{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-12-05-01", "volume": "bmtnabd_1874-12-05_01", "ocr_sha256": "b680fee03c4e213775cfbcd67577cc455edc95f3feadf273c97d35cba7199b71", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/12/05_01/bmtnabd_1874-12-05_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-05-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-05_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-12-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "385", "page_fin": "385", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "385", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1211, "texte": "Památné dni hudební.\n\n5. pros. 1791 † W. A. Mozart, slovut. sklad. - ve Vidni.\n„ „ 1870 f Heřman z Lowenskioldu, dánský sklad.\nv Kodani.\n6. „ 1747 * Tomáš Hyac. Votruba, výtečný fagotista\nv Hostiné (u Mělníka).\n„ „ 1841 I. provoz. Šumanovy skladby: „Ouvertura,\nscherzo a finále pro orkestr* v Lipsku.\n7. „ 1730 *P. Čeněk Javůrek, výt. housl. (ředitel kůru\nv chrámu konventu sv. Majdaleny na Malé straně\nv Praze v Ledci.\n„ „ 1839 f Jan Nep. Vitásek, sklad. cirk. jakožto ředitel\nkůru v chrámu sv. Víta v Praze.\n8. „ 1844 I. provoz, symf. ody „Poušť\" Felic. Davida\nv Paříži.\n9. „ 1836 * Ad. Pozdě n a, sklad, a pianista v Náchodě.\n„ „ 1847 I. pro v. Gade-o vy symfonie (a-mol) v Lipsku.\n10. „ 1805fBedř. Frant. Hůrka, skladatel písní, jakožto\nkom. zpěvák v Berlíně— fnar. 1762 v Merklíně).\n„ „ 1823 * Vil. Kuhe, sklad, a pianista v Praze.\n„ „ 1825 I. provozování Boieldieu-ovy zpěv. „Bílá\npaní\" v Paříži.\n11. „ 1681* Em. Astorga, slovutný sklad. v Sicilsku.\n„ „ 1773 *J. Held (Orebský), skladatel písní v Tře-\nbechovicích.\n„ „ 1803 * Hektor Ber li oz, slovůt. sklad, v Cóte Saint-\nAndré v depart. Iserském.\n„ „ 1807 I. prov. Jirovcovy zpěv. „Emerika\" ve Vídni.\n„ „ 1864 f AI. Ander, výt. tenorista v Sedmihorkách."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-05-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-05_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-12-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "385", "page_fin": "385", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.2.1.1", "titre_corps": "5. pros. 1791 † W. A. Mozart, slovut. sklad. - ve Vidni.", "titre_sommaire": "5. pros. 1791 † W. A. Mozart, slovut. sklad. - ve Vidni.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "385", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1211, "texte": "5. pros. 1791 † W. A. Mozart, slovut. sklad. - ve Vidni.\n„ „ 1870 f Heřman z Lowenskioldu, dánský sklad.\nv Kodani.\n6. „ 1747 * Tomáš Hyac. Votruba, výtečný fagotista\nv Hostiné (u Mělníka).\n„ „ 1841 I. provoz. Šumanovy skladby: „Ouvertura,\nscherzo a finále pro orkestr* v Lipsku.\n7. „ 1730 *P. Čeněk Javůrek, výt. housl. (ředitel kůru\nv chrámu konventu sv. Majdaleny na Malé straně\nv Praze v Ledci.\n„ „ 1839 f Jan Nep. Vitásek, sklad. cirk. jakožto ředitel\nkůru v chrámu sv. Víta v Praze.\n8. „ 1844 I. provoz, symf. ody „Poušť\" Felic. Davida\nv Paříži.\n9. „ 1836 * Ad. Pozdě n a, sklad, a pianista v Náchodě.\n„ „ 1847 I. pro v. Gade-o vy symfonie (a-mol) v Lipsku.\n10. „ 1805fBedř. Frant. Hůrka, skladatel písní, jakožto\nkom. zpěvák v Berlíně— fnar. 1762 v Merklíně).\n„ „ 1823 * Vil. Kuhe, sklad, a pianista v Praze.\n„ „ 1825 I. provozování Boieldieu-ovy zpěv. „Bílá\npaní\" v Paříži.\n11. „ 1681* Em. Astorga, slovutný sklad. v Sicilsku.\n„ „ 1773 *J. Held (Orebský), skladatel písní v Tře-\nbechovicích.\n„ „ 1803 * Hektor Ber li oz, slovůt. sklad, v Cóte Saint-\nAndré v depart. Iserském.\n„ „ 1807 I. prov. Jirovcovy zpěv. „Emerika\" ve Vídni.\n„ „ 1864 f AI. Ander, výt. tenorista v Sedmihorkách."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-05-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-05_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-12-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "385", "page_fin": "386", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.2.2", "titre_corps": "O akordech alterovaných.", "titre_sommaire": "O akordech alterovaných.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "385", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.1", "debut_caractere": 1213, "fin_caractere_exclue": 3330, "texte": "O akordech alterovaných.\nNa každém stupni tóniny tvrdé i měkké dají\nse postaviti akordy z tonů v stupnici se nacházejí-\ncích sestaveně; takové akordy nazývají se akordy\ndoškálnými (leitereigene Akorde). Mimo\ntyto však možno utvořili celou řadu akordů v stup-\nnici se nenacházejících a chromatickým snížením neb\nzvýšením některého tonu akordů, doškálných povsta-\nlých, jest to skupina akordů alterovaných (mimo-\nškálných, nedoškálných, alterirte Akorde).\nRozdělení akordů na tyto dvě skupiny, které\novšem v praxi určitými čárami ohraničiti se nedají,\nnení nové, třeba by nebylo dříve stejným jménem\nkřtěno bývalo. Již berlínský kantor Jan Kríiger\n(nar. 9. dub. 1598 ý 23. února 1662) praví v díle\nsvém „Synopsis Musicae\" nazvaném o čtyřech\ntrojzvucích, že nejsou „ani naturalis ani mollis\" (ani\ndur ani mol), nýbrž že povstaly chromatickým zvý-\nšením neb snížením\". Tyto trojzvuky jsou:\nZ těchto čtyr akordů postouply poslední tři,\nkdyž se poměr mezi pohlavím durovým a molovým\nustálil, do kategorie akordů doškálných, na prvním\nz nich lpí posud kletba akordu alterovaného, on bude\nse museti ještě tak dlouho na povýšení bratrů svých\ndívati, dokud se neutvoří nějaká nová tónina, v které\nby svého práva občanského nabyl.*)\nPřekvapiti musí, že i obyčejný es-dur trojzvuk\nklade Krůger mezi akordy alterované, pravit o něm,\nže povstal prý „ex clave E ambabus extremis per\nsemitonium depressis\" tedy chromatickým snížením\nobou krajných tonů. Však povážíme-li, že doba\ntehdejší byla dobou, kde se staré církevní tóniny\nod tónin moderních různiti počaly, kde ještě boj\nmezi novotou a zastaralostí trval, můžeme býti již\ns tím spokojeni, že es-dur trojzvuk byl vůbec trpěn,\naže mu theoretikové vůbec dovolili, aby byl. Za\nnašich časů dějou se často věci mnohem horší.\nBychom i z jiného stanoviska na první pohled\npřekvapující náhled Krůgerův o es-dur trojzvuku\npochopiti mohli, podotýkáme, že každý doškálný\n\n*) Tónina ta musela by sestávati z následujících tonů:\n(porovnej článek: „Krotké myšlénky\" v „Daliboru\" r. 1873\nstrana 33.) a, h, c, dis, e, /, ges, a.\nTím by se staly následující akordy alterované akordy\ndoškálnými."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2599, "texte": "akord může býti zároveň alterovaným, totiž cbroma-\ntickou změnou jiného akordu doškálného.\nTak se může ku př. státi obyčejný velký\ntrojzvuk trojzvukein alterovaným:\ntaktéž malý trojzvuk:\ntf ; . tt\nPodobným spůsobem jako se mohou státi zmenšený\ni zvětšený trojzvuk alterovanými, státi se mohou\nobyčejné septimové akordy alterovanými, což si la-\nskavý čtenář dle vzorů shora uvedených snadno\nsestrojiti dovede. Musí se tudiž na to váha klásti,\nže nelze poznati vznik akordu alterovaného o sobě,\nnýbrž teprv ze souvislosti. Doby ony, kde ten\nneb onen ton akordu dissonujícího považován byl\nza rušitele harmonie a Jsde se tvrdilo, že jenom\njediná cesta „vede do Říma,\" již dávno minuly.\nKdo nyní dbá ještě starodávného pravidla, že akordy\ndissonujicí a především chromatické, nikdy nesmí\nbez přípravy nastoupiti? Akordy ty staly se samo-\nstatnými, svobodnými, nastupují bez ohlášeni, ne-\npotře buj ou nyní žádného poručníka, jakými dříve\nbývaly konsonance.\nVšak přihlédněme nyní k hlavnějším akordům\ndoškálnýra a sice k troj- i čtyrzvukým.\n1.\nVelký čili durový troj zvuk po-\nzůstávající z tonu základního, velké\nterce a velké kvinty.\n2.\nMalý či mol o v ý trojzvuk : zá-\nkladní ton, malá terce, velká kvinta.\n3.\nZmenšený trojzvuk: základní ton,\nmalá terce, zmenšená kvinta.\n/ v\n4.\nZvětšený trojzvuk: základní ton,\nvelká terce, zvětšená kvinta.\n5.\nVe 1 k ý d u r o v ý septimový akord :\nvelký trojzvuk a velká septima.\n6.\nMalý durový septimový akord,\ntéž dominantní, hlavní, vládní na\nzvaný : velký trojzvuk a malá septima.\n7.\nVelký molový septimový akord:\nmalý trojzvuk a velká septima.\n8.\nMalý molový septimový akord:\nmalý trojzvuk a malá septima.\n9.\nMalý septimový akord: zmen-\nšený trojzvuk a malá septima.\n10.\nZmenšený septimový akord:\nzmenšený trojzvuk a zmenšená septima.\n11.\nPřílišný septimový akord: zvět-\nšený trojzvuk a velká septima.*)\nNaznačili jsme tuto hezký počet akordů a ve-\nzmeme-li ohled k rozličným jich převratům a spo-\njením, můžeme se jimi odvážiti na hezký kousek\nsvěta citového, však celý tento svět se musí umělci\npodrobiti, a protož jej to táhne k novým dosud ne-\nznámým základům stavby harmonické. Prohlížíme-li\ndíla mistrů moderních, najdeme tam mnohé akordy,\nkteré nepatří k posvátné shora položené jedenáctce.\nVšak tu se za námi ozve hlas některého „přísného\"\npána j menem všech pohodlných theoretiků, ne-\nzkušených praktiků a celého zástupu nevědomých\nkývala: „Co s nimi pro bůh chcete, vždyť nejsou\nk ničemu, řlavdn, Mozart, Beethoven atd. ani si\ntěch nestvůr nevšimli.\" Na takový bolestný výkřik\nmáme jenom jednu odpověd: „Pane, vy se snad\nráčíte mýlili!\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-05-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-05_01#c019", "volume": "bmtnabd_1874-12-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "386", "page_fin": "391", "image_debut": 2, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.2.3", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.2", "debut_caractere": 2601, "fin_caractere_exclue": 4386, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Skladatel Karel Bendi zadal již komickou\nsvoji zpěvohru „Pan Franc\" divadelní správě k pro-\nvozování.\n* Zdenek Fibich dokončil v těchto dnech již\nprvní jednání nové své opery „Blaník\" na slova\nvýtečné básnířky naší sl. Elišky Krásnohorské.\nPokud souditi možno ze skizzy předložené, učiní\nprvní toto jednání jak poutavými situacemi, tak i\nmohutným proudem dramatického výrazu hudebního\nhluboký dojem na obecenstvo. Zdaří-li se dálší dvě\njednání podobně jako první, tož můžeme gratulovati\ndomácí literatuře ku dílu ceny neobyčejné!\n* Jindřich Káan z Albéstu dobývá si v radě\nmladších skladatelů našich neúnavnou činností svou\nneustále platnějšího uznání. Aby učinil větší instru-\nmentální skladby našich skladatelů i širšímu obe-\ncenstvu přístupnými, odhodlal se kjich arranžování\npro piano a pro ctyry ruce. Posud dokončil\nFibichovu symfonickou báseň „Othello\" a Sku-\nli erského fantasii orkestrální na Máchův „Máj,\"\nkteréžto výtečné skladby, jak známo, v minulé\nsaisoně koncertní s velkou byly přijaty pochvalou.\nNyní hodlá p. Káan přikročiti ku klavírní úpravě,\ntaktéž s velkou oblibou ve filharmonických kon-\ncertech přijaté fantasie orkestrální „Noc májová\"\nod Ant. Dvořáka a konečně k aranžování některé\ninstrumentální skladby mistra Smetany („Ri-\nchard III.\" či „Vyšehrad\"). Sbírku vynikajících\ntěchto skladeb instrumentálních vydá v krátké době\nfirma „Em. Starý a spol.\" Gin tento zasluhuje tím\n\n*) Tento septimový akord byl posud beze jména, Tappert\nnazývá jej „tibergross\" a dle jeho vzoru nazvali jsme\njej „přílišným\". Ostatně jsou i jiné názvy možné nežli\nshora uvedené, i jiné rozdělení akordů doškálných (viz\nku př. Zvonařovy : „Základy harmonie a zpěvu\"). Roz-\ndělení zde podané jest vzato z Tappertových „hudebních\nstudií\" (v Berlíně 1868)."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "387", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5631, "texte": "větší chvály, poněvadž jen způsobem takovým možno\nseznámili hudební svět s velkými skladbami orke-\nstrálními, jež v době nejnovější nevšední jsou ozdobou\nnaší literatury hudební.\n* P. JBedř. Smetana stvrzuje nám vlastnoručním\nlistem, že zcela pravdivá byla zpráva „Dalibora,\"\nže mu byla partitura zpěvohry „Dvě vdovy\" z di-\nvadelní kanceláře po divadelním sluhovi zaslána\ns vyjádřením, že se „Dvě vdovy\" nebudou dávat\na sice pro tantiémy a sděluje nám dále, že před\n4 neb 5 dněmi divadelní sluha zase pro partituru\ndotčenou sobě přišel s ústním opět vzkázánim, aby p. S.\npartituru svou zase vydal, proto že se má zpěvohra\ntato předce dávat. V nepřítomnosti p. Smetany\na tudíž vlastně bez jeho vědomí a svolení byla\nsluhovi partitura ta opět vydána a pouze ze šetrnosti\nk sl. družstvu, s kterýmžto dosud neskončil svá\nvyjednávání, ustal od původního svého předsevzetí,\nvzíti svou partituru po urážce jemu učiněné nazpět.\nPatrno z toho, zdali zakládala se naše zpráva na\npravdě či nic a jak nestoudné jest počínání „Hud.\nlistů\", neostýchajících se i pravdivost skutečných,\ndokázaných fakt popírati! Poslala-li se partitura p.\nSmetanový jak nyní sám konstatuje, nazpět, tož\nptáme se, kdo by si to směl dovolit bez rozkazu\nči vědomí p. ředitele Mayra a stalo-li se tak, kdož\npřed obecenstvem zůstává za tak nejapný a nešetrný\nčin zodpovědným, nežli zase on? Nestoudné obvi-\nňování ze lži, jakým nás „Hud. listy\" v posledním\nsvém čísle v uhlazené své manýře napadají, ne-\nmůže se nás tudíž naprosto týkati, jakož důrazně\nse ohražujeme proti směšnému výroku jejich, že\nby nám osobnost p. Mayra byla „nepohodlná,\" za-\nstupujeme pouze zájmy umělecké a na této půdě\nnám a našim přátelům nikdy nebude ani nemůže\nbýti „nepohodlným\" někdo z vrstevniků „Hud.\nlistů,\" třebať se ve své málomocnosti umělecké sebe\nvíce nadýmali a sebe naivnějšími theoriemi lidem\nnevzdělaným prach do očí sypali.\n* Valná hromada „Hlaholu\" ustanovená na\nzítra dne 6. prosince opět odročena býti musela\npro příčiny nepředvídané.\n* Smíšený sbor „Beseda\" jest od nějakého času\nbez řiditele, ježto se p. Pivoda z úřadu toho po-\nděkoval. Bylo by věru želeti, kdyby jednota, která\ntak čestně k uměleckému ruchu přispívala, odpočí-\nvala v nečinnosti. Kéž by se spojití chtěla s sta-\ntečným naším „Hlaholem,\" jakého úspěchu uměle-\nckého mohly by se pak obě jednoty domoci spoje-\nnými silami!\n* Akademie ve prospěch pensijního fondu sbo-\nrového a orkestrálního personálu německého kr. z.\ndivadla (dne 29. list.) podala tentokráte veřejnosti\nve velmi důstojném uspořádání díla nejlepších mistrů\ndoby romantické. Jestif hudba Niels W. Grade-ova\nku překrásné národní dánské baládě „Erlkonigs\nTochter\" velmi karakteristickou a v každém ohledu\nvelezajímavou illustrací hudební, jež náleží mezi\nnejlahodnější emanace něžné muzy nordického toho\nskladatele. Ve scénickém svém uspořádání působí\novšem dojmem tím úchvatnějším. O provedení\nhlavních úloh si získali zásluh nemalých: p. Sebe-\nsta (Oluf), sl. Burenne-ova (jeho matka) a sl.\nErhartova (dcera vílovládcova). Velmi vítaným,\nponěvadž v Praze zřídka u veřejnosti slýchaným,\nbyl nám Mendelssobnův vznešený 42. žalm (Wie\nder Hirsch schreit nach frischem Wasser) pro\nsolo, sbor a orkestr. V solových partiích vynikali:\np. z Moserů, pp, Cassio, Dobš, Sebesta a\nPeták. Sbory šly precizně. Vše pojilo se ku celku\nladnému vedením p. kapelníka Slánského. Zají-\nmavou tu produkci uzavřela jednoaktová původní\nveselohra „Eine innere Stimme\" od Julia Rosena.\n* Hudební odbor „Umělecké Besedy\" odbýval\ndne 30. m.m. valnou hromadu, v nížto zvoleni\nza starostu p. Jan Bláha a za jednatele dr. Lud.\nProcházka. Co náhradníci do správního výboru\nzvoleni p. Lanhaus a p. Jindř. Pech. V tetéž\nschůzi usnešeno bylo k návrhu dra. Procházky, aby\npokračováno bylo ve sbírkách dobrovolných, po\nvíce let v odboru konaných a aby takto získaný\nfond obracen byl k vypisování cen na zdařilé\nskladby a jich vydávání a v vděčné upomínce na\nzvěčnělého skladatele a býv. starostu hud. odboru\nJ. L. Zvonaře na stálé časy jmenován byl fond\nZ vonařův. Zároveň usnešeno, aby přiměřeným ještě\nspůsobem jinakým hleděno bylo k stálému rozmno-\nžování tohoto fondu, z něhož ihned věnována částka\npěti dukátů jakožto cena za nejlepší komorní skladbu.\n(Viz vypsání této ceny v inserátní části dnešního\nčísla.) Správcem fondu Zvonařova jmenován p. Lan-\nhaus. Revise a uspořádání archivu hudebního svě-\nřena p. R. Augenthalerovi. Nově přijati byli do\nhudebního odboru p. Zd. Fibich, skladatel, p. Kruis,\nchemik a p. Jos. Jeřábek, technik. Konečně oznámil\njednatel, že v pořádání hudebních večerů od-\nbor nich pilně pokračováno bude. Příští večer\npodobný odbývati se má příštího pátku dne 11. t. m.\nProvedeny budou mimo některé menší čísla sonata\npro housle a piano (a-moll) od Ant. Dvořáka a\ntrio pro housle, cello a piano od Fr. Zd. Sku-\nherského.\n* Ve prospěch ženského výrobního spolku če-\nského odbývá se dne 8. t. m.v sále na ostrově žo-\nfínském koncert, jehcžto pestrý program tuto sdě-\nlujeme : 1. Sonata pro piano a čello od A. Rubin-\nsteina, přednesou slč. K. Emmingerova a p. Neruda.\n2. Deklamace, přednese pí. M. Bittnerová. 3. a) „Má-\njová noc\" od Zd. Fibicha, b) „Jak duši mé se\nkrásným zdáš\" od Levoslava Belly, zpívá pí. Marta\nProcházková. 4. Velká fantazie pro harmonium od\nA. Vacka, přednese p. A. Vacek. 5. a) „Snové\"\nod R. Wagnera, b) „Barvy Helgolandské\" od R.\nFranzet c) „Vítej mi háji\" od R. Franze, zpívá\np. K. Cech. 6. a) „Loučení,\" romance pro čello od\nV. Veita, b) „Pomněnka\" od K. Šuberta, přednese\np. Neruda. 7. a) Skladba fantasijní od R. Šumana,\nb) Uherská rhapsodie od Fr. Liszta, přednese slč.\nK. Emmingerova. 8. České národní písně: a) „Co"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "388", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5816, "texte": "to máš, má milá,\" b) „Vletěla husička,\" c) „U na-\nšeho jezera,\" zpívá pí. Procházková.\n* Koncertní zábava zpěváckého spolku „Lukeš\"\n(dne 28. listopadu ve velkém sále „akcionářského\npivovaru\" na Smíchově) měla pro nás tentokráte\nsvou obzvláštní přitažlivost, zejmena proto, že tu\nvystupoval poprvé u veřejnost v praktické činnosti\nodbor smíšeného sboru téhož spolku smíchov-\nského. Takováto metamorfosa v životě pěveckých\njednot se již osvědčila v míře nejpříznivěji! v mno-\nhých městech čilého venkova našeho co prospěšná\npáka nového ruchu uměleckého v intelligentní spo-\nlečnosti přátel a ctitelů umění pěveckého. Známo\nvšeobecné, že svěží a mnohoslibný květ zpěváckých\nspolků mužských zejmena v letech posledních spá-\nlen a zničen byl mrazem netečnosti chladné; známo,\njak bujarý jindy život mužských zpěváckých spolků\npo všech vlastech českoslovanských poznenáhle umí-\nral a zacházel ku největší žalosti všech upřímných\npřátel domácího života uměleckého. Všechny po-\nkusy o nové vzkříšení mrtvého toho organismu\nzdály se již býtí marnými, až tu pojednou vzešla\nna zachmůřeném tom blankytu pěveckých jednot\nnová hvězda, jež blahodárnými paprsky svými vlila\nnový život ve zdánlivě mrtvé údy mnohých spolků\nzpěváckých a září svou znovu posvětila chrám na-\nšeho umění. Vlastenky a pro krásné umění pěvecké\nnadšený duch žen českoslovanských to byl, jenž\nnové jaro Vykouzlil ve společenském životě našem,\nženy českoslovanské získaly si o další šťastnější\nrozvoj umění domácího zajisté nemalých zásluh tím,\nže vystoupily ze zátiší soukromého života svého a\ns láskyplnou obětavostí rozvíjeti počaly činnosf svou\nna poli uměleckém před tváří veřejnosti. Tím, že\nspojily se jaré síly ducha ženského s živořícími po-\nsud zbytky mužských spolků zpěváckých, povznesly\nse mnohé jednoty k onomu rozkvětu veřejné čin-\nnosti, v jakém se byly před lety na počátku života\nsvého zaskvěly. Že ze spojení takového velké plynou\nvýhody pro veřejnou produkci, nahlédne každý\nz vlastní zkušenosti. Nedá se upříti, že jakkoli sbor\nmužský vyniká z jedné strany silou i pádnou muž-\nností výrazu hudebního, přec postrádá na druhé\nstraně světlejší, lahodnější barvitosti a stává se bě-\nhem delší produkce svou temnou barvou pouhých\nhlasů mužských jednotvárným. Vadě té jest přistou-\npením hlasů ženských plnou měrou odpomoženo;\nneboť tímto střídáním se ženských hlasů jasných\ns temnější polohou hlasů mužských dodá se celku\nvždy lahodné rozmanitosti. Mimo na tuto zevnější\nčisté formální stránku má smíšený sbor daleko větší\nvliv na vniterní, duševní stránku, rozvine se totiž\nobapolným cvičením se v ušlechtilém závodění snaha\npo co možná nejdokonalejším přednesu: výkon celý\nstupňuje a zdokonaluje se nadšením z horlivosti té\nplynoucím v míře netušené a co přednáší se s nad-\nšením to i s nadšením bývá obecenstvem přijato.\nVšechny tyto výhody osvědčily se poznovu co\nnejskvěleji při nedávné produkci smíchovské jednoty\npěvecké ve světle nejpřiznivějším. Milá rozmanitost,\njež povstala střídavým přednesem smíšeného i muž-\nského sboru a jež stupňována byla ještě tím, že\npřibrány byly v program skladby s průvodem piana,\njakož konečně i tím, že ku větší okrase koncert-\nního programu získán byl pro piegy solové virtuos\nna cello v osobě p. A. Maška tato rozmanitost\nv uspořádání celé produkce byla s to, aby udržela\nčetně shromážděné posluchačstvo v živějším napnutí.\nObrátíme-li pozornost svou především k hostu, jenž\nsolovými výkony svými obecenstvo v hojné míře\ndovedl elektrisovati, tu chváliti musíme nejen mo-\nhutný, plný, v každém ohledu krásný ton páně\nMaškův, jeho všeobsáhlou dovednost technickou\na intonaci neomylnou (vlastnosti, jež při umělci ne-\nvidomém tím větší ceny nabývají), nýbrž chváliti\nmusíme hlavně jemnocitný, oduševněný přednes, jenž\nprozrazuje duši jemně ostruněnou, mysl ušlechtilou,\npraktickými vědomostmi a důkladným vzděláním\nhudebním valně obohacenou. Spůsob, jakým\nvšechny sbory přednášeny byly, svědčil patrné o\npilném, podrobném studiu se strany horlivého řiditele\nspolku p. Jos. A. Bergmanna, v němž jsme ku\nsvému potěšení seznali veleobratnou sílu dirigent-\nskou. Sbor smíšený přednesl velebný hymnus dra.\nJavůrka „Na Moravu\", Bendlem účinně upra-\nvenou Vašákovu známou „Kalinu\" a drem. Lud.\nProcházkou ladně a plynně harmonisovanou slo-\nvinskou píseň národní „Pri luni\". Sbor smíšený\nčinil na nás všemi těmito výkony dojem jednosvor-\nného tělesa, kde žádný hlas nedral se do popředí\nna ujmu celku, nýbrž kde vše v harmonickém slou-\nčení plynulo jako jedněmi ústy. Zvláště příjemně\nse nás dotýkaly na patřičném místě stupňované od-\nstíny z jemného pp. v mohutné rozvinutí hlasu, ja-\nkož náhlý onen obrat z hlasu plného v něžné, la-\nhodné „mezza voce\". Sborem smíšeným se osvědčil\nsmíchovský „Lukeš\" co nejskvěleji. Výkony jeho\nsnesou zajisté i nej přísnější měřítko kritické. Dr.\nTáborský, jenž podnět dal k utvoření jednoty smí-\nšeué, zasluhuje uznání nejvřelejšího. Mužský sbor\npřednesl Bendi ů v „Svorný zpěv\" s průvodem\npiana, Bergmannovu velmi effektní a hudebně\nzajímavě karakterisovanou baládu se soli, jež před-\nnesli s pochvalou všestrannou pp. A. Štěpánek a\nK. Souček, s průvodem piana; na závěrek pak\nLvův veselý sbor, nazvaný „Česká muzika\", jímž\ndán byl srozumitelný signál pro tancechtivé poko-\nlení, tak že rychlostí blesku odstraněna jsou sedadla\nz prostranného krásného sálu a než malý okamžik\nuplynul, již vířil mladý svět po hladkých parketách\nv sladkém zanícení, přinášeje při veselých zvucích\npiána oběť na oltář lehkonohé Terpsychory.\nDoufáme, že za příkladem smíchovského spolku\nmnohé jednoty českoslovanské se probudí a že se\nnově zorganisují přibráním sboru smíšeného, kte-\nroužto novotu vítáme s radostí nelíčenou. Co by\nse tu všekrásného u velkolepém obsazení\nprovésti dalo, kdyby např. jenom všechny\nzpěvácké spolky z Prahy a předměstí za-\nřídily za příkladem smíchovského „Lu-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "389", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5628, "texte": "kese\" vedle mužského též smíšený sbor a\njednosvorným účinkováním aspoň jednou\ndo roka provedly spojenými silami velký\nmonBtre-koncert!\nSmíšené zpěvácké spolky mohou míti u nás\nzajisté budoucnost velmi skvělou; ovšem by se měl\njiž z počátku na všech stranách pilný zřetel bráti\nk tomu, aby sa pp. ředitelové nepouštěli hned z po-\nčátku do nesnadných úloh, do příliš komplikovaných\nskladeb, zde na místě jest nejen poznenáhlé pokra-\nčování od nejlehčích skladeb, nýbrž zde by se hlavně\ndbáti mělo na to, aby pravidelným cvičením, nejlépe\ndle nějaké osvědčeně praktické školy *) se šlo ku\npředu tím jistějším krokem. Hlavní vinou tak žalost-\nného úpadku zpěváckých spolků mužských bylo —jak\nkaždý znalec spolkového života doznati musí—nemírné\nzanedbávání počátkův a základův zpěvních. Dbejme\no to, aby se kardinální tato chyba po druhé neopa-\nkovala, dbejme o to, aby se po krajích českoslovan-\nských koriečně zpívati počalo nejen pro zábavu,\nnýbrž především pro to, aby rozumně a systematicky\nse u nás pěstovati počalo pravé umění hudební.\nVloh a nádání k tomu má národ náš s dostatek;\nvšak aby horlivost a vytrvalost neochladla, o to\nmějme všichni péči upřímnou. X\n* Pěv. Jednoty „Kovář\" a „Vlastimila\" v Čá-\nslavi uspořádají dne 8. prosince 1874 v sále diva-\ndelním hudební a pěveckou zábavu. Pořádek: 1. Ou-\nvertura „Němá z Portiči\" od Aubera. 2. „Probu-\nzení,\" ženský sbor s doprovázením piana, od K.\nBendla. 3. Grande Fantaisie pro piano, přednese sl.\nM. Černá. 4. Cavatina z opery „Robert ďábel,\" od\nMeyerbeera, přednese paní Rausehová. 5. Nocturno\npro violoncello, od Rurgmiillera, přednese pan Vi-\ndeman. 6. Sextetto z opery „Car a tesař,\" od Lort-\nzinga, s doprovázením piana, přednesou pp. Bok,\nRakušan, Žatecký, Videman, Mayssl a Dor. Konrád.\n7. Trio z opery „Vilém Tell,\" od Rossiniho, pro\nhousle, piano a harmonium, přednesou pp. Mayssl,\nDor. Konrád a Klier. 8. Valčík z opery „Faust a\nMarkéta\" od Gounoda, přednese pěvecká jednota\n„Vlastimila.\" 9. La Melancoli.\" od Prumeho, pro\nhousle, přednese pan Mayssl. 10. „Vávra,\" mužský\nsbor od Nápravníka.\nČeská zpěvohra. 24. listopadu : „Král a uhlíř\"\nod Antonína Dvořáka (poprvé). 26. listop.\n„Traviata\". 2. prosince: „Dvě vdovy\" od B.\nSmetany.\nV dějinách provedení operních nemnoho nalez-\nneme takých příkladů, aby již první svou prací\nskladatel uchvátil šíré kruhy obecenstva divadelního\nku pochvale všestranné v také míře, že nejen na\nprvní večer provedení prvotiny té slaví mladý autor\ntriumfální vjezd svůj v chrám oblíbených mistrů\nhudebních, nýbrž že se i během dalších provedení\novace šťastnému talentu nadšeným obecenstvem při-\nnášené ještě možná-ii stupňují.\nAntonín Dvořák, jehož jméno v pražském\nsvětě hudebním zvláště od oné doby většího lesku\nnabylo, kdy poprvé provedena byla překrásná hudba\njeho na Hálkův hymnus z básně „Dědicové Bílé\nhory\", náleží k vzácným těm výminkám, jež prv-\nním již zjevením ducha svého tvůrčího dovedou\nstrhnouti v kouzelný kruh svých tonů každou při-\nrozené kráse přístupnou mysl.\nV uplynulém desítiletí zejmena zdá se, jako\nby genius umění českého zář vlídného oka svého\nvýhradně přivrátil k oboru hudebnímu, neboť v po-\nměrně krátké době té obdařen byl národ náš celou\nřadou nadaných skladatelů, kteří rozmnožili reper-\ntoir operní o mnohé dílo výtečné, jehož stálé trvání\nna jevišti jest zabezpečeno vlídnou přízní obecen-\nstva. Mezi nimi zaujímá Dvořák místo neposlední.\nZe mistrnou rukou vládnouti umí rozpoutaným mo-\nřem vln tonových, že zejmena orkestr jest nejvlast-\nnějším živlem jeho, v němž známy jsou mu nejtaj-\nnější jeho síly, dokázal Dvořák během posledních\ndvou roků na koncertním podiu, kde slyšeli jsme\nz jeho skladeb mimo uvedený již hymnus zejmena\nve filharmonických koncertech originelní, fantasti-\nckou instrumentací nad obyčej vynikající nocturno\norkestrální, nazvané „Noc májová\", mohutně roz-\npředenou trojvětou „symfonii\" a ouverturu ku zpěvo-\nhře „Král a uhlíř\", kteréžto skladby povždy se těšily\núspěchu nejskvělejšímu. Pokud se týče posledně\nuvedené ouvertury ku zpěvohře „Král a uhlíř\",\nslušno uznati, ze došla takové obliby u obecenstva,\nže i druhého provedení se dočkala a tím že se stala\nvítaným číslem programů koncertních. Skvělý úspěch\nouvertury zdál se býti mnohému dobrým znamením\npro celou zpěvohru; jméno Dvořákovo nabylo po-\njednou větší zvučnosti a každý, jenž slyšel hudba\njeho v koncertech, těšil se s upřímnou radostí na\nprvní hudebně dramatickou práci tak nadaného skla-\ndatele.\nOpera byla zadána, rozepsána, počalo se pilně\nse studováním partií, však nechtělo to vše jaksi ku\npředu: každý sólista naříkal si na nesnadnost a ne-\nvděčnost partií a sboru nechtěly melodie Dvořákovy\nnijak do hlavy vše, co bylo po Dvořákově opeře\nurčeno ku provedení se tím zdržovalo, každý s ne-\nchutí šel do zkoušek, poněvadž byl ve svém nitru\npřesvědčen, že marná je všechna práce, ta hudba\nže nikdy obliby nedojde. Však ona okolnost, že za\nchaotickými místy, jež nijak rozumně při všem na-\nmáhání sboru nechtěla zníti, objevovala se opět\nmísta krásy a lahody netušené, dovedla toho, že na-\nděje na dobrý výsledek poznovu se na všech stra-\nnách oživovati počaly. Radost ta ale netrvala dlouho,\nsotva že učiněn byl krok k následujícímu číslu,\nkde sbory i hlasy solové v ensemblů s orkestrem\nv obrovské směsici polyfonní se potýkati počaly, tu\nzahalily opět mraky beznadějnosti mnohou tvář;\nvšak čilá mysl operního personálu neklesá. Jen po-\nhleďte tam na ty odhodlané zraky, na ty pevné po-\n\n*) Souhlasíme úplně s ctěným p. referentem listu našeho a\nupozorňujeme v ohledu tom na „Praktickou školu\nzpěvu* od J. Fafla, kterou v nejnovější době vydala\nčinná naše firma Em. Starý a spol. v Praze.\nFedakce."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "390", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5818, "texte": "stavy; v nejprudším rozbouřeni vln zvukových za-\ntíná každý jednotlivec zoufale prsty do své partie\na nemilosrdně z plných plic vyraženými tony otřásá\nrozvlněný kolem vzduch, kapelník v rozčilení hle\nvyskočil ze svého sedadla a šlehá kolem sebe tak-\ntovkou jako posedlý vše namahání je marné;\nnikdo se více neslyší, pekelný rámus otřásá celým\nstavením, kapelník uštván klesá v tupé resignaci\nna sedadlo a nechá bez vlády bouřiti vlny rozpě-\nněné nad hlavou svou—jeden za druhým přestává,\nřady na smrt a na život odhodlaných řídnou, na\nposledy ještě v orkestru zakvikl přefoukaný klari-\nnet vzdechem posledním a v koutě parketu schou-\nlený skladatel vzdechl si za ním: „Nejde to!\"\nTak smutně skončila generální zkouška na prvé\njedná ní prvněji pracované hudby na libreto\n„Král a uhlíř\" od B. J. Lobeského.\nSkladateli byloraděno, aby ta která příliš kompliko-\nvaná místa zjednodušil, jak to při lehké, komické\nopeře jinak býti nemůže; však radu tu Dvořák ne-\npřijal, nýbrž jako ve všem tak i zde počínal si\noriginelně: schoval obrovskou partituru opery své\npro sebe a komponoval pro obecenstvo po druhé\nna tentýž tekst zcela novou hudbu v průhledném\nlehkém stylu národním, jak jej byl zejmena mistr\nnáš Smetana svou první komickou operou inaugu-\nrovah Připomínáme, že z prvněji pracované své\nhudby nepřijal ani jediného thematu.\nZ tohoto v dějinách operních posud nevídaného\núkazu možno souditi, jak ohromným bohatstvím\nmyšlenek hudebních vládne Dvořák, jak všestranným\njest hudebníkem stejně zkušeným, jak v mohutné\npolyfonní práci tak iv lehounké průhledné sféře\nhudby rozmarné; a dodámeli, že novou tu hudbu,\nkterá s enthusiasmem nelíčeným po oba večery byla\npřijata, napsal za krátkou dobu tří měsíců, tož dou-\nfáme, že zasluhuje obratnost tak znamenitá vše-\nstranného obdivu. První svou hudbu ku „Králi a\na uhlíři\" psal Dvořák v rozhárané periodě bujného\nkvasu, mladické neustálenosti, kde v obrovském\ntvoření snaží se činů chtivý mladý duch vytvořiti\nněco neobyčejného. Zvláště bohatý duch jeho kom-\nbinatorní, jenž přehojné nacházel potravy v obrovských\nskladbách novoromantikův hudebních, zabloudil v své-\nhlavé horlivosti aby totiž překonal i nejkompli-\nkovanější emanace školy novoromantické tak\ndaleko, že tvořil hudbu, která jest možná v tropicky\nrozohněné fantasii skladatelově či nanejvýše na pa-\npíře - v skutečnosti pak přestává býti projevením\nkrásna esthetického a stává se často překroucenou\nkarikaturou. Buďme tomu rádi, že Dvořák chorob-\nnou tuto periodu štastně přestál, že v tvůrčího ducha\nsvého pořádek uvedl, že umírnil se v projevování\nvýrazu hudebního a tak konečně dostoupil onoho\nstupně zralosti umělecké, kde s jistotou čekati smíme\nod něho práce ceny tak dokonalé, že ku cti nej-\nvětší sloužiti budou hudebnímu duchu slovanskému!\nNová tato hudba ku „Králi a uhlíři\" jest prv-\nním důkazem ustálenosti Dvořákovy, ona jest prv-\nním základním kamenem nové bohdá šťastnější pe-\nriody v uměleckém životě jeho. Podrobný rozbor\ncelé zpěvohry ponecháváme si pro číslo příští. Pro\ndnešek zmíniti se chceme o provedení samém. Na-\nstudováno bylo vše s největší pečlivostí. Každý ze\nsólistů snažil se vytvořiti ve svém oboru novou\nhudbě přiměřenou postavu, sbory zpívaly patrně\ns pravou chutí a orkestr počínal si výtečným vede-\nním pana kapelníka Čecha pozorněji než kdy jindy.\nZvláště chvály zasluhují podrobnější nuance směrem\nk pianissimu při průvodu, tak že zpěv mohl v jasné\nplastice nad šumné vlny mistrně ovlá-\ndaného orkestru. Řídký to věru úkaz sebezapření,\nkde orkestru z arény ještě na hrubé hraní navyk-\nlému nesnadno jest vymknouti se z nešťastných těch\npout, jak nám důkaz toho opět byl nejnověji při\nreprisi Smetanových „Dvou vdov\" podán, kde v stej-\nném proudu skoro nepřetržitého forte bez ohledu na\nzpěváka byla tak delikátně pracovaná čásť orkestrální\nčasto v hrubých jen konturách sehrána. Pan kapelník\nCech, jehož snaha neúnavná po studování co\ns orkestrem možná dokonalým jest známa, nezazlí\nnám, pakli že jej na stálou téměř vadu „hrubého\nhraní\" v orkestru upozorňujeme. Pokud se týče\nspecielně Dvořákovy opery, nemáme, čeho bychom\norkestru vytýkali zde činil čestnou výminku. Ze\nsólistův nejlépe pojala úlohu svou sl. Sittova co\n„Liduška\" v příjemné hře i vroucím zpěvu, jí dů-\nstojně po boku se vyrovnával p. Vávra co Jeník,\njejž jsme již ode dávna neslyšeli s tak šťastnou\ndisposicí hlasu zpívati. Postavu švarného, poněkud\nžárlivého milence tvořil výtečně, tak že se zdá, že\núloha ta bude v řadě dobrých jeho výkonů mezi\nnejlepšími. Se stejnou dokonalostí počínal si starý\npares: rodičův Liduščiných: p. Čech ml. utvořil\noriginelni postavu uhlíře pevnými rysy snad by\nještě větší dávka dobrosrdečnosti neškodila. Uznání\nvšeobecného si dobyla zvláště sl. Hanušova trefným\npojmutím komické stařeny, jež ku smíchu bezděč-\nnému vybízí, výtečně promyšlenou svou hrou, ze-\njmena ve třetím jednání při tabuli královské. „Král\"\n(p. Lev) jest libretistou sice velmi povrchně kreslen\nco bezbarevný dobrodruh, však jsme přesvědčeni, že\nfiguře té lze živějším ještě výrazem pěveckým\ni hereckým vdechnouti jakéhosi zajímavějšího života.\nKrálovnu podala sl. Huttaryova velmi záslužně.\nPan Sára byl co Jindřich velmi dobrý; téže chvály\nzasluhuje sl. Sákova. Upozorňujeme ji pouze, aby\nsvou arii v 3. jednání lehčeji a plynnějším poněkud\npohybem zpívala. Nejlépe jest v hudebním ohledu\nkarakterisován „Sekáček\", jejž pan Koubek velmi\ndrasticky podal. Sbory jak již podotknuto\nměly šťastný den. Dvořák mohl býti zajisté s tak\nzdařilým obsazením spokojen. Ze se opera při ne-\nustále rostoucí oblibě hudby Dvořákovy v obecen-\nstvu udrží, nelze pochybovati.\nV „Traviatě\" vystoupil opět po delší době\nznámý z nedávného účinkování na jevišti našem\nbarytonista p. Prošek. Celkem uznati dlužno, že se\nlíbil obecenstvu. Pokrok jak v ohledu hereckém tak\ni zpěvním jeví se pokud souditi možno dle prv-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "391", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3054, "texte": "ního poslechnutí u zpěváka toho v míře patrné.\nSkoda, že přechod z prsového rejstříku v hoření\nkrytý hlas jest posud nevyrovnán, čímž stává se,\nže tvoření tonu v obvodu vyššího e, fy fis působí\ndojmem někdy ještě traplivým. Vada ta není však\nnenapravitelná. Ostatně budou nám pokud se\ndovídáme ještě nové síly z oboru barytonového\npředvedeny v krátké době, jako: pp. Novák a\nHorák. Který z nich si dobude největší přízně\nobecenstva, na toho by ovšem po právu měla pad-\nnouti volba pro engagement. Těšíme se na baryto-\nnové to závodění.\n\nX.\n\n* Konkurs. V Nymburce uprázdněno jest\nmísto ředitele kůru a varhaníka při děkan-\nském chrámu tamějším. S místem tímto spojeno\njest služné 350 zl. mimo štoly. Žádosti podati se\nmají do 15. pros. b. r. tamnější radě městské.\n* Z Berouna. Koncert prof. V. Kopty a J.\nNešvery zůstane na vždy v paměti naší. Očeká-\nvali jsme výsledek veliký, poněvadž stáli osvědčení\numělci v cele koncertu, produkce však přesahovala\nveškeré naše očekávaní. Prof. Kop ta, známý praž*\nskému obecenstvu co nejchvalněji, vyznamenává se\npředevším technickou umělostí, jakou se honosí jen\nhouslisté první velikosti. Jeho přednes jest cituplný,\nvroucí zpěv, z plné duše se proudící. Což bychom\nmohli ještě více o něm říci? J. Nešvera, náš ctěný\nředitel kůru, znám českému obecenstvu co skladatel\nvelmi nadaný, vystoupil před nás co pianista nad\nmíru obratný. Byl nám již dříve znám co mistr\nsvého nástroje, leč tentokráte překonal sama sebe i\nzaujmu! nás zcela elegantní, výrazuplnou svojí hrou,\nCo pravý umělec ukázal se nám v Kreutzrově so-\nnátě Beethovenově. Pojmutí i provedení ze strany\nobou umělců bvlo v pravdě umělecké. Toto číslo\nbylo též kulminacním bodem celého programu. Pra-\nvou sensaci zbudilo společné zakončení trylku v po-\nslední variaci. Zdálo se nám, že hraje pouze jedno\ntělo a jedna společná duše že cítí. V prestu budila\núžas největší preciznost v každém odstínu. Veškeré\ntechnické obtíže byly hravě překonány. Přejeme\noběma umělcům zdaru z plna srdce i těšíme se\nz zvěsti, .nás došlé, že hodlají podobných koncertů\nvíce po Cechách k dobročinným účelům uspořádati.\nNaše rodačka sl. Marie Cachovajest vždy naším\nmiláčkem a milerádi sledujeme pokroky, které se\nve zpěvu jejím dějí. Doufáme z jistotou, že ji úspěch\nv hudebním světě nemine. Paní P. Me j střiková,\nnejdovednější sopranistka v městě našem, zůstává\nvždy na výši své umělosti. Ano můžeme tvrdili, že\nhlas její v střední poloze nabyl větší měkkosti a\nokrouhlosti. Doprovázení harmonia převzal ochotně\npan J. Hen dl, t. č. jednatel „Slavoše\" i osvědčil\nse co hudebník myslící i cítící. Zbývá ještě po-\ndotknouti, že zpěv. spolek „Slavoš,\" novými\nsilami osvěžený, velmi krásný rámec tvořil koncertu\ntomuto. Bylo pozorovati, co zmůžev energický a\nvelenadaný ředitel, jakým jest p. H. Řehák. Pře-\njeme „Slavoši,\" aby dále tak zdárně prospíval, jako\nv dobách minulých. Konečně pochvalně zmíniti se\nmusím o šťastné myšlence v spolku „Slavoši\" vzniklé,\ndle níž hodlá spojití se se sborem zdejších dám a\nutvořiti takto trvalý smíšený sbor. Gratulujeme\nk tomuto sňatku!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-05-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-05_01#c020", "volume": "bmtnabd_1874-12-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "386", "page_fin": "391", "image_debut": 2, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.2.3.1", "titre_corps": "* Skladatel Karel Bendi zadal již komickou", "titre_sommaire": "* Skladatel Karel Bendi zadal již komickou", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.2", "debut_caractere": 2630, "fin_caractere_exclue": 4386, "texte": "* Skladatel Karel Bendi zadal již komickou\nsvoji zpěvohru „Pan Franc\" divadelní správě k pro-\nvozování.\n* Zdenek Fibich dokončil v těchto dnech již\nprvní jednání nové své opery „Blaník\" na slova\nvýtečné básnířky naší sl. Elišky Krásnohorské.\nPokud souditi možno ze skizzy předložené, učiní\nprvní toto jednání jak poutavými situacemi, tak i\nmohutným proudem dramatického výrazu hudebního\nhluboký dojem na obecenstvo. Zdaří-li se dálší dvě\njednání podobně jako první, tož můžeme gratulovati\ndomácí literatuře ku dílu ceny neobyčejné!\n* Jindřich Káan z Albéstu dobývá si v radě\nmladších skladatelů našich neúnavnou činností svou\nneustále platnějšího uznání. Aby učinil větší instru-\nmentální skladby našich skladatelů i širšímu obe-\ncenstvu přístupnými, odhodlal se kjich arranžování\npro piano a pro ctyry ruce. Posud dokončil\nFibichovu symfonickou báseň „Othello\" a Sku-\nli erského fantasii orkestrální na Máchův „Máj,\"\nkteréžto výtečné skladby, jak známo, v minulé\nsaisoně koncertní s velkou byly přijaty pochvalou.\nNyní hodlá p. Káan přikročiti ku klavírní úpravě,\ntaktéž s velkou oblibou ve filharmonických kon-\ncertech přijaté fantasie orkestrální „Noc májová\"\nod Ant. Dvořáka a konečně k aranžování některé\ninstrumentální skladby mistra Smetany („Ri-\nchard III.\" či „Vyšehrad\"). Sbírku vynikajících\ntěchto skladeb instrumentálních vydá v krátké době\nfirma „Em. Starý a spol.\" Gin tento zasluhuje tím\n\n*) Tento septimový akord byl posud beze jména, Tappert\nnazývá jej „tibergross\" a dle jeho vzoru nazvali jsme\njej „přílišným\". Ostatně jsou i jiné názvy možné nežli\nshora uvedené, i jiné rozdělení akordů doškálných (viz\nku př. Zvonařovy : „Základy harmonie a zpěvu\"). Roz-\ndělení zde podané jest vzato z Tappertových „hudebních\nstudií\" (v Berlíně 1868)."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "387", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5631, "texte": "větší chvály, poněvadž jen způsobem takovým možno\nseznámili hudební svět s velkými skladbami orke-\nstrálními, jež v době nejnovější nevšední jsou ozdobou\nnaší literatury hudební.\n* P. JBedř. Smetana stvrzuje nám vlastnoručním\nlistem, že zcela pravdivá byla zpráva „Dalibora,\"\nže mu byla partitura zpěvohry „Dvě vdovy\" z di-\nvadelní kanceláře po divadelním sluhovi zaslána\ns vyjádřením, že se „Dvě vdovy\" nebudou dávat\na sice pro tantiémy a sděluje nám dále, že před\n4 neb 5 dněmi divadelní sluha zase pro partituru\ndotčenou sobě přišel s ústním opět vzkázánim, aby p. S.\npartituru svou zase vydal, proto že se má zpěvohra\ntato předce dávat. V nepřítomnosti p. Smetany\na tudíž vlastně bez jeho vědomí a svolení byla\nsluhovi partitura ta opět vydána a pouze ze šetrnosti\nk sl. družstvu, s kterýmžto dosud neskončil svá\nvyjednávání, ustal od původního svého předsevzetí,\nvzíti svou partituru po urážce jemu učiněné nazpět.\nPatrno z toho, zdali zakládala se naše zpráva na\npravdě či nic a jak nestoudné jest počínání „Hud.\nlistů\", neostýchajících se i pravdivost skutečných,\ndokázaných fakt popírati! Poslala-li se partitura p.\nSmetanový jak nyní sám konstatuje, nazpět, tož\nptáme se, kdo by si to směl dovolit bez rozkazu\nči vědomí p. ředitele Mayra a stalo-li se tak, kdož\npřed obecenstvem zůstává za tak nejapný a nešetrný\nčin zodpovědným, nežli zase on? Nestoudné obvi-\nňování ze lži, jakým nás „Hud. listy\" v posledním\nsvém čísle v uhlazené své manýře napadají, ne-\nmůže se nás tudíž naprosto týkati, jakož důrazně\nse ohražujeme proti směšnému výroku jejich, že\nby nám osobnost p. Mayra byla „nepohodlná,\" za-\nstupujeme pouze zájmy umělecké a na této půdě\nnám a našim přátelům nikdy nebude ani nemůže\nbýti „nepohodlným\" někdo z vrstevniků „Hud.\nlistů,\" třebať se ve své málomocnosti umělecké sebe\nvíce nadýmali a sebe naivnějšími theoriemi lidem\nnevzdělaným prach do očí sypali.\n* Valná hromada „Hlaholu\" ustanovená na\nzítra dne 6. prosince opět odročena býti musela\npro příčiny nepředvídané.\n* Smíšený sbor „Beseda\" jest od nějakého času\nbez řiditele, ježto se p. Pivoda z úřadu toho po-\nděkoval. Bylo by věru želeti, kdyby jednota, která\ntak čestně k uměleckému ruchu přispívala, odpočí-\nvala v nečinnosti. Kéž by se spojití chtěla s sta-\ntečným naším „Hlaholem,\" jakého úspěchu uměle-\nckého mohly by se pak obě jednoty domoci spoje-\nnými silami!\n* Akademie ve prospěch pensijního fondu sbo-\nrového a orkestrálního personálu německého kr. z.\ndivadla (dne 29. list.) podala tentokráte veřejnosti\nve velmi důstojném uspořádání díla nejlepších mistrů\ndoby romantické. Jestif hudba Niels W. Grade-ova\nku překrásné národní dánské baládě „Erlkonigs\nTochter\" velmi karakteristickou a v každém ohledu\nvelezajímavou illustrací hudební, jež náleží mezi\nnejlahodnější emanace něžné muzy nordického toho\nskladatele. Ve scénickém svém uspořádání působí\novšem dojmem tím úchvatnějším. O provedení\nhlavních úloh si získali zásluh nemalých: p. Sebe-\nsta (Oluf), sl. Burenne-ova (jeho matka) a sl.\nErhartova (dcera vílovládcova). Velmi vítaným,\nponěvadž v Praze zřídka u veřejnosti slýchaným,\nbyl nám Mendelssobnův vznešený 42. žalm (Wie\nder Hirsch schreit nach frischem Wasser) pro\nsolo, sbor a orkestr. V solových partiích vynikali:\np. z Moserů, pp, Cassio, Dobš, Sebesta a\nPeták. Sbory šly precizně. Vše pojilo se ku celku\nladnému vedením p. kapelníka Slánského. Zají-\nmavou tu produkci uzavřela jednoaktová původní\nveselohra „Eine innere Stimme\" od Julia Rosena.\n* Hudební odbor „Umělecké Besedy\" odbýval\ndne 30. m.m. valnou hromadu, v nížto zvoleni\nza starostu p. Jan Bláha a za jednatele dr. Lud.\nProcházka. Co náhradníci do správního výboru\nzvoleni p. Lanhaus a p. Jindř. Pech. V tetéž\nschůzi usnešeno bylo k návrhu dra. Procházky, aby\npokračováno bylo ve sbírkách dobrovolných, po\nvíce let v odboru konaných a aby takto získaný\nfond obracen byl k vypisování cen na zdařilé\nskladby a jich vydávání a v vděčné upomínce na\nzvěčnělého skladatele a býv. starostu hud. odboru\nJ. L. Zvonaře na stálé časy jmenován byl fond\nZ vonařův. Zároveň usnešeno, aby přiměřeným ještě\nspůsobem jinakým hleděno bylo k stálému rozmno-\nžování tohoto fondu, z něhož ihned věnována částka\npěti dukátů jakožto cena za nejlepší komorní skladbu.\n(Viz vypsání této ceny v inserátní části dnešního\nčísla.) Správcem fondu Zvonařova jmenován p. Lan-\nhaus. Revise a uspořádání archivu hudebního svě-\nřena p. R. Augenthalerovi. Nově přijati byli do\nhudebního odboru p. Zd. Fibich, skladatel, p. Kruis,\nchemik a p. Jos. Jeřábek, technik. Konečně oznámil\njednatel, že v pořádání hudebních večerů od-\nbor nich pilně pokračováno bude. Příští večer\npodobný odbývati se má příštího pátku dne 11. t. m.\nProvedeny budou mimo některé menší čísla sonata\npro housle a piano (a-moll) od Ant. Dvořáka a\ntrio pro housle, cello a piano od Fr. Zd. Sku-\nherského.\n* Ve prospěch ženského výrobního spolku če-\nského odbývá se dne 8. t. m.v sále na ostrově žo-\nfínském koncert, jehcžto pestrý program tuto sdě-\nlujeme : 1. Sonata pro piano a čello od A. Rubin-\nsteina, přednesou slč. K. Emmingerova a p. Neruda.\n2. Deklamace, přednese pí. M. Bittnerová. 3. a) „Má-\njová noc\" od Zd. Fibicha, b) „Jak duši mé se\nkrásným zdáš\" od Levoslava Belly, zpívá pí. Marta\nProcházková. 4. Velká fantazie pro harmonium od\nA. Vacka, přednese p. A. Vacek. 5. a) „Snové\"\nod R. Wagnera, b) „Barvy Helgolandské\" od R.\nFranzet c) „Vítej mi háji\" od R. Franze, zpívá\np. K. Cech. 6. a) „Loučení,\" romance pro čello od\nV. Veita, b) „Pomněnka\" od K. Šuberta, přednese\np. Neruda. 7. a) Skladba fantasijní od R. Šumana,\nb) Uherská rhapsodie od Fr. Liszta, přednese slč.\nK. Emmingerova. 8. České národní písně: a) „Co"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "388", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5816, "texte": "to máš, má milá,\" b) „Vletěla husička,\" c) „U na-\nšeho jezera,\" zpívá pí. Procházková.\n* Koncertní zábava zpěváckého spolku „Lukeš\"\n(dne 28. listopadu ve velkém sále „akcionářského\npivovaru\" na Smíchově) měla pro nás tentokráte\nsvou obzvláštní přitažlivost, zejmena proto, že tu\nvystupoval poprvé u veřejnost v praktické činnosti\nodbor smíšeného sboru téhož spolku smíchov-\nského. Takováto metamorfosa v životě pěveckých\njednot se již osvědčila v míře nejpříznivěji! v mno-\nhých městech čilého venkova našeho co prospěšná\npáka nového ruchu uměleckého v intelligentní spo-\nlečnosti přátel a ctitelů umění pěveckého. Známo\nvšeobecné, že svěží a mnohoslibný květ zpěváckých\nspolků mužských zejmena v letech posledních spá-\nlen a zničen byl mrazem netečnosti chladné; známo,\njak bujarý jindy život mužských zpěváckých spolků\npo všech vlastech českoslovanských poznenáhle umí-\nral a zacházel ku největší žalosti všech upřímných\npřátel domácího života uměleckého. Všechny po-\nkusy o nové vzkříšení mrtvého toho organismu\nzdály se již býtí marnými, až tu pojednou vzešla\nna zachmůřeném tom blankytu pěveckých jednot\nnová hvězda, jež blahodárnými paprsky svými vlila\nnový život ve zdánlivě mrtvé údy mnohých spolků\nzpěváckých a září svou znovu posvětila chrám na-\nšeho umění. Vlastenky a pro krásné umění pěvecké\nnadšený duch žen českoslovanských to byl, jenž\nnové jaro Vykouzlil ve společenském životě našem,\nženy českoslovanské získaly si o další šťastnější\nrozvoj umění domácího zajisté nemalých zásluh tím,\nže vystoupily ze zátiší soukromého života svého a\ns láskyplnou obětavostí rozvíjeti počaly činnosf svou\nna poli uměleckém před tváří veřejnosti. Tím, že\nspojily se jaré síly ducha ženského s živořícími po-\nsud zbytky mužských spolků zpěváckých, povznesly\nse mnohé jednoty k onomu rozkvětu veřejné čin-\nnosti, v jakém se byly před lety na počátku života\nsvého zaskvěly. Že ze spojení takového velké plynou\nvýhody pro veřejnou produkci, nahlédne každý\nz vlastní zkušenosti. Nedá se upříti, že jakkoli sbor\nmužský vyniká z jedné strany silou i pádnou muž-\nností výrazu hudebního, přec postrádá na druhé\nstraně světlejší, lahodnější barvitosti a stává se bě-\nhem delší produkce svou temnou barvou pouhých\nhlasů mužských jednotvárným. Vadě té jest přistou-\npením hlasů ženských plnou měrou odpomoženo;\nneboť tímto střídáním se ženských hlasů jasných\ns temnější polohou hlasů mužských dodá se celku\nvždy lahodné rozmanitosti. Mimo na tuto zevnější\nčisté formální stránku má smíšený sbor daleko větší\nvliv na vniterní, duševní stránku, rozvine se totiž\nobapolným cvičením se v ušlechtilém závodění snaha\npo co možná nejdokonalejším přednesu: výkon celý\nstupňuje a zdokonaluje se nadšením z horlivosti té\nplynoucím v míře netušené a co přednáší se s nad-\nšením to i s nadšením bývá obecenstvem přijato.\nVšechny tyto výhody osvědčily se poznovu co\nnejskvěleji při nedávné produkci smíchovské jednoty\npěvecké ve světle nejpřiznivějším. Milá rozmanitost,\njež povstala střídavým přednesem smíšeného i muž-\nského sboru a jež stupňována byla ještě tím, že\npřibrány byly v program skladby s průvodem piana,\njakož konečně i tím, že ku větší okrase koncert-\nního programu získán byl pro piegy solové virtuos\nna cello v osobě p. A. Maška tato rozmanitost\nv uspořádání celé produkce byla s to, aby udržela\nčetně shromážděné posluchačstvo v živějším napnutí.\nObrátíme-li pozornost svou především k hostu, jenž\nsolovými výkony svými obecenstvo v hojné míře\ndovedl elektrisovati, tu chváliti musíme nejen mo-\nhutný, plný, v každém ohledu krásný ton páně\nMaškův, jeho všeobsáhlou dovednost technickou\na intonaci neomylnou (vlastnosti, jež při umělci ne-\nvidomém tím větší ceny nabývají), nýbrž chváliti\nmusíme hlavně jemnocitný, oduševněný přednes, jenž\nprozrazuje duši jemně ostruněnou, mysl ušlechtilou,\npraktickými vědomostmi a důkladným vzděláním\nhudebním valně obohacenou. Spůsob, jakým\nvšechny sbory přednášeny byly, svědčil patrné o\npilném, podrobném studiu se strany horlivého řiditele\nspolku p. Jos. A. Bergmanna, v němž jsme ku\nsvému potěšení seznali veleobratnou sílu dirigent-\nskou. Sbor smíšený přednesl velebný hymnus dra.\nJavůrka „Na Moravu\", Bendlem účinně upra-\nvenou Vašákovu známou „Kalinu\" a drem. Lud.\nProcházkou ladně a plynně harmonisovanou slo-\nvinskou píseň národní „Pri luni\". Sbor smíšený\nčinil na nás všemi těmito výkony dojem jednosvor-\nného tělesa, kde žádný hlas nedral se do popředí\nna ujmu celku, nýbrž kde vše v harmonickém slou-\nčení plynulo jako jedněmi ústy. Zvláště příjemně\nse nás dotýkaly na patřičném místě stupňované od-\nstíny z jemného pp. v mohutné rozvinutí hlasu, ja-\nkož náhlý onen obrat z hlasu plného v něžné, la-\nhodné „mezza voce\". Sborem smíšeným se osvědčil\nsmíchovský „Lukeš\" co nejskvěleji. Výkony jeho\nsnesou zajisté i nej přísnější měřítko kritické. Dr.\nTáborský, jenž podnět dal k utvoření jednoty smí-\nšeué, zasluhuje uznání nejvřelejšího. Mužský sbor\npřednesl Bendi ů v „Svorný zpěv\" s průvodem\npiana, Bergmannovu velmi effektní a hudebně\nzajímavě karakterisovanou baládu se soli, jež před-\nnesli s pochvalou všestrannou pp. A. Štěpánek a\nK. Souček, s průvodem piana; na závěrek pak\nLvův veselý sbor, nazvaný „Česká muzika\", jímž\ndán byl srozumitelný signál pro tancechtivé poko-\nlení, tak že rychlostí blesku odstraněna jsou sedadla\nz prostranného krásného sálu a než malý okamžik\nuplynul, již vířil mladý svět po hladkých parketách\nv sladkém zanícení, přinášeje při veselých zvucích\npiána oběť na oltář lehkonohé Terpsychory.\nDoufáme, že za příkladem smíchovského spolku\nmnohé jednoty českoslovanské se probudí a že se\nnově zorganisují přibráním sboru smíšeného, kte-\nroužto novotu vítáme s radostí nelíčenou. Co by\nse tu všekrásného u velkolepém obsazení\nprovésti dalo, kdyby např. jenom všechny\nzpěvácké spolky z Prahy a předměstí za-\nřídily za příkladem smíchovského „Lu-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "389", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5628, "texte": "kese\" vedle mužského též smíšený sbor a\njednosvorným účinkováním aspoň jednou\ndo roka provedly spojenými silami velký\nmonBtre-koncert!\nSmíšené zpěvácké spolky mohou míti u nás\nzajisté budoucnost velmi skvělou; ovšem by se měl\njiž z počátku na všech stranách pilný zřetel bráti\nk tomu, aby sa pp. ředitelové nepouštěli hned z po-\nčátku do nesnadných úloh, do příliš komplikovaných\nskladeb, zde na místě jest nejen poznenáhlé pokra-\nčování od nejlehčích skladeb, nýbrž zde by se hlavně\ndbáti mělo na to, aby pravidelným cvičením, nejlépe\ndle nějaké osvědčeně praktické školy *) se šlo ku\npředu tím jistějším krokem. Hlavní vinou tak žalost-\nného úpadku zpěváckých spolků mužských bylo —jak\nkaždý znalec spolkového života doznati musí—nemírné\nzanedbávání počátkův a základův zpěvních. Dbejme\no to, aby se kardinální tato chyba po druhé neopa-\nkovala, dbejme o to, aby se po krajích českoslovan-\nských koriečně zpívati počalo nejen pro zábavu,\nnýbrž především pro to, aby rozumně a systematicky\nse u nás pěstovati počalo pravé umění hudební.\nVloh a nádání k tomu má národ náš s dostatek;\nvšak aby horlivost a vytrvalost neochladla, o to\nmějme všichni péči upřímnou. X\n* Pěv. Jednoty „Kovář\" a „Vlastimila\" v Čá-\nslavi uspořádají dne 8. prosince 1874 v sále diva-\ndelním hudební a pěveckou zábavu. Pořádek: 1. Ou-\nvertura „Němá z Portiči\" od Aubera. 2. „Probu-\nzení,\" ženský sbor s doprovázením piana, od K.\nBendla. 3. Grande Fantaisie pro piano, přednese sl.\nM. Černá. 4. Cavatina z opery „Robert ďábel,\" od\nMeyerbeera, přednese paní Rausehová. 5. Nocturno\npro violoncello, od Rurgmiillera, přednese pan Vi-\ndeman. 6. Sextetto z opery „Car a tesař,\" od Lort-\nzinga, s doprovázením piana, přednesou pp. Bok,\nRakušan, Žatecký, Videman, Mayssl a Dor. Konrád.\n7. Trio z opery „Vilém Tell,\" od Rossiniho, pro\nhousle, piano a harmonium, přednesou pp. Mayssl,\nDor. Konrád a Klier. 8. Valčík z opery „Faust a\nMarkéta\" od Gounoda, přednese pěvecká jednota\n„Vlastimila.\" 9. La Melancoli.\" od Prumeho, pro\nhousle, přednese pan Mayssl. 10. „Vávra,\" mužský\nsbor od Nápravníka.\nČeská zpěvohra. 24. listopadu : „Král a uhlíř\"\nod Antonína Dvořáka (poprvé). 26. listop.\n„Traviata\". 2. prosince: „Dvě vdovy\" od B.\nSmetany.\nV dějinách provedení operních nemnoho nalez-\nneme takých příkladů, aby již první svou prací\nskladatel uchvátil šíré kruhy obecenstva divadelního\nku pochvale všestranné v také míře, že nejen na\nprvní večer provedení prvotiny té slaví mladý autor\ntriumfální vjezd svůj v chrám oblíbených mistrů\nhudebních, nýbrž že se i během dalších provedení\novace šťastnému talentu nadšeným obecenstvem při-\nnášené ještě možná-ii stupňují.\nAntonín Dvořák, jehož jméno v pražském\nsvětě hudebním zvláště od oné doby většího lesku\nnabylo, kdy poprvé provedena byla překrásná hudba\njeho na Hálkův hymnus z básně „Dědicové Bílé\nhory\", náleží k vzácným těm výminkám, jež prv-\nním již zjevením ducha svého tvůrčího dovedou\nstrhnouti v kouzelný kruh svých tonů každou při-\nrozené kráse přístupnou mysl.\nV uplynulém desítiletí zejmena zdá se, jako\nby genius umění českého zář vlídného oka svého\nvýhradně přivrátil k oboru hudebnímu, neboť v po-\nměrně krátké době té obdařen byl národ náš celou\nřadou nadaných skladatelů, kteří rozmnožili reper-\ntoir operní o mnohé dílo výtečné, jehož stálé trvání\nna jevišti jest zabezpečeno vlídnou přízní obecen-\nstva. Mezi nimi zaujímá Dvořák místo neposlední.\nZe mistrnou rukou vládnouti umí rozpoutaným mo-\nřem vln tonových, že zejmena orkestr jest nejvlast-\nnějším živlem jeho, v němž známy jsou mu nejtaj-\nnější jeho síly, dokázal Dvořák během posledních\ndvou roků na koncertním podiu, kde slyšeli jsme\nz jeho skladeb mimo uvedený již hymnus zejmena\nve filharmonických koncertech originelní, fantasti-\nckou instrumentací nad obyčej vynikající nocturno\norkestrální, nazvané „Noc májová\", mohutně roz-\npředenou trojvětou „symfonii\" a ouverturu ku zpěvo-\nhře „Král a uhlíř\", kteréžto skladby povždy se těšily\núspěchu nejskvělejšímu. Pokud se týče posledně\nuvedené ouvertury ku zpěvohře „Král a uhlíř\",\nslušno uznati, ze došla takové obliby u obecenstva,\nže i druhého provedení se dočkala a tím že se stala\nvítaným číslem programů koncertních. Skvělý úspěch\nouvertury zdál se býti mnohému dobrým znamením\npro celou zpěvohru; jméno Dvořákovo nabylo po-\njednou větší zvučnosti a každý, jenž slyšel hudba\njeho v koncertech, těšil se s upřímnou radostí na\nprvní hudebně dramatickou práci tak nadaného skla-\ndatele.\nOpera byla zadána, rozepsána, počalo se pilně\nse studováním partií, však nechtělo to vše jaksi ku\npředu: každý sólista naříkal si na nesnadnost a ne-\nvděčnost partií a sboru nechtěly melodie Dvořákovy\nnijak do hlavy vše, co bylo po Dvořákově opeře\nurčeno ku provedení se tím zdržovalo, každý s ne-\nchutí šel do zkoušek, poněvadž byl ve svém nitru\npřesvědčen, že marná je všechna práce, ta hudba\nže nikdy obliby nedojde. Však ona okolnost, že za\nchaotickými místy, jež nijak rozumně při všem na-\nmáhání sboru nechtěla zníti, objevovala se opět\nmísta krásy a lahody netušené, dovedla toho, že na-\nděje na dobrý výsledek poznovu se na všech stra-\nnách oživovati počaly. Radost ta ale netrvala dlouho,\nsotva že učiněn byl krok k následujícímu číslu,\nkde sbory i hlasy solové v ensemblů s orkestrem\nv obrovské směsici polyfonní se potýkati počaly, tu\nzahalily opět mraky beznadějnosti mnohou tvář;\nvšak čilá mysl operního personálu neklesá. Jen po-\nhleďte tam na ty odhodlané zraky, na ty pevné po-\n\n*) Souhlasíme úplně s ctěným p. referentem listu našeho a\nupozorňujeme v ohledu tom na „Praktickou školu\nzpěvu* od J. Fafla, kterou v nejnovější době vydala\nčinná naše firma Em. Starý a spol. v Praze.\nFedakce."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "390", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5818, "texte": "stavy; v nejprudším rozbouřeni vln zvukových za-\ntíná každý jednotlivec zoufale prsty do své partie\na nemilosrdně z plných plic vyraženými tony otřásá\nrozvlněný kolem vzduch, kapelník v rozčilení hle\nvyskočil ze svého sedadla a šlehá kolem sebe tak-\ntovkou jako posedlý vše namahání je marné;\nnikdo se více neslyší, pekelný rámus otřásá celým\nstavením, kapelník uštván klesá v tupé resignaci\nna sedadlo a nechá bez vlády bouřiti vlny rozpě-\nněné nad hlavou svou—jeden za druhým přestává,\nřady na smrt a na život odhodlaných řídnou, na\nposledy ještě v orkestru zakvikl přefoukaný klari-\nnet vzdechem posledním a v koutě parketu schou-\nlený skladatel vzdechl si za ním: „Nejde to!\"\nTak smutně skončila generální zkouška na prvé\njedná ní prvněji pracované hudby na libreto\n„Král a uhlíř\" od B. J. Lobeského.\nSkladateli byloraděno, aby ta která příliš kompliko-\nvaná místa zjednodušil, jak to při lehké, komické\nopeře jinak býti nemůže; však radu tu Dvořák ne-\npřijal, nýbrž jako ve všem tak i zde počínal si\noriginelně: schoval obrovskou partituru opery své\npro sebe a komponoval pro obecenstvo po druhé\nna tentýž tekst zcela novou hudbu v průhledném\nlehkém stylu národním, jak jej byl zejmena mistr\nnáš Smetana svou první komickou operou inaugu-\nrovah Připomínáme, že z prvněji pracované své\nhudby nepřijal ani jediného thematu.\nZ tohoto v dějinách operních posud nevídaného\núkazu možno souditi, jak ohromným bohatstvím\nmyšlenek hudebních vládne Dvořák, jak všestranným\njest hudebníkem stejně zkušeným, jak v mohutné\npolyfonní práci tak iv lehounké průhledné sféře\nhudby rozmarné; a dodámeli, že novou tu hudbu,\nkterá s enthusiasmem nelíčeným po oba večery byla\npřijata, napsal za krátkou dobu tří měsíců, tož dou-\nfáme, že zasluhuje obratnost tak znamenitá vše-\nstranného obdivu. První svou hudbu ku „Králi a\na uhlíři\" psal Dvořák v rozhárané periodě bujného\nkvasu, mladické neustálenosti, kde v obrovském\ntvoření snaží se činů chtivý mladý duch vytvořiti\nněco neobyčejného. Zvláště bohatý duch jeho kom-\nbinatorní, jenž přehojné nacházel potravy v obrovských\nskladbách novoromantikův hudebních, zabloudil v své-\nhlavé horlivosti aby totiž překonal i nejkompli-\nkovanější emanace školy novoromantické tak\ndaleko, že tvořil hudbu, která jest možná v tropicky\nrozohněné fantasii skladatelově či nanejvýše na pa-\npíře - v skutečnosti pak přestává býti projevením\nkrásna esthetického a stává se často překroucenou\nkarikaturou. Buďme tomu rádi, že Dvořák chorob-\nnou tuto periodu štastně přestál, že v tvůrčího ducha\nsvého pořádek uvedl, že umírnil se v projevování\nvýrazu hudebního a tak konečně dostoupil onoho\nstupně zralosti umělecké, kde s jistotou čekati smíme\nod něho práce ceny tak dokonalé, že ku cti nej-\nvětší sloužiti budou hudebnímu duchu slovanskému!\nNová tato hudba ku „Králi a uhlíři\" jest prv-\nním důkazem ustálenosti Dvořákovy, ona jest prv-\nním základním kamenem nové bohdá šťastnější pe-\nriody v uměleckém životě jeho. Podrobný rozbor\ncelé zpěvohry ponecháváme si pro číslo příští. Pro\ndnešek zmíniti se chceme o provedení samém. Na-\nstudováno bylo vše s největší pečlivostí. Každý ze\nsólistů snažil se vytvořiti ve svém oboru novou\nhudbě přiměřenou postavu, sbory zpívaly patrně\ns pravou chutí a orkestr počínal si výtečným vede-\nním pana kapelníka Čecha pozorněji než kdy jindy.\nZvláště chvály zasluhují podrobnější nuance směrem\nk pianissimu při průvodu, tak že zpěv mohl v jasné\nplastice nad šumné vlny mistrně ovlá-\ndaného orkestru. Řídký to věru úkaz sebezapření,\nkde orkestru z arény ještě na hrubé hraní navyk-\nlému nesnadno jest vymknouti se z nešťastných těch\npout, jak nám důkaz toho opět byl nejnověji při\nreprisi Smetanových „Dvou vdov\" podán, kde v stej-\nném proudu skoro nepřetržitého forte bez ohledu na\nzpěváka byla tak delikátně pracovaná čásť orkestrální\nčasto v hrubých jen konturách sehrána. Pan kapelník\nCech, jehož snaha neúnavná po studování co\ns orkestrem možná dokonalým jest známa, nezazlí\nnám, pakli že jej na stálou téměř vadu „hrubého\nhraní\" v orkestru upozorňujeme. Pokud se týče\nspecielně Dvořákovy opery, nemáme, čeho bychom\norkestru vytýkali zde činil čestnou výminku. Ze\nsólistův nejlépe pojala úlohu svou sl. Sittova co\n„Liduška\" v příjemné hře i vroucím zpěvu, jí dů-\nstojně po boku se vyrovnával p. Vávra co Jeník,\njejž jsme již ode dávna neslyšeli s tak šťastnou\ndisposicí hlasu zpívati. Postavu švarného, poněkud\nžárlivého milence tvořil výtečně, tak že se zdá, že\núloha ta bude v řadě dobrých jeho výkonů mezi\nnejlepšími. Se stejnou dokonalostí počínal si starý\npares: rodičův Liduščiných: p. Čech ml. utvořil\noriginelni postavu uhlíře pevnými rysy snad by\nještě větší dávka dobrosrdečnosti neškodila. Uznání\nvšeobecného si dobyla zvláště sl. Hanušova trefným\npojmutím komické stařeny, jež ku smíchu bezděč-\nnému vybízí, výtečně promyšlenou svou hrou, ze-\njmena ve třetím jednání při tabuli královské. „Král\"\n(p. Lev) jest libretistou sice velmi povrchně kreslen\nco bezbarevný dobrodruh, však jsme přesvědčeni, že\nfiguře té lze živějším ještě výrazem pěveckým\ni hereckým vdechnouti jakéhosi zajímavějšího života.\nKrálovnu podala sl. Huttaryova velmi záslužně.\nPan Sára byl co Jindřich velmi dobrý; téže chvály\nzasluhuje sl. Sákova. Upozorňujeme ji pouze, aby\nsvou arii v 3. jednání lehčeji a plynnějším poněkud\npohybem zpívala. Nejlépe jest v hudebním ohledu\nkarakterisován „Sekáček\", jejž pan Koubek velmi\ndrasticky podal. Sbory jak již podotknuto\nměly šťastný den. Dvořák mohl býti zajisté s tak\nzdařilým obsazením spokojen. Ze se opera při ne-\nustále rostoucí oblibě hudby Dvořákovy v obecen-\nstvu udrží, nelze pochybovati.\nV „Traviatě\" vystoupil opět po delší době\nznámý z nedávného účinkování na jevišti našem\nbarytonista p. Prošek. Celkem uznati dlužno, že se\nlíbil obecenstvu. Pokrok jak v ohledu hereckém tak\ni zpěvním jeví se pokud souditi možno dle prv-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "391", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 539, "texte": "ního poslechnutí u zpěváka toho v míře patrné.\nSkoda, že přechod z prsového rejstříku v hoření\nkrytý hlas jest posud nevyrovnán, čímž stává se,\nže tvoření tonu v obvodu vyššího e, fy fis působí\ndojmem někdy ještě traplivým. Vada ta není však\nnenapravitelná. Ostatně budou nám pokud se\ndovídáme ještě nové síly z oboru barytonového\npředvedeny v krátké době, jako: pp. Novák a\nHorák. Který z nich si dobude největší přízně\nobecenstva, na toho by ovšem po právu měla pad-\nnouti volba pro engagement. Těšíme se na baryto-\nnové to závodění.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-05-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-05_01#c021", "volume": "bmtnabd_1874-12-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "391", "page_fin": "391", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.2.3.2", "titre_corps": "* Konkurs. V Nymburce uprázdněno jest", "titre_sommaire": "* Konkurs. V Nymburce uprázdněno jest", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "391", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.7", "debut_caractere": 541, "fin_caractere_exclue": 3054, "texte": "* Konkurs. V Nymburce uprázdněno jest\nmísto ředitele kůru a varhaníka při děkan-\nském chrámu tamějším. S místem tímto spojeno\njest služné 350 zl. mimo štoly. Žádosti podati se\nmají do 15. pros. b. r. tamnější radě městské.\n* Z Berouna. Koncert prof. V. Kopty a J.\nNešvery zůstane na vždy v paměti naší. Očeká-\nvali jsme výsledek veliký, poněvadž stáli osvědčení\numělci v cele koncertu, produkce však přesahovala\nveškeré naše očekávaní. Prof. Kop ta, známý praž*\nskému obecenstvu co nejchvalněji, vyznamenává se\npředevším technickou umělostí, jakou se honosí jen\nhouslisté první velikosti. Jeho přednes jest cituplný,\nvroucí zpěv, z plné duše se proudící. Což bychom\nmohli ještě více o něm říci? J. Nešvera, náš ctěný\nředitel kůru, znám českému obecenstvu co skladatel\nvelmi nadaný, vystoupil před nás co pianista nad\nmíru obratný. Byl nám již dříve znám co mistr\nsvého nástroje, leč tentokráte překonal sama sebe i\nzaujmu! nás zcela elegantní, výrazuplnou svojí hrou,\nCo pravý umělec ukázal se nám v Kreutzrově so-\nnátě Beethovenově. Pojmutí i provedení ze strany\nobou umělců bvlo v pravdě umělecké. Toto číslo\nbylo též kulminacním bodem celého programu. Pra-\nvou sensaci zbudilo společné zakončení trylku v po-\nslední variaci. Zdálo se nám, že hraje pouze jedno\ntělo a jedna společná duše že cítí. V prestu budila\núžas největší preciznost v každém odstínu. Veškeré\ntechnické obtíže byly hravě překonány. Přejeme\noběma umělcům zdaru z plna srdce i těšíme se\nz zvěsti, .nás došlé, že hodlají podobných koncertů\nvíce po Cechách k dobročinným účelům uspořádati.\nNaše rodačka sl. Marie Cachovajest vždy naším\nmiláčkem a milerádi sledujeme pokroky, které se\nve zpěvu jejím dějí. Doufáme z jistotou, že ji úspěch\nv hudebním světě nemine. Paní P. Me j střiková,\nnejdovednější sopranistka v městě našem, zůstává\nvždy na výši své umělosti. Ano můžeme tvrdili, že\nhlas její v střední poloze nabyl větší měkkosti a\nokrouhlosti. Doprovázení harmonia převzal ochotně\npan J. Hen dl, t. č. jednatel „Slavoše\" i osvědčil\nse co hudebník myslící i cítící. Zbývá ještě po-\ndotknouti, že zpěv. spolek „Slavoš,\" novými\nsilami osvěžený, velmi krásný rámec tvořil koncertu\ntomuto. Bylo pozorovati, co zmůžev energický a\nvelenadaný ředitel, jakým jest p. H. Řehák. Pře-\njeme „Slavoši,\" aby dále tak zdárně prospíval, jako\nv dobách minulých. Konečně pochvalně zmíniti se\nmusím o šťastné myšlence v spolku „Slavoši\" vzniklé,\ndle níž hodlá spojití se se sborem zdejších dám a\nutvořiti takto trvalý smíšený sbor. Gratulujeme\nk tomuto sňatku!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-05-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-05_01#c022", "volume": "bmtnabd_1874-12-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "391", "page_fin": "391", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.2.4", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "391", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.7", "debut_caractere": 3056, "fin_caractere_exclue": 3327, "texte": "Listárna redakce.\nP. E. A. V M. Srdečné díky, prosíme za dálší příspěvky.\nP. K. R. S potěšením jsme použili.\nPp. K. H. ve N. a A IVi v 9r. Odkazujeme Vás i ostatní\nctěné přátele, kteří se v tétež příčině k nám obrátili, k znění\nkonkursu v dnešním listu našem uveřejněném."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "385", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n5. pros. 1791 † W. A. Mozart, slovut. sklad. - ve Vidni.\n„ „ 1870 f Heřman z Lowenskioldu, dánský sklad.\nv Kodani.\n6. „ 1747 * Tomáš Hyac. Votruba, výtečný fagotista\nv Hostiné (u Mělníka).\n„ „ 1841 I. provoz. Šumanovy skladby: „Ouvertura,\nscherzo a finále pro orkestr* v Lipsku.\n7. „ 1730 *P. Čeněk Javůrek, výt. housl. (ředitel kůru\nv chrámu konventu sv. Majdaleny na Malé straně\nv Praze v Ledci.\n„ „ 1839 f Jan Nep. Vitásek, sklad. cirk. jakožto ředitel\nkůru v chrámu sv. Víta v Praze.\n8. „ 1844 I. provoz, symf. ody „Poušť\" Felic. Davida\nv Paříži.\n9. „ 1836 * Ad. Pozdě n a, sklad, a pianista v Náchodě.\n„ „ 1847 I. pro v. Gade-o vy symfonie (a-mol) v Lipsku.\n10. „ 1805fBedř. Frant. Hůrka, skladatel písní, jakožto\nkom. zpěvák v Berlíně— fnar. 1762 v Merklíně).\n„ „ 1823 * Vil. Kuhe, sklad, a pianista v Praze.\n„ „ 1825 I. provozování Boieldieu-ovy zpěv. „Bílá\npaní\" v Paříži.\n11. „ 1681* Em. Astorga, slovutný sklad. v Sicilsku.\n„ „ 1773 *J. Held (Orebský), skladatel písní v Tře-\nbechovicích.\n„ „ 1803 * Hektor Ber li oz, slovůt. sklad, v Cóte Saint-\nAndré v depart. Iserském.\n„ „ 1807 I. prov. Jirovcovy zpěv. „Emerika\" ve Vídni.\n„ „ 1864 f AI. Ander, výt. tenorista v Sedmihorkách.\n\nO akordech alterovaných.\nNa každém stupni tóniny tvrdé i měkké dají\nse postaviti akordy z tonů v stupnici se nacházejí-\ncích sestaveně; takové akordy nazývají se akordy\ndoškálnými (leitereigene Akorde). Mimo\ntyto však možno utvořili celou řadu akordů v stup-\nnici se nenacházejících a chromatickým snížením neb\nzvýšením některého tonu akordů, doškálných povsta-\nlých, jest to skupina akordů alterovaných (mimo-\nškálných, nedoškálných, alterirte Akorde).\nRozdělení akordů na tyto dvě skupiny, které\novšem v praxi určitými čárami ohraničiti se nedají,\nnení nové, třeba by nebylo dříve stejným jménem\nkřtěno bývalo. Již berlínský kantor Jan Kríiger\n(nar. 9. dub. 1598 ý 23. února 1662) praví v díle\nsvém „Synopsis Musicae\" nazvaném o čtyřech\ntrojzvucích, že nejsou „ani naturalis ani mollis\" (ani\ndur ani mol), nýbrž že povstaly chromatickým zvý-\nšením neb snížením\". Tyto trojzvuky jsou:\nZ těchto čtyr akordů postouply poslední tři,\nkdyž se poměr mezi pohlavím durovým a molovým\nustálil, do kategorie akordů doškálných, na prvním\nz nich lpí posud kletba akordu alterovaného, on bude\nse museti ještě tak dlouho na povýšení bratrů svých\ndívati, dokud se neutvoří nějaká nová tónina, v které\nby svého práva občanského nabyl.*)\nPřekvapiti musí, že i obyčejný es-dur trojzvuk\nklade Krůger mezi akordy alterované, pravit o něm,\nže povstal prý „ex clave E ambabus extremis per\nsemitonium depressis\" tedy chromatickým snížením\nobou krajných tonů. Však povážíme-li, že doba\ntehdejší byla dobou, kde se staré církevní tóniny\nod tónin moderních různiti počaly, kde ještě boj\nmezi novotou a zastaralostí trval, můžeme býti již\ns tím spokojeni, že es-dur trojzvuk byl vůbec trpěn,\naže mu theoretikové vůbec dovolili, aby byl. Za\nnašich časů dějou se často věci mnohem horší.\nBychom i z jiného stanoviska na první pohled\npřekvapující náhled Krůgerův o es-dur trojzvuku\npochopiti mohli, podotýkáme, že každý doškálný\n\n*) Tónina ta musela by sestávati z následujících tonů:\n(porovnej článek: „Krotké myšlénky\" v „Daliboru\" r. 1873\nstrana 33.) a, h, c, dis, e, /, ges, a.\nTím by se staly následující akordy alterované akordy\ndoškálnými."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.2", "texte": "akord může býti zároveň alterovaným, totiž cbroma-\ntickou změnou jiného akordu doškálného.\nTak se může ku př. státi obyčejný velký\ntrojzvuk trojzvukein alterovaným:\ntaktéž malý trojzvuk:\ntf ; . tt\nPodobným spůsobem jako se mohou státi zmenšený\ni zvětšený trojzvuk alterovanými, státi se mohou\nobyčejné septimové akordy alterovanými, což si la-\nskavý čtenář dle vzorů shora uvedených snadno\nsestrojiti dovede. Musí se tudiž na to váha klásti,\nže nelze poznati vznik akordu alterovaného o sobě,\nnýbrž teprv ze souvislosti. Doby ony, kde ten\nneb onen ton akordu dissonujícího považován byl\nza rušitele harmonie a Jsde se tvrdilo, že jenom\njediná cesta „vede do Říma,\" již dávno minuly.\nKdo nyní dbá ještě starodávného pravidla, že akordy\ndissonujicí a především chromatické, nikdy nesmí\nbez přípravy nastoupiti? Akordy ty staly se samo-\nstatnými, svobodnými, nastupují bez ohlášeni, ne-\npotře buj ou nyní žádného poručníka, jakými dříve\nbývaly konsonance.\nVšak přihlédněme nyní k hlavnějším akordům\ndoškálnýra a sice k troj- i čtyrzvukým.\n1.\nVelký čili durový troj zvuk po-\nzůstávající z tonu základního, velké\nterce a velké kvinty.\n2.\nMalý či mol o v ý trojzvuk : zá-\nkladní ton, malá terce, velká kvinta.\n3.\nZmenšený trojzvuk: základní ton,\nmalá terce, zmenšená kvinta.\n/ v\n4.\nZvětšený trojzvuk: základní ton,\nvelká terce, zvětšená kvinta.\n5.\nVe 1 k ý d u r o v ý septimový akord :\nvelký trojzvuk a velká septima.\n6.\nMalý durový septimový akord,\ntéž dominantní, hlavní, vládní na\nzvaný : velký trojzvuk a malá septima.\n7.\nVelký molový septimový akord:\nmalý trojzvuk a velká septima.\n8.\nMalý molový septimový akord:\nmalý trojzvuk a malá septima.\n9.\nMalý septimový akord: zmen-\nšený trojzvuk a malá septima.\n10.\nZmenšený septimový akord:\nzmenšený trojzvuk a zmenšená septima.\n11.\nPřílišný septimový akord: zvět-\nšený trojzvuk a velká septima.*)\nNaznačili jsme tuto hezký počet akordů a ve-\nzmeme-li ohled k rozličným jich převratům a spo-\njením, můžeme se jimi odvážiti na hezký kousek\nsvěta citového, však celý tento svět se musí umělci\npodrobiti, a protož jej to táhne k novým dosud ne-\nznámým základům stavby harmonické. Prohlížíme-li\ndíla mistrů moderních, najdeme tam mnohé akordy,\nkteré nepatří k posvátné shora položené jedenáctce.\nVšak tu se za námi ozve hlas některého „přísného\"\npána j menem všech pohodlných theoretiků, ne-\nzkušených praktiků a celého zástupu nevědomých\nkývala: „Co s nimi pro bůh chcete, vždyť nejsou\nk ničemu, řlavdn, Mozart, Beethoven atd. ani si\ntěch nestvůr nevšimli.\" Na takový bolestný výkřik\nmáme jenom jednu odpověd: „Pane, vy se snad\nráčíte mýlili!\"\n(Pokračování.)\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Skladatel Karel Bendi zadal již komickou\nsvoji zpěvohru „Pan Franc\" divadelní správě k pro-\nvozování.\n* Zdenek Fibich dokončil v těchto dnech již\nprvní jednání nové své opery „Blaník\" na slova\nvýtečné básnířky naší sl. Elišky Krásnohorské.\nPokud souditi možno ze skizzy předložené, učiní\nprvní toto jednání jak poutavými situacemi, tak i\nmohutným proudem dramatického výrazu hudebního\nhluboký dojem na obecenstvo. Zdaří-li se dálší dvě\njednání podobně jako první, tož můžeme gratulovati\ndomácí literatuře ku dílu ceny neobyčejné!\n* Jindřich Káan z Albéstu dobývá si v radě\nmladších skladatelů našich neúnavnou činností svou\nneustále platnějšího uznání. Aby učinil větší instru-\nmentální skladby našich skladatelů i širšímu obe-\ncenstvu přístupnými, odhodlal se kjich arranžování\npro piano a pro ctyry ruce. Posud dokončil\nFibichovu symfonickou báseň „Othello\" a Sku-\nli erského fantasii orkestrální na Máchův „Máj,\"\nkteréžto výtečné skladby, jak známo, v minulé\nsaisoně koncertní s velkou byly přijaty pochvalou.\nNyní hodlá p. Káan přikročiti ku klavírní úpravě,\ntaktéž s velkou oblibou ve filharmonických kon-\ncertech přijaté fantasie orkestrální „Noc májová\"\nod Ant. Dvořáka a konečně k aranžování některé\ninstrumentální skladby mistra Smetany („Ri-\nchard III.\" či „Vyšehrad\"). Sbírku vynikajících\ntěchto skladeb instrumentálních vydá v krátké době\nfirma „Em. Starý a spol.\" Gin tento zasluhuje tím\n\n*) Tento septimový akord byl posud beze jména, Tappert\nnazývá jej „tibergross\" a dle jeho vzoru nazvali jsme\njej „přílišným\". Ostatně jsou i jiné názvy možné nežli\nshora uvedené, i jiné rozdělení akordů doškálných (viz\nku př. Zvonařovy : „Základy harmonie a zpěvu\"). Roz-\ndělení zde podané jest vzato z Tappertových „hudebních\nstudií\" (v Berlíně 1868)."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "387", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.3", "texte": "větší chvály, poněvadž jen způsobem takovým možno\nseznámili hudební svět s velkými skladbami orke-\nstrálními, jež v době nejnovější nevšední jsou ozdobou\nnaší literatury hudební.\n* P. JBedř. Smetana stvrzuje nám vlastnoručním\nlistem, že zcela pravdivá byla zpráva „Dalibora,\"\nže mu byla partitura zpěvohry „Dvě vdovy\" z di-\nvadelní kanceláře po divadelním sluhovi zaslána\ns vyjádřením, že se „Dvě vdovy\" nebudou dávat\na sice pro tantiémy a sděluje nám dále, že před\n4 neb 5 dněmi divadelní sluha zase pro partituru\ndotčenou sobě přišel s ústním opět vzkázánim, aby p. S.\npartituru svou zase vydal, proto že se má zpěvohra\ntato předce dávat. V nepřítomnosti p. Smetany\na tudíž vlastně bez jeho vědomí a svolení byla\nsluhovi partitura ta opět vydána a pouze ze šetrnosti\nk sl. družstvu, s kterýmžto dosud neskončil svá\nvyjednávání, ustal od původního svého předsevzetí,\nvzíti svou partituru po urážce jemu učiněné nazpět.\nPatrno z toho, zdali zakládala se naše zpráva na\npravdě či nic a jak nestoudné jest počínání „Hud.\nlistů\", neostýchajících se i pravdivost skutečných,\ndokázaných fakt popírati! Poslala-li se partitura p.\nSmetanový jak nyní sám konstatuje, nazpět, tož\nptáme se, kdo by si to směl dovolit bez rozkazu\nči vědomí p. ředitele Mayra a stalo-li se tak, kdož\npřed obecenstvem zůstává za tak nejapný a nešetrný\nčin zodpovědným, nežli zase on? Nestoudné obvi-\nňování ze lži, jakým nás „Hud. listy\" v posledním\nsvém čísle v uhlazené své manýře napadají, ne-\nmůže se nás tudíž naprosto týkati, jakož důrazně\nse ohražujeme proti směšnému výroku jejich, že\nby nám osobnost p. Mayra byla „nepohodlná,\" za-\nstupujeme pouze zájmy umělecké a na této půdě\nnám a našim přátelům nikdy nebude ani nemůže\nbýti „nepohodlným\" někdo z vrstevniků „Hud.\nlistů,\" třebať se ve své málomocnosti umělecké sebe\nvíce nadýmali a sebe naivnějšími theoriemi lidem\nnevzdělaným prach do očí sypali.\n* Valná hromada „Hlaholu\" ustanovená na\nzítra dne 6. prosince opět odročena býti musela\npro příčiny nepředvídané.\n* Smíšený sbor „Beseda\" jest od nějakého času\nbez řiditele, ježto se p. Pivoda z úřadu toho po-\nděkoval. Bylo by věru želeti, kdyby jednota, která\ntak čestně k uměleckému ruchu přispívala, odpočí-\nvala v nečinnosti. Kéž by se spojití chtěla s sta-\ntečným naším „Hlaholem,\" jakého úspěchu uměle-\nckého mohly by se pak obě jednoty domoci spoje-\nnými silami!\n* Akademie ve prospěch pensijního fondu sbo-\nrového a orkestrálního personálu německého kr. z.\ndivadla (dne 29. list.) podala tentokráte veřejnosti\nve velmi důstojném uspořádání díla nejlepších mistrů\ndoby romantické. Jestif hudba Niels W. Grade-ova\nku překrásné národní dánské baládě „Erlkonigs\nTochter\" velmi karakteristickou a v každém ohledu\nvelezajímavou illustrací hudební, jež náleží mezi\nnejlahodnější emanace něžné muzy nordického toho\nskladatele. Ve scénickém svém uspořádání působí\novšem dojmem tím úchvatnějším. O provedení\nhlavních úloh si získali zásluh nemalých: p. Sebe-\nsta (Oluf), sl. Burenne-ova (jeho matka) a sl.\nErhartova (dcera vílovládcova). Velmi vítaným,\nponěvadž v Praze zřídka u veřejnosti slýchaným,\nbyl nám Mendelssobnův vznešený 42. žalm (Wie\nder Hirsch schreit nach frischem Wasser) pro\nsolo, sbor a orkestr. V solových partiích vynikali:\np. z Moserů, pp, Cassio, Dobš, Sebesta a\nPeták. Sbory šly precizně. Vše pojilo se ku celku\nladnému vedením p. kapelníka Slánského. Zají-\nmavou tu produkci uzavřela jednoaktová původní\nveselohra „Eine innere Stimme\" od Julia Rosena.\n* Hudební odbor „Umělecké Besedy\" odbýval\ndne 30. m.m. valnou hromadu, v nížto zvoleni\nza starostu p. Jan Bláha a za jednatele dr. Lud.\nProcházka. Co náhradníci do správního výboru\nzvoleni p. Lanhaus a p. Jindř. Pech. V tetéž\nschůzi usnešeno bylo k návrhu dra. Procházky, aby\npokračováno bylo ve sbírkách dobrovolných, po\nvíce let v odboru konaných a aby takto získaný\nfond obracen byl k vypisování cen na zdařilé\nskladby a jich vydávání a v vděčné upomínce na\nzvěčnělého skladatele a býv. starostu hud. odboru\nJ. L. Zvonaře na stálé časy jmenován byl fond\nZ vonařův. Zároveň usnešeno, aby přiměřeným ještě\nspůsobem jinakým hleděno bylo k stálému rozmno-\nžování tohoto fondu, z něhož ihned věnována částka\npěti dukátů jakožto cena za nejlepší komorní skladbu.\n(Viz vypsání této ceny v inserátní části dnešního\nčísla.) Správcem fondu Zvonařova jmenován p. Lan-\nhaus. Revise a uspořádání archivu hudebního svě-\nřena p. R. Augenthalerovi. Nově přijati byli do\nhudebního odboru p. Zd. Fibich, skladatel, p. Kruis,\nchemik a p. Jos. Jeřábek, technik. Konečně oznámil\njednatel, že v pořádání hudebních večerů od-\nbor nich pilně pokračováno bude. Příští večer\npodobný odbývati se má příštího pátku dne 11. t. m.\nProvedeny budou mimo některé menší čísla sonata\npro housle a piano (a-moll) od Ant. Dvořáka a\ntrio pro housle, cello a piano od Fr. Zd. Sku-\nherského.\n* Ve prospěch ženského výrobního spolku če-\nského odbývá se dne 8. t. m.v sále na ostrově žo-\nfínském koncert, jehcžto pestrý program tuto sdě-\nlujeme : 1. Sonata pro piano a čello od A. Rubin-\nsteina, přednesou slč. K. Emmingerova a p. Neruda.\n2. Deklamace, přednese pí. M. Bittnerová. 3. a) „Má-\njová noc\" od Zd. Fibicha, b) „Jak duši mé se\nkrásným zdáš\" od Levoslava Belly, zpívá pí. Marta\nProcházková. 4. Velká fantazie pro harmonium od\nA. Vacka, přednese p. A. Vacek. 5. a) „Snové\"\nod R. Wagnera, b) „Barvy Helgolandské\" od R.\nFranzet c) „Vítej mi háji\" od R. Franze, zpívá\np. K. Cech. 6. a) „Loučení,\" romance pro čello od\nV. Veita, b) „Pomněnka\" od K. Šuberta, přednese\np. Neruda. 7. a) Skladba fantasijní od R. Šumana,\nb) Uherská rhapsodie od Fr. Liszta, přednese slč.\nK. Emmingerova. 8. České národní písně: a) „Co"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "388", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.4", "texte": "to máš, má milá,\" b) „Vletěla husička,\" c) „U na-\nšeho jezera,\" zpívá pí. Procházková.\n* Koncertní zábava zpěváckého spolku „Lukeš\"\n(dne 28. listopadu ve velkém sále „akcionářského\npivovaru\" na Smíchově) měla pro nás tentokráte\nsvou obzvláštní přitažlivost, zejmena proto, že tu\nvystupoval poprvé u veřejnost v praktické činnosti\nodbor smíšeného sboru téhož spolku smíchov-\nského. Takováto metamorfosa v životě pěveckých\njednot se již osvědčila v míře nejpříznivěji! v mno-\nhých městech čilého venkova našeho co prospěšná\npáka nového ruchu uměleckého v intelligentní spo-\nlečnosti přátel a ctitelů umění pěveckého. Známo\nvšeobecné, že svěží a mnohoslibný květ zpěváckých\nspolků mužských zejmena v letech posledních spá-\nlen a zničen byl mrazem netečnosti chladné; známo,\njak bujarý jindy život mužských zpěváckých spolků\npo všech vlastech českoslovanských poznenáhle umí-\nral a zacházel ku největší žalosti všech upřímných\npřátel domácího života uměleckého. Všechny po-\nkusy o nové vzkříšení mrtvého toho organismu\nzdály se již býtí marnými, až tu pojednou vzešla\nna zachmůřeném tom blankytu pěveckých jednot\nnová hvězda, jež blahodárnými paprsky svými vlila\nnový život ve zdánlivě mrtvé údy mnohých spolků\nzpěváckých a září svou znovu posvětila chrám na-\nšeho umění. Vlastenky a pro krásné umění pěvecké\nnadšený duch žen českoslovanských to byl, jenž\nnové jaro Vykouzlil ve společenském životě našem,\nženy českoslovanské získaly si o další šťastnější\nrozvoj umění domácího zajisté nemalých zásluh tím,\nže vystoupily ze zátiší soukromého života svého a\ns láskyplnou obětavostí rozvíjeti počaly činnosf svou\nna poli uměleckém před tváří veřejnosti. Tím, že\nspojily se jaré síly ducha ženského s živořícími po-\nsud zbytky mužských spolků zpěváckých, povznesly\nse mnohé jednoty k onomu rozkvětu veřejné čin-\nnosti, v jakém se byly před lety na počátku života\nsvého zaskvěly. Že ze spojení takového velké plynou\nvýhody pro veřejnou produkci, nahlédne každý\nz vlastní zkušenosti. Nedá se upříti, že jakkoli sbor\nmužský vyniká z jedné strany silou i pádnou muž-\nností výrazu hudebního, přec postrádá na druhé\nstraně světlejší, lahodnější barvitosti a stává se bě-\nhem delší produkce svou temnou barvou pouhých\nhlasů mužských jednotvárným. Vadě té jest přistou-\npením hlasů ženských plnou měrou odpomoženo;\nneboť tímto střídáním se ženských hlasů jasných\ns temnější polohou hlasů mužských dodá se celku\nvždy lahodné rozmanitosti. Mimo na tuto zevnější\nčisté formální stránku má smíšený sbor daleko větší\nvliv na vniterní, duševní stránku, rozvine se totiž\nobapolným cvičením se v ušlechtilém závodění snaha\npo co možná nejdokonalejším přednesu: výkon celý\nstupňuje a zdokonaluje se nadšením z horlivosti té\nplynoucím v míře netušené a co přednáší se s nad-\nšením to i s nadšením bývá obecenstvem přijato.\nVšechny tyto výhody osvědčily se poznovu co\nnejskvěleji při nedávné produkci smíchovské jednoty\npěvecké ve světle nejpřiznivějším. Milá rozmanitost,\njež povstala střídavým přednesem smíšeného i muž-\nského sboru a jež stupňována byla ještě tím, že\npřibrány byly v program skladby s průvodem piana,\njakož konečně i tím, že ku větší okrase koncert-\nního programu získán byl pro piegy solové virtuos\nna cello v osobě p. A. Maška tato rozmanitost\nv uspořádání celé produkce byla s to, aby udržela\nčetně shromážděné posluchačstvo v živějším napnutí.\nObrátíme-li pozornost svou především k hostu, jenž\nsolovými výkony svými obecenstvo v hojné míře\ndovedl elektrisovati, tu chváliti musíme nejen mo-\nhutný, plný, v každém ohledu krásný ton páně\nMaškův, jeho všeobsáhlou dovednost technickou\na intonaci neomylnou (vlastnosti, jež při umělci ne-\nvidomém tím větší ceny nabývají), nýbrž chváliti\nmusíme hlavně jemnocitný, oduševněný přednes, jenž\nprozrazuje duši jemně ostruněnou, mysl ušlechtilou,\npraktickými vědomostmi a důkladným vzděláním\nhudebním valně obohacenou. Spůsob, jakým\nvšechny sbory přednášeny byly, svědčil patrné o\npilném, podrobném studiu se strany horlivého řiditele\nspolku p. Jos. A. Bergmanna, v němž jsme ku\nsvému potěšení seznali veleobratnou sílu dirigent-\nskou. Sbor smíšený přednesl velebný hymnus dra.\nJavůrka „Na Moravu\", Bendlem účinně upra-\nvenou Vašákovu známou „Kalinu\" a drem. Lud.\nProcházkou ladně a plynně harmonisovanou slo-\nvinskou píseň národní „Pri luni\". Sbor smíšený\nčinil na nás všemi těmito výkony dojem jednosvor-\nného tělesa, kde žádný hlas nedral se do popředí\nna ujmu celku, nýbrž kde vše v harmonickém slou-\nčení plynulo jako jedněmi ústy. Zvláště příjemně\nse nás dotýkaly na patřičném místě stupňované od-\nstíny z jemného pp. v mohutné rozvinutí hlasu, ja-\nkož náhlý onen obrat z hlasu plného v něžné, la-\nhodné „mezza voce\". Sborem smíšeným se osvědčil\nsmíchovský „Lukeš\" co nejskvěleji. Výkony jeho\nsnesou zajisté i nej přísnější měřítko kritické. Dr.\nTáborský, jenž podnět dal k utvoření jednoty smí-\nšeué, zasluhuje uznání nejvřelejšího. Mužský sbor\npřednesl Bendi ů v „Svorný zpěv\" s průvodem\npiana, Bergmannovu velmi effektní a hudebně\nzajímavě karakterisovanou baládu se soli, jež před-\nnesli s pochvalou všestrannou pp. A. Štěpánek a\nK. Souček, s průvodem piana; na závěrek pak\nLvův veselý sbor, nazvaný „Česká muzika\", jímž\ndán byl srozumitelný signál pro tancechtivé poko-\nlení, tak že rychlostí blesku odstraněna jsou sedadla\nz prostranného krásného sálu a než malý okamžik\nuplynul, již vířil mladý svět po hladkých parketách\nv sladkém zanícení, přinášeje při veselých zvucích\npiána oběť na oltář lehkonohé Terpsychory.\nDoufáme, že za příkladem smíchovského spolku\nmnohé jednoty českoslovanské se probudí a že se\nnově zorganisují přibráním sboru smíšeného, kte-\nroužto novotu vítáme s radostí nelíčenou. Co by\nse tu všekrásného u velkolepém obsazení\nprovésti dalo, kdyby např. jenom všechny\nzpěvácké spolky z Prahy a předměstí za-\nřídily za příkladem smíchovského „Lu-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "389", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.5", "texte": "kese\" vedle mužského též smíšený sbor a\njednosvorným účinkováním aspoň jednou\ndo roka provedly spojenými silami velký\nmonBtre-koncert!\nSmíšené zpěvácké spolky mohou míti u nás\nzajisté budoucnost velmi skvělou; ovšem by se měl\njiž z počátku na všech stranách pilný zřetel bráti\nk tomu, aby sa pp. ředitelové nepouštěli hned z po-\nčátku do nesnadných úloh, do příliš komplikovaných\nskladeb, zde na místě jest nejen poznenáhlé pokra-\nčování od nejlehčích skladeb, nýbrž zde by se hlavně\ndbáti mělo na to, aby pravidelným cvičením, nejlépe\ndle nějaké osvědčeně praktické školy *) se šlo ku\npředu tím jistějším krokem. Hlavní vinou tak žalost-\nného úpadku zpěváckých spolků mužských bylo —jak\nkaždý znalec spolkového života doznati musí—nemírné\nzanedbávání počátkův a základův zpěvních. Dbejme\no to, aby se kardinální tato chyba po druhé neopa-\nkovala, dbejme o to, aby se po krajích českoslovan-\nských koriečně zpívati počalo nejen pro zábavu,\nnýbrž především pro to, aby rozumně a systematicky\nse u nás pěstovati počalo pravé umění hudební.\nVloh a nádání k tomu má národ náš s dostatek;\nvšak aby horlivost a vytrvalost neochladla, o to\nmějme všichni péči upřímnou. X\n* Pěv. Jednoty „Kovář\" a „Vlastimila\" v Čá-\nslavi uspořádají dne 8. prosince 1874 v sále diva-\ndelním hudební a pěveckou zábavu. Pořádek: 1. Ou-\nvertura „Němá z Portiči\" od Aubera. 2. „Probu-\nzení,\" ženský sbor s doprovázením piana, od K.\nBendla. 3. Grande Fantaisie pro piano, přednese sl.\nM. Černá. 4. Cavatina z opery „Robert ďábel,\" od\nMeyerbeera, přednese paní Rausehová. 5. Nocturno\npro violoncello, od Rurgmiillera, přednese pan Vi-\ndeman. 6. Sextetto z opery „Car a tesař,\" od Lort-\nzinga, s doprovázením piana, přednesou pp. Bok,\nRakušan, Žatecký, Videman, Mayssl a Dor. Konrád.\n7. Trio z opery „Vilém Tell,\" od Rossiniho, pro\nhousle, piano a harmonium, přednesou pp. Mayssl,\nDor. Konrád a Klier. 8. Valčík z opery „Faust a\nMarkéta\" od Gounoda, přednese pěvecká jednota\n„Vlastimila.\" 9. La Melancoli.\" od Prumeho, pro\nhousle, přednese pan Mayssl. 10. „Vávra,\" mužský\nsbor od Nápravníka.\nČeská zpěvohra. 24. listopadu : „Král a uhlíř\"\nod Antonína Dvořáka (poprvé). 26. listop.\n„Traviata\". 2. prosince: „Dvě vdovy\" od B.\nSmetany.\nV dějinách provedení operních nemnoho nalez-\nneme takých příkladů, aby již první svou prací\nskladatel uchvátil šíré kruhy obecenstva divadelního\nku pochvale všestranné v také míře, že nejen na\nprvní večer provedení prvotiny té slaví mladý autor\ntriumfální vjezd svůj v chrám oblíbených mistrů\nhudebních, nýbrž že se i během dalších provedení\novace šťastnému talentu nadšeným obecenstvem při-\nnášené ještě možná-ii stupňují.\nAntonín Dvořák, jehož jméno v pražském\nsvětě hudebním zvláště od oné doby většího lesku\nnabylo, kdy poprvé provedena byla překrásná hudba\njeho na Hálkův hymnus z básně „Dědicové Bílé\nhory\", náleží k vzácným těm výminkám, jež prv-\nním již zjevením ducha svého tvůrčího dovedou\nstrhnouti v kouzelný kruh svých tonů každou při-\nrozené kráse přístupnou mysl.\nV uplynulém desítiletí zejmena zdá se, jako\nby genius umění českého zář vlídného oka svého\nvýhradně přivrátil k oboru hudebnímu, neboť v po-\nměrně krátké době té obdařen byl národ náš celou\nřadou nadaných skladatelů, kteří rozmnožili reper-\ntoir operní o mnohé dílo výtečné, jehož stálé trvání\nna jevišti jest zabezpečeno vlídnou přízní obecen-\nstva. Mezi nimi zaujímá Dvořák místo neposlední.\nZe mistrnou rukou vládnouti umí rozpoutaným mo-\nřem vln tonových, že zejmena orkestr jest nejvlast-\nnějším živlem jeho, v němž známy jsou mu nejtaj-\nnější jeho síly, dokázal Dvořák během posledních\ndvou roků na koncertním podiu, kde slyšeli jsme\nz jeho skladeb mimo uvedený již hymnus zejmena\nve filharmonických koncertech originelní, fantasti-\nckou instrumentací nad obyčej vynikající nocturno\norkestrální, nazvané „Noc májová\", mohutně roz-\npředenou trojvětou „symfonii\" a ouverturu ku zpěvo-\nhře „Král a uhlíř\", kteréžto skladby povždy se těšily\núspěchu nejskvělejšímu. Pokud se týče posledně\nuvedené ouvertury ku zpěvohře „Král a uhlíř\",\nslušno uznati, ze došla takové obliby u obecenstva,\nže i druhého provedení se dočkala a tím že se stala\nvítaným číslem programů koncertních. Skvělý úspěch\nouvertury zdál se býti mnohému dobrým znamením\npro celou zpěvohru; jméno Dvořákovo nabylo po-\njednou větší zvučnosti a každý, jenž slyšel hudba\njeho v koncertech, těšil se s upřímnou radostí na\nprvní hudebně dramatickou práci tak nadaného skla-\ndatele.\nOpera byla zadána, rozepsána, počalo se pilně\nse studováním partií, však nechtělo to vše jaksi ku\npředu: každý sólista naříkal si na nesnadnost a ne-\nvděčnost partií a sboru nechtěly melodie Dvořákovy\nnijak do hlavy vše, co bylo po Dvořákově opeře\nurčeno ku provedení se tím zdržovalo, každý s ne-\nchutí šel do zkoušek, poněvadž byl ve svém nitru\npřesvědčen, že marná je všechna práce, ta hudba\nže nikdy obliby nedojde. Však ona okolnost, že za\nchaotickými místy, jež nijak rozumně při všem na-\nmáhání sboru nechtěla zníti, objevovala se opět\nmísta krásy a lahody netušené, dovedla toho, že na-\nděje na dobrý výsledek poznovu se na všech stra-\nnách oživovati počaly. Radost ta ale netrvala dlouho,\nsotva že učiněn byl krok k následujícímu číslu,\nkde sbory i hlasy solové v ensemblů s orkestrem\nv obrovské směsici polyfonní se potýkati počaly, tu\nzahalily opět mraky beznadějnosti mnohou tvář;\nvšak čilá mysl operního personálu neklesá. Jen po-\nhleďte tam na ty odhodlané zraky, na ty pevné po-\n\n*) Souhlasíme úplně s ctěným p. referentem listu našeho a\nupozorňujeme v ohledu tom na „Praktickou školu\nzpěvu* od J. Fafla, kterou v nejnovější době vydala\nčinná naše firma Em. Starý a spol. v Praze.\nFedakce."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "390", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.6", "texte": "stavy; v nejprudším rozbouřeni vln zvukových za-\ntíná každý jednotlivec zoufale prsty do své partie\na nemilosrdně z plných plic vyraženými tony otřásá\nrozvlněný kolem vzduch, kapelník v rozčilení hle\nvyskočil ze svého sedadla a šlehá kolem sebe tak-\ntovkou jako posedlý vše namahání je marné;\nnikdo se více neslyší, pekelný rámus otřásá celým\nstavením, kapelník uštván klesá v tupé resignaci\nna sedadlo a nechá bez vlády bouřiti vlny rozpě-\nněné nad hlavou svou—jeden za druhým přestává,\nřady na smrt a na život odhodlaných řídnou, na\nposledy ještě v orkestru zakvikl přefoukaný klari-\nnet vzdechem posledním a v koutě parketu schou-\nlený skladatel vzdechl si za ním: „Nejde to!\"\nTak smutně skončila generální zkouška na prvé\njedná ní prvněji pracované hudby na libreto\n„Král a uhlíř\" od B. J. Lobeského.\nSkladateli byloraděno, aby ta která příliš kompliko-\nvaná místa zjednodušil, jak to při lehké, komické\nopeře jinak býti nemůže; však radu tu Dvořák ne-\npřijal, nýbrž jako ve všem tak i zde počínal si\noriginelně: schoval obrovskou partituru opery své\npro sebe a komponoval pro obecenstvo po druhé\nna tentýž tekst zcela novou hudbu v průhledném\nlehkém stylu národním, jak jej byl zejmena mistr\nnáš Smetana svou první komickou operou inaugu-\nrovah Připomínáme, že z prvněji pracované své\nhudby nepřijal ani jediného thematu.\nZ tohoto v dějinách operních posud nevídaného\núkazu možno souditi, jak ohromným bohatstvím\nmyšlenek hudebních vládne Dvořák, jak všestranným\njest hudebníkem stejně zkušeným, jak v mohutné\npolyfonní práci tak iv lehounké průhledné sféře\nhudby rozmarné; a dodámeli, že novou tu hudbu,\nkterá s enthusiasmem nelíčeným po oba večery byla\npřijata, napsal za krátkou dobu tří měsíců, tož dou-\nfáme, že zasluhuje obratnost tak znamenitá vše-\nstranného obdivu. První svou hudbu ku „Králi a\na uhlíři\" psal Dvořák v rozhárané periodě bujného\nkvasu, mladické neustálenosti, kde v obrovském\ntvoření snaží se činů chtivý mladý duch vytvořiti\nněco neobyčejného. Zvláště bohatý duch jeho kom-\nbinatorní, jenž přehojné nacházel potravy v obrovských\nskladbách novoromantikův hudebních, zabloudil v své-\nhlavé horlivosti aby totiž překonal i nejkompli-\nkovanější emanace školy novoromantické tak\ndaleko, že tvořil hudbu, která jest možná v tropicky\nrozohněné fantasii skladatelově či nanejvýše na pa-\npíře - v skutečnosti pak přestává býti projevením\nkrásna esthetického a stává se často překroucenou\nkarikaturou. Buďme tomu rádi, že Dvořák chorob-\nnou tuto periodu štastně přestál, že v tvůrčího ducha\nsvého pořádek uvedl, že umírnil se v projevování\nvýrazu hudebního a tak konečně dostoupil onoho\nstupně zralosti umělecké, kde s jistotou čekati smíme\nod něho práce ceny tak dokonalé, že ku cti nej-\nvětší sloužiti budou hudebnímu duchu slovanskému!\nNová tato hudba ku „Králi a uhlíři\" jest prv-\nním důkazem ustálenosti Dvořákovy, ona jest prv-\nním základním kamenem nové bohdá šťastnější pe-\nriody v uměleckém životě jeho. Podrobný rozbor\ncelé zpěvohry ponecháváme si pro číslo příští. Pro\ndnešek zmíniti se chceme o provedení samém. Na-\nstudováno bylo vše s největší pečlivostí. Každý ze\nsólistů snažil se vytvořiti ve svém oboru novou\nhudbě přiměřenou postavu, sbory zpívaly patrně\ns pravou chutí a orkestr počínal si výtečným vede-\nním pana kapelníka Čecha pozorněji než kdy jindy.\nZvláště chvály zasluhují podrobnější nuance směrem\nk pianissimu při průvodu, tak že zpěv mohl v jasné\nplastice nad šumné vlny mistrně ovlá-\ndaného orkestru. Řídký to věru úkaz sebezapření,\nkde orkestru z arény ještě na hrubé hraní navyk-\nlému nesnadno jest vymknouti se z nešťastných těch\npout, jak nám důkaz toho opět byl nejnověji při\nreprisi Smetanových „Dvou vdov\" podán, kde v stej-\nném proudu skoro nepřetržitého forte bez ohledu na\nzpěváka byla tak delikátně pracovaná čásť orkestrální\nčasto v hrubých jen konturách sehrána. Pan kapelník\nCech, jehož snaha neúnavná po studování co\ns orkestrem možná dokonalým jest známa, nezazlí\nnám, pakli že jej na stálou téměř vadu „hrubého\nhraní\" v orkestru upozorňujeme. Pokud se týče\nspecielně Dvořákovy opery, nemáme, čeho bychom\norkestru vytýkali zde činil čestnou výminku. Ze\nsólistův nejlépe pojala úlohu svou sl. Sittova co\n„Liduška\" v příjemné hře i vroucím zpěvu, jí dů-\nstojně po boku se vyrovnával p. Vávra co Jeník,\njejž jsme již ode dávna neslyšeli s tak šťastnou\ndisposicí hlasu zpívati. Postavu švarného, poněkud\nžárlivého milence tvořil výtečně, tak že se zdá, že\núloha ta bude v řadě dobrých jeho výkonů mezi\nnejlepšími. Se stejnou dokonalostí počínal si starý\npares: rodičův Liduščiných: p. Čech ml. utvořil\noriginelni postavu uhlíře pevnými rysy snad by\nještě větší dávka dobrosrdečnosti neškodila. Uznání\nvšeobecného si dobyla zvláště sl. Hanušova trefným\npojmutím komické stařeny, jež ku smíchu bezděč-\nnému vybízí, výtečně promyšlenou svou hrou, ze-\njmena ve třetím jednání při tabuli královské. „Král\"\n(p. Lev) jest libretistou sice velmi povrchně kreslen\nco bezbarevný dobrodruh, však jsme přesvědčeni, že\nfiguře té lze živějším ještě výrazem pěveckým\ni hereckým vdechnouti jakéhosi zajímavějšího života.\nKrálovnu podala sl. Huttaryova velmi záslužně.\nPan Sára byl co Jindřich velmi dobrý; téže chvály\nzasluhuje sl. Sákova. Upozorňujeme ji pouze, aby\nsvou arii v 3. jednání lehčeji a plynnějším poněkud\npohybem zpívala. Nejlépe jest v hudebním ohledu\nkarakterisován „Sekáček\", jejž pan Koubek velmi\ndrasticky podal. Sbory jak již podotknuto\nměly šťastný den. Dvořák mohl býti zajisté s tak\nzdařilým obsazením spokojen. Ze se opera při ne-\nustále rostoucí oblibě hudby Dvořákovy v obecen-\nstvu udrží, nelze pochybovati.\nV „Traviatě\" vystoupil opět po delší době\nznámý z nedávného účinkování na jevišti našem\nbarytonista p. Prošek. Celkem uznati dlužno, že se\nlíbil obecenstvu. Pokrok jak v ohledu hereckém tak\ni zpěvním jeví se pokud souditi možno dle prv-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "391", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741205-01.1.7", "texte": "ního poslechnutí u zpěváka toho v míře patrné.\nSkoda, že přechod z prsového rejstříku v hoření\nkrytý hlas jest posud nevyrovnán, čímž stává se,\nže tvoření tonu v obvodu vyššího e, fy fis působí\ndojmem někdy ještě traplivým. Vada ta není však\nnenapravitelná. Ostatně budou nám pokud se\ndovídáme ještě nové síly z oboru barytonového\npředvedeny v krátké době, jako: pp. Novák a\nHorák. Který z nich si dobude největší přízně\nobecenstva, na toho by ovšem po právu měla pad-\nnouti volba pro engagement. Těšíme se na baryto-\nnové to závodění.\n\nX.\n\n* Konkurs. V Nymburce uprázdněno jest\nmísto ředitele kůru a varhaníka při děkan-\nském chrámu tamějším. S místem tímto spojeno\njest služné 350 zl. mimo štoly. Žádosti podati se\nmají do 15. pros. b. r. tamnější radě městské.\n* Z Berouna. Koncert prof. V. Kopty a J.\nNešvery zůstane na vždy v paměti naší. Očeká-\nvali jsme výsledek veliký, poněvadž stáli osvědčení\numělci v cele koncertu, produkce však přesahovala\nveškeré naše očekávaní. Prof. Kop ta, známý praž*\nskému obecenstvu co nejchvalněji, vyznamenává se\npředevším technickou umělostí, jakou se honosí jen\nhouslisté první velikosti. Jeho přednes jest cituplný,\nvroucí zpěv, z plné duše se proudící. Což bychom\nmohli ještě více o něm říci? J. Nešvera, náš ctěný\nředitel kůru, znám českému obecenstvu co skladatel\nvelmi nadaný, vystoupil před nás co pianista nad\nmíru obratný. Byl nám již dříve znám co mistr\nsvého nástroje, leč tentokráte překonal sama sebe i\nzaujmu! nás zcela elegantní, výrazuplnou svojí hrou,\nCo pravý umělec ukázal se nám v Kreutzrově so-\nnátě Beethovenově. Pojmutí i provedení ze strany\nobou umělců bvlo v pravdě umělecké. Toto číslo\nbylo též kulminacním bodem celého programu. Pra-\nvou sensaci zbudilo společné zakončení trylku v po-\nslední variaci. Zdálo se nám, že hraje pouze jedno\ntělo a jedna společná duše že cítí. V prestu budila\núžas největší preciznost v každém odstínu. Veškeré\ntechnické obtíže byly hravě překonány. Přejeme\noběma umělcům zdaru z plna srdce i těšíme se\nz zvěsti, .nás došlé, že hodlají podobných koncertů\nvíce po Cechách k dobročinným účelům uspořádati.\nNaše rodačka sl. Marie Cachovajest vždy naším\nmiláčkem a milerádi sledujeme pokroky, které se\nve zpěvu jejím dějí. Doufáme z jistotou, že ji úspěch\nv hudebním světě nemine. Paní P. Me j střiková,\nnejdovednější sopranistka v městě našem, zůstává\nvždy na výši své umělosti. Ano můžeme tvrdili, že\nhlas její v střední poloze nabyl větší měkkosti a\nokrouhlosti. Doprovázení harmonia převzal ochotně\npan J. Hen dl, t. č. jednatel „Slavoše\" i osvědčil\nse co hudebník myslící i cítící. Zbývá ještě po-\ndotknouti, že zpěv. spolek „Slavoš,\" novými\nsilami osvěžený, velmi krásný rámec tvořil koncertu\ntomuto. Bylo pozorovati, co zmůžev energický a\nvelenadaný ředitel, jakým jest p. H. Řehák. Pře-\njeme „Slavoši,\" aby dále tak zdárně prospíval, jako\nv dobách minulých. Konečně pochvalně zmíniti se\nmusím o šťastné myšlence v spolku „Slavoši\" vzniklé,\ndle níž hodlá spojití se se sborem zdejších dám a\nutvořiti takto trvalý smíšený sbor. Gratulujeme\nk tomuto sňatku!\n\nListárna redakce.\nP. E. A. V M. Srdečné díky, prosíme za dálší příspěvky.\nP. K. R. S potěšením jsme použili.\nPp. K. H. ve N. a A IVi v 9r. Odkazujeme Vás i ostatní\nctěné přátele, kteří se v tétež příčině k nám obrátili, k znění\nkonkursu v dnešním listu našem uveřejněném."}]}