{"numero_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_sha256": "4c4ef8ac465cdba137ec3a5d45450356a25a83965183b3cddd8adef03135e158", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1912/08_01/bmtnabk_1912-08_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1912/08_01/bmtnabk_1912-08_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c001", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.1", "titre_corps": "OBSAH", "titre_sommaire": "OBSAH", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.2", "debut_caractere": 53, "fin_caractere_exclue": 329, "texte": "OBSAH\nTEXT:\nCh. Vildrac: Kdybychom sbírali...\nFrant. Langer: O Kleistově Penthesilei.\nKRONIKA:\nJ. Meier-Graete: Kultura.\nV. Beneš: Berlin.\nFrant. Langer: Meze bibliofilství.\nVYOBRAZENÍ:\nBeneš (3). Filla (2). G. Seurat (3). - Ná-\nstěnná malba (1). Hlavice románského sloupu\n0)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c002", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.2", "titre_corps": "SOMMAIRE", "titre_sommaire": "SOMMAIRE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.2", "debut_caractere": 331, "fin_caractere_exclue": 528, "texte": "SOMMAIRE\nTEXTE:\nCh. Vildrac: Si l'on gardait.\nFrant. Langer: La Penthesilée par Kleist.\nCHRONIQUE.\nILLUSTRATIONS:\nBeneš (3). Filla (2). G. Seurat (3). La\nfresque (1). - Chapiteau de la colonne (1)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c003", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.3", "titre_corps": "G. Seurat", "titre_sommaire": "G. Seurat", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 17, "texte": "G. Seurat\nCirkus."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c004", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.4", "titre_corps": "G. Seurat", "titre_sommaire": "G. Seurat", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "G. Seurat\nLe Chahut."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c005", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.5", "titre_corps": "G. Seurat", "titre_sommaire": "G. Seurat", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "G. Seurat\nPřístav."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c006", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.6", "titre_corps": "E. Filla", "titre_sommaire": "E. Filla", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "E. Filla\nUtěšitel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c007", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.7", "titre_corps": "E. Filla", "titre_sommaire": "E. Filla", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 16, "texte": "E. Filla\nSalome."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c008", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.8", "titre_corps": "V. Beneš", "titre_sommaire": "V. Beneš", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 15, "texte": "V. Beneš\nScéna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c009", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.9", "titre_corps": "V. Beneš", "titre_sommaire": "V. Beneš", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 14, "texte": "V. Beneš\nŽeny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c010", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[278]", "page_fin": "[278]", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.10", "titre_corps": "V. Beneš", "titre_sommaire": "V. Beneš", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "[278]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "V. Beneš\nZ nábřeží."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c011", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[279]", "page_fin": "[279]", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.11", "titre_corps": "Nástěnná malba u Sv. Klimenta v Římě. IX. stol.", "titre_sommaire": "Nástěnná malba u Sv. Klimenta v Římě. IX. stol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "[279]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 47, "texte": "Nástěnná malba u Sv. Klimenta v Římě. IX. stol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c012", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "280", "page_fin": "281", "image_debut": 12, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.12", "titre_corps": "Charles Vildrac: Kdybychom sbírali...", "titre_sommaire": "Charles Vildrac: Kdybychom sbírali...", "signature_source": "Přeložil J. Varton", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1189, "texte": "Charles Vildrac: Kdybychom sbírali...\nPřeložil J. Varton.\nKdybychom sbírali po dlouhé časy,\nsbírali měkké a vonící vlasy,\nty všechny vlasy žen, jež mrtvy jsou,\nvše vlasy bílé, všechny vlasy plavé,\ni šafránová rouna, hřívy tmavé,\ni vlasy barvy listů, které schnou,\nkdybychom sbírali po věčné časy\na setkali je v šíré plachty\npro pláně moří\ntěch bylo by na dálném moři,\nzlatiiých vlasů, i jež rudě hoří,\na tolik vlasů nocí bezhvězdných,\ntak bylo by i plachet hedvábných,\njež v slunci žhnou a větrem dují,\nže šedí ptáci, slétající k moři,\nohromní ptáci vůni pociťují\nz nich stoupající\nvšech polibků, jež vanou ještě kšticí,\nvšech polibků, jež snesly se kdys v kštici\na posléz s větrem do daleka plují.\nKdybychom sbírali po dlouhé časy,\nsbírali měkké a vonící vlasy,\nty všechny vlasy žen, jež mrtvy jsou,\nvše vlasy bílé, všechny vlasy plavé,\ni šafránová rouna, hřívy tmavé,\ni vlasy barvy listů, které schnou,\nkdybychom sbírali po věčné časy,\nspletené koncem v provazová pouta,\na ta by všem\nv žaláři vězňům byla okovem,\na vězňové by mohli volně jít,\nkam sahají až pouta\nokovy rozvíjely by se dál a dál,\ndál od prahu, kde žalář stál,\naž každý z vězení a z vězení\nby dojít moh'\nv svůj rodný kraj."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 434, "texte": "A kdyby Klotho se vřetena předla\nna místo nitě, měřící dni temné,\nty všechny vlasy dlouhé, všechny jemné,\npřadena sluneční i rezí zhnědlá\ni barvy havraní,\na barvy stříbra na březovém pni,\na kdyby Klotho se vřetena předla\nty všechny vlasy žen, jež mrtvy jsou,\nbyl bych tak stár, tak mdlý a sám\nna výši své a bez pohledu k hlubinám\na bez naděje v příští věk,\ntak těžký tíhou vzpomínek\nsplynulých v čas\nže Smrt by zavolal můj silný hlas!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c013", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "281", "page_fin": "286", "image_debut": 13, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.13", "titre_corps": "Frant. Langer: O Kleistově Penthesilei.", "titre_sommaire": "Frant. Langer: O Kleistově Penthesilei.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.13", "debut_caractere": 436, "fin_caractere_exclue": 2719, "texte": "Frant. Langer: O Kleistově Penthesilei.\nKleislova tragedie Penthesilea jest z mála děl, jimž bezesporně patří všechny superlativy\na všechna epitheta, oceňující jejich krásu. Ale v následujícím rozboru ačli lze zváti roz-\nborem poznámky učiněné na okraji tohoto uměleckého díla nechci nijak zpytovati, proč\njest tato tragedie krásnou. Ale vyzvednu a budu pozorovati jinou vlastnost dramatu, totiž\nže jest uměleckým výtvorem. A budou mne zajímati některé ne všechny zákony\ntvorby, které Penthesilea, jakožto veliký umělecký výtvor, prokazuje.\nPro orientaci budiž nejdříve naznačen obsah děje: Vojsko Amazonek zjevuje se nena-\ndále v Trojském území, aby se zmocnilo zajatců. Každý zajatec stává se manželem vítězné\nbojovnice a splodí jí dcery, udržovatelky národa, v daleké Themiskyře. Jejich královna\nPenthesilea sleduje nejkrásnějšího z Řeků, bohorovného Achilla, snaží se zmocniti se ho,\nale po vysilujícím boji nepřemožitelnému podléhá a jest zajata. Když procitne ze mdlob,\ndomnívá se, že zvítězila nad ním, věnčí jej růžemi jako svého ženicha, zahrnuje ho slovy\nlásky, kterou za ním byla puzena. Ale ve chvíli, kdy jest osvobozena, procitá také ze svého\nklamu, vidí, že místo vítězné paní stala se jeho otrokyní. Leč Achilles, který nepodlehnuv\nsíle podlehl kráse královnině, odhodlává se vejiti s ní ve zdánlivý boj, z něhož by dobro-\nvolně vyšel sice jako zajatec, ale též jako manžel Penthesilein. Vyzývá ji k boji, ale Penthe-\nsilei, která nezná jeho záměru, zmocňuje se šílenství nad nenávistí toho, jehož obklopila\nláskou. Vyjde v boj, Achilles úmyslně podlehne, avšak šílená královna se svými psy roz-\ntrhá jeho tělo. A když si uvědomí své šílení, umírá.\nCelá tragedie dělí se na dvacetčtyři scény, z nichž prvých pět tvoří jakousi exposici. Pak\nscénou téměř lyrickou začíná se vlastní dějový vývoj, v němž každým okamžikem děj\nstoupá ke své krisi, t. j. k setkání zajaté Penthesilei s vítězným Achillem a odtud opět řítí se\nke katastrofě, kdy Penthesilea vyvedena ze svého bludu, v šílenství roztrhá tělo Achillovo.\nOvšem tyto oddíly by měly jen jakýsi význam při scénickém provedení, neboť by tak\npodle potřeby režie byly nalezeny jakési pausy, kdežto v textu není nijakého dělení a celé\ndrama jest úplně jednolité. V dramatě vyrůstá každá následující scéna bezprostředně"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3728, "texte": "z předchozí. I vystřídá-li se na scéně vojsko řecké s vojskem Amazonek, znamená to vždy\npouze posunutí děje ku předu, nikdy žádný návrat k minulému ani zastavení dějového\npochodu. Někdy na jevišti jsou scény charakteru dosti epického: předvádějí slovně děj\njednající za jevištěm, který však ihned nalézá své pokračování na I tyto však jsou\npokaždé vyznačeny tak vzníceným dialogem, plným výkřiků a poplachu, že jsou skutečnou\nreprodukcí neviděných leč velikých dějů, jichž plnou odezvu na scéně vzbuzují; nejsou tedy\nopět žádnou vložkou, ale postupem v ději. V průběhu děje jen dva lyrické motivy několi-\nkráte se vracejí: slavnost růží, jako nádherné svatební veselí vítězících Amazonek, a vzpo-\nmínka na Themiskyru, jako tušení sladkých odměn za tvrdé boje, ale oba tyto motivy\nvynořují se nevtíravé, vždy jen několika slovy nebo verši uprostřed krvavého spádu deje.\nEpická jest pouze exposice, líčící stav na počátku dějů. Ale její zlomek jest přenesen ve\nchvíle setkání Achilla s Penthesileou, kdy tato epika poměrně klidná, kontrastující s na-\npietím situace, stává se závažným dramatickým momentem.\nVyznačuje se tedy celý děj tragedie přímočarým postupem, nerušeným žádnými epi-\nsodami ani zastávkami, a vyznačuje se jednosměrností, poněvadž se nikde nevětví v nový\nděj, ale spěje k jedinému závěru, ba dokonce není ani sledován žádným rovnocenným dějem\nvedlejším, s nímž by musil závoditi o svou prvořadost, čili tragedie vyznačuje se doko-\nnalou jednotou dějovou. _\nPokud se týče času, v němž se děj odehrává, máme v této tragedii pred sebou temer\npříkladný obraz jednoty časové. Celá doba děje zaujímá právě tolik doby, jako pouhé\nscénické předvedení. Časová rozlehlost děje jest vymezena začátkem a koncem dramatu.\nJest to zajisté plus oproti jiným tragediím, na př. i antickým, u nichž časová míra byla\npojímá na hmotně, kde bylo požadováno, aby jednota času byla projevena v praktickém\nměřítku. (Doba děje omezena na míru jednoho dne.) Penthesilea také není rozdělena na\nakty, což by v důsledku vyžadovalo i rozdělení jednoty časové, dokonce i porušení dějové\njednoty. Neboť je-li přerušení, mezera mezi scénami dramatu, přirozeně jsme v každém\nnovém dějství postaveni před jinou směrnici, než v jaké se nalézal běh aktu předchozího.\nPřirozeně, protože nás (diváky) pausa ponechává sobě samým a nový počátek musí pak\npočítati s novou psychologickou situací vzniklou za tohoto mezidobí. Tím se rozpadne\nněkolikaaktové drama na stejný počet více méně samostatných celků; a jest také nutno\ndo velké míry klásti na ně požadavky jako na celky, z nichž každý má samostatný vývin\na rozřešení a které vespolek tvoří komposici, již bychom mohli nazvati tri-tetra-pentalogií.\nJako důsledek obou předchozích jednot jest v Penthesilei zachována důsledně i je d-\nnota místa. Ostatně hráno je na dosti indifferentní scéně, po níž střídavě přecházejí vojska\nŘeků a Amazonek. V ději není jí vytčena žádná určitá úloha a také ve scénáři není ur-\nčitěji charakterisována. ,\nV Kleistově tragedii jest tedy zachován požadavek trojité jednoty. V poslední dobe\ntento postulát nebyl již leta žádnému dramatickému dílu předložen. Romantická a po ní\nnovoromantická škola nepečovala nikdy o tuto formální stránku díla; naturalismu se při-\nrozeně příčila. U dramatika, jakým jest Kleist v jeho nedokonalejších dílech Penthesilei\na Rozbitém džbánu, však vznikla samozřejmě jako pouhý a prostý požadavek dokonalosti.\nVyrostla jako umělecký nadbytek z díla umělcova, který byl tak dokonale dramaticky\nzaložen, že nebylo mu nutno ohlíželi se po vnějších vztazích. Vyrostla u něho tam, kde\naf vědomě či nevědomky sáhl až k nejhlubším pramenům dramatického útvaru.\nPožadavek úplné jednoty v dramatickém díle mohl by na prvý pohled zdáti se divadelní"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3841, "texte": "konvencí, zjednodušením pro autora, diváka, jeviště. Ale drama má svůj původ až v meta-\nfysických a ethických základech a jeho vztahy ku všemu, co jest v člověku a světě osobního\na dočasného, vztahy, které jest překonati, aby bylo dílo postaveno nad obecná stanoviska,\njsou také původem zákonů, v nichž pojem vztahu jest nahražen korrelativním pojmem\nohraničení. To znamená, že drama na místě, aby mělo vztahy vůči běhu života, světa\na doby, jest celkem o sobě uzavřeným, že vzniká nová říše, oddělená hranicemi, že po-\ntom drama není již výsekem životního dění ani jeho integrací, ba ani jeho analogií, ale\nnanejvýše symbolem, stojícím ovšem již mimo konkrétní a praktické poměry. Jest tedy\nsnad drama symbolem pokaždé celého světa, života, času ne v jeho výsecích, ale sym-\nbolem absolutním, t. j. bez relativních poměrů. Pak znamená jeho jednota soustředívou\nsílu, zpřítomňující časové, dějové a místní všeobecno v jednotnou dobu, místo a dění, a na\njejí dokonalosti jest závislá absolutnost symbolu; tedy jednota jest realisací dramatu. Tak\nmožno odůvodniti dramatickou jednotu z vlastní podstaty dramatu ... Anebo znamená\njednota projev tvůrčí síly. Neboť zajisté výtvarná snaha znamená nejdříve vymezení díla\nna venek, co nejúzkostlivější vymezení, a dále zcelení uvnitř jeho. A které zcelení jest\ndůslednější a úplnější než to, jež jest vyjádřeno celkem prostoru, času a děje? Vytvoření\ntakovýchto celků svojí jednotností nepřístupných všemu vnějšímu vlivu, celků, které obsa-\nhují v sobě veškeren komplex tvůrcem vložené hmoty a energie jest jedním z největších\ncílů uměleckých ... Anebo jest tato jednota nehybnou basí, o níž se má opírati duch di-\nváctva? K určitému centru, přesně vymezenému v prostoru i době, cílí všechno napietí.\nVšechny nálady, myšlenky, soucítění setkávají se na malé ploše a soustřeďují se nad ní,\na vrátí se z ní zpět prohloubeny její intensitou jako očistné síly vycházející z jediného\nohniska. A potom stupňuje snad až k vrcholu jednota dramatu onen posvátný citový stav,\nkterý bývá zván katharsí...\nNemluvil bych tolik o dramatické jednotě, kdyby mi jednota nepředstavovala celý sva-\nzek zákonů, vypracovaných dlouhými tradicemi, tudíž konečný bod snad staleté empirie.\nSměřovala zajisté k jedinému cíli, aby byl stvořen celek, který již nikdy nepotřebuje zdů-\nvodnění a podepření. Celek tento pak má již matematickou samozřejmost, na níž se\nsúčastňují i všichni členové tohoto celku. Cokoliv v něj zapadne, již se v něm rozvíjí zá-\nkonem jednoty prostě a přímočaře, aniž potřebuje nějakých vysvětlivek ať psychologických\nnebo ethických nebo jiných. Není možný žádný lom ani úchylka prostě z apriorního před-\npokladu, neboť pak by jednota nebyla jednotou. Zopakujeme si tedy: Jednota znamená\ndokonalé sevření celku, úplné omezení proti vnějšímu, proti obecnému ne-\nlibovolnému prostoru, času a místu. Pak ovšem jest více, nežli pouhým požadavkem nebo\npředností. A znamená určitou a jasnou představu toho, čemu se říká forma dramatu.\nAle jednota, jakožto dramatická forma, není něčím, co by dosud mělo stejně silný formální\naequivalent. Představuje nám jakýsi vrchol, téměř absolutní, jaký jest cílem všech výtvar-\nných tužeb, po pevných universálních formách. Bylo by možno jako ovšem jen negativní\nprotiklad postaviti proti ní drama na př. Shakespearovo nebo Wedekindovo, dramata,\nkterá trvají, ačkoliv nezachovávají žádných principů jednoty ale co znamená negativní\nnámitka proti kladnému faktu? Forma tak do důsledků jasná, jakou jest jednota drama-\ntická, jest jedním z nejpositivnějších výsledků celého umění, výsledků, které nejsou pora-\nženy ani sebou samým. Neboť jistě by mohlo býti uvedeno, že tam, kde jest vytvořena\nuniversální forma, není možno individuelní tvoření, není místa pro lidskou krásu, citové\nschopnosti náladové a pod., a že kde není místa pro individualitu, není také místa pro"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3813, "texte": "uměni. Ale hledejme analogii jinde, vzpomeňme si, že nejvěiší a nejvyšší lidské city, t. j.\ncity náboženské jsou uzavřeny ve zkamenělých formách rituálů, mší na př., že v modlitbách,\nna př. v Otčenáši, jest obsažen dokonalý všelidský cit, aniž by zabraňoval nejosobnější\nnáplni, vložené v něj modlícím se.\nBylo by také pochybením hledati vytvoření dramatu jedině v tom, co jest pouze jeho\nohraničením. Neboť jednota, uvažujeme-li jakkoliv, znamená vždy jen sepietí v jediný\ncelek. Ale v nitru tohoto celku jest možno zajisté nové dění, hromadění sil, jejich setkání,\nzápasy a pod. Penthesilea představuje nám jednotné drama, tedy cosi uzavřeného, klid-\nného, statického. Ale výsledný dojem její na scéně i při četbě jest cosi výbušného, vášni-\nvého a na výsost dynamického. Hledáme-li příčiny tohoto výsledku, nalezneme je z části\nv ději, který projadřuje velikou, krvavou vášeň touhy po vítězství, zápasící s jinou vášní,\nláskou k Achillovi. Nalezneme je v charakterisaci osob. Nalezneme je v nádherné a syté\nřeči dramatu. Ale to vše jsou pouze detaily, které samy o sobě ani společně nemohou\ndocíliti dojmu, jakého fakticky jest dosaženo. Každý detail, aby vynikl, potřebuje, aby se\nnalézal na jistém vrcholném bodě. Jest zajisté nutno tedy pracovati gradacemi a kontrasty,\nstavěti proti sobě místa volného toku a místa vysokých vzepietí, neboť obsah sám o sobě\nnevyjádří nikdy dosti, není-li sestaven zároveň v určitých poměrech, ve skladbě, poskytující\nvzájemná měřítka. Čili každá jednotlivost jen tehdy dosahuje plného účinku, je-li vepiata\ndo celkového rytmu. Má-li pro nás jednota dramatická význam dramatické formy ne-\nhybné a uzavřené, má tento rytmus stejně význam formální, avšak formy obsažené, ale\nhybné a proudící. Rytmus vyjadřuje určité arse a these jakožto vrcholky a hloubky ryt-\nmické vlny. Vyžaduje pravidelnost jejich, ať se již jeví ve stejně rozdělených množstvích,\ncož by bylo lze nazvaii statickým rytmem anebo v množstvích, sumách stále klesajících\nnebo stoupajících, což je vlastností dynamickou. Ale vždy je rytmus spojen s geometrickou\nvlastností vlny, mající své doly a vrcholy.\nNa př. v Penthesilei shledáme po epické exposici, jež nám může představovali zvolna\nstoupající přímku, ihned vysoké vystoupení vlny, jakmile vystoupí Penthesilea, vrací se do\nnížin horizontály v lyrické scéně ihned následující, když dívky chystají se ke slavnosti růží,\nvyšlehne v ostré křivce, když královna se vrací zmalátněna a jest zajata, prohýbá se\nv mělké a dlouhé vlně, když hovoří smírně s Achillem a vybuchuje jako šlehající plamen\nve chvíli, kdy její nenávist vyrůstá v šílenství a dohasíná v mělké vlně za jejího truchlého\numírání.\nObdržíme tedy jakousi trojnásobnou vždy rostoucí vlnu, která představuje dějový růst,\noceněný prostě jeho hybným obsahem. Stejně ale můžeme hledati rytmický postup i při ostat-\nních stránkách dramatu: na př. již v pouhých časových rozměrech. Neboť je-li čas ve sloves-\nném umění jedním z rozměrů, tu součin děje a času, t. j. děj vurčité době vykonaný, znamená\njiž výtvarný prvek. Změříme-li pak čas délkou hovoru, pomlček a t. d., a děj jeho drama-\ntickou mohutností, účinností při celkovém vzestupu dramatu a t.d., a porovnáváme-li nyní\nstřídání dialogů a stychomythií, míst dějově velmi hybných i nepohyblivých, shledáme\nprávě v Penthesilei celou řadu kontrastů přesně proti sobě postavených, jichž měřítkem\njest čas naplněný dějem a jichž sestava jest symetrická ke kritickému bodu dramatu: Již\npřipomenutý klidný dialog Penthesilein s Achillem tvoří střed, jehož klid takřka epický\nkonstrastuje se scénou lásky, která mu předchází as výkřiky Penthesileinými, jež jej ukon-\nčují. A celý tento oddíl jest opět uzavřen do částí, znamenajících velmi stupňované dění:\nPenthesilea jde do boje, vrací se raněna, jest zajata toť část, která předchází; a do části"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3859, "texte": "následující: Penthesilea, již šílená, řítí se do boje s Achillem. A těmto scénám pak v předu\niv zadu tvoří rámec scény, líčící boje za jevištěm, obě spíše dialogické než dějové, ale for-\nmálně zcela si odpovídající. A ke všemu dění jest úvodem bojovný hovor Penthesilein\npřed slavností růží a závěrem její trpký žal i stesk Amazonek nad Achillovou mrtvolou\na smrt Penthesileina. Pokud tato symmetrie není úplně zachována, pokud některé scény\nnejsou do ní zařazeny, jest tak tomu pouze ve scénách, které jsou již v druhé linii, nále-\nžející dramatu Achillovu nebo druhých Amazonek; v dramatě Penthesileině jest zachová-\nna téměř dokonale.\nAnebo opět zkusme pochopiti měnivost dramatických událostí z takové vlastnosti díla,\njakou jest slovesná dynamika, t. j. různost a stupňování výrazné, dikční síly. U hrdinky\ndramatu, Penthesilii, značí každé slovo zároveň tragický čin. A tu z něho, jak hudebním\na citovým obsahem sesiluje se, slábne, utichá, nabývá vášně, šílí, jásá a sténá, vyjmeme\nopět celou stupnicí dramatického dění. Slyšíme přicházející královnu zpívati válečnou\npíseň a slyšíme, jak končí ji něžnými verši přátelství, slyšíme ji běsniti, když se vrací po-\nraněna, i jak její hlas se sesiluje, láme, až doznívá. (Zatím přichází Achilles, jest zajata,\nprobouzí se z mdlob.) Opět zpívá velkou a nadšenou píseň lásky, vítězný zpěv, pokra-\nčující v sebevědomém hovoru s Achillem a zakončený výkřiky zoufalství nad skutečností.\n(Achilles vyzve ji k boji.) Penthesilea svolává své psy, dravé psy, stejně dravá a šlěkavá\njako psice, šílená každým slovem, každým zvoláním (vychází v boj a v šílenství rozerve\ntělo Achillovo) a vrací se mírná, laskavá, nevědomá svého činu, naříká bolestně, když si\nho uvědomuje a zmírá tiše, za zvuků veršů plných bolesti, jako holubička. A cítíme opět\nz každého jejího slova vlny bolesti, střídající se s utišením, výbuchy vášně s hladinami kli-\ndu, vzruch a mír, bolest a smíření.\nA tak bychom mohli dle své individuelní smyslnosti, která dovede představiti obrazově,\nplasticky, měřicky to, co jest imaginárně naznačeno, neboť vše, co dosud bylo řečeno, jest\njenom sesmyslněním pomyslných fakt mohli bychom přemýšleti a hledati i jiné nitky,\nkteré se províjejí dramatem. A mohli bychom hledati, jakým způsobem a kde se počínají\na končí, kde vrcholí; jaký jest vzájemný poměr jejich; jaké celky spolu vytvářejí; až asi\nv ideálním případě dovedli bychom celé drama rozplésti na pavučinová vlákna, z nichž\njest setkáno. Ale všude, jako na několika uvedených příkladech bychom pozorovali, že\nkříží se a splývají na místech, jež ex post nazveme vrcholy. Že všechna jsou vedena jedinou\nzákladní myšlenkou, totiž výstavbou celku a jsou materiálem, z něhož jest celek vytvořen.\nOvšem by byto příliš odvážno tvrditi, že všechny tyto prvky byly vytvořeny chladnou\nvůlí umělcovou. Ze neobjevily se v díle jako výsledek přirozených darů nevědomky, že\nnebyly vytvářeny lyrickou, intuitivní či kteroukoliv podvědomou prací duševní. Ale zdů-\nraznil jsem je v díle ne proto, abych jimi něco odůvodnil, ale jedině proto, abych ukázal,\nže jsou přítomny. Ze to, co by na prvý pohled mohlo býti zváno jen obsahem, vyznačuje\nse silnými kvalitami formálními. Ze kromě bezesporně dokonalé formy, jevící se na ve-\nnek, nalezneme uvnitř díla formální průběh, spočívající na předpokladech gradace, rovno-\nváhy, kontrastu. Ze tak vznikají řady a \"tvoří se rytmické řetězy, že celek můžeme rozlo-\nžití na odpovídající si arse a these, na vrcholy a doly, stupňování a klesy, symmetrie a\nanalogie. Že zkrátka v celku, který jest vytvořen formou jednoty, nalezneme ještě jinou\nnáplň formální, že tedy kromě uzavírající formy vnější existuje i uzavřená forma vnitřní.\nZ představy, kterou v nás budí vnitřek uměleckého díla, plný zvlněných linií, kmitů, křivek,\núhlů, vzniká naše tušení o jakosti této vnitřní formy. Jest zajisté na rozdíl od statického"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 458, "texte": "a pevného kruhu jednoty nanejvýš erupiivní, rozpínavá, zkrátka dynamická. Vnitřní forma\njest tím, co dodává uměleckému dílu qualitu; co odlišuje individualitu a doby. jest no-\nsitelem všeho subjektivního, neboť jest vytvářena a měněna zcela subjektivními motivy,\njest schopna celé stupnice od nejklidnějšího, téměř statického chodu až k nejprudšimu\npohybu i paroxystickým hnutím dějovým. Jest stejně laskavou nositelkou lyrických kras\njako krás dramatických."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c014", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "286", "page_fin": "290", "image_debut": 18, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.14", "titre_corps": "V.Beneš: Georges Seurat. (1859-1891.)", "titre_sommaire": "V.Beneš: Georges Seurat. (1859-1891.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.18", "debut_caractere": 460, "fin_caractere_exclue": 3337, "texte": "V.Beneš: Georges Seurat.\n(1859-1891.)\nV červnovém čísle časopisu „L'Art Décoratif\" je uveřejněn informativní článek Lucie\nCousterierové o málo známém a často pomíjeném zjevu Seuratově. Uvádíme podstatnější\nmísta z tohoto článku: „Je známo, která přesvědčení ho přivedla k pos ednim dilum,\nv ideové shodě s Paul Signacem. Zatím co poslednější maloval napřed jako ímpressio-\nnisté a neodlučoval se od nich než z potřeby, již ukojil Chevreul, totiž uspořadati harmo-\nnické hry barvy, jež pozoroval na jejich plátnech, Seurat, si toho času impres-\nsionistů, byl přesvědčen Museem, že je nutno zavrhnouti oficielní učení a vyvinouti z De-\nlacroixe prvky nové theorie. Jeho analysa prací tohoto malíře, usnadněná fysiky (Roodem,\nHelmholtzem, Chevreulem, Hubertem de Serpeville), dovolovala mu formulovati souhrn\nvěčných zákonů, které ovládají barvu stejně jako valeury a linie.\nPod jeho diktátem Jules Christophe 1589 resumoval jeho theorii: „Umem je harmonie;\nharmonie jest analogie kontrastů, analogie odstínů, valeuru, barvy, linie; valeur je světlo\na stín; barva - červeň a její doplňovací barva zelená, oranžová a modra, zluta a tialova;\nlinie - totiž vztahy k horizontále. Tyto rozličné harmonie jsou kombinovány v klidné, ve-\nselé a smutné; veselost valeuru je světelná dominanta; veselost barvy je tepla dominanta,\nveselost linie jsou stoupající směry nad horizontálou; klid valeuru je rovnost světla a stínu,\ntepla a studena pro barvu, horizontály pro linii. Smutek valeuru je tmavá dominanta;\nsmutek barvy studená dominanta a u linie směry klesající.\nSeurat se nejprve přesvědčil zkouškami o dobrodiních sve theorie kresbami ve valeuru,\nvýraznou mohutností kontrastů valeuru. Otáčeje vášnivě, ale logicky svou tužkou po listě\npapíru Ingres, exaltoval kontrasty, bělostmi zářivými nebo mdlými, ledy veselými ne o\ndrsnými, černěmi přísnými nebo palčivými.\nNová a definitivní krása těchto kreseb záleží v tom, že umelec sveril za bohatých pod-\nmínek výraz své myšlenky výmluvnému kontrastu bělosti a černi. Nepřetížil massy těmi\nmarnými, pittoreskními detaily, jimiž by byla omezena bělost trochu chabá a čerň meně\nintensivní na žvatlání děcka. Nezastavil se na příklad, aby vyvolal nádheru nahých zad,\nv popisu jejich svalů a směru jejich obrysů; spokojil se tím, že vyvolal světe ne zareni je-\njich buď vydražďuje bělost černým kontrastním orámováním, nebo uklidňuje ji dle\ndelikátních křivek až k mocné silhouettě stínu.\nKdyž Seurat rozvine v barevném užití účinný kontrast, učiní tak se stejnou rozhodnosti\nnrostou slabosti. Bez vzrušení odvrhuje řemeslo naučené ve škole, svody výdělků, prestiž\n\n* Pozorujme na př. jinou zcela ustálenou tradiční formu, na př. sonet, který při pevné vnější stavbě jest\nschopen nesčíslného počtu změn a odstínů a jehož vnitřek jest vždy dosti plastickým, aby změnila jeho charak-\nter každá umělecká individualita, nepovyšujíc vnější formy."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3521, "texte": "provedeni. Co chce říci, jest naléhavé a nepotřebuje chancí. Posadí se před přírodu, předně\naby předělával její stromy, terrainy, bytosti, mraky atd. dle jejich podstatných objemů.\nJežto sleduje především světlo, jeho barvy jsou zprvu málo pestré, avšak delikátně na-\nznačené.\nKdyž postoupí k valeuru, pomalu povznese barvu k přísnému, výraznému užívání. Pří-\nklad: postava schoulené ženy, patřící M. F. Fénéonovi. Jakost tohoto dojemného ostrůvku\nstínu, osamělého v rusém světle, podporuje vážný výraz této postavy, jejíž zdůrazněná sil-\nhouetta se vnucuje okolní louce.\nPozději v Dolní Normandii Fort-Samson (1889), Honfleur (1886), Le Crotoy (1889) se\nzmocní postupně tajných úhlů, jež určují terrainy a architektury, objeví své písky, jeho\nrytmus, jeho světelnost, jeho nepostižitelnou barvu. Odhadne jako malíř hutnosti všech\nnebes a všech vod nuancemi nádherné jemnosti. Ale ať nás volá do kteréhokoli kraje svých\nvýbojů, přivede nás především až k zbožnění nějakého magického světla vnořeného v krás-\nnou jednotu vážnou nebo jasnou. Zajisté málo by záleželo na té jednotě, kdyby její cesty\nnebyly cestami našeho srdce.\nV obraze „La Baignade\", vystaveném u „Neodvislých\" r. 1884, když byl před tím od-\nmítnut Salonem, vise malířova se ještě zpředmětňuje, v úryvcích vzácné jakosti na těchto\nosobách trochu skutečných, jež se potápějí nahé nebo se roztahují na břehu Seiny. Nic-\nméně celá vznešenost Seuratova a celý jeho znak je tu, v orchestraci nových a zvučných\nbarev, v dovednosti šířili od objemu k objemu slavné světlo až k jeho rozptýlení umírně-\nnému modří delikátních hlubin. Zatím co na tomto plátně jsou silhouetty potopeny ve\nskvrně, opačně v obrazu „Un dimanche ala Grande Jatte\" uplatňuje se významná síla\narabesky před ozářeným prostorem.\nSeurat byl zneuznán tak, že se myslilo, že se opozdil při analyse, při představování bez-\nprostředního, zatím co on, synthetik, miluje světlo jen v jeho trvalých projevech a ne v jeho\nnáhodných a rušivých hříčkách. Jeho díla nemají nikdy za východisko bizarní sensaci\nzpůsobenou náhodným vzhledem předmětů změněných osvětlením, perspektivou, pomí-\njejícím zbarvením, vycházejí naopak z myšlenky malířovy z citu pro exteriorisaci, jehož\nmalířské výrazné prvky jsou užity a podřaděny.\nV „Le Cirque\" víc než v každém jiném obraze se potvrzuje ono nezvratné zaujetí, jež\nsi všímá přírodních zjevů dle jejich výrazové hodnoty a ne dle jejich skutečné existence.\nTato komposice si umiňuje uzavříti ve vznešenou křivku stoupající rytmy a veselost cir-\nkusových her. Jednota výrazu takto připravená zvyšuje se bohatostí zlaté atmosféry pří-\nznivé radostnému triumfu bílého koně, na němž jezdí krasojezdkyně.\nTakoví logikové citu se nacházejí jen mezi primitivy. Na neštěstí „Le Cirque\" není do-\nkončen a tu a tam se vidí modrý nákres, který odhaluje předchozí analysu komentující\nobjemy, třídící předměty, ale všude, kde plátno je pokryto, malba tísní nemilosrdně formy,\naby z nich dala vytrysknout hlavní myšlence, žijící výše než všechny übohé komplikace\npodobnosti.\nObrazům Le Cirque a Chahut, ježto byly inspirovány tvary v pohybu, bylo vytýkáno, že\nnesprostředkují diváku illusi pohybu a přemístění linií. To jest, Seurat má synthetické po-\njetí pohybu. Suggeruje jeho extrémní ideje tím, že ozřejmí gesto vzhledem k rovnováze\njeho pohybu, jako v statickém umění Egypťanů nebo Khmerů nepředstavuje jich skládá-\nním jejich fasí, dle způsobu Japonců, Delacroixe nebo X. Roussela.\nLze říci, že všemi pohledy na život, který představoval, projevuje se především bytost"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3706, "texte": "Seuratova, ale není-li to známkou vyšších možností umělcových, že přetvořuje svět podle\nvřelých potřeb své vnitřní přirozenosti. Pan Bodet zde napsal: „Styl je produkt života. Není\npředmětem existujícím o sobě, který by se mohl přijmout z věnčí. Jeho pramen je vnitřní.\nJest v dosti silné osobnosti, aby vtiskla dílům, jež čerpá z přírody svůj ráz, své zaujetí, své\npochopení vesmíru, a aby z ní vyvodila pořádek hodnoty trvalé a obecné, v němž spo-\nlečně pozná skoro vždy po dlouhé periodě slepého a nespravedlivého odporu výraz\nsvých potřeb a řeč svých instinktů.\"\nJe-li toto šťastná definice stylu, vyvolaná uměleckými díly, implikuje požadavek uznati\nv Seuratovi tvůrce stylu výjimečně jímavého, který budí již ve Francii a v cizině hluboký\nobdiv.\nToto jsou asi hlavní místa článku, který ve své ostatní větší části obírá se jen specielně\na sice se značným literárním zaujetím dílem Seuratovým bez širšího situačního hlediska.\nSeurat je jednou z oněch význačných osobností ve francouzském umění, které první\ntoužily vstoupili na nové nutné dráhy a obraty v uměleckém vývoji. V tom tkví především\njeho velký význam spíše než v jeho díle, které pro předčasný odchod zůstalo jen frag-\nmentárním. Byl vedle Cézanna (který byl tehdy v letech devadesátých ještě úplně stranou\na neznám) prvním, který se odvracel od impressionismu. Z jedné strany počal reagovat\nna bezformovost impressionismu snahou po přísné velké formě plastické z druhé stal\nse jeho pokračovatelem a dovršitelem tím, že barvu, po jeho způsobu vyjadřující vibraci\nsvětelnou, přiváděl do důsledků, čímž stal se zakladatelem neoimpressionismu. Tedy ve\nsvé podstatě byl vlastně rozdvojen, neboť stanovil si dva naprosto neslučitelné problémy,\ncož jasně dokazují projevy umělců z něho vycházejících. Seurat byl silně intelektuelního\nzaložení. To přimělo ho k tomu, že v bezradnosti a nemohoucnosti impressionistické\nmalby sáhnul k poslednímu velkému malíři Delacroixovi, aby se vědecky přesnými\nanalysemi a theoriemi zmocnil mohutnosti výrazu v malbě. Docházel k různým závěrům\n(z nichž některé obsaženy v našem článku) často až příliš intelektuelně podepřeným, které\na jistě to bylo většinou dědictvím po Seuratovi později Paul Signac upravil a vydal\ntiskem jako brožuru. Tímto způsobem byl prohlášen osudným omylem Delacroix před-\nchůdcem neoimpressionistů. Stalo se to asi následovně: Delacroix dle příkladu Consta-\nblova používal k oživení a větší intensitě velkých barevných ploch juxtaposice, t. j. trakto-\nvání plochy skvrnitě buď různými valeury téže tinty nebo stejnými valeury různých tint.\nTato jistá živost barvy, která u Delacroixe byla jen ve službě působení celých ploch v celku\nobrazu, byla pojímána vlivem impressionismu jakožto světelnost, stala se vlastním úče-\nlem a důvodem obrazů. Tak začal uvažovati v posledních obrazech Seurat tak uva-\nžoval jeho popudem a odkazem Signac, který svým dalším dílem omezujícím se jen na\nprismatickou světelnost a divisionismus barevný, dokázal neudržitelnost obou problémů\nSeuratových. Ve své brožuře Signac sice mluví o výrazových možnostech formy (v našem\nčlánku tak mluví o smutku, veselosti a pod. věcech), ale to vše je jen theoretické neboť\nměl-li snad takové zámysly i na svých obrazech, pak se jistě neuplatňují v jeho tečkova-\nných bezformových plátnech.\nDruhý Seuratův problém ato je významné bylo úsilí o novou synthetickou pla-\nstickou formu, problém, který začal řešit Cézanne a který dodnes jest největší nutností\nvšech moderních. Neslučitelnost tohoto s neoimpressionismem dokázal jasně Gogh, který\nrovněž vycházel z divisionismu barevného (měl rád Seurata) a byl posléze nucen, chtěl-li\nzachovali velkou formu, ku které byl veden silným ideovým založením, zanechati dělení"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1034, "texte": "barev a užívati této jen ve velkých plochách. V tomto přechodu mu byl nápomocen asi\nCézanne, který hned z počátku pochopil jedině správnou cestu - totiž barvy uzivati k vý-\ntvarnému vyjadřování objemů v prostoru na rozdíl od Seurata, jemuž barva ve sluzbe\nsvětelné vibrace zahalovala a pojila objekty liniově a často jen stylisovaně projadrene.\nSeurat ve vyjadřování formy linii silně klonil se k ornamentální arabesce a tírn octnul se\njiž tehdy blízko těm z moderních, kteří ze Cézanna vytěžují hlavně jen arabeskní hodnoty,\nna př. Frieszovi. „ o . . . , ,\nTedy na jedné straně je správný a možný Signacuv neoimpressionismus, na druhé Ce-\nzannův a Goghův barevný synthetismus. - Seurat však jako spojení obou byl jen kom-\npromis, jistě jen dočasný a soudě dle jeho intelekiuelního, avšak silné ideoveho zaujetí,\nbyl by, kdyby smrt byla neučinila konec jeho vývoji, dnes svým dílem jisté v prve radě\nnového obrodného hnutí. Takto potkal ho osud Giorgionův a Géricaultuv, za nez jim\nk svému prospěchu řekli definitivní a konečné slovo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c015", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "287", "page_fin": "287", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.15", "titre_corps": "Románská hlavice z kostela Notre-Dame-du-Port v Clermont-Ferrand.", "titre_sommaire": "Románská hlavice z kostela Notre-Dame-du-Port v Clermont-Ferrand.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 65, "texte": "Románská hlavice z kostela Notre-Dame-du-Port v Clermont-Ferrand."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c016", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "290", "page_fin": "299", "image_debut": 22, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.16", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.22", "debut_caractere": 1036, "fin_caractere_exclue": 3136, "texte": "Kronika a poznámky\n\nKultura.\nVyňato z článku J. Meier-Graeta v „Die Neue\nRundschau“.\nExistuje kultura věcí a kultura lidí. Tato\ndefinice nemůže míli nároku na filosofickou\nplatnost, neboť přirozeně v základě neexi-\nstuje než jediná kultura. Je však velmi nutno\npodržeti toto zdánlivé rozlišení, neboť toto\nzdání jest vlastně téměř skutečností. Pozo\nrovali jsme stokráte, že se někdo obklopil\nspoustou přepychových věcí a při tom žil a\ncítil jako nejnevzdělanější barbar. Pozoro-\nvali jsme, že takto žijí celé národy. Tedy\nvšechny závěry, jež můžeme z věc-\nného prostředí člověka o jeho kultuře, mají\nplatnost pouze podmíněnou. Jest zcela mož-\nno, že majitel domu Vettiů v Pompejích byl\nvzácný člověk, jehož duch našel v rozkošném\ndomě svůj přirozený výraz. Ale není to ni-\nkterak jisto, mohl býti k lomu přiveden mo-\ndou nebo potřebou honosně se ukázali. Aby-\nchom mohli o něm něco říci, musili bychom\ntaké o něm něco věděli. Nemáme však po-\nnětí o duševním životě jednotlivcově z ta-\nkových fakt, protože jsou více méně společ-\nným majetkem a mohou býti získány bez\njakéhokoliv vážného osobního přičinění.\nAle ani povšechné kulturní niveau doby ne-\nmůžeme bezpečně oceniti na základě tako-\nvých údajů. K tomu potřebovali bychom\nznalosti toho, co doba již zastihla hotového,\nco k tomu přičinila, co zavrhovala, zda tva-\nry, kterým se můžeme obdivovali, naplnila\nvlastní silou, nebo je s sebou vlekla jako\nmrtvou přítěž.\nVěci nabudou zcela jiné tvářnosti, jestliže\nznáme člověka, který jich používal. Má pro\nnás velký význam, že máme v Postupimi ty-\npický rámec pro našeho největšího panov-\nníka. Pro nikoho z nás, jež známe Bedřicha\nVelkého, nejsou věci, které jeho osobnost\nobklopovaly, pouhým osobním neutrem,\njež náleží době. Tyto věci jemu náležejí.\nBylo by třeba, abychom byli v Postupimi,\nabychom zakusili, jak může oživiti věci člo-\nvěk, který jest dávno mrtev. Kdyby byl bu-\ndoval Postupim někdo jiný ze sta malých\nknížat našich dějin, proto byli bychom ji ne-\nshledávali méně krásnou, ano možná ještě\nbychom kladli tím větší důraz na krásu, ale\npři tom bychom zcela jinak se tu cítili, nikdy"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "291", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3750, "texte": "bychom nenacházeli hlubšího vztahu k vě-\ncem, bloudíce zde jako mezi malebnými zří-\nceninami, byť i byly budovy dobře zacho-\nvalé; leč takto se nám zdá naše vlastní bytí\nprodlouženo v minulosti. Vše, co v Postu-\npimi zříme, vzešlo od jediného velkého mu-\nže, bylo pro něho vytvořeno, jemu náleželo.\nV Postupimi viditelné věci spojují se s ne-\nsčíslnými neviditelnými věcmi. Nic naplat,\nmůžeme přiznati kráse pouze tehdy duševní\nhodnotu, jestliže zde něco jest, co vystupuje\nnad vytvořenou věc, něco, co nám zjevuje\nprávo majitelovo jakožto tvůrčí vůli, jako\nnekonečnost u přirovnání ke konečným vě-\ncem. Přidáme-li toto něco z naší zkušenosti,\nči vznáší-li se nad vytvořenými věcmi jako\nzázrak, jest to jedno. Musíme dovést abstra-\nhovat od věcí, i kdyby byly sebe svůdnější\nsebe mohutnější, sebe dokonalejší a musíme\ndospěti k čemusi ještě mohutnějšímu, ještě\ndokonalejšímu, k symbolu lidství. Jen takto\npochopíme důstojný rozsah kultury, tento\nsoubor tvůrčí krásy. Směrem od věcí, hmoty,\nk duchu. Tato prvotní zásada všech umění\njest zároveň nejvyšší snaha kultury.\nCo jest tak zvláštního na Bedřichu Veli-\nkém ? Snad že vybudoval Postupim po svém\nzpůsobu ? Jak zdá se nám toto titěrné oproti\nvšemu jinému, co u nás nosí jeho jméno!\nSnad, že si vedl po francouzsku, mluvil fran-\ncouzsky, stýkal se s Francouzi! Nikdo si na\nto nevzpomene v parku Sansouci!\nAle můžeme se dále tázati: Jest na něm\nobdivuhodno, že si podmanil Slezsko, že byl\nodvážným vojevůdcem? Skutečně nemů-\nžeme sobě představiti velkého Bedřicha bez\nvelkých válečných činů. Ty však patří jemu,\nnikoliv on jim ...\nA dále, zda to byly opravdu kulturní ide-\nály, jež zdánlivě byly chráněny proti válce,\nči snad pouze ony věci, projednávané na\nburse, které ostatně stojí za ochranu.\nNeboť zatím, co v politickém táboře byl\nenergicky boj ukončen, hřměl téměř válečný\nhluk proti témuž nepříteli v táboře neméně\nvýznamném a neméně hlomozném. Pro ja-\nkýsi obchod, týkající se uměleckého před-\nmětu někde v severním Německu, pro ná-\nkup francouzského obrazu ředitelem han-\nsovního musea objevily se odvážné útoky\nv brožurách a časopisech na věci, jež přece\ntaké náleží ke kulturním ideálům. A na ne-\nzkušeného mohlo by to prazvláštně půso-\nbiti, kdyby viděl takové opaky vedle sebe,\nkteré snad i splývají v jedno v hrudi jedno-\ntlivcově a kdyby si představil, že třeba týž\nčlověk za dne hlasoval s chladnou rozvahou\npro mír s francouzskými politiky a večer při\nsklenici piva s nadšením se stavěl proti ne-\ndotknutelným statkům Francie.\nExistuje těžká námitka proti tomuto pan-\nství obchodů, proti kultuře hmoty, která nám\nvše umožňuje, co zůstalo nedostižitelným\npředkům, která odnímá přírodě všechna ta-\njemství, a náš smyslový přepych stupňuje až\nk obludnosti, která luští každou úlohu v čí-\nslicích a řídí svět dráty: kam se poděla my-\nšlenka, již nelze měniti penězi ?\nKam se podělo umění ve shonu našich\ndnů ? Nemíním tím to, co se stále maluje a\nteše; toho nám není zapotřebí. Naše vyna-\nlézavá doba bez námahy našla náhradu za\nzručnost starých a uspokojí ruče všemi jen\ndosažitelnými prostředky módní estetismus.\nUměním míním veliké odhodnocení sebe\nsamotna, neúprosné chtění nedosažitelného,\nkteré svým dílem si staví žebřík do nebe.\nZa to není náhrady. Umění jeví se jako\nposlední z našich božstev; poslední možnost\nuniknouti mechanismu a zjeviti všem vidi-\ntelné hrdinství. A poněvadž za to není ná-\nhrady, klesání umění v naší době stává se\nvěru zlým symptomem úpadku našich mra-\nvů. Jedno již zašlo, architektura, rozervána\na rozkouskována tíhou naší doby. Kdo se\nneosmělí naše obchodní budovy postaviti\nvedle paláců starých, musí se smířiti s my-\nšlenkou, že architektura přestala již býti u-\nměním. Rozumový surrogát, založený na\nvyužití a znalosti materiálu, jenž vstupuje na"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3659, "texte": "její místo a vývojovou nutností musí na ně\nvstoupiti, jest stejně příkladem pouhého se-\nčítání, jako všecko ostatní.\nCo se děje s plastikou ? Kde by našla dnes\ncíl? Jak by se zdařilo jí, jež kdysi zdobila\nbudovy, by se smířila s hmotností, již určuje\ndnes náš velkoměstský život? Zastavuje uli-\nce, zabírá místa a nemohla by, i kdyby ji\nvytvořil Phidias, nahraditi vzduch, jejž nám\nodnímá.\nAle my nemáme Phidia a nemůžeme ho\nopět obdržeti za nynějšího stavu věcí. Ne-\nrozumím pod nynějším stavem - aneb když,\ntedy velmi málo nepřirozenou situaci, jež\nvhání umění do musea. Tato situace je jed-\nním z mnohých následků našeho mecha-\nnismu. Lidé jsou naivní, jestliže se domní-\nvají, že naše umělecká bída pochází toliko\nz nepříjemných místních poměrů. Wertheim\nby stvořil, kdyby mohl, budovu důstojnou\nAkropole. Ale nikdy nevydupe ze země mi-\nstra, který by pro ni mohl vytvořiti kolosální\npostavu Athény. Z jednoduchého důvodu,\nprotože v našem světě představ neexistuje\nžádná Athéna, ani náhrada za ni, protože\nžádný umělec necítí nutnost vytvářeti takové\npostavy. Žádná věda, žádné vzdělání a žádný\nmecenáš, žádná státní péče, nic nenahradí\nnedostávající se s mí ř e ní mezi umělcem a\nlidstvím. Umělec jest výsledkem cítění, in-\nstinktu, vzdaluje se vnějších vlivů, ba i vlastní\nvůle. Snad starý Degas, skrytý před světem,\ntrávící svůj čas tím, že modeluje malé figur-\nky, které vždy opět ničí; mohl by býti mu-\nžem, jenž by vytvořil nesmrtelné dílo pla-\nstické.\nUmění není to, co pochází z talentu, jak\nby mohlo věřit sebepřeceňování, není pro-\nduktem země, jež by také milý Bůh udržoval\nbez našeho přičinění, jež by nemohlo zanik-\nnouti. Umění podobá se klasům na poli. Jest\nsamostatně vytvořený orgán lidství, jenž rov-\nněž může zmizeti. Co jednotlivec může k to-\nmu přičiniti, velký umělec nebo genius, po-\ndobá se práci horníkově, jenž prací svých\nrukou odkrývá žílu rudy. Žíla zde musí být;\npak se již ruce naleznou.\nNaše znalost umění vyvinula se mimo-\nřádně as ní možnost tvořiti surrogáty. Mu-\nsea máme skvělá. Známe formy australských\npranárodů a černošské umění střední Afriky,\nmáme pro vše tak zv. estetický smysl. Chá-\npeme barbarská znamení pohanských bůžků\na těšíme se každému apokryfickému výtvoru,\nkterý se zdá novým našemu přesycenému\noku. Dovedeme se přizpůsobiti každému zje-\nvu a vcítiti se iv nejcizejší s poddajnou citli-\nvostí, protože pouze povrchně, jenom jakoby\npokožkou cítíme, protože konečně všechno,\nco naše oko podráždí, uvádí nás ve vzrušení.\nA umíme také kombinovati. To žádná do-\nba před námi neuměla. Dáme Venuši ztr-\nnulý výraz indického božstva, obklopíme\nnordickou báji květinami orientu. Ctihodné\nklassiky překládáme do berlínského nářečí\na moderní obraz města proměňujeme v hie-\nroglyf. Všemu rozumíme, vše milujeme, vše\numíme. Technika nemá již pro nás tajemství.\nVíme jak se co dělá a všechno smíme. Ni-\nčeho se nezříkáme. Jiní vykoupili trpce naši\nsvobodu v bojich s předsudky otců. Na ni\nlpíme, jakobychom ji byli sami vybojovali a\nbdíme nad ní, jako děti nad hračkou. Běda\nrouhači, když sahá na posvátná práva naší\nosobnosti. Všeho se smí dotknouti, jenom\nne nás.\nJak snadno jest dnes porozuměti pokroku !\nJak rychle prohlédáme rytmus našich stylistů\na prostnost našich mystiků. Jak bez odporu\nse otevírají závory našich osobností. Proni-\nkáme snadněji tkanivem našich myslitelů,\nnežli bychom přešli z ulice do ulice.\nNedosažitelní však, bohatí jako milostivá\npříroda, podobni hustým lesům, jimiž hučí\nvítr, šumějí ještě stále harmonie Rembrand-\ntovy, Rubensovy, Delacroixovy a Maréesovy.\nUniversum jest ohromující v jejich obra-\nzech.\nCo dojde konečně k dnešnímu umění\nz našeho světa, z jeho bohatství nových fo-"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "293", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3873, "texte": "rem a nového vzruchu. Jistě aspoň zmate-\nnost našeho života. Jak jednoduchým jest\ndnes zaměstnání malovali obrazy!\nJezdívá se do Paříže na učení. A jistě mno-\nho lze nalézti v nejkrásnějším ze všech měst.\nNikde není silnější fikce prospěšného řádu,\nobkličujícího jednotlivce i množství. Ještě cí-\nlíme zde rozdíl mezi mechanismem, který\npotřebné množství sčítá a řídí a světového\nměsta universální povahy. Tuhá protiva me-\nzi přírodou a městem zde nikoho neruší. Do-\nmům, ulicím a volným místům, po nichž se\nsvětlo široko rozlévá, dává vznikati veselý\nsmysl tvořivý. Vždy ještě se nad tím vznáší\nduch. Před málo desítiletími zde žili lidé,\no nichž si myslíme, že ještě dnes žijí. Cítíme\njejich bytost i mimo jejich díla, jako v Poslu-\npimi cítíme Bedřicha Velikého. Chápeme, že\nzde mohli se objevili, nevidíme v nich žádné\nosamocené osoby, jež náhoda přinesla, nýbrž\norganický výraz jejich rasy. V Paříži splývá\nještě kultura lidí a věcí v jedinou představu\na toto město má tu výhodu před Římem, že\nlato kultura ještě žije. Aspoň si můžeme do-\nmýšleli, že jest tomu tak.\nAle vždy jest nejisto, zda máme radili u-\nmělci k cestě tam, nebo jej toho zrazovati.\nNeboř i tento Řím kolísá mezi hlodajícími,\nrozkladnými, dobrotivými a zhoubnými si-\nlami. Holá novost přináší svou cizí tvářnost\nv nezvyklé okolí. A v zářivé stavbě, ku které\npřispívala celá severní kultura, stává se silněji\nvýznačným vlivem všeho nového, než v Ber-\nlíně nebo New-Yorku, kde nic starého ne-\nposkytuje příměru. Nebude těžko městu, aby\nse zjevilo. Bojuje s královským duchem svých\nhradeb a prozrazuje krisi, jež zmítá celou ze-\nmí: Velkou úlohu dnešní Francie, proměnu\nnejstarších tradic našeho pásma s jejím slav-\nným, dnes již života neschopným zřízením\nv moderní, úplně racionalistickou správu,\ndůsledné osvobození monarchie ode všeho,\nco ji poutalo pod jejími monarchy a co ji\nučinilo velikou; náhradu osobní péče a o-\nsobní vůle neosobní formou. Tato s ničím\nneporovnatelná zkouška vnitřní ceny kul-\ntury, nepokračuje v před bez těžkých ztrát.\nZatěžuje životni schopnost národa, pohlcuje\nnejsilnější energie, nejušlechtilejší síly, a brání\noné zlaté hravosti, jež je význačně francouz-\nská. Idealismus vývinu nemá nic společného\ns touto otázkou. Nezaleká se ani krajností,\nnebezpečí pro stát, aby došel svého strmého\ncíle. Zdaří se to? Kdo by mohl býti tak ma-\nlomyslný, aby ztenčil smělému národu jeho\nhrdou naději? A nerozluští-li Francie tento\npokus, tu padne s tragickou glorií hrdiny.\nAle tato myšlenka jest příliš veliká, příliš\nabstraktní, abychom ji dále měli na zřeteli.\nLze přehlédnouti vždy jenom části, cesty\nposeté oběťmi a cítiti jenom ztráty, poně-\nvadž nepovýšíme se nad sprostředkující o-\nběti, jichž smysl nám uchází právě, protože\nihned nechápeme všeobecnou souvislost.\nProto máme sklon v přítomné podobě fran-\ncouzského umění pozorovati nejenom v zá-\nkladě krátkou pausu, odpočinek geniův, kte-\nrý po veliké práci 19. stol. zdá se býti zcela\nzaslouženým, ale dokonce krok nazpět a ko-\nnečný lom tradice francouzského ducha,\na věříme, že poznáváme také zde porážku\nonoho mezinárodního materialismu, který\nobral svět o všechny jeho květy. Skloní se\nzase před duchem Delacroixovým jedno-\nstranné panství hmotných nauk, s nimiž se\nspokojuje dnes pařížská mládež? Opanuje\nzase genius zmatky, které uchvacují z Paříže\ni ostatní země stejnou mocí jako kdysi fran-\ncouzský mrav dobyl ostatních národů? Pře-\nkoná anarchii? Toužíme po silnější odpo-\nvědi, než jakou vlastní optimismus nalézá.\nZdá se, že pro franc. umění jest povážlivější\npřítomné revoluční hnutí Francie nežli revo-\nluce z r. 1789. Právě neválečné a nehrozivé\nvystoupení tohoto hnutí může jí býti nebez-\npečným. Snad by mohlo, poněvadž na Fran-\ncii doléhá tato kritická doba, Německo hráti\núlohu pokojného uchvatitele a svými mlad-\nšími silami i čerstvější mízou prospěti ne-\nsmírnému a v Paříži bez užitku vyplýtvané-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "294", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3687, "texte": "mu základu, nastoupiti v dědictví a přese\nvšechny politické odchylky spojiti se s krás-\nnější, bohatší i starší rasou, a z tohoto spo-\njení zroditi nové zdravější a potřebnější\numění. Není právě malým příkladem van\nGogh, jehož vroucí zbožnost naplnila franc.\nformy vlastním duchem, který zde nalezl od-\nvahu k přiznání ve Francii jedinému, van\nGogh, který pevným chvatem, aniž co uzmul,\nz prvků rozpadávající se kultury získal zá-\nkladní kámen k mocné synthesi a uprostřed\nFrancie zbudoval balvan germánských by-\ntostí. Tento názor na jeho význam snad vždy\npřispívá poněkud k oblibě mistrově mezi ně-\nmeckou mládeží. Chceme to míti za dobré\nznamení a v kultu van Goghově neviděti\npouze znehodnocení nebo směr, který se\nchápe jednoduché předlohy, poněvadž dru-\nhé jí působí příliš námahy.\nAle ani největší příklady ničeho nezmo-\nhou, není-li jejich heroismus cítěn lidmi he-\nroickými. Z pouhého artistického vlivu ne-\nvzniklo nikdy nic velikého. Němci, kteří si\npřinášejí do Paříže celý názor, které sem ne-\npřivádí touha po upotřebitelných věcech,\nnýbrž nutnost, objasniti se Paříží, kteří ne-\nchtějí nic jiného, jenom nalézti zde sebe,\nzoceliti se v bojích a očistiti mohou býti\ndědici.\nPřijdou takoví lidé do Paříže?\nJestliže se takto tážeme, vzdálíme se opět\nz okruhu umění a poukážeme na všeobec-\nnost národního ruchu, z něhož jedině umění\nvyrůstá a poznáme, jak málo souvisejí vztahy\nfrancouzského a německého umění s vlast-\nním problémem naší kultury, a jak úzce sou-\nvisí hrozící soumrak umění se soumrakem\ncelého národa. Potom můžeme se otázati:\nKdyž v Paříži smějí vzniknouti pochyby, zda\nje revoluce dosti silná, aby strhla národ k ve-\nlikému vzruchu, jenž by potřeboval symbolů,\njak jest to s námi, kde méně jest cítiti zžehu-\njící a oživující duch revoluce a smířlivé idee\nzdají se ještě abstraknější a vzdálenější? Mů-\nže opravdu přijíti čas ve stínu názorů, které\ndnes náš život řídí, čas, který by nám do-\nvolil postavili se bez zardění před muže\ndruhu Bedřichova nebo Góthova.\nJsou u nás důvěřiví lidé, kteří pohodlně\nv to doufají a silní mužové, které pouhá ti-\nchá pochybnost o tomto výsledku dráždí.\nTito mírní připouštějí lecos pro okamžik\ns dobrým rozmyslem, jakožto pro jisté sta-\ndium přechodné. Myslí: Nechte nás jen vy-\ndechnouti. Nerušte nás při práci. Nevidíte,\njak jsme uříceni a jak se dřeme? Což za-\nhanbuje taková práce? Pohleďte, jak činí\njiní. Má nás Anglie, Amerika, nebo Japonsko\npřekonati?\nAle my víme, co činíme. Popřejte nám nej-\ndříve, abychom měli dosti vojáků a lodí a\npeněz, peněz především. Pak koupíme si\nobrazy, sochy, ideály a zbrusu novou kul-\nturu.\nZnám pouze jediného člověka, jenž by\nv Německu mohl býti Bedřichovi postaven\npo bok. Stal se poněkud jeho nástupcem:\nGóthe. V Góthovi setkáváme se s podob-\nným komplexem vyplněných vztahů ke světu.\nKaždé srování těchto Němců s některým\npozdějším jeví neodvolatelně změnu pojmů.\nHledejme muže, jenž by dnes mohl zaují-\nmati v poměru k národu postavení Bedři-\nchovo nebo Góthovo. K přemýšlení nutí již\nto, že jest namáhavým vyhledati ihned re-\npresentativní příklad pro naši epochu. Po-\nhleďme na muže, který po Bedřichovi učinil\nnejvíce pro Německo, na Bismarcka.Ceníme\nsi ho neméně a náš cit k němu jest teplejší\njakási osobní vděčnost, která by ráda vyje-\nvila svůj velký stupeň slovy i skutky. Nazý-\nváme jej hrdinou a mohli bychom jej na-\nzvati pater patriae. Každý vavřín jest malým\npro něho. Ale každý by se sesměšnil, kdo\nby jej chtěl postaviti vedle těch mužů, již se\nnám jeví jako kristallisace kultury. Posta-\nvíme-li Bismarcka podle Bedřicha, zažijeme\npodivuhodnou zkušenost. Cin Bismarckův\nzůstane nedotčen, snad i vyroste. Ale člověk\nse zmenší. Právě naše účastenství na výsled-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "295", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3537, "texte": "cích jeho působení, bezprostřednost užitku,\nzmenšuje jeho význam, kdežto nedostatek\ntakových vztahů zušlechťuje náš poměr k Be-\ndřichovi.\nTyto příklady drsně uváděné s úmyslem,\nabych bez dalšího výkladu byl srozumitel-\nným, jsou typické. Výsledek srovnání Bis-\nmarcka a Bedřicha opakuje se různě zřetelně\nkolikrát jen chcete. Měli jsme od Bedřicha\na Gótha veliké lidi na válečném poli, ve vědě,\nve všemožných oborech. Děkujeme jimi za\nvítězství, jež se dají srovnati s největšími mi-\nnulé epochy.\nZ moderních států Německo nejlépe uka-\nzuje typický vývoj. Nové Německo vyrostlo\nze slavných válek. Není tedy divu, že si váží\nprostředku, jemuž vděčí svou existenci a že\njej pěstuje. Góthovo Německo opíralo se\no duševní síly, ale Napoleon mu ukázal, co\nznamenají proti vojákům. Šťastné války při-\nnesly do země peníze a vznikala péče o je-\njich rozmnožení.\nZ malého hlavního města Bedřicha Vi-\nléma, kde v každém domě sídlil filosof, bá-\nsník, slévač, vyvinula se dobře organisovaná\nmetropole práce. Obchodní paláce ameri-\nckého způsobu s lidmi, jež po americku\nmyslí a jednají, zatlačily tiché domy, sta-\nvěné Schinklem a Schadovem a zdobené\nKrugerem. Město bleskurychle vzrůstalo, blí-\nžilo se idyllické Postupimi, ale bylo jí čím\ndále tím cizejší.\nJest cosi zcela nedosažitelného v takové\nPostupimi. Tichý klenot trvá vedle monstra\na jest pamětihodnější než obrovské město.\nJeden berlínský dům a máš celý Berlín. Je-\ndiný z jeho lidí a máš jich miliony. Jediné\nslovo a víš vše, co chtějí. To jest zajisté da-\nvový účin, jiného jména pro to není. Postav\nsto černých kabátů s obličeji nad nimi vedle\nsebe, lhostejno s jakými obličeji, a nech je\nnadhazovali nohy a dáš dnešním lidem o-\nblažující rytmus. Opakuj podle sebe bez-\ntvárnosti a dáš jim formu. Nech tisíc úst pro-\nmluvili lhostejné slovo a oni je přijmou jako\nbožský zvuk. Jenom nežádej nic z věcí toho\ndruhu, jaké nalezneš v Postupimi, ale niko-\nliv v onom hromadném účinu, z věcí, které\nvynutí vítězný duch z malého a nejmenšího,\nnepožaduj žádné harmonie, která prýští\nz volné hry přirozených sil, nepožaduj nic\nlidského od početních příkladů! Zůstaň u\nsvých obchodů!\nTaké naše poslední, nyní šfastně urov-\nnaná roztržka s Francií byla toliko podni-\nkem, při kterém došlo jen k řádnému ob-\nchodu. Nemůžeme nic namítati proti tako-\nvému pojetí, a tato tribuna byla by k tomu\nnejméně vhodná. Každý z nás jest zase rád,\nže má opět pokoj a pohodlí; všechno jest\nv pořádku. Ale všeobecnost přespříliš rozu-\nmového mínění nutí nás přemýšleti. Neboť\nčlověk nezkušený v takovýchto záležitostech\nby se mohl otázati, zda kromě nutnosti ještě\nopravdu existují věci v naší pokročilé době,\nkteré dovedou vážně zaujati lid.\n\nBerlín.\nČlenská výstava „Staré Secesse“.\nHned při vstupu do výstavy cítíme, že zde\nnení vše jako obvykle. V menším salonku\nu vchodu jest několik nejmladších Francouzů,\na ostatek výstavy jest různé promísen. Dříve\nbývala Secesse ryze impressionistickou, nyní\ntohoto rázu nemá. Existence uměleckých\nspolků jako Secesse v zemích mimofran-\ncouzských byla vyvolána potřebou za vzniku\nimpressionismu, který svojí novostí a ne-\nzvyklostí zarážel tolik, že bylo třeba stálé\norganisační činnosti, by překonáván byl od-\npor publika, lpícího jako vždy na staré kon-\nvenci, v odporu k novotě, aby nové malíř-\nství našlo půdu a podporu a mohlo vnik-\nnout do života. V Paříži, kde umělecký život\nje široký, kde je řada inteligentních obchod-\nníků a tradiční půda, není takových institucí\nzapotřebí.\nTedy život těchto uměleckých spolků je\nvždy vyvolán životní nutností, má své ten-"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3816, "texte": "dence a cíle, ale proto je též dočasný; když\npříčiny vzniku odpadají a touženého je do-\ncíleno, jsou odsouzeny k zániku. Pak ztrácí\nspolek svoje životní oprávnění, které zůstává\njen jednotlivcům, skutečným umělcům (po-\nkud jakých ve spolku bylo), jimž spolek prá-\nvem nalezl opodstatnění aje čestno, ba nutno\nustoupiti novým životním zjevům v umění.\nAle jako každý organismus, tak též spolek\nhledá prodloužení svého života i přes onu\nurčitou, vyhraženou mez ale jelikož je to,\nzvláště v tomto případě neoprávněnou tou-\nhou, je nucen pomáhat si při tom často lstí\nanebo neupřímností, jednak tím, že vysta-\nvuje pod svou vlajkou umění od svého na-\nprosto odlišné, které ani neuznává, a tím\nudržuje si alluru sensace prvých svých let,\njednak tím, že z přirozeného rozporu stáří\ns mládím hledí utlumit vznik nových gene-\nrací tím, že jim jako sankcionovaná již kor-\nporace zásadně upírá právo života a při-\npouští je jen pokud jich potřebuje k zama-\nskování své zastaralosti a ku zdání nestran-\nnosti a benevolence se své strany.\nPříznačné časové poměry jsou nyní také\nve „Staré Secessi\". Pozvali si jako sensaci\nmladé Francouze (cizí attrakce je vždy ví-\ntanější a méně konkurenční), z mladých\nNěmců až na jediného Pechsteina vystaven\njest jedině impressionismus, rozmělňovaný\njiž až do nechutnosti, na čestném místě místo\ndřívějšího Maneta, patrona impressionistů,\ndnes visí Goghova krásná Arlésianka, kolem\nníž činí stafáž špatní impressionisté, a noví\nlidé, jejichž patron jest na čestném místě,\njsou kdesi u dveří. Jaká nekonsekvence! To-\ntéž, co se děje ve výstavách, provádí se též ve\nspolkových časopisech, totiž že se uměle a\npomocí mladých sil prodlužuje jejich živo-\nření.\nAle vraťme se k výstavě. Brzy uvidíme, že\nmimo krajní salonek a střed výstavy, Gog-\nhovu Arlésienne není zde nic zajímavého.\nLibermann, který Secessi založil, dnes je u-\nznaným mistrem a vystavuje pouze tři dosti\nbezvýznamné věci; jiní, na př. Slevogt, lepší\nz jeho žáků, vůbec nevystavují. Libermannův\nimpressionismus liší se podstatně od fran-\ncouzského. Libermann sleduje více mžikové\npostřehy pohybové, zkráceně je podává, po-\nzoruje pohyb celých mass a jaksi jej zhu-\nšfuje a maluje způsobem jakýmkoliv, pou-\nhým talentem, způsobem často naprosto ne-\nbarevným, hnědě a technikou složenou\nz dlouhých tahů na rozdíl od Francouzů, kteří\ndodržovali co možno čistotu barev a skvr-\nnitou techniku, kterýžto způsob v Paříži vedl\nk dalšímu vývoji v neoimpressionismus.\nLibermann je jakousi větší individualitou\nv impressionismu a proto pokračování z ně-\nho není dobře možno, není dalším vývojem,\nspíše je rozmělňováním a manýrismem. Tito\njehopokračovatelé Corinih,Beckmann a j. ča-\nsto zabývají se motivy biblickými a mytholo-\ngickými a přivádějí tak oboje, jak impressio-\nnismus, tak idee ad absurdum. Je to osudné\nnedorozumění a zároveň důkaz, že nový\nživot touží po čemsi jiném než byla každo-\ndenní všednost impressionismu. Ale tito ně-\nmečtí malíři nemají schopnosti stvořiti si\nnovou formu a proto užívají impressioni-\nstické, jak to činí v Paříži jen špatní (a proto\noficielní) na př. Besnard. Proto němečtí neo-\nimpressionisté jako Curt, Hermann a Baum,\nmusili navazovati znovu v Paříži.\nOstatní Němci ve výstavě, na př. von Kar-\ndorf, Kalcreuth, Hůbner, Breyer, Potner,\nRóssler a Brockhusen, rozmělňují stále jen\nto, co se řeklo již dávno a lépe. K. Scheff-\nler, který píše články o umění, stylu a mo-\nnumentalitě, užívaje však k nim jako zúmy-\nslným nedorozuměním špatných a naprosto\nprotichůdných příkladů, zmýlil se taktéž při\nprávě posledních dvou jmenovaných, hledá-\nli při nich obrodu, další vývoj z impressio-\nnismu a snad dokonce náběhy k jakési nové\nidealisaci a romantice (dle článku v „Kunst\nund Kůnstler\"), zatím co jejich obrazy ne-\njsou nic více než stylisovaný a povrchní sche-\nmatisovaný impressionismus u Rósslera"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "297", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3781, "texte": "s mnichovskou, u Brockhusena s Goghovou\nmanýrou. Ale Scheffler je ultra Němec a ne-\nmůže připustili, aby impressionismus našel\ndalšího pokračování a vývoje jinde než v Ber-\nlíně,kde mají přece ponechat domácí tradici,\nkterou jim Libermann, ale z Paříže, zaopa-\ntřil. Sám theoreticky vidí, že impressionismus\nje již neudržitelný, poznává z celého smyslu\ndoby, že z potřeby vykoupení z vládnoucího\ndosud materialismu vzniká jakýsi transcen-\ndentální charakter umění, ale jeho chauvi-\nnismus a staré lásky nutí ho k tomu, by při-\ntahoval svoje praktické doklady za vlasy,\njakoby neznal celou řadu malířů, kteří jsou\njiž na hony od impressionismu vzdáleni.\nV krajní místnosti vystavuje čtyři obrazy\nPicasso z různých dob vývoje, z nichž Pont\nNeuf je z doby poslední, Friesz květiny a kra-\njinu, Manguin půlakt, Marquet krajinu, vy-\nstavenou již před tím v Praze a tři obrázky,\nkonečně Herbin. Dále je zde deset obrazů\nHenry Rousseauových, o kterém byla již\nv minulém čísle zmínka a Max Pechstein\nvystavuje tři obrazy* Pechstein zastupuje\nzde německé mladé umění, které formově\nje asi ve stadiu prvních reakcí proiiimpres-\nsionistických ve Francii.\nZe sochařů je tu Barlach s několika ne-\nhoráznými dřevořezbami. Barlach chce býti\nhluboký a je banální, chce býti monumen-\ntální a je prázdný a mimo to nelogický,\nkdyž celek stilisuje a drží blokovitě a v de-\ntailech je naturalistický. Dále je zde Kolbe,\nhorší než obvykle, Haller a W. Lehmbruck.\nTento vystavuje především klečící dívku ten-\nkých protáhlých údů, s Mailolovským zjed-\nnodušením. Sochaje poněkud zajímava tím,\nže je při ní pokus o splošnění trupu a hlavy.\nNic více. Celkem je to obstojná naturali-\nstická studie s protaženými proporcemi a\nsplošněnou plastikou. A tomuto sochaři sli-\nbuje velké naděje nejen jeho osobě, ale i celé\nrase přední kritik Meier-Graete. v. Beneš.\n* Jeho obrazy budou mimo jiné vystaveny na pod-\nzimní výst.„ Skupiny \"v Obecním Dome u Prašné brány.\n\nMeze bibliofilství.\n\nV poslední době stále více se uplatňuje\nu knihy výtvarná stránka, která majíc původ\nz praktických předpokladů, správnosti tisku,\njakosti papíru, účelnosti formátu, úpravy o-\nbálky a pod. nabyla již skoro jakési soběstač-\nnosti, neboť zhusta neběží již o to krásně ti-\nsknouti knihu, ale tisknouti krásnou knihu.\nSkutečně krásná kniha stává se samostatným\na velmi ušlechtilým cílem výtvarného snažení\na častý její zjev a dostatek kupců pro ni měří\ndosti dobře stupeň knižní kultury.\nAle vyskytuje se jisté zmatení pojmů, jak\nu těch, kteří krásné knihy kupují, tak u těch,\nkteří je vydávají.\nPrví, ctitelé krásných textů, jsou zváni bi-\nbliofilové, ačkoliv na př. jsou mezi nimi lidé,\nkteří si nekoupí nějakou knihu, nebyla-li jí\ndána knižním trhem výjimečná cena, ja-\nkožto kuriositě (na př. prvé vydání, nyní již\nvzácné, tisk na zvláštním papíru a pod.) nebo\nopatřují se knihami, aniž si nějak cení jejich\nobsahových hodnot literárních, na př. knihy\ncizojazyčné, jež nejsou ani otvírány, porno-\ngrafie v malém počtu vydané, jež nemají\nžádné ceny umělecké. Tak vzdalují se vlast-\nního účelu knihy a oblibují si čistě vnější a\nmělká vodítka ve svém snažení. A přece bi-\nbliofil mělo by znamenati člověka chovají-\ncího úctu k uměleckému dílu knižnímu pro\njeho nejvnitřnější vlastnosti, a bibliofilství mě-\nlo by znamenati pokračování onoho snažení\nz probuzenských dob, kdy každý vlastenec\nbyl bibliofilem, měl hluboký zájem a bratr-\nskou lásku k vydané knize, byť byla sebe\nchudší, jen když znamenala opět nový stu-\npeň ve vývoji národním. Ale dnes leckdy ne-\nnalezneme hranic mezi opravdovými čte-\nnáři, obdařenými láskou ke knize, jež z ob-\nsahové části přenáší se i na její zevnějšek a\nmezi pouhými sběrateli, u nichž především\na jedině jest krásná kniha záminkou sběra-\ntelského sportu.\nDruhá mez ohraničuje vydávání knih pro"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2645, "texte": "bibliofily. Dnes jest již řada všelikých vyda-\nvatelstev toho druhu. Ne každé však si po-\nčíná moudře jako Nová Edice, která, vydá-li\ndílo, jež má nároky pouze na nevelký okruh\nčtenářstva, na př. Šibal Pierrot, Listy sestry\nMarianny a pod., učiní z něho dokonalý a\nvzácný ozdobný předmět knihovní, kdežto\nvydá-li knihu obracející se k širokému čte-\nnářstvu jako jsou Tyrolské elegie, Wirthova\nKutná Hora, rozšíří ji jako tisk bezvadně u-\npravený, nicméně svou levností určený k to-\nmu, aby se ocitl v rukou velkého počtu čte-\nnářů. Nebo vydá-li K. St. Neumann Knihu\nErotickou či Paměti mladého Flauberta, uvě-\ndomuje si předem, že tyto knihy náležejí jen\nintimnímu kruhu čtenářstva, počítá již s ur-\nčitým vkusem kupců, pro něž spojí cenu ob-\nsahu s krásou úpravy, jest zajisté průkazem\nznačného stupně uměleckého smyslu míti\ntyto řídké knihy ve svém majetku, nicméně\nvždy nutno počítali s nimi jako s luxem, byť\nnanejvýš kulturním. Než zde jsme opět u me-\nzí bibliofilstvr, totiž u mezí výběru tisků, na\nněž by měli právo jedině čtenáři vysokého\nvkusu knižního. Neboť všechny důvody pro\na apologie krásného tisku zmizí, když chce\nněkdo vydati krásně na příklad Horkého\nPštrosí péro. Pak nastává otázka, zdali každá\nkniha má právo na krásnou úpravu. Otázka,\njež v četných případech klade se vkusu čtenář-\nstva. A ctižádost, míti podobnou, sebe doko-\nnaleji upravenou knihu ve svém majetku,\nmůže býii až v opačném poměru s vyspě-\nlostí vkusu majitele knihovny. Zase na-\nopak vydá-li profesor Milan Svoboda ve své\nknihovně Kytici Kleistovu Penthesileu v krás-\nné úpravě Brunnerově, v překlade tak do-\nkonalém, jako je Fischerův, jest otázkou po-\nvinnosti nakladatelovy k publiku, zdali smí\nuzavříti každou knihu v uzavřený počet\nexemplářů. Neboť zajisté jsou knihy, které\nsvou vnitřní cenou měly by se státi všeobec-\nným majetkem (Penthesilea jest z nich i ja-\nkožto veliké drama i protože ji na jevišti sotva\nuvidíme, i protože nenalezne již u nás rovno-\ncenného překladatele), mají své veliké poslá-\nní, otevírají celé nové světy - jakým právem\nty smějí býti odepírány širokému čtenářstvu\nsvou desateronásobnou tržní cenou (byť re-\nlativně oprávněnou jakostí úpravy) než jaká\nby umožnila, aby stala se majetkem všech?\nRozhodně není správným přesunouti tolik\ncenu knihy z literární stránky na úpravnou,\nkdyž jest téměř nutno, aby se taková kniha\nmohla ocitnouti iv prosté knihovně stu-\ndentské.\n\nFrant. Langer.\n\nCharles Vildrac\njest autorem knih: Poémes (1905). Images\net Mirages (1908). Le livre ďamour (1910).\nZajímavá jest jeho kniha Notes sur la Tech-\nnique poétique, kterou napsal společně sGe-\norgem Duhamelem. (Nákl. Eug. Figuiére,\nPaříž)."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2068, "texte": "Reprodukce obrazů v minulém čísle byly\nzhotoveny dle fotografií ústavu Cahnweilerova v Paříži.\n\nDrobné zprávy.\nSpolek Prácheň pořádá v těchto dnech výstavu Ale-\nšovu v Písku u příležitosti tamější okresní výstavy.\nVýstava Sonderbundu v Kolíně nad Rýnem, trva-\njící do 30. září, zahrnuje v sobě kollekce obrazů Ce-\nzanneových, Munchových, Goghových a Gauguino-\nvých, a přehlídku poimpressionistického umění ně-\nmeckého a rakouského.\nDo soutěže k získání návrhů pro nový\nhřbitov obce pražské došlo ve lhůtě soutěžní\nt. j. do 15. června 1912 celkem 18 obsáhlých projektů,\nkteré byly předmětem zkoumání poroty.\nPorota skončivši po více schůzích vznesený na ni\núkol, vynesla v závěrečné poradě své dne 23. červen-\nce 1912 výrok, jímž uznány hlavním požadavkům\nkonkurence o hodnotě umělecké nejlépe za vyhovu-\njící a ceny hodné:\nNa prvém místě projekt č. 11 s heslem „Pax\", je-\nhož autorem zjištěn pan architekt a profesor Richard\nrytíř Klenka z Vlastimilů;\nna místě druhém, jako rovnocenné:\nprojekt č. 7 s heslem „Z velkého malé\", jehož au-\ntor zůstal neznámým, a projekt č. 18 s heslem „Pax\",\njehož autorem jest pan architekt Antonín Engel; na\nmístě třetím projekt č. 15 se značkou „MMM\", jehož\nautorem zjištěn pan architekt J. Róssler na Smíchově.\nV ocenění hodnoty prací těch, zejména se zřením\nk řešení celkové disposice hřbitova přiznala porota\nprojektu č. 11 prvou cenu ve výši 5000 K,\nprojektům č. 7 a 18 druhou cenu po 4000 K,\nprojektu č. 15 cenu třetí per 3000 K.\nČestné uznání vysloveno bylo projektům číslo 6\ns heslem „Májová slavnost\" ač. 16 s heslem „Ceteris\nparibus\".\nZa autora projektu č. 7 s heslem „Z velkého malé\",\njemuž porotou přiřčena byla cena 4000 K, přihlásil\nse pan c. k. stavební rada arch. Jan Vejrych v Praze\nč. p. 1076, Mikulášská 7.\n\nKnihy redakci zaslané.\nNákl. Kamily Neumannové: Hrabě de Villiers de\nL'lsle Adam: Tribulat sonhomet. 3 K. - Vdovcovy\nzápisky. 1 K 50 hal. - Nákl. Nové Edice: Kutná Hora.\nSubskripční cena 4 K 20 h. Moderní bibliothéka Ch.\nL. Philippe: Matka a dítě, 1 K 50 h. Nákl. vlast-\nním, Ladislav Aladin: Pohár, 1 K 60 h."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c017", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "290", "page_fin": "295", "image_debut": 22, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.16.1", "titre_corps": "Kultura.", "titre_sommaire": "Kultura.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.22", "debut_caractere": 1056, "fin_caractere_exclue": 3136, "texte": "Kultura.\nVyňato z článku J. Meier-Graeta v „Die Neue\nRundschau“.\nExistuje kultura věcí a kultura lidí. Tato\ndefinice nemůže míli nároku na filosofickou\nplatnost, neboť přirozeně v základě neexi-\nstuje než jediná kultura. Je však velmi nutno\npodržeti toto zdánlivé rozlišení, neboť toto\nzdání jest vlastně téměř skutečností. Pozo\nrovali jsme stokráte, že se někdo obklopil\nspoustou přepychových věcí a při tom žil a\ncítil jako nejnevzdělanější barbar. Pozoro-\nvali jsme, že takto žijí celé národy. Tedy\nvšechny závěry, jež můžeme z věc-\nného prostředí člověka o jeho kultuře, mají\nplatnost pouze podmíněnou. Jest zcela mož-\nno, že majitel domu Vettiů v Pompejích byl\nvzácný člověk, jehož duch našel v rozkošném\ndomě svůj přirozený výraz. Ale není to ni-\nkterak jisto, mohl býti k lomu přiveden mo-\ndou nebo potřebou honosně se ukázali. Aby-\nchom mohli o něm něco říci, musili bychom\ntaké o něm něco věděli. Nemáme však po-\nnětí o duševním životě jednotlivcově z ta-\nkových fakt, protože jsou více méně společ-\nným majetkem a mohou býti získány bez\njakéhokoliv vážného osobního přičinění.\nAle ani povšechné kulturní niveau doby ne-\nmůžeme bezpečně oceniti na základě tako-\nvých údajů. K tomu potřebovali bychom\nznalosti toho, co doba již zastihla hotového,\nco k tomu přičinila, co zavrhovala, zda tva-\nry, kterým se můžeme obdivovali, naplnila\nvlastní silou, nebo je s sebou vlekla jako\nmrtvou přítěž.\nVěci nabudou zcela jiné tvářnosti, jestliže\nznáme člověka, který jich používal. Má pro\nnás velký význam, že máme v Postupimi ty-\npický rámec pro našeho největšího panov-\nníka. Pro nikoho z nás, jež známe Bedřicha\nVelkého, nejsou věci, které jeho osobnost\nobklopovaly, pouhým osobním neutrem,\njež náleží době. Tyto věci jemu náležejí.\nBylo by třeba, abychom byli v Postupimi,\nabychom zakusili, jak může oživiti věci člo-\nvěk, který jest dávno mrtev. Kdyby byl bu-\ndoval Postupim někdo jiný ze sta malých\nknížat našich dějin, proto byli bychom ji ne-\nshledávali méně krásnou, ano možná ještě\nbychom kladli tím větší důraz na krásu, ale\npři tom bychom zcela jinak se tu cítili, nikdy"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "291", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3750, "texte": "bychom nenacházeli hlubšího vztahu k vě-\ncem, bloudíce zde jako mezi malebnými zří-\nceninami, byť i byly budovy dobře zacho-\nvalé; leč takto se nám zdá naše vlastní bytí\nprodlouženo v minulosti. Vše, co v Postu-\npimi zříme, vzešlo od jediného velkého mu-\nže, bylo pro něho vytvořeno, jemu náleželo.\nV Postupimi viditelné věci spojují se s ne-\nsčíslnými neviditelnými věcmi. Nic naplat,\nmůžeme přiznati kráse pouze tehdy duševní\nhodnotu, jestliže zde něco jest, co vystupuje\nnad vytvořenou věc, něco, co nám zjevuje\nprávo majitelovo jakožto tvůrčí vůli, jako\nnekonečnost u přirovnání ke konečným vě-\ncem. Přidáme-li toto něco z naší zkušenosti,\nči vznáší-li se nad vytvořenými věcmi jako\nzázrak, jest to jedno. Musíme dovést abstra-\nhovat od věcí, i kdyby byly sebe svůdnější\nsebe mohutnější, sebe dokonalejší a musíme\ndospěti k čemusi ještě mohutnějšímu, ještě\ndokonalejšímu, k symbolu lidství. Jen takto\npochopíme důstojný rozsah kultury, tento\nsoubor tvůrčí krásy. Směrem od věcí, hmoty,\nk duchu. Tato prvotní zásada všech umění\njest zároveň nejvyšší snaha kultury.\nCo jest tak zvláštního na Bedřichu Veli-\nkém ? Snad že vybudoval Postupim po svém\nzpůsobu ? Jak zdá se nám toto titěrné oproti\nvšemu jinému, co u nás nosí jeho jméno!\nSnad, že si vedl po francouzsku, mluvil fran-\ncouzsky, stýkal se s Francouzi! Nikdo si na\nto nevzpomene v parku Sansouci!\nAle můžeme se dále tázati: Jest na něm\nobdivuhodno, že si podmanil Slezsko, že byl\nodvážným vojevůdcem? Skutečně nemů-\nžeme sobě představiti velkého Bedřicha bez\nvelkých válečných činů. Ty však patří jemu,\nnikoliv on jim ...\nA dále, zda to byly opravdu kulturní ide-\nály, jež zdánlivě byly chráněny proti válce,\nči snad pouze ony věci, projednávané na\nburse, které ostatně stojí za ochranu.\nNeboť zatím, co v politickém táboře byl\nenergicky boj ukončen, hřměl téměř válečný\nhluk proti témuž nepříteli v táboře neméně\nvýznamném a neméně hlomozném. Pro ja-\nkýsi obchod, týkající se uměleckého před-\nmětu někde v severním Německu, pro ná-\nkup francouzského obrazu ředitelem han-\nsovního musea objevily se odvážné útoky\nv brožurách a časopisech na věci, jež přece\ntaké náleží ke kulturním ideálům. A na ne-\nzkušeného mohlo by to prazvláštně půso-\nbiti, kdyby viděl takové opaky vedle sebe,\nkteré snad i splývají v jedno v hrudi jedno-\ntlivcově a kdyby si představil, že třeba týž\nčlověk za dne hlasoval s chladnou rozvahou\npro mír s francouzskými politiky a večer při\nsklenici piva s nadšením se stavěl proti ne-\ndotknutelným statkům Francie.\nExistuje těžká námitka proti tomuto pan-\nství obchodů, proti kultuře hmoty, která nám\nvše umožňuje, co zůstalo nedostižitelným\npředkům, která odnímá přírodě všechna ta-\njemství, a náš smyslový přepych stupňuje až\nk obludnosti, která luští každou úlohu v čí-\nslicích a řídí svět dráty: kam se poděla my-\nšlenka, již nelze měniti penězi ?\nKam se podělo umění ve shonu našich\ndnů ? Nemíním tím to, co se stále maluje a\nteše; toho nám není zapotřebí. Naše vyna-\nlézavá doba bez námahy našla náhradu za\nzručnost starých a uspokojí ruče všemi jen\ndosažitelnými prostředky módní estetismus.\nUměním míním veliké odhodnocení sebe\nsamotna, neúprosné chtění nedosažitelného,\nkteré svým dílem si staví žebřík do nebe.\nZa to není náhrady. Umění jeví se jako\nposlední z našich božstev; poslední možnost\nuniknouti mechanismu a zjeviti všem vidi-\ntelné hrdinství. A poněvadž za to není ná-\nhrady, klesání umění v naší době stává se\nvěru zlým symptomem úpadku našich mra-\nvů. Jedno již zašlo, architektura, rozervána\na rozkouskována tíhou naší doby. Kdo se\nneosmělí naše obchodní budovy postaviti\nvedle paláců starých, musí se smířiti s my-\nšlenkou, že architektura přestala již býti u-\nměním. Rozumový surrogát, založený na\nvyužití a znalosti materiálu, jenž vstupuje na"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3659, "texte": "její místo a vývojovou nutností musí na ně\nvstoupiti, jest stejně příkladem pouhého se-\nčítání, jako všecko ostatní.\nCo se děje s plastikou ? Kde by našla dnes\ncíl? Jak by se zdařilo jí, jež kdysi zdobila\nbudovy, by se smířila s hmotností, již určuje\ndnes náš velkoměstský život? Zastavuje uli-\nce, zabírá místa a nemohla by, i kdyby ji\nvytvořil Phidias, nahraditi vzduch, jejž nám\nodnímá.\nAle my nemáme Phidia a nemůžeme ho\nopět obdržeti za nynějšího stavu věcí. Ne-\nrozumím pod nynějším stavem - aneb když,\ntedy velmi málo nepřirozenou situaci, jež\nvhání umění do musea. Tato situace je jed-\nním z mnohých následků našeho mecha-\nnismu. Lidé jsou naivní, jestliže se domní-\nvají, že naše umělecká bída pochází toliko\nz nepříjemných místních poměrů. Wertheim\nby stvořil, kdyby mohl, budovu důstojnou\nAkropole. Ale nikdy nevydupe ze země mi-\nstra, který by pro ni mohl vytvořiti kolosální\npostavu Athény. Z jednoduchého důvodu,\nprotože v našem světě představ neexistuje\nžádná Athéna, ani náhrada za ni, protože\nžádný umělec necítí nutnost vytvářeti takové\npostavy. Žádná věda, žádné vzdělání a žádný\nmecenáš, žádná státní péče, nic nenahradí\nnedostávající se s mí ř e ní mezi umělcem a\nlidstvím. Umělec jest výsledkem cítění, in-\nstinktu, vzdaluje se vnějších vlivů, ba i vlastní\nvůle. Snad starý Degas, skrytý před světem,\ntrávící svůj čas tím, že modeluje malé figur-\nky, které vždy opět ničí; mohl by býti mu-\nžem, jenž by vytvořil nesmrtelné dílo pla-\nstické.\nUmění není to, co pochází z talentu, jak\nby mohlo věřit sebepřeceňování, není pro-\nduktem země, jež by také milý Bůh udržoval\nbez našeho přičinění, jež by nemohlo zanik-\nnouti. Umění podobá se klasům na poli. Jest\nsamostatně vytvořený orgán lidství, jenž rov-\nněž může zmizeti. Co jednotlivec může k to-\nmu přičiniti, velký umělec nebo genius, po-\ndobá se práci horníkově, jenž prací svých\nrukou odkrývá žílu rudy. Žíla zde musí být;\npak se již ruce naleznou.\nNaše znalost umění vyvinula se mimo-\nřádně as ní možnost tvořiti surrogáty. Mu-\nsea máme skvělá. Známe formy australských\npranárodů a černošské umění střední Afriky,\nmáme pro vše tak zv. estetický smysl. Chá-\npeme barbarská znamení pohanských bůžků\na těšíme se každému apokryfickému výtvoru,\nkterý se zdá novým našemu přesycenému\noku. Dovedeme se přizpůsobiti každému zje-\nvu a vcítiti se iv nejcizejší s poddajnou citli-\nvostí, protože pouze povrchně, jenom jakoby\npokožkou cítíme, protože konečně všechno,\nco naše oko podráždí, uvádí nás ve vzrušení.\nA umíme také kombinovati. To žádná do-\nba před námi neuměla. Dáme Venuši ztr-\nnulý výraz indického božstva, obklopíme\nnordickou báji květinami orientu. Ctihodné\nklassiky překládáme do berlínského nářečí\na moderní obraz města proměňujeme v hie-\nroglyf. Všemu rozumíme, vše milujeme, vše\numíme. Technika nemá již pro nás tajemství.\nVíme jak se co dělá a všechno smíme. Ni-\nčeho se nezříkáme. Jiní vykoupili trpce naši\nsvobodu v bojich s předsudky otců. Na ni\nlpíme, jakobychom ji byli sami vybojovali a\nbdíme nad ní, jako děti nad hračkou. Běda\nrouhači, když sahá na posvátná práva naší\nosobnosti. Všeho se smí dotknouti, jenom\nne nás.\nJak snadno jest dnes porozuměti pokroku !\nJak rychle prohlédáme rytmus našich stylistů\na prostnost našich mystiků. Jak bez odporu\nse otevírají závory našich osobností. Proni-\nkáme snadněji tkanivem našich myslitelů,\nnežli bychom přešli z ulice do ulice.\nNedosažitelní však, bohatí jako milostivá\npříroda, podobni hustým lesům, jimiž hučí\nvítr, šumějí ještě stále harmonie Rembrand-\ntovy, Rubensovy, Delacroixovy a Maréesovy.\nUniversum jest ohromující v jejich obra-\nzech.\nCo dojde konečně k dnešnímu umění\nz našeho světa, z jeho bohatství nových fo-"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "293", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3873, "texte": "rem a nového vzruchu. Jistě aspoň zmate-\nnost našeho života. Jak jednoduchým jest\ndnes zaměstnání malovali obrazy!\nJezdívá se do Paříže na učení. A jistě mno-\nho lze nalézti v nejkrásnějším ze všech měst.\nNikde není silnější fikce prospěšného řádu,\nobkličujícího jednotlivce i množství. Ještě cí-\nlíme zde rozdíl mezi mechanismem, který\npotřebné množství sčítá a řídí a světového\nměsta universální povahy. Tuhá protiva me-\nzi přírodou a městem zde nikoho neruší. Do-\nmům, ulicím a volným místům, po nichž se\nsvětlo široko rozlévá, dává vznikati veselý\nsmysl tvořivý. Vždy ještě se nad tím vznáší\nduch. Před málo desítiletími zde žili lidé,\no nichž si myslíme, že ještě dnes žijí. Cítíme\njejich bytost i mimo jejich díla, jako v Poslu-\npimi cítíme Bedřicha Velikého. Chápeme, že\nzde mohli se objevili, nevidíme v nich žádné\nosamocené osoby, jež náhoda přinesla, nýbrž\norganický výraz jejich rasy. V Paříži splývá\nještě kultura lidí a věcí v jedinou představu\na toto město má tu výhodu před Římem, že\nlato kultura ještě žije. Aspoň si můžeme do-\nmýšleli, že jest tomu tak.\nAle vždy jest nejisto, zda máme radili u-\nmělci k cestě tam, nebo jej toho zrazovati.\nNeboř i tento Řím kolísá mezi hlodajícími,\nrozkladnými, dobrotivými a zhoubnými si-\nlami. Holá novost přináší svou cizí tvářnost\nv nezvyklé okolí. A v zářivé stavbě, ku které\npřispívala celá severní kultura, stává se silněji\nvýznačným vlivem všeho nového, než v Ber-\nlíně nebo New-Yorku, kde nic starého ne-\nposkytuje příměru. Nebude těžko městu, aby\nse zjevilo. Bojuje s královským duchem svých\nhradeb a prozrazuje krisi, jež zmítá celou ze-\nmí: Velkou úlohu dnešní Francie, proměnu\nnejstarších tradic našeho pásma s jejím slav-\nným, dnes již života neschopným zřízením\nv moderní, úplně racionalistickou správu,\ndůsledné osvobození monarchie ode všeho,\nco ji poutalo pod jejími monarchy a co ji\nučinilo velikou; náhradu osobní péče a o-\nsobní vůle neosobní formou. Tato s ničím\nneporovnatelná zkouška vnitřní ceny kul-\ntury, nepokračuje v před bez těžkých ztrát.\nZatěžuje životni schopnost národa, pohlcuje\nnejsilnější energie, nejušlechtilejší síly, a brání\noné zlaté hravosti, jež je význačně francouz-\nská. Idealismus vývinu nemá nic společného\ns touto otázkou. Nezaleká se ani krajností,\nnebezpečí pro stát, aby došel svého strmého\ncíle. Zdaří se to? Kdo by mohl býti tak ma-\nlomyslný, aby ztenčil smělému národu jeho\nhrdou naději? A nerozluští-li Francie tento\npokus, tu padne s tragickou glorií hrdiny.\nAle tato myšlenka jest příliš veliká, příliš\nabstraktní, abychom ji dále měli na zřeteli.\nLze přehlédnouti vždy jenom části, cesty\nposeté oběťmi a cítiti jenom ztráty, poně-\nvadž nepovýšíme se nad sprostředkující o-\nběti, jichž smysl nám uchází právě, protože\nihned nechápeme všeobecnou souvislost.\nProto máme sklon v přítomné podobě fran-\ncouzského umění pozorovati nejenom v zá-\nkladě krátkou pausu, odpočinek geniův, kte-\nrý po veliké práci 19. stol. zdá se býti zcela\nzaslouženým, ale dokonce krok nazpět a ko-\nnečný lom tradice francouzského ducha,\na věříme, že poznáváme také zde porážku\nonoho mezinárodního materialismu, který\nobral svět o všechny jeho květy. Skloní se\nzase před duchem Delacroixovým jedno-\nstranné panství hmotných nauk, s nimiž se\nspokojuje dnes pařížská mládež? Opanuje\nzase genius zmatky, které uchvacují z Paříže\ni ostatní země stejnou mocí jako kdysi fran-\ncouzský mrav dobyl ostatních národů? Pře-\nkoná anarchii? Toužíme po silnější odpo-\nvědi, než jakou vlastní optimismus nalézá.\nZdá se, že pro franc. umění jest povážlivější\npřítomné revoluční hnutí Francie nežli revo-\nluce z r. 1789. Právě neválečné a nehrozivé\nvystoupení tohoto hnutí může jí býti nebez-\npečným. Snad by mohlo, poněvadž na Fran-\ncii doléhá tato kritická doba, Německo hráti\núlohu pokojného uchvatitele a svými mlad-\nšími silami i čerstvější mízou prospěti ne-\nsmírnému a v Paříži bez užitku vyplýtvané-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "294", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3687, "texte": "mu základu, nastoupiti v dědictví a přese\nvšechny politické odchylky spojiti se s krás-\nnější, bohatší i starší rasou, a z tohoto spo-\njení zroditi nové zdravější a potřebnější\numění. Není právě malým příkladem van\nGogh, jehož vroucí zbožnost naplnila franc.\nformy vlastním duchem, který zde nalezl od-\nvahu k přiznání ve Francii jedinému, van\nGogh, který pevným chvatem, aniž co uzmul,\nz prvků rozpadávající se kultury získal zá-\nkladní kámen k mocné synthesi a uprostřed\nFrancie zbudoval balvan germánských by-\ntostí. Tento názor na jeho význam snad vždy\npřispívá poněkud k oblibě mistrově mezi ně-\nmeckou mládeží. Chceme to míti za dobré\nznamení a v kultu van Goghově neviděti\npouze znehodnocení nebo směr, který se\nchápe jednoduché předlohy, poněvadž dru-\nhé jí působí příliš námahy.\nAle ani největší příklady ničeho nezmo-\nhou, není-li jejich heroismus cítěn lidmi he-\nroickými. Z pouhého artistického vlivu ne-\nvzniklo nikdy nic velikého. Němci, kteří si\npřinášejí do Paříže celý názor, které sem ne-\npřivádí touha po upotřebitelných věcech,\nnýbrž nutnost, objasniti se Paříží, kteří ne-\nchtějí nic jiného, jenom nalézti zde sebe,\nzoceliti se v bojích a očistiti mohou býti\ndědici.\nPřijdou takoví lidé do Paříže?\nJestliže se takto tážeme, vzdálíme se opět\nz okruhu umění a poukážeme na všeobec-\nnost národního ruchu, z něhož jedině umění\nvyrůstá a poznáme, jak málo souvisejí vztahy\nfrancouzského a německého umění s vlast-\nním problémem naší kultury, a jak úzce sou-\nvisí hrozící soumrak umění se soumrakem\ncelého národa. Potom můžeme se otázati:\nKdyž v Paříži smějí vzniknouti pochyby, zda\nje revoluce dosti silná, aby strhla národ k ve-\nlikému vzruchu, jenž by potřeboval symbolů,\njak jest to s námi, kde méně jest cítiti zžehu-\njící a oživující duch revoluce a smířlivé idee\nzdají se ještě abstraknější a vzdálenější? Mů-\nže opravdu přijíti čas ve stínu názorů, které\ndnes náš život řídí, čas, který by nám do-\nvolil postavili se bez zardění před muže\ndruhu Bedřichova nebo Góthova.\nJsou u nás důvěřiví lidé, kteří pohodlně\nv to doufají a silní mužové, které pouhá ti-\nchá pochybnost o tomto výsledku dráždí.\nTito mírní připouštějí lecos pro okamžik\ns dobrým rozmyslem, jakožto pro jisté sta-\ndium přechodné. Myslí: Nechte nás jen vy-\ndechnouti. Nerušte nás při práci. Nevidíte,\njak jsme uříceni a jak se dřeme? Což za-\nhanbuje taková práce? Pohleďte, jak činí\njiní. Má nás Anglie, Amerika, nebo Japonsko\npřekonati?\nAle my víme, co činíme. Popřejte nám nej-\ndříve, abychom měli dosti vojáků a lodí a\npeněz, peněz především. Pak koupíme si\nobrazy, sochy, ideály a zbrusu novou kul-\nturu.\nZnám pouze jediného člověka, jenž by\nv Německu mohl býti Bedřichovi postaven\npo bok. Stal se poněkud jeho nástupcem:\nGóthe. V Góthovi setkáváme se s podob-\nným komplexem vyplněných vztahů ke světu.\nKaždé srování těchto Němců s některým\npozdějším jeví neodvolatelně změnu pojmů.\nHledejme muže, jenž by dnes mohl zaují-\nmati v poměru k národu postavení Bedři-\nchovo nebo Góthovo. K přemýšlení nutí již\nto, že jest namáhavým vyhledati ihned re-\npresentativní příklad pro naši epochu. Po-\nhleďme na muže, který po Bedřichovi učinil\nnejvíce pro Německo, na Bismarcka.Ceníme\nsi ho neméně a náš cit k němu jest teplejší\njakási osobní vděčnost, která by ráda vyje-\nvila svůj velký stupeň slovy i skutky. Nazý-\nváme jej hrdinou a mohli bychom jej na-\nzvati pater patriae. Každý vavřín jest malým\npro něho. Ale každý by se sesměšnil, kdo\nby jej chtěl postaviti vedle těch mužů, již se\nnám jeví jako kristallisace kultury. Posta-\nvíme-li Bismarcka podle Bedřicha, zažijeme\npodivuhodnou zkušenost. Cin Bismarckův\nzůstane nedotčen, snad i vyroste. Ale člověk\nse zmenší. Právě naše účastenství na výsled-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "295", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2669, "texte": "cích jeho působení, bezprostřednost užitku,\nzmenšuje jeho význam, kdežto nedostatek\ntakových vztahů zušlechťuje náš poměr k Be-\ndřichovi.\nTyto příklady drsně uváděné s úmyslem,\nabych bez dalšího výkladu byl srozumitel-\nným, jsou typické. Výsledek srovnání Bis-\nmarcka a Bedřicha opakuje se různě zřetelně\nkolikrát jen chcete. Měli jsme od Bedřicha\na Gótha veliké lidi na válečném poli, ve vědě,\nve všemožných oborech. Děkujeme jimi za\nvítězství, jež se dají srovnati s největšími mi-\nnulé epochy.\nZ moderních států Německo nejlépe uka-\nzuje typický vývoj. Nové Německo vyrostlo\nze slavných válek. Není tedy divu, že si váží\nprostředku, jemuž vděčí svou existenci a že\njej pěstuje. Góthovo Německo opíralo se\no duševní síly, ale Napoleon mu ukázal, co\nznamenají proti vojákům. Šťastné války při-\nnesly do země peníze a vznikala péče o je-\njich rozmnožení.\nZ malého hlavního města Bedřicha Vi-\nléma, kde v každém domě sídlil filosof, bá-\nsník, slévač, vyvinula se dobře organisovaná\nmetropole práce. Obchodní paláce ameri-\nckého způsobu s lidmi, jež po americku\nmyslí a jednají, zatlačily tiché domy, sta-\nvěné Schinklem a Schadovem a zdobené\nKrugerem. Město bleskurychle vzrůstalo, blí-\nžilo se idyllické Postupimi, ale bylo jí čím\ndále tím cizejší.\nJest cosi zcela nedosažitelného v takové\nPostupimi. Tichý klenot trvá vedle monstra\na jest pamětihodnější než obrovské město.\nJeden berlínský dům a máš celý Berlín. Je-\ndiný z jeho lidí a máš jich miliony. Jediné\nslovo a víš vše, co chtějí. To jest zajisté da-\nvový účin, jiného jména pro to není. Postav\nsto černých kabátů s obličeji nad nimi vedle\nsebe, lhostejno s jakými obličeji, a nech je\nnadhazovali nohy a dáš dnešním lidem o-\nblažující rytmus. Opakuj podle sebe bez-\ntvárnosti a dáš jim formu. Nech tisíc úst pro-\nmluvili lhostejné slovo a oni je přijmou jako\nbožský zvuk. Jenom nežádej nic z věcí toho\ndruhu, jaké nalezneš v Postupimi, ale niko-\nliv v onom hromadném účinu, z věcí, které\nvynutí vítězný duch z malého a nejmenšího,\nnepožaduj žádné harmonie, která prýští\nz volné hry přirozených sil, nepožaduj nic\nlidského od početních příkladů! Zůstaň u\nsvých obchodů!\nTaké naše poslední, nyní šfastně urov-\nnaná roztržka s Francií byla toliko podni-\nkem, při kterém došlo jen k řádnému ob-\nchodu. Nemůžeme nic namítati proti tako-\nvému pojetí, a tato tribuna byla by k tomu\nnejméně vhodná. Každý z nás jest zase rád,\nže má opět pokoj a pohodlí; všechno jest\nv pořádku. Ale všeobecnost přespříliš rozu-\nmového mínění nutí nás přemýšleti. Neboť\nčlověk nezkušený v takovýchto záležitostech\nby se mohl otázati, zda kromě nutnosti ještě\nopravdu existují věci v naší pokročilé době,\nkteré dovedou vážně zaujati lid."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c018", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "295", "page_fin": "297", "image_debut": 27, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.16.2", "titre_corps": "Berlín.", "titre_sommaire": "Berlín.", "signature_source": "u010clenská výstava „Staré Secesse“", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "295", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.27", "debut_caractere": 2671, "fin_caractere_exclue": 3537, "texte": "Berlín.\nČlenská výstava „Staré Secesse“.\nHned při vstupu do výstavy cítíme, že zde\nnení vše jako obvykle. V menším salonku\nu vchodu jest několik nejmladších Francouzů,\na ostatek výstavy jest různé promísen. Dříve\nbývala Secesse ryze impressionistickou, nyní\ntohoto rázu nemá. Existence uměleckých\nspolků jako Secesse v zemích mimofran-\ncouzských byla vyvolána potřebou za vzniku\nimpressionismu, který svojí novostí a ne-\nzvyklostí zarážel tolik, že bylo třeba stálé\norganisační činnosti, by překonáván byl od-\npor publika, lpícího jako vždy na staré kon-\nvenci, v odporu k novotě, aby nové malíř-\nství našlo půdu a podporu a mohlo vnik-\nnout do života. V Paříži, kde umělecký život\nje široký, kde je řada inteligentních obchod-\nníků a tradiční půda, není takových institucí\nzapotřebí.\nTedy život těchto uměleckých spolků je\nvždy vyvolán životní nutností, má své ten-"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3816, "texte": "dence a cíle, ale proto je též dočasný; když\npříčiny vzniku odpadají a touženého je do-\ncíleno, jsou odsouzeny k zániku. Pak ztrácí\nspolek svoje životní oprávnění, které zůstává\njen jednotlivcům, skutečným umělcům (po-\nkud jakých ve spolku bylo), jimž spolek prá-\nvem nalezl opodstatnění aje čestno, ba nutno\nustoupiti novým životním zjevům v umění.\nAle jako každý organismus, tak též spolek\nhledá prodloužení svého života i přes onu\nurčitou, vyhraženou mez ale jelikož je to,\nzvláště v tomto případě neoprávněnou tou-\nhou, je nucen pomáhat si při tom často lstí\nanebo neupřímností, jednak tím, že vysta-\nvuje pod svou vlajkou umění od svého na-\nprosto odlišné, které ani neuznává, a tím\nudržuje si alluru sensace prvých svých let,\njednak tím, že z přirozeného rozporu stáří\ns mládím hledí utlumit vznik nových gene-\nrací tím, že jim jako sankcionovaná již kor-\nporace zásadně upírá právo života a při-\npouští je jen pokud jich potřebuje k zama-\nskování své zastaralosti a ku zdání nestran-\nnosti a benevolence se své strany.\nPříznačné časové poměry jsou nyní také\nve „Staré Secessi\". Pozvali si jako sensaci\nmladé Francouze (cizí attrakce je vždy ví-\ntanější a méně konkurenční), z mladých\nNěmců až na jediného Pechsteina vystaven\njest jedině impressionismus, rozmělňovaný\njiž až do nechutnosti, na čestném místě místo\ndřívějšího Maneta, patrona impressionistů,\ndnes visí Goghova krásná Arlésianka, kolem\nníž činí stafáž špatní impressionisté, a noví\nlidé, jejichž patron jest na čestném místě,\njsou kdesi u dveří. Jaká nekonsekvence! To-\ntéž, co se děje ve výstavách, provádí se též ve\nspolkových časopisech, totiž že se uměle a\npomocí mladých sil prodlužuje jejich živo-\nření.\nAle vraťme se k výstavě. Brzy uvidíme, že\nmimo krajní salonek a střed výstavy, Gog-\nhovu Arlésienne není zde nic zajímavého.\nLibermann, který Secessi založil, dnes je u-\nznaným mistrem a vystavuje pouze tři dosti\nbezvýznamné věci; jiní, na př. Slevogt, lepší\nz jeho žáků, vůbec nevystavují. Libermannův\nimpressionismus liší se podstatně od fran-\ncouzského. Libermann sleduje více mžikové\npostřehy pohybové, zkráceně je podává, po-\nzoruje pohyb celých mass a jaksi jej zhu-\nšfuje a maluje způsobem jakýmkoliv, pou-\nhým talentem, způsobem často naprosto ne-\nbarevným, hnědě a technikou složenou\nz dlouhých tahů na rozdíl od Francouzů, kteří\ndodržovali co možno čistotu barev a skvr-\nnitou techniku, kterýžto způsob v Paříži vedl\nk dalšímu vývoji v neoimpressionismus.\nLibermann je jakousi větší individualitou\nv impressionismu a proto pokračování z ně-\nho není dobře možno, není dalším vývojem,\nspíše je rozmělňováním a manýrismem. Tito\njehopokračovatelé Corinih,Beckmann a j. ča-\nsto zabývají se motivy biblickými a mytholo-\ngickými a přivádějí tak oboje, jak impressio-\nnismus, tak idee ad absurdum. Je to osudné\nnedorozumění a zároveň důkaz, že nový\nživot touží po čemsi jiném než byla každo-\ndenní všednost impressionismu. Ale tito ně-\nmečtí malíři nemají schopnosti stvořiti si\nnovou formu a proto užívají impressioni-\nstické, jak to činí v Paříži jen špatní (a proto\noficielní) na př. Besnard. Proto němečtí neo-\nimpressionisté jako Curt, Hermann a Baum,\nmusili navazovati znovu v Paříži.\nOstatní Němci ve výstavě, na př. von Kar-\ndorf, Kalcreuth, Hůbner, Breyer, Potner,\nRóssler a Brockhusen, rozmělňují stále jen\nto, co se řeklo již dávno a lépe. K. Scheff-\nler, který píše články o umění, stylu a mo-\nnumentalitě, užívaje však k nim jako zúmy-\nslným nedorozuměním špatných a naprosto\nprotichůdných příkladů, zmýlil se taktéž při\nprávě posledních dvou jmenovaných, hledá-\nli při nich obrodu, další vývoj z impressio-\nnismu a snad dokonce náběhy k jakési nové\nidealisaci a romantice (dle článku v „Kunst\nund Kůnstler\"), zatím co jejich obrazy ne-\njsou nic více než stylisovaný a povrchní sche-\nmatisovaný impressionismus u Rósslera"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "297", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1932, "texte": "s mnichovskou, u Brockhusena s Goghovou\nmanýrou. Ale Scheffler je ultra Němec a ne-\nmůže připustili, aby impressionismus našel\ndalšího pokračování a vývoje jinde než v Ber-\nlíně,kde mají přece ponechat domácí tradici,\nkterou jim Libermann, ale z Paříže, zaopa-\ntřil. Sám theoreticky vidí, že impressionismus\nje již neudržitelný, poznává z celého smyslu\ndoby, že z potřeby vykoupení z vládnoucího\ndosud materialismu vzniká jakýsi transcen-\ndentální charakter umění, ale jeho chauvi-\nnismus a staré lásky nutí ho k tomu, by při-\ntahoval svoje praktické doklady za vlasy,\njakoby neznal celou řadu malířů, kteří jsou\njiž na hony od impressionismu vzdáleni.\nV krajní místnosti vystavuje čtyři obrazy\nPicasso z různých dob vývoje, z nichž Pont\nNeuf je z doby poslední, Friesz květiny a kra-\njinu, Manguin půlakt, Marquet krajinu, vy-\nstavenou již před tím v Praze a tři obrázky,\nkonečně Herbin. Dále je zde deset obrazů\nHenry Rousseauových, o kterém byla již\nv minulém čísle zmínka a Max Pechstein\nvystavuje tři obrazy* Pechstein zastupuje\nzde německé mladé umění, které formově\nje asi ve stadiu prvních reakcí proiiimpres-\nsionistických ve Francii.\nZe sochařů je tu Barlach s několika ne-\nhoráznými dřevořezbami. Barlach chce býti\nhluboký a je banální, chce býti monumen-\ntální a je prázdný a mimo to nelogický,\nkdyž celek stilisuje a drží blokovitě a v de-\ntailech je naturalistický. Dále je zde Kolbe,\nhorší než obvykle, Haller a W. Lehmbruck.\nTento vystavuje především klečící dívku ten-\nkých protáhlých údů, s Mailolovským zjed-\nnodušením. Sochaje poněkud zajímava tím,\nže je při ní pokus o splošnění trupu a hlavy.\nNic více. Celkem je to obstojná naturali-\nstická studie s protaženými proporcemi a\nsplošněnou plastikou. A tomuto sochaři sli-\nbuje velké naděje nejen jeho osobě, ale i celé\nrase přední kritik Meier-Graete. v. Beneš.\n* Jeho obrazy budou mimo jiné vystaveny na pod-\nzimní výst.„ Skupiny \"v Obecním Dome u Prašné brány."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c019", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "297", "page_fin": "298", "image_debut": 29, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.16.3", "titre_corps": "Meze bibliofilství.", "titre_sommaire": "Meze bibliofilství.", "signature_source": "Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "297", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.29", "debut_caractere": 1934, "fin_caractere_exclue": 3781, "texte": "Meze bibliofilství.\n\nV poslední době stále více se uplatňuje\nu knihy výtvarná stránka, která majíc původ\nz praktických předpokladů, správnosti tisku,\njakosti papíru, účelnosti formátu, úpravy o-\nbálky a pod. nabyla již skoro jakési soběstač-\nnosti, neboť zhusta neběží již o to krásně ti-\nsknouti knihu, ale tisknouti krásnou knihu.\nSkutečně krásná kniha stává se samostatným\na velmi ušlechtilým cílem výtvarného snažení\na častý její zjev a dostatek kupců pro ni měří\ndosti dobře stupeň knižní kultury.\nAle vyskytuje se jisté zmatení pojmů, jak\nu těch, kteří krásné knihy kupují, tak u těch,\nkteří je vydávají.\nPrví, ctitelé krásných textů, jsou zváni bi-\nbliofilové, ačkoliv na př. jsou mezi nimi lidé,\nkteří si nekoupí nějakou knihu, nebyla-li jí\ndána knižním trhem výjimečná cena, ja-\nkožto kuriositě (na př. prvé vydání, nyní již\nvzácné, tisk na zvláštním papíru a pod.) nebo\nopatřují se knihami, aniž si nějak cení jejich\nobsahových hodnot literárních, na př. knihy\ncizojazyčné, jež nejsou ani otvírány, porno-\ngrafie v malém počtu vydané, jež nemají\nžádné ceny umělecké. Tak vzdalují se vlast-\nního účelu knihy a oblibují si čistě vnější a\nmělká vodítka ve svém snažení. A přece bi-\nbliofil mělo by znamenati člověka chovají-\ncího úctu k uměleckému dílu knižnímu pro\njeho nejvnitřnější vlastnosti, a bibliofilství mě-\nlo by znamenati pokračování onoho snažení\nz probuzenských dob, kdy každý vlastenec\nbyl bibliofilem, měl hluboký zájem a bratr-\nskou lásku k vydané knize, byť byla sebe\nchudší, jen když znamenala opět nový stu-\npeň ve vývoji národním. Ale dnes leckdy ne-\nnalezneme hranic mezi opravdovými čte-\nnáři, obdařenými láskou ke knize, jež z ob-\nsahové části přenáší se i na její zevnějšek a\nmezi pouhými sběrateli, u nichž především\na jedině jest krásná kniha záminkou sběra-\ntelského sportu.\nDruhá mez ohraničuje vydávání knih pro"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2409, "texte": "bibliofily. Dnes jest již řada všelikých vyda-\nvatelstev toho druhu. Ne každé však si po-\nčíná moudře jako Nová Edice, která, vydá-li\ndílo, jež má nároky pouze na nevelký okruh\nčtenářstva, na př. Šibal Pierrot, Listy sestry\nMarianny a pod., učiní z něho dokonalý a\nvzácný ozdobný předmět knihovní, kdežto\nvydá-li knihu obracející se k širokému čte-\nnářstvu jako jsou Tyrolské elegie, Wirthova\nKutná Hora, rozšíří ji jako tisk bezvadně u-\npravený, nicméně svou levností určený k to-\nmu, aby se ocitl v rukou velkého počtu čte-\nnářů. Nebo vydá-li K. St. Neumann Knihu\nErotickou či Paměti mladého Flauberta, uvě-\ndomuje si předem, že tyto knihy náležejí jen\nintimnímu kruhu čtenářstva, počítá již s ur-\nčitým vkusem kupců, pro něž spojí cenu ob-\nsahu s krásou úpravy, jest zajisté průkazem\nznačného stupně uměleckého smyslu míti\ntyto řídké knihy ve svém majetku, nicméně\nvždy nutno počítali s nimi jako s luxem, byť\nnanejvýš kulturním. Než zde jsme opět u me-\nzí bibliofilstvr, totiž u mezí výběru tisků, na\nněž by měli právo jedině čtenáři vysokého\nvkusu knižního. Neboť všechny důvody pro\na apologie krásného tisku zmizí, když chce\nněkdo vydati krásně na příklad Horkého\nPštrosí péro. Pak nastává otázka, zdali každá\nkniha má právo na krásnou úpravu. Otázka,\njež v četných případech klade se vkusu čtenář-\nstva. A ctižádost, míti podobnou, sebe doko-\nnaleji upravenou knihu ve svém majetku,\nmůže býii až v opačném poměru s vyspě-\nlostí vkusu majitele knihovny. Zase na-\nopak vydá-li profesor Milan Svoboda ve své\nknihovně Kytici Kleistovu Penthesileu v krás-\nné úpravě Brunnerově, v překlade tak do-\nkonalém, jako je Fischerův, jest otázkou po-\nvinnosti nakladatelovy k publiku, zdali smí\nuzavříti každou knihu v uzavřený počet\nexemplářů. Neboť zajisté jsou knihy, které\nsvou vnitřní cenou měly by se státi všeobec-\nným majetkem (Penthesilea jest z nich i ja-\nkožto veliké drama i protože ji na jevišti sotva\nuvidíme, i protože nenalezne již u nás rovno-\ncenného překladatele), mají své veliké poslá-\nní, otevírají celé nové světy - jakým právem\nty smějí býti odepírány širokému čtenářstvu\nsvou desateronásobnou tržní cenou (byť re-\nlativně oprávněnou jakostí úpravy) než jaká\nby umožnila, aby stala se majetkem všech?\nRozhodně není správným přesunouti tolik\ncenu knihy z literární stránky na úpravnou,\nkdyž jest téměř nutno, aby se taková kniha\nmohla ocitnouti iv prosté knihovně stu-\ndentské.\n\nFrant. Langer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c020", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "298", "page_fin": "299", "image_debut": 30, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.16.4", "titre_corps": "Charles Vildrac", "titre_sommaire": "Charles Vildrac", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.30", "debut_caractere": 2411, "fin_caractere_exclue": 2645, "texte": "Charles Vildrac\njest autorem knih: Poémes (1905). Images\net Mirages (1908). Le livre ďamour (1910).\nZajímavá jest jeho kniha Notes sur la Tech-\nnique poétique, kterou napsal společně sGe-\norgem Duhamelem. (Nákl. Eug. Figuiére,\nPaříž)."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 94, "texte": "Reprodukce obrazů v minulém čísle byly\nzhotoveny dle fotografií ústavu Cahnweilerova v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c021", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "299", "page_fin": "299", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.16.5", "titre_corps": "Drobné zprávy.", "titre_sommaire": "Drobné zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.31", "debut_caractere": 96, "fin_caractere_exclue": 1757, "texte": "Drobné zprávy.\nSpolek Prácheň pořádá v těchto dnech výstavu Ale-\nšovu v Písku u příležitosti tamější okresní výstavy.\nVýstava Sonderbundu v Kolíně nad Rýnem, trva-\njící do 30. září, zahrnuje v sobě kollekce obrazů Ce-\nzanneových, Munchových, Goghových a Gauguino-\nvých, a přehlídku poimpressionistického umění ně-\nmeckého a rakouského.\nDo soutěže k získání návrhů pro nový\nhřbitov obce pražské došlo ve lhůtě soutěžní\nt. j. do 15. června 1912 celkem 18 obsáhlých projektů,\nkteré byly předmětem zkoumání poroty.\nPorota skončivši po více schůzích vznesený na ni\núkol, vynesla v závěrečné poradě své dne 23. červen-\nce 1912 výrok, jímž uznány hlavním požadavkům\nkonkurence o hodnotě umělecké nejlépe za vyhovu-\njící a ceny hodné:\nNa prvém místě projekt č. 11 s heslem „Pax\", je-\nhož autorem zjištěn pan architekt a profesor Richard\nrytíř Klenka z Vlastimilů;\nna místě druhém, jako rovnocenné:\nprojekt č. 7 s heslem „Z velkého malé\", jehož au-\ntor zůstal neznámým, a projekt č. 18 s heslem „Pax\",\njehož autorem jest pan architekt Antonín Engel; na\nmístě třetím projekt č. 15 se značkou „MMM\", jehož\nautorem zjištěn pan architekt J. Róssler na Smíchově.\nV ocenění hodnoty prací těch, zejména se zřením\nk řešení celkové disposice hřbitova přiznala porota\nprojektu č. 11 prvou cenu ve výši 5000 K,\nprojektům č. 7 a 18 druhou cenu po 4000 K,\nprojektu č. 15 cenu třetí per 3000 K.\nČestné uznání vysloveno bylo projektům číslo 6\ns heslem „Májová slavnost\" ač. 16 s heslem „Ceteris\nparibus\".\nZa autora projektu č. 7 s heslem „Z velkého malé\",\njemuž porotou přiřčena byla cena 4000 K, přihlásil\nse pan c. k. stavební rada arch. Jan Vejrych v Praze\nč. p. 1076, Mikulášská 7."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c022", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "299", "page_fin": "299", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.16.6", "titre_corps": "Knihy redakci zaslané.", "titre_sommaire": "Knihy redakci zaslané.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.31", "debut_caractere": 1759, "fin_caractere_exclue": 2068, "texte": "Knihy redakci zaslané.\nNákl. Kamily Neumannové: Hrabě de Villiers de\nL'lsle Adam: Tribulat sonhomet. 3 K. - Vdovcovy\nzápisky. 1 K 50 hal. - Nákl. Nové Edice: Kutná Hora.\nSubskripční cena 4 K 20 h. Moderní bibliothéka Ch.\nL. Philippe: Matka a dítě, 1 K 50 h. Nákl. vlast-\nním, Ladislav Aladin: Pohár, 1 K 60 h."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c023", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.17", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.1", "debut_caractere": 1377, "fin_caractere_exclue": 1658, "texte": "GRAFICKý ZÁVOD REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATORSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c024", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.18", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.2", "debut_caractere": 530, "fin_caractere_exclue": 1069, "texte": "NOVINKA\nPéra sLy, To. Áloj\n77\nGRÁFIÁ\"\nNOVINKA Japonské\nnástroje ku psaní umě-\nleckého písma.\nODBORNÝ ZÁVOD PAPÍRNICKý V PRAZE\nMYSLÍKOVÁ ULICE ČÍSLO ic\nNOViNKA— iSkriptolj\nčerný inkoust ku psaní\npísma.\nTELEFON C.2,34\nNOVINKA-Moderní\ndopisnice s vtis k n utým\njménem.\nmá na skladě veškeré potřeby pro malíře, jako barvy, štětce, plátna,\npapíry ruční, kreslicí, kartony, papíry japonské, předsádkové, korková\npéra, nástroje pro řezbu do linolea, dále pak veškeré potřeby pro\nškoly i pisárny. Krásné krabice plněné dopisním papírem a obálkami."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c025", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "299", "page_fin": "299", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.19", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.31", "debut_caractere": 2070, "fin_caractere_exclue": 2198, "texte": "jOSEP HLAVÁČEK\nDEKORATIVNÍ MALÍŘSTVÍ\nPRAHÁ-IL, PORIČ č. .o N.\nVYZNAMENÁN ČESTNÝM DIPLOMEM NA\nVÝSTAVĚ ARCHIT. A INŽENÝRSTVÍ 1897."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c026", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "299", "page_fin": "299", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.20", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.31", "debut_caractere": 2200, "fin_caractere_exclue": 2269, "texte": "ZALOŽENO 1865.\nOTAKAR SKŘIVAN,\nTOVÁRNA NA PARKETY\nPRAHA-KR. VINOHRADY"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c027", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "299", "page_fin": "299", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.21", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.31", "debut_caractere": 2271, "fin_caractere_exclue": 2438, "texte": "ANT.\nNAVRÁTÍ L\nTOVÁRNA UMĚLECKÉHO\nNÁBYTKU A VEŠKERÉHO\nVNITŘNÍHO ZAŘÍZENÍ\nBYTŮ.\nTELEFON 272\nPisárna a sklady:\nPRAHA-1., MIKULÁŠSKÁ 17\nTovárna:\nPRAHA-DEJVICE, POLSKÁ 270"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c028", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[300]", "page_fin": "[300]", "image_debut": 32, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.22", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "[300]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 187, "texte": "KNIHOVNĚ UMĚLECKÉHO\nMĚSÍČNÍKU VYJDE NA PODZIM\nFRANTIŠEK LANGER:\nSV Á T V VÁ C LA V\nTRAGEDIE O TŘECH DĚ|STViCH\nCENA z K\nKNIHOVNU UMĚLECKÉHO\nMĚSÍČNÍKU VEDE AVYDÁVÁ\nSKUPINA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c029", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[301]", "page_fin": "[301]", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.23", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[301]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 135, "texte": "JAN HLAVÁČEK\nZÁVOD MALÍŘSKÝ\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\nPRÁCE SPADAJÍCÍ\nDO OBORU MALBY\nINTERIEURŮ\nPRAHA ČÍSLO 715-1.\nDLOUHÁ TŘÍDA\n(ROH RYBNÍ ULICE)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c030", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[301]", "page_fin": "[301]", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[301]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.33", "debut_caractere": 137, "fin_caractere_exclue": 238, "texte": "ZÁCLONY, KOBERCE, LINO-\nLEUM, PŘIKRÝVKY, MOSAZ-\nNÝ NÁBYTEK\nVÝBAVY\npl° JINDŘIŠSKÁ ÚL. 1\nNEVESTY STOUPA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c031", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[301]", "page_fin": "[301]", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[301]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.33", "debut_caractere": 240, "fin_caractere_exclue": 380, "texte": "lomů\nDžbán, Podbaba, Bulo\nblice. - Nejtvrdší materiá\npro stavby betonové a štěrkování\nSchneiderová-Polnerováy\nPraha VII, Bělského\nKancelář k"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c032", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[301]", "page_fin": "[301]", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[301]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.33", "debut_caractere": 382, "fin_caractere_exclue": 572, "texte": "B. T. SRPEK\nVBRANDÝSC NAD LABEM\nspecielní umělecká slévárna kovů, atelier pro odlévání\numěleckých děl všech velikostí,\nkovů a jich sloučenin,\nZVĚTŠOVÁNÍm ZMENŠOVÁNÍ\nMODELŮ m UMĚLECKÁ RAŽEBNA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c033", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.27", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 259, "texte": "Kostelní\na salonní okna\nJ.Vlasák,Praha\n1., Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\". |"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c034", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.28", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.34", "debut_caractere": 261, "fin_caractere_exclue": 464, "texte": "VRÁNA JOSEF\nLAKÝRNÍK A MALÍŘ PÍSMA\nPRAHA 11., JERUZALÉMSKÁ 6n.\nprovádí veškeré práce v obor tento\nspadající. / Zejména lakování top-\nných těles (radiátorů) k topení pa-\nrou a vodou, zaručeně bez zápachu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c035", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.29", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.34", "debut_caractere": 466, "fin_caractere_exclue": 585, "texte": "JOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561-11. POŠT. SPOŘ. 29.976"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c036", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.30", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.34", "debut_caractere": 587, "fin_caractere_exclue": 691, "texte": "KAREL KRAUS\nZÁVOD KAMNÁŘSKÝ\nDOPORUČUJE SE K VEŠKERÝM\nPRACÍM V OBOR TEN SPADA-\nJÍCÍM\nPRAHA L, LILIOVÁ 248"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c037", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.31", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.34", "debut_caractere": 693, "fin_caractere_exclue": 858, "texte": "Ludvík Hospergr\npánská módní síň\nPřesná angl. a americká moda.Vzory\nlátek přímo z Londýna a New Yorku.\nDodavatel nejpřednější společnosti.\nPraha 11., Palackého ul. 5"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c038", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c038", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.32", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 123, "texte": "PETR NEDVED\nPRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36\nVLASTNÍ VÝROBA MEIDIN-\nGERSKÝCH KAMEN A REGU-\nLAČNÍCH, NÁSYPNÝCH,\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c039", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.33", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.35", "debut_caractere": 125, "fin_caractere_exclue": 277, "texte": "PROVEDENO DLE NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVV I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLÉM ODBORN. PROVEDENI\nVYRÁBÍ A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK. VINOHRADY, BARÁKOVA3"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c040", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.34", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.35", "debut_caractere": 279, "fin_caractere_exclue": 497, "texte": "JOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c041", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.35", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.35", "debut_caractere": 499, "fin_caractere_exclue": 614, "texte": "ZÁVODYPRO UMĚLECKOPRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA VII.\nU PRŮHONU.\n*\nVLASTNÍ NOVÉ MODER. ZAŘÍZ. TOVÁRNY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c042", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.36", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.35", "debut_caractere": 616, "fin_caractere_exclue": 796, "texte": "ČESKÁ MVSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ. ORGÁN\nFILOSOFICKÉ JEDNOTy VPRAZE\nPŘEDPLATNÉ PRO TUZEMSKO 8 K ROČ.\nRedakční adresa: Prof. Dr.\nFr. Krejčí, Král.Vinohrady,\nKollárova ulice\nč. p. 1106."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c043", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.37", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.35", "debut_caractere": 798, "fin_caractere_exclue": 1053, "texte": "GRANOLÍT\nPriv., celistvá, houbě a ohni vzdorující podlaha,\npodložka pod linoleum, podložka pod parkety na\nželezobeton místo asfaltu, neprozvučná isolace'\nterrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA\nČÍSLO 22. TELEFON 305/ IV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c044", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 396, "texte": "NOVÁ EDICE\nSBÍRKA KRÁSNÝCH KNIH, VYDALA:\nZDENĚK WSRTH:\nKUTNÁ\nHORA\nMĚSTO A JEHO UMĚNÍ.\n91 FOTOGRAFIE ARCHITEKTUR,\nMALEB A PLASTIK.\nSUBSKRIPČNÍ CENA K 4*20 (DO\n15. ČERVENCE T. R.), POZDĚJI\nKOR. 6'—, POŠTOU 020 HAL.\nDRÁŽE. SOUČASNĚ S ČESKÝM\nVYDÁNÍM TISKNE SE VYDÁNÍ\nNĚMECKÉ A FRANCOUZSKÉ,\nPOZDĚJI VYJDE ANGLICKÉ,\nRUSKÉ A ESPERANTSKÉ.\nŽÁDEJTE PROSPEKTY KNIH\n„NOVÉ EDICE\",\nPRAHA 11., MYSLÍKOVA ČÍS. 15"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c045", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.36", "debut_caractere": 398, "fin_caractere_exclue": 620, "texte": "JĚ>\nÚstřední topení\n-,a.\nII\nu j\nV\ní A A\n■ M I \">\n\\\na větrání všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo-\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZÁVOD\nC. Přibaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c046", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.36", "debut_caractere": 622, "fin_caractere_exclue": 787, "texte": "VÁCLAV FIŠNA\nPRAHA 11., PURKyŇOVA 5\nODBORNý ZÁVOD ČALOUNICKý.\nSPECIELNÍ VýROBA KOŽENÉHO NÁ-\nByTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BVTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVy NÁByTKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c047", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c047", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.36", "debut_caractere": 789, "fin_caractere_exclue": 962, "texte": "PRAŽSKÉ NÁŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODEJNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB (SPOLEČ. S RUČ. OBMEZENÝM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c048", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.42", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.36", "debut_caractere": 964, "fin_caractere_exclue": 1065, "texte": "Zbraslavské šamotárny - mimo kartel\nKancelář a sklady: Praha, Havlíčkovo nám. č. 6. - Telefon č. 5122"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c049", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c049", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.43", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 227, "texte": "Stavební a nábytkové\ntruhíářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAV\nHANUŠ\nPRAHA 11., Marián-\nská ul. č. 4 proti »Ná-\nrodním Lístům«\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c050", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.44", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.37", "debut_caractere": 229, "fin_caractere_exclue": 368, "texte": "Arnošt Diepold\nzvonař v Praze-1.,\nAnežská ul. č. 12 n.\nDoporučuje se k dodávce\nnových a k opravám zvo-\nnů starých v cenách nej-\nlevnějších."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c051", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.45", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.37", "debut_caractere": 370, "fin_caractere_exclue": 461, "texte": "Práce\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha~Kr Vinohrady,\nKotlářova ulice č. 15."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c052", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.46", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.37", "debut_caractere": 463, "fin_caractere_exclue": 619, "texte": "MODERNÍ\nEMAILOVANÉ FIRMY\nTABULKY S NÁPISY NEBO\nČÍSLY, PÍSMENY ATD.\ndodává První rak.-uh. továrna emailovaných štítů\nV. BROULIM, PRAHA\nSPÁLENÁ ULICE ČÍSLO 28"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c053", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.47", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.37", "debut_caractere": 621, "fin_caractere_exclue": 944, "texte": "Založeno r. 1885. Telefon č. 1994.\nNejstarší česká továrna na železná kamna a stolové\nsporáky, jakož í ústřední topení a ventilace všech\nsoustav\nnn,\nV PRAZE V., MAISELOVAIIL. 42.\nJako specialitu vyrábí krby přesně dle slohu od jed-\nnoduchého do nejnádhernějšího provedení. Roz-\npočty a illustrované cenníky zdarma a franko."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c054", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.48", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.37", "debut_caractere": 946, "fin_caractere_exclue": 1701, "texte": "UZz\nZ CQ\nC£ > E—'\ntd <>U\nIT . r ■\noí fccQ\n'ssgog\nĚf<\nt±P<in\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732 OLOMOUC\n\"0 > \"0\n*>Z,o\no°s\nm<s\n£*so\ny H c/a\nS > H\nin\nH < S\nI J I\" 11 1^\no\nhd 03 CO\nžzpi\n<Po\nm-i ~\ni\nzlí £'2\no\n2 y o\n«íí\"<;\naBK\n•/\nfe&\n;;-AK\n'áÉí&\n«\n\"4\nZ\nOl\n-. - >.\nU3\nmm i\nv ' ': - , \"/ *< <* ..\n|. «\n1»\n0h\n>GO\n-., ■■ , A;:-' ~»m,vě\nII * '* ':Y \"V;\nD Z\n«: i ti3\nti3 2 S\nČi Z\nL*iv™ •-—<\n><o\n*»»■••M :\nv 112 \"1 • m\nm ✓ o\noa -v jí.\nUJ \"V**\"\ntn 72 <■\nwŠŠSIK *B!™\"*™ SW' \" '>?> ' \" & -\nS>iU\nLtJ O CxJ\n' í Vfetóv - '' *9 š\nrT] W W\nHO\n>m>\nmm\nCO\n>\nO co\nO Q-\nw lw »—J\nz >\nr>> r.>\nK\n»\n2:\n»\n?--<\n> tfí\nm\nÍC >-H\nO p<\n2zo\n■;•■\nšší*! T<\n.P\nQr-&\n■\na\n<\npí\nC.:J H\neSMSMfe.,.\n... .. , ... ..^™>«.,,..\nQ>U\nm\nP*\n$£\n03\nM\n»\n»|| §§\n■\nM\niliiiifiíiiíhifiiirii\n„■,,-lMl^yl>\nrfM\nmá*\nnw,4"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c055", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.49", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 92, "texte": "ŽENSKÝ\nLÉKAŘ\nMUDr.\nAD. LUKL\nKrál. Vinohrady,\nroh Purkyňova n.\na Karlovy tř.\nOrd. 9-10., 2-3."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c056", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.50", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.38", "debut_caractere": 94, "fin_caractere_exclue": 359, "texte": "V. J. WAVLICEK\nTOVÁRNA NA ZPRAC\nPETROHRAD\nDodává pro veškerá odvětví stavebního truhlář-\nství: dvéře, okna, portályy lamberie, parkety, měkké\npodlahy atd. Výhradná licence pro Cechy: Maye-\nrova patentní okna, 30°j0 úspory.\nPRAŽSKÁ KANCELÁŘ KARLÍN,\nKRÁLOVSKÁ TŘ. 88."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c057", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.51", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.38", "debut_caractere": 361, "fin_caractere_exclue": 532, "texte": "ATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONOVSKÝ,\nPraha lil., Říční 539.\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narchitektonické."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c058", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c058", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.52", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.38", "debut_caractere": 534, "fin_caractere_exclue": 669, "texte": "Továrny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPE ČÍSLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c059", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c059", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.53", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.38", "debut_caractere": 671, "fin_caractere_exclue": 941, "texte": "Umělý kámen\npro celé facady i detaily těchže, práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha 1.,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-08-01-c060", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-08_01#c060", "volume": "bmtnabk_1912-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.2.54", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.38", "debut_caractere": 943, "fin_caractere_exclue": 1227, "texte": "RYDL &.THON\nSVIJANY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU INTERIEURÚ, STAVEB,\nHŘBITOVU ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO.\nniffEMSfeminwnifciiiiiMMHMfiiiift&l iniiin—Íll\"> umři JSMMMMEAMMXMETIMMAIM"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.1", "texte": "UMĚLECKÝ MĚSÍČNÍK\nČASOPIS SKUPINY VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ. REVUE MENSUELLE DES ARTS, ORGÁNE DE\nSKUPINA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ (GROUPE DES\nVydáním a nákladem Tiskového družstva Skupiny ARTISTES), PRAGUE.\nVýtvarných Umělců v Praze. Rédaction et administration: Praguel., Františkovo\nnábřeží 20.\nŘídí PAVEL JANÁK a FR. LANGER s redakčním Directeurs en chef: PAVEL JANÁK et FRANT. LAN-\nkruhem: EMIL FILLA, VLAST. HOFMAN, FR. KY- GER. Rédacteurs: EMIL FILLA, VLAST. HOFMAN,\nSELA, V. V. STECH, V. STEPÁN. FR. KYSELA, V.V. STECH, V. STEPÁN.\nRED AKCE a ADMINISTRACE Uměleckého Měsíčníku a KANCELÁŘ Skupiny Výtvarných Umělců v PRAZE 1.,\nFRANTIŠKOVO NÁBŘEŽÍ 20, denně od 9-1, 3-7 hod.\nRoční předplatné 12 K, do ciziny 15 K, jednotlivá čísla 1 K 70 h. Reklamace se nefrankují a přijímají\nse nejdéle do 14 dnů po vyjití čísla. Účet Záložního a Úvěrního Ústavu v Hradci Král., filiálka v Praze,\nRukopisy nevyžádané se nevracejí, není-li přiloženo zpáteční poštovné. Reprodukovali přílohy a otiskovali\nčlánky z Uměleckého Měsíčníku možno jen se svolením redakce, zprávy a poznámky jen s přesným udá-\nním pramene. Za práce podepsané odpovídají autoři.\nZodpovědný redaktor Pav. Janák, Praha 51-L Za náklad a vydávání odpovídá Jos. Chochol, Praha IV.-240.\nReprodukce grafického ústavu Jana Štence, Praha 1., Salvatorská čís. 8. - Tiskem „Grafie\", dělnické knih-\ntiskárny v Praze 11., Myslíkova ul. 1959.\n\nGRAFICKý ZÁVOD REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATORSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.2", "texte": "ČÍS. 10. (SRPEN.) ROČNÍK I. 1912.\nNo 10. Ire ANNÉE.\n\nOBSAH\nTEXT:\nCh. Vildrac: Kdybychom sbírali...\nFrant. Langer: O Kleistově Penthesilei.\nKRONIKA:\nJ. Meier-Graete: Kultura.\nV. Beneš: Berlin.\nFrant. Langer: Meze bibliofilství.\nVYOBRAZENÍ:\nBeneš (3). Filla (2). G. Seurat (3). - Ná-\nstěnná malba (1). Hlavice románského sloupu\n0).\n\nSOMMAIRE\nTEXTE:\nCh. Vildrac: Si l'on gardait.\nFrant. Langer: La Penthesilée par Kleist.\nCHRONIQUE.\nILLUSTRATIONS:\nBeneš (3). Filla (2). G. Seurat (3). La\nfresque (1). - Chapiteau de la colonne (1).\n\nNOVINKA\nPéra sLy, To. Áloj\n77\nGRÁFIÁ\"\nNOVINKA Japonské\nnástroje ku psaní umě-\nleckého písma.\nODBORNÝ ZÁVOD PAPÍRNICKý V PRAZE\nMYSLÍKOVÁ ULICE ČÍSLO ic\nNOViNKA— iSkriptolj\nčerný inkoust ku psaní\npísma.\nTELEFON C.2,34\nNOVINKA-Moderní\ndopisnice s vtis k n utým\njménem.\nmá na skladě veškeré potřeby pro malíře, jako barvy, štětce, plátna,\npapíry ruční, kreslicí, kartony, papíry japonské, předsádkové, korková\npéra, nástroje pro řezbu do linolea, dále pak veškeré potřeby pro\nškoly i pisárny. Krásné krabice plněné dopisním papírem a obálkami."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.3", "texte": "G. Seurat\nCirkus."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.4", "texte": "G. Seurat\nLe Chahut."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.5", "texte": "G. Seurat\nPřístav."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.6", "texte": "E. Filla\nUtěšitel."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.7", "texte": "E. Filla\nSalome."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.8", "texte": "V. Beneš\nScéna."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.9", "texte": "V. Beneš\nŽeny."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "[278]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.10", "texte": "V. Beneš\nZ nábřeží."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "[279]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.11", "texte": "Nástěnná malba u Sv. Klimenta v Římě. IX. stol."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.12", "texte": "Charles Vildrac: Kdybychom sbírali...\nPřeložil J. Varton.\nKdybychom sbírali po dlouhé časy,\nsbírali měkké a vonící vlasy,\nty všechny vlasy žen, jež mrtvy jsou,\nvše vlasy bílé, všechny vlasy plavé,\ni šafránová rouna, hřívy tmavé,\ni vlasy barvy listů, které schnou,\nkdybychom sbírali po věčné časy\na setkali je v šíré plachty\npro pláně moří\ntěch bylo by na dálném moři,\nzlatiiých vlasů, i jež rudě hoří,\na tolik vlasů nocí bezhvězdných,\ntak bylo by i plachet hedvábných,\njež v slunci žhnou a větrem dují,\nže šedí ptáci, slétající k moři,\nohromní ptáci vůni pociťují\nz nich stoupající\nvšech polibků, jež vanou ještě kšticí,\nvšech polibků, jež snesly se kdys v kštici\na posléz s větrem do daleka plují.\nKdybychom sbírali po dlouhé časy,\nsbírali měkké a vonící vlasy,\nty všechny vlasy žen, jež mrtvy jsou,\nvše vlasy bílé, všechny vlasy plavé,\ni šafránová rouna, hřívy tmavé,\ni vlasy barvy listů, které schnou,\nkdybychom sbírali po věčné časy,\nspletené koncem v provazová pouta,\na ta by všem\nv žaláři vězňům byla okovem,\na vězňové by mohli volně jít,\nkam sahají až pouta\nokovy rozvíjely by se dál a dál,\ndál od prahu, kde žalář stál,\naž každý z vězení a z vězení\nby dojít moh'\nv svůj rodný kraj."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.13", "texte": "A kdyby Klotho se vřetena předla\nna místo nitě, měřící dni temné,\nty všechny vlasy dlouhé, všechny jemné,\npřadena sluneční i rezí zhnědlá\ni barvy havraní,\na barvy stříbra na březovém pni,\na kdyby Klotho se vřetena předla\nty všechny vlasy žen, jež mrtvy jsou,\nbyl bych tak stár, tak mdlý a sám\nna výši své a bez pohledu k hlubinám\na bez naděje v příští věk,\ntak těžký tíhou vzpomínek\nsplynulých v čas\nže Smrt by zavolal můj silný hlas!\n\nFrant. Langer: O Kleistově Penthesilei.\nKleislova tragedie Penthesilea jest z mála děl, jimž bezesporně patří všechny superlativy\na všechna epitheta, oceňující jejich krásu. Ale v následujícím rozboru ačli lze zváti roz-\nborem poznámky učiněné na okraji tohoto uměleckého díla nechci nijak zpytovati, proč\njest tato tragedie krásnou. Ale vyzvednu a budu pozorovati jinou vlastnost dramatu, totiž\nže jest uměleckým výtvorem. A budou mne zajímati některé ne všechny zákony\ntvorby, které Penthesilea, jakožto veliký umělecký výtvor, prokazuje.\nPro orientaci budiž nejdříve naznačen obsah děje: Vojsko Amazonek zjevuje se nena-\ndále v Trojském území, aby se zmocnilo zajatců. Každý zajatec stává se manželem vítězné\nbojovnice a splodí jí dcery, udržovatelky národa, v daleké Themiskyře. Jejich královna\nPenthesilea sleduje nejkrásnějšího z Řeků, bohorovného Achilla, snaží se zmocniti se ho,\nale po vysilujícím boji nepřemožitelnému podléhá a jest zajata. Když procitne ze mdlob,\ndomnívá se, že zvítězila nad ním, věnčí jej růžemi jako svého ženicha, zahrnuje ho slovy\nlásky, kterou za ním byla puzena. Ale ve chvíli, kdy jest osvobozena, procitá také ze svého\nklamu, vidí, že místo vítězné paní stala se jeho otrokyní. Leč Achilles, který nepodlehnuv\nsíle podlehl kráse královnině, odhodlává se vejiti s ní ve zdánlivý boj, z něhož by dobro-\nvolně vyšel sice jako zajatec, ale též jako manžel Penthesilein. Vyzývá ji k boji, ale Penthe-\nsilei, která nezná jeho záměru, zmocňuje se šílenství nad nenávistí toho, jehož obklopila\nláskou. Vyjde v boj, Achilles úmyslně podlehne, avšak šílená královna se svými psy roz-\ntrhá jeho tělo. A když si uvědomí své šílení, umírá.\nCelá tragedie dělí se na dvacetčtyři scény, z nichž prvých pět tvoří jakousi exposici. Pak\nscénou téměř lyrickou začíná se vlastní dějový vývoj, v němž každým okamžikem děj\nstoupá ke své krisi, t. j. k setkání zajaté Penthesilei s vítězným Achillem a odtud opět řítí se\nke katastrofě, kdy Penthesilea vyvedena ze svého bludu, v šílenství roztrhá tělo Achillovo.\nOvšem tyto oddíly by měly jen jakýsi význam při scénickém provedení, neboť by tak\npodle potřeby režie byly nalezeny jakési pausy, kdežto v textu není nijakého dělení a celé\ndrama jest úplně jednolité. V dramatě vyrůstá každá následující scéna bezprostředně"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.14", "texte": "z předchozí. I vystřídá-li se na scéně vojsko řecké s vojskem Amazonek, znamená to vždy\npouze posunutí děje ku předu, nikdy žádný návrat k minulému ani zastavení dějového\npochodu. Někdy na jevišti jsou scény charakteru dosti epického: předvádějí slovně děj\njednající za jevištěm, který však ihned nalézá své pokračování na I tyto však jsou\npokaždé vyznačeny tak vzníceným dialogem, plným výkřiků a poplachu, že jsou skutečnou\nreprodukcí neviděných leč velikých dějů, jichž plnou odezvu na scéně vzbuzují; nejsou tedy\nopět žádnou vložkou, ale postupem v ději. V průběhu děje jen dva lyrické motivy několi-\nkráte se vracejí: slavnost růží, jako nádherné svatební veselí vítězících Amazonek, a vzpo-\nmínka na Themiskyru, jako tušení sladkých odměn za tvrdé boje, ale oba tyto motivy\nvynořují se nevtíravé, vždy jen několika slovy nebo verši uprostřed krvavého spádu deje.\nEpická jest pouze exposice, líčící stav na počátku dějů. Ale její zlomek jest přenesen ve\nchvíle setkání Achilla s Penthesileou, kdy tato epika poměrně klidná, kontrastující s na-\npietím situace, stává se závažným dramatickým momentem.\nVyznačuje se tedy celý děj tragedie přímočarým postupem, nerušeným žádnými epi-\nsodami ani zastávkami, a vyznačuje se jednosměrností, poněvadž se nikde nevětví v nový\nděj, ale spěje k jedinému závěru, ba dokonce není ani sledován žádným rovnocenným dějem\nvedlejším, s nímž by musil závoditi o svou prvořadost, čili tragedie vyznačuje se doko-\nnalou jednotou dějovou. _\nPokud se týče času, v němž se děj odehrává, máme v této tragedii pred sebou temer\npříkladný obraz jednoty časové. Celá doba děje zaujímá právě tolik doby, jako pouhé\nscénické předvedení. Časová rozlehlost děje jest vymezena začátkem a koncem dramatu.\nJest to zajisté plus oproti jiným tragediím, na př. i antickým, u nichž časová míra byla\npojímá na hmotně, kde bylo požadováno, aby jednota času byla projevena v praktickém\nměřítku. (Doba děje omezena na míru jednoho dne.) Penthesilea také není rozdělena na\nakty, což by v důsledku vyžadovalo i rozdělení jednoty časové, dokonce i porušení dějové\njednoty. Neboť je-li přerušení, mezera mezi scénami dramatu, přirozeně jsme v každém\nnovém dějství postaveni před jinou směrnici, než v jaké se nalézal běh aktu předchozího.\nPřirozeně, protože nás (diváky) pausa ponechává sobě samým a nový počátek musí pak\npočítati s novou psychologickou situací vzniklou za tohoto mezidobí. Tím se rozpadne\nněkolikaaktové drama na stejný počet více méně samostatných celků; a jest také nutno\ndo velké míry klásti na ně požadavky jako na celky, z nichž každý má samostatný vývin\na rozřešení a které vespolek tvoří komposici, již bychom mohli nazvati tri-tetra-pentalogií.\nJako důsledek obou předchozích jednot jest v Penthesilei zachována důsledně i je d-\nnota místa. Ostatně hráno je na dosti indifferentní scéně, po níž střídavě přecházejí vojska\nŘeků a Amazonek. V ději není jí vytčena žádná určitá úloha a také ve scénáři není ur-\nčitěji charakterisována. ,\nV Kleistově tragedii jest tedy zachován požadavek trojité jednoty. V poslední dobe\ntento postulát nebyl již leta žádnému dramatickému dílu předložen. Romantická a po ní\nnovoromantická škola nepečovala nikdy o tuto formální stránku díla; naturalismu se při-\nrozeně příčila. U dramatika, jakým jest Kleist v jeho nedokonalejších dílech Penthesilei\na Rozbitém džbánu, však vznikla samozřejmě jako pouhý a prostý požadavek dokonalosti.\nVyrostla jako umělecký nadbytek z díla umělcova, který byl tak dokonale dramaticky\nzaložen, že nebylo mu nutno ohlíželi se po vnějších vztazích. Vyrostla u něho tam, kde\naf vědomě či nevědomky sáhl až k nejhlubším pramenům dramatického útvaru.\nPožadavek úplné jednoty v dramatickém díle mohl by na prvý pohled zdáti se divadelní"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.15", "texte": "konvencí, zjednodušením pro autora, diváka, jeviště. Ale drama má svůj původ až v meta-\nfysických a ethických základech a jeho vztahy ku všemu, co jest v člověku a světě osobního\na dočasného, vztahy, které jest překonati, aby bylo dílo postaveno nad obecná stanoviska,\njsou také původem zákonů, v nichž pojem vztahu jest nahražen korrelativním pojmem\nohraničení. To znamená, že drama na místě, aby mělo vztahy vůči běhu života, světa\na doby, jest celkem o sobě uzavřeným, že vzniká nová říše, oddělená hranicemi, že po-\ntom drama není již výsekem životního dění ani jeho integrací, ba ani jeho analogií, ale\nnanejvýše symbolem, stojícím ovšem již mimo konkrétní a praktické poměry. Jest tedy\nsnad drama symbolem pokaždé celého světa, života, času ne v jeho výsecích, ale sym-\nbolem absolutním, t. j. bez relativních poměrů. Pak znamená jeho jednota soustředívou\nsílu, zpřítomňující časové, dějové a místní všeobecno v jednotnou dobu, místo a dění, a na\njejí dokonalosti jest závislá absolutnost symbolu; tedy jednota jest realisací dramatu. Tak\nmožno odůvodniti dramatickou jednotu z vlastní podstaty dramatu ... Anebo znamená\njednota projev tvůrčí síly. Neboť zajisté výtvarná snaha znamená nejdříve vymezení díla\nna venek, co nejúzkostlivější vymezení, a dále zcelení uvnitř jeho. A které zcelení jest\ndůslednější a úplnější než to, jež jest vyjádřeno celkem prostoru, času a děje? Vytvoření\ntakovýchto celků svojí jednotností nepřístupných všemu vnějšímu vlivu, celků, které obsa-\nhují v sobě veškeren komplex tvůrcem vložené hmoty a energie jest jedním z největších\ncílů uměleckých ... Anebo jest tato jednota nehybnou basí, o níž se má opírati duch di-\nváctva? K určitému centru, přesně vymezenému v prostoru i době, cílí všechno napietí.\nVšechny nálady, myšlenky, soucítění setkávají se na malé ploše a soustřeďují se nad ní,\na vrátí se z ní zpět prohloubeny její intensitou jako očistné síly vycházející z jediného\nohniska. A potom stupňuje snad až k vrcholu jednota dramatu onen posvátný citový stav,\nkterý bývá zván katharsí...\nNemluvil bych tolik o dramatické jednotě, kdyby mi jednota nepředstavovala celý sva-\nzek zákonů, vypracovaných dlouhými tradicemi, tudíž konečný bod snad staleté empirie.\nSměřovala zajisté k jedinému cíli, aby byl stvořen celek, který již nikdy nepotřebuje zdů-\nvodnění a podepření. Celek tento pak má již matematickou samozřejmost, na níž se\nsúčastňují i všichni členové tohoto celku. Cokoliv v něj zapadne, již se v něm rozvíjí zá-\nkonem jednoty prostě a přímočaře, aniž potřebuje nějakých vysvětlivek ať psychologických\nnebo ethických nebo jiných. Není možný žádný lom ani úchylka prostě z apriorního před-\npokladu, neboť pak by jednota nebyla jednotou. Zopakujeme si tedy: Jednota znamená\ndokonalé sevření celku, úplné omezení proti vnějšímu, proti obecnému ne-\nlibovolnému prostoru, času a místu. Pak ovšem jest více, nežli pouhým požadavkem nebo\npředností. A znamená určitou a jasnou představu toho, čemu se říká forma dramatu.\nAle jednota, jakožto dramatická forma, není něčím, co by dosud mělo stejně silný formální\naequivalent. Představuje nám jakýsi vrchol, téměř absolutní, jaký jest cílem všech výtvar-\nných tužeb, po pevných universálních formách. Bylo by možno jako ovšem jen negativní\nprotiklad postaviti proti ní drama na př. Shakespearovo nebo Wedekindovo, dramata,\nkterá trvají, ačkoliv nezachovávají žádných principů jednoty ale co znamená negativní\nnámitka proti kladnému faktu? Forma tak do důsledků jasná, jakou jest jednota drama-\ntická, jest jedním z nejpositivnějších výsledků celého umění, výsledků, které nejsou pora-\nženy ani sebou samým. Neboť jistě by mohlo býti uvedeno, že tam, kde jest vytvořena\nuniversální forma, není možno individuelní tvoření, není místa pro lidskou krásu, citové\nschopnosti náladové a pod., a že kde není místa pro individualitu, není také místa pro"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.16", "texte": "uměni. Ale hledejme analogii jinde, vzpomeňme si, že nejvěiší a nejvyšší lidské city, t. j.\ncity náboženské jsou uzavřeny ve zkamenělých formách rituálů, mší na př., že v modlitbách,\nna př. v Otčenáši, jest obsažen dokonalý všelidský cit, aniž by zabraňoval nejosobnější\nnáplni, vložené v něj modlícím se.\nBylo by také pochybením hledati vytvoření dramatu jedině v tom, co jest pouze jeho\nohraničením. Neboť jednota, uvažujeme-li jakkoliv, znamená vždy jen sepietí v jediný\ncelek. Ale v nitru tohoto celku jest možno zajisté nové dění, hromadění sil, jejich setkání,\nzápasy a pod. Penthesilea představuje nám jednotné drama, tedy cosi uzavřeného, klid-\nného, statického. Ale výsledný dojem její na scéně i při četbě jest cosi výbušného, vášni-\nvého a na výsost dynamického. Hledáme-li příčiny tohoto výsledku, nalezneme je z části\nv ději, který projadřuje velikou, krvavou vášeň touhy po vítězství, zápasící s jinou vášní,\nláskou k Achillovi. Nalezneme je v charakterisaci osob. Nalezneme je v nádherné a syté\nřeči dramatu. Ale to vše jsou pouze detaily, které samy o sobě ani společně nemohou\ndocíliti dojmu, jakého fakticky jest dosaženo. Každý detail, aby vynikl, potřebuje, aby se\nnalézal na jistém vrcholném bodě. Jest zajisté nutno tedy pracovati gradacemi a kontrasty,\nstavěti proti sobě místa volného toku a místa vysokých vzepietí, neboť obsah sám o sobě\nnevyjádří nikdy dosti, není-li sestaven zároveň v určitých poměrech, ve skladbě, poskytující\nvzájemná měřítka. Čili každá jednotlivost jen tehdy dosahuje plného účinku, je-li vepiata\ndo celkového rytmu. Má-li pro nás jednota dramatická význam dramatické formy ne-\nhybné a uzavřené, má tento rytmus stejně význam formální, avšak formy obsažené, ale\nhybné a proudící. Rytmus vyjadřuje určité arse a these jakožto vrcholky a hloubky ryt-\nmické vlny. Vyžaduje pravidelnost jejich, ať se již jeví ve stejně rozdělených množstvích,\ncož by bylo lze nazvaii statickým rytmem anebo v množstvích, sumách stále klesajících\nnebo stoupajících, což je vlastností dynamickou. Ale vždy je rytmus spojen s geometrickou\nvlastností vlny, mající své doly a vrcholy.\nNa př. v Penthesilei shledáme po epické exposici, jež nám může představovali zvolna\nstoupající přímku, ihned vysoké vystoupení vlny, jakmile vystoupí Penthesilea, vrací se do\nnížin horizontály v lyrické scéně ihned následující, když dívky chystají se ke slavnosti růží,\nvyšlehne v ostré křivce, když královna se vrací zmalátněna a jest zajata, prohýbá se\nv mělké a dlouhé vlně, když hovoří smírně s Achillem a vybuchuje jako šlehající plamen\nve chvíli, kdy její nenávist vyrůstá v šílenství a dohasíná v mělké vlně za jejího truchlého\numírání.\nObdržíme tedy jakousi trojnásobnou vždy rostoucí vlnu, která představuje dějový růst,\noceněný prostě jeho hybným obsahem. Stejně ale můžeme hledati rytmický postup i při ostat-\nních stránkách dramatu: na př. již v pouhých časových rozměrech. Neboť je-li čas ve sloves-\nném umění jedním z rozměrů, tu součin děje a času, t. j. děj vurčité době vykonaný, znamená\njiž výtvarný prvek. Změříme-li pak čas délkou hovoru, pomlček a t. d., a děj jeho drama-\ntickou mohutností, účinností při celkovém vzestupu dramatu a t.d., a porovnáváme-li nyní\nstřídání dialogů a stychomythií, míst dějově velmi hybných i nepohyblivých, shledáme\nprávě v Penthesilei celou řadu kontrastů přesně proti sobě postavených, jichž měřítkem\njest čas naplněný dějem a jichž sestava jest symetrická ke kritickému bodu dramatu: Již\npřipomenutý klidný dialog Penthesilein s Achillem tvoří střed, jehož klid takřka epický\nkonstrastuje se scénou lásky, která mu předchází as výkřiky Penthesileinými, jež jej ukon-\nčují. A celý tento oddíl jest opět uzavřen do částí, znamenajících velmi stupňované dění:\nPenthesilea jde do boje, vrací se raněna, jest zajata toť část, která předchází; a do části"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.17", "texte": "následující: Penthesilea, již šílená, řítí se do boje s Achillem. A těmto scénám pak v předu\niv zadu tvoří rámec scény, líčící boje za jevištěm, obě spíše dialogické než dějové, ale for-\nmálně zcela si odpovídající. A ke všemu dění jest úvodem bojovný hovor Penthesilein\npřed slavností růží a závěrem její trpký žal i stesk Amazonek nad Achillovou mrtvolou\na smrt Penthesileina. Pokud tato symmetrie není úplně zachována, pokud některé scény\nnejsou do ní zařazeny, jest tak tomu pouze ve scénách, které jsou již v druhé linii, nále-\nžející dramatu Achillovu nebo druhých Amazonek; v dramatě Penthesileině jest zachová-\nna téměř dokonale.\nAnebo opět zkusme pochopiti měnivost dramatických událostí z takové vlastnosti díla,\njakou jest slovesná dynamika, t. j. různost a stupňování výrazné, dikční síly. U hrdinky\ndramatu, Penthesilii, značí každé slovo zároveň tragický čin. A tu z něho, jak hudebním\na citovým obsahem sesiluje se, slábne, utichá, nabývá vášně, šílí, jásá a sténá, vyjmeme\nopět celou stupnicí dramatického dění. Slyšíme přicházející královnu zpívati válečnou\npíseň a slyšíme, jak končí ji něžnými verši přátelství, slyšíme ji běsniti, když se vrací po-\nraněna, i jak její hlas se sesiluje, láme, až doznívá. (Zatím přichází Achilles, jest zajata,\nprobouzí se z mdlob.) Opět zpívá velkou a nadšenou píseň lásky, vítězný zpěv, pokra-\nčující v sebevědomém hovoru s Achillem a zakončený výkřiky zoufalství nad skutečností.\n(Achilles vyzve ji k boji.) Penthesilea svolává své psy, dravé psy, stejně dravá a šlěkavá\njako psice, šílená každým slovem, každým zvoláním (vychází v boj a v šílenství rozerve\ntělo Achillovo) a vrací se mírná, laskavá, nevědomá svého činu, naříká bolestně, když si\nho uvědomuje a zmírá tiše, za zvuků veršů plných bolesti, jako holubička. A cítíme opět\nz každého jejího slova vlny bolesti, střídající se s utišením, výbuchy vášně s hladinami kli-\ndu, vzruch a mír, bolest a smíření.\nA tak bychom mohli dle své individuelní smyslnosti, která dovede představiti obrazově,\nplasticky, měřicky to, co jest imaginárně naznačeno, neboť vše, co dosud bylo řečeno, jest\njenom sesmyslněním pomyslných fakt mohli bychom přemýšleti a hledati i jiné nitky,\nkteré se províjejí dramatem. A mohli bychom hledati, jakým způsobem a kde se počínají\na končí, kde vrcholí; jaký jest vzájemný poměr jejich; jaké celky spolu vytvářejí; až asi\nv ideálním případě dovedli bychom celé drama rozplésti na pavučinová vlákna, z nichž\njest setkáno. Ale všude, jako na několika uvedených příkladech bychom pozorovali, že\nkříží se a splývají na místech, jež ex post nazveme vrcholy. Že všechna jsou vedena jedinou\nzákladní myšlenkou, totiž výstavbou celku a jsou materiálem, z něhož jest celek vytvořen.\nOvšem by byto příliš odvážno tvrditi, že všechny tyto prvky byly vytvořeny chladnou\nvůlí umělcovou. Ze neobjevily se v díle jako výsledek přirozených darů nevědomky, že\nnebyly vytvářeny lyrickou, intuitivní či kteroukoliv podvědomou prací duševní. Ale zdů-\nraznil jsem je v díle ne proto, abych jimi něco odůvodnil, ale jedině proto, abych ukázal,\nže jsou přítomny. Ze to, co by na prvý pohled mohlo býti zváno jen obsahem, vyznačuje\nse silnými kvalitami formálními. Ze kromě bezesporně dokonalé formy, jevící se na ve-\nnek, nalezneme uvnitř díla formální průběh, spočívající na předpokladech gradace, rovno-\nváhy, kontrastu. Ze tak vznikají řady a \"tvoří se rytmické řetězy, že celek můžeme rozlo-\nžití na odpovídající si arse a these, na vrcholy a doly, stupňování a klesy, symmetrie a\nanalogie. Že zkrátka v celku, který jest vytvořen formou jednoty, nalezneme ještě jinou\nnáplň formální, že tedy kromě uzavírající formy vnější existuje i uzavřená forma vnitřní.\nZ představy, kterou v nás budí vnitřek uměleckého díla, plný zvlněných linií, kmitů, křivek,\núhlů, vzniká naše tušení o jakosti této vnitřní formy. Jest zajisté na rozdíl od statického"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.18", "texte": "a pevného kruhu jednoty nanejvýš erupiivní, rozpínavá, zkrátka dynamická. Vnitřní forma\njest tím, co dodává uměleckému dílu qualitu; co odlišuje individualitu a doby. jest no-\nsitelem všeho subjektivního, neboť jest vytvářena a měněna zcela subjektivními motivy,\njest schopna celé stupnice od nejklidnějšího, téměř statického chodu až k nejprudšimu\npohybu i paroxystickým hnutím dějovým. Jest stejně laskavou nositelkou lyrických kras\njako krás dramatických.\n\nV.Beneš: Georges Seurat.\n(1859-1891.)\nV červnovém čísle časopisu „L'Art Décoratif\" je uveřejněn informativní článek Lucie\nCousterierové o málo známém a často pomíjeném zjevu Seuratově. Uvádíme podstatnější\nmísta z tohoto článku: „Je známo, která přesvědčení ho přivedla k pos ednim dilum,\nv ideové shodě s Paul Signacem. Zatím co poslednější maloval napřed jako ímpressio-\nnisté a neodlučoval se od nich než z potřeby, již ukojil Chevreul, totiž uspořadati harmo-\nnické hry barvy, jež pozoroval na jejich plátnech, Seurat, si toho času impres-\nsionistů, byl přesvědčen Museem, že je nutno zavrhnouti oficielní učení a vyvinouti z De-\nlacroixe prvky nové theorie. Jeho analysa prací tohoto malíře, usnadněná fysiky (Roodem,\nHelmholtzem, Chevreulem, Hubertem de Serpeville), dovolovala mu formulovati souhrn\nvěčných zákonů, které ovládají barvu stejně jako valeury a linie.\nPod jeho diktátem Jules Christophe 1589 resumoval jeho theorii: „Umem je harmonie;\nharmonie jest analogie kontrastů, analogie odstínů, valeuru, barvy, linie; valeur je světlo\na stín; barva - červeň a její doplňovací barva zelená, oranžová a modra, zluta a tialova;\nlinie - totiž vztahy k horizontále. Tyto rozličné harmonie jsou kombinovány v klidné, ve-\nselé a smutné; veselost valeuru je světelná dominanta; veselost barvy je tepla dominanta,\nveselost linie jsou stoupající směry nad horizontálou; klid valeuru je rovnost světla a stínu,\ntepla a studena pro barvu, horizontály pro linii. Smutek valeuru je tmavá dominanta;\nsmutek barvy studená dominanta a u linie směry klesající.\nSeurat se nejprve přesvědčil zkouškami o dobrodiních sve theorie kresbami ve valeuru,\nvýraznou mohutností kontrastů valeuru. Otáčeje vášnivě, ale logicky svou tužkou po listě\npapíru Ingres, exaltoval kontrasty, bělostmi zářivými nebo mdlými, ledy veselými ne o\ndrsnými, černěmi přísnými nebo palčivými.\nNová a definitivní krása těchto kreseb záleží v tom, že umelec sveril za bohatých pod-\nmínek výraz své myšlenky výmluvnému kontrastu bělosti a černi. Nepřetížil massy těmi\nmarnými, pittoreskními detaily, jimiž by byla omezena bělost trochu chabá a čerň meně\nintensivní na žvatlání děcka. Nezastavil se na příklad, aby vyvolal nádheru nahých zad,\nv popisu jejich svalů a směru jejich obrysů; spokojil se tím, že vyvolal světe ne zareni je-\njich buď vydražďuje bělost černým kontrastním orámováním, nebo uklidňuje ji dle\ndelikátních křivek až k mocné silhouettě stínu.\nKdyž Seurat rozvine v barevném užití účinný kontrast, učiní tak se stejnou rozhodnosti\nnrostou slabosti. Bez vzrušení odvrhuje řemeslo naučené ve škole, svody výdělků, prestiž\n\n* Pozorujme na př. jinou zcela ustálenou tradiční formu, na př. sonet, který při pevné vnější stavbě jest\nschopen nesčíslného počtu změn a odstínů a jehož vnitřek jest vždy dosti plastickým, aby změnila jeho charak-\nter každá umělecká individualita, nepovyšujíc vnější formy."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.19", "texte": "Románská hlavice z kostela Notre-Dame-du-Port v Clermont-Ferrand."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.20", "texte": "provedeni. Co chce říci, jest naléhavé a nepotřebuje chancí. Posadí se před přírodu, předně\naby předělával její stromy, terrainy, bytosti, mraky atd. dle jejich podstatných objemů.\nJežto sleduje především světlo, jeho barvy jsou zprvu málo pestré, avšak delikátně na-\nznačené.\nKdyž postoupí k valeuru, pomalu povznese barvu k přísnému, výraznému užívání. Pří-\nklad: postava schoulené ženy, patřící M. F. Fénéonovi. Jakost tohoto dojemného ostrůvku\nstínu, osamělého v rusém světle, podporuje vážný výraz této postavy, jejíž zdůrazněná sil-\nhouetta se vnucuje okolní louce.\nPozději v Dolní Normandii Fort-Samson (1889), Honfleur (1886), Le Crotoy (1889) se\nzmocní postupně tajných úhlů, jež určují terrainy a architektury, objeví své písky, jeho\nrytmus, jeho světelnost, jeho nepostižitelnou barvu. Odhadne jako malíř hutnosti všech\nnebes a všech vod nuancemi nádherné jemnosti. Ale ať nás volá do kteréhokoli kraje svých\nvýbojů, přivede nás především až k zbožnění nějakého magického světla vnořeného v krás-\nnou jednotu vážnou nebo jasnou. Zajisté málo by záleželo na té jednotě, kdyby její cesty\nnebyly cestami našeho srdce.\nV obraze „La Baignade\", vystaveném u „Neodvislých\" r. 1884, když byl před tím od-\nmítnut Salonem, vise malířova se ještě zpředmětňuje, v úryvcích vzácné jakosti na těchto\nosobách trochu skutečných, jež se potápějí nahé nebo se roztahují na břehu Seiny. Nic-\nméně celá vznešenost Seuratova a celý jeho znak je tu, v orchestraci nových a zvučných\nbarev, v dovednosti šířili od objemu k objemu slavné světlo až k jeho rozptýlení umírně-\nnému modří delikátních hlubin. Zatím co na tomto plátně jsou silhouetty potopeny ve\nskvrně, opačně v obrazu „Un dimanche ala Grande Jatte\" uplatňuje se významná síla\narabesky před ozářeným prostorem.\nSeurat byl zneuznán tak, že se myslilo, že se opozdil při analyse, při představování bez-\nprostředního, zatím co on, synthetik, miluje světlo jen v jeho trvalých projevech a ne v jeho\nnáhodných a rušivých hříčkách. Jeho díla nemají nikdy za východisko bizarní sensaci\nzpůsobenou náhodným vzhledem předmětů změněných osvětlením, perspektivou, pomí-\njejícím zbarvením, vycházejí naopak z myšlenky malířovy z citu pro exteriorisaci, jehož\nmalířské výrazné prvky jsou užity a podřaděny.\nV „Le Cirque\" víc než v každém jiném obraze se potvrzuje ono nezvratné zaujetí, jež\nsi všímá přírodních zjevů dle jejich výrazové hodnoty a ne dle jejich skutečné existence.\nTato komposice si umiňuje uzavříti ve vznešenou křivku stoupající rytmy a veselost cir-\nkusových her. Jednota výrazu takto připravená zvyšuje se bohatostí zlaté atmosféry pří-\nznivé radostnému triumfu bílého koně, na němž jezdí krasojezdkyně.\nTakoví logikové citu se nacházejí jen mezi primitivy. Na neštěstí „Le Cirque\" není do-\nkončen a tu a tam se vidí modrý nákres, který odhaluje předchozí analysu komentující\nobjemy, třídící předměty, ale všude, kde plátno je pokryto, malba tísní nemilosrdně formy,\naby z nich dala vytrysknout hlavní myšlence, žijící výše než všechny übohé komplikace\npodobnosti.\nObrazům Le Cirque a Chahut, ježto byly inspirovány tvary v pohybu, bylo vytýkáno, že\nnesprostředkují diváku illusi pohybu a přemístění linií. To jest, Seurat má synthetické po-\njetí pohybu. Suggeruje jeho extrémní ideje tím, že ozřejmí gesto vzhledem k rovnováze\njeho pohybu, jako v statickém umění Egypťanů nebo Khmerů nepředstavuje jich skládá-\nním jejich fasí, dle způsobu Japonců, Delacroixe nebo X. Roussela.\nLze říci, že všemi pohledy na život, který představoval, projevuje se především bytost"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.21", "texte": "Seuratova, ale není-li to známkou vyšších možností umělcových, že přetvořuje svět podle\nvřelých potřeb své vnitřní přirozenosti. Pan Bodet zde napsal: „Styl je produkt života. Není\npředmětem existujícím o sobě, který by se mohl přijmout z věnčí. Jeho pramen je vnitřní.\nJest v dosti silné osobnosti, aby vtiskla dílům, jež čerpá z přírody svůj ráz, své zaujetí, své\npochopení vesmíru, a aby z ní vyvodila pořádek hodnoty trvalé a obecné, v němž spo-\nlečně pozná skoro vždy po dlouhé periodě slepého a nespravedlivého odporu výraz\nsvých potřeb a řeč svých instinktů.\"\nJe-li toto šťastná definice stylu, vyvolaná uměleckými díly, implikuje požadavek uznati\nv Seuratovi tvůrce stylu výjimečně jímavého, který budí již ve Francii a v cizině hluboký\nobdiv.\nToto jsou asi hlavní místa článku, který ve své ostatní větší části obírá se jen specielně\na sice se značným literárním zaujetím dílem Seuratovým bez širšího situačního hlediska.\nSeurat je jednou z oněch význačných osobností ve francouzském umění, které první\ntoužily vstoupili na nové nutné dráhy a obraty v uměleckém vývoji. V tom tkví především\njeho velký význam spíše než v jeho díle, které pro předčasný odchod zůstalo jen frag-\nmentárním. Byl vedle Cézanna (který byl tehdy v letech devadesátých ještě úplně stranou\na neznám) prvním, který se odvracel od impressionismu. Z jedné strany počal reagovat\nna bezformovost impressionismu snahou po přísné velké formě plastické z druhé stal\nse jeho pokračovatelem a dovršitelem tím, že barvu, po jeho způsobu vyjadřující vibraci\nsvětelnou, přiváděl do důsledků, čímž stal se zakladatelem neoimpressionismu. Tedy ve\nsvé podstatě byl vlastně rozdvojen, neboť stanovil si dva naprosto neslučitelné problémy,\ncož jasně dokazují projevy umělců z něho vycházejících. Seurat byl silně intelektuelního\nzaložení. To přimělo ho k tomu, že v bezradnosti a nemohoucnosti impressionistické\nmalby sáhnul k poslednímu velkému malíři Delacroixovi, aby se vědecky přesnými\nanalysemi a theoriemi zmocnil mohutnosti výrazu v malbě. Docházel k různým závěrům\n(z nichž některé obsaženy v našem článku) často až příliš intelektuelně podepřeným, které\na jistě to bylo většinou dědictvím po Seuratovi později Paul Signac upravil a vydal\ntiskem jako brožuru. Tímto způsobem byl prohlášen osudným omylem Delacroix před-\nchůdcem neoimpressionistů. Stalo se to asi následovně: Delacroix dle příkladu Consta-\nblova používal k oživení a větší intensitě velkých barevných ploch juxtaposice, t. j. trakto-\nvání plochy skvrnitě buď různými valeury téže tinty nebo stejnými valeury různých tint.\nTato jistá živost barvy, která u Delacroixe byla jen ve službě působení celých ploch v celku\nobrazu, byla pojímána vlivem impressionismu jakožto světelnost, stala se vlastním úče-\nlem a důvodem obrazů. Tak začal uvažovati v posledních obrazech Seurat tak uva-\nžoval jeho popudem a odkazem Signac, který svým dalším dílem omezujícím se jen na\nprismatickou světelnost a divisionismus barevný, dokázal neudržitelnost obou problémů\nSeuratových. Ve své brožuře Signac sice mluví o výrazových možnostech formy (v našem\nčlánku tak mluví o smutku, veselosti a pod. věcech), ale to vše je jen theoretické neboť\nměl-li snad takové zámysly i na svých obrazech, pak se jistě neuplatňují v jeho tečkova-\nných bezformových plátnech.\nDruhý Seuratův problém ato je významné bylo úsilí o novou synthetickou pla-\nstickou formu, problém, který začal řešit Cézanne a který dodnes jest největší nutností\nvšech moderních. Neslučitelnost tohoto s neoimpressionismem dokázal jasně Gogh, který\nrovněž vycházel z divisionismu barevného (měl rád Seurata) a byl posléze nucen, chtěl-li\nzachovali velkou formu, ku které byl veden silným ideovým založením, zanechati dělení"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.22", "texte": "barev a užívati této jen ve velkých plochách. V tomto přechodu mu byl nápomocen asi\nCézanne, který hned z počátku pochopil jedině správnou cestu - totiž barvy uzivati k vý-\ntvarnému vyjadřování objemů v prostoru na rozdíl od Seurata, jemuž barva ve sluzbe\nsvětelné vibrace zahalovala a pojila objekty liniově a často jen stylisovaně projadrene.\nSeurat ve vyjadřování formy linii silně klonil se k ornamentální arabesce a tírn octnul se\njiž tehdy blízko těm z moderních, kteří ze Cézanna vytěžují hlavně jen arabeskní hodnoty,\nna př. Frieszovi. „ o . . . , ,\nTedy na jedné straně je správný a možný Signacuv neoimpressionismus, na druhé Ce-\nzannův a Goghův barevný synthetismus. - Seurat však jako spojení obou byl jen kom-\npromis, jistě jen dočasný a soudě dle jeho intelekiuelního, avšak silné ideoveho zaujetí,\nbyl by, kdyby smrt byla neučinila konec jeho vývoji, dnes svým dílem jisté v prve radě\nnového obrodného hnutí. Takto potkal ho osud Giorgionův a Géricaultuv, za nez jim\nk svému prospěchu řekli definitivní a konečné slovo.\n\nKronika a poznámky\n\nKultura.\nVyňato z článku J. Meier-Graeta v „Die Neue\nRundschau“.\nExistuje kultura věcí a kultura lidí. Tato\ndefinice nemůže míli nároku na filosofickou\nplatnost, neboť přirozeně v základě neexi-\nstuje než jediná kultura. Je však velmi nutno\npodržeti toto zdánlivé rozlišení, neboť toto\nzdání jest vlastně téměř skutečností. Pozo\nrovali jsme stokráte, že se někdo obklopil\nspoustou přepychových věcí a při tom žil a\ncítil jako nejnevzdělanější barbar. Pozoro-\nvali jsme, že takto žijí celé národy. Tedy\nvšechny závěry, jež můžeme z věc-\nného prostředí člověka o jeho kultuře, mají\nplatnost pouze podmíněnou. Jest zcela mož-\nno, že majitel domu Vettiů v Pompejích byl\nvzácný člověk, jehož duch našel v rozkošném\ndomě svůj přirozený výraz. Ale není to ni-\nkterak jisto, mohl býti k lomu přiveden mo-\ndou nebo potřebou honosně se ukázali. Aby-\nchom mohli o něm něco říci, musili bychom\ntaké o něm něco věděli. Nemáme však po-\nnětí o duševním životě jednotlivcově z ta-\nkových fakt, protože jsou více méně společ-\nným majetkem a mohou býti získány bez\njakéhokoliv vážného osobního přičinění.\nAle ani povšechné kulturní niveau doby ne-\nmůžeme bezpečně oceniti na základě tako-\nvých údajů. K tomu potřebovali bychom\nznalosti toho, co doba již zastihla hotového,\nco k tomu přičinila, co zavrhovala, zda tva-\nry, kterým se můžeme obdivovali, naplnila\nvlastní silou, nebo je s sebou vlekla jako\nmrtvou přítěž.\nVěci nabudou zcela jiné tvářnosti, jestliže\nznáme člověka, který jich používal. Má pro\nnás velký význam, že máme v Postupimi ty-\npický rámec pro našeho největšího panov-\nníka. Pro nikoho z nás, jež známe Bedřicha\nVelkého, nejsou věci, které jeho osobnost\nobklopovaly, pouhým osobním neutrem,\njež náleží době. Tyto věci jemu náležejí.\nBylo by třeba, abychom byli v Postupimi,\nabychom zakusili, jak může oživiti věci člo-\nvěk, který jest dávno mrtev. Kdyby byl bu-\ndoval Postupim někdo jiný ze sta malých\nknížat našich dějin, proto byli bychom ji ne-\nshledávali méně krásnou, ano možná ještě\nbychom kladli tím větší důraz na krásu, ale\npři tom bychom zcela jinak se tu cítili, nikdy"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "291", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.23", "texte": "bychom nenacházeli hlubšího vztahu k vě-\ncem, bloudíce zde jako mezi malebnými zří-\nceninami, byť i byly budovy dobře zacho-\nvalé; leč takto se nám zdá naše vlastní bytí\nprodlouženo v minulosti. Vše, co v Postu-\npimi zříme, vzešlo od jediného velkého mu-\nže, bylo pro něho vytvořeno, jemu náleželo.\nV Postupimi viditelné věci spojují se s ne-\nsčíslnými neviditelnými věcmi. Nic naplat,\nmůžeme přiznati kráse pouze tehdy duševní\nhodnotu, jestliže zde něco jest, co vystupuje\nnad vytvořenou věc, něco, co nám zjevuje\nprávo majitelovo jakožto tvůrčí vůli, jako\nnekonečnost u přirovnání ke konečným vě-\ncem. Přidáme-li toto něco z naší zkušenosti,\nči vznáší-li se nad vytvořenými věcmi jako\nzázrak, jest to jedno. Musíme dovést abstra-\nhovat od věcí, i kdyby byly sebe svůdnější\nsebe mohutnější, sebe dokonalejší a musíme\ndospěti k čemusi ještě mohutnějšímu, ještě\ndokonalejšímu, k symbolu lidství. Jen takto\npochopíme důstojný rozsah kultury, tento\nsoubor tvůrčí krásy. Směrem od věcí, hmoty,\nk duchu. Tato prvotní zásada všech umění\njest zároveň nejvyšší snaha kultury.\nCo jest tak zvláštního na Bedřichu Veli-\nkém ? Snad že vybudoval Postupim po svém\nzpůsobu ? Jak zdá se nám toto titěrné oproti\nvšemu jinému, co u nás nosí jeho jméno!\nSnad, že si vedl po francouzsku, mluvil fran-\ncouzsky, stýkal se s Francouzi! Nikdo si na\nto nevzpomene v parku Sansouci!\nAle můžeme se dále tázati: Jest na něm\nobdivuhodno, že si podmanil Slezsko, že byl\nodvážným vojevůdcem? Skutečně nemů-\nžeme sobě představiti velkého Bedřicha bez\nvelkých válečných činů. Ty však patří jemu,\nnikoliv on jim ...\nA dále, zda to byly opravdu kulturní ide-\nály, jež zdánlivě byly chráněny proti válce,\nči snad pouze ony věci, projednávané na\nburse, které ostatně stojí za ochranu.\nNeboť zatím, co v politickém táboře byl\nenergicky boj ukončen, hřměl téměř válečný\nhluk proti témuž nepříteli v táboře neméně\nvýznamném a neméně hlomozném. Pro ja-\nkýsi obchod, týkající se uměleckého před-\nmětu někde v severním Německu, pro ná-\nkup francouzského obrazu ředitelem han-\nsovního musea objevily se odvážné útoky\nv brožurách a časopisech na věci, jež přece\ntaké náleží ke kulturním ideálům. A na ne-\nzkušeného mohlo by to prazvláštně půso-\nbiti, kdyby viděl takové opaky vedle sebe,\nkteré snad i splývají v jedno v hrudi jedno-\ntlivcově a kdyby si představil, že třeba týž\nčlověk za dne hlasoval s chladnou rozvahou\npro mír s francouzskými politiky a večer při\nsklenici piva s nadšením se stavěl proti ne-\ndotknutelným statkům Francie.\nExistuje těžká námitka proti tomuto pan-\nství obchodů, proti kultuře hmoty, která nám\nvše umožňuje, co zůstalo nedostižitelným\npředkům, která odnímá přírodě všechna ta-\njemství, a náš smyslový přepych stupňuje až\nk obludnosti, která luští každou úlohu v čí-\nslicích a řídí svět dráty: kam se poděla my-\nšlenka, již nelze měniti penězi ?\nKam se podělo umění ve shonu našich\ndnů ? Nemíním tím to, co se stále maluje a\nteše; toho nám není zapotřebí. Naše vyna-\nlézavá doba bez námahy našla náhradu za\nzručnost starých a uspokojí ruče všemi jen\ndosažitelnými prostředky módní estetismus.\nUměním míním veliké odhodnocení sebe\nsamotna, neúprosné chtění nedosažitelného,\nkteré svým dílem si staví žebřík do nebe.\nZa to není náhrady. Umění jeví se jako\nposlední z našich božstev; poslední možnost\nuniknouti mechanismu a zjeviti všem vidi-\ntelné hrdinství. A poněvadž za to není ná-\nhrady, klesání umění v naší době stává se\nvěru zlým symptomem úpadku našich mra-\nvů. Jedno již zašlo, architektura, rozervána\na rozkouskována tíhou naší doby. Kdo se\nneosmělí naše obchodní budovy postaviti\nvedle paláců starých, musí se smířiti s my-\nšlenkou, že architektura přestala již býti u-\nměním. Rozumový surrogát, založený na\nvyužití a znalosti materiálu, jenž vstupuje na"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.24", "texte": "její místo a vývojovou nutností musí na ně\nvstoupiti, jest stejně příkladem pouhého se-\nčítání, jako všecko ostatní.\nCo se děje s plastikou ? Kde by našla dnes\ncíl? Jak by se zdařilo jí, jež kdysi zdobila\nbudovy, by se smířila s hmotností, již určuje\ndnes náš velkoměstský život? Zastavuje uli-\nce, zabírá místa a nemohla by, i kdyby ji\nvytvořil Phidias, nahraditi vzduch, jejž nám\nodnímá.\nAle my nemáme Phidia a nemůžeme ho\nopět obdržeti za nynějšího stavu věcí. Ne-\nrozumím pod nynějším stavem - aneb když,\ntedy velmi málo nepřirozenou situaci, jež\nvhání umění do musea. Tato situace je jed-\nním z mnohých následků našeho mecha-\nnismu. Lidé jsou naivní, jestliže se domní-\nvají, že naše umělecká bída pochází toliko\nz nepříjemných místních poměrů. Wertheim\nby stvořil, kdyby mohl, budovu důstojnou\nAkropole. Ale nikdy nevydupe ze země mi-\nstra, který by pro ni mohl vytvořiti kolosální\npostavu Athény. Z jednoduchého důvodu,\nprotože v našem světě představ neexistuje\nžádná Athéna, ani náhrada za ni, protože\nžádný umělec necítí nutnost vytvářeti takové\npostavy. Žádná věda, žádné vzdělání a žádný\nmecenáš, žádná státní péče, nic nenahradí\nnedostávající se s mí ř e ní mezi umělcem a\nlidstvím. Umělec jest výsledkem cítění, in-\nstinktu, vzdaluje se vnějších vlivů, ba i vlastní\nvůle. Snad starý Degas, skrytý před světem,\ntrávící svůj čas tím, že modeluje malé figur-\nky, které vždy opět ničí; mohl by býti mu-\nžem, jenž by vytvořil nesmrtelné dílo pla-\nstické.\nUmění není to, co pochází z talentu, jak\nby mohlo věřit sebepřeceňování, není pro-\nduktem země, jež by také milý Bůh udržoval\nbez našeho přičinění, jež by nemohlo zanik-\nnouti. Umění podobá se klasům na poli. Jest\nsamostatně vytvořený orgán lidství, jenž rov-\nněž může zmizeti. Co jednotlivec může k to-\nmu přičiniti, velký umělec nebo genius, po-\ndobá se práci horníkově, jenž prací svých\nrukou odkrývá žílu rudy. Žíla zde musí být;\npak se již ruce naleznou.\nNaše znalost umění vyvinula se mimo-\nřádně as ní možnost tvořiti surrogáty. Mu-\nsea máme skvělá. Známe formy australských\npranárodů a černošské umění střední Afriky,\nmáme pro vše tak zv. estetický smysl. Chá-\npeme barbarská znamení pohanských bůžků\na těšíme se každému apokryfickému výtvoru,\nkterý se zdá novým našemu přesycenému\noku. Dovedeme se přizpůsobiti každému zje-\nvu a vcítiti se iv nejcizejší s poddajnou citli-\nvostí, protože pouze povrchně, jenom jakoby\npokožkou cítíme, protože konečně všechno,\nco naše oko podráždí, uvádí nás ve vzrušení.\nA umíme také kombinovati. To žádná do-\nba před námi neuměla. Dáme Venuši ztr-\nnulý výraz indického božstva, obklopíme\nnordickou báji květinami orientu. Ctihodné\nklassiky překládáme do berlínského nářečí\na moderní obraz města proměňujeme v hie-\nroglyf. Všemu rozumíme, vše milujeme, vše\numíme. Technika nemá již pro nás tajemství.\nVíme jak se co dělá a všechno smíme. Ni-\nčeho se nezříkáme. Jiní vykoupili trpce naši\nsvobodu v bojich s předsudky otců. Na ni\nlpíme, jakobychom ji byli sami vybojovali a\nbdíme nad ní, jako děti nad hračkou. Běda\nrouhači, když sahá na posvátná práva naší\nosobnosti. Všeho se smí dotknouti, jenom\nne nás.\nJak snadno jest dnes porozuměti pokroku !\nJak rychle prohlédáme rytmus našich stylistů\na prostnost našich mystiků. Jak bez odporu\nse otevírají závory našich osobností. Proni-\nkáme snadněji tkanivem našich myslitelů,\nnežli bychom přešli z ulice do ulice.\nNedosažitelní však, bohatí jako milostivá\npříroda, podobni hustým lesům, jimiž hučí\nvítr, šumějí ještě stále harmonie Rembrand-\ntovy, Rubensovy, Delacroixovy a Maréesovy.\nUniversum jest ohromující v jejich obra-\nzech.\nCo dojde konečně k dnešnímu umění\nz našeho světa, z jeho bohatství nových fo-"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "293", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.25", "texte": "rem a nového vzruchu. Jistě aspoň zmate-\nnost našeho života. Jak jednoduchým jest\ndnes zaměstnání malovali obrazy!\nJezdívá se do Paříže na učení. A jistě mno-\nho lze nalézti v nejkrásnějším ze všech měst.\nNikde není silnější fikce prospěšného řádu,\nobkličujícího jednotlivce i množství. Ještě cí-\nlíme zde rozdíl mezi mechanismem, který\npotřebné množství sčítá a řídí a světového\nměsta universální povahy. Tuhá protiva me-\nzi přírodou a městem zde nikoho neruší. Do-\nmům, ulicím a volným místům, po nichž se\nsvětlo široko rozlévá, dává vznikati veselý\nsmysl tvořivý. Vždy ještě se nad tím vznáší\nduch. Před málo desítiletími zde žili lidé,\no nichž si myslíme, že ještě dnes žijí. Cítíme\njejich bytost i mimo jejich díla, jako v Poslu-\npimi cítíme Bedřicha Velikého. Chápeme, že\nzde mohli se objevili, nevidíme v nich žádné\nosamocené osoby, jež náhoda přinesla, nýbrž\norganický výraz jejich rasy. V Paříži splývá\nještě kultura lidí a věcí v jedinou představu\na toto město má tu výhodu před Římem, že\nlato kultura ještě žije. Aspoň si můžeme do-\nmýšleli, že jest tomu tak.\nAle vždy jest nejisto, zda máme radili u-\nmělci k cestě tam, nebo jej toho zrazovati.\nNeboř i tento Řím kolísá mezi hlodajícími,\nrozkladnými, dobrotivými a zhoubnými si-\nlami. Holá novost přináší svou cizí tvářnost\nv nezvyklé okolí. A v zářivé stavbě, ku které\npřispívala celá severní kultura, stává se silněji\nvýznačným vlivem všeho nového, než v Ber-\nlíně nebo New-Yorku, kde nic starého ne-\nposkytuje příměru. Nebude těžko městu, aby\nse zjevilo. Bojuje s královským duchem svých\nhradeb a prozrazuje krisi, jež zmítá celou ze-\nmí: Velkou úlohu dnešní Francie, proměnu\nnejstarších tradic našeho pásma s jejím slav-\nným, dnes již života neschopným zřízením\nv moderní, úplně racionalistickou správu,\ndůsledné osvobození monarchie ode všeho,\nco ji poutalo pod jejími monarchy a co ji\nučinilo velikou; náhradu osobní péče a o-\nsobní vůle neosobní formou. Tato s ničím\nneporovnatelná zkouška vnitřní ceny kul-\ntury, nepokračuje v před bez těžkých ztrát.\nZatěžuje životni schopnost národa, pohlcuje\nnejsilnější energie, nejušlechtilejší síly, a brání\noné zlaté hravosti, jež je význačně francouz-\nská. Idealismus vývinu nemá nic společného\ns touto otázkou. Nezaleká se ani krajností,\nnebezpečí pro stát, aby došel svého strmého\ncíle. Zdaří se to? Kdo by mohl býti tak ma-\nlomyslný, aby ztenčil smělému národu jeho\nhrdou naději? A nerozluští-li Francie tento\npokus, tu padne s tragickou glorií hrdiny.\nAle tato myšlenka jest příliš veliká, příliš\nabstraktní, abychom ji dále měli na zřeteli.\nLze přehlédnouti vždy jenom části, cesty\nposeté oběťmi a cítiti jenom ztráty, poně-\nvadž nepovýšíme se nad sprostředkující o-\nběti, jichž smysl nám uchází právě, protože\nihned nechápeme všeobecnou souvislost.\nProto máme sklon v přítomné podobě fran-\ncouzského umění pozorovati nejenom v zá-\nkladě krátkou pausu, odpočinek geniův, kte-\nrý po veliké práci 19. stol. zdá se býti zcela\nzaslouženým, ale dokonce krok nazpět a ko-\nnečný lom tradice francouzského ducha,\na věříme, že poznáváme také zde porážku\nonoho mezinárodního materialismu, který\nobral svět o všechny jeho květy. Skloní se\nzase před duchem Delacroixovým jedno-\nstranné panství hmotných nauk, s nimiž se\nspokojuje dnes pařížská mládež? Opanuje\nzase genius zmatky, které uchvacují z Paříže\ni ostatní země stejnou mocí jako kdysi fran-\ncouzský mrav dobyl ostatních národů? Pře-\nkoná anarchii? Toužíme po silnější odpo-\nvědi, než jakou vlastní optimismus nalézá.\nZdá se, že pro franc. umění jest povážlivější\npřítomné revoluční hnutí Francie nežli revo-\nluce z r. 1789. Právě neválečné a nehrozivé\nvystoupení tohoto hnutí může jí býti nebez-\npečným. Snad by mohlo, poněvadž na Fran-\ncii doléhá tato kritická doba, Německo hráti\núlohu pokojného uchvatitele a svými mlad-\nšími silami i čerstvější mízou prospěti ne-\nsmírnému a v Paříži bez užitku vyplýtvané-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "294", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.26", "texte": "mu základu, nastoupiti v dědictví a přese\nvšechny politické odchylky spojiti se s krás-\nnější, bohatší i starší rasou, a z tohoto spo-\njení zroditi nové zdravější a potřebnější\numění. Není právě malým příkladem van\nGogh, jehož vroucí zbožnost naplnila franc.\nformy vlastním duchem, který zde nalezl od-\nvahu k přiznání ve Francii jedinému, van\nGogh, který pevným chvatem, aniž co uzmul,\nz prvků rozpadávající se kultury získal zá-\nkladní kámen k mocné synthesi a uprostřed\nFrancie zbudoval balvan germánských by-\ntostí. Tento názor na jeho význam snad vždy\npřispívá poněkud k oblibě mistrově mezi ně-\nmeckou mládeží. Chceme to míti za dobré\nznamení a v kultu van Goghově neviděti\npouze znehodnocení nebo směr, který se\nchápe jednoduché předlohy, poněvadž dru-\nhé jí působí příliš námahy.\nAle ani největší příklady ničeho nezmo-\nhou, není-li jejich heroismus cítěn lidmi he-\nroickými. Z pouhého artistického vlivu ne-\nvzniklo nikdy nic velikého. Němci, kteří si\npřinášejí do Paříže celý názor, které sem ne-\npřivádí touha po upotřebitelných věcech,\nnýbrž nutnost, objasniti se Paříží, kteří ne-\nchtějí nic jiného, jenom nalézti zde sebe,\nzoceliti se v bojích a očistiti mohou býti\ndědici.\nPřijdou takoví lidé do Paříže?\nJestliže se takto tážeme, vzdálíme se opět\nz okruhu umění a poukážeme na všeobec-\nnost národního ruchu, z něhož jedině umění\nvyrůstá a poznáme, jak málo souvisejí vztahy\nfrancouzského a německého umění s vlast-\nním problémem naší kultury, a jak úzce sou-\nvisí hrozící soumrak umění se soumrakem\ncelého národa. Potom můžeme se otázati:\nKdyž v Paříži smějí vzniknouti pochyby, zda\nje revoluce dosti silná, aby strhla národ k ve-\nlikému vzruchu, jenž by potřeboval symbolů,\njak jest to s námi, kde méně jest cítiti zžehu-\njící a oživující duch revoluce a smířlivé idee\nzdají se ještě abstraknější a vzdálenější? Mů-\nže opravdu přijíti čas ve stínu názorů, které\ndnes náš život řídí, čas, který by nám do-\nvolil postavili se bez zardění před muže\ndruhu Bedřichova nebo Góthova.\nJsou u nás důvěřiví lidé, kteří pohodlně\nv to doufají a silní mužové, které pouhá ti-\nchá pochybnost o tomto výsledku dráždí.\nTito mírní připouštějí lecos pro okamžik\ns dobrým rozmyslem, jakožto pro jisté sta-\ndium přechodné. Myslí: Nechte nás jen vy-\ndechnouti. Nerušte nás při práci. Nevidíte,\njak jsme uříceni a jak se dřeme? Což za-\nhanbuje taková práce? Pohleďte, jak činí\njiní. Má nás Anglie, Amerika, nebo Japonsko\npřekonati?\nAle my víme, co činíme. Popřejte nám nej-\ndříve, abychom měli dosti vojáků a lodí a\npeněz, peněz především. Pak koupíme si\nobrazy, sochy, ideály a zbrusu novou kul-\nturu.\nZnám pouze jediného člověka, jenž by\nv Německu mohl býti Bedřichovi postaven\npo bok. Stal se poněkud jeho nástupcem:\nGóthe. V Góthovi setkáváme se s podob-\nným komplexem vyplněných vztahů ke světu.\nKaždé srování těchto Němců s některým\npozdějším jeví neodvolatelně změnu pojmů.\nHledejme muže, jenž by dnes mohl zaují-\nmati v poměru k národu postavení Bedři-\nchovo nebo Góthovo. K přemýšlení nutí již\nto, že jest namáhavým vyhledati ihned re-\npresentativní příklad pro naši epochu. Po-\nhleďme na muže, který po Bedřichovi učinil\nnejvíce pro Německo, na Bismarcka.Ceníme\nsi ho neméně a náš cit k němu jest teplejší\njakási osobní vděčnost, která by ráda vyje-\nvila svůj velký stupeň slovy i skutky. Nazý-\nváme jej hrdinou a mohli bychom jej na-\nzvati pater patriae. Každý vavřín jest malým\npro něho. Ale každý by se sesměšnil, kdo\nby jej chtěl postaviti vedle těch mužů, již se\nnám jeví jako kristallisace kultury. Posta-\nvíme-li Bismarcka podle Bedřicha, zažijeme\npodivuhodnou zkušenost. Cin Bismarckův\nzůstane nedotčen, snad i vyroste. Ale člověk\nse zmenší. Právě naše účastenství na výsled-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "295", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.27", "texte": "cích jeho působení, bezprostřednost užitku,\nzmenšuje jeho význam, kdežto nedostatek\ntakových vztahů zušlechťuje náš poměr k Be-\ndřichovi.\nTyto příklady drsně uváděné s úmyslem,\nabych bez dalšího výkladu byl srozumitel-\nným, jsou typické. Výsledek srovnání Bis-\nmarcka a Bedřicha opakuje se různě zřetelně\nkolikrát jen chcete. Měli jsme od Bedřicha\na Gótha veliké lidi na válečném poli, ve vědě,\nve všemožných oborech. Děkujeme jimi za\nvítězství, jež se dají srovnati s největšími mi-\nnulé epochy.\nZ moderních států Německo nejlépe uka-\nzuje typický vývoj. Nové Německo vyrostlo\nze slavných válek. Není tedy divu, že si váží\nprostředku, jemuž vděčí svou existenci a že\njej pěstuje. Góthovo Německo opíralo se\no duševní síly, ale Napoleon mu ukázal, co\nznamenají proti vojákům. Šťastné války při-\nnesly do země peníze a vznikala péče o je-\njich rozmnožení.\nZ malého hlavního města Bedřicha Vi-\nléma, kde v každém domě sídlil filosof, bá-\nsník, slévač, vyvinula se dobře organisovaná\nmetropole práce. Obchodní paláce ameri-\nckého způsobu s lidmi, jež po americku\nmyslí a jednají, zatlačily tiché domy, sta-\nvěné Schinklem a Schadovem a zdobené\nKrugerem. Město bleskurychle vzrůstalo, blí-\nžilo se idyllické Postupimi, ale bylo jí čím\ndále tím cizejší.\nJest cosi zcela nedosažitelného v takové\nPostupimi. Tichý klenot trvá vedle monstra\na jest pamětihodnější než obrovské město.\nJeden berlínský dům a máš celý Berlín. Je-\ndiný z jeho lidí a máš jich miliony. Jediné\nslovo a víš vše, co chtějí. To jest zajisté da-\nvový účin, jiného jména pro to není. Postav\nsto černých kabátů s obličeji nad nimi vedle\nsebe, lhostejno s jakými obličeji, a nech je\nnadhazovali nohy a dáš dnešním lidem o-\nblažující rytmus. Opakuj podle sebe bez-\ntvárnosti a dáš jim formu. Nech tisíc úst pro-\nmluvili lhostejné slovo a oni je přijmou jako\nbožský zvuk. Jenom nežádej nic z věcí toho\ndruhu, jaké nalezneš v Postupimi, ale niko-\nliv v onom hromadném účinu, z věcí, které\nvynutí vítězný duch z malého a nejmenšího,\nnepožaduj žádné harmonie, která prýští\nz volné hry přirozených sil, nepožaduj nic\nlidského od početních příkladů! Zůstaň u\nsvých obchodů!\nTaké naše poslední, nyní šfastně urov-\nnaná roztržka s Francií byla toliko podni-\nkem, při kterém došlo jen k řádnému ob-\nchodu. Nemůžeme nic namítati proti tako-\nvému pojetí, a tato tribuna byla by k tomu\nnejméně vhodná. Každý z nás jest zase rád,\nže má opět pokoj a pohodlí; všechno jest\nv pořádku. Ale všeobecnost přespříliš rozu-\nmového mínění nutí nás přemýšleti. Neboť\nčlověk nezkušený v takovýchto záležitostech\nby se mohl otázati, zda kromě nutnosti ještě\nopravdu existují věci v naší pokročilé době,\nkteré dovedou vážně zaujati lid.\n\nBerlín.\nČlenská výstava „Staré Secesse“.\nHned při vstupu do výstavy cítíme, že zde\nnení vše jako obvykle. V menším salonku\nu vchodu jest několik nejmladších Francouzů,\na ostatek výstavy jest různé promísen. Dříve\nbývala Secesse ryze impressionistickou, nyní\ntohoto rázu nemá. Existence uměleckých\nspolků jako Secesse v zemích mimofran-\ncouzských byla vyvolána potřebou za vzniku\nimpressionismu, který svojí novostí a ne-\nzvyklostí zarážel tolik, že bylo třeba stálé\norganisační činnosti, by překonáván byl od-\npor publika, lpícího jako vždy na staré kon-\nvenci, v odporu k novotě, aby nové malíř-\nství našlo půdu a podporu a mohlo vnik-\nnout do života. V Paříži, kde umělecký život\nje široký, kde je řada inteligentních obchod-\nníků a tradiční půda, není takových institucí\nzapotřebí.\nTedy život těchto uměleckých spolků je\nvždy vyvolán životní nutností, má své ten-"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.28", "texte": "dence a cíle, ale proto je též dočasný; když\npříčiny vzniku odpadají a touženého je do-\ncíleno, jsou odsouzeny k zániku. Pak ztrácí\nspolek svoje životní oprávnění, které zůstává\njen jednotlivcům, skutečným umělcům (po-\nkud jakých ve spolku bylo), jimž spolek prá-\nvem nalezl opodstatnění aje čestno, ba nutno\nustoupiti novým životním zjevům v umění.\nAle jako každý organismus, tak též spolek\nhledá prodloužení svého života i přes onu\nurčitou, vyhraženou mez ale jelikož je to,\nzvláště v tomto případě neoprávněnou tou-\nhou, je nucen pomáhat si při tom často lstí\nanebo neupřímností, jednak tím, že vysta-\nvuje pod svou vlajkou umění od svého na-\nprosto odlišné, které ani neuznává, a tím\nudržuje si alluru sensace prvých svých let,\njednak tím, že z přirozeného rozporu stáří\ns mládím hledí utlumit vznik nových gene-\nrací tím, že jim jako sankcionovaná již kor-\nporace zásadně upírá právo života a při-\npouští je jen pokud jich potřebuje k zama-\nskování své zastaralosti a ku zdání nestran-\nnosti a benevolence se své strany.\nPříznačné časové poměry jsou nyní také\nve „Staré Secessi\". Pozvali si jako sensaci\nmladé Francouze (cizí attrakce je vždy ví-\ntanější a méně konkurenční), z mladých\nNěmců až na jediného Pechsteina vystaven\njest jedině impressionismus, rozmělňovaný\njiž až do nechutnosti, na čestném místě místo\ndřívějšího Maneta, patrona impressionistů,\ndnes visí Goghova krásná Arlésianka, kolem\nníž činí stafáž špatní impressionisté, a noví\nlidé, jejichž patron jest na čestném místě,\njsou kdesi u dveří. Jaká nekonsekvence! To-\ntéž, co se děje ve výstavách, provádí se též ve\nspolkových časopisech, totiž že se uměle a\npomocí mladých sil prodlužuje jejich živo-\nření.\nAle vraťme se k výstavě. Brzy uvidíme, že\nmimo krajní salonek a střed výstavy, Gog-\nhovu Arlésienne není zde nic zajímavého.\nLibermann, který Secessi založil, dnes je u-\nznaným mistrem a vystavuje pouze tři dosti\nbezvýznamné věci; jiní, na př. Slevogt, lepší\nz jeho žáků, vůbec nevystavují. Libermannův\nimpressionismus liší se podstatně od fran-\ncouzského. Libermann sleduje více mžikové\npostřehy pohybové, zkráceně je podává, po-\nzoruje pohyb celých mass a jaksi jej zhu-\nšfuje a maluje způsobem jakýmkoliv, pou-\nhým talentem, způsobem často naprosto ne-\nbarevným, hnědě a technikou složenou\nz dlouhých tahů na rozdíl od Francouzů, kteří\ndodržovali co možno čistotu barev a skvr-\nnitou techniku, kterýžto způsob v Paříži vedl\nk dalšímu vývoji v neoimpressionismus.\nLibermann je jakousi větší individualitou\nv impressionismu a proto pokračování z ně-\nho není dobře možno, není dalším vývojem,\nspíše je rozmělňováním a manýrismem. Tito\njehopokračovatelé Corinih,Beckmann a j. ča-\nsto zabývají se motivy biblickými a mytholo-\ngickými a přivádějí tak oboje, jak impressio-\nnismus, tak idee ad absurdum. Je to osudné\nnedorozumění a zároveň důkaz, že nový\nživot touží po čemsi jiném než byla každo-\ndenní všednost impressionismu. Ale tito ně-\nmečtí malíři nemají schopnosti stvořiti si\nnovou formu a proto užívají impressioni-\nstické, jak to činí v Paříži jen špatní (a proto\noficielní) na př. Besnard. Proto němečtí neo-\nimpressionisté jako Curt, Hermann a Baum,\nmusili navazovati znovu v Paříži.\nOstatní Němci ve výstavě, na př. von Kar-\ndorf, Kalcreuth, Hůbner, Breyer, Potner,\nRóssler a Brockhusen, rozmělňují stále jen\nto, co se řeklo již dávno a lépe. K. Scheff-\nler, který píše články o umění, stylu a mo-\nnumentalitě, užívaje však k nim jako zúmy-\nslným nedorozuměním špatných a naprosto\nprotichůdných příkladů, zmýlil se taktéž při\nprávě posledních dvou jmenovaných, hledá-\nli při nich obrodu, další vývoj z impressio-\nnismu a snad dokonce náběhy k jakési nové\nidealisaci a romantice (dle článku v „Kunst\nund Kůnstler\"), zatím co jejich obrazy ne-\njsou nic více než stylisovaný a povrchní sche-\nmatisovaný impressionismus u Rósslera"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "297", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.29", "texte": "s mnichovskou, u Brockhusena s Goghovou\nmanýrou. Ale Scheffler je ultra Němec a ne-\nmůže připustili, aby impressionismus našel\ndalšího pokračování a vývoje jinde než v Ber-\nlíně,kde mají přece ponechat domácí tradici,\nkterou jim Libermann, ale z Paříže, zaopa-\ntřil. Sám theoreticky vidí, že impressionismus\nje již neudržitelný, poznává z celého smyslu\ndoby, že z potřeby vykoupení z vládnoucího\ndosud materialismu vzniká jakýsi transcen-\ndentální charakter umění, ale jeho chauvi-\nnismus a staré lásky nutí ho k tomu, by při-\ntahoval svoje praktické doklady za vlasy,\njakoby neznal celou řadu malířů, kteří jsou\njiž na hony od impressionismu vzdáleni.\nV krajní místnosti vystavuje čtyři obrazy\nPicasso z různých dob vývoje, z nichž Pont\nNeuf je z doby poslední, Friesz květiny a kra-\njinu, Manguin půlakt, Marquet krajinu, vy-\nstavenou již před tím v Praze a tři obrázky,\nkonečně Herbin. Dále je zde deset obrazů\nHenry Rousseauových, o kterém byla již\nv minulém čísle zmínka a Max Pechstein\nvystavuje tři obrazy* Pechstein zastupuje\nzde německé mladé umění, které formově\nje asi ve stadiu prvních reakcí proiiimpres-\nsionistických ve Francii.\nZe sochařů je tu Barlach s několika ne-\nhoráznými dřevořezbami. Barlach chce býti\nhluboký a je banální, chce býti monumen-\ntální a je prázdný a mimo to nelogický,\nkdyž celek stilisuje a drží blokovitě a v de-\ntailech je naturalistický. Dále je zde Kolbe,\nhorší než obvykle, Haller a W. Lehmbruck.\nTento vystavuje především klečící dívku ten-\nkých protáhlých údů, s Mailolovským zjed-\nnodušením. Sochaje poněkud zajímava tím,\nže je při ní pokus o splošnění trupu a hlavy.\nNic více. Celkem je to obstojná naturali-\nstická studie s protaženými proporcemi a\nsplošněnou plastikou. A tomuto sochaři sli-\nbuje velké naděje nejen jeho osobě, ale i celé\nrase přední kritik Meier-Graete. v. Beneš.\n* Jeho obrazy budou mimo jiné vystaveny na pod-\nzimní výst.„ Skupiny \"v Obecním Dome u Prašné brány.\n\nMeze bibliofilství.\n\nV poslední době stále více se uplatňuje\nu knihy výtvarná stránka, která majíc původ\nz praktických předpokladů, správnosti tisku,\njakosti papíru, účelnosti formátu, úpravy o-\nbálky a pod. nabyla již skoro jakési soběstač-\nnosti, neboť zhusta neběží již o to krásně ti-\nsknouti knihu, ale tisknouti krásnou knihu.\nSkutečně krásná kniha stává se samostatným\na velmi ušlechtilým cílem výtvarného snažení\na častý její zjev a dostatek kupců pro ni měří\ndosti dobře stupeň knižní kultury.\nAle vyskytuje se jisté zmatení pojmů, jak\nu těch, kteří krásné knihy kupují, tak u těch,\nkteří je vydávají.\nPrví, ctitelé krásných textů, jsou zváni bi-\nbliofilové, ačkoliv na př. jsou mezi nimi lidé,\nkteří si nekoupí nějakou knihu, nebyla-li jí\ndána knižním trhem výjimečná cena, ja-\nkožto kuriositě (na př. prvé vydání, nyní již\nvzácné, tisk na zvláštním papíru a pod.) nebo\nopatřují se knihami, aniž si nějak cení jejich\nobsahových hodnot literárních, na př. knihy\ncizojazyčné, jež nejsou ani otvírány, porno-\ngrafie v malém počtu vydané, jež nemají\nžádné ceny umělecké. Tak vzdalují se vlast-\nního účelu knihy a oblibují si čistě vnější a\nmělká vodítka ve svém snažení. A přece bi-\nbliofil mělo by znamenati člověka chovají-\ncího úctu k uměleckému dílu knižnímu pro\njeho nejvnitřnější vlastnosti, a bibliofilství mě-\nlo by znamenati pokračování onoho snažení\nz probuzenských dob, kdy každý vlastenec\nbyl bibliofilem, měl hluboký zájem a bratr-\nskou lásku k vydané knize, byť byla sebe\nchudší, jen když znamenala opět nový stu-\npeň ve vývoji národním. Ale dnes leckdy ne-\nnalezneme hranic mezi opravdovými čte-\nnáři, obdařenými láskou ke knize, jež z ob-\nsahové části přenáší se i na její zevnějšek a\nmezi pouhými sběrateli, u nichž především\na jedině jest krásná kniha záminkou sběra-\ntelského sportu.\nDruhá mez ohraničuje vydávání knih pro"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.30", "texte": "bibliofily. Dnes jest již řada všelikých vyda-\nvatelstev toho druhu. Ne každé však si po-\nčíná moudře jako Nová Edice, která, vydá-li\ndílo, jež má nároky pouze na nevelký okruh\nčtenářstva, na př. Šibal Pierrot, Listy sestry\nMarianny a pod., učiní z něho dokonalý a\nvzácný ozdobný předmět knihovní, kdežto\nvydá-li knihu obracející se k širokému čte-\nnářstvu jako jsou Tyrolské elegie, Wirthova\nKutná Hora, rozšíří ji jako tisk bezvadně u-\npravený, nicméně svou levností určený k to-\nmu, aby se ocitl v rukou velkého počtu čte-\nnářů. Nebo vydá-li K. St. Neumann Knihu\nErotickou či Paměti mladého Flauberta, uvě-\ndomuje si předem, že tyto knihy náležejí jen\nintimnímu kruhu čtenářstva, počítá již s ur-\nčitým vkusem kupců, pro něž spojí cenu ob-\nsahu s krásou úpravy, jest zajisté průkazem\nznačného stupně uměleckého smyslu míti\ntyto řídké knihy ve svém majetku, nicméně\nvždy nutno počítali s nimi jako s luxem, byť\nnanejvýš kulturním. Než zde jsme opět u me-\nzí bibliofilstvr, totiž u mezí výběru tisků, na\nněž by měli právo jedině čtenáři vysokého\nvkusu knižního. Neboť všechny důvody pro\na apologie krásného tisku zmizí, když chce\nněkdo vydati krásně na příklad Horkého\nPštrosí péro. Pak nastává otázka, zdali každá\nkniha má právo na krásnou úpravu. Otázka,\njež v četných případech klade se vkusu čtenář-\nstva. A ctižádost, míti podobnou, sebe doko-\nnaleji upravenou knihu ve svém majetku,\nmůže býii až v opačném poměru s vyspě-\nlostí vkusu majitele knihovny. Zase na-\nopak vydá-li profesor Milan Svoboda ve své\nknihovně Kytici Kleistovu Penthesileu v krás-\nné úpravě Brunnerově, v překlade tak do-\nkonalém, jako je Fischerův, jest otázkou po-\nvinnosti nakladatelovy k publiku, zdali smí\nuzavříti každou knihu v uzavřený počet\nexemplářů. Neboť zajisté jsou knihy, které\nsvou vnitřní cenou měly by se státi všeobec-\nným majetkem (Penthesilea jest z nich i ja-\nkožto veliké drama i protože ji na jevišti sotva\nuvidíme, i protože nenalezne již u nás rovno-\ncenného překladatele), mají své veliké poslá-\nní, otevírají celé nové světy - jakým právem\nty smějí býti odepírány širokému čtenářstvu\nsvou desateronásobnou tržní cenou (byť re-\nlativně oprávněnou jakostí úpravy) než jaká\nby umožnila, aby stala se majetkem všech?\nRozhodně není správným přesunouti tolik\ncenu knihy z literární stránky na úpravnou,\nkdyž jest téměř nutno, aby se taková kniha\nmohla ocitnouti iv prosté knihovně stu-\ndentské.\n\nFrant. Langer.\n\nCharles Vildrac\njest autorem knih: Poémes (1905). Images\net Mirages (1908). Le livre ďamour (1910).\nZajímavá jest jeho kniha Notes sur la Tech-\nnique poétique, kterou napsal společně sGe-\norgem Duhamelem. (Nákl. Eug. Figuiére,\nPaříž)."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.31", "texte": "Reprodukce obrazů v minulém čísle byly\nzhotoveny dle fotografií ústavu Cahnweilerova v Paříži.\n\nDrobné zprávy.\nSpolek Prácheň pořádá v těchto dnech výstavu Ale-\nšovu v Písku u příležitosti tamější okresní výstavy.\nVýstava Sonderbundu v Kolíně nad Rýnem, trva-\njící do 30. září, zahrnuje v sobě kollekce obrazů Ce-\nzanneových, Munchových, Goghových a Gauguino-\nvých, a přehlídku poimpressionistického umění ně-\nmeckého a rakouského.\nDo soutěže k získání návrhů pro nový\nhřbitov obce pražské došlo ve lhůtě soutěžní\nt. j. do 15. června 1912 celkem 18 obsáhlých projektů,\nkteré byly předmětem zkoumání poroty.\nPorota skončivši po více schůzích vznesený na ni\núkol, vynesla v závěrečné poradě své dne 23. červen-\nce 1912 výrok, jímž uznány hlavním požadavkům\nkonkurence o hodnotě umělecké nejlépe za vyhovu-\njící a ceny hodné:\nNa prvém místě projekt č. 11 s heslem „Pax\", je-\nhož autorem zjištěn pan architekt a profesor Richard\nrytíř Klenka z Vlastimilů;\nna místě druhém, jako rovnocenné:\nprojekt č. 7 s heslem „Z velkého malé\", jehož au-\ntor zůstal neznámým, a projekt č. 18 s heslem „Pax\",\njehož autorem jest pan architekt Antonín Engel; na\nmístě třetím projekt č. 15 se značkou „MMM\", jehož\nautorem zjištěn pan architekt J. Róssler na Smíchově.\nV ocenění hodnoty prací těch, zejména se zřením\nk řešení celkové disposice hřbitova přiznala porota\nprojektu č. 11 prvou cenu ve výši 5000 K,\nprojektům č. 7 a 18 druhou cenu po 4000 K,\nprojektu č. 15 cenu třetí per 3000 K.\nČestné uznání vysloveno bylo projektům číslo 6\ns heslem „Májová slavnost\" ač. 16 s heslem „Ceteris\nparibus\".\nZa autora projektu č. 7 s heslem „Z velkého malé\",\njemuž porotou přiřčena byla cena 4000 K, přihlásil\nse pan c. k. stavební rada arch. Jan Vejrych v Praze\nč. p. 1076, Mikulášská 7.\n\nKnihy redakci zaslané.\nNákl. Kamily Neumannové: Hrabě de Villiers de\nL'lsle Adam: Tribulat sonhomet. 3 K. - Vdovcovy\nzápisky. 1 K 50 hal. - Nákl. Nové Edice: Kutná Hora.\nSubskripční cena 4 K 20 h. Moderní bibliothéka Ch.\nL. Philippe: Matka a dítě, 1 K 50 h. Nákl. vlast-\nním, Ladislav Aladin: Pohár, 1 K 60 h.\n\njOSEP HLAVÁČEK\nDEKORATIVNÍ MALÍŘSTVÍ\nPRAHÁ-IL, PORIČ č. .o N.\nVYZNAMENÁN ČESTNÝM DIPLOMEM NA\nVÝSTAVĚ ARCHIT. A INŽENÝRSTVÍ 1897.\n\nZALOŽENO 1865.\nOTAKAR SKŘIVAN,\nTOVÁRNA NA PARKETY\nPRAHA-KR. VINOHRADY\n\nANT.\nNAVRÁTÍ L\nTOVÁRNA UMĚLECKÉHO\nNÁBYTKU A VEŠKERÉHO\nVNITŘNÍHO ZAŘÍZENÍ\nBYTŮ.\nTELEFON 272\nPisárna a sklady:\nPRAHA-1., MIKULÁŠSKÁ 17\nTovárna:\nPRAHA-DEJVICE, POLSKÁ 270"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "[300]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.32", "texte": "KNIHOVNĚ UMĚLECKÉHO\nMĚSÍČNÍKU VYJDE NA PODZIM\nFRANTIŠEK LANGER:\nSV Á T V VÁ C LA V\nTRAGEDIE O TŘECH DĚ|STViCH\nCENA z K\nKNIHOVNU UMĚLECKÉHO\nMĚSÍČNÍKU VEDE AVYDÁVÁ\nSKUPINA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[301]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.33", "texte": "JAN HLAVÁČEK\nZÁVOD MALÍŘSKÝ\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\nPRÁCE SPADAJÍCÍ\nDO OBORU MALBY\nINTERIEURŮ\nPRAHA ČÍSLO 715-1.\nDLOUHÁ TŘÍDA\n(ROH RYBNÍ ULICE)\n\nZÁCLONY, KOBERCE, LINO-\nLEUM, PŘIKRÝVKY, MOSAZ-\nNÝ NÁBYTEK\nVÝBAVY\npl° JINDŘIŠSKÁ ÚL. 1\nNEVESTY STOUPA\n\nlomů\nDžbán, Podbaba, Bulo\nblice. - Nejtvrdší materiá\npro stavby betonové a štěrkování\nSchneiderová-Polnerováy\nPraha VII, Bělského\nKancelář k\n\nB. T. SRPEK\nVBRANDÝSC NAD LABEM\nspecielní umělecká slévárna kovů, atelier pro odlévání\numěleckých děl všech velikostí,\nkovů a jich sloučenin,\nZVĚTŠOVÁNÍm ZMENŠOVÁNÍ\nMODELŮ m UMĚLECKÁ RAŽEBNA"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.34", "texte": "Kostelní\na salonní okna\nJ.Vlasák,Praha\n1., Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\". |\n\nVRÁNA JOSEF\nLAKÝRNÍK A MALÍŘ PÍSMA\nPRAHA 11., JERUZALÉMSKÁ 6n.\nprovádí veškeré práce v obor tento\nspadající. / Zejména lakování top-\nných těles (radiátorů) k topení pa-\nrou a vodou, zaručeně bez zápachu.\n\nJOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561-11. POŠT. SPOŘ. 29.976\n\nKAREL KRAUS\nZÁVOD KAMNÁŘSKÝ\nDOPORUČUJE SE K VEŠKERÝM\nPRACÍM V OBOR TEN SPADA-\nJÍCÍM\nPRAHA L, LILIOVÁ 248\n\nLudvík Hospergr\npánská módní síň\nPřesná angl. a americká moda.Vzory\nlátek přímo z Londýna a New Yorku.\nDodavatel nejpřednější společnosti.\nPraha 11., Palackého ul. 5"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.35", "texte": "PETR NEDVED\nPRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36\nVLASTNÍ VÝROBA MEIDIN-\nGERSKÝCH KAMEN A REGU-\nLAČNÍCH, NÁSYPNÝCH,\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ.\n\nPROVEDENO DLE NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVV I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLÉM ODBORN. PROVEDENI\nVYRÁBÍ A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK. VINOHRADY, BARÁKOVA3\n\nJOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma.\n\nZÁVODYPRO UMĚLECKOPRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA VII.\nU PRŮHONU.\n*\nVLASTNÍ NOVÉ MODER. ZAŘÍZ. TOVÁRNY.\n\nČESKÁ MVSL\nČASOPIS FILOSOFICKÝ. ORGÁN\nFILOSOFICKÉ JEDNOTy VPRAZE\nPŘEDPLATNÉ PRO TUZEMSKO 8 K ROČ.\nRedakční adresa: Prof. Dr.\nFr. Krejčí, Král.Vinohrady,\nKollárova ulice\nč. p. 1106.\n\nGRANOLÍT\nPriv., celistvá, houbě a ohni vzdorující podlaha,\npodložka pod linoleum, podložka pod parkety na\nželezobeton místo asfaltu, neprozvučná isolace'\nterrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA\nČÍSLO 22. TELEFON 305/ IV."}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.36", "texte": "NOVÁ EDICE\nSBÍRKA KRÁSNÝCH KNIH, VYDALA:\nZDENĚK WSRTH:\nKUTNÁ\nHORA\nMĚSTO A JEHO UMĚNÍ.\n91 FOTOGRAFIE ARCHITEKTUR,\nMALEB A PLASTIK.\nSUBSKRIPČNÍ CENA K 4*20 (DO\n15. ČERVENCE T. R.), POZDĚJI\nKOR. 6'—, POŠTOU 020 HAL.\nDRÁŽE. SOUČASNĚ S ČESKÝM\nVYDÁNÍM TISKNE SE VYDÁNÍ\nNĚMECKÉ A FRANCOUZSKÉ,\nPOZDĚJI VYJDE ANGLICKÉ,\nRUSKÉ A ESPERANTSKÉ.\nŽÁDEJTE PROSPEKTY KNIH\n„NOVÉ EDICE\",\nPRAHA 11., MYSLÍKOVA ČÍS. 15\n\nJĚ>\nÚstřední topení\n-,a.\nII\nu j\nV\ní A A\n■ M I \">\n\\\na větrání všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo-\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZÁVOD\nC. Přibaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049,\n\nVÁCLAV FIŠNA\nPRAHA 11., PURKyŇOVA 5\nODBORNý ZÁVOD ČALOUNICKý.\nSPECIELNÍ VýROBA KOŽENÉHO NÁ-\nByTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BVTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVy NÁByTKU.\n\nPRAŽSKÉ NÁŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODEJNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB (SPOLEČ. S RUČ. OBMEZENÝM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324.\n\nZbraslavské šamotárny - mimo kartel\nKancelář a sklady: Praha, Havlíčkovo nám. č. 6. - Telefon č. 5122"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.37", "texte": "Stavební a nábytkové\ntruhíářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAV\nHANUŠ\nPRAHA 11., Marián-\nská ul. č. 4 proti »Ná-\nrodním Lístům«\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení.\n\nArnošt Diepold\nzvonař v Praze-1.,\nAnežská ul. č. 12 n.\nDoporučuje se k dodávce\nnových a k opravám zvo-\nnů starých v cenách nej-\nlevnějších.\n\nPráce\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha~Kr Vinohrady,\nKotlářova ulice č. 15.\n\nMODERNÍ\nEMAILOVANÉ FIRMY\nTABULKY S NÁPISY NEBO\nČÍSLY, PÍSMENY ATD.\ndodává První rak.-uh. továrna emailovaných štítů\nV. BROULIM, PRAHA\nSPÁLENÁ ULICE ČÍSLO 28\n\nZaloženo r. 1885. Telefon č. 1994.\nNejstarší česká továrna na železná kamna a stolové\nsporáky, jakož í ústřední topení a ventilace všech\nsoustav\nnn,\nV PRAZE V., MAISELOVAIIL. 42.\nJako specialitu vyrábí krby přesně dle slohu od jed-\nnoduchého do nejnádhernějšího provedení. Roz-\npočty a illustrované cenníky zdarma a franko.\n\nUZz\nZ CQ\nC£ > E—'\ntd <>U\nIT . r ■\noí fccQ\n'ssgog\nĚf<\nt±P<in\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732 OLOMOUC\n\"0 > \"0\n*>Z,o\no°s\nm<s\n£*so\ny H c/a\nS > H\nin\nH < S\nI J I\" 11 1^\no\nhd 03 CO\nžzpi\n<Po\nm-i ~\ni\nzlí £'2\no\n2 y o\n«íí\"<;\naBK\n•/\nfe&\n;;-AK\n'áÉí&\n«\n\"4\nZ\nOl\n-. - >.\nU3\nmm i\nv ' ': - , \"/ *< <* ..\n|. «\n1»\n0h\n>GO\n-., ■■ , A;:-' ~»m,vě\nII * '* ':Y \"V;\nD Z\n«: i ti3\nti3 2 S\nČi Z\nL*iv™ •-—<\n><o\n*»»■••M :\nv 112 \"1 • m\nm ✓ o\noa -v jí.\nUJ \"V**\"\ntn 72 <■\nwŠŠSIK *B!™\"*™ SW' \" '>?> ' \" & -\nS>iU\nLtJ O CxJ\n' í Vfetóv - '' *9 š\nrT] W W\nHO\n>m>\nmm\nCO\n>\nO co\nO Q-\nw lw »—J\nz >\nr>> r.>\nK\n»\n2:\n»\n?--<\n> tfí\nm\nÍC >-H\nO p<\n2zo\n■;•■\nšší*! T<\n.P\nQr-&\n■\na\n<\npí\nC.:J H\neSMSMfe.,.\n... .. , ... ..^™>«.,,..\nQ>U\nm\nP*\n$£\n03\nM\n»\n»|| §§\n■\nM\niliiiifiíiiíhifiiirii\n„■,,-lMl^yl>\nrfM\nmá*\nnw,4"}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191208-01.1.38", "texte": "ŽENSKÝ\nLÉKAŘ\nMUDr.\nAD. LUKL\nKrál. Vinohrady,\nroh Purkyňova n.\na Karlovy tř.\nOrd. 9-10., 2-3.\n\nV. J. WAVLICEK\nTOVÁRNA NA ZPRAC\nPETROHRAD\nDodává pro veškerá odvětví stavebního truhlář-\nství: dvéře, okna, portályy lamberie, parkety, měkké\npodlahy atd. Výhradná licence pro Cechy: Maye-\nrova patentní okna, 30°j0 úspory.\nPRAŽSKÁ KANCELÁŘ KARLÍN,\nKRÁLOVSKÁ TŘ. 88.\n\nATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONOVSKÝ,\nPraha lil., Říční 539.\nVeškeré práce staveb.\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narchitektonické.\n\nTovárny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPE ČÍSLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta.\n\nUmělý kámen\npro celé facady i detaily těchže, práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha 1.,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek.\n\nRYDL &.THON\nSVIJANY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU INTERIEURÚ, STAVEB,\nHŘBITOVU ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PŘESNĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO.\nniffEMSfeminwnifciiiiiMMHMfiiiift&l iniiin—Íll\"> umři JSMMMMEAMMXMETIMMAIM"}]}