{"numero_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_sha256": "53a224fb04644502b6efd0bb77df9298cf2bb2c5037081e757b7ffb0aba27dc9", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1912/06_01/bmtnabk_1912-06_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1912/06_01/bmtnabk_1912-06_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c001", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.1", "titre_corps": "OBSAH", "titre_sommaire": "OBSAH", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 386, "texte": "OBSAH\nTEXT:\nJan Thon: Chvíle.\nArdengo Soffici: Picasso a Braque.\nV. Beneš: Čin Pavla Cézanna.\nKRONIKA:\nJan Thon: Máchův pomník. - J. Čapek: Kan-\ndinsky: Über das Geistige in der Kunst. Zd. Kra-\ntochvíl: Les Indépendants. E. Filla: Z berlínských\nvýstav.\nVYOBRAZENÍ:\nP. Cézanne (3). Dérrain (1). - Vine. v. Gogh\n(1). - P. Picasso (4). - Rembrandt (2). - H. Rous-\nseau (1). J. Hanf: Náčrt."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c002", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.2", "titre_corps": "SOMMAIRE", "titre_sommaire": "SOMMAIRE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.4", "debut_caractere": 440, "fin_caractere_exclue": 698, "texte": "SOMMAIRE\nTEXTE:\nJan Thon: Moment. (Poěme.)\nArdengo Soffici: Picasso et Braque.\nV. Beneš: Gesfe de Paul Cézanne.\nCHRONIQUE.\nILLUSTRATIONS:\nP. Cézanne (3). Dérrain (1). - Vine. v. Gogh\n(1). P. Piccasso(4). Rembrandt (2). H. Rous-\nseau (1). J. Hanf: V esquisse."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c003", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.3", "titre_corps": "Opravy z 8. čísla.", "titre_sommaire": "Opravy z 8. čísla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 127, "texte": "Opravy z 8. čísla.\nNa str. 229 místo věcných věčných.\nNa str. 230 místo podobným - podobovým.\n„ „ „ ~ empirického - empirového."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c004", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.4", "titre_corps": "Drobné zprávy.", "titre_sommaire": "Drobné zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.7", "debut_caractere": 129, "fin_caractere_exclue": 1557, "texte": "Drobné zprávy.\nV Berlíně měla býti uspořádána letos na podzim\numělecko-průmyslová výstava (Berliner Kunstgewerbe-\nschau) a sice ve výstavních síních Zoologické zahrady;\nbyla k tomu cíli utvořena zvláštní zapsaná společnost\ns omezeným ručením (s.s o. r.), jež se však zatím\nrozešla; ukázalo se nyní, že její založení nebylo ani\npevné ani seriosní. V německých umělecko-průmyslo-\nvých kruzích vzbudila věc trapný rozruch, protože\nznámá nedůvěra k výstavnictví byla tím opět sesílena.\nPražské architektonické soutěže byly a jsou již po\nřadu let důležitý pro rozvoj a postup české architek-\ntury. Jestliže nové snahy v praktickém životě získávaly\na šířily se volně formou pozvolného vývoje, v soutě-\nžích měnil se vývoj ve srážky a útok na konservativní\nproud architektury; tento také právě v soutěžích, přinu-\ncen zde k vystoupení, nejvíce a nejdříve ztrácel půdu.\nSoutěž na Sokolovnu vinohradského Sokola, která pro-\nšla jinak za poměrně menší pozornosti, byla zase pro če-\nskou architekturu dalším krokem nových snah a další\nprohrou konservativního směru: mezi pracemi, které\nse súčastnily soutěže, nebylo téměř ani jediné ~ staré\"\na celá soutěž náležela „novým\". Velká většina „no-\nvých\" i cenami vyznamenaných měla dobrý průměr\nkvalitativní, jak moderní architekturou byl dosažen;\nobjevily se však mezi nimi již opět další a dále se od-\nvažující práce, z nichž dnes reprodukovanou přiná-\nšíme, aby toto faktum bylo zaznamenáno."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c005", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.5", "titre_corps": "Knihy redakci zaslané.", "titre_sommaire": "Knihy redakci zaslané.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.7", "debut_caractere": 1559, "fin_caractere_exclue": 1732, "texte": "Knihy redakci zaslané.\nNakl. J. Otto, K. M. Čapek: Třetí patero. 5 K 20 h.\nNakl. Unie, F. X. Šalda: Život ironický. 3 K. Nakl. Kam.\nNeumanové, K. N. Tolstoj: Upír. 1 K 50 h."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c006", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.6", "titre_corps": "P. Cézanne", "titre_sommaire": "P. Cézanne", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "P. Cézanne\nStudie. Dle Greca."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c007", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.7", "titre_corps": "Vincent v. Gogh", "titre_sommaire": "Vincent v. Gogh", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "Vincent v. Gogh\nRokle."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c008", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.8", "titre_corps": "A. Derain", "titre_sommaire": "A. Derain", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "A. Derain\nKrajina."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c009", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.9", "titre_corps": "P. Picasso", "titre_sommaire": "P. Picasso", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "P. Picasso\nZátiší."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c010", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.10", "titre_corps": "P. Picasso", "titre_sommaire": "P. Picasso", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "P. Picasso\nSedící žena."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c011", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.11", "titre_corps": "P. Picasso", "titre_sommaire": "P. Picasso", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "P. Picasso\nZátiší."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c012", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[245]", "page_fin": "[245]", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.12", "titre_corps": "G. Braque", "titre_sommaire": "G. Braque", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "[245]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "G. Braque\nPřístav."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c013", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[246]", "page_fin": "[246]", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.13", "titre_corps": "P. Cézanne", "titre_sommaire": "P. Cézanne", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "[246]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "P. Cézanne\nKrajina."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c014", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[246]", "page_fin": "[246]", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.14", "titre_corps": "P. Cézanne", "titre_sommaire": "P. Cézanne", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "[246]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.16", "debut_caractere": 21, "fin_caractere_exclue": 40, "texte": "P. Cézanne\nKrajina."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c015", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "247", "page_fin": "247", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.15", "titre_corps": "Chvíle.", "titre_sommaire": "Chvíle.", "signature_source": "Jan Thon", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 921, "texte": "Chvíle.\nJan Thon:\nDo noci té, která tě celá smíří,\ndo noci té, jež nemá ani dna,\nkdy mlčí svět a nezavíří\nšíp pochyb z duše tajemna,\nkdy světem jsi a svět jest celý tvůj,\nvykřikneš náhle: Bože, ulituj\na zastav času proud,\ndej k nohám mým jej ulehnout,\nna chvíli zastav kosmu let,\nbych do očí se zahledět\nmu moh\\\nSny dávných let zas znovu mohu sníti,\njest sen zas nových zdrojem tuh,\ni budoucnosti maják znovu svítí\na ozařuje žití zplahočený luh.\nDny všecky, které neplodně se vlekly,\nteď náhle vydávají květ,\ni slzy, které nikdy nevytekly,\nse cítím na řasách mi chvět.\nCo život? Proud a proud a proud,\nnemožno jemuž uniknout,\njenž zákon jest a od věčnosti síla,\nkterá i smrt by usmířila,\ntajemství chvíle ....\nPřej mi ji teď, bože,\noh, urvi mi ji z věčna\na zastav vůli svou,\njež síla nekonečna\nse řítí prostorou.\nUtiš mé srdce, smysl řekni mi,\numlč mých pochyb otrávený hlas,\njenž sípal nocmi temnými,\na dej mi život zas."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c016", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "253", "image_debut": 18, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.16", "titre_corps": "Ardengo Soffici: Picasso a Braque.", "titre_sommaire": "Ardengo Soffici: Picasso a Braque.", "signature_source": "Přel. G. Winter", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.18", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 776, "texte": "Ardengo Soffici: Picasso a Braque.\n\nPicasso nebyl vždy oním umělcem zneklidňujícím, rušitelem kritiků, kazimírem kollegů\na postrachem filistrů, jakým jest od nějakého času. Když jsem ho poznal asi před deseti\nlety v Paříži, dvacetiletého, právě přišedšího ze své Andalusie, z Malagy, maloval krajiny,\npodobizny a scény z malého života pařížského, jež se ničím nelišily od oblíbených cvičení\ntehdejší dobré neodvislé mládeže, leda snad větší odvahou kresby a větší a skoro divokou\nexaltací barvy. Pravda jest, že již od oné doby, nebo aspoň od 1902 nebo 1903, když totiž\npo oněch prvních pokusech následovaly snahy smělejší a mužnější, již bylo vidět v jeho\nmalbě cosi jako vůli k pořádku a stylu. Chci říci, že ať studoval po Toulouse-Lautrecovi"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3875, "texte": "svět kokot, noční a prosycený alkoholem, nebo ať zkoušel moderně groteskní nebo tra-\ngickou interpretaci hříchu, bídy a bolesti, inspiruje se Goyou, Grecem nebo Signorellim\n(neboť Picasso, nadán temperamentem velice sensibilním, pochopil, zamiloval si a čerpal\nz nejrozmanitějších forem krásy, získávaje je vždy, aby sloužily jeho osobitosti), čím dále\ntím více se vzdalovalo jeho umění jak duchem, tak technikou od nepřipravenosti a roz-\ntříštěnosti umění impressionistického; a zkoumaje vniterněji přírodu, představoval ji již\nsilnější, tvrdší a dramatičtější. Kdo zná a připomene si sladkou vážnost některých jeho\ntehdejších prací ženu, jež líbá s láskou havrana, dvě zamyšlené dívky, sedící nahé na\nzemi, žebráka s mošnou plnou smutných zvadlých květů, změť bídných těl na chodníku\nmusí tam nalézti známky rozhodného odporu proti škole, která právě triumfovala. Sama\nbarva, čerň, jež se vracela ve škále bílé a modré, znamenala protest. A protest znamenal\ncelý cyklus prací, který přišel hned potom. Cyklus, řekněme „tulácký\". Vzpomeňme si:\nMelancholické pouti pouličních zpěváků, kočující společnosti vyhladovělých komediantů,\nopakují pokoření a neúspěchy všeho druhu za chvíle klidu na kraji silnice, v kraji übohém,\nvyschlém, chudém a žlutém jako oni; harlekýni a paňácové vyhublí, potulují se po před-\nměstích velkých měst nebo sedí u dveří bud a sledují chtivýma očima colombinu, jež\nv sandálech, oděna sotva pruhovanou spodničkou as dítětem na krku, přechází od stanu\nk hrnci, zatím co vyrostlejší děcko si hraje s bubnem nebo s otcovým kloboukem s rol-\nničkami, nebo žertuje s ochočeným psem mezi cetkami a trumpetami athleti v trikotech\nfialových nebo modrých chlubí se monstrosními svaly vedle obrovských falešných břemen,\nnebo stydí se za svou hubenost; vagabundi a žebráci ze řemesla, zvyklí všemu, vlekou své\nunavené kosti po tvrdých cestách země pod šedým, samotářským nebem.\nNarážeje na tato díla Guillaume Apollinaire, jenž psal o Picassovi asi v té době, zazna-\nmenal již onu střízlivost, k níž směřovalo jeho úsilí a onen návrat k obecnějšímu chápání\nvěcí, viděných ve své tělesnosti, ne již rozdělených různými náhodnostmi osvětlení a re-\nflexů: „La couleur a des matités de fresques, les lignes sont fermes... Le gout de Picasso\npour le frait qui fuit, change et pénětre et produit des exemples presque uniques de pointes\nsěches linéaires ou les aspects généraux du monde ne sont point altérés par les lumiěres\nqui modifient les formes en changeant les couleurs.\"\nAvšak rozhodný krok, který měl přivésti našeho umělce na pole zkušeností mnohem\npokročilejších, byl učiněn až o několik let později, když umělec, oddáliv se postupně od\nzpůsobu vidění impressionistů, našel v umění protilehlém pevnější základ pro svá pozdější\nhledání. To umění bylo malířství a sochařství prastarých Egypťanů a jim příbuzná a\nsnad ještě původněji synthetická umění divokých národů jižní Afriky. Jiný umělec před\nním, Gauguin, prchaje před partikularismem a fotolatrií ryzího impressionismu, uchýlil\nse k studiu oněch uměleckých světů původních, ale pro svůj intellektualismus a ať mluví\ncokoli jeho fanatici pro svou vášeň k falešným nádherám symbolickým, dovedl vy-\ntěžili z nich pouze jistou usedlost a šířku, jež někteří mají za vznešené nebo náboženské,\njež však ve skutečnosti jsou jen dekorativní a literární. Naproti tomu Picasso snad díky\nsvému skoro maurskému původu jakmile jednou pochopil a zamiloval si ono umění\nprosté a veliké, jednoduché a výrazné, hrubé a rafinované zároveň, ihned dovedl osvojiti\nsi z něho hlavní přednosti, a poněvadž ony spočívají v tom, že interpretují přírodu rea-\nlisticky, deformujíce její zjevy podle tajné nutnosti lyrické, aby zintensivnily jejich sugge-\nstivnost, usiloval od té doby tlumočiti ve svých pracích pravdu, přeměňuje a deformuje\nji; ne však tak, jak činili jeho učitelé, nýbrž podle vlastních hnutí své moderní duše."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3872, "texte": "Zde by snad bylo třeba vysvětlili, co se má rozumět pod uměleckou deformací věcí dle\nzákona lyrického; stačiž říci zatím, že pro jisté umělce plochy, hmoty a obrysy věcí mohou\nmíli proporce, vztahy a pohyby zcela odlišné od oněch, které percipují obecně lidé; ne-\nzávislé od jejich spojitosti, pokud jsou koefficienty reálnosti pojaté vě-\ndecky nebo prakticky; můžeme v nich zkrátka vidět prosté malířské elementy, měnitelné,\npřestavitelné, deformovatelné se zřetelem k ryze umělecké harmonii, kde pravda ožívá\nosvobozena ode vší logiky experimentální, a zůstává jen jakási záminka, jakýsi hieroglyf,\njehož umělec užívá, aby působil suggescí na diváka. Hlava příliš malá, ruka příliš silná,\nrameno zkroucené a noha špatně spojená s ostatním tělem, příliš plochý kmen stromu,\nkřivý dům a jiné takové věci, které veřejnost má za tak hrubé a směšné chyby, jsou takto\njen nutné způsoby hlubší krásy, asi tak, jako násilný obraz nebo nesouhlasné adjektivum\nbásníkovo jsou dovolenými prostředky, aby zvýšil visi, již nám chce suggerovati, zrušil její\nmeze a dal jí pokračovali v nekonečných vibracích ve fantasii čtenářově.\nVyšed ledy z něčeho, co se velmi podobalo impressionismu, stal se Pablo Picasso, po-\nstupuje krok za krokem, vůdcem antipodů oné školy; spokojuje se totiž dříve jako tolik\njiných sbíráním a zachycováním prchavého momentu přírody v jeho lesku, dospěl medi-\ntacemi a zkušenostmi k lomu závěru, že pravé umění je synlhetické a že není synthese\nbez střízlivosti, obecnosti a konkrétnosti, a kdyby byl jakože není lehko spokojitelný,\nbyl by se mohl zastavili a založili své budoucí studie na této pravdě. Ale jednaje lak, byl\nby pouze opakoval křivku, kterou věčně zanechává každý umělecký názor, jenž vycházeje\nz tvrzení nejnovějšího, nepozorovatelně klesá a zastavuje se u tvrzení nejstaršího a opač-\nného. Picasso však, duch smělý a nepokojný jako žádný jiný, nespokojil se takovým\nresultátem svých studií, a lak sotva došel k onomu novému způsobu, jak chápali umění,\njal se náhle čelili různým problémům, jež se mu již naskylovaly, aby je rozřešil.\nPrvní z nich byl problém objemů. Picasso, jeden z nejodvážnějších stoupenců vzpoury,\nuchýliv se k uměním primitivním a barbarským, které čerpají veškerou svou schopnost\nz pozorování toho, co by americký esthetik Berenson nazval „hmatovými hodnotami\",\nvyvrcholil do extrému svůj protest. Aspoň mu stačilo prohloubili po jistou dobu studium\noněch umění, aby poznal, pokud by mohl malíř, zjemnělý kulturou, moderně sensibilní,\njiti dále v hledání a vyjadřování oněch hodnot.\nVskutku nestačí tvrditi proti impressionismu, že při zrakové percepci reálna, následkem\nvzpomínky na předcházející zkušenosti, má hmatový smysl stejnou účast jako smysl zra-\nkový, a že proto nezáleží méně na podání objemu, než na podání barvy předmětů a by-\ntostí představovaných; je třeba ještě tázati se, nevyžaduje-li naše vědomí objemů, má-li\nbýti projeveno, nějakého malířského způsobu, zcela neznámého minulé době. Je jisto, na\npříklad, že když se díváme na nějaký předmět, můžeme z něho viděti pouze strany a plochy,\nvysazené perspektivně, jak říkáme, objektivu našeho oka; ale je neméně pravda, že, ať pro\npředešlé zkušenosti, af pro indukci založenou na analogii, známe, a možno říci, cítíme též\nstrany onoho předmětu, skryté našemu zraku. Představme si, že máme před sebou který-\nkoli předmět, na příklad abychom volili předmět vícekráte malovaný naším umělcem\nhousle. Leží na stole a vidíme z nich pouze křivou plochu, bok ozvučné skřínky a profil za-\nkřiveného krku. Kdo by je chtěl malovati podle kriterií celého předchozího malířství, musil\nby se spokojit těmito plochami a těmito liniemi; avšak není-li jisto, že tím způsobem by se\nobětovalo část reálnosti, kterou známe, ježto naše vlastní oči nám jindy odhalily, že housle\nnejsou celé v těch plochách a liniích, ale že se skládají také z druhé strany skřínky, z druhé"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3919, "texte": "poloviny boku a krku, že střední otvor není tak oválný jak se zdá, nýbrž skoro kruhový a\nže postranní zářezy mají harmonickou křivku, která se teď ztrácí. Když pak věc, jež stojí\npřed námi, je formy ryze geometrické, jako by byl na příklad dům, kmen stromu, hrnec,\nsklenice, pozorování se jeví ještě patrněji. Nuže, právě z této úvahy vycházeje, vymyslil Pablo\nPicasso nový způsob malířský, schopný vyjadřovati bytosti a úkazy přírodní v jejich celo-\nsti. Ale který je tento způsob? To právě není lehko říci, nechci-li riskovali, že vzbudím fa-\nlešné podezření theoretismu a dokonce mechanismu pro jeho pokusy, jež jsou naopak vý-\nhradně malířské a umělecké. Pokusím se však přece, aby mi bylo rozuměno.\nJe především patrno, že tato celková projekce reálnosti na povrchu plochém nemůže být\nprovedena s přísným systémem; jest vykonávána nezávisle ode všech předem stanovených\npravidel, podle kriterií striktně poetických, a jen v oněch případech, kdy potřeba krásy toho\nvyžaduje. Vskutku, když jde Picassovi o to, aby zobrazil osobu, věc nebo kraj v celosti ob-\njemů, neučiní toho jako geometr, tím, že by rozkládal jejich strany v tolik figur, klada jedny\nvedle druhých, což by bylo absurdní a směšné; nýbrž, uváděje v soulad vnitřní vědomí a\nčástečnou sensaci, naznačí vedle obrazu, jenž se mu jeví, plochy skryté, které však cítí jako\nreálně zjevné, strany schované a prchající profily v jejich rozmamitosti a harmonii pro-\nporcí, při čemž vše přestaví a srovná tak, že dosáhne živé a dokonalé jednoty. Tak, ve-\nzmeme-li zase na příklad housle, neviditelné části se objeví v jeho figuraci onoho nástroje,\nrozšířené a nepoměrné ve svých objemech oproti částem viditelným, skrytý bok se rozšíří\nna stole, zářez rozvine svou měkkou křivku, protilehlý profil krku a střední otvor znovu\nnabudou své formy v pobočném stínování světel a stínů. Nebo, lépe řečeno, Picasso rozlo-\nží ony věci v jejich emotivní živly linie, zkrácení a odstíny tonů, podá jaksi souhrn emoci,\nkteré z nich obdržel, způsobí jedním slovem rekonstrukci reálnosti, jež je pouze krátkým\nvýtahem houslí přesně malířským, ryze lyrickým.\nPodobně rozčlení lidskou postavu ve všech jejích stranách, jistým druhem měření, aby\nnaznačil jejich objemnost kubickou; rozloží ji, abych tak řekl, před očima pomocí kruhové\nrefrakce a dosahuje tím, že divák má celkové definitivní a takřka neměnitelné vidění re-\nálnosti. A sluší upozorniti, že nikoli dle způsobu, jímž jiní se pokusiii suggerovati mu ji,\nstylisováním a schemaíisováním hmot a linií, jak činí na příklad hrozná škola Beuronská,\numění Picassovo, dříve než svede formy k pevnému, neměnitelnému a neosobnímu typu,\nrozkládá je v nekonečnou rozmanitost jejich vzhledů, prozkoumává a probádává je a u-\nkazuje jejich mnohonásobné charaktery a tvářnosti.\nTato rozkládání, tato perspektivní přestavování, tato snaha zkrátka utrhnouti zároveň\nvšechny rozličné tvářnosti pravdy a vyložiti je na téže ploše, byla by z valné části marna,\nkdyby práce, jež z nich plyne, měla ztratiti sebe menší díl své suggestivní moci. A to by\nrozhodně nastalo, kdyby se Picasso zaměstnával především touto malířskou analysou ob-\njemů. Naopak však je fakt, že laková analysa je pro něho jen melodickým předivem linií\na barev, hudbou delikátních tónů jasných a tmavých, teplých nebo studených, jejichž ta-\njemství zvyšuje rozkoš divákovu. Picasso totiž v touž chvíli, kdy rozřešil problém objemů,\nrozřešil i otázku kresby a světla. Víme již, že od delší doby kresba neměla pro něho po-\nvinnost těsnaíi a modulovati těla v precisní obrysy, spájejíc úd s údem logikou, lpící na\nkaždé bytosti a každé věci zobrazované. Zprvu zdravý impressionismus, pak jeho barbarští\nmistři naučili ho považovati ji za nástroj svobodné a smělé deformace. Má tedy pro něho\niednoduše význam hieroglyfu, jímž se píše pravda lyricky vytvořená pro toho, kdo ji umí\nčisti. Proto ozbrojen tímto poddajným nástrojem, schopným tisíce odstínů, nejjemnějších"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3605, "texte": "a nejprchavějších nápovědi (podobaje se v tom do jisté míry eliptické skladbě, grammatické\ntransposici Stefana Mallarmé) Picasso, spíše než by obracel vzhledy zobrazovaných věci\nk jedinému účelu, totiž úplně je popsati, obejde věci samy, nazírá na ně poeticky pod všemi\núhly, podléhá jejich postupným dojmům a podává je, ukazuje je zkrátka v jejich celosti a\nemočním trvání, se stejnou intensitou a volností, s jakou impressionism podával z nich jen\nčást a okamžik.\nPokud se týče světla, od okamžiku, kdy náš umělec nechce ve svých obrazech okreslo-\nvati přírodu v jejích zjevných stránkách, nýbrž činiti z nich zálohu čistých hodnot malíř-\nských, určených, aby tajně suggerovaly (mohlo by se říci matematicky, povážíme-li, že by\nmohla být matematika základem malířství jako jím je v hudbě) smysl konkrétnosti, pokud\nse týče světla a reflexů, pravím, je přirozený, ať jsou považovány za pouhé skvrny chro-\nmatické mezi oněmi ostatních podmětů, nebo ať třeba vezmou na se určitou formu a tvář-\nnost, stávajíce se v jistém smyslu samy předměty. Impressionism rozpustil nejpevnější hmoty\nve světelných vibracích; jaký div, když umění, jež je právě negací impressionismu, počíná\npovažovati světlo za cosi měřitelného a opsatelného, aspoň pokud se klade a spočívá na\nkterémkoli bodě věcí?\nBudiž tomu jakkoli, lakovými prostředky malířství našeho umělce dospívá k tlumočení\ngrandiosních a přísných sensací, jichž bychom marně žádali od většiny nejlepších malířů\nmoderních a antických. Střízlivostí v barvách den ze dne větší dovede Picasso tvořiti obrazy\nsilné a zároveň delikátní krásy. Postavy, jejichž životní intensita vyrůstá z určitosti, z výrazu,\n'ehož se jim dostává právě přísným uplatněním objemu každého údu, zátiší, jež jsou jako\nkřišťálová a kovová bohatství zmatená tajemnou a znepokojující poesií, kde určitost každé\nvěci probouzí ideje věčnosti; granitové krajiny, jež upomínají až na barvu na onen\nterrible paysage - que jamais oeil mortel ne vit,\no kterém mluví Baudelaire; kde střechy se týčí a zdvojují své vrcholy, kde se země zdá\nskrývati své zárodky ve svém zmrzlém lůně, aby dala všechny své šťávy pyšné palmě, kde\njediná osamělá nota barvy zpívá jako modrý drozd na opuštěném břehu. Díla, jejichž tem-\nnost a tajemství zvyšují půvab a poetickou hrůzu.\nPřečasto sice temnost arabesky dospívá skoro ke tmě, a snad nebezpečenství tohoto\numění jest, že se stane tak hlubokým, až zdegeneruje v jakýsi druh malířské metafysiky;\njistě jediná jeho chyba jest, hlavně v představování lidského těla, jistý nádech antický, jistý\narchaistický vkus, jemuž se vybraní moderní duchové nyní vyhýbají.\nA mluvím o vybraných duších, neboť, je-li umění Picassovo, jak jsem řekl, neobyčejně\ndůležité a svrchovaně originelní, jest stvořeno pro velikou budoucnost; dnes může být po-\nchopeno a milováno jen od málo lidí; a teprve pozdě, nebo snad nikdy, bude se líbiti\nmnožství; ale množství, jak říkal filosof Bion, nelze se zalíbili, leč staneme-li se paštikou\nnebo sladkým vínem. ¥\nA nyní ku Georges Braqueovi. Ježto jsem mluvil tak obšírně o Picassovi, není mi třeba\nznovu stopovati průběh a vývoj umění tohoto malíře, neboť bych se musil opakovati, po-\nněvadž takový průběh a takový vývoj byl ne-li zcela stejný, tož přesně parallelní a měl za\nnásledek, že svedl dva přátele k téměř identickému způsobu vidění a vyjadřování. Vskutku,\nvyšed jako Picasso z jistého druhu impressionismu, Georges Braque se záhy obrátil kté\nformě umění, jež by mohla, jsouc méně jednostranná než ona, která byla tehdy na vrcholu,\nrekonstituovati reálnost v jejím střízlivém a stabilním klidu, interpretujíc ji šíře a ne v tom,"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3310, "texte": "co má prchavého, svítícího a zářícího, nýbrž v tom, co stálého a neměnného, co konkrét-\nního percipuje intelligence spojená se sensibilitou, pod stálým vlivem poloh a osvětlení.\nNedovedu přesně říci, kdy vystupuje v jeho dráze první příznak této změny směru; ale již\nv některých krajinách, malovaných asi 1907 nebo 1908 na jihu Francie, se projevuje zcela\nzřejmě vidění věcí objemy a synthetický zájem. Jsou to prosté obrazy gigantických vodo-\nvodů, jež přepínají strže a jichž tvrdé a ostré oblouky převyšují rostlinstvo a zařezávají se\ndo nebe, světlých cest, chráněných zdmi na pokraji kamenitého příkopu, vesnic, usazených\nna holé skále, nořící se z hustého lesa. Ale Braque, obraceje svůj nový zřetel, k těmto chu-\ndým a nahým kombinacím přírody a lidských děl proniká a vyvíjí jejich linie a zjemňuje\njejich odstíny, takže jeho práce dociluje hned podivuhodné velikosti a smělosti. Oblouky,\nskály, zdi, stromy, domy, analysované a zachycené ve své struktuře, tkví jako v úžasu nad\nvěcmi nepomíjejícími v homogenitě a jednotě duševních pojetí. Později namaluje opuštěné\npřístavy na úpatí vysokých skalisk, kde se houpají loďky, zakotvené u bídných domů o vy-\nsokých, černých vratech, zejících proti moři; maluje osoby a zátiší a jeho styl se takto\nupevní čím dál tím víc přesněji a logičtěji převáděním věcí přechodných k existenci jaksi\nmimočasové, absolutní. Zajisté mu schází nestálost, která činí z Picassa zázračné, živé kom-\npendium deseti let malířských zkoumání; avšak náhradou co jest lásky, ostrovtipu a delikát-\nnosti v jeho pracích, hlavně novějších! Zátiší, představující nakupení domácích předmětů\nna stole, hudební nástroje, jablka, látky a nádobí, mísy plné ovoce, kde třpyt skel, reflexy\ndřev a intarsií, tvoří prismatické kouzlo, jež upomíná na osamělý půvab alpských ledovců.\nA tato láska a tato delikátnost liší právě Francouze od Španěla. Picasso, duch plný takřka\nbarbarského ohně, uzavírá v nízkých tóninách a v kresbě zdánlivě algebraické svých ob-\nrazů hluchou násilnost dramatu; Braque svou technikou sotva méně přísnou dosáhne\njakéhosi hudebního klidu, plného lehkosti a zároveň přísnosti. Ale oba dva spolu, aniž\nzrazují svého příslušného původu a tak navazujíce na nejhlubší tradici svých rass, zahajují\numěleckou školu, již pro nynějšek není lehko pochopili, jež je však hodna a schopna slavné\nbudoucnosti.\n5 touto školou však, budiž řečeno mimochodem a na konec, nemá nic co dělat jistá\nvytrubovaná a arrivistická společnost kejklířů nazvaných „les Fauves\", která od několika\nlet skandalisuje a děsí prosté měšfácké návštěvníky výstavy „des Indépendants\" svými\nošklivými a odpuzujícími čmáraninami. Metzinger, Le Fanconnier, Léger, Delaunay? Tolik\nslepých a plochých fantastů, poblouzněných originalitou a úspěchem (jeden jejich stoupe-\nnec, kritik, Roger Allard, je srovnává s italsk. futuristy), kteří nepochopivše jediného z hlu-\nbokých estetických důvodů, jež vedou Picassa a jeho druha v jejich hledáních, jali se přece\ndeformovati, geometrisovali a „kubisovati\" bez účelu a na slepo, snad s nadějí, že skryjí\nza trojúhelníky a jiné obrazce svou banalitu a svůj akademismus, vrozený, nevyhladitelný\na osudný. Ti, kdož mohou býti sblíženi s Picassem a Braquem upřímností a vážností úmyslů\na výsledků, budou zcela jiní. Marie Laurencin, Derain, Dufy ...\n\nPřel. G. Winter."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c017", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "248", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.16.1", "titre_corps": "P. Picasso", "titre_sommaire": "P. Picasso", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "P. Picasso\nStudie muže. Olej."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c018", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "262", "image_debut": 24, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.17", "titre_corps": "Čin Paula Cézanna.", "titre_sommaire": "Čin Paula Cézanna.", "signature_source": "Vincenc Beneš", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.24", "debut_caractere": 56, "fin_caractere_exclue": 1410, "texte": "Čin Paula Cézanna.\nVincenc Beneš:\n\nVeliká revoluce francouzská zničila a rozrušila všecky útvary společenské, sociální a ná-\nboženské. Tím padly též přirozeně všecky konvence jak životní, tak umělecké. Staletý vývoj\numělecký v Evropě, datující se z antiky přes renaissanci a barok, končil se v naturalistickém\nrokoku a ten právě dokonal s revolucí. Nahý, s holýma rukama stál tu nový člověk, kte-\nrému bylo dáno jediné slovo: svoboda. Vyskytnul se sice v této době t. zv. klassicismus,\nanachronismus, pocházející z pozdního Říma. Ten však byl jen dočasnou modou, vyvo-\nlanou císařstvím právě tak, jako empir, vzniklý pod vlivem starého Egypta. Stará kultura\nzmizela, protože neměla více raison ďétre a nová dosud nevznikla. Jef kultura, jakožto\ndokonalá jednota, shoda obsahu a formy, tedy vnitřního života a jeho vnějšího, formál-\nního projevu vždy pozdním květem celých plodných období. Všeobecný demokratismus\novládnul nový život, který budován na podkladech čistě materielních. Všude jevila se ra-\ndost z nově nabytého svobodného života, nějakého však hlubšího názoru světového po\nztrátě náboženství nebylo. Nemá-li člověk pevné vnitřní přesvědčení, nenosí-li celé světy\nv sobě, hledá tedy spásu, sensace svým smyslům a ukojení ducha mimo sebe. Člověk při-\njímal dojmy ze vnějšku, ze svého okolí, z přírody jej obklopující a tím, jakožto přijímající,"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3899, "texte": "stával se passivním. To byly asi předpoklady realismu prvé pol. 19. st. těchto okolností\nbylo zcela přirozeno, že noví umělci, muži z lidu, obrátili se k realistickému krajinářství\na genru holandských malířů 17. stol., hlavně k Ruisdaelovi. Tak vznikla škola Fonlaine-\nbleauská, která později zplodila Courbeta, a odtud už byl jen krok k impressionismu.\nTehdy vyskytly se v umění francouzském dva veliké, výjimečné zjevy, Delacroix a Dau-\nmier. Oba synové revoluce byli příliš velicí se svým exaltovaným lidstvím, než aby se\nspokojili s formou holandských realistů, a proto sáhli k tradiční formě Rubensově a Rem-\nbrandtově a naplnili ji silou svého ducha, novým životem. A podivno. Nový obsah, nové\nlidství (hlavně u Daumiera) transformovaly tak dalece přejatou starou formu, že později\nstali se oba východiskem a oporou novějších generací. Je zajímavo, že v této a v následu-\njících dobách bylo pěstováno hlavně krajinářství, což je důsledkem nedostatku názoru světo-\nvého a příznakem naturalismu a lyrického subjektivismu. Malíř šel krajinou a to, co viděl\na empiricky seznal, maloval prostě tradiční holandskou formou. Krajináři tohoto období\nbyli robustní lidé, kteří tkvěli svojí formou stále ještě v minulosti, v baroku, jehož stopy\nnedaly se snadno zahladiti a jsou patrny ještě v celém 19. stol. Umělecký vývoj v této době\nrealismu, kdy nebylo vnitřních zájmů a vodítka, odehrával se tedy zase na tomto poli a\nsice, jak přirozeno, šlo se do jemnosti optických postřehů v přírodě. Oko malířovo se\nzjemňovalo, žádalo si jemnějších sensací od přírody, pomíjelo co možno těžkou věcnou\nhmotnost a nacházelo konečně zalíbení jen ve světle zalévajícím předměty.—Tak dospělo\nse k impressionismu, jemuž stalo se passivní optické líčení světla jediným cílem. Prostředek\nzaměnil se tedy za účel. Kde zůstalo však umění? A ježto nebyla vnitřní potřeba nějakého\nvýrazu, jenž vždy vyžaduje cílevědomé a zákonité formy, vyhlásila se naprostá anarchie\npod záminkou přirozenosti a svobody. Demokratické heslo rozšířilo se jako vlna po celé\npevnině a dalo lak vznik oné záplavě plenairových náladových obrazů, jejichž neuměle-\nckosti nenajdeme rovné v dějinách.\nBylo by možno snad věřiti, že názorem jest impressionismus jakýmsi pantheismem, kdy\nprincip transcendence je nahražen immanencí, vírou, že třeba celé jaro může být stajeno\nv jediném poupěti, že v každém detailu přírody může být spatřován celý svět. Ale impres-\nsionismus co nejvíce negoval objekt, vždyť člověk malován často jen jako beztvará skvrna,\nnebo byl jen záminkou pro hru optického světla, právě tak jako celá kathedrála. Bylo to\ntedy jen jakési lyrické opojení světlem. Bylo by možno snad mysliti, že byla zde snaha\nuplatnili jeden ze způsobů dosažení abstrakce negováním plastiky a prostoru, který strhuje\nobjekty ve stálé dění a změny a tím vyznačuje jejich dočasnost, ale na druhé straně vi-\ndíme, že snažil se zobrazovali i vzduch, vyplňující prostor, v domnění, že jej tím vytvoří.\nTedy snaha zhmotnili i to nejméně hmotné, prostor, který je čistou formou názoru. Jest\nto myšleno čistě materialisticky, byla by to jen illustrace prostoru.\nImpressionismus je největší passivita. Malíř všude vidí dění, vše i to nejvělší rozplývá se\nmu v chvějící se body a světelnou vibraci, není tedy divu, že zapomíná, že nevěří již v sebe,\nže v tomto proudění se ztrácí a rozptyluje. Důsledkem toho je analysa a zapomnění, že\nnutno je stát bez závrati a bázně na jednom bodě a tvořit kolem sebe světy.\nImpressionisté chtějí zobrazovat světlo (bylo by to velmi málo), ale ani toho nedocilují.\nOč má více světla Constable nebo Rembrandl! Neužívají protikladů světla a tmy i jejich\nstíny jsou světlé, nedosahují účinků světla, nýbrž analytickým rozkládáním dosáhnou nudy.\nA přece k plnosti života obrazu náleží nejen světlo, ale i temnota. Světlo však je jen zá-\nminkou pro pouhý jejich optický naturalismus. Malíři realistického období před impres-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3702, "texte": "sionismem měli aspoň empirické nazíraní na předměty, tedy jakousi vnitřní součinnost\na vyjadřovali se pokud možno tradiční zákonitou formou; ale impressionismus zazname-\nnává jen smyslové optické vjemy, při čemž je vnitřní účast člověka docela nečinná. Tedy\nčisté, očištěné optické nazírání. Kdyby při tom lpěli přísně na realitě, vzniknul by v psyše\ndivákově opačným pochodem, založeným na empirii, dojem reálné skutečnosti. Jim však\njedná se jen o optické kouzlo a o světlo a barvu jako samostatný účel (to patrno ještě více\nv neoimpressionismu) a proto, aby toho dosáhli, musí prostředky svoje přeháněti. Z toho\ndůvodu používají skvrnité techniky a přehánějí barvy skutečnosti. Tím siává se impressio-\nnistický obraz jen dokumentem způsobu technického nazírání. Co se týče obrazové kom-\nposice, byla redukována na minimum. Proto z celého období impressionistického zůstalo\npouze několik jednotlivých Francouzů, a to jednak z toho důvodu, že byli obdařeni mimo-\nřádným talentem, jednak že si vytvořili, pokud to bylo možno, správnou logickou methodu\nformovou, při čemž jim byla staletá zděděná kultura domácí nápomocna. V ostatních ze-\nmích, kde této nebylo, uchytilo se jen heslo anarchie a svobody, a tak vzniklo ono pseudo-\numění, jež přeplňuje dodnes oficielní salony.\nUmělecké nedostatky impressionismu vyvrcholily neoimpressionismem, který neguje\nnaprosto každý objekt tím, že světlo, jež impressionismus chápal a vyjadřoval jen se vzta-\nhem na objekt, projednává a snaží se vytvořit samo o sobě. Neoimpressionismus vyloučil\nposlední zbytek věcného naturalismu, zbavil se materielnosti impressionismu, ale tím stává\nse technika zároveň jedinou ideou. Na druhé straně vykazuje neoimpressionismus jisté\npřednosti. Jest to krok k abstrakci, ale tato jest jen čistě formalistní. Vypěstoval přísnější,\nzákonitější výtvarnou logiku formovou, jež pro další vývoj formy nezůstala bez významu.\nImpressionismus se svými důsledky byl tedy povrchním uměleckým obdobím, v němž\nse hádali o to, je-li stín na trávě modrý či fialový, a pro tento stín zapomněli na strom sám,\nna jeho podstatu, a má jen potud význam, že objevil ze všeobecnosti své doby aspoň\nformové možnosti ve způsobu ovšem neupotřebitelném, takže, přišla-li silná umělecká indi-\nvidualita, byla nucena tyto surrogáty ze základů zpracovat a svým výrazovým zámyslům\npřizpůsobit. ¥\nV době vznikání impressionismu okolo let šedesátých objevil se poprvé v Paříži Paul\nCézanne. Maloval četné obrazy jako Únos, Idyllu, Pokušení sv. Antonína, Snídani v trávě,\nv nichž tkvělo cosi ze vznícené fantasie a formy jak Delacroixe, tak Daumiera. Rozhodně\nlišil se od tehdejších malířů realistů jak vnitřní vzníceností, tak mohutnou pathetickou\nformou. Impressionismus svojí novostí a lákavým barevným zaujetím ovládnul všechny\nmysli tak, že nebylo se mu možno vyhnouti. Cézanne byl ze své generace posledním\nz těch, kteří se mu oddali, a sice až v době, kdy už Monet maloval své světelné obrazy a\nPissaro měl již celé theorie. A nyní začal onen podivuhodný proces, pro celá pozdější ob-\ndobí tak významný. Všechen další vývoj a snažení Cézannovo obráží se ve výroku, který\ntak jasně charakterisuje všechny nedostatky a přechodnost impressionismu: „Chci udělat\nz impressionismu umění, jakojevmuseích\". Během dvou let osvojil si doko-\nnale impressionistickou formu vlivem Pissarovým. A zatím co neoimpressionismus po-\nkračoval v rozkladné práci impressionismu a přiváděl ho k nejkrajnějším analytickým\ndůsledkům, Cézannův zájem obracel se již směrem ke koncentraci a synthese. Začal\nrozbité útvary znovu pojiti, začal chaos rozteklých tvarů a skvrn pořádati v pevnější ohra-\nničené útvary, čímž dodával obrazu pokud možno jistou pevnost. Zmocnil se nové mož-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.27", "debut_caractere": 53, "fin_caractere_exclue": 834, "texte": "nosti barvy, a to byl jeden z jeho hlavních zisků z impressionismu. je dlužno podoíknouíi,\nže vedle četných nedostatků, hlavně co se umělectví týče, přinesl impressionismus s sebou\nnové zárodky, nové poznatky a náběhy, osvobození ze starých přežilostí, a tím nabývá\nznačné důležitosti jakožto podněcovatel nových možností formových. Opakovala se zde\nstará pravda, že každý rozklad, každá dekadence přináší s sebou již zárodky nového ži-\nvota, vzbuzené af už kladným nebo negativním způsobem tím, že se vyvolá reakce. Přede-\nvším je to barevný způsob, nové pojímání barvy i valeuru oproti způsobům starým.\nUkázal možnost užívání barvy čisté bez spojení s valeurovým zalomením. Přiváděl k jisté\nplošn os ti tím, že rušil tělesnost objektu, což konsekventně provedl neoimpressionismus"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3823, "texte": "(ovšem za velké ústupky). Zavedl skvrnitý způsob techniky, který u Cézanna se změnil\nv krátké tahy. Dále na účet impressionismu sluší přičísli silné zaujetí pro pohyb, který\nbyl ovšem myšlen tehdy ve smyslu naprosto materielním. Malovány mžikové postřehy,\ndostihy, tanečnice na scéně, rozptýlené chvějící se světlo (pohyblivý element), voda vlnící se\na věčně měnivá. To jsou asi hlavní známky, které Cézanna přivedly na stopu Grecovu.\nMeier-Graefe tvrdil, že neznal Cézanne Greca. Neznal tehdy asi ještě Cézannovu kopii\nGrecova portraitu.\nU Greca a snad i u Benátčanů hledal hlavně Cézanne oporu pro vyjádření své osob-\nnosti, která byla tak silná, že nedala se uspati k pouhé passivitě, jako se to stalo u impres-\nsionistů. Cézanne zřel divadlo života se silnými pocity a údělem mu byla jako každému\nvelkému umělci prudká a vroucí obrazotvornost. Cézanne chce se jako umělec opět státi\nstředem svého vlastního, osobního světa po způsobu starých (a jistě je to bezprostřední\nživý příklad Daumiera a Delacroixe), vše myslí k sobě, snaží se z detailů tvořit celky a\nvychází od předpokladu, že jednota ve svět musí býti vložena, není-li v něm. Cézannovi\nnebyla cílem krása antická, jejíž snahou bylo získati dokonalý obraz pozemského, která\nstvořila ideál lidského těla, co se forem a proporcí týče, tedy krása i každého detailu\nv díle (je to myšleno vše materielně), nýbrž jeho ctižádostí byla touha po výrazu celku.\nPři tom nemůže ovšem býti dbáno krásy jednotlivostí, které zde mají jen podružný vý-\nznam, by jako dramatické složky sloužily výraznému, vyššímu životu celého díla. Tím\njsou vysvětlitelný všecky jeho odchylky od reality, pro které byl až do konce života zne-\nuznáván, neboť publikum má vždy právo na své konvence. Cézanne snažil se tedy stvo-\nřili nový svět forem, který by mu umožnil promítati jeho osobní vise v jakousi vyšší, nad-\nreelní oblast, naprosto neodvislou od chaosu a náhodnosti reality. Touto snahou, vynu-\ncenou zcela vnitřní potřebou, reagoval Cézanne na pustý materialismus současný a v dů-\nsledcích toho projevoval se na venek zcela odlišnou formou a působivostí. Podobné\ntendence formové měla kdysi gotika a není bez zajímavosti, že v Provenci, zemi Cézan-\nnově, jsou četné pomníky onoho procesu, kterým transformovala se basilika (důsledek\nantiky) na gotiku. (Vezelay, Moissac.) Cézanne sám říkal o sobě, že je gotikem. Záhy počal\nse Cézanne stavěti proti bezformovosti impressionismu, což se projevilo používáním linie,\nkterá již svou povahou tím více pudila ho k úsilí po komposiční konstruktivnosti. Toto\npoužívání linie bylo u něho jen přechodné a je vysvětlitelno z pouhé reakce, při které\nvždy v prvním nárazu sáhne se co nejdále a teprve později nastane přirozený a klidný\ntok, a další důvod byl asi ten, že z počátku neovládal ještě tak zúplna tvárnou funkci\nbarvy, aby jí samotnou mohl jasně formy objektů vyjádřiti. Ku konci však vlastním a vý-\nhradným vyjadřovacím prostředkem byla mu barva. Impressionismus používal však barvy\nk materialisaci světla. Cézanne ji chápal jako formový element v tom smyslu, že jí snažil se\nvyjadřovat objemy předmětů, vzdálenosti a prostor, podobně jako Rembrandt užíval světla,\npři čemž toto světlo nebylo objekty zachycováno, nýbrž vyzařováno z vnitřní podstaty je-\njich. Předměty byly takřka ze světla vybudovány, a podobně Cézanne používal barvy k vy-\ntvoření objektů, jež byly redukovány na několik základních forem.\nVývoj každého velkého umělce směřuje k co možno největší abstraktnosti, t. j. k takové\nvlastnosti díla, která umožňuje citu divákovu odpoutati se od všeliké, jak tělesné tak místní\na časové relativity, takže tento jest přímo stržen a pohroužen až v absolutní život díla.\nTím je dosažen jediný velký cíl každého umění, že dává totiž zapomenouti člověku jeho\ndočasnost a pomíjejícnost a popřeje mu zříii velikost nekonečnosti."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.29", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 996, "texte": "Formový způsob, kterým se to děje, může býti různý, ale vždy dociluje se toho tím, že\ndivák se desorientuje, t. j. zruší se jeho relativní, optické hledisko vůči dílu. To však ne-\nstává se na př. obrácenou perspektivou nebo nejednotným zorným úhlem, pod kterým\njsou předměty obrazu pojímány, (což by byl výklad materielní), nýbrž takovým způsobem,\nkterý ničí konkrétní prostorové relace v díle tím, že se na př. vzdálené od sebe objekty\npřivedou do téže plochy. Jest to tedy jistá plošnost, při čemž nemíním, že by bylo nutno\npředměty pojímat neplasticky, anebo hloubení prostoru až do nekonečna. Jest to podro-\nbení se dvěma abstrakcím, buďto nule nebo nekonečnosti, při kterých konečný efekt musí\nbýti totožný.\nV celém vývoji Cézannove postřehneme několik způsobů ve snaze docílení abstrakt-\nnosti. Pokud používal ještě linie, činil to z části podobně jako kdysi Greco redukováním\nplastiky a natáčením objektu co možno do plochy obrazové, což se kombinovalo s ab-"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3910, "texte": "strahující činností barvy. Zde z několika určitě vybraných barev užíval jedné jako vedoucí\na tou protkával celou plochu (Greco), aneb zalomil všecky barvy obrazu v jeden řídící\ntón. (Poussin a Feuerbach, Medea). Později Cézanne tyto svoje abstrahující prostředky\nrozšiřuje a sesiluje. Je patrno z jednotlivých děl, jak úporně a teprv postupně dospíval ku\nkonečným výsledkům. Má na př. portrait, na jehož pozadí jsou malovány květy jakési\nlátky. Na jiném portraitu jsou obrazce podobné květům, ale méně určité a již bezpřed-\nmětné, až konečně vyskytují se obrazy z poslední doby, jejichž celá plocha zdá se býti po-\nsypána matnými, neurčitými květy. Kontrastové řádění poloh barvy pokrývá celou plochu\nobrazu, která žije a vlní se zmírněným pohybem, při čemž objekt*z obrazu skoro mizí.\nAle důvodem tohoto zrušení předmětu není jako v impressionismu optický zájem svě-\ntelný, nýbrž ten, pro který Rembrandt na Milosrdném Samaritánu berlínské galerie z cel-\nkového tónu plochy ozřejmil jen několik světelných náznaků formy, totiž zase snaha po\nabstraktnosti. Stejné projednávání celého obrazu, způsob též Grecovi společný, používal\nimpressionista jen tam, kde toho materielní zájem motivu vyžadoval. Při tom Cézanne\nužívá jisté koncentrace valeurem i linií (ostré ohraničení, určité předměty ve středu, jako\nna př. domy, balvany). Nejsilněji projev abstraktnosti vystupuje u něho při aquarelech\nasi z nejposlednější doby života. Tam vše je odhmotněno do subtilností, mluví k vám jen\nessence citu. Na bílém papíře je rozprostřeno na sporé, málo určité kresbě tužkou několik\nkontrastových poloh barvy a všude uplatňují se vynechaná bílá místa papíru, jež jsou ob-\ndobou Rembrandtova základního tónu světelného nebo jeho mrtvých míst, rušících pla-\nstiku a protkávajících plochu obrazu Mojžíše, rozbíjejícího desky (v Berlíně.)\nKaždý umělecký projev je výsledkem určitého názoru světového, ať již celé doby aneb\njednotlivce, jinak by dílo zůstalo jen prázdnou formou, která, třebaže krásná, nemá vztahů\nk vnitřnímu duchovému životu. Pozorujeme-li z tohoto předpokladu díla Cézannova, tu\njest nám se tázati: Čím liší se tedy obrazy jeho od výtvorů jeho současníků? Maluje zá-\ntiší a krajiny barevným způsobem a podobnou technikou jako oni. Je to sice podobnost\njen zdánlivá, ale v tom právě tkví osudná tragika Cézannova tvoření. Jak z předu podo-\ntknuto, byl Cézanne malířem mohutného vnitřního života a vzníceného citu, když maloval\nz počátku svého Sv. Antonína a podobné. Tyto obrazy byly však tvořeny z velké části tra-\ndiční starou formou a Cézanne dobře cítil touhu, ba nutnost nových prostředků formo-\nvých, hovících a přiléhajících lépe jeho citovému založení. Možnost toho, jak již řečeno,\nnabízel mu impressionismus. Ale byly to jen náběhy ve formě neumělecké, hovící povrch-\nnosti. Pořádati a přizpůsobovati tyto prostředky, stvořiti z nich uměleckou logickou formu,\nvhodnou ku vyjadřování silného, osobitého nitra, byla nyní práce Cézannova, práce,\nkterá ve šťastnějších dobách byla vykonávána od celých generací. Mimo to úloha tato\nbyla Cézannovi ztěžována anarchií a naprostou neukázněností impressionismu, který\nvšechna pouta s minulostí přetrhal. Není tedy divu, že Cézanne zanechal, pokud bylo\ntřeba, svých nejvnitřnějších zámyslů a oddal se zprvu práci formového experimentátora,\novšem stále se zřetelem na svůj konečný cíl. Proto uchyloval se k realitě a sice k té nej-\njednodušší, k zátiší a ku krajině, kde úloha je nejméně komplikovaná. Umělec však se\nnikdy plně nezapře, což projevilo se u Cézanna tím, že to, co bylo ztraceno na velikosti,\nzískalo na kráse, neb jeho obrazy jsou sladké a plné jako nejkrásnějsí plody Provence,\njeho rodné země. Při tom však, jak již řečeno, snažil se o koncentraci a dramatisování,\ntakže zátiší nebylo mu jen pouhým zátiším a krajina krajinou, nýbrž spíše jen záminkou\nk vybíjení jeho pocitů. V tom je obsažen celý paradox a jistá nepřirozenost jeho obtížného"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3754, "texte": "tvoření. Sám často si stěžoval na tento svůj úděl a toužil po lehkosti vytvářeni velkých\nvěcí. Připravoval se na př. dlouho na obraz apotheosy Delacroixe, což nejlépe svědčí\no jeho jiných konečných záměrech, a proto bál se také smrti, by jej nepřekvapila dřív, než\nby mohl aspoň z části užiti ovoce svých životních snah.\nCézanne jest jakýmsi mostem, pojícím období minulé s dobou naší, předal nám oči-\nštěný a směněný zisk irrtpressionismu, jest uzlem, ze kterého vybíhají nové možnosti na\nvšechny strany. Vskutku není umělce novější doby, který by nevděčil něčím Cézannovi.\nJiž bytí Gauguinovo bylo v podstatě podmíněno jeho barevným způsobem, při čemž\nhlavní zájem obracel k arabeskním součástem, což ho přivádělo k jakési, ne-li povrchnosti,\ntedy aspoň menší prohloubenosli a dekorativnosti. Taktéž Gogh, který vycházel současně\nz neoimpressionismu, jehož nedostatky analytického postupu brzy seznal a proto snažil se\n0 synthetické používání barvy v celých polohách. Při tom dal si sloužiti jak barvou, tak\nhlavně linií umění orientálního.\nSnaha, jak Cézannova, tak všech moderních, není řízena touhou po stylu, neboť je zřejmo,\nže dnes je to nemožností, ježto není všeobecné jednoty duchové, pro kterou by bylo možno\na nutno nalézati konvenci, společnou jednotnou formu, jež má již sama v sobě výraz. Styl\nmusí prostě vyplynouti jako forma dobového výrazu. Důsledkem toho jest nekulturnost,\ntrvající již celé století, to jest neúměrnost a nesouvislost vnitřního obsahu a jeho vnějšího\nprojevu. Jest jen život se svým širokým, neohraničeným tokem, se svými naprosto různo-\nrodými složkami, jež pojí dohromady jen snad jediná příznačná známka, utilitarismus, a\nto jest vlastnost, která a priori z umění jest vyloučena. Nynější člověk nevěří v absolutní\njedinou pravdu, jak bývalo dříve, zná jen životní pravdy (je velmi mnoho pravd lhostej-\nných a zbytečných) a tím jest dána celá různorodost dnešního života. Doba nemá výluč-\nného charakteru. Zajímá se o vše, miluje všecko, přeplňuje se nejrozmanitějšími dojmy a\npocity (divadla, výstavy, koncerty), z kteréžto přesycenosti nutně vzniká oslabení a roz-\ndrobení celého charakteru. Proto je možná dnes v umění jen osobnost, individualita, proto\njsou možný jen osamocené výboje, kterými dospěje se nanejvýše ku stylu osobnímu nebo\n1 ku stylu jednotlivých děl. Při lom je nutno chápat individuelnost a originalitu ne jako\ncnost, nýbrž jako cnost z nouze. Nemá-li tedy umělec obecně platných stylových kon-\nvencí, je třeba, aby si osvojil dokonale formu ve všech jejich způsobech projevu a účinků,\naby jeho slovník byl co nejobsáhlejší, sloužící zúplna k vyjádření osobního poměru ku\nsvětu. Při tom je nutno sledování historických zjevů a jich vývoje, by analogií a srovnává-\nním rozumělo se současnosti.\nPři hledání však vzniká nebezpečí formalismu (dekorativnosti, bez vnitřního opodstat-\nnění), když osobnost není duševním založením dosti silná. V tom případě, není-li tedy sil-\nného, vnitřního vedení a spoléhá-li se jen na intelekt, vznikají tím neživotné, mechanické\nsystémy. To je nebezpečí dnešní umělecké Paříže, to jest zlé nerozumění osudu Cézannovu.\nCézannův osud byl předběžným ztělesněním příznaků všech malířů poimpressionisti-\nckých, jejichž existence je stále ještě spojena s reakcí na impressionismus, záležející ve snaze\npo formě a komposici. Jenže, a to je smutnější než tragika Cézannova, tito moderní často\npřijali Cézannovu snahu formy za vlastní účel a zapomíná se, že to byla u něho pouze\nnutnost oběti. Krajní výstřednosti tohoto formalismu vyvrcholily v tak zvaném kubismu,\nkterý z jistého jednostranného zaujetí formové mechaniky určil si celý program a tato tu-\npá jednostrannost nutí se do nejvýstřednějších konsekvencí, ježto nemá korrektivy ani lo-\ngické vyjadřovací formy."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3654, "texte": "A na druhé straně je zde zase krásný případ pravého opaku. V Paříži se objevil v po-\nsledním desetiletí muž, Henri Rousseau, starý celník, který diletantskou, nejprimitivnější\nformou (ovšem umělecky logickou a správnou), pouhým citem svým, jemným uměleckým\nzaložením a intuicí namaloval celou řadu obdivuhodných věcí, jež dojímají vzácnou pro-\ncítěností do nejmenšího detailu, do nejdrobnější větvičky stromu.\nNěkteří z nových, jako Matisse, Manguin, později Friesz a Derajn vyvíjejí další konse-\nkvence Cézannovy barvy ve spojení s linií, často až archaisující. Úsilí pak nejnovnějších,\nPicassa a Braqua, směřuje k plastické formě. Z reakce, jako vždy, sáhlo se co možno nej-\ndále. V tomto případě až k nejprimitivnějšímu umřní afrických černochů. Za čas však, když\nna místo reakčního zájmu nastoupil jen vlastní, obrazy jejich mají často podobnost s Cézan-\nnovými, přes to, že popírá se jakýkoli vliv. K tomu přistupuje jistě opět zájem o Greca, z jehož\nzemě Picasso se zrodil, jejich postup je však zase analytický. Vůbec analysa je rušivý znak\nv novějších obdobích již od počátku impressionismu. Příčinou je nedostatek ideovosti,\nkterá vedla Cézanna i při zátiších k jisté synthese, koncentraci a vnitřní dramatice, a velký\npodíl má též asi vědecké založení (analytický postup) nynějšího člověka. Dále jest to asi\ntouha zmocnění se příčin mohutného účinu historických děl, která pudí jak umělce, tak\numěleckého historika ku detailnímu jich rozbírání, jako však rozpitvané staré dílo na de-\ntailní složky, tak zase dílo, vzniklé opačným skládáním jich, je mrtvo a nemá pro nás\nživota.\nPříznačná je též jednostrannost sil a dělení práce v moderním životě. Analytický po-\nstup platí také pro abstrahující činnost v novém umění. Odhmotňuje se na místo celku\nkaždý detail zvlášť, takže objekt z obrazu docela mizí. Zde zase je nutná synthesa. Vždyť\nRembrandt také neguje objekty, ale ne všechny, počíná si při tom komposičně, aby tím\nzase naopak hlavní předměty nekonečně vyvýšil a zdůraznil.\nTento analytický postup již předem vylučuje každou velikost a monumentalitu a tím\nstává se, že poslední obrazy Picassa a Braqua blíží se intimnosti grafické.\nTaké zamýšlená snaha pohybu, velice příznačná všem novějším chtěním, je povážlivě\nrušena tímto způsobem postupu, podobně jako v neoimpressionismu usilování o největší\nsvětelnost a sonornost barevnou vyznělo na prázdno, ježto nebylo velkých celkových proti-\nkladů a největší barevné kontrasty byly kladeny vedle sebe jen ve skvrnách a tečkách,\ntakže dramatické složky obrazu vybíjely se detailně mezi sebou, celkový zamýšlený účin\nnaprosto selhal a výsledkem byla jen bezbarevnost a fádnost.\nZamýšlí se jakási hudebnost v malbě, což hlavně proklamuje Mnichovská skupina (Der\nBlaue Reiter), ale akceptovali bychom poesii, hrající si jen s krásnými slovy, jež ve svém\nchodu mají pěkné uspořádání, sled a rytmus, bez nutného, kausálního sledu myšlenek\na vnitřního výrazu? A konečně není zde jistá nepřirozenost a immorálnost, co se týče\nsouvislosti názoru (Picasso a Braque malují jen realistické objekty, ať již viděné, nebo jen\nze vzpomínky, tedy názor čistě realistický) a projevené formy, jež je přímo fantastická?\nJe zde nebezpečí formalismu a je smutno říci o celé době, že to je ono veliké plus, které\nmá dnešní Paříž před celým ostatním světem, jemuž se ani toho ještě zdaleka nedostává.\nZáchranou nového umělce může býti tedy jen jeho silná osobnost, která si přizpůsobí\nvšeobecné formové možnosti doby a staví z nich nezdolné chrámy svých vášní, bolestí,\nhrůzy a nadšení, jak to učinili ze starších Delacroix a Daumier, z nových v důsledcích\nimpressionismu, Rodin, Bourdelle, Cézanne, Gogh a Munch."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c019", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "254", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.17.1", "titre_corps": "Rembrandt van Rijn", "titre_sommaire": "Rembrandt van Rijn", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 54, "texte": "Rembrandt van Rijn\nKristus zjevuje se apoštolům. Lept."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c020", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "257", "page_fin": "257", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.17.2", "titre_corps": "Rembrandt van Rijn", "titre_sommaire": "Rembrandt van Rijn", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 51, "texte": "Rembrandt van Rijn\nUkřižování. Lept. (Čtvrtý stav.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c021", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "259", "page_fin": "259", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.17.3", "titre_corps": "Henri Rousseau", "titre_sommaire": "Henri Rousseau", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "Henri Rousseau\nKrajina. Olej."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c022", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "263", "page_fin": "270", "image_debut": 33, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.18", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.33", "debut_caractere": 63, "fin_caractere_exclue": 1369, "texte": "Kronika a poznámky\n\nPomník Máchovi.\n\nMyslbekův pomník K. H. Máchy, vztýčený\nv sadech na Nebozízku, zdá se typisovat je-\nden význačný rys Máchova básnického zjevu.\nAspoň před časem, když dána byla veřej-\nnosti možnost spatřiti první skizzu pomníku,\nbyla v oficielních bulletinech zdůrazňována\nsnaha, viděti v Máchovi nositele mladé, snivé\nerotiky, která svým sladkobolným oparem\nobestírá hlavy mládeže. Dokonce mluvilo se\nkdesi o Máchově pomníku jako monumentu\njakéhosi všeobecného, „věčného\" Mládí. A\nskutečně, díváme-li se dnes na hotové dílo,\npatrně stopujeme ideové i úsilí,\npřiblížiti se této neurčité představě. Štíhlá,\ntrochu zvrácená postava mladého jinocha,\ntvář bez vousů i bez výrazu, s jakýmsi vše-\nobecným úsměvem kolem rtů, v levé ruce\nkytice šeříku, v pravé péro. Harmonický typ\nmladého, zamilovaného studenta, neboť za-\nmilovaní studenti bývají nejharmoničtější.\nJest ovšem otázka, pokud toto pojetí jest\ns to, aby symbolisovalo skutečný smysl a vý-\nznam Máchova díla v české kultuře. Každý\nbásník představuje určitou oblast citových a\nideových prvků, určitou soustavu formových\nútvarů, které jako neměnná hodnota pře-\ndávány jsou s generace na generaci. K nim\npatří dnes již i Mácha; jeho dílo leží před\nnámi jasné i ve svých stínech, jeho jméno\njiž v několika literárních pokoleních vyšlo-"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3703, "texte": "vuje se jako heslo. Leč všude dosud a prá-\nvem byl v něm pozdravován naprosto jiný\nkulturní princip, než jak jej ztělesňuje Mysl-\nbekův pomník. Mácha nikdy nebyl básníkem\nsladkého erotického snění, jeho erotický a\npřírodní máj byl postaven jako kontrast sku-\ntečnosti, temné, nespokojené a odbojné. Není\nnutno mysliti hned na byronovského „roze-\nrvance\", jak se tak časem lato otázka zjed-\nnodušuje. Ale jeho skepse byla příliš plodem\njeho celkového světového názoru, byla pří-\nliš výrazem současné mládeže české i evrop-\nské, aby se mohla snadno zakrývali pláštěm\npovrchního erotismu. „Aniž křičte, že vám\nstavbu bořím\", napsal Mácha na důkaz, jak\njasně byl si vědom svého poslání a pravého\nsmyslu své poesie v tehdejším českém o-\nvzduší. Svými verši útočí přímo na onu ne-\nhybnou, pohodlnou a neplodnou veřejnou\nmorálku, v jejíž jméně odsouzen byl i jeho\n„Máj\". Máchova poesie byla současníkům ne-\nbezpečným kvasem, který ohrožoval solid-\nnost průměrné konvence. A vtomsmyslu pro-\nnášeno bylo Máchovo jméno i koncem let\npadesátých, když mladá, svěží generace při-\nšla oplodniti českou literaturu. Od té doby,\ndík bedlivému studiu literárního dějepisu,\ntento pravý význam Máchův se ozřejmuje\nvíc a více. Dnes známe jeho deník, jeho ko-\nrespondenci, a víme, jak hlubokými krisemi\nlidskými i uměleckými (možno-li tak děliti)\nbylo zmítáno jeho nitro. Není u něho ani\nstínu nějaké sladké, usmířené líbeznosti, jak\npředstavuje nám ji Myslbekův výtvor. Snad\ncitovost Máchových současníků (Tyl, Rubeš),\nsnad lyrika „Večerních písní\" Hálkových jest\nztělesněna touto Myslbekovou postavou.\nSnad mládí smířlivé, nehluboké, které nedo-\nstává se přes úvodní verše Máchova Máje,\nmládí bez cíle a charakteru. Nikdy však io,\nkteré jest slibem budoucnosti, útočné, cíle-\nvědomé a výbojné. To bude i nadále ctíti\nsvého Máchu, svůj ideál mladosti, své tužby\na cíle, které budou opravdu věčnější nad\nkov toho nepravého monumentu.\n\nJan Thon.\n\nLes Indépendants.\n\nUmělecky výbojného významu svých za-\nčátků tyto výstavy dnes nemají, neboť im-\npressionisté jsou officielní a jury salonů\nmnohem liberálnější k umělcům různého\nvyznání. Všichni nejmodernější nevracejí se\novšem ročně k této své kolébce, v níž spatřili\npoprvé světlo světa, a pracují každý pro\nsvého obchodníka, cosi jako impressaria,\nv jehož malém krámku (Rue Laffitte) jsou\njejich obrazy buď stále vystaveny nebo na\npožádání předloženy, také nemá-li host vze-\nzření kupce.\nLes Indépendants jsou ale i dnes užitečnou\ninstitucí ne přes to, že Boronali zásobuje\ntři čtvrti celého pavilonu více i méně pove-\ndenými vtipy, ne přes to, že se zde sejde\nspousta internacionálního kyče ale právě\nproto. O tom se zmíním později.\nPavilon, někde na břehu Seiny, v končině\nne příliš frekventované, zrobený z prken po\nvnějšku světle natřených, snad 100, snad\n150m. dlouhý, ale jen asi 6-8 m.široký, jest\nvlastně chodbou příčně rozdělenou na dva\ni tři tucty menších kabinetů, v nichž podlahy\nsice není, ale také tam pravděpodobně ne-\nprší, s vchodem z čalounické dekorace se\ndvěma praporky a nápisem na napjatém\nplátně - tedy tento pavilon vypadá z venku\njako lepší cirkus. Zevnitř také - protože\nvedle mnohých banalit vidí se zde i poctivá\npráce ve věrném průvodu mnoha clownů a\ntaškářů, kteří často úmyslně a někdy i vtip-\nně parodují moderní snahy v umění na\nplátnech úctyhodných rozměrů.\nNonchalance, se kterou vystavují slušnější\nlidé, působí na mne jistým druhem osvobo-\nzení; lze sice pochopiti rozhořčení některého\nupřímně smýšlejícího muže, pohoršeného\nheterogenností této společnosti, ale není\nnutno je sdíleli: předně jakási klassifikace,\novšem povrchní, děje se způsobem rozvě-\nšování, neboť jury není a vyvěsí se všechno,\nco přijde - a za druhé - tyto výstavy po-"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3695, "texte": "skytují novému umění jeden z nemnohých\nkontaktů s běžným životem, s běžnou polo-\numěleckou produkcí, i s ulicí, tedy opět se\nživotem, jenž se směje, paroduje, blaguje\nale reaguje a nejde mimo.\nOvšem: lato „égalité\", myslitelná jen ve\nvelkoměstě (a možno, že jen v Paříži žijící\ni na ulici skutečně), zdravá pro kuráž skočiti\nse svým snem rovnou do života, této řeky\ndravé, užitečnější než separatismus příliš po-\nvýšených tato égalité nemusí působiti\nu starších pánů nutně vkusně, nejsou-li totiž\nalespoň presidenty podniku jako Signac\nale seriosnější mládež nalezne zde i nadále\ndosti místa pro první debut, dosti vtipných\nstřel event. ze sentimentality léčících, a také\npro intelligentnější obecenstvo i kritiku bu-\ndou i nadále tyto výstavy nejen zábavnější,\nale i poučnější než na př. „ Grand Société\ndes beaux arts\".\nNemělo by snad mnoho smyslu podrob-\nněji zmiňovati se o obrazech, nepřinášíme-li\ntaké reprodukcí a nejsou-li vystavující od-\njinud déle známi; opisuji z katalogu alespoň\njména, jež pravděpodobně budou míti jed-\nnou jakýsi význam, anebo jež byla již jed-\nnou vyslovena: Guérin, Laprade, Manguin,\nPuy, Camoin, Signac, Hayden, Metzinger,\nMunch, Vlaminck, Kandinsky, Hoffer, myslím,\nže jsem pozoruhodnějších nevynechal —;\nVlaminck, se dvěma krajinami a jednou mari-\nnou trochu neklidnými, se sklonem k jakési\nbaroknosti v pohybu a Signac jsou re-\nlativně nejlepší. Budoucnost atd.\nNe tedy o jednotlivcích, jen o celkovém\ncharakteru těchto výstav a o povaze nového\numění chceme, jistě že nedostatečně, říci ně-\nkolik slov v tomto referátě.\nBylo tedy řečeno kontakt se životem.\nDoufám, že mi nebude podkládáno mínění,\njakoby tento kontakt byl vším, a jakoby\nv les Indépendants bylo ho již dosaženo\ntaké po vnitřní stránce. Myslím, že žádné\nskutečně moderní umění není myslitelno bez\nvelice širokého a těsného styku se světovým\nnazíráním naší doby nebof sociální idea\ndneška jest něčím jiným nežli „jistým ry-\nsem, jenž spříbuzňuje celý svět, a jenž sluje\nvulgárností\", (Whistler) a také něčím jiným,\nnež ideou určitého politického vyznání.\nVášnivější zastanci nového umění pro-\nhlašují je za reakci proti impressionismu a\nčasto právem; ale nesmí býti zapomínáno,\nže impressionismus, jenž nemůže býti po-\nkládán za representanta a stělesnitele úpl-\nného, dobového světového názoru, jak by\ndnes pp. Meier-Graefe a Scheffler rádi do-\nkázali v článcích, myslitelných před deseti\nlety (a k tomu u nás) ale že tento impres-\nsionismus kontakt s celkovým cítěním doby\nměl, a sice v rytmu.\nVyjel-li si pařížský student, ovšem s beze-\nsporně hezkou dívkou v neděli odpoledne\ndo Vélheuil mohl cítiti i viděti krajinu\naniž by byl zapomenul na svoji společnici\n(dovolte mi říci) tempem á la Monet, a\nještě večer, doma, (byl-li sám) vzpomínati\nna taneček ve venkovské restauraci á la Re-\nnoir. Čili malovalo se jako se milovalo,\nanebo tak nějak bychom řekli, a nejen u ma-\nlířů vůbec. Já ovšem pařížským studen-\ntem nebyl, ale vím z vlastní zkušenosti, že\nmohl jsem na př. vyskočiti z tramwaye a\npostaviti se před Slavíčkovu Prahu z Letné\nnepotřeboval jsem tu žádné změny své\nho obvyklého cítění, nemusil jsem si dáti\nžádný duchový štulec, abych se hned\nvcítil do tempa, rytmu, z něhož impres-\nsionismus vycházel v první řadě. A nebylo\nani nutno, aby byli pařížští, berlínští i praž-\nští impressionisté vzájemně známi. Rytmus\nbyl dobovým příbuzenstvím, kontaktem se\nživotem, kontraktem se životem na tolik\na tolik let, na tolik a tolik možností, objektů\natd. atd. nebof nekolidoval s tempem\ndobového cítění, jež mohlo v patřičných in-\ntervalech dodávati stále nový materiál.\nAle opravdovým světovým názorem, dů-\nstojným státi vedle uzavřených, dobových\nnázorů minulosti, impressionismus nebyl;"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3689, "texte": "to předpokládá ještě jiných momentů,\nnežli rytmu. V prvé řadě požadavek ji-\nstého neutrálního, abychom tak řekli, bodu\nmrtvého z něhož jeví se svět právě tak\nvelkým jako nízkým, komickým jako tragi-\nckým atd., neboť má tento bod stejné vzdá-\nlenosti, relace ku všem dobou vytvořeným\npojmům. A je-li tohoto centra jednou do-\nsaženo, pak při vší dramatičnosti, rytmič-\nnosti, pohybovosti předvedeného divadla\n(jež by jinak, nespočívajíc v tomto pevném\nložisku, vyletělo komínem, jakož se stane\nz části rytmu impressionistů)* tedy při\nvší pohybovosti a dramatičnosti zůstávají\numělec i divák v relativním klidu. Ale ne-\ndojde-li k tomuto klidu doba v životě (třeba\njen v hořejších vrstvách), čili nemá-li (aniž\nby třeba věděla) své vývojové stadium za\nsebou, nemá-li dosti bohaté citové minulosti,\naby směla realisovati ze zásob skutečně svých,\nvrcholné, ateliérové umění skutečně svoje,\nnemohou ani umělci zůstati v dílnách a sa-\nlonech příliš dlouho.\nU individualisty, čili kosmu en miniatuře\nkryje se světový názor ve značné míře s osob-\nním pojmem smrti, v němž nalézáme ana-\nlogon k onomu centru v dobovém názoru\nsvětovém.\nVědom si toho, že jest trochu odvážným\ndotýkati se problémů tohoto druhu v krát-\nkém referátu o les Indépendants, dokončím\npřece, co jsem naznačil se vztahem k povaze\ntohoto nového umění.\nRekneme-li tedy: osobní názor na smrt\nže jest mnoho identickým s názorem ži-\nvotním, nesmíme býti podezírání ani z pa-\nthologie, ani ze sentimentality, ba ani z ro-\nmantičnosti. Znamená to prostě, že indi-\nvidualistovi jest prožiti se až ku konci,\nčili absolvovali všecky své vývojové mož-\nnosti, octnouti se také u jistého mrtvého\nbodu, u jakéhosi osobního „ničevo\"; jedině\ns tohoto místa lze správně realisovati, neboť\njedině z ničeho lze stvořiti svět.\nUmění posledního data nevychází ani\nz rytmu (jako Monet, Lysley, Pissaro a jiní)\nani z intuice (Gogh), ani z realismu (Rem-\nbrandt), ani z národnosti atd., nýbrž také\nz jakéhosi „ničeho\": z konstrukce plochy.\nLogidky pouze vzato, nejsprávněji mysli-\ntelný začátek. Zbývá čekali, je-li tato doba\njiž abstrakce schopna čili objeví-li se pod\ntouto abstrakcí také veličiny konkrétní a\n„životní\" cítění, pozná-li se život v tomto\numění, jakož se poznal v impressionismu,\novšem jen částečně. Spontánnost celkového\núsilí nutí nás věřiti. Ale chce-li toto umění\nbýti opravdu velikým, musí nalézti sankce\nvelice všeobecné (třeba ne hned) neboť\ntragikomickým údělem každé nové pravdy\njest, že bývá samozřejmou také kriteriu naiv-\nnějších mezi námi.\n* Rytmus impressionistů nesmí býti brán v nej-\nvýše myslitelném smyslu, nýbrž spíše ve smyslu pou-\nhého všedního životního tempa.\n\nZd. Kratochvíl.\n\nZ berlínských výstav.\n\nVýstava Futuristů v berlínském Sturmu jest\nzjevem naší době zcela přiměřeným, a ni-\nkdo by se asi již nepozastavoval nad jejich\nobrazy, třeba ještě násilnějšími a podivněj-\nšími, kdyby tito italští malíři své dílo pouze\npřidružili k všeobecné záplavě nejrůznějšího\nmalování, jaké lze shlédnout na příklad u le-\ntošních „Les Indépendentes\" v Paříži anebo\nv,Juryfreie Ausstellung\" v Mnichově, a kdyby\nve svém slovním doprovodu nevyhlašovali\nse za jedinou spásu současného umění a od-\nvádějíce nekriticky výtvarné umění na pole\njemu cizí, nepůsobili opět chaos a anarchii.\nV nynější době úporného hledání a expe-\nrimentování, kdy staří bohové minulých jis-\ntot zemřeli a noví jsou jen v proroctvích,\nlaikům a rovněž povrchním výtvarníkům jeví\nse každá práce jen ukojením soběstačné sen-\nsacechtivosti a laciné pósy. A není divu, že tito\nItalové, jejichž přirozená povaha svádí vždy\nk povrchnosti, výbušnosti a laciné okázalos-\nti, usmyslí-li si moderně malovat, nebudou\nmíti velké starosti a zájem o formu, ale že"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3828, "texte": "nekriticky sáhnou po všech vymoženostech,\naby v zápětí odvedli malířství na pole herecké\na arénovou scénu. K divadlu je potřebí davu,\nmnoho bengálu a klaku a tak vlastní práce\npřesouvá se z malířství na účel drážditi a im-\nponovati. Jednoduše se otázka po umělecké\nkvalitě nezodpoví a talent se prostě popře,\nanebo se předstírá, že je již sám sebou skryt\nv pochybné mathematice, formuli či mystice.\nAbychom se zajistili proti takovým přípa-\ndům, jest nutno, neuzavírati se apaticky před\ntouto zdánlivou chaotičností, ale jest zapo-\ntřebí projiti vším, kriticky se probojovati k po-\nznání pravých a čistých tvůrců, kontrolovati\na vážili positivní celkové výsledky, a zmoc-\nníme-li se jednou niti vedoucí z tohoto blu-\ndiště, uchráníme se každého povrchního kla-\nmu a uvítáme i příštího pravého průkopníka\nvždy s patřičným porozuměním. Neboť utí-\nkati tomuto boji a přece cítiti nutnou potřebu\ndalšího a nového umění vede k tomu, že mí-\nsto solidních uměleckých tvůrců přijímají se\nza vykupitele na př. Futuristé, anebo že za-\nkládá se celá příští kultura na polieberman-\nnovské malbě, na Barlachovi a Lehmbrucko-\nvi, jak to z bezradnosti činí poslední nmecká\nkritika. Takové však počínání jest pouhým\nznamením nedostatečně intensivního pomě-\nru k současné produkci, nekritičnosti a lehko-\nvěrné pohodlnosti, neboť jistoty lze se dobrati\nvždy jen mučivým poznáváním.\nNad nynějším stavem futuristické malby\nnelámali bychom hůl všeobecně, neboť jejich\ndílo je ve vývoji a u mnohého může se te-\nprve časem probuditi jasný smysl a podstata\numění a nutné ukáznění formové. Každý ta-\nlent může býti na čas v klamu, nebo sveden\nna odchylnou cestu hledání a výbojnosti. U\nFuturistů však talentů není. Máme-li souditi\npodle dřívějších prací, v nichž by se schop-\nnost malířova nutně musela projeviti, po-\nněvadž nebyla ničím znásilňována, kalena\nnebo zastírána, musíme jim upříti i pouze\nprůměrnou kvalitu. V malbě Boccionově\n„Moderní Ideál\", „Smích\", vCarrově „Kou-\npel\" „Vycházení z divadla\", „Pohyb měsíce\",\nv Russolově „Tři hlavy\", „Vzpomínky jedné\nnoci\", chápání a jemnost formová jest ještě\nza obyčejnou produkcí, známou nám na př.\nz Rudolfínských výstav, smysl pro tvar na-\nhrazen opisováním naturalistického předmě-\ntu; barva je materielní, hrubá, přilepená na\npředmět, světelné kvality zneužito jen k la-\ncinému pozlátkovému effektu. Po těchto na-\nturalisticko-impressionistických, špatně ma-\nlovaných obrazech, přichází několik obrazů\nkonfetových na základě duhových barev neo-\nimpressionistické tradice. Větrnými mlýny,\nproti nimž tehdy polem táhli, byl jim hnědý\ntón. Na podkladě neoimpressionismu a jeho\nmethody vůbec nepochopené, byli schopni\nspustošiti celou kulturní Evropu. A jak i zde\nse jim jednalo pouze o zdání formy a ne o\nvytváření, svědčí, že celou tehdejší produkci\npodpírali pouze odvoláním se „na přírodu\njako jedinou kontrolu\", neboť nikdy prý hně-\ndá nuance neobráží se v naší pleti. Od této\ndoby poznavše tak zvaný kubismus, prose-\nkávají, překládají a pronikají jeden před-\nmět druhým, avšak opět ne cestou výtvar-\nnou, nýbrž dle jejich tendence stačilo by na-\nmalovati třeba deset různých průsvitných\nobrazů formou nejpustšího kyče, přeložiti\npřes sebe, a výsledek by byl sice podivný,\nale odpovídal by plně jejich představě futu-\nristického malování „současnosti duševních\nstavů\".\nBez vnitřní nutnosti maskují své banální\nsecessní malování manýrou špatně pocho-\npené formové tendence neoimpressionisti-\ncko-Picassovsko-Braquovské a slavně pro-\nhlašují, že jejich futurismus vymyká se „ve-\nškeré tradici, a že stojí na vrcholu hnutí\nevropské malby.\"\nPři vší zmatenosti a při všem výbušném\na prskavkovém charakteru, kdyby dnes mezi\nnimi byl jediný talent, nutně by se projevil.\nNeboř třebas by bylo vyznání výtvarníkovo\njakéhokoli druhu, vždy jeho schopnost pro-\nniká v díle jeho osobní jemností a citlivostí"}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3782, "texte": "formovou, i kdyby byla částečně zavalena\nrušivými prvky a nesouvisloli spojitostí.\nFuturistická theorie a názor na uměleckou\nprodukci nespadá vlastně do kritického roz-\nboru, poněvadž žádná theorie nesmí se po-\njímati sama o sobě, ale vždy jedině vzhle-\ndem ke své realisaci, k dílu. Neboť theorie\nšpatně neb nedůsledně vyslovená neničí do-\nbré dílo, kdežto naopak může býti názor\nlogicky správný, avšak zůstává-li pouze v říši\npojmu, jest vlastně nekontrolovatelný, bez\nkonkrétní realisace a tedy k umění lhostejný.\nPostuláty a názory na umění uvedené v je-\njich katalogu, pokud jsou správné a od nich,\njako jedině platné prohlašovány, jsou nové\njen tím, že mají platnost u některého umění\nstarého anebo umění nynějších Francouzů,\nale že nedají se aplikovati právě na jejich\nobrazy.\nŘeknou-li: „Hledáme styl pohybu, o což\nse před námi ještě nikdy pokus nestal/'\nmyslí tím zcela něco jiného, než co se vše-\nobecně slovem styl nebo pohyb předpo-\nkládá. Slovem pohyb, jak bylo na příklad\nv poznámkách o Grecovi vysloveno, myslí\nse jako symbol, výraz a známka ztělesnění\ncelkového životního názoru na svět, projev\nvnitřního stavu duše v reakci bud' akční neb\npassivní, jest to realisace povšechné citové\nteleologické gravitace a volného předurčení.\nU Futuristů pohybem myslí se však pouhé\nmechanické opisování „zvláštního rytmu je-\ndnotlivých předmětů (její vnitřní síly) a roz-\nkládání, které nezávisí na přesných záko-\nnech, ale mění se dle charakteristiky věci\naneb dle pohnutí pozorovatelova.\" V pod-\nstatě tedy toto nové pojetí není ničím jiným\nnež pouhou impressionistickou náladovou\nmalbou přesunutou z objektivně vibračního\noptického dojmu (světelného a barevného)\nna subjektivně náladové líčení liniového\nrytmu. A k označení této libovůle odvislé\nnejvíc od momentní náladovosti pozorova-\ntelovy užívá se slova „styl pohybu\". Říci\npouhý pohyb znamená prázdný pojem, po-\nněvadž i chaos jest pohyb. Není-li za tímto\nsuchým pojmem též konkrétní jsoucno ob-\njektivně chápatelné, pak slovo pohyb stává\nse pouhým materielním přívlastkem. A jak\nvidět, neběží jen o řešení tohoto pojmu vý-\ntvarně, ve smyslu omezení všeho výrazu na\nformu a její projev, ale pohyb mění se v ma-\nterielní pohybový zjev a na jeho materielní\nprojev. Stejně jest tomu tak s jinými ne-\nsprávně užitými pojmy a zdánlivými para-\ndoxy. Tak na př. prohlásí: „Prostor již ne-\nexistuje\"; na prvý pohled bylo by možno\ntento zdánlivý paradox vyložiti tím, že my-\nšlen jest zde subjektivní prostor, t. j. jedno\nzorné pole. Neboť lze říci, že za jeden sub-\njektivní prostor nastupuje prostor bez relace\nk nějakému nazírajícímu subjektu a tím k ně-\njaké centrální optické percepci, že nastupuje\nprostor vícepohledový (Greco), objektivní,\nanebo prostor beze vší relace, tedy vždy\nprostor, avšak zmocněný. Každé podezření\nz takového vyššího pojetí o prostoru padá,\nkdyž větu: „Prostor neexistuje\" Futuristé vy-\nloží odkazem k optickému zdání: „Ozářené\na deštěm mokré dláždění prohlubuje se\nv pravdě nekonečně až do středu země.\"\nStejně řeknou-li, že není prostoru a chtějí-li\n„současnost duševních stavů\" vysvělliti, ne-\nsmějí použiti na důkaz příkladu, jenž začíná:\n„Když malujeme osobu na balkoně (Pohled\nzevnitř)\" atd.\nFuturisté označují Francouze za akade-\nmiky a bez rozdílu, bez nějakého kritického\nčlen éní jmenují všechny jedním dechem. Je-li\nnějaká vleklá nemoc, na niž stůně dnešní u-\nmění a francouzské zvláště, jejíž symptomy\nby mohly býti spatřovány v nesoustředění\nzájmu a ve vyhýbání se základním otázkám\nživota a jeho hodnotám v jakési pohodlné\napatičnosti, pokud se týče relace k vnějšímu\nsvětu a v intimním požitkářství její původ\npotom leží hlouběji než v osudech nositelů\numělecké kultury, a takovou bolest nelze léčit\npochybným odvarem futurismu. Není třeba\npodotýkali, že těmto italským malířům tato"}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.39", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 973, "texte": "charakteristická vášnivost a fanatičnost, jinak\nvždy posvátná a plodná, koření-li v hloubce\nduševní podstaty a je-li zvláště doprovázena\núměrnou, tvárnou silou a kritickou rozva-\nhou, mění se v jejich výkonech v komickou\npósu, nafouklou frázi a zběsilé siláctví. Bez\nvlastního tvůrčího vývinu, bez hlubokého\nvnitřního poznávání a vědomí formy táh-\nnou Evropou, aby ji ohromovali falešně po-\nchopenými zásadami francouzské malby,\ntakže vlastní projev nestává se výrazem o-\ndevzdané a vroucí práce na poli výtvarném,\nnýbrž vybíjí se v gestu, v chuti, imponovat,\nudivovat a děsit nezasvěcené publikum a he-\nrecky vyhrávat své falešné city zkroucenou\na nelogicky zpotvořenou maskou dobrého\numění. Neboť nejde jim o umění, které zů-\nstává, když sami doznávají: „Deset let ještě\nmůžeme svou povinnost konati. Až nám bu-\nde čtyřicet let, mohou nás mladší a udatnější\nvhoditi do odpadkového koše jako nepo-\ntřebné rukopisy.\"\n\nEmil Filla.\n\nKandinsky: Über das Geistige in der\nKunst."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.39", "debut_caractere": 991, "fin_caractere_exclue": 3630, "texte": "Dnes, v době nových vědeckých theorií,\nvědy nematerialistické, kdy se mnoho mozků\nzačíná zabývat i theosofií, kdy uprostřed du-\nchovního pohybu nové doby náboženství,\nvěda a morálka jsou otřeseny a když vnější\nopory hrozí zřícením, odvrací člověk svůj\npohled od vnějšku ksoběsamotné mu.\nNa základě toho stanoví Kandinsky po svém\na dosti volně požadavek vnitřní krá-\nsy oproti kráse vnější. Odvozuje mnoho\nz hudby, dnes nejméně materielního umění.\nV malířství je snaha po rytmu, po mate-\nmatické abstraktní konstrukci; uvádí, jak se\ndnes cení opakování barevného tónu, způ-\nsob, jakým je barva uvedena do pohybu\natd.; malířství je ovšem dnes vázáno skoro\núplně na přírodní formy. Jeho dnešní úlo-\nhou je vyzkoušeli své síly a prostředky, po-\nznati je a pokusiti se tyto prostředky a síly\nčistě malířským způsobem užiti k účelům\nvytváření.\nVe výtvarném umění rozlišuje Kandinsky\nčinitele kresebné a malířské, zdůrazňuje však\nhlavně barvu jakožto výrazový prostředek.\nBarva má nejprve svou fysickou působnost\na účin. Uvádí různé smyslové účinky barev,\njejich therapeutické účinky a sílu fysiologi-\nckého vlivu na vše organické. Elementární\nfysická síla barvy je drahou, kterou dojde\nbarva k duši; pak nastává duševní vibrace,\npsychický účin barvy, vyvolávání associací ni-\nkoliv jen optických (symbolika barev). V ma-\nlířském užití rozlišuje: 1. elementární působ-\nnost isolované barvy a jejích stupňů a pohyb\nvlastní každé barvě (dynamický a statický);\n2. vzájemnou působnost kombinací barev,\nvzájemný pohyb barev vůči sobě a aktivní a\npassivní vzájemné poměry barev. Další pak\nje spolupůsobení a protipůsobení barvy a\nformy; počet barev a forem je velký, tedy i\nznačná možnost nejrůznějších kombinací a\núčinů (Kandinsky napovídá možnost malíř-\nského kontrapunktu ze všech těchto kombi-\nnací). Princip barevná a formové harmonie\nspočívá na účelných popudech na lidskou\nduši. Je to princip vnitřní nutnosti (ze kte-\nré také vychází volba námětu). V kombina-\nci harmonických a příp. třeba i neharmoni-\nckých elementů v obraze, v kombinaci za-\nstřeného a důrazně vyslovovaného je opět-\nně jistá podobnost s hudbou. Formové ele-\nmenty (předmětné a abstraktní) se nemusí\nv důsledcích nutně omeziti jen na abstrakt-\nní, protože ony předmětné způsobují stejně\ntak jako řečené slovo (nebe, člověk, strom)\nvnitřní vibraci, jež je pro umění nutná.\nK abstrakci se dochází: 1. komposicí celé-\nho obrazu, 2.podřazováním jednotlivých vy-\ntvořených forem této celé komposici; jedno-\ntlivá forma je jen elementem jednotící kom-\nposice. Jednotná forma i jednotlivé formy\nmusí míti svůj společný tak zv. vnitřní zvuk.\nPokusy k abstrakci šly nejprve přes snahu"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2173, "texte": "udržeti obraz v ploše, vyloučiíi z něho třetí\ndimensi a modelaci; toto přibití možností\nna reální plochu plátna má však stále ještě\npříchuť malerielní. U tak zv. kubismu byla\nsnaha osvoboditi se od léto jedné reální plo-\nchy vnesením obrazu na ideelní plochu, jež\nměla býti vytvořena před materielní plo-\nchou plátna (třeba komposicí z třídimensio-\nnálních pyramid). Je však možno podržeti\nmaterielní plochu a vytvořiti plochu ideelní\na nezužitkovati ji jen jakožto plošného či-\nnitele, nýbrž jako třídimensionálního pro-\nstoru. Dle Kandinského možno toho docí-\nliti třeba silou a tenkostí linie, uložením for-\nmy v ploše, přeřezáváním forem formami\njinými, pak možnostmi barvy, v jejím pohy-\nbu a posléze v kontrastech souzvuku a ne-\nsouzvuku.\nŘečený princip vnitřní nutnosti má tři zá-\nklady: 1. umělcův vlastní výraz (element o-\nsobnosti), 2. výraz toho, co je vlastní určité\nepoše (element stylu složený z řeči epochy a\nz řeči národa), 3. výraz toho, co je v umění\nvšeobecného, toho, co je společné lidem,\nnárodům a časům, co je věčně umělecké, přes\nhranice prostoru a času. Umělecky správné\nnení možno docílili theorií, počítáním a de-\nduktivními úvahami; i když ono všeobecně\nkonstruktivní je možno docíliti čistě theore-\ntickou cestou, schází takovému výtvoru jisté\nplus, jež by mělo být jeho povahou a jež má\nbýt do uměleckého díla vdechnuto citem.\nUmělec musí míti co vyslovit, neboť není je-\nho úlohou jen ovládnouti formu, nýbrž při-\nzpůsobiti formu obsahu.\nPřipojené reprodukce prací Kandinského\nnedokazují než velice volný původ někde\nz Dongena a snad trochu z Matisse; jinak\njsou to resultáty vydrážděné sensitivnosti a\njsou silně neseny náladou secesní, která sku-\ntečně ještě někde v mladém polském i ně-\nmeckém umění v různých obměnách trvá.\nNemohou vzbuditi nijak vážný a přesvěd-\nčující dojem, který by odpovídal oněm sta-\nnoveným příkazům vnitřní nutnosti a hu-\ndební komposice. Tyto obrazy, nechť jme-\nnují se Impresse, Improvisace nebo Kompo-\nsice, mají příchuť tak volně osobní a subjek-\ntivně podmíněnou, že nelze uchopili z nich\ntu nejmenší pravdivou známku nějaké uzá-\nkoněnosti, jež by umožnila, aby mohly snad-\nněji býti pochopeny.\n\nJosef Čapek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c023", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "263", "page_fin": "263", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.18.1", "titre_corps": "Jan Hanf", "titre_sommaire": "Jan Hanf", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 61, "texte": "Jan Hanf\nNávrh ze soutěže na tělocvičnu vinohradského Sokola."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c024", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "263", "page_fin": "264", "image_debut": 33, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.18.2", "titre_corps": "Pomník Máchovi.", "titre_sommaire": "Pomník Máchovi.", "signature_source": "Jan Thon", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.33", "debut_caractere": 83, "fin_caractere_exclue": 1369, "texte": "Pomník Máchovi.\n\nMyslbekův pomník K. H. Máchy, vztýčený\nv sadech na Nebozízku, zdá se typisovat je-\nden význačný rys Máchova básnického zjevu.\nAspoň před časem, když dána byla veřej-\nnosti možnost spatřiti první skizzu pomníku,\nbyla v oficielních bulletinech zdůrazňována\nsnaha, viděti v Máchovi nositele mladé, snivé\nerotiky, která svým sladkobolným oparem\nobestírá hlavy mládeže. Dokonce mluvilo se\nkdesi o Máchově pomníku jako monumentu\njakéhosi všeobecného, „věčného\" Mládí. A\nskutečně, díváme-li se dnes na hotové dílo,\npatrně stopujeme ideové i úsilí,\npřiblížiti se této neurčité představě. Štíhlá,\ntrochu zvrácená postava mladého jinocha,\ntvář bez vousů i bez výrazu, s jakýmsi vše-\nobecným úsměvem kolem rtů, v levé ruce\nkytice šeříku, v pravé péro. Harmonický typ\nmladého, zamilovaného studenta, neboť za-\nmilovaní studenti bývají nejharmoničtější.\nJest ovšem otázka, pokud toto pojetí jest\ns to, aby symbolisovalo skutečný smysl a vý-\nznam Máchova díla v české kultuře. Každý\nbásník představuje určitou oblast citových a\nideových prvků, určitou soustavu formových\nútvarů, které jako neměnná hodnota pře-\ndávány jsou s generace na generaci. K nim\npatří dnes již i Mácha; jeho dílo leží před\nnámi jasné i ve svých stínech, jeho jméno\njiž v několika literárních pokoleních vyšlo-"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1921, "texte": "vuje se jako heslo. Leč všude dosud a prá-\nvem byl v něm pozdravován naprosto jiný\nkulturní princip, než jak jej ztělesňuje Mysl-\nbekův pomník. Mácha nikdy nebyl básníkem\nsladkého erotického snění, jeho erotický a\npřírodní máj byl postaven jako kontrast sku-\ntečnosti, temné, nespokojené a odbojné. Není\nnutno mysliti hned na byronovského „roze-\nrvance\", jak se tak časem lato otázka zjed-\nnodušuje. Ale jeho skepse byla příliš plodem\njeho celkového světového názoru, byla pří-\nliš výrazem současné mládeže české i evrop-\nské, aby se mohla snadno zakrývali pláštěm\npovrchního erotismu. „Aniž křičte, že vám\nstavbu bořím\", napsal Mácha na důkaz, jak\njasně byl si vědom svého poslání a pravého\nsmyslu své poesie v tehdejším českém o-\nvzduší. Svými verši útočí přímo na onu ne-\nhybnou, pohodlnou a neplodnou veřejnou\nmorálku, v jejíž jméně odsouzen byl i jeho\n„Máj\". Máchova poesie byla současníkům ne-\nbezpečným kvasem, který ohrožoval solid-\nnost průměrné konvence. A vtomsmyslu pro-\nnášeno bylo Máchovo jméno i koncem let\npadesátých, když mladá, svěží generace při-\nšla oplodniti českou literaturu. Od té doby,\ndík bedlivému studiu literárního dějepisu,\ntento pravý význam Máchův se ozřejmuje\nvíc a více. Dnes známe jeho deník, jeho ko-\nrespondenci, a víme, jak hlubokými krisemi\nlidskými i uměleckými (možno-li tak děliti)\nbylo zmítáno jeho nitro. Není u něho ani\nstínu nějaké sladké, usmířené líbeznosti, jak\npředstavuje nám ji Myslbekův výtvor. Snad\ncitovost Máchových současníků (Tyl, Rubeš),\nsnad lyrika „Večerních písní\" Hálkových jest\nztělesněna touto Myslbekovou postavou.\nSnad mládí smířlivé, nehluboké, které nedo-\nstává se přes úvodní verše Máchova Máje,\nmládí bez cíle a charakteru. Nikdy však io,\nkteré jest slibem budoucnosti, útočné, cíle-\nvědomé a výbojné. To bude i nadále ctíti\nsvého Máchu, svůj ideál mladosti, své tužby\na cíle, které budou opravdu věčnější nad\nkov toho nepravého monumentu.\n\nJan Thon."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c025", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "266", "image_debut": 34, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.18.3", "titre_corps": "Les Indépendants.", "titre_sommaire": "Les Indépendants.", "signature_source": "Zd. Kratochvíl", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.34", "debut_caractere": 1923, "fin_caractere_exclue": 3703, "texte": "Les Indépendants.\n\nUmělecky výbojného významu svých za-\nčátků tyto výstavy dnes nemají, neboť im-\npressionisté jsou officielní a jury salonů\nmnohem liberálnější k umělcům různého\nvyznání. Všichni nejmodernější nevracejí se\novšem ročně k této své kolébce, v níž spatřili\npoprvé světlo světa, a pracují každý pro\nsvého obchodníka, cosi jako impressaria,\nv jehož malém krámku (Rue Laffitte) jsou\njejich obrazy buď stále vystaveny nebo na\npožádání předloženy, také nemá-li host vze-\nzření kupce.\nLes Indépendants jsou ale i dnes užitečnou\ninstitucí ne přes to, že Boronali zásobuje\ntři čtvrti celého pavilonu více i méně pove-\ndenými vtipy, ne přes to, že se zde sejde\nspousta internacionálního kyče ale právě\nproto. O tom se zmíním později.\nPavilon, někde na břehu Seiny, v končině\nne příliš frekventované, zrobený z prken po\nvnějšku světle natřených, snad 100, snad\n150m. dlouhý, ale jen asi 6-8 m.široký, jest\nvlastně chodbou příčně rozdělenou na dva\ni tři tucty menších kabinetů, v nichž podlahy\nsice není, ale také tam pravděpodobně ne-\nprší, s vchodem z čalounické dekorace se\ndvěma praporky a nápisem na napjatém\nplátně - tedy tento pavilon vypadá z venku\njako lepší cirkus. Zevnitř také - protože\nvedle mnohých banalit vidí se zde i poctivá\npráce ve věrném průvodu mnoha clownů a\ntaškářů, kteří často úmyslně a někdy i vtip-\nně parodují moderní snahy v umění na\nplátnech úctyhodných rozměrů.\nNonchalance, se kterou vystavují slušnější\nlidé, působí na mne jistým druhem osvobo-\nzení; lze sice pochopiti rozhořčení některého\nupřímně smýšlejícího muže, pohoršeného\nheterogenností této společnosti, ale není\nnutno je sdíleli: předně jakási klassifikace,\novšem povrchní, děje se způsobem rozvě-\nšování, neboť jury není a vyvěsí se všechno,\nco přijde - a za druhé - tyto výstavy po-"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3695, "texte": "skytují novému umění jeden z nemnohých\nkontaktů s běžným životem, s běžnou polo-\numěleckou produkcí, i s ulicí, tedy opět se\nživotem, jenž se směje, paroduje, blaguje\nale reaguje a nejde mimo.\nOvšem: lato „égalité\", myslitelná jen ve\nvelkoměstě (a možno, že jen v Paříži žijící\ni na ulici skutečně), zdravá pro kuráž skočiti\nse svým snem rovnou do života, této řeky\ndravé, užitečnější než separatismus příliš po-\nvýšených tato égalité nemusí působiti\nu starších pánů nutně vkusně, nejsou-li totiž\nalespoň presidenty podniku jako Signac\nale seriosnější mládež nalezne zde i nadále\ndosti místa pro první debut, dosti vtipných\nstřel event. ze sentimentality léčících, a také\npro intelligentnější obecenstvo i kritiku bu-\ndou i nadále tyto výstavy nejen zábavnější,\nale i poučnější než na př. „ Grand Société\ndes beaux arts\".\nNemělo by snad mnoho smyslu podrob-\nněji zmiňovati se o obrazech, nepřinášíme-li\ntaké reprodukcí a nejsou-li vystavující od-\njinud déle známi; opisuji z katalogu alespoň\njména, jež pravděpodobně budou míti jed-\nnou jakýsi význam, anebo jež byla již jed-\nnou vyslovena: Guérin, Laprade, Manguin,\nPuy, Camoin, Signac, Hayden, Metzinger,\nMunch, Vlaminck, Kandinsky, Hoffer, myslím,\nže jsem pozoruhodnějších nevynechal —;\nVlaminck, se dvěma krajinami a jednou mari-\nnou trochu neklidnými, se sklonem k jakési\nbaroknosti v pohybu a Signac jsou re-\nlativně nejlepší. Budoucnost atd.\nNe tedy o jednotlivcích, jen o celkovém\ncharakteru těchto výstav a o povaze nového\numění chceme, jistě že nedostatečně, říci ně-\nkolik slov v tomto referátě.\nBylo tedy řečeno kontakt se životem.\nDoufám, že mi nebude podkládáno mínění,\njakoby tento kontakt byl vším, a jakoby\nv les Indépendants bylo ho již dosaženo\ntaké po vnitřní stránce. Myslím, že žádné\nskutečně moderní umění není myslitelno bez\nvelice širokého a těsného styku se světovým\nnazíráním naší doby nebof sociální idea\ndneška jest něčím jiným nežli „jistým ry-\nsem, jenž spříbuzňuje celý svět, a jenž sluje\nvulgárností\", (Whistler) a také něčím jiným,\nnež ideou určitého politického vyznání.\nVášnivější zastanci nového umění pro-\nhlašují je za reakci proti impressionismu a\nčasto právem; ale nesmí býti zapomínáno,\nže impressionismus, jenž nemůže býti po-\nkládán za representanta a stělesnitele úpl-\nného, dobového světového názoru, jak by\ndnes pp. Meier-Graefe a Scheffler rádi do-\nkázali v článcích, myslitelných před deseti\nlety (a k tomu u nás) ale že tento impres-\nsionismus kontakt s celkovým cítěním doby\nměl, a sice v rytmu.\nVyjel-li si pařížský student, ovšem s beze-\nsporně hezkou dívkou v neděli odpoledne\ndo Vélheuil mohl cítiti i viděti krajinu\naniž by byl zapomenul na svoji společnici\n(dovolte mi říci) tempem á la Monet, a\nještě večer, doma, (byl-li sám) vzpomínati\nna taneček ve venkovské restauraci á la Re-\nnoir. Čili malovalo se jako se milovalo,\nanebo tak nějak bychom řekli, a nejen u ma-\nlířů vůbec. Já ovšem pařížským studen-\ntem nebyl, ale vím z vlastní zkušenosti, že\nmohl jsem na př. vyskočiti z tramwaye a\npostaviti se před Slavíčkovu Prahu z Letné\nnepotřeboval jsem tu žádné změny své\nho obvyklého cítění, nemusil jsem si dáti\nžádný duchový štulec, abych se hned\nvcítil do tempa, rytmu, z něhož impres-\nsionismus vycházel v první řadě. A nebylo\nani nutno, aby byli pařížští, berlínští i praž-\nští impressionisté vzájemně známi. Rytmus\nbyl dobovým příbuzenstvím, kontaktem se\nživotem, kontraktem se životem na tolik\na tolik let, na tolik a tolik možností, objektů\natd. atd. nebof nekolidoval s tempem\ndobového cítění, jež mohlo v patřičných in-\ntervalech dodávati stále nový materiál.\nAle opravdovým světovým názorem, dů-\nstojným státi vedle uzavřených, dobových\nnázorů minulosti, impressionismus nebyl;"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2654, "texte": "to předpokládá ještě jiných momentů,\nnežli rytmu. V prvé řadě požadavek ji-\nstého neutrálního, abychom tak řekli, bodu\nmrtvého z něhož jeví se svět právě tak\nvelkým jako nízkým, komickým jako tragi-\nckým atd., neboť má tento bod stejné vzdá-\nlenosti, relace ku všem dobou vytvořeným\npojmům. A je-li tohoto centra jednou do-\nsaženo, pak při vší dramatičnosti, rytmič-\nnosti, pohybovosti předvedeného divadla\n(jež by jinak, nespočívajíc v tomto pevném\nložisku, vyletělo komínem, jakož se stane\nz části rytmu impressionistů)* tedy při\nvší pohybovosti a dramatičnosti zůstávají\numělec i divák v relativním klidu. Ale ne-\ndojde-li k tomuto klidu doba v životě (třeba\njen v hořejších vrstvách), čili nemá-li (aniž\nby třeba věděla) své vývojové stadium za\nsebou, nemá-li dosti bohaté citové minulosti,\naby směla realisovati ze zásob skutečně svých,\nvrcholné, ateliérové umění skutečně svoje,\nnemohou ani umělci zůstati v dílnách a sa-\nlonech příliš dlouho.\nU individualisty, čili kosmu en miniatuře\nkryje se světový názor ve značné míře s osob-\nním pojmem smrti, v němž nalézáme ana-\nlogon k onomu centru v dobovém názoru\nsvětovém.\nVědom si toho, že jest trochu odvážným\ndotýkati se problémů tohoto druhu v krát-\nkém referátu o les Indépendants, dokončím\npřece, co jsem naznačil se vztahem k povaze\ntohoto nového umění.\nRekneme-li tedy: osobní názor na smrt\nže jest mnoho identickým s názorem ži-\nvotním, nesmíme býti podezírání ani z pa-\nthologie, ani ze sentimentality, ba ani z ro-\nmantičnosti. Znamená to prostě, že indi-\nvidualistovi jest prožiti se až ku konci,\nčili absolvovali všecky své vývojové mož-\nnosti, octnouti se také u jistého mrtvého\nbodu, u jakéhosi osobního „ničevo\"; jedině\ns tohoto místa lze správně realisovati, neboť\njedině z ničeho lze stvořiti svět.\nUmění posledního data nevychází ani\nz rytmu (jako Monet, Lysley, Pissaro a jiní)\nani z intuice (Gogh), ani z realismu (Rem-\nbrandt), ani z národnosti atd., nýbrž také\nz jakéhosi „ničeho\": z konstrukce plochy.\nLogidky pouze vzato, nejsprávněji mysli-\ntelný začátek. Zbývá čekali, je-li tato doba\njiž abstrakce schopna čili objeví-li se pod\ntouto abstrakcí také veličiny konkrétní a\n„životní\" cítění, pozná-li se život v tomto\numění, jakož se poznal v impressionismu,\novšem jen částečně. Spontánnost celkového\núsilí nutí nás věřiti. Ale chce-li toto umění\nbýti opravdu velikým, musí nalézti sankce\nvelice všeobecné (třeba ne hned) neboť\ntragikomickým údělem každé nové pravdy\njest, že bývá samozřejmou také kriteriu naiv-\nnějších mezi námi.\n* Rytmus impressionistů nesmí býti brán v nej-\nvýše myslitelném smyslu, nýbrž spíše ve smyslu pou-\nhého všedního životního tempa.\n\nZd. Kratochvíl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c026", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "266", "page_fin": "269", "image_debut": 36, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.18.4", "titre_corps": "Z berlínských výstav.", "titre_sommaire": "Z berlínských výstav.", "signature_source": "Emil Filla", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.36", "debut_caractere": 2656, "fin_caractere_exclue": 3689, "texte": "Z berlínských výstav.\n\nVýstava Futuristů v berlínském Sturmu jest\nzjevem naší době zcela přiměřeným, a ni-\nkdo by se asi již nepozastavoval nad jejich\nobrazy, třeba ještě násilnějšími a podivněj-\nšími, kdyby tito italští malíři své dílo pouze\npřidružili k všeobecné záplavě nejrůznějšího\nmalování, jaké lze shlédnout na příklad u le-\ntošních „Les Indépendentes\" v Paříži anebo\nv,Juryfreie Ausstellung\" v Mnichově, a kdyby\nve svém slovním doprovodu nevyhlašovali\nse za jedinou spásu současného umění a od-\nvádějíce nekriticky výtvarné umění na pole\njemu cizí, nepůsobili opět chaos a anarchii.\nV nynější době úporného hledání a expe-\nrimentování, kdy staří bohové minulých jis-\ntot zemřeli a noví jsou jen v proroctvích,\nlaikům a rovněž povrchním výtvarníkům jeví\nse každá práce jen ukojením soběstačné sen-\nsacechtivosti a laciné pósy. A není divu, že tito\nItalové, jejichž přirozená povaha svádí vždy\nk povrchnosti, výbušnosti a laciné okázalos-\nti, usmyslí-li si moderně malovat, nebudou\nmíti velké starosti a zájem o formu, ale že"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3828, "texte": "nekriticky sáhnou po všech vymoženostech,\naby v zápětí odvedli malířství na pole herecké\na arénovou scénu. K divadlu je potřebí davu,\nmnoho bengálu a klaku a tak vlastní práce\npřesouvá se z malířství na účel drážditi a im-\nponovati. Jednoduše se otázka po umělecké\nkvalitě nezodpoví a talent se prostě popře,\nanebo se předstírá, že je již sám sebou skryt\nv pochybné mathematice, formuli či mystice.\nAbychom se zajistili proti takovým přípa-\ndům, jest nutno, neuzavírati se apaticky před\ntouto zdánlivou chaotičností, ale jest zapo-\ntřebí projiti vším, kriticky se probojovati k po-\nznání pravých a čistých tvůrců, kontrolovati\na vážili positivní celkové výsledky, a zmoc-\nníme-li se jednou niti vedoucí z tohoto blu-\ndiště, uchráníme se každého povrchního kla-\nmu a uvítáme i příštího pravého průkopníka\nvždy s patřičným porozuměním. Neboť utí-\nkati tomuto boji a přece cítiti nutnou potřebu\ndalšího a nového umění vede k tomu, že mí-\nsto solidních uměleckých tvůrců přijímají se\nza vykupitele na př. Futuristé, anebo že za-\nkládá se celá příští kultura na polieberman-\nnovské malbě, na Barlachovi a Lehmbrucko-\nvi, jak to z bezradnosti činí poslední nmecká\nkritika. Takové však počínání jest pouhým\nznamením nedostatečně intensivního pomě-\nru k současné produkci, nekritičnosti a lehko-\nvěrné pohodlnosti, neboť jistoty lze se dobrati\nvždy jen mučivým poznáváním.\nNad nynějším stavem futuristické malby\nnelámali bychom hůl všeobecně, neboť jejich\ndílo je ve vývoji a u mnohého může se te-\nprve časem probuditi jasný smysl a podstata\numění a nutné ukáznění formové. Každý ta-\nlent může býti na čas v klamu, nebo sveden\nna odchylnou cestu hledání a výbojnosti. U\nFuturistů však talentů není. Máme-li souditi\npodle dřívějších prací, v nichž by se schop-\nnost malířova nutně musela projeviti, po-\nněvadž nebyla ničím znásilňována, kalena\nnebo zastírána, musíme jim upříti i pouze\nprůměrnou kvalitu. V malbě Boccionově\n„Moderní Ideál\", „Smích\", vCarrově „Kou-\npel\" „Vycházení z divadla\", „Pohyb měsíce\",\nv Russolově „Tři hlavy\", „Vzpomínky jedné\nnoci\", chápání a jemnost formová jest ještě\nza obyčejnou produkcí, známou nám na př.\nz Rudolfínských výstav, smysl pro tvar na-\nhrazen opisováním naturalistického předmě-\ntu; barva je materielní, hrubá, přilepená na\npředmět, světelné kvality zneužito jen k la-\ncinému pozlátkovému effektu. Po těchto na-\nturalisticko-impressionistických, špatně ma-\nlovaných obrazech, přichází několik obrazů\nkonfetových na základě duhových barev neo-\nimpressionistické tradice. Větrnými mlýny,\nproti nimž tehdy polem táhli, byl jim hnědý\ntón. Na podkladě neoimpressionismu a jeho\nmethody vůbec nepochopené, byli schopni\nspustošiti celou kulturní Evropu. A jak i zde\nse jim jednalo pouze o zdání formy a ne o\nvytváření, svědčí, že celou tehdejší produkci\npodpírali pouze odvoláním se „na přírodu\njako jedinou kontrolu\", neboť nikdy prý hně-\ndá nuance neobráží se v naší pleti. Od této\ndoby poznavše tak zvaný kubismus, prose-\nkávají, překládají a pronikají jeden před-\nmět druhým, avšak opět ne cestou výtvar-\nnou, nýbrž dle jejich tendence stačilo by na-\nmalovati třeba deset různých průsvitných\nobrazů formou nejpustšího kyče, přeložiti\npřes sebe, a výsledek by byl sice podivný,\nale odpovídal by plně jejich představě futu-\nristického malování „současnosti duševních\nstavů\".\nBez vnitřní nutnosti maskují své banální\nsecessní malování manýrou špatně pocho-\npené formové tendence neoimpressionisti-\ncko-Picassovsko-Braquovské a slavně pro-\nhlašují, že jejich futurismus vymyká se „ve-\nškeré tradici, a že stojí na vrcholu hnutí\nevropské malby.\"\nPři vší zmatenosti a při všem výbušném\na prskavkovém charakteru, kdyby dnes mezi\nnimi byl jediný talent, nutně by se projevil.\nNeboř třebas by bylo vyznání výtvarníkovo\njakéhokoli druhu, vždy jeho schopnost pro-\nniká v díle jeho osobní jemností a citlivostí"}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3782, "texte": "formovou, i kdyby byla částečně zavalena\nrušivými prvky a nesouvisloli spojitostí.\nFuturistická theorie a názor na uměleckou\nprodukci nespadá vlastně do kritického roz-\nboru, poněvadž žádná theorie nesmí se po-\njímati sama o sobě, ale vždy jedině vzhle-\ndem ke své realisaci, k dílu. Neboť theorie\nšpatně neb nedůsledně vyslovená neničí do-\nbré dílo, kdežto naopak může býti názor\nlogicky správný, avšak zůstává-li pouze v říši\npojmu, jest vlastně nekontrolovatelný, bez\nkonkrétní realisace a tedy k umění lhostejný.\nPostuláty a názory na umění uvedené v je-\njich katalogu, pokud jsou správné a od nich,\njako jedině platné prohlašovány, jsou nové\njen tím, že mají platnost u některého umění\nstarého anebo umění nynějších Francouzů,\nale že nedají se aplikovati právě na jejich\nobrazy.\nŘeknou-li: „Hledáme styl pohybu, o což\nse před námi ještě nikdy pokus nestal/'\nmyslí tím zcela něco jiného, než co se vše-\nobecně slovem styl nebo pohyb předpo-\nkládá. Slovem pohyb, jak bylo na příklad\nv poznámkách o Grecovi vysloveno, myslí\nse jako symbol, výraz a známka ztělesnění\ncelkového životního názoru na svět, projev\nvnitřního stavu duše v reakci bud' akční neb\npassivní, jest to realisace povšechné citové\nteleologické gravitace a volného předurčení.\nU Futuristů pohybem myslí se však pouhé\nmechanické opisování „zvláštního rytmu je-\ndnotlivých předmětů (její vnitřní síly) a roz-\nkládání, které nezávisí na přesných záko-\nnech, ale mění se dle charakteristiky věci\naneb dle pohnutí pozorovatelova.\" V pod-\nstatě tedy toto nové pojetí není ničím jiným\nnež pouhou impressionistickou náladovou\nmalbou přesunutou z objektivně vibračního\noptického dojmu (světelného a barevného)\nna subjektivně náladové líčení liniového\nrytmu. A k označení této libovůle odvislé\nnejvíc od momentní náladovosti pozorova-\ntelovy užívá se slova „styl pohybu\". Říci\npouhý pohyb znamená prázdný pojem, po-\nněvadž i chaos jest pohyb. Není-li za tímto\nsuchým pojmem též konkrétní jsoucno ob-\njektivně chápatelné, pak slovo pohyb stává\nse pouhým materielním přívlastkem. A jak\nvidět, neběží jen o řešení tohoto pojmu vý-\ntvarně, ve smyslu omezení všeho výrazu na\nformu a její projev, ale pohyb mění se v ma-\nterielní pohybový zjev a na jeho materielní\nprojev. Stejně jest tomu tak s jinými ne-\nsprávně užitými pojmy a zdánlivými para-\ndoxy. Tak na př. prohlásí: „Prostor již ne-\nexistuje\"; na prvý pohled bylo by možno\ntento zdánlivý paradox vyložiti tím, že my-\nšlen jest zde subjektivní prostor, t. j. jedno\nzorné pole. Neboť lze říci, že za jeden sub-\njektivní prostor nastupuje prostor bez relace\nk nějakému nazírajícímu subjektu a tím k ně-\njaké centrální optické percepci, že nastupuje\nprostor vícepohledový (Greco), objektivní,\nanebo prostor beze vší relace, tedy vždy\nprostor, avšak zmocněný. Každé podezření\nz takového vyššího pojetí o prostoru padá,\nkdyž větu: „Prostor neexistuje\" Futuristé vy-\nloží odkazem k optickému zdání: „Ozářené\na deštěm mokré dláždění prohlubuje se\nv pravdě nekonečně až do středu země.\"\nStejně řeknou-li, že není prostoru a chtějí-li\n„současnost duševních stavů\" vysvělliti, ne-\nsmějí použiti na důkaz příkladu, jenž začíná:\n„Když malujeme osobu na balkoně (Pohled\nzevnitř)\" atd.\nFuturisté označují Francouze za akade-\nmiky a bez rozdílu, bez nějakého kritického\nčlen éní jmenují všechny jedním dechem. Je-li\nnějaká vleklá nemoc, na niž stůně dnešní u-\nmění a francouzské zvláště, jejíž symptomy\nby mohly býti spatřovány v nesoustředění\nzájmu a ve vyhýbání se základním otázkám\nživota a jeho hodnotám v jakési pohodlné\napatičnosti, pokud se týče relace k vnějšímu\nsvětu a v intimním požitkářství její původ\npotom leží hlouběji než v osudech nositelů\numělecké kultury, a takovou bolest nelze léčit\npochybným odvarem futurismu. Není třeba\npodotýkali, že těmto italským malířům tato"}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.39", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 929, "texte": "charakteristická vášnivost a fanatičnost, jinak\nvždy posvátná a plodná, koření-li v hloubce\nduševní podstaty a je-li zvláště doprovázena\núměrnou, tvárnou silou a kritickou rozva-\nhou, mění se v jejich výkonech v komickou\npósu, nafouklou frázi a zběsilé siláctví. Bez\nvlastního tvůrčího vývinu, bez hlubokého\nvnitřního poznávání a vědomí formy táh-\nnou Evropou, aby ji ohromovali falešně po-\nchopenými zásadami francouzské malby,\ntakže vlastní projev nestává se výrazem o-\ndevzdané a vroucí práce na poli výtvarném,\nnýbrž vybíjí se v gestu, v chuti, imponovat,\nudivovat a děsit nezasvěcené publikum a he-\nrecky vyhrávat své falešné city zkroucenou\na nelogicky zpotvořenou maskou dobrého\numění. Neboť nejde jim o umění, které zů-\nstává, když sami doznávají: „Deset let ještě\nmůžeme svou povinnost konati. Až nám bu-\nde čtyřicet let, mohou nás mladší a udatnější\nvhoditi do odpadkového koše jako nepo-\ntřebné rukopisy.\"\n\nEmil Filla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c027", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "269", "page_fin": "270", "image_debut": 39, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.18.5", "titre_corps": "Kandinsky: Über das Geistige in der Kunst.", "titre_sommaire": "Kandinsky: Über das Geistige in der Kunst.", "signature_source": "Josef Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.39", "debut_caractere": 931, "fin_caractere_exclue": 973, "texte": "Kandinsky: Über das Geistige in der\nKunst."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.39", "debut_caractere": 991, "fin_caractere_exclue": 3630, "texte": "Dnes, v době nových vědeckých theorií,\nvědy nematerialistické, kdy se mnoho mozků\nzačíná zabývat i theosofií, kdy uprostřed du-\nchovního pohybu nové doby náboženství,\nvěda a morálka jsou otřeseny a když vnější\nopory hrozí zřícením, odvrací člověk svůj\npohled od vnějšku ksoběsamotné mu.\nNa základě toho stanoví Kandinsky po svém\na dosti volně požadavek vnitřní krá-\nsy oproti kráse vnější. Odvozuje mnoho\nz hudby, dnes nejméně materielního umění.\nV malířství je snaha po rytmu, po mate-\nmatické abstraktní konstrukci; uvádí, jak se\ndnes cení opakování barevného tónu, způ-\nsob, jakým je barva uvedena do pohybu\natd.; malířství je ovšem dnes vázáno skoro\núplně na přírodní formy. Jeho dnešní úlo-\nhou je vyzkoušeli své síly a prostředky, po-\nznati je a pokusiti se tyto prostředky a síly\nčistě malířským způsobem užiti k účelům\nvytváření.\nVe výtvarném umění rozlišuje Kandinsky\nčinitele kresebné a malířské, zdůrazňuje však\nhlavně barvu jakožto výrazový prostředek.\nBarva má nejprve svou fysickou působnost\na účin. Uvádí různé smyslové účinky barev,\njejich therapeutické účinky a sílu fysiologi-\nckého vlivu na vše organické. Elementární\nfysická síla barvy je drahou, kterou dojde\nbarva k duši; pak nastává duševní vibrace,\npsychický účin barvy, vyvolávání associací ni-\nkoliv jen optických (symbolika barev). V ma-\nlířském užití rozlišuje: 1. elementární působ-\nnost isolované barvy a jejích stupňů a pohyb\nvlastní každé barvě (dynamický a statický);\n2. vzájemnou působnost kombinací barev,\nvzájemný pohyb barev vůči sobě a aktivní a\npassivní vzájemné poměry barev. Další pak\nje spolupůsobení a protipůsobení barvy a\nformy; počet barev a forem je velký, tedy i\nznačná možnost nejrůznějších kombinací a\núčinů (Kandinsky napovídá možnost malíř-\nského kontrapunktu ze všech těchto kombi-\nnací). Princip barevná a formové harmonie\nspočívá na účelných popudech na lidskou\nduši. Je to princip vnitřní nutnosti (ze kte-\nré také vychází volba námětu). V kombina-\nci harmonických a příp. třeba i neharmoni-\nckých elementů v obraze, v kombinaci za-\nstřeného a důrazně vyslovovaného je opět-\nně jistá podobnost s hudbou. Formové ele-\nmenty (předmětné a abstraktní) se nemusí\nv důsledcích nutně omeziti jen na abstrakt-\nní, protože ony předmětné způsobují stejně\ntak jako řečené slovo (nebe, člověk, strom)\nvnitřní vibraci, jež je pro umění nutná.\nK abstrakci se dochází: 1. komposicí celé-\nho obrazu, 2.podřazováním jednotlivých vy-\ntvořených forem této celé komposici; jedno-\ntlivá forma je jen elementem jednotící kom-\nposice. Jednotná forma i jednotlivé formy\nmusí míti svůj společný tak zv. vnitřní zvuk.\nPokusy k abstrakci šly nejprve přes snahu"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2173, "texte": "udržeti obraz v ploše, vyloučiíi z něho třetí\ndimensi a modelaci; toto přibití možností\nna reální plochu plátna má však stále ještě\npříchuť malerielní. U tak zv. kubismu byla\nsnaha osvoboditi se od léto jedné reální plo-\nchy vnesením obrazu na ideelní plochu, jež\nměla býti vytvořena před materielní plo-\nchou plátna (třeba komposicí z třídimensio-\nnálních pyramid). Je však možno podržeti\nmaterielní plochu a vytvořiti plochu ideelní\na nezužitkovati ji jen jakožto plošného či-\nnitele, nýbrž jako třídimensionálního pro-\nstoru. Dle Kandinského možno toho docí-\nliti třeba silou a tenkostí linie, uložením for-\nmy v ploše, přeřezáváním forem formami\njinými, pak možnostmi barvy, v jejím pohy-\nbu a posléze v kontrastech souzvuku a ne-\nsouzvuku.\nŘečený princip vnitřní nutnosti má tři zá-\nklady: 1. umělcův vlastní výraz (element o-\nsobnosti), 2. výraz toho, co je vlastní určité\nepoše (element stylu složený z řeči epochy a\nz řeči národa), 3. výraz toho, co je v umění\nvšeobecného, toho, co je společné lidem,\nnárodům a časům, co je věčně umělecké, přes\nhranice prostoru a času. Umělecky správné\nnení možno docílili theorií, počítáním a de-\nduktivními úvahami; i když ono všeobecně\nkonstruktivní je možno docíliti čistě theore-\ntickou cestou, schází takovému výtvoru jisté\nplus, jež by mělo být jeho povahou a jež má\nbýt do uměleckého díla vdechnuto citem.\nUmělec musí míti co vyslovit, neboť není je-\nho úlohou jen ovládnouti formu, nýbrž při-\nzpůsobiti formu obsahu.\nPřipojené reprodukce prací Kandinského\nnedokazují než velice volný původ někde\nz Dongena a snad trochu z Matisse; jinak\njsou to resultáty vydrážděné sensitivnosti a\njsou silně neseny náladou secesní, která sku-\ntečně ještě někde v mladém polském i ně-\nmeckém umění v různých obměnách trvá.\nNemohou vzbuditi nijak vážný a přesvěd-\nčující dojem, který by odpovídal oněm sta-\nnoveným příkazům vnitřní nutnosti a hu-\ndební komposice. Tyto obrazy, nechť jme-\nnují se Impresse, Improvisace nebo Kompo-\nsice, mají příchuť tak volně osobní a subjek-\ntivně podmíněnou, že nelze uchopili z nich\ntu nejmenší pravdivou známku nějaké uzá-\nkoněnosti, jež by umožnila, aby mohly snad-\nněji býti pochopeny.\n\nJosef Čapek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c028", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.19", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.1", "debut_caractere": 1361, "fin_caractere_exclue": 1642, "texte": "GRAFICKY ZAVOĎ REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA. TISK LEPTŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c029", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.20", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 93, "texte": "ŽENSKÝ\nLÉKAŘ\nMUDr.\nAD. LUKL\nKráí. Vinohrady,\nroh Půrky nova n.\na Karlovy tř.\nOrd. 9-10., 2-3."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c030", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.21", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.2", "debut_caractere": 95, "fin_caractere_exclue": 368, "texte": "V J. 3KAVLICEK\nTOVÁRNA NA ZPRAC\nPETROHRAD V ČECHÁCH.\nDodává pro veškerá odvětví stavebního truhlář-\nství: dvéře, okna, portály, lamberie, parkety, měkké\npodlahy atd. Výhradná licence pro Cechy: Maye-\nrova patentní okna, 30°/0 úspory.\nKANCELÁ\nKRÁLOVSKÁ TŘ. 88. TELEFON 4310."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c031", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.22", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.2", "debut_caractere": 370, "fin_caractere_exclue": 541, "texte": "ATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONQVSKÝ,\nPraha lil., Říční 539*\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narchitektonické."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c032", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.23", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.2", "debut_caractere": 543, "fin_caractere_exclue": 715, "texte": "II II!■■■ !!!■■ ■■■!■ ■■■■ll I I —MM\nTovárny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPĚ ČÍSLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c033", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.2", "debut_caractere": 717, "fin_caractere_exclue": 979, "texte": "Umělý kámen\npro celé i detaily těchže,práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha 1.,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař ML Kocourek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c034", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.2", "debut_caractere": 981, "fin_caractere_exclue": 1192, "texte": "RYDL&THONI\nSVIJANY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU INTERIEURU, STAVEB,\nHŘBITOVŮ ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO.\nnn"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c035", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 123, "texte": "PETR NEDVĚD\nPRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36\nVLASTNÍ VÝROBA MEIDIN-\nGERSKÝCH KAMEN A REGU-\nLAČNÍCH, NÁSYPNÝCH,\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c036", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.27", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.3", "debut_caractere": 125, "fin_caractere_exclue": 280, "texte": "PROVEDENO DLE NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVý I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLÉM ODBORN. PROVEDENÍ\nVyRÁBI A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK. VINOHRADY, BARÁKOVA3\n——"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c037", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.28", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.3", "debut_caractere": 282, "fin_caractere_exclue": 500, "texte": "JOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c038", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c038", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.29", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.3", "debut_caractere": 502, "fin_caractere_exclue": 618, "texte": "ZÁVODYPRO UMĚLECKO-PRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA VII.\nU PRŮHONU.\n*\nVLASTNÍ NOVÉ MODER. ZAŘÍZ. TOVÁRNY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c039", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.30", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.3", "debut_caractere": 620, "fin_caractere_exclue": 802, "texte": "ČESKA MVSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ. ORGÁN\nFILOSOFICKÉ JEDNOTy VPRAZE\nPŘEDPLATNÉ PRO TUZEMSKO 8 K ROČ.\nRedakční adresa: Prof. Dr.\nFr. Krejčí, Král.Vinohrady,\nKollárova ulice\nč. p. 1106.\nm"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c040", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.31", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.3", "debut_caractere": 804, "fin_caractere_exclue": 1061, "texte": "GRANOLIT\nPriv., celistvá, houbě a ohni vzdorující podlaha,\npodložka pod linoleum, podložka pod parkety na\n* železobeton místo asfaltu, neprozvučná isolace7\nterrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘIDA\nČÍSLO 22. TELEFON 305/ IV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c041", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.32", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.4", "debut_caractere": 700, "fin_caractere_exclue": 815, "texte": "TISKOPISY\nDĚLNICKÁTISKARNÁVPRÁZ\nMYSLIKOVA ULICE CIS. ic.\nTELEFON »134\nVZORNÁ ÚPRAVA TISKLI. NEJNOVĚJŠÍ DRUHY PÍSEM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c042", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.33", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 267, "texte": "Kostelní\na salonní okna\nM ■\nm\nw\nm\nJ.Vlasák, Praha\nL, Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c043", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.34", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.5", "debut_caractere": 269, "fin_caractere_exclue": 472, "texte": "VRÁNA JOSEF\nLAKÝRNÍK A MALÍŘ PÍSMA\nPRAHA 11., JERUZALÉMSKÁ 6n.\nprovádí veškeré práce v obor tento\nspadající. / Zejména lakování top-\nných těles (radiátorů) k topení pa-\nrou a vodou, zaručeně bez zápachu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c044", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.35", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.5", "debut_caractere": 474, "fin_caractere_exclue": 593, "texte": "JOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561=11. POŠT. SPOŘ. 29.976"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c045", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.36", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.5", "debut_caractere": 595, "fin_caractere_exclue": 698, "texte": "KAREL KRAUS\nZÁVOD KAMNÁŘSKÝ\nDOPORUČUJE SEK VEŠKERÝM\nPRACÍM V OBOR TEN SPADA-\nJÍCÍM\nPRAHA L, LILIOVÁ 248"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c046", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.37", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.5", "debut_caractere": 700, "fin_caractere_exclue": 766, "texte": "Otakar\nSkřivan,\ntovárna na parkety\nPRAHA-\nVINOHRADY\nZaloženo 1865."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c047", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c047", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.5", "debut_caractere": 768, "fin_caractere_exclue": 813, "texte": "J.POTZ\nTRUHLÁŘSTVÍ\nPRAHA 11.\nKLIMENTSKÁ\n1235."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c048", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 397, "texte": "NOVA EDICE\nSBÍRKA KRÁSNÝCH KNIH, VYDALA:\nZDENĚK WIRTH:\nKUTNÁ\nHORA\nMĚSTO A JEHO UMĚNÍ.\n91 FOTOGRAFIE ARCHITEKTUR,\nMALEB A PLASTIK.\nSUBSKRIPČNÍ CENA K 4 20 (DO\n15. ČERVENCE T. R.), POZDĚJI\nKOR. 6'—, POŠTOU O 20 HAL.\nDRÁŽE. SOUČASNĚ S ČESKÝM\nVYDÁNÍM TISKNE SE VYDÁNÍ\nNĚMECKÉ A FRANCOUZSKÉ,\nPOZDĚJI VYJDE ANGLICKÉ,\nRUSKÉ A ESPERANTSKÉ.\nŽÁDEJTE PROSPEKTY KNIH\n„NOVÉ EDICE\",\nPRAHA 11., MYSLÍKOVA ČÍS. 15"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c049", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c049", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.6", "debut_caractere": 399, "fin_caractere_exclue": 604, "texte": "Ústřední topení\nTmi\nHfe\nST\"\nířSSP\na větrání všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo-\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZÁVOD\nC. Příbaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c050", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.6", "debut_caractere": 606, "fin_caractere_exclue": 771, "texte": "VÁCLAV FIŠNA\nPRAHA 11., PURKVŇOVA 5\nODBORNý ZÁVOD ČALOUNICKÝ.\nSPECIELNÍ VýROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BVTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVY NÁBYTKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c051", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.42", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.6", "debut_caractere": 773, "fin_caractere_exclue": 946, "texte": "PRAŽSKÉ NÁŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODEJNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB (SPOLEČ. S RUČ. OBMEZENÝM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c052", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.43", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.6", "debut_caractere": 948, "fin_caractere_exclue": 1049, "texte": "Zbraslavské šamotárny - mimo kartel\nKancelář a sklady: Praha, Havlíčkovo nám. č. 6. - Telefon č. 5122"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c053", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.44", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.7", "debut_caractere": 1734, "fin_caractere_exclue": 1899, "texte": "Ludvík Hospergr\npánská módní síň\nPřesná angl. a americká moda.Vzory\nlátek přímo z Londýna a New Yorku.\nDodavatel nejpřednější společnosti.\nPraha 11., Palackého ul. 5"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c054", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.45", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.7", "debut_caractere": 1901, "fin_caractere_exclue": 2088, "texte": "PŘIKRÝVKY, ZÁCLONY, KOBER-\nCE, LINOLEUM, LOŽNÍ POTŘEBY,\nŽELEZNÝ NÁBYTEK, CESTOVNÍ\nPOTŘEBY, DĚTSKÉ VOZÍKY, PO-\nSTÝLKY, ŽIDLE, NA SLUNNÍKY\n50% SLEVY\nJAN STOUPA V PRAZE 11.\nJINDŘIŠSKÁ UL. 1."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c055", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.46", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.7", "debut_caractere": 2090, "fin_caractere_exclue": 2235, "texte": "<& yt\nJAN HLAVAČEK\nZÁVOD MALÍŘSKÝ\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\nPRÁCE SPADAJÍCÍ\nDO OBORU MALBY\nINTERIEURŮ\nV *\nPRAHA CISLO 715-1.\nDLOUHÁ TŘÍDA\n(ROH RYBNÍ ULICE)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c056", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.47", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.7", "debut_caractere": 2237, "fin_caractere_exclue": 2403, "texte": "j Kancelář kamen\nDžbán, Podbaba, Bulovka, Ladvi a Ďá-\nblice. - Nejtvrdši mater\npro stavby betonově\nSchneiderová-Polnerová,\nPraha VII, Bělskěho tr. čís. 696; 11. patro"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c057", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.48", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 182, "texte": "Kreslicí papíry. Pausovací papíry a\nplátna. Světlotiskové papíry. Barvy\na veškeré malířské potřeby\ndoporučuje levně\nBělský & Jeschek\nv Praze, Václavské nám. 772.\nRačte žádat cenníky!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c058", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c058", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.49", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.8", "debut_caractere": 184, "fin_caractere_exclue": 340, "texte": "MODERNÍ\nEMAILOVANÉ FIRMY\nTABULKY S NÁPISY NEBO\nČÍSLY, PÍSMENY ATD.\ndodává První rak.-uh. továrna emailovaných štítů\nV. BROULIN, PRAHA\nSPÁLENÁ ULICE ČÍSLO 28"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c059", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c059", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.50", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.8", "debut_caractere": 342, "fin_caractere_exclue": 569, "texte": "Stavební a nábytkové\ntruhlářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAV\nHANUŠ\nPRAHA 11., Marián-\nská ul. č. 4 proti »Ná*\nrodním Listům«\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c060", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c060", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.51", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.8", "debut_caractere": 571, "fin_caractere_exclue": 666, "texte": "Práce\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\n1 fV\nmaur,\nPraha-Kr Vinohrady,\nKotlářova ulice č. 15."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c061", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c061", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.52", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.8", "debut_caractere": 668, "fin_caractere_exclue": 718, "texte": "KAREL ATTL\nMAJITEL\nPOVOZŮ!\nPRAHA 11., Na Slupi 151"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-06-01-c062", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-06_01#c062", "volume": "bmtnabk_1912-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.2.53", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.8", "debut_caractere": 720, "fin_caractere_exclue": 1170, "texte": "UZ2\nZffl\nOá>H\nW <>U\nH O *3\ntítfln 2\nS^ŘS\n;a<og\n&o°^\nLO\ny >c?s >\n-SS§\nr-: Q4 n\nfefíí>W\nDá\nOh\ntJ Z\nDZ-c\nMOO§\nPJ hr< pJn\nC>íu\ntij o P £d\n3go-«\nO cl^\ns<š\nOř-Qá\nJhJ E-h\nQ>Uc/3\n>\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732 OLOMOUC\nr\n■ 'smm\n■ ::\n>J:\nM\n•\" :\nw\n-M\nm\nm\n-■ í\n<- - - <■; *.'>\n■\n*'■\nm\nHMH\nw\n*&ym\n«SI»vl\npmm\nwm\n,si,-\n*\nmsĚßKmm\n■M 1\nSSSSfc.\nv' •■■.\n'•'-•• ,r; ■\n3>o\noQz\nm < s\n-11\nm-<[2\nSíqS\nS>s.\nH < CO\nQS2\nH\nO\n>5, ca\n2\n§Sž\n><<\n03\nin ?o Q\nHO1\nO co to\n\"•I g"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.1", "texte": "UMĚLECKÝ MĚSÍČNÍK\nČASOPIS SKUPINY VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ. REVUE MENSUELLE DES ARTS, ORGÁNE DE\nSKUPINA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ (GROUPE DES\nVydáním a nákladem Tiskového družstva Skupiny ARTISTES), PRAGUE.\nVýtvarných Umělců v Praze. Rédactionet administration: PragueL, Františkovo\nnábřeží 20.\nŘídí PAVEL JANÁK a FR. LANGER s redakčním Directeurs en chef: PAVEL JANÁK et FRANT. LAN-\nkruhem: EMIL FILLA, VLAST. HOFMAN, FR. KY- GER. Rédacteurs: EMIL FILLA, VLAST. HOFMAN,\nSELA, V. V. STECH, V. ŠTĚPÁN. FR. KYSELA, V.V. STECH, V. ŠTĚPÁN.\nREDAKCE a ADMINISTRACE Uměleckého Měsíčníku a KANCELÁŘ Skupiny Výtvarných Umělců v PRAZE 1.,\nFRANTIŠKOVO NÁBŘEŽÍ 20, denně od 9-1, 3-7 hod.\nRoční předplatné 12 K, do ciziny 15 K, jednotlivá čísla 1 K 70 h. Reklamace se nefrankují a přijímají\nse nejdéle do 14 dnů po vyjití čísla. Účet Záložního a Úvěrního Ústavu v Hradci Král., filiálka v Praze.\nRukopisy nevyžádané se nevracejí, není-li přiloženo zpáteční poštovné. Reprodukovali přílohy a otiskovali\nčlánky z Uměleckého Měsíčníku možno jen se svolením redakce, zprávy a poznámky jen s přesným udá-\nním pramene. Za práce podepsané odpovídají autoři.\nZodpovědný redaktor Páv. Janák, Praha 51-1. Za náklad a vydávání odpovídá Jos. Chochol, Praha IV.-240.\nReprodukce grafického ústavu Jana Štence, Praha 1., Salvatorská čís. 8. Tiskem Dělnické knihtiskárny\nv Praze 11., Myslíkova ul. 1959.\n\nGRAFICKY ZAVOĎ REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA. TISK LEPTŮ."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.2", "texte": "ŽENSKÝ\nLÉKAŘ\nMUDr.\nAD. LUKL\nKráí. Vinohrady,\nroh Půrky nova n.\na Karlovy tř.\nOrd. 9-10., 2-3.\n\nV J. 3KAVLICEK\nTOVÁRNA NA ZPRAC\nPETROHRAD V ČECHÁCH.\nDodává pro veškerá odvětví stavebního truhlář-\nství: dvéře, okna, portály, lamberie, parkety, měkké\npodlahy atd. Výhradná licence pro Cechy: Maye-\nrova patentní okna, 30°/0 úspory.\nKANCELÁ\nKRÁLOVSKÁ TŘ. 88. TELEFON 4310.\n\nATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONQVSKÝ,\nPraha lil., Říční 539*\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narchitektonické.\n\nII II!■■■ !!!■■ ■■■!■ ■■■■ll I I —MM\nTovárny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPĚ ČÍSLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta.\n\nUmělý kámen\npro celé i detaily těchže,práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha 1.,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař ML Kocourek.\n\nRYDL&THONI\nSVIJANY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU INTERIEURU, STAVEB,\nHŘBITOVŮ ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO.\nnn"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.3", "texte": "PETR NEDVĚD\nPRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36\nVLASTNÍ VÝROBA MEIDIN-\nGERSKÝCH KAMEN A REGU-\nLAČNÍCH, NÁSYPNÝCH,\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ.\n\nPROVEDENO DLE NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVý I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLÉM ODBORN. PROVEDENÍ\nVyRÁBI A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK. VINOHRADY, BARÁKOVA3\n——\n\nJOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma.\n\nZÁVODYPRO UMĚLECKO-PRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA VII.\nU PRŮHONU.\n*\nVLASTNÍ NOVÉ MODER. ZAŘÍZ. TOVÁRNY.\n\nČESKA MVSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ. ORGÁN\nFILOSOFICKÉ JEDNOTy VPRAZE\nPŘEDPLATNÉ PRO TUZEMSKO 8 K ROČ.\nRedakční adresa: Prof. Dr.\nFr. Krejčí, Král.Vinohrady,\nKollárova ulice\nč. p. 1106.\nm\n\nGRANOLIT\nPriv., celistvá, houbě a ohni vzdorující podlaha,\npodložka pod linoleum, podložka pod parkety na\n* železobeton místo asfaltu, neprozvučná isolace7\nterrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘIDA\nČÍSLO 22. TELEFON 305/ IV."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.4", "texte": "OBSAH\nTEXT:\nJan Thon: Chvíle.\nArdengo Soffici: Picasso a Braque.\nV. Beneš: Čin Pavla Cézanna.\nKRONIKA:\nJan Thon: Máchův pomník. - J. Čapek: Kan-\ndinsky: Über das Geistige in der Kunst. Zd. Kra-\ntochvíl: Les Indépendants. E. Filla: Z berlínských\nvýstav.\nVYOBRAZENÍ:\nP. Cézanne (3). Dérrain (1). - Vine. v. Gogh\n(1). - P. Picasso (4). - Rembrandt (2). - H. Rous-\nseau (1). J. Hanf: Náčrt.\n\nČÍS. 9. (ČERVEN.) ROČNÍK I. 1912.\nNo 9. Ire ANNÉE.\n\nSOMMAIRE\nTEXTE:\nJan Thon: Moment. (Poěme.)\nArdengo Soffici: Picasso et Braque.\nV. Beneš: Gesfe de Paul Cézanne.\nCHRONIQUE.\nILLUSTRATIONS:\nP. Cézanne (3). Dérrain (1). - Vine. v. Gogh\n(1). P. Piccasso(4). Rembrandt (2). H. Rous-\nseau (1). J. Hanf: V esquisse.\n\nTISKOPISY\nDĚLNICKÁTISKARNÁVPRÁZ\nMYSLIKOVA ULICE CIS. ic.\nTELEFON »134\nVZORNÁ ÚPRAVA TISKLI. NEJNOVĚJŠÍ DRUHY PÍSEM."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.5", "texte": "Kostelní\na salonní okna\nM ■\nm\nw\nm\nJ.Vlasák, Praha\nL, Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\".\n\nVRÁNA JOSEF\nLAKÝRNÍK A MALÍŘ PÍSMA\nPRAHA 11., JERUZALÉMSKÁ 6n.\nprovádí veškeré práce v obor tento\nspadající. / Zejména lakování top-\nných těles (radiátorů) k topení pa-\nrou a vodou, zaručeně bez zápachu.\n\nJOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561=11. POŠT. SPOŘ. 29.976\n\nKAREL KRAUS\nZÁVOD KAMNÁŘSKÝ\nDOPORUČUJE SEK VEŠKERÝM\nPRACÍM V OBOR TEN SPADA-\nJÍCÍM\nPRAHA L, LILIOVÁ 248\n\nOtakar\nSkřivan,\ntovárna na parkety\nPRAHA-\nVINOHRADY\nZaloženo 1865.\n\nJ.POTZ\nTRUHLÁŘSTVÍ\nPRAHA 11.\nKLIMENTSKÁ\n1235."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.6", "texte": "NOVA EDICE\nSBÍRKA KRÁSNÝCH KNIH, VYDALA:\nZDENĚK WIRTH:\nKUTNÁ\nHORA\nMĚSTO A JEHO UMĚNÍ.\n91 FOTOGRAFIE ARCHITEKTUR,\nMALEB A PLASTIK.\nSUBSKRIPČNÍ CENA K 4 20 (DO\n15. ČERVENCE T. R.), POZDĚJI\nKOR. 6'—, POŠTOU O 20 HAL.\nDRÁŽE. SOUČASNĚ S ČESKÝM\nVYDÁNÍM TISKNE SE VYDÁNÍ\nNĚMECKÉ A FRANCOUZSKÉ,\nPOZDĚJI VYJDE ANGLICKÉ,\nRUSKÉ A ESPERANTSKÉ.\nŽÁDEJTE PROSPEKTY KNIH\n„NOVÉ EDICE\",\nPRAHA 11., MYSLÍKOVA ČÍS. 15\n\nÚstřední topení\nTmi\nHfe\nST\"\nířSSP\na větrání všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo-\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZÁVOD\nC. Příbaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049.\n\nVÁCLAV FIŠNA\nPRAHA 11., PURKVŇOVA 5\nODBORNý ZÁVOD ČALOUNICKÝ.\nSPECIELNÍ VýROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BVTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVY NÁBYTKU.\n\nPRAŽSKÉ NÁŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODEJNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB (SPOLEČ. S RUČ. OBMEZENÝM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324.\n\nZbraslavské šamotárny - mimo kartel\nKancelář a sklady: Praha, Havlíčkovo nám. č. 6. - Telefon č. 5122"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.7", "texte": "Opravy z 8. čísla.\nNa str. 229 místo věcných věčných.\nNa str. 230 místo podobným - podobovým.\n„ „ „ ~ empirického - empirového.\n\nDrobné zprávy.\nV Berlíně měla býti uspořádána letos na podzim\numělecko-průmyslová výstava (Berliner Kunstgewerbe-\nschau) a sice ve výstavních síních Zoologické zahrady;\nbyla k tomu cíli utvořena zvláštní zapsaná společnost\ns omezeným ručením (s.s o. r.), jež se však zatím\nrozešla; ukázalo se nyní, že její založení nebylo ani\npevné ani seriosní. V německých umělecko-průmyslo-\nvých kruzích vzbudila věc trapný rozruch, protože\nznámá nedůvěra k výstavnictví byla tím opět sesílena.\nPražské architektonické soutěže byly a jsou již po\nřadu let důležitý pro rozvoj a postup české architek-\ntury. Jestliže nové snahy v praktickém životě získávaly\na šířily se volně formou pozvolného vývoje, v soutě-\nžích měnil se vývoj ve srážky a útok na konservativní\nproud architektury; tento také právě v soutěžích, přinu-\ncen zde k vystoupení, nejvíce a nejdříve ztrácel půdu.\nSoutěž na Sokolovnu vinohradského Sokola, která pro-\nšla jinak za poměrně menší pozornosti, byla zase pro če-\nskou architekturu dalším krokem nových snah a další\nprohrou konservativního směru: mezi pracemi, které\nse súčastnily soutěže, nebylo téměř ani jediné ~ staré\"\na celá soutěž náležela „novým\". Velká většina „no-\nvých\" i cenami vyznamenaných měla dobrý průměr\nkvalitativní, jak moderní architekturou byl dosažen;\nobjevily se však mezi nimi již opět další a dále se od-\nvažující práce, z nichž dnes reprodukovanou přiná-\nšíme, aby toto faktum bylo zaznamenáno.\n\nKnihy redakci zaslané.\nNakl. J. Otto, K. M. Čapek: Třetí patero. 5 K 20 h.\nNakl. Unie, F. X. Šalda: Život ironický. 3 K. Nakl. Kam.\nNeumanové, K. N. Tolstoj: Upír. 1 K 50 h.\n\nLudvík Hospergr\npánská módní síň\nPřesná angl. a americká moda.Vzory\nlátek přímo z Londýna a New Yorku.\nDodavatel nejpřednější společnosti.\nPraha 11., Palackého ul. 5\n\nPŘIKRÝVKY, ZÁCLONY, KOBER-\nCE, LINOLEUM, LOŽNÍ POTŘEBY,\nŽELEZNÝ NÁBYTEK, CESTOVNÍ\nPOTŘEBY, DĚTSKÉ VOZÍKY, PO-\nSTÝLKY, ŽIDLE, NA SLUNNÍKY\n50% SLEVY\nJAN STOUPA V PRAZE 11.\nJINDŘIŠSKÁ UL. 1.\n\n<& yt\nJAN HLAVAČEK\nZÁVOD MALÍŘSKÝ\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\nPRÁCE SPADAJÍCÍ\nDO OBORU MALBY\nINTERIEURŮ\nV *\nPRAHA CISLO 715-1.\nDLOUHÁ TŘÍDA\n(ROH RYBNÍ ULICE)\n\nj Kancelář kamen\nDžbán, Podbaba, Bulovka, Ladvi a Ďá-\nblice. - Nejtvrdši mater\npro stavby betonově\nSchneiderová-Polnerová,\nPraha VII, Bělskěho tr. čís. 696; 11. patro"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.8", "texte": "Kreslicí papíry. Pausovací papíry a\nplátna. Světlotiskové papíry. Barvy\na veškeré malířské potřeby\ndoporučuje levně\nBělský & Jeschek\nv Praze, Václavské nám. 772.\nRačte žádat cenníky!\n\nMODERNÍ\nEMAILOVANÉ FIRMY\nTABULKY S NÁPISY NEBO\nČÍSLY, PÍSMENY ATD.\ndodává První rak.-uh. továrna emailovaných štítů\nV. BROULIN, PRAHA\nSPÁLENÁ ULICE ČÍSLO 28\n\nStavební a nábytkové\ntruhlářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAV\nHANUŠ\nPRAHA 11., Marián-\nská ul. č. 4 proti »Ná*\nrodním Listům«\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení.\n\nPráce\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\n1 fV\nmaur,\nPraha-Kr Vinohrady,\nKotlářova ulice č. 15.\n\nKAREL ATTL\nMAJITEL\nPOVOZŮ!\nPRAHA 11., Na Slupi 151\n\nUZ2\nZffl\nOá>H\nW <>U\nH O *3\ntítfln 2\nS^ŘS\n;a<og\n&o°^\nLO\ny >c?s >\n-SS§\nr-: Q4 n\nfefíí>W\nDá\nOh\ntJ Z\nDZ-c\nMOO§\nPJ hr< pJn\nC>íu\ntij o P £d\n3go-«\nO cl^\ns<š\nOř-Qá\nJhJ E-h\nQ>Uc/3\n>\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732 OLOMOUC\nr\n■ 'smm\n■ ::\n>J:\nM\n•\" :\nw\n-M\nm\nm\n-■ í\n<- - - <■; *.'>\n■\n*'■\nm\nHMH\nw\n*&ym\n«SI»vl\npmm\nwm\n,si,-\n*\nmsĚßKmm\n■M 1\nSSSSfc.\nv' •■■.\n'•'-•• ,r; ■\n3>o\noQz\nm < s\n-11\nm-<[2\nSíqS\nS>s.\nH < CO\nQS2\nH\nO\n>5, ca\n2\n§Sž\n><<\n03\nin ?o Q\nHO1\nO co to\n\"•I g"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.9", "texte": "P. Cézanne\nStudie. Dle Greca."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.10", "texte": "Vincent v. Gogh\nRokle."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.11", "texte": "A. Derain\nKrajina."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.12", "texte": "P. Picasso\nZátiší."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.13", "texte": "P. Picasso\nSedící žena."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.14", "texte": "P. Picasso\nZátiší."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "[245]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.15", "texte": "G. Braque\nPřístav."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "[246]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.16", "texte": "P. Cézanne\nKrajina.\n\nP. Cézanne\nKrajina."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.17", "texte": "Chvíle.\nJan Thon:\nDo noci té, která tě celá smíří,\ndo noci té, jež nemá ani dna,\nkdy mlčí svět a nezavíří\nšíp pochyb z duše tajemna,\nkdy světem jsi a svět jest celý tvůj,\nvykřikneš náhle: Bože, ulituj\na zastav času proud,\ndej k nohám mým jej ulehnout,\nna chvíli zastav kosmu let,\nbych do očí se zahledět\nmu moh\\\nSny dávných let zas znovu mohu sníti,\njest sen zas nových zdrojem tuh,\ni budoucnosti maják znovu svítí\na ozařuje žití zplahočený luh.\nDny všecky, které neplodně se vlekly,\nteď náhle vydávají květ,\ni slzy, které nikdy nevytekly,\nse cítím na řasách mi chvět.\nCo život? Proud a proud a proud,\nnemožno jemuž uniknout,\njenž zákon jest a od věčnosti síla,\nkterá i smrt by usmířila,\ntajemství chvíle ....\nPřej mi ji teď, bože,\noh, urvi mi ji z věčna\na zastav vůli svou,\njež síla nekonečna\nse řítí prostorou.\nUtiš mé srdce, smysl řekni mi,\numlč mých pochyb otrávený hlas,\njenž sípal nocmi temnými,\na dej mi život zas."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.18", "texte": "P. Picasso\nStudie muže. Olej.\n\nArdengo Soffici: Picasso a Braque.\n\nPicasso nebyl vždy oním umělcem zneklidňujícím, rušitelem kritiků, kazimírem kollegů\na postrachem filistrů, jakým jest od nějakého času. Když jsem ho poznal asi před deseti\nlety v Paříži, dvacetiletého, právě přišedšího ze své Andalusie, z Malagy, maloval krajiny,\npodobizny a scény z malého života pařížského, jež se ničím nelišily od oblíbených cvičení\ntehdejší dobré neodvislé mládeže, leda snad větší odvahou kresby a větší a skoro divokou\nexaltací barvy. Pravda jest, že již od oné doby, nebo aspoň od 1902 nebo 1903, když totiž\npo oněch prvních pokusech následovaly snahy smělejší a mužnější, již bylo vidět v jeho\nmalbě cosi jako vůli k pořádku a stylu. Chci říci, že ať studoval po Toulouse-Lautrecovi"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.19", "texte": "svět kokot, noční a prosycený alkoholem, nebo ať zkoušel moderně groteskní nebo tra-\ngickou interpretaci hříchu, bídy a bolesti, inspiruje se Goyou, Grecem nebo Signorellim\n(neboť Picasso, nadán temperamentem velice sensibilním, pochopil, zamiloval si a čerpal\nz nejrozmanitějších forem krásy, získávaje je vždy, aby sloužily jeho osobitosti), čím dále\ntím více se vzdalovalo jeho umění jak duchem, tak technikou od nepřipravenosti a roz-\ntříštěnosti umění impressionistického; a zkoumaje vniterněji přírodu, představoval ji již\nsilnější, tvrdší a dramatičtější. Kdo zná a připomene si sladkou vážnost některých jeho\ntehdejších prací ženu, jež líbá s láskou havrana, dvě zamyšlené dívky, sedící nahé na\nzemi, žebráka s mošnou plnou smutných zvadlých květů, změť bídných těl na chodníku\nmusí tam nalézti známky rozhodného odporu proti škole, která právě triumfovala. Sama\nbarva, čerň, jež se vracela ve škále bílé a modré, znamenala protest. A protest znamenal\ncelý cyklus prací, který přišel hned potom. Cyklus, řekněme „tulácký\". Vzpomeňme si:\nMelancholické pouti pouličních zpěváků, kočující společnosti vyhladovělých komediantů,\nopakují pokoření a neúspěchy všeho druhu za chvíle klidu na kraji silnice, v kraji übohém,\nvyschlém, chudém a žlutém jako oni; harlekýni a paňácové vyhublí, potulují se po před-\nměstích velkých měst nebo sedí u dveří bud a sledují chtivýma očima colombinu, jež\nv sandálech, oděna sotva pruhovanou spodničkou as dítětem na krku, přechází od stanu\nk hrnci, zatím co vyrostlejší děcko si hraje s bubnem nebo s otcovým kloboukem s rol-\nničkami, nebo žertuje s ochočeným psem mezi cetkami a trumpetami athleti v trikotech\nfialových nebo modrých chlubí se monstrosními svaly vedle obrovských falešných břemen,\nnebo stydí se za svou hubenost; vagabundi a žebráci ze řemesla, zvyklí všemu, vlekou své\nunavené kosti po tvrdých cestách země pod šedým, samotářským nebem.\nNarážeje na tato díla Guillaume Apollinaire, jenž psal o Picassovi asi v té době, zazna-\nmenal již onu střízlivost, k níž směřovalo jeho úsilí a onen návrat k obecnějšímu chápání\nvěcí, viděných ve své tělesnosti, ne již rozdělených různými náhodnostmi osvětlení a re-\nflexů: „La couleur a des matités de fresques, les lignes sont fermes... Le gout de Picasso\npour le frait qui fuit, change et pénětre et produit des exemples presque uniques de pointes\nsěches linéaires ou les aspects généraux du monde ne sont point altérés par les lumiěres\nqui modifient les formes en changeant les couleurs.\"\nAvšak rozhodný krok, který měl přivésti našeho umělce na pole zkušeností mnohem\npokročilejších, byl učiněn až o několik let později, když umělec, oddáliv se postupně od\nzpůsobu vidění impressionistů, našel v umění protilehlém pevnější základ pro svá pozdější\nhledání. To umění bylo malířství a sochařství prastarých Egypťanů a jim příbuzná a\nsnad ještě původněji synthetická umění divokých národů jižní Afriky. Jiný umělec před\nním, Gauguin, prchaje před partikularismem a fotolatrií ryzího impressionismu, uchýlil\nse k studiu oněch uměleckých světů původních, ale pro svůj intellektualismus a ať mluví\ncokoli jeho fanatici pro svou vášeň k falešným nádherám symbolickým, dovedl vy-\ntěžili z nich pouze jistou usedlost a šířku, jež někteří mají za vznešené nebo náboženské,\njež však ve skutečnosti jsou jen dekorativní a literární. Naproti tomu Picasso snad díky\nsvému skoro maurskému původu jakmile jednou pochopil a zamiloval si ono umění\nprosté a veliké, jednoduché a výrazné, hrubé a rafinované zároveň, ihned dovedl osvojiti\nsi z něho hlavní přednosti, a poněvadž ony spočívají v tom, že interpretují přírodu rea-\nlisticky, deformujíce její zjevy podle tajné nutnosti lyrické, aby zintensivnily jejich sugge-\nstivnost, usiloval od té doby tlumočiti ve svých pracích pravdu, přeměňuje a deformuje\nji; ne však tak, jak činili jeho učitelé, nýbrž podle vlastních hnutí své moderní duše."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.20", "texte": "Zde by snad bylo třeba vysvětlili, co se má rozumět pod uměleckou deformací věcí dle\nzákona lyrického; stačiž říci zatím, že pro jisté umělce plochy, hmoty a obrysy věcí mohou\nmíli proporce, vztahy a pohyby zcela odlišné od oněch, které percipují obecně lidé; ne-\nzávislé od jejich spojitosti, pokud jsou koefficienty reálnosti pojaté vě-\ndecky nebo prakticky; můžeme v nich zkrátka vidět prosté malířské elementy, měnitelné,\npřestavitelné, deformovatelné se zřetelem k ryze umělecké harmonii, kde pravda ožívá\nosvobozena ode vší logiky experimentální, a zůstává jen jakási záminka, jakýsi hieroglyf,\njehož umělec užívá, aby působil suggescí na diváka. Hlava příliš malá, ruka příliš silná,\nrameno zkroucené a noha špatně spojená s ostatním tělem, příliš plochý kmen stromu,\nkřivý dům a jiné takové věci, které veřejnost má za tak hrubé a směšné chyby, jsou takto\njen nutné způsoby hlubší krásy, asi tak, jako násilný obraz nebo nesouhlasné adjektivum\nbásníkovo jsou dovolenými prostředky, aby zvýšil visi, již nám chce suggerovati, zrušil její\nmeze a dal jí pokračovali v nekonečných vibracích ve fantasii čtenářově.\nVyšed ledy z něčeho, co se velmi podobalo impressionismu, stal se Pablo Picasso, po-\nstupuje krok za krokem, vůdcem antipodů oné školy; spokojuje se totiž dříve jako tolik\njiných sbíráním a zachycováním prchavého momentu přírody v jeho lesku, dospěl medi-\ntacemi a zkušenostmi k lomu závěru, že pravé umění je synlhetické a že není synthese\nbez střízlivosti, obecnosti a konkrétnosti, a kdyby byl jakože není lehko spokojitelný,\nbyl by se mohl zastavili a založili své budoucí studie na této pravdě. Ale jednaje lak, byl\nby pouze opakoval křivku, kterou věčně zanechává každý umělecký názor, jenž vycházeje\nz tvrzení nejnovějšího, nepozorovatelně klesá a zastavuje se u tvrzení nejstaršího a opač-\nného. Picasso však, duch smělý a nepokojný jako žádný jiný, nespokojil se takovým\nresultátem svých studií, a lak sotva došel k onomu novému způsobu, jak chápali umění,\njal se náhle čelili různým problémům, jež se mu již naskylovaly, aby je rozřešil.\nPrvní z nich byl problém objemů. Picasso, jeden z nejodvážnějších stoupenců vzpoury,\nuchýliv se k uměním primitivním a barbarským, které čerpají veškerou svou schopnost\nz pozorování toho, co by americký esthetik Berenson nazval „hmatovými hodnotami\",\nvyvrcholil do extrému svůj protest. Aspoň mu stačilo prohloubili po jistou dobu studium\noněch umění, aby poznal, pokud by mohl malíř, zjemnělý kulturou, moderně sensibilní,\njiti dále v hledání a vyjadřování oněch hodnot.\nVskutku nestačí tvrditi proti impressionismu, že při zrakové percepci reálna, následkem\nvzpomínky na předcházející zkušenosti, má hmatový smysl stejnou účast jako smysl zra-\nkový, a že proto nezáleží méně na podání objemu, než na podání barvy předmětů a by-\ntostí představovaných; je třeba ještě tázati se, nevyžaduje-li naše vědomí objemů, má-li\nbýti projeveno, nějakého malířského způsobu, zcela neznámého minulé době. Je jisto, na\npříklad, že když se díváme na nějaký předmět, můžeme z něho viděti pouze strany a plochy,\nvysazené perspektivně, jak říkáme, objektivu našeho oka; ale je neméně pravda, že, ať pro\npředešlé zkušenosti, af pro indukci založenou na analogii, známe, a možno říci, cítíme též\nstrany onoho předmětu, skryté našemu zraku. Představme si, že máme před sebou který-\nkoli předmět, na příklad abychom volili předmět vícekráte malovaný naším umělcem\nhousle. Leží na stole a vidíme z nich pouze křivou plochu, bok ozvučné skřínky a profil za-\nkřiveného krku. Kdo by je chtěl malovati podle kriterií celého předchozího malířství, musil\nby se spokojit těmito plochami a těmito liniemi; avšak není-li jisto, že tím způsobem by se\nobětovalo část reálnosti, kterou známe, ježto naše vlastní oči nám jindy odhalily, že housle\nnejsou celé v těch plochách a liniích, ale že se skládají také z druhé strany skřínky, z druhé"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.21", "texte": "poloviny boku a krku, že střední otvor není tak oválný jak se zdá, nýbrž skoro kruhový a\nže postranní zářezy mají harmonickou křivku, která se teď ztrácí. Když pak věc, jež stojí\npřed námi, je formy ryze geometrické, jako by byl na příklad dům, kmen stromu, hrnec,\nsklenice, pozorování se jeví ještě patrněji. Nuže, právě z této úvahy vycházeje, vymyslil Pablo\nPicasso nový způsob malířský, schopný vyjadřovati bytosti a úkazy přírodní v jejich celo-\nsti. Ale který je tento způsob? To právě není lehko říci, nechci-li riskovali, že vzbudím fa-\nlešné podezření theoretismu a dokonce mechanismu pro jeho pokusy, jež jsou naopak vý-\nhradně malířské a umělecké. Pokusím se však přece, aby mi bylo rozuměno.\nJe především patrno, že tato celková projekce reálnosti na povrchu plochém nemůže být\nprovedena s přísným systémem; jest vykonávána nezávisle ode všech předem stanovených\npravidel, podle kriterií striktně poetických, a jen v oněch případech, kdy potřeba krásy toho\nvyžaduje. Vskutku, když jde Picassovi o to, aby zobrazil osobu, věc nebo kraj v celosti ob-\njemů, neučiní toho jako geometr, tím, že by rozkládal jejich strany v tolik figur, klada jedny\nvedle druhých, což by bylo absurdní a směšné; nýbrž, uváděje v soulad vnitřní vědomí a\nčástečnou sensaci, naznačí vedle obrazu, jenž se mu jeví, plochy skryté, které však cítí jako\nreálně zjevné, strany schované a prchající profily v jejich rozmamitosti a harmonii pro-\nporcí, při čemž vše přestaví a srovná tak, že dosáhne živé a dokonalé jednoty. Tak, ve-\nzmeme-li zase na příklad housle, neviditelné části se objeví v jeho figuraci onoho nástroje,\nrozšířené a nepoměrné ve svých objemech oproti částem viditelným, skrytý bok se rozšíří\nna stole, zářez rozvine svou měkkou křivku, protilehlý profil krku a střední otvor znovu\nnabudou své formy v pobočném stínování světel a stínů. Nebo, lépe řečeno, Picasso rozlo-\nží ony věci v jejich emotivní živly linie, zkrácení a odstíny tonů, podá jaksi souhrn emoci,\nkteré z nich obdržel, způsobí jedním slovem rekonstrukci reálnosti, jež je pouze krátkým\nvýtahem houslí přesně malířským, ryze lyrickým.\nPodobně rozčlení lidskou postavu ve všech jejích stranách, jistým druhem měření, aby\nnaznačil jejich objemnost kubickou; rozloží ji, abych tak řekl, před očima pomocí kruhové\nrefrakce a dosahuje tím, že divák má celkové definitivní a takřka neměnitelné vidění re-\nálnosti. A sluší upozorniti, že nikoli dle způsobu, jímž jiní se pokusiii suggerovati mu ji,\nstylisováním a schemaíisováním hmot a linií, jak činí na příklad hrozná škola Beuronská,\numění Picassovo, dříve než svede formy k pevnému, neměnitelnému a neosobnímu typu,\nrozkládá je v nekonečnou rozmanitost jejich vzhledů, prozkoumává a probádává je a u-\nkazuje jejich mnohonásobné charaktery a tvářnosti.\nTato rozkládání, tato perspektivní přestavování, tato snaha zkrátka utrhnouti zároveň\nvšechny rozličné tvářnosti pravdy a vyložiti je na téže ploše, byla by z valné části marna,\nkdyby práce, jež z nich plyne, měla ztratiti sebe menší díl své suggestivní moci. A to by\nrozhodně nastalo, kdyby se Picasso zaměstnával především touto malířskou analysou ob-\njemů. Naopak však je fakt, že laková analysa je pro něho jen melodickým předivem linií\na barev, hudbou delikátních tónů jasných a tmavých, teplých nebo studených, jejichž ta-\njemství zvyšuje rozkoš divákovu. Picasso totiž v touž chvíli, kdy rozřešil problém objemů,\nrozřešil i otázku kresby a světla. Víme již, že od delší doby kresba neměla pro něho po-\nvinnost těsnaíi a modulovati těla v precisní obrysy, spájejíc úd s údem logikou, lpící na\nkaždé bytosti a každé věci zobrazované. Zprvu zdravý impressionismus, pak jeho barbarští\nmistři naučili ho považovati ji za nástroj svobodné a smělé deformace. Má tedy pro něho\niednoduše význam hieroglyfu, jímž se píše pravda lyricky vytvořená pro toho, kdo ji umí\nčisti. Proto ozbrojen tímto poddajným nástrojem, schopným tisíce odstínů, nejjemnějších"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.22", "texte": "a nejprchavějších nápovědi (podobaje se v tom do jisté míry eliptické skladbě, grammatické\ntransposici Stefana Mallarmé) Picasso, spíše než by obracel vzhledy zobrazovaných věci\nk jedinému účelu, totiž úplně je popsati, obejde věci samy, nazírá na ně poeticky pod všemi\núhly, podléhá jejich postupným dojmům a podává je, ukazuje je zkrátka v jejich celosti a\nemočním trvání, se stejnou intensitou a volností, s jakou impressionism podával z nich jen\nčást a okamžik.\nPokud se týče světla, od okamžiku, kdy náš umělec nechce ve svých obrazech okreslo-\nvati přírodu v jejích zjevných stránkách, nýbrž činiti z nich zálohu čistých hodnot malíř-\nských, určených, aby tajně suggerovaly (mohlo by se říci matematicky, povážíme-li, že by\nmohla být matematika základem malířství jako jím je v hudbě) smysl konkrétnosti, pokud\nse týče světla a reflexů, pravím, je přirozený, ať jsou považovány za pouhé skvrny chro-\nmatické mezi oněmi ostatních podmětů, nebo ať třeba vezmou na se určitou formu a tvář-\nnost, stávajíce se v jistém smyslu samy předměty. Impressionism rozpustil nejpevnější hmoty\nve světelných vibracích; jaký div, když umění, jež je právě negací impressionismu, počíná\npovažovati světlo za cosi měřitelného a opsatelného, aspoň pokud se klade a spočívá na\nkterémkoli bodě věcí?\nBudiž tomu jakkoli, lakovými prostředky malířství našeho umělce dospívá k tlumočení\ngrandiosních a přísných sensací, jichž bychom marně žádali od většiny nejlepších malířů\nmoderních a antických. Střízlivostí v barvách den ze dne větší dovede Picasso tvořiti obrazy\nsilné a zároveň delikátní krásy. Postavy, jejichž životní intensita vyrůstá z určitosti, z výrazu,\n'ehož se jim dostává právě přísným uplatněním objemu každého údu, zátiší, jež jsou jako\nkřišťálová a kovová bohatství zmatená tajemnou a znepokojující poesií, kde určitost každé\nvěci probouzí ideje věčnosti; granitové krajiny, jež upomínají až na barvu na onen\nterrible paysage - que jamais oeil mortel ne vit,\no kterém mluví Baudelaire; kde střechy se týčí a zdvojují své vrcholy, kde se země zdá\nskrývati své zárodky ve svém zmrzlém lůně, aby dala všechny své šťávy pyšné palmě, kde\njediná osamělá nota barvy zpívá jako modrý drozd na opuštěném břehu. Díla, jejichž tem-\nnost a tajemství zvyšují půvab a poetickou hrůzu.\nPřečasto sice temnost arabesky dospívá skoro ke tmě, a snad nebezpečenství tohoto\numění jest, že se stane tak hlubokým, až zdegeneruje v jakýsi druh malířské metafysiky;\njistě jediná jeho chyba jest, hlavně v představování lidského těla, jistý nádech antický, jistý\narchaistický vkus, jemuž se vybraní moderní duchové nyní vyhýbají.\nA mluvím o vybraných duších, neboť, je-li umění Picassovo, jak jsem řekl, neobyčejně\ndůležité a svrchovaně originelní, jest stvořeno pro velikou budoucnost; dnes může být po-\nchopeno a milováno jen od málo lidí; a teprve pozdě, nebo snad nikdy, bude se líbiti\nmnožství; ale množství, jak říkal filosof Bion, nelze se zalíbili, leč staneme-li se paštikou\nnebo sladkým vínem. ¥\nA nyní ku Georges Braqueovi. Ježto jsem mluvil tak obšírně o Picassovi, není mi třeba\nznovu stopovati průběh a vývoj umění tohoto malíře, neboť bych se musil opakovati, po-\nněvadž takový průběh a takový vývoj byl ne-li zcela stejný, tož přesně parallelní a měl za\nnásledek, že svedl dva přátele k téměř identickému způsobu vidění a vyjadřování. Vskutku,\nvyšed jako Picasso z jistého druhu impressionismu, Georges Braque se záhy obrátil kté\nformě umění, jež by mohla, jsouc méně jednostranná než ona, která byla tehdy na vrcholu,\nrekonstituovati reálnost v jejím střízlivém a stabilním klidu, interpretujíc ji šíře a ne v tom,"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.23", "texte": "co má prchavého, svítícího a zářícího, nýbrž v tom, co stálého a neměnného, co konkrét-\nního percipuje intelligence spojená se sensibilitou, pod stálým vlivem poloh a osvětlení.\nNedovedu přesně říci, kdy vystupuje v jeho dráze první příznak této změny směru; ale již\nv některých krajinách, malovaných asi 1907 nebo 1908 na jihu Francie, se projevuje zcela\nzřejmě vidění věcí objemy a synthetický zájem. Jsou to prosté obrazy gigantických vodo-\nvodů, jež přepínají strže a jichž tvrdé a ostré oblouky převyšují rostlinstvo a zařezávají se\ndo nebe, světlých cest, chráněných zdmi na pokraji kamenitého příkopu, vesnic, usazených\nna holé skále, nořící se z hustého lesa. Ale Braque, obraceje svůj nový zřetel, k těmto chu-\ndým a nahým kombinacím přírody a lidských děl proniká a vyvíjí jejich linie a zjemňuje\njejich odstíny, takže jeho práce dociluje hned podivuhodné velikosti a smělosti. Oblouky,\nskály, zdi, stromy, domy, analysované a zachycené ve své struktuře, tkví jako v úžasu nad\nvěcmi nepomíjejícími v homogenitě a jednotě duševních pojetí. Později namaluje opuštěné\npřístavy na úpatí vysokých skalisk, kde se houpají loďky, zakotvené u bídných domů o vy-\nsokých, černých vratech, zejících proti moři; maluje osoby a zátiší a jeho styl se takto\nupevní čím dál tím víc přesněji a logičtěji převáděním věcí přechodných k existenci jaksi\nmimočasové, absolutní. Zajisté mu schází nestálost, která činí z Picassa zázračné, živé kom-\npendium deseti let malířských zkoumání; avšak náhradou co jest lásky, ostrovtipu a delikát-\nnosti v jeho pracích, hlavně novějších! Zátiší, představující nakupení domácích předmětů\nna stole, hudební nástroje, jablka, látky a nádobí, mísy plné ovoce, kde třpyt skel, reflexy\ndřev a intarsií, tvoří prismatické kouzlo, jež upomíná na osamělý půvab alpských ledovců.\nA tato láska a tato delikátnost liší právě Francouze od Španěla. Picasso, duch plný takřka\nbarbarského ohně, uzavírá v nízkých tóninách a v kresbě zdánlivě algebraické svých ob-\nrazů hluchou násilnost dramatu; Braque svou technikou sotva méně přísnou dosáhne\njakéhosi hudebního klidu, plného lehkosti a zároveň přísnosti. Ale oba dva spolu, aniž\nzrazují svého příslušného původu a tak navazujíce na nejhlubší tradici svých rass, zahajují\numěleckou školu, již pro nynějšek není lehko pochopili, jež je však hodna a schopna slavné\nbudoucnosti.\n5 touto školou však, budiž řečeno mimochodem a na konec, nemá nic co dělat jistá\nvytrubovaná a arrivistická společnost kejklířů nazvaných „les Fauves\", která od několika\nlet skandalisuje a děsí prosté měšfácké návštěvníky výstavy „des Indépendants\" svými\nošklivými a odpuzujícími čmáraninami. Metzinger, Le Fanconnier, Léger, Delaunay? Tolik\nslepých a plochých fantastů, poblouzněných originalitou a úspěchem (jeden jejich stoupe-\nnec, kritik, Roger Allard, je srovnává s italsk. futuristy), kteří nepochopivše jediného z hlu-\nbokých estetických důvodů, jež vedou Picassa a jeho druha v jejich hledáních, jali se přece\ndeformovati, geometrisovali a „kubisovati\" bez účelu a na slepo, snad s nadějí, že skryjí\nza trojúhelníky a jiné obrazce svou banalitu a svůj akademismus, vrozený, nevyhladitelný\na osudný. Ti, kdož mohou býti sblíženi s Picassem a Braquem upřímností a vážností úmyslů\na výsledků, budou zcela jiní. Marie Laurencin, Derain, Dufy ...\n\nPřel. G. Winter."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.24", "texte": "Rembrandt van Rijn\nKristus zjevuje se apoštolům. Lept.\n\nČin Paula Cézanna.\nVincenc Beneš:\n\nVeliká revoluce francouzská zničila a rozrušila všecky útvary společenské, sociální a ná-\nboženské. Tím padly též přirozeně všecky konvence jak životní, tak umělecké. Staletý vývoj\numělecký v Evropě, datující se z antiky přes renaissanci a barok, končil se v naturalistickém\nrokoku a ten právě dokonal s revolucí. Nahý, s holýma rukama stál tu nový člověk, kte-\nrému bylo dáno jediné slovo: svoboda. Vyskytnul se sice v této době t. zv. klassicismus,\nanachronismus, pocházející z pozdního Říma. Ten však byl jen dočasnou modou, vyvo-\nlanou císařstvím právě tak, jako empir, vzniklý pod vlivem starého Egypta. Stará kultura\nzmizela, protože neměla více raison ďétre a nová dosud nevznikla. Jef kultura, jakožto\ndokonalá jednota, shoda obsahu a formy, tedy vnitřního života a jeho vnějšího, formál-\nního projevu vždy pozdním květem celých plodných období. Všeobecný demokratismus\novládnul nový život, který budován na podkladech čistě materielních. Všude jevila se ra-\ndost z nově nabytého svobodného života, nějakého však hlubšího názoru světového po\nztrátě náboženství nebylo. Nemá-li člověk pevné vnitřní přesvědčení, nenosí-li celé světy\nv sobě, hledá tedy spásu, sensace svým smyslům a ukojení ducha mimo sebe. Člověk při-\njímal dojmy ze vnějšku, ze svého okolí, z přírody jej obklopující a tím, jakožto přijímající,"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.25", "texte": "stával se passivním. To byly asi předpoklady realismu prvé pol. 19. st. těchto okolností\nbylo zcela přirozeno, že noví umělci, muži z lidu, obrátili se k realistickému krajinářství\na genru holandských malířů 17. stol., hlavně k Ruisdaelovi. Tak vznikla škola Fonlaine-\nbleauská, která později zplodila Courbeta, a odtud už byl jen krok k impressionismu.\nTehdy vyskytly se v umění francouzském dva veliké, výjimečné zjevy, Delacroix a Dau-\nmier. Oba synové revoluce byli příliš velicí se svým exaltovaným lidstvím, než aby se\nspokojili s formou holandských realistů, a proto sáhli k tradiční formě Rubensově a Rem-\nbrandtově a naplnili ji silou svého ducha, novým životem. A podivno. Nový obsah, nové\nlidství (hlavně u Daumiera) transformovaly tak dalece přejatou starou formu, že později\nstali se oba východiskem a oporou novějších generací. Je zajímavo, že v této a v následu-\njících dobách bylo pěstováno hlavně krajinářství, což je důsledkem nedostatku názoru světo-\nvého a příznakem naturalismu a lyrického subjektivismu. Malíř šel krajinou a to, co viděl\na empiricky seznal, maloval prostě tradiční holandskou formou. Krajináři tohoto období\nbyli robustní lidé, kteří tkvěli svojí formou stále ještě v minulosti, v baroku, jehož stopy\nnedaly se snadno zahladiti a jsou patrny ještě v celém 19. stol. Umělecký vývoj v této době\nrealismu, kdy nebylo vnitřních zájmů a vodítka, odehrával se tedy zase na tomto poli a\nsice, jak přirozeno, šlo se do jemnosti optických postřehů v přírodě. Oko malířovo se\nzjemňovalo, žádalo si jemnějších sensací od přírody, pomíjelo co možno těžkou věcnou\nhmotnost a nacházelo konečně zalíbení jen ve světle zalévajícím předměty.—Tak dospělo\nse k impressionismu, jemuž stalo se passivní optické líčení světla jediným cílem. Prostředek\nzaměnil se tedy za účel. Kde zůstalo však umění? A ježto nebyla vnitřní potřeba nějakého\nvýrazu, jenž vždy vyžaduje cílevědomé a zákonité formy, vyhlásila se naprostá anarchie\npod záminkou přirozenosti a svobody. Demokratické heslo rozšířilo se jako vlna po celé\npevnině a dalo lak vznik oné záplavě plenairových náladových obrazů, jejichž neuměle-\nckosti nenajdeme rovné v dějinách.\nBylo by možno snad věřiti, že názorem jest impressionismus jakýmsi pantheismem, kdy\nprincip transcendence je nahražen immanencí, vírou, že třeba celé jaro může být stajeno\nv jediném poupěti, že v každém detailu přírody může být spatřován celý svět. Ale impres-\nsionismus co nejvíce negoval objekt, vždyť člověk malován často jen jako beztvará skvrna,\nnebo byl jen záminkou pro hru optického světla, právě tak jako celá kathedrála. Bylo to\ntedy jen jakési lyrické opojení světlem. Bylo by možno snad mysliti, že byla zde snaha\nuplatnili jeden ze způsobů dosažení abstrakce negováním plastiky a prostoru, který strhuje\nobjekty ve stálé dění a změny a tím vyznačuje jejich dočasnost, ale na druhé straně vi-\ndíme, že snažil se zobrazovali i vzduch, vyplňující prostor, v domnění, že jej tím vytvoří.\nTedy snaha zhmotnili i to nejméně hmotné, prostor, který je čistou formou názoru. Jest\nto myšleno čistě materialisticky, byla by to jen illustrace prostoru.\nImpressionismus je největší passivita. Malíř všude vidí dění, vše i to nejvělší rozplývá se\nmu v chvějící se body a světelnou vibraci, není tedy divu, že zapomíná, že nevěří již v sebe,\nže v tomto proudění se ztrácí a rozptyluje. Důsledkem toho je analysa a zapomnění, že\nnutno je stát bez závrati a bázně na jednom bodě a tvořit kolem sebe světy.\nImpressionisté chtějí zobrazovat světlo (bylo by to velmi málo), ale ani toho nedocilují.\nOč má více světla Constable nebo Rembrandl! Neužívají protikladů světla a tmy i jejich\nstíny jsou světlé, nedosahují účinků světla, nýbrž analytickým rozkládáním dosáhnou nudy.\nA přece k plnosti života obrazu náleží nejen světlo, ale i temnota. Světlo však je jen zá-\nminkou pro pouhý jejich optický naturalismus. Malíři realistického období před impres-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.26", "texte": "sionismem měli aspoň empirické nazíraní na předměty, tedy jakousi vnitřní součinnost\na vyjadřovali se pokud možno tradiční zákonitou formou; ale impressionismus zazname-\nnává jen smyslové optické vjemy, při čemž je vnitřní účast člověka docela nečinná. Tedy\nčisté, očištěné optické nazírání. Kdyby při tom lpěli přísně na realitě, vzniknul by v psyše\ndivákově opačným pochodem, založeným na empirii, dojem reálné skutečnosti. Jim však\njedná se jen o optické kouzlo a o světlo a barvu jako samostatný účel (to patrno ještě více\nv neoimpressionismu) a proto, aby toho dosáhli, musí prostředky svoje přeháněti. Z toho\ndůvodu používají skvrnité techniky a přehánějí barvy skutečnosti. Tím siává se impressio-\nnistický obraz jen dokumentem způsobu technického nazírání. Co se týče obrazové kom-\nposice, byla redukována na minimum. Proto z celého období impressionistického zůstalo\npouze několik jednotlivých Francouzů, a to jednak z toho důvodu, že byli obdařeni mimo-\nřádným talentem, jednak že si vytvořili, pokud to bylo možno, správnou logickou methodu\nformovou, při čemž jim byla staletá zděděná kultura domácí nápomocna. V ostatních ze-\nmích, kde této nebylo, uchytilo se jen heslo anarchie a svobody, a tak vzniklo ono pseudo-\numění, jež přeplňuje dodnes oficielní salony.\nUmělecké nedostatky impressionismu vyvrcholily neoimpressionismem, který neguje\nnaprosto každý objekt tím, že světlo, jež impressionismus chápal a vyjadřoval jen se vzta-\nhem na objekt, projednává a snaží se vytvořit samo o sobě. Neoimpressionismus vyloučil\nposlední zbytek věcného naturalismu, zbavil se materielnosti impressionismu, ale tím stává\nse technika zároveň jedinou ideou. Na druhé straně vykazuje neoimpressionismus jisté\npřednosti. Jest to krok k abstrakci, ale tato jest jen čistě formalistní. Vypěstoval přísnější,\nzákonitější výtvarnou logiku formovou, jež pro další vývoj formy nezůstala bez významu.\nImpressionismus se svými důsledky byl tedy povrchním uměleckým obdobím, v němž\nse hádali o to, je-li stín na trávě modrý či fialový, a pro tento stín zapomněli na strom sám,\nna jeho podstatu, a má jen potud význam, že objevil ze všeobecnosti své doby aspoň\nformové možnosti ve způsobu ovšem neupotřebitelném, takže, přišla-li silná umělecká indi-\nvidualita, byla nucena tyto surrogáty ze základů zpracovat a svým výrazovým zámyslům\npřizpůsobit. ¥\nV době vznikání impressionismu okolo let šedesátých objevil se poprvé v Paříži Paul\nCézanne. Maloval četné obrazy jako Únos, Idyllu, Pokušení sv. Antonína, Snídani v trávě,\nv nichž tkvělo cosi ze vznícené fantasie a formy jak Delacroixe, tak Daumiera. Rozhodně\nlišil se od tehdejších malířů realistů jak vnitřní vzníceností, tak mohutnou pathetickou\nformou. Impressionismus svojí novostí a lákavým barevným zaujetím ovládnul všechny\nmysli tak, že nebylo se mu možno vyhnouti. Cézanne byl ze své generace posledním\nz těch, kteří se mu oddali, a sice až v době, kdy už Monet maloval své světelné obrazy a\nPissaro měl již celé theorie. A nyní začal onen podivuhodný proces, pro celá pozdější ob-\ndobí tak významný. Všechen další vývoj a snažení Cézannovo obráží se ve výroku, který\ntak jasně charakterisuje všechny nedostatky a přechodnost impressionismu: „Chci udělat\nz impressionismu umění, jakojevmuseích\". Během dvou let osvojil si doko-\nnale impressionistickou formu vlivem Pissarovým. A zatím co neoimpressionismus po-\nkračoval v rozkladné práci impressionismu a přiváděl ho k nejkrajnějším analytickým\ndůsledkům, Cézannův zájem obracel se již směrem ke koncentraci a synthese. Začal\nrozbité útvary znovu pojiti, začal chaos rozteklých tvarů a skvrn pořádati v pevnější ohra-\nničené útvary, čímž dodával obrazu pokud možno jistou pevnost. Zmocnil se nové mož-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.27", "texte": "Rembrandt van Rijn\nUkřižování. Lept. (Čtvrtý stav.)\n\nnosti barvy, a to byl jeden z jeho hlavních zisků z impressionismu. je dlužno podoíknouíi,\nže vedle četných nedostatků, hlavně co se umělectví týče, přinesl impressionismus s sebou\nnové zárodky, nové poznatky a náběhy, osvobození ze starých přežilostí, a tím nabývá\nznačné důležitosti jakožto podněcovatel nových možností formových. Opakovala se zde\nstará pravda, že každý rozklad, každá dekadence přináší s sebou již zárodky nového ži-\nvota, vzbuzené af už kladným nebo negativním způsobem tím, že se vyvolá reakce. Přede-\nvším je to barevný způsob, nové pojímání barvy i valeuru oproti způsobům starým.\nUkázal možnost užívání barvy čisté bez spojení s valeurovým zalomením. Přiváděl k jisté\nplošn os ti tím, že rušil tělesnost objektu, což konsekventně provedl neoimpressionismus"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.28", "texte": "(ovšem za velké ústupky). Zavedl skvrnitý způsob techniky, který u Cézanna se změnil\nv krátké tahy. Dále na účet impressionismu sluší přičísli silné zaujetí pro pohyb, který\nbyl ovšem myšlen tehdy ve smyslu naprosto materielním. Malovány mžikové postřehy,\ndostihy, tanečnice na scéně, rozptýlené chvějící se světlo (pohyblivý element), voda vlnící se\na věčně měnivá. To jsou asi hlavní známky, které Cézanna přivedly na stopu Grecovu.\nMeier-Graefe tvrdil, že neznal Cézanne Greca. Neznal tehdy asi ještě Cézannovu kopii\nGrecova portraitu.\nU Greca a snad i u Benátčanů hledal hlavně Cézanne oporu pro vyjádření své osob-\nnosti, která byla tak silná, že nedala se uspati k pouhé passivitě, jako se to stalo u impres-\nsionistů. Cézanne zřel divadlo života se silnými pocity a údělem mu byla jako každému\nvelkému umělci prudká a vroucí obrazotvornost. Cézanne chce se jako umělec opět státi\nstředem svého vlastního, osobního světa po způsobu starých (a jistě je to bezprostřední\nživý příklad Daumiera a Delacroixe), vše myslí k sobě, snaží se z detailů tvořit celky a\nvychází od předpokladu, že jednota ve svět musí býti vložena, není-li v něm. Cézannovi\nnebyla cílem krása antická, jejíž snahou bylo získati dokonalý obraz pozemského, která\nstvořila ideál lidského těla, co se forem a proporcí týče, tedy krása i každého detailu\nv díle (je to myšleno vše materielně), nýbrž jeho ctižádostí byla touha po výrazu celku.\nPři tom nemůže ovšem býti dbáno krásy jednotlivostí, které zde mají jen podružný vý-\nznam, by jako dramatické složky sloužily výraznému, vyššímu životu celého díla. Tím\njsou vysvětlitelný všecky jeho odchylky od reality, pro které byl až do konce života zne-\nuznáván, neboť publikum má vždy právo na své konvence. Cézanne snažil se tedy stvo-\nřili nový svět forem, který by mu umožnil promítati jeho osobní vise v jakousi vyšší, nad-\nreelní oblast, naprosto neodvislou od chaosu a náhodnosti reality. Touto snahou, vynu-\ncenou zcela vnitřní potřebou, reagoval Cézanne na pustý materialismus současný a v dů-\nsledcích toho projevoval se na venek zcela odlišnou formou a působivostí. Podobné\ntendence formové měla kdysi gotika a není bez zajímavosti, že v Provenci, zemi Cézan-\nnově, jsou četné pomníky onoho procesu, kterým transformovala se basilika (důsledek\nantiky) na gotiku. (Vezelay, Moissac.) Cézanne sám říkal o sobě, že je gotikem. Záhy počal\nse Cézanne stavěti proti bezformovosti impressionismu, což se projevilo používáním linie,\nkterá již svou povahou tím více pudila ho k úsilí po komposiční konstruktivnosti. Toto\npoužívání linie bylo u něho jen přechodné a je vysvětlitelno z pouhé reakce, při které\nvždy v prvním nárazu sáhne se co nejdále a teprve později nastane přirozený a klidný\ntok, a další důvod byl asi ten, že z počátku neovládal ještě tak zúplna tvárnou funkci\nbarvy, aby jí samotnou mohl jasně formy objektů vyjádřiti. Ku konci však vlastním a vý-\nhradným vyjadřovacím prostředkem byla mu barva. Impressionismus používal však barvy\nk materialisaci světla. Cézanne ji chápal jako formový element v tom smyslu, že jí snažil se\nvyjadřovat objemy předmětů, vzdálenosti a prostor, podobně jako Rembrandt užíval světla,\npři čemž toto světlo nebylo objekty zachycováno, nýbrž vyzařováno z vnitřní podstaty je-\njich. Předměty byly takřka ze světla vybudovány, a podobně Cézanne používal barvy k vy-\ntvoření objektů, jež byly redukovány na několik základních forem.\nVývoj každého velkého umělce směřuje k co možno největší abstraktnosti, t. j. k takové\nvlastnosti díla, která umožňuje citu divákovu odpoutati se od všeliké, jak tělesné tak místní\na časové relativity, takže tento jest přímo stržen a pohroužen až v absolutní život díla.\nTím je dosažen jediný velký cíl každého umění, že dává totiž zapomenouti člověku jeho\ndočasnost a pomíjejícnost a popřeje mu zříii velikost nekonečnosti."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.29", "texte": "Henri Rousseau\nKrajina. Olej.\n\nFormový způsob, kterým se to děje, může býti různý, ale vždy dociluje se toho tím, že\ndivák se desorientuje, t. j. zruší se jeho relativní, optické hledisko vůči dílu. To však ne-\nstává se na př. obrácenou perspektivou nebo nejednotným zorným úhlem, pod kterým\njsou předměty obrazu pojímány, (což by byl výklad materielní), nýbrž takovým způsobem,\nkterý ničí konkrétní prostorové relace v díle tím, že se na př. vzdálené od sebe objekty\npřivedou do téže plochy. Jest to tedy jistá plošnost, při čemž nemíním, že by bylo nutno\npředměty pojímat neplasticky, anebo hloubení prostoru až do nekonečna. Jest to podro-\nbení se dvěma abstrakcím, buďto nule nebo nekonečnosti, při kterých konečný efekt musí\nbýti totožný.\nV celém vývoji Cézannove postřehneme několik způsobů ve snaze docílení abstrakt-\nnosti. Pokud používal ještě linie, činil to z části podobně jako kdysi Greco redukováním\nplastiky a natáčením objektu co možno do plochy obrazové, což se kombinovalo s ab-"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.30", "texte": "strahující činností barvy. Zde z několika určitě vybraných barev užíval jedné jako vedoucí\na tou protkával celou plochu (Greco), aneb zalomil všecky barvy obrazu v jeden řídící\ntón. (Poussin a Feuerbach, Medea). Později Cézanne tyto svoje abstrahující prostředky\nrozšiřuje a sesiluje. Je patrno z jednotlivých děl, jak úporně a teprv postupně dospíval ku\nkonečným výsledkům. Má na př. portrait, na jehož pozadí jsou malovány květy jakési\nlátky. Na jiném portraitu jsou obrazce podobné květům, ale méně určité a již bezpřed-\nmětné, až konečně vyskytují se obrazy z poslední doby, jejichž celá plocha zdá se býti po-\nsypána matnými, neurčitými květy. Kontrastové řádění poloh barvy pokrývá celou plochu\nobrazu, která žije a vlní se zmírněným pohybem, při čemž objekt*z obrazu skoro mizí.\nAle důvodem tohoto zrušení předmětu není jako v impressionismu optický zájem svě-\ntelný, nýbrž ten, pro který Rembrandt na Milosrdném Samaritánu berlínské galerie z cel-\nkového tónu plochy ozřejmil jen několik světelných náznaků formy, totiž zase snaha po\nabstraktnosti. Stejné projednávání celého obrazu, způsob též Grecovi společný, používal\nimpressionista jen tam, kde toho materielní zájem motivu vyžadoval. Při tom Cézanne\nužívá jisté koncentrace valeurem i linií (ostré ohraničení, určité předměty ve středu, jako\nna př. domy, balvany). Nejsilněji projev abstraktnosti vystupuje u něho při aquarelech\nasi z nejposlednější doby života. Tam vše je odhmotněno do subtilností, mluví k vám jen\nessence citu. Na bílém papíře je rozprostřeno na sporé, málo určité kresbě tužkou několik\nkontrastových poloh barvy a všude uplatňují se vynechaná bílá místa papíru, jež jsou ob-\ndobou Rembrandtova základního tónu světelného nebo jeho mrtvých míst, rušících pla-\nstiku a protkávajících plochu obrazu Mojžíše, rozbíjejícího desky (v Berlíně.)\nKaždý umělecký projev je výsledkem určitého názoru světového, ať již celé doby aneb\njednotlivce, jinak by dílo zůstalo jen prázdnou formou, která, třebaže krásná, nemá vztahů\nk vnitřnímu duchovému životu. Pozorujeme-li z tohoto předpokladu díla Cézannova, tu\njest nám se tázati: Čím liší se tedy obrazy jeho od výtvorů jeho současníků? Maluje zá-\ntiší a krajiny barevným způsobem a podobnou technikou jako oni. Je to sice podobnost\njen zdánlivá, ale v tom právě tkví osudná tragika Cézannova tvoření. Jak z předu podo-\ntknuto, byl Cézanne malířem mohutného vnitřního života a vzníceného citu, když maloval\nz počátku svého Sv. Antonína a podobné. Tyto obrazy byly však tvořeny z velké části tra-\ndiční starou formou a Cézanne dobře cítil touhu, ba nutnost nových prostředků formo-\nvých, hovících a přiléhajících lépe jeho citovému založení. Možnost toho, jak již řečeno,\nnabízel mu impressionismus. Ale byly to jen náběhy ve formě neumělecké, hovící povrch-\nnosti. Pořádati a přizpůsobovati tyto prostředky, stvořiti z nich uměleckou logickou formu,\nvhodnou ku vyjadřování silného, osobitého nitra, byla nyní práce Cézannova, práce,\nkterá ve šťastnějších dobách byla vykonávána od celých generací. Mimo to úloha tato\nbyla Cézannovi ztěžována anarchií a naprostou neukázněností impressionismu, který\nvšechna pouta s minulostí přetrhal. Není tedy divu, že Cézanne zanechal, pokud bylo\ntřeba, svých nejvnitřnějších zámyslů a oddal se zprvu práci formového experimentátora,\novšem stále se zřetelem na svůj konečný cíl. Proto uchyloval se k realitě a sice k té nej-\njednodušší, k zátiší a ku krajině, kde úloha je nejméně komplikovaná. Umělec však se\nnikdy plně nezapře, což projevilo se u Cézanna tím, že to, co bylo ztraceno na velikosti,\nzískalo na kráse, neb jeho obrazy jsou sladké a plné jako nejkrásnějsí plody Provence,\njeho rodné země. Při tom však, jak již řečeno, snažil se o koncentraci a dramatisování,\ntakže zátiší nebylo mu jen pouhým zátiším a krajina krajinou, nýbrž spíše jen záminkou\nk vybíjení jeho pocitů. V tom je obsažen celý paradox a jistá nepřirozenost jeho obtížného"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.31", "texte": "tvoření. Sám často si stěžoval na tento svůj úděl a toužil po lehkosti vytvářeni velkých\nvěcí. Připravoval se na př. dlouho na obraz apotheosy Delacroixe, což nejlépe svědčí\no jeho jiných konečných záměrech, a proto bál se také smrti, by jej nepřekvapila dřív, než\nby mohl aspoň z části užiti ovoce svých životních snah.\nCézanne jest jakýmsi mostem, pojícím období minulé s dobou naší, předal nám oči-\nštěný a směněný zisk irrtpressionismu, jest uzlem, ze kterého vybíhají nové možnosti na\nvšechny strany. Vskutku není umělce novější doby, který by nevděčil něčím Cézannovi.\nJiž bytí Gauguinovo bylo v podstatě podmíněno jeho barevným způsobem, při čemž\nhlavní zájem obracel k arabeskním součástem, což ho přivádělo k jakési, ne-li povrchnosti,\ntedy aspoň menší prohloubenosli a dekorativnosti. Taktéž Gogh, který vycházel současně\nz neoimpressionismu, jehož nedostatky analytického postupu brzy seznal a proto snažil se\n0 synthetické používání barvy v celých polohách. Při tom dal si sloužiti jak barvou, tak\nhlavně linií umění orientálního.\nSnaha, jak Cézannova, tak všech moderních, není řízena touhou po stylu, neboť je zřejmo,\nže dnes je to nemožností, ježto není všeobecné jednoty duchové, pro kterou by bylo možno\na nutno nalézati konvenci, společnou jednotnou formu, jež má již sama v sobě výraz. Styl\nmusí prostě vyplynouti jako forma dobového výrazu. Důsledkem toho jest nekulturnost,\ntrvající již celé století, to jest neúměrnost a nesouvislost vnitřního obsahu a jeho vnějšího\nprojevu. Jest jen život se svým širokým, neohraničeným tokem, se svými naprosto různo-\nrodými složkami, jež pojí dohromady jen snad jediná příznačná známka, utilitarismus, a\nto jest vlastnost, která a priori z umění jest vyloučena. Nynější člověk nevěří v absolutní\njedinou pravdu, jak bývalo dříve, zná jen životní pravdy (je velmi mnoho pravd lhostej-\nných a zbytečných) a tím jest dána celá různorodost dnešního života. Doba nemá výluč-\nného charakteru. Zajímá se o vše, miluje všecko, přeplňuje se nejrozmanitějšími dojmy a\npocity (divadla, výstavy, koncerty), z kteréžto přesycenosti nutně vzniká oslabení a roz-\ndrobení celého charakteru. Proto je možná dnes v umění jen osobnost, individualita, proto\njsou možný jen osamocené výboje, kterými dospěje se nanejvýše ku stylu osobnímu nebo\n1 ku stylu jednotlivých děl. Při lom je nutno chápat individuelnost a originalitu ne jako\ncnost, nýbrž jako cnost z nouze. Nemá-li tedy umělec obecně platných stylových kon-\nvencí, je třeba, aby si osvojil dokonale formu ve všech jejich způsobech projevu a účinků,\naby jeho slovník byl co nejobsáhlejší, sloužící zúplna k vyjádření osobního poměru ku\nsvětu. Při tom je nutno sledování historických zjevů a jich vývoje, by analogií a srovnává-\nním rozumělo se současnosti.\nPři hledání však vzniká nebezpečí formalismu (dekorativnosti, bez vnitřního opodstat-\nnění), když osobnost není duševním založením dosti silná. V tom případě, není-li tedy sil-\nného, vnitřního vedení a spoléhá-li se jen na intelekt, vznikají tím neživotné, mechanické\nsystémy. To je nebezpečí dnešní umělecké Paříže, to jest zlé nerozumění osudu Cézannovu.\nCézannův osud byl předběžným ztělesněním příznaků všech malířů poimpressionisti-\nckých, jejichž existence je stále ještě spojena s reakcí na impressionismus, záležející ve snaze\npo formě a komposici. Jenže, a to je smutnější než tragika Cézannova, tito moderní často\npřijali Cézannovu snahu formy za vlastní účel a zapomíná se, že to byla u něho pouze\nnutnost oběti. Krajní výstřednosti tohoto formalismu vyvrcholily v tak zvaném kubismu,\nkterý z jistého jednostranného zaujetí formové mechaniky určil si celý program a tato tu-\npá jednostrannost nutí se do nejvýstřednějších konsekvencí, ježto nemá korrektivy ani lo-\ngické vyjadřovací formy."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.32", "texte": "A na druhé straně je zde zase krásný případ pravého opaku. V Paříži se objevil v po-\nsledním desetiletí muž, Henri Rousseau, starý celník, který diletantskou, nejprimitivnější\nformou (ovšem umělecky logickou a správnou), pouhým citem svým, jemným uměleckým\nzaložením a intuicí namaloval celou řadu obdivuhodných věcí, jež dojímají vzácnou pro-\ncítěností do nejmenšího detailu, do nejdrobnější větvičky stromu.\nNěkteří z nových, jako Matisse, Manguin, později Friesz a Derajn vyvíjejí další konse-\nkvence Cézannovy barvy ve spojení s linií, často až archaisující. Úsilí pak nejnovnějších,\nPicassa a Braqua, směřuje k plastické formě. Z reakce, jako vždy, sáhlo se co možno nej-\ndále. V tomto případě až k nejprimitivnějšímu umřní afrických černochů. Za čas však, když\nna místo reakčního zájmu nastoupil jen vlastní, obrazy jejich mají často podobnost s Cézan-\nnovými, přes to, že popírá se jakýkoli vliv. K tomu přistupuje jistě opět zájem o Greca, z jehož\nzemě Picasso se zrodil, jejich postup je však zase analytický. Vůbec analysa je rušivý znak\nv novějších obdobích již od počátku impressionismu. Příčinou je nedostatek ideovosti,\nkterá vedla Cézanna i při zátiších k jisté synthese, koncentraci a vnitřní dramatice, a velký\npodíl má též asi vědecké založení (analytický postup) nynějšího člověka. Dále jest to asi\ntouha zmocnění se příčin mohutného účinu historických děl, která pudí jak umělce, tak\numěleckého historika ku detailnímu jich rozbírání, jako však rozpitvané staré dílo na de-\ntailní složky, tak zase dílo, vzniklé opačným skládáním jich, je mrtvo a nemá pro nás\nživota.\nPříznačná je též jednostrannost sil a dělení práce v moderním životě. Analytický po-\nstup platí také pro abstrahující činnost v novém umění. Odhmotňuje se na místo celku\nkaždý detail zvlášť, takže objekt z obrazu docela mizí. Zde zase je nutná synthesa. Vždyť\nRembrandt také neguje objekty, ale ne všechny, počíná si při tom komposičně, aby tím\nzase naopak hlavní předměty nekonečně vyvýšil a zdůraznil.\nTento analytický postup již předem vylučuje každou velikost a monumentalitu a tím\nstává se, že poslední obrazy Picassa a Braqua blíží se intimnosti grafické.\nTaké zamýšlená snaha pohybu, velice příznačná všem novějším chtěním, je povážlivě\nrušena tímto způsobem postupu, podobně jako v neoimpressionismu usilování o největší\nsvětelnost a sonornost barevnou vyznělo na prázdno, ježto nebylo velkých celkových proti-\nkladů a největší barevné kontrasty byly kladeny vedle sebe jen ve skvrnách a tečkách,\ntakže dramatické složky obrazu vybíjely se detailně mezi sebou, celkový zamýšlený účin\nnaprosto selhal a výsledkem byla jen bezbarevnost a fádnost.\nZamýšlí se jakási hudebnost v malbě, což hlavně proklamuje Mnichovská skupina (Der\nBlaue Reiter), ale akceptovali bychom poesii, hrající si jen s krásnými slovy, jež ve svém\nchodu mají pěkné uspořádání, sled a rytmus, bez nutného, kausálního sledu myšlenek\na vnitřního výrazu? A konečně není zde jistá nepřirozenost a immorálnost, co se týče\nsouvislosti názoru (Picasso a Braque malují jen realistické objekty, ať již viděné, nebo jen\nze vzpomínky, tedy názor čistě realistický) a projevené formy, jež je přímo fantastická?\nJe zde nebezpečí formalismu a je smutno říci o celé době, že to je ono veliké plus, které\nmá dnešní Paříž před celým ostatním světem, jemuž se ani toho ještě zdaleka nedostává.\nZáchranou nového umělce může býti tedy jen jeho silná osobnost, která si přizpůsobí\nvšeobecné formové možnosti doby a staví z nich nezdolné chrámy svých vášní, bolestí,\nhrůzy a nadšení, jak to učinili ze starších Delacroix a Daumier, z nových v důsledcích\nimpressionismu, Rodin, Bourdelle, Cézanne, Gogh a Munch."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.33", "texte": "Jan Hanf\nNávrh ze soutěže na tělocvičnu vinohradského Sokola.\n\nKronika a poznámky\n\nPomník Máchovi.\n\nMyslbekův pomník K. H. Máchy, vztýčený\nv sadech na Nebozízku, zdá se typisovat je-\nden význačný rys Máchova básnického zjevu.\nAspoň před časem, když dána byla veřej-\nnosti možnost spatřiti první skizzu pomníku,\nbyla v oficielních bulletinech zdůrazňována\nsnaha, viděti v Máchovi nositele mladé, snivé\nerotiky, která svým sladkobolným oparem\nobestírá hlavy mládeže. Dokonce mluvilo se\nkdesi o Máchově pomníku jako monumentu\njakéhosi všeobecného, „věčného\" Mládí. A\nskutečně, díváme-li se dnes na hotové dílo,\npatrně stopujeme ideové i úsilí,\npřiblížiti se této neurčité představě. Štíhlá,\ntrochu zvrácená postava mladého jinocha,\ntvář bez vousů i bez výrazu, s jakýmsi vše-\nobecným úsměvem kolem rtů, v levé ruce\nkytice šeříku, v pravé péro. Harmonický typ\nmladého, zamilovaného studenta, neboť za-\nmilovaní studenti bývají nejharmoničtější.\nJest ovšem otázka, pokud toto pojetí jest\ns to, aby symbolisovalo skutečný smysl a vý-\nznam Máchova díla v české kultuře. Každý\nbásník představuje určitou oblast citových a\nideových prvků, určitou soustavu formových\nútvarů, které jako neměnná hodnota pře-\ndávány jsou s generace na generaci. K nim\npatří dnes již i Mácha; jeho dílo leží před\nnámi jasné i ve svých stínech, jeho jméno\njiž v několika literárních pokoleních vyšlo-"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.34", "texte": "vuje se jako heslo. Leč všude dosud a prá-\nvem byl v něm pozdravován naprosto jiný\nkulturní princip, než jak jej ztělesňuje Mysl-\nbekův pomník. Mácha nikdy nebyl básníkem\nsladkého erotického snění, jeho erotický a\npřírodní máj byl postaven jako kontrast sku-\ntečnosti, temné, nespokojené a odbojné. Není\nnutno mysliti hned na byronovského „roze-\nrvance\", jak se tak časem lato otázka zjed-\nnodušuje. Ale jeho skepse byla příliš plodem\njeho celkového světového názoru, byla pří-\nliš výrazem současné mládeže české i evrop-\nské, aby se mohla snadno zakrývali pláštěm\npovrchního erotismu. „Aniž křičte, že vám\nstavbu bořím\", napsal Mácha na důkaz, jak\njasně byl si vědom svého poslání a pravého\nsmyslu své poesie v tehdejším českém o-\nvzduší. Svými verši útočí přímo na onu ne-\nhybnou, pohodlnou a neplodnou veřejnou\nmorálku, v jejíž jméně odsouzen byl i jeho\n„Máj\". Máchova poesie byla současníkům ne-\nbezpečným kvasem, který ohrožoval solid-\nnost průměrné konvence. A vtomsmyslu pro-\nnášeno bylo Máchovo jméno i koncem let\npadesátých, když mladá, svěží generace při-\nšla oplodniti českou literaturu. Od té doby,\ndík bedlivému studiu literárního dějepisu,\ntento pravý význam Máchův se ozřejmuje\nvíc a více. Dnes známe jeho deník, jeho ko-\nrespondenci, a víme, jak hlubokými krisemi\nlidskými i uměleckými (možno-li tak děliti)\nbylo zmítáno jeho nitro. Není u něho ani\nstínu nějaké sladké, usmířené líbeznosti, jak\npředstavuje nám ji Myslbekův výtvor. Snad\ncitovost Máchových současníků (Tyl, Rubeš),\nsnad lyrika „Večerních písní\" Hálkových jest\nztělesněna touto Myslbekovou postavou.\nSnad mládí smířlivé, nehluboké, které nedo-\nstává se přes úvodní verše Máchova Máje,\nmládí bez cíle a charakteru. Nikdy však io,\nkteré jest slibem budoucnosti, útočné, cíle-\nvědomé a výbojné. To bude i nadále ctíti\nsvého Máchu, svůj ideál mladosti, své tužby\na cíle, které budou opravdu věčnější nad\nkov toho nepravého monumentu.\n\nJan Thon.\n\nLes Indépendants.\n\nUmělecky výbojného významu svých za-\nčátků tyto výstavy dnes nemají, neboť im-\npressionisté jsou officielní a jury salonů\nmnohem liberálnější k umělcům různého\nvyznání. Všichni nejmodernější nevracejí se\novšem ročně k této své kolébce, v níž spatřili\npoprvé světlo světa, a pracují každý pro\nsvého obchodníka, cosi jako impressaria,\nv jehož malém krámku (Rue Laffitte) jsou\njejich obrazy buď stále vystaveny nebo na\npožádání předloženy, také nemá-li host vze-\nzření kupce.\nLes Indépendants jsou ale i dnes užitečnou\ninstitucí ne přes to, že Boronali zásobuje\ntři čtvrti celého pavilonu více i méně pove-\ndenými vtipy, ne přes to, že se zde sejde\nspousta internacionálního kyče ale právě\nproto. O tom se zmíním později.\nPavilon, někde na břehu Seiny, v končině\nne příliš frekventované, zrobený z prken po\nvnějšku světle natřených, snad 100, snad\n150m. dlouhý, ale jen asi 6-8 m.široký, jest\nvlastně chodbou příčně rozdělenou na dva\ni tři tucty menších kabinetů, v nichž podlahy\nsice není, ale také tam pravděpodobně ne-\nprší, s vchodem z čalounické dekorace se\ndvěma praporky a nápisem na napjatém\nplátně - tedy tento pavilon vypadá z venku\njako lepší cirkus. Zevnitř také - protože\nvedle mnohých banalit vidí se zde i poctivá\npráce ve věrném průvodu mnoha clownů a\ntaškářů, kteří často úmyslně a někdy i vtip-\nně parodují moderní snahy v umění na\nplátnech úctyhodných rozměrů.\nNonchalance, se kterou vystavují slušnější\nlidé, působí na mne jistým druhem osvobo-\nzení; lze sice pochopiti rozhořčení některého\nupřímně smýšlejícího muže, pohoršeného\nheterogenností této společnosti, ale není\nnutno je sdíleli: předně jakási klassifikace,\novšem povrchní, děje se způsobem rozvě-\nšování, neboť jury není a vyvěsí se všechno,\nco přijde - a za druhé - tyto výstavy po-"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.35", "texte": "skytují novému umění jeden z nemnohých\nkontaktů s běžným životem, s běžnou polo-\numěleckou produkcí, i s ulicí, tedy opět se\nživotem, jenž se směje, paroduje, blaguje\nale reaguje a nejde mimo.\nOvšem: lato „égalité\", myslitelná jen ve\nvelkoměstě (a možno, že jen v Paříži žijící\ni na ulici skutečně), zdravá pro kuráž skočiti\nse svým snem rovnou do života, této řeky\ndravé, užitečnější než separatismus příliš po-\nvýšených tato égalité nemusí působiti\nu starších pánů nutně vkusně, nejsou-li totiž\nalespoň presidenty podniku jako Signac\nale seriosnější mládež nalezne zde i nadále\ndosti místa pro první debut, dosti vtipných\nstřel event. ze sentimentality léčících, a také\npro intelligentnější obecenstvo i kritiku bu-\ndou i nadále tyto výstavy nejen zábavnější,\nale i poučnější než na př. „ Grand Société\ndes beaux arts\".\nNemělo by snad mnoho smyslu podrob-\nněji zmiňovati se o obrazech, nepřinášíme-li\ntaké reprodukcí a nejsou-li vystavující od-\njinud déle známi; opisuji z katalogu alespoň\njména, jež pravděpodobně budou míti jed-\nnou jakýsi význam, anebo jež byla již jed-\nnou vyslovena: Guérin, Laprade, Manguin,\nPuy, Camoin, Signac, Hayden, Metzinger,\nMunch, Vlaminck, Kandinsky, Hoffer, myslím,\nže jsem pozoruhodnějších nevynechal —;\nVlaminck, se dvěma krajinami a jednou mari-\nnou trochu neklidnými, se sklonem k jakési\nbaroknosti v pohybu a Signac jsou re-\nlativně nejlepší. Budoucnost atd.\nNe tedy o jednotlivcích, jen o celkovém\ncharakteru těchto výstav a o povaze nového\numění chceme, jistě že nedostatečně, říci ně-\nkolik slov v tomto referátě.\nBylo tedy řečeno kontakt se životem.\nDoufám, že mi nebude podkládáno mínění,\njakoby tento kontakt byl vším, a jakoby\nv les Indépendants bylo ho již dosaženo\ntaké po vnitřní stránce. Myslím, že žádné\nskutečně moderní umění není myslitelno bez\nvelice širokého a těsného styku se světovým\nnazíráním naší doby nebof sociální idea\ndneška jest něčím jiným nežli „jistým ry-\nsem, jenž spříbuzňuje celý svět, a jenž sluje\nvulgárností\", (Whistler) a také něčím jiným,\nnež ideou určitého politického vyznání.\nVášnivější zastanci nového umění pro-\nhlašují je za reakci proti impressionismu a\nčasto právem; ale nesmí býti zapomínáno,\nže impressionismus, jenž nemůže býti po-\nkládán za representanta a stělesnitele úpl-\nného, dobového světového názoru, jak by\ndnes pp. Meier-Graefe a Scheffler rádi do-\nkázali v článcích, myslitelných před deseti\nlety (a k tomu u nás) ale že tento impres-\nsionismus kontakt s celkovým cítěním doby\nměl, a sice v rytmu.\nVyjel-li si pařížský student, ovšem s beze-\nsporně hezkou dívkou v neděli odpoledne\ndo Vélheuil mohl cítiti i viděti krajinu\naniž by byl zapomenul na svoji společnici\n(dovolte mi říci) tempem á la Monet, a\nještě večer, doma, (byl-li sám) vzpomínati\nna taneček ve venkovské restauraci á la Re-\nnoir. Čili malovalo se jako se milovalo,\nanebo tak nějak bychom řekli, a nejen u ma-\nlířů vůbec. Já ovšem pařížským studen-\ntem nebyl, ale vím z vlastní zkušenosti, že\nmohl jsem na př. vyskočiti z tramwaye a\npostaviti se před Slavíčkovu Prahu z Letné\nnepotřeboval jsem tu žádné změny své\nho obvyklého cítění, nemusil jsem si dáti\nžádný duchový štulec, abych se hned\nvcítil do tempa, rytmu, z něhož impres-\nsionismus vycházel v první řadě. A nebylo\nani nutno, aby byli pařížští, berlínští i praž-\nští impressionisté vzájemně známi. Rytmus\nbyl dobovým příbuzenstvím, kontaktem se\nživotem, kontraktem se životem na tolik\na tolik let, na tolik a tolik možností, objektů\natd. atd. nebof nekolidoval s tempem\ndobového cítění, jež mohlo v patřičných in-\ntervalech dodávati stále nový materiál.\nAle opravdovým světovým názorem, dů-\nstojným státi vedle uzavřených, dobových\nnázorů minulosti, impressionismus nebyl;"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.36", "texte": "to předpokládá ještě jiných momentů,\nnežli rytmu. V prvé řadě požadavek ji-\nstého neutrálního, abychom tak řekli, bodu\nmrtvého z něhož jeví se svět právě tak\nvelkým jako nízkým, komickým jako tragi-\nckým atd., neboť má tento bod stejné vzdá-\nlenosti, relace ku všem dobou vytvořeným\npojmům. A je-li tohoto centra jednou do-\nsaženo, pak při vší dramatičnosti, rytmič-\nnosti, pohybovosti předvedeného divadla\n(jež by jinak, nespočívajíc v tomto pevném\nložisku, vyletělo komínem, jakož se stane\nz části rytmu impressionistů)* tedy při\nvší pohybovosti a dramatičnosti zůstávají\numělec i divák v relativním klidu. Ale ne-\ndojde-li k tomuto klidu doba v životě (třeba\njen v hořejších vrstvách), čili nemá-li (aniž\nby třeba věděla) své vývojové stadium za\nsebou, nemá-li dosti bohaté citové minulosti,\naby směla realisovati ze zásob skutečně svých,\nvrcholné, ateliérové umění skutečně svoje,\nnemohou ani umělci zůstati v dílnách a sa-\nlonech příliš dlouho.\nU individualisty, čili kosmu en miniatuře\nkryje se světový názor ve značné míře s osob-\nním pojmem smrti, v němž nalézáme ana-\nlogon k onomu centru v dobovém názoru\nsvětovém.\nVědom si toho, že jest trochu odvážným\ndotýkati se problémů tohoto druhu v krát-\nkém referátu o les Indépendants, dokončím\npřece, co jsem naznačil se vztahem k povaze\ntohoto nového umění.\nRekneme-li tedy: osobní názor na smrt\nže jest mnoho identickým s názorem ži-\nvotním, nesmíme býti podezírání ani z pa-\nthologie, ani ze sentimentality, ba ani z ro-\nmantičnosti. Znamená to prostě, že indi-\nvidualistovi jest prožiti se až ku konci,\nčili absolvovali všecky své vývojové mož-\nnosti, octnouti se také u jistého mrtvého\nbodu, u jakéhosi osobního „ničevo\"; jedině\ns tohoto místa lze správně realisovati, neboť\njedině z ničeho lze stvořiti svět.\nUmění posledního data nevychází ani\nz rytmu (jako Monet, Lysley, Pissaro a jiní)\nani z intuice (Gogh), ani z realismu (Rem-\nbrandt), ani z národnosti atd., nýbrž také\nz jakéhosi „ničeho\": z konstrukce plochy.\nLogidky pouze vzato, nejsprávněji mysli-\ntelný začátek. Zbývá čekali, je-li tato doba\njiž abstrakce schopna čili objeví-li se pod\ntouto abstrakcí také veličiny konkrétní a\n„životní\" cítění, pozná-li se život v tomto\numění, jakož se poznal v impressionismu,\novšem jen částečně. Spontánnost celkového\núsilí nutí nás věřiti. Ale chce-li toto umění\nbýti opravdu velikým, musí nalézti sankce\nvelice všeobecné (třeba ne hned) neboť\ntragikomickým údělem každé nové pravdy\njest, že bývá samozřejmou také kriteriu naiv-\nnějších mezi námi.\n* Rytmus impressionistů nesmí býti brán v nej-\nvýše myslitelném smyslu, nýbrž spíše ve smyslu pou-\nhého všedního životního tempa.\n\nZd. Kratochvíl.\n\nZ berlínských výstav.\n\nVýstava Futuristů v berlínském Sturmu jest\nzjevem naší době zcela přiměřeným, a ni-\nkdo by se asi již nepozastavoval nad jejich\nobrazy, třeba ještě násilnějšími a podivněj-\nšími, kdyby tito italští malíři své dílo pouze\npřidružili k všeobecné záplavě nejrůznějšího\nmalování, jaké lze shlédnout na příklad u le-\ntošních „Les Indépendentes\" v Paříži anebo\nv,Juryfreie Ausstellung\" v Mnichově, a kdyby\nve svém slovním doprovodu nevyhlašovali\nse za jedinou spásu současného umění a od-\nvádějíce nekriticky výtvarné umění na pole\njemu cizí, nepůsobili opět chaos a anarchii.\nV nynější době úporného hledání a expe-\nrimentování, kdy staří bohové minulých jis-\ntot zemřeli a noví jsou jen v proroctvích,\nlaikům a rovněž povrchním výtvarníkům jeví\nse každá práce jen ukojením soběstačné sen-\nsacechtivosti a laciné pósy. A není divu, že tito\nItalové, jejichž přirozená povaha svádí vždy\nk povrchnosti, výbušnosti a laciné okázalos-\nti, usmyslí-li si moderně malovat, nebudou\nmíti velké starosti a zájem o formu, ale že"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.37", "texte": "nekriticky sáhnou po všech vymoženostech,\naby v zápětí odvedli malířství na pole herecké\na arénovou scénu. K divadlu je potřebí davu,\nmnoho bengálu a klaku a tak vlastní práce\npřesouvá se z malířství na účel drážditi a im-\nponovati. Jednoduše se otázka po umělecké\nkvalitě nezodpoví a talent se prostě popře,\nanebo se předstírá, že je již sám sebou skryt\nv pochybné mathematice, formuli či mystice.\nAbychom se zajistili proti takovým přípa-\ndům, jest nutno, neuzavírati se apaticky před\ntouto zdánlivou chaotičností, ale jest zapo-\ntřebí projiti vším, kriticky se probojovati k po-\nznání pravých a čistých tvůrců, kontrolovati\na vážili positivní celkové výsledky, a zmoc-\nníme-li se jednou niti vedoucí z tohoto blu-\ndiště, uchráníme se každého povrchního kla-\nmu a uvítáme i příštího pravého průkopníka\nvždy s patřičným porozuměním. Neboť utí-\nkati tomuto boji a přece cítiti nutnou potřebu\ndalšího a nového umění vede k tomu, že mí-\nsto solidních uměleckých tvůrců přijímají se\nza vykupitele na př. Futuristé, anebo že za-\nkládá se celá příští kultura na polieberman-\nnovské malbě, na Barlachovi a Lehmbrucko-\nvi, jak to z bezradnosti činí poslední nmecká\nkritika. Takové však počínání jest pouhým\nznamením nedostatečně intensivního pomě-\nru k současné produkci, nekritičnosti a lehko-\nvěrné pohodlnosti, neboť jistoty lze se dobrati\nvždy jen mučivým poznáváním.\nNad nynějším stavem futuristické malby\nnelámali bychom hůl všeobecně, neboť jejich\ndílo je ve vývoji a u mnohého může se te-\nprve časem probuditi jasný smysl a podstata\numění a nutné ukáznění formové. Každý ta-\nlent může býti na čas v klamu, nebo sveden\nna odchylnou cestu hledání a výbojnosti. U\nFuturistů však talentů není. Máme-li souditi\npodle dřívějších prací, v nichž by se schop-\nnost malířova nutně musela projeviti, po-\nněvadž nebyla ničím znásilňována, kalena\nnebo zastírána, musíme jim upříti i pouze\nprůměrnou kvalitu. V malbě Boccionově\n„Moderní Ideál\", „Smích\", vCarrově „Kou-\npel\" „Vycházení z divadla\", „Pohyb měsíce\",\nv Russolově „Tři hlavy\", „Vzpomínky jedné\nnoci\", chápání a jemnost formová jest ještě\nza obyčejnou produkcí, známou nám na př.\nz Rudolfínských výstav, smysl pro tvar na-\nhrazen opisováním naturalistického předmě-\ntu; barva je materielní, hrubá, přilepená na\npředmět, světelné kvality zneužito jen k la-\ncinému pozlátkovému effektu. Po těchto na-\nturalisticko-impressionistických, špatně ma-\nlovaných obrazech, přichází několik obrazů\nkonfetových na základě duhových barev neo-\nimpressionistické tradice. Větrnými mlýny,\nproti nimž tehdy polem táhli, byl jim hnědý\ntón. Na podkladě neoimpressionismu a jeho\nmethody vůbec nepochopené, byli schopni\nspustošiti celou kulturní Evropu. A jak i zde\nse jim jednalo pouze o zdání formy a ne o\nvytváření, svědčí, že celou tehdejší produkci\npodpírali pouze odvoláním se „na přírodu\njako jedinou kontrolu\", neboť nikdy prý hně-\ndá nuance neobráží se v naší pleti. Od této\ndoby poznavše tak zvaný kubismus, prose-\nkávají, překládají a pronikají jeden před-\nmět druhým, avšak opět ne cestou výtvar-\nnou, nýbrž dle jejich tendence stačilo by na-\nmalovati třeba deset různých průsvitných\nobrazů formou nejpustšího kyče, přeložiti\npřes sebe, a výsledek by byl sice podivný,\nale odpovídal by plně jejich představě futu-\nristického malování „současnosti duševních\nstavů\".\nBez vnitřní nutnosti maskují své banální\nsecessní malování manýrou špatně pocho-\npené formové tendence neoimpressionisti-\ncko-Picassovsko-Braquovské a slavně pro-\nhlašují, že jejich futurismus vymyká se „ve-\nškeré tradici, a že stojí na vrcholu hnutí\nevropské malby.\"\nPři vší zmatenosti a při všem výbušném\na prskavkovém charakteru, kdyby dnes mezi\nnimi byl jediný talent, nutně by se projevil.\nNeboř třebas by bylo vyznání výtvarníkovo\njakéhokoli druhu, vždy jeho schopnost pro-\nniká v díle jeho osobní jemností a citlivostí"}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.38", "texte": "formovou, i kdyby byla částečně zavalena\nrušivými prvky a nesouvisloli spojitostí.\nFuturistická theorie a názor na uměleckou\nprodukci nespadá vlastně do kritického roz-\nboru, poněvadž žádná theorie nesmí se po-\njímati sama o sobě, ale vždy jedině vzhle-\ndem ke své realisaci, k dílu. Neboť theorie\nšpatně neb nedůsledně vyslovená neničí do-\nbré dílo, kdežto naopak může býti názor\nlogicky správný, avšak zůstává-li pouze v říši\npojmu, jest vlastně nekontrolovatelný, bez\nkonkrétní realisace a tedy k umění lhostejný.\nPostuláty a názory na umění uvedené v je-\njich katalogu, pokud jsou správné a od nich,\njako jedině platné prohlašovány, jsou nové\njen tím, že mají platnost u některého umění\nstarého anebo umění nynějších Francouzů,\nale že nedají se aplikovati právě na jejich\nobrazy.\nŘeknou-li: „Hledáme styl pohybu, o což\nse před námi ještě nikdy pokus nestal/'\nmyslí tím zcela něco jiného, než co se vše-\nobecně slovem styl nebo pohyb předpo-\nkládá. Slovem pohyb, jak bylo na příklad\nv poznámkách o Grecovi vysloveno, myslí\nse jako symbol, výraz a známka ztělesnění\ncelkového životního názoru na svět, projev\nvnitřního stavu duše v reakci bud' akční neb\npassivní, jest to realisace povšechné citové\nteleologické gravitace a volného předurčení.\nU Futuristů pohybem myslí se však pouhé\nmechanické opisování „zvláštního rytmu je-\ndnotlivých předmětů (její vnitřní síly) a roz-\nkládání, které nezávisí na přesných záko-\nnech, ale mění se dle charakteristiky věci\naneb dle pohnutí pozorovatelova.\" V pod-\nstatě tedy toto nové pojetí není ničím jiným\nnež pouhou impressionistickou náladovou\nmalbou přesunutou z objektivně vibračního\noptického dojmu (světelného a barevného)\nna subjektivně náladové líčení liniového\nrytmu. A k označení této libovůle odvislé\nnejvíc od momentní náladovosti pozorova-\ntelovy užívá se slova „styl pohybu\". Říci\npouhý pohyb znamená prázdný pojem, po-\nněvadž i chaos jest pohyb. Není-li za tímto\nsuchým pojmem též konkrétní jsoucno ob-\njektivně chápatelné, pak slovo pohyb stává\nse pouhým materielním přívlastkem. A jak\nvidět, neběží jen o řešení tohoto pojmu vý-\ntvarně, ve smyslu omezení všeho výrazu na\nformu a její projev, ale pohyb mění se v ma-\nterielní pohybový zjev a na jeho materielní\nprojev. Stejně jest tomu tak s jinými ne-\nsprávně užitými pojmy a zdánlivými para-\ndoxy. Tak na př. prohlásí: „Prostor již ne-\nexistuje\"; na prvý pohled bylo by možno\ntento zdánlivý paradox vyložiti tím, že my-\nšlen jest zde subjektivní prostor, t. j. jedno\nzorné pole. Neboť lze říci, že za jeden sub-\njektivní prostor nastupuje prostor bez relace\nk nějakému nazírajícímu subjektu a tím k ně-\njaké centrální optické percepci, že nastupuje\nprostor vícepohledový (Greco), objektivní,\nanebo prostor beze vší relace, tedy vždy\nprostor, avšak zmocněný. Každé podezření\nz takového vyššího pojetí o prostoru padá,\nkdyž větu: „Prostor neexistuje\" Futuristé vy-\nloží odkazem k optickému zdání: „Ozářené\na deštěm mokré dláždění prohlubuje se\nv pravdě nekonečně až do středu země.\"\nStejně řeknou-li, že není prostoru a chtějí-li\n„současnost duševních stavů\" vysvělliti, ne-\nsmějí použiti na důkaz příkladu, jenž začíná:\n„Když malujeme osobu na balkoně (Pohled\nzevnitř)\" atd.\nFuturisté označují Francouze za akade-\nmiky a bez rozdílu, bez nějakého kritického\nčlen éní jmenují všechny jedním dechem. Je-li\nnějaká vleklá nemoc, na niž stůně dnešní u-\nmění a francouzské zvláště, jejíž symptomy\nby mohly býti spatřovány v nesoustředění\nzájmu a ve vyhýbání se základním otázkám\nživota a jeho hodnotám v jakési pohodlné\napatičnosti, pokud se týče relace k vnějšímu\nsvětu a v intimním požitkářství její původ\npotom leží hlouběji než v osudech nositelů\numělecké kultury, a takovou bolest nelze léčit\npochybným odvarem futurismu. Není třeba\npodotýkali, že těmto italským malířům tato"}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.39", "texte": "charakteristická vášnivost a fanatičnost, jinak\nvždy posvátná a plodná, koření-li v hloubce\nduševní podstaty a je-li zvláště doprovázena\núměrnou, tvárnou silou a kritickou rozva-\nhou, mění se v jejich výkonech v komickou\npósu, nafouklou frázi a zběsilé siláctví. Bez\nvlastního tvůrčího vývinu, bez hlubokého\nvnitřního poznávání a vědomí formy táh-\nnou Evropou, aby ji ohromovali falešně po-\nchopenými zásadami francouzské malby,\ntakže vlastní projev nestává se výrazem o-\ndevzdané a vroucí práce na poli výtvarném,\nnýbrž vybíjí se v gestu, v chuti, imponovat,\nudivovat a děsit nezasvěcené publikum a he-\nrecky vyhrávat své falešné city zkroucenou\na nelogicky zpotvořenou maskou dobrého\numění. Neboť nejde jim o umění, které zů-\nstává, když sami doznávají: „Deset let ještě\nmůžeme svou povinnost konati. Až nám bu-\nde čtyřicet let, mohou nás mladší a udatnější\nvhoditi do odpadkového koše jako nepo-\ntřebné rukopisy.\"\n\nEmil Filla.\n\nKandinsky: Über das Geistige in der\nKunst.\n\n(Dokončení.) .\n\nDnes, v době nových vědeckých theorií,\nvědy nematerialistické, kdy se mnoho mozků\nzačíná zabývat i theosofií, kdy uprostřed du-\nchovního pohybu nové doby náboženství,\nvěda a morálka jsou otřeseny a když vnější\nopory hrozí zřícením, odvrací člověk svůj\npohled od vnějšku ksoběsamotné mu.\nNa základě toho stanoví Kandinsky po svém\na dosti volně požadavek vnitřní krá-\nsy oproti kráse vnější. Odvozuje mnoho\nz hudby, dnes nejméně materielního umění.\nV malířství je snaha po rytmu, po mate-\nmatické abstraktní konstrukci; uvádí, jak se\ndnes cení opakování barevného tónu, způ-\nsob, jakým je barva uvedena do pohybu\natd.; malířství je ovšem dnes vázáno skoro\núplně na přírodní formy. Jeho dnešní úlo-\nhou je vyzkoušeli své síly a prostředky, po-\nznati je a pokusiti se tyto prostředky a síly\nčistě malířským způsobem užiti k účelům\nvytváření.\nVe výtvarném umění rozlišuje Kandinsky\nčinitele kresebné a malířské, zdůrazňuje však\nhlavně barvu jakožto výrazový prostředek.\nBarva má nejprve svou fysickou působnost\na účin. Uvádí různé smyslové účinky barev,\njejich therapeutické účinky a sílu fysiologi-\nckého vlivu na vše organické. Elementární\nfysická síla barvy je drahou, kterou dojde\nbarva k duši; pak nastává duševní vibrace,\npsychický účin barvy, vyvolávání associací ni-\nkoliv jen optických (symbolika barev). V ma-\nlířském užití rozlišuje: 1. elementární působ-\nnost isolované barvy a jejích stupňů a pohyb\nvlastní každé barvě (dynamický a statický);\n2. vzájemnou působnost kombinací barev,\nvzájemný pohyb barev vůči sobě a aktivní a\npassivní vzájemné poměry barev. Další pak\nje spolupůsobení a protipůsobení barvy a\nformy; počet barev a forem je velký, tedy i\nznačná možnost nejrůznějších kombinací a\núčinů (Kandinsky napovídá možnost malíř-\nského kontrapunktu ze všech těchto kombi-\nnací). Princip barevná a formové harmonie\nspočívá na účelných popudech na lidskou\nduši. Je to princip vnitřní nutnosti (ze kte-\nré také vychází volba námětu). V kombina-\nci harmonických a příp. třeba i neharmoni-\nckých elementů v obraze, v kombinaci za-\nstřeného a důrazně vyslovovaného je opět-\nně jistá podobnost s hudbou. Formové ele-\nmenty (předmětné a abstraktní) se nemusí\nv důsledcích nutně omeziti jen na abstrakt-\nní, protože ony předmětné způsobují stejně\ntak jako řečené slovo (nebe, člověk, strom)\nvnitřní vibraci, jež je pro umění nutná.\nK abstrakci se dochází: 1. komposicí celé-\nho obrazu, 2.podřazováním jednotlivých vy-\ntvořených forem této celé komposici; jedno-\ntlivá forma je jen elementem jednotící kom-\nposice. Jednotná forma i jednotlivé formy\nmusí míti svůj společný tak zv. vnitřní zvuk.\nPokusy k abstrakci šly nejprve přes snahu"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191206-01.1.40", "texte": "udržeti obraz v ploše, vyloučiíi z něho třetí\ndimensi a modelaci; toto přibití možností\nna reální plochu plátna má však stále ještě\npříchuť malerielní. U tak zv. kubismu byla\nsnaha osvoboditi se od léto jedné reální plo-\nchy vnesením obrazu na ideelní plochu, jež\nměla býti vytvořena před materielní plo-\nchou plátna (třeba komposicí z třídimensio-\nnálních pyramid). Je však možno podržeti\nmaterielní plochu a vytvořiti plochu ideelní\na nezužitkovati ji jen jakožto plošného či-\nnitele, nýbrž jako třídimensionálního pro-\nstoru. Dle Kandinského možno toho docí-\nliti třeba silou a tenkostí linie, uložením for-\nmy v ploše, přeřezáváním forem formami\njinými, pak možnostmi barvy, v jejím pohy-\nbu a posléze v kontrastech souzvuku a ne-\nsouzvuku.\nŘečený princip vnitřní nutnosti má tři zá-\nklady: 1. umělcův vlastní výraz (element o-\nsobnosti), 2. výraz toho, co je vlastní určité\nepoše (element stylu složený z řeči epochy a\nz řeči národa), 3. výraz toho, co je v umění\nvšeobecného, toho, co je společné lidem,\nnárodům a časům, co je věčně umělecké, přes\nhranice prostoru a času. Umělecky správné\nnení možno docílili theorií, počítáním a de-\nduktivními úvahami; i když ono všeobecně\nkonstruktivní je možno docíliti čistě theore-\ntickou cestou, schází takovému výtvoru jisté\nplus, jež by mělo být jeho povahou a jež má\nbýt do uměleckého díla vdechnuto citem.\nUmělec musí míti co vyslovit, neboť není je-\nho úlohou jen ovládnouti formu, nýbrž při-\nzpůsobiti formu obsahu.\nPřipojené reprodukce prací Kandinského\nnedokazují než velice volný původ někde\nz Dongena a snad trochu z Matisse; jinak\njsou to resultáty vydrážděné sensitivnosti a\njsou silně neseny náladou secesní, která sku-\ntečně ještě někde v mladém polském i ně-\nmeckém umění v různých obměnách trvá.\nNemohou vzbuditi nijak vážný a přesvěd-\nčující dojem, který by odpovídal oněm sta-\nnoveným příkazům vnitřní nutnosti a hu-\ndební komposice. Tyto obrazy, nechť jme-\nnují se Impresse, Improvisace nebo Kompo-\nsice, mají příchuť tak volně osobní a subjek-\ntivně podmíněnou, že nelze uchopili z nich\ntu nejmenší pravdivou známku nějaké uzá-\nkoněnosti, jež by umožnila, aby mohly snad-\nněji býti pochopeny.\n\nJosef Čapek."}]}