{"numero_id": "bm-bmtnabd-1874-12-26-01", "volume": "bmtnabd_1874-12-26_01", "ocr_sha256": "e52f4c9cc4a3c9a1f152e005b69f7e90e9cf233d3d2919376b3310f4217f8bed", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1874/12/26_01/bmtnabd_1874-12-26_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-26-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-26_01#c001", "volume": "bmtnabd_1874-12-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "409", "page_fin": "409", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.2.1", "titre_corps": "Památné dni hudební.", "titre_sommaire": "Památné dni hudební.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "409", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1639, "texte": "Památné dni hudební.\n\n25. pros. 1825 I. prov. Meyerbeerovy zpěvohry „Crociatoto“-\nv Benátkách vl.\n„ „ 1831 nar. Jan Herbeck (Hrbek), dvorní kap. a sklad.\nve Vídni.\n„ „ 1842 f Bedř. Dionys Weber, výb. theor. a spisov.\nhud. jakožto ředitel konservatoře v Praze.\n„ „ 1862 f Ad. Kul lak, sklad, a spis. v Berlíně.\n26. „ 1808 nar. Alb. Grisar, sklad. op. v Anversu.\n„ „ 1816 I. prov. Rossiniho zpěv. „Lazebník Sevillský\"\nv Říme.\n„ „ 1831 I. prov. Belliniho zpěv. „Norma\" v Miláně.\n„ „ 1872 I. prov. Zajcovy zpěv. „Mislav\" v Praze.\n„ „ 1872 f Jos. Emminger, op. zpěv. - v Praze.\n27. „ 1872 -J- Fr. Salari, uč. zpěvu v Bergamě.\n28. „ 1812 nar. Jul. Riet.z, sklad, (dvorní kap. v Drážďanech)\nv Berlíně.\n„ „ 1825 nar. Arn. For chtgott-Tovacovský, sklad.\nv Tovaěově (na Moravě.)\n„ „ 1870 j- AI. Lvov, sklad, ruský —na svém statku\nv Rovensku.\n29. „ 1836 f Jan Šenk, sklad, operetek —ve Vídni.\n„ „ 1847 I. prov. Auberovy zpěv. „Haydée\" —v Paříži.\n„ „ 1863 f Raul J a vor ní k, výb. pian. a sklad. v Prostě-\njově.\n30. „ 1817 I. prov. Rossiniho zpěv. „Adelaida di Bor-\ngogna\" v Římě.\n„ „ 1844 I. prov. Flotowovy zpěv. „Alessandro Stradela\"\nv Hamburku.\n„ „ 1846 I. prov. Rossiniho poslední zpěvohry „Robert\nBruče\" v Paříži.\n„ „ 1870 I. prov. Do p plero vy zpěv. „Judita\"— ve Vídni.\n31. „ 1841 I. prov. Lortzingovy zpěv. „Casanova\"\nv Lipsku.\n„ „ 1843 I. prov. Mendelssohno vy hudby k Shakespea-\nrově dramatu „Sen Svatojanské noci.\"\n„ „ 1869 f Lefébure-Wély, pian. a sklad. —v Paříži.\n1. ledna 1800 nar. V. Em. Horák, sklad. cirk. ve Mšene.\n„ „ 1858 I. prov. Monius z kovy zpěv. „Halka\" ve Varšavě.\n„ „ 1860 f Ludvík Ricci, sklad. op. v Praze (v bláznici)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-26-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-26_01#c002", "volume": "bmtnabd_1874-12-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "409", "page_fin": "409", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.2.1.1", "titre_corps": "25. pros. 1825 I. prov. Meyerbeerovy zpěvohry", "titre_sommaire": "25. pros. 1825 I. prov. Meyerbeerovy zpěvohry", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "409", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1639, "texte": "25. pros. 1825 I. prov. Meyerbeerovy zpěvohry „Crociatoto“-\nv Benátkách vl.\n„ „ 1831 nar. Jan Herbeck (Hrbek), dvorní kap. a sklad.\nve Vídni.\n„ „ 1842 f Bedř. Dionys Weber, výb. theor. a spisov.\nhud. jakožto ředitel konservatoře v Praze.\n„ „ 1862 f Ad. Kul lak, sklad, a spis. v Berlíně.\n26. „ 1808 nar. Alb. Grisar, sklad. op. v Anversu.\n„ „ 1816 I. prov. Rossiniho zpěv. „Lazebník Sevillský\"\nv Říme.\n„ „ 1831 I. prov. Belliniho zpěv. „Norma\" v Miláně.\n„ „ 1872 I. prov. Zajcovy zpěv. „Mislav\" v Praze.\n„ „ 1872 f Jos. Emminger, op. zpěv. - v Praze.\n27. „ 1872 -J- Fr. Salari, uč. zpěvu v Bergamě.\n28. „ 1812 nar. Jul. Riet.z, sklad, (dvorní kap. v Drážďanech)\nv Berlíně.\n„ „ 1825 nar. Arn. For chtgott-Tovacovský, sklad.\nv Tovaěově (na Moravě.)\n„ „ 1870 j- AI. Lvov, sklad, ruský —na svém statku\nv Rovensku.\n29. „ 1836 f Jan Šenk, sklad, operetek —ve Vídni.\n„ „ 1847 I. prov. Auberovy zpěv. „Haydée\" —v Paříži.\n„ „ 1863 f Raul J a vor ní k, výb. pian. a sklad. v Prostě-\njově.\n30. „ 1817 I. prov. Rossiniho zpěv. „Adelaida di Bor-\ngogna\" v Římě.\n„ „ 1844 I. prov. Flotowovy zpěv. „Alessandro Stradela\"\nv Hamburku.\n„ „ 1846 I. prov. Rossiniho poslední zpěvohry „Robert\nBruče\" v Paříži.\n„ „ 1870 I. prov. Do p plero vy zpěv. „Judita\"— ve Vídni.\n31. „ 1841 I. prov. Lortzingovy zpěv. „Casanova\"\nv Lipsku.\n„ „ 1843 I. prov. Mendelssohno vy hudby k Shakespea-\nrově dramatu „Sen Svatojanské noci.\"\n„ „ 1869 f Lefébure-Wély, pian. a sklad. —v Paříži.\n1. ledna 1800 nar. V. Em. Horák, sklad. cirk. ve Mšene.\n„ „ 1858 I. prov. Monius z kovy zpěv. „Halka\" ve Varšavě.\n„ „ 1860 f Ludvík Ricci, sklad. op. v Praze (v bláznici)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-26-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-26_01#c003", "volume": "bmtnabd_1874-12-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "409", "page_fin": "411", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.2.2", "titre_corps": "O akordech alterovaných.", "titre_sommaire": "O akordech alterovaných.", "signature_source": "Spracoval R. Augenthaler", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "409", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.1", "debut_caractere": 1641, "fin_caractere_exclue": 2217, "texte": "O akordech alterovaných.\n\n(Dokončení).\n4.\nZákladní ton, zmenšená kvinta, zmen-\nšená septima.\nJest dítkem doby nové, žádný ze starších spi-\nsovatelů se nad ním nesmiloval a snad i praxe jej\nneužívala. Z našich harmoniků zná jej toliko Blažek,\npřipojiv k „měkce zmenšenému trojzvuku na druhém\nstupni dis-fis-as zmenšenou septimu c.\" Použiti prý\nse má dle Blažka též druhého jeho převratu.\nPovstati může:\n5.\nZákladní ton, malá terce, velká kvinta,\nzmenšená septima.\nNáramně vzácný host v praxi, což potom\nv theorii! Nalézá se ve Wagnerové zpěv. „Tristan\na Isolda\". Povstati může:"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "410", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 315, "texte": "6.\nii\nZákladní ton, velká terce, zmenšená\nkvinta, zmenšená septima.\n7.\ni\\vis rara, snad jenom u\nPovstává takto:\niMwUaJ\nZákladní ton, velká terce, velká kvinta\nzmenšená septima. '\n8.\nZákladní ton, zmenšená terce, malá\nkvmta, malá septima.\nP!atí ° í™. vše> co jsi*e o několika předchá-\nzejících pověděli. r\nPovstává :"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "411", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1224, "texte": "9.\nTon základní, zmenšená terce, zmen-\nšená kvinta a zmenšená septima.\nAvis rarissima! nenalezá se ani u Wagnera, za\nto je k nalezení jednou u Gounoda!\nPovstání:\n10.\nZákladní ton, velká terce, velká\nkvinta, zvětšená septima.\nBeránek v rouše rlčím, a přes to všechno v praxi\nposud se» nenalezá. O zvětšené septimě se zmiňují\nnejprvé Brossard r. 1705, Rameau r. 1722,\novšem že ji považují za něco, co se nedá upotřebiti.\nWeitzinann získati chce zvětšenou septimou\nseptimový akord, který pozůstávati má ze tří velkých\ntercí. Pro případ, žeby se snad přece někdy nad\nübožákem praxe slitovati chtěla, uvádíme zde něco\nk jeho původu a ospravedlněni:\nUvedli jsme slušnou řadu akordů alterovaných\na abychom potěšili všechny takové theoretiky, kteří\nposud rozmýšlí se, zdali mají uznati zvětšený troj-\nzvuk čili nic, podotýkáme, že uvedením těchto\njmenovaných akordů dávno ještě není řada jich\nukončena. Harmonie takové podobají se dlouhému\nstromořadí, kde, když myslíme, že u konce jsme,\nnajednou nová perspektiva před námi se objevuje,\nna jejímžto konci v nedohledné dálce skví se bod\njasný, který se zove dokonalosti. Vidíme ovšem\nbod ten záři ti nám v plné své jasnosti, avšak cesta\nk němu jest daleká.\n\nSpracoval R. Augenthaler."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-26-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-26_01#c020", "volume": "bmtnabd_1874-12-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "411", "page_fin": "411", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.2.3", "titre_corps": "Z ciziny a Rakouska.", "titre_sommaire": "Z ciziny a Rakouska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "411", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.3", "debut_caractere": 1226, "fin_caractere_exclue": 2991, "texte": "Z ciziny a Rakouska.\n\n** Fr. Liszt složil hudbu k jedné básni Long-\nfellowě „Zvony Strasburské\" a poslal již partituru\ndo Pešti. V únoru hodlá opět vrátiti se do Pešti a\nspolečně s R. Wagnerem uspořádati zde koncert,\n** Z Lipska. Y saloně Saitzově (továrníka pian)\npořádají se ob čas koncerty, jež mají hlavně za\núčel provozování novinek. V jedné z posledních\nprovedena skladba kap. v Son-\ndershausenu, „ Schneewittchen\" s nemalým úspěcnem.\n** Z Vídně. Dne 6. ledna 1875 uspořádán bude\nřízením Hanuše Richtera, dirigenta budoucích slav-\nnostních představení v Bayreuthu, a za spoluůcin-\nkování Fr. Glatze, dra. Krause a filharm. orkestru\nvelký koncert, jehožto program sestaven jest pouze\nze skladeb Wagnerových.\n** y Paříži začal vycházeti nový časopis hu-\ndební „Le Festival, journal musical et orphéonique\".\nRedaktorem jest Gaston Escudier.\n** Vlašská operní společnost (Artót, Padilla a j.)\nzpívá právě v Do r tmunde.'\n** Druhý velký orkestrální koneero jednoty\nWagnerovské ve Vídni odbývati se bude dne\n6. ledna b. r. řízením kapelníka p. Richtera a za\nspoluučinkování F. Glatze, mladého tenoristy oešf-\nského, jejž R. Wagner engažoval pro BayreutV&é\ndivadlo co „Sigfrieda.\"\n** V Miláně sestupuje se spolek, jenž si za úkol\nobral provésti reformu hudby církevní ve\nVlaších.\n** Florentýnské kvarteto koncertuje nyní po\nHaliči.\n** Lisztova „Legenda o sv. Alžbětě\" pro-\nvozovánabyla dne 11. t. in. v Berlíně.\n** Z Petrohradu. V druhé zábavě kvartetní\nproveden byl poprvé nový smyčcový kvartet s dvěma\nviolončelly od Ed. Nápravník a. Nové toto dílo\nvýtečného našeho krajana těšilo se opět úspěchu\nvšestrannému. V Mariánském divadle činí se\npilné přípravy k provedení Wagnerovy zpěvo-\nhry „Tannháuser\" a k Rubinsteinově zpě-\nvohře „Démon\" shotovují se již dekorace."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-26-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-26_01#c021", "volume": "bmtnabd_1874-12-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "411", "page_fin": "411", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.2.3.1", "titre_corps": "** Fr. Liszt složil hudbu k jedné básni", "titre_sommaire": "** Fr. Liszt složil hudbu k jedné básni", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "411", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.3", "debut_caractere": 1248, "fin_caractere_exclue": 2991, "texte": "** Fr. Liszt složil hudbu k jedné básni Long-\nfellowě „Zvony Strasburské\" a poslal již partituru\ndo Pešti. V únoru hodlá opět vrátiti se do Pešti a\nspolečně s R. Wagnerem uspořádati zde koncert,\n** Z Lipska. Y saloně Saitzově (továrníka pian)\npořádají se ob čas koncerty, jež mají hlavně za\núčel provozování novinek. V jedné z posledních\nprovedena skladba kap. v Son-\ndershausenu, „ Schneewittchen\" s nemalým úspěcnem.\n** Z Vídně. Dne 6. ledna 1875 uspořádán bude\nřízením Hanuše Richtera, dirigenta budoucích slav-\nnostních představení v Bayreuthu, a za spoluůcin-\nkování Fr. Glatze, dra. Krause a filharm. orkestru\nvelký koncert, jehožto program sestaven jest pouze\nze skladeb Wagnerových.\n** y Paříži začal vycházeti nový časopis hu-\ndební „Le Festival, journal musical et orphéonique\".\nRedaktorem jest Gaston Escudier.\n** Vlašská operní společnost (Artót, Padilla a j.)\nzpívá právě v Do r tmunde.'\n** Druhý velký orkestrální koneero jednoty\nWagnerovské ve Vídni odbývati se bude dne\n6. ledna b. r. řízením kapelníka p. Richtera a za\nspoluučinkování F. Glatze, mladého tenoristy oešf-\nského, jejž R. Wagner engažoval pro BayreutV&é\ndivadlo co „Sigfrieda.\"\n** V Miláně sestupuje se spolek, jenž si za úkol\nobral provésti reformu hudby církevní ve\nVlaších.\n** Florentýnské kvarteto koncertuje nyní po\nHaliči.\n** Lisztova „Legenda o sv. Alžbětě\" pro-\nvozovánabyla dne 11. t. in. v Berlíně.\n** Z Petrohradu. V druhé zábavě kvartetní\nproveden byl poprvé nový smyčcový kvartet s dvěma\nviolončelly od Ed. Nápravník a. Nové toto dílo\nvýtečného našeho krajana těšilo se opět úspěchu\nvšestrannému. V Mariánském divadle činí se\npilné přípravy k provedení Wagnerovy zpěvo-\nhry „Tannháuser\" a k Rubinsteinově zpě-\nvohře „Démon\" shotovují se již dekorace."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-26-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-26_01#c022", "volume": "bmtnabd_1874-12-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "412", "page_fin": "415", "image_debut": 4, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.2.4", "titre_corps": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "titre_sommaire": "Zprávy z Prahy a z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "412", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5290, "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\nJOSEF VOREL,\nfarář ve Zdicích,\nzasloužilý skladatel český (narozen roku 1801)\nzemřel dne 19. prosince 1874.\nSláva a čest budiž jeho památce!\nRuská koloraturní zpěvačka, p. Žofie Serebrenniková,\nžákyně konservatoře Drážďanské, uspořádá\nzde dne 3. ledna 1875 koncert samostatný, jejž\nodporučujeme přízni našeho hudbymilovného obe-\ncenstva.\n* P. Ed. Nápravník, cárský kapelník v Petro-\nhradě, zaslal nám tyto dny šmytcový svůj kvar-\ntet, jenž nalezl v koncertu petrohradské jednoty\nkvartetní tak veliké obliby. Doufáme, že nám jej\nhudební odbor „Umělecké Besedy\" co nejdříve před-\nvede.\n* Tenorista kr. z. divadla českého Souček\nskončil svůj život samovraždou v noci na 23. t. m.\nPraví se, že jej k hrůznému tomuto kroku dohnala\nzoufalost nad tím, že obdržel tyto dny od ředitelstva\nvýpověď.\n* Z umělecké Besedy. Výbor pro pořádání ob-\nčasných přednášek pro pány členy a jich dámy se\nnemálo zavděčil stálému posluchaěstvu z Umělecké\nbesedy tím, že rozšířil v poslední době pole před-\nnášek pořádaných též odborem hudebním, získav\nsi pro cyklus přednášek tak čestně vynikající sílu,\njakou má zajisté hudební život zdejší v panu No-\nvotném. Za předmět své rozpravy zvolil si pan\nV. Novotný motiv časový, jenž palčivou jest jaksi\notázkou v hudebních kruzích zdejších. Mluvil totiž o\npoměru národní hudby slovanské k hudbě\numělé; i objasnil záležitost tu s takým důvtipem,\ns tak bohatou znalostí hudební literatury i dějin, že\npojednou se nám vyjasnilo vše v otázce této záhadné.\nAby rozdíl mezi hudbou národní a hudbou umělou\ntím ostřeji před duchem posluchače vystoupil, ob-\njasnil pan řečník především původ a vývin obou\nzmíněných sfér hudebních. Zde budil zejména výklad\no historickém vývinu Dárodní hudby slovanské\nvšeobecnou pozornost. Výklad ten svědčil v pravdě\no hlubokém a přísném studiu ducha ryze objektiv-\nního, jenž předsudky dosavádní, nepovolanými lidmi\no písni národní rozšiřované bezohledně zvrátil do-\nkázav, že můžeme považovati národní hudbu z dob\nrozličných pouze jaksi za ozvěnu hudby umělecké\ndob těch i za měřítko, dle něhož posouditi můžeme,\nna jakém stupni stálo povšechné vzdělání hudební\nv dobách těch mezi lidem jak dalece stalo se\numění hudební populárním, a nikoliv co něco samo-\nstatného od hudby umělé dokoná neodvislého! Tím\nnijak nepodceňoval p. řečník hudbu národní, naopak\ndůležité jí vykázal místo zejmena v oboru zpěvohry,\nkde skladatel ve scénách lidu a v situacích\nlyrickému živlu přístupných bez ní se nijak obejiti\nnemůže, chce-li vtisknouti dílu svému ráz českoslo-\nvanské hudby. Však vlastní živel dramatické\nhudby dlužno čerpati jinde a sice ovšem tam, kde\nvyvinula se hudba dramatická na nejvyšší stupen\ndokonalosti. Že jen tím můžeme důstojně se po-\nstaviti do řady s jinými národy kulturními, pakliže\npřilneme k hudbě pokročilejší, dokázal pan řečník\nnejpádněji příklady dějepisnými. Tak jako se pro-\nslavila škola vlašská jen tím, že přijala bez\nrozpakův všecky nové hudební vymoženosti Nizo-\nzemcův, tak jako německá škola se povznesla\nku výši netušené tím, že stavěla dále na tom, co\nVlachové v umění dokázali, tak i hudební umění\nslovanské nechce-li mezi ostatními popelkou\nnavždy zůstati, nesmí ígnorovati to, co pokročilá\ndoba s sebou přinesla. Zejména též nám imponovaly\ndálší ve směru tom doklady z historie domácí hlavně\nze zlaté doby panování Karla IV. jakož i z doby\nbratří českých. Obecenstvo bylo velmi vděčné za před-\nnášku tu, v které objevila se p o pr v é bytost hudby\nnárodní v poměru k umělé v pravém světle hi-\nstorického bádání!\nv * Druhý koncert konservatoře, dne 20. prosince\nna Zofíně odbývaný, opětně nás přesvědčil, že staro-\nslavný tento ústav důsledně se drží ve volbě ku\nprovedení určených skladeb cesty hudební zdrželi-\nvosti, že hoví v plné míře hudebnímu konserva-\ntismu, že tedy nemá ústav ten své jméno nadarmo.\nPrvní část zaujímala nová symfonie (A-moll) od\nkrajana našeho Zikmunda Groldschmidta, jež\nnijak nezasahuje hudebními tvary svými, v nejno-\nvější dobu tvoření uměleckého, nýbrž jest zdařilým\nobrazem konservativního ducha skladatelského, jenž\ndále neodvažuje se nijak z mezí vídeňskými mistry\nklasickými vyměřených. V druhé pak části převlá-\ndala na půdě orkestrální škola Mendelssohnovská,\nkterá, jak známo, vším právem zasluhuje názvu\nškoly „zdrženlivé\". V druhé části střídaly se před-\nnášky orkestrální s přednáškami pěveckými, jež velmi\nživý interes v obecenstvu vzbuditi dovedly. Slečna\nBurenneova od zdejšího divadla německého vládne\nneobyčejně krásným, zejména v hlubších polohách vele\nmohutným hlasem mezzosopránovým, jímž zacházeti\numí s dovedností dokonalou. Spůsob, jakým umí slečna\npřednášeti široce rozprouděnou kantilenu, jest věru\núchvatný. Její pádný a následkem toho ovšem po-\nněkud neohebný hlas ve volném tempu dosahuje\nv rozdechnutí každého tonu síly a krásy překva-\nHaendlova známá arie ze zpěvohry „Ri-\nnaldo\" (Lascia chio pianga) jest pro hlas její jako\nstvořena; přednesem jejím též dosáhla úspěchu skvě-\nlého. Pro Šumannovy písně z cyklu op. 42 jest\nslečnin hlas i výraz zpěvní patrně příliš pádný, ne-\nohebný. V této sféře se slečně nedařilo. Zde onen\npříliš rozvášněný, řekli bychom dramatický spůsob\nakcentuace každého téměř tónu není na místě.\nOstatně nebylo snadno se povznésti slečně ku stupni\nvroucnější, při tom však klidné přednášky, poně-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "413", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5887, "texte": "vadž nešťastný průvod klavírni ji zmrzlým tím pro-\nvedením neustále rušil. Pan řiditel Krejčí jest\nsice dobrým dirigentem; však v oboru hry klavírní\nnepokvetou mu nikdy růže. Ve všem nemůže člověk\nstejně vynikati a pan řiditel toho měl nejméně za-\npotřebí aby se před celým obecenstvem i přede\nvšemi žáky svými tak osudně blamoval. Proč nebyl\nsvěřen při Sumannových písních důležitý průvod\nklavírní rukoum dovedného pianisty, o nějž, pokud\nvíme, konservatoř nouzi nemá. Chtít se ve všech\noborech skvíti to jest věru ješitností pokárání\nhodnou a umělce pravého zajisté nedůstojnou!\nPokud se týče nové symfonie Groldschmidtovy, pra-\nvili jsme již, že se tu pohybuje fantasie skladate-\nlova v hudební sféře klassiků vídeňských místy se\ndotýkajíc na nejvýš tak zvané školy „Lipské\", školy\nMendelssohnovy. Nicméně uznati se musí, že jest\nto práce solidní, důkladná v každém ohledu, pro-\nzrazující ducha přísnými studiemi starších těch vzorů\nzmohutnělého. Chválíme zejmena první větu, velmi\nzajímavé scherzo a finální část poslední věty, kde\nzákladní théma věty té s neobyčejnou silou výrazu\nhudebního se na vlnách rozbouřeného maestosa do\nvýše nese. Obecenstvo slušně shromážděné přijalo\nnovinku tuto s nelíčenou radostí. X.\n* Koncert švédského vokálního kvartetu dám dne\n16. pros. na Žofíně. V době posledních dvou roků stalo\nse švédské kvarteto dámské proslavenou a všude s nad-\nšením všeobecným vítanou specialitou v oboru zpěvu\npospolitého. Slavná pověst umělkyň těch statečných\nroznesla se v krátké poměrně době po celé Evropě;\nměstu našemu též se dostalo konečně v letošní\nsaisoně koncertní vzácné té pochoutky v pravdč\numělecké: slyšeti totiž ve zvláštním, bohužel že pouze\njediném, koncertu tyto švédské slavíky, jak je\nlichotivá pověst v listech nazývá. Dojem jich ne-\nobyčejně krásného, takměř k ideální výši povznese-\nného přednesu písní bud národních či od švédských\nskladatelův pocházejících ve zvláštním upravení pro\ntyto čtyry hlasy ženské, jest věru neodolatelný.\nZvláštní karakteristickou známkou jich přednesu jest\ndokonalá až k nejjemnějším mezím výrazu hudebního\nnastudovaná preciznost ladných těch forem písně\nohledně harmonického splývání hlasův v jediný dech\nideálního harmonia i konečně dokonalá přesnost\nrytmické svěžesti. Počínání takové prozrazuje ovšem\nna první již pohled důkladné vzdělání hudební, zrale\nvyvinutý smysl hudební a specielní bohaté nadání\npřirozené v míře nejsvrchovanější, Zvláštní ráz\ndodává jich přednesu rozdílná zevnější barvitost\nkaždého z těchto čtyr hlasův, jež vlastní svou ostře\nvyznačenou individualitou tím zajímavější opět kolorit\ncelku dodávají. Oba soprány vyznačují se něžnou\nvroucností hlasovou, z nichž však prvý opět jasnějším\nsvým koloritem pozornost na se poutá; alty naproti\ntomu rozvinují takou rozhodnost a mohutnost v na-\nsazení a rozvíjení tonu proudem svým hlasovým,\npak v nejhlubších polohách tak mužně vystupují,\nže věru někdy sluch se klame, domnívaje se slyšeti\nhlasy mužské v tak neslýchané hloubce altové. Druhý\nalt dosahuje až ku zřetelnému malému C! Že touto\nfenomenální protivou dají se doeíliti neslýchané\nposud effekty zvukové ve vokálním kvartetu ženském,\nleží na bíledni. Na každý pád uznati dlužno, že\nmohutný tento objem altův v poměru k něžně ostru-\nněným sopránům celému výkonu pevného, takřka\nbasového základu dodává. Jich piaoissimo v po-\nznenáhlém doznívání a umírání tonu jakož i jich\nnnergické crescendo působí dojmem okouzlujícím;\njedině sopránu prvému bychom přáli ve forte při\nrozvinutí plného hlasu větší síly. Jakkoli se kvarteto\ndámské jen v úzkém kruhu ohledně hudební literatury\npohybovati může, přece zasluhuje chvály nejvyšší,\nponěvadž vykázati se může znamenitými výsledky\npilných studií svých. Obecenstvo přečetné bylo nad-\nšeno a neustálo dříve v bouřné pochvale, až se spolek\numělkyň odhodlal po každém svém výstupu opakovati\nči přidati pie§u ještě jednu. Přestávky mezi jedno-\ntlivými výstupy kvarteta vyplnili s uznání hodnou\nsnahou ku všestranné spokojenosti pánové Josef\nMarkus (houslista) a Bruno Wilfert (čellista).\n* Strašidlo v Podskalí. Hudební žert ve formě\npolky složil Mladý Staročech. Tisk a náklad\nEm. Starý a spol. Cena 45 kr. Nejnovější\nudálost, alarmující v posledních dnech nejen obyvatele\nPodskalí nýbrž i slavnou policii a P. T. zvědavé\nobecenstvo pražské u velké míře, jež každého večera\nchodí do Podskalí poslouchati koncertující tam „stra-\nšidlo\" na dětskou trubku, událost tato zavdala vtipné\nnějaké hlavě muzikantské příležitost ku komponování\nhumoristické illustrace cele té komedie. Jest to jaksi\nhudební opsání „strašidelné\" lokálky z listů denních,\njemuž aby se lépe porozumělo, přidán jest na dotýč-\nných místech hotový program ergo hudba\nprogramní začíná reformovat iv oboru hudby taneční!\nSkladba ta jest velmi interesantní, humorem neodo-\nlatelným psána a prozrazuje ušlechtilou melodičností\nsvou skladatele z „vyšších\" kruhů hudebních. Obe-\ncenstvo se o nové to hudební strašidlo v plném\nsmyslu slova trhá! Zevnější úprava jest jako vždy\nu čilé této firmy ladná; „strašlivá\" illustrace na\ntitulu jest dobrá.\n* Nalezáme v „Ohlasu od Nežárky\" č. 19. t. m.\njakousi opravu rázu více než tendenčního, týkající\nse zprávy, v časopisu tomto o záležitosti vrácení\nSmetanovy zpěv. „Dvě vdovy\" v jednom z dřívějších\nčísel obsažené, v kteréž čteme pyramidální lež, že\ndopisovatel —r. zaslal svůj dopis zmíněnému časo-\npisu „jsa ustavičným horlením p. kap. Čecha, jakož i\npana Smetany ai p. dr. Lud. Procházky, jimž dů-\nvěřoval, k tomu sveden, kteří neustále o p. řed.\nMayrovi zprávy ty jemu sdělovali a jeho pro pravdu\nhorlivou smysl proti němu popudili.\" Vyzýváme\np. dopisovatele —r., aby neváhal pravdě dáti svě-\ndectví, zdali redaktor tohoto listu vůbec měl toho\nnejmenšího vlivu na dotyčný jeho dopis (o je-\nhožto existenci se vůbec teprv po jeho vytištění\ndozvěděl). Diviti se věru musíme, jak mohla redakce\n„Ohlasu od Než.\" tak dalece v sobě zapříti veškeré"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "414", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5277, "texte": "Ohledy honeinosti a voutifci si dá ti z pražské kan-\nceláře advokátní tak tendečně stylisovanou opravu,\ni doufáme, že popřeje svému dopisovateli příležitosti,\naby se patřičně obhájil.\n* Z Nymburka. (Pův. dopis.) Odpusťte mi, že\njsem se tentokráte poněkud opozdil s dopisem\nsvým o koncertu, jejž jsme ohlásili též v ctěném\nlistě Vašem; však doufám, že napravím své za-\nnedbání referátu tím, sdělím li Vám, jak šťastně\nvydařil se koncert ten, v němž účinkovali s vý-\nsledkem skvělým ctění hosté z Prahy a sice slečna\nSůrova a pp. Horák a Novotný. Již ku předu po-\ndotýkám, že zásluha ctěných hostí tím větší ceny\na váhy nabývá, čím více bylo na čase, aby ruch\nveřejného života iv ohledu uměleckém čileji se\nrozproudil. Obecenstvo naše, jež pravidelně poslední\ndobou výhradně se v zábavě své obrnezovati muselo\nna írašky, žerty dramatiché afcd., pookřálo očividně\npo skvělém tom požitku uměleckém, jenž ze zdroje\numění hudebního nám laskavou ochotností hostí\npražských podán byl. Program byl věru s vkusem\nu nás velmi vzácným sestaven. Zahájení a zakon-\nčení koncertu v prvním a posledním čísle provedl\nbujarý náš mužský sbor sborem „Utonulou\" od\nKřížkovského a „Pijanovo dědictví\" od Bergmanna\ns precizností dokonalou. Sola, jež provedli v po-\nsledně jmenovaném sboru, ředitel sboru Lhota (tenor)\na p. Svoboda (bas), zasluhují vděčného ocenění.\nTéže chvály zasluhuje průvod na pianě. V tomto\nrámci obou sborů, počátečního a závěrečného, roz-\nvíjel se překrásný obraz umělecký, jejž ctění hosté\npřed duchem naším vykouzlili. Všecka ta čísla\nbyla pouze jimi provedena. Především dovedla sl.\nSůrova všeobecné sympatie naše vzbuditi doko-\nnalým přednesem milokrásných písní od Rubin-\nsteina (Jarní) a Rob. Franze (Skotská národní:\n„Ledacos a všelicos\"). Lrhodný a ve všech polo-\nhách stejné kyprý slečnin hlas ve spojení s před-\nnesem z duše krásou uměleckou rozechvěné se ři-\nnoucím, působil v pravdě dojmem elektrickým na\nobecenstvo, jež v pochvale bouřlivé spíše neustalo,\naž se slečna odhodlala ještě ku přidání písně národní.\nOstatně svědčí slečnina volba písní o pravém vkusu\numěleckém. Písně od skladatelů tak znamenitých,\njakými jsou Rubinstein i Franz, nejsou věru na\ndenním pořádku na venkově. V nejlepším pak\nsvětle objevily se všechny přednosti slečnina před-\nnesu v Gounodově „Ave Maria\" a v dvojzpěvu\nz Bendlovy „Lejly\", v němž společně s p. Ho-\nrákem podán byl obecenstvu našemu ladný obrázek\nz opery české. P. Horák, barytonista od opery\nv Innomostí, syn slovutného po všech kůrech česko-\nslovanských skladatele mší, meškaje právě v té\ndobě návštěvou v Praze, velmi se nám zavděčil\nobětavým účinkováním. Krásným mužným, vý-\ntečnou školou vytříbeným hlasem svým přednesl\narii z opery „Život za cára\" od Glinky „Miei\npensíeri\" od Campagni-ho, kteréžto pie§y bouřli-\nvého došly ohlasu. Třetí z ctěných hostí, houslista\np. Novotný, rázem zaujal mysle všech nejen krá-\nsným, stříbrojasným tonem houslí svých, nýbrž\npředevším do detailu nejmenšího promyšlenou, či\nlépe řečeno vroucně procítěnou hrou svou. Predneb\n„Resignace\" od Dankla zanechal v obecenstvu\nhluboký dojem elegický; „rhapsodií\" Lisztovou\npro housle vhodně arranžovanou pak v ohnivém\nproudu čiperných pasáží a jiných umělůstek techniky\nhouslové uchvátil vše mocí démonickou. Jeho prů-\nvod houslí při „Ave Mariaa byi deli-\nkátní ve spřízněném sloučení se zpěvem. Ze rádi\nsobě vzpomínáme na krásný ten večer a pro bu-\ndoucnost že podobných si ještě více přejeme, jest\novšem pockopitelno. Naše beseda zasluhuje ve-\nškeré pochvaly za uspořádání koncertu tak skve-\nlého.\n\n—l—\n\nČeská zpěvohra. „Král a uhlíř\" od Antonína\nDvořáka. (Dokončení). 5.a 8. prosince „Kouzelná\nflétna\" od V. A. Mozarta.\nV tom ozvou se za scénou dudy kolemjdoucího\ndudáka Víta. Král dá jej zavolati, ten zasedne na\nvyvýšeném místě a dudá statně do tance. Scéna ta,\njež v živých, věrných barvách líčí bujarý život,\nrozpoutaný při „venkovské české muzice\", působí\ndojmem neodolatelným. Jsou to pravé české zvuky\nv ideální roucho orkestrální oděné i nepřeháníme,\npakli že tvrdíme, že hudbu této scény možno počítati\nk nejzdařilejším skvostům hudební sféry česko-\nslovanské. Když veselí všeobecné dostoupí nej-\nvyššího stupně a král tancem unaven klesá, tu roz\nchodu se přiblížil čas. „Než se uložíme na lože,\nTvůrci se poděkuju\", pěje zbožně Matěj as ním\ncelý sbor. Přechod z bujného veselí v náladu zbož-\nného míru není příkře, nýbrž s chvályhodnou\nobratností poznenáhlu proveden tak, že celek působí\ndojmem nejharmoničtějším.\nDruhé jednání odehrává se v téže krajině před\npříbytkem Matějovým. Král okouzlen vnadami krásné\nLidunky nemůže nalézti v spánku své spásy; aby\nrozčilenou mysl svou ukonejšil, vychází nyní v pří-\njemný, noční chlad lesa temného. Jeho vstupní\narie jest okrasou druhého jednání. Liduška, jež si\ns Jeníkem slovo dala ku schůzce milostné, vystuouje\nt polehounka z chýše. Její nejistota, zdali v skiůku\npřijde miláček, sladká její touha po něm výrazu\nnalezla v milostné překrásné písni jak se strany libre-\ntisty, jenž slova české písně národní s jemným věru\ncitem šťastně postihl, tak i se strany skladatele, jenž\npíseň tu vyozdobil čarokrásnou v orkestru hudební\nmalbou situační.\nJest to hudebně nejpoetičtěji tvořené číslo z celé\nzpěvohry.\n„Co zežulko, ješte tají\ntvůj se hlas?\nProbouzí se den již v háji,\nto tvůj ěas!"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "415", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5200, "texte": "Nežli bude slunce vstávat,\nzakukej:\nbudu-li se letos vdávat,\nzprávu dej!\nPo slovech těch vystoupí král ze svého úkrvtu,\nkamž se byl při objevení-se Lidunky uchýlil, a v mi-\nlostném laš kování odpovídá na závěrečná slova písně\nLidunčiny:\n„Za žežulku prozpěvuju\nku, ku, ku!\nsvatbu tobě přisKbuju\nv tom roku!\ni • i\nMezi tím vystoupí v pozadí Jeník, přicházející\nku umluvené s Lidunkou schůzce, zarazí se vida\nLidušku rozmlouvali s králem, jenž slibuje šťastné\ndívce, že svatbu jí pyšnou vystrojí a obmyslí ji vě-\nnem bohatým to vše za cenu pranepatrnou, za\njedinou, hubinku! Poduška nic zlého netušíc, svolí 5\nv tom však Jeník žárlivostí na nejvyšší stupeň hněvu\npodrážděn přiskočí, tasí dlouhý iovčí nůž a zápasí\ns králem. V neirozhodnější chvíli zavzni na blízku\nlesní roby, královská družina z jedné a sbor uhlířů,\nkřikem zápasících přiváben, z druhé strany se bpž',\nčímž se zápas přetrhne. Král odcházeje se svou\ndružinou nepoznán, loučí se s hostiteli svými, po-\nčlává věno Pidušce a zve všechny na posvícení do\nPrahy, aby jim splatil jich pohostinnost.\nPo odchodu krále avolují rodičové Pidunčiny\nku sňatku s Jeníkem, však tento ztrativ důvěru\nv lásku a věrnost dívky své, nepřijímá nabídnutí\ntoho, nýbrž v bolu svém rozhodně oznamuje vili\nsvou: „Nezůstanu s Vámi, na vojnu se dám\nKyze českým duchem provanutou píseň tuto vzal\nskladatel za základní thema, na němž zbudoval la-\nhodnou předehru k opeře. Jednání toto zakončuje\nmohutné finále sborové, v němž zdržují všichni Je-\nníka od kroku přenáhleného.\nTřetí jednání hraje na hradě pražském, kde\nlíčen jest živými barvami nádherný život při dvoře\nkrálovském. Obsah i zakončení celku jest velmi\njednoduché. Rodina hostinného uhlíře objeví se, po-\nzvána jsouc „panem Matějem\" do Prahy, skutečně\nna královském dvoře, jest uvítána a bohatě poho-\nštěna veselým králem. Mezi tím objeví se četa\nvojska pod vůdcovstvím závodčího Sekáěka, jejž\nskladatel s překvapujícím zdarem karakteristickou\nhudbou nakreslil. V četě té jest též Jeník, shledá\nae tu s Lidunkou, vše se vysvětlí, král jej propustí\na spojí na věky s mileným děvčetem. Efektní finále\nvse zakončuje.\nPoslední toto jednání jest, pokud se libreta týče,\nvelmi rozvláčné; zejmena nešťastně jsou tu vymy-\nšleny obě episoďní úlohy Jindřicha a Evy, jež svým\nloutkovým láskyvzdycháním až k omrzení zdržují\nzávěrek opery. Následkem toho i hudba valně\nutrpěla; tak že většina slabých míst spadá na účet\njednání třetího, v němž hlavně radíme ve prospěch\nceleho díla ku radikálním zkráceninám.\nPrvní tato opera Dvořákova, jejížto hudba\nv převážné míře ryze českou fysiognomií vyniká,\nzdařila se v také míře, že o dálší produkci Dvo-\nřákovu nepotřebujeme býti v starostech. Pravou\ncestu ku chrámu samostatné hudební uměny slo-\nvanské skladatel přes vše dlouholeté bloudění na-\nlezl ; statečně na této nové cestě vytrvati toť\njediným Dudiž cílem jeho. V budoucí své práci\nbude se Dvořák ještě více emancipovati z vlivu,\njejž zevnějškem svým hudebním cizina naň\nučinila a tím povznešen bude pro zdárnou budou-\ncnost slovanské hudby nadšený ten umělec v řadu\noněch vyvolených věštců, jichž jména budou v de-\nskách dějin hudby slovanské zlatou písmenou za-\nznamenána. Na Dvořáka, jenž náleží k nejhorli-\nvějším zastavatelům směru, jímž řízen jest list ná\",\nmůžeme byti v pravdě hrdými. On rozmnožil\nv skvělé míře onu řadu našich skladatelův, kteří\nskutkyzávažuými ku oslavě národa našeho\nplatně přispívají. Směr, jenž tak zdárnými výsledky\npro rozkvět slovanské hudby se vykázati může,\nsměr, který se osvědčil v praktickém životě na\njevišti operním již tolikráte a tak skvěle, že i ne-\npřátele tleskati museli pochvalu, má zajisté v sobě více\nživota, než všechno to jalové žvanění odpůrcův našich,\nkteří posud ani jediným dle svých (?) jak sami\npraví „moudrých\" a „duchaplných\" theorií vystaveným\ndílem hudebne dramatickým se vykázati nemohou.\nDokažte, drazí pánové, v čem vlastně vězí ty slo-\nvanské zvláštnosti vašeho povídání skutkem živým,\nnapište jen jednu jedinou operu v tom Vašem no-\nvém (!) stylu a můžete o ní třeba všichni do-\nhromady pracovat pak se svět Vašim hudebním\nkotrmelcům snad přestane smát a vezme Vás d o\no pravdy, což ovšem posud není možné.\nNa oslavu úmrtí V. A. Mozarta a z mrtvích\nvstání p. Maýra, co kapelníka české opery, byla\ndávána „Kouzelná flétna\" s velmi skvělým výsled-\nkem zevnějším. Nátlak obecenstva v místnostech\ndivadla českého nikdy nevídaného byl ohromný;\nbyla to patrně demonstrace se strany přátel genia\npáně Maýrova. Provedení opery bylo velmi slušné.\nZe sólistův získala si největšího obdivu slč. Sit-\ntova co rozkošná Parnina, vedle ní zejmena slč.\nBoschettiova co Papagena a p. L ev co rozmaru ý\nPapageno. Královna noci měla nápadně nešťastný,\nvečer. Plynnost i ohebnost orgánu jejího valně byla\nalterována jakousi mdlou unaveností. Nešťastná první\ndáma po celý večer s uznání hodnou konsekvencí\nzpívala vždy o celý půlton výše než druhé dvě.\nObsazení geniův, kteří s matematickou čistotou into-\nnovali, zasluhuje tím větší chvály. Sbory dobily\nsobě všestranné pochvaly, orkestr s pečlivostí ne-\nobyčejnou byl vypilován. Bylo by k přání, aby\nv horlivosti posavádní se i na dále setrvalo. Pan\nřiditel a kapelník Maýr dirigoval se svědomitou\nj J ii\npádnosti.\n\nX."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-26-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-26_01#c023", "volume": "bmtnabd_1874-12-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "412", "page_fin": "414", "image_debut": 4, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.2.4.1", "titre_corps": "JOSEF VOREL,", "titre_sommaire": "JOSEF VOREL,", "signature_source": "—l—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "412", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.4", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 5290, "texte": "JOSEF VOREL,\nfarář ve Zdicích,\nzasloužilý skladatel český (narozen roku 1801)\nzemřel dne 19. prosince 1874.\nSláva a čest budiž jeho památce!\nRuská koloraturní zpěvačka, p. Žofie Serebrenniková,\nžákyně konservatoře Drážďanské, uspořádá\nzde dne 3. ledna 1875 koncert samostatný, jejž\nodporučujeme přízni našeho hudbymilovného obe-\ncenstva.\n* P. Ed. Nápravník, cárský kapelník v Petro-\nhradě, zaslal nám tyto dny šmytcový svůj kvar-\ntet, jenž nalezl v koncertu petrohradské jednoty\nkvartetní tak veliké obliby. Doufáme, že nám jej\nhudební odbor „Umělecké Besedy\" co nejdříve před-\nvede.\n* Tenorista kr. z. divadla českého Souček\nskončil svůj život samovraždou v noci na 23. t. m.\nPraví se, že jej k hrůznému tomuto kroku dohnala\nzoufalost nad tím, že obdržel tyto dny od ředitelstva\nvýpověď.\n* Z umělecké Besedy. Výbor pro pořádání ob-\nčasných přednášek pro pány členy a jich dámy se\nnemálo zavděčil stálému posluchaěstvu z Umělecké\nbesedy tím, že rozšířil v poslední době pole před-\nnášek pořádaných též odborem hudebním, získav\nsi pro cyklus přednášek tak čestně vynikající sílu,\njakou má zajisté hudební život zdejší v panu No-\nvotném. Za předmět své rozpravy zvolil si pan\nV. Novotný motiv časový, jenž palčivou jest jaksi\notázkou v hudebních kruzích zdejších. Mluvil totiž o\npoměru národní hudby slovanské k hudbě\numělé; i objasnil záležitost tu s takým důvtipem,\ns tak bohatou znalostí hudební literatury i dějin, že\npojednou se nám vyjasnilo vše v otázce této záhadné.\nAby rozdíl mezi hudbou národní a hudbou umělou\ntím ostřeji před duchem posluchače vystoupil, ob-\njasnil pan řečník především původ a vývin obou\nzmíněných sfér hudebních. Zde budil zejména výklad\no historickém vývinu Dárodní hudby slovanské\nvšeobecnou pozornost. Výklad ten svědčil v pravdě\no hlubokém a přísném studiu ducha ryze objektiv-\nního, jenž předsudky dosavádní, nepovolanými lidmi\no písni národní rozšiřované bezohledně zvrátil do-\nkázav, že můžeme považovati národní hudbu z dob\nrozličných pouze jaksi za ozvěnu hudby umělecké\ndob těch i za měřítko, dle něhož posouditi můžeme,\nna jakém stupni stálo povšechné vzdělání hudební\nv dobách těch mezi lidem jak dalece stalo se\numění hudební populárním, a nikoliv co něco samo-\nstatného od hudby umělé dokoná neodvislého! Tím\nnijak nepodceňoval p. řečník hudbu národní, naopak\ndůležité jí vykázal místo zejmena v oboru zpěvohry,\nkde skladatel ve scénách lidu a v situacích\nlyrickému živlu přístupných bez ní se nijak obejiti\nnemůže, chce-li vtisknouti dílu svému ráz českoslo-\nvanské hudby. Však vlastní živel dramatické\nhudby dlužno čerpati jinde a sice ovšem tam, kde\nvyvinula se hudba dramatická na nejvyšší stupen\ndokonalosti. Že jen tím můžeme důstojně se po-\nstaviti do řady s jinými národy kulturními, pakliže\npřilneme k hudbě pokročilejší, dokázal pan řečník\nnejpádněji příklady dějepisnými. Tak jako se pro-\nslavila škola vlašská jen tím, že přijala bez\nrozpakův všecky nové hudební vymoženosti Nizo-\nzemcův, tak jako německá škola se povznesla\nku výši netušené tím, že stavěla dále na tom, co\nVlachové v umění dokázali, tak i hudební umění\nslovanské nechce-li mezi ostatními popelkou\nnavždy zůstati, nesmí ígnorovati to, co pokročilá\ndoba s sebou přinesla. Zejména též nám imponovaly\ndálší ve směru tom doklady z historie domácí hlavně\nze zlaté doby panování Karla IV. jakož i z doby\nbratří českých. Obecenstvo bylo velmi vděčné za před-\nnášku tu, v které objevila se p o pr v é bytost hudby\nnárodní v poměru k umělé v pravém světle hi-\nstorického bádání!\nv * Druhý koncert konservatoře, dne 20. prosince\nna Zofíně odbývaný, opětně nás přesvědčil, že staro-\nslavný tento ústav důsledně se drží ve volbě ku\nprovedení určených skladeb cesty hudební zdrželi-\nvosti, že hoví v plné míře hudebnímu konserva-\ntismu, že tedy nemá ústav ten své jméno nadarmo.\nPrvní část zaujímala nová symfonie (A-moll) od\nkrajana našeho Zikmunda Groldschmidta, jež\nnijak nezasahuje hudebními tvary svými, v nejno-\nvější dobu tvoření uměleckého, nýbrž jest zdařilým\nobrazem konservativního ducha skladatelského, jenž\ndále neodvažuje se nijak z mezí vídeňskými mistry\nklasickými vyměřených. V druhé pak části převlá-\ndala na půdě orkestrální škola Mendelssohnovská,\nkterá, jak známo, vším právem zasluhuje názvu\nškoly „zdrženlivé\". V druhé části střídaly se před-\nnášky orkestrální s přednáškami pěveckými, jež velmi\nživý interes v obecenstvu vzbuditi dovedly. Slečna\nBurenneova od zdejšího divadla německého vládne\nneobyčejně krásným, zejména v hlubších polohách vele\nmohutným hlasem mezzosopránovým, jímž zacházeti\numí s dovedností dokonalou. Spůsob, jakým umí slečna\npřednášeti široce rozprouděnou kantilenu, jest věru\núchvatný. Její pádný a následkem toho ovšem po-\nněkud neohebný hlas ve volném tempu dosahuje\nv rozdechnutí každého tonu síly a krásy překva-\nHaendlova známá arie ze zpěvohry „Ri-\nnaldo\" (Lascia chio pianga) jest pro hlas její jako\nstvořena; přednesem jejím též dosáhla úspěchu skvě-\nlého. Pro Šumannovy písně z cyklu op. 42 jest\nslečnin hlas i výraz zpěvní patrně příliš pádný, ne-\nohebný. V této sféře se slečně nedařilo. Zde onen\npříliš rozvášněný, řekli bychom dramatický spůsob\nakcentuace každého téměř tónu není na místě.\nOstatně nebylo snadno se povznésti slečně ku stupni\nvroucnější, při tom však klidné přednášky, poně-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "413", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5887, "texte": "vadž nešťastný průvod klavírni ji zmrzlým tím pro-\nvedením neustále rušil. Pan řiditel Krejčí jest\nsice dobrým dirigentem; však v oboru hry klavírní\nnepokvetou mu nikdy růže. Ve všem nemůže člověk\nstejně vynikati a pan řiditel toho měl nejméně za-\npotřebí aby se před celým obecenstvem i přede\nvšemi žáky svými tak osudně blamoval. Proč nebyl\nsvěřen při Sumannových písních důležitý průvod\nklavírní rukoum dovedného pianisty, o nějž, pokud\nvíme, konservatoř nouzi nemá. Chtít se ve všech\noborech skvíti to jest věru ješitností pokárání\nhodnou a umělce pravého zajisté nedůstojnou!\nPokud se týče nové symfonie Groldschmidtovy, pra-\nvili jsme již, že se tu pohybuje fantasie skladate-\nlova v hudební sféře klassiků vídeňských místy se\ndotýkajíc na nejvýš tak zvané školy „Lipské\", školy\nMendelssohnovy. Nicméně uznati se musí, že jest\nto práce solidní, důkladná v každém ohledu, pro-\nzrazující ducha přísnými studiemi starších těch vzorů\nzmohutnělého. Chválíme zejmena první větu, velmi\nzajímavé scherzo a finální část poslední věty, kde\nzákladní théma věty té s neobyčejnou silou výrazu\nhudebního se na vlnách rozbouřeného maestosa do\nvýše nese. Obecenstvo slušně shromážděné přijalo\nnovinku tuto s nelíčenou radostí. X.\n* Koncert švédského vokálního kvartetu dám dne\n16. pros. na Žofíně. V době posledních dvou roků stalo\nse švédské kvarteto dámské proslavenou a všude s nad-\nšením všeobecným vítanou specialitou v oboru zpěvu\npospolitého. Slavná pověst umělkyň těch statečných\nroznesla se v krátké poměrně době po celé Evropě;\nměstu našemu též se dostalo konečně v letošní\nsaisoně koncertní vzácné té pochoutky v pravdč\numělecké: slyšeti totiž ve zvláštním, bohužel že pouze\njediném, koncertu tyto švédské slavíky, jak je\nlichotivá pověst v listech nazývá. Dojem jich ne-\nobyčejně krásného, takměř k ideální výši povznese-\nného přednesu písní bud národních či od švédských\nskladatelův pocházejících ve zvláštním upravení pro\ntyto čtyry hlasy ženské, jest věru neodolatelný.\nZvláštní karakteristickou známkou jich přednesu jest\ndokonalá až k nejjemnějším mezím výrazu hudebního\nnastudovaná preciznost ladných těch forem písně\nohledně harmonického splývání hlasův v jediný dech\nideálního harmonia i konečně dokonalá přesnost\nrytmické svěžesti. Počínání takové prozrazuje ovšem\nna první již pohled důkladné vzdělání hudební, zrale\nvyvinutý smysl hudební a specielní bohaté nadání\npřirozené v míře nejsvrchovanější, Zvláštní ráz\ndodává jich přednesu rozdílná zevnější barvitost\nkaždého z těchto čtyr hlasův, jež vlastní svou ostře\nvyznačenou individualitou tím zajímavější opět kolorit\ncelku dodávají. Oba soprány vyznačují se něžnou\nvroucností hlasovou, z nichž však prvý opět jasnějším\nsvým koloritem pozornost na se poutá; alty naproti\ntomu rozvinují takou rozhodnost a mohutnost v na-\nsazení a rozvíjení tonu proudem svým hlasovým,\npak v nejhlubších polohách tak mužně vystupují,\nže věru někdy sluch se klame, domnívaje se slyšeti\nhlasy mužské v tak neslýchané hloubce altové. Druhý\nalt dosahuje až ku zřetelnému malému C! Že touto\nfenomenální protivou dají se doeíliti neslýchané\nposud effekty zvukové ve vokálním kvartetu ženském,\nleží na bíledni. Na každý pád uznati dlužno, že\nmohutný tento objem altův v poměru k něžně ostru-\nněným sopránům celému výkonu pevného, takřka\nbasového základu dodává. Jich piaoissimo v po-\nznenáhlém doznívání a umírání tonu jakož i jich\nnnergické crescendo působí dojmem okouzlujícím;\njedině sopránu prvému bychom přáli ve forte při\nrozvinutí plného hlasu větší síly. Jakkoli se kvarteto\ndámské jen v úzkém kruhu ohledně hudební literatury\npohybovati může, přece zasluhuje chvály nejvyšší,\nponěvadž vykázati se může znamenitými výsledky\npilných studií svých. Obecenstvo přečetné bylo nad-\nšeno a neustálo dříve v bouřné pochvale, až se spolek\numělkyň odhodlal po každém svém výstupu opakovati\nči přidati pie§u ještě jednu. Přestávky mezi jedno-\ntlivými výstupy kvarteta vyplnili s uznání hodnou\nsnahou ku všestranné spokojenosti pánové Josef\nMarkus (houslista) a Bruno Wilfert (čellista).\n* Strašidlo v Podskalí. Hudební žert ve formě\npolky složil Mladý Staročech. Tisk a náklad\nEm. Starý a spol. Cena 45 kr. Nejnovější\nudálost, alarmující v posledních dnech nejen obyvatele\nPodskalí nýbrž i slavnou policii a P. T. zvědavé\nobecenstvo pražské u velké míře, jež každého večera\nchodí do Podskalí poslouchati koncertující tam „stra-\nšidlo\" na dětskou trubku, událost tato zavdala vtipné\nnějaké hlavě muzikantské příležitost ku komponování\nhumoristické illustrace cele té komedie. Jest to jaksi\nhudební opsání „strašidelné\" lokálky z listů denních,\njemuž aby se lépe porozumělo, přidán jest na dotýč-\nných místech hotový program ergo hudba\nprogramní začíná reformovat iv oboru hudby taneční!\nSkladba ta jest velmi interesantní, humorem neodo-\nlatelným psána a prozrazuje ušlechtilou melodičností\nsvou skladatele z „vyšších\" kruhů hudebních. Obe-\ncenstvo se o nové to hudební strašidlo v plném\nsmyslu slova trhá! Zevnější úprava jest jako vždy\nu čilé této firmy ladná; „strašlivá\" illustrace na\ntitulu jest dobrá.\n* Nalezáme v „Ohlasu od Nežárky\" č. 19. t. m.\njakousi opravu rázu více než tendenčního, týkající\nse zprávy, v časopisu tomto o záležitosti vrácení\nSmetanovy zpěv. „Dvě vdovy\" v jednom z dřívějších\nčísel obsažené, v kteréž čteme pyramidální lež, že\ndopisovatel —r. zaslal svůj dopis zmíněnému časo-\npisu „jsa ustavičným horlením p. kap. Čecha, jakož i\npana Smetany ai p. dr. Lud. Procházky, jimž dů-\nvěřoval, k tomu sveden, kteří neustále o p. řed.\nMayrovi zprávy ty jemu sdělovali a jeho pro pravdu\nhorlivou smysl proti němu popudili.\" Vyzýváme\np. dopisovatele —r., aby neváhal pravdě dáti svě-\ndectví, zdali redaktor tohoto listu vůbec měl toho\nnejmenšího vlivu na dotyčný jeho dopis (o je-\nhožto existenci se vůbec teprv po jeho vytištění\ndozvěděl). Diviti se věru musíme, jak mohla redakce\n„Ohlasu od Než.\" tak dalece v sobě zapříti veškeré"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "414", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3539, "texte": "Ohledy honeinosti a voutifci si dá ti z pražské kan-\nceláře advokátní tak tendečně stylisovanou opravu,\ni doufáme, že popřeje svému dopisovateli příležitosti,\naby se patřičně obhájil.\n* Z Nymburka. (Pův. dopis.) Odpusťte mi, že\njsem se tentokráte poněkud opozdil s dopisem\nsvým o koncertu, jejž jsme ohlásili též v ctěném\nlistě Vašem; však doufám, že napravím své za-\nnedbání referátu tím, sdělím li Vám, jak šťastně\nvydařil se koncert ten, v němž účinkovali s vý-\nsledkem skvělým ctění hosté z Prahy a sice slečna\nSůrova a pp. Horák a Novotný. Již ku předu po-\ndotýkám, že zásluha ctěných hostí tím větší ceny\na váhy nabývá, čím více bylo na čase, aby ruch\nveřejného života iv ohledu uměleckém čileji se\nrozproudil. Obecenstvo naše, jež pravidelně poslední\ndobou výhradně se v zábavě své obrnezovati muselo\nna írašky, žerty dramatiché afcd., pookřálo očividně\npo skvělém tom požitku uměleckém, jenž ze zdroje\numění hudebního nám laskavou ochotností hostí\npražských podán byl. Program byl věru s vkusem\nu nás velmi vzácným sestaven. Zahájení a zakon-\nčení koncertu v prvním a posledním čísle provedl\nbujarý náš mužský sbor sborem „Utonulou\" od\nKřížkovského a „Pijanovo dědictví\" od Bergmanna\ns precizností dokonalou. Sola, jež provedli v po-\nsledně jmenovaném sboru, ředitel sboru Lhota (tenor)\na p. Svoboda (bas), zasluhují vděčného ocenění.\nTéže chvály zasluhuje průvod na pianě. V tomto\nrámci obou sborů, počátečního a závěrečného, roz-\nvíjel se překrásný obraz umělecký, jejž ctění hosté\npřed duchem naším vykouzlili. Všecka ta čísla\nbyla pouze jimi provedena. Především dovedla sl.\nSůrova všeobecné sympatie naše vzbuditi doko-\nnalým přednesem milokrásných písní od Rubin-\nsteina (Jarní) a Rob. Franze (Skotská národní:\n„Ledacos a všelicos\"). Lrhodný a ve všech polo-\nhách stejné kyprý slečnin hlas ve spojení s před-\nnesem z duše krásou uměleckou rozechvěné se ři-\nnoucím, působil v pravdě dojmem elektrickým na\nobecenstvo, jež v pochvale bouřlivé spíše neustalo,\naž se slečna odhodlala ještě ku přidání písně národní.\nOstatně svědčí slečnina volba písní o pravém vkusu\numěleckém. Písně od skladatelů tak znamenitých,\njakými jsou Rubinstein i Franz, nejsou věru na\ndenním pořádku na venkově. V nejlepším pak\nsvětle objevily se všechny přednosti slečnina před-\nnesu v Gounodově „Ave Maria\" a v dvojzpěvu\nz Bendlovy „Lejly\", v němž společně s p. Ho-\nrákem podán byl obecenstvu našemu ladný obrázek\nz opery české. P. Horák, barytonista od opery\nv Innomostí, syn slovutného po všech kůrech česko-\nslovanských skladatele mší, meškaje právě v té\ndobě návštěvou v Praze, velmi se nám zavděčil\nobětavým účinkováním. Krásným mužným, vý-\ntečnou školou vytříbeným hlasem svým přednesl\narii z opery „Život za cára\" od Glinky „Miei\npensíeri\" od Campagni-ho, kteréžto pie§y bouřli-\nvého došly ohlasu. Třetí z ctěných hostí, houslista\np. Novotný, rázem zaujal mysle všech nejen krá-\nsným, stříbrojasným tonem houslí svých, nýbrž\npředevším do detailu nejmenšího promyšlenou, či\nlépe řečeno vroucně procítěnou hrou svou. Predneb\n„Resignace\" od Dankla zanechal v obecenstvu\nhluboký dojem elegický; „rhapsodií\" Lisztovou\npro housle vhodně arranžovanou pak v ohnivém\nproudu čiperných pasáží a jiných umělůstek techniky\nhouslové uchvátil vše mocí démonickou. Jeho prů-\nvod houslí při „Ave Mariaa byi deli-\nkátní ve spřízněném sloučení se zpěvem. Ze rádi\nsobě vzpomínáme na krásný ten večer a pro bu-\ndoucnost že podobných si ještě více přejeme, jest\novšem pockopitelno. Naše beseda zasluhuje ve-\nškeré pochvaly za uspořádání koncertu tak skve-\nlého.\n\n—l—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1874-12-26-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnabd_1874-12-26_01#c024", "volume": "bmtnabd_1874-12-26_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "414", "page_fin": "415", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.2.4.2", "titre_corps": "Česká zpěvohra. „Král a uhlíř\" od Antonína", "titre_sommaire": "Česká zpěvohra. „Král a uhlíř\" od Antonína", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "414", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.6", "debut_caractere": 3541, "fin_caractere_exclue": 5277, "texte": "Česká zpěvohra. „Král a uhlíř\" od Antonína\nDvořáka. (Dokončení). 5.a 8. prosince „Kouzelná\nflétna\" od V. A. Mozarta.\nV tom ozvou se za scénou dudy kolemjdoucího\ndudáka Víta. Král dá jej zavolati, ten zasedne na\nvyvýšeném místě a dudá statně do tance. Scéna ta,\njež v živých, věrných barvách líčí bujarý život,\nrozpoutaný při „venkovské české muzice\", působí\ndojmem neodolatelným. Jsou to pravé české zvuky\nv ideální roucho orkestrální oděné i nepřeháníme,\npakli že tvrdíme, že hudbu této scény možno počítati\nk nejzdařilejším skvostům hudební sféry česko-\nslovanské. Když veselí všeobecné dostoupí nej-\nvyššího stupně a král tancem unaven klesá, tu roz\nchodu se přiblížil čas. „Než se uložíme na lože,\nTvůrci se poděkuju\", pěje zbožně Matěj as ním\ncelý sbor. Přechod z bujného veselí v náladu zbož-\nného míru není příkře, nýbrž s chvályhodnou\nobratností poznenáhlu proveden tak, že celek působí\ndojmem nejharmoničtějším.\nDruhé jednání odehrává se v téže krajině před\npříbytkem Matějovým. Král okouzlen vnadami krásné\nLidunky nemůže nalézti v spánku své spásy; aby\nrozčilenou mysl svou ukonejšil, vychází nyní v pří-\njemný, noční chlad lesa temného. Jeho vstupní\narie jest okrasou druhého jednání. Liduška, jež si\ns Jeníkem slovo dala ku schůzce milostné, vystuouje\nt polehounka z chýše. Její nejistota, zdali v skiůku\npřijde miláček, sladká její touha po něm výrazu\nnalezla v milostné překrásné písni jak se strany libre-\ntisty, jenž slova české písně národní s jemným věru\ncitem šťastně postihl, tak i se strany skladatele, jenž\npíseň tu vyozdobil čarokrásnou v orkestru hudební\nmalbou situační.\nJest to hudebně nejpoetičtěji tvořené číslo z celé\nzpěvohry.\n„Co zežulko, ješte tají\ntvůj se hlas?\nProbouzí se den již v háji,\nto tvůj ěas!"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "415", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5200, "texte": "Nežli bude slunce vstávat,\nzakukej:\nbudu-li se letos vdávat,\nzprávu dej!\nPo slovech těch vystoupí král ze svého úkrvtu,\nkamž se byl při objevení-se Lidunky uchýlil, a v mi-\nlostném laš kování odpovídá na závěrečná slova písně\nLidunčiny:\n„Za žežulku prozpěvuju\nku, ku, ku!\nsvatbu tobě přisKbuju\nv tom roku!\ni • i\nMezi tím vystoupí v pozadí Jeník, přicházející\nku umluvené s Lidunkou schůzce, zarazí se vida\nLidušku rozmlouvali s králem, jenž slibuje šťastné\ndívce, že svatbu jí pyšnou vystrojí a obmyslí ji vě-\nnem bohatým to vše za cenu pranepatrnou, za\njedinou, hubinku! Poduška nic zlého netušíc, svolí 5\nv tom však Jeník žárlivostí na nejvyšší stupeň hněvu\npodrážděn přiskočí, tasí dlouhý iovčí nůž a zápasí\ns králem. V neirozhodnější chvíli zavzni na blízku\nlesní roby, královská družina z jedné a sbor uhlířů,\nkřikem zápasících přiváben, z druhé strany se bpž',\nčímž se zápas přetrhne. Král odcházeje se svou\ndružinou nepoznán, loučí se s hostiteli svými, po-\nčlává věno Pidušce a zve všechny na posvícení do\nPrahy, aby jim splatil jich pohostinnost.\nPo odchodu krále avolují rodičové Pidunčiny\nku sňatku s Jeníkem, však tento ztrativ důvěru\nv lásku a věrnost dívky své, nepřijímá nabídnutí\ntoho, nýbrž v bolu svém rozhodně oznamuje vili\nsvou: „Nezůstanu s Vámi, na vojnu se dám\nKyze českým duchem provanutou píseň tuto vzal\nskladatel za základní thema, na němž zbudoval la-\nhodnou předehru k opeře. Jednání toto zakončuje\nmohutné finále sborové, v němž zdržují všichni Je-\nníka od kroku přenáhleného.\nTřetí jednání hraje na hradě pražském, kde\nlíčen jest živými barvami nádherný život při dvoře\nkrálovském. Obsah i zakončení celku jest velmi\njednoduché. Rodina hostinného uhlíře objeví se, po-\nzvána jsouc „panem Matějem\" do Prahy, skutečně\nna královském dvoře, jest uvítána a bohatě poho-\nštěna veselým králem. Mezi tím objeví se četa\nvojska pod vůdcovstvím závodčího Sekáěka, jejž\nskladatel s překvapujícím zdarem karakteristickou\nhudbou nakreslil. V četě té jest též Jeník, shledá\nae tu s Lidunkou, vše se vysvětlí, král jej propustí\na spojí na věky s mileným děvčetem. Efektní finále\nvse zakončuje.\nPoslední toto jednání jest, pokud se libreta týče,\nvelmi rozvláčné; zejmena nešťastně jsou tu vymy-\nšleny obě episoďní úlohy Jindřicha a Evy, jež svým\nloutkovým láskyvzdycháním až k omrzení zdržují\nzávěrek opery. Následkem toho i hudba valně\nutrpěla; tak že většina slabých míst spadá na účet\njednání třetího, v němž hlavně radíme ve prospěch\nceleho díla ku radikálním zkráceninám.\nPrvní tato opera Dvořákova, jejížto hudba\nv převážné míře ryze českou fysiognomií vyniká,\nzdařila se v také míře, že o dálší produkci Dvo-\nřákovu nepotřebujeme býti v starostech. Pravou\ncestu ku chrámu samostatné hudební uměny slo-\nvanské skladatel přes vše dlouholeté bloudění na-\nlezl ; statečně na této nové cestě vytrvati toť\njediným Dudiž cílem jeho. V budoucí své práci\nbude se Dvořák ještě více emancipovati z vlivu,\njejž zevnějškem svým hudebním cizina naň\nučinila a tím povznešen bude pro zdárnou budou-\ncnost slovanské hudby nadšený ten umělec v řadu\noněch vyvolených věštců, jichž jména budou v de-\nskách dějin hudby slovanské zlatou písmenou za-\nznamenána. Na Dvořáka, jenž náleží k nejhorli-\nvějším zastavatelům směru, jímž řízen jest list ná\",\nmůžeme byti v pravdě hrdými. On rozmnožil\nv skvělé míře onu řadu našich skladatelův, kteří\nskutkyzávažuými ku oslavě národa našeho\nplatně přispívají. Směr, jenž tak zdárnými výsledky\npro rozkvět slovanské hudby se vykázati může,\nsměr, který se osvědčil v praktickém životě na\njevišti operním již tolikráte a tak skvěle, že i ne-\npřátele tleskati museli pochvalu, má zajisté v sobě více\nživota, než všechno to jalové žvanění odpůrcův našich,\nkteří posud ani jediným dle svých (?) jak sami\npraví „moudrých\" a „duchaplných\" theorií vystaveným\ndílem hudebne dramatickým se vykázati nemohou.\nDokažte, drazí pánové, v čem vlastně vězí ty slo-\nvanské zvláštnosti vašeho povídání skutkem živým,\nnapište jen jednu jedinou operu v tom Vašem no-\nvém (!) stylu a můžete o ní třeba všichni do-\nhromady pracovat pak se svět Vašim hudebním\nkotrmelcům snad přestane smát a vezme Vás d o\no pravdy, což ovšem posud není možné.\nNa oslavu úmrtí V. A. Mozarta a z mrtvích\nvstání p. Maýra, co kapelníka české opery, byla\ndávána „Kouzelná flétna\" s velmi skvělým výsled-\nkem zevnějším. Nátlak obecenstva v místnostech\ndivadla českého nikdy nevídaného byl ohromný;\nbyla to patrně demonstrace se strany přátel genia\npáně Maýrova. Provedení opery bylo velmi slušné.\nZe sólistův získala si největšího obdivu slč. Sit-\ntova co rozkošná Parnina, vedle ní zejmena slč.\nBoschettiova co Papagena a p. L ev co rozmaru ý\nPapageno. Královna noci měla nápadně nešťastný,\nvečer. Plynnost i ohebnost orgánu jejího valně byla\nalterována jakousi mdlou unaveností. Nešťastná první\ndáma po celý večer s uznání hodnou konsekvencí\nzpívala vždy o celý půlton výše než druhé dvě.\nObsazení geniův, kteří s matematickou čistotou into-\nnovali, zasluhuje tím větší chvály. Sbory dobily\nsobě všestranné pochvaly, orkestr s pečlivostí ne-\nobyčejnou byl vypilován. Bylo by k přání, aby\nv horlivosti posavádní se i na dále setrvalo. Pan\nřiditel a kapelník Maýr dirigoval se svědomitou\nj J ii\npádnosti.\n\nX."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "409", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.1", "texte": "Památné dni hudební.\n\n25. pros. 1825 I. prov. Meyerbeerovy zpěvohry „Crociatoto“-\nv Benátkách vl.\n„ „ 1831 nar. Jan Herbeck (Hrbek), dvorní kap. a sklad.\nve Vídni.\n„ „ 1842 f Bedř. Dionys Weber, výb. theor. a spisov.\nhud. jakožto ředitel konservatoře v Praze.\n„ „ 1862 f Ad. Kul lak, sklad, a spis. v Berlíně.\n26. „ 1808 nar. Alb. Grisar, sklad. op. v Anversu.\n„ „ 1816 I. prov. Rossiniho zpěv. „Lazebník Sevillský\"\nv Říme.\n„ „ 1831 I. prov. Belliniho zpěv. „Norma\" v Miláně.\n„ „ 1872 I. prov. Zajcovy zpěv. „Mislav\" v Praze.\n„ „ 1872 f Jos. Emminger, op. zpěv. - v Praze.\n27. „ 1872 -J- Fr. Salari, uč. zpěvu v Bergamě.\n28. „ 1812 nar. Jul. Riet.z, sklad, (dvorní kap. v Drážďanech)\nv Berlíně.\n„ „ 1825 nar. Arn. For chtgott-Tovacovský, sklad.\nv Tovaěově (na Moravě.)\n„ „ 1870 j- AI. Lvov, sklad, ruský —na svém statku\nv Rovensku.\n29. „ 1836 f Jan Šenk, sklad, operetek —ve Vídni.\n„ „ 1847 I. prov. Auberovy zpěv. „Haydée\" —v Paříži.\n„ „ 1863 f Raul J a vor ní k, výb. pian. a sklad. v Prostě-\njově.\n30. „ 1817 I. prov. Rossiniho zpěv. „Adelaida di Bor-\ngogna\" v Římě.\n„ „ 1844 I. prov. Flotowovy zpěv. „Alessandro Stradela\"\nv Hamburku.\n„ „ 1846 I. prov. Rossiniho poslední zpěvohry „Robert\nBruče\" v Paříži.\n„ „ 1870 I. prov. Do p plero vy zpěv. „Judita\"— ve Vídni.\n31. „ 1841 I. prov. Lortzingovy zpěv. „Casanova\"\nv Lipsku.\n„ „ 1843 I. prov. Mendelssohno vy hudby k Shakespea-\nrově dramatu „Sen Svatojanské noci.\"\n„ „ 1869 f Lefébure-Wély, pian. a sklad. —v Paříži.\n1. ledna 1800 nar. V. Em. Horák, sklad. cirk. ve Mšene.\n„ „ 1858 I. prov. Monius z kovy zpěv. „Halka\" ve Varšavě.\n„ „ 1860 f Ludvík Ricci, sklad. op. v Praze (v bláznici).\n\nO akordech alterovaných.\n\n(Dokončení).\n4.\nZákladní ton, zmenšená kvinta, zmen-\nšená septima.\nJest dítkem doby nové, žádný ze starších spi-\nsovatelů se nad ním nesmiloval a snad i praxe jej\nneužívala. Z našich harmoniků zná jej toliko Blažek,\npřipojiv k „měkce zmenšenému trojzvuku na druhém\nstupni dis-fis-as zmenšenou septimu c.\" Použiti prý\nse má dle Blažka též druhého jeho převratu.\nPovstati může:\n5.\nZákladní ton, malá terce, velká kvinta,\nzmenšená septima.\nNáramně vzácný host v praxi, což potom\nv theorii! Nalézá se ve Wagnerové zpěv. „Tristan\na Isolda\". Povstati může:"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "410", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.2", "texte": "6.\nii\nZákladní ton, velká terce, zmenšená\nkvinta, zmenšená septima.\n7.\ni\\vis rara, snad jenom u\nPovstává takto:\niMwUaJ\nZákladní ton, velká terce, velká kvinta\nzmenšená septima. '\n8.\nZákladní ton, zmenšená terce, malá\nkvmta, malá septima.\nP!atí ° í™. vše> co jsi*e o několika předchá-\nzejících pověděli. r\nPovstává :"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "411", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.3", "texte": "9.\nTon základní, zmenšená terce, zmen-\nšená kvinta a zmenšená septima.\nAvis rarissima! nenalezá se ani u Wagnera, za\nto je k nalezení jednou u Gounoda!\nPovstání:\n10.\nZákladní ton, velká terce, velká\nkvinta, zvětšená septima.\nBeránek v rouše rlčím, a přes to všechno v praxi\nposud se» nenalezá. O zvětšené septimě se zmiňují\nnejprvé Brossard r. 1705, Rameau r. 1722,\novšem že ji považují za něco, co se nedá upotřebiti.\nWeitzinann získati chce zvětšenou septimou\nseptimový akord, který pozůstávati má ze tří velkých\ntercí. Pro případ, žeby se snad přece někdy nad\nübožákem praxe slitovati chtěla, uvádíme zde něco\nk jeho původu a ospravedlněni:\nUvedli jsme slušnou řadu akordů alterovaných\na abychom potěšili všechny takové theoretiky, kteří\nposud rozmýšlí se, zdali mají uznati zvětšený troj-\nzvuk čili nic, podotýkáme, že uvedením těchto\njmenovaných akordů dávno ještě není řada jich\nukončena. Harmonie takové podobají se dlouhému\nstromořadí, kde, když myslíme, že u konce jsme,\nnajednou nová perspektiva před námi se objevuje,\nna jejímžto konci v nedohledné dálce skví se bod\njasný, který se zove dokonalosti. Vidíme ovšem\nbod ten záři ti nám v plné své jasnosti, avšak cesta\nk němu jest daleká.\n\nSpracoval R. Augenthaler.\n\nZ ciziny a Rakouska.\n\n** Fr. Liszt složil hudbu k jedné básni Long-\nfellowě „Zvony Strasburské\" a poslal již partituru\ndo Pešti. V únoru hodlá opět vrátiti se do Pešti a\nspolečně s R. Wagnerem uspořádati zde koncert,\n** Z Lipska. Y saloně Saitzově (továrníka pian)\npořádají se ob čas koncerty, jež mají hlavně za\núčel provozování novinek. V jedné z posledních\nprovedena skladba kap. v Son-\ndershausenu, „ Schneewittchen\" s nemalým úspěcnem.\n** Z Vídně. Dne 6. ledna 1875 uspořádán bude\nřízením Hanuše Richtera, dirigenta budoucích slav-\nnostních představení v Bayreuthu, a za spoluůcin-\nkování Fr. Glatze, dra. Krause a filharm. orkestru\nvelký koncert, jehožto program sestaven jest pouze\nze skladeb Wagnerových.\n** y Paříži začal vycházeti nový časopis hu-\ndební „Le Festival, journal musical et orphéonique\".\nRedaktorem jest Gaston Escudier.\n** Vlašská operní společnost (Artót, Padilla a j.)\nzpívá právě v Do r tmunde.'\n** Druhý velký orkestrální koneero jednoty\nWagnerovské ve Vídni odbývati se bude dne\n6. ledna b. r. řízením kapelníka p. Richtera a za\nspoluučinkování F. Glatze, mladého tenoristy oešf-\nského, jejž R. Wagner engažoval pro BayreutV&é\ndivadlo co „Sigfrieda.\"\n** V Miláně sestupuje se spolek, jenž si za úkol\nobral provésti reformu hudby církevní ve\nVlaších.\n** Florentýnské kvarteto koncertuje nyní po\nHaliči.\n** Lisztova „Legenda o sv. Alžbětě\" pro-\nvozovánabyla dne 11. t. in. v Berlíně.\n** Z Petrohradu. V druhé zábavě kvartetní\nproveden byl poprvé nový smyčcový kvartet s dvěma\nviolončelly od Ed. Nápravník a. Nové toto dílo\nvýtečného našeho krajana těšilo se opět úspěchu\nvšestrannému. V Mariánském divadle činí se\npilné přípravy k provedení Wagnerovy zpěvo-\nhry „Tannháuser\" a k Rubinsteinově zpě-\nvohře „Démon\" shotovují se již dekorace."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "412", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.4", "texte": "Zprávy z Prahy a z venkova.\n\nJOSEF VOREL,\nfarář ve Zdicích,\nzasloužilý skladatel český (narozen roku 1801)\nzemřel dne 19. prosince 1874.\nSláva a čest budiž jeho památce!\nRuská koloraturní zpěvačka, p. Žofie Serebrenniková,\nžákyně konservatoře Drážďanské, uspořádá\nzde dne 3. ledna 1875 koncert samostatný, jejž\nodporučujeme přízni našeho hudbymilovného obe-\ncenstva.\n* P. Ed. Nápravník, cárský kapelník v Petro-\nhradě, zaslal nám tyto dny šmytcový svůj kvar-\ntet, jenž nalezl v koncertu petrohradské jednoty\nkvartetní tak veliké obliby. Doufáme, že nám jej\nhudební odbor „Umělecké Besedy\" co nejdříve před-\nvede.\n* Tenorista kr. z. divadla českého Souček\nskončil svůj život samovraždou v noci na 23. t. m.\nPraví se, že jej k hrůznému tomuto kroku dohnala\nzoufalost nad tím, že obdržel tyto dny od ředitelstva\nvýpověď.\n* Z umělecké Besedy. Výbor pro pořádání ob-\nčasných přednášek pro pány členy a jich dámy se\nnemálo zavděčil stálému posluchaěstvu z Umělecké\nbesedy tím, že rozšířil v poslední době pole před-\nnášek pořádaných též odborem hudebním, získav\nsi pro cyklus přednášek tak čestně vynikající sílu,\njakou má zajisté hudební život zdejší v panu No-\nvotném. Za předmět své rozpravy zvolil si pan\nV. Novotný motiv časový, jenž palčivou jest jaksi\notázkou v hudebních kruzích zdejších. Mluvil totiž o\npoměru národní hudby slovanské k hudbě\numělé; i objasnil záležitost tu s takým důvtipem,\ns tak bohatou znalostí hudební literatury i dějin, že\npojednou se nám vyjasnilo vše v otázce této záhadné.\nAby rozdíl mezi hudbou národní a hudbou umělou\ntím ostřeji před duchem posluchače vystoupil, ob-\njasnil pan řečník především původ a vývin obou\nzmíněných sfér hudebních. Zde budil zejména výklad\no historickém vývinu Dárodní hudby slovanské\nvšeobecnou pozornost. Výklad ten svědčil v pravdě\no hlubokém a přísném studiu ducha ryze objektiv-\nního, jenž předsudky dosavádní, nepovolanými lidmi\no písni národní rozšiřované bezohledně zvrátil do-\nkázav, že můžeme považovati národní hudbu z dob\nrozličných pouze jaksi za ozvěnu hudby umělecké\ndob těch i za měřítko, dle něhož posouditi můžeme,\nna jakém stupni stálo povšechné vzdělání hudební\nv dobách těch mezi lidem jak dalece stalo se\numění hudební populárním, a nikoliv co něco samo-\nstatného od hudby umělé dokoná neodvislého! Tím\nnijak nepodceňoval p. řečník hudbu národní, naopak\ndůležité jí vykázal místo zejmena v oboru zpěvohry,\nkde skladatel ve scénách lidu a v situacích\nlyrickému živlu přístupných bez ní se nijak obejiti\nnemůže, chce-li vtisknouti dílu svému ráz českoslo-\nvanské hudby. Však vlastní živel dramatické\nhudby dlužno čerpati jinde a sice ovšem tam, kde\nvyvinula se hudba dramatická na nejvyšší stupen\ndokonalosti. Že jen tím můžeme důstojně se po-\nstaviti do řady s jinými národy kulturními, pakliže\npřilneme k hudbě pokročilejší, dokázal pan řečník\nnejpádněji příklady dějepisnými. Tak jako se pro-\nslavila škola vlašská jen tím, že přijala bez\nrozpakův všecky nové hudební vymoženosti Nizo-\nzemcův, tak jako německá škola se povznesla\nku výši netušené tím, že stavěla dále na tom, co\nVlachové v umění dokázali, tak i hudební umění\nslovanské nechce-li mezi ostatními popelkou\nnavždy zůstati, nesmí ígnorovati to, co pokročilá\ndoba s sebou přinesla. Zejména též nám imponovaly\ndálší ve směru tom doklady z historie domácí hlavně\nze zlaté doby panování Karla IV. jakož i z doby\nbratří českých. Obecenstvo bylo velmi vděčné za před-\nnášku tu, v které objevila se p o pr v é bytost hudby\nnárodní v poměru k umělé v pravém světle hi-\nstorického bádání!\nv * Druhý koncert konservatoře, dne 20. prosince\nna Zofíně odbývaný, opětně nás přesvědčil, že staro-\nslavný tento ústav důsledně se drží ve volbě ku\nprovedení určených skladeb cesty hudební zdrželi-\nvosti, že hoví v plné míře hudebnímu konserva-\ntismu, že tedy nemá ústav ten své jméno nadarmo.\nPrvní část zaujímala nová symfonie (A-moll) od\nkrajana našeho Zikmunda Groldschmidta, jež\nnijak nezasahuje hudebními tvary svými, v nejno-\nvější dobu tvoření uměleckého, nýbrž jest zdařilým\nobrazem konservativního ducha skladatelského, jenž\ndále neodvažuje se nijak z mezí vídeňskými mistry\nklasickými vyměřených. V druhé pak části převlá-\ndala na půdě orkestrální škola Mendelssohnovská,\nkterá, jak známo, vším právem zasluhuje názvu\nškoly „zdrženlivé\". V druhé části střídaly se před-\nnášky orkestrální s přednáškami pěveckými, jež velmi\nživý interes v obecenstvu vzbuditi dovedly. Slečna\nBurenneova od zdejšího divadla německého vládne\nneobyčejně krásným, zejména v hlubších polohách vele\nmohutným hlasem mezzosopránovým, jímž zacházeti\numí s dovedností dokonalou. Spůsob, jakým umí slečna\npřednášeti široce rozprouděnou kantilenu, jest věru\núchvatný. Její pádný a následkem toho ovšem po-\nněkud neohebný hlas ve volném tempu dosahuje\nv rozdechnutí každého tonu síly a krásy překva-\nHaendlova známá arie ze zpěvohry „Ri-\nnaldo\" (Lascia chio pianga) jest pro hlas její jako\nstvořena; přednesem jejím též dosáhla úspěchu skvě-\nlého. Pro Šumannovy písně z cyklu op. 42 jest\nslečnin hlas i výraz zpěvní patrně příliš pádný, ne-\nohebný. V této sféře se slečně nedařilo. Zde onen\npříliš rozvášněný, řekli bychom dramatický spůsob\nakcentuace každého téměř tónu není na místě.\nOstatně nebylo snadno se povznésti slečně ku stupni\nvroucnější, při tom však klidné přednášky, poně-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "413", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.5", "texte": "vadž nešťastný průvod klavírni ji zmrzlým tím pro-\nvedením neustále rušil. Pan řiditel Krejčí jest\nsice dobrým dirigentem; však v oboru hry klavírní\nnepokvetou mu nikdy růže. Ve všem nemůže člověk\nstejně vynikati a pan řiditel toho měl nejméně za-\npotřebí aby se před celým obecenstvem i přede\nvšemi žáky svými tak osudně blamoval. Proč nebyl\nsvěřen při Sumannových písních důležitý průvod\nklavírní rukoum dovedného pianisty, o nějž, pokud\nvíme, konservatoř nouzi nemá. Chtít se ve všech\noborech skvíti to jest věru ješitností pokárání\nhodnou a umělce pravého zajisté nedůstojnou!\nPokud se týče nové symfonie Groldschmidtovy, pra-\nvili jsme již, že se tu pohybuje fantasie skladate-\nlova v hudební sféře klassiků vídeňských místy se\ndotýkajíc na nejvýš tak zvané školy „Lipské\", školy\nMendelssohnovy. Nicméně uznati se musí, že jest\nto práce solidní, důkladná v každém ohledu, pro-\nzrazující ducha přísnými studiemi starších těch vzorů\nzmohutnělého. Chválíme zejmena první větu, velmi\nzajímavé scherzo a finální část poslední věty, kde\nzákladní théma věty té s neobyčejnou silou výrazu\nhudebního se na vlnách rozbouřeného maestosa do\nvýše nese. Obecenstvo slušně shromážděné přijalo\nnovinku tuto s nelíčenou radostí. X.\n* Koncert švédského vokálního kvartetu dám dne\n16. pros. na Žofíně. V době posledních dvou roků stalo\nse švédské kvarteto dámské proslavenou a všude s nad-\nšením všeobecným vítanou specialitou v oboru zpěvu\npospolitého. Slavná pověst umělkyň těch statečných\nroznesla se v krátké poměrně době po celé Evropě;\nměstu našemu též se dostalo konečně v letošní\nsaisoně koncertní vzácné té pochoutky v pravdč\numělecké: slyšeti totiž ve zvláštním, bohužel že pouze\njediném, koncertu tyto švédské slavíky, jak je\nlichotivá pověst v listech nazývá. Dojem jich ne-\nobyčejně krásného, takměř k ideální výši povznese-\nného přednesu písní bud národních či od švédských\nskladatelův pocházejících ve zvláštním upravení pro\ntyto čtyry hlasy ženské, jest věru neodolatelný.\nZvláštní karakteristickou známkou jich přednesu jest\ndokonalá až k nejjemnějším mezím výrazu hudebního\nnastudovaná preciznost ladných těch forem písně\nohledně harmonického splývání hlasův v jediný dech\nideálního harmonia i konečně dokonalá přesnost\nrytmické svěžesti. Počínání takové prozrazuje ovšem\nna první již pohled důkladné vzdělání hudební, zrale\nvyvinutý smysl hudební a specielní bohaté nadání\npřirozené v míře nejsvrchovanější, Zvláštní ráz\ndodává jich přednesu rozdílná zevnější barvitost\nkaždého z těchto čtyr hlasův, jež vlastní svou ostře\nvyznačenou individualitou tím zajímavější opět kolorit\ncelku dodávají. Oba soprány vyznačují se něžnou\nvroucností hlasovou, z nichž však prvý opět jasnějším\nsvým koloritem pozornost na se poutá; alty naproti\ntomu rozvinují takou rozhodnost a mohutnost v na-\nsazení a rozvíjení tonu proudem svým hlasovým,\npak v nejhlubších polohách tak mužně vystupují,\nže věru někdy sluch se klame, domnívaje se slyšeti\nhlasy mužské v tak neslýchané hloubce altové. Druhý\nalt dosahuje až ku zřetelnému malému C! Že touto\nfenomenální protivou dají se doeíliti neslýchané\nposud effekty zvukové ve vokálním kvartetu ženském,\nleží na bíledni. Na každý pád uznati dlužno, že\nmohutný tento objem altův v poměru k něžně ostru-\nněným sopránům celému výkonu pevného, takřka\nbasového základu dodává. Jich piaoissimo v po-\nznenáhlém doznívání a umírání tonu jakož i jich\nnnergické crescendo působí dojmem okouzlujícím;\njedině sopránu prvému bychom přáli ve forte při\nrozvinutí plného hlasu větší síly. Jakkoli se kvarteto\ndámské jen v úzkém kruhu ohledně hudební literatury\npohybovati může, přece zasluhuje chvály nejvyšší,\nponěvadž vykázati se může znamenitými výsledky\npilných studií svých. Obecenstvo přečetné bylo nad-\nšeno a neustálo dříve v bouřné pochvale, až se spolek\numělkyň odhodlal po každém svém výstupu opakovati\nči přidati pie§u ještě jednu. Přestávky mezi jedno-\ntlivými výstupy kvarteta vyplnili s uznání hodnou\nsnahou ku všestranné spokojenosti pánové Josef\nMarkus (houslista) a Bruno Wilfert (čellista).\n* Strašidlo v Podskalí. Hudební žert ve formě\npolky složil Mladý Staročech. Tisk a náklad\nEm. Starý a spol. Cena 45 kr. Nejnovější\nudálost, alarmující v posledních dnech nejen obyvatele\nPodskalí nýbrž i slavnou policii a P. T. zvědavé\nobecenstvo pražské u velké míře, jež každého večera\nchodí do Podskalí poslouchati koncertující tam „stra-\nšidlo\" na dětskou trubku, událost tato zavdala vtipné\nnějaké hlavě muzikantské příležitost ku komponování\nhumoristické illustrace cele té komedie. Jest to jaksi\nhudební opsání „strašidelné\" lokálky z listů denních,\njemuž aby se lépe porozumělo, přidán jest na dotýč-\nných místech hotový program ergo hudba\nprogramní začíná reformovat iv oboru hudby taneční!\nSkladba ta jest velmi interesantní, humorem neodo-\nlatelným psána a prozrazuje ušlechtilou melodičností\nsvou skladatele z „vyšších\" kruhů hudebních. Obe-\ncenstvo se o nové to hudební strašidlo v plném\nsmyslu slova trhá! Zevnější úprava jest jako vždy\nu čilé této firmy ladná; „strašlivá\" illustrace na\ntitulu jest dobrá.\n* Nalezáme v „Ohlasu od Nežárky\" č. 19. t. m.\njakousi opravu rázu více než tendenčního, týkající\nse zprávy, v časopisu tomto o záležitosti vrácení\nSmetanovy zpěv. „Dvě vdovy\" v jednom z dřívějších\nčísel obsažené, v kteréž čteme pyramidální lež, že\ndopisovatel —r. zaslal svůj dopis zmíněnému časo-\npisu „jsa ustavičným horlením p. kap. Čecha, jakož i\npana Smetany ai p. dr. Lud. Procházky, jimž dů-\nvěřoval, k tomu sveden, kteří neustále o p. řed.\nMayrovi zprávy ty jemu sdělovali a jeho pro pravdu\nhorlivou smysl proti němu popudili.\" Vyzýváme\np. dopisovatele —r., aby neváhal pravdě dáti svě-\ndectví, zdali redaktor tohoto listu vůbec měl toho\nnejmenšího vlivu na dotyčný jeho dopis (o je-\nhožto existenci se vůbec teprv po jeho vytištění\ndozvěděl). Diviti se věru musíme, jak mohla redakce\n„Ohlasu od Než.\" tak dalece v sobě zapříti veškeré"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "414", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.6", "texte": "Ohledy honeinosti a voutifci si dá ti z pražské kan-\nceláře advokátní tak tendečně stylisovanou opravu,\ni doufáme, že popřeje svému dopisovateli příležitosti,\naby se patřičně obhájil.\n* Z Nymburka. (Pův. dopis.) Odpusťte mi, že\njsem se tentokráte poněkud opozdil s dopisem\nsvým o koncertu, jejž jsme ohlásili též v ctěném\nlistě Vašem; však doufám, že napravím své za-\nnedbání referátu tím, sdělím li Vám, jak šťastně\nvydařil se koncert ten, v němž účinkovali s vý-\nsledkem skvělým ctění hosté z Prahy a sice slečna\nSůrova a pp. Horák a Novotný. Již ku předu po-\ndotýkám, že zásluha ctěných hostí tím větší ceny\na váhy nabývá, čím více bylo na čase, aby ruch\nveřejného života iv ohledu uměleckém čileji se\nrozproudil. Obecenstvo naše, jež pravidelně poslední\ndobou výhradně se v zábavě své obrnezovati muselo\nna írašky, žerty dramatiché afcd., pookřálo očividně\npo skvělém tom požitku uměleckém, jenž ze zdroje\numění hudebního nám laskavou ochotností hostí\npražských podán byl. Program byl věru s vkusem\nu nás velmi vzácným sestaven. Zahájení a zakon-\nčení koncertu v prvním a posledním čísle provedl\nbujarý náš mužský sbor sborem „Utonulou\" od\nKřížkovského a „Pijanovo dědictví\" od Bergmanna\ns precizností dokonalou. Sola, jež provedli v po-\nsledně jmenovaném sboru, ředitel sboru Lhota (tenor)\na p. Svoboda (bas), zasluhují vděčného ocenění.\nTéže chvály zasluhuje průvod na pianě. V tomto\nrámci obou sborů, počátečního a závěrečného, roz-\nvíjel se překrásný obraz umělecký, jejž ctění hosté\npřed duchem naším vykouzlili. Všecka ta čísla\nbyla pouze jimi provedena. Především dovedla sl.\nSůrova všeobecné sympatie naše vzbuditi doko-\nnalým přednesem milokrásných písní od Rubin-\nsteina (Jarní) a Rob. Franze (Skotská národní:\n„Ledacos a všelicos\"). Lrhodný a ve všech polo-\nhách stejné kyprý slečnin hlas ve spojení s před-\nnesem z duše krásou uměleckou rozechvěné se ři-\nnoucím, působil v pravdě dojmem elektrickým na\nobecenstvo, jež v pochvale bouřlivé spíše neustalo,\naž se slečna odhodlala ještě ku přidání písně národní.\nOstatně svědčí slečnina volba písní o pravém vkusu\numěleckém. Písně od skladatelů tak znamenitých,\njakými jsou Rubinstein i Franz, nejsou věru na\ndenním pořádku na venkově. V nejlepším pak\nsvětle objevily se všechny přednosti slečnina před-\nnesu v Gounodově „Ave Maria\" a v dvojzpěvu\nz Bendlovy „Lejly\", v němž společně s p. Ho-\nrákem podán byl obecenstvu našemu ladný obrázek\nz opery české. P. Horák, barytonista od opery\nv Innomostí, syn slovutného po všech kůrech česko-\nslovanských skladatele mší, meškaje právě v té\ndobě návštěvou v Praze, velmi se nám zavděčil\nobětavým účinkováním. Krásným mužným, vý-\ntečnou školou vytříbeným hlasem svým přednesl\narii z opery „Život za cára\" od Glinky „Miei\npensíeri\" od Campagni-ho, kteréžto pie§y bouřli-\nvého došly ohlasu. Třetí z ctěných hostí, houslista\np. Novotný, rázem zaujal mysle všech nejen krá-\nsným, stříbrojasným tonem houslí svých, nýbrž\npředevším do detailu nejmenšího promyšlenou, či\nlépe řečeno vroucně procítěnou hrou svou. Predneb\n„Resignace\" od Dankla zanechal v obecenstvu\nhluboký dojem elegický; „rhapsodií\" Lisztovou\npro housle vhodně arranžovanou pak v ohnivém\nproudu čiperných pasáží a jiných umělůstek techniky\nhouslové uchvátil vše mocí démonickou. Jeho prů-\nvod houslí při „Ave Mariaa byi deli-\nkátní ve spřízněném sloučení se zpěvem. Ze rádi\nsobě vzpomínáme na krásný ten večer a pro bu-\ndoucnost že podobných si ještě více přejeme, jest\novšem pockopitelno. Naše beseda zasluhuje ve-\nškeré pochvaly za uspořádání koncertu tak skve-\nlého.\n\n—l—\n\nČeská zpěvohra. „Král a uhlíř\" od Antonína\nDvořáka. (Dokončení). 5.a 8. prosince „Kouzelná\nflétna\" od V. A. Mozarta.\nV tom ozvou se za scénou dudy kolemjdoucího\ndudáka Víta. Král dá jej zavolati, ten zasedne na\nvyvýšeném místě a dudá statně do tance. Scéna ta,\njež v živých, věrných barvách líčí bujarý život,\nrozpoutaný při „venkovské české muzice\", působí\ndojmem neodolatelným. Jsou to pravé české zvuky\nv ideální roucho orkestrální oděné i nepřeháníme,\npakli že tvrdíme, že hudbu této scény možno počítati\nk nejzdařilejším skvostům hudební sféry česko-\nslovanské. Když veselí všeobecné dostoupí nej-\nvyššího stupně a král tancem unaven klesá, tu roz\nchodu se přiblížil čas. „Než se uložíme na lože,\nTvůrci se poděkuju\", pěje zbožně Matěj as ním\ncelý sbor. Přechod z bujného veselí v náladu zbož-\nného míru není příkře, nýbrž s chvályhodnou\nobratností poznenáhlu proveden tak, že celek působí\ndojmem nejharmoničtějším.\nDruhé jednání odehrává se v téže krajině před\npříbytkem Matějovým. Král okouzlen vnadami krásné\nLidunky nemůže nalézti v spánku své spásy; aby\nrozčilenou mysl svou ukonejšil, vychází nyní v pří-\njemný, noční chlad lesa temného. Jeho vstupní\narie jest okrasou druhého jednání. Liduška, jež si\ns Jeníkem slovo dala ku schůzce milostné, vystuouje\nt polehounka z chýše. Její nejistota, zdali v skiůku\npřijde miláček, sladká její touha po něm výrazu\nnalezla v milostné překrásné písni jak se strany libre-\ntisty, jenž slova české písně národní s jemným věru\ncitem šťastně postihl, tak i se strany skladatele, jenž\npíseň tu vyozdobil čarokrásnou v orkestru hudební\nmalbou situační.\nJest to hudebně nejpoetičtěji tvořené číslo z celé\nzpěvohry.\n„Co zežulko, ješte tají\ntvůj se hlas?\nProbouzí se den již v háji,\nto tvůj ěas!"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "415", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18741226-01.1.7", "texte": "Nežli bude slunce vstávat,\nzakukej:\nbudu-li se letos vdávat,\nzprávu dej!\nPo slovech těch vystoupí král ze svého úkrvtu,\nkamž se byl při objevení-se Lidunky uchýlil, a v mi-\nlostném laš kování odpovídá na závěrečná slova písně\nLidunčiny:\n„Za žežulku prozpěvuju\nku, ku, ku!\nsvatbu tobě přisKbuju\nv tom roku!\ni • i\nMezi tím vystoupí v pozadí Jeník, přicházející\nku umluvené s Lidunkou schůzce, zarazí se vida\nLidušku rozmlouvali s králem, jenž slibuje šťastné\ndívce, že svatbu jí pyšnou vystrojí a obmyslí ji vě-\nnem bohatým to vše za cenu pranepatrnou, za\njedinou, hubinku! Poduška nic zlého netušíc, svolí 5\nv tom však Jeník žárlivostí na nejvyšší stupeň hněvu\npodrážděn přiskočí, tasí dlouhý iovčí nůž a zápasí\ns králem. V neirozhodnější chvíli zavzni na blízku\nlesní roby, královská družina z jedné a sbor uhlířů,\nkřikem zápasících přiváben, z druhé strany se bpž',\nčímž se zápas přetrhne. Král odcházeje se svou\ndružinou nepoznán, loučí se s hostiteli svými, po-\nčlává věno Pidušce a zve všechny na posvícení do\nPrahy, aby jim splatil jich pohostinnost.\nPo odchodu krále avolují rodičové Pidunčiny\nku sňatku s Jeníkem, však tento ztrativ důvěru\nv lásku a věrnost dívky své, nepřijímá nabídnutí\ntoho, nýbrž v bolu svém rozhodně oznamuje vili\nsvou: „Nezůstanu s Vámi, na vojnu se dám\nKyze českým duchem provanutou píseň tuto vzal\nskladatel za základní thema, na němž zbudoval la-\nhodnou předehru k opeře. Jednání toto zakončuje\nmohutné finále sborové, v němž zdržují všichni Je-\nníka od kroku přenáhleného.\nTřetí jednání hraje na hradě pražském, kde\nlíčen jest živými barvami nádherný život při dvoře\nkrálovském. Obsah i zakončení celku jest velmi\njednoduché. Rodina hostinného uhlíře objeví se, po-\nzvána jsouc „panem Matějem\" do Prahy, skutečně\nna královském dvoře, jest uvítána a bohatě poho-\nštěna veselým králem. Mezi tím objeví se četa\nvojska pod vůdcovstvím závodčího Sekáěka, jejž\nskladatel s překvapujícím zdarem karakteristickou\nhudbou nakreslil. V četě té jest též Jeník, shledá\nae tu s Lidunkou, vše se vysvětlí, král jej propustí\na spojí na věky s mileným děvčetem. Efektní finále\nvse zakončuje.\nPoslední toto jednání jest, pokud se libreta týče,\nvelmi rozvláčné; zejmena nešťastně jsou tu vymy-\nšleny obě episoďní úlohy Jindřicha a Evy, jež svým\nloutkovým láskyvzdycháním až k omrzení zdržují\nzávěrek opery. Následkem toho i hudba valně\nutrpěla; tak že většina slabých míst spadá na účet\njednání třetího, v němž hlavně radíme ve prospěch\nceleho díla ku radikálním zkráceninám.\nPrvní tato opera Dvořákova, jejížto hudba\nv převážné míře ryze českou fysiognomií vyniká,\nzdařila se v také míře, že o dálší produkci Dvo-\nřákovu nepotřebujeme býti v starostech. Pravou\ncestu ku chrámu samostatné hudební uměny slo-\nvanské skladatel přes vše dlouholeté bloudění na-\nlezl ; statečně na této nové cestě vytrvati toť\njediným Dudiž cílem jeho. V budoucí své práci\nbude se Dvořák ještě více emancipovati z vlivu,\njejž zevnějškem svým hudebním cizina naň\nučinila a tím povznešen bude pro zdárnou budou-\ncnost slovanské hudby nadšený ten umělec v řadu\noněch vyvolených věštců, jichž jména budou v de-\nskách dějin hudby slovanské zlatou písmenou za-\nznamenána. Na Dvořáka, jenž náleží k nejhorli-\nvějším zastavatelům směru, jímž řízen jest list ná\",\nmůžeme byti v pravdě hrdými. On rozmnožil\nv skvělé míře onu řadu našich skladatelův, kteří\nskutkyzávažuými ku oslavě národa našeho\nplatně přispívají. Směr, jenž tak zdárnými výsledky\npro rozkvět slovanské hudby se vykázati může,\nsměr, který se osvědčil v praktickém životě na\njevišti operním již tolikráte a tak skvěle, že i ne-\npřátele tleskati museli pochvalu, má zajisté v sobě více\nživota, než všechno to jalové žvanění odpůrcův našich,\nkteří posud ani jediným dle svých (?) jak sami\npraví „moudrých\" a „duchaplných\" theorií vystaveným\ndílem hudebne dramatickým se vykázati nemohou.\nDokažte, drazí pánové, v čem vlastně vězí ty slo-\nvanské zvláštnosti vašeho povídání skutkem živým,\nnapište jen jednu jedinou operu v tom Vašem no-\nvém (!) stylu a můžete o ní třeba všichni do-\nhromady pracovat pak se svět Vašim hudebním\nkotrmelcům snad přestane smát a vezme Vás d o\no pravdy, což ovšem posud není možné.\nNa oslavu úmrtí V. A. Mozarta a z mrtvích\nvstání p. Maýra, co kapelníka české opery, byla\ndávána „Kouzelná flétna\" s velmi skvělým výsled-\nkem zevnějším. Nátlak obecenstva v místnostech\ndivadla českého nikdy nevídaného byl ohromný;\nbyla to patrně demonstrace se strany přátel genia\npáně Maýrova. Provedení opery bylo velmi slušné.\nZe sólistův získala si největšího obdivu slč. Sit-\ntova co rozkošná Parnina, vedle ní zejmena slč.\nBoschettiova co Papagena a p. L ev co rozmaru ý\nPapageno. Královna noci měla nápadně nešťastný,\nvečer. Plynnost i ohebnost orgánu jejího valně byla\nalterována jakousi mdlou unaveností. Nešťastná první\ndáma po celý večer s uznání hodnou konsekvencí\nzpívala vždy o celý půlton výše než druhé dvě.\nObsazení geniův, kteří s matematickou čistotou into-\nnovali, zasluhuje tím větší chvály. Sbory dobily\nsobě všestranné pochvaly, orkestr s pečlivostí ne-\nobyčejnou byl vypilován. Bylo by k přání, aby\nv horlivosti posavádní se i na dále setrvalo. Pan\nřiditel a kapelník Maýr dirigoval se svědomitou\nj J ii\npádnosti.\n\nX."}]}