{"numero_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_sha256": "81e8e1c4aa8261c5d366b2323e91b0d8f027de06aa2cddd11904b7d3c28a7dfd", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1911/10_01/bmtnabk_1911-10_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1911/10_01/bmtnabk_1911-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c001", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.1", "titre_corps": "V. H. BRUNNER", "titre_sommaire": "V. H. BRUNNER", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 41, "texte": "V. H. BRUNNER\nUKŘIŽOVÁNÍ.\nNeubert\nSmichov"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c002", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.2", "titre_corps": "Tintoretto.", "titre_sommaire": "Tintoretto.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 32, "texte": "Tintoretto.\nVečeře Páně. Kresba."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c003", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.3", "titre_corps": "El Greco.", "titre_sommaire": "El Greco.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "El Greco.\nLáska nebeská a pozemská."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c004", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.4", "titre_corps": "El Greco.", "titre_sommaire": "El Greco.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "El Greco.\nVečeře u Simeona."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c005", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.5", "titre_corps": "O. Gutfreund.", "titre_sommaire": "O. Gutfreund.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 30, "texte": "O. Gutfreund.\nCihláři. Relief."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c006", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "1", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.6", "titre_corps": "Verše.", "titre_sommaire": "Verše.", "signature_source": "Otokar Fischer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 947, "texte": "Verše.\nOtokar Fischer:\n\nStromy.\nJe bezvětří. Však v korunách\ncos táhle šumí jako v snách\na chorou písní věstí.\nTo jara stesk nám v duši sáh,\nšept rozkvetlého štěstí.\nDo modra nebes vrchol ční,\na políbení sluneční,\njež kane na ratolest,\nv slz rose tá... Nám v jasu sní,\nnám v lásce dřímá bolest.\nNás'bílou vůní vábí den,\na čím náš život zatížen,\nje jenom květů tíha.\nVšak sladký smutek vssál se v kmen,\nžal pod kořeny číhá.\nJsme dětmi štěstí... V korunách\nvšak pláče šelest jako v snách,\nsmrt pod květy jež věstí.\nTo blaha stesk nám v srdce vsáh,\nto zabolelo štěstí.\n\nNa břehu jezera.\nJsem tvůrčí zrcadlo, jež v krystal svého lomu\nhmot chaos přijímá, by věcem vdechlo tvar?\njsem ten, jenž duši hor, svých ostrovů a stromů\ndá vznik a trvání, stín, soumrak, temno, zmar\nJsem pouhou větrů hrou a tanci vln, jež loudí\nmou mladou bytost v hloub, se celý odevzdám.\nO, věčno plynoucí o, modro, které proudí— —!\nJsem okamžik. Jsem nic. A v duši kosmos mám."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c007", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "1", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.6.1", "titre_corps": "Stromy.", "titre_sommaire": "Stromy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.6", "debut_caractere": 24, "fin_caractere_exclue": 565, "texte": "Stromy.\nJe bezvětří. Však v korunách\ncos táhle šumí jako v snách\na chorou písní věstí.\nTo jara stesk nám v duši sáh,\nšept rozkvetlého štěstí.\nDo modra nebes vrchol ční,\na políbení sluneční,\njež kane na ratolest,\nv slz rose tá... Nám v jasu sní,\nnám v lásce dřímá bolest.\nNás'bílou vůní vábí den,\na čím náš život zatížen,\nje jenom květů tíha.\nVšak sladký smutek vssál se v kmen,\nžal pod kořeny číhá.\nJsme dětmi štěstí... V korunách\nvšak pláče šelest jako v snách,\nsmrt pod květy jež věstí.\nTo blaha stesk nám v srdce vsáh,\nto zabolelo štěstí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c008", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "1", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.6.2", "titre_corps": "Na břehu jezera.", "titre_sommaire": "Na břehu jezera.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.6", "debut_caractere": 567, "fin_caractere_exclue": 947, "texte": "Na břehu jezera.\nJsem tvůrčí zrcadlo, jež v krystal svého lomu\nhmot chaos přijímá, by věcem vdechlo tvar?\njsem ten, jenž duši hor, svých ostrovů a stromů\ndá vznik a trvání, stín, soumrak, temno, zmar\nJsem pouhou větrů hrou a tanci vln, jež loudí\nmou mladou bytost v hloub, se celý odevzdám.\nO, věčno plynoucí o, modro, které proudí— —!\nJsem okamžik. Jsem nic. A v duši kosmos mám."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c009", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "2", "page_fin": "4", "image_debut": 7, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.7", "titre_corps": "Ostrov bohů.", "titre_sommaire": "Ostrov bohů.", "signature_source": "Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3897, "texte": "Ostrov bohů.\nFrant. Langer:\n\nBlahoslavený Orsius, dříve než si zasloužil tohoto názvu, žil v dalmatském městečku\nKolonu, kde spravoval sítě svým čtyřem bratřím, kteří s nimi vyjížděli na moře. Na lov\nOrsia s sebou nebrali, protože jej měli za prostého duchem, ačkoliv Orsius uměl čisti a\nmnoho čítal v učených i nábožných knihách. Avšak stalo se kdysi, že v témže týdnu zahy-\nnulo mnoho Rolonských na moři, tak celá rodina Mikinu, kapitáni Vukšič a Cvetko s plavci\nz Kolonu, i bratří Orsiovi. Všichni v městě se oddali vášnivému žalu a reptání proti Bohu.\nJedině Orsius přemítal o příčině zkázy. Uvážil, že to jest Boží trest za mnohé hříchy, za\nnevšímavost vůči Bohu a bezbožnost všech obyvatel. Neboť tito, řekl si, nepočínali svá díla\nBohem, ani je jím nekončili, ani je nečinili myslíce na něho. Ale milovali ze všeho nejvíce\nsvé lodě, pak moře a ryby v něm, a zemi s vinicemi a sady olivovými. I sama sebe káral,\nže obracel ducha jedině ke svým sítím staraje se pouze, aby jejich oka nebyla potrhána a\njedno bylo jako druhé. A když to uvážil, šel k moři a proklel je a obrátil se k pevnině a\nproklel ji, zvláště vinice a sady olivové. Vše proklel tak těžkou kletbou, že nesmí býti na-\npsána. Pak se odhodlal odejiti na pustý ostrov, kde by myslil na Boha za sebe i všechny\nobyvatele Kolona. Pomodlivše usedl do člunu, když vál severní vítr, nemaje ani plachet\nani vesel. Vítr se změnil v bouři a bouře jej v noci zanesla na ostrov, který byl uprostřed\nmoře. Tam Orsius vystoupil z člunu a usnul na břehu.\nKdyž ráno procitl, shledal, že není na pustém ostrově, kde jsou jen písky, skály a vy-\npráhlá bodláčí. Ale na tomto ostrově byly vlnivé pahorky a doliny, na nichž rostly háje\ntamaryškové a háje borové, rostly tam porůznu i topoly a pinie obklopené pod rozpietím\nsvých korun olivami, broskvemi, vavříny a kalopery, po nichž se pnula réva a břečfan a\npod nimiž ještě rostl nejvonnější podrost myrt, rozmarin, cypříšků a zimostrázů. Všude\ntaké bylo hojně jedlého ovoce, hrušek, granátových jablek, fíků, svatojanských chlebů,\ni zelin jako boby, fazole, tykve a krásné melouny. 1 mnoho pestrých květin tam rostlo ja-\nkoby pro ozdobu. Nad to tam vytékal pramen studené vody, který prýštil z pod mramo-\nrového sloupku s reliefy z řeckých dob a tekl bystře k moři jako nejkrásnější koupel, takže\nse zdálo, že celý ostrov je připraven pro rajská hodování. Tu zvolal Orsius: „Nedopusť,\nBože, abych žil na tomto ostrově plném nejrůznějších svodů! Chci žiti v tvrdé a drsné pří-\nrodě a ponořen v tebe a ztracen v sobě, na zemi holé jako kost a kořen. Chci tam žiti na\nnahých skalách a vyprahlých balvanech, aby všechen můj duch a myšlení mohlo vystou-\npiti z těla a směřovati jen k tobě.\" Vstoupil znovu do člunu, aby byl jinam odnesen, ale\nčlun se nepohnul, jenom hlouběji zapadal do písku. Zůstal tedy Orsius na ostrově.\nAvšak nejenom stromy a potok tam spatřil, ale i živé tvory: divoké kozy a četné ptactvo.\nAle pak spatřil ještě tvory zcela nepřirozené: Když usedl u potoka, viděl, že k němu se při-\ncházejí napiti různé bytosti odlišné od bytosti zemských, a to fauni, kentauři, siléni, malí,\nale širokoplecí, a četné víly pohanské, dryady, nymfy, oready, všechny nahé, některé těl\ndívčích, jiné ženských. Spatřiv poprvé tyto zjevy, jež přišly k vodě, začal se modliti, dou-\nfaje, že je modlitba zaplaší, jakoby jen byly pouhým pokušením, jaké vidívají zbožní pou-\nstevníci. Ale tyto bytosti byly zcela tělesné. Dokud se modlil, nevyrušovali jej ani nejzvě-\ndavější ze směšných kozonohých faunů, ale pouze naň zvědavě pohlíželi. Až pak s ním\nhovořili a Orsius jim řekl, proč přišel na ostrov: Že zde chce mysliti na Stvořitele, celou\nmyslí mysliti na něho a celým životem v něm žiti. Ale shledal, že jsou zcela nevědomí\nve všech věcech týkajících se křesťanství. Také se otázal, kdo jsou, na což mu odpověděli:\n„Jsme bohové a žijeme od prapočátku na tomto ostrově. Nestárneme a neumíráme. Ra-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3947, "texte": "dostný jest náš život!\" I zhrozil se jejich nevědomosti a umínil si, že je nakloní křesťanské\nvíře a naučí chváliti Boha. Avšak nedovedli mysliti na něco, co nezřeli, kdežto vše, co znali,\nchválili a oslavovali. Tak fauni fíky, sileni víno, kentauři boby a melouny a všichni vespolek\nmoře i zemi, nebe i všechno na nich. Když se jich jindy tázal, kdo jim vládne a komu se\nklaní, řekli, že nemají vladaře nad sebou. Pouze že druha mají, krásnějšího a moudřej-\nšího nad všechny; jej ctí a milují; zove se Veliký Pan; avšak dlouho již jej nikdo nespatřil.\nTu se Orsius rozpomněl na svědectví Plutarchovo a sdělil s nimi, že Veliký Pan jest mrtev.\nTu všichni vzrušeně vykřikli, bili čelem o zem a drásali si tváře, volali tuto zprávu druh\nna druha, volali ji do lesů, až ozvěnou se vracela, a nastal veliký šum na ostrově, který po-\ntrval až do večera. Také se pokoušel Orsius obrátiti nymfy na víru. Naučil je znamenati\nse křížem, pravě, že jest to znamení obl až ují císr dc e, poněvadž jest vzpomínkou na\nboha-člověka, jenž ze všech bytostí božských i lidských byl nejvíce naplněn láskou. Avšak\nvíly v rajské nevinnosti znamenaly se křížem při svých láskách s fauny, doufajíce, že tak\nzvýší svoji blaženost.\nKdyž však již dlouho žil mezi nimi, uvykl na ně, přestal jim hovořiti o své víře a svém\nBohu a žil jako žili bohové. Popíjel víno se silény a pomáhal opojeným nymfám odvá-\nděti příliš opilé druhy. I jemu víno při tom kapalo z vousů a ženy měly vpleteny nad\nskráněmi přezrálé hrozny, z jichž pukajících bobulí ronila se hustá a medová šťáva na rů-\nžové prsy. Účastnil se večerních zpěvů, kdy malý faun hrával na syringů, což bylo rozkošné,\na ostatní kolem poskakovali, až půda lesní duněla pod jich kopýtky. Snášel za jitra drobné\noready z rozsoch stromových, v nichž spaly v noci, a byl jim dražší nežli fauni, neboť neměl\nprsa tak zarostlá a byl něžnější. Chytal, jako ostatní, divoké kozy a v běhu pil z jejich ve-\nmen. I všech jejich her se súčastnil a nevinných radovánek. Zamiloval si všechny dary\nostrova, jedl sladké fíky, chvále nade vše jejich přerozkošnou chuť a vůni, lisoval olivy na\nplochých kamenech, šlapal se sileny víno, tak hříšně lahodné, lovil mušle z mořské pís-\nčiny, aby dodaly chuti k popíjení. Zamiloval si své tělo, hřával je na slunci, čistil pískem\na voněl květy, které si na způsob věnců vplétal do vlasů. Také na všechny své modlitby\nzapomněl a za to velebil slunce za jeho všechny dary, jak jde po obloze, jak z moře vstává\na v moři usíná, podobně i chladný měsíc chválil v jeho čtyřech čtvrtích, i noc chválil i den.\nTéž zpíval dlouhé písně na počest moři a mrakům, nosičům deště. Tak byl živ po dvacet let.\nAle jedné noci právě té, kdy na Pharu zemřel biskup, po němž byl svatý Orsius po-\nvolán na stolec biskupský (pobyl na něm patnáct let, a pak vstoupil do řádu sv. Františka\na jako mnich zemřel) nuže, jedné noci se mu zdálo, že k němu přišel Bůh a řekl mu:\n„Vstaň, Orsie, a vrať se na pevnou zemi!\" Orsius se probudil a zaplakal: Že na Boha za-\npomněl hůře, než když byl na pevné zemi. Že laškoval s dryadami a fauny, že se modlil\nke slunci, vzduchu, moři jako pohan, a ještě pro mnoho jiných věcí naříkal, pro všechno\nza oněch dvacet let, nač si jen vzpomněl. Potom šel hledati člunek, v němž přijel, aby se\nv něm i vrátil. Ale člun dávno setlel a rozpadl se. To vzbudilo jeho nový nářek, který pro-\nbudil a přivolal obyvatele ostrova, všechny bohy, rozespalé a zmatené. Řekl jim, co se\nstalo a pravil, že půjde na pevninu, kdyby se i měl mořem broditi i zahynouti v něm za\nvšecka prohřešení hříšných dvaceti let. Pak skončil: „Na Boha jsem zapomněl zde na va-\nšem ostrově, běda mi, jak se na zemi navrátím! Modlete se se mnou za mne!\" Ale pro-\ntože žádné modlitbě je nenaučil, prosil je, aby volali Haleluja. Odhodlal se ještě této noci\nvstoupiti do moře podle rozkazu božího, který jej povolal k návratu na pevninu.\nI vstupoval do moře. Avšak jeho nohy se nenořily do vody, ale voda ztuhla pod nimi,"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.9", "debut_caractere": 24, "fin_caractere_exclue": 1060, "texte": "takže kráčely po ní, jakoby šly po pevné zemi. A tu Orsius, cítě, jakfstojí na vodách a\nkráčí po vodách, pocítil sílu zázraku, rozjasnil svůj obličej a sesíliv svůj hlas zvolal na\nfauny: „Jistě mne Bůh netrestá, kdyžtě mi takovou milost prokazuje, že mohu jiti po moři\njako šel Ježíš Kristus po jezeře Genezaretském. Jistě jsem nespáchal hříchu pojídaje plody\nzemské i mořské a chvále je za jejich lahodu a raduje se s vámi ve všech vašich radován-\nkách, které jsem tak miloval. Musím poděkovali milé zemi i milému moři i všemu ostat-\nnímu milému. Budiž žehnána země a všecko, co jest na ní, její tvory, plody a rostliny a\nzvláště víno. Budiž žehnáno moře, dárce dešťů a pramenů, koupelí, ryb i mušlí. Všecko\nbudiž žehnáno pro Boha, který nám je dal k našemu radování se. Buď za to Věčný ve-\nleben na věky věků. Haleluja, Haleluja!\"\nPak odcházel zvolna po moři ozářeném měsícem, hvězdami a mléčnou drahou. A ještě\nz dálky, kdykoliv se ohlédl, viděl bohy, kteří stáli na břehu ostrova, mávali snítkami a\nzvučně volali Haleluja, Haleluja."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c010", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "4", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.7.1", "titre_corps": "Vincenc Beneš.", "titre_sommaire": "Vincenc Beneš.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "Vincenc Beneš.\nIdylla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c011", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5", "page_fin": "10", "image_debut": 10, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.8", "titre_corps": "Domenico Theotocopuli, el Greco.", "titre_sommaire": "Domenico Theotocopuli, el Greco.", "signature_source": "Emil Filla", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3655, "texte": "Domenico Theotocopuli, el Greco.\n(Poznámky z Grecovy výstavy v Mnichově.)\nEmil Filla:\n\nObjevení Greca pro dnešní kulturní život nenabylo by nikdy tak dalekosáhlého význa-\nmu a nezpůsobilo by nikdy tolik radostí a zároveň zmatku, kdyby byl zůstal omezen na\numěleckou historii, pro niž má cenu nového dokumentu aneb experimentálního objektu,\njako jsou objevy Schliemannovy neb mandžurské Pelliotovy nálezy. Jeho zjev však zasáhl\ndaleko mocněji naši dobu, rozbouřil znova spoustu skrytých a nejasných otázek a v něm\nnašla doba část svého ideálu a hotových odpovědí. Neboť Greco svým dílem dotýká se\npodstatných základů umělecké tvorby nynější generace, a zájem spojený s určitou láskou\nk němu pomáhá též charakterisovati dráhu našeho vývoje a ukazuje, jak vzdáleni jsme\nsvému včerejšku a kam se béřeme. Každá určitější vůle umělecká má v minulosti svého\nboha nebo miláčka, příbuznou školu nebo styl, který je ohlasem jejího světového názoru\na stělesněním nových technických potřeb. Pochopili určité formové chtění a formový vý-\nraz nějaké vyslovené umělecké epochy znamená vystopovat a vniknout ve světový názor\ndotyčné doby, vmysliti se v jejího ducha, t. j. uvědomili si poměr tehdejšího individua\nk zevnějšímu světu a ztotožnili se s jeho životní filosofií. Na jedné straně stanoví tato cel-\nková životní filosofie chápání jednotlivého objektu buď bezprostředním, názorným a op-\ntickým pojímáním, buď v tom smyslu, že shrnuje množství obdobných zjevů v několik\nzákladních typů, nebo dále že transformuje zjevy v určité konvencionelní symboly neb\nznaky, aneb konečně že vidí přírodu jen jako nedokonalý obraz původního ideálního\nsvěta. Na druhé straně determinuje jen určitou formovou vůli, tvoří základní formovou jed-\nnotku a předpisuje formovou gramatiku. Každou změnu formové stránky nutno skoro\nvždy hledali a odůvodnili změnou světového názoru a pojímáním přírody. Umění určité\nvyhráněné doby nezaniká pouze vnitřním rozkladem, t. j. neshodou obsahu s formou\na převládnutím a převýšením látky nad stránkou formální, nýbrž rozkládá se též v tom\nsmyslu, že vniká v generaci proud cizí kultury a cizí ho světového názoru, až buď se smísí\na utvoří novou formaci, buď souverenně ovládne uměleckou produkci, anebo nemá-li ještě\nhotovou stránku formální, umrtví na čas stávající uměleckou produkci.\nJestliže tedy Greco není jen objevem archeologickým, nýbrž stává se den ode dne stře-\ndiskem našich zájmů, magnetem a patronem uměleckého snažení, byla by nutná s touto\nzměnou našich ideálů určitá obdobná změna světového názoru. Není třeba zatajovali, že\nživotní názor, jak se jevil v době naturalistické a impressionistické, prodělal nesčetné\nzměny, a že na všech stranách jeví se již společné známky nového úsilí, jež kromě pouhé\nnegace a odporu k minulému vykazuje již kladné výsledky. Přes to však nutno poukázali,\nže případ Grecův neodpovídá důsledně těmto předpokladům.\nJe jisto, že cestu ke Grecovi naznačili impressionisté, zvláště Bonnard a nejvíce ovšem\nCézanne, a že na první pohled je patrna jakási shoda a podobnost. Styčným bodem je\nzvláště barva ve své výtvarné logice a jakýsi druh manuelní techniky. Jediný Cézanne\nsvým úsilím po konstruktivnosti vlastností tedy, která ho právě staví mimo impressio-\nnismus jeví užší známky příbuznosti. Kdyby se pokusil někdo adoptovat Greca za pra-\nvého původce a předchůdce impressionismu, nesměl by trvati pouze na srovnání malíř-\nského přednesu, manuelní ho traktamentu a z toho vycházejících effektů, které v podstatě\njsou resultáty nejrůznějších příčin, ale musil by též vésti srovnání do důsledků a vyložiti\njeho podstatné a charakteristické znaky, jež se stanoviska impressionistické optické pravdy"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.11", "debut_caractere": 30, "fin_caractere_exclue": 2188, "texte": "nutně se jeví jakožto nepravidelnosti a skreslenosti, musel by vysvětliti jeho bizarrní pro-\nporce a celkovou komposiční strnulost, a posléze též postoupiti do hlubších sfér ducho-\nvých a najiti souvislost, když ne totožnost, genrového referování a bezprostřední improvi-\nsovanosti impressionistů s konstruktivní přesností, s psychickým výrazem a vnitřní drama-\ntičností Grecovou. Impressionismus, ovšem jen z technické stránky, je cele obsažen v Gre-\ncovi, tvoří však jeho nepodstatnou část a nikterak ho nevysvětluje. Dovolávati se Greca,\njakkoliv jeho dílo je v podstatě organickou spletí všeho, a vysvětlovati jím, tof stejně ne-\nbezpečné a nepřiléhavé jako dovolávati se dramat Shakespearových. Neboť v Shakespearovi\nje možno nalézti všechny tendence a každý problém a odrůdy dramatičnosti. Podobní\nvšestranní geniové potvrzují znova, že jsou výluční a pro všeobecný běh umění stranou\nstojící nad jednotlivými proudy a směry, nebo mimo ně.\nZáliba v Grecovi je význačná pro bližší určení dnešní doby. je typické, že v nynějším\nzmítání a nejasnosti doba dosud nevyslovená a chaotická nesáhla k mistru aneb k urči-\ntému útvaru uměleckému v podstatě jednoduššímu, méně komplikovanému, a že právě\nGreco svým neurčitým a též i ve své době příliš složitým zjevem ji upoutal a odpovídá\nnejvíce její tvářnosti. V době, kdy vše zkoušíme znovu a teprve se rozhlížíme za vyhráně-\nnou a jasnou metou, je Greco jen jakýmsi rejstříkem pro všechny možnosti; záleží v bu-\ndoucnosti, ke kterému pólu se toto snažení pod nátlakem nutnosti odhodlá, co si vybere\na co pomine. Greco znamená přechodní stanovisko, a je jisto, rozhodneme-li se pro pod-\nstatné stránky Grecova díla, že ho brzo opustíme, abychom se cele věnovali jen této ur-\nčité stránce a určité tendenci; tento poměr ke Grecovi pak bude opět jen částečný a pří-\npadně cizejší než v době nynější. Již sám fakt, že taková všestrannost bývá vázána na in-\ndividualitu a nemůže se tedy státi programem všeobecným, vylučuje, aby nynější doba\ntoužila právě po podobné všestrannosti; neboť tato je spíše známkou kvality tvůrcovy,\nnehledě k tomu, že všeobecnost nikdy netíhne ke komplikovanosti, nýbrž drží se největší"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.12", "debut_caractere": 41, "fin_caractere_exclue": 2197, "texte": "V'\njednoduchosti a čistoty. Ze naše doba po této všestrannosti ani netouží, tomu nasvědčuje,\nže nechce akceptovati Greca celého, nýbrž že se jen shlíží na částech jeho tvůrčí produkce,\nkdežto druhou přehlíží a akceptuje jen to, co potřebuje; ostatní pak, s čím si neví rady,\nvyloží klidně jako individuelní schválnost, bláznovství nebo libovolnou mystiku, ba do-\nkonce pomáhá si v nejnovější době i pathologickým výkladem: astigmatismem oka.\nPopírání Greca v těchto stránkách - jež patří k jeho podstatné tvůrčí kvalitě - nezna-\nmená nic jiného, než nepochopení jeho logiky vytvářecí, nemluvě doposud vůbec o pro-\nžití jeho s duševní stránky. V Grecovi doba našla prozatím nepodstatné obdobnosti tech-\nnické. Tak objevení Greca stalo se prozatím jen objevem technickým. Grecovo dílo naproti\ntomu jest vyšší, synthetičtější a polyfonnější, neboť bere v počet vedle kultu oka a techni-\nckých effektů nezměřitelný obsah duševního výrazu; je v něm utajena síla suggestivnosti\na hlavně určitého tajemna, příznačná všem mistrům, kteří neutkvívají jen na povrchu\nvěcí, nýbrž zahloubávají se v podstatu „věcí o sobě\".\nGreco pro moderní dobu je typický i tím, že je zcela mimo čas, a to ve smyslu hlubším\nnež je třeba případ Tintorettův, který se jedině svou osobou vymyká běžnému srovnávání,\njinak však nese společně s jinými mistry ve svém díle všechny slohové znaky své doby.\nJako rok narození Grecova udává se r. 1548 nebo 49; byl tedy s Francesco Bassanem\nmladším stejně stár. Byl žákem Tizianovým, zdržel se nějaký čas v Římě a od r. 1575 až\ndo své smrti r. 1614 zůstal ve Španělsku. Původem byl Řek. Jako cizinec neměl poměru\njen k určitému proudu a nebyl súčastněn na vývinu určité tradice. Scházela mu též jistá\npýcha a oddanost k vlastní škole, konečně byl prost stranické nevraživosti a záští proti\ntendenci jiných škol. Jeho volnost v tomto ohledu byla proti domácím umělcům i tím větší,\nže jako cizinec nesrostl příliš se současnými problémy a mohl se tedy oddati také studiu sta-\nrého umění s neztenčeným naivním zájmem. Tak pochopil zákony, různou logiku a mož-\nnosti současného i staršího umění. Když se narodil, pracoval již Michel Angelo na chrámu"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.13", "debut_caractere": 24, "fin_caractere_exclue": 2144, "texte": "Sv. Petra. Barokní cítění proniklo všemi směry a ovládlo celý současný život, specielně pak\nřímské problémy absorbovaly všechen zájem umělecký. Sám Tizian pocítil mocný otřes.\nR. 1522 přichází do jeho domu kopie antického Laokoonta, a tu Tizian opouští na čas\njemu a benátské tradici tak vlastní idyllickou zasněnost, mírnost a vážné lyrické založení,\naby se také věnoval novým problémům. Celkem novotařským choutkám oddolává, a to\njen z té příčiny, že dobře pociťoval rozpor mezi svým vnitřním charakterem a násilným,\npathetickým rytmem spojeným s novou tendencí. Přes to však v různých periodách jakoby\nznepokojen a jako by sám sobě chtěl dokázati, že zmůže tyto nové problémy, maluje\nobrazy: Vzkříšení z r. 1522, Utrpení sv. Petra, Abrahamova oběť, Kain a Abel, David a\nGoliáš, které zůstávají osamoceny v celé jeho tvorbě svým vášnivým gestem, živým, však\njakoby spoutaným pohybem těžkých plastických mas a násilným kroucením hmot kolem\nos. Do tohoto shonu, do toho nového barokního úsilí přichází Greco a stává se svědkem\nnádherných resultátů Michel Angelových a Tintorettových. Ačkoliv historie říká, že byl\nžákem Tizianovým, nezanechal tento tolik vlivu v jeho prvních pracích jako Tintoretto\na Michel Angelo. V Tintorettových dílech bylo stělesněno mnohem jasněji a přesvědčivěji\nnové chtění; Tintoretto jednoduše byl eruptivnější a modernější.\nGrecovy obrazy z první periody v poměru k obrazům pozdějším prozrazují dosti\nzjevně benátskou tradici a barokní ráz, zvláště Nanebevzetí Panny Marie, Uzdravení sle-\npého (v Drážďanech), Klanění sv. tří králů (ve Vídni) a Umírající Kristus v náručí Boha\nOtce, ačkoliv již v těchto podobně jako ve Svlékání Krista nesměle hlásí se tendence proti-\nchůdná baroku. Vymezujeme-li barokní povahu jen s hlediska tektoniky a konfigurace\nhmot, poznáme, že u baroka převládá tíha. Kdežto renaissance znamená úměrnou rovno-\nváhu podpory a břemene, v baroku má převahu břemeno. Díla Michel Angelova a Tin-\ntorettova mají vždy klidnou a širokou základnu, vše podstatné směřuje k dominujícímu\nstředu; vrchol je horizontálně rozložen a zatěžuje spodní hmoty, jež jako štvány vášnivým"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.22", "debut_caractere": 41, "fin_caractere_exclue": 2081, "texte": "pohybem a zmítáním kol os usilují odpoutali se od břemene neb zbavili se vlastní tíhy.\nV Grecových obrazech z pozdější periody z toho všeho zbude jen vášnivý pohyb, jenž\nvšak není výrazem odporu neb vůle k překonání; je to spíše tendence ničím nezdržova-\nného náhlého, lehkého a vznosného pohybu, tendence vertikální. V Nanebevzetí Panny\nMarie zachovává Greco v celkovém rozvrhu ještě rozvrh Tizianova stejnojmenného obrazu.\nKomposice je myšlena dostředivě, massy jsou rozloženy horizontálně, převládá šířka\nploch a valeurových kontrastů, oblost a massivnost plastiky má vzhled balvanovitý. Ve\nVzkříšení, v obraze podobného motivu z pozdější periody, schází již těžký stabilní pod-\nstavec, celý obraz zdola až k hořenímu ukončení je jediný pohybující se proud vzhůru;\npohyb vzrůstá bez násilí a jakoby zbaven pout tíhy. Střed je víc vražen a vklíněn v po-\nstranní veličiny vertikální jako na jeho Laokoonlovi; formát obrazu spolu s proporcemi\nje zúžen a protažen, kulatost ustupuje ostrým hranatým a přísným směrům; plastika hmoty\nje složena z hlubokých ostrých zářezů, šířka ploch se uží, až dostává celý obraz vzhled,\njakoby byl složen z tenkých světlých a tmavých pruhů.\nVšechny tyto typické vlastnosti a znaky Greco vy tvorby, tak protichůdné základnímu\ncítění baroknímu, jakoby byly přímo vzaty z gotiky. Navždy snad zůstane nerozřešenou\notázkou, zda Greco poslušen svého vlastního nitra stvořil jakýsi přechod mezi barokem\na gotikou, aneb zda na tuto dráhu uveden byl působností jaksi zevnější pod dojmem děl\nMoralesových a Rogger van der Weydenových ve Španělsku známých, či pod dojmem go-\ntických kathedrál, které ještě v tu dobu ve Španělsku udržovaly gotické cítění při plném\nV • IV\nživote.\nV obrazech z poslední periody ukazuje se nepokrytě tato změna tak charakteristická\npro Greca, a zda se, že se datuje od Pohřbu hraběte z Orgazu. Na tomto obraze pouze\nvrchní polovice, znázorňující příchod zemřelého v nebeské končiny, má již skoro všechny\nznámky jeho pozdějších maleb; spodní část však nese všechny známky tradice italské a"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 223, "texte": "zároveň španělské. Současníkům líbila se jen spodní polovina a od té doby rozchází se\nGreco se všeobecným porozuměním, takže tento obraz v jeho životě znamená přibližně\npodobnou mez, jako v životě Rembrandtově Noční hlídka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c012", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "6", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.8.1", "titre_corps": "Arch. Pavel Janák.", "titre_sommaire": "Arch. Pavel Janák.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "Arch. Pavel Janák.\nKeramika."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c013", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "7", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.8.2", "titre_corps": "Provedeno pro Artěl firmou Rydl a Thon.", "titre_sommaire": "Provedeno pro Artěl firmou Rydl a Thon.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 39, "texte": "Provedeno pro Artěl firmou Rydl a Thon."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c014", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.8.3", "titre_corps": "Pavel Janák.", "titre_sommaire": "Pavel Janák.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "Pavel Janák.\nKeramika."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c015", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "9", "page_fin": "9", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.8.4", "titre_corps": "Provedeno pro Artěl firmou Rydl a Thon.", "titre_sommaire": "Provedeno pro Artěl firmou Rydl a Thon.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 39, "texte": "Provedeno pro Artěl firmou Rydl a Thon."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c016", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.9", "titre_corps": "Zdeněk Kratochvíl.", "titre_sommaire": "Zdeněk Kratochvíl.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 38, "texte": "Zdeněk Kratochvíl.\nSv. Martin. Kresba."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c017", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.10", "titre_corps": "František Kysela", "titre_sommaire": "František Kysela", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 59, "texte": "František Kysela\nVýzdoba hlediště divadla v Hradci Králové."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c018", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.11", "titre_corps": "Josef Chochol.", "titre_sommaire": "Josef Chochol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 92, "texte": "Josef Chochol.\nÚprava zasedací síně sboru obecních starších na staroměstské radnici pražské."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c019", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.12", "titre_corps": "Josef Chochol.", "titre_sommaire": "Josef Chochol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 92, "texte": "Josef Chochol.\nÚprava zasedací síně sboru obecních starších na staroměstské radnici pražské."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c020", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.13", "titre_corps": "Joža Gočár.", "titre_sommaire": "Joža Gočár.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "Joža Gočár.\nObchodní dům v Jaroměři."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c021", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.14", "titre_corps": "Joža Gočár.", "titre_sommaire": "Joža Gočár.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 46, "texte": "Joža Gočár.\nObchodní dům v Jaroměři. Gallerie."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c022", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.15", "titre_corps": "Jos. Schaffer.", "titre_sommaire": "Jos. Schaffer.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 81, "texte": "Jos. Schaffer.\nZahrada Landfrasova v Jindř. Hradci.\nPohled z parterru k pavilonu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c023", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.16", "titre_corps": "Jos. Schaffer.", "titre_sommaire": "Jos. Schaffer.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "Jos. Schaffer.\nPohled „cestou fuchsií“ ke gotickému letohrádku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c024", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.17", "titre_corps": "Zahrada Landfrasova v Jindř. Hradci.", "titre_sommaire": "Zahrada Landfrasova v Jindř. Hradci.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.21", "debut_caractere": 65, "fin_caractere_exclue": 155, "texte": "Zahrada Landfrasova v Jindř. Hradci.\nPohled od portálu villy k zadnímu východu zahradnímu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c025", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "14", "image_debut": 23, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.18", "titre_corps": "Zahrada Landfrasova v Jindřichově Hradci.", "titre_sommaire": "Zahrada Landfrasova v Jindřichově Hradci.", "signature_source": "Zdeněk Wirth", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.23", "debut_caractere": 253, "fin_caractere_exclue": 3529, "texte": "Zahrada Landfrasova v Jindřichově Hradci.\nZdeněk Wirth:\nKdo sleduje cesty, jimiž se braly umělecké formy na venkově, mimo umělecká střediska,\npotkává se s podivuhodnými zjevy, jež sice nejsou problémy v pravém smyslu tohoto\nslova, ale překvapují svojí složitostí a záhadností. V zemi takové recepční intensity a takové\ngeograficky šťastné polohy, jako jsou Čechy, nemělo by vlastně býti takových zjevů mnoho;\nale podrobné zjišťování materiálu k dějinám domácího umění vynáší přece občas ně-\nkterý detail toho druhu a rázu. Sem patří na příklad jihočeské tvary gotické, místy ne-\nsmírně opožděné za hlavním proudem vývojovým v zemi nebo zase vinou materiálu ne-\nsmírně primitivní ve svém provedení, sem je třeba zařaditi celou episodu barokní gotiky.\nAle i vedle takovýchto hromadných zjevů, jež se stávají na čas pro určitou krajinu směro-\ndatnými, vynořuje se ojedinělá stavba, socha nebo obraz, jichž slohová příslušnost a for-\nmové znaky nejsou v souhlase ani s celkovým stavem uměleckého vývoje v zemi ani s lo-\nkální odrůdou jeho. Takové individuality, do nedávná nerespektované vědou, jež se řídila\nesthetickým kanónem, ba opovrhované a potlačované, jsou vlastně nejzajímavější illu-\nstrací osudů, jimiž jsou řízeny umělecké formy a někdy i jediným měřítkem psychologi-\nckého processu, jenž se děje v duši umělcově. Všímati si těchto jak by řekl historik\numění nedávných dob zrůd, znamená vlastně jen spláceti povinnou daň objektivitě hi-\nstorického zkoumání, zahrnovati celou oblast známého a přístupného materiálu ve stu-\ndium a tak podávati synthesu celého uměleckého ruchu v určitém období.\nV Jindřichově Hradci potkáváme se s takovýmto zajímavým zjevem, jenž zřejmě vypadá\nze souvislého řetězce vývojového a přece má quality pravého umění; dílo zřejmě nekon-\nvenční, protidobové vystupuje tu s nároky modního produktu svými některými detaily a\npřece je ve své zásadě mluvíme-li v duchu dobové theorie reakční. Stojí tu osamo-\nceno, na první pohled je cizí nejen ve svém okolí, ale iv celé umělecké činnosti svého\ntvůrce. A přece najdeme několik nitek, jež nás vedou k vysvětlení a pochopení zajíma-\nvého zjevu. - „\nCelá první polovice XIX. století znamená pro architekturu v Cechách těžkou krisi. To\nbylo již konstatováno několikráte, ale dokladů k tomuto tvrzení bylo sneseno dosud málo.\nVíme, že monumentální stavby té doby, jako je celnice pražská nebo zámek Kačina, staví\nse podle návrhu cizích architektů, že tu vedle Vídeňana prof. G. Fischera pracuje saský zem-\nský stavitel Chr. Fr. Schuricht a městský architekt z Vid. Nov. Města Jos. Koch, že se šlechta\nuchyluje s návrhy novostaveb i adaptací empirových do Vídně a Drážďan, ale nedovedeme\ndosud vysvětliti tento rychlý úbytek domácích architektů, kteří ještě v době Marie Terezie\na Josefa 11. tvořili silnou kohortu mezi výtvarníky. Mnoho snad vysvětlí úpadek stavební\nčinnosti, způsobený rušením bohatých klášterů, ochuzením měst válkou a gravitováním\nšlechty do Vídně, mnoho objasní přerod, zahájený právě na konci XVIII. století ve vý-\nchově architektů, kdy místo volného umění nastupuje školské vědění a úřednická disci-\nplina, ale mnoho zůstává ještě nezodpověděno. Dále je jisto, že není tu školy, jež zane-\nchává tradici a působí uniformně, jako byla pro předešlé století tradice Dienzenhoferská a"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3880, "texte": "že domácí produkce kolísá neustále přikloňujíc se podle síly cizích vlivů brzo tam, brzo\nonam. Průměr produkce nehledíme-li ke Praze, při němž můžeme předpokládali\nautorství jen domorodých architektů, tráví hluboko do let čtyřicátých z formového po-\nkladu 2. polovice XVIII. století a koření jenom z touhy po novotě svoje opožděné výplody\nempirovými detaily; menší část umělců snaží se po dobovém umění, ale přijímá je z ci-\nziny se všemi jeho odbočkami a náhodnými odlišnostmi, takže tu vzniká pestrá směs fo-\nrem antických, středověkých i orientálních; třetí třídy, elity architektů, kteří tvoří vědomě\nv čistých formách a vedou vývoj, v tu dobu u nás není.\nTvůrce Landfrasovy zahrady v Jindřichově Hradci, která je pro nás tak zajímavý umě-\nlecko-historický dokument, J o s. Schaffer, náleží k druhé, menší části domácích archi-\ntektů, charakterisované právě jako naivní příživníci dobové kultury umělecké. Narozen\nr. 1752, byl vychován zajisté v duchu barokní tradice; bohužel není až do počátku XIX.\nstoletí, tedy z větší části jeho života, ani jedna stavba ověřena jako jeho dílo, takže schází\npro dokonalé a spravedlivé ocenění jeho uměleckého vývoje období velmi závažné. Jako\numělce poznáváme Schaffera teprve ve zralém věku, jako padesátiletého muže. Tehdy má\njiž prestiž v městě,* neboť jsou mu svěřovány soukromé i veřejné zakázky; k nim patří\núprava radnice (r. 1807), sirotčince (1811), kostela proboštského (1808—1828) a několika\nsoukromých domů (na př. č. 6 a 156 v svatoj. ul.) po velikém požáru města r. 1801. Činí\nto způsobem, jenž dává tušiti o jeho činnosti dosavadní: užívá barokních elementů ve vý-\nstavbě i dekoraci velmi libovolně nebo se opírá v novém tvoření o středověké útvary pro-\nměňuje je podle svého vkusu. Charakteristické pro toto naivní tvoření jsou na př. užití\nantického vlysu s tryglify jako plošného ornamentu na poprsnici oken, nebo vsazení go-\ntisujících vikýřů na podivuhodně upravenou barokní helmici věže proboštského kostela.\nDruhou polovici svého života vyplnil Schaffer tvořením vyššího řádu. Zdá se, že jej\nk tomu přivedla zevní příčina, vliv vzdělaného stavebníka, neboř jej vidíme po celou tu\ndobu ve styku s nejvlivnější osobou v městě, s knihtiskařem Aloisem Jos. Landfrasem\n(1801-1875). Je málo osobností tak charakteristických, které by označovaly prostě svým\njménem půlstoletí vývoje venkovského města, jako tento vzdělaný impressor, ovládající\ncelý český jih i Slovensko svým obchodem od r. 1825 až do let 1860tých a rozhodující\njako radní a později purkmistr několik desítiletí všechny veřejné záležitosti v městě. Od let\n1820tých začíná pronikavé působení mladého podnikavce, jehož tvář z doby o něco málo\nmladší nám zachovala výborná olejová podobizna, dodnes udržená v rodinném majetku.\nLandfras cestuje po celých Čechách, navštěvuje osobně své zákazníky, odbočuje občas\ndo Vídně a Německa, ba i do Itálie jej jednou zanáší touha. Při tom mu zbývá dosti času,\naby zastával čestný úřad v obci v duchu zásad své doby, jež spatřuje svůj hlavní úkol\nv drobné dobročinnosti a zmodernisování zevnějšku města po stránce esthetické a hygie-\nnické; podobně jako jeho pendant v Plzni, purkmistr M. Kopecký, dává Landfras pilně\nzametali ulice, poroučí udržovati fasády domů častými nátěry v stálém lesku a spoluzaklá-\ndá r. 1836 na zasypaném příkopě městský veřejný sad, dodnes zvaný promenádou. Zá-\nmožnost činí z něho patrona společenského života v městě; má veliký dům v městě a\nvillu se zahradou za městem, kde se hrávají v paviloně české i německé divadelní hry a\nkam se schází místní honorace k zábavám. Tato prestiž pomáhá mu značně, když později\niv Jindřichově Hradci pod vlivem všeobecného kvasu propuká živel národní uvědomělosti\n\n* Pozorujeme to i na hmotných poměrech jeho. Do roku 1803 bydlí na Rybníčkem předměstí č. 110, tehdy\nse stěhuje již na náměstí do čís. 172, r. 1831 do čís. 176 a umírá r. 1838 v čís. 122/1."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3736, "texte": "a když se mu Landfras staví v čelo; společnost „kuloborců\", od r. 1863 pravidelně se schá-\nzející v jeho zahradě, není jen filistrovské sdružení „milovníků kulby\", ale má stejně jako\nbesedy a zpěvácké spolky kulturní missi buditelů, pěstovatelů českého jazyka a národ-\nního ducha. Tak se nám jeví Landfras jako hlavní páka hmotného i kulturního vývoje\nJindř. Hradce a přes to, že jej v poslední třetině jeho života předstihlo rychlejší tempo ob-\nchodního i řemeslného vývoje, zůstává mu prestiž patrona společnosti až do pozdní jeho\nsmrti r. 1875.\nPrvní styk Schafferův s tímto mužem spadá pokud je nám známo do let 1820tých.\nMladý knihtiskař, plný odvahy do života, rozšiřuje hned svůj závod a přestavuje otcovský\ndům u Nežárské brány s určitou nádherou a komfortem. Adaptace, prováděná Schaf-\nferem, týkala se přístavby patra a celkové úpravy fasády i vnitřku; výsledek je nárožní\ndům sedmiosový, s úzkým risalitem, akcentovaným trojúhelným štítkem a sloupovým\nportikem s balkonem, vypravený na fasádě jakýmsi quodlibetem motivů barokních\ni empirových, jichž celkový ráz ukazuje provenienci vídeňskou: barokně cítěné jsou tu\norámování a římsy oken, kordonová římsa a trojdílný štítový nástavec nad boční fasá-\ndou s třemi okny do podstřešního pokojíku, kdežto triglyfová hlavní římsa, portikus, dvéře\na kované mříže patří k společnému majetku předbřeznových architektů, šířenému aulo-\npsií i literaturou Ideenmagazinů, a jenom detailní formy dekorativní ve vlysech a konso-\nlách okenních jsou obhroublé stylisace známých prvků pozdně barokních bez slohové\npřesnosti. Přes to je celek podivuhodně zladěn a vyrovnán v poměrech, že působí jako\nslohové dílo a jenom plechová střecha jako náhrada za původní šindelovou s dřevěnými\nvikýři tento dojem poněkud ruší. Ze užíval Schaffer tohoto quodlibetu forem s jakousi\ndůsledností, která jej povyšuje dočasně na individuální sloh, vidíme ze současné přestavby\ndomu čís. 69 na Novém Městě, provedené nákladem francouzského emigranta hraběte\nLa Montaique (1770—1843) po převzetí domu od AI. Jos. Landfrasa; opakují se tu tytéž\narchitektonické i ornamentální kombinace a totéž členění stěny. To však nevadí a řekli\njsme již na počátku, čím lze vysvětlili toto neustálé kolísání —, aby neužíval zase jindy\nbarokních forem dosti čistých, jak ukazují drobné dvě stavbičky, domácí kaple sv. Aloise\nu domu Landfrasova (kolem 1827) a Wachtlovská kaple P. Marie v Růžové ul. (z r. 1825).\nHlavní dílo kmetského věku Schafferova, zahrada Landfrasovská (čís.4o-1 V.), vznikla\njistě za spolupůsobení architekta a stavebníka; sedmdesátiletý praktik byl jistě inspirován\nzcestovalým nadšencem, který na splnění své ideje věnoval postupně peníz na tu dobu\nohromný, 65.000 zl. a který se nelekal ani překážek, kladených terrainem, dávaje skály\ntrhati prachem a výmoly zavážeti spoustou hlíny. Bohužel je řádné datování v tomto\npřípadě tak důležité jednotlivých prací stavebních nemožné; vyskytujef se jen přibližný\nletopočet 1826 jako začátek stavby, 1829 jako rok vzniku „kuželny\" a 1835 jako doba\npostavení gotického letohrádku. Jisto je aspoň, že r. 1839, z něhož je velký a podrobný\ninventář budov i všeho zařízení vnitřního, znamená asi úplné dokončení všech prací, pro-\ntože se v něm ještě nazývá horní obytné stavení vedle pavilonu novým. Velikou výhodou\npro historika je, že zahrada zůstala od svého vzniku dodnes skoro netknuta, udržována\njsouc pietou rodiny k zakladateli; některé změny v detailních tvarech brodění květino-\nvých, přemístění objektů a nepatrné dotčení požárem 21. dubna 1865, jenž ztrávil di-\nvadlo v paviloně a cabinet de verdure s orlem ve vrcholu uprostřed třetí terrassy, nemají\ntu významu.\nZahradu lze charakterisovati celkově jako pozdní applikaci italského typu terrassového,"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3882, "texte": "při němž je villa položena nejníže, sloučenou a promísenou prvky nejrůznějších kultur\nmladších. Základní tato myšlenka, terrassová disposice, přizpůsobená, pokud se pohledo-\nvých os týče, podmínkám, jež kladlo stavební místo, je jistě výrazem záliby stavebníkovy.\nSnad není ani třeba zacházeti daleko a předpokládati bezprostřední inspiraci z italské cesty\nLandfrasovy nebo z Faldových a Percierových rytin, tehdy dosti rozšířených; pud napo-\ndobovací, jejž projevil o něco později Landfras, dav si zhotovili r. 1852 hrobku u sv. Trojice\npodle hraběcího Vratislavského mausolea v Čimelicích, vedl snad i tu stavebníka ke vzoru\nvelmi blízkému, zahradě klášteříčka na Novém Městě za Pražskou branou. Dnešní stav\nzahrady, založené r. 1759 pro ovdovělou nádherymilovnou markýzu Isabellu z Vesterloo,\nzachovává ovšem již jenom v nejhrubších rysech hlavní rozvrh o 3 terrassách, ale starý po-\npis v inventáři z r. 1771 předvádí nám miniaturní prospekt, ukončený sallou terrenou a\nv ose systém dvou bizarrních fontán s vodoteči.\nOdtud snad může vésti cesta k zahradě Landfrasově, kde ovšem je disposice mnoho-\nčlenější a duchaplnější, svědčící o schopnosti Schafferově: od villy, ve formách úplně sty-\nlové, ba moderní empirové budovy, umístěné jako nárožní dům v koutě pozemku zahrad-\nního, zdvihají se postupně terrassy nejrozmanitějších výšek a šířek, charakterisované růz-\nným účelem a architektonicky různě vypravené. Nejnižší terrassa, vlastně chodníček podél\nzdi zahradní, výklenky členěné, zvaná cestou fuchsií, je průhled z přízemního pokoje villy\n(kuželny) ke gotickému letohrádku; je vroubena po celé délce řadou pilířkových nosičů,\nna nichž spočívají kbelíky s fuchsiemi a přední její polovice bývalo užíváno společností\nkuloborců jako kuželníku. Stejně průběžné kommunikaci a pohledu slouží druhá, úzká\nterrassa, již zcela zabírá stromořadí od vchodu do villy k zadnímu východu zahrady, ústí-\ncímu do vozové cesty. Teprve třetí úroveň, široký parterre, vyplněný původně bohatou\nornamentální broderií a ve středu zabraný zcela porostlým altánem se 4 vchody a orlem\nve vrcholu, je z hlavních částí zahrady; v tomto oddílu nalezla místo nezbytná studna\ns pumpou, architektonicky skoro příliš akcentovaná a v křoví se tu ukryla v úrovni páté\nterrassy různá allotria zahradní romantiky, tehdy ještě tolik oblíbená: dřevěná chýžka s po-\nhyblivým poustevníkem, zřícenina s vřetenovým schodištěm a skryté sedátko s kouzelným\nstolem ve výklenku opěrné zdi; byla tu i eremitáž, pokojík z latí a kůry zbudovaný, vy-\nzdobený na stěnách pohledy na města a A. Machkovými lithografiemi z českých dějin a\nopatřený dokonalým nábytkem. Z parterru vede v příčné ose kamenné schodiště na obě\nvlastní terrassy, na spodní mimo to ještě druhé pod pavilonem. Tato spodní terrassa\n(v inventáři Ziergarten) je vlastně repraesentativním giardinettem; přísně architektonicky\nčleněná plocha má v obou polovicích středy akcentovány sochami-světlonoši na sloupu\n(dnes jinam přeneseny) a je ovroubena dřevěným zábradlím, posetým drobnými květi-\nnami jediné barvy, jež sesilují horizontálu; komunikace zůstává omezena na pěšinu při\nterrassové zdi. Kdežto parterre je nyní pohledově ukončen rostlinným, nepevným poza-\ndím, z něhož vystupují vysoké stromy vzácného druhu jako pozdější tribut botanické\nzálibě, jichž dojem byl však v původním rozvrhu sotva zamýšlen, má giardinetto v zahrad-\nní zdi a v průčelí pavilonu i pohledový rámec ryze architektonický. K tomuto pavilonu\nna páté etáži sprostředkuje přístup schodiště v podélné ose; umělé prohloubení prospektu\nje docilováno osvědčeným trikem, zúžením schodiště a prodloužením vstupní vertikály\nsoškami andílků na pilířích. Pátá terrassa, dokola ovroubená zábradlím z litiny, vyrobe-\nným v Chlumských hamrech u Třeboně, je dvouramenná; větší část, zabraná po holand-\nském rázu štěpnicí, táhne se podél giardinetta, menší zalomuje se kolem pavillonu, tvoříc"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3488, "texte": "před jeho průčelím malé prostranství a obíhajíc kolem domku za pavilonem a kolem\nskleníku až k místu, kde stávala eremitáž; před pavilonem vkomponována do pohledu\nod giardinetta dvojice „čínských\" ptačích klecí dřevěných, pestře obarvených a zvonky\nověšených.\nArchitektury v zahradě jsou stejně mnohotvárné jako její terrassy. Vedle villy, skrom-\nného předbřeznového obydlí s pravidelným půdorysem, působí antikisující pavillon, pů-\nvodně snad nezasklený, s allegorickou malbou ve štítě a vysokou attikou na zadní jeho\nzdi, jež slouží gradaci v pohledu od giardinetta, pompesně, kdežto letohrádek v nejnižším\nkoutě zahrady, s prostylem a uvnitř s imitací gotické klenby vladislavské, sladěný barevně\nve stěnách i nábytku na modř a běl a vyzdobený temperami na papíře od zám. klíčníka\nJoh. See, je projev náladové gotiky, která v prvním tomto stadiu vývoje byla ještě rovno-\ncenným prvkem slohovým s antikou a orientálními bizarrnostmi a illustruje pouze první\nromantické sklony doby.\nJak ze stručného popisu vysvítá, je tedy zahrada skutečné malé phaenomen umělecké\ni historické. Miniaturní rozloha je obratně rozčleněna mimochodem řečeno, prostředky\narchitektovy jsou tu ryzí, ne divadelní že naprosto nepůsobí tísnivě a naopak vhodná mě-\nřítka jí dodávají rysu skoro monumentálního. Schaffer objevuje se tu jako rozený architekt,\nkterý snad jak jsme ukázali v předu na několika jeho pracích neovládá slohových\npravidel s pochopením předborníka vývoje, ale který instinktivně formuje své hmoty\nv dobrých poměrech. Historicky hodnocena je zahrada velmi složitý organism, jehož\nprvky zahrnují několik kultur. V současné době tkví svou empirovou a gotickou archi-\ntekturou, kdežto ze starších dob má svoji italskou disposici a kouzelné hříčky. Tato ne-\ndobovost disposice je zjev zvláštnější než se na první pohled zdá: v letech 1820-tých bylo\npotřebí silné vůle a umělecké kázně, aby zakladatelé zahrady nepodlehli všeobecné modě\na theoretické svrchovanosti anglického parku a podrobili svoji zahradu zákonům architek-\ntonickým. Jak přísná tu byla měřítka, můžeme poznati ato snad lze připočísti plně na\nvrub architektovi z ukrytí hříček za hustou hradbou křovin a architektonické úpravy\ni podřízených detailů jako studny a ptačích klecí. Podle dnešního cítění, jež se vrátilo\nk architektonické zahradě, je tu tedy reakce proti době, archaismus v založení, nepopěrným\numěleckým ziskem.\nLandfrasova zahrada je z posledních prací Schafferových. Potom se dovídáme již jen\no zajímavé drobnůstce: obec hradecká dává r. 1836 zasypati část příkopu u pražské brány,\nzakládá tu promenádu s čtyřnásobnou alejí a Schaffer k vyzvání obce podává celkové ře-\nšení zadních faod domu, jež se náhle octly na exponovaném místě. Brzo na to, 10. čer-\nvence 1838, umírá Schaffer v 86. roce věku.\n\nPoznámka. Za zprávy někíeré čerpané z archivů, vděčí autor panu dru J. V. Novákovi, řediteli gym-\nnasia v.v. v Jindřichově Hradci, zapůjčení inventáře Landfrasovské zahrady z roku 1839, plánu zahrady a knih\nkuloborců (1865-1889) panu Vil. Landfrasovi, c. a k. dvornímu knihtiskaři tamtéž. Hlavním pramenem o umě-\nlecké činnosti Schafferově je dra J. V. Nováka Soupis památek uměleckých a historických v politickém okresu\njindřichohradeckém (Praha 1901); pro přehled činnosti AI. Jos. Landfrasa stačí články v Riegrově Slovníku na-\nučném IV., 1153, Ottové Slov. Naučném XV., 614 a v C. Wurzbachově Biogr. Lexikon XIV., 77-8. Fotografie za-\nhrady k studiu a pro reprodukci zhotovil p. Boh. V. Liška v Jindř. Hradci."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c026", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "24", "image_debut": 28, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.19", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3453, "texte": "Kronika a poznámky\n\nNový typ divadelní budovy.\n\nO reformě divadla počalo se hovořili\nv Mnichově již za dnů Alfreda von Menši a\nTheodora Goeringa. Důrazněji přihlašovaly\nse opravné snahy později, když Pavel Mar-\nsop a Eugen Kilián kriticky hájili zjednodu-\nšenou scénu regisseura Savice a barona Per-\nfalla. Avšak ohniskem reformního hnutí di-\nvadelního stal se Mnichov teprve v posled-\nním desítiletí, po příchodu Georga Fuchse,\nkterý tehdy přesídlil z Darmstadtu, a nalez-\nnuv mezi mnichovskými umělci několik o-\nsobností zaujatých touže myšlenkou, zejména\nprofessora Maxe Littmanna, postavil se v čelo\nprůkopnické skupiny, jež svými myšlenkami\nsnažila se posunouti vývoj divadelního umění\nna nové pole. Od té doby velká část vývoje\nscénického umění a pokusů o renaissanci di-\nvadelní budovy udála se na mnichovské půdě.\nTaké v letošní mnichovské saisoně letní\npřihlásil se opět nový pokus o reformní ře-\nšení divadelní budovy. Ve výstavním salonu\nnakladatelství O. Schmidt-Bertschově na Lud-\nwigsstrasse byl vyložen sádrový model no-\nvého typu divadla, doprovázený kollekcí in-\nscenačních návrhů. Oba jeho autoři navrhují\nkompromissní typ „Divadla pěti tisíc\", k ně-\nmuž v poslední době nejživěji se soustřeďují\nreformní snahy německého divadla, zejména\ninscenační pokusy Maxe Reinhardta v cir-\nkusové manéži. Mnichovský architekt August\nZeh projektoval hlediště, dr. M. K. Rohe je-\nviště; Edwin Scharff doplnil výstavu deko-\nračními skizzami. Vznikl tedy společnýnávrh\nRohe-Zehův sloučením dvou samostatných\npokusů, které po několikaletém uzrávání se\nideově setkaly, přizpůsobily a spojily v orga-\nnický celek.\nDílem A. Zeha jest úprava hlediště a o-\nstatních součástí budovy, jimiž frekventuje\nobecenstvo. Hlediště Zehovo má podobu eli-\npsovité, protáhlé křivky a jeho nejvýznač-\nnějším rysem jest, že zcela novým způso-\nbem spojuje princip hlediště amfi-\nteatrálného s principem hlediště pa-\ntro v é ho. Kromě rozsáhlého parkettu s 1600\nsedadel vykazuje Zehovo hlediště ještě dvě\nterassovitě nad sebou umístěná patra, stup-\nňovitě po sobě následující a do pozadí rovno-\nběžně stoupající, z nichž první pořadí pojme\n1700 sedadel a druhé rovněž takový počet\nmíst. Akustická a optická výhoda jest téměř\nna všech místech tatáž, neboť zorné pole mají\nvšechna místa stejně volné a rovněž o rovno-\nměrnou akustiku pečuje návrh novým, samo-\nstatným způsobem. Poněvadž vzdálenost po-\nsledních sedadlových řad druhého pořadí\nbyla příliš značná, doplnil autor návrhu ob-\nvyklá akustická opatření novým: rozbrázdil\nkanálovitě strop hlediště směrem kolmým na\nplochu jevištní, takže zvukové vlny dolétnou\npo takto upravené a sklánějící se stropní\nploše až na nejvzdálenější obvod hlediště,\naniž by byla porušena srozumitelná slyšitel-\nnost lidského hlasu. Nutno ovšem vyčkati,\nosvědčí-li se v praxi doslovně autorovy před-\npoklady. Tutéž rovnocennost zachovává au-\ntor také v bezpečnostním zařízení východů,\nchodeb a schodišť. Poloha a počet východů\njest tak rozvržen, že při vypuknutí paniky\njest možnost záchrany pro diváka prvého\na druhého pořadí táž, jako pro diváka par-\nkettu, poněvadž všechny tři sedadlové sku-\npiny mají týž počet východů a tutéž možnost\npřístupu k nim. Obecenstvo vychází pak do-\nstatečným počtem východů přímo na roz-\nsáhlé korridory, k nimž přiléhají jednotlivá\nschodiště, osvětlená z věnčí a vyhražená jen\npro určité skupiny diváků, ku kterým jsou\npřičleněna. Přiměřeně ke skupinovému roz-\ntřídění východů a schodišťových traktů jsou"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3937, "texte": "také garderoby rozděleny skupinově. Archi-\ntekt Žeh decentralisoval takto velmi účinně\nfrekvenci obecenstva a mohl pak bez nebez-\npečí vtěsnati do tří sedadlových pater 5000\ndiváků. V architektonické konstrukci budovy\nzasahuje jeden článek logicky a organicky\ndo druhého, konstruktivné obtíže jsou zde\nvtipně odstraněny. Na Zehově návrhu pře-\nkvapuje také skrovná rozloha stavební plo-\nchy, jež jest menší, než na příklad plocha\nmnichovského Frinzregenttheatru, ačkoliv\ntoto zbudoval Littmann pouze pro 1106 se-\ndadel. Nejchoulostivější částí Zehova modellu\njest jeho vnější architektura, na níž jest pa-\ntrno, že mnoho z aesthetických prvků\na výtvarné silhouetty bylo obětováno prin-\ncipům vnitřní konstrukce. Zehovo hlediště\njest snad právě proto velmi individuellní a\npříznivě spojuje tři důležité koeficienty\nvolné zorné pole všech sedadel, stejnou a-\nkustiku a osobní bezpečnost v architekto-\nnicky zhodnocenou a zladěnou jednotu vý-\nznamu ovšem především praktického, a u-\nměleckého potud, pokud povaha hlediště\nnezbytně doplňuje umělecký charakter scény\na jejích výtvarných projevů.\nJeviště vystaveného modelu jest aranžo-\nváno podle návrhů dr. M. K. Rohe a jest po-\nzoruhodné tím, jak polemisuje s reformními\nprincipy, které ještě včera byly všeobecně u-\nznávané a podle nichž bylo také vybudováno\nreliéfní jeviště MúnchnerKunstlertheatru. Ač-\nkoliv forma dnes všeobecně užívaného je-\nviště jest velmi mladá, přec zahnízdila se tak\ndo naší představy, že velmi nesnadno lze\ndnes uplatnili jeviště, které by se zásadně od-\nklánělo od obvyklého typu a navazovalo na\ntradici starších anebo nových útvarů. Dnešní\njeviště jest potomek vlašské scény renais-\nsanční, která sice na počátku svého vývoje\ndbala principů scény antické,* leč záhy po\nsvém vzniku přijala tendenci duchu antického\ndivadla zcela protichůdnou. Vývoj renais-\nsančního jeviště lze stručně charakterisovati\ntakto: jeho vytrvalou snahou bylo přizpůso-\nbili se v pozdní renaissanci a v následujícím\nobdobí baroka illusivnímu malířství, jak je\nvytvářela v 16. a 17. století benátská škola\nod Veronesa až k Tiepolovi, a podle jeho\npovahy stále určitěji vytvářeli scénický obraz\nmalířsky, tedy v přímém rozporu s jeho\npůvodním charakterem architeklonicky-pla-\nstickým. Renaissanční jeviště odkládalo část\npo části původní, skutečnou architekturu a\nnahražovalo ji illusivně malovanou archi-\ntekturou, nabývalo takto postupně povahy\nmalířské, až posléze vzezření scény přiblížilo\nse vzhledu malířského obrazu, zejména jak-\nmile bylo důsledně provedeno prosceniové\nzarámování jeviště.Tímto malířským pojetím\nscénického obrazu jsme ještě dnes všeobecně\nzaujati a posledním jeho projevem jsou ne-\ndávné pokusy o reformní jeviště reliéfní, jež\nvykazuje lak nepatrnou hloubku scénického\nprostoru, že veškeren jevištní apparát jest\ntéměř naprosto vtlačen a odmocněn do roz-\nměrů plošných. Dr. Rohe nesouhlasí však\ns plošnou stilisací scénického materiálu.\nSprávně postřehuje, že plošný charakter\njeviště příkře se utkává s trojrozměr-\nn o s t í herce, volně se pohybujícího v měl-\nkém prostoru scénickém, a cítí, že z tohoto\nrozporu vyplývá zmatený optický dojem,\nkterý jemnému estetickému cítění nemůže\nzcela vyhověli. Dr. Rohe si uvědomil, že od-\nstranili tuto dissonanci optických dojmů lze\njen tehdy, postavíme-li herce opět do jeviště,\nna němž by jeho trojrozměrnost ničím ne-\nbyla skřížena a porušena: vrátíme-ii herci\nvolně rozvinutý prostor. Po jeho soudu tedy\nvytvořili moderní scénu není problém ma-\nlířský, nýbrž architektonický. Roheovo je-\n\n* Mezi renaissančními divadly, která zachovávají typ\nřímského divadla, nejvýraznější a architektonicky nej-\nzajímavější jestTeatro Olympico ve Vicenze, vytvořené\nAndreou Palladiem a Vincenzem Scamozzim; na něm\nnejlépe lze viděti, jak renaissanční divadlo doslovně\npřejalo na své jeviště antický princip skutečné, archi-\ntektonické dekorace plastické, jež zůstávala vždy táž\nbez ohledu na proměny místa v dramatickém ději her."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 988, "texte": "viště opírá se o architektonické ideje, které\nv každé době vysoké dramatické kultury (viz\ndobu řeckou a Shakespearovu) nabyly svr-\nchované platnosti. Jeho návrh navazuje na\ntradici původní scény alžbětinské, nikoliv\nvšak na formu pozdější scény Shakespea-\nrovy, a pokouší se nalézli opět pro dnešní\ndivadlo čistý a zřetelný útvar požadovaného\nprostorového uvolnění, jako jeviště alžbě-\ntinské, tak jeviště Roheovo rozčleňuje se na\nněkolik polí: na zcela volné přední je-\nviště (I.), na stře d ní (II.) aza ním umístěné\nzadní jeviště (III.), obklíčené permanentní\narchitekturou v pozadí; je-li nutno, lze ještě\npoužiti t. zv. pat rov é h o komplexu (IV.),\nkterý obsahuje vyvýšené části scénické ar-\nchitektury (loggie, pavlány, cimbuří etc.). I.\npole slouží všem scénám, které hrají v pří-\nrodě; 11.a 111. pole jest vyhraženo interieu-\nrům; IV. pole zřizuje se pro výjevy, při nichž\nněkteré jednající osoby (jak tomu na př.\nčasto bývá u Shakespeara) hovoří k jiným,\nnalézajícím se ve výši."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.30", "debut_caractere": 1004, "fin_caractere_exclue": 3104, "texte": "Jan Bor.\n\nMezinárodní Hygienická výstava\nv Drážď'anech.\n\nHygienická výstava letos v Drážďanech\npořádaná nenáleží přímo druhem svého\nobsahu a svou tendencí (jako odborně po-\npulární výstava) v okruh našich úvah ; jako\nvýstava však vůbec, jako dílo, v jehož uspo-\nřádání a stavbě je součinná práce architek-\ntonická, přináší přece ve svém zevnějšku\nmomenty uměleckého zájmu, pro něž třeba\nse jí zabývati. Především nás musí zajímati,\npokud přispěla něčím novým k otázce vý-\nstavnictví, a na kterou stranu zda pro či\nproti výstavám se staví její hodnota. Krise\nvýstavnictví, nerozhodnost, zda výstavy jsou\nsvými výsledky užitečný a oprávněny, či\nzda jsou přežity a neprospěšny, trvá již od\nvíce let a přivoděna byla starou formou\nprůmyslových, všeobecných, prvních zem-\nských atd. výstav, které v sobě rovnoměrně\nspojovaly dva zájmy: zájem publika na po-\ndívané a zájem vystavovatelů na trhu vý-\nstavním. Tato forma výstav vystačila pro\nobě strany jen potud, pokud poskytovala\njim více prospěchu než znamenala pro ně\nvýloh : pokud průmysl a jeho výrobky (jako\ntřeba elektrický motor, gramofon neb lou-\npací nože na zeleninu) poprvé udivovaly\nnávštěvníky, a pokud průmyslu tato veřejná\ncesta představovala mimořádnou a nejvy-\ndatnější příležitost ke stykům a odbytu ob-\nchodnímu; tehdy zevně vystačila pro vý-\nstaviště kterákoli písčina se řadou plachto-\nvých stanů a kolen, jež byly spíše dílem\nlaického vlivu výstavního výboru než dílem\narchitekta. Zatím však již průmysl z nezná-\nmého odvětví dorostl na celou část národ-\nního života a širší vrstvy přicházejí s ním\ntěsně do styku : výdělkem, obchodním sty-\nkem a vzděláním na školách; a současně\ni obchod našel přímé a méně nákladné\ncesty k odbytu v prostředcích, které mu po-\nskytují nové dopravní a publikační mož-\nnosti. Proto tento primitivní typ trhových\nvýstav v krisi dožívá a dožil by úplně, kdyby\nnebylo se mu dostalo dvou zásadních ná-\npomocí : jednak vnitřní páteře programu a\nkvalitativního výběru vystavovaných ob-\njektů, tak aby výstava podávala divákům\nněco lepšího a poučného a tím aby byl i\nznovu kvalifikován diskreditovaný výstavní"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3740, "texte": "trh a jednak zevního uměleckého rámce,\nkterý má za účel i vzezření celku zpnjem-\nniti i býti již o sobě poutavým; přicházejí\nzde proto v popředí práce vedle dosavad-\nních administrátorů další činitelé: odbor-\nník-popularisátor a architekt. Konečně po-\nslední německé výstavy, zejména mnichov-\nská výstava mohamedánského umění 1910\na letošní hygienická výstava v Drážďanech\njsou ještě pokročilejšími typy moderního\nvýstavnictví: jádro výstavy tvoří jistý obor\npráce nebo součást kulturní (hygiena), ale\npředvedení není omezeno jen na př. na vý-\nsledky a produkty tohoto oboru jako do-\nposud, nýbrž obrací se ke všem jeho vý-\nznamům pro kulturu : jsou tedy podávána\nne snad jen vyjmutá fakta poznatková (hy-\ngieny), nýbrž i celý zrod této oblasti od me-\nthody vědecké, od předchozích historických\nnáběhů a obdob, od vylíčení příčinného\npředmětu (lidského těla, jeho složení a or-\ngánů jeho chorob) k podstatě a dosahu hy-\ngieny (péče o tělo, její prostředky a dosah)\naž k národnímu a sociálnímu jejímu vý-\nznamu (vliv na rasu, veřejná péče a ochrana,\nstatistika) a konečně i k hospodářským a\nmaterielním momentům (průmysl přístrojů\na prostředků, zařízení a stavby). Celek, který\nsestává z výstavního materiálu buď přímo\npro výstavu pracovaného nebo bedlivě a v\nrovnoměrné souvislosti sestaveného a nikoli\nnáhodně sehnaného, je širokým rozhledem\npo spleti života a snažení, ozářeného vrže-\nným pruhem zásadního světla, v jehož me-\nzích zájem každého jedince massy je kdesi\nzachycen a odtud k zření celku obrácen.\nToto odborné, ale popularisované jádro\nvýstavy mohlo by existovali jako uzavřený\ncelek o sobě, aniž by tratilo na ceně ob-\nsahu ale pak bylo by museem, a instituce\nvýstav liší se právě od museí tím, že podí-\nvanou usnadňuje divákům příležitostmi\nstřídaného oddechu a občerstvení a všech\njiných potřeb. Výstava tedy tohoto posled-\nního a úspěšného typu je programově zre-\nformovanou a systemisovanou výstavou\nobklopenou a vypravenou širokým rámcem\npříslušenství, které a to je nový poznatek\nnesmí býti podceňováno a odbyto primi-\ntivními zařízeními podél ohrad, nýbrž je\nrovnocennou částí v podniku výstavním.\nÚloha výstavy pro architekta není tedy už,\njak tomu bylo dosud, jenom stavěním pa-\nvillonů, nýbrž ukládá mu rozvrhnouti a vy-\nbudovat! prostor pro celodenní pobyt 60\nnebo 100.000 osob; nikoli pouhých diváků,\nnýbrž lidí s potřebami a omezenými těles-\nnými silami. Území výstavy musí býti regu-\nlováno a připraveno týmiž technickými, bez-\npečnostními a uměleckými zásadami, kte-\nrým musí vyhovovati dobře stavěné město;\nvšecky podmínky a potřeby maximální\nmožné návštěvy, t. j. volná cirkulace, snad-\nnost a jasnost komunikace, přístupnost po-\ndívané, příležitost k oddechu a procházce,\ndokonale organisované a rozdělené mož-\nnosti nasycení, dále příjemnost celku a\nvšecky detailní zvláštní potřeby musejí býti\ndostatečně respektovány má-li býti vý-\nstava shledávána úspěšnou a dobrou; stane\nse z ní tím dokonalý lidový sad s dokořán\notevřenými a nejsnáze přístupnými musei.\nPřipojování dalších uměleckých podniků,\nsportovních uspořádání, divadel, přednášek\na demonstrací jest vesměs v souhlase s takto\nrozvinutým programem a zásadně není\nvíce než dalším reformním krokem od „zá-\nbavních koutků\" a Lunaparku. Výstavy v\ntomto smyslu bylo by možno vysvětliti ob-\ndobou k davovým shromážděním historie:\nvýročním tělocvičným slavnostem v antice,\nturnajům, poutím atd., neboť jde zde o touž\npodstatu: o smyslové divadlo pro davy, o\núčastenství davů při vyšších úkonech, o mí-\nsto výjimečných soustředěných příležitostí.\nDrážďanská výstava není sice uskutečně-\nním tohoto programu, ale je v mnoha smě-\nrech na cestě k němu. Obsah a vnitřní uspo-\nřádání pavillonů představují obdivuhodně\nvážnou práci, a zevnějšek, architektonická"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3679, "texte": "část, projevuje, že tanulo zde již na mysli\ncelkové velké řešení výstavy jako řetězu\nprostorů mezi pavillony, i když nikde sku-\ntečně usedlost saské nové architektury k\nněčemu zásadnímu se neodhodlala a opí-\nrala se dosti pohodlně o zkušenosti ze stavby\nměst; ve všech částech iv posledním pří-\nslušenství pak dodržena jest určitá úroveň\nvkusu a svědomitosti. Zajímavá je výstava\ni po stránce architektury o sobě uvažované.\nJako každá z významnějších výstav posled-\nních desetiletí, stala se i tato - jestliže ji\nvšeobecně přehlédneme polem příleži-\ntosti pro další a nové kroky v architektuře;\nvýstava je vždy dílem pracovaným s jistým\nvypjetím sil a za jistého zvýšeného vzruchu\na sebedůvěry, a v tomto prostředí vybavují\nse, osmělují a uskutečňují pomysly architek-\ntovy, které by jindy nedozrály až k prove-\ndení ; mají v sobě třeba již jistou vniternou\nupřímnost, aniž by měly zatím hotovost,\nkteré snad by i vůbec nedosáhly pro chy-\nbící ještě disciplinu tvoření. Tak výstavy ve\nVídni 1898, v Darmštadtě 1903, v Dússel-\ndorfu, v Drážďanech 1903 a 1906 atd. byly\nvesměs důležitými událostmi ve vývoji nové\narchitektury, pokud možno fysické příleži-\ntosti v tvorbě přiznávali význam; měly\nznačný podíl na rychlosti, s kterou spěl\nvývoj ku předu, ale kterými byl ovšem při-\nvoděn i jistý sklon k povrchovosti a někdy\n„výstavní\" charakter architektury. Každá\nvýstava zároveň, protože je obecným pod-\nnikem, avšak vždy v souvislosti nebo i pod\nvlivem officielních kruhů, podává pravidlem\nprofil všech místních snah v architektuře i\ndoklad o poměru veřejnosti k nim. Také\ndrážďanská výstava poskytuje takový po-\nhled. Hlavní část výstavy, její střed připadl\noficielnímu směru v moderní saské archi-\ntektuře (architekti Lossow a Kúhne); je to\narchitektura opatrná, slušně se chovající,\npoužívající ochotně a bystře všech drobných\nvýsledků moderní architektury, ale stojící\nopodál všech pokusů o nové myšlenky a opí-\nrající se o tradici, nehluboce z domácí ba-\nrokní a klassicistické periody sestavenou.\nMenší a druhořadá část výstavních budov\npřipadla pokrokovější skupině architektů\n(Bitzan, Dúlfer); těžiště těchto architektur\nnespočívá v komposici, nýbrž v zájmu na\nzkoušení a přepínání výrazových prostředků\narchitektury: pilíře, desky, otvory jsou pře-\nhnány v některém ze svých tří rozměrů,\naniž by však bylo to v souvislosti a vůbec\ns úmyslem na celek komposice; jestliže u\nofficielní architektury jest příliš mnoho šně-\nrovačky a okolků, jest zde příliš mnoho\ntělocviku a nehoráznosti v prostředcích.\nKonečně v kolonii pěti dělnických domků\n(pro Saskou Ochranu Domoviny (Sachsi-\nscher Heimatschutz) provedli arch. Háni-\nchen a Bahr, vnitřní zařízení Tscharrmann\na Mayer) uplatnilo se nejkonservativnější\nkřídlo saské nové architektury: domky po-\nhybující se z předsevzetí v mezích venkov-\nské malé architektury saské, jejíž myšlenko-\nvá hloubka zůstává ještě mimo počátky u-\nmění stavěných a ovládaných prostředků\nvýrazových, tak že se tu důrazně naskýtá\notázka o důvodnosti a oprávněnosti tohoto\npočínání.\n\nPavel Janák.\n\nŘímské výstavy.\n\nItalové oslavili padesát let trvání svého\nstátu řadou podniků, jež byly většinou (vy-\njímaje výstavu turínskou) věnovány umění.\nTak v Římě hned čtyři výstavy ukazovaly\nnávštěvníkům umění současné i slavnou\numěleckou minulost bývalé Itálie. Meziná-\nrodní umělecká výstava (Valle Giulia), Vý-\nstava krajů a národopisná (Piazza ďarmi),\nArcheologická výstava v termách Diokleci-\nánových a Retrospektivní výstava v Anděl-\nském Hradě.\nMožno říci přímo, že nejméně zajímavá\nbyla veliká mezinárodní výstava umění mo-\nderní ho. Podobné přehlídky současné pro-\ndukce přijmeme rádi v mnichovském Glas-\npalastu, pařížských Salonech nebo v benát-"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.33", "debut_caractere": 57, "fin_caractere_exclue": 2172, "texte": "ských Giardini Publici, ale potkati se s těmito\nmondeními a módními produkty zručněj-\nších i méně zručných výtvarníků v městě\nantiky a klassických sbírek, je pouze nepří-\njemným podnětem k úvahám o malosti\na nemohoucnosti doby.\nSnad všichni evropští národové, Amerika,\nČína a Japan dostavili se do Říma a ve dva-\nnácti pavillonech ukazují svoje officielní u-\nmění, tedy to, co považují ze svého uměle-\nckého vývoje za trvalé a representativní.\nProto přirozeně divák se téměř ani neshledá\nse stopami nových proudů nebo se znám-\nkami právě se dějících uměleckých přerodů.\nJen instalace a zevnějšek pavillonů poskyto-\nvaly jakési vodítko, a tu je zajímavo, že byly\nto právě státy dosud odlehlé mezinárodnímu\numění, jež postavily své pavillony ve slohu\nmoderním. Tak Rakousko (nejlepší pavillon\ncelé výstavy), Srbsko, Uhry a Německo.\nRusko mělo vkusný archaisující pavillon em-\npirový, patrně kopii nějaké staré své budovy.\nVzpomínám-li dnes na to, co utkvělo mi\nv paměti z několika návštěv onoho laby-\nrintu sádry, mramoru a plátna, vidím, jak\nmálo co se dovedlo přiřadit k dojmům, jež\nodnesl jsem si z umění starého. To vysvět-\nluje mi dobře onu snahu po originálnosti\na odlišnosti těch dnešních výtvarníků, kteří\nchtějí prodrati se do první řady úspěchů fi-\nnančních i společenských. Tak na výstavě\nnejvětší pozornost budily exposice Angla-\ndovy a Zuloagovy, kteří formálně od ostat-\nních neodlišní přepínáním barevných effek-\ntů, belletristickými triky sujetů a konečně\nvelikými rozměry lákají pozornost očí. Stej-\nně německý Stuck, Chorvat Mestrovič a Ví-\ndeňan Klimt, jenž měl veliký úspěch. Fran-\ncouzské journaly referovaly polo ironicky\na polo s obdivem o jeho svatyni nového\numění, a v Římě žasli lidé nad ornamentální\npsychologií jeho portraitů, nad všemi křiv-\nkami, zlatem a barevnými puntíčky jeho de-\nkorativních obrazů. Klimt je typický případ\npro dnešní Vídeň a proto bylo spravedlivo,\nbyl-li středem onoho hezkého pavilionu tro-\nchu sanatoriového slohu, jejž v Římě posta-\nvil Josef Hoffmann. Klimt je ze všech nejzruč-\nnější; jest jistě nejsilnějším výrazem oné\nmánie dekorovati, onoho interieurového"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3745, "texte": "uměleckého průmyslu, který je tak hezký a\ntak prázdný.\nVedle vídeňské zdála se česká exposice\npříliš skromnou a příliš solidní. Češi dodali\nnejlepší plastiky pavilonu a z nejlepších celé\nvýstavy^Myslbekovu Sv. Ludmilu, Stursův ká-\nmen „Žena česající si vlasy\", a nechali si do-\nbrácky vzíti všechny čárky a háčky svých\npříjmení a poněmčit křestní jména, a nepro-\nzradili nikde žádným nápisem ani v katalo-\ngu ani nade dveřmi pokojíčku jim věnova-\nného, že jsou Cechy. Jejich úroveň měřena\nPoláky a ostatními Němci byla nejsilněj-\nší, proto, poněvadž nejpoctivější. Slavíčkův\nsv. Vít (rám ohlašoval, že je to kostel z XI.\nstoletj), staré práce Preisslerovy a některé\nlepty Svabinského měly malířské hodnoty,\njakých nemělo romanticky sentimentální a\nfolkloristické umění polské.\nZ ostatních exposicí zaujaly by diváka nej-\nspíše ty, jež poskytují dosti materiálu k pře-\nhlédnutí moderního historického vývoje u-\nmění. Tu na prvém místě nutno jmenovati\nexposici anglickou, která ukazovala v do-\nbrém přehledu anglické umění od portre-\ntistú z konce XVIII. stol. k praerafaelistům a\naž poslednímu dekorativnímu umění (Au-\nbrey Beardsley). Také německý pavillon, ho-\nnosný a officielní, ukázal všechny význačné\nhlavy současného Německa. Za to francouz-\nský pavillon neúměrný a bez plánu vybíraný\nobsahoval vedle sladkého a pikantního u-\nmění obou Salonů jen nepostačující ukázky\nněkterých modernějších zjevů (M. Denis,\nGuillaumin, Marquet a j.)\nZe spousty plastických banalit vynikalo\nněkolik hlav Rodinových (vedle jiných soch)\na překrásná hlava děvčete od Despiauda.\nPavillony ostatní: Ameriky, Belgie a Špa-\nnělska byly jen jakýmisi odvěsky pavillonu\nfrancouzského. Tatáž methoda sladkého a\nzaokrouhlujícího vidění, totéž kompromisní\nplenění impressionistických vymožeností, ta-\ntáž práce k náladovým, harmonickým cel-\nkům, kde všechny prostředky jsou odvozeny\na přeneseny a kde vidění je bojácné a nikdy\npřímé. Ze slovanských exposicí cenu typi-\nckého příkladu má srbská. Monumentální\nhrobka stavěná z prken, plátna a sádry jest\nschránou plastik Mestrovičovýcb, které pře-\nkvapují svou monumentalitou, leč dosaho-\nvanou zvětšováním rozměrů, přepínáním\nvýrazu tkvícího jen na povrchu hmoty, nijak\nneodůvodněného konstruktivně, kde forma\nna pohled originelní jest vlastně odvozena\nz dekorativních plastik vídeňských a Metzne-\nrových. Pak pavillon ruský illustroval onu\ntendenci moderního ruského umění ke kni-\nžní výzdobě a divadelní dekoraci, jež pro-\nzrazuje se potom iv pracích čistě obrazových\ncílů. Vnitřní souvislost tohoto hnutí bylo by\nmožno nalézti již na jejich realistickém a\nhistorickém obraze. Obrazy Makovského,\nRjepina nejsou methodou svého realismu\npříliš vzdáleny od stylisujícího aranžování\nRóhrichova nebo Baxtova. Na italské vý-\nstavě nutno se také ještě zmíniti o Italech.\nVe formálním postupu neliší se nijak od\nFrancouzů, někteří dosahují dokonce jejich\nchicu. Jinak příznačný je důraz na sujet, ja-\nkási baroknost komposice, ale vždy vnitřní\nchudoba. Všechny italské sochy mávají ru-\nkama, běhají, vztyčují prapory, jejich dra-\nperie vlají a celek vždycky připomíná, že\nItálie je dnes klassickou vlastí štukatérů. Mo-\nnumentální pomník Viktora Emanuela, je-\nhož těžká hmota nijak výrazně nedoplňuje\nobrysově chudé panorama římské, je ve své\nsochařské části nákladnou kodifikací a vý-\nkvětem umění nové sjednocené Itálie.\n\nV. V. Štech.\n\nVítězslav Novák: Pan.\n\nHudební báseň pro klavír o 5 větách. Op. 43. 1. Pro-\nlog. 2. Hory. 3. Moře. 4. Les. 5. Žena. Vyšlo nákladem\nUniversální Edice ve Vídni, v srpnu 1911.\nCesta posledních Novákových děl je jasná\na bez úchylek: jejím cílem je pokud možno\nnejpronikavější vyjádření procesů citu a vůle,\npo její dráze tvoří mezníky nově dobyté for-\nmy. „Věčná touha\" byla v tomto směru mo-"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2946, "texte": "nothematická; její obsah je úplně vyjádřen\ntitulem. „Toman a lesní panna\" má už dvo-\njici sil: čistou lásku a pouhou vášeň. „Bouře\"\nje dramatem vzdoru; šílící moře a šílící člo-\nvěk se v něm utkávají a vybojují svůj boj až\nk apotheose. „Pan\" monumentálním, uza-\nvírajícím gestem shrnuje všechny kontrasty\nv nedílnou jednotu uměleckého celku, zmoc-\nňuje se všeho, co ve skladatelově tvořivosti\nzplodilo kdy dráždivější moment, analysuje\npřijaté dojmy a spojuje řady jich v menší\ncelky, označené vždy jménem prvé příčiny.\nTak musíme rozuměti pěti názvům cyklu. Je\ntotiž osudné pro naši vnímavost, že s kaž-\ndým z oněch jmen spojujeme v hudebním\njejich užití již nezměnitelné epitheton. Hory\nvelebné, moře bouřlivé, les šumící\na žena vášnivá, to tvoří pro nás neroz-\nlučné spojeniny. Hlavní vinu na tom, že au-\ntoři tak jednostranně se chápali těchto ob-\njektů, nese citová schematičnost, zaviněná\nopět literaturou. Stěží který skladatel vybral\nsi ze všech impulsů, darovaných mu příro-\ndou, jiný, nežli právě onen, o němž již pře-\ndem věděl, že dle všech pravidel lyriky musí\njej v tom kterém prostředí nalézti. Velikou\nvětšinou vidí hudebníci přírodu prismatem\npoesie: které paprsky ona vyzařuje, ty při-\njímají. Ale aby sami přímým nebojácným\npoměrem přinutili nová světla k zazáření,\nk tomu přemnozí nemají nutné bezprostřed-\nnosti. Tato žalostná monotonie je dobrým\ndokumentem pro žaloby zvedané v poslední\ndobě na malou schopnost našeho citového\nrozpětí. Jistě v devíti desetinách případů by\nse posluchač nemýlil, kdyby při některém\nze jmen, v nadpise uvedených, představil si\nhned charakter celé skladby. V „Panovi\" by\nbyl pak úplně desorientován. Ona jména ne-\noznačují tu nic jiného, nežli společnou vnější\npříčinu velmi různých dojmů, nad nimiž\nvšemi, ať pocházejí z kteréhokoliv pramene,\nvládne jednotné ladění Panova kultu. Mu-\nsíme býti ochotni prožít ne episody, nálady,\nnýbrž akty, chceme-li sledovati celý vývoj\nkaždého z pěti dílů. Novák se ovšem nezříká\nvelebnosti hor, šumění lesa, ani ostatních\nznámých přívlastků ve své inspiraci. Ale jako\ndobrý pozorovatel vidí ještě množství no-\nvých odstínů; jako výborný skladatel dovede\nje vyjádřiti novými tóny; a jako umělec do-\nvede z nich vydobýti jejich nejskrytější nové\nvztahy k lidské duši. Kdybychom tvrdošíjně\nchtěli chápati „Pana\" se stanoviska, sněhož\nvztah hudby k přírodě viděl programní směr,\nübližovali bychom snad Novákovi, a jistě\nsobě. Novák nepřibližuje se ani malířovi ani\nlyrikovi. Spíše dramatikovi. Staví do urče-\nného prostředí živého člověka, jenž v rafi-\nnované jemnosti dnešní kultury dovedl si\nzachovati primitivnost holé upřímnosti a ne-\nchává ho reagovati na vnější popudy. Expe-\nrimentuje svou duší, když potkává životní\ncestou čistotu hor, intimnost lesa, jas moře\na lásku ženy. Zpovídá se ze svých experi-\nmentů; a za motto každého dílu v „Panovi\"\nby mohla sloužiti slova: Credo in unum...,\nneboť každý je vyznáním víry v jednoho ze\nčtyř bohů.\n\nV. Štěpán."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.35", "debut_caractere": 2962, "fin_caractere_exclue": 3793, "texte": "Princezna Hyacinta.\n\nGroteskní baletní pantomima, napsal Lad. Novák, hud-\nbu složil J. O. Nedbal část choreografická a režie Ach.\nViscussiho. Národní divadlo.\nPsáti o hudbě páně Nedbalově není pravě\nradostno. Na několika jednotlivostech (uvá-\ndím na př. kvartový motiv kovářův, mnohdy\nvelmi samostatně vedený proti ostatním\nhlasům), a to hlavně na počátku díla, jest\npatrno, že by skladatel mohl napsati dobrou\nhudbu. Protože však pro jeho tvorbu jest\nkategorickým imperativem kvantum hudby,\nnikoli její kvale, vznikla „hudba za každou\ncenu\", dílo v plném slova smyslu předčasně\nvysezené. Hudba k „Princezně Hyacinte\"\njest velké potpourri líbivých tanečních čísel,\nslepených jakž takž jakousi „dramatickou\"\nhudbou, čísel bez význačné invence, jak ji\npřinesl okamžik, s obyčejnými prostředky\nharmonickými (nadbytek paralel tercových"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3604, "texte": "a sextových) ase šablonovými obraty ve\nstavbě, příznačných to vlastností pohodlné-\nho tvoření. Dovedná instrumentace udrží\nledacos nad hladinou, leč nezachrání vše.\nDílo jest od počátku do konce stálý antikli-\nmax a celkem vzato homogenním do-\nplňkem literární hluchoněmoty páně Nová-\nkovy na jevišti.\n\nLad. Vycpálek.\n\nV boji o umění.\nProtest německých umělců a odpověd' na Protest ně-\nmeckých umělců.\n\n--- V březnu tohoto roku vržen byl do ně-\nmecké veřejnosti Protest německých umělců\n(v nakladatelství Eugen Diederichs, Jena)\nhlavním přičiněním malíře ze skupiny worps-\nwedských Karla Vinnena, který tento pro-\ntest vyvolal, organisoval a opatřil obsáhlým\núvodem. Bezprostřední příčinou Vinnenova\nprotestu bylo zakoupení jednoho obrazu\nVan Goghova (Makové pole) za cenu 30.000\nM. pro galerii města Brém, ale kniha sa-\nmotná chce býti obžalobou dnešních posled-\nních uměleckých poměrů v Německu, které\nmají býti neblahým důsledkem vzrůstající\nzáliby a přílišné úcty mnohých umělců a\numěleckých interesentú pro moderní fran-\ncouzské umění a jeho výstřelky.\nTato obžaloba, převážně bezpodstatná a\ncelkem stylisovaná nešikovně, nejasně a vy-\nhýbavě, dá se přibližně zahrnouti ve tři zá-\nkladní paragrafy : 1 .Že mocný trust paříž-\nských (Bernheim, Druet, Kahnweiler,Vollard,\nDurand Ruei, Sagot, Blott) a berlínských\n(Cassirer) obchodníků s obrazy vnucuje za\npomoci uměleckých kritiků a spisovatelů\n(Meier-Graefe), kteří jsou s nimi spojeni, ně-\nmeckému národu obrazy francouzských\nmistrů 19. stol. za ohromné ceny, o něž je\ntakto domácí německé umění ochuzováno.\n2. Ze tento škodlivý sklon a pohyb k fran-\ncouzskému umění je nešťastným způsobem\npodporován řiditeli německých galerií, kteří\nstejně přeceňují modernífrancouzské umění,\na že umělečtí kritikové a spisovatelé rovněž\npříliš nadceňují poslední francouzské umělce\na mladé malíře v Německu, kteří se k nim\n•v 7\nsměrově přimknuli. 3. Ze však tito mladí\nněmečtí umělci jsou jen pouhými napodo-\nbiteli Francouzů, vysmívají se vší tradici, jsou\ndegenerovaní, neschopní a nechtějí se ni-\nčemu naučit, takže lze vysloviti vážné obavy\no budoucí německé domácí či lépe národní\numění.\nK protestu tomu připojila celá řada u-\nmělců a odborných spisovatelů uměleckých\nsvůj souhlas a vlastní mínění. Vinnenovo\nprovolání, nadepsané Quousque tandem,\nvzrostlo na obsáhlou brožuru, kde se sešla\nširoká společnost konservativních živlů a\nzkostnatělých žurnalistických referentů, pod-\nporovaná ve svých nářcích přisvědčujícími\nhlasy oficielních umělců (hlavně mnichov-\nských) a projevy nespokojenosti od pod-\nprůměrných malířů, kteří použili této příle-\nžitosti k tomu, aby vytáhli do boje proti\nvšemu novému, co ohrožuje jejich pohodlí\na hmotné zájmy.\nTím vnikly do Protestu německých uměl-\nců nižší a zištné zájmy, omezený vlastenecký\nkonservativismus, vlastní Němcům, a obran-\nné hlasy uražené kulturní prostřednosti, s\nčímž vším nemohli souhlasiti ani někteří z\ntěch, kdož nejprve ten protest nepředložené\npodepsali, nevědouce předem, jaký bude\nkonečný tenor této brožury; malíř Wilh.\nTrúbner nazval svůj souhlas chybným kro-\nkem, jejž dotatečně omluvil a opravil v „Od-\npovědi na Protest německých umělců\",\nrovněž tak odborný umělecký spisovatel\ndr. G. Biermann připojil se znovu k těm,\nkdož napsali protiprotest, a konečně celá\nřada podepsaných v Protestu německých u-\nmělců projevila ústně své politování nad\ntím, že se dali svésti k podpisu Vinnenova\nprovolání, netušíce jeho konečného dosahu.\nVedle toho byio v Protestu německých u-\nmělcú několik hlasů indiferentních.\nProtest podepsali odbor. uměl. spisovatelé:\nF. Servaes, Fritz von Ostini, F. Stáhl, Karl"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3131, "texte": "Freih. v. Perfall, Hans Rosenhagen, R. Graul,\nF. Hellwag, Wolfg. v. Oettingen, F. Lang-\nheinrich, K. Schafer, A. Dresdener, A.\nGoetze, T. Schreiber, G. Biermann, k nimž\npřipojilo 117 umělců svůj souhlas. Ze zná-\nmějších u nás jmen jsou to: G. Bechler, B.\nBecker, Julius Dietz, Otto H. Engel, R. Engels,\nR. M. Eichler, Fritz Erler, Erich Erler-Sa-\nmoden, Max Feldbauer, J. Flossmann, Freih.\nv. Habermann, E. Hegenbarth, Th. Th. Heine,\nA. Hengeler, L. Heterich, Aug. Jank, Arth.\nKampf, Fritz Aug. v. Kaulbach, Alb. v. Keller,\nAd. Můnzer, Adalb. Niemeyer, R. Riemer-\nschmid, L. Samberger, R. Schramm-Zittau,\nP. Schultze-Naumburg, Franz v. Stuck, Ig.\nTaschner, W. Trúbner, H. v. Volkmann, J.\nWackerle, A. Weisgerber, G. Wrba, L.v.\nZumbusch, O. Zwintscher a j. méně známí.\nProti Protestu německých umělců posta-\nvil se nejprve řiditel brémské galerie Pauli,\npotom mnozí z uměleckých spisovatelů a\nmalířů v různých německých žurnálech a\nrevuích, až posléze vydána byla „Odpověď\nna Protest německých umělců\", která\nzahrnuje zmíněné předběžné články zaha-\njující boj proti Vinnenově protestu, obranné\nstati řiditelů galerií, obsáhlé články umě-\nleckých odborných spisovatelů, majitelů pri-\nvátních galerií a obchodníků s obrazy a po-\nsléze opětně více či méně obšírné projevy\ntěch německých výtvarných umělců, kteří\nzaujali záporné stanovisko vůči Protestu ně-\nmeckých umělců.\nNa Odpovědi na Protest německých u-\nmělců zúčastnilo se 9 řiditelů galerií, mezi\nnimi Alfred Lichlwark, řiditel hamburské\ngalerie, prof. dr. L. Kaemerer, řiditel Musea\ncísaře Bedřicha v Poznani, K. E. Osthaus z\nFolkwang musea v Hagenu a m. j., 15 od-\nborných spisovatelů, mezi nimi: Docent W.\nWorringer, W. Niemeyer, R. Reiche, Harry\nhrabě Kessler, Henry van der Welde, Otto\nGrautolf, G. Biermann, (!) K. Gebhart,\nMoeler van der Bruck a m. j., obchodník\nobrazy Paul Cassirer, majitel privátní galerie\nA. Flechtheim v Dússeldorfu a A.W. Heymel,\nposléze 48 výtvarných umělců, z nichž známí\nu nás : Max Liebermann, Max Slevogt, Louis\nCorinih, M. Beckmann, A. Gaul, U. Hubner,\nE. R. Weiss, O. Hettner, Theo von Brock-\nhuysen, Gustav Kliml, K. Moll, W. Púttner, O.\nModersohn (Worpswede), Wilh. Trúbner, (!)\nE. Feiks, W. Kondinski, F. Marc, E. Spiro, J.\nPascin, W. llhde, C. Amiet, Emil Orlik am. j.\nOdpovědí na Protest německých umělců\nbyly přivedeny vývody Vinnenovy a jeho\nspolečníků ad absurdum, zároveň pak byl\ndán dobrý popud k ujasnění uměleckých\npoměrů v Německu, jakož i k důrazné vý-\nměně současných názorů. Především byla\nvyložena nyní tak zajímavá a choulostivá\notázka umění v obchodu, dále bylo pojed-\nnáno o závažném problému řízení uměle-\nckých galerií s nového stanoviska vývojo-\nvého, a konečně byly zde přineseny vážné\ndoklady k vývojovému oprávnění a nutno-\nsti uměleckého hnutí v malířství 19. stol. ve\nFrancii, jež počíná býti všeobecným a spo-\nlečným základem nové výtvarné kultury.\nJelikož tyto otázky jsou u nás stejně vý-\nznamné a doposud nezodpověděné jako v\nNěmecku, přineseme v příštích číslech struč-\nný přehled positivních výsledků německé\nOdpovědi, jež nalézá i u nás mnoho z toho,\nnač odpovídá tak rozhodně a tak iniciativně.\n\nJ. Čapek."}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.37", "debut_caractere": 3149, "fin_caractere_exclue": 3343, "texte": "Poznámka redakce.\nPlán Landfrasovy zahrady a další illustrace\nk ní přineseme v příštím čísle. Referát Viléma\nDvořáka o londýnské Cottage-Exhibition byl\npro nával látky odložen do příštího čísla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c027", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "17", "image_debut": 28, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.19.1", "titre_corps": "Nový typ divadelní budovy.", "titre_sommaire": "Nový typ divadelní budovy.", "signature_source": "Jan Bor", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.28", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 3453, "texte": "Nový typ divadelní budovy.\n\nO reformě divadla počalo se hovořili\nv Mnichově již za dnů Alfreda von Menši a\nTheodora Goeringa. Důrazněji přihlašovaly\nse opravné snahy později, když Pavel Mar-\nsop a Eugen Kilián kriticky hájili zjednodu-\nšenou scénu regisseura Savice a barona Per-\nfalla. Avšak ohniskem reformního hnutí di-\nvadelního stal se Mnichov teprve v posled-\nním desítiletí, po příchodu Georga Fuchse,\nkterý tehdy přesídlil z Darmstadtu, a nalez-\nnuv mezi mnichovskými umělci několik o-\nsobností zaujatých touže myšlenkou, zejména\nprofessora Maxe Littmanna, postavil se v čelo\nprůkopnické skupiny, jež svými myšlenkami\nsnažila se posunouti vývoj divadelního umění\nna nové pole. Od té doby velká část vývoje\nscénického umění a pokusů o renaissanci di-\nvadelní budovy udála se na mnichovské půdě.\nTaké v letošní mnichovské saisoně letní\npřihlásil se opět nový pokus o reformní ře-\nšení divadelní budovy. Ve výstavním salonu\nnakladatelství O. Schmidt-Bertschově na Lud-\nwigsstrasse byl vyložen sádrový model no-\nvého typu divadla, doprovázený kollekcí in-\nscenačních návrhů. Oba jeho autoři navrhují\nkompromissní typ „Divadla pěti tisíc\", k ně-\nmuž v poslední době nejživěji se soustřeďují\nreformní snahy německého divadla, zejména\ninscenační pokusy Maxe Reinhardta v cir-\nkusové manéži. Mnichovský architekt August\nZeh projektoval hlediště, dr. M. K. Rohe je-\nviště; Edwin Scharff doplnil výstavu deko-\nračními skizzami. Vznikl tedy společnýnávrh\nRohe-Zehův sloučením dvou samostatných\npokusů, které po několikaletém uzrávání se\nideově setkaly, přizpůsobily a spojily v orga-\nnický celek.\nDílem A. Zeha jest úprava hlediště a o-\nstatních součástí budovy, jimiž frekventuje\nobecenstvo. Hlediště Zehovo má podobu eli-\npsovité, protáhlé křivky a jeho nejvýznač-\nnějším rysem jest, že zcela novým způso-\nbem spojuje princip hlediště amfi-\nteatrálného s principem hlediště pa-\ntro v é ho. Kromě rozsáhlého parkettu s 1600\nsedadel vykazuje Zehovo hlediště ještě dvě\nterassovitě nad sebou umístěná patra, stup-\nňovitě po sobě následující a do pozadí rovno-\nběžně stoupající, z nichž první pořadí pojme\n1700 sedadel a druhé rovněž takový počet\nmíst. Akustická a optická výhoda jest téměř\nna všech místech tatáž, neboť zorné pole mají\nvšechna místa stejně volné a rovněž o rovno-\nměrnou akustiku pečuje návrh novým, samo-\nstatným způsobem. Poněvadž vzdálenost po-\nsledních sedadlových řad druhého pořadí\nbyla příliš značná, doplnil autor návrhu ob-\nvyklá akustická opatření novým: rozbrázdil\nkanálovitě strop hlediště směrem kolmým na\nplochu jevištní, takže zvukové vlny dolétnou\npo takto upravené a sklánějící se stropní\nploše až na nejvzdálenější obvod hlediště,\naniž by byla porušena srozumitelná slyšitel-\nnost lidského hlasu. Nutno ovšem vyčkati,\nosvědčí-li se v praxi doslovně autorovy před-\npoklady. Tutéž rovnocennost zachovává au-\ntor také v bezpečnostním zařízení východů,\nchodeb a schodišť. Poloha a počet východů\njest tak rozvržen, že při vypuknutí paniky\njest možnost záchrany pro diváka prvého\na druhého pořadí táž, jako pro diváka par-\nkettu, poněvadž všechny tři sedadlové sku-\npiny mají týž počet východů a tutéž možnost\npřístupu k nim. Obecenstvo vychází pak do-\nstatečným počtem východů přímo na roz-\nsáhlé korridory, k nimž přiléhají jednotlivá\nschodiště, osvětlená z věnčí a vyhražená jen\npro určité skupiny diváků, ku kterým jsou\npřičleněna. Přiměřeně ke skupinovému roz-\ntřídění východů a schodišťových traktů jsou"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3937, "texte": "také garderoby rozděleny skupinově. Archi-\ntekt Žeh decentralisoval takto velmi účinně\nfrekvenci obecenstva a mohl pak bez nebez-\npečí vtěsnati do tří sedadlových pater 5000\ndiváků. V architektonické konstrukci budovy\nzasahuje jeden článek logicky a organicky\ndo druhého, konstruktivné obtíže jsou zde\nvtipně odstraněny. Na Zehově návrhu pře-\nkvapuje také skrovná rozloha stavební plo-\nchy, jež jest menší, než na příklad plocha\nmnichovského Frinzregenttheatru, ačkoliv\ntoto zbudoval Littmann pouze pro 1106 se-\ndadel. Nejchoulostivější částí Zehova modellu\njest jeho vnější architektura, na níž jest pa-\ntrno, že mnoho z aesthetických prvků\na výtvarné silhouetty bylo obětováno prin-\ncipům vnitřní konstrukce. Zehovo hlediště\njest snad právě proto velmi individuellní a\npříznivě spojuje tři důležité koeficienty\nvolné zorné pole všech sedadel, stejnou a-\nkustiku a osobní bezpečnost v architekto-\nnicky zhodnocenou a zladěnou jednotu vý-\nznamu ovšem především praktického, a u-\nměleckého potud, pokud povaha hlediště\nnezbytně doplňuje umělecký charakter scény\na jejích výtvarných projevů.\nJeviště vystaveného modelu jest aranžo-\nváno podle návrhů dr. M. K. Rohe a jest po-\nzoruhodné tím, jak polemisuje s reformními\nprincipy, které ještě včera byly všeobecně u-\nznávané a podle nichž bylo také vybudováno\nreliéfní jeviště MúnchnerKunstlertheatru. Ač-\nkoliv forma dnes všeobecně užívaného je-\nviště jest velmi mladá, přec zahnízdila se tak\ndo naší představy, že velmi nesnadno lze\ndnes uplatnili jeviště, které by se zásadně od-\nklánělo od obvyklého typu a navazovalo na\ntradici starších anebo nových útvarů. Dnešní\njeviště jest potomek vlašské scény renais-\nsanční, která sice na počátku svého vývoje\ndbala principů scény antické,* leč záhy po\nsvém vzniku přijala tendenci duchu antického\ndivadla zcela protichůdnou. Vývoj renais-\nsančního jeviště lze stručně charakterisovati\ntakto: jeho vytrvalou snahou bylo přizpůso-\nbili se v pozdní renaissanci a v následujícím\nobdobí baroka illusivnímu malířství, jak je\nvytvářela v 16. a 17. století benátská škola\nod Veronesa až k Tiepolovi, a podle jeho\npovahy stále určitěji vytvářeli scénický obraz\nmalířsky, tedy v přímém rozporu s jeho\npůvodním charakterem architeklonicky-pla-\nstickým. Renaissanční jeviště odkládalo část\npo části původní, skutečnou architekturu a\nnahražovalo ji illusivně malovanou archi-\ntekturou, nabývalo takto postupně povahy\nmalířské, až posléze vzezření scény přiblížilo\nse vzhledu malířského obrazu, zejména jak-\nmile bylo důsledně provedeno prosceniové\nzarámování jeviště.Tímto malířským pojetím\nscénického obrazu jsme ještě dnes všeobecně\nzaujati a posledním jeho projevem jsou ne-\ndávné pokusy o reformní jeviště reliéfní, jež\nvykazuje lak nepatrnou hloubku scénického\nprostoru, že veškeren jevištní apparát jest\ntéměř naprosto vtlačen a odmocněn do roz-\nměrů plošných. Dr. Rohe nesouhlasí však\ns plošnou stilisací scénického materiálu.\nSprávně postřehuje, že plošný charakter\njeviště příkře se utkává s trojrozměr-\nn o s t í herce, volně se pohybujícího v měl-\nkém prostoru scénickém, a cítí, že z tohoto\nrozporu vyplývá zmatený optický dojem,\nkterý jemnému estetickému cítění nemůže\nzcela vyhověli. Dr. Rohe si uvědomil, že od-\nstranili tuto dissonanci optických dojmů lze\njen tehdy, postavíme-li herce opět do jeviště,\nna němž by jeho trojrozměrnost ničím ne-\nbyla skřížena a porušena: vrátíme-ii herci\nvolně rozvinutý prostor. Po jeho soudu tedy\nvytvořili moderní scénu není problém ma-\nlířský, nýbrž architektonický. Roheovo je-\n\n* Mezi renaissančními divadly, která zachovávají typ\nřímského divadla, nejvýraznější a architektonicky nej-\nzajímavější jestTeatro Olympico ve Vicenze, vytvořené\nAndreou Palladiem a Vincenzem Scamozzim; na něm\nnejlépe lze viděti, jak renaissanční divadlo doslovně\npřejalo na své jeviště antický princip skutečné, archi-\ntektonické dekorace plastické, jež zůstávala vždy táž\nbez ohledu na proměny místa v dramatickém ději her."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 988, "texte": "viště opírá se o architektonické ideje, které\nv každé době vysoké dramatické kultury (viz\ndobu řeckou a Shakespearovu) nabyly svr-\nchované platnosti. Jeho návrh navazuje na\ntradici původní scény alžbětinské, nikoliv\nvšak na formu pozdější scény Shakespea-\nrovy, a pokouší se nalézli opět pro dnešní\ndivadlo čistý a zřetelný útvar požadovaného\nprostorového uvolnění, jako jeviště alžbě-\ntinské, tak jeviště Roheovo rozčleňuje se na\nněkolik polí: na zcela volné přední je-\nviště (I.), na stře d ní (II.) aza ním umístěné\nzadní jeviště (III.), obklíčené permanentní\narchitekturou v pozadí; je-li nutno, lze ještě\npoužiti t. zv. pat rov é h o komplexu (IV.),\nkterý obsahuje vyvýšené části scénické ar-\nchitektury (loggie, pavlány, cimbuří etc.). I.\npole slouží všem scénám, které hrají v pří-\nrodě; 11.a 111. pole jest vyhraženo interieu-\nrům; IV. pole zřizuje se pro výjevy, při nichž\nněkteré jednající osoby (jak tomu na př.\nčasto bývá u Shakespeara) hovoří k jiným,\nnalézajícím se ve výši."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.30", "debut_caractere": 1004, "fin_caractere_exclue": 1012, "texte": "Jan Bor."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c028", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "17", "page_fin": "19", "image_debut": 30, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.19.2", "titre_corps": "Mezinárodní Hygienická výstava v Drážď'anech.", "titre_sommaire": "Mezinárodní Hygienická výstava v Drážď'anech.", "signature_source": "Pavel Janák", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.30", "debut_caractere": 1014, "fin_caractere_exclue": 3104, "texte": "Mezinárodní Hygienická výstava\nv Drážď'anech.\n\nHygienická výstava letos v Drážďanech\npořádaná nenáleží přímo druhem svého\nobsahu a svou tendencí (jako odborně po-\npulární výstava) v okruh našich úvah ; jako\nvýstava však vůbec, jako dílo, v jehož uspo-\nřádání a stavbě je součinná práce architek-\ntonická, přináší přece ve svém zevnějšku\nmomenty uměleckého zájmu, pro něž třeba\nse jí zabývati. Především nás musí zajímati,\npokud přispěla něčím novým k otázce vý-\nstavnictví, a na kterou stranu zda pro či\nproti výstavám se staví její hodnota. Krise\nvýstavnictví, nerozhodnost, zda výstavy jsou\nsvými výsledky užitečný a oprávněny, či\nzda jsou přežity a neprospěšny, trvá již od\nvíce let a přivoděna byla starou formou\nprůmyslových, všeobecných, prvních zem-\nských atd. výstav, které v sobě rovnoměrně\nspojovaly dva zájmy: zájem publika na po-\ndívané a zájem vystavovatelů na trhu vý-\nstavním. Tato forma výstav vystačila pro\nobě strany jen potud, pokud poskytovala\njim více prospěchu než znamenala pro ně\nvýloh : pokud průmysl a jeho výrobky (jako\ntřeba elektrický motor, gramofon neb lou-\npací nože na zeleninu) poprvé udivovaly\nnávštěvníky, a pokud průmyslu tato veřejná\ncesta představovala mimořádnou a nejvy-\ndatnější příležitost ke stykům a odbytu ob-\nchodnímu; tehdy zevně vystačila pro vý-\nstaviště kterákoli písčina se řadou plachto-\nvých stanů a kolen, jež byly spíše dílem\nlaického vlivu výstavního výboru než dílem\narchitekta. Zatím však již průmysl z nezná-\nmého odvětví dorostl na celou část národ-\nního života a širší vrstvy přicházejí s ním\ntěsně do styku : výdělkem, obchodním sty-\nkem a vzděláním na školách; a současně\ni obchod našel přímé a méně nákladné\ncesty k odbytu v prostředcích, které mu po-\nskytují nové dopravní a publikační mož-\nnosti. Proto tento primitivní typ trhových\nvýstav v krisi dožívá a dožil by úplně, kdyby\nnebylo se mu dostalo dvou zásadních ná-\npomocí : jednak vnitřní páteře programu a\nkvalitativního výběru vystavovaných ob-\njektů, tak aby výstava podávala divákům\nněco lepšího a poučného a tím aby byl i\nznovu kvalifikován diskreditovaný výstavní"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3740, "texte": "trh a jednak zevního uměleckého rámce,\nkterý má za účel i vzezření celku zpnjem-\nniti i býti již o sobě poutavým; přicházejí\nzde proto v popředí práce vedle dosavad-\nních administrátorů další činitelé: odbor-\nník-popularisátor a architekt. Konečně po-\nslední německé výstavy, zejména mnichov-\nská výstava mohamedánského umění 1910\na letošní hygienická výstava v Drážďanech\njsou ještě pokročilejšími typy moderního\nvýstavnictví: jádro výstavy tvoří jistý obor\npráce nebo součást kulturní (hygiena), ale\npředvedení není omezeno jen na př. na vý-\nsledky a produkty tohoto oboru jako do-\nposud, nýbrž obrací se ke všem jeho vý-\nznamům pro kulturu : jsou tedy podávána\nne snad jen vyjmutá fakta poznatková (hy-\ngieny), nýbrž i celý zrod této oblasti od me-\nthody vědecké, od předchozích historických\nnáběhů a obdob, od vylíčení příčinného\npředmětu (lidského těla, jeho složení a or-\ngánů jeho chorob) k podstatě a dosahu hy-\ngieny (péče o tělo, její prostředky a dosah)\naž k národnímu a sociálnímu jejímu vý-\nznamu (vliv na rasu, veřejná péče a ochrana,\nstatistika) a konečně i k hospodářským a\nmaterielním momentům (průmysl přístrojů\na prostředků, zařízení a stavby). Celek, který\nsestává z výstavního materiálu buď přímo\npro výstavu pracovaného nebo bedlivě a v\nrovnoměrné souvislosti sestaveného a nikoli\nnáhodně sehnaného, je širokým rozhledem\npo spleti života a snažení, ozářeného vrže-\nným pruhem zásadního světla, v jehož me-\nzích zájem každého jedince massy je kdesi\nzachycen a odtud k zření celku obrácen.\nToto odborné, ale popularisované jádro\nvýstavy mohlo by existovali jako uzavřený\ncelek o sobě, aniž by tratilo na ceně ob-\nsahu ale pak bylo by museem, a instituce\nvýstav liší se právě od museí tím, že podí-\nvanou usnadňuje divákům příležitostmi\nstřídaného oddechu a občerstvení a všech\njiných potřeb. Výstava tedy tohoto posled-\nního a úspěšného typu je programově zre-\nformovanou a systemisovanou výstavou\nobklopenou a vypravenou širokým rámcem\npříslušenství, které a to je nový poznatek\nnesmí býti podceňováno a odbyto primi-\ntivními zařízeními podél ohrad, nýbrž je\nrovnocennou částí v podniku výstavním.\nÚloha výstavy pro architekta není tedy už,\njak tomu bylo dosud, jenom stavěním pa-\nvillonů, nýbrž ukládá mu rozvrhnouti a vy-\nbudovat! prostor pro celodenní pobyt 60\nnebo 100.000 osob; nikoli pouhých diváků,\nnýbrž lidí s potřebami a omezenými těles-\nnými silami. Území výstavy musí býti regu-\nlováno a připraveno týmiž technickými, bez-\npečnostními a uměleckými zásadami, kte-\nrým musí vyhovovati dobře stavěné město;\nvšecky podmínky a potřeby maximální\nmožné návštěvy, t. j. volná cirkulace, snad-\nnost a jasnost komunikace, přístupnost po-\ndívané, příležitost k oddechu a procházce,\ndokonale organisované a rozdělené mož-\nnosti nasycení, dále příjemnost celku a\nvšecky detailní zvláštní potřeby musejí býti\ndostatečně respektovány má-li býti vý-\nstava shledávána úspěšnou a dobrou; stane\nse z ní tím dokonalý lidový sad s dokořán\notevřenými a nejsnáze přístupnými musei.\nPřipojování dalších uměleckých podniků,\nsportovních uspořádání, divadel, přednášek\na demonstrací jest vesměs v souhlase s takto\nrozvinutým programem a zásadně není\nvíce než dalším reformním krokem od „zá-\nbavních koutků\" a Lunaparku. Výstavy v\ntomto smyslu bylo by možno vysvětliti ob-\ndobou k davovým shromážděním historie:\nvýročním tělocvičným slavnostem v antice,\nturnajům, poutím atd., neboť jde zde o touž\npodstatu: o smyslové divadlo pro davy, o\núčastenství davů při vyšších úkonech, o mí-\nsto výjimečných soustředěných příležitostí.\nDrážďanská výstava není sice uskutečně-\nním tohoto programu, ale je v mnoha smě-\nrech na cestě k němu. Obsah a vnitřní uspo-\nřádání pavillonů představují obdivuhodně\nvážnou práci, a zevnějšek, architektonická"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3027, "texte": "část, projevuje, že tanulo zde již na mysli\ncelkové velké řešení výstavy jako řetězu\nprostorů mezi pavillony, i když nikde sku-\ntečně usedlost saské nové architektury k\nněčemu zásadnímu se neodhodlala a opí-\nrala se dosti pohodlně o zkušenosti ze stavby\nměst; ve všech částech iv posledním pří-\nslušenství pak dodržena jest určitá úroveň\nvkusu a svědomitosti. Zajímavá je výstava\ni po stránce architektury o sobě uvažované.\nJako každá z významnějších výstav posled-\nních desetiletí, stala se i tato - jestliže ji\nvšeobecně přehlédneme polem příleži-\ntosti pro další a nové kroky v architektuře;\nvýstava je vždy dílem pracovaným s jistým\nvypjetím sil a za jistého zvýšeného vzruchu\na sebedůvěry, a v tomto prostředí vybavují\nse, osmělují a uskutečňují pomysly architek-\ntovy, které by jindy nedozrály až k prove-\ndení ; mají v sobě třeba již jistou vniternou\nupřímnost, aniž by měly zatím hotovost,\nkteré snad by i vůbec nedosáhly pro chy-\nbící ještě disciplinu tvoření. Tak výstavy ve\nVídni 1898, v Darmštadtě 1903, v Dússel-\ndorfu, v Drážďanech 1903 a 1906 atd. byly\nvesměs důležitými událostmi ve vývoji nové\narchitektury, pokud možno fysické příleži-\ntosti v tvorbě přiznávali význam; měly\nznačný podíl na rychlosti, s kterou spěl\nvývoj ku předu, ale kterými byl ovšem při-\nvoděn i jistý sklon k povrchovosti a někdy\n„výstavní\" charakter architektury. Každá\nvýstava zároveň, protože je obecným pod-\nnikem, avšak vždy v souvislosti nebo i pod\nvlivem officielních kruhů, podává pravidlem\nprofil všech místních snah v architektuře i\ndoklad o poměru veřejnosti k nim. Také\ndrážďanská výstava poskytuje takový po-\nhled. Hlavní část výstavy, její střed připadl\noficielnímu směru v moderní saské archi-\ntektuře (architekti Lossow a Kúhne); je to\narchitektura opatrná, slušně se chovající,\npoužívající ochotně a bystře všech drobných\nvýsledků moderní architektury, ale stojící\nopodál všech pokusů o nové myšlenky a opí-\nrající se o tradici, nehluboce z domácí ba-\nrokní a klassicistické periody sestavenou.\nMenší a druhořadá část výstavních budov\npřipadla pokrokovější skupině architektů\n(Bitzan, Dúlfer); těžiště těchto architektur\nnespočívá v komposici, nýbrž v zájmu na\nzkoušení a přepínání výrazových prostředků\narchitektury: pilíře, desky, otvory jsou pře-\nhnány v některém ze svých tří rozměrů,\naniž by však bylo to v souvislosti a vůbec\ns úmyslem na celek komposice; jestliže u\nofficielní architektury jest příliš mnoho šně-\nrovačky a okolků, jest zde příliš mnoho\ntělocviku a nehoráznosti v prostředcích.\nKonečně v kolonii pěti dělnických domků\n(pro Saskou Ochranu Domoviny (Sachsi-\nscher Heimatschutz) provedli arch. Háni-\nchen a Bahr, vnitřní zařízení Tscharrmann\na Mayer) uplatnilo se nejkonservativnější\nkřídlo saské nové architektury: domky po-\nhybující se z předsevzetí v mezích venkov-\nské malé architektury saské, jejíž myšlenko-\nvá hloubka zůstává ještě mimo počátky u-\nmění stavěných a ovládaných prostředků\nvýrazových, tak že se tu důrazně naskýtá\notázka o důvodnosti a oprávněnosti tohoto\npočínání.\n\nPavel Janák."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c029", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "17", "page_fin": "17", "image_debut": 30, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.19.2.1", "titre_corps": "Z Hyg. výstavy v Drážďanech 1911: Dělnický domek pro 6 rodin (arch. Háninchen a Tscharrmann).", "titre_sommaire": "Z Hyg. výstavy v Drážďanech 1911: Dělnický domek pro 6 rodin (arch. Háninchen a Tscharrmann).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.30", "debut_caractere": 3106, "fin_caractere_exclue": 3199, "texte": "Z Hyg. výstavy v Drážďanech 1911: Dělnický domek\npro 6 rodin (arch. Háninchen a Tscharrmann)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c030", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "19", "page_fin": "21", "image_debut": 32, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.19.3", "titre_corps": "Římské výstavy.", "titre_sommaire": "Římské výstavy.", "signature_source": "V. V. Štech", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.32", "debut_caractere": 3029, "fin_caractere_exclue": 3679, "texte": "Římské výstavy.\n\nItalové oslavili padesát let trvání svého\nstátu řadou podniků, jež byly většinou (vy-\njímaje výstavu turínskou) věnovány umění.\nTak v Římě hned čtyři výstavy ukazovaly\nnávštěvníkům umění současné i slavnou\numěleckou minulost bývalé Itálie. Meziná-\nrodní umělecká výstava (Valle Giulia), Vý-\nstava krajů a národopisná (Piazza ďarmi),\nArcheologická výstava v termách Diokleci-\nánových a Retrospektivní výstava v Anděl-\nském Hradě.\nMožno říci přímo, že nejméně zajímavá\nbyla veliká mezinárodní výstava umění mo-\nderní ho. Podobné přehlídky současné pro-\ndukce přijmeme rádi v mnichovském Glas-\npalastu, pařížských Salonech nebo v benát-"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.33", "debut_caractere": 57, "fin_caractere_exclue": 2172, "texte": "ských Giardini Publici, ale potkati se s těmito\nmondeními a módními produkty zručněj-\nších i méně zručných výtvarníků v městě\nantiky a klassických sbírek, je pouze nepří-\njemným podnětem k úvahám o malosti\na nemohoucnosti doby.\nSnad všichni evropští národové, Amerika,\nČína a Japan dostavili se do Říma a ve dva-\nnácti pavillonech ukazují svoje officielní u-\nmění, tedy to, co považují ze svého uměle-\nckého vývoje za trvalé a representativní.\nProto přirozeně divák se téměř ani neshledá\nse stopami nových proudů nebo se znám-\nkami právě se dějících uměleckých přerodů.\nJen instalace a zevnějšek pavillonů poskyto-\nvaly jakési vodítko, a tu je zajímavo, že byly\nto právě státy dosud odlehlé mezinárodnímu\numění, jež postavily své pavillony ve slohu\nmoderním. Tak Rakousko (nejlepší pavillon\ncelé výstavy), Srbsko, Uhry a Německo.\nRusko mělo vkusný archaisující pavillon em-\npirový, patrně kopii nějaké staré své budovy.\nVzpomínám-li dnes na to, co utkvělo mi\nv paměti z několika návštěv onoho laby-\nrintu sádry, mramoru a plátna, vidím, jak\nmálo co se dovedlo přiřadit k dojmům, jež\nodnesl jsem si z umění starého. To vysvět-\nluje mi dobře onu snahu po originálnosti\na odlišnosti těch dnešních výtvarníků, kteří\nchtějí prodrati se do první řady úspěchů fi-\nnančních i společenských. Tak na výstavě\nnejvětší pozornost budily exposice Angla-\ndovy a Zuloagovy, kteří formálně od ostat-\nních neodlišní přepínáním barevných effek-\ntů, belletristickými triky sujetů a konečně\nvelikými rozměry lákají pozornost očí. Stej-\nně německý Stuck, Chorvat Mestrovič a Ví-\ndeňan Klimt, jenž měl veliký úspěch. Fran-\ncouzské journaly referovaly polo ironicky\na polo s obdivem o jeho svatyni nového\numění, a v Římě žasli lidé nad ornamentální\npsychologií jeho portraitů, nad všemi křiv-\nkami, zlatem a barevnými puntíčky jeho de-\nkorativních obrazů. Klimt je typický případ\npro dnešní Vídeň a proto bylo spravedlivo,\nbyl-li středem onoho hezkého pavilionu tro-\nchu sanatoriového slohu, jejž v Římě posta-\nvil Josef Hoffmann. Klimt je ze všech nejzruč-\nnější; jest jistě nejsilnějším výrazem oné\nmánie dekorovati, onoho interieurového"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3355, "texte": "uměleckého průmyslu, který je tak hezký a\ntak prázdný.\nVedle vídeňské zdála se česká exposice\npříliš skromnou a příliš solidní. Češi dodali\nnejlepší plastiky pavilonu a z nejlepších celé\nvýstavy^Myslbekovu Sv. Ludmilu, Stursův ká-\nmen „Žena česající si vlasy\", a nechali si do-\nbrácky vzíti všechny čárky a háčky svých\npříjmení a poněmčit křestní jména, a nepro-\nzradili nikde žádným nápisem ani v katalo-\ngu ani nade dveřmi pokojíčku jim věnova-\nného, že jsou Cechy. Jejich úroveň měřena\nPoláky a ostatními Němci byla nejsilněj-\nší, proto, poněvadž nejpoctivější. Slavíčkův\nsv. Vít (rám ohlašoval, že je to kostel z XI.\nstoletj), staré práce Preisslerovy a některé\nlepty Svabinského měly malířské hodnoty,\njakých nemělo romanticky sentimentální a\nfolkloristické umění polské.\nZ ostatních exposicí zaujaly by diváka nej-\nspíše ty, jež poskytují dosti materiálu k pře-\nhlédnutí moderního historického vývoje u-\nmění. Tu na prvém místě nutno jmenovati\nexposici anglickou, která ukazovala v do-\nbrém přehledu anglické umění od portre-\ntistú z konce XVIII. stol. k praerafaelistům a\naž poslednímu dekorativnímu umění (Au-\nbrey Beardsley). Také německý pavillon, ho-\nnosný a officielní, ukázal všechny význačné\nhlavy současného Německa. Za to francouz-\nský pavillon neúměrný a bez plánu vybíraný\nobsahoval vedle sladkého a pikantního u-\nmění obou Salonů jen nepostačující ukázky\nněkterých modernějších zjevů (M. Denis,\nGuillaumin, Marquet a j.)\nZe spousty plastických banalit vynikalo\nněkolik hlav Rodinových (vedle jiných soch)\na překrásná hlava děvčete od Despiauda.\nPavillony ostatní: Ameriky, Belgie a Špa-\nnělska byly jen jakýmisi odvěsky pavillonu\nfrancouzského. Tatáž methoda sladkého a\nzaokrouhlujícího vidění, totéž kompromisní\nplenění impressionistických vymožeností, ta-\ntáž práce k náladovým, harmonickým cel-\nkům, kde všechny prostředky jsou odvozeny\na přeneseny a kde vidění je bojácné a nikdy\npřímé. Ze slovanských exposicí cenu typi-\nckého příkladu má srbská. Monumentální\nhrobka stavěná z prken, plátna a sádry jest\nschránou plastik Mestrovičovýcb, které pře-\nkvapují svou monumentalitou, leč dosaho-\nvanou zvětšováním rozměrů, přepínáním\nvýrazu tkvícího jen na povrchu hmoty, nijak\nneodůvodněného konstruktivně, kde forma\nna pohled originelní jest vlastně odvozena\nz dekorativních plastik vídeňských a Metzne-\nrových. Pak pavillon ruský illustroval onu\ntendenci moderního ruského umění ke kni-\nžní výzdobě a divadelní dekoraci, jež pro-\nzrazuje se potom iv pracích čistě obrazových\ncílů. Vnitřní souvislost tohoto hnutí bylo by\nmožno nalézti již na jejich realistickém a\nhistorickém obraze. Obrazy Makovského,\nRjepina nejsou methodou svého realismu\npříliš vzdáleny od stylisujícího aranžování\nRóhrichova nebo Baxtova. Na italské vý-\nstavě nutno se také ještě zmíniti o Italech.\nVe formálním postupu neliší se nijak od\nFrancouzů, někteří dosahují dokonce jejich\nchicu. Jinak příznačný je důraz na sujet, ja-\nkási baroknost komposice, ale vždy vnitřní\nchudoba. Všechny italské sochy mávají ru-\nkama, běhají, vztyčují prapory, jejich dra-\nperie vlají a celek vždycky připomíná, že\nItálie je dnes klassickou vlastí štukatérů. Mo-\nnumentální pomník Viktora Emanuela, je-\nhož těžká hmota nijak výrazně nedoplňuje\nobrysově chudé panorama římské, je ve své\nsochařské části nákladnou kodifikací a vý-\nkvětem umění nové sjednocené Itálie.\n\nV. V. Štech."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c031", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "20", "page_fin": "20", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.19.3.1", "titre_corps": "Rakouský pavillon z výstavy v Římě (Arch. J. Hoffmann).", "titre_sommaire": "Rakouský pavillon z výstavy v Římě (Arch. J. Hoffmann).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 55, "texte": "Rakouský pavillon z výstavy v Římě (Arch. J. Hoffmann)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c032", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "21", "page_fin": "22", "image_debut": 34, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.19.4", "titre_corps": "Vítězslav Novák: Pan.", "titre_sommaire": "Vítězslav Novák: Pan.", "signature_source": "V. Štěpán", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.34", "debut_caractere": 3357, "fin_caractere_exclue": 3745, "texte": "Vítězslav Novák: Pan.\n\nHudební báseň pro klavír o 5 větách. Op. 43. 1. Pro-\nlog. 2. Hory. 3. Moře. 4. Les. 5. Žena. Vyšlo nákladem\nUniversální Edice ve Vídni, v srpnu 1911.\nCesta posledních Novákových děl je jasná\na bez úchylek: jejím cílem je pokud možno\nnejpronikavější vyjádření procesů citu a vůle,\npo její dráze tvoří mezníky nově dobyté for-\nmy. „Věčná touha\" byla v tomto směru mo-"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2946, "texte": "nothematická; její obsah je úplně vyjádřen\ntitulem. „Toman a lesní panna\" má už dvo-\njici sil: čistou lásku a pouhou vášeň. „Bouře\"\nje dramatem vzdoru; šílící moře a šílící člo-\nvěk se v něm utkávají a vybojují svůj boj až\nk apotheose. „Pan\" monumentálním, uza-\nvírajícím gestem shrnuje všechny kontrasty\nv nedílnou jednotu uměleckého celku, zmoc-\nňuje se všeho, co ve skladatelově tvořivosti\nzplodilo kdy dráždivější moment, analysuje\npřijaté dojmy a spojuje řady jich v menší\ncelky, označené vždy jménem prvé příčiny.\nTak musíme rozuměti pěti názvům cyklu. Je\ntotiž osudné pro naši vnímavost, že s kaž-\ndým z oněch jmen spojujeme v hudebním\njejich užití již nezměnitelné epitheton. Hory\nvelebné, moře bouřlivé, les šumící\na žena vášnivá, to tvoří pro nás neroz-\nlučné spojeniny. Hlavní vinu na tom, že au-\ntoři tak jednostranně se chápali těchto ob-\njektů, nese citová schematičnost, zaviněná\nopět literaturou. Stěží který skladatel vybral\nsi ze všech impulsů, darovaných mu příro-\ndou, jiný, nežli právě onen, o němž již pře-\ndem věděl, že dle všech pravidel lyriky musí\njej v tom kterém prostředí nalézti. Velikou\nvětšinou vidí hudebníci přírodu prismatem\npoesie: které paprsky ona vyzařuje, ty při-\njímají. Ale aby sami přímým nebojácným\npoměrem přinutili nová světla k zazáření,\nk tomu přemnozí nemají nutné bezprostřed-\nnosti. Tato žalostná monotonie je dobrým\ndokumentem pro žaloby zvedané v poslední\ndobě na malou schopnost našeho citového\nrozpětí. Jistě v devíti desetinách případů by\nse posluchač nemýlil, kdyby při některém\nze jmen, v nadpise uvedených, představil si\nhned charakter celé skladby. V „Panovi\" by\nbyl pak úplně desorientován. Ona jména ne-\noznačují tu nic jiného, nežli společnou vnější\npříčinu velmi různých dojmů, nad nimiž\nvšemi, ať pocházejí z kteréhokoliv pramene,\nvládne jednotné ladění Panova kultu. Mu-\nsíme býti ochotni prožít ne episody, nálady,\nnýbrž akty, chceme-li sledovati celý vývoj\nkaždého z pěti dílů. Novák se ovšem nezříká\nvelebnosti hor, šumění lesa, ani ostatních\nznámých přívlastků ve své inspiraci. Ale jako\ndobrý pozorovatel vidí ještě množství no-\nvých odstínů; jako výborný skladatel dovede\nje vyjádřiti novými tóny; a jako umělec do-\nvede z nich vydobýti jejich nejskrytější nové\nvztahy k lidské duši. Kdybychom tvrdošíjně\nchtěli chápati „Pana\" se stanoviska, sněhož\nvztah hudby k přírodě viděl programní směr,\nübližovali bychom snad Novákovi, a jistě\nsobě. Novák nepřibližuje se ani malířovi ani\nlyrikovi. Spíše dramatikovi. Staví do urče-\nného prostředí živého člověka, jenž v rafi-\nnované jemnosti dnešní kultury dovedl si\nzachovati primitivnost holé upřímnosti a ne-\nchává ho reagovati na vnější popudy. Expe-\nrimentuje svou duší, když potkává životní\ncestou čistotu hor, intimnost lesa, jas moře\na lásku ženy. Zpovídá se ze svých experi-\nmentů; a za motto každého dílu v „Panovi\"\nby mohla sloužiti slova: Credo in unum...,\nneboť každý je vyznáním víry v jednoho ze\nčtyř bohů.\n\nV. Štěpán."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c033", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "22", "page_fin": "23", "image_debut": 35, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.19.5", "titre_corps": "Princezna Hyacinta.", "titre_sommaire": "Princezna Hyacinta.", "signature_source": "Lad. Vycpálek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.35", "debut_caractere": 2962, "fin_caractere_exclue": 3793, "texte": "Princezna Hyacinta.\n\nGroteskní baletní pantomima, napsal Lad. Novák, hud-\nbu složil J. O. Nedbal část choreografická a režie Ach.\nViscussiho. Národní divadlo.\nPsáti o hudbě páně Nedbalově není pravě\nradostno. Na několika jednotlivostech (uvá-\ndím na př. kvartový motiv kovářův, mnohdy\nvelmi samostatně vedený proti ostatním\nhlasům), a to hlavně na počátku díla, jest\npatrno, že by skladatel mohl napsati dobrou\nhudbu. Protože však pro jeho tvorbu jest\nkategorickým imperativem kvantum hudby,\nnikoli její kvale, vznikla „hudba za každou\ncenu\", dílo v plném slova smyslu předčasně\nvysezené. Hudba k „Princezně Hyacinte\"\njest velké potpourri líbivých tanečních čísel,\nslepených jakž takž jakousi „dramatickou\"\nhudbou, čísel bez význačné invence, jak ji\npřinesl okamžik, s obyčejnými prostředky\nharmonickými (nadbytek paralel tercových"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 317, "texte": "a sextových) ase šablonovými obraty ve\nstavbě, příznačných to vlastností pohodlné-\nho tvoření. Dovedná instrumentace udrží\nledacos nad hladinou, leč nezachrání vše.\nDílo jest od počátku do konce stálý antikli-\nmax a celkem vzato homogenním do-\nplňkem literární hluchoněmoty páně Nová-\nkovy na jevišti.\n\nLad. Vycpálek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c034", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "23", "page_fin": "24", "image_debut": 36, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.19.6", "titre_corps": "V boji o umění.", "titre_sommaire": "V boji o umění.", "signature_source": "J. Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.36", "debut_caractere": 319, "fin_caractere_exclue": 3604, "texte": "V boji o umění.\nProtest německých umělců a odpověd' na Protest ně-\nmeckých umělců.\n\n--- V březnu tohoto roku vržen byl do ně-\nmecké veřejnosti Protest německých umělců\n(v nakladatelství Eugen Diederichs, Jena)\nhlavním přičiněním malíře ze skupiny worps-\nwedských Karla Vinnena, který tento pro-\ntest vyvolal, organisoval a opatřil obsáhlým\núvodem. Bezprostřední příčinou Vinnenova\nprotestu bylo zakoupení jednoho obrazu\nVan Goghova (Makové pole) za cenu 30.000\nM. pro galerii města Brém, ale kniha sa-\nmotná chce býti obžalobou dnešních posled-\nních uměleckých poměrů v Německu, které\nmají býti neblahým důsledkem vzrůstající\nzáliby a přílišné úcty mnohých umělců a\numěleckých interesentú pro moderní fran-\ncouzské umění a jeho výstřelky.\nTato obžaloba, převážně bezpodstatná a\ncelkem stylisovaná nešikovně, nejasně a vy-\nhýbavě, dá se přibližně zahrnouti ve tři zá-\nkladní paragrafy : 1 .Že mocný trust paříž-\nských (Bernheim, Druet, Kahnweiler,Vollard,\nDurand Ruei, Sagot, Blott) a berlínských\n(Cassirer) obchodníků s obrazy vnucuje za\npomoci uměleckých kritiků a spisovatelů\n(Meier-Graefe), kteří jsou s nimi spojeni, ně-\nmeckému národu obrazy francouzských\nmistrů 19. stol. za ohromné ceny, o něž je\ntakto domácí německé umění ochuzováno.\n2. Ze tento škodlivý sklon a pohyb k fran-\ncouzskému umění je nešťastným způsobem\npodporován řiditeli německých galerií, kteří\nstejně přeceňují modernífrancouzské umění,\na že umělečtí kritikové a spisovatelé rovněž\npříliš nadceňují poslední francouzské umělce\na mladé malíře v Německu, kteří se k nim\n•v 7\nsměrově přimknuli. 3. Ze však tito mladí\nněmečtí umělci jsou jen pouhými napodo-\nbiteli Francouzů, vysmívají se vší tradici, jsou\ndegenerovaní, neschopní a nechtějí se ni-\nčemu naučit, takže lze vysloviti vážné obavy\no budoucí německé domácí či lépe národní\numění.\nK protestu tomu připojila celá řada u-\nmělců a odborných spisovatelů uměleckých\nsvůj souhlas a vlastní mínění. Vinnenovo\nprovolání, nadepsané Quousque tandem,\nvzrostlo na obsáhlou brožuru, kde se sešla\nširoká společnost konservativních živlů a\nzkostnatělých žurnalistických referentů, pod-\nporovaná ve svých nářcích přisvědčujícími\nhlasy oficielních umělců (hlavně mnichov-\nských) a projevy nespokojenosti od pod-\nprůměrných malířů, kteří použili této příle-\nžitosti k tomu, aby vytáhli do boje proti\nvšemu novému, co ohrožuje jejich pohodlí\na hmotné zájmy.\nTím vnikly do Protestu německých uměl-\nců nižší a zištné zájmy, omezený vlastenecký\nkonservativismus, vlastní Němcům, a obran-\nné hlasy uražené kulturní prostřednosti, s\nčímž vším nemohli souhlasiti ani někteří z\ntěch, kdož nejprve ten protest nepředložené\npodepsali, nevědouce předem, jaký bude\nkonečný tenor této brožury; malíř Wilh.\nTrúbner nazval svůj souhlas chybným kro-\nkem, jejž dotatečně omluvil a opravil v „Od-\npovědi na Protest německých umělců\",\nrovněž tak odborný umělecký spisovatel\ndr. G. Biermann připojil se znovu k těm,\nkdož napsali protiprotest, a konečně celá\nřada podepsaných v Protestu německých u-\nmělců projevila ústně své politování nad\ntím, že se dali svésti k podpisu Vinnenova\nprovolání, netušíce jeho konečného dosahu.\nVedle toho byio v Protestu německých u-\nmělcú několik hlasů indiferentních.\nProtest podepsali odbor. uměl. spisovatelé:\nF. Servaes, Fritz von Ostini, F. Stáhl, Karl"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3131, "texte": "Freih. v. Perfall, Hans Rosenhagen, R. Graul,\nF. Hellwag, Wolfg. v. Oettingen, F. Lang-\nheinrich, K. Schafer, A. Dresdener, A.\nGoetze, T. Schreiber, G. Biermann, k nimž\npřipojilo 117 umělců svůj souhlas. Ze zná-\nmějších u nás jmen jsou to: G. Bechler, B.\nBecker, Julius Dietz, Otto H. Engel, R. Engels,\nR. M. Eichler, Fritz Erler, Erich Erler-Sa-\nmoden, Max Feldbauer, J. Flossmann, Freih.\nv. Habermann, E. Hegenbarth, Th. Th. Heine,\nA. Hengeler, L. Heterich, Aug. Jank, Arth.\nKampf, Fritz Aug. v. Kaulbach, Alb. v. Keller,\nAd. Můnzer, Adalb. Niemeyer, R. Riemer-\nschmid, L. Samberger, R. Schramm-Zittau,\nP. Schultze-Naumburg, Franz v. Stuck, Ig.\nTaschner, W. Trúbner, H. v. Volkmann, J.\nWackerle, A. Weisgerber, G. Wrba, L.v.\nZumbusch, O. Zwintscher a j. méně známí.\nProti Protestu německých umělců posta-\nvil se nejprve řiditel brémské galerie Pauli,\npotom mnozí z uměleckých spisovatelů a\nmalířů v různých německých žurnálech a\nrevuích, až posléze vydána byla „Odpověď\nna Protest německých umělců\", která\nzahrnuje zmíněné předběžné články zaha-\njující boj proti Vinnenově protestu, obranné\nstati řiditelů galerií, obsáhlé články umě-\nleckých odborných spisovatelů, majitelů pri-\nvátních galerií a obchodníků s obrazy a po-\nsléze opětně více či méně obšírné projevy\ntěch německých výtvarných umělců, kteří\nzaujali záporné stanovisko vůči Protestu ně-\nmeckých umělců.\nNa Odpovědi na Protest německých u-\nmělců zúčastnilo se 9 řiditelů galerií, mezi\nnimi Alfred Lichlwark, řiditel hamburské\ngalerie, prof. dr. L. Kaemerer, řiditel Musea\ncísaře Bedřicha v Poznani, K. E. Osthaus z\nFolkwang musea v Hagenu a m. j., 15 od-\nborných spisovatelů, mezi nimi: Docent W.\nWorringer, W. Niemeyer, R. Reiche, Harry\nhrabě Kessler, Henry van der Welde, Otto\nGrautolf, G. Biermann, (!) K. Gebhart,\nMoeler van der Bruck a m. j., obchodník\nobrazy Paul Cassirer, majitel privátní galerie\nA. Flechtheim v Dússeldorfu a A.W. Heymel,\nposléze 48 výtvarných umělců, z nichž známí\nu nás : Max Liebermann, Max Slevogt, Louis\nCorinih, M. Beckmann, A. Gaul, U. Hubner,\nE. R. Weiss, O. Hettner, Theo von Brock-\nhuysen, Gustav Kliml, K. Moll, W. Púttner, O.\nModersohn (Worpswede), Wilh. Trúbner, (!)\nE. Feiks, W. Kondinski, F. Marc, E. Spiro, J.\nPascin, W. llhde, C. Amiet, Emil Orlik am. j.\nOdpovědí na Protest německých umělců\nbyly přivedeny vývody Vinnenovy a jeho\nspolečníků ad absurdum, zároveň pak byl\ndán dobrý popud k ujasnění uměleckých\npoměrů v Německu, jakož i k důrazné vý-\nměně současných názorů. Především byla\nvyložena nyní tak zajímavá a choulostivá\notázka umění v obchodu, dále bylo pojed-\nnáno o závažném problému řízení uměle-\nckých galerií s nového stanoviska vývojo-\nvého, a konečně byly zde přineseny vážné\ndoklady k vývojovému oprávnění a nutno-\nsti uměleckého hnutí v malířství 19. stol. ve\nFrancii, jež počíná býti všeobecným a spo-\nlečným základem nové výtvarné kultury.\nJelikož tyto otázky jsou u nás stejně vý-\nznamné a doposud nezodpověděné jako v\nNěmecku, přineseme v příštích číslech struč-\nný přehled positivních výsledků německé\nOdpovědi, jež nalézá i u nás mnoho z toho,\nnač odpovídá tak rozhodně a tak iniciativně.\n\nJ. Čapek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c035", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "24", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.19.7", "titre_corps": "Poznámka redakce.", "titre_sommaire": "Poznámka redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.37", "debut_caractere": 3149, "fin_caractere_exclue": 3343, "texte": "Poznámka redakce.\nPlán Landfrasovy zahrady a další illustrace\nk ní přineseme v příštím čísle. Referát Viléma\nDvořáka o londýnské Cottage-Exhibition byl\npro nával látky odložen do příštího čísla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c036", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[25]", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 41, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.20", "titre_corps": "LADISLAV VYCPÁLEK: ZIMNÍ VEČER.", "titre_sommaire": "LADISLAV VYCPÁLEK: ZIMNÍ VEČER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "[25]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 55, "texte": "LADISLAV VYCPÁLEK: ZIMNÍ VEČER.\nBÁSEŇ ALFREDA MOMBERTA."}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.41", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 318, "texte": "WINTERABEND.\nDie sinkende Sonne weint blutig auf starren Schnee...\nLeise, leise hor' ich dich singen, Sancta Maria . . .\n„Mein Mundist wund und weh, ichhab'ihngekiisst\nMein Leib ist krankund kalt,ich hab' ihngewármt\nMein Herz ist hohl und tot, ich hab' ihn geliebt..\nLeiseimTraum hor' ich dich sing-en, Sancta Maria..."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c041", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 42, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.21", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.42", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 282, "texte": "GRAFICKY ZAVOĎ REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c042", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 42, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.22", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.42", "debut_caractere": 284, "fin_caractere_exclue": 631, "texte": "lis\nDELNICKÁTISKÁRNÁV PRAZE\nMYSLÍKOVA ULICE CÍS. if\nTELEFON zis4\nVZORNÁ ÚPRAVA TISKLI. NEJNOVĚJSI DRUHY PÍSEM.\nSllllllllllltllllllíllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllillíllllllllllllllllllllllUNlliljlllllllllllllllllllUlíllllllllllílNlllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllUlllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllll^"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c043", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.23", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.43", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 163, "texte": "ATELIER PRO UMĚLECKOU FOTOGRAFII\nSCHLOSSER ® WENISCH\nPŘÍKOPY ČÍS. 3. - TELEFON ČÍS. 2314.\nSNÍMKV KONAJÍ SE OD 9 - 6 HODIN.\nUMĚLECKÉ ZVĚTŠOVÁNI.\n• . v*' * ' ... ' '"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c044", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.43", "debut_caractere": 165, "fin_caractere_exclue": 166, "texte": "$"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c045", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.43", "debut_caractere": 168, "fin_caractere_exclue": 378, "texte": "R YDL & THON\nSVIJANY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU INTERIEURÚ, STAVEB,\nHŘBITOVU ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c046", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.43", "debut_caractere": 380, "fin_caractere_exclue": 381, "texte": "a"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c047", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c047", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.27", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.43", "debut_caractere": 383, "fin_caractere_exclue": 487, "texte": "NÁBYTEK\nV PROVEDENÍ SOLIDNÍM\nZA CENY LEVNÉ NABÍZÍ\nJOSEF FUCHS\nTRUHLÁŘ\nPRAHA-1., UL. KAROLINY SVĚTLÉ Č.15"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c048", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.28", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.43", "debut_caractere": 489, "fin_caractere_exclue": 608, "texte": "JOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKÝ\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\n:: STAVEBNÍ PRÁCE ::\nV PRAZE I. ČÍS. 867\nTELEFON 561-11. POŠT. SPOŘ. 29.976"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c049", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c049", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 44, "image_fin": 44, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.29", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 44, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.44", "debut_caractere": 1135, "fin_caractere_exclue": 1328, "texte": "ČESKÁ MYSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ.\nORGÁN FILOSOFICKÉ\nJEDNOTY V PRAZE.\nPŘEDPL. PRO TUZEMSKO 8 K ROČNĚ\nREDAKČNÍ ADRESA:\npROF. DR. FRANT. KREJČÍ\nKRÁLOVSKÉ VINOHRADY, KOL-\nLAROVA ULICE ČÍS. POP. 1006."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c050", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 44, "image_fin": 44, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.30", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 44, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.44", "debut_caractere": 1330, "fin_caractere_exclue": 1562, "texte": "Šamotové dlaždice, fayen-\ncové flísny, kameninové\nroury, šamotová kamna a\nsporáky dodává ve všech\ncenách a provedeních\nÚSTŘEDNÍ KANCELÁŘ\nPRO PRODEJ HLINĚNÉ-\nHO ZBOŽÍ\nPraha 11., Havlíčkovo nám.\nčíslo 24.\n*\nTelefon číslo 1532 S. 3810."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c051", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 44, "image_fin": 44, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.31", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 44, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.44", "debut_caractere": 1564, "fin_caractere_exclue": 1717, "texte": "PROVEDENO DLI} NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVV I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLÉM ODBORN. PROVEDENÍ\nVyRÁBÍ A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK. VINOHRADY, BARÁKOVA3"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c052", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 45, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.32", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 45, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.45", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 198, "texte": "BEDŘICH JANCAR\nSOCHAŘSKÉ ATELIER, PRAHA-IV., LORETÁNSKÁ UL. Č. 178\nProvádí veškeré restaurace sochařských\nBezvadné snímání fermežových nátěrů z kamenných předmětů.\nMNOHO DOPORUČENÍK LASK. NAHLÉDNUTÍ"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c053", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 45, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.33", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 45, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.45", "debut_caractere": 200, "fin_caractere_exclue": 620, "texte": "i HLA VOVA VÁRNA\n\\ Půrky novo nám. v bezprostřední\n» ského divadla, znejkrásnějších\ng Středisko elegantní společnosti.\ns Oblíbené rendez-vous divadelních a uměleckých kruhů.\ng Bohatý výběr g\ng a uměleckých časopisů českých i jinojazyčných. 5?\n~ Herny. Francouzské kulečníky. g\nOddělené místnosti pr\nTelefon 2609. Obsluha vzorná.\nH V letní době rozkošně upravená zahradní veranda s rozhledem\npo celém náměstí. Jediná toho"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c054", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 45, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.34", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 45, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.45", "debut_caractere": 622, "fin_caractere_exclue": 766, "texte": "rPĚfŘNĚĎVÉDI\nI PRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36 !\nI VLASTNÍ VÝROBA MEIDIN- I\ní GERSKÝCH KAMEN A REGU- í\nI LAČNÍCH, NÁSYPNÝCH, I\n{ STOLOVÝCH SPORÁKU. }"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c055", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 45, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.35", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 45, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.45", "debut_caractere": 768, "fin_caractere_exclue": 933, "texte": "VACLAV FIŠNA\nPRAHA 11., PURKyŇOVA 5\nODBORNÝ ZÁVOD ČALOUNICKý.\nSPECIELNÍ VýROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BYTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVY NÁBYTKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c056", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 46, "image_fin": 46, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.36", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 46, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.46", "debut_caractere": 972, "fin_caractere_exclue": 1352, "texte": "e\nj N O VÁ EDICEŽ\nI Sbírka krásných knih\nSvazek X.\nDopisy\nJosefa Manesa\nJindřišce Slavínské .\nVydal a komentářem opatřil !\nJ. Matějček. Upravil F. Kysela. |\nTištěno písmem Tiemanno- J\nvým na ručním papíře. Dvě |\nreprodukce dle starých foto- J\ngrafií. Cena 2K, vázané v per- |\ngamenu SK. Prospekty knih 1\nvydaných i chystaných zašle j\n. NOVÁ EDICE '\nI PRAHA 11.,\n| MYSLÍKOVA UL. 15"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c057", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 46, "image_fin": 46, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.37", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 46, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.46", "debut_caractere": 1354, "fin_caractere_exclue": 1571, "texte": "VELKOZÁVOD pozlacovmčský\nPRO PRÁCE KOSTELNÍ ODBOR. ZAŘÍZENÝ\nVENDELÍN\nKOSTEČKA\nPRflHfl-11., OPHTOVICKA UL.Č.9.\nZHOTOVUJE RfIMCE NA OBRAZY, LUSTRY,\nDEKORATIVNÍ PŘEDMĚTY ATD. A PROVÁDÍ\nVEŠKERÉ OPRAVY V OBOR TEN SPADAJÍCÍ"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c058", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c058", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 46, "image_fin": 46, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 46, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.46", "debut_caractere": 1573, "fin_caractere_exclue": 1701, "texte": "lOSEF HLAVÁČEK\nDEKORATIVNÍ MALÍŘSTVÍ\nPRAHA-11, POŘÍC č. 10 N.\nVYZNAMENÁN ČESTNÝM DIPLOMEM NA\nVÝSTAVĚ ARCHIT. A INŽENÝRSTVÍ 1897."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c059", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c059", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 47, "image_fin": 47, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 47, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.47", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 136, "texte": "KAŠPAR\nČERNÝ\nMISTR DIAŽDIČSKÝ\nA PODNIKATEL\nZEMNÍCH PRACÍ\nPRAHA 111.,\nTOMASSKA Ul. í. 20\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\nDRUHY DLAŽEB ZA\nVELMI MÍRNÉ CENY"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c060", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c060", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 47, "image_fin": 47, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 47, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.47", "debut_caractere": 138, "fin_caractere_exclue": 289, "texte": "DLOUHOLETÉ ZKUŠENOSTI! NEJLEPŠÍ REFERENCE\nČETNÁ PROVEDENÍ! NEJKRATŠÍ DOBA STAVEBNÍ!\nSTROJNÍ POHON! :: NÁVRHY A ROZPO,ČTY NA\nVŠECHNA PROVEDENI STAVEBNÍ!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c061", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c061", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 47, "image_fin": 47, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 47, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.47", "debut_caractere": 291, "fin_caractere_exclue": 335, "texte": "HRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA TELEFON 1732 OLOMOUC"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c062", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c062", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 47, "image_fin": 47, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.42", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 47, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.47", "debut_caractere": 337, "fin_caractere_exclue": 1029, "texte": "_ •; 5 ' -1\n. ; : \" '• -■ -\\ \" ' v ' . \". . . ' \\V ' '' 'I\n. • •■'■■'/•■'/. • , i\n1 |\n112 ' •• ' \"\nfe é ' .%: ! * -. ■ . - , ■ • , ... - . „• ... :;\n' ' ' žjÉfeá\nIHUraHB\nmBSĚĚ\nJH|\nc^p^HK§£K\n-\n• *• ■' ■■-. v . \" ňimí\n■: Jití i Wk\n- \" v • *\nBÉ-k • «***\n' ilftirr * & *, < ,s\nwřiMswá\nI T S*'-ísfh í*'AsřI#s i*#/7- ;,-?<^W;-I*S*¥r4WF,;ií(fwr-ás i ftj\ní>_. --x / ' - * ■ *\";\n■ ,\nmm 'ž-\nJ\nliíxMĚŠ'::\n«~v\n*> \". * -\n«s£ ; < ' ' • -,\nV'\"\"\"-*\n1, -v;-' ' ' . , w-s- ->• y*»v Í, •- \\ v ,>r l- I\nMimi lili B' '\n: -• ■ ■: ' ■■: \" :: \"' '•■:■.■■';■■■• ::;: \\.'. ': ' , .\" ' ~....'rv:ňí;::i*,..:;.\n, .:. '■••■■ ' ' . ' . >\nSW§< •• <sv 5-VíC §' -.sv, v yJjg&C* v&VfMx \"* % v«fiL£\n--'... .U*>» *. «'> ~...- *»é"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c063", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c063", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 47, "image_fin": 47, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.43", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 47, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.47", "debut_caractere": 1031, "fin_caractere_exclue": 1125, "texte": "PODNIKATELSTVÍ BETONOVÝCH STAVEB\nA TOVÁRNY STAVEBNÍCH VÝROBKŮ.\nPRÁCE ŽELEZOBETONOVÉ A BETONOVÉ"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c064", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c064", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 47, "image_fin": 47, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.44", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 47, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.47", "debut_caractere": 1127, "fin_caractere_exclue": 1220, "texte": "k«C\\!A?\nfí\nH\nODĚVY\nPRO DÁMY, PÁNY, DÍVKY A\nHOCHY\n1 ANT. HOROVSKÝ |\nSPÁLENÁ UL. ČÍS. PRAHA-11."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c065", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c065", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 48, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.45", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 48, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.48", "debut_caractere": 467, "fin_caractere_exclue": 560, "texte": "M.U.Dr.\nJOSEF\nBABOR\nodborný íékář ne-\nmocí nervových.\nPraha 11., Jircháře.\nOrd. 9.-12., 2.-5."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c066", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c066", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 48, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.46", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 48, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.48", "debut_caractere": 562, "fin_caractere_exclue": 685, "texte": "IzENSKy]\n1 LÉKAŘ I\nI MUDr. I\nI AD. LUKL I\nyKrál. Vinohrady,*\n® roh Purkyňova n. SŠ\nI a Karlovy tř. I\nr Ord. 9.-10., 2.-3. T"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c067", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c067", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 48, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.47", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 48, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.48", "debut_caractere": 687, "fin_caractere_exclue": 2132, "texte": "(•CCtCCCCCCřCřCCCCCCCřtCCCCCCCCCCCCCCCCCC (•(•{ CCCCCCCCCKC-CCCC\nDoporučujeme českému čtenářstvu výbor ze slovanských literatur: C*\nKNIHOVNU SLOVANSKÝCH I\nAUTORŮ I\nV v\nDOSUD VySLO :I. svazek levg. Ciríkov: »Pod dozorem«. Za 40 hal. - 11. svazek L. Andrejev: (•\n»Láska k bližnímu«. Za 40 hal. - 111. svazek L. Andrejev: »Moje zápisky«. Za IK. - IV. svazek G\nL. Andrejev: »Syn člověka«. »Velikán«. Za 50 h. - Vsvazek M. Arcybašev: »Ze života nepatrné I?\nženy«. 6O h. - VI. svazek V.Ropšin: »Kůň bílý«. Úvodní studie D.S.Merežkovského. Za K í.óo.\nVII. svazek F. Sologub: »Divoký bůh«. »Zlaté schodiště«. Za 60 h. - VIII. svazek L. Andrejev: ©\n»Život člověka«. Za K 1.50. - IX. svazek D. S. Merežkovskij: »Smrt Pavla I.« Za 4K.- X. svazek C*\nA. Swietochowski: »Klub šachistů«. Za 50 hal. - XI. svazek V. Kochanovskij: »Zvíře«. Za 60 hai. 5*\nXII. svazek A. Averčenko: »Humoresky«. Za K z.lO. - XIII. svazek D. Šimunovič. »Mrkodol«. Za O\nK z.40. - XIV. V. Veresajev: »Zápisky z rusko-japonské války«. Za 4K. - XV. svazek L. Andrejev: C*\n»Dni našeho žití«. Za K 1.50. 5'\nVšechny svazky najednou zakoupeny za 15 Ki s poštovným. Úvěruhodným osobám na tříměsíční C*\nsplátky po SK. První splátku třeba zaslati předem nebo se vybere dobírkou. / Všechny objednávky ř\nobratem vyřizuje každé řádné knihkupectví, zejména pak C*\nSPRÁVA KNIHOVNY SLOVANSKÝCH AUTORŮ, SMÍCHOV, ŠVÉDSKÁ UL. Č. 30. 8\nCC*OCCCC'CCDOC'CDCC«OOC'ICOOOCCI- CřCCCOCCCCCDCCCtCCOCCCCCCECCCCCCO"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c068", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c068", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 48, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.48", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 48, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.48", "debut_caractere": 2134, "fin_caractere_exclue": 2392, "texte": "GRANOLIT\nPrlv., celistvá, houbě a ohni vzdo-\nrující podlaha, podložka pod lino-\nleum, podložka pod parkety na že-\nlezobet. místo asfaltu, neprozvufná\nisolace, terrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA ČÍS. 22.\nTELEFON 305 IV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c069", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c069", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 48, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.49", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 48, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.48", "debut_caractere": 2394, "fin_caractere_exclue": 2602, "texte": "[JOSEF CHROUST]\níMĚSTSKÝ MISTR TESAŘSKÝf\nl provádí veškeré práce stavební 112\nT SPECIALITA: ZAHRADNÍ PERGOLY, 112\nT ALTÁNY, LAŤOVÉ ZAHRADNÍ STĚNY, 112\nv LAVIČKY ATD. i\nj PRAHA-I. ČÍS. 885.j\nT TELEFON Č. 62. T"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c070", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c070", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.50", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.49", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 315, "texte": "NÁHROBKY\nKAMENICKÉ PRÁCE\nSTAVEBNÍ, DE-\nKORAČNÍ ATD.\n/ \\\nJfSTS\nw\n%\nc\n. ..'\nKRmEnicKÉznuoDyPLnmu\nF'PRLOUš'PRHMH'ViI\nF. PALOUŠ\nV PRAZE VII.\nČÍSLO POP. 877-881.\nROZSÁHLÁ TOVÁRNA, VLASTNÍ\nLOMY, MODERNÍ STROJE, SKLAD\nVŠECH MATERIÁLŮ.\nTELEFON ČÍSLO 3219.\nZALOŽENO ROKU 1886.\nSKLAD POMNÍKŮ :NA FLOŘE:\nU OLŠANSKÝCH HŘBITOVŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c071", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c071", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.51", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.49", "debut_caractere": 317, "fin_caractere_exclue": 642, "texte": "Literatura odborná.\nLesArts de la lerre.Cěramique, verrerie,\némaillerie, mosaique, vitrail, par René Jean.\n(I. sv., 198 illustr., 3 přílohy, 10 fr.) H. Laurens\n6. rue de Tournon Paris VI. LeMusée\nde Sculpture comparée duTrocadéro\npar Camille Enlart, direct. du Musée de\nSculpture comparée (115 ilustr. 3 fr. 50 ct.)\ntamtéž.\n*"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c072", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c072", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.52", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.49", "debut_caractere": 644, "fin_caractere_exclue": 817, "texte": "ATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nv PICCARDT,\nSIMONQVSKÝ,\nPraha lil., Říční 559.\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narchitektonické."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c073", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c073", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.53", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.49", "debut_caractere": 819, "fin_caractere_exclue": 915, "texte": "HOUSLAŘ\nMISTR\nLANTNER\nPRAHA,\nVÁCLAVSKÉ\nNÁMĚSTÍ Č. 22\nSOUDNÍ A SVAZOVÝ\nZNALEC.\nZALOŽENO ROKU 1862"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-10-01-c074", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-10_01#c074", "volume": "bmtnabk_1911-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.2.54", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.49", "debut_caractere": 917, "fin_caractere_exclue": 1102, "texte": "KOMPLETNÍ BYTOVÁ ZAŘÍ-\nZENÍ DLE NÁVRHŮ VLAST-\nNÍCH ARCHITEKTŮ.\nVÝROBA UMĚLECKO-PRŮM Y-\nSLOVÝCH PŘEDMĚTŮ PRO\nPOTŘEBU DENNÍ I LUXUS.\nTRŽNICE V PRAZE 1.,\nFRANTIŠKOVO NÁBŘEŽÍ Č. 20\nBELLEVUE"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.1", "texte": "V. H. BRUNNER\nUKŘIŽOVÁNÍ.\nNeubert\nSmichov"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.2", "texte": "Tintoretto.\nVečeře Páně. Kresba."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.3", "texte": "El Greco.\nLáska nebeská a pozemská."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.4", "texte": "El Greco.\nVečeře u Simeona."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.5", "texte": "O. Gutfreund.\nCihláři. Relief."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.6", "texte": "Verše.\nOtokar Fischer:\n\nStromy.\nJe bezvětří. Však v korunách\ncos táhle šumí jako v snách\na chorou písní věstí.\nTo jara stesk nám v duši sáh,\nšept rozkvetlého štěstí.\nDo modra nebes vrchol ční,\na políbení sluneční,\njež kane na ratolest,\nv slz rose tá... Nám v jasu sní,\nnám v lásce dřímá bolest.\nNás'bílou vůní vábí den,\na čím náš život zatížen,\nje jenom květů tíha.\nVšak sladký smutek vssál se v kmen,\nžal pod kořeny číhá.\nJsme dětmi štěstí... V korunách\nvšak pláče šelest jako v snách,\nsmrt pod květy jež věstí.\nTo blaha stesk nám v srdce vsáh,\nto zabolelo štěstí.\n\nNa břehu jezera.\nJsem tvůrčí zrcadlo, jež v krystal svého lomu\nhmot chaos přijímá, by věcem vdechlo tvar?\njsem ten, jenž duši hor, svých ostrovů a stromů\ndá vznik a trvání, stín, soumrak, temno, zmar\nJsem pouhou větrů hrou a tanci vln, jež loudí\nmou mladou bytost v hloub, se celý odevzdám.\nO, věčno plynoucí o, modro, které proudí— —!\nJsem okamžik. Jsem nic. A v duši kosmos mám."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.7", "texte": "Ostrov bohů.\nFrant. Langer:\n\nBlahoslavený Orsius, dříve než si zasloužil tohoto názvu, žil v dalmatském městečku\nKolonu, kde spravoval sítě svým čtyřem bratřím, kteří s nimi vyjížděli na moře. Na lov\nOrsia s sebou nebrali, protože jej měli za prostého duchem, ačkoliv Orsius uměl čisti a\nmnoho čítal v učených i nábožných knihách. Avšak stalo se kdysi, že v témže týdnu zahy-\nnulo mnoho Rolonských na moři, tak celá rodina Mikinu, kapitáni Vukšič a Cvetko s plavci\nz Kolonu, i bratří Orsiovi. Všichni v městě se oddali vášnivému žalu a reptání proti Bohu.\nJedině Orsius přemítal o příčině zkázy. Uvážil, že to jest Boží trest za mnohé hříchy, za\nnevšímavost vůči Bohu a bezbožnost všech obyvatel. Neboť tito, řekl si, nepočínali svá díla\nBohem, ani je jím nekončili, ani je nečinili myslíce na něho. Ale milovali ze všeho nejvíce\nsvé lodě, pak moře a ryby v něm, a zemi s vinicemi a sady olivovými. I sama sebe káral,\nže obracel ducha jedině ke svým sítím staraje se pouze, aby jejich oka nebyla potrhána a\njedno bylo jako druhé. A když to uvážil, šel k moři a proklel je a obrátil se k pevnině a\nproklel ji, zvláště vinice a sady olivové. Vše proklel tak těžkou kletbou, že nesmí býti na-\npsána. Pak se odhodlal odejiti na pustý ostrov, kde by myslil na Boha za sebe i všechny\nobyvatele Kolona. Pomodlivše usedl do člunu, když vál severní vítr, nemaje ani plachet\nani vesel. Vítr se změnil v bouři a bouře jej v noci zanesla na ostrov, který byl uprostřed\nmoře. Tam Orsius vystoupil z člunu a usnul na břehu.\nKdyž ráno procitl, shledal, že není na pustém ostrově, kde jsou jen písky, skály a vy-\npráhlá bodláčí. Ale na tomto ostrově byly vlnivé pahorky a doliny, na nichž rostly háje\ntamaryškové a háje borové, rostly tam porůznu i topoly a pinie obklopené pod rozpietím\nsvých korun olivami, broskvemi, vavříny a kalopery, po nichž se pnula réva a břečfan a\npod nimiž ještě rostl nejvonnější podrost myrt, rozmarin, cypříšků a zimostrázů. Všude\ntaké bylo hojně jedlého ovoce, hrušek, granátových jablek, fíků, svatojanských chlebů,\ni zelin jako boby, fazole, tykve a krásné melouny. 1 mnoho pestrých květin tam rostlo ja-\nkoby pro ozdobu. Nad to tam vytékal pramen studené vody, který prýštil z pod mramo-\nrového sloupku s reliefy z řeckých dob a tekl bystře k moři jako nejkrásnější koupel, takže\nse zdálo, že celý ostrov je připraven pro rajská hodování. Tu zvolal Orsius: „Nedopusť,\nBože, abych žil na tomto ostrově plném nejrůznějších svodů! Chci žiti v tvrdé a drsné pří-\nrodě a ponořen v tebe a ztracen v sobě, na zemi holé jako kost a kořen. Chci tam žiti na\nnahých skalách a vyprahlých balvanech, aby všechen můj duch a myšlení mohlo vystou-\npiti z těla a směřovati jen k tobě.\" Vstoupil znovu do člunu, aby byl jinam odnesen, ale\nčlun se nepohnul, jenom hlouběji zapadal do písku. Zůstal tedy Orsius na ostrově.\nAvšak nejenom stromy a potok tam spatřil, ale i živé tvory: divoké kozy a četné ptactvo.\nAle pak spatřil ještě tvory zcela nepřirozené: Když usedl u potoka, viděl, že k němu se při-\ncházejí napiti různé bytosti odlišné od bytosti zemských, a to fauni, kentauři, siléni, malí,\nale širokoplecí, a četné víly pohanské, dryady, nymfy, oready, všechny nahé, některé těl\ndívčích, jiné ženských. Spatřiv poprvé tyto zjevy, jež přišly k vodě, začal se modliti, dou-\nfaje, že je modlitba zaplaší, jakoby jen byly pouhým pokušením, jaké vidívají zbožní pou-\nstevníci. Ale tyto bytosti byly zcela tělesné. Dokud se modlil, nevyrušovali jej ani nejzvě-\ndavější ze směšných kozonohých faunů, ale pouze naň zvědavě pohlíželi. Až pak s ním\nhovořili a Orsius jim řekl, proč přišel na ostrov: Že zde chce mysliti na Stvořitele, celou\nmyslí mysliti na něho a celým životem v něm žiti. Ale shledal, že jsou zcela nevědomí\nve všech věcech týkajících se křesťanství. Také se otázal, kdo jsou, na což mu odpověděli:\n„Jsme bohové a žijeme od prapočátku na tomto ostrově. Nestárneme a neumíráme. Ra-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.8", "texte": "dostný jest náš život!\" I zhrozil se jejich nevědomosti a umínil si, že je nakloní křesťanské\nvíře a naučí chváliti Boha. Avšak nedovedli mysliti na něco, co nezřeli, kdežto vše, co znali,\nchválili a oslavovali. Tak fauni fíky, sileni víno, kentauři boby a melouny a všichni vespolek\nmoře i zemi, nebe i všechno na nich. Když se jich jindy tázal, kdo jim vládne a komu se\nklaní, řekli, že nemají vladaře nad sebou. Pouze že druha mají, krásnějšího a moudřej-\nšího nad všechny; jej ctí a milují; zove se Veliký Pan; avšak dlouho již jej nikdo nespatřil.\nTu se Orsius rozpomněl na svědectví Plutarchovo a sdělil s nimi, že Veliký Pan jest mrtev.\nTu všichni vzrušeně vykřikli, bili čelem o zem a drásali si tváře, volali tuto zprávu druh\nna druha, volali ji do lesů, až ozvěnou se vracela, a nastal veliký šum na ostrově, který po-\ntrval až do večera. Také se pokoušel Orsius obrátiti nymfy na víru. Naučil je znamenati\nse křížem, pravě, že jest to znamení obl až ují císr dc e, poněvadž jest vzpomínkou na\nboha-člověka, jenž ze všech bytostí božských i lidských byl nejvíce naplněn láskou. Avšak\nvíly v rajské nevinnosti znamenaly se křížem při svých láskách s fauny, doufajíce, že tak\nzvýší svoji blaženost.\nKdyž však již dlouho žil mezi nimi, uvykl na ně, přestal jim hovořiti o své víře a svém\nBohu a žil jako žili bohové. Popíjel víno se silény a pomáhal opojeným nymfám odvá-\nděti příliš opilé druhy. I jemu víno při tom kapalo z vousů a ženy měly vpleteny nad\nskráněmi přezrálé hrozny, z jichž pukajících bobulí ronila se hustá a medová šťáva na rů-\nžové prsy. Účastnil se večerních zpěvů, kdy malý faun hrával na syringů, což bylo rozkošné,\na ostatní kolem poskakovali, až půda lesní duněla pod jich kopýtky. Snášel za jitra drobné\noready z rozsoch stromových, v nichž spaly v noci, a byl jim dražší nežli fauni, neboť neměl\nprsa tak zarostlá a byl něžnější. Chytal, jako ostatní, divoké kozy a v běhu pil z jejich ve-\nmen. I všech jejich her se súčastnil a nevinných radovánek. Zamiloval si všechny dary\nostrova, jedl sladké fíky, chvále nade vše jejich přerozkošnou chuť a vůni, lisoval olivy na\nplochých kamenech, šlapal se sileny víno, tak hříšně lahodné, lovil mušle z mořské pís-\nčiny, aby dodaly chuti k popíjení. Zamiloval si své tělo, hřával je na slunci, čistil pískem\na voněl květy, které si na způsob věnců vplétal do vlasů. Také na všechny své modlitby\nzapomněl a za to velebil slunce za jeho všechny dary, jak jde po obloze, jak z moře vstává\na v moři usíná, podobně i chladný měsíc chválil v jeho čtyřech čtvrtích, i noc chválil i den.\nTéž zpíval dlouhé písně na počest moři a mrakům, nosičům deště. Tak byl živ po dvacet let.\nAle jedné noci právě té, kdy na Pharu zemřel biskup, po němž byl svatý Orsius po-\nvolán na stolec biskupský (pobyl na něm patnáct let, a pak vstoupil do řádu sv. Františka\na jako mnich zemřel) nuže, jedné noci se mu zdálo, že k němu přišel Bůh a řekl mu:\n„Vstaň, Orsie, a vrať se na pevnou zemi!\" Orsius se probudil a zaplakal: Že na Boha za-\npomněl hůře, než když byl na pevné zemi. Že laškoval s dryadami a fauny, že se modlil\nke slunci, vzduchu, moři jako pohan, a ještě pro mnoho jiných věcí naříkal, pro všechno\nza oněch dvacet let, nač si jen vzpomněl. Potom šel hledati člunek, v němž přijel, aby se\nv něm i vrátil. Ale člun dávno setlel a rozpadl se. To vzbudilo jeho nový nářek, který pro-\nbudil a přivolal obyvatele ostrova, všechny bohy, rozespalé a zmatené. Řekl jim, co se\nstalo a pravil, že půjde na pevninu, kdyby se i měl mořem broditi i zahynouti v něm za\nvšecka prohřešení hříšných dvaceti let. Pak skončil: „Na Boha jsem zapomněl zde na va-\nšem ostrově, běda mi, jak se na zemi navrátím! Modlete se se mnou za mne!\" Ale pro-\ntože žádné modlitbě je nenaučil, prosil je, aby volali Haleluja. Odhodlal se ještě této noci\nvstoupiti do moře podle rozkazu božího, který jej povolal k návratu na pevninu.\nI vstupoval do moře. Avšak jeho nohy se nenořily do vody, ale voda ztuhla pod nimi,"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.9", "texte": "Vincenc Beneš.\nIdylla.\n\ntakže kráčely po ní, jakoby šly po pevné zemi. A tu Orsius, cítě, jakfstojí na vodách a\nkráčí po vodách, pocítil sílu zázraku, rozjasnil svůj obličej a sesíliv svůj hlas zvolal na\nfauny: „Jistě mne Bůh netrestá, kdyžtě mi takovou milost prokazuje, že mohu jiti po moři\njako šel Ježíš Kristus po jezeře Genezaretském. Jistě jsem nespáchal hříchu pojídaje plody\nzemské i mořské a chvále je za jejich lahodu a raduje se s vámi ve všech vašich radován-\nkách, které jsem tak miloval. Musím poděkovali milé zemi i milému moři i všemu ostat-\nnímu milému. Budiž žehnána země a všecko, co jest na ní, její tvory, plody a rostliny a\nzvláště víno. Budiž žehnáno moře, dárce dešťů a pramenů, koupelí, ryb i mušlí. Všecko\nbudiž žehnáno pro Boha, který nám je dal k našemu radování se. Buď za to Věčný ve-\nleben na věky věků. Haleluja, Haleluja!\"\nPak odcházel zvolna po moři ozářeném měsícem, hvězdami a mléčnou drahou. A ještě\nz dálky, kdykoliv se ohlédl, viděl bohy, kteří stáli na břehu ostrova, mávali snítkami a\nzvučně volali Haleluja, Haleluja."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.10", "texte": "Domenico Theotocopuli, el Greco.\n(Poznámky z Grecovy výstavy v Mnichově.)\nEmil Filla:\n\nObjevení Greca pro dnešní kulturní život nenabylo by nikdy tak dalekosáhlého význa-\nmu a nezpůsobilo by nikdy tolik radostí a zároveň zmatku, kdyby byl zůstal omezen na\numěleckou historii, pro niž má cenu nového dokumentu aneb experimentálního objektu,\njako jsou objevy Schliemannovy neb mandžurské Pelliotovy nálezy. Jeho zjev však zasáhl\ndaleko mocněji naši dobu, rozbouřil znova spoustu skrytých a nejasných otázek a v něm\nnašla doba část svého ideálu a hotových odpovědí. Neboť Greco svým dílem dotýká se\npodstatných základů umělecké tvorby nynější generace, a zájem spojený s určitou láskou\nk němu pomáhá též charakterisovati dráhu našeho vývoje a ukazuje, jak vzdáleni jsme\nsvému včerejšku a kam se béřeme. Každá určitější vůle umělecká má v minulosti svého\nboha nebo miláčka, příbuznou školu nebo styl, který je ohlasem jejího světového názoru\na stělesněním nových technických potřeb. Pochopili určité formové chtění a formový vý-\nraz nějaké vyslovené umělecké epochy znamená vystopovat a vniknout ve světový názor\ndotyčné doby, vmysliti se v jejího ducha, t. j. uvědomili si poměr tehdejšího individua\nk zevnějšímu světu a ztotožnili se s jeho životní filosofií. Na jedné straně stanoví tato cel-\nková životní filosofie chápání jednotlivého objektu buď bezprostředním, názorným a op-\ntickým pojímáním, buď v tom smyslu, že shrnuje množství obdobných zjevů v několik\nzákladních typů, nebo dále že transformuje zjevy v určité konvencionelní symboly neb\nznaky, aneb konečně že vidí přírodu jen jako nedokonalý obraz původního ideálního\nsvěta. Na druhé straně determinuje jen určitou formovou vůli, tvoří základní formovou jed-\nnotku a předpisuje formovou gramatiku. Každou změnu formové stránky nutno skoro\nvždy hledali a odůvodnili změnou světového názoru a pojímáním přírody. Umění určité\nvyhráněné doby nezaniká pouze vnitřním rozkladem, t. j. neshodou obsahu s formou\na převládnutím a převýšením látky nad stránkou formální, nýbrž rozkládá se též v tom\nsmyslu, že vniká v generaci proud cizí kultury a cizí ho světového názoru, až buď se smísí\na utvoří novou formaci, buď souverenně ovládne uměleckou produkci, anebo nemá-li ještě\nhotovou stránku formální, umrtví na čas stávající uměleckou produkci.\nJestliže tedy Greco není jen objevem archeologickým, nýbrž stává se den ode dne stře-\ndiskem našich zájmů, magnetem a patronem uměleckého snažení, byla by nutná s touto\nzměnou našich ideálů určitá obdobná změna světového názoru. Není třeba zatajovali, že\nživotní názor, jak se jevil v době naturalistické a impressionistické, prodělal nesčetné\nzměny, a že na všech stranách jeví se již společné známky nového úsilí, jež kromě pouhé\nnegace a odporu k minulému vykazuje již kladné výsledky. Přes to však nutno poukázali,\nže případ Grecův neodpovídá důsledně těmto předpokladům.\nJe jisto, že cestu ke Grecovi naznačili impressionisté, zvláště Bonnard a nejvíce ovšem\nCézanne, a že na první pohled je patrna jakási shoda a podobnost. Styčným bodem je\nzvláště barva ve své výtvarné logice a jakýsi druh manuelní techniky. Jediný Cézanne\nsvým úsilím po konstruktivnosti vlastností tedy, která ho právě staví mimo impressio-\nnismus jeví užší známky příbuznosti. Kdyby se pokusil někdo adoptovat Greca za pra-\nvého původce a předchůdce impressionismu, nesměl by trvati pouze na srovnání malíř-\nského přednesu, manuelní ho traktamentu a z toho vycházejících effektů, které v podstatě\njsou resultáty nejrůznějších příčin, ale musil by též vésti srovnání do důsledků a vyložiti\njeho podstatné a charakteristické znaky, jež se stanoviska impressionistické optické pravdy"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.11", "texte": "Arch. Pavel Janák.\nKeramika.\n\nnutně se jeví jakožto nepravidelnosti a skreslenosti, musel by vysvětliti jeho bizarrní pro-\nporce a celkovou komposiční strnulost, a posléze též postoupiti do hlubších sfér ducho-\nvých a najiti souvislost, když ne totožnost, genrového referování a bezprostřední improvi-\nsovanosti impressionistů s konstruktivní přesností, s psychickým výrazem a vnitřní drama-\ntičností Grecovou. Impressionismus, ovšem jen z technické stránky, je cele obsažen v Gre-\ncovi, tvoří však jeho nepodstatnou část a nikterak ho nevysvětluje. Dovolávati se Greca,\njakkoliv jeho dílo je v podstatě organickou spletí všeho, a vysvětlovati jím, tof stejně ne-\nbezpečné a nepřiléhavé jako dovolávati se dramat Shakespearových. Neboť v Shakespearovi\nje možno nalézti všechny tendence a každý problém a odrůdy dramatičnosti. Podobní\nvšestranní geniové potvrzují znova, že jsou výluční a pro všeobecný běh umění stranou\nstojící nad jednotlivými proudy a směry, nebo mimo ně.\nZáliba v Grecovi je význačná pro bližší určení dnešní doby. je typické, že v nynějším\nzmítání a nejasnosti doba dosud nevyslovená a chaotická nesáhla k mistru aneb k urči-\ntému útvaru uměleckému v podstatě jednoduššímu, méně komplikovanému, a že právě\nGreco svým neurčitým a též i ve své době příliš složitým zjevem ji upoutal a odpovídá\nnejvíce její tvářnosti. V době, kdy vše zkoušíme znovu a teprve se rozhlížíme za vyhráně-\nnou a jasnou metou, je Greco jen jakýmsi rejstříkem pro všechny možnosti; záleží v bu-\ndoucnosti, ke kterému pólu se toto snažení pod nátlakem nutnosti odhodlá, co si vybere\na co pomine. Greco znamená přechodní stanovisko, a je jisto, rozhodneme-li se pro pod-\nstatné stránky Grecova díla, že ho brzo opustíme, abychom se cele věnovali jen této ur-\nčité stránce a určité tendenci; tento poměr ke Grecovi pak bude opět jen částečný a pří-\npadně cizejší než v době nynější. Již sám fakt, že taková všestrannost bývá vázána na in-\ndividualitu a nemůže se tedy státi programem všeobecným, vylučuje, aby nynější doba\ntoužila právě po podobné všestrannosti; neboť tato je spíše známkou kvality tvůrcovy,\nnehledě k tomu, že všeobecnost nikdy netíhne ke komplikovanosti, nýbrž drží se největší"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.12", "texte": "Provedeno pro Artěl firmou Rydl a Thon.\n\nV'\njednoduchosti a čistoty. Ze naše doba po této všestrannosti ani netouží, tomu nasvědčuje,\nže nechce akceptovati Greca celého, nýbrž že se jen shlíží na částech jeho tvůrčí produkce,\nkdežto druhou přehlíží a akceptuje jen to, co potřebuje; ostatní pak, s čím si neví rady,\nvyloží klidně jako individuelní schválnost, bláznovství nebo libovolnou mystiku, ba do-\nkonce pomáhá si v nejnovější době i pathologickým výkladem: astigmatismem oka.\nPopírání Greca v těchto stránkách - jež patří k jeho podstatné tvůrčí kvalitě - nezna-\nmená nic jiného, než nepochopení jeho logiky vytvářecí, nemluvě doposud vůbec o pro-\nžití jeho s duševní stránky. V Grecovi doba našla prozatím nepodstatné obdobnosti tech-\nnické. Tak objevení Greca stalo se prozatím jen objevem technickým. Grecovo dílo naproti\ntomu jest vyšší, synthetičtější a polyfonnější, neboť bere v počet vedle kultu oka a techni-\nckých effektů nezměřitelný obsah duševního výrazu; je v něm utajena síla suggestivnosti\na hlavně určitého tajemna, příznačná všem mistrům, kteří neutkvívají jen na povrchu\nvěcí, nýbrž zahloubávají se v podstatu „věcí o sobě\".\nGreco pro moderní dobu je typický i tím, že je zcela mimo čas, a to ve smyslu hlubším\nnež je třeba případ Tintorettův, který se jedině svou osobou vymyká běžnému srovnávání,\njinak však nese společně s jinými mistry ve svém díle všechny slohové znaky své doby.\nJako rok narození Grecova udává se r. 1548 nebo 49; byl tedy s Francesco Bassanem\nmladším stejně stár. Byl žákem Tizianovým, zdržel se nějaký čas v Římě a od r. 1575 až\ndo své smrti r. 1614 zůstal ve Španělsku. Původem byl Řek. Jako cizinec neměl poměru\njen k určitému proudu a nebyl súčastněn na vývinu určité tradice. Scházela mu též jistá\npýcha a oddanost k vlastní škole, konečně byl prost stranické nevraživosti a záští proti\ntendenci jiných škol. Jeho volnost v tomto ohledu byla proti domácím umělcům i tím větší,\nže jako cizinec nesrostl příliš se současnými problémy a mohl se tedy oddati také studiu sta-\nrého umění s neztenčeným naivním zájmem. Tak pochopil zákony, různou logiku a mož-\nnosti současného i staršího umění. Když se narodil, pracoval již Michel Angelo na chrámu"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.13", "texte": "Pavel Janák.\nKeramika.\n\nSv. Petra. Barokní cítění proniklo všemi směry a ovládlo celý současný život, specielně pak\nřímské problémy absorbovaly všechen zájem umělecký. Sám Tizian pocítil mocný otřes.\nR. 1522 přichází do jeho domu kopie antického Laokoonta, a tu Tizian opouští na čas\njemu a benátské tradici tak vlastní idyllickou zasněnost, mírnost a vážné lyrické založení,\naby se také věnoval novým problémům. Celkem novotařským choutkám oddolává, a to\njen z té příčiny, že dobře pociťoval rozpor mezi svým vnitřním charakterem a násilným,\npathetickým rytmem spojeným s novou tendencí. Přes to však v různých periodách jakoby\nznepokojen a jako by sám sobě chtěl dokázati, že zmůže tyto nové problémy, maluje\nobrazy: Vzkříšení z r. 1522, Utrpení sv. Petra, Abrahamova oběť, Kain a Abel, David a\nGoliáš, které zůstávají osamoceny v celé jeho tvorbě svým vášnivým gestem, živým, však\njakoby spoutaným pohybem těžkých plastických mas a násilným kroucením hmot kolem\nos. Do tohoto shonu, do toho nového barokního úsilí přichází Greco a stává se svědkem\nnádherných resultátů Michel Angelových a Tintorettových. Ačkoliv historie říká, že byl\nžákem Tizianovým, nezanechal tento tolik vlivu v jeho prvních pracích jako Tintoretto\na Michel Angelo. V Tintorettových dílech bylo stělesněno mnohem jasněji a přesvědčivěji\nnové chtění; Tintoretto jednoduše byl eruptivnější a modernější.\nGrecovy obrazy z první periody v poměru k obrazům pozdějším prozrazují dosti\nzjevně benátskou tradici a barokní ráz, zvláště Nanebevzetí Panny Marie, Uzdravení sle-\npého (v Drážďanech), Klanění sv. tří králů (ve Vídni) a Umírající Kristus v náručí Boha\nOtce, ačkoliv již v těchto podobně jako ve Svlékání Krista nesměle hlásí se tendence proti-\nchůdná baroku. Vymezujeme-li barokní povahu jen s hlediska tektoniky a konfigurace\nhmot, poznáme, že u baroka převládá tíha. Kdežto renaissance znamená úměrnou rovno-\nváhu podpory a břemene, v baroku má převahu břemeno. Díla Michel Angelova a Tin-\ntorettova mají vždy klidnou a širokou základnu, vše podstatné směřuje k dominujícímu\nstředu; vrchol je horizontálně rozložen a zatěžuje spodní hmoty, jež jako štvány vášnivým"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.14", "texte": "Zdeněk Kratochvíl.\nSv. Martin. Kresba."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.15", "texte": "František Kysela\nVýzdoba hlediště divadla v Hradci Králové."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.16", "texte": "Josef Chochol.\nÚprava zasedací síně sboru obecních starších na staroměstské radnici pražské."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.17", "texte": "Josef Chochol.\nÚprava zasedací síně sboru obecních starších na staroměstské radnici pražské."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.18", "texte": "Joža Gočár.\nObchodní dům v Jaroměři."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.19", "texte": "Joža Gočár.\nObchodní dům v Jaroměři. Gallerie."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.20", "texte": "Jos. Schaffer.\nZahrada Landfrasova v Jindř. Hradci.\nPohled z parterru k pavilonu."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.21", "texte": "Jos. Schaffer.\nPohled „cestou fuchsií“ ke gotickému letohrádku.\n\nZahrada Landfrasova v Jindř. Hradci.\nPohled od portálu villy k zadnímu východu zahradnímu."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.22", "texte": "Provedeno pro Artěl firmou Rydl a Thon.\n\npohybem a zmítáním kol os usilují odpoutali se od břemene neb zbavili se vlastní tíhy.\nV Grecových obrazech z pozdější periody z toho všeho zbude jen vášnivý pohyb, jenž\nvšak není výrazem odporu neb vůle k překonání; je to spíše tendence ničím nezdržova-\nného náhlého, lehkého a vznosného pohybu, tendence vertikální. V Nanebevzetí Panny\nMarie zachovává Greco v celkovém rozvrhu ještě rozvrh Tizianova stejnojmenného obrazu.\nKomposice je myšlena dostředivě, massy jsou rozloženy horizontálně, převládá šířka\nploch a valeurových kontrastů, oblost a massivnost plastiky má vzhled balvanovitý. Ve\nVzkříšení, v obraze podobného motivu z pozdější periody, schází již těžký stabilní pod-\nstavec, celý obraz zdola až k hořenímu ukončení je jediný pohybující se proud vzhůru;\npohyb vzrůstá bez násilí a jakoby zbaven pout tíhy. Střed je víc vražen a vklíněn v po-\nstranní veličiny vertikální jako na jeho Laokoonlovi; formát obrazu spolu s proporcemi\nje zúžen a protažen, kulatost ustupuje ostrým hranatým a přísným směrům; plastika hmoty\nje složena z hlubokých ostrých zářezů, šířka ploch se uží, až dostává celý obraz vzhled,\njakoby byl složen z tenkých světlých a tmavých pruhů.\nVšechny tyto typické vlastnosti a znaky Greco vy tvorby, tak protichůdné základnímu\ncítění baroknímu, jakoby byly přímo vzaty z gotiky. Navždy snad zůstane nerozřešenou\notázkou, zda Greco poslušen svého vlastního nitra stvořil jakýsi přechod mezi barokem\na gotikou, aneb zda na tuto dráhu uveden byl působností jaksi zevnější pod dojmem děl\nMoralesových a Rogger van der Weydenových ve Španělsku známých, či pod dojmem go-\ntických kathedrál, které ještě v tu dobu ve Španělsku udržovaly gotické cítění při plném\nV • IV\nživote.\nV obrazech z poslední periody ukazuje se nepokrytě tato změna tak charakteristická\npro Greca, a zda se, že se datuje od Pohřbu hraběte z Orgazu. Na tomto obraze pouze\nvrchní polovice, znázorňující příchod zemřelého v nebeské končiny, má již skoro všechny\nznámky jeho pozdějších maleb; spodní část však nese všechny známky tradice italské a"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.23", "texte": "zároveň španělské. Současníkům líbila se jen spodní polovina a od té doby rozchází se\nGreco se všeobecným porozuměním, takže tento obraz v jeho životě znamená přibližně\npodobnou mez, jako v životě Rembrandtově Noční hlídka.\n\n(Pokračování a dokončení.)\n\nZahrada Landfrasova v Jindřichově Hradci.\nZdeněk Wirth:\nKdo sleduje cesty, jimiž se braly umělecké formy na venkově, mimo umělecká střediska,\npotkává se s podivuhodnými zjevy, jež sice nejsou problémy v pravém smyslu tohoto\nslova, ale překvapují svojí složitostí a záhadností. V zemi takové recepční intensity a takové\ngeograficky šťastné polohy, jako jsou Čechy, nemělo by vlastně býti takových zjevů mnoho;\nale podrobné zjišťování materiálu k dějinám domácího umění vynáší přece občas ně-\nkterý detail toho druhu a rázu. Sem patří na příklad jihočeské tvary gotické, místy ne-\nsmírně opožděné za hlavním proudem vývojovým v zemi nebo zase vinou materiálu ne-\nsmírně primitivní ve svém provedení, sem je třeba zařaditi celou episodu barokní gotiky.\nAle i vedle takovýchto hromadných zjevů, jež se stávají na čas pro určitou krajinu směro-\ndatnými, vynořuje se ojedinělá stavba, socha nebo obraz, jichž slohová příslušnost a for-\nmové znaky nejsou v souhlase ani s celkovým stavem uměleckého vývoje v zemi ani s lo-\nkální odrůdou jeho. Takové individuality, do nedávná nerespektované vědou, jež se řídila\nesthetickým kanónem, ba opovrhované a potlačované, jsou vlastně nejzajímavější illu-\nstrací osudů, jimiž jsou řízeny umělecké formy a někdy i jediným měřítkem psychologi-\nckého processu, jenž se děje v duši umělcově. Všímati si těchto jak by řekl historik\numění nedávných dob zrůd, znamená vlastně jen spláceti povinnou daň objektivitě hi-\nstorického zkoumání, zahrnovati celou oblast známého a přístupného materiálu ve stu-\ndium a tak podávati synthesu celého uměleckého ruchu v určitém období.\nV Jindřichově Hradci potkáváme se s takovýmto zajímavým zjevem, jenž zřejmě vypadá\nze souvislého řetězce vývojového a přece má quality pravého umění; dílo zřejmě nekon-\nvenční, protidobové vystupuje tu s nároky modního produktu svými některými detaily a\npřece je ve své zásadě mluvíme-li v duchu dobové theorie reakční. Stojí tu osamo-\nceno, na první pohled je cizí nejen ve svém okolí, ale iv celé umělecké činnosti svého\ntvůrce. A přece najdeme několik nitek, jež nás vedou k vysvětlení a pochopení zajíma-\nvého zjevu. - „\nCelá první polovice XIX. století znamená pro architekturu v Cechách těžkou krisi. To\nbylo již konstatováno několikráte, ale dokladů k tomuto tvrzení bylo sneseno dosud málo.\nVíme, že monumentální stavby té doby, jako je celnice pražská nebo zámek Kačina, staví\nse podle návrhu cizích architektů, že tu vedle Vídeňana prof. G. Fischera pracuje saský zem-\nský stavitel Chr. Fr. Schuricht a městský architekt z Vid. Nov. Města Jos. Koch, že se šlechta\nuchyluje s návrhy novostaveb i adaptací empirových do Vídně a Drážďan, ale nedovedeme\ndosud vysvětliti tento rychlý úbytek domácích architektů, kteří ještě v době Marie Terezie\na Josefa 11. tvořili silnou kohortu mezi výtvarníky. Mnoho snad vysvětlí úpadek stavební\nčinnosti, způsobený rušením bohatých klášterů, ochuzením měst válkou a gravitováním\nšlechty do Vídně, mnoho objasní přerod, zahájený právě na konci XVIII. století ve vý-\nchově architektů, kdy místo volného umění nastupuje školské vědění a úřednická disci-\nplina, ale mnoho zůstává ještě nezodpověděno. Dále je jisto, že není tu školy, jež zane-\nchává tradici a působí uniformně, jako byla pro předešlé století tradice Dienzenhoferská a"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.24", "texte": "že domácí produkce kolísá neustále přikloňujíc se podle síly cizích vlivů brzo tam, brzo\nonam. Průměr produkce nehledíme-li ke Praze, při němž můžeme předpokládali\nautorství jen domorodých architektů, tráví hluboko do let čtyřicátých z formového po-\nkladu 2. polovice XVIII. století a koření jenom z touhy po novotě svoje opožděné výplody\nempirovými detaily; menší část umělců snaží se po dobovém umění, ale přijímá je z ci-\nziny se všemi jeho odbočkami a náhodnými odlišnostmi, takže tu vzniká pestrá směs fo-\nrem antických, středověkých i orientálních; třetí třídy, elity architektů, kteří tvoří vědomě\nv čistých formách a vedou vývoj, v tu dobu u nás není.\nTvůrce Landfrasovy zahrady v Jindřichově Hradci, která je pro nás tak zajímavý umě-\nlecko-historický dokument, J o s. Schaffer, náleží k druhé, menší části domácích archi-\ntektů, charakterisované právě jako naivní příživníci dobové kultury umělecké. Narozen\nr. 1752, byl vychován zajisté v duchu barokní tradice; bohužel není až do počátku XIX.\nstoletí, tedy z větší části jeho života, ani jedna stavba ověřena jako jeho dílo, takže schází\npro dokonalé a spravedlivé ocenění jeho uměleckého vývoje období velmi závažné. Jako\numělce poznáváme Schaffera teprve ve zralém věku, jako padesátiletého muže. Tehdy má\njiž prestiž v městě,* neboť jsou mu svěřovány soukromé i veřejné zakázky; k nim patří\núprava radnice (r. 1807), sirotčince (1811), kostela proboštského (1808—1828) a několika\nsoukromých domů (na př. č. 6 a 156 v svatoj. ul.) po velikém požáru města r. 1801. Činí\nto způsobem, jenž dává tušiti o jeho činnosti dosavadní: užívá barokních elementů ve vý-\nstavbě i dekoraci velmi libovolně nebo se opírá v novém tvoření o středověké útvary pro-\nměňuje je podle svého vkusu. Charakteristické pro toto naivní tvoření jsou na př. užití\nantického vlysu s tryglify jako plošného ornamentu na poprsnici oken, nebo vsazení go-\ntisujících vikýřů na podivuhodně upravenou barokní helmici věže proboštského kostela.\nDruhou polovici svého života vyplnil Schaffer tvořením vyššího řádu. Zdá se, že jej\nk tomu přivedla zevní příčina, vliv vzdělaného stavebníka, neboř jej vidíme po celou tu\ndobu ve styku s nejvlivnější osobou v městě, s knihtiskařem Aloisem Jos. Landfrasem\n(1801-1875). Je málo osobností tak charakteristických, které by označovaly prostě svým\njménem půlstoletí vývoje venkovského města, jako tento vzdělaný impressor, ovládající\ncelý český jih i Slovensko svým obchodem od r. 1825 až do let 1860tých a rozhodující\njako radní a později purkmistr několik desítiletí všechny veřejné záležitosti v městě. Od let\n1820tých začíná pronikavé působení mladého podnikavce, jehož tvář z doby o něco málo\nmladší nám zachovala výborná olejová podobizna, dodnes udržená v rodinném majetku.\nLandfras cestuje po celých Čechách, navštěvuje osobně své zákazníky, odbočuje občas\ndo Vídně a Německa, ba i do Itálie jej jednou zanáší touha. Při tom mu zbývá dosti času,\naby zastával čestný úřad v obci v duchu zásad své doby, jež spatřuje svůj hlavní úkol\nv drobné dobročinnosti a zmodernisování zevnějšku města po stránce esthetické a hygie-\nnické; podobně jako jeho pendant v Plzni, purkmistr M. Kopecký, dává Landfras pilně\nzametali ulice, poroučí udržovati fasády domů častými nátěry v stálém lesku a spoluzaklá-\ndá r. 1836 na zasypaném příkopě městský veřejný sad, dodnes zvaný promenádou. Zá-\nmožnost činí z něho patrona společenského života v městě; má veliký dům v městě a\nvillu se zahradou za městem, kde se hrávají v paviloně české i německé divadelní hry a\nkam se schází místní honorace k zábavám. Tato prestiž pomáhá mu značně, když později\niv Jindřichově Hradci pod vlivem všeobecného kvasu propuká živel národní uvědomělosti\n\n* Pozorujeme to i na hmotných poměrech jeho. Do roku 1803 bydlí na Rybníčkem předměstí č. 110, tehdy\nse stěhuje již na náměstí do čís. 172, r. 1831 do čís. 176 a umírá r. 1838 v čís. 122/1."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.25", "texte": "a když se mu Landfras staví v čelo; společnost „kuloborců\", od r. 1863 pravidelně se schá-\nzející v jeho zahradě, není jen filistrovské sdružení „milovníků kulby\", ale má stejně jako\nbesedy a zpěvácké spolky kulturní missi buditelů, pěstovatelů českého jazyka a národ-\nního ducha. Tak se nám jeví Landfras jako hlavní páka hmotného i kulturního vývoje\nJindř. Hradce a přes to, že jej v poslední třetině jeho života předstihlo rychlejší tempo ob-\nchodního i řemeslného vývoje, zůstává mu prestiž patrona společnosti až do pozdní jeho\nsmrti r. 1875.\nPrvní styk Schafferův s tímto mužem spadá pokud je nám známo do let 1820tých.\nMladý knihtiskař, plný odvahy do života, rozšiřuje hned svůj závod a přestavuje otcovský\ndům u Nežárské brány s určitou nádherou a komfortem. Adaptace, prováděná Schaf-\nferem, týkala se přístavby patra a celkové úpravy fasády i vnitřku; výsledek je nárožní\ndům sedmiosový, s úzkým risalitem, akcentovaným trojúhelným štítkem a sloupovým\nportikem s balkonem, vypravený na fasádě jakýmsi quodlibetem motivů barokních\ni empirových, jichž celkový ráz ukazuje provenienci vídeňskou: barokně cítěné jsou tu\norámování a římsy oken, kordonová římsa a trojdílný štítový nástavec nad boční fasá-\ndou s třemi okny do podstřešního pokojíku, kdežto triglyfová hlavní římsa, portikus, dvéře\na kované mříže patří k společnému majetku předbřeznových architektů, šířenému aulo-\npsií i literaturou Ideenmagazinů, a jenom detailní formy dekorativní ve vlysech a konso-\nlách okenních jsou obhroublé stylisace známých prvků pozdně barokních bez slohové\npřesnosti. Přes to je celek podivuhodně zladěn a vyrovnán v poměrech, že působí jako\nslohové dílo a jenom plechová střecha jako náhrada za původní šindelovou s dřevěnými\nvikýři tento dojem poněkud ruší. Ze užíval Schaffer tohoto quodlibetu forem s jakousi\ndůsledností, která jej povyšuje dočasně na individuální sloh, vidíme ze současné přestavby\ndomu čís. 69 na Novém Městě, provedené nákladem francouzského emigranta hraběte\nLa Montaique (1770—1843) po převzetí domu od AI. Jos. Landfrasa; opakují se tu tytéž\narchitektonické i ornamentální kombinace a totéž členění stěny. To však nevadí a řekli\njsme již na počátku, čím lze vysvětlili toto neustálé kolísání —, aby neužíval zase jindy\nbarokních forem dosti čistých, jak ukazují drobné dvě stavbičky, domácí kaple sv. Aloise\nu domu Landfrasova (kolem 1827) a Wachtlovská kaple P. Marie v Růžové ul. (z r. 1825).\nHlavní dílo kmetského věku Schafferova, zahrada Landfrasovská (čís.4o-1 V.), vznikla\njistě za spolupůsobení architekta a stavebníka; sedmdesátiletý praktik byl jistě inspirován\nzcestovalým nadšencem, který na splnění své ideje věnoval postupně peníz na tu dobu\nohromný, 65.000 zl. a který se nelekal ani překážek, kladených terrainem, dávaje skály\ntrhati prachem a výmoly zavážeti spoustou hlíny. Bohužel je řádné datování v tomto\npřípadě tak důležité jednotlivých prací stavebních nemožné; vyskytujef se jen přibližný\nletopočet 1826 jako začátek stavby, 1829 jako rok vzniku „kuželny\" a 1835 jako doba\npostavení gotického letohrádku. Jisto je aspoň, že r. 1839, z něhož je velký a podrobný\ninventář budov i všeho zařízení vnitřního, znamená asi úplné dokončení všech prací, pro-\ntože se v něm ještě nazývá horní obytné stavení vedle pavilonu novým. Velikou výhodou\npro historika je, že zahrada zůstala od svého vzniku dodnes skoro netknuta, udržována\njsouc pietou rodiny k zakladateli; některé změny v detailních tvarech brodění květino-\nvých, přemístění objektů a nepatrné dotčení požárem 21. dubna 1865, jenž ztrávil di-\nvadlo v paviloně a cabinet de verdure s orlem ve vrcholu uprostřed třetí terrassy, nemají\ntu významu.\nZahradu lze charakterisovati celkově jako pozdní applikaci italského typu terrassového,"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.26", "texte": "při němž je villa položena nejníže, sloučenou a promísenou prvky nejrůznějších kultur\nmladších. Základní tato myšlenka, terrassová disposice, přizpůsobená, pokud se pohledo-\nvých os týče, podmínkám, jež kladlo stavební místo, je jistě výrazem záliby stavebníkovy.\nSnad není ani třeba zacházeti daleko a předpokládati bezprostřední inspiraci z italské cesty\nLandfrasovy nebo z Faldových a Percierových rytin, tehdy dosti rozšířených; pud napo-\ndobovací, jejž projevil o něco později Landfras, dav si zhotovili r. 1852 hrobku u sv. Trojice\npodle hraběcího Vratislavského mausolea v Čimelicích, vedl snad i tu stavebníka ke vzoru\nvelmi blízkému, zahradě klášteříčka na Novém Městě za Pražskou branou. Dnešní stav\nzahrady, založené r. 1759 pro ovdovělou nádherymilovnou markýzu Isabellu z Vesterloo,\nzachovává ovšem již jenom v nejhrubších rysech hlavní rozvrh o 3 terrassách, ale starý po-\npis v inventáři z r. 1771 předvádí nám miniaturní prospekt, ukončený sallou terrenou a\nv ose systém dvou bizarrních fontán s vodoteči.\nOdtud snad může vésti cesta k zahradě Landfrasově, kde ovšem je disposice mnoho-\nčlenější a duchaplnější, svědčící o schopnosti Schafferově: od villy, ve formách úplně sty-\nlové, ba moderní empirové budovy, umístěné jako nárožní dům v koutě pozemku zahrad-\nního, zdvihají se postupně terrassy nejrozmanitějších výšek a šířek, charakterisované růz-\nným účelem a architektonicky různě vypravené. Nejnižší terrassa, vlastně chodníček podél\nzdi zahradní, výklenky členěné, zvaná cestou fuchsií, je průhled z přízemního pokoje villy\n(kuželny) ke gotickému letohrádku; je vroubena po celé délce řadou pilířkových nosičů,\nna nichž spočívají kbelíky s fuchsiemi a přední její polovice bývalo užíváno společností\nkuloborců jako kuželníku. Stejně průběžné kommunikaci a pohledu slouží druhá, úzká\nterrassa, již zcela zabírá stromořadí od vchodu do villy k zadnímu východu zahrady, ústí-\ncímu do vozové cesty. Teprve třetí úroveň, široký parterre, vyplněný původně bohatou\nornamentální broderií a ve středu zabraný zcela porostlým altánem se 4 vchody a orlem\nve vrcholu, je z hlavních částí zahrady; v tomto oddílu nalezla místo nezbytná studna\ns pumpou, architektonicky skoro příliš akcentovaná a v křoví se tu ukryla v úrovni páté\nterrassy různá allotria zahradní romantiky, tehdy ještě tolik oblíbená: dřevěná chýžka s po-\nhyblivým poustevníkem, zřícenina s vřetenovým schodištěm a skryté sedátko s kouzelným\nstolem ve výklenku opěrné zdi; byla tu i eremitáž, pokojík z latí a kůry zbudovaný, vy-\nzdobený na stěnách pohledy na města a A. Machkovými lithografiemi z českých dějin a\nopatřený dokonalým nábytkem. Z parterru vede v příčné ose kamenné schodiště na obě\nvlastní terrassy, na spodní mimo to ještě druhé pod pavilonem. Tato spodní terrassa\n(v inventáři Ziergarten) je vlastně repraesentativním giardinettem; přísně architektonicky\nčleněná plocha má v obou polovicích středy akcentovány sochami-světlonoši na sloupu\n(dnes jinam přeneseny) a je ovroubena dřevěným zábradlím, posetým drobnými květi-\nnami jediné barvy, jež sesilují horizontálu; komunikace zůstává omezena na pěšinu při\nterrassové zdi. Kdežto parterre je nyní pohledově ukončen rostlinným, nepevným poza-\ndím, z něhož vystupují vysoké stromy vzácného druhu jako pozdější tribut botanické\nzálibě, jichž dojem byl však v původním rozvrhu sotva zamýšlen, má giardinetto v zahrad-\nní zdi a v průčelí pavilonu i pohledový rámec ryze architektonický. K tomuto pavilonu\nna páté etáži sprostředkuje přístup schodiště v podélné ose; umělé prohloubení prospektu\nje docilováno osvědčeným trikem, zúžením schodiště a prodloužením vstupní vertikály\nsoškami andílků na pilířích. Pátá terrassa, dokola ovroubená zábradlím z litiny, vyrobe-\nným v Chlumských hamrech u Třeboně, je dvouramenná; větší část, zabraná po holand-\nském rázu štěpnicí, táhne se podél giardinetta, menší zalomuje se kolem pavillonu, tvoříc"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.27", "texte": "před jeho průčelím malé prostranství a obíhajíc kolem domku za pavilonem a kolem\nskleníku až k místu, kde stávala eremitáž; před pavilonem vkomponována do pohledu\nod giardinetta dvojice „čínských\" ptačích klecí dřevěných, pestře obarvených a zvonky\nověšených.\nArchitektury v zahradě jsou stejně mnohotvárné jako její terrassy. Vedle villy, skrom-\nného předbřeznového obydlí s pravidelným půdorysem, působí antikisující pavillon, pů-\nvodně snad nezasklený, s allegorickou malbou ve štítě a vysokou attikou na zadní jeho\nzdi, jež slouží gradaci v pohledu od giardinetta, pompesně, kdežto letohrádek v nejnižším\nkoutě zahrady, s prostylem a uvnitř s imitací gotické klenby vladislavské, sladěný barevně\nve stěnách i nábytku na modř a běl a vyzdobený temperami na papíře od zám. klíčníka\nJoh. See, je projev náladové gotiky, která v prvním tomto stadiu vývoje byla ještě rovno-\ncenným prvkem slohovým s antikou a orientálními bizarrnostmi a illustruje pouze první\nromantické sklony doby.\nJak ze stručného popisu vysvítá, je tedy zahrada skutečné malé phaenomen umělecké\ni historické. Miniaturní rozloha je obratně rozčleněna mimochodem řečeno, prostředky\narchitektovy jsou tu ryzí, ne divadelní že naprosto nepůsobí tísnivě a naopak vhodná mě-\nřítka jí dodávají rysu skoro monumentálního. Schaffer objevuje se tu jako rozený architekt,\nkterý snad jak jsme ukázali v předu na několika jeho pracích neovládá slohových\npravidel s pochopením předborníka vývoje, ale který instinktivně formuje své hmoty\nv dobrých poměrech. Historicky hodnocena je zahrada velmi složitý organism, jehož\nprvky zahrnují několik kultur. V současné době tkví svou empirovou a gotickou archi-\ntekturou, kdežto ze starších dob má svoji italskou disposici a kouzelné hříčky. Tato ne-\ndobovost disposice je zjev zvláštnější než se na první pohled zdá: v letech 1820-tých bylo\npotřebí silné vůle a umělecké kázně, aby zakladatelé zahrady nepodlehli všeobecné modě\na theoretické svrchovanosti anglického parku a podrobili svoji zahradu zákonům architek-\ntonickým. Jak přísná tu byla měřítka, můžeme poznati ato snad lze připočísti plně na\nvrub architektovi z ukrytí hříček za hustou hradbou křovin a architektonické úpravy\ni podřízených detailů jako studny a ptačích klecí. Podle dnešního cítění, jež se vrátilo\nk architektonické zahradě, je tu tedy reakce proti době, archaismus v založení, nepopěrným\numěleckým ziskem.\nLandfrasova zahrada je z posledních prací Schafferových. Potom se dovídáme již jen\no zajímavé drobnůstce: obec hradecká dává r. 1836 zasypati část příkopu u pražské brány,\nzakládá tu promenádu s čtyřnásobnou alejí a Schaffer k vyzvání obce podává celkové ře-\nšení zadních faod domu, jež se náhle octly na exponovaném místě. Brzo na to, 10. čer-\nvence 1838, umírá Schaffer v 86. roce věku.\n\nPoznámka. Za zprávy někíeré čerpané z archivů, vděčí autor panu dru J. V. Novákovi, řediteli gym-\nnasia v.v. v Jindřichově Hradci, zapůjčení inventáře Landfrasovské zahrady z roku 1839, plánu zahrady a knih\nkuloborců (1865-1889) panu Vil. Landfrasovi, c. a k. dvornímu knihtiskaři tamtéž. Hlavním pramenem o umě-\nlecké činnosti Schafferově je dra J. V. Nováka Soupis památek uměleckých a historických v politickém okresu\njindřichohradeckém (Praha 1901); pro přehled činnosti AI. Jos. Landfrasa stačí články v Riegrově Slovníku na-\nučném IV., 1153, Ottové Slov. Naučném XV., 614 a v C. Wurzbachově Biogr. Lexikon XIV., 77-8. Fotografie za-\nhrady k studiu a pro reprodukci zhotovil p. Boh. V. Liška v Jindř. Hradci."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.28", "texte": "Kronika a poznámky\n\nNový typ divadelní budovy.\n\nO reformě divadla počalo se hovořili\nv Mnichově již za dnů Alfreda von Menši a\nTheodora Goeringa. Důrazněji přihlašovaly\nse opravné snahy později, když Pavel Mar-\nsop a Eugen Kilián kriticky hájili zjednodu-\nšenou scénu regisseura Savice a barona Per-\nfalla. Avšak ohniskem reformního hnutí di-\nvadelního stal se Mnichov teprve v posled-\nním desítiletí, po příchodu Georga Fuchse,\nkterý tehdy přesídlil z Darmstadtu, a nalez-\nnuv mezi mnichovskými umělci několik o-\nsobností zaujatých touže myšlenkou, zejména\nprofessora Maxe Littmanna, postavil se v čelo\nprůkopnické skupiny, jež svými myšlenkami\nsnažila se posunouti vývoj divadelního umění\nna nové pole. Od té doby velká část vývoje\nscénického umění a pokusů o renaissanci di-\nvadelní budovy udála se na mnichovské půdě.\nTaké v letošní mnichovské saisoně letní\npřihlásil se opět nový pokus o reformní ře-\nšení divadelní budovy. Ve výstavním salonu\nnakladatelství O. Schmidt-Bertschově na Lud-\nwigsstrasse byl vyložen sádrový model no-\nvého typu divadla, doprovázený kollekcí in-\nscenačních návrhů. Oba jeho autoři navrhují\nkompromissní typ „Divadla pěti tisíc\", k ně-\nmuž v poslední době nejživěji se soustřeďují\nreformní snahy německého divadla, zejména\ninscenační pokusy Maxe Reinhardta v cir-\nkusové manéži. Mnichovský architekt August\nZeh projektoval hlediště, dr. M. K. Rohe je-\nviště; Edwin Scharff doplnil výstavu deko-\nračními skizzami. Vznikl tedy společnýnávrh\nRohe-Zehův sloučením dvou samostatných\npokusů, které po několikaletém uzrávání se\nideově setkaly, přizpůsobily a spojily v orga-\nnický celek.\nDílem A. Zeha jest úprava hlediště a o-\nstatních součástí budovy, jimiž frekventuje\nobecenstvo. Hlediště Zehovo má podobu eli-\npsovité, protáhlé křivky a jeho nejvýznač-\nnějším rysem jest, že zcela novým způso-\nbem spojuje princip hlediště amfi-\nteatrálného s principem hlediště pa-\ntro v é ho. Kromě rozsáhlého parkettu s 1600\nsedadel vykazuje Zehovo hlediště ještě dvě\nterassovitě nad sebou umístěná patra, stup-\nňovitě po sobě následující a do pozadí rovno-\nběžně stoupající, z nichž první pořadí pojme\n1700 sedadel a druhé rovněž takový počet\nmíst. Akustická a optická výhoda jest téměř\nna všech místech tatáž, neboť zorné pole mají\nvšechna místa stejně volné a rovněž o rovno-\nměrnou akustiku pečuje návrh novým, samo-\nstatným způsobem. Poněvadž vzdálenost po-\nsledních sedadlových řad druhého pořadí\nbyla příliš značná, doplnil autor návrhu ob-\nvyklá akustická opatření novým: rozbrázdil\nkanálovitě strop hlediště směrem kolmým na\nplochu jevištní, takže zvukové vlny dolétnou\npo takto upravené a sklánějící se stropní\nploše až na nejvzdálenější obvod hlediště,\naniž by byla porušena srozumitelná slyšitel-\nnost lidského hlasu. Nutno ovšem vyčkati,\nosvědčí-li se v praxi doslovně autorovy před-\npoklady. Tutéž rovnocennost zachovává au-\ntor také v bezpečnostním zařízení východů,\nchodeb a schodišť. Poloha a počet východů\njest tak rozvržen, že při vypuknutí paniky\njest možnost záchrany pro diváka prvého\na druhého pořadí táž, jako pro diváka par-\nkettu, poněvadž všechny tři sedadlové sku-\npiny mají týž počet východů a tutéž možnost\npřístupu k nim. Obecenstvo vychází pak do-\nstatečným počtem východů přímo na roz-\nsáhlé korridory, k nimž přiléhají jednotlivá\nschodiště, osvětlená z věnčí a vyhražená jen\npro určité skupiny diváků, ku kterým jsou\npřičleněna. Přiměřeně ke skupinovému roz-\ntřídění východů a schodišťových traktů jsou"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.29", "texte": "také garderoby rozděleny skupinově. Archi-\ntekt Žeh decentralisoval takto velmi účinně\nfrekvenci obecenstva a mohl pak bez nebez-\npečí vtěsnati do tří sedadlových pater 5000\ndiváků. V architektonické konstrukci budovy\nzasahuje jeden článek logicky a organicky\ndo druhého, konstruktivné obtíže jsou zde\nvtipně odstraněny. Na Zehově návrhu pře-\nkvapuje také skrovná rozloha stavební plo-\nchy, jež jest menší, než na příklad plocha\nmnichovského Frinzregenttheatru, ačkoliv\ntoto zbudoval Littmann pouze pro 1106 se-\ndadel. Nejchoulostivější částí Zehova modellu\njest jeho vnější architektura, na níž jest pa-\ntrno, že mnoho z aesthetických prvků\na výtvarné silhouetty bylo obětováno prin-\ncipům vnitřní konstrukce. Zehovo hlediště\njest snad právě proto velmi individuellní a\npříznivě spojuje tři důležité koeficienty\nvolné zorné pole všech sedadel, stejnou a-\nkustiku a osobní bezpečnost v architekto-\nnicky zhodnocenou a zladěnou jednotu vý-\nznamu ovšem především praktického, a u-\nměleckého potud, pokud povaha hlediště\nnezbytně doplňuje umělecký charakter scény\na jejích výtvarných projevů.\nJeviště vystaveného modelu jest aranžo-\nváno podle návrhů dr. M. K. Rohe a jest po-\nzoruhodné tím, jak polemisuje s reformními\nprincipy, které ještě včera byly všeobecně u-\nznávané a podle nichž bylo také vybudováno\nreliéfní jeviště MúnchnerKunstlertheatru. Ač-\nkoliv forma dnes všeobecně užívaného je-\nviště jest velmi mladá, přec zahnízdila se tak\ndo naší představy, že velmi nesnadno lze\ndnes uplatnili jeviště, které by se zásadně od-\nklánělo od obvyklého typu a navazovalo na\ntradici starších anebo nových útvarů. Dnešní\njeviště jest potomek vlašské scény renais-\nsanční, která sice na počátku svého vývoje\ndbala principů scény antické,* leč záhy po\nsvém vzniku přijala tendenci duchu antického\ndivadla zcela protichůdnou. Vývoj renais-\nsančního jeviště lze stručně charakterisovati\ntakto: jeho vytrvalou snahou bylo přizpůso-\nbili se v pozdní renaissanci a v následujícím\nobdobí baroka illusivnímu malířství, jak je\nvytvářela v 16. a 17. století benátská škola\nod Veronesa až k Tiepolovi, a podle jeho\npovahy stále určitěji vytvářeli scénický obraz\nmalířsky, tedy v přímém rozporu s jeho\npůvodním charakterem architeklonicky-pla-\nstickým. Renaissanční jeviště odkládalo část\npo části původní, skutečnou architekturu a\nnahražovalo ji illusivně malovanou archi-\ntekturou, nabývalo takto postupně povahy\nmalířské, až posléze vzezření scény přiblížilo\nse vzhledu malířského obrazu, zejména jak-\nmile bylo důsledně provedeno prosceniové\nzarámování jeviště.Tímto malířským pojetím\nscénického obrazu jsme ještě dnes všeobecně\nzaujati a posledním jeho projevem jsou ne-\ndávné pokusy o reformní jeviště reliéfní, jež\nvykazuje lak nepatrnou hloubku scénického\nprostoru, že veškeren jevištní apparát jest\ntéměř naprosto vtlačen a odmocněn do roz-\nměrů plošných. Dr. Rohe nesouhlasí však\ns plošnou stilisací scénického materiálu.\nSprávně postřehuje, že plošný charakter\njeviště příkře se utkává s trojrozměr-\nn o s t í herce, volně se pohybujícího v měl-\nkém prostoru scénickém, a cítí, že z tohoto\nrozporu vyplývá zmatený optický dojem,\nkterý jemnému estetickému cítění nemůže\nzcela vyhověli. Dr. Rohe si uvědomil, že od-\nstranili tuto dissonanci optických dojmů lze\njen tehdy, postavíme-li herce opět do jeviště,\nna němž by jeho trojrozměrnost ničím ne-\nbyla skřížena a porušena: vrátíme-ii herci\nvolně rozvinutý prostor. Po jeho soudu tedy\nvytvořili moderní scénu není problém ma-\nlířský, nýbrž architektonický. Roheovo je-\n\n* Mezi renaissančními divadly, která zachovávají typ\nřímského divadla, nejvýraznější a architektonicky nej-\nzajímavější jestTeatro Olympico ve Vicenze, vytvořené\nAndreou Palladiem a Vincenzem Scamozzim; na něm\nnejlépe lze viděti, jak renaissanční divadlo doslovně\npřejalo na své jeviště antický princip skutečné, archi-\ntektonické dekorace plastické, jež zůstávala vždy táž\nbez ohledu na proměny místa v dramatickém ději her."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.30", "texte": "viště opírá se o architektonické ideje, které\nv každé době vysoké dramatické kultury (viz\ndobu řeckou a Shakespearovu) nabyly svr-\nchované platnosti. Jeho návrh navazuje na\ntradici původní scény alžbětinské, nikoliv\nvšak na formu pozdější scény Shakespea-\nrovy, a pokouší se nalézli opět pro dnešní\ndivadlo čistý a zřetelný útvar požadovaného\nprostorového uvolnění, jako jeviště alžbě-\ntinské, tak jeviště Roheovo rozčleňuje se na\nněkolik polí: na zcela volné přední je-\nviště (I.), na stře d ní (II.) aza ním umístěné\nzadní jeviště (III.), obklíčené permanentní\narchitekturou v pozadí; je-li nutno, lze ještě\npoužiti t. zv. pat rov é h o komplexu (IV.),\nkterý obsahuje vyvýšené části scénické ar-\nchitektury (loggie, pavlány, cimbuří etc.). I.\npole slouží všem scénám, které hrají v pří-\nrodě; 11.a 111. pole jest vyhraženo interieu-\nrům; IV. pole zřizuje se pro výjevy, při nichž\nněkteré jednající osoby (jak tomu na př.\nčasto bývá u Shakespeara) hovoří k jiným,\nnalézajícím se ve výši.\n\n(Dokončení).\n\nJan Bor.\n\nMezinárodní Hygienická výstava\nv Drážď'anech.\n\nHygienická výstava letos v Drážďanech\npořádaná nenáleží přímo druhem svého\nobsahu a svou tendencí (jako odborně po-\npulární výstava) v okruh našich úvah ; jako\nvýstava však vůbec, jako dílo, v jehož uspo-\nřádání a stavbě je součinná práce architek-\ntonická, přináší přece ve svém zevnějšku\nmomenty uměleckého zájmu, pro něž třeba\nse jí zabývati. Především nás musí zajímati,\npokud přispěla něčím novým k otázce vý-\nstavnictví, a na kterou stranu zda pro či\nproti výstavám se staví její hodnota. Krise\nvýstavnictví, nerozhodnost, zda výstavy jsou\nsvými výsledky užitečný a oprávněny, či\nzda jsou přežity a neprospěšny, trvá již od\nvíce let a přivoděna byla starou formou\nprůmyslových, všeobecných, prvních zem-\nských atd. výstav, které v sobě rovnoměrně\nspojovaly dva zájmy: zájem publika na po-\ndívané a zájem vystavovatelů na trhu vý-\nstavním. Tato forma výstav vystačila pro\nobě strany jen potud, pokud poskytovala\njim více prospěchu než znamenala pro ně\nvýloh : pokud průmysl a jeho výrobky (jako\ntřeba elektrický motor, gramofon neb lou-\npací nože na zeleninu) poprvé udivovaly\nnávštěvníky, a pokud průmyslu tato veřejná\ncesta představovala mimořádnou a nejvy-\ndatnější příležitost ke stykům a odbytu ob-\nchodnímu; tehdy zevně vystačila pro vý-\nstaviště kterákoli písčina se řadou plachto-\nvých stanů a kolen, jež byly spíše dílem\nlaického vlivu výstavního výboru než dílem\narchitekta. Zatím však již průmysl z nezná-\nmého odvětví dorostl na celou část národ-\nního života a širší vrstvy přicházejí s ním\ntěsně do styku : výdělkem, obchodním sty-\nkem a vzděláním na školách; a současně\ni obchod našel přímé a méně nákladné\ncesty k odbytu v prostředcích, které mu po-\nskytují nové dopravní a publikační mož-\nnosti. Proto tento primitivní typ trhových\nvýstav v krisi dožívá a dožil by úplně, kdyby\nnebylo se mu dostalo dvou zásadních ná-\npomocí : jednak vnitřní páteře programu a\nkvalitativního výběru vystavovaných ob-\njektů, tak aby výstava podávala divákům\nněco lepšího a poučného a tím aby byl i\nznovu kvalifikován diskreditovaný výstavní\n\nZ Hyg. výstavy v Drážďanech 1911: Dělnický domek\npro 6 rodin (arch. Háninchen a Tscharrmann)."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.31", "texte": "trh a jednak zevního uměleckého rámce,\nkterý má za účel i vzezření celku zpnjem-\nniti i býti již o sobě poutavým; přicházejí\nzde proto v popředí práce vedle dosavad-\nních administrátorů další činitelé: odbor-\nník-popularisátor a architekt. Konečně po-\nslední německé výstavy, zejména mnichov-\nská výstava mohamedánského umění 1910\na letošní hygienická výstava v Drážďanech\njsou ještě pokročilejšími typy moderního\nvýstavnictví: jádro výstavy tvoří jistý obor\npráce nebo součást kulturní (hygiena), ale\npředvedení není omezeno jen na př. na vý-\nsledky a produkty tohoto oboru jako do-\nposud, nýbrž obrací se ke všem jeho vý-\nznamům pro kulturu : jsou tedy podávána\nne snad jen vyjmutá fakta poznatková (hy-\ngieny), nýbrž i celý zrod této oblasti od me-\nthody vědecké, od předchozích historických\nnáběhů a obdob, od vylíčení příčinného\npředmětu (lidského těla, jeho složení a or-\ngánů jeho chorob) k podstatě a dosahu hy-\ngieny (péče o tělo, její prostředky a dosah)\naž k národnímu a sociálnímu jejímu vý-\nznamu (vliv na rasu, veřejná péče a ochrana,\nstatistika) a konečně i k hospodářským a\nmaterielním momentům (průmysl přístrojů\na prostředků, zařízení a stavby). Celek, který\nsestává z výstavního materiálu buď přímo\npro výstavu pracovaného nebo bedlivě a v\nrovnoměrné souvislosti sestaveného a nikoli\nnáhodně sehnaného, je širokým rozhledem\npo spleti života a snažení, ozářeného vrže-\nným pruhem zásadního světla, v jehož me-\nzích zájem každého jedince massy je kdesi\nzachycen a odtud k zření celku obrácen.\nToto odborné, ale popularisované jádro\nvýstavy mohlo by existovali jako uzavřený\ncelek o sobě, aniž by tratilo na ceně ob-\nsahu ale pak bylo by museem, a instituce\nvýstav liší se právě od museí tím, že podí-\nvanou usnadňuje divákům příležitostmi\nstřídaného oddechu a občerstvení a všech\njiných potřeb. Výstava tedy tohoto posled-\nního a úspěšného typu je programově zre-\nformovanou a systemisovanou výstavou\nobklopenou a vypravenou širokým rámcem\npříslušenství, které a to je nový poznatek\nnesmí býti podceňováno a odbyto primi-\ntivními zařízeními podél ohrad, nýbrž je\nrovnocennou částí v podniku výstavním.\nÚloha výstavy pro architekta není tedy už,\njak tomu bylo dosud, jenom stavěním pa-\nvillonů, nýbrž ukládá mu rozvrhnouti a vy-\nbudovat! prostor pro celodenní pobyt 60\nnebo 100.000 osob; nikoli pouhých diváků,\nnýbrž lidí s potřebami a omezenými těles-\nnými silami. Území výstavy musí býti regu-\nlováno a připraveno týmiž technickými, bez-\npečnostními a uměleckými zásadami, kte-\nrým musí vyhovovati dobře stavěné město;\nvšecky podmínky a potřeby maximální\nmožné návštěvy, t. j. volná cirkulace, snad-\nnost a jasnost komunikace, přístupnost po-\ndívané, příležitost k oddechu a procházce,\ndokonale organisované a rozdělené mož-\nnosti nasycení, dále příjemnost celku a\nvšecky detailní zvláštní potřeby musejí býti\ndostatečně respektovány má-li býti vý-\nstava shledávána úspěšnou a dobrou; stane\nse z ní tím dokonalý lidový sad s dokořán\notevřenými a nejsnáze přístupnými musei.\nPřipojování dalších uměleckých podniků,\nsportovních uspořádání, divadel, přednášek\na demonstrací jest vesměs v souhlase s takto\nrozvinutým programem a zásadně není\nvíce než dalším reformním krokem od „zá-\nbavních koutků\" a Lunaparku. Výstavy v\ntomto smyslu bylo by možno vysvětliti ob-\ndobou k davovým shromážděním historie:\nvýročním tělocvičným slavnostem v antice,\nturnajům, poutím atd., neboť jde zde o touž\npodstatu: o smyslové divadlo pro davy, o\núčastenství davů při vyšších úkonech, o mí-\nsto výjimečných soustředěných příležitostí.\nDrážďanská výstava není sice uskutečně-\nním tohoto programu, ale je v mnoha smě-\nrech na cestě k němu. Obsah a vnitřní uspo-\nřádání pavillonů představují obdivuhodně\nvážnou práci, a zevnějšek, architektonická"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.32", "texte": "část, projevuje, že tanulo zde již na mysli\ncelkové velké řešení výstavy jako řetězu\nprostorů mezi pavillony, i když nikde sku-\ntečně usedlost saské nové architektury k\nněčemu zásadnímu se neodhodlala a opí-\nrala se dosti pohodlně o zkušenosti ze stavby\nměst; ve všech částech iv posledním pří-\nslušenství pak dodržena jest určitá úroveň\nvkusu a svědomitosti. Zajímavá je výstava\ni po stránce architektury o sobě uvažované.\nJako každá z významnějších výstav posled-\nních desetiletí, stala se i tato - jestliže ji\nvšeobecně přehlédneme polem příleži-\ntosti pro další a nové kroky v architektuře;\nvýstava je vždy dílem pracovaným s jistým\nvypjetím sil a za jistého zvýšeného vzruchu\na sebedůvěry, a v tomto prostředí vybavují\nse, osmělují a uskutečňují pomysly architek-\ntovy, které by jindy nedozrály až k prove-\ndení ; mají v sobě třeba již jistou vniternou\nupřímnost, aniž by měly zatím hotovost,\nkteré snad by i vůbec nedosáhly pro chy-\nbící ještě disciplinu tvoření. Tak výstavy ve\nVídni 1898, v Darmštadtě 1903, v Dússel-\ndorfu, v Drážďanech 1903 a 1906 atd. byly\nvesměs důležitými událostmi ve vývoji nové\narchitektury, pokud možno fysické příleži-\ntosti v tvorbě přiznávali význam; měly\nznačný podíl na rychlosti, s kterou spěl\nvývoj ku předu, ale kterými byl ovšem při-\nvoděn i jistý sklon k povrchovosti a někdy\n„výstavní\" charakter architektury. Každá\nvýstava zároveň, protože je obecným pod-\nnikem, avšak vždy v souvislosti nebo i pod\nvlivem officielních kruhů, podává pravidlem\nprofil všech místních snah v architektuře i\ndoklad o poměru veřejnosti k nim. Také\ndrážďanská výstava poskytuje takový po-\nhled. Hlavní část výstavy, její střed připadl\noficielnímu směru v moderní saské archi-\ntektuře (architekti Lossow a Kúhne); je to\narchitektura opatrná, slušně se chovající,\npoužívající ochotně a bystře všech drobných\nvýsledků moderní architektury, ale stojící\nopodál všech pokusů o nové myšlenky a opí-\nrající se o tradici, nehluboce z domácí ba-\nrokní a klassicistické periody sestavenou.\nMenší a druhořadá část výstavních budov\npřipadla pokrokovější skupině architektů\n(Bitzan, Dúlfer); těžiště těchto architektur\nnespočívá v komposici, nýbrž v zájmu na\nzkoušení a přepínání výrazových prostředků\narchitektury: pilíře, desky, otvory jsou pře-\nhnány v některém ze svých tří rozměrů,\naniž by však bylo to v souvislosti a vůbec\ns úmyslem na celek komposice; jestliže u\nofficielní architektury jest příliš mnoho šně-\nrovačky a okolků, jest zde příliš mnoho\ntělocviku a nehoráznosti v prostředcích.\nKonečně v kolonii pěti dělnických domků\n(pro Saskou Ochranu Domoviny (Sachsi-\nscher Heimatschutz) provedli arch. Háni-\nchen a Bahr, vnitřní zařízení Tscharrmann\na Mayer) uplatnilo se nejkonservativnější\nkřídlo saské nové architektury: domky po-\nhybující se z předsevzetí v mezích venkov-\nské malé architektury saské, jejíž myšlenko-\nvá hloubka zůstává ještě mimo počátky u-\nmění stavěných a ovládaných prostředků\nvýrazových, tak že se tu důrazně naskýtá\notázka o důvodnosti a oprávněnosti tohoto\npočínání.\n\nPavel Janák.\n\nŘímské výstavy.\n\nItalové oslavili padesát let trvání svého\nstátu řadou podniků, jež byly většinou (vy-\njímaje výstavu turínskou) věnovány umění.\nTak v Římě hned čtyři výstavy ukazovaly\nnávštěvníkům umění současné i slavnou\numěleckou minulost bývalé Itálie. Meziná-\nrodní umělecká výstava (Valle Giulia), Vý-\nstava krajů a národopisná (Piazza ďarmi),\nArcheologická výstava v termách Diokleci-\nánových a Retrospektivní výstava v Anděl-\nském Hradě.\nMožno říci přímo, že nejméně zajímavá\nbyla veliká mezinárodní výstava umění mo-\nderní ho. Podobné přehlídky současné pro-\ndukce přijmeme rádi v mnichovském Glas-\npalastu, pařížských Salonech nebo v benát-"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.33", "texte": "Rakouský pavillon z výstavy v Římě (Arch. J. Hoffmann).\n\nských Giardini Publici, ale potkati se s těmito\nmondeními a módními produkty zručněj-\nších i méně zručných výtvarníků v městě\nantiky a klassických sbírek, je pouze nepří-\njemným podnětem k úvahám o malosti\na nemohoucnosti doby.\nSnad všichni evropští národové, Amerika,\nČína a Japan dostavili se do Říma a ve dva-\nnácti pavillonech ukazují svoje officielní u-\nmění, tedy to, co považují ze svého uměle-\nckého vývoje za trvalé a representativní.\nProto přirozeně divák se téměř ani neshledá\nse stopami nových proudů nebo se znám-\nkami právě se dějících uměleckých přerodů.\nJen instalace a zevnějšek pavillonů poskyto-\nvaly jakési vodítko, a tu je zajímavo, že byly\nto právě státy dosud odlehlé mezinárodnímu\numění, jež postavily své pavillony ve slohu\nmoderním. Tak Rakousko (nejlepší pavillon\ncelé výstavy), Srbsko, Uhry a Německo.\nRusko mělo vkusný archaisující pavillon em-\npirový, patrně kopii nějaké staré své budovy.\nVzpomínám-li dnes na to, co utkvělo mi\nv paměti z několika návštěv onoho laby-\nrintu sádry, mramoru a plátna, vidím, jak\nmálo co se dovedlo přiřadit k dojmům, jež\nodnesl jsem si z umění starého. To vysvět-\nluje mi dobře onu snahu po originálnosti\na odlišnosti těch dnešních výtvarníků, kteří\nchtějí prodrati se do první řady úspěchů fi-\nnančních i společenských. Tak na výstavě\nnejvětší pozornost budily exposice Angla-\ndovy a Zuloagovy, kteří formálně od ostat-\nních neodlišní přepínáním barevných effek-\ntů, belletristickými triky sujetů a konečně\nvelikými rozměry lákají pozornost očí. Stej-\nně německý Stuck, Chorvat Mestrovič a Ví-\ndeňan Klimt, jenž měl veliký úspěch. Fran-\ncouzské journaly referovaly polo ironicky\na polo s obdivem o jeho svatyni nového\numění, a v Římě žasli lidé nad ornamentální\npsychologií jeho portraitů, nad všemi křiv-\nkami, zlatem a barevnými puntíčky jeho de-\nkorativních obrazů. Klimt je typický případ\npro dnešní Vídeň a proto bylo spravedlivo,\nbyl-li středem onoho hezkého pavilionu tro-\nchu sanatoriového slohu, jejž v Římě posta-\nvil Josef Hoffmann. Klimt je ze všech nejzruč-\nnější; jest jistě nejsilnějším výrazem oné\nmánie dekorovati, onoho interieurového"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.34", "texte": "uměleckého průmyslu, který je tak hezký a\ntak prázdný.\nVedle vídeňské zdála se česká exposice\npříliš skromnou a příliš solidní. Češi dodali\nnejlepší plastiky pavilonu a z nejlepších celé\nvýstavy^Myslbekovu Sv. Ludmilu, Stursův ká-\nmen „Žena česající si vlasy\", a nechali si do-\nbrácky vzíti všechny čárky a háčky svých\npříjmení a poněmčit křestní jména, a nepro-\nzradili nikde žádným nápisem ani v katalo-\ngu ani nade dveřmi pokojíčku jim věnova-\nného, že jsou Cechy. Jejich úroveň měřena\nPoláky a ostatními Němci byla nejsilněj-\nší, proto, poněvadž nejpoctivější. Slavíčkův\nsv. Vít (rám ohlašoval, že je to kostel z XI.\nstoletj), staré práce Preisslerovy a některé\nlepty Svabinského měly malířské hodnoty,\njakých nemělo romanticky sentimentální a\nfolkloristické umění polské.\nZ ostatních exposicí zaujaly by diváka nej-\nspíše ty, jež poskytují dosti materiálu k pře-\nhlédnutí moderního historického vývoje u-\nmění. Tu na prvém místě nutno jmenovati\nexposici anglickou, která ukazovala v do-\nbrém přehledu anglické umění od portre-\ntistú z konce XVIII. stol. k praerafaelistům a\naž poslednímu dekorativnímu umění (Au-\nbrey Beardsley). Také německý pavillon, ho-\nnosný a officielní, ukázal všechny význačné\nhlavy současného Německa. Za to francouz-\nský pavillon neúměrný a bez plánu vybíraný\nobsahoval vedle sladkého a pikantního u-\nmění obou Salonů jen nepostačující ukázky\nněkterých modernějších zjevů (M. Denis,\nGuillaumin, Marquet a j.)\nZe spousty plastických banalit vynikalo\nněkolik hlav Rodinových (vedle jiných soch)\na překrásná hlava děvčete od Despiauda.\nPavillony ostatní: Ameriky, Belgie a Špa-\nnělska byly jen jakýmisi odvěsky pavillonu\nfrancouzského. Tatáž methoda sladkého a\nzaokrouhlujícího vidění, totéž kompromisní\nplenění impressionistických vymožeností, ta-\ntáž práce k náladovým, harmonickým cel-\nkům, kde všechny prostředky jsou odvozeny\na přeneseny a kde vidění je bojácné a nikdy\npřímé. Ze slovanských exposicí cenu typi-\nckého příkladu má srbská. Monumentální\nhrobka stavěná z prken, plátna a sádry jest\nschránou plastik Mestrovičovýcb, které pře-\nkvapují svou monumentalitou, leč dosaho-\nvanou zvětšováním rozměrů, přepínáním\nvýrazu tkvícího jen na povrchu hmoty, nijak\nneodůvodněného konstruktivně, kde forma\nna pohled originelní jest vlastně odvozena\nz dekorativních plastik vídeňských a Metzne-\nrových. Pak pavillon ruský illustroval onu\ntendenci moderního ruského umění ke kni-\nžní výzdobě a divadelní dekoraci, jež pro-\nzrazuje se potom iv pracích čistě obrazových\ncílů. Vnitřní souvislost tohoto hnutí bylo by\nmožno nalézti již na jejich realistickém a\nhistorickém obraze. Obrazy Makovského,\nRjepina nejsou methodou svého realismu\npříliš vzdáleny od stylisujícího aranžování\nRóhrichova nebo Baxtova. Na italské vý-\nstavě nutno se také ještě zmíniti o Italech.\nVe formálním postupu neliší se nijak od\nFrancouzů, někteří dosahují dokonce jejich\nchicu. Jinak příznačný je důraz na sujet, ja-\nkási baroknost komposice, ale vždy vnitřní\nchudoba. Všechny italské sochy mávají ru-\nkama, běhají, vztyčují prapory, jejich dra-\nperie vlají a celek vždycky připomíná, že\nItálie je dnes klassickou vlastí štukatérů. Mo-\nnumentální pomník Viktora Emanuela, je-\nhož těžká hmota nijak výrazně nedoplňuje\nobrysově chudé panorama římské, je ve své\nsochařské části nákladnou kodifikací a vý-\nkvětem umění nové sjednocené Itálie.\n\nV. V. Štech.\n\nVítězslav Novák: Pan.\n\nHudební báseň pro klavír o 5 větách. Op. 43. 1. Pro-\nlog. 2. Hory. 3. Moře. 4. Les. 5. Žena. Vyšlo nákladem\nUniversální Edice ve Vídni, v srpnu 1911.\nCesta posledních Novákových děl je jasná\na bez úchylek: jejím cílem je pokud možno\nnejpronikavější vyjádření procesů citu a vůle,\npo její dráze tvoří mezníky nově dobyté for-\nmy. „Věčná touha\" byla v tomto směru mo-"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.35", "texte": "nothematická; její obsah je úplně vyjádřen\ntitulem. „Toman a lesní panna\" má už dvo-\njici sil: čistou lásku a pouhou vášeň. „Bouře\"\nje dramatem vzdoru; šílící moře a šílící člo-\nvěk se v něm utkávají a vybojují svůj boj až\nk apotheose. „Pan\" monumentálním, uza-\nvírajícím gestem shrnuje všechny kontrasty\nv nedílnou jednotu uměleckého celku, zmoc-\nňuje se všeho, co ve skladatelově tvořivosti\nzplodilo kdy dráždivější moment, analysuje\npřijaté dojmy a spojuje řady jich v menší\ncelky, označené vždy jménem prvé příčiny.\nTak musíme rozuměti pěti názvům cyklu. Je\ntotiž osudné pro naši vnímavost, že s kaž-\ndým z oněch jmen spojujeme v hudebním\njejich užití již nezměnitelné epitheton. Hory\nvelebné, moře bouřlivé, les šumící\na žena vášnivá, to tvoří pro nás neroz-\nlučné spojeniny. Hlavní vinu na tom, že au-\ntoři tak jednostranně se chápali těchto ob-\njektů, nese citová schematičnost, zaviněná\nopět literaturou. Stěží který skladatel vybral\nsi ze všech impulsů, darovaných mu příro-\ndou, jiný, nežli právě onen, o němž již pře-\ndem věděl, že dle všech pravidel lyriky musí\njej v tom kterém prostředí nalézti. Velikou\nvětšinou vidí hudebníci přírodu prismatem\npoesie: které paprsky ona vyzařuje, ty při-\njímají. Ale aby sami přímým nebojácným\npoměrem přinutili nová světla k zazáření,\nk tomu přemnozí nemají nutné bezprostřed-\nnosti. Tato žalostná monotonie je dobrým\ndokumentem pro žaloby zvedané v poslední\ndobě na malou schopnost našeho citového\nrozpětí. Jistě v devíti desetinách případů by\nse posluchač nemýlil, kdyby při některém\nze jmen, v nadpise uvedených, představil si\nhned charakter celé skladby. V „Panovi\" by\nbyl pak úplně desorientován. Ona jména ne-\noznačují tu nic jiného, nežli společnou vnější\npříčinu velmi různých dojmů, nad nimiž\nvšemi, ať pocházejí z kteréhokoliv pramene,\nvládne jednotné ladění Panova kultu. Mu-\nsíme býti ochotni prožít ne episody, nálady,\nnýbrž akty, chceme-li sledovati celý vývoj\nkaždého z pěti dílů. Novák se ovšem nezříká\nvelebnosti hor, šumění lesa, ani ostatních\nznámých přívlastků ve své inspiraci. Ale jako\ndobrý pozorovatel vidí ještě množství no-\nvých odstínů; jako výborný skladatel dovede\nje vyjádřiti novými tóny; a jako umělec do-\nvede z nich vydobýti jejich nejskrytější nové\nvztahy k lidské duši. Kdybychom tvrdošíjně\nchtěli chápati „Pana\" se stanoviska, sněhož\nvztah hudby k přírodě viděl programní směr,\nübližovali bychom snad Novákovi, a jistě\nsobě. Novák nepřibližuje se ani malířovi ani\nlyrikovi. Spíše dramatikovi. Staví do urče-\nného prostředí živého člověka, jenž v rafi-\nnované jemnosti dnešní kultury dovedl si\nzachovati primitivnost holé upřímnosti a ne-\nchává ho reagovati na vnější popudy. Expe-\nrimentuje svou duší, když potkává životní\ncestou čistotu hor, intimnost lesa, jas moře\na lásku ženy. Zpovídá se ze svých experi-\nmentů; a za motto každého dílu v „Panovi\"\nby mohla sloužiti slova: Credo in unum...,\nneboť každý je vyznáním víry v jednoho ze\nčtyř bohů.\n\nV. Štěpán.\n\n(Dokončení.)\n\nPrincezna Hyacinta.\n\nGroteskní baletní pantomima, napsal Lad. Novák, hud-\nbu složil J. O. Nedbal část choreografická a režie Ach.\nViscussiho. Národní divadlo.\nPsáti o hudbě páně Nedbalově není pravě\nradostno. Na několika jednotlivostech (uvá-\ndím na př. kvartový motiv kovářův, mnohdy\nvelmi samostatně vedený proti ostatním\nhlasům), a to hlavně na počátku díla, jest\npatrno, že by skladatel mohl napsati dobrou\nhudbu. Protože však pro jeho tvorbu jest\nkategorickým imperativem kvantum hudby,\nnikoli její kvale, vznikla „hudba za každou\ncenu\", dílo v plném slova smyslu předčasně\nvysezené. Hudba k „Princezně Hyacinte\"\njest velké potpourri líbivých tanečních čísel,\nslepených jakž takž jakousi „dramatickou\"\nhudbou, čísel bez význačné invence, jak ji\npřinesl okamžik, s obyčejnými prostředky\nharmonickými (nadbytek paralel tercových"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.36", "texte": "a sextových) ase šablonovými obraty ve\nstavbě, příznačných to vlastností pohodlné-\nho tvoření. Dovedná instrumentace udrží\nledacos nad hladinou, leč nezachrání vše.\nDílo jest od počátku do konce stálý antikli-\nmax a celkem vzato homogenním do-\nplňkem literární hluchoněmoty páně Nová-\nkovy na jevišti.\n\nLad. Vycpálek.\n\nV boji o umění.\nProtest německých umělců a odpověd' na Protest ně-\nmeckých umělců.\n\n--- V březnu tohoto roku vržen byl do ně-\nmecké veřejnosti Protest německých umělců\n(v nakladatelství Eugen Diederichs, Jena)\nhlavním přičiněním malíře ze skupiny worps-\nwedských Karla Vinnena, který tento pro-\ntest vyvolal, organisoval a opatřil obsáhlým\núvodem. Bezprostřední příčinou Vinnenova\nprotestu bylo zakoupení jednoho obrazu\nVan Goghova (Makové pole) za cenu 30.000\nM. pro galerii města Brém, ale kniha sa-\nmotná chce býti obžalobou dnešních posled-\nních uměleckých poměrů v Německu, které\nmají býti neblahým důsledkem vzrůstající\nzáliby a přílišné úcty mnohých umělců a\numěleckých interesentú pro moderní fran-\ncouzské umění a jeho výstřelky.\nTato obžaloba, převážně bezpodstatná a\ncelkem stylisovaná nešikovně, nejasně a vy-\nhýbavě, dá se přibližně zahrnouti ve tři zá-\nkladní paragrafy : 1 .Že mocný trust paříž-\nských (Bernheim, Druet, Kahnweiler,Vollard,\nDurand Ruei, Sagot, Blott) a berlínských\n(Cassirer) obchodníků s obrazy vnucuje za\npomoci uměleckých kritiků a spisovatelů\n(Meier-Graefe), kteří jsou s nimi spojeni, ně-\nmeckému národu obrazy francouzských\nmistrů 19. stol. za ohromné ceny, o něž je\ntakto domácí německé umění ochuzováno.\n2. Ze tento škodlivý sklon a pohyb k fran-\ncouzskému umění je nešťastným způsobem\npodporován řiditeli německých galerií, kteří\nstejně přeceňují modernífrancouzské umění,\na že umělečtí kritikové a spisovatelé rovněž\npříliš nadceňují poslední francouzské umělce\na mladé malíře v Německu, kteří se k nim\n•v 7\nsměrově přimknuli. 3. Ze však tito mladí\nněmečtí umělci jsou jen pouhými napodo-\nbiteli Francouzů, vysmívají se vší tradici, jsou\ndegenerovaní, neschopní a nechtějí se ni-\nčemu naučit, takže lze vysloviti vážné obavy\no budoucí německé domácí či lépe národní\numění.\nK protestu tomu připojila celá řada u-\nmělců a odborných spisovatelů uměleckých\nsvůj souhlas a vlastní mínění. Vinnenovo\nprovolání, nadepsané Quousque tandem,\nvzrostlo na obsáhlou brožuru, kde se sešla\nširoká společnost konservativních živlů a\nzkostnatělých žurnalistických referentů, pod-\nporovaná ve svých nářcích přisvědčujícími\nhlasy oficielních umělců (hlavně mnichov-\nských) a projevy nespokojenosti od pod-\nprůměrných malířů, kteří použili této příle-\nžitosti k tomu, aby vytáhli do boje proti\nvšemu novému, co ohrožuje jejich pohodlí\na hmotné zájmy.\nTím vnikly do Protestu německých uměl-\nců nižší a zištné zájmy, omezený vlastenecký\nkonservativismus, vlastní Němcům, a obran-\nné hlasy uražené kulturní prostřednosti, s\nčímž vším nemohli souhlasiti ani někteří z\ntěch, kdož nejprve ten protest nepředložené\npodepsali, nevědouce předem, jaký bude\nkonečný tenor této brožury; malíř Wilh.\nTrúbner nazval svůj souhlas chybným kro-\nkem, jejž dotatečně omluvil a opravil v „Od-\npovědi na Protest německých umělců\",\nrovněž tak odborný umělecký spisovatel\ndr. G. Biermann připojil se znovu k těm,\nkdož napsali protiprotest, a konečně celá\nřada podepsaných v Protestu německých u-\nmělců projevila ústně své politování nad\ntím, že se dali svésti k podpisu Vinnenova\nprovolání, netušíce jeho konečného dosahu.\nVedle toho byio v Protestu německých u-\nmělcú několik hlasů indiferentních.\nProtest podepsali odbor. uměl. spisovatelé:\nF. Servaes, Fritz von Ostini, F. Stáhl, Karl"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.37", "texte": "Freih. v. Perfall, Hans Rosenhagen, R. Graul,\nF. Hellwag, Wolfg. v. Oettingen, F. Lang-\nheinrich, K. Schafer, A. Dresdener, A.\nGoetze, T. Schreiber, G. Biermann, k nimž\npřipojilo 117 umělců svůj souhlas. Ze zná-\nmějších u nás jmen jsou to: G. Bechler, B.\nBecker, Julius Dietz, Otto H. Engel, R. Engels,\nR. M. Eichler, Fritz Erler, Erich Erler-Sa-\nmoden, Max Feldbauer, J. Flossmann, Freih.\nv. Habermann, E. Hegenbarth, Th. Th. Heine,\nA. Hengeler, L. Heterich, Aug. Jank, Arth.\nKampf, Fritz Aug. v. Kaulbach, Alb. v. Keller,\nAd. Můnzer, Adalb. Niemeyer, R. Riemer-\nschmid, L. Samberger, R. Schramm-Zittau,\nP. Schultze-Naumburg, Franz v. Stuck, Ig.\nTaschner, W. Trúbner, H. v. Volkmann, J.\nWackerle, A. Weisgerber, G. Wrba, L.v.\nZumbusch, O. Zwintscher a j. méně známí.\nProti Protestu německých umělců posta-\nvil se nejprve řiditel brémské galerie Pauli,\npotom mnozí z uměleckých spisovatelů a\nmalířů v různých německých žurnálech a\nrevuích, až posléze vydána byla „Odpověď\nna Protest německých umělců\", která\nzahrnuje zmíněné předběžné články zaha-\njující boj proti Vinnenově protestu, obranné\nstati řiditelů galerií, obsáhlé články umě-\nleckých odborných spisovatelů, majitelů pri-\nvátních galerií a obchodníků s obrazy a po-\nsléze opětně více či méně obšírné projevy\ntěch německých výtvarných umělců, kteří\nzaujali záporné stanovisko vůči Protestu ně-\nmeckých umělců.\nNa Odpovědi na Protest německých u-\nmělců zúčastnilo se 9 řiditelů galerií, mezi\nnimi Alfred Lichlwark, řiditel hamburské\ngalerie, prof. dr. L. Kaemerer, řiditel Musea\ncísaře Bedřicha v Poznani, K. E. Osthaus z\nFolkwang musea v Hagenu a m. j., 15 od-\nborných spisovatelů, mezi nimi: Docent W.\nWorringer, W. Niemeyer, R. Reiche, Harry\nhrabě Kessler, Henry van der Welde, Otto\nGrautolf, G. Biermann, (!) K. Gebhart,\nMoeler van der Bruck a m. j., obchodník\nobrazy Paul Cassirer, majitel privátní galerie\nA. Flechtheim v Dússeldorfu a A.W. Heymel,\nposléze 48 výtvarných umělců, z nichž známí\nu nás : Max Liebermann, Max Slevogt, Louis\nCorinih, M. Beckmann, A. Gaul, U. Hubner,\nE. R. Weiss, O. Hettner, Theo von Brock-\nhuysen, Gustav Kliml, K. Moll, W. Púttner, O.\nModersohn (Worpswede), Wilh. Trúbner, (!)\nE. Feiks, W. Kondinski, F. Marc, E. Spiro, J.\nPascin, W. llhde, C. Amiet, Emil Orlik am. j.\nOdpovědí na Protest německých umělců\nbyly přivedeny vývody Vinnenovy a jeho\nspolečníků ad absurdum, zároveň pak byl\ndán dobrý popud k ujasnění uměleckých\npoměrů v Německu, jakož i k důrazné vý-\nměně současných názorů. Především byla\nvyložena nyní tak zajímavá a choulostivá\notázka umění v obchodu, dále bylo pojed-\nnáno o závažném problému řízení uměle-\nckých galerií s nového stanoviska vývojo-\nvého, a konečně byly zde přineseny vážné\ndoklady k vývojovému oprávnění a nutno-\nsti uměleckého hnutí v malířství 19. stol. ve\nFrancii, jež počíná býti všeobecným a spo-\nlečným základem nové výtvarné kultury.\nJelikož tyto otázky jsou u nás stejně vý-\nznamné a doposud nezodpověděné jako v\nNěmecku, přineseme v příštích číslech struč-\nný přehled positivních výsledků německé\nOdpovědi, jež nalézá i u nás mnoho z toho,\nnač odpovídá tak rozhodně a tak iniciativně.\n\nJ. Čapek.\n\n(Pokračování.)\n\nPoznámka redakce.\nPlán Landfrasovy zahrady a další illustrace\nk ní přineseme v příštím čísle. Referát Viléma\nDvořáka o londýnské Cottage-Exhibition byl\npro nával látky odložen do příštího čísla."}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "[25]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.38", "texte": "LADISLAV VYCPÁLEK: ZIMNÍ VEČER.\nBÁSEŇ ALFREDA MOMBERTA."}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.41", "texte": "WINTERABEND.\nDie sinkende Sonne weint blutig auf starren Schnee...\nLeise, leise hor' ich dich singen, Sancta Maria . . .\n„Mein Mundist wund und weh, ichhab'ihngekiisst\nMein Leib ist krankund kalt,ich hab' ihngewármt\nMein Herz ist hohl und tot, ich hab' ihn geliebt..\nLeiseimTraum hor' ich dich sing-en, Sancta Maria..."}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.42", "texte": "GRAFICKY ZAVOĎ REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ.\n\nlis\nDELNICKÁTISKÁRNÁV PRAZE\nMYSLÍKOVA ULICE CÍS. if\nTELEFON zis4\nVZORNÁ ÚPRAVA TISKLI. NEJNOVĚJSI DRUHY PÍSEM.\nSllllllllllltllllllíllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllillíllllllllllllllllllllllUNlliljlllllllllllllllllllUlíllllllllllílNlllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllUlllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllll^"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.43", "texte": "ATELIER PRO UMĚLECKOU FOTOGRAFII\nSCHLOSSER ® WENISCH\nPŘÍKOPY ČÍS. 3. - TELEFON ČÍS. 2314.\nSNÍMKV KONAJÍ SE OD 9 - 6 HODIN.\nUMĚLECKÉ ZVĚTŠOVÁNI.\n• . v*' * ' ... ' '\n\n$\n\nR YDL & THON\nSVIJANY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU INTERIEURÚ, STAVEB,\nHŘBITOVU ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO.\n\na\n\nNÁBYTEK\nV PROVEDENÍ SOLIDNÍM\nZA CENY LEVNÉ NABÍZÍ\nJOSEF FUCHS\nTRUHLÁŘ\nPRAHA-1., UL. KAROLINY SVĚTLÉ Č.15\n\nJOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKÝ\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\n:: STAVEBNÍ PRÁCE ::\nV PRAZE I. ČÍS. 867\nTELEFON 561-11. POŠT. SPOŘ. 29.976"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.44", "texte": "ČINNÝMI ČLENY SKUPINY VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ\njsou: V. Beneš, Dr. J. Borovička, V. H. Brunner, Josef\nČapek, Karel Čapek, Vilém Dvořák, Emil Filla, Josef\nGočár, O. Gutfreund, Vlastimil Hofman, Pavel Janák,\nZdeněk Kratochvíl, František Kysela, Frant. Langer, A.\nProcházka, Josef Rosípal, Lad. Šíma, Václav Spála, Dr.\nV. V. Stech, Jan Thon, Max Urban.\n*\nČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY Skupiny Výtvarných Umělců:\nČlenové zakládající platí příspěvek 100 K najednou,\nnebo ve čtyřech ročních splátkách, korporace nejméně\n200 K jednou pro vždy. Členové platí ročně: přispí-\nvající nejméně 10 K, členové činní 10 K a zápisné, je-\nhož výšku stanoví výbor.\n*\nINSERCE: Účtuje se za jedno otištění za 1 stranu\n60 K, za V2 strany 32 K, za V4 strany 18 K, za V8 strany\n10 K, za V16 strany 5 K. Pro inserty uvnitř časopisu\nmimo obálku sráží se se všech jmenovaných cen 10%«\nZa samostatné vložky insertní do jednoho exempláře\npro Prahu platí se za náklad čísla 50 K. Pro 3 otištění\nsráží se 5%, pro 6 otištění 10°/0, pro 9 otištění 15%/\npro 12 otištění sráží se 20%- Prospekty a bližší infor-\nmace zašle na požádání administrace, Praha I., Fran-\ntiškovo nábř. Bellevue.\n\nČESKÁ MYSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ.\nORGÁN FILOSOFICKÉ\nJEDNOTY V PRAZE.\nPŘEDPL. PRO TUZEMSKO 8 K ROČNĚ\nREDAKČNÍ ADRESA:\npROF. DR. FRANT. KREJČÍ\nKRÁLOVSKÉ VINOHRADY, KOL-\nLAROVA ULICE ČÍS. POP. 1006.\n\nŠamotové dlaždice, fayen-\ncové flísny, kameninové\nroury, šamotová kamna a\nsporáky dodává ve všech\ncenách a provedeních\nÚSTŘEDNÍ KANCELÁŘ\nPRO PRODEJ HLINĚNÉ-\nHO ZBOŽÍ\nPraha 11., Havlíčkovo nám.\nčíslo 24.\n*\nTelefon číslo 1532 S. 3810.\n\nPROVEDENO DLI} NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVV I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLÉM ODBORN. PROVEDENÍ\nVyRÁBÍ A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK. VINOHRADY, BARÁKOVA3"}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.45", "texte": "BEDŘICH JANCAR\nSOCHAŘSKÉ ATELIER, PRAHA-IV., LORETÁNSKÁ UL. Č. 178\nProvádí veškeré restaurace sochařských\nBezvadné snímání fermežových nátěrů z kamenných předmětů.\nMNOHO DOPORUČENÍK LASK. NAHLÉDNUTÍ\n\ni HLA VOVA VÁRNA\n\\ Půrky novo nám. v bezprostřední\n» ského divadla, znejkrásnějších\ng Středisko elegantní společnosti.\ns Oblíbené rendez-vous divadelních a uměleckých kruhů.\ng Bohatý výběr g\ng a uměleckých časopisů českých i jinojazyčných. 5?\n~ Herny. Francouzské kulečníky. g\nOddělené místnosti pr\nTelefon 2609. Obsluha vzorná.\nH V letní době rozkošně upravená zahradní veranda s rozhledem\npo celém náměstí. Jediná toho\n\nrPĚfŘNĚĎVÉDI\nI PRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36 !\nI VLASTNÍ VÝROBA MEIDIN- I\ní GERSKÝCH KAMEN A REGU- í\nI LAČNÍCH, NÁSYPNÝCH, I\n{ STOLOVÝCH SPORÁKU. }\n\nVACLAV FIŠNA\nPRAHA 11., PURKyŇOVA 5\nODBORNÝ ZÁVOD ČALOUNICKý.\nSPECIELNÍ VýROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BYTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVY NÁBYTKU."}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.46", "texte": "Seznam firem, které na pracích v 1. čís-\nle Uměleckého Měsíčníku reproduko-\nvaných spolupracovaly.\nPři provádění prací na úpravě Velké zasedací\ns í n ě v radnici Staroměstské súčastnili se zejména :\nstavitelé BŘÍ. LIBÁNŠTÍ v Praze-VI., pro které práci\nželezobetonářskou prováděla fa HRŮZA ROSEN-\nBERG. Dále JOSEF FUCHS, závod truhlářský v Praze-\nI., MORIC PRINN, závod čalounický a nábytkářský\nv Praze II., JOSEF VLASÁK, závod sklenářský v Praze\nI., STAN. VASÁK v Praze I. granolit, MĚSTSKÉ ELE-\nKTRICKÉ PODNIKY dodaly osvětlovací tělesa, FRANTA\nANÝŽ v Praze II. práce kovové, VENDELÍN KOSTEČKA\nv Praze II. práci pozlacovačskou, JAN HLAVÁČEK\nv Praze I. práci malířskou spolu s malířem FRANT.\nKYSELOU, koberce dodala fa TULKA, ROZTOČIL A\nSULC v Praze II.\nProjekt vypracoval v městském stavebním úřadě\npražském architekt JOSEF CHOCHOL.\n*\nMalířskou výzdobu Městského Klicperova\nd ijv a d 1 a v Hradci Králové provedla dle návrhů FR.\nKYSELY firma FRANT. FRÓHLICH v Praze II.\n\ne\nj N O VÁ EDICEŽ\nI Sbírka krásných knih\nSvazek X.\nDopisy\nJosefa Manesa\nJindřišce Slavínské .\nVydal a komentářem opatřil !\nJ. Matějček. Upravil F. Kysela. |\nTištěno písmem Tiemanno- J\nvým na ručním papíře. Dvě |\nreprodukce dle starých foto- J\ngrafií. Cena 2K, vázané v per- |\ngamenu SK. Prospekty knih 1\nvydaných i chystaných zašle j\n. NOVÁ EDICE '\nI PRAHA 11.,\n| MYSLÍKOVA UL. 15\n\nVELKOZÁVOD pozlacovmčský\nPRO PRÁCE KOSTELNÍ ODBOR. ZAŘÍZENÝ\nVENDELÍN\nKOSTEČKA\nPRflHfl-11., OPHTOVICKA UL.Č.9.\nZHOTOVUJE RfIMCE NA OBRAZY, LUSTRY,\nDEKORATIVNÍ PŘEDMĚTY ATD. A PROVÁDÍ\nVEŠKERÉ OPRAVY V OBOR TEN SPADAJÍCÍ\n\nlOSEF HLAVÁČEK\nDEKORATIVNÍ MALÍŘSTVÍ\nPRAHA-11, POŘÍC č. 10 N.\nVYZNAMENÁN ČESTNÝM DIPLOMEM NA\nVÝSTAVĚ ARCHIT. A INŽENÝRSTVÍ 1897."}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.47", "texte": "KAŠPAR\nČERNÝ\nMISTR DIAŽDIČSKÝ\nA PODNIKATEL\nZEMNÍCH PRACÍ\nPRAHA 111.,\nTOMASSKA Ul. í. 20\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\nDRUHY DLAŽEB ZA\nVELMI MÍRNÉ CENY\n\nDLOUHOLETÉ ZKUŠENOSTI! NEJLEPŠÍ REFERENCE\nČETNÁ PROVEDENÍ! NEJKRATŠÍ DOBA STAVEBNÍ!\nSTROJNÍ POHON! :: NÁVRHY A ROZPO,ČTY NA\nVŠECHNA PROVEDENI STAVEBNÍ!\n\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA TELEFON 1732 OLOMOUC\n\n_ •; 5 ' -1\n. ; : \" '• -■ -\\ \" ' v ' . \". . . ' \\V ' '' 'I\n. • •■'■■'/•■'/. • , i\n1 |\n112 ' •• ' \"\nfe é ' .%: ! * -. ■ . - , ■ • , ... - . „• ... :;\n' ' ' žjÉfeá\nIHUraHB\nmBSĚĚ\nJH|\nc^p^HK§£K\n-\n• *• ■' ■■-. v . \" ňimí\n■: Jití i Wk\n- \" v • *\nBÉ-k • «***\n' ilftirr * & *, < ,s\nwřiMswá\nI T S*'-ísfh í*'AsřI#s i*#/7- ;,-?<^W;-I*S*¥r4WF,;ií(fwr-ás i ftj\ní>_. --x / ' - * ■ *\";\n■ ,\nmm 'ž-\nJ\nliíxMĚŠ'::\n«~v\n*> \". * -\n«s£ ; < ' ' • -,\nV'\"\"\"-*\n1, -v;-' ' ' . , w-s- ->• y*»v Í, •- \\ v ,>r l- I\nMimi lili B' '\n: -• ■ ■: ' ■■: \" :: \"' '•■:■.■■';■■■• ::;: \\.'. ': ' , .\" ' ~....'rv:ňí;::i*,..:;.\n, .:. '■••■■ ' ' . ' . >\nSW§< •• <sv 5-VíC §' -.sv, v yJjg&C* v&VfMx \"* % v«fiL£\n--'... .U*>» *. «'> ~...- *»é\n\nPODNIKATELSTVÍ BETONOVÝCH STAVEB\nA TOVÁRNY STAVEBNÍCH VÝROBKŮ.\nPRÁCE ŽELEZOBETONOVÉ A BETONOVÉ\n\nk«C\\!A?\nfí\nH\nODĚVY\nPRO DÁMY, PÁNY, DÍVKY A\nHOCHY\n1 ANT. HOROVSKÝ |\nSPÁLENÁ UL. ČÍS. PRAHA-11."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.48", "texte": "Keramiku : vásy, kávový soubor a umyvadlový\nsoubor pro Artěl provedla dle návrhů PAVLA JANÁKA\ntovárna na uměleckou keramiku RYDL A THON ve Svi-\njanech-Podolí.\n*\nStavbu Obchodního domu „ W enkeffv Jaro-\nměři provedl dle návrhu J. Gočára J. MÁŠA, stavitel\nv Jaroměři, železobetonové součásti od firmy BRATŘI\nHOLLMANOVÉ v Praze, železný portál provedl E.\nKRAUS v Pardubicích, práci truhlářskou JAN STIBŮ-\nREK na Král. Vinohradech, bronzový lustr JOSEF\nPLEVA, Žižkov.\n*\n\nM.U.Dr.\nJOSEF\nBABOR\nodborný íékář ne-\nmocí nervových.\nPraha 11., Jircháře.\nOrd. 9.-12., 2.-5.\n\nIzENSKy]\n1 LÉKAŘ I\nI MUDr. I\nI AD. LUKL I\nyKrál. Vinohrady,*\n® roh Purkyňova n. SŠ\nI a Karlovy tř. I\nr Ord. 9.-10., 2.-3. T\n\n(•CCtCCCCCCřCřCCCCCCCřtCCCCCCCCCCCCCCCCCC (•(•{ CCCCCCCCCKC-CCCC\nDoporučujeme českému čtenářstvu výbor ze slovanských literatur: C*\nKNIHOVNU SLOVANSKÝCH I\nAUTORŮ I\nV v\nDOSUD VySLO :I. svazek levg. Ciríkov: »Pod dozorem«. Za 40 hal. - 11. svazek L. Andrejev: (•\n»Láska k bližnímu«. Za 40 hal. - 111. svazek L. Andrejev: »Moje zápisky«. Za IK. - IV. svazek G\nL. Andrejev: »Syn člověka«. »Velikán«. Za 50 h. - Vsvazek M. Arcybašev: »Ze života nepatrné I?\nženy«. 6O h. - VI. svazek V.Ropšin: »Kůň bílý«. Úvodní studie D.S.Merežkovského. Za K í.óo.\nVII. svazek F. Sologub: »Divoký bůh«. »Zlaté schodiště«. Za 60 h. - VIII. svazek L. Andrejev: ©\n»Život člověka«. Za K 1.50. - IX. svazek D. S. Merežkovskij: »Smrt Pavla I.« Za 4K.- X. svazek C*\nA. Swietochowski: »Klub šachistů«. Za 50 hal. - XI. svazek V. Kochanovskij: »Zvíře«. Za 60 hai. 5*\nXII. svazek A. Averčenko: »Humoresky«. Za K z.lO. - XIII. svazek D. Šimunovič. »Mrkodol«. Za O\nK z.40. - XIV. V. Veresajev: »Zápisky z rusko-japonské války«. Za 4K. - XV. svazek L. Andrejev: C*\n»Dni našeho žití«. Za K 1.50. 5'\nVšechny svazky najednou zakoupeny za 15 Ki s poštovným. Úvěruhodným osobám na tříměsíční C*\nsplátky po SK. První splátku třeba zaslati předem nebo se vybere dobírkou. / Všechny objednávky ř\nobratem vyřizuje každé řádné knihkupectví, zejména pak C*\nSPRÁVA KNIHOVNY SLOVANSKÝCH AUTORŮ, SMÍCHOV, ŠVÉDSKÁ UL. Č. 30. 8\nCC*OCCCC'CCDOC'CDCC«OOC'ICOOOCCI- CřCCCOCCCCCDCCCtCCOCCCCCCECCCCCCO\n\nGRANOLIT\nPrlv., celistvá, houbě a ohni vzdo-\nrující podlaha, podložka pod lino-\nleum, podložka pod parkety na že-\nlezobet. místo asfaltu, neprozvufná\nisolace, terrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA ČÍS. 22.\nTELEFON 305 IV.\n\n[JOSEF CHROUST]\níMĚSTSKÝ MISTR TESAŘSKÝf\nl provádí veškeré práce stavební 112\nT SPECIALITA: ZAHRADNÍ PERGOLY, 112\nT ALTÁNY, LAŤOVÉ ZAHRADNÍ STĚNY, 112\nv LAVIČKY ATD. i\nj PRAHA-I. ČÍS. 885.j\nT TELEFON Č. 62. T"}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191110-01.1.49", "texte": "NÁHROBKY\nKAMENICKÉ PRÁCE\nSTAVEBNÍ, DE-\nKORAČNÍ ATD.\n/ \\\nJfSTS\nw\n%\nc\n. ..'\nKRmEnicKÉznuoDyPLnmu\nF'PRLOUš'PRHMH'ViI\nF. PALOUŠ\nV PRAZE VII.\nČÍSLO POP. 877-881.\nROZSÁHLÁ TOVÁRNA, VLASTNÍ\nLOMY, MODERNÍ STROJE, SKLAD\nVŠECH MATERIÁLŮ.\nTELEFON ČÍSLO 3219.\nZALOŽENO ROKU 1886.\nSKLAD POMNÍKŮ :NA FLOŘE:\nU OLŠANSKÝCH HŘBITOVŮ.\n\nLiteratura odborná.\nLesArts de la lerre.Cěramique, verrerie,\némaillerie, mosaique, vitrail, par René Jean.\n(I. sv., 198 illustr., 3 přílohy, 10 fr.) H. Laurens\n6. rue de Tournon Paris VI. LeMusée\nde Sculpture comparée duTrocadéro\npar Camille Enlart, direct. du Musée de\nSculpture comparée (115 ilustr. 3 fr. 50 ct.)\ntamtéž.\n*\n\nATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nv PICCARDT,\nSIMONQVSKÝ,\nPraha lil., Říční 559.\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narchitektonické.\n\nHOUSLAŘ\nMISTR\nLANTNER\nPRAHA,\nVÁCLAVSKÉ\nNÁMĚSTÍ Č. 22\nSOUDNÍ A SVAZOVÝ\nZNALEC.\nZALOŽENO ROKU 1862\n\nKOMPLETNÍ BYTOVÁ ZAŘÍ-\nZENÍ DLE NÁVRHŮ VLAST-\nNÍCH ARCHITEKTŮ.\nVÝROBA UMĚLECKO-PRŮM Y-\nSLOVÝCH PŘEDMĚTŮ PRO\nPOTŘEBU DENNÍ I LUXUS.\nTRŽNICE V PRAZE 1.,\nFRANTIŠKOVO NÁBŘEŽÍ Č. 20\nBELLEVUE"}]}