{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-12-19-01", "volume": "bmtnabd_1874-12-19_01", "ocr_sha256": "76443ad3fc651c07275859af9d8956eaffe64cdac5d479e8690922a87166c3d6", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/12/19_01/bmtnabd_1874-12-19_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-19-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-19_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-12-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "401", "page_fin": "401", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "401", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1283, "texte": "Památné dni hudební.\n\n19. pros. 1632 † V. Brodský, nazván „Arcadius,“ učenec hud.\nv Litoměřicích.\n„ „ 18581. prov. Albertovy zpěv. „Anna Lan ds kro un-\nskáu v Štuttgartě.\n20. ~ 1821 1. prov. Spohrovy zpěv. „Ze mír a a Azor\"\nve Vídni.\n„ „ 1823 Lprov. Šubertovy zpěv. „Rosamunda\" —ve\nVídni.\n~ „ 1861 f Dr. K. Proske, ncenec hu(f. a vydavatel díla\n„Musica divina\" v Režné.\n* » 1864 4 Jos. Prokš, výt theor. a pedagog v Praze.\n21. „ 1815* Fr. Blažek, hud. spis. a theor.— ve Velešicích.\n„ „ 1834 I.pjrov. Tylovy frašky s hudbou Fr.\nSkroupa na divadle pražském, v níž poprvé\nzavzněla píseň „Kde domov můj?\"\n21. pros. 1850 * Zd. Fibich, .sklad. v Šebořicích (u Královic).\n22. ~ 1745f Jan Dismas Zelenka, slovut. sklad. cirk.\nv Drážďanech.\n~ „ 1823 provozovala se první zpěvohra v českém ja-\nzyku na div. pražském a sice „Švýcarská ro-\ndina\" od J. Weigla řízením Franfc. Skroupa.\n~ ~ 18371. prov, Lortz i ngovy zpěv. „Car a tesař (\nv Lipsku.\n„ 1840 * Isidor Lotto, výb. housl. ve Varšavě.\n23. „ 1783 fJ. Ad. Has se, sklad. cirk. a oper. v Benátkách vl.\n„ 1848 I. pro v. Mendelssohnova oratoria „Eliáš\"\nv Praze.\n24 ~ 1804 * Jul. Be n edic t, pian. a sklad. op. v Stuttgarte.\n„ „ 1821 fK. Eag. Zavrži, sklad. v Amsterodame.\n~ „ 1823 * Giov.Bottesini, výt. kontrabasista a op. sklad.—\nv Cremu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-19-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-19_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-12-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "401", "page_fin": "401", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.2.1.1", "titre_corps": "19. pros. 1632 † V. Brodský, nazván „Arcadius,“ učenec hud.", "titre_sommaire": "19. pros. 1632 † V. Brodský, nazván „Arcadius,“ učenec hud.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "401", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1283, "texte": "19. pros. 1632 † V. Brodský, nazván „Arcadius,“ učenec hud.\nv Litoměřicích.\n„ „ 18581. prov. Albertovy zpěv. „Anna Lan ds kro un-\nskáu v Štuttgartě.\n20. ~ 1821 1. prov. Spohrovy zpěv. „Ze mír a a Azor\"\nve Vídni.\n„ „ 1823 Lprov. Šubertovy zpěv. „Rosamunda\" —ve\nVídni.\n~ „ 1861 f Dr. K. Proske, ncenec hu(f. a vydavatel díla\n„Musica divina\" v Režné.\n* » 1864 4 Jos. Prokš, výt theor. a pedagog v Praze.\n21. „ 1815* Fr. Blažek, hud. spis. a theor.— ve Velešicích.\n„ „ 1834 I.pjrov. Tylovy frašky s hudbou Fr.\nSkroupa na divadle pražském, v níž poprvé\nzavzněla píseň „Kde domov můj?\"\n21. pros. 1850 * Zd. Fibich, .sklad. v Šebořicích (u Královic).\n22. ~ 1745f Jan Dismas Zelenka, slovut. sklad. cirk.\nv Drážďanech.\n~ „ 1823 provozovala se první zpěvohra v českém ja-\nzyku na div. pražském a sice „Švýcarská ro-\ndina\" od J. Weigla řízením Franfc. Skroupa.\n~ ~ 18371. prov, Lortz i ngovy zpěv. „Car a tesař (\nv Lipsku.\n„ 1840 * Isidor Lotto, výb. housl. ve Varšavě.\n23. „ 1783 fJ. Ad. Has se, sklad. cirk. a oper. v Benátkách vl.\n„ 1848 I. pro v. Mendelssohnova oratoria „Eliáš\"\nv Praze.\n24 ~ 1804 * Jul. Be n edic t, pian. a sklad. op. v Stuttgarte.\n„ „ 1821 fK. Eag. Zavrži, sklad. v Amsterodame.\n~ „ 1823 * Giov.Bottesini, výt. kontrabasista a op. sklad.—\nv Cremu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-19-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-19_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-12-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "402", "page_fin": "405", "image_debut": 2, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.2.2", "titre_corps": "O akordech alterováných.", "titre_sommaire": "O akordech alterováných.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "402", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1059, "texte": "O akordech alterováných.\n(Pokračování,)\n4 .\nOpět bezejmenný! Základní ton, malá\nterce a zvětšená kvinta. V praxi řídký\núkaz, v theorii bilá vrána. Sorge r. 1745\n•-\"»#w•w 1 • % A 1 »\nse sice o akordu tom zmiňuje, avšak jen lt vuh\n„kuriositě\". Ostatní mlčí, až po sto letech se opět\nsem tam objevuje. Richter mu věnuje místečko,\navšak „harmonické platnosti nemá\" u něho. Naši\ndomácí theorikové jej neznají. Povstává takto:\na užiti ho lze:\nneb v prvním převratu:\nCo doklad:\nGounod: „Faust\" (předehra).\n5.\nJiž opět bezejmenný! Ton základní,\nzvětšená terce a velká kvinta. Sorge\nse zmiňuje o něm též co o kuriositě.\nU Richtera jest členem společnosti chromatických\nničemů. Zvonař a Blažek jej neznají.\nPodivuhodným spůsobem nalézá se akord ten\nv druhém převratu u Vogleřa v ouvertuře k „Unně\"\nroku 1811:\n5.\nNeznámý, beze jména a možná, že\nprávem zavržený. Základní ton, zmen-\nšená terce a velká kvinta. Kdyby se\nněkde objevil, musel by povstati:\nZde povstává jeden akord alterovanýz druhého.\n7.\nt\nMálo známý, bezejmenný. Základní\nton, malá terce a zmenšená kvinta."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "403", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2680, "texte": "Tím zakončena nauka o trojzvucích alterova-\nných. Pojednati jest nám nyní ještě o alterovaných\nctyrzvueích (septimových akordech) a pětizvueích\n(nenových).\nh) Alterované septimové akordy.\n*%Ti• I * « 4\n1.\nNemá jména, jako ostatní všechny\nalterované septimové akordy. Složen jest\nz tonu základniho, velké terce, zvětšené\nkvinty a malé septimy. Jest nejenom velmi obyčej-\nným, nýbrž pro jistý touhyplný nátěr velmi oblibě*\nným akordem.\nVětšina theoretiků, mezi nimi též Zvonař, jsou\ntoho náhledu, že akord ten povstává zvýšením velké\nkvinty v malém septimovém akordu, však nemusí\nvždy tomu tak býti, jak niže uvedeno bude.\nSorge snad první (roku 1745) o tomto akordu se\nzmiňuje. Praví o něm doslovně toto: „Chce-li někdo\npřidati k „trias superflua\" malou septimu, dostane\nakord téměř cizí. Kdo zmatek jazyků aneb hrůzy\nspousty naznačiti chce, ten může podobného akordu\nužiti! Má rada jest, by se harmonie takovými drsnými\nvětami ušetřila, leč, by jistých okolností tu bylo,\nkdet by se mohlo všeho užiti, co zní tvrdé a drsně.\"\nKde jest nyní ten zmatek jazyků, ty hrůzy\nspousty? Diletant vzdychá při temném soumraku\nv akordu tom právě tak jako Weber, Šumán, Wagner.\nZ pozdějších theoretiků teprve Vogler roku 1776\njej uznal za hodna zmínky a nevyštval jej ode\ndveří harmonie i uvádí jej ve všech převratech.\nRichter se neliší příliš od Sorgeho, neboť ne-\nchává jej také povstati ze zvětšeného trojzvuku\ns malou septimou. Z našich domácích theoretiků\nse ni Zvonař ni Blažek s ním nezabývají. Zvonař\njen mimochodem mluví o malém čtyrzvuku se zvět-\nšenou kvintou, a Blažek uvádí jej při trojzvuku\nzvětšeném, a pravi, že nejčastěji užívá se jeho prvního\npřevratu, při čemž má býti šetřeno polohy, kde\njest zvýšený ton v diskantu.\nUvádíme nyní jeho genesis:\nCo doklady:\nK. M. Weeber\na) tVyzvání k tanci\".\n' ,\nb) Ouvertura k „Čarostřelci\".\nR. Šumán.\na) „Die Lotosblume\"*\nh) „Frauenliebe\" und\ne) „Frauenleben\".\nAkord ten může též volně nastoupiti:\n2.\nSestává z tonu základniho, velké\ntercie, zmenšené kvinty a malé septimy.\nPrvní, kdo se o něm zmiňuje, jest opět Sorge,\nkterý z něho odvozuje zvětšený terc-kvart-sekstový\nakord. Praví takto: „Ostře znějící „trias manca\"\npřibírá též k sobě malou septimu. Takový akord jest\npravým původem často užívané „sexta superflua\".\nNejmenší terce, která mezi tercí a kvintou\npovstává, činí akord ten nad míru drsným a ne-\npřívětivým, pročež se zvláště hodí k naznačeni muk,\nstrachu, zoufalosti a p.\" Při tomto akordu se zjevně\nukázalo, že praxis pokulhává obyčejně za theorií,\nneboť již v Kuhnau-ových „Biblische Historjen\"\n(1700) stojí následující místo a sice tam kde v pryní\nsonátě, která líčiti má „boj Davida s Goliášem\", obr\nraněn k zemi klesá:\n♦"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "404", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2364, "texte": "Tentýž akord není u Wiedeburga „pěkně zně-\njícím\", u Marpurga roku 1755 jest „fantastickým\",\nVogler r. 1776 zná jej ae všemi převraty, u J. Webra\nr. 1817 vyznačen jest co „dobrodružná, nepotřebná,\npostrádatelná základní harmonie\"; u Marxe r. 1858\njest to akord smíšený (Mischakord), u Richtra r. 1868\nalterovaný septimový akord. Zvonař odvozuje jej\npodobně jako předešlý z malého (vládního) septi-\nmového akordu snížením kvinty, a Blažek přidává\nk „tvrdě zmenšenému trojzvuku\" malou\nseptimu, a praví, že se této připojené malé septimy\nbez přípravy užiti může.\nAkord ten povstati může:\nCo doklady:\nHaendl: „Vysvobození lidu israelského.\"\nAkord ten může též nastoupiti beze vší přípravy :\nWagner:\nTristaD a Isoida,\no\nO.\nTon základní, zmenšená terce, zmen-\nšená kvinta a zmenšená septima.\nTento akord se těší posud největší přízni všech\npánů theoretik.fi, snad též proto, že záhy v praxi\nužíván byl, však i tu nebyli páni theoretikové ihned\npo vůli praxi, nebof ve spisech nalezáme jej dosti\npozdě. Marpurg myslí (r. 1755), že povstal ze zmen-\nšeného septimového akordu tím, že se užilo zmenšené\nterce. Nazývá sice roku 1760 tuto kombinaci „fantasti-\nckou\", připomíná však, že tak povstal náš kvintový\nsekstakord:\nVogier uvádí též všechny převraty, Weber jest\nkonsekventním a zahazuje ho do smetí dobrodruž-\nných, nepotřebných harmonií. Zvonař uvádí jej co\ndruhý „dvojnásob zmenšený čtyrzvuk\" mezi akordy\ndoškálnými, který stojí na druhém zvýšeném stupni\ndurové škály, a pojednává o něm v druhém odstavci\nv kapitole „o čtyrzvuku dvojnásob zmenšeném.\"\nDle Zvonaře vyvinuje se tento čtyrzvuk „z malého\nseptimového akordu na druhém stupni v durové\nstupnici, zvýší-li se bas a tercie a sníží-li se zároveň\nčistá kvinta.\" Dále praví o něm, že přichází ve\nvšech přelohách, a že jest podobně mnohostranný\ns dominantním septakordem. Jeho „původní spů-\nsoba\", praví dále Zvonař, „zní jako dominantní terc-\nkvartový akord, první přeloha jako dominantní\nsekundový akord, druhá jako původní způsoba do-\nminantního čtyrzvuku, třetí pak jako dominantní,\nkvintsekstový akord.\" A na konci dokládá, že se\nv něm viděl jen dvojzmenšený septový akord ,na\nčtvrtém zvýšeném stupni (zmenšená terce, malá\nkvinta a zmenšená septima), v kterémž případě že\nkráčela septima o půl stupně výše, ku př.\ni\nBlažek činí o něm dvakráte zmínku a sice co\no „dvojzméňšeném čtverozvuku*. Praví, že se dobře"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "405", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 711, "texte": "vyjímá spojení dvojzmenšenóho trojzvuku na sedmém\nstupni tvrdé (h-des-f) aneb na čtvrtém zvýšeném\nstupni měkké tóniny (dis-f-a)se zmenšenou septimou\nzvláště v prvním převratu.\nAlterovaný tento akord povstati může:\nPravili jsme již výše, že akord ten je velmi\nrozšířeným u skladatelů, kteří poslouchali přísných\npánů „od péra\" » jim na vzdor často i bez pří-\npravy nastupovati jej nechali. Zde několik příkladů:\na) Mozart: Symfonie v d-dur.\nb) Vogier: Pastorální mse.\nc) Chopinova polonéza op 53.\nd) Gounod: „Faust.\"\nNěkdy na se béře akord ten tvářnost hlavního\nseptimového akordu, čehož jest příčinou neustálená\northografie. Na př.\nL. Ehlerta: Nocturno.\nNa místě c v septimovém akordu státi by mělo\nvlastně his."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-19-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-19_01#c037", "volume": "bmtnabd_1874-12-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "405", "page_fin": "407", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.2.3", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "405", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.5", "debut_caractere": 713, "fin_caractere_exclue": 2452, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Pokud se nám průběhem celého sporu v pří-\nčině vrácení partitury zpěvohry „Dvě vdovy\" p.\nB. Smetanovi objasnila některá fakta, neváhali jsme\noprayou, kterouž v dnešním čísle uveřejňujeme,\ndáti pravdě průchod. Co se týče naší polemiky\ns „Hud. listy,\" neobrátili jsme se v čísle 50. na\nstr. 398 listu svého proti těmto pro onu záleži-\ntost, nýbrž proto, že nás vinily přímo, ač jsme se\nodvolávali výslovně k vlastnoručním listům p. Bed.\nSmetany, z „zlomyslné lže.\" Nehodlajíce dálší\nv tomto směru diskusí s „Hud. listy\" obtěžovati\nčtenářstvo své, sdělujeme tuto pouze ještě k vý-\nslovné žádosti p. B. Smetany vlastnoruční jeho list,\ntyto dny náš došlý:\nCtěná redakce!\nJežto se strany mých osobních odpůrců\ncelému sporu stran partitury mé zpěvohry „Dvě\nvdovy\" vnucen byl zcela jiný, nepravý smysl,\njakobych si byl sám vyžádal partituru zpě-\nvohry své k účeli, že chci pracovati\nklavírní výtah, čímž celé záležitosti dána\nbyla jakási tvář nevinnosti, žádám slušně ct. re-\ndakci, aby k vůli objasnění pravdy laskavě\nuveřejnila tyto mé řádky:\nBylo to v listopadu b. r. při nastoupení\np. Mayra co ředitele, když jsem v rozmluvě\ns p. kapelníkem Cechem tohoto požádal, aby\nmně v případě, pakli moje opery ředi-\ntelství nebude chtít provozovati\nnač jsem ovšem připraven býti musel parti-\nturu „Dvě vdovy\" odeslal. Všechny mé opery\nnejsou totiž posud duplovány, vyjma „Prodanou\nnevěstu\" a své manuskripty jsem nemohl za-\nnechati osudu nejistému. Dodal jsem ještě\nv zmíněné rozmluvě s p. Cechem, že bych si\npak v tom pádu, nebude-li ředitelství\nchtít mé opery provozovati, dělal kla-\nvírní výtah v nynější době svých prázdnin.\nJiž za dva neb tři dni na to byla mi parti-\ntura opery „Dvě vdovy\" skutečně navrá-\ncena.\n✓ __"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "406", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5479, "texte": "Ěekl jsem p. kap. Čechovi: „Jen tehda,\npakli moje opery nebude chtít ředi-\ntelství provozovati, zašlete mi je!\"-\nZ toho tedy, že mi byla partitura „Dvě\nvdovy\" poslána, patrně přec souditijsem musel,\nže muselo skutečně ustanoveno být i,\nže se opera ta nebude dávat i. Tot je\npřede jasué!\nDodávám, že za každé slovo své chci se\nVšude a před každým zodpovídati.\nS úctou\n\nBedřich Smetana.\n\nV Praze, dne 17. pros. 1874.\n* V druhém koncertu konservatoře pro-\nvedena bude poprvé symfonie našeho rodáka Zikm.\n(xoldšmída. Mimo to na programu se nalézají:\n„Michel Angelo,\" koncertní ouvertura od N. Gradeho,\nScherzo z Mendelssohnovy klavírní skladby op. 16.\nupravené pro orkestr J. Hofmanem a zpěvní před-\nnášky sl. Burenne oyy.\n* Jednatelství „Matice hudební11 přijali p. Joz.\nPatočka, učitel, pro Německý Brod a p. Pavel\nRežný, řed. zpěv. spolku „Vyšehrad\" pro Mšeno.\n* Sl. Helena Roslerova, v pražských kruzích\numěleckých velmi oblíbená pianistka, uspořádá o\ntři krále b. r. samostatný koncert. Z programu jejího\nzvláště zasluhuje pozornosti velký koncert do ď-moll\njejího mistra A. Rubinsteina, jenž jak se doví-\ndáme z přímého pramene, hodlá v březnu b. r. za-\nvítati do Prahy. Bylo by zajisté záhodno, aby pří-\ntomnosti slovutného tohoto skladatele ruského použito\nbylo v ten smysl, bychom se seznámiti mohli také\ns novějšími jeho skladbami orkestrálními.\n* V koncertech,kteréž Pavlína Luccová\ndne 26. a 27. t. m. zde v sále Zofínském uspořádá,\nspoluúčinkovati budou ještě tyto umělecké síly:\nhouslistka sl. Berta Haftova, pianista Rafael\nJoseffy (o jehož neobyčejné prý technice jdou\npověsti velmi živé) a čellista Reinhold Hummer.\n* Jednota hudebních umělců uspořádá dne 23. t. m.\no 4. hod. odpol. v sále Žofínském hudby milovnému\nobecenstvu pražskému pochoutku nevšední provede-\nním Li s z t o v a znamenitého oratoria „Legenda\no sv. Alžbětě.\" V sólových partiích účinkují:\nsl. Sittova (Alžběta), sl. Hanušova (Žofie), pp. Čech\nml., Lev a Kinský. V orkestru spoluúčinkují čle-\nnové orkestru obou zemských divadel, chovanci\nve sborech členové více zpěv. spolků\na ochotníci. Řízení oratoria vede p. kap. Ad. Čech.\n* Filharmonia (druhý koncert dne 6. pros. na\nŽofíně). Nikdo, ba ani nejkrajnější přítel našich\nfilharmoniků nemůže nevidéti smutný úpadek spolku\ntoho během saisony letošní. Není tomu právě tak\ndávno, kde pod Smetanovým geniálním vedením\nspolek ten zkvétal v činnosti blahodárné a dnes?\nPohledněte jen na sestavení programu koncertu po-\nsledního a prázdnota, jež Vám kyne odtud vstříc,\ndosti výmluvně o tom svědčí, že všechno jiné, jen\nne duch umělecký řídí a spravuje zájmy spolkové.\nOuvertura k „Hamletu\" od Gade-ho jest jedna\nznej slabších prací jinak dobrého skladatele\nnordického. Hamlet, onen filosofující cunctatory\njenž klesne v obrovském tom počínání, že chtěl\nz dráhy vymknutý koloběh času na pravé koleje\nuvésti, na jedné a sladounký Mendeissohnián Grade\nna druhé straně; není divu, že z toho povstala po-\nněkud smutná komposice. Druhým číslem chudého\nprogramu toho symfonie (Es-dur) od domácího\nskladatele K. R. Sebora; odehrány byly z ní\npouze dvě věty: „allegro molto\" a „adagio.\" Zdali\ntakovéto roztrhání skladby možno nazvati počínáním\numěleckým, o tom netřeba slov šířiti; ostatně tím\nskladbě Seborově nijak nebylo uškozeno. Jak\nznámo, jest symfonie formou cyklickou, kde všechny\nvěty tvoří nerozdílný celek; roztrhání takovéto\njednotné skladby může ovšem raíti následkův\npro skladatele osudných, však při Šeborově skladbě,\nkde první věta s druhou ničím jiným nesouvisí,\nleda tím zevnějším pojítkem, že psal obě jeden a\na tentýž skladatel, tu nelze bráti konečně roztrhání\nskladby takové na přísné vážky. Ze technická\nstránka obou přednesených vět jest dobrá, rozumí\nse tak u routinového skladatele, jakým Šebor\nv pravdě jest, samo sebou; však kdo by se píditi\nchtěl po jádrném obsahu nějaké nové či vůbec za-\njímavé hudební myšlénky, či kdo by v práci Šebo-\nrově hledal výlev jakési určitější nálady duševní\nvůbec, špatně by pochodil. Jest to upřímně řečeno\nv nejpříznivějším pádu mozaiková práce, sestavená\nz odpadků hudebních, jež zachytil skladatel při\nsvém ovšem povrchním studiu symfonií Beethove-\nnových, v jichž bohorovnou stavbu—jak se zdá\nskladatel ani z povzdálí nevnikl. Pakliže, se vůbec\nmožno radovati ze setkání se s muzou Šeborovou,\ntož dáváme v první řadě přednost hudbě jeho dra-\nmatické, kde Sebor již šťastným instinktem svým\nuhodí velmi často na to pravé. Tam kyne mu\nodporu budoucnost skvělejší, než v choulostivém\noboru symfonického skládání, jež vyššího vzdělání\na opravdovějšího studia bez odporu vyžaduje. Tře-\ntím číslem programu bylo opakování účinně\ninstrumentové rhapsodie Lizstovy; závěrek pak tvo-\nřilo vodnatelné jakési potpourri od Hillera, jež ho-\nnosí se nádherným titulem: „dramatická fantasie\"\nči „symfonický prolog.\" Není nad duchaplně volený\ntitul! Jest to příležitostní skladba, složená k ote-\nvření divadla městského v Kolíně n. R. Cesta její\ndo Prahy byla zbytečná. X\n* Koncert Mary Krebsovy, kr. saské kom. virtuosky\nna Žofíně. V hudebních kruzích zdejších veleoblíbená\ntato umělkyně, jež zejména poslední dobou nejen po\ncelém Německu, nýbrž i na ostrově britanském vše-\nstranných sobě získala sympathií a tím vstoupila jaksi\nv řadu oněch virtuosů, jichž jméno požívá pověsti\nevropské, zahrála v městě našem tentokráte co čelní\nČíslo zajímavého programu svého Beethovenovu\n„Sonátu appassionatu\", 2 skladby Bachovy a drobné\nallegro copánkové od Clementiho; Bennetovo\n„sladkobolné\" Impromptu, Chopinův smuteční"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "407", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5766, "texte": "pochod, čís. 5 z „Písní v rákosí\" od krajana našeho\nSeelinga (velenadaného nápodobitele Šumanova),\na-moll „Barcarolu\" od Rubinšteina a na konec\nco šňůrku perel čiperné allegro M eň d e 18-\nsohna. Že vše bylo provedeno s dokonalostí\nv technickém ohledu neposkvrněnou, dá se předpo-\nkládati u tak znamenité umělkyně. Hlavní známky,\njež hru její co nejkarakterističtěji označují, jsou\nčistota a elegance techniky k nej většímu stupni do-\nkonalosti vyvinutá. Při tom převládá více reflekse\nrozumová, chladná mnohdy vypočítavost na ujmu\nbezprostřední úchvatnosti citového rozhárání. Severo-\nněmecký temperament svůj slečna ve hře nikdy\nnezapře. Ostatně máme úctu nej větší předobjek-\nt iv ní m tímto spůsobem přednášení, kde cena skladby\nsamé a ne osobnost výkonného Umělce se v popředí\nstaví. Za všechny své výkony byla ctěná umělkyně\ntak bouřlivě volána, že po každém výstupu svém\npřídati musela na upokojení četného obecenstva\nnovou piecu. S rovným štěstím bylo odměněno vy-\nstoupení slavné naší pěvkyně koncertní pí. Marty\nProcházkové, jež výkony svými vedle virtuosky\nsvětovým jménem se honosící na stejné se dovedla\nudržeti výši, nejen uměleckou cenou přednášky své\nduchaplné, nýbrž i účinkem přednášky své na obe-\ncenstvo veškeré. S vřelou horlivostí jest i oblíbená\npěvkyně mnohokráte volána po každém výstupu\nsvém, přednesši dvě překrásné písně národní,\ntemně elegickou „Nun die Schatten dunkeln\" od\nRémy-ho a píseň od Subrta, k nimž přidala\nještě jednu píseň od Rémy-ho. Koncert tento počí-\ntáme k nejzdařilejším této saisony. X.\n* Koncert ve prospěch ženského výrobního spolku\ndne 8. pros. na Žofíně. Nešťastná tentokráte zasvitla\nhvězda koncertu, jenž uspořádán byl za účelem šlechet-\nným obětovnou snahou výboru spolku jmenovaného.\nProgram byl velmi pečlivě sestaven, nejlepší výkonné\nsíly jsou získány; však rcete, kdo může býti zodpověd-\nným za osud neblahý, jenž sevře poutem zlého chrapotu\nnajednou dvě z nejlepších sil uměleckých, takže\nodříci musejí své spoluúčinkováni v chvíli poslední ?!\nPřes to vše nebyl sice počet sil účinkujících ztenčen,\nponěvadž se vzácnou ochotou zaujala sl. Hanušova\nmísto po náhle ochuravělé pí. Procházkové a\np. Pro šek převzal pěveckou partii p. Čechovu;\nvšak jiný tu byl ještě faktor, jenž dojmem nepří-\njemným v zárodku dusil každý světlejší paprslek\nnadšení. Myslíme totiž ono dusné, ostýchavé ticho,\nzavládnuvší chmůrným křídlem svým nad hlavami\nobecenstva, jež v ledové nepřístupnosti své se roze-\nhřátí nedalo ku vřelejší pochvale i při všem tom\nnej svědomitějším namabání koncertujících umělcův.\nA přece sestávalo obecenstvo v koncertu tom skoro\nvýhradně z pohlaví krásnějšího, jež prý má býti\nvšemu krásnému přístupnější než pohlaví méně\nkrásné. Podivno; možno že to byl klam či sub-\njektivní kapřice však přece zdálo se nám v mnohých\nmomentech, jako by dobré to obecenstvo nevědělo,\nco se mu má a smí líbiti, čemu má a smí tleskati\npochvalu. Tak na př. rozléhl se po „Velké (snad\nmá státi „Dlouhé!\") fantasii\" pro harmonium od\nA. Vacka náhle hřmotný potlesk jako kdyby orkán\nsálem koncertním zahučel, a již jsme se věru obávali,\nže bude žádáno „da capo\"; a přece je fantasie\nzmíněná tak prázdná a smutná strakatina libo-\nvolně rozházených laciných frázi v nekonečnou\ntasemnici rozvlečených, že diviti se musíme, jak\nmožno hudebníku vzdělanému s podobným dílem\nve veřejném koncertě, třebas i byl dobročinný,\nvystoupiti. Snad tleskalo ctěné dámstvo proto že\ndlouhá byla fantasie ta tedy od kusu? Jinde\nopět po milokrásné miniaturní kresbě pérové Su-\nmannova „Proč?\", jež přednesla sl. Emminge-\nrova s překvapující věru delikatností, s nádechem\njemně poetickým po takovém skvostu pravého\numění nehnula se ruka ni jediná; snad následkem\npřílišného pohnutí, dojmutí?! Kdož z nás dovede\nčisti v srdci a ledví obecenstva tak vybraného!\nMimo jmenované již síly umělecké pochvalné též\nzasluhuje zmínky výtečný čellista divadla našeho\np. Neruda, jenž v jedné z nejzdařilejších sonát\nRubinšteinových ve spolku s pianistkou sl. Em mi n-\ngerovou dokázal, že nejlepším zde v Praze jest\ninterpretem obtížného a choulostivého tohoto partu\ncellového. Že krásnou vládne kantilenou, o tom\npodal nových důkazů v několika čellových droboti-\nnách. K vděčněji přijatým číslům programu náležela\ntéž úchvatně pí/ Bittnerovou přednesena de-\nklamace. X.\nOprava. Přinesli jsme v číslech 47., 48.a 49. „Dalib.*6\nzprávy, týkající se záležitosti vrácení partitury zpěvohry „Dvě\nvdovy'4 skladateli p. Bedřichu Smetanovi, kteréž nepravě posu-\nzují dosavádní působnost ředitele kr. z. Českého divadla p. Jana\nMayra; jest nám toho želeti, an zprávy ty, jež jsme čerpali\nz vlastnoručních listů p. kap. Smetany , pokud se vztahují\nk osobnosti p. řed. Mayra, spočívaly na omylu.\nPřesvědčili jsme se na základě provedeného vyšetřování,\nže neposlal p. řed. Mayr p. kap. Smetanovi zpěvohru jeho „Dvě\nvdovy44 nazpět, nýbrž že tak učinil p. kap. Čech bez vědomí\na svolení p. řed. Mayra. Z vyšetřování toho vyšlo dále na\njevo, že nevzkázal před. Mayr p. kap. Smetanovi, že se nebude\njeho zpěvohra dávati aže se nemohou vypláceti tantiémy, nýbrž\nže to byla pouze bezdůvodná domněnka p. kap. Čecha, která\nmysl p. B. Smetany a následkem jeho sdělení i mysl naší po-\nbouřila a nás k uvedeným úvahám přiměla. Není tudiž\npravda, že si pan řed. Mayr zase poslal pro dotčenou\noperu „Dvě vdovyu s vzkázáním, že se opera tato přece bude\ndávati a že použil k tomu nepřítomnosti p. Smetany.\nVyšlo také na jevo, že vše to dělo se za zády p. řed. Mayra*\nSdělili jsme a omluvili jsme svůj omyl, do něhož jsme\nbyli uvedeni, zvláštním přípisem p. řed. Mayrovi, ježto však\nbyl veřejně kárán z nešetrného jednání naproti p. B. Smeta-\nnovi, neváháme, jsouce vždy ochotni, pravdě dáti průchodu,\ntímto také veřejné mu podati zadostiučinění.\n\nDr. Lud. Procházka,\nred. „Dalibora.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-19-01-c038", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-19_01#c038", "volume": "bmtnabd_1874-12-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "405", "page_fin": "406", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.2.3.1", "titre_corps": "* Pokud se nám průběhem celého sporu v", "titre_sommaire": "* Pokud se nám průběhem celého sporu v", "signature_source": "Bedřich Smetana", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "405", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.5", "debut_caractere": 742, "fin_caractere_exclue": 2452, "texte": "* Pokud se nám průběhem celého sporu v pří-\nčině vrácení partitury zpěvohry „Dvě vdovy\" p.\nB. Smetanovi objasnila některá fakta, neváhali jsme\noprayou, kterouž v dnešním čísle uveřejňujeme,\ndáti pravdě průchod. Co se týče naší polemiky\ns „Hud. listy,\" neobrátili jsme se v čísle 50. na\nstr. 398 listu svého proti těmto pro onu záleži-\ntost, nýbrž proto, že nás vinily přímo, ač jsme se\nodvolávali výslovně k vlastnoručním listům p. Bed.\nSmetany, z „zlomyslné lže.\" Nehodlajíce dálší\nv tomto směru diskusí s „Hud. listy\" obtěžovati\nčtenářstvo své, sdělujeme tuto pouze ještě k vý-\nslovné žádosti p. B. Smetany vlastnoruční jeho list,\ntyto dny náš došlý:\nCtěná redakce!\nJežto se strany mých osobních odpůrců\ncelému sporu stran partitury mé zpěvohry „Dvě\nvdovy\" vnucen byl zcela jiný, nepravý smysl,\njakobych si byl sám vyžádal partituru zpě-\nvohry své k účeli, že chci pracovati\nklavírní výtah, čímž celé záležitosti dána\nbyla jakási tvář nevinnosti, žádám slušně ct. re-\ndakci, aby k vůli objasnění pravdy laskavě\nuveřejnila tyto mé řádky:\nBylo to v listopadu b. r. při nastoupení\np. Mayra co ředitele, když jsem v rozmluvě\ns p. kapelníkem Cechem tohoto požádal, aby\nmně v případě, pakli moje opery ředi-\ntelství nebude chtít provozovati\nnač jsem ovšem připraven býti musel parti-\nturu „Dvě vdovy\" odeslal. Všechny mé opery\nnejsou totiž posud duplovány, vyjma „Prodanou\nnevěstu\" a své manuskripty jsem nemohl za-\nnechati osudu nejistému. Dodal jsem ještě\nv zmíněné rozmluvě s p. Cechem, že bych si\npak v tom pádu, nebude-li ředitelství\nchtít mé opery provozovati, dělal kla-\nvírní výtah v nynější době svých prázdnin.\nJiž za dva neb tři dni na to byla mi parti-\ntura opery „Dvě vdovy\" skutečně navrá-\ncena.\n✓ __"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "406", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 384, "texte": "Ěekl jsem p. kap. Čechovi: „Jen tehda,\npakli moje opery nebude chtít ředi-\ntelství provozovati, zašlete mi je!\"-\nZ toho tedy, že mi byla partitura „Dvě\nvdovy\" poslána, patrně přec souditijsem musel,\nže muselo skutečně ustanoveno být i,\nže se opera ta nebude dávat i. Tot je\npřede jasué!\nDodávám, že za každé slovo své chci se\nVšude a před každým zodpovídati.\nS úctou\n\nBedřich Smetana."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-19-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-19_01#c039", "volume": "bmtnabd_1874-12-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "406", "page_fin": "407", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.2.3.2", "titre_corps": "V Praze, dne 17. pros. 1874.", "titre_sommaire": "V Praze, dne 17. pros. 1874.", "signature_source": "Lud. Procházka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "406", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.6", "debut_caractere": 386, "fin_caractere_exclue": 5479, "texte": "V Praze, dne 17. pros. 1874.\n* V druhém koncertu konservatoře pro-\nvedena bude poprvé symfonie našeho rodáka Zikm.\n(xoldšmída. Mimo to na programu se nalézají:\n„Michel Angelo,\" koncertní ouvertura od N. Gradeho,\nScherzo z Mendelssohnovy klavírní skladby op. 16.\nupravené pro orkestr J. Hofmanem a zpěvní před-\nnášky sl. Burenne oyy.\n* Jednatelství „Matice hudební11 přijali p. Joz.\nPatočka, učitel, pro Německý Brod a p. Pavel\nRežný, řed. zpěv. spolku „Vyšehrad\" pro Mšeno.\n* Sl. Helena Roslerova, v pražských kruzích\numěleckých velmi oblíbená pianistka, uspořádá o\ntři krále b. r. samostatný koncert. Z programu jejího\nzvláště zasluhuje pozornosti velký koncert do ď-moll\njejího mistra A. Rubinsteina, jenž jak se doví-\ndáme z přímého pramene, hodlá v březnu b. r. za-\nvítati do Prahy. Bylo by zajisté záhodno, aby pří-\ntomnosti slovutného tohoto skladatele ruského použito\nbylo v ten smysl, bychom se seznámiti mohli také\ns novějšími jeho skladbami orkestrálními.\n* V koncertech,kteréž Pavlína Luccová\ndne 26. a 27. t. m. zde v sále Zofínském uspořádá,\nspoluúčinkovati budou ještě tyto umělecké síly:\nhouslistka sl. Berta Haftova, pianista Rafael\nJoseffy (o jehož neobyčejné prý technice jdou\npověsti velmi živé) a čellista Reinhold Hummer.\n* Jednota hudebních umělců uspořádá dne 23. t. m.\no 4. hod. odpol. v sále Žofínském hudby milovnému\nobecenstvu pražskému pochoutku nevšední provede-\nním Li s z t o v a znamenitého oratoria „Legenda\no sv. Alžbětě.\" V sólových partiích účinkují:\nsl. Sittova (Alžběta), sl. Hanušova (Žofie), pp. Čech\nml., Lev a Kinský. V orkestru spoluúčinkují čle-\nnové orkestru obou zemských divadel, chovanci\nve sborech členové více zpěv. spolků\na ochotníci. Řízení oratoria vede p. kap. Ad. Čech.\n* Filharmonia (druhý koncert dne 6. pros. na\nŽofíně). Nikdo, ba ani nejkrajnější přítel našich\nfilharmoniků nemůže nevidéti smutný úpadek spolku\ntoho během saisony letošní. Není tomu právě tak\ndávno, kde pod Smetanovým geniálním vedením\nspolek ten zkvétal v činnosti blahodárné a dnes?\nPohledněte jen na sestavení programu koncertu po-\nsledního a prázdnota, jež Vám kyne odtud vstříc,\ndosti výmluvně o tom svědčí, že všechno jiné, jen\nne duch umělecký řídí a spravuje zájmy spolkové.\nOuvertura k „Hamletu\" od Gade-ho jest jedna\nznej slabších prací jinak dobrého skladatele\nnordického. Hamlet, onen filosofující cunctatory\njenž klesne v obrovském tom počínání, že chtěl\nz dráhy vymknutý koloběh času na pravé koleje\nuvésti, na jedné a sladounký Mendeissohnián Grade\nna druhé straně; není divu, že z toho povstala po-\nněkud smutná komposice. Druhým číslem chudého\nprogramu toho symfonie (Es-dur) od domácího\nskladatele K. R. Sebora; odehrány byly z ní\npouze dvě věty: „allegro molto\" a „adagio.\" Zdali\ntakovéto roztrhání skladby možno nazvati počínáním\numěleckým, o tom netřeba slov šířiti; ostatně tím\nskladbě Seborově nijak nebylo uškozeno. Jak\nznámo, jest symfonie formou cyklickou, kde všechny\nvěty tvoří nerozdílný celek; roztrhání takovéto\njednotné skladby může ovšem raíti následkův\npro skladatele osudných, však při Šeborově skladbě,\nkde první věta s druhou ničím jiným nesouvisí,\nleda tím zevnějším pojítkem, že psal obě jeden a\na tentýž skladatel, tu nelze bráti konečně roztrhání\nskladby takové na přísné vážky. Ze technická\nstránka obou přednesených vět jest dobrá, rozumí\nse tak u routinového skladatele, jakým Šebor\nv pravdě jest, samo sebou; však kdo by se píditi\nchtěl po jádrném obsahu nějaké nové či vůbec za-\njímavé hudební myšlénky, či kdo by v práci Šebo-\nrově hledal výlev jakési určitější nálady duševní\nvůbec, špatně by pochodil. Jest to upřímně řečeno\nv nejpříznivějším pádu mozaiková práce, sestavená\nz odpadků hudebních, jež zachytil skladatel při\nsvém ovšem povrchním studiu symfonií Beethove-\nnových, v jichž bohorovnou stavbu—jak se zdá\nskladatel ani z povzdálí nevnikl. Pakliže, se vůbec\nmožno radovati ze setkání se s muzou Šeborovou,\ntož dáváme v první řadě přednost hudbě jeho dra-\nmatické, kde Sebor již šťastným instinktem svým\nuhodí velmi často na to pravé. Tam kyne mu\nodporu budoucnost skvělejší, než v choulostivém\noboru symfonického skládání, jež vyššího vzdělání\na opravdovějšího studia bez odporu vyžaduje. Tře-\ntím číslem programu bylo opakování účinně\ninstrumentové rhapsodie Lizstovy; závěrek pak tvo-\nřilo vodnatelné jakési potpourri od Hillera, jež ho-\nnosí se nádherným titulem: „dramatická fantasie\"\nči „symfonický prolog.\" Není nad duchaplně volený\ntitul! Jest to příležitostní skladba, složená k ote-\nvření divadla městského v Kolíně n. R. Cesta její\ndo Prahy byla zbytečná. X\n* Koncert Mary Krebsovy, kr. saské kom. virtuosky\nna Žofíně. V hudebních kruzích zdejších veleoblíbená\ntato umělkyně, jež zejména poslední dobou nejen po\ncelém Německu, nýbrž i na ostrově britanském vše-\nstranných sobě získala sympathií a tím vstoupila jaksi\nv řadu oněch virtuosů, jichž jméno požívá pověsti\nevropské, zahrála v městě našem tentokráte co čelní\nČíslo zajímavého programu svého Beethovenovu\n„Sonátu appassionatu\", 2 skladby Bachovy a drobné\nallegro copánkové od Clementiho; Bennetovo\n„sladkobolné\" Impromptu, Chopinův smuteční"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "407", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5766, "texte": "pochod, čís. 5 z „Písní v rákosí\" od krajana našeho\nSeelinga (velenadaného nápodobitele Šumanova),\na-moll „Barcarolu\" od Rubinšteina a na konec\nco šňůrku perel čiperné allegro M eň d e 18-\nsohna. Že vše bylo provedeno s dokonalostí\nv technickém ohledu neposkvrněnou, dá se předpo-\nkládati u tak znamenité umělkyně. Hlavní známky,\njež hru její co nejkarakterističtěji označují, jsou\nčistota a elegance techniky k nej většímu stupni do-\nkonalosti vyvinutá. Při tom převládá více reflekse\nrozumová, chladná mnohdy vypočítavost na ujmu\nbezprostřední úchvatnosti citového rozhárání. Severo-\nněmecký temperament svůj slečna ve hře nikdy\nnezapře. Ostatně máme úctu nej větší předobjek-\nt iv ní m tímto spůsobem přednášení, kde cena skladby\nsamé a ne osobnost výkonného Umělce se v popředí\nstaví. Za všechny své výkony byla ctěná umělkyně\ntak bouřlivě volána, že po každém výstupu svém\npřídati musela na upokojení četného obecenstva\nnovou piecu. S rovným štěstím bylo odměněno vy-\nstoupení slavné naší pěvkyně koncertní pí. Marty\nProcházkové, jež výkony svými vedle virtuosky\nsvětovým jménem se honosící na stejné se dovedla\nudržeti výši, nejen uměleckou cenou přednášky své\nduchaplné, nýbrž i účinkem přednášky své na obe-\ncenstvo veškeré. S vřelou horlivostí jest i oblíbená\npěvkyně mnohokráte volána po každém výstupu\nsvém, přednesši dvě překrásné písně národní,\ntemně elegickou „Nun die Schatten dunkeln\" od\nRémy-ho a píseň od Subrta, k nimž přidala\nještě jednu píseň od Rémy-ho. Koncert tento počí-\ntáme k nejzdařilejším této saisony. X.\n* Koncert ve prospěch ženského výrobního spolku\ndne 8. pros. na Žofíně. Nešťastná tentokráte zasvitla\nhvězda koncertu, jenž uspořádán byl za účelem šlechet-\nným obětovnou snahou výboru spolku jmenovaného.\nProgram byl velmi pečlivě sestaven, nejlepší výkonné\nsíly jsou získány; však rcete, kdo může býti zodpověd-\nným za osud neblahý, jenž sevře poutem zlého chrapotu\nnajednou dvě z nejlepších sil uměleckých, takže\nodříci musejí své spoluúčinkováni v chvíli poslední ?!\nPřes to vše nebyl sice počet sil účinkujících ztenčen,\nponěvadž se vzácnou ochotou zaujala sl. Hanušova\nmísto po náhle ochuravělé pí. Procházkové a\np. Pro šek převzal pěveckou partii p. Čechovu;\nvšak jiný tu byl ještě faktor, jenž dojmem nepří-\njemným v zárodku dusil každý světlejší paprslek\nnadšení. Myslíme totiž ono dusné, ostýchavé ticho,\nzavládnuvší chmůrným křídlem svým nad hlavami\nobecenstva, jež v ledové nepřístupnosti své se roze-\nhřátí nedalo ku vřelejší pochvale i při všem tom\nnej svědomitějším namabání koncertujících umělcův.\nA přece sestávalo obecenstvo v koncertu tom skoro\nvýhradně z pohlaví krásnějšího, jež prý má býti\nvšemu krásnému přístupnější než pohlaví méně\nkrásné. Podivno; možno že to byl klam či sub-\njektivní kapřice však přece zdálo se nám v mnohých\nmomentech, jako by dobré to obecenstvo nevědělo,\nco se mu má a smí líbiti, čemu má a smí tleskati\npochvalu. Tak na př. rozléhl se po „Velké (snad\nmá státi „Dlouhé!\") fantasii\" pro harmonium od\nA. Vacka náhle hřmotný potlesk jako kdyby orkán\nsálem koncertním zahučel, a již jsme se věru obávali,\nže bude žádáno „da capo\"; a přece je fantasie\nzmíněná tak prázdná a smutná strakatina libo-\nvolně rozházených laciných frázi v nekonečnou\ntasemnici rozvlečených, že diviti se musíme, jak\nmožno hudebníku vzdělanému s podobným dílem\nve veřejném koncertě, třebas i byl dobročinný,\nvystoupiti. Snad tleskalo ctěné dámstvo proto že\ndlouhá byla fantasie ta tedy od kusu? Jinde\nopět po milokrásné miniaturní kresbě pérové Su-\nmannova „Proč?\", jež přednesla sl. Emminge-\nrova s překvapující věru delikatností, s nádechem\njemně poetickým po takovém skvostu pravého\numění nehnula se ruka ni jediná; snad následkem\npřílišného pohnutí, dojmutí?! Kdož z nás dovede\nčisti v srdci a ledví obecenstva tak vybraného!\nMimo jmenované již síly umělecké pochvalné též\nzasluhuje zmínky výtečný čellista divadla našeho\np. Neruda, jenž v jedné z nejzdařilejších sonát\nRubinšteinových ve spolku s pianistkou sl. Em mi n-\ngerovou dokázal, že nejlepším zde v Praze jest\ninterpretem obtížného a choulostivého tohoto partu\ncellového. Že krásnou vládne kantilenou, o tom\npodal nových důkazů v několika čellových droboti-\nnách. K vděčněji přijatým číslům programu náležela\ntéž úchvatně pí/ Bittnerovou přednesena de-\nklamace. X.\nOprava. Přinesli jsme v číslech 47., 48.a 49. „Dalib.*6\nzprávy, týkající se záležitosti vrácení partitury zpěvohry „Dvě\nvdovy'4 skladateli p. Bedřichu Smetanovi, kteréž nepravě posu-\nzují dosavádní působnost ředitele kr. z. Českého divadla p. Jana\nMayra; jest nám toho želeti, an zprávy ty, jež jsme čerpali\nz vlastnoručních listů p. kap. Smetany , pokud se vztahují\nk osobnosti p. řed. Mayra, spočívaly na omylu.\nPřesvědčili jsme se na základě provedeného vyšetřování,\nže neposlal p. řed. Mayr p. kap. Smetanovi zpěvohru jeho „Dvě\nvdovy44 nazpět, nýbrž že tak učinil p. kap. Čech bez vědomí\na svolení p. řed. Mayra. Z vyšetřování toho vyšlo dále na\njevo, že nevzkázal před. Mayr p. kap. Smetanovi, že se nebude\njeho zpěvohra dávati aže se nemohou vypláceti tantiémy, nýbrž\nže to byla pouze bezdůvodná domněnka p. kap. Čecha, která\nmysl p. B. Smetany a následkem jeho sdělení i mysl naší po-\nbouřila a nás k uvedeným úvahám přiměla. Není tudiž\npravda, že si pan řed. Mayr zase poslal pro dotčenou\noperu „Dvě vdovyu s vzkázáním, že se opera tato přece bude\ndávati a že použil k tomu nepřítomnosti p. Smetany.\nVyšlo také na jevo, že vše to dělo se za zády p. řed. Mayra*\nSdělili jsme a omluvili jsme svůj omyl, do něhož jsme\nbyli uvedeni, zvláštním přípisem p. řed. Mayrovi, ježto však\nbyl veřejně kárán z nešetrného jednání naproti p. B. Smeta-\nnovi, neváháme, jsouce vždy ochotni, pravdě dáti průchodu,\ntímto také veřejné mu podati zadostiučinění.\n\nDr. Lud. Procházka,\nred. „Dalibora.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-19-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-19_01#c040", "volume": "bmtnabd_1874-12-19_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "407", "page_fin": "407", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.2.4", "titre_corps": "Listárna redakce.", "titre_sommaire": "Listárna redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "407", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.7", "debut_caractere": 5768, "fin_caractere_exclue": 6043, "texte": "Listárna redakce.\nPanu Vojtěchu L— v Rěce. Z listu nejsme a ne-\njsme s to, abychom vyrozuměli, co vlastně si přejete. Račte\npsáti kratčeji a možná-li, prosíme, srozumitelněji! Zejména\nudejte, mají-li být písně ty pro housle solové, či pro housle\ns průvodem piana arranžovávy?"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "401", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n19. pros. 1632 † V. Brodský, nazván „Arcadius,“ učenec hud.\nv Litoměřicích.\n„ „ 18581. prov. Albertovy zpěv. „Anna Lan ds kro un-\nskáu v Štuttgartě.\n20. ~ 1821 1. prov. Spohrovy zpěv. „Ze mír a a Azor\"\nve Vídni.\n„ „ 1823 Lprov. Šubertovy zpěv. „Rosamunda\" —ve\nVídni.\n~ „ 1861 f Dr. K. Proske, ncenec hu(f. a vydavatel díla\n„Musica divina\" v Režné.\n* » 1864 4 Jos. Prokš, výt theor. a pedagog v Praze.\n21. „ 1815* Fr. Blažek, hud. spis. a theor.— ve Velešicích.\n„ „ 1834 I.pjrov. Tylovy frašky s hudbou Fr.\nSkroupa na divadle pražském, v níž poprvé\nzavzněla píseň „Kde domov můj?\"\n21. pros. 1850 * Zd. Fibich, .sklad. v Šebořicích (u Královic).\n22. ~ 1745f Jan Dismas Zelenka, slovut. sklad. cirk.\nv Drážďanech.\n~ „ 1823 provozovala se první zpěvohra v českém ja-\nzyku na div. pražském a sice „Švýcarská ro-\ndina\" od J. Weigla řízením Franfc. Skroupa.\n~ ~ 18371. prov, Lortz i ngovy zpěv. „Car a tesař (\nv Lipsku.\n„ 1840 * Isidor Lotto, výb. housl. ve Varšavě.\n23. „ 1783 fJ. Ad. Has se, sklad. cirk. a oper. v Benátkách vl.\n„ 1848 I. pro v. Mendelssohnova oratoria „Eliáš\"\nv Praze.\n24 ~ 1804 * Jul. Be n edic t, pian. a sklad. op. v Stuttgarte.\n„ „ 1821 fK. Eag. Zavrži, sklad. v Amsterodame.\n~ „ 1823 * Giov.Bottesini, výt. kontrabasista a op. sklad.—\nv Cremu."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "402", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.2", "texte": "O akordech alterováných.\n(Pokračování,)\n4 .\nOpět bezejmenný! Základní ton, malá\nterce a zvětšená kvinta. V praxi řídký\núkaz, v theorii bilá vrána. Sorge r. 1745\n•-\"»#w•w 1 • % A 1 »\nse sice o akordu tom zmiňuje, avšak jen lt vuh\n„kuriositě\". Ostatní mlčí, až po sto letech se opět\nsem tam objevuje. Richter mu věnuje místečko,\navšak „harmonické platnosti nemá\" u něho. Naši\ndomácí theorikové jej neznají. Povstává takto:\na užiti ho lze:\nneb v prvním převratu:\nCo doklad:\nGounod: „Faust\" (předehra).\n5.\nJiž opět bezejmenný! Ton základní,\nzvětšená terce a velká kvinta. Sorge\nse zmiňuje o něm též co o kuriositě.\nU Richtera jest členem společnosti chromatických\nničemů. Zvonař a Blažek jej neznají.\nPodivuhodným spůsobem nalézá se akord ten\nv druhém převratu u Vogleřa v ouvertuře k „Unně\"\nroku 1811:\n5.\nNeznámý, beze jména a možná, že\nprávem zavržený. Základní ton, zmen-\nšená terce a velká kvinta. Kdyby se\nněkde objevil, musel by povstati:\nZde povstává jeden akord alterovanýz druhého.\n7.\nt\nMálo známý, bezejmenný. Základní\nton, malá terce a zmenšená kvinta."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "403", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.3", "texte": "Tím zakončena nauka o trojzvucích alterova-\nných. Pojednati jest nám nyní ještě o alterovaných\nctyrzvueích (septimových akordech) a pětizvueích\n(nenových).\nh) Alterované septimové akordy.\n*%Ti• I * « 4\n1.\nNemá jména, jako ostatní všechny\nalterované septimové akordy. Složen jest\nz tonu základniho, velké terce, zvětšené\nkvinty a malé septimy. Jest nejenom velmi obyčej-\nným, nýbrž pro jistý touhyplný nátěr velmi oblibě*\nným akordem.\nVětšina theoretiků, mezi nimi též Zvonař, jsou\ntoho náhledu, že akord ten povstává zvýšením velké\nkvinty v malém septimovém akordu, však nemusí\nvždy tomu tak býti, jak niže uvedeno bude.\nSorge snad první (roku 1745) o tomto akordu se\nzmiňuje. Praví o něm doslovně toto: „Chce-li někdo\npřidati k „trias superflua\" malou septimu, dostane\nakord téměř cizí. Kdo zmatek jazyků aneb hrůzy\nspousty naznačiti chce, ten může podobného akordu\nužiti! Má rada jest, by se harmonie takovými drsnými\nvětami ušetřila, leč, by jistých okolností tu bylo,\nkdet by se mohlo všeho užiti, co zní tvrdé a drsně.\"\nKde jest nyní ten zmatek jazyků, ty hrůzy\nspousty? Diletant vzdychá při temném soumraku\nv akordu tom právě tak jako Weber, Šumán, Wagner.\nZ pozdějších theoretiků teprve Vogler roku 1776\njej uznal za hodna zmínky a nevyštval jej ode\ndveří harmonie i uvádí jej ve všech převratech.\nRichter se neliší příliš od Sorgeho, neboť ne-\nchává jej také povstati ze zvětšeného trojzvuku\ns malou septimou. Z našich domácích theoretiků\nse ni Zvonař ni Blažek s ním nezabývají. Zvonař\njen mimochodem mluví o malém čtyrzvuku se zvět-\nšenou kvintou, a Blažek uvádí jej při trojzvuku\nzvětšeném, a pravi, že nejčastěji užívá se jeho prvního\npřevratu, při čemž má býti šetřeno polohy, kde\njest zvýšený ton v diskantu.\nUvádíme nyní jeho genesis:\nCo doklady:\nK. M. Weeber\na) tVyzvání k tanci\".\n' ,\nb) Ouvertura k „Čarostřelci\".\nR. Šumán.\na) „Die Lotosblume\"*\nh) „Frauenliebe\" und\ne) „Frauenleben\".\nAkord ten může též volně nastoupiti:\n2.\nSestává z tonu základniho, velké\ntercie, zmenšené kvinty a malé septimy.\nPrvní, kdo se o něm zmiňuje, jest opět Sorge,\nkterý z něho odvozuje zvětšený terc-kvart-sekstový\nakord. Praví takto: „Ostře znějící „trias manca\"\npřibírá též k sobě malou septimu. Takový akord jest\npravým původem často užívané „sexta superflua\".\nNejmenší terce, která mezi tercí a kvintou\npovstává, činí akord ten nad míru drsným a ne-\npřívětivým, pročež se zvláště hodí k naznačeni muk,\nstrachu, zoufalosti a p.\" Při tomto akordu se zjevně\nukázalo, že praxis pokulhává obyčejně za theorií,\nneboť již v Kuhnau-ových „Biblische Historjen\"\n(1700) stojí následující místo a sice tam kde v pryní\nsonátě, která líčiti má „boj Davida s Goliášem\", obr\nraněn k zemi klesá:\n♦"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "404", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.4", "texte": "Tentýž akord není u Wiedeburga „pěkně zně-\njícím\", u Marpurga roku 1755 jest „fantastickým\",\nVogler r. 1776 zná jej ae všemi převraty, u J. Webra\nr. 1817 vyznačen jest co „dobrodružná, nepotřebná,\npostrádatelná základní harmonie\"; u Marxe r. 1858\njest to akord smíšený (Mischakord), u Richtra r. 1868\nalterovaný septimový akord. Zvonař odvozuje jej\npodobně jako předešlý z malého (vládního) septi-\nmového akordu snížením kvinty, a Blažek přidává\nk „tvrdě zmenšenému trojzvuku\" malou\nseptimu, a praví, že se této připojené malé septimy\nbez přípravy užiti může.\nAkord ten povstati může:\nCo doklady:\nHaendl: „Vysvobození lidu israelského.\"\nAkord ten může též nastoupiti beze vší přípravy :\nWagner:\nTristaD a Isoida,\no\nO.\nTon základní, zmenšená terce, zmen-\nšená kvinta a zmenšená septima.\nTento akord se těší posud největší přízni všech\npánů theoretik.fi, snad též proto, že záhy v praxi\nužíván byl, však i tu nebyli páni theoretikové ihned\npo vůli praxi, nebof ve spisech nalezáme jej dosti\npozdě. Marpurg myslí (r. 1755), že povstal ze zmen-\nšeného septimového akordu tím, že se užilo zmenšené\nterce. Nazývá sice roku 1760 tuto kombinaci „fantasti-\nckou\", připomíná však, že tak povstal náš kvintový\nsekstakord:\nVogier uvádí též všechny převraty, Weber jest\nkonsekventním a zahazuje ho do smetí dobrodruž-\nných, nepotřebných harmonií. Zvonař uvádí jej co\ndruhý „dvojnásob zmenšený čtyrzvuk\" mezi akordy\ndoškálnými, který stojí na druhém zvýšeném stupni\ndurové škály, a pojednává o něm v druhém odstavci\nv kapitole „o čtyrzvuku dvojnásob zmenšeném.\"\nDle Zvonaře vyvinuje se tento čtyrzvuk „z malého\nseptimového akordu na druhém stupni v durové\nstupnici, zvýší-li se bas a tercie a sníží-li se zároveň\nčistá kvinta.\" Dále praví o něm, že přichází ve\nvšech přelohách, a že jest podobně mnohostranný\ns dominantním septakordem. Jeho „původní spů-\nsoba\", praví dále Zvonař, „zní jako dominantní terc-\nkvartový akord, první přeloha jako dominantní\nsekundový akord, druhá jako původní způsoba do-\nminantního čtyrzvuku, třetí pak jako dominantní,\nkvintsekstový akord.\" A na konci dokládá, že se\nv něm viděl jen dvojzmenšený septový akord ,na\nčtvrtém zvýšeném stupni (zmenšená terce, malá\nkvinta a zmenšená septima), v kterémž případě že\nkráčela septima o půl stupně výše, ku př.\ni\nBlažek činí o něm dvakráte zmínku a sice co\no „dvojzméňšeném čtverozvuku*. Praví, že se dobře"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "405", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.5", "texte": "vyjímá spojení dvojzmenšenóho trojzvuku na sedmém\nstupni tvrdé (h-des-f) aneb na čtvrtém zvýšeném\nstupni měkké tóniny (dis-f-a)se zmenšenou septimou\nzvláště v prvním převratu.\nAlterovaný tento akord povstati může:\nPravili jsme již výše, že akord ten je velmi\nrozšířeným u skladatelů, kteří poslouchali přísných\npánů „od péra\" » jim na vzdor často i bez pří-\npravy nastupovati jej nechali. Zde několik příkladů:\na) Mozart: Symfonie v d-dur.\nb) Vogier: Pastorální mse.\nc) Chopinova polonéza op 53.\nd) Gounod: „Faust.\"\nNěkdy na se béře akord ten tvářnost hlavního\nseptimového akordu, čehož jest příčinou neustálená\northografie. Na př.\nL. Ehlerta: Nocturno.\nNa místě c v septimovém akordu státi by mělo\nvlastně his.\n\nZprávy z Prahy a z venkova.\n\n* Pokud se nám průběhem celého sporu v pří-\nčině vrácení partitury zpěvohry „Dvě vdovy\" p.\nB. Smetanovi objasnila některá fakta, neváhali jsme\noprayou, kterouž v dnešním čísle uveřejňujeme,\ndáti pravdě průchod. Co se týče naší polemiky\ns „Hud. listy,\" neobrátili jsme se v čísle 50. na\nstr. 398 listu svého proti těmto pro onu záleži-\ntost, nýbrž proto, že nás vinily přímo, ač jsme se\nodvolávali výslovně k vlastnoručním listům p. Bed.\nSmetany, z „zlomyslné lže.\" Nehodlajíce dálší\nv tomto směru diskusí s „Hud. listy\" obtěžovati\nčtenářstvo své, sdělujeme tuto pouze ještě k vý-\nslovné žádosti p. B. Smetany vlastnoruční jeho list,\ntyto dny náš došlý:\nCtěná redakce!\nJežto se strany mých osobních odpůrců\ncelému sporu stran partitury mé zpěvohry „Dvě\nvdovy\" vnucen byl zcela jiný, nepravý smysl,\njakobych si byl sám vyžádal partituru zpě-\nvohry své k účeli, že chci pracovati\nklavírní výtah, čímž celé záležitosti dána\nbyla jakási tvář nevinnosti, žádám slušně ct. re-\ndakci, aby k vůli objasnění pravdy laskavě\nuveřejnila tyto mé řádky:\nBylo to v listopadu b. r. při nastoupení\np. Mayra co ředitele, když jsem v rozmluvě\ns p. kapelníkem Cechem tohoto požádal, aby\nmně v případě, pakli moje opery ředi-\ntelství nebude chtít provozovati\nnač jsem ovšem připraven býti musel parti-\nturu „Dvě vdovy\" odeslal. Všechny mé opery\nnejsou totiž posud duplovány, vyjma „Prodanou\nnevěstu\" a své manuskripty jsem nemohl za-\nnechati osudu nejistému. Dodal jsem ještě\nv zmíněné rozmluvě s p. Cechem, že bych si\npak v tom pádu, nebude-li ředitelství\nchtít mé opery provozovati, dělal kla-\nvírní výtah v nynější době svých prázdnin.\nJiž za dva neb tři dni na to byla mi parti-\ntura opery „Dvě vdovy\" skutečně navrá-\ncena.\n✓ __"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "406", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.6", "texte": "Ěekl jsem p. kap. Čechovi: „Jen tehda,\npakli moje opery nebude chtít ředi-\ntelství provozovati, zašlete mi je!\"-\nZ toho tedy, že mi byla partitura „Dvě\nvdovy\" poslána, patrně přec souditijsem musel,\nže muselo skutečně ustanoveno být i,\nže se opera ta nebude dávat i. Tot je\npřede jasué!\nDodávám, že za každé slovo své chci se\nVšude a před každým zodpovídati.\nS úctou\n\nBedřich Smetana.\n\nV Praze, dne 17. pros. 1874.\n* V druhém koncertu konservatoře pro-\nvedena bude poprvé symfonie našeho rodáka Zikm.\n(xoldšmída. Mimo to na programu se nalézají:\n„Michel Angelo,\" koncertní ouvertura od N. Gradeho,\nScherzo z Mendelssohnovy klavírní skladby op. 16.\nupravené pro orkestr J. Hofmanem a zpěvní před-\nnášky sl. Burenne oyy.\n* Jednatelství „Matice hudební11 přijali p. Joz.\nPatočka, učitel, pro Německý Brod a p. Pavel\nRežný, řed. zpěv. spolku „Vyšehrad\" pro Mšeno.\n* Sl. Helena Roslerova, v pražských kruzích\numěleckých velmi oblíbená pianistka, uspořádá o\ntři krále b. r. samostatný koncert. Z programu jejího\nzvláště zasluhuje pozornosti velký koncert do ď-moll\njejího mistra A. Rubinsteina, jenž jak se doví-\ndáme z přímého pramene, hodlá v březnu b. r. za-\nvítati do Prahy. Bylo by zajisté záhodno, aby pří-\ntomnosti slovutného tohoto skladatele ruského použito\nbylo v ten smysl, bychom se seznámiti mohli také\ns novějšími jeho skladbami orkestrálními.\n* V koncertech,kteréž Pavlína Luccová\ndne 26. a 27. t. m. zde v sále Zofínském uspořádá,\nspoluúčinkovati budou ještě tyto umělecké síly:\nhouslistka sl. Berta Haftova, pianista Rafael\nJoseffy (o jehož neobyčejné prý technice jdou\npověsti velmi živé) a čellista Reinhold Hummer.\n* Jednota hudebních umělců uspořádá dne 23. t. m.\no 4. hod. odpol. v sále Žofínském hudby milovnému\nobecenstvu pražskému pochoutku nevšední provede-\nním Li s z t o v a znamenitého oratoria „Legenda\no sv. Alžbětě.\" V sólových partiích účinkují:\nsl. Sittova (Alžběta), sl. Hanušova (Žofie), pp. Čech\nml., Lev a Kinský. V orkestru spoluúčinkují čle-\nnové orkestru obou zemských divadel, chovanci\nve sborech členové více zpěv. spolků\na ochotníci. Řízení oratoria vede p. kap. Ad. Čech.\n* Filharmonia (druhý koncert dne 6. pros. na\nŽofíně). Nikdo, ba ani nejkrajnější přítel našich\nfilharmoniků nemůže nevidéti smutný úpadek spolku\ntoho během saisony letošní. Není tomu právě tak\ndávno, kde pod Smetanovým geniálním vedením\nspolek ten zkvétal v činnosti blahodárné a dnes?\nPohledněte jen na sestavení programu koncertu po-\nsledního a prázdnota, jež Vám kyne odtud vstříc,\ndosti výmluvně o tom svědčí, že všechno jiné, jen\nne duch umělecký řídí a spravuje zájmy spolkové.\nOuvertura k „Hamletu\" od Gade-ho jest jedna\nznej slabších prací jinak dobrého skladatele\nnordického. Hamlet, onen filosofující cunctatory\njenž klesne v obrovském tom počínání, že chtěl\nz dráhy vymknutý koloběh času na pravé koleje\nuvésti, na jedné a sladounký Mendeissohnián Grade\nna druhé straně; není divu, že z toho povstala po-\nněkud smutná komposice. Druhým číslem chudého\nprogramu toho symfonie (Es-dur) od domácího\nskladatele K. R. Sebora; odehrány byly z ní\npouze dvě věty: „allegro molto\" a „adagio.\" Zdali\ntakovéto roztrhání skladby možno nazvati počínáním\numěleckým, o tom netřeba slov šířiti; ostatně tím\nskladbě Seborově nijak nebylo uškozeno. Jak\nznámo, jest symfonie formou cyklickou, kde všechny\nvěty tvoří nerozdílný celek; roztrhání takovéto\njednotné skladby může ovšem raíti následkův\npro skladatele osudných, však při Šeborově skladbě,\nkde první věta s druhou ničím jiným nesouvisí,\nleda tím zevnějším pojítkem, že psal obě jeden a\na tentýž skladatel, tu nelze bráti konečně roztrhání\nskladby takové na přísné vážky. Ze technická\nstránka obou přednesených vět jest dobrá, rozumí\nse tak u routinového skladatele, jakým Šebor\nv pravdě jest, samo sebou; však kdo by se píditi\nchtěl po jádrném obsahu nějaké nové či vůbec za-\njímavé hudební myšlénky, či kdo by v práci Šebo-\nrově hledal výlev jakési určitější nálady duševní\nvůbec, špatně by pochodil. Jest to upřímně řečeno\nv nejpříznivějším pádu mozaiková práce, sestavená\nz odpadků hudebních, jež zachytil skladatel při\nsvém ovšem povrchním studiu symfonií Beethove-\nnových, v jichž bohorovnou stavbu—jak se zdá\nskladatel ani z povzdálí nevnikl. Pakliže, se vůbec\nmožno radovati ze setkání se s muzou Šeborovou,\ntož dáváme v první řadě přednost hudbě jeho dra-\nmatické, kde Sebor již šťastným instinktem svým\nuhodí velmi často na to pravé. Tam kyne mu\nodporu budoucnost skvělejší, než v choulostivém\noboru symfonického skládání, jež vyššího vzdělání\na opravdovějšího studia bez odporu vyžaduje. Tře-\ntím číslem programu bylo opakování účinně\ninstrumentové rhapsodie Lizstovy; závěrek pak tvo-\nřilo vodnatelné jakési potpourri od Hillera, jež ho-\nnosí se nádherným titulem: „dramatická fantasie\"\nči „symfonický prolog.\" Není nad duchaplně volený\ntitul! Jest to příležitostní skladba, složená k ote-\nvření divadla městského v Kolíně n. R. Cesta její\ndo Prahy byla zbytečná. X\n* Koncert Mary Krebsovy, kr. saské kom. virtuosky\nna Žofíně. V hudebních kruzích zdejších veleoblíbená\ntato umělkyně, jež zejména poslední dobou nejen po\ncelém Německu, nýbrž i na ostrově britanském vše-\nstranných sobě získala sympathií a tím vstoupila jaksi\nv řadu oněch virtuosů, jichž jméno požívá pověsti\nevropské, zahrála v městě našem tentokráte co čelní\nČíslo zajímavého programu svého Beethovenovu\n„Sonátu appassionatu\", 2 skladby Bachovy a drobné\nallegro copánkové od Clementiho; Bennetovo\n„sladkobolné\" Impromptu, Chopinův smuteční"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "407", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741219-01.1.7", "texte": "pochod, čís. 5 z „Písní v rákosí\" od krajana našeho\nSeelinga (velenadaného nápodobitele Šumanova),\na-moll „Barcarolu\" od Rubinšteina a na konec\nco šňůrku perel čiperné allegro M eň d e 18-\nsohna. Že vše bylo provedeno s dokonalostí\nv technickém ohledu neposkvrněnou, dá se předpo-\nkládati u tak znamenité umělkyně. Hlavní známky,\njež hru její co nejkarakterističtěji označují, jsou\nčistota a elegance techniky k nej většímu stupni do-\nkonalosti vyvinutá. Při tom převládá více reflekse\nrozumová, chladná mnohdy vypočítavost na ujmu\nbezprostřední úchvatnosti citového rozhárání. Severo-\nněmecký temperament svůj slečna ve hře nikdy\nnezapře. Ostatně máme úctu nej větší předobjek-\nt iv ní m tímto spůsobem přednášení, kde cena skladby\nsamé a ne osobnost výkonného Umělce se v popředí\nstaví. Za všechny své výkony byla ctěná umělkyně\ntak bouřlivě volána, že po každém výstupu svém\npřídati musela na upokojení četného obecenstva\nnovou piecu. S rovným štěstím bylo odměněno vy-\nstoupení slavné naší pěvkyně koncertní pí. Marty\nProcházkové, jež výkony svými vedle virtuosky\nsvětovým jménem se honosící na stejné se dovedla\nudržeti výši, nejen uměleckou cenou přednášky své\nduchaplné, nýbrž i účinkem přednášky své na obe-\ncenstvo veškeré. S vřelou horlivostí jest i oblíbená\npěvkyně mnohokráte volána po každém výstupu\nsvém, přednesši dvě překrásné písně národní,\ntemně elegickou „Nun die Schatten dunkeln\" od\nRémy-ho a píseň od Subrta, k nimž přidala\nještě jednu píseň od Rémy-ho. Koncert tento počí-\ntáme k nejzdařilejším této saisony. X.\n* Koncert ve prospěch ženského výrobního spolku\ndne 8. pros. na Žofíně. Nešťastná tentokráte zasvitla\nhvězda koncertu, jenž uspořádán byl za účelem šlechet-\nným obětovnou snahou výboru spolku jmenovaného.\nProgram byl velmi pečlivě sestaven, nejlepší výkonné\nsíly jsou získány; však rcete, kdo může býti zodpověd-\nným za osud neblahý, jenž sevře poutem zlého chrapotu\nnajednou dvě z nejlepších sil uměleckých, takže\nodříci musejí své spoluúčinkováni v chvíli poslední ?!\nPřes to vše nebyl sice počet sil účinkujících ztenčen,\nponěvadž se vzácnou ochotou zaujala sl. Hanušova\nmísto po náhle ochuravělé pí. Procházkové a\np. Pro šek převzal pěveckou partii p. Čechovu;\nvšak jiný tu byl ještě faktor, jenž dojmem nepří-\njemným v zárodku dusil každý světlejší paprslek\nnadšení. Myslíme totiž ono dusné, ostýchavé ticho,\nzavládnuvší chmůrným křídlem svým nad hlavami\nobecenstva, jež v ledové nepřístupnosti své se roze-\nhřátí nedalo ku vřelejší pochvale i při všem tom\nnej svědomitějším namabání koncertujících umělcův.\nA přece sestávalo obecenstvo v koncertu tom skoro\nvýhradně z pohlaví krásnějšího, jež prý má býti\nvšemu krásnému přístupnější než pohlaví méně\nkrásné. Podivno; možno že to byl klam či sub-\njektivní kapřice však přece zdálo se nám v mnohých\nmomentech, jako by dobré to obecenstvo nevědělo,\nco se mu má a smí líbiti, čemu má a smí tleskati\npochvalu. Tak na př. rozléhl se po „Velké (snad\nmá státi „Dlouhé!\") fantasii\" pro harmonium od\nA. Vacka náhle hřmotný potlesk jako kdyby orkán\nsálem koncertním zahučel, a již jsme se věru obávali,\nže bude žádáno „da capo\"; a přece je fantasie\nzmíněná tak prázdná a smutná strakatina libo-\nvolně rozházených laciných frázi v nekonečnou\ntasemnici rozvlečených, že diviti se musíme, jak\nmožno hudebníku vzdělanému s podobným dílem\nve veřejném koncertě, třebas i byl dobročinný,\nvystoupiti. Snad tleskalo ctěné dámstvo proto že\ndlouhá byla fantasie ta tedy od kusu? Jinde\nopět po milokrásné miniaturní kresbě pérové Su-\nmannova „Proč?\", jež přednesla sl. Emminge-\nrova s překvapující věru delikatností, s nádechem\njemně poetickým po takovém skvostu pravého\numění nehnula se ruka ni jediná; snad následkem\npřílišného pohnutí, dojmutí?! Kdož z nás dovede\nčisti v srdci a ledví obecenstva tak vybraného!\nMimo jmenované již síly umělecké pochvalné též\nzasluhuje zmínky výtečný čellista divadla našeho\np. Neruda, jenž v jedné z nejzdařilejších sonát\nRubinšteinových ve spolku s pianistkou sl. Em mi n-\ngerovou dokázal, že nejlepším zde v Praze jest\ninterpretem obtížného a choulostivého tohoto partu\ncellového. Že krásnou vládne kantilenou, o tom\npodal nových důkazů v několika čellových droboti-\nnách. K vděčněji přijatým číslům programu náležela\ntéž úchvatně pí/ Bittnerovou přednesena de-\nklamace. X.\nOprava. Přinesli jsme v číslech 47., 48.a 49. „Dalib.*6\nzprávy, týkající se záležitosti vrácení partitury zpěvohry „Dvě\nvdovy'4 skladateli p. Bedřichu Smetanovi, kteréž nepravě posu-\nzují dosavádní působnost ředitele kr. z. Českého divadla p. Jana\nMayra; jest nám toho želeti, an zprávy ty, jež jsme čerpali\nz vlastnoručních listů p. kap. Smetany , pokud se vztahují\nk osobnosti p. řed. Mayra, spočívaly na omylu.\nPřesvědčili jsme se na základě provedeného vyšetřování,\nže neposlal p. řed. Mayr p. kap. Smetanovi zpěvohru jeho „Dvě\nvdovy44 nazpět, nýbrž že tak učinil p. kap. Čech bez vědomí\na svolení p. řed. Mayra. Z vyšetřování toho vyšlo dále na\njevo, že nevzkázal před. Mayr p. kap. Smetanovi, že se nebude\njeho zpěvohra dávati aže se nemohou vypláceti tantiémy, nýbrž\nže to byla pouze bezdůvodná domněnka p. kap. Čecha, která\nmysl p. B. Smetany a následkem jeho sdělení i mysl naší po-\nbouřila a nás k uvedeným úvahám přiměla. Není tudiž\npravda, že si pan řed. Mayr zase poslal pro dotčenou\noperu „Dvě vdovyu s vzkázáním, že se opera tato přece bude\ndávati a že použil k tomu nepřítomnosti p. Smetany.\nVyšlo také na jevo, že vše to dělo se za zády p. řed. Mayra*\nSdělili jsme a omluvili jsme svůj omyl, do něhož jsme\nbyli uvedeni, zvláštním přípisem p. řed. Mayrovi, ježto však\nbyl veřejně kárán z nešetrného jednání naproti p. B. Smeta-\nnovi, neváháme, jsouce vždy ochotni, pravdě dáti průchodu,\ntímto také veřejné mu podati zadostiučinění.\n\nDr. Lud. Procházka,\nred. „Dalibora.\"\n\nListárna redakce.\nPanu Vojtěchu L— v Rěce. Z listu nejsme a ne-\njsme s to, abychom vyrozuměli, co vlastně si přejete. Račte\npsáti kratčeji a možná-li, prosíme, srozumitelněji! Zejména\nudejte, mají-li být písně ty pro housle solové, či pro housle\ns průvodem piana arranžovávy?"}]}