{"numero_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_sha256": "ef58b2dbcc63dfc8369f76d366ed6c154d04ffc6f6b000de927f5605173f190a", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1911/11_01/bmtnabk_1911-11_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1911/11_01/bmtnabk_1911-11_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c001", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.1", "titre_corps": "OBSAH", "titre_sommaire": "OBSAH", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.2", "debut_caractere": 509, "fin_caractere_exclue": 1301, "texte": "OBSAH\nTEXT:\nv\nKarel Čapek: Mezi dvěma polibky.\nV. V. Stech: Relief sv. Michala v boji s drakem.\nVáclav Chaloupecký: Petrßrandl (1668-1735).\nEmil Filla: Brandlova výstava v Rudolfině.\nKRONIKA:\nJ. Čapek: JožaÚprka. V. Dvořák: Anglický ro-\ndinný dům. V. Stepán : Vítězslav Novák: Pan.\n- J. Chochol: Velkoměsto. —]. Borovička: Rita\nv\nSacchettová. Frant Langer: Patrie. V. Spála:\nPodzimní Salon v Paříži. VI. Hofman: Poznámky\nk nábytku. Miloš Jiránek. Odpověď.\nVYOBRAZENÍ:\nRelief (Louvre) (1) příloha, světlotisk firmy Neu-\nbert, Smíchov. Petr Brandl (1). Othon Friesz\n(1). V. Spála (1). Relief z Parthenonu (1).\nHlava Kristova z chrámu sv. Gotharda ve Slaném (1).\nMoissac: Sv. Petr (1). Relief bamberský (1).\nVlast. Hofman (2). Zahrada Landfrasova (3).\nLandfrasův dům (1). Cottage Exhibition (2)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c002", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.2", "titre_corps": "SOMMAIRE", "titre_sommaire": "SOMMAIRE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.2", "debut_caractere": 1303, "fin_caractere_exclue": 1819, "texte": "SOMMAIRE\nTEXTE:\nKarel Čapek: Entre deux baisseurs.\nV. V. Stech: Relief de Saint Michel terrassant le\ndragon.\nVáclav Chaloupecký: Petrßrandl (1668—1735).\nEmil Filla: L'exposition Brandl á Rudolphinum.\nCHRONIQUE.\nILLUSTRATIONS:\nRelief (Louvre) (1) Supplément. Othon Friesz\n(1). V. Spála (1). Relief de Parthenon (1). —Téte\nde Christe, de I'église St. Gothard á Slaný (1). -\nMoissac: St. Pierre (1). - Relief de Bamberg (1).\nVlast. Hofman (2). Le jardin de Landfras (3).\nLamaisonde Landfras (1). Cottage Exhibition (2)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c003", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.3", "titre_corps": "Sv. Michal v boji s drakem. Relief. Louvre. 1. pol. 12. stol. (Kámen. Výška 0·85 cm., délka 0·77 cm.)", "titre_sommaire": "Sv. Michal v boji s drakem. Relief. Louvre. 1. pol. 12. stol. (Kámen. Výška 0·85 cm., délka 0·77 cm.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 101, "texte": "Sv. Michal v boji s drakem. Relief. Louvre. 1. pol. 12. stol.\n(Kámen. Výška 0·85 cm., délka 0·77 cm.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c004", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.4", "titre_corps": "Petr Brandl a Mích. Halwachs: Poslední večeře Páně. Oltářní obraz v zámecké kapli v Rosicích.", "titre_sommaire": "Petr Brandl a Mích. Halwachs: Poslední večeře Páně. Oltářní obraz v zámecké kapli v Rosicích.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 93, "texte": "Petr Brandl a Mích. Halwachs: Poslední večeře Páně. Oltářní obraz v zámecké kapli v Rosicích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c005", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.5", "titre_corps": "Koráb v Calanque.", "titre_sommaire": "Koráb v Calanque.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "Koráb v Calanque.\nOthon Friesz."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c006", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.6", "titre_corps": "Svorník v presbytáři chrámu sv. Gotharda ve Slaném.", "titre_sommaire": "Svorník v presbytáři chrámu sv. Gotharda ve Slaném.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 96, "texte": "Svorník v presbytáři chrámu sv. Gotharda ve Slaném.\nHlava Kristova.\n(Konec 15. stol., 40:40 cm.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c007", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.7", "titre_corps": "Sv. Petr.", "titre_sommaire": "Sv. Petr.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 51, "texte": "Sv. Petr.\nZ ostění portálu v Moissacu. (1115-1135.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c008", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.8", "titre_corps": "Nábytek z ořechového dřeva pro pánský pokoj. Psací stůl.", "titre_sommaire": "Nábytek z ořechového dřeva pro pánský pokoj. Psací stůl.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 71, "texte": "Nábytek z ořechového dřeva pro pánský pokoj. Psací stůl.\nVlast. Hofman."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c009", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.9", "titre_corps": "Vlast. Hofman.", "titre_sommaire": "Vlast. Hofman.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 77, "texte": "Vlast. Hofman.\nNábytek z ořechového dřeva pro pánský pokoj. Stolek a lenoška."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c010", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[37]", "page_fin": "[37]", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.10", "titre_corps": "Jos. Schaffer.", "titre_sommaire": "Jos. Schaffer.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "[37]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 85, "texte": "Jos. Schaffer.\nZahrada Landfrasova v Jindř. Hradci.\nPrůhled giardinettem k pavillonu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c011", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[38]", "page_fin": "[38]", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.11", "titre_corps": "Zahrada Landfrasova v Jindř. Hradci. Pohled na IV. a V. terrassu.", "titre_sommaire": "Zahrada Landfrasova v Jindř. Hradci. Pohled na IV. a V. terrassu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "[38]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 80, "texte": "Zahrada Landfrasova v Jindř. Hradci.\nPohled na IV. a V. terrassu.\nJos. Schaffer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c012", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39", "page_fin": "41", "image_debut": 14, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.12", "titre_corps": "Mezi dvěma polibky.", "titre_sommaire": "Mezi dvěma polibky.", "signature_source": "Karel Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3656, "texte": "Mezi dvěma polibky.\nKarel Čapek:\n\nJeden bohatý pán se oženil s krásnou mladou dívkou, která však záhy zemřela a zane-\nchala mu malou dceru Helenu. Helena po létech vyspěla v prudkou a tvrdošíjnou dívku,\nneboť její povaha nebyla mírněna nijakým mateřským vlivem, a tak Helena zůstala ne-\nzkrotná ve svém celém životě. Hlavně však odmítala všechny nápadníky, kteří se k ní chtěli\npřiblížiti, takže se zdálo, jakoby byla pyšná, chladná a povýšená nad veškeru lásku. V ten\nčas její otec zaměstnával mezi svými podřízenými jistého větroplacha jménem Jakuba,\nkterý se do Heleny bez míry zamiloval. Helena o jeho lásce nevěděla, neboť povznášela\nse tuze nad své okolí, a tak jeho láska rosila v bolesti a zuřivosti, jež ho dráždila. Helena\nsi však myslela, že nepotřebuje žádné lásky. Ale v zármutku času se její srdce vrušovalo\na rozněcovalo; její oči utkvívaly na Jakubovi skrytě a dráždivě, třpytily se a uváděly ho\nve zmatek; tu bránila se Helena vší silou, aby nemyslila na Jakuba, člověka podřízeného.\nToto myšlení bylo tedy počátkem lásky, jež rostla v osamělosti a pýše, až přetížila veškeru\ntuhost Heleniny povahy: až třeštíc mezi sny a slzami Helena se cítila naplněna láskou\na odhodláními.\nA nyní nastává vývoj jejich dorozumění, totiž doba prvních radostí; nyní poprvé a cele\nprožívají rozkoše ruměnců a potkání, pohledů a značek; jejich ruce se tisknou v mimojití\na přijímají malé dopisy, první tykání zrozené ze zmatku a nedočkavosti. Nyní se poprvé\nsetkávají o samotě, letí si do náručí, zahrnují se polibky a vyznáními. Nikdy se nenasytí\ntěchto polibků a nikdy nebudou mluviti jinak než v nadšení; ale pak budou nuceni jednati\nrozumně, budou se umlouvati, budou uvažovati o své lásce a jejích možnostech. Brzo však\nse přenesou přese všechnu opatrnost a dosáhnou toho, že jsou celý den pospolu. Je to jako\nnepřetržité spojení v čase, a v sledu radostí Helena přísahala věčnou lásku.\nPak najednou otec přistihl svou dceru v rukou Jakubových, a za to byl Jakub vyhnán\nz domu. Po nějaké době se Helena cítila matkou. Otec ji na rychlo provdal za jednoho\nnepatrného známého, člověka nízké povahy. Brzo na to se Heleně narodila holčička, dcera\nJakubova. V té době mučil manžel Helenu s velkou krutostí a pro vlastní rozkoš, a tak\nHelena trpěla a schla hroznou bolestí. O tom všem věděl Jakub a ztýral na ulici Helenina\nmanžela tak, že ten muž, beztak nemocný, strachem a ranami zemřel. I byl Jakub souzen\na odsouzen na pět let do vězení. Helena s dceruškou se odstěhovala velmi daleko a žila\ntam ve vdovím smutku, a velice ji tam chválili pro její chladnost a pevnost, s jakou odmí-\ntala všechny nápadníky zamilované do její krásy.\nZatím žil Jakub pět let ve vězení, a celých pět let pracovala v jeho hlavě jediná myšlenka,\nzda na něho Helena čeká; a to ho naplnilo takovým stálým smutkem, že všichni se divili\njeho slabému rozumu. Za těch pět let ztratil všechnu svěžest své povahy a docela zbělel, pro-\ntože bděl po tmě; a když po pěti letech vyšel z vězení, jal se hledati Helenu a nemohl jí\nnalézti, neboť nikdo nevěděl, kam se odstěhovala.\nZatím Helena žila v tom vzdáleném městě se svou dceruškou, ku které byla velmi zlá\na přísná. V její hlavě nebylo žádné myšlenky a v jejím srdci nic, co by toužilo po spojení.\nA jednou dorazil Jakub k tomu domu a viděl Helenu stati na balkoně. I sedl si na patník\na netroufal si vejiti, neboť byl ostříhaný jako trestanec a žlutý nezdravostí a špinavý jako\ntulák. Když lidé chodili tou cestou, báli se ho a dávali mu peníze. Po sedmi dnech, co takto\nseděl, se konečně odhodlal a vstoupil do toho domu. Ale paní ho nepoznala a poručila,\naby ho vyvedli a nic mu nedali. Ale on řekl: „Já jsem se jmenoval Jakub.\""}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3843, "texte": "Tu řekla Helena, aby se posadil, a ptala se, co chce; avšak při tom se na něj dívala ta-\nkovýma očima, že se Jakubovi sevřelo hrdlo, a on nemohl mluvit. V té chvíli vešla do po-\nkoje jeho dceruška, ale Helena ji udeřila a poslala pryč. Tu sklopil Jakub oči a viděl, jak\nje otrhaný a bídný, i řekl si, že jeho ošklivost Helenu uráží, že je trestanec a žebrák, kdežto\nona se stala pyšnou paní; a tedy odešel beze slova, pln lásky a zármutku, neboť kromě\nní neměl nikoho, koho by miloval.\nA tak žila Helena dále bez jediné myšlenky v hlavě a jediného pohnutí v srdci, a Jakub\nzatím odešel do vzdáleného města, aby tam zbohatl a byl vznešený a slavný, aby\nmohl potom předstoupili před Helenu jako rovný před rovnou. Tak bohatl Jakub a opo-\ntřebovával se a stal se slavný. Všichni žasli nad ohromnou vůlí a výkonností toho člověka,\nale on prožíval jen jednu myšlenku, aby rychle zbohatl a vrátil se k Heleně.\nTedy po čtyřech létech se navrátil Jakub k Heleně. Přijel v tak krásném kočáře, že všechno\nslužebnictvo Helenino se postavilo ve dveřích a klanělo se mu. Ale on vyběhl po schodech\nnahoru a spěchal k Heleně, ona ho však nepoznala. „Já jsem Jakub,\" řekl a ona mu řekla:\n„Co na mně chcete?\" Tu sevřelo se Jakubovi hrdlo tak, že nemohl mluvit. V tu chvíli\npřistoupila k Heleně její dceruška; Jakub se na ni usmál, ale v tom mu vyhrkly z očí slzy,\nneboť povážil, že uplynulo už deset let od jejich prvního políbení. I myslil si Jakub, že musí\nHeleně připomenouti jejich někdejší lásku; proto líčil jejich schůzky, tajnosti i tělesná zna-\nmínka; popsal dům, zahradu a všechny dny, jak šly za sebou, a co v nich mluvili a dělali,\na v jakých to radostech tenkrát žili. „Nepamatuji se na ně,\" odpověděla Helena.\nTedy vypravoval Jakub, jak žil pět let v žaláři, jak musel pracovat v opovržení a nízkosti, jak\nna ni čekal a vzpomínal; s podrobnostmi líčil své útrapy v čase, svou samotu, lásku a obavy;\na při tom bylo vidět vrásky, jež hluboko vnikly do jeho obličeje. Ale Helena zůstala za-\nbrána ve své nic. Tedy Jakub vypravoval, jak ji potom hledal po celém světě, až ji na ko-\nnec našel, a jak nemohl promluvit; a jak se potom chtěl pro ni stát bohatý a slavný, jak\nse to vyplnilo, kolik má peněz a jak mnoho cti. Ale čím déle mluvil, tím vzdálenější a ne-\npřítomnější Helena byla.\nTedy Jakub řekl, že by měli spolu vychovávat svou dceru, aby měla i otce i matku. „Ne-\nmám jí ráda,\" řekla Helena. Tu Jakub hrozně sesmutněl, neboť viděl, že mezi nimi není\nžádného spojení a že jsou jako odděleni od sebe na věky. Viděl, že její srdce je mrtvo\na bez lásky a nemůže býti vzkříšeno. Proto se mu zdálo, že má bdíti nad tím mrtvým srdcem,\njako je zvykem hlídati zemřelé a činiti na jejich počest skutky dobrodiní. Prodal tedy\nvšechno, co měl, a usadil se blízko Heleny; navštěvoval ji každého dne, a protože nedovedl\nmluvit o sobě nebo o ní nebo o věcech jim blízkých, aby mu při tom nevnikaly slzy do očí,\nmluvil jen o všeobecných lidských věcech, povznešených nad plynoucí život; a tak ho lidé\npovažovali za filosofa a velmi si ho proto vážili.\nKdyž to však trvalo několik let, vznikla v něm myšlenka, že musí odejet na konec světa,\naby na Helenu zapomněl. Posledního večera ji navštívil, ale o ničem jí neřekl; mluvil\nžensky a bizzarně, aby ji rozveselil; avšak Helena zůstala lhostejná a nehybná. Potom Ja-\nkub vstal, řekl „Na shledanou\" a šel po schodech dolů; ale na posledním schodě pocítil\nv srdci tak prudkou bolest, že vykřikl a vrhl se úprkem zpět; chytil Helenu oběma rukama\na strhl ji k sobě. Helena se hrozně bránila; bylo mu, jakoby nevěděl, co dělá, ale zdálo se\nmu, že zápasí po dlouhé, strašně tmavé hodiny proti veliké síle, jež se bránila; tu mu tak\nvstoupila krev do hlavy, že nevěděl, co dělá. Teprve po chvíli věděl, že Helena visí na jeho\nšíji a líbá ho ze všech sil nenasytnými a náruživými polibky; že on ji nese v rukou jako"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.16", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 1287, "texte": "před dvanácti lety a zahrnuje polibky a vyznáními. A najednou zmizelo dvanáct let a He-\nlena spočívá v jeho náručí; tyká mu mezi polibky, rozechvívá se zmatkem a nevinností,\nvrhá se na něho celým tělem a celým srdcem; brání se, umírá, prosí a směje se. Nikdy\nnebudou syti těchto polibků a nikdy nevyčerpají poklad svých radostí; hodiny nerozdělí\njejich objetí a dlouhé hodiny nezměří jejich štěstí, veškerá věčnost nezměří štěstí jejich lásky.\nAle když nastalo ráno, spala Helena na rameni Jakubově, Jakub pak přemýšlel o tom,\nže byl marně pět let ve vězení, kde pracoval v trpělivosti a ponížení; že nadarmo byl bo-\nhatý a měl statky, čest a úřady; že nadarmo zmoudřel a byl moudrý jako filosof a vážený\nu lidí; neboť to vše bylo jako prázdná chvíle, jež uplývá mezi dvěma polibky, jako chvíle\nmarnosti mezi dvěma milenci. „Jak mnoho člověk prožije mezi dvěma polibky,\" řekl nahlas.\nTu otevřela Helena své krásné oči a pohlížela na Jakuba, jakoby se divila, že je u ní; i po-\nlíbil ji Jakub a řekl: „Heleno, včera jsi usnula v mých rukou v domě tvého otce a spala\njsi beze snů a vědomí, beze snů jsi prospala čas mezi dvěma polibky/'\nHelena byla bledá a zašeptala: „Jak mnoho člověk vytrpí mezi dvěma polibky!\"\nA Jakub pocítil v srdci, že už je starý a blízký smrti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c013", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "41", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.12.1", "titre_corps": "V. Špala.", "titre_sommaire": "V. Špala.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "V. Špala.\nKrajina."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c014", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "42", "page_fin": "45", "image_debut": 17, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.13", "titre_corps": "V. V. Štech: Relief sv. Michala v boji s drakem.", "titre_sommaire": "V. V. Štech: Relief sv. Michala v boji s drakem.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.17", "debut_caractere": 70, "fin_caractere_exclue": 1702, "texte": "V. V. Štech: Relief sv. Michala v boji s drakem.\n\nU nás, kde každá slohová myšlenka přicházela již hotová a konvenčně ustálená, kde\nnové tvary záhy podléhaly nekonstruktivnímu změkčení a rozvedení v ornament, lze dosti\nztěžka poznati románské umění v celé jeho podstatě. Neúplné a poměrně nečetné památky\nbývají jen odlehlými poukazy na veliký děj, na nové a silné hnutí, jež vytvořilo středověku\nsamostatný sloh. Slohová idea nemluví u nás tak čistě a jasně jako v zemích, jež samo-\nstatně spolupracovaly na hromadném výrazu dobových idejí, není také vyčerpána tak\njednotně a ve všech odvětvích důsledně, aby poskytla názoru úplnou a pevnou představu\no absolutní a trvalé výtvarné ceně románského umění. Hodnotných prací monumentál-\nních, slohově čistých, je u nás ve starém umění pořídku.\nPřinášíme vyobrazení reliefu, který je názorným příkladem středověké vůle k formě,\núplně jasného v poměru k látce, v němž každý tvar o sobě ive svých vztazích tvořen\nz přesných zákonů formálních. U reliefu lze spíše než v kterémkoliv jiném druhu umění\nzměřiti nejspolehlivěji přesnost a vypracovanost výtvarné methody doby. Svým vznikem je\nrelief vlastně přechodním stadiem vývoje volné sochy do malířství, ustrnutím formy ne\nzcela vyjádřené: stabilisováním tvůrčího pochodu přechodu látky v tvar. Souvislost s ne-\nobmezenou a nezformovanou látkou je větší než ve skulptuře volné, za to obsahové\nmožnosti reliefu nejsou vyčerpány pouze jedinou postavou, neboť hmotné jádro pozadí\ndovoluje řazení a kupení postav v souvislé vypravování děje. Relief má\nvoiný, plný tvar plastiky i abstraktní malířskou linii, právě tak, jako malířství může vy-"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3648, "texte": "pravovati, jest však proti němu mnohem více vázán a určován svojí látkou. Dokončená\nforma reliefu je jedné hmoty s jeho pozadím, jež je jí nutným podkladem a hranicí,\nproto je poměr reliefu k architektuře těsnější a vázanější než u plastik volných. Potře-\nbuje větší hmoty tedy architektury k svému rozvinutí, je látkově jednotný a musí\nproto více respektovat!* její konstruktivní účele. Podřazuje se většímu celku a kromě svojí\nabsolutní existence uměleckého díla je souvislým a zdobícím článkem celkové hmoty\narchitektury.\nPozorujeme-li zásady, dle nichž vznikaly reliefy antické, shledáváme, že ústředním\nideálem antického sochařství byla volná, samobytná socha, tělo v pohybu, aže i vyspělý\nrelief antický vždy poukazuje na volnou skulpturu jako východisko a ideál.\nV reliefu řeckém je pozadí danou a neměnící se plochou, jež je pouhou základnou vy-\npouklých postav, nikoliv spolučinným prvkem sochařské komposice. Obsahem řeckého\nreliefu jest postava o sobě, jako samostatný celek, jehož všechny pohyby jsou zdůvodněny\na vysvětleny fysiologickými akcemi lidského těla, nikoliv dějem, je vždycky celkem proti\npozadí lineárně ohraničeným v silhueíě, takže všechny plány a profily vystupují vnitř\npevných, proti pozadí ostře odlišených hranic. Je jasný a přehledný, nemá zkratek, reliéfní\npřekomponování objemů omezuje se na redukci výšek a soustavné převedení do profi-\nlového pohledu, na vytvoření jednosměrného pohybu. Ať jde o relief vysoký, jenž\nje vlastně sochou jednou stranou přiléhající k základně, (metopy Paríhenonu) nebo kla-\nsický mírně vypouklý relief plošný (Panathenajský vlys z celly Parthenonu), vždy je vý-\nchodiskem rehefni komposice volná plastika aje dn o lidské tělo. Skupiny povstávají při-\ndáváním a přiřaďováním postav prostorově na sebe omezených, bez užšího pronikání\na styku forem.\nPozdně antický relief rozhojňuje střídmé gesto, uvolňuje vázanost postavy, měkčí ostrost\na přesnost profilů a kontur, pojímá postavu ne absolutně sochařsky, ale jako těleso v prostoru\noblité vzduchem. Do ideální abstraktnosti přichází element malířský, prostor, a úměrně\nsnahám tehdejšího malířství i sochařství pracuje ke vzbuzení illuse prostoru. Hmota se\nrozestupuje před tělem, prohlubuje a stává jevištěm, kde zobrazena krajina i s lidmi.\nProlomení pozadí, dějové a prostorové spojení postav, nový repertoir pohybů, přibrání\nkrajiny jako motivu jsou vývojové vymoženosti pozdně antického reliefu. Ale současně\nillusionistické změkčení hmoty, zanedbání vyšší komposiční arabesky, promísení plastiky\nnečistými prvky malířskými, zanedbání celkové tektonické funkce reliefu jako článku\narchitektury. Ideové obohacení možností reliefu, rozšíření jeho hranic a obsahu mělo v zá-\npětí jeho rozklad jako pevného tělesa a uvolnění jeho sochařské komposice. (Reliefy\nsloupu Trajanova).\nVeliké a nové prostorové ideály románského umění, opětné zkáznění hmoty, úhrnná\nabstrahující a primitivisující tendence jeho malby a sochařství postavily novou slohovou\njednotu. Staré prvky nově přezkoumány, oceněny a přetvořeny poměr ozdoby k archi-\ntektuře utužen, hmota zformovaná, ale neproměněná vládne umění. Každá přejatá forma\nznovu odůvodněna a oživena duchem, jenž uzavírá prostory, jež mají jiné pojetí mo-\nnumentality, jiná měřítka vzájemných poměrů. Hmota krystalisuje v články a ozdoby,\nv nichž mikrokosmos chrámu vykládá symbolicky a názorně dogmata víry, hluboce idea-\nlistické pojetí světa, světový názor své víry, v němž dějiny i příroda jsou velikým symbo-\nlem idey Boha. Je to nová, nereální říše tvarů, řízená náboženskou ideí, tvořená pod svatou\nmatematikou, v níž každý přírodní vjem přetvořuje se ve schránu abstrakce pojmu a pod-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3812, "texte": "řazuje se úhrnnému slohovému zákonu.Také relief Sv. Michala bojujícího s drakem ukazuje\nsvoji odvislosí a příslušnost k velikému dobovému řádu. Vlys z celly Parthenonu, právě\ntak jako Venuše Milosská, je konečně beze slohu, uzavřeným a samosprávným uměleckým\ndílem, jakým nikdy není relief středověký, který i osamocen a vyňat ze stavby zůstává\nčástí většího celku, souvisí vždy vnitřně s jeho duchem a zákony.\nKamenná deska, snad část chrámového tympanonu, představující apokalyptického arch-\nanděla s drakem, byla věřícím dvanáctého století znamením andělské ochrany posvátného\nmísta před profanací, symbolem boje křesťana s hříchy, příštího zápasu s antikristem,\ni poukazem na poslední soud. Neznámý sochař dvanáctého století převedl všechen dogma-\ntický, církví určený obsah ve sféru formální a prokomponoval celý děj do ideálně doko-\nnalé formy reliefu. Ponechal všechny tradiční nutnosti výjevu, nejvyššího anděla Páně,\ndosud bez brně, v řasnatém rouchu, protkávajícího kopím draka, složeného z hada a ryby.\nVystavěl z obou těl bohatý a složitý trojúhelník, kde ze základny drakova těla rostou\narchandělem dva nejdůležitější směry pohybu, sesilované a obohacované řadou rovno-\nběžek a ostrých úhlů draperie a těla. Pohyb těla je dán plošnou komposicí celku, jež je\nv její prospěch skresleno v nemožně široké rozkročení nohou, tak nutné pro ornamen-\ntální arabesku plochy. Středověk odvažuje se lineární skresleniny, jíž neznala antika,\na rozvijí současně pohyb reliefu vícestranné, opouští antické postavení čistého profilu\na tvoří těla pro plný pohled ze předu. Tato skreslenina zdůrazňuje východisko\npohybů, posunuje a soustřeďuje jednotlivé směrnice, takže je z hlavních příčin silné vý-\nraznosti a dramatického účinku celku. Ale čáry a křivky kresby mají kromě plošné ceny\nneméně silný význam sochařský. Nejsou pouhou kresbou, ale lineárním ekvivalentem\nprostorových objemů. Zkoumáme-li methodu, jakou docíleno v našem reliefu tělesnosti,\nvidíme, že při hloubce poměrně nepatrné vyvinuto z kamene úplně hmotné tělo. Celek\nformy má plošný, žádnou vyčnělinou neporušený charakter, takže působí dojmem jedné\nroviny.Tato zdánlivá plocha skládá se z malých, téměř plochých oblin ohraničených křivkami\nvyhloubenými vždy směrem k nastávající ploše takže relief není nikde plochý, ale stejno-\nměrně kulatý a přechod z vyššího plánu do nižšího děje se povlovně po jakýchsi stupních,\nkdežto relief antický je ke své základně buď připevněn nebo na ní tkví. Toto odstupňování\ndo vrstev provedeno v celém reliefu důsledně nejzřetelněji na křídlech a záhybech roucha\ntakže plastické formy, převedené do ploch, vyrůstají soustavně z kamenného jádra, jež\nse znenáhla rozkládá ve formu bez děr a násilností. Bohatost a rozmanitost této cesty do\nhloubky stupňují silnější zářezy, nutné pro působení s větší výše, ale ani tyto největší\notvory v povrchu nejsou náhlé; tak největší hloubka a plastický střed díla, andělova hlava,\nspojuje se s nejnižším plánem vejčitou oblinou, proti které otevírá se vyhloubený talíř\naureoly jako plastický repoussoir jednotně řešené hlavy. Vydutině aureoly odpovídá\nslabě prohnutá základní linie levého křídla. Stejný způsob sestupu má pravá ruka, jež je\ntéměř úplně plastická a má přední plochu stejně zvlněnou jako okolní plány, ve spodu\npak se úží a jde ke svému spodku.\nTeprve četné průřezy mohly by nejlépe ukázati celou bohatost a rozmanitost této sou-\nstavy vzájemně vázaných křivek a tenkých vrstvených stupňů rozkládajících účinně\na bohatě objem v plochu ale ina fotografii z předu lze sledovati, jak žádný detail není\nsamostatný a jak je jenom článkem upevňujícím druhý. Jenom tak mohlo vzniknouti dílo\núplně nepřírodní, nerealistické, a přece logické. Dílo samo poskytuje i zajímavý opačný\npříklad nekonsekvence v jediném detailu: v oblině hlavy zeje černá, příliš hluboká díra"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1779, "texte": "ucha. Umělec patrně nedovedl plošně transponovali,\nkonformně k ostatnímu, reliefu nebezpečnou vyčnělinu\nušní lastury a modeloval krabatiny boltce věrně dle pří-\nrody, takže porušil směr všech oblin a ploch jednotně\nkonstruované hlavy.\nTéto logice formy podřídila se i idea, náboženský\nobsah, který zmizel ve výrazné a dramatické formě\núplně a beze zbytku, tak jako v díle zmizela osobnost\ntvůrcova. Nikoliv snad proto, že by se jednalo o práci,\nv níž tvoří jedině sloh, nikoliv provádějící ruka, ale proto,\nže silné nadání a stejně silně vědomí a vůle formovaly\nvší energií hmotu v čistý abstraktní tvar. Lidské dílo, za\nkterým zmizel člověk.\nO několik desítiletí později as kolem roku 1200\npracuje na Georgenchoru bamberského dómu ne-\nznámý mistr řadu reliefů; jeden z nich představuje také\nboj sv. Michala s drakem. Pracuje pod zřejmým vlivem\nfrancouzským, ale německému mistru schází formální\nuvědomění a přesná pracovní methoda francouzských\nsochařů. Vztýčil postavu archanděla, přidal mu zbyteč-\nný meč a nedovedl úplně vyplnili plochu obdélníka,\njako relief není práce jednotná: stěna, ve které je po-\nstava, je příliš prohloubena mezi tělem a zbytečně plastickým štítem je nepříjemná pro-\nrva, mezi mečem a hlavou jsou náhlé, nevyrovnané rozdíly výškové, draperie šatu je\nneplaslicky volná. Také tělo v pohybu je malátné a nepřesvědčuje, nemá dramatické sečle-\nněnosli reliefu francouzského, a není stylisováno s takovou důsledností. Je v něm mnoho\nnevyrovnaných dojmů přírodních, mnoho skutečného pozorování naivně a nepřesně\nvyjádřených. Proti čistému tvaru francouzského díla mluví zde k nám síla a radost zraku,\ntouha vyjádřiti upřímněji děj, přemoci hmotu. Tvůrčí pochod zanechal zde více stop, ve\nformálně méně dokonalé práci promluvil osobněji a vyjádřeněji umělec."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c015", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "42", "page_fin": "42", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.13.1", "titre_corps": "Nosiči hydrií z panathenajského průvodu. Museum Akropole v Athénách.", "titre_sommaire": "Nosiči hydrií z panathenajského průvodu. Museum Akropole v Athénách.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "Nosiči hydrií z panathenajského průvodu. Museum Akropole v Athénách."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c016", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "45", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.13.2", "titre_corps": "Relief. Bamberg.", "titre_sommaire": "Relief. Bamberg.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.20", "debut_caractere": 1781, "fin_caractere_exclue": 1797, "texte": "Relief. Bamberg."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c017", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "47", "image_debut": 20, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.14", "titre_corps": "Petr Brandl (1668-1735).", "titre_sommaire": "Petr Brandl (1668-1735).", "signature_source": "Václav Chaloupecký", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.20", "debut_caractere": 1799, "fin_caractere_exclue": 2920, "texte": "Petr Brandl (1668-1735).\nVáclav Chaloupecký:\n\nPetr Brandl je z nečetných umělců, kterým vlast dala vše, který i jako člověk i jako\numělec vyrostl zcela pod českým nebem; ne tak z české krve a z českých tradic uměleckých.\nMatka Brandlova byla Češka, otec, zdá se, Němec. Brandi narodil se v Praze na Malé Straně,\na opodál Nostického paláce v domě malostránského krejčího, kde čepovalo se však i pro-\nslulé pivo rakovnické, prožil dětství. V 15 letech sběhl se studií a dal se na malířství. Učil\nse tomuto „kumštu\" u mistra Christiana Schróttera, jenž, když vzdělal se v malířství v Itálii,\nstal se dvorním malířem a kustodem císařské obrazárny v Praze. Schrótter neměl ani in-\nvence ani vzletu. Mladý Brandl vedle volných kreseb dle přírody, především kopíroval\nstaré mistry vlašské; prý k nerozeznání od originálů. Doba tato vtiskuje Brandlovi vý-\nznačný rys: Brandl, ač Itálie nikdy nespatřil, stal se žákem italské školy malířské, v císař-\nské galerii pražské, ať Italy, ať Němci pod jich vlivem tvořícími, nejčetněji zastoupené...\nBrzy se ukázalo, že učedník vynikl nad mistra, a brzy nastal konflikt mezi oběma, jakož"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3931, "texte": "i malířským cechem pražským, konflikl, který mladého smělého umělcestaví na vlastní nohy.\nRoku 1693 se oženil (byl 25tiletý) s Helenou, sirotkem po malíři J. B. Klossovi, s níž asi\n14 let žil, splodil tři děti, a skoro 30 let se soudil. Jeho bujný, nespoutaný temperament,\npřízeň štěstí, jež způsobilo, že byl hledaným, učinilo z něj marnotratníka, který nedbaje\npovinností k své legitimní manželce, žil s maitresou. Helena jej stíhala soudně, žádajíc\nvěrnost i alimentaci. Brandl slíbil, ale neplnil. Měl sice skvělé příjmy, leč přes to všady,\nkde pobyl, zanechal dluhy. Tak putoval za svými zakázkami z místa na místo, stále soudně\nstíhán od konsistoře a své manželky, až jej i jeho milenka opustila a on jako chudák na\nduchu i těle zlomen dokonal 24. září 1735 v Hoře Kutné svůj rozháraný a pestrý život.\nByl nadaný a sebevědomý umělec, náruživý piják, hráč, veselý marnotratník, jenž rád\nholdoval Venuši i Bacchu, nevěrný manžel, nešťastný spekulant, dlužník kde komu, dobrý\ndruh, především však celou svou duší malíř.\nDoba, v níž Brandl žil, byla neobyčejně příznivá malířství, zvláště oboru, v němž jeho\ntalent se nejvíce uplatnil, malířství církevnímu. Století XVI., charakterisované u nás refor-\nmací, jmenovitě luteranismem a bratrstvím, tento obor umění zanedbává, ba staví se vůči\nněmu nepřátelsky. Snaha po zvnitřnění náboženského života vede k odstranění všeho, co\nby od vlastního nitra odvracelo, rozptylovalo, především k odstraňování „model\", to jest\nobrazů svatých z kostelů. A co nezničila reformace, zničila náboženská válka. Za to směr\nreformaci protivný, katolická restaurace, chápe se umění v kostele, jako mocného prostředku,\njímž by v nitru křesfana vyvolala náladu víry, náladu vlastní bezrnocnosti a odevzdání se\ncírkvi. Když pak katolicismus zvítězil, nastává církevnímu umění v Cechách slavná epocha.\nNení takřka kostela v Cechách, do nějž by mocně nezasáhla ruka vítězné církve a barok-\nního umění. Jednak proto, že většina kostelů opravy a úpravy potřebovala, jednak, že těmto\nstánkům Páně měl býti vtisknut nový ráz, který by vyhladil vzpomínky na staré tradice,\nna kacířské Čechy a jich národní náboženství. Umění mělo oslavovali zázračné vítěz-\nství Říma nad husitskými Čechami, kde sám Bůh rozhodl. Vyhnaní svatí v triumfu vra-\ncejí se do Čech. O finanční prostředky nebyla nouze, zvláště když česká aristokracie\nv tom vidí a tím koná svou patriotickou povinnost, že českému lidu staví nové ko-\nstely a zvelebuje staré. A složkou této doby a těchto tendencí je umění Brandlovo. Jeho\nsvatým je cizí sladká něha, vyprávějící o neskonalé lásce a milosrdenství božím; jeho ra-\nmenatí a brunátní starci, na jichž tváří svatozář, jen stěží zakrývá stopy požitého vína, vy-\npráví spíše o Bohu Otci a jeho neúprosné spravedlnosti, o všemohoucnosti boží a její\npozemského ústavu svaté církve římské, než o Beránkovi, jenž přišel, aby snímal hříchy\nsvěta. A v těchto hranatých, smělých postavách mužů, ať jsou to již portraity, ať proroci\na mučedníci, je umění Brandlovo nejšťastnější. Ženy maloval málo a méně šťastně. Zub času\ndnes již mnoho setřel z působnosti Brandlových obrazů. Proto slyšme raději úsudek sou-\nčasníka (J. Jahna) o jeho umění. „Obrazy Brandlovy\", píše, „a jeho nejskvělejší doby\nmají mnoho jemnosti při širokém vedení štětce. Jsou tím určitější a výraznější, čím více\ndospíval stářím a obratností. Nakládá, nešpoře barvou, tintu na tintu, čímž se stávají malby\njeho trvalými. Zvlnění vlasů i jednotlivé jich proudy vyznačoval v tlustě nanesené barvě\nsmělými vrypy držadlem štětce způsobenými, až na samou podlohu sahajícími. Neužíval\nlazur, leč zcela výjimečně při portrétech na oblecích. Přes to vše má způsob, jak barvy na-\nnáší, mnoho svěžího a skvělého. Jeho kolorit je teplý a to nejen v obrazech biblických,\nnýbrž iv podobiznách, mezi nimiž jsou takové, které možno Kupeckému a Largilliěrovi\npo bok postavili/'—„Jedno však se mu vyčítá, že jeho malby v některých částech zčernaly"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1296, "texte": "a zašly. Však nejde tak z jeho způsobu malby, ze tvrdé neb temné manýry, nýbrž že\nBrandl nepřihlížel časem na přípravu a volbu barev dosti pozorně a že užíval zelené hlinky\na asfaltu při svém tvoření, ač znal jich škodlivé účinky/'- Připomínám, že existují od Bran-\ndla čtyři obrazy prstem malované, což pastosnímu způsobu jeho tvorby dosti odpovídá.\nPetr Brandl vyrostl a žil v tradicích italské školy malířské, vlašských tenebristů, ač jistě\numění velikého Holanďana, Rembranta, a zejména umění Rubensovo na něho nezů-\nstalo bez vlivu; dlužno však mu přiznati i jeho vlastní sílu, jeho domácí svéráznost. V dě-\njinách vývoje českého umění stojí chronologicky mezi Škrétou a Rainerem. Vývojově ne-\nsouvisí příliš ani s jedním ani s druhým. Brandl byl ceněn od současníků a právě uspo-\nřádaná výstava ukazuje, že umějecká hodnota jeho časem nezašla. Obrazy jeho rozptýleny\njsou po kostelích v Praze a v Cechách, a po několika aristokratických galeriích. Brandl\npatří k virtuosům baroka, jemuž dokonalá a jistá forma malířská, výraznost, barevnost\na soustředěnost zobrazených dějů, dramatická mohutnost, jež nebojí se užívati silných\nefektů, („malíř smrti\") jsou charaklerickými vlastnostmi. Především ale je malířem tech-\nnicky vysoce vyškoleným, mistrem v komposici a duchem plně synem své doby."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c018", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "47", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.14.1", "titre_corps": "Jos. Schaffer.", "titre_sommaire": "Jos. Schaffer.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.22", "debut_caractere": 1298, "fin_caractere_exclue": 1344, "texte": "Jos. Schaffer.\nLandfrasův dům v Jindř. Hradci."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c019", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "49", "image_debut": 23, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.15", "titre_corps": "Brandlova výstava v Rudolfině.", "titre_sommaire": "Brandlova výstava v Rudolfině.", "signature_source": "Emil Filla", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3712, "texte": "Brandlova výstava v Rudolfině.\nEmil Filla:\nKdo usuzoval na celého Brandla pouze ze známého obrazu z Rudolfínské galerie „Si-\nmeon s Ježíškem\" s nadějí, že v jeho souborné výstavě najde podobných a lepších obrazů\nvíce, tomu přineslo již pouhé chvatné prohlédnutí zklamání a trapný smutek. Brandl proti\nSkrétovi jeví sice určité plus zvláště v čistotě prostředků a jednotnosti výrazu, bylo by však\nomylem tuto jeho tvářnost připisovat pouze jeho osobě a jeho talentu, neboť je nutno uvá-\nžiti, že mezi oběma malíři je dostatečná diference časová, a že v jeho době způsob, jakým\nvytváří, byl již tak všeobecný na všech stranách a dokonce přežilý, že Brandl pouze lehce\nvytěžoval ze stávajících vymožeností a nových problémů nepřidal. Jevil-li se Skréta nejas-\nným a nestálým rozporem barvy s valeurem, lze stanovití při Brandlovi již naprostý sklon\nk valeuru a světlu. V té době valeurový princip zatlačil ostatní složky do pozadí a v Itálii,\nobzvláště však v Holandsku, poznána nejen jeho samostatnost a možnost v plastické a pro-\nstorové výrazovosti, ale i jeho mocnost a působnost abstrakční. Zkoumáme-li podrobněji\nBrandlovu tvorbu vzhledem k tomuto výtvarnému elementu, tak pružnému, realistickému\nnázoru doby tolik odpovídajícímu a nevyžadujícímu tolik formových násilností a potíží\njako vyžaduje barva neb linie, zkoumáme-li důkladně, jak Brandl využívá schopnost tohoto\nprvku a jakým způsobem s ním zachází, přijdeme k poznání, jež nutně rozloučí představu\nBrandla s představou ryzího umělce; jeho tvorba zjeví se opět jako nemohoucný rozpor\nrůzných složek a celé jeho dílo dostane přídech šablonovité a manýristické zběžnosti a po-\nvrchnosti, vlastnosti tak osudné většině výtvarníků doby barokní.\nPro lepší porozumění bylo by třeba probrati kresby a náčrty současníků Brandlových;\ni užasli bychom nad zdánlivou dokonalostí a jistotou, s níž zaznamenávali obrysy tvarů\na přesnost proporcionálních bodů. V té době znalost lidského těla, pohybu a perspektiv-\nních zkratek jest všeobecná, a to tím, že jsou již dány a předepsány jako pevné ustálené\nveličiny, neboť místo intuitivného chápání forem nastupuje učení se nazpamět přede-\npsaným tvarům a tvůrčí síla je zaměňována s formovovou mnemotechnikou. Jednotlivé\ntvary jsou stálým opakováním týchž pravidel, jsou jednoduché, ne však z nutnosti ab-\nstrakčního chtění, nýbrž vyplývají z pohodlné snadnosti. V těchto návrzích a skizzách uplat-\nňuje se především tuhá, hmatatelná forma a pevná obrysová kostra. Brandl rovněž jako\nvětšina malířů jeho doby, ač prvním zdáním chce působit jedině valeurem, nevychází z to-\nhoto prvku, nýbrž prvopočátečným podkladem všeho jest mu nehybná liniová kostra a\nteprve dodatečně kupí někde stín, někde rozsvětluje, v podstatě však valeurem nevy-\ntváří a na konec zatopuje celý obraz neproniknutelným temným lakem. Světlo není uspo-\nřádáno v ohniska vzájemně svázaná, nýbrž lpí nehybně na povrchu a nemá jinak žádného\núčele koncentračního.\nKdyby Brandl vytvářel jedině valeurem, nutně by musel odložiti a roztaviti tvrdost a\nhranatost obrysů, forma proměnila by se mu v množství prozářených světlých a temněj-\nších skvrn, vibrujících v ohniskách zvýšeným jasem a rytmem a zmírajících opět v okolní\nklidné temnotě. Spojení liniových obrysů s dodatečným zahalováním v celkový temný\ntón, tak jak to Brandl činí, neslouží žádnému prvku; jest nešťastné a nutně vede k manýře.\nTak zvláště trpí linie; obrysy balvanovitých hmot nemohou se uplatnit v kontrastu vůči\nsobě. Jedině snad v „Klanění tří králů\", kde valeur je spojen s určitými objekty aneb s urči-\ntými souhrnnými skupinami forem, kde rovněž proti šerosvitu nastupuje více barva a\nplošné zacházení, tolik upomínající na Veronesa, dociluje Brandl účinnějšího a živějšího"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 894, "texte": "výrazu. V „Simeonovi s Ježíškem\" a v portrétu Č. 9 dociluje Brandl poměrně nejdokona-\nlejšího stupně, a to nejen proto, že pomíjí liniových složek, aby mohl volněji a plněji\nuplatnit kvality valeurové, nýbrž kromě toho uspořádána jest spousta vibrujících světelných\nbodů a skvrn s tmavšími jedině dle nutnosti a přirozenosti svého principu bez otrockého\ndržení se daných objektů; přes to však všechny složky, každá skvrna a plocha odpovídá\ndokonale objektivní představě zobrazeného. Tímto stmelením a jedině těmito dvěma\nobrazy povznesl se Brandl nad soudobé řemeslné malíře, jimiž tehdejší doba se hemžila,\njinak však, kde ocitl se v rozporu dvou neb více výtvarných složek, kde jedna složka otu-\npovala složku druhou, nedociloval ani bohatosti ani prudké výrazové vzrušenosti vlastní\ni prostředním barokním italským mistrům. Charakter baroku naprosto nabýval u něho ráz\ntěžkosti a malátnosti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c020", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "59", "image_debut": 24, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.24", "debut_caractere": 896, "fin_caractere_exclue": 914, "texte": "Kronika a poznámky"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3683, "texte": "Poznámka.\nPřinášíme doplňkem k článku Zd. Wirtha,\nZahrada Landfrasova v Jindřichově Hradci,\nvl. sešitě otištěnému, ještě 2 pohledy a půdo-\nrys zahrady a dům Landfrasův, a prosíme,\naby si čtenář laskavě opravil v článku na\nstránce 13., v řádce 12. zdola omyl: úkol\nsvětlonošů neměly sochy v giardinettu, ale\nputti po stranách schodiště k pavillonu (řádka\n3. zdola).\n\nJóža Úprka.\n\nV těchto dnech slaví moravský malíř Jóža\nÚprka své padesáté narozeniny. Není po-\nchybnosti, že mu přísluší zcela význačné mí-\nsto mezi jeho současníky a v celém českém\nmalířství novější éry. Jeho dílo leží dnes před\nnámi již uzrálé a definitivní; vidíme, že toto\nz počátku velice neofficielní a neoblíbené\numění nezůstalo bez vlivu na jeho některé\nsoučasníky, kteří od něho přejali mnoho ho-\ntového, co rozvedli dále po svém. jeho pů-\nsobnost sahá však také značně na Moravu,\nkde přes to, že nepůsobil jako officielní uči-\ntel, nalezl mnoho žáků a napodobitelů, takže\nlze mluvit o jakési Úprkovské škole. Morav-\nská škola, příliš eklektická a závislá na mi-\nstrovi, zajde zároveň s ním; jeho vliv v Ce-\nchách byl podstatnější, ačkoliv na první po-\nhled by se zdálo, že zde bylo méně odvislosti\nnež u oněch drobných moravských talentů,\ntrochu uměle a překotně vyvolaných na boží\nsvětlo. V Cechách je to větší míra samostat-\nnosti a jiné formy lidového života, třeba Do-\nmažlic proti Slovači a j., pro které se zapo-\nmíná na to vše, co Úprka u svých součas-\nníků vyvolal. Charakteristikou celého tohoto\njakoby národního směru je značná barev-\nnost, z větší části již také valně připoutaná\nk motivu, t. j. k národopisným krojovým\nodlišnostem a svéráznosli lidového života.\nZvědavá, příliš snadno a nedůvodně usuzu-\njící cizina má pro loto umění mnoho zájmu\na domnívá se zde viděti nejčistší a nejryzejší\nmalířské projevy našeho národního českého\numění. A tak, částečně přispěním mnohých\ndomácích hlasů a z velké části pak přispě-\nním ciziny, kterou tak snadno zavádí zevní\nzajímavost folkloru, stalo se pro nás toto\numění a pak i Úprková životní práce sama\ntak význačným a směrodatným zjevem, že\nje dnes správno uvážiti a přehlédnouti ji a\nopravili mnohé omyly, které k ní během\nčasu byly připoutány.\nÚprka bývá nazýván někdy mistrem bar-\nvy. Ovšem, široký rozsah jeho palety a její\npestrost jsou podmíněny dvojím: jeho im-\npressionistickým názorem a pak volbou mo-\ntivu, t. j. pestrým krojem a specielní barvi-\ntostí Slovácka. Co do impressionistického\nvyznání vidíme, že Úprka podporuje obsah\nsvých obrazů co do účinu atmosférickými\núkazy jakožto suggestivním prostředím a\nužívá jich, možno říci, jako sentimentálního\nscénického prostředku, kde na příklad k stáří\npřísluší podzimní slunce, mlhy, padající listí\na pod. Tento zevní symbolismus, založený\nhlavně na realistické suggesci, vyvozené\nz vlastní sentimentality, nebyl původně v pro-\ngramu čistého impressionismu; je líbivým a\njaksi literárním přídavkem malířské machy\na je spíše vlastností nynějšího mnichovského\nmalířství, kterému je Úprka bližší i po stránce\ntechnické. Po technické stránce byl Úprka ve\nsvé generaci příkladný a jeden z nejzruč-\nV • Vy 1\nnejsich.\nOmylem je domnívati se, že tyto obrazy\nnesou všechny znaky malířského vyjadřo-\nvání v barvě, a to způsobem mistrným,\njak se o nich tvrdívá. Barevný dojem je\ntu pouze výsledkem předmětného nazírání\numělcova, který poslušně zaznamenává ba-\nrevné skvrny jednotlivých objektů, sukní,\nstuh, vyšívání, veškeré pestré zvláštnosti kro-\nje, popisuje šmahem každý tón tohoto ba-\nrevného orchestru, aniž by nadřazoval nebo\npodřazoval, pojil a skládal, takže obdržíme\njen součet jednotlivých tónů, nikoliv však\nhudební dílo. Tak barva není dramatickým\nčinitelem v obraze a není jí udělena žádná"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3079, "texte": "výrazová funkce; zůstává syrová, připoutaná\nk látce, červená nebo zelená k hedvábné\nstuze, růžová k sukni atd. jejím úkolem\nje pouze charakterisovati lokální barvy\npředmětů a z tohoto zajetí se nikdy nevysvo-\nbodí k vyššímu dění. Toto základní nepo-\nchopení tvárných schopností barvy je ještě\nzřejmější a základnější útěch, kdož nekriticky\nv obou zemích koruny svatováclavské od\nÚprky přejímali, nechápajíce dosti jasně ani\njeho vlastní barevné nazírání.\nÚprka žije mezi svým lidem jako dělník\nzemě, sedlák a rovný mezi rovnými, aby\nsnad se mu lépe přiblížil, jakoby se uchýlil\nstranou od shonu všeho současného vývoje,\naby se cele věnoval službě své země, národně\ndosud tak čisté. Bylo nutno podříditi ma-\nlířské dílo tomuto jakoby vlasteneckému ú-\nkolu? Jeho umění, jež prvotně frappovalo,\njež v mnohých výstavách naráželo na odpor\na ve kterém bylo mnoho schopného života,\njaksi zkyslo a vyústilo do malířského po-\nhodlí pouze technické zručnosti a opako-\nvání; při pouhém barevném konstatování\nlidových faktů a ničem více než povrchovém\npopise přihlížejícím pouze jen k barevné\npokožce věcí a jejich pestrosti ve světě, zů-\nstává toto umění téměř problematickým.\n\nJ. Čapek.\n\nAnglický rodinný dům.\n(Poznámky k výstavě „Cottage-Exhibition” v Gidea-\nParku v Londýně r. 1911.)\n\nAnglický rodinný dům má všecky příznivé\npodmínky zdárného vývoje. Politické a ho-\nspodářské poměry posledních 300—400 let\ndopomohly Anglii k blahobytu, který vý-\nrazně uplatnil se v anglické bytové kultuře.\nHmotné poměry, provázené anglickým ro-\ndinným smyslem a anglickou láskou k pří-\nrodě, vedly k stavbě rodinných domů na\nvenkově. Tradice jejich sahá až do doby al-\nžbětinské. Ani Anglie nezůstala ovšem ve\nsvém vývoji ušetřena pseudoklassicismu. Od-\nboj proti italskému letohradu pozorujeme\nv Anglii již od let šedesátých minulého sto-\nletí. Proti ville, útvaru palácovému, postaven\nnový ideál „cottage\", odvozený ze selského\ndomu. Významný mezník v tomto vývoji\njest zjev Morrisův a jeho družiny. Očistný,\nmravní vliv této generace dovršen byl klad-\nnými uměleckými pracemi architektů, po-\nčínaje Voyseyem až po Baille Scotta a Mac-\nkintoshe.\nPřirozené vývojové předpoklady angli-\nckého rodinného domu daly vzniknouti ú-\ntvaru, jenž je dokonalým výrazem potřeb,\nzvyků a tužeb svého majitele. Vnějšek i vni-\ntřek anglického rodinného domu jest výsle-\ndek silné vůle celých generací, vědomých\nsvých cílů. Tak vznikly v Anglii formy sku-\ntečně kulturní, přesně vyjadřující společen-\nské potřeby účelně organisované. Styl rodin-\nného domu mohl vzniknouti jen v prostředí\nživota vázaného plnou konvencí a nezmíta-\nného individuelními pošetilostmi a nelogi-\nckými závěry. Organisující tvůrčí síla mno-\nhých generací a konvence vížící všechny\nsubjektivní touhy po originalitě vyhranila ze\nvšech možností několik platných základních\nforem.\nPřítomný útvar anglického rodinného do-\nmu vyvíjel se z naturalisovaného archaismu\ndoby Morrisovy. Snaha po čestnosti a prav-\ndivosti forem vtiskla svůj ráz nové architek-\ntuře. Vznikaly architektury, jež názorně illu-\nstrovaly specifické statické poměry materiálu"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.27", "debut_caractere": 47, "fin_caractere_exclue": 3278, "texte": "a funkce stavebních údů. Všude jevila se sna-\nha odhaliti konstrukci a vyznačiti nosné a\npodporující vlastnosti hmoty. (Anglie v celku\nutkvěla na této snaze, a zde jest třeba hle-\ndati příčiny, proč nepostoupilo se od moder-\nního řešení profánních staveb výše.) Skupina\narchitektů od Voyseye až k Baille Scottovi\nnavazovala na formy selského domu, zu-\nšlechťovala je a zjemňovala, ale zachová-\nvala jeho primitivní znaky. Podstatný umě-\nlecký pokrok této periody v poměru k Mor-\nrisovi jevil se v tom, že od vyřešení detailů\npřistoupilo se k stylovému vyřešení celku,\ncelé budovy a jednotlivých prostor. Vrcholu\nmoderní architektury anglické dosáhl Skot\nMackintosh, jenž znamená její tektonickou\nobrodu. Tento neváže se na přejaté útvary\nselského domu, nýbrž z touhy po monu-\nmentalitě vzdává se všeho, co překáží zhmot-\nnili ryzí architektonickou abstrakci. Mackin-\ntosh raffinovaně zjednodušuje a oprošťuje\narchitektonické formy, významné zdůraz-\nňuje, pracuje plochami pokud možno ne-\ndělenými atd., zkrátka užívá všech prostřed-\nků, aby vystupňoval architektonický dojem.\nPřítomná výstava v Gidea Parku neuspo-\nkojuje plně svým obsahem. Těchto 150 no-\nvých domů neprokazuje stupeň vývoje, který\nbychom očekávali od anglického hnutí, jež\ntak mnohoslibně bylo zahájeno. Na většině\ndomů zjišťujeme ovšem užitkové ctnosti an-\nglické rodinné architektury, jež staly se běž-\nným majetkem projektantů a nesvědčí o je-\njich zvláštní zásluze.\nVytknu jen hlavní znaky. Celek domu roz-\nvinuje se do šíře, nikoli do hloubky a výšky.\nVyloučením sklepů rozmnožuje se půdorys\npřízemí a nové objekty, též nedemokratičnost\nAngličana, vykazující služebnictvo z rámce\nrodiny, rozšiřuje počet místností a konečně\ni požadavek krajního pohodlí a zřetelů zdra-\nvotnických dává vznik novým bytovým ú-\ntvarům. Druhým podstatným znakem an-\nglického domu jest střecha. Severské pod-\nnebí britských ostrovů podmínilo útvar stře-\nchy sedlové široce rozložené a mohutně vy-\nvinuté, jež dokonale vyjadřuje motiv ochrany\nproti rozmarům klimatu a severní nepohody.\nZnačný obsah střechy intensivně využije se\nk účelům obytným (k ložnicím). Celek svědčí\no krajním, někdy až nepříjemném využití\ndomovní prostory na základě úžasně vol-\nného stavebního řádu.\nVedle střechy jest arkýř mocným archi-\ntektonickým činitelem anglického rodinného\ndomu. Arkýř, nejdůležitějšínordický stavební\nmotiv, zdědil anglický rodinný dům z go-\ntiky a znovu jej umělecky zpracovával od\ndob alžbětinských. Arkýř krásně podává zá-\nkladní severskou snahu stavěti z vnitřku na\nvenek v kontrastu k stavbě italské, renais-\nsanční, uplatňující zřetele representační, ar-\nchitektonicky vystižené v otevřených útva-\nrech sally terainy, loggie a balkonu. Dojem\nútulnosti a jakési počestnosti, jejž vyvolává\nširoce vyložený a zplna zasklený arkýř, rá-\nzem by zničil symmetrii a triumfující lesk\nrenaissančníhoprůčelí. Sledujeme-li pozorně\nanglický rodinný dům, snadno můžeme krok\nza krokem zjistiti, jak hluboce tkví svými ko-\nřeny v stavební kultuře severní, gotické, zů-\nstávaje věren její snaze po konstruktivnosti\na intimnosti, a jak cizí je dionysskému a ho-\nnosnému ideálu kultury jižní, renaissanční.\nPo stránce architektonické výstava neuspo-\nkojuje; až na několik prací, z nichž uvádím"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 752, "texte": "jen dva domy Baille-Scottovy, tone výstava\nv prostřednosti a dokonce prohřešuje se\nčasto podstatně na charakteru dochovaném\numěleckou tradicí: místy kopírují se něme-\ncké módní vzory k vlastní škodě domácí\ntvorby. Nejen na stavebních architekturách,\nnýbrž i na interieurech zjišťujeme nebezpečí\nplynoucí z cizorodých motivů, jimiž překáží\nse pokroku vlastní práce. Zdá se, že na An-\nglii mstí se kletba separatismu, kterým uza-\nvřela se umění skotskému, zvláště Mackin-\ntoshovu umění vzácnému, ryzímu, původ-\nnímu a neodpozorovanému cizím stereo-\ntypním předlohám.\n\nVilém Dvořák.\n\nVítězslav Novák: Pan.\nHudební báseň pro klavír o 5 větách. Op. 43. 1. Pro-\nlog. 2. Hory. 3. Moře. 4. Les. 5. Žena. Vyšlo nákladem\nUniversální Edice ve Vídni, v srpnu 1911."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.28", "debut_caractere": 768, "fin_caractere_exclue": 3792, "texte": "Prolog naznačuje oblast, již má ovlád-\nnouti celé dílo. Je jeho nápovědi a branou,\ndodávající všemu dalšímu nutné perspek-\ntivní hloubky. Zcela tiše, jakoby těžce se do-\nbývaly k prahu fantasie, ozývají se v něm\nhlasy přírody, měkce smyslné tóny Panovy\nflétny, a v závěru, zastřeny mlhou drobných\nfigurací, zjevují se motivy, jež budou hlav-\nními symboly dalších dílů. „Hory\" hned prv-\nními tóny, imitujícími horské halekání, a dal-\nším důsledným zachováváním jasných tónin\na vysoké polohy určují radostné zabarvení\nsvých nálad. Hymnická mohutnost, zbojni-\ncký vzdor a čistá vřelost připojují své tóny\nk prvým dojmům, a všechno vyústí v divo-\nkou, hajduckou radost, plnou rhytmu ao-\nstrých akcentů; pak vracejí se zase počáteční\ntakty, vyznívající stále slaběji, a celý vnitřní\nvývoj je tak jakoby uzavřen do rámce své\nscenerie. V příkrém kontrastu k prvé kapi-\ntole počíná „Moře\" divokým hukotem pří-\nboje. Ne bouří; jen veselým hlukem vln, jež\npříliv rozráží o skály. V celém Panově bož-\nství není místa pro ničivou moc přírody, pro\njejí nepřátelství v boji s člověkem. Proto také\nnelze hledati v „Moři\" místa podobného\ncharakteru, jako interludia z „ Bouře\". Slavný\nzpěv vln, světelná hra slunce v rozstříknuté\nvodě, a skvělý, v nejintensivnějších barvách\nmalovaný obraz bujnosti a síly, to je vlastní\nidea,, Moře\". Proti tomu „ Les \"ztemňuje hned\nprvními akkordy záři posledního dojmu. Do\ndlouhých závanů dýchajícího větru, do ti-\nchého chorálu lesa, do chvějivých zvuků\nlistí ozývají se stále vřeleji vzdálené vzpo-\nmínky, nabývají teskně erotického rázu, vr-\ncholí v touze po ženě, a splývají nepozoro-\nvatelně sdiskretní hudbou stromů. Co v „Lese\"\nv '\nbylo snem, je v „Zeně\" tělem; co tam tou-\nhou, zde vášní; obrysy, jež znejasnil sou-\nmrak smutku, jsou tu vyznačeny neúpros-\nnou ostrostí. Nelze dobře reprodukovali slo-\nvy myšlenkový obsah této vrcholné básně\ncyklu. Je synthesou nesčíslných detailů, vzdá-\nlených podnětem více než dva póly; je to\nvěřící a toužebné „amen\" na konci dlouhé\nmodlitby. Nejprv náraz smyslnosti, přeru-\nšený sice dvakráte majestátem krásy, ale pak\nvítězící a rostoucí v orgii pohlaví. Nejrůz-\nnější odstíny nadšení, od pathosu k tanci\nsplývají v jediném žáru; a když tepot krve\nv spáncích rozvíří divokou tarantellu, a když\njejí zprvu klidnější intermezza se vystupňují\nve strašnou parafrasi úplného šílenství, sřítí\nse náhle celá Venušina hora, a zatím co\nv hloubce doznívá vzdálené hromobití vášně,\nzvedá se nad ním nová, čistá, vykoupená\nkrása mateřství. Klikatou a při tom stále\nstoupající linií variací rozvíjí se závěrečný\nchvalozpěv, překonávající nepochopitelně\nvšechny dříve dostoupené vrcholy. Všechna\ntouha i bázeň, mystičnost, láska i víra je\nv tomto vyznání největší úcty ženě-matce.\nA jím je také vysloveno poslední slovo evan-\ngelia, jež Novák Panem podává.\nZříkám se úmyslně úlohy, rozebírati zde\nPana též po čistě hudební stránce. Je přiro-\nzeno, že tak složitý ideový obsah vyžaduje\nzvláště komplikované faktury. Při ekonomič-\nnosti Novákovy techniky je dále zřejmo, že"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3637, "texte": "hudební rozbor bude se musili hlavně zabý-\nvali obměnami pramotivů, a jich významem.\nMá-li pak vzniknouti v čtenáři alespoň čá-\nstečná představa nekonečné pestrosti díla,\nbylo by nutno provázeli rozbor velikým\nmnožstvím notových příkladů, atoje na\ntomto místě nemožno. Až po prvém pro-\nvedení budu moci předpokládali širší zná-\nmost díla ve veřejnosti, vrátím se rád k pro-\nblému nové techniky, již si Novák „Bouří\" a\n„Panem\" vytvořil.\n\nV. Štěpán.\n\nVelkoměsto.\n(Die Groszstadt.)\n\nV poměrně stručné studii, vydané nákla-\ndem fy A. Schroll a spol. ve Vídni, ujímá se\ntéž Otto Wagner slova k otázce o výstavbě\nvelkoměsta a hledí súčastniti se u věci spíše\npraktickým příkladem než theoretickými ú-\nvahami, předkládaje hned hotový a určitý\nnávrh velkoměsta, jež představuje si v okolí\nVídně. Přirozenou pahorkovitou polohu mě-\nní v rovinu měřící as 51 milionů m.2, na níž\npak staví město as o 500 pravoúhlých čin-\nžovních blocích, o délce front 50 až 100 m.,\npokrývajících dohromady jednu polovinu\ncelého okrsku. Druhá polovina ponechává\nse k účelům veřejným. Všecky obytné domy\njsou stejně vysoké - as 25 m. do hlavní\nřímsy všecky mají po sedmi patrech, stře-\nchy jsou vesměs ploché, takže vzhled ulic\novládají mohutné horizontály. Každé patro\nobsahuje dva byty. Řady bloků místo od\nmísta přerývá as 33 stejných téměř náměstí,\nbudovy veřejné a dva, as po 120.000 m.J\nplochy měřící „vzduchové reservoiry\". K ú-\nvaze slovní přikládá Wagner situaci Vídně\na okolí s naznačenými příštími okružními\ntřídami jednotlivých pásem, jakož i velmi\nnázorně poučný celkový pohled na město\ns ptačí perspektivy.\nO této studii napsal Cornelius Gurlitt ve\nvídeňské „N. F. P.\" obsáhlý feuilleton, ne-\nobyčejně zajímavý pro zaujaté tam stano-\nvisko, a to úplně proti Wagnerovi.\nPředevším zmiňuje se Gurlitt o autorech\nWagnerovi smýšlením blízkých a uvádí, že\njiž r. 1896 byl opačných názorů nežli Wag-\nner, jehož zásady doufá vymezili přesně ci-\ntováním výroku anglického architekta Le-\nthabyho: „Umění jest, učinili krásným to,\nco učiněno býti musí.\" Na to dotknuv se\nsnah moderních německých myslitelů v o-\nboru výstavby měst, nesoucích se za ideálem\numění domácího a za organickým včleně-\nním prvků obraz města vytvářejících, a ujav\nse všech drobných dekorativních motivů ar-\nchitektonických k oživení a zkrášlení města\ntolik přispívajících, vytýká Wagnerovi jeho\ntéměř pohrdavé stanovisko k těmto a kon-\nstatuje, že ony prvky zdají se býti Wagne-\nrovi pouhými frásemi, nikoliv však uměním\nskutečným. Snaží se dovodili, že opomíje-\nním z těchto všech drobností plynoucí, jaksi\nčistě lidské noty vzniká architektura uni-\nformního vzhledu, že Wagner v této uni-\nformitě přímo si libuje a v ni věří, a že jeho\nsnaha vrcholí na konec jen v studené mo-\nnumentálnosti, které si cení ze všeho nejvíce\na které obětuje vše.\nGurlitt pochybuje též o správnosti Wag-\nnerových finančních předpokladů a z nich\nplynoucí rozvahy výnosu vloženého kapi-\ntálu do podniku tak velikého jako je výstavba\nměsta dle ideálního Wagnerova návrhu,\njenž dochází dokonce k zisku 50.000 K, kte-\nrý míní docílili stoupnutím cen dříve polních\npozemků rozparcelovaných nyní na místa\nstavební. Naopak obává se Gurlitt, že vy-\nvlastnění pozemků kvetoucího kraje, kde\nWagner město projektuje, pohltilo by lakové\nobnosy, že bylo by k němu zapotřebí finanč-\nní pomoci z veřejných prostředků, jak se\nskutečně též stalo při založení i. zv. „Hánge-\nviertel\" v Hamburku, kdež při velmi obe-\nzřetném vedení finančním přece jen připlá-\ncelo město na každého z 12.000 obyvatelů\nprůměrně as 1350 marek. Dle toho dvakrát-\nstotisícové město Wagnerovo vyžadovalo by\nas27o milionů marek doplatkového kapitálu."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3691, "texte": "Při veškeré úctě k Wagnerovi nemůže se\nGurlitt zbaviti dojmu jistého nebezpečí, které\nvidí skrývati se v názorech Wagnerových,\njež tvoří školu čelící přímo proti těm, jimž\njde o skutečné zlepšení nynějších nedosta-\ntečných poměrů bytových, jakož i o reformu\nprodeje pozemků, a poukazuje na možnost\npostupovali k těmto cílům také ještě jiným\nzpůsobem, než cestou Wagnerova velko-\nměstského ideálu.\nGurlitta překvapuje, že Wagner nemá dosti\nsíly k vůli po reformě nynějšího bydlení\nv činžácích, diví se nedůvěře Wagnerové\nv možnost obratu k lepšímu a pokládá za\nomyl mínění, že měšťáku, vždy toužícímu\npo venkovském vzduchu, naprosto nelze po-\nmoci z kasárnických bloků činžovních. Kon-\nstatuje stále vzrůstající „útěk z města\" i u tříd\nméně zámožných, které opatřují si zdravější\nbyty pomocí spolků a za podpory státu dle\npodnětů a vzorů anglických, poukazuje k ci-\ntelnému poklesnutí přírůstku obyvatelstva\nv městech německých, kde zavedením laci-\nných dopravních prostředků umožněno mě-\nšťáku bydleti za obvodem města, a prohla-\nšuje, že vývoj měst stojí dnes ve znamení\nobratu. Kdežto vynálezy století XIX. opatřily\nnám prostředky schopné svážeti nás do jed-\nnoho ústředí, centralisovati, umožňují nám\nnaproti tomu vynálezy století nynějšího, mezi\nněž čítá i telefon,zůstávati již víceméně mimo\nstřed města, tedy možnost decentralisovati\nse. Wagner, zdá se Gurlittovi, nedoceňuje\ndosti tyto nové prostředky měrou náležitou\na chybně pokládá za demokratické vtěsnati\ntisíce a tisíce do bytového schématu, jehož\npak hlavním účelem vlastně jest: působili\nmonumentálně.\nV druhé části feuilletonu bije se ještě prud-\nčeji na zjevný nedemokratismus Wagnerův\na staví se proti němu snahy jiných moder-\nních odborníků o výstavbě měst, kteří hlavní\nváhu kladou na sociální a v pravdě lidové\nřešení otázky bytové, usilujíce o to, aby každý\njednotlivec mohl míti byt příjemný i zdravý,\no ceně jemu přístupné, byť i při skrovných\npoměrech majetkových a to třeba i za cenu\nmonumentality!\nRůznost názorů roste každou další větou,\naž pisatel feuilletonu dospívá k prohlášení,\nže jest hotov raději obětovati všecku monu-\nmentalitu i krásu ulic a spokojiti se pouze\ndobře řešeným vnitřkem domů, zabíhaje\nna konec téměř již v extrém, že dovedl by\nse spřáieliti i se způsobem, jímž stavěna\njsou města orientální neb stará francouzská\nneb belgická, kde na zevní vypravení domů\ndo ulice nebéře se téměř naprosto žádného\nzřetele, za to však věnuje se vše na krásné\na pohodlné zařízení vnitřku.\nGurlitt hrozí se matematické přesnosti,\ns jakou hodlá Wagner opakovali vždy tatáž\nprůčelí jednotlivých domů, vždy tytéž fronty\nbloků, vždy tytéž průhledy a pohledy kon-\ncové, vždy táž náměstí, a vystihuje správ-\nně, že by takto jedním rázem byla vzata\nvšecka možnost další samostatné a osobité\ntvorby architektonické v celém okrsku Wag-\nnerem definitivně navrženém; neboť právě\nnutnou jednostejností toliko dosáhlo by se\noné kýžené monumentality města, kde by\nkaždý poznal svou ulici, dům, patro a byt\ntoliko podle čísla jako ve velikém hotelu,\na táže se, zda stojí toto strašné moře nudy\nskutečně za cenu takto docíleného jedno-\nlitého účinu uměleckého. Má za to, že by\nse ani umění mnoho neposloužilo, neboť\nzpůsob onen nejen že neodpovídá vůbec\npřirozenému povlovnému vzrůstu města\nz malého jádra do větších rozměrů, ale i že\nby hrozným dojmem jistě působilo zapo-\nčaté město sedmipatrových domů v jinak\nještě prázdné krajině, zcela to ploché pláni,\nnehledě ani k tomu, co by se počalo s ne-\ndokončeným ještě městem, kdyby během\ndoby se poměry zatím změnily.\nVytýká Wagnerovi despotismus zjevný\nz každé linie jeho návrhu a poukazuje na\nobrovský Burnhamův půdorys města Chi-\ncaga, který by se na tento způsob stal po-"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4916, "texte": "jednou pravým uměleckým divem, který\nvšak zbudován je spíše dle měřítka obchod-\nního výnosu než měřítka lidské osobnosti\na který jest možno uskutečnili toliko pro-\nstřednictvím velkokapitálu, jenž pak vžene\nmassy méně majetné do svých činžovních\nkasáren a diktuje výši nájemného dle své\nlibovůle, čímž celé město stává se obchod-\nním podnikem velkého rozsahu, znamena-\njícím vlastně protilidové, soustavné podma-\nnění mass moci peněžní; zde dotýká se\nGurlitt přenesení otázky výstavby města\nz pole čistě uměleckého též na čistě národo-\nhospodářskou stránku problému.\nNa konec uvádí důležitý fakt právě z Chi-\ncaga o půdorysu šachovnicovém, tedy dle\nWagnera asi ideálním, že město hodlá v nej-\nbližší době pomocí obrovských nákladů\npůdorysnou kresbu čtvercovou zničiti zalo-\nžením diagonálních tříd, které nutně potře-\nbuje k rychlejšímu a praktičtějšímu pohybu\nkomunikace. Tím také podepírá Gurlitt své\ntvrzení, že čistě toliko geometricky řešený\npůdorys města může býti modernímu mě-\nstu více ku škodě než k užitku a že velmi\nsložitý úkol výstavby města není možno na\njeden ráz rozřešili lesklou maskou monu-\nmentality skrývající však uvnitř všecku bídu\nstávajících poměrů v bydlení městském.\n\nJos. Chochol.\n\nRita Sacchettová.\nBáseň v tanci. Hotel Central, 18. října 1911.\n\nV hnutí za obrození tance Rita Saccheitová má\njiž pevné místo a nezdá se, že přinese ještě nové prvky\ndo svého tanečního umění, které by pak podstatně\nzměnily její ustálený obraz. Možno tedy o ní pronést\núsudek dost bezpečný, který sotva bude vyvrácen dal-\nším jejím vývojem. Báseň v tanci, jak Sacchettová sama\npříznačně nazývá své umění, je především znakem\ndoby, která hledá nové formy výrazové pro nové cí-\ntění, protože nemá spolehlivou základnu jednotící\nkultury, z níž by přirozeně a jistě plynuly všechny její\nprojevy. Moderní tanec, pokud chce být uměleckým\ndílem, hledá dosud cesty, po kterých se má brát. Sac-\nchettino umění přišlo z Mnichova, města divadelních\nsnah a malířských škol zcela určitého rázu, a Mnichov\npřivedl ji asi k tomu, že užila tak význačnou měrou\njistých prostředkův a přiřkla jim tak podstatný úkol.\nJe-li tanec nejprostěji řečeno rytmický pohyb,\npak zatěžuje Sacchettová tento základní předpoklad\npřídavky, které stávají se u ní samy sobě účelem.\nKostým nepůsobí u ní pouhou suggescí, nýbrž má\nvlastní cenu; mimika není jen nezbytným doplňkem\nvnitřního rytmu celého těla, i ta je samostatně zdůraz-\nňována; postoj je tvořen úmyslně a tanec umístěn\nmezi kulisy a scénu (v Praze tento prvek byl značně\nomezen asi z technických důvodů, ale patří k jejímu\numění). Tím vším dociluje Sacchettová velké divadel-\nnosti, a protože chce zobrazovat hudbu, přibližuje se\npantomimě, ale vzdaluje se skutečnému tanci, ne ne-\npodobna v tom svým mnichovským vzorům malíř-\nským, které také kladly tak velkou váhu na prostředky\nnikoli čistě malířské. A tak ve vzpomínku na taneční\numění R. Sacchettové bude se vtírat dotěrně představa\njeviště, divadelní výpravy a koncertu a plynulost po-\nhybu rozpadne se vám na jednotlivé, třeba i půvabné\nprvky, jimž schází však jednota.\nTanec byl kdysi životní hodnotou a stvořil tak pro-\njevy i vysoké symbolické ceny, protože byl nesen ži-\nvoucím cítěním všeobecná a soudržnosti celé společ-\nnosti. Byly tance války, tance smrti, tance hvězd, jež\nkonali v Egyptě kněží kol chrámů, tanec lásky co\nzbylo z toho všeho? Na velkých jevištích ballet a na\nbálech společenské tance. Jako jediné zbytky, které\njsou dosud skutečným projevem života, jsou národní,\nlidové tance, ale i jejich tvůrčí síla se ztrácí. Těchto\ntanců přidržuje se řada tanečnic, které vystupují se\nsvým uměním na varietních scénách, a není pochyby,\nže podávají opravdové umění, osvojí-li si přesná pra-\nvidla, jak je ustálila dlouhá tradice, třeba že netvoří\nv podstatě nic nového; ale fantasie na národní tance\nvypadne v nejlepším případě jako národní výšivka na\npompadúrce, a každý, kdo viděl prosté tanečnice špa-\nnělských předměstí, dá jim rád přednost před trochu\nokázalým uměním španělských tanců Rity Sacchettové.\nVěříme, že z bídy dneška jako v každém umění a ve\nvšem tak iv tanci vysvobodí jen tvůrčí osobnost, která\ndá starým formám nový život, nebo si sama najde\npro nový obsah zcela novou formu. Viděli jsme toho\njiž ojedinělé, ale slavné příklady. Tato nová osobnost\nsotva bude vystupovat ve všech možných slozích, pro-\ntože bude sama o sobě dost veliká, a bude-li opravdu\ntvůrčí, sotva bude vzpomínat na minulost, zobrazovat\nvšeliké děje a pamatovat na něco jiného než sebe; ne-\nbude se zdobit umělým kvítím a stavět do kostýmových\npostojů, nebof bude zahalena jen přirozeným kouzlem\nsvého půvabu, a prostředkům, jichž užije, nedá více\nmísta, než jim patří, takže budeme moci myslit jen na\njejí umění. A toto umění bude především rytmickým\npohybem, stupňovaným a ukázněným souladem vnitř-\nního vzrušení a jen tím docílí nejvyšších účinkův umě-\nleckých: realitu změní v illusi, tělesné povznese v ne-\nhmotné."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5548, "texte": "Sacchettová zůstane však jen přechodním zjevem\na pokusem v boji o moderní tanec jako umělecké dílo.\n\nJ. Borovička.\n\nJaroslav Hilbert: Patrie.\nFrant. Langer.\nMnozí z nás se ani nepamatují na jevištní dojem\ndramat Hilbertových. Známe je pouze z textů. V nich\njsme nalezli vzrušené postavy vzrušeně jednající a ho-\nvořící. Rozruch a nervosita jest charakteristická pro\nvšechny. Jest jich vždy přísně určený počet, vymezený\nnutností dějovou. Osoby jsou ostře vykresleny, děje\nzhuštěny a zjednodušeny. Tím pak, že vzrušenost osob\ni jednání jejích stoupá a roste až do možného maxima,\ndociluje autor na scéně síly a napietí, které má tvář-\nnost dramatického dění.\nAvšak těmto pracem přece se neodvažujeme dáti\njméno drama. Zvykli jsme si šetřiti tímto názvem pro\nscénická díla útvarem neosobní, obsahem všelidská.\nHilbertova však jsou polemická a příležitostná. Ale af\nse již stavíme proti nim z jakéhokoliv principu, jednu\nvelmi cennou vlastnost jsme jim přiznávali: Vážnost\npráce. Nalezli jsme vřelé porozumění pro suchou přís-\nnost a methodické úsilí jejich autora, který nikdy ne-\nvybočil z mezí umělecké discipliny. Tak byl Hilbert pro\nnás skoro legendárním příkladem uměleckého pra-\ncovníka.\nLeč Patrie nenese stop této vážné a bezohledné\npráce jako díla dřívější. Autor si ji usnadňuje jak jen\nlze. Propracuje sice důkladně detaily, což jest snadné,\nale zanedbává úplně skladbu celku, což bylo jeho prvou\npovinností. Hra jest vypracována pouze z polovice, a\nto z polovice lehčí. Vlastní děj, jádro hry, odehrává se\ntotiž mimo scénu. Tam bojují proti sobě dvě strany,\ntam vyrůstá hrdina hry Adamský, který má tak silný\nvliv na všechny osudy projevené jevištně. O tom nám\nscéna nepraví nic; rozumějme: O tom nám scéna pouze\nvypravuje. A tak na jevišti má hra jen polovici osob.\nProto nemá konfliktu. Proto také vidíme pouze epi-\nsody. A ani tyto, které se takto staly účelem a markí-\nrují vlastní hru, nelpí na sobě, nestupňují se, jsou ne-\nvybrané, někdy zbytečné. Jejich dikce jest těžká a ne-\nhybná, zbytečně pathetická.\nPrvky, s kterými jest ve veselohře Patrii pracováno:\nsměšný děj, směšné situace, komické postavy a ko-\nmické hovory mohou docíliti nejvýše jediného účinku:\nfysiologického smíchu. Ale to jest výsledek, který do-\ncílí spousta jiných scénických genrů, k nimž není více\nzapotřebí než vtipné řemeslné obratnosti. Máme o ve-\nselohře mínění vyšší. Veselohra jest jaksi femininem\ndramatu. Její poesie se pohybuje mezi pouhým úsmě-\nvem a koketností, mezi idyllou a smutkem mezi pa-\nnenskou nevinností a drobnými hříchy, mezi škádlením\na blaženou láskou. Směje se při ní více srdce než obličej.\nA vzbuzuje v nás nálady tepla, uvolnění, čistoty a něhy.\nToho jsme v Patrii nikde nepozorovali. A tam, kde\njsme přece znamenali svěžejší okamžiky (scény milenců\nv posledních aktech), potlačila je jejich nezdůvodněnost\na episodičnost. Tak celek této veselohry působil na\nnás smutně, velmi smutně, protože jsme odešli chudší\no illusi, kterou jsme si vytvořili o jejím autoru.\n\nPodzimní Salon v Paříži.\n\nVystaveno je skoro na dva tisíce děl; nezasvěcenému\nbude těžko vyznati se a nalézti několik těch silnějších\na kladných projevů uprostřed této záplavy obrazů, zro-\nzených tak často z epigonského napodobení, bezduché\nvirtuosity, nezodpovědné troufalosti a honbou za no-\nvým. Již také proto, že vážné snažení několika jedno-\ntlivců, usilujících o nový umělecký výraz, kde vše jest\nještě v kvasu, v rozběhu, ve znamení hledání a horečné\npráce, je tak začasto diskreditováno chaotickými pro-\njevy slabých a nezralých příživníků.\nVětšinou je pozorovati vlivy předních průbojců fran-\ncouzských: ímpressionistů, Cězannea, Ganguina, Van\nGogha, Puvis de Chavannea, Denise, Maillola a jiných,\nz mladších pak Matisse a Friesze. Vedle toho je tu též\nmnoho učelivých cizinců, na kterých zbyly ještě stopy\njejich dřívějších škol a učitelů.\nZ francouzských umělců E. Bourdelle vystavuje po-\nprsí básníka C. Guercy, díla sochařů Baudota a Ber-\nnarda, jinak velké vyspělosti ducha vykazují ještě jistou\nodvislost od umění tanager a školy Maillolovy. Z malířů\nHenri Matisse má tu dvě dekorativní plátna, stojící vy-\nsoko nad poblíže visícími poli Bonnardovými, který\njest žensky sladký, až nevkusný. Maurice de Vlaminck\nzaujme krajinami, ve kterých převládá modrá jakožto\nobvyklý Vlaminckův tvárný prostředek. Nejvýše stojí\nFriesz s obrazem „Le navire dans la Calanque\" sou-\nstředěným a pěkně zaplněným plátnem v barvách hlavně\nmodré, růžové a kalně fialové, které vyznívají v doko-\nnale klidný a jasný účin pobřežní idylly. Ve stopách\nDerainových, Picassových (kteří tenkráte nevystavují)\na částečně i Frieszových jde šedý Le Fauconier a J. H.\nMarchaud, vedle nich dosti šfastně i Kars, pražský\nNěmec. Mnoho náběhů více méně šťastných, nesených\nv úsilí po jednotě, stylu a synthetickém duchu vyzna-\nčují jména: P. Briandeau, Ch. Camoin, R. F-N. de la\nFresnaye, Ch. Guérin, A. le Beau, J. Noble, J. Puy, X.\nRousel, C. Hovard, A. F. Rice, G. A. Simon, A. Ozen-\nfaut, Thomas Jean, Marinot a Thorndike. Z Poláků a\nRusů vyniká R. Kramstyk soustředěnou podobiznou\ntrochu cězanneovského ražení, pak Gwozdecki, Genin,\nP. Snelov a Korovin v dekoracích staroruských barev.\nZ Maďarů hlavně G. Pebrotf-Csaba, Calimberti a A.\nRoth. Tak zvaní „kubisté\" jsou nejlépe zastoupeni\nJeanem Metzingerem, nebof ani Braque, ani P. Picasso\ntentokráte nevystavují.\nZe souborů prací jednotlivých umělců vynikají mezi\nostatními bezvýznamnými nejvýše kresby, rytiny a lito-\ngrafie Pissarovy; nejlepší upomínají na Milleta a trochu\nna Corota. Proti vystavenému množství působí i Pissaro"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4668, "texte": "značným dojmem upřímnosti. Sochy Henryho de Croux\njsou asi lepší jeho maleb, jež trochu připomínají vět-\nšinu německých výstav, kde se do popředí tlačí někdy\ncosi jako siláctví a divadelní gesta. Soubor velkých\nbombastických pláten Francisca Iturrina ukazuje špa-\nnělské genry tanečnic a pod.,malované světle s veškerou\ndrzostí naučené machy při všedním pojetí. Společnost\n„L'art á I'école\" vystavuje umění pro děti: knihy a\nvzory, jednající o formě, rhytmu, obrazech dekora-\ntivních a pod. Konečně vystavuje několik nakladatelů\nkrásné knihy a bibeloty.\n\nV. Spála.\n\nPoznámky k nábytku.\nVl. Hofman.\nTěm, jež udivuje nápadný charakter jednoduchosti\nu moderního nábytku, lze nejprve odpověděti, že tato\njednoduchost není vlastně ani žádným novým obje-\nvem; tak na příklad v době biedermeierovské zjednodu-\nšuje se nábytek měšťanského interieuru silně v základ-\nních prvcích oproti architektonickému aparátu forem\nodvozených z velké architektury, jako třeba u nábytku\nrenaissančního nebo barokního. Pracuje-li se již na\nnových formách nábytkových, je nutno omeziti se na\njistý smysl hladkosti a čistoty,jež, jakožto obecný\npředpoklad, je vlastní všem užitkovým předmětům mo-\nderní doby. Smyslem práce je úmysl uplatnili\npředem určené rythmické řešení ve smyslu kompo-\nsice; toto má býti architektem ovládnuto jednoduchým,\na tím již jasným výrazem. Jsou-li vzaty za základ hladké\nplochy dříví dobře zpracovaného, jež působí takto již\nsvým materiálem, řešení nábytku bude vycházeti z pod-\nmínek jisté plošnosti, bez nároků na bohatou plastiku.\nJednotný systém vyobrazeného nábytku je systémem\nvertikálních, horizontálních a odkloněných ploch; i ve\nsvých mezích nese tento systém možnost mnohých\nkombinací. Základem je odklon ploch stolu, uzavíra-\njící svoji vodorovnou plochu jako jeho hlavní užiteč-\nnou část. U k o 1 em je formu vzniklou na tomto předpo-\nkladě učiniti úměrnou, uplatniti ji důsledně a jí zformo-\nvali ostatní kusy nábytku. Je-li volený systém správný,\ndá se uplatniti při všech objektech, byf i sloužících\nrůzným účelům; to jest vlastní úlohou a o to se v první\nřadě jedná. Je-li již stůl složen z ploch, jež mají svůj\nkonstruktivní smysl a rythmické vyjádření, pak je také\nnutno pojati na příklad židli též slohovou jednotkou,\nobdobně psací stůl atd.\nVšeobecně je možno vyvoditi ze systému vertikál\na horizontál velké množství nábytku; ale možno však\ntaké porušiti další pohyb ploch omezujících prostor.\nPříkladem plného pohybu hmoty až často nevázaného\nje architektura barokních nábytků, kde často již pře-\nstává truhlářský charakter dřevěných forem býti zdů-\nrazňován. Jistým opakem jednoduchého pojetí dřevě-\nných forem je architektura užitkových nábytků lido-\nvého slohu; lidový sloh zjednodušoval vždy mimoděk\nslohové formy své doby, jež mu byly příkladem.\nModerní vůle mimoděk omez u je své formové\nprostředky, avšak za to tím úsilovněji klade důraz na\nformovou logiku. Přechodným poznatkem, hleda-\njícím svůj jednoduchý princip a základ formy kdesi\nstranou, jsou mnohé příklady moderních nábytků, jež\nnedovedou se vymaniti z aparátu architektonických\njednotek, hlavně empirových.\n\nMiloš Jiránek.\nPředčasné úmrtí Miloše Jiránka (nar. r.\n1875., zemř. 2. listop. 1911.) je pro generaci\numělců sdružených v Mánesu nenahradi-\ntelnou ztrátou. Je málo těch, kteří by se\nupiali k umění s tak vzácnou oddaností\na vážností, jakou přinášel Jiránek vstříc všem\nproblémům, které ho právě plnily. Byly to\nstále ještě úlohy impressionismu, do kterých\njeho vlastní úsilí si vkládalo mnohé, co i při\nsvé poctivosti nemohl plně zodpověděli;\nvážné promyšlování a utěšující kladná sy-\nstematičnost, kterou stále a marně hledal,\nnemohly dojít k pevným výsledkům již pro\nvratkost samého impressionismu, ke které-\nmu Jiránek názorově patřil. Přes to zaslu-\nhují jeho pokusy, k nimž přistupoval vždy\nse skromností a bez přeceňování vlastních\nschopností, plné úcty. Nepřetěžoval svou\npráci malířskými zlozvyky ozdobných ob-\nmyslností, nevnášel do ní malířských nebo\nliterárních falešných pozlátek, neboť měl\npro umění vždy tolik pochopení a vážnosti,\nže i při někdy mylných předpokladech, na\nkterých zakládal své úsilí, nestavěl svoji svě-\ndomitost a měřítka příliš nízko. Také jeho\nliterární činnost byla vážná; ve knize im-\npressí „Dojmy a potulky\" napsal Janošíka,\nstudii, které není v Janošíkovské literatuře\nrovno. Od r. 1907-09 řídil spolkové „Volné\nSměry\". Byl po dřívějším redaktoru „Vol.\nSrn.\" F. X. Šaldovi jediným z generace Ma-\nnesa, jenž mohl se tohoto úkolu podjati,\nneboť dovedl svoje myšlenky uplatniti také\npsaným slovem a snažil se vždy rozšířili\nsvoje názory o nová poznání a širší rozhled\nneuzavíraje se vážným problémům, které\nnové generace přinášejí."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1665, "texte": "Odpověd'.\nRedakce Uměleckého Měsíčníku děkuje\nvšem přátelským projevům, kterými byl ča-\nsopis od veřejnosti přivítán, a od kritiky,\nkteré byl podroben, odvolává se k svým přá-\ntelům a čtenářům. Ti budou soudit o práci\ncelého roku, nikoliv z prvního čísla, kterým\nnechtěli jsme ani manifestovat ani protesto-\nvat, neboť pokračujeme Uměleckým Měsíč-\nníkem v uskutečňování svých uměleckých\nnázorů a snah, které byly dříve rozptýleně\na porůznu zastávány. Přáli bychom si, aby\nnaši přátelé seznali z obsahu listu, že Sku-\npina Výtvarných umělců, jejímž je orgánem,\npřiřazuje se k ostatním uměleckým spolkům\njako sdružení výtvarníků a literátů, kteří pra-\ncovali před tím v různých korporacích a\nčasopisech a kteří svým soustředěním vy-\njadřují pouze dávnou příslušnost a jednotu\nzájmů a myšlenky. Je tedy přirozeno, že tato\ndružina, tato nová generace je na svém místě\npředevším ve vlastním časopise, a že musí\njí býti ponecháno úplně na vůli, kde a jakým\nzpůsobem chce pracovali umělecky a kul-\nturně. Chce pracovat, to jest tvořit skutečné\nhodnoty zpracováním starého a vyjádřením\nnového, a kritisovat nebo popírat jen tehdy,\njde-li o projev, náš poměr k věcem nebo\nsymptom a nebezpečí. Odpovídajíce na růz-\nné hlasy ujišťujeme své přátele, že neschází\nnám ani temperament ani rozvaha, nikdy\npak vědomí zodpovědnosti.\n\nPoznámka redakce.\nPokračování článku Emila Filly: Dome-\nnico Theotocopuli el Greco aJ. Bora: No-\nvý typ divadelní budovy odloženy za úče-\nlem uvolnění látky do 3. čísla. Rovněž re-\nferáty o knize Ant. Dolenského: Moderní\nčeská grafika, a Doc. W. Worringera: Vý-\nvojově-historické poznámky k modernímu\numění byly pro nával látky odloženy do\n3. čísla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c021", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "49", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.1", "titre_corps": "]os. Schaffer: Landfrasova zahrada v Jindř. Hradci. Půdorys.", "titre_sommaire": "]os. Schaffer: Landfrasova zahrada v Jindř. Hradci. Půdorys.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.24", "debut_caractere": 916, "fin_caractere_exclue": 1295, "texte": "]os. Schaffer: Landfrasova zahrada\nv Jindř. Hradci. Půdorys.\nI. První terrassa (s kuželnou a cestou fuchsií). 11. Druhá terrassa (s cestou k zadnímu vchodu). 11. Třetí terrassa.\nIV. Čtvrtá terrassa (giardinetto). V. Pátá terrassa (štěpnice). Jednotlivé objekty: 1. Villa. 2. Pavillon. 3. Goticky\naltán. 4. Skleník. 5. Zřícenina. 6. Poustevna. 7. Studna. 8. Ptačí klece. 9. Sochy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c022", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "50", "page_fin": "50", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.2", "titre_corps": "Poznámka.", "titre_sommaire": "Poznámka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 364, "texte": "Poznámka.\nPřinášíme doplňkem k článku Zd. Wirtha,\nZahrada Landfrasova v Jindřichově Hradci,\nvl. sešitě otištěnému, ještě 2 pohledy a půdo-\nrys zahrady a dům Landfrasův, a prosíme,\naby si čtenář laskavě opravil v článku na\nstránce 13., v řádce 12. zdola omyl: úkol\nsvětlonošů neměly sochy v giardinettu, ale\nputti po stranách schodiště k pavillonu (řádka\n3. zdola)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c023", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "50", "page_fin": "51", "image_debut": 25, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.3", "titre_corps": "Jóža Úprka.", "titre_sommaire": "Jóža Úprka.", "signature_source": "J. Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.25", "debut_caractere": 366, "fin_caractere_exclue": 3683, "texte": "Jóža Úprka.\n\nV těchto dnech slaví moravský malíř Jóža\nÚprka své padesáté narozeniny. Není po-\nchybnosti, že mu přísluší zcela význačné mí-\nsto mezi jeho současníky a v celém českém\nmalířství novější éry. Jeho dílo leží dnes před\nnámi již uzrálé a definitivní; vidíme, že toto\nz počátku velice neofficielní a neoblíbené\numění nezůstalo bez vlivu na jeho některé\nsoučasníky, kteří od něho přejali mnoho ho-\ntového, co rozvedli dále po svém. jeho pů-\nsobnost sahá však také značně na Moravu,\nkde přes to, že nepůsobil jako officielní uči-\ntel, nalezl mnoho žáků a napodobitelů, takže\nlze mluvit o jakési Úprkovské škole. Morav-\nská škola, příliš eklektická a závislá na mi-\nstrovi, zajde zároveň s ním; jeho vliv v Ce-\nchách byl podstatnější, ačkoliv na první po-\nhled by se zdálo, že zde bylo méně odvislosti\nnež u oněch drobných moravských talentů,\ntrochu uměle a překotně vyvolaných na boží\nsvětlo. V Cechách je to větší míra samostat-\nnosti a jiné formy lidového života, třeba Do-\nmažlic proti Slovači a j., pro které se zapo-\nmíná na to vše, co Úprka u svých součas-\nníků vyvolal. Charakteristikou celého tohoto\njakoby národního směru je značná barev-\nnost, z větší části již také valně připoutaná\nk motivu, t. j. k národopisným krojovým\nodlišnostem a svéráznosli lidového života.\nZvědavá, příliš snadno a nedůvodně usuzu-\njící cizina má pro loto umění mnoho zájmu\na domnívá se zde viděti nejčistší a nejryzejší\nmalířské projevy našeho národního českého\numění. A tak, částečně přispěním mnohých\ndomácích hlasů a z velké části pak přispě-\nním ciziny, kterou tak snadno zavádí zevní\nzajímavost folkloru, stalo se pro nás toto\numění a pak i Úprková životní práce sama\ntak význačným a směrodatným zjevem, že\nje dnes správno uvážiti a přehlédnouti ji a\nopravili mnohé omyly, které k ní během\nčasu byly připoutány.\nÚprka bývá nazýván někdy mistrem bar-\nvy. Ovšem, široký rozsah jeho palety a její\npestrost jsou podmíněny dvojím: jeho im-\npressionistickým názorem a pak volbou mo-\ntivu, t. j. pestrým krojem a specielní barvi-\ntostí Slovácka. Co do impressionistického\nvyznání vidíme, že Úprka podporuje obsah\nsvých obrazů co do účinu atmosférickými\núkazy jakožto suggestivním prostředím a\nužívá jich, možno říci, jako sentimentálního\nscénického prostředku, kde na příklad k stáří\npřísluší podzimní slunce, mlhy, padající listí\na pod. Tento zevní symbolismus, založený\nhlavně na realistické suggesci, vyvozené\nz vlastní sentimentality, nebyl původně v pro-\ngramu čistého impressionismu; je líbivým a\njaksi literárním přídavkem malířské machy\na je spíše vlastností nynějšího mnichovského\nmalířství, kterému je Úprka bližší i po stránce\ntechnické. Po technické stránce byl Úprka ve\nsvé generaci příkladný a jeden z nejzruč-\nV • Vy 1\nnejsich.\nOmylem je domnívati se, že tyto obrazy\nnesou všechny znaky malířského vyjadřo-\nvání v barvě, a to způsobem mistrným,\njak se o nich tvrdívá. Barevný dojem je\ntu pouze výsledkem předmětného nazírání\numělcova, který poslušně zaznamenává ba-\nrevné skvrny jednotlivých objektů, sukní,\nstuh, vyšívání, veškeré pestré zvláštnosti kro-\nje, popisuje šmahem každý tón tohoto ba-\nrevného orchestru, aniž by nadřazoval nebo\npodřazoval, pojil a skládal, takže obdržíme\njen součet jednotlivých tónů, nikoliv však\nhudební dílo. Tak barva není dramatickým\nčinitelem v obraze a není jí udělena žádná"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1176, "texte": "výrazová funkce; zůstává syrová, připoutaná\nk látce, červená nebo zelená k hedvábné\nstuze, růžová k sukni atd. jejím úkolem\nje pouze charakterisovati lokální barvy\npředmětů a z tohoto zajetí se nikdy nevysvo-\nbodí k vyššímu dění. Toto základní nepo-\nchopení tvárných schopností barvy je ještě\nzřejmější a základnější útěch, kdož nekriticky\nv obou zemích koruny svatováclavské od\nÚprky přejímali, nechápajíce dosti jasně ani\njeho vlastní barevné nazírání.\nÚprka žije mezi svým lidem jako dělník\nzemě, sedlák a rovný mezi rovnými, aby\nsnad se mu lépe přiblížil, jakoby se uchýlil\nstranou od shonu všeho současného vývoje,\naby se cele věnoval službě své země, národně\ndosud tak čisté. Bylo nutno podříditi ma-\nlířské dílo tomuto jakoby vlasteneckému ú-\nkolu? Jeho umění, jež prvotně frappovalo,\njež v mnohých výstavách naráželo na odpor\na ve kterém bylo mnoho schopného života,\njaksi zkyslo a vyústilo do malířského po-\nhodlí pouze technické zručnosti a opako-\nvání; při pouhém barevném konstatování\nlidových faktů a ničem více než povrchovém\npopise přihlížejícím pouze jen k barevné\npokožce věcí a jejich pestrosti ve světě, zů-\nstává toto umění téměř problematickým.\n\nJ. Čapek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c024", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "53", "image_debut": 26, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.4", "titre_corps": "Anglický rodinný dům.", "titre_sommaire": "Anglický rodinný dům.", "signature_source": "Vilém Dvořák", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.26", "debut_caractere": 1178, "fin_caractere_exclue": 3079, "texte": "Anglický rodinný dům.\n(Poznámky k výstavě „Cottage-Exhibition” v Gidea-\nParku v Londýně r. 1911.)\n\nAnglický rodinný dům má všecky příznivé\npodmínky zdárného vývoje. Politické a ho-\nspodářské poměry posledních 300—400 let\ndopomohly Anglii k blahobytu, který vý-\nrazně uplatnil se v anglické bytové kultuře.\nHmotné poměry, provázené anglickým ro-\ndinným smyslem a anglickou láskou k pří-\nrodě, vedly k stavbě rodinných domů na\nvenkově. Tradice jejich sahá až do doby al-\nžbětinské. Ani Anglie nezůstala ovšem ve\nsvém vývoji ušetřena pseudoklassicismu. Od-\nboj proti italskému letohradu pozorujeme\nv Anglii již od let šedesátých minulého sto-\nletí. Proti ville, útvaru palácovému, postaven\nnový ideál „cottage\", odvozený ze selského\ndomu. Významný mezník v tomto vývoji\njest zjev Morrisův a jeho družiny. Očistný,\nmravní vliv této generace dovršen byl klad-\nnými uměleckými pracemi architektů, po-\nčínaje Voyseyem až po Baille Scotta a Mac-\nkintoshe.\nPřirozené vývojové předpoklady angli-\nckého rodinného domu daly vzniknouti ú-\ntvaru, jenž je dokonalým výrazem potřeb,\nzvyků a tužeb svého majitele. Vnějšek i vni-\ntřek anglického rodinného domu jest výsle-\ndek silné vůle celých generací, vědomých\nsvých cílů. Tak vznikly v Anglii formy sku-\ntečně kulturní, přesně vyjadřující společen-\nské potřeby účelně organisované. Styl rodin-\nného domu mohl vzniknouti jen v prostředí\nživota vázaného plnou konvencí a nezmíta-\nného individuelními pošetilostmi a nelogi-\nckými závěry. Organisující tvůrčí síla mno-\nhých generací a konvence vížící všechny\nsubjektivní touhy po originalitě vyhranila ze\nvšech možností několik platných základních\nforem.\nPřítomný útvar anglického rodinného do-\nmu vyvíjel se z naturalisovaného archaismu\ndoby Morrisovy. Snaha po čestnosti a prav-\ndivosti forem vtiskla svůj ráz nové architek-\ntuře. Vznikaly architektury, jež názorně illu-\nstrovaly specifické statické poměry materiálu"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.27", "debut_caractere": 47, "fin_caractere_exclue": 3278, "texte": "a funkce stavebních údů. Všude jevila se sna-\nha odhaliti konstrukci a vyznačiti nosné a\npodporující vlastnosti hmoty. (Anglie v celku\nutkvěla na této snaze, a zde jest třeba hle-\ndati příčiny, proč nepostoupilo se od moder-\nního řešení profánních staveb výše.) Skupina\narchitektů od Voyseye až k Baille Scottovi\nnavazovala na formy selského domu, zu-\nšlechťovala je a zjemňovala, ale zachová-\nvala jeho primitivní znaky. Podstatný umě-\nlecký pokrok této periody v poměru k Mor-\nrisovi jevil se v tom, že od vyřešení detailů\npřistoupilo se k stylovému vyřešení celku,\ncelé budovy a jednotlivých prostor. Vrcholu\nmoderní architektury anglické dosáhl Skot\nMackintosh, jenž znamená její tektonickou\nobrodu. Tento neváže se na přejaté útvary\nselského domu, nýbrž z touhy po monu-\nmentalitě vzdává se všeho, co překáží zhmot-\nnili ryzí architektonickou abstrakci. Mackin-\ntosh raffinovaně zjednodušuje a oprošťuje\narchitektonické formy, významné zdůraz-\nňuje, pracuje plochami pokud možno ne-\ndělenými atd., zkrátka užívá všech prostřed-\nků, aby vystupňoval architektonický dojem.\nPřítomná výstava v Gidea Parku neuspo-\nkojuje plně svým obsahem. Těchto 150 no-\nvých domů neprokazuje stupeň vývoje, který\nbychom očekávali od anglického hnutí, jež\ntak mnohoslibně bylo zahájeno. Na většině\ndomů zjišťujeme ovšem užitkové ctnosti an-\nglické rodinné architektury, jež staly se běž-\nným majetkem projektantů a nesvědčí o je-\njich zvláštní zásluze.\nVytknu jen hlavní znaky. Celek domu roz-\nvinuje se do šíře, nikoli do hloubky a výšky.\nVyloučením sklepů rozmnožuje se půdorys\npřízemí a nové objekty, též nedemokratičnost\nAngličana, vykazující služebnictvo z rámce\nrodiny, rozšiřuje počet místností a konečně\ni požadavek krajního pohodlí a zřetelů zdra-\nvotnických dává vznik novým bytovým ú-\ntvarům. Druhým podstatným znakem an-\nglického domu jest střecha. Severské pod-\nnebí britských ostrovů podmínilo útvar stře-\nchy sedlové široce rozložené a mohutně vy-\nvinuté, jež dokonale vyjadřuje motiv ochrany\nproti rozmarům klimatu a severní nepohody.\nZnačný obsah střechy intensivně využije se\nk účelům obytným (k ložnicím). Celek svědčí\no krajním, někdy až nepříjemném využití\ndomovní prostory na základě úžasně vol-\nného stavebního řádu.\nVedle střechy jest arkýř mocným archi-\ntektonickým činitelem anglického rodinného\ndomu. Arkýř, nejdůležitějšínordický stavební\nmotiv, zdědil anglický rodinný dům z go-\ntiky a znovu jej umělecky zpracovával od\ndob alžbětinských. Arkýř krásně podává zá-\nkladní severskou snahu stavěti z vnitřku na\nvenek v kontrastu k stavbě italské, renais-\nsanční, uplatňující zřetele representační, ar-\nchitektonicky vystižené v otevřených útva-\nrech sally terainy, loggie a balkonu. Dojem\nútulnosti a jakési počestnosti, jejž vyvolává\nširoce vyložený a zplna zasklený arkýř, rá-\nzem by zničil symmetrii a triumfující lesk\nrenaissančníhoprůčelí. Sledujeme-li pozorně\nanglický rodinný dům, snadno můžeme krok\nza krokem zjistiti, jak hluboce tkví svými ko-\nřeny v stavební kultuře severní, gotické, zů-\nstávaje věren její snaze po konstruktivnosti\na intimnosti, a jak cizí je dionysskému a ho-\nnosnému ideálu kultury jižní, renaissanční.\nPo stránce architektonické výstava neuspo-\nkojuje; až na několik prací, z nichž uvádím"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 579, "texte": "jen dva domy Baille-Scottovy, tone výstava\nv prostřednosti a dokonce prohřešuje se\nčasto podstatně na charakteru dochovaném\numěleckou tradicí: místy kopírují se něme-\ncké módní vzory k vlastní škodě domácí\ntvorby. Nejen na stavebních architekturách,\nnýbrž i na interieurech zjišťujeme nebezpečí\nplynoucí z cizorodých motivů, jimiž překáží\nse pokroku vlastní práce. Zdá se, že na An-\nglii mstí se kletba separatismu, kterým uza-\nvřela se umění skotskému, zvláště Mackin-\ntoshovu umění vzácnému, ryzímu, původ-\nnímu a neodpozorovanému cizím stereo-\ntypním předlohám.\n\nVilém Dvořák."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c025", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "51", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.4.1", "titre_corps": "Z výstavy „Cottage-Exhibition\" v Gidea-Parku.", "titre_sommaire": "Z výstavy „Cottage-Exhibition\" v Gidea-Parku.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.26", "debut_caractere": 3081, "fin_caractere_exclue": 3126, "texte": "Z výstavy „Cottage-Exhibition\" v Gidea-Parku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c026", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "52", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.4.2", "titre_corps": "Z výstavy „Coítage-Exhibition\" v Gidea-Parku.", "titre_sommaire": "Z výstavy „Coítage-Exhibition\" v Gidea-Parku.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 45, "texte": "Z výstavy „Coítage-Exhibition\" v Gidea-Parku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c027", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "54", "image_debut": 28, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.5", "titre_corps": "Vítězslav Novák: Pan.", "titre_sommaire": "Vítězslav Novák: Pan.", "signature_source": "V. Štěpán", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.28", "debut_caractere": 581, "fin_caractere_exclue": 752, "texte": "Vítězslav Novák: Pan.\nHudební báseň pro klavír o 5 větách. Op. 43. 1. Pro-\nlog. 2. Hory. 3. Moře. 4. Les. 5. Žena. Vyšlo nákladem\nUniversální Edice ve Vídni, v srpnu 1911."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.28", "debut_caractere": 768, "fin_caractere_exclue": 3792, "texte": "Prolog naznačuje oblast, již má ovlád-\nnouti celé dílo. Je jeho nápovědi a branou,\ndodávající všemu dalšímu nutné perspek-\ntivní hloubky. Zcela tiše, jakoby těžce se do-\nbývaly k prahu fantasie, ozývají se v něm\nhlasy přírody, měkce smyslné tóny Panovy\nflétny, a v závěru, zastřeny mlhou drobných\nfigurací, zjevují se motivy, jež budou hlav-\nními symboly dalších dílů. „Hory\" hned prv-\nními tóny, imitujícími horské halekání, a dal-\nším důsledným zachováváním jasných tónin\na vysoké polohy určují radostné zabarvení\nsvých nálad. Hymnická mohutnost, zbojni-\ncký vzdor a čistá vřelost připojují své tóny\nk prvým dojmům, a všechno vyústí v divo-\nkou, hajduckou radost, plnou rhytmu ao-\nstrých akcentů; pak vracejí se zase počáteční\ntakty, vyznívající stále slaběji, a celý vnitřní\nvývoj je tak jakoby uzavřen do rámce své\nscenerie. V příkrém kontrastu k prvé kapi-\ntole počíná „Moře\" divokým hukotem pří-\nboje. Ne bouří; jen veselým hlukem vln, jež\npříliv rozráží o skály. V celém Panově bož-\nství není místa pro ničivou moc přírody, pro\njejí nepřátelství v boji s člověkem. Proto také\nnelze hledati v „Moři\" místa podobného\ncharakteru, jako interludia z „ Bouře\". Slavný\nzpěv vln, světelná hra slunce v rozstříknuté\nvodě, a skvělý, v nejintensivnějších barvách\nmalovaný obraz bujnosti a síly, to je vlastní\nidea,, Moře\". Proti tomu „ Les \"ztemňuje hned\nprvními akkordy záři posledního dojmu. Do\ndlouhých závanů dýchajícího větru, do ti-\nchého chorálu lesa, do chvějivých zvuků\nlistí ozývají se stále vřeleji vzdálené vzpo-\nmínky, nabývají teskně erotického rázu, vr-\ncholí v touze po ženě, a splývají nepozoro-\nvatelně sdiskretní hudbou stromů. Co v „Lese\"\nv '\nbylo snem, je v „Zeně\" tělem; co tam tou-\nhou, zde vášní; obrysy, jež znejasnil sou-\nmrak smutku, jsou tu vyznačeny neúpros-\nnou ostrostí. Nelze dobře reprodukovali slo-\nvy myšlenkový obsah této vrcholné básně\ncyklu. Je synthesou nesčíslných detailů, vzdá-\nlených podnětem více než dva póly; je to\nvěřící a toužebné „amen\" na konci dlouhé\nmodlitby. Nejprv náraz smyslnosti, přeru-\nšený sice dvakráte majestátem krásy, ale pak\nvítězící a rostoucí v orgii pohlaví. Nejrůz-\nnější odstíny nadšení, od pathosu k tanci\nsplývají v jediném žáru; a když tepot krve\nv spáncích rozvíří divokou tarantellu, a když\njejí zprvu klidnější intermezza se vystupňují\nve strašnou parafrasi úplného šílenství, sřítí\nse náhle celá Venušina hora, a zatím co\nv hloubce doznívá vzdálené hromobití vášně,\nzvedá se nad ním nová, čistá, vykoupená\nkrása mateřství. Klikatou a při tom stále\nstoupající linií variací rozvíjí se závěrečný\nchvalozpěv, překonávající nepochopitelně\nvšechny dříve dostoupené vrcholy. Všechna\ntouha i bázeň, mystičnost, láska i víra je\nv tomto vyznání největší úcty ženě-matce.\nA jím je také vysloveno poslední slovo evan-\ngelia, jež Novák Panem podává.\nZříkám se úmyslně úlohy, rozebírati zde\nPana též po čistě hudební stránce. Je přiro-\nzeno, že tak složitý ideový obsah vyžaduje\nzvláště komplikované faktury. Při ekonomič-\nnosti Novákovy techniky je dále zřejmo, že"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 447, "texte": "hudební rozbor bude se musili hlavně zabý-\nvali obměnami pramotivů, a jich významem.\nMá-li pak vzniknouti v čtenáři alespoň čá-\nstečná představa nekonečné pestrosti díla,\nbylo by nutno provázeli rozbor velikým\nmnožstvím notových příkladů, atoje na\ntomto místě nemožno. Až po prvém pro-\nvedení budu moci předpokládali širší zná-\nmost díla ve veřejnosti, vrátím se rád k pro-\nblému nové techniky, již si Novák „Bouří\" a\n„Panem\" vytvořil.\n\nV. Štěpán."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c028", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "56", "image_debut": 29, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.6", "titre_corps": "Velkoměsto.", "titre_sommaire": "Velkoměsto.", "signature_source": "Jos. Chochol", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.29", "debut_caractere": 449, "fin_caractere_exclue": 3637, "texte": "Velkoměsto.\n(Die Groszstadt.)\n\nV poměrně stručné studii, vydané nákla-\ndem fy A. Schroll a spol. ve Vídni, ujímá se\ntéž Otto Wagner slova k otázce o výstavbě\nvelkoměsta a hledí súčastniti se u věci spíše\npraktickým příkladem než theoretickými ú-\nvahami, předkládaje hned hotový a určitý\nnávrh velkoměsta, jež představuje si v okolí\nVídně. Přirozenou pahorkovitou polohu mě-\nní v rovinu měřící as 51 milionů m.2, na níž\npak staví město as o 500 pravoúhlých čin-\nžovních blocích, o délce front 50 až 100 m.,\npokrývajících dohromady jednu polovinu\ncelého okrsku. Druhá polovina ponechává\nse k účelům veřejným. Všecky obytné domy\njsou stejně vysoké - as 25 m. do hlavní\nřímsy všecky mají po sedmi patrech, stře-\nchy jsou vesměs ploché, takže vzhled ulic\novládají mohutné horizontály. Každé patro\nobsahuje dva byty. Řady bloků místo od\nmísta přerývá as 33 stejných téměř náměstí,\nbudovy veřejné a dva, as po 120.000 m.J\nplochy měřící „vzduchové reservoiry\". K ú-\nvaze slovní přikládá Wagner situaci Vídně\na okolí s naznačenými příštími okružními\ntřídami jednotlivých pásem, jakož i velmi\nnázorně poučný celkový pohled na město\ns ptačí perspektivy.\nO této studii napsal Cornelius Gurlitt ve\nvídeňské „N. F. P.\" obsáhlý feuilleton, ne-\nobyčejně zajímavý pro zaujaté tam stano-\nvisko, a to úplně proti Wagnerovi.\nPředevším zmiňuje se Gurlitt o autorech\nWagnerovi smýšlením blízkých a uvádí, že\njiž r. 1896 byl opačných názorů nežli Wag-\nner, jehož zásady doufá vymezili přesně ci-\ntováním výroku anglického architekta Le-\nthabyho: „Umění jest, učinili krásným to,\nco učiněno býti musí.\" Na to dotknuv se\nsnah moderních německých myslitelů v o-\nboru výstavby měst, nesoucích se za ideálem\numění domácího a za organickým včleně-\nním prvků obraz města vytvářejících, a ujav\nse všech drobných dekorativních motivů ar-\nchitektonických k oživení a zkrášlení města\ntolik přispívajících, vytýká Wagnerovi jeho\ntéměř pohrdavé stanovisko k těmto a kon-\nstatuje, že ony prvky zdají se býti Wagne-\nrovi pouhými frásemi, nikoliv však uměním\nskutečným. Snaží se dovodili, že opomíje-\nním z těchto všech drobností plynoucí, jaksi\nčistě lidské noty vzniká architektura uni-\nformního vzhledu, že Wagner v této uni-\nformitě přímo si libuje a v ni věří, a že jeho\nsnaha vrcholí na konec jen v studené mo-\nnumentálnosti, které si cení ze všeho nejvíce\na které obětuje vše.\nGurlitt pochybuje též o správnosti Wag-\nnerových finančních předpokladů a z nich\nplynoucí rozvahy výnosu vloženého kapi-\ntálu do podniku tak velikého jako je výstavba\nměsta dle ideálního Wagnerova návrhu,\njenž dochází dokonce k zisku 50.000 K, kte-\nrý míní docílili stoupnutím cen dříve polních\npozemků rozparcelovaných nyní na místa\nstavební. Naopak obává se Gurlitt, že vy-\nvlastnění pozemků kvetoucího kraje, kde\nWagner město projektuje, pohltilo by lakové\nobnosy, že bylo by k němu zapotřebí finanč-\nní pomoci z veřejných prostředků, jak se\nskutečně též stalo při založení i. zv. „Hánge-\nviertel\" v Hamburku, kdež při velmi obe-\nzřetném vedení finančním přece jen připlá-\ncelo město na každého z 12.000 obyvatelů\nprůměrně as 1350 marek. Dle toho dvakrát-\nstotisícové město Wagnerovo vyžadovalo by\nas27o milionů marek doplatkového kapitálu."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3691, "texte": "Při veškeré úctě k Wagnerovi nemůže se\nGurlitt zbaviti dojmu jistého nebezpečí, které\nvidí skrývati se v názorech Wagnerových,\njež tvoří školu čelící přímo proti těm, jimž\njde o skutečné zlepšení nynějších nedosta-\ntečných poměrů bytových, jakož i o reformu\nprodeje pozemků, a poukazuje na možnost\npostupovali k těmto cílům také ještě jiným\nzpůsobem, než cestou Wagnerova velko-\nměstského ideálu.\nGurlitta překvapuje, že Wagner nemá dosti\nsíly k vůli po reformě nynějšího bydlení\nv činžácích, diví se nedůvěře Wagnerové\nv možnost obratu k lepšímu a pokládá za\nomyl mínění, že měšťáku, vždy toužícímu\npo venkovském vzduchu, naprosto nelze po-\nmoci z kasárnických bloků činžovních. Kon-\nstatuje stále vzrůstající „útěk z města\" i u tříd\nméně zámožných, které opatřují si zdravější\nbyty pomocí spolků a za podpory státu dle\npodnětů a vzorů anglických, poukazuje k ci-\ntelnému poklesnutí přírůstku obyvatelstva\nv městech německých, kde zavedením laci-\nných dopravních prostředků umožněno mě-\nšťáku bydleti za obvodem města, a prohla-\nšuje, že vývoj měst stojí dnes ve znamení\nobratu. Kdežto vynálezy století XIX. opatřily\nnám prostředky schopné svážeti nás do jed-\nnoho ústředí, centralisovati, umožňují nám\nnaproti tomu vynálezy století nynějšího, mezi\nněž čítá i telefon,zůstávati již víceméně mimo\nstřed města, tedy možnost decentralisovati\nse. Wagner, zdá se Gurlittovi, nedoceňuje\ndosti tyto nové prostředky měrou náležitou\na chybně pokládá za demokratické vtěsnati\ntisíce a tisíce do bytového schématu, jehož\npak hlavním účelem vlastně jest: působili\nmonumentálně.\nV druhé části feuilletonu bije se ještě prud-\nčeji na zjevný nedemokratismus Wagnerův\na staví se proti němu snahy jiných moder-\nních odborníků o výstavbě měst, kteří hlavní\nváhu kladou na sociální a v pravdě lidové\nřešení otázky bytové, usilujíce o to, aby každý\njednotlivec mohl míti byt příjemný i zdravý,\no ceně jemu přístupné, byť i při skrovných\npoměrech majetkových a to třeba i za cenu\nmonumentality!\nRůznost názorů roste každou další větou,\naž pisatel feuilletonu dospívá k prohlášení,\nže jest hotov raději obětovati všecku monu-\nmentalitu i krásu ulic a spokojiti se pouze\ndobře řešeným vnitřkem domů, zabíhaje\nna konec téměř již v extrém, že dovedl by\nse spřáieliti i se způsobem, jímž stavěna\njsou města orientální neb stará francouzská\nneb belgická, kde na zevní vypravení domů\ndo ulice nebéře se téměř naprosto žádného\nzřetele, za to však věnuje se vše na krásné\na pohodlné zařízení vnitřku.\nGurlitt hrozí se matematické přesnosti,\ns jakou hodlá Wagner opakovali vždy tatáž\nprůčelí jednotlivých domů, vždy tytéž fronty\nbloků, vždy tytéž průhledy a pohledy kon-\ncové, vždy táž náměstí, a vystihuje správ-\nně, že by takto jedním rázem byla vzata\nvšecka možnost další samostatné a osobité\ntvorby architektonické v celém okrsku Wag-\nnerem definitivně navrženém; neboť právě\nnutnou jednostejností toliko dosáhlo by se\noné kýžené monumentality města, kde by\nkaždý poznal svou ulici, dům, patro a byt\ntoliko podle čísla jako ve velikém hotelu,\na táže se, zda stojí toto strašné moře nudy\nskutečně za cenu takto docíleného jedno-\nlitého účinu uměleckého. Má za to, že by\nse ani umění mnoho neposloužilo, neboť\nzpůsob onen nejen že neodpovídá vůbec\npřirozenému povlovnému vzrůstu města\nz malého jádra do větších rozměrů, ale i že\nby hrozným dojmem jistě působilo zapo-\nčaté město sedmipatrových domů v jinak\nještě prázdné krajině, zcela to ploché pláni,\nnehledě ani k tomu, co by se počalo s ne-\ndokončeným ještě městem, kdyby během\ndoby se poměry zatím změnily.\nVytýká Wagnerovi despotismus zjevný\nz každé linie jeho návrhu a poukazuje na\nobrovský Burnhamův půdorys města Chi-\ncaga, který by se na tento způsob stal po-"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1208, "texte": "jednou pravým uměleckým divem, který\nvšak zbudován je spíše dle měřítka obchod-\nního výnosu než měřítka lidské osobnosti\na který jest možno uskutečnili toliko pro-\nstřednictvím velkokapitálu, jenž pak vžene\nmassy méně majetné do svých činžovních\nkasáren a diktuje výši nájemného dle své\nlibovůle, čímž celé město stává se obchod-\nním podnikem velkého rozsahu, znamena-\njícím vlastně protilidové, soustavné podma-\nnění mass moci peněžní; zde dotýká se\nGurlitt přenesení otázky výstavby města\nz pole čistě uměleckého též na čistě národo-\nhospodářskou stránku problému.\nNa konec uvádí důležitý fakt právě z Chi-\ncaga o půdorysu šachovnicovém, tedy dle\nWagnera asi ideálním, že město hodlá v nej-\nbližší době pomocí obrovských nákladů\npůdorysnou kresbu čtvercovou zničiti zalo-\nžením diagonálních tříd, které nutně potře-\nbuje k rychlejšímu a praktičtějšímu pohybu\nkomunikace. Tím také podepírá Gurlitt své\ntvrzení, že čistě toliko geometricky řešený\npůdorys města může býti modernímu mě-\nstu více ku škodě než k užitku a že velmi\nsložitý úkol výstavby města není možno na\njeden ráz rozřešili lesklou maskou monu-\nmentality skrývající však uvnitř všecku bídu\nstávajících poměrů v bydlení městském.\n\nJos. Chochol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c029", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "57", "image_debut": 31, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.7", "titre_corps": "Rita Sacchettová.", "titre_sommaire": "Rita Sacchettová.", "signature_source": "J. Borovička", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.31", "debut_caractere": 1210, "fin_caractere_exclue": 4916, "texte": "Rita Sacchettová.\nBáseň v tanci. Hotel Central, 18. října 1911.\n\nV hnutí za obrození tance Rita Saccheitová má\njiž pevné místo a nezdá se, že přinese ještě nové prvky\ndo svého tanečního umění, které by pak podstatně\nzměnily její ustálený obraz. Možno tedy o ní pronést\núsudek dost bezpečný, který sotva bude vyvrácen dal-\nším jejím vývojem. Báseň v tanci, jak Sacchettová sama\npříznačně nazývá své umění, je především znakem\ndoby, která hledá nové formy výrazové pro nové cí-\ntění, protože nemá spolehlivou základnu jednotící\nkultury, z níž by přirozeně a jistě plynuly všechny její\nprojevy. Moderní tanec, pokud chce být uměleckým\ndílem, hledá dosud cesty, po kterých se má brát. Sac-\nchettino umění přišlo z Mnichova, města divadelních\nsnah a malířských škol zcela určitého rázu, a Mnichov\npřivedl ji asi k tomu, že užila tak význačnou měrou\njistých prostředkův a přiřkla jim tak podstatný úkol.\nJe-li tanec nejprostěji řečeno rytmický pohyb,\npak zatěžuje Sacchettová tento základní předpoklad\npřídavky, které stávají se u ní samy sobě účelem.\nKostým nepůsobí u ní pouhou suggescí, nýbrž má\nvlastní cenu; mimika není jen nezbytným doplňkem\nvnitřního rytmu celého těla, i ta je samostatně zdůraz-\nňována; postoj je tvořen úmyslně a tanec umístěn\nmezi kulisy a scénu (v Praze tento prvek byl značně\nomezen asi z technických důvodů, ale patří k jejímu\numění). Tím vším dociluje Sacchettová velké divadel-\nnosti, a protože chce zobrazovat hudbu, přibližuje se\npantomimě, ale vzdaluje se skutečnému tanci, ne ne-\npodobna v tom svým mnichovským vzorům malíř-\nským, které také kladly tak velkou váhu na prostředky\nnikoli čistě malířské. A tak ve vzpomínku na taneční\numění R. Sacchettové bude se vtírat dotěrně představa\njeviště, divadelní výpravy a koncertu a plynulost po-\nhybu rozpadne se vám na jednotlivé, třeba i půvabné\nprvky, jimž schází však jednota.\nTanec byl kdysi životní hodnotou a stvořil tak pro-\njevy i vysoké symbolické ceny, protože byl nesen ži-\nvoucím cítěním všeobecná a soudržnosti celé společ-\nnosti. Byly tance války, tance smrti, tance hvězd, jež\nkonali v Egyptě kněží kol chrámů, tanec lásky co\nzbylo z toho všeho? Na velkých jevištích ballet a na\nbálech společenské tance. Jako jediné zbytky, které\njsou dosud skutečným projevem života, jsou národní,\nlidové tance, ale i jejich tvůrčí síla se ztrácí. Těchto\ntanců přidržuje se řada tanečnic, které vystupují se\nsvým uměním na varietních scénách, a není pochyby,\nže podávají opravdové umění, osvojí-li si přesná pra-\nvidla, jak je ustálila dlouhá tradice, třeba že netvoří\nv podstatě nic nového; ale fantasie na národní tance\nvypadne v nejlepším případě jako národní výšivka na\npompadúrce, a každý, kdo viděl prosté tanečnice špa-\nnělských předměstí, dá jim rád přednost před trochu\nokázalým uměním španělských tanců Rity Sacchettové.\nVěříme, že z bídy dneška jako v každém umění a ve\nvšem tak iv tanci vysvobodí jen tvůrčí osobnost, která\ndá starým formám nový život, nebo si sama najde\npro nový obsah zcela novou formu. Viděli jsme toho\njiž ojedinělé, ale slavné příklady. Tato nová osobnost\nsotva bude vystupovat ve všech možných slozích, pro-\ntože bude sama o sobě dost veliká, a bude-li opravdu\ntvůrčí, sotva bude vzpomínat na minulost, zobrazovat\nvšeliké děje a pamatovat na něco jiného než sebe; ne-\nbude se zdobit umělým kvítím a stavět do kostýmových\npostojů, nebof bude zahalena jen přirozeným kouzlem\nsvého půvabu, a prostředkům, jichž užije, nedá více\nmísta, než jim patří, takže budeme moci myslit jen na\njejí umění. A toto umění bude především rytmickým\npohybem, stupňovaným a ukázněným souladem vnitř-\nního vzrušení a jen tím docílí nejvyšších účinkův umě-\nleckých: realitu změní v illusi, tělesné povznese v ne-\nhmotné."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 114, "texte": "Sacchettová zůstane však jen přechodním zjevem\na pokusem v boji o moderní tanec jako umělecké dílo.\n\nJ. Borovička."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c030", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "57", "image_debut": 32, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.8", "titre_corps": "Jaroslav Hilbert: Patrie.", "titre_sommaire": "Jaroslav Hilbert: Patrie.", "signature_source": "Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.32", "debut_caractere": 116, "fin_caractere_exclue": 2981, "texte": "Jaroslav Hilbert: Patrie.\nFrant. Langer.\nMnozí z nás se ani nepamatují na jevištní dojem\ndramat Hilbertových. Známe je pouze z textů. V nich\njsme nalezli vzrušené postavy vzrušeně jednající a ho-\nvořící. Rozruch a nervosita jest charakteristická pro\nvšechny. Jest jich vždy přísně určený počet, vymezený\nnutností dějovou. Osoby jsou ostře vykresleny, děje\nzhuštěny a zjednodušeny. Tím pak, že vzrušenost osob\ni jednání jejích stoupá a roste až do možného maxima,\ndociluje autor na scéně síly a napietí, které má tvář-\nnost dramatického dění.\nAvšak těmto pracem přece se neodvažujeme dáti\njméno drama. Zvykli jsme si šetřiti tímto názvem pro\nscénická díla útvarem neosobní, obsahem všelidská.\nHilbertova však jsou polemická a příležitostná. Ale af\nse již stavíme proti nim z jakéhokoliv principu, jednu\nvelmi cennou vlastnost jsme jim přiznávali: Vážnost\npráce. Nalezli jsme vřelé porozumění pro suchou přís-\nnost a methodické úsilí jejich autora, který nikdy ne-\nvybočil z mezí umělecké discipliny. Tak byl Hilbert pro\nnás skoro legendárním příkladem uměleckého pra-\ncovníka.\nLeč Patrie nenese stop této vážné a bezohledné\npráce jako díla dřívější. Autor si ji usnadňuje jak jen\nlze. Propracuje sice důkladně detaily, což jest snadné,\nale zanedbává úplně skladbu celku, což bylo jeho prvou\npovinností. Hra jest vypracována pouze z polovice, a\nto z polovice lehčí. Vlastní děj, jádro hry, odehrává se\ntotiž mimo scénu. Tam bojují proti sobě dvě strany,\ntam vyrůstá hrdina hry Adamský, který má tak silný\nvliv na všechny osudy projevené jevištně. O tom nám\nscéna nepraví nic; rozumějme: O tom nám scéna pouze\nvypravuje. A tak na jevišti má hra jen polovici osob.\nProto nemá konfliktu. Proto také vidíme pouze epi-\nsody. A ani tyto, které se takto staly účelem a markí-\nrují vlastní hru, nelpí na sobě, nestupňují se, jsou ne-\nvybrané, někdy zbytečné. Jejich dikce jest těžká a ne-\nhybná, zbytečně pathetická.\nPrvky, s kterými jest ve veselohře Patrii pracováno:\nsměšný děj, směšné situace, komické postavy a ko-\nmické hovory mohou docíliti nejvýše jediného účinku:\nfysiologického smíchu. Ale to jest výsledek, který do-\ncílí spousta jiných scénických genrů, k nimž není více\nzapotřebí než vtipné řemeslné obratnosti. Máme o ve-\nselohře mínění vyšší. Veselohra jest jaksi femininem\ndramatu. Její poesie se pohybuje mezi pouhým úsmě-\nvem a koketností, mezi idyllou a smutkem mezi pa-\nnenskou nevinností a drobnými hříchy, mezi škádlením\na blaženou láskou. Směje se při ní více srdce než obličej.\nA vzbuzuje v nás nálady tepla, uvolnění, čistoty a něhy.\nToho jsme v Patrii nikde nepozorovali. A tam, kde\njsme přece znamenali svěžejší okamžiky (scény milenců\nv posledních aktech), potlačila je jejich nezdůvodněnost\na episodičnost. Tak celek této veselohry působil na\nnás smutně, velmi smutně, protože jsme odešli chudší\no illusi, kterou jsme si vytvořili o jejím autoru."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c031", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "58", "image_debut": 32, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.9", "titre_corps": "Podzimní Salon v Paříži.", "titre_sommaire": "Podzimní Salon v Paříži.", "signature_source": "V. Spála", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.32", "debut_caractere": 2983, "fin_caractere_exclue": 5548, "texte": "Podzimní Salon v Paříži.\n\nVystaveno je skoro na dva tisíce děl; nezasvěcenému\nbude těžko vyznati se a nalézti několik těch silnějších\na kladných projevů uprostřed této záplavy obrazů, zro-\nzených tak často z epigonského napodobení, bezduché\nvirtuosity, nezodpovědné troufalosti a honbou za no-\nvým. Již také proto, že vážné snažení několika jedno-\ntlivců, usilujících o nový umělecký výraz, kde vše jest\nještě v kvasu, v rozběhu, ve znamení hledání a horečné\npráce, je tak začasto diskreditováno chaotickými pro-\njevy slabých a nezralých příživníků.\nVětšinou je pozorovati vlivy předních průbojců fran-\ncouzských: ímpressionistů, Cězannea, Ganguina, Van\nGogha, Puvis de Chavannea, Denise, Maillola a jiných,\nz mladších pak Matisse a Friesze. Vedle toho je tu též\nmnoho učelivých cizinců, na kterých zbyly ještě stopy\njejich dřívějších škol a učitelů.\nZ francouzských umělců E. Bourdelle vystavuje po-\nprsí básníka C. Guercy, díla sochařů Baudota a Ber-\nnarda, jinak velké vyspělosti ducha vykazují ještě jistou\nodvislost od umění tanager a školy Maillolovy. Z malířů\nHenri Matisse má tu dvě dekorativní plátna, stojící vy-\nsoko nad poblíže visícími poli Bonnardovými, který\njest žensky sladký, až nevkusný. Maurice de Vlaminck\nzaujme krajinami, ve kterých převládá modrá jakožto\nobvyklý Vlaminckův tvárný prostředek. Nejvýše stojí\nFriesz s obrazem „Le navire dans la Calanque\" sou-\nstředěným a pěkně zaplněným plátnem v barvách hlavně\nmodré, růžové a kalně fialové, které vyznívají v doko-\nnale klidný a jasný účin pobřežní idylly. Ve stopách\nDerainových, Picassových (kteří tenkráte nevystavují)\na částečně i Frieszových jde šedý Le Fauconier a J. H.\nMarchaud, vedle nich dosti šfastně i Kars, pražský\nNěmec. Mnoho náběhů více méně šťastných, nesených\nv úsilí po jednotě, stylu a synthetickém duchu vyzna-\nčují jména: P. Briandeau, Ch. Camoin, R. F-N. de la\nFresnaye, Ch. Guérin, A. le Beau, J. Noble, J. Puy, X.\nRousel, C. Hovard, A. F. Rice, G. A. Simon, A. Ozen-\nfaut, Thomas Jean, Marinot a Thorndike. Z Poláků a\nRusů vyniká R. Kramstyk soustředěnou podobiznou\ntrochu cězanneovského ražení, pak Gwozdecki, Genin,\nP. Snelov a Korovin v dekoracích staroruských barev.\nZ Maďarů hlavně G. Pebrotf-Csaba, Calimberti a A.\nRoth. Tak zvaní „kubisté\" jsou nejlépe zastoupeni\nJeanem Metzingerem, nebof ani Braque, ani P. Picasso\ntentokráte nevystavují.\nZe souborů prací jednotlivých umělců vynikají mezi\nostatními bezvýznamnými nejvýše kresby, rytiny a lito-\ngrafie Pissarovy; nejlepší upomínají na Milleta a trochu\nna Corota. Proti vystavenému množství působí i Pissaro"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 564, "texte": "značným dojmem upřímnosti. Sochy Henryho de Croux\njsou asi lepší jeho maleb, jež trochu připomínají vět-\nšinu německých výstav, kde se do popředí tlačí někdy\ncosi jako siláctví a divadelní gesta. Soubor velkých\nbombastických pláten Francisca Iturrina ukazuje špa-\nnělské genry tanečnic a pod.,malované světle s veškerou\ndrzostí naučené machy při všedním pojetí. Společnost\n„L'art á I'école\" vystavuje umění pro děti: knihy a\nvzory, jednající o formě, rhytmu, obrazech dekora-\ntivních a pod. Konečně vystavuje několik nakladatelů\nkrásné knihy a bibeloty.\n\nV. Spála."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c032", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "58", "page_fin": "58", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.10", "titre_corps": "Poznámky k nábytku.", "titre_sommaire": "Poznámky k nábytku.", "signature_source": "Vl. Hofman", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.33", "debut_caractere": 566, "fin_caractere_exclue": 3100, "texte": "Poznámky k nábytku.\nVl. Hofman.\nTěm, jež udivuje nápadný charakter jednoduchosti\nu moderního nábytku, lze nejprve odpověděti, že tato\njednoduchost není vlastně ani žádným novým obje-\nvem; tak na příklad v době biedermeierovské zjednodu-\nšuje se nábytek měšťanského interieuru silně v základ-\nních prvcích oproti architektonickému aparátu forem\nodvozených z velké architektury, jako třeba u nábytku\nrenaissančního nebo barokního. Pracuje-li se již na\nnových formách nábytkových, je nutno omeziti se na\njistý smysl hladkosti a čistoty,jež, jakožto obecný\npředpoklad, je vlastní všem užitkovým předmětům mo-\nderní doby. Smyslem práce je úmysl uplatnili\npředem určené rythmické řešení ve smyslu kompo-\nsice; toto má býti architektem ovládnuto jednoduchým,\na tím již jasným výrazem. Jsou-li vzaty za základ hladké\nplochy dříví dobře zpracovaného, jež působí takto již\nsvým materiálem, řešení nábytku bude vycházeti z pod-\nmínek jisté plošnosti, bez nároků na bohatou plastiku.\nJednotný systém vyobrazeného nábytku je systémem\nvertikálních, horizontálních a odkloněných ploch; i ve\nsvých mezích nese tento systém možnost mnohých\nkombinací. Základem je odklon ploch stolu, uzavíra-\njící svoji vodorovnou plochu jako jeho hlavní užiteč-\nnou část. U k o 1 em je formu vzniklou na tomto předpo-\nkladě učiniti úměrnou, uplatniti ji důsledně a jí zformo-\nvali ostatní kusy nábytku. Je-li volený systém správný,\ndá se uplatniti při všech objektech, byf i sloužících\nrůzným účelům; to jest vlastní úlohou a o to se v první\nřadě jedná. Je-li již stůl složen z ploch, jež mají svůj\nkonstruktivní smysl a rythmické vyjádření, pak je také\nnutno pojati na příklad židli též slohovou jednotkou,\nobdobně psací stůl atd.\nVšeobecně je možno vyvoditi ze systému vertikál\na horizontál velké množství nábytku; ale možno však\ntaké porušiti další pohyb ploch omezujících prostor.\nPříkladem plného pohybu hmoty až často nevázaného\nje architektura barokních nábytků, kde často již pře-\nstává truhlářský charakter dřevěných forem býti zdů-\nrazňován. Jistým opakem jednoduchého pojetí dřevě-\nných forem je architektura užitkových nábytků lido-\nvého slohu; lidový sloh zjednodušoval vždy mimoděk\nslohové formy své doby, jež mu byly příkladem.\nModerní vůle mimoděk omez u je své formové\nprostředky, avšak za to tím úsilovněji klade důraz na\nformovou logiku. Přechodným poznatkem, hleda-\njícím svůj jednoduchý princip a základ formy kdesi\nstranou, jsou mnohé příklady moderních nábytků, jež\nnedovedou se vymaniti z aparátu architektonických\njednotek, hlavně empirových."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c033", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "58", "page_fin": "58", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.11", "titre_corps": "Miloš Jiránek.", "titre_sommaire": "Miloš Jiránek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.33", "debut_caractere": 3102, "fin_caractere_exclue": 4668, "texte": "Miloš Jiránek.\nPředčasné úmrtí Miloše Jiránka (nar. r.\n1875., zemř. 2. listop. 1911.) je pro generaci\numělců sdružených v Mánesu nenahradi-\ntelnou ztrátou. Je málo těch, kteří by se\nupiali k umění s tak vzácnou oddaností\na vážností, jakou přinášel Jiránek vstříc všem\nproblémům, které ho právě plnily. Byly to\nstále ještě úlohy impressionismu, do kterých\njeho vlastní úsilí si vkládalo mnohé, co i při\nsvé poctivosti nemohl plně zodpověděli;\nvážné promyšlování a utěšující kladná sy-\nstematičnost, kterou stále a marně hledal,\nnemohly dojít k pevným výsledkům již pro\nvratkost samého impressionismu, ke které-\nmu Jiránek názorově patřil. Přes to zaslu-\nhují jeho pokusy, k nimž přistupoval vždy\nse skromností a bez přeceňování vlastních\nschopností, plné úcty. Nepřetěžoval svou\npráci malířskými zlozvyky ozdobných ob-\nmyslností, nevnášel do ní malířských nebo\nliterárních falešných pozlátek, neboť měl\npro umění vždy tolik pochopení a vážnosti,\nže i při někdy mylných předpokladech, na\nkterých zakládal své úsilí, nestavěl svoji svě-\ndomitost a měřítka příliš nízko. Také jeho\nliterární činnost byla vážná; ve knize im-\npressí „Dojmy a potulky\" napsal Janošíka,\nstudii, které není v Janošíkovské literatuře\nrovno. Od r. 1907-09 řídil spolkové „Volné\nSměry\". Byl po dřívějším redaktoru „Vol.\nSrn.\" F. X. Šaldovi jediným z generace Ma-\nnesa, jenž mohl se tohoto úkolu podjati,\nneboť dovedl svoje myšlenky uplatniti také\npsaným slovem a snažil se vždy rozšířili\nsvoje názory o nová poznání a širší rozhled\nneuzavíraje se vážným problémům, které\nnové generace přinášejí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c034", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "59", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.12", "titre_corps": "Odpověd'.", "titre_sommaire": "Odpověd'.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1314, "texte": "Odpověd'.\nRedakce Uměleckého Měsíčníku děkuje\nvšem přátelským projevům, kterými byl ča-\nsopis od veřejnosti přivítán, a od kritiky,\nkteré byl podroben, odvolává se k svým přá-\ntelům a čtenářům. Ti budou soudit o práci\ncelého roku, nikoliv z prvního čísla, kterým\nnechtěli jsme ani manifestovat ani protesto-\nvat, neboť pokračujeme Uměleckým Měsíč-\nníkem v uskutečňování svých uměleckých\nnázorů a snah, které byly dříve rozptýleně\na porůznu zastávány. Přáli bychom si, aby\nnaši přátelé seznali z obsahu listu, že Sku-\npina Výtvarných umělců, jejímž je orgánem,\npřiřazuje se k ostatním uměleckým spolkům\njako sdružení výtvarníků a literátů, kteří pra-\ncovali před tím v různých korporacích a\nčasopisech a kteří svým soustředěním vy-\njadřují pouze dávnou příslušnost a jednotu\nzájmů a myšlenky. Je tedy přirozeno, že tato\ndružina, tato nová generace je na svém místě\npředevším ve vlastním časopise, a že musí\njí býti ponecháno úplně na vůli, kde a jakým\nzpůsobem chce pracovali umělecky a kul-\nturně. Chce pracovat, to jest tvořit skutečné\nhodnoty zpracováním starého a vyjádřením\nnového, a kritisovat nebo popírat jen tehdy,\njde-li o projev, náš poměr k věcem nebo\nsymptom a nebezpečí. Odpovídajíce na růz-\nné hlasy ujišťujeme své přátele, že neschází\nnám ani temperament ani rozvaha, nikdy\npak vědomí zodpovědnosti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c035", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "59", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.16.13", "titre_corps": "Poznámka redakce.", "titre_sommaire": "Poznámka redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.34", "debut_caractere": 1316, "fin_caractere_exclue": 1665, "texte": "Poznámka redakce.\nPokračování článku Emila Filly: Dome-\nnico Theotocopuli el Greco aJ. Bora: No-\nvý typ divadelní budovy odloženy za úče-\nlem uvolnění látky do 3. čísla. Rovněž re-\nferáty o knize Ant. Dolenského: Moderní\nčeská grafika, a Doc. W. Worringera: Vý-\nvojově-historické poznámky k modernímu\numění byly pro nával látky odloženy do\n3. čísla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c036", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.17", "titre_corps": "Otevřené výstavy.", "titre_sommaire": "Otevřené výstavy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 925, "texte": "Otevřené výstavy.\nMísto\nPraha, Rudolfinum.\nPraha, výstavní sál Artěle.\nPaříž, Pavillon de Mar-\nsan.\nPaříž, Grand Palais.\nPaříž, Gallerie Bernhei-\nme jeune.\nV Bonnu\nHalle a. d. Saale, M. mu-\nseum pro umění a uměl.\nprůmysl.\nMnichov, Pfandhausstr.\nNo. 7.\nPořádá\nKrasoumná Jednota a Krou-\nžek přátel umění pro Cechy.\nArtěl.\nSociété de Saint-Jean.\nDie Vereinigung Kolner\nKíinstler.\nSecesse v Lipsku.\nUmělecko-průmyslový\nspolek.\nVýstava\nDíla P. Brandla.\nPražská grafika a umělecká\nfotografie.\nMezinárodní výstava křesf.\numění moderního.\nQuatriěme salon des indu-\nstries du mobilier.\nLes peintres futuristes (Bocci-\noni, Carrá, Russolo, Leverini\nBalla).\nMalby, plastiky, grafika, umě-\nlecký průmysl.\nUmělecká výstava.\nVýstava umělecko-průmyslo-\nvých výrobků.\nOtevřena\nDo 31. října 1911.\n8-31. října 1911.\nListopad 1911.\nListopad 1911.\n11. listopad - 2. pro-\nsinec 1911.\n15. listopad - 23.\nprosinec 1911.\n1.-30. listopad 1911.\nStálá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c037", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.18", "titre_corps": "Připravované výstavy.", "titre_sommaire": "Připravované výstavy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.38", "debut_caractere": 927, "fin_caractere_exclue": 1662, "texte": "Připravované výstavy.\nMísto\nPraha, Pavillon Manesa.\nBenátky.\nMnichov.\nDarmstadt.\nPaříž, Pavillon de Mar-\nsan.\nPaříž, Musée Cernuschi.\nCurych.\nLipsko.\nDrážďany.\nPetrohrad.\nPořádá\nS. V. U. Mánes.\nUmělecká kolonie darm-\nstadiská.\nSchweizer Kunstverein.\nFranc. Institut v Petrohradě\na měsíčník Apollon pod pro-\ntektorátem velkoknížete Mi-\nkuláše.\nVýstava\n%\nVýstava portrétů.\nMezinárodní umělecká vý-\nstava.\nMnichovský průmyslový trh.\nVýstava bytového umění.\n4. výstava japonských tisků.\n2. výstava umění asijského.\nUmělecká výstava.\nInternationale Baufachaus-\nstellung.\nGrosse Kunstausstellung.\nCentenární výstava francouz-\nského umění 1812—1912.\nOtevřena\n1912.\n15. duben — 31. ří-\njen 1912.\n1912.\n1913.\n1912.\n1912.\n1912.\n1913.\n1912.\n1912."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c038", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c038", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.19", "titre_corps": "Literatura odborná.", "titre_sommaire": "Literatura odborná.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.39", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1645, "texte": "Literatura odborná.\nBa rock u. Klassicismus, Studien\nzur Geschichte Roms. Napsal Konrád Escher.\n(22 světlot. tab. 12 M.) Klinkhardt © Bier-\nmann, Lipsko. DieDarstellungdes\njúngsten Gerichtes an den romani-\nschen u. gotischen Kirchenportalen Frank-\nreichs. W. H. v.d. Míílbe (20 světlot. tab.\n5 M.). DiesozialistischeWeltan-\nschauung in der franzósisch. Ma-\nlér ei, Jules Coulin, 3 M. Tamtéž. Fr. J.\nBertihier, O. P. L'église de Sainte Sa-\nbineáßome. Roma, M. Brettschneider.\nBacci (Péleo) Gliaffreschi di Buf-\nfa lmacco scoperti nella Chiesa di Ba-\ndia in Firenze (Bolletino ď Arte, V, 1911,\nstr. 1—27). Hermann Thiersch, An den\nRandem desrómischen Reiches.\nSechs Vortráge über antike Kultur. (Mnichov,\nO. Beck 1911, 3 M.) F. Sarre u. E. Herz-\nfeld, Archaologische Reise in Eu-\nfratuTigrisgebiet. (3sv.Georgßeimer\nBerlin). R. Lemaire, L' orig i ne de la\nbasiliquelatine. (Brusel, Vromant 7 fr,\n50 ct.). L'art de notre temps. Chassériau,\nCourbet, PuvisdeChavannes,études\nhistoriques par Henry Marcel, Léonce Be-\nnédite et André Michel, notices par Jean\nLarau et Ph. Gaston Dreyfuss. (Paris, J.\nGillequin 3 vol. in 16.) Italienische\nForschungen, herausgegeben vom kunst-\nhist. Institut in Florenz. IV. sv. Archivální\npříspěvky k dějinám benátského umění.\nZ pozůstalosti Gust. Ludviga vydali: Wilh.\nBode, G. Gronau, Detlev Frhr. v. Hadeln.\n(Bruno Cassirer Berlín 1911.) Tamtéž\nvyjde v nejbližší době : Fúhrer durch di e\nNationalgalerie in Berlin (Karl\nScheffler, 80 vyobr.). W. C. Behrendt:\nDie einheitliche Blockfront als\nRaumelement inStadtbau. (18 vy-\nobr.). Max von Boehn: Kul tur ge-\nschichtedes Biedermeier. 1830 až\n1842 v Německu. 200 vyobr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c039", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.20", "titre_corps": "Poznámka redakce.", "titre_sommaire": "Poznámka redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.39", "debut_caractere": 1647, "fin_caractere_exclue": 2860, "texte": "Poznámka redakce.\nV seznamu činných členů Skupiny Výtvarných Uměl-\nců uvedeném v minulém čísle, bylo nedopatřením\nopomenuto jméno p. Josefa Chochola.\n*\nČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY Skupiny Výtvarných Umělců:\nČlenové zakládající platí příspěvek 100 K najednou,\nnebo ve čtyřech ročních splátkách, korporace nejméně\n200 K jednou pro vždy. Členové platí ročně: přispí-\nvající nejméně 10 K, členové činní 10 K a zápisné,\nstanovené výborem na 100 K.\nINSERCE: Účtuje se za jedno otištění za 1 stranu\n60 K, za V2 strany 32 K, za 1/4 strany 18 K, za V8 strany\n10 K, za Vl6 strany SK. Pro inserty uvnitř časopisu\nmimo obálku sráží se se všech jmenovaných cen 10%.\nZa samostatné vložky insertní do jednoho exempláře\npro Prahu platí se za náklad čísla 50 K. Pro 3 otištění\nsráží se 5%, pro 6 otištění 10°/0, pro 9 otištění 15%>\npro 12 otištění sráží se 20%- Prospekty a bližší infor-\nmace zašle na požádání administrace, Praha 1., Fran-\ntiškovo nábř. Bellevue.\nPRÉMIÍ pro přispívající členy Skupiny Výtvarných\nUmělců bude barevný polévaný relief od O. GUT-\nFREUNDA.\nOŘECHOVÝ NÁBYTEK do pánského pokoje ob-\njednaný prostřednictvím Artěle, provedla dle návrhu\nVLAST. truhlářská firma FR. GLAZAR\na čalouník ]. PATOČKA na Král. Vinohradech."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c040", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.21", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.1", "debut_caractere": 1257, "fin_caractere_exclue": 1540, "texte": "GRAFICKÝ ZÁVOD REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGR AFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c041", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.22", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.1", "debut_caractere": 1542, "fin_caractere_exclue": 1607, "texte": "Nemíníte-li se státi odběratelem, račte nám\nzaslati časopis zpět."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c042", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.23", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.1", "debut_caractere": 1609, "fin_caractere_exclue": 1736, "texte": "CL\nO\nc/>\nO\n\"O\no\nD\na\no\nX3\nO\n<\nQ>\nN<\nO\n<\nQ)\">\nD\nQ)\nO\nCL\ncr\n<\"D<\n03\nD-\n!-í\nc\njy\na-\n(/>\n8\nrt\nO\nc\n3\n2<\n?r\nR-\no>-\nD-\nO\na><\nc/>\nD\npr\nc"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c043", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.2", "debut_caractere": 1821, "fin_caractere_exclue": 1932, "texte": "TISKOPISY\nDÉLNICKÁTISKÁRNÁVPRÁZE\nMYSLIKOVA ULICE CIS.\nTELEFON 2i,4\nVZORNÁ ÚPRAVA TISKŮ. NEJNOVĚjSl DRUHY PÍSEM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c044", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 207, "texte": "RYDL&THON\nSV1JANY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU 1MTER1EURU, STAVEB,\nHŘBITOVŮ ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c045", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.3", "debut_caractere": 209, "fin_caractere_exclue": 571, "texte": "ANT. WENDLER,\nPRAHA-BUBNA. MŮSTEK Č. 386-1.\nDRÁTĚNÉ STR. PLETIVO, OSTNOVÝ DRÁT,\npružné ocelové drá-\ntěné matrace. Ozdo-\nbné drátěné ploty,\nkovaná zábradlí,\nvrata a dvířka k za-\nhradám atd., atd.\nCenníky zdarma\na franko.\nsr_\nn\n>y./r/y\nJOSEFBOUČEK\nMISTR TESAftSKÝ I\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ {\n:: STAVEBNÍ PRÁCE :: I\nV PRAZE I. ČÍS. 8671\nTELEFON 561-11. POST. SPOŘ. 29.976 r"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c046", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.27", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.3", "debut_caractere": 573, "fin_caractere_exclue": 997, "texte": "VACLAV FISNA\nPRAHA 11., PURKyNOVA 5\nODBORNÝ ZÁVOD ČALOUNICKÝ.\nSPECIELNÍ VÝROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BVTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVy NÁBYTKU.\nGRANOLIT\nPriv., celistvá, houbě a ohni vzdo-\nrující podlaha, podložka pod lino-\nleum, podložka pod parkety na že-\nlezobet. místo asfaltu, neprozvučná\nisolace, terrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA ČÍS. 22.\nTELEFON 305 IV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c047", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c047", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.28", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 41, "texte": "HOUSLAŘ MISTR LANTNER NÁMĚSTlÁČíslc)S *22"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c048", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.29", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.4", "debut_caractere": 43, "fin_caractere_exclue": 195, "texte": "PROVEDENO DLE NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVÝ I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA:\nLEM ODBORN. PROVEDENI\nVyRÁBÍ A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK. VINOHRADY, BARÁKOVA3"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c049", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c049", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.30", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.4", "debut_caractere": 197, "fin_caractere_exclue": 390, "texte": "ČESKÁ MYSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ.\nORGÁN FILOSOFICKÉ\nJEDNOTY V PRAZE.\nPŘEDPL. PRO TUZEMSKO 8 K ROČNĚ\nREDAKČNÍ ADRESA:\nPROF. DR. FRňNT. KREJČÍ\nKRÁLOVSKÉ VINOHRADY, KOL-\nLÁROVA ULICE ČÍS. POP. 1006."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c050", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.31", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.4", "debut_caractere": 392, "fin_caractere_exclue": 418, "texte": "STREJC\nPRAHA\nRYSO-\nVA D LA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c051", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.32", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.4", "debut_caractere": 420, "fin_caractere_exclue": 533, "texte": "ALOIS WEYROSTEK\nMISTR DLAŽDIČSKÝ,\nPROVÁDÍ BEZVADNĚ VE-\nŠKERÉ DRUHY DLAŽEB ZA\nCENY VELMI MÍRNÉ\nPRAHA ll.112 L 1219"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c052", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.33", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.4", "debut_caractere": 535, "fin_caractere_exclue": 706, "texte": "ATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONOVSKÝ,\nPraha lil., Říční 539.\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narchitektonické."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c053", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.34", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.4", "debut_caractere": 708, "fin_caractere_exclue": 803, "texte": "ZBRASLAVSKÉ\nMIMO KARTEL\nKAHCELAR A SKLADY: PRAHA, HAVLÍČKOVO HAMESTICISLO 6. TELEFOH CISLO 5122"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c054", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "59", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.35", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.34", "debut_caractere": 1667, "fin_caractere_exclue": 2288, "texte": "UJ kM\nu z\n2 03\nU3 W\nDá >\nUh LH\nI\nco\nw °\nS Q\n<\nz\n>-\nH\n>o~\nfcá\nO\nDá\nUJ >c/3\nZ H\nr: <\nH Dá\nC/3\nÍ3\nš2\n>C/2 «\nD Z\nvj UJ\nN O\n-UJ N\nH 5?\nWJ O\nl-J C£\nO £\n5; v<\nO H\n►J ttJ\nQ >U\nw <\nM\nW\n>\n<\nH\nC/3\n£z\n5W\nÉ*Q\nK*1 Uj\n•o\nzo\n-. ceí\n\" Dl,\n<\nZ\n£\nU\nCL U\n&-X/J\nZ\nO\n£\nO\nO\nDá\nH\nC/3\nHRŮZA\nPRAHA\nv.\n. ř ,\nA ROSENBERG\nTELEFON 1732 OLOMOUC\n#\nm\n&\n'-'-v\n, :í\ni\n• ••.'•• •\":.\n:y*\nyy -\n-A\nn..IMI«w»I>»n tritii WIII*m lim\nr* .M%l\n-lÉÉIMI Ámito iiiViiířiiifii - lir I liáiiíífřff >-||-■•• I I lir rniuMiin\nJ\nT3 > no\npo o\n>'H a\nO O 2\nw < ě\nN< ><£\nm 73 >\nr1 z H\nn ~ r1\nn\n2 H\n5 H <\nS 5 W\nojpi\n2 E H\no 2 o\n< 2 z\np*o 9\n> X <\nw < o\nw G\nQ W\nZOH\noSŽ\n< £oPI\nH oo"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c055", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[60]", "page_fin": "[60]", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.36", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "[60]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 672, "texte": "99 CHCETE ZNOVUZŘÍDITIOO\nr ř NEB DOPLNITI BYT í i\nZhotovíme Vám\nNÁBYTEK\nv každém dřevě a slohu,\nKOBERCE\npřesně v každé barvě a velikosti, dle vlast-\nních Vašich návrhů, aneb Vám pošleme na po-\nžádání franko a bez závazku náš nejnovější illu-\nstrovaný cenník č. 72 s poučením „Jak zaříditi\nbyt vkusně, účelně a levně\", jakož i návrhy,\nnákresy, fotografie a specielní rozpočty, sdělíte-li\nnám, jakou máte potřebu a v jaké výši. Srovnejte\njakost, provedení a cenu naši s jinými nabíd-\nkami. Chcete-li koupiti výhodně a z první ruky\nNÁBYTEK A KOBERCE, dopište si ještě dnes\ndo továrny\nAd. Novotný a spol. v Týništi n.Orl.\nVlastní výroba dětských kočárků a smyrenských koberců."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c056", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[60]", "page_fin": "[60]", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.37", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "[60]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.35", "debut_caractere": 674, "fin_caractere_exclue": 1247, "texte": "Uznaně nejlepší nákupní\ndenních potřeb je největší\npramen všech\nobchodní dům\nOděvy. Raglány.\nZimníky. Kožichy.\nKlobouky. Obuv.\nPonožky. Prádlo.\nŠle. Nákrčníky.\nKapesníky. Hole.\nTrikotové prádlo.\nDeštníky.\nPeněženky.\nSukna a módní\nlátky.\nPlátenické zboží.\nKrejčovské\npotřeby.\nJ.\nKostymy.\nRaglány.\nDivadelní pláště.\nSukně kostýmové\na spodní.\nBlůzy a pásy.\nŽupany. Negližé.\nDětské šatečky.\nPunčochy. Prádlo.\nVějíře. Kukátka.\nToiletní potřeby.\nMódní látky.\nKoberce. Záclony,\nNábytek. Nádobí.\nVzorky VODIČKOVA 34. zdarma\nlátek zdarma a cenniky zdarma\na franko. OfifiUA á franko."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c057", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[60]", "page_fin": "[60]", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "[60]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.35", "debut_caractere": 1249, "fin_caractere_exclue": 1596, "texte": "NOVÁ EDICE\nSbírka krásných knih\nSvazek X.\nDopisy\nJosefa Manesa\nJindřišce Slavínské\nVydal a komentářem opatřil\nJ. Matějček. Upravil F. Kysela.\nTištěno písmem Tiemanno-\nvým na ručním papíře. Dvě\nreprodukce dle starých foto-\ngrafií. Cena 2 K, vázané v per-\ngamenu 5 K. Prospekty knih\nvydaných i chystaných zašle\nNOVÁ EDICE\nPRAHA 11.,\nMYSLÍKOVA UL. 15"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c058", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c058", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[61]", "page_fin": "[61]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[61]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 226, "texte": "Hejle vnější způsob pojištění i spoření uzavřete u\nbanky „SLAVIE\" v Praze.\nPři sazbě se zaručeným 4% zúročením\nzmenšuje se šestým rokem pojistné o 20 /»,\nkaždým dalším rokem o 47. původní výše.\n*\nVysvětlení zdarma na požádání."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c059", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c059", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[61]", "page_fin": "[61]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[61]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.36", "debut_caractere": 228, "fin_caractere_exclue": 1513, "texte": "Doporučujeme českému čtenářstvu výbor ze slovanských literatur:\nKNIHOVNU SLOVANSKÝCH\nAUTORŮ\nv v\nDOSUD VySLO : I. svazek levg. Cirikov: »Pod dozorem«. Za 40 hal. - 11. svazek L. Andrejev:\n»Láska k blížnímu«. Za 40 hal. - 111. svazek L. Andrejev: »Moje zápisky«. Za 1 K. - IV. svazek\nL. Andrejev: »Syn člověka«. »Veíikán«. Za 50 h. - V. svazek M. Arcybašev: »Ze života nepatrné\nženy«. Za 60 h. - VI. svazek V.Ropšin: »Kůň bílý«. Úvodní studie D.S.Merežkovského. Za K i.60.\nVII. svazek F. Sologub: »Divoký bůh«. »Zlaté schodiště«. Za 60 h. - VIII. svazek L. Andrejev:\n»Zivot člověka«. Za K 1.50. - IX. svazek D. S. Merežkovskij: »Smrt Pavla I.« Za 4 K. - X. svazek\nA. Swietochowski: »Klub šachistů«. Za 50 hal. - XI. svazek V. Kochanovskij: »Zvíře«. Za 60 hal.\nXII. svazek A. Averčenko: »Humoresky«. Za K 2.10. - XIII. svazek D. Simunovič. »Mrkodol«. Za\nK 2.40. - XIV. V. Veresajev: »Zápisky z rusko-japonské války«. Za 4 K. - XV. svazek L. Andrejev.\n»Dni našeho žití«. Za K 1.50.\n/\nVšechny svazky najednou zakoupeny za 15 K i s poštovným. Uvěruhodným osobám na tříměsíční\nsplátky po 5 K. První splátku třeba zaslati předem nebo se vybere dobírkou. / Všechny objednávky\nobratem vyřizuje každé řádné knihkupectví, zejména pak\nSPRÁVA KNIHOVNY SLOVANSKÝCH AUTORŮ, SMÍCHOV, ŠVÉDSKA UL. Č. 30."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c060", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c060", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 142, "texte": "j PETR NEDVĚD 1\nI PRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36\nI VLASTNÍ VÝROBA MEIDIN- I\ní GERSKÝCH KAMEN AREGU- í\n\" LAČNÍCH, NÁSYPNÝCH, I\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ, j"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c061", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c061", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.42", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.37", "debut_caractere": 144, "fin_caractere_exclue": 431, "texte": "VELKOKAVARNA\nV HOTELU\nU ARCIVÉVODY\nŠTĚPÁNA\nNEJSKVOSTNĚJI ZAŘÍZENY ZAVOĎ KA-\nVÁRENSKÝ PRVÉHO ŘÁDU. STŘEDISKO\nELEGANTNÍ SPOLEČNOSTI PRAŽSKÉ, DO-\nSTAVENÍČKO UMĚLECKÉHO SVĚTA A\nNEJOBLÍBENĚJŠÍ KAVÁRNA MEZINÁROD-\nNÍ CIZINECKÉ KOLONIE V PRAZE.\nI! STŘED PRAHY!!\nVÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ. / TELEFON 1026"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c062", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c062", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.43", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.37", "debut_caractere": 433, "fin_caractere_exclue": 576, "texte": "Domovní kanalisace\npředpisů, jakož i veške\nbudov a facad provádí a\nobecní kontrahent pr\nVáclav Ftábl,\nmistr zed\nPraha-1., Týnská ulička č. 607."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c063", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c063", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.44", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.37", "debut_caractere": 578, "fin_caractere_exclue": 696, "texte": "ZÁVODYPRO UMĚLECKO-PRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA-VII.\nU PRŮHONU.\n►7«\nVLASTNÍ NOVÉ MODER. ZAŘÍZ. TOVÁRNY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c064", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c064", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.45", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.37", "debut_caractere": 698, "fin_caractere_exclue": 917, "texte": "SAMOTOVÉ DLAŽBY, FLISNO-\nVÉ OBKLADY, KAMENINOVĚ\nROURY, ŠAMOTOVÁ KAMNA\nA SPORÁKY DODÁVÁ VE VŠECH\nCENÁCH A PROVEDENÍCH (TÉŽ\nDLE NÁVRHŮ VYNIKAJÍCÍCH\nUMĚLCŮ)\nKERAMIKA\nPRAHA-li.,\nHAVLÍČKOVO NÁMĚSTÍ\nTELEFON ČÍSLO 1532 A 3810."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c065", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c065", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.46", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.37", "debut_caractere": 919, "fin_caractere_exclue": 1067, "texte": "ARNOŠT DIEPOLD\nZVONAŘ V P RAZE-1.,\nANEŽSKÁ UL. Č. 12 N.\nDoporučuje se k do-\ndávce nových a k opra-\nvám zvonů starých\nv cenách nejlevnějšich.\nsft\npin"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c066", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c066", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.47", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.39", "debut_caractere": 2862, "fin_caractere_exclue": 3035, "texte": "PRAŽSKÉ NÁŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODEJNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB (SPOLEČ. S RUČ. OBMEZENÝM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1911-11-01-c067", "article_bluemountain": "bmtnabk_1911-11_01#c067", "volume": "bmtnabk_1911-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.2.48", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.39", "debut_caractere": 3037, "fin_caractere_exclue": 3261, "texte": "JOSEF CHROUST\nMĚSTSKÝ MISTR TESAŘSKÝt\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ PRÁCE STAVEBNÍ r\nSPECIALITA: ZAHRADNÍ PERGOLY, T\nALTÁNY, LAŤOVÉ ZAHRADNÍ STÍNY, 112\nLAVIČKY, STAVBY VĚŽÍ ATD. |\nPRAHA-I. ČÍS. 885.j\nTel. č. 62. Plány a rozpočty zdarma, j"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.1", "texte": "UMĚLECKÝ MĚSÍČNÍK\nORGÁN SKUPINY VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ.\nVydáním a nákladem Tiskového družstva Skupiny\nVýtvarných Umělců v Praze.\nŘídí JOSEF ČAPEK s redakčním kruhem (EMIL\nFILLA, PAVEL JANÁK, FR. KYSELA, FR. LANGER,\nV. V. STECH, V. ŠTĚPÁN).\nREVUE MENSUELLE DES ARTS, ORGÁNE DU\nGROUPE DES ARTISTES DE PRAGUE.\nDirecteur en chef: JOSEF ČAPEK. Rédacteurs: EMIL\nFILLA, PAVEL JANÁK, FR. KYSELA, FRANT. LAN-\nGER, V. V. STECH, V. ŠTĚPÁN.\nAdresse: Prague 1., Bellevue 20.\nREDAKCE PRAHA-111., ŘÍČNÍ UL. 11. Rukopisy nevyžádané se nevracejí, není-li přiloženo zpáteční po-\nštovné. Reprodukovati přílohy a otiskovati články z Uměleckého Měsíčníku možno jen se svolením re-\ndakce, zprávy a poznámky jen s přesným udáním pramene. Za práce podepsané odpovídají autoři.\nSpolková kancelář a administrace: PRAHA-1., FRANTIŠKOVO NÁBŘEŽÍ 20, BELLEVUE, od 9—l, 3—7.\nRoční předplatné 12 K, do ciziny 13 K, jednotlivá čísla 1 K 70 h. Reklamace se nefrankují a přijímají\nse nejdéle do 14 dnů po vyjití čísla. Účet Záložního a Úvěrního Ústavu v Hradci Král., filiálka v Praze.\nReprodukce grafického ústavu Jana\nStence, Praha I., Salvatorská čís. 8.\nV\nZodpovědný redaktor Josef Čapek.\nZa náklad a vydání odpovídá\nJosef Chochol.\nTiskem Dělnické knihtiskárny\nv Praze-II.,Myslíkovaul. 1959.\n\nGRAFICKÝ ZÁVOD REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGR AFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ.\n\nNemíníte-li se státi odběratelem, račte nám\nzaslati časopis zpět.\n\nCL\nO\nc/>\nO\n\"O\no\nD\na\no\nX3\nO\n<\nQ>\nN<\nO\n<\nQ)\">\nD\nQ)\nO\nCL\ncr\n<\"D<\n03\nD-\n!-í\nc\njy\na-\n(/>\n8\nrt\nO\nc\n3\n2<\n?r\nR-\no>-\nD-\nO\na><\nc/>\nD\npr\nc"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.2", "texte": "ČÍS. 2. (LISTOPAD). ROČNÍK I. 1911.\nNo 2. Ire ANNÉE.\nV příštích číslech příspěvky: Článek Dr. J. Borovičky o Grecovi, Frant. Kysely: Poznámky k moderní di-\nvadelní režii, článek Pavla Janáka o architektuře, verše F. X. Šaldy, článek Zd. Kratochvíja o karikatuře,\nVI. Hofmana: Duch moderní tvorby v architektuře, dále články J. Gočára, J. Thona, V. Štěpána, Dra V.\nVycpálka, V. H. Brunnera, Frant. Langra, novelly Bratří Čapků. Ve třetím čísle hudební příloha Jarní píseň\n(Motiv čínský) od Vítězslava Nováka.\n\nOBSAH\nTEXT:\nv\nKarel Čapek: Mezi dvěma polibky.\nV. V. Stech: Relief sv. Michala v boji s drakem.\nVáclav Chaloupecký: Petrßrandl (1668-1735).\nEmil Filla: Brandlova výstava v Rudolfině.\nKRONIKA:\nJ. Čapek: JožaÚprka. V. Dvořák: Anglický ro-\ndinný dům. V. Stepán : Vítězslav Novák: Pan.\n- J. Chochol: Velkoměsto. —]. Borovička: Rita\nv\nSacchettová. Frant Langer: Patrie. V. Spála:\nPodzimní Salon v Paříži. VI. Hofman: Poznámky\nk nábytku. Miloš Jiránek. Odpověď.\nVYOBRAZENÍ:\nRelief (Louvre) (1) příloha, světlotisk firmy Neu-\nbert, Smíchov. Petr Brandl (1). Othon Friesz\n(1). V. Spála (1). Relief z Parthenonu (1).\nHlava Kristova z chrámu sv. Gotharda ve Slaném (1).\nMoissac: Sv. Petr (1). Relief bamberský (1).\nVlast. Hofman (2). Zahrada Landfrasova (3).\nLandfrasův dům (1). Cottage Exhibition (2).\n\nSOMMAIRE\nTEXTE:\nKarel Čapek: Entre deux baisseurs.\nV. V. Stech: Relief de Saint Michel terrassant le\ndragon.\nVáclav Chaloupecký: Petrßrandl (1668—1735).\nEmil Filla: L'exposition Brandl á Rudolphinum.\nCHRONIQUE.\nILLUSTRATIONS:\nRelief (Louvre) (1) Supplément. Othon Friesz\n(1). V. Spála (1). Relief de Parthenon (1). —Téte\nde Christe, de I'église St. Gothard á Slaný (1). -\nMoissac: St. Pierre (1). - Relief de Bamberg (1).\nVlast. Hofman (2). Le jardin de Landfras (3).\nLamaisonde Landfras (1). Cottage Exhibition (2).\n\nTISKOPISY\nDÉLNICKÁTISKÁRNÁVPRÁZE\nMYSLIKOVA ULICE CIS.\nTELEFON 2i,4\nVZORNÁ ÚPRAVA TISKŮ. NEJNOVĚjSl DRUHY PÍSEM."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.3", "texte": "RYDL&THON\nSV1JANY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU 1MTER1EURU, STAVEB,\nHŘBITOVŮ ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO.\n\nANT. WENDLER,\nPRAHA-BUBNA. MŮSTEK Č. 386-1.\nDRÁTĚNÉ STR. PLETIVO, OSTNOVÝ DRÁT,\npružné ocelové drá-\ntěné matrace. Ozdo-\nbné drátěné ploty,\nkovaná zábradlí,\nvrata a dvířka k za-\nhradám atd., atd.\nCenníky zdarma\na franko.\nsr_\nn\n>y./r/y\nJOSEFBOUČEK\nMISTR TESAftSKÝ I\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ {\n:: STAVEBNÍ PRÁCE :: I\nV PRAZE I. ČÍS. 8671\nTELEFON 561-11. POST. SPOŘ. 29.976 r\n\nVACLAV FISNA\nPRAHA 11., PURKyNOVA 5\nODBORNÝ ZÁVOD ČALOUNICKÝ.\nSPECIELNÍ VÝROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BVTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVy NÁBYTKU.\nGRANOLIT\nPriv., celistvá, houbě a ohni vzdo-\nrující podlaha, podložka pod lino-\nleum, podložka pod parkety na že-\nlezobet. místo asfaltu, neprozvučná\nisolace, terrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA ČÍS. 22.\nTELEFON 305 IV."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.4", "texte": "HOUSLAŘ MISTR LANTNER NÁMĚSTlÁČíslc)S *22\n\nPROVEDENO DLE NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVÝ I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA:\nLEM ODBORN. PROVEDENI\nVyRÁBÍ A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK. VINOHRADY, BARÁKOVA3\n\nČESKÁ MYSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ.\nORGÁN FILOSOFICKÉ\nJEDNOTY V PRAZE.\nPŘEDPL. PRO TUZEMSKO 8 K ROČNĚ\nREDAKČNÍ ADRESA:\nPROF. DR. FRňNT. KREJČÍ\nKRÁLOVSKÉ VINOHRADY, KOL-\nLÁROVA ULICE ČÍS. POP. 1006.\n\nSTREJC\nPRAHA\nRYSO-\nVA D LA\n\nALOIS WEYROSTEK\nMISTR DLAŽDIČSKÝ,\nPROVÁDÍ BEZVADNĚ VE-\nŠKERÉ DRUHY DLAŽEB ZA\nCENY VELMI MÍRNÉ\nPRAHA ll.112 L 1219\n\nATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONOVSKÝ,\nPraha lil., Říční 539.\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narchitektonické.\n\nZBRASLAVSKÉ\nMIMO KARTEL\nKAHCELAR A SKLADY: PRAHA, HAVLÍČKOVO HAMESTICISLO 6. TELEFOH CISLO 5122"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.5", "texte": "Sv. Michal v boji s drakem. Relief. Louvre. 1. pol. 12. stol.\n(Kámen. Výška 0·85 cm., délka 0·77 cm.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.6", "texte": "Petr Brandl a Mích. Halwachs: Poslední večeře Páně. Oltářní obraz v zámecké kapli v Rosicích."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.7", "texte": "Koráb v Calanque.\nOthon Friesz."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.8", "texte": "Svorník v presbytáři chrámu sv. Gotharda ve Slaném.\nHlava Kristova.\n(Konec 15. stol., 40:40 cm.)"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.9", "texte": "Sv. Petr.\nZ ostění portálu v Moissacu. (1115-1135.)"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.10", "texte": "Nábytek z ořechového dřeva pro pánský pokoj. Psací stůl.\nVlast. Hofman."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.11", "texte": "Vlast. Hofman.\nNábytek z ořechového dřeva pro pánský pokoj. Stolek a lenoška."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "[37]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.12", "texte": "Jos. Schaffer.\nZahrada Landfrasova v Jindř. Hradci.\nPrůhled giardinettem k pavillonu."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "[38]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.13", "texte": "Zahrada Landfrasova v Jindř. Hradci.\nPohled na IV. a V. terrassu.\nJos. Schaffer."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.14", "texte": "Mezi dvěma polibky.\nKarel Čapek:\n\nJeden bohatý pán se oženil s krásnou mladou dívkou, která však záhy zemřela a zane-\nchala mu malou dceru Helenu. Helena po létech vyspěla v prudkou a tvrdošíjnou dívku,\nneboť její povaha nebyla mírněna nijakým mateřským vlivem, a tak Helena zůstala ne-\nzkrotná ve svém celém životě. Hlavně však odmítala všechny nápadníky, kteří se k ní chtěli\npřiblížiti, takže se zdálo, jakoby byla pyšná, chladná a povýšená nad veškeru lásku. V ten\nčas její otec zaměstnával mezi svými podřízenými jistého větroplacha jménem Jakuba,\nkterý se do Heleny bez míry zamiloval. Helena o jeho lásce nevěděla, neboť povznášela\nse tuze nad své okolí, a tak jeho láska rosila v bolesti a zuřivosti, jež ho dráždila. Helena\nsi však myslela, že nepotřebuje žádné lásky. Ale v zármutku času se její srdce vrušovalo\na rozněcovalo; její oči utkvívaly na Jakubovi skrytě a dráždivě, třpytily se a uváděly ho\nve zmatek; tu bránila se Helena vší silou, aby nemyslila na Jakuba, člověka podřízeného.\nToto myšlení bylo tedy počátkem lásky, jež rostla v osamělosti a pýše, až přetížila veškeru\ntuhost Heleniny povahy: až třeštíc mezi sny a slzami Helena se cítila naplněna láskou\na odhodláními.\nA nyní nastává vývoj jejich dorozumění, totiž doba prvních radostí; nyní poprvé a cele\nprožívají rozkoše ruměnců a potkání, pohledů a značek; jejich ruce se tisknou v mimojití\na přijímají malé dopisy, první tykání zrozené ze zmatku a nedočkavosti. Nyní se poprvé\nsetkávají o samotě, letí si do náručí, zahrnují se polibky a vyznáními. Nikdy se nenasytí\ntěchto polibků a nikdy nebudou mluviti jinak než v nadšení; ale pak budou nuceni jednati\nrozumně, budou se umlouvati, budou uvažovati o své lásce a jejích možnostech. Brzo však\nse přenesou přese všechnu opatrnost a dosáhnou toho, že jsou celý den pospolu. Je to jako\nnepřetržité spojení v čase, a v sledu radostí Helena přísahala věčnou lásku.\nPak najednou otec přistihl svou dceru v rukou Jakubových, a za to byl Jakub vyhnán\nz domu. Po nějaké době se Helena cítila matkou. Otec ji na rychlo provdal za jednoho\nnepatrného známého, člověka nízké povahy. Brzo na to se Heleně narodila holčička, dcera\nJakubova. V té době mučil manžel Helenu s velkou krutostí a pro vlastní rozkoš, a tak\nHelena trpěla a schla hroznou bolestí. O tom všem věděl Jakub a ztýral na ulici Helenina\nmanžela tak, že ten muž, beztak nemocný, strachem a ranami zemřel. I byl Jakub souzen\na odsouzen na pět let do vězení. Helena s dceruškou se odstěhovala velmi daleko a žila\ntam ve vdovím smutku, a velice ji tam chválili pro její chladnost a pevnost, s jakou odmí-\ntala všechny nápadníky zamilované do její krásy.\nZatím žil Jakub pět let ve vězení, a celých pět let pracovala v jeho hlavě jediná myšlenka,\nzda na něho Helena čeká; a to ho naplnilo takovým stálým smutkem, že všichni se divili\njeho slabému rozumu. Za těch pět let ztratil všechnu svěžest své povahy a docela zbělel, pro-\ntože bděl po tmě; a když po pěti letech vyšel z vězení, jal se hledati Helenu a nemohl jí\nnalézti, neboť nikdo nevěděl, kam se odstěhovala.\nZatím Helena žila v tom vzdáleném městě se svou dceruškou, ku které byla velmi zlá\na přísná. V její hlavě nebylo žádné myšlenky a v jejím srdci nic, co by toužilo po spojení.\nA jednou dorazil Jakub k tomu domu a viděl Helenu stati na balkoně. I sedl si na patník\na netroufal si vejiti, neboť byl ostříhaný jako trestanec a žlutý nezdravostí a špinavý jako\ntulák. Když lidé chodili tou cestou, báli se ho a dávali mu peníze. Po sedmi dnech, co takto\nseděl, se konečně odhodlal a vstoupil do toho domu. Ale paní ho nepoznala a poručila,\naby ho vyvedli a nic mu nedali. Ale on řekl: „Já jsem se jmenoval Jakub.\""}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.15", "texte": "Tu řekla Helena, aby se posadil, a ptala se, co chce; avšak při tom se na něj dívala ta-\nkovýma očima, že se Jakubovi sevřelo hrdlo, a on nemohl mluvit. V té chvíli vešla do po-\nkoje jeho dceruška, ale Helena ji udeřila a poslala pryč. Tu sklopil Jakub oči a viděl, jak\nje otrhaný a bídný, i řekl si, že jeho ošklivost Helenu uráží, že je trestanec a žebrák, kdežto\nona se stala pyšnou paní; a tedy odešel beze slova, pln lásky a zármutku, neboť kromě\nní neměl nikoho, koho by miloval.\nA tak žila Helena dále bez jediné myšlenky v hlavě a jediného pohnutí v srdci, a Jakub\nzatím odešel do vzdáleného města, aby tam zbohatl a byl vznešený a slavný, aby\nmohl potom předstoupili před Helenu jako rovný před rovnou. Tak bohatl Jakub a opo-\ntřebovával se a stal se slavný. Všichni žasli nad ohromnou vůlí a výkonností toho člověka,\nale on prožíval jen jednu myšlenku, aby rychle zbohatl a vrátil se k Heleně.\nTedy po čtyřech létech se navrátil Jakub k Heleně. Přijel v tak krásném kočáře, že všechno\nslužebnictvo Helenino se postavilo ve dveřích a klanělo se mu. Ale on vyběhl po schodech\nnahoru a spěchal k Heleně, ona ho však nepoznala. „Já jsem Jakub,\" řekl a ona mu řekla:\n„Co na mně chcete?\" Tu sevřelo se Jakubovi hrdlo tak, že nemohl mluvit. V tu chvíli\npřistoupila k Heleně její dceruška; Jakub se na ni usmál, ale v tom mu vyhrkly z očí slzy,\nneboť povážil, že uplynulo už deset let od jejich prvního políbení. I myslil si Jakub, že musí\nHeleně připomenouti jejich někdejší lásku; proto líčil jejich schůzky, tajnosti i tělesná zna-\nmínka; popsal dům, zahradu a všechny dny, jak šly za sebou, a co v nich mluvili a dělali,\na v jakých to radostech tenkrát žili. „Nepamatuji se na ně,\" odpověděla Helena.\nTedy vypravoval Jakub, jak žil pět let v žaláři, jak musel pracovat v opovržení a nízkosti, jak\nna ni čekal a vzpomínal; s podrobnostmi líčil své útrapy v čase, svou samotu, lásku a obavy;\na při tom bylo vidět vrásky, jež hluboko vnikly do jeho obličeje. Ale Helena zůstala za-\nbrána ve své nic. Tedy Jakub vypravoval, jak ji potom hledal po celém světě, až ji na ko-\nnec našel, a jak nemohl promluvit; a jak se potom chtěl pro ni stát bohatý a slavný, jak\nse to vyplnilo, kolik má peněz a jak mnoho cti. Ale čím déle mluvil, tím vzdálenější a ne-\npřítomnější Helena byla.\nTedy Jakub řekl, že by měli spolu vychovávat svou dceru, aby měla i otce i matku. „Ne-\nmám jí ráda,\" řekla Helena. Tu Jakub hrozně sesmutněl, neboť viděl, že mezi nimi není\nžádného spojení a že jsou jako odděleni od sebe na věky. Viděl, že její srdce je mrtvo\na bez lásky a nemůže býti vzkříšeno. Proto se mu zdálo, že má bdíti nad tím mrtvým srdcem,\njako je zvykem hlídati zemřelé a činiti na jejich počest skutky dobrodiní. Prodal tedy\nvšechno, co měl, a usadil se blízko Heleny; navštěvoval ji každého dne, a protože nedovedl\nmluvit o sobě nebo o ní nebo o věcech jim blízkých, aby mu při tom nevnikaly slzy do očí,\nmluvil jen o všeobecných lidských věcech, povznešených nad plynoucí život; a tak ho lidé\npovažovali za filosofa a velmi si ho proto vážili.\nKdyž to však trvalo několik let, vznikla v něm myšlenka, že musí odejet na konec světa,\naby na Helenu zapomněl. Posledního večera ji navštívil, ale o ničem jí neřekl; mluvil\nžensky a bizzarně, aby ji rozveselil; avšak Helena zůstala lhostejná a nehybná. Potom Ja-\nkub vstal, řekl „Na shledanou\" a šel po schodech dolů; ale na posledním schodě pocítil\nv srdci tak prudkou bolest, že vykřikl a vrhl se úprkem zpět; chytil Helenu oběma rukama\na strhl ji k sobě. Helena se hrozně bránila; bylo mu, jakoby nevěděl, co dělá, ale zdálo se\nmu, že zápasí po dlouhé, strašně tmavé hodiny proti veliké síle, jež se bránila; tu mu tak\nvstoupila krev do hlavy, že nevěděl, co dělá. Teprve po chvíli věděl, že Helena visí na jeho\nšíji a líbá ho ze všech sil nenasytnými a náruživými polibky; že on ji nese v rukou jako"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.16", "texte": "V. Špala.\nKrajina.\n\npřed dvanácti lety a zahrnuje polibky a vyznáními. A najednou zmizelo dvanáct let a He-\nlena spočívá v jeho náručí; tyká mu mezi polibky, rozechvívá se zmatkem a nevinností,\nvrhá se na něho celým tělem a celým srdcem; brání se, umírá, prosí a směje se. Nikdy\nnebudou syti těchto polibků a nikdy nevyčerpají poklad svých radostí; hodiny nerozdělí\njejich objetí a dlouhé hodiny nezměří jejich štěstí, veškerá věčnost nezměří štěstí jejich lásky.\nAle když nastalo ráno, spala Helena na rameni Jakubově, Jakub pak přemýšlel o tom,\nže byl marně pět let ve vězení, kde pracoval v trpělivosti a ponížení; že nadarmo byl bo-\nhatý a měl statky, čest a úřady; že nadarmo zmoudřel a byl moudrý jako filosof a vážený\nu lidí; neboť to vše bylo jako prázdná chvíle, jež uplývá mezi dvěma polibky, jako chvíle\nmarnosti mezi dvěma milenci. „Jak mnoho člověk prožije mezi dvěma polibky,\" řekl nahlas.\nTu otevřela Helena své krásné oči a pohlížela na Jakuba, jakoby se divila, že je u ní; i po-\nlíbil ji Jakub a řekl: „Heleno, včera jsi usnula v mých rukou v domě tvého otce a spala\njsi beze snů a vědomí, beze snů jsi prospala čas mezi dvěma polibky/'\nHelena byla bledá a zašeptala: „Jak mnoho člověk vytrpí mezi dvěma polibky!\"\nA Jakub pocítil v srdci, že už je starý a blízký smrti."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.17", "texte": "Nosiči hydrií z panathenajského průvodu. Museum Akropole v Athénách.\n\nV. V. Štech: Relief sv. Michala v boji s drakem.\n\nU nás, kde každá slohová myšlenka přicházela již hotová a konvenčně ustálená, kde\nnové tvary záhy podléhaly nekonstruktivnímu změkčení a rozvedení v ornament, lze dosti\nztěžka poznati románské umění v celé jeho podstatě. Neúplné a poměrně nečetné památky\nbývají jen odlehlými poukazy na veliký děj, na nové a silné hnutí, jež vytvořilo středověku\nsamostatný sloh. Slohová idea nemluví u nás tak čistě a jasně jako v zemích, jež samo-\nstatně spolupracovaly na hromadném výrazu dobových idejí, není také vyčerpána tak\njednotně a ve všech odvětvích důsledně, aby poskytla názoru úplnou a pevnou představu\no absolutní a trvalé výtvarné ceně románského umění. Hodnotných prací monumentál-\nních, slohově čistých, je u nás ve starém umění pořídku.\nPřinášíme vyobrazení reliefu, který je názorným příkladem středověké vůle k formě,\núplně jasného v poměru k látce, v němž každý tvar o sobě ive svých vztazích tvořen\nz přesných zákonů formálních. U reliefu lze spíše než v kterémkoliv jiném druhu umění\nzměřiti nejspolehlivěji přesnost a vypracovanost výtvarné methody doby. Svým vznikem je\nrelief vlastně přechodním stadiem vývoje volné sochy do malířství, ustrnutím formy ne\nzcela vyjádřené: stabilisováním tvůrčího pochodu přechodu látky v tvar. Souvislost s ne-\nobmezenou a nezformovanou látkou je větší než ve skulptuře volné, za to obsahové\nmožnosti reliefu nejsou vyčerpány pouze jedinou postavou, neboť hmotné jádro pozadí\ndovoluje řazení a kupení postav v souvislé vypravování děje. Relief má\nvoiný, plný tvar plastiky i abstraktní malířskou linii, právě tak, jako malířství může vy-"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.18", "texte": "pravovati, jest však proti němu mnohem více vázán a určován svojí látkou. Dokončená\nforma reliefu je jedné hmoty s jeho pozadím, jež je jí nutným podkladem a hranicí,\nproto je poměr reliefu k architektuře těsnější a vázanější než u plastik volných. Potře-\nbuje větší hmoty tedy architektury k svému rozvinutí, je látkově jednotný a musí\nproto více respektovat!* její konstruktivní účele. Podřazuje se většímu celku a kromě svojí\nabsolutní existence uměleckého díla je souvislým a zdobícím článkem celkové hmoty\narchitektury.\nPozorujeme-li zásady, dle nichž vznikaly reliefy antické, shledáváme, že ústředním\nideálem antického sochařství byla volná, samobytná socha, tělo v pohybu, aže i vyspělý\nrelief antický vždy poukazuje na volnou skulpturu jako východisko a ideál.\nV reliefu řeckém je pozadí danou a neměnící se plochou, jež je pouhou základnou vy-\npouklých postav, nikoliv spolučinným prvkem sochařské komposice. Obsahem řeckého\nreliefu jest postava o sobě, jako samostatný celek, jehož všechny pohyby jsou zdůvodněny\na vysvětleny fysiologickými akcemi lidského těla, nikoliv dějem, je vždycky celkem proti\npozadí lineárně ohraničeným v silhueíě, takže všechny plány a profily vystupují vnitř\npevných, proti pozadí ostře odlišených hranic. Je jasný a přehledný, nemá zkratek, reliéfní\npřekomponování objemů omezuje se na redukci výšek a soustavné převedení do profi-\nlového pohledu, na vytvoření jednosměrného pohybu. Ať jde o relief vysoký, jenž\nje vlastně sochou jednou stranou přiléhající k základně, (metopy Paríhenonu) nebo kla-\nsický mírně vypouklý relief plošný (Panathenajský vlys z celly Parthenonu), vždy je vý-\nchodiskem rehefni komposice volná plastika aje dn o lidské tělo. Skupiny povstávají při-\ndáváním a přiřaďováním postav prostorově na sebe omezených, bez užšího pronikání\na styku forem.\nPozdně antický relief rozhojňuje střídmé gesto, uvolňuje vázanost postavy, měkčí ostrost\na přesnost profilů a kontur, pojímá postavu ne absolutně sochařsky, ale jako těleso v prostoru\noblité vzduchem. Do ideální abstraktnosti přichází element malířský, prostor, a úměrně\nsnahám tehdejšího malířství i sochařství pracuje ke vzbuzení illuse prostoru. Hmota se\nrozestupuje před tělem, prohlubuje a stává jevištěm, kde zobrazena krajina i s lidmi.\nProlomení pozadí, dějové a prostorové spojení postav, nový repertoir pohybů, přibrání\nkrajiny jako motivu jsou vývojové vymoženosti pozdně antického reliefu. Ale současně\nillusionistické změkčení hmoty, zanedbání vyšší komposiční arabesky, promísení plastiky\nnečistými prvky malířskými, zanedbání celkové tektonické funkce reliefu jako článku\narchitektury. Ideové obohacení možností reliefu, rozšíření jeho hranic a obsahu mělo v zá-\npětí jeho rozklad jako pevného tělesa a uvolnění jeho sochařské komposice. (Reliefy\nsloupu Trajanova).\nVeliké a nové prostorové ideály románského umění, opětné zkáznění hmoty, úhrnná\nabstrahující a primitivisující tendence jeho malby a sochařství postavily novou slohovou\njednotu. Staré prvky nově přezkoumány, oceněny a přetvořeny poměr ozdoby k archi-\ntektuře utužen, hmota zformovaná, ale neproměněná vládne umění. Každá přejatá forma\nznovu odůvodněna a oživena duchem, jenž uzavírá prostory, jež mají jiné pojetí mo-\nnumentality, jiná měřítka vzájemných poměrů. Hmota krystalisuje v články a ozdoby,\nv nichž mikrokosmos chrámu vykládá symbolicky a názorně dogmata víry, hluboce idea-\nlistické pojetí světa, světový názor své víry, v němž dějiny i příroda jsou velikým symbo-\nlem idey Boha. Je to nová, nereální říše tvarů, řízená náboženskou ideí, tvořená pod svatou\nmatematikou, v níž každý přírodní vjem přetvořuje se ve schránu abstrakce pojmu a pod-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.19", "texte": "řazuje se úhrnnému slohovému zákonu.Také relief Sv. Michala bojujícího s drakem ukazuje\nsvoji odvislosí a příslušnost k velikému dobovému řádu. Vlys z celly Parthenonu, právě\ntak jako Venuše Milosská, je konečně beze slohu, uzavřeným a samosprávným uměleckým\ndílem, jakým nikdy není relief středověký, který i osamocen a vyňat ze stavby zůstává\nčástí většího celku, souvisí vždy vnitřně s jeho duchem a zákony.\nKamenná deska, snad část chrámového tympanonu, představující apokalyptického arch-\nanděla s drakem, byla věřícím dvanáctého století znamením andělské ochrany posvátného\nmísta před profanací, symbolem boje křesťana s hříchy, příštího zápasu s antikristem,\ni poukazem na poslední soud. Neznámý sochař dvanáctého století převedl všechen dogma-\ntický, církví určený obsah ve sféru formální a prokomponoval celý děj do ideálně doko-\nnalé formy reliefu. Ponechal všechny tradiční nutnosti výjevu, nejvyššího anděla Páně,\ndosud bez brně, v řasnatém rouchu, protkávajícího kopím draka, složeného z hada a ryby.\nVystavěl z obou těl bohatý a složitý trojúhelník, kde ze základny drakova těla rostou\narchandělem dva nejdůležitější směry pohybu, sesilované a obohacované řadou rovno-\nběžek a ostrých úhlů draperie a těla. Pohyb těla je dán plošnou komposicí celku, jež je\nv její prospěch skresleno v nemožně široké rozkročení nohou, tak nutné pro ornamen-\ntální arabesku plochy. Středověk odvažuje se lineární skresleniny, jíž neznala antika,\na rozvijí současně pohyb reliefu vícestranné, opouští antické postavení čistého profilu\na tvoří těla pro plný pohled ze předu. Tato skreslenina zdůrazňuje východisko\npohybů, posunuje a soustřeďuje jednotlivé směrnice, takže je z hlavních příčin silné vý-\nraznosti a dramatického účinku celku. Ale čáry a křivky kresby mají kromě plošné ceny\nneméně silný význam sochařský. Nejsou pouhou kresbou, ale lineárním ekvivalentem\nprostorových objemů. Zkoumáme-li methodu, jakou docíleno v našem reliefu tělesnosti,\nvidíme, že při hloubce poměrně nepatrné vyvinuto z kamene úplně hmotné tělo. Celek\nformy má plošný, žádnou vyčnělinou neporušený charakter, takže působí dojmem jedné\nroviny.Tato zdánlivá plocha skládá se z malých, téměř plochých oblin ohraničených křivkami\nvyhloubenými vždy směrem k nastávající ploše takže relief není nikde plochý, ale stejno-\nměrně kulatý a přechod z vyššího plánu do nižšího děje se povlovně po jakýchsi stupních,\nkdežto relief antický je ke své základně buď připevněn nebo na ní tkví. Toto odstupňování\ndo vrstev provedeno v celém reliefu důsledně nejzřetelněji na křídlech a záhybech roucha\ntakže plastické formy, převedené do ploch, vyrůstají soustavně z kamenného jádra, jež\nse znenáhla rozkládá ve formu bez děr a násilností. Bohatost a rozmanitost této cesty do\nhloubky stupňují silnější zářezy, nutné pro působení s větší výše, ale ani tyto největší\notvory v povrchu nejsou náhlé; tak největší hloubka a plastický střed díla, andělova hlava,\nspojuje se s nejnižším plánem vejčitou oblinou, proti které otevírá se vyhloubený talíř\naureoly jako plastický repoussoir jednotně řešené hlavy. Vydutině aureoly odpovídá\nslabě prohnutá základní linie levého křídla. Stejný způsob sestupu má pravá ruka, jež je\ntéměř úplně plastická a má přední plochu stejně zvlněnou jako okolní plány, ve spodu\npak se úží a jde ke svému spodku.\nTeprve četné průřezy mohly by nejlépe ukázati celou bohatost a rozmanitost této sou-\nstavy vzájemně vázaných křivek a tenkých vrstvených stupňů rozkládajících účinně\na bohatě objem v plochu ale ina fotografii z předu lze sledovati, jak žádný detail není\nsamostatný a jak je jenom článkem upevňujícím druhý. Jenom tak mohlo vzniknouti dílo\núplně nepřírodní, nerealistické, a přece logické. Dílo samo poskytuje i zajímavý opačný\npříklad nekonsekvence v jediném detailu: v oblině hlavy zeje černá, příliš hluboká díra"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.20", "texte": "ucha. Umělec patrně nedovedl plošně transponovali,\nkonformně k ostatnímu, reliefu nebezpečnou vyčnělinu\nušní lastury a modeloval krabatiny boltce věrně dle pří-\nrody, takže porušil směr všech oblin a ploch jednotně\nkonstruované hlavy.\nTéto logice formy podřídila se i idea, náboženský\nobsah, který zmizel ve výrazné a dramatické formě\núplně a beze zbytku, tak jako v díle zmizela osobnost\ntvůrcova. Nikoliv snad proto, že by se jednalo o práci,\nv níž tvoří jedině sloh, nikoliv provádějící ruka, ale proto,\nže silné nadání a stejně silně vědomí a vůle formovaly\nvší energií hmotu v čistý abstraktní tvar. Lidské dílo, za\nkterým zmizel člověk.\nO několik desítiletí později as kolem roku 1200\npracuje na Georgenchoru bamberského dómu ne-\nznámý mistr řadu reliefů; jeden z nich představuje také\nboj sv. Michala s drakem. Pracuje pod zřejmým vlivem\nfrancouzským, ale německému mistru schází formální\nuvědomění a přesná pracovní methoda francouzských\nsochařů. Vztýčil postavu archanděla, přidal mu zbyteč-\nný meč a nedovedl úplně vyplnili plochu obdélníka,\njako relief není práce jednotná: stěna, ve které je po-\nstava, je příliš prohloubena mezi tělem a zbytečně plastickým štítem je nepříjemná pro-\nrva, mezi mečem a hlavou jsou náhlé, nevyrovnané rozdíly výškové, draperie šatu je\nneplaslicky volná. Také tělo v pohybu je malátné a nepřesvědčuje, nemá dramatické sečle-\nněnosli reliefu francouzského, a není stylisováno s takovou důsledností. Je v něm mnoho\nnevyrovnaných dojmů přírodních, mnoho skutečného pozorování naivně a nepřesně\nvyjádřených. Proti čistému tvaru francouzského díla mluví zde k nám síla a radost zraku,\ntouha vyjádřiti upřímněji děj, přemoci hmotu. Tvůrčí pochod zanechal zde více stop, ve\nformálně méně dokonalé práci promluvil osobněji a vyjádřeněji umělec.\n\nRelief. Bamberg.\n\nPetr Brandl (1668-1735).\nVáclav Chaloupecký:\n\nPetr Brandl je z nečetných umělců, kterým vlast dala vše, který i jako člověk i jako\numělec vyrostl zcela pod českým nebem; ne tak z české krve a z českých tradic uměleckých.\nMatka Brandlova byla Češka, otec, zdá se, Němec. Brandi narodil se v Praze na Malé Straně,\na opodál Nostického paláce v domě malostránského krejčího, kde čepovalo se však i pro-\nslulé pivo rakovnické, prožil dětství. V 15 letech sběhl se studií a dal se na malířství. Učil\nse tomuto „kumštu\" u mistra Christiana Schróttera, jenž, když vzdělal se v malířství v Itálii,\nstal se dvorním malířem a kustodem císařské obrazárny v Praze. Schrótter neměl ani in-\nvence ani vzletu. Mladý Brandl vedle volných kreseb dle přírody, především kopíroval\nstaré mistry vlašské; prý k nerozeznání od originálů. Doba tato vtiskuje Brandlovi vý-\nznačný rys: Brandl, ač Itálie nikdy nespatřil, stal se žákem italské školy malířské, v císař-\nské galerii pražské, ať Italy, ať Němci pod jich vlivem tvořícími, nejčetněji zastoupené...\nBrzy se ukázalo, že učedník vynikl nad mistra, a brzy nastal konflikt mezi oběma, jakož"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.21", "texte": "i malířským cechem pražským, konflikl, který mladého smělého umělcestaví na vlastní nohy.\nRoku 1693 se oženil (byl 25tiletý) s Helenou, sirotkem po malíři J. B. Klossovi, s níž asi\n14 let žil, splodil tři děti, a skoro 30 let se soudil. Jeho bujný, nespoutaný temperament,\npřízeň štěstí, jež způsobilo, že byl hledaným, učinilo z něj marnotratníka, který nedbaje\npovinností k své legitimní manželce, žil s maitresou. Helena jej stíhala soudně, žádajíc\nvěrnost i alimentaci. Brandl slíbil, ale neplnil. Měl sice skvělé příjmy, leč přes to všady,\nkde pobyl, zanechal dluhy. Tak putoval za svými zakázkami z místa na místo, stále soudně\nstíhán od konsistoře a své manželky, až jej i jeho milenka opustila a on jako chudák na\nduchu i těle zlomen dokonal 24. září 1735 v Hoře Kutné svůj rozháraný a pestrý život.\nByl nadaný a sebevědomý umělec, náruživý piják, hráč, veselý marnotratník, jenž rád\nholdoval Venuši i Bacchu, nevěrný manžel, nešťastný spekulant, dlužník kde komu, dobrý\ndruh, především však celou svou duší malíř.\nDoba, v níž Brandl žil, byla neobyčejně příznivá malířství, zvláště oboru, v němž jeho\ntalent se nejvíce uplatnil, malířství církevnímu. Století XVI., charakterisované u nás refor-\nmací, jmenovitě luteranismem a bratrstvím, tento obor umění zanedbává, ba staví se vůči\nněmu nepřátelsky. Snaha po zvnitřnění náboženského života vede k odstranění všeho, co\nby od vlastního nitra odvracelo, rozptylovalo, především k odstraňování „model\", to jest\nobrazů svatých z kostelů. A co nezničila reformace, zničila náboženská válka. Za to směr\nreformaci protivný, katolická restaurace, chápe se umění v kostele, jako mocného prostředku,\njímž by v nitru křesfana vyvolala náladu víry, náladu vlastní bezrnocnosti a odevzdání se\ncírkvi. Když pak katolicismus zvítězil, nastává církevnímu umění v Cechách slavná epocha.\nNení takřka kostela v Cechách, do nějž by mocně nezasáhla ruka vítězné církve a barok-\nního umění. Jednak proto, že většina kostelů opravy a úpravy potřebovala, jednak, že těmto\nstánkům Páně měl býti vtisknut nový ráz, který by vyhladil vzpomínky na staré tradice,\nna kacířské Čechy a jich národní náboženství. Umění mělo oslavovali zázračné vítěz-\nství Říma nad husitskými Čechami, kde sám Bůh rozhodl. Vyhnaní svatí v triumfu vra-\ncejí se do Čech. O finanční prostředky nebyla nouze, zvláště když česká aristokracie\nv tom vidí a tím koná svou patriotickou povinnost, že českému lidu staví nové ko-\nstely a zvelebuje staré. A složkou této doby a těchto tendencí je umění Brandlovo. Jeho\nsvatým je cizí sladká něha, vyprávějící o neskonalé lásce a milosrdenství božím; jeho ra-\nmenatí a brunátní starci, na jichž tváří svatozář, jen stěží zakrývá stopy požitého vína, vy-\npráví spíše o Bohu Otci a jeho neúprosné spravedlnosti, o všemohoucnosti boží a její\npozemského ústavu svaté církve římské, než o Beránkovi, jenž přišel, aby snímal hříchy\nsvěta. A v těchto hranatých, smělých postavách mužů, ať jsou to již portraity, ať proroci\na mučedníci, je umění Brandlovo nejšťastnější. Ženy maloval málo a méně šťastně. Zub času\ndnes již mnoho setřel z působnosti Brandlových obrazů. Proto slyšme raději úsudek sou-\nčasníka (J. Jahna) o jeho umění. „Obrazy Brandlovy\", píše, „a jeho nejskvělejší doby\nmají mnoho jemnosti při širokém vedení štětce. Jsou tím určitější a výraznější, čím více\ndospíval stářím a obratností. Nakládá, nešpoře barvou, tintu na tintu, čímž se stávají malby\njeho trvalými. Zvlnění vlasů i jednotlivé jich proudy vyznačoval v tlustě nanesené barvě\nsmělými vrypy držadlem štětce způsobenými, až na samou podlohu sahajícími. Neužíval\nlazur, leč zcela výjimečně při portrétech na oblecích. Přes to vše má způsob, jak barvy na-\nnáší, mnoho svěžího a skvělého. Jeho kolorit je teplý a to nejen v obrazech biblických,\nnýbrž iv podobiznách, mezi nimiž jsou takové, které možno Kupeckému a Largilliěrovi\npo bok postavili/'—„Jedno však se mu vyčítá, že jeho malby v některých částech zčernaly"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.22", "texte": "a zašly. Však nejde tak z jeho způsobu malby, ze tvrdé neb temné manýry, nýbrž že\nBrandl nepřihlížel časem na přípravu a volbu barev dosti pozorně a že užíval zelené hlinky\na asfaltu při svém tvoření, ač znal jich škodlivé účinky/'- Připomínám, že existují od Bran-\ndla čtyři obrazy prstem malované, což pastosnímu způsobu jeho tvorby dosti odpovídá.\nPetr Brandl vyrostl a žil v tradicích italské školy malířské, vlašských tenebristů, ač jistě\numění velikého Holanďana, Rembranta, a zejména umění Rubensovo na něho nezů-\nstalo bez vlivu; dlužno však mu přiznati i jeho vlastní sílu, jeho domácí svéráznost. V dě-\njinách vývoje českého umění stojí chronologicky mezi Škrétou a Rainerem. Vývojově ne-\nsouvisí příliš ani s jedním ani s druhým. Brandl byl ceněn od současníků a právě uspo-\nřádaná výstava ukazuje, že umějecká hodnota jeho časem nezašla. Obrazy jeho rozptýleny\njsou po kostelích v Praze a v Cechách, a po několika aristokratických galeriích. Brandl\npatří k virtuosům baroka, jemuž dokonalá a jistá forma malířská, výraznost, barevnost\na soustředěnost zobrazených dějů, dramatická mohutnost, jež nebojí se užívati silných\nefektů, („malíř smrti\") jsou charaklerickými vlastnostmi. Především ale je malířem tech-\nnicky vysoce vyškoleným, mistrem v komposici a duchem plně synem své doby.\n\nJos. Schaffer.\nLandfrasův dům v Jindř. Hradci."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.23", "texte": "Brandlova výstava v Rudolfině.\nEmil Filla:\nKdo usuzoval na celého Brandla pouze ze známého obrazu z Rudolfínské galerie „Si-\nmeon s Ježíškem\" s nadějí, že v jeho souborné výstavě najde podobných a lepších obrazů\nvíce, tomu přineslo již pouhé chvatné prohlédnutí zklamání a trapný smutek. Brandl proti\nSkrétovi jeví sice určité plus zvláště v čistotě prostředků a jednotnosti výrazu, bylo by však\nomylem tuto jeho tvářnost připisovat pouze jeho osobě a jeho talentu, neboť je nutno uvá-\nžiti, že mezi oběma malíři je dostatečná diference časová, a že v jeho době způsob, jakým\nvytváří, byl již tak všeobecný na všech stranách a dokonce přežilý, že Brandl pouze lehce\nvytěžoval ze stávajících vymožeností a nových problémů nepřidal. Jevil-li se Skréta nejas-\nným a nestálým rozporem barvy s valeurem, lze stanovití při Brandlovi již naprostý sklon\nk valeuru a světlu. V té době valeurový princip zatlačil ostatní složky do pozadí a v Itálii,\nobzvláště však v Holandsku, poznána nejen jeho samostatnost a možnost v plastické a pro-\nstorové výrazovosti, ale i jeho mocnost a působnost abstrakční. Zkoumáme-li podrobněji\nBrandlovu tvorbu vzhledem k tomuto výtvarnému elementu, tak pružnému, realistickému\nnázoru doby tolik odpovídajícímu a nevyžadujícímu tolik formových násilností a potíží\njako vyžaduje barva neb linie, zkoumáme-li důkladně, jak Brandl využívá schopnost tohoto\nprvku a jakým způsobem s ním zachází, přijdeme k poznání, jež nutně rozloučí představu\nBrandla s představou ryzího umělce; jeho tvorba zjeví se opět jako nemohoucný rozpor\nrůzných složek a celé jeho dílo dostane přídech šablonovité a manýristické zběžnosti a po-\nvrchnosti, vlastnosti tak osudné většině výtvarníků doby barokní.\nPro lepší porozumění bylo by třeba probrati kresby a náčrty současníků Brandlových;\ni užasli bychom nad zdánlivou dokonalostí a jistotou, s níž zaznamenávali obrysy tvarů\na přesnost proporcionálních bodů. V té době znalost lidského těla, pohybu a perspektiv-\nních zkratek jest všeobecná, a to tím, že jsou již dány a předepsány jako pevné ustálené\nveličiny, neboť místo intuitivného chápání forem nastupuje učení se nazpamět přede-\npsaným tvarům a tvůrčí síla je zaměňována s formovovou mnemotechnikou. Jednotlivé\ntvary jsou stálým opakováním týchž pravidel, jsou jednoduché, ne však z nutnosti ab-\nstrakčního chtění, nýbrž vyplývají z pohodlné snadnosti. V těchto návrzích a skizzách uplat-\nňuje se především tuhá, hmatatelná forma a pevná obrysová kostra. Brandl rovněž jako\nvětšina malířů jeho doby, ač prvním zdáním chce působit jedině valeurem, nevychází z to-\nhoto prvku, nýbrž prvopočátečným podkladem všeho jest mu nehybná liniová kostra a\nteprve dodatečně kupí někde stín, někde rozsvětluje, v podstatě však valeurem nevy-\ntváří a na konec zatopuje celý obraz neproniknutelným temným lakem. Světlo není uspo-\nřádáno v ohniska vzájemně svázaná, nýbrž lpí nehybně na povrchu a nemá jinak žádného\núčele koncentračního.\nKdyby Brandl vytvářel jedině valeurem, nutně by musel odložiti a roztaviti tvrdost a\nhranatost obrysů, forma proměnila by se mu v množství prozářených světlých a temněj-\nších skvrn, vibrujících v ohniskách zvýšeným jasem a rytmem a zmírajících opět v okolní\nklidné temnotě. Spojení liniových obrysů s dodatečným zahalováním v celkový temný\ntón, tak jak to Brandl činí, neslouží žádnému prvku; jest nešťastné a nutně vede k manýře.\nTak zvláště trpí linie; obrysy balvanovitých hmot nemohou se uplatnit v kontrastu vůči\nsobě. Jedině snad v „Klanění tří králů\", kde valeur je spojen s určitými objekty aneb s urči-\ntými souhrnnými skupinami forem, kde rovněž proti šerosvitu nastupuje více barva a\nplošné zacházení, tolik upomínající na Veronesa, dociluje Brandl účinnějšího a živějšího"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.24", "texte": "výrazu. V „Simeonovi s Ježíškem\" a v portrétu Č. 9 dociluje Brandl poměrně nejdokona-\nlejšího stupně, a to nejen proto, že pomíjí liniových složek, aby mohl volněji a plněji\nuplatnit kvality valeurové, nýbrž kromě toho uspořádána jest spousta vibrujících světelných\nbodů a skvrn s tmavšími jedině dle nutnosti a přirozenosti svého principu bez otrockého\ndržení se daných objektů; přes to však všechny složky, každá skvrna a plocha odpovídá\ndokonale objektivní představě zobrazeného. Tímto stmelením a jedině těmito dvěma\nobrazy povznesl se Brandl nad soudobé řemeslné malíře, jimiž tehdejší doba se hemžila,\njinak však, kde ocitl se v rozporu dvou neb více výtvarných složek, kde jedna složka otu-\npovala složku druhou, nedociloval ani bohatosti ani prudké výrazové vzrušenosti vlastní\ni prostředním barokním italským mistrům. Charakter baroku naprosto nabýval u něho ráz\ntěžkosti a malátnosti.\n\nKronika a poznámky\n\n]os. Schaffer: Landfrasova zahrada\nv Jindř. Hradci. Půdorys.\nI. První terrassa (s kuželnou a cestou fuchsií). 11. Druhá terrassa (s cestou k zadnímu vchodu). 11. Třetí terrassa.\nIV. Čtvrtá terrassa (giardinetto). V. Pátá terrassa (štěpnice). Jednotlivé objekty: 1. Villa. 2. Pavillon. 3. Goticky\naltán. 4. Skleník. 5. Zřícenina. 6. Poustevna. 7. Studna. 8. Ptačí klece. 9. Sochy."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.25", "texte": "Poznámka.\nPřinášíme doplňkem k článku Zd. Wirtha,\nZahrada Landfrasova v Jindřichově Hradci,\nvl. sešitě otištěnému, ještě 2 pohledy a půdo-\nrys zahrady a dům Landfrasův, a prosíme,\naby si čtenář laskavě opravil v článku na\nstránce 13., v řádce 12. zdola omyl: úkol\nsvětlonošů neměly sochy v giardinettu, ale\nputti po stranách schodiště k pavillonu (řádka\n3. zdola).\n\nJóža Úprka.\n\nV těchto dnech slaví moravský malíř Jóža\nÚprka své padesáté narozeniny. Není po-\nchybnosti, že mu přísluší zcela význačné mí-\nsto mezi jeho současníky a v celém českém\nmalířství novější éry. Jeho dílo leží dnes před\nnámi již uzrálé a definitivní; vidíme, že toto\nz počátku velice neofficielní a neoblíbené\numění nezůstalo bez vlivu na jeho některé\nsoučasníky, kteří od něho přejali mnoho ho-\ntového, co rozvedli dále po svém. jeho pů-\nsobnost sahá však také značně na Moravu,\nkde přes to, že nepůsobil jako officielní uči-\ntel, nalezl mnoho žáků a napodobitelů, takže\nlze mluvit o jakési Úprkovské škole. Morav-\nská škola, příliš eklektická a závislá na mi-\nstrovi, zajde zároveň s ním; jeho vliv v Ce-\nchách byl podstatnější, ačkoliv na první po-\nhled by se zdálo, že zde bylo méně odvislosti\nnež u oněch drobných moravských talentů,\ntrochu uměle a překotně vyvolaných na boží\nsvětlo. V Cechách je to větší míra samostat-\nnosti a jiné formy lidového života, třeba Do-\nmažlic proti Slovači a j., pro které se zapo-\nmíná na to vše, co Úprka u svých součas-\nníků vyvolal. Charakteristikou celého tohoto\njakoby národního směru je značná barev-\nnost, z větší části již také valně připoutaná\nk motivu, t. j. k národopisným krojovým\nodlišnostem a svéráznosli lidového života.\nZvědavá, příliš snadno a nedůvodně usuzu-\njící cizina má pro loto umění mnoho zájmu\na domnívá se zde viděti nejčistší a nejryzejší\nmalířské projevy našeho národního českého\numění. A tak, částečně přispěním mnohých\ndomácích hlasů a z velké části pak přispě-\nním ciziny, kterou tak snadno zavádí zevní\nzajímavost folkloru, stalo se pro nás toto\numění a pak i Úprková životní práce sama\ntak význačným a směrodatným zjevem, že\nje dnes správno uvážiti a přehlédnouti ji a\nopravili mnohé omyly, které k ní během\nčasu byly připoutány.\nÚprka bývá nazýván někdy mistrem bar-\nvy. Ovšem, široký rozsah jeho palety a její\npestrost jsou podmíněny dvojím: jeho im-\npressionistickým názorem a pak volbou mo-\ntivu, t. j. pestrým krojem a specielní barvi-\ntostí Slovácka. Co do impressionistického\nvyznání vidíme, že Úprka podporuje obsah\nsvých obrazů co do účinu atmosférickými\núkazy jakožto suggestivním prostředím a\nužívá jich, možno říci, jako sentimentálního\nscénického prostředku, kde na příklad k stáří\npřísluší podzimní slunce, mlhy, padající listí\na pod. Tento zevní symbolismus, založený\nhlavně na realistické suggesci, vyvozené\nz vlastní sentimentality, nebyl původně v pro-\ngramu čistého impressionismu; je líbivým a\njaksi literárním přídavkem malířské machy\na je spíše vlastností nynějšího mnichovského\nmalířství, kterému je Úprka bližší i po stránce\ntechnické. Po technické stránce byl Úprka ve\nsvé generaci příkladný a jeden z nejzruč-\nV • Vy 1\nnejsich.\nOmylem je domnívati se, že tyto obrazy\nnesou všechny znaky malířského vyjadřo-\nvání v barvě, a to způsobem mistrným,\njak se o nich tvrdívá. Barevný dojem je\ntu pouze výsledkem předmětného nazírání\numělcova, který poslušně zaznamenává ba-\nrevné skvrny jednotlivých objektů, sukní,\nstuh, vyšívání, veškeré pestré zvláštnosti kro-\nje, popisuje šmahem každý tón tohoto ba-\nrevného orchestru, aniž by nadřazoval nebo\npodřazoval, pojil a skládal, takže obdržíme\njen součet jednotlivých tónů, nikoliv však\nhudební dílo. Tak barva není dramatickým\nčinitelem v obraze a není jí udělena žádná"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.26", "texte": "výrazová funkce; zůstává syrová, připoutaná\nk látce, červená nebo zelená k hedvábné\nstuze, růžová k sukni atd. jejím úkolem\nje pouze charakterisovati lokální barvy\npředmětů a z tohoto zajetí se nikdy nevysvo-\nbodí k vyššímu dění. Toto základní nepo-\nchopení tvárných schopností barvy je ještě\nzřejmější a základnější útěch, kdož nekriticky\nv obou zemích koruny svatováclavské od\nÚprky přejímali, nechápajíce dosti jasně ani\njeho vlastní barevné nazírání.\nÚprka žije mezi svým lidem jako dělník\nzemě, sedlák a rovný mezi rovnými, aby\nsnad se mu lépe přiblížil, jakoby se uchýlil\nstranou od shonu všeho současného vývoje,\naby se cele věnoval službě své země, národně\ndosud tak čisté. Bylo nutno podříditi ma-\nlířské dílo tomuto jakoby vlasteneckému ú-\nkolu? Jeho umění, jež prvotně frappovalo,\njež v mnohých výstavách naráželo na odpor\na ve kterém bylo mnoho schopného života,\njaksi zkyslo a vyústilo do malířského po-\nhodlí pouze technické zručnosti a opako-\nvání; při pouhém barevném konstatování\nlidových faktů a ničem více než povrchovém\npopise přihlížejícím pouze jen k barevné\npokožce věcí a jejich pestrosti ve světě, zů-\nstává toto umění téměř problematickým.\n\nJ. Čapek.\n\nAnglický rodinný dům.\n(Poznámky k výstavě „Cottage-Exhibition” v Gidea-\nParku v Londýně r. 1911.)\n\nAnglický rodinný dům má všecky příznivé\npodmínky zdárného vývoje. Politické a ho-\nspodářské poměry posledních 300—400 let\ndopomohly Anglii k blahobytu, který vý-\nrazně uplatnil se v anglické bytové kultuře.\nHmotné poměry, provázené anglickým ro-\ndinným smyslem a anglickou láskou k pří-\nrodě, vedly k stavbě rodinných domů na\nvenkově. Tradice jejich sahá až do doby al-\nžbětinské. Ani Anglie nezůstala ovšem ve\nsvém vývoji ušetřena pseudoklassicismu. Od-\nboj proti italskému letohradu pozorujeme\nv Anglii již od let šedesátých minulého sto-\nletí. Proti ville, útvaru palácovému, postaven\nnový ideál „cottage\", odvozený ze selského\ndomu. Významný mezník v tomto vývoji\njest zjev Morrisův a jeho družiny. Očistný,\nmravní vliv této generace dovršen byl klad-\nnými uměleckými pracemi architektů, po-\nčínaje Voyseyem až po Baille Scotta a Mac-\nkintoshe.\nPřirozené vývojové předpoklady angli-\nckého rodinného domu daly vzniknouti ú-\ntvaru, jenž je dokonalým výrazem potřeb,\nzvyků a tužeb svého majitele. Vnějšek i vni-\ntřek anglického rodinného domu jest výsle-\ndek silné vůle celých generací, vědomých\nsvých cílů. Tak vznikly v Anglii formy sku-\ntečně kulturní, přesně vyjadřující společen-\nské potřeby účelně organisované. Styl rodin-\nného domu mohl vzniknouti jen v prostředí\nživota vázaného plnou konvencí a nezmíta-\nného individuelními pošetilostmi a nelogi-\nckými závěry. Organisující tvůrčí síla mno-\nhých generací a konvence vížící všechny\nsubjektivní touhy po originalitě vyhranila ze\nvšech možností několik platných základních\nforem.\nPřítomný útvar anglického rodinného do-\nmu vyvíjel se z naturalisovaného archaismu\ndoby Morrisovy. Snaha po čestnosti a prav-\ndivosti forem vtiskla svůj ráz nové architek-\ntuře. Vznikaly architektury, jež názorně illu-\nstrovaly specifické statické poměry materiálu\n\nZ výstavy „Cottage-Exhibition\" v Gidea-Parku."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.27", "texte": "Z výstavy „Coítage-Exhibition\" v Gidea-Parku.\n\na funkce stavebních údů. Všude jevila se sna-\nha odhaliti konstrukci a vyznačiti nosné a\npodporující vlastnosti hmoty. (Anglie v celku\nutkvěla na této snaze, a zde jest třeba hle-\ndati příčiny, proč nepostoupilo se od moder-\nního řešení profánních staveb výše.) Skupina\narchitektů od Voyseye až k Baille Scottovi\nnavazovala na formy selského domu, zu-\nšlechťovala je a zjemňovala, ale zachová-\nvala jeho primitivní znaky. Podstatný umě-\nlecký pokrok této periody v poměru k Mor-\nrisovi jevil se v tom, že od vyřešení detailů\npřistoupilo se k stylovému vyřešení celku,\ncelé budovy a jednotlivých prostor. Vrcholu\nmoderní architektury anglické dosáhl Skot\nMackintosh, jenž znamená její tektonickou\nobrodu. Tento neváže se na přejaté útvary\nselského domu, nýbrž z touhy po monu-\nmentalitě vzdává se všeho, co překáží zhmot-\nnili ryzí architektonickou abstrakci. Mackin-\ntosh raffinovaně zjednodušuje a oprošťuje\narchitektonické formy, významné zdůraz-\nňuje, pracuje plochami pokud možno ne-\ndělenými atd., zkrátka užívá všech prostřed-\nků, aby vystupňoval architektonický dojem.\nPřítomná výstava v Gidea Parku neuspo-\nkojuje plně svým obsahem. Těchto 150 no-\nvých domů neprokazuje stupeň vývoje, který\nbychom očekávali od anglického hnutí, jež\ntak mnohoslibně bylo zahájeno. Na většině\ndomů zjišťujeme ovšem užitkové ctnosti an-\nglické rodinné architektury, jež staly se běž-\nným majetkem projektantů a nesvědčí o je-\njich zvláštní zásluze.\nVytknu jen hlavní znaky. Celek domu roz-\nvinuje se do šíře, nikoli do hloubky a výšky.\nVyloučením sklepů rozmnožuje se půdorys\npřízemí a nové objekty, též nedemokratičnost\nAngličana, vykazující služebnictvo z rámce\nrodiny, rozšiřuje počet místností a konečně\ni požadavek krajního pohodlí a zřetelů zdra-\nvotnických dává vznik novým bytovým ú-\ntvarům. Druhým podstatným znakem an-\nglického domu jest střecha. Severské pod-\nnebí britských ostrovů podmínilo útvar stře-\nchy sedlové široce rozložené a mohutně vy-\nvinuté, jež dokonale vyjadřuje motiv ochrany\nproti rozmarům klimatu a severní nepohody.\nZnačný obsah střechy intensivně využije se\nk účelům obytným (k ložnicím). Celek svědčí\no krajním, někdy až nepříjemném využití\ndomovní prostory na základě úžasně vol-\nného stavebního řádu.\nVedle střechy jest arkýř mocným archi-\ntektonickým činitelem anglického rodinného\ndomu. Arkýř, nejdůležitějšínordický stavební\nmotiv, zdědil anglický rodinný dům z go-\ntiky a znovu jej umělecky zpracovával od\ndob alžbětinských. Arkýř krásně podává zá-\nkladní severskou snahu stavěti z vnitřku na\nvenek v kontrastu k stavbě italské, renais-\nsanční, uplatňující zřetele representační, ar-\nchitektonicky vystižené v otevřených útva-\nrech sally terainy, loggie a balkonu. Dojem\nútulnosti a jakési počestnosti, jejž vyvolává\nširoce vyložený a zplna zasklený arkýř, rá-\nzem by zničil symmetrii a triumfující lesk\nrenaissančníhoprůčelí. Sledujeme-li pozorně\nanglický rodinný dům, snadno můžeme krok\nza krokem zjistiti, jak hluboce tkví svými ko-\nřeny v stavební kultuře severní, gotické, zů-\nstávaje věren její snaze po konstruktivnosti\na intimnosti, a jak cizí je dionysskému a ho-\nnosnému ideálu kultury jižní, renaissanční.\nPo stránce architektonické výstava neuspo-\nkojuje; až na několik prací, z nichž uvádím"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.28", "texte": "jen dva domy Baille-Scottovy, tone výstava\nv prostřednosti a dokonce prohřešuje se\nčasto podstatně na charakteru dochovaném\numěleckou tradicí: místy kopírují se něme-\ncké módní vzory k vlastní škodě domácí\ntvorby. Nejen na stavebních architekturách,\nnýbrž i na interieurech zjišťujeme nebezpečí\nplynoucí z cizorodých motivů, jimiž překáží\nse pokroku vlastní práce. Zdá se, že na An-\nglii mstí se kletba separatismu, kterým uza-\nvřela se umění skotskému, zvláště Mackin-\ntoshovu umění vzácnému, ryzímu, původ-\nnímu a neodpozorovanému cizím stereo-\ntypním předlohám.\n\nVilém Dvořák.\n\nVítězslav Novák: Pan.\nHudební báseň pro klavír o 5 větách. Op. 43. 1. Pro-\nlog. 2. Hory. 3. Moře. 4. Les. 5. Žena. Vyšlo nákladem\nUniversální Edice ve Vídni, v srpnu 1911.\n\n(Dokončení.)\n\nProlog naznačuje oblast, již má ovlád-\nnouti celé dílo. Je jeho nápovědi a branou,\ndodávající všemu dalšímu nutné perspek-\ntivní hloubky. Zcela tiše, jakoby těžce se do-\nbývaly k prahu fantasie, ozývají se v něm\nhlasy přírody, měkce smyslné tóny Panovy\nflétny, a v závěru, zastřeny mlhou drobných\nfigurací, zjevují se motivy, jež budou hlav-\nními symboly dalších dílů. „Hory\" hned prv-\nními tóny, imitujícími horské halekání, a dal-\nším důsledným zachováváním jasných tónin\na vysoké polohy určují radostné zabarvení\nsvých nálad. Hymnická mohutnost, zbojni-\ncký vzdor a čistá vřelost připojují své tóny\nk prvým dojmům, a všechno vyústí v divo-\nkou, hajduckou radost, plnou rhytmu ao-\nstrých akcentů; pak vracejí se zase počáteční\ntakty, vyznívající stále slaběji, a celý vnitřní\nvývoj je tak jakoby uzavřen do rámce své\nscenerie. V příkrém kontrastu k prvé kapi-\ntole počíná „Moře\" divokým hukotem pří-\nboje. Ne bouří; jen veselým hlukem vln, jež\npříliv rozráží o skály. V celém Panově bož-\nství není místa pro ničivou moc přírody, pro\njejí nepřátelství v boji s člověkem. Proto také\nnelze hledati v „Moři\" místa podobného\ncharakteru, jako interludia z „ Bouře\". Slavný\nzpěv vln, světelná hra slunce v rozstříknuté\nvodě, a skvělý, v nejintensivnějších barvách\nmalovaný obraz bujnosti a síly, to je vlastní\nidea,, Moře\". Proti tomu „ Les \"ztemňuje hned\nprvními akkordy záři posledního dojmu. Do\ndlouhých závanů dýchajícího větru, do ti-\nchého chorálu lesa, do chvějivých zvuků\nlistí ozývají se stále vřeleji vzdálené vzpo-\nmínky, nabývají teskně erotického rázu, vr-\ncholí v touze po ženě, a splývají nepozoro-\nvatelně sdiskretní hudbou stromů. Co v „Lese\"\nv '\nbylo snem, je v „Zeně\" tělem; co tam tou-\nhou, zde vášní; obrysy, jež znejasnil sou-\nmrak smutku, jsou tu vyznačeny neúpros-\nnou ostrostí. Nelze dobře reprodukovali slo-\nvy myšlenkový obsah této vrcholné básně\ncyklu. Je synthesou nesčíslných detailů, vzdá-\nlených podnětem více než dva póly; je to\nvěřící a toužebné „amen\" na konci dlouhé\nmodlitby. Nejprv náraz smyslnosti, přeru-\nšený sice dvakráte majestátem krásy, ale pak\nvítězící a rostoucí v orgii pohlaví. Nejrůz-\nnější odstíny nadšení, od pathosu k tanci\nsplývají v jediném žáru; a když tepot krve\nv spáncích rozvíří divokou tarantellu, a když\njejí zprvu klidnější intermezza se vystupňují\nve strašnou parafrasi úplného šílenství, sřítí\nse náhle celá Venušina hora, a zatím co\nv hloubce doznívá vzdálené hromobití vášně,\nzvedá se nad ním nová, čistá, vykoupená\nkrása mateřství. Klikatou a při tom stále\nstoupající linií variací rozvíjí se závěrečný\nchvalozpěv, překonávající nepochopitelně\nvšechny dříve dostoupené vrcholy. Všechna\ntouha i bázeň, mystičnost, láska i víra je\nv tomto vyznání největší úcty ženě-matce.\nA jím je také vysloveno poslední slovo evan-\ngelia, jež Novák Panem podává.\nZříkám se úmyslně úlohy, rozebírati zde\nPana též po čistě hudební stránce. Je přiro-\nzeno, že tak složitý ideový obsah vyžaduje\nzvláště komplikované faktury. Při ekonomič-\nnosti Novákovy techniky je dále zřejmo, že"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.29", "texte": "hudební rozbor bude se musili hlavně zabý-\nvali obměnami pramotivů, a jich významem.\nMá-li pak vzniknouti v čtenáři alespoň čá-\nstečná představa nekonečné pestrosti díla,\nbylo by nutno provázeli rozbor velikým\nmnožstvím notových příkladů, atoje na\ntomto místě nemožno. Až po prvém pro-\nvedení budu moci předpokládali širší zná-\nmost díla ve veřejnosti, vrátím se rád k pro-\nblému nové techniky, již si Novák „Bouří\" a\n„Panem\" vytvořil.\n\nV. Štěpán.\n\nVelkoměsto.\n(Die Groszstadt.)\n\nV poměrně stručné studii, vydané nákla-\ndem fy A. Schroll a spol. ve Vídni, ujímá se\ntéž Otto Wagner slova k otázce o výstavbě\nvelkoměsta a hledí súčastniti se u věci spíše\npraktickým příkladem než theoretickými ú-\nvahami, předkládaje hned hotový a určitý\nnávrh velkoměsta, jež představuje si v okolí\nVídně. Přirozenou pahorkovitou polohu mě-\nní v rovinu měřící as 51 milionů m.2, na níž\npak staví město as o 500 pravoúhlých čin-\nžovních blocích, o délce front 50 až 100 m.,\npokrývajících dohromady jednu polovinu\ncelého okrsku. Druhá polovina ponechává\nse k účelům veřejným. Všecky obytné domy\njsou stejně vysoké - as 25 m. do hlavní\nřímsy všecky mají po sedmi patrech, stře-\nchy jsou vesměs ploché, takže vzhled ulic\novládají mohutné horizontály. Každé patro\nobsahuje dva byty. Řady bloků místo od\nmísta přerývá as 33 stejných téměř náměstí,\nbudovy veřejné a dva, as po 120.000 m.J\nplochy měřící „vzduchové reservoiry\". K ú-\nvaze slovní přikládá Wagner situaci Vídně\na okolí s naznačenými příštími okružními\ntřídami jednotlivých pásem, jakož i velmi\nnázorně poučný celkový pohled na město\ns ptačí perspektivy.\nO této studii napsal Cornelius Gurlitt ve\nvídeňské „N. F. P.\" obsáhlý feuilleton, ne-\nobyčejně zajímavý pro zaujaté tam stano-\nvisko, a to úplně proti Wagnerovi.\nPředevším zmiňuje se Gurlitt o autorech\nWagnerovi smýšlením blízkých a uvádí, že\njiž r. 1896 byl opačných názorů nežli Wag-\nner, jehož zásady doufá vymezili přesně ci-\ntováním výroku anglického architekta Le-\nthabyho: „Umění jest, učinili krásným to,\nco učiněno býti musí.\" Na to dotknuv se\nsnah moderních německých myslitelů v o-\nboru výstavby měst, nesoucích se za ideálem\numění domácího a za organickým včleně-\nním prvků obraz města vytvářejících, a ujav\nse všech drobných dekorativních motivů ar-\nchitektonických k oživení a zkrášlení města\ntolik přispívajících, vytýká Wagnerovi jeho\ntéměř pohrdavé stanovisko k těmto a kon-\nstatuje, že ony prvky zdají se býti Wagne-\nrovi pouhými frásemi, nikoliv však uměním\nskutečným. Snaží se dovodili, že opomíje-\nním z těchto všech drobností plynoucí, jaksi\nčistě lidské noty vzniká architektura uni-\nformního vzhledu, že Wagner v této uni-\nformitě přímo si libuje a v ni věří, a že jeho\nsnaha vrcholí na konec jen v studené mo-\nnumentálnosti, které si cení ze všeho nejvíce\na které obětuje vše.\nGurlitt pochybuje též o správnosti Wag-\nnerových finančních předpokladů a z nich\nplynoucí rozvahy výnosu vloženého kapi-\ntálu do podniku tak velikého jako je výstavba\nměsta dle ideálního Wagnerova návrhu,\njenž dochází dokonce k zisku 50.000 K, kte-\nrý míní docílili stoupnutím cen dříve polních\npozemků rozparcelovaných nyní na místa\nstavební. Naopak obává se Gurlitt, že vy-\nvlastnění pozemků kvetoucího kraje, kde\nWagner město projektuje, pohltilo by lakové\nobnosy, že bylo by k němu zapotřebí finanč-\nní pomoci z veřejných prostředků, jak se\nskutečně též stalo při založení i. zv. „Hánge-\nviertel\" v Hamburku, kdež při velmi obe-\nzřetném vedení finančním přece jen připlá-\ncelo město na každého z 12.000 obyvatelů\nprůměrně as 1350 marek. Dle toho dvakrát-\nstotisícové město Wagnerovo vyžadovalo by\nas27o milionů marek doplatkového kapitálu."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.30", "texte": "Při veškeré úctě k Wagnerovi nemůže se\nGurlitt zbaviti dojmu jistého nebezpečí, které\nvidí skrývati se v názorech Wagnerových,\njež tvoří školu čelící přímo proti těm, jimž\njde o skutečné zlepšení nynějších nedosta-\ntečných poměrů bytových, jakož i o reformu\nprodeje pozemků, a poukazuje na možnost\npostupovali k těmto cílům také ještě jiným\nzpůsobem, než cestou Wagnerova velko-\nměstského ideálu.\nGurlitta překvapuje, že Wagner nemá dosti\nsíly k vůli po reformě nynějšího bydlení\nv činžácích, diví se nedůvěře Wagnerové\nv možnost obratu k lepšímu a pokládá za\nomyl mínění, že měšťáku, vždy toužícímu\npo venkovském vzduchu, naprosto nelze po-\nmoci z kasárnických bloků činžovních. Kon-\nstatuje stále vzrůstající „útěk z města\" i u tříd\nméně zámožných, které opatřují si zdravější\nbyty pomocí spolků a za podpory státu dle\npodnětů a vzorů anglických, poukazuje k ci-\ntelnému poklesnutí přírůstku obyvatelstva\nv městech německých, kde zavedením laci-\nných dopravních prostředků umožněno mě-\nšťáku bydleti za obvodem města, a prohla-\nšuje, že vývoj měst stojí dnes ve znamení\nobratu. Kdežto vynálezy století XIX. opatřily\nnám prostředky schopné svážeti nás do jed-\nnoho ústředí, centralisovati, umožňují nám\nnaproti tomu vynálezy století nynějšího, mezi\nněž čítá i telefon,zůstávati již víceméně mimo\nstřed města, tedy možnost decentralisovati\nse. Wagner, zdá se Gurlittovi, nedoceňuje\ndosti tyto nové prostředky měrou náležitou\na chybně pokládá za demokratické vtěsnati\ntisíce a tisíce do bytového schématu, jehož\npak hlavním účelem vlastně jest: působili\nmonumentálně.\nV druhé části feuilletonu bije se ještě prud-\nčeji na zjevný nedemokratismus Wagnerův\na staví se proti němu snahy jiných moder-\nních odborníků o výstavbě měst, kteří hlavní\nváhu kladou na sociální a v pravdě lidové\nřešení otázky bytové, usilujíce o to, aby každý\njednotlivec mohl míti byt příjemný i zdravý,\no ceně jemu přístupné, byť i při skrovných\npoměrech majetkových a to třeba i za cenu\nmonumentality!\nRůznost názorů roste každou další větou,\naž pisatel feuilletonu dospívá k prohlášení,\nže jest hotov raději obětovati všecku monu-\nmentalitu i krásu ulic a spokojiti se pouze\ndobře řešeným vnitřkem domů, zabíhaje\nna konec téměř již v extrém, že dovedl by\nse spřáieliti i se způsobem, jímž stavěna\njsou města orientální neb stará francouzská\nneb belgická, kde na zevní vypravení domů\ndo ulice nebéře se téměř naprosto žádného\nzřetele, za to však věnuje se vše na krásné\na pohodlné zařízení vnitřku.\nGurlitt hrozí se matematické přesnosti,\ns jakou hodlá Wagner opakovali vždy tatáž\nprůčelí jednotlivých domů, vždy tytéž fronty\nbloků, vždy tytéž průhledy a pohledy kon-\ncové, vždy táž náměstí, a vystihuje správ-\nně, že by takto jedním rázem byla vzata\nvšecka možnost další samostatné a osobité\ntvorby architektonické v celém okrsku Wag-\nnerem definitivně navrženém; neboť právě\nnutnou jednostejností toliko dosáhlo by se\noné kýžené monumentality města, kde by\nkaždý poznal svou ulici, dům, patro a byt\ntoliko podle čísla jako ve velikém hotelu,\na táže se, zda stojí toto strašné moře nudy\nskutečně za cenu takto docíleného jedno-\nlitého účinu uměleckého. Má za to, že by\nse ani umění mnoho neposloužilo, neboť\nzpůsob onen nejen že neodpovídá vůbec\npřirozenému povlovnému vzrůstu města\nz malého jádra do větších rozměrů, ale i že\nby hrozným dojmem jistě působilo zapo-\nčaté město sedmipatrových domů v jinak\nještě prázdné krajině, zcela to ploché pláni,\nnehledě ani k tomu, co by se počalo s ne-\ndokončeným ještě městem, kdyby během\ndoby se poměry zatím změnily.\nVytýká Wagnerovi despotismus zjevný\nz každé linie jeho návrhu a poukazuje na\nobrovský Burnhamův půdorys města Chi-\ncaga, který by se na tento způsob stal po-"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.31", "texte": "jednou pravým uměleckým divem, který\nvšak zbudován je spíše dle měřítka obchod-\nního výnosu než měřítka lidské osobnosti\na který jest možno uskutečnili toliko pro-\nstřednictvím velkokapitálu, jenž pak vžene\nmassy méně majetné do svých činžovních\nkasáren a diktuje výši nájemného dle své\nlibovůle, čímž celé město stává se obchod-\nním podnikem velkého rozsahu, znamena-\njícím vlastně protilidové, soustavné podma-\nnění mass moci peněžní; zde dotýká se\nGurlitt přenesení otázky výstavby města\nz pole čistě uměleckého též na čistě národo-\nhospodářskou stránku problému.\nNa konec uvádí důležitý fakt právě z Chi-\ncaga o půdorysu šachovnicovém, tedy dle\nWagnera asi ideálním, že město hodlá v nej-\nbližší době pomocí obrovských nákladů\npůdorysnou kresbu čtvercovou zničiti zalo-\nžením diagonálních tříd, které nutně potře-\nbuje k rychlejšímu a praktičtějšímu pohybu\nkomunikace. Tím také podepírá Gurlitt své\ntvrzení, že čistě toliko geometricky řešený\npůdorys města může býti modernímu mě-\nstu více ku škodě než k užitku a že velmi\nsložitý úkol výstavby města není možno na\njeden ráz rozřešili lesklou maskou monu-\nmentality skrývající však uvnitř všecku bídu\nstávajících poměrů v bydlení městském.\n\nJos. Chochol.\n\nRita Sacchettová.\nBáseň v tanci. Hotel Central, 18. října 1911.\n\nV hnutí za obrození tance Rita Saccheitová má\njiž pevné místo a nezdá se, že přinese ještě nové prvky\ndo svého tanečního umění, které by pak podstatně\nzměnily její ustálený obraz. Možno tedy o ní pronést\núsudek dost bezpečný, který sotva bude vyvrácen dal-\nším jejím vývojem. Báseň v tanci, jak Sacchettová sama\npříznačně nazývá své umění, je především znakem\ndoby, která hledá nové formy výrazové pro nové cí-\ntění, protože nemá spolehlivou základnu jednotící\nkultury, z níž by přirozeně a jistě plynuly všechny její\nprojevy. Moderní tanec, pokud chce být uměleckým\ndílem, hledá dosud cesty, po kterých se má brát. Sac-\nchettino umění přišlo z Mnichova, města divadelních\nsnah a malířských škol zcela určitého rázu, a Mnichov\npřivedl ji asi k tomu, že užila tak význačnou měrou\njistých prostředkův a přiřkla jim tak podstatný úkol.\nJe-li tanec nejprostěji řečeno rytmický pohyb,\npak zatěžuje Sacchettová tento základní předpoklad\npřídavky, které stávají se u ní samy sobě účelem.\nKostým nepůsobí u ní pouhou suggescí, nýbrž má\nvlastní cenu; mimika není jen nezbytným doplňkem\nvnitřního rytmu celého těla, i ta je samostatně zdůraz-\nňována; postoj je tvořen úmyslně a tanec umístěn\nmezi kulisy a scénu (v Praze tento prvek byl značně\nomezen asi z technických důvodů, ale patří k jejímu\numění). Tím vším dociluje Sacchettová velké divadel-\nnosti, a protože chce zobrazovat hudbu, přibližuje se\npantomimě, ale vzdaluje se skutečnému tanci, ne ne-\npodobna v tom svým mnichovským vzorům malíř-\nským, které také kladly tak velkou váhu na prostředky\nnikoli čistě malířské. A tak ve vzpomínku na taneční\numění R. Sacchettové bude se vtírat dotěrně představa\njeviště, divadelní výpravy a koncertu a plynulost po-\nhybu rozpadne se vám na jednotlivé, třeba i půvabné\nprvky, jimž schází však jednota.\nTanec byl kdysi životní hodnotou a stvořil tak pro-\njevy i vysoké symbolické ceny, protože byl nesen ži-\nvoucím cítěním všeobecná a soudržnosti celé společ-\nnosti. Byly tance války, tance smrti, tance hvězd, jež\nkonali v Egyptě kněží kol chrámů, tanec lásky co\nzbylo z toho všeho? Na velkých jevištích ballet a na\nbálech společenské tance. Jako jediné zbytky, které\njsou dosud skutečným projevem života, jsou národní,\nlidové tance, ale i jejich tvůrčí síla se ztrácí. Těchto\ntanců přidržuje se řada tanečnic, které vystupují se\nsvým uměním na varietních scénách, a není pochyby,\nže podávají opravdové umění, osvojí-li si přesná pra-\nvidla, jak je ustálila dlouhá tradice, třeba že netvoří\nv podstatě nic nového; ale fantasie na národní tance\nvypadne v nejlepším případě jako národní výšivka na\npompadúrce, a každý, kdo viděl prosté tanečnice špa-\nnělských předměstí, dá jim rád přednost před trochu\nokázalým uměním španělských tanců Rity Sacchettové.\nVěříme, že z bídy dneška jako v každém umění a ve\nvšem tak iv tanci vysvobodí jen tvůrčí osobnost, která\ndá starým formám nový život, nebo si sama najde\npro nový obsah zcela novou formu. Viděli jsme toho\njiž ojedinělé, ale slavné příklady. Tato nová osobnost\nsotva bude vystupovat ve všech možných slozích, pro-\ntože bude sama o sobě dost veliká, a bude-li opravdu\ntvůrčí, sotva bude vzpomínat na minulost, zobrazovat\nvšeliké děje a pamatovat na něco jiného než sebe; ne-\nbude se zdobit umělým kvítím a stavět do kostýmových\npostojů, nebof bude zahalena jen přirozeným kouzlem\nsvého půvabu, a prostředkům, jichž užije, nedá více\nmísta, než jim patří, takže budeme moci myslit jen na\njejí umění. A toto umění bude především rytmickým\npohybem, stupňovaným a ukázněným souladem vnitř-\nního vzrušení a jen tím docílí nejvyšších účinkův umě-\nleckých: realitu změní v illusi, tělesné povznese v ne-\nhmotné."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.32", "texte": "Sacchettová zůstane však jen přechodním zjevem\na pokusem v boji o moderní tanec jako umělecké dílo.\n\nJ. Borovička.\n\nJaroslav Hilbert: Patrie.\nFrant. Langer.\nMnozí z nás se ani nepamatují na jevištní dojem\ndramat Hilbertových. Známe je pouze z textů. V nich\njsme nalezli vzrušené postavy vzrušeně jednající a ho-\nvořící. Rozruch a nervosita jest charakteristická pro\nvšechny. Jest jich vždy přísně určený počet, vymezený\nnutností dějovou. Osoby jsou ostře vykresleny, děje\nzhuštěny a zjednodušeny. Tím pak, že vzrušenost osob\ni jednání jejích stoupá a roste až do možného maxima,\ndociluje autor na scéně síly a napietí, které má tvář-\nnost dramatického dění.\nAvšak těmto pracem přece se neodvažujeme dáti\njméno drama. Zvykli jsme si šetřiti tímto názvem pro\nscénická díla útvarem neosobní, obsahem všelidská.\nHilbertova však jsou polemická a příležitostná. Ale af\nse již stavíme proti nim z jakéhokoliv principu, jednu\nvelmi cennou vlastnost jsme jim přiznávali: Vážnost\npráce. Nalezli jsme vřelé porozumění pro suchou přís-\nnost a methodické úsilí jejich autora, který nikdy ne-\nvybočil z mezí umělecké discipliny. Tak byl Hilbert pro\nnás skoro legendárním příkladem uměleckého pra-\ncovníka.\nLeč Patrie nenese stop této vážné a bezohledné\npráce jako díla dřívější. Autor si ji usnadňuje jak jen\nlze. Propracuje sice důkladně detaily, což jest snadné,\nale zanedbává úplně skladbu celku, což bylo jeho prvou\npovinností. Hra jest vypracována pouze z polovice, a\nto z polovice lehčí. Vlastní děj, jádro hry, odehrává se\ntotiž mimo scénu. Tam bojují proti sobě dvě strany,\ntam vyrůstá hrdina hry Adamský, který má tak silný\nvliv na všechny osudy projevené jevištně. O tom nám\nscéna nepraví nic; rozumějme: O tom nám scéna pouze\nvypravuje. A tak na jevišti má hra jen polovici osob.\nProto nemá konfliktu. Proto také vidíme pouze epi-\nsody. A ani tyto, které se takto staly účelem a markí-\nrují vlastní hru, nelpí na sobě, nestupňují se, jsou ne-\nvybrané, někdy zbytečné. Jejich dikce jest těžká a ne-\nhybná, zbytečně pathetická.\nPrvky, s kterými jest ve veselohře Patrii pracováno:\nsměšný děj, směšné situace, komické postavy a ko-\nmické hovory mohou docíliti nejvýše jediného účinku:\nfysiologického smíchu. Ale to jest výsledek, který do-\ncílí spousta jiných scénických genrů, k nimž není více\nzapotřebí než vtipné řemeslné obratnosti. Máme o ve-\nselohře mínění vyšší. Veselohra jest jaksi femininem\ndramatu. Její poesie se pohybuje mezi pouhým úsmě-\nvem a koketností, mezi idyllou a smutkem mezi pa-\nnenskou nevinností a drobnými hříchy, mezi škádlením\na blaženou láskou. Směje se při ní více srdce než obličej.\nA vzbuzuje v nás nálady tepla, uvolnění, čistoty a něhy.\nToho jsme v Patrii nikde nepozorovali. A tam, kde\njsme přece znamenali svěžejší okamžiky (scény milenců\nv posledních aktech), potlačila je jejich nezdůvodněnost\na episodičnost. Tak celek této veselohry působil na\nnás smutně, velmi smutně, protože jsme odešli chudší\no illusi, kterou jsme si vytvořili o jejím autoru.\n\nPodzimní Salon v Paříži.\n\nVystaveno je skoro na dva tisíce děl; nezasvěcenému\nbude těžko vyznati se a nalézti několik těch silnějších\na kladných projevů uprostřed této záplavy obrazů, zro-\nzených tak často z epigonského napodobení, bezduché\nvirtuosity, nezodpovědné troufalosti a honbou za no-\nvým. Již také proto, že vážné snažení několika jedno-\ntlivců, usilujících o nový umělecký výraz, kde vše jest\nještě v kvasu, v rozběhu, ve znamení hledání a horečné\npráce, je tak začasto diskreditováno chaotickými pro-\njevy slabých a nezralých příživníků.\nVětšinou je pozorovati vlivy předních průbojců fran-\ncouzských: ímpressionistů, Cězannea, Ganguina, Van\nGogha, Puvis de Chavannea, Denise, Maillola a jiných,\nz mladších pak Matisse a Friesze. Vedle toho je tu též\nmnoho učelivých cizinců, na kterých zbyly ještě stopy\njejich dřívějších škol a učitelů.\nZ francouzských umělců E. Bourdelle vystavuje po-\nprsí básníka C. Guercy, díla sochařů Baudota a Ber-\nnarda, jinak velké vyspělosti ducha vykazují ještě jistou\nodvislost od umění tanager a školy Maillolovy. Z malířů\nHenri Matisse má tu dvě dekorativní plátna, stojící vy-\nsoko nad poblíže visícími poli Bonnardovými, který\njest žensky sladký, až nevkusný. Maurice de Vlaminck\nzaujme krajinami, ve kterých převládá modrá jakožto\nobvyklý Vlaminckův tvárný prostředek. Nejvýše stojí\nFriesz s obrazem „Le navire dans la Calanque\" sou-\nstředěným a pěkně zaplněným plátnem v barvách hlavně\nmodré, růžové a kalně fialové, které vyznívají v doko-\nnale klidný a jasný účin pobřežní idylly. Ve stopách\nDerainových, Picassových (kteří tenkráte nevystavují)\na částečně i Frieszových jde šedý Le Fauconier a J. H.\nMarchaud, vedle nich dosti šfastně i Kars, pražský\nNěmec. Mnoho náběhů více méně šťastných, nesených\nv úsilí po jednotě, stylu a synthetickém duchu vyzna-\nčují jména: P. Briandeau, Ch. Camoin, R. F-N. de la\nFresnaye, Ch. Guérin, A. le Beau, J. Noble, J. Puy, X.\nRousel, C. Hovard, A. F. Rice, G. A. Simon, A. Ozen-\nfaut, Thomas Jean, Marinot a Thorndike. Z Poláků a\nRusů vyniká R. Kramstyk soustředěnou podobiznou\ntrochu cězanneovského ražení, pak Gwozdecki, Genin,\nP. Snelov a Korovin v dekoracích staroruských barev.\nZ Maďarů hlavně G. Pebrotf-Csaba, Calimberti a A.\nRoth. Tak zvaní „kubisté\" jsou nejlépe zastoupeni\nJeanem Metzingerem, nebof ani Braque, ani P. Picasso\ntentokráte nevystavují.\nZe souborů prací jednotlivých umělců vynikají mezi\nostatními bezvýznamnými nejvýše kresby, rytiny a lito-\ngrafie Pissarovy; nejlepší upomínají na Milleta a trochu\nna Corota. Proti vystavenému množství působí i Pissaro"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.33", "texte": "značným dojmem upřímnosti. Sochy Henryho de Croux\njsou asi lepší jeho maleb, jež trochu připomínají vět-\nšinu německých výstav, kde se do popředí tlačí někdy\ncosi jako siláctví a divadelní gesta. Soubor velkých\nbombastických pláten Francisca Iturrina ukazuje špa-\nnělské genry tanečnic a pod.,malované světle s veškerou\ndrzostí naučené machy při všedním pojetí. Společnost\n„L'art á I'école\" vystavuje umění pro děti: knihy a\nvzory, jednající o formě, rhytmu, obrazech dekora-\ntivních a pod. Konečně vystavuje několik nakladatelů\nkrásné knihy a bibeloty.\n\nV. Spála.\n\nPoznámky k nábytku.\nVl. Hofman.\nTěm, jež udivuje nápadný charakter jednoduchosti\nu moderního nábytku, lze nejprve odpověděti, že tato\njednoduchost není vlastně ani žádným novým obje-\nvem; tak na příklad v době biedermeierovské zjednodu-\nšuje se nábytek měšťanského interieuru silně v základ-\nních prvcích oproti architektonickému aparátu forem\nodvozených z velké architektury, jako třeba u nábytku\nrenaissančního nebo barokního. Pracuje-li se již na\nnových formách nábytkových, je nutno omeziti se na\njistý smysl hladkosti a čistoty,jež, jakožto obecný\npředpoklad, je vlastní všem užitkovým předmětům mo-\nderní doby. Smyslem práce je úmysl uplatnili\npředem určené rythmické řešení ve smyslu kompo-\nsice; toto má býti architektem ovládnuto jednoduchým,\na tím již jasným výrazem. Jsou-li vzaty za základ hladké\nplochy dříví dobře zpracovaného, jež působí takto již\nsvým materiálem, řešení nábytku bude vycházeti z pod-\nmínek jisté plošnosti, bez nároků na bohatou plastiku.\nJednotný systém vyobrazeného nábytku je systémem\nvertikálních, horizontálních a odkloněných ploch; i ve\nsvých mezích nese tento systém možnost mnohých\nkombinací. Základem je odklon ploch stolu, uzavíra-\njící svoji vodorovnou plochu jako jeho hlavní užiteč-\nnou část. U k o 1 em je formu vzniklou na tomto předpo-\nkladě učiniti úměrnou, uplatniti ji důsledně a jí zformo-\nvali ostatní kusy nábytku. Je-li volený systém správný,\ndá se uplatniti při všech objektech, byf i sloužících\nrůzným účelům; to jest vlastní úlohou a o to se v první\nřadě jedná. Je-li již stůl složen z ploch, jež mají svůj\nkonstruktivní smysl a rythmické vyjádření, pak je také\nnutno pojati na příklad židli též slohovou jednotkou,\nobdobně psací stůl atd.\nVšeobecně je možno vyvoditi ze systému vertikál\na horizontál velké množství nábytku; ale možno však\ntaké porušiti další pohyb ploch omezujících prostor.\nPříkladem plného pohybu hmoty až často nevázaného\nje architektura barokních nábytků, kde často již pře-\nstává truhlářský charakter dřevěných forem býti zdů-\nrazňován. Jistým opakem jednoduchého pojetí dřevě-\nných forem je architektura užitkových nábytků lido-\nvého slohu; lidový sloh zjednodušoval vždy mimoděk\nslohové formy své doby, jež mu byly příkladem.\nModerní vůle mimoděk omez u je své formové\nprostředky, avšak za to tím úsilovněji klade důraz na\nformovou logiku. Přechodným poznatkem, hleda-\njícím svůj jednoduchý princip a základ formy kdesi\nstranou, jsou mnohé příklady moderních nábytků, jež\nnedovedou se vymaniti z aparátu architektonických\njednotek, hlavně empirových.\n\nMiloš Jiránek.\nPředčasné úmrtí Miloše Jiránka (nar. r.\n1875., zemř. 2. listop. 1911.) je pro generaci\numělců sdružených v Mánesu nenahradi-\ntelnou ztrátou. Je málo těch, kteří by se\nupiali k umění s tak vzácnou oddaností\na vážností, jakou přinášel Jiránek vstříc všem\nproblémům, které ho právě plnily. Byly to\nstále ještě úlohy impressionismu, do kterých\njeho vlastní úsilí si vkládalo mnohé, co i při\nsvé poctivosti nemohl plně zodpověděli;\nvážné promyšlování a utěšující kladná sy-\nstematičnost, kterou stále a marně hledal,\nnemohly dojít k pevným výsledkům již pro\nvratkost samého impressionismu, ke které-\nmu Jiránek názorově patřil. Přes to zaslu-\nhují jeho pokusy, k nimž přistupoval vždy\nse skromností a bez přeceňování vlastních\nschopností, plné úcty. Nepřetěžoval svou\npráci malířskými zlozvyky ozdobných ob-\nmyslností, nevnášel do ní malířských nebo\nliterárních falešných pozlátek, neboť měl\npro umění vždy tolik pochopení a vážnosti,\nže i při někdy mylných předpokladech, na\nkterých zakládal své úsilí, nestavěl svoji svě-\ndomitost a měřítka příliš nízko. Také jeho\nliterární činnost byla vážná; ve knize im-\npressí „Dojmy a potulky\" napsal Janošíka,\nstudii, které není v Janošíkovské literatuře\nrovno. Od r. 1907-09 řídil spolkové „Volné\nSměry\". Byl po dřívějším redaktoru „Vol.\nSrn.\" F. X. Šaldovi jediným z generace Ma-\nnesa, jenž mohl se tohoto úkolu podjati,\nneboť dovedl svoje myšlenky uplatniti také\npsaným slovem a snažil se vždy rozšířili\nsvoje názory o nová poznání a širší rozhled\nneuzavíraje se vážným problémům, které\nnové generace přinášejí."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.34", "texte": "Odpověd'.\nRedakce Uměleckého Měsíčníku děkuje\nvšem přátelským projevům, kterými byl ča-\nsopis od veřejnosti přivítán, a od kritiky,\nkteré byl podroben, odvolává se k svým přá-\ntelům a čtenářům. Ti budou soudit o práci\ncelého roku, nikoliv z prvního čísla, kterým\nnechtěli jsme ani manifestovat ani protesto-\nvat, neboť pokračujeme Uměleckým Měsíč-\nníkem v uskutečňování svých uměleckých\nnázorů a snah, které byly dříve rozptýleně\na porůznu zastávány. Přáli bychom si, aby\nnaši přátelé seznali z obsahu listu, že Sku-\npina Výtvarných umělců, jejímž je orgánem,\npřiřazuje se k ostatním uměleckým spolkům\njako sdružení výtvarníků a literátů, kteří pra-\ncovali před tím v různých korporacích a\nčasopisech a kteří svým soustředěním vy-\njadřují pouze dávnou příslušnost a jednotu\nzájmů a myšlenky. Je tedy přirozeno, že tato\ndružina, tato nová generace je na svém místě\npředevším ve vlastním časopise, a že musí\njí býti ponecháno úplně na vůli, kde a jakým\nzpůsobem chce pracovali umělecky a kul-\nturně. Chce pracovat, to jest tvořit skutečné\nhodnoty zpracováním starého a vyjádřením\nnového, a kritisovat nebo popírat jen tehdy,\njde-li o projev, náš poměr k věcem nebo\nsymptom a nebezpečí. Odpovídajíce na růz-\nné hlasy ujišťujeme své přátele, že neschází\nnám ani temperament ani rozvaha, nikdy\npak vědomí zodpovědnosti.\n\nPoznámka redakce.\nPokračování článku Emila Filly: Dome-\nnico Theotocopuli el Greco aJ. Bora: No-\nvý typ divadelní budovy odloženy za úče-\nlem uvolnění látky do 3. čísla. Rovněž re-\nferáty o knize Ant. Dolenského: Moderní\nčeská grafika, a Doc. W. Worringera: Vý-\nvojově-historické poznámky k modernímu\numění byly pro nával látky odloženy do\n3. čísla.\n\nUJ kM\nu z\n2 03\nU3 W\nDá >\nUh LH\nI\nco\nw °\nS Q\n<\nz\n>-\nH\n>o~\nfcá\nO\nDá\nUJ >c/3\nZ H\nr: <\nH Dá\nC/3\nÍ3\nš2\n>C/2 «\nD Z\nvj UJ\nN O\n-UJ N\nH 5?\nWJ O\nl-J C£\nO £\n5; v<\nO H\n►J ttJ\nQ >U\nw <\nM\nW\n>\n<\nH\nC/3\n£z\n5W\nÉ*Q\nK*1 Uj\n•o\nzo\n-. ceí\n\" Dl,\n<\nZ\n£\nU\nCL U\n&-X/J\nZ\nO\n£\nO\nO\nDá\nH\nC/3\nHRŮZA\nPRAHA\nv.\n. ř ,\nA ROSENBERG\nTELEFON 1732 OLOMOUC\n#\nm\n&\n'-'-v\n, :í\ni\n• ••.'•• •\":.\n:y*\nyy -\n-A\nn..IMI«w»I>»n tritii WIII*m lim\nr* .M%l\n-lÉÉIMI Ámito iiiViiířiiifii - lir I liáiiíífřff >-||-■•• I I lir rniuMiin\nJ\nT3 > no\npo o\n>'H a\nO O 2\nw < ě\nN< ><£\nm 73 >\nr1 z H\nn ~ r1\nn\n2 H\n5 H <\nS 5 W\nojpi\n2 E H\no 2 o\n< 2 z\np*o 9\n> X <\nw < o\nw G\nQ W\nZOH\noSŽ\n< £oPI\nH oo"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "[60]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.35", "texte": "99 CHCETE ZNOVUZŘÍDITIOO\nr ř NEB DOPLNITI BYT í i\nZhotovíme Vám\nNÁBYTEK\nv každém dřevě a slohu,\nKOBERCE\npřesně v každé barvě a velikosti, dle vlast-\nních Vašich návrhů, aneb Vám pošleme na po-\nžádání franko a bez závazku náš nejnovější illu-\nstrovaný cenník č. 72 s poučením „Jak zaříditi\nbyt vkusně, účelně a levně\", jakož i návrhy,\nnákresy, fotografie a specielní rozpočty, sdělíte-li\nnám, jakou máte potřebu a v jaké výši. Srovnejte\njakost, provedení a cenu naši s jinými nabíd-\nkami. Chcete-li koupiti výhodně a z první ruky\nNÁBYTEK A KOBERCE, dopište si ještě dnes\ndo továrny\nAd. Novotný a spol. v Týništi n.Orl.\nVlastní výroba dětských kočárků a smyrenských koberců.\n\nUznaně nejlepší nákupní\ndenních potřeb je největší\npramen všech\nobchodní dům\nOděvy. Raglány.\nZimníky. Kožichy.\nKlobouky. Obuv.\nPonožky. Prádlo.\nŠle. Nákrčníky.\nKapesníky. Hole.\nTrikotové prádlo.\nDeštníky.\nPeněženky.\nSukna a módní\nlátky.\nPlátenické zboží.\nKrejčovské\npotřeby.\nJ.\nKostymy.\nRaglány.\nDivadelní pláště.\nSukně kostýmové\na spodní.\nBlůzy a pásy.\nŽupany. Negližé.\nDětské šatečky.\nPunčochy. Prádlo.\nVějíře. Kukátka.\nToiletní potřeby.\nMódní látky.\nKoberce. Záclony,\nNábytek. Nádobí.\nVzorky VODIČKOVA 34. zdarma\nlátek zdarma a cenniky zdarma\na franko. OfifiUA á franko.\n\nNOVÁ EDICE\nSbírka krásných knih\nSvazek X.\nDopisy\nJosefa Manesa\nJindřišce Slavínské\nVydal a komentářem opatřil\nJ. Matějček. Upravil F. Kysela.\nTištěno písmem Tiemanno-\nvým na ručním papíře. Dvě\nreprodukce dle starých foto-\ngrafií. Cena 2 K, vázané v per-\ngamenu 5 K. Prospekty knih\nvydaných i chystaných zašle\nNOVÁ EDICE\nPRAHA 11.,\nMYSLÍKOVA UL. 15"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[61]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.36", "texte": "Hejle vnější způsob pojištění i spoření uzavřete u\nbanky „SLAVIE\" v Praze.\nPři sazbě se zaručeným 4% zúročením\nzmenšuje se šestým rokem pojistné o 20 /»,\nkaždým dalším rokem o 47. původní výše.\n*\nVysvětlení zdarma na požádání.\n\nDoporučujeme českému čtenářstvu výbor ze slovanských literatur:\nKNIHOVNU SLOVANSKÝCH\nAUTORŮ\nv v\nDOSUD VySLO : I. svazek levg. Cirikov: »Pod dozorem«. Za 40 hal. - 11. svazek L. Andrejev:\n»Láska k blížnímu«. Za 40 hal. - 111. svazek L. Andrejev: »Moje zápisky«. Za 1 K. - IV. svazek\nL. Andrejev: »Syn člověka«. »Veíikán«. Za 50 h. - V. svazek M. Arcybašev: »Ze života nepatrné\nženy«. Za 60 h. - VI. svazek V.Ropšin: »Kůň bílý«. Úvodní studie D.S.Merežkovského. Za K i.60.\nVII. svazek F. Sologub: »Divoký bůh«. »Zlaté schodiště«. Za 60 h. - VIII. svazek L. Andrejev:\n»Zivot člověka«. Za K 1.50. - IX. svazek D. S. Merežkovskij: »Smrt Pavla I.« Za 4 K. - X. svazek\nA. Swietochowski: »Klub šachistů«. Za 50 hal. - XI. svazek V. Kochanovskij: »Zvíře«. Za 60 hal.\nXII. svazek A. Averčenko: »Humoresky«. Za K 2.10. - XIII. svazek D. Simunovič. »Mrkodol«. Za\nK 2.40. - XIV. V. Veresajev: »Zápisky z rusko-japonské války«. Za 4 K. - XV. svazek L. Andrejev.\n»Dni našeho žití«. Za K 1.50.\n/\nVšechny svazky najednou zakoupeny za 15 K i s poštovným. Uvěruhodným osobám na tříměsíční\nsplátky po 5 K. První splátku třeba zaslati předem nebo se vybere dobírkou. / Všechny objednávky\nobratem vyřizuje každé řádné knihkupectví, zejména pak\nSPRÁVA KNIHOVNY SLOVANSKÝCH AUTORŮ, SMÍCHOV, ŠVÉDSKA UL. Č. 30."}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.37", "texte": "j PETR NEDVĚD 1\nI PRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36\nI VLASTNÍ VÝROBA MEIDIN- I\ní GERSKÝCH KAMEN AREGU- í\n\" LAČNÍCH, NÁSYPNÝCH, I\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ, j\n\nVELKOKAVARNA\nV HOTELU\nU ARCIVÉVODY\nŠTĚPÁNA\nNEJSKVOSTNĚJI ZAŘÍZENY ZAVOĎ KA-\nVÁRENSKÝ PRVÉHO ŘÁDU. STŘEDISKO\nELEGANTNÍ SPOLEČNOSTI PRAŽSKÉ, DO-\nSTAVENÍČKO UMĚLECKÉHO SVĚTA A\nNEJOBLÍBENĚJŠÍ KAVÁRNA MEZINÁROD-\nNÍ CIZINECKÉ KOLONIE V PRAZE.\nI! STŘED PRAHY!!\nVÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ. / TELEFON 1026\n\nDomovní kanalisace\npředpisů, jakož i veške\nbudov a facad provádí a\nobecní kontrahent pr\nVáclav Ftábl,\nmistr zed\nPraha-1., Týnská ulička č. 607.\n\nZÁVODYPRO UMĚLECKO-PRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA-VII.\nU PRŮHONU.\n►7«\nVLASTNÍ NOVÉ MODER. ZAŘÍZ. TOVÁRNY.\n\nSAMOTOVÉ DLAŽBY, FLISNO-\nVÉ OBKLADY, KAMENINOVĚ\nROURY, ŠAMOTOVÁ KAMNA\nA SPORÁKY DODÁVÁ VE VŠECH\nCENÁCH A PROVEDENÍCH (TÉŽ\nDLE NÁVRHŮ VYNIKAJÍCÍCH\nUMĚLCŮ)\nKERAMIKA\nPRAHA-li.,\nHAVLÍČKOVO NÁMĚSTÍ\nTELEFON ČÍSLO 1532 A 3810.\n\nARNOŠT DIEPOLD\nZVONAŘ V P RAZE-1.,\nANEŽSKÁ UL. Č. 12 N.\nDoporučuje se k do-\ndávce nových a k opra-\nvám zvonů starých\nv cenách nejlevnějšich.\nsft\npin"}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.38", "texte": "Otevřené výstavy.\nMísto\nPraha, Rudolfinum.\nPraha, výstavní sál Artěle.\nPaříž, Pavillon de Mar-\nsan.\nPaříž, Grand Palais.\nPaříž, Gallerie Bernhei-\nme jeune.\nV Bonnu\nHalle a. d. Saale, M. mu-\nseum pro umění a uměl.\nprůmysl.\nMnichov, Pfandhausstr.\nNo. 7.\nPořádá\nKrasoumná Jednota a Krou-\nžek přátel umění pro Cechy.\nArtěl.\nSociété de Saint-Jean.\nDie Vereinigung Kolner\nKíinstler.\nSecesse v Lipsku.\nUmělecko-průmyslový\nspolek.\nVýstava\nDíla P. Brandla.\nPražská grafika a umělecká\nfotografie.\nMezinárodní výstava křesf.\numění moderního.\nQuatriěme salon des indu-\nstries du mobilier.\nLes peintres futuristes (Bocci-\noni, Carrá, Russolo, Leverini\nBalla).\nMalby, plastiky, grafika, umě-\nlecký průmysl.\nUmělecká výstava.\nVýstava umělecko-průmyslo-\nvých výrobků.\nOtevřena\nDo 31. října 1911.\n8-31. října 1911.\nListopad 1911.\nListopad 1911.\n11. listopad - 2. pro-\nsinec 1911.\n15. listopad - 23.\nprosinec 1911.\n1.-30. listopad 1911.\nStálá.\n\nPřipravované výstavy.\nMísto\nPraha, Pavillon Manesa.\nBenátky.\nMnichov.\nDarmstadt.\nPaříž, Pavillon de Mar-\nsan.\nPaříž, Musée Cernuschi.\nCurych.\nLipsko.\nDrážďany.\nPetrohrad.\nPořádá\nS. V. U. Mánes.\nUmělecká kolonie darm-\nstadiská.\nSchweizer Kunstverein.\nFranc. Institut v Petrohradě\na měsíčník Apollon pod pro-\ntektorátem velkoknížete Mi-\nkuláše.\nVýstava\n%\nVýstava portrétů.\nMezinárodní umělecká vý-\nstava.\nMnichovský průmyslový trh.\nVýstava bytového umění.\n4. výstava japonských tisků.\n2. výstava umění asijského.\nUmělecká výstava.\nInternationale Baufachaus-\nstellung.\nGrosse Kunstausstellung.\nCentenární výstava francouz-\nského umění 1812—1912.\nOtevřena\n1912.\n15. duben — 31. ří-\njen 1912.\n1912.\n1913.\n1912.\n1912.\n1912.\n1913.\n1912.\n1912."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191111-01.1.39", "texte": "Literatura odborná.\nBa rock u. Klassicismus, Studien\nzur Geschichte Roms. Napsal Konrád Escher.\n(22 světlot. tab. 12 M.) Klinkhardt © Bier-\nmann, Lipsko. DieDarstellungdes\njúngsten Gerichtes an den romani-\nschen u. gotischen Kirchenportalen Frank-\nreichs. W. H. v.d. Míílbe (20 světlot. tab.\n5 M.). DiesozialistischeWeltan-\nschauung in der franzósisch. Ma-\nlér ei, Jules Coulin, 3 M. Tamtéž. Fr. J.\nBertihier, O. P. L'église de Sainte Sa-\nbineáßome. Roma, M. Brettschneider.\nBacci (Péleo) Gliaffreschi di Buf-\nfa lmacco scoperti nella Chiesa di Ba-\ndia in Firenze (Bolletino ď Arte, V, 1911,\nstr. 1—27). Hermann Thiersch, An den\nRandem desrómischen Reiches.\nSechs Vortráge über antike Kultur. (Mnichov,\nO. Beck 1911, 3 M.) F. Sarre u. E. Herz-\nfeld, Archaologische Reise in Eu-\nfratuTigrisgebiet. (3sv.Georgßeimer\nBerlin). R. Lemaire, L' orig i ne de la\nbasiliquelatine. (Brusel, Vromant 7 fr,\n50 ct.). L'art de notre temps. Chassériau,\nCourbet, PuvisdeChavannes,études\nhistoriques par Henry Marcel, Léonce Be-\nnédite et André Michel, notices par Jean\nLarau et Ph. Gaston Dreyfuss. (Paris, J.\nGillequin 3 vol. in 16.) Italienische\nForschungen, herausgegeben vom kunst-\nhist. Institut in Florenz. IV. sv. Archivální\npříspěvky k dějinám benátského umění.\nZ pozůstalosti Gust. Ludviga vydali: Wilh.\nBode, G. Gronau, Detlev Frhr. v. Hadeln.\n(Bruno Cassirer Berlín 1911.) Tamtéž\nvyjde v nejbližší době : Fúhrer durch di e\nNationalgalerie in Berlin (Karl\nScheffler, 80 vyobr.). W. C. Behrendt:\nDie einheitliche Blockfront als\nRaumelement inStadtbau. (18 vy-\nobr.). Max von Boehn: Kul tur ge-\nschichtedes Biedermeier. 1830 až\n1842 v Německu. 200 vyobr.\n\nPoznámka redakce.\nV seznamu činných členů Skupiny Výtvarných Uměl-\nců uvedeném v minulém čísle, bylo nedopatřením\nopomenuto jméno p. Josefa Chochola.\n*\nČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY Skupiny Výtvarných Umělců:\nČlenové zakládající platí příspěvek 100 K najednou,\nnebo ve čtyřech ročních splátkách, korporace nejméně\n200 K jednou pro vždy. Členové platí ročně: přispí-\nvající nejméně 10 K, členové činní 10 K a zápisné,\nstanovené výborem na 100 K.\nINSERCE: Účtuje se za jedno otištění za 1 stranu\n60 K, za V2 strany 32 K, za 1/4 strany 18 K, za V8 strany\n10 K, za Vl6 strany SK. Pro inserty uvnitř časopisu\nmimo obálku sráží se se všech jmenovaných cen 10%.\nZa samostatné vložky insertní do jednoho exempláře\npro Prahu platí se za náklad čísla 50 K. Pro 3 otištění\nsráží se 5%, pro 6 otištění 10°/0, pro 9 otištění 15%>\npro 12 otištění sráží se 20%- Prospekty a bližší infor-\nmace zašle na požádání administrace, Praha 1., Fran-\ntiškovo nábř. Bellevue.\nPRÉMIÍ pro přispívající členy Skupiny Výtvarných\nUmělců bude barevný polévaný relief od O. GUT-\nFREUNDA.\nOŘECHOVÝ NÁBYTEK do pánského pokoje ob-\njednaný prostřednictvím Artěle, provedla dle návrhu\nVLAST. truhlářská firma FR. GLAZAR\na čalouník ]. PATOČKA na Král. Vinohradech.\n\nPRAŽSKÉ NÁŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODEJNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB (SPOLEČ. S RUČ. OBMEZENÝM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324.\n\nJOSEF CHROUST\nMĚSTSKÝ MISTR TESAŘSKÝt\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ PRÁCE STAVEBNÍ r\nSPECIALITA: ZAHRADNÍ PERGOLY, T\nALTÁNY, LAŤOVÉ ZAHRADNÍ STÍNY, 112\nLAVIČKY, STAVBY VĚŽÍ ATD. |\nPRAHA-I. ČÍS. 885.j\nTel. č. 62. Plány a rozpočty zdarma, j"}]}