{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-11-21-01", "volume": "bmtnabd_1874-11-21_01", "ocr_sha256": "745c6b34d868b5718ab1ad1cf8f0a04aedb870a389c833cd29b2d6f351744571", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/11/21_01/bmtnabd_1874-11-21_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-21-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-21_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-11-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "369", "page_fin": "369", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "369", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1287, "texte": "Památné dni hudební.\n\n22. listopadu „Památný den sv. Cecilie,“ patronky\nhudebního umění.\n„ „ 1824 *J. L. Lukeš, výt. tenorista v Ustí n. Orlicí.\n9 „ 1834 I. provoz. Cherubiniho zpěv. „Ali Baba\"\nv Drážďanech.\n23. „ 1835 I. provozování Mendelssohnovy ouvertury\nk „Meluzíně\" v Lipsku.\n„ „ 1863 fJ. L. Zvonař, výt. spis. a sklad, hudební\nv Praze.\n24. „ 1818 *A. Bazzini, housl. a sklad. hud. v Brescii.\n„ „ 1838 * Fr. Bauš, housl. a sklad. v Stodůlkách.\n„ „ 1839 I. provozov. Berliozovy symfonické básně\n„Romeo a Julie\" v Paříži.\n25. „ 1799 *Frant. Benda, slovútný houslista a sklad.\nv Starých Benátkách.\n„ „ 1787 f Kr. V. Gluck, slov. sklad. op. —ve Vídni.\n„ „ 1868 f Dr. Fr. Brendl, spis. hudební v Lipsku*\n26. „ 1811* tentýž v Stollberku.\nT „ 1826 * Hugo Ullrich. sklad. v Oppelu.\nn „ 1839 * Otto Nicolai, operní sklad. v Berlíně.\n„ „ 1860 f Frant. Servais, slovút. čellista a sklad.\nv Hallu u Bruselu.\n„ „ 1864 I. provoz. Meyerbeerovy zpěv. „Robert\nďábel\" na českém divadle pražském.\n28. „ 1793 fßedř. Lud. Benda, (syn slav. Jiřího Bendy),\noperní skladatel (Lazebník Sevillský 1779)\nv Konigsbergu.\n„ „ 1799 *A. B. Marx, spis. hud. a sklad. Halle.\n„ „ 1836 I. prov. Glinko vy zpěv. „Žízň za carj a\"\nv Petrohradě.\n„ „ 1742 *l. provozování Glinkovy zpěvohry „Ruslan\na Ludmila\" v Petrohradě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-21-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-21_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-11-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "369", "page_fin": "369", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.2.1.1", "titre_corps": "22. listopadu „Památný den sv. Cecilie,“ patronky", "titre_sommaire": "22. listopadu „Památný den sv. Cecilie,“ patronky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "369", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1287, "texte": "22. listopadu „Památný den sv. Cecilie,“ patronky\nhudebního umění.\n„ „ 1824 *J. L. Lukeš, výt. tenorista v Ustí n. Orlicí.\n9 „ 1834 I. provoz. Cherubiniho zpěv. „Ali Baba\"\nv Drážďanech.\n23. „ 1835 I. provozování Mendelssohnovy ouvertury\nk „Meluzíně\" v Lipsku.\n„ „ 1863 fJ. L. Zvonař, výt. spis. a sklad, hudební\nv Praze.\n24. „ 1818 *A. Bazzini, housl. a sklad. hud. v Brescii.\n„ „ 1838 * Fr. Bauš, housl. a sklad. v Stodůlkách.\n„ „ 1839 I. provozov. Berliozovy symfonické básně\n„Romeo a Julie\" v Paříži.\n25. „ 1799 *Frant. Benda, slovútný houslista a sklad.\nv Starých Benátkách.\n„ „ 1787 f Kr. V. Gluck, slov. sklad. op. —ve Vídni.\n„ „ 1868 f Dr. Fr. Brendl, spis. hudební v Lipsku*\n26. „ 1811* tentýž v Stollberku.\nT „ 1826 * Hugo Ullrich. sklad. v Oppelu.\nn „ 1839 * Otto Nicolai, operní sklad. v Berlíně.\n„ „ 1860 f Frant. Servais, slovút. čellista a sklad.\nv Hallu u Bruselu.\n„ „ 1864 I. provoz. Meyerbeerovy zpěv. „Robert\nďábel\" na českém divadle pražském.\n28. „ 1793 fßedř. Lud. Benda, (syn slav. Jiřího Bendy),\noperní skladatel (Lazebník Sevillský 1779)\nv Konigsbergu.\n„ „ 1799 *A. B. Marx, spis. hud. a sklad. Halle.\n„ „ 1836 I. prov. Glinko vy zpěv. „Žízň za carj a\"\nv Petrohradě.\n„ „ 1742 *l. provozování Glinkovy zpěvohry „Ruslan\na Ludmila\" v Petrohradě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-21-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-21_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-11-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "369", "page_fin": "371", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.2.2", "titre_corps": "Smetanova vlastenecká zpěvohra „Libuše.\"", "titre_sommaire": "Smetanova vlastenecká zpěvohra „Libuše.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "369", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.1", "debut_caractere": 1289, "fin_caractere_exclue": 3377, "texte": "Smetanova vlastenecká zpěvohra\n„Libuše.\"\n(Pokračování.)\nPokud se týče příznačných motivů hlavních\nosob děje, shledali jsme, že všechny jsou s náležitou\nmírou upotřebeny již při exposici děje v prvním\njednání. V následujících jednáních setkáváme se\ns nimi opětně co s dobrými známými ovšem v roz-\nličných změnách, jichž nutnost okamžitá situace vy-\nzaduje. Mimo tyto hlavní základní kameny, na nichž\ncelá ta monumentální budova vlastenecké zpěvohry\nSmetanovy spočívá, najdeme však v následujících\njednáních ještě další stálé tvary hudební poboč-\nního významu, jež s hlavními paralelně ku předu\nse beřou, je doplňujíce a kontrastujícím živlem svým\nv jasnější světlo na odiv stavíce. Tak setkáme se\njiž v předehře k druhému jednání mimo známý již\nnám motiv Přemyslův (K z předešlého čísla) s no-\nvými intresantními tvary hudebními, jež pak v dal-\nším průběhu, zejmena jednání druhého, tvoří zá-\nkladní materiai scén mezi Lutoborem, Chrudošem\na Krasavou, sloužíce takto co illustrace tohoto děje\npobočného, o němž jsme se již na počátku svého\npojednání byli zmínili. Poboční tento děj co páka\nhlavního rozvinuje se v horské lesní krajině pod\nmohylou otce obou rozvaděných bratří Chrudoše\ni Sfáhlava, jež sem byl starý Lutobor za účelem\nvespolného smíření pozval. Střediskem celého tohoto\nvedlejšího děje je3t Krasava a neblahý její poměr\nk oběma rozvaděným bratrům. Kdekoli vlastní tato\npříčina a původ sváru bratrského se průběhem dru-\nhého jednání v naznačených scénách objeví, tam\nnajdeme tvar hudební:\n(Viz motiv L na stránce následující.)\nDruhý motiv původu čistě harmonického, jenž\npozornost naši taktéž již v předehře poutá, a jenž\nobjevuje se všude tam, kde zmínka se činí o mohyle\nrekovného Klena, této památce po otci slavném, jest\ntvaru následujícího :\n(Viz motiv M na stránce následující.)\nK těmto pojí se ještě třetí motiv ]V co pod-\nstatný základ scény mezi Lutoborem a Krasavou,\nkde tato vidouc, že spor obou bratří vinou její roste\na nabývá neustále větších rozměrů, otci ze svého\nprovinění se vyzná a o smilování jej rozhněvaného\nprosí.\n(Viz motiv N. na stránce následující.)"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "370", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1538, "texte": "Tento slibuje ji přijmouti na milost pod tou\nvýminkou, pakliže ze všeho Chrudošovi, jehož byl\ntéž k mohyle otcově obeslal, se vyzná, jeho hněv\nuchlácholí a na něm vroucí láskou svou vymůže, aby\nkněžnu povznesenou za urážky jí učiněné na kolenou\nodprosil. Krasava odhodlá se \"ku kroku tomu a oče-\nkává samotna pod mohylou příchodu Chrudošova.\nJakmile se tento objeví, obrací v hněvu náhle roz-\nbouřeném krok svůj nazpět, však Krasava vrhá se\nmu se slzou lásky v oku k nohoum, vyznává se,\nže ne ku bratru Stáhlavu, jak byla dříve předstírala,\nnýbrž k němu zahořela milostí, a zapřísahá jej při\nsvatém citu lásky, kterou k ní dříve pocítil, zapří-\nsahá jej při drahé památce otce reka, aby zapomenul\nkřivdy mu učiněné a vrátil se v náruč její co jedině\nzbožňovaný. Cbrudoš kouzlem lásky přemožen, Kra-\nsavu k srdci tiskne, obejme smířen bratra a Lutobor\njiž nyní vyslovuje naději, že obratem tím smíří se\npříkrý ten vladyka i s vládkyní uraženou. Scéna\nta končí v blahém míra obou sporných stran ; lahody-\nplný motiv Štáhlavů (J z předešlého čísla) doznívá\nještě naposledy celým orkestrem i působí hudebně\nvelmi uspokojivý dojem.\nDruhé jednání dospělo již k prvé polovici, věru\njiž nejvyšší to čas, abychom se tváří v tvář setkali\ns druhou hlavní osobou děje hlavního s Přemy-\nslem. Zrakům našim objeví se v dalším výstupu\nladná krajina venkovská v okolí Stadickém ; v krátké\npředehře rozvinut jest v několika taktech motiv\nPřemyslův K, těsně za ním následuje motiv Li-\nbušin A, jejž náhle přetrhnou veselé zvuky idilické;\nšalmaje za scénou:"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "371", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4286, "texte": "k nimž připojí se veselý zpěv ženců na poli blízkém\npracujících, pravé to české zvuky, jichž vábné kráse\nnikomu nelze odolati. Pokud se týče zvukového\neffektu čtyr těch sólových smíšených hlasů, bude\nzajisté Číslo toto za scénou přednášené nejskvost-\nnější partií celé opery. Mezi úchvatným zpěvem\nžencův vystoupí na jeviště, jež dosaváde bylo prázdné,\nPřemysl, zadumán v myšlenkách tajuplných. Od\ntohoto okamžení možno část této scény čtenářstvu\nlistu našeho ještě podrobněji sledovati a sice z první\npřílohy letošního ročníku „Dalibora\", jež vyšla pod\ntitulem „Zpěv Přemyslův\". V čísle 6. „Dalibora\"\npodali jsme podrobný komentář k příloze té; aby-\nchom jasnější přehled celého pochodu a vývoje hu-\ndebních myšlenek zpěvohry zachovali, opakujeme\nčástečně, pokud toho totiž nutnost vyžaduje, vysvět-\nlení své přílohy na tomto místě. Příloha ta začíná\nzlomkem motivu Libušina A, jenž rozvinut již v plné\nkráse a majestátnosti pokud jsme naznačili\nv prvním jednání, přechází v motiv Přemyslův K,\njež oba souhrnem možno nazvati stereotypním mo-\ntivem lásky. Již v těchto několika málo taktech\nprozradil nám skladatel svými příznačnými motivy\nco vše děje se v duši zadumaného Přemysla: pro-\nzradil nám, že vzpomíná na Libuši a na lásku svou\nku kněžně vznešené. Jakmile však postihne my-\nšlenky své na dráhách tak nebezpečných, přetrhne\nproud jich násilně, pozvedá tvář zachmůřenou a snaží\nse těkavé myšlenky své upoutati k jinému předmětu,\npředevším k nejbližšímu okolí svému. Slunko jasné\nse do výše pozvedá, obraz ten pln jasných paprskův\njest hudebně překrásně vylíčen, kde housle (con\nsordini) rozdělené ve zvláštním samostatném sboru\n(divisi) v nejvyšší poloze jasný, oslepující ten kolorit\npůsobí. Blahý mír v přírodě, jenž tak ostře kon-\ntrastuje s nepokojným nitrem Přemyslovým, bezděky\nNa to následuje skvělá píseň Přemysla „o lípě\nslovanské\" a jejím významu, kde v skvělé ínstru-\nmentaci zdařilou tonomalbou jest naznačeno tajemné\nšelestění listí, zpěv ptactva atd. Ze i při této pří-\nležitosti v této jediné „arii\" z celé opery jest hlavní\nzřetel brán na hudební živel slovanský, netřeba do-\nkládati. V tom náhle zazní orkestrem motiv volby\njej svede k novým úvahám. Jaký však nepokoj,\njaké to tušení zmítá nitrem reka našeho? On sám\nslovy určitými bojí se vyřknouti temné tušení o bu-\ndoucnosti své: „Vždyť Libuše mne vroucně miluje/\nzdaž to nemožností, bych se stal knížetem po boku\nmilované ženy té?\" Tak asi tajně šepce nitro jeho.\nJakou nuan§í dovedl by naznačili dramatický básník\nduševní stav reka v momentu podobném, kam vláda\nslova pouhého nemá přístupu ? Jakých výhod tu\nvšak požívá dramatický skladatel, jenž pomocí svých\nmotivů příznačných vniknouti dovede v pravém\nsmyslu slova v srdce i ledví reka svého a dovede\ni nejjemnější hnutí ducha jeho posluchači srozumi-\ntelným učiniti! Co v tom momentu duchem Přemysla\nse kmitlo, a co on si ani nedůvěřuje slovem živým\nvyřknouti, to zachytil skladatel a prozradil obecen-\nstvu svým určitým „motivem volby\", jenž zazněl\nv šírém rozvedení v jásotu rozradostněného lidu již\nv prvním jednání v oné době, kde rozhodla se kněžna\nku volbě manžela a knížete. (Viz mot. H v č. 46.\nlistu našeho a příští mot. Q.) Přemysl v tomto .svém\nhudebním monologu mluví o své tajné lásce ku\nkněžně, doufá v opětování lásky se strany kněžny,\ndoufá iv budoucí své povýšení na stolec knížecí.\nPojednou vytrhne se z krásných svých snů, jež roz-\nčilená obrazotvornost o budoucnosti před zrakem\njeho vyčarovala, obraz jasného slunka objeví se po-\nznovu v orkestru, zdálí zaznívá poznovu ženců píseň\nveselá (viz o), která neustále mohutněji roste, čím\nvíce se ženci z pozadí ku jevišti blíží. Při jich\npak objevení rozproudí se po jevišti bujné veselí\nlidu venkovského při obžinkách, jež ustrojil jim\nvlídný pán. Že při této příležitosti Smetana živel\nčeské písně jak slušno využitkoval, o tom svědčí\nnejlépe následující hudební jádro celé této veselé\nscény:\n(srovnej Hz prvního jediiání) a na jevišti objeví\nse poslové od Libuše vyslaní, podávajíce Přemyslu\nroucho knížecí a zvouce jej na stolec knížecí co\nmanžela a vladaře od kněžny vyvoleného. Přemysl\nse v úchvatné písni louči s lidem svým, jenž Jej\nv mohutně stupňovaném finálním sboru pozdravuje\nco vladaře. Druhé jednání končí rovněž tak skvě-\nlým sborovým effektem jako první.\n(Dokončení)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-21-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-21_01#c008", "volume": "bmtnabd_1874-11-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "372", "page_fin": "372", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.2.3", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "372", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3566, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Nový řiditel německého divadla v Pešti Albin\nSvoboda získal pro týž ústav za kapelníka jaké-\nhosi p. Ad. Můllera jun. Otevřeno bylo divadlo\nto dne 8. t. m. Straussovou operetou „Netopýr\".\n** Krystýna Nilsonova vystoupila dne 29. řijna\nv Petrohradě co „Valentina\" v „Hugenotech\", kte-\nrouž partii zpivala tentokrát po prvé. Táž bude\nv únoru bud. r. zpivati pohostinsku v dvorní opeře\nve Vi d ni.\n** Impressario Pollini, jenž nyní zastává úřad\nřiditele městského divadla vHamburce a zároveň\njest řiditelem vlašské opery vPetrohradě, obdržel\nod krále nizozemského rytiřský kříž řádu Viléma\nz Oranie.\n** Hanuš z Búlovů uspořádal dne 7. t. m.\nv Londýně v St. James-Hallu první klavírní ma-\ntinée, jejížto programem byla vesměs díla Beetho-\nvenova, a těšil se vší přízni vybraného obecenstva,\nnad míru četně shromážděného.\n**. Anglický sedmdesátiletý skladatel ,\nžák C. M. Webra, obdržel od císaře rakouského\nkomthurský kříž řádu Františka Josefa.\n** Slovútná pianistka Ar. Goddardova kon-\ncertuje nyní v Austrálii.\n** V komické opeře Vídeňské provozovati se má\ntuto zimu nová komická zpěvohra ruského skladatele\nF. ,0. Leš etické ho, profesora na konservatoři\npetrohradské.\n** Dvorní opera ve Vidní hodlá prý získati\ntenoristu Nachbaura; mimo jiné povoluje se prý\npanu Nachbaurovi roční dovolená sedmi měciců.\n\"V\n** Černí virtuosové, bratři Nicasio a Manuel\nJimenezovi z ostrova Kuby, z nichž první jest obrat-\nným čelistou a druhý dovedným pianistou, vystoupili\nve Visbadenu ve spolku s pp. Hessem a J. Ju-\nlianem v koncertu mladistvých umělců Willie a Jo-\nhanny' Hessových a líbili se velmi.\n** Sumanova nG-enovefa\" připravuje se ve Vý-\nm ar u ku provozování.\n** V Pešti založena bude nová akademie\nhudební, jejímž ředitelem bude prý Fr. Liszt.\nNa ostatní mista učitelská vypsán bude co nej-\ndříve konkurs veřejný.\n** Královská akademická škola pro hudbu\nv Berlíně provedla dne 18. t. m. Haendlovo ora-\ntorium „Herakles\" řízením prof. J. Joachima.\n** V Lipském „ Gewandhause\" uspořádáno dosud\nČtvero koncertův (6. 15.22. října), v nichž násle-\ndující skladby orkestrální provedeny byly: ouvertury:\n„Meeresstille und gliickliche Fahrt\" (Mendelssohn),\n„Anakreon\" (Cherubíni), „Kouzelná flétna\" (Mozart),\nb-dur symfonie Sumanova, d-dur (2.) Beethovenova\na c-mol L. Spohra; Sumannovy „Obrazy z vý-\nchodu\" orkestrované Reineckem a serenada pro\nsmyčcový orkestr s obligátním violončelem od Volk-\nmanna (poslední dvě skladby byly v „Gewandhause\"\nnovinkami), Rietzova ouvertura a Bethovenova 7.\nsymfonie. Co sólisté vystoupili v oněch třech kon-\ncertech: pianista Hall é z Manchestru, houslista\nSchradieck, pani Norman-Nerudová, čelista\nSchroder, konečně zpěvačky ProskovaaPeška-\nLeutnerová a zpěváci Gura a Hill.\n** Městská rada v Li hodlá obě divadla\npřevzíti ve vlastni správu, až kontrakt s nynějším\nřiditelem Haasem vyprší.\n** U Bartholfa Senffa v Lipsku vyšly báj k y\nslavného Krylova, komponované pro alt a bas\ns průvodem klavíru od A. Rubinšteina.\n** Z Londýna. V nastávající sezoně bude v kry-\nšfálovém paláci provozována také Rubinsteinova\nouvertura k opeře „Dimitrij Donskoj.\"\n** Z Petrohradu. První symfonický koncert\nfilharmonické jednoty odbýval se dne 8. t. m. Prove-\ndeny byly: symfonie Haydenova, Beethovenův\nkoncert klavírní do e-mol a Cherubiniho ouver-\ntura „Les abencerages.\" Klavírní part v Beethovenově\nkoncertu hrál p. Jos. Věňavský. Krom toho spolu-\núčinkoval dvorní operní zpěvák Melnikov. V po-\nsledním sezení tétéž jednoty jednohlasně jmenován\nčestným členem Nikolaj Grigorjevič Rubin-\nstein, ředitel konservatoře moskevské."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-21-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-21_01#c009", "volume": "bmtnabd_1874-11-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "372", "page_fin": "372", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.2.3.1", "titre_corps": "** Nový řiditel německého divadla v Pešti Albin", "titre_sommaire": "** Nový řiditel německého divadla v Pešti Albin", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "372", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.4", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 3566, "texte": "** Nový řiditel německého divadla v Pešti Albin\nSvoboda získal pro týž ústav za kapelníka jaké-\nhosi p. Ad. Můllera jun. Otevřeno bylo divadlo\nto dne 8. t. m. Straussovou operetou „Netopýr\".\n** Krystýna Nilsonova vystoupila dne 29. řijna\nv Petrohradě co „Valentina\" v „Hugenotech\", kte-\nrouž partii zpivala tentokrát po prvé. Táž bude\nv únoru bud. r. zpivati pohostinsku v dvorní opeře\nve Vi d ni.\n** Impressario Pollini, jenž nyní zastává úřad\nřiditele městského divadla vHamburce a zároveň\njest řiditelem vlašské opery vPetrohradě, obdržel\nod krále nizozemského rytiřský kříž řádu Viléma\nz Oranie.\n** Hanuš z Búlovů uspořádal dne 7. t. m.\nv Londýně v St. James-Hallu první klavírní ma-\ntinée, jejížto programem byla vesměs díla Beetho-\nvenova, a těšil se vší přízni vybraného obecenstva,\nnad míru četně shromážděného.\n**. Anglický sedmdesátiletý skladatel ,\nžák C. M. Webra, obdržel od císaře rakouského\nkomthurský kříž řádu Františka Josefa.\n** Slovútná pianistka Ar. Goddardova kon-\ncertuje nyní v Austrálii.\n** V komické opeře Vídeňské provozovati se má\ntuto zimu nová komická zpěvohra ruského skladatele\nF. ,0. Leš etické ho, profesora na konservatoři\npetrohradské.\n** Dvorní opera ve Vidní hodlá prý získati\ntenoristu Nachbaura; mimo jiné povoluje se prý\npanu Nachbaurovi roční dovolená sedmi měciců.\n\"V\n** Černí virtuosové, bratři Nicasio a Manuel\nJimenezovi z ostrova Kuby, z nichž první jest obrat-\nným čelistou a druhý dovedným pianistou, vystoupili\nve Visbadenu ve spolku s pp. Hessem a J. Ju-\nlianem v koncertu mladistvých umělců Willie a Jo-\nhanny' Hessových a líbili se velmi.\n** Sumanova nG-enovefa\" připravuje se ve Vý-\nm ar u ku provozování.\n** V Pešti založena bude nová akademie\nhudební, jejímž ředitelem bude prý Fr. Liszt.\nNa ostatní mista učitelská vypsán bude co nej-\ndříve konkurs veřejný.\n** Královská akademická škola pro hudbu\nv Berlíně provedla dne 18. t. m. Haendlovo ora-\ntorium „Herakles\" řízením prof. J. Joachima.\n** V Lipském „ Gewandhause\" uspořádáno dosud\nČtvero koncertův (6. 15.22. října), v nichž násle-\ndující skladby orkestrální provedeny byly: ouvertury:\n„Meeresstille und gliickliche Fahrt\" (Mendelssohn),\n„Anakreon\" (Cherubíni), „Kouzelná flétna\" (Mozart),\nb-dur symfonie Sumanova, d-dur (2.) Beethovenova\na c-mol L. Spohra; Sumannovy „Obrazy z vý-\nchodu\" orkestrované Reineckem a serenada pro\nsmyčcový orkestr s obligátním violončelem od Volk-\nmanna (poslední dvě skladby byly v „Gewandhause\"\nnovinkami), Rietzova ouvertura a Bethovenova 7.\nsymfonie. Co sólisté vystoupili v oněch třech kon-\ncertech: pianista Hall é z Manchestru, houslista\nSchradieck, pani Norman-Nerudová, čelista\nSchroder, konečně zpěvačky ProskovaaPeška-\nLeutnerová a zpěváci Gura a Hill.\n** Městská rada v Li hodlá obě divadla\npřevzíti ve vlastni správu, až kontrakt s nynějším\nřiditelem Haasem vyprší.\n** U Bartholfa Senffa v Lipsku vyšly báj k y\nslavného Krylova, komponované pro alt a bas\ns průvodem klavíru od A. Rubinšteina.\n** Z Londýna. V nastávající sezoně bude v kry-\nšfálovém paláci provozována také Rubinsteinova\nouvertura k opeře „Dimitrij Donskoj.\"\n** Z Petrohradu. První symfonický koncert\nfilharmonické jednoty odbýval se dne 8. t. m. Prove-\ndeny byly: symfonie Haydenova, Beethovenův\nkoncert klavírní do e-mol a Cherubiniho ouver-\ntura „Les abencerages.\" Klavírní part v Beethovenově\nkoncertu hrál p. Jos. Věňavský. Krom toho spolu-\núčinkoval dvorní operní zpěvák Melnikov. V po-\nsledním sezení tétéž jednoty jednohlasně jmenován\nčestným členem Nikolaj Grigorjevič Rubin-\nstein, ředitel konservatoře moskevské."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-21-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-21_01#c010", "volume": "bmtnabd_1874-11-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "372", "page_fin": "373", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.2.4", "titre_corps": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "titre_sommaire": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "372", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.4", "debut_caractere": 3568, "fin_caractere_exclue": 5162, "texte": "Kronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n•j.%. Zpěváčky spolek „ \" v Slaném uspo-\nřádá dne 22. t. m.v den sv. Cecilie pěveckou a\ntaneční zábavu. Program zábavy pěvecké takto\nustanoven: 1. „Naše probuzení\", mužský sbor L.\nProcházky. 2. „Poslové,\" dvojzpěv pro tenor a\nbariton od Jindř. Pecha, přednesou pp. Ign. Janda\naV. Stejskal, členové spolku. 3. „Píseň slovan-\nského plavce,\" mužský sbor Em. Vašáka. 4. „Slza,\"\nsolový ětverozpěv od Witta. 5. „Naše zpěvy,\"\nmužský sbor V. E. Horáka.\n**# Zpěváčky spolek „Branislav\" v Jilemnici\nuspořádá v den sv. Cecilie akademii za spoluúčinko-\nvání dívčí pěvecké jednoty „Víla\".\nZ Tábora. (Pův. dop.) Zdejší mužský\nzpěvácký spolek uspořádal dne 25. m.m. spo-\nlečně se ženským spolkem „Zora\" veřejnou\nhudebni produkci, jejíž program byl velmi zdařile\nproveden. Ukázalo se, co dovedou spojené síly,\nzvláště když se věci ujmou znalci a tak dovední\numělci, jakými jsou naši páni pianisté J. Bolech\na V. Steinman, kteří ouverturu k „Prodané\nnevěstě\" i Thalbergovu Bkladbu přednesli s ne-\nobyčejnou precisností a uhlazeností. Pánové Pfeiffer\na Žák co sbormistři získali sobě nastudovánim\nzpěvů velikých zásluh i jest k přáni, aby se hu-\ndebnina produkcím vždycky podobná píle věnovala.\nProgram obsahoval: 1. „Kéž svoji bych lásku,\"\nsmíšený sbor dle Mendelssohnova dvojzpěvu upravil\nK. Bendi. 2. Ouvertura k zpěvohře „Prodaná ne-\nvěsta\" (čtyrručně) pro piano od B. Smetany.\n3. a) „Pomozte mi píseň pro alt s prů-\nvodem piana od Sumana, b) „Probuzeni,\" píseň\npro alt s průvodem piana od Drahoráda, přednesla\nsl. Pfeiffrova. 4. „Kytice\" z českých písní pro so-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "373", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 384, "texte": "pránové solo a ženský sbor s průvodem piana od\nJ. Žáka. 5. Deklamace. 6. „Stráž u Vyšehradu,\"\nmužský sbor od Fbrchtgott-Tovačovského. 7. Andante\nfinále z Donizettiho zpěv. „Lucia,\" fantazie od Thal-\nberga, čtyrručně na pianě přednesli pp. Bolech a\nSteinmann. 8. „Pochod\" ze zpěv. „Tannháuser\"\nod Richarda Wagnera, pro smišený sbor s čtyr-\nručním průvodem piana upravil Hanuš z Bulovu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-21-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-21_01#c011", "volume": "bmtnabd_1874-11-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "373", "page_fin": "376", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.2.5", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "373", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.5", "debut_caractere": 386, "fin_caractere_exclue": 5547, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Z českého divadla. Nová éra divadelní počíná\nvelmi zajímavě. Nynější pan ředitel, hodlaje bezpochyby\npřede vším všestrannými úsporami zalíbiti\nse svým pánům představeným (ač methodou tou\nještě nikdo nezvelebil nějaké divadlo), započal již\nna nejlepším konci. Poslal totiž tyto dni mistru\nSmetanovi vzdor tomu, že dosud v plném znění\ntrvá jeho smlouva s družstvem divadelním, partitura\ntéhož zpěvohry „Dvě vdovy\", protože nemohou\nse z nich platit tantiémy!*) (Té druhé, pravé pří-\nčiny, která neleží ovšem ani v mistru Smetanovi,\nani v jeho dílech, opatrně zamlčeno.) Důstojný to\nvěru začátek, dle něhož vypočítati si můžeme již nyní\npřirozené konce. Tak daleko to tehdy již došlo, že\npřední a nejslavnější náš umělec hudební\nsmí býti od téhož ústavu, jemuž věnoval\nnej lepší své síly, jemuž vytvořil díla ceny\nnepomíjitelné, urážen až do duše! Tážeme\nse, kde jest v celém ostatním světě vzdě-\nlaném podobného příkladu takového ne-\nvděku? Nejsouť jednáním tak nešetrným uraženi\nzároveň veškeří umělci čeští, ba není v Smetanovi\nuražena ohromná ta část národa našeho, která pro\numění horuje a v umělcích našich pýchu svoji hledá?\nDoufáme pevně, že ani sl. družstvo k ta-\nkovému svévolnému pohanění Smetanova\ngenia nepřivolí, jakož jsme přesvědčeni,\nže také ani obecenstvo k podobným pře-\nchmat ům auto kratičké libovůle nebude\npokojně přihlíželi. Obecenstvo, tušíme,\nmá ještě nějakého práva k operám Sme-\ntanovým a žádný ředitel'na s vět ě nemůže\ndekretovati, že se nebudou vůbec více\nprovozovati. Nešikovněji věru „éra ener-\ngičnosti\" nemohla býti zahájena!\n* Mistr Bedřich Smetana dokončil tyto dny\nsymfonickou báseň „Vyšehrad,\" skladbu to\nvelkolepých rozměrů a úchvatného obsahu myšlenek.\nBývalá sláva a královský lesk starého Vyšehradu\nnalézají hned v úvodu elegiekého, na nejvýše do-\njemného výrazu, kruté bouře, jež hlavu jeho zastihly,\nzaznívají pak divoce z rozvlněných tonů šumných,\nku konci pak jako v hrdém vzepnutí nadšené zvuky\nhlásají nezlomenou dosud sílu národa. Skladatel\nodevzdá skladbu tu co nejdříve filharmonikům, jimž\nmůže býti novinkou velevítanou. Nyní přistoupí\nk symfonické básni „Vltava,\" kterouž v hlav-\nních rysech již má nastíněnou.\n* Pan Antonín Sitt, chvalně známý virtuos na\nhoule jak v domácích zábavách kvartetních tak i\nv koncertech, byl, jak známo, ustanoven za koncert-\nního mistra v Gothenburgu. O jeho uměleckém\nvýkonu přednesem Vieuxtempsovy „Fantasia appas-\nsionata\", s níž v městě tom debutoval, čteme v tam-\nnějších listech velmi pochvalný referát, z nějž toto\nvyjímáme: „Příchodem páně Sittovým roznesla se\no něm pochvalná pověst, že jest umělcem nadání\nvynikajícího i přiznáváme se po prvním již poslech-\nnutí, že pověst ta nebyla lichou. Svým ušlechtilým\ntonem plným mohútné energie, svou duchaplnou před-\nnáškou dokázal, že jednati tu máme s umělcem vele-\nnadaným, virtuosem dokonalým. Během měsíce listo-\npadu vystoupí p. Sitt s pořádáním kvartetních zábav.\nO zdárném výsledku činnosti jeho umělecké nedá\nse pochybovati.\"\n* Skladatel Karel Bendi napsal k novému dra-\nmatu Oct. Feuilleta „D a lil a,\" jež jsme minulý\nčtvrtek poprvé slyšeli, hudbu, jež pozornost veške-\nrého obecenstva ihned na se upoutala. Jest to jme-\nnovitě loučení se Boabdila s vlastí svou po dobytí\nGranady („dobytí Granady\" jmenuje se totiž opera\nmladého skladatele Rosweina, jejž nám Feuillet v dra-\nmatě svém předvádí), jež nepopiratelnou má cenu\numěleckou. - Zejména kombinace cella, anglického\nrohu a harfy, nástrojů doprovázejících romanci Bo-\nabdilovu, panem Kinským bezvadně přednešenou,\njest velmi efektní. Bylo by věru záhodno, aby pan\nskladatel neváhal, skladbu tuto i širšímu obecenstvu\npřístupnou učiniti; zásluhu jet toho v plné míře/\n* Mladistvá pianistka Lilii Střihová vrátila se\ntyto dny z uměleckého výletu, jejž nedávno podnikla\ndo Uince a do Liberce, kamž byla ku koncer-\ntům zvláště pozvána. V Linci vystoupila společně\ns barytonistou p. Sebestou. Tamější listy vyslo-\nvují se o hře její co nejlichotivěji, konstatujíce ve-\nsměs veliký pokrok, který co do technické zběhlosti,\nvýraznosti úhozu a elegance přednesu během posled-\nního roku učinila. V Liberci pak vzbudila opět\npravý úžas. Bylof divadlo až na poslední místo\nvyprodáno, úspěch znamenitý. Dne 2. února 1875\nhodlá vystoupiti také v Praze samostatným koncer-\ntem, což zajisté v četném kruhu jejích přátel a pří-\nznivců přijato bude s potěšením.\n* P. P. Cyrill Kanéra přijal úřad jednatele\n„Matice hudební\" pro město Police a okolí, taktéž\np. Ant. Fafl, říd. učitel, pro Rokycany a p. V. Zá-\nhovshý, kněhkupec, pro Olomúc.\n*I. honcert Wilhelmjho. Slovútný houslista ně-\nmecký, „novověký Paganini\", prof. August Wilhelmj\nzavítal opět k nám ve spolku s hamburským piani-\nstou Rud. Niemanem, aby obecenstvu našemu\nřídkou připravili pochoutku. Obecenstvo to ale zle\nse jim odměnilo. 1 sami filharmonikové naši\n\n*) Důvod ten ovšem platiti může naproti všem dřívějším i\nbudoucím zpěvohrám Smetanovým a takto nejlépe prove-\ndena bude demonstrace, že se zpěvohry Smetanovy vůbec\nnemohou provozovati! Kráná to vyhlídka pro všechny,\nostatní naše skladatele, kdyby měli míti ten nešikovný\nnápad, chtíti ze svých zpěvoher také nějaké tantiémy!"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "374", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5964, "texte": "předpokládáme, že vesměs umělci neměli (prý)\ntolik šetrnosti k slovutnému mistru, aby zamezili\nkollisi mezi koncertem jeho a prvním koncertem\n„Filharmonie\". Nechceme pouštěti se do širokých\nrozjímání o tom, kdo vinu toho nesl, zda filharmo-\nnikové sami, ěi pořadatel koncertů Wilhelmjho, ale\njisto jest, že již na počátku října oznámen byl v čel-\nnějších listech veřejných příchod slovutného hosta\nna den 15. liatopadu. Následkem kollise té rozdělilo\nse obecenstvo naše na dvě nerovné části; větší část\njeho spěchala do sálu žofínského, aby si poslechla\nfantastickou symfonii Berlioze a menší jen sešla se\nv téže době v sále konviktském, očekávajíc, že ne-\nmalého požitku se jí dostane. A v tomto očekávání\nsvém se zajisté nezklamala. Že i Wilhelmj i Nieman\noba jsou umělci znamenití, kteříž nejen technikou\nbezúhonnou a takořka až k mezím bájecnosti sáha-\njící všem požadavkům skladeb i sebe těžších hravě\nvyhověti, ale i dílo kterékoliv mistrně stlumočiti do-\nvedou, t. j. že cítí opravdu v nitru svém, co v skla-\ndateli tu neb onu určitou náladu vzbudilo, nikdo\npochybovati nemůže. Wilhelmjho zná s důstatek\npražské obecenstvo z předloňské sésony koncertní;\npianistu Niemana sotva kdy jmenovati slyšelo, ale\ni tento důstojně se řadí k předním umělcům klavírním,\njakéž Praha v posledních letech slyšela, ač jestli\nmnohé z nich daleko nepřevýšuje, jmenovitě inter-\npretací naskrze oduševněnou, kteráž nikdy ani v nej-\nmenšíin nevybočujíc z dráhy přísně umělecké do\nprázdného a lichého odehrání not, vyhovuje veške-\nrým požadavkům přednesu uměleckého. Obecenstvo\nN uvítalo oba umělce hlučnou, srdečnou pochvalou,\nkterá po každém čísle v pravou bouři vypukla. Při-\nhledneme-li k programu samému, nemůžeme leč do-\nznati, že byl naskrze vybraným; jsouť Rubinstein,\nBach, Chopin, Raff, k jejichžto dílům mistrným po-\njily se ještě dvě skladby Wilhelmjho a gavotta Nie-\nmanova, jmény v dějinách umění hudebního ne-li\nnesmrtelnými, tedy aspoň proslavenými. Prof.\nWilhelmj (jenž všecky skladby až na Raftovu sonátu\npřednášel úplně z paměti) hrál co 1. číslo programu\nRubinsteinův koncert pro housle, dílo, v němž\nnakupeno plno obtíží technických, jež ovšem Wil-\nhelmj s obvyklou elegancí a hravě přemáhal. Variace\na fuga Beethovenova (op. 53.) přednešeny jsou\np. Niemanem naskrze dokonale; jmenovitě vyzna-\nčování hlavních i vedlejších theinat ve fuze bylo\nmistrné, uchvacující. Po té přednesl p. Wilhelmj\nS. Bac ha „Ciaconnu\" pro solové housle, jíž do-\nkázal, že není pouze virtuosem, leč že jest i doko-\nnalým hudebníkem ; kdo nezná se v kontrapunktu,\nnedovede zajisté z té spousty akordů vybrati\na vyznačiti dokonale veškeré motivy, jež často\nhustým závojem polyfonie zúplna skorém jsou za-\nhaleny. V „gavottě\" osvědčil se Nieman sám co\ndovedný skladatel; nápadné jest to, že má táž skladba\njakýsi ráz nepopiratelně slovanský jmenovitě ruský,\nplna jsouc humoru nijak lichého, nýbrž naskrze\nopravdivého a svěžího; a jakož v thematickém spra-\ncování gavotta tato vzornou jest, tož tím více ve-\nškeré krásné stránky její v popředí vystoupiti musily\npřednesem samého skladatele. Zkrátka všecka čísla\nprogramu, i na to následující vzletnou a spolu něžnou\n„Fantazii\" Chopina (op. 49), i průvod k veškerým\nsólovým pie§ám prof. Wilhelmjho a klavírní paic\nvelké sonáty Raffovv, vše to podal Nieman s takou\nelegancí, virtuositou až bravurní, s tak výtečným\nnuangováním v přednesu, že neváháme jej po bok\nnejpřednéjším pianistům naší doby postaviti. Wil-\nhelmj přednesl ještě něžnou svoji „romanci\" a svoji\nparafrasi Chopinova nokturna, v kterýchž skladbách\nveškeré ty krásné stránky uchvacujícího jeho před-\nnesu, jmenovitě étherické pianissimo, lahodné mezza\nvoce a imposantní fortissimo zůstavily v poslucha-\nčích dojem, jenž nedá se tak snadno vymazati.\nSvrchu jmenovaná velká sonáta Raffova (op. 78. č. 2.),\na-dur byla posledním číslem programu. Sonáta tato\njest dvojvětá; první větou jsou roztomilé variace,\ndruhá pak věta patrně jest plodem veselého naladění\nmysli rozkoší se chvějící. Obtíže, jmenovitě tech-\nnické, jež ovšem pro Wilhelmjho nejsou vlastně\nani obtížemi, daleko jsou tu větší a četnější, než\nna př. v e-mol a t. zv. chromatické sonátě téhož\nmistra, jež obě jsou obecenstvu našemu známy z kon-\ncertů dřívějších. Byla tedy i skladba ta důstojným\nzávěrkem koncertu, jenž tolikerých v sobě choval po-\nchoutek pro sluch i sebe většího labužníka hudebního.\n\nXX.\n\n* Filharmonikové zahájili letošní své koncerty\nminulou neděli spůsobem na nejvýše důstojným a\nvelkolepým. Vzdor tomu, že v týž čas koncertoval\nslovutný houslista Aug. Wilhelmj, sešlo se přece\nvalně obecenstva, jež ku všem číslům programu při-\nnášelo vnímavou mysl i pochvalou svou nelakotilo.\nNejdůležitějším bodem, okolo něhož se soustředila\nveškerá pozornost, byla Berliozova symfonie\nfantastická, dílo to, kteréž, povážíme-li, že po-\nvstalo v době, kde tvůrce jeho ještě ani neznal\nBeethovenova poslední díla, jeví se nám jako zázrak,\njako zjeveni-se genia, z nadpozemských říší k nám\npřišedšího. Cokoliv kdy namítáno bylo proti hudeb-\nníku Berliozovi, před podobnou silou tvůrčí skláněti\npřec musí každý šíji svou. Romantický směr, jenž\ntehdá počal světem prouditi, nabyl v hudebním umění\nteprvé Berliozem pevné půdy a velkolepého zjevení se\na takto platiti může zejména „symfonie fantastická\"\nco východišté novověké romantické školy hudební\na zároveň cojejí „akropolis\", dosud nikým nedobytá.\nNynější věk ovšem chladněji rozebírá, co dřivé\ns úžasem a nadšením přijímáno bylo, když Berlioz\nsám v r. 1846 s dílem svým v Praze se objevil.\nCítíme ovšem při mnohých jednotlivostech, že zrodily se\nbud! z extravagance duševní, aneb že vyšly spíše\nz dílny vypočítavého rozumu, než z hluboce zanícené\nduše. Přes to všecko však unáší nás ten smělý vzlet\ngenia, přes to všecko jímá nás ten divoký rej my-\nšlenek v čarovný svůj kruh, zahřívá se srdce naše\npři mnohém zjevu krásy dokonalé. Melodika i har-\nmonika Berliozova jest veskrze v takové míře jeho\nvlastní, původní, že se ani nedivíme, že ji podnes"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "375", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5838, "texte": "tak mnohý má za záhadnou a proto méně sympa-\ntickou. Kdo v hudbě té chce čisti, musí se z úplná\nna zcela individuelní, zcela zvláštní stanovisko genia\nBerliozova postaviti. Podle jiných jej chtíti měřit,\njest počínání naprosto chybné. Co se vyrovná Byro-\nnově síle myšlenky, co Berliozově smělosti a vzletu?\nSkladatel programem svým, dle něhož vyličiti chtěl\nněkteré momenty ze života umělce, drží posluchače\npevně v kruhu svých myšlenek, avšak i bez pro-\ngramu toho má dílo jeho cenu absolutní a vřelosti\ni bezprostřednosti dosti.*) „Filharmonikové\" uznali\nza dobré, vynechati poslední (páté) oddělení, v němž\nvidí skladatel všeliké příšery, dostavivší se k jeho\npohřbu a v němž paroduje jaksi poslední soud\nneschvalujeme takové počínání, protože není žád-\nných oprávněných důvodů k němu. Právě v od-\ndělení tomto vrcholí se romantický směr ducha Ber-\nliozova, neboť iest pointou celého díla. Provedení\nbylo velmi dobré, místy úchvatné. Dechové nástroje\nplechové, zejmena pak bubny, počínaly si někdy\nk ustrnutí barbarsky. Z ostatních programních čísel,\nzejmena Lisztova rhapsodie uherská (c-mol),\ninstrumentovaná J. Raffem, docílila takového úspěchu,\nže musela býti opakována. Převedení její z pikantně\ndetailovaného originálu klavírního do mnohojazykové\nmluvy orkestru není právě velmi šťastné. Provedení\ntaké nebylo co do všech detailů dosti svižné a pružné,\nmnohé modifikace rhytmické i dynamické scházely.\nZ počátku programu provedené skladby : Rei n e-\nkeho ouvertura „Dame Kobold\" a dra. Mayera\n(Rémy-ho) nokturno, jež učinilo všeobecně krásný\ndojem poetičností nálady i živostí barev orkestrál-\nních, bohužel nebylo nám popřáno slyšeti.**) Red.\n* Výbor spolku „Filharmoniau zakázal výslovné,\njak nám sděleno bylo, vydati zdejšímu hudebnímu\nreferentu lipského časopisu „Neue Zeitschrift fur\nMusik\" vstupenku pro letošní cyklus koncertů\nfilharmonických. Zákaz ten jest nyní tím nápad-\nnějším, poněvadž v době minulé po celé trvání spolku\n„Filharmonia\" zmíněnému pánu vždy s ochotou vstu-\npenka vydána byla. Věru „zvláštní\" to pomsta mezi\numělci!\n* Pražský Hlahol zahájil letošní činnost svoji\n(ročník XIV.) zábavou pěveckou a hudební na ostrově\nžofínském dne 18. t. m. spůsobem důstojným.\nPrvní zábava tato podává neklamná auspicia velmi\npříznivá pro budoucí trvání spolku, jenž jediný\nveden jsa obezřetnou rukou Bendlovou, na stejné\nvýši umělecké se udržuje naproti jednotám jiným,\njež vůčihledě chřadnou a hynou. Zábava četně byla\nnavštívena; všecka čísla, jež přednesl „Hlahol\", při-\njata s potleskem hlučným, tak že mnohá z nich\nMusila opakována býti. Jsou to: „Píseň při draní\"\na „Stasa čarodějnice\" (Horák), „Lovecký pochod\"\n(Low), „Večerní písně\" (Nešvera), a „Probuzeni\njara\" (Bach). Po „Večerních písních\" přidal Hlahol,\nnovými a vydatnými silami rozmnožený, „Ctverylku\nz národních písní\" od Ed. Nápravníka, v níž jme-\nnovitě solo páně Sárovo velmi se líbilo. Nej lepšími\nale čísly programu byly bez odporu sbory: „Dárek\nz pouti\" od K. Bendla, kdež p. Kinský, a Rillé-ho\nsbor „Před přístavem\", v němž p. Sára i p. Kinský\nsóly výtečně přednešenými obecenstvo k hlučné po-\nchvale uchvátili. Oba sbory musily se opakovati.\nMezi jednotlivými čísly hrála kapela vojenská říze-\nním kapelníka Cibulky. Dodáváme, že na mnoho-\nstrannou žádost učiněna mezi přítomným obecen-\nstvem sbírka ve prospěch onemocnělého skladatele\nForchgotta-Tovačovského, kteráž něco přes\n40 zl. vynesla. Příklad to zajisté následování hodný!\n*) Povstalo, jak Berlioz ve svých memoirech uvádí, hlavně\nz dojmu, jejž naň učinil Goethův „Faust\". Red.\n**) Požádali jsme clena výboru filharmoniků p. Holého, aby\nnám k nahlédnutí zapůjčeny byly partitury obou těchto skladeb,\nehtějíce se o nich siřeji rozepsati; ač nám to slíbeno, nedostalo\nse nám jich však přece ze zvláštní snad šetrnosti p. Holého;\nobdržíme však nokturno řečené co nevidět z rukou velectěného\nkrajana as námi spřáteleného skladatele samých, i neopomi-\nneme zmíniti se pak o ní Čtenářstvu našemu.\n\nX.X\n\n* Pražský „Hlahol“ ustanovil výroční svou\nvalnou hromadu na den 30. listopadu t. r. Na programu\njest čtení jednatelské a pokladniční zprávy\nza ročník 13., dále volba nového výboru a konečně\nvolné návrhy.\n* Pražská konservatoř odbývá v neděli dne 22.\nt. m. I. svůj koncert za spoiuúčinkování pianisty\np. Ludv. Breitnera. Program ustanoven takto:\nBeethovenova symfonie pastorální, Šu-\nmánu v klavírní koncert do a-mol, Ba chová cia-\nconna (d-mol) pro orkestr upravena F. Ra ffe m a\nFr. Liszta uherská fantazie pro koncertní\nklavír a orkestr.\n* Páně Proksův hudební ústav uspořádá jako\nkaždoročně i letos v úterý dne 24. listopadu o 10.\nhodině v Týnském chrámu páně slavnou „mši sv.\nku poctě sv. Cecilie\", při níž zpívati se bude vokální\nmše pro mužské hlasy od Frt. Liszta s vložkami\nod Prokše a Palestriny. V řízení se ochotně\nuvázal ředitel kůru p. Kavan.\n* V neděli dne 22. listopadu 1874 uspořádá\nBeseda nymburská koncert v místnostech městského\ndivadla, v němž slečna Šůrova a pp.-Horák a No-\nvotný z Prahy ze zvláštní ochoty úěinkovati budou.\nProgram je následovní: 1. Utonulá, mužský sbor od\nKřížkovského. 2. Píseň a) „Jarní\" od Ant. Rubinsteina,\nb) Skotská národní od Roberta Franze. 3. Resig-\nnace od Dankla, sólo na housle s průvodem piana.\n4. Písně a) arie z opery „Život za cara\" od Glinky,\nb) Miei pensieri od Campany. 5. Rapsodie od Liszta,\nsólo pro housle s průvodem piana. 6. Dvojzpěv ze\nzpěvohry „Lejia\" od K. Bendla. 7. Ave Maria od\nGounoda, píseň s průvodem houslí, piana a harmonia.\n8. Pijanovo dědictví, sbor s průvodem piana. Na to:\nZ chládku, dramatický žert v 1 jednání od Jaroše.\n* Hudební zábava, uspořádaná dne 16. t. m.\nv pražské měšťanské besedě těšila se nejkrá-\nsnějšímu úspěchu. Byla, jak jsme již v předešlém\nčísle byli sdělili, jedině národní písní slovan-\nské věnována, při čemž za základ vzaty jsou první\ndra sešity sbírky „Slavia\", kterouž dr. Procházka"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "376", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2718, "texte": "V\nprávě vydávati započal. Četné a vybrané obecen-\nstvo přijalo ta něžná kvítka národní poesie s nej-\nvřelejším citem i nebylo snad srdce, které při pro-\nstomilých těch zpěvích nebylo dojmuto. Tenkráte\nstřídaly se české a ruské písně národní obsahu\nvážného i žertovného v hojném výběru. Obecenstvu\nbyla takto podána příležitosť, pozorovati zvláštnosti\nkmenové v nápěvich přednesených i srovnávati je\nmezi sebou. Zeť každé české srdce, třeba nemůže\nse uzavříti zvláštnímu kouzlu písně ruské, při ná-\nrodní písni naší více se rozehřeje a živěji se roz-\nplesá, ovšem přirozeno. Častějším pěstováním jino-\nslovanské písně národní rozezvučí se také mocněji\npříbuzné struny v naších srdcích. Žef veškeré ty\nperličky prostonárodní poesie oduševněným, půvab-\nným přednesem paní Marty Procházkové, si.\nB. Hanušovy, p. Lva a p. Vávry zaskvěly se\nv plném lesku svém, netřeba ani dokládati. Kéž by\ntaké venkovské naše besedy a jednoty\npřikladu tohoto následovati a národní\npísni slovanské větší pozornosti věnovati\nchtěly, k čemuž nyní v svrchu dotčené\nsbírce mají vydatné pomůcky.\n* Lipská nakladatelská firma F. E. C. Leu-\nckart zaslala nám tyto dny nejnovější díla svého\nnákladu: „Opuscula,\" řada to různých menších\npojednání z pera slovútného theoretika hud. Morice\nHauptmanna a kritickou monografii o Robertu\nFranzovi, nejvýteČnějšim něm. skladateli písní,\nsepsanou drem. Jind. M. Šusterem. Obě knihy pou-\ntají svým obsahem velice a zasluhují povšimnuti.\n* Z Kladna. (Pův. dop.) Beseda „Budíslav\"\nuspořádala zde dne 5. t. m. za zemřelého básníka\nčeského Vítězslava Hálka slavné rekviem, jehož\nse súčastnili: spolek oděvníků a Sokol kladenský\ns prápory, spolek vzájemně se podporujících dělníků\nPražské žel. společnosti, deputace „Besedy\" Kla-\ndenské, „Gulu\", spolku stavitelského a vojenských\nvysloužilců; členové besedy „Budislav\" sešli se\ntentokrát v hojném počtu, zvláště odbor pěvecký\ndostavil se v plném počtu. Provedeno bylo Vítá-\nskovo rekviem velmi precizně. Na prvním místě,\nkdož o zdařilé provedení rekvia tohoto největší zá-\nsluhu sobě získali, dlužno jmenovati pí. Urbanovou,\nkteráž neobtěžovala sobě z Unhoště laskavě v určitý\nčas do Kladna se dostaviti a lahodným zpěvem\nsvým k zdařilému provedení skvěle velmi přispěla, kte-\nroužto obětavostí zavázala sobě Kladno k trvalým\ndíkům. Dále slušno vzdáti dík panu Fr. Kindlovi,\nkapelníku společnosti státní dráhy, kterýž laskavě\nsám spoluúčinkoval, jakož i veškerým pp. hudeb-\nníkům téže společnosti, kteří četně se dostavili a\nvelmi zdařile spoluúčinkovali. Tatáž chvála přísluší\npěveckému odboru „Besedy\". Zajisté každý z pří-\ntomných přesvědčil se, že dovedeme sobě vážiti a\nctíti památku muže, jakým byl slovutný básník\nVítězslav Hálek. Věčná sláva památce jeho!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-21-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-21_01#c012", "volume": "bmtnabd_1874-11-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "373", "page_fin": "374", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.2.5.1", "titre_corps": "* Z českého divadla. Nová éra divadelní počíná", "titre_sommaire": "* Z českého divadla. Nová éra divadelní počíná", "signature_source": "XX", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "373", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.5", "debut_caractere": 415, "fin_caractere_exclue": 5547, "texte": "* Z českého divadla. Nová éra divadelní počíná\nvelmi zajímavě. Nynější pan ředitel, hodlaje bezpochyby\npřede vším všestrannými úsporami zalíbiti\nse svým pánům představeným (ač methodou tou\nještě nikdo nezvelebil nějaké divadlo), započal již\nna nejlepším konci. Poslal totiž tyto dni mistru\nSmetanovi vzdor tomu, že dosud v plném znění\ntrvá jeho smlouva s družstvem divadelním, partitura\ntéhož zpěvohry „Dvě vdovy\", protože nemohou\nse z nich platit tantiémy!*) (Té druhé, pravé pří-\nčiny, která neleží ovšem ani v mistru Smetanovi,\nani v jeho dílech, opatrně zamlčeno.) Důstojný to\nvěru začátek, dle něhož vypočítati si můžeme již nyní\npřirozené konce. Tak daleko to tehdy již došlo, že\npřední a nejslavnější náš umělec hudební\nsmí býti od téhož ústavu, jemuž věnoval\nnej lepší své síly, jemuž vytvořil díla ceny\nnepomíjitelné, urážen až do duše! Tážeme\nse, kde jest v celém ostatním světě vzdě-\nlaném podobného příkladu takového ne-\nvděku? Nejsouť jednáním tak nešetrným uraženi\nzároveň veškeří umělci čeští, ba není v Smetanovi\nuražena ohromná ta část národa našeho, která pro\numění horuje a v umělcích našich pýchu svoji hledá?\nDoufáme pevně, že ani sl. družstvo k ta-\nkovému svévolnému pohanění Smetanova\ngenia nepřivolí, jakož jsme přesvědčeni,\nže také ani obecenstvo k podobným pře-\nchmat ům auto kratičké libovůle nebude\npokojně přihlíželi. Obecenstvo, tušíme,\nmá ještě nějakého práva k operám Sme-\ntanovým a žádný ředitel'na s vět ě nemůže\ndekretovati, že se nebudou vůbec více\nprovozovati. Nešikovněji věru „éra ener-\ngičnosti\" nemohla býti zahájena!\n* Mistr Bedřich Smetana dokončil tyto dny\nsymfonickou báseň „Vyšehrad,\" skladbu to\nvelkolepých rozměrů a úchvatného obsahu myšlenek.\nBývalá sláva a královský lesk starého Vyšehradu\nnalézají hned v úvodu elegiekého, na nejvýše do-\njemného výrazu, kruté bouře, jež hlavu jeho zastihly,\nzaznívají pak divoce z rozvlněných tonů šumných,\nku konci pak jako v hrdém vzepnutí nadšené zvuky\nhlásají nezlomenou dosud sílu národa. Skladatel\nodevzdá skladbu tu co nejdříve filharmonikům, jimž\nmůže býti novinkou velevítanou. Nyní přistoupí\nk symfonické básni „Vltava,\" kterouž v hlav-\nních rysech již má nastíněnou.\n* Pan Antonín Sitt, chvalně známý virtuos na\nhoule jak v domácích zábavách kvartetních tak i\nv koncertech, byl, jak známo, ustanoven za koncert-\nního mistra v Gothenburgu. O jeho uměleckém\nvýkonu přednesem Vieuxtempsovy „Fantasia appas-\nsionata\", s níž v městě tom debutoval, čteme v tam-\nnějších listech velmi pochvalný referát, z nějž toto\nvyjímáme: „Příchodem páně Sittovým roznesla se\no něm pochvalná pověst, že jest umělcem nadání\nvynikajícího i přiznáváme se po prvním již poslech-\nnutí, že pověst ta nebyla lichou. Svým ušlechtilým\ntonem plným mohútné energie, svou duchaplnou před-\nnáškou dokázal, že jednati tu máme s umělcem vele-\nnadaným, virtuosem dokonalým. Během měsíce listo-\npadu vystoupí p. Sitt s pořádáním kvartetních zábav.\nO zdárném výsledku činnosti jeho umělecké nedá\nse pochybovati.\"\n* Skladatel Karel Bendi napsal k novému dra-\nmatu Oct. Feuilleta „D a lil a,\" jež jsme minulý\nčtvrtek poprvé slyšeli, hudbu, jež pozornost veške-\nrého obecenstva ihned na se upoutala. Jest to jme-\nnovitě loučení se Boabdila s vlastí svou po dobytí\nGranady („dobytí Granady\" jmenuje se totiž opera\nmladého skladatele Rosweina, jejž nám Feuillet v dra-\nmatě svém předvádí), jež nepopiratelnou má cenu\numěleckou. - Zejména kombinace cella, anglického\nrohu a harfy, nástrojů doprovázejících romanci Bo-\nabdilovu, panem Kinským bezvadně přednešenou,\njest velmi efektní. Bylo by věru záhodno, aby pan\nskladatel neváhal, skladbu tuto i širšímu obecenstvu\npřístupnou učiniti; zásluhu jet toho v plné míře/\n* Mladistvá pianistka Lilii Střihová vrátila se\ntyto dny z uměleckého výletu, jejž nedávno podnikla\ndo Uince a do Liberce, kamž byla ku koncer-\ntům zvláště pozvána. V Linci vystoupila společně\ns barytonistou p. Sebestou. Tamější listy vyslo-\nvují se o hře její co nejlichotivěji, konstatujíce ve-\nsměs veliký pokrok, který co do technické zběhlosti,\nvýraznosti úhozu a elegance přednesu během posled-\nního roku učinila. V Liberci pak vzbudila opět\npravý úžas. Bylof divadlo až na poslední místo\nvyprodáno, úspěch znamenitý. Dne 2. února 1875\nhodlá vystoupiti také v Praze samostatným koncer-\ntem, což zajisté v četném kruhu jejích přátel a pří-\nznivců přijato bude s potěšením.\n* P. P. Cyrill Kanéra přijal úřad jednatele\n„Matice hudební\" pro město Police a okolí, taktéž\np. Ant. Fafl, říd. učitel, pro Rokycany a p. V. Zá-\nhovshý, kněhkupec, pro Olomúc.\n*I. honcert Wilhelmjho. Slovútný houslista ně-\nmecký, „novověký Paganini\", prof. August Wilhelmj\nzavítal opět k nám ve spolku s hamburským piani-\nstou Rud. Niemanem, aby obecenstvu našemu\nřídkou připravili pochoutku. Obecenstvo to ale zle\nse jim odměnilo. 1 sami filharmonikové naši\n\n*) Důvod ten ovšem platiti může naproti všem dřívějším i\nbudoucím zpěvohrám Smetanovým a takto nejlépe prove-\ndena bude demonstrace, že se zpěvohry Smetanovy vůbec\nnemohou provozovati! Kráná to vyhlídka pro všechny,\nostatní naše skladatele, kdyby měli míti ten nešikovný\nnápad, chtíti ze svých zpěvoher také nějaké tantiémy!"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "374", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4363, "texte": "předpokládáme, že vesměs umělci neměli (prý)\ntolik šetrnosti k slovutnému mistru, aby zamezili\nkollisi mezi koncertem jeho a prvním koncertem\n„Filharmonie\". Nechceme pouštěti se do širokých\nrozjímání o tom, kdo vinu toho nesl, zda filharmo-\nnikové sami, ěi pořadatel koncertů Wilhelmjho, ale\njisto jest, že již na počátku října oznámen byl v čel-\nnějších listech veřejných příchod slovutného hosta\nna den 15. liatopadu. Následkem kollise té rozdělilo\nse obecenstvo naše na dvě nerovné části; větší část\njeho spěchala do sálu žofínského, aby si poslechla\nfantastickou symfonii Berlioze a menší jen sešla se\nv téže době v sále konviktském, očekávajíc, že ne-\nmalého požitku se jí dostane. A v tomto očekávání\nsvém se zajisté nezklamala. Že i Wilhelmj i Nieman\noba jsou umělci znamenití, kteříž nejen technikou\nbezúhonnou a takořka až k mezím bájecnosti sáha-\njící všem požadavkům skladeb i sebe těžších hravě\nvyhověti, ale i dílo kterékoliv mistrně stlumočiti do-\nvedou, t. j. že cítí opravdu v nitru svém, co v skla-\ndateli tu neb onu určitou náladu vzbudilo, nikdo\npochybovati nemůže. Wilhelmjho zná s důstatek\npražské obecenstvo z předloňské sésony koncertní;\npianistu Niemana sotva kdy jmenovati slyšelo, ale\ni tento důstojně se řadí k předním umělcům klavírním,\njakéž Praha v posledních letech slyšela, ač jestli\nmnohé z nich daleko nepřevýšuje, jmenovitě inter-\npretací naskrze oduševněnou, kteráž nikdy ani v nej-\nmenšíin nevybočujíc z dráhy přísně umělecké do\nprázdného a lichého odehrání not, vyhovuje veške-\nrým požadavkům přednesu uměleckého. Obecenstvo\nN uvítalo oba umělce hlučnou, srdečnou pochvalou,\nkterá po každém čísle v pravou bouři vypukla. Při-\nhledneme-li k programu samému, nemůžeme leč do-\nznati, že byl naskrze vybraným; jsouť Rubinstein,\nBach, Chopin, Raff, k jejichžto dílům mistrným po-\njily se ještě dvě skladby Wilhelmjho a gavotta Nie-\nmanova, jmény v dějinách umění hudebního ne-li\nnesmrtelnými, tedy aspoň proslavenými. Prof.\nWilhelmj (jenž všecky skladby až na Raftovu sonátu\npřednášel úplně z paměti) hrál co 1. číslo programu\nRubinsteinův koncert pro housle, dílo, v němž\nnakupeno plno obtíží technických, jež ovšem Wil-\nhelmj s obvyklou elegancí a hravě přemáhal. Variace\na fuga Beethovenova (op. 53.) přednešeny jsou\np. Niemanem naskrze dokonale; jmenovitě vyzna-\nčování hlavních i vedlejších theinat ve fuze bylo\nmistrné, uchvacující. Po té přednesl p. Wilhelmj\nS. Bac ha „Ciaconnu\" pro solové housle, jíž do-\nkázal, že není pouze virtuosem, leč že jest i doko-\nnalým hudebníkem ; kdo nezná se v kontrapunktu,\nnedovede zajisté z té spousty akordů vybrati\na vyznačiti dokonale veškeré motivy, jež často\nhustým závojem polyfonie zúplna skorém jsou za-\nhaleny. V „gavottě\" osvědčil se Nieman sám co\ndovedný skladatel; nápadné jest to, že má táž skladba\njakýsi ráz nepopiratelně slovanský jmenovitě ruský,\nplna jsouc humoru nijak lichého, nýbrž naskrze\nopravdivého a svěžího; a jakož v thematickém spra-\ncování gavotta tato vzornou jest, tož tím více ve-\nškeré krásné stránky její v popředí vystoupiti musily\npřednesem samého skladatele. Zkrátka všecka čísla\nprogramu, i na to následující vzletnou a spolu něžnou\n„Fantazii\" Chopina (op. 49), i průvod k veškerým\nsólovým pie§ám prof. Wilhelmjho a klavírní paic\nvelké sonáty Raffovv, vše to podal Nieman s takou\nelegancí, virtuositou až bravurní, s tak výtečným\nnuangováním v přednesu, že neváháme jej po bok\nnejpřednéjším pianistům naší doby postaviti. Wil-\nhelmj přednesl ještě něžnou svoji „romanci\" a svoji\nparafrasi Chopinova nokturna, v kterýchž skladbách\nveškeré ty krásné stránky uchvacujícího jeho před-\nnesu, jmenovitě étherické pianissimo, lahodné mezza\nvoce a imposantní fortissimo zůstavily v poslucha-\nčích dojem, jenž nedá se tak snadno vymazati.\nSvrchu jmenovaná velká sonáta Raffova (op. 78. č. 2.),\na-dur byla posledním číslem programu. Sonáta tato\njest dvojvětá; první větou jsou roztomilé variace,\ndruhá pak věta patrně jest plodem veselého naladění\nmysli rozkoší se chvějící. Obtíže, jmenovitě tech-\nnické, jež ovšem pro Wilhelmjho nejsou vlastně\nani obtížemi, daleko jsou tu větší a četnější, než\nna př. v e-mol a t. zv. chromatické sonátě téhož\nmistra, jež obě jsou obecenstvu našemu známy z kon-\ncertů dřívějších. Byla tedy i skladba ta důstojným\nzávěrkem koncertu, jenž tolikerých v sobě choval po-\nchoutek pro sluch i sebe většího labužníka hudebního.\n\nXX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-21-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-21_01#c013", "volume": "bmtnabd_1874-11-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "374", "page_fin": "375", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.2.5.2", "titre_corps": "* Filharmonikové zahájili letošní své koncerty", "titre_sommaire": "* Filharmonikové zahájili letošní své koncerty", "signature_source": "X. X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "374", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.6", "debut_caractere": 4365, "fin_caractere_exclue": 5964, "texte": "* Filharmonikové zahájili letošní své koncerty\nminulou neděli spůsobem na nejvýše důstojným a\nvelkolepým. Vzdor tomu, že v týž čas koncertoval\nslovutný houslista Aug. Wilhelmj, sešlo se přece\nvalně obecenstva, jež ku všem číslům programu při-\nnášelo vnímavou mysl i pochvalou svou nelakotilo.\nNejdůležitějším bodem, okolo něhož se soustředila\nveškerá pozornost, byla Berliozova symfonie\nfantastická, dílo to, kteréž, povážíme-li, že po-\nvstalo v době, kde tvůrce jeho ještě ani neznal\nBeethovenova poslední díla, jeví se nám jako zázrak,\njako zjeveni-se genia, z nadpozemských říší k nám\npřišedšího. Cokoliv kdy namítáno bylo proti hudeb-\nníku Berliozovi, před podobnou silou tvůrčí skláněti\npřec musí každý šíji svou. Romantický směr, jenž\ntehdá počal světem prouditi, nabyl v hudebním umění\nteprvé Berliozem pevné půdy a velkolepého zjevení se\na takto platiti může zejména „symfonie fantastická\"\nco východišté novověké romantické školy hudební\na zároveň cojejí „akropolis\", dosud nikým nedobytá.\nNynější věk ovšem chladněji rozebírá, co dřivé\ns úžasem a nadšením přijímáno bylo, když Berlioz\nsám v r. 1846 s dílem svým v Praze se objevil.\nCítíme ovšem při mnohých jednotlivostech, že zrodily se\nbud! z extravagance duševní, aneb že vyšly spíše\nz dílny vypočítavého rozumu, než z hluboce zanícené\nduše. Přes to všecko však unáší nás ten smělý vzlet\ngenia, přes to všecko jímá nás ten divoký rej my-\nšlenek v čarovný svůj kruh, zahřívá se srdce naše\npři mnohém zjevu krásy dokonalé. Melodika i har-\nmonika Berliozova jest veskrze v takové míře jeho\nvlastní, původní, že se ani nedivíme, že ji podnes"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "375", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3948, "texte": "tak mnohý má za záhadnou a proto méně sympa-\ntickou. Kdo v hudbě té chce čisti, musí se z úplná\nna zcela individuelní, zcela zvláštní stanovisko genia\nBerliozova postaviti. Podle jiných jej chtíti měřit,\njest počínání naprosto chybné. Co se vyrovná Byro-\nnově síle myšlenky, co Berliozově smělosti a vzletu?\nSkladatel programem svým, dle něhož vyličiti chtěl\nněkteré momenty ze života umělce, drží posluchače\npevně v kruhu svých myšlenek, avšak i bez pro-\ngramu toho má dílo jeho cenu absolutní a vřelosti\ni bezprostřednosti dosti.*) „Filharmonikové\" uznali\nza dobré, vynechati poslední (páté) oddělení, v němž\nvidí skladatel všeliké příšery, dostavivší se k jeho\npohřbu a v němž paroduje jaksi poslední soud\nneschvalujeme takové počínání, protože není žád-\nných oprávněných důvodů k němu. Právě v od-\ndělení tomto vrcholí se romantický směr ducha Ber-\nliozova, neboť iest pointou celého díla. Provedení\nbylo velmi dobré, místy úchvatné. Dechové nástroje\nplechové, zejmena pak bubny, počínaly si někdy\nk ustrnutí barbarsky. Z ostatních programních čísel,\nzejmena Lisztova rhapsodie uherská (c-mol),\ninstrumentovaná J. Raffem, docílila takového úspěchu,\nže musela býti opakována. Převedení její z pikantně\ndetailovaného originálu klavírního do mnohojazykové\nmluvy orkestru není právě velmi šťastné. Provedení\ntaké nebylo co do všech detailů dosti svižné a pružné,\nmnohé modifikace rhytmické i dynamické scházely.\nZ počátku programu provedené skladby : Rei n e-\nkeho ouvertura „Dame Kobold\" a dra. Mayera\n(Rémy-ho) nokturno, jež učinilo všeobecně krásný\ndojem poetičností nálady i živostí barev orkestrál-\nních, bohužel nebylo nám popřáno slyšeti.**) Red.\n* Výbor spolku „Filharmoniau zakázal výslovné,\njak nám sděleno bylo, vydati zdejšímu hudebnímu\nreferentu lipského časopisu „Neue Zeitschrift fur\nMusik\" vstupenku pro letošní cyklus koncertů\nfilharmonických. Zákaz ten jest nyní tím nápad-\nnějším, poněvadž v době minulé po celé trvání spolku\n„Filharmonia\" zmíněnému pánu vždy s ochotou vstu-\npenka vydána byla. Věru „zvláštní\" to pomsta mezi\numělci!\n* Pražský Hlahol zahájil letošní činnost svoji\n(ročník XIV.) zábavou pěveckou a hudební na ostrově\nžofínském dne 18. t. m. spůsobem důstojným.\nPrvní zábava tato podává neklamná auspicia velmi\npříznivá pro budoucí trvání spolku, jenž jediný\nveden jsa obezřetnou rukou Bendlovou, na stejné\nvýši umělecké se udržuje naproti jednotám jiným,\njež vůčihledě chřadnou a hynou. Zábava četně byla\nnavštívena; všecka čísla, jež přednesl „Hlahol\", při-\njata s potleskem hlučným, tak že mnohá z nich\nMusila opakována býti. Jsou to: „Píseň při draní\"\na „Stasa čarodějnice\" (Horák), „Lovecký pochod\"\n(Low), „Večerní písně\" (Nešvera), a „Probuzeni\njara\" (Bach). Po „Večerních písních\" přidal Hlahol,\nnovými a vydatnými silami rozmnožený, „Ctverylku\nz národních písní\" od Ed. Nápravníka, v níž jme-\nnovitě solo páně Sárovo velmi se líbilo. Nej lepšími\nale čísly programu byly bez odporu sbory: „Dárek\nz pouti\" od K. Bendla, kdež p. Kinský, a Rillé-ho\nsbor „Před přístavem\", v němž p. Sára i p. Kinský\nsóly výtečně přednešenými obecenstvo k hlučné po-\nchvale uchvátili. Oba sbory musily se opakovati.\nMezi jednotlivými čísly hrála kapela vojenská říze-\nním kapelníka Cibulky. Dodáváme, že na mnoho-\nstrannou žádost učiněna mezi přítomným obecen-\nstvem sbírka ve prospěch onemocnělého skladatele\nForchgotta-Tovačovského, kteráž něco přes\n40 zl. vynesla. Příklad to zajisté následování hodný!\n*) Povstalo, jak Berlioz ve svých memoirech uvádí, hlavně\nz dojmu, jejž naň učinil Goethův „Faust\". Red.\n**) Požádali jsme clena výboru filharmoniků p. Holého, aby\nnám k nahlédnutí zapůjčeny byly partitury obou těchto skladeb,\nehtějíce se o nich siřeji rozepsati; ač nám to slíbeno, nedostalo\nse nám jich však přece ze zvláštní snad šetrnosti p. Holého;\nobdržíme však nokturno řečené co nevidět z rukou velectěného\nkrajana as námi spřáteleného skladatele samých, i neopomi-\nneme zmíniti se pak o ní Čtenářstvu našemu.\n\nX.X"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-11-21-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-11-21_01#c014", "volume": "bmtnabd_1874-11-21_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "375", "page_fin": "376", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.2.5.3", "titre_corps": "* Pražský „Hlahol“ ustanovil výroční svou", "titre_sommaire": "* Pražský „Hlahol“ ustanovil výroční svou", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "375", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.7", "debut_caractere": 3950, "fin_caractere_exclue": 5838, "texte": "* Pražský „Hlahol“ ustanovil výroční svou\nvalnou hromadu na den 30. listopadu t. r. Na programu\njest čtení jednatelské a pokladniční zprávy\nza ročník 13., dále volba nového výboru a konečně\nvolné návrhy.\n* Pražská konservatoř odbývá v neděli dne 22.\nt. m. I. svůj koncert za spoiuúčinkování pianisty\np. Ludv. Breitnera. Program ustanoven takto:\nBeethovenova symfonie pastorální, Šu-\nmánu v klavírní koncert do a-mol, Ba chová cia-\nconna (d-mol) pro orkestr upravena F. Ra ffe m a\nFr. Liszta uherská fantazie pro koncertní\nklavír a orkestr.\n* Páně Proksův hudební ústav uspořádá jako\nkaždoročně i letos v úterý dne 24. listopadu o 10.\nhodině v Týnském chrámu páně slavnou „mši sv.\nku poctě sv. Cecilie\", při níž zpívati se bude vokální\nmše pro mužské hlasy od Frt. Liszta s vložkami\nod Prokše a Palestriny. V řízení se ochotně\nuvázal ředitel kůru p. Kavan.\n* V neděli dne 22. listopadu 1874 uspořádá\nBeseda nymburská koncert v místnostech městského\ndivadla, v němž slečna Šůrova a pp.-Horák a No-\nvotný z Prahy ze zvláštní ochoty úěinkovati budou.\nProgram je následovní: 1. Utonulá, mužský sbor od\nKřížkovského. 2. Píseň a) „Jarní\" od Ant. Rubinsteina,\nb) Skotská národní od Roberta Franze. 3. Resig-\nnace od Dankla, sólo na housle s průvodem piana.\n4. Písně a) arie z opery „Život za cara\" od Glinky,\nb) Miei pensieri od Campany. 5. Rapsodie od Liszta,\nsólo pro housle s průvodem piana. 6. Dvojzpěv ze\nzpěvohry „Lejia\" od K. Bendla. 7. Ave Maria od\nGounoda, píseň s průvodem houslí, piana a harmonia.\n8. Pijanovo dědictví, sbor s průvodem piana. Na to:\nZ chládku, dramatický žert v 1 jednání od Jaroše.\n* Hudební zábava, uspořádaná dne 16. t. m.\nv pražské měšťanské besedě těšila se nejkrá-\nsnějšímu úspěchu. Byla, jak jsme již v předešlém\nčísle byli sdělili, jedině národní písní slovan-\nské věnována, při čemž za základ vzaty jsou první\ndra sešity sbírky „Slavia\", kterouž dr. Procházka"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "376", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2718, "texte": "V\nprávě vydávati započal. Četné a vybrané obecen-\nstvo přijalo ta něžná kvítka národní poesie s nej-\nvřelejším citem i nebylo snad srdce, které při pro-\nstomilých těch zpěvích nebylo dojmuto. Tenkráte\nstřídaly se české a ruské písně národní obsahu\nvážného i žertovného v hojném výběru. Obecenstvu\nbyla takto podána příležitosť, pozorovati zvláštnosti\nkmenové v nápěvich přednesených i srovnávati je\nmezi sebou. Zeť každé české srdce, třeba nemůže\nse uzavříti zvláštnímu kouzlu písně ruské, při ná-\nrodní písni naší více se rozehřeje a živěji se roz-\nplesá, ovšem přirozeno. Častějším pěstováním jino-\nslovanské písně národní rozezvučí se také mocněji\npříbuzné struny v naších srdcích. Žef veškeré ty\nperličky prostonárodní poesie oduševněným, půvab-\nným přednesem paní Marty Procházkové, si.\nB. Hanušovy, p. Lva a p. Vávry zaskvěly se\nv plném lesku svém, netřeba ani dokládati. Kéž by\ntaké venkovské naše besedy a jednoty\npřikladu tohoto následovati a národní\npísni slovanské větší pozornosti věnovati\nchtěly, k čemuž nyní v svrchu dotčené\nsbírce mají vydatné pomůcky.\n* Lipská nakladatelská firma F. E. C. Leu-\nckart zaslala nám tyto dny nejnovější díla svého\nnákladu: „Opuscula,\" řada to různých menších\npojednání z pera slovútného theoretika hud. Morice\nHauptmanna a kritickou monografii o Robertu\nFranzovi, nejvýteČnějšim něm. skladateli písní,\nsepsanou drem. Jind. M. Šusterem. Obě knihy pou-\ntají svým obsahem velice a zasluhují povšimnuti.\n* Z Kladna. (Pův. dop.) Beseda „Budíslav\"\nuspořádala zde dne 5. t. m. za zemřelého básníka\nčeského Vítězslava Hálka slavné rekviem, jehož\nse súčastnili: spolek oděvníků a Sokol kladenský\ns prápory, spolek vzájemně se podporujících dělníků\nPražské žel. společnosti, deputace „Besedy\" Kla-\ndenské, „Gulu\", spolku stavitelského a vojenských\nvysloužilců; členové besedy „Budislav\" sešli se\ntentokrát v hojném počtu, zvláště odbor pěvecký\ndostavil se v plném počtu. Provedeno bylo Vítá-\nskovo rekviem velmi precizně. Na prvním místě,\nkdož o zdařilé provedení rekvia tohoto největší zá-\nsluhu sobě získali, dlužno jmenovati pí. Urbanovou,\nkteráž neobtěžovala sobě z Unhoště laskavě v určitý\nčas do Kladna se dostaviti a lahodným zpěvem\nsvým k zdařilému provedení skvěle velmi přispěla, kte-\nroužto obětavostí zavázala sobě Kladno k trvalým\ndíkům. Dále slušno vzdáti dík panu Fr. Kindlovi,\nkapelníku společnosti státní dráhy, kterýž laskavě\nsám spoluúčinkoval, jakož i veškerým pp. hudeb-\nníkům téže společnosti, kteří četně se dostavili a\nvelmi zdařile spoluúčinkovali. Tatáž chvála přísluší\npěveckému odboru „Besedy\". Zajisté každý z pří-\ntomných přesvědčil se, že dovedeme sobě vážiti a\nctíti památku muže, jakým byl slovutný básník\nVítězslav Hálek. Věčná sláva památce jeho!"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "369", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n22. listopadu „Památný den sv. Cecilie,“ patronky\nhudebního umění.\n„ „ 1824 *J. L. Lukeš, výt. tenorista v Ustí n. Orlicí.\n9 „ 1834 I. provoz. Cherubiniho zpěv. „Ali Baba\"\nv Drážďanech.\n23. „ 1835 I. provozování Mendelssohnovy ouvertury\nk „Meluzíně\" v Lipsku.\n„ „ 1863 fJ. L. Zvonař, výt. spis. a sklad, hudební\nv Praze.\n24. „ 1818 *A. Bazzini, housl. a sklad. hud. v Brescii.\n„ „ 1838 * Fr. Bauš, housl. a sklad. v Stodůlkách.\n„ „ 1839 I. provozov. Berliozovy symfonické básně\n„Romeo a Julie\" v Paříži.\n25. „ 1799 *Frant. Benda, slovútný houslista a sklad.\nv Starých Benátkách.\n„ „ 1787 f Kr. V. Gluck, slov. sklad. op. —ve Vídni.\n„ „ 1868 f Dr. Fr. Brendl, spis. hudební v Lipsku*\n26. „ 1811* tentýž v Stollberku.\nT „ 1826 * Hugo Ullrich. sklad. v Oppelu.\nn „ 1839 * Otto Nicolai, operní sklad. v Berlíně.\n„ „ 1860 f Frant. Servais, slovút. čellista a sklad.\nv Hallu u Bruselu.\n„ „ 1864 I. provoz. Meyerbeerovy zpěv. „Robert\nďábel\" na českém divadle pražském.\n28. „ 1793 fßedř. Lud. Benda, (syn slav. Jiřího Bendy),\noperní skladatel (Lazebník Sevillský 1779)\nv Konigsbergu.\n„ „ 1799 *A. B. Marx, spis. hud. a sklad. Halle.\n„ „ 1836 I. prov. Glinko vy zpěv. „Žízň za carj a\"\nv Petrohradě.\n„ „ 1742 *l. provozování Glinkovy zpěvohry „Ruslan\na Ludmila\" v Petrohradě.\n\nSmetanova vlastenecká zpěvohra\n„Libuše.\"\n(Pokračování.)\nPokud se týče příznačných motivů hlavních\nosob děje, shledali jsme, že všechny jsou s náležitou\nmírou upotřebeny již při exposici děje v prvním\njednání. V následujících jednáních setkáváme se\ns nimi opětně co s dobrými známými ovšem v roz-\nličných změnách, jichž nutnost okamžitá situace vy-\nzaduje. Mimo tyto hlavní základní kameny, na nichž\ncelá ta monumentální budova vlastenecké zpěvohry\nSmetanovy spočívá, najdeme však v následujících\njednáních ještě další stálé tvary hudební poboč-\nního významu, jež s hlavními paralelně ku předu\nse beřou, je doplňujíce a kontrastujícím živlem svým\nv jasnější světlo na odiv stavíce. Tak setkáme se\njiž v předehře k druhému jednání mimo známý již\nnám motiv Přemyslův (K z předešlého čísla) s no-\nvými intresantními tvary hudebními, jež pak v dal-\nším průběhu, zejmena jednání druhého, tvoří zá-\nkladní materiai scén mezi Lutoborem, Chrudošem\na Krasavou, sloužíce takto co illustrace tohoto děje\npobočného, o němž jsme se již na počátku svého\npojednání byli zmínili. Poboční tento děj co páka\nhlavního rozvinuje se v horské lesní krajině pod\nmohylou otce obou rozvaděných bratří Chrudoše\ni Sfáhlava, jež sem byl starý Lutobor za účelem\nvespolného smíření pozval. Střediskem celého tohoto\nvedlejšího děje je3t Krasava a neblahý její poměr\nk oběma rozvaděným bratrům. Kdekoli vlastní tato\npříčina a původ sváru bratrského se průběhem dru-\nhého jednání v naznačených scénách objeví, tam\nnajdeme tvar hudební:\n(Viz motiv L na stránce následující.)\nDruhý motiv původu čistě harmonického, jenž\npozornost naši taktéž již v předehře poutá, a jenž\nobjevuje se všude tam, kde zmínka se činí o mohyle\nrekovného Klena, této památce po otci slavném, jest\ntvaru následujícího :\n(Viz motiv M na stránce následující.)\nK těmto pojí se ještě třetí motiv ]V co pod-\nstatný základ scény mezi Lutoborem a Krasavou,\nkde tato vidouc, že spor obou bratří vinou její roste\na nabývá neustále větších rozměrů, otci ze svého\nprovinění se vyzná a o smilování jej rozhněvaného\nprosí.\n(Viz motiv N. na stránce následující.)"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "370", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.2", "texte": "Tento slibuje ji přijmouti na milost pod tou\nvýminkou, pakliže ze všeho Chrudošovi, jehož byl\ntéž k mohyle otcově obeslal, se vyzná, jeho hněv\nuchlácholí a na něm vroucí láskou svou vymůže, aby\nkněžnu povznesenou za urážky jí učiněné na kolenou\nodprosil. Krasava odhodlá se \"ku kroku tomu a oče-\nkává samotna pod mohylou příchodu Chrudošova.\nJakmile se tento objeví, obrací v hněvu náhle roz-\nbouřeném krok svůj nazpět, však Krasava vrhá se\nmu se slzou lásky v oku k nohoum, vyznává se,\nže ne ku bratru Stáhlavu, jak byla dříve předstírala,\nnýbrž k němu zahořela milostí, a zapřísahá jej při\nsvatém citu lásky, kterou k ní dříve pocítil, zapří-\nsahá jej při drahé památce otce reka, aby zapomenul\nkřivdy mu učiněné a vrátil se v náruč její co jedině\nzbožňovaný. Cbrudoš kouzlem lásky přemožen, Kra-\nsavu k srdci tiskne, obejme smířen bratra a Lutobor\njiž nyní vyslovuje naději, že obratem tím smíří se\npříkrý ten vladyka i s vládkyní uraženou. Scéna\nta končí v blahém míra obou sporných stran ; lahody-\nplný motiv Štáhlavů (J z předešlého čísla) doznívá\nještě naposledy celým orkestrem i působí hudebně\nvelmi uspokojivý dojem.\nDruhé jednání dospělo již k prvé polovici, věru\njiž nejvyšší to čas, abychom se tváří v tvář setkali\ns druhou hlavní osobou děje hlavního s Přemy-\nslem. Zrakům našim objeví se v dalším výstupu\nladná krajina venkovská v okolí Stadickém ; v krátké\npředehře rozvinut jest v několika taktech motiv\nPřemyslův K, těsně za ním následuje motiv Li-\nbušin A, jejž náhle přetrhnou veselé zvuky idilické;\nšalmaje za scénou:"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "371", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.3", "texte": "k nimž připojí se veselý zpěv ženců na poli blízkém\npracujících, pravé to české zvuky, jichž vábné kráse\nnikomu nelze odolati. Pokud se týče zvukového\neffektu čtyr těch sólových smíšených hlasů, bude\nzajisté Číslo toto za scénou přednášené nejskvost-\nnější partií celé opery. Mezi úchvatným zpěvem\nžencův vystoupí na jeviště, jež dosaváde bylo prázdné,\nPřemysl, zadumán v myšlenkách tajuplných. Od\ntohoto okamžení možno část této scény čtenářstvu\nlistu našeho ještě podrobněji sledovati a sice z první\npřílohy letošního ročníku „Dalibora\", jež vyšla pod\ntitulem „Zpěv Přemyslův\". V čísle 6. „Dalibora\"\npodali jsme podrobný komentář k příloze té; aby-\nchom jasnější přehled celého pochodu a vývoje hu-\ndebních myšlenek zpěvohry zachovali, opakujeme\nčástečně, pokud toho totiž nutnost vyžaduje, vysvět-\nlení své přílohy na tomto místě. Příloha ta začíná\nzlomkem motivu Libušina A, jenž rozvinut již v plné\nkráse a majestátnosti pokud jsme naznačili\nv prvním jednání, přechází v motiv Přemyslův K,\njež oba souhrnem možno nazvati stereotypním mo-\ntivem lásky. Již v těchto několika málo taktech\nprozradil nám skladatel svými příznačnými motivy\nco vše děje se v duši zadumaného Přemysla: pro-\nzradil nám, že vzpomíná na Libuši a na lásku svou\nku kněžně vznešené. Jakmile však postihne my-\nšlenky své na dráhách tak nebezpečných, přetrhne\nproud jich násilně, pozvedá tvář zachmůřenou a snaží\nse těkavé myšlenky své upoutati k jinému předmětu,\npředevším k nejbližšímu okolí svému. Slunko jasné\nse do výše pozvedá, obraz ten pln jasných paprskův\njest hudebně překrásně vylíčen, kde housle (con\nsordini) rozdělené ve zvláštním samostatném sboru\n(divisi) v nejvyšší poloze jasný, oslepující ten kolorit\npůsobí. Blahý mír v přírodě, jenž tak ostře kon-\ntrastuje s nepokojným nitrem Přemyslovým, bezděky\nNa to následuje skvělá píseň Přemysla „o lípě\nslovanské\" a jejím významu, kde v skvělé ínstru-\nmentaci zdařilou tonomalbou jest naznačeno tajemné\nšelestění listí, zpěv ptactva atd. Ze i při této pří-\nležitosti v této jediné „arii\" z celé opery jest hlavní\nzřetel brán na hudební živel slovanský, netřeba do-\nkládati. V tom náhle zazní orkestrem motiv volby\njej svede k novým úvahám. Jaký však nepokoj,\njaké to tušení zmítá nitrem reka našeho? On sám\nslovy určitými bojí se vyřknouti temné tušení o bu-\ndoucnosti své: „Vždyť Libuše mne vroucně miluje/\nzdaž to nemožností, bych se stal knížetem po boku\nmilované ženy té?\" Tak asi tajně šepce nitro jeho.\nJakou nuan§í dovedl by naznačili dramatický básník\nduševní stav reka v momentu podobném, kam vláda\nslova pouhého nemá přístupu ? Jakých výhod tu\nvšak požívá dramatický skladatel, jenž pomocí svých\nmotivů příznačných vniknouti dovede v pravém\nsmyslu slova v srdce i ledví reka svého a dovede\ni nejjemnější hnutí ducha jeho posluchači srozumi-\ntelným učiniti! Co v tom momentu duchem Přemysla\nse kmitlo, a co on si ani nedůvěřuje slovem živým\nvyřknouti, to zachytil skladatel a prozradil obecen-\nstvu svým určitým „motivem volby\", jenž zazněl\nv šírém rozvedení v jásotu rozradostněného lidu již\nv prvním jednání v oné době, kde rozhodla se kněžna\nku volbě manžela a knížete. (Viz mot. H v č. 46.\nlistu našeho a příští mot. Q.) Přemysl v tomto .svém\nhudebním monologu mluví o své tajné lásce ku\nkněžně, doufá v opětování lásky se strany kněžny,\ndoufá iv budoucí své povýšení na stolec knížecí.\nPojednou vytrhne se z krásných svých snů, jež roz-\nčilená obrazotvornost o budoucnosti před zrakem\njeho vyčarovala, obraz jasného slunka objeví se po-\nznovu v orkestru, zdálí zaznívá poznovu ženců píseň\nveselá (viz o), která neustále mohutněji roste, čím\nvíce se ženci z pozadí ku jevišti blíží. Při jich\npak objevení rozproudí se po jevišti bujné veselí\nlidu venkovského při obžinkách, jež ustrojil jim\nvlídný pán. Že při této příležitosti Smetana živel\nčeské písně jak slušno využitkoval, o tom svědčí\nnejlépe následující hudební jádro celé této veselé\nscény:\n(srovnej Hz prvního jediiání) a na jevišti objeví\nse poslové od Libuše vyslaní, podávajíce Přemyslu\nroucho knížecí a zvouce jej na stolec knížecí co\nmanžela a vladaře od kněžny vyvoleného. Přemysl\nse v úchvatné písni louči s lidem svým, jenž Jej\nv mohutně stupňovaném finálním sboru pozdravuje\nco vladaře. Druhé jednání končí rovněž tak skvě-\nlým sborovým effektem jako první.\n(Dokončení)."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "372", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.4", "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Nový řiditel německého divadla v Pešti Albin\nSvoboda získal pro týž ústav za kapelníka jaké-\nhosi p. Ad. Můllera jun. Otevřeno bylo divadlo\nto dne 8. t. m. Straussovou operetou „Netopýr\".\n** Krystýna Nilsonova vystoupila dne 29. řijna\nv Petrohradě co „Valentina\" v „Hugenotech\", kte-\nrouž partii zpivala tentokrát po prvé. Táž bude\nv únoru bud. r. zpivati pohostinsku v dvorní opeře\nve Vi d ni.\n** Impressario Pollini, jenž nyní zastává úřad\nřiditele městského divadla vHamburce a zároveň\njest řiditelem vlašské opery vPetrohradě, obdržel\nod krále nizozemského rytiřský kříž řádu Viléma\nz Oranie.\n** Hanuš z Búlovů uspořádal dne 7. t. m.\nv Londýně v St. James-Hallu první klavírní ma-\ntinée, jejížto programem byla vesměs díla Beetho-\nvenova, a těšil se vší přízni vybraného obecenstva,\nnad míru četně shromážděného.\n**. Anglický sedmdesátiletý skladatel ,\nžák C. M. Webra, obdržel od císaře rakouského\nkomthurský kříž řádu Františka Josefa.\n** Slovútná pianistka Ar. Goddardova kon-\ncertuje nyní v Austrálii.\n** V komické opeře Vídeňské provozovati se má\ntuto zimu nová komická zpěvohra ruského skladatele\nF. ,0. Leš etické ho, profesora na konservatoři\npetrohradské.\n** Dvorní opera ve Vidní hodlá prý získati\ntenoristu Nachbaura; mimo jiné povoluje se prý\npanu Nachbaurovi roční dovolená sedmi měciců.\n\"V\n** Černí virtuosové, bratři Nicasio a Manuel\nJimenezovi z ostrova Kuby, z nichž první jest obrat-\nným čelistou a druhý dovedným pianistou, vystoupili\nve Visbadenu ve spolku s pp. Hessem a J. Ju-\nlianem v koncertu mladistvých umělců Willie a Jo-\nhanny' Hessových a líbili se velmi.\n** Sumanova nG-enovefa\" připravuje se ve Vý-\nm ar u ku provozování.\n** V Pešti založena bude nová akademie\nhudební, jejímž ředitelem bude prý Fr. Liszt.\nNa ostatní mista učitelská vypsán bude co nej-\ndříve konkurs veřejný.\n** Královská akademická škola pro hudbu\nv Berlíně provedla dne 18. t. m. Haendlovo ora-\ntorium „Herakles\" řízením prof. J. Joachima.\n** V Lipském „ Gewandhause\" uspořádáno dosud\nČtvero koncertův (6. 15.22. října), v nichž násle-\ndující skladby orkestrální provedeny byly: ouvertury:\n„Meeresstille und gliickliche Fahrt\" (Mendelssohn),\n„Anakreon\" (Cherubíni), „Kouzelná flétna\" (Mozart),\nb-dur symfonie Sumanova, d-dur (2.) Beethovenova\na c-mol L. Spohra; Sumannovy „Obrazy z vý-\nchodu\" orkestrované Reineckem a serenada pro\nsmyčcový orkestr s obligátním violončelem od Volk-\nmanna (poslední dvě skladby byly v „Gewandhause\"\nnovinkami), Rietzova ouvertura a Bethovenova 7.\nsymfonie. Co sólisté vystoupili v oněch třech kon-\ncertech: pianista Hall é z Manchestru, houslista\nSchradieck, pani Norman-Nerudová, čelista\nSchroder, konečně zpěvačky ProskovaaPeška-\nLeutnerová a zpěváci Gura a Hill.\n** Městská rada v Li hodlá obě divadla\npřevzíti ve vlastni správu, až kontrakt s nynějším\nřiditelem Haasem vyprší.\n** U Bartholfa Senffa v Lipsku vyšly báj k y\nslavného Krylova, komponované pro alt a bas\ns průvodem klavíru od A. Rubinšteina.\n** Z Londýna. V nastávající sezoně bude v kry-\nšfálovém paláci provozována také Rubinsteinova\nouvertura k opeře „Dimitrij Donskoj.\"\n** Z Petrohradu. První symfonický koncert\nfilharmonické jednoty odbýval se dne 8. t. m. Prove-\ndeny byly: symfonie Haydenova, Beethovenův\nkoncert klavírní do e-mol a Cherubiniho ouver-\ntura „Les abencerages.\" Klavírní part v Beethovenově\nkoncertu hrál p. Jos. Věňavský. Krom toho spolu-\núčinkoval dvorní operní zpěvák Melnikov. V po-\nsledním sezení tétéž jednoty jednohlasně jmenován\nčestným členem Nikolaj Grigorjevič Rubin-\nstein, ředitel konservatoře moskevské.\n\nKronika zpěváckých spolků a hudebních jednot.\n•j.%. Zpěváčky spolek „ \" v Slaném uspo-\nřádá dne 22. t. m.v den sv. Cecilie pěveckou a\ntaneční zábavu. Program zábavy pěvecké takto\nustanoven: 1. „Naše probuzení\", mužský sbor L.\nProcházky. 2. „Poslové,\" dvojzpěv pro tenor a\nbariton od Jindř. Pecha, přednesou pp. Ign. Janda\naV. Stejskal, členové spolku. 3. „Píseň slovan-\nského plavce,\" mužský sbor Em. Vašáka. 4. „Slza,\"\nsolový ětverozpěv od Witta. 5. „Naše zpěvy,\"\nmužský sbor V. E. Horáka.\n**# Zpěváčky spolek „Branislav\" v Jilemnici\nuspořádá v den sv. Cecilie akademii za spoluúčinko-\nvání dívčí pěvecké jednoty „Víla\".\nZ Tábora. (Pův. dop.) Zdejší mužský\nzpěvácký spolek uspořádal dne 25. m.m. spo-\nlečně se ženským spolkem „Zora\" veřejnou\nhudebni produkci, jejíž program byl velmi zdařile\nproveden. Ukázalo se, co dovedou spojené síly,\nzvláště když se věci ujmou znalci a tak dovední\numělci, jakými jsou naši páni pianisté J. Bolech\na V. Steinman, kteří ouverturu k „Prodané\nnevěstě\" i Thalbergovu Bkladbu přednesli s ne-\nobyčejnou precisností a uhlazeností. Pánové Pfeiffer\na Žák co sbormistři získali sobě nastudovánim\nzpěvů velikých zásluh i jest k přáni, aby se hu-\ndebnina produkcím vždycky podobná píle věnovala.\nProgram obsahoval: 1. „Kéž svoji bych lásku,\"\nsmíšený sbor dle Mendelssohnova dvojzpěvu upravil\nK. Bendi. 2. Ouvertura k zpěvohře „Prodaná ne-\nvěsta\" (čtyrručně) pro piano od B. Smetany.\n3. a) „Pomozte mi píseň pro alt s prů-\nvodem piana od Sumana, b) „Probuzeni,\" píseň\npro alt s průvodem piana od Drahoráda, přednesla\nsl. Pfeiffrova. 4. „Kytice\" z českých písní pro so-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "373", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.5", "texte": "pránové solo a ženský sbor s průvodem piana od\nJ. Žáka. 5. Deklamace. 6. „Stráž u Vyšehradu,\"\nmužský sbor od Fbrchtgott-Tovačovského. 7. Andante\nfinále z Donizettiho zpěv. „Lucia,\" fantazie od Thal-\nberga, čtyrručně na pianě přednesli pp. Bolech a\nSteinmann. 8. „Pochod\" ze zpěv. „Tannháuser\"\nod Richarda Wagnera, pro smišený sbor s čtyr-\nručním průvodem piana upravil Hanuš z Bulovu.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Z českého divadla. Nová éra divadelní počíná\nvelmi zajímavě. Nynější pan ředitel, hodlaje bezpochyby\npřede vším všestrannými úsporami zalíbiti\nse svým pánům představeným (ač methodou tou\nještě nikdo nezvelebil nějaké divadlo), započal již\nna nejlepším konci. Poslal totiž tyto dni mistru\nSmetanovi vzdor tomu, že dosud v plném znění\ntrvá jeho smlouva s družstvem divadelním, partitura\ntéhož zpěvohry „Dvě vdovy\", protože nemohou\nse z nich platit tantiémy!*) (Té druhé, pravé pří-\nčiny, která neleží ovšem ani v mistru Smetanovi,\nani v jeho dílech, opatrně zamlčeno.) Důstojný to\nvěru začátek, dle něhož vypočítati si můžeme již nyní\npřirozené konce. Tak daleko to tehdy již došlo, že\npřední a nejslavnější náš umělec hudební\nsmí býti od téhož ústavu, jemuž věnoval\nnej lepší své síly, jemuž vytvořil díla ceny\nnepomíjitelné, urážen až do duše! Tážeme\nse, kde jest v celém ostatním světě vzdě-\nlaném podobného příkladu takového ne-\nvděku? Nejsouť jednáním tak nešetrným uraženi\nzároveň veškeří umělci čeští, ba není v Smetanovi\nuražena ohromná ta část národa našeho, která pro\numění horuje a v umělcích našich pýchu svoji hledá?\nDoufáme pevně, že ani sl. družstvo k ta-\nkovému svévolnému pohanění Smetanova\ngenia nepřivolí, jakož jsme přesvědčeni,\nže také ani obecenstvo k podobným pře-\nchmat ům auto kratičké libovůle nebude\npokojně přihlíželi. Obecenstvo, tušíme,\nmá ještě nějakého práva k operám Sme-\ntanovým a žádný ředitel'na s vět ě nemůže\ndekretovati, že se nebudou vůbec více\nprovozovati. Nešikovněji věru „éra ener-\ngičnosti\" nemohla býti zahájena!\n* Mistr Bedřich Smetana dokončil tyto dny\nsymfonickou báseň „Vyšehrad,\" skladbu to\nvelkolepých rozměrů a úchvatného obsahu myšlenek.\nBývalá sláva a královský lesk starého Vyšehradu\nnalézají hned v úvodu elegiekého, na nejvýše do-\njemného výrazu, kruté bouře, jež hlavu jeho zastihly,\nzaznívají pak divoce z rozvlněných tonů šumných,\nku konci pak jako v hrdém vzepnutí nadšené zvuky\nhlásají nezlomenou dosud sílu národa. Skladatel\nodevzdá skladbu tu co nejdříve filharmonikům, jimž\nmůže býti novinkou velevítanou. Nyní přistoupí\nk symfonické básni „Vltava,\" kterouž v hlav-\nních rysech již má nastíněnou.\n* Pan Antonín Sitt, chvalně známý virtuos na\nhoule jak v domácích zábavách kvartetních tak i\nv koncertech, byl, jak známo, ustanoven za koncert-\nního mistra v Gothenburgu. O jeho uměleckém\nvýkonu přednesem Vieuxtempsovy „Fantasia appas-\nsionata\", s níž v městě tom debutoval, čteme v tam-\nnějších listech velmi pochvalný referát, z nějž toto\nvyjímáme: „Příchodem páně Sittovým roznesla se\no něm pochvalná pověst, že jest umělcem nadání\nvynikajícího i přiznáváme se po prvním již poslech-\nnutí, že pověst ta nebyla lichou. Svým ušlechtilým\ntonem plným mohútné energie, svou duchaplnou před-\nnáškou dokázal, že jednati tu máme s umělcem vele-\nnadaným, virtuosem dokonalým. Během měsíce listo-\npadu vystoupí p. Sitt s pořádáním kvartetních zábav.\nO zdárném výsledku činnosti jeho umělecké nedá\nse pochybovati.\"\n* Skladatel Karel Bendi napsal k novému dra-\nmatu Oct. Feuilleta „D a lil a,\" jež jsme minulý\nčtvrtek poprvé slyšeli, hudbu, jež pozornost veške-\nrého obecenstva ihned na se upoutala. Jest to jme-\nnovitě loučení se Boabdila s vlastí svou po dobytí\nGranady („dobytí Granady\" jmenuje se totiž opera\nmladého skladatele Rosweina, jejž nám Feuillet v dra-\nmatě svém předvádí), jež nepopiratelnou má cenu\numěleckou. - Zejména kombinace cella, anglického\nrohu a harfy, nástrojů doprovázejících romanci Bo-\nabdilovu, panem Kinským bezvadně přednešenou,\njest velmi efektní. Bylo by věru záhodno, aby pan\nskladatel neváhal, skladbu tuto i širšímu obecenstvu\npřístupnou učiniti; zásluhu jet toho v plné míře/\n* Mladistvá pianistka Lilii Střihová vrátila se\ntyto dny z uměleckého výletu, jejž nedávno podnikla\ndo Uince a do Liberce, kamž byla ku koncer-\ntům zvláště pozvána. V Linci vystoupila společně\ns barytonistou p. Sebestou. Tamější listy vyslo-\nvují se o hře její co nejlichotivěji, konstatujíce ve-\nsměs veliký pokrok, který co do technické zběhlosti,\nvýraznosti úhozu a elegance přednesu během posled-\nního roku učinila. V Liberci pak vzbudila opět\npravý úžas. Bylof divadlo až na poslední místo\nvyprodáno, úspěch znamenitý. Dne 2. února 1875\nhodlá vystoupiti také v Praze samostatným koncer-\ntem, což zajisté v četném kruhu jejích přátel a pří-\nznivců přijato bude s potěšením.\n* P. P. Cyrill Kanéra přijal úřad jednatele\n„Matice hudební\" pro město Police a okolí, taktéž\np. Ant. Fafl, říd. učitel, pro Rokycany a p. V. Zá-\nhovshý, kněhkupec, pro Olomúc.\n*I. honcert Wilhelmjho. Slovútný houslista ně-\nmecký, „novověký Paganini\", prof. August Wilhelmj\nzavítal opět k nám ve spolku s hamburským piani-\nstou Rud. Niemanem, aby obecenstvu našemu\nřídkou připravili pochoutku. Obecenstvo to ale zle\nse jim odměnilo. 1 sami filharmonikové naši\n\n*) Důvod ten ovšem platiti může naproti všem dřívějším i\nbudoucím zpěvohrám Smetanovým a takto nejlépe prove-\ndena bude demonstrace, že se zpěvohry Smetanovy vůbec\nnemohou provozovati! Kráná to vyhlídka pro všechny,\nostatní naše skladatele, kdyby měli míti ten nešikovný\nnápad, chtíti ze svých zpěvoher také nějaké tantiémy!"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "374", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.6", "texte": "předpokládáme, že vesměs umělci neměli (prý)\ntolik šetrnosti k slovutnému mistru, aby zamezili\nkollisi mezi koncertem jeho a prvním koncertem\n„Filharmonie\". Nechceme pouštěti se do širokých\nrozjímání o tom, kdo vinu toho nesl, zda filharmo-\nnikové sami, ěi pořadatel koncertů Wilhelmjho, ale\njisto jest, že již na počátku října oznámen byl v čel-\nnějších listech veřejných příchod slovutného hosta\nna den 15. liatopadu. Následkem kollise té rozdělilo\nse obecenstvo naše na dvě nerovné části; větší část\njeho spěchala do sálu žofínského, aby si poslechla\nfantastickou symfonii Berlioze a menší jen sešla se\nv téže době v sále konviktském, očekávajíc, že ne-\nmalého požitku se jí dostane. A v tomto očekávání\nsvém se zajisté nezklamala. Že i Wilhelmj i Nieman\noba jsou umělci znamenití, kteříž nejen technikou\nbezúhonnou a takořka až k mezím bájecnosti sáha-\njící všem požadavkům skladeb i sebe těžších hravě\nvyhověti, ale i dílo kterékoliv mistrně stlumočiti do-\nvedou, t. j. že cítí opravdu v nitru svém, co v skla-\ndateli tu neb onu určitou náladu vzbudilo, nikdo\npochybovati nemůže. Wilhelmjho zná s důstatek\npražské obecenstvo z předloňské sésony koncertní;\npianistu Niemana sotva kdy jmenovati slyšelo, ale\ni tento důstojně se řadí k předním umělcům klavírním,\njakéž Praha v posledních letech slyšela, ač jestli\nmnohé z nich daleko nepřevýšuje, jmenovitě inter-\npretací naskrze oduševněnou, kteráž nikdy ani v nej-\nmenšíin nevybočujíc z dráhy přísně umělecké do\nprázdného a lichého odehrání not, vyhovuje veške-\nrým požadavkům přednesu uměleckého. Obecenstvo\nN uvítalo oba umělce hlučnou, srdečnou pochvalou,\nkterá po každém čísle v pravou bouři vypukla. Při-\nhledneme-li k programu samému, nemůžeme leč do-\nznati, že byl naskrze vybraným; jsouť Rubinstein,\nBach, Chopin, Raff, k jejichžto dílům mistrným po-\njily se ještě dvě skladby Wilhelmjho a gavotta Nie-\nmanova, jmény v dějinách umění hudebního ne-li\nnesmrtelnými, tedy aspoň proslavenými. Prof.\nWilhelmj (jenž všecky skladby až na Raftovu sonátu\npřednášel úplně z paměti) hrál co 1. číslo programu\nRubinsteinův koncert pro housle, dílo, v němž\nnakupeno plno obtíží technických, jež ovšem Wil-\nhelmj s obvyklou elegancí a hravě přemáhal. Variace\na fuga Beethovenova (op. 53.) přednešeny jsou\np. Niemanem naskrze dokonale; jmenovitě vyzna-\nčování hlavních i vedlejších theinat ve fuze bylo\nmistrné, uchvacující. Po té přednesl p. Wilhelmj\nS. Bac ha „Ciaconnu\" pro solové housle, jíž do-\nkázal, že není pouze virtuosem, leč že jest i doko-\nnalým hudebníkem ; kdo nezná se v kontrapunktu,\nnedovede zajisté z té spousty akordů vybrati\na vyznačiti dokonale veškeré motivy, jež často\nhustým závojem polyfonie zúplna skorém jsou za-\nhaleny. V „gavottě\" osvědčil se Nieman sám co\ndovedný skladatel; nápadné jest to, že má táž skladba\njakýsi ráz nepopiratelně slovanský jmenovitě ruský,\nplna jsouc humoru nijak lichého, nýbrž naskrze\nopravdivého a svěžího; a jakož v thematickém spra-\ncování gavotta tato vzornou jest, tož tím více ve-\nškeré krásné stránky její v popředí vystoupiti musily\npřednesem samého skladatele. Zkrátka všecka čísla\nprogramu, i na to následující vzletnou a spolu něžnou\n„Fantazii\" Chopina (op. 49), i průvod k veškerým\nsólovým pie§ám prof. Wilhelmjho a klavírní paic\nvelké sonáty Raffovv, vše to podal Nieman s takou\nelegancí, virtuositou až bravurní, s tak výtečným\nnuangováním v přednesu, že neváháme jej po bok\nnejpřednéjším pianistům naší doby postaviti. Wil-\nhelmj přednesl ještě něžnou svoji „romanci\" a svoji\nparafrasi Chopinova nokturna, v kterýchž skladbách\nveškeré ty krásné stránky uchvacujícího jeho před-\nnesu, jmenovitě étherické pianissimo, lahodné mezza\nvoce a imposantní fortissimo zůstavily v poslucha-\nčích dojem, jenž nedá se tak snadno vymazati.\nSvrchu jmenovaná velká sonáta Raffova (op. 78. č. 2.),\na-dur byla posledním číslem programu. Sonáta tato\njest dvojvětá; první větou jsou roztomilé variace,\ndruhá pak věta patrně jest plodem veselého naladění\nmysli rozkoší se chvějící. Obtíže, jmenovitě tech-\nnické, jež ovšem pro Wilhelmjho nejsou vlastně\nani obtížemi, daleko jsou tu větší a četnější, než\nna př. v e-mol a t. zv. chromatické sonátě téhož\nmistra, jež obě jsou obecenstvu našemu známy z kon-\ncertů dřívějších. Byla tedy i skladba ta důstojným\nzávěrkem koncertu, jenž tolikerých v sobě choval po-\nchoutek pro sluch i sebe většího labužníka hudebního.\n\nXX.\n\n* Filharmonikové zahájili letošní své koncerty\nminulou neděli spůsobem na nejvýše důstojným a\nvelkolepým. Vzdor tomu, že v týž čas koncertoval\nslovutný houslista Aug. Wilhelmj, sešlo se přece\nvalně obecenstva, jež ku všem číslům programu při-\nnášelo vnímavou mysl i pochvalou svou nelakotilo.\nNejdůležitějším bodem, okolo něhož se soustředila\nveškerá pozornost, byla Berliozova symfonie\nfantastická, dílo to, kteréž, povážíme-li, že po-\nvstalo v době, kde tvůrce jeho ještě ani neznal\nBeethovenova poslední díla, jeví se nám jako zázrak,\njako zjeveni-se genia, z nadpozemských říší k nám\npřišedšího. Cokoliv kdy namítáno bylo proti hudeb-\nníku Berliozovi, před podobnou silou tvůrčí skláněti\npřec musí každý šíji svou. Romantický směr, jenž\ntehdá počal světem prouditi, nabyl v hudebním umění\nteprvé Berliozem pevné půdy a velkolepého zjevení se\na takto platiti může zejména „symfonie fantastická\"\nco východišté novověké romantické školy hudební\na zároveň cojejí „akropolis\", dosud nikým nedobytá.\nNynější věk ovšem chladněji rozebírá, co dřivé\ns úžasem a nadšením přijímáno bylo, když Berlioz\nsám v r. 1846 s dílem svým v Praze se objevil.\nCítíme ovšem při mnohých jednotlivostech, že zrodily se\nbud! z extravagance duševní, aneb že vyšly spíše\nz dílny vypočítavého rozumu, než z hluboce zanícené\nduše. Přes to všecko však unáší nás ten smělý vzlet\ngenia, přes to všecko jímá nás ten divoký rej my-\nšlenek v čarovný svůj kruh, zahřívá se srdce naše\npři mnohém zjevu krásy dokonalé. Melodika i har-\nmonika Berliozova jest veskrze v takové míře jeho\nvlastní, původní, že se ani nedivíme, že ji podnes"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "375", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.7", "texte": "tak mnohý má za záhadnou a proto méně sympa-\ntickou. Kdo v hudbě té chce čisti, musí se z úplná\nna zcela individuelní, zcela zvláštní stanovisko genia\nBerliozova postaviti. Podle jiných jej chtíti měřit,\njest počínání naprosto chybné. Co se vyrovná Byro-\nnově síle myšlenky, co Berliozově smělosti a vzletu?\nSkladatel programem svým, dle něhož vyličiti chtěl\nněkteré momenty ze života umělce, drží posluchače\npevně v kruhu svých myšlenek, avšak i bez pro-\ngramu toho má dílo jeho cenu absolutní a vřelosti\ni bezprostřednosti dosti.*) „Filharmonikové\" uznali\nza dobré, vynechati poslední (páté) oddělení, v němž\nvidí skladatel všeliké příšery, dostavivší se k jeho\npohřbu a v němž paroduje jaksi poslední soud\nneschvalujeme takové počínání, protože není žád-\nných oprávněných důvodů k němu. Právě v od-\ndělení tomto vrcholí se romantický směr ducha Ber-\nliozova, neboť iest pointou celého díla. Provedení\nbylo velmi dobré, místy úchvatné. Dechové nástroje\nplechové, zejmena pak bubny, počínaly si někdy\nk ustrnutí barbarsky. Z ostatních programních čísel,\nzejmena Lisztova rhapsodie uherská (c-mol),\ninstrumentovaná J. Raffem, docílila takového úspěchu,\nže musela býti opakována. Převedení její z pikantně\ndetailovaného originálu klavírního do mnohojazykové\nmluvy orkestru není právě velmi šťastné. Provedení\ntaké nebylo co do všech detailů dosti svižné a pružné,\nmnohé modifikace rhytmické i dynamické scházely.\nZ počátku programu provedené skladby : Rei n e-\nkeho ouvertura „Dame Kobold\" a dra. Mayera\n(Rémy-ho) nokturno, jež učinilo všeobecně krásný\ndojem poetičností nálady i živostí barev orkestrál-\nních, bohužel nebylo nám popřáno slyšeti.**) Red.\n* Výbor spolku „Filharmoniau zakázal výslovné,\njak nám sděleno bylo, vydati zdejšímu hudebnímu\nreferentu lipského časopisu „Neue Zeitschrift fur\nMusik\" vstupenku pro letošní cyklus koncertů\nfilharmonických. Zákaz ten jest nyní tím nápad-\nnějším, poněvadž v době minulé po celé trvání spolku\n„Filharmonia\" zmíněnému pánu vždy s ochotou vstu-\npenka vydána byla. Věru „zvláštní\" to pomsta mezi\numělci!\n* Pražský Hlahol zahájil letošní činnost svoji\n(ročník XIV.) zábavou pěveckou a hudební na ostrově\nžofínském dne 18. t. m. spůsobem důstojným.\nPrvní zábava tato podává neklamná auspicia velmi\npříznivá pro budoucí trvání spolku, jenž jediný\nveden jsa obezřetnou rukou Bendlovou, na stejné\nvýši umělecké se udržuje naproti jednotám jiným,\njež vůčihledě chřadnou a hynou. Zábava četně byla\nnavštívena; všecka čísla, jež přednesl „Hlahol\", při-\njata s potleskem hlučným, tak že mnohá z nich\nMusila opakována býti. Jsou to: „Píseň při draní\"\na „Stasa čarodějnice\" (Horák), „Lovecký pochod\"\n(Low), „Večerní písně\" (Nešvera), a „Probuzeni\njara\" (Bach). Po „Večerních písních\" přidal Hlahol,\nnovými a vydatnými silami rozmnožený, „Ctverylku\nz národních písní\" od Ed. Nápravníka, v níž jme-\nnovitě solo páně Sárovo velmi se líbilo. Nej lepšími\nale čísly programu byly bez odporu sbory: „Dárek\nz pouti\" od K. Bendla, kdež p. Kinský, a Rillé-ho\nsbor „Před přístavem\", v němž p. Sára i p. Kinský\nsóly výtečně přednešenými obecenstvo k hlučné po-\nchvale uchvátili. Oba sbory musily se opakovati.\nMezi jednotlivými čísly hrála kapela vojenská říze-\nním kapelníka Cibulky. Dodáváme, že na mnoho-\nstrannou žádost učiněna mezi přítomným obecen-\nstvem sbírka ve prospěch onemocnělého skladatele\nForchgotta-Tovačovského, kteráž něco přes\n40 zl. vynesla. Příklad to zajisté následování hodný!\n*) Povstalo, jak Berlioz ve svých memoirech uvádí, hlavně\nz dojmu, jejž naň učinil Goethův „Faust\". Red.\n**) Požádali jsme clena výboru filharmoniků p. Holého, aby\nnám k nahlédnutí zapůjčeny byly partitury obou těchto skladeb,\nehtějíce se o nich siřeji rozepsati; ač nám to slíbeno, nedostalo\nse nám jich však přece ze zvláštní snad šetrnosti p. Holého;\nobdržíme však nokturno řečené co nevidět z rukou velectěného\nkrajana as námi spřáteleného skladatele samých, i neopomi-\nneme zmíniti se pak o ní Čtenářstvu našemu.\n\nX.X\n\n* Pražský „Hlahol“ ustanovil výroční svou\nvalnou hromadu na den 30. listopadu t. r. Na programu\njest čtení jednatelské a pokladniční zprávy\nza ročník 13., dále volba nového výboru a konečně\nvolné návrhy.\n* Pražská konservatoř odbývá v neděli dne 22.\nt. m. I. svůj koncert za spoiuúčinkování pianisty\np. Ludv. Breitnera. Program ustanoven takto:\nBeethovenova symfonie pastorální, Šu-\nmánu v klavírní koncert do a-mol, Ba chová cia-\nconna (d-mol) pro orkestr upravena F. Ra ffe m a\nFr. Liszta uherská fantazie pro koncertní\nklavír a orkestr.\n* Páně Proksův hudební ústav uspořádá jako\nkaždoročně i letos v úterý dne 24. listopadu o 10.\nhodině v Týnském chrámu páně slavnou „mši sv.\nku poctě sv. Cecilie\", při níž zpívati se bude vokální\nmše pro mužské hlasy od Frt. Liszta s vložkami\nod Prokše a Palestriny. V řízení se ochotně\nuvázal ředitel kůru p. Kavan.\n* V neděli dne 22. listopadu 1874 uspořádá\nBeseda nymburská koncert v místnostech městského\ndivadla, v němž slečna Šůrova a pp.-Horák a No-\nvotný z Prahy ze zvláštní ochoty úěinkovati budou.\nProgram je následovní: 1. Utonulá, mužský sbor od\nKřížkovského. 2. Píseň a) „Jarní\" od Ant. Rubinsteina,\nb) Skotská národní od Roberta Franze. 3. Resig-\nnace od Dankla, sólo na housle s průvodem piana.\n4. Písně a) arie z opery „Život za cara\" od Glinky,\nb) Miei pensieri od Campany. 5. Rapsodie od Liszta,\nsólo pro housle s průvodem piana. 6. Dvojzpěv ze\nzpěvohry „Lejia\" od K. Bendla. 7. Ave Maria od\nGounoda, píseň s průvodem houslí, piana a harmonia.\n8. Pijanovo dědictví, sbor s průvodem piana. Na to:\nZ chládku, dramatický žert v 1 jednání od Jaroše.\n* Hudební zábava, uspořádaná dne 16. t. m.\nv pražské měšťanské besedě těšila se nejkrá-\nsnějšímu úspěchu. Byla, jak jsme již v předešlém\nčísle byli sdělili, jedině národní písní slovan-\nské věnována, při čemž za základ vzaty jsou první\ndra sešity sbírky „Slavia\", kterouž dr. Procházka"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "376", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741121-01.1.8", "texte": "V\nprávě vydávati započal. Četné a vybrané obecen-\nstvo přijalo ta něžná kvítka národní poesie s nej-\nvřelejším citem i nebylo snad srdce, které při pro-\nstomilých těch zpěvích nebylo dojmuto. Tenkráte\nstřídaly se české a ruské písně národní obsahu\nvážného i žertovného v hojném výběru. Obecenstvu\nbyla takto podána příležitosť, pozorovati zvláštnosti\nkmenové v nápěvich přednesených i srovnávati je\nmezi sebou. Zeť každé české srdce, třeba nemůže\nse uzavříti zvláštnímu kouzlu písně ruské, při ná-\nrodní písni naší více se rozehřeje a živěji se roz-\nplesá, ovšem přirozeno. Častějším pěstováním jino-\nslovanské písně národní rozezvučí se také mocněji\npříbuzné struny v naších srdcích. Žef veškeré ty\nperličky prostonárodní poesie oduševněným, půvab-\nným přednesem paní Marty Procházkové, si.\nB. Hanušovy, p. Lva a p. Vávry zaskvěly se\nv plném lesku svém, netřeba ani dokládati. Kéž by\ntaké venkovské naše besedy a jednoty\npřikladu tohoto následovati a národní\npísni slovanské větší pozornosti věnovati\nchtěly, k čemuž nyní v svrchu dotčené\nsbírce mají vydatné pomůcky.\n* Lipská nakladatelská firma F. E. C. Leu-\nckart zaslala nám tyto dny nejnovější díla svého\nnákladu: „Opuscula,\" řada to různých menších\npojednání z pera slovútného theoretika hud. Morice\nHauptmanna a kritickou monografii o Robertu\nFranzovi, nejvýteČnějšim něm. skladateli písní,\nsepsanou drem. Jind. M. Šusterem. Obě knihy pou-\ntají svým obsahem velice a zasluhují povšimnuti.\n* Z Kladna. (Pův. dop.) Beseda „Budíslav\"\nuspořádala zde dne 5. t. m. za zemřelého básníka\nčeského Vítězslava Hálka slavné rekviem, jehož\nse súčastnili: spolek oděvníků a Sokol kladenský\ns prápory, spolek vzájemně se podporujících dělníků\nPražské žel. společnosti, deputace „Besedy\" Kla-\ndenské, „Gulu\", spolku stavitelského a vojenských\nvysloužilců; členové besedy „Budislav\" sešli se\ntentokrát v hojném počtu, zvláště odbor pěvecký\ndostavil se v plném počtu. Provedeno bylo Vítá-\nskovo rekviem velmi precizně. Na prvním místě,\nkdož o zdařilé provedení rekvia tohoto největší zá-\nsluhu sobě získali, dlužno jmenovati pí. Urbanovou,\nkteráž neobtěžovala sobě z Unhoště laskavě v určitý\nčas do Kladna se dostaviti a lahodným zpěvem\nsvým k zdařilému provedení skvěle velmi přispěla, kte-\nroužto obětavostí zavázala sobě Kladno k trvalým\ndíkům. Dále slušno vzdáti dík panu Fr. Kindlovi,\nkapelníku společnosti státní dráhy, kterýž laskavě\nsám spoluúčinkoval, jakož i veškerým pp. hudeb-\nníkům téže společnosti, kteří četně se dostavili a\nvelmi zdařile spoluúčinkovali. Tatáž chvála přísluší\npěveckému odboru „Besedy\". Zajisté každý z pří-\ntomných přesvědčil se, že dovedeme sobě vážiti a\nctíti památku muže, jakým byl slovutný básník\nVítězslav Hálek. Věčná sláva památce jeho!"}]}