{"numero_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_sha256": "177e1c748199781fdfc28196399c97bac65b9ae4004ab7732b1bf63b6a14d404", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1912/01_01/bmtnabk_1912-01_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1912/01_01/bmtnabk_1912-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c001", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.1", "titre_corps": "OBSAH", "titre_sommaire": "OBSAH", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 632, "texte": "OBSAH\nTEXT: [ _ ;\nPaul Ernst: Vězeň. Novella. (Přel. J.Pospíšilová.)\nKarel Čapek: Literární poznámky o lidskosti.\nPavel fanák: Proti náladě v architektuře. (Dok.)\nKRONIKA:\nJosef Chochol: Nová radniční budova na Ma-\nriánském náměstí, K. Čapek: Růž. Svobodová:\nPosvátné jaro. J Čapek: K Ernstově novelle. -\nV. V. Š.: Ani. Dolenský: Moderní česká grafika. -\nV boji o umění. (Dr. W, Worringer). Fr. Langer:\nJ, S, Machar: Barbaři, Pohanské plameny, Apošto-\nlově. J. Bor: Nový typ divadelní budovy. (Dok.).\nVYOBRAZENÍ:\nJ. Gočár (3). A. Procházka (1). Lad. Šíma\n(2), - J. Čapek (2). - Václav Spála (2). - Jos. Cho-\nchol (2). - Kronika (2)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c002", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.2", "titre_corps": "SOMMAIRE", "titre_sommaire": "SOMMAIRE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.2", "debut_caractere": 687, "fin_caractere_exclue": 1020, "texte": "SOMMAIRE\nTEXTE: . ; , j\nPaul Ernst: Le piisonnier. (Traci. par }. Pospíši-\nlová).\nKarel Čapek: Remarques liííéraires sur I'huma-\nniíé.\nPavel Janák: Coníre ťarchífecfure sentimentale.\n(Fin.)\neHRONIQUE.\nILLUSTRATIONS:\nJ. Gočár (3). A. Procházka (1). Lad, Šíma\n(2). - J. Čapek (2). Václav Spála (2). - Jos. Cho-\nchol (2). Chronique (2)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c003", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.3", "titre_corps": "Otevřené výstavy.", "titre_sommaire": "Otevřené výstavy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 468, "texte": "Otevřené výstavy.\nMísto\nPraha\nPaříž\nBerlín\nLiverpool\nLipsko\nVídeň\nPořádá\nObec Pražská\nMusée des Arts décoratifs\nNeue Secession\nVýstava\nVýstava českého umění. (Má-\nnes, Jednota výtvarných um.,\nSkupina.)\nVýstava japonských tisků:\nOutamaro a jeho škola.\nVýstava mezinárodní.\nMezinárodní výstava prů-\nmyslová a umělecká.\nVšeob. výstava stavebnictví.\nVýstava církevního umění.\nOtevřena\nLeden-únor.\n15. leden-15. únor.\nProsinec-leden.\nKvěten-říjen 1912.\n1912.\n1912 (podzim)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c004", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.4", "titre_corps": "J. Gočár", "titre_sommaire": "J. Gočár", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "J. Gočár\nKnihovna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c005", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.5", "titre_corps": "J. Gočár", "titre_sommaire": "J. Gočár", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "J. Gočár\nVodárenská věž v Bohdanči."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c006", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.6", "titre_corps": "Turbinový mlýn a silo v Bohdanči.", "titre_sommaire": "Turbinový mlýn a silo v Bohdanči.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 42, "texte": "Turbinový mlýn a silo v Bohdanči.\nJ. Gočár"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c007", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.7", "titre_corps": "L. Šíma", "titre_sommaire": "L. Šíma", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 15, "texte": "L. Šíma\nRodina."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c008", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.8", "titre_corps": "A. Procházka", "titre_sommaire": "A. Procházka", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 24, "texte": "A. Procházka\nPrometheus."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c009", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.9", "titre_corps": "J. Čapek", "titre_sommaire": "J. Čapek", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 25, "texte": "J. Čapek\nMatka s dítětem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c010", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[97]", "page_fin": "[97]", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.10", "titre_corps": "J. Čapek", "titre_sommaire": "J. Čapek", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "[97]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 16, "texte": "J. Čapek\nSlužka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c011", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[98]", "page_fin": "[98]", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.11", "titre_corps": "V. Špála", "titre_sommaire": "V. Špála", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "[98]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "V. Špála\nPod stromem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c012", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99", "page_fin": "101", "image_debut": 13, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.12", "titre_corps": "Vězeň.", "titre_sommaire": "Vězeň.", "signature_source": "Paul Ernst", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3505, "texte": "Vězeň.\n(Přeložila Jarmila Pospíšilová.)\nPaul Ernst:\n\nNásledující případ udál se dle jistého starého spisovatele v druhé polovině sedmnáctého\nstoletí. Jeden mladý švédský důstojník ze vznešeného rodu podnikl cestu Německem, aby\nviděl města a země i aby poznal cizí lidi a nové poměry. Přišel do malého sídelního mě-\nsta, jehož příroda i obyvatelé se mu velmi zamlouvali, neboť to město leželo na svahu\npohoří, pokrytého hustými a černými smrkovými lesy, a potůčky řinuly se zelenými lou-\nkami, železářské hamry bušily v lese a způsobovaly za noci viditelnou záři, a lidé byli ra-\ndostní a přičinliví. To vše upomínalo ho tak na jeho domovinu, že byl dojat. A protože\nbylo k jaru, pociťoval neurčité toužení v srdci.\nV neděli šel do kostela a povznesl se na zbožném zpěvu a ctném kázání. Po kázání\nbylo svaté přijímání. Tu otevřela se stolice knížecího panstva a mladá slečna vystoupila\nse slušně sklopenýma očima, poklekla na lavičku před oltářem, sepjala ruce a pohlížela\nzbožně do výše k bělovlasému a vysokému knězi, jehož oči jasně a dobrotivě zářily.\nI bylo cizinci, jakoby se mu náhle zastavilo srdce; a on pozoroval s upřenýma očima\njasnou a čistou tvář panninu.\nPak zdálo se mu jako ve snu, že šel lesem a že v dáli tloukl datel. Potom slyšel také,\nže jeho milovaná byla knížete jediná dcera; o knížeti vypravovali lidé, že je surový a ná-\nsilnický a princezna že trpí; to ho však málo znepokojovalo. Vždy ho to přitahovalo tam,\nkde ji mohl viděti, a přece neměl pražádné vědomé vůle přijíti do její blízkosti. Jednou\nprojela podle něho s rychlostí blesku, čtyři koně byli připřaženi k jejímu vozu. Pozdravil,\nkdyž již byla minula; ale ona se ohlédla; možná, že se také neohlédla.\nJednoho pozdního večera bylo zaklepáno na jeho dveře. Když otevřel, vtiskl mu jakýsi\nmuž psaníčko do ruky a běžel spěšně a hřmotně po stupních dolů. V psaníčku stálo, že\nmá uchystati útočiště ve své domovině, míti pohotově před městem vůz k útěku a v ur-\nčenou noční hodinu čekati u jedněch malých zámeckých dveří. Údivu nepocítil pražád-\nného. Ale věděl, že teď všecko muselo přijíti tak, jak mu bylo usouzeno; šťasten byl, že\nměl jen činiti,comu bylo uloženo. Rychle psal do své domoviny, i vůz objednal. Napadlo\nmu, že se za ním lidé nedívali, když kráčel po ulicích. Také teplé pokrývky a kožešiny\nobstaral. Když přišel večer, opatřil se pistolemi, uvolnil svůj kord a šel tam bez pláště.\nDlouho čekal pod temným klenutím malých dveří. Chvílemi slyšel z dáli, jak čekající kůň\ntloukl kopytem o dláždění. Ale to nebyly jeho objednané koně. Jednou uviděl padající\nhvězdu. A teple proniklo jím štěstí.\nTu vrhlo se na něho náhle několik mužů, přitiskli mu ruce k tělu a zacpali mu ústa.\nByl rychle svázán a vlečen uličkami a dveřmi i branou k nějakému vozu. Dva muži\nvstoupili s ním dovnitř a kočí prásknul do koní.\nOdvezli ho na vysoký hrad a tam dostal ve věži světničku. Jako na mechovitou lesní\npůdu díval se ven přes širé lesy. Často táhla pod ním mračna, která se podivně zavěšo-\nvala na horské útesy a pitvořila se v nevídané podoby. Bezhlasé bylo vše, a jen zřídka\npronikl z rána za příznivého větru tichý ševel ptačího štěbetání k jeho uchu.\nProtože byl teprve dvacet let stár, a měl tu zůstati zajat po celý svůj život, pomyslil si,\nže zde může žiti dobře šedesát let, a to bylo přece právě tolik, jakoby žil šedesát dní nebo\nšedesát hodin. Zcela daleko za ním leželo mu vše, jeho dětství a jeho služba, jeho druzi,\njeho cesta, jakoby již bylo přešlo šedesát let; ale on byl ještě mladý, bezvousý muž s jas-"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3819, "texte": "ným hlasem. Každého dne vryl nehtem křížek do stěny; tři sta šedesát pět křížků zname-\nnalo rok, a to byla dlouhá řada od stropu až k podlaze a pak ještě půl řady. Kdyby po\nšedesát let denně vryl křížek, to by právě k tomu stěny vystačily, neboť byla tu také ještě\nvelká kamna i dveře. Bylo to ovšem velmi krušné, že měl vésti takový život. I uvažoval\nnyní, byla-li to náhoda, že ho stihl tento osud. Snad byl by se mohl vydati jinou cestou\na nikdy by princezny nespatřil; anebo oné neděle byl by mohl zanedbati kostel; potom\nbyl by skončil svoji cestu, byl by se navrátil domů, a snad by přišla válka a on by se vy-\nznamenal a stal slavným vojevůdcem. Vše záleželo možná na zlámaném kole nebo ná-\nhodném bolení hlavy. Ale potom byl by život vlastně pouhou hrou. Mnoho let měl před\nsebou, aby přemýšlel o této otázce; i rozhodl se napnouti všechen svůj rozum, aby ji\nrozřešil. Přecházel ve své světničce, ruce složeny na zádech, vždy od okna ke kamnům a\nod kamen k oknu. Tak prošla léta, a on vychodil již na svém místě hlubokou cestu do\nprken podlahy. Jednou pocítil velký soucit se sebou, když viděl tuto cestu. Tu pochopil,\nže náš osud přichází z našeho nitra a proto není žádné náhody v životě. Byl takým člo-\nvěkem, který musel míti takový osud, a všude by ho to bylo postihlo. Ano, snad vnější\nutváření bylo jen zdáním nebo snem, tak jako iv obyčejném snu si samj tvoříme pří-\nběhy k nějakému šelestu nebo pocitu zvnějška. Neboť co bylo podstatné? Ze zde přechá-\nzel a přemýšlel a drobečky sypal pro čížka, který přilétal na jeho okno, a o tohoto čížka\nměl mnoho starostí, aby ho nesežral dravý pták.\nTaké starého klíčníka měl rád a jeho dcerušku. Dítě přicházelo za odpolední k němu\nnahoru, vyprávělo mu, a on sám vypravoval děvčátku také. Vždycky o těchže příhodách\nhovořili, jak on od svého krále obdržel jednou zlatý pamětný peníz, a jaké barvy nosil\njeho pluk; vyňal ovšem také svůj stejnokroj ze skříně a vysvětloval prýmky a šňůry. Ona\nvyprávěla o svých kuřatech a jak před lety jednou liška přišla do dvora. Tak vyrůstalo\ndítě a přicházelo pak řidčeji; konečně se provdala a objevila se ve světničce vězňově se\nsvým mužem, aby ho ukázala; muž otáčel rozpačitě čepici a ona hovořila velmi rychle.\nI daroval jim velký dvoutolar, který ještě měl. A pak měla žena dítě a přicházela s dí-\ntětem občas k němu, a brzy vylezlo dítě samo po schodech nahoru, a brzy vypadalo tak,\njako matka vypadala tenkrát, když byl sem přiveden do toho hradu. Tak dávno již tomu\nbylo, že se tomu velmi divil; chvílemi zaměňoval dítě s matkou. Ještě rychleji se stalo, že\ntoto děvče přešlo mimo něj, provdalo se, a zase ho navštěvovaly děti. I vypravovalo mu\njedno dítě, že vznešená dáma byla před hradní branou, celá oděná v černé hedvábí, na\ndrahocenném koni, a jeden sluha byl s ní, a nabízela prý otci mnoho peněz, aby ji pustil\nk uvězněnému, otec však řekl, že to je proti jeho přísaze, v tu chvíli měl sluha v ruce pi-\nstoli, a z houštiny prý vystoupili jiní lidé s puškami, otec však zvednul most, a tu prý od-\njeli cizinci zase pryč.\nKdyž vězeň slyšel o této události, šel ke skříni, vyňal z ní starou uniformu a oblékl ji;\npadla ještě jako ulita, jen mu působilo námahu, že musel choditi zpříma, k vůli límci.\nPotom otevřel okno a sedl si k němu. Bylo však v zimě a velmi chladný vzduch táhl\ndovnitř a povíval jeho bílými, řídkými vlasy. Dlouhé hodiny seděl takto u okna ve svém\nstejnokroji, až se šeřilo. Potom svlékl zase uniformu, složil ji pečlivě do starých záhybů a\npověsil ji. V noci však těžce onemocněl, neboť přivodil si prudké nachlazení plic, a pro-\ntože jeho seslabené tělo tohoto nárazu nemohlo snésti, upadl v ponenáhlé übývání sil a\nzemřel po nějakém čase. Na smrtelné posteli však pravil: „Ona mnohá dlouhá léta za-\njetí propadla se v mé duši, a musím nejprve přehlédnouti si řady křížků, které jsem vryl"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 517, "texte": "do stěny, chci-li, abych o nich vůbec něco věděl. Ale na onen den v kostele jsem neza-\npomněl, a na den, kdy přejela mimo mne, a jak jsem dostal její list, a že na mne neza-\npomněla, ale nyní mne chtěla osvobodit. Těchto věcí vzpomínám s velkou radostí, a větší\nradosti jistě nejsem schopen. Proto umírám jako velmi šťastný člověk; neboť jistě jest\nnejvyšším štěstím věděti, že někdo jiný myslí na nás v lásce a bez klamu. Kromě toho\nvšak rozpomínám se ještě na malé zelené lístky stromů na jaře, které jsou lepkavé.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c013", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "101", "page_fin": "101", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.12.1", "titre_corps": "L. Šíma", "titre_sommaire": "L. Šíma", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.15", "debut_caractere": 519, "fin_caractere_exclue": 534, "texte": "L. Šíma\nIdylla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c014", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "105", "image_debut": 16, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.13", "titre_corps": "Literární poznámky o lidskosti.", "titre_sommaire": "Literární poznámky o lidskosti.", "signature_source": "Karel Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3508, "texte": "Literární poznámky o lidskosti.\nKarel Čapek:\n\nMezi všemi měřítky, jichž člověk užívá, vyznamenávají se jakousi původností a kon-\nkrétností míry odvozené z jeho těla nebo ze stálých veličin jeho života. Tyto jednotky\nvracejí se neustále a nemohou býti zatlačeny žádnou abstraktní vůlí ani pevným theore-\ntickým systémem ani nějakým všeobecným předpisem. Podobný případ nalézáme také\nv užívání method a měřítek literární kritiky.\nJakousi metrickou řadu měr v literární kritice podal rozum nakloněný positivním vě-\ndám a oddaný praktickému přemýšlení; tak vznikla porůznu kritika filologická, vývojově-\nhistorická, biografická, psychologická a morální, dále logická nebo reální kritika pravdy,\nkritika formy atd. Kromě těchto vědeckých systémů vystoupila v nedávné minulosti me-\nthoda typicky nesprávná, totiž kritika subjektivní, jež počala slovesné dílo měřiti nejas-\nnými, složitými a kolísavými daty osobního dojmu nebo osobního citového charakteru,\nsubjektivními impressemi, náladami a zálibami. Absurdnost tohoto kritického způsobu\nvysvítá už z našeho pojmu míry, jež pro nás znamená něco jednoduchého a neměn-\nného, pevně určeného, trvalého a pokud možno všeobecného nebo sevšeobecnitelného.\nAvšak v našem nitru skutečně trvá jakási měrná hodnota relativně stálá a všeobecná;\npřes to, že je nitrná, je pro nás veličinou objektivní; není výtvorem rozumu nebo poznání\njako ony vědecké methody, nýbrž je spíše v nás dána. Jakožto míra je nutně neosobní a\npokud možno obecná, totiž všelidsky platná, příkazná a věčná; to v krátkosti znamená,\nže je ethická. Míra, kterou zde myslíme, je lidskost.\n(Totiž dokonce ne lidskost ve smyslu humanitářském nebo morálním. Podle logického\nrozboru slova znamená lidskost to, co je význačně lidského v člověku a člověčenstvu; že\npak toto význačně lidské je jistě rozsáhlejší a hlubší než pouhá pravidla mravní dobroty,\nje snad samozřejmo. České slovo lidskost je pozdní překlad latinského humanitas, jež\npůvodně znamenalo více než dobročinnou mravní humanitu; srv. starou příbuznost\npojmů humanitas, humanismus nebo humaniora. Ještě původněji humanitas musila zna-\nmenali to, co je význačně, t. j. integrálně lidské. A k tomuto původnímu významu vzta-\nhujeme nyní český pojem „lidskost\".)\nZe tato míra je odvozena z člověka a ze života, vidíme z toho, že poslední měření\nčlověka a jeho skutků, že poslední měření dějin provádíme jí. Ale uvažme náš obdiv\nk některému slovesnému dílu: svým rozumem nebo svou zkušeností poznáme a vymě-\nříme jeho hloubku či pravdivost; svou radostí a zálibou, svým smyslem pro řád a har-\nmonii vyměříme jeho krásu; svými živými city a svým zájmem poznáme jeho sílu; ale\nještě něco v nás, jakási lidskost našeho nitra bude spolu měřiti a poznávati a bude nám\nukazatelem jeho velikosti.\nYelikost nebo lidskost literárního díla jsou synonyma.\nCtu-li básnické dílo, jsem privátní poživatel; těším se, najdu-li tam uspokojení svých\nzvláštních zálib, tužeb nebo slabostí; cítím osobní radost nad slovesnými obsahy, které se\nmne, mne zvláště týkají; neboť jsem citlivý nebo jsem zvědavý nebo intimní, a dovedu\nbýt básníkovi vděčen za to, že mne utvrzuje, udržuje a jaksi specialisuje v mé dotyčné\nživotní zvláštnosti, v mém úzkém citovém nebo iniellektuálním druhu. Ale nyní čtu druhou\nbáseň, kterou nazývám dílem plným lidskosti; má osoba, vše přespříliš osobní a privátní\nmizí, neboť není zde voláno a není laskáno; tento druhý svět je tvrdší a vyšší než pohodlí\nmého nitra. Má osoba se zde ztrácí i se svou soukromou zkušeností, se svým intimním"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3787, "texte": "citem, se všemi svými životními zvláštnostmi; zůstávám tu jen jako člověk, jako jeden\nz lidí, jako jeden z těch všech, jichž životnost a lidskost je velebena v této básni. I cítím\nsvou příslušnost k nim, neboř též oni jsou lidští ane osobní; odstředivý prvek puzený\nz centra celým způsobem svého života, vracím se k celku, přivtěluji se k němu a sbratřuji\nse s tisíci lidmi v duchu a pravdě této básně. A v tom je vyšší smysl lidskosti v literatuře.\n*\nZcela všeobecně lze říci, že předmětem literatury je člověk; proto každý nový literární\nsměr proti starému zásadně proklamoval člověka jako něco nového, domnívaje se, že\npřišel na pravý způsob, jak lze člověka písmem vytvořiti; s tím postavil se romantismus\nproti klassicismu, realismus proti romantismu atd. Především vidíme v tom ohledu rea-\nlisty, školu reální pravdy, kteroužto pravdu oni učinili zákonem, důvodem a cílem svého\npsaní. Pro tuto pravdu stalo se jejich methodou neviděti pro stromy les a místo předmětů\nviděti jen akcessoria; proto také na místo všeho lidského, na místo vší lidskosti dosadili\nživot jednotlivce. Tak předvedli nám dřevorubce nebo tuláka nebo koholiv jiného, uká-\nzali nám jeho zvláštní životní znaky, jeho specifickou člověčinu, vše, co je na něm příliš\npodmíněného a odlišného, vše, co je jeho a ne naše, a prohlásili: To je člověk, tak žije a\ntakový jest. A my jsme cítili, skutečně, že toto je také člověk, že i on patří mezi ostatní\nlidi. Ale nemohli jsme říci: ano, toto jest člověk, obraz člověka; nemohli jsme cítiti: já\npatřím k němu, my všichni patříme k němu a vyrovnáváme se mu, neboť něco v nás se\nsnaží, abychom mu byli podobni. A toto by znamenalo lidskost. Sami realisté pociťovali\nnedostatečnost svého díla a proto je hleděli vyztužili nějakými zákony: i našli si zákony\npsychologické, biologické, sociologické a všelijaké tendenční; ale to vše nejsou zákony,\nnýbrž jen rozumové předpoklady, vytěžené z oblasti věd nebo z oboru politiky; a nyní\nnevím, jak zvlášť dokazovali nesmyslnost domnění, že by nějaká kladná věda nebo po-\nlitický program nebo cokoliv jiného stejně vymyšleného mohlo skutečně obsáhnouti člo-\nvěka, totiž jeho nitro, touhy, ctnosti a snahy, krátce jeho plnou lidskost. Tak chudý a ne-\nlidský je realismus v obou svých základech: ve svém poznání ave svých ideách.\nPo druhé lze mluviti o subjektivistním směru literatury, se kterým se potkáváme od ro-\nmantismu až do t. zv. dekadence, v níž se projevil nejbezuzdněji, s celou schválností a ne-\npravostí. Tento směr vyznačil se řadou mravních horeček, z nichž první a ovšem velmi\nvýznamná byla Sturm und Drang; docela na konci stojí, ostýchavý a vyrovnávající se,\nimpressionistický sensitivismus, který prosakuje ještě valnou část soudobého písemnictví.\nV té době kde jaké divné já prociťovalo sebe samo ve své samotě, nalézalo v sobě nějaké\njedinečnosti, něco, co nesdílí s ostatním lidstvem nebo co je ve zvláštním odporu se svě-\ntem; do literatury vniká záhadnost individua, taj lidského privatissima a konec konců\ni zvůle a přechodnost osobního života; neboť když už se stala tato subjektivnost zásadou,\nbásníci vyhledávali ve své duši všemožné odchylky, nuance a abnormity, jen aby se osobně\nodlišili od obyčejnosti a obecnosti. Poprvé v bytí literatury setkáváme se zde s nervovostí,\na rovněž poprvé v básnictví propukají symptomaticky t. zv. nemoce doby. Byly to opravdu\nnemoce, jakési kulturní epidemie nebo záchvaty modernosti, které se nevím jakým kon-\ntaktem šířily po světě, takže se najednou zdály být něčím všeobecným; jako na př. ro-\nzervanost, radost ze zla a jiné takové pocity. Připusťme, že tyto stavy byly všeobecné; ale\nza prvé byly všeobecné jen v jistých kulturních vrstvách a nikdy nezasáhly to, čemu ří-\nkáme člověčenstvo; za druhé zanikaly příliš záhy a byly zapomenuty, kdežto všechno, co"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1185, "texte": "je podstatně lidské, má ohromnou trvací schopnost a trvá přes věky, s jakýmsi podstatně\nlidským nárokem na věčnost. Podstatně lidské se mění též, jako všechno na světě; ale\njeho znakem je relativní věčnost a nepřechodnost. Něco v nás se nemění přes celý náš\nindividuální vývoj a přes naši měnící se zkušenost a životnost; něco v lidstvu se nemění\npřes proměnlivé zájmy tříd, dějiny myšlení a pohyblivou tvářnost kultury. K takovému\nzpůsobu trvání pak směřuje básnictví, jakož i každé jiné umění.\nPři té příležitosti lze říci, že všelidskost, na kterou zde myslíme, má zajisté co nejméně\nspolečného s vládnoucím kulturním stavem a různými současnými kulturními obsahy,\nna př. se socialismem, s vědou, se společenským životem atd. V poslední historii písem-\nnictví vidíme neustále, jak dychtivě se spisovatelé připojují k duchu doby, jak snadno a\nslužebně poslouchají impulsů, které jim dává současná morálka, věda, politika, společ-\nnost a jiné veřejné faktory, jakoby jejich práce teprve odtud měla dostati smysl a směr\nnebo jakoby básnické umění mělo býti kronikou své doby a pouhým dokumentem pro\nbudoucí historickou heuristiku; nebo jak sami vystupují jako hlasatelé nových takových"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1206, "texte": "názorů a hnulí. Zároveň pak vidíme, jak rychle tyto snahy přešly se svou dobou, jak jsou\nnám po nějaké době cizí a přestávají se nás vnitřně týkati. Všeobecně je možno usouditi,\nže vývojová efemérnost a neslohovost novodobých literatur je způsobena právě tím, že\nbásnictví stalo se úkazem přespříliš kulturním, časovým a hovícím době.\nChci ještě říci, že nemyslím, že by někdy literatura byla nebo vůbec mohla býti zcela\nnečasová a nikterak neurčená časem, místem a kulturou. Naopak, každé básnictví obsa-\nhuje ducha své doby: právě tak jako každý předmět zhotovený lidskou rukou má tvar a\ntíhu: tvar, kterým jej člověk vytrhl ze země a hmoty, a tíhu, která jej k zemi navrací\na táhne. Tak iv básnictví jako jakási tíha tkví určenost časová a místní; a básník, jehož\núkolem je tvar, jehož povinností je krása, nepůsobí tím proti tíze; snad bez té tíhy by\npro nás byly básně něčím vůbec nepochopitelným a mimolidským; proto básnictví, smě-\nřujíc k absolutní, totiž nepřechodné a zcela všeobecné lidskosti, kní nikdy nemůže dojiti.\nA právě tato věčná nemožnost a neúkojnost, věčně neukončitelné směřování a napjetí\nznamená něco podstatně lidského a je opět důkazem lidskosti, jež ode vždy trvá v bás-\nnictví."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c015", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.13.1", "titre_corps": "V. Špála", "titre_sommaire": "V. Špála", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.18", "debut_caractere": 1187, "fin_caractere_exclue": 1200, "texte": "V. Špála\nEva."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c016", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "107", "image_debut": 19, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.14", "titre_corps": "Proti náladě v architektuře.", "titre_sommaire": "Proti náladě v architektuře.", "signature_source": "Pavel Janák", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.19", "debut_caractere": 1237, "fin_caractere_exclue": 3489, "texte": "Proti náladě v architektuře.\nPavel Janák:\n\nTeprve počátkem devatenáctého století, souběžně s obdobnými úkazy v druhých\numěních vstupuje nálada jako uplatňující se živel do architektury; jest však stále ještě\ndoprovázena vytváření schopnou tradicí, setrvačně silnou z předchozích, umělecky samo-\nstatnějších období; možno však v celku definovati již situaci architektury jako ovládanou\nne již výhradně myšlenkami výtvarnými, ale myšlenkou spíše ethické a kulturní povahy\n(znovuzrození antiky). Zde prvně architektura upadá pod vliv nevlastních myšlenek, roz-\nvíjí se závisle od nich a nemajíc dostatek vlastních zájmů výtvarných pracuje pod dojmem\nhotové myšlenky, tedy v náladě.\nBylo již vedeno více logických důkazů o pochybenosti po empiru následujících období\narchitektury novoklassické, novogotické a novobarokní. je možno jejich poblouzení do-\nkázati ještě pronikavěji uvedením těchto úkazů na náladu: skutečně architektura v těchto\ndobách, kdy vracela se k historické architektuře, nečinila to proto, že byly by ji vedly\nzájmy výtvarné, neboť ono opakování hlavic, řims a sloupů nedokazuje nikterak výtvar-\nnické společenství s historickými slohy, jež byly tu vzorem, když vedle této povrchové čin-\nnosti nebylo nijakého těsného spojení s myšlenkovou podstatou staré gotiky nebo renais-\nsance. Skutečně architektura byla jen pod vlivem „obrození renaissance\", tedy pod vlivem\na v závislosti na myšlence opětně jen kulturní nebo literární povahy: renaissance a gotika\nnebyla vlastně znovuzrozována, poněvadž základní principy těchto slohů zůstávaly ne-\ndotknuty a nepřemyšleny novorenaissancí a novogotikou; vše bylo jen náladou pro tyto\nhistorické slohy, a díla, která tu vznikala, byla co do hodnoty dočasná a pomíjející ceny,\njakmile přešla i nálada, jež je vyvolala, jen tak lze vysvětliti, proč všecky stavby těchto\nobdobí, i ty, jež vytvořeny byly významnými umělci, zdají se být dnes tak němými.\nI všecky menší slohové horečky, jež se v architektuře po těchto obdobích dostavily, lze\nodhadnouti, a jejich nicotnost možno ocenili důvodem, že byly to přecházející nálady,\njež architektura pod vlivem cizích myšlenek a bez vnitřního výtvarnického zájmu prodě-\nlávala. Čistě vědecká práce v národopise upozornila národní sebevědomí na tuto část"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3785, "texte": "staré národní kultury; byl vzbuzen zájem pro věc, a přes to, že výtvarnicky lidové uměni\npředstavuje v souboru kultury jednostrannou jen část, architektura nechala si vnutiti heslo\nobrození lidového umění a šla opět nemajíc jinak výtvarného zájmu naladěna\nza touto nearchitektonickou myšlénkou. Jak zde zejména jednalo se jen o národopisnou\nnáladu a nikoliv o výtvarné zájmy, pro to je usvědčujícím vzhled oněch národních tehdy\nvznikajících interieurů: byly v nich prostě nastavěny opakované nábytky, nakupeny ke-\nramiky a rozvěšeny výšivky, aniž by šlo o ducha a zásady, dle nichž i lidový interieur byl\ntvořen; zde šlo jen o docílení nálady, a sice tímtéž aranžujícím způsobem, jaký vznikl\nv atelierních interieurech z dob akademického umění: tatáž macha neladu a skladu cen-\nných a bezcenných předmětů, z nichž všech sestavena náladová zákoutí, na př. orientální\nnebo čínská; moderní člověk pohyboval se těmito prostory bez skutečného vnitřního\nvztahu a podléhal nanejvýše dočasně této místní náladě, aby vycházeje odtud, žil zase\ndřívějším svým způsobem.\nNemoc nálady, která musí být skutečně již považována za nemoc doby, však vzrůstá\na přijímá na sebe nejrůznější tvary a zdání zásad, jestliže dřívější poblouzení po histori-\nckých slozích možno vytknouti jako náladu pod vlivem cizích idejí, v současné architek-\ntuře již rozmáhají se nálady čistého, nezkaženého rodu. Tak když před dvěma desítiletími\nvzkřísila se architektura a vrátila se k vědomí, že musí být živým uměním své doby,\nvnikla i sem nemoc nálady: byl tehdy obnoven a znovu objeven význam barvy a ze-\njména barvy v interieuru - a ihned zmocnila sejí nálada s heslem náladového interieuru\na opustila všecky zdravé, pevné zásady, aby hověla okamžiku. Tehdy byly s nejvážnější\ntváří tvořeny náladové interieury laděné do dvojic a trojic sentimentálních barev; bylo zde\nmnoho energie a vynalézavosti vymrháno, než bylo shledáno a doznáno, že takto senti-\nmentálně sladěné interieury jednou do smava, podruhé vážně smutně či ironicky trpí\njedinou disharmonií: člověkem, který, vstupuje-li z jednoho z nich do druhého, nemůže\nzměniti mezi dveřmi svou citovou disposici, aby od nálady místnosti příkře se neodrážel.\nToto zklamání však nepřineslo přece ještě vykoupení: stále ještě a neodbytně udržují se\npožadavky po náladě dále. Jeden z nich zve se útulností, intimitou domova, a má násled-\nkem, že opětně nepřemýšlí se o tom, co umělecky znamená úloha vytvořiti interieur no-\nvodobé představy. Staví se krby s umělým ohněm intimity, staví se k němu lenošky v pro-\nstorách s nízkým, přehnaně intimním stropem, aby člověk ve vážných chvílích svého\nživota shledal, vstupuje do této intimity, jak je strojená a prázdná.\nNemoc intimity okupuje však již i zevnějšek: domy, které dříve vždy byly vážnými ne-\nnáladovými projevy své doby a svého slohu; nepovažují se jde-li na př. o rodinný dům\nv popředí zájmu stojící za úkol vážného slohu; pro obyčejné průměrné měšťáky a šosáky\nstaví dnes celé Německo po svém venkově (a brzy i my!) domy pohádkově intimní s per-\nníkovými střechami, mžourajícími okénky, malovanými okenicemi se srdéčky a květin-\ncelá zahradní města, tato čistě novodobá a novodobě ustavená instituce, jsou sta-\nvěna jako selské vísky (Hellerau) a přece uvnitř bydlí lidé s nitrem zcela nového rázu.\nObdobné stopy nákazy náladou vyskytují se vždy hustěji: dětským pokojům a školním\nsvětnicím dostává se dětské nálady malovanými vlysy s dětmi, muchomůrkami a kuřaty;\npro vnitřky nových třeba předměstských kostelů vyžaduje se mystické šero, pro kre-\nmatoria truchlivá plačtivá nálada, i pivnice a vinárny uměle se zveselují po stěnách malo-\nvanými literárními žerty, a kabaret musí mít v dekoraci a barvách ironisující náladu.\nVedle tohoto stálého zapadání do psychologických nálad zachvacována je však archi-"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 971, "texte": "tektura i většími náladami z idejí. Jednou z těchto je heslo o účelnosti architektury, jež\nvychází z předpokladu, že architekturu lze vyvodili z účelu a materiálu; i tato idea, zcela\nfilosofického charakteru a bez jakékoli možnosti vyvoditi z ní pro architekturu další a\nhmatatelné direktivy výtvarnické, strhla a způsobila svým obsahem novou náladu a sen\no účelné architektuře; jak bylo ono slovo o účelnosti jen náladou, dokazuje pokročilý\nvývoj téže architektury kdysi vyšedší od čisté účelovosti a ukazující jisté úspěchy, jež vesměs\njsou - jsou-li uměním - daleko nad všechen účel a dokonce proti všemu účelu.\nNemoc nálady iv architektuře jest rozšířená a mnohotvárná. Nebyla dosud proklamo-\nvána, ale škodí již. Béře silám - dávajíc jim prchavé okamžiky snění - schopnost, aby uve-\ndeny byly s kázní v pohyb a docházely ku kladným, trvalým výsledkům díla; odvrací jich\npozornost od pravdy, že architektura jest záležitostí hmoty prostoru a jejich výtvarných\nzákonů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c017", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "107", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.14.1", "titre_corps": "Josef Chochol", "titre_sommaire": "Josef Chochol", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.21", "debut_caractere": 973, "fin_caractere_exclue": 1050, "texte": "Josef Chochol\nStoly obecních starších ze zasedací síně v radnici staroměstské"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c018", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "[119]", "image_debut": 22, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "Kronika a poznámky"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.22", "debut_caractere": 65, "fin_caractere_exclue": 2062, "texte": "Nová radniční budova na Marianském\nnáměstí.\n\nNěkteré obecni budovy města Prahy, ze-\njména v poslední době vzniklé, nestojí na oné\numělecké výši, která by rovnocenně odpo-\nvídala opravdovým a veškerého uznání hod-\nným snahám obce Pražské po dosažení ne-\njen účelně, ale i umělecky hodnotně prove-\ndených staveb. Ačkoliv bývají povoláváni ku\nspolečné práci jak odborníci tak i umělci,\npřece nebývá výsledkem vždy dílo dokona-\nlosti alespoň poměrné, ba naopak, dokona-\nlost jeho bývá někdy i velmi pochybná. A\nzdá se téměř, že pravé příčiny nezdarů ze-\njména co do umělecké povahy věci daly by\nse zjistiti především přísnou revisí výběru\npracovních sil ku společnému dílu obcí po-\nvolávaných.\nNejnověji jest to nová budova radniční\nna náměstí Mariánském, do které musíme\nsi plným právem stěžovati, neboť i tato jest\njedním z oněch pochybných děl, jimiž jsme\nnuceni zabývati se již ze zásady proto, aby-\nchom upozornili na neblahý vliv vad, kte-\nrým budova taková může škodlivě působiti\nzejména na toho, kdo není s to okamžitě\nse ve věci orientovali a pozorovali kriticky,\nkdo nemůže si určiti množství ani velikost\nchyb, a komu není možno domyslili se i všech\ndůsledkůjejich.Neboťprotohoskrývášpatné\ndílo skutečné nebezpečenství, působíc naň\nškodlivým vlivem demagoga. Stělesnění ta-\nkového očividného a nápadného záporu\numěleckého lze, pro naše poměry, vhodně\ndemonstrovali při nové radniční budově.\nHmotou jest tato budova v celku tělesem\nrázu vysloveně podélného; jest to dlouhý\nhranol, položený na delší bok. Rovněž i ú-\nstrojí vnitřní a půdorysný rozvrh budovy\nodpovídají plně tomuto základnímu sché-\nmatu podélnému a horizontálnímu. Avšak,\nbyl tento tak očividný základní rys vyjádřen\nna venek? Nikoliv! Autor rozčleniv podélná\nprůčelí na několik svislých částí, nejen se pro-\nhřešil proti jasnosti celkového dojmu budovy\nzakrytím skutečného rázu budově vlastního,\nnýbrž i zanedbal umělecké využití naskýta-\njící se tu příležitosti k energickému vyvinutí\noné mohutné krásy horizontalismu, která"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3709, "texte": "na nás působí vždy tak silným dojmem pevné\njednolitosti a monumentality, docílené prá-\nvě oním tvarem budovy, jenž plně odpovídá\njejímu krychlovému objemu. Příklady tako-\nvého důsledného vyjádření nízké podélné\nhmoty horizontalismem shledáváme v prů-\nčelí paláce Pitti ve Florencii nebo paláce Be-\nvilacqua v Bologni aneb v grandiosním zje-\nvu paláce Černínského na Hradčanech, kde\nsvislé motivy řazeny jsou takovým způso-\nbem, že horizontalismus se jimi přece uplat-\nňuje. Boční fronty budovy ztratily nevhod-\nným svislým členěním vše, co mohlo při-\nspívali k jejich působivosti.\nZ průčelí čelných zajímá nás především\nnároků plná strana budovy do náměstí Ma-\nriánského, jejíž úlohou bylo vytvořiti vhodný\nprotějšek budově císařské knihovny Klemen-\ntina. Srovnáním obou budov vnikneme nej-\nsnáze v ráz a podstatu vad průčelí nové rad-\nnice.\nKdežto Klementinum má velký motiv por-\ntálu, znamenajícího něco hmotně i plasticky\na presentujícího se mocným reliefem, nutí\nse radnice do motivů příliš chtěných, velkých\nměřítek, jichž chce dosáhnouti především\nvelikými otvory, tedy prázdnotou, ničím mí-\nsto něčím. Klementinum, ačkoliv operuje\ntoliko skrovnými plastickými prostředky,\npřece dosahuje v průčelí plastiky způsobem\nnenuceně lehkým. Radnice, ačkoliv hromadí\nplno zalomenin, ústupky, vystupující risalit\na různé jiné vypukliny a vypnuliny, dosa-\nhuje toliko tvrdého a neživotného dojmu\nploché truhlářské práce.\nKdežto výškové dělení průčelí univer-\nsitní knihovny odpovídá staré a dobré sku-\ntečně výtvarnické a tektonické zásadě\nsoklu, dříku, hlavice a na tom spočívající\nřímsy, jest naproti tomu radnice rozdělena\nv nejnepříznivějším místě, v polovině, na\nčást spodní, silně rustikovanou, a na polo-\nvinu vrchní, bez rustiky, hladkou, čímž ne-\npoměr tím více vyniká.\nNa Klementinu fasádová plastika průčelí\njemně vystihuje a napovídá, že jest plasti-\nckým smyslem a vyjádřením uvnitř se nalé-\nzajících prostorů; naproti tomu činí průčelí\nradnice obzvláště ve svrchní polovině dojem\npouhé desky s prolomenými otvory, před-\nložené bezvýrazně před prostory, jimž tvoří\nstěnu a čelo.\nLehce se pnoucí a bezpečně vyvrcholená\nsilhouetta Klementina jest pravým opakem\nlámaného, těžce as námahou vydobytého\nobrysu budovy radniční, rozrušeného v at-\ntice motivy pilířkovitými a lomenou linií\npřetěžké mansardovité střechy bez dosta-\ntečného architektonického i vnitřního zdů-\nvodnění posazené tvrdě na budovu.\nUmístění skulptury u Klementina jest velmi\nšťastné; jediná socha umístěná ve výklenku\nvikýřovitého výstavku zvlášť pro ni utvoře-\nném a rovněž i ostatní plastické motivy sedí\nzcela dobře na svých místech a tak defini-\ntivně, že odstranění jich způsobilo by prázd-\nnotu a přeložení jich na jiné místo bylo by\nnaprosto nemožným; skulptury na radnici\nmohly by se odstraniti nebo přemístili, aniž\nby tím v celkovém ústrojí průčelí bylo lze\npozorovati nápadné změny. A přece jest\ntak jasno, že sáhne-li jednou architekt ku\nskulpturám, musí býti též schopen pojati je\ndo vnitřní komposiční souvislosti s celkovým\nzjevem průčelí, a musí vložiti je jen na ur-\nčitá místa, jedinečná a naprosto definitivní;\nhlavně však nesmí skulptura působiti rea-\nlistním dojmem panáka vyšplhavšího se na\nbalustrádu nebo attiku a zaujavšího tam ur-\nčitou předepsanou pósu obrysovou. Na at-\ntikových pilířcích radnice zaujaly místa ur-\nčité postavy; vykázaná místa jsou však ta-\nkového indiferentního rázu, že by tam sochy\npřípadně také nemusily býti, nehledě ani\nk nepříznivému protikladu nestejných char-\nakterů soch od různých autorů pocházejících.\nRovněž tak sousoší na hlavním risalitu vedle\nzábradlí balkonu jsou v nejlaxnější souvi-\nslosti s celkovým ústrojím průčelí, a zejména\npak není výtvarně šťastnou myšlenkou pro-"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3651, "texte": "sté překlopení obrazu sousoší s jedné strany\nna druhou dle osy, při čemž stojící postavy\nnemají ani dostatečně široké podnože k dis-\nposici, takže slojí téměř na patách, vypada-\njíce z roviny průčelí ven.\nReliéfové skulptury pod obloukem hlav-\nního vchodu neobdržely rovněž šťastného\numístění; činí dojem, jakoby se prostě ně-\nkolik vrstev kvádrování škrtlo a místo toho\nnanesly reliefy, které dojmově porušují sta-\nbilitu motivu pilířů pod obloukem těžké va-\nlené klenby, neboť nejsou vyvinuty co ná-\nhražek elementu nosného, tedy co kariatidy\nnesoucí a vykonávající tvarově na tomto\nmístě nutnou funkci konstruktivní statiky,\nnýbrž jsou to sledy několika postav s jistými\ngesty, nemajícími k místu, na kterém se na-\nlézají, jakož i k celému průčelí vůbec vnitř-\nního vztahu, čímž ztrácejí veškeré zdůvod-\nnění své existence.\nMěřítko plastik mění se bez jakéhokoliv\nzákona zcela libovolně: motiv ženy v kle-\nnáku, motiv štítu nad oknem prvého patra\na dekorativního štítu v tympanonu střed-\nního risalitu, věnce a festóny atd. jsou po-\nkaždé jinaké v měřítku; kde je souvislost\nvšech těch věcí ?\nA ještě jeden zcela drobný, avšak char-\nakteristický detail: zábradlí na balkonu nad\nportálem Klementina je řešeno monumen-\ntálním způsobem doků, při radnici však\nbylo použito titěrných zábradlíček kovových,\ntenkých a jako z proutí spletených, bez ná-\nležitého dimensování síly prutů as barvami\nstříbrnou a zlatou, jež působí jen dojmem\nhravosti.\nPrve než se po řadě těchto vyjmenova-\nných podrobností vrátíme opětně k celku\nbudovy, zastavme se ještě u požadavku co\ndo souzvuku nové budovy se starobylým\nnejbližším okolím i vzdálenějším prostředím\ncelého Starého Města. Nová radnice stojí zde\nco cizinec, nemajíc nic z rytmiky Klementina\nani paláce Clam-Gallasova, barokních to\narchitektur prvého řádu. Jest plochá a tvrdá,\nschází jí měkkost vlnění a lahodná vzedmu-\ntost formových akkordů pražského baroku,\na má jen strohé plochy, chudé a ledově\nchladné, bez onoho tepla, jež vyzařují zjevy\nnaší staropražské architektury.\nNa konec ještě třeba povšimnouti si, do\njaké míry naplněna zde funkce budovy ve\nvztahu k místu, kam je postavena, v tomto\npřípadě tedy do náměstí Mariánského. Kle-\nmentinum bylo dříve dominujícím v okolí\nmenších domů a ovládalo téměř samo pro-\nstor před ním ležící; palác Clam-Gallasův\njest v tomto vztahu poněkud pitoreskní, než\naby tu vcházel v platnost. Nyní však, když\ndomky zmizely a potřeba obce pražské žá-\ndala umístiti zde velkou budovu o velkých\nfrontách a v důsledku toho též iv monu-\nmentálních formách řešenou, měla býti tato\nbudova Klementinu vhodným protějškem\nneb i obdobou ato dosti přesnou v šířce i\nvýšce, v rytmice otvorů, skulpturálního o-\nbohacení ai obrysového rozvinutí. Mělo se\nzde pamatovali na to, že průčelí budov mají\ntvořiti skutečné a hodnotné stěny prostorů,\njež jsou jimi vytvářeny aže tyto stěny musí\nbýti koncipovány do společného obrazu,\nmusí býti rytmickým sledem kulis kol pro-\nstoru postavených, jedna stěna ozvěnou\ndruhé a zjevy průčelí že nesmějí být do té\nmíry po stránce umělecké hodnoty rozdíl-\nnými jako se stalo právě zde. Mezi Klemen-\ntinem a novou radnicí jest nesporně ne-\nrovnováha, jak bylo uvedenými důvody\nprávě ukázáno; a to nerovnováha taková,\nže tím porušuje se především onen nutný\nsouzvuk, jímž mají stěny každého správně\nvyřešeného prostoru působiti, aby byla do-\ndržena alespoň první a základní proň pod-\nmínka, to jest podmínka naprosté rovnováhy\nna všech stranách. Tato podmínka novou\nradnicí dodržena nebyla, čímž také zůstal\nnesplněn nejhlavnější požadavek po napl-\nnění funkce budovy tohoto významu ve\nvztahu ku svému tak vzácnému a důležitému\nokolí.\n\nJosef Chochol."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3747, "texte": "Růž. Svobodová: Posvátné jaro.\n(Nákl. J. Laichtera.)\n\nPřes usilovné slohové ladění nesvědčí pří-\ntomná kniha povídek o jednoduché a uza-\nvřené básnické individualitě. Především vi-\ndíme zde mnohost literárních vlivů, kterou\nlze jen částečně vysvětliti dlouhým vývojem\nautorčiným; v podstatě však to jest literární\neklektism nebo při nejmenším velmi složitá\nliterární filiace. Všechno nedávné i starší\nevropské psaní resiímuje se v literárně-kul-\nturní stav; a z této jemné estetické literární\nkultury autorka tvoří, v ní je její zdroj a její\ninspirace. Tak vidíme zde vedle sebe roman-\ntismus a romantickou osudovost, realismus\nv lokalisaci iv pozorování, dále analytický\npsychologismus, místy slohové reflexy ru-\nského románu, a dekorativní estetický ar-\ntismus, vše to zalito idealistickou, sladkou,\nnekompaktní, plynoucí prosou attributivní-\nho^popisu.\nŘekl jsem analytický psychologismus; ale\nje nutno říci, že tato analysa je umělá. Pravá\nanalysa je methoda reálního a kausálního\npoznání: zde však nejde ani o poznání ani\no kausalitu, nýbrž jen a jen o ozdobný detail;\no detail citů průvodních, o ornament affektů,\no vlnění na povrchu, jež předstírá bohatost\nvnitřního dění; krátce celá tato analysa je\nveskrze jen umělý psychologický popis. Ko-\nnečně i realismus, o kterém byla řeč, a spo-\nradické rusismy vystupují tu jako dekorativní\ndetaily, jako stylové zdoby ve skladbě slohu.\nVe všem a všudy vidíme snahu po detailu,\npo drobné popisné kráse. Autorka ponořuje\nse do svých látek nebo se s nimi žensky\nmazlí; pořád a pořád v nich vynalézá ně-\njaké podrobnosti, tu realistický fakt, tu ci-\ntový tón, tady půvab syntaxe; jednou my-\nšlenku, jednou sentiment, jednou nové ad-\njektivum; a tak její řeč neustále skládaná,\nsouřazená a odstiňovaná zde splňuje cokoliv\njiného než základní básnickou funkci pří-\nmého výrazu.\nNyní, jaké jsou dějové látky a hrdinové\ntéto knížky. Především schází jim domyšle-\nnostaurčitosttypického; jsou to všeho všudy\nidealisované příběhy skrovné invence. Zde\nstojí vedle sebe zevní idealisace látek, pro-\nvedená prostředkem krásných detailů a slo-\nhové dekorace; dále vnější dramatisace dějů,\nprovedená romantickými effekty, jako osu-\ndovostí, šílenstvím, tajemnými silami lidíatd.;\nkonečně z realismu přejatá methoda nahra-\nditi děj psychologickým vývojem hrdin, pro-\nvedená psychologickým popisem. A pod tím\nvším zevním je jenom kus nenové a nedů-\nležité fabulace, jakási nedramatická dějová\nanekdota, polo reálně, polo ideálně utkaný,\ntrochu akademicky vymyšlený tenoučkýpří-\nběh.Ovšem, autorka někdy nechce tvořit dě-\nje, nýbrž typy, hlavně postavy nových žen:\nale sférou lidského typu je vždy děj, ale jejím\npostavám schází figurální plnost, tíha, po-\nhyblivost a samostatná síla; nedostává se jim\nvěrohodnosti, života, a opravdu i donoše-\nnosti, opravdu i hlubokého domyšlení, z ně-\nhož se rodí typ.\nZpůsob vypravování těchto povídek je po-\ndoben realistickému románu tím, že děj se\ntrhá na kapitoly a odstavce, totiž rozkládá\nse na časově a prostorově oddělené kusy;\ntak děj se stává amorfním a nejednotným.\nTento protiformální rozklad děje autorka\nprovádí proto, aby učinila zadost své líči-\nvosti, a pak proto, aby si usnadnila drama-\ntické pozdvižení látky; neboť dramatický\nmoment je takto přenešen z celku, z děje,\nz obsahu do jednotlivých scén, do jejich aran-\ngementu a pohnutosti. To znamená: děj sám\nje třeba docela bez síly a dramatičnosti, ale\nv affektových scénách je vydrážděn do umělé\nvýše. Tato affektovost nebo řekl bych effek-\ntivování děje je jedním ze základních tvůr-\nčích nedostatků této knihy. Podobně i hrdi-\nnové mají větší uměle danou effektivnost (vý-\nkonnost) než objektivně danou životní sílu;\ntak vzniká v ději špatný pathos a porušení\nvší psychologické mechaniky. Zde je nutno"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3774, "texte": "všimnouti si dialogu jako dramatického či-\nnitele: nic není autorce tak cizí jako síla mlu-\nveného slova. Co se zde mluví, je zpravidla\nsuše a falešně pathetická abstraktní dekla-\nmace nebo kus citové dialektiky, jež je krajní\nměrou prosta vší sporové aktivity; leda že\nse jí napomáhá náladovou situací, leda že\nse prosytí stylistickou lyrikou. Ovšem, dialog\nsvou básnickou hodnotou leží mimo oblast,\nkde panuje estetická slovní ars.\nAle ještě zde vté knize zbývá umění po-\npisu, velmi čistě předložené v povídce Po-\nkojný dům, a ctnostná životní reflexe i roz-\numná radost ze života, naplňující tutéž po-\nvídku. Zde vydařilo se autorce něco sku-\ntečně milého a čistého; tyto stránky mají la-\nhodu dobře chutnající: statika popisu a úvahy\nzde není rušena affektem, zde vládne klid,\núměrnost a umírněnost; zde se nic neděje,\nnýbrž jenom žije; a právě tady, kde autorka\njenom pozoruje a těší se z pěkných věcí, ledy\nkde její úkol je nejjednodušší, je nejpěknější\nčást celé knihy.\n\nK. Čapek.\n\nK Ernstově novelle.\n\nErnstovu novellu Vězeň, vyňatou z knihy\n„Die Prinzessin des Ostens\", přinášíme zde\nnejen proto, že je pěkná dějem a pěkně vy-\npravovaná, nýbrž i proto, že může být po\njistý stupeň vzorem a příkladem správné\nformy novelly. Čtenáři zde zajisté napadne\ntěsný a sporý způsob vypravování, jakož i to,\nže děj postupuje v jedné linii bez značněj-\nších situačních nebo lyrických exkursí, jež\nby ho zatěžovaly nebo mohly porušiti; na-\npadne mu, jak silně tato methoda jednodu-\nchého vypravování se liší od realistického\npopisu nebo od methody romantismu. Stačí\nsi představili, jak by život vězňův v žaláři\nzavdal realistovi podnět k obšírnému popisu\nmalých trestaneckých běd až k podrobnému\nvystudování všech specifických trampot ta-\nkového života, a jak by takto sice byl zřízen\nžalář, ale zcela zrušen děj; nebo jak by ro-\nmantik zpracoval takový život v žaláři o hrů-\nzách, tmě a vlhkých stěnách a vnitřním od-\nboji vězňově, čímž by byl děj ihned ve všech\nsvých částech vyšinut z rovnováhy a hnán\nk předčasnému násilnému konci bez smíru\na úhrnu a úplného vyžití života, jak nachá-\nzíme zde. Ačkoliv u takovéto látky je mnoho\nnebezpečí upadnouti výhradně do methody\nrealistického popisu nebo do situačních ly-\nrických intermezz, podařilo se Ernstovi ve-\nlice dobře udržeti ve všech částech této no-\nvelly pravou míru a správné vztahy mezi\npartiemi líčivými a dějem, takže tento nikde\nnepodléhá destrukci, jež by byla při menší\nopatrnosti velice možnou.\nVe skutečnosti vidíme zde dvě krásné vy-\npravovací vlastnosti: klid i rovnováhu dění\na pevnéj soustředěné tempo děje. Jedno-\nduchý děj je také vypravován krajně jedno-\nduchou řečí (sice trochu archaisující), ne-\nsoucí se obyčejně u Ernsta tónem mírně re-\nflektujícím. Tato reflexe je vlastně objektivi-\nsace nebo zevní znázornění psychického dě-\nní a psychologického obsahu hrdin; neboť\nv reflexi vždy se shrnuje delší životní zku-\nšenost a trvající postup psychického života;\nproto vidíme u Ernsta bez psychologismu\nvždy silný ráz psychičnosti v látkách.\nV moderní době platila novella pro svou\nkrátkost za kusý výstřih života nebo za po-\npsání nějaké citové episody. Naproti tomu\nErnstovy novelly vždy obsahují celý osud\nčlověka, vždy celou báj života zhuštěnou do\nněkolika stránek. Tím se stává, že novella\nnepopisuje život, nýbrž znamená jej, skorém\njako symbol; vždyť každá báj, která kdy\nv lidstvu vznikla, je jako symbol nebo věčný\nobrazec života nebo některé lidské vášně.\nErnstovy novelly nejsou tedy jen příkladem\nsnahy po pravidelné formě, nýbrž i dokla-\ndem návratu nového básnictví k věčné čisté\nčinnosti bájivé, jež byla v minulém vývoji\nliteratury nahražována jinými cíly.\nPaul Ernst vedle své činnosti dramatické\na novellistické je literárním theoretikem: na-\npsal pěknou knihu úvah Die Wege zur Form,"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.27", "debut_caractere": 50, "fin_caractere_exclue": 1685, "texte": "a své zásadní snahy doprovází zároveň vel-\nkou popularisační činností: vydává pro širší\npochopení dobrých a správných vzorů bás-\nnictví novelly staroitalské a orientální.\n\nJ. Čapek.\n\nAnt. Dolenský: Moderní česká grafika.\nPraha 1912. U J. Pelcla.\n\nKniha Dolenského je trapný doklad lite-\nrárního diletantismu a odborné nevědo-\nmosti. Není to vlastně kniha uzavřená a sta-\nvěná od začátku do středu a konce, ale\nžurnalistický článek nemethodický a pople-\ntený, roztažený a vyšperkovaný slovními ter-\nmíny, úslovími a pojmy používanými jindy\nmoderní kritikou k slovnímu přepisu urči-\ntých abstraktních problémů. U autora stal\nse i nejběžnější slohový obrat prázdnou frásí\nbez obsahu a bez odůvodnění, přečasto ko-\nmickou kupením protikladů.\nJeden příklad za mnohé:\nKyselovy dřevoryty „ukazují sice vyspě-\nlou dovednost technickou, ale nedosahují\nvýrazové techniky mistrů karetních\". Z ta-\nkovýchto slov a slovíček (nechci jich cito-\nvati více) sešity übohé charakteristiky jed-\nnotlivých umělců, seskupených bez výběru,\nbez příčinných vztahů, nezařazených a ne-\nvysvětlených.\nChtěl-li by už někdo věnovati práci a čas\nthematu jistě zatím neaktuelnímu, musil by\nlíčiti českou grafiku vždy se stanoviska na-\nšeho malířství, jako jeho integrující odvětví,\njím podmíněné a jedině vysvětlitelné. Musil\nby stanovití vlivy a proudy našeho moder-\nního umění (francouzské, japonské, něme-\ncké, Whistlera, Pennela atd.), význam jed-\nnotlivců a celých skupin tedy na př. re-\nprodukční grafiky starého směru a pokusy\nnové generace let devadesátých, sledovali\nzačátky hnutí za moderní plakát, za krásnou\nknihu a j. v. Musil by rozlišiti volnou grafiku"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4799, "texte": "malířskou a použitou knižně, a zaznamenali\njejich tendence ve volbě sujetů (Stará Praha)\na pod.\nTo byl by jen historický podklad formál-\nního rozboru, který mohl by teprve přinésti\nvýznamnější a cennější poučky umělecké.\nČlověk s vnímavějšíma očima našel by\niv tomto úzkém koutku českého umění\nstopy velkého uměleckého dění společného\nnám s ostatní Evropou, povlovný rozklad\nkresebné konstrukce v náladovou maleb-\nnost, přerod názoru na přírodu, změnu ve\nvidění detailu i proměnu komposičních zá-\nsad, ideový impresionismus konce a ab-\nstraktní stylovost počátků.\nNic z těchto nutností není v knize Dolen-\nského, ale není tam také věty, jež by chytla\nsvým obsahem, dobře ražené, pozorování\nzajímavého svou novostí, věcností nebo\nautorovým hlediskem. Ba celá kniha nemá\nhlediska a nemá měřítka. Tož nutno se spo-\nkojiti jen s famósním objevem, „že poroz-\numění uměleckým listům grafickým po\nstránce estetické a technické možno bráti\nza měřítko kulturní vyspělosti národa.\" To-\nhoto axiómatu možno použiti hned u autora.\n\nV. V. Š.\n\nV boji o umění.\nDr. Wilhelm Worringer, privátní docent\nv Bernu- Vývojově-historické poznámky\nk nejmodernějšímu umění.\nWorringer obrací se nejprve proti nesvědomitě po-\ndezřívavé stylisaci Vinnenovy brožury a uvádí, že se\ndo každého vývojového hnutí vplíži několik planých\ntrabantů, nemohoucích, sensace chtivých umělců a kri-\ntiků, kteří bez vlastního přesvědčení a úsudku podlé-\nhají módní suggesci a pracují do rukou prohnaným\nobchodníkům s obrazy, kteří potom takto nejlépe pro-\nfitují z celé komedie. Vedle takových příživníků stojí\nale vážní, hledající umělci a vedle těchto zase obchod-\nníci s obrazy, kteří i při všech ohledech k obchodnímu\nprospěchu podporují s vnitřním přesvědčením a po-\nchopením nové hnutí v umění, u kterého risiko vý-\ndělku jistě je nepoměrně větší než u neproblemati-\nckého „ zboží pro publikum\". U Vinnena nejsou to\nsnad velcí klassikové impressionismu, jako je Manet,\nMonet a Renoir a t. d., před kterými by chtěl ochrá-\nniti německé umění; dle něho leží nebezpečí v t. zv.\nmladých Pařížských, kteří vycházejí z Cězannea, van\nGogha a Matisse, aby našli novou formu uměleckého\nvytváření. Pak pokračuje:\nPředhazuje se nám, že těmto snahám, jež se vy-\nznačují prozatím ještě experimentálním charakte-\nrem, přinášíme vstříc jistou vůli k pochopení, která\nnás neodstrašuje ani před tím, co se zde jeví býti ab-\nsurdním a extrémním. Tuto vůli k pochopení může-\nme zodpověděti, nebof jsme si vědomi, že je to ne-\nomylný vývojově historický pud, jenž nás tu vede.\nKde nepřipravené a vývojově líné publikum vidí jen\nvýplody subjektivní schválnosti a blbé sensační ma-\nchy, tam pociťujeme právě to vývojově nutné, tam\nvidíme především jednotnost hnutí, jež má cosi ele-\nmentárního, a před kterou mizí vše, co se zdá býti\njen subjektivním. Domnívám se dokonce, že nechy-\nbuji, když vidím nejhlubší kořen tohoto uměleckého\nchtění právě v překonání všeho subjekitvně schvál-\nního a pouze individuelně podmíněného. S tímto zjev-\nným puzením k objektivnosti, k podmaňujícímu zjed-\nnodušení formy a k elementární nepředpojatosti umě-\nleckého podání souvisí onen základní charakter no-\nvého umění, o kterém se myslí, že může být sesměš-\nněn před dospělou Evropou jakožto nesmyslná ko-\nmedie primitivnosti a dětinství.\nTohoto účinku dosáhne se jen u těch, kdož se do-\nsud nenaučili rozuměti primitivnímu umění, pokláda-\njíce je za umění nevyvinuté a nedokonalé, kterému je\nmožno usmívati se s převahou dospělého. Ale tato\npýcha dospělosti evropského člověka počíná býti dnes\nvratkou, aby ustoupila rostoucímu vědomí, jež na-\nhlíží základní elementární velkolepost primitivního\nživotního a uměleckého vyjádření. Z téže nutnosti, se\nkterou přinášíme mladým pařížským synthetikům a\nexpressionistům vstříc ochotné pochopení, probudil\nse v nás nový smysl pro primitivní umění. Zdá se nám\ndnes samozřejným, že stylový charakter tohoto pri-\nmitivního tvoření není podmíněn nevyvinutým a ne-\ndokonalým uměním, nýbrž chtěním, jež je řízeno ji-\nným směrem a jež spočívá na velkých základních\npředpokladech. Cítíme jen nejasně, že tato groteskní\nnepřirozenost a podmaňující nutkavá jednoduchost\ntohoto primitivního umění (podmaňující ovšem jen\npro ty, kdož nezaměňují tlak k formaci s nátlakem il-\nlusivní působnosti) pocházejí ze silnějšího obsahu na-\npjetí vůle k uměleckému výrazu a doznáváme, že to\nnení graduální, ale generální rozdíl, který leží mezi\nnaším a primitivním uměleckým tvořením. Generální\nrozdíl, pozůstávající v tom, že tenkráte nespočíval\nsouhrn účinu ve vyvolání smyslných nebo duševních\nluxusních pocitů, tak jako dnes, nýbrž ve vyvolání\nelementárních pocitů nutnosti, jejich přirozeným živ-\nlem byla synthésa, o kterou dnes opětně znovu zá-\npasíme.\nNemůžeme se dnes ovšem našroubovati zpět na\núroveň primitivního člověka, ale co se u nás nyní"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5626, "texte": "podzemně hýbe, není konečně jen reakcí na impres-\nsionismus, nýbrž na celý předchozí vývoj, v němž sto-\njíme již od evropské renaissance a jehož východisko\na směr jsou obsažně označeny Burckhardtovým lapi-\ndárním slovem o objevu individua. Velké vnější bo-\nhatství poznatků zašlé epochy zůstavilo nás chudými\na my, vycházejíce z tohoto pocitu chudoby, klademe\ndnes vědomě na umění požadavky, kryjící se skoro\ns těmi, jaké kladl na umění člověk primitivní. Aby-\nchom toho docílili, snažíme se emancipovati od\nonoho racionalismu vidění, který zdá se býti vzdě-\nlané Evropě pravým přirozeným viděním, na němž\nnesmí se prohřešili nikdo, kdo nechce platiti za na-\nprostého blázna. Abychom toho mohli docílili, při-\nnucujeme se k onomu primitivnímu, žádnými vědo-\nmostmi a žádnou zkušeností nelomenému způsobu\nnazírání, jenž je prostným tajemstvím mystické působ-\nnosti primitivního umění. Krátce, primitivní způsob\nvidění, ku kterému se přinucujeme, je jen prostřed-\nkem, jak přiblížili se nejvíce posledním elementárním\nmožnostem v účinu. Tak jako Faust k Matkám, lak\ni my odvažujeme se sestoupili do říše Formace ještě\nneartikulované, abychom se objevili zase na povrchu\ns novou, základními působivými silami nasycenou\nformou. To je ledy smysl tohoto „schválního snob-\nského archaismu\" a „pachtění po primitivnosti a ori-\nginalitě\".\nTomu, kdo myslí historicky-vývojově, není lakový\nnávrat k dřívějším základním vývojovým stupňům,\ntakovéto čerpání síly ze zhuštěných nádrží sil minu-\nlosti ničím novým. Je mu to jen opakováním skoro\nzákonitého vývojového jevu. Mění se pouze rozpjetí\nkyvadlových rozkyvů. Je to jen nejlepší známkou síly\na louhy naší doby, že rozkyv je lak značný a že jde až\nk lomu nejzazšímu a elementárnímu, od čeho nás\ndoposud dělila pýcha naší evropsko-klassické zauja-\ntosti a krátkozrakost našeho evropského stanoviska\ndospělých. Jde se zpět k základním vývojovým stup-\nňům, v naději, že se tím opětně přiblížíme přírodě.\nNuže, lato nepřirozenost nových výtvorů, tak podro-\nbená úsměškům a výsměchu, není konečně ničím ji-\nným, než výsledkem takového návratu k přírodě,\novšem k přírodě, jež ještě nebyla profillrována racio-\nnalistickou optikou evropského vzdělání a o jejíž cudné\nnedotknutosti a symbolické síle účinu nemůže prů-\nměrný Evropan míli ponětí.\nZ těchto úvah vyrůstá nám vědomí vývojově-hislo-\nrické nutnosti nového hnutí, které nás tak pudí, aby-\nchom se k němu odhodlaně a zásadně slrannicky\npřimknuli. Veliký smysl tohoto hnutí nemůže ale tak\nbýti zdiskreditován malými a zavádějícími irritujícími\nprůvodními zjevy. A vždyť konečně je to ono bu-\ndoucí, pro něž nyní pěstujeme přítomné. Tato mo-\nderní primitivnosl nebude přece konečným stadiem.\nRozkyv nezůstane stáli na nejkrajnějším bodě. Tato\nprimilvnosl má býti spíše pouze jen přechodem, vět-\nŠíma dlouhým nabráním dechu, než bude nové a\nrozhodující slovo budoucnosti vysloveno. Co je pro-\nzatím ještě experimenty, neartikulovanými zvuky, z to-\nho se vybaví potom jasné slovo, a toto budoucí umě-\nní může býti silné, kdyžtě po zpracování nejzáklad-\nnější a nejmocnější formové řeči opětně se do-\nvede navrátit k užší tradici a tím také k sobě samot-\nnému. A pro tuto naději na budoucí necháme se rádi\npovažovati za zbloudilé theoretiky neschopné úsudku\na za podvedené podvodníky.\nVzhledem k národnostní stránce otázky (jež není\nbez zájmu i pro naše domácí poměry) Worringer\npokračuje: Kdo opravdu své němectví zná, kdo pře-\ndevším zná vývojové osudy německého umění, ten ví,\nže nám, s naší vrozenou problematičností as naší vroze-\nnou nejistotou smyslných instinktů není dáno nalézti\npřímou cestu k nějaké vlastní formě, a ten ví, že jsme ob-\ndrželi heslo vždy z věnčí, a ví, že se musíme vždy nej-\nprve poddat a ztratit, abychom našli naše vlastní já.\nJe to tragika velikosti německého umění od Důrera až\npo Maréese, a znamenalo by zapírati naši vlastní ná-\nrodní tradici, kdo by chtěl naše umění odříznouti od\nvyrovnávání se s jinými uměleckými světy. Ovšem,\njenom pro dětinské a psychologicky nezralé stanovi-\nsko znamená toto konstatování naší nesamostatnosti\nnějakou potupu našeho umění. Toto vyrovnávání se\na toužebné rozšiřování vlastní úzkosti je divadlem\nnejvíce povznášejícím v německém uměleckém vý-\nvoji, a tato tragika a problematičnost dala německé-\nmu umění jeho pravou dynamiku.\nOhledně stanoviska ředitelů obrazáren vzhledem\nk novému směru: Problém je, krátce řečeno, ten: mají\nkupovati obrazy dobré, t. j. dobré ve smyslu převlá-\ndajícího průměrného vkusu, nebo mají tu i tam obě-\ntovali relativní dobrotu pro dobro vývojově-histori-\nckého, důležitého umění, jež není ještě sankcionová-\nno vkusem většiny? Otázka je pro naše musea nalé-\nhavou právě nyní, neboť i ona dospěla nyní k vývo-\njové krisi a musí se rozhodnouti o cestě, po které se\nbudou dále übírati. Musea vznikla jakožto luxusní\nústavy panovnických dvorů: odvaha a propaganda\nbyly jim daleky. Mají podržeti zralý, kulturou nasy-\ncený a do zadu obrácený luxusní charakter, nebo\nchtějí se vyrovnali s rythmem času a státi se z mrtvého\nvývojového herbaria živoucím vývojovým nástrojem?\nMají dějiny registrovati, nebo mají je sama dělati?\nMyslím, že příští generace nebudou chtít od našich\nmuseí jen věděti, jaká byla průměrná fysiognomie\nnaší doby; budou mnohem spíše chtít poznati vývo-\njové výjevy, které ze odehrávaly stranou od této prů-\nměrné fysiognomie, a které právě snad byly nejjem-\nnější a nejrozhodnější. A ty poznají jen tenkráte, když\njim tyto experimenty k získání nové tvárné řeči zůsta-\nnou zachovány. Nechť tyto pokusy vedou k positiv-\nnímu cíli, či ukážou-li se jako neužitečné mrhání vý-\ntvarné síly: v nich žil cenný kus našeho vlastního"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3686, "texte": "vnitřního života, a proto jim přísluší místo v našich\nmuseích; snad ne před Jistě ale vedle zralých neproble-\nmatických uměleckých výrobků. Také pochybené ex-\nperimenty mají svou životní cenu a vývojově-histo-\nrický význam.\n\nJ. S. Machar: Barbaři, Pohanské pla-\nmeny, Apoštolové.\nNákladem F. Šimáčka v Praze.\nTyto knihy veršů vzbudí zajisté nejvíce ob-\ndivu tím, že mají býti součástmi rozměrného\ncyklu básní Svědomí věků. Bude-li této zá-\nkladní myšlence odpovídati její koncepce,\nbude-li velký rys idee vyjádřen velkými rysy\nkomposice, můžeme očekávali vrcholné a\nnesmrtelné umělecké dílo, dílo monumen-\ntální. Ale řekněme si ihned: jest v díle Ma-\ncharově ve správném poměru účel, který\njest sledován jakési dějiny kultur a ma-\nteriál, kterým jest prováděn báseň ? Není\nbáseň již něco konečného, samobytného,\naby se mohla státi ještě součástí ? Není-li\nbáseň výtvorem v životě umělcově tak vzác-\nným, nečastým i nečetným, že není ani\nmožno, aby se mohla státi hojným, téměř\nnevyčerpatelným stavivem pro dílo ohrom-\nných rozměrů?\nPřes tuto pochybu jest ideální možnost,\nže genius básníkův vytvoří skutečné básně,\nvzácné, konečné útvary, a použije jich jako\nskvělého materiálu k budování nadřazeného\ncelku. Že vytvoří z těchto jedniček ohromné\nzamýšlené dílo geniální komposiční schop-\nností, které všem částkám dá dramatickou\nsouvislost s její gradací, vznosem a spádem,\nkterá dá jim velikou jednotu vše obsahující,\nhodnotící, zmnožující.\nBudeme-li uvažovati o základních prvcích\nbásní, slově, řeči, dále verši, rythmu, rýmu,\nshledáme, že Machar jich užívá jen jakoby\nz nepříjemného donucení. Nikde mu nejsou\nvýtvarným prostředkem básnickým, pouze\nprostředkem dorozumívacím. Nedbá nikdy,\naby slovo znamenalo více než pojem, aby\nvyjadřovalo spodní citový proud, vystupňo-\nvalo vznos myšlenky; nedbá, aby verš měl\nnějakou existenční nutnost a nebyl pouze\nřečí vpravenou do stejně dlouhých řádek.\nRythmus jest mechanický; rým není zvýše-\nným členítkem rythmickým, ale ozdobou,\nvtipem, drobnomalbou. Co se týče celků,\nvšechny tyto mono- a dialogy, dopisy, písně,\npopěvky, mají různé znaky legend, ballad,\nromancí. Ale nikde nedostupují těchto slo-\nvesných forem čistých, u nichž veškerý ob-\nsah jest v ději, jedině v ději, a u nichž vše,\nslovo, verš, rythmus, rým spoluúčinkují na\nději svými formálními i sdělnými schop-\nnostmi. Macharovy básně jsou plny para-\nfrásí, psychologie, deskripce, charakteristik,\nreflexí, celého tohoto aparátu prosaické li-\nteratury, který v básních jest zcela nemístný.\nNeboť tyto části jsou předně přídatné a po-\nmocné; musí dále teprve děj opravňovati,\načkoliv každý děj musí býti tak samozřejmý,\nže jich nemá potřebovali; konečně jsou pří-\nliš libovolné umístěním, počtem i délkou,\ntakže nepřesvědčují o své nutnosti; a vše\nv básni, co není nutné, jest nedobré.\nPoměrně dobrých výsledků docílil autor\njen tam, kde se těchto vad vyvaroval. (Např.\nbásně Z ulice, Rodiště básníkovo a hlavně\nony, jež stručným a zpěvným slohem při-\npomínají letáky z německého ranního novo-\nvěku.) Avšak všude tam, kde jsou tyto pří-\ndavné částky a jsou téměř všude způ-\nsobují, že básně postrádají klidné, vznosné\nlinie, jednotného rozvrhu, široké, ničím ne-\nrušené vyprávěcí prostory, a tím také ztrá-\ncejí možnost, aby byly monumentálními.\nMonumentalita, tato jedna vrcholná meta\nbásnická, spočívá celá v rukou tvůrcových.\nVyplývá úplně z volní sféry autorovy, z jeho\nschopností objektivisačních a formujících.\nTé Machar mohl dojiti jako došel jí v Dio-\nklecianovi a Apostatě před lety. Druhého\nvrcholu, poesie, nemohl ovšem dáti svým\ndílům, neboť tato jest vždy mimo dosah\nvůle a moci básníkovy. Pramení pak ze zcela\nodlišných zdrojů, než z jakých vznikalo dílo\nMacharovo."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 294, "texte": "Shrneme-li vše řečené, shledáme, že Ma-\ncharovy básně po stránce jazykové i veršové\njsou díly mechanickými, tedy nebásnickými;\npo stránce výstavby jednotlivých celků ne-\njsou útvary čistými; dále, že qualitativně se\npohybují na nižších stupních hodnot bá-\nsnických mimo poesii a monumentálnost."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.31", "debut_caractere": 323, "fin_caractere_exclue": 3741, "texte": "Nový typ divadelní budovy.\n\nNa alžbětinské scéně seskupily se všechny\nrozmanité jevištní součásti v pevný, architek-\ntonický poměr znamenité úměrnosti, a po-\ndle prodlévání hercova na tom kterém poli\nvzrušovala se divákova svěží obrazivost k roz-\nmanitým prostorovým představám. Výho-\ndou alžbětinské scény byla četná rozma-\nnitost jejích scénických možno-\nstí, a tato přednost, podporovaná důmy-\nslnou architektonickou konstrukcí\njeviště, uhájila útvar alžbětinského divadla\niv době architektonicky tak zralé, jako byla\nShakespearova. Alžbětinské jeviště\nbylojen zdánlivě primitivní, a di-\nvadelní historie je později na-\nprosto chybně interpretovala.Je-\nviště Roheovo přejalo rozmanitou potenci\nalžbětinské scény, vytváří však její formu\ndále, poněvadž estetický vkus doby jest mno-\nhem raffinovanější a dnešní konvencí diva-\ndelní zemdlela a spohodlněla obrazotvor-\nnost divákova; odtud neváhá využiti novo-\ndobých výhod z oboru divadelního průmy-\nslu, mechaniky a osvětlování. V rozvrhu jed-\nnotlivých scénických polí projevuje totéž zá-\nsadní složení, jako alžbětinská scéna, n e-\nvážesevšak na pevný, nerozloži-\ntelný komplex dekorační archi-\ntektury, nýbrž jest tak utvořeno, že jeho\narchitekturu lze jednoduchým způso-\nbem mnohonásobně rozložití a\nv jednotlivých částech zaměniti.\nNeboť architektura Roheova jeviště sestává\nze samostatných, avšak skladných součástí\na detaillů výtvarných, imitujících skutečné\nzdivo a plastické části budovy, jež lze snadno\nposunovati a kombinovali. Architektonická\nvýstavba Roheova jeviště projevuje zároveň\núplně neutrální, monumentální charakter,\njest užívám autorova výroku „um ei-\nnen Ausdruck des modernen Kunstgewer-\nbes zu gebrauchen, reine Werkform\".\nZpůsob, jakým lze tuto neutrální architek-\nturu od případu k případu specialisovati\nk určitým dekoračním komplexům, charak-\nterisovati a přeskupovali scénickými detailly,\nopírá se o jediný, dnes všeobecně přijatý\nprincip: omezuje inscenaci na výrazné, avšak\npouze obrysné naznačení místa a pro-\nstředí děje. Scénické návrhy Edwina Scharffa,\njejichž kollekce doprovázela vystavení mo-\ndelu, ukazují názorně,* jak lze Roheův prin-\ncip provésti v praxi. K vystavení scénického\nprostoru používá se jen několika prostých\nprostředků: především hlavních součástí per-\nmanentní architektury (zejména obou posou-\nvatelných věží v popředí a zadního průčelí),\nnáhradních součástí (t. zv. Versatzstúcke),\nvelkých látkových závěsů, skrovného nábyt-\nkového materiálu, oblohového prospektu,\njímž lze zakrýti zadní část architektonickou,\na posléze světla, kterým se jednotlivá pole\npodle potřeby buď zdůrazňují a připínají\nk scénickému dějství, anebo neutralisují a\nvzdalují přímé účasti na dramatickém po-\nstupu děje. Osvětlovací zdroj jest umístěn\nv kopuli nadjevištěm, kde nalézají se\nosvětlovací přístroje. Dr. Rohe udává, že\nprý touto úpravou scénického osvětlení lze\ndocílili nejrozmanitějších způsobů světel-\n\n* Edwin Scharf vystavil ve Schmidí-Bertschově sa-\nloně s projektem Rohe-Zehovým dvanáct skizzova-\nných návrhů scénických: 1. Szenenbild zu einem an-\ntiken Drama; 2. Szenenbild zu einem Weihnachtsspiel;\n3. Szenenbild zu einem Kriegslager; 4. Szenenbild eines\nForumsim Renaissancecharakter; 5., 6., 7. Szenenbild\neiner mittelalterlichen Stadt, eines Burghofes, sowie\neines Palazzo; 8., 9. Szenenbilder von Innenráumen;\n10., 11. Szenenbild eines Waldinnern und einer\nSchlucht; 12. Szenenbild mit Kííste und Segelschifí."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3288, "texte": "ných: jednotlivá pole scénického prostoru\nlze prý netoliko jednak světlem živě připjati\nk dynamickému vzestupu děje, jednak zcela\nzatemniti a umlčeti, nýbrž také odstíniti svě-\ntelnými effekty nejjemněji differencovanými\nv intensitě i barevnosti. Pokud osvětlovací\nproposice Roheovy vyhoví ve skutečnosti,\nnelze mi z pouhého sádrového modelu sta-\nnovití. Rovněž nepodařilo se mi z kusých ná-\npovědí model doprovázejícího prospektu*\nzjistiti, je-li Roheův způsob v nějaké souvi-\nslosti s osvětlovacím systémem Fortuniho,\nk němuž některými principy se kloní.\nMezi posledními pokusy o reformu diva-\ndelní budovy lze návrhu Rohe-Zehovu při-\nznati značný význam. Není jím sice defini-\ntivně rozřešen problém moderního divadla,\nleč myšlenky v něm propagované zabývají\nse velmi vážně a dosti samostatně řešením\nnového divadelního typu. Hlediště Zehovo\ndosti příznivě spojuje princip patrový a am-\nfiteátrálný v nový útvar, poněkud sice kom-\npromissní, leč prostý všech vad barokového\nhlediště a přece schopný pojmouti pět tisíc\ndiváků. Jeho princip tří amfiteátrálných ploch\nsedadlových, umístěných z části nad sebou,\nz části za sebou, není sice zcela originelní:\npodobá se poněkud ideové skizze Littman-\nnova Volks-Festspielhausu, konstruovaného\npodle návrhů Georga Fuchse a uveřejněného\nletos ve Fuchsově knize „Die Secession in\nder dramatischen Kunst und das Volksfest-\nspiel\". Nicméně zdá se, že Zehovo hlediště\nbylo komponováno samostatně, neboť ča-\nsově vznikalo již před lety a kromě shodných\nprincipů vykazuje také detailly úplně samo-\nstatné. Ideově lépe domyšleno a umělecky\nintensivněji pojato jest Roheovo jeviště. Při-\nnáší zcela nové nazírání na dramatickou\ninscenaci a nabízí jevištnímu umění zcela\nnové předpoklady. Činí zajímavý pokus vrá-\ntiti herci prostředí, v němž by mohl opticky\ndokonale působiti: vrací mu prostorovou\nscénu. Odstraňuje rušivé vztahy mezi her-\ncem a jeho scénickým okolím, a hledí živý\ni mrtvý materiál scény uvésti v souzvuk,\nkterý svou monumentálností a jednotností\nstylisace jest s to vyvolati mocný umělecký\ndojem. Scénický obraz neseskupuje, jako\ndnes bývá zvykem, kolem osy horizontální,\nnýbrž kolem osy vertikální, tedy tím směrem,\nkterý nejvíce jest přiměřený dramatické akci.\nUmožňuje ještě více, než kdysi alžbětinská\nscéna, bohatou a snadnou rozmanitost ve\nvýstavbě scén, prostě, avšak monumentálně\nstylisovaných. Připouští rozvinutí velkých\nmass v rozsahu dosud neobvyklém a nabízí\nnové možnosti osvětlovací, jest ovšem na\nsnadě, že typu Rohe-Zehova bylo by lze po-\nužiti jen jako lidového divadla, určeného pro\nslavnostní hry, pro dramata velkých rhyt-\nmických forem a rozpjaté stylisace. Drama\nměšťanské, psychologické a intimní nebude\nlze nikdy na tomto divadle vytvořiti s do-\nkonalým úspěchem. Zůstává však nepochyb-\nno, že vývoj nového typu „divadla pěti tisíc\"\nnalezl v tomto projektu poprvé určitého, po-\ndrobného vyjádření a řešení, což není bez\nvýznamu v době, kdy Max Reinhardt byl\nnucen improvisovati si pro reprodukci anti-\nckého dramatu„pětitisícové divadlo\" vamfi-\nl -»!_ _ *1\nteatru moaernino cirku.\n\n* Výstavu Rohe-Zehova modelu doprovázel pouze\nněkolikastránkový prospekt „Thěater-Projekt Rohe-\nZeh\". Nakladatelství Schmidt-Bertschovo slibuje však\nnyní na podzim, že vydá o témž předměte illustro-\nvanou monografii.\n\nJan Bor."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[119]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3141, "texte": "Jest pro nás potěšením zaznamenati, že\nsnahy a názory, jež zastáváme v tomto listě,\ndocházejí pochopení i uznání v části české\npublicistiky, i upozorňujeme se zvláštní ra-\ndostí své čtenáře na feuilleton p. F. X. Šaldy\nv novoročním vydání Národních Listů. Za\ndruhé poukazujeme své čtenáře na sérii\nčlánků p. Šaldových, nadepsanou Klassicis-\nmus, jež počala vycházeti dne 5. t. m.v Ná-\nrodních Listech; tam bylo se skutečnou au-\ntoritou á propos nové francouzské a něme-\ncké literatury vysloveno mnoho, co bychom\nmohli citovati zde jako dotvrzení nebo ana-\nlogii našich vlastních snah alespoň v litera-\ntuře a vůbec v umění. Příležitostně vrátíme\nse zde k článkům p. Šaldovým; zatím jen\ns radostí zdůrazňujeme, že směrové úsilí,\njež rozvíjíme v tomto svém listě, nebylo a\nnezůstalo v českých poměrech osamělé a\nopuštěné.\n\nPráce členů Skupiny, vystavené na\numělecké výstavě v Obecním domě\n„U Prašné věže“.\n(Leden-únor 1912).\nBeneš Vincenc: Toileta, Zuzana, Po-\nkušení, Žofín, Ze Žofína. (Oleje). Brun-\nner V. H.: Paridův soud, Snímání s kříže,\nKrajina. (Oleje). Čapek Josef: Služka,\nMatka s dítětem. (Oleje). Filla Emil:\nSalome, Česání ovoce, Jitro, Utěšitel. (Oleje).\nGuttfreund Otto: Úzkost (Sádra), C-\nihláři (Hlína), Portrét JUDra VI. Srba (Bronz),\nPři toiletě (Sádra), Portrét (Sádra). Go-\nčárjosef: Stůl a čtyři lenošky z ořecho-\nvého dřeva, Model domu „U Černé Matky\nBoží\", Model chrámu reform. evangelické\ncírkve v Lounech, Soubor fotografií prove-\ndených prací. Hofman Vlastislav:\nLehátko, Dvě lenošky, Tři židle z ořechového\ndřeva, Skleněné příbory (a, b, c), Příbory (a,\nb, c, keramika). - Chocholjos.: Knihov-\nna z ořechového dřeva, Lampa z pagfongu.\nJanák Pavel: Psací stůl ze dřeva ma-\nhagonového a ořechu, Hodiny, Vasy, Kala-\nmáře, Příbory. Soubor fotografií provede-\nných prací. Kratochvíl Zd.: Karika-\ntura, Sv. Martin, Česání ovoce. (Kresby).\nKysela František: Obraz. (Tempera).\nProcházka Ant.: Prométheus (Olej).\nRos ip al Josef: Skleník z černé mořené\nhrušky, Soubor fotografií provedených prací.\nSíma Ladislav: Rodina,ldyla.(Oleje).\nSpála Vá c 1 av: Idyla, Záliv, Krajina,\nEva, Pod stromem, Krajina. (Oleje).\nNávrh na installaci sálu skupiny od Pa-\nvla Janáka.\n\nLiteratura odborná.\nPaul Klopfer: Von Pallad io bis\nSc hi n kel. Eine Charakteristik der Bau-\nkunst und Klassizismus. Verlag Paul Neff,\nEsslingen 1911 (15 M). Wilh. Worringer:\nFormprobleme der Gotik, Můnchen,\nPiper 1911. JohnConstable: Eine Selbst-\nbiografie, aus Briefen, Tagebuchblattern,\nAphorismen und Vortrágen. Verlag P. Cas-\nsirer, Berlin (8 50 M). R. Hamann: Ás-\nthetik. (AusNátur-undGeisteswelt) Leip-\nzig, Teubner, (1 *2.5 Mk). A. Furtwángler\nu. H. L. Ulrichs: Denkmaler gr i ech i-\nscher und rómischer Skulptur.(lll.\npřír. vyd.) Bruckmann, Můnchen, (M 4 80).\nJul. Meier Graefe: Auguste Ren o i r.\n(100 vy obr.) Piper, Můnchen, (5 M). W.\nHausenstein: Der nackte Mensch in\nder Kunst aller Zeiten. R.Piper, Můn-\nchen (150 obr.). Corrado Ricci: Ba u-\nkunst und dekorative Skulptur d.\nBarockzeit in 11a 1 i en. Verlag Julius\nHoffman, Stuttgart, 25 M. (315 obr.).\n\nKnihy redakci zaslané.\nVesna v Brně: Jubilejní památník.\nUmělecká Beseda: Národní pohádky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c019", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "110", "image_debut": 22, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.1", "titre_corps": "Nová radniční budova na Marianském náměstí.", "titre_sommaire": "Nová radniční budova na Marianském náměstí.", "signature_source": "Josef Chochol", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.22", "debut_caractere": 65, "fin_caractere_exclue": 2062, "texte": "Nová radniční budova na Marianském\nnáměstí.\n\nNěkteré obecni budovy města Prahy, ze-\njména v poslední době vzniklé, nestojí na oné\numělecké výši, která by rovnocenně odpo-\nvídala opravdovým a veškerého uznání hod-\nným snahám obce Pražské po dosažení ne-\njen účelně, ale i umělecky hodnotně prove-\ndených staveb. Ačkoliv bývají povoláváni ku\nspolečné práci jak odborníci tak i umělci,\npřece nebývá výsledkem vždy dílo dokona-\nlosti alespoň poměrné, ba naopak, dokona-\nlost jeho bývá někdy i velmi pochybná. A\nzdá se téměř, že pravé příčiny nezdarů ze-\njména co do umělecké povahy věci daly by\nse zjistiti především přísnou revisí výběru\npracovních sil ku společnému dílu obcí po-\nvolávaných.\nNejnověji jest to nová budova radniční\nna náměstí Mariánském, do které musíme\nsi plným právem stěžovati, neboť i tato jest\njedním z oněch pochybných děl, jimiž jsme\nnuceni zabývati se již ze zásady proto, aby-\nchom upozornili na neblahý vliv vad, kte-\nrým budova taková může škodlivě působiti\nzejména na toho, kdo není s to okamžitě\nse ve věci orientovali a pozorovali kriticky,\nkdo nemůže si určiti množství ani velikost\nchyb, a komu není možno domyslili se i všech\ndůsledkůjejich.Neboťprotohoskrývášpatné\ndílo skutečné nebezpečenství, působíc naň\nškodlivým vlivem demagoga. Stělesnění ta-\nkového očividného a nápadného záporu\numěleckého lze, pro naše poměry, vhodně\ndemonstrovali při nové radniční budově.\nHmotou jest tato budova v celku tělesem\nrázu vysloveně podélného; jest to dlouhý\nhranol, položený na delší bok. Rovněž i ú-\nstrojí vnitřní a půdorysný rozvrh budovy\nodpovídají plně tomuto základnímu sché-\nmatu podélnému a horizontálnímu. Avšak,\nbyl tento tak očividný základní rys vyjádřen\nna venek? Nikoliv! Autor rozčleniv podélná\nprůčelí na několik svislých částí, nejen se pro-\nhřešil proti jasnosti celkového dojmu budovy\nzakrytím skutečného rázu budově vlastního,\nnýbrž i zanedbal umělecké využití naskýta-\njící se tu příležitosti k energickému vyvinutí\noné mohutné krásy horizontalismu, která"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3709, "texte": "na nás působí vždy tak silným dojmem pevné\njednolitosti a monumentality, docílené prá-\nvě oním tvarem budovy, jenž plně odpovídá\njejímu krychlovému objemu. Příklady tako-\nvého důsledného vyjádření nízké podélné\nhmoty horizontalismem shledáváme v prů-\nčelí paláce Pitti ve Florencii nebo paláce Be-\nvilacqua v Bologni aneb v grandiosním zje-\nvu paláce Černínského na Hradčanech, kde\nsvislé motivy řazeny jsou takovým způso-\nbem, že horizontalismus se jimi přece uplat-\nňuje. Boční fronty budovy ztratily nevhod-\nným svislým členěním vše, co mohlo při-\nspívali k jejich působivosti.\nZ průčelí čelných zajímá nás především\nnároků plná strana budovy do náměstí Ma-\nriánského, jejíž úlohou bylo vytvořiti vhodný\nprotějšek budově císařské knihovny Klemen-\ntina. Srovnáním obou budov vnikneme nej-\nsnáze v ráz a podstatu vad průčelí nové rad-\nnice.\nKdežto Klementinum má velký motiv por-\ntálu, znamenajícího něco hmotně i plasticky\na presentujícího se mocným reliefem, nutí\nse radnice do motivů příliš chtěných, velkých\nměřítek, jichž chce dosáhnouti především\nvelikými otvory, tedy prázdnotou, ničím mí-\nsto něčím. Klementinum, ačkoliv operuje\ntoliko skrovnými plastickými prostředky,\npřece dosahuje v průčelí plastiky způsobem\nnenuceně lehkým. Radnice, ačkoliv hromadí\nplno zalomenin, ústupky, vystupující risalit\na různé jiné vypukliny a vypnuliny, dosa-\nhuje toliko tvrdého a neživotného dojmu\nploché truhlářské práce.\nKdežto výškové dělení průčelí univer-\nsitní knihovny odpovídá staré a dobré sku-\ntečně výtvarnické a tektonické zásadě\nsoklu, dříku, hlavice a na tom spočívající\nřímsy, jest naproti tomu radnice rozdělena\nv nejnepříznivějším místě, v polovině, na\nčást spodní, silně rustikovanou, a na polo-\nvinu vrchní, bez rustiky, hladkou, čímž ne-\npoměr tím více vyniká.\nNa Klementinu fasádová plastika průčelí\njemně vystihuje a napovídá, že jest plasti-\nckým smyslem a vyjádřením uvnitř se nalé-\nzajících prostorů; naproti tomu činí průčelí\nradnice obzvláště ve svrchní polovině dojem\npouhé desky s prolomenými otvory, před-\nložené bezvýrazně před prostory, jimž tvoří\nstěnu a čelo.\nLehce se pnoucí a bezpečně vyvrcholená\nsilhouetta Klementina jest pravým opakem\nlámaného, těžce as námahou vydobytého\nobrysu budovy radniční, rozrušeného v at-\ntice motivy pilířkovitými a lomenou linií\npřetěžké mansardovité střechy bez dosta-\ntečného architektonického i vnitřního zdů-\nvodnění posazené tvrdě na budovu.\nUmístění skulptury u Klementina jest velmi\nšťastné; jediná socha umístěná ve výklenku\nvikýřovitého výstavku zvlášť pro ni utvoře-\nném a rovněž i ostatní plastické motivy sedí\nzcela dobře na svých místech a tak defini-\ntivně, že odstranění jich způsobilo by prázd-\nnotu a přeložení jich na jiné místo bylo by\nnaprosto nemožným; skulptury na radnici\nmohly by se odstraniti nebo přemístili, aniž\nby tím v celkovém ústrojí průčelí bylo lze\npozorovati nápadné změny. A přece jest\ntak jasno, že sáhne-li jednou architekt ku\nskulpturám, musí býti též schopen pojati je\ndo vnitřní komposiční souvislosti s celkovým\nzjevem průčelí, a musí vložiti je jen na ur-\nčitá místa, jedinečná a naprosto definitivní;\nhlavně však nesmí skulptura působiti rea-\nlistním dojmem panáka vyšplhavšího se na\nbalustrádu nebo attiku a zaujavšího tam ur-\nčitou předepsanou pósu obrysovou. Na at-\ntikových pilířcích radnice zaujaly místa ur-\nčité postavy; vykázaná místa jsou však ta-\nkového indiferentního rázu, že by tam sochy\npřípadně také nemusily býti, nehledě ani\nk nepříznivému protikladu nestejných char-\nakterů soch od různých autorů pocházejících.\nRovněž tak sousoší na hlavním risalitu vedle\nzábradlí balkonu jsou v nejlaxnější souvi-\nslosti s celkovým ústrojím průčelí, a zejména\npak není výtvarně šťastnou myšlenkou pro-"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3651, "texte": "sté překlopení obrazu sousoší s jedné strany\nna druhou dle osy, při čemž stojící postavy\nnemají ani dostatečně široké podnože k dis-\nposici, takže slojí téměř na patách, vypada-\njíce z roviny průčelí ven.\nReliéfové skulptury pod obloukem hlav-\nního vchodu neobdržely rovněž šťastného\numístění; činí dojem, jakoby se prostě ně-\nkolik vrstev kvádrování škrtlo a místo toho\nnanesly reliefy, které dojmově porušují sta-\nbilitu motivu pilířů pod obloukem těžké va-\nlené klenby, neboť nejsou vyvinuty co ná-\nhražek elementu nosného, tedy co kariatidy\nnesoucí a vykonávající tvarově na tomto\nmístě nutnou funkci konstruktivní statiky,\nnýbrž jsou to sledy několika postav s jistými\ngesty, nemajícími k místu, na kterém se na-\nlézají, jakož i k celému průčelí vůbec vnitř-\nního vztahu, čímž ztrácejí veškeré zdůvod-\nnění své existence.\nMěřítko plastik mění se bez jakéhokoliv\nzákona zcela libovolně: motiv ženy v kle-\nnáku, motiv štítu nad oknem prvého patra\na dekorativního štítu v tympanonu střed-\nního risalitu, věnce a festóny atd. jsou po-\nkaždé jinaké v měřítku; kde je souvislost\nvšech těch věcí ?\nA ještě jeden zcela drobný, avšak char-\nakteristický detail: zábradlí na balkonu nad\nportálem Klementina je řešeno monumen-\ntálním způsobem doků, při radnici však\nbylo použito titěrných zábradlíček kovových,\ntenkých a jako z proutí spletených, bez ná-\nležitého dimensování síly prutů as barvami\nstříbrnou a zlatou, jež působí jen dojmem\nhravosti.\nPrve než se po řadě těchto vyjmenova-\nných podrobností vrátíme opětně k celku\nbudovy, zastavme se ještě u požadavku co\ndo souzvuku nové budovy se starobylým\nnejbližším okolím i vzdálenějším prostředím\ncelého Starého Města. Nová radnice stojí zde\nco cizinec, nemajíc nic z rytmiky Klementina\nani paláce Clam-Gallasova, barokních to\narchitektur prvého řádu. Jest plochá a tvrdá,\nschází jí měkkost vlnění a lahodná vzedmu-\ntost formových akkordů pražského baroku,\na má jen strohé plochy, chudé a ledově\nchladné, bez onoho tepla, jež vyzařují zjevy\nnaší staropražské architektury.\nNa konec ještě třeba povšimnouti si, do\njaké míry naplněna zde funkce budovy ve\nvztahu k místu, kam je postavena, v tomto\npřípadě tedy do náměstí Mariánského. Kle-\nmentinum bylo dříve dominujícím v okolí\nmenších domů a ovládalo téměř samo pro-\nstor před ním ležící; palác Clam-Gallasův\njest v tomto vztahu poněkud pitoreskní, než\naby tu vcházel v platnost. Nyní však, když\ndomky zmizely a potřeba obce pražské žá-\ndala umístiti zde velkou budovu o velkých\nfrontách a v důsledku toho též iv monu-\nmentálních formách řešenou, měla býti tato\nbudova Klementinu vhodným protějškem\nneb i obdobou ato dosti přesnou v šířce i\nvýšce, v rytmice otvorů, skulpturálního o-\nbohacení ai obrysového rozvinutí. Mělo se\nzde pamatovali na to, že průčelí budov mají\ntvořiti skutečné a hodnotné stěny prostorů,\njež jsou jimi vytvářeny aže tyto stěny musí\nbýti koncipovány do společného obrazu,\nmusí býti rytmickým sledem kulis kol pro-\nstoru postavených, jedna stěna ozvěnou\ndruhé a zjevy průčelí že nesmějí být do té\nmíry po stránce umělecké hodnoty rozdíl-\nnými jako se stalo právě zde. Mezi Klemen-\ntinem a novou radnicí jest nesporně ne-\nrovnováha, jak bylo uvedenými důvody\nprávě ukázáno; a to nerovnováha taková,\nže tím porušuje se především onen nutný\nsouzvuk, jímž mají stěny každého správně\nvyřešeného prostoru působiti, aby byla do-\ndržena alespoň první a základní proň pod-\nmínka, to jest podmínka naprosté rovnováhy\nna všech stranách. Tato podmínka novou\nradnicí dodržena nebyla, čímž také zůstal\nnesplněn nejhlavnější požadavek po napl-\nnění funkce budovy tohoto významu ve\nvztahu ku svému tak vzácnému a důležitému\nokolí.\n\nJosef Chochol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c020", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "108", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.1.1", "titre_corps": "Nová radniční budova na Mariánském náměstí.", "titre_sommaire": "Nová radniční budova na Mariánském náměstí.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.22", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "Nová radniční budova na Mariánském náměstí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c021", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "108", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.1.2", "titre_corps": "Klementinum.", "titre_sommaire": "Klementinum.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.22", "debut_caractere": 2064, "fin_caractere_exclue": 2076, "texte": "Klementinum."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c022", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "112", "image_debut": 25, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.2", "titre_corps": "Růž. Svobodová: Posvátné jaro.", "titre_sommaire": "Růž. Svobodová: Posvátné jaro.", "signature_source": "K. Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3747, "texte": "Růž. Svobodová: Posvátné jaro.\n(Nákl. J. Laichtera.)\n\nPřes usilovné slohové ladění nesvědčí pří-\ntomná kniha povídek o jednoduché a uza-\nvřené básnické individualitě. Především vi-\ndíme zde mnohost literárních vlivů, kterou\nlze jen částečně vysvětliti dlouhým vývojem\nautorčiným; v podstatě však to jest literární\neklektism nebo při nejmenším velmi složitá\nliterární filiace. Všechno nedávné i starší\nevropské psaní resiímuje se v literárně-kul-\nturní stav; a z této jemné estetické literární\nkultury autorka tvoří, v ní je její zdroj a její\ninspirace. Tak vidíme zde vedle sebe roman-\ntismus a romantickou osudovost, realismus\nv lokalisaci iv pozorování, dále analytický\npsychologismus, místy slohové reflexy ru-\nského románu, a dekorativní estetický ar-\ntismus, vše to zalito idealistickou, sladkou,\nnekompaktní, plynoucí prosou attributivní-\nho^popisu.\nŘekl jsem analytický psychologismus; ale\nje nutno říci, že tato analysa je umělá. Pravá\nanalysa je methoda reálního a kausálního\npoznání: zde však nejde ani o poznání ani\no kausalitu, nýbrž jen a jen o ozdobný detail;\no detail citů průvodních, o ornament affektů,\no vlnění na povrchu, jež předstírá bohatost\nvnitřního dění; krátce celá tato analysa je\nveskrze jen umělý psychologický popis. Ko-\nnečně i realismus, o kterém byla řeč, a spo-\nradické rusismy vystupují tu jako dekorativní\ndetaily, jako stylové zdoby ve skladbě slohu.\nVe všem a všudy vidíme snahu po detailu,\npo drobné popisné kráse. Autorka ponořuje\nse do svých látek nebo se s nimi žensky\nmazlí; pořád a pořád v nich vynalézá ně-\njaké podrobnosti, tu realistický fakt, tu ci-\ntový tón, tady půvab syntaxe; jednou my-\nšlenku, jednou sentiment, jednou nové ad-\njektivum; a tak její řeč neustále skládaná,\nsouřazená a odstiňovaná zde splňuje cokoliv\njiného než základní básnickou funkci pří-\nmého výrazu.\nNyní, jaké jsou dějové látky a hrdinové\ntéto knížky. Především schází jim domyšle-\nnostaurčitosttypického; jsou to všeho všudy\nidealisované příběhy skrovné invence. Zde\nstojí vedle sebe zevní idealisace látek, pro-\nvedená prostředkem krásných detailů a slo-\nhové dekorace; dále vnější dramatisace dějů,\nprovedená romantickými effekty, jako osu-\ndovostí, šílenstvím, tajemnými silami lidíatd.;\nkonečně z realismu přejatá methoda nahra-\nditi děj psychologickým vývojem hrdin, pro-\nvedená psychologickým popisem. A pod tím\nvším zevním je jenom kus nenové a nedů-\nležité fabulace, jakási nedramatická dějová\nanekdota, polo reálně, polo ideálně utkaný,\ntrochu akademicky vymyšlený tenoučkýpří-\nběh.Ovšem, autorka někdy nechce tvořit dě-\nje, nýbrž typy, hlavně postavy nových žen:\nale sférou lidského typu je vždy děj, ale jejím\npostavám schází figurální plnost, tíha, po-\nhyblivost a samostatná síla; nedostává se jim\nvěrohodnosti, života, a opravdu i donoše-\nnosti, opravdu i hlubokého domyšlení, z ně-\nhož se rodí typ.\nZpůsob vypravování těchto povídek je po-\ndoben realistickému románu tím, že děj se\ntrhá na kapitoly a odstavce, totiž rozkládá\nse na časově a prostorově oddělené kusy;\ntak děj se stává amorfním a nejednotným.\nTento protiformální rozklad děje autorka\nprovádí proto, aby učinila zadost své líči-\nvosti, a pak proto, aby si usnadnila drama-\ntické pozdvižení látky; neboť dramatický\nmoment je takto přenešen z celku, z děje,\nz obsahu do jednotlivých scén, do jejich aran-\ngementu a pohnutosti. To znamená: děj sám\nje třeba docela bez síly a dramatičnosti, ale\nv affektových scénách je vydrážděn do umělé\nvýše. Tato affektovost nebo řekl bych effek-\ntivování děje je jedním ze základních tvůr-\nčích nedostatků této knihy. Podobně i hrdi-\nnové mají větší uměle danou effektivnost (vý-\nkonnost) než objektivně danou životní sílu;\ntak vzniká v ději špatný pathos a porušení\nvší psychologické mechaniky. Zde je nutno"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 988, "texte": "všimnouti si dialogu jako dramatického či-\nnitele: nic není autorce tak cizí jako síla mlu-\nveného slova. Co se zde mluví, je zpravidla\nsuše a falešně pathetická abstraktní dekla-\nmace nebo kus citové dialektiky, jež je krajní\nměrou prosta vší sporové aktivity; leda že\nse jí napomáhá náladovou situací, leda že\nse prosytí stylistickou lyrikou. Ovšem, dialog\nsvou básnickou hodnotou leží mimo oblast,\nkde panuje estetická slovní ars.\nAle ještě zde vté knize zbývá umění po-\npisu, velmi čistě předložené v povídce Po-\nkojný dům, a ctnostná životní reflexe i roz-\numná radost ze života, naplňující tutéž po-\nvídku. Zde vydařilo se autorce něco sku-\ntečně milého a čistého; tyto stránky mají la-\nhodu dobře chutnající: statika popisu a úvahy\nzde není rušena affektem, zde vládne klid,\núměrnost a umírněnost; zde se nic neděje,\nnýbrž jenom žije; a právě tady, kde autorka\njenom pozoruje a těší se z pěkných věcí, ledy\nkde její úkol je nejjednodušší, je nejpěknější\nčást celé knihy.\n\nK. Čapek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c023", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "113", "image_debut": 26, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.3", "titre_corps": "K Ernstově novelle.", "titre_sommaire": "K Ernstově novelle.", "signature_source": "J. Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.26", "debut_caractere": 990, "fin_caractere_exclue": 3774, "texte": "K Ernstově novelle.\n\nErnstovu novellu Vězeň, vyňatou z knihy\n„Die Prinzessin des Ostens\", přinášíme zde\nnejen proto, že je pěkná dějem a pěkně vy-\npravovaná, nýbrž i proto, že může být po\njistý stupeň vzorem a příkladem správné\nformy novelly. Čtenáři zde zajisté napadne\ntěsný a sporý způsob vypravování, jakož i to,\nže děj postupuje v jedné linii bez značněj-\nších situačních nebo lyrických exkursí, jež\nby ho zatěžovaly nebo mohly porušiti; na-\npadne mu, jak silně tato methoda jednodu-\nchého vypravování se liší od realistického\npopisu nebo od methody romantismu. Stačí\nsi představili, jak by život vězňův v žaláři\nzavdal realistovi podnět k obšírnému popisu\nmalých trestaneckých běd až k podrobnému\nvystudování všech specifických trampot ta-\nkového života, a jak by takto sice byl zřízen\nžalář, ale zcela zrušen děj; nebo jak by ro-\nmantik zpracoval takový život v žaláři o hrů-\nzách, tmě a vlhkých stěnách a vnitřním od-\nboji vězňově, čímž by byl děj ihned ve všech\nsvých částech vyšinut z rovnováhy a hnán\nk předčasnému násilnému konci bez smíru\na úhrnu a úplného vyžití života, jak nachá-\nzíme zde. Ačkoliv u takovéto látky je mnoho\nnebezpečí upadnouti výhradně do methody\nrealistického popisu nebo do situačních ly-\nrických intermezz, podařilo se Ernstovi ve-\nlice dobře udržeti ve všech částech této no-\nvelly pravou míru a správné vztahy mezi\npartiemi líčivými a dějem, takže tento nikde\nnepodléhá destrukci, jež by byla při menší\nopatrnosti velice možnou.\nVe skutečnosti vidíme zde dvě krásné vy-\npravovací vlastnosti: klid i rovnováhu dění\na pevnéj soustředěné tempo děje. Jedno-\nduchý děj je také vypravován krajně jedno-\nduchou řečí (sice trochu archaisující), ne-\nsoucí se obyčejně u Ernsta tónem mírně re-\nflektujícím. Tato reflexe je vlastně objektivi-\nsace nebo zevní znázornění psychického dě-\nní a psychologického obsahu hrdin; neboť\nv reflexi vždy se shrnuje delší životní zku-\nšenost a trvající postup psychického života;\nproto vidíme u Ernsta bez psychologismu\nvždy silný ráz psychičnosti v látkách.\nV moderní době platila novella pro svou\nkrátkost za kusý výstřih života nebo za po-\npsání nějaké citové episody. Naproti tomu\nErnstovy novelly vždy obsahují celý osud\nčlověka, vždy celou báj života zhuštěnou do\nněkolika stránek. Tím se stává, že novella\nnepopisuje život, nýbrž znamená jej, skorém\njako symbol; vždyť každá báj, která kdy\nv lidstvu vznikla, je jako symbol nebo věčný\nobrazec života nebo některé lidské vášně.\nErnstovy novelly nejsou tedy jen příkladem\nsnahy po pravidelné formě, nýbrž i dokla-\ndem návratu nového básnictví k věčné čisté\nčinnosti bájivé, jež byla v minulém vývoji\nliteratury nahražována jinými cíly.\nPaul Ernst vedle své činnosti dramatické\na novellistické je literárním theoretikem: na-\npsal pěknou knihu úvah Die Wege zur Form,"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.27", "debut_caractere": 50, "fin_caractere_exclue": 231, "texte": "a své zásadní snahy doprovází zároveň vel-\nkou popularisační činností: vydává pro širší\npochopení dobrých a správných vzorů bás-\nnictví novelly staroitalské a orientální.\n\nJ. Čapek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c024", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "113", "page_fin": "113", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.3.1", "titre_corps": "Josef Chochol", "titre_sommaire": "Josef Chochol", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 48, "texte": "Josef Chochol\nProutěný nábytek. (Foto. Drtikol.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c025", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "113", "page_fin": "114", "image_debut": 27, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.4", "titre_corps": "Ant. Dolenský: Moderní česká grafika.", "titre_sommaire": "Ant. Dolenský: Moderní česká grafika.", "signature_source": "V. V. Š", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.27", "debut_caractere": 233, "fin_caractere_exclue": 1685, "texte": "Ant. Dolenský: Moderní česká grafika.\nPraha 1912. U J. Pelcla.\n\nKniha Dolenského je trapný doklad lite-\nrárního diletantismu a odborné nevědo-\nmosti. Není to vlastně kniha uzavřená a sta-\nvěná od začátku do středu a konce, ale\nžurnalistický článek nemethodický a pople-\ntený, roztažený a vyšperkovaný slovními ter-\nmíny, úslovími a pojmy používanými jindy\nmoderní kritikou k slovnímu přepisu urči-\ntých abstraktních problémů. U autora stal\nse i nejběžnější slohový obrat prázdnou frásí\nbez obsahu a bez odůvodnění, přečasto ko-\nmickou kupením protikladů.\nJeden příklad za mnohé:\nKyselovy dřevoryty „ukazují sice vyspě-\nlou dovednost technickou, ale nedosahují\nvýrazové techniky mistrů karetních\". Z ta-\nkovýchto slov a slovíček (nechci jich cito-\nvati více) sešity übohé charakteristiky jed-\nnotlivých umělců, seskupených bez výběru,\nbez příčinných vztahů, nezařazených a ne-\nvysvětlených.\nChtěl-li by už někdo věnovati práci a čas\nthematu jistě zatím neaktuelnímu, musil by\nlíčiti českou grafiku vždy se stanoviska na-\nšeho malířství, jako jeho integrující odvětví,\njím podmíněné a jedině vysvětlitelné. Musil\nby stanovití vlivy a proudy našeho moder-\nního umění (francouzské, japonské, něme-\ncké, Whistlera, Pennela atd.), význam jed-\nnotlivců a celých skupin tedy na př. re-\nprodukční grafiky starého směru a pokusy\nnové generace let devadesátých, sledovali\nzačátky hnutí za moderní plakát, za krásnou\nknihu a j. v. Musil by rozlišiti volnou grafiku"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1028, "texte": "malířskou a použitou knižně, a zaznamenali\njejich tendence ve volbě sujetů (Stará Praha)\na pod.\nTo byl by jen historický podklad formál-\nního rozboru, který mohl by teprve přinésti\nvýznamnější a cennější poučky umělecké.\nČlověk s vnímavějšíma očima našel by\niv tomto úzkém koutku českého umění\nstopy velkého uměleckého dění společného\nnám s ostatní Evropou, povlovný rozklad\nkresebné konstrukce v náladovou maleb-\nnost, přerod názoru na přírodu, změnu ve\nvidění detailu i proměnu komposičních zá-\nsad, ideový impresionismus konce a ab-\nstraktní stylovost počátků.\nNic z těchto nutností není v knize Dolen-\nského, ale není tam také věty, jež by chytla\nsvým obsahem, dobře ražené, pozorování\nzajímavého svou novostí, věcností nebo\nautorovým hlediskem. Ba celá kniha nemá\nhlediska a nemá měřítka. Tož nutno se spo-\nkojiti jen s famósním objevem, „že poroz-\numění uměleckým listům grafickým po\nstránce estetické a technické možno bráti\nza měřítko kulturní vyspělosti národa.\" To-\nhoto axiómatu možno použiti hned u autora.\n\nV. V. Š."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c026", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "114", "page_fin": "116", "image_debut": 28, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.5", "titre_corps": "V boji o umění.", "titre_sommaire": "V boji o umění.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.28", "debut_caractere": 1030, "fin_caractere_exclue": 4799, "texte": "V boji o umění.\nDr. Wilhelm Worringer, privátní docent\nv Bernu- Vývojově-historické poznámky\nk nejmodernějšímu umění.\nWorringer obrací se nejprve proti nesvědomitě po-\ndezřívavé stylisaci Vinnenovy brožury a uvádí, že se\ndo každého vývojového hnutí vplíži několik planých\ntrabantů, nemohoucích, sensace chtivých umělců a kri-\ntiků, kteří bez vlastního přesvědčení a úsudku podlé-\nhají módní suggesci a pracují do rukou prohnaným\nobchodníkům s obrazy, kteří potom takto nejlépe pro-\nfitují z celé komedie. Vedle takových příživníků stojí\nale vážní, hledající umělci a vedle těchto zase obchod-\nníci s obrazy, kteří i při všech ohledech k obchodnímu\nprospěchu podporují s vnitřním přesvědčením a po-\nchopením nové hnutí v umění, u kterého risiko vý-\ndělku jistě je nepoměrně větší než u neproblemati-\nckého „ zboží pro publikum\". U Vinnena nejsou to\nsnad velcí klassikové impressionismu, jako je Manet,\nMonet a Renoir a t. d., před kterými by chtěl ochrá-\nniti německé umění; dle něho leží nebezpečí v t. zv.\nmladých Pařížských, kteří vycházejí z Cězannea, van\nGogha a Matisse, aby našli novou formu uměleckého\nvytváření. Pak pokračuje:\nPředhazuje se nám, že těmto snahám, jež se vy-\nznačují prozatím ještě experimentálním charakte-\nrem, přinášíme vstříc jistou vůli k pochopení, která\nnás neodstrašuje ani před tím, co se zde jeví býti ab-\nsurdním a extrémním. Tuto vůli k pochopení může-\nme zodpověděti, nebof jsme si vědomi, že je to ne-\nomylný vývojově historický pud, jenž nás tu vede.\nKde nepřipravené a vývojově líné publikum vidí jen\nvýplody subjektivní schválnosti a blbé sensační ma-\nchy, tam pociťujeme právě to vývojově nutné, tam\nvidíme především jednotnost hnutí, jež má cosi ele-\nmentárního, a před kterou mizí vše, co se zdá býti\njen subjektivním. Domnívám se dokonce, že nechy-\nbuji, když vidím nejhlubší kořen tohoto uměleckého\nchtění právě v překonání všeho subjekitvně schvál-\nního a pouze individuelně podmíněného. S tímto zjev-\nným puzením k objektivnosti, k podmaňujícímu zjed-\nnodušení formy a k elementární nepředpojatosti umě-\nleckého podání souvisí onen základní charakter no-\nvého umění, o kterém se myslí, že může být sesměš-\nněn před dospělou Evropou jakožto nesmyslná ko-\nmedie primitivnosti a dětinství.\nTohoto účinku dosáhne se jen u těch, kdož se do-\nsud nenaučili rozuměti primitivnímu umění, pokláda-\njíce je za umění nevyvinuté a nedokonalé, kterému je\nmožno usmívati se s převahou dospělého. Ale tato\npýcha dospělosti evropského člověka počíná býti dnes\nvratkou, aby ustoupila rostoucímu vědomí, jež na-\nhlíží základní elementární velkolepost primitivního\nživotního a uměleckého vyjádření. Z téže nutnosti, se\nkterou přinášíme mladým pařížským synthetikům a\nexpressionistům vstříc ochotné pochopení, probudil\nse v nás nový smysl pro primitivní umění. Zdá se nám\ndnes samozřejným, že stylový charakter tohoto pri-\nmitivního tvoření není podmíněn nevyvinutým a ne-\ndokonalým uměním, nýbrž chtěním, jež je řízeno ji-\nným směrem a jež spočívá na velkých základních\npředpokladech. Cítíme jen nejasně, že tato groteskní\nnepřirozenost a podmaňující nutkavá jednoduchost\ntohoto primitivního umění (podmaňující ovšem jen\npro ty, kdož nezaměňují tlak k formaci s nátlakem il-\nlusivní působnosti) pocházejí ze silnějšího obsahu na-\npjetí vůle k uměleckému výrazu a doznáváme, že to\nnení graduální, ale generální rozdíl, který leží mezi\nnaším a primitivním uměleckým tvořením. Generální\nrozdíl, pozůstávající v tom, že tenkráte nespočíval\nsouhrn účinu ve vyvolání smyslných nebo duševních\nluxusních pocitů, tak jako dnes, nýbrž ve vyvolání\nelementárních pocitů nutnosti, jejich přirozeným živ-\nlem byla synthésa, o kterou dnes opětně znovu zá-\npasíme.\nNemůžeme se dnes ovšem našroubovati zpět na\núroveň primitivního člověka, ale co se u nás nyní"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5626, "texte": "podzemně hýbe, není konečně jen reakcí na impres-\nsionismus, nýbrž na celý předchozí vývoj, v němž sto-\njíme již od evropské renaissance a jehož východisko\na směr jsou obsažně označeny Burckhardtovým lapi-\ndárním slovem o objevu individua. Velké vnější bo-\nhatství poznatků zašlé epochy zůstavilo nás chudými\na my, vycházejíce z tohoto pocitu chudoby, klademe\ndnes vědomě na umění požadavky, kryjící se skoro\ns těmi, jaké kladl na umění člověk primitivní. Aby-\nchom toho docílili, snažíme se emancipovati od\nonoho racionalismu vidění, který zdá se býti vzdě-\nlané Evropě pravým přirozeným viděním, na němž\nnesmí se prohřešili nikdo, kdo nechce platiti za na-\nprostého blázna. Abychom toho mohli docílili, při-\nnucujeme se k onomu primitivnímu, žádnými vědo-\nmostmi a žádnou zkušeností nelomenému způsobu\nnazírání, jenž je prostným tajemstvím mystické působ-\nnosti primitivního umění. Krátce, primitivní způsob\nvidění, ku kterému se přinucujeme, je jen prostřed-\nkem, jak přiblížili se nejvíce posledním elementárním\nmožnostem v účinu. Tak jako Faust k Matkám, lak\ni my odvažujeme se sestoupili do říše Formace ještě\nneartikulované, abychom se objevili zase na povrchu\ns novou, základními působivými silami nasycenou\nformou. To je ledy smysl tohoto „schválního snob-\nského archaismu\" a „pachtění po primitivnosti a ori-\nginalitě\".\nTomu, kdo myslí historicky-vývojově, není lakový\nnávrat k dřívějším základním vývojovým stupňům,\ntakovéto čerpání síly ze zhuštěných nádrží sil minu-\nlosti ničím novým. Je mu to jen opakováním skoro\nzákonitého vývojového jevu. Mění se pouze rozpjetí\nkyvadlových rozkyvů. Je to jen nejlepší známkou síly\na louhy naší doby, že rozkyv je lak značný a že jde až\nk lomu nejzazšímu a elementárnímu, od čeho nás\ndoposud dělila pýcha naší evropsko-klassické zauja-\ntosti a krátkozrakost našeho evropského stanoviska\ndospělých. Jde se zpět k základním vývojovým stup-\nňům, v naději, že se tím opětně přiblížíme přírodě.\nNuže, lato nepřirozenost nových výtvorů, tak podro-\nbená úsměškům a výsměchu, není konečně ničím ji-\nným, než výsledkem takového návratu k přírodě,\novšem k přírodě, jež ještě nebyla profillrována racio-\nnalistickou optikou evropského vzdělání a o jejíž cudné\nnedotknutosti a symbolické síle účinu nemůže prů-\nměrný Evropan míli ponětí.\nZ těchto úvah vyrůstá nám vědomí vývojově-hislo-\nrické nutnosti nového hnutí, které nás tak pudí, aby-\nchom se k němu odhodlaně a zásadně slrannicky\npřimknuli. Veliký smysl tohoto hnutí nemůže ale tak\nbýti zdiskreditován malými a zavádějícími irritujícími\nprůvodními zjevy. A vždyť konečně je to ono bu-\ndoucí, pro něž nyní pěstujeme přítomné. Tato mo-\nderní primitivnosl nebude přece konečným stadiem.\nRozkyv nezůstane stáli na nejkrajnějším bodě. Tato\nprimilvnosl má býti spíše pouze jen přechodem, vět-\nŠíma dlouhým nabráním dechu, než bude nové a\nrozhodující slovo budoucnosti vysloveno. Co je pro-\nzatím ještě experimenty, neartikulovanými zvuky, z to-\nho se vybaví potom jasné slovo, a toto budoucí umě-\nní může býti silné, kdyžtě po zpracování nejzáklad-\nnější a nejmocnější formové řeči opětně se do-\nvede navrátit k užší tradici a tím také k sobě samot-\nnému. A pro tuto naději na budoucí necháme se rádi\npovažovati za zbloudilé theoretiky neschopné úsudku\na za podvedené podvodníky.\nVzhledem k národnostní stránce otázky (jež není\nbez zájmu i pro naše domácí poměry) Worringer\npokračuje: Kdo opravdu své němectví zná, kdo pře-\ndevším zná vývojové osudy německého umění, ten ví,\nže nám, s naší vrozenou problematičností as naší vroze-\nnou nejistotou smyslných instinktů není dáno nalézti\npřímou cestu k nějaké vlastní formě, a ten ví, že jsme ob-\ndrželi heslo vždy z věnčí, a ví, že se musíme vždy nej-\nprve poddat a ztratit, abychom našli naše vlastní já.\nJe to tragika velikosti německého umění od Důrera až\npo Maréese, a znamenalo by zapírati naši vlastní ná-\nrodní tradici, kdo by chtěl naše umění odříznouti od\nvyrovnávání se s jinými uměleckými světy. Ovšem,\njenom pro dětinské a psychologicky nezralé stanovi-\nsko znamená toto konstatování naší nesamostatnosti\nnějakou potupu našeho umění. Toto vyrovnávání se\na toužebné rozšiřování vlastní úzkosti je divadlem\nnejvíce povznášejícím v německém uměleckém vý-\nvoji, a tato tragika a problematičnost dala německé-\nmu umění jeho pravou dynamiku.\nOhledně stanoviska ředitelů obrazáren vzhledem\nk novému směru: Problém je, krátce řečeno, ten: mají\nkupovati obrazy dobré, t. j. dobré ve smyslu převlá-\ndajícího průměrného vkusu, nebo mají tu i tam obě-\ntovali relativní dobrotu pro dobro vývojově-histori-\nckého, důležitého umění, jež není ještě sankcionová-\nno vkusem většiny? Otázka je pro naše musea nalé-\nhavou právě nyní, neboť i ona dospěla nyní k vývo-\njové krisi a musí se rozhodnouti o cestě, po které se\nbudou dále übírati. Musea vznikla jakožto luxusní\nústavy panovnických dvorů: odvaha a propaganda\nbyly jim daleky. Mají podržeti zralý, kulturou nasy-\ncený a do zadu obrácený luxusní charakter, nebo\nchtějí se vyrovnali s rythmem času a státi se z mrtvého\nvývojového herbaria živoucím vývojovým nástrojem?\nMají dějiny registrovati, nebo mají je sama dělati?\nMyslím, že příští generace nebudou chtít od našich\nmuseí jen věděti, jaká byla průměrná fysiognomie\nnaší doby; budou mnohem spíše chtít poznati vývo-\njové výjevy, které ze odehrávaly stranou od této prů-\nměrné fysiognomie, a které právě snad byly nejjem-\nnější a nejrozhodnější. A ty poznají jen tenkráte, když\njim tyto experimenty k získání nové tvárné řeči zůsta-\nnou zachovány. Nechť tyto pokusy vedou k positiv-\nnímu cíli, či ukážou-li se jako neužitečné mrhání vý-\ntvarné síly: v nich žil cenný kus našeho vlastního"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 223, "texte": "vnitřního života, a proto jim přísluší místo v našich\nmuseích; snad ne před Jistě ale vedle zralých neproble-\nmatických uměleckých výrobků. Také pochybené ex-\nperimenty mají svou životní cenu a vývojově-histo-\nrický význam."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c027", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "116", "page_fin": "117", "image_debut": 30, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.6", "titre_corps": "J. S. Machar: Barbaři, Pohanské plameny, Apoštolové.", "titre_sommaire": "J. S. Machar: Barbaři, Pohanské plameny, Apoštolové.", "signature_source": "Nákladem F. Šimáčka v Praze", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.30", "debut_caractere": 225, "fin_caractere_exclue": 3686, "texte": "J. S. Machar: Barbaři, Pohanské pla-\nmeny, Apoštolové.\nNákladem F. Šimáčka v Praze.\nTyto knihy veršů vzbudí zajisté nejvíce ob-\ndivu tím, že mají býti součástmi rozměrného\ncyklu básní Svědomí věků. Bude-li této zá-\nkladní myšlence odpovídati její koncepce,\nbude-li velký rys idee vyjádřen velkými rysy\nkomposice, můžeme očekávali vrcholné a\nnesmrtelné umělecké dílo, dílo monumen-\ntální. Ale řekněme si ihned: jest v díle Ma-\ncharově ve správném poměru účel, který\njest sledován jakési dějiny kultur a ma-\nteriál, kterým jest prováděn báseň ? Není\nbáseň již něco konečného, samobytného,\naby se mohla státi ještě součástí ? Není-li\nbáseň výtvorem v životě umělcově tak vzác-\nným, nečastým i nečetným, že není ani\nmožno, aby se mohla státi hojným, téměř\nnevyčerpatelným stavivem pro dílo ohrom-\nných rozměrů?\nPřes tuto pochybu jest ideální možnost,\nže genius básníkův vytvoří skutečné básně,\nvzácné, konečné útvary, a použije jich jako\nskvělého materiálu k budování nadřazeného\ncelku. Že vytvoří z těchto jedniček ohromné\nzamýšlené dílo geniální komposiční schop-\nností, které všem částkám dá dramatickou\nsouvislost s její gradací, vznosem a spádem,\nkterá dá jim velikou jednotu vše obsahující,\nhodnotící, zmnožující.\nBudeme-li uvažovati o základních prvcích\nbásní, slově, řeči, dále verši, rythmu, rýmu,\nshledáme, že Machar jich užívá jen jakoby\nz nepříjemného donucení. Nikde mu nejsou\nvýtvarným prostředkem básnickým, pouze\nprostředkem dorozumívacím. Nedbá nikdy,\naby slovo znamenalo více než pojem, aby\nvyjadřovalo spodní citový proud, vystupňo-\nvalo vznos myšlenky; nedbá, aby verš měl\nnějakou existenční nutnost a nebyl pouze\nřečí vpravenou do stejně dlouhých řádek.\nRythmus jest mechanický; rým není zvýše-\nným členítkem rythmickým, ale ozdobou,\nvtipem, drobnomalbou. Co se týče celků,\nvšechny tyto mono- a dialogy, dopisy, písně,\npopěvky, mají různé znaky legend, ballad,\nromancí. Ale nikde nedostupují těchto slo-\nvesných forem čistých, u nichž veškerý ob-\nsah jest v ději, jedině v ději, a u nichž vše,\nslovo, verš, rythmus, rým spoluúčinkují na\nději svými formálními i sdělnými schop-\nnostmi. Macharovy básně jsou plny para-\nfrásí, psychologie, deskripce, charakteristik,\nreflexí, celého tohoto aparátu prosaické li-\nteratury, který v básních jest zcela nemístný.\nNeboť tyto části jsou předně přídatné a po-\nmocné; musí dále teprve děj opravňovati,\načkoliv každý děj musí býti tak samozřejmý,\nže jich nemá potřebovali; konečně jsou pří-\nliš libovolné umístěním, počtem i délkou,\ntakže nepřesvědčují o své nutnosti; a vše\nv básni, co není nutné, jest nedobré.\nPoměrně dobrých výsledků docílil autor\njen tam, kde se těchto vad vyvaroval. (Např.\nbásně Z ulice, Rodiště básníkovo a hlavně\nony, jež stručným a zpěvným slohem při-\npomínají letáky z německého ranního novo-\nvěku.) Avšak všude tam, kde jsou tyto pří-\ndavné částky a jsou téměř všude způ-\nsobují, že básně postrádají klidné, vznosné\nlinie, jednotného rozvrhu, široké, ničím ne-\nrušené vyprávěcí prostory, a tím také ztrá-\ncejí možnost, aby byly monumentálními.\nMonumentalita, tato jedna vrcholná meta\nbásnická, spočívá celá v rukou tvůrcových.\nVyplývá úplně z volní sféry autorovy, z jeho\nschopností objektivisačních a formujících.\nTé Machar mohl dojiti jako došel jí v Dio-\nklecianovi a Apostatě před lety. Druhého\nvrcholu, poesie, nemohl ovšem dáti svým\ndílům, neboť tato jest vždy mimo dosah\nvůle a moci básníkovy. Pramení pak ze zcela\nodlišných zdrojů, než z jakých vznikalo dílo\nMacharovo."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 294, "texte": "Shrneme-li vše řečené, shledáme, že Ma-\ncharovy básně po stránce jazykové i veršové\njsou díly mechanickými, tedy nebásnickými;\npo stránce výstavby jednotlivých celků ne-\njsou útvary čistými; dále, že qualitativně se\npohybují na nižších stupních hodnot bá-\nsnických mimo poesii a monumentálnost."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c028", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "117", "page_fin": "[119]", "image_debut": 31, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.7", "titre_corps": "Nový typ divadelní budovy.", "titre_sommaire": "Nový typ divadelní budovy.", "signature_source": "Jan Bor", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.31", "debut_caractere": 323, "fin_caractere_exclue": 3741, "texte": "Nový typ divadelní budovy.\n\nNa alžbětinské scéně seskupily se všechny\nrozmanité jevištní součásti v pevný, architek-\ntonický poměr znamenité úměrnosti, a po-\ndle prodlévání hercova na tom kterém poli\nvzrušovala se divákova svěží obrazivost k roz-\nmanitým prostorovým představám. Výho-\ndou alžbětinské scény byla četná rozma-\nnitost jejích scénických možno-\nstí, a tato přednost, podporovaná důmy-\nslnou architektonickou konstrukcí\njeviště, uhájila útvar alžbětinského divadla\niv době architektonicky tak zralé, jako byla\nShakespearova. Alžbětinské jeviště\nbylojen zdánlivě primitivní, a di-\nvadelní historie je později na-\nprosto chybně interpretovala.Je-\nviště Roheovo přejalo rozmanitou potenci\nalžbětinské scény, vytváří však její formu\ndále, poněvadž estetický vkus doby jest mno-\nhem raffinovanější a dnešní konvencí diva-\ndelní zemdlela a spohodlněla obrazotvor-\nnost divákova; odtud neváhá využiti novo-\ndobých výhod z oboru divadelního průmy-\nslu, mechaniky a osvětlování. V rozvrhu jed-\nnotlivých scénických polí projevuje totéž zá-\nsadní složení, jako alžbětinská scéna, n e-\nvážesevšak na pevný, nerozloži-\ntelný komplex dekorační archi-\ntektury, nýbrž jest tak utvořeno, že jeho\narchitekturu lze jednoduchým způso-\nbem mnohonásobně rozložití a\nv jednotlivých částech zaměniti.\nNeboť architektura Roheova jeviště sestává\nze samostatných, avšak skladných součástí\na detaillů výtvarných, imitujících skutečné\nzdivo a plastické části budovy, jež lze snadno\nposunovati a kombinovali. Architektonická\nvýstavba Roheova jeviště projevuje zároveň\núplně neutrální, monumentální charakter,\njest užívám autorova výroku „um ei-\nnen Ausdruck des modernen Kunstgewer-\nbes zu gebrauchen, reine Werkform\".\nZpůsob, jakým lze tuto neutrální architek-\nturu od případu k případu specialisovati\nk určitým dekoračním komplexům, charak-\nterisovati a přeskupovali scénickými detailly,\nopírá se o jediný, dnes všeobecně přijatý\nprincip: omezuje inscenaci na výrazné, avšak\npouze obrysné naznačení místa a pro-\nstředí děje. Scénické návrhy Edwina Scharffa,\njejichž kollekce doprovázela vystavení mo-\ndelu, ukazují názorně,* jak lze Roheův prin-\ncip provésti v praxi. K vystavení scénického\nprostoru používá se jen několika prostých\nprostředků: především hlavních součástí per-\nmanentní architektury (zejména obou posou-\nvatelných věží v popředí a zadního průčelí),\nnáhradních součástí (t. zv. Versatzstúcke),\nvelkých látkových závěsů, skrovného nábyt-\nkového materiálu, oblohového prospektu,\njímž lze zakrýti zadní část architektonickou,\na posléze světla, kterým se jednotlivá pole\npodle potřeby buď zdůrazňují a připínají\nk scénickému dějství, anebo neutralisují a\nvzdalují přímé účasti na dramatickém po-\nstupu děje. Osvětlovací zdroj jest umístěn\nv kopuli nadjevištěm, kde nalézají se\nosvětlovací přístroje. Dr. Rohe udává, že\nprý touto úpravou scénického osvětlení lze\ndocílili nejrozmanitějších způsobů světel-\n\n* Edwin Scharf vystavil ve Schmidí-Bertschově sa-\nloně s projektem Rohe-Zehovým dvanáct skizzova-\nných návrhů scénických: 1. Szenenbild zu einem an-\ntiken Drama; 2. Szenenbild zu einem Weihnachtsspiel;\n3. Szenenbild zu einem Kriegslager; 4. Szenenbild eines\nForumsim Renaissancecharakter; 5., 6., 7. Szenenbild\neiner mittelalterlichen Stadt, eines Burghofes, sowie\neines Palazzo; 8., 9. Szenenbilder von Innenráumen;\n10., 11. Szenenbild eines Waldinnern und einer\nSchlucht; 12. Szenenbild mit Kííste und Segelschifí."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3288, "texte": "ných: jednotlivá pole scénického prostoru\nlze prý netoliko jednak světlem živě připjati\nk dynamickému vzestupu děje, jednak zcela\nzatemniti a umlčeti, nýbrž také odstíniti svě-\ntelnými effekty nejjemněji differencovanými\nv intensitě i barevnosti. Pokud osvětlovací\nproposice Roheovy vyhoví ve skutečnosti,\nnelze mi z pouhého sádrového modelu sta-\nnovití. Rovněž nepodařilo se mi z kusých ná-\npovědí model doprovázejícího prospektu*\nzjistiti, je-li Roheův způsob v nějaké souvi-\nslosti s osvětlovacím systémem Fortuniho,\nk němuž některými principy se kloní.\nMezi posledními pokusy o reformu diva-\ndelní budovy lze návrhu Rohe-Zehovu při-\nznati značný význam. Není jím sice defini-\ntivně rozřešen problém moderního divadla,\nleč myšlenky v něm propagované zabývají\nse velmi vážně a dosti samostatně řešením\nnového divadelního typu. Hlediště Zehovo\ndosti příznivě spojuje princip patrový a am-\nfiteátrálný v nový útvar, poněkud sice kom-\npromissní, leč prostý všech vad barokového\nhlediště a přece schopný pojmouti pět tisíc\ndiváků. Jeho princip tří amfiteátrálných ploch\nsedadlových, umístěných z části nad sebou,\nz části za sebou, není sice zcela originelní:\npodobá se poněkud ideové skizze Littman-\nnova Volks-Festspielhausu, konstruovaného\npodle návrhů Georga Fuchse a uveřejněného\nletos ve Fuchsově knize „Die Secession in\nder dramatischen Kunst und das Volksfest-\nspiel\". Nicméně zdá se, že Zehovo hlediště\nbylo komponováno samostatně, neboť ča-\nsově vznikalo již před lety a kromě shodných\nprincipů vykazuje také detailly úplně samo-\nstatné. Ideově lépe domyšleno a umělecky\nintensivněji pojato jest Roheovo jeviště. Při-\nnáší zcela nové nazírání na dramatickou\ninscenaci a nabízí jevištnímu umění zcela\nnové předpoklady. Činí zajímavý pokus vrá-\ntiti herci prostředí, v němž by mohl opticky\ndokonale působiti: vrací mu prostorovou\nscénu. Odstraňuje rušivé vztahy mezi her-\ncem a jeho scénickým okolím, a hledí živý\ni mrtvý materiál scény uvésti v souzvuk,\nkterý svou monumentálností a jednotností\nstylisace jest s to vyvolati mocný umělecký\ndojem. Scénický obraz neseskupuje, jako\ndnes bývá zvykem, kolem osy horizontální,\nnýbrž kolem osy vertikální, tedy tím směrem,\nkterý nejvíce jest přiměřený dramatické akci.\nUmožňuje ještě více, než kdysi alžbětinská\nscéna, bohatou a snadnou rozmanitost ve\nvýstavbě scén, prostě, avšak monumentálně\nstylisovaných. Připouští rozvinutí velkých\nmass v rozsahu dosud neobvyklém a nabízí\nnové možnosti osvětlovací, jest ovšem na\nsnadě, že typu Rohe-Zehova bylo by lze po-\nužiti jen jako lidového divadla, určeného pro\nslavnostní hry, pro dramata velkých rhyt-\nmických forem a rozpjaté stylisace. Drama\nměšťanské, psychologické a intimní nebude\nlze nikdy na tomto divadle vytvořiti s do-\nkonalým úspěchem. Zůstává však nepochyb-\nno, že vývoj nového typu „divadla pěti tisíc\"\nnalezl v tomto projektu poprvé určitého, po-\ndrobného vyjádření a řešení, což není bez\nvýznamu v době, kdy Max Reinhardt byl\nnucen improvisovati si pro reprodukci anti-\nckého dramatu„pětitisícové divadlo\" vamfi-\nl -»!_ _ *1\nteatru moaernino cirku.\n\n* Výstavu Rohe-Zehova modelu doprovázel pouze\nněkolikastránkový prospekt „Thěater-Projekt Rohe-\nZeh\". Nakladatelství Schmidt-Bertschovo slibuje však\nnyní na podzim, že vydá o témž předměte illustro-\nvanou monografii.\n\nJan Bor."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[119]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 819, "texte": "Jest pro nás potěšením zaznamenati, že\nsnahy a názory, jež zastáváme v tomto listě,\ndocházejí pochopení i uznání v části české\npublicistiky, i upozorňujeme se zvláštní ra-\ndostí své čtenáře na feuilleton p. F. X. Šaldy\nv novoročním vydání Národních Listů. Za\ndruhé poukazujeme své čtenáře na sérii\nčlánků p. Šaldových, nadepsanou Klassicis-\nmus, jež počala vycházeti dne 5. t. m.v Ná-\nrodních Listech; tam bylo se skutečnou au-\ntoritou á propos nové francouzské a něme-\ncké literatury vysloveno mnoho, co bychom\nmohli citovati zde jako dotvrzení nebo ana-\nlogii našich vlastních snah alespoň v litera-\ntuře a vůbec v umění. Příležitostně vrátíme\nse zde k článkům p. Šaldovým; zatím jen\ns radostí zdůrazňujeme, že směrové úsilí,\njež rozvíjíme v tomto svém listě, nebylo a\nnezůstalo v českých poměrech osamělé a\nopuštěné."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c029", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[119]", "page_fin": "[119]", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.8", "titre_corps": "Práce členů Skupiny, vystavené na umělecké výstavě v Obecním domě „U Prašné věže“.", "titre_sommaire": "Práce členů Skupiny, vystavené na umělecké výstavě v Obecním domě „U Prašné věže“.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[119]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.33", "debut_caractere": 821, "fin_caractere_exclue": 2179, "texte": "Práce členů Skupiny, vystavené na\numělecké výstavě v Obecním domě\n„U Prašné věže“.\n(Leden-únor 1912).\nBeneš Vincenc: Toileta, Zuzana, Po-\nkušení, Žofín, Ze Žofína. (Oleje). Brun-\nner V. H.: Paridův soud, Snímání s kříže,\nKrajina. (Oleje). Čapek Josef: Služka,\nMatka s dítětem. (Oleje). Filla Emil:\nSalome, Česání ovoce, Jitro, Utěšitel. (Oleje).\nGuttfreund Otto: Úzkost (Sádra), C-\nihláři (Hlína), Portrét JUDra VI. Srba (Bronz),\nPři toiletě (Sádra), Portrét (Sádra). Go-\nčárjosef: Stůl a čtyři lenošky z ořecho-\nvého dřeva, Model domu „U Černé Matky\nBoží\", Model chrámu reform. evangelické\ncírkve v Lounech, Soubor fotografií prove-\ndených prací. Hofman Vlastislav:\nLehátko, Dvě lenošky, Tři židle z ořechového\ndřeva, Skleněné příbory (a, b, c), Příbory (a,\nb, c, keramika). - Chocholjos.: Knihov-\nna z ořechového dřeva, Lampa z pagfongu.\nJanák Pavel: Psací stůl ze dřeva ma-\nhagonového a ořechu, Hodiny, Vasy, Kala-\nmáře, Příbory. Soubor fotografií provede-\nných prací. Kratochvíl Zd.: Karika-\ntura, Sv. Martin, Česání ovoce. (Kresby).\nKysela František: Obraz. (Tempera).\nProcházka Ant.: Prométheus (Olej).\nRos ip al Josef: Skleník z černé mořené\nhrušky, Soubor fotografií provedených prací.\nSíma Ladislav: Rodina,ldyla.(Oleje).\nSpála Vá c 1 av: Idyla, Záliv, Krajina,\nEva, Pod stromem, Krajina. (Oleje).\nNávrh na installaci sálu skupiny od Pa-\nvla Janáka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c030", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[119]", "page_fin": "[119]", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.9", "titre_corps": "Literatura odborná.", "titre_sommaire": "Literatura odborná.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[119]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.33", "debut_caractere": 2181, "fin_caractere_exclue": 3049, "texte": "Literatura odborná.\nPaul Klopfer: Von Pallad io bis\nSc hi n kel. Eine Charakteristik der Bau-\nkunst und Klassizismus. Verlag Paul Neff,\nEsslingen 1911 (15 M). Wilh. Worringer:\nFormprobleme der Gotik, Můnchen,\nPiper 1911. JohnConstable: Eine Selbst-\nbiografie, aus Briefen, Tagebuchblattern,\nAphorismen und Vortrágen. Verlag P. Cas-\nsirer, Berlin (8 50 M). R. Hamann: Ás-\nthetik. (AusNátur-undGeisteswelt) Leip-\nzig, Teubner, (1 *2.5 Mk). A. Furtwángler\nu. H. L. Ulrichs: Denkmaler gr i ech i-\nscher und rómischer Skulptur.(lll.\npřír. vyd.) Bruckmann, Můnchen, (M 4 80).\nJul. Meier Graefe: Auguste Ren o i r.\n(100 vy obr.) Piper, Můnchen, (5 M). W.\nHausenstein: Der nackte Mensch in\nder Kunst aller Zeiten. R.Piper, Můn-\nchen (150 obr.). Corrado Ricci: Ba u-\nkunst und dekorative Skulptur d.\nBarockzeit in 11a 1 i en. Verlag Julius\nHoffman, Stuttgart, 25 M. (315 obr.)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c031", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[119]", "page_fin": "[119]", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.15.10", "titre_corps": "Knihy redakci zaslané.", "titre_sommaire": "Knihy redakci zaslané.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[119]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.33", "debut_caractere": 3051, "fin_caractere_exclue": 3141, "texte": "Knihy redakci zaslané.\nVesna v Brně: Jubilejní památník.\nUmělecká Beseda: Národní pohádky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c032", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.16", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.1", "debut_caractere": 1284, "fin_caractere_exclue": 1567, "texte": "GRAFICKY ZAVOĎ REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATORSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVUR A, TISK LEPTŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c033", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.17", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.2", "debut_caractere": 1022, "fin_caractere_exclue": 1214, "texte": "PRAŽ\n1 TELEFON 2i34\ni VZORNÁ ÚPRAVA TISKLI. NIiJNOVĚjSI DRUHY PÍSEM.\ntn!|yill!lll!lllllll!!!lll!!i:!lll!!ll!!lllll!lli!l!!!lll!l!l!ll!!ll!!l!l!l!!lll!ltl!l!!ll!!lll!ll!ll!!lll!ll!ll!l!lí!lllll"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c034", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.18", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.3", "debut_caractere": 659, "fin_caractere_exclue": 788, "texte": "PETR NEDVĚD\nPRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36 ]\nVLASTNÍ VÝROBA MEIDIN- j\nGERSKÝCH KAMEN A REGU-\nLAČNÍCH, NÁSYPNÝCH,\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ. |"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c035", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.19", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.3", "debut_caractere": 790, "fin_caractere_exclue": 908, "texte": "JOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKÝ PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561-11. POŠT. SPOR. 29.976"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c036", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.20", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.3", "debut_caractere": 910, "fin_caractere_exclue": 1023, "texte": "ALOIS WEYROSTEK\nMISTR DLAŽDIČSKÝ\nPROVÁDÍ BEZVADNĚ\nVEŠKERÉ DRUHY DLAŽEB\nZA CENY VELMI MÍRNÉ.\nPRAHA 11., ČÍS. 1219."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c037", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.21", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.3", "debut_caractere": 1025, "fin_caractere_exclue": 1245, "texte": "R YDL & THON\nS VIIAIIY -P O D 01. I\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU INTERIEURÚ, STAVEB, I\nHŘBITOVŮ ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRAČE UMĚLCU PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c038", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c038", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.22", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.4", "debut_caractere": 470, "fin_caractere_exclue": 605, "texte": "Továrny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPĚ ČÍSLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c039", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.23", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.4", "debut_caractere": 607, "fin_caractere_exclue": 828, "texte": "imuai—bM mi wiiri WIIIWI i'*iiiMiiia<——Wßß—w—WÍMU————a—m\nVÁCLAV FIŠNA\nPRAHA 11., PURKyŇOVA 5\nODBORNý ZÁVOD ČALOUNICKÝ.\nSPECIELNÍ VÝROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BVTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVy NÁByTKU"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c040", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.4", "debut_caractere": 830, "fin_caractere_exclue": 1108, "texte": "V J. MÁVL ÍČEK\nTOVÁRNA NA ZPRACOVÁNÍ DŘEVA\nPETROHRAD V ČECHÁCH.\nDodává pro veškerá odvětví stavebního truhlář-\nství: dvéře, okno, portály, lamberie, parkety, měkké\npodlahy atd. Výhraaná licence pro Cechy: Maye-\nrova patentní okna, 30°!0 úspory.\nPRAŽSKÁ KANCELÁ\nKRÁLOVSKÁ TŘ. 88."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c041", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.4", "debut_caractere": 1110, "fin_caractere_exclue": 1275, "texte": "Kancelář kamenných lomů\nDžbán, Podbaba, Bulovka, Ladví a Ďá-\nblice. - hejtvrdší materia\npro stavby betonové a štěrkování\nSchneiderová-Po Inerová,\nPraha VII, Bělského"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c042", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.4", "debut_caractere": 1277, "fin_caractere_exclue": 1384, "texte": "ZBRASLAVSKÉ SAMOTÁM) - MINO KARTEL\nKANCELÁŘ A SKLADU: PRAHA, HAVLÍČKOVO NÁMĚSTÍ ČÍSLO 6. TELEFON ČÍSLO 5122"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c043", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[120]", "page_fin": "[120]", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.27", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "[120]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 428, "texte": "m\nNOVÁ EDICE\nSvazek XI:\nRODINNÉ LISTY\nKARLA SABINY.\n23 neznámé dopisy dceři a zeti. Vydal\nJan Thon. Se čtyřmi reprodukcemi svě-\nllotiskem podle starých fotografií. U-\npravil F. Kysela. Tištěno v Dělnické\ntiskárně. Vyjde v lednu.\nSvazek XII.:\nNICCOLO MACCHIAVELLI:\nMANDRAGORA.\n(V tisku.)\nPosledně vyšlo:\nDOPISY JOSEFA MANESA\nJINDŘIŠCE SLAVÍNSKÉ.\nProspekty knih vydaných i chystaných\nzašle\nNOVÁ EDICE\nPRAHA EL,\nMYSLÍKOVA ULICE 15."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c044", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[120]", "page_fin": "[120]", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.28", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "[120]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.34", "debut_caractere": 430, "fin_caractere_exclue": 603, "texte": "PRAŽSKÉ NÁŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODEJNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB (SPOLEČ. S RUČ. OBMEZENÝM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c045", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[120]", "page_fin": "[120]", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.29", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "[120]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.34", "debut_caractere": 605, "fin_caractere_exclue": 730, "texte": "Betonové a železobeto-\nnové práce všech druhů\ndle vlastních soustav\nprovádí strojním po-\nhonem specielní firma\nPraha ** Plzeň"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c046", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[120]", "page_fin": "[120]", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.30", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "[120]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.34", "debut_caractere": 732, "fin_caractere_exclue": 956, "texte": "ANT. WENDLER,\nPRAHA-BUBNA. MŮSTEK Č. 386-1.\nDRÁTĚNÉ STR. PLETIVO, OSTNOVÝ DRÁT,\nÍ3TA\npružné ocelové drá-\ntěné matrace. Ozdo-\nbné drátěné ploty,\nkovaná zábradlí,\nvrata a dvířka k za-\nhradám atd., atd.\nCenníky zdarma\na franko."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c047", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c047", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.31", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 159, "texte": "Domovní kanalisace dle nejnovějších\npředpisů, jakož i veške\nbudov a facad provádí levně a řádně\nobecní kontrahent pr\nVáclav Hábí,\nmistr zed\nPraha-1., Týnská c."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c048", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.32", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.35", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 312, "texte": "PROVEDENO DLE NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVý I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLEM,ODBORN. PROVEDENÍ\nVyRABI A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK.VINOHRADy, BARÁKOVA3"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c049", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c049", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.33", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.35", "debut_caractere": 314, "fin_caractere_exclue": 532, "texte": "JOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c050", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.34", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.35", "debut_caractere": 534, "fin_caractere_exclue": 651, "texte": "ZÁVODYPRO UMĚLECKOPRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANYŽ\nPRAHA-VII.\nU PRŮHONU.\n»T«\nVLASTNI NOVÉ MODER. ZAŘÍZ. TOVÁRNY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c051", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.35", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.35", "debut_caractere": 653, "fin_caractere_exclue": 835, "texte": "ČESKÁ MVSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ. ORGÁN\nFILOSOFICKÉ JEDNOTy V PRAZE\nPŘEDPLATNÉ PRO TUZEMSKO 8 K ROČ.\nRedakční adresa: Prof. Dr.\nFr. Krejčí, Král. Vinohrady,\nKollárova ulice\nč. p. 1106."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c052", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.36", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.35", "debut_caractere": 837, "fin_caractere_exclue": 1092, "texte": "GRANOLIT\nPriv., celistvá, houbě a ohni vzdorující podlaha,\npodložka pod linoleum, podložka pod parkety na\nželezobeton místo asfaltu, neprozvučná isolace,\nterrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA\nČISLO 22. TELEFON 505/ IV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c053", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.37", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 131, "texte": "Veškeré práce\nmalířské\npro skupinu výtvar-\nných umělců provádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha-Kr Vinohrady,\nKollárova ulice č. 15."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c054", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.36", "debut_caractere": 133, "fin_caractere_exclue": 157, "texte": "STREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c055", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.36", "debut_caractere": 159, "fin_caractere_exclue": 811, "texte": "CHCETE\nř i NEB DOPLNIT! BYTÍ i\nZhotovíme Vám\nNÁBYTEK\nv každém dřevě a slohu,\nKOBERCE\npřesně v každé barvě a velikosti, dle vlast-\nních Vašich návrhů, aneb Vám pošleme na po-\nžádání franko a bez závazku náš nejnovější illu-\nstrovaný eenník ě. 72 s poučením ,?Jak zařídili\nbyt vkusně, účelně a levně\", jakož i návrhy,\nnákresy, fotografie a specielní rozpočty, sdělíte-li\nnám, jakou máte potřebu a v jaké výši. Srovnejte\njakost, provedení a cenu naši s jinými nabíd-\nkami. Chcete-li koupiti výhodně a z první ruky\nNÁBYTEK A KOBERCE, dopište si ještě dnes\ndo továrny\nAd. Novotný a spol.v Týništin.Orl.\nVlastní výroba dětských kočárků a smyrenských koberců."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c056", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.36", "debut_caractere": 813, "fin_caractere_exclue": 1005, "texte": "C. k. soudní znalec\nFRANTIŠEK\nKRATOCHVIL.\nVlastni výroba hlině-\nných a šamotových\nkamen. - Sklad všech\ndruhů kamen a spo-\nráků. Opravy provádí\nsolidně a levně.\nPRAHA 1.,\nUl. Karoliny Světlé 5."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c057", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.36", "debut_caractere": 1007, "fin_caractere_exclue": 1180, "texte": "j ATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONOVSKÝ,\nPraha lil., Říční 539.\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narchitektonické."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-01-01-c058", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-01_01#c058", "volume": "bmtnabk_1912-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.2.42", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.36", "debut_caractere": 1182, "fin_caractere_exclue": 2069, "texte": "UJ VM\nO 2\n2 CQ\ntí W\nOS >\n£ <\nv>—«\n>W B3\nO* O\nW bí\n3 o\n<\n2\n>•\nH\n>o\nOz\nft-M\nNJ\nW\n°>\n«=,- «£\nW ><*)\n2 H\n_. <\nH os\nC/3\nZ z\nW\n>CO «\nP 2\nV w\nN Q\nVUJ N\nH >\ntu\nJ\nO\nX\nD\nO\nhJ\nO\nos\nCL,\n<\n2\nH\nUJ\nQ>U\n» 2\nNH pq\ng*Q\ní> uj\n'< >\nZO\n..OS\n\"Oh\n2\nOZ\nffiE\nOu\n2$\nO\nDá\nH\ncfl\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732\nOLOMOUC\nmm.\n- - *&?\ní..\nří /\nh. mi\nmmm-\nm\nWÉĚiĚĚ\nď S*\nž*W<*\n»\nI^,\ni:i\n«r vwffl šfetirin* - * ~ ; -v**. - s\n;í *\"* ».><-» w-v »w 'lyywiWy '\"wwwf '.ukápnu W-'\n«w Wř®s? sm,. / < :\n■■■ ;:: _ v;, :;i;t-.- :;r. .\n'\nsis? v* * -j\n■ ;■■ ■ :■ ■ ■\"■■■■ ■ : ' . '\" -..■■■ • ■ .. , .'\n:■ v;: ■ .:.. : Vv:,:,\n:. . *\\* rřWS3ft®Paw* « */* \\\n. . -\niIBPtÍ*PSI\n\".v-.\nmĚmMmmm\n«s\n' • ';\ni- ' ~7*i\nuáZ\nM&m.\n•••.—.* ■•^^>\n*,<J\n&\nM\n, ív\n*sí\nm\n:'.'-• ;/ : .\nm\nU\n50\n>\nO\npí\nID\nO\na\n2\nH\nO\nN< >' 5\nW 73 >\nr z\npí\nN\nO\n03\nPÍ\nH\nO\nZ\no\n<\nH\nPi\nr\nco\nH\n<\nW\nPÍ\nH\nO\nco\nH\n>\n<\npí\nw\nZ z\nPi>o'9\n>l<\n< o\n-<> X\n73c0\n° 5\n03 fe\nCO\nPÍ\nH\nO\nZ\no\n<\nPÍ\np"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.1", "texte": "UMĚLECKÝ MESIČŇIK\nORGÁN SKUPINY VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ.\nVydáním a nákladem Tiskového družstva Skupiny\nVýtvarných Umělců v Praze.\nŘídi JOSEF ČAPEK s redakčním kruhem (EMIL\nFILLA, VLAST. HOFMAN, PAVEL JANÁK, FR. KY-\nSELA, FR. LANGER, V. V. STECH, V. ŠTĚPÁN).\nREVUE MENSUELLE DES ARTS, ORGÁNE DU\nGROUPE DES ARTISTES DE PRAGUE.\nDirecteur en chef: JOSEF ČAPEK. Rédacteurs: EMIL\nFILLA, VLAST. HOFMAN, PAVEL JANÁK, FR. KY-\nSELA, FRANT. LANGER, V.V. STECH, V. ŠTĚPÁN.\nAdresse: Prague 1., Bellevue 20.\nREDAKCE PRAHA-lIL, ŘÍČNÍ UL. 11. Rukopisy nevyžádané se nevracejí, není-li přiloženo zpáteční po-\nštovné. Reprodukovat! přílohy a otiskovali články z Uměleckého Měsíčníku možno jen se svolením re-\ndakce, zprávy a poznámky jen s přesným udáním pramene. Za práce podepsané odpovídají autoři.\nSpolková kancelář a administrace: PRAHA-L, FRANTIŠKOVO NÁBŘEŽÍ 20, BELLEVUE, od 9-1, 3-7.\nRoční předplatné 12 K, do ciziny 15K, jednotlivá čísla 1 K 70 h. Reklamace se nefrankují a přijímají\nse nejdéle do 14 dnů po vyjití čísla. Učet Záložního a Úvěrního Ústavu v Hradci Král., filiálka v Praze.\nZodpovědný redaktor Josef Čapek. Za náklad a vydání odpovídá Josef Chochol. Reprodukce grafického\nústavu Jana Štence, Praha 1., Salvatorská čís. 8. Tiskem Dělnické knihtiskárny v Praze-IL, Myslíkova ul. 1959.\n\nGRAFICKY ZAVOĎ REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATORSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVUR A, TISK LEPTŮ."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.2", "texte": "OBSAH\nTEXT: [ _ ;\nPaul Ernst: Vězeň. Novella. (Přel. J.Pospíšilová.)\nKarel Čapek: Literární poznámky o lidskosti.\nPavel fanák: Proti náladě v architektuře. (Dok.)\nKRONIKA:\nJosef Chochol: Nová radniční budova na Ma-\nriánském náměstí, K. Čapek: Růž. Svobodová:\nPosvátné jaro. J Čapek: K Ernstově novelle. -\nV. V. Š.: Ani. Dolenský: Moderní česká grafika. -\nV boji o umění. (Dr. W, Worringer). Fr. Langer:\nJ, S, Machar: Barbaři, Pohanské plameny, Apošto-\nlově. J. Bor: Nový typ divadelní budovy. (Dok.).\nVYOBRAZENÍ:\nJ. Gočár (3). A. Procházka (1). Lad. Šíma\n(2), - J. Čapek (2). - Václav Spála (2). - Jos. Cho-\nchol (2). - Kronika (2).\n\nČÍS. 4. (LEDEN.) i ROČNÍK I. 1912.\nNo 4. Ire ANNÉE,\n\nSOMMAIRE\nTEXTE: . ; , j\nPaul Ernst: Le piisonnier. (Traci. par }. Pospíši-\nlová).\nKarel Čapek: Remarques liííéraires sur I'huma-\nniíé.\nPavel Janák: Coníre ťarchífecfure sentimentale.\n(Fin.)\neHRONIQUE.\nILLUSTRATIONS:\nJ. Gočár (3). A. Procházka (1). Lad, Šíma\n(2). - J. Čapek (2). Václav Spála (2). - Jos. Cho-\nchol (2). Chronique (2).\n\nPRAŽ\n1 TELEFON 2i34\ni VZORNÁ ÚPRAVA TISKLI. NIiJNOVĚjSI DRUHY PÍSEM.\ntn!|yill!lll!lllllll!!!lll!!i:!lll!!ll!!lllll!lli!l!!!lll!l!l!ll!!ll!!l!l!l!!lll!ltl!l!!ll!!lll!ll!ll!!lll!ll!ll!l!lí!lllll"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.3", "texte": "ČINNÝMI ČLENY SKUPINY VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ\njsou: V; Beneš, JDr. J. Borovička, V, H. Brunner, Josef\nČapek, Karel Čapek, Vilém Dvořák, Emil Filla, Jóža\nGočár, O. Gutfreund, Vlastimil Hofman,. Josef Cho-\nchol, Pavel Janák, Zdeněk Kratochvíl, František Ky-\nsela, Frant. Langer, A. Procházka, Josef Rosípal, Stan.\nSochor, Lad, Šíma, Václav Spála, Dr. V. V. Stech, Jan\nThon, Max Urban.\nČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY Skupiny Výtvarných Umělců:\nČlenové zakládající platí příspěvek 100 K najednou,\nnebo ve čtyřech ročních splátkách, korporace nejméně\n200 K jednou pro vždy. Členové platí ročně: přispí-\nvající nejméně 10 K, členové činní 10 K a zápisné,\nstanovené výborem na 100 K,\n\nPETR NEDVĚD\nPRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36 ]\nVLASTNÍ VÝROBA MEIDIN- j\nGERSKÝCH KAMEN A REGU-\nLAČNÍCH, NÁSYPNÝCH,\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ. |\n\nJOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKÝ PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561-11. POŠT. SPOR. 29.976\n\nALOIS WEYROSTEK\nMISTR DLAŽDIČSKÝ\nPROVÁDÍ BEZVADNĚ\nVEŠKERÉ DRUHY DLAŽEB\nZA CENY VELMI MÍRNÉ.\nPRAHA 11., ČÍS. 1219.\n\nR YDL & THON\nS VIIAIIY -P O D 01. I\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU INTERIEURÚ, STAVEB, I\nHŘBITOVŮ ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRAČE UMĚLCU PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.4", "texte": "Otevřené výstavy.\nMísto\nPraha\nPaříž\nBerlín\nLiverpool\nLipsko\nVídeň\nPořádá\nObec Pražská\nMusée des Arts décoratifs\nNeue Secession\nVýstava\nVýstava českého umění. (Má-\nnes, Jednota výtvarných um.,\nSkupina.)\nVýstava japonských tisků:\nOutamaro a jeho škola.\nVýstava mezinárodní.\nMezinárodní výstava prů-\nmyslová a umělecká.\nVšeob. výstava stavebnictví.\nVýstava církevního umění.\nOtevřena\nLeden-únor.\n15. leden-15. únor.\nProsinec-leden.\nKvěten-říjen 1912.\n1912.\n1912 (podzim).\n\nTovárny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPĚ ČÍSLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta.\n\nimuai—bM mi wiiri WIIIWI i'*iiiMiiia<——Wßß—w—WÍMU————a—m\nVÁCLAV FIŠNA\nPRAHA 11., PURKyŇOVA 5\nODBORNý ZÁVOD ČALOUNICKÝ.\nSPECIELNÍ VÝROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BVTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVy NÁByTKU\n\nV J. MÁVL ÍČEK\nTOVÁRNA NA ZPRACOVÁNÍ DŘEVA\nPETROHRAD V ČECHÁCH.\nDodává pro veškerá odvětví stavebního truhlář-\nství: dvéře, okno, portály, lamberie, parkety, měkké\npodlahy atd. Výhraaná licence pro Cechy: Maye-\nrova patentní okna, 30°!0 úspory.\nPRAŽSKÁ KANCELÁ\nKRÁLOVSKÁ TŘ. 88.\n\nKancelář kamenných lomů\nDžbán, Podbaba, Bulovka, Ladví a Ďá-\nblice. - hejtvrdší materia\npro stavby betonové a štěrkování\nSchneiderová-Po Inerová,\nPraha VII, Bělského\n\nZBRASLAVSKÉ SAMOTÁM) - MINO KARTEL\nKANCELÁŘ A SKLADU: PRAHA, HAVLÍČKOVO NÁMĚSTÍ ČÍSLO 6. TELEFON ČÍSLO 5122"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.5", "texte": "J. Gočár\nKnihovna."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.6", "texte": "J. Gočár\nVodárenská věž v Bohdanči."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.7", "texte": "Turbinový mlýn a silo v Bohdanči.\nJ. Gočár"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.8", "texte": "L. Šíma\nRodina."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.9", "texte": "A. Procházka\nPrometheus."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.10", "texte": "J. Čapek\nMatka s dítětem."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "[97]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.11", "texte": "J. Čapek\nSlužka."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "[98]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.12", "texte": "V. Špála\nPod stromem."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.13", "texte": "Vězeň.\n(Přeložila Jarmila Pospíšilová.)\nPaul Ernst:\n\nNásledující případ udál se dle jistého starého spisovatele v druhé polovině sedmnáctého\nstoletí. Jeden mladý švédský důstojník ze vznešeného rodu podnikl cestu Německem, aby\nviděl města a země i aby poznal cizí lidi a nové poměry. Přišel do malého sídelního mě-\nsta, jehož příroda i obyvatelé se mu velmi zamlouvali, neboť to město leželo na svahu\npohoří, pokrytého hustými a černými smrkovými lesy, a potůčky řinuly se zelenými lou-\nkami, železářské hamry bušily v lese a způsobovaly za noci viditelnou záři, a lidé byli ra-\ndostní a přičinliví. To vše upomínalo ho tak na jeho domovinu, že byl dojat. A protože\nbylo k jaru, pociťoval neurčité toužení v srdci.\nV neděli šel do kostela a povznesl se na zbožném zpěvu a ctném kázání. Po kázání\nbylo svaté přijímání. Tu otevřela se stolice knížecího panstva a mladá slečna vystoupila\nse slušně sklopenýma očima, poklekla na lavičku před oltářem, sepjala ruce a pohlížela\nzbožně do výše k bělovlasému a vysokému knězi, jehož oči jasně a dobrotivě zářily.\nI bylo cizinci, jakoby se mu náhle zastavilo srdce; a on pozoroval s upřenýma očima\njasnou a čistou tvář panninu.\nPak zdálo se mu jako ve snu, že šel lesem a že v dáli tloukl datel. Potom slyšel také,\nže jeho milovaná byla knížete jediná dcera; o knížeti vypravovali lidé, že je surový a ná-\nsilnický a princezna že trpí; to ho však málo znepokojovalo. Vždy ho to přitahovalo tam,\nkde ji mohl viděti, a přece neměl pražádné vědomé vůle přijíti do její blízkosti. Jednou\nprojela podle něho s rychlostí blesku, čtyři koně byli připřaženi k jejímu vozu. Pozdravil,\nkdyž již byla minula; ale ona se ohlédla; možná, že se také neohlédla.\nJednoho pozdního večera bylo zaklepáno na jeho dveře. Když otevřel, vtiskl mu jakýsi\nmuž psaníčko do ruky a běžel spěšně a hřmotně po stupních dolů. V psaníčku stálo, že\nmá uchystati útočiště ve své domovině, míti pohotově před městem vůz k útěku a v ur-\nčenou noční hodinu čekati u jedněch malých zámeckých dveří. Údivu nepocítil pražád-\nného. Ale věděl, že teď všecko muselo přijíti tak, jak mu bylo usouzeno; šťasten byl, že\nměl jen činiti,comu bylo uloženo. Rychle psal do své domoviny, i vůz objednal. Napadlo\nmu, že se za ním lidé nedívali, když kráčel po ulicích. Také teplé pokrývky a kožešiny\nobstaral. Když přišel večer, opatřil se pistolemi, uvolnil svůj kord a šel tam bez pláště.\nDlouho čekal pod temným klenutím malých dveří. Chvílemi slyšel z dáli, jak čekající kůň\ntloukl kopytem o dláždění. Ale to nebyly jeho objednané koně. Jednou uviděl padající\nhvězdu. A teple proniklo jím štěstí.\nTu vrhlo se na něho náhle několik mužů, přitiskli mu ruce k tělu a zacpali mu ústa.\nByl rychle svázán a vlečen uličkami a dveřmi i branou k nějakému vozu. Dva muži\nvstoupili s ním dovnitř a kočí prásknul do koní.\nOdvezli ho na vysoký hrad a tam dostal ve věži světničku. Jako na mechovitou lesní\npůdu díval se ven přes širé lesy. Často táhla pod ním mračna, která se podivně zavěšo-\nvala na horské útesy a pitvořila se v nevídané podoby. Bezhlasé bylo vše, a jen zřídka\npronikl z rána za příznivého větru tichý ševel ptačího štěbetání k jeho uchu.\nProtože byl teprve dvacet let stár, a měl tu zůstati zajat po celý svůj život, pomyslil si,\nže zde může žiti dobře šedesát let, a to bylo přece právě tolik, jakoby žil šedesát dní nebo\nšedesát hodin. Zcela daleko za ním leželo mu vše, jeho dětství a jeho služba, jeho druzi,\njeho cesta, jakoby již bylo přešlo šedesát let; ale on byl ještě mladý, bezvousý muž s jas-"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.14", "texte": "ným hlasem. Každého dne vryl nehtem křížek do stěny; tři sta šedesát pět křížků zname-\nnalo rok, a to byla dlouhá řada od stropu až k podlaze a pak ještě půl řady. Kdyby po\nšedesát let denně vryl křížek, to by právě k tomu stěny vystačily, neboť byla tu také ještě\nvelká kamna i dveře. Bylo to ovšem velmi krušné, že měl vésti takový život. I uvažoval\nnyní, byla-li to náhoda, že ho stihl tento osud. Snad byl by se mohl vydati jinou cestou\na nikdy by princezny nespatřil; anebo oné neděle byl by mohl zanedbati kostel; potom\nbyl by skončil svoji cestu, byl by se navrátil domů, a snad by přišla válka a on by se vy-\nznamenal a stal slavným vojevůdcem. Vše záleželo možná na zlámaném kole nebo ná-\nhodném bolení hlavy. Ale potom byl by život vlastně pouhou hrou. Mnoho let měl před\nsebou, aby přemýšlel o této otázce; i rozhodl se napnouti všechen svůj rozum, aby ji\nrozřešil. Přecházel ve své světničce, ruce složeny na zádech, vždy od okna ke kamnům a\nod kamen k oknu. Tak prošla léta, a on vychodil již na svém místě hlubokou cestu do\nprken podlahy. Jednou pocítil velký soucit se sebou, když viděl tuto cestu. Tu pochopil,\nže náš osud přichází z našeho nitra a proto není žádné náhody v životě. Byl takým člo-\nvěkem, který musel míti takový osud, a všude by ho to bylo postihlo. Ano, snad vnější\nutváření bylo jen zdáním nebo snem, tak jako iv obyčejném snu si samj tvoříme pří-\nběhy k nějakému šelestu nebo pocitu zvnějška. Neboť co bylo podstatné? Ze zde přechá-\nzel a přemýšlel a drobečky sypal pro čížka, který přilétal na jeho okno, a o tohoto čížka\nměl mnoho starostí, aby ho nesežral dravý pták.\nTaké starého klíčníka měl rád a jeho dcerušku. Dítě přicházelo za odpolední k němu\nnahoru, vyprávělo mu, a on sám vypravoval děvčátku také. Vždycky o těchže příhodách\nhovořili, jak on od svého krále obdržel jednou zlatý pamětný peníz, a jaké barvy nosil\njeho pluk; vyňal ovšem také svůj stejnokroj ze skříně a vysvětloval prýmky a šňůry. Ona\nvyprávěla o svých kuřatech a jak před lety jednou liška přišla do dvora. Tak vyrůstalo\ndítě a přicházelo pak řidčeji; konečně se provdala a objevila se ve světničce vězňově se\nsvým mužem, aby ho ukázala; muž otáčel rozpačitě čepici a ona hovořila velmi rychle.\nI daroval jim velký dvoutolar, který ještě měl. A pak měla žena dítě a přicházela s dí-\ntětem občas k němu, a brzy vylezlo dítě samo po schodech nahoru, a brzy vypadalo tak,\njako matka vypadala tenkrát, když byl sem přiveden do toho hradu. Tak dávno již tomu\nbylo, že se tomu velmi divil; chvílemi zaměňoval dítě s matkou. Ještě rychleji se stalo, že\ntoto děvče přešlo mimo něj, provdalo se, a zase ho navštěvovaly děti. I vypravovalo mu\njedno dítě, že vznešená dáma byla před hradní branou, celá oděná v černé hedvábí, na\ndrahocenném koni, a jeden sluha byl s ní, a nabízela prý otci mnoho peněz, aby ji pustil\nk uvězněnému, otec však řekl, že to je proti jeho přísaze, v tu chvíli měl sluha v ruce pi-\nstoli, a z houštiny prý vystoupili jiní lidé s puškami, otec však zvednul most, a tu prý od-\njeli cizinci zase pryč.\nKdyž vězeň slyšel o této události, šel ke skříni, vyňal z ní starou uniformu a oblékl ji;\npadla ještě jako ulita, jen mu působilo námahu, že musel choditi zpříma, k vůli límci.\nPotom otevřel okno a sedl si k němu. Bylo však v zimě a velmi chladný vzduch táhl\ndovnitř a povíval jeho bílými, řídkými vlasy. Dlouhé hodiny seděl takto u okna ve svém\nstejnokroji, až se šeřilo. Potom svlékl zase uniformu, složil ji pečlivě do starých záhybů a\npověsil ji. V noci však těžce onemocněl, neboť přivodil si prudké nachlazení plic, a pro-\ntože jeho seslabené tělo tohoto nárazu nemohlo snésti, upadl v ponenáhlé übývání sil a\nzemřel po nějakém čase. Na smrtelné posteli však pravil: „Ona mnohá dlouhá léta za-\njetí propadla se v mé duši, a musím nejprve přehlédnouti si řady křížků, které jsem vryl"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.15", "texte": "do stěny, chci-li, abych o nich vůbec něco věděl. Ale na onen den v kostele jsem neza-\npomněl, a na den, kdy přejela mimo mne, a jak jsem dostal její list, a že na mne neza-\npomněla, ale nyní mne chtěla osvobodit. Těchto věcí vzpomínám s velkou radostí, a větší\nradosti jistě nejsem schopen. Proto umírám jako velmi šťastný člověk; neboť jistě jest\nnejvyšším štěstím věděti, že někdo jiný myslí na nás v lásce a bez klamu. Kromě toho\nvšak rozpomínám se ještě na malé zelené lístky stromů na jaře, které jsou lepkavé.\"\n\nL. Šíma\nIdylla."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.16", "texte": "Literární poznámky o lidskosti.\nKarel Čapek:\n\nMezi všemi měřítky, jichž člověk užívá, vyznamenávají se jakousi původností a kon-\nkrétností míry odvozené z jeho těla nebo ze stálých veličin jeho života. Tyto jednotky\nvracejí se neustále a nemohou býti zatlačeny žádnou abstraktní vůlí ani pevným theore-\ntickým systémem ani nějakým všeobecným předpisem. Podobný případ nalézáme také\nv užívání method a měřítek literární kritiky.\nJakousi metrickou řadu měr v literární kritice podal rozum nakloněný positivním vě-\ndám a oddaný praktickému přemýšlení; tak vznikla porůznu kritika filologická, vývojově-\nhistorická, biografická, psychologická a morální, dále logická nebo reální kritika pravdy,\nkritika formy atd. Kromě těchto vědeckých systémů vystoupila v nedávné minulosti me-\nthoda typicky nesprávná, totiž kritika subjektivní, jež počala slovesné dílo měřiti nejas-\nnými, složitými a kolísavými daty osobního dojmu nebo osobního citového charakteru,\nsubjektivními impressemi, náladami a zálibami. Absurdnost tohoto kritického způsobu\nvysvítá už z našeho pojmu míry, jež pro nás znamená něco jednoduchého a neměn-\nného, pevně určeného, trvalého a pokud možno všeobecného nebo sevšeobecnitelného.\nAvšak v našem nitru skutečně trvá jakási měrná hodnota relativně stálá a všeobecná;\npřes to, že je nitrná, je pro nás veličinou objektivní; není výtvorem rozumu nebo poznání\njako ony vědecké methody, nýbrž je spíše v nás dána. Jakožto míra je nutně neosobní a\npokud možno obecná, totiž všelidsky platná, příkazná a věčná; to v krátkosti znamená,\nže je ethická. Míra, kterou zde myslíme, je lidskost.\n(Totiž dokonce ne lidskost ve smyslu humanitářském nebo morálním. Podle logického\nrozboru slova znamená lidskost to, co je význačně lidského v člověku a člověčenstvu; že\npak toto význačně lidské je jistě rozsáhlejší a hlubší než pouhá pravidla mravní dobroty,\nje snad samozřejmo. České slovo lidskost je pozdní překlad latinského humanitas, jež\npůvodně znamenalo více než dobročinnou mravní humanitu; srv. starou příbuznost\npojmů humanitas, humanismus nebo humaniora. Ještě původněji humanitas musila zna-\nmenali to, co je význačně, t. j. integrálně lidské. A k tomuto původnímu významu vzta-\nhujeme nyní český pojem „lidskost\".)\nZe tato míra je odvozena z člověka a ze života, vidíme z toho, že poslední měření\nčlověka a jeho skutků, že poslední měření dějin provádíme jí. Ale uvažme náš obdiv\nk některému slovesnému dílu: svým rozumem nebo svou zkušeností poznáme a vymě-\nříme jeho hloubku či pravdivost; svou radostí a zálibou, svým smyslem pro řád a har-\nmonii vyměříme jeho krásu; svými živými city a svým zájmem poznáme jeho sílu; ale\nještě něco v nás, jakási lidskost našeho nitra bude spolu měřiti a poznávati a bude nám\nukazatelem jeho velikosti.\nYelikost nebo lidskost literárního díla jsou synonyma.\nCtu-li básnické dílo, jsem privátní poživatel; těším se, najdu-li tam uspokojení svých\nzvláštních zálib, tužeb nebo slabostí; cítím osobní radost nad slovesnými obsahy, které se\nmne, mne zvláště týkají; neboť jsem citlivý nebo jsem zvědavý nebo intimní, a dovedu\nbýt básníkovi vděčen za to, že mne utvrzuje, udržuje a jaksi specialisuje v mé dotyčné\nživotní zvláštnosti, v mém úzkém citovém nebo iniellektuálním druhu. Ale nyní čtu druhou\nbáseň, kterou nazývám dílem plným lidskosti; má osoba, vše přespříliš osobní a privátní\nmizí, neboť není zde voláno a není laskáno; tento druhý svět je tvrdší a vyšší než pohodlí\nmého nitra. Má osoba se zde ztrácí i se svou soukromou zkušeností, se svým intimním"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.17", "texte": "citem, se všemi svými životními zvláštnostmi; zůstávám tu jen jako člověk, jako jeden\nz lidí, jako jeden z těch všech, jichž životnost a lidskost je velebena v této básni. I cítím\nsvou příslušnost k nim, neboř též oni jsou lidští ane osobní; odstředivý prvek puzený\nz centra celým způsobem svého života, vracím se k celku, přivtěluji se k němu a sbratřuji\nse s tisíci lidmi v duchu a pravdě této básně. A v tom je vyšší smysl lidskosti v literatuře.\n*\nZcela všeobecně lze říci, že předmětem literatury je člověk; proto každý nový literární\nsměr proti starému zásadně proklamoval člověka jako něco nového, domnívaje se, že\npřišel na pravý způsob, jak lze člověka písmem vytvořiti; s tím postavil se romantismus\nproti klassicismu, realismus proti romantismu atd. Především vidíme v tom ohledu rea-\nlisty, školu reální pravdy, kteroužto pravdu oni učinili zákonem, důvodem a cílem svého\npsaní. Pro tuto pravdu stalo se jejich methodou neviděti pro stromy les a místo předmětů\nviděti jen akcessoria; proto také na místo všeho lidského, na místo vší lidskosti dosadili\nživot jednotlivce. Tak předvedli nám dřevorubce nebo tuláka nebo koholiv jiného, uká-\nzali nám jeho zvláštní životní znaky, jeho specifickou člověčinu, vše, co je na něm příliš\npodmíněného a odlišného, vše, co je jeho a ne naše, a prohlásili: To je člověk, tak žije a\ntakový jest. A my jsme cítili, skutečně, že toto je také člověk, že i on patří mezi ostatní\nlidi. Ale nemohli jsme říci: ano, toto jest člověk, obraz člověka; nemohli jsme cítiti: já\npatřím k němu, my všichni patříme k němu a vyrovnáváme se mu, neboť něco v nás se\nsnaží, abychom mu byli podobni. A toto by znamenalo lidskost. Sami realisté pociťovali\nnedostatečnost svého díla a proto je hleděli vyztužili nějakými zákony: i našli si zákony\npsychologické, biologické, sociologické a všelijaké tendenční; ale to vše nejsou zákony,\nnýbrž jen rozumové předpoklady, vytěžené z oblasti věd nebo z oboru politiky; a nyní\nnevím, jak zvlášť dokazovali nesmyslnost domnění, že by nějaká kladná věda nebo po-\nlitický program nebo cokoliv jiného stejně vymyšleného mohlo skutečně obsáhnouti člo-\nvěka, totiž jeho nitro, touhy, ctnosti a snahy, krátce jeho plnou lidskost. Tak chudý a ne-\nlidský je realismus v obou svých základech: ve svém poznání ave svých ideách.\nPo druhé lze mluviti o subjektivistním směru literatury, se kterým se potkáváme od ro-\nmantismu až do t. zv. dekadence, v níž se projevil nejbezuzdněji, s celou schválností a ne-\npravostí. Tento směr vyznačil se řadou mravních horeček, z nichž první a ovšem velmi\nvýznamná byla Sturm und Drang; docela na konci stojí, ostýchavý a vyrovnávající se,\nimpressionistický sensitivismus, který prosakuje ještě valnou část soudobého písemnictví.\nV té době kde jaké divné já prociťovalo sebe samo ve své samotě, nalézalo v sobě nějaké\njedinečnosti, něco, co nesdílí s ostatním lidstvem nebo co je ve zvláštním odporu se svě-\ntem; do literatury vniká záhadnost individua, taj lidského privatissima a konec konců\ni zvůle a přechodnost osobního života; neboť když už se stala tato subjektivnost zásadou,\nbásníci vyhledávali ve své duši všemožné odchylky, nuance a abnormity, jen aby se osobně\nodlišili od obyčejnosti a obecnosti. Poprvé v bytí literatury setkáváme se zde s nervovostí,\na rovněž poprvé v básnictví propukají symptomaticky t. zv. nemoce doby. Byly to opravdu\nnemoce, jakési kulturní epidemie nebo záchvaty modernosti, které se nevím jakým kon-\ntaktem šířily po světě, takže se najednou zdály být něčím všeobecným; jako na př. ro-\nzervanost, radost ze zla a jiné takové pocity. Připusťme, že tyto stavy byly všeobecné; ale\nza prvé byly všeobecné jen v jistých kulturních vrstvách a nikdy nezasáhly to, čemu ří-\nkáme člověčenstvo; za druhé zanikaly příliš záhy a byly zapomenuty, kdežto všechno, co"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.18", "texte": "je podstatně lidské, má ohromnou trvací schopnost a trvá přes věky, s jakýmsi podstatně\nlidským nárokem na věčnost. Podstatně lidské se mění též, jako všechno na světě; ale\njeho znakem je relativní věčnost a nepřechodnost. Něco v nás se nemění přes celý náš\nindividuální vývoj a přes naši měnící se zkušenost a životnost; něco v lidstvu se nemění\npřes proměnlivé zájmy tříd, dějiny myšlení a pohyblivou tvářnost kultury. K takovému\nzpůsobu trvání pak směřuje básnictví, jakož i každé jiné umění.\nPři té příležitosti lze říci, že všelidskost, na kterou zde myslíme, má zajisté co nejméně\nspolečného s vládnoucím kulturním stavem a různými současnými kulturními obsahy,\nna př. se socialismem, s vědou, se společenským životem atd. V poslední historii písem-\nnictví vidíme neustále, jak dychtivě se spisovatelé připojují k duchu doby, jak snadno a\nslužebně poslouchají impulsů, které jim dává současná morálka, věda, politika, společ-\nnost a jiné veřejné faktory, jakoby jejich práce teprve odtud měla dostati smysl a směr\nnebo jakoby básnické umění mělo býti kronikou své doby a pouhým dokumentem pro\nbudoucí historickou heuristiku; nebo jak sami vystupují jako hlasatelé nových takových\n\nV. Špála\nEva."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.19", "texte": "názorů a hnulí. Zároveň pak vidíme, jak rychle tyto snahy přešly se svou dobou, jak jsou\nnám po nějaké době cizí a přestávají se nás vnitřně týkati. Všeobecně je možno usouditi,\nže vývojová efemérnost a neslohovost novodobých literatur je způsobena právě tím, že\nbásnictví stalo se úkazem přespříliš kulturním, časovým a hovícím době.\nChci ještě říci, že nemyslím, že by někdy literatura byla nebo vůbec mohla býti zcela\nnečasová a nikterak neurčená časem, místem a kulturou. Naopak, každé básnictví obsa-\nhuje ducha své doby: právě tak jako každý předmět zhotovený lidskou rukou má tvar a\ntíhu: tvar, kterým jej člověk vytrhl ze země a hmoty, a tíhu, která jej k zemi navrací\na táhne. Tak iv básnictví jako jakási tíha tkví určenost časová a místní; a básník, jehož\núkolem je tvar, jehož povinností je krása, nepůsobí tím proti tíze; snad bez té tíhy by\npro nás byly básně něčím vůbec nepochopitelným a mimolidským; proto básnictví, smě-\nřujíc k absolutní, totiž nepřechodné a zcela všeobecné lidskosti, kní nikdy nemůže dojiti.\nA právě tato věčná nemožnost a neúkojnost, věčně neukončitelné směřování a napjetí\nznamená něco podstatně lidského a je opět důkazem lidskosti, jež ode vždy trvá v bás-\nnictví.\n\n(Pokračování.)\n(Dokončení.)\n\nProti náladě v architektuře.\nPavel Janák:\n\nTeprve počátkem devatenáctého století, souběžně s obdobnými úkazy v druhých\numěních vstupuje nálada jako uplatňující se živel do architektury; jest však stále ještě\ndoprovázena vytváření schopnou tradicí, setrvačně silnou z předchozích, umělecky samo-\nstatnějších období; možno však v celku definovati již situaci architektury jako ovládanou\nne již výhradně myšlenkami výtvarnými, ale myšlenkou spíše ethické a kulturní povahy\n(znovuzrození antiky). Zde prvně architektura upadá pod vliv nevlastních myšlenek, roz-\nvíjí se závisle od nich a nemajíc dostatek vlastních zájmů výtvarných pracuje pod dojmem\nhotové myšlenky, tedy v náladě.\nBylo již vedeno více logických důkazů o pochybenosti po empiru následujících období\narchitektury novoklassické, novogotické a novobarokní. je možno jejich poblouzení do-\nkázati ještě pronikavěji uvedením těchto úkazů na náladu: skutečně architektura v těchto\ndobách, kdy vracela se k historické architektuře, nečinila to proto, že byly by ji vedly\nzájmy výtvarné, neboť ono opakování hlavic, řims a sloupů nedokazuje nikterak výtvar-\nnické společenství s historickými slohy, jež byly tu vzorem, když vedle této povrchové čin-\nnosti nebylo nijakého těsného spojení s myšlenkovou podstatou staré gotiky nebo renais-\nsance. Skutečně architektura byla jen pod vlivem „obrození renaissance\", tedy pod vlivem\na v závislosti na myšlence opětně jen kulturní nebo literární povahy: renaissance a gotika\nnebyla vlastně znovuzrozována, poněvadž základní principy těchto slohů zůstávaly ne-\ndotknuty a nepřemyšleny novorenaissancí a novogotikou; vše bylo jen náladou pro tyto\nhistorické slohy, a díla, která tu vznikala, byla co do hodnoty dočasná a pomíjející ceny,\njakmile přešla i nálada, jež je vyvolala, jen tak lze vysvětliti, proč všecky stavby těchto\nobdobí, i ty, jež vytvořeny byly významnými umělci, zdají se být dnes tak němými.\nI všecky menší slohové horečky, jež se v architektuře po těchto obdobích dostavily, lze\nodhadnouti, a jejich nicotnost možno ocenili důvodem, že byly to přecházející nálady,\njež architektura pod vlivem cizích myšlenek a bez vnitřního výtvarnického zájmu prodě-\nlávala. Čistě vědecká práce v národopise upozornila národní sebevědomí na tuto část"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.20", "texte": "staré národní kultury; byl vzbuzen zájem pro věc, a přes to, že výtvarnicky lidové uměni\npředstavuje v souboru kultury jednostrannou jen část, architektura nechala si vnutiti heslo\nobrození lidového umění a šla opět nemajíc jinak výtvarného zájmu naladěna\nza touto nearchitektonickou myšlénkou. Jak zde zejména jednalo se jen o národopisnou\nnáladu a nikoliv o výtvarné zájmy, pro to je usvědčujícím vzhled oněch národních tehdy\nvznikajících interieurů: byly v nich prostě nastavěny opakované nábytky, nakupeny ke-\nramiky a rozvěšeny výšivky, aniž by šlo o ducha a zásady, dle nichž i lidový interieur byl\ntvořen; zde šlo jen o docílení nálady, a sice tímtéž aranžujícím způsobem, jaký vznikl\nv atelierních interieurech z dob akademického umění: tatáž macha neladu a skladu cen-\nných a bezcenných předmětů, z nichž všech sestavena náladová zákoutí, na př. orientální\nnebo čínská; moderní člověk pohyboval se těmito prostory bez skutečného vnitřního\nvztahu a podléhal nanejvýše dočasně této místní náladě, aby vycházeje odtud, žil zase\ndřívějším svým způsobem.\nNemoc nálady, která musí být skutečně již považována za nemoc doby, však vzrůstá\na přijímá na sebe nejrůznější tvary a zdání zásad, jestliže dřívější poblouzení po histori-\nckých slozích možno vytknouti jako náladu pod vlivem cizích idejí, v současné architek-\ntuře již rozmáhají se nálady čistého, nezkaženého rodu. Tak když před dvěma desítiletími\nvzkřísila se architektura a vrátila se k vědomí, že musí být živým uměním své doby,\nvnikla i sem nemoc nálady: byl tehdy obnoven a znovu objeven význam barvy a ze-\njména barvy v interieuru - a ihned zmocnila sejí nálada s heslem náladového interieuru\na opustila všecky zdravé, pevné zásady, aby hověla okamžiku. Tehdy byly s nejvážnější\ntváří tvořeny náladové interieury laděné do dvojic a trojic sentimentálních barev; bylo zde\nmnoho energie a vynalézavosti vymrháno, než bylo shledáno a doznáno, že takto senti-\nmentálně sladěné interieury jednou do smava, podruhé vážně smutně či ironicky trpí\njedinou disharmonií: člověkem, který, vstupuje-li z jednoho z nich do druhého, nemůže\nzměniti mezi dveřmi svou citovou disposici, aby od nálady místnosti příkře se neodrážel.\nToto zklamání však nepřineslo přece ještě vykoupení: stále ještě a neodbytně udržují se\npožadavky po náladě dále. Jeden z nich zve se útulností, intimitou domova, a má násled-\nkem, že opětně nepřemýšlí se o tom, co umělecky znamená úloha vytvořiti interieur no-\nvodobé představy. Staví se krby s umělým ohněm intimity, staví se k němu lenošky v pro-\nstorách s nízkým, přehnaně intimním stropem, aby člověk ve vážných chvílích svého\nživota shledal, vstupuje do této intimity, jak je strojená a prázdná.\nNemoc intimity okupuje však již i zevnějšek: domy, které dříve vždy byly vážnými ne-\nnáladovými projevy své doby a svého slohu; nepovažují se jde-li na př. o rodinný dům\nv popředí zájmu stojící za úkol vážného slohu; pro obyčejné průměrné měšťáky a šosáky\nstaví dnes celé Německo po svém venkově (a brzy i my!) domy pohádkově intimní s per-\nníkovými střechami, mžourajícími okénky, malovanými okenicemi se srdéčky a květin-\ncelá zahradní města, tato čistě novodobá a novodobě ustavená instituce, jsou sta-\nvěna jako selské vísky (Hellerau) a přece uvnitř bydlí lidé s nitrem zcela nového rázu.\nObdobné stopy nákazy náladou vyskytují se vždy hustěji: dětským pokojům a školním\nsvětnicím dostává se dětské nálady malovanými vlysy s dětmi, muchomůrkami a kuřaty;\npro vnitřky nových třeba předměstských kostelů vyžaduje se mystické šero, pro kre-\nmatoria truchlivá plačtivá nálada, i pivnice a vinárny uměle se zveselují po stěnách malo-\nvanými literárními žerty, a kabaret musí mít v dekoraci a barvách ironisující náladu.\nVedle tohoto stálého zapadání do psychologických nálad zachvacována je však archi-"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.21", "texte": "tektura i většími náladami z idejí. Jednou z těchto je heslo o účelnosti architektury, jež\nvychází z předpokladu, že architekturu lze vyvodili z účelu a materiálu; i tato idea, zcela\nfilosofického charakteru a bez jakékoli možnosti vyvoditi z ní pro architekturu další a\nhmatatelné direktivy výtvarnické, strhla a způsobila svým obsahem novou náladu a sen\no účelné architektuře; jak bylo ono slovo o účelnosti jen náladou, dokazuje pokročilý\nvývoj téže architektury kdysi vyšedší od čisté účelovosti a ukazující jisté úspěchy, jež vesměs\njsou - jsou-li uměním - daleko nad všechen účel a dokonce proti všemu účelu.\nNemoc nálady iv architektuře jest rozšířená a mnohotvárná. Nebyla dosud proklamo-\nvána, ale škodí již. Béře silám - dávajíc jim prchavé okamžiky snění - schopnost, aby uve-\ndeny byly s kázní v pohyb a docházely ku kladným, trvalým výsledkům díla; odvrací jich\npozornost od pravdy, že architektura jest záležitostí hmoty prostoru a jejich výtvarných\nzákonů.\n\nJosef Chochol\nStoly obecních starších ze zasedací síně v radnici staroměstské"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.22", "texte": "Kronika a poznámky\n\nNová radniční budova na Mariánském náměstí.\n\nNová radniční budova na Marianském\nnáměstí.\n\nNěkteré obecni budovy města Prahy, ze-\njména v poslední době vzniklé, nestojí na oné\numělecké výši, která by rovnocenně odpo-\nvídala opravdovým a veškerého uznání hod-\nným snahám obce Pražské po dosažení ne-\njen účelně, ale i umělecky hodnotně prove-\ndených staveb. Ačkoliv bývají povoláváni ku\nspolečné práci jak odborníci tak i umělci,\npřece nebývá výsledkem vždy dílo dokona-\nlosti alespoň poměrné, ba naopak, dokona-\nlost jeho bývá někdy i velmi pochybná. A\nzdá se téměř, že pravé příčiny nezdarů ze-\njména co do umělecké povahy věci daly by\nse zjistiti především přísnou revisí výběru\npracovních sil ku společnému dílu obcí po-\nvolávaných.\nNejnověji jest to nová budova radniční\nna náměstí Mariánském, do které musíme\nsi plným právem stěžovati, neboť i tato jest\njedním z oněch pochybných děl, jimiž jsme\nnuceni zabývati se již ze zásady proto, aby-\nchom upozornili na neblahý vliv vad, kte-\nrým budova taková může škodlivě působiti\nzejména na toho, kdo není s to okamžitě\nse ve věci orientovali a pozorovali kriticky,\nkdo nemůže si určiti množství ani velikost\nchyb, a komu není možno domyslili se i všech\ndůsledkůjejich.Neboťprotohoskrývášpatné\ndílo skutečné nebezpečenství, působíc naň\nškodlivým vlivem demagoga. Stělesnění ta-\nkového očividného a nápadného záporu\numěleckého lze, pro naše poměry, vhodně\ndemonstrovali při nové radniční budově.\nHmotou jest tato budova v celku tělesem\nrázu vysloveně podélného; jest to dlouhý\nhranol, položený na delší bok. Rovněž i ú-\nstrojí vnitřní a půdorysný rozvrh budovy\nodpovídají plně tomuto základnímu sché-\nmatu podélnému a horizontálnímu. Avšak,\nbyl tento tak očividný základní rys vyjádřen\nna venek? Nikoliv! Autor rozčleniv podélná\nprůčelí na několik svislých částí, nejen se pro-\nhřešil proti jasnosti celkového dojmu budovy\nzakrytím skutečného rázu budově vlastního,\nnýbrž i zanedbal umělecké využití naskýta-\njící se tu příležitosti k energickému vyvinutí\noné mohutné krásy horizontalismu, která\n\nKlementinum."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.23", "texte": "na nás působí vždy tak silným dojmem pevné\njednolitosti a monumentality, docílené prá-\nvě oním tvarem budovy, jenž plně odpovídá\njejímu krychlovému objemu. Příklady tako-\nvého důsledného vyjádření nízké podélné\nhmoty horizontalismem shledáváme v prů-\nčelí paláce Pitti ve Florencii nebo paláce Be-\nvilacqua v Bologni aneb v grandiosním zje-\nvu paláce Černínského na Hradčanech, kde\nsvislé motivy řazeny jsou takovým způso-\nbem, že horizontalismus se jimi přece uplat-\nňuje. Boční fronty budovy ztratily nevhod-\nným svislým členěním vše, co mohlo při-\nspívali k jejich působivosti.\nZ průčelí čelných zajímá nás především\nnároků plná strana budovy do náměstí Ma-\nriánského, jejíž úlohou bylo vytvořiti vhodný\nprotějšek budově císařské knihovny Klemen-\ntina. Srovnáním obou budov vnikneme nej-\nsnáze v ráz a podstatu vad průčelí nové rad-\nnice.\nKdežto Klementinum má velký motiv por-\ntálu, znamenajícího něco hmotně i plasticky\na presentujícího se mocným reliefem, nutí\nse radnice do motivů příliš chtěných, velkých\nměřítek, jichž chce dosáhnouti především\nvelikými otvory, tedy prázdnotou, ničím mí-\nsto něčím. Klementinum, ačkoliv operuje\ntoliko skrovnými plastickými prostředky,\npřece dosahuje v průčelí plastiky způsobem\nnenuceně lehkým. Radnice, ačkoliv hromadí\nplno zalomenin, ústupky, vystupující risalit\na různé jiné vypukliny a vypnuliny, dosa-\nhuje toliko tvrdého a neživotného dojmu\nploché truhlářské práce.\nKdežto výškové dělení průčelí univer-\nsitní knihovny odpovídá staré a dobré sku-\ntečně výtvarnické a tektonické zásadě\nsoklu, dříku, hlavice a na tom spočívající\nřímsy, jest naproti tomu radnice rozdělena\nv nejnepříznivějším místě, v polovině, na\nčást spodní, silně rustikovanou, a na polo-\nvinu vrchní, bez rustiky, hladkou, čímž ne-\npoměr tím více vyniká.\nNa Klementinu fasádová plastika průčelí\njemně vystihuje a napovídá, že jest plasti-\nckým smyslem a vyjádřením uvnitř se nalé-\nzajících prostorů; naproti tomu činí průčelí\nradnice obzvláště ve svrchní polovině dojem\npouhé desky s prolomenými otvory, před-\nložené bezvýrazně před prostory, jimž tvoří\nstěnu a čelo.\nLehce se pnoucí a bezpečně vyvrcholená\nsilhouetta Klementina jest pravým opakem\nlámaného, těžce as námahou vydobytého\nobrysu budovy radniční, rozrušeného v at-\ntice motivy pilířkovitými a lomenou linií\npřetěžké mansardovité střechy bez dosta-\ntečného architektonického i vnitřního zdů-\nvodnění posazené tvrdě na budovu.\nUmístění skulptury u Klementina jest velmi\nšťastné; jediná socha umístěná ve výklenku\nvikýřovitého výstavku zvlášť pro ni utvoře-\nném a rovněž i ostatní plastické motivy sedí\nzcela dobře na svých místech a tak defini-\ntivně, že odstranění jich způsobilo by prázd-\nnotu a přeložení jich na jiné místo bylo by\nnaprosto nemožným; skulptury na radnici\nmohly by se odstraniti nebo přemístili, aniž\nby tím v celkovém ústrojí průčelí bylo lze\npozorovati nápadné změny. A přece jest\ntak jasno, že sáhne-li jednou architekt ku\nskulpturám, musí býti též schopen pojati je\ndo vnitřní komposiční souvislosti s celkovým\nzjevem průčelí, a musí vložiti je jen na ur-\nčitá místa, jedinečná a naprosto definitivní;\nhlavně však nesmí skulptura působiti rea-\nlistním dojmem panáka vyšplhavšího se na\nbalustrádu nebo attiku a zaujavšího tam ur-\nčitou předepsanou pósu obrysovou. Na at-\ntikových pilířcích radnice zaujaly místa ur-\nčité postavy; vykázaná místa jsou však ta-\nkového indiferentního rázu, že by tam sochy\npřípadně také nemusily býti, nehledě ani\nk nepříznivému protikladu nestejných char-\nakterů soch od různých autorů pocházejících.\nRovněž tak sousoší na hlavním risalitu vedle\nzábradlí balkonu jsou v nejlaxnější souvi-\nslosti s celkovým ústrojím průčelí, a zejména\npak není výtvarně šťastnou myšlenkou pro-"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.24", "texte": "sté překlopení obrazu sousoší s jedné strany\nna druhou dle osy, při čemž stojící postavy\nnemají ani dostatečně široké podnože k dis-\nposici, takže slojí téměř na patách, vypada-\njíce z roviny průčelí ven.\nReliéfové skulptury pod obloukem hlav-\nního vchodu neobdržely rovněž šťastného\numístění; činí dojem, jakoby se prostě ně-\nkolik vrstev kvádrování škrtlo a místo toho\nnanesly reliefy, které dojmově porušují sta-\nbilitu motivu pilířů pod obloukem těžké va-\nlené klenby, neboť nejsou vyvinuty co ná-\nhražek elementu nosného, tedy co kariatidy\nnesoucí a vykonávající tvarově na tomto\nmístě nutnou funkci konstruktivní statiky,\nnýbrž jsou to sledy několika postav s jistými\ngesty, nemajícími k místu, na kterém se na-\nlézají, jakož i k celému průčelí vůbec vnitř-\nního vztahu, čímž ztrácejí veškeré zdůvod-\nnění své existence.\nMěřítko plastik mění se bez jakéhokoliv\nzákona zcela libovolně: motiv ženy v kle-\nnáku, motiv štítu nad oknem prvého patra\na dekorativního štítu v tympanonu střed-\nního risalitu, věnce a festóny atd. jsou po-\nkaždé jinaké v měřítku; kde je souvislost\nvšech těch věcí ?\nA ještě jeden zcela drobný, avšak char-\nakteristický detail: zábradlí na balkonu nad\nportálem Klementina je řešeno monumen-\ntálním způsobem doků, při radnici však\nbylo použito titěrných zábradlíček kovových,\ntenkých a jako z proutí spletených, bez ná-\nležitého dimensování síly prutů as barvami\nstříbrnou a zlatou, jež působí jen dojmem\nhravosti.\nPrve než se po řadě těchto vyjmenova-\nných podrobností vrátíme opětně k celku\nbudovy, zastavme se ještě u požadavku co\ndo souzvuku nové budovy se starobylým\nnejbližším okolím i vzdálenějším prostředím\ncelého Starého Města. Nová radnice stojí zde\nco cizinec, nemajíc nic z rytmiky Klementina\nani paláce Clam-Gallasova, barokních to\narchitektur prvého řádu. Jest plochá a tvrdá,\nschází jí měkkost vlnění a lahodná vzedmu-\ntost formových akkordů pražského baroku,\na má jen strohé plochy, chudé a ledově\nchladné, bez onoho tepla, jež vyzařují zjevy\nnaší staropražské architektury.\nNa konec ještě třeba povšimnouti si, do\njaké míry naplněna zde funkce budovy ve\nvztahu k místu, kam je postavena, v tomto\npřípadě tedy do náměstí Mariánského. Kle-\nmentinum bylo dříve dominujícím v okolí\nmenších domů a ovládalo téměř samo pro-\nstor před ním ležící; palác Clam-Gallasův\njest v tomto vztahu poněkud pitoreskní, než\naby tu vcházel v platnost. Nyní však, když\ndomky zmizely a potřeba obce pražské žá-\ndala umístiti zde velkou budovu o velkých\nfrontách a v důsledku toho též iv monu-\nmentálních formách řešenou, měla býti tato\nbudova Klementinu vhodným protějškem\nneb i obdobou ato dosti přesnou v šířce i\nvýšce, v rytmice otvorů, skulpturálního o-\nbohacení ai obrysového rozvinutí. Mělo se\nzde pamatovali na to, že průčelí budov mají\ntvořiti skutečné a hodnotné stěny prostorů,\njež jsou jimi vytvářeny aže tyto stěny musí\nbýti koncipovány do společného obrazu,\nmusí býti rytmickým sledem kulis kol pro-\nstoru postavených, jedna stěna ozvěnou\ndruhé a zjevy průčelí že nesmějí být do té\nmíry po stránce umělecké hodnoty rozdíl-\nnými jako se stalo právě zde. Mezi Klemen-\ntinem a novou radnicí jest nesporně ne-\nrovnováha, jak bylo uvedenými důvody\nprávě ukázáno; a to nerovnováha taková,\nže tím porušuje se především onen nutný\nsouzvuk, jímž mají stěny každého správně\nvyřešeného prostoru působiti, aby byla do-\ndržena alespoň první a základní proň pod-\nmínka, to jest podmínka naprosté rovnováhy\nna všech stranách. Tato podmínka novou\nradnicí dodržena nebyla, čímž také zůstal\nnesplněn nejhlavnější požadavek po napl-\nnění funkce budovy tohoto významu ve\nvztahu ku svému tak vzácnému a důležitému\nokolí.\n\nJosef Chochol."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.25", "texte": "Růž. Svobodová: Posvátné jaro.\n(Nákl. J. Laichtera.)\n\nPřes usilovné slohové ladění nesvědčí pří-\ntomná kniha povídek o jednoduché a uza-\nvřené básnické individualitě. Především vi-\ndíme zde mnohost literárních vlivů, kterou\nlze jen částečně vysvětliti dlouhým vývojem\nautorčiným; v podstatě však to jest literární\neklektism nebo při nejmenším velmi složitá\nliterární filiace. Všechno nedávné i starší\nevropské psaní resiímuje se v literárně-kul-\nturní stav; a z této jemné estetické literární\nkultury autorka tvoří, v ní je její zdroj a její\ninspirace. Tak vidíme zde vedle sebe roman-\ntismus a romantickou osudovost, realismus\nv lokalisaci iv pozorování, dále analytický\npsychologismus, místy slohové reflexy ru-\nského románu, a dekorativní estetický ar-\ntismus, vše to zalito idealistickou, sladkou,\nnekompaktní, plynoucí prosou attributivní-\nho^popisu.\nŘekl jsem analytický psychologismus; ale\nje nutno říci, že tato analysa je umělá. Pravá\nanalysa je methoda reálního a kausálního\npoznání: zde však nejde ani o poznání ani\no kausalitu, nýbrž jen a jen o ozdobný detail;\no detail citů průvodních, o ornament affektů,\no vlnění na povrchu, jež předstírá bohatost\nvnitřního dění; krátce celá tato analysa je\nveskrze jen umělý psychologický popis. Ko-\nnečně i realismus, o kterém byla řeč, a spo-\nradické rusismy vystupují tu jako dekorativní\ndetaily, jako stylové zdoby ve skladbě slohu.\nVe všem a všudy vidíme snahu po detailu,\npo drobné popisné kráse. Autorka ponořuje\nse do svých látek nebo se s nimi žensky\nmazlí; pořád a pořád v nich vynalézá ně-\njaké podrobnosti, tu realistický fakt, tu ci-\ntový tón, tady půvab syntaxe; jednou my-\nšlenku, jednou sentiment, jednou nové ad-\njektivum; a tak její řeč neustále skládaná,\nsouřazená a odstiňovaná zde splňuje cokoliv\njiného než základní básnickou funkci pří-\nmého výrazu.\nNyní, jaké jsou dějové látky a hrdinové\ntéto knížky. Především schází jim domyšle-\nnostaurčitosttypického; jsou to všeho všudy\nidealisované příběhy skrovné invence. Zde\nstojí vedle sebe zevní idealisace látek, pro-\nvedená prostředkem krásných detailů a slo-\nhové dekorace; dále vnější dramatisace dějů,\nprovedená romantickými effekty, jako osu-\ndovostí, šílenstvím, tajemnými silami lidíatd.;\nkonečně z realismu přejatá methoda nahra-\nditi děj psychologickým vývojem hrdin, pro-\nvedená psychologickým popisem. A pod tím\nvším zevním je jenom kus nenové a nedů-\nležité fabulace, jakási nedramatická dějová\nanekdota, polo reálně, polo ideálně utkaný,\ntrochu akademicky vymyšlený tenoučkýpří-\nběh.Ovšem, autorka někdy nechce tvořit dě-\nje, nýbrž typy, hlavně postavy nových žen:\nale sférou lidského typu je vždy děj, ale jejím\npostavám schází figurální plnost, tíha, po-\nhyblivost a samostatná síla; nedostává se jim\nvěrohodnosti, života, a opravdu i donoše-\nnosti, opravdu i hlubokého domyšlení, z ně-\nhož se rodí typ.\nZpůsob vypravování těchto povídek je po-\ndoben realistickému románu tím, že děj se\ntrhá na kapitoly a odstavce, totiž rozkládá\nse na časově a prostorově oddělené kusy;\ntak děj se stává amorfním a nejednotným.\nTento protiformální rozklad děje autorka\nprovádí proto, aby učinila zadost své líči-\nvosti, a pak proto, aby si usnadnila drama-\ntické pozdvižení látky; neboť dramatický\nmoment je takto přenešen z celku, z děje,\nz obsahu do jednotlivých scén, do jejich aran-\ngementu a pohnutosti. To znamená: děj sám\nje třeba docela bez síly a dramatičnosti, ale\nv affektových scénách je vydrážděn do umělé\nvýše. Tato affektovost nebo řekl bych effek-\ntivování děje je jedním ze základních tvůr-\nčích nedostatků této knihy. Podobně i hrdi-\nnové mají větší uměle danou effektivnost (vý-\nkonnost) než objektivně danou životní sílu;\ntak vzniká v ději špatný pathos a porušení\nvší psychologické mechaniky. Zde je nutno"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.26", "texte": "všimnouti si dialogu jako dramatického či-\nnitele: nic není autorce tak cizí jako síla mlu-\nveného slova. Co se zde mluví, je zpravidla\nsuše a falešně pathetická abstraktní dekla-\nmace nebo kus citové dialektiky, jež je krajní\nměrou prosta vší sporové aktivity; leda že\nse jí napomáhá náladovou situací, leda že\nse prosytí stylistickou lyrikou. Ovšem, dialog\nsvou básnickou hodnotou leží mimo oblast,\nkde panuje estetická slovní ars.\nAle ještě zde vté knize zbývá umění po-\npisu, velmi čistě předložené v povídce Po-\nkojný dům, a ctnostná životní reflexe i roz-\numná radost ze života, naplňující tutéž po-\nvídku. Zde vydařilo se autorce něco sku-\ntečně milého a čistého; tyto stránky mají la-\nhodu dobře chutnající: statika popisu a úvahy\nzde není rušena affektem, zde vládne klid,\núměrnost a umírněnost; zde se nic neděje,\nnýbrž jenom žije; a právě tady, kde autorka\njenom pozoruje a těší se z pěkných věcí, ledy\nkde její úkol je nejjednodušší, je nejpěknější\nčást celé knihy.\n\nK. Čapek.\n\nK Ernstově novelle.\n\nErnstovu novellu Vězeň, vyňatou z knihy\n„Die Prinzessin des Ostens\", přinášíme zde\nnejen proto, že je pěkná dějem a pěkně vy-\npravovaná, nýbrž i proto, že může být po\njistý stupeň vzorem a příkladem správné\nformy novelly. Čtenáři zde zajisté napadne\ntěsný a sporý způsob vypravování, jakož i to,\nže děj postupuje v jedné linii bez značněj-\nších situačních nebo lyrických exkursí, jež\nby ho zatěžovaly nebo mohly porušiti; na-\npadne mu, jak silně tato methoda jednodu-\nchého vypravování se liší od realistického\npopisu nebo od methody romantismu. Stačí\nsi představili, jak by život vězňův v žaláři\nzavdal realistovi podnět k obšírnému popisu\nmalých trestaneckých běd až k podrobnému\nvystudování všech specifických trampot ta-\nkového života, a jak by takto sice byl zřízen\nžalář, ale zcela zrušen děj; nebo jak by ro-\nmantik zpracoval takový život v žaláři o hrů-\nzách, tmě a vlhkých stěnách a vnitřním od-\nboji vězňově, čímž by byl děj ihned ve všech\nsvých částech vyšinut z rovnováhy a hnán\nk předčasnému násilnému konci bez smíru\na úhrnu a úplného vyžití života, jak nachá-\nzíme zde. Ačkoliv u takovéto látky je mnoho\nnebezpečí upadnouti výhradně do methody\nrealistického popisu nebo do situačních ly-\nrických intermezz, podařilo se Ernstovi ve-\nlice dobře udržeti ve všech částech této no-\nvelly pravou míru a správné vztahy mezi\npartiemi líčivými a dějem, takže tento nikde\nnepodléhá destrukci, jež by byla při menší\nopatrnosti velice možnou.\nVe skutečnosti vidíme zde dvě krásné vy-\npravovací vlastnosti: klid i rovnováhu dění\na pevnéj soustředěné tempo děje. Jedno-\nduchý děj je také vypravován krajně jedno-\nduchou řečí (sice trochu archaisující), ne-\nsoucí se obyčejně u Ernsta tónem mírně re-\nflektujícím. Tato reflexe je vlastně objektivi-\nsace nebo zevní znázornění psychického dě-\nní a psychologického obsahu hrdin; neboť\nv reflexi vždy se shrnuje delší životní zku-\nšenost a trvající postup psychického života;\nproto vidíme u Ernsta bez psychologismu\nvždy silný ráz psychičnosti v látkách.\nV moderní době platila novella pro svou\nkrátkost za kusý výstřih života nebo za po-\npsání nějaké citové episody. Naproti tomu\nErnstovy novelly vždy obsahují celý osud\nčlověka, vždy celou báj života zhuštěnou do\nněkolika stránek. Tím se stává, že novella\nnepopisuje život, nýbrž znamená jej, skorém\njako symbol; vždyť každá báj, která kdy\nv lidstvu vznikla, je jako symbol nebo věčný\nobrazec života nebo některé lidské vášně.\nErnstovy novelly nejsou tedy jen příkladem\nsnahy po pravidelné formě, nýbrž i dokla-\ndem návratu nového básnictví k věčné čisté\nčinnosti bájivé, jež byla v minulém vývoji\nliteratury nahražována jinými cíly.\nPaul Ernst vedle své činnosti dramatické\na novellistické je literárním theoretikem: na-\npsal pěknou knihu úvah Die Wege zur Form,"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.27", "texte": "Josef Chochol\nProutěný nábytek. (Foto. Drtikol.)\n\na své zásadní snahy doprovází zároveň vel-\nkou popularisační činností: vydává pro širší\npochopení dobrých a správných vzorů bás-\nnictví novelly staroitalské a orientální.\n\nJ. Čapek.\n\nAnt. Dolenský: Moderní česká grafika.\nPraha 1912. U J. Pelcla.\n\nKniha Dolenského je trapný doklad lite-\nrárního diletantismu a odborné nevědo-\nmosti. Není to vlastně kniha uzavřená a sta-\nvěná od začátku do středu a konce, ale\nžurnalistický článek nemethodický a pople-\ntený, roztažený a vyšperkovaný slovními ter-\nmíny, úslovími a pojmy používanými jindy\nmoderní kritikou k slovnímu přepisu urči-\ntých abstraktních problémů. U autora stal\nse i nejběžnější slohový obrat prázdnou frásí\nbez obsahu a bez odůvodnění, přečasto ko-\nmickou kupením protikladů.\nJeden příklad za mnohé:\nKyselovy dřevoryty „ukazují sice vyspě-\nlou dovednost technickou, ale nedosahují\nvýrazové techniky mistrů karetních\". Z ta-\nkovýchto slov a slovíček (nechci jich cito-\nvati více) sešity übohé charakteristiky jed-\nnotlivých umělců, seskupených bez výběru,\nbez příčinných vztahů, nezařazených a ne-\nvysvětlených.\nChtěl-li by už někdo věnovati práci a čas\nthematu jistě zatím neaktuelnímu, musil by\nlíčiti českou grafiku vždy se stanoviska na-\nšeho malířství, jako jeho integrující odvětví,\njím podmíněné a jedině vysvětlitelné. Musil\nby stanovití vlivy a proudy našeho moder-\nního umění (francouzské, japonské, něme-\ncké, Whistlera, Pennela atd.), význam jed-\nnotlivců a celých skupin tedy na př. re-\nprodukční grafiky starého směru a pokusy\nnové generace let devadesátých, sledovali\nzačátky hnutí za moderní plakát, za krásnou\nknihu a j. v. Musil by rozlišiti volnou grafiku"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.28", "texte": "malířskou a použitou knižně, a zaznamenali\njejich tendence ve volbě sujetů (Stará Praha)\na pod.\nTo byl by jen historický podklad formál-\nního rozboru, který mohl by teprve přinésti\nvýznamnější a cennější poučky umělecké.\nČlověk s vnímavějšíma očima našel by\niv tomto úzkém koutku českého umění\nstopy velkého uměleckého dění společného\nnám s ostatní Evropou, povlovný rozklad\nkresebné konstrukce v náladovou maleb-\nnost, přerod názoru na přírodu, změnu ve\nvidění detailu i proměnu komposičních zá-\nsad, ideový impresionismus konce a ab-\nstraktní stylovost počátků.\nNic z těchto nutností není v knize Dolen-\nského, ale není tam také věty, jež by chytla\nsvým obsahem, dobře ražené, pozorování\nzajímavého svou novostí, věcností nebo\nautorovým hlediskem. Ba celá kniha nemá\nhlediska a nemá měřítka. Tož nutno se spo-\nkojiti jen s famósním objevem, „že poroz-\numění uměleckým listům grafickým po\nstránce estetické a technické možno bráti\nza měřítko kulturní vyspělosti národa.\" To-\nhoto axiómatu možno použiti hned u autora.\n\nV. V. Š.\n\nV boji o umění.\nDr. Wilhelm Worringer, privátní docent\nv Bernu- Vývojově-historické poznámky\nk nejmodernějšímu umění.\nWorringer obrací se nejprve proti nesvědomitě po-\ndezřívavé stylisaci Vinnenovy brožury a uvádí, že se\ndo každého vývojového hnutí vplíži několik planých\ntrabantů, nemohoucích, sensace chtivých umělců a kri-\ntiků, kteří bez vlastního přesvědčení a úsudku podlé-\nhají módní suggesci a pracují do rukou prohnaným\nobchodníkům s obrazy, kteří potom takto nejlépe pro-\nfitují z celé komedie. Vedle takových příživníků stojí\nale vážní, hledající umělci a vedle těchto zase obchod-\nníci s obrazy, kteří i při všech ohledech k obchodnímu\nprospěchu podporují s vnitřním přesvědčením a po-\nchopením nové hnutí v umění, u kterého risiko vý-\ndělku jistě je nepoměrně větší než u neproblemati-\nckého „ zboží pro publikum\". U Vinnena nejsou to\nsnad velcí klassikové impressionismu, jako je Manet,\nMonet a Renoir a t. d., před kterými by chtěl ochrá-\nniti německé umění; dle něho leží nebezpečí v t. zv.\nmladých Pařížských, kteří vycházejí z Cězannea, van\nGogha a Matisse, aby našli novou formu uměleckého\nvytváření. Pak pokračuje:\nPředhazuje se nám, že těmto snahám, jež se vy-\nznačují prozatím ještě experimentálním charakte-\nrem, přinášíme vstříc jistou vůli k pochopení, která\nnás neodstrašuje ani před tím, co se zde jeví býti ab-\nsurdním a extrémním. Tuto vůli k pochopení může-\nme zodpověděti, nebof jsme si vědomi, že je to ne-\nomylný vývojově historický pud, jenž nás tu vede.\nKde nepřipravené a vývojově líné publikum vidí jen\nvýplody subjektivní schválnosti a blbé sensační ma-\nchy, tam pociťujeme právě to vývojově nutné, tam\nvidíme především jednotnost hnutí, jež má cosi ele-\nmentárního, a před kterou mizí vše, co se zdá býti\njen subjektivním. Domnívám se dokonce, že nechy-\nbuji, když vidím nejhlubší kořen tohoto uměleckého\nchtění právě v překonání všeho subjekitvně schvál-\nního a pouze individuelně podmíněného. S tímto zjev-\nným puzením k objektivnosti, k podmaňujícímu zjed-\nnodušení formy a k elementární nepředpojatosti umě-\nleckého podání souvisí onen základní charakter no-\nvého umění, o kterém se myslí, že může být sesměš-\nněn před dospělou Evropou jakožto nesmyslná ko-\nmedie primitivnosti a dětinství.\nTohoto účinku dosáhne se jen u těch, kdož se do-\nsud nenaučili rozuměti primitivnímu umění, pokláda-\njíce je za umění nevyvinuté a nedokonalé, kterému je\nmožno usmívati se s převahou dospělého. Ale tato\npýcha dospělosti evropského člověka počíná býti dnes\nvratkou, aby ustoupila rostoucímu vědomí, jež na-\nhlíží základní elementární velkolepost primitivního\nživotního a uměleckého vyjádření. Z téže nutnosti, se\nkterou přinášíme mladým pařížským synthetikům a\nexpressionistům vstříc ochotné pochopení, probudil\nse v nás nový smysl pro primitivní umění. Zdá se nám\ndnes samozřejným, že stylový charakter tohoto pri-\nmitivního tvoření není podmíněn nevyvinutým a ne-\ndokonalým uměním, nýbrž chtěním, jež je řízeno ji-\nným směrem a jež spočívá na velkých základních\npředpokladech. Cítíme jen nejasně, že tato groteskní\nnepřirozenost a podmaňující nutkavá jednoduchost\ntohoto primitivního umění (podmaňující ovšem jen\npro ty, kdož nezaměňují tlak k formaci s nátlakem il-\nlusivní působnosti) pocházejí ze silnějšího obsahu na-\npjetí vůle k uměleckému výrazu a doznáváme, že to\nnení graduální, ale generální rozdíl, který leží mezi\nnaším a primitivním uměleckým tvořením. Generální\nrozdíl, pozůstávající v tom, že tenkráte nespočíval\nsouhrn účinu ve vyvolání smyslných nebo duševních\nluxusních pocitů, tak jako dnes, nýbrž ve vyvolání\nelementárních pocitů nutnosti, jejich přirozeným živ-\nlem byla synthésa, o kterou dnes opětně znovu zá-\npasíme.\nNemůžeme se dnes ovšem našroubovati zpět na\núroveň primitivního člověka, ale co se u nás nyní"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.29", "texte": "podzemně hýbe, není konečně jen reakcí na impres-\nsionismus, nýbrž na celý předchozí vývoj, v němž sto-\njíme již od evropské renaissance a jehož východisko\na směr jsou obsažně označeny Burckhardtovým lapi-\ndárním slovem o objevu individua. Velké vnější bo-\nhatství poznatků zašlé epochy zůstavilo nás chudými\na my, vycházejíce z tohoto pocitu chudoby, klademe\ndnes vědomě na umění požadavky, kryjící se skoro\ns těmi, jaké kladl na umění člověk primitivní. Aby-\nchom toho docílili, snažíme se emancipovati od\nonoho racionalismu vidění, který zdá se býti vzdě-\nlané Evropě pravým přirozeným viděním, na němž\nnesmí se prohřešili nikdo, kdo nechce platiti za na-\nprostého blázna. Abychom toho mohli docílili, při-\nnucujeme se k onomu primitivnímu, žádnými vědo-\nmostmi a žádnou zkušeností nelomenému způsobu\nnazírání, jenž je prostným tajemstvím mystické působ-\nnosti primitivního umění. Krátce, primitivní způsob\nvidění, ku kterému se přinucujeme, je jen prostřed-\nkem, jak přiblížili se nejvíce posledním elementárním\nmožnostem v účinu. Tak jako Faust k Matkám, lak\ni my odvažujeme se sestoupili do říše Formace ještě\nneartikulované, abychom se objevili zase na povrchu\ns novou, základními působivými silami nasycenou\nformou. To je ledy smysl tohoto „schválního snob-\nského archaismu\" a „pachtění po primitivnosti a ori-\nginalitě\".\nTomu, kdo myslí historicky-vývojově, není lakový\nnávrat k dřívějším základním vývojovým stupňům,\ntakovéto čerpání síly ze zhuštěných nádrží sil minu-\nlosti ničím novým. Je mu to jen opakováním skoro\nzákonitého vývojového jevu. Mění se pouze rozpjetí\nkyvadlových rozkyvů. Je to jen nejlepší známkou síly\na louhy naší doby, že rozkyv je lak značný a že jde až\nk lomu nejzazšímu a elementárnímu, od čeho nás\ndoposud dělila pýcha naší evropsko-klassické zauja-\ntosti a krátkozrakost našeho evropského stanoviska\ndospělých. Jde se zpět k základním vývojovým stup-\nňům, v naději, že se tím opětně přiblížíme přírodě.\nNuže, lato nepřirozenost nových výtvorů, tak podro-\nbená úsměškům a výsměchu, není konečně ničím ji-\nným, než výsledkem takového návratu k přírodě,\novšem k přírodě, jež ještě nebyla profillrována racio-\nnalistickou optikou evropského vzdělání a o jejíž cudné\nnedotknutosti a symbolické síle účinu nemůže prů-\nměrný Evropan míli ponětí.\nZ těchto úvah vyrůstá nám vědomí vývojově-hislo-\nrické nutnosti nového hnutí, které nás tak pudí, aby-\nchom se k němu odhodlaně a zásadně slrannicky\npřimknuli. Veliký smysl tohoto hnutí nemůže ale tak\nbýti zdiskreditován malými a zavádějícími irritujícími\nprůvodními zjevy. A vždyť konečně je to ono bu-\ndoucí, pro něž nyní pěstujeme přítomné. Tato mo-\nderní primitivnosl nebude přece konečným stadiem.\nRozkyv nezůstane stáli na nejkrajnějším bodě. Tato\nprimilvnosl má býti spíše pouze jen přechodem, vět-\nŠíma dlouhým nabráním dechu, než bude nové a\nrozhodující slovo budoucnosti vysloveno. Co je pro-\nzatím ještě experimenty, neartikulovanými zvuky, z to-\nho se vybaví potom jasné slovo, a toto budoucí umě-\nní může býti silné, kdyžtě po zpracování nejzáklad-\nnější a nejmocnější formové řeči opětně se do-\nvede navrátit k užší tradici a tím také k sobě samot-\nnému. A pro tuto naději na budoucí necháme se rádi\npovažovati za zbloudilé theoretiky neschopné úsudku\na za podvedené podvodníky.\nVzhledem k národnostní stránce otázky (jež není\nbez zájmu i pro naše domácí poměry) Worringer\npokračuje: Kdo opravdu své němectví zná, kdo pře-\ndevším zná vývojové osudy německého umění, ten ví,\nže nám, s naší vrozenou problematičností as naší vroze-\nnou nejistotou smyslných instinktů není dáno nalézti\npřímou cestu k nějaké vlastní formě, a ten ví, že jsme ob-\ndrželi heslo vždy z věnčí, a ví, že se musíme vždy nej-\nprve poddat a ztratit, abychom našli naše vlastní já.\nJe to tragika velikosti německého umění od Důrera až\npo Maréese, a znamenalo by zapírati naši vlastní ná-\nrodní tradici, kdo by chtěl naše umění odříznouti od\nvyrovnávání se s jinými uměleckými světy. Ovšem,\njenom pro dětinské a psychologicky nezralé stanovi-\nsko znamená toto konstatování naší nesamostatnosti\nnějakou potupu našeho umění. Toto vyrovnávání se\na toužebné rozšiřování vlastní úzkosti je divadlem\nnejvíce povznášejícím v německém uměleckém vý-\nvoji, a tato tragika a problematičnost dala německé-\nmu umění jeho pravou dynamiku.\nOhledně stanoviska ředitelů obrazáren vzhledem\nk novému směru: Problém je, krátce řečeno, ten: mají\nkupovati obrazy dobré, t. j. dobré ve smyslu převlá-\ndajícího průměrného vkusu, nebo mají tu i tam obě-\ntovali relativní dobrotu pro dobro vývojově-histori-\nckého, důležitého umění, jež není ještě sankcionová-\nno vkusem většiny? Otázka je pro naše musea nalé-\nhavou právě nyní, neboť i ona dospěla nyní k vývo-\njové krisi a musí se rozhodnouti o cestě, po které se\nbudou dále übírati. Musea vznikla jakožto luxusní\nústavy panovnických dvorů: odvaha a propaganda\nbyly jim daleky. Mají podržeti zralý, kulturou nasy-\ncený a do zadu obrácený luxusní charakter, nebo\nchtějí se vyrovnali s rythmem času a státi se z mrtvého\nvývojového herbaria živoucím vývojovým nástrojem?\nMají dějiny registrovati, nebo mají je sama dělati?\nMyslím, že příští generace nebudou chtít od našich\nmuseí jen věděti, jaká byla průměrná fysiognomie\nnaší doby; budou mnohem spíše chtít poznati vývo-\njové výjevy, které ze odehrávaly stranou od této prů-\nměrné fysiognomie, a které právě snad byly nejjem-\nnější a nejrozhodnější. A ty poznají jen tenkráte, když\njim tyto experimenty k získání nové tvárné řeči zůsta-\nnou zachovány. Nechť tyto pokusy vedou k positiv-\nnímu cíli, či ukážou-li se jako neužitečné mrhání vý-\ntvarné síly: v nich žil cenný kus našeho vlastního"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.30", "texte": "vnitřního života, a proto jim přísluší místo v našich\nmuseích; snad ne před Jistě ale vedle zralých neproble-\nmatických uměleckých výrobků. Také pochybené ex-\nperimenty mají svou životní cenu a vývojově-histo-\nrický význam.\n\nJ. S. Machar: Barbaři, Pohanské pla-\nmeny, Apoštolové.\nNákladem F. Šimáčka v Praze.\nTyto knihy veršů vzbudí zajisté nejvíce ob-\ndivu tím, že mají býti součástmi rozměrného\ncyklu básní Svědomí věků. Bude-li této zá-\nkladní myšlence odpovídati její koncepce,\nbude-li velký rys idee vyjádřen velkými rysy\nkomposice, můžeme očekávali vrcholné a\nnesmrtelné umělecké dílo, dílo monumen-\ntální. Ale řekněme si ihned: jest v díle Ma-\ncharově ve správném poměru účel, který\njest sledován jakési dějiny kultur a ma-\nteriál, kterým jest prováděn báseň ? Není\nbáseň již něco konečného, samobytného,\naby se mohla státi ještě součástí ? Není-li\nbáseň výtvorem v životě umělcově tak vzác-\nným, nečastým i nečetným, že není ani\nmožno, aby se mohla státi hojným, téměř\nnevyčerpatelným stavivem pro dílo ohrom-\nných rozměrů?\nPřes tuto pochybu jest ideální možnost,\nže genius básníkův vytvoří skutečné básně,\nvzácné, konečné útvary, a použije jich jako\nskvělého materiálu k budování nadřazeného\ncelku. Že vytvoří z těchto jedniček ohromné\nzamýšlené dílo geniální komposiční schop-\nností, které všem částkám dá dramatickou\nsouvislost s její gradací, vznosem a spádem,\nkterá dá jim velikou jednotu vše obsahující,\nhodnotící, zmnožující.\nBudeme-li uvažovati o základních prvcích\nbásní, slově, řeči, dále verši, rythmu, rýmu,\nshledáme, že Machar jich užívá jen jakoby\nz nepříjemného donucení. Nikde mu nejsou\nvýtvarným prostředkem básnickým, pouze\nprostředkem dorozumívacím. Nedbá nikdy,\naby slovo znamenalo více než pojem, aby\nvyjadřovalo spodní citový proud, vystupňo-\nvalo vznos myšlenky; nedbá, aby verš měl\nnějakou existenční nutnost a nebyl pouze\nřečí vpravenou do stejně dlouhých řádek.\nRythmus jest mechanický; rým není zvýše-\nným členítkem rythmickým, ale ozdobou,\nvtipem, drobnomalbou. Co se týče celků,\nvšechny tyto mono- a dialogy, dopisy, písně,\npopěvky, mají různé znaky legend, ballad,\nromancí. Ale nikde nedostupují těchto slo-\nvesných forem čistých, u nichž veškerý ob-\nsah jest v ději, jedině v ději, a u nichž vše,\nslovo, verš, rythmus, rým spoluúčinkují na\nději svými formálními i sdělnými schop-\nnostmi. Macharovy básně jsou plny para-\nfrásí, psychologie, deskripce, charakteristik,\nreflexí, celého tohoto aparátu prosaické li-\nteratury, který v básních jest zcela nemístný.\nNeboť tyto části jsou předně přídatné a po-\nmocné; musí dále teprve děj opravňovati,\načkoliv každý děj musí býti tak samozřejmý,\nže jich nemá potřebovali; konečně jsou pří-\nliš libovolné umístěním, počtem i délkou,\ntakže nepřesvědčují o své nutnosti; a vše\nv básni, co není nutné, jest nedobré.\nPoměrně dobrých výsledků docílil autor\njen tam, kde se těchto vad vyvaroval. (Např.\nbásně Z ulice, Rodiště básníkovo a hlavně\nony, jež stručným a zpěvným slohem při-\npomínají letáky z německého ranního novo-\nvěku.) Avšak všude tam, kde jsou tyto pří-\ndavné částky a jsou téměř všude způ-\nsobují, že básně postrádají klidné, vznosné\nlinie, jednotného rozvrhu, široké, ničím ne-\nrušené vyprávěcí prostory, a tím také ztrá-\ncejí možnost, aby byly monumentálními.\nMonumentalita, tato jedna vrcholná meta\nbásnická, spočívá celá v rukou tvůrcových.\nVyplývá úplně z volní sféry autorovy, z jeho\nschopností objektivisačních a formujících.\nTé Machar mohl dojiti jako došel jí v Dio-\nklecianovi a Apostatě před lety. Druhého\nvrcholu, poesie, nemohl ovšem dáti svým\ndílům, neboť tato jest vždy mimo dosah\nvůle a moci básníkovy. Pramení pak ze zcela\nodlišných zdrojů, než z jakých vznikalo dílo\nMacharovo."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.31", "texte": "Shrneme-li vše řečené, shledáme, že Ma-\ncharovy básně po stránce jazykové i veršové\njsou díly mechanickými, tedy nebásnickými;\npo stránce výstavby jednotlivých celků ne-\njsou útvary čistými; dále, že qualitativně se\npohybují na nižších stupních hodnot bá-\nsnických mimo poesii a monumentálnost.\n\n(Dokončení.)\n(Dokončení.)\n\nNový typ divadelní budovy.\n\nNa alžbětinské scéně seskupily se všechny\nrozmanité jevištní součásti v pevný, architek-\ntonický poměr znamenité úměrnosti, a po-\ndle prodlévání hercova na tom kterém poli\nvzrušovala se divákova svěží obrazivost k roz-\nmanitým prostorovým představám. Výho-\ndou alžbětinské scény byla četná rozma-\nnitost jejích scénických možno-\nstí, a tato přednost, podporovaná důmy-\nslnou architektonickou konstrukcí\njeviště, uhájila útvar alžbětinského divadla\niv době architektonicky tak zralé, jako byla\nShakespearova. Alžbětinské jeviště\nbylojen zdánlivě primitivní, a di-\nvadelní historie je později na-\nprosto chybně interpretovala.Je-\nviště Roheovo přejalo rozmanitou potenci\nalžbětinské scény, vytváří však její formu\ndále, poněvadž estetický vkus doby jest mno-\nhem raffinovanější a dnešní konvencí diva-\ndelní zemdlela a spohodlněla obrazotvor-\nnost divákova; odtud neváhá využiti novo-\ndobých výhod z oboru divadelního průmy-\nslu, mechaniky a osvětlování. V rozvrhu jed-\nnotlivých scénických polí projevuje totéž zá-\nsadní složení, jako alžbětinská scéna, n e-\nvážesevšak na pevný, nerozloži-\ntelný komplex dekorační archi-\ntektury, nýbrž jest tak utvořeno, že jeho\narchitekturu lze jednoduchým způso-\nbem mnohonásobně rozložití a\nv jednotlivých částech zaměniti.\nNeboť architektura Roheova jeviště sestává\nze samostatných, avšak skladných součástí\na detaillů výtvarných, imitujících skutečné\nzdivo a plastické části budovy, jež lze snadno\nposunovati a kombinovali. Architektonická\nvýstavba Roheova jeviště projevuje zároveň\núplně neutrální, monumentální charakter,\njest užívám autorova výroku „um ei-\nnen Ausdruck des modernen Kunstgewer-\nbes zu gebrauchen, reine Werkform\".\nZpůsob, jakým lze tuto neutrální architek-\nturu od případu k případu specialisovati\nk určitým dekoračním komplexům, charak-\nterisovati a přeskupovali scénickými detailly,\nopírá se o jediný, dnes všeobecně přijatý\nprincip: omezuje inscenaci na výrazné, avšak\npouze obrysné naznačení místa a pro-\nstředí děje. Scénické návrhy Edwina Scharffa,\njejichž kollekce doprovázela vystavení mo-\ndelu, ukazují názorně,* jak lze Roheův prin-\ncip provésti v praxi. K vystavení scénického\nprostoru používá se jen několika prostých\nprostředků: především hlavních součástí per-\nmanentní architektury (zejména obou posou-\nvatelných věží v popředí a zadního průčelí),\nnáhradních součástí (t. zv. Versatzstúcke),\nvelkých látkových závěsů, skrovného nábyt-\nkového materiálu, oblohového prospektu,\njímž lze zakrýti zadní část architektonickou,\na posléze světla, kterým se jednotlivá pole\npodle potřeby buď zdůrazňují a připínají\nk scénickému dějství, anebo neutralisují a\nvzdalují přímé účasti na dramatickém po-\nstupu děje. Osvětlovací zdroj jest umístěn\nv kopuli nadjevištěm, kde nalézají se\nosvětlovací přístroje. Dr. Rohe udává, že\nprý touto úpravou scénického osvětlení lze\ndocílili nejrozmanitějších způsobů světel-\n\n* Edwin Scharf vystavil ve Schmidí-Bertschově sa-\nloně s projektem Rohe-Zehovým dvanáct skizzova-\nných návrhů scénických: 1. Szenenbild zu einem an-\ntiken Drama; 2. Szenenbild zu einem Weihnachtsspiel;\n3. Szenenbild zu einem Kriegslager; 4. Szenenbild eines\nForumsim Renaissancecharakter; 5., 6., 7. Szenenbild\neiner mittelalterlichen Stadt, eines Burghofes, sowie\neines Palazzo; 8., 9. Szenenbilder von Innenráumen;\n10., 11. Szenenbild eines Waldinnern und einer\nSchlucht; 12. Szenenbild mit Kííste und Segelschifí."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.32", "texte": "ných: jednotlivá pole scénického prostoru\nlze prý netoliko jednak světlem živě připjati\nk dynamickému vzestupu děje, jednak zcela\nzatemniti a umlčeti, nýbrž také odstíniti svě-\ntelnými effekty nejjemněji differencovanými\nv intensitě i barevnosti. Pokud osvětlovací\nproposice Roheovy vyhoví ve skutečnosti,\nnelze mi z pouhého sádrového modelu sta-\nnovití. Rovněž nepodařilo se mi z kusých ná-\npovědí model doprovázejícího prospektu*\nzjistiti, je-li Roheův způsob v nějaké souvi-\nslosti s osvětlovacím systémem Fortuniho,\nk němuž některými principy se kloní.\nMezi posledními pokusy o reformu diva-\ndelní budovy lze návrhu Rohe-Zehovu při-\nznati značný význam. Není jím sice defini-\ntivně rozřešen problém moderního divadla,\nleč myšlenky v něm propagované zabývají\nse velmi vážně a dosti samostatně řešením\nnového divadelního typu. Hlediště Zehovo\ndosti příznivě spojuje princip patrový a am-\nfiteátrálný v nový útvar, poněkud sice kom-\npromissní, leč prostý všech vad barokového\nhlediště a přece schopný pojmouti pět tisíc\ndiváků. Jeho princip tří amfiteátrálných ploch\nsedadlových, umístěných z části nad sebou,\nz části za sebou, není sice zcela originelní:\npodobá se poněkud ideové skizze Littman-\nnova Volks-Festspielhausu, konstruovaného\npodle návrhů Georga Fuchse a uveřejněného\nletos ve Fuchsově knize „Die Secession in\nder dramatischen Kunst und das Volksfest-\nspiel\". Nicméně zdá se, že Zehovo hlediště\nbylo komponováno samostatně, neboť ča-\nsově vznikalo již před lety a kromě shodných\nprincipů vykazuje také detailly úplně samo-\nstatné. Ideově lépe domyšleno a umělecky\nintensivněji pojato jest Roheovo jeviště. Při-\nnáší zcela nové nazírání na dramatickou\ninscenaci a nabízí jevištnímu umění zcela\nnové předpoklady. Činí zajímavý pokus vrá-\ntiti herci prostředí, v němž by mohl opticky\ndokonale působiti: vrací mu prostorovou\nscénu. Odstraňuje rušivé vztahy mezi her-\ncem a jeho scénickým okolím, a hledí živý\ni mrtvý materiál scény uvésti v souzvuk,\nkterý svou monumentálností a jednotností\nstylisace jest s to vyvolati mocný umělecký\ndojem. Scénický obraz neseskupuje, jako\ndnes bývá zvykem, kolem osy horizontální,\nnýbrž kolem osy vertikální, tedy tím směrem,\nkterý nejvíce jest přiměřený dramatické akci.\nUmožňuje ještě více, než kdysi alžbětinská\nscéna, bohatou a snadnou rozmanitost ve\nvýstavbě scén, prostě, avšak monumentálně\nstylisovaných. Připouští rozvinutí velkých\nmass v rozsahu dosud neobvyklém a nabízí\nnové možnosti osvětlovací, jest ovšem na\nsnadě, že typu Rohe-Zehova bylo by lze po-\nužiti jen jako lidového divadla, určeného pro\nslavnostní hry, pro dramata velkých rhyt-\nmických forem a rozpjaté stylisace. Drama\nměšťanské, psychologické a intimní nebude\nlze nikdy na tomto divadle vytvořiti s do-\nkonalým úspěchem. Zůstává však nepochyb-\nno, že vývoj nového typu „divadla pěti tisíc\"\nnalezl v tomto projektu poprvé určitého, po-\ndrobného vyjádření a řešení, což není bez\nvýznamu v době, kdy Max Reinhardt byl\nnucen improvisovati si pro reprodukci anti-\nckého dramatu„pětitisícové divadlo\" vamfi-\nl -»!_ _ *1\nteatru moaernino cirku.\n\n* Výstavu Rohe-Zehova modelu doprovázel pouze\nněkolikastránkový prospekt „Thěater-Projekt Rohe-\nZeh\". Nakladatelství Schmidt-Bertschovo slibuje však\nnyní na podzim, že vydá o témž předměte illustro-\nvanou monografii.\n\nJan Bor."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[119]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.33", "texte": "Jest pro nás potěšením zaznamenati, že\nsnahy a názory, jež zastáváme v tomto listě,\ndocházejí pochopení i uznání v části české\npublicistiky, i upozorňujeme se zvláštní ra-\ndostí své čtenáře na feuilleton p. F. X. Šaldy\nv novoročním vydání Národních Listů. Za\ndruhé poukazujeme své čtenáře na sérii\nčlánků p. Šaldových, nadepsanou Klassicis-\nmus, jež počala vycházeti dne 5. t. m.v Ná-\nrodních Listech; tam bylo se skutečnou au-\ntoritou á propos nové francouzské a něme-\ncké literatury vysloveno mnoho, co bychom\nmohli citovati zde jako dotvrzení nebo ana-\nlogii našich vlastních snah alespoň v litera-\ntuře a vůbec v umění. Příležitostně vrátíme\nse zde k článkům p. Šaldovým; zatím jen\ns radostí zdůrazňujeme, že směrové úsilí,\njež rozvíjíme v tomto svém listě, nebylo a\nnezůstalo v českých poměrech osamělé a\nopuštěné.\n\nPráce členů Skupiny, vystavené na\numělecké výstavě v Obecním domě\n„U Prašné věže“.\n(Leden-únor 1912).\nBeneš Vincenc: Toileta, Zuzana, Po-\nkušení, Žofín, Ze Žofína. (Oleje). Brun-\nner V. H.: Paridův soud, Snímání s kříže,\nKrajina. (Oleje). Čapek Josef: Služka,\nMatka s dítětem. (Oleje). Filla Emil:\nSalome, Česání ovoce, Jitro, Utěšitel. (Oleje).\nGuttfreund Otto: Úzkost (Sádra), C-\nihláři (Hlína), Portrét JUDra VI. Srba (Bronz),\nPři toiletě (Sádra), Portrét (Sádra). Go-\nčárjosef: Stůl a čtyři lenošky z ořecho-\nvého dřeva, Model domu „U Černé Matky\nBoží\", Model chrámu reform. evangelické\ncírkve v Lounech, Soubor fotografií prove-\ndených prací. Hofman Vlastislav:\nLehátko, Dvě lenošky, Tři židle z ořechového\ndřeva, Skleněné příbory (a, b, c), Příbory (a,\nb, c, keramika). - Chocholjos.: Knihov-\nna z ořechového dřeva, Lampa z pagfongu.\nJanák Pavel: Psací stůl ze dřeva ma-\nhagonového a ořechu, Hodiny, Vasy, Kala-\nmáře, Příbory. Soubor fotografií provede-\nných prací. Kratochvíl Zd.: Karika-\ntura, Sv. Martin, Česání ovoce. (Kresby).\nKysela František: Obraz. (Tempera).\nProcházka Ant.: Prométheus (Olej).\nRos ip al Josef: Skleník z černé mořené\nhrušky, Soubor fotografií provedených prací.\nSíma Ladislav: Rodina,ldyla.(Oleje).\nSpála Vá c 1 av: Idyla, Záliv, Krajina,\nEva, Pod stromem, Krajina. (Oleje).\nNávrh na installaci sálu skupiny od Pa-\nvla Janáka.\n\nLiteratura odborná.\nPaul Klopfer: Von Pallad io bis\nSc hi n kel. Eine Charakteristik der Bau-\nkunst und Klassizismus. Verlag Paul Neff,\nEsslingen 1911 (15 M). Wilh. Worringer:\nFormprobleme der Gotik, Můnchen,\nPiper 1911. JohnConstable: Eine Selbst-\nbiografie, aus Briefen, Tagebuchblattern,\nAphorismen und Vortrágen. Verlag P. Cas-\nsirer, Berlin (8 50 M). R. Hamann: Ás-\nthetik. (AusNátur-undGeisteswelt) Leip-\nzig, Teubner, (1 *2.5 Mk). A. Furtwángler\nu. H. L. Ulrichs: Denkmaler gr i ech i-\nscher und rómischer Skulptur.(lll.\npřír. vyd.) Bruckmann, Můnchen, (M 4 80).\nJul. Meier Graefe: Auguste Ren o i r.\n(100 vy obr.) Piper, Můnchen, (5 M). W.\nHausenstein: Der nackte Mensch in\nder Kunst aller Zeiten. R.Piper, Můn-\nchen (150 obr.). Corrado Ricci: Ba u-\nkunst und dekorative Skulptur d.\nBarockzeit in 11a 1 i en. Verlag Julius\nHoffman, Stuttgart, 25 M. (315 obr.).\n\nKnihy redakci zaslané.\nVesna v Brně: Jubilejní památník.\nUmělecká Beseda: Národní pohádky."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "[120]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.34", "texte": "m\nNOVÁ EDICE\nSvazek XI:\nRODINNÉ LISTY\nKARLA SABINY.\n23 neznámé dopisy dceři a zeti. Vydal\nJan Thon. Se čtyřmi reprodukcemi svě-\nllotiskem podle starých fotografií. U-\npravil F. Kysela. Tištěno v Dělnické\ntiskárně. Vyjde v lednu.\nSvazek XII.:\nNICCOLO MACCHIAVELLI:\nMANDRAGORA.\n(V tisku.)\nPosledně vyšlo:\nDOPISY JOSEFA MANESA\nJINDŘIŠCE SLAVÍNSKÉ.\nProspekty knih vydaných i chystaných\nzašle\nNOVÁ EDICE\nPRAHA EL,\nMYSLÍKOVA ULICE 15.\n\nPRAŽSKÉ NÁŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODEJNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB (SPOLEČ. S RUČ. OBMEZENÝM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324.\n\nBetonové a železobeto-\nnové práce všech druhů\ndle vlastních soustav\nprovádí strojním po-\nhonem specielní firma\nPraha ** Plzeň\n\nANT. WENDLER,\nPRAHA-BUBNA. MŮSTEK Č. 386-1.\nDRÁTĚNÉ STR. PLETIVO, OSTNOVÝ DRÁT,\nÍ3TA\npružné ocelové drá-\ntěné matrace. Ozdo-\nbné drátěné ploty,\nkovaná zábradlí,\nvrata a dvířka k za-\nhradám atd., atd.\nCenníky zdarma\na franko."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.35", "texte": "Domovní kanalisace dle nejnovějších\npředpisů, jakož i veške\nbudov a facad provádí levně a řádně\nobecní kontrahent pr\nVáclav Hábí,\nmistr zed\nPraha-1., Týnská c.\n\nPROVEDENO DLE NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVý I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLEM,ODBORN. PROVEDENÍ\nVyRABI A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK.VINOHRADy, BARÁKOVA3\n\nJOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma.\n\nZÁVODYPRO UMĚLECKOPRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANYŽ\nPRAHA-VII.\nU PRŮHONU.\n»T«\nVLASTNI NOVÉ MODER. ZAŘÍZ. TOVÁRNY.\n\nČESKÁ MVSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ. ORGÁN\nFILOSOFICKÉ JEDNOTy V PRAZE\nPŘEDPLATNÉ PRO TUZEMSKO 8 K ROČ.\nRedakční adresa: Prof. Dr.\nFr. Krejčí, Král. Vinohrady,\nKollárova ulice\nč. p. 1106.\n\nGRANOLIT\nPriv., celistvá, houbě a ohni vzdorující podlaha,\npodložka pod linoleum, podložka pod parkety na\nželezobeton místo asfaltu, neprozvučná isolace,\nterrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA\nČISLO 22. TELEFON 505/ IV."}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191201-01.1.36", "texte": "Veškeré práce\nmalířské\npro skupinu výtvar-\nných umělců provádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha-Kr Vinohrady,\nKollárova ulice č. 15.\n\nSTREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA\n\nCHCETE\nř i NEB DOPLNIT! BYTÍ i\nZhotovíme Vám\nNÁBYTEK\nv každém dřevě a slohu,\nKOBERCE\npřesně v každé barvě a velikosti, dle vlast-\nních Vašich návrhů, aneb Vám pošleme na po-\nžádání franko a bez závazku náš nejnovější illu-\nstrovaný eenník ě. 72 s poučením ,?Jak zařídili\nbyt vkusně, účelně a levně\", jakož i návrhy,\nnákresy, fotografie a specielní rozpočty, sdělíte-li\nnám, jakou máte potřebu a v jaké výši. Srovnejte\njakost, provedení a cenu naši s jinými nabíd-\nkami. Chcete-li koupiti výhodně a z první ruky\nNÁBYTEK A KOBERCE, dopište si ještě dnes\ndo továrny\nAd. Novotný a spol.v Týništin.Orl.\nVlastní výroba dětských kočárků a smyrenských koberců.\n\nC. k. soudní znalec\nFRANTIŠEK\nKRATOCHVIL.\nVlastni výroba hlině-\nných a šamotových\nkamen. - Sklad všech\ndruhů kamen a spo-\nráků. Opravy provádí\nsolidně a levně.\nPRAHA 1.,\nUl. Karoliny Světlé 5.\n\nj ATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONOVSKÝ,\nPraha lil., Říční 539.\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narchitektonické.\n\nUJ VM\nO 2\n2 CQ\ntí W\nOS >\n£ <\nv>—«\n>W B3\nO* O\nW bí\n3 o\n<\n2\n>•\nH\n>o\nOz\nft-M\nNJ\nW\n°>\n«=,- «£\nW ><*)\n2 H\n_. <\nH os\nC/3\nZ z\nW\n>CO «\nP 2\nV w\nN Q\nVUJ N\nH >\ntu\nJ\nO\nX\nD\nO\nhJ\nO\nos\nCL,\n<\n2\nH\nUJ\nQ>U\n» 2\nNH pq\ng*Q\ní> uj\n'< >\nZO\n..OS\n\"Oh\n2\nOZ\nffiE\nOu\n2$\nO\nDá\nH\ncfl\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732\nOLOMOUC\nmm.\n- - *&?\ní..\nří /\nh. mi\nmmm-\nm\nWÉĚiĚĚ\nď S*\nž*W<*\n»\nI^,\ni:i\n«r vwffl šfetirin* - * ~ ; -v**. - s\n;í *\"* ».><-» w-v »w 'lyywiWy '\"wwwf '.ukápnu W-'\n«w Wř®s? sm,. / < :\n■■■ ;:: _ v;, :;i;t-.- :;r. .\n'\nsis? v* * -j\n■ ;■■ ■ :■ ■ ■\"■■■■ ■ : ' . '\" -..■■■ • ■ .. , .'\n:■ v;: ■ .:.. : Vv:,:,\n:. . *\\* rřWS3ft®Paw* « */* \\\n. . -\niIBPtÍ*PSI\n\".v-.\nmĚmMmmm\n«s\n' • ';\ni- ' ~7*i\nuáZ\nM&m.\n•••.—.* ■•^^>\n*,<J\n&\nM\n, ív\n*sí\nm\n:'.'-• ;/ : .\nm\nU\n50\n>\nO\npí\nID\nO\na\n2\nH\nO\nN< >' 5\nW 73 >\nr z\npí\nN\nO\n03\nPÍ\nH\nO\nZ\no\n<\nH\nPi\nr\nco\nH\n<\nW\nPÍ\nH\nO\nco\nH\n>\n<\npí\nw\nZ z\nPi>o'9\n>l<\n< o\n-<> X\n73c0\n° 5\n03 fe\nCO\nPÍ\nH\nO\nZ\no\n<\nPÍ\np"}]}