{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-11-14-01", "volume": "bmtnabd_1874-11-14_01", "ocr_sha256": "d37669abf8bc87aa97d4c8c1c737c4ba8857ae9289874c09881a111e04fc541a", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/11/14_01/bmtnabd_1874-11-14_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-14-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-14_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-11-14_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "361", "page_fin": "361", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "361", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1305, "texte": "Památné dni hudební.\n\n15. listop. 1797*dr. Leop. ze Sonnleithneru, hud. spis. -\nve Vídni.\n18311. provozov, Meyerbeerovy zpěv. „Robert\nďábel\" v Paříži.\n„ „ 1831 f Čeněk Masek, sklad, a řed. kůru v Praze.\n„ „ 1858 f Egyd Bor z aga, výb. čellista —ve Vídni.\n16. „ 1835 *J. Smolík, sklad, a řed. kůru v Praze.\n17. „ 1817 *Dr. Vilém Aug. Ambros, sklad, a slov. spis.\nhud. v Mýtě.\n„ 18241. provoz. Méhulovy zpěv. „Josef a bratří\njeho\" po česku v Praze.\n„ „ 18671. prov. Blodkovy op. „V studni\" v Praze.\n18. „ 1822 fA. Tayber, sklad. —ve Vídni.\n3 3 1828 * Ant. Grigorjevic Rubinstein, pian. a sklad.\nve Vechvotyňci (v Multansku).\n3 „ 1862 otevřeno pro za tim ní král. zemskéd iv ad 1 o\nčeské na nábřeží.\n19. „ 1825 fJ. Hugo Voříšek, sklad. —co dvorní varhan.\nve Vídni.\n„ 1828 f Fr. Šubert, slovút. sklad. —vve Vídni.\n„ „ 1843 * Romuald Luke, hud. spis. v Železném Brodu.\n20. „ 1805 I. provozov. Beethovenovy zpěv. „Fidelio\"\n(Leonore) ve Vídni.\n„ 3 1814 I. provoz. Meyerbeerovy zpěv. „Oba Kali-\nfové\" ~ ve Vídni.\n„ 3 3 865 f Hyn. Čeněk, koncertní mistr u kníž. Wittge-\nstein-Hohensteina v Karlíne.\n21. „ 1811 *Jul. Pisařovic, prof. klarinetu na pražské\nkonservatoři v Praze.\n3 3 1863 fJ. Mayseder, housl. a sklad. ve Vídni.\n„ 3 1870 f Kar. Jar. Erben, zasloužilý sběratel a výt.\nznatel českých nár. písní v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-14-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-14_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-11-14_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "361", "page_fin": "361", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.2.1.1", "titre_corps": "15. listop. 1797*dr. Leop. ze Sonnleithneru, hud. spis.", "titre_sommaire": "15. listop. 1797*dr. Leop. ze Sonnleithneru, hud. spis.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "361", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1305, "texte": "15. listop. 1797*dr. Leop. ze Sonnleithneru, hud. spis. -\nve Vídni.\n18311. provozov, Meyerbeerovy zpěv. „Robert\nďábel\" v Paříži.\n„ „ 1831 f Čeněk Masek, sklad, a řed. kůru v Praze.\n„ „ 1858 f Egyd Bor z aga, výb. čellista —ve Vídni.\n16. „ 1835 *J. Smolík, sklad, a řed. kůru v Praze.\n17. „ 1817 *Dr. Vilém Aug. Ambros, sklad, a slov. spis.\nhud. v Mýtě.\n„ 18241. provoz. Méhulovy zpěv. „Josef a bratří\njeho\" po česku v Praze.\n„ „ 18671. prov. Blodkovy op. „V studni\" v Praze.\n18. „ 1822 fA. Tayber, sklad. —ve Vídni.\n3 3 1828 * Ant. Grigorjevic Rubinstein, pian. a sklad.\nve Vechvotyňci (v Multansku).\n3 „ 1862 otevřeno pro za tim ní král. zemskéd iv ad 1 o\nčeské na nábřeží.\n19. „ 1825 fJ. Hugo Voříšek, sklad. —co dvorní varhan.\nve Vídni.\n„ 1828 f Fr. Šubert, slovút. sklad. —vve Vídni.\n„ „ 1843 * Romuald Luke, hud. spis. v Železném Brodu.\n20. „ 1805 I. provozov. Beethovenovy zpěv. „Fidelio\"\n(Leonore) ve Vídni.\n„ 3 1814 I. provoz. Meyerbeerovy zpěv. „Oba Kali-\nfové\" ~ ve Vídni.\n„ 3 3 865 f Hyn. Čeněk, koncertní mistr u kníž. Wittge-\nstein-Hohensteina v Karlíne.\n21. „ 1811 *Jul. Pisařovic, prof. klarinetu na pražské\nkonservatoři v Praze.\n3 3 1863 fJ. Mayseder, housl. a sklad. ve Vídni.\n„ 3 1870 f Kar. Jar. Erben, zasloužilý sběratel a výt.\nznatel českých nár. písní v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-14-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-14_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-11-14_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "361", "page_fin": "364", "image_debut": 1, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.2.2", "titre_corps": "Smetanova vlastenecká zpěvohra „Libnše.\"", "titre_sommaire": "Smetanova vlastenecká zpěvohra „Libnše.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "361", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.1", "debut_caractere": 1307, "fin_caractere_exclue": 2339, "texte": "Smetanova vlastenecká zpěvohra\n„Libnše.\"\n(Pokračování.)\nJádro prvního jednání, o jehož prvních úvod-\nních scénách jsme čtenářstvu svému obraz přehledný\npodali, tvoří Libušin soud, jenž odbýván jest na\nprostranství Vyšehradském, kde pod korunou věko-\nvité lípy na zvýšeném místě zbudován jest trůn, pod\ntrůnem na třínožce stojí nádoba s ohněm, pod ná-\ndobou touto pak opět jiná s vodou, symboly to při\nsoudech slovanských povždy užívanými. Scéna jest\npři vyhrnutí opony velmi živá. V popředí na jedné\nstraně jest „Chrudoš\" v středu skupiny starešin a\nkmetův,v kteří mu domlouvají; na druhé straně jest\nopět „Stáhlav\" v horlivé rozmluvě s kmety. Mezi\ntěmito oběma stranami, jež jsou representovány\nmimo jmenované oba bratry jaksi náčelníky „Luto-\na „Radovanem\", mezi lechy a vladykami\nvynikajícími, opětně jest rozmluva živě vedena.\nBouřlivá tato scéna jest uvedena přiměřenou\npředehrou, jež seznamuje nás s oběma základními\nkameny, na nichž spočívá hudební kresba celé scény\nsoudní. Nejdříve vynořuje se v předehře následující\nmotiv:"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "362", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1779, "texte": "jehož neoblomná, takřka zvrcující síla v rytmickém\npohybu jest zajisté nejvhodněji! karakteristickou\nillustrací bouřlivé té situace, v níž sporné strany se\ndráždí k odporu nejtužiímu. Tímto motivem začíná\ntéž sbor shromážděných tu na soudu kmetův, lechův\ni vladykův slovy: „Běda, běda, když mezi vlastními\nbratry spory se rodí a mrzký svár;u tento\nnaznačený motiv zaznívá orkestrem nejen v tomto\njednání nýbrž iv následujích všude tam, kde o ne-\nsvornosti bratrův rodných zmínka se činí. Můžeme\njej tedy nazvati stálým či příznačným motivem sváru.\nDruhý z hlavních motivů scény této objevuje\nse vždy těsně beze všeho přechodu za prvním právě\nnaznačeným motivem, co „meč křivdy karající;\"\nmimo to nalezneme jej všude tam, kde řeč jest\no právech po otcích zděděném, o soudu, jakož i po-\nzději o rozsudku, jenž vynešen byl dle odvěkých\npráv českých nad oběma bratry. Jest to patrně\npříznačný motiv soudní. Tak nalezáme jej mimo\npředehru poprvé v tekstu v onom momentu, kde\nrozčilený „Chrudoš\" se brání vztekle proti domluvám\nvladykův, nechce slyšeti ničeho o smíru a vyzývá\npřímo na soud. Tu zaznívá signál soudní,\nnezměněný to tvar druhého taktu z motivu Libušina\nA, o němž jsme se zmínili v předešlém čísle. Signál\ntento, jimž ohlašuje se počátek soudu, jest stálým\nprůvodčím motivu Libušina i hlavního motivu soud-\nního, tak že jej dlužno považovati jaksi za druhý motiv\nsoudní, či lépe řečeno za motiv soud ohlašující.\nZa signálem tímto objeví se v nejvyšších polohách\norkestru motiv Libušin a roste tím mohutněji, čím blíže\nLibuše přichází. Při jejím pak oslovení shromáždě-\nných tu hodnostářů tam, kde důkaz se na rozhod-\nnutí, na rozsouzení sporu klade, opět hlavní vede\nslovo v orkestru motiv soudní: „Já svolala Vás—a\npěje Libuše „vladyky i kmety, abyste při tu\nrozhodnuli."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "363", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1917, "texte": "Netřeba snad upozorňovati čtenáře na ryze slovanský\ntypus této fráze původní, jež zdá se nám býti velmi\nzdařilým hudebním symbolem scény, v níž staré\nprávo kmene slovanského vítězně půdu opanuje a\nvšeliký proti sobě odpor ztrestá.\nPři této příležitosti nutno se zmíniti o tom, že\nbásník libreta velmi jemnocitně uměl převésti do-\nslovné znění některých míst z rukopisu zelenohor-\nského i králodvorského na jeviště; učinil tak jen\nve zvláštních, velmi důležitých okamžicích, čímž\nvýznam slov těch tím 03třeji vyniká a v ústech\nLibušiných bez hlubokého dojmu zajisté nezůstane.\nV tomto místě vložil je básník v ústa Libušina co\nstálou slavnostní formuli soudní: „Oba bratH\noba Klenovici, roda stara Tetvy Popelová, který\npřišel s pluky Cechovými v tyto žírné vlasti přes\ntři řeky\" atd., kterou později při ohlášení rozsudku\nvladyka Radovan též doslovně recituje. V těchto\nnaznačených momentech, kde vzpomínka blahá se\nČiní na praotce Čecha a na požehnanou vlast českou,\nrozlévá se opětně „stříbropěný\" proud lahodných\nforem hudebních založených na přirozené harmonii\npostupu rohového (sexta, kvinta, tercie), jak jsme\npři podobném místě v čísle předešlém při notovém do-\nkladu B o tom zmínku učinili. Se zvláštní markant-\nnoBtí jsou hudebně karakterizovány též obě postavy\nrozvaděných bratrů. Zde zvláště k plné platnosti\npřichází již dříve uvedený motiv „Chrudošův\" C,\njehož železná rytmika v rozšířené formě thematické,\npráce tím ostřejší kontrast činí k následujícímu,\nněžné povaze přispůsobeném motivu mírného „Štá-\nhlava\" :\nVůbec dlužno uznati, že celá tato scéna soudní jest\nvypracována jako z jedné litiny, kde vše v nej-\nvyěším stupni organicky souvisí, jedno z druhého\nvyplývá a přechody z jedné nálady a povahy v druhou\nnikterak nepůsobí příkrým dojmem; jakkoli každá\njednotlivá osoba ve své krajnosti nejostřejší, jak\nmožno poněkud již z uvedených základních motivů\nseznati, se líší karakteristikou od druhé."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "364", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2643, "texte": "Vrcholu svého dosahuje pádný tento spůsob\nhudebního karakterizování v onom momentu, kde\nnepříznivým rozsudkem rozlícený „Chrudoš\" metá\nvzteklé pohanění „Libuši\" v tvář: „Váš\nsoud je mi ničím, neboť on z ženy jest.\" Po těch\nslovech opouští „Chrudoš\" kvapem soudní síň, a za\nním co vzteklé litice zaznívají z orkestru pekelným\nsmíchem triole provázející známý nám již motiv\nsváru E. „Lutobor\", věrný Libušin přívrženec,\nchvátá za uprchlým vášnivcem, aby pomstil hanu\ntu; „Stáhlav\" pak, aby předešel možnému krve pro-\nlití, pospíchá za „Lutoborem.\" „Libuše\" zahaluje\ntvář svou, sbor soustrast jí vyjevuje; načež ona\npovstavši k rozhodnému se odhodlá činu:\n„Vy slyšeli jste pohanění moje,\njak na mne lál před tváří národa,\nže jsem jen ženou nestatečnou v boje\na bídný ten, kdo ženě žezlo dá.\nNuž staň se: nechť ať po železe\nvládne na dále muž. Vy sami zvolte ho,\njenž vlásti vámi má z té výše hradné\na mstíti mě já vdám se za něho.\"\n„Radovan\" blahořečí rozhodnutí tomu, podobně\ni ostatní vladykové; však odmitají od sebe oprávně-\nnost voliti jí muže, skládají v ruce její volbu tu\ni slibují, že přijmou s blahou mysli toho za pána\na vládce, jejž kněžna za chotě pojme. Tento náhlý\nobrat ze situace trapně rozechvělé v radostně vzne-\nšenou, kde celé shromáždění s „Radovanem\" v čele\nvybízí kněžnu k volbě chotě žádaného s jásotem,\njest hudebně velmi duchaplně podán a zakládá se\ncelkem na tomto hudebním jádru:\n»\njehož český rytmus se nedá přehlednouti. Celek se\nproudem vokálním i instrumentálním neustále stup-\nňuje a dosahuje svého vrcholení tím, že u všeobecný\ntento jásot i „Libuše\" zaplesá:\nO '/ x\n„Nenadálá blahosti!\nsama zvolím chotě svého,\njej, jenž skvostem srdce mého,\njiž od dávna mladosti.\nNuž, staň se! Volba vykonána\npo uvážení přemnohém.\nJiž zvěstujte to druzi všem,\nže ten, kdož trůn si osvojí v pokoji,\nje Přemysl ze Stadic Váše kníže.\"\nZde poprvé zahlaholí motiv „Přemyslův\" pro-\nvázen jásotem všeho lidu: „Bud zdráv, ať po zemi\nzazní blaha hlas, národe jásej!\" Tím přejde sbor\nrozradostněný v uvedený již motiv H, však v rytmu\nzrychleném taktu dvojčtvrtního v přerývce po páté\nstopě, čímž zvláštní originalita rytmu českého tím\njasněji ještě vyniká. Na konec přetrhne se náhle\nrychlý tento proud a za neustálého jásání a plesání\nsboru zahlaholí majestátním pochodem v dechových\nnástrojích motiv „Přemyslův\", nad nímž současně\nv blahém spojení se vznáší v nejvyšších polohách\norkestru čarokrásný motiv „Libušin\", co symbol\nblažené doby budoucí. Úchvatnější zakončení aktu,\njež by spolu z ryze uměleckých intencí plynulo,\nnedá se mysliti. Mohutná ta polyfonie stylu lapi-\ndárního musí působiti dojmem neodolatelným.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-14-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-14_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-11-14_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "362", "page_fin": "364", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.2.3", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "362", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.2", "debut_caractere": 1781, "fin_caractere_exclue": 3863, "texte": "FEUILLETON.\n\nEpisoda ze života Beethovenova.\n\nBylo to ku konci 1807 či na počátku 1808,\nkdyž Francouzové téměř celé pruské Slezsko obsa-\ndili a zde též v pohodlí na statcích knížete Lichnov-\nského se übytovavše sobě hovili. Aby nezvané tyto\nhosty při dobrém rozmaru udržel —• neboť škod\nmohli nadělati s dostatek zval je často kníže\npán k hostinám, na honby atd. do Hradiště, statek\nto na hranicích pruských. V tehdejší době žil právě\nu knížete Beethoven co jeho komorní virtuos.\nJiž tehdy těšil se pověsti více než evropské, vždyť\njeho skladby „eroica\" a „pastorální symfonie\" atd.\ndávno před tím od veškerého světa hudebního byly\ns úžasem největším přijaty a do nebe vychvalovány.\nJednoho dne byli opětně Francouzové do Hradiště\npozvání, bylo to právě okolo doby vánoční ; sníh\nchumelil se v hustých chumáčích a ostrý vítr po-\nháněl je v divém tanci „prestissimo\" ku předu,\nmezi tím, co holé stromy a suché větve rozličnými\navuky vrzavými k tomu accompagnovaly. Francouz-\nští důstojníci rozličného stupně v hodnostech sešli\nse tu ku společnému dýchánku, na němž též podílu\nbral domácí lékař knížete dr. Weiser, daleko široko\nhledaný to muž, jenž dva- či třikráte v témdnu\nz Opavy do Hradiště přicházíval a poněvadž byl\nenthusiastickým ctitelem hudby, též mistra slavného\nrád vyhledával, s ním v přátelském trávil hovoru,\nzbožňuje velkého ducha jeho. Než zasedli k tabuli,\npředstavil kníže Francouzům Beethovena co nej-\nslavnějšího komponistu nové doby, jenž ve svých\ndivukrásných fantasiích nikým nemůže býti překo-\nnán. Kníže jim též slíbil, že po tabuli budou\núčastni této vzácné umělecké pochoutky; již před\ntím totiž pohnul kníže po dlouhém přemlouvání a\npředstírání, že hlavně jedná se mu o to, aby ne-\npřátelskou posádku v dobré míře udržel a tím všem\nnájezdům jejich se vyhnul, slavného mistra k tomu,\nže jim něco „zafantazuje,\" ačkoli se to hrdé jeho\numělecké povaze naprosto příčilo.\nZasedli k tabuli; tu ptá se na neštěstí jeden\nz francouzských důstojníků Beethovena, neumí-li\ntaké na housle hrát? Dr. Weiser viděl oka-\nmžitě, jaká bouře zmítá myslí umělce podrážděného,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "363", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.3", "debut_caractere": 1919, "fin_caractere_exclue": 4139, "texte": "však Beethoven neuznal tazatele za hodna odpovědi.\nDr. Weiser nemohl až na konec tabule setrvati,\nprotože jej povolání jeho zpět do Opavy volalo. Co\nse potom zde přihodilo, dozvěděl se později. Bylo\npo tabuli. Aby pánové snadněji zažívali, měla nyní\nnásledovati slíbená umělecká pochoutka; však Bee-\nthoven náhle zmizel. Hledali jej po celém zámku;\ndveře Beethovenova pokoje byly zamčeny. Služební\nduchové tušili, že se as Beethoven zúmyslné uza-\nvřel i buráceli tak dlouho na dvéře, až to mistra\nomrzelo, tak že jim otevřel však vzkázal, že\nnemá ve zvyku „pr .... ům předhazovati perle\"\na proto že se do salonu nevrátí. Po tomto referátu\npřišel kníže sám, aby jej pohnul k povolnosti;\nBeethoven však pevně stál na svém. Přišlo to nyní\nmezi oběma ku scéně velmi náruživé, v které\naristokratická nadutost podporována jsouc pýchou\npeněžníka z jedné a umělecké hluboce uražené\nsebevědomí z druhé strany v nejprudších slovech\nna se dorážely. Tenkráte však přišla kosa na\nkámen. „Já mohu ihned odejít a nikdo mne ne-\nzdrží ani hodinu v kruhu tak nízkého smýšlení,\"\npravil Beethoven, obrátiv se s posuňkem hlubokého\nopovržení od knížete, jenž ve svém vzteku ani ne-\nbyl dálsího slova mocen; sluha Jean svázal všechny\nmanuskripty, celý to majetek mistrův, načež odebral\nse mistr bez odkladu pěšky do Opavy ; nebof nikdo\nnechtěl v tak pozdní hodině, při hanebnem tom po-\nvětří zapřáhnouti, ba ani by se býval nikdo neod-\nvážil k tornu při notorické nemilosti knížete.\nDr. Weiser bydlel v přízemí, ležel v posteli a\nčetl v tom klepá někdo na okno. Weiser vstal\na v tom domnění, že volán jest k pacientu něja-\nkému, otázal se: „Kdo je?\" „Já, Beethoven,\"\nzněla odpověď, „vpusťte mne, prosím doktore, jinak\nzmrznu.\" Kdyby byl sám Pánbůh se všemi svými\nandělíčky, svatými a světicemi o přístřeší žádal,\nsotva by byl dr. Weiser ochotněji běžel pro klíč,\nale Beethoven! Vrata domovní zavrzla ve svých\nstěžejích. „Pro bůh, kde jste se tu vzal a tak\npozdě v tom krutém povětří?\"— „Všecko Vám\npovím,\" cvakal Beethoven zubami a sotva že vlékl\nza sebou mrazem skřehlé údy, „však později, pro\ntento okamžik mi dejte něco k jídlu, jinak Vám do\nrána zahynu. Vztek a ostrý pochod v tom hanebném\nvětru mne tím spíše vyhladověly, protože jsem u\n&"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "364", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.4", "debut_caractere": 2645, "fin_caractere_exclue": 4650, "texte": "večeře zlostí téměř ničeho nepožil.\" Dr. Weiser ne-\nbyl jakožto mládenec na půlnoční improvizovanou\ntabuli připraven, proto sebral Beethovena a šel\ns ním na dolejší náměstí, kde bydlel jakýsi Her-\nmann, u něhož byl dr. Weiser na stravě. Zde vy-\nburcovali vše ze sladkého spánku večeře byla\ns největší ochotou připravena a Beethoven za-\nchráněn. Po té vrátili se zpět do bytu lékařova a\nBeethoven líčil nyní do podrobná ošklivou onu\nscénu s knížetem a vše, co se bylo vůbec přihodilo\npo odchodu dr. Weisra od oné osudné večeře.\nDruhého dne žádal Beethoven dr. Weisra, aby\nmu zaopatřil průvodní list do Vídně. Za tím účelem\nodebral se lékař k vrchnímu policejnímu komisaři,\nv jehož domě byl dobře znám i rád viděn a vře-\nlými slovy domlouval zmíněnému úředníku, aby\nBeethovenovu prosbu vyplnil. Komisař však nechtěl\nprůvodní list spíše vydati, až se Beethoven vykáže\nnějakým dokumentem, že jest od knížete ze služby\npropuštěn, zákon prý to žádá. Dr. Weiser sice\nmínil, že Beethoven potřebuje jenom své jméno\nohlásiti a lidé že jej bez pasu na rukou donesou\naž do Vídně; však tato apotheosa hudebního enthu-\nsiasty neměla žádného účinku na prozaického muže\nzákona. Po dlouhém prošení nechal se konečně\nobměkciti, tak že Beethoven ještě toho dne odce-\nstovati mohl do Vídně, kde vytrval až na konec\nsvého života r. 1827. Před svým odjezdem vyžádal\nsi od dr. Weisra péro a papír.\n„Musím přec knížeti své míněni pověděti,\"\npravil a psal: „Kníže! čím Vy jste, tím stal jste\nse náhodou a rodem; čím já jsem, tím stal jsem\nse vlastním přičiněním; knížat jest a bude ještě\nna tisíce, Beethoven jest však pouze j eden atd.\"\nV tomto tónu šlo to dále. Dr. Weiser sice mínil,\nže kníže list ten ani neotevře; toho vsak nedbal\nBeethoven a psal dále, aby si poněkud žluč svou\nvylil. Zdali kníže list ten četl, není známo, pravda\nta jest ale zjištěna, že měl o sobě Beethoven\n(a to vším zajisté právem) velké mínění, jakož\npravdiva jest tato anekdota, která dosud v žádné\nBeethovenově biografii nebyla vypravována^\n\n(F. B.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-14-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-14_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-11-14_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "362", "page_fin": "364", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.2.3.1", "titre_corps": "Episoda ze života Beethovenova.", "titre_sommaire": "Episoda ze života Beethovenova.", "signature_source": "F. B", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "362", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.2", "debut_caractere": 1794, "fin_caractere_exclue": 3863, "texte": "Episoda ze života Beethovenova.\n\nBylo to ku konci 1807 či na počátku 1808,\nkdyž Francouzové téměř celé pruské Slezsko obsa-\ndili a zde též v pohodlí na statcích knížete Lichnov-\nského se übytovavše sobě hovili. Aby nezvané tyto\nhosty při dobrém rozmaru udržel —• neboť škod\nmohli nadělati s dostatek zval je často kníže\npán k hostinám, na honby atd. do Hradiště, statek\nto na hranicích pruských. V tehdejší době žil právě\nu knížete Beethoven co jeho komorní virtuos.\nJiž tehdy těšil se pověsti více než evropské, vždyť\njeho skladby „eroica\" a „pastorální symfonie\" atd.\ndávno před tím od veškerého světa hudebního byly\ns úžasem největším přijaty a do nebe vychvalovány.\nJednoho dne byli opětně Francouzové do Hradiště\npozvání, bylo to právě okolo doby vánoční ; sníh\nchumelil se v hustých chumáčích a ostrý vítr po-\nháněl je v divém tanci „prestissimo\" ku předu,\nmezi tím, co holé stromy a suché větve rozličnými\navuky vrzavými k tomu accompagnovaly. Francouz-\nští důstojníci rozličného stupně v hodnostech sešli\nse tu ku společnému dýchánku, na němž též podílu\nbral domácí lékař knížete dr. Weiser, daleko široko\nhledaný to muž, jenž dva- či třikráte v témdnu\nz Opavy do Hradiště přicházíval a poněvadž byl\nenthusiastickým ctitelem hudby, též mistra slavného\nrád vyhledával, s ním v přátelském trávil hovoru,\nzbožňuje velkého ducha jeho. Než zasedli k tabuli,\npředstavil kníže Francouzům Beethovena co nej-\nslavnějšího komponistu nové doby, jenž ve svých\ndivukrásných fantasiích nikým nemůže býti překo-\nnán. Kníže jim též slíbil, že po tabuli budou\núčastni této vzácné umělecké pochoutky; již před\ntím totiž pohnul kníže po dlouhém přemlouvání a\npředstírání, že hlavně jedná se mu o to, aby ne-\npřátelskou posádku v dobré míře udržel a tím všem\nnájezdům jejich se vyhnul, slavného mistra k tomu,\nže jim něco „zafantazuje,\" ačkoli se to hrdé jeho\numělecké povaze naprosto příčilo.\nZasedli k tabuli; tu ptá se na neštěstí jeden\nz francouzských důstojníků Beethovena, neumí-li\ntaké na housle hrát? Dr. Weiser viděl oka-\nmžitě, jaká bouře zmítá myslí umělce podrážděného,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "363", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.3", "debut_caractere": 1919, "fin_caractere_exclue": 4139, "texte": "však Beethoven neuznal tazatele za hodna odpovědi.\nDr. Weiser nemohl až na konec tabule setrvati,\nprotože jej povolání jeho zpět do Opavy volalo. Co\nse potom zde přihodilo, dozvěděl se později. Bylo\npo tabuli. Aby pánové snadněji zažívali, měla nyní\nnásledovati slíbená umělecká pochoutka; však Bee-\nthoven náhle zmizel. Hledali jej po celém zámku;\ndveře Beethovenova pokoje byly zamčeny. Služební\nduchové tušili, že se as Beethoven zúmyslné uza-\nvřel i buráceli tak dlouho na dvéře, až to mistra\nomrzelo, tak že jim otevřel však vzkázal, že\nnemá ve zvyku „pr .... ům předhazovati perle\"\na proto že se do salonu nevrátí. Po tomto referátu\npřišel kníže sám, aby jej pohnul k povolnosti;\nBeethoven však pevně stál na svém. Přišlo to nyní\nmezi oběma ku scéně velmi náruživé, v které\naristokratická nadutost podporována jsouc pýchou\npeněžníka z jedné a umělecké hluboce uražené\nsebevědomí z druhé strany v nejprudších slovech\nna se dorážely. Tenkráte však přišla kosa na\nkámen. „Já mohu ihned odejít a nikdo mne ne-\nzdrží ani hodinu v kruhu tak nízkého smýšlení,\"\npravil Beethoven, obrátiv se s posuňkem hlubokého\nopovržení od knížete, jenž ve svém vzteku ani ne-\nbyl dálsího slova mocen; sluha Jean svázal všechny\nmanuskripty, celý to majetek mistrův, načež odebral\nse mistr bez odkladu pěšky do Opavy ; nebof nikdo\nnechtěl v tak pozdní hodině, při hanebnem tom po-\nvětří zapřáhnouti, ba ani by se býval nikdo neod-\nvážil k tornu při notorické nemilosti knížete.\nDr. Weiser bydlel v přízemí, ležel v posteli a\nčetl v tom klepá někdo na okno. Weiser vstal\na v tom domnění, že volán jest k pacientu něja-\nkému, otázal se: „Kdo je?\" „Já, Beethoven,\"\nzněla odpověď, „vpusťte mne, prosím doktore, jinak\nzmrznu.\" Kdyby byl sám Pánbůh se všemi svými\nandělíčky, svatými a světicemi o přístřeší žádal,\nsotva by byl dr. Weiser ochotněji běžel pro klíč,\nale Beethoven! Vrata domovní zavrzla ve svých\nstěžejích. „Pro bůh, kde jste se tu vzal a tak\npozdě v tom krutém povětří?\"— „Všecko Vám\npovím,\" cvakal Beethoven zubami a sotva že vlékl\nza sebou mrazem skřehlé údy, „však později, pro\ntento okamžik mi dejte něco k jídlu, jinak Vám do\nrána zahynu. Vztek a ostrý pochod v tom hanebném\nvětru mne tím spíše vyhladověly, protože jsem u\n&"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "364", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.4", "debut_caractere": 2645, "fin_caractere_exclue": 4650, "texte": "večeře zlostí téměř ničeho nepožil.\" Dr. Weiser ne-\nbyl jakožto mládenec na půlnoční improvizovanou\ntabuli připraven, proto sebral Beethovena a šel\ns ním na dolejší náměstí, kde bydlel jakýsi Her-\nmann, u něhož byl dr. Weiser na stravě. Zde vy-\nburcovali vše ze sladkého spánku večeře byla\ns největší ochotou připravena a Beethoven za-\nchráněn. Po té vrátili se zpět do bytu lékařova a\nBeethoven líčil nyní do podrobná ošklivou onu\nscénu s knížetem a vše, co se bylo vůbec přihodilo\npo odchodu dr. Weisra od oné osudné večeře.\nDruhého dne žádal Beethoven dr. Weisra, aby\nmu zaopatřil průvodní list do Vídně. Za tím účelem\nodebral se lékař k vrchnímu policejnímu komisaři,\nv jehož domě byl dobře znám i rád viděn a vře-\nlými slovy domlouval zmíněnému úředníku, aby\nBeethovenovu prosbu vyplnil. Komisař však nechtěl\nprůvodní list spíše vydati, až se Beethoven vykáže\nnějakým dokumentem, že jest od knížete ze služby\npropuštěn, zákon prý to žádá. Dr. Weiser sice\nmínil, že Beethoven potřebuje jenom své jméno\nohlásiti a lidé že jej bez pasu na rukou donesou\naž do Vídně; však tato apotheosa hudebního enthu-\nsiasty neměla žádného účinku na prozaického muže\nzákona. Po dlouhém prošení nechal se konečně\nobměkciti, tak že Beethoven ještě toho dne odce-\nstovati mohl do Vídně, kde vytrval až na konec\nsvého života r. 1827. Před svým odjezdem vyžádal\nsi od dr. Weisra péro a papír.\n„Musím přec knížeti své míněni pověděti,\"\npravil a psal: „Kníže! čím Vy jste, tím stal jste\nse náhodou a rodem; čím já jsem, tím stal jsem\nse vlastním přičiněním; knížat jest a bude ještě\nna tisíce, Beethoven jest však pouze j eden atd.\"\nV tomto tónu šlo to dále. Dr. Weiser sice mínil,\nže kníže list ten ani neotevře; toho vsak nedbal\nBeethoven a psal dále, aby si poněkud žluč svou\nvylil. Zdali kníže list ten četl, není známo, pravda\nta jest ale zjištěna, že měl o sobě Beethoven\n(a to vším zajisté právem) velké mínění, jakož\npravdiva jest tato anekdota, která dosud v žádné\nBeethovenově biografii nebyla vypravována^\n\n(F. B.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-14-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-14_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-11-14_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "365", "page_fin": "365", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.2.4", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "365", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1878, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Slovutný houslista prof. Ferd. Laub vzdal\nse pro churavost místa profesury na konservatoři\nmoskevské, na kteréž dosazen byl dosavádní příručí\na zet jeho p. Jan Hřímalý. Místo, jež tento dosud\nzastával, obdržel p. Brodský, jenž absoloval konser-\nvatoř Vídeňskou.\n** Krajan náš, p. Otokar Ševčík, jenž ode-\nbral se právě za svým povoláním co koncertní mistr\ndo Petrohradu, spoluúčinkoval dne 26. října v 11.\nkoncertu jednoty umělců ve Vratislavi; vystoupil\ns klasickými variacemi pro housle od Corelliho,\n„folies ď Espagne\" zvanými,\n** Zpráva, že Fr. Liszt hodlá spoluúčinkovati\nv koncertech, R. Wagnerem ve Vídni ve prospěch\nBaireutského divadla uspořádaných, nepotvrzuje se;\nodjedeť týž z Říma přímo do Pešti a odtud odebéře\nse do Výmaru, kdež přes zimu zůstati hodlá.\n** Ad. Patti opustila Paříž a odebrala se k vlašské\nopeře Petrohradu.\n** Cellista Cossman přesídlí se do Baden-\nBa de n u.\n** N. Gade vyzván jest výborem pro uspořádání\nvelkolepé slavnosti hudební v Birminghamu\n(r. 1876.), aby napsal k téže slavnosti velikou\nkantátu pro sbor a orkestr.\n** V dvorním divadle ve Vídni připravuje se\nByronův „Manfred\" s hudbou Šumannovou.\n** A «pět oblažilo nebe Itálii několika no-\nvými operami! Jsou to: „Alberto di Prussia\"\n(Camerana), „La contessa di San Romano\"\n(Alfieri), „Lorenzino de Medici\" (Marenco) a\n„II duca di Apigliano\" (Cognoni)!\n*'* Hanuš z Bůlovů, který nyní v Londýně\nse zdržuje, podává o svém šťastném uzdravení-se\nnásledující vtipnou zprávu: „Vedlo se mi poslední\nleto v Durynkách tak pramizerně, že jsem se obával,\nže již dozrávám na pochoutku červům a pro Pohlův\nseznam nekrologický. Studená voda však mi opět\npomohla na nohy. „Novokřtěnci\" byli přeci jenom\nzcela rozumní lidé totiž zahalení hydropati.\nV Meyerbeerově opeře („Proroku\") jest velmi ducha-\nplná na to narážka,*) však příliš jemná, než aby\nji každý abonent rozuměl —\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-14-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-14_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-11-14_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "365", "page_fin": "365", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.2.4.1", "titre_corps": "** Slovutný houslista prof. Ferd. Laub vzdal", "titre_sommaire": "** Slovutný houslista prof. Ferd. Laub vzdal", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "365", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.5", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1878, "texte": "** Slovutný houslista prof. Ferd. Laub vzdal\nse pro churavost místa profesury na konservatoři\nmoskevské, na kteréž dosazen byl dosavádní příručí\na zet jeho p. Jan Hřímalý. Místo, jež tento dosud\nzastával, obdržel p. Brodský, jenž absoloval konser-\nvatoř Vídeňskou.\n** Krajan náš, p. Otokar Ševčík, jenž ode-\nbral se právě za svým povoláním co koncertní mistr\ndo Petrohradu, spoluúčinkoval dne 26. října v 11.\nkoncertu jednoty umělců ve Vratislavi; vystoupil\ns klasickými variacemi pro housle od Corelliho,\n„folies ď Espagne\" zvanými,\n** Zpráva, že Fr. Liszt hodlá spoluúčinkovati\nv koncertech, R. Wagnerem ve Vídni ve prospěch\nBaireutského divadla uspořádaných, nepotvrzuje se;\nodjedeť týž z Říma přímo do Pešti a odtud odebéře\nse do Výmaru, kdež přes zimu zůstati hodlá.\n** Ad. Patti opustila Paříž a odebrala se k vlašské\nopeře Petrohradu.\n** Cellista Cossman přesídlí se do Baden-\nBa de n u.\n** N. Gade vyzván jest výborem pro uspořádání\nvelkolepé slavnosti hudební v Birminghamu\n(r. 1876.), aby napsal k téže slavnosti velikou\nkantátu pro sbor a orkestr.\n** V dvorním divadle ve Vídni připravuje se\nByronův „Manfred\" s hudbou Šumannovou.\n** A «pět oblažilo nebe Itálii několika no-\nvými operami! Jsou to: „Alberto di Prussia\"\n(Camerana), „La contessa di San Romano\"\n(Alfieri), „Lorenzino de Medici\" (Marenco) a\n„II duca di Apigliano\" (Cognoni)!\n*'* Hanuš z Bůlovů, který nyní v Londýně\nse zdržuje, podává o svém šťastném uzdravení-se\nnásledující vtipnou zprávu: „Vedlo se mi poslední\nleto v Durynkách tak pramizerně, že jsem se obával,\nže již dozrávám na pochoutku červům a pro Pohlův\nseznam nekrologický. Studená voda však mi opět\npomohla na nohy. „Novokřtěnci\" byli přeci jenom\nzcela rozumní lidé totiž zahalení hydropati.\nV Meyerbeerově opeře („Proroku\") jest velmi ducha-\nplná na to narážka,*) však příliš jemná, než aby\nji každý abonent rozuměl —\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-14-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-14_01#c014", "volume": "bmtnabd_1874-11-14_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "365", "page_fin": "365", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.2.5", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "365", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.5", "debut_caractere": 1880, "fin_caractere_exclue": 3132, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\nPražský zpěvácký spolek „Hlahol\" uspo-\nřádá dne 18. listopadu 1874 v sále ostrova Žofín-\nského první zábavu. Program jest takto se-\nstaven: 1. Ouvertura od Suppého. 2. Směs z ná-\nrodních písní od Pavlise. 3. a) Píseň při draní,\nb) „Stasa čarodějnice,\" složil V. E. Horák, předn.\n„Hlahol.\" 4. „Unes ji,\" polka od Strausse. 5. Arie\nze zpěvohry „Ernani\" od Verdiho. 6. Pochod lo-\nvecký od J. Lova, přednese „Hlahol.\" 7. Národní\nčterylka od Seiferta. 8. Dvě večerní písně od\nJ. Nešvery, přednese „Hlahol\". 9. „Na Alpách\"\nod Zikoffa. 10. „Dárek z pouti\" od K. Bendla.\npřednese „Hlahol\". 11.„V tanci rozkoš,\" poika-\nmazur od Fiby. 12. Variace na národní písně od\nK. Sebora. 13. „Před přístavem,\" sbor se soly od\nL. de Rillé, sola přednesou pp. Kinský, Sára i „Hlahol.\"\n14. „Ty a Ty,\" valčík od Strausse. 15. „Probuzení\njara,\" píseň od Bacba. Začátek o půl osmé hodině\nvečerní. Hudební část provede vojenská kapela\nza řízení kapelníka A. Czibulky. Příspěvek na\nhudbu 10 kr. r. č. za osobu.\n*** Zpěváčky spolek pražských typografů uspo-\nřádá dne 22. t. m.v sále konviktském koncertní\nzábavu ve prospěch nemocí sklíčeného skladatele\nForchtgota-Tovačovského. Program slibuje\nmnoho zábavv.\n%/\n') „Ad salutarem undam.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-14-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-14_01#c015", "volume": "bmtnabd_1874-11-14_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "365", "page_fin": "368", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.2.6", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "365", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.5", "debut_caractere": 3134, "fin_caractere_exclue": 5016, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n* Nevyskytne-li se nějaká nepředzvídaná pře-\nkážka, uslyšíme Dvořákovu novou zpěvohru\n„Král a uhlíř\" (na libreto B. Gluldenera) již v pří-\nštim témdnu. Zaměstnáni jsou v ní p. Lev (král\nMatyáš), p. K. Cech (Matěj, uhlíř), sl. Sittova (Li-\nduška), sl. Hanušova (uhlířova žena), sl. Huttaryova\n(královna), sl. Sákova v (dvorní dáma), p. Vávra\n(Jeník), mimo to pp. Sára a Koubek v menších\núlohách.\n* Bedřich Smetana neustává iv nemoci své\nvěnovati se práčem skladatelským i pracuje nyní\nprávě na velkolepé orkestrální skladbě symfo-\nnické, kterouž bezpochyby odevzdá filharmonikům\nku provozování.\n* Sl. Boschettiova, jejížto pohostinské hry na\nna našem jevišti potkávaly se vždy se zdárným\núspěchem, jest ziskána pro naší operu.\n* F. Nešvera pracuje nyní na větší skladbě,\nsonátě pro housle a klavír, kterouž bohdá brzy usly-\nšíme v „Umělecké Besedě\".\n* „ Zábavnábibliotheka\", jejížto vydavatel jest\nPÍ. J. Mathon, benediktýn Rajhradský, dospěla\nprávě k 10. a 11. sešitu V. ročníku, v nichžto ob-\nsažena jest zajímavá povídka M. Pogodina „Ne-\nvěsta na výročním trhu\" (zčeštěna J. H.). Předplatné\nna „zábavnou bibliotheku\" s prémií obnáší celo-\nročně pouze 3 zl.\n* Vil lístku (na Moravě) uprázdněno jest při\nfarním chrámu místo ředitele kůru a varhaníka.\nKonkurs jest vypsán do 20 list. S místem tímto\nspojen jest stálý plat 350 zl. z důchodů obecných,\nze záduší obdrží ředitel as 100 zl. a štola obnáší\npřes 200 zl.\n* Letošní sezona koncertní bude opět velmi živá.\nMimo četných domácích našich umělců, jež samo-\nstatné koncerty uspořádají, ohlášeno jest již také\nněkolik slovútných umělců cizích, kteří do Prahy\nletos zavítají. Podáváme tuto přehled nejzajíma-\nvějšfch: 15. list. I. filharmonický koncert a\nT. koncert housl. Aug. Wilhelmi-ho spol. s pia-\nnistou Nie man nem z Hamburku; 21. list. 11. kon-\ncert Aug. Wilhelmi-ho; 22. list. koncert k o n se r-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "366", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5723, "texte": "vatoře; 29. list. 1. koncert pianisty Lud. Breit-\nner a; 5. pros. 11. koncert Lud. Breitnera;\n6. pros. 11. filharmonický koncert; 13. pros.\nI. koncert Mary Krebsovy; 20. pros. 11. koncert\nkonservatoře; 23. pros. oratorium Fr. Liszta:\n„Legenda o sv. Alžbětě.\" 2. ledna 111. koncert\nkonservatoře; 3.a 4. ledna koncert Mary Kreb-\nsovy; 6. ledna koncert sl. Heleny Roslerovy;\n28. února 111. filbarm. koncert; 11. března\nIV. koncert Mary Krebsovy a 14. března\nIV. filharm. koncert. K tomu ovšem připojuje se\npravá spousta dobročinných koncertů.\n* Nevidomý umělec na harmoniu pan Hypolit\nHeřmánek, též v pražských kruzích chvaině známý,\nkoncertoval dne 28. října s velkým úspěchem v ob-\nčanské besedě v Olomouci; hrál skladby Beetho-\nvenovy, rondo v h-moll od Fil. Em. Ba cha a\n„fantazii na české písně\" vlastní své skladby.\nVelmi se líbilo „sek s teto\" z „Prodané nevě-\nsty\" od B. Smetany, v úpravě pro harmonium\nod Rud. Augenthalera. Pan Budík zapěl velmi\nzdařile jednu něžnou milostnou píseň.\n* Známo přes příliš z koncertních a besedních\nprogramů různých našich spolků, jak velice zaned-\nbává se slovanská píseň národní, která by\ntvořiti měla spíše jádro veškerých produkcí podob-\nných. Oživovati a šířiti lásku pro píseň národní\njest důležitým úkolem naší doby, kteráž domáhá\nse ve všech oborech samostatnějšího výrazu národní\nnaší individuality. Cím více se budeme s ní obírati\na sbližovati, tím „slovanštěji\" budeme cítiti. Protož\nkaždý v tomto směru učiněný krok zasluhuje obecné\npozornosti. Vítána především bude pěvcům a spol-\nkům našim sbírka všeslovanských písní\nnárodních „Slavia\", jejížto I.a 11. sešit právě\nvyšel nákladem kněhkupectví dra. Ed. Grrégra a\nFerd. Dattla a jejížto vydávání podnikl s neúnavnou\npílí redaktor tohoto listu. Aby pak bylo lze, cenu\ntéto sbírky prakticky seznati, uspořádány budou\npéčí redaktora tohoto listu v sl. „Měšťanské\nBesedě\" pražské občasné produkce, v nichž\nprovedeny budou v sbírce té uveřejněné písně.\nPrvní toho druhu produkce odbývána bude v pon-\ndělí dne 16. t. m., v nížto předvedeny budou ná-\nrodní písně české a ruské. V přednášku tu\nlaskavě se uvázali pí. Marta Procházková, sl. B.\nHanušova, p. K. Cech, p. J. Lev a p. Vávra.\n* Zábavní spolek „Svornost\" uspořádá\ndne 21. t. m.v předvečer sv. Cecilie koncertní zábavu\nv místnostech spolkových. Páni hosté od členů uve-\ndení mají přístup. Začátek v 8 hod.\n* Z „Umělecké besedy\" (Zábava hudebního od-\nboru.) Saisona koncertní rozproudila se již na po-\nčátku v městě našem k čilosti zajisté netušené.\nNavštívili nás Florentíňané, ba již i mnohý ze\nsouchotinářských koncertů dobročinných byl od-\nbýván; Filharmonikové svým „haydnovským\" pro-\nspektem budoucích koncertů nás pobavili, hudební\nčaroděj a král všech houslistů Wilhelmi se již\nohlásil a ač vše ještě skryto jest matnému zraku\nnašemu v lůně budoucnosti, kdož to vypovědíti\nmůže? Že však velkých věcí se hudební pražský\nsvět letos dočká, o tom jakési tušení neustále nám\nnašeptává. Klidnému vulkánu možno přirovnali\nhudební poměry zdejší: na povrchu sicé klid, však\nnitro, to jest rozháráno mnohou krutou bouří; nějaký\nvýbuch znamenitých, velkých věcí za náhlým pře-\nvratem poměrů v našich uměleckých se očekává, jen\nať nevypadne konec všech konců podobně jako\nPuchmayrova známá bajka o „hoře k porodu pra-\ncující,\" z níž po mnohoslibném hluku a rámusu vy-\nletěla jen pramalinká myška. Již v loňské sai-\nsoně jsme s potěšením zaznamenali, že hudební\nodbor „Umělecké besedy/'jenž před tím v nečinných\nbyv rukou, hovil sobě v spánku spravedlivých,\npřec konečně k novému životu se probudil po volbě\nnového výboru, jenž chopil se věci té s energií\nuznání hodnou. Již v loni jsme zaznamenali, že\nhlavně přičiněním čilého dr. Procházky seznámilo se\nposluchaěstvo „Umělecké besedy\" s mnohou závažnou\nnovinkou literatury domácí i s mnohým důležitým\nzjevem z literatur cizích. Na dráze této tak zdárně\nzapočaté pokračováno i dále po celé trvání saisony\nkoncertní. Letní dobou, tak zvanou saisonou mrtvou,\npřerušena sice činnost ta na okamžik; však netrvalo\nto dlouho a již opět rozvijí se v stánku umění za-\nsvěceném svěží, nový život hudební. První zábava\nhudebního odboru podala velmi mnoho zajímavé\nlátky jedním dechem. Mimo Brahmsovu orkestrální\n„serenadu,\" mistrnou to skladbu ducha pokroku\ndoby moderní holdujícího, již bez poskvrny se\nsnahou o pilném studiu patrně svědčící přednesli\nmladí umělci pp. Klička a Knittl, hlavní na se\npoutaly pozornost nejnovější skladný Fibichovy a\nsice „balada\" pro čello a piano, pak „kvartet\"\npro klavír, housle, violu a čello. Balada jest nejen\nformou, nýbrž i obsahem myšlenkovým zjevem\noriginelním, jejíž celé ustrojení patrně svědčí o pů-\nvodu z určité poet ic k é nálady plynoucím, jakož\nvůbec Fibich nikdy si nelibuje po spůsobu mnohých\nmladých skladatelův v pouhých hříčkách formálních\nv mezích oblíbené šablony, nýbrž odvozuje více\nméně všechny plody ducha svého hudebního ze\nspřízněné sféry poetické i když „program\" svůj nám\nzamlčí. Tím vysvětluje se zvláštní originalita Fi-\nbichova skládání a samostatnost jeho tvoření umě-\nleckého; odtud vyplývá též ono kouzlo, jež jímá\nposluchače určité poetické náladě přístupného při\nposlouchání skladeb jeho. Balada počíná temně za-\nsmušilým motivem čellovým, jejž dlužno přednášeti\ntempem volným (tempo rubato) po spůsobu pathé-\ntického recitativu; jej opakuje klavír a strhne s sebou\nčello v úchvatnějším stupňování téže myšlénky,\nvšak v polohách jasnějších; přejde v motiv druhý\nostře rytmizovaný, žalnými vzdechy přervaný, jenž\nzdá se býti uvit z hořkých slzí utrpení a bolu.\nPoznenáhla se bouř nitra rozervaného tiší, ustupuje\nklidnému míru, jejž illustruje překrásná, blahem\ndý šíci kantinela ěellová, jež stupňována jest pomocí\nklavíru k závratné výši, odkud ponenáhlu klesá a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "367", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5765, "texte": "zmírá v počátečním zasmušilém motivu, jenž končí\nv klavíru v prázdné kvintě, k níž intonuje čello\nmalou terci co beznadějný vzdech, plný strasti ne-\nskonalé. Kvartet klavírní jest dle všeho, přímo\nřečeno, nejvýtečnější prací mladého skladatele, jež\ncestu mu proklestí iv řadách širšího obecenstva\nnejen u nás, nýbrž i za hranicemi, kde jak\nznámo pilněji si novější dobou nestranní znalci\nhudební všímati počínají čilého ruchu uměleckého,\nrozvinuvšího se ve vlasti naší hlavně přičiněním\nmladší generace našich skladatelův za příkladem\nmistra Smetany. Fibichův kvartet jest sice rozdělen\nve tři samostatné věty; však takým způsobem, že\nvšechny tři věty tvoří jeden nerozdílný celek co\ndo povšechné nálady básnicko - hudební i co do\nstránky čistě technické. Celá skladba spočívá na\nurčitých pevných motivech, jež seznáváme již z první\nvěty a jež iv dálším průběhu skladby, zejména\npak ve větě finální na rozhodných místech opět se\nnám objevují ku lepšímu porozumění, co stálá vo-\ndítka základní idey. První věta jest rázu temně\npathétického, takměř démonického, druhá sestává\nz rozkošně pracovných variac na překrásné thema\nnástrojů smyčcových. Jest to práce lahodou a něhou\npřekypující, duchaplná, psána v posvátném onom\nokamžiku nadšení, kdy anděl míru vznesl peruť\nsvou nad hlavou umělce šťastného. Třetí věta jest\nrázu vítězného; zde všechny motivy, jež jsme po-\nznali v první větě, v temné barvě mollové vystu-\npují náhle v jasném duru a splítají se ku krásnému\ncelku v plesu vířivém. Jak se doslýcháme, vyjde\nzdařilá ta skladba ještě ve spolku s jinými pracemi\nFibichovými v nejblíže příští době v Lipsku, i sli-\nbujeme, že především o práci té podrobný rozbor\npřineseme. Skladba, jež vzácným jest obohacením\nchudičké dosud domácí hudby komorní, zasluhuje\ntoho vším právem. X.\n* Hudební akademie uspořádaná „ Uměleckou Be-\nsedou\" ve prospěch pohořelých v Hlinsku nepřilákala\nbohužel, ač účel toho zasluhoval a mimo to i program\nchvalně se lišil od programu koncertů dobročinných,\npříliš četné, však za to velmi vděčné obecenstvo.\nKoncert zahájilo kvinteto od jednoho z nejmladší\ngenerace skladatelů českých, «f. Hartla. Nadání\nmladistvého tohoto skladatele vystupuje v této skladbě\nvelmi příznivě, jeví se zejména v solidní práci thema-\ntické a značné již obratnosti formální. Zvláště\nšťastné jest andante a scherzo, kteréž jest dosud\nposlední větou nedokončené skladby. Odložil si skla-\ndatel patrně finále na pozdější dobu. Individualiso-\nvání jednotlivých nástrojů prozrazuje zjevné nadání\npro jemnosti komorního slohu, v němž nechť tvůrčí\nsílu svou jen dále tuží, aby v uhlazené a zdařilé\nformě se jevil také hlubší obsah. V celku vězí\nskladatel ještě příliš ve formálním směru Haydeno-\nMozartovském, studium Beethovena, zejména posled-\nnějších jeho děl, a novější literatury vymaní zajisté\nducha jeho z těchto pout. Provedení dostalo se no-\nvince velmi zdařilého. Přednesli ji pp. Markus,\nJiránek, Klička, Šrámek a skladatel. Následovaly\ndvě solové písně a sice roztomilá Tomáškova\npíseň „S la ví ček44, dále svěží jedna píseň „Vesnická4*\nFrant. Pí vody. Obě přednesla zvučným hlasem\nsl. Cachova, chvalně známá z mnohých již kon-\ncertů. Velmi zajímavou nám byla práce p. Jiránka:\n„fantasie na českou píseň národní4\". Jak se dozví-\ndáme, hodlá skladatel práci tu ještě rozšířiti a dáti\nji ladnější celkovitosti, pak se státi může pravým\nobohacením klavírní literatury bravurní. Nemírné\nužívání pedálu bohužel často zahalovalo jasnost\npřednesu. Pan Holý psal svůj dvojzpěv „Na louce44\nna slova Hálkova ve slohu poněkud příliš lehkém.\nPřednesly jej sl. Danešova a sl. Cachova,\nz nichžto poslední zvučnějším svým altem zakrývala\nmísty jemnější soprán prvější. Chtěli-li bychom se\nrozepisovati o Tomáškově dityrambě, na\nslova Sillerova, museli bychom opakovati vše to, co\no Tomáškovi a jeho skladbách v těchto listech již\nchvalného pověděno bylo. Zevnější výsledek byl\nuspokojující, až na malé poklesky. Solový kvartet\nbyl velmi slušně obsazen. Zejména obraceli na se po\nzornosf krásnými a zvučnými hlasy svými i správným\npřednesem p. Černý (tenor) a p. Svipl (bas).\nU klavíru seděl p. K a ván, který zároveň zastával\nfunkci dirigenta. „Za soumrak u\", nazývá se báseň\nJ. Kuchaře, ku kteréž hudbu napsal a mužskému\nsboru přidělil K. Knitl. Snaha po karakteristice\nzavedla skladatele poněkud daleko, totiž že držel\ncelý svůj sbor více v poloze nízké, čímž jej méně\nzpěvným učinil Ostatně jest práce ta vší chvály\nhodna. Sl. Dane šo v a přednesla Subertovu „Ne tr-\npělivost\" pěkným sice hlasem, avšak nejasnou\nještě vokalizací. Koncert velmi účinně zakončila\nTomáškova z „slavnostního koncertu Tomáškova\"\njiž známá „Noční píseň cikánů.\" Ve sborech se\nochotně súčastnily dámy a páni školy\nmimo jiné ještě dámy a některé členy„ Hlaholu.\"\na.\n* Zpěváckým spolkům k povšimnutí. „Žabí be-\nseda44 zove se hudební žert pro mužský sbor\ns čtyrrucním průvodem klavírním, jejž složil Lud.\nProcházka a jenž co nejdříve vyjde tiskem a ná-\nkladem firmy Em. Starý a spol. Upozorňujeme\nzejména uspořadatele sylvestrových a masopustních\nzábav na tuto žertovnou skladbu, kterouž lze docíliti\nvelkého účinku. „Koncerty44 mladých žabáků zajisté\nspůsobí všudy veselost.\n* Z Pardubic. (Pův. zpr.) Očekával jsem, že\nz povolanějšího péra dojde Vás zpráva o šťastném\na velezajímavém provedení zpěvohry „Zvonek\npoustevníkův44 od Aimé Maillarda, jež spolek\nochotníků zdejších dne 11. října b. r. s úspěchem\nnejskvělejším uspořádal. Aby se neumlčelo, co za-\nsluhuje veřejného, bezvýminecného uznání, kterého\nse odepřelo pomlčením v těchto listech o přede-\nšlých představeních operet spolkem ochotníků před-\nvedených a o mnohé zdařilé produkci zdejšího\nženského pěveckého spolku „Ludmily,44 podávám\naspoň stručnou zprávu o provedení zpěvohry. Po-\nhádáni šťastnými úspěchy, jakými provázena byla"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "368", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2337, "texte": "V\npředchozi představení operet: „Žádný muž a tolik\nděvčat,\" „Čarovné housle,\" „Na palubě,\" „Probuzeni\nlva,\" odvážili se ochotnici úkolu většího a dali se\nnadšeně a horlivě do studování zpěvohry „Zvonek\npoustevníkův.\" Nastudování hudební části převzal\nvelmi jemným hudebním vzděláním a vhodnou\nenergií přede všemi povolaný pan Stulík, jenž\ns vzácnou obětavostí partitury operet sám opatřil a\nkaždou prázdnou chvíli namahavému studiu se só-\nlisty a sborem věnoval, tolikéž iv režii se uvázal\nosvědčený, výtečný režisér p. Gust. Heš. S právem\njsme tedy očekávati mohli, že nám ochotníci po-\nskytnou vzácný požitek. A nebyli jsme v očeká-\nvání tom nikterak sklamáni. Veškeří sólisté, jak\nv v t/\nsl. černých (Rosa), sl. Řeháková (Greorgette), tak\npp. MDr. Cibulka (Belamy), Pulpán (Sylvain) a\nHorák (Thibaut) osvědčili, že vzornou píli a lásku\nnadšenou věnovali jež přivedli naskrz\nbezúhonně k platnosti. Úkony jejich byli i co do\nzpěvu i co do hry v pravdě výborné, co tím vět-\nšího uznání zasluhuje, ani jsouce pouze ochotníky,\novšem že hudebně velice nadaní, vítězně překoná-\nvali najednou dvojí obtíž: správný, dramaticky\noživený zpěv a dobrou hru mimickou. Zvláště v po-\nsledním jednání jevili ve zpěvu i ve hře pěkné\npojmutí dramatické situace. Sbory šly živě, precizně\na plně a účinek zvláště sboru dragounů (v I. jednání)\na sbor u svatebčanů (finále v 111. jednání) byl přímo\núchvatný. Všickni ve sboru zaměstnáni súčastnili\nse dobrou hrou a dodávali pak celému představení\nzvláštní živosti. Některé poklesky nepatrné dlužno\ndáti na vrub orkestru, jenž často • místo doprová-\nzení zpěvu pěvce vyrušoval a v rozpaky je při-\nváděl. Jen důkladné přípravě, hudebnímu vzděláni\na duchapřítomnosti pěvců jest co děkovati, že zů-\nstalo takové vyrušení bez horších následkův. Obe-\ncenstvo, jež v pravém smyslu slova veškeré místnosti\ndivadelní přeplňovalo, hlučným potleskem odměňo-\nvalo zdařilé výkony spoluúěinkujících a vyslovujeme\njen přání všech, kdož byli přítomni prvnímu před-\nstavení tomuto, žádajíce o brzké opakování zpěvohry.\nKu konci dovolujeme si pronésti přání, aby ochot-\nníci naši, majíce v středu svém tolik dobrých sil\npěveckých, o provedení Blodkovy zpěvohry „Ve\nstudni\" se zasadili. Jsme přesvědčeni, že výsledek\nbude zajisté tak čestný, jak posledně, dodávajíce, že\ntím i o domácí muzu hudební nemalou zásluhu si získají."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-14-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-14_01#c016", "volume": "bmtnabd_1874-11-14_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "368", "page_fin": "368", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.2.7", "titre_corps": "(Zasláno.) Slovutnému skladateli českému Bedřichu Smetanovi, tvůrci opery české v Praze!", "titre_sommaire": "(Zasláno.) Slovutnému skladateli českému Bedřichu Smetanovi, tvůrci opery české v Praze!", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "368", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.8", "debut_caractere": 2339, "fin_caractere_exclue": 2914, "texte": "(Zasláno.)\nSlovutnému skladateli českému\nBedřichu Smetanovi,\ntvůrci opery české v Praze!\nVelice zarmoutila nás bolestná zpráva o one-\nmocnění Vašem, jež Vás nutí, vzdalovati se, bohdá\nže snad jen na krátký čas, vší činnosti veřejné.\nVyslovujeme Vám upřímnou svoji soustrast i spolu\nnaději, že opět za krátko budete moci činně vy-\nstoupiti ve prospěch domácí naší opery a českého\numění vůbec. Ve jménu četných rodáků, meška-\njících zde a v okolí, vřelých to ctitelů Vašeho genia,\nJan Miroslav Weber,\nkníž. Šrarcburský komorní virtuos.\nV Sondershausenu, dne 11. listopadu 1874."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-14-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-14_01#c017", "volume": "bmtnabd_1874-11-14_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "368", "page_fin": "368", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.2.8", "titre_corps": "K dnešnímu číslu přiložena jest X. příloha hudební: Dvě skadby pro troje housle, složil Josef Jiránek.", "titre_sommaire": "K dnešnímu číslu přiložena jest X. příloha hudební: Dvě skadby pro troje housle, složil Josef Jiránek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "368", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.8", "debut_caractere": 2916, "fin_caractere_exclue": 3018, "texte": "K dnešnímu číslu přiložena jest X. příloha hudební: Dvě skadby pro troje housle, složil Josef Jiránek."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "361", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n15. listop. 1797*dr. Leop. ze Sonnleithneru, hud. spis. -\nve Vídni.\n18311. provozov, Meyerbeerovy zpěv. „Robert\nďábel\" v Paříži.\n„ „ 1831 f Čeněk Masek, sklad, a řed. kůru v Praze.\n„ „ 1858 f Egyd Bor z aga, výb. čellista —ve Vídni.\n16. „ 1835 *J. Smolík, sklad, a řed. kůru v Praze.\n17. „ 1817 *Dr. Vilém Aug. Ambros, sklad, a slov. spis.\nhud. v Mýtě.\n„ 18241. provoz. Méhulovy zpěv. „Josef a bratří\njeho\" po česku v Praze.\n„ „ 18671. prov. Blodkovy op. „V studni\" v Praze.\n18. „ 1822 fA. Tayber, sklad. —ve Vídni.\n3 3 1828 * Ant. Grigorjevic Rubinstein, pian. a sklad.\nve Vechvotyňci (v Multansku).\n3 „ 1862 otevřeno pro za tim ní král. zemskéd iv ad 1 o\nčeské na nábřeží.\n19. „ 1825 fJ. Hugo Voříšek, sklad. —co dvorní varhan.\nve Vídni.\n„ 1828 f Fr. Šubert, slovút. sklad. —vve Vídni.\n„ „ 1843 * Romuald Luke, hud. spis. v Železném Brodu.\n20. „ 1805 I. provozov. Beethovenovy zpěv. „Fidelio\"\n(Leonore) ve Vídni.\n„ 3 1814 I. provoz. Meyerbeerovy zpěv. „Oba Kali-\nfové\" ~ ve Vídni.\n„ 3 3 865 f Hyn. Čeněk, koncertní mistr u kníž. Wittge-\nstein-Hohensteina v Karlíne.\n21. „ 1811 *Jul. Pisařovic, prof. klarinetu na pražské\nkonservatoři v Praze.\n3 3 1863 fJ. Mayseder, housl. a sklad. ve Vídni.\n„ 3 1870 f Kar. Jar. Erben, zasloužilý sběratel a výt.\nznatel českých nár. písní v Praze.\n\nSmetanova vlastenecká zpěvohra\n„Libnše.\"\n(Pokračování.)\nJádro prvního jednání, o jehož prvních úvod-\nních scénách jsme čtenářstvu svému obraz přehledný\npodali, tvoří Libušin soud, jenž odbýván jest na\nprostranství Vyšehradském, kde pod korunou věko-\nvité lípy na zvýšeném místě zbudován jest trůn, pod\ntrůnem na třínožce stojí nádoba s ohněm, pod ná-\ndobou touto pak opět jiná s vodou, symboly to při\nsoudech slovanských povždy užívanými. Scéna jest\npři vyhrnutí opony velmi živá. V popředí na jedné\nstraně jest „Chrudoš\" v středu skupiny starešin a\nkmetův,v kteří mu domlouvají; na druhé straně jest\nopět „Stáhlav\" v horlivé rozmluvě s kmety. Mezi\ntěmito oběma stranami, jež jsou representovány\nmimo jmenované oba bratry jaksi náčelníky „Luto-\na „Radovanem\", mezi lechy a vladykami\nvynikajícími, opětně jest rozmluva živě vedena.\nBouřlivá tato scéna jest uvedena přiměřenou\npředehrou, jež seznamuje nás s oběma základními\nkameny, na nichž spočívá hudební kresba celé scény\nsoudní. Nejdříve vynořuje se v předehře následující\nmotiv:"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "362", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.2", "texte": "jehož neoblomná, takřka zvrcující síla v rytmickém\npohybu jest zajisté nejvhodněji! karakteristickou\nillustrací bouřlivé té situace, v níž sporné strany se\ndráždí k odporu nejtužiímu. Tímto motivem začíná\ntéž sbor shromážděných tu na soudu kmetův, lechův\ni vladykův slovy: „Běda, běda, když mezi vlastními\nbratry spory se rodí a mrzký svár;u tento\nnaznačený motiv zaznívá orkestrem nejen v tomto\njednání nýbrž iv následujích všude tam, kde o ne-\nsvornosti bratrův rodných zmínka se činí. Můžeme\njej tedy nazvati stálým či příznačným motivem sváru.\nDruhý z hlavních motivů scény této objevuje\nse vždy těsně beze všeho přechodu za prvním právě\nnaznačeným motivem, co „meč křivdy karající;\"\nmimo to nalezneme jej všude tam, kde řeč jest\no právech po otcích zděděném, o soudu, jakož i po-\nzději o rozsudku, jenž vynešen byl dle odvěkých\npráv českých nad oběma bratry. Jest to patrně\npříznačný motiv soudní. Tak nalezáme jej mimo\npředehru poprvé v tekstu v onom momentu, kde\nrozčilený „Chrudoš\" se brání vztekle proti domluvám\nvladykův, nechce slyšeti ničeho o smíru a vyzývá\npřímo na soud. Tu zaznívá signál soudní,\nnezměněný to tvar druhého taktu z motivu Libušina\nA, o němž jsme se zmínili v předešlém čísle. Signál\ntento, jimž ohlašuje se počátek soudu, jest stálým\nprůvodčím motivu Libušina i hlavního motivu soud-\nního, tak že jej dlužno považovati jaksi za druhý motiv\nsoudní, či lépe řečeno za motiv soud ohlašující.\nZa signálem tímto objeví se v nejvyšších polohách\norkestru motiv Libušin a roste tím mohutněji, čím blíže\nLibuše přichází. Při jejím pak oslovení shromáždě-\nných tu hodnostářů tam, kde důkaz se na rozhod-\nnutí, na rozsouzení sporu klade, opět hlavní vede\nslovo v orkestru motiv soudní: „Já svolala Vás—a\npěje Libuše „vladyky i kmety, abyste při tu\nrozhodnuli.\n\nFEUILLETON.\n\nEpisoda ze života Beethovenova.\n\nBylo to ku konci 1807 či na počátku 1808,\nkdyž Francouzové téměř celé pruské Slezsko obsa-\ndili a zde též v pohodlí na statcích knížete Lichnov-\nského se übytovavše sobě hovili. Aby nezvané tyto\nhosty při dobrém rozmaru udržel —• neboť škod\nmohli nadělati s dostatek zval je často kníže\npán k hostinám, na honby atd. do Hradiště, statek\nto na hranicích pruských. V tehdejší době žil právě\nu knížete Beethoven co jeho komorní virtuos.\nJiž tehdy těšil se pověsti více než evropské, vždyť\njeho skladby „eroica\" a „pastorální symfonie\" atd.\ndávno před tím od veškerého světa hudebního byly\ns úžasem největším přijaty a do nebe vychvalovány.\nJednoho dne byli opětně Francouzové do Hradiště\npozvání, bylo to právě okolo doby vánoční ; sníh\nchumelil se v hustých chumáčích a ostrý vítr po-\nháněl je v divém tanci „prestissimo\" ku předu,\nmezi tím, co holé stromy a suché větve rozličnými\navuky vrzavými k tomu accompagnovaly. Francouz-\nští důstojníci rozličného stupně v hodnostech sešli\nse tu ku společnému dýchánku, na němž též podílu\nbral domácí lékař knížete dr. Weiser, daleko široko\nhledaný to muž, jenž dva- či třikráte v témdnu\nz Opavy do Hradiště přicházíval a poněvadž byl\nenthusiastickým ctitelem hudby, též mistra slavného\nrád vyhledával, s ním v přátelském trávil hovoru,\nzbožňuje velkého ducha jeho. Než zasedli k tabuli,\npředstavil kníže Francouzům Beethovena co nej-\nslavnějšího komponistu nové doby, jenž ve svých\ndivukrásných fantasiích nikým nemůže býti překo-\nnán. Kníže jim též slíbil, že po tabuli budou\núčastni této vzácné umělecké pochoutky; již před\ntím totiž pohnul kníže po dlouhém přemlouvání a\npředstírání, že hlavně jedná se mu o to, aby ne-\npřátelskou posádku v dobré míře udržel a tím všem\nnájezdům jejich se vyhnul, slavného mistra k tomu,\nže jim něco „zafantazuje,\" ačkoli se to hrdé jeho\numělecké povaze naprosto příčilo.\nZasedli k tabuli; tu ptá se na neštěstí jeden\nz francouzských důstojníků Beethovena, neumí-li\ntaké na housle hrát? Dr. Weiser viděl oka-\nmžitě, jaká bouře zmítá myslí umělce podrážděného,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "363", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.3", "texte": "Netřeba snad upozorňovati čtenáře na ryze slovanský\ntypus této fráze původní, jež zdá se nám býti velmi\nzdařilým hudebním symbolem scény, v níž staré\nprávo kmene slovanského vítězně půdu opanuje a\nvšeliký proti sobě odpor ztrestá.\nPři této příležitosti nutno se zmíniti o tom, že\nbásník libreta velmi jemnocitně uměl převésti do-\nslovné znění některých míst z rukopisu zelenohor-\nského i králodvorského na jeviště; učinil tak jen\nve zvláštních, velmi důležitých okamžicích, čímž\nvýznam slov těch tím 03třeji vyniká a v ústech\nLibušiných bez hlubokého dojmu zajisté nezůstane.\nV tomto místě vložil je básník v ústa Libušina co\nstálou slavnostní formuli soudní: „Oba bratH\noba Klenovici, roda stara Tetvy Popelová, který\npřišel s pluky Cechovými v tyto žírné vlasti přes\ntři řeky\" atd., kterou později při ohlášení rozsudku\nvladyka Radovan též doslovně recituje. V těchto\nnaznačených momentech, kde vzpomínka blahá se\nČiní na praotce Čecha a na požehnanou vlast českou,\nrozlévá se opětně „stříbropěný\" proud lahodných\nforem hudebních založených na přirozené harmonii\npostupu rohového (sexta, kvinta, tercie), jak jsme\npři podobném místě v čísle předešlém při notovém do-\nkladu B o tom zmínku učinili. Se zvláštní markant-\nnoBtí jsou hudebně karakterizovány též obě postavy\nrozvaděných bratrů. Zde zvláště k plné platnosti\npřichází již dříve uvedený motiv „Chrudošův\" C,\njehož železná rytmika v rozšířené formě thematické,\npráce tím ostřejší kontrast činí k následujícímu,\nněžné povaze přispůsobeném motivu mírného „Štá-\nhlava\" :\nVůbec dlužno uznati, že celá tato scéna soudní jest\nvypracována jako z jedné litiny, kde vše v nej-\nvyěším stupni organicky souvisí, jedno z druhého\nvyplývá a přechody z jedné nálady a povahy v druhou\nnikterak nepůsobí příkrým dojmem; jakkoli každá\njednotlivá osoba ve své krajnosti nejostřejší, jak\nmožno poněkud již z uvedených základních motivů\nseznati, se líší karakteristikou od druhé.\n\nvšak Beethoven neuznal tazatele za hodna odpovědi.\nDr. Weiser nemohl až na konec tabule setrvati,\nprotože jej povolání jeho zpět do Opavy volalo. Co\nse potom zde přihodilo, dozvěděl se později. Bylo\npo tabuli. Aby pánové snadněji zažívali, měla nyní\nnásledovati slíbená umělecká pochoutka; však Bee-\nthoven náhle zmizel. Hledali jej po celém zámku;\ndveře Beethovenova pokoje byly zamčeny. Služební\nduchové tušili, že se as Beethoven zúmyslné uza-\nvřel i buráceli tak dlouho na dvéře, až to mistra\nomrzelo, tak že jim otevřel však vzkázal, že\nnemá ve zvyku „pr .... ům předhazovati perle\"\na proto že se do salonu nevrátí. Po tomto referátu\npřišel kníže sám, aby jej pohnul k povolnosti;\nBeethoven však pevně stál na svém. Přišlo to nyní\nmezi oběma ku scéně velmi náruživé, v které\naristokratická nadutost podporována jsouc pýchou\npeněžníka z jedné a umělecké hluboce uražené\nsebevědomí z druhé strany v nejprudších slovech\nna se dorážely. Tenkráte však přišla kosa na\nkámen. „Já mohu ihned odejít a nikdo mne ne-\nzdrží ani hodinu v kruhu tak nízkého smýšlení,\"\npravil Beethoven, obrátiv se s posuňkem hlubokého\nopovržení od knížete, jenž ve svém vzteku ani ne-\nbyl dálsího slova mocen; sluha Jean svázal všechny\nmanuskripty, celý to majetek mistrův, načež odebral\nse mistr bez odkladu pěšky do Opavy ; nebof nikdo\nnechtěl v tak pozdní hodině, při hanebnem tom po-\nvětří zapřáhnouti, ba ani by se býval nikdo neod-\nvážil k tornu při notorické nemilosti knížete.\nDr. Weiser bydlel v přízemí, ležel v posteli a\nčetl v tom klepá někdo na okno. Weiser vstal\na v tom domnění, že volán jest k pacientu něja-\nkému, otázal se: „Kdo je?\" „Já, Beethoven,\"\nzněla odpověď, „vpusťte mne, prosím doktore, jinak\nzmrznu.\" Kdyby byl sám Pánbůh se všemi svými\nandělíčky, svatými a světicemi o přístřeší žádal,\nsotva by byl dr. Weiser ochotněji běžel pro klíč,\nale Beethoven! Vrata domovní zavrzla ve svých\nstěžejích. „Pro bůh, kde jste se tu vzal a tak\npozdě v tom krutém povětří?\"— „Všecko Vám\npovím,\" cvakal Beethoven zubami a sotva že vlékl\nza sebou mrazem skřehlé údy, „však později, pro\ntento okamžik mi dejte něco k jídlu, jinak Vám do\nrána zahynu. Vztek a ostrý pochod v tom hanebném\nvětru mne tím spíše vyhladověly, protože jsem u\n&"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "364", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.4", "texte": "Vrcholu svého dosahuje pádný tento spůsob\nhudebního karakterizování v onom momentu, kde\nnepříznivým rozsudkem rozlícený „Chrudoš\" metá\nvzteklé pohanění „Libuši\" v tvář: „Váš\nsoud je mi ničím, neboť on z ženy jest.\" Po těch\nslovech opouští „Chrudoš\" kvapem soudní síň, a za\nním co vzteklé litice zaznívají z orkestru pekelným\nsmíchem triole provázející známý nám již motiv\nsváru E. „Lutobor\", věrný Libušin přívrženec,\nchvátá za uprchlým vášnivcem, aby pomstil hanu\ntu; „Stáhlav\" pak, aby předešel možnému krve pro-\nlití, pospíchá za „Lutoborem.\" „Libuše\" zahaluje\ntvář svou, sbor soustrast jí vyjevuje; načež ona\npovstavši k rozhodnému se odhodlá činu:\n„Vy slyšeli jste pohanění moje,\njak na mne lál před tváří národa,\nže jsem jen ženou nestatečnou v boje\na bídný ten, kdo ženě žezlo dá.\nNuž staň se: nechť ať po železe\nvládne na dále muž. Vy sami zvolte ho,\njenž vlásti vámi má z té výše hradné\na mstíti mě já vdám se za něho.\"\n„Radovan\" blahořečí rozhodnutí tomu, podobně\ni ostatní vladykové; však odmitají od sebe oprávně-\nnost voliti jí muže, skládají v ruce její volbu tu\ni slibují, že přijmou s blahou mysli toho za pána\na vládce, jejž kněžna za chotě pojme. Tento náhlý\nobrat ze situace trapně rozechvělé v radostně vzne-\nšenou, kde celé shromáždění s „Radovanem\" v čele\nvybízí kněžnu k volbě chotě žádaného s jásotem,\njest hudebně velmi duchaplně podán a zakládá se\ncelkem na tomto hudebním jádru:\n»\njehož český rytmus se nedá přehlednouti. Celek se\nproudem vokálním i instrumentálním neustále stup-\nňuje a dosahuje svého vrcholení tím, že u všeobecný\ntento jásot i „Libuše\" zaplesá:\nO '/ x\n„Nenadálá blahosti!\nsama zvolím chotě svého,\njej, jenž skvostem srdce mého,\njiž od dávna mladosti.\nNuž, staň se! Volba vykonána\npo uvážení přemnohém.\nJiž zvěstujte to druzi všem,\nže ten, kdož trůn si osvojí v pokoji,\nje Přemysl ze Stadic Váše kníže.\"\nZde poprvé zahlaholí motiv „Přemyslův\" pro-\nvázen jásotem všeho lidu: „Bud zdráv, ať po zemi\nzazní blaha hlas, národe jásej!\" Tím přejde sbor\nrozradostněný v uvedený již motiv H, však v rytmu\nzrychleném taktu dvojčtvrtního v přerývce po páté\nstopě, čímž zvláštní originalita rytmu českého tím\njasněji ještě vyniká. Na konec přetrhne se náhle\nrychlý tento proud a za neustálého jásání a plesání\nsboru zahlaholí majestátním pochodem v dechových\nnástrojích motiv „Přemyslův\", nad nímž současně\nv blahém spojení se vznáší v nejvyšších polohách\norkestru čarokrásný motiv „Libušin\", co symbol\nblažené doby budoucí. Úchvatnější zakončení aktu,\njež by spolu z ryze uměleckých intencí plynulo,\nnedá se mysliti. Mohutná ta polyfonie stylu lapi-\ndárního musí působiti dojmem neodolatelným.\n(Pokračování.)\n\nvečeře zlostí téměř ničeho nepožil.\" Dr. Weiser ne-\nbyl jakožto mládenec na půlnoční improvizovanou\ntabuli připraven, proto sebral Beethovena a šel\ns ním na dolejší náměstí, kde bydlel jakýsi Her-\nmann, u něhož byl dr. Weiser na stravě. Zde vy-\nburcovali vše ze sladkého spánku večeře byla\ns největší ochotou připravena a Beethoven za-\nchráněn. Po té vrátili se zpět do bytu lékařova a\nBeethoven líčil nyní do podrobná ošklivou onu\nscénu s knížetem a vše, co se bylo vůbec přihodilo\npo odchodu dr. Weisra od oné osudné večeře.\nDruhého dne žádal Beethoven dr. Weisra, aby\nmu zaopatřil průvodní list do Vídně. Za tím účelem\nodebral se lékař k vrchnímu policejnímu komisaři,\nv jehož domě byl dobře znám i rád viděn a vře-\nlými slovy domlouval zmíněnému úředníku, aby\nBeethovenovu prosbu vyplnil. Komisař však nechtěl\nprůvodní list spíše vydati, až se Beethoven vykáže\nnějakým dokumentem, že jest od knížete ze služby\npropuštěn, zákon prý to žádá. Dr. Weiser sice\nmínil, že Beethoven potřebuje jenom své jméno\nohlásiti a lidé že jej bez pasu na rukou donesou\naž do Vídně; však tato apotheosa hudebního enthu-\nsiasty neměla žádného účinku na prozaického muže\nzákona. Po dlouhém prošení nechal se konečně\nobměkciti, tak že Beethoven ještě toho dne odce-\nstovati mohl do Vídně, kde vytrval až na konec\nsvého života r. 1827. Před svým odjezdem vyžádal\nsi od dr. Weisra péro a papír.\n„Musím přec knížeti své míněni pověděti,\"\npravil a psal: „Kníže! čím Vy jste, tím stal jste\nse náhodou a rodem; čím já jsem, tím stal jsem\nse vlastním přičiněním; knížat jest a bude ještě\nna tisíce, Beethoven jest však pouze j eden atd.\"\nV tomto tónu šlo to dále. Dr. Weiser sice mínil,\nže kníže list ten ani neotevře; toho vsak nedbal\nBeethoven a psal dále, aby si poněkud žluč svou\nvylil. Zdali kníže list ten četl, není známo, pravda\nta jest ale zjištěna, že měl o sobě Beethoven\n(a to vším zajisté právem) velké mínění, jakož\npravdiva jest tato anekdota, která dosud v žádné\nBeethovenově biografii nebyla vypravována^\n\n(F. B.)"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "365", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.5", "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Slovutný houslista prof. Ferd. Laub vzdal\nse pro churavost místa profesury na konservatoři\nmoskevské, na kteréž dosazen byl dosavádní příručí\na zet jeho p. Jan Hřímalý. Místo, jež tento dosud\nzastával, obdržel p. Brodský, jenž absoloval konser-\nvatoř Vídeňskou.\n** Krajan náš, p. Otokar Ševčík, jenž ode-\nbral se právě za svým povoláním co koncertní mistr\ndo Petrohradu, spoluúčinkoval dne 26. října v 11.\nkoncertu jednoty umělců ve Vratislavi; vystoupil\ns klasickými variacemi pro housle od Corelliho,\n„folies ď Espagne\" zvanými,\n** Zpráva, že Fr. Liszt hodlá spoluúčinkovati\nv koncertech, R. Wagnerem ve Vídni ve prospěch\nBaireutského divadla uspořádaných, nepotvrzuje se;\nodjedeť týž z Říma přímo do Pešti a odtud odebéře\nse do Výmaru, kdež přes zimu zůstati hodlá.\n** Ad. Patti opustila Paříž a odebrala se k vlašské\nopeře Petrohradu.\n** Cellista Cossman přesídlí se do Baden-\nBa de n u.\n** N. Gade vyzván jest výborem pro uspořádání\nvelkolepé slavnosti hudební v Birminghamu\n(r. 1876.), aby napsal k téže slavnosti velikou\nkantátu pro sbor a orkestr.\n** V dvorním divadle ve Vídni připravuje se\nByronův „Manfred\" s hudbou Šumannovou.\n** A «pět oblažilo nebe Itálii několika no-\nvými operami! Jsou to: „Alberto di Prussia\"\n(Camerana), „La contessa di San Romano\"\n(Alfieri), „Lorenzino de Medici\" (Marenco) a\n„II duca di Apigliano\" (Cognoni)!\n*'* Hanuš z Bůlovů, který nyní v Londýně\nse zdržuje, podává o svém šťastném uzdravení-se\nnásledující vtipnou zprávu: „Vedlo se mi poslední\nleto v Durynkách tak pramizerně, že jsem se obával,\nže již dozrávám na pochoutku červům a pro Pohlův\nseznam nekrologický. Studená voda však mi opět\npomohla na nohy. „Novokřtěnci\" byli přeci jenom\nzcela rozumní lidé totiž zahalení hydropati.\nV Meyerbeerově opeře („Proroku\") jest velmi ducha-\nplná na to narážka,*) však příliš jemná, než aby\nji každý abonent rozuměl —\"\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\nPražský zpěvácký spolek „Hlahol\" uspo-\nřádá dne 18. listopadu 1874 v sále ostrova Žofín-\nského první zábavu. Program jest takto se-\nstaven: 1. Ouvertura od Suppého. 2. Směs z ná-\nrodních písní od Pavlise. 3. a) Píseň při draní,\nb) „Stasa čarodějnice,\" složil V. E. Horák, předn.\n„Hlahol.\" 4. „Unes ji,\" polka od Strausse. 5. Arie\nze zpěvohry „Ernani\" od Verdiho. 6. Pochod lo-\nvecký od J. Lova, přednese „Hlahol.\" 7. Národní\nčterylka od Seiferta. 8. Dvě večerní písně od\nJ. Nešvery, přednese „Hlahol\". 9. „Na Alpách\"\nod Zikoffa. 10. „Dárek z pouti\" od K. Bendla.\npřednese „Hlahol\". 11.„V tanci rozkoš,\" poika-\nmazur od Fiby. 12. Variace na národní písně od\nK. Sebora. 13. „Před přístavem,\" sbor se soly od\nL. de Rillé, sola přednesou pp. Kinský, Sára i „Hlahol.\"\n14. „Ty a Ty,\" valčík od Strausse. 15. „Probuzení\njara,\" píseň od Bacba. Začátek o půl osmé hodině\nvečerní. Hudební část provede vojenská kapela\nza řízení kapelníka A. Czibulky. Příspěvek na\nhudbu 10 kr. r. č. za osobu.\n*** Zpěváčky spolek pražských typografů uspo-\nřádá dne 22. t. m.v sále konviktském koncertní\nzábavu ve prospěch nemocí sklíčeného skladatele\nForchtgota-Tovačovského. Program slibuje\nmnoho zábavv.\n%/\n') „Ad salutarem undam.\"\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n* Nevyskytne-li se nějaká nepředzvídaná pře-\nkážka, uslyšíme Dvořákovu novou zpěvohru\n„Král a uhlíř\" (na libreto B. Gluldenera) již v pří-\nštim témdnu. Zaměstnáni jsou v ní p. Lev (král\nMatyáš), p. K. Cech (Matěj, uhlíř), sl. Sittova (Li-\nduška), sl. Hanušova (uhlířova žena), sl. Huttaryova\n(královna), sl. Sákova v (dvorní dáma), p. Vávra\n(Jeník), mimo to pp. Sára a Koubek v menších\núlohách.\n* Bedřich Smetana neustává iv nemoci své\nvěnovati se práčem skladatelským i pracuje nyní\nprávě na velkolepé orkestrální skladbě symfo-\nnické, kterouž bezpochyby odevzdá filharmonikům\nku provozování.\n* Sl. Boschettiova, jejížto pohostinské hry na\nna našem jevišti potkávaly se vždy se zdárným\núspěchem, jest ziskána pro naší operu.\n* F. Nešvera pracuje nyní na větší skladbě,\nsonátě pro housle a klavír, kterouž bohdá brzy usly-\nšíme v „Umělecké Besedě\".\n* „ Zábavnábibliotheka\", jejížto vydavatel jest\nPÍ. J. Mathon, benediktýn Rajhradský, dospěla\nprávě k 10. a 11. sešitu V. ročníku, v nichžto ob-\nsažena jest zajímavá povídka M. Pogodina „Ne-\nvěsta na výročním trhu\" (zčeštěna J. H.). Předplatné\nna „zábavnou bibliotheku\" s prémií obnáší celo-\nročně pouze 3 zl.\n* Vil lístku (na Moravě) uprázdněno jest při\nfarním chrámu místo ředitele kůru a varhaníka.\nKonkurs jest vypsán do 20 list. S místem tímto\nspojen jest stálý plat 350 zl. z důchodů obecných,\nze záduší obdrží ředitel as 100 zl. a štola obnáší\npřes 200 zl.\n* Letošní sezona koncertní bude opět velmi živá.\nMimo četných domácích našich umělců, jež samo-\nstatné koncerty uspořádají, ohlášeno jest již také\nněkolik slovútných umělců cizích, kteří do Prahy\nletos zavítají. Podáváme tuto přehled nejzajíma-\nvějšfch: 15. list. I. filharmonický koncert a\nT. koncert housl. Aug. Wilhelmi-ho spol. s pia-\nnistou Nie man nem z Hamburku; 21. list. 11. kon-\ncert Aug. Wilhelmi-ho; 22. list. koncert k o n se r-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "366", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.6", "texte": "vatoře; 29. list. 1. koncert pianisty Lud. Breit-\nner a; 5. pros. 11. koncert Lud. Breitnera;\n6. pros. 11. filharmonický koncert; 13. pros.\nI. koncert Mary Krebsovy; 20. pros. 11. koncert\nkonservatoře; 23. pros. oratorium Fr. Liszta:\n„Legenda o sv. Alžbětě.\" 2. ledna 111. koncert\nkonservatoře; 3.a 4. ledna koncert Mary Kreb-\nsovy; 6. ledna koncert sl. Heleny Roslerovy;\n28. února 111. filbarm. koncert; 11. března\nIV. koncert Mary Krebsovy a 14. března\nIV. filharm. koncert. K tomu ovšem připojuje se\npravá spousta dobročinných koncertů.\n* Nevidomý umělec na harmoniu pan Hypolit\nHeřmánek, též v pražských kruzích chvaině známý,\nkoncertoval dne 28. října s velkým úspěchem v ob-\nčanské besedě v Olomouci; hrál skladby Beetho-\nvenovy, rondo v h-moll od Fil. Em. Ba cha a\n„fantazii na české písně\" vlastní své skladby.\nVelmi se líbilo „sek s teto\" z „Prodané nevě-\nsty\" od B. Smetany, v úpravě pro harmonium\nod Rud. Augenthalera. Pan Budík zapěl velmi\nzdařile jednu něžnou milostnou píseň.\n* Známo přes příliš z koncertních a besedních\nprogramů různých našich spolků, jak velice zaned-\nbává se slovanská píseň národní, která by\ntvořiti měla spíše jádro veškerých produkcí podob-\nných. Oživovati a šířiti lásku pro píseň národní\njest důležitým úkolem naší doby, kteráž domáhá\nse ve všech oborech samostatnějšího výrazu národní\nnaší individuality. Cím více se budeme s ní obírati\na sbližovati, tím „slovanštěji\" budeme cítiti. Protož\nkaždý v tomto směru učiněný krok zasluhuje obecné\npozornosti. Vítána především bude pěvcům a spol-\nkům našim sbírka všeslovanských písní\nnárodních „Slavia\", jejížto I.a 11. sešit právě\nvyšel nákladem kněhkupectví dra. Ed. Grrégra a\nFerd. Dattla a jejížto vydávání podnikl s neúnavnou\npílí redaktor tohoto listu. Aby pak bylo lze, cenu\ntéto sbírky prakticky seznati, uspořádány budou\npéčí redaktora tohoto listu v sl. „Měšťanské\nBesedě\" pražské občasné produkce, v nichž\nprovedeny budou v sbírce té uveřejněné písně.\nPrvní toho druhu produkce odbývána bude v pon-\ndělí dne 16. t. m., v nížto předvedeny budou ná-\nrodní písně české a ruské. V přednášku tu\nlaskavě se uvázali pí. Marta Procházková, sl. B.\nHanušova, p. K. Cech, p. J. Lev a p. Vávra.\n* Zábavní spolek „Svornost\" uspořádá\ndne 21. t. m.v předvečer sv. Cecilie koncertní zábavu\nv místnostech spolkových. Páni hosté od členů uve-\ndení mají přístup. Začátek v 8 hod.\n* Z „Umělecké besedy\" (Zábava hudebního od-\nboru.) Saisona koncertní rozproudila se již na po-\nčátku v městě našem k čilosti zajisté netušené.\nNavštívili nás Florentíňané, ba již i mnohý ze\nsouchotinářských koncertů dobročinných byl od-\nbýván; Filharmonikové svým „haydnovským\" pro-\nspektem budoucích koncertů nás pobavili, hudební\nčaroděj a král všech houslistů Wilhelmi se již\nohlásil a ač vše ještě skryto jest matnému zraku\nnašemu v lůně budoucnosti, kdož to vypovědíti\nmůže? Že však velkých věcí se hudební pražský\nsvět letos dočká, o tom jakési tušení neustále nám\nnašeptává. Klidnému vulkánu možno přirovnali\nhudební poměry zdejší: na povrchu sicé klid, však\nnitro, to jest rozháráno mnohou krutou bouří; nějaký\nvýbuch znamenitých, velkých věcí za náhlým pře-\nvratem poměrů v našich uměleckých se očekává, jen\nať nevypadne konec všech konců podobně jako\nPuchmayrova známá bajka o „hoře k porodu pra-\ncující,\" z níž po mnohoslibném hluku a rámusu vy-\nletěla jen pramalinká myška. Již v loňské sai-\nsoně jsme s potěšením zaznamenali, že hudební\nodbor „Umělecké besedy/'jenž před tím v nečinných\nbyv rukou, hovil sobě v spánku spravedlivých,\npřec konečně k novému životu se probudil po volbě\nnového výboru, jenž chopil se věci té s energií\nuznání hodnou. Již v loni jsme zaznamenali, že\nhlavně přičiněním čilého dr. Procházky seznámilo se\nposluchaěstvo „Umělecké besedy\" s mnohou závažnou\nnovinkou literatury domácí i s mnohým důležitým\nzjevem z literatur cizích. Na dráze této tak zdárně\nzapočaté pokračováno i dále po celé trvání saisony\nkoncertní. Letní dobou, tak zvanou saisonou mrtvou,\npřerušena sice činnost ta na okamžik; však netrvalo\nto dlouho a již opět rozvijí se v stánku umění za-\nsvěceném svěží, nový život hudební. První zábava\nhudebního odboru podala velmi mnoho zajímavé\nlátky jedním dechem. Mimo Brahmsovu orkestrální\n„serenadu,\" mistrnou to skladbu ducha pokroku\ndoby moderní holdujícího, již bez poskvrny se\nsnahou o pilném studiu patrně svědčící přednesli\nmladí umělci pp. Klička a Knittl, hlavní na se\npoutaly pozornost nejnovější skladný Fibichovy a\nsice „balada\" pro čello a piano, pak „kvartet\"\npro klavír, housle, violu a čello. Balada jest nejen\nformou, nýbrž i obsahem myšlenkovým zjevem\noriginelním, jejíž celé ustrojení patrně svědčí o pů-\nvodu z určité poet ic k é nálady plynoucím, jakož\nvůbec Fibich nikdy si nelibuje po spůsobu mnohých\nmladých skladatelův v pouhých hříčkách formálních\nv mezích oblíbené šablony, nýbrž odvozuje více\nméně všechny plody ducha svého hudebního ze\nspřízněné sféry poetické i když „program\" svůj nám\nzamlčí. Tím vysvětluje se zvláštní originalita Fi-\nbichova skládání a samostatnost jeho tvoření umě-\nleckého; odtud vyplývá též ono kouzlo, jež jímá\nposluchače určité poetické náladě přístupného při\nposlouchání skladeb jeho. Balada počíná temně za-\nsmušilým motivem čellovým, jejž dlužno přednášeti\ntempem volným (tempo rubato) po spůsobu pathé-\ntického recitativu; jej opakuje klavír a strhne s sebou\nčello v úchvatnějším stupňování téže myšlénky,\nvšak v polohách jasnějších; přejde v motiv druhý\nostře rytmizovaný, žalnými vzdechy přervaný, jenž\nzdá se býti uvit z hořkých slzí utrpení a bolu.\nPoznenáhla se bouř nitra rozervaného tiší, ustupuje\nklidnému míru, jejž illustruje překrásná, blahem\ndý šíci kantinela ěellová, jež stupňována jest pomocí\nklavíru k závratné výši, odkud ponenáhlu klesá a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "367", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.7", "texte": "zmírá v počátečním zasmušilém motivu, jenž končí\nv klavíru v prázdné kvintě, k níž intonuje čello\nmalou terci co beznadějný vzdech, plný strasti ne-\nskonalé. Kvartet klavírní jest dle všeho, přímo\nřečeno, nejvýtečnější prací mladého skladatele, jež\ncestu mu proklestí iv řadách širšího obecenstva\nnejen u nás, nýbrž i za hranicemi, kde jak\nznámo pilněji si novější dobou nestranní znalci\nhudební všímati počínají čilého ruchu uměleckého,\nrozvinuvšího se ve vlasti naší hlavně přičiněním\nmladší generace našich skladatelův za příkladem\nmistra Smetany. Fibichův kvartet jest sice rozdělen\nve tři samostatné věty; však takým způsobem, že\nvšechny tři věty tvoří jeden nerozdílný celek co\ndo povšechné nálady básnicko - hudební i co do\nstránky čistě technické. Celá skladba spočívá na\nurčitých pevných motivech, jež seznáváme již z první\nvěty a jež iv dálším průběhu skladby, zejména\npak ve větě finální na rozhodných místech opět se\nnám objevují ku lepšímu porozumění, co stálá vo-\ndítka základní idey. První věta jest rázu temně\npathétického, takměř démonického, druhá sestává\nz rozkošně pracovných variac na překrásné thema\nnástrojů smyčcových. Jest to práce lahodou a něhou\npřekypující, duchaplná, psána v posvátném onom\nokamžiku nadšení, kdy anděl míru vznesl peruť\nsvou nad hlavou umělce šťastného. Třetí věta jest\nrázu vítězného; zde všechny motivy, jež jsme po-\nznali v první větě, v temné barvě mollové vystu-\npují náhle v jasném duru a splítají se ku krásnému\ncelku v plesu vířivém. Jak se doslýcháme, vyjde\nzdařilá ta skladba ještě ve spolku s jinými pracemi\nFibichovými v nejblíže příští době v Lipsku, i sli-\nbujeme, že především o práci té podrobný rozbor\npřineseme. Skladba, jež vzácným jest obohacením\nchudičké dosud domácí hudby komorní, zasluhuje\ntoho vším právem. X.\n* Hudební akademie uspořádaná „ Uměleckou Be-\nsedou\" ve prospěch pohořelých v Hlinsku nepřilákala\nbohužel, ač účel toho zasluhoval a mimo to i program\nchvalně se lišil od programu koncertů dobročinných,\npříliš četné, však za to velmi vděčné obecenstvo.\nKoncert zahájilo kvinteto od jednoho z nejmladší\ngenerace skladatelů českých, «f. Hartla. Nadání\nmladistvého tohoto skladatele vystupuje v této skladbě\nvelmi příznivě, jeví se zejména v solidní práci thema-\ntické a značné již obratnosti formální. Zvláště\nšťastné jest andante a scherzo, kteréž jest dosud\nposlední větou nedokončené skladby. Odložil si skla-\ndatel patrně finále na pozdější dobu. Individualiso-\nvání jednotlivých nástrojů prozrazuje zjevné nadání\npro jemnosti komorního slohu, v němž nechť tvůrčí\nsílu svou jen dále tuží, aby v uhlazené a zdařilé\nformě se jevil také hlubší obsah. V celku vězí\nskladatel ještě příliš ve formálním směru Haydeno-\nMozartovském, studium Beethovena, zejména posled-\nnějších jeho děl, a novější literatury vymaní zajisté\nducha jeho z těchto pout. Provedení dostalo se no-\nvince velmi zdařilého. Přednesli ji pp. Markus,\nJiránek, Klička, Šrámek a skladatel. Následovaly\ndvě solové písně a sice roztomilá Tomáškova\npíseň „S la ví ček44, dále svěží jedna píseň „Vesnická4*\nFrant. Pí vody. Obě přednesla zvučným hlasem\nsl. Cachova, chvalně známá z mnohých již kon-\ncertů. Velmi zajímavou nám byla práce p. Jiránka:\n„fantasie na českou píseň národní4\". Jak se dozví-\ndáme, hodlá skladatel práci tu ještě rozšířiti a dáti\nji ladnější celkovitosti, pak se státi může pravým\nobohacením klavírní literatury bravurní. Nemírné\nužívání pedálu bohužel často zahalovalo jasnost\npřednesu. Pan Holý psal svůj dvojzpěv „Na louce44\nna slova Hálkova ve slohu poněkud příliš lehkém.\nPřednesly jej sl. Danešova a sl. Cachova,\nz nichžto poslední zvučnějším svým altem zakrývala\nmísty jemnější soprán prvější. Chtěli-li bychom se\nrozepisovati o Tomáškově dityrambě, na\nslova Sillerova, museli bychom opakovati vše to, co\no Tomáškovi a jeho skladbách v těchto listech již\nchvalného pověděno bylo. Zevnější výsledek byl\nuspokojující, až na malé poklesky. Solový kvartet\nbyl velmi slušně obsazen. Zejména obraceli na se po\nzornosf krásnými a zvučnými hlasy svými i správným\npřednesem p. Černý (tenor) a p. Svipl (bas).\nU klavíru seděl p. K a ván, který zároveň zastával\nfunkci dirigenta. „Za soumrak u\", nazývá se báseň\nJ. Kuchaře, ku kteréž hudbu napsal a mužskému\nsboru přidělil K. Knitl. Snaha po karakteristice\nzavedla skladatele poněkud daleko, totiž že držel\ncelý svůj sbor více v poloze nízké, čímž jej méně\nzpěvným učinil Ostatně jest práce ta vší chvály\nhodna. Sl. Dane šo v a přednesla Subertovu „Ne tr-\npělivost\" pěkným sice hlasem, avšak nejasnou\nještě vokalizací. Koncert velmi účinně zakončila\nTomáškova z „slavnostního koncertu Tomáškova\"\njiž známá „Noční píseň cikánů.\" Ve sborech se\nochotně súčastnily dámy a páni školy\nmimo jiné ještě dámy a některé členy„ Hlaholu.\"\na.\n* Zpěváckým spolkům k povšimnutí. „Žabí be-\nseda44 zove se hudební žert pro mužský sbor\ns čtyrrucním průvodem klavírním, jejž složil Lud.\nProcházka a jenž co nejdříve vyjde tiskem a ná-\nkladem firmy Em. Starý a spol. Upozorňujeme\nzejména uspořadatele sylvestrových a masopustních\nzábav na tuto žertovnou skladbu, kterouž lze docíliti\nvelkého účinku. „Koncerty44 mladých žabáků zajisté\nspůsobí všudy veselost.\n* Z Pardubic. (Pův. zpr.) Očekával jsem, že\nz povolanějšího péra dojde Vás zpráva o šťastném\na velezajímavém provedení zpěvohry „Zvonek\npoustevníkův44 od Aimé Maillarda, jež spolek\nochotníků zdejších dne 11. října b. r. s úspěchem\nnejskvělejším uspořádal. Aby se neumlčelo, co za-\nsluhuje veřejného, bezvýminecného uznání, kterého\nse odepřelo pomlčením v těchto listech o přede-\nšlých představeních operet spolkem ochotníků před-\nvedených a o mnohé zdařilé produkci zdejšího\nženského pěveckého spolku „Ludmily,44 podávám\naspoň stručnou zprávu o provedení zpěvohry. Po-\nhádáni šťastnými úspěchy, jakými provázena byla"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "368", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741114-01.1.8", "texte": "V\npředchozi představení operet: „Žádný muž a tolik\nděvčat,\" „Čarovné housle,\" „Na palubě,\" „Probuzeni\nlva,\" odvážili se ochotnici úkolu většího a dali se\nnadšeně a horlivě do studování zpěvohry „Zvonek\npoustevníkův.\" Nastudování hudební části převzal\nvelmi jemným hudebním vzděláním a vhodnou\nenergií přede všemi povolaný pan Stulík, jenž\ns vzácnou obětavostí partitury operet sám opatřil a\nkaždou prázdnou chvíli namahavému studiu se só-\nlisty a sborem věnoval, tolikéž iv režii se uvázal\nosvědčený, výtečný režisér p. Gust. Heš. S právem\njsme tedy očekávati mohli, že nám ochotníci po-\nskytnou vzácný požitek. A nebyli jsme v očeká-\nvání tom nikterak sklamáni. Veškeří sólisté, jak\nv v t/\nsl. černých (Rosa), sl. Řeháková (Greorgette), tak\npp. MDr. Cibulka (Belamy), Pulpán (Sylvain) a\nHorák (Thibaut) osvědčili, že vzornou píli a lásku\nnadšenou věnovali jež přivedli naskrz\nbezúhonně k platnosti. Úkony jejich byli i co do\nzpěvu i co do hry v pravdě výborné, co tím vět-\nšího uznání zasluhuje, ani jsouce pouze ochotníky,\novšem že hudebně velice nadaní, vítězně překoná-\nvali najednou dvojí obtíž: správný, dramaticky\noživený zpěv a dobrou hru mimickou. Zvláště v po-\nsledním jednání jevili ve zpěvu i ve hře pěkné\npojmutí dramatické situace. Sbory šly živě, precizně\na plně a účinek zvláště sboru dragounů (v I. jednání)\na sbor u svatebčanů (finále v 111. jednání) byl přímo\núchvatný. Všickni ve sboru zaměstnáni súčastnili\nse dobrou hrou a dodávali pak celému představení\nzvláštní živosti. Některé poklesky nepatrné dlužno\ndáti na vrub orkestru, jenž často • místo doprová-\nzení zpěvu pěvce vyrušoval a v rozpaky je při-\nváděl. Jen důkladné přípravě, hudebnímu vzděláni\na duchapřítomnosti pěvců jest co děkovati, že zů-\nstalo takové vyrušení bez horších následkův. Obe-\ncenstvo, jež v pravém smyslu slova veškeré místnosti\ndivadelní přeplňovalo, hlučným potleskem odměňo-\nvalo zdařilé výkony spoluúěinkujících a vyslovujeme\njen přání všech, kdož byli přítomni prvnímu před-\nstavení tomuto, žádajíce o brzké opakování zpěvohry.\nKu konci dovolujeme si pronésti přání, aby ochot-\nníci naši, majíce v středu svém tolik dobrých sil\npěveckých, o provedení Blodkovy zpěvohry „Ve\nstudni\" se zasadili. Jsme přesvědčeni, že výsledek\nbude zajisté tak čestný, jak posledně, dodávajíce, že\ntím i o domácí muzu hudební nemalou zásluhu si získají.\n\n(Zasláno.)\nSlovutnému skladateli českému\nBedřichu Smetanovi,\ntvůrci opery české v Praze!\nVelice zarmoutila nás bolestná zpráva o one-\nmocnění Vašem, jež Vás nutí, vzdalovati se, bohdá\nže snad jen na krátký čas, vší činnosti veřejné.\nVyslovujeme Vám upřímnou svoji soustrast i spolu\nnaději, že opět za krátko budete moci činně vy-\nstoupiti ve prospěch domácí naší opery a českého\numění vůbec. Ve jménu četných rodáků, meška-\njících zde a v okolí, vřelých to ctitelů Vašeho genia,\nJan Miroslav Weber,\nkníž. Šrarcburský komorní virtuos.\nV Sondershausenu, dne 11. listopadu 1874.\n\nK dnešnímu číslu přiložena jest X. příloha hudební: Dvě skadby pro troje housle, složil Josef Jiránek."}]}