\nvány byly v Německu s úspěchem. Stal se později\ntaké kapelníkem zvláštní společnosti operní, kterouž\nsi sestavil as kterouž se skvělým zdarem vystoupil\nv Paříži, Londýně, Mohuči, Frankobrodě a jiných\nměstech kontinentálních. V ten čas rozšířena byla\nzvěst o dirigentském jeho nadání již tak daleko,\nže po ochodu Rich. Wagnera z Rigy byl co kapel-\nník povolán k tamějšímu divadlu, u něhož několik\nlet velmi blahodárně působil, načež povolán byl co\nprvní kapelník k carskému divadlu do Moskvy,\nkteréžto místo zastával až do svého skonání s zříd-\nv\nkou svědomitostí a horlivostí. Cest a sláva budiž\njeho památce!\n** Z Paříže* Jak hluboký hněv posud v srdcích\nFrancouzů proti všemu, co německým sluje a Němcem\njest, panuje, toho podává nejnověji doklad pařížský\n„Figaro\". Týž list oznámil totiž, že známá německá\npěvkyně Luccova vystoupí ve velké opeře paříž-\nské, drubý den však obdržel následující „zasláno\" :\n„Pane redaktore! Snad jste ještě nezapoměl, že paní"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "357", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5434, "texte": "Pavlína Luccova se ve válce slovem i skutkem osvěd-\nčila býti nejzarytější nepřítelkyní Francie. Jest to\nvěru smutné, že ředitel naší opery mohl engažovati\nberlínskou zpěvačku, a pařížské obecenstvo\njí bezpochyby připraví zasloužené při-\nvítání, odváží-li se před ním vystoupiti.\"\nNásledkem toho si to Luccová bezpochyby rozmyslí,\nmá-li odjeti do Paříže. Rozumí se samo sebou, že\nněmecké listy proto vší rozvahy pozbyly a Francouze\nvšemi možnými tituly obmýšlejí.\n** Ze Sonderhausenu. (Pův. dop.) Pokračuje ve\nzprávách svých o činnosti naši dvorní kapely, zmí-\nniti se musím, že ve 14. Loh-koncertu se konečně\njeden z našich veteránů, koncertní mistr Uhlrich,\nodhodlal vystoupiti co sólista. Vyvolil jednu z nej-\nnovějších, byť i méně šťastných skladeb koncertních\nv a-mol od Reinholda Beckra. Pakli ta skladba nepro-\npadla, tož je to pouze zásluhou p. sólisty, který důklad-\nným a správným provedením hleděl vkouzliti v kon-\ncert tento krásy, kterých tento poslední naprosto\npostrádá. Arciť minula již doba květu jak techniky,\ntak i lehkosti a elegance přednesu u p. Uhlricha,\nnicméně dovedl sobě zasloužilý hudebník tento zí-\nskati vděčnou uznalost obecenstva, což tím více na\nváhu padá, an není jediný z houslistů, kteří zde co\nmiláčkové obecenstva koncertního žijou. Suita\nop. 101. (Introdukce a fuga, menuett, Adagietto,\nScherzo a pochod) od RaíFa vzdor svým krásám,\njichž pohříchu u posledních skladeb tohoto maestra\npostrádati naučeni jsme, nebyla v stavu obecenstvo\nrozehřátí. Před tím provedeny známé skladby a sice:\n1. Ouvertura k „Egmontu\" od Beethovena. 2. a) Ta-\nnec bludiček, b) Uherský pochod, c) Tanec sylphid\nz „Fausta\" od H. Berlioze a 3. Preludie pro orkestr\nod Liszta. Večer poskytnul nám následující smě-\nsici: 1. Ouvertura, 2. Introdukce k I. jednání z Telia\nod Rossini-ho, 3. Kvartet pro 4 lesní rohy od Koniga,\n4. Pochod z „Tannháusera\" od Wagnera. 15. Kon-\ncert seznámil nás s neznámou zde dosud ouverturou\n„Elsa\" od Cherubiniho, kteráž jako všecky skladby\nvynikajícího kontrapunktika tohoto vyznamenává se\nhloubí myšlének, mistrným jich provedením poly-\nfonním a skvělou instrumentací. Zároveň objevila\nse z čistá jasna na programu symfonie od Josefa\nHaydena do Es-dur a) Adagio et Allegro spirito, b) An-\ndante, c) Menuetto, d) Finále, což málo kdy zde\nslýcháváme, jsouce zahrnuti Lisztem a Wagnerem.\nV druhém oddělení vystoupil opětně co sólista p.\nSeitz z Gothy s koncertem do e-moll od Spohra. Co\nmám říci o výkonu pána tohoto? Opakuji to samé,\nco jsem při prvním jeho vystoupení zde v průběhu\nletošní sesony pravil: p. Seitz učinil za poslední\ndoby utěšených pokroků, nicméně není dostatečně\nschopen hráti Spohrova díla. Zde není jen tech-\nnické spůsobilosti zapotřebí —• ale i duch musí\nstejně vyvinut býti. Co nedostižený mistr Spohrovy\nmuzy zůstane přece jen Lauterbach, který spojuje\nvšecky vlastnosti, jichž ku Spohrově manýře zapo-\ntřebí jest. Pan Seitz nejlépe tlumočí koncerty no-\nvějšího genru jako jsou: Raffův, Hegarův a jiných\nvíce. Nicméně král všecky věty cistě as klidným\ntónem. Koncert odpolední ukončila zamilovaná sym-\nfonie pisatele řádkft těchto Beethovena originelní\n5. do C-moll. Večer překvapil nás: 1. Ouverturou\n„Andorra\" od Halevy-ho. 2. Andantem od Rubin-\nsteina. 3. Entracty od Stora. (Tentokráte ukončeny\npřednášky velezajímavých výtvorů geniálního Lipčana\ntoho.) 4. Německým pochodem vitězným od Rei-\nnecke-ho a 5. ouverturou od Chelarda k „Macbethu.\"\n16. koncert zahrnoval skorém celou epochu nověj-\nších hvězd na obzoru komposice. Započato skladbou\n„In memoriam\" a fugou s chorálem od Reinecke-ho. Vše\nzde jest nashromážděno: kontrapunktické kombinace,\neffekty orkestru, různé dis- a konsonance, nicméně\nto nejhlavnější schází originalita themat a jich\nvýznamnost. Za to tím více líbila se elegie pro\nčello s orkestrem od Reblinga, přednesená s mistrným\nvkusem od našeho prvního sólisty na nástroji, tomto,\np. Monhaupta staršího. Uherský pochod od Suberta-\nLiszta nalezl svých zbožiiovatelň jakož i protivníků.\nPrvní oddělení vyčerpáno ouverturou k Shakespea-\nrově dramatu „Bouře\" od Vierlinga, učiněnou to\npableskem slohu Lindpaintnera a jeho doby. Na\nto vystoupil p. Laska s dvěmi vlastními skladbami\npro kontrabas. Především budiž řečeno, že p. Laska\nhrál skladby ty výtečně a opětně statně uhájil čest\nnástroje toho v oboru solové hry. Co se skladeb\na jich ceny dotýče, jest především 1. romance (tento\nnázev udělen jim od jich tvůrce vzdor tomu, že\nspíše by zasloužily název: Písně) velmi účinná a\nv přísné vzdálenosti od všech harmonických a ryth-\nmických novot držená. Druhá vyniká nad první\nrozvláčností, což by se snadno odstraniti dalo dů-\nkladnými škrty. Na každý pád jest to chvalitebný\nákaz v oboru literatury pro solový bas, an jak\nznámo málo kloudného pro tento nástroj existuje.\n(Ony dve romance vyjdou tiskem u Kahnta v Lipsku.)\nSpolu provedena Šamana 4. symfonie v D-moll. Večer\nprovedeny následující skladby: 1. Ouvertura od\nWicka (člena naší kapely), 2. Večerní píseň od\nSchumana, 3. Ave Maria od Schuberta-Luxe, 4. Slav-\nnostní pochod od Liszta a 5. Ouvertura „Nocleh\nv Granadě\" od Kreutzera. Budoucně o naší hudební\nslavnosti k poctě Beethovena. Během sesony\nletošní utrpěla kapela zdejší citelných ztrát. Odešli\ntotiž pánové: flétista Rudl (náš krajan Cech), hou-\nslista (první hráč u 2hých houslí) p. Reinboth a čellista\np. Seeber. Pro místo prvního hráče u druhých houslí\nengažován náš krajan p. Cibulka, absol. žák pr.\nO */ Í /\nkonservatoře.\n\nM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-06_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "355", "page_fin": "357", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.2.3.1", "titre_corps": "** Ředitelstvo komické opery ve Vídni engažovalo", "titre_sommaire": "** Ředitelstvo komické opery ve Vídni engažovalo", "signature_source": "M", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "355", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.3", "debut_caractere": 635, "fin_caractere_exclue": 2795, "texte": "** Ředitelstvo komické opery ve Vídni engažovalo\nzpěvačku V. Bogdani-ovou (komtessu z Klečov-\nských), která s velkým úspěchem co „Rosina\" v „La-\nzebníku\" byla debutovala. K témuž ústavu vrátil se\ni zpěvák Erl, jenž byl již před uzavřením komické\nopery vydatným jejím členem a po „krachu\" enga-\nžován byl ve Stuttgarte.\n** Koncerty konservatoře v Paříži započnou\ndnem 22. listopadu.\n** Hanuš z Búlovil odebral se do Londýna,\nkdež bude spoluúčinkovati v koncertech v paláci\nkřišťálovém.\n** Impressario Ullmannhodlá i letos podnik-\nnouti cestu uměleckou po Francii. Získal zname-\ntého pianistu F. Planté-ho, zpěváka Diaze de\nSoria, dále umělce Alarda, Léonarda, Si-\nvori-ho, Franchommea, kontrabasistu de Bail-\nly-ho, Maase a zpěvačku Marimonovu.\n** Riditel komické opery ve Vídni, podnikavý\nHasemann, byl nedávno v Paříži, kdež ku šesti po-\nhostinským hrám na komické opeře vyzval Pavlínu\nLuccovou a slovutnou PattiovoU. Luccová zpí-\nvati tam bude u prostřed měsíce listopadu a Patti\nv březnu a v dubnu budoucího roku. S touto po-\nslední vystoupí tamtéž zároveň tenorista Capoul\nod opery pařížské.\n** Slč. Orgeniova, Pražanům v dobré paměti, vy-\nstoupila onehdy v Karl sruhe j. h. ve Wagnerové „Za-\nkletém HollanJanu\" v úloze „Senty\" a líbila se velice.\n** Slovutný pěvec operní Th. Formes, král.\npruský dvorní zpěvák, zemřel dne 15. října b. r.\nv Ende nichu (u Bonnu) v ústavu pro choromyslné.\n*'* Ve dvorní opeře ve Vídni připraveny budou\npro nastávající právě sezonu především opery:\nGluckova „Ifigenie v Aulidě\", a Glold-\nmarkova „Královna ze Sáby\".\n** Jak praveno (viz dopis z Petrohradu v č. 43.),\nopustil slovutný čelista Dav i do v místo své u carské\nvlašské opery. Zbývá dodati, že učinil to proto, aby\npřijal nabídnuté mu místo správního direktora u jisté\nželezničně společnosti na Rusi. Profesorem na kon-\nservatoři ale pan Davidov přede zůstane.\n** Ohvalně známý německý skladatel v oboru\nhudby vokální P. Cornelius zemřel v Mohuči\ndne 26. října.\n** V Darmstadte bude se v nejblíže příštích\ndnech provozovali Verdiho „Aida\". Náklad na\núpravu scénickou páčí se prý as na 12.000 zl.\n** Ruský skladatel Musorgskij pracuje na nové\nzpěvohře „Chovanščina\"."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3504, "texte": "** Edv. Nápravník, carský kapelník v Petro-\nhradě, složil v letošní době letní novou symfo-\nnickou skladbu „Démon\" a smyčcové kvarteto.\n** Pianista Josef Véňavský přibyl do Petro-\nhradu, kdež hodlá uspořádati několik koncertů.\n** Ant. Gr. Rubinstein odjede co nejdříve do\nPaříže, kde mu nabízeno libreto k veliké opeře\n„Nero\", kteráž provozována býti má ve „velké\nopeře\". V poslední době složil tři nové skladby:\nIV. symfonii, V. koncert pro klavír a kon-\ncertní skladbu pro čello. Nová jeho zpěvohra\n„Makabejci\" dle doslechu provozována býti má\nběhem tohoto neb příštího měsíce v Berlíně.\n** Z Petrohradu. První kvartetní produkcce\ncarské jednoty hudební odbývána byla dne 29. října\nb. r. v sále konservatoře. Provozovány byly: kvarteto\ndo B-dur od Goldmarka, kvartet do H-mol (s kla-\nvírem) od Mendelssohna a kvartet do B-dur op. 130\nod Beethovena. V 11. provedeno poprvé nové\nsmyčcové kvarteto Cajkovského (do F-dur)\ns úspěchem výborným.\n** Na konservatoř v Petrohrade přihlásilo se\nletošního roku mnoho nových žáků a žákyň. Ne-\nmalé udivení spůsobil malý 131etý hoch, který přišel\npěšky do Petrohradu ze Smolenské gubernie, tajně\nz domova svého odešed. Ustrojil sobě sám housle,\nna nichž dosti dobře hrál. Při přijímací zkoušce\nvedl si velmi neohroženě a osvědčil značné hudební\nnadání.\n** V Kronstate vbrzku otevřeno bude nové\ndivadlo ruské za ředitelství p. Rapaporta.\n** Ku stavbě nového městského divadla ruského\nv Odě se šešlo se 160 plánů a sice z Ruska 32,\nz Francie 27, z Rakouska 16, z Německa 14, ze\nŠvýcar 6, z Anglie 4, z Turecka 4, ze Švédska 3,\nz Cech 2 a ze Španěl 52.\n** V Kasaní zahájena ruská představení operní\nGr 1 ink o v o u zpěvohrou „Žizň za carja.\"\n** Slovutná kontraltistka paní Lavro vská\nmešká nyní v Charkově, kdež hodlá vystoupiti\nv několika koncertech.\n** Z Moskvy dochází nás bolestná zvěst, že\nnadaný náš rodák, Jan Šrámek, kapelník car-\nského divadla, náhle dne 22. ra. m. skonal. Bylť\noddaný hudebnímu umění s tělem a duší a zůstavil\npo sobě hojný počet skladeb, svědčících o nevšední píli\ni nadání velevzácném. Narodil se r. 1814 v Praze a stu-\ndoval dle ustanovení theologii. Více však než theologie\nvábila jej „ars musica\", pročež brzo opustiv semi-\nnář, vstoupil do pražské konservatoře a obral si\nhousle, zpěv, theorii, jakož i esthetiku a dějiny hu-\ndební za hlavní předměty svého studia. Z počátku\nvystoupil několikrát co zpěvák s úspěchem slušným,\nnačež koncertoval po Německu co houslista se skvě-\nlým zdarem. S pílí a láskou ještě větší obrátil se\nke komponování a několik jeho zpěvoher provozo-\nvány byly v Německu s úspěchem. Stal se později\ntaké kapelníkem zvláštní společnosti operní, kterouž\nsi sestavil as kterouž se skvělým zdarem vystoupil\nv Paříži, Londýně, Mohuči, Frankobrodě a jiných\nměstech kontinentálních. V ten čas rozšířena byla\nzvěst o dirigentském jeho nadání již tak daleko,\nže po ochodu Rich. Wagnera z Rigy byl co kapel-\nník povolán k tamějšímu divadlu, u něhož několik\nlet velmi blahodárně působil, načež povolán byl co\nprvní kapelník k carskému divadlu do Moskvy,\nkteréžto místo zastával až do svého skonání s zříd-\nv\nkou svědomitostí a horlivostí. Cest a sláva budiž\njeho památce!\n** Z Paříže* Jak hluboký hněv posud v srdcích\nFrancouzů proti všemu, co německým sluje a Němcem\njest, panuje, toho podává nejnověji doklad pařížský\n„Figaro\". Týž list oznámil totiž, že známá německá\npěvkyně Luccova vystoupí ve velké opeře paříž-\nské, drubý den však obdržel následující „zasláno\" :\n„Pane redaktore! Snad jste ještě nezapoměl, že paní"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "357", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5434, "texte": "Pavlína Luccova se ve válce slovem i skutkem osvěd-\nčila býti nejzarytější nepřítelkyní Francie. Jest to\nvěru smutné, že ředitel naší opery mohl engažovati\nberlínskou zpěvačku, a pařížské obecenstvo\njí bezpochyby připraví zasloužené při-\nvítání, odváží-li se před ním vystoupiti.\"\nNásledkem toho si to Luccová bezpochyby rozmyslí,\nmá-li odjeti do Paříže. Rozumí se samo sebou, že\nněmecké listy proto vší rozvahy pozbyly a Francouze\nvšemi možnými tituly obmýšlejí.\n** Ze Sonderhausenu. (Pův. dop.) Pokračuje ve\nzprávách svých o činnosti naši dvorní kapely, zmí-\nniti se musím, že ve 14. Loh-koncertu se konečně\njeden z našich veteránů, koncertní mistr Uhlrich,\nodhodlal vystoupiti co sólista. Vyvolil jednu z nej-\nnovějších, byť i méně šťastných skladeb koncertních\nv a-mol od Reinholda Beckra. Pakli ta skladba nepro-\npadla, tož je to pouze zásluhou p. sólisty, který důklad-\nným a správným provedením hleděl vkouzliti v kon-\ncert tento krásy, kterých tento poslední naprosto\npostrádá. Arciť minula již doba květu jak techniky,\ntak i lehkosti a elegance přednesu u p. Uhlricha,\nnicméně dovedl sobě zasloužilý hudebník tento zí-\nskati vděčnou uznalost obecenstva, což tím více na\nváhu padá, an není jediný z houslistů, kteří zde co\nmiláčkové obecenstva koncertního žijou. Suita\nop. 101. (Introdukce a fuga, menuett, Adagietto,\nScherzo a pochod) od RaíFa vzdor svým krásám,\njichž pohříchu u posledních skladeb tohoto maestra\npostrádati naučeni jsme, nebyla v stavu obecenstvo\nrozehřátí. Před tím provedeny známé skladby a sice:\n1. Ouvertura k „Egmontu\" od Beethovena. 2. a) Ta-\nnec bludiček, b) Uherský pochod, c) Tanec sylphid\nz „Fausta\" od H. Berlioze a 3. Preludie pro orkestr\nod Liszta. Večer poskytnul nám následující smě-\nsici: 1. Ouvertura, 2. Introdukce k I. jednání z Telia\nod Rossini-ho, 3. Kvartet pro 4 lesní rohy od Koniga,\n4. Pochod z „Tannháusera\" od Wagnera. 15. Kon-\ncert seznámil nás s neznámou zde dosud ouverturou\n„Elsa\" od Cherubiniho, kteráž jako všecky skladby\nvynikajícího kontrapunktika tohoto vyznamenává se\nhloubí myšlének, mistrným jich provedením poly-\nfonním a skvělou instrumentací. Zároveň objevila\nse z čistá jasna na programu symfonie od Josefa\nHaydena do Es-dur a) Adagio et Allegro spirito, b) An-\ndante, c) Menuetto, d) Finále, což málo kdy zde\nslýcháváme, jsouce zahrnuti Lisztem a Wagnerem.\nV druhém oddělení vystoupil opětně co sólista p.\nSeitz z Gothy s koncertem do e-moll od Spohra. Co\nmám říci o výkonu pána tohoto? Opakuji to samé,\nco jsem při prvním jeho vystoupení zde v průběhu\nletošní sesony pravil: p. Seitz učinil za poslední\ndoby utěšených pokroků, nicméně není dostatečně\nschopen hráti Spohrova díla. Zde není jen tech-\nnické spůsobilosti zapotřebí —• ale i duch musí\nstejně vyvinut býti. Co nedostižený mistr Spohrovy\nmuzy zůstane přece jen Lauterbach, který spojuje\nvšecky vlastnosti, jichž ku Spohrově manýře zapo-\ntřebí jest. Pan Seitz nejlépe tlumočí koncerty no-\nvějšího genru jako jsou: Raffův, Hegarův a jiných\nvíce. Nicméně král všecky věty cistě as klidným\ntónem. Koncert odpolední ukončila zamilovaná sym-\nfonie pisatele řádkft těchto Beethovena originelní\n5. do C-moll. Večer překvapil nás: 1. Ouverturou\n„Andorra\" od Halevy-ho. 2. Andantem od Rubin-\nsteina. 3. Entracty od Stora. (Tentokráte ukončeny\npřednášky velezajímavých výtvorů geniálního Lipčana\ntoho.) 4. Německým pochodem vitězným od Rei-\nnecke-ho a 5. ouverturou od Chelarda k „Macbethu.\"\n16. koncert zahrnoval skorém celou epochu nověj-\nších hvězd na obzoru komposice. Započato skladbou\n„In memoriam\" a fugou s chorálem od Reinecke-ho. Vše\nzde jest nashromážděno: kontrapunktické kombinace,\neffekty orkestru, různé dis- a konsonance, nicméně\nto nejhlavnější schází originalita themat a jich\nvýznamnost. Za to tím více líbila se elegie pro\nčello s orkestrem od Reblinga, přednesená s mistrným\nvkusem od našeho prvního sólisty na nástroji, tomto,\np. Monhaupta staršího. Uherský pochod od Suberta-\nLiszta nalezl svých zbožiiovatelň jakož i protivníků.\nPrvní oddělení vyčerpáno ouverturou k Shakespea-\nrově dramatu „Bouře\" od Vierlinga, učiněnou to\npableskem slohu Lindpaintnera a jeho doby. Na\nto vystoupil p. Laska s dvěmi vlastními skladbami\npro kontrabas. Především budiž řečeno, že p. Laska\nhrál skladby ty výtečně a opětně statně uhájil čest\nnástroje toho v oboru solové hry. Co se skladeb\na jich ceny dotýče, jest především 1. romance (tento\nnázev udělen jim od jich tvůrce vzdor tomu, že\nspíše by zasloužily název: Písně) velmi účinná a\nv přísné vzdálenosti od všech harmonických a ryth-\nmických novot držená. Druhá vyniká nad první\nrozvláčností, což by se snadno odstraniti dalo dů-\nkladnými škrty. Na každý pád jest to chvalitebný\nákaz v oboru literatury pro solový bas, an jak\nznámo málo kloudného pro tento nástroj existuje.\n(Ony dve romance vyjdou tiskem u Kahnta v Lipsku.)\nSpolu provedena Šamana 4. symfonie v D-moll. Večer\nprovedeny následující skladby: 1. Ouvertura od\nWicka (člena naší kapely), 2. Večerní píseň od\nSchumana, 3. Ave Maria od Schuberta-Luxe, 4. Slav-\nnostní pochod od Liszta a 5. Ouvertura „Nocleh\nv Granadě\" od Kreutzera. Budoucně o naší hudební\nslavnosti k poctě Beethovena. Během sesony\nletošní utrpěla kapela zdejší citelných ztrát. Odešli\ntotiž pánové: flétista Rudl (náš krajan Cech), hou-\nslista (první hráč u 2hých houslí) p. Reinboth a čellista\np. Seeber. Pro místo prvního hráče u druhých houslí\nengažován náš krajan p. Cibulka, absol. žák pr.\nO */ Í /\nkonservatoře.\n\nM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-06_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "354", "page_fin": "356", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.2.4", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "354", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.2", "debut_caractere": 2416, "fin_caractere_exclue": 4137, "texte": "FEUILLETON.\n\nHudebni sluch.\n\n(Dokončení).\nUcho hudební doby minulé často slyšelo v budbě\nvěci, které my nyní slyšeti nemůžeme výjevy a\nmyšlénky zcela abstraktní. Jest to zásadou doby nové,\nže hudbou dá se jenom základní naladění vyznačiti, ni-\nkoliv jasné, určité obrazy, a kde k nim přistoupit!\nchceme, musí nastoupiti slovo k výpomoci hudba\nprogramní.\nTato jest zcela jiného rázu nežli t. z. tonomalba.\nPříklady to objasní. Jan Jak. Froberger (nar. 1635,\nf 1701), naznačil veškeré nebezpečí, jež ho potkalo\npři převážení přes Rýn v tanci „Aliemande\".\nUcho tehdejší snad tomu dobře rozumělo, nynější ucho\nneslyší v skladbě té nic podobného. Buxtehude líčil\npřirozenost planet v sedmi klavírních suitách, jak\nto tehdejší ucho pochopilo, o tom my nemáme ani\nponětí.\nI hudba taneční neušla proměnám. Ani dokladů\nnebylo by potřebí a mohli bychom již a priori\nsouditi, jakou hudba taneční byla. Zajisté že po-\nhodlnější a zdlouhavější. Nynějšímu pojmu o tanci\njest slovo zdlouhavá taneční hudba téměř samo v sobě\nprotivou. Co jindy páry k veselým rejům rozjařovalo,\nco jim, jak se říká, v nohy vjelo, to by se nyní\nmohlo prodávati v lékárnách na místě opia a morfia\npro spaní. Majestátní sarabanda, slavné „Entrée\",\n„Loure\", „Chaconna\", pastýřská musette a j. jsou\npřímou protivou k vířivému valčíku, bouřlivému\nkvapíku a šílenému kankánu. V opeře mohl tra-\ngický hrdina jindy směle tančiti sarabandu, ano\niv chorálech církevních slyšelo tehdejší ucho hudbu\ntaneční.*)\n\n*) Matheson udělal r. 1739 z chorálu: „Wenn wir in hochsten\nNothen sindu pěkný menuet, z chorálu: „Wie schon\nleucbtet uns der Morgenstern\" gavottu, z „Herr Jesu\nChrist\" sarabandu a p. asi tím spůsobem, jako my nyní\nděláme polky, čtverylky z arií operních."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "355", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.3", "debut_caractere": 2797, "fin_caractere_exclue": 4812, "texte": "U mnohých spisovatelů z prvního desítiletí přede-\nšlého století nachází se poznámka, že se hudební vkus\nnajednou změnil, před tím že se největšího účinku\ndosáhlo rychlými tempy a pohyblivými rhytmy, nyní\nže jest zdlouhavá, těžkopádná hudba na denním po-\nřádku. Naladění 17. století bylo tedy mnohem na-\npnutější, nežli naladění století 18. a proč? Zajisté\nže válka třicetiletá se svými konsekvencemi a ná-\nsledky má v tom vlivu ne nepatrného. V století 18.\nse duch ustálil, dámy si hrály s pudrováním vlasů,\npáni s pěkným copánkem a více starostí jednotlivec\nneměl, nechť se dělo cokoliv, až tomu opět revoluce\nfrancouzská resp. světová přítrž učinila a od té doby\nmáme opět rychlejší a ráznější tempa a rhytmy. V 17.\nstoletí užívalo se 12/8 taktu v hudbě taneční, v století 18.\nbylo tohoto taktu užíváno při měkkém, roztouženém\nadagiu. Ucho století předešlého si velmi rádo za-\nhrávalo s velmi subtilními rhytmy, bylo pro rhytmiku\nmnohem vytříbenější než nyní. Jindy každý rozeznal\nmenuet od „gavotty\" neb „bourée\", které jsou na oko\nstejné, nyní mnohý tanečník a mnohá tanečnice musí\nse dívati na taneční pořádek, aby věděli, zdali hudeb-\nníci hrajou polku neb mazurku, kvapík neb valčík.\nMy žijeme v tempu ještě jednou tak rychlém, nežli\nse žilo v století 18., my jsme vněm postoupili právě\ntak jako v ladění, a proto hrajeme též vše ještě jednou\ntak rychle. Jindy bylo nejoblíbenější andante, com-\nmodo, commodamente, nyní však žijeme allegro,\nallegro di molto, vivaee, presto, prestissimo furioso.\nJindy zvláště Francouzům se líbil trylek pomalu\nprovedený, nyní, kdyby některá zpěvačka s takovým\ntrylkem se objevila, stane se übohou obéti kritiky,\na právě tak naopak.\nŽe společnost před sto lety byla bezstarostnou,\npohodlnou, proto nemohla snésti bolné adagio v kon-\ncertě, velkému, rozmazlenému publiku znělo náramně\nfádně, mělo účinek asi takový, jaký má nyní fuga\nna širší obecenstvo. Tempo muselo býti pohodlné\njako obecenstvo samo, ale nic více a nic méně.\nByl-li někdo takovým odvážlivcem, že se osmělil"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.4", "debut_caractere": 3506, "fin_caractere_exclue": 5479, "texte": "hrozný ten čin vykonati— k tomu ale patřil notný\nkus smělosti a zahrál-li nějaké adagio-v koncertě,\nmusel býti tak „galantním\" a každou notičku svému\nfriseurskému umění podříditi, musel ji okadeřiti,\nmusel jí, jak praví Quantz, „caressovati\". Tolik jest\njisto, že první polovice předešlého století neměla uši\npro ženské sentimentální adagio, Bachova a Haendlova\nadagia jsou ještě rodu mužského. Najednou však\nobrátilo hudební naladění list, učinilo z adagia-muže\nadagio-ženu a všechny krásné dušinky se rozplývaly\nv tichém pohnutí. Bylaf to doba „weltschmerzu\",\ndoba Werthera a vzdychavého po Theresse Sieg-\nwarta. *)\nNejjasnější však jeví se rozličnost hudebního\nucha v proměnách pravidel harmonických. Že někde\nnaši předkové slyšeli překvapující harmonické obraty,\nkdežto nám místa ta zdají se triviálními, tomu není\nse co diviti, podivuhodnější jest, že uchu některá\nharmonická spojení znějí falešně, nerozumně, která\njindy krásně a přirozeně zněla. Z toho patrno, že\nse určitá nezvratná pravidla v harmonii nedají stá-\nno viti pro všechny časy, a že pravda jest, že „vše\njest dovoleno, jen když se to odůvodniti dá\", když\njest to přirozené, z nutnosti vyplývající, nikoliv však\nza vlasy přitažené. Taková theorie se ovšem nyní\nmnohým pánům nelíbí, a sice takovým, kteří ne-\npostihnuvše ducha času, a tudíž ducha hudby, před\nkaždou tak zvanou harmonickou chybičkou „husí\nkůži\" dostávají, aniž by jiného důvodu měli než\nodvolávání -se na pravidla, která stanovil nějaký\nučitel harmonie z dávných dob.\nv\n\n*) »v Siegwartu\" jedná jedno místo velmi drasticky a ka-\nrakteristicky o účinku tehdejšího adagia. Siegwart totiž\na soudruh jeho hrajou jednoho krásného večera adagio na\nhousle od Schwindla: „und nun spielten sie so schmelzend,\nso bebend, so wimmernd, dass ihre Seelen weich\nWachs wurden. Sie legten ihre Violinen nieder, sahen\neinander an mit Thranen in den Augen, sagten nichts\nals „„vortrefflichtttf und legten sich zu Bette.\"\n\nDle V. H. Riehla\nRudolf Augenthaler."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-06_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "354", "page_fin": "356", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.2.4.1", "titre_corps": "Hudebni sluch.", "titre_sommaire": "Hudebni sluch.", "signature_source": "Dle V. H. Riehla Rudolf Augenthaler", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "354", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.2", "debut_caractere": 2429, "fin_caractere_exclue": 4137, "texte": "Hudebni sluch.\n\n(Dokončení).\nUcho hudební doby minulé často slyšelo v budbě\nvěci, které my nyní slyšeti nemůžeme výjevy a\nmyšlénky zcela abstraktní. Jest to zásadou doby nové,\nže hudbou dá se jenom základní naladění vyznačiti, ni-\nkoliv jasné, určité obrazy, a kde k nim přistoupit!\nchceme, musí nastoupiti slovo k výpomoci hudba\nprogramní.\nTato jest zcela jiného rázu nežli t. z. tonomalba.\nPříklady to objasní. Jan Jak. Froberger (nar. 1635,\nf 1701), naznačil veškeré nebezpečí, jež ho potkalo\npři převážení přes Rýn v tanci „Aliemande\".\nUcho tehdejší snad tomu dobře rozumělo, nynější ucho\nneslyší v skladbě té nic podobného. Buxtehude líčil\npřirozenost planet v sedmi klavírních suitách, jak\nto tehdejší ucho pochopilo, o tom my nemáme ani\nponětí.\nI hudba taneční neušla proměnám. Ani dokladů\nnebylo by potřebí a mohli bychom již a priori\nsouditi, jakou hudba taneční byla. Zajisté že po-\nhodlnější a zdlouhavější. Nynějšímu pojmu o tanci\njest slovo zdlouhavá taneční hudba téměř samo v sobě\nprotivou. Co jindy páry k veselým rejům rozjařovalo,\nco jim, jak se říká, v nohy vjelo, to by se nyní\nmohlo prodávati v lékárnách na místě opia a morfia\npro spaní. Majestátní sarabanda, slavné „Entrée\",\n„Loure\", „Chaconna\", pastýřská musette a j. jsou\npřímou protivou k vířivému valčíku, bouřlivému\nkvapíku a šílenému kankánu. V opeře mohl tra-\ngický hrdina jindy směle tančiti sarabandu, ano\niv chorálech církevních slyšelo tehdejší ucho hudbu\ntaneční.*)\n\n*) Matheson udělal r. 1739 z chorálu: „Wenn wir in hochsten\nNothen sindu pěkný menuet, z chorálu: „Wie schon\nleucbtet uns der Morgenstern\" gavottu, z „Herr Jesu\nChrist\" sarabandu a p. asi tím spůsobem, jako my nyní\nděláme polky, čtverylky z arií operních."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "355", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.3", "debut_caractere": 2797, "fin_caractere_exclue": 4812, "texte": "U mnohých spisovatelů z prvního desítiletí přede-\nšlého století nachází se poznámka, že se hudební vkus\nnajednou změnil, před tím že se největšího účinku\ndosáhlo rychlými tempy a pohyblivými rhytmy, nyní\nže jest zdlouhavá, těžkopádná hudba na denním po-\nřádku. Naladění 17. století bylo tedy mnohem na-\npnutější, nežli naladění století 18. a proč? Zajisté\nže válka třicetiletá se svými konsekvencemi a ná-\nsledky má v tom vlivu ne nepatrného. V století 18.\nse duch ustálil, dámy si hrály s pudrováním vlasů,\npáni s pěkným copánkem a více starostí jednotlivec\nneměl, nechť se dělo cokoliv, až tomu opět revoluce\nfrancouzská resp. světová přítrž učinila a od té doby\nmáme opět rychlejší a ráznější tempa a rhytmy. V 17.\nstoletí užívalo se 12/8 taktu v hudbě taneční, v století 18.\nbylo tohoto taktu užíváno při měkkém, roztouženém\nadagiu. Ucho století předešlého si velmi rádo za-\nhrávalo s velmi subtilními rhytmy, bylo pro rhytmiku\nmnohem vytříbenější než nyní. Jindy každý rozeznal\nmenuet od „gavotty\" neb „bourée\", které jsou na oko\nstejné, nyní mnohý tanečník a mnohá tanečnice musí\nse dívati na taneční pořádek, aby věděli, zdali hudeb-\nníci hrajou polku neb mazurku, kvapík neb valčík.\nMy žijeme v tempu ještě jednou tak rychlém, nežli\nse žilo v století 18., my jsme vněm postoupili právě\ntak jako v ladění, a proto hrajeme též vše ještě jednou\ntak rychle. Jindy bylo nejoblíbenější andante, com-\nmodo, commodamente, nyní však žijeme allegro,\nallegro di molto, vivaee, presto, prestissimo furioso.\nJindy zvláště Francouzům se líbil trylek pomalu\nprovedený, nyní, kdyby některá zpěvačka s takovým\ntrylkem se objevila, stane se übohou obéti kritiky,\na právě tak naopak.\nŽe společnost před sto lety byla bezstarostnou,\npohodlnou, proto nemohla snésti bolné adagio v kon-\ncertě, velkému, rozmazlenému publiku znělo náramně\nfádně, mělo účinek asi takový, jaký má nyní fuga\nna širší obecenstvo. Tempo muselo býti pohodlné\njako obecenstvo samo, ale nic více a nic méně.\nByl-li někdo takovým odvážlivcem, že se osmělil"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.4", "debut_caractere": 3506, "fin_caractere_exclue": 5479, "texte": "hrozný ten čin vykonati— k tomu ale patřil notný\nkus smělosti a zahrál-li nějaké adagio-v koncertě,\nmusel býti tak „galantním\" a každou notičku svému\nfriseurskému umění podříditi, musel ji okadeřiti,\nmusel jí, jak praví Quantz, „caressovati\". Tolik jest\njisto, že první polovice předešlého století neměla uši\npro ženské sentimentální adagio, Bachova a Haendlova\nadagia jsou ještě rodu mužského. Najednou však\nobrátilo hudební naladění list, učinilo z adagia-muže\nadagio-ženu a všechny krásné dušinky se rozplývaly\nv tichém pohnutí. Bylaf to doba „weltschmerzu\",\ndoba Werthera a vzdychavého po Theresse Sieg-\nwarta. *)\nNejjasnější však jeví se rozličnost hudebního\nucha v proměnách pravidel harmonických. Že někde\nnaši předkové slyšeli překvapující harmonické obraty,\nkdežto nám místa ta zdají se triviálními, tomu není\nse co diviti, podivuhodnější jest, že uchu některá\nharmonická spojení znějí falešně, nerozumně, která\njindy krásně a přirozeně zněla. Z toho patrno, že\nse určitá nezvratná pravidla v harmonii nedají stá-\nno viti pro všechny časy, a že pravda jest, že „vše\njest dovoleno, jen když se to odůvodniti dá\", když\njest to přirozené, z nutnosti vyplývající, nikoliv však\nza vlasy přitažené. Taková theorie se ovšem nyní\nmnohým pánům nelíbí, a sice takovým, kteří ne-\npostihnuvše ducha času, a tudíž ducha hudby, před\nkaždou tak zvanou harmonickou chybičkou „husí\nkůži\" dostávají, aniž by jiného důvodu měli než\nodvolávání -se na pravidla, která stanovil nějaký\nučitel harmonie z dávných dob.\nv\n\n*) »v Siegwartu\" jedná jedno místo velmi drasticky a ka-\nrakteristicky o účinku tehdejšího adagia. Siegwart totiž\na soudruh jeho hrajou jednoho krásného večera adagio na\nhousle od Schwindla: „und nun spielten sie so schmelzend,\nso bebend, so wimmernd, dass ihre Seelen weich\nWachs wurden. Sie legten ihre Violinen nieder, sahen\neinander an mit Thranen in den Augen, sagten nichts\nals „„vortrefflichtttf und legten sich zu Bette.\"\n\nDle V. H. Riehla\nRudolf Augenthaler."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-06_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "357", "page_fin": "359", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy a Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy a Prahy a z venkova.", "signature_source": "D. J", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "357", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.5", "debut_caractere": 5436, "fin_caractere_exclue": 5731, "texte": "Zprávy a Prahy a z venkova.\n\n* „Shoření Jericha\" čili „Gratulace u pana\nIcika Smuela Leona Jajtelesa, barona z Méroresů\",\nkomická scéna pro mužské hlasy sprůvodem\npiana od Yrácslava Mazánka vyjde v příštích\ndnech tiskem a nákladem firmy Em. Starý a spol.\nPp. pořadatelům zábav Silvestrových bude"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "358", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5469, "texte": "zajisté tato velmi humoristická a v lehkém slohu\npsaná scéna co novinka ku veselým produkcím\nveleví tanou.\n* Ve prospěch onemocnělého skladatele\ngotta- Tovaěovského uspořádá „Hlahol\" pražský dne\n14. t. m. zábavu pěveckou ve spojení- s hudbou.\nK témuž šlechetnému účeli pořádají též mnozí\nz činnějších spolků zpěváckých jak v Praze tak\ni po venkově zábavy. K těmto náíeží „zpěvácký\nspolek pražských ty po grafů\" (koncert v ne-\nděli dne 22. t. m.) a mužský zpěvácký spolek\n„Záboj\" v Pelhřimově. Vlastenecký skladatel, jenž\nsi o povznešení zpěvu slovanského tak velkých zá-\nsluh získal, jenž zejména zpěváckým spolkům\néeskoslovanským svými skladbami v tak velké míře\nse zavděčil, nebude bohdá od četných ctitelů svých\npo šírých vlastech českoslovanských opuštěn v ho-\ndině života svého klopotného nejtěžší!\n* V posledním sezení družstva divadelního jme-\nnován byl p. J. Mayr ředitelem kr. z. českého\ndivadla i odevzdáno tudiž do jeho rukou veškeré\nartistické a ekonomické řízení divadla. Zdržujíce se\nvšeho úsudku, chceme vyékati, jakých prospěchů\npřinese zejména naší opeře tato změna.\n* Skladatel Z. Fibich pilně pracuje na nové\nsvé zpěvohře „Bláník\", k nížto mu, jak známo,\nnapsala libreto velmi zajímavé sl. Eliška Krásno-\nhorská.\n* Jednota rFilharmoniau hodlá uspořádati v na-\nstávající sezoně koncertní čtyry koncerty, jichžto\nprogramy následovně jsou ustanoveny: 15. listopadu\n1874: I. Ouvertura ku Calderonově „Dame Kobold\"\nslož. Reinecke. 11. Fantazie pro orkestr od Rémy-ho\n(dra. Vil. Mayera). 111. Uherská rhapsodie od\nLiszta. IV. „Symfonie fantastique\" od Berlioze.\n6. prosince 1874: I. Ouvertura k „Hamletu\" od\nGadeho. 11. Pochody Fr. Subrta, uspořád. Fr. Lisztem.\n111. Kvarteto od Haydna. IV. Symfonie od Hillera.\n28. února 1875: I. „Římský karneval\" od Berlioze.\n11. Orkestrální fantazie od Skuherského. IH. Sym-\nfonická báseň od Smetany. 14. března 1875: I. Ouver-\ntura od Kittla. 11. Ouvertura od Aberta. 111. Sym-\nfonie od Haydna.\n* Účinkující členové „Umělecké besedy\" (bývalý\n„kruh mladých hudebníků\") uspořádali v pátek dne\n30. října v místnostech „Uměl. besedy\" zábavu tý-\ndenní s programem velmi zajímavým. Slušíť přede-\nvším vytknouti snahu chvalitebnou, že přivádějí\ntu členové sami před fórum soudnosti kollegů svých\njmenovitě svoje skladby vlastní. Tak slyšeli\njsme v poslední zábavě večerní píseň p. Holého\n(„Nic nejsem . .\"), již pan Černý přednesl, a páně\nHartlovu píseň pro bas: „Tak tiše hřbitov leží\"\n(přednesl p. Procházka), skladby to opravdu zda-\nřilé, jež by vždy i před obecenstvem širším se ctí\nobstáti dovedly. P. Holý přednesl 2 polonézy\na 3 mazurky Chopinovy se svědomitostí, jakáž\no bedlivém studiu mistra Chopina svědčí, a pánové\nKnittl a Klečka, oba pianisté dovední, velmi\nzdařile provedli roztomilou serenadußrahmsovu\nop. 16 (uspořádanou pro klavír na Čtyry ruce), vy-\nniknuvše jmenovitě přednesem výtečně nuan§ovaným.\nKonečně p. Markus, koncertní mistr král. zem.\ndivadla, citu- i vzletuplnou interpretací objemného\na velmi účinného koncertu Maxe Bruch a osvědčil\nse co houslista jakosti nevšední. Upozorňujeme\njmenovitě mladší naše hudebníky, aby všímali si\nprodukcí těchto, v nichž se jim tak ušlechtilé zá-\nbavy dostává.\n* V den před všemi svatými objevilo se na\nrozích oznámení koncertu dobročinného,\njehožto program vypadal jako potupa v hudebním\nsvětě proslulé Praze veřejně v tvář metená. Mluví-li\nse o koncertu dobročinném, tu se již obyčejně jedno\noko zavře a druhé přimhouří, však co máme říci,\nkdyž orkestr po hostincích se produkující (na pro-\ngramech stálo „divadelní\"!) se neostýchá koncert\nzahájiti ouverturou „Pique-Dame\" od Suppého, a aby\nvečer nebyl lepším dne, k závěrku provésti jakousi\nhorribile dietu „Gallmayer\" - ouverturu!, Tak\ndaleko to již došlo v hudební Praze? Čestnou\nvýminku činil pan Jiránek, který přednášel dle\nprogramu čísla na pianě ceny skutečně umělecké,\ndiviti se však musíme, jak mladistvý, nadaný tento\numělec odhodlati se mohl, dáti poctivé své jméno\numělecké k takovému programu! Případ tento nechť\nslouží umělcům našim vůbec za výstrahu.\n* Z Jindřichova Hradce. (Půp. dop.) Následkem\npronešené u nás myšlénky o soustředění spolků\nnašich a u pokročilejšího obyvatelstva s radostí při-\njaté vyjednává výbor mužského pěveckého spolku\n„Černín\" s výborem dívčího pěveckého spolku\n„Slávy dcera\" o spojení obou jednot v jeden\nsmíšený sbor. Doufáme, že vyjednávání to se\nnemine účinku, posloužilo by se tím velice umění,\nbudou-li moci oba spolky spojenými silami díla\nvětšího objemu a vyšší ceny umělecké společně pro-\nváděti. Kéž by také náš statečný hudební spolek\nsi toho povšimnul a alespoň v jakýsi užší styk\ns oběma jmenovanými spolky vstoupil, těšiti by se\nmohlo pak naše město zajisté z produkcí zdařilej-\nších i velkolepějších než kdy před tím.\n* Z Brna. (Pův, dop.) Dne 6. září podnikla\nřemeslnická beseda „Svatopluk\" celo-\ndenní výlet do Slapanic u Brna, jenž co do vý-\nsledku hudebního výborně se vydařil. Ráno zpíval\nsbor vokální mši, odpůldne zařízena jest za-\nhradní zábava a večer následovala kon-\ncertní beseda, při které dosavádní sbormistr\np. Lev Janáček před svým odchodem do Prahy\nsbory naposledy řídil. Zejména večerní produkce\nzanechala dojem co nejpříjemnější; provedení sborů\n(mezi nimi zvláště Křižkovského „O dvedeného\nprosba\") bylo bezúhonné a prodchnuté milou\njarostí a čilostí, které svědčily zřejmě o výborné\nshodě, panující mezi sbormistrem a zpěváky. Též.\nspoluúčinkující čellista, pan Mráček, člen diva-\ndelního orkestru v Brně, zavděčil se četnému aani-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "359", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2475, "texte": "movanému obecenstva přednesením dvou čísel,\nosvědčiv opětně ehvalnou pověst, které co čellista\npožívá. Tentýž spolek odbýval dne 18. října t. r.\nmimořádnou valnou hromadu, ve které\njmenováni jsou p. Lev Janáček, bývalý sbor-\nmistr spolku a p. Josef Lev, člen české opery\nv Praze, za nevšední zásluhy, které sobě o spolek\nzískali , jednohlasně čestnými členy.\nDiplomy budou jim co nejdříve zaslány. Odchodem\nLva Janáčka utrpí „Svatopluk4* nemalou ztrátu;\nmůžemef směle tvrdiťi, že povznesl sbor jim řízený\nna velmi pozoruhodný stupeň umělecký. Ná-\nstupcem jeho jmenován pan Musil, t. č. varhaník\npři stoíičném chrámě zdejším. V měsíci říjnu ná-\nsledovaly krátce po sobě koncert zdejšího spolku\nkoncert slovutné houslistky\na rodačky Brněnské Vilemíny Norman-Ne-\nrudové a její sestry Olgy, o němž Vám\nzpráva již podána byla, a 26. t. rn. zábava, uspo-\nřádaná pěveckým odborem akademického\nspolku techniků Brněnských „Zora.\" V posled-\nnějším za spoluúčinkování dívčí jednoty „Ve sn a\"\npřednešeny též dva sbory smíšené, z nichž sbor\nvenkovanů z 1. jednání Smetanovy „Pro-\ndané nevěsty\" se líbil tak velice, že musel\nbýti opakován. Co sólisté vystoupili, pan Musil\nna pianě co improvisator, pan Sklenář na fagott\n(s úspěchem výborným), pan Hák na lesní roh\n(s úspěchem neméně slušným) a pí. Na vrátil o vá,\nčlen meškající zde divadelní společnosti paní Elišky\nZollnerové, jež nevelkým, aíe příjemným, dosti vy-\nsokým a zaokrouhleným hlasem přednesla a k plné\nplatnosti přivedla velkou arii „Agathy\" ze „Střelce\nkouzelníka.\" Při této příležitosti jest se mi zmíniti,\nže právě řečená divadelní společnost provedla zde\nv sále besedního domu již několik operete k,\nna které vynaloženo v každém ohledu tolik píle\na snahy, že můžeme býti s tímto prvním pokusem\nčeské operety v Brně vehni spokojení. Jmenovitě\nopereta Suppé-o va „Žádný muž a tolik\nděvčat\" vydařila se jak náleží a naplnila již\nněkolikráte velký sál v besedním domě obecenstvem.\nPí. Navrátilová jest ovšem nejhlavnější a to velmi\nvydatnou podporou řečené společnosti, jejíž výkony\ni na dále pozorně sledovati a o nichž Vám zprávy\nzasílati budeme. Ku konci konstatuji s velkým\nuspokojením, že zdejší jednoty „Beseda Brněn-\nská\", „Svatopluk\" a „Zora\" konají právě\npilné porady za účelem pořádání společných\nkoncertů. Jak nám sděleno, dospěly porady\ntyto již tak daleko, že již v nastávajícím jaře těšiti\nse můžeme na první takovou společnou produkci,\nk nížto mimo orkestr též vynikající umělci cizí\nmaji býti získáni.\n\nD. J."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-06_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "359", "page_fin": "359", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.2.6", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "359", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.7", "debut_caractere": 2477, "fin_caractere_exclue": 3757, "texte": "Smĕs.\n\nMyšlénky o hudbĕ.\n*\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudběf\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\nd) Hudební drama - součinnost všech sesterských umění.\n(Pokračování.)\nNežli přikročím k práci, hledím především z&-\npomenouti, že jsem hudebníkem. Zapomínám sama\nsebe, bych měl před očima pouze osoby své. Opáčné\njednání jest v každém umění na újmu. Básník, ne-\nchtěje vlastní svou bytost zapomenouti, rozbíhá se\nširoce i dovede lecos krásného, avšak že hřeší proti\npřírodě, übijí děj; malíř, chtěje překonati samu pří-\nrodu, stává se nepravdivým; herec, chtěje dekla-\nmovati, stává se chladným; skladatel, chtěje se\nstkvíti, vzbuzuje jen omrzelost a dlouhou chvíli.\nGr 1 u c k,\nústní sděl. A. Sehmidtova biografie.\nZpěv zastupuje ve zpěvohře deklamaci.\nTentýž tamtéž.\nNezbytné vlastnosti zpěvohry, kteráž nazvána\nbýti má klasickou, jsou ryzí sloh, karakteristické\nlíčení osob a rozumné vypočtění délky a stručnosti\nskladby, hledíc k dotyčné scéně.\nL. Spohr. autobiografie I.\nPorovnal bych činohru vedle zpěvohry a kresbou\nvedle obrazu. Zpěvem dostane se básni teprv koloritu\na jenom pomocí tohoto ve spojení s harmonií líčiti\nlze nevýslovné, pouze tušené záchvěje duševní, kteréž\nmluva ledva naznaěiti může.\nTentýž, autobiografie 11.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-06_01#c014", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "359", "page_fin": "359", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.2.6.1", "titre_corps": "Myšlénky o hudbĕ.", "titre_sommaire": "Myšlénky o hudbĕ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "359", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.7", "debut_caractere": 2484, "fin_caractere_exclue": 3757, "texte": "Myšlénky o hudbĕ.\n*\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudběf\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\nd) Hudební drama - součinnost všech sesterských umění.\n(Pokračování.)\nNežli přikročím k práci, hledím především z&-\npomenouti, že jsem hudebníkem. Zapomínám sama\nsebe, bych měl před očima pouze osoby své. Opáčné\njednání jest v každém umění na újmu. Básník, ne-\nchtěje vlastní svou bytost zapomenouti, rozbíhá se\nširoce i dovede lecos krásného, avšak že hřeší proti\npřírodě, übijí děj; malíř, chtěje překonati samu pří-\nrodu, stává se nepravdivým; herec, chtěje dekla-\nmovati, stává se chladným; skladatel, chtěje se\nstkvíti, vzbuzuje jen omrzelost a dlouhou chvíli.\nGr 1 u c k,\nústní sděl. A. Sehmidtova biografie.\nZpěv zastupuje ve zpěvohře deklamaci.\nTentýž tamtéž.\nNezbytné vlastnosti zpěvohry, kteráž nazvána\nbýti má klasickou, jsou ryzí sloh, karakteristické\nlíčení osob a rozumné vypočtění délky a stručnosti\nskladby, hledíc k dotyčné scéně.\nL. Spohr. autobiografie I.\nPorovnal bych činohru vedle zpěvohry a kresbou\nvedle obrazu. Zpěvem dostane se básni teprv koloritu\na jenom pomocí tohoto ve spojení s harmonií líčiti\nlze nevýslovné, pouze tušené záchvěje duševní, kteréž\nmluva ledva naznaěiti může.\nTentýž, autobiografie 11.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-06_01#c015", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "359", "page_fin": "360", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.2.7", "titre_corps": "Provolání.", "titre_sommaire": "Provolání.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "359", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.7", "debut_caractere": 3759, "fin_caractere_exclue": 4226, "texte": "Provolání.\nKdo za minulé patnáctiletí sledoval jen po-\nněkud bedlivě cesty, kterými se národní život česko-\nslovanský vyvinoval, až k nynějši, dříve ani ne-\ntušené síle dospěl: ten shledá, že k tomuto cíli při-\nčiňovali se v první řadě s velkým úspěchem spol-\nkové zpěváčtí.\nKdožby nepřipomínal sobě & vděčnosti mužův,\nkteří v době národních slavností stáli v čele pěvec-\nkých jednot? Kdoby nevzdával zvláštní díky oněm\nz nich, kteří, nadáni a prochvěni jsouce duchem"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "360", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2748, "texte": "básníekým a uměleckým, stále nové skladby pro-\ndukovali, pracujíce jimi jednak k rozkvětu hudební\nliteratury, nedadouce na druhé straně ustáti čilému\nproudu národního ruchu.\nMezi umělci a obětavci těmito vydobyl sobě\nmísta ne posledního na slovo vzatý náš Arnošt\nForchtgott Tovačovský, tvůrce přečetných,\nčástečně již znárodnělých sborů a písní.\nBohužel, že tento velenadaný umělec, který\nslužbě národní mnoho práce a času arci vždy\ns ochotou věnoval, byť se byl tím v materielním\nprospěchu svém i zkracoval, že častou, téměř opa-\nkující se těžkou chorobou nejen mnoho bolestí za-\nkusil a zakouší, nýbrž jí také málomocným se\nstává, aby sobě dostatečných potřeb vezdejších\nopatřil.\nBýval-li los tohoto skladatele v dřívějších letech\njiž dosti trpký (osud to básníkům a umělcům ne\nneobyčejný) jest kalich jeho nynějšího utrpeňí\njiž přeplněn!\nPracovav ještě v srpnu navzdor chorému tělu\nv povinnostech národních, uvržen jest hned po\nPřerovské slavnosti, odhalení pomníku Komenského\n22.—24. srpna t. r., na lože bolestné, z něhož za\nmnoho měsícův nevstane, maje dle výroku nej-\npřednějších lékařských kapacit vídeňských přetrpěnu\nsotva pětinu doby, po kterou dle jejich náhledu\ntěžká choroba jeho potrvá.\nSlované Vídenští považovali to vždy za svojí\nsvatou povinnost, aby trpký osud velezasloužilóho\nmuže dle možnosti ulehčovali a činí tak i nyní.\nShledávajíce však své, bez toho skrovné síly na-\nproti této nové ráně nelítostného osudu již slabými,\nobracejí se ke kruhům širším se snažnou prosbou :\naby, kdož oceniti zná zásluhy plodného skladatele\no hudební literaturu českou, jakož i kdo oceniti\ndovede obětavost jeho ve službě národní, aby při-\nčinil se dle možnosti a rychle k ulehčení smutného\nstavu našeho Forchtgotta-Tovačovského; by nemohla\nvzniknouti výčitka, že zanedbáno bylo, zachrániti\npřed hubícím nedostatkem umělce osvědčeného,\npracovníka pilného, ne tak snadno nahraditelného.\nK sebráni laskavé národní podpory pro Forcht-\ngotta-Tovačovského sestoupilo se několik jeho přátelů\na ctitelů. Každý z nich rozešle po svých známých\nčást výtisku tohoto provolání a požádá, aby zase\nkaždý z těchto rozeslal je v kruhu svých přátel.\nKdo co sebral aneb sám věnovati chce, může\nto poslat bud některému z podepsaných důvěrníků,\nkterý to pak hlavnímu kasírovi, panu Kalandrovi\nodvede, aneb může to poslat tomuto kasmovi\ndirektně.\n*\nKaždá, bud tak či onak zaslaná částka kvito-\nvána bude zasílateli korespondenčním lístkem po-\ndepsaným od hlavního kasíra a jednoho z dů-\nvěrníků.\nAdressa kasírova zní:\nPan A. J. Kalandra, místopředseda\nvanské Besedy\", Wien, Dobelhofgasse č. 9.\nNa zásilkách budiž přidána poznamka: „Pro\nnemocného sbormistra.\"\nVe Vídni, dne 15. října 1874.\nSlovanská beseda ve Vídni.\n* J*\nZpěvácký spolek slovanský ve Vídni. '*\nv V"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-06-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-06_01#c016", "volume": "bmtnabd_1874-11-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "360", "page_fin": "360", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.2.8", "titre_corps": "K příštímu číslu přiložena bude X. příloha hudební: Dvě skadby pro troje housle, složil Josef Jiránek.", "titre_sommaire": "K příštímu číslu přiložena bude X. příloha hudební: Dvě skadby pro troje housle, složil Josef Jiránek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "360", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.8", "debut_caractere": 2750, "fin_caractere_exclue": 2852, "texte": "K příštímu číslu přiložena bude X. příloha hudební: Dvě skadby pro troje housle, složil Josef Jiránek."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "353", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.1", "texte": "Památné dni hudebni.\n\n7. listop. 1811 nar. K. Jar, Erben, o národní píseň českon\nvelezasloužiiý badatel a spisovatel v Miletíně.\n„ „ 1859 fK. Reissiger, operní sklad, a kap.\nv Drážďanech.\n8. „ 1840 I. koncert ruského houslisty a sklad, ruské\nhymny Alex. Lvova v Lipsku.\n„ „ 1873 fP.J. M. Martinovský, o národní píseň\nčeskou velezasloužiiý sklad. v Praze (v klášteře\nStrahovském).\n9. „ 1729 fJ. Lefévre, znam. virtuos na klarinetu\nv Paříži.\n10. „ 1848 nar. AI. Pařízek, sklad. v Praze.\n11. „ 1842 vystoupil v Praze ve veřejném koncertu slo-\nvutný houslista Ferd. Laub co 91etý hoch.\n12. „ 1774 f Jan Bedř. Agricola, spis. hud. a sklad.\nv Berlíně.\n„ „ 1859 f Fr. Bárta, sklad. v Praze.\n13. „ 1824 I. koncert H. Mošelesa v Berlíně.\n14. „ 1778 nar. Jan Nep. Hummel, pian. a sklad.\nv Břetislav!.\n„ „ 1820 I. provoz. Meyerbeerovy zpěv. „Marghe-\nrita ď Anj ouu —■ v Miláně.\n„ „ 1873 I. provoz. Heroldovy zpěv. „Souboja na\nčeském jevišti v Praze.>\n\nSmetanova vlastenecká zpĕvohra\n\"Libuše.\"\n(Pokračování.)\nVelkolepě koncipovaná a tonem vznešeného\ndithyrambu provanutá předehra ku vlastenecké\nzpěvohře „Libuše\" od Smetany jest známa obecenstvu\npražskému z koncertů „filharmonických\" a mimo\nto i posledně ze „slavnostní hudební akademie\" na\noslavu pětadvacitiletého trvání akademického čtenář-\nského spolku uspořádané. Účinek její na obecenstvo\nbyl vždy neodolatelně úchvatný.\nCelá předehra jest v mistrném provedení tech-\nnickém zbudována na karakteristických motivech\nobou hlavních osob zpěvohry : na motivech „Libuše\"\na „Přemysla.\" (Viz níže uvedené doklady notové\nA a K).\nKdo by ve stavbě předehry sledovati chtěl\nformy staré „ouvertury\", nevalně by pochodil; inělf\nskladatel hlavně na mysli psychologický proces,\njenž odehrál se postupem děje v srdcích obou hlavních\nosob zpěvohry; a podobné hudební líčení proměn\nvniterních, citových nedá se směstnati v úzký rámec,\nv Prokrustovo lože ouvertury, nýbrž zde ku po-\nmoci se vzíti musí volné formy moderní „fantazie\norkestrální,\" jež spadá v kategorii tak zvané „sym-\nfonické básně.\" Exposicí obou zmíněných motivů,\njich karakteristickým, hudebně velmi intresantním\nprovedením a jich konečným sloučením, kde oba\nmotivy současně u vítězném jásotu celého orkestru\nse v jednu duši pojí, tímto tedy jaksi hudebně na-\nznačeným „obsahem\" celého děje uhodil skladatel\nna pravou strunu; neboť vzbudil touto hudební\nkresbou ještě před vyhrnutím opony v posluchači\nonen stupeň určité nálady, kterou zpěvohra ta po\ncelý večer nutně vyžaduje.\nKu předu již podotýkáme, že s hlavním jádrem\npředehry se opětně setkáme v třetím jednání ve\nscéně, kde „Přemysl\" v slavnostním průvodu se\nblíží k Vyšehradským branám, tedy v okamžiku\nz celé opery nejskvělejším, nejdůležitějším; ostatně\nobjevují se oba zmíněné motivy knížecích snouben-\ncův nejen tam, kde tito činně vystupují, nýbrž\niv oněch momentech, kde zmínka se o nich činí.\nZ toho možno posoudí ti, jak organicky souvisí\npředehra s celou zpěvohrou a jak důležité místo\njest jí vykázáno v čele operní stavby, k níž tvoří\nv pravdě skvostný a celku přiměřený portál.\nPrvní scéna zpěvohry uvádí nás v knížecí síň\nVyšehradskou v onom okamžiku, kde „Libuše\" se\nsvými oběma družkami, „Radmilou\" a „Krasavou\",\nse strojí „do sboru hlav k svatému soudu dle\notcův práv!\" „Radmila\" děkuje kněžně za to, že\nvyslyševši prosby její, zavolala kmety, by urovnali"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "354", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.2", "texte": "v\nspor mezi jejími oběma bratry „Chrudošem\" a „Sfá-\nhiavem.\" „Krasava\" již zde se nám slovy „pro sebe\"\nmluvenými prozradí co příčina a původ sváru bratr-\nského, tak že již v první této scéně osnova děje\npřed zraky obecenstva v průhledných tazích vy-\nstupuje. Hudební tvary všude k slovům deklamova-\nným těsně přiléhají; tak na př. tu poprvé v opeře\nozve se nám motiv Libušin (A, jejž ovšem známe\nz předehry) při oslovení „Radmily\", počínající slovy:\n„Věštkyně budoucnosti!\"\na přechází při slovech Libušiných, jimiž projevuje\ntato naději na opětný smír za pomoci věkožizných\nbohův v ladné, plynné formy hudební,\nI I\njež Smetana ve svých skladbách považuje za stereo-\ntypně české a jež slouží mu za stálou průvodní\nfiguru hudební všude tam, kde mluví se o požehnané\nzemi české.\nTak i zde, kde „Libuše\" slovy: „Bohové věční\ntam nad oblaky, v milosti shlížejte na tuto zem,\nku svornosti ji vecEte a t. d.\" za znik a zdar vlasti\nsvé se modlí, hraje naznačený motiv B hlavní\núlohu v celém orkestru, zaznívaje v rozličných ná-\nstrojech bud! mohutněji či lahodněji, tam s celou\nsílou povahy vroucí, zde opět co jemný vánku\ndech, zkrátka v takých nuancích a modulacích, jak\ntoho smysl slova zpívaného vyžaduje a připouští.\nSe vší mohutností vystupuje zejména tam, kde i obě\nzmíněné děvy prosby své spojí s Libušinými v ter-\ncetu formy imitační, jejž náhle přetrhne zvuk rohu,\nstálý to signál, provázející scénu soudní.\nJest to nezměněaiý tvar druhého taktu z mo-\ntivu Libušina A. Úzká tato příbuznost obou mo-\ntivů: „Libušina\" i „soudního\" jest s důmyslem ne-\nvšedním pro spracování hudební vyvolena. Libuše\nzvolna odchází ku soudu mezi tím co v rytmu po-\nchodovém zaznívá orkestrem její motiv.\n„Krasava\" v myšlénkách pohřížena zůstane ;\nbojíť se pohledu uražené lásky. „Jej nelze mi zřít,\npřed jeho tváři bych nemohla dlít\" praví v bo-\nlestném pohnutí. Kdo jest předmětem myšlének\ntěchto, o tom poučuje nás orkestr, jenž k těmto slo\nvůni záhadným intonuje motiv, jímž průběhem celé\nskladby v rozličně stupňovaných tvarech jest karak-\nterizována postava mužně vzdorného „Chrudoše:\"\n„Radmila\", jež byla kněžnu doprovodila, družku\nsvou postrádajíc, rychle se vrací a vyslovuje svůj\nobdiv nad tím, že váhá Krasava k soudu jiti co\nprůvodkyně kněžnina. Tato u zdrcujícím vědomí\nviny své žaluje v mlhových, zimničně rozechvělých\nobrazech na sebe a svou nerozvážlivosť a když ji\ndružka vybízí ku jasnějšímu se vyslovení, ku dňvěr-\n\nFEUILLETON.\n\nHudebni sluch.\n\n(Dokončení).\nUcho hudební doby minulé často slyšelo v budbě\nvěci, které my nyní slyšeti nemůžeme výjevy a\nmyšlénky zcela abstraktní. Jest to zásadou doby nové,\nže hudbou dá se jenom základní naladění vyznačiti, ni-\nkoliv jasné, určité obrazy, a kde k nim přistoupit!\nchceme, musí nastoupiti slovo k výpomoci hudba\nprogramní.\nTato jest zcela jiného rázu nežli t. z. tonomalba.\nPříklady to objasní. Jan Jak. Froberger (nar. 1635,\nf 1701), naznačil veškeré nebezpečí, jež ho potkalo\npři převážení přes Rýn v tanci „Aliemande\".\nUcho tehdejší snad tomu dobře rozumělo, nynější ucho\nneslyší v skladbě té nic podobného. Buxtehude líčil\npřirozenost planet v sedmi klavírních suitách, jak\nto tehdejší ucho pochopilo, o tom my nemáme ani\nponětí.\nI hudba taneční neušla proměnám. Ani dokladů\nnebylo by potřebí a mohli bychom již a priori\nsouditi, jakou hudba taneční byla. Zajisté že po-\nhodlnější a zdlouhavější. Nynějšímu pojmu o tanci\njest slovo zdlouhavá taneční hudba téměř samo v sobě\nprotivou. Co jindy páry k veselým rejům rozjařovalo,\nco jim, jak se říká, v nohy vjelo, to by se nyní\nmohlo prodávati v lékárnách na místě opia a morfia\npro spaní. Majestátní sarabanda, slavné „Entrée\",\n„Loure\", „Chaconna\", pastýřská musette a j. jsou\npřímou protivou k vířivému valčíku, bouřlivému\nkvapíku a šílenému kankánu. V opeře mohl tra-\ngický hrdina jindy směle tančiti sarabandu, ano\niv chorálech církevních slyšelo tehdejší ucho hudbu\ntaneční.*)\n\n*) Matheson udělal r. 1739 z chorálu: „Wenn wir in hochsten\nNothen sindu pěkný menuet, z chorálu: „Wie schon\nleucbtet uns der Morgenstern\" gavottu, z „Herr Jesu\nChrist\" sarabandu a p. asi tím spůsobem, jako my nyní\nděláme polky, čtverylky z arií operních."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "355", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.3", "texte": "nější sdílnosti, utiší se poznenáhla a odhodlá se ku\nvyjevení svého tajemství, však nikoli v uzavřených\ntěchto prostorách, „mezi stěnami tmavého hrobu\",\nnýbrž až pod nebem šírým, „kde je volný větru\nlet, kde se modrý klene svět.\" Tato touha po ko-\nnečném ulevení bolem stíženého srdce illustrována\njest melodií plnou něžné lahody:\nkterou končí úvodní tento obraz, v němž\npopřáno nám bylo nahlédnouti v srdce hlavních\npostav dívčích, z nichž vedle „Libuše\" hlavně\n„Krasava\" co příčina sváru bratrského v následující\nscéně před soudem Libušiným k rozhodnutí polože-\nného plnou naši pozornost poutá.\n(Pokračování.)\n\nZ eiziny a Rakouska.\n\n** Ředitelstvo komické opery ve Vídni engažovalo\nzpěvačku V. Bogdani-ovou (komtessu z Klečov-\nských), která s velkým úspěchem co „Rosina\" v „La-\nzebníku\" byla debutovala. K témuž ústavu vrátil se\ni zpěvák Erl, jenž byl již před uzavřením komické\nopery vydatným jejím členem a po „krachu\" enga-\nžován byl ve Stuttgarte.\n** Koncerty konservatoře v Paříži započnou\ndnem 22. listopadu.\n** Hanuš z Búlovil odebral se do Londýna,\nkdež bude spoluúčinkovati v koncertech v paláci\nkřišťálovém.\n** Impressario Ullmannhodlá i letos podnik-\nnouti cestu uměleckou po Francii. Získal zname-\ntého pianistu F. Planté-ho, zpěváka Diaze de\nSoria, dále umělce Alarda, Léonarda, Si-\nvori-ho, Franchommea, kontrabasistu de Bail-\nly-ho, Maase a zpěvačku Marimonovu.\n** Riditel komické opery ve Vídni, podnikavý\nHasemann, byl nedávno v Paříži, kdež ku šesti po-\nhostinským hrám na komické opeře vyzval Pavlínu\nLuccovou a slovutnou PattiovoU. Luccová zpí-\nvati tam bude u prostřed měsíce listopadu a Patti\nv březnu a v dubnu budoucího roku. S touto po-\nslední vystoupí tamtéž zároveň tenorista Capoul\nod opery pařížské.\n** Slč. Orgeniova, Pražanům v dobré paměti, vy-\nstoupila onehdy v Karl sruhe j. h. ve Wagnerové „Za-\nkletém HollanJanu\" v úloze „Senty\" a líbila se velice.\n** Slovutný pěvec operní Th. Formes, král.\npruský dvorní zpěvák, zemřel dne 15. října b. r.\nv Ende nichu (u Bonnu) v ústavu pro choromyslné.\n*'* Ve dvorní opeře ve Vídni připraveny budou\npro nastávající právě sezonu především opery:\nGluckova „Ifigenie v Aulidě\", a Glold-\nmarkova „Královna ze Sáby\".\n** Jak praveno (viz dopis z Petrohradu v č. 43.),\nopustil slovutný čelista Dav i do v místo své u carské\nvlašské opery. Zbývá dodati, že učinil to proto, aby\npřijal nabídnuté mu místo správního direktora u jisté\nželezničně společnosti na Rusi. Profesorem na kon-\nservatoři ale pan Davidov přede zůstane.\n** Ohvalně známý německý skladatel v oboru\nhudby vokální P. Cornelius zemřel v Mohuči\ndne 26. října.\n** V Darmstadte bude se v nejblíže příštích\ndnech provozovali Verdiho „Aida\". Náklad na\núpravu scénickou páčí se prý as na 12.000 zl.\n** Ruský skladatel Musorgskij pracuje na nové\nzpěvohře „Chovanščina\".\n\nU mnohých spisovatelů z prvního desítiletí přede-\nšlého století nachází se poznámka, že se hudební vkus\nnajednou změnil, před tím že se největšího účinku\ndosáhlo rychlými tempy a pohyblivými rhytmy, nyní\nže jest zdlouhavá, těžkopádná hudba na denním po-\nřádku. Naladění 17. století bylo tedy mnohem na-\npnutější, nežli naladění století 18. a proč? Zajisté\nže válka třicetiletá se svými konsekvencemi a ná-\nsledky má v tom vlivu ne nepatrného. V století 18.\nse duch ustálil, dámy si hrály s pudrováním vlasů,\npáni s pěkným copánkem a více starostí jednotlivec\nneměl, nechť se dělo cokoliv, až tomu opět revoluce\nfrancouzská resp. světová přítrž učinila a od té doby\nmáme opět rychlejší a ráznější tempa a rhytmy. V 17.\nstoletí užívalo se 12/8 taktu v hudbě taneční, v století 18.\nbylo tohoto taktu užíváno při měkkém, roztouženém\nadagiu. Ucho století předešlého si velmi rádo za-\nhrávalo s velmi subtilními rhytmy, bylo pro rhytmiku\nmnohem vytříbenější než nyní. Jindy každý rozeznal\nmenuet od „gavotty\" neb „bourée\", které jsou na oko\nstejné, nyní mnohý tanečník a mnohá tanečnice musí\nse dívati na taneční pořádek, aby věděli, zdali hudeb-\nníci hrajou polku neb mazurku, kvapík neb valčík.\nMy žijeme v tempu ještě jednou tak rychlém, nežli\nse žilo v století 18., my jsme vněm postoupili právě\ntak jako v ladění, a proto hrajeme též vše ještě jednou\ntak rychle. Jindy bylo nejoblíbenější andante, com-\nmodo, commodamente, nyní však žijeme allegro,\nallegro di molto, vivaee, presto, prestissimo furioso.\nJindy zvláště Francouzům se líbil trylek pomalu\nprovedený, nyní, kdyby některá zpěvačka s takovým\ntrylkem se objevila, stane se übohou obéti kritiky,\na právě tak naopak.\nŽe společnost před sto lety byla bezstarostnou,\npohodlnou, proto nemohla snésti bolné adagio v kon-\ncertě, velkému, rozmazlenému publiku znělo náramně\nfádně, mělo účinek asi takový, jaký má nyní fuga\nna širší obecenstvo. Tempo muselo býti pohodlné\njako obecenstvo samo, ale nic více a nic méně.\nByl-li někdo takovým odvážlivcem, že se osmělil"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.4", "texte": "** Edv. Nápravník, carský kapelník v Petro-\nhradě, složil v letošní době letní novou symfo-\nnickou skladbu „Démon\" a smyčcové kvarteto.\n** Pianista Josef Véňavský přibyl do Petro-\nhradu, kdež hodlá uspořádati několik koncertů.\n** Ant. Gr. Rubinstein odjede co nejdříve do\nPaříže, kde mu nabízeno libreto k veliké opeře\n„Nero\", kteráž provozována býti má ve „velké\nopeře\". V poslední době složil tři nové skladby:\nIV. symfonii, V. koncert pro klavír a kon-\ncertní skladbu pro čello. Nová jeho zpěvohra\n„Makabejci\" dle doslechu provozována býti má\nběhem tohoto neb příštího měsíce v Berlíně.\n** Z Petrohradu. První kvartetní produkcce\ncarské jednoty hudební odbývána byla dne 29. října\nb. r. v sále konservatoře. Provozovány byly: kvarteto\ndo B-dur od Goldmarka, kvartet do H-mol (s kla-\nvírem) od Mendelssohna a kvartet do B-dur op. 130\nod Beethovena. V 11. provedeno poprvé nové\nsmyčcové kvarteto Cajkovského (do F-dur)\ns úspěchem výborným.\n** Na konservatoř v Petrohrade přihlásilo se\nletošního roku mnoho nových žáků a žákyň. Ne-\nmalé udivení spůsobil malý 131etý hoch, který přišel\npěšky do Petrohradu ze Smolenské gubernie, tajně\nz domova svého odešed. Ustrojil sobě sám housle,\nna nichž dosti dobře hrál. Při přijímací zkoušce\nvedl si velmi neohroženě a osvědčil značné hudební\nnadání.\n** V Kronstate vbrzku otevřeno bude nové\ndivadlo ruské za ředitelství p. Rapaporta.\n** Ku stavbě nového městského divadla ruského\nv Odě se šešlo se 160 plánů a sice z Ruska 32,\nz Francie 27, z Rakouska 16, z Německa 14, ze\nŠvýcar 6, z Anglie 4, z Turecka 4, ze Švédska 3,\nz Cech 2 a ze Španěl 52.\n** V Kasaní zahájena ruská představení operní\nGr 1 ink o v o u zpěvohrou „Žizň za carja.\"\n** Slovutná kontraltistka paní Lavro vská\nmešká nyní v Charkově, kdež hodlá vystoupiti\nv několika koncertech.\n** Z Moskvy dochází nás bolestná zvěst, že\nnadaný náš rodák, Jan Šrámek, kapelník car-\nského divadla, náhle dne 22. ra. m. skonal. Bylť\noddaný hudebnímu umění s tělem a duší a zůstavil\npo sobě hojný počet skladeb, svědčících o nevšední píli\ni nadání velevzácném. Narodil se r. 1814 v Praze a stu-\ndoval dle ustanovení theologii. Více však než theologie\nvábila jej „ars musica\", pročež brzo opustiv semi-\nnář, vstoupil do pražské konservatoře a obral si\nhousle, zpěv, theorii, jakož i esthetiku a dějiny hu-\ndební za hlavní předměty svého studia. Z počátku\nvystoupil několikrát co zpěvák s úspěchem slušným,\nnačež koncertoval po Německu co houslista se skvě-\nlým zdarem. S pílí a láskou ještě větší obrátil se\nke komponování a několik jeho zpěvoher provozo-\nvány byly v Německu s úspěchem. Stal se později\ntaké kapelníkem zvláštní společnosti operní, kterouž\nsi sestavil as kterouž se skvělým zdarem vystoupil\nv Paříži, Londýně, Mohuči, Frankobrodě a jiných\nměstech kontinentálních. V ten čas rozšířena byla\nzvěst o dirigentském jeho nadání již tak daleko,\nže po ochodu Rich. Wagnera z Rigy byl co kapel-\nník povolán k tamějšímu divadlu, u něhož několik\nlet velmi blahodárně působil, načež povolán byl co\nprvní kapelník k carskému divadlu do Moskvy,\nkteréžto místo zastával až do svého skonání s zříd-\nv\nkou svědomitostí a horlivostí. Cest a sláva budiž\njeho památce!\n** Z Paříže* Jak hluboký hněv posud v srdcích\nFrancouzů proti všemu, co německým sluje a Němcem\njest, panuje, toho podává nejnověji doklad pařížský\n„Figaro\". Týž list oznámil totiž, že známá německá\npěvkyně Luccova vystoupí ve velké opeře paříž-\nské, drubý den však obdržel následující „zasláno\" :\n„Pane redaktore! Snad jste ještě nezapoměl, že paní\n\nhrozný ten čin vykonati— k tomu ale patřil notný\nkus smělosti a zahrál-li nějaké adagio-v koncertě,\nmusel býti tak „galantním\" a každou notičku svému\nfriseurskému umění podříditi, musel ji okadeřiti,\nmusel jí, jak praví Quantz, „caressovati\". Tolik jest\njisto, že první polovice předešlého století neměla uši\npro ženské sentimentální adagio, Bachova a Haendlova\nadagia jsou ještě rodu mužského. Najednou však\nobrátilo hudební naladění list, učinilo z adagia-muže\nadagio-ženu a všechny krásné dušinky se rozplývaly\nv tichém pohnutí. Bylaf to doba „weltschmerzu\",\ndoba Werthera a vzdychavého po Theresse Sieg-\nwarta. *)\nNejjasnější však jeví se rozličnost hudebního\nucha v proměnách pravidel harmonických. Že někde\nnaši předkové slyšeli překvapující harmonické obraty,\nkdežto nám místa ta zdají se triviálními, tomu není\nse co diviti, podivuhodnější jest, že uchu některá\nharmonická spojení znějí falešně, nerozumně, která\njindy krásně a přirozeně zněla. Z toho patrno, že\nse určitá nezvratná pravidla v harmonii nedají stá-\nno viti pro všechny časy, a že pravda jest, že „vše\njest dovoleno, jen když se to odůvodniti dá\", když\njest to přirozené, z nutnosti vyplývající, nikoliv však\nza vlasy přitažené. Taková theorie se ovšem nyní\nmnohým pánům nelíbí, a sice takovým, kteří ne-\npostihnuvše ducha času, a tudíž ducha hudby, před\nkaždou tak zvanou harmonickou chybičkou „husí\nkůži\" dostávají, aniž by jiného důvodu měli než\nodvolávání -se na pravidla, která stanovil nějaký\nučitel harmonie z dávných dob.\nv\n\n*) »v Siegwartu\" jedná jedno místo velmi drasticky a ka-\nrakteristicky o účinku tehdejšího adagia. Siegwart totiž\na soudruh jeho hrajou jednoho krásného večera adagio na\nhousle od Schwindla: „und nun spielten sie so schmelzend,\nso bebend, so wimmernd, dass ihre Seelen weich\nWachs wurden. Sie legten ihre Violinen nieder, sahen\neinander an mit Thranen in den Augen, sagten nichts\nals „„vortrefflichtttf und legten sich zu Bette.\"\n\nDle V. H. Riehla\nRudolf Augenthaler."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "357", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.5", "texte": "Pavlína Luccova se ve válce slovem i skutkem osvěd-\nčila býti nejzarytější nepřítelkyní Francie. Jest to\nvěru smutné, že ředitel naší opery mohl engažovati\nberlínskou zpěvačku, a pařížské obecenstvo\njí bezpochyby připraví zasloužené při-\nvítání, odváží-li se před ním vystoupiti.\"\nNásledkem toho si to Luccová bezpochyby rozmyslí,\nmá-li odjeti do Paříže. Rozumí se samo sebou, že\nněmecké listy proto vší rozvahy pozbyly a Francouze\nvšemi možnými tituly obmýšlejí.\n** Ze Sonderhausenu. (Pův. dop.) Pokračuje ve\nzprávách svých o činnosti naši dvorní kapely, zmí-\nniti se musím, že ve 14. Loh-koncertu se konečně\njeden z našich veteránů, koncertní mistr Uhlrich,\nodhodlal vystoupiti co sólista. Vyvolil jednu z nej-\nnovějších, byť i méně šťastných skladeb koncertních\nv a-mol od Reinholda Beckra. Pakli ta skladba nepro-\npadla, tož je to pouze zásluhou p. sólisty, který důklad-\nným a správným provedením hleděl vkouzliti v kon-\ncert tento krásy, kterých tento poslední naprosto\npostrádá. Arciť minula již doba květu jak techniky,\ntak i lehkosti a elegance přednesu u p. Uhlricha,\nnicméně dovedl sobě zasloužilý hudebník tento zí-\nskati vděčnou uznalost obecenstva, což tím více na\nváhu padá, an není jediný z houslistů, kteří zde co\nmiláčkové obecenstva koncertního žijou. Suita\nop. 101. (Introdukce a fuga, menuett, Adagietto,\nScherzo a pochod) od RaíFa vzdor svým krásám,\njichž pohříchu u posledních skladeb tohoto maestra\npostrádati naučeni jsme, nebyla v stavu obecenstvo\nrozehřátí. Před tím provedeny známé skladby a sice:\n1. Ouvertura k „Egmontu\" od Beethovena. 2. a) Ta-\nnec bludiček, b) Uherský pochod, c) Tanec sylphid\nz „Fausta\" od H. Berlioze a 3. Preludie pro orkestr\nod Liszta. Večer poskytnul nám následující smě-\nsici: 1. Ouvertura, 2. Introdukce k I. jednání z Telia\nod Rossini-ho, 3. Kvartet pro 4 lesní rohy od Koniga,\n4. Pochod z „Tannháusera\" od Wagnera. 15. Kon-\ncert seznámil nás s neznámou zde dosud ouverturou\n„Elsa\" od Cherubiniho, kteráž jako všecky skladby\nvynikajícího kontrapunktika tohoto vyznamenává se\nhloubí myšlének, mistrným jich provedením poly-\nfonním a skvělou instrumentací. Zároveň objevila\nse z čistá jasna na programu symfonie od Josefa\nHaydena do Es-dur a) Adagio et Allegro spirito, b) An-\ndante, c) Menuetto, d) Finále, což málo kdy zde\nslýcháváme, jsouce zahrnuti Lisztem a Wagnerem.\nV druhém oddělení vystoupil opětně co sólista p.\nSeitz z Gothy s koncertem do e-moll od Spohra. Co\nmám říci o výkonu pána tohoto? Opakuji to samé,\nco jsem při prvním jeho vystoupení zde v průběhu\nletošní sesony pravil: p. Seitz učinil za poslední\ndoby utěšených pokroků, nicméně není dostatečně\nschopen hráti Spohrova díla. Zde není jen tech-\nnické spůsobilosti zapotřebí —• ale i duch musí\nstejně vyvinut býti. Co nedostižený mistr Spohrovy\nmuzy zůstane přece jen Lauterbach, který spojuje\nvšecky vlastnosti, jichž ku Spohrově manýře zapo-\ntřebí jest. Pan Seitz nejlépe tlumočí koncerty no-\nvějšího genru jako jsou: Raffův, Hegarův a jiných\nvíce. Nicméně král všecky věty cistě as klidným\ntónem. Koncert odpolední ukončila zamilovaná sym-\nfonie pisatele řádkft těchto Beethovena originelní\n5. do C-moll. Večer překvapil nás: 1. Ouverturou\n„Andorra\" od Halevy-ho. 2. Andantem od Rubin-\nsteina. 3. Entracty od Stora. (Tentokráte ukončeny\npřednášky velezajímavých výtvorů geniálního Lipčana\ntoho.) 4. Německým pochodem vitězným od Rei-\nnecke-ho a 5. ouverturou od Chelarda k „Macbethu.\"\n16. koncert zahrnoval skorém celou epochu nověj-\nších hvězd na obzoru komposice. Započato skladbou\n„In memoriam\" a fugou s chorálem od Reinecke-ho. Vše\nzde jest nashromážděno: kontrapunktické kombinace,\neffekty orkestru, různé dis- a konsonance, nicméně\nto nejhlavnější schází originalita themat a jich\nvýznamnost. Za to tím více líbila se elegie pro\nčello s orkestrem od Reblinga, přednesená s mistrným\nvkusem od našeho prvního sólisty na nástroji, tomto,\np. Monhaupta staršího. Uherský pochod od Suberta-\nLiszta nalezl svých zbožiiovatelň jakož i protivníků.\nPrvní oddělení vyčerpáno ouverturou k Shakespea-\nrově dramatu „Bouře\" od Vierlinga, učiněnou to\npableskem slohu Lindpaintnera a jeho doby. Na\nto vystoupil p. Laska s dvěmi vlastními skladbami\npro kontrabas. Především budiž řečeno, že p. Laska\nhrál skladby ty výtečně a opětně statně uhájil čest\nnástroje toho v oboru solové hry. Co se skladeb\na jich ceny dotýče, jest především 1. romance (tento\nnázev udělen jim od jich tvůrce vzdor tomu, že\nspíše by zasloužily název: Písně) velmi účinná a\nv přísné vzdálenosti od všech harmonických a ryth-\nmických novot držená. Druhá vyniká nad první\nrozvláčností, což by se snadno odstraniti dalo dů-\nkladnými škrty. Na každý pád jest to chvalitebný\nákaz v oboru literatury pro solový bas, an jak\nznámo málo kloudného pro tento nástroj existuje.\n(Ony dve romance vyjdou tiskem u Kahnta v Lipsku.)\nSpolu provedena Šamana 4. symfonie v D-moll. Večer\nprovedeny následující skladby: 1. Ouvertura od\nWicka (člena naší kapely), 2. Večerní píseň od\nSchumana, 3. Ave Maria od Schuberta-Luxe, 4. Slav-\nnostní pochod od Liszta a 5. Ouvertura „Nocleh\nv Granadě\" od Kreutzera. Budoucně o naší hudební\nslavnosti k poctě Beethovena. Během sesony\nletošní utrpěla kapela zdejší citelných ztrát. Odešli\ntotiž pánové: flétista Rudl (náš krajan Cech), hou-\nslista (první hráč u 2hých houslí) p. Reinboth a čellista\np. Seeber. Pro místo prvního hráče u druhých houslí\nengažován náš krajan p. Cibulka, absol. žák pr.\nO */ Í /\nkonservatoře.\n\nM.\n\nZprávy a Prahy a z venkova.\n\n* „Shoření Jericha\" čili „Gratulace u pana\nIcika Smuela Leona Jajtelesa, barona z Méroresů\",\nkomická scéna pro mužské hlasy sprůvodem\npiana od Yrácslava Mazánka vyjde v příštích\ndnech tiskem a nákladem firmy Em. Starý a spol.\nPp. pořadatelům zábav Silvestrových bude"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "358", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.6", "texte": "zajisté tato velmi humoristická a v lehkém slohu\npsaná scéna co novinka ku veselým produkcím\nveleví tanou.\n* Ve prospěch onemocnělého skladatele\ngotta- Tovaěovského uspořádá „Hlahol\" pražský dne\n14. t. m. zábavu pěveckou ve spojení- s hudbou.\nK témuž šlechetnému účeli pořádají též mnozí\nz činnějších spolků zpěváckých jak v Praze tak\ni po venkově zábavy. K těmto náíeží „zpěvácký\nspolek pražských ty po grafů\" (koncert v ne-\nděli dne 22. t. m.) a mužský zpěvácký spolek\n„Záboj\" v Pelhřimově. Vlastenecký skladatel, jenž\nsi o povznešení zpěvu slovanského tak velkých zá-\nsluh získal, jenž zejména zpěváckým spolkům\néeskoslovanským svými skladbami v tak velké míře\nse zavděčil, nebude bohdá od četných ctitelů svých\npo šírých vlastech českoslovanských opuštěn v ho-\ndině života svého klopotného nejtěžší!\n* V posledním sezení družstva divadelního jme-\nnován byl p. J. Mayr ředitelem kr. z. českého\ndivadla i odevzdáno tudiž do jeho rukou veškeré\nartistické a ekonomické řízení divadla. Zdržujíce se\nvšeho úsudku, chceme vyékati, jakých prospěchů\npřinese zejména naší opeře tato změna.\n* Skladatel Z. Fibich pilně pracuje na nové\nsvé zpěvohře „Bláník\", k nížto mu, jak známo,\nnapsala libreto velmi zajímavé sl. Eliška Krásno-\nhorská.\n* Jednota rFilharmoniau hodlá uspořádati v na-\nstávající sezoně koncertní čtyry koncerty, jichžto\nprogramy následovně jsou ustanoveny: 15. listopadu\n1874: I. Ouvertura ku Calderonově „Dame Kobold\"\nslož. Reinecke. 11. Fantazie pro orkestr od Rémy-ho\n(dra. Vil. Mayera). 111. Uherská rhapsodie od\nLiszta. IV. „Symfonie fantastique\" od Berlioze.\n6. prosince 1874: I. Ouvertura k „Hamletu\" od\nGadeho. 11. Pochody Fr. Subrta, uspořád. Fr. Lisztem.\n111. Kvarteto od Haydna. IV. Symfonie od Hillera.\n28. února 1875: I. „Římský karneval\" od Berlioze.\n11. Orkestrální fantazie od Skuherského. IH. Sym-\nfonická báseň od Smetany. 14. března 1875: I. Ouver-\ntura od Kittla. 11. Ouvertura od Aberta. 111. Sym-\nfonie od Haydna.\n* Účinkující členové „Umělecké besedy\" (bývalý\n„kruh mladých hudebníků\") uspořádali v pátek dne\n30. října v místnostech „Uměl. besedy\" zábavu tý-\ndenní s programem velmi zajímavým. Slušíť přede-\nvším vytknouti snahu chvalitebnou, že přivádějí\ntu členové sami před fórum soudnosti kollegů svých\njmenovitě svoje skladby vlastní. Tak slyšeli\njsme v poslední zábavě večerní píseň p. Holého\n(„Nic nejsem . .\"), již pan Černý přednesl, a páně\nHartlovu píseň pro bas: „Tak tiše hřbitov leží\"\n(přednesl p. Procházka), skladby to opravdu zda-\nřilé, jež by vždy i před obecenstvem širším se ctí\nobstáti dovedly. P. Holý přednesl 2 polonézy\na 3 mazurky Chopinovy se svědomitostí, jakáž\no bedlivém studiu mistra Chopina svědčí, a pánové\nKnittl a Klečka, oba pianisté dovední, velmi\nzdařile provedli roztomilou serenadußrahmsovu\nop. 16 (uspořádanou pro klavír na Čtyry ruce), vy-\nniknuvše jmenovitě přednesem výtečně nuan§ovaným.\nKonečně p. Markus, koncertní mistr král. zem.\ndivadla, citu- i vzletuplnou interpretací objemného\na velmi účinného koncertu Maxe Bruch a osvědčil\nse co houslista jakosti nevšední. Upozorňujeme\njmenovitě mladší naše hudebníky, aby všímali si\nprodukcí těchto, v nichž se jim tak ušlechtilé zá-\nbavy dostává.\n* V den před všemi svatými objevilo se na\nrozích oznámení koncertu dobročinného,\njehožto program vypadal jako potupa v hudebním\nsvětě proslulé Praze veřejně v tvář metená. Mluví-li\nse o koncertu dobročinném, tu se již obyčejně jedno\noko zavře a druhé přimhouří, však co máme říci,\nkdyž orkestr po hostincích se produkující (na pro-\ngramech stálo „divadelní\"!) se neostýchá koncert\nzahájiti ouverturou „Pique-Dame\" od Suppého, a aby\nvečer nebyl lepším dne, k závěrku provésti jakousi\nhorribile dietu „Gallmayer\" - ouverturu!, Tak\ndaleko to již došlo v hudební Praze? Čestnou\nvýminku činil pan Jiránek, který přednášel dle\nprogramu čísla na pianě ceny skutečně umělecké,\ndiviti se však musíme, jak mladistvý, nadaný tento\numělec odhodlati se mohl, dáti poctivé své jméno\numělecké k takovému programu! Případ tento nechť\nslouží umělcům našim vůbec za výstrahu.\n* Z Jindřichova Hradce. (Půp. dop.) Následkem\npronešené u nás myšlénky o soustředění spolků\nnašich a u pokročilejšího obyvatelstva s radostí při-\njaté vyjednává výbor mužského pěveckého spolku\n„Černín\" s výborem dívčího pěveckého spolku\n„Slávy dcera\" o spojení obou jednot v jeden\nsmíšený sbor. Doufáme, že vyjednávání to se\nnemine účinku, posloužilo by se tím velice umění,\nbudou-li moci oba spolky spojenými silami díla\nvětšího objemu a vyšší ceny umělecké společně pro-\nváděti. Kéž by také náš statečný hudební spolek\nsi toho povšimnul a alespoň v jakýsi užší styk\ns oběma jmenovanými spolky vstoupil, těšiti by se\nmohlo pak naše město zajisté z produkcí zdařilej-\nších i velkolepějších než kdy před tím.\n* Z Brna. (Pův, dop.) Dne 6. září podnikla\nřemeslnická beseda „Svatopluk\" celo-\ndenní výlet do Slapanic u Brna, jenž co do vý-\nsledku hudebního výborně se vydařil. Ráno zpíval\nsbor vokální mši, odpůldne zařízena jest za-\nhradní zábava a večer následovala kon-\ncertní beseda, při které dosavádní sbormistr\np. Lev Janáček před svým odchodem do Prahy\nsbory naposledy řídil. Zejména večerní produkce\nzanechala dojem co nejpříjemnější; provedení sborů\n(mezi nimi zvláště Křižkovského „O dvedeného\nprosba\") bylo bezúhonné a prodchnuté milou\njarostí a čilostí, které svědčily zřejmě o výborné\nshodě, panující mezi sbormistrem a zpěváky. Též.\nspoluúčinkující čellista, pan Mráček, člen diva-\ndelního orkestru v Brně, zavděčil se četnému aani-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "359", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.7", "texte": "movanému obecenstva přednesením dvou čísel,\nosvědčiv opětně ehvalnou pověst, které co čellista\npožívá. Tentýž spolek odbýval dne 18. října t. r.\nmimořádnou valnou hromadu, ve které\njmenováni jsou p. Lev Janáček, bývalý sbor-\nmistr spolku a p. Josef Lev, člen české opery\nv Praze, za nevšední zásluhy, které sobě o spolek\nzískali , jednohlasně čestnými členy.\nDiplomy budou jim co nejdříve zaslány. Odchodem\nLva Janáčka utrpí „Svatopluk4* nemalou ztrátu;\nmůžemef směle tvrdiťi, že povznesl sbor jim řízený\nna velmi pozoruhodný stupeň umělecký. Ná-\nstupcem jeho jmenován pan Musil, t. č. varhaník\npři stoíičném chrámě zdejším. V měsíci říjnu ná-\nsledovaly krátce po sobě koncert zdejšího spolku\nkoncert slovutné houslistky\na rodačky Brněnské Vilemíny Norman-Ne-\nrudové a její sestry Olgy, o němž Vám\nzpráva již podána byla, a 26. t. rn. zábava, uspo-\nřádaná pěveckým odborem akademického\nspolku techniků Brněnských „Zora.\" V posled-\nnějším za spoluúčinkování dívčí jednoty „Ve sn a\"\npřednešeny též dva sbory smíšené, z nichž sbor\nvenkovanů z 1. jednání Smetanovy „Pro-\ndané nevěsty\" se líbil tak velice, že musel\nbýti opakován. Co sólisté vystoupili, pan Musil\nna pianě co improvisator, pan Sklenář na fagott\n(s úspěchem výborným), pan Hák na lesní roh\n(s úspěchem neméně slušným) a pí. Na vrátil o vá,\nčlen meškající zde divadelní společnosti paní Elišky\nZollnerové, jež nevelkým, aíe příjemným, dosti vy-\nsokým a zaokrouhleným hlasem přednesla a k plné\nplatnosti přivedla velkou arii „Agathy\" ze „Střelce\nkouzelníka.\" Při této příležitosti jest se mi zmíniti,\nže právě řečená divadelní společnost provedla zde\nv sále besedního domu již několik operete k,\nna které vynaloženo v každém ohledu tolik píle\na snahy, že můžeme býti s tímto prvním pokusem\nčeské operety v Brně vehni spokojení. Jmenovitě\nopereta Suppé-o va „Žádný muž a tolik\nděvčat\" vydařila se jak náleží a naplnila již\nněkolikráte velký sál v besedním domě obecenstvem.\nPí. Navrátilová jest ovšem nejhlavnější a to velmi\nvydatnou podporou řečené společnosti, jejíž výkony\ni na dále pozorně sledovati a o nichž Vám zprávy\nzasílati budeme. Ku konci konstatuji s velkým\nuspokojením, že zdejší jednoty „Beseda Brněn-\nská\", „Svatopluk\" a „Zora\" konají právě\npilné porady za účelem pořádání společných\nkoncertů. Jak nám sděleno, dospěly porady\ntyto již tak daleko, že již v nastávajícím jaře těšiti\nse můžeme na první takovou společnou produkci,\nk nížto mimo orkestr též vynikající umělci cizí\nmaji býti získáni.\n\nD. J.\n\nSmĕs.\n\nMyšlénky o hudbĕ.\n*\nVýroky slovutných skladatelů a spisovatelů o hudběf\nsebrala La Mara.\nŽivlové hudby.\nRůzné tvary hudební.\nd) Hudební drama - součinnost všech sesterských umění.\n(Pokračování.)\nNežli přikročím k práci, hledím především z&-\npomenouti, že jsem hudebníkem. Zapomínám sama\nsebe, bych měl před očima pouze osoby své. Opáčné\njednání jest v každém umění na újmu. Básník, ne-\nchtěje vlastní svou bytost zapomenouti, rozbíhá se\nširoce i dovede lecos krásného, avšak že hřeší proti\npřírodě, übijí děj; malíř, chtěje překonati samu pří-\nrodu, stává se nepravdivým; herec, chtěje dekla-\nmovati, stává se chladným; skladatel, chtěje se\nstkvíti, vzbuzuje jen omrzelost a dlouhou chvíli.\nGr 1 u c k,\nústní sděl. A. Sehmidtova biografie.\nZpěv zastupuje ve zpěvohře deklamaci.\nTentýž tamtéž.\nNezbytné vlastnosti zpěvohry, kteráž nazvána\nbýti má klasickou, jsou ryzí sloh, karakteristické\nlíčení osob a rozumné vypočtění délky a stručnosti\nskladby, hledíc k dotyčné scéně.\nL. Spohr. autobiografie I.\nPorovnal bych činohru vedle zpěvohry a kresbou\nvedle obrazu. Zpěvem dostane se básni teprv koloritu\na jenom pomocí tohoto ve spojení s harmonií líčiti\nlze nevýslovné, pouze tušené záchvěje duševní, kteréž\nmluva ledva naznaěiti může.\nTentýž, autobiografie 11.\n(Pokračování.)\n\nProvolání.\nKdo za minulé patnáctiletí sledoval jen po-\nněkud bedlivě cesty, kterými se národní život česko-\nslovanský vyvinoval, až k nynějši, dříve ani ne-\ntušené síle dospěl: ten shledá, že k tomuto cíli při-\nčiňovali se v první řadě s velkým úspěchem spol-\nkové zpěváčtí.\nKdožby nepřipomínal sobě & vděčnosti mužův,\nkteří v době národních slavností stáli v čele pěvec-\nkých jednot? Kdoby nevzdával zvláštní díky oněm\nz nich, kteří, nadáni a prochvěni jsouce duchem"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "360", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741106-01.1.8", "texte": "básníekým a uměleckým, stále nové skladby pro-\ndukovali, pracujíce jimi jednak k rozkvětu hudební\nliteratury, nedadouce na druhé straně ustáti čilému\nproudu národního ruchu.\nMezi umělci a obětavci těmito vydobyl sobě\nmísta ne posledního na slovo vzatý náš Arnošt\nForchtgott Tovačovský, tvůrce přečetných,\nčástečně již znárodnělých sborů a písní.\nBohužel, že tento velenadaný umělec, který\nslužbě národní mnoho práce a času arci vždy\ns ochotou věnoval, byť se byl tím v materielním\nprospěchu svém i zkracoval, že častou, téměř opa-\nkující se těžkou chorobou nejen mnoho bolestí za-\nkusil a zakouší, nýbrž jí také málomocným se\nstává, aby sobě dostatečných potřeb vezdejších\nopatřil.\nBýval-li los tohoto skladatele v dřívějších letech\njiž dosti trpký (osud to básníkům a umělcům ne\nneobyčejný) jest kalich jeho nynějšího utrpeňí\njiž přeplněn!\nPracovav ještě v srpnu navzdor chorému tělu\nv povinnostech národních, uvržen jest hned po\nPřerovské slavnosti, odhalení pomníku Komenského\n22.—24. srpna t. r., na lože bolestné, z něhož za\nmnoho měsícův nevstane, maje dle výroku nej-\npřednějších lékařských kapacit vídeňských přetrpěnu\nsotva pětinu doby, po kterou dle jejich náhledu\ntěžká choroba jeho potrvá.\nSlované Vídenští považovali to vždy za svojí\nsvatou povinnost, aby trpký osud velezasloužilóho\nmuže dle možnosti ulehčovali a činí tak i nyní.\nShledávajíce však své, bez toho skrovné síly na-\nproti této nové ráně nelítostného osudu již slabými,\nobracejí se ke kruhům širším se snažnou prosbou :\naby, kdož oceniti zná zásluhy plodného skladatele\no hudební literaturu českou, jakož i kdo oceniti\ndovede obětavost jeho ve službě národní, aby při-\nčinil se dle možnosti a rychle k ulehčení smutného\nstavu našeho Forchtgotta-Tovačovského; by nemohla\nvzniknouti výčitka, že zanedbáno bylo, zachrániti\npřed hubícím nedostatkem umělce osvědčeného,\npracovníka pilného, ne tak snadno nahraditelného.\nK sebráni laskavé národní podpory pro Forcht-\ngotta-Tovačovského sestoupilo se několik jeho přátelů\na ctitelů. Každý z nich rozešle po svých známých\nčást výtisku tohoto provolání a požádá, aby zase\nkaždý z těchto rozeslal je v kruhu svých přátel.\nKdo co sebral aneb sám věnovati chce, může\nto poslat bud některému z podepsaných důvěrníků,\nkterý to pak hlavnímu kasírovi, panu Kalandrovi\nodvede, aneb může to poslat tomuto kasmovi\ndirektně.\n*\nKaždá, bud tak či onak zaslaná částka kvito-\nvána bude zasílateli korespondenčním lístkem po-\ndepsaným od hlavního kasíra a jednoho z dů-\nvěrníků.\nAdressa kasírova zní:\nPan A. J. Kalandra, místopředseda\nvanské Besedy\", Wien, Dobelhofgasse č. 9.\nNa zásilkách budiž přidána poznamka: „Pro\nnemocného sbormistra.\"\nVe Vídni, dne 15. října 1874.\nSlovanská beseda ve Vídni.\n* J*\nZpěvácký spolek slovanský ve Vídni. '*\nv V\n\nK příštímu číslu přiložena bude X. příloha hudební: Dvě skadby pro troje housle, složil Josef Jiránek."}]}