{"numero_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_sha256": "481540477b0e4f49c7c89804be2613c68a67cb7c874420114f658e2390398531", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1912/03_01/bmtnabk_1912-03_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1912/03_01/bmtnabk_1912-03_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c001", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.1", "titre_corps": "OBSAH", "titre_sommaire": "OBSAH", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.2", "debut_caractere": 52, "fin_caractere_exclue": 524, "texte": "OBSAH\nTEXT:\nJosef Čapek: Živý plamen.\nPavel Janák: Hranol a pyramida.\nKRONIKA:\nJan Thon: Otakar Theer: Úzkosti a naděje.\nV. Štěpán: Novák a Suk. Josef Čapek: Postavení\nFuturistů v dnešním umění. V. Spála: Výstava\nS. V. U. Mánes: H. Bóttinger. Karel Čapek: Úva-\nha korrektivní. J. Č.: Výstava spolku Deutsch-\nBohmischer Kunstlerbund.\nVYOBRAZENÍ:\nStan. Sochor (1). - Jos. Gočár (3). - P. Janák\n(3). Kutná Hora (1). K článku (3). Installace\nvýstavního sálu Skupiny V. U. (2)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c002", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.2", "titre_corps": "SOMMAIRE", "titre_sommaire": "SOMMAIRE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.2", "debut_caractere": 526, "fin_caractere_exclue": 747, "texte": "SOMMAIRE\nTEXTE:\nJosef Čapek: La flamme vivante.\nPavel Janák: Le parallélopiped et la pyramide.\nCHRONIQUE.\nILLUSTRATIONS:\nStan. Sochor (1). Jos. Gočár (3). P. Janák\n(3). - Kutná Hora (1). - Texte (3). - Installa-\ntion (2)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c003", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.3", "titre_corps": "Stanislav Sochor", "titre_sommaire": "Stanislav Sochor", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 74, "texte": "Stanislav Sochor\nPrůchodní dvůr nového domu „U klíčů“. Perspektiva návrhu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c004", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.4", "titre_corps": "Jos. Gočár", "titre_sommaire": "Jos. Gočár", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 81, "texte": "Jos. Gočár\nObchodní dům „U černé Matky Boží“ v Celetné ul. v Praze. Model návrhu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c005", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.5", "titre_corps": "Jos. Gočár (socha od B. Kafky)", "titre_sommaire": "Jos. Gočár (socha od B. Kafky)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 90, "texte": "Jos. Gočár (socha od B. Kafky)\nHrobka J. E. min. Kaizla v arkádách hřbitova vyšehradského."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c006", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.6", "titre_corps": "Jos. Gočár", "titre_sommaire": "Jos. Gočár", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 83, "texte": "Jos. Gočár\nNová budova městských rašelinových lázní v Bohdanči. Perspektiva návrhu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c007", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.7", "titre_corps": "Pavel Janák", "titre_sommaire": "Pavel Janák", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 62, "texte": "Pavel Janák\nRodinný dům p. J. J. v Jičíně. Perspektiva návrhu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c008", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.8", "titre_corps": "Pavel Janák", "titre_sommaire": "Pavel Janák", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 65, "texte": "Pavel Janák\nKašna pro náměstí města Přelouče. Perspektiva návrhu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c009", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[157]", "page_fin": "[157]", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.9", "titre_corps": "Pavel Janák", "titre_sommaire": "Pavel Janák", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "[157]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 39, "texte": "Pavel Janák\nKlenutá síňpomníku. Studie."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c010", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[158]", "page_fin": "[158]", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.10", "titre_corps": "Arkýř Hrádku Smíšků z Vrchovišf v Kutné Hoře.", "titre_sommaire": "Arkýř Hrádku Smíšků z Vrchovišf v Kutné Hoře.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "[158]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 45, "texte": "Arkýř Hrádku Smíšků z Vrchovišf v Kutné Hoře."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c011", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "162", "image_debut": 11, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.11", "titre_corps": "Živý plamen.", "titre_sommaire": "Živý plamen.", "signature_source": "Josef Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3708, "texte": "Živý plamen.\nJosef Čapek:\nV jižním přístavním městě žil po delší dobu svého mládí jakýsi Manoel M. L. Zdálo se,\nže nic mu nebylo odepřeno k jeho spokojenosti; těšil se ze všeho, co mu poskytoval jeho\nmladý věk a rodné město, byl ve vážnosti u lidí, v lásce u žen i u svých přátel, a tak vši-\nchni, kdož ho znali, říkali o něm, že je šťastným člověkem. On sám však někdy pociťo-\nval, že jeho život je jakýsi nedostatečný a že jeho štěstí je jen zdánlivé, takže v něm nalé-\nzal občas cosi jako nudu nebo tíhu, která skličovala jeho myšlenky melancholií. Snad to\nbyla nespokojenost, že žije tak, jak právě žil, a ne tak, jak si vůbec nemohl vymysliti; nebo\nto bylo proto, že žil v přístavním městě, kde lidé dýchají ve vzduchu zlatý prach dalekých\nzemí, dívají se denně na modré moře vzbuzující touhu po dálných končinách, a vždy mo-\nhou jediným krokem odtrhnouti se ode všeho a odejeti kamkoliv, kam se jim zlíbí. Ale\nsnad si to vše Manoel ani neuvědomil, nýbrž cítil jen ztajený neklid a nejasnou touhu,\n0 které nevěděl, odkud přichází a jak by ji utišil. A tak vyšel jednoho večera ven, aby se\nprocházel po ulicích rodného města. Byla již temná noc, Manoel pak chodil sám a bez\ncíle, až přišel k přístavu a tam se zastavil nad vodou.\nVoda tiše šplounala a od moře vál chladný vánek. Veliké lodi bez plachet se kymácely a\ntřely se o sebe dřevěnými boky, až skřípaly. Uprostřed stála loď největší mezi všemi a ko-\nlem na vodě tančily člunky s rozžatými světly. Jak kdybych odejel do Indie,\" napadlo\nnáhle Manoelovi; tak stál a díval se na temnou vodu a černé lodi. „Kdybych odejel do\nIndie\", řekl podruhé. Tu přistoupili k němu dva mužové, jeden fantasticky tlustý a druhý\nčernoch. „Pane\", řekl onen tlustý, „viděl jste někdy vlaštovku nebo volavku, která by do-\nletěla tak daleko, jako dopluje člověk s pomocí boží? Svět, pane, je složen čili sestaven\nz dálek a směrů. Tvá žena, tvůj soused i tvůj dům tě omrzí, tvé štěstí tě zklame a tvůj ži-\nvot se nevyvede; ale v cizích zemích nemá člověk ani ženy ani souseda ani domu; v da-\nlekých zemích bydlíš mezi čtyřmi světovými stranami, a každý směr leží před tebou jako\nsilnice, abys po ní šel. Tedy vyjdi ze svého vězení, člověče, vyskoč ze žaláře a zavři za se-\nbou vrata; tu poznáš a pochválíš, jak zvláštní moci bylo k tomu potřeba, aby bylo stvo-\nřeno tolik mnoho směrů a aby byly udělány tak veliké dálky, a že to všechno dokazuje\npravou všemohoucnost a divotvornou sílu boží, amen!\" „Na konci každého směru,\" řekl\nčernoch, jsou země nebo ostrovy, na kterých je všechno zcela jiné a daleko lepší než na\njiných místech. Někde jsou krajiny tak krásné, že by v nich člověk na všechno zapomněl;\na přece jinde jsou ještě mnohem krásnější země, a jinde ještě lepší než tyto, a nikde tomu\nnenajdeš konce.\" „Jsou také takové případy,\" řekl tlustý, „že se lidé v cizině usadí, zbo-\nhatnou nesmírně a stanou se tam třeba guvernéry či panovníky a užívají všech žen, které\njsou v jejich zemi nebo na jejich ostrově. Někde jsou krajiny vůbec neobydlené od lidí\n1 zvířat a není tam nic než boží svoboda; ale pravá svoboda není pro člověka na jednom\nmístě, nýbrž na celém světě.\" Zatím co tak mluvili, dívali se stále na onu loď připrave-\nnou k odjezdu; právě na ní rozvinovali plachty, skoro jako když pták rozevírá křídla, ale\nještě nevzlétá. V tom zazněl na palubě zvon a zvonil dlouho. I slézali oba mužové s nář-\nkem a nadávkami do člunu a prosili Manoela: „Poručte nás do boží ochrany, urozenosti.\"\n„Kam jedete? \" ptal se Manoel. „Do pekla, urozenosti,\" řekl bílý a odrazil nohou loďku. „Do\nobou Indií,\" řekl černoch. „Jak kdybych jel s vámi,\" vykřikl Manoel a skočil do prostřed\nčlunu. Loďka se zatřásla, černoch prudce zavesloval a najednou narazili na bok lodní;"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3831, "texte": "a sotva vstoupili na palubu, veliký koráb se pohnul směrem k širému moři. Tak přišel\nManoel na loď a stal se námořníkem.\nJejich cesta vedla přes Tunis, pak přes Egypt, Arábii i obě Indie; Manoel však nesetrval\nna žádném místě, a když se ta loď vracela do Evropy, vstoupil na jinou a plavil se zase dále.\nStřídala se roční počasí a léta a on se stále nevracel; přečkal záhubu různých lodí, smrt\nmnohých soudruhů, překonával různé nemoci, jako zimnici, horečky a nákazy z bahen\nnebo od hmyzu, léčil se také z různých ran, zatím co v jeho vlasti všichni věřili, že už dávno\nzhynul. Ale Manoel nikde nenabyl stálé spokojenosti nebo klidu, a nikde se neusadil, nýbrž\nraději se bídně živil potuluje se po nejrůznějších zemích a vodách. Nikdy se nenasytil tohoto\nbludného života a jeho vášeň ho poháněla stále dál a zase na jiná místa, až byl již stár a ú-\nplně ztráven tvrdostí svého těžkého života a neschopný, aby déle odolával smrti. Protože byl\nchudý a nikdo tuláka neosloví a nepozve do svého domu, ulehl Manoel na ulici, aby umřel;\nneměl však zajiti mezi kamením v prachu a dešti jako zvíře a ne člověk a byl dopraven do\nšpitálu Milosrdných bratří. Tam ležel ve velkém sále, a na tabulce nad jeho hlavou napsáno\neho jméno a jméno nemoci, jíž mu bylo zemříti; ruce měl složeny na prsou a spal.\nKdyž se pak probudil, přistoupil k němu mladý bratr duchovní a řekl: „Pane, kdo zle\nstůně, neví, co je mu souzeno: ale i zdravému je lépe, aby se vyzpovídal a očistil svou duši\node všeho nekalého. Chcete tedy kajicně se vyzpovídat a osvěžit svou duši sladkými svá-\ntostmi spásy?\" „Chci,\" odpověděl mu Manoel, „jelikož všude, kde jsem byl, jsem rád\nužíval všech požitků a sladkostí, které by mne osvěžily.\" ri\nTu spěchal zbožný bratr k jednomu knězi slavnému zpovědníku a vypravoval mu, že ve\nšpitále leží jeden člověk povahou jako pohan a že nyní se snad chce obrátit a kajicně vy-\nzpovídat. I šel kněz ten k Manoelovi a oslovil ho: „Milý synu, řekli mně, že hodiny tvé jsou\nsečteny a že jsi ochoten vylít svou duši před Pánem a složit mu účty ze svých skutků.\" Na\nto počal velice výmluvně mluvili o zpovědi, jak je dobře, než opustíme život, přehlédnouti\njej v celku a vypovědět důvěrně všechny své skutky, že Manoel zatoužil vyzpovídat se a pro-\nsil kněze, aby ho vyslechl. „Dříve rozvaž všechny své skutky,\" pravil mu kněz, „a dobře\nse na vše rozpomeň. Nevadí ti nemoc a jsi dosti při svých smyslech, abys nezapomněl na\nnic důležitého?\" „Nikdy jsem neviděl svůj život tak jasně a úplně jako teď,\" odpověděl\nManoel.\nI radoval se zpovědník nad jeho pokorou, řekl kolemstojícím, aby odešli, a usedl k Ma-\nnoelovu loži, aby ho vyslechl; a Manoel se na to ptal: „V jakém pořádku se mám zpovídat?\nPodle času, podle zemí nebo podle skutků?\" „Jak dovedeš,\" řekl kněz, „ale nejraději podle\nskutků. Vidím, že jsi rozumný muž, a chválím tě pro tvou odevzdanost do vůle boží. Dobře\nje tomu, kdo bez výčitek a bázně se loučí se životem, aby nastoupil velikou cestu do lepšího\nsvěta.\" „Můj život,\" řekl Manoel, „byl namáhavý, a proto těším se na dlouhé odpočinutí a\nspánek, a nebojím se hrobu, neboť je to lože bez moskitů, ani temnoty, neboť vní není\nani zlodějů ani hadů. Nikdy už nebudu žít na tak blažených ostrovech a nikdy už neusly-\nším tak krásných zpěvů, jako jsem slyšel na svých cestách. Ale chci spát a snít o tom, co\njsem miloval, a nikdy nezapomenu na to vše, na nic z toho, co jsem kdy viděl.\"\nNa to se Manoel vzpřímil na lůžku a počal mluviti: „Je toho velice mnoho, co jsem\nzažil, a příběh mého života je tak dlouhý, že ani nevím, kde bych začal a jak bych nevy-\nnechal nic podstatného, ani nedovedu to vylíčit tak krásně, jak jsem to viděl a zažil. Jistě\nže člověk před smrtí je spravedliv k svému životu; proto se mi zdá všechno, co mne potkalo\nnebo co jsem dělal, stejně významné a důležité. Závažné je, jak jsem odešel z rodného"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3716, "texte": "města, a závažné je i to, že jsem se nikdy nevracel, nýbrž stále jsem setrvával v cizích kra-\njinách, a že mne to ustavičně zase táhlo dále, a že mne tato myšlenka neopustila nikdy\na na žádném místě. Jak bych mohl vypovědět to vše, co jsem ve světě potkal? Znám\nvšechny přístavy světa i ostrovy a země, i národy, které v nich obývají; stačí mi jen^abych\nzavřel oči, a moje mysl je plna obrazů; nikdy nevymyslíš nic takového, jako jsou všechny\npísně světa, a tance, a polibky, nejrůznější města, podivné háje a květiny a rnoře a vše, z čeho\nještě svět pozůstává. I všechny domorodé ženy chtěl bych chválit dle jejich barvy a dle\nsestrojení jejich těla a šatu, i podle jejich očí a vůně, a podle všeho, čím se od sebe roz-\nlišují a v čem se jejich podstata shoduje. Prodělal jsem mnohé nemoci, jaké se vyskytuji\nv různých pásmech světa, a často jsem byl také zajat, ale opět jsem unikl útěkem; ale\ni když jsem nebyl v zajetí a když jsem žil v nejkrásnějších krajinách a odpočíval pod\npalmami, přece mne moje touha a dychtivost vedly zase dále, abych se odtrhnul a spěchal\ndo jiných končin a do nových dálek.\" ,\n„Námořníku\", pravil kněz, „neptám se tě, kde jsi byl a co jsi videi, nýbrž jake byly tve\nskutky a co v tvém bludném životě bylo dobrého a zlého.\"\n„Mé skutky,\" řekl Manoel, „byly různé podle zemí, ve kterých jsem žil; ale jisté jsem\nděíal všechno, k čemu jsem měl příležitost. Byl jsem někdy tak bohat, že jsem neznal\nkonec své moci, a jindy jsem chodil nahý nemaje ani hole, kterou bych zaplašil hada\nnebo zlé opice. Jindy však jsem užíval hole, abych jí tloukl otroky do neřádných zad a\nopíral se o ni, když se mně všichni lidé klaněli v bazaru i na ulici. Sám pak jsem sloužil\nvětšinu svého života a nosil jsem břemena jako velbloud.\"\nTo všechno,\" řekl kněz netrpělivě, „je jistě zajímavé; ale nyní Bůh káže, abys se zpo-\nvídal z těžkých hříchů, jako je vražda, násilí, lup nebo krádež; dále smilstvo, obžerství, lez\na podvod; dále hry a klení, übližování slabým, bezbožnost a nevěra; nejen skutky, nybrz\ni řeči a myšlení proti zákonu a ctnosti.\"\n„Jistě i takové skutky jsem činil,\" mluvil Manoel; „chceš-li to tak tuze vedeti, tedy ti po-\nvím to, že jsem zabíjel buď v obraně nebo v útoku podle nejrůznějších pravidel as velikou\nsilou; co se pak týče smilstva, mohu ti popsat různé ženy na světě, z nichž každá se podo-\nbala nové krajině nebo novému ostrovu, na který vstupuješ z údivu a zvědavosti. To jsou\njednotlivosti samy o sobě ovšem hodné vypravování a podivné, ale nyní se mi zdají mene\ndůležitými; více se divím a více si vzpomínám, že jsem viděl tak veliké dálky, že jsem se\njich hrozil jako propasti, a přece jsem se do nich vrhl s radostí a bez váhání.\"\nTu vzdychl kněz a řekl: „Lituj raději svých hříchů, aby ti je Bůh odpustil, nez pnjdes\nk soudu.\" Ale Manoel odpověděl: „Nelituji ničeho z toho, co jsem dělal; muj život byl\njediný úmysl a nevím, co bylo vedle toho dobrého a zlého; myslím, že důležitější je to, ze\nznám každý směr světa a že jsem plul po všech světových stranách, a cestou jsem videi\nvšechna moře i země. A není nade vše jiné důležité to, že jsem viděl tolik blažených i pu-\nstých končin a pořád jsem potkával nové země a zázraky a vzdálenosti? y\n„Boj se poslední spravedlnosti!\" zvolal kněz velmi hlasitě, popaden hněvem. Spravedlivé\njest,\" řekl Manoel, „měřili můj život ne podle dobrého a zlého, ale podle dalek, ktere jsem\nprošel; ale ah! teď tu ležím na boku jako stržená loď a nemohu dále.\"\n„Jeď si tedy do pekla, svinský námořníku,\" vykřikl kněz, „nikdy ješte nevidel jsem člo-\nvěka v poslední hodince tak zatvrzelého; nějaká strašná kletba musí na tobě ležet, že tak\nmluvíš.\" To řekl a spěchal pryč. „Jdi si, kněže,\" volal za ním Manoel, „nevím, co ode\nmne chceš.\""}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1181, "texte": "I odešel kněz a Manoel se obrátil ke zdi, aby spal. Tu se mu zdálo, že chodí po ulicích\nměsta, nevěda, proč a kam jde, až najednou se podivil, že stojí v přísíavě nad vodou. Voda\nbyla temná, liše šuměla a oplakovala boky černých lodí, jež se zdály opuštěny. Jen jeden\nveliký koráb stál uprostřed nich a na jeho palubě se mihala červená světla jako před od-\nplutím a kolem na vodě se točily člunky. Vedle Manoela stanuli dva mužové a mluvili spolu\nhlasitě; ale Manoel marně napínal zrak, aby je poznal, rovněž nemohl ani slova zachytit\nz jejich hovoru, třebaže nemluvili cizí řečí. Zatím co tak hovořili, zazněl na palubě té lodi\nvelký zvon a zvonil podivně a nesmírně dlouho. Tu slézali oba mužové neradi as váháním\ndo člunu, a Manoel se jich ptal: ~ Kam jedete? \"Tu jeden z nich řekl a Manoel mu rozuměl:\n„Do pekla.\" „Jak, kdybych jel s vámi,\" vykřikl Manoel as vášnivou toužebností skočil do\nprostřed člunu; člun sblížil se náhle s korábem, voda a tma splynuly a také Manoel zanikl\nv té neskutečnosti a nepřízračnosti. Bratr, jenž seděl u jeho lůžka, věděl už chvíli, že Ma-\nnoel je mrtev a modlil se nad ním. Pak vstal a odešel, aby přinesl vodu k omývání mrtvoly\na prostěradlo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c012", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "162", "page_fin": "170", "image_debut": 14, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.12", "titre_corps": "Hranol a pyramida.", "titre_sommaire": "Hranol a pyramida.", "signature_source": "Pavel Janák", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.14", "debut_caractere": 1183, "fin_caractere_exclue": 3579, "texte": "Hranol a pyramida.\nPavel Janák:\n\nRozpětí a pohyby naší domácí architektury byly a jsou vymezeny oběma velkými rodi-\nnami evropské architektury, jižní antické a severní křesťanské. Obě představují v našem\ndohledu dvě možnosti uměleckého slohu, které v území našeho myšlenkového světa a při\njeho duševních disposicích mohly vzniknouti. Jsou dvěma nejvzdálenějšími póly (uvažu-\njeme-li nejčistší zastupující typy: Řecko a francouzskou gotiku kolem r. 1300), jež umění\nsi nalezlo: architektura jižní skupiny jest - přes svůj vysoký sloh - jakýmsi naturalismem\nv architektuře, neboť spočívá na přírodním způsobu stavění (kladení balvanů na sebe);\nponechává stavebním jednotkám (sloupu, kládí) zcela jich samostatnou povahu, hranolový\npovrch a hmotnost, a zkrásňuje je jen v krásně zpracované a v poměrech urovnané ka-\nmeny a desky; klade tyto těžké kameny klidně a mlčky na sebe dle nejprostšího přírod-\nního zákona o tíži způsobem, který ničeho neříká o tlacích a silách, jež snášejí a přenášejí.\nPodstatným znakem této jižní architektury je, že i tam, kde tvoří ve velikých massách\n(Egypt, Rím) a tedy nezávazněji na stavebních jednotkách, zachovává stále charakter lož-\nného stavění ve vrstvách. Severní skupina směřuje od vezdejšího pozemského stavění ku\nkráse nadpřírodní; jednotky stavební (kameny) mizí pod celkem stavby, naopak vniká se\ndo hmoty kamene, übírá se mu směle a spekulativně pod jeho povrchem hmotnosti; cílem\njest stavba jakoby z jediné hmoty, se všemi částmi živými a činnými, až napjatými. Jižní\nproud svou jasnou přírodností a obecností byl schopen vždy nových přesazení a naštěpo-\nvání; proto tolikráte od Egypta a Asie až po nedávné renaissanční snahy 19. století za-\npouštěl své kořeny v nejširší oblasti zeměpisné a časové a oživoval umdlévající dobu\nprostotou svých zásad tvoření. Severní skupina však, jakmile se uvolnily její zdroje román-\nstvím, rozvinula a vyžila se v přímé cestě jediného slohu, protože její konečný cíl úplné\npřekonání hmoty - byl určitý a tak nedosažitelný, že daleko před ním musila se zastavit\nu jisté meze hmotou samou určené. Ještě jednou však v dějinách byla hmota duchem\nobrácena a zmáhána k abstrakci: když pozemskost v baroku kterou přinesla renais-\nsance do umění a reformace do náboženství, byla katolicismem znovu překonávána; tehdy\nmateriální klid antických forem (sloupů a kládí) byl oživován myšlenými a hmotu odu-\nševňujícími pohyby."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3864, "texte": "Naše architektura náleží k oběma hlavním rodinám. Obě rozdělily se o nás as stejným\nčasovým podílem; prvých šest set let, v nichž a to je důležito kladly se počátky naší\nkultury a počínalo se vědomí národní, připadlo vlivu severní křesťanské skupiny; jižní\nduch a ovšem již ve stavu renaissančního obrození přišel teprve jako druhý proud a\nzaujímá celou druhou polovinu našich dějin od čtyř století podnes; že rozvinul se však\nu nás do šíře a hloubky především barokem, tedy svým obdobím, jež jest znovu ovládáno\nabstrakcí, jest pro založení naší národní duchové podstaty charakteristickým. Skutečně tedy\npřevážná část v časovém součtu našich dějin architektury připadá úsilí uniknouti za meze\na nad meze hmoty, t. j. v gotice a baroku; menší část, vlastně jen as dvě století (XVI. a\nXIX.), zůstaly duchem při positivním, přijímajícím poměru k hmotě a hmotné formě.\nTaké současná nová, tak zv. moderní architektura, svým rodem a duchem náleží dosud\ntomuto materialistickému názoru uměleckému. Vychází zřetelně z předcházejícího novo-\nrenaissančního období ai všecky theoretické pokusy dokázati její souvislost s empirem\nstejně jako charakter její stavební soustavy (dle laických posměšků „assyrský\" nebo „egypt-\nský\") jsou dokladem, že rodem patří jižní názorové skupině. To třeba zvláště si uvědomiti;\nneboť myšlenky, které ji uváděly a které sama přinesla, na př. „znovuzrození umění, očistu\nod lživě opakovaných historických forem, návrat k modernímu životu\" atd. zdánlivě jsou\njakýmsi lomem historie k novému nebývalému směru. Jestliže uvažujeme tyto dosavadní\nmyšlenkové zásady nové architektury, vystoupí i její ideová příslušnost určitěji a nepo-\nchybně. Již její a nejširší zásada: návrat do současného života (obdoba k návratu k přírodě),\nznamená nelze se k tomu nepřiznali pouhou positivnost a pozemskost, třebas do-\nčasně za krásnou uznávanou; očista od starých historických slohových forem a tradic, ku\nkteré se nová architektura odhodlala a kterou velmi důsledně provedla, má vedle své zdra-\nvosti a účinnosti proti zdivočelé pseudohistorické architektuře také jeden rys, který nemožno\npřehlédnouti: rys zásadní nechuti ku každé nadhmotné, duchové formě; také slovo o nutné\núčelnosti a věcnosti architektury, které nová architektura přijala za korrektiv na své cestě\n(„co není účelné, nemůže být krásné\"), je rada velmi bezpečná, ale materialistická. Naopak\nzase vedle těchto doporučovaných svazků s vezdejším životem, s nutností sloužili jeho ma-\nterielním potřebám as uznáváním hmoty zabývala se nová architektura málo, téměř nic,\ntím, jak a co chce z těchto světských předpokladů umělecky dále abstrahovali. Všecky tyto\nznaky ukazují třídu, kam duchem moderní architektura náleží.\nDíla nové architektury v tomto duchu uskutečněná znamenají jistý návrat k realistickému\nstavění, k přírodnímu užívání hmot a materiálů stavebních; byly po jistém logickém vývoji\nznovu objeveny a uznány přírodní jednotky stavební v nahé soustavě hranolové a všecky\nstavební členy: pilíř, deska byly uvedeny zpět na hmotné substance, z nichž byly vybaveny,\nt. j. na hranoly kamenů, trámů atd. Pro vše, co od hranolové kostry jakkoliv vybočuje,\nbyl možno říci touto očistnou negativní činností uměleckou ztracen cit a smysl; zá-\nroveň s těmito přírodními stavebními tvary vrátila se architektura k primérnímu systému\nstavění hmot na sebe dle prostého technického a přírodního zákona o nesení břemene\npodporou; zevně tato architektura je charakterisována členěním v elementy výhradně jen\nvodorovné a svislé, případně plošné, avšak důsledně s vyloučením každé jiné (na př. šikmé)\ntvarové možnosti; vyskytuje-li se vůbec ještě kdekoli zde potřeba gradace plastické, dociluje\nse jí opět hranolovým odstupňováním hmoty*\n\n* Příkladem této architektury jest dům Vídeňského Bankovního Spolku na Příkope (arch. Zasche); jeho sku-\ntečné umělecké hodnotě není tímto ničeho übíráno."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.16", "debut_caractere": 38, "fin_caractere_exclue": 938, "texte": "Lze říci, že za daných předpokladů byla touto dnešní architekturou dosažena jistá snadná\nsoustava vyjadřovací, jež nemá již sama pro sebe nevyřešených otázek. Avšak naše cítění,\nkteré vždy dalším budoucím uměleckým skutkům předchází, připojuje mimoděk v úvahách\nk charakterisaci této soustavy přívlastky a výroky, které prokazují již rozdíl našeho vnitř-\nního citového názoru a napovídají, že shledáváme-Ii na ní jisté záporné vlastnosti, že cítíme\npotřebu, aby architektura byla právě v těchže bodech kladná. Jestliže tedy považujeme sou-\nčasnou architekturu jak nyní dospěla za materialistickou, za málo skutečně poetickou,\nza hmotařsky plochou, značí to, že jsou v době již tytéž vnitřní hodnoty kladně rozvinuty,\nže hlásí se k výrazu a že jich na architektuře postrádáme. Tuto obměnu cítění lze pozoro-\nvati i na předmětech, jež si naše láska v historii architektury vybírala: jestliže v souhlase"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "165", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3816, "texte": "s hranolovou architekturou byly do nedávná z historických architektur sympatickými jí sou-\nrodé doby, na př. Řecko, primitivní stavitelství italské, renaissance, počínáme zabývat se\ngotikou a barokem, které dříve byly nám vzdáleny; vidíme je nyní v pravém slova smyslu,\nkdežto dříve jakoby jich pro nás nebylo. Upoutávají naši pozornost živostí ducha, kterým\nhmota jest u nich pronikána, a pak dramatičností výrazových prostředků, jimiž vytvořeny\njsou jejich tvary; obé, co nás zde udivuje, stalo se patrně zatím novou podstatnou součásti,\no niž naše cítění bylo rozšířeno; zároveň shledáváme, že hranolová soustava a její pro-\nstředky plnému vyjádření toho již nevystačují a připadají nám chudými; zda se, ze hlasi\nse v nás těmito úsudky o materialistické soustavě opětně - duch a vůle k abstrakci, pro\nniž jsme měli na severu vždy tolik základu a smyslu.\n*\nV tomto uvažování, kde umělecký tvar hmoty a umělecké tvoření jest pokládáno za klad,\nmusí nás zajímati a musí se objevovati jeho protiklad: přírodní stavební tvar hmoty a pří-\nrodní tvoření, existuje-li nebo možno-li je myšlenkově zkonstruovali.\nLze říci, že prvou vlastností a silou, jež přísluší hmotě v neživé říši přírodní, predpokla-\ndáme-li, že jest sama mimo všecky pohyby vesmíru, atmosféry a povrchu zemského, jest\ntíže Tíže jest síla směřující k vyrovnání všech hmot - kdyby nebránilo tomu třeni - do\nveliké uklidňující vodorovné plochy, v dalším postupu pak do vodorovných vrstev na sebe\nkladených, tak, jak čas by je přinášel: nejčistším tvarovým výkonem tíže jest hladina vodní,\nnáplavy stlačené ve vrstvy; těmto vodorovným útvarovým plochám prislusi svisly směr\ntíže (dráha volně padajících těles) a obě dohromady tvoří podstatnou tvarovou dvojici\npřírodních hmot; příroda v nich se vyčerpává, pokud není zde jiných mísících se vlastnosti\na sil hmoty a života. Kdyby na hmotu takto dle zákona tíže uloženou působila znovu lize\nína př váha horních vrstev) a kdyby hmota svou soudržností atd. nevzdorovala, odlomila by\nse vrstva hmoty v lomové ploše kolmé k jejímu povrchu; takové čisté lomy za štastne zjedno-\ndušený* okolností v přírodě skutečně přicházejí a ke jich výsledek - hmotu deskovrte ve\nsvislých a vodorovných plochách ohraničenou - považovali za přírodně formovanou hmotu.\nVšecky jiné v neživé přírodě přicházející tvary, jež jsou geometricky slozitejsi, vznikly za\nsoučinnosti třetí síly: šikmý pád deště je zpříčiněn přistupující složkou větru; podobné za-\nvěje výmoly, strže skal, jeskyně, propadliny, sopky jsou vesměs tvary kladné anebo zá-\nporně utvořené z neživé hmoty jinou v ni vnikající silou, která hmotu deformuje a uchy-\nluje z přírodního tvaru, v němž byla uložena. Nejkrásnějším případem jest kryslalisace.\nzde mísící se síla (krystalisační síla) jest tak nepoměrně proti tízi silná, ze - lze temer\nříci - tíže hmoty na krystalisaci vůbec nemá vlivu; krystalisační sila zda se byt jakousi\ntíží hmoty do vnitř hmoty úsilně soustředěnou a tak silnou, že uskutečňuje se za každých\nokolností v soustředěný svět pro sebe. Všechny tyto tvary mají již jako hlavni znak oproti\npřírodním pratvarům (omezovaným stále soustavou kolmého dvojplosi) znak šikmých\nploch, skloněných k základním plochám přírodním; šikmost jest pak rovnovahovy tvar,\nvzniknuvší a zůsiavší z nerovnováhy zlomením vyrovnané. Jestliže tedy svisle a vodorovné\ndvojploší jest tvarem klidu a osamocené rovnováhy hmoty, předcházely šikmo utvářeným\ntvarům dramatické děje a složitější svazy více sil. v . . ~ ř\nPohled na plochu roviny, na hladinu moře nebo kolmé steny skal vyvolávají - výtvarné\n- představy nullového, mrtvého klidu a trvání, kdežto šikmé útvary v prirode, srazy zří-\nceniny, propasti, sopky vyvolávají pocity dramatické, směrově hnuté, zostrene a za ro-\ncené; povahy obou skupin pocitových pak jsou vlastně jen umerne a sourade dejum, ktere"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.18", "debut_caractere": 46, "fin_caractere_exclue": 820, "texte": "jim předcházely a které je stvořily. Tímfo poměrem mezi přírodním pratvarem klidu a\ntvarem zdramatisovaným jsou dány prostředky, jimiž hmota výtvarně se zmáhá; neboť\numělecké úmysly, ač jde v nich o složitější psychické sestavy, v zásadě jsou tímtéž' čím je\ndo přírodní hmoty a jejího přírodního útvaru se mísící a do ní vnikající, jí hýbající síla.\nVyplývá z toho konečně tento závěr o prostředcích uměleckého vytváření: má-li býti\nmrtvá hmota výtvarně překonána, 1.1. oduševněna, aby se vní cosi dělo, stává se to sou-\nstavou třetí plochy, která k přírodnímu dvojploší přistupuje.\nZde naskýtá se krásná paralela mezi prostředky lidského konání a prostředky uměle-\nckého tvoření: klíny, šípy, kůly, nože, páky, které hmotu fysicky přemáhají, jsou vesměs\nšikmými plochami.\n*"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.19", "debut_caractere": 40, "fin_caractere_exclue": 902, "texte": "Příčinou prvních počinů lidských staveb a krytů byl úmysl člověka vzdorovati jistým\npřírodním silám, dešti, sněhu, slunci, všeobecně shůry přicházejícím; jest tedy tato čin-\nnost směřující svisle vzhůru od povrchu zemského opačna působení tíže, a je tedy sku-\ntečně jedinou úlohou této počáteční stavební soustavy řešiti u hmoty otázku tíže a pře-\nkonati tuto; aby hmota nebyla uvedena tíží v pád, třeba postaviti proti ní ložnou plochu,\nhmotnou podporu tedy útvar, který opětně vykazuje ukázněně již přírodní soustavu\nkolmého dvojploší. Stavební materiál vyhovuje tomuto strojnému předpokladu prakticky\nnejlépe je-li vůbec dle zásady kolmého dvojploší formován ve stavební hranoly; na-\nbízí se v přírodě často sám již v těchlo užitečných tvarech (ložný kvádříkový kámen, desky\nkamene) anebo jest otesáváním, formováním (cihly) přizpůsobován. Přirozeným sčítáním"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3819, "texte": "a řazením těchto hranolových stavebních jednotek ve zdi, pilíře, stropy vychází nutně celek\nstavby, není-li jiných než praktických úmyslů, opět jako útvar stvořený dle hranolové\nsoustavy; mohou se zde uplatniti ovšem již jistá rozhodnutí vzájemných poměrů, jisté pro-\nstorové a rozvrhové myšlenky; v celku však uzavírání hmoty v hranolech jest přijímáním\njejí materiálnosti.* Geometrický tvar hranolu pro hmotu pak vyšel z užitečnosti, z tech-\nniky, nikoli z myšlenkových, uměleckých a filosofických závěrů.\nJakmile k tomuto čistě technickému vytváření materiálu a stavby připojí se přemýšlení\no podstatě hmoty, o tom, je-li nutná, jak a kde se citu jeví, že snáší síly a tlaky, značí to,\nže materiálnost hmoty není již tak výhradně uznávána, že jsou zde pochybnosti a citové\nnázory na hmotu, jež, jakmile stanou se činnými, změní se v sílu vnikající pod hranolový\npovrch hmoty nebo měnící jej všude tam, kde nezdá se vyhovovati. Přemýšlející a cítící\nduch touží vesměs po oživení nebo vyjasnění hmoty dle svých představ, sráží se s mate-\nriálnosti mrtvé hmoty jako v ni vnikající síla a vyrovnává se s ní tím, že otesává rohy,\nhrany, vniká do hloubky hmoty všude tam, kde hmotu neuznává as ní necítí; tyto změny,\njež umělecký cit kní připojuje, jsou nepřírodního původu, tedy ne už pravidlem vyvoze-\nným z dvojploché soustavy (pak byly by jen korekcí rozměru stavebního hranolu übíra-\njíce mu na délce, šířce atd.), nýbrž opravují a mění hmotu ve smyslu zdramatisování\npředevším za pomoci elementu třetího, šikmé plochy. Tělesem, které lze z těchto drama-\nticky řazených šikmých ploch utvořiti, jest pyramida, jež jest vrcholným tvarem duchovně\nabstrahované hmoty, z matečního přírodního hranolu. Neboť myslíme-li si ležící hranol\nničím nezatížený a do něho nad jeho základnou vepsanou pyramidu, jest pyramida filo-\nsofickou náhradou jehlanu: dosahuje téže výše při téže základně, má všechny jeho tři\nhlavní rozměry, ale jest méně hmotná, neboť nemá zbytečné hmoty, a jest více soustře-\nděna ve smyslu výšky.\nArchitektura oproti přírodnímu stavění jest vyšší činností; spojuje v sobě všeobecně\nčinnosti dvě: vyhovění lidskému účelu a umělecké vyjádření, t. j. abstrakci hmoty.\nProto její celek spojuje v sobě i dvě soustavy tvoření: technické hranolové dvojploché sta-\nvění a abstraktní přetváření hmoty trojplochou, ať již šikmou nebo křivkovou soustavou.\nDle toho, který z obou podnětů architektury má převahu, utváří se i její celkový charakter.\nPrimérní stavitelství, ať kterékoli a z kterékoli doby, nemají téměř šikmých elementů a\njsou si tvarově přes odlehlosti zeměpisné, časové a národní velmi příbuzný. Z pří-\nrodního stavitelství vychází celá jižní skupina evropské architektury: Mesopotamie, Malá\nAsie, Egypt, Ostrovní Kultury, Řecko atd., které stvořily pro všecky své pozdější renaissance\nzákladní tvarovou mluvu; protože v této slohové skupině abstraktní snahy se již uplat-\nňují a zejména i sama skladba hmot v poměrech k sobě jest primérní činností zušlechtěna\nnebo i zidealisována, možno označiti ji za naturalismus krásného vidění přírody. Ve vr-\ncholném typu v řecké architektuře, jest již řada stavebních elementů abstraktně přetvo-\nřena: patky a hlavice sloupů, schodový profil architravu, řimsa, konsoly atd. vesměs již\njsou vykloněny ze svislého základu stěn a sloupů, takže obalové tečné plochy jich profilů\nsvírají s lícnými plochami stavby šikmé úhly; sloup z původního pilířového a válcového\ntvaru mění se v abstraktnější, více cítěný tvar kuželovitý (v dorskérn slohu), později do-\n\n* Materiálnost jihu projevuje se nejen ve tvaru, ale iv jiných jeho hodnotách. Velkost na př. byla uskutečňo-\nvána a představována fysickou velkostí uměleckých tvarů: kolosy atd. v Egyptě, obliba ve stavění kameny\nnejvětších rozměrů, zvětšování měřítka chrámu, jestliže jednalo se o významnější chrám, atd."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3799, "texte": "konce dvojkuželovitý (entasis). V celku však omezovala se zde abstrakce vesměs jen na\npřechodné článkové členy vložené všude tam, kde hlavní strojné hranolové hmoty se stý-\nkaly a na sebe dosedaly; povšechná obrysová skladba stavby zůstává v mezích klidné hra-\nnolové soustavy. .\nStarý Řím, jak známo, převzal slohovou mluvu Řecka a Male Asie, aniž by na poměru\nobou soustav mnoho měnil; pozdní císařský Řím vykazuje však zejmena v architektuře\ncísařských vili stupňování dramatického výrazu základních mass (zalomování, dokonce\nprohýbání průčelí), takže právem zve se římským barokem.\nBarok porenaissanční italský a zejmena severní znamená ve skupině jižní architektury\ndalší odklon od přírodního k abstraktnímu. Převzatý základ antických tvarů a soustavy,\njejich klidná hmotovost a nehybnost nesouhlasily s duchovním životem barokních století,\na způsob, jakým byly přetvářeny, osvětluje dobře cestu abstrakce. Barok, jak známo, při-\ndával a nasazoval, stupňoval výraz všech tvarů dalším přidáváním a vršením hmoty:\npatky a hlavice sloupů, kládí a římsy jsou prudčeji profilovány a více vykláněny iv jed-\nnotlivých článcích iv celku; desky architrávů a v římsách jsou sešikmovány a objevuji se\ni kuželovitě zúžené pilastry, konsoly a pilíře. Vedle tohoto prostředku stupňování výrazu\nna samotném původním tvaru objevil však barok jiný, ze stupňování logicky postupné\nvzrůstající prostředek k abstrakci: otáčení a hýbání celými tvary z jich původní klidné an-\ntické polohy do poloh šikmo a dramaticky proti jádru stavby se stavících: sloupy a pihre\nv portálech a věže v průčelích kostelů staví se šikmo na uhlopříčnu, jakoby hmota stavby\nbyla ožila a vyvřela ven nebo stáhla se zpět hýbajíc vší dříve plochou skladbou architek-\ntury. Je to v zásadě nejabstraktnější myšlenka a možnost, nechat působit živé, modelujia\nsíle, aby znovu celá průčelí přemodelovala zdvihy a tlaky ven a dovnitř základu stavby.\nJestliže barokní abstrakce záleží v sesilování a oživovaní hmoty a v hýbání hmotou,\niest zásada severní skupiny architektury opačná: překonává klid a materiálnost hmoty,\ntím že se hrouží do ní, že hmoty übírá ve směru třetí šikmé plochy.\nZpůsob tohoto vnikání do hmoty je nejlépe patrný na vývoji pilíře v lodi kathedralniho\nsystému. Pilíř tento jest v počátcích ještě zcela čtyřhranný, primérní; postupné jsou jeho\nhrany víc a více zkosovány, jeho charakter roste stále více v obou směrech dosedajících\nnaň kleneb a žeber, až ve vrcholné gotice jest čtyřhranným, na uhlopříčnu postaveným pi-\nlířem ideálně a abstraktně nahražujícím původní zbytečně hmotný pilíř čtyřboky. lutez\npřeměnu doznávají všecky jiné původně hranolové členy stavební: pasy, žebra, operne\noblouky atd. Portály se svými šikmými boky jsou ve stejné zásadě výtvarně prohloubené\notvory do massy průčelí; kdyby jich boky byly přímo kolmé dle dvojplošné soustavy do\nhloubky zdi, znamenalo by to zrušení, vykrojení vší hmoty v tomto místě, kdežto sikme\nboky zachovávají výtvarně hmotu zdi. Gotika poznala jasně a osvojila výtvarné pro-\nstředky abstrakce až do posledních důsledků: jehlany, jimiž její stavby ve fialach, hřbetech\nstřech' a hrotech věží končí, jsou správným abstraktním omezením stavby. Jsou pro to\nkrásná vysvětlení: kdyby věž končila hranolem, mohl by tento růsti vzhůru do nekonečna;\nnahradíme-li jej však stejně vysokým jehlanem, jest ukončení uskutečněno a nepochybno;\njinak: jehlan jest plastickým vyvýšením a rozřešením horní plochy hranolu vezoveho,\nz níž jakoby byl vyzvednut. Hmota jehlanu končí bodem, bez možnosti dalšího pokračovaní.\nVýchod, počínaje již Egyptem, má země časově dlouho a jednosměrně rostlých kultur;\n\n* Jak barok směřoval k abstrakci, dokazuje, že v největším jeho rozvoji sáhnul pojednou ku gotice pokusil\nsc o letí renaissanci a skutečně goticky chtěl stavět (barokní gotika).\n* *"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 810, "texte": "duchovni podmínky dlouho střádané a sčítané dospěly tam proto ještě k duchovnějším\nabstrakcím hmoty v architektuře. Egypt v pyramidách a chrámových stavbách, které i ve\nstěnách a pylonech atd. mají rozhodně šikmé abstraktní elementy; Indie má architekturu\nabstraktně stupňované, opakované a sčítané plastiky, pod níž vlastní stavební podstata\nmizí a architektura stává se jakýmsi sochařstvím. Čína a Siam na svých nám podivných\nstavbách namnoze porušují i poslední přírodní dvojplochý tvar své stavební kostry; pa-\ngody Siamu jsou jakýmisi krápníkovými skupeninami tvarů, a střechy chrámů a paláců\nv Číně prohýbají se a zvedají v cípy na obloukovém a zvlněném trámoví. Jest to archi-\ntektura v největších vzdálenostech od přírodního stavění a stává se již druhou svou mož-\nností: plastickým stavebním projevem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c013", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "164", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.12.1", "titre_corps": "Portál Scuola San Marco v Benátkách.", "titre_sommaire": "Portál Scuola San Marco v Benátkách.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "Portál Scuola San Marco v Benátkách."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c014", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "166", "page_fin": "166", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.12.2", "titre_corps": "Jižní portál chrámu sv. Jakuba v Hoře Kutné.", "titre_sommaire": "Jižní portál chrámu sv. Jakuba v Hoře Kutné.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 44, "texte": "Jižní portál chrámu sv. Jakuba v Hoře Kutné."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c015", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167", "page_fin": "167", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.12.3", "titre_corps": "Portái domu ve Vídni (I., Tuchlauben).", "titre_sommaire": "Portái domu ve Vídni (I., Tuchlauben).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 38, "texte": "Portái domu ve Vídni (I., Tuchlauben)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c016", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "170", "page_fin": "183", "image_debut": 22, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.13", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.22", "debut_caractere": 812, "fin_caractere_exclue": 3230, "texte": "Kronika a poznámky\n\nOtakar Theer: Úzkosti a naděje.\n(Básně. Nákl. J. Otty.)\n\nOba základní zdroje, z nichž čerpána jest\ninspirace nové knihy Theerovy, naznačeny\njsou již ve slovech titulu. Poukazují k hlubo-\nkému, ideovému rozporu, který již ode dávna\npro lidstvo zeje mezi světem fikce a skuteč-\nnosti, mezi životem a smrtí, nebem a zemí.\nDualism ten, jak povědomo, živil především\nliteraturu romantickou; u romantiků vyzna-\nčoval se útočností, revoltoval, byl činorodý,\nvěčně nespokojený, věčně usilující o sjedno-\ncení. Proto bouřil, filosofoval, byl široký a\ndravý. Jeho jednotlivci trpěli a vzdorovali za\ncelé lidstvo (odtud titanism). Jinak se proje-\nvuje týž princip u literatury z konce minu-\nlého století, t. ř. dekadentní. Gesto klesá, na\nmísto odboje nastupuje resignace, passivita,\npocit marnosti. Jednotlivec ztrácí povědomí\nsouvislosti, úmyslně se uzavírá vnějšku, světu,\nžije sám svým marným životem ve snech a\nvzpomínkách, a tyto vzpomínky a sny staví\nv protivu ke skutečnému životu, k zájmům\ndavu, lidstva. Pravidelným symptomem bývá\numění chápané jako refugium osobní výluč-\nnosti.\nZ téhož přibližně ovzduší zrodila se i pří-\ntomná kniha poesií. Theerův vniterný rozkol\nmá osobní intensitu, jest jednostranný, sou-\nstředěný na jeho subjekt a jeho subjektem\novšem i vymezený. Nepřesahuje sféry auto-\nrových zájmů. Vztah subjektu k vnějšímu svě-\ntu a hlavně negace vnějšího světa jest lyri-\nckou pružinou knihy. Projevuje se různě:\nv protikladu umění a života, lásky a zkla-\nmání, skutečnosti a vzpomínky atd. Ale všim-\nněte si: antithesa jest důsledným a jediným\nzákladem jeho lyrismu. Jest schématem, jest\npointou jednotlivých piěs; negací předešlé-\nho zaobluje se celá kniha, jednotlivé básně,\nněkde i strofy (Tragická cesta na př.); jest\nto v doslovném smyslu tvárný element bás-\nnický.\nTím nabývá Theerova citovost jednotného\ncharakteru, ostře vykrojeného z celkové ob-\nlasti dnešního citového a ideového zmatku.\nCitovost nenáladová, nedojmová, vnitřně\nnutná a logická. Není vzdutí, aby nebylo\ncelkovou souvislostí odůvodněno a vysvětle-\nno. Jest v tom veliký positivní dar této knihy:\nv její zásadní jednotnosti, důsledně vypraco-\nvané, dobyté jakoby z mramoru. A přece po-\nzorný čtenář postřehne, že tato lyrická po-\nvaha básní, třeba jednotná, jest v mnohém\na mnohém ohledu inspirace vlastně záporné,\nnevychází přímo z nitra, nýbrž teprve z kon-\nfliktu světa vnitřního a vnějšího, jest cosi jako"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3651, "texte": "negativní otisk básníkova srdce. Jeho já svírá\ncelý jeho citový fond uzavřeným kruhem;\nuzavřeným a zakletým kruhem. Veškeré svě-\ntové dění, vlnění, příboj i odboj redukují se\nmu na otázku jeho osobního poměru a vzta-\nhu k světu, jest to básníkovo právo a bylo\nby absurdní horliti proti subjektivismu lyri-\ncké poesie. Ale subjektivism má obecnou ce-\nnu tam, kde obohacuje, kde objevuje v hlu-\nbinách vlastního srdce nové zdroje citové,\nkladné hodnoty, kterými pak zalévá zprahlé\nnitro. Nevylučuje to negativnosti. Ale proti\nzáporu nutně stavím sen, víru, fikci, vzpo-\nmínku, vůbec nějakou realitu vyššího stup-\nně, odhmotněnou, abstraktnější. Realitu, vy-\nznačující se především jednou schopností:\nschopností synthese. V tom jest po mém ná-\nzoru smysl a cena lyrismu jakožto uměle-\nckého prvku.\nTheerova kniha ovšem tíhne také k tomu-\nto pomyslu. Vedle úzkostí, jak napovídá titul,\njsou i naděje. Konkrétně se to uskutečňuje\njm. ve dvou posledních básních knihy: Osvo-\nbození a Monologu srpnové noci. Leč básně\nty v rámci knihy jsou spíše nápověďmi než\npřesvědčujícími a hotovými útvary. Proti za-\ntrpklé a jakoby definitivně vryté reflexi před-\ncházejících básní vyznívají příliš silným kon-\ntrastem, protikladem. Dlouhý a úporný dra-\nmatický proces, který v ostatní části knihy\nbylo možno sice tušit, který však v pevně\nzkonstruovaných slokách ztuhl již v tvrdý\nkrystal, zvrací tu náhle dosavadní směr bás-\nníkova lyrismu. Nemýlíme se asi, vidíme-li\nv tom jádro příští knihy. Ta snad dopoví\npak to, čeho byly „Úzkosti a naděje\" ná-\npovědí.\n\nJan Thon.\n\nNovák a Suk.\n\nVnější i vnitřní společné znaky obou kom-\nponistů způsobily, že jejich jména od po-\nčátku jejich dráhy byla stavěna souřadně\nvedle sebe; časem vznikly u obou z příbuz-\nných premiss různé závěry, avšak základní\npodmínky, bohatost, originalita a disciplino-\nvanost invence v nejsirším smyslu slova zů-\nstaly přece stejné. Proto snad zůstávají ně-\nkdy ignorovány hluboké rozdíly, jež dělí\ndnešní vývojová stadia obou, časová rovno-\nběžnost spolu se stejností základny svádí\nk tomu. aby byla považována za skutečnou\nparallelitu. Druhému extrému, povážlivěj-\nšímu, dospěla však ona část kritiky (nei-\nostřejší formulaci podává dr. Helfert v „No-\nvině\"), jež z přirozeného rozdílu vyspělých,\nstejně uměleckých individualit odvodila dů-\nvody k rozličnému hodnocení Nováka a\nSuka.\nNáhodné seskupení novinek v letošní sai-\nsoně stačilo by samo o sobě, aby vyvolalo\npřirovnávání obou skladatelů, kteří jsou\nvšeobecně uznáváni za hlavní representanty\nmoderních snah v české hudbě. „Pan\"a\n„Bouře\", „Asrael\" a druhý smyčcový kvar-\ntet jsou rozsahem, intencemi i jich naplně-\nním nejzávažnější díla posledních etap No-\nváka i Suka, takže z nich můžeme vyčisti\nvše, co v profilu obou je dnes charakteristi-\nckého, bez obavy, že některý náhodný rys,\njenž v menším díle by mohl úmyslně být\nzdůrazněn (Exotikon!), skreslíme iv celko-\nvém náčrtu; leda že bychom přibrali ještě\n„Pohádku léta\", aby srovnávací materiál\nbyl úplný. Naprostá různost hudebního\nvýrazu je ihned zřejmá; je tak důsledná, že\nstěží by bylo možno nalézti sebe nepatrnější\nfrási, jež by mohla býti oběma společná.\nMelodické motivy Novákovy dávají přednost\nperiodicitě, vlastnost, jež mu zůstala z ob-\ndobí slováckého, a stejně iv práci s nimi\nnalezneme časté členění na korrespondující\ndvoutaktí; pozorujeme-li důsledky této tech-\nniky pro způsob stavby, nalezneme nejprve\npři malém měřítku sekvence, tak charakte-\nristické pro rozvíjení myšlenky u Nováka,\npři zvětšeném pak zejména v gradacích trans-\nponování celého rozsáhlého oddílu do vyš-\nších tónin, tedy jakousi sekvenci ve velkém.\nTím stává se melodický detail i melos celé"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.24", "debut_caractere": 82, "fin_caractere_exclue": 1198, "texte": "skladby srozumitelnější průměrnému po-\nsluchači, u něhož alespoň přibližná pravi-\ndelnost caesur je nutnou podmínkou melo-\ndiky vůbec, a tak lze si vysvětliti, proč vět-\nšina obecenstva snáze chápala poslední díla\nNovákova nežli Sukova. U Suka totiž je\nzřetelnost caesury často vědomě rušena dis-\nsonující harmonií, jeho themata sama jsou\njiž spíše jednodílná, a v jich rozvíjení pře-\nvládá nesouměrnost; souvisí to těsně s jeho\nharmonií; je nesmírně pohyblivá, iv rychlých\ntempech, uvolňuje značně vztah k tonalitě,\na způsob melodické práce zřídka jí dává pří-\nležitost, aby opakovala několikráte za sebou\nnebo aspoň brzy stejný postup na různých\nstupních. Nevyčerpatelnost a novost harmo-\nnických útvarů je specifickou předností po-\nsledního období Sukova, jeho invence na\ntomto poli předčí jednotvárné pikanterie De-\nbussyho, a vyrovná se smělosti Straussově.\nNovákova harmonie je pádnější, zachovává\ntonalitu iv menších oddílech, aje proto při\nprvém dojmu zřetelnější; také stupnicovité\nprogresse v basu a uvádění význačnějších\npostupů akkordických po způsobu sekvence\npomáhá této přehlednosti. Představíme-li si"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.25", "debut_caractere": 82, "fin_caractere_exclue": 1191, "texte": "vše, co jsme shledali při melodice obou au-\ntorů, applikováno na několik současných\nhlasů, dostaneme charakteristikon jejich po-\nlyfonie. Novákovy hlasy v přísné důsled-\nnosti postupují souběžným širokým tokem,\nSukovy se náhle setkávají v neočekávaných\nstřetnutích, různě se kříží, rozcházejí se pře-\nkvapujícím nějakým obratem, přerušují linii\nintermezzem, zase znovu navazují, při na-\nprosté zákonitosti svého rozvoje (zřejmé po\ndůkladném poznání díla) zachovávají zdán-\nlivou těkavost. Rhytmika Sukova je složi-\ntější, užívá dosti často potrojné kombinace,\njež u Nováka je poměrně vzácná; její de-\ntaily jsou rozmarnější, její povšechný ráz\nmosaikový, kdežto Novákovu techniku v tom-\nto oboru by bylo lze přirovnati pro určitost,\njednoduchost a kompaktnost větších celků\nk malbě freskové. V instrumentaci užívá Suk\nrád mnohonásobně složených barev, málo\nkdy pracuje skupinami nástrojů (smyčce,\ndřeva atd.), většinou osamostatňuje každý\njednotlivý nástroj a kombinuje pak tyto a-\ntomy orchestrace co nejrůzněji; Novákovy\nbarvy jsou primárnější, v jich spojování pře-\nvládá příkrý kontrast nad pozvolným pře-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3741, "texte": "chodem, za to jsou plochy každého tónu\nrozsáhlejší a jeho určitost větší. Nejvíce spo-\nlečného v zásadě, a právě proto nejvíce růz-\nného ve výsledcích nalezneme při architek-\ntuře posledních děl Novákových a Sukových:\nnedávají si formu určovati přejatým schéma-\ntem, tvoří ji volně dle vnitřní nutnosti toho\nkterého díla, dbajíce při tom jen základních\nzákonů hudební formy. Převládajícími pro-\nstředky jsou u Suka dynamika, rhytmus a\nbarva, kdežto Novák udržuje souvislost\nv prvé řadě motivem melodickým.\nSpojíme-li s uvedenými znaky výrazu ještě\nznámé vnější podněty posledních děl i způ-\nsob, jak jich bylo využito, dostaneme celko-\nvou charakteristiku obou skladatelů. Je však\nnutno předem určiti některá omezení. Předně\nje platnost její jen dočasná, neboť Novák\ni Suk jsou uprostřed své dráhy, možná, že\npříští dílo vyvrátí mnohé z toho, co se dnes\nzdá býti definitivně správným. A vedle toho\nnutno zdůrazniti: velikost tvůrčí síly, umění\nvýrazu i hlavní směrová příslušnost je u obou\nstejná, co je dělí, jsou jen rozdíly individu-\nalit. Proto je možno stáli jednomu z nich\nblíže nežli druhému, ale nelze hledati v jed-\nnom záporný protějšek druhého. - Sukův\nvývoj šel klidnou cestou od Dvořáka k osa-\nmostatnění, opouštěl přejatý výraz a získá-\nval vlastní, při tom neznal těžkých problémů,\nnebot naskytly-li se jaké, byly hravě rozlu-\nštěny technickou dovedností, a jiných kon-\nfliktů, nežli ryze hudebních nelze nalézti\nv jeho dřívějším díle; náhlý přelom nastává\npři tragické události, jež se Suka dotkla tak\nhluboce, že přeměnila celou jeho uměleckou\nbytost. Tento subjektivní moment musíme\nznáti, chceme-li rozuměti překvapující změ-\nně; prudký náraz jakoby rozsvítil v nitru\nsmutnou zář, jejíž paprsky od té doby svítí\npo celém okruhu Sukova tvoření. Logickým\npostupem vyvinuly se z jediného základního\ncitu smutku nové citové prvky, jejich stup-\nnice se každým dílem rozšiřuje, a vystiho-\nvání jejich modifikací a souznění je dnešni\ndoménou hudby Sukovy. Novák šel jinou\ncestou,přinucen okolnostmi i povahou.Hned\nod počátku nalézal i hledal si překážky, a\nna náraz reagoval raději zápasnickým ge-\nstem, nežli vnějším klidem. Tak dospěl k ja-\nkési krisi nervového rozdrážděni, v podstatě\nblízké poslednímu období Sukovu, ač způ-\nsobem řešení naprosto odlišné. „Toman\" je\nvrcholem té periody. Odtud však učinil již\nNovák závěrečnou ideí „Bouře\" a „Panem\"\nnový krok, jenž znamená rozbití hranic sub-\njektivity; nechce mluviti již jen za sebe, nýbrž\nza všechnu generaci. Subjektivita mu sice\ndává materiál, on však promítá jedinečnost\nfakta do kategorie pojmu, a jen toto pro-\nstředí vnímáme v hotovém díle. Podřizuje\nse vědomě vyššímu celku, a nalézá v něm\npak svou samostatnost zmocněnu; je to\nv dnešní hudbě zcela nečasové, „Pan\" stojí\nv příkré protivě ku většině moderní pro-\ndukce. Lze z něho snad tušiti, že další vývoj\nobou skladatelů půjde cestami ještě vzdále-\nnějšími, než byly dosavadní, snad se pak\nzmění hlouběji jich poměr, ale soudíme-li\nz dnešního jejich díla, musíme uznati, že\nvnitřní bohatství i tvárná síla obou jsou stejně\nmocny.\n\nV. Štĕpán.\n\nPostavení Futuristů v dnešním umění.\n\nS novými pojmy a názvy, jež k nám ob-\nčas docházejí jako bludné ohlasy z nového\numění cizího, známého u nás z větší části\njen z pověstí a z postupných nesoustavných\nzpráv, zachází se s obzvláštní neodůvodně-\nností; příčinou této nekritičnosti je jednak\nnedostatečná informovanost a nepochopení\nnových stránek, úkazů a konečně i tak zv.\nvýstřelků vyrůstajících ve vývoji moderního\numění, jednak skutečný nedostatek dobré\nvůle: je tu začasto úmysl poukazováním na\ncizí výstřednosti sesměšniti domnělé výstřed-\nnosti umění domácího. Při tom ovšem není\nani toto cizí ani domácí umění dostatečně\nchápáno po všech jeho význačných strán-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3680, "texte": "kách a v celé jeho podstatě, takže námitky,\njež jsou nad ním pronášeny, postrádají všech\nznámek objektivního uvědomělého soudu,\njsou buď nedočkavé nebo schválně krátko-\nzraké a přispívají jen k zvýšení všeobecného\nzmatku, který tímto způsobem bývá jakoby\nsoustavně vyvoláván a podněcován mezi ve-\nřejností a umělci. Proto je nutno všímati si\ni takových průvodných úkazů, jež se vysky-\ntují souřadně vedle hlavního proudu umě-\nleckého vývoje a přiřaditi je k ostatním po-\nznatkům již více méně běžným, tím, že se\nsnažíme stanovití k nim svůj poměr, byť ně-\nkdy třeba i negativní, který se takto, jestliže\nvznikl jasnou a správnou poznávací cestou,\nstává kladným poznatkem, jenž není bez ži-\nvého významu hlavně pro umělce výkon-\nného. Je-li takový umělecký nebo případně\nneumělecký zjev včas registrován a pokud\nmožno přesně zjištěn co do své povahy, ne-\nmůže se již potom snadno státi zmateným\na stále zaměňovaným pojmem ve výtvar-\nnické i kritické terminologii a v dalším usu-\nzování i srovnávání, a zabrání se tím nejlépe\nnevhodnému a škodlivému dilettantismu ne-\nzodpovědných úsudků pronášených z po-\nvšechné nevědomosti a neznalosti. Posled-\nním příkladem je právě umění Futuristů,\nznámé u nás pouze z posměšných pozná-\nmek applikovaných se zcela obyčejnou a\nběžnou tendencí na nové umění domácí.\nItalští Futuristé (Boccioni, Carrá, Russolo,\nBalla, Severini) vystoupili na veřejnost nej-\nprve r. 1910 ohnivým manifestem v Turině\na posledně výstavou v Gallerii Bernheimově\nv Paříži v lednu tohoto roku. Příznačná pro\nně je národní stránka jejich povahy, veliké\nsebevědomí a vyzývavá emphase vlastní\nItalům, zjevná nejvíce ve zmíněném mani-\nfestu, v přednášce malíře Boccioniho z ro-\nku 1911 v Římě i z projevů básníka Mari-\nnettiho, který se ještě s jinými přidružil\nk těmto snahám. Podkladem tvorby Futu-\nristů není theorie, nýbrž zcela význačný a\ndo jistých důsledků rozvinutý názor. Vychá-\nzejí od předpokladu všesvětového dyna-\nmismu, který má být v umění podán ja-\nkožto dynamický vjem a pocit, a styl, který\nmá z tohoto názoru vzniknouti, bude stylem\npohybu, uměním naprosto novým, o na-\nprosto nových námětech; jejich obrazy, jež\nvyjadřují pocity absolutně moderní, jsou\nvýsledkem pojetí ethických, esthetických,\npolitických a sociálních přítomnosti a bu-\ndoucnosti. Také věda brzo osvobodí umění\nod akademické tradice a umění vstoupí pří-\nmo do života, aby konečně bylo zadost-\nučiněno intellektuálním potřebám dnešku,\njež námi zmítají. Pojmy harmonie a dobré-\nho vkusu jsou tyranií.\nTímto základním předpokladem obecné-\nho dynamismu, který má být odpovídající\nformou vyjádřen také v obraze, rozcházejí\nse Futuristé podstatně od mladých pařížských\numělců, s kterými se ostatně v některých\nbodech stýkají. Tento odklon výslovně ak-\ncentují tím, že na rozdíl od nového fran-\ncouzského tradicionalismu přinášejí poža-\ndavek co největší modernosti a neodvislosti\nod všeho umění starého; pařížští malují\nnehybné, statické stavy přírody, což je vede\nke kultu minulosti a k následování Poussina,\nIngresa, Corota a j. a posléze k maskova-\nnému akademismu; tam, kde zůstávají nej-\nvíce neosobními a kde pro ně námět obrazu\nnic neznamená, pro Futuristy malba a po-\ncit jsou dvě nerozlučiielná slova a obraz\nje ovládán příkazy vyšlými z individuální\nintuice.\nNázoru Futuristů na klassický tradiciona-\nlismus je dlužno přiznati plnou pravdivost,\nneboť skutečně vůle dáti obrazu solidní\nkonstrukci nemusí ještě přímo vésti k tradi-\ncionalismu.\nJak se může projevovati v mechanismu\nobrazu tato snaha po vyjádření dynami-\nckých dojmů a pocitů? Především je nutno\nhledati to, co vzájemně se váže a snoubí\nmezi konkrétní vnější scénou a mezi ab-\nstraktním vnitřním dojmem. Pohyb jakožto"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3676, "texte": "pojem definuje se po jeho dvou stránkách\nobvykle asi takto: pohyb abstraktní časový\n(v čase) jakožto rychlost übíhání představ,\npohyb abstraktní prostorový jakožto dislo-\nkace prostorových tvarů. (Pohyb prostorový\nvšak není jen dislokací prostorových tvarů\nnebo postupným připojováním se nějakého\ntělesa k různým bodům předpokládaného\nnehybného prostoru. Tím bychom si nijak\nnevysvětlili, co je to pohyb v uměleckém\ndíle, příkladně v architektuře. Trendelen-\nburg: Pohyb vytváří formu věcí.) Po těchto\ndvou stránkách nacházíme v obrazech Futu-\nristů (v těch, kde je jich názor dostatečně\njasně uplatněn, aby ho bylo možno zjistiti)\nnejprve požadavek současnosti neboli si-\nmultánnosti duševních stavů v uměleckém\ndíle; dále má být obraz dle nich synthésou\nvšeho, nač se pamatujeme a co je vidět, má\nobsáhnouti i to, co existuje mimo tělesné\nrozsahy prostorových objektů, co je na prá-\nvo i na levo i za námi a nikoliv jen malý\nčtyřúhelník života uměle sevřený jakoby do\ndivadelního dekoru. Má to býti tedy souhrn,\nnebo určité, zákony výrazu řízené a pod-\nmíněně řazení duševních zážitků, představ,\npocitů a aktů mysli a vůle, vztahujících se\nk určitému námětu. Zde by se mohlo říci,\nže takový obraz nemůže nikdy být dosta-\ntečně komposičně vyřešen v uzavřenou jed-\nnotu, že znamená naprostou komposiční\ndestrukci, jež nemá mezí a ukončení. Je tu\nvšak do jisté míry obdobný případ umění\nPicassova, jehož prostorový názor, spočíva-\njící ovšem na jiných předpokladech, rovněž\nvůbec nepřipouští běžnou obrazovou kom-\nposici, a který by, kdyby spočíval jen na\ntheorii a jejích čistých důsledcích s vylouče-\nním všech složek malířského obsahu, také\nnedovolil ukončení a uzavření spodobených\nobjektů do daného čtyřúhelníku, jehož vše-\ncky čtyři rohy mají býti naprosto vyplněny.\nZde není ovšem možno mluviti šíře o Pi-\ncassovi, ke kterému se vrátíme při jiné pří-\nležitosti, ale může zde býti prozatím řečeno\naspoň to, že prostorové nazírání Picassovo\ni umění Futuristů i přes to, že mají málo\nspolečného, mohou se dokumentovati obra-\nzy plně uzavřenými a vyjádřenými obsaho-\nvými jednotami. Tím, že dané představy na-\ncházejí se v zorném poli vědom í, je\nsujet, nechť již je prostorově rozvinován a\nznovubudován jako u Picassa, nebo roz-\ntříštěn a rozmetán do prostorových a psy-\nchických složek, vždy nutně omezen a u-\nkončen.\nVyjadřování představ nacházejících se\nv zorném poli vědomí nemusí nutně vésti\nk obvyklé empirické perspektivě, tak zvané\ncentrální; tak shledáváme u Picassa (naproti\nDerrainovi, Frieszovi a j.), že zorný bod di-\nvákův či jeho oko není jako dosud před-\npokládáno před obrazem v jednom\nnebo někdy nejvýše v několika bodech,\nnýbrž přímo vnitř obrazu. (Vztažná per-\nspektiva z jednoho předmětu v obraze ke\ndruhému.) U Picassa je tento předpoklad\nnutným důsledkem nového prostorového\nnazírání, u Futuristů je to zájem malířův\no to, aby divák byl silněji účasten na psy-\nchickém obsahu a dění zobrazeného námě-\ntu, tak, aby měl podíl na akci v obraze,\n„aby byl také jaksi nucen bojovati se zobra-\nzenými osobami\". Zde je zřejmo, že tyto\nsnahy Picassovy o abstraktní illusi prostoru\nv obraze nesledují stejné účele jako u Futu-\nristů.\nNyní tu jsou ještě další důsledky pohy-\nbového názoru Futuristů. Chtějí vyjádřiti\ndynamický vjem, zvláštní rhytmus vlastní\nkaždému objektu, vliv, jaký vykonává jeden\npředmět na druhý nikoliv jen reflexemi\nsvětelnými (jako v impressionismu), nýbrž\nprotiklady linií, jejich vzájemným soutěže-\nním a změteným prokládáním ploch čili\nplánů v obraze dle zákonů vzrušení, jimiž\nje obraz ovládán. Pohyb a světlo ničí\nmaterielnosttěles. (Zde je nutno po-\nznamenati, že skutečně světlo již někdy\nv impressionismu a pak v neoimpressioni-"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3753, "texte": "smu stávalo se abstrahujícím činitelem a\nprincipem souvisejícím s jistou disposicí\nk změně prostorového nazírání, jež v tomto\nobdobí trvala a posledně byla zase znovu\ndo určitých důsledků uvedena u Picassa;\ntento názor, k jehož rozvedení a prokázání\nnezbývá zde dosti místa, bylo by nutno\nopříti revisí a jaksi novým pojetím prosto-\nrového nazírání impressionismu a neoim-\npressionismu; dalo by se zjistiti v obrazech\npočínaje i Monetovými Stohy až pak i přes\nSignaca, hlavně Crosse a pak vůbec dále.\nU Futuristů světlo deformuje, protíná a pře-\nsekává objekty, jež jsou tak převáděny do\nurčitých prostorových plánů.) Empirický pro-\nstor s jeho empirickými vzdálenostmi ne-\nexistuje, rovněž tak neexistuje neprůhled-\nnost těles, jak si dokazují i ze spiritismu, me-\ndiumismu, X-paprsky a některými psycho-\nlogickými fakty. „Fysický transcendentalism\nmalíře Boccioniho je vyjadřován tak zv.\nliniemi - silami, jež jsou počátky a\npokračováním rhytmů věcí, jež takto smě-\nřují k nekonečnému. Současnost p r o s t o-\nrovýchapsychických pocitů v obra-\nze projevuje se u nich prostorově a časově\njakožto rozčlenění a dislokace předmětů,\nroztříštění, víření a rozptýlení detailů osvo-\nbozených od běžné logiky, směs, chaos a ná-\nrazy rhytmů třeba naprosto protikladných.\nVšechny tyto odpoutané a změtené fakto-\nry měly by ovšem v konstrukci obrazu býti\nuvedeny odpovídající formou v současnou\njednotu a v chápatelný výraz. Futuristé si\nskutečně také kladou a stanoví jisté své po-\nžadavky nové harmonie, vnitřní logiky a\nvýtvarné methody. Tak mají na př. u nich\nskvrny, barevná pásma a linie, jež jnijak ne-\nodpovídají realitě, ale jež jsou podřízeny zá-\nkonům vnitřní mathematiky, hudebně při-\npravovali a stupňovati divákovo dojmuti.\nLinie mají svůj symbolický smysl; vedle\nfunkce přepisovati v obraze pojmy konkrét-\nní mají také úlohu symbolicky vyjadřovati\nduchové a psychické pojmové abstrakce, ja-\nko smutku, radosti, bolesti, napietí atd., což\nje ostatně velice správným a nejšíře přija-\ntelným předpokladem, který vychází z nové\numělecké nutnosti.\nMožnost silnějšího pohybu v obraze je\ndána také jistou ekonomií ve způsobu pro-\nstorového vyjadřování (jež je ostatně vý-\nznačným společným znakem nového ma-\nlířství vůbec); přehlíží se symmetrie, na př.\npodají-li na obraze třeba pravé rameno člo-\nvěka, nepokládají za nutno podati iaké ra-\nmeno levé. Neexistují u nich tedy v obra-\nze předměty úplně rozvinuté dle své stálé\nrovnováhy (jako u Derraina a tak zvaných\nKubistů), nýbrž začasto je jeden motiv náhle\npřeříznut druhým, zase ne úplně rozvinu-\ntým. Jsou dány jenom nejhlavnější značky\nmotivu, bud' počáteční, střední nebo ko-\nnečné. (Toto připomíná nejprve přibližně\nasi tak zv. impressionistickou hudbu Debus-\nsy-ho; je to však též jistým moderním psy-\nchologickým vztahem a širší vlastností a dis-\nposicí, trvající iv mnohých jiných projevech\nmoderního uměleckého chtění.)\nVe skutečnosti nemají obrazy Futuristů\njednotné formy. Snad proto, že toto umění\nvzniklo v mladé Itálii, kde moderní umění\nXIX. století jakoby dlouho nenalézalo život-\nních podmínek a disposicí, máme nad nimi\ndojem zmatené nevykvašenosti. Je tu možno\nzjistiti něco z methody neoimpressionismu\ns některými jeho důsledky (vědomý poža-\ndavek divisionismu, požadavek vrozeného\nkomplementarismu a j.), jinde zase jsou to\nještě vlivy již přešlého secessního období,\npak zase běžné špatné malování realistně-\npoimpressionistické a konečně také někde\nvíce i méně uplatněné poznatky z Picassovy\nmethody rozkládání a znovubudování pro-\nstoru. U obrazů, kde je názor Futuristů nej-\nvysloveněji vyjádřen, můžeme shledati vý-\nznačné formové odlišnosti od ostatního\nsoučasného nového umění, ale právě tam\ntaké se nejlépe k němu přiřazují důsled-\nností, s jakou po svém způsobu vyjadřují"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5369, "texte": "mnohé úkazy z toho, co by se mohlo na-\nzvali tradicí umění XIX. století. Vždyť sku-\ntečně ani umění Picassovo není reakcí na\nimpressionismus, z něhož si přináší některé\nzcela podstatné složky své povahy.\nUvádím pro jasnější představu ještě ně-\nkterá ze jmen jejich obrazů: Drkotání drož-\nky, Pohyb měsíčního světla, Vzpomínky\njedné noci, Vlak v rychlosti, Elektrické světlo,\nVzpomínky z cesty, Hlasy mé světnice, sta-\nvy duše: Ti, kdož odcházejí, a Ti, kdož zůstá-\nvají, Město stoupá, Ulice vniká do domu,\nSoučasna viděni, Síly ulice atd.\n\nJosef Čapek.\n\nVýstava S. V. U. Mánes: H. Böttinger.\n\nTato výstava je souborem práce desítiletí mladého\nčlověka, ale nenacházíme tu značných postupných\nzměn nebo rozdílů mezi pracemi staršího nebo nověj-\nšího data, jež by sahaly až k samotnému kořeni uměl-\ncova založení a vývoje. Jestliže mezi jeho obrazy z po-\nzdější doby nalezneme mezi jinými také připomínky\ntřeba i na Feuerbacha, nemohou pro nás znamenati\njednu z postupných stanic nějakého umělcova vývoje;\njsou čistě vnějším, vnitřně nijak nepodmíněným obo\nhacením nebo vymožeností, kterou Bóttinger pouze\npřidává k svému umění, jež již před desíti lety vyzna-\nčovalo se dojmem hotovosti, znalosti a routiny, kte-\nrou mu dala akademie. Vidíme, že zůstává stále stejný,\nklidný, tlumeně mdlý a úměrný beze všeho posvěcení,\nhledání a touhy, a že tyto povrchní reminiscence ně-\nkdy na Feuerbacha, někdy na Preislera, pak zase na\nCorota nebo na Hynaise nebo i na Bonnarda nepři-\nřadují se nijak organicky do uměleckého vývoje, že\ndo něho nevrostly, nebyly stráveny, ale že jsou vlastně\njen jakýmsi kořením, vkusovými obměnami, kterými\nBóttinger propůjčuje svému již ustálenému umění nové\nfacetty a zajímavosti. Vliv je vždy vlastně něčím pod-\nstatnějším, je přimknutím se k příbuznému, je proži-\ntím a vzorem, který se stává něčím osudovým a nut-\nným, co se pak staví a prohřeje vlastním teplem.\nUmění Bottingerovo je zcela přirozeným důsled-\nkem a úkazem, který se nutně musel dostaviti a který\nse v různém současném umění projevuje pod několi-\nkerou podobou. Je to jistá ateliérová kultivovanost,\npouhé zaměstnávání se uměním, jež je zcela dobře\nmožno vyřaditi z oblasti umělecké vůle, pevného\nchtění a názoru. 1 ato ateliérová kultivovanost je dosti\nširokou vlastností, kterou se vyznačuje také větší část\njeho generace; je to zdání umělecké noblessy, distin-\nguovanosti, pseudoidealistický nebo sentimentálně ná-\nladový závoj zakrývající všednost pojetí. U Bóttingera\nvidíme whistlerovské odstínění všech tónů do šedé,\nnebo do převládající některé lomené barvy, nebo do\nzlatových tónů, cítíme estétství Whistlerova atelieru\ns pikantními barevnými skvrnami japonského deko-\nračního haraburdí, jež ovládá zajímavými detaily ce-\nlou takovou tvorbu. Japonské předměty, jež mají pro-\npůjčovati malebné skvrny interieurovým pozadím, mo-\nhou býíi u jiných obrazů stejně nahraženy skvrnami\nnebe, stromů, barevných skvrn odloženého šatu a p.\nBarevný dojem obrazů musí zde býti dříve ve sku-\ntečnosti zaranžován a proto tu shledáme skutečný ne-\ndostatek vzájemné vnitřní nutnosti činitelů barevných\nnebo konečně i ostatních v obraze, který se takto stává\nnelogickou snůškou věcí, ale nikdy jednotou. Nic se\nzde nedomýšlí a nic se nerozezvučí plným uvědomě-\nlým tempem, a proto vše dopadá prázdně a suše.\nTím ovšem není toto umění ještě nikterak vymezeno.\nJeho význačnou vlastností je také jistý druh velice ná-\npadně vyslovovaného idealismu, který chce za každou\ncenu vzbuditi zdání lepšího světa, čehosi jemnějšího,\nco okrašluje velikou illusivní reálnost zobrazených\nvěcí. Tím je také divák nejvýše uspokojen; obdivuje\nschopnost realistní napodobivosti a při tom se cítí po-\nvznášen uhlazeným idealismem, který se nad tím vším\nvznáší a který vše tvrdé stírá a prosycuje krasoduchou\nsladkostí, jež tuto skutečnost zobrazených věcí klade\nzase do jiné, jakoby jemnější atmosféry ideálního\nsvěta. V pravdě je takový idealismus stejně hrubou\nvymožeností malířského štětce a vkusové atelierní tra-\ndice jako ona schopnost reální napodobivosti. Nevy-\nchází z názoru nebo povahového založení a je něčím\numělým, neorganickým a neživotním, což je zřejmo\ni z toho, že se sentimentálně přidružuje vždy k hrubě\nrealistickému a hmotnému nazírání; mezi obojím zejí\novšem nutně značné rozpory a protiklady. Zevní svět\nse tu nemění vnitřním výrazem v dílo, jež se řídí svým\nvlastním zákonem, realita se zde nepřehodnocuje u-\nměleckou formou, je jen okrašlována, maskována a\nnalíčena. Proto je toto umění nesourodou složeninou\nhmotného napodobivého nazírání a idealismu vyvo-\nzeného z takového umění, v němž si obsahový idea-\nlismus skutečně ještě odpovídal s uměleckým nazírá\nním a vyjadřováním věcí vnějšího světa. Méně zvrácené,\nprotože nejupřímnější, je toto umění tam, kde v něm\nje vloženo něco z dobové sentimentality generace.\nJe nutno promluviti blíže o figurálních komposicích\nBóttingrových. Na akademii umění dá se modelu do\nruky lebka, pak se to namaluje a obsahový obraz je\nhotov. Zde postaví se třeba nahý hoch k husám, nebo\nse postaví několik figur ke stromu nebo strom k figu-\nrám, do poetických krajinných míst, k říčce, k moři a\npod. Nahé ženy nemají jiného smyslu než reality, ne-\nmají co činiti se soustavou a smyslem díla, jež má\nbýti výrazem nějaké představy, ani s rhytmem as ce-\nlým formovým tepem. Vše je vyjadřováno popisným\nzpůsobem, každá podrobnost a maličkost volá o po-"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4508, "texte": "zornost, vše je pak těžké, materialistické, bez radosti\nskladby a barvy. Jen místy zdůrazňuje něco barvou,\nale je to jen snaha o zevní malebnost; přes své rea-\nlistní nazírání někdy přebarví rty, tváře nebo vlasy,\nšat nebo cokoliv jiného, a tak obdrží obraz místy\ntrochu cukrovějšího, veselejšího a jakoby erotičtějšího\nrázu. Ale to jsou čistě povrchní malebné upomínky\nsnad jako na Renoira, Bonnarda nebo na něco po-\ndobného; o vlivu, jak bylo již řečeno, zde není dobře\nmožno mluvit. Komposice, kde nese jakýsi ráz pravi-\ndelnosti v obraze, je vyvozena pouze z náhodné pří-\nrodní situační symmetrie stromů v krajině, nebo do-\nkonce figur a pod., není tedy skladbou a soustavou,\nale spíše aranžováním a sdružováním objektů. Proto\nnení potom vůbec dobře možno mluviti u Bóttingera\no nějaké vnitřní hudebnosti nebo melodičnosti linie\nnebo barvy v obraze; linie nebo barva je připoutána\ns čistě popisnou tendencí k objektu a více se s ní v o-\nbraze neděje; není tedy nikdy uvedena do výrazového\nvztahu nebo souzvuku s linií nebo s barvou jinou. Je\nto vytváření bez tvůrčího výběru, kde se nikdy ne-\nshrnují, nepodřazují nebo nevyzvedají jisté prvky ve\nhře obrazu. Komposice je něco hlubšího, podstatněj-\nšího, co spíná celé dílo; je to jistý způsob celkové\nskladby a soustava díla vůbec. Je určující jednotou ni-\nterného v obraze, tvárným rhytmem celého díla a je\nspjata svým bytím se všemi jeho prvky. Komposicí je\nvlastně každé dílo a jest jí v jistém smyslu i portrét,\nponěvadž každé dílo je formovou skladbou. Tímto\nnázvem uvykli jsme si jmenovati díla nejvíce básni-\nckého vzletu nejméně vázaná okolnostmi (na příklad\nportrét je jimi nejvíce vázán), kde se může nejvíce\nrozezvučet nitro, které se tu dává nejceleji, nejryzeji,\nkde zní tvůrčí úmysl a vůle autorova jako v symfonii\nv největším bohatství forem.\nVystavené podobizny mají pouze popisnou cenu\npodobnosti. Někdy je tu něco z Velasqueze a Whistlera\nv postojích a v jistých podrobnostech povrchu, takže\npodobizna tím obdrží jakýsi vážnější vzhled, který\nvšak není výsledkem důsledného výtvarného zmožení\na celkového promyšlení, nýbrž jen vzpomínkou na u-\nvedené vzory, ze kterých ostatně Whistler rozhodně\nnezasluhuje té pozornosti a pokorné úcty, která se mu\ndnes stále ještě na různých stranách přináší. Stejně\ntak i karikatury jsou pouze popisné, přehánějí jen\nrůzné tělesné znaky, takže vlastně jsou jen směšnými\npodobiznami a nikoliv karikaturou.\n\nV. Špála.\n\nÚvaha korrektivní.\n\nV poslední době mnoho se na různých\nmístech mluví o lak zv. novém umění, že\nprý má výlučně zastávali jakési theorie ne-\nbo jistá abstraktní dogmata. Ve skutečnosti\nvšak veškeré poměry umělecké i literární\nnejsou zdaleka tak hotové, aby se mohlo\ns nějakým napřed vypracovaným úhrnem\nzásad přistoupili k dílu a jenom pak v ma-\nlém uplatňovali to, co bylo předem ve vel-\nkém vymyšleno. Jediná zdravá a možná\ncesta dnes je počínat od malého, od jedno-\ntlivých poznatků, a ponechati celou theorii\nbudoucnosti, jež ji dodělá a zkonsumuje.\nRozumnému a dobře smýšlejícímu člověku\nvšak bude jasno, že ve všech těch poznatcích\nje něco základně společného, co není theorii,\nnýbrž vniterným směrem, a je-li vůbec tento\nsměr schopný života, tedy že se kryje s ně-\nčím živým a duchovým, co je obsaženo v ce-\nlém současném životě.\nStává se ovšem často, že nový směr zrovna\nse hlásící k životu předstupuje ihned s mani-\nfestem, ve kterém se rozvine celý morální\nprogram, vyznání víry i heslo boje. Těm však,\nkdo postrádají takového proklamovaného\nhesla v nynějších mladých snahách, je nut-\nno říci: každé krédo i heslo by bylo před-\nbíháním a zužováním vývojové možnosti\ntohoto umění. Nejlepším znakem víry v ži-\nvotní schopnost nového umění je důvěra,\nže jeho pracovníci je budou stále rozšiřo-\nvali novými otázkami a poznatky a stále\nbudou klásti jeho hranice jinam a dále;\nopravdu tedy nejedná se o shodu a vzorný\nsouhlas v úzkém obvodu několika dogma-\ntických ideí, nýbrž o stálý pohyb cestou po-\nznatků. Mnohým se ovšem zdá, že tato po-\nznávací snaha svědčí o jakémsi racionali-\nsmu, o neživotním a neradostném charakteru\ntak zv. mladé generace umělců; přemnozí\nv tom vidí převahu theorie nad životem,\nnadvládu abstraktní úvahy nad konkrétním\nsmyslem pro krásu, přirozenost a skuteč-\nnost. Ale methoda poznávací je pravým o-\npakem pouhé theoretičnosti a abstraktní\nspekulativní úvahy: každé pravé poznání\nrodí se z konkrétního smyslu, z praktického\npřirozeného citu; jenže tento cit se podstatně\nvztahuje k jednoduchému, positivnímu a\nhlavně ovšem k správnému. Pravé a jasné"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3749, "texte": "poznávání pak vede samo sebou k theore-\ntickému ovládnutí poznatků; tím tedy jest\ndán onen kritický živel v moderním umění,\nkterý je neprávem pokládán za všeobecnou\nspekulativnost, mathematičnost nebo ab-\nstraktní dogmatiku nových snah v umění.\nNaproti tomu jiní docela opačně soudí,\nže základem dnešního mladého umění je ne-\nzodpovědná divokost a sensacechtivé novo-\ntářství. Proti takovým usuzovatelům není\novšem jiného prostředku než čekati tak\ndlouho, až toto umění pro ně přestane být\nsensací a novotou, až si zvyknou na jeho\nexistenci; teprve potom budou nuceni za-\nujmouti k němu vážné stanovisko ve smyslu\nodporu nebo shody. Ten však, kdo je poně-\nkud informován o pohybu umění v 19. sto-\nletí a je schopen dívati se na věci pragma-\nticky, pozná snadno, že toto divoké a udi-\nvující umění naprosto se nezrodilo v jednom\nokamžiku a z jedné hlavy; jeho vývojové\nantecedence a disposice zaujímají celé mi-\nnulé století, a cesta od nich není překotná,\nnýbrž postupná a nepřetržitá.\nMá-li se tedy nové umění u nás vžiti, má-li\nopravdu žiti a nésti v sobě další život, je\nnutno, aby postupovalo bez kvapu a anti-\ncipování cestou poznatků. Nyní však existuje\nu nás mnoho lidí, kteří buď ze zlé vůle ne-\nbo někdy z nedorozumění předbíhají, totiž\nchopí se jednoho poznatku, najdou si na\nněj název, název nafouknou na theorii a\nz theorie udělají zbraň, kterou obrátí proti\ntak zv. novému umění; ještě častěji však ne-\nstarají se ani o poznatek, nýbrž chytí se je-\nnom slova a kriticky jím argumentují. Tak\nvynořilo se v poslední době najednou mno-\nho názvů, jež nedělají nic více a nic méně\nnež že veřejnost desorientují, kalí vodu a\numěle vyvolávají strašidla theorii, dogmat\na tendencí, což nejspíše je s to odepříti to-\nmuto umění souvislost se širokým životem\na učiniti z něj chimérickou záležitost něko-\nlika zaujatých spekulativních mozků.\nAle u zodpovědné kritiky lze se jen diviti\ntakové snaze, býti co nejdříve hotov s něja-\nkým pohyblivým úkazem, zbaviti se ho za-\nřazením do těsných mezí názvu a vrhnouti\nna něj úzce koncipovanou theorii. Nekritické\nje pojímali dnešní umění jinak než jako\npředmět v pohybu; nekritické je chtíti za-\nstavili cestu poznatků v některém bodě; ne-\nkritické a falešné je definovali, totiž ohrani-\nčovali nové hybné a rozmanité snahy vý-\ntvarné i literární zevně a nehledati vnitřní\nprincip, příčinu toho, proč se tuto něco\nmění a chce se jinačiti. Ale kritika, jež stojí\nmimo vývoj, nepracuje ani tak poznáním\njako pojmy. S pojmem se ovšem lehce bo-\njuje, pojem lze přemáhati pojmy; ale živý\núkaz, ne pouhý pojem, je nutno poznat, as-\nsimilovat a přemoci jenom vývojem. Pojmo-\nvá kritika nemůže platně odmítat, oddisku-\ntovat, odraisonnovat nějaký úkaz vývoje,\nmimo nějž stojí; jenom ten, kdo nějakým\núkazem sám projde a vlastním pohybem se\ndostane za něj dál, jej platně překonává.\nV dnešním uměleckém snažení však ne-\njde jenom o poznatky: poznatky konec kon-\nců nejsou než fixní body na irracionální\ndráze. Především je tu pohyb, jenž není\npřímočarý, nýbrž elastický, vícerozměrný a\nširoký; a všude dnes vidíme jeho vlnění,\nv literatuře, malířství, architektuře, hudbě atd.\nJe tu tedy pohyb, neklid a napietí; je tu vnitř-\nní vzrušení, nějaký probuzený a dosti ne-\nurčitý cit, jejž nelze nazvat: je to smysl pro\njinakost, pro moderní nebo nové umění.\nMíru toho vzrušení, té potřeby změny mů-\nžeme poněkud zjišfovati; vidíme ji v tak zv.\nvýstřednosti moderního umění, v jeho pro-\nváděné krajnosti a nemírnosti; avšak jelikož\nje tu takové vzrušení a takový vzbuzený\nsmysl, nelze dnes už nebo nelze dnes ještě\nklásti meze novému umění. Všechny pojmo-\nvé hranice byly by falešné, neboť vyměří\nsnad rozsah některých úkazů, ale nevymezí\na neurčí vzrušení, jež je vyvolalo.\n*\nAby se vidělo, kam zachází snaha kritiky"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3415, "texte": "anticipovati v mladém hnutí uměleckém vše-\nobecné iheorie a programové abstrakce, sta-\nčí citovat řadu názvů, jež přišly v oběh u pří-\nležitosti posledních úkazů pohybu v umění.\nJsou to jména jako expressionismus, novo-\ntradicionalismus, protitradicionalismus, no-\nvoprimitivismus, kubismus, tetraědrismus,\ncylindrismus, futurismus, novoklassicismus\nnebo novoidealismus atd., pod kterými snad\nmáme si představovali samospasitelná dog-\nmata stojící proti sobě v zásadních proti-\nkladech a absurdních sporech. Povrchnost\ntakovéto terminologie je možno co nej-\nprostěji ukázati: V moderním umění tkví\njistá potřeba jednoduchosti; i byly různé\nprojevy této potřeby hnedle pojmenovány:\nnovoprimitivismus, tradicionalismus, nebo\n(při geometrickém zjednodušování) kubi-\nsmus, teiraědrismus či cylindrismus, a zma-\ntek je hotov: citová potřeba mizí pod blázni-\nvými theoretickými hesly, kritika triumfuje\nnad zmateným babylonským uměním, a\npublikum, chápajíc se nadhozených slov,\nužije jich pak jako potupy a nadávky.\nStačilo na tomto místě přinésti Greca, a\nhnedle se mluvilo o Grecovské horečce,\no kultu Greca, o Grecovském směru; byl\ncitován Schiller, a soudilo se na kult Schille-\nra, byl přinešen Paul Ernst, a hned se mlu-\nvilo o novoklassicismu a jeho formální dog-\nmatice zanášené k nám do Cech. jmenovitě\nněmecký novoklassicismus, hlavně Ernst, stal\nse najednou předmětem mnohých řečí, od\nnichž bylo lze zprvu čekati poznání tohoto\nnového úkazu literárního, jehož význam je\nnutno ještě nadále zdůrazňovali. Ale potom\nse začalo souditi, že na tomto místě proje-\nvuje se snaha zaváděti Ernsta a německý\nnovoklassicismus k nám jako stanovisko,\njako program či dokonce jako směr; proto\nje nyní nutno opravit takové falešné do-\nmněnky.\nVedle svého návratu k minulým krásným\nkulturám, vedle svého racionalistického idea-\nlismu, vedle své formální pravidelnosti ob-\nsahuje novoklassicismus něco, co činí z něj\nsymptom moderní literatury. Ernst ovšem\nje renaissanční novellista a tragik v duchu\nantickém; Eulenberg a Vollmoeler ovšem\nvracejí se k Schillerovi, jiní k Hebbelovi\na tak dále. Ale v jejich návratech jsou čisté\na symptomatické impulsy, jichž nelze ještě\nohraničili, neboť nelze ohraničili a nějak\nnazvali modernosl. Jistě kus moderního\nsmyslu nalezneme v Ernstově formové eko-\nnomii, jež zjednodušuje novellu i drama až\nna přímočarou a tvrdou konstrukci, v jisté\njeho hranaíosti, jež se podobá primitivní\npřísnosti formy; moderně cílíme i jeho su-\nchost a jakýsi druh duchové reálnosti. Ale\nani tyto prvky modernosti nemůžeme po-\nkládali za jedině možné a samospasitelné;\nvýznamné však je, že jsou, a je nutno mnoho-\nnásob se jimi zabývali. Ale ani Ernst ani\nnovoklassicismus ani kterýkoliv jiný jedinec\nnebo směr nemůže býti vyhlašován za ko-\nnečnou stanici, do níž by se měl dnes stočili\ncelý pohyb umění. Klassická pravidelnost\nnení to, co by ukojilo moderní smysl pro\numění; a byť byla jistota klassicke formy\nskutečnou jistotou, je přece příliš krátká pro\nneklidný cil, jenž vzrušuje střed našeho ži-\nvota potřebou nového umění.\nNovoklassicismus je průvodním, jenže na-\nzpátek zatočeným úkazem tohoto neklidu;\nproto místo vyšetřovali jeho konce a meze,\nje lépe hledali jiné možnosti nové literatury\na nalézati všude jisté stejnosměrné vzrušení,\nz něhož snad má a může skutečně vznikali\nnové umění.\n\nK. Čapek.\n\nVýstava spolku Deutsch-Bóhmischer\nKunstlerbund,\npořádaná Krasoumnou jednotou pro Čechy v Praze."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.33", "debut_caractere": 3432, "fin_caractere_exclue": 3736, "texte": "Tato výstava se v podstatě valně neliší od výstavy\nVerein deutscher Kunstler in Bóhmen, nedávno v Ru-\ndolfinu pořádané; není mezi nimi žádného značného\nnázorového nebo ideového rozdílu a jsou to nejvýše\nkvalitativní stupně u jednotlivých umělců zastoupe-\nných buď na jedné nebo na druhé straně, jež mohou"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4308, "texte": "buditi dojem nějakých rozdílů; v pravdě však tu ně-\njaké zásadní rozdíly neexistují. Ve spolku Deutsch-\nBóhmischer Kůnstlerbund je ovšem možno nalézti více\nofficielních jmen, více umělců, jejichž modernost, dnes\njiž dokázané bezvýznamná, je na širších stranách nyní\nteprve zase uznávána.\nCelá výstava nepřináší nic, co by ji něčím význam-\nnějším povzneslo nad úroveň ostatních běžných prací.\nZ nejmladších je tu Willi Nowak, k němuž bylo dříve\npřipínáno tolik nadějí, a stojí tu ještě hotovější a za-\nvřenější do vymožeností vyvozených ze starých mistrů,\ndnes ještě více stranou od organického vývoje než\ntehdy, kdy mu to již počalo býti vytýkáno. Jeho dnešní,\njinak technicky velice dobře malované obrazy vychá-\nzejí cele z Fragonarda, Bouchera, Poussina a Corota\nv myšlence, v námětech, pojetí i ve všech výrazových\nprostředcích. Nowakovo zaujetí jde až tak daleko, že\ntechnicky napodobí barvou i patinu starých obrazů. Je\nto jakási sentimentální hra, jež leží velice stranou od\nvšech vnitřních nutností moderního umění; takové pře-\nkládání cizích nebo minulých věcí do němčiny nachá-\nzíme u Němců dosti často, třeba v jejich ještě trvající\nlásce pro biedermeyerovské vzkříšené umění a ve hře\ns uměním, která z toho vznikla. Zde jsou resultáty jen\no něco lepší, ale methoda je stejná. K Nowakovi se při-\nřaduje Alfred Justitz, k jehož vzrušným scénám stály\nmodelem obrazy Daumierovy a Géricaultovy.\nZ prací Emila Orlika je dlužno uvésti jednu krajinu,\njež může býti dobrým příkladem, jak je možno pod\nnepovolanýma rukama uvésti nejlepší umění k nejměl-\nčímu malování. Nejprve máme tu velice nápadný po-\nvrchní dojem Cězannea; v konstrukci je však tento\nobraz zcela bezkosterný, jenom vnějšně dekorativně\nomaskovaný čímsi z barevného povrchu Cězanne-\nových krajin. Je to táž zdobivá methoda, jaké Orlik\nužíval u svých dekorativních obrazů, a sladká povrchní\nmazlivost unylého malířského vtipu. Obrazy F. Thie-\nleho působí význačným dojmem syrovosti, protože je\nv nich nedůsledně používáno impressionistického roz-\nkládání světla a barvy. Výsledek je barevný, ale barev-\nnost je pouze přilepena na objekty, jakoby začasto\nexistovala impressionisticky rozložená nebo stupňo-\nvaná již přímo na předmětech samotných a jakoby\nteprve potom byla popisně malířem přenesena na\nplátno; nejvíce je připoutána třeba u portrétů k drob-\nným předmětům barevných nebo zlatých sošek, mušlí\na pod. Soubor prací Bedřicha Gartnera je velikou smě-\nsí začasto zcela nesourodých věcí a prostředků. Jeho\ndílo chce být jakousi epickou hymnou venkova, pů-\nsobí však v plastikách pouze čistě realisticky, v obra-\nzech jako velké strakaté illustrace. Obrazy vyznačují\nse tvrdou německou popisnou kresbou, lokální barvy\nkaždého jednotlivého objektu jsou jen vyzdviženy a\npřehnány a světla je použito jako malebné akcessorie\nnejpochybnější jakosti; všech těchto obrazových fakto-\nrů je vzhledem ke Gártnerovu hmotnému nazírání na\nvnější svět užito zase úplně hmotně; proto se snaha po\nepičnosti, nemohouc se vysvobodit z čistě popisného,\nprojevuje tvrdostí a křičící strakatostí přehnané reality.\nF. Metzner vystavuje sochy, z nichž některé jsou\nurčeny pro Válečný pomník národů v Lipsku. Dojem\nmonumentálnosti nebo lépe řečeno jakési velikosti vy-\nplývá zde pouze z rozměrnosti spracovaných mass;\ntělesné formy jsou přehnány do plastičnosti hmotnou\nplastickou stylisací, která se úzkostlivě přidržuje po-\nvrchu lidského těla a která popisně vyráží ven nebo\nprohlubuje jeho anatomickou strukturu. Postoje figur\njsou převedeny na strohou a obyčejně bizarrní sym-\nmetričnost, ve stylisovanost pohybu, jež může nanej-\nvýše jen vzbuditi dojem podivnosti, ale nikdy monu-\nmentality. Vnitřní konstrukce těchto soch vychází hlav-\nně jen ze znalosti školské anatomie, jinak jsou tyto po-\nstavy konstruovány jen z vnějšku na vnějšek; nic ne-\nvyrůstá z vnitřního pohybu. Nedůležitým odborným\npoznatkem o materiálu, tvrdém kameni, jenž si diktuje\njednoduché hladké formy, údy postav složené k tělu,\nnesložitost pohybu atd., určena je ona tupá symmetrič-\nnost, pravidelnost a naprostá statičnost Metznerových\nsoch, jež ale v pravdě nemá co dělat s rovnováhou.\n\nJ. č.\n\nPoznámka redakce.\nPro nával látky odložen byl článek V. Ště-\npána „Prostředky hudební formy\" do čísla\npříštího. Též článek v Kronice u příležitosti\númrtí V. Mrštíka vyjde až příště."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1435, "texte": "Reprodukce arkýře Hrádku Smíšků z Vr-\nchovišť a portálu sv. Jakuba v Kutné Hoře\nvzaty jsou z připravované knihy „KUTNA\nHORA\" a byly nám s ochotou zapůjčeny\n„Novou Edicí\", která monografii v nejbližší\ndobě vydá. Knihou počíná se řada publika-\ncí, věnovaných nejkrásnějším starým měs-\ntům a památkám českým, řada monografií,\nzpracovaných a redigovaných odborníky a\ntím vyhovujících vysokému měřítku, jichž\npublikace podobného rázu výžadují.\n\nLiteratura odborná.\nAugust L. Mayer: El Greco. Eine\nEinfůhrung in das Leben und Wirken. 50\nvyobr. Delphin-Verlag, Můnchen 1911. 4 M.\nAugust L. Mayer: Die Se vili aner\nM alerschule. Beitráge zu ihrer Geschichte.\nKlinkhardt-Bierman, Leipzig 1911. 20 M. -\nBaron Dr. Heinrich von Geymul-\nler: Architektur und Religion. Gedanken\nüber religióse Wirkung der Architektur. 1.\nsešit pozůstalých spisů, vyd. E. la Roche a\nJosef Durm. Kober-C. F. Spittlers Nachfolger.\nBasel 1911. - Curt H. Weigelt: Duc-\nc i o di Buognisegna. Studien zur Ge-\nschichte der Frúhsienesischen Tafelmalerei.\n(79 vy obr., 67 světlot.). W. Hiersemann, Leip-\nzig 1911. Kunstgeschichtliche Monographien\nXV. Cena 36 M.\n\nKnihy redakci zaslané.\nK.Neumannová, Praha: Jos. Pěla-\ndan: Srdce v očistci. Román. - Soukr.\nnáklad: Václav Hlaváček: Melodie mládí.\nVerše. Nákladem autora. Karel V. Prokop:\nJánošík. Drama o 5 dějstvích. V komisi knih-\nkupectví A. Píši v Brně. Nakladatel-\nství Dra Ant. Haj na: Jaroslav Pasovský:\nKniha královská."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c017", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "170", "page_fin": "171", "image_debut": 22, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.13.1", "titre_corps": "Otakar Theer: Úzkosti a naděje.", "titre_sommaire": "Otakar Theer: Úzkosti a naděje.", "signature_source": "Jan Thon", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.22", "debut_caractere": 832, "fin_caractere_exclue": 3230, "texte": "Otakar Theer: Úzkosti a naděje.\n(Básně. Nákl. J. Otty.)\n\nOba základní zdroje, z nichž čerpána jest\ninspirace nové knihy Theerovy, naznačeny\njsou již ve slovech titulu. Poukazují k hlubo-\nkému, ideovému rozporu, který již ode dávna\npro lidstvo zeje mezi světem fikce a skuteč-\nnosti, mezi životem a smrtí, nebem a zemí.\nDualism ten, jak povědomo, živil především\nliteraturu romantickou; u romantiků vyzna-\nčoval se útočností, revoltoval, byl činorodý,\nvěčně nespokojený, věčně usilující o sjedno-\ncení. Proto bouřil, filosofoval, byl široký a\ndravý. Jeho jednotlivci trpěli a vzdorovali za\ncelé lidstvo (odtud titanism). Jinak se proje-\nvuje týž princip u literatury z konce minu-\nlého století, t. ř. dekadentní. Gesto klesá, na\nmísto odboje nastupuje resignace, passivita,\npocit marnosti. Jednotlivec ztrácí povědomí\nsouvislosti, úmyslně se uzavírá vnějšku, světu,\nžije sám svým marným životem ve snech a\nvzpomínkách, a tyto vzpomínky a sny staví\nv protivu ke skutečnému životu, k zájmům\ndavu, lidstva. Pravidelným symptomem bývá\numění chápané jako refugium osobní výluč-\nnosti.\nZ téhož přibližně ovzduší zrodila se i pří-\ntomná kniha poesií. Theerův vniterný rozkol\nmá osobní intensitu, jest jednostranný, sou-\nstředěný na jeho subjekt a jeho subjektem\novšem i vymezený. Nepřesahuje sféry auto-\nrových zájmů. Vztah subjektu k vnějšímu svě-\ntu a hlavně negace vnějšího světa jest lyri-\nckou pružinou knihy. Projevuje se různě:\nv protikladu umění a života, lásky a zkla-\nmání, skutečnosti a vzpomínky atd. Ale všim-\nněte si: antithesa jest důsledným a jediným\nzákladem jeho lyrismu. Jest schématem, jest\npointou jednotlivých piěs; negací předešlé-\nho zaobluje se celá kniha, jednotlivé básně,\nněkde i strofy (Tragická cesta na př.); jest\nto v doslovném smyslu tvárný element bás-\nnický.\nTím nabývá Theerova citovost jednotného\ncharakteru, ostře vykrojeného z celkové ob-\nlasti dnešního citového a ideového zmatku.\nCitovost nenáladová, nedojmová, vnitřně\nnutná a logická. Není vzdutí, aby nebylo\ncelkovou souvislostí odůvodněno a vysvětle-\nno. Jest v tom veliký positivní dar této knihy:\nv její zásadní jednotnosti, důsledně vypraco-\nvané, dobyté jakoby z mramoru. A přece po-\nzorný čtenář postřehne, že tato lyrická po-\nvaha básní, třeba jednotná, jest v mnohém\na mnohém ohledu inspirace vlastně záporné,\nnevychází přímo z nitra, nýbrž teprve z kon-\nfliktu světa vnitřního a vnějšího, jest cosi jako"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1552, "texte": "negativní otisk básníkova srdce. Jeho já svírá\ncelý jeho citový fond uzavřeným kruhem;\nuzavřeným a zakletým kruhem. Veškeré svě-\ntové dění, vlnění, příboj i odboj redukují se\nmu na otázku jeho osobního poměru a vzta-\nhu k světu, jest to básníkovo právo a bylo\nby absurdní horliti proti subjektivismu lyri-\ncké poesie. Ale subjektivism má obecnou ce-\nnu tam, kde obohacuje, kde objevuje v hlu-\nbinách vlastního srdce nové zdroje citové,\nkladné hodnoty, kterými pak zalévá zprahlé\nnitro. Nevylučuje to negativnosti. Ale proti\nzáporu nutně stavím sen, víru, fikci, vzpo-\nmínku, vůbec nějakou realitu vyššího stup-\nně, odhmotněnou, abstraktnější. Realitu, vy-\nznačující se především jednou schopností:\nschopností synthese. V tom jest po mém ná-\nzoru smysl a cena lyrismu jakožto uměle-\nckého prvku.\nTheerova kniha ovšem tíhne také k tomu-\nto pomyslu. Vedle úzkostí, jak napovídá titul,\njsou i naděje. Konkrétně se to uskutečňuje\njm. ve dvou posledních básních knihy: Osvo-\nbození a Monologu srpnové noci. Leč básně\nty v rámci knihy jsou spíše nápověďmi než\npřesvědčujícími a hotovými útvary. Proti za-\ntrpklé a jakoby definitivně vryté reflexi před-\ncházejících básní vyznívají příliš silným kon-\ntrastem, protikladem. Dlouhý a úporný dra-\nmatický proces, který v ostatní části knihy\nbylo možno sice tušit, který však v pevně\nzkonstruovaných slokách ztuhl již v tvrdý\nkrystal, zvrací tu náhle dosavadní směr bás-\nníkova lyrismu. Nemýlíme se asi, vidíme-li\nv tom jádro příští knihy. Ta snad dopoví\npak to, čeho byly „Úzkosti a naděje\" ná-\npovědí.\n\nJan Thon."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c018", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "171", "page_fin": "174", "image_debut": 23, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.13.2", "titre_corps": "Novák a Suk.", "titre_sommaire": "Novák a Suk.", "signature_source": "V. Štĕpán", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.23", "debut_caractere": 1554, "fin_caractere_exclue": 3651, "texte": "Novák a Suk.\n\nVnější i vnitřní společné znaky obou kom-\nponistů způsobily, že jejich jména od po-\nčátku jejich dráhy byla stavěna souřadně\nvedle sebe; časem vznikly u obou z příbuz-\nných premiss různé závěry, avšak základní\npodmínky, bohatost, originalita a disciplino-\nvanost invence v nejsirším smyslu slova zů-\nstaly přece stejné. Proto snad zůstávají ně-\nkdy ignorovány hluboké rozdíly, jež dělí\ndnešní vývojová stadia obou, časová rovno-\nběžnost spolu se stejností základny svádí\nk tomu. aby byla považována za skutečnou\nparallelitu. Druhému extrému, povážlivěj-\nšímu, dospěla však ona část kritiky (nei-\nostřejší formulaci podává dr. Helfert v „No-\nvině\"), jež z přirozeného rozdílu vyspělých,\nstejně uměleckých individualit odvodila dů-\nvody k rozličnému hodnocení Nováka a\nSuka.\nNáhodné seskupení novinek v letošní sai-\nsoně stačilo by samo o sobě, aby vyvolalo\npřirovnávání obou skladatelů, kteří jsou\nvšeobecně uznáváni za hlavní representanty\nmoderních snah v české hudbě. „Pan\"a\n„Bouře\", „Asrael\" a druhý smyčcový kvar-\ntet jsou rozsahem, intencemi i jich naplně-\nním nejzávažnější díla posledních etap No-\nváka i Suka, takže z nich můžeme vyčisti\nvše, co v profilu obou je dnes charakteristi-\nckého, bez obavy, že některý náhodný rys,\njenž v menším díle by mohl úmyslně být\nzdůrazněn (Exotikon!), skreslíme iv celko-\nvém náčrtu; leda že bychom přibrali ještě\n„Pohádku léta\", aby srovnávací materiál\nbyl úplný. Naprostá různost hudebního\nvýrazu je ihned zřejmá; je tak důsledná, že\nstěží by bylo možno nalézti sebe nepatrnější\nfrási, jež by mohla býti oběma společná.\nMelodické motivy Novákovy dávají přednost\nperiodicitě, vlastnost, jež mu zůstala z ob-\ndobí slováckého, a stejně iv práci s nimi\nnalezneme časté členění na korrespondující\ndvoutaktí; pozorujeme-li důsledky této tech-\nniky pro způsob stavby, nalezneme nejprve\npři malém měřítku sekvence, tak charakte-\nristické pro rozvíjení myšlenky u Nováka,\npři zvětšeném pak zejména v gradacích trans-\nponování celého rozsáhlého oddílu do vyš-\nších tónin, tedy jakousi sekvenci ve velkém.\nTím stává se melodický detail i melos celé"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.24", "debut_caractere": 82, "fin_caractere_exclue": 1198, "texte": "skladby srozumitelnější průměrnému po-\nsluchači, u něhož alespoň přibližná pravi-\ndelnost caesur je nutnou podmínkou melo-\ndiky vůbec, a tak lze si vysvětliti, proč vět-\nšina obecenstva snáze chápala poslední díla\nNovákova nežli Sukova. U Suka totiž je\nzřetelnost caesury často vědomě rušena dis-\nsonující harmonií, jeho themata sama jsou\njiž spíše jednodílná, a v jich rozvíjení pře-\nvládá nesouměrnost; souvisí to těsně s jeho\nharmonií; je nesmírně pohyblivá, iv rychlých\ntempech, uvolňuje značně vztah k tonalitě,\na způsob melodické práce zřídka jí dává pří-\nležitost, aby opakovala několikráte za sebou\nnebo aspoň brzy stejný postup na různých\nstupních. Nevyčerpatelnost a novost harmo-\nnických útvarů je specifickou předností po-\nsledního období Sukova, jeho invence na\ntomto poli předčí jednotvárné pikanterie De-\nbussyho, a vyrovná se smělosti Straussově.\nNovákova harmonie je pádnější, zachovává\ntonalitu iv menších oddílech, aje proto při\nprvém dojmu zřetelnější; také stupnicovité\nprogresse v basu a uvádění význačnějších\npostupů akkordických po způsobu sekvence\npomáhá této přehlednosti. Představíme-li si"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.25", "debut_caractere": 82, "fin_caractere_exclue": 1191, "texte": "vše, co jsme shledali při melodice obou au-\ntorů, applikováno na několik současných\nhlasů, dostaneme charakteristikon jejich po-\nlyfonie. Novákovy hlasy v přísné důsled-\nnosti postupují souběžným širokým tokem,\nSukovy se náhle setkávají v neočekávaných\nstřetnutích, různě se kříží, rozcházejí se pře-\nkvapujícím nějakým obratem, přerušují linii\nintermezzem, zase znovu navazují, při na-\nprosté zákonitosti svého rozvoje (zřejmé po\ndůkladném poznání díla) zachovávají zdán-\nlivou těkavost. Rhytmika Sukova je složi-\ntější, užívá dosti často potrojné kombinace,\njež u Nováka je poměrně vzácná; její de-\ntaily jsou rozmarnější, její povšechný ráz\nmosaikový, kdežto Novákovu techniku v tom-\nto oboru by bylo lze přirovnati pro určitost,\njednoduchost a kompaktnost větších celků\nk malbě freskové. V instrumentaci užívá Suk\nrád mnohonásobně složených barev, málo\nkdy pracuje skupinami nástrojů (smyčce,\ndřeva atd.), většinou osamostatňuje každý\njednotlivý nástroj a kombinuje pak tyto a-\ntomy orchestrace co nejrůzněji; Novákovy\nbarvy jsou primárnější, v jich spojování pře-\nvládá příkrý kontrast nad pozvolným pře-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3071, "texte": "chodem, za to jsou plochy každého tónu\nrozsáhlejší a jeho určitost větší. Nejvíce spo-\nlečného v zásadě, a právě proto nejvíce růz-\nného ve výsledcích nalezneme při architek-\ntuře posledních děl Novákových a Sukových:\nnedávají si formu určovati přejatým schéma-\ntem, tvoří ji volně dle vnitřní nutnosti toho\nkterého díla, dbajíce při tom jen základních\nzákonů hudební formy. Převládajícími pro-\nstředky jsou u Suka dynamika, rhytmus a\nbarva, kdežto Novák udržuje souvislost\nv prvé řadě motivem melodickým.\nSpojíme-li s uvedenými znaky výrazu ještě\nznámé vnější podněty posledních děl i způ-\nsob, jak jich bylo využito, dostaneme celko-\nvou charakteristiku obou skladatelů. Je však\nnutno předem určiti některá omezení. Předně\nje platnost její jen dočasná, neboť Novák\ni Suk jsou uprostřed své dráhy, možná, že\npříští dílo vyvrátí mnohé z toho, co se dnes\nzdá býti definitivně správným. A vedle toho\nnutno zdůrazniti: velikost tvůrčí síly, umění\nvýrazu i hlavní směrová příslušnost je u obou\nstejná, co je dělí, jsou jen rozdíly individu-\nalit. Proto je možno stáli jednomu z nich\nblíže nežli druhému, ale nelze hledati v jed-\nnom záporný protějšek druhého. - Sukův\nvývoj šel klidnou cestou od Dvořáka k osa-\nmostatnění, opouštěl přejatý výraz a získá-\nval vlastní, při tom neznal těžkých problémů,\nnebot naskytly-li se jaké, byly hravě rozlu-\nštěny technickou dovedností, a jiných kon-\nfliktů, nežli ryze hudebních nelze nalézti\nv jeho dřívějším díle; náhlý přelom nastává\npři tragické události, jež se Suka dotkla tak\nhluboce, že přeměnila celou jeho uměleckou\nbytost. Tento subjektivní moment musíme\nznáti, chceme-li rozuměti překvapující změ-\nně; prudký náraz jakoby rozsvítil v nitru\nsmutnou zář, jejíž paprsky od té doby svítí\npo celém okruhu Sukova tvoření. Logickým\npostupem vyvinuly se z jediného základního\ncitu smutku nové citové prvky, jejich stup-\nnice se každým dílem rozšiřuje, a vystiho-\nvání jejich modifikací a souznění je dnešni\ndoménou hudby Sukovy. Novák šel jinou\ncestou,přinucen okolnostmi i povahou.Hned\nod počátku nalézal i hledal si překážky, a\nna náraz reagoval raději zápasnickým ge-\nstem, nežli vnějším klidem. Tak dospěl k ja-\nkési krisi nervového rozdrážděni, v podstatě\nblízké poslednímu období Sukovu, ač způ-\nsobem řešení naprosto odlišné. „Toman\" je\nvrcholem té periody. Odtud však učinil již\nNovák závěrečnou ideí „Bouře\" a „Panem\"\nnový krok, jenž znamená rozbití hranic sub-\njektivity; nechce mluviti již jen za sebe, nýbrž\nza všechnu generaci. Subjektivita mu sice\ndává materiál, on však promítá jedinečnost\nfakta do kategorie pojmu, a jen toto pro-\nstředí vnímáme v hotovém díle. Podřizuje\nse vědomě vyššímu celku, a nalézá v něm\npak svou samostatnost zmocněnu; je to\nv dnešní hudbě zcela nečasové, „Pan\" stojí\nv příkré protivě ku většině moderní pro-\ndukce. Lze z něho snad tušiti, že další vývoj\nobou skladatelů půjde cestami ještě vzdále-\nnějšími, než byly dosavadní, snad se pak\nzmění hlouběji jich poměr, ale soudíme-li\nz dnešního jejich díla, musíme uznati, že\nvnitřní bohatství i tvárná síla obou jsou stejně\nmocny.\n\nV. Štĕpán."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c019", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "172", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.13.2.1", "titre_corps": "Installace sálu Skupiny Výtvarných Umělců na výstavěfv Obecním domě města Prahy.", "titre_sommaire": "Installace sálu Skupiny Výtvarných Umělců na výstavěfv Obecním domě města Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 80, "texte": "Installace sálu Skupiny Výtvarných Umělců na výstavěfv Obecním domě města Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c020", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "173", "page_fin": "173", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.13.2.2", "titre_corps": "Installace sálu Skupiny Výtvarných Umělců na výstavě v Obecním domě města Prahy.", "titre_sommaire": "Installace sálu Skupiny Výtvarných Umělců na výstavě v Obecním domě města Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 80, "texte": "Installace sálu Skupiny Výtvarných Umělců na výstavě v Obecním domě města Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c021", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "174", "page_fin": "178", "image_debut": 26, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.13.3", "titre_corps": "Postavení Futuristů v dnešním umění.", "titre_sommaire": "Postavení Futuristů v dnešním umění.", "signature_source": "Josef Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.26", "debut_caractere": 3073, "fin_caractere_exclue": 3741, "texte": "Postavení Futuristů v dnešním umění.\n\nS novými pojmy a názvy, jež k nám ob-\nčas docházejí jako bludné ohlasy z nového\numění cizího, známého u nás z větší části\njen z pověstí a z postupných nesoustavných\nzpráv, zachází se s obzvláštní neodůvodně-\nností; příčinou této nekritičnosti je jednak\nnedostatečná informovanost a nepochopení\nnových stránek, úkazů a konečně i tak zv.\nvýstřelků vyrůstajících ve vývoji moderního\numění, jednak skutečný nedostatek dobré\nvůle: je tu začasto úmysl poukazováním na\ncizí výstřednosti sesměšniti domnělé výstřed-\nnosti umění domácího. Při tom ovšem není\nani toto cizí ani domácí umění dostatečně\nchápáno po všech jeho význačných strán-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3680, "texte": "kách a v celé jeho podstatě, takže námitky,\njež jsou nad ním pronášeny, postrádají všech\nznámek objektivního uvědomělého soudu,\njsou buď nedočkavé nebo schválně krátko-\nzraké a přispívají jen k zvýšení všeobecného\nzmatku, který tímto způsobem bývá jakoby\nsoustavně vyvoláván a podněcován mezi ve-\nřejností a umělci. Proto je nutno všímati si\ni takových průvodných úkazů, jež se vysky-\ntují souřadně vedle hlavního proudu umě-\nleckého vývoje a přiřaditi je k ostatním po-\nznatkům již více méně běžným, tím, že se\nsnažíme stanovití k nim svůj poměr, byť ně-\nkdy třeba i negativní, který se takto, jestliže\nvznikl jasnou a správnou poznávací cestou,\nstává kladným poznatkem, jenž není bez ži-\nvého významu hlavně pro umělce výkon-\nného. Je-li takový umělecký nebo případně\nneumělecký zjev včas registrován a pokud\nmožno přesně zjištěn co do své povahy, ne-\nmůže se již potom snadno státi zmateným\na stále zaměňovaným pojmem ve výtvar-\nnické i kritické terminologii a v dalším usu-\nzování i srovnávání, a zabrání se tím nejlépe\nnevhodnému a škodlivému dilettantismu ne-\nzodpovědných úsudků pronášených z po-\nvšechné nevědomosti a neznalosti. Posled-\nním příkladem je právě umění Futuristů,\nznámé u nás pouze z posměšných pozná-\nmek applikovaných se zcela obyčejnou a\nběžnou tendencí na nové umění domácí.\nItalští Futuristé (Boccioni, Carrá, Russolo,\nBalla, Severini) vystoupili na veřejnost nej-\nprve r. 1910 ohnivým manifestem v Turině\na posledně výstavou v Gallerii Bernheimově\nv Paříži v lednu tohoto roku. Příznačná pro\nně je národní stránka jejich povahy, veliké\nsebevědomí a vyzývavá emphase vlastní\nItalům, zjevná nejvíce ve zmíněném mani-\nfestu, v přednášce malíře Boccioniho z ro-\nku 1911 v Římě i z projevů básníka Mari-\nnettiho, který se ještě s jinými přidružil\nk těmto snahám. Podkladem tvorby Futu-\nristů není theorie, nýbrž zcela význačný a\ndo jistých důsledků rozvinutý názor. Vychá-\nzejí od předpokladu všesvětového dyna-\nmismu, který má být v umění podán ja-\nkožto dynamický vjem a pocit, a styl, který\nmá z tohoto názoru vzniknouti, bude stylem\npohybu, uměním naprosto novým, o na-\nprosto nových námětech; jejich obrazy, jež\nvyjadřují pocity absolutně moderní, jsou\nvýsledkem pojetí ethických, esthetických,\npolitických a sociálních přítomnosti a bu-\ndoucnosti. Také věda brzo osvobodí umění\nod akademické tradice a umění vstoupí pří-\nmo do života, aby konečně bylo zadost-\nučiněno intellektuálním potřebám dnešku,\njež námi zmítají. Pojmy harmonie a dobré-\nho vkusu jsou tyranií.\nTímto základním předpokladem obecné-\nho dynamismu, který má být odpovídající\nformou vyjádřen také v obraze, rozcházejí\nse Futuristé podstatně od mladých pařížských\numělců, s kterými se ostatně v některých\nbodech stýkají. Tento odklon výslovně ak-\ncentují tím, že na rozdíl od nového fran-\ncouzského tradicionalismu přinášejí poža-\ndavek co největší modernosti a neodvislosti\nod všeho umění starého; pařížští malují\nnehybné, statické stavy přírody, což je vede\nke kultu minulosti a k následování Poussina,\nIngresa, Corota a j. a posléze k maskova-\nnému akademismu; tam, kde zůstávají nej-\nvíce neosobními a kde pro ně námět obrazu\nnic neznamená, pro Futuristy malba a po-\ncit jsou dvě nerozlučiielná slova a obraz\nje ovládán příkazy vyšlými z individuální\nintuice.\nNázoru Futuristů na klassický tradiciona-\nlismus je dlužno přiznati plnou pravdivost,\nneboť skutečně vůle dáti obrazu solidní\nkonstrukci nemusí ještě přímo vésti k tradi-\ncionalismu.\nJak se může projevovati v mechanismu\nobrazu tato snaha po vyjádření dynami-\nckých dojmů a pocitů? Především je nutno\nhledati to, co vzájemně se váže a snoubí\nmezi konkrétní vnější scénou a mezi ab-\nstraktním vnitřním dojmem. Pohyb jakožto"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3676, "texte": "pojem definuje se po jeho dvou stránkách\nobvykle asi takto: pohyb abstraktní časový\n(v čase) jakožto rychlost übíhání představ,\npohyb abstraktní prostorový jakožto dislo-\nkace prostorových tvarů. (Pohyb prostorový\nvšak není jen dislokací prostorových tvarů\nnebo postupným připojováním se nějakého\ntělesa k různým bodům předpokládaného\nnehybného prostoru. Tím bychom si nijak\nnevysvětlili, co je to pohyb v uměleckém\ndíle, příkladně v architektuře. Trendelen-\nburg: Pohyb vytváří formu věcí.) Po těchto\ndvou stránkách nacházíme v obrazech Futu-\nristů (v těch, kde je jich názor dostatečně\njasně uplatněn, aby ho bylo možno zjistiti)\nnejprve požadavek současnosti neboli si-\nmultánnosti duševních stavů v uměleckém\ndíle; dále má být obraz dle nich synthésou\nvšeho, nač se pamatujeme a co je vidět, má\nobsáhnouti i to, co existuje mimo tělesné\nrozsahy prostorových objektů, co je na prá-\nvo i na levo i za námi a nikoliv jen malý\nčtyřúhelník života uměle sevřený jakoby do\ndivadelního dekoru. Má to býti tedy souhrn,\nnebo určité, zákony výrazu řízené a pod-\nmíněně řazení duševních zážitků, představ,\npocitů a aktů mysli a vůle, vztahujících se\nk určitému námětu. Zde by se mohlo říci,\nže takový obraz nemůže nikdy být dosta-\ntečně komposičně vyřešen v uzavřenou jed-\nnotu, že znamená naprostou komposiční\ndestrukci, jež nemá mezí a ukončení. Je tu\nvšak do jisté míry obdobný případ umění\nPicassova, jehož prostorový názor, spočíva-\njící ovšem na jiných předpokladech, rovněž\nvůbec nepřipouští běžnou obrazovou kom-\nposici, a který by, kdyby spočíval jen na\ntheorii a jejích čistých důsledcích s vylouče-\nním všech složek malířského obsahu, také\nnedovolil ukončení a uzavření spodobených\nobjektů do daného čtyřúhelníku, jehož vše-\ncky čtyři rohy mají býti naprosto vyplněny.\nZde není ovšem možno mluviti šíře o Pi-\ncassovi, ke kterému se vrátíme při jiné pří-\nležitosti, ale může zde býti prozatím řečeno\naspoň to, že prostorové nazírání Picassovo\ni umění Futuristů i přes to, že mají málo\nspolečného, mohou se dokumentovati obra-\nzy plně uzavřenými a vyjádřenými obsaho-\nvými jednotami. Tím, že dané představy na-\ncházejí se v zorném poli vědom í, je\nsujet, nechť již je prostorově rozvinován a\nznovubudován jako u Picassa, nebo roz-\ntříštěn a rozmetán do prostorových a psy-\nchických složek, vždy nutně omezen a u-\nkončen.\nVyjadřování představ nacházejících se\nv zorném poli vědomí nemusí nutně vésti\nk obvyklé empirické perspektivě, tak zvané\ncentrální; tak shledáváme u Picassa (naproti\nDerrainovi, Frieszovi a j.), že zorný bod di-\nvákův či jeho oko není jako dosud před-\npokládáno před obrazem v jednom\nnebo někdy nejvýše v několika bodech,\nnýbrž přímo vnitř obrazu. (Vztažná per-\nspektiva z jednoho předmětu v obraze ke\ndruhému.) U Picassa je tento předpoklad\nnutným důsledkem nového prostorového\nnazírání, u Futuristů je to zájem malířův\no to, aby divák byl silněji účasten na psy-\nchickém obsahu a dění zobrazeného námě-\ntu, tak, aby měl podíl na akci v obraze,\n„aby byl také jaksi nucen bojovati se zobra-\nzenými osobami\". Zde je zřejmo, že tyto\nsnahy Picassovy o abstraktní illusi prostoru\nv obraze nesledují stejné účele jako u Futu-\nristů.\nNyní tu jsou ještě další důsledky pohy-\nbového názoru Futuristů. Chtějí vyjádřiti\ndynamický vjem, zvláštní rhytmus vlastní\nkaždému objektu, vliv, jaký vykonává jeden\npředmět na druhý nikoliv jen reflexemi\nsvětelnými (jako v impressionismu), nýbrž\nprotiklady linií, jejich vzájemným soutěže-\nním a změteným prokládáním ploch čili\nplánů v obraze dle zákonů vzrušení, jimiž\nje obraz ovládán. Pohyb a světlo ničí\nmaterielnosttěles. (Zde je nutno po-\nznamenati, že skutečně světlo již někdy\nv impressionismu a pak v neoimpressioni-"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3753, "texte": "smu stávalo se abstrahujícím činitelem a\nprincipem souvisejícím s jistou disposicí\nk změně prostorového nazírání, jež v tomto\nobdobí trvala a posledně byla zase znovu\ndo určitých důsledků uvedena u Picassa;\ntento názor, k jehož rozvedení a prokázání\nnezbývá zde dosti místa, bylo by nutno\nopříti revisí a jaksi novým pojetím prosto-\nrového nazírání impressionismu a neoim-\npressionismu; dalo by se zjistiti v obrazech\npočínaje i Monetovými Stohy až pak i přes\nSignaca, hlavně Crosse a pak vůbec dále.\nU Futuristů světlo deformuje, protíná a pře-\nsekává objekty, jež jsou tak převáděny do\nurčitých prostorových plánů.) Empirický pro-\nstor s jeho empirickými vzdálenostmi ne-\nexistuje, rovněž tak neexistuje neprůhled-\nnost těles, jak si dokazují i ze spiritismu, me-\ndiumismu, X-paprsky a některými psycho-\nlogickými fakty. „Fysický transcendentalism\nmalíře Boccioniho je vyjadřován tak zv.\nliniemi - silami, jež jsou počátky a\npokračováním rhytmů věcí, jež takto smě-\nřují k nekonečnému. Současnost p r o s t o-\nrovýchapsychických pocitů v obra-\nze projevuje se u nich prostorově a časově\njakožto rozčlenění a dislokace předmětů,\nroztříštění, víření a rozptýlení detailů osvo-\nbozených od běžné logiky, směs, chaos a ná-\nrazy rhytmů třeba naprosto protikladných.\nVšechny tyto odpoutané a změtené fakto-\nry měly by ovšem v konstrukci obrazu býti\nuvedeny odpovídající formou v současnou\njednotu a v chápatelný výraz. Futuristé si\nskutečně také kladou a stanoví jisté své po-\nžadavky nové harmonie, vnitřní logiky a\nvýtvarné methody. Tak mají na př. u nich\nskvrny, barevná pásma a linie, jež jnijak ne-\nodpovídají realitě, ale jež jsou podřízeny zá-\nkonům vnitřní mathematiky, hudebně při-\npravovali a stupňovati divákovo dojmuti.\nLinie mají svůj symbolický smysl; vedle\nfunkce přepisovati v obraze pojmy konkrét-\nní mají také úlohu symbolicky vyjadřovati\nduchové a psychické pojmové abstrakce, ja-\nko smutku, radosti, bolesti, napietí atd., což\nje ostatně velice správným a nejšíře přija-\ntelným předpokladem, který vychází z nové\numělecké nutnosti.\nMožnost silnějšího pohybu v obraze je\ndána také jistou ekonomií ve způsobu pro-\nstorového vyjadřování (jež je ostatně vý-\nznačným společným znakem nového ma-\nlířství vůbec); přehlíží se symmetrie, na př.\npodají-li na obraze třeba pravé rameno člo-\nvěka, nepokládají za nutno podati iaké ra-\nmeno levé. Neexistují u nich tedy v obra-\nze předměty úplně rozvinuté dle své stálé\nrovnováhy (jako u Derraina a tak zvaných\nKubistů), nýbrž začasto je jeden motiv náhle\npřeříznut druhým, zase ne úplně rozvinu-\ntým. Jsou dány jenom nejhlavnější značky\nmotivu, bud' počáteční, střední nebo ko-\nnečné. (Toto připomíná nejprve přibližně\nasi tak zv. impressionistickou hudbu Debus-\nsy-ho; je to však též jistým moderním psy-\nchologickým vztahem a širší vlastností a dis-\nposicí, trvající iv mnohých jiných projevech\nmoderního uměleckého chtění.)\nVe skutečnosti nemají obrazy Futuristů\njednotné formy. Snad proto, že toto umění\nvzniklo v mladé Itálii, kde moderní umění\nXIX. století jakoby dlouho nenalézalo život-\nních podmínek a disposicí, máme nad nimi\ndojem zmatené nevykvašenosti. Je tu možno\nzjistiti něco z methody neoimpressionismu\ns některými jeho důsledky (vědomý poža-\ndavek divisionismu, požadavek vrozeného\nkomplementarismu a j.), jinde zase jsou to\nještě vlivy již přešlého secessního období,\npak zase běžné špatné malování realistně-\npoimpressionistické a konečně také někde\nvíce i méně uplatněné poznatky z Picassovy\nmethody rozkládání a znovubudování pro-\nstoru. U obrazů, kde je názor Futuristů nej-\nvysloveněji vyjádřen, můžeme shledati vý-\nznačné formové odlišnosti od ostatního\nsoučasného nového umění, ale právě tam\ntaké se nejlépe k němu přiřazují důsled-\nností, s jakou po svém způsobu vyjadřují"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 552, "texte": "mnohé úkazy z toho, co by se mohlo na-\nzvali tradicí umění XIX. století. Vždyť sku-\ntečně ani umění Picassovo není reakcí na\nimpressionismus, z něhož si přináší některé\nzcela podstatné složky své povahy.\nUvádím pro jasnější představu ještě ně-\nkterá ze jmen jejich obrazů: Drkotání drož-\nky, Pohyb měsíčního světla, Vzpomínky\njedné noci, Vlak v rychlosti, Elektrické světlo,\nVzpomínky z cesty, Hlasy mé světnice, sta-\nvy duše: Ti, kdož odcházejí, a Ti, kdož zůstá-\nvají, Město stoupá, Ulice vniká do domu,\nSoučasna viděni, Síly ulice atd.\n\nJosef Čapek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c022", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "178", "page_fin": "179", "image_debut": 30, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.13.4", "titre_corps": "Výstava S. V. U. Mánes: H. Böttinger.", "titre_sommaire": "Výstava S. V. U. Mánes: H. Böttinger.", "signature_source": "V. Špála", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.30", "debut_caractere": 554, "fin_caractere_exclue": 5369, "texte": "Výstava S. V. U. Mánes: H. Böttinger.\n\nTato výstava je souborem práce desítiletí mladého\nčlověka, ale nenacházíme tu značných postupných\nzměn nebo rozdílů mezi pracemi staršího nebo nověj-\nšího data, jež by sahaly až k samotnému kořeni uměl-\ncova založení a vývoje. Jestliže mezi jeho obrazy z po-\nzdější doby nalezneme mezi jinými také připomínky\ntřeba i na Feuerbacha, nemohou pro nás znamenati\njednu z postupných stanic nějakého umělcova vývoje;\njsou čistě vnějším, vnitřně nijak nepodmíněným obo\nhacením nebo vymožeností, kterou Bóttinger pouze\npřidává k svému umění, jež již před desíti lety vyzna-\nčovalo se dojmem hotovosti, znalosti a routiny, kte-\nrou mu dala akademie. Vidíme, že zůstává stále stejný,\nklidný, tlumeně mdlý a úměrný beze všeho posvěcení,\nhledání a touhy, a že tyto povrchní reminiscence ně-\nkdy na Feuerbacha, někdy na Preislera, pak zase na\nCorota nebo na Hynaise nebo i na Bonnarda nepři-\nřadují se nijak organicky do uměleckého vývoje, že\ndo něho nevrostly, nebyly stráveny, ale že jsou vlastně\njen jakýmsi kořením, vkusovými obměnami, kterými\nBóttinger propůjčuje svému již ustálenému umění nové\nfacetty a zajímavosti. Vliv je vždy vlastně něčím pod-\nstatnějším, je přimknutím se k příbuznému, je proži-\ntím a vzorem, který se stává něčím osudovým a nut-\nným, co se pak staví a prohřeje vlastním teplem.\nUmění Bottingerovo je zcela přirozeným důsled-\nkem a úkazem, který se nutně musel dostaviti a který\nse v různém současném umění projevuje pod několi-\nkerou podobou. Je to jistá ateliérová kultivovanost,\npouhé zaměstnávání se uměním, jež je zcela dobře\nmožno vyřaditi z oblasti umělecké vůle, pevného\nchtění a názoru. 1 ato ateliérová kultivovanost je dosti\nširokou vlastností, kterou se vyznačuje také větší část\njeho generace; je to zdání umělecké noblessy, distin-\nguovanosti, pseudoidealistický nebo sentimentálně ná-\nladový závoj zakrývající všednost pojetí. U Bóttingera\nvidíme whistlerovské odstínění všech tónů do šedé,\nnebo do převládající některé lomené barvy, nebo do\nzlatových tónů, cítíme estétství Whistlerova atelieru\ns pikantními barevnými skvrnami japonského deko-\nračního haraburdí, jež ovládá zajímavými detaily ce-\nlou takovou tvorbu. Japonské předměty, jež mají pro-\npůjčovati malebné skvrny interieurovým pozadím, mo-\nhou býíi u jiných obrazů stejně nahraženy skvrnami\nnebe, stromů, barevných skvrn odloženého šatu a p.\nBarevný dojem obrazů musí zde býti dříve ve sku-\ntečnosti zaranžován a proto tu shledáme skutečný ne-\ndostatek vzájemné vnitřní nutnosti činitelů barevných\nnebo konečně i ostatních v obraze, který se takto stává\nnelogickou snůškou věcí, ale nikdy jednotou. Nic se\nzde nedomýšlí a nic se nerozezvučí plným uvědomě-\nlým tempem, a proto vše dopadá prázdně a suše.\nTím ovšem není toto umění ještě nikterak vymezeno.\nJeho význačnou vlastností je také jistý druh velice ná-\npadně vyslovovaného idealismu, který chce za každou\ncenu vzbuditi zdání lepšího světa, čehosi jemnějšího,\nco okrašluje velikou illusivní reálnost zobrazených\nvěcí. Tím je také divák nejvýše uspokojen; obdivuje\nschopnost realistní napodobivosti a při tom se cítí po-\nvznášen uhlazeným idealismem, který se nad tím vším\nvznáší a který vše tvrdé stírá a prosycuje krasoduchou\nsladkostí, jež tuto skutečnost zobrazených věcí klade\nzase do jiné, jakoby jemnější atmosféry ideálního\nsvěta. V pravdě je takový idealismus stejně hrubou\nvymožeností malířského štětce a vkusové atelierní tra-\ndice jako ona schopnost reální napodobivosti. Nevy-\nchází z názoru nebo povahového založení a je něčím\numělým, neorganickým a neživotním, což je zřejmo\ni z toho, že se sentimentálně přidružuje vždy k hrubě\nrealistickému a hmotnému nazírání; mezi obojím zejí\novšem nutně značné rozpory a protiklady. Zevní svět\nse tu nemění vnitřním výrazem v dílo, jež se řídí svým\nvlastním zákonem, realita se zde nepřehodnocuje u-\nměleckou formou, je jen okrašlována, maskována a\nnalíčena. Proto je toto umění nesourodou složeninou\nhmotného napodobivého nazírání a idealismu vyvo-\nzeného z takového umění, v němž si obsahový idea-\nlismus skutečně ještě odpovídal s uměleckým nazírá\nním a vyjadřováním věcí vnějšího světa. Méně zvrácené,\nprotože nejupřímnější, je toto umění tam, kde v něm\nje vloženo něco z dobové sentimentality generace.\nJe nutno promluviti blíže o figurálních komposicích\nBóttingrových. Na akademii umění dá se modelu do\nruky lebka, pak se to namaluje a obsahový obraz je\nhotov. Zde postaví se třeba nahý hoch k husám, nebo\nse postaví několik figur ke stromu nebo strom k figu-\nrám, do poetických krajinných míst, k říčce, k moři a\npod. Nahé ženy nemají jiného smyslu než reality, ne-\nmají co činiti se soustavou a smyslem díla, jež má\nbýti výrazem nějaké představy, ani s rhytmem as ce-\nlým formovým tepem. Vše je vyjadřováno popisným\nzpůsobem, každá podrobnost a maličkost volá o po-"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2423, "texte": "zornost, vše je pak těžké, materialistické, bez radosti\nskladby a barvy. Jen místy zdůrazňuje něco barvou,\nale je to jen snaha o zevní malebnost; přes své rea-\nlistní nazírání někdy přebarví rty, tváře nebo vlasy,\nšat nebo cokoliv jiného, a tak obdrží obraz místy\ntrochu cukrovějšího, veselejšího a jakoby erotičtějšího\nrázu. Ale to jsou čistě povrchní malebné upomínky\nsnad jako na Renoira, Bonnarda nebo na něco po-\ndobného; o vlivu, jak bylo již řečeno, zde není dobře\nmožno mluvit. Komposice, kde nese jakýsi ráz pravi-\ndelnosti v obraze, je vyvozena pouze z náhodné pří-\nrodní situační symmetrie stromů v krajině, nebo do-\nkonce figur a pod., není tedy skladbou a soustavou,\nale spíše aranžováním a sdružováním objektů. Proto\nnení potom vůbec dobře možno mluviti u Bóttingera\no nějaké vnitřní hudebnosti nebo melodičnosti linie\nnebo barvy v obraze; linie nebo barva je připoutána\ns čistě popisnou tendencí k objektu a více se s ní v o-\nbraze neděje; není tedy nikdy uvedena do výrazového\nvztahu nebo souzvuku s linií nebo s barvou jinou. Je\nto vytváření bez tvůrčího výběru, kde se nikdy ne-\nshrnují, nepodřazují nebo nevyzvedají jisté prvky ve\nhře obrazu. Komposice je něco hlubšího, podstatněj-\nšího, co spíná celé dílo; je to jistý způsob celkové\nskladby a soustava díla vůbec. Je určující jednotou ni-\nterného v obraze, tvárným rhytmem celého díla a je\nspjata svým bytím se všemi jeho prvky. Komposicí je\nvlastně každé dílo a jest jí v jistém smyslu i portrét,\nponěvadž každé dílo je formovou skladbou. Tímto\nnázvem uvykli jsme si jmenovati díla nejvíce básni-\nckého vzletu nejméně vázaná okolnostmi (na příklad\nportrét je jimi nejvíce vázán), kde se může nejvíce\nrozezvučet nitro, které se tu dává nejceleji, nejryzeji,\nkde zní tvůrčí úmysl a vůle autorova jako v symfonii\nv největším bohatství forem.\nVystavené podobizny mají pouze popisnou cenu\npodobnosti. Někdy je tu něco z Velasqueze a Whistlera\nv postojích a v jistých podrobnostech povrchu, takže\npodobizna tím obdrží jakýsi vážnější vzhled, který\nvšak není výsledkem důsledného výtvarného zmožení\na celkového promyšlení, nýbrž jen vzpomínkou na u-\nvedené vzory, ze kterých ostatně Whistler rozhodně\nnezasluhuje té pozornosti a pokorné úcty, která se mu\ndnes stále ještě na různých stranách přináší. Stejně\ntak i karikatury jsou pouze popisné, přehánějí jen\nrůzné tělesné znaky, takže vlastně jsou jen směšnými\npodobiznami a nikoliv karikaturou.\n\nV. Špála."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c023", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "179", "page_fin": "181", "image_debut": 31, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.13.5", "titre_corps": "Úvaha korrektivní.", "titre_sommaire": "Úvaha korrektivní.", "signature_source": "K. Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.31", "debut_caractere": 2425, "fin_caractere_exclue": 4508, "texte": "Úvaha korrektivní.\n\nV poslední době mnoho se na různých\nmístech mluví o lak zv. novém umění, že\nprý má výlučně zastávali jakési theorie ne-\nbo jistá abstraktní dogmata. Ve skutečnosti\nvšak veškeré poměry umělecké i literární\nnejsou zdaleka tak hotové, aby se mohlo\ns nějakým napřed vypracovaným úhrnem\nzásad přistoupili k dílu a jenom pak v ma-\nlém uplatňovali to, co bylo předem ve vel-\nkém vymyšleno. Jediná zdravá a možná\ncesta dnes je počínat od malého, od jedno-\ntlivých poznatků, a ponechati celou theorii\nbudoucnosti, jež ji dodělá a zkonsumuje.\nRozumnému a dobře smýšlejícímu člověku\nvšak bude jasno, že ve všech těch poznatcích\nje něco základně společného, co není theorii,\nnýbrž vniterným směrem, a je-li vůbec tento\nsměr schopný života, tedy že se kryje s ně-\nčím živým a duchovým, co je obsaženo v ce-\nlém současném životě.\nStává se ovšem často, že nový směr zrovna\nse hlásící k životu předstupuje ihned s mani-\nfestem, ve kterém se rozvine celý morální\nprogram, vyznání víry i heslo boje. Těm však,\nkdo postrádají takového proklamovaného\nhesla v nynějších mladých snahách, je nut-\nno říci: každé krédo i heslo by bylo před-\nbíháním a zužováním vývojové možnosti\ntohoto umění. Nejlepším znakem víry v ži-\nvotní schopnost nového umění je důvěra,\nže jeho pracovníci je budou stále rozšiřo-\nvali novými otázkami a poznatky a stále\nbudou klásti jeho hranice jinam a dále;\nopravdu tedy nejedná se o shodu a vzorný\nsouhlas v úzkém obvodu několika dogma-\ntických ideí, nýbrž o stálý pohyb cestou po-\nznatků. Mnohým se ovšem zdá, že tato po-\nznávací snaha svědčí o jakémsi racionali-\nsmu, o neživotním a neradostném charakteru\ntak zv. mladé generace umělců; přemnozí\nv tom vidí převahu theorie nad životem,\nnadvládu abstraktní úvahy nad konkrétním\nsmyslem pro krásu, přirozenost a skuteč-\nnost. Ale methoda poznávací je pravým o-\npakem pouhé theoretičnosti a abstraktní\nspekulativní úvahy: každé pravé poznání\nrodí se z konkrétního smyslu, z praktického\npřirozeného citu; jenže tento cit se podstatně\nvztahuje k jednoduchému, positivnímu a\nhlavně ovšem k správnému. Pravé a jasné"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3749, "texte": "poznávání pak vede samo sebou k theore-\ntickému ovládnutí poznatků; tím tedy jest\ndán onen kritický živel v moderním umění,\nkterý je neprávem pokládán za všeobecnou\nspekulativnost, mathematičnost nebo ab-\nstraktní dogmatiku nových snah v umění.\nNaproti tomu jiní docela opačně soudí,\nže základem dnešního mladého umění je ne-\nzodpovědná divokost a sensacechtivé novo-\ntářství. Proti takovým usuzovatelům není\novšem jiného prostředku než čekati tak\ndlouho, až toto umění pro ně přestane být\nsensací a novotou, až si zvyknou na jeho\nexistenci; teprve potom budou nuceni za-\nujmouti k němu vážné stanovisko ve smyslu\nodporu nebo shody. Ten však, kdo je poně-\nkud informován o pohybu umění v 19. sto-\nletí a je schopen dívati se na věci pragma-\nticky, pozná snadno, že toto divoké a udi-\nvující umění naprosto se nezrodilo v jednom\nokamžiku a z jedné hlavy; jeho vývojové\nantecedence a disposice zaujímají celé mi-\nnulé století, a cesta od nich není překotná,\nnýbrž postupná a nepřetržitá.\nMá-li se tedy nové umění u nás vžiti, má-li\nopravdu žiti a nésti v sobě další život, je\nnutno, aby postupovalo bez kvapu a anti-\ncipování cestou poznatků. Nyní však existuje\nu nás mnoho lidí, kteří buď ze zlé vůle ne-\nbo někdy z nedorozumění předbíhají, totiž\nchopí se jednoho poznatku, najdou si na\nněj název, název nafouknou na theorii a\nz theorie udělají zbraň, kterou obrátí proti\ntak zv. novému umění; ještě častěji však ne-\nstarají se ani o poznatek, nýbrž chytí se je-\nnom slova a kriticky jím argumentují. Tak\nvynořilo se v poslední době najednou mno-\nho názvů, jež nedělají nic více a nic méně\nnež že veřejnost desorientují, kalí vodu a\numěle vyvolávají strašidla theorii, dogmat\na tendencí, což nejspíše je s to odepříti to-\nmuto umění souvislost se širokým životem\na učiniti z něj chimérickou záležitost něko-\nlika zaujatých spekulativních mozků.\nAle u zodpovědné kritiky lze se jen diviti\ntakové snaze, býti co nejdříve hotov s něja-\nkým pohyblivým úkazem, zbaviti se ho za-\nřazením do těsných mezí názvu a vrhnouti\nna něj úzce koncipovanou theorii. Nekritické\nje pojímali dnešní umění jinak než jako\npředmět v pohybu; nekritické je chtíti za-\nstavili cestu poznatků v některém bodě; ne-\nkritické a falešné je definovali, totiž ohrani-\nčovali nové hybné a rozmanité snahy vý-\ntvarné i literární zevně a nehledati vnitřní\nprincip, příčinu toho, proč se tuto něco\nmění a chce se jinačiti. Ale kritika, jež stojí\nmimo vývoj, nepracuje ani tak poznáním\njako pojmy. S pojmem se ovšem lehce bo-\njuje, pojem lze přemáhati pojmy; ale živý\núkaz, ne pouhý pojem, je nutno poznat, as-\nsimilovat a přemoci jenom vývojem. Pojmo-\nvá kritika nemůže platně odmítat, oddisku-\ntovat, odraisonnovat nějaký úkaz vývoje,\nmimo nějž stojí; jenom ten, kdo nějakým\núkazem sám projde a vlastním pohybem se\ndostane za něj dál, jej platně překonává.\nV dnešním uměleckém snažení však ne-\njde jenom o poznatky: poznatky konec kon-\nců nejsou než fixní body na irracionální\ndráze. Především je tu pohyb, jenž není\npřímočarý, nýbrž elastický, vícerozměrný a\nširoký; a všude dnes vidíme jeho vlnění,\nv literatuře, malířství, architektuře, hudbě atd.\nJe tu tedy pohyb, neklid a napietí; je tu vnitř-\nní vzrušení, nějaký probuzený a dosti ne-\nurčitý cit, jejž nelze nazvat: je to smysl pro\njinakost, pro moderní nebo nové umění.\nMíru toho vzrušení, té potřeby změny mů-\nžeme poněkud zjišfovati; vidíme ji v tak zv.\nvýstřednosti moderního umění, v jeho pro-\nváděné krajnosti a nemírnosti; avšak jelikož\nje tu takové vzrušení a takový vzbuzený\nsmysl, nelze dnes už nebo nelze dnes ještě\nklásti meze novému umění. Všechny pojmo-\nvé hranice byly by falešné, neboť vyměří\nsnad rozsah některých úkazů, ale nevymezí\na neurčí vzrušení, jež je vyvolalo.\n*\nAby se vidělo, kam zachází snaha kritiky"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3318, "texte": "anticipovati v mladém hnutí uměleckém vše-\nobecné iheorie a programové abstrakce, sta-\nčí citovat řadu názvů, jež přišly v oběh u pří-\nležitosti posledních úkazů pohybu v umění.\nJsou to jména jako expressionismus, novo-\ntradicionalismus, protitradicionalismus, no-\nvoprimitivismus, kubismus, tetraědrismus,\ncylindrismus, futurismus, novoklassicismus\nnebo novoidealismus atd., pod kterými snad\nmáme si představovali samospasitelná dog-\nmata stojící proti sobě v zásadních proti-\nkladech a absurdních sporech. Povrchnost\ntakovéto terminologie je možno co nej-\nprostěji ukázati: V moderním umění tkví\njistá potřeba jednoduchosti; i byly různé\nprojevy této potřeby hnedle pojmenovány:\nnovoprimitivismus, tradicionalismus, nebo\n(při geometrickém zjednodušování) kubi-\nsmus, teiraědrismus či cylindrismus, a zma-\ntek je hotov: citová potřeba mizí pod blázni-\nvými theoretickými hesly, kritika triumfuje\nnad zmateným babylonským uměním, a\npublikum, chápajíc se nadhozených slov,\nužije jich pak jako potupy a nadávky.\nStačilo na tomto místě přinésti Greca, a\nhnedle se mluvilo o Grecovské horečce,\no kultu Greca, o Grecovském směru; byl\ncitován Schiller, a soudilo se na kult Schille-\nra, byl přinešen Paul Ernst, a hned se mlu-\nvilo o novoklassicismu a jeho formální dog-\nmatice zanášené k nám do Cech. jmenovitě\nněmecký novoklassicismus, hlavně Ernst, stal\nse najednou předmětem mnohých řečí, od\nnichž bylo lze zprvu čekati poznání tohoto\nnového úkazu literárního, jehož význam je\nnutno ještě nadále zdůrazňovali. Ale potom\nse začalo souditi, že na tomto místě proje-\nvuje se snaha zaváděti Ernsta a německý\nnovoklassicismus k nám jako stanovisko,\njako program či dokonce jako směr; proto\nje nyní nutno opravit takové falešné do-\nmněnky.\nVedle svého návratu k minulým krásným\nkulturám, vedle svého racionalistického idea-\nlismu, vedle své formální pravidelnosti ob-\nsahuje novoklassicismus něco, co činí z něj\nsymptom moderní literatury. Ernst ovšem\nje renaissanční novellista a tragik v duchu\nantickém; Eulenberg a Vollmoeler ovšem\nvracejí se k Schillerovi, jiní k Hebbelovi\na tak dále. Ale v jejich návratech jsou čisté\na symptomatické impulsy, jichž nelze ještě\nohraničili, neboť nelze ohraničili a nějak\nnazvali modernosl. Jistě kus moderního\nsmyslu nalezneme v Ernstově formové eko-\nnomii, jež zjednodušuje novellu i drama až\nna přímočarou a tvrdou konstrukci, v jisté\njeho hranaíosti, jež se podobá primitivní\npřísnosti formy; moderně cílíme i jeho su-\nchost a jakýsi druh duchové reálnosti. Ale\nani tyto prvky modernosti nemůžeme po-\nkládali za jedině možné a samospasitelné;\nvýznamné však je, že jsou, a je nutno mnoho-\nnásob se jimi zabývali. Ale ani Ernst ani\nnovoklassicismus ani kterýkoliv jiný jedinec\nnebo směr nemůže býti vyhlašován za ko-\nnečnou stanici, do níž by se měl dnes stočili\ncelý pohyb umění. Klassická pravidelnost\nnení to, co by ukojilo moderní smysl pro\numění; a byť byla jistota klassicke formy\nskutečnou jistotou, je přece příliš krátká pro\nneklidný cil, jenž vzrušuje střed našeho ži-\nvota potřebou nového umění.\nNovoklassicismus je průvodním, jenže na-\nzpátek zatočeným úkazem tohoto neklidu;\nproto místo vyšetřovali jeho konce a meze,\nje lépe hledali jiné možnosti nové literatury\na nalézati všude jisté stejnosměrné vzrušení,\nz něhož snad má a může skutečně vznikali\nnové umění.\n\nK. Čapek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c024", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181", "page_fin": "182", "image_debut": 33, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.13.6", "titre_corps": "Výstava spolku Deutsch-Bóhmischer Kunstlerbund, pořádaná Krasoumnou jednotou pro Čechy v Praze.", "titre_sommaire": "Výstava spolku Deutsch-Bóhmischer Kunstlerbund, pořádaná Krasoumnou jednotou pro Čechy v Praze.", "signature_source": "J. č", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.33", "debut_caractere": 3320, "fin_caractere_exclue": 3415, "texte": "Výstava spolku Deutsch-Bóhmischer\nKunstlerbund,\npořádaná Krasoumnou jednotou pro Čechy v Praze."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.33", "debut_caractere": 3432, "fin_caractere_exclue": 3736, "texte": "Tato výstava se v podstatě valně neliší od výstavy\nVerein deutscher Kunstler in Bóhmen, nedávno v Ru-\ndolfinu pořádané; není mezi nimi žádného značného\nnázorového nebo ideového rozdílu a jsou to nejvýše\nkvalitativní stupně u jednotlivých umělců zastoupe-\nných buď na jedné nebo na druhé straně, jež mohou"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4125, "texte": "buditi dojem nějakých rozdílů; v pravdě však tu ně-\njaké zásadní rozdíly neexistují. Ve spolku Deutsch-\nBóhmischer Kůnstlerbund je ovšem možno nalézti více\nofficielních jmen, více umělců, jejichž modernost, dnes\njiž dokázané bezvýznamná, je na širších stranách nyní\nteprve zase uznávána.\nCelá výstava nepřináší nic, co by ji něčím význam-\nnějším povzneslo nad úroveň ostatních běžných prací.\nZ nejmladších je tu Willi Nowak, k němuž bylo dříve\npřipínáno tolik nadějí, a stojí tu ještě hotovější a za-\nvřenější do vymožeností vyvozených ze starých mistrů,\ndnes ještě více stranou od organického vývoje než\ntehdy, kdy mu to již počalo býti vytýkáno. Jeho dnešní,\njinak technicky velice dobře malované obrazy vychá-\nzejí cele z Fragonarda, Bouchera, Poussina a Corota\nv myšlence, v námětech, pojetí i ve všech výrazových\nprostředcích. Nowakovo zaujetí jde až tak daleko, že\ntechnicky napodobí barvou i patinu starých obrazů. Je\nto jakási sentimentální hra, jež leží velice stranou od\nvšech vnitřních nutností moderního umění; takové pře-\nkládání cizích nebo minulých věcí do němčiny nachá-\nzíme u Němců dosti často, třeba v jejich ještě trvající\nlásce pro biedermeyerovské vzkříšené umění a ve hře\ns uměním, která z toho vznikla. Zde jsou resultáty jen\no něco lepší, ale methoda je stejná. K Nowakovi se při-\nřaduje Alfred Justitz, k jehož vzrušným scénám stály\nmodelem obrazy Daumierovy a Géricaultovy.\nZ prací Emila Orlika je dlužno uvésti jednu krajinu,\njež může býti dobrým příkladem, jak je možno pod\nnepovolanýma rukama uvésti nejlepší umění k nejměl-\nčímu malování. Nejprve máme tu velice nápadný po-\nvrchní dojem Cězannea; v konstrukci je však tento\nobraz zcela bezkosterný, jenom vnějšně dekorativně\nomaskovaný čímsi z barevného povrchu Cězanne-\nových krajin. Je to táž zdobivá methoda, jaké Orlik\nužíval u svých dekorativních obrazů, a sladká povrchní\nmazlivost unylého malířského vtipu. Obrazy F. Thie-\nleho působí význačným dojmem syrovosti, protože je\nv nich nedůsledně používáno impressionistického roz-\nkládání světla a barvy. Výsledek je barevný, ale barev-\nnost je pouze přilepena na objekty, jakoby začasto\nexistovala impressionisticky rozložená nebo stupňo-\nvaná již přímo na předmětech samotných a jakoby\nteprve potom byla popisně malířem přenesena na\nplátno; nejvíce je připoutána třeba u portrétů k drob-\nným předmětům barevných nebo zlatých sošek, mušlí\na pod. Soubor prací Bedřicha Gartnera je velikou smě-\nsí začasto zcela nesourodých věcí a prostředků. Jeho\ndílo chce být jakousi epickou hymnou venkova, pů-\nsobí však v plastikách pouze čistě realisticky, v obra-\nzech jako velké strakaté illustrace. Obrazy vyznačují\nse tvrdou německou popisnou kresbou, lokální barvy\nkaždého jednotlivého objektu jsou jen vyzdviženy a\npřehnány a světla je použito jako malebné akcessorie\nnejpochybnější jakosti; všech těchto obrazových fakto-\nrů je vzhledem ke Gártnerovu hmotnému nazírání na\nvnější svět užito zase úplně hmotně; proto se snaha po\nepičnosti, nemohouc se vysvobodit z čistě popisného,\nprojevuje tvrdostí a křičící strakatostí přehnané reality.\nF. Metzner vystavuje sochy, z nichž některé jsou\nurčeny pro Válečný pomník národů v Lipsku. Dojem\nmonumentálnosti nebo lépe řečeno jakési velikosti vy-\nplývá zde pouze z rozměrnosti spracovaných mass;\ntělesné formy jsou přehnány do plastičnosti hmotnou\nplastickou stylisací, která se úzkostlivě přidržuje po-\nvrchu lidského těla a která popisně vyráží ven nebo\nprohlubuje jeho anatomickou strukturu. Postoje figur\njsou převedeny na strohou a obyčejně bizarrní sym-\nmetričnost, ve stylisovanost pohybu, jež může nanej-\nvýše jen vzbuditi dojem podivnosti, ale nikdy monu-\nmentality. Vnitřní konstrukce těchto soch vychází hlav-\nně jen ze znalosti školské anatomie, jinak jsou tyto po-\nstavy konstruovány jen z vnějšku na vnějšek; nic ne-\nvyrůstá z vnitřního pohybu. Nedůležitým odborným\npoznatkem o materiálu, tvrdém kameni, jenž si diktuje\njednoduché hladké formy, údy postav složené k tělu,\nnesložitost pohybu atd., určena je ona tupá symmetrič-\nnost, pravidelnost a naprostá statičnost Metznerových\nsoch, jež ale v pravdě nemá co dělat s rovnováhou.\n\nJ. č."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c025", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "183", "image_debut": 34, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.13.7", "titre_corps": "Poznámka redakce.", "titre_sommaire": "Poznámka redakce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.34", "debut_caractere": 4127, "fin_caractere_exclue": 4308, "texte": "Poznámka redakce.\nPro nával látky odložen byl článek V. Ště-\npána „Prostředky hudební formy\" do čísla\npříštího. Též článek v Kronice u příležitosti\númrtí V. Mrštíka vyjde až příště."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 438, "texte": "Reprodukce arkýře Hrádku Smíšků z Vr-\nchovišť a portálu sv. Jakuba v Kutné Hoře\nvzaty jsou z připravované knihy „KUTNA\nHORA\" a byly nám s ochotou zapůjčeny\n„Novou Edicí\", která monografii v nejbližší\ndobě vydá. Knihou počíná se řada publika-\ncí, věnovaných nejkrásnějším starým měs-\ntům a památkám českým, řada monografií,\nzpracovaných a redigovaných odborníky a\ntím vyhovujících vysokému měřítku, jichž\npublikace podobného rázu výžadují."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c026", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183", "page_fin": "183", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.13.8", "titre_corps": "Literatura odborná.", "titre_sommaire": "Literatura odborná.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.35", "debut_caractere": 440, "fin_caractere_exclue": 1120, "texte": "Literatura odborná.\nAugust L. Mayer: El Greco. Eine\nEinfůhrung in das Leben und Wirken. 50\nvyobr. Delphin-Verlag, Můnchen 1911. 4 M.\nAugust L. Mayer: Die Se vili aner\nM alerschule. Beitráge zu ihrer Geschichte.\nKlinkhardt-Bierman, Leipzig 1911. 20 M. -\nBaron Dr. Heinrich von Geymul-\nler: Architektur und Religion. Gedanken\nüber religióse Wirkung der Architektur. 1.\nsešit pozůstalých spisů, vyd. E. la Roche a\nJosef Durm. Kober-C. F. Spittlers Nachfolger.\nBasel 1911. - Curt H. Weigelt: Duc-\nc i o di Buognisegna. Studien zur Ge-\nschichte der Frúhsienesischen Tafelmalerei.\n(79 vy obr., 67 světlot.). W. Hiersemann, Leip-\nzig 1911. Kunstgeschichtliche Monographien\nXV. Cena 36 M."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c027", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183", "page_fin": "183", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.13.9", "titre_corps": "Knihy redakci zaslané.", "titre_sommaire": "Knihy redakci zaslané.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.35", "debut_caractere": 1122, "fin_caractere_exclue": 1435, "texte": "Knihy redakci zaslané.\nK.Neumannová, Praha: Jos. Pěla-\ndan: Srdce v očistci. Román. - Soukr.\nnáklad: Václav Hlaváček: Melodie mládí.\nVerše. Nákladem autora. Karel V. Prokop:\nJánošík. Drama o 5 dějstvích. V komisi knih-\nkupectví A. Píši v Brně. Nakladatel-\nství Dra Ant. Haj na: Jaroslav Pasovský:\nKniha královská."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c028", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.14", "titre_corps": "Otevřené výstavy.", "titre_sommaire": "Otevřené výstavy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.39", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 837, "texte": "Otevřené výstavy.\nMísto\nPraha\nPraha\nVídeň\nBerlín\nBerlín\nBerlín\nMnichov\nMnichov\nKolín n. R.\nAmsterodam\nBenátky\nPaříž\nPaříž\nVýstava\nDeutsch-Bohmischer\nKíinstlerbund\nVýstava ruského umění\nČlenská jarní výstava\nČlenská výstava\nVýstava grafiky a plastiky\nVýstava Kokoschky a jiných\nmoderních malířů\nEdvard Munch\nJarní výstava Secesse\nPosmrtná výstava Hans\nBríihlmann\nMezinárodní výstava\nMezinárodní výstava\nM. Vuillard\nM. Bonnard\nPořádá\nKrasoumná jednota\nRudolfinum\nMánes, Pavilon pod Kinského\nzahradou\nSecesse\nStará Secesse\nNová Secesse\nČasopis „Sturm\"\nThannhauser, Modeme Ga-\nlerie, Arcopalais\nKólnischer Kunstverein\nGallerie Bernheim jeune\nOtevřena\nbřezen-duben\nbřezen-duben\n15. břez.-15. červenec\n24.duben-konec srpna\nbřezen-duben\nbřezen-duben\nod 1. března\n13. duben-8. červen\n23. duben-31. říjen\n29. duben-11. květen\n27. květen-8. červen"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c029", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.15", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.1", "debut_caractere": 1291, "fin_caractere_exclue": 1573, "texte": "GRAFICKý ZÁVOD REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA. TISK LEPTŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c030", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.16", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.2", "debut_caractere": 749, "fin_caractere_exclue": 1098, "texte": "77\nLL\nODBORNÝ ZÁVOD PAPÍRNICKN/ V PRÁZ\nMYSLÍKOVÁ ULICE CISLO\n• TELEFON C.\nma na s klade veškeré potřeby pro malíře, jako barvy, štětce, plátna,\npapíry ruční, kreslicí, kartony, papíry japonské, předsádkové, korková\npéra, nástroje pro řezbu do linolea, dále pak veškeré potřeby pro\nškoly i pisárny. Krásné krab ice plněné dopisním papírem a obálkami."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c031", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183", "page_fin": "183", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.17", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.35", "debut_caractere": 1437, "fin_caractere_exclue": 1572, "texte": "Továrny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPĚ ČÍSLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c032", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183", "page_fin": "183", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.18", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.35", "debut_caractere": 1574, "fin_caractere_exclue": 1829, "texte": "V J. SKAVLÍČEK\nTOVÁRNA NA ZPRACOVÁNÍ DŘEVA\nPETROHRAD\nDodává pro veškerá odvětvi stavebního truhlář-\nství: dvéře, okna, portály, lamberie, parkety, měkké\npodlahy atd. Výhradná licence pro Cechy: Maye-\nrova patentní okna,,,\nPRAŽSKÁ KANCELÁ\nKRÁLOVSKÁ TŘ. 88."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c033", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183", "page_fin": "183", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.19", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.35", "debut_caractere": 1831, "fin_caractere_exclue": 1996, "texte": "VÁCLAV FIŠNA\nPRAHA 11., PURKyŇOVA 5\nODBORNÝ ZÁVOD ČALOUNICKÝ.\nSPECIELNÍ VýROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BVTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVY NÁByTKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c034", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183", "page_fin": "183", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.20", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.35", "debut_caractere": 1998, "fin_caractere_exclue": 2175, "texte": "Kancelář kamenn\nv\nDžbán, Podbaba, Bulovka, Ladví a Ďá-\nblice. - Nejtvrdší material nejlepší jakosti\nIpro stavby betonové a štěrkování\nSchneiderová-Polnerová,\nPraha VII, Bělského"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c035", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[184]", "page_fin": "[184]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.21", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[184]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 417, "texte": "NOVÁ EDICE\nSvazek XI.:\nRODINNÉ LISTY\nK./IRL/I SABINY.\n23 neznámé dopisy dceři a zeti. Vydal\nJanThon. Se čtyřmi reprodukcemi svě-\nílotiskem podle starých fotografii.\nUpraví F. Kysela.\nTištěno bude v Dělnické tiskárně.\nSvazek XII.:\nNICCOLO MACCHIAVELLI:\nMANDRAGORA.\n(V tisku.)\nPosledně vyšlo:\nDOPISY JOSEFA MANESA\nJINDŘIŠCE SLAVÍNSKÉ.\nProspekty knih vydaných i chystaných\nzašle\nNOVÁ EDICE\nPRAHA 11.,\nMYSLÍKOVA ULICE 15."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c036", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[184]", "page_fin": "[184]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.22", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[184]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.36", "debut_caractere": 419, "fin_caractere_exclue": 550, "texte": "KAVÁRNA\nUNION\nFerdinandova tř.\nroh Perštýna.\nNejvětší počet ča-\nsopisů a denních\nlistů k disposici.\nStředisko umělců.\nTELEFON 2957."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c037", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[184]", "page_fin": "[184]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.23", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[184]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.36", "debut_caractere": 552, "fin_caractere_exclue": 687, "texte": "FR. BOBEK\nA. ŠTĚTINA\nmalířství pokojů,\nlakýrnictví a\nnatěračství\nPRAHA V.,\nMIKULÁŠSKÁ TŘ.\nČ. 25 N.\nRohový dům u, mostu\nSvatopluka Čecha"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c038", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c038", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[184]", "page_fin": "[184]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[184]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.36", "debut_caractere": 689, "fin_caractere_exclue": 845, "texte": "Obchodní dům Tržnice nábytku\nspolečenstva truhlářů v Praze\nz.d. s r. o.\nVeškerý nábytek\nv hojném výběru.\nPRAHA 1., Příkopy 27, Velký Bazar\nI.a 11. poschodí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c039", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[184]", "page_fin": "[184]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[184]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.36", "debut_caractere": 847, "fin_caractere_exclue": 1029, "texte": "Kreslicí papíry. Pausovací papíry a\nplátna. Světlotiskové papíry. Barvy\na veškeré malířské potřeby\ndoporučuje levně\nBělský & Jeschek\nv Praze, Václavské nám. 772.\nRačte žádat cenníky!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c040", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[184]", "page_fin": "[184]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[184]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.36", "debut_caractere": 1031, "fin_caractere_exclue": 1204, "texte": "PRAŽSKÉ NÁŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODEJNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB (SPOLEČ. S RUČ. OBMEZENÝM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c041", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[185]", "page_fin": "[185]", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.27", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "[185]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.37", "debut_caractere": 661, "fin_caractere_exclue": 781, "texte": "PETR NEDVED\nPRAHA lI.,SOKOLSKÁTŘ.36\nVLASTNÍ VÝROBA MEIDIN-\nGERSKÝCH KAMEN A REGU-\nLAČNÍCH, NÁSYPNÝCH,\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c042", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[185]", "page_fin": "[185]", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.28", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "[185]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.37", "debut_caractere": 783, "fin_caractere_exclue": 901, "texte": "JOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561-11. POŠT. SPOŘ. 29.976"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c043", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[185]", "page_fin": "[185]", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.29", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "[185]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.37", "debut_caractere": 903, "fin_caractere_exclue": 1016, "texte": "ALOIS WEYROSTEK\nMISTR DLAŽDIČSKÝ\nPROVÁDÍ BEZVADNĚ\nVEŠKERÉ DRUHY DLAŽEB\nZA CENY VELMI MIRNE.\nPRAHA 11., ČÍS. 1219."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c044", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[185]", "page_fin": "[185]", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.30", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "[185]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.37", "debut_caractere": 1018, "fin_caractere_exclue": 1227, "texte": "RYDL &THON\nSVIJAHY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU IHTERIF.URÚ, STAVEB,\nHŘBITOVŮ ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c045", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.31", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 142, "texte": "ArnoštDiepold\nzvonař v Praze-L,\ntAnežská ul. č. 12 n.\nDoporučuje se k dodávce\nnových a k opravám zvo-\nnů starých v cenách nej-\n—~~ levnějších."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c046", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.32", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.38", "debut_caractere": 144, "fin_caractere_exclue": 314, "texte": "■i V; ■\nm\n■\n./.I\nPROVEDENO DLE NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVÝ\" I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLÉM ODBORN. PROVEDENÍ\nVYRÁBÍ A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK .VINOHRADY, BARÁKOVA3"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c047", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c047", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.33", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.38", "debut_caractere": 316, "fin_caractere_exclue": 534, "texte": "JOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c048", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.34", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.38", "debut_caractere": 536, "fin_caractere_exclue": 652, "texte": "IZÁVODYPRO UMĚLECKOPRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA-VII.\nU PRŮHONU.\nS VLASTNÍ NOVÉ MODER. ZAŘÍZ. TOVÁRNY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c049", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c049", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.35", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.38", "debut_caractere": 654, "fin_caractere_exclue": 835, "texte": "ČESKÁ MVSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ. ORGÁN\nFILOSOFICKÉ JEDNOTy V PRAZE\nPŘEDPLATNÉ PRO TUZEMSKO 8 K ROČ.\nRedakční adresa: Prof. Dr.\nFr. Krejčí, Král.Vinohrady,\nKollárova ulice\nč. p. 1106."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c050", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.36", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.38", "debut_caractere": 837, "fin_caractere_exclue": 1092, "texte": "GRANOLIT\nPriv., celistvá, houbě a ohni vzdorující podlaha,\npodložka pod linoleum, podložka pod parkety na\nželezobeton místo asfaltu, neprozvučná isolace,\nterrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA\nČÍSLO 22. TELEFON 305/ IV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c051", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.37", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.39", "debut_caractere": 839, "fin_caractere_exclue": 1048, "texte": "9\nna obrazy všech druhů do-\ndává nejlevněji ve velkém i\nv malém velkovýroba rámců\na zlatolišt\nAntonín Sponar,\nPraha, Jungmannova tř. 8\nÚprava obrazů. Oprava sta-\nrých rámců. Založeno 1870\nVlastní výroba listů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c052", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.39", "debut_caractere": 1050, "fin_caractere_exclue": 1185, "texte": "JAN HLAVÁČEK\nZÁVOD MALÍŘSKÝ\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\nPRÁCE SPADAJÍCÍ\nDO OBORU MALBY\nINTERIEURŮ\nPRAHA ČÍSLO 715-1.\nDLOUHÁ TŘÍDA\n(ROH RYBNÍ ULICE)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c053", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 101, "texte": "Zbraslavské šamotárny - mimo kartel\nKancelář a sklady: Praha, Havlíčkovo nám. č. 6. - Telefon č. 5122"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c054", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.40", "debut_caractere": 103, "fin_caractere_exclue": 1816, "texte": "Klub Za Starou Prahu\nsměřuje vší svou činností k ochraně domácích památek uměleckých, kulturních\ni přírodních. Usiluje, aby v době dobového přerodu a rozvoje moderního ži-\nvota, které vnášejí v dobu nové potřeby a požadavky o uplatnění, neutrpělo\nnaše prostředí, v němž žijeme, nenutných ztrát na svém zevnějšku. Povahou\nnových objevujících se kulturních, sociálních, hospodářských, zdravotních hodnot\nnení přece naprosto požadováno zničení starých, uměleckých památek; byly by,\nkdyby to požadovaly, úbytkem kulturního majetku. Lze najiti způsob, aby roz-\nvoj doby postupoval bez ztrát; ochranné snahy, které v Praze sleduje „Klub Za\nStarou Prahu\", nacházejí jinde již obecného a nejširšího uznání, nebof přiná-\nšejí způsoby a methody pro technické, vědecké a hospodářské zachování pa-\nmátek pro národní majetek. Tato ochrana vychází i ze širší potřeby, aby nově\nvznikající města a sídliště byla esteticky stejně cenná a byla novým obohacením\nve smyslu celkové krásy.\n„Za Starou Prahu\" Věstník Klubu Za Starou Prahu\ninformuje podrobně a konkrétně o těchto snahách; uveřejňuje všecky akce a po-\nčiny k zachování památek směřující a Klubem podniknuté. Názorně na příkla-\ndech a protipříkladech, plánech a fotografiích, tedy v nejjasnějším illustrování,\npodává vyčerpávající přehled těchto snah v Praze a v království. Vychází mě-\nsíčně v rozsahu 8 stran bohatě illustrovaného textu. Členové Klubu za roční\npříspěvek (činní 6 K, přispívající 10 K) dostávají Věstník zdarma. Přihlášky do\nkanceláře Klubu (denně 3-6 hod. odpol.), Praha 1.,,,1l Vejvodů\". Telefon 384-IV.\nKlub udržuje rozsáhlou čítárnu odborných časopisů, jedinou toho druhu v Praze,\npořádá každou neděli vycházky po Praze a památkách českého venkova.\ni"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c055", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.40", "debut_caractere": 1818, "fin_caractere_exclue": 1942, "texte": "Práce malířské\npro skupinu výtvar-\nných umělců\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha-Kr. Vinohrady,\nKollárova ulice č. 15."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c056", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.42", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.40", "debut_caractere": 1944, "fin_caractere_exclue": 2052, "texte": "NAByTEK\nV PROVEDENÍ SOLIDNÍM\nZA CENy LEVNÉ NABIZI\nJOSEF FUCHS\nTRUHLÁŘ\nI PRAHA-1., UL. KAROLINY SVĚTLÉ Č. 15."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c057", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.43", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.40", "debut_caractere": 2054, "fin_caractere_exclue": 2084, "texte": "STREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA\n* . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c058", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c058", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 41, "image_fin": 41, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.44", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 41, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.41", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 316, "texte": "NÁHROBKY\nKAMENICKÉ PRÁCE\nSTAVEBNÍ, DE-\nKORAČNÍ ATD.\nMWm\nw\na\nc\n; \\ .. r\nKRinEnicKÉ-zPUDDyoLomw\nFipRLOUě^PRHHB^H\nF. PALOUŠ\nV PRAZE VII.\nČÍSLO POP. 877-881.\nROZSÁHLÁ TOVÁRNA, VLASTNI j\nLOMY, MODERNÍ STROJE, SKLAD \"\nVŠECH MATERIÁLU.\nTELEFON ČÍSLO 3219.\nZALOŽENO ROKU 1886.\nSKLAD POMNÍKŮ :NA FLOŘE:\nU OLŠANSKÝCH HŘBITOVŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c059", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c059", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 41, "image_fin": 41, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.45", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 41, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.41", "debut_caractere": 318, "fin_caractere_exclue": 663, "texte": "Kostelní\n.\na salonní okna\n3\nm TIťTMSj\ni. o\n■\n&Á\n7*\nMML<\nO\n':'Í|\n1\nII\nV\nLí/Jr\n&É*MBWWSWS!\n'ff P\nm\nw\\\nrnň\nlíu^í\nJ.Vlasák,Praha\n1., Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\". I"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c060", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c060", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 42, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.46", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.42", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 95, "texte": "ŽENSKý\nLÉKAŘ\nMUDr.\nAD. LUKL\nKrál. Vinohrady,\nroh Půrky nova n.\na Karlovy tř.\nOrd. 9.-10., 2.-3."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c061", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c061", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 42, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.47", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.42", "debut_caractere": 97, "fin_caractere_exclue": 268, "texte": "ATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONOVSKý,\nPraha lil., Říční 539.\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narchitektonické."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c062", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c062", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 42, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.48", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.42", "debut_caractere": 270, "fin_caractere_exclue": 539, "texte": "Umělý kámen\npro celé fasady i detaily těchže, práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha L,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c063", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c063", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 42, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.49", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.42", "debut_caractere": 541, "fin_caractere_exclue": 1271, "texte": "■MMMMMMBBMBMHWMMBII ■! 1111 II BMWBUMBMMHMMMWBBWMWBWHMBBBWWMMWMBI\nCHCETE SVŮJ BYT ZNOVUZŘÍDITI\nNEB DOPLNITI?\nZhotovíme Vám\nNÁBYTEK\nv každém dřevě a slohu,\nKOBERCE\npřesně v každé barvě a velikosti, dle vlast-\nních Vašich návrhů, aneb Vám pošleme na po-\nžádání franko a bez závazku náš nejnovější illu-\nstrovaný cenník č. 72 s poučením „Jak zaříditi\nbyt vkusně, účelně a levně\", jakož i návrhy,\nnákresy, fotografie a specielní rozpočty, sdělíte-li\nnám, jakou máte potřebu a v jaké výši. Srovnejte\njakost, provedení a cenu naši s jinými nabíd-\nkami. Chcete-li koupiti výhodně a z první ruky\nNÁBYTEK A KOBERCE, dopište si ještě dnes\ndo továrny\nAd. Novotný a spol. v Týništin.Orl.\nVlastní výroba dětských kočárků a smyrenských koberců."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-03-01-c064", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-03_01#c064", "volume": "bmtnabk_1912-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 42, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.2.50", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.42", "debut_caractere": 1273, "fin_caractere_exclue": 1818, "texte": "UJ«\nO 2\n2 CQ\nlil ui\nCC >\nĚ <\nUi LH\ngcj\noQ\nOL, Q\nw i.\n<\n2\n>*\nH\n>U~\nOz\ntu\nNI\no>\n<*<\nR-«S)\nUJX/1\n2 E-1\nS <\nH Oá\nw\nO0\n§z\n>CO «\nD 2\nN O\n« £\nH 5*\ntí o\nO ou\n!s'<\n3 Z\nO H\nJ w\nQ>U\n>*2\nla\ngQ\n!> tu\nk<>\n20\n..Dá\n\"0,\n2<\noz\njS\nOu\n2^\nO\nDá\nH\nCO\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732\nOLOMOUC\n■• --' R .- \" :\nBÁS&3GAESFL\n#,A\nMF*\n■\nWL\n»\n■:■ ř?\n' ■\nYGIBYY W\nMmmrnim\n#SÍ\n:\nMkwm\n. . .* *\n«*#&\n«\nJ\nT3 > T)\nPO O\n>'H O\nO O 2\nmí i\nN< >£\nPÍ /O >\nP Z\nPÍ 5 £2\nN E\nO,\nVI H\n£ \"J <\nH > ™\nco\no 5 pí\nzEH\n020\n< 2. g\nPl-c o\n> i <\nW <; o\npi 5 G\nm3 se\no *\nzOH\nz g g\no S ě\n< Spi\nPl< ROT"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.1", "texte": "UMĚLECKÝ MĚSÍČNÍK\nORGÁN SKUPINY VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ.\nVydáním a nákladem Tiskového družstva Skupiny\nVýtvarných Umělců v Praze.\nŘídí JOSEF ČAPEK s redakčním kruhem (EMIL\nFILLA, VLAST. HOFMAN, PAVEL JANÁK, FR. KY-\nSELA, FR. LANGER, V. V. ŠTECH, V. STEPÁN).\nREVUE MENSUELLE DES ARTS, ORGÁNE DU\nGROUPE DES ARTISTES DE PRAGUE.\nDirecteur en chef: JOSEF ČAPEK. Rédacteurs: EMIL\nFILLA, VLAST. HOFMAN, PAVEL JANÁK, FR. KY-\nSELA, FRANT. LANGER, V.V. STECH, V. ŠTĚPÁN.\nAdresse: Prague 1., Bellevue 20.\nREDAKCE PRAHA-111., ŘÍČNÍ UL. 11. Rukopisy nevyžádané se nevracejí, není-li přiloženo zpáteční po-\nštovné. Reprodukovati přílohy a otiskovat! články z Uměleckého Měsíčníku možno jen se svolením re-\ndakce, zprávy a poznámky jen s přesným udáním pramene. Za práce podepsané odpovídají autoři.\nSpolková kancelář a administrace: PRAHA-L, FRANTIŠKOVO NÁBŘEŽÍ 20, BELLEVUE, od 9-1, 3-7.\nRoční předplatné 12 K, do ciziny 15 K, jednotlivá čísla 1 K 70 h. Reklamace se nefrankují a přijímají\nse nejdéle do 14 dnů po vyjití čísla. Účet Záložního a Úvěrního Ústavu v Hradci Král., filiálka v Praze.\nZodpovědný redaktor Josef Čapek. - Za náklad a vydání odpovídá Josef Chochol. - Reprodukce grafického\nústavu Jana Šience, Praha 1., Salvatorská čís. 8. - Tiskem Dělnické knihtiskárny v Praze-IL, Myslíkova ul. 1959\n\nGRAFICKý ZÁVOD REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA. TISK LEPTŮ."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.2", "texte": "ČÍS. 6. (BŘEZEN.) ROČNÍK I. 1912.\nNo 6. Ire ANNÉE.\n\nOBSAH\nTEXT:\nJosef Čapek: Živý plamen.\nPavel Janák: Hranol a pyramida.\nKRONIKA:\nJan Thon: Otakar Theer: Úzkosti a naděje.\nV. Štěpán: Novák a Suk. Josef Čapek: Postavení\nFuturistů v dnešním umění. V. Spála: Výstava\nS. V. U. Mánes: H. Bóttinger. Karel Čapek: Úva-\nha korrektivní. J. Č.: Výstava spolku Deutsch-\nBohmischer Kunstlerbund.\nVYOBRAZENÍ:\nStan. Sochor (1). - Jos. Gočár (3). - P. Janák\n(3). Kutná Hora (1). K článku (3). Installace\nvýstavního sálu Skupiny V. U. (2).\n\nSOMMAIRE\nTEXTE:\nJosef Čapek: La flamme vivante.\nPavel Janák: Le parallélopiped et la pyramide.\nCHRONIQUE.\nILLUSTRATIONS:\nStan. Sochor (1). Jos. Gočár (3). P. Janák\n(3). - Kutná Hora (1). - Texte (3). - Installa-\ntion (2).\n\n77\nLL\nODBORNÝ ZÁVOD PAPÍRNICKN/ V PRÁZ\nMYSLÍKOVÁ ULICE CISLO\n• TELEFON C.\nma na s klade veškeré potřeby pro malíře, jako barvy, štětce, plátna,\npapíry ruční, kreslicí, kartony, papíry japonské, předsádkové, korková\npéra, nástroje pro řezbu do linolea, dále pak veškeré potřeby pro\nškoly i pisárny. Krásné krab ice plněné dopisním papírem a obálkami."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.3", "texte": "Stanislav Sochor\nPrůchodní dvůr nového domu „U klíčů“. Perspektiva návrhu."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.4", "texte": "Jos. Gočár\nObchodní dům „U černé Matky Boží“ v Celetné ul. v Praze. Model návrhu."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.5", "texte": "Jos. Gočár (socha od B. Kafky)\nHrobka J. E. min. Kaizla v arkádách hřbitova vyšehradského."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.6", "texte": "Jos. Gočár\nNová budova městských rašelinových lázní v Bohdanči. Perspektiva návrhu."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.7", "texte": "Pavel Janák\nRodinný dům p. J. J. v Jičíně. Perspektiva návrhu."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.8", "texte": "Pavel Janák\nKašna pro náměstí města Přelouče. Perspektiva návrhu."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "[157]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.9", "texte": "Pavel Janák\nKlenutá síňpomníku. Studie."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "[158]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.10", "texte": "Arkýř Hrádku Smíšků z Vrchovišf v Kutné Hoře."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.11", "texte": "Živý plamen.\nJosef Čapek:\nV jižním přístavním městě žil po delší dobu svého mládí jakýsi Manoel M. L. Zdálo se,\nže nic mu nebylo odepřeno k jeho spokojenosti; těšil se ze všeho, co mu poskytoval jeho\nmladý věk a rodné město, byl ve vážnosti u lidí, v lásce u žen i u svých přátel, a tak vši-\nchni, kdož ho znali, říkali o něm, že je šťastným člověkem. On sám však někdy pociťo-\nval, že jeho život je jakýsi nedostatečný a že jeho štěstí je jen zdánlivé, takže v něm nalé-\nzal občas cosi jako nudu nebo tíhu, která skličovala jeho myšlenky melancholií. Snad to\nbyla nespokojenost, že žije tak, jak právě žil, a ne tak, jak si vůbec nemohl vymysliti; nebo\nto bylo proto, že žil v přístavním městě, kde lidé dýchají ve vzduchu zlatý prach dalekých\nzemí, dívají se denně na modré moře vzbuzující touhu po dálných končinách, a vždy mo-\nhou jediným krokem odtrhnouti se ode všeho a odejeti kamkoliv, kam se jim zlíbí. Ale\nsnad si to vše Manoel ani neuvědomil, nýbrž cítil jen ztajený neklid a nejasnou touhu,\n0 které nevěděl, odkud přichází a jak by ji utišil. A tak vyšel jednoho večera ven, aby se\nprocházel po ulicích rodného města. Byla již temná noc, Manoel pak chodil sám a bez\ncíle, až přišel k přístavu a tam se zastavil nad vodou.\nVoda tiše šplounala a od moře vál chladný vánek. Veliké lodi bez plachet se kymácely a\ntřely se o sebe dřevěnými boky, až skřípaly. Uprostřed stála loď největší mezi všemi a ko-\nlem na vodě tančily člunky s rozžatými světly. Jak kdybych odejel do Indie,\" napadlo\nnáhle Manoelovi; tak stál a díval se na temnou vodu a černé lodi. „Kdybych odejel do\nIndie\", řekl podruhé. Tu přistoupili k němu dva mužové, jeden fantasticky tlustý a druhý\nčernoch. „Pane\", řekl onen tlustý, „viděl jste někdy vlaštovku nebo volavku, která by do-\nletěla tak daleko, jako dopluje člověk s pomocí boží? Svět, pane, je složen čili sestaven\nz dálek a směrů. Tvá žena, tvůj soused i tvůj dům tě omrzí, tvé štěstí tě zklame a tvůj ži-\nvot se nevyvede; ale v cizích zemích nemá člověk ani ženy ani souseda ani domu; v da-\nlekých zemích bydlíš mezi čtyřmi světovými stranami, a každý směr leží před tebou jako\nsilnice, abys po ní šel. Tedy vyjdi ze svého vězení, člověče, vyskoč ze žaláře a zavři za se-\nbou vrata; tu poznáš a pochválíš, jak zvláštní moci bylo k tomu potřeba, aby bylo stvo-\nřeno tolik mnoho směrů a aby byly udělány tak veliké dálky, a že to všechno dokazuje\npravou všemohoucnost a divotvornou sílu boží, amen!\" „Na konci každého směru,\" řekl\nčernoch, jsou země nebo ostrovy, na kterých je všechno zcela jiné a daleko lepší než na\njiných místech. Někde jsou krajiny tak krásné, že by v nich člověk na všechno zapomněl;\na přece jinde jsou ještě mnohem krásnější země, a jinde ještě lepší než tyto, a nikde tomu\nnenajdeš konce.\" „Jsou také takové případy,\" řekl tlustý, „že se lidé v cizině usadí, zbo-\nhatnou nesmírně a stanou se tam třeba guvernéry či panovníky a užívají všech žen, které\njsou v jejich zemi nebo na jejich ostrově. Někde jsou krajiny vůbec neobydlené od lidí\n1 zvířat a není tam nic než boží svoboda; ale pravá svoboda není pro člověka na jednom\nmístě, nýbrž na celém světě.\" Zatím co tak mluvili, dívali se stále na onu loď připrave-\nnou k odjezdu; právě na ní rozvinovali plachty, skoro jako když pták rozevírá křídla, ale\nještě nevzlétá. V tom zazněl na palubě zvon a zvonil dlouho. I slézali oba mužové s nář-\nkem a nadávkami do člunu a prosili Manoela: „Poručte nás do boží ochrany, urozenosti.\"\n„Kam jedete? \" ptal se Manoel. „Do pekla, urozenosti,\" řekl bílý a odrazil nohou loďku. „Do\nobou Indií,\" řekl černoch. „Jak kdybych jel s vámi,\" vykřikl Manoel a skočil do prostřed\nčlunu. Loďka se zatřásla, černoch prudce zavesloval a najednou narazili na bok lodní;"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.12", "texte": "a sotva vstoupili na palubu, veliký koráb se pohnul směrem k širému moři. Tak přišel\nManoel na loď a stal se námořníkem.\nJejich cesta vedla přes Tunis, pak přes Egypt, Arábii i obě Indie; Manoel však nesetrval\nna žádném místě, a když se ta loď vracela do Evropy, vstoupil na jinou a plavil se zase dále.\nStřídala se roční počasí a léta a on se stále nevracel; přečkal záhubu různých lodí, smrt\nmnohých soudruhů, překonával různé nemoci, jako zimnici, horečky a nákazy z bahen\nnebo od hmyzu, léčil se také z různých ran, zatím co v jeho vlasti všichni věřili, že už dávno\nzhynul. Ale Manoel nikde nenabyl stálé spokojenosti nebo klidu, a nikde se neusadil, nýbrž\nraději se bídně živil potuluje se po nejrůznějších zemích a vodách. Nikdy se nenasytil tohoto\nbludného života a jeho vášeň ho poháněla stále dál a zase na jiná místa, až byl již stár a ú-\nplně ztráven tvrdostí svého těžkého života a neschopný, aby déle odolával smrti. Protože byl\nchudý a nikdo tuláka neosloví a nepozve do svého domu, ulehl Manoel na ulici, aby umřel;\nneměl však zajiti mezi kamením v prachu a dešti jako zvíře a ne člověk a byl dopraven do\nšpitálu Milosrdných bratří. Tam ležel ve velkém sále, a na tabulce nad jeho hlavou napsáno\neho jméno a jméno nemoci, jíž mu bylo zemříti; ruce měl složeny na prsou a spal.\nKdyž se pak probudil, přistoupil k němu mladý bratr duchovní a řekl: „Pane, kdo zle\nstůně, neví, co je mu souzeno: ale i zdravému je lépe, aby se vyzpovídal a očistil svou duši\node všeho nekalého. Chcete tedy kajicně se vyzpovídat a osvěžit svou duši sladkými svá-\ntostmi spásy?\" „Chci,\" odpověděl mu Manoel, „jelikož všude, kde jsem byl, jsem rád\nužíval všech požitků a sladkostí, které by mne osvěžily.\" ri\nTu spěchal zbožný bratr k jednomu knězi slavnému zpovědníku a vypravoval mu, že ve\nšpitále leží jeden člověk povahou jako pohan a že nyní se snad chce obrátit a kajicně vy-\nzpovídat. I šel kněz ten k Manoelovi a oslovil ho: „Milý synu, řekli mně, že hodiny tvé jsou\nsečteny a že jsi ochoten vylít svou duši před Pánem a složit mu účty ze svých skutků.\" Na\nto počal velice výmluvně mluvili o zpovědi, jak je dobře, než opustíme život, přehlédnouti\njej v celku a vypovědět důvěrně všechny své skutky, že Manoel zatoužil vyzpovídat se a pro-\nsil kněze, aby ho vyslechl. „Dříve rozvaž všechny své skutky,\" pravil mu kněz, „a dobře\nse na vše rozpomeň. Nevadí ti nemoc a jsi dosti při svých smyslech, abys nezapomněl na\nnic důležitého?\" „Nikdy jsem neviděl svůj život tak jasně a úplně jako teď,\" odpověděl\nManoel.\nI radoval se zpovědník nad jeho pokorou, řekl kolemstojícím, aby odešli, a usedl k Ma-\nnoelovu loži, aby ho vyslechl; a Manoel se na to ptal: „V jakém pořádku se mám zpovídat?\nPodle času, podle zemí nebo podle skutků?\" „Jak dovedeš,\" řekl kněz, „ale nejraději podle\nskutků. Vidím, že jsi rozumný muž, a chválím tě pro tvou odevzdanost do vůle boží. Dobře\nje tomu, kdo bez výčitek a bázně se loučí se životem, aby nastoupil velikou cestu do lepšího\nsvěta.\" „Můj život,\" řekl Manoel, „byl namáhavý, a proto těším se na dlouhé odpočinutí a\nspánek, a nebojím se hrobu, neboť je to lože bez moskitů, ani temnoty, neboť vní není\nani zlodějů ani hadů. Nikdy už nebudu žít na tak blažených ostrovech a nikdy už neusly-\nším tak krásných zpěvů, jako jsem slyšel na svých cestách. Ale chci spát a snít o tom, co\njsem miloval, a nikdy nezapomenu na to vše, na nic z toho, co jsem kdy viděl.\"\nNa to se Manoel vzpřímil na lůžku a počal mluviti: „Je toho velice mnoho, co jsem\nzažil, a příběh mého života je tak dlouhý, že ani nevím, kde bych začal a jak bych nevy-\nnechal nic podstatného, ani nedovedu to vylíčit tak krásně, jak jsem to viděl a zažil. Jistě\nže člověk před smrtí je spravedliv k svému životu; proto se mi zdá všechno, co mne potkalo\nnebo co jsem dělal, stejně významné a důležité. Závažné je, jak jsem odešel z rodného"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.13", "texte": "města, a závažné je i to, že jsem se nikdy nevracel, nýbrž stále jsem setrvával v cizích kra-\njinách, a že mne to ustavičně zase táhlo dále, a že mne tato myšlenka neopustila nikdy\na na žádném místě. Jak bych mohl vypovědět to vše, co jsem ve světě potkal? Znám\nvšechny přístavy světa i ostrovy a země, i národy, které v nich obývají; stačí mi jen^abych\nzavřel oči, a moje mysl je plna obrazů; nikdy nevymyslíš nic takového, jako jsou všechny\npísně světa, a tance, a polibky, nejrůznější města, podivné háje a květiny a rnoře a vše, z čeho\nještě svět pozůstává. I všechny domorodé ženy chtěl bych chválit dle jejich barvy a dle\nsestrojení jejich těla a šatu, i podle jejich očí a vůně, a podle všeho, čím se od sebe roz-\nlišují a v čem se jejich podstata shoduje. Prodělal jsem mnohé nemoci, jaké se vyskytuji\nv různých pásmech světa, a často jsem byl také zajat, ale opět jsem unikl útěkem; ale\ni když jsem nebyl v zajetí a když jsem žil v nejkrásnějších krajinách a odpočíval pod\npalmami, přece mne moje touha a dychtivost vedly zase dále, abych se odtrhnul a spěchal\ndo jiných končin a do nových dálek.\" ,\n„Námořníku\", pravil kněz, „neptám se tě, kde jsi byl a co jsi videi, nýbrž jake byly tve\nskutky a co v tvém bludném životě bylo dobrého a zlého.\"\n„Mé skutky,\" řekl Manoel, „byly různé podle zemí, ve kterých jsem žil; ale jisté jsem\nděíal všechno, k čemu jsem měl příležitost. Byl jsem někdy tak bohat, že jsem neznal\nkonec své moci, a jindy jsem chodil nahý nemaje ani hole, kterou bych zaplašil hada\nnebo zlé opice. Jindy však jsem užíval hole, abych jí tloukl otroky do neřádných zad a\nopíral se o ni, když se mně všichni lidé klaněli v bazaru i na ulici. Sám pak jsem sloužil\nvětšinu svého života a nosil jsem břemena jako velbloud.\"\nTo všechno,\" řekl kněz netrpělivě, „je jistě zajímavé; ale nyní Bůh káže, abys se zpo-\nvídal z těžkých hříchů, jako je vražda, násilí, lup nebo krádež; dále smilstvo, obžerství, lez\na podvod; dále hry a klení, übližování slabým, bezbožnost a nevěra; nejen skutky, nybrz\ni řeči a myšlení proti zákonu a ctnosti.\"\n„Jistě i takové skutky jsem činil,\" mluvil Manoel; „chceš-li to tak tuze vedeti, tedy ti po-\nvím to, že jsem zabíjel buď v obraně nebo v útoku podle nejrůznějších pravidel as velikou\nsilou; co se pak týče smilstva, mohu ti popsat různé ženy na světě, z nichž každá se podo-\nbala nové krajině nebo novému ostrovu, na který vstupuješ z údivu a zvědavosti. To jsou\njednotlivosti samy o sobě ovšem hodné vypravování a podivné, ale nyní se mi zdají mene\ndůležitými; více se divím a více si vzpomínám, že jsem viděl tak veliké dálky, že jsem se\njich hrozil jako propasti, a přece jsem se do nich vrhl s radostí a bez váhání.\"\nTu vzdychl kněz a řekl: „Lituj raději svých hříchů, aby ti je Bůh odpustil, nez pnjdes\nk soudu.\" Ale Manoel odpověděl: „Nelituji ničeho z toho, co jsem dělal; muj život byl\njediný úmysl a nevím, co bylo vedle toho dobrého a zlého; myslím, že důležitější je to, ze\nznám každý směr světa a že jsem plul po všech světových stranách, a cestou jsem videi\nvšechna moře i země. A není nade vše jiné důležité to, že jsem viděl tolik blažených i pu-\nstých končin a pořád jsem potkával nové země a zázraky a vzdálenosti? y\n„Boj se poslední spravedlnosti!\" zvolal kněz velmi hlasitě, popaden hněvem. Spravedlivé\njest,\" řekl Manoel, „měřili můj život ne podle dobrého a zlého, ale podle dalek, ktere jsem\nprošel; ale ah! teď tu ležím na boku jako stržená loď a nemohu dále.\"\n„Jeď si tedy do pekla, svinský námořníku,\" vykřikl kněz, „nikdy ješte nevidel jsem člo-\nvěka v poslední hodince tak zatvrzelého; nějaká strašná kletba musí na tobě ležet, že tak\nmluvíš.\" To řekl a spěchal pryč. „Jdi si, kněže,\" volal za ním Manoel, „nevím, co ode\nmne chceš.\""}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.14", "texte": "I odešel kněz a Manoel se obrátil ke zdi, aby spal. Tu se mu zdálo, že chodí po ulicích\nměsta, nevěda, proč a kam jde, až najednou se podivil, že stojí v přísíavě nad vodou. Voda\nbyla temná, liše šuměla a oplakovala boky černých lodí, jež se zdály opuštěny. Jen jeden\nveliký koráb stál uprostřed nich a na jeho palubě se mihala červená světla jako před od-\nplutím a kolem na vodě se točily člunky. Vedle Manoela stanuli dva mužové a mluvili spolu\nhlasitě; ale Manoel marně napínal zrak, aby je poznal, rovněž nemohl ani slova zachytit\nz jejich hovoru, třebaže nemluvili cizí řečí. Zatím co tak hovořili, zazněl na palubě té lodi\nvelký zvon a zvonil podivně a nesmírně dlouho. Tu slézali oba mužové neradi as váháním\ndo člunu, a Manoel se jich ptal: ~ Kam jedete? \"Tu jeden z nich řekl a Manoel mu rozuměl:\n„Do pekla.\" „Jak, kdybych jel s vámi,\" vykřikl Manoel as vášnivou toužebností skočil do\nprostřed člunu; člun sblížil se náhle s korábem, voda a tma splynuly a také Manoel zanikl\nv té neskutečnosti a nepřízračnosti. Bratr, jenž seděl u jeho lůžka, věděl už chvíli, že Ma-\nnoel je mrtev a modlil se nad ním. Pak vstal a odešel, aby přinesl vodu k omývání mrtvoly\na prostěradlo.\n\nHranol a pyramida.\nPavel Janák:\n\nRozpětí a pohyby naší domácí architektury byly a jsou vymezeny oběma velkými rodi-\nnami evropské architektury, jižní antické a severní křesťanské. Obě představují v našem\ndohledu dvě možnosti uměleckého slohu, které v území našeho myšlenkového světa a při\njeho duševních disposicích mohly vzniknouti. Jsou dvěma nejvzdálenějšími póly (uvažu-\njeme-li nejčistší zastupující typy: Řecko a francouzskou gotiku kolem r. 1300), jež umění\nsi nalezlo: architektura jižní skupiny jest - přes svůj vysoký sloh - jakýmsi naturalismem\nv architektuře, neboť spočívá na přírodním způsobu stavění (kladení balvanů na sebe);\nponechává stavebním jednotkám (sloupu, kládí) zcela jich samostatnou povahu, hranolový\npovrch a hmotnost, a zkrásňuje je jen v krásně zpracované a v poměrech urovnané ka-\nmeny a desky; klade tyto těžké kameny klidně a mlčky na sebe dle nejprostšího přírod-\nního zákona o tíži způsobem, který ničeho neříká o tlacích a silách, jež snášejí a přenášejí.\nPodstatným znakem této jižní architektury je, že i tam, kde tvoří ve velikých massách\n(Egypt, Rím) a tedy nezávazněji na stavebních jednotkách, zachovává stále charakter lož-\nného stavění ve vrstvách. Severní skupina směřuje od vezdejšího pozemského stavění ku\nkráse nadpřírodní; jednotky stavební (kameny) mizí pod celkem stavby, naopak vniká se\ndo hmoty kamene, übírá se mu směle a spekulativně pod jeho povrchem hmotnosti; cílem\njest stavba jakoby z jediné hmoty, se všemi částmi živými a činnými, až napjatými. Jižní\nproud svou jasnou přírodností a obecností byl schopen vždy nových přesazení a naštěpo-\nvání; proto tolikráte od Egypta a Asie až po nedávné renaissanční snahy 19. století za-\npouštěl své kořeny v nejširší oblasti zeměpisné a časové a oživoval umdlévající dobu\nprostotou svých zásad tvoření. Severní skupina však, jakmile se uvolnily její zdroje román-\nstvím, rozvinula a vyžila se v přímé cestě jediného slohu, protože její konečný cíl úplné\npřekonání hmoty - byl určitý a tak nedosažitelný, že daleko před ním musila se zastavit\nu jisté meze hmotou samou určené. Ještě jednou však v dějinách byla hmota duchem\nobrácena a zmáhána k abstrakci: když pozemskost v baroku kterou přinesla renais-\nsance do umění a reformace do náboženství, byla katolicismem znovu překonávána; tehdy\nmateriální klid antických forem (sloupů a kládí) byl oživován myšlenými a hmotu odu-\nševňujícími pohyby."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.15", "texte": "Naše architektura náleží k oběma hlavním rodinám. Obě rozdělily se o nás as stejným\nčasovým podílem; prvých šest set let, v nichž a to je důležito kladly se počátky naší\nkultury a počínalo se vědomí národní, připadlo vlivu severní křesťanské skupiny; jižní\nduch a ovšem již ve stavu renaissančního obrození přišel teprve jako druhý proud a\nzaujímá celou druhou polovinu našich dějin od čtyř století podnes; že rozvinul se však\nu nás do šíře a hloubky především barokem, tedy svým obdobím, jež jest znovu ovládáno\nabstrakcí, jest pro založení naší národní duchové podstaty charakteristickým. Skutečně tedy\npřevážná část v časovém součtu našich dějin architektury připadá úsilí uniknouti za meze\na nad meze hmoty, t. j. v gotice a baroku; menší část, vlastně jen as dvě století (XVI. a\nXIX.), zůstaly duchem při positivním, přijímajícím poměru k hmotě a hmotné formě.\nTaké současná nová, tak zv. moderní architektura, svým rodem a duchem náleží dosud\ntomuto materialistickému názoru uměleckému. Vychází zřetelně z předcházejícího novo-\nrenaissančního období ai všecky theoretické pokusy dokázati její souvislost s empirem\nstejně jako charakter její stavební soustavy (dle laických posměšků „assyrský\" nebo „egypt-\nský\") jsou dokladem, že rodem patří jižní názorové skupině. To třeba zvláště si uvědomiti;\nneboť myšlenky, které ji uváděly a které sama přinesla, na př. „znovuzrození umění, očistu\nod lživě opakovaných historických forem, návrat k modernímu životu\" atd. zdánlivě jsou\njakýmsi lomem historie k novému nebývalému směru. Jestliže uvažujeme tyto dosavadní\nmyšlenkové zásady nové architektury, vystoupí i její ideová příslušnost určitěji a nepo-\nchybně. Již její a nejširší zásada: návrat do současného života (obdoba k návratu k přírodě),\nznamená nelze se k tomu nepřiznali pouhou positivnost a pozemskost, třebas do-\nčasně za krásnou uznávanou; očista od starých historických slohových forem a tradic, ku\nkteré se nová architektura odhodlala a kterou velmi důsledně provedla, má vedle své zdra-\nvosti a účinnosti proti zdivočelé pseudohistorické architektuře také jeden rys, který nemožno\npřehlédnouti: rys zásadní nechuti ku každé nadhmotné, duchové formě; také slovo o nutné\núčelnosti a věcnosti architektury, které nová architektura přijala za korrektiv na své cestě\n(„co není účelné, nemůže být krásné\"), je rada velmi bezpečná, ale materialistická. Naopak\nzase vedle těchto doporučovaných svazků s vezdejším životem, s nutností sloužili jeho ma-\nterielním potřebám as uznáváním hmoty zabývala se nová architektura málo, téměř nic,\ntím, jak a co chce z těchto světských předpokladů umělecky dále abstrahovali. Všecky tyto\nznaky ukazují třídu, kam duchem moderní architektura náleží.\nDíla nové architektury v tomto duchu uskutečněná znamenají jistý návrat k realistickému\nstavění, k přírodnímu užívání hmot a materiálů stavebních; byly po jistém logickém vývoji\nznovu objeveny a uznány přírodní jednotky stavební v nahé soustavě hranolové a všecky\nstavební členy: pilíř, deska byly uvedeny zpět na hmotné substance, z nichž byly vybaveny,\nt. j. na hranoly kamenů, trámů atd. Pro vše, co od hranolové kostry jakkoliv vybočuje,\nbyl možno říci touto očistnou negativní činností uměleckou ztracen cit a smysl; zá-\nroveň s těmito přírodními stavebními tvary vrátila se architektura k primérnímu systému\nstavění hmot na sebe dle prostého technického a přírodního zákona o nesení břemene\npodporou; zevně tato architektura je charakterisována členěním v elementy výhradně jen\nvodorovné a svislé, případně plošné, avšak důsledně s vyloučením každé jiné (na př. šikmé)\ntvarové možnosti; vyskytuje-li se vůbec ještě kdekoli zde potřeba gradace plastické, dociluje\nse jí opět hranolovým odstupňováním hmoty*\n\n* Příkladem této architektury jest dům Vídeňského Bankovního Spolku na Příkope (arch. Zasche); jeho sku-\ntečné umělecké hodnotě není tímto ničeho übíráno."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.16", "texte": "Portál Scuola San Marco v Benátkách.\n\nLze říci, že za daných předpokladů byla touto dnešní architekturou dosažena jistá snadná\nsoustava vyjadřovací, jež nemá již sama pro sebe nevyřešených otázek. Avšak naše cítění,\nkteré vždy dalším budoucím uměleckým skutkům předchází, připojuje mimoděk v úvahách\nk charakterisaci této soustavy přívlastky a výroky, které prokazují již rozdíl našeho vnitř-\nního citového názoru a napovídají, že shledáváme-Ii na ní jisté záporné vlastnosti, že cítíme\npotřebu, aby architektura byla právě v těchže bodech kladná. Jestliže tedy považujeme sou-\nčasnou architekturu jak nyní dospěla za materialistickou, za málo skutečně poetickou,\nza hmotařsky plochou, značí to, že jsou v době již tytéž vnitřní hodnoty kladně rozvinuty,\nže hlásí se k výrazu a že jich na architektuře postrádáme. Tuto obměnu cítění lze pozoro-\nvati i na předmětech, jež si naše láska v historii architektury vybírala: jestliže v souhlase"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "165", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.17", "texte": "s hranolovou architekturou byly do nedávná z historických architektur sympatickými jí sou-\nrodé doby, na př. Řecko, primitivní stavitelství italské, renaissance, počínáme zabývat se\ngotikou a barokem, které dříve byly nám vzdáleny; vidíme je nyní v pravém slova smyslu,\nkdežto dříve jakoby jich pro nás nebylo. Upoutávají naši pozornost živostí ducha, kterým\nhmota jest u nich pronikána, a pak dramatičností výrazových prostředků, jimiž vytvořeny\njsou jejich tvary; obé, co nás zde udivuje, stalo se patrně zatím novou podstatnou součásti,\no niž naše cítění bylo rozšířeno; zároveň shledáváme, že hranolová soustava a její pro-\nstředky plnému vyjádření toho již nevystačují a připadají nám chudými; zda se, ze hlasi\nse v nás těmito úsudky o materialistické soustavě opětně - duch a vůle k abstrakci, pro\nniž jsme měli na severu vždy tolik základu a smyslu.\n*\nV tomto uvažování, kde umělecký tvar hmoty a umělecké tvoření jest pokládáno za klad,\nmusí nás zajímati a musí se objevovati jeho protiklad: přírodní stavební tvar hmoty a pří-\nrodní tvoření, existuje-li nebo možno-li je myšlenkově zkonstruovali.\nLze říci, že prvou vlastností a silou, jež přísluší hmotě v neživé říši přírodní, predpokla-\ndáme-li, že jest sama mimo všecky pohyby vesmíru, atmosféry a povrchu zemského, jest\ntíže Tíže jest síla směřující k vyrovnání všech hmot - kdyby nebránilo tomu třeni - do\nveliké uklidňující vodorovné plochy, v dalším postupu pak do vodorovných vrstev na sebe\nkladených, tak, jak čas by je přinášel: nejčistším tvarovým výkonem tíže jest hladina vodní,\nnáplavy stlačené ve vrstvy; těmto vodorovným útvarovým plochám prislusi svisly směr\ntíže (dráha volně padajících těles) a obě dohromady tvoří podstatnou tvarovou dvojici\npřírodních hmot; příroda v nich se vyčerpává, pokud není zde jiných mísících se vlastnosti\na sil hmoty a života. Kdyby na hmotu takto dle zákona tíže uloženou působila znovu lize\nína př váha horních vrstev) a kdyby hmota svou soudržností atd. nevzdorovala, odlomila by\nse vrstva hmoty v lomové ploše kolmé k jejímu povrchu; takové čisté lomy za štastne zjedno-\ndušený* okolností v přírodě skutečně přicházejí a ke jich výsledek - hmotu deskovrte ve\nsvislých a vodorovných plochách ohraničenou - považovali za přírodně formovanou hmotu.\nVšecky jiné v neživé přírodě přicházející tvary, jež jsou geometricky slozitejsi, vznikly za\nsoučinnosti třetí síly: šikmý pád deště je zpříčiněn přistupující složkou větru; podobné za-\nvěje výmoly, strže skal, jeskyně, propadliny, sopky jsou vesměs tvary kladné anebo zá-\nporně utvořené z neživé hmoty jinou v ni vnikající silou, která hmotu deformuje a uchy-\nluje z přírodního tvaru, v němž byla uložena. Nejkrásnějším případem jest kryslalisace.\nzde mísící se síla (krystalisační síla) jest tak nepoměrně proti tízi silná, ze - lze temer\nříci - tíže hmoty na krystalisaci vůbec nemá vlivu; krystalisační sila zda se byt jakousi\ntíží hmoty do vnitř hmoty úsilně soustředěnou a tak silnou, že uskutečňuje se za každých\nokolností v soustředěný svět pro sebe. Všechny tyto tvary mají již jako hlavni znak oproti\npřírodním pratvarům (omezovaným stále soustavou kolmého dvojplosi) znak šikmých\nploch, skloněných k základním plochám přírodním; šikmost jest pak rovnovahovy tvar,\nvzniknuvší a zůsiavší z nerovnováhy zlomením vyrovnané. Jestliže tedy svisle a vodorovné\ndvojploší jest tvarem klidu a osamocené rovnováhy hmoty, předcházely šikmo utvářeným\ntvarům dramatické děje a složitější svazy více sil. v . . ~ ř\nPohled na plochu roviny, na hladinu moře nebo kolmé steny skal vyvolávají - výtvarné\n- představy nullového, mrtvého klidu a trvání, kdežto šikmé útvary v prirode, srazy zří-\nceniny, propasti, sopky vyvolávají pocity dramatické, směrově hnuté, zostrene a za ro-\ncené; povahy obou skupin pocitových pak jsou vlastně jen umerne a sourade dejum, ktere"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.18", "texte": "Jižní portál chrámu sv. Jakuba v Hoře Kutné.\n\njim předcházely a které je stvořily. Tímfo poměrem mezi přírodním pratvarem klidu a\ntvarem zdramatisovaným jsou dány prostředky, jimiž hmota výtvarně se zmáhá; neboť\numělecké úmysly, ač jde v nich o složitější psychické sestavy, v zásadě jsou tímtéž' čím je\ndo přírodní hmoty a jejího přírodního útvaru se mísící a do ní vnikající, jí hýbající síla.\nVyplývá z toho konečně tento závěr o prostředcích uměleckého vytváření: má-li býti\nmrtvá hmota výtvarně překonána, 1.1. oduševněna, aby se vní cosi dělo, stává se to sou-\nstavou třetí plochy, která k přírodnímu dvojploší přistupuje.\nZde naskýtá se krásná paralela mezi prostředky lidského konání a prostředky uměle-\nckého tvoření: klíny, šípy, kůly, nože, páky, které hmotu fysicky přemáhají, jsou vesměs\nšikmými plochami.\n*"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.19", "texte": "Portái domu ve Vídni (I., Tuchlauben).\n\nPříčinou prvních počinů lidských staveb a krytů byl úmysl člověka vzdorovati jistým\npřírodním silám, dešti, sněhu, slunci, všeobecně shůry přicházejícím; jest tedy tato čin-\nnost směřující svisle vzhůru od povrchu zemského opačna působení tíže, a je tedy sku-\ntečně jedinou úlohou této počáteční stavební soustavy řešiti u hmoty otázku tíže a pře-\nkonati tuto; aby hmota nebyla uvedena tíží v pád, třeba postaviti proti ní ložnou plochu,\nhmotnou podporu tedy útvar, který opětně vykazuje ukázněně již přírodní soustavu\nkolmého dvojploší. Stavební materiál vyhovuje tomuto strojnému předpokladu prakticky\nnejlépe je-li vůbec dle zásady kolmého dvojploší formován ve stavební hranoly; na-\nbízí se v přírodě často sám již v těchlo užitečných tvarech (ložný kvádříkový kámen, desky\nkamene) anebo jest otesáváním, formováním (cihly) přizpůsobován. Přirozeným sčítáním"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.20", "texte": "a řazením těchto hranolových stavebních jednotek ve zdi, pilíře, stropy vychází nutně celek\nstavby, není-li jiných než praktických úmyslů, opět jako útvar stvořený dle hranolové\nsoustavy; mohou se zde uplatniti ovšem již jistá rozhodnutí vzájemných poměrů, jisté pro-\nstorové a rozvrhové myšlenky; v celku však uzavírání hmoty v hranolech jest přijímáním\njejí materiálnosti.* Geometrický tvar hranolu pro hmotu pak vyšel z užitečnosti, z tech-\nniky, nikoli z myšlenkových, uměleckých a filosofických závěrů.\nJakmile k tomuto čistě technickému vytváření materiálu a stavby připojí se přemýšlení\no podstatě hmoty, o tom, je-li nutná, jak a kde se citu jeví, že snáší síly a tlaky, značí to,\nže materiálnost hmoty není již tak výhradně uznávána, že jsou zde pochybnosti a citové\nnázory na hmotu, jež, jakmile stanou se činnými, změní se v sílu vnikající pod hranolový\npovrch hmoty nebo měnící jej všude tam, kde nezdá se vyhovovati. Přemýšlející a cítící\nduch touží vesměs po oživení nebo vyjasnění hmoty dle svých představ, sráží se s mate-\nriálnosti mrtvé hmoty jako v ni vnikající síla a vyrovnává se s ní tím, že otesává rohy,\nhrany, vniká do hloubky hmoty všude tam, kde hmotu neuznává as ní necítí; tyto změny,\njež umělecký cit kní připojuje, jsou nepřírodního původu, tedy ne už pravidlem vyvoze-\nným z dvojploché soustavy (pak byly by jen korekcí rozměru stavebního hranolu übíra-\njíce mu na délce, šířce atd.), nýbrž opravují a mění hmotu ve smyslu zdramatisování\npředevším za pomoci elementu třetího, šikmé plochy. Tělesem, které lze z těchto drama-\nticky řazených šikmých ploch utvořiti, jest pyramida, jež jest vrcholným tvarem duchovně\nabstrahované hmoty, z matečního přírodního hranolu. Neboť myslíme-li si ležící hranol\nničím nezatížený a do něho nad jeho základnou vepsanou pyramidu, jest pyramida filo-\nsofickou náhradou jehlanu: dosahuje téže výše při téže základně, má všechny jeho tři\nhlavní rozměry, ale jest méně hmotná, neboť nemá zbytečné hmoty, a jest více soustře-\nděna ve smyslu výšky.\nArchitektura oproti přírodnímu stavění jest vyšší činností; spojuje v sobě všeobecně\nčinnosti dvě: vyhovění lidskému účelu a umělecké vyjádření, t. j. abstrakci hmoty.\nProto její celek spojuje v sobě i dvě soustavy tvoření: technické hranolové dvojploché sta-\nvění a abstraktní přetváření hmoty trojplochou, ať již šikmou nebo křivkovou soustavou.\nDle toho, který z obou podnětů architektury má převahu, utváří se i její celkový charakter.\nPrimérní stavitelství, ať kterékoli a z kterékoli doby, nemají téměř šikmých elementů a\njsou si tvarově přes odlehlosti zeměpisné, časové a národní velmi příbuzný. Z pří-\nrodního stavitelství vychází celá jižní skupina evropské architektury: Mesopotamie, Malá\nAsie, Egypt, Ostrovní Kultury, Řecko atd., které stvořily pro všecky své pozdější renaissance\nzákladní tvarovou mluvu; protože v této slohové skupině abstraktní snahy se již uplat-\nňují a zejména i sama skladba hmot v poměrech k sobě jest primérní činností zušlechtěna\nnebo i zidealisována, možno označiti ji za naturalismus krásného vidění přírody. Ve vr-\ncholném typu v řecké architektuře, jest již řada stavebních elementů abstraktně přetvo-\nřena: patky a hlavice sloupů, schodový profil architravu, řimsa, konsoly atd. vesměs již\njsou vykloněny ze svislého základu stěn a sloupů, takže obalové tečné plochy jich profilů\nsvírají s lícnými plochami stavby šikmé úhly; sloup z původního pilířového a válcového\ntvaru mění se v abstraktnější, více cítěný tvar kuželovitý (v dorskérn slohu), později do-\n\n* Materiálnost jihu projevuje se nejen ve tvaru, ale iv jiných jeho hodnotách. Velkost na př. byla uskutečňo-\nvána a představována fysickou velkostí uměleckých tvarů: kolosy atd. v Egyptě, obliba ve stavění kameny\nnejvětších rozměrů, zvětšování měřítka chrámu, jestliže jednalo se o významnější chrám, atd."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.21", "texte": "konce dvojkuželovitý (entasis). V celku však omezovala se zde abstrakce vesměs jen na\npřechodné článkové členy vložené všude tam, kde hlavní strojné hranolové hmoty se stý-\nkaly a na sebe dosedaly; povšechná obrysová skladba stavby zůstává v mezích klidné hra-\nnolové soustavy. .\nStarý Řím, jak známo, převzal slohovou mluvu Řecka a Male Asie, aniž by na poměru\nobou soustav mnoho měnil; pozdní císařský Řím vykazuje však zejmena v architektuře\ncísařských vili stupňování dramatického výrazu základních mass (zalomování, dokonce\nprohýbání průčelí), takže právem zve se římským barokem.\nBarok porenaissanční italský a zejmena severní znamená ve skupině jižní architektury\ndalší odklon od přírodního k abstraktnímu. Převzatý základ antických tvarů a soustavy,\njejich klidná hmotovost a nehybnost nesouhlasily s duchovním životem barokních století,\na způsob, jakým byly přetvářeny, osvětluje dobře cestu abstrakce. Barok, jak známo, při-\ndával a nasazoval, stupňoval výraz všech tvarů dalším přidáváním a vršením hmoty:\npatky a hlavice sloupů, kládí a římsy jsou prudčeji profilovány a více vykláněny iv jed-\nnotlivých článcích iv celku; desky architrávů a v římsách jsou sešikmovány a objevuji se\ni kuželovitě zúžené pilastry, konsoly a pilíře. Vedle tohoto prostředku stupňování výrazu\nna samotném původním tvaru objevil však barok jiný, ze stupňování logicky postupné\nvzrůstající prostředek k abstrakci: otáčení a hýbání celými tvary z jich původní klidné an-\ntické polohy do poloh šikmo a dramaticky proti jádru stavby se stavících: sloupy a pihre\nv portálech a věže v průčelích kostelů staví se šikmo na uhlopříčnu, jakoby hmota stavby\nbyla ožila a vyvřela ven nebo stáhla se zpět hýbajíc vší dříve plochou skladbou architek-\ntury. Je to v zásadě nejabstraktnější myšlenka a možnost, nechat působit živé, modelujia\nsíle, aby znovu celá průčelí přemodelovala zdvihy a tlaky ven a dovnitř základu stavby.\nJestliže barokní abstrakce záleží v sesilování a oživovaní hmoty a v hýbání hmotou,\niest zásada severní skupiny architektury opačná: překonává klid a materiálnost hmoty,\ntím že se hrouží do ní, že hmoty übírá ve směru třetí šikmé plochy.\nZpůsob tohoto vnikání do hmoty je nejlépe patrný na vývoji pilíře v lodi kathedralniho\nsystému. Pilíř tento jest v počátcích ještě zcela čtyřhranný, primérní; postupné jsou jeho\nhrany víc a více zkosovány, jeho charakter roste stále více v obou směrech dosedajících\nnaň kleneb a žeber, až ve vrcholné gotice jest čtyřhranným, na uhlopříčnu postaveným pi-\nlířem ideálně a abstraktně nahražujícím původní zbytečně hmotný pilíř čtyřboky. lutez\npřeměnu doznávají všecky jiné původně hranolové členy stavební: pasy, žebra, operne\noblouky atd. Portály se svými šikmými boky jsou ve stejné zásadě výtvarně prohloubené\notvory do massy průčelí; kdyby jich boky byly přímo kolmé dle dvojplošné soustavy do\nhloubky zdi, znamenalo by to zrušení, vykrojení vší hmoty v tomto místě, kdežto sikme\nboky zachovávají výtvarně hmotu zdi. Gotika poznala jasně a osvojila výtvarné pro-\nstředky abstrakce až do posledních důsledků: jehlany, jimiž její stavby ve fialach, hřbetech\nstřech' a hrotech věží končí, jsou správným abstraktním omezením stavby. Jsou pro to\nkrásná vysvětlení: kdyby věž končila hranolem, mohl by tento růsti vzhůru do nekonečna;\nnahradíme-li jej však stejně vysokým jehlanem, jest ukončení uskutečněno a nepochybno;\njinak: jehlan jest plastickým vyvýšením a rozřešením horní plochy hranolu vezoveho,\nz níž jakoby byl vyzvednut. Hmota jehlanu končí bodem, bez možnosti dalšího pokračovaní.\nVýchod, počínaje již Egyptem, má země časově dlouho a jednosměrně rostlých kultur;\n\n* Jak barok směřoval k abstrakci, dokazuje, že v největším jeho rozvoji sáhnul pojednou ku gotice pokusil\nsc o letí renaissanci a skutečně goticky chtěl stavět (barokní gotika).\n* *"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.22", "texte": "duchovni podmínky dlouho střádané a sčítané dospěly tam proto ještě k duchovnějším\nabstrakcím hmoty v architektuře. Egypt v pyramidách a chrámových stavbách, které i ve\nstěnách a pylonech atd. mají rozhodně šikmé abstraktní elementy; Indie má architekturu\nabstraktně stupňované, opakované a sčítané plastiky, pod níž vlastní stavební podstata\nmizí a architektura stává se jakýmsi sochařstvím. Čína a Siam na svých nám podivných\nstavbách namnoze porušují i poslední přírodní dvojplochý tvar své stavební kostry; pa-\ngody Siamu jsou jakýmisi krápníkovými skupeninami tvarů, a střechy chrámů a paláců\nv Číně prohýbají se a zvedají v cípy na obloukovém a zvlněném trámoví. Jest to archi-\ntektura v největších vzdálenostech od přírodního stavění a stává se již druhou svou mož-\nností: plastickým stavebním projevem.\n\nKronika a poznámky\n\nOtakar Theer: Úzkosti a naděje.\n(Básně. Nákl. J. Otty.)\n\nOba základní zdroje, z nichž čerpána jest\ninspirace nové knihy Theerovy, naznačeny\njsou již ve slovech titulu. Poukazují k hlubo-\nkému, ideovému rozporu, který již ode dávna\npro lidstvo zeje mezi světem fikce a skuteč-\nnosti, mezi životem a smrtí, nebem a zemí.\nDualism ten, jak povědomo, živil především\nliteraturu romantickou; u romantiků vyzna-\nčoval se útočností, revoltoval, byl činorodý,\nvěčně nespokojený, věčně usilující o sjedno-\ncení. Proto bouřil, filosofoval, byl široký a\ndravý. Jeho jednotlivci trpěli a vzdorovali za\ncelé lidstvo (odtud titanism). Jinak se proje-\nvuje týž princip u literatury z konce minu-\nlého století, t. ř. dekadentní. Gesto klesá, na\nmísto odboje nastupuje resignace, passivita,\npocit marnosti. Jednotlivec ztrácí povědomí\nsouvislosti, úmyslně se uzavírá vnějšku, světu,\nžije sám svým marným životem ve snech a\nvzpomínkách, a tyto vzpomínky a sny staví\nv protivu ke skutečnému životu, k zájmům\ndavu, lidstva. Pravidelným symptomem bývá\numění chápané jako refugium osobní výluč-\nnosti.\nZ téhož přibližně ovzduší zrodila se i pří-\ntomná kniha poesií. Theerův vniterný rozkol\nmá osobní intensitu, jest jednostranný, sou-\nstředěný na jeho subjekt a jeho subjektem\novšem i vymezený. Nepřesahuje sféry auto-\nrových zájmů. Vztah subjektu k vnějšímu svě-\ntu a hlavně negace vnějšího světa jest lyri-\nckou pružinou knihy. Projevuje se různě:\nv protikladu umění a života, lásky a zkla-\nmání, skutečnosti a vzpomínky atd. Ale všim-\nněte si: antithesa jest důsledným a jediným\nzákladem jeho lyrismu. Jest schématem, jest\npointou jednotlivých piěs; negací předešlé-\nho zaobluje se celá kniha, jednotlivé básně,\nněkde i strofy (Tragická cesta na př.); jest\nto v doslovném smyslu tvárný element bás-\nnický.\nTím nabývá Theerova citovost jednotného\ncharakteru, ostře vykrojeného z celkové ob-\nlasti dnešního citového a ideového zmatku.\nCitovost nenáladová, nedojmová, vnitřně\nnutná a logická. Není vzdutí, aby nebylo\ncelkovou souvislostí odůvodněno a vysvětle-\nno. Jest v tom veliký positivní dar této knihy:\nv její zásadní jednotnosti, důsledně vypraco-\nvané, dobyté jakoby z mramoru. A přece po-\nzorný čtenář postřehne, že tato lyrická po-\nvaha básní, třeba jednotná, jest v mnohém\na mnohém ohledu inspirace vlastně záporné,\nnevychází přímo z nitra, nýbrž teprve z kon-\nfliktu světa vnitřního a vnějšího, jest cosi jako"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.23", "texte": "negativní otisk básníkova srdce. Jeho já svírá\ncelý jeho citový fond uzavřeným kruhem;\nuzavřeným a zakletým kruhem. Veškeré svě-\ntové dění, vlnění, příboj i odboj redukují se\nmu na otázku jeho osobního poměru a vzta-\nhu k světu, jest to básníkovo právo a bylo\nby absurdní horliti proti subjektivismu lyri-\ncké poesie. Ale subjektivism má obecnou ce-\nnu tam, kde obohacuje, kde objevuje v hlu-\nbinách vlastního srdce nové zdroje citové,\nkladné hodnoty, kterými pak zalévá zprahlé\nnitro. Nevylučuje to negativnosti. Ale proti\nzáporu nutně stavím sen, víru, fikci, vzpo-\nmínku, vůbec nějakou realitu vyššího stup-\nně, odhmotněnou, abstraktnější. Realitu, vy-\nznačující se především jednou schopností:\nschopností synthese. V tom jest po mém ná-\nzoru smysl a cena lyrismu jakožto uměle-\nckého prvku.\nTheerova kniha ovšem tíhne také k tomu-\nto pomyslu. Vedle úzkostí, jak napovídá titul,\njsou i naděje. Konkrétně se to uskutečňuje\njm. ve dvou posledních básních knihy: Osvo-\nbození a Monologu srpnové noci. Leč básně\nty v rámci knihy jsou spíše nápověďmi než\npřesvědčujícími a hotovými útvary. Proti za-\ntrpklé a jakoby definitivně vryté reflexi před-\ncházejících básní vyznívají příliš silným kon-\ntrastem, protikladem. Dlouhý a úporný dra-\nmatický proces, který v ostatní části knihy\nbylo možno sice tušit, který však v pevně\nzkonstruovaných slokách ztuhl již v tvrdý\nkrystal, zvrací tu náhle dosavadní směr bás-\nníkova lyrismu. Nemýlíme se asi, vidíme-li\nv tom jádro příští knihy. Ta snad dopoví\npak to, čeho byly „Úzkosti a naděje\" ná-\npovědí.\n\nJan Thon.\n\nNovák a Suk.\n\nVnější i vnitřní společné znaky obou kom-\nponistů způsobily, že jejich jména od po-\nčátku jejich dráhy byla stavěna souřadně\nvedle sebe; časem vznikly u obou z příbuz-\nných premiss různé závěry, avšak základní\npodmínky, bohatost, originalita a disciplino-\nvanost invence v nejsirším smyslu slova zů-\nstaly přece stejné. Proto snad zůstávají ně-\nkdy ignorovány hluboké rozdíly, jež dělí\ndnešní vývojová stadia obou, časová rovno-\nběžnost spolu se stejností základny svádí\nk tomu. aby byla považována za skutečnou\nparallelitu. Druhému extrému, povážlivěj-\nšímu, dospěla však ona část kritiky (nei-\nostřejší formulaci podává dr. Helfert v „No-\nvině\"), jež z přirozeného rozdílu vyspělých,\nstejně uměleckých individualit odvodila dů-\nvody k rozličnému hodnocení Nováka a\nSuka.\nNáhodné seskupení novinek v letošní sai-\nsoně stačilo by samo o sobě, aby vyvolalo\npřirovnávání obou skladatelů, kteří jsou\nvšeobecně uznáváni za hlavní representanty\nmoderních snah v české hudbě. „Pan\"a\n„Bouře\", „Asrael\" a druhý smyčcový kvar-\ntet jsou rozsahem, intencemi i jich naplně-\nním nejzávažnější díla posledních etap No-\nváka i Suka, takže z nich můžeme vyčisti\nvše, co v profilu obou je dnes charakteristi-\nckého, bez obavy, že některý náhodný rys,\njenž v menším díle by mohl úmyslně být\nzdůrazněn (Exotikon!), skreslíme iv celko-\nvém náčrtu; leda že bychom přibrali ještě\n„Pohádku léta\", aby srovnávací materiál\nbyl úplný. Naprostá různost hudebního\nvýrazu je ihned zřejmá; je tak důsledná, že\nstěží by bylo možno nalézti sebe nepatrnější\nfrási, jež by mohla býti oběma společná.\nMelodické motivy Novákovy dávají přednost\nperiodicitě, vlastnost, jež mu zůstala z ob-\ndobí slováckého, a stejně iv práci s nimi\nnalezneme časté členění na korrespondující\ndvoutaktí; pozorujeme-li důsledky této tech-\nniky pro způsob stavby, nalezneme nejprve\npři malém měřítku sekvence, tak charakte-\nristické pro rozvíjení myšlenky u Nováka,\npři zvětšeném pak zejména v gradacích trans-\nponování celého rozsáhlého oddílu do vyš-\nších tónin, tedy jakousi sekvenci ve velkém.\nTím stává se melodický detail i melos celé"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.24", "texte": "Installace sálu Skupiny Výtvarných Umělců na výstavěfv Obecním domě města Prahy.\n\nskladby srozumitelnější průměrnému po-\nsluchači, u něhož alespoň přibližná pravi-\ndelnost caesur je nutnou podmínkou melo-\ndiky vůbec, a tak lze si vysvětliti, proč vět-\nšina obecenstva snáze chápala poslední díla\nNovákova nežli Sukova. U Suka totiž je\nzřetelnost caesury často vědomě rušena dis-\nsonující harmonií, jeho themata sama jsou\njiž spíše jednodílná, a v jich rozvíjení pře-\nvládá nesouměrnost; souvisí to těsně s jeho\nharmonií; je nesmírně pohyblivá, iv rychlých\ntempech, uvolňuje značně vztah k tonalitě,\na způsob melodické práce zřídka jí dává pří-\nležitost, aby opakovala několikráte za sebou\nnebo aspoň brzy stejný postup na různých\nstupních. Nevyčerpatelnost a novost harmo-\nnických útvarů je specifickou předností po-\nsledního období Sukova, jeho invence na\ntomto poli předčí jednotvárné pikanterie De-\nbussyho, a vyrovná se smělosti Straussově.\nNovákova harmonie je pádnější, zachovává\ntonalitu iv menších oddílech, aje proto při\nprvém dojmu zřetelnější; také stupnicovité\nprogresse v basu a uvádění význačnějších\npostupů akkordických po způsobu sekvence\npomáhá této přehlednosti. Představíme-li si"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.25", "texte": "Installace sálu Skupiny Výtvarných Umělců na výstavě v Obecním domě města Prahy.\n\nvše, co jsme shledali při melodice obou au-\ntorů, applikováno na několik současných\nhlasů, dostaneme charakteristikon jejich po-\nlyfonie. Novákovy hlasy v přísné důsled-\nnosti postupují souběžným širokým tokem,\nSukovy se náhle setkávají v neočekávaných\nstřetnutích, různě se kříží, rozcházejí se pře-\nkvapujícím nějakým obratem, přerušují linii\nintermezzem, zase znovu navazují, při na-\nprosté zákonitosti svého rozvoje (zřejmé po\ndůkladném poznání díla) zachovávají zdán-\nlivou těkavost. Rhytmika Sukova je složi-\ntější, užívá dosti často potrojné kombinace,\njež u Nováka je poměrně vzácná; její de-\ntaily jsou rozmarnější, její povšechný ráz\nmosaikový, kdežto Novákovu techniku v tom-\nto oboru by bylo lze přirovnati pro určitost,\njednoduchost a kompaktnost větších celků\nk malbě freskové. V instrumentaci užívá Suk\nrád mnohonásobně složených barev, málo\nkdy pracuje skupinami nástrojů (smyčce,\ndřeva atd.), většinou osamostatňuje každý\njednotlivý nástroj a kombinuje pak tyto a-\ntomy orchestrace co nejrůzněji; Novákovy\nbarvy jsou primárnější, v jich spojování pře-\nvládá příkrý kontrast nad pozvolným pře-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.26", "texte": "chodem, za to jsou plochy každého tónu\nrozsáhlejší a jeho určitost větší. Nejvíce spo-\nlečného v zásadě, a právě proto nejvíce růz-\nného ve výsledcích nalezneme při architek-\ntuře posledních děl Novákových a Sukových:\nnedávají si formu určovati přejatým schéma-\ntem, tvoří ji volně dle vnitřní nutnosti toho\nkterého díla, dbajíce při tom jen základních\nzákonů hudební formy. Převládajícími pro-\nstředky jsou u Suka dynamika, rhytmus a\nbarva, kdežto Novák udržuje souvislost\nv prvé řadě motivem melodickým.\nSpojíme-li s uvedenými znaky výrazu ještě\nznámé vnější podněty posledních děl i způ-\nsob, jak jich bylo využito, dostaneme celko-\nvou charakteristiku obou skladatelů. Je však\nnutno předem určiti některá omezení. Předně\nje platnost její jen dočasná, neboť Novák\ni Suk jsou uprostřed své dráhy, možná, že\npříští dílo vyvrátí mnohé z toho, co se dnes\nzdá býti definitivně správným. A vedle toho\nnutno zdůrazniti: velikost tvůrčí síly, umění\nvýrazu i hlavní směrová příslušnost je u obou\nstejná, co je dělí, jsou jen rozdíly individu-\nalit. Proto je možno stáli jednomu z nich\nblíže nežli druhému, ale nelze hledati v jed-\nnom záporný protějšek druhého. - Sukův\nvývoj šel klidnou cestou od Dvořáka k osa-\nmostatnění, opouštěl přejatý výraz a získá-\nval vlastní, při tom neznal těžkých problémů,\nnebot naskytly-li se jaké, byly hravě rozlu-\nštěny technickou dovedností, a jiných kon-\nfliktů, nežli ryze hudebních nelze nalézti\nv jeho dřívějším díle; náhlý přelom nastává\npři tragické události, jež se Suka dotkla tak\nhluboce, že přeměnila celou jeho uměleckou\nbytost. Tento subjektivní moment musíme\nznáti, chceme-li rozuměti překvapující změ-\nně; prudký náraz jakoby rozsvítil v nitru\nsmutnou zář, jejíž paprsky od té doby svítí\npo celém okruhu Sukova tvoření. Logickým\npostupem vyvinuly se z jediného základního\ncitu smutku nové citové prvky, jejich stup-\nnice se každým dílem rozšiřuje, a vystiho-\nvání jejich modifikací a souznění je dnešni\ndoménou hudby Sukovy. Novák šel jinou\ncestou,přinucen okolnostmi i povahou.Hned\nod počátku nalézal i hledal si překážky, a\nna náraz reagoval raději zápasnickým ge-\nstem, nežli vnějším klidem. Tak dospěl k ja-\nkési krisi nervového rozdrážděni, v podstatě\nblízké poslednímu období Sukovu, ač způ-\nsobem řešení naprosto odlišné. „Toman\" je\nvrcholem té periody. Odtud však učinil již\nNovák závěrečnou ideí „Bouře\" a „Panem\"\nnový krok, jenž znamená rozbití hranic sub-\njektivity; nechce mluviti již jen za sebe, nýbrž\nza všechnu generaci. Subjektivita mu sice\ndává materiál, on však promítá jedinečnost\nfakta do kategorie pojmu, a jen toto pro-\nstředí vnímáme v hotovém díle. Podřizuje\nse vědomě vyššímu celku, a nalézá v něm\npak svou samostatnost zmocněnu; je to\nv dnešní hudbě zcela nečasové, „Pan\" stojí\nv příkré protivě ku většině moderní pro-\ndukce. Lze z něho snad tušiti, že další vývoj\nobou skladatelů půjde cestami ještě vzdále-\nnějšími, než byly dosavadní, snad se pak\nzmění hlouběji jich poměr, ale soudíme-li\nz dnešního jejich díla, musíme uznati, že\nvnitřní bohatství i tvárná síla obou jsou stejně\nmocny.\n\nV. Štĕpán.\n\nPostavení Futuristů v dnešním umění.\n\nS novými pojmy a názvy, jež k nám ob-\nčas docházejí jako bludné ohlasy z nového\numění cizího, známého u nás z větší části\njen z pověstí a z postupných nesoustavných\nzpráv, zachází se s obzvláštní neodůvodně-\nností; příčinou této nekritičnosti je jednak\nnedostatečná informovanost a nepochopení\nnových stránek, úkazů a konečně i tak zv.\nvýstřelků vyrůstajících ve vývoji moderního\numění, jednak skutečný nedostatek dobré\nvůle: je tu začasto úmysl poukazováním na\ncizí výstřednosti sesměšniti domnělé výstřed-\nnosti umění domácího. Při tom ovšem není\nani toto cizí ani domácí umění dostatečně\nchápáno po všech jeho význačných strán-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.27", "texte": "kách a v celé jeho podstatě, takže námitky,\njež jsou nad ním pronášeny, postrádají všech\nznámek objektivního uvědomělého soudu,\njsou buď nedočkavé nebo schválně krátko-\nzraké a přispívají jen k zvýšení všeobecného\nzmatku, který tímto způsobem bývá jakoby\nsoustavně vyvoláván a podněcován mezi ve-\nřejností a umělci. Proto je nutno všímati si\ni takových průvodných úkazů, jež se vysky-\ntují souřadně vedle hlavního proudu umě-\nleckého vývoje a přiřaditi je k ostatním po-\nznatkům již více méně běžným, tím, že se\nsnažíme stanovití k nim svůj poměr, byť ně-\nkdy třeba i negativní, který se takto, jestliže\nvznikl jasnou a správnou poznávací cestou,\nstává kladným poznatkem, jenž není bez ži-\nvého významu hlavně pro umělce výkon-\nného. Je-li takový umělecký nebo případně\nneumělecký zjev včas registrován a pokud\nmožno přesně zjištěn co do své povahy, ne-\nmůže se již potom snadno státi zmateným\na stále zaměňovaným pojmem ve výtvar-\nnické i kritické terminologii a v dalším usu-\nzování i srovnávání, a zabrání se tím nejlépe\nnevhodnému a škodlivému dilettantismu ne-\nzodpovědných úsudků pronášených z po-\nvšechné nevědomosti a neznalosti. Posled-\nním příkladem je právě umění Futuristů,\nznámé u nás pouze z posměšných pozná-\nmek applikovaných se zcela obyčejnou a\nběžnou tendencí na nové umění domácí.\nItalští Futuristé (Boccioni, Carrá, Russolo,\nBalla, Severini) vystoupili na veřejnost nej-\nprve r. 1910 ohnivým manifestem v Turině\na posledně výstavou v Gallerii Bernheimově\nv Paříži v lednu tohoto roku. Příznačná pro\nně je národní stránka jejich povahy, veliké\nsebevědomí a vyzývavá emphase vlastní\nItalům, zjevná nejvíce ve zmíněném mani-\nfestu, v přednášce malíře Boccioniho z ro-\nku 1911 v Římě i z projevů básníka Mari-\nnettiho, který se ještě s jinými přidružil\nk těmto snahám. Podkladem tvorby Futu-\nristů není theorie, nýbrž zcela význačný a\ndo jistých důsledků rozvinutý názor. Vychá-\nzejí od předpokladu všesvětového dyna-\nmismu, který má být v umění podán ja-\nkožto dynamický vjem a pocit, a styl, který\nmá z tohoto názoru vzniknouti, bude stylem\npohybu, uměním naprosto novým, o na-\nprosto nových námětech; jejich obrazy, jež\nvyjadřují pocity absolutně moderní, jsou\nvýsledkem pojetí ethických, esthetických,\npolitických a sociálních přítomnosti a bu-\ndoucnosti. Také věda brzo osvobodí umění\nod akademické tradice a umění vstoupí pří-\nmo do života, aby konečně bylo zadost-\nučiněno intellektuálním potřebám dnešku,\njež námi zmítají. Pojmy harmonie a dobré-\nho vkusu jsou tyranií.\nTímto základním předpokladem obecné-\nho dynamismu, který má být odpovídající\nformou vyjádřen také v obraze, rozcházejí\nse Futuristé podstatně od mladých pařížských\numělců, s kterými se ostatně v některých\nbodech stýkají. Tento odklon výslovně ak-\ncentují tím, že na rozdíl od nového fran-\ncouzského tradicionalismu přinášejí poža-\ndavek co největší modernosti a neodvislosti\nod všeho umění starého; pařížští malují\nnehybné, statické stavy přírody, což je vede\nke kultu minulosti a k následování Poussina,\nIngresa, Corota a j. a posléze k maskova-\nnému akademismu; tam, kde zůstávají nej-\nvíce neosobními a kde pro ně námět obrazu\nnic neznamená, pro Futuristy malba a po-\ncit jsou dvě nerozlučiielná slova a obraz\nje ovládán příkazy vyšlými z individuální\nintuice.\nNázoru Futuristů na klassický tradiciona-\nlismus je dlužno přiznati plnou pravdivost,\nneboť skutečně vůle dáti obrazu solidní\nkonstrukci nemusí ještě přímo vésti k tradi-\ncionalismu.\nJak se může projevovati v mechanismu\nobrazu tato snaha po vyjádření dynami-\nckých dojmů a pocitů? Především je nutno\nhledati to, co vzájemně se váže a snoubí\nmezi konkrétní vnější scénou a mezi ab-\nstraktním vnitřním dojmem. Pohyb jakožto"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.28", "texte": "pojem definuje se po jeho dvou stránkách\nobvykle asi takto: pohyb abstraktní časový\n(v čase) jakožto rychlost übíhání představ,\npohyb abstraktní prostorový jakožto dislo-\nkace prostorových tvarů. (Pohyb prostorový\nvšak není jen dislokací prostorových tvarů\nnebo postupným připojováním se nějakého\ntělesa k různým bodům předpokládaného\nnehybného prostoru. Tím bychom si nijak\nnevysvětlili, co je to pohyb v uměleckém\ndíle, příkladně v architektuře. Trendelen-\nburg: Pohyb vytváří formu věcí.) Po těchto\ndvou stránkách nacházíme v obrazech Futu-\nristů (v těch, kde je jich názor dostatečně\njasně uplatněn, aby ho bylo možno zjistiti)\nnejprve požadavek současnosti neboli si-\nmultánnosti duševních stavů v uměleckém\ndíle; dále má být obraz dle nich synthésou\nvšeho, nač se pamatujeme a co je vidět, má\nobsáhnouti i to, co existuje mimo tělesné\nrozsahy prostorových objektů, co je na prá-\nvo i na levo i za námi a nikoliv jen malý\nčtyřúhelník života uměle sevřený jakoby do\ndivadelního dekoru. Má to býti tedy souhrn,\nnebo určité, zákony výrazu řízené a pod-\nmíněně řazení duševních zážitků, představ,\npocitů a aktů mysli a vůle, vztahujících se\nk určitému námětu. Zde by se mohlo říci,\nže takový obraz nemůže nikdy být dosta-\ntečně komposičně vyřešen v uzavřenou jed-\nnotu, že znamená naprostou komposiční\ndestrukci, jež nemá mezí a ukončení. Je tu\nvšak do jisté míry obdobný případ umění\nPicassova, jehož prostorový názor, spočíva-\njící ovšem na jiných předpokladech, rovněž\nvůbec nepřipouští běžnou obrazovou kom-\nposici, a který by, kdyby spočíval jen na\ntheorii a jejích čistých důsledcích s vylouče-\nním všech složek malířského obsahu, také\nnedovolil ukončení a uzavření spodobených\nobjektů do daného čtyřúhelníku, jehož vše-\ncky čtyři rohy mají býti naprosto vyplněny.\nZde není ovšem možno mluviti šíře o Pi-\ncassovi, ke kterému se vrátíme při jiné pří-\nležitosti, ale může zde býti prozatím řečeno\naspoň to, že prostorové nazírání Picassovo\ni umění Futuristů i přes to, že mají málo\nspolečného, mohou se dokumentovati obra-\nzy plně uzavřenými a vyjádřenými obsaho-\nvými jednotami. Tím, že dané představy na-\ncházejí se v zorném poli vědom í, je\nsujet, nechť již je prostorově rozvinován a\nznovubudován jako u Picassa, nebo roz-\ntříštěn a rozmetán do prostorových a psy-\nchických složek, vždy nutně omezen a u-\nkončen.\nVyjadřování představ nacházejících se\nv zorném poli vědomí nemusí nutně vésti\nk obvyklé empirické perspektivě, tak zvané\ncentrální; tak shledáváme u Picassa (naproti\nDerrainovi, Frieszovi a j.), že zorný bod di-\nvákův či jeho oko není jako dosud před-\npokládáno před obrazem v jednom\nnebo někdy nejvýše v několika bodech,\nnýbrž přímo vnitř obrazu. (Vztažná per-\nspektiva z jednoho předmětu v obraze ke\ndruhému.) U Picassa je tento předpoklad\nnutným důsledkem nového prostorového\nnazírání, u Futuristů je to zájem malířův\no to, aby divák byl silněji účasten na psy-\nchickém obsahu a dění zobrazeného námě-\ntu, tak, aby měl podíl na akci v obraze,\n„aby byl také jaksi nucen bojovati se zobra-\nzenými osobami\". Zde je zřejmo, že tyto\nsnahy Picassovy o abstraktní illusi prostoru\nv obraze nesledují stejné účele jako u Futu-\nristů.\nNyní tu jsou ještě další důsledky pohy-\nbového názoru Futuristů. Chtějí vyjádřiti\ndynamický vjem, zvláštní rhytmus vlastní\nkaždému objektu, vliv, jaký vykonává jeden\npředmět na druhý nikoliv jen reflexemi\nsvětelnými (jako v impressionismu), nýbrž\nprotiklady linií, jejich vzájemným soutěže-\nním a změteným prokládáním ploch čili\nplánů v obraze dle zákonů vzrušení, jimiž\nje obraz ovládán. Pohyb a světlo ničí\nmaterielnosttěles. (Zde je nutno po-\nznamenati, že skutečně světlo již někdy\nv impressionismu a pak v neoimpressioni-"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.29", "texte": "smu stávalo se abstrahujícím činitelem a\nprincipem souvisejícím s jistou disposicí\nk změně prostorového nazírání, jež v tomto\nobdobí trvala a posledně byla zase znovu\ndo určitých důsledků uvedena u Picassa;\ntento názor, k jehož rozvedení a prokázání\nnezbývá zde dosti místa, bylo by nutno\nopříti revisí a jaksi novým pojetím prosto-\nrového nazírání impressionismu a neoim-\npressionismu; dalo by se zjistiti v obrazech\npočínaje i Monetovými Stohy až pak i přes\nSignaca, hlavně Crosse a pak vůbec dále.\nU Futuristů světlo deformuje, protíná a pře-\nsekává objekty, jež jsou tak převáděny do\nurčitých prostorových plánů.) Empirický pro-\nstor s jeho empirickými vzdálenostmi ne-\nexistuje, rovněž tak neexistuje neprůhled-\nnost těles, jak si dokazují i ze spiritismu, me-\ndiumismu, X-paprsky a některými psycho-\nlogickými fakty. „Fysický transcendentalism\nmalíře Boccioniho je vyjadřován tak zv.\nliniemi - silami, jež jsou počátky a\npokračováním rhytmů věcí, jež takto smě-\nřují k nekonečnému. Současnost p r o s t o-\nrovýchapsychických pocitů v obra-\nze projevuje se u nich prostorově a časově\njakožto rozčlenění a dislokace předmětů,\nroztříštění, víření a rozptýlení detailů osvo-\nbozených od běžné logiky, směs, chaos a ná-\nrazy rhytmů třeba naprosto protikladných.\nVšechny tyto odpoutané a změtené fakto-\nry měly by ovšem v konstrukci obrazu býti\nuvedeny odpovídající formou v současnou\njednotu a v chápatelný výraz. Futuristé si\nskutečně také kladou a stanoví jisté své po-\nžadavky nové harmonie, vnitřní logiky a\nvýtvarné methody. Tak mají na př. u nich\nskvrny, barevná pásma a linie, jež jnijak ne-\nodpovídají realitě, ale jež jsou podřízeny zá-\nkonům vnitřní mathematiky, hudebně při-\npravovali a stupňovati divákovo dojmuti.\nLinie mají svůj symbolický smysl; vedle\nfunkce přepisovati v obraze pojmy konkrét-\nní mají také úlohu symbolicky vyjadřovati\nduchové a psychické pojmové abstrakce, ja-\nko smutku, radosti, bolesti, napietí atd., což\nje ostatně velice správným a nejšíře přija-\ntelným předpokladem, který vychází z nové\numělecké nutnosti.\nMožnost silnějšího pohybu v obraze je\ndána také jistou ekonomií ve způsobu pro-\nstorového vyjadřování (jež je ostatně vý-\nznačným společným znakem nového ma-\nlířství vůbec); přehlíží se symmetrie, na př.\npodají-li na obraze třeba pravé rameno člo-\nvěka, nepokládají za nutno podati iaké ra-\nmeno levé. Neexistují u nich tedy v obra-\nze předměty úplně rozvinuté dle své stálé\nrovnováhy (jako u Derraina a tak zvaných\nKubistů), nýbrž začasto je jeden motiv náhle\npřeříznut druhým, zase ne úplně rozvinu-\ntým. Jsou dány jenom nejhlavnější značky\nmotivu, bud' počáteční, střední nebo ko-\nnečné. (Toto připomíná nejprve přibližně\nasi tak zv. impressionistickou hudbu Debus-\nsy-ho; je to však též jistým moderním psy-\nchologickým vztahem a širší vlastností a dis-\nposicí, trvající iv mnohých jiných projevech\nmoderního uměleckého chtění.)\nVe skutečnosti nemají obrazy Futuristů\njednotné formy. Snad proto, že toto umění\nvzniklo v mladé Itálii, kde moderní umění\nXIX. století jakoby dlouho nenalézalo život-\nních podmínek a disposicí, máme nad nimi\ndojem zmatené nevykvašenosti. Je tu možno\nzjistiti něco z methody neoimpressionismu\ns některými jeho důsledky (vědomý poža-\ndavek divisionismu, požadavek vrozeného\nkomplementarismu a j.), jinde zase jsou to\nještě vlivy již přešlého secessního období,\npak zase běžné špatné malování realistně-\npoimpressionistické a konečně také někde\nvíce i méně uplatněné poznatky z Picassovy\nmethody rozkládání a znovubudování pro-\nstoru. U obrazů, kde je názor Futuristů nej-\nvysloveněji vyjádřen, můžeme shledati vý-\nznačné formové odlišnosti od ostatního\nsoučasného nového umění, ale právě tam\ntaké se nejlépe k němu přiřazují důsled-\nností, s jakou po svém způsobu vyjadřují"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.30", "texte": "mnohé úkazy z toho, co by se mohlo na-\nzvali tradicí umění XIX. století. Vždyť sku-\ntečně ani umění Picassovo není reakcí na\nimpressionismus, z něhož si přináší některé\nzcela podstatné složky své povahy.\nUvádím pro jasnější představu ještě ně-\nkterá ze jmen jejich obrazů: Drkotání drož-\nky, Pohyb měsíčního světla, Vzpomínky\njedné noci, Vlak v rychlosti, Elektrické světlo,\nVzpomínky z cesty, Hlasy mé světnice, sta-\nvy duše: Ti, kdož odcházejí, a Ti, kdož zůstá-\nvají, Město stoupá, Ulice vniká do domu,\nSoučasna viděni, Síly ulice atd.\n\nJosef Čapek.\n\nVýstava S. V. U. Mánes: H. Böttinger.\n\nTato výstava je souborem práce desítiletí mladého\nčlověka, ale nenacházíme tu značných postupných\nzměn nebo rozdílů mezi pracemi staršího nebo nověj-\nšího data, jež by sahaly až k samotnému kořeni uměl-\ncova založení a vývoje. Jestliže mezi jeho obrazy z po-\nzdější doby nalezneme mezi jinými také připomínky\ntřeba i na Feuerbacha, nemohou pro nás znamenati\njednu z postupných stanic nějakého umělcova vývoje;\njsou čistě vnějším, vnitřně nijak nepodmíněným obo\nhacením nebo vymožeností, kterou Bóttinger pouze\npřidává k svému umění, jež již před desíti lety vyzna-\nčovalo se dojmem hotovosti, znalosti a routiny, kte-\nrou mu dala akademie. Vidíme, že zůstává stále stejný,\nklidný, tlumeně mdlý a úměrný beze všeho posvěcení,\nhledání a touhy, a že tyto povrchní reminiscence ně-\nkdy na Feuerbacha, někdy na Preislera, pak zase na\nCorota nebo na Hynaise nebo i na Bonnarda nepři-\nřadují se nijak organicky do uměleckého vývoje, že\ndo něho nevrostly, nebyly stráveny, ale že jsou vlastně\njen jakýmsi kořením, vkusovými obměnami, kterými\nBóttinger propůjčuje svému již ustálenému umění nové\nfacetty a zajímavosti. Vliv je vždy vlastně něčím pod-\nstatnějším, je přimknutím se k příbuznému, je proži-\ntím a vzorem, který se stává něčím osudovým a nut-\nným, co se pak staví a prohřeje vlastním teplem.\nUmění Bottingerovo je zcela přirozeným důsled-\nkem a úkazem, který se nutně musel dostaviti a který\nse v různém současném umění projevuje pod několi-\nkerou podobou. Je to jistá ateliérová kultivovanost,\npouhé zaměstnávání se uměním, jež je zcela dobře\nmožno vyřaditi z oblasti umělecké vůle, pevného\nchtění a názoru. 1 ato ateliérová kultivovanost je dosti\nširokou vlastností, kterou se vyznačuje také větší část\njeho generace; je to zdání umělecké noblessy, distin-\nguovanosti, pseudoidealistický nebo sentimentálně ná-\nladový závoj zakrývající všednost pojetí. U Bóttingera\nvidíme whistlerovské odstínění všech tónů do šedé,\nnebo do převládající některé lomené barvy, nebo do\nzlatových tónů, cítíme estétství Whistlerova atelieru\ns pikantními barevnými skvrnami japonského deko-\nračního haraburdí, jež ovládá zajímavými detaily ce-\nlou takovou tvorbu. Japonské předměty, jež mají pro-\npůjčovati malebné skvrny interieurovým pozadím, mo-\nhou býíi u jiných obrazů stejně nahraženy skvrnami\nnebe, stromů, barevných skvrn odloženého šatu a p.\nBarevný dojem obrazů musí zde býti dříve ve sku-\ntečnosti zaranžován a proto tu shledáme skutečný ne-\ndostatek vzájemné vnitřní nutnosti činitelů barevných\nnebo konečně i ostatních v obraze, který se takto stává\nnelogickou snůškou věcí, ale nikdy jednotou. Nic se\nzde nedomýšlí a nic se nerozezvučí plným uvědomě-\nlým tempem, a proto vše dopadá prázdně a suše.\nTím ovšem není toto umění ještě nikterak vymezeno.\nJeho význačnou vlastností je také jistý druh velice ná-\npadně vyslovovaného idealismu, který chce za každou\ncenu vzbuditi zdání lepšího světa, čehosi jemnějšího,\nco okrašluje velikou illusivní reálnost zobrazených\nvěcí. Tím je také divák nejvýše uspokojen; obdivuje\nschopnost realistní napodobivosti a při tom se cítí po-\nvznášen uhlazeným idealismem, který se nad tím vším\nvznáší a který vše tvrdé stírá a prosycuje krasoduchou\nsladkostí, jež tuto skutečnost zobrazených věcí klade\nzase do jiné, jakoby jemnější atmosféry ideálního\nsvěta. V pravdě je takový idealismus stejně hrubou\nvymožeností malířského štětce a vkusové atelierní tra-\ndice jako ona schopnost reální napodobivosti. Nevy-\nchází z názoru nebo povahového založení a je něčím\numělým, neorganickým a neživotním, což je zřejmo\ni z toho, že se sentimentálně přidružuje vždy k hrubě\nrealistickému a hmotnému nazírání; mezi obojím zejí\novšem nutně značné rozpory a protiklady. Zevní svět\nse tu nemění vnitřním výrazem v dílo, jež se řídí svým\nvlastním zákonem, realita se zde nepřehodnocuje u-\nměleckou formou, je jen okrašlována, maskována a\nnalíčena. Proto je toto umění nesourodou složeninou\nhmotného napodobivého nazírání a idealismu vyvo-\nzeného z takového umění, v němž si obsahový idea-\nlismus skutečně ještě odpovídal s uměleckým nazírá\nním a vyjadřováním věcí vnějšího světa. Méně zvrácené,\nprotože nejupřímnější, je toto umění tam, kde v něm\nje vloženo něco z dobové sentimentality generace.\nJe nutno promluviti blíže o figurálních komposicích\nBóttingrových. Na akademii umění dá se modelu do\nruky lebka, pak se to namaluje a obsahový obraz je\nhotov. Zde postaví se třeba nahý hoch k husám, nebo\nse postaví několik figur ke stromu nebo strom k figu-\nrám, do poetických krajinných míst, k říčce, k moři a\npod. Nahé ženy nemají jiného smyslu než reality, ne-\nmají co činiti se soustavou a smyslem díla, jež má\nbýti výrazem nějaké představy, ani s rhytmem as ce-\nlým formovým tepem. Vše je vyjadřováno popisným\nzpůsobem, každá podrobnost a maličkost volá o po-"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.31", "texte": "zornost, vše je pak těžké, materialistické, bez radosti\nskladby a barvy. Jen místy zdůrazňuje něco barvou,\nale je to jen snaha o zevní malebnost; přes své rea-\nlistní nazírání někdy přebarví rty, tváře nebo vlasy,\nšat nebo cokoliv jiného, a tak obdrží obraz místy\ntrochu cukrovějšího, veselejšího a jakoby erotičtějšího\nrázu. Ale to jsou čistě povrchní malebné upomínky\nsnad jako na Renoira, Bonnarda nebo na něco po-\ndobného; o vlivu, jak bylo již řečeno, zde není dobře\nmožno mluvit. Komposice, kde nese jakýsi ráz pravi-\ndelnosti v obraze, je vyvozena pouze z náhodné pří-\nrodní situační symmetrie stromů v krajině, nebo do-\nkonce figur a pod., není tedy skladbou a soustavou,\nale spíše aranžováním a sdružováním objektů. Proto\nnení potom vůbec dobře možno mluviti u Bóttingera\no nějaké vnitřní hudebnosti nebo melodičnosti linie\nnebo barvy v obraze; linie nebo barva je připoutána\ns čistě popisnou tendencí k objektu a více se s ní v o-\nbraze neděje; není tedy nikdy uvedena do výrazového\nvztahu nebo souzvuku s linií nebo s barvou jinou. Je\nto vytváření bez tvůrčího výběru, kde se nikdy ne-\nshrnují, nepodřazují nebo nevyzvedají jisté prvky ve\nhře obrazu. Komposice je něco hlubšího, podstatněj-\nšího, co spíná celé dílo; je to jistý způsob celkové\nskladby a soustava díla vůbec. Je určující jednotou ni-\nterného v obraze, tvárným rhytmem celého díla a je\nspjata svým bytím se všemi jeho prvky. Komposicí je\nvlastně každé dílo a jest jí v jistém smyslu i portrét,\nponěvadž každé dílo je formovou skladbou. Tímto\nnázvem uvykli jsme si jmenovati díla nejvíce básni-\nckého vzletu nejméně vázaná okolnostmi (na příklad\nportrét je jimi nejvíce vázán), kde se může nejvíce\nrozezvučet nitro, které se tu dává nejceleji, nejryzeji,\nkde zní tvůrčí úmysl a vůle autorova jako v symfonii\nv největším bohatství forem.\nVystavené podobizny mají pouze popisnou cenu\npodobnosti. Někdy je tu něco z Velasqueze a Whistlera\nv postojích a v jistých podrobnostech povrchu, takže\npodobizna tím obdrží jakýsi vážnější vzhled, který\nvšak není výsledkem důsledného výtvarného zmožení\na celkového promyšlení, nýbrž jen vzpomínkou na u-\nvedené vzory, ze kterých ostatně Whistler rozhodně\nnezasluhuje té pozornosti a pokorné úcty, která se mu\ndnes stále ještě na různých stranách přináší. Stejně\ntak i karikatury jsou pouze popisné, přehánějí jen\nrůzné tělesné znaky, takže vlastně jsou jen směšnými\npodobiznami a nikoliv karikaturou.\n\nV. Špála.\n\nÚvaha korrektivní.\n\nV poslední době mnoho se na různých\nmístech mluví o lak zv. novém umění, že\nprý má výlučně zastávali jakési theorie ne-\nbo jistá abstraktní dogmata. Ve skutečnosti\nvšak veškeré poměry umělecké i literární\nnejsou zdaleka tak hotové, aby se mohlo\ns nějakým napřed vypracovaným úhrnem\nzásad přistoupili k dílu a jenom pak v ma-\nlém uplatňovali to, co bylo předem ve vel-\nkém vymyšleno. Jediná zdravá a možná\ncesta dnes je počínat od malého, od jedno-\ntlivých poznatků, a ponechati celou theorii\nbudoucnosti, jež ji dodělá a zkonsumuje.\nRozumnému a dobře smýšlejícímu člověku\nvšak bude jasno, že ve všech těch poznatcích\nje něco základně společného, co není theorii,\nnýbrž vniterným směrem, a je-li vůbec tento\nsměr schopný života, tedy že se kryje s ně-\nčím živým a duchovým, co je obsaženo v ce-\nlém současném životě.\nStává se ovšem často, že nový směr zrovna\nse hlásící k životu předstupuje ihned s mani-\nfestem, ve kterém se rozvine celý morální\nprogram, vyznání víry i heslo boje. Těm však,\nkdo postrádají takového proklamovaného\nhesla v nynějších mladých snahách, je nut-\nno říci: každé krédo i heslo by bylo před-\nbíháním a zužováním vývojové možnosti\ntohoto umění. Nejlepším znakem víry v ži-\nvotní schopnost nového umění je důvěra,\nže jeho pracovníci je budou stále rozšiřo-\nvali novými otázkami a poznatky a stále\nbudou klásti jeho hranice jinam a dále;\nopravdu tedy nejedná se o shodu a vzorný\nsouhlas v úzkém obvodu několika dogma-\ntických ideí, nýbrž o stálý pohyb cestou po-\nznatků. Mnohým se ovšem zdá, že tato po-\nznávací snaha svědčí o jakémsi racionali-\nsmu, o neživotním a neradostném charakteru\ntak zv. mladé generace umělců; přemnozí\nv tom vidí převahu theorie nad životem,\nnadvládu abstraktní úvahy nad konkrétním\nsmyslem pro krásu, přirozenost a skuteč-\nnost. Ale methoda poznávací je pravým o-\npakem pouhé theoretičnosti a abstraktní\nspekulativní úvahy: každé pravé poznání\nrodí se z konkrétního smyslu, z praktického\npřirozeného citu; jenže tento cit se podstatně\nvztahuje k jednoduchému, positivnímu a\nhlavně ovšem k správnému. Pravé a jasné"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.32", "texte": "poznávání pak vede samo sebou k theore-\ntickému ovládnutí poznatků; tím tedy jest\ndán onen kritický živel v moderním umění,\nkterý je neprávem pokládán za všeobecnou\nspekulativnost, mathematičnost nebo ab-\nstraktní dogmatiku nových snah v umění.\nNaproti tomu jiní docela opačně soudí,\nže základem dnešního mladého umění je ne-\nzodpovědná divokost a sensacechtivé novo-\ntářství. Proti takovým usuzovatelům není\novšem jiného prostředku než čekati tak\ndlouho, až toto umění pro ně přestane být\nsensací a novotou, až si zvyknou na jeho\nexistenci; teprve potom budou nuceni za-\nujmouti k němu vážné stanovisko ve smyslu\nodporu nebo shody. Ten však, kdo je poně-\nkud informován o pohybu umění v 19. sto-\nletí a je schopen dívati se na věci pragma-\nticky, pozná snadno, že toto divoké a udi-\nvující umění naprosto se nezrodilo v jednom\nokamžiku a z jedné hlavy; jeho vývojové\nantecedence a disposice zaujímají celé mi-\nnulé století, a cesta od nich není překotná,\nnýbrž postupná a nepřetržitá.\nMá-li se tedy nové umění u nás vžiti, má-li\nopravdu žiti a nésti v sobě další život, je\nnutno, aby postupovalo bez kvapu a anti-\ncipování cestou poznatků. Nyní však existuje\nu nás mnoho lidí, kteří buď ze zlé vůle ne-\nbo někdy z nedorozumění předbíhají, totiž\nchopí se jednoho poznatku, najdou si na\nněj název, název nafouknou na theorii a\nz theorie udělají zbraň, kterou obrátí proti\ntak zv. novému umění; ještě častěji však ne-\nstarají se ani o poznatek, nýbrž chytí se je-\nnom slova a kriticky jím argumentují. Tak\nvynořilo se v poslední době najednou mno-\nho názvů, jež nedělají nic více a nic méně\nnež že veřejnost desorientují, kalí vodu a\numěle vyvolávají strašidla theorii, dogmat\na tendencí, což nejspíše je s to odepříti to-\nmuto umění souvislost se širokým životem\na učiniti z něj chimérickou záležitost něko-\nlika zaujatých spekulativních mozků.\nAle u zodpovědné kritiky lze se jen diviti\ntakové snaze, býti co nejdříve hotov s něja-\nkým pohyblivým úkazem, zbaviti se ho za-\nřazením do těsných mezí názvu a vrhnouti\nna něj úzce koncipovanou theorii. Nekritické\nje pojímali dnešní umění jinak než jako\npředmět v pohybu; nekritické je chtíti za-\nstavili cestu poznatků v některém bodě; ne-\nkritické a falešné je definovali, totiž ohrani-\nčovali nové hybné a rozmanité snahy vý-\ntvarné i literární zevně a nehledati vnitřní\nprincip, příčinu toho, proč se tuto něco\nmění a chce se jinačiti. Ale kritika, jež stojí\nmimo vývoj, nepracuje ani tak poznáním\njako pojmy. S pojmem se ovšem lehce bo-\njuje, pojem lze přemáhati pojmy; ale živý\núkaz, ne pouhý pojem, je nutno poznat, as-\nsimilovat a přemoci jenom vývojem. Pojmo-\nvá kritika nemůže platně odmítat, oddisku-\ntovat, odraisonnovat nějaký úkaz vývoje,\nmimo nějž stojí; jenom ten, kdo nějakým\núkazem sám projde a vlastním pohybem se\ndostane za něj dál, jej platně překonává.\nV dnešním uměleckém snažení však ne-\njde jenom o poznatky: poznatky konec kon-\nců nejsou než fixní body na irracionální\ndráze. Především je tu pohyb, jenž není\npřímočarý, nýbrž elastický, vícerozměrný a\nširoký; a všude dnes vidíme jeho vlnění,\nv literatuře, malířství, architektuře, hudbě atd.\nJe tu tedy pohyb, neklid a napietí; je tu vnitř-\nní vzrušení, nějaký probuzený a dosti ne-\nurčitý cit, jejž nelze nazvat: je to smysl pro\njinakost, pro moderní nebo nové umění.\nMíru toho vzrušení, té potřeby změny mů-\nžeme poněkud zjišfovati; vidíme ji v tak zv.\nvýstřednosti moderního umění, v jeho pro-\nváděné krajnosti a nemírnosti; avšak jelikož\nje tu takové vzrušení a takový vzbuzený\nsmysl, nelze dnes už nebo nelze dnes ještě\nklásti meze novému umění. Všechny pojmo-\nvé hranice byly by falešné, neboť vyměří\nsnad rozsah některých úkazů, ale nevymezí\na neurčí vzrušení, jež je vyvolalo.\n*\nAby se vidělo, kam zachází snaha kritiky"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.33", "texte": "anticipovati v mladém hnutí uměleckém vše-\nobecné iheorie a programové abstrakce, sta-\nčí citovat řadu názvů, jež přišly v oběh u pří-\nležitosti posledních úkazů pohybu v umění.\nJsou to jména jako expressionismus, novo-\ntradicionalismus, protitradicionalismus, no-\nvoprimitivismus, kubismus, tetraědrismus,\ncylindrismus, futurismus, novoklassicismus\nnebo novoidealismus atd., pod kterými snad\nmáme si představovali samospasitelná dog-\nmata stojící proti sobě v zásadních proti-\nkladech a absurdních sporech. Povrchnost\ntakovéto terminologie je možno co nej-\nprostěji ukázati: V moderním umění tkví\njistá potřeba jednoduchosti; i byly různé\nprojevy této potřeby hnedle pojmenovány:\nnovoprimitivismus, tradicionalismus, nebo\n(při geometrickém zjednodušování) kubi-\nsmus, teiraědrismus či cylindrismus, a zma-\ntek je hotov: citová potřeba mizí pod blázni-\nvými theoretickými hesly, kritika triumfuje\nnad zmateným babylonským uměním, a\npublikum, chápajíc se nadhozených slov,\nužije jich pak jako potupy a nadávky.\nStačilo na tomto místě přinésti Greca, a\nhnedle se mluvilo o Grecovské horečce,\no kultu Greca, o Grecovském směru; byl\ncitován Schiller, a soudilo se na kult Schille-\nra, byl přinešen Paul Ernst, a hned se mlu-\nvilo o novoklassicismu a jeho formální dog-\nmatice zanášené k nám do Cech. jmenovitě\nněmecký novoklassicismus, hlavně Ernst, stal\nse najednou předmětem mnohých řečí, od\nnichž bylo lze zprvu čekati poznání tohoto\nnového úkazu literárního, jehož význam je\nnutno ještě nadále zdůrazňovali. Ale potom\nse začalo souditi, že na tomto místě proje-\nvuje se snaha zaváděti Ernsta a německý\nnovoklassicismus k nám jako stanovisko,\njako program či dokonce jako směr; proto\nje nyní nutno opravit takové falešné do-\nmněnky.\nVedle svého návratu k minulým krásným\nkulturám, vedle svého racionalistického idea-\nlismu, vedle své formální pravidelnosti ob-\nsahuje novoklassicismus něco, co činí z něj\nsymptom moderní literatury. Ernst ovšem\nje renaissanční novellista a tragik v duchu\nantickém; Eulenberg a Vollmoeler ovšem\nvracejí se k Schillerovi, jiní k Hebbelovi\na tak dále. Ale v jejich návratech jsou čisté\na symptomatické impulsy, jichž nelze ještě\nohraničili, neboť nelze ohraničili a nějak\nnazvali modernosl. Jistě kus moderního\nsmyslu nalezneme v Ernstově formové eko-\nnomii, jež zjednodušuje novellu i drama až\nna přímočarou a tvrdou konstrukci, v jisté\njeho hranaíosti, jež se podobá primitivní\npřísnosti formy; moderně cílíme i jeho su-\nchost a jakýsi druh duchové reálnosti. Ale\nani tyto prvky modernosti nemůžeme po-\nkládali za jedině možné a samospasitelné;\nvýznamné však je, že jsou, a je nutno mnoho-\nnásob se jimi zabývali. Ale ani Ernst ani\nnovoklassicismus ani kterýkoliv jiný jedinec\nnebo směr nemůže býti vyhlašován za ko-\nnečnou stanici, do níž by se měl dnes stočili\ncelý pohyb umění. Klassická pravidelnost\nnení to, co by ukojilo moderní smysl pro\numění; a byť byla jistota klassicke formy\nskutečnou jistotou, je přece příliš krátká pro\nneklidný cil, jenž vzrušuje střed našeho ži-\nvota potřebou nového umění.\nNovoklassicismus je průvodním, jenže na-\nzpátek zatočeným úkazem tohoto neklidu;\nproto místo vyšetřovali jeho konce a meze,\nje lépe hledali jiné možnosti nové literatury\na nalézati všude jisté stejnosměrné vzrušení,\nz něhož snad má a může skutečně vznikali\nnové umění.\n\nK. Čapek.\n\nVýstava spolku Deutsch-Bóhmischer\nKunstlerbund,\npořádaná Krasoumnou jednotou pro Čechy v Praze.\n\n(Rudolfinum.)\n\nTato výstava se v podstatě valně neliší od výstavy\nVerein deutscher Kunstler in Bóhmen, nedávno v Ru-\ndolfinu pořádané; není mezi nimi žádného značného\nnázorového nebo ideového rozdílu a jsou to nejvýše\nkvalitativní stupně u jednotlivých umělců zastoupe-\nných buď na jedné nebo na druhé straně, jež mohou"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.34", "texte": "buditi dojem nějakých rozdílů; v pravdě však tu ně-\njaké zásadní rozdíly neexistují. Ve spolku Deutsch-\nBóhmischer Kůnstlerbund je ovšem možno nalézti více\nofficielních jmen, více umělců, jejichž modernost, dnes\njiž dokázané bezvýznamná, je na širších stranách nyní\nteprve zase uznávána.\nCelá výstava nepřináší nic, co by ji něčím význam-\nnějším povzneslo nad úroveň ostatních běžných prací.\nZ nejmladších je tu Willi Nowak, k němuž bylo dříve\npřipínáno tolik nadějí, a stojí tu ještě hotovější a za-\nvřenější do vymožeností vyvozených ze starých mistrů,\ndnes ještě více stranou od organického vývoje než\ntehdy, kdy mu to již počalo býti vytýkáno. Jeho dnešní,\njinak technicky velice dobře malované obrazy vychá-\nzejí cele z Fragonarda, Bouchera, Poussina a Corota\nv myšlence, v námětech, pojetí i ve všech výrazových\nprostředcích. Nowakovo zaujetí jde až tak daleko, že\ntechnicky napodobí barvou i patinu starých obrazů. Je\nto jakási sentimentální hra, jež leží velice stranou od\nvšech vnitřních nutností moderního umění; takové pře-\nkládání cizích nebo minulých věcí do němčiny nachá-\nzíme u Němců dosti často, třeba v jejich ještě trvající\nlásce pro biedermeyerovské vzkříšené umění a ve hře\ns uměním, která z toho vznikla. Zde jsou resultáty jen\no něco lepší, ale methoda je stejná. K Nowakovi se při-\nřaduje Alfred Justitz, k jehož vzrušným scénám stály\nmodelem obrazy Daumierovy a Géricaultovy.\nZ prací Emila Orlika je dlužno uvésti jednu krajinu,\njež může býti dobrým příkladem, jak je možno pod\nnepovolanýma rukama uvésti nejlepší umění k nejměl-\nčímu malování. Nejprve máme tu velice nápadný po-\nvrchní dojem Cězannea; v konstrukci je však tento\nobraz zcela bezkosterný, jenom vnějšně dekorativně\nomaskovaný čímsi z barevného povrchu Cězanne-\nových krajin. Je to táž zdobivá methoda, jaké Orlik\nužíval u svých dekorativních obrazů, a sladká povrchní\nmazlivost unylého malířského vtipu. Obrazy F. Thie-\nleho působí význačným dojmem syrovosti, protože je\nv nich nedůsledně používáno impressionistického roz-\nkládání světla a barvy. Výsledek je barevný, ale barev-\nnost je pouze přilepena na objekty, jakoby začasto\nexistovala impressionisticky rozložená nebo stupňo-\nvaná již přímo na předmětech samotných a jakoby\nteprve potom byla popisně malířem přenesena na\nplátno; nejvíce je připoutána třeba u portrétů k drob-\nným předmětům barevných nebo zlatých sošek, mušlí\na pod. Soubor prací Bedřicha Gartnera je velikou smě-\nsí začasto zcela nesourodých věcí a prostředků. Jeho\ndílo chce být jakousi epickou hymnou venkova, pů-\nsobí však v plastikách pouze čistě realisticky, v obra-\nzech jako velké strakaté illustrace. Obrazy vyznačují\nse tvrdou německou popisnou kresbou, lokální barvy\nkaždého jednotlivého objektu jsou jen vyzdviženy a\npřehnány a světla je použito jako malebné akcessorie\nnejpochybnější jakosti; všech těchto obrazových fakto-\nrů je vzhledem ke Gártnerovu hmotnému nazírání na\nvnější svět užito zase úplně hmotně; proto se snaha po\nepičnosti, nemohouc se vysvobodit z čistě popisného,\nprojevuje tvrdostí a křičící strakatostí přehnané reality.\nF. Metzner vystavuje sochy, z nichž některé jsou\nurčeny pro Válečný pomník národů v Lipsku. Dojem\nmonumentálnosti nebo lépe řečeno jakési velikosti vy-\nplývá zde pouze z rozměrnosti spracovaných mass;\ntělesné formy jsou přehnány do plastičnosti hmotnou\nplastickou stylisací, která se úzkostlivě přidržuje po-\nvrchu lidského těla a která popisně vyráží ven nebo\nprohlubuje jeho anatomickou strukturu. Postoje figur\njsou převedeny na strohou a obyčejně bizarrní sym-\nmetričnost, ve stylisovanost pohybu, jež může nanej-\nvýše jen vzbuditi dojem podivnosti, ale nikdy monu-\nmentality. Vnitřní konstrukce těchto soch vychází hlav-\nně jen ze znalosti školské anatomie, jinak jsou tyto po-\nstavy konstruovány jen z vnějšku na vnějšek; nic ne-\nvyrůstá z vnitřního pohybu. Nedůležitým odborným\npoznatkem o materiálu, tvrdém kameni, jenž si diktuje\njednoduché hladké formy, údy postav složené k tělu,\nnesložitost pohybu atd., určena je ona tupá symmetrič-\nnost, pravidelnost a naprostá statičnost Metznerových\nsoch, jež ale v pravdě nemá co dělat s rovnováhou.\n\nJ. č.\n\nPoznámka redakce.\nPro nával látky odložen byl článek V. Ště-\npána „Prostředky hudební formy\" do čísla\npříštího. Též článek v Kronice u příležitosti\númrtí V. Mrštíka vyjde až příště."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.35", "texte": "Reprodukce arkýře Hrádku Smíšků z Vr-\nchovišť a portálu sv. Jakuba v Kutné Hoře\nvzaty jsou z připravované knihy „KUTNA\nHORA\" a byly nám s ochotou zapůjčeny\n„Novou Edicí\", která monografii v nejbližší\ndobě vydá. Knihou počíná se řada publika-\ncí, věnovaných nejkrásnějším starým měs-\ntům a památkám českým, řada monografií,\nzpracovaných a redigovaných odborníky a\ntím vyhovujících vysokému měřítku, jichž\npublikace podobného rázu výžadují.\n\nLiteratura odborná.\nAugust L. Mayer: El Greco. Eine\nEinfůhrung in das Leben und Wirken. 50\nvyobr. Delphin-Verlag, Můnchen 1911. 4 M.\nAugust L. Mayer: Die Se vili aner\nM alerschule. Beitráge zu ihrer Geschichte.\nKlinkhardt-Bierman, Leipzig 1911. 20 M. -\nBaron Dr. Heinrich von Geymul-\nler: Architektur und Religion. Gedanken\nüber religióse Wirkung der Architektur. 1.\nsešit pozůstalých spisů, vyd. E. la Roche a\nJosef Durm. Kober-C. F. Spittlers Nachfolger.\nBasel 1911. - Curt H. Weigelt: Duc-\nc i o di Buognisegna. Studien zur Ge-\nschichte der Frúhsienesischen Tafelmalerei.\n(79 vy obr., 67 světlot.). W. Hiersemann, Leip-\nzig 1911. Kunstgeschichtliche Monographien\nXV. Cena 36 M.\n\nKnihy redakci zaslané.\nK.Neumannová, Praha: Jos. Pěla-\ndan: Srdce v očistci. Román. - Soukr.\nnáklad: Václav Hlaváček: Melodie mládí.\nVerše. Nákladem autora. Karel V. Prokop:\nJánošík. Drama o 5 dějstvích. V komisi knih-\nkupectví A. Píši v Brně. Nakladatel-\nství Dra Ant. Haj na: Jaroslav Pasovský:\nKniha královská.\n\nTovárny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPĚ ČÍSLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta.\n\nV J. SKAVLÍČEK\nTOVÁRNA NA ZPRACOVÁNÍ DŘEVA\nPETROHRAD\nDodává pro veškerá odvětvi stavebního truhlář-\nství: dvéře, okna, portály, lamberie, parkety, měkké\npodlahy atd. Výhradná licence pro Cechy: Maye-\nrova patentní okna,,,\nPRAŽSKÁ KANCELÁ\nKRÁLOVSKÁ TŘ. 88.\n\nVÁCLAV FIŠNA\nPRAHA 11., PURKyŇOVA 5\nODBORNÝ ZÁVOD ČALOUNICKÝ.\nSPECIELNÍ VýROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BVTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVY NÁByTKU.\n\nKancelář kamenn\nv\nDžbán, Podbaba, Bulovka, Ladví a Ďá-\nblice. - Nejtvrdší material nejlepší jakosti\nIpro stavby betonové a štěrkování\nSchneiderová-Polnerová,\nPraha VII, Bělského"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[184]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.36", "texte": "NOVÁ EDICE\nSvazek XI.:\nRODINNÉ LISTY\nK./IRL/I SABINY.\n23 neznámé dopisy dceři a zeti. Vydal\nJanThon. Se čtyřmi reprodukcemi svě-\nílotiskem podle starých fotografii.\nUpraví F. Kysela.\nTištěno bude v Dělnické tiskárně.\nSvazek XII.:\nNICCOLO MACCHIAVELLI:\nMANDRAGORA.\n(V tisku.)\nPosledně vyšlo:\nDOPISY JOSEFA MANESA\nJINDŘIŠCE SLAVÍNSKÉ.\nProspekty knih vydaných i chystaných\nzašle\nNOVÁ EDICE\nPRAHA 11.,\nMYSLÍKOVA ULICE 15.\n\nKAVÁRNA\nUNION\nFerdinandova tř.\nroh Perštýna.\nNejvětší počet ča-\nsopisů a denních\nlistů k disposici.\nStředisko umělců.\nTELEFON 2957.\n\nFR. BOBEK\nA. ŠTĚTINA\nmalířství pokojů,\nlakýrnictví a\nnatěračství\nPRAHA V.,\nMIKULÁŠSKÁ TŘ.\nČ. 25 N.\nRohový dům u, mostu\nSvatopluka Čecha\n\nObchodní dům Tržnice nábytku\nspolečenstva truhlářů v Praze\nz.d. s r. o.\nVeškerý nábytek\nv hojném výběru.\nPRAHA 1., Příkopy 27, Velký Bazar\nI.a 11. poschodí.\n\nKreslicí papíry. Pausovací papíry a\nplátna. Světlotiskové papíry. Barvy\na veškeré malířské potřeby\ndoporučuje levně\nBělský & Jeschek\nv Praze, Václavské nám. 772.\nRačte žádat cenníky!\n\nPRAŽSKÉ NÁŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODEJNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB (SPOLEČ. S RUČ. OBMEZENÝM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324."}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "[185]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.37", "texte": "ČINNÝMI ČLENY SKUPINY VÝTVARNÝCH UMELOU\njsou: V. Beneš, Dr. J. borovička, V. H. Brunner, Josef\nČapek, Karel Čapek, Vilém Dvořák, Emil Filla, Jóža\nGočár, O. Gutfreund, Vlastimil Hofman, Josef Cho-\nchol, Pavel Janák, Zdeněk Kratochvíl, František Ky-\nsela, Frant. Langer, A. Procházka, Josef Rosípal, Stan.\nSochor, Lad. Šíma, Václav Spála, Dr. V. V. Stech, Dr. Jan\nThon, Max Urban.\nČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY Skupiny Výtvarných Umělců:\nČlenové zakládající platí příspěvek 100 K najednou,\nnebo ve čtyřech ročních splátkách, korporace nejméně\n200 K jednou pro vždy. Členové platí ročně: přispí-\nvající nejméně 10 K, členové činní 10 K a zápisné,\nstanovené výborem na 100 K.\n\nPETR NEDVED\nPRAHA lI.,SOKOLSKÁTŘ.36\nVLASTNÍ VÝROBA MEIDIN-\nGERSKÝCH KAMEN A REGU-\nLAČNÍCH, NÁSYPNÝCH,\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ.\n\nJOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561-11. POŠT. SPOŘ. 29.976\n\nALOIS WEYROSTEK\nMISTR DLAŽDIČSKÝ\nPROVÁDÍ BEZVADNĚ\nVEŠKERÉ DRUHY DLAŽEB\nZA CENY VELMI MIRNE.\nPRAHA 11., ČÍS. 1219.\n\nRYDL &THON\nSVIJAHY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU IHTERIF.URÚ, STAVEB,\nHŘBITOVŮ ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO."}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.38", "texte": "ArnoštDiepold\nzvonař v Praze-L,\ntAnežská ul. č. 12 n.\nDoporučuje se k dodávce\nnových a k opravám zvo-\nnů starých v cenách nej-\n—~~ levnějších.\n\n■i V; ■\nm\n■\n./.I\nPROVEDENO DLE NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVÝ\" I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLÉM ODBORN. PROVEDENÍ\nVYRÁBÍ A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK .VINOHRADY, BARÁKOVA3\n\nJOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma.\n\nIZÁVODYPRO UMĚLECKOPRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA-VII.\nU PRŮHONU.\nS VLASTNÍ NOVÉ MODER. ZAŘÍZ. TOVÁRNY.\n\nČESKÁ MVSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ. ORGÁN\nFILOSOFICKÉ JEDNOTy V PRAZE\nPŘEDPLATNÉ PRO TUZEMSKO 8 K ROČ.\nRedakční adresa: Prof. Dr.\nFr. Krejčí, Král.Vinohrady,\nKollárova ulice\nč. p. 1106.\n\nGRANOLIT\nPriv., celistvá, houbě a ohni vzdorující podlaha,\npodložka pod linoleum, podložka pod parkety na\nželezobeton místo asfaltu, neprozvučná isolace,\nterrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA\nČÍSLO 22. TELEFON 305/ IV."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.39", "texte": "Otevřené výstavy.\nMísto\nPraha\nPraha\nVídeň\nBerlín\nBerlín\nBerlín\nMnichov\nMnichov\nKolín n. R.\nAmsterodam\nBenátky\nPaříž\nPaříž\nVýstava\nDeutsch-Bohmischer\nKíinstlerbund\nVýstava ruského umění\nČlenská jarní výstava\nČlenská výstava\nVýstava grafiky a plastiky\nVýstava Kokoschky a jiných\nmoderních malířů\nEdvard Munch\nJarní výstava Secesse\nPosmrtná výstava Hans\nBríihlmann\nMezinárodní výstava\nMezinárodní výstava\nM. Vuillard\nM. Bonnard\nPořádá\nKrasoumná jednota\nRudolfinum\nMánes, Pavilon pod Kinského\nzahradou\nSecesse\nStará Secesse\nNová Secesse\nČasopis „Sturm\"\nThannhauser, Modeme Ga-\nlerie, Arcopalais\nKólnischer Kunstverein\nGallerie Bernheim jeune\nOtevřena\nbřezen-duben\nbřezen-duben\n15. břez.-15. červenec\n24.duben-konec srpna\nbřezen-duben\nbřezen-duben\nod 1. března\n13. duben-8. červen\n23. duben-31. říjen\n29. duben-11. květen\n27. květen-8. červen\n\n9\nna obrazy všech druhů do-\ndává nejlevněji ve velkém i\nv malém velkovýroba rámců\na zlatolišt\nAntonín Sponar,\nPraha, Jungmannova tř. 8\nÚprava obrazů. Oprava sta-\nrých rámců. Založeno 1870\nVlastní výroba listů.\n\nJAN HLAVÁČEK\nZÁVOD MALÍŘSKÝ\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\nPRÁCE SPADAJÍCÍ\nDO OBORU MALBY\nINTERIEURŮ\nPRAHA ČÍSLO 715-1.\nDLOUHÁ TŘÍDA\n(ROH RYBNÍ ULICE)"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.40", "texte": "Zbraslavské šamotárny - mimo kartel\nKancelář a sklady: Praha, Havlíčkovo nám. č. 6. - Telefon č. 5122\n\nKlub Za Starou Prahu\nsměřuje vší svou činností k ochraně domácích památek uměleckých, kulturních\ni přírodních. Usiluje, aby v době dobového přerodu a rozvoje moderního ži-\nvota, které vnášejí v dobu nové potřeby a požadavky o uplatnění, neutrpělo\nnaše prostředí, v němž žijeme, nenutných ztrát na svém zevnějšku. Povahou\nnových objevujících se kulturních, sociálních, hospodářských, zdravotních hodnot\nnení přece naprosto požadováno zničení starých, uměleckých památek; byly by,\nkdyby to požadovaly, úbytkem kulturního majetku. Lze najiti způsob, aby roz-\nvoj doby postupoval bez ztrát; ochranné snahy, které v Praze sleduje „Klub Za\nStarou Prahu\", nacházejí jinde již obecného a nejširšího uznání, nebof přiná-\nšejí způsoby a methody pro technické, vědecké a hospodářské zachování pa-\nmátek pro národní majetek. Tato ochrana vychází i ze širší potřeby, aby nově\nvznikající města a sídliště byla esteticky stejně cenná a byla novým obohacením\nve smyslu celkové krásy.\n„Za Starou Prahu\" Věstník Klubu Za Starou Prahu\ninformuje podrobně a konkrétně o těchto snahách; uveřejňuje všecky akce a po-\nčiny k zachování památek směřující a Klubem podniknuté. Názorně na příkla-\ndech a protipříkladech, plánech a fotografiích, tedy v nejjasnějším illustrování,\npodává vyčerpávající přehled těchto snah v Praze a v království. Vychází mě-\nsíčně v rozsahu 8 stran bohatě illustrovaného textu. Členové Klubu za roční\npříspěvek (činní 6 K, přispívající 10 K) dostávají Věstník zdarma. Přihlášky do\nkanceláře Klubu (denně 3-6 hod. odpol.), Praha 1.,,,1l Vejvodů\". Telefon 384-IV.\nKlub udržuje rozsáhlou čítárnu odborných časopisů, jedinou toho druhu v Praze,\npořádá každou neděli vycházky po Praze a památkách českého venkova.\ni\n\nPráce malířské\npro skupinu výtvar-\nných umělců\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha-Kr. Vinohrady,\nKollárova ulice č. 15.\n\nNAByTEK\nV PROVEDENÍ SOLIDNÍM\nZA CENy LEVNÉ NABIZI\nJOSEF FUCHS\nTRUHLÁŘ\nI PRAHA-1., UL. KAROLINY SVĚTLÉ Č. 15.\n\nSTREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA\n* . ."}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.41", "texte": "NÁHROBKY\nKAMENICKÉ PRÁCE\nSTAVEBNÍ, DE-\nKORAČNÍ ATD.\nMWm\nw\na\nc\n; \\ .. r\nKRinEnicKÉ-zPUDDyoLomw\nFipRLOUě^PRHHB^H\nF. PALOUŠ\nV PRAZE VII.\nČÍSLO POP. 877-881.\nROZSÁHLÁ TOVÁRNA, VLASTNI j\nLOMY, MODERNÍ STROJE, SKLAD \"\nVŠECH MATERIÁLU.\nTELEFON ČÍSLO 3219.\nZALOŽENO ROKU 1886.\nSKLAD POMNÍKŮ :NA FLOŘE:\nU OLŠANSKÝCH HŘBITOVŮ.\n\nKostelní\n.\na salonní okna\n3\nm TIťTMSj\ni. o\n■\n&Á\n7*\nMML<\nO\n':'Í|\n1\nII\nV\nLí/Jr\n&É*MBWWSWS!\n'ff P\nm\nw\\\nrnň\nlíu^í\nJ.Vlasák,Praha\n1., Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\". I"}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191203-01.1.42", "texte": "ŽENSKý\nLÉKAŘ\nMUDr.\nAD. LUKL\nKrál. Vinohrady,\nroh Půrky nova n.\na Karlovy tř.\nOrd. 9.-10., 2.-3.\n\nATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONOVSKý,\nPraha lil., Říční 539.\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narchitektonické.\n\nUmělý kámen\npro celé fasady i detaily těchže, práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha L,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek.\n\n■MMMMMMBBMBMHWMMBII ■! 1111 II BMWBUMBMMHMMMWBBWMWBWHMBBBWWMMWMBI\nCHCETE SVŮJ BYT ZNOVUZŘÍDITI\nNEB DOPLNITI?\nZhotovíme Vám\nNÁBYTEK\nv každém dřevě a slohu,\nKOBERCE\npřesně v každé barvě a velikosti, dle vlast-\nních Vašich návrhů, aneb Vám pošleme na po-\nžádání franko a bez závazku náš nejnovější illu-\nstrovaný cenník č. 72 s poučením „Jak zaříditi\nbyt vkusně, účelně a levně\", jakož i návrhy,\nnákresy, fotografie a specielní rozpočty, sdělíte-li\nnám, jakou máte potřebu a v jaké výši. Srovnejte\njakost, provedení a cenu naši s jinými nabíd-\nkami. Chcete-li koupiti výhodně a z první ruky\nNÁBYTEK A KOBERCE, dopište si ještě dnes\ndo továrny\nAd. Novotný a spol. v Týništin.Orl.\nVlastní výroba dětských kočárků a smyrenských koberců.\n\nUJ«\nO 2\n2 CQ\nlil ui\nCC >\nĚ <\nUi LH\ngcj\noQ\nOL, Q\nw i.\n<\n2\n>*\nH\n>U~\nOz\ntu\nNI\no>\n<*<\nR-«S)\nUJX/1\n2 E-1\nS <\nH Oá\nw\nO0\n§z\n>CO «\nD 2\nN O\n« £\nH 5*\ntí o\nO ou\n!s'<\n3 Z\nO H\nJ w\nQ>U\n>*2\nla\ngQ\n!> tu\nk<>\n20\n..Dá\n\"0,\n2<\noz\njS\nOu\n2^\nO\nDá\nH\nCO\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732\nOLOMOUC\n■• --' R .- \" :\nBÁS&3GAESFL\n#,A\nMF*\n■\nWL\n»\n■:■ ř?\n' ■\nYGIBYY W\nMmmrnim\n#SÍ\n:\nMkwm\n. . .* *\n«*#&\n«\nJ\nT3 > T)\nPO O\n>'H O\nO O 2\nmí i\nN< >£\nPÍ /O >\nP Z\nPÍ 5 £2\nN E\nO,\nVI H\n£ \"J <\nH > ™\nco\no 5 pí\nzEH\n020\n< 2. g\nPl-c o\n> i <\nW <; o\npi 5 G\nm3 se\no *\nzOH\nz g g\no S ě\n< Spi\nPl< ROT"}]}