{"numero_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_sha256": "135bdbb1544b7f8a694cec44044d909e52ae71be1bbcadd34d8d8e85cb715be6", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1912/05_01/bmtnabk_1912-05_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1912/05_01/bmtnabk_1912-05_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c001", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.1", "titre_corps": "OBSAH", "titre_sommaire": "OBSAH", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.2", "debut_caractere": 52, "fin_caractere_exclue": 557, "texte": "OBSAH\nTEXT:\nK. Čapek: Básně.\nFrant. Langer: Qui pro quo.\nV. Štěpán: Prostředky hudební formy.\nVI. Hofman: Příspěvek k charakteru moderní\narchitektury.\nKRONIKA:\nv\nK. Čapek: Anthologie de TEífort. - J. Borovička:\nStyl malého města. J. Čapek: Kandinsky: Über\ndas Geistige in der Kunst. Pavel Janák: Výjimky\nve vývoji. - V. V. Stech: Hedvičina sklenice.\nVYOBRAZENÍ:\nŘezaná sklenice, XIII. st. Skříň, XVII. st. Fa-\nyengová kamna, XVIII. st. J.Chochol: Nábytek (3)\nVI. Hofman: Architektonický náčrt. Nábytek (3)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c002", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.2", "titre_corps": "SOMMAIRE", "titre_sommaire": "SOMMAIRE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.2", "debut_caractere": 559, "fin_caractere_exclue": 913, "texte": "SOMMAIRE\nTEXTE:\nK. Čapek: Poémes.\nFrant. Langer: Qui pro quo.\nV. Štěpán: Les moyens de la formě musicale.\nVI. Hofman: Contribution au caractěre de l'ar-\nchitecture modeme.\nCHRONIQUE.\nILLUSTRATIONS:\nVerre sculpté, XHIe siěcle. L'armoire, XVIIe\nsiěcle. Poéle en XVIIIe siěcle. J. Cho-\nchol: Meubles (3) -VI. Hofman: L esquisse ďarchi-\ntecture, Meubles (3)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c003", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.3", "titre_corps": "Řezaná sklenice, XIII. st.", "titre_sommaire": "Řezaná sklenice, XIII. st.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 61, "texte": "Řezaná sklenice, XIII. st.\nV Berlíně, ve sbírce pí. von Röse."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c004", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.4", "titre_corps": "Skříň, XVII. st.", "titre_sommaire": "Skříň, XVII. st.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 57, "texte": "Skříň, XVII. st.\nV Roudnici, v zámku kníž. Z.z Lobkowicz."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c005", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.5", "titre_corps": "Fayençová kamna, XVIII, st.", "titre_sommaire": "Fayençová kamna, XVIII, st.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 52, "texte": "Fayençová kamna, XVIII, st.\nNyní v Krakovském Museu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c006", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.6", "titre_corps": "Josef Chochol", "titre_sommaire": "Josef Chochol", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 71, "texte": "Josef Chochol\nNábytek společenského salonu. (Anglický Kroužek v Praze.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c007", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.7", "titre_corps": "Josef Chochol", "titre_sommaire": "Josef Chochol", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 71, "texte": "Josef Chochol\nNábytek společenského salonu. (Anglický Kroužek v Praze.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c008", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.8", "titre_corps": "Vlastislav Hofman", "titre_sommaire": "Vlastislav Hofman", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "Vlastislav Hofman\nNábytek. Náčrt."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c009", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.9", "titre_corps": "Vlastislav Hofman", "titre_sommaire": "Vlastislav Hofman", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "Vlastislav Hofman\nNábytek. Náčrt."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c010", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[218]", "page_fin": "[218]", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.10", "titre_corps": "Vlastislav Hofman", "titre_sommaire": "Vlastislav Hofman", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "[218]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 42, "texte": "Vlastislav Hofman\nPohovka, křeslo a židle."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c011", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[219]", "page_fin": "[219]", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.11", "titre_corps": "Vlastislav Hofman", "titre_sommaire": "Vlastislav Hofman", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "[219]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 71, "texte": "Vlastislav Hofman\nNáčrt umrlčí komory pro nový obecní hřbitov u Ďáblic."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c012", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "220", "page_fin": "221", "image_debut": 14, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.12", "titre_corps": "K. Čapek: Básně.", "titre_sommaire": "K. Čapek: Básně.", "signature_source": "Vzrušené tance", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1350, "texte": "K. Čapek: Básně.\nVzrušené tance.\nMé uši jsou plny tanců:\nšpanělských tanců, rejů negerských,\njež protíná křik a ostrý ptačí smích,\ntleskají dlaně, paty dupou takt\nčernošských tanců;\nvšak hloub mne plní jiné opojení,\narabské tance, jež se těžce vlní\nvlnami ůdů, za hlučení bubnů\nse žádost roní, zvedá se a vlní;\npak tance moderní: já viděl na prknech\njich rythmy výstřední a lesků ostrý žeh,\nžár nohou zdvižených a plápol tenkých těl,\nvzrušení krásných žen jsem v stálém tanci zřel,\na nikdy už má mysl nemůže se zbavit\nneklidu toho, jenž je opíjel.\nHlas jejich roznícený srdce roztrh' nám,\njich sladký zrak po zlatě touhou plá\na probouzí, co nikdy nelze ukojit,\ncit toulavý, jenž ruší iidský klid,\na smysl pro rozkoše. V přeletu\núsměvy jejich tančí v prostoru\na brzo hynou.\nZář tryská výbušně a vrhá prudké vlny,\ntu hlučí bubny, temně bubny duní,\ntu blýská tuby třesk a teskná píšfala\nna scénu lesklé hady k tanci svolává;\nuž krouží smykavě a v ústech růže mají,\nblýskají očima a hlavou kolébají,\nv tom zazní buben. Sladce jemné struny\nzraněně roní malé chladné tóny,\nlibelly gázové se chvějí křídla bílá,\nvšak přišla vlnou tma a křídla pohltila,\na v ní se zdvihly housle; jejich dlouhý smyk\ntál jako vzdech a dral se jako křik,\nna poplach bubny duní, rohů rvavý ryk\nse tříští kovově a tryská změtený,\nšat prudkým vírem šleh' jak rozstříknuté plameny,"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 218, "texte": "po scéně tančí smích a v běhu štěká střeštěně,\nna jednom místě nohy zpitě dupou do země,\nže až to bolí!\nTak dupou opile a drsným pudem křičí,\nnic není většího než jejich oči,\njich život nemá slov a mluví obraznou řečí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c013", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221", "page_fin": "221", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.13", "titre_corps": "Spící láska.", "titre_sommaire": "Spící láska.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.15", "debut_caractere": 220, "fin_caractere_exclue": 1314, "texte": "Spící láska.\nje žhavá zem, kde spálen žáry prudkými\njá zprahl jsem, a žízní jazyk zčernal mi,\ntřeštění jako mysl mou a fantomy\nv tvář dechly mi a kolem obstoupily mne.\nMá láska nezná, nikdy nezná v touze své\ntu krutou zem a v žáru země podivné,\nkde spálené a nevýslovné slunce žhne,\na její duše si je nikdy nepředstaví.\nNeb její duše žije v chladu, jata snem,\nve chladu liliovém; v světle průzračném\ntam láska v květech spí; je jistě někde zem,\nkde láska v květech spí, kde světlo krásnější\nnež světla denní mysl konejší,\na všechno zdání, sny a zapomínání\nse mění v ticho; není někde zem,\nkde láska v květech spí?\nÓ jaký div mne jal,\nkdo vzal mne sem a dal mi tento cit,\npo boku lásky své zde budu stále žít,\nó jaký cit to byl, jenž dovedl mne sem?\nPo boku lásky své zde budu pro vždy žít,\nó jaký div mně dal zde pro vždy žiti s ní,\njak podivno, že pro vždy; jaký sladký div\nto štěstí vzbudil v ní,\njak podivno, že může šťastna být!\nMne jiný poznal duch a pro vždycky mne jal,\nkrev vnitřní ssál mi žáry prudkými,\nfantomy jiných zemí dechly ve tvář mou\na pro vždy touhu svou do srdce vdechly mi."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c014", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "222", "page_fin": "225", "image_debut": 16, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.14", "titre_corps": "Qui pro quo.", "titre_sommaire": "Qui pro quo.", "signature_source": "Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3626, "texte": "Qui pro quo.\nFrant. Langer:\nDívka z dobré úřednické rodiny, jemně vychovaná, jemného vkusu, nemohla se pro-\nvdali, ježto neměla ani věna, ani nebyla hezká. Tak stárla a trpkla uprostřed své rodiny,\nnestýkajíc se mimo ni s nikým. Z dlouhé chvíle si dopisovala s muži, jichž ani neznala;\nnalezla si čas od času v novinách oznámení lidí, kteří si chtěli dopisovati, a psala jim pod\nnějakou chifrou tak dlouho, dokud to ji nebo jeho neomrzelo. Tak měla již mnoho dopisů\nod lidí různého druhu, od studentů, které byly nejapné a sentimentální, od důstojníků fan-\nfaronské, od hejsků vyzývavé a plné dvojsmyslů. Některé byly od mužů, které nedávno\nnějak život zklamal a v nichž si vylévali upřímný a věru hořký smutek, svěřujíce se ne-\nznámé osobě, jiné od starých pánů, kteří cítili tíhu svého pozdního osamocení a nabízeli\ni sňatek dopisovatelce, a tito byli trochu komičtí, trochu dojemní. Na každý takový dopis\numěla odpovídali nejpřiléhavějším způsobem, protože byla bezpečna za svou anonymitou\na uměla lákati opovědí i zpovědi a hrála rozličné role, byla cudná, ale též frivolní, kde\ncítila, že toho třeba k úspěchu, jindy byla lehkomyslná, někdy vážná, vůči jiným cynická,\nněkterým prostoduchá. A při tom vždy vkládala se cele do svých listů, takže vlastně v nich\nžila mnohé životy, vždy vzdálena země pro přílišnou prchavost svých vymyšlených životů,\nale také vzdálena nebes pro příliš lidský stesk, který cítila, že nic z toho, co píše, nestělesní\na neprožije.\nKdysi na její dopisy odpovídal pán, který byl již skoro starý. Byl ženat, ale žena se mu\nznudila. Neboť byla osobou nesložitou, byla snad i poněkud omezená, líná jiti z domu i řádně\nse ustrojiti. Nejraději by ani nehovořila, tak byla lenivá. Proto se znechutila svému muži,\nkterý byl společenským člověkem a věčným ctitelem žen. Ovšem již nikomu nebyl nebez-\npečným, protože již dávno minula jeho dobývačná léta, tak že byl pomíjen, kde chtěl býti\nprvým a byl i po straně vysmíván. Život, který tak prožíval již jen v posledních jeho zbyt-\ncích, a již ani neprožíval, jenom z dálky obcházel, počínal jej tížiti; avšak o něm nepsal\nničeho neznámé adressátce, která měla chiffru A.B. (kdežto pán měl Z.Y.), ale byly to jiné,\nzcela podivuhodné věci, které jí psal. Sen o životě, jaký má každý člověk, jenž ve mládí\nsplývá s nadějí, ve stáří se vzpomínkou, sen o životě, který se nesplňuje a nesplní přes\nvšechna čekání a snažení, až docela oprchá, zšedne a zajde. I pán měl sen, který nebyl\nještě vzpomínkou, ale nebyl také již nadějí. Byl jenom útěchou. Byl takový: „Byl, totiž\nsnil o tom, že jest krásným mladým mužem, kterého mohou všechny ženy milovati. Ale\nneoddá se žádné z nich, neboť čeká na kterousi, která je všechny převýší. Která bude míti\nvšechno ženství v sobě, bude jeho souhrnem, jeho vrcholem, jeho vším. A pro ni uchovává\nsvou krásu a nevinnost a všecko kolem sebe tak upravuje, aby mohl čekati na svou lásku,\nčekati silný, milující a nevinný. A pak jí dá všechno své, svou cudnost, svou lásku, kterou\nneprobouzel, svou mužnost a svou tichou touhu.\" Nuže, to bylo jeho snem a bylo zároveň\nobsahem dopisů, které pan Z. Y. psal slečně A. B. A byl tak rafinovaný, že dovedl jim\ndáti nejčistší tony naivity, jakoby je psal krásný a jemný mladý muž čekající na nejkrás-\nnější z žen, aby ji prvou miloval.\nDívka byla překvapena jeho dopisy a zaujata jimi. Vymyslila si pro své odpovědi roli,\nkterá by mohla tvořiti předmět touhy a představy neznámého dopisovatele. Nuže, počala\no sobě psáti, že jest ženou nejlepší společnosti, dokonale krásnou a všemi požadovanou.\nPak psala: Jest vášnivá, hořící, ale vše to musí skrývati pod maskou dámy velkého světa."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3540, "texte": "Později nadsadila ještě: cítí v sobě všechny ušlechtilé schopnosti dobývačné rozkošnice.\nJindy psala o svých dobrodružstvích, milencích, láskách, o veškerém milostném umění, o tom,\njak se láska budí, udržuje, uspává, o půvabech něhy, sladkostech laskání. A skončila: Tak\nžiju, ale tento můj život není sám sobě cílem. Celý jest jenom průpravou, jest jenom střá-\ndáním pokladu, který rozdám jednoho dne. A dám jej někomu, kdo jej přijme jako ne-\nzměrný dar, o jehož bohatství nikdy neměl tušení, kdo jej přijme zbožně, kdo jej přijme\ndůvěřivě a kdo jej přijme nevinně. Tomu darovati svoje bohatství bude mi větší radostí,\nnežli mi poskytnula léta, kdy jsem je hromadila/'Toto vše psala pánovi vždy dobře pro-\nmyšlené, tážíc se sebe: „jak to bude na hocha působiti? Zde se mu zatřesou ruce, zde mu\nsrdce zabuší. O tomhle místě, které jsem napsala tak žhavě, smyslně a tak vášnivě, bude\nse mu dnes v noci zdáti.\" (Sama se v té chvíli zarděla.) Tak psávala pánovi dívka, která\nneměla zdání o lásce mužově, jež byla jedině obejmuta, když tančila a jedině políbena,\nkdyž se loučila na nádraží s některým ze svých bratranců.\nPak ji viděl vyzývavou a lákavou a psal jí nesmělé dopisy, dívaje se na svou ženu, která\nve špinavé blůze ležela na pohovce, odvracejíc se od světla lampy. Tu prostý hoch psal\nvášnivé ženě, vzbuzoval její touhy po svém svěžím mase, rozesnil se o jejích dravčích ho-\ndech na něm, rozdával důvěřivě svoji nevinnost, usmíval se rozpačitě.\nA večer v čistém pokojíčku, panensky čistém psávala mu dívka. Tehdy psala hochovi\ndivá, útočná a požívačná žena, vypíjela jeho chlapeckou něhu, smála se, aby se odvažo-\nval, vysmívala se, když se odvážil, pohrávala si s ním, vháněla jej do rozpaků a celovala,\nkdyž se zarděl.\nTak si dopisovaly dvě existence, které si náležely, ne dva lidé, polosešlý zhýralec a ži-\nvota neokusivší stárnoucí dívka, ale dva sny si psaly, sen mladého hocha, plného přirozené\nčistoty a ženy zralé a kypící, dva sny pro sebe stvořené a předurčené. Tiskli si ruce, tou-\nžili po sobě, posílali si políbení. Ale vše bylo sněné, ruce byly sněné, touhy byly sněné i po-\nlibky byly sněné. A jen ti dva, kteří snili, byli zcela lidští, ale nikterak neznali toho, co bylo\nv nich navzájem lidského, ale věřili jeden ve snění druhého, jakoby bylo skutečností. Proto\ntoužil pán po ženě, která znala všechny rozkoše, které kdysi prožíval a po nichž stále tou-\nžil, a dívka po hochovi, který byl nevinný jako byla sama, proto hoch psal ženě i žadonil,\na žena byla shovívavá, takže si v jedné chvíli slíbili, že se sejdou v jakémsi pokoji, ale\nnechť jest tam tma, a žena že přijde v hustém závoji, aby si oba zůstali i nadál beze-\njmenní a neznámí.\nAle nyní nastala oběma chvíle rozpaků, že nedovedou býti tím, o čem snili, chvíle obav,\npán aby se neprozradil, protože byl člověkem známým, dívka, že se bála dobrodružství,\nprotože byla cudná a nestačná.\nTehdy oba shodně vyhledali jiné dvě osoby, aby za ně dohrály jejich úlohy. Pán nalezl\nmezi svými známými mladého studenta, kterému předal rozuzlení, zpraviv jej o předchá-\nzejících okolnostech, a hoch zlákaný ujišťováním přítelovým, svolil; nejdříve byl jen zvě-\ndav, pak se i těšil, potom i nesmírně těšil na onu ženu. A dívka opět vzbudila zájem o tuto\npříhodu ve své přítelkyni, již starší herečce, které dříve bývalo lhostejno o dobrodružství\nvíce nebo méně, nyní však raději více, protože cítila, že sestárne co nevidět, zítra již či po-\nzítří a pak bude všemu konec.\nTak místo dvou lidí, kteří byli plni snů a představ, měli se sejiti jiní dva, kteří ničeho si"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3527, "texte": "neslibovali, nic snad ani nečekali, jen tak, prostě se měli sejiti, jako se lidé setkávají. Tedy\njednoho večera dlí hoch po tmě v malém pokoji, přechází z rohu do rohu a čeká. Jeho\nposlední dny byly neklidné, tento den horečnatý. Nyní přemýšlí o prvé své ženě, která\nvstoupí, za okamžik vstoupí. Čeká a vidí ji v duchu, objímá v duchu, bude snad plakat na\njejích ňadrech, bude je hrýzti. Neví, co jí řekne, neví, jak k ní ruku vztáhne. A po schodech\nk němu stoupá odvážně štíhlá žena v hustém závoji a usmívá se v očekávání, jakou vášeň\ndnes vzbudí a projeví, jak bude dožadována a štědrá, milována a milující; přemýšlí o do-\ntecích, kterými opije, o polibcích, jimiž uspí.\nPak nastává prosté setkání muže a ženy. Hoch jest překvapen, zklamán, k pláči zkla-\nmán, plný opovržení k sobě a soucitu ke své milence, ale jest opět vylákán, porozumí\ntentokrát, procitá, jest rozradostněn, opojen. Chtěl by zemříti v novém štěstí, chtěl by vo-\nlatí, zpívati zpěvy a hymny, leč znaven sklání hlavu na prsa ženy a pláče nyní radostí.\nA znovu vzkypí a hoří a umírá štěstím. Pak v extasi klesá na kolena, spíná ruce na těle\nženy a nadšeně se modlí, neví jak, neví ke komu. Ale celý nový svět, nebesa, země se před\nním rozvírají... A žena v těch chvílích prosní celý svůj život lásky. Žije znovu v náručí\nprvého toho, jehož milovala a prvého, jímž byla milována, jest prostá a smyslná. Pak se\nv ní probouzí dlouhá řada vystřídaných milenců, učitelů rozkoší. Stává se rafinovanou a\nkoketní. Pak cítí v náručí ty, jimž se musila podvolit, jest nyní nenávistná, znechucena,\nznavena. A pak přicházejí li, jichž nemohla dobýti, marné touhy tajené lásky, závisti, msty,\nřevnivosti. Jest božská, nenasytná, horká, vášnivá. A pak se dostavuje smutek nade všemi\nláskami, které teď znovu prožila, snad dnes již posledně a nikdy již a hladí sestersky\nněžně vlasy modlícího se hocha a slzí.\nPak se rozejdou. Žena vychází dříve, jde plna sebeúcty, a dívá se na celý svůj život\nz daleka, jako stařena, a jest šťastna svou minulostí, která šla celá dnes před ní. Hoch\nzdvihá ze země zapomenutý kapesník, přikládá jej k čelu a ústům a odchází stále se otá-\nčeje, odnášeje si všechny sliby budoucna. A tak se rozešli dva prostí lidé, kteří ničeho si\nneslíbili a dali si všechno, celý život, budoucí, minulý.\nNazítří vyprávěla žena dívce o hochovi a hoch pánovi o ženě a tu oba shledali v nich\nztělesnění toho, po čem toužili. Jakoby jim byly jejich sny bližší, jen na dosah ruky, tak\njim bylo od toho dne. A nastal čas, kdy si zase vyměňovali dopisy, psali si dále o těchto\nradostech a rozkoších, které vybírali ze snů. Ale věděli, že to jsou ne již sny, ale skuteč-\nnosti, které jsou, jsou, a budou také jejich jednoho dne, jako již jednou náleželi tomu,\njehož poslali místo sebe. Lákali stále ten den až došlo k nové schůzce, opět ve tmě a v zá-\nvoji, aby nepoznali postav a neuhádli jména, jako poprvé.\nTentokráte však čeká skutečný pan Z. Y. v hotelovém pokoji. Do hotelu vstupuje pak\ndívka ve své vlastní osobě. Sebe hustší závoj nedovede zakrýti rdění jejích tváří. Nyní stojí\njiž naproti sobě a mají do slova shodné myšlenky: Že přišla bytost, která přináší i čeká\nsyté vášně pro dnešní večer. Jen aby druhá nebyla zklamána, kdyžtě se prvá vyměnila!\nŽe jest třeba hráti, nuže pozor na hru!\nA v té chvíli se stává z panny kurlisána a ze zhýralce nesmělý hoch. Stisknou si ruce,\navšak žena smyslně podrží hochovu déle v měkké dlani. A hoch ji křečovitě sevře, neboť\nv tom okamžiku se pán neovládne a vypadá z role. Chce ženu obejmout a políbit, ta však"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1869, "texte": "se náhle změní v cudnou a ostýchavou dívku, brání se objetí a uhýbá polibkům. A pán\npříliš již stár na dlouhé boje, pouští ji unaven z náruče.\nSedí nyní opodál sebe. A pán si myslí: Tamto jest veliký poklad rozkoší. Proč se mi\nbránila? Proč mi je nedarovala všechny laskavě, milostivě, jak jsem o ní slyšel? A dívka:\nCekala jsem, že bude nesmělý a plachý, že jej budu vábit a rozehřívat a on mne zatím\nsilou chtěl políbit... Šeději daleko od sebe, pohrávajíce si prsty, aby zamezili nudu okamžiku.\nA pak hra pokračuje. Oba si uvědomují, čím mají býti. Dívka započne lákati, pán od-\npírá, žena stane se smělejší, hoch zdrželivější, žena stupňuje své vábení a hoch nevinně se\nnechá zvábiti, strhnouti, ale již v příštím okamžiku zapomnění používá svých chytrostí a\nzkušeností, pokouší se dobývat - a náhle z hocha se stal schytralec, z ženy netknutá dívka,\nmuž ji pronásleduje, dívka vykřikne, pán se zarazí. A zase vznikne trapná pausa. A tak\nse opakuje znovu chvilka hry a chvilka zapomenutí, když se ji poprvé pokusil obejmout,\nkdyž poprvé přitiskla svou tvář k jeho tváři, když ji poprvně políbil.\nByl již znaven, neschopen útočení a seděl smutně. Dívka byla vysílena odporem a smutná.\nA seděli proti sobě a říkali si: Nedovedu z druhého nic vyvolati, žádný z oněch záchvěvů,\nkteré v něm jsou a jimiž jeho tělo hraje. Proč je to? Vždyť jsem tím, čím chci se zdáti. Jsem\npřece ve svém srdci hochem neviňátkem. Jsem ve svém srdci ženou mnoho milující.\nAle vše bylo marné, všechny úvahy i toužení. Oba byli smutni pro své sny, které do-\nsud snili nerušeně, nyní pak viděli, že již není těchto snů a že se zcela přesvědčili, že jejich\nnení uskutečnění. Pán cítil, že jest stárnoucí muž, bezzubý vlk, nic více. A dívka, že jest\npannou, odkvětající pannou, vší svou podstatou.\nNemohla již snésti této myšlenky a vyběhla plačíc z pokoje. A tam zůstal jen pán mdlý\na znavený."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c015", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225", "page_fin": "228", "image_debut": 19, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.15", "titre_corps": "V. Štepán: Prostředky hudební formy.", "titre_sommaire": "V. Štepán: Prostředky hudební formy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.19", "debut_caractere": 1871, "fin_caractere_exclue": 3450, "texte": "V. Štepán: Prostředky hudební formy.\nVedle melodického odvození a harmonické soustřednosti musíme hledati další pro-\nstředky k docílení formové jednoty hudebního díla v oblasti rhytmu. Na tomto poli je\nvšak již nutno omeziti se na empirii; vědecká literatura podává o vztazích rhytmu k jiným\nformovým prvkům sice četný materiál, neužívá však, pokud vím, nikde důsledně kriterií\nrhytmických k posuzování hudební architektury. Co nalezneme, jsou četné theorie o rhytmu\njednohlasé melodie od chorálu až po osmitaktovou periodu novověké hudby, značně po-\nkročilé probádání některého užšího problému rhytmického, (taktu na př.), poznámky o umí-\nstění dissonujících a konsonujících harmonií, avšak vždy vše jen v malém měřítku, appli-\nkováno na jednotlivé molekuly. Pro vyhledání tvárné schopnosti rhytmu při uměleckém\ndíle nemá to vše značného významu, poněvadž tu nabývají důležitosti zcela jiná stano-\nviska; při všech uvedených spekulacích obracel se totiž zřetel většinou k jedinému, hlav-\nnímu, melodickému hlasu. Pozorujeme-li však s našeho hlediska kteroukoliv skladbu, třeba\ntakovou, kde nejvíce se uplatňuje moc melodického vedoucího hlasu (některou z Men-\ndelssohnových „Písní beze slov\"), shledáme, že pro rhytmickou formu (slovnízkratka\npro architekturu tvořenou rhytmem) nemá onen hlas svého jedinečného významu; naopak\nvystoupí do popředí jiný melodicky třeba podřízený, v němž taktová jednotka je rozdě-\nlena na nejmenší pravidelně opakované rhytmické hodnoty; může to býti také více hlasů,\njichž souhrn v doplňujících se nebo shodných rhytmech udává celkový hlavní po-"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3860, "texte": "hyb; teprve z něho můžeme odvozovati další důsledky, ne pouze z rhytmu Ihemaíu. Nej-\njednodušší případ pro stanovení takového pohybu je, že thematický hlas sám má již vý-\nsledný charakter pohybu; tu pak ostatní hlasy působí jen sesilováním jeho rhytmických\nkvalit. Závěrečná fuga Beethovenova C-dur kvarteta je vzorem rhytmicky jednodílné věty,\nkde melodická monothematičnost je spojena s rhytmickou uniformitou. Podobná totožnost\nrhytmického a melodického hlasu je v homofonních skladbách, kde průvod je naznačen\nakkordickými údery, proti nimž melodický hlas je rhytmicky bohatěji rozvinut; drastický\npříklad: virtuosní literatura. V menší míře je mezi thematikou a rhytmikou shoda tam,\nkde thema se střídavě s jinými hlasy účastní při tvoření charakteristického pohybu; při\npolyfonní práci přísného stylu, v četných fugách Bachových je takový případ zvláště\nčastý, kdy thematický hlas jen místy přejímá zodpovědnost za rhytmickou jednotu. Na\ndruhém pólu nalezneme thematiku a rhytmiku v příkré antithesi. Jeden hlas spokojí se\nmelodickou nadvládou a přenechává jiným vytvoření rhytmické formy. Vedle Mendels-\nsohna uvádím z polyfonní hudby t. zv. „continuo\" některého hlasu, prováděné vždy tóny\nmenší časové hodnoty, nežli hlavní hlas (cantus firmus). Mezi oběma krajnostmi je dlouhá\nstupnice, v níž je těžko prováděli podrobnější dělení, poněvadž hlavní požadavek, vytčení\ncelkového pohybu nelze při rychlém střídání někdy provésti s jistotou. Jak mocně může\nvšak rhytmická forma vystupovali ve výsledné podobě díla, o tom lze se přesvědčili dvěma\ndůkazy z psychologické esthetiky; při poslouchání Weberova „Perpetua mobile \"převládne\nstálý šestnáctkový pohyb tak, že thematická struktura je skorém setřena a místo rondové\nformy vnutí se posluchači dojem jednodílnosti. Při Bachově Cis-moll fuze z I. dílu „Wohl-\ntemperiertes Klavier\" vloží si opět instinktivně dělítko na ono místo, kde po čtvrtkovém\npohybu nastupuje osminkový, ač exposice skončila již dříve, a nástup nového kontrasub-\njektu je až o 14 taktů později, není tedy jiného důvodu, nežli v rhytmu. Změna celkového\ncharakteristického pohybu a návrat k němu jsou hlavní prostředky sloužící formě v oblasti\nrhytmu. Avšak i tempu a taktu může býti v tomto směru přidělena role. Kontrast vyslo-\nvený změnou tempa je dokonce tak silný, že v menších skladbách se ho užívá jen velmi\nzřídka, méně patrné stupně agogické postačí tu obyčejně k vyvarování monotonie; za to\nkde mají dva díly vystoupili ve zdůrazněné protivě, je tempo již od dob mensurálních pro-\nlací a prvých instrumentálních forem známým prostředkem. Konečně takt stojí svou mocí\nspojovali a rozdělovali části hudebního celku na posledním místě mezi pomůckami rhyt-\nmickými. Nebot když melodická struktura, harmonický postup a dynamický akcent nepo-\nmáhají znovu a znovu sesilovati významu taktového rozdělení, není snadno rozeznali jeho\nzměnu, zvláště převládá-li jen poněkud horizontálnost čisté polyfonie nad vertikálností\nharmonickou.\nLze-li tři základní mohutnosti hudby jen vzdáleně odvoditi z fysikálních vlastností tónu,\nmelodii z výšky, harmonii z alikvolních tónů, rhytmus z délky, je při síle a barvě zvuku,\ndvou oblastech, jež nám zbývají, akustická příslušnost dnes ještě daleko zřejmější. Užíváme\nsice praktických poznatků, získaných na obou polích, ale theoretické a esthetické jich roz-\nvinutí je minimální, po systémech, jaké jsme si vytvořili, třeba v harmonii, není tu ani stopy.\nKomplikační pochod je na postupu, ale je ještě daleko ke splnění proroctví Schónbergova,\njenž na konci úplného prozkoumání hudební barvy vidí existenci jakýchsi „Klangfarben-\nmelodien\", melodií, jimž barva bude tím, čím dnes jim je relativní výška tónů. Prozatím\nmusíme se spokojili materiálem, který nám dává dnešní praxe. V dynamice je taková: proti\npříkrým rozdílům forte a piana, obvyklým ještě u Haydna, a převládajícím ve vší hudbě"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3894, "texte": "po devatenácté století, máme nyní nadvládu crescenda a decrescenda; proti schématu,\nužívanému dosti mechanicky, někdy i na místech nevhodných, máme možnost větší roz-\nmanitosti, větší poddajnost dynamických prvků. Poznání tvárné schopnosti zvukové síly je\nnedávného data. Ještě u Beethovena nenalezneme dynamický vrchol ve skladbě jako nutný\npožadavek, nýbrž jen jako plus, udílené genialitou. Soudržnost melodická i tonální je právě\ntak mocná, že není třeba se obávati rušivého působení roztříštěné dynamiky. Čím blíže\nk dnešku, tím pravidelnější je soustředění zvukové síly kolem některého bodu ve skladbě\na v souvislosti s tím i rozdělení intensity na ostatních plochách. Tím dostáváme do dyna-\nmické formy (opět slovní zkratka) protiklad, typický pro její techniku: gradaci a vrchol,\nobojí v kladném i záporném smyslu. S představou gradace spojujeme stoupající výšku,\nrychlé tempo, dominantní funkce, s vrcholem ustálení výšky, zpomalení, zakotvení v to-\nnice; víme, že obyčejně nalézáme vrchol na konci nebo v druhé třetině; že gradace v men-\nším měřítku bývá jednotná, při větším že v ní nalézáme zářezy, částečné kulminace, umož-\nňující sledovati ji v celku. Avšak jemné vztahy rhytmu, polyfonie a harmonických progressí\nk dynamickému effektu jen tušíme, stejně jako detaily formové výstavby dynamické, ač\nby bylo již možno srovnávací methodou dojiti ke stanovení stejně obecných zvyklostí,\njako při formě docílené thematem a tonalitou. Dnešek, jenž opouští místy starší pomůcky,\nmusí hledati v dynamice přední náhradu již proto, že lze její odstíny snáze vnímati nežli\nsložité poměry rhytmické. Regerovy atonální a motivicky často nejasné experimenty mohou\ndosáhnouti dojmu logičnosti hlavně souměrným rozdělením a dobře rozměřeným vypjetím\ndynamických vln. Takové uchýlení s dosavadní dráhy, při němž s Regerem v jedné řadě\njdou. Debussy, Suk a Schónberg, vy volalo několik pokusů o vysvětlení jejich formy, jež od-\nkazují nové formové prvky do říše imponderabilií, do záhadných končin čistého „obsahu\"\na špatně chápané „vnitřní logiky\", jež je tu stavěna proti formální, vnější logice dosavadní\ntvorby. Nelze však vysvětliti žádnou hudební formu z nehudebních předpokladů; mnohé\nplody nových snah bude nutno prohlásiti za amorfní, tedy neumělecké, nepoctivé; a v ji-\nných, vrcholných, je zase rozdíl proti dřívějšku jen ten, že soustředivá síla se tu chce pro-\njevovati jinými hudebními složkami, nežli dosud. Na místo odvozeníthematického a\nkombinace několika následných tonalit má nastoupili změna a návrat v hlavním rhytmu,\nčlenitost dynamická a příbuznost barevná.\nO poslední ještě několik poznámek. Její síla není dosti veliká, aby mohla vystupovati\nsamostatně ve funkci tvárné. Většinou jen potvrzuje fakt, vytvořený jinou mocí. Můžeme\nse s ní zase vrátiti do doby klassiků; nástup třetího dílu sonátové formy v téže instrumen-\ntální kombinaci, jakou měl počátek, nebo v téže poloze a v témž frasování, jde-li o solový\nnástroj, je ukázkou využitkování barvy pro architektonické tendence již v této době. Další\nvývoj je stejný jako u dynamiky. Praktické zužitkování roste rozmnožováním orchestru a\nhledáním nových nuancí ve spojování barev, avšak esthetika instrumentace, theoretický\nsystém v jejích možnostech a pátraní po její souvislosti s jednotlivými obory jinými i s jich\nsouhrnem při tvoření formy je v nejprimitivnějsích počátcích. Pro poslední vytčenou úlohu\nnebylo by také dnes ještě snadno nalézti dosti důkazového materiálu, neboť v ohromné\nvětšině případů dává barevná shoda jen akcent, a barevná změna jen dráždivé minus při\nprincipu opakování. Kde se barva snaží strhnouti na sebe výlučnou moc (Debussy), pů-\nsobí její snaha po nahrazení jiných formotvorných sil vždy dojmem nedostatečným, je\npříliš zřejmě surrogátem; nemá dosti pevnosti, aby mohla býti sama konstruktivním ele-\nmentem. Je pochybno, mají-li všechny prostředky dynamiky, rhytmiky i barvy dosti ta-"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1766, "texte": "kové pevnosti. Nesetkali jsme se posud s dílem, jež by se zcela omezilo na tyto tri, ač je\njejich favorisování u některých zřejmé. Alespoň motivická souvislost bývá vždy takovému\ndílu imputována, i když tonalita je vědomě (Schónberg) opomíjena; je však otázkou,\nuplatní-li se tato souvislost i ve zvukové tvářnosti díla, neutone-li thematický hlas ve spleti\nkontrapunktů, nebo je-li ještě slyšitelné odvození při dnešní neomezené možnosti variační.\nŘídké případy úplné i motivické anarchie nejsou přesvědčující, jejich impulsem bývá buď\nneumělecká snaha po pouhé náladovosti nebo nehotový diíettantismus. Impuls daný no-\nvoromantiky k uvolnění formové ztrnulosti probudil mnohostranný pohyb, jehož roz-\nsáhlé pole je dnes omezeno směrnicemi dvou nejzřetelnějších formových tendencí. Při\nprvé, jež propaguje krajní subjektivitu, je hudební forma náhodným resultátem, vzniklým\nrovnoběžností duševních pochodů a hudebních myšlenek; následují-li proměnlivé vnitřní\nstavy po sobě tak, že jich hudební ekvivalent tvoří jednotný celek, vznikne dílo formou\nlogické; pakli ne, stačí zástupcům tohoto naprostého individualismu „pravda\" v díle ob-\nsažená, totiž podrobná a věrná reprodukce všech skutečně existovavších duševních zá-\nchvěvů. To jest přiznané evangelium poslední periody Schónbergovy i jeho žáků, jak je\ndefinuje přední z nich, A.v. Webern v brožuře „A. Schónberg \". Druhý směr a jako typ bych\npostavil Vítězslava Nováka, snaží se zmocněním tvárné schopnosti jednotlivých hudebních\nprvků sepnouti ještě těsněji části díla, vytvořiti formu důraznější a nutnější nežli byla klas-\nsická, pevnější právě využitkováním formové síly těch elementů, při nichž dříve tato stránka\nbývala opomíjena. Při prvých je náš údiv i naše skepse; při druhých naše láska a naše víra."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c016", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "231", "image_debut": 22, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.16", "titre_corps": "Vlastislav Hofman: Příspěvek k charakteru moderní architektury.", "titre_sommaire": "Vlastislav Hofman: Příspěvek k charakteru moderní architektury.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.22", "debut_caractere": 1768, "fin_caractere_exclue": 3538, "texte": "Vlastislav Hofman: Příspěvek k charakteru moderní\narchitektury.\n\nNa otázku, kde je dáno obsahové východisko a vnitřní směr moderní architektury, lze\nnejprve odpověděti, že rozsah jeho je široký a všeobecně neutrální a že se připojuje\nk tomu, co v architektuře předcházelo. Z toho, co předcházelo, vyrůstají jako květy z vý-\nhonků na zvláštních místech různé prvky moderního obsahu. Ty jsou rázu spíše psychic-\nkého a jsou určeny pocitem nebo smyslem, který v sobě nese touhu po uskutečnění ji-\nstoty rozumu a citu v rámci pociťovaných formálních předpokladů. Kde by bylo této\njistoty dosaženo, byla by a je odlišná od volné komposice formální. Každá komposice, či\nvůbec každý formální pochod, který se řídí a srovnává požadavkem zalíbení, postupuje\ns něčím, co buď již je hotovo, nebo co má býti. Je nutno však, aby dříve existovaly před-\nčiny a pociťované vlastnosti, a aby již byly dány předem impulsy nebo podněty, které by\nurčovaly a podmiňovaly živý formální charakter, který má býti dosažen a vyjádřen. Tímto\nnátlakem je pak teprve vedeno abstrahující ovládnutí hmoty v prostoru: to znamená, že\nlidskou duševní činností nabude hmota podoby a že tudíž má tvar. Tvar neexistuje tedy\nsám sebou, jest ale přímo předurčen a podmíněn, než se dostaví ona podoba, daná\nzpůsobem jeho vzniku. Tedy povšechný ráz moderní architektury má již jednu hlavní\nvlastnost, jež je dosud vnitřní a nikoliv ještě čistě formální, která ale formál-\nnímu rázu předchází. Je to snaha nalézíi v architektuře zákonitost, odpovídající theoreti-\nsovanému počinu, uchvácenému a prosycenému jistým duchem nebo psychologickým\nobsahem; ten je výhonkem ještě starého kmene doby, má však již, jakožto další orga-\nnismus, svoji vlastní krev. Psychologické vlastnosti architektury vůbec jsou neseny du-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3787, "texte": "chem, který byl znamenitěji urovnán v minulých obdobích, kdy nebylo tolik spěchu,\njakým se vyznačuje snažení moderní; naproti tomu formální stránka dána je samotným\nzpůsobem vznikání. Jejími nejnápadnějšími zevními znaky ve způsobu vyjadřování\nmohou býti třeba jednou rychlost a unáhlenost, jindy secessnost nebo klassicismus, nebo\ntřeba uvedení trhavé impresse do klidných tvarů, nebo jiné znaky vyskytující se jako zjedno-\ndušení tvárné řeči. Avšak všechny tyto uvedené různé vlastnosti jsou vlastně vnější a vy-\njadřují smysl a touhu po novosti a odlišnosti. Tato touha spěje se stanoviska přemítavého\na uhadujícího ducha k shrnutí soudobých pojmů a k shrnutí spojených po-\ncitů do citového obsahu, což vše má býti tvárně zmoženo synthetickou cestou po-\nkusů v rámci všeobecných a věcných tvárných předpokladů. V tomto smě-\nru nevychází se z výběru daných zákonů, vyvozených z různých uměleckých epoch, nýbrž\nz vnitřní víry v získání dobré stavby vlastního základního charakteru, a z víry, že k zá-\nkonu se dochází a nikoliv že si lze zákon vybrati předem. Je to jakýsi přirozený pří-\nrodní postup, ve kterém je člověk citově súčastněn tím, že tyto city ovládá a konstruuje\nv úhrnný obsah, třeba často na úkor pocitu zalíbení, totiž t. zv. vkusu (tento nemá ceny\nvývojové a je spíše soukromou záležitostí; má tedy svoji cenu intimní, soukromou, kde se\nčlověk nepřekonává). Duch tento má tedy svoji určitou povahu, která se projevuje přiro-\nzenou upřímností a vášnivostí, s jakou se sobě oddává, a jež vystupuje na venek, jakoby\notevírala své ledví, když je ve stavu vzrušení. Zde je tvořivá činnost na pochodu a dosta-\nvuje se stav modernosti životní. Tento povahový stav jakožto duševní je nekontrolo-\nvatelný; kontrolovatelný jsou formové prvky (tedy materiální věci, ale nikoliv duševní fond),\nkontrolovatelný je jeho ráz, určovaný způsobem a rychlostí pocitu, a také kontrolovatelný\na neměnný je theoretický poznatek, žádající zjednodušení výrazu.\nZjednodušení znamená puzení a odvrat od naturalistického období; zjednodušovali\nznamená býti konstruktérem mysli, totiž ovládnouti hmotu obsahovým úmyslem, jakýmsi\npředurčením, jež jest náplní ideovou.\nSoučástkou tohoto konstruktérství mysli je věcnost, jež ale není rozumovým materia-\nlismem (materialisovaným technickým prostředkem) nebo racionalistickou účelovostí; je\núčelem ideovým, to jest, dostavuje se a vzniká intuitivně v rámci tvořivé činnosti, jež se\nabstrahuje od hmoty a je principem duchovým. Nesprávným pojmem věcnosti je chtít se\nrozumově opírat a pracovati prostředky nevýtvarnými, jako je zřetel k materiálu a k hmot-\nnému konstruování. Věcnost je asi požitek z dokonalosti, nejeví se však radostí a láskou\nvlastníka, obsahuje mnoho původnějšího, znamená správnost, ne však jakost. Jakost dána\nje potřebou, jež vyskytuje se ve výhoncích jdoucích z ducha doby, a váže se k samotnému\nzrození formy, k nalezení systému a ke zpracování a ovládnutí tvárné cesty. Věcnost\nexistuje v každé architektuře; v architektuře pergamenové iv takové, jež je ovládána\nfantasličností. Existuje příkladně iv orientálské architektuře jako v empirovém klassicismu.\nK formování architektury je nutno si uvědomiti než se počne konstruovali zásobu\na napětí pociťovaných nedokonaných a dosud nesrovnaných forem a sklonů k formám,\njakýchsi zárodků, které musí býti zkonstruovány a citem, pohybem přemítání a zárodeč-\nného pocitu uvedenydopohybu. Celý duševní stav člověka je ovládán vnitřním po-\nhybem a ovládnouti hmotu znamená sděliti jí svůj vlastní duchovýpohyb, což se stá-\nvalo vždy, kdy slohy samostatně vznikaly a rostly vedle sebe nebo neodvisle od sebe\njako v Egyptě, Orientu, indii, v gotice a baroku oproti principu klassicistickému (Řecko,\nrenaissance, klassický empire), tedy oproti neabstrahujícímu principu naturalistickému"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3546, "texte": "(který strhuje na sebe citové prvky, blízké přírodním zjevům a objektům), a konečně i oproti\núpadkovým dobám slohovým (secesse).\nFormovali architekturu znamená tedy se stanoviska prvorodnosti uvésti hmotu do\npohybu. Cílem je forma, jež je opět klidem z pohybu hmoty. Je to tedy princip založený\nna pocitu vzrušení a duševního pohybu oproti rozumovému intellektuálnímu ná-\nzoru theorie klassikovy.\nTento princip předpokládá zjednodušování formového násobení, avšak při plném obsa-\nhovém udržení množství; formový základ se cestou synthese převádí ve formu jednotko-\nvou a nikoliv v množství. Do cíli ti bohatší plastiky neznamená tedy zmno-\nžiti ji nebo ji násobiti, nýbrž znamená to nový pohyb hmot. Ruku\nv ruce s pohybovou deformací dostavuje se nový pojem plastiky.\nPrincip tvoření zůstává stejný při všech užitých možných soustavách; v něm obsažena\nje stylistika ide í, komposiční konstrukce, shrnutí do hlavních pohy-\nbový c h for e m. Pohybovost uplatňuje se statikou hmoty, jež symbolisuje vůli a psycho-\nlogickou náplň, uloženou do tvárně zmáhané hmoty tvarové. Mysl má svoje chuti a sklon-\nnosti k určitým podobným vlastnostem tvarů a raz dán je tím, co nejvíce tane na mysli.\nK modernímu principu, vyšlému z dědictví 19. století, přistupuje nový prvek ducha: vzru-\nšení, oživení fantasie po období novoklassicismu; ten stále je nebezpečným anachroni-\nsmem a vede k formalismu. Hledání principu nespočívá v utkvění na formálních vlast-\nnostech nově nalezených tvarů, ale v psychickém nalézání sebe, a ío: 1. navazováním na\nvěcnou stylistiku období empirického, jež se projevuje zachycením významu a\nvěcným užitím ideje; 2. pocítěním životního pocitu současnosti, dědictví ío\n19. století, jeho citové jednou ukvapenosti, i jeho jindy až secessní sensitivity a vystupňo-\nvané citové chápavosti. Žádný názor novoklassicistický - ten je v pravdě jen dočasně\nnutný, spíše použivatelný jako přechodná výpomoc - nemůže odvrátit zákonný postup\nmoderního ducha, který vyšel ze secesse a vniká do celého století cestou připravenou\nk sesílenému vzrušení. Vzniká zájem na středověkých ideových obdobích, jež se proje-\nvovaly jinou statikou architektury a odlišností od statického ideálu antického, dále nová\npotřeba nasytit se vnitřně duchem architektury fantastické, indické a orientální vůbec,\ntedy odklon od statického smyslu antického umění, vůbec odklon od pojmu statického\nprvku v umění, touha po prvcích pohybových, konstruujících, účinných při vzniku,\nrůstu a výrazu formovaných hmot ve tvary krásné a sobě vlastní.\nVůdčím hmototvárným předpokladem jest ztenčení a omezení hmoty na její silové vlast-\nnosti k účinnému effektu v pocitu snadnosti a možnosti abstrahovati materiál do formál-\nního pohybu. Forma přemáhá hmotu a nemá snahu působili materiálovým kvantem;\ntvoří plastický prvek, dobytý intellektem. Příkladem může býti gotika, její vznosný opěrný\nsystém, kde hmota je nositelem šikmých silových výslednic, takže konečný výraz je co nej-\nduševnější, až přehnané formové sensace a secesse poměrů a vztahů dálek a šířek. Vznos\na protáhnutí ovládá vše do ostrého, konečného bodu, do závěrečného sensitivního efřektu.\nFormy hmoty jsou vyznačeny svými plochami, jež vyjadřují nejen obsah, alei po-\nhyb ve smyslu podstaty objektu. Tudíž může míti plocha dvojí význam: buď\nkonstruovaný nebo pro optický zájem. Jsou-li tyto plochy pohybové, věcné potřeby, vy-\njadřují-li svůj možný a vlastní pohyb dle svojí formy a podoby, již tím je dán\nsynthetický výraz; výraz snadnějšího rázu přivésti může na systém iámaných ploch dle\npocitu optického."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1332, "texte": "Pohyb hmoty všeobecně děje se vyšinutím rythmických součástek ve směrech udaných\níheoreticky a všeobecně křivkami, jež při tom všem udávati mohou různé systémy\nplošného řešeni. Gotika sama má neprobádané dosud křivky pohybu, neboť gotika je\njiné statiky, odlišné od statiky klassické, v níž doposud byli jsme vychováváni od renais-\nsance. Vyznačuje se šikmým směrovým pohybem, kdežto antika je klidem vrstvených\nhmot; v antice je pocit radosti nad líbezným sestavením nebo nakupením hmot, ve středo-\nvěku úžas z vědomí lidského podniku vybudovaného z kamene, zájem více duševní a vý-\nraz tajemství formové techniky oproti naturalistickému podkladu formového chápání\nantiky. Zde tedy vznikají sympatie moderní doby s touto obdobou sensitivní vůle a to-\nnutí v úžasu nepředvídanosti a nadvlády lidského intellektu nad neznámem a dosud ne-\ndosažitelném. Ze samotné podstaty tohoto vzrušení vzniká potřeba fantasie, jež sestrojuje\nnový duševní obsah v názoru světovém, ve vlastním výrazu a v hledání sebe.\nNení možno říci, kolik pro moderní formu architektury bude existovati křivek pohybu\na kolik nových možností. Každý nový způsob, systém hledá vevšech daných tva-\nrových základech s voj i chuť, jež může vésti k novým formám, nebývalým, po-\nskytujícím nejvělší požitek nejpůvodnějšího rázu, jakého se intellektu člověka může dcstati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c017", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231", "page_fin": "231", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.16.1", "titre_corps": "Josef Chochol", "titre_sommaire": "Josef Chochol", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.25", "debut_caractere": 1334, "fin_caractere_exclue": 1392, "texte": "Josef Chochol\nSiĕna a lenošky. (Anglický Kroužek v Praze.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c018", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "240", "image_debut": 26, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.17", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3448, "texte": "Kronika a poznámky\n\nAnthologie de l'Effort.\n\nV Poitiers vyšla letos anthologie moder-\nních básníků francouzských seskupených\nkolem revuí L'Eífort a Verset Prose (Paul\nFort, Henri Francka j.) a známých i z Mer-\ncure de France. Tato anthologie výslovně\nnechce býti projevem školy nebo stanove-\nním směru; přes to však nalézáme tu široké\nsměrové momenty, jako dekurs ze symbo-\nlismu souhlasný i reaktivní, vliv Verhaerena\naWhitmana, určité tendence prosodické atd.\nBásníci zde zastoupení jsou známých a uzna-\nných jmen, mezi nimi Paul Fort, Georges\nDuhamef Ch. Vildrac, H. Ghéon, H. Franck\na jiní, v překladu pak Walt Whitman.\nU všech těchto přechází obrazný a pas-\nsionální charakter symbolismu v nový tón;\nřečí, jež zůstává systémem nuancí, vyslovují\nsentiment, přírodu a intimní duševní okruh;\nvyjadřují jemné psychické vztahy a vágní\nplynulá data duše čistě a vnitrně prožívaná.\nTak utkvívá v jejich verších charakter něž-\nnosti, čistoty a ztišení. Ve smyslu francouz-\nském zůstávají sensualisty, ale jejich smysly\nse spiritualisují a zjemňují do té míry, že je-\njich prochvění a citlivost přijímá povahu\nvlastního duchového tkaní, passivního a\nplynulého života duše. Podle toho jest nej-\nvnitřnějším programem jejich díla psychič-\nnost, immateriální subjektivita a čistá cito-\nvost široce se chvějící ve zbožňovaném světě\nsmyslů, totiž v přírodě a v intimitě.\nPokud tedy jde jenom o přírodu a intimní\nprostředí viděné citem, zůstává tu stará sym-\nbolistická slabost nálad; jenže nálady oplý-\nvají tu přemírou lahody, passivity a jemnosti,\nduch je tu zženštilý a poetický, uchýlený v ja-\nkousi melancholickou arkadičnost.Jetu ticho\na sladko pod vládou křehké, nepohyblivé a\nnevzrušené, úměrné a ideální harmonie. Zdá\nse, jakoby tito básníci docela se vymanili\nz prudšího vzruchu a tlaku, jejž nalézáme\nv moderním životě; jejich duch už se nestýká\ns tímto světem změn, ve kterém prudce vzni-\nkají zájmy a zkušenosti, i jistá naivita i pří-\nmočarnost a zostřené city drsné ve své kom-\nplexitě a nehoiovosti; kde silnější proudění\nvyrývá i kal, i dissonanci, i divnou variabi-\nlitu představ krásy. Vlastně nalézáme u nich\nvlekoucí se eklektismus, jenž nabývá citové\npovahy, tedy řekněme idealistický sensiti-\nvismus eklekticky založený. Jejich city ne-\nvzrušují se na obsazích nového života, jsouce\nnaopak spíše utrpením nebo sněním v le-\nnošce.\nZ tohoto nárysu vyčnívá ovšem Walt Whit-\nman, americký občanský liberál a kosmo-\npolita, jenž necítí už takové intimity a de-\ntailních vztahů k přírodě; jeho cit táhne se\nna veškerý politický a přírodní svět, a jeho\ndílo je veliké sčítání, hromadění a tvoření\nuniversálních summ, jež mají představovali\núhrn světa. Nelze tu o něm ovšem podrob-\nněji mluviti; ale jeho řekl bych kosmosoci-\nální koncepce světa, jeho chuť velkých sou-\njemů života má v sobě něco moderně plat-\nného a radikálně postaveného proti všemu\nintimnímu a eklektickému pojímání poesie.\nV jiném smyslu odlišuje se od onoho prů-\nměru Georges Duhamel, nejlepší mezi všemi,\na Henri Ghéon; u těchto ostřeji vystupují\nnové představy a vyvinuje se větší rozkyv,\nmnohost i prudkost cítění, jež u Ghéona se\nstupňuje až k paroxystickému ostří. Ale tato\nprudkost, či spíše prudkost předpokládatelná\nv moderní poesii nepodobá se už nervos-\nnímu vydráždění předminulé epochy; spíše\nby se mohlo mluviti o jakémsi dychtění,\no citu novosti, o prudkém vyrovnávání no-\nvých představ s novým životem. Tato před-\npokládatelná prudkost ovšem velice pozmě-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3833, "texte": "ňuje tiché lyrické oddání se sobě a sebeúkoj\nlíbezných snů; obrazně řečeno, horizontální\nvlny cítění přenášejí se v kolmý vzruch,\nv němž vybíjí se vnitřní síla neodvisleji a ab-\nstraktněji.\nNení jistě nutno charakterisovati básníky\nz L'Effort do podrobností. Zbývá zde ještě,\nbyť nelze tu mluviti zrovna o škole nebo\nsměru, vládnoucí snaha o netradiční, novým\nbásnickým obsahům přizpůsobenou proso-\ndii. Zřejmou většinou lze tu zjistiti více méně\npřesně stanovený odpor k mechanickému\npojetí verše. Mechanickou prosodií rozumím\nveškeru stavbu verše pod jediným zákonem\nsymmetrie, pravidelného sledu a konstantní\nmíry. Mechanický je rythmus měřený po-\nčetně a veškerý numerický zákon uvnitř me-\ntriky, jakož i užití rýmu ve smyslu jiném než\nvokálním* Mechanická forma nutně se před-\nstavuje jako jednotný tvar definitivní, neply-\nnulý a určitě končitý, jako lešení slov nebo\njako pevné hranice psychického obsahu.\nProto báseň rozvíjí se přímočaře, jedno-\nsměrně a neměnně ke konečné pointě, k in-\ntegrálnímu závěru, jenž v sobě zjednodušší a\nzavře smysl básně jako v abstraktní formuli\n(Sonet). Moderní duch devatenáctého století\nneustále rozkládal tuto racionalistickou for-\nmu dvojím směrem: k volnosti (Baudelaire,\nBásně v prose; volný verš až po Duhamel-\nVildracovu vokální organisaci; „beztvarý\"\nverš futuristů, Marinettiho) a k hudebnosti\n(hlavně Poe, jenž zastiňuje mnohé; konečně\nStefana Georga a j. systematika libozvuku).\nObojí směr se spojuje a prokládá i jinými\nmotivy, i lze nalézti v 19. století jakýsi nový\nvývoj a široký pohyb prosodie. Právě tyto\nsnahy jsou bohatě doloženy v Anthologii\nde I'Effort.\nZde je skoro ve výtažku celá stupnice pro •\nsodických názorů, od veršů Whitmanových,\njež jsou prosou dělenou prostě v kusy nebo\nve shluky představ, až po pravidelný verš;\nmezi těmito krajnostmi rýmuje Paul Fort\nprosu, aby ji sladce prozvučel; Duhamel,\ntheoretik volného verše, komponuje zvu-\nkové rythmy a organisuje volný verš stro-\nficky; Henri Franck počíná od assonance\nvolný verš rýmovati a Henri Ghéon používá\nsměle i časoměrných motivů. Většinou je tu\nplynulý volný verš, měkký a zvučivý. Ale\njeho hudba je neutrální, je to jakoby vlnění\nna jednom místě; nic nevystupuje ani ne-\nvyráží ven z neutrality tohoto rythmu či\nz jeho sentimentální nivellisace.\nAle není nutno pojímali otázku prosodie\ntak technicky. Lze si představili, že verše jsou\njako systém představ a citů, pro něž není\nzákonných pravidel; pak tyto vzrušené city\nhledají si podmínky, v nichž by se vyslovily:\nhledají si rythmy, tóny a časovou míru. Ale\nnení nutno, aby iyto rythmy byly lahodné\na úměrné, aby tóny byly líbezné a veškerá\nmíra pravidelná. Je možno mysliti si verše\nskřípavé a drsné, podobné drsnostem sou-\nčasného cítění,* právě tak dobře jako sladké\na nebeské; možností je bez počtu, nejsou-li\ntóny veršů vázány jakoukoliv zevní pravi-\ndelností. Při vzniku tónů nepadají na váhu\nrozdíly mezi rýmem štěpným a nečistým,\nassonancí a pouhým zvukovým reflexem;\nba i zvukové diference mohou býti podkla-\ndem rýmů právě tak jako shoda zvuků. Cílem\ntéto zvukové organisace není však ani ne-\nutrální libozvuk ani tak řečená zvukomalba.\nKrátce lze si mysliti místo mechanické pra-\n\n* Tak strofické užití rýmu (obkročného atd.) v umě-\nlých formách bére mu (assonanční) zvuk a dělá z něj\npouhé komposiční nebo rythmické členítko. I pravi-\ndelný sled rýmů a a b b obrací rýmy ve faktor pravi-\ndelnosti, tedy v numerický rythmus nebo v rythmickou\nmechaniku v neprospěch jejich původní neměřitelné\na nemetrické funkce tónové.\n* Theod. Dáubler, Das Nordlichí. Na př. 2,\nSahara, Das Ra-Drama: Der áthiopische Totentanz:\nDes Klobens schwammige Substanzen,\ndurch Zwergtracht in Betracht gebrachí,\ndie Bauchfracht und der Buckelranzen,\nverdrehten sich ganz ungeschlacht, atd.\nDas Lumpige in Weltdurchsuchern,\nverschrumpfter Seelen Brunstkatarrh, atd."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3834, "texte": "videlnosti volnou a proměnlivou soustavu\nzvuků, přízvuků a délek, takže t. zv. volný\nverš je volný iv rythmu iv rýmovní konso-\nnanci. Ale je nutno říci, že nejedná se vůbec\n0 hudebnost veršů samu o sobě; mnohem\nspíše city a představy jako krajní proměn-\nlivost a heterogenita rozkládají se takto v pří-\nzvuky, délky a tóny, že se pozdvihují, pře-\nrývají a mění, a zkrátka že používají všech\nmyslitelných druhů přízvuku, rýmu i délky\nnikoliv pod zákonem pravidelnosti, nýbrž\npod zákonem změny (a ovšem pod nátlakem\nintensity výrazu). Podle toho lze si předsta-\nviti (s fonetického stanoviska) jakousi volnou\nprosodii, jež v podstatě je systémem zvuko-\nvých změn (totiž všemožných prvků ryth-\nmických, tónů a délek) a v níž i veškerá\nnáslednost je řízena principem změny a\nstálého pohybu; neboť změna je jediný\nprincip, který se nemůže státi principem me-\nchanické pravidelnosti. Cíl této plné volnosti\na pohyblivosti je ryze formální, totiž kon-\nstruktivní cestou organisovaná forma.\nMyslitelnost takovéto prosodie dokazuje\npředevším všeobecná nechuť k mechani-\nckému nebo (což je totéž) statickému verši;\n1 lze tu ještě jednou historicky poukázati\nk rozkladu a uvolnění veršové mechaniky\nv minulém století. Z tohoto skutečného stavu\nje možno vysouditi, že nová doba odcizuje\nse statickému ideálu klassické synthese i po\nstránce veršové formy; že v představách\nkrásy dostavilo se uvolnění neboli pohyb,\njehož fáse a obměny vidíme v nejrůznějších\na jak se často zdá i kontrérních snahách a\nsměrech. (Odlišovali tyto směry definitivně\nod sebe je rozumovým zjednodušováním,\njež je ovšem nejpřirozenější činností lidské\nmysli; ale spíše lze v nich viděti fluxi a pro-\nměnlivou souvislost). Dále spíše předpoklá-\ndali než vysouditi lze citový charakter doby\nnepříznivý veškeré neutralitě a nečinné la-\nhodné nivellisaci; tedy je možno předpo-\nkládali zálibu pro ostrý, prudký výraz, pro\nintensitu všech kvalit a pro dynamické pojetí.\nTyto předpoklady nejsou ovšem jen for-\nmální a mohou zasahovali hluboko do sa-\nmotného pojímání poesie. Princip změny a\npohybu bylo by možno v důsledcích obrátiti\nproti všem veršům thematickým, básněným\nna jednu myšlenku, na jeden citový motiv,\nnebo stavěným k integrální pointě. Neboť\ntyto verše nejsou v pohybu, nýbrž rozvíjejí\nse vedle sebe jednosměrně a končitě; jsou\nvlastně jen vyvinutím jednoho jednotkového\nmotivu, řekněme jedné v sobě uzavřené\nmelodie. Proti tomu lze si představiti básně\nve smyslu symfonickém; řada motivů (v před-\npokladu nekonečná) rozvíjí se v sobě i pří-\npadně proti sobě a prostupuje se volně\nve sledu změn; to znamená, že s volným\nveršem dostavuje se i volná látka veršová.\nTuto látku je možno představiti si asi jako\npsychický totál, totiž jako theoreticky ne-\nspočítatelný a neomezitelný úhrn představ\na citových zkušeností jednoho oboru. Je\nmožno domnívati se, že jeden individuální\nzážitek vůbec nestačí a nedosahuje k vytvo-\nření uměleckého díla; proto už dávno mluví\nse o nutné synthesi v umění, ale tato syn-\nthesa je obyčejně, jak se zdá, pojímána jako\nintellektuální essence citových zážitků*\nS nějakými podobnými essencemi však ve\nskutečnosti lidské cítění nepracuje. Náš vnitř-\nní život je sčítání nového se zažitým a pří-\ntomného se vzpomínkou; ale toto sčítání\nnení kvantitativní, nýbrž kvalitativní, a ta-\nkové kvalitativní neurčité summy lze třeba\nz nedostatku lepšího slova jmenovati dušev-\nními totály nebo volnou látkou veršovou.\nOstatně není nutno vázati se ani na toto\nslovo ani na toto, jak se zdá, úzké pojetí.\nJednodušeji lze si mysliti, že jsou v nás ně-\njaké citové možnosti, jež někdy a za šťast-\nných okolností budou vysloveny básněmi.\nTakové možnosti jsou třeba v tom, že před-\nstavy krásy přemísťují se s intimity na jiné\nživotní obsahy, řekněme na obsáhlejší nebo\nrušnější; nebo že nastupuje v nás vůbec širší\n\n* Tak iv t. zv, novoklassicismu."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3686, "texte": "způsob, ba snad i jiné formy nazírání; anebo\nže smysl člověka obrací se od ideálu klidu\nk ideálu pohybu, nebo v jiných nevysuditel-\nných počinech. Tyto city jsou ovšem jen po-\nvšechné a nemají posud předmětů; ale přece\nobsahují tolik intensity, že přinášejí neustále\npocity novosti smíšené s nejistotou, vnitřní\nmnohotností atd. na úkor nebo dokonce\nk popření citu klidné jednoduché harmonie.\nV těchto nepopiratelných faktech současné-\nho cítění je dostatečná příčina i vysvětlení\nnahoře vyslovených předpokladů formy a\nlátky veršové.\n\nK. Čapek.\n\nStyl malého města.\n\n(K. Polesný a Zd. Wirth: Pelhřimov. Nákladem Musej-\nního spolku v Pelhřimově, 1911, str. 160 s 62 přílo-\nhami obrazovými as reprodukcí plánu měsía z r. 1777.)\nMluvíme-li v tomto časopise o historické\nknize, která má přísně vědecký ráz tyto\npoznámky vztahuji se na druhý díl knihy,\npsaný Wirthem; prvních 6 kapitol, tvořících\nprvní část, napsanou K. Polesným, jedná\no dějinách města od jeho vzniku až do doby\nnejnovější děje se tak proto, že předmě-\ntem jejím je studium malého města jako\njednotky architektonické vyššího řádu. Bylo\nby radostnější, kdyby bylo možno na tomto\nmístě podávat zprávu o knize věnované ma-\nlému městu 'modernímu, která by tedy ne-\nbyla historická pak bychom jí rádi od-\npustili i vědecké roucho ale dnešní malé\nměsto, jeho stavební vývoj, který dosud ne-\ndospěl k typu nebo pevné formě, nepatří a\nnebude patřit do dějin umění, nýbrž spíše do\ndějin obchodní spekulace a jiných nezdra-\nvých zjevů společenského života. V tomto\noboru nutno se zatím a snad ještě na dlouho\nspokojit pouhou historií.\nVlastní předmět spisu, stavební rythmus\nmalého města, není pro Wirtha nový. V prv-\nním ročníku Stylu, který tenkrát redigoval,\nvěnována byla poslední 3 čísla stylu malého\nměsta; byl v nich uveřejněn rozsáhlý mate-\nriál obrazový a také kromě jiných i stat\nWirthova, v níž snažil se abstraktně zjistit\ntheoretické základy vývoje starého městečka\nv Cechách. V knize o Pelhřimovu je tento\nproblém řešen na určitém případě a tím\nprávě získává na životnosti a názorné jas-\nnosti.\nDo čtyř kapitol, které jednají o stavebním\nvývoji města a opevnění, o kostelích a hřbi-\ntovech, o městských veřejných budovách,\no měšťanských domech, a k nimž dodatkem\npřipojena ještě zpráva o stavu a úkolech měst-\nského musea, podařilo se Wirthovi shrnout\ndějiny oné hmotné základny, na které po\nřadu století vyvíjel se život pelhřimovský. Vě-\ndecká školenost Wirthova, získaná a osvěd-\nčená v tolika a tolika pracích, je zárukou,\nže to, co podává v této krásné knize, je vý-\nsledek pečlivého studia a bystrého soudu,\nkterý raději se spokojí zjištěním jen nespor-\nných, dobou vysvětlitelných uměleckých i či-\nstě technických řešení, než aby budoval este-\ntické theorie o stavbě měst na nesprávném,\nnehistorickém předpokladu. Neboť nejde\nzde o pouhý popis více méně význačných\narchitektonických předmětů, nýbrž úkolem\nknihy je podat obraz vývoje města jako celku\nstvořeného staletou prací uměleckou i denní\npotřebou a těchto několik řádků musí se\nomezit toliko na naznačení, nikoli na rozbor\npředmětu tedy celá řada otázek staveb-\nního vývoje po stránce hmotné i estetické;\na město není pro autora „jenom souhrnem\nurčitého počtu domů, obydlených tolika oby-\nvateli a rozprostřených na tolika čtverečních\nmetrech, nýbrž především výrazem umělecké\narchitektonické myšlenky, souhrnem sta a\nsta drobných řešení, často sice neovládaných\njediným duchem, ale vzájemně přece har-\nmonických, je příkladem a učitelem, jak umě-\nlecká forma vyhovuje potřebě současně ji\novládajíc, a spolu nejspolehlivějším ukazo-\nvatelem vývoje samotných principů uměle-\nckých, uplatňovaných postupem doby vždy\ns novou čerstvou intensitou na produktech"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3705, "texte": "zásad již odumřelých.\" Viděn s tohoto hle-\ndiska roste před námi starodávný Pelhřimov\njako umělecký celek, budovaný staletým or-\nganickým vývojem, a je to četba velmi pou-\ntavá a velmi nabádavá netoliko pro historiky.\nDoufejme, že Pelhřimov si zaslouží tohoto\nkrásného díla, první monografie českého\nměsta, založené a pojaté na novém základě,\nže se zde pevně ujmou snahy o zachování\nstarobylého, t. j. uměleckého rázu města, a\nže jeho zděděný rytmus bude opět organicky\npřičleněn k novým formám.\n\nJ. Borovička.\n\nKandinsky: Über das Geistige in der\nKunst.\n(Mnichov, R. Piper & Comp.)\n\nNa knihách pojednávajících s nových sta-\nnovisek o současném umění není' možno žá-\ndati generálního zodpovědění všech otázek\na pochybností, jaké se vždy současně přiřa-\ndil jí k novým poznatkům. Avšak kniha Kan-\ndinského, jež chce býti do jisté míry progra-\nmovou a určující, není než velice jednostran-\nným rozvinutím některých z těch možností,\njež lze dnes v každém případě z předchozího\na současného uměleckého vývoje a snažení\nsnadno a třeba ne dosti důvodně vyvoditi.\nÚčelem jeho pojednání je ukázati cestu ve-\ndoucí k novému psychičtějšímu umění, ovlá-\ndanému v první řadě příkazem vnitřní\nnutnosti; methoda a způsob závěrů ne-\nmůže však nijak přesvědčiti, látka je rozběhlá\na roztěkaná a vedle známějších poznatků,\nvyslovených již dříve a jinde s větším nebo\nmenším důrazem, vyrůstají u Kandinského\nnáhlé neopřené předpoklady a závěry, jež\ndávají jeho knize význačně neplodný a ne-\nvěcný ráz. Tam, kde Kandinskys jednostran-\nnou důsledností po svém domýšlí některé\nz úkazů nového umění a současného života,\nje to jistá chytrost, kterou můžeme přičísti\njeho rakovému původu, jež činí jeho knihu,\nodmyslíme-li si její začasto prorocký tón,\nv některých partiích přímo zábavnou. Kniha\nmá vedle toho tu cenu, že může nám osvětliti\nmnohé stránky takového nového německé-\nho umění, jež náleží do názorového okruhu\npodobné povahy. Snad není nutno poíírati\nzde slabé stránky těchto názorů, které by ko-\nnečně ani v praktickém užití nebyly tak ne-\nbezpečny, kdyby praxe skutečně hodnotně\nodpovídala názorovému přesvědčení, neboť\npak by v tomto případě znamenala jednu\nz vedlejších stránek řadících se k vývojo-\nvému pohybu moderního umění a měla by\nv celkovém součtu svůj význam a své ome-\nzené oprávnění.\nStačí snad udati stručný obsah knihy, po-\nkud by nás mohl zajímali:\nNení možno obnoviti zašlé umělecké prin-\ncipy minulých kulturních období. Je to opi-\nčení, vykonávání stejných zevních pohybů,\nkterým však schází vnitřní smysl. Je však\njedna vnější podobnost uměleckých forem,\nkteré ale leží základem jedna velká nutnost:\npodobnost vnitřních snah nebo puzení v celé\nmorálně duševní atmosféře. Tak povstaly\nnaše sympatie, pochopení a vnitřní spříznění\ns primitivy; je to však jako styčný bod přece\njen bod a nic více. Naše duše je v počátcích\nvzkříšení po dlouhé periodě materialisti-\nckého nazírání, je ještě v pochybách, tísněná\ntlakem bolesti, jež vzešla z materialistické fi-\nlosofie; tím se silně odlišuje od duše primi-\ntivní, a proto nebude zmíněný sklon k primi-\ntivnímu dlouhého trvání. Neboť duše zjem-\nnělá bojem a bolestí nebude přijímati jako\numělecké obsahy hrubší pocity jako je strach,\nradost nebo smutek (nebudou se novému\numělci líbili), nýbrž jemnější, složitější po-\ncity, tak jako je sám nový život; ty nelze je-\nště pojmenovali, nemají ještě názvů a jsou\nschopny vyvolati v divákovi jemnější emoce,\nnež jaké je možno uchopili nám do slov.\nDnešní divák je ale zřídka schopen tako-\nvých vibrací. Hledá v uměleckém díle buď\nčistou nápodobu přírody, jež může sloužiti\npraktickým účelům (portrét v obvyklém slo-\nva smyslu a pod.), nebo napodobení přírody,\njež obsahuje jistou interpretaci: „impressio-"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 798, "texte": "nistickou malbu\", nebo konečně do přírod-\nních forem přestrojené stavy duše (čemuž se\nříká nálada). Všechny tyto formy, jsou-li sku-\ntečně umělecké, vyplňují svůj účel a mohou\nbýti duševní potravou zvláště v tomto po-\nsledním případě, kde divák nalézá souznění\nsvé duše. Ovšem takové sou- nebo protiznění\nnesmí zůstat prázdným nebo povrchním; ná-\nlada díla musí náladu divákovu prohloubiti\na pročistiti. Avšak zjemnění a rozšíření to-\nhoto znění v prostoru a v čase zůstává jedno-\nstranným a nevyčerpává ještě možnou pů-\nsobnost umění. Nový obsah umění nemusí\njiž býti materielním předmětným obsahem\nminulé periody, nýbrž obsahem čistě umě-\nleckým, to jest takovým, jejž může jen umění\nv sebe pojmouti, a který může býti jen umě-\nním a prostředky, jež přísluší jen umění, uve-\nden k jasnému výrazu."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.31", "debut_caractere": 816, "fin_caractere_exclue": 3753, "texte": "J. Čapek.\n\nVyjimky ve vývoji.\n\nNáš hledající zájem-pátráme-li v uměle-\ncké historii - obrací se především k počátkům\numěleckých období a k obratům směrů slo-\nhových; nacházíme v těchto dějinných oka-\nmžicích, jimž i situace současného umění\njest podobna, pudové počinv v počátcích\numěleckého tvoření čisté a odhalené, jak po-\nčínají se ještě nahé a tradicí tvoření neza-\nkryté, bez konvenčních výrazů; anebo ve chví-\nlích, kdy vývoj nějakého směru a slohu se\nobrací a láme jinam, jak výtvarný pud tvo-\nření nanovo proniká nahromaděnou již tra-\ndicí a konvencí slohu, jak ji znovu když\npočínala již tuhnouti - skrápí a zkypřuje.\nI vyjimky a odchylky t. zv. vývoje uměleckého\ndění nás poutají; jsou to události vyvolané\nnárazy bezprostředního individuelního tvo-\nření a nazírání na tradiční a vývojově jdou-\ncí celek. Zde projevuje se obyčejně vzácně\njasně - srovnáváme-li tato výjimková díla\ns tradičními podíl čistého tvořícího pudu;\ntu lze jej přesně rozpoznati jako ve směsi\ndvou látek, z nichž jednu (současnou, ustá-\nlenou tradici) známe; druhý díl projevující\nse jako odlišné úsilí, umělecké dílo vychylu-\njící z tradice, jest osamoceně vytvářející pud\njedincův.\nDvě krásné práce starého vnitřkového\numění skříň ze XVII. století z knížecího\nzámku Lobkowiczů v Roudnici a kamna\nz XVIII. stol., původně na zámku Wišniowci,\n(nyní v krakovském Museu), které v přílohách\npřinášíme, jsou takovými výjimkovými díly\numělecké historie; přinášíme je nikoli tedy,\nže by představovaly naše umělecké vyznání,\nale protože nás v jejich křížení zajímá je-\njich složka čistého výtvarného původu. Obě\npráce vznikly v dobách, jež měly již velmi\ncelý sloh, t. j. úplně vypracovanou výtvarnou\nmluvu a ku všem projevům vystačující. Velká\narchitektura poskytovala drobnému, na ní\ntehdy závislému umění vnitřkovému, celé\nsvé architekturální bohatství, seřazené tra-\ndicí v logické řady článků a tvarů, vázané\npoměry i pořadem. Dle tehdejšího názoru\nveškero drobné umění řemeslné aplikovalo\nvelkou architekturu a jeho práce byly po-\nrostlé architektonikou, pod níž se ztrácela\nvlastní podstata věci; postupující však a sí-\nlící tradice souběžně počala se pokoušeti\ntaké již samostatněji a skutečně výtvarně\no samostatný tvar věcí a zkoušela jej přetvá-\nřeti i prostorově (stupňovaná plastika a bor-\ncení barokních skříní). Autor skříně (již vo-\nlíme k demonstraci za příklad) zůstal dalek\nobou současných tradičních prostředků vy-\ntváření, nepoužil ani aplikace architektury\nani nepřetvořil kostru skříně: přijal sice skříň\njako truhlovitou, konstruktivně vymezenou,\nza to však překonal rozkol, který současně\ntrval mezi povrchovou aplikovanou archi-\ntekturou a mezi pokusy o prostorové pře-\ntváření věcí, a myslil si své dílo předmětně,\nobsahově a tvarově úplně jednotné. Roze-\nznáváme dobře, že jeho kritičnost, jeho sa-\nmostatný názor a síla jeho tvořivosti zabrá-\nnily mu, aby se vyjádřil běžnými prostředky\naplikované architektury, ale nebyl dosti sil-"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3995, "texte": "ným, aby odvážil se zase až na vlastní zá-\nkladní tvarovou kostru skříně. Když však\nvytvářel její řimsu, sokl, stěny a křídla, byly\njeho samostatné výtvarné schopnosti velmi\nčinné; užil sice k vyjadřování slohových pro-\nfilů (barokních), ale v takové dynamice, in-\ntensitě a otevřenosti, že tyto jdou daleko za\nsoučasnou obvyklou a dovolenou míru vy-\njadřování a jsou vlastní kvalitou tohoto\ndíla. Celý povrch skříně je ožit, schopnost\nvytváření na přetváření druhých dvou roz-\nměrů ještě nevystačující, rozbíhá se lokálně\nv třetí dimensi (kolmo k povrchu) ve směru\nplastiky plochy a v daných mezích celku co\nnejživěji, zhušfujíc zde náhradou o tolik, ko-\nlik se jí nedostávalo na smělosti v druhých\nsměrech. Je třeba připomenouti si pro srov-\nnání ony soudobé skříně, zcela pokryté před-\nstavenou portálovou architekturou, aby bylo\njasno, že tato skříň je pokusem samostatně\nodvažujícího se citu k vůli v tvoření; smysl\npo plastickém, neliterárním vyjádření vyvírá\nzde a prodírá se tradicí čistě a přímo jako\nod časovosti osvobozený - byť časově při-\nbarvený výjev tvoření.\n\nPavel Janák.\n\nHedvičina sklenice.\nV. V. Štech.\nStředověká sklenice, již reprodukujeme\nv přílohách, je orientálního původu * Přiná-\nšíme ji, protože je dokladem, jak existují ci-\ntové souvislosti a příbuznosti nikoli totož-\nnosti mezi uměními a dobami i daleko od\nsebe vzdálenými. Případ Hedvičiny sklenice\nto trojnásobně dokládá: byla vyřezána v Ori-\nentě a tu byla poprvé projevem cítění; pak\nstředověk si ji přivážel a choval jako cenné\ndílo; nutno předpokládali ovšem, že jeho\nobdiv pro ni byl i nábožensky motivován,\nale jestliže sloužila jako schrána relikvií, ne-\nlze pochybovati, že byla pokládána i před-\nmětně t.j. dle našeho výrazu esteticky cennou\na citu odpovídající; konečně znovu obje-\nvuje ji současné umělecké cítění jako podivu-\nhodné, krásné a hluboké dílo umělecké a\njejí umělecký obsah je již po třetí potvrzován.\nTato přiřaďování citu, v tak velkých a ča-\nsových odlehlostech, jsou patrně nárazy na\ntutéž oblast citového tvoření.\nBylo by ovšem marno hledati na sklenici\nreální podklad přírodního děje, klerý je na\nní zobrazen. Ze lvích těl, na něž umělec skle-\nnice myslil, zbyla jen jich podnětová kostra,\nkteroujeho cit zjednodušil do představy v plo-\nše, ale učinil zde z něho z pouhého děje\npřírodního silný děj tvarů. Při natočení to-\nhoto, do plochy přemístěného výjevu, od-\nvážil se umělec ještě i na přírodnost válce\nsklenice samé; děj tvarů prořezal hluboko\npůvodní hmotný povrch válce, nikoliv snad,\nže by byl tento jen technicky porušen, ale\nže je skutečně přeformován. Redukce tedy,\nkterou zde příroda citem byla zmožena, je\nvelmi vysokého stupně. Třeba zde - k vůli\nsrovnání - vzpomenouti, jak týmž předmě-\ntem na př. se zabývající sklenice poempirové\n(pokryté leptanými zvířaty, emblemy) jsou\nvýtvarně nejednotné: na nich přírodní děj\nje nehluboce přehodnocen, přenesením na\nválec sklenice nezamýšlené stočen a válec\nsklenice, jako třetí samostatný zjev v díle,\nsamostatně disonuje svým tvarem.\nVlastní krása sklenice jako uměleckého dí-\nla je zjistitelná vlastně teprve hmatu a hmata-\njícímu oku; když oba tyto vnímající orgány\nvykonají znovu cestu, na které tvar sklenice\nvznikl, shledají zpětně tutéž dějovou rozkoš,\nkterou umělec převedl a zhustil svou žijící\npředstavu v pevný a v klid zavřený tvar.\n* Sklenice, jejíž vyobrazení přinášíme v dnešním\nčísle, patří do skupiny t. zv. „Hedvičiných sklenic\"\n(dosud jich známo asi 12), spojovaných tradičně se\njménem sv. Hedvigy, a jimž věnována nejnověji histo-\nrická studie Rob. Schmidta v šestém svazku ročenky\nSchlesiens Vorzeit in Bild und Schrift. Tyto sklenice\nbyly v ranním středověku dováženy z Orientu, nej-\nspíše z Egypta, a používáno jich jako schránek parfumů,\nostatků a k liturgickým účelům. Vyobrazená sklenice\nnalezena v sakristii dómu v Halberstadtě. Její povrch\nnese dva hluboce řezané lvy, jichž těla zobrazena z pro-\nfilu, hlavy ze předu, vnitřní kresba těl vyjádřena sku-\npinami různě orientovaných paralelních rýh."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1950, "texte": "Drobné zprávy.\nAbychom podali důkaz, pokud a jakou autoritou\njest p. William Ritter jako umělecký kritik a umělecký\nkonsul český vůči cizině, jehož hlas bývá často dovo-\nláván k výpomoci prostřednostem, otiskujeme část je-\nho referátu z dubnového čísla „L'ari et les artistes\",\nz rubriky „LAutriche\", kterou sem pravidelně píše a\njíž cizinu informuje o našich domácích událostech umě-\nleckých:\n„.... Zprvu nechtěli bráti vážně „Skupinu\", jež při-\nšla poslední v řadě uměleckých spolků, odloučivši se\nod „Manesa\" za okolností, kterých zbytečno želeti, ježto\nnutně se musely vyskytnouti z téže a jediné příčiny -\nže „Mánes\" utvořil se kdysi obdobným způsobem. Bůh\nví, proč krčíme rameny, mluví-li se o neoprimitivismu,\nfuturismu a kubismu. Ale řekne-li se nám, že takové\nskupení dospěje k tomu, aby přivtělilo individuality rá-\nzu p. Kysely a p. Vlastimila Hofmana, kteří doznávají,\nže jsou na svém místě v této vybrané elitě, pak se šance\nproblémů poněkud mění. jakže! Nejlepší z mladých\nčeských dekoratérů z jedné strany, z druhé strany umě-\nlec z polských* (sic!) nejhodnotnější, nejvzácnější a\nnejindividuelnější! Údiv ještě vzroste, když vidíme ultra-\nmoderní skupinu českých umělců, jak činí si nároky a\nhonosí se, že souvisí a přísluší péle-méle k Tinto-\nrettovi, Grecovi, k anonymním umělcům gotické skulp-\ntury a perského smaltu (sic!), místo aby se dovolávala\njako obyčejně mod a měnícího se vkusu pařížského, a\nto při plném vědomí, jak se člověk přiznává krví ku\nsvé rodině. Podobný úkaz stojí za to, by byl spíše stu-\ndován nežli nazdařbůh zařazován do zmatku výstav\nříše babylonské věže. Více nežli díla většiny z nich\nžel zamlouvá se mi zvláště u umělců Skupiny, že hle-\ndají svého oprávnění a do jisté míry je i nalezli do-\nkonce v dílech několika oněch předků, jichž k mé\nlítosti spolek „Mánes\" naprosto nedbal - takového V.\n\n* Pan W. Ritíer zaměňuje totiž jen (!) Vlastislava\nHofmana, architekta, za polského malíře Vlastimila\nHofmana."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2068, "texte": "H. Brunnera (sic!) a Petra Brandla (!) Zdá se, že\nbudou hledati toto oprávnění až v kachlích ka-\nmen Městského Musea Pražského - a zcela správně.\nNebof je to vskutku vážný čin, dospěje-li české umění,\ndomněle počínající dvěma bratry Mánesy, k poznání\nsvých úctyhodných, téměř heraldických počátků. Vidím\ns potěšením, když jsem byl doporučoval svým přá-\ntelům z Prahy po deset let toto pátrání a když se mi\nza to vysmívali, jak dospívají zdravějšího chápání věcí.\nA snad, kdyby si byli dali práci uvědomili si způsob,\njímž takový Mahler a Klimt nakládali k svému individu-\nelnímu utváření s prvky a veličinami národními, roz-\ntroušenými po celé Monarchii, byii by posléze zpozo-\nrovali záblesk rozhodujícího světla, konečného pomoc-\nníka všech jejich pátrání. Jakých tápání a jaké ztráty\nčasu byli by se uvarovali, Co na tom záleží, nejsou-li\ndosud díla Skupiny na pravé cestě. Někteří z nich aspoň\nzahlédají a Mánes počíná prý se rovněž zabývati českou\numěleckou minulostí.\"\n*\nV Saloně závodu G. Arnolda v Drážďanech vystaven\nbyl ku konci března soubor 41 prací V.van Gogha;\nbyly ze všech období jeho vývoje a byly zapůjčeny\nnamnoze ze soukromého majetku, takže podávaly\ni co do počtu i co do provenience zcela řídce možnou\npříležitost k přehledu Goghova díla.\n*\nVýtvarný odbor Umělecké Besedy odhodlal se vy-\ndati na subskribci v obmezeném počtu výtisků Mikoláše\niíleše pětiobrazový cyklus „Život starých Slovanů\"\ndvoutonovou reprodukcí v rozměrech originálu 75X35\ncm. Subskribčhí cena stanovena velmi nízká, za celé\ndílo K 20' . Přihlášky se současně zaslaným obnosem\npřijímá Umělecká Beseda, Praha 11., Jungmannova 39 n.\n*\nV Salonu Cassiererově v Berlíně byla vystavena\nv první polovici května kolekce 15 obrazů Cézanne-\nových (vesměs z pozdější jeho doby) k nimž připojeny\nbyly 3 obrazy Grecovy, dále Corotův portrét ženy, Ma-\nnetovo zátiší, obrazy od Degasa, Moneta, Sisleye a Pis-\nsara. K této výstavě přineseme v příštím čísle článek.\n★\nV redakci „Šturm\" v Berlíně byl právě vystaven\nsoubor obrazů futuristů, hterý před tím byl v Paříži\nu Bernheima a v Londýně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c019", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "235", "image_debut": 26, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.17.1", "titre_corps": "Anthologie de l'Effort.", "titre_sommaire": "Anthologie de l'Effort.", "signature_source": "K. Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.26", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 3448, "texte": "Anthologie de l'Effort.\n\nV Poitiers vyšla letos anthologie moder-\nních básníků francouzských seskupených\nkolem revuí L'Eífort a Verset Prose (Paul\nFort, Henri Francka j.) a známých i z Mer-\ncure de France. Tato anthologie výslovně\nnechce býti projevem školy nebo stanove-\nním směru; přes to však nalézáme tu široké\nsměrové momenty, jako dekurs ze symbo-\nlismu souhlasný i reaktivní, vliv Verhaerena\naWhitmana, určité tendence prosodické atd.\nBásníci zde zastoupení jsou známých a uzna-\nných jmen, mezi nimi Paul Fort, Georges\nDuhamef Ch. Vildrac, H. Ghéon, H. Franck\na jiní, v překladu pak Walt Whitman.\nU všech těchto přechází obrazný a pas-\nsionální charakter symbolismu v nový tón;\nřečí, jež zůstává systémem nuancí, vyslovují\nsentiment, přírodu a intimní duševní okruh;\nvyjadřují jemné psychické vztahy a vágní\nplynulá data duše čistě a vnitrně prožívaná.\nTak utkvívá v jejich verších charakter něž-\nnosti, čistoty a ztišení. Ve smyslu francouz-\nském zůstávají sensualisty, ale jejich smysly\nse spiritualisují a zjemňují do té míry, že je-\njich prochvění a citlivost přijímá povahu\nvlastního duchového tkaní, passivního a\nplynulého života duše. Podle toho jest nej-\nvnitřnějším programem jejich díla psychič-\nnost, immateriální subjektivita a čistá cito-\nvost široce se chvějící ve zbožňovaném světě\nsmyslů, totiž v přírodě a v intimitě.\nPokud tedy jde jenom o přírodu a intimní\nprostředí viděné citem, zůstává tu stará sym-\nbolistická slabost nálad; jenže nálady oplý-\nvají tu přemírou lahody, passivity a jemnosti,\nduch je tu zženštilý a poetický, uchýlený v ja-\nkousi melancholickou arkadičnost.Jetu ticho\na sladko pod vládou křehké, nepohyblivé a\nnevzrušené, úměrné a ideální harmonie. Zdá\nse, jakoby tito básníci docela se vymanili\nz prudšího vzruchu a tlaku, jejž nalézáme\nv moderním životě; jejich duch už se nestýká\ns tímto světem změn, ve kterém prudce vzni-\nkají zájmy a zkušenosti, i jistá naivita i pří-\nmočarnost a zostřené city drsné ve své kom-\nplexitě a nehoiovosti; kde silnější proudění\nvyrývá i kal, i dissonanci, i divnou variabi-\nlitu představ krásy. Vlastně nalézáme u nich\nvlekoucí se eklektismus, jenž nabývá citové\npovahy, tedy řekněme idealistický sensiti-\nvismus eklekticky založený. Jejich city ne-\nvzrušují se na obsazích nového života, jsouce\nnaopak spíše utrpením nebo sněním v le-\nnošce.\nZ tohoto nárysu vyčnívá ovšem Walt Whit-\nman, americký občanský liberál a kosmo-\npolita, jenž necítí už takové intimity a de-\ntailních vztahů k přírodě; jeho cit táhne se\nna veškerý politický a přírodní svět, a jeho\ndílo je veliké sčítání, hromadění a tvoření\nuniversálních summ, jež mají představovali\núhrn světa. Nelze tu o něm ovšem podrob-\nněji mluviti; ale jeho řekl bych kosmosoci-\nální koncepce světa, jeho chuť velkých sou-\njemů života má v sobě něco moderně plat-\nného a radikálně postaveného proti všemu\nintimnímu a eklektickému pojímání poesie.\nV jiném smyslu odlišuje se od onoho prů-\nměru Georges Duhamel, nejlepší mezi všemi,\na Henri Ghéon; u těchto ostřeji vystupují\nnové představy a vyvinuje se větší rozkyv,\nmnohost i prudkost cítění, jež u Ghéona se\nstupňuje až k paroxystickému ostří. Ale tato\nprudkost, či spíše prudkost předpokládatelná\nv moderní poesii nepodobá se už nervos-\nnímu vydráždění předminulé epochy; spíše\nby se mohlo mluviti o jakémsi dychtění,\no citu novosti, o prudkém vyrovnávání no-\nvých představ s novým životem. Tato před-\npokládatelná prudkost ovšem velice pozmě-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3833, "texte": "ňuje tiché lyrické oddání se sobě a sebeúkoj\nlíbezných snů; obrazně řečeno, horizontální\nvlny cítění přenášejí se v kolmý vzruch,\nv němž vybíjí se vnitřní síla neodvisleji a ab-\nstraktněji.\nNení jistě nutno charakterisovati básníky\nz L'Effort do podrobností. Zbývá zde ještě,\nbyť nelze tu mluviti zrovna o škole nebo\nsměru, vládnoucí snaha o netradiční, novým\nbásnickým obsahům přizpůsobenou proso-\ndii. Zřejmou většinou lze tu zjistiti více méně\npřesně stanovený odpor k mechanickému\npojetí verše. Mechanickou prosodií rozumím\nveškeru stavbu verše pod jediným zákonem\nsymmetrie, pravidelného sledu a konstantní\nmíry. Mechanický je rythmus měřený po-\nčetně a veškerý numerický zákon uvnitř me-\ntriky, jakož i užití rýmu ve smyslu jiném než\nvokálním* Mechanická forma nutně se před-\nstavuje jako jednotný tvar definitivní, neply-\nnulý a určitě končitý, jako lešení slov nebo\njako pevné hranice psychického obsahu.\nProto báseň rozvíjí se přímočaře, jedno-\nsměrně a neměnně ke konečné pointě, k in-\ntegrálnímu závěru, jenž v sobě zjednodušší a\nzavře smysl básně jako v abstraktní formuli\n(Sonet). Moderní duch devatenáctého století\nneustále rozkládal tuto racionalistickou for-\nmu dvojím směrem: k volnosti (Baudelaire,\nBásně v prose; volný verš až po Duhamel-\nVildracovu vokální organisaci; „beztvarý\"\nverš futuristů, Marinettiho) a k hudebnosti\n(hlavně Poe, jenž zastiňuje mnohé; konečně\nStefana Georga a j. systematika libozvuku).\nObojí směr se spojuje a prokládá i jinými\nmotivy, i lze nalézti v 19. století jakýsi nový\nvývoj a široký pohyb prosodie. Právě tyto\nsnahy jsou bohatě doloženy v Anthologii\nde I'Effort.\nZde je skoro ve výtažku celá stupnice pro •\nsodických názorů, od veršů Whitmanových,\njež jsou prosou dělenou prostě v kusy nebo\nve shluky představ, až po pravidelný verš;\nmezi těmito krajnostmi rýmuje Paul Fort\nprosu, aby ji sladce prozvučel; Duhamel,\ntheoretik volného verše, komponuje zvu-\nkové rythmy a organisuje volný verš stro-\nficky; Henri Franck počíná od assonance\nvolný verš rýmovati a Henri Ghéon používá\nsměle i časoměrných motivů. Většinou je tu\nplynulý volný verš, měkký a zvučivý. Ale\njeho hudba je neutrální, je to jakoby vlnění\nna jednom místě; nic nevystupuje ani ne-\nvyráží ven z neutrality tohoto rythmu či\nz jeho sentimentální nivellisace.\nAle není nutno pojímali otázku prosodie\ntak technicky. Lze si představili, že verše jsou\njako systém představ a citů, pro něž není\nzákonných pravidel; pak tyto vzrušené city\nhledají si podmínky, v nichž by se vyslovily:\nhledají si rythmy, tóny a časovou míru. Ale\nnení nutno, aby iyto rythmy byly lahodné\na úměrné, aby tóny byly líbezné a veškerá\nmíra pravidelná. Je možno mysliti si verše\nskřípavé a drsné, podobné drsnostem sou-\nčasného cítění,* právě tak dobře jako sladké\na nebeské; možností je bez počtu, nejsou-li\ntóny veršů vázány jakoukoliv zevní pravi-\ndelností. Při vzniku tónů nepadají na váhu\nrozdíly mezi rýmem štěpným a nečistým,\nassonancí a pouhým zvukovým reflexem;\nba i zvukové diference mohou býti podkla-\ndem rýmů právě tak jako shoda zvuků. Cílem\ntéto zvukové organisace není však ani ne-\nutrální libozvuk ani tak řečená zvukomalba.\nKrátce lze si mysliti místo mechanické pra-\n\n* Tak strofické užití rýmu (obkročného atd.) v umě-\nlých formách bére mu (assonanční) zvuk a dělá z něj\npouhé komposiční nebo rythmické členítko. I pravi-\ndelný sled rýmů a a b b obrací rýmy ve faktor pravi-\ndelnosti, tedy v numerický rythmus nebo v rythmickou\nmechaniku v neprospěch jejich původní neměřitelné\na nemetrické funkce tónové.\n* Theod. Dáubler, Das Nordlichí. Na př. 2,\nSahara, Das Ra-Drama: Der áthiopische Totentanz:\nDes Klobens schwammige Substanzen,\ndurch Zwergtracht in Betracht gebrachí,\ndie Bauchfracht und der Buckelranzen,\nverdrehten sich ganz ungeschlacht, atd.\nDas Lumpige in Weltdurchsuchern,\nverschrumpfter Seelen Brunstkatarrh, atd."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3834, "texte": "videlnosti volnou a proměnlivou soustavu\nzvuků, přízvuků a délek, takže t. zv. volný\nverš je volný iv rythmu iv rýmovní konso-\nnanci. Ale je nutno říci, že nejedná se vůbec\n0 hudebnost veršů samu o sobě; mnohem\nspíše city a představy jako krajní proměn-\nlivost a heterogenita rozkládají se takto v pří-\nzvuky, délky a tóny, že se pozdvihují, pře-\nrývají a mění, a zkrátka že používají všech\nmyslitelných druhů přízvuku, rýmu i délky\nnikoliv pod zákonem pravidelnosti, nýbrž\npod zákonem změny (a ovšem pod nátlakem\nintensity výrazu). Podle toho lze si předsta-\nviti (s fonetického stanoviska) jakousi volnou\nprosodii, jež v podstatě je systémem zvuko-\nvých změn (totiž všemožných prvků ryth-\nmických, tónů a délek) a v níž i veškerá\nnáslednost je řízena principem změny a\nstálého pohybu; neboť změna je jediný\nprincip, který se nemůže státi principem me-\nchanické pravidelnosti. Cíl této plné volnosti\na pohyblivosti je ryze formální, totiž kon-\nstruktivní cestou organisovaná forma.\nMyslitelnost takovéto prosodie dokazuje\npředevším všeobecná nechuť k mechani-\nckému nebo (což je totéž) statickému verši;\n1 lze tu ještě jednou historicky poukázati\nk rozkladu a uvolnění veršové mechaniky\nv minulém století. Z tohoto skutečného stavu\nje možno vysouditi, že nová doba odcizuje\nse statickému ideálu klassické synthese i po\nstránce veršové formy; že v představách\nkrásy dostavilo se uvolnění neboli pohyb,\njehož fáse a obměny vidíme v nejrůznějších\na jak se často zdá i kontrérních snahách a\nsměrech. (Odlišovali tyto směry definitivně\nod sebe je rozumovým zjednodušováním,\njež je ovšem nejpřirozenější činností lidské\nmysli; ale spíše lze v nich viděti fluxi a pro-\nměnlivou souvislost). Dále spíše předpoklá-\ndali než vysouditi lze citový charakter doby\nnepříznivý veškeré neutralitě a nečinné la-\nhodné nivellisaci; tedy je možno předpo-\nkládali zálibu pro ostrý, prudký výraz, pro\nintensitu všech kvalit a pro dynamické pojetí.\nTyto předpoklady nejsou ovšem jen for-\nmální a mohou zasahovali hluboko do sa-\nmotného pojímání poesie. Princip změny a\npohybu bylo by možno v důsledcích obrátiti\nproti všem veršům thematickým, básněným\nna jednu myšlenku, na jeden citový motiv,\nnebo stavěným k integrální pointě. Neboť\ntyto verše nejsou v pohybu, nýbrž rozvíjejí\nse vedle sebe jednosměrně a končitě; jsou\nvlastně jen vyvinutím jednoho jednotkového\nmotivu, řekněme jedné v sobě uzavřené\nmelodie. Proti tomu lze si představiti básně\nve smyslu symfonickém; řada motivů (v před-\npokladu nekonečná) rozvíjí se v sobě i pří-\npadně proti sobě a prostupuje se volně\nve sledu změn; to znamená, že s volným\nveršem dostavuje se i volná látka veršová.\nTuto látku je možno představiti si asi jako\npsychický totál, totiž jako theoreticky ne-\nspočítatelný a neomezitelný úhrn představ\na citových zkušeností jednoho oboru. Je\nmožno domnívati se, že jeden individuální\nzážitek vůbec nestačí a nedosahuje k vytvo-\nření uměleckého díla; proto už dávno mluví\nse o nutné synthesi v umění, ale tato syn-\nthesa je obyčejně, jak se zdá, pojímána jako\nintellektuální essence citových zážitků*\nS nějakými podobnými essencemi však ve\nskutečnosti lidské cítění nepracuje. Náš vnitř-\nní život je sčítání nového se zažitým a pří-\ntomného se vzpomínkou; ale toto sčítání\nnení kvantitativní, nýbrž kvalitativní, a ta-\nkové kvalitativní neurčité summy lze třeba\nz nedostatku lepšího slova jmenovati dušev-\nními totály nebo volnou látkou veršovou.\nOstatně není nutno vázati se ani na toto\nslovo ani na toto, jak se zdá, úzké pojetí.\nJednodušeji lze si mysliti, že jsou v nás ně-\njaké citové možnosti, jež někdy a za šťast-\nných okolností budou vysloveny básněmi.\nTakové možnosti jsou třeba v tom, že před-\nstavy krásy přemísťují se s intimity na jiné\nživotní obsahy, řekněme na obsáhlejší nebo\nrušnější; nebo že nastupuje v nás vůbec širší\n\n* Tak iv t. zv, novoklassicismu."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 545, "texte": "způsob, ba snad i jiné formy nazírání; anebo\nže smysl člověka obrací se od ideálu klidu\nk ideálu pohybu, nebo v jiných nevysuditel-\nných počinech. Tyto city jsou ovšem jen po-\nvšechné a nemají posud předmětů; ale přece\nobsahují tolik intensity, že přinášejí neustále\npocity novosti smíšené s nejistotou, vnitřní\nmnohotností atd. na úkor nebo dokonce\nk popření citu klidné jednoduché harmonie.\nV těchto nepopiratelných faktech současné-\nho cítění je dostatečná příčina i vysvětlení\nnahoře vyslovených předpokladů formy a\nlátky veršové.\n\nK. Čapek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c020", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "235", "page_fin": "236", "image_debut": 29, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.17.2", "titre_corps": "Styl malého města.", "titre_sommaire": "Styl malého města.", "signature_source": "J. Borovička", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.29", "debut_caractere": 547, "fin_caractere_exclue": 3686, "texte": "Styl malého města.\n\n(K. Polesný a Zd. Wirth: Pelhřimov. Nákladem Musej-\nního spolku v Pelhřimově, 1911, str. 160 s 62 přílo-\nhami obrazovými as reprodukcí plánu měsía z r. 1777.)\nMluvíme-li v tomto časopise o historické\nknize, která má přísně vědecký ráz tyto\npoznámky vztahuji se na druhý díl knihy,\npsaný Wirthem; prvních 6 kapitol, tvořících\nprvní část, napsanou K. Polesným, jedná\no dějinách města od jeho vzniku až do doby\nnejnovější děje se tak proto, že předmě-\ntem jejím je studium malého města jako\njednotky architektonické vyššího řádu. Bylo\nby radostnější, kdyby bylo možno na tomto\nmístě podávat zprávu o knize věnované ma-\nlému městu 'modernímu, která by tedy ne-\nbyla historická pak bychom jí rádi od-\npustili i vědecké roucho ale dnešní malé\nměsto, jeho stavební vývoj, který dosud ne-\ndospěl k typu nebo pevné formě, nepatří a\nnebude patřit do dějin umění, nýbrž spíše do\ndějin obchodní spekulace a jiných nezdra-\nvých zjevů společenského života. V tomto\noboru nutno se zatím a snad ještě na dlouho\nspokojit pouhou historií.\nVlastní předmět spisu, stavební rythmus\nmalého města, není pro Wirtha nový. V prv-\nním ročníku Stylu, který tenkrát redigoval,\nvěnována byla poslední 3 čísla stylu malého\nměsta; byl v nich uveřejněn rozsáhlý mate-\nriál obrazový a také kromě jiných i stat\nWirthova, v níž snažil se abstraktně zjistit\ntheoretické základy vývoje starého městečka\nv Cechách. V knize o Pelhřimovu je tento\nproblém řešen na určitém případě a tím\nprávě získává na životnosti a názorné jas-\nnosti.\nDo čtyř kapitol, které jednají o stavebním\nvývoji města a opevnění, o kostelích a hřbi-\ntovech, o městských veřejných budovách,\no měšťanských domech, a k nimž dodatkem\npřipojena ještě zpráva o stavu a úkolech měst-\nského musea, podařilo se Wirthovi shrnout\ndějiny oné hmotné základny, na které po\nřadu století vyvíjel se život pelhřimovský. Vě-\ndecká školenost Wirthova, získaná a osvěd-\nčená v tolika a tolika pracích, je zárukou,\nže to, co podává v této krásné knize, je vý-\nsledek pečlivého studia a bystrého soudu,\nkterý raději se spokojí zjištěním jen nespor-\nných, dobou vysvětlitelných uměleckých i či-\nstě technických řešení, než aby budoval este-\ntické theorie o stavbě měst na nesprávném,\nnehistorickém předpokladu. Neboť nejde\nzde o pouhý popis více méně význačných\narchitektonických předmětů, nýbrž úkolem\nknihy je podat obraz vývoje města jako celku\nstvořeného staletou prací uměleckou i denní\npotřebou a těchto několik řádků musí se\nomezit toliko na naznačení, nikoli na rozbor\npředmětu tedy celá řada otázek staveb-\nního vývoje po stránce hmotné i estetické;\na město není pro autora „jenom souhrnem\nurčitého počtu domů, obydlených tolika oby-\nvateli a rozprostřených na tolika čtverečních\nmetrech, nýbrž především výrazem umělecké\narchitektonické myšlenky, souhrnem sta a\nsta drobných řešení, často sice neovládaných\njediným duchem, ale vzájemně přece har-\nmonických, je příkladem a učitelem, jak umě-\nlecká forma vyhovuje potřebě současně ji\novládajíc, a spolu nejspolehlivějším ukazo-\nvatelem vývoje samotných principů uměle-\nckých, uplatňovaných postupem doby vždy\ns novou čerstvou intensitou na produktech"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 510, "texte": "zásad již odumřelých.\" Viděn s tohoto hle-\ndiska roste před námi starodávný Pelhřimov\njako umělecký celek, budovaný staletým or-\nganickým vývojem, a je to četba velmi pou-\ntavá a velmi nabádavá netoliko pro historiky.\nDoufejme, že Pelhřimov si zaslouží tohoto\nkrásného díla, první monografie českého\nměsta, založené a pojaté na novém základě,\nže se zde pevně ujmou snahy o zachování\nstarobylého, t. j. uměleckého rázu města, a\nže jeho zděděný rytmus bude opět organicky\npřičleněn k novým formám.\n\nJ. Borovička."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c021", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "237", "image_debut": 30, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.17.3", "titre_corps": "Kandinsky: Über das Geistige in der Kunst.", "titre_sommaire": "Kandinsky: Über das Geistige in der Kunst.", "signature_source": "J. Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.30", "debut_caractere": 512, "fin_caractere_exclue": 3705, "texte": "Kandinsky: Über das Geistige in der\nKunst.\n(Mnichov, R. Piper & Comp.)\n\nNa knihách pojednávajících s nových sta-\nnovisek o současném umění není' možno žá-\ndati generálního zodpovědění všech otázek\na pochybností, jaké se vždy současně přiřa-\ndil jí k novým poznatkům. Avšak kniha Kan-\ndinského, jež chce býti do jisté míry progra-\nmovou a určující, není než velice jednostran-\nným rozvinutím některých z těch možností,\njež lze dnes v každém případě z předchozího\na současného uměleckého vývoje a snažení\nsnadno a třeba ne dosti důvodně vyvoditi.\nÚčelem jeho pojednání je ukázati cestu ve-\ndoucí k novému psychičtějšímu umění, ovlá-\ndanému v první řadě příkazem vnitřní\nnutnosti; methoda a způsob závěrů ne-\nmůže však nijak přesvědčiti, látka je rozběhlá\na roztěkaná a vedle známějších poznatků,\nvyslovených již dříve a jinde s větším nebo\nmenším důrazem, vyrůstají u Kandinského\nnáhlé neopřené předpoklady a závěry, jež\ndávají jeho knize význačně neplodný a ne-\nvěcný ráz. Tam, kde Kandinskys jednostran-\nnou důsledností po svém domýšlí některé\nz úkazů nového umění a současného života,\nje to jistá chytrost, kterou můžeme přičísti\njeho rakovému původu, jež činí jeho knihu,\nodmyslíme-li si její začasto prorocký tón,\nv některých partiích přímo zábavnou. Kniha\nmá vedle toho tu cenu, že může nám osvětliti\nmnohé stránky takového nového německé-\nho umění, jež náleží do názorového okruhu\npodobné povahy. Snad není nutno poíírati\nzde slabé stránky těchto názorů, které by ko-\nnečně ani v praktickém užití nebyly tak ne-\nbezpečny, kdyby praxe skutečně hodnotně\nodpovídala názorovému přesvědčení, neboť\npak by v tomto případě znamenala jednu\nz vedlejších stránek řadících se k vývojo-\nvému pohybu moderního umění a měla by\nv celkovém součtu svůj význam a své ome-\nzené oprávnění.\nStačí snad udati stručný obsah knihy, po-\nkud by nás mohl zajímali:\nNení možno obnoviti zašlé umělecké prin-\ncipy minulých kulturních období. Je to opi-\nčení, vykonávání stejných zevních pohybů,\nkterým však schází vnitřní smysl. Je však\njedna vnější podobnost uměleckých forem,\nkteré ale leží základem jedna velká nutnost:\npodobnost vnitřních snah nebo puzení v celé\nmorálně duševní atmosféře. Tak povstaly\nnaše sympatie, pochopení a vnitřní spříznění\ns primitivy; je to však jako styčný bod přece\njen bod a nic více. Naše duše je v počátcích\nvzkříšení po dlouhé periodě materialisti-\nckého nazírání, je ještě v pochybách, tísněná\ntlakem bolesti, jež vzešla z materialistické fi-\nlosofie; tím se silně odlišuje od duše primi-\ntivní, a proto nebude zmíněný sklon k primi-\ntivnímu dlouhého trvání. Neboť duše zjem-\nnělá bojem a bolestí nebude přijímati jako\numělecké obsahy hrubší pocity jako je strach,\nradost nebo smutek (nebudou se novému\numělci líbili), nýbrž jemnější, složitější po-\ncity, tak jako je sám nový život; ty nelze je-\nště pojmenovali, nemají ještě názvů a jsou\nschopny vyvolati v divákovi jemnější emoce,\nnež jaké je možno uchopili nám do slov.\nDnešní divák je ale zřídka schopen tako-\nvých vibrací. Hledá v uměleckém díle buď\nčistou nápodobu přírody, jež může sloužiti\npraktickým účelům (portrét v obvyklém slo-\nva smyslu a pod.), nebo napodobení přírody,\njež obsahuje jistou interpretaci: „impressio-"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 798, "texte": "nistickou malbu\", nebo konečně do přírod-\nních forem přestrojené stavy duše (čemuž se\nříká nálada). Všechny tyto formy, jsou-li sku-\ntečně umělecké, vyplňují svůj účel a mohou\nbýti duševní potravou zvláště v tomto po-\nsledním případě, kde divák nalézá souznění\nsvé duše. Ovšem takové sou- nebo protiznění\nnesmí zůstat prázdným nebo povrchním; ná-\nlada díla musí náladu divákovu prohloubiti\na pročistiti. Avšak zjemnění a rozšíření to-\nhoto znění v prostoru a v čase zůstává jedno-\nstranným a nevyčerpává ještě možnou pů-\nsobnost umění. Nový obsah umění nemusí\njiž býti materielním předmětným obsahem\nminulé periody, nýbrž obsahem čistě umě-\nleckým, to jest takovým, jejž může jen umění\nv sebe pojmouti, a který může býti jen umě-\nním a prostředky, jež přísluší jen umění, uve-\nden k jasnému výrazu."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.31", "debut_caractere": 816, "fin_caractere_exclue": 825, "texte": "J. Čapek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c022", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237", "page_fin": "238", "image_debut": 31, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.17.4", "titre_corps": "Vyjimky ve vývoji.", "titre_sommaire": "Vyjimky ve vývoji.", "signature_source": "Pavel Janák", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.31", "debut_caractere": 827, "fin_caractere_exclue": 3753, "texte": "Vyjimky ve vývoji.\n\nNáš hledající zájem-pátráme-li v uměle-\ncké historii - obrací se především k počátkům\numěleckých období a k obratům směrů slo-\nhových; nacházíme v těchto dějinných oka-\nmžicích, jimž i situace současného umění\njest podobna, pudové počinv v počátcích\numěleckého tvoření čisté a odhalené, jak po-\nčínají se ještě nahé a tradicí tvoření neza-\nkryté, bez konvenčních výrazů; anebo ve chví-\nlích, kdy vývoj nějakého směru a slohu se\nobrací a láme jinam, jak výtvarný pud tvo-\nření nanovo proniká nahromaděnou již tra-\ndicí a konvencí slohu, jak ji znovu když\npočínala již tuhnouti - skrápí a zkypřuje.\nI vyjimky a odchylky t. zv. vývoje uměleckého\ndění nás poutají; jsou to události vyvolané\nnárazy bezprostředního individuelního tvo-\nření a nazírání na tradiční a vývojově jdou-\ncí celek. Zde projevuje se obyčejně vzácně\njasně - srovnáváme-li tato výjimková díla\ns tradičními podíl čistého tvořícího pudu;\ntu lze jej přesně rozpoznati jako ve směsi\ndvou látek, z nichž jednu (současnou, ustá-\nlenou tradici) známe; druhý díl projevující\nse jako odlišné úsilí, umělecké dílo vychylu-\njící z tradice, jest osamoceně vytvářející pud\njedincův.\nDvě krásné práce starého vnitřkového\numění skříň ze XVII. století z knížecího\nzámku Lobkowiczů v Roudnici a kamna\nz XVIII. stol., původně na zámku Wišniowci,\n(nyní v krakovském Museu), které v přílohách\npřinášíme, jsou takovými výjimkovými díly\numělecké historie; přinášíme je nikoli tedy,\nže by představovaly naše umělecké vyznání,\nale protože nás v jejich křížení zajímá je-\njich složka čistého výtvarného původu. Obě\npráce vznikly v dobách, jež měly již velmi\ncelý sloh, t. j. úplně vypracovanou výtvarnou\nmluvu a ku všem projevům vystačující. Velká\narchitektura poskytovala drobnému, na ní\ntehdy závislému umění vnitřkovému, celé\nsvé architekturální bohatství, seřazené tra-\ndicí v logické řady článků a tvarů, vázané\npoměry i pořadem. Dle tehdejšího názoru\nveškero drobné umění řemeslné aplikovalo\nvelkou architekturu a jeho práce byly po-\nrostlé architektonikou, pod níž se ztrácela\nvlastní podstata věci; postupující však a sí-\nlící tradice souběžně počala se pokoušeti\ntaké již samostatněji a skutečně výtvarně\no samostatný tvar věcí a zkoušela jej přetvá-\nřeti i prostorově (stupňovaná plastika a bor-\ncení barokních skříní). Autor skříně (již vo-\nlíme k demonstraci za příklad) zůstal dalek\nobou současných tradičních prostředků vy-\ntváření, nepoužil ani aplikace architektury\nani nepřetvořil kostru skříně: přijal sice skříň\njako truhlovitou, konstruktivně vymezenou,\nza to však překonal rozkol, který současně\ntrval mezi povrchovou aplikovanou archi-\ntekturou a mezi pokusy o prostorové pře-\ntváření věcí, a myslil si své dílo předmětně,\nobsahově a tvarově úplně jednotné. Roze-\nznáváme dobře, že jeho kritičnost, jeho sa-\nmostatný názor a síla jeho tvořivosti zabrá-\nnily mu, aby se vyjádřil běžnými prostředky\naplikované architektury, ale nebyl dosti sil-"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1088, "texte": "ným, aby odvážil se zase až na vlastní zá-\nkladní tvarovou kostru skříně. Když však\nvytvářel její řimsu, sokl, stěny a křídla, byly\njeho samostatné výtvarné schopnosti velmi\nčinné; užil sice k vyjadřování slohových pro-\nfilů (barokních), ale v takové dynamice, in-\ntensitě a otevřenosti, že tyto jdou daleko za\nsoučasnou obvyklou a dovolenou míru vy-\njadřování a jsou vlastní kvalitou tohoto\ndíla. Celý povrch skříně je ožit, schopnost\nvytváření na přetváření druhých dvou roz-\nměrů ještě nevystačující, rozbíhá se lokálně\nv třetí dimensi (kolmo k povrchu) ve směru\nplastiky plochy a v daných mezích celku co\nnejživěji, zhušfujíc zde náhradou o tolik, ko-\nlik se jí nedostávalo na smělosti v druhých\nsměrech. Je třeba připomenouti si pro srov-\nnání ony soudobé skříně, zcela pokryté před-\nstavenou portálovou architekturou, aby bylo\njasno, že tato skříň je pokusem samostatně\nodvažujícího se citu k vůli v tvoření; smysl\npo plastickém, neliterárním vyjádření vyvírá\nzde a prodírá se tradicí čistě a přímo jako\nod časovosti osvobozený - byť časově při-\nbarvený výjev tvoření.\n\nPavel Janák."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c023", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "238", "page_fin": "238", "image_debut": 32, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.17.5", "titre_corps": "Hedvičina sklenice.", "titre_sommaire": "Hedvičina sklenice.", "signature_source": "V. V. Štech", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.32", "debut_caractere": 1090, "fin_caractere_exclue": 3995, "texte": "Hedvičina sklenice.\nV. V. Štech.\nStředověká sklenice, již reprodukujeme\nv přílohách, je orientálního původu * Přiná-\nšíme ji, protože je dokladem, jak existují ci-\ntové souvislosti a příbuznosti nikoli totož-\nnosti mezi uměními a dobami i daleko od\nsebe vzdálenými. Případ Hedvičiny sklenice\nto trojnásobně dokládá: byla vyřezána v Ori-\nentě a tu byla poprvé projevem cítění; pak\nstředověk si ji přivážel a choval jako cenné\ndílo; nutno předpokládali ovšem, že jeho\nobdiv pro ni byl i nábožensky motivován,\nale jestliže sloužila jako schrána relikvií, ne-\nlze pochybovati, že byla pokládána i před-\nmětně t.j. dle našeho výrazu esteticky cennou\na citu odpovídající; konečně znovu obje-\nvuje ji současné umělecké cítění jako podivu-\nhodné, krásné a hluboké dílo umělecké a\njejí umělecký obsah je již po třetí potvrzován.\nTato přiřaďování citu, v tak velkých a ča-\nsových odlehlostech, jsou patrně nárazy na\ntutéž oblast citového tvoření.\nBylo by ovšem marno hledati na sklenici\nreální podklad přírodního děje, klerý je na\nní zobrazen. Ze lvích těl, na něž umělec skle-\nnice myslil, zbyla jen jich podnětová kostra,\nkteroujeho cit zjednodušil do představy v plo-\nše, ale učinil zde z něho z pouhého děje\npřírodního silný děj tvarů. Při natočení to-\nhoto, do plochy přemístěného výjevu, od-\nvážil se umělec ještě i na přírodnost válce\nsklenice samé; děj tvarů prořezal hluboko\npůvodní hmotný povrch válce, nikoliv snad,\nže by byl tento jen technicky porušen, ale\nže je skutečně přeformován. Redukce tedy,\nkterou zde příroda citem byla zmožena, je\nvelmi vysokého stupně. Třeba zde - k vůli\nsrovnání - vzpomenouti, jak týmž předmě-\ntem na př. se zabývající sklenice poempirové\n(pokryté leptanými zvířaty, emblemy) jsou\nvýtvarně nejednotné: na nich přírodní děj\nje nehluboce přehodnocen, přenesením na\nválec sklenice nezamýšlené stočen a válec\nsklenice, jako třetí samostatný zjev v díle,\nsamostatně disonuje svým tvarem.\nVlastní krása sklenice jako uměleckého dí-\nla je zjistitelná vlastně teprve hmatu a hmata-\njícímu oku; když oba tyto vnímající orgány\nvykonají znovu cestu, na které tvar sklenice\nvznikl, shledají zpětně tutéž dějovou rozkoš,\nkterou umělec převedl a zhustil svou žijící\npředstavu v pevný a v klid zavřený tvar.\n* Sklenice, jejíž vyobrazení přinášíme v dnešním\nčísle, patří do skupiny t. zv. „Hedvičiných sklenic\"\n(dosud jich známo asi 12), spojovaných tradičně se\njménem sv. Hedvigy, a jimž věnována nejnověji histo-\nrická studie Rob. Schmidta v šestém svazku ročenky\nSchlesiens Vorzeit in Bild und Schrift. Tyto sklenice\nbyly v ranním středověku dováženy z Orientu, nej-\nspíše z Egypta, a používáno jich jako schránek parfumů,\nostatků a k liturgickým účelům. Vyobrazená sklenice\nnalezena v sakristii dómu v Halberstadtě. Její povrch\nnese dva hluboce řezané lvy, jichž těla zobrazena z pro-\nfilu, hlavy ze předu, vnitřní kresba těl vyjádřena sku-\npinami různě orientovaných paralelních rýh."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c024", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239", "page_fin": "240", "image_debut": 33, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.17.6", "titre_corps": "Drobné zprávy.", "titre_sommaire": "Drobné zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1950, "texte": "Drobné zprávy.\nAbychom podali důkaz, pokud a jakou autoritou\njest p. William Ritter jako umělecký kritik a umělecký\nkonsul český vůči cizině, jehož hlas bývá často dovo-\nláván k výpomoci prostřednostem, otiskujeme část je-\nho referátu z dubnového čísla „L'ari et les artistes\",\nz rubriky „LAutriche\", kterou sem pravidelně píše a\njíž cizinu informuje o našich domácích událostech umě-\nleckých:\n„.... Zprvu nechtěli bráti vážně „Skupinu\", jež při-\nšla poslední v řadě uměleckých spolků, odloučivši se\nod „Manesa\" za okolností, kterých zbytečno želeti, ježto\nnutně se musely vyskytnouti z téže a jediné příčiny -\nže „Mánes\" utvořil se kdysi obdobným způsobem. Bůh\nví, proč krčíme rameny, mluví-li se o neoprimitivismu,\nfuturismu a kubismu. Ale řekne-li se nám, že takové\nskupení dospěje k tomu, aby přivtělilo individuality rá-\nzu p. Kysely a p. Vlastimila Hofmana, kteří doznávají,\nže jsou na svém místě v této vybrané elitě, pak se šance\nproblémů poněkud mění. jakže! Nejlepší z mladých\nčeských dekoratérů z jedné strany, z druhé strany umě-\nlec z polských* (sic!) nejhodnotnější, nejvzácnější a\nnejindividuelnější! Údiv ještě vzroste, když vidíme ultra-\nmoderní skupinu českých umělců, jak činí si nároky a\nhonosí se, že souvisí a přísluší péle-méle k Tinto-\nrettovi, Grecovi, k anonymním umělcům gotické skulp-\ntury a perského smaltu (sic!), místo aby se dovolávala\njako obyčejně mod a měnícího se vkusu pařížského, a\nto při plném vědomí, jak se člověk přiznává krví ku\nsvé rodině. Podobný úkaz stojí za to, by byl spíše stu-\ndován nežli nazdařbůh zařazován do zmatku výstav\nříše babylonské věže. Více nežli díla většiny z nich\nžel zamlouvá se mi zvláště u umělců Skupiny, že hle-\ndají svého oprávnění a do jisté míry je i nalezli do-\nkonce v dílech několika oněch předků, jichž k mé\nlítosti spolek „Mánes\" naprosto nedbal - takového V.\n\n* Pan W. Ritíer zaměňuje totiž jen (!) Vlastislava\nHofmana, architekta, za polského malíře Vlastimila\nHofmana."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2068, "texte": "H. Brunnera (sic!) a Petra Brandla (!) Zdá se, že\nbudou hledati toto oprávnění až v kachlích ka-\nmen Městského Musea Pražského - a zcela správně.\nNebof je to vskutku vážný čin, dospěje-li české umění,\ndomněle počínající dvěma bratry Mánesy, k poznání\nsvých úctyhodných, téměř heraldických počátků. Vidím\ns potěšením, když jsem byl doporučoval svým přá-\ntelům z Prahy po deset let toto pátrání a když se mi\nza to vysmívali, jak dospívají zdravějšího chápání věcí.\nA snad, kdyby si byli dali práci uvědomili si způsob,\njímž takový Mahler a Klimt nakládali k svému individu-\nelnímu utváření s prvky a veličinami národními, roz-\ntroušenými po celé Monarchii, byii by posléze zpozo-\nrovali záblesk rozhodujícího světla, konečného pomoc-\nníka všech jejich pátrání. Jakých tápání a jaké ztráty\nčasu byli by se uvarovali, Co na tom záleží, nejsou-li\ndosud díla Skupiny na pravé cestě. Někteří z nich aspoň\nzahlédají a Mánes počíná prý se rovněž zabývati českou\numěleckou minulostí.\"\n*\nV Saloně závodu G. Arnolda v Drážďanech vystaven\nbyl ku konci března soubor 41 prací V.van Gogha;\nbyly ze všech období jeho vývoje a byly zapůjčeny\nnamnoze ze soukromého majetku, takže podávaly\ni co do počtu i co do provenience zcela řídce možnou\npříležitost k přehledu Goghova díla.\n*\nVýtvarný odbor Umělecké Besedy odhodlal se vy-\ndati na subskribci v obmezeném počtu výtisků Mikoláše\niíleše pětiobrazový cyklus „Život starých Slovanů\"\ndvoutonovou reprodukcí v rozměrech originálu 75X35\ncm. Subskribčhí cena stanovena velmi nízká, za celé\ndílo K 20' . Přihlášky se současně zaslaným obnosem\npřijímá Umělecká Beseda, Praha 11., Jungmannova 39 n.\n*\nV Salonu Cassiererově v Berlíně byla vystavena\nv první polovici května kolekce 15 obrazů Cézanne-\nových (vesměs z pozdější jeho doby) k nimž připojeny\nbyly 3 obrazy Grecovy, dále Corotův portrét ženy, Ma-\nnetovo zátiší, obrazy od Degasa, Moneta, Sisleye a Pis-\nsara. K této výstavě přineseme v příštím čísle článek.\n★\nV redakci „Šturm\" v Berlíně byl právě vystaven\nsoubor obrazů futuristů, hterý před tím byl v Paříži\nu Bernheima a v Londýně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c025", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.18", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.1", "debut_caractere": 1369, "fin_caractere_exclue": 1651, "texte": "GRAFICKy ZAVOĎ REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATORSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um -prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c026", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.19", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.2", "debut_caractere": 915, "fin_caractere_exclue": 1400, "texte": "NOVINKA\nPéra >,Ly, To, Atos\nti\nNOVINKA - Japonské\nnástroje ku psaní umě-\nleckého písma.\n'PRAZE\nULICE CíSLO,112\nNOVINKA- (Skriptoh\nčerný inkoust ku psaní\npísma.\nTELEEON Cz.34\nNOVIN KA Moderní\ns vtisknutým\nimenem.\nmá na skladě veškeré potřeby pro malíře, jako barvy, štětce, plátna,\npapíry ruční, kreslicí, kartony, papíry japonské, předsádkové, korková\npéra, nástroje pro řezbu do linolea, dále pak veškeré potřeby pro\nškoly i pisárny. Krásné krabice plněné dopisním papírem a obálkami."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c027", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.20", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 294, "texte": "Kostelní\na salonní okna\n3\nw\nm\nm\nm\nySY-Z\nw;\n*i)\nWi\nM\nw\nyr\nŠM\nJ.Vlasák, Praha\n1., Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c028", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.21", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.3", "debut_caractere": 296, "fin_caractere_exclue": 499, "texte": "VRANA JOSEF\nLAKÝRNÍK A MALÍŘ PÍSMA\nPRAHA 11., JERUZALÉMSKÁ 6n.\nprovádí veškeré práce v obor tento\nspadající. / Zejména lakování top-\nných teles (radiátorů) k topení pa-\nrou a vodou, zaručeně bez zápachu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c029", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.22", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.3", "debut_caractere": 501, "fin_caractere_exclue": 619, "texte": "JOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561-11. POŠT. SPOŘ. 29.976"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c030", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.23", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.3", "debut_caractere": 621, "fin_caractere_exclue": 759, "texte": "Arnošt Diepold\nzvonař v Praze-L,\nAnežská ul. č. 12 n.\nDoporučuje se k dodávce\nnových a k opravám zvo-\nnů starých v cenách nej-\nlevnějších."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c031", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.3", "debut_caractere": 761, "fin_caractere_exclue": 827, "texte": "Otakar\nSkřivan,\ntovárna na parkety\nPRAHA-\nVINOHRADY\nZaloženo 1865."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c032", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.3", "debut_caractere": 829, "fin_caractere_exclue": 873, "texte": ".POTZ\nTRUHLÁŘSTVí\nPRAHA 11.\nKLIMENTSKÁ\n1235."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c033", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 312, "texte": "NÁHROBKY\nKAMENICKÉ PRÁCE\nSTAVEBNÍ, DE-\nKORAČNÍ ATD.\n/ \\\nmVm\nw\nc\nKRiriErticKÉ-zóuDDypinmy ;\nF'PPLOUš'PRRHR-VII:\nF. PALOUŠ\nV PRAZE VII.\nČÍSLO POP. 877-881.\nROZSÁHLÁ TOVÁRNA, VLASTNÍ\nLOMY, MODERNÍ STROJE, SKLAD\nVŠECH MATERIÁLŮ.\nTELEFON ČÍSLO 3219.\nZALOŽENO ROKU 1886.\nSKLAD POMNÍKŮ :NA FLOŘE:\nU OLŠANSKÝCH HŘBITOVŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c034", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.27", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.4", "debut_caractere": 314, "fin_caractere_exclue": 541, "texte": "Stavební a nábytkové\ntruhíářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAV\nHANUŠ\nPRAHA-11., Marián-\nská ul. č. 4 proti »Ná-\nrodním Listům«\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c035", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.28", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.4", "debut_caractere": 543, "fin_caractere_exclue": 634, "texte": "Práce\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nFraha-Kr Vinohrady,\nKollárova ulice č, 15."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c036", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.29", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.4", "debut_caractere": 636, "fin_caractere_exclue": 970, "texte": "Založeno r. 1885. Telefon č. 1994.\nNejslarší česká továrna na železná kamna a stolové\nsporáky, jakož i ústřední topeni a ventilace všech\nsoustav\nHorák Ullmann,\nV PRAZE V., MAISELOVA UL. 42.\nJako specialitu vyrábí krby přesně dle slohu od jed-\nnoduchého do nejnádhernějšího provedení. Roz-\npočty a illustrované cenníky zdarma a franko."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c037", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.30", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.4", "debut_caractere": 972, "fin_caractere_exclue": 1154, "texte": "Kreslicí papíry. Pausovací papíry a\nplátna. Světlotiskové papíry. Barvy\na veškeré malířské potřeby\ndoporučuje levně\nBělský & Jeschek\nv Praze, Václavské nám. 772.\nRačte žádat cenníky!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c038", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c038", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.31", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.4", "debut_caractere": 1156, "fin_caractere_exclue": 1206, "texte": "KAREL ATTL\nMAIITEI.\nPOVOZŮ\nPRAHA 11., Ha Slupi 151"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c039", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239", "page_fin": "239", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.32", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.33", "debut_caractere": 1952, "fin_caractere_exclue": 2180, "texte": "1 PŘIKRÝVKY, ZÁCLONY, KOBER- i\ni CE, LINOLEUM, LOŽNÍ POTŘEBY, |\n1 ŽELEZNÝ NÁBYTEK, CESTOVNÍ i\ni POTŘEBY, DĚTSKÉ VOZÍKY, PO- §\n1 STÝLKY, ŽIDLE, NA SLUNNÍKY 30 I\ni AŽ 50% SLEVY 1\n1 lAN STOUPA V PRAZE 11. S\nI JINDŘIŠSKÁ UL. Č. 1. |"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c040", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239", "page_fin": "239", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.33", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.33", "debut_caractere": 2182, "fin_caractere_exclue": 2319, "texte": "JAN HLAVÁČEK\nZÁVOD MALÍŘSKÝ\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\nPRÁCE SPADAJÍCÍ\ni DO OBORU MALBY\nINTERIEURÚ\nPRAHA ČÍSLO 715-1.\nDLOUHÁ TŘÍDA\n(ROH RYBNÍ ULICE)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c041", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239", "page_fin": "239", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.34", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.33", "debut_caractere": 2321, "fin_caractere_exclue": 2472, "texte": "Kancelář kamenných lomů\nDžbán, Podbaba, Bulovka, Ladví a Ďá-\nblice. - Nejtvrdši materiá\npro stavby betonově\nSchneiderová-Polnerová,\nPraha VII, Bělského"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c042", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239", "page_fin": "239", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.35", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.33", "debut_caractere": 2474, "fin_caractere_exclue": 2627, "texte": "Ludvík Hospergr\nPřesná anglická a americká moda.\nVzory látek přímo z Londýna a New-\nYorku.\nDodavatel nejpřednější společnosti.\nPraha 11., Palackého ul. 5"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c043", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "240", "page_fin": "240", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.36", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.34", "debut_caractere": 2070, "fin_caractere_exclue": 2170, "texte": "Zbraslavské šamotárny - mimo kartel\nKancelář a sklady: Praha, Havlíčkovo nám. č. 6. - Telefon £.5122"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c044", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "240", "page_fin": "240", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.37", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.34", "debut_caractere": 2172, "fin_caractere_exclue": 2376, "texte": "Ústřední topení\na větrání všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo~\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZÁVOD\nC. Příbaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049.\ní:.~\ni mi\n±r\nm\nv"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c045", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "240", "page_fin": "240", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.34", "debut_caractere": 2378, "fin_caractere_exclue": 2543, "texte": "VÁCLAV FIS NA\nPRAHA II PURKyŇOVA 5\nODBORNý ZÁVOD ČALOUNICKý.\nSPECIELNÍ VýROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BVTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVy NÁByTKLI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c046", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "240", "page_fin": "240", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.34", "debut_caractere": 2545, "fin_caractere_exclue": 2710, "texte": "PRAŽSKÉ NAŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODE JNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB S RUČ. OBMEZENÝM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c047", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c047", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[241]", "page_fin": "[241]", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "[241]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 179, "texte": "PETR NEDVĚD\nPRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36\nVLASTNÍ VÝROBA MEIDIN-\nGERSKÝCH KAMEN A REGU-\nLAČNÍCH, NÁSYPNÝCH,\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ. |\nAAMAIBŠA&A-TBAREA;TI NV 111*\" HNI mTRMMR— - —-- - - 8"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c048", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[241]", "page_fin": "[241]", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "[241]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.35", "debut_caractere": 181, "fin_caractere_exclue": 334, "texte": "PROVEDENO DLE NÁVRHU\nNAByTEK\nHOTOVÝ í CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLÉM ,ODBORN. PROVEDENÍ\nVVRABI A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK. VINOHRADY, BARÁKOVA3"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c049", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c049", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[241]", "page_fin": "[241]", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.42", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "[241]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.35", "debut_caractere": 336, "fin_caractere_exclue": 553, "texte": "JOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA i ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c050", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[241]", "page_fin": "[241]", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.43", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "[241]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.35", "debut_caractere": 555, "fin_caractere_exclue": 636, "texte": "I ZÁVODY PRO UMĚLECKO-PRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA-VII.\nU PRŮHONU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c051", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[241]", "page_fin": "[241]", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.44", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "[241]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.35", "debut_caractere": 638, "fin_caractere_exclue": 850, "texte": "RTsÉ*?M!mX3ryíinL!■ |<f|t (||\nČESKÁ MVSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ. ORGÁN\nFILOSOFICKÉ JEDNOTy V PRAZE\nPŘEDPLATNÉ PRO TUZEMSKO 8 K ROČ.\nRedakční adresa: Prof. Dr.\nFr. Krejčí, Král. Vinohrady,\nKollárova ulice\nč. p. 1106."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c052", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[241]", "page_fin": "[241]", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.45", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "[241]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.35", "debut_caractere": 852, "fin_caractere_exclue": 1123, "texte": "! G R A N O LIT\n1 Priv., celistvá, houbě a ohni vzdorující podlaha,\nI podložka pod linoleum, podložka pod parkety na\n| železobeton místo asfaltu, neprozvučná isolace,\nterrazzo, beton, provádí\nj STANISLAV VAŠÁK.GRANOLIT\ni RRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA\nCISLO 2a. TELEFON 305/ IV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c053", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[242]", "page_fin": "[242]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.46", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[242]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 94, "texte": "ŽENSKý\nLÉKAŘ\nMUDr.\nAD. LUKL\nKrál. Vinohrady,\nroh Purkynova n.\na Karlovy tř.\nOrd. 9.-10., 2.-3."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c054", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[242]", "page_fin": "[242]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.47", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[242]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.36", "debut_caractere": 96, "fin_caractere_exclue": 312, "texte": "V J. MAVLÍCEK\nTOVÁRNA A A ZPRAC\nPETROHRAD V ČECHÁCH.\nDodává pro veškerá odvětv\nství: dvéře, okna, portály,\npodlahy atd. Výhradná licence pro Cechy: Maye-\nrova patentní okna,\nPRAŽSKÁ KANCELÁŘ KARLÍN,\nKRÁLOVSKÁ TŘ. 88."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c055", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[242]", "page_fin": "[242]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.48", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[242]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.36", "debut_caractere": 314, "fin_caractere_exclue": 487, "texte": "s\nATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONQVSKÝ,\nPraha Lil., Říční 559-\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kamen 30 dru-\nhů. Veškeré prače\narchitektonické."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c056", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[242]", "page_fin": "[242]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.49", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[242]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.36", "debut_caractere": 489, "fin_caractere_exclue": 624, "texte": "Továrny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPĚ ČÍSLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c057", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[242]", "page_fin": "[242]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.50", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[242]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.36", "debut_caractere": 626, "fin_caractere_exclue": 886, "texte": "pro celé fagady i detaily těchže,práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\n\"V\nJindřicha Čapka, Praha 1.,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-05-01-c058", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-05_01#c058", "volume": "bmtnabk_1912-05_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[242]", "page_fin": "[242]", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.2.51", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[242]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.36", "debut_caractere": 888, "fin_caractere_exclue": 1096, "texte": "RYDL &THON\nSVIJAHY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU INTERIEURU, STAVEB,\nHŘBITOVU ATD. Z KAMEMINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.1", "texte": "UMĚLECKÝ MĚSÍČNÍK\nČASOPIS SKUPINY VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ. REVUE MENSUELLE DES ARTS, ORGÁNE DE\nSKUPINA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ (GROUPE DES\nVydáním a nákladem Tiskového družstva Skupiny ARTISTES), PRAGUE.\nVýtvarných Umělců v Praze. Rédaction et adminislration: Praguel., Františkovo |\nnábřeží 20.\nŘídí PAVEL JANÁK a FR. LANGER s redakčním Direcíeurs en chef: PAVEL JANÁK et FRANT. LAN-\nkruhem: EMIL FILLA, VLAST. HOFMAN, FR. KY- GER. Rédacteurs: EMIL FILLA, VLAST. HOFMAN,\nSELA, V. V. STECH, V. ŠTĚPÁN. FR. KYSELA, V. V. STECH, V. ŠTĚPÁN.\nREDAKCE a ADMINISTRACE Uměleckého Měsíčníku a KANCELÁŘ Skupiny Výtvarných Umělců v PRAZE L,\nFRANTIŠKOVO NÁBŘEŽÍ 20, denně od 9-1, 3-7 hod.\nRoční předplatné 12 K, do ciziny 15 K, jednotlivá čísla 1 K 70 h. Reklamace se nefrankují a přijímají\nse nejdéle do 14 dnů po vyjití čísla. Účet Záložního a Úvěrního Ústavu v Hradci Král., filiálka v Praze.\nRukopisy nevyžádané se nevracejí, není-li přiloženo zpáteční poštovné. Reprodukovali přílohy a otiskovali\nčlánky z Uměleckého Měsíčníku možno jen se svolením redakce, zprávy a poznámky jen s přesným udá-\nním pramene. Za práce podepsané odpovídají autoři.\nZodpovědný redaktor Pav. Janák, Prahami-I. —Za náklad a vydávání odpovídá Jos. Chochol, Praha IV.-240.\n- Reprodukce grafického ústavu Jana Šience, Praha 1., Salvatorská čís. 8. - Tiskem Dělnické knihtiskárny\nv Praze-11., Myslíkova ul. 1959.\n\nGRAFICKy ZAVOĎ REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATORSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um -prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.2", "texte": "ČÍS. 8. (KVĚTEN.) ROČNÍK I. 1912.\nNo 8. Ire ANNÉE.\n\nOBSAH\nTEXT:\nK. Čapek: Básně.\nFrant. Langer: Qui pro quo.\nV. Štěpán: Prostředky hudební formy.\nVI. Hofman: Příspěvek k charakteru moderní\narchitektury.\nKRONIKA:\nv\nK. Čapek: Anthologie de TEífort. - J. Borovička:\nStyl malého města. J. Čapek: Kandinsky: Über\ndas Geistige in der Kunst. Pavel Janák: Výjimky\nve vývoji. - V. V. Stech: Hedvičina sklenice.\nVYOBRAZENÍ:\nŘezaná sklenice, XIII. st. Skříň, XVII. st. Fa-\nyengová kamna, XVIII. st. J.Chochol: Nábytek (3)\nVI. Hofman: Architektonický náčrt. Nábytek (3)\n\nSOMMAIRE\nTEXTE:\nK. Čapek: Poémes.\nFrant. Langer: Qui pro quo.\nV. Štěpán: Les moyens de la formě musicale.\nVI. Hofman: Contribution au caractěre de l'ar-\nchitecture modeme.\nCHRONIQUE.\nILLUSTRATIONS:\nVerre sculpté, XHIe siěcle. L'armoire, XVIIe\nsiěcle. Poéle en XVIIIe siěcle. J. Cho-\nchol: Meubles (3) -VI. Hofman: L esquisse ďarchi-\ntecture, Meubles (3).\n\nNOVINKA\nPéra >,Ly, To, Atos\nti\nNOVINKA - Japonské\nnástroje ku psaní umě-\nleckého písma.\n'PRAZE\nULICE CíSLO,112\nNOVINKA- (Skriptoh\nčerný inkoust ku psaní\npísma.\nTELEEON Cz.34\nNOVIN KA Moderní\ns vtisknutým\nimenem.\nmá na skladě veškeré potřeby pro malíře, jako barvy, štětce, plátna,\npapíry ruční, kreslicí, kartony, papíry japonské, předsádkové, korková\npéra, nástroje pro řezbu do linolea, dále pak veškeré potřeby pro\nškoly i pisárny. Krásné krabice plněné dopisním papírem a obálkami."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.3", "texte": "Kostelní\na salonní okna\n3\nw\nm\nm\nm\nySY-Z\nw;\n*i)\nWi\nM\nw\nyr\nŠM\nJ.Vlasák, Praha\n1., Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\".\n\nVRANA JOSEF\nLAKÝRNÍK A MALÍŘ PÍSMA\nPRAHA 11., JERUZALÉMSKÁ 6n.\nprovádí veškeré práce v obor tento\nspadající. / Zejména lakování top-\nných teles (radiátorů) k topení pa-\nrou a vodou, zaručeně bez zápachu.\n\nJOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561-11. POŠT. SPOŘ. 29.976\n\nArnošt Diepold\nzvonař v Praze-L,\nAnežská ul. č. 12 n.\nDoporučuje se k dodávce\nnových a k opravám zvo-\nnů starých v cenách nej-\nlevnějších.\n\nOtakar\nSkřivan,\ntovárna na parkety\nPRAHA-\nVINOHRADY\nZaloženo 1865.\n\n.POTZ\nTRUHLÁŘSTVí\nPRAHA 11.\nKLIMENTSKÁ\n1235."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.4", "texte": "NÁHROBKY\nKAMENICKÉ PRÁCE\nSTAVEBNÍ, DE-\nKORAČNÍ ATD.\n/ \\\nmVm\nw\nc\nKRiriErticKÉ-zóuDDypinmy ;\nF'PPLOUš'PRRHR-VII:\nF. PALOUŠ\nV PRAZE VII.\nČÍSLO POP. 877-881.\nROZSÁHLÁ TOVÁRNA, VLASTNÍ\nLOMY, MODERNÍ STROJE, SKLAD\nVŠECH MATERIÁLŮ.\nTELEFON ČÍSLO 3219.\nZALOŽENO ROKU 1886.\nSKLAD POMNÍKŮ :NA FLOŘE:\nU OLŠANSKÝCH HŘBITOVŮ.\n\nStavební a nábytkové\ntruhíářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAV\nHANUŠ\nPRAHA-11., Marián-\nská ul. č. 4 proti »Ná-\nrodním Listům«\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení.\n\nPráce\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nFraha-Kr Vinohrady,\nKollárova ulice č, 15.\n\nZaloženo r. 1885. Telefon č. 1994.\nNejslarší česká továrna na železná kamna a stolové\nsporáky, jakož i ústřední topeni a ventilace všech\nsoustav\nHorák Ullmann,\nV PRAZE V., MAISELOVA UL. 42.\nJako specialitu vyrábí krby přesně dle slohu od jed-\nnoduchého do nejnádhernějšího provedení. Roz-\npočty a illustrované cenníky zdarma a franko.\n\nKreslicí papíry. Pausovací papíry a\nplátna. Světlotiskové papíry. Barvy\na veškeré malířské potřeby\ndoporučuje levně\nBělský & Jeschek\nv Praze, Václavské nám. 772.\nRačte žádat cenníky!\n\nKAREL ATTL\nMAIITEI.\nPOVOZŮ\nPRAHA 11., Ha Slupi 151"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.5", "texte": "Řezaná sklenice, XIII. st.\nV Berlíně, ve sbírce pí. von Röse."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.6", "texte": "Skříň, XVII. st.\nV Roudnici, v zámku kníž. Z.z Lobkowicz."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.7", "texte": "Fayençová kamna, XVIII, st.\nNyní v Krakovském Museu."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.8", "texte": "Josef Chochol\nNábytek společenského salonu. (Anglický Kroužek v Praze.)"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.9", "texte": "Josef Chochol\nNábytek společenského salonu. (Anglický Kroužek v Praze.)"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.10", "texte": "Vlastislav Hofman\nNábytek. Náčrt."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.11", "texte": "Vlastislav Hofman\nNábytek. Náčrt."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "[218]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.12", "texte": "Vlastislav Hofman\nPohovka, křeslo a židle."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "[219]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.13", "texte": "Vlastislav Hofman\nNáčrt umrlčí komory pro nový obecní hřbitov u Ďáblic."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.14", "texte": "K. Čapek: Básně.\nVzrušené tance.\nMé uši jsou plny tanců:\nšpanělských tanců, rejů negerských,\njež protíná křik a ostrý ptačí smích,\ntleskají dlaně, paty dupou takt\nčernošských tanců;\nvšak hloub mne plní jiné opojení,\narabské tance, jež se těžce vlní\nvlnami ůdů, za hlučení bubnů\nse žádost roní, zvedá se a vlní;\npak tance moderní: já viděl na prknech\njich rythmy výstřední a lesků ostrý žeh,\nžár nohou zdvižených a plápol tenkých těl,\nvzrušení krásných žen jsem v stálém tanci zřel,\na nikdy už má mysl nemůže se zbavit\nneklidu toho, jenž je opíjel.\nHlas jejich roznícený srdce roztrh' nám,\njich sladký zrak po zlatě touhou plá\na probouzí, co nikdy nelze ukojit,\ncit toulavý, jenž ruší iidský klid,\na smysl pro rozkoše. V přeletu\núsměvy jejich tančí v prostoru\na brzo hynou.\nZář tryská výbušně a vrhá prudké vlny,\ntu hlučí bubny, temně bubny duní,\ntu blýská tuby třesk a teskná píšfala\nna scénu lesklé hady k tanci svolává;\nuž krouží smykavě a v ústech růže mají,\nblýskají očima a hlavou kolébají,\nv tom zazní buben. Sladce jemné struny\nzraněně roní malé chladné tóny,\nlibelly gázové se chvějí křídla bílá,\nvšak přišla vlnou tma a křídla pohltila,\na v ní se zdvihly housle; jejich dlouhý smyk\ntál jako vzdech a dral se jako křik,\nna poplach bubny duní, rohů rvavý ryk\nse tříští kovově a tryská změtený,\nšat prudkým vírem šleh' jak rozstříknuté plameny,"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.15", "texte": "po scéně tančí smích a v běhu štěká střeštěně,\nna jednom místě nohy zpitě dupou do země,\nže až to bolí!\nTak dupou opile a drsným pudem křičí,\nnic není většího než jejich oči,\njich život nemá slov a mluví obraznou řečí.\n\nSpící láska.\nje žhavá zem, kde spálen žáry prudkými\njá zprahl jsem, a žízní jazyk zčernal mi,\ntřeštění jako mysl mou a fantomy\nv tvář dechly mi a kolem obstoupily mne.\nMá láska nezná, nikdy nezná v touze své\ntu krutou zem a v žáru země podivné,\nkde spálené a nevýslovné slunce žhne,\na její duše si je nikdy nepředstaví.\nNeb její duše žije v chladu, jata snem,\nve chladu liliovém; v světle průzračném\ntam láska v květech spí; je jistě někde zem,\nkde láska v květech spí, kde světlo krásnější\nnež světla denní mysl konejší,\na všechno zdání, sny a zapomínání\nse mění v ticho; není někde zem,\nkde láska v květech spí?\nÓ jaký div mne jal,\nkdo vzal mne sem a dal mi tento cit,\npo boku lásky své zde budu stále žít,\nó jaký cit to byl, jenž dovedl mne sem?\nPo boku lásky své zde budu pro vždy žít,\nó jaký div mně dal zde pro vždy žiti s ní,\njak podivno, že pro vždy; jaký sladký div\nto štěstí vzbudil v ní,\njak podivno, že může šťastna být!\nMne jiný poznal duch a pro vždycky mne jal,\nkrev vnitřní ssál mi žáry prudkými,\nfantomy jiných zemí dechly ve tvář mou\na pro vždy touhu svou do srdce vdechly mi."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.16", "texte": "Qui pro quo.\nFrant. Langer:\nDívka z dobré úřednické rodiny, jemně vychovaná, jemného vkusu, nemohla se pro-\nvdali, ježto neměla ani věna, ani nebyla hezká. Tak stárla a trpkla uprostřed své rodiny,\nnestýkajíc se mimo ni s nikým. Z dlouhé chvíle si dopisovala s muži, jichž ani neznala;\nnalezla si čas od času v novinách oznámení lidí, kteří si chtěli dopisovati, a psala jim pod\nnějakou chifrou tak dlouho, dokud to ji nebo jeho neomrzelo. Tak měla již mnoho dopisů\nod lidí různého druhu, od studentů, které byly nejapné a sentimentální, od důstojníků fan-\nfaronské, od hejsků vyzývavé a plné dvojsmyslů. Některé byly od mužů, které nedávno\nnějak život zklamal a v nichž si vylévali upřímný a věru hořký smutek, svěřujíce se ne-\nznámé osobě, jiné od starých pánů, kteří cítili tíhu svého pozdního osamocení a nabízeli\ni sňatek dopisovatelce, a tito byli trochu komičtí, trochu dojemní. Na každý takový dopis\numěla odpovídali nejpřiléhavějším způsobem, protože byla bezpečna za svou anonymitou\na uměla lákati opovědí i zpovědi a hrála rozličné role, byla cudná, ale též frivolní, kde\ncítila, že toho třeba k úspěchu, jindy byla lehkomyslná, někdy vážná, vůči jiným cynická,\nněkterým prostoduchá. A při tom vždy vkládala se cele do svých listů, takže vlastně v nich\nžila mnohé životy, vždy vzdálena země pro přílišnou prchavost svých vymyšlených životů,\nale také vzdálena nebes pro příliš lidský stesk, který cítila, že nic z toho, co píše, nestělesní\na neprožije.\nKdysi na její dopisy odpovídal pán, který byl již skoro starý. Byl ženat, ale žena se mu\nznudila. Neboť byla osobou nesložitou, byla snad i poněkud omezená, líná jiti z domu i řádně\nse ustrojiti. Nejraději by ani nehovořila, tak byla lenivá. Proto se znechutila svému muži,\nkterý byl společenským člověkem a věčným ctitelem žen. Ovšem již nikomu nebyl nebez-\npečným, protože již dávno minula jeho dobývačná léta, tak že byl pomíjen, kde chtěl býti\nprvým a byl i po straně vysmíván. Život, který tak prožíval již jen v posledních jeho zbyt-\ncích, a již ani neprožíval, jenom z dálky obcházel, počínal jej tížiti; avšak o něm nepsal\nničeho neznámé adressátce, která měla chiffru A.B. (kdežto pán měl Z.Y.), ale byly to jiné,\nzcela podivuhodné věci, které jí psal. Sen o životě, jaký má každý člověk, jenž ve mládí\nsplývá s nadějí, ve stáří se vzpomínkou, sen o životě, který se nesplňuje a nesplní přes\nvšechna čekání a snažení, až docela oprchá, zšedne a zajde. I pán měl sen, který nebyl\nještě vzpomínkou, ale nebyl také již nadějí. Byl jenom útěchou. Byl takový: „Byl, totiž\nsnil o tom, že jest krásným mladým mužem, kterého mohou všechny ženy milovati. Ale\nneoddá se žádné z nich, neboť čeká na kterousi, která je všechny převýší. Která bude míti\nvšechno ženství v sobě, bude jeho souhrnem, jeho vrcholem, jeho vším. A pro ni uchovává\nsvou krásu a nevinnost a všecko kolem sebe tak upravuje, aby mohl čekati na svou lásku,\nčekati silný, milující a nevinný. A pak jí dá všechno své, svou cudnost, svou lásku, kterou\nneprobouzel, svou mužnost a svou tichou touhu.\" Nuže, to bylo jeho snem a bylo zároveň\nobsahem dopisů, které pan Z. Y. psal slečně A. B. A byl tak rafinovaný, že dovedl jim\ndáti nejčistší tony naivity, jakoby je psal krásný a jemný mladý muž čekající na nejkrás-\nnější z žen, aby ji prvou miloval.\nDívka byla překvapena jeho dopisy a zaujata jimi. Vymyslila si pro své odpovědi roli,\nkterá by mohla tvořiti předmět touhy a představy neznámého dopisovatele. Nuže, počala\no sobě psáti, že jest ženou nejlepší společnosti, dokonale krásnou a všemi požadovanou.\nPak psala: Jest vášnivá, hořící, ale vše to musí skrývati pod maskou dámy velkého světa."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.17", "texte": "Později nadsadila ještě: cítí v sobě všechny ušlechtilé schopnosti dobývačné rozkošnice.\nJindy psala o svých dobrodružstvích, milencích, láskách, o veškerém milostném umění, o tom,\njak se láska budí, udržuje, uspává, o půvabech něhy, sladkostech laskání. A skončila: Tak\nžiju, ale tento můj život není sám sobě cílem. Celý jest jenom průpravou, jest jenom střá-\ndáním pokladu, který rozdám jednoho dne. A dám jej někomu, kdo jej přijme jako ne-\nzměrný dar, o jehož bohatství nikdy neměl tušení, kdo jej přijme zbožně, kdo jej přijme\ndůvěřivě a kdo jej přijme nevinně. Tomu darovati svoje bohatství bude mi větší radostí,\nnežli mi poskytnula léta, kdy jsem je hromadila/'Toto vše psala pánovi vždy dobře pro-\nmyšlené, tážíc se sebe: „jak to bude na hocha působiti? Zde se mu zatřesou ruce, zde mu\nsrdce zabuší. O tomhle místě, které jsem napsala tak žhavě, smyslně a tak vášnivě, bude\nse mu dnes v noci zdáti.\" (Sama se v té chvíli zarděla.) Tak psávala pánovi dívka, která\nneměla zdání o lásce mužově, jež byla jedině obejmuta, když tančila a jedině políbena,\nkdyž se loučila na nádraží s některým ze svých bratranců.\nPak ji viděl vyzývavou a lákavou a psal jí nesmělé dopisy, dívaje se na svou ženu, která\nve špinavé blůze ležela na pohovce, odvracejíc se od světla lampy. Tu prostý hoch psal\nvášnivé ženě, vzbuzoval její touhy po svém svěžím mase, rozesnil se o jejích dravčích ho-\ndech na něm, rozdával důvěřivě svoji nevinnost, usmíval se rozpačitě.\nA večer v čistém pokojíčku, panensky čistém psávala mu dívka. Tehdy psala hochovi\ndivá, útočná a požívačná žena, vypíjela jeho chlapeckou něhu, smála se, aby se odvažo-\nval, vysmívala se, když se odvážil, pohrávala si s ním, vháněla jej do rozpaků a celovala,\nkdyž se zarděl.\nTak si dopisovaly dvě existence, které si náležely, ne dva lidé, polosešlý zhýralec a ži-\nvota neokusivší stárnoucí dívka, ale dva sny si psaly, sen mladého hocha, plného přirozené\nčistoty a ženy zralé a kypící, dva sny pro sebe stvořené a předurčené. Tiskli si ruce, tou-\nžili po sobě, posílali si políbení. Ale vše bylo sněné, ruce byly sněné, touhy byly sněné i po-\nlibky byly sněné. A jen ti dva, kteří snili, byli zcela lidští, ale nikterak neznali toho, co bylo\nv nich navzájem lidského, ale věřili jeden ve snění druhého, jakoby bylo skutečností. Proto\ntoužil pán po ženě, která znala všechny rozkoše, které kdysi prožíval a po nichž stále tou-\nžil, a dívka po hochovi, který byl nevinný jako byla sama, proto hoch psal ženě i žadonil,\na žena byla shovívavá, takže si v jedné chvíli slíbili, že se sejdou v jakémsi pokoji, ale\nnechť jest tam tma, a žena že přijde v hustém závoji, aby si oba zůstali i nadál beze-\njmenní a neznámí.\nAle nyní nastala oběma chvíle rozpaků, že nedovedou býti tím, o čem snili, chvíle obav,\npán aby se neprozradil, protože byl člověkem známým, dívka, že se bála dobrodružství,\nprotože byla cudná a nestačná.\nTehdy oba shodně vyhledali jiné dvě osoby, aby za ně dohrály jejich úlohy. Pán nalezl\nmezi svými známými mladého studenta, kterému předal rozuzlení, zpraviv jej o předchá-\nzejících okolnostech, a hoch zlákaný ujišťováním přítelovým, svolil; nejdříve byl jen zvě-\ndav, pak se i těšil, potom i nesmírně těšil na onu ženu. A dívka opět vzbudila zájem o tuto\npříhodu ve své přítelkyni, již starší herečce, které dříve bývalo lhostejno o dobrodružství\nvíce nebo méně, nyní však raději více, protože cítila, že sestárne co nevidět, zítra již či po-\nzítří a pak bude všemu konec.\nTak místo dvou lidí, kteří byli plni snů a představ, měli se sejiti jiní dva, kteří ničeho si"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.18", "texte": "neslibovali, nic snad ani nečekali, jen tak, prostě se měli sejiti, jako se lidé setkávají. Tedy\njednoho večera dlí hoch po tmě v malém pokoji, přechází z rohu do rohu a čeká. Jeho\nposlední dny byly neklidné, tento den horečnatý. Nyní přemýšlí o prvé své ženě, která\nvstoupí, za okamžik vstoupí. Čeká a vidí ji v duchu, objímá v duchu, bude snad plakat na\njejích ňadrech, bude je hrýzti. Neví, co jí řekne, neví, jak k ní ruku vztáhne. A po schodech\nk němu stoupá odvážně štíhlá žena v hustém závoji a usmívá se v očekávání, jakou vášeň\ndnes vzbudí a projeví, jak bude dožadována a štědrá, milována a milující; přemýšlí o do-\ntecích, kterými opije, o polibcích, jimiž uspí.\nPak nastává prosté setkání muže a ženy. Hoch jest překvapen, zklamán, k pláči zkla-\nmán, plný opovržení k sobě a soucitu ke své milence, ale jest opět vylákán, porozumí\ntentokrát, procitá, jest rozradostněn, opojen. Chtěl by zemříti v novém štěstí, chtěl by vo-\nlatí, zpívati zpěvy a hymny, leč znaven sklání hlavu na prsa ženy a pláče nyní radostí.\nA znovu vzkypí a hoří a umírá štěstím. Pak v extasi klesá na kolena, spíná ruce na těle\nženy a nadšeně se modlí, neví jak, neví ke komu. Ale celý nový svět, nebesa, země se před\nním rozvírají... A žena v těch chvílích prosní celý svůj život lásky. Žije znovu v náručí\nprvého toho, jehož milovala a prvého, jímž byla milována, jest prostá a smyslná. Pak se\nv ní probouzí dlouhá řada vystřídaných milenců, učitelů rozkoší. Stává se rafinovanou a\nkoketní. Pak cítí v náručí ty, jimž se musila podvolit, jest nyní nenávistná, znechucena,\nznavena. A pak přicházejí li, jichž nemohla dobýti, marné touhy tajené lásky, závisti, msty,\nřevnivosti. Jest božská, nenasytná, horká, vášnivá. A pak se dostavuje smutek nade všemi\nláskami, které teď znovu prožila, snad dnes již posledně a nikdy již a hladí sestersky\nněžně vlasy modlícího se hocha a slzí.\nPak se rozejdou. Žena vychází dříve, jde plna sebeúcty, a dívá se na celý svůj život\nz daleka, jako stařena, a jest šťastna svou minulostí, která šla celá dnes před ní. Hoch\nzdvihá ze země zapomenutý kapesník, přikládá jej k čelu a ústům a odchází stále se otá-\nčeje, odnášeje si všechny sliby budoucna. A tak se rozešli dva prostí lidé, kteří ničeho si\nneslíbili a dali si všechno, celý život, budoucí, minulý.\nNazítří vyprávěla žena dívce o hochovi a hoch pánovi o ženě a tu oba shledali v nich\nztělesnění toho, po čem toužili. Jakoby jim byly jejich sny bližší, jen na dosah ruky, tak\njim bylo od toho dne. A nastal čas, kdy si zase vyměňovali dopisy, psali si dále o těchto\nradostech a rozkoších, které vybírali ze snů. Ale věděli, že to jsou ne již sny, ale skuteč-\nnosti, které jsou, jsou, a budou také jejich jednoho dne, jako již jednou náleželi tomu,\njehož poslali místo sebe. Lákali stále ten den až došlo k nové schůzce, opět ve tmě a v zá-\nvoji, aby nepoznali postav a neuhádli jména, jako poprvé.\nTentokráte však čeká skutečný pan Z. Y. v hotelovém pokoji. Do hotelu vstupuje pak\ndívka ve své vlastní osobě. Sebe hustší závoj nedovede zakrýti rdění jejích tváří. Nyní stojí\njiž naproti sobě a mají do slova shodné myšlenky: Že přišla bytost, která přináší i čeká\nsyté vášně pro dnešní večer. Jen aby druhá nebyla zklamána, kdyžtě se prvá vyměnila!\nŽe jest třeba hráti, nuže pozor na hru!\nA v té chvíli se stává z panny kurlisána a ze zhýralce nesmělý hoch. Stisknou si ruce,\navšak žena smyslně podrží hochovu déle v měkké dlani. A hoch ji křečovitě sevře, neboť\nv tom okamžiku se pán neovládne a vypadá z role. Chce ženu obejmout a políbit, ta však"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.19", "texte": "se náhle změní v cudnou a ostýchavou dívku, brání se objetí a uhýbá polibkům. A pán\npříliš již stár na dlouhé boje, pouští ji unaven z náruče.\nSedí nyní opodál sebe. A pán si myslí: Tamto jest veliký poklad rozkoší. Proč se mi\nbránila? Proč mi je nedarovala všechny laskavě, milostivě, jak jsem o ní slyšel? A dívka:\nCekala jsem, že bude nesmělý a plachý, že jej budu vábit a rozehřívat a on mne zatím\nsilou chtěl políbit... Šeději daleko od sebe, pohrávajíce si prsty, aby zamezili nudu okamžiku.\nA pak hra pokračuje. Oba si uvědomují, čím mají býti. Dívka započne lákati, pán od-\npírá, žena stane se smělejší, hoch zdrželivější, žena stupňuje své vábení a hoch nevinně se\nnechá zvábiti, strhnouti, ale již v příštím okamžiku zapomnění používá svých chytrostí a\nzkušeností, pokouší se dobývat - a náhle z hocha se stal schytralec, z ženy netknutá dívka,\nmuž ji pronásleduje, dívka vykřikne, pán se zarazí. A zase vznikne trapná pausa. A tak\nse opakuje znovu chvilka hry a chvilka zapomenutí, když se ji poprvé pokusil obejmout,\nkdyž poprvé přitiskla svou tvář k jeho tváři, když ji poprvně políbil.\nByl již znaven, neschopen útočení a seděl smutně. Dívka byla vysílena odporem a smutná.\nA seděli proti sobě a říkali si: Nedovedu z druhého nic vyvolati, žádný z oněch záchvěvů,\nkteré v něm jsou a jimiž jeho tělo hraje. Proč je to? Vždyť jsem tím, čím chci se zdáti. Jsem\npřece ve svém srdci hochem neviňátkem. Jsem ve svém srdci ženou mnoho milující.\nAle vše bylo marné, všechny úvahy i toužení. Oba byli smutni pro své sny, které do-\nsud snili nerušeně, nyní pak viděli, že již není těchto snů a že se zcela přesvědčili, že jejich\nnení uskutečnění. Pán cítil, že jest stárnoucí muž, bezzubý vlk, nic více. A dívka, že jest\npannou, odkvětající pannou, vší svou podstatou.\nNemohla již snésti této myšlenky a vyběhla plačíc z pokoje. A tam zůstal jen pán mdlý\na znavený.\n\nV. Štepán: Prostředky hudební formy.\nVedle melodického odvození a harmonické soustřednosti musíme hledati další pro-\nstředky k docílení formové jednoty hudebního díla v oblasti rhytmu. Na tomto poli je\nvšak již nutno omeziti se na empirii; vědecká literatura podává o vztazích rhytmu k jiným\nformovým prvkům sice četný materiál, neužívá však, pokud vím, nikde důsledně kriterií\nrhytmických k posuzování hudební architektury. Co nalezneme, jsou četné theorie o rhytmu\njednohlasé melodie od chorálu až po osmitaktovou periodu novověké hudby, značně po-\nkročilé probádání některého užšího problému rhytmického, (taktu na př.), poznámky o umí-\nstění dissonujících a konsonujících harmonií, avšak vždy vše jen v malém měřítku, appli-\nkováno na jednotlivé molekuly. Pro vyhledání tvárné schopnosti rhytmu při uměleckém\ndíle nemá to vše značného významu, poněvadž tu nabývají důležitosti zcela jiná stano-\nviska; při všech uvedených spekulacích obracel se totiž zřetel většinou k jedinému, hlav-\nnímu, melodickému hlasu. Pozorujeme-li však s našeho hlediska kteroukoliv skladbu, třeba\ntakovou, kde nejvíce se uplatňuje moc melodického vedoucího hlasu (některou z Men-\ndelssohnových „Písní beze slov\"), shledáme, že pro rhytmickou formu (slovnízkratka\npro architekturu tvořenou rhytmem) nemá onen hlas svého jedinečného významu; naopak\nvystoupí do popředí jiný melodicky třeba podřízený, v němž taktová jednotka je rozdě-\nlena na nejmenší pravidelně opakované rhytmické hodnoty; může to býti také více hlasů,\njichž souhrn v doplňujících se nebo shodných rhytmech udává celkový hlavní po-\n\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.20", "texte": "hyb; teprve z něho můžeme odvozovati další důsledky, ne pouze z rhytmu Ihemaíu. Nej-\njednodušší případ pro stanovení takového pohybu je, že thematický hlas sám má již vý-\nsledný charakter pohybu; tu pak ostatní hlasy působí jen sesilováním jeho rhytmických\nkvalit. Závěrečná fuga Beethovenova C-dur kvarteta je vzorem rhytmicky jednodílné věty,\nkde melodická monothematičnost je spojena s rhytmickou uniformitou. Podobná totožnost\nrhytmického a melodického hlasu je v homofonních skladbách, kde průvod je naznačen\nakkordickými údery, proti nimž melodický hlas je rhytmicky bohatěji rozvinut; drastický\npříklad: virtuosní literatura. V menší míře je mezi thematikou a rhytmikou shoda tam,\nkde thema se střídavě s jinými hlasy účastní při tvoření charakteristického pohybu; při\npolyfonní práci přísného stylu, v četných fugách Bachových je takový případ zvláště\nčastý, kdy thematický hlas jen místy přejímá zodpovědnost za rhytmickou jednotu. Na\ndruhém pólu nalezneme thematiku a rhytmiku v příkré antithesi. Jeden hlas spokojí se\nmelodickou nadvládou a přenechává jiným vytvoření rhytmické formy. Vedle Mendels-\nsohna uvádím z polyfonní hudby t. zv. „continuo\" některého hlasu, prováděné vždy tóny\nmenší časové hodnoty, nežli hlavní hlas (cantus firmus). Mezi oběma krajnostmi je dlouhá\nstupnice, v níž je těžko prováděli podrobnější dělení, poněvadž hlavní požadavek, vytčení\ncelkového pohybu nelze při rychlém střídání někdy provésti s jistotou. Jak mocně může\nvšak rhytmická forma vystupovali ve výsledné podobě díla, o tom lze se přesvědčili dvěma\ndůkazy z psychologické esthetiky; při poslouchání Weberova „Perpetua mobile \"převládne\nstálý šestnáctkový pohyb tak, že thematická struktura je skorém setřena a místo rondové\nformy vnutí se posluchači dojem jednodílnosti. Při Bachově Cis-moll fuze z I. dílu „Wohl-\ntemperiertes Klavier\" vloží si opět instinktivně dělítko na ono místo, kde po čtvrtkovém\npohybu nastupuje osminkový, ač exposice skončila již dříve, a nástup nového kontrasub-\njektu je až o 14 taktů později, není tedy jiného důvodu, nežli v rhytmu. Změna celkového\ncharakteristického pohybu a návrat k němu jsou hlavní prostředky sloužící formě v oblasti\nrhytmu. Avšak i tempu a taktu může býti v tomto směru přidělena role. Kontrast vyslo-\nvený změnou tempa je dokonce tak silný, že v menších skladbách se ho užívá jen velmi\nzřídka, méně patrné stupně agogické postačí tu obyčejně k vyvarování monotonie; za to\nkde mají dva díly vystoupili ve zdůrazněné protivě, je tempo již od dob mensurálních pro-\nlací a prvých instrumentálních forem známým prostředkem. Konečně takt stojí svou mocí\nspojovali a rozdělovali části hudebního celku na posledním místě mezi pomůckami rhyt-\nmickými. Nebot když melodická struktura, harmonický postup a dynamický akcent nepo-\nmáhají znovu a znovu sesilovati významu taktového rozdělení, není snadno rozeznali jeho\nzměnu, zvláště převládá-li jen poněkud horizontálnost čisté polyfonie nad vertikálností\nharmonickou.\nLze-li tři základní mohutnosti hudby jen vzdáleně odvoditi z fysikálních vlastností tónu,\nmelodii z výšky, harmonii z alikvolních tónů, rhytmus z délky, je při síle a barvě zvuku,\ndvou oblastech, jež nám zbývají, akustická příslušnost dnes ještě daleko zřejmější. Užíváme\nsice praktických poznatků, získaných na obou polích, ale theoretické a esthetické jich roz-\nvinutí je minimální, po systémech, jaké jsme si vytvořili, třeba v harmonii, není tu ani stopy.\nKomplikační pochod je na postupu, ale je ještě daleko ke splnění proroctví Schónbergova,\njenž na konci úplného prozkoumání hudební barvy vidí existenci jakýchsi „Klangfarben-\nmelodien\", melodií, jimž barva bude tím, čím dnes jim je relativní výška tónů. Prozatím\nmusíme se spokojili materiálem, který nám dává dnešní praxe. V dynamice je taková: proti\npříkrým rozdílům forte a piana, obvyklým ještě u Haydna, a převládajícím ve vší hudbě"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.21", "texte": "po devatenácté století, máme nyní nadvládu crescenda a decrescenda; proti schématu,\nužívanému dosti mechanicky, někdy i na místech nevhodných, máme možnost větší roz-\nmanitosti, větší poddajnost dynamických prvků. Poznání tvárné schopnosti zvukové síly je\nnedávného data. Ještě u Beethovena nenalezneme dynamický vrchol ve skladbě jako nutný\npožadavek, nýbrž jen jako plus, udílené genialitou. Soudržnost melodická i tonální je právě\ntak mocná, že není třeba se obávati rušivého působení roztříštěné dynamiky. Čím blíže\nk dnešku, tím pravidelnější je soustředění zvukové síly kolem některého bodu ve skladbě\na v souvislosti s tím i rozdělení intensity na ostatních plochách. Tím dostáváme do dyna-\nmické formy (opět slovní zkratka) protiklad, typický pro její techniku: gradaci a vrchol,\nobojí v kladném i záporném smyslu. S představou gradace spojujeme stoupající výšku,\nrychlé tempo, dominantní funkce, s vrcholem ustálení výšky, zpomalení, zakotvení v to-\nnice; víme, že obyčejně nalézáme vrchol na konci nebo v druhé třetině; že gradace v men-\nším měřítku bývá jednotná, při větším že v ní nalézáme zářezy, částečné kulminace, umož-\nňující sledovati ji v celku. Avšak jemné vztahy rhytmu, polyfonie a harmonických progressí\nk dynamickému effektu jen tušíme, stejně jako detaily formové výstavby dynamické, ač\nby bylo již možno srovnávací methodou dojiti ke stanovení stejně obecných zvyklostí,\njako při formě docílené thematem a tonalitou. Dnešek, jenž opouští místy starší pomůcky,\nmusí hledati v dynamice přední náhradu již proto, že lze její odstíny snáze vnímati nežli\nsložité poměry rhytmické. Regerovy atonální a motivicky často nejasné experimenty mohou\ndosáhnouti dojmu logičnosti hlavně souměrným rozdělením a dobře rozměřeným vypjetím\ndynamických vln. Takové uchýlení s dosavadní dráhy, při němž s Regerem v jedné řadě\njdou. Debussy, Suk a Schónberg, vy volalo několik pokusů o vysvětlení jejich formy, jež od-\nkazují nové formové prvky do říše imponderabilií, do záhadných končin čistého „obsahu\"\na špatně chápané „vnitřní logiky\", jež je tu stavěna proti formální, vnější logice dosavadní\ntvorby. Nelze však vysvětliti žádnou hudební formu z nehudebních předpokladů; mnohé\nplody nových snah bude nutno prohlásiti za amorfní, tedy neumělecké, nepoctivé; a v ji-\nných, vrcholných, je zase rozdíl proti dřívějšku jen ten, že soustředivá síla se tu chce pro-\njevovati jinými hudebními složkami, nežli dosud. Na místo odvozeníthematického a\nkombinace několika následných tonalit má nastoupili změna a návrat v hlavním rhytmu,\nčlenitost dynamická a příbuznost barevná.\nO poslední ještě několik poznámek. Její síla není dosti veliká, aby mohla vystupovati\nsamostatně ve funkci tvárné. Většinou jen potvrzuje fakt, vytvořený jinou mocí. Můžeme\nse s ní zase vrátiti do doby klassiků; nástup třetího dílu sonátové formy v téže instrumen-\ntální kombinaci, jakou měl počátek, nebo v téže poloze a v témž frasování, jde-li o solový\nnástroj, je ukázkou využitkování barvy pro architektonické tendence již v této době. Další\nvývoj je stejný jako u dynamiky. Praktické zužitkování roste rozmnožováním orchestru a\nhledáním nových nuancí ve spojování barev, avšak esthetika instrumentace, theoretický\nsystém v jejích možnostech a pátraní po její souvislosti s jednotlivými obory jinými i s jich\nsouhrnem při tvoření formy je v nejprimitivnějsích počátcích. Pro poslední vytčenou úlohu\nnebylo by také dnes ještě snadno nalézti dosti důkazového materiálu, neboť v ohromné\nvětšině případů dává barevná shoda jen akcent, a barevná změna jen dráždivé minus při\nprincipu opakování. Kde se barva snaží strhnouti na sebe výlučnou moc (Debussy), pů-\nsobí její snaha po nahrazení jiných formotvorných sil vždy dojmem nedostatečným, je\npříliš zřejmě surrogátem; nemá dosti pevnosti, aby mohla býti sama konstruktivním ele-\nmentem. Je pochybno, mají-li všechny prostředky dynamiky, rhytmiky i barvy dosti ta-"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.22", "texte": "kové pevnosti. Nesetkali jsme se posud s dílem, jež by se zcela omezilo na tyto tri, ač je\njejich favorisování u některých zřejmé. Alespoň motivická souvislost bývá vždy takovému\ndílu imputována, i když tonalita je vědomě (Schónberg) opomíjena; je však otázkou,\nuplatní-li se tato souvislost i ve zvukové tvářnosti díla, neutone-li thematický hlas ve spleti\nkontrapunktů, nebo je-li ještě slyšitelné odvození při dnešní neomezené možnosti variační.\nŘídké případy úplné i motivické anarchie nejsou přesvědčující, jejich impulsem bývá buď\nneumělecká snaha po pouhé náladovosti nebo nehotový diíettantismus. Impuls daný no-\nvoromantiky k uvolnění formové ztrnulosti probudil mnohostranný pohyb, jehož roz-\nsáhlé pole je dnes omezeno směrnicemi dvou nejzřetelnějších formových tendencí. Při\nprvé, jež propaguje krajní subjektivitu, je hudební forma náhodným resultátem, vzniklým\nrovnoběžností duševních pochodů a hudebních myšlenek; následují-li proměnlivé vnitřní\nstavy po sobě tak, že jich hudební ekvivalent tvoří jednotný celek, vznikne dílo formou\nlogické; pakli ne, stačí zástupcům tohoto naprostého individualismu „pravda\" v díle ob-\nsažená, totiž podrobná a věrná reprodukce všech skutečně existovavších duševních zá-\nchvěvů. To jest přiznané evangelium poslední periody Schónbergovy i jeho žáků, jak je\ndefinuje přední z nich, A.v. Webern v brožuře „A. Schónberg \". Druhý směr a jako typ bych\npostavil Vítězslava Nováka, snaží se zmocněním tvárné schopnosti jednotlivých hudebních\nprvků sepnouti ještě těsněji části díla, vytvořiti formu důraznější a nutnější nežli byla klas-\nsická, pevnější právě využitkováním formové síly těch elementů, při nichž dříve tato stránka\nbývala opomíjena. Při prvých je náš údiv i naše skepse; při druhých naše láska a naše víra.\n\nVlastislav Hofman: Příspěvek k charakteru moderní\narchitektury.\n\nNa otázku, kde je dáno obsahové východisko a vnitřní směr moderní architektury, lze\nnejprve odpověděti, že rozsah jeho je široký a všeobecně neutrální a že se připojuje\nk tomu, co v architektuře předcházelo. Z toho, co předcházelo, vyrůstají jako květy z vý-\nhonků na zvláštních místech různé prvky moderního obsahu. Ty jsou rázu spíše psychic-\nkého a jsou určeny pocitem nebo smyslem, který v sobě nese touhu po uskutečnění ji-\nstoty rozumu a citu v rámci pociťovaných formálních předpokladů. Kde by bylo této\njistoty dosaženo, byla by a je odlišná od volné komposice formální. Každá komposice, či\nvůbec každý formální pochod, který se řídí a srovnává požadavkem zalíbení, postupuje\ns něčím, co buď již je hotovo, nebo co má býti. Je nutno však, aby dříve existovaly před-\nčiny a pociťované vlastnosti, a aby již byly dány předem impulsy nebo podněty, které by\nurčovaly a podmiňovaly živý formální charakter, který má býti dosažen a vyjádřen. Tímto\nnátlakem je pak teprve vedeno abstrahující ovládnutí hmoty v prostoru: to znamená, že\nlidskou duševní činností nabude hmota podoby a že tudíž má tvar. Tvar neexistuje tedy\nsám sebou, jest ale přímo předurčen a podmíněn, než se dostaví ona podoba, daná\nzpůsobem jeho vzniku. Tedy povšechný ráz moderní architektury má již jednu hlavní\nvlastnost, jež je dosud vnitřní a nikoliv ještě čistě formální, která ale formál-\nnímu rázu předchází. Je to snaha nalézíi v architektuře zákonitost, odpovídající theoreti-\nsovanému počinu, uchvácenému a prosycenému jistým duchem nebo psychologickým\nobsahem; ten je výhonkem ještě starého kmene doby, má však již, jakožto další orga-\nnismus, svoji vlastní krev. Psychologické vlastnosti architektury vůbec jsou neseny du-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.23", "texte": "chem, který byl znamenitěji urovnán v minulých obdobích, kdy nebylo tolik spěchu,\njakým se vyznačuje snažení moderní; naproti tomu formální stránka dána je samotným\nzpůsobem vznikání. Jejími nejnápadnějšími zevními znaky ve způsobu vyjadřování\nmohou býti třeba jednou rychlost a unáhlenost, jindy secessnost nebo klassicismus, nebo\ntřeba uvedení trhavé impresse do klidných tvarů, nebo jiné znaky vyskytující se jako zjedno-\ndušení tvárné řeči. Avšak všechny tyto uvedené různé vlastnosti jsou vlastně vnější a vy-\njadřují smysl a touhu po novosti a odlišnosti. Tato touha spěje se stanoviska přemítavého\na uhadujícího ducha k shrnutí soudobých pojmů a k shrnutí spojených po-\ncitů do citového obsahu, což vše má býti tvárně zmoženo synthetickou cestou po-\nkusů v rámci všeobecných a věcných tvárných předpokladů. V tomto smě-\nru nevychází se z výběru daných zákonů, vyvozených z různých uměleckých epoch, nýbrž\nz vnitřní víry v získání dobré stavby vlastního základního charakteru, a z víry, že k zá-\nkonu se dochází a nikoliv že si lze zákon vybrati předem. Je to jakýsi přirozený pří-\nrodní postup, ve kterém je člověk citově súčastněn tím, že tyto city ovládá a konstruuje\nv úhrnný obsah, třeba často na úkor pocitu zalíbení, totiž t. zv. vkusu (tento nemá ceny\nvývojové a je spíše soukromou záležitostí; má tedy svoji cenu intimní, soukromou, kde se\nčlověk nepřekonává). Duch tento má tedy svoji určitou povahu, která se projevuje přiro-\nzenou upřímností a vášnivostí, s jakou se sobě oddává, a jež vystupuje na venek, jakoby\notevírala své ledví, když je ve stavu vzrušení. Zde je tvořivá činnost na pochodu a dosta-\nvuje se stav modernosti životní. Tento povahový stav jakožto duševní je nekontrolo-\nvatelný; kontrolovatelný jsou formové prvky (tedy materiální věci, ale nikoliv duševní fond),\nkontrolovatelný je jeho ráz, určovaný způsobem a rychlostí pocitu, a také kontrolovatelný\na neměnný je theoretický poznatek, žádající zjednodušení výrazu.\nZjednodušení znamená puzení a odvrat od naturalistického období; zjednodušovali\nznamená býti konstruktérem mysli, totiž ovládnouti hmotu obsahovým úmyslem, jakýmsi\npředurčením, jež jest náplní ideovou.\nSoučástkou tohoto konstruktérství mysli je věcnost, jež ale není rozumovým materia-\nlismem (materialisovaným technickým prostředkem) nebo racionalistickou účelovostí; je\núčelem ideovým, to jest, dostavuje se a vzniká intuitivně v rámci tvořivé činnosti, jež se\nabstrahuje od hmoty a je principem duchovým. Nesprávným pojmem věcnosti je chtít se\nrozumově opírat a pracovati prostředky nevýtvarnými, jako je zřetel k materiálu a k hmot-\nnému konstruování. Věcnost je asi požitek z dokonalosti, nejeví se však radostí a láskou\nvlastníka, obsahuje mnoho původnějšího, znamená správnost, ne však jakost. Jakost dána\nje potřebou, jež vyskytuje se ve výhoncích jdoucích z ducha doby, a váže se k samotnému\nzrození formy, k nalezení systému a ke zpracování a ovládnutí tvárné cesty. Věcnost\nexistuje v každé architektuře; v architektuře pergamenové iv takové, jež je ovládána\nfantasličností. Existuje příkladně iv orientálské architektuře jako v empirovém klassicismu.\nK formování architektury je nutno si uvědomiti než se počne konstruovali zásobu\na napětí pociťovaných nedokonaných a dosud nesrovnaných forem a sklonů k formám,\njakýchsi zárodků, které musí býti zkonstruovány a citem, pohybem přemítání a zárodeč-\nného pocitu uvedenydopohybu. Celý duševní stav člověka je ovládán vnitřním po-\nhybem a ovládnouti hmotu znamená sděliti jí svůj vlastní duchovýpohyb, což se stá-\nvalo vždy, kdy slohy samostatně vznikaly a rostly vedle sebe nebo neodvisle od sebe\njako v Egyptě, Orientu, indii, v gotice a baroku oproti principu klassicistickému (Řecko,\nrenaissance, klassický empire), tedy oproti neabstrahujícímu principu naturalistickému"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.24", "texte": "(který strhuje na sebe citové prvky, blízké přírodním zjevům a objektům), a konečně i oproti\núpadkovým dobám slohovým (secesse).\nFormovali architekturu znamená tedy se stanoviska prvorodnosti uvésti hmotu do\npohybu. Cílem je forma, jež je opět klidem z pohybu hmoty. Je to tedy princip založený\nna pocitu vzrušení a duševního pohybu oproti rozumovému intellektuálnímu ná-\nzoru theorie klassikovy.\nTento princip předpokládá zjednodušování formového násobení, avšak při plném obsa-\nhovém udržení množství; formový základ se cestou synthese převádí ve formu jednotko-\nvou a nikoliv v množství. Do cíli ti bohatší plastiky neznamená tedy zmno-\nžiti ji nebo ji násobiti, nýbrž znamená to nový pohyb hmot. Ruku\nv ruce s pohybovou deformací dostavuje se nový pojem plastiky.\nPrincip tvoření zůstává stejný při všech užitých možných soustavách; v něm obsažena\nje stylistika ide í, komposiční konstrukce, shrnutí do hlavních pohy-\nbový c h for e m. Pohybovost uplatňuje se statikou hmoty, jež symbolisuje vůli a psycho-\nlogickou náplň, uloženou do tvárně zmáhané hmoty tvarové. Mysl má svoje chuti a sklon-\nnosti k určitým podobným vlastnostem tvarů a raz dán je tím, co nejvíce tane na mysli.\nK modernímu principu, vyšlému z dědictví 19. století, přistupuje nový prvek ducha: vzru-\nšení, oživení fantasie po období novoklassicismu; ten stále je nebezpečným anachroni-\nsmem a vede k formalismu. Hledání principu nespočívá v utkvění na formálních vlast-\nnostech nově nalezených tvarů, ale v psychickém nalézání sebe, a ío: 1. navazováním na\nvěcnou stylistiku období empirického, jež se projevuje zachycením významu a\nvěcným užitím ideje; 2. pocítěním životního pocitu současnosti, dědictví ío\n19. století, jeho citové jednou ukvapenosti, i jeho jindy až secessní sensitivity a vystupňo-\nvané citové chápavosti. Žádný názor novoklassicistický - ten je v pravdě jen dočasně\nnutný, spíše použivatelný jako přechodná výpomoc - nemůže odvrátit zákonný postup\nmoderního ducha, který vyšel ze secesse a vniká do celého století cestou připravenou\nk sesílenému vzrušení. Vzniká zájem na středověkých ideových obdobích, jež se proje-\nvovaly jinou statikou architektury a odlišností od statického ideálu antického, dále nová\npotřeba nasytit se vnitřně duchem architektury fantastické, indické a orientální vůbec,\ntedy odklon od statického smyslu antického umění, vůbec odklon od pojmu statického\nprvku v umění, touha po prvcích pohybových, konstruujících, účinných při vzniku,\nrůstu a výrazu formovaných hmot ve tvary krásné a sobě vlastní.\nVůdčím hmototvárným předpokladem jest ztenčení a omezení hmoty na její silové vlast-\nnosti k účinnému effektu v pocitu snadnosti a možnosti abstrahovati materiál do formál-\nního pohybu. Forma přemáhá hmotu a nemá snahu působili materiálovým kvantem;\ntvoří plastický prvek, dobytý intellektem. Příkladem může býti gotika, její vznosný opěrný\nsystém, kde hmota je nositelem šikmých silových výslednic, takže konečný výraz je co nej-\nduševnější, až přehnané formové sensace a secesse poměrů a vztahů dálek a šířek. Vznos\na protáhnutí ovládá vše do ostrého, konečného bodu, do závěrečného sensitivního efřektu.\nFormy hmoty jsou vyznačeny svými plochami, jež vyjadřují nejen obsah, alei po-\nhyb ve smyslu podstaty objektu. Tudíž může míti plocha dvojí význam: buď\nkonstruovaný nebo pro optický zájem. Jsou-li tyto plochy pohybové, věcné potřeby, vy-\njadřují-li svůj možný a vlastní pohyb dle svojí formy a podoby, již tím je dán\nsynthetický výraz; výraz snadnějšího rázu přivésti může na systém iámaných ploch dle\npocitu optického."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.25", "texte": "Pohyb hmoty všeobecně děje se vyšinutím rythmických součástek ve směrech udaných\níheoreticky a všeobecně křivkami, jež při tom všem udávati mohou různé systémy\nplošného řešeni. Gotika sama má neprobádané dosud křivky pohybu, neboť gotika je\njiné statiky, odlišné od statiky klassické, v níž doposud byli jsme vychováváni od renais-\nsance. Vyznačuje se šikmým směrovým pohybem, kdežto antika je klidem vrstvených\nhmot; v antice je pocit radosti nad líbezným sestavením nebo nakupením hmot, ve středo-\nvěku úžas z vědomí lidského podniku vybudovaného z kamene, zájem více duševní a vý-\nraz tajemství formové techniky oproti naturalistickému podkladu formového chápání\nantiky. Zde tedy vznikají sympatie moderní doby s touto obdobou sensitivní vůle a to-\nnutí v úžasu nepředvídanosti a nadvlády lidského intellektu nad neznámem a dosud ne-\ndosažitelném. Ze samotné podstaty tohoto vzrušení vzniká potřeba fantasie, jež sestrojuje\nnový duševní obsah v názoru světovém, ve vlastním výrazu a v hledání sebe.\nNení možno říci, kolik pro moderní formu architektury bude existovati křivek pohybu\na kolik nových možností. Každý nový způsob, systém hledá vevšech daných tva-\nrových základech s voj i chuť, jež může vésti k novým formám, nebývalým, po-\nskytujícím nejvělší požitek nejpůvodnějšího rázu, jakého se intellektu člověka může dcstati.\n\nJosef Chochol\nSiĕna a lenošky. (Anglický Kroužek v Praze.)"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.26", "texte": "Kronika a poznámky\n\nAnthologie de l'Effort.\n\nV Poitiers vyšla letos anthologie moder-\nních básníků francouzských seskupených\nkolem revuí L'Eífort a Verset Prose (Paul\nFort, Henri Francka j.) a známých i z Mer-\ncure de France. Tato anthologie výslovně\nnechce býti projevem školy nebo stanove-\nním směru; přes to však nalézáme tu široké\nsměrové momenty, jako dekurs ze symbo-\nlismu souhlasný i reaktivní, vliv Verhaerena\naWhitmana, určité tendence prosodické atd.\nBásníci zde zastoupení jsou známých a uzna-\nných jmen, mezi nimi Paul Fort, Georges\nDuhamef Ch. Vildrac, H. Ghéon, H. Franck\na jiní, v překladu pak Walt Whitman.\nU všech těchto přechází obrazný a pas-\nsionální charakter symbolismu v nový tón;\nřečí, jež zůstává systémem nuancí, vyslovují\nsentiment, přírodu a intimní duševní okruh;\nvyjadřují jemné psychické vztahy a vágní\nplynulá data duše čistě a vnitrně prožívaná.\nTak utkvívá v jejich verších charakter něž-\nnosti, čistoty a ztišení. Ve smyslu francouz-\nském zůstávají sensualisty, ale jejich smysly\nse spiritualisují a zjemňují do té míry, že je-\njich prochvění a citlivost přijímá povahu\nvlastního duchového tkaní, passivního a\nplynulého života duše. Podle toho jest nej-\nvnitřnějším programem jejich díla psychič-\nnost, immateriální subjektivita a čistá cito-\nvost široce se chvějící ve zbožňovaném světě\nsmyslů, totiž v přírodě a v intimitě.\nPokud tedy jde jenom o přírodu a intimní\nprostředí viděné citem, zůstává tu stará sym-\nbolistická slabost nálad; jenže nálady oplý-\nvají tu přemírou lahody, passivity a jemnosti,\nduch je tu zženštilý a poetický, uchýlený v ja-\nkousi melancholickou arkadičnost.Jetu ticho\na sladko pod vládou křehké, nepohyblivé a\nnevzrušené, úměrné a ideální harmonie. Zdá\nse, jakoby tito básníci docela se vymanili\nz prudšího vzruchu a tlaku, jejž nalézáme\nv moderním životě; jejich duch už se nestýká\ns tímto světem změn, ve kterém prudce vzni-\nkají zájmy a zkušenosti, i jistá naivita i pří-\nmočarnost a zostřené city drsné ve své kom-\nplexitě a nehoiovosti; kde silnější proudění\nvyrývá i kal, i dissonanci, i divnou variabi-\nlitu představ krásy. Vlastně nalézáme u nich\nvlekoucí se eklektismus, jenž nabývá citové\npovahy, tedy řekněme idealistický sensiti-\nvismus eklekticky založený. Jejich city ne-\nvzrušují se na obsazích nového života, jsouce\nnaopak spíše utrpením nebo sněním v le-\nnošce.\nZ tohoto nárysu vyčnívá ovšem Walt Whit-\nman, americký občanský liberál a kosmo-\npolita, jenž necítí už takové intimity a de-\ntailních vztahů k přírodě; jeho cit táhne se\nna veškerý politický a přírodní svět, a jeho\ndílo je veliké sčítání, hromadění a tvoření\nuniversálních summ, jež mají představovali\núhrn světa. Nelze tu o něm ovšem podrob-\nněji mluviti; ale jeho řekl bych kosmosoci-\nální koncepce světa, jeho chuť velkých sou-\njemů života má v sobě něco moderně plat-\nného a radikálně postaveného proti všemu\nintimnímu a eklektickému pojímání poesie.\nV jiném smyslu odlišuje se od onoho prů-\nměru Georges Duhamel, nejlepší mezi všemi,\na Henri Ghéon; u těchto ostřeji vystupují\nnové představy a vyvinuje se větší rozkyv,\nmnohost i prudkost cítění, jež u Ghéona se\nstupňuje až k paroxystickému ostří. Ale tato\nprudkost, či spíše prudkost předpokládatelná\nv moderní poesii nepodobá se už nervos-\nnímu vydráždění předminulé epochy; spíše\nby se mohlo mluviti o jakémsi dychtění,\no citu novosti, o prudkém vyrovnávání no-\nvých představ s novým životem. Tato před-\npokládatelná prudkost ovšem velice pozmě-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.27", "texte": "ňuje tiché lyrické oddání se sobě a sebeúkoj\nlíbezných snů; obrazně řečeno, horizontální\nvlny cítění přenášejí se v kolmý vzruch,\nv němž vybíjí se vnitřní síla neodvisleji a ab-\nstraktněji.\nNení jistě nutno charakterisovati básníky\nz L'Effort do podrobností. Zbývá zde ještě,\nbyť nelze tu mluviti zrovna o škole nebo\nsměru, vládnoucí snaha o netradiční, novým\nbásnickým obsahům přizpůsobenou proso-\ndii. Zřejmou většinou lze tu zjistiti více méně\npřesně stanovený odpor k mechanickému\npojetí verše. Mechanickou prosodií rozumím\nveškeru stavbu verše pod jediným zákonem\nsymmetrie, pravidelného sledu a konstantní\nmíry. Mechanický je rythmus měřený po-\nčetně a veškerý numerický zákon uvnitř me-\ntriky, jakož i užití rýmu ve smyslu jiném než\nvokálním* Mechanická forma nutně se před-\nstavuje jako jednotný tvar definitivní, neply-\nnulý a určitě končitý, jako lešení slov nebo\njako pevné hranice psychického obsahu.\nProto báseň rozvíjí se přímočaře, jedno-\nsměrně a neměnně ke konečné pointě, k in-\ntegrálnímu závěru, jenž v sobě zjednodušší a\nzavře smysl básně jako v abstraktní formuli\n(Sonet). Moderní duch devatenáctého století\nneustále rozkládal tuto racionalistickou for-\nmu dvojím směrem: k volnosti (Baudelaire,\nBásně v prose; volný verš až po Duhamel-\nVildracovu vokální organisaci; „beztvarý\"\nverš futuristů, Marinettiho) a k hudebnosti\n(hlavně Poe, jenž zastiňuje mnohé; konečně\nStefana Georga a j. systematika libozvuku).\nObojí směr se spojuje a prokládá i jinými\nmotivy, i lze nalézti v 19. století jakýsi nový\nvývoj a široký pohyb prosodie. Právě tyto\nsnahy jsou bohatě doloženy v Anthologii\nde I'Effort.\nZde je skoro ve výtažku celá stupnice pro •\nsodických názorů, od veršů Whitmanových,\njež jsou prosou dělenou prostě v kusy nebo\nve shluky představ, až po pravidelný verš;\nmezi těmito krajnostmi rýmuje Paul Fort\nprosu, aby ji sladce prozvučel; Duhamel,\ntheoretik volného verše, komponuje zvu-\nkové rythmy a organisuje volný verš stro-\nficky; Henri Franck počíná od assonance\nvolný verš rýmovati a Henri Ghéon používá\nsměle i časoměrných motivů. Většinou je tu\nplynulý volný verš, měkký a zvučivý. Ale\njeho hudba je neutrální, je to jakoby vlnění\nna jednom místě; nic nevystupuje ani ne-\nvyráží ven z neutrality tohoto rythmu či\nz jeho sentimentální nivellisace.\nAle není nutno pojímali otázku prosodie\ntak technicky. Lze si představili, že verše jsou\njako systém představ a citů, pro něž není\nzákonných pravidel; pak tyto vzrušené city\nhledají si podmínky, v nichž by se vyslovily:\nhledají si rythmy, tóny a časovou míru. Ale\nnení nutno, aby iyto rythmy byly lahodné\na úměrné, aby tóny byly líbezné a veškerá\nmíra pravidelná. Je možno mysliti si verše\nskřípavé a drsné, podobné drsnostem sou-\nčasného cítění,* právě tak dobře jako sladké\na nebeské; možností je bez počtu, nejsou-li\ntóny veršů vázány jakoukoliv zevní pravi-\ndelností. Při vzniku tónů nepadají na váhu\nrozdíly mezi rýmem štěpným a nečistým,\nassonancí a pouhým zvukovým reflexem;\nba i zvukové diference mohou býti podkla-\ndem rýmů právě tak jako shoda zvuků. Cílem\ntéto zvukové organisace není však ani ne-\nutrální libozvuk ani tak řečená zvukomalba.\nKrátce lze si mysliti místo mechanické pra-\n\n* Tak strofické užití rýmu (obkročného atd.) v umě-\nlých formách bére mu (assonanční) zvuk a dělá z něj\npouhé komposiční nebo rythmické členítko. I pravi-\ndelný sled rýmů a a b b obrací rýmy ve faktor pravi-\ndelnosti, tedy v numerický rythmus nebo v rythmickou\nmechaniku v neprospěch jejich původní neměřitelné\na nemetrické funkce tónové.\n* Theod. Dáubler, Das Nordlichí. Na př. 2,\nSahara, Das Ra-Drama: Der áthiopische Totentanz:\nDes Klobens schwammige Substanzen,\ndurch Zwergtracht in Betracht gebrachí,\ndie Bauchfracht und der Buckelranzen,\nverdrehten sich ganz ungeschlacht, atd.\nDas Lumpige in Weltdurchsuchern,\nverschrumpfter Seelen Brunstkatarrh, atd."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.28", "texte": "videlnosti volnou a proměnlivou soustavu\nzvuků, přízvuků a délek, takže t. zv. volný\nverš je volný iv rythmu iv rýmovní konso-\nnanci. Ale je nutno říci, že nejedná se vůbec\n0 hudebnost veršů samu o sobě; mnohem\nspíše city a představy jako krajní proměn-\nlivost a heterogenita rozkládají se takto v pří-\nzvuky, délky a tóny, že se pozdvihují, pře-\nrývají a mění, a zkrátka že používají všech\nmyslitelných druhů přízvuku, rýmu i délky\nnikoliv pod zákonem pravidelnosti, nýbrž\npod zákonem změny (a ovšem pod nátlakem\nintensity výrazu). Podle toho lze si předsta-\nviti (s fonetického stanoviska) jakousi volnou\nprosodii, jež v podstatě je systémem zvuko-\nvých změn (totiž všemožných prvků ryth-\nmických, tónů a délek) a v níž i veškerá\nnáslednost je řízena principem změny a\nstálého pohybu; neboť změna je jediný\nprincip, který se nemůže státi principem me-\nchanické pravidelnosti. Cíl této plné volnosti\na pohyblivosti je ryze formální, totiž kon-\nstruktivní cestou organisovaná forma.\nMyslitelnost takovéto prosodie dokazuje\npředevším všeobecná nechuť k mechani-\nckému nebo (což je totéž) statickému verši;\n1 lze tu ještě jednou historicky poukázati\nk rozkladu a uvolnění veršové mechaniky\nv minulém století. Z tohoto skutečného stavu\nje možno vysouditi, že nová doba odcizuje\nse statickému ideálu klassické synthese i po\nstránce veršové formy; že v představách\nkrásy dostavilo se uvolnění neboli pohyb,\njehož fáse a obměny vidíme v nejrůznějších\na jak se často zdá i kontrérních snahách a\nsměrech. (Odlišovali tyto směry definitivně\nod sebe je rozumovým zjednodušováním,\njež je ovšem nejpřirozenější činností lidské\nmysli; ale spíše lze v nich viděti fluxi a pro-\nměnlivou souvislost). Dále spíše předpoklá-\ndali než vysouditi lze citový charakter doby\nnepříznivý veškeré neutralitě a nečinné la-\nhodné nivellisaci; tedy je možno předpo-\nkládali zálibu pro ostrý, prudký výraz, pro\nintensitu všech kvalit a pro dynamické pojetí.\nTyto předpoklady nejsou ovšem jen for-\nmální a mohou zasahovali hluboko do sa-\nmotného pojímání poesie. Princip změny a\npohybu bylo by možno v důsledcích obrátiti\nproti všem veršům thematickým, básněným\nna jednu myšlenku, na jeden citový motiv,\nnebo stavěným k integrální pointě. Neboť\ntyto verše nejsou v pohybu, nýbrž rozvíjejí\nse vedle sebe jednosměrně a končitě; jsou\nvlastně jen vyvinutím jednoho jednotkového\nmotivu, řekněme jedné v sobě uzavřené\nmelodie. Proti tomu lze si představiti básně\nve smyslu symfonickém; řada motivů (v před-\npokladu nekonečná) rozvíjí se v sobě i pří-\npadně proti sobě a prostupuje se volně\nve sledu změn; to znamená, že s volným\nveršem dostavuje se i volná látka veršová.\nTuto látku je možno představiti si asi jako\npsychický totál, totiž jako theoreticky ne-\nspočítatelný a neomezitelný úhrn představ\na citových zkušeností jednoho oboru. Je\nmožno domnívati se, že jeden individuální\nzážitek vůbec nestačí a nedosahuje k vytvo-\nření uměleckého díla; proto už dávno mluví\nse o nutné synthesi v umění, ale tato syn-\nthesa je obyčejně, jak se zdá, pojímána jako\nintellektuální essence citových zážitků*\nS nějakými podobnými essencemi však ve\nskutečnosti lidské cítění nepracuje. Náš vnitř-\nní život je sčítání nového se zažitým a pří-\ntomného se vzpomínkou; ale toto sčítání\nnení kvantitativní, nýbrž kvalitativní, a ta-\nkové kvalitativní neurčité summy lze třeba\nz nedostatku lepšího slova jmenovati dušev-\nními totály nebo volnou látkou veršovou.\nOstatně není nutno vázati se ani na toto\nslovo ani na toto, jak se zdá, úzké pojetí.\nJednodušeji lze si mysliti, že jsou v nás ně-\njaké citové možnosti, jež někdy a za šťast-\nných okolností budou vysloveny básněmi.\nTakové možnosti jsou třeba v tom, že před-\nstavy krásy přemísťují se s intimity na jiné\nživotní obsahy, řekněme na obsáhlejší nebo\nrušnější; nebo že nastupuje v nás vůbec širší\n\n* Tak iv t. zv, novoklassicismu."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.29", "texte": "způsob, ba snad i jiné formy nazírání; anebo\nže smysl člověka obrací se od ideálu klidu\nk ideálu pohybu, nebo v jiných nevysuditel-\nných počinech. Tyto city jsou ovšem jen po-\nvšechné a nemají posud předmětů; ale přece\nobsahují tolik intensity, že přinášejí neustále\npocity novosti smíšené s nejistotou, vnitřní\nmnohotností atd. na úkor nebo dokonce\nk popření citu klidné jednoduché harmonie.\nV těchto nepopiratelných faktech současné-\nho cítění je dostatečná příčina i vysvětlení\nnahoře vyslovených předpokladů formy a\nlátky veršové.\n\nK. Čapek.\n\nStyl malého města.\n\n(K. Polesný a Zd. Wirth: Pelhřimov. Nákladem Musej-\nního spolku v Pelhřimově, 1911, str. 160 s 62 přílo-\nhami obrazovými as reprodukcí plánu měsía z r. 1777.)\nMluvíme-li v tomto časopise o historické\nknize, která má přísně vědecký ráz tyto\npoznámky vztahuji se na druhý díl knihy,\npsaný Wirthem; prvních 6 kapitol, tvořících\nprvní část, napsanou K. Polesným, jedná\no dějinách města od jeho vzniku až do doby\nnejnovější děje se tak proto, že předmě-\ntem jejím je studium malého města jako\njednotky architektonické vyššího řádu. Bylo\nby radostnější, kdyby bylo možno na tomto\nmístě podávat zprávu o knize věnované ma-\nlému městu 'modernímu, která by tedy ne-\nbyla historická pak bychom jí rádi od-\npustili i vědecké roucho ale dnešní malé\nměsto, jeho stavební vývoj, který dosud ne-\ndospěl k typu nebo pevné formě, nepatří a\nnebude patřit do dějin umění, nýbrž spíše do\ndějin obchodní spekulace a jiných nezdra-\nvých zjevů společenského života. V tomto\noboru nutno se zatím a snad ještě na dlouho\nspokojit pouhou historií.\nVlastní předmět spisu, stavební rythmus\nmalého města, není pro Wirtha nový. V prv-\nním ročníku Stylu, který tenkrát redigoval,\nvěnována byla poslední 3 čísla stylu malého\nměsta; byl v nich uveřejněn rozsáhlý mate-\nriál obrazový a také kromě jiných i stat\nWirthova, v níž snažil se abstraktně zjistit\ntheoretické základy vývoje starého městečka\nv Cechách. V knize o Pelhřimovu je tento\nproblém řešen na určitém případě a tím\nprávě získává na životnosti a názorné jas-\nnosti.\nDo čtyř kapitol, které jednají o stavebním\nvývoji města a opevnění, o kostelích a hřbi-\ntovech, o městských veřejných budovách,\no měšťanských domech, a k nimž dodatkem\npřipojena ještě zpráva o stavu a úkolech měst-\nského musea, podařilo se Wirthovi shrnout\ndějiny oné hmotné základny, na které po\nřadu století vyvíjel se život pelhřimovský. Vě-\ndecká školenost Wirthova, získaná a osvěd-\nčená v tolika a tolika pracích, je zárukou,\nže to, co podává v této krásné knize, je vý-\nsledek pečlivého studia a bystrého soudu,\nkterý raději se spokojí zjištěním jen nespor-\nných, dobou vysvětlitelných uměleckých i či-\nstě technických řešení, než aby budoval este-\ntické theorie o stavbě měst na nesprávném,\nnehistorickém předpokladu. Neboť nejde\nzde o pouhý popis více méně význačných\narchitektonických předmětů, nýbrž úkolem\nknihy je podat obraz vývoje města jako celku\nstvořeného staletou prací uměleckou i denní\npotřebou a těchto několik řádků musí se\nomezit toliko na naznačení, nikoli na rozbor\npředmětu tedy celá řada otázek staveb-\nního vývoje po stránce hmotné i estetické;\na město není pro autora „jenom souhrnem\nurčitého počtu domů, obydlených tolika oby-\nvateli a rozprostřených na tolika čtverečních\nmetrech, nýbrž především výrazem umělecké\narchitektonické myšlenky, souhrnem sta a\nsta drobných řešení, často sice neovládaných\njediným duchem, ale vzájemně přece har-\nmonických, je příkladem a učitelem, jak umě-\nlecká forma vyhovuje potřebě současně ji\novládajíc, a spolu nejspolehlivějším ukazo-\nvatelem vývoje samotných principů uměle-\nckých, uplatňovaných postupem doby vždy\ns novou čerstvou intensitou na produktech"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.30", "texte": "zásad již odumřelých.\" Viděn s tohoto hle-\ndiska roste před námi starodávný Pelhřimov\njako umělecký celek, budovaný staletým or-\nganickým vývojem, a je to četba velmi pou-\ntavá a velmi nabádavá netoliko pro historiky.\nDoufejme, že Pelhřimov si zaslouží tohoto\nkrásného díla, první monografie českého\nměsta, založené a pojaté na novém základě,\nže se zde pevně ujmou snahy o zachování\nstarobylého, t. j. uměleckého rázu města, a\nže jeho zděděný rytmus bude opět organicky\npřičleněn k novým formám.\n\nJ. Borovička.\n\nKandinsky: Über das Geistige in der\nKunst.\n(Mnichov, R. Piper & Comp.)\n\nNa knihách pojednávajících s nových sta-\nnovisek o současném umění není' možno žá-\ndati generálního zodpovědění všech otázek\na pochybností, jaké se vždy současně přiřa-\ndil jí k novým poznatkům. Avšak kniha Kan-\ndinského, jež chce býti do jisté míry progra-\nmovou a určující, není než velice jednostran-\nným rozvinutím některých z těch možností,\njež lze dnes v každém případě z předchozího\na současného uměleckého vývoje a snažení\nsnadno a třeba ne dosti důvodně vyvoditi.\nÚčelem jeho pojednání je ukázati cestu ve-\ndoucí k novému psychičtějšímu umění, ovlá-\ndanému v první řadě příkazem vnitřní\nnutnosti; methoda a způsob závěrů ne-\nmůže však nijak přesvědčiti, látka je rozběhlá\na roztěkaná a vedle známějších poznatků,\nvyslovených již dříve a jinde s větším nebo\nmenším důrazem, vyrůstají u Kandinského\nnáhlé neopřené předpoklady a závěry, jež\ndávají jeho knize význačně neplodný a ne-\nvěcný ráz. Tam, kde Kandinskys jednostran-\nnou důsledností po svém domýšlí některé\nz úkazů nového umění a současného života,\nje to jistá chytrost, kterou můžeme přičísti\njeho rakovému původu, jež činí jeho knihu,\nodmyslíme-li si její začasto prorocký tón,\nv některých partiích přímo zábavnou. Kniha\nmá vedle toho tu cenu, že může nám osvětliti\nmnohé stránky takového nového německé-\nho umění, jež náleží do názorového okruhu\npodobné povahy. Snad není nutno poíírati\nzde slabé stránky těchto názorů, které by ko-\nnečně ani v praktickém užití nebyly tak ne-\nbezpečny, kdyby praxe skutečně hodnotně\nodpovídala názorovému přesvědčení, neboť\npak by v tomto případě znamenala jednu\nz vedlejších stránek řadících se k vývojo-\nvému pohybu moderního umění a měla by\nv celkovém součtu svůj význam a své ome-\nzené oprávnění.\nStačí snad udati stručný obsah knihy, po-\nkud by nás mohl zajímali:\nNení možno obnoviti zašlé umělecké prin-\ncipy minulých kulturních období. Je to opi-\nčení, vykonávání stejných zevních pohybů,\nkterým však schází vnitřní smysl. Je však\njedna vnější podobnost uměleckých forem,\nkteré ale leží základem jedna velká nutnost:\npodobnost vnitřních snah nebo puzení v celé\nmorálně duševní atmosféře. Tak povstaly\nnaše sympatie, pochopení a vnitřní spříznění\ns primitivy; je to však jako styčný bod přece\njen bod a nic více. Naše duše je v počátcích\nvzkříšení po dlouhé periodě materialisti-\nckého nazírání, je ještě v pochybách, tísněná\ntlakem bolesti, jež vzešla z materialistické fi-\nlosofie; tím se silně odlišuje od duše primi-\ntivní, a proto nebude zmíněný sklon k primi-\ntivnímu dlouhého trvání. Neboť duše zjem-\nnělá bojem a bolestí nebude přijímati jako\numělecké obsahy hrubší pocity jako je strach,\nradost nebo smutek (nebudou se novému\numělci líbili), nýbrž jemnější, složitější po-\ncity, tak jako je sám nový život; ty nelze je-\nště pojmenovali, nemají ještě názvů a jsou\nschopny vyvolati v divákovi jemnější emoce,\nnež jaké je možno uchopili nám do slov.\nDnešní divák je ale zřídka schopen tako-\nvých vibrací. Hledá v uměleckém díle buď\nčistou nápodobu přírody, jež může sloužiti\npraktickým účelům (portrét v obvyklém slo-\nva smyslu a pod.), nebo napodobení přírody,\njež obsahuje jistou interpretaci: „impressio-"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.31", "texte": "nistickou malbu\", nebo konečně do přírod-\nních forem přestrojené stavy duše (čemuž se\nříká nálada). Všechny tyto formy, jsou-li sku-\ntečně umělecké, vyplňují svůj účel a mohou\nbýti duševní potravou zvláště v tomto po-\nsledním případě, kde divák nalézá souznění\nsvé duše. Ovšem takové sou- nebo protiznění\nnesmí zůstat prázdným nebo povrchním; ná-\nlada díla musí náladu divákovu prohloubiti\na pročistiti. Avšak zjemnění a rozšíření to-\nhoto znění v prostoru a v čase zůstává jedno-\nstranným a nevyčerpává ještě možnou pů-\nsobnost umění. Nový obsah umění nemusí\njiž býti materielním předmětným obsahem\nminulé periody, nýbrž obsahem čistě umě-\nleckým, to jest takovým, jejž může jen umění\nv sebe pojmouti, a který může býti jen umě-\nním a prostředky, jež přísluší jen umění, uve-\nden k jasnému výrazu.\n\n(Pokračování.)\n\nJ. Čapek.\n\nVyjimky ve vývoji.\n\nNáš hledající zájem-pátráme-li v uměle-\ncké historii - obrací se především k počátkům\numěleckých období a k obratům směrů slo-\nhových; nacházíme v těchto dějinných oka-\nmžicích, jimž i situace současného umění\njest podobna, pudové počinv v počátcích\numěleckého tvoření čisté a odhalené, jak po-\nčínají se ještě nahé a tradicí tvoření neza-\nkryté, bez konvenčních výrazů; anebo ve chví-\nlích, kdy vývoj nějakého směru a slohu se\nobrací a láme jinam, jak výtvarný pud tvo-\nření nanovo proniká nahromaděnou již tra-\ndicí a konvencí slohu, jak ji znovu když\npočínala již tuhnouti - skrápí a zkypřuje.\nI vyjimky a odchylky t. zv. vývoje uměleckého\ndění nás poutají; jsou to události vyvolané\nnárazy bezprostředního individuelního tvo-\nření a nazírání na tradiční a vývojově jdou-\ncí celek. Zde projevuje se obyčejně vzácně\njasně - srovnáváme-li tato výjimková díla\ns tradičními podíl čistého tvořícího pudu;\ntu lze jej přesně rozpoznati jako ve směsi\ndvou látek, z nichž jednu (současnou, ustá-\nlenou tradici) známe; druhý díl projevující\nse jako odlišné úsilí, umělecké dílo vychylu-\njící z tradice, jest osamoceně vytvářející pud\njedincův.\nDvě krásné práce starého vnitřkového\numění skříň ze XVII. století z knížecího\nzámku Lobkowiczů v Roudnici a kamna\nz XVIII. stol., původně na zámku Wišniowci,\n(nyní v krakovském Museu), které v přílohách\npřinášíme, jsou takovými výjimkovými díly\numělecké historie; přinášíme je nikoli tedy,\nže by představovaly naše umělecké vyznání,\nale protože nás v jejich křížení zajímá je-\njich složka čistého výtvarného původu. Obě\npráce vznikly v dobách, jež měly již velmi\ncelý sloh, t. j. úplně vypracovanou výtvarnou\nmluvu a ku všem projevům vystačující. Velká\narchitektura poskytovala drobnému, na ní\ntehdy závislému umění vnitřkovému, celé\nsvé architekturální bohatství, seřazené tra-\ndicí v logické řady článků a tvarů, vázané\npoměry i pořadem. Dle tehdejšího názoru\nveškero drobné umění řemeslné aplikovalo\nvelkou architekturu a jeho práce byly po-\nrostlé architektonikou, pod níž se ztrácela\nvlastní podstata věci; postupující však a sí-\nlící tradice souběžně počala se pokoušeti\ntaké již samostatněji a skutečně výtvarně\no samostatný tvar věcí a zkoušela jej přetvá-\nřeti i prostorově (stupňovaná plastika a bor-\ncení barokních skříní). Autor skříně (již vo-\nlíme k demonstraci za příklad) zůstal dalek\nobou současných tradičních prostředků vy-\ntváření, nepoužil ani aplikace architektury\nani nepřetvořil kostru skříně: přijal sice skříň\njako truhlovitou, konstruktivně vymezenou,\nza to však překonal rozkol, který současně\ntrval mezi povrchovou aplikovanou archi-\ntekturou a mezi pokusy o prostorové pře-\ntváření věcí, a myslil si své dílo předmětně,\nobsahově a tvarově úplně jednotné. Roze-\nznáváme dobře, že jeho kritičnost, jeho sa-\nmostatný názor a síla jeho tvořivosti zabrá-\nnily mu, aby se vyjádřil běžnými prostředky\naplikované architektury, ale nebyl dosti sil-"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.32", "texte": "ným, aby odvážil se zase až na vlastní zá-\nkladní tvarovou kostru skříně. Když však\nvytvářel její řimsu, sokl, stěny a křídla, byly\njeho samostatné výtvarné schopnosti velmi\nčinné; užil sice k vyjadřování slohových pro-\nfilů (barokních), ale v takové dynamice, in-\ntensitě a otevřenosti, že tyto jdou daleko za\nsoučasnou obvyklou a dovolenou míru vy-\njadřování a jsou vlastní kvalitou tohoto\ndíla. Celý povrch skříně je ožit, schopnost\nvytváření na přetváření druhých dvou roz-\nměrů ještě nevystačující, rozbíhá se lokálně\nv třetí dimensi (kolmo k povrchu) ve směru\nplastiky plochy a v daných mezích celku co\nnejživěji, zhušfujíc zde náhradou o tolik, ko-\nlik se jí nedostávalo na smělosti v druhých\nsměrech. Je třeba připomenouti si pro srov-\nnání ony soudobé skříně, zcela pokryté před-\nstavenou portálovou architekturou, aby bylo\njasno, že tato skříň je pokusem samostatně\nodvažujícího se citu k vůli v tvoření; smysl\npo plastickém, neliterárním vyjádření vyvírá\nzde a prodírá se tradicí čistě a přímo jako\nod časovosti osvobozený - byť časově při-\nbarvený výjev tvoření.\n\nPavel Janák.\n\nHedvičina sklenice.\nV. V. Štech.\nStředověká sklenice, již reprodukujeme\nv přílohách, je orientálního původu * Přiná-\nšíme ji, protože je dokladem, jak existují ci-\ntové souvislosti a příbuznosti nikoli totož-\nnosti mezi uměními a dobami i daleko od\nsebe vzdálenými. Případ Hedvičiny sklenice\nto trojnásobně dokládá: byla vyřezána v Ori-\nentě a tu byla poprvé projevem cítění; pak\nstředověk si ji přivážel a choval jako cenné\ndílo; nutno předpokládali ovšem, že jeho\nobdiv pro ni byl i nábožensky motivován,\nale jestliže sloužila jako schrána relikvií, ne-\nlze pochybovati, že byla pokládána i před-\nmětně t.j. dle našeho výrazu esteticky cennou\na citu odpovídající; konečně znovu obje-\nvuje ji současné umělecké cítění jako podivu-\nhodné, krásné a hluboké dílo umělecké a\njejí umělecký obsah je již po třetí potvrzován.\nTato přiřaďování citu, v tak velkých a ča-\nsových odlehlostech, jsou patrně nárazy na\ntutéž oblast citového tvoření.\nBylo by ovšem marno hledati na sklenici\nreální podklad přírodního děje, klerý je na\nní zobrazen. Ze lvích těl, na něž umělec skle-\nnice myslil, zbyla jen jich podnětová kostra,\nkteroujeho cit zjednodušil do představy v plo-\nše, ale učinil zde z něho z pouhého děje\npřírodního silný děj tvarů. Při natočení to-\nhoto, do plochy přemístěného výjevu, od-\nvážil se umělec ještě i na přírodnost válce\nsklenice samé; děj tvarů prořezal hluboko\npůvodní hmotný povrch válce, nikoliv snad,\nže by byl tento jen technicky porušen, ale\nže je skutečně přeformován. Redukce tedy,\nkterou zde příroda citem byla zmožena, je\nvelmi vysokého stupně. Třeba zde - k vůli\nsrovnání - vzpomenouti, jak týmž předmě-\ntem na př. se zabývající sklenice poempirové\n(pokryté leptanými zvířaty, emblemy) jsou\nvýtvarně nejednotné: na nich přírodní děj\nje nehluboce přehodnocen, přenesením na\nválec sklenice nezamýšlené stočen a válec\nsklenice, jako třetí samostatný zjev v díle,\nsamostatně disonuje svým tvarem.\nVlastní krása sklenice jako uměleckého dí-\nla je zjistitelná vlastně teprve hmatu a hmata-\njícímu oku; když oba tyto vnímající orgány\nvykonají znovu cestu, na které tvar sklenice\nvznikl, shledají zpětně tutéž dějovou rozkoš,\nkterou umělec převedl a zhustil svou žijící\npředstavu v pevný a v klid zavřený tvar.\n* Sklenice, jejíž vyobrazení přinášíme v dnešním\nčísle, patří do skupiny t. zv. „Hedvičiných sklenic\"\n(dosud jich známo asi 12), spojovaných tradičně se\njménem sv. Hedvigy, a jimž věnována nejnověji histo-\nrická studie Rob. Schmidta v šestém svazku ročenky\nSchlesiens Vorzeit in Bild und Schrift. Tyto sklenice\nbyly v ranním středověku dováženy z Orientu, nej-\nspíše z Egypta, a používáno jich jako schránek parfumů,\nostatků a k liturgickým účelům. Vyobrazená sklenice\nnalezena v sakristii dómu v Halberstadtě. Její povrch\nnese dva hluboce řezané lvy, jichž těla zobrazena z pro-\nfilu, hlavy ze předu, vnitřní kresba těl vyjádřena sku-\npinami různě orientovaných paralelních rýh."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.33", "texte": "Drobné zprávy.\nAbychom podali důkaz, pokud a jakou autoritou\njest p. William Ritter jako umělecký kritik a umělecký\nkonsul český vůči cizině, jehož hlas bývá často dovo-\nláván k výpomoci prostřednostem, otiskujeme část je-\nho referátu z dubnového čísla „L'ari et les artistes\",\nz rubriky „LAutriche\", kterou sem pravidelně píše a\njíž cizinu informuje o našich domácích událostech umě-\nleckých:\n„.... Zprvu nechtěli bráti vážně „Skupinu\", jež při-\nšla poslední v řadě uměleckých spolků, odloučivši se\nod „Manesa\" za okolností, kterých zbytečno želeti, ježto\nnutně se musely vyskytnouti z téže a jediné příčiny -\nže „Mánes\" utvořil se kdysi obdobným způsobem. Bůh\nví, proč krčíme rameny, mluví-li se o neoprimitivismu,\nfuturismu a kubismu. Ale řekne-li se nám, že takové\nskupení dospěje k tomu, aby přivtělilo individuality rá-\nzu p. Kysely a p. Vlastimila Hofmana, kteří doznávají,\nže jsou na svém místě v této vybrané elitě, pak se šance\nproblémů poněkud mění. jakže! Nejlepší z mladých\nčeských dekoratérů z jedné strany, z druhé strany umě-\nlec z polských* (sic!) nejhodnotnější, nejvzácnější a\nnejindividuelnější! Údiv ještě vzroste, když vidíme ultra-\nmoderní skupinu českých umělců, jak činí si nároky a\nhonosí se, že souvisí a přísluší péle-méle k Tinto-\nrettovi, Grecovi, k anonymním umělcům gotické skulp-\ntury a perského smaltu (sic!), místo aby se dovolávala\njako obyčejně mod a měnícího se vkusu pařížského, a\nto při plném vědomí, jak se člověk přiznává krví ku\nsvé rodině. Podobný úkaz stojí za to, by byl spíše stu-\ndován nežli nazdařbůh zařazován do zmatku výstav\nříše babylonské věže. Více nežli díla většiny z nich\nžel zamlouvá se mi zvláště u umělců Skupiny, že hle-\ndají svého oprávnění a do jisté míry je i nalezli do-\nkonce v dílech několika oněch předků, jichž k mé\nlítosti spolek „Mánes\" naprosto nedbal - takového V.\n\n* Pan W. Ritíer zaměňuje totiž jen (!) Vlastislava\nHofmana, architekta, za polského malíře Vlastimila\nHofmana.\n\n1 PŘIKRÝVKY, ZÁCLONY, KOBER- i\ni CE, LINOLEUM, LOŽNÍ POTŘEBY, |\n1 ŽELEZNÝ NÁBYTEK, CESTOVNÍ i\ni POTŘEBY, DĚTSKÉ VOZÍKY, PO- §\n1 STÝLKY, ŽIDLE, NA SLUNNÍKY 30 I\ni AŽ 50% SLEVY 1\n1 lAN STOUPA V PRAZE 11. S\nI JINDŘIŠSKÁ UL. Č. 1. |\n\nJAN HLAVÁČEK\nZÁVOD MALÍŘSKÝ\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\nPRÁCE SPADAJÍCÍ\ni DO OBORU MALBY\nINTERIEURÚ\nPRAHA ČÍSLO 715-1.\nDLOUHÁ TŘÍDA\n(ROH RYBNÍ ULICE)\n\nKancelář kamenných lomů\nDžbán, Podbaba, Bulovka, Ladví a Ďá-\nblice. - Nejtvrdši materiá\npro stavby betonově\nSchneiderová-Polnerová,\nPraha VII, Bělského\n\nLudvík Hospergr\nPřesná anglická a americká moda.\nVzory látek přímo z Londýna a New-\nYorku.\nDodavatel nejpřednější společnosti.\nPraha 11., Palackého ul. 5"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.34", "texte": "H. Brunnera (sic!) a Petra Brandla (!) Zdá se, že\nbudou hledati toto oprávnění až v kachlích ka-\nmen Městského Musea Pražského - a zcela správně.\nNebof je to vskutku vážný čin, dospěje-li české umění,\ndomněle počínající dvěma bratry Mánesy, k poznání\nsvých úctyhodných, téměř heraldických počátků. Vidím\ns potěšením, když jsem byl doporučoval svým přá-\ntelům z Prahy po deset let toto pátrání a když se mi\nza to vysmívali, jak dospívají zdravějšího chápání věcí.\nA snad, kdyby si byli dali práci uvědomili si způsob,\njímž takový Mahler a Klimt nakládali k svému individu-\nelnímu utváření s prvky a veličinami národními, roz-\ntroušenými po celé Monarchii, byii by posléze zpozo-\nrovali záblesk rozhodujícího světla, konečného pomoc-\nníka všech jejich pátrání. Jakých tápání a jaké ztráty\nčasu byli by se uvarovali, Co na tom záleží, nejsou-li\ndosud díla Skupiny na pravé cestě. Někteří z nich aspoň\nzahlédají a Mánes počíná prý se rovněž zabývati českou\numěleckou minulostí.\"\n*\nV Saloně závodu G. Arnolda v Drážďanech vystaven\nbyl ku konci března soubor 41 prací V.van Gogha;\nbyly ze všech období jeho vývoje a byly zapůjčeny\nnamnoze ze soukromého majetku, takže podávaly\ni co do počtu i co do provenience zcela řídce možnou\npříležitost k přehledu Goghova díla.\n*\nVýtvarný odbor Umělecké Besedy odhodlal se vy-\ndati na subskribci v obmezeném počtu výtisků Mikoláše\niíleše pětiobrazový cyklus „Život starých Slovanů\"\ndvoutonovou reprodukcí v rozměrech originálu 75X35\ncm. Subskribčhí cena stanovena velmi nízká, za celé\ndílo K 20' . Přihlášky se současně zaslaným obnosem\npřijímá Umělecká Beseda, Praha 11., Jungmannova 39 n.\n*\nV Salonu Cassiererově v Berlíně byla vystavena\nv první polovici května kolekce 15 obrazů Cézanne-\nových (vesměs z pozdější jeho doby) k nimž připojeny\nbyly 3 obrazy Grecovy, dále Corotův portrét ženy, Ma-\nnetovo zátiší, obrazy od Degasa, Moneta, Sisleye a Pis-\nsara. K této výstavě přineseme v příštím čísle článek.\n★\nV redakci „Šturm\" v Berlíně byl právě vystaven\nsoubor obrazů futuristů, hterý před tím byl v Paříži\nu Bernheima a v Londýně.\n\nZbraslavské šamotárny - mimo kartel\nKancelář a sklady: Praha, Havlíčkovo nám. č. 6. - Telefon £.5122\n\nÚstřední topení\na větrání všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo~\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZÁVOD\nC. Příbaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049.\ní:.~\ni mi\n±r\nm\nv\n\nVÁCLAV FIS NA\nPRAHA II PURKyŇOVA 5\nODBORNý ZÁVOD ČALOUNICKý.\nSPECIELNÍ VýROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BVTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVy NÁByTKLI.\n\nPRAŽSKÉ NAŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODE JNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB S RUČ. OBMEZENÝM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "[241]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.35", "texte": "PETR NEDVĚD\nPRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36\nVLASTNÍ VÝROBA MEIDIN-\nGERSKÝCH KAMEN A REGU-\nLAČNÍCH, NÁSYPNÝCH,\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ. |\nAAMAIBŠA&A-TBAREA;TI NV 111*\" HNI mTRMMR— - —-- - - 8\n\nPROVEDENO DLE NÁVRHU\nNAByTEK\nHOTOVÝ í CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLÉM ,ODBORN. PROVEDENÍ\nVVRABI A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK. VINOHRADY, BARÁKOVA3\n\nJOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA i ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma.\n\nI ZÁVODY PRO UMĚLECKO-PRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA-VII.\nU PRŮHONU.\n\nRTsÉ*?M!mX3ryíinL!■ |<f|t (||\nČESKÁ MVSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ. ORGÁN\nFILOSOFICKÉ JEDNOTy V PRAZE\nPŘEDPLATNÉ PRO TUZEMSKO 8 K ROČ.\nRedakční adresa: Prof. Dr.\nFr. Krejčí, Král. Vinohrady,\nKollárova ulice\nč. p. 1106.\n\n! G R A N O LIT\n1 Priv., celistvá, houbě a ohni vzdorující podlaha,\nI podložka pod linoleum, podložka pod parkety na\n| železobeton místo asfaltu, neprozvučná isolace,\nterrazzo, beton, provádí\nj STANISLAV VAŠÁK.GRANOLIT\ni RRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA\nCISLO 2a. TELEFON 305/ IV."}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "[242]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191205-01.1.36", "texte": "ŽENSKý\nLÉKAŘ\nMUDr.\nAD. LUKL\nKrál. Vinohrady,\nroh Purkynova n.\na Karlovy tř.\nOrd. 9.-10., 2.-3.\n\nV J. MAVLÍCEK\nTOVÁRNA A A ZPRAC\nPETROHRAD V ČECHÁCH.\nDodává pro veškerá odvětv\nství: dvéře, okna, portály,\npodlahy atd. Výhradná licence pro Cechy: Maye-\nrova patentní okna,\nPRAŽSKÁ KANCELÁŘ KARLÍN,\nKRÁLOVSKÁ TŘ. 88.\n\ns\nATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONQVSKÝ,\nPraha Lil., Říční 559-\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kamen 30 dru-\nhů. Veškeré prače\narchitektonické.\n\nTovárny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPĚ ČÍSLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta.\n\npro celé fagady i detaily těchže,práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\n\"V\nJindřicha Čapka, Praha 1.,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek.\n\nRYDL &THON\nSVIJAHY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU INTERIEURU, STAVEB,\nHŘBITOVU ATD. Z KAMEMINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO."}]}