{"numero_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_sha256": "414f26a32353dae0df3a6d4f922d61f5b640431a2bf7751df3a26e5a8abe92d8", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1912/09_01/bmtnabk_1912-09_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1912/09_01/bmtnabk_1912-09_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c001", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.1", "titre_corps": "OBSAH", "titre_sommaire": "OBSAH", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 286, "texte": "OBSAH\nTEXT:\nV. V. Stech umění.\nEmil Filla: Život a dílo.\nKRONIKA:\nJan Thon: Jaroslav Vrchlický.\nK. Čapek: K ethickým názorům Maeterlincko-\nvým.\nJan Thon: K. M. Čapek: Patero třetí.\nV. V. Stech: Verhaerenův Rembrandt.\nPoznámka.\nJ. Čapek: José Junoy: Arte y artistas.\nV. V. Stech: Sursum,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c002", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.2", "titre_corps": "SOMMAIRE", "titre_sommaire": "SOMMAIRE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.2", "debut_caractere": 348, "fin_caractere_exclue": 446, "texte": "SOMMAIRE\nTEXTE:\nV. V. Stech: Les commencements des arís.\nE. Filla: La vie et 1' oeuvre.\nCHRONIQUE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c003", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.3", "titre_corps": "VYOBRAZENÍ:", "titre_sommaire": "VYOBRAZENÍ:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.2", "debut_caractere": 448, "fin_caractere_exclue": 1187, "texte": "VYOBRAZENÍ:\nRománská hlavice z katedrály v Autunu. Kristus na kříži. Sochy z kostela sv. Petra ve Vézelay.\nPilíř z portálu v Moissacu. Michelangelo: Pieta. Donatello: Kladení do hrobu. Michelangelo:\nDetail z pomníku Lorenza z Medici. Rodin: Muž s přeraženým nosem. Tanečnice. Zlomek egypt-\nského reliefu. Perseus stínající Medusu. Metopa ze Selinutu. Sourya, bůh slunce. Indie. Ushas.\nIndický relief. Nekiarebes. Egypt. Indie. Socha Buddhova z Buddha Gaji. Sochy hlavního por-\ntálu katedrály v Chartres. Maska z chrámu sv. Víta. Sochy Ramsesa 11.z Luxoru. Japonská\nsoška. Indická socha. Egyptský relief. Čínská soška. Dřevěná sóška z ostrovů tichomořských.\nRodin: Perseus. - Diluviální plastiky z jeskyně Mas ďAzie. Torso ze slonoviny (2)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c004", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.4", "titre_corps": "Odběratelům a čtenářům Uměleckého Měsíčníku!", "titre_sommaire": "Odběratelům a čtenářům Uměleckého Měsíčníku!", "signature_source": "Tiskové Družstvo Uměleckého Měsíčníku", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3355, "texte": "Odběratelům a čtenářům Uměleckého Měsíčníku!\nTiskové Družstvo Uměleckého Měsíčníku.\nProsíme, aby v okamžiku, kdy uzavíráme prvý ročník U. M., byla s námi as dobrou\nvůlí i nezaujatě přehlédnuta nejen práce, kterou jsme vykonali, ale i poměry, v nichž\nvznikala a v nichž pracujeme.\nPočali jsme před rokem vydávali U. M. Aniž bychom mu byli předeslali program a sliby,\nmůžeme nyní poukázati, jak v jeho obsahu, tak stěsnaném, že jej sotva čísla stačívala po-\njmouti, jeví se vnitřní programová souvislost a společnost zásad všem uměním v U. M.\nspojeným. Ukazuje to, že byly zde příčiny, aby U. M. byl založen, že byly živé a činorodé.\nProsíme také, aby bylo přihlédnuto, jak hlavní těžiště Cl. M. bylo a jest výhradně v kladné\npráci: všude jistě vedla nás vždy snaha založiti vlastní práci na základech úplně ujasněných\nnázorů.\nZdáli jsme se býti tím, co jsme přinesli a předkládali, zvláštními, tvrdými a snad i zlými;\nale je to tím jen, že české umění propadá měkkosti a zjemnění, a že tedy jistá přísnost,\nvěcnost a uvažování o zodpovědnosti musila zdáti se tvrdá a se odrážeti; věříme však,\nže umění a zejména českému umění jest třeba toho, co nám bylo vyčítáno a předhazo-\nváno. Vždyť umění dle naší víry jest duševní činností, možno říci jistou prací, jíž třeba,\nmá-li býti dobrou, také uspořádanosti, mravnosti a opravdovosti. Jestliže jsme tyto vlast-\nnosti, jež rovnají, vytýkají, soudí a třeba i odsuzují, do umění vnášeli, zdaž není přirozeno,\nže to bylo nezvyklým a citelným, že to působilo obtíže a těžkosti a že to bolelo? Nemáme\npocitu, že jsme někomu übližovali; rozšiřovali jsme jen vždy obzor vědění a názoru. Snad\nčasto nelíbilo se, co jsme přinášeli; musíme tedy znovu opakovali, že „líbení\" doprovází\nvždy teprve ta umění a díla, jichž jisté zásady, dle nichž byly tvořeny, již sevšeobecněly\na staly se obecným majetkem; dále pak, že cílem vážného umění není líbivost a příjem-\nnost, ale opravdovost a stupeň dílem podávaného výrazu.\nZapočali jsme vydávati U. M.v době málo příznivé, v době, kdy většina sil a zájmu\nobrací se jinam možno říci téměř od umění takže náš počin vzbuzoval údiv, ba byli\njsme i odrazováni. Avšak myslíme, že umění náleží nutně k národnímu celku, že dokonce\npodmiňuje kulturu, neboť jest jejím úkazem, a že tedy nálada umění nepříznivá jest úkazem\nvždy hrozivým. Nikdy pak nemůže býti bez škody pro národní celek, jestliže tradice umění\na tradice zájmu o umění jest přerušena, jak nyní tomu hrozilo. Chopili jsme se právě proto\npráce. Bylo třeba nanejméně— domníváme se vzchopili se, aby mladá a počínající teprve\ntradice znovu nepoklesla. Snad také příčiny ochabnutí nebyly jen ve vnějších poměrech,\nsnad nastaly i uvnitř umění samého a tu naše úsilí svou odhodlanou a činnou zásadností\nje dvojnásob včasné.\nJsme konečně přesvědčeni, že národní veřejnost je nám i podporou povinována. Před-\nstavujeme a pokládáme se za část národa a pracujeme tak upřímně, jak cítíme; jsme\nstejně poctiví jako jiní, kteří pracují v technice, v dějinách nebo hospodářství. Jestliže pak\njest v duchu národa nutnost, aby choval ku všem svým pracujícím orgánům důvěru, máme\ni my právo na tutéž plnou důvěru a podporu. Neboť konečně usilujeme a směřujeme\nstejně k pravdě, a prosíme, aby takto na naši dosud vykonanou práci bylo pohlíženo.\nPřikročujeme k další práci a prosíme i očekáváme důvěru i podporu, které nám dle\npráva patří."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c005", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.5", "titre_corps": "Románská hlavice z katedrály v Autunu. XII. stol.", "titre_sommaire": "Románská hlavice z katedrály v Autunu. XII. stol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 49, "texte": "Románská hlavice z katedrály v Autunu. XII. stol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c006", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.6", "titre_corps": "Kristus na kříži. Franc. škola. XII. stol. (Dřevo.)", "titre_sommaire": "Kristus na kříži. Franc. škola. XII. stol. (Dřevo.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 51, "texte": "Kristus na kříži. Franc. škola. XII. stol. (Dřevo.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c007", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.7", "titre_corps": "Sochy z kostela sv. Petra ve Vézelay. XII. stol.", "titre_sommaire": "Sochy z kostela sv. Petra ve Vézelay. XII. stol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 48, "texte": "Sochy z kostela sv. Petra ve Vézelay. XII. stol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c008", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.8", "titre_corps": "Pilíř z portálu v Moissacu. Kostel sv. Petra. XII. stol.", "titre_sommaire": "Pilíř z portálu v Moissacu. Kostel sv. Petra. XII. stol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 56, "texte": "Pilíř z portálu v Moissacu. Kostel sv. Petra. XII. stol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c009", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.9", "titre_corps": "Michelangelo", "titre_sommaire": "Michelangelo", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 43, "texte": "Michelangelo\nPieta. Řím. Palazzo Rondaniní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c010", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.10", "titre_corps": "Donatello", "titre_sommaire": "Donatello", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 51, "texte": "Donatello\nKladení do hrobu. Padova. (Pálená hlína.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c011", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.11", "titre_corps": "Detail z Tympanonu. Kostel sv. Magdaleny ve Vézelay. XII. stol.", "titre_sommaire": "Detail z Tympanonu. Kostel sv. Magdaleny ve Vézelay. XII. stol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "Detail z Tympanonu. Kostel sv. Magdaleny ve Vézelay. XII. stol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c012", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.12", "titre_corps": "Michelangelo", "titre_sommaire": "Michelangelo", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 60, "texte": "Michelangelo\nDetail z pomníku Lorenza z Medici ve Florencii."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c013", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.13", "titre_corps": "Rodin", "titre_sommaire": "Rodin", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "Rodin\nMuž s přeraženým nosem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c014", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.14", "titre_corps": "Tanečnice. Zlomek egyptského reliefu z pozdní doby nové říše.", "titre_sommaire": "Tanečnice. Zlomek egyptského reliefu z pozdní doby nové říše.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 61, "texte": "Tanečnice. Zlomek egyptského reliefu z pozdní doby nové říše."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c015", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.15", "titre_corps": "Metopa ze Selinuntu", "titre_sommaire": "Metopa ze Selinuntu", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 54, "texte": "Metopa ze Selinuntu\nPerseus stínající Medusu. Palermo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c016", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.16", "titre_corps": "Indie. Sourya, bůh slunce. Mus. Guimet v Paříži.", "titre_sommaire": "Indie. Sourya, bůh slunce. Mus. Guimet v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 48, "texte": "Indie. Sourya, bůh slunce. Mus. Guimet v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c017", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.17", "titre_corps": "Ushas. Indický relief z mus. Guimet v Paříži.", "titre_sommaire": "Ushas. Indický relief z mus. Guimet v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 45, "texte": "Ushas. Indický relief z mus. Guimet v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c018", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.18", "titre_corps": "Nektarebes. Louvre.", "titre_sommaire": "Nektarebes. Louvre.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "Nektarebes. Louvre."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c019", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[305]", "page_fin": "[305]", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.19", "titre_corps": "Indie. Socha Buddhova z Buddha-Gaji. (Bihár.)", "titre_sommaire": "Indie. Socha Buddhova z Buddha-Gaji. (Bihár.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "[305]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 45, "texte": "Indie. Socha Buddhova z Buddha-Gaji. (Bihár.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c020", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[306]", "page_fin": "[306]", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.20", "titre_corps": "Sochy hlavního portálu katedrály v Chartres.", "titre_sommaire": "Sochy hlavního portálu katedrály v Chartres.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "[306]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 44, "texte": "Sochy hlavního portálu katedrály v Chartres."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c021", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "307", "page_fin": "313", "image_debut": 21, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.21", "titre_corps": "Počátky umění.", "titre_sommaire": "Počátky umění.", "signature_source": "V. V. Štech", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "307", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3598, "texte": "Počátky umění.\nVýňatek z delší práce.\nV. V. Štech:\n\nPáiráme-li v dnešní historii umění po základním východisku a určujícím cíli, shledáme,\nže rozptýlené a na pohled nesouvislé bádání vůdčích představitelů vědy i jejích drobných\npracovníků má společný znak, odlišující je výrazně od vědecké práce generace předešlé.\nJe to ústřední snaha prozkoumali umění se stanoviska formy, snaha o psychologické roz-\nřešení podmínek a příčin formy a jejích vztahů k tvořící individualitě a zažívajícímu di-\nvákovi, její závislosti na době a jejím celkovém výrazu slohu. Umělecké dílo, jedinečné a\nuzavřené, chápáno je jako podmíněný produkt výrazové činnosti člověkovy, z osamoce-\nného případu stává se psychickým dokumentem, jejž možno vysvětlili jedině poznáním\nzákladních pohnutek a podmínek lidského pudu výrazového. Práce Wickhoffova, Rieglova,\nSchmarsowova, Hildebrandova, Woelflinova je zřejmou reakcí proti vnější, popisné a\nkulturně-historické methodě předcházející generace, neguje nadužívání theorie prostředí\na znovu zdůrazňuje ve vývoji umění význam vědomého, nemechanického tvoření. Při tom\nlze u historiků umění zřetelně konstatovali snahu vyjiti z uzavřených mezí discipliny,\nzkoumali historická fakta filosoficky, spojiti historii s aesthetikou v novou jednotu vědy\no umění. Rozšiřuje se tak materiál badatelský o nová území a období, a vědecké zkou-\nmání obrací se k epochám, z nichž možno řešili základní problémy života umění, hledali\nvšeobecné zákony, pod kterými vzniká a roste, tedy buď k dobám slohových převratů,\nkdy podstata formy není ještě zakalena slohovou konvencí, nebo k primitivnímu umění\npřírodních lidí. , .\nNejsiarší nám známé umělecké produkty jsou plastické, to jest trojrozměrné a jejich\npředmětem je člověk, a to žena, nikoliv ornament, a jejich forma není stylisovaná, ale\nsnaží se podati život názorně a smyslně. Při tom pocházejí z období nejnižší hmotné kul-\ntury a nejmenších duševních potřeb: ze souhrnu nalezených zbytků představujeme si je-\nskynní troglodyty Aquitanie jako lovce, oblékající kožešiny zvířat zabitých holí nebo pa-\nzourkovým kopím, hrubě přisekaným, kteří žijí cele zápasu s přírodou, od níž závisí i pře-\nsycení potravou i strádání v nedostatku. Paleolitický lovec je lenoch, oddaný okamžiku,\nbez představitosti as minimálním životem reflexivním, za to neobyčejně vyvinutých\nsmyslů, zbystřených pozorovacích schopností. Tvoří z plnosti sil, přemíry energie, hravého\npudu předměty, jež nemají účelu mimo vlastní existenci, a které vyjadřují jasně celkový\nživotní stav a myšlenkový okruh jejich tvůrce: ženy a zvířata. Předměty nejsou z jedné\ndoby ani jednotného rázu, a jejich síla výrazu mění se klimatickými a všeobecnými ži-\nvotními podmínkami nalezišť. Práce z Dordogně jsou povšechnější a hrubší než přiroze-\nnější výtvory z Pyrenejí, figurka ze spraše brněnské nebo z rakouského Villendorfu nedo-\nsahuje prací z jeskyň Aquilanských. V nálezech možno sledovali i jejich časový vývoj, od\npočáteční trojrozměrné plastiky žen dvou různých tělesných typů ve fossilní slonovině\nk reliéfnímu zobrazování zvířat na parozích a kostech sobů, až k poslednímu stadiu, plošné\nkresbě rýpané do kamenů, za níž celé umění paleolitické zaniká na pohled náhle a bez\npřechodu v „hiátu\" zejícím mezi paleolitem a neolitem.\nAle všem těmto památkám, tak nestejným hodnotou a nejednotným původem, je spo-\nlečnou methoda, kterou byly zpracovány přírodní předměty a vlastnosti, které tvoří pod-\nstatu jejich formy. Jedno z nejstarších nám dochovaných uměleckých děl, slonová Venuše\nz Brassempouy (art éburnéen) je torsem ženské postavy s trupem a částí stehen nadměrně"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3816, "texte": "vyvinutých tvarů (steatopygií), vyjadřující s neobyčejným citem pro tělo a jeho konstrukci\nindividuální formy lidského těla. Její povrch je úplně hladký a nikde plochý, neboť tvary\nrostou dle přírodní formy až do úplné tělesnosti. Jako Venuše, stejně i později v Brassem-\npouy nalezená slonová soška ženy jiného rakového charakteru, jsou především plastikami,\nvyjadřujícími tělesný organismus v jeho individuelní odlišnosti plynulými formami pře-\ncházejícími maličkosti, ale za to pracujícími k podání onoho nepopsatelného chvění, jímž\nteprve oživuje tělo. Jsou tvořeny se smyslnou láskou a vědomostí muže, nesou odlesk\nonoho vášnivého pudu po výrazu, jenž dal podnět k jejich tvoření. Hlavy soch téhož ob-\ndobí jsou daleko schematičtější, ale přece pracovány jsou se stejným smyslem pro těles-\nnost hlava nezajímá primitiva tolik jako tělo, teprve vývojem dochází umění k portrétu.\nJiné plastiky paleolitické nemají takovou životní mohutnost a přesvědčivost, ale i u nich\nje umělcovým východiskem úsilí o vytvoření života v hmotě, důvěrná znalost těla kon-\nstruktivně stavěného, kde správně akcentovány klouby, přechod pánve do trupu, vyčnělé\ntvary, a při tom udrženy všechny detaily v celkové plastické soudružnosti, nevystupující\nmístně, ale přecházející jakýmsi vnitřním zdvihem a klesem z jednoho tvaru v druhý,\nv celkový sečleněný organismus. Tělesné tvary sošek jsou druhdy přehnány, ale vždy ve\nsmyslu těla nikoliv ve smyslu úhrnného zjednodušení. Odpovídají vždy tělesnému typu\na zdůraznění jednotlivostí jenom sesiluje životnost tvaru. Cílem práce bylo dodati tvaru\nnejvíce života, nejsilnějšího výrazu, a určité přehnání údů, ne kresebné, ale směřující ven\nz plochy do plastiky jenom podporuje plastickou přesvědčivost. Poměrná řídkost figurál-\nních prací mezi četnými jinými výrobky paleolitických nálezů ukazuje, že bylo jimi dosa-\nženo výše zcela ojedinělé, přístupné jenom některým lidem z celkového vysokého nadání\nnároda.\nKresby zvířat (grafitti) illuslrují druhý pól okruhu zájmů troglodytových; jsou to sobové,\nryby, divocí koně, mamuti, jeleni, bisoni, divoká prasata (nikdy ptáci, kterých neloví, ani\nrostliny, jež sbírají ženy; zřídka šelmy), zvěř zabíjená, celý to souhrn životních starostí lov-\ncových, znamenající buď obžerství, nasycení nebo nouzi, kreslená a malovaná s interes-\nsem lovce a znalce, který zná každý její pohyb, který musí znáti složení těla, chce-li pri-\nmitivní zbraní zvíře skláti, a který dovede proto vystihnouti jeho pohyb, napjetí svalů, ži-\nvotnou linii, suggerující prohnutí kůže, výstupek kosti i konstrukci lebky. Zvěř je mu dosud\njenom předmětem lovu, nikoliv objektem jakýchkoliv kultových představ; proto vidí také\njenom její tělesnost a reprodukuje ji také bez jakýchkoliv associací. Rytiny v kameni ne-\njsou z jedné ostré a určité linie čára má zde cosi sochařského, je nestejně hluboká, dle\ntoho, jak důležitý tvar vyjadřuje, a nestejně široká. Někdy je pouhým škrábnutím, jindy\nreliefem.\nPaleolitické malby nalézané v jeskyních Altamiře, Marsoulas, Mas ďAzil, Pair-non-Pair,\nLa Mouthe, Font de Gaume les Combarelles, Bernifal, Teyjat, Aiguěze, ukazují jiný znak\npříznačný pro paleolitické umění. Mají výhradně povahu náčrtu, osobní poznámky uměl-\ncovy bez úmyslu vytvořiti hotový celek obrazu nebo dekorace. Jsou při tom čistým ma-\nlířstvím, kde barva skrývá úplně kresebnou konstrukci, která vyplývá jako samozřejmě\nz tónů bez ostrých kontur, stejnoměrných, působících někde jen jako sesílený stín, jinde\nztrácí se v prostoru. Neboř tato všechna malovaná zvířata pohybují se v prostoru. Barva\npřechází povlovně, mění se bez hranic, povlovným přechodem, dává názor živého těla.\nPři tom ztrácí však barva úplně svoji materiální hodnotu, plošný účin, svoji vlastní fysi-\nkální konsistenci a stává se jenom udavatelem světelných valeurů, nositelem světla, jež"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "309", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3604, "texte": "samo určuje hodnoty těla. Malby jsou pracovány nejjednoduššími prostředky, bud' okrem\nnebo černí, a přece působí jako dokonalé barevné celky. Jeskyně, ve kterých se malby na-\nlézají, jsou tmavé, a jistě v nich nikdy nebylo světla více; tato okolnost je dokladem, že\nobrazy byly dělány při špatném osvětlení vlastně jen citem takřka z paměti hmatány.\nKromě těchto realistických skulptur a maleb, jež možno nazvati čistým uměním, osvě-\ntlujícím duševní stavy obyvatele jeskyň, vyskytují se v nalezištích také předměty ornamen-\ntálního umění, které kromě své estetické ceny jsou důležitý jako doklady sociální úrovně\nsvých původců. Z nalézaných barev (červeň a čerň) a roztíracích kamenů soudíme na\nzvyk pomalovávání těla, ježto s kolorovanými kresbami na kameni a kosti potkáváme se\nteprve v přechodních dobách k neolitu (Mas ďAzil), ba na mrtvolách v jeskyních menlon-\nských z konce paleolitu a počátku neolitu přímo nalezeny stopy barev. Vyjádřil-li ve skulp-\nturách a malbách primitivní člověk svůj smyslový poměr k přírodě jej obklopující, bylo\nmu jeho vlastní tělo nejbližším objektem, na němž mohl viditelně symbolisovati svoje\nvnitřní city, a vyjádřili duševní zážitky i pohnutí, zprvu jenom výrazovým pohybem vy-\nbíjené.\nČlověk je určen a chápatelný teprve se svým okolím, obklopen vnějším světem jako ne-\nzpracovanou látkou, jíž se duch zmocňuje tím, že ji poznává. Teprve vnějšek mění bez-\npřízvučný klid ducha v činnost, teprve poznáváním reality mimo nás uvědomujeme si vyme-\nzením rozdílů sebe a svoje hranice. Duch vstupuje v poměr ke hmotě, poznává ji a tím\nsi ji přisvojuje, vnější dojmy jsou nezbytnou látkou vnitřního výrazu. Teprve stykem\ns hmotou dostává citový výraz trvalou formu, teprve přistoupením barvy a těla je dána\nsubjektu možnost zachytiti trvalým útvarem napjetí, které se projevovalo dosud jenom\npřechodnými pohyby nedostatečným to ukojením pudu po výrazu. Podmínkou vý-\ntvarné činnosti je lidská potřeba rozšířili se vně svých hranic, dobyti hmoty jejím zformo-\nváním dle zákonů a potřeb lidských, přisvojiti si vnějšek formou.\nLidské tělo, objekt primitivnímu člověku nejbližší a nejdrahocennější,jepodnětem jeho\nvýrazové činnosti. Tuto činnost ovládají tytéž zákony, jakým podléhá všechno přírodní\ndění, a v jakých vzniklo i samo tělo. Proto souvisejí základní prvky a prostředky výrazové\ntěsně s konstrukcí tělesnou, která poskytuje místo a určuje nebo aspoň omezuje místo a\nformu projevu.\n„Z celkové organisace tělesné vyplývají tři hlavní zákony vší lidské tvorby: symetrie, pro-\nporcionalita, rytmus. Ze společné činnosti obou rukou a obou očí podává se symetrie,\ntvárný princip šířkového rozměru, z pojetí vertikální osy našeho těla i jiných jako os růstu\nproporcionalita částí po sobě, tvárný princip prvního rozměru z uskutečňování pohybu\nze spojení s prvním nebo druhým nebo oběma tvárný princip třetího rozměru rytmus.\nSkutečný pohyb z místa nebo jeho illuse mění první a druhou dimensi ve třetí.\" Schmarsow.\nOsamělý výkřik je neorganisovaným projevem, opakuji-li jej buď stejně silně (symetricky)\nnebo úměrně (v proporcích) stává se rytmem: uměleckým výrazem. Bod nebo přímka\nnení než znakem, ale uvedeny do vzájemného vztahu jsou obrazcem, který nemůže býti\nrozmnožen, rozšířen nežli opět rytmicky.\nTedy sdružením výrazového pohybu, lidského těla a dané barvy vzniká první ornament,\njehož základním znakem a podstatou je rytmus, který projevuje se v abstraktních for-\nmách, které nemají souvislosti se zhotovovací technikou. Ornament je vlastně jenom po-\nkračováním tělesných pohybů, rozšířením a obohacením těla, jako je jím i všechna zdoba\nna tělo vkládaná."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3707, "texte": "V diluvialních jeskyních nalézají se přírodniny snášené z velikých vzdáleností, prakticky\nneupotřebitelné, jako krystaly, lastury, zvířecí zuby, jantar, gagát, ammonity, echinity, u-\nschovávané pro zvláštnost svého tvaru, vzácnost nebo řídkost zjev, který je analogický\nzálibě některých ptáků a opic v pestrých a lesklých předmětech. Buď nesnadná přístup-\nnost, nebo získávání spojené s nebezpečím (zvířecí trofeje), neobyčejný, pravidelný tvar a\nbarva dráždící oči dodávají předmětům ceny. Později přistupuje ještě cena vmýšlená: jsou\nznámkou a připomenutím přemožené lenosti a zbabělosti, stejně jako u tetování. Před-\nmětů užívá se především opět na těle. Drobné mušle, zuby zvěři odňaté jsou řazeny ryt-\nmicky, navlékány na šňůry, protože jedině viditelným seskupením jde vyložiti bohatství,\npochlubiti se majetkem a zvýšiti cenu jednotlivého předmětu. Gagát jest zpracováván pa-\nzourkovým nožem v destičky a tak tyto předměty stávají se ornamentem vyzdvihují-\ncím citu tělo, nejdůležitější životní hodnotu, a rozmnožujícím ji. Nebof šperk přidaný tělu\nstává se částí těla, které je obohaceno, jednotlivé jeho údy vyznamenány; teprve nošením\nse ho majitel skutečně zmocňuje.\nUmístění šperku na těle podmiňuje tělesná konstrukce; nebof umísťují se na přiroze-\nných výstupcích, ustupujících přečnívajícím nosním svalům a kloubům na krku, kyčlích,\nnad kotníky, na ramenních svalech a ovšem na hlavě. „Homme écrasé\" z Laugerie Basse\nměl na čele čtyři provrtané mušle cypreí, dvě na každém rameni, po čtyřech na kolenou,\npo dvou na nohách - jeho tělesná ozdoba byla tedy symetrická, akcentovala proporce\njeho těla, a její celek byl rytmickou hrou okolo hodnoty, srážkou „snahy po uplatnění\nvlastní osoby\", v níž hledá Wundt příčiny přímé tělesné zdoby.\nJe jisto, že to, co bylo z počátku jenom pokračováním instinktivních pohybů výrazo-\nvých, stává se teprve později vcifováním a associacemi šperkem, který dostává konečně\npřímo sociální charakter, stávaje se odznakem kmenového příslušenství. Prvotní příčinu\npřirozeného posuňku není možno hledati v motivu sdělení nějaké představy, nýbrž jedině\nv projevu, af již je výrazem přisvojovací činnosti poznávací nebo hmotnou srážkou vý-\nrazu citového pohnutí - vyjádřením affektu. Proto není možno hledati prapohnutky or-\nnamentálního tvoření ve faktorech vnějších, v technice, látce, účelu, nebof jsou jenom ome-\nzovacími nebo uvolňovacími dráždidly a popudem, ale jedině ve vnitřní duchové činnosti,\njež se projevuje výtvarným výrazem.\nPotvrzení duchovní, citové povahy ornamentiky nalezneme iv ornamentu, prýštícím na\npohled z řemeslné činnosti, z imitace technik. Prvním nářadím člověka je jeho zbraň a\nšat; obojí stává se stejně nerozlučitelnou částí jeho těla jako ozdoba; jeho rozmnožením,\norganickým pokračováním jeho tělesné existence dle jednotky a vzoru lidského těla. Sat\nje bud' pokračováním ozdoby navěšované nebo sesílením iěla, jeho opevněním proti\nvlhku, zbraň prodloužením jeho chápacích orgánů: hůl nebo kopí je prodloužením ruky,\nmlat ztužením pěsti (coup de poing), jako je nádoba trvalým zachycením rozevřené dlaně,\nprvního koflíku, a jako kámen metaný umožňuje přenášení tělesné síly osoby do širšího\nokruhu. Materiál prováděcí omezuje a koriguje ideu předmětu, jeho ovládnutí a přemo-\nžení úhledností a čistotou zvětšuje radost z práce, ba je již ornamentem. Pravidelnost tvaru\nulehčuje zacházení s nástrojem je tedy podmínkou, ale není možno tvrditi, že technika\nzvyká teprve oko viděti tvary v rytmickém řazení, že teprve u ní počíná obliba pravidel-\nnosti a souměrnosti, již možno naopak považovati za předem dánu, ba za neodlučitelnou\nsoučást lidského výrazu, za domácí zákon, dle něhož se člověk (někdy i zvíře) je nucen\nvyjadřovati."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "311", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3756, "texte": "Ani hra nemá významu pro vznik formy. Hrou nevznikne nikdy nový tvar. Tvary kre-\nslené bez vědomé účasti, bez vůle k formě, jsou vždy jen opakováním starých, dávno na-\nučených nebo jinde viděných. Začneme-íi při bezúčelném kresleni kombinovali nové, mu-\nsíme soustředili všechnu svoji pozornost a činnost na kresbu, ze hry stává se pak tvoření.\nJe jisto, že ornament prvotně v jedné technice vyjádřený přechází do druhé: již prae-\nhistorické umění ukazuje stopy nápodoby motivů vzniklých jmenovitě v košikářství a pře-\nnesených do keramiky. Na kostěných „harpunách\" aquitánských nalezneme páskové or-\nnamenty, jež napodobují patrně připevnění hrotu na tyč řemínky ze zvířecí kůže. Ale\ntento ornament nenapodobí jenom techniku připevňování, on ji také zjednodušuje v ryt-\nmickém smyslu, kdyžtě z nepravidelného ovinutí vybírá jenom některé linie, takže ab-\nstrahuje ornament z původní mnohosti.\nAbstrakce je duševní činnost zevšeobecňující jedinečnost a zvláštnost názoru. Abstrakce\nje tvoření přízvukuprostých pojmů zpracováním pocitů a vjemů v obrysovou úhrnnou\npředstavu, schopnou pojmouti všechny představy zvláštní. Výtvarně znamená konečné a\nhotové vyjádření nazíracího a volného pochodu subjektu, vytvoření nové formy,\nnezávislé již na předloze nebo popudu.\nÚkolem této úvahy není hledání genese ornamentálních praforem, ale zjištění některých\nvšeobecných principů uměleckého tvoření, proto nerozebírá všechny, byť poměrně skrovné,\nornamentální formy paleolitu, routy, klikaté linie, vlnovky, koncentrické kruhy a spirály\na p., ale spokojuje se konstatovali, že všechna ornamentální činnost je podmíněna rytmem\na zákonem abstrakce. Abstrakcí vybírám z pletiva látky nebo koše některá vlákna a pře-\ntvořím tak daný materiál, jehož složení určuje ovšem hranici mé činnosti volní, v útvary\nvyjadřující intensitu mého citového vzrušení, převádím rozmanitost v zákonitost a jednotu.\nPaleolitické umění je prvním nás došlým projevem výrazového člověkova pudu, ale ni-\nkoliv nejstarším. Jeho relativní i absolutní hodnota není možná bez počátků a vývoje, na\nkterý poukazují ostatně i samy zachované památky. Paleolitické artefakty jsou již trvalou\nobjektivací dojmů prováděnou v materiálu a iím omezovanou, kdežto prvotní pokusy\nčlověkovy vyrovnali se s okolím, v nějž byl postaven, první styky jeho ducha se hmotou\nbyly nutně jenom prchavé povahy, jako je jím posuněk, slovo a hra. Ale cesta od první\norientace v prostoru a čase, od prvních výrazových pohybů k uzákoněným trvalým útva-\nrům, v nichž látka smyslových dojmů ve hmotě vyjádřená je trvale přemožena formou -\nto jest přídavkem lidského ducha k látce - je ještě zachována v čistotě původních motivů\nv památkách nejsiaršího umění. Popudy prvotních umělců musíme hledati jedině ve vy-\njadřovací činnosti vnitřního života, v přisvojovacím pudu ducha, který chce se zmocnili\n(což jest poznali) obklopujícího jej světa. Je tedy umění výrazem tělesné i psychické kon-\nstituce lidské, jenž je uvolňován smyslovými dojmy i citovými hnutími, uskutečňován po-\nhybem ve formu zákonitou a jednotnou.\nV paleolitickém umění možno sledovali oba způsoby projevu: první umění oživujícího tvo-\nření vzniká z vnějšího působení objektu na subjekt, z názoru; druhé, abstrahující umění zjed-\nnodušování, z vnitřních citových hnutí subjektu. Tyto dva proudy nazývám in di vi dua li-\nsacíaabstrakcí. Oba vznikají z onoho lidského zmocňování se světa, z něhož pramení\nkaždá výrazová činnost, jakmile jen vstoupíme v jakýkoliv poměr ku vnějšku. Prvotní or-\nnament je nemyslitelný bez tvůrčí reflexe, bez abstrakce, to jest bez vylučování rozdílného\na ponechání stejného, bez volného vybrání jedné linie z dané mnohosti. Tato abstrakce\nmůže se díti jenom v mezích zákonů lidské organisace, tedy především rytmu, a jejím pr-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "312", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3663, "texte": "volním cílem je rozmnožení funkčních schopností těla ozdobou nebo nástrojem. Když\npotom člověk přenáší ozdobné motivy svého těla (které je Semperovým „Das Mal des\nSchmuckes\") na předměty své potřeby, není to než rozšiřováním jeho osoby, zmocňová-\nním se jich znamením vlastnictví. Obdobné je přenášení cizích předmětů na tělo, na př.\nzvířecích zubů nebo skalpů, z domnění, že subjekt získá, že sesílí o vlastnosti cizího ob-\njektu ze zabitého medvěda je abstrahována jednotkou ozdoby, zubem, jeho síla.\nTvoření oživující je výsledkem výrazových pohybů, které chtějí si osvojiti předmět smy-\nslového nazírání, af již ženu nebo zvíře; předměty nejsilnější touhy mužovy, podmínky\njeho existence. Není to jakýkoliv vnějšek (rostlina), ale předmět hodný dobývání, jež je\ntotožné s poznáním. Proto proniká, nazírá subjekt všemi smysly, vcifuje se v objekt bez\njakýchkoli představ, zmocňuje se ho individualisací, to jest: pokusem o úplné sto-\ntožnění. Proto nevybírá, neabstrahuje jenom podstatné znahy, ale vnímá objekt v celé\njeho individuelní rozmanitosti.\nPři tom není nutno, ba ani pomyslitelno, že tato reprodukce děje se dle modelu, jeho\nkontrolou, jak dokazuje ostatně i nedostatek světla v jeskyních je pouze plodem jiné in-\nnervace, neobyčejně ostré paměti smyslové, vlastní všem přírodním národům, prosté ru-\nšivých asociačních představ, a výronem intimní znalosti objektu. Není nutno, aby znal\numělec vnitřní konstrukci znova vytvářeného předmětu, tedy ony jednosměrné páky pod-\nmiňující úkony těla, jako tělo samo ve smyslové konkrétnosti a živosti. Konstrukce je už\nvlastně abstrakcí, protože sama nedává ani života, ani pohybu; je pojmem, redukcí mno-\nhosti na několik jednotek.\nNutno znáti jenom prameny života v těle, a ty podmiňují u primitivního lovce také zdar\nlovu. Síla jeho smyslů a cvik ruky podmiňují větší menší intensitu výrazu. Tento druh pri-\nmitivního umění má vždy charakter skizzy, právě proto, že je čistým názorem, majícím\ncenu jen pro svého původce; není uzavřeným, uměleckým celkem, jakým je obraz nebo\nsocha, protože nepočítá s divákem. Jakmile je objekt autorem poznán, nemá smyslu zdo-\nkonalovali jeho výraz, pracovati prostřednictvím slohu ke krásné formě. Přírodní člověk\nnezná konvence formy, obraty techniky, proto tvoří formu prostěji, ale s větším poroz-\numěním než člověk kulturnější, právě tak jako kreslí děti lépe, totiž přirozeněji, než za-\npočnou se učiti kresbě. Potom ztrácejí schopnost viděti čistě, individuelně, bez závoje tech-\nniky, a nalézají ji teprve (a jenom některé), když se naučily vkládati vlastní výraz v ovlá-\ndanou techniku.\nTato okolnost vysvětluje zdánlivý hiát mezi nekulturním uměním paleolitu a poměrnou\nkulturou neolitu, úplné zaniknutí individualisačních schopností, setření hranic dělících v pa-\nleolitu zřetelně dvojí vznik formy.\nOvšem iv individualistickém umění paleolitickém najdeme stopy abstrakce v plošných\nkresbách; jef sama kresba abstrakcí trojrozměrnosti, kterou chápeme nejprve, a lineární\nperspektiva je pouhou náhražkou a náznakem prostorových hodnot, napodobením v pro-\nstoru se rozšiřujících a za sebou se kupících zjevů zjišťovaných hmatem, zažívaných po-\nstupně výrazovými pohyby při měněném stanovisku, ve formě plošné, vnímané pohledem\ns jediného hlediska. Ale pochod, který předcházel tuto hmotnou reprodukci v ploše, nutno\nnazvati individualisací; subjekt vstupoval v poměr s objektem nikoliv jediným úhrnným\npohledem, ve kterém vědomí o tvaru druhdy nahražuje jeho smyslové vnímání, ale kom-\nplexem pohybů, takřka ohmatávajících tělesnost předmětu, zažívajících je postupně v čase\na prostoru, spojovaných teprve v ploše v úhrnnou zprávu o jeho konstrukci. Tvořící sub-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "313", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1502, "texte": "jekt vžil se úplně ve vytvářený objekt a pronikl jej úplně svou individualitou, takže pa-\nleotické skizzy a črty jsou plodem celé životni zkušenosti lovcovy, vzpomínkami a znovu-\nvytvořením celého jeho duševního světa lak, jak mu utkvěl živý a přítomný v jeho před-\nstavě. Na konečný výsledek kresby neměl vlivu materiál, naopak byl znásilňován bez\nohledu ke svým zvláštním tektonickým možnostem, takže až ztratil svou látkovou individu-\nalitu; je pouhým nositelem individualisovaného výrazu.\nV umění abstraktním stává se neorganická látka důležitým činitelem negativním, který\nomezuje umělcovu vůli, vymezuje svojí fysikální strukturou hranice tvořivé fantasii, ale\ntaké ji svou existencí uvolňuje. Proto jakmile vstoupí abstraktní umění do styku s řeme-\nslnou činností, shledáváme se v něm se snahou vyhovovali látce, vyjadřovali formou její\nstruktivní charakter, členiti ji ve tvary, jež zdají se býti jenom organisací forem v materiálu\njiž skrytých.\nJeště charakteristikon: Individualisované umění vzniká z nezformovaného afektu, stavu\nnenormálního, sesíleného vidění a cítění, ze zvýšené činnosti vnitřní —je proto svou po-\nvahou dějové, dramatické, vyjadřuje vzrušení nemožná v umění abstrahujícím. Intensita\nvášně je i měřítkem jeho estetických účinků.\npaleolitu je posud umění pouhým projevem individua, soběstačným květem jeho\nvnitřní plnosti, vyplňujícím svůj úkol poskytováním radosti z plodivé práce, uklidněním\nvnitřního napjetí z normálního klidu, uměním pro umění bez společenských cílů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c022", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "313", "page_fin": "313", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.21.1", "titre_corps": "Maska z chrámu sv. Víta v Praze.", "titre_sommaire": "Maska z chrámu sv. Víta v Praze.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "313", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.27", "debut_caractere": 1504, "fin_caractere_exclue": 1536, "texte": "Maska z chrámu sv. Víta v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c023", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "314", "page_fin": "328", "image_debut": 28, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.22", "titre_corps": "Život a dílo.", "titre_sommaire": "Život a dílo.", "signature_source": "Emil Filla", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "314", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.28", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 1376, "texte": "Život a dílo.\nEmil Filla:\n\n(Umělecké dílo jest bezprostředním výrazem vnitřního stavu tvůr-\nco v a.) Je-li počínání umělecké jakož i filosofie a náboženská víra útěchou, vykupující\nodpovědí po smyslu života a jeho generálních otázkách, potom jednotlivý útvar, jenž\nvyhranil se v určitý světový názor, stava se velkým a strhujícím tím, že pojímá za základ\nživot sám, jeho hmotnou podstatu a individuelní projev, že řeší konkrétním a obrazným\nzpůsobem svou úlohu. Jinak to, co by mělo býti odpovědí, zůstává abstraktní hrou, fan-\ntastickým přeludem a individuelním blouzněním. Takový všeobecný utvař, jimž lidstvo\nprošlo aneb v němž se dosud nalézá, vázal a ustavoval životní názor a činnost a mel\npotud působivé trvání, pokud byl se životem spiat a pokud ještě neztrnul v plana dogmata\nnebo nevyzněl v prázdný zvuk. V takovém degenerovaném stavu zvrhá se projev a vidi-\ntelné známky v setrvačné napodobeni zevnějších znaků předcházejících živých děl, pak\ntvorba lpí na povrchu zjevů a dovoluje si logicky nesprávných zaměň. Dílo zůstává mrtvo\nnejen pro současníky, ale i pro příští časy. Jest akademické. Ztratí-li předpoklad a důvod\nsvého výrazu daného řádem celkového duševního utvaru, pohybuje se v arabeskni struk-\ntuře. Aby však iv této sféře bylo dílo působivým, muselo by stejně miti za zakladnu původní\nživý názor a vnitřní citové určení."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "315", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3609, "texte": "Není na příklad třeba klaněti se Buddhovi, býti vyznavačem Krista nebo jiných bohů\npředem, abys mohl pochopiti díla zašlých velkých kulturních epoch, abys porozuměl\njejich hloubce a citové náplni. Dílo vždy samo promluví, když zrodilo se mocí bezpro-\nstředního výrazu vnitřního stavu tehdejšího tvůrce, když ztělesňovalo jeho ať vědomé či\npodvědomé chtění. Onen duševní stav při přeměně chleba v tělo Páně není jen výsledkem\nvnitřní skutečné představy vyznavače přítomného bohoslužbě, věřícího tomuto faktu. Re-\nsultátem tohoto citového stavuje naopak dění samo a jeho patrná forma: vnitřek chrámu,\npořad, gesto kněze, všechen ceremoniel tedy reelní formy smyslové, které bez faktu\njsou snad jakýmsi hudebním doprovodem, náznakem a materialisací citového motivu.\nHlavice z Autunu se scénou „Pokušení Kristovo\" nevyžaduje pouze znalosti tohoto mo-\ntivového faktu; ve viditelných formách již je obsažen onen citový stav spojený s tímto\nmotivem, a bude chápatelný jedině tehdy, jestliže divák vznese se přes a nad fakta a pouhou\nsmyslovou formou dílo nechá působit na svou resonanční duši. Působivost díla není\nodvislá na víře nebo znalosti divákově, nýbrž na citové intensitě a víře tvůrcově. Věřit a vidět\nsvět tak, jak jej tvořím, jest podstatou velkého umění a v tomto smyslu je každé dobré\numění realistické, neboť forma není naučena aneb šablonovitá, ale má v podkladě realitu\nv tvůrcově nazírání a představování.\n(Umění jako hodnotitel přírody). Nové nazírání na přírodu mění vždy celou\njejí tvářnost. V přírodě není krásna absolutního. Přenešené požadavky a způsoby z my-\nšlení, názoru a umění činí nám svět krásným, apatickým neb ohyzdným. Umění jako\nbezprostřední výraz a ohlas touhy po absolutních hodnotách dodatečně dává přírodě\nznova tvar a smysl.\n(Oblastí uměn íjepouzeform a.) Vniknouti v dílo a porozuměli jemu prostředni-\nctvím empirického faktu, sujetu aneb, jak se všeobecně říká, obsahu, nelze. Mluví-li se\no formě a obsahu jako o dvou věcech o sobě v díle samostatných, děje se tak s histori-\nckého stanoviska ai v tomto smyslu vzhledem k původnosti produkce. Ve vytváření ne-\nexistuje než přítomno. Neopakuje-li tvůrce pouze (a je otázkou, zda opakování připouští\nnázev umění), tvoří-li z nutnosti svého dnešku, obsah kryje se s formou, to jest jedině\ntouto může se naň nazírati, představovali a mysliti, aneb lépe řečeno: obsahem jest pouze\nforma a výraz. Umělec, ať výtvarník nebo myslitel, žije v říši pouhé formy, a teprve když\nse mu zdaří jasně promluvili, překládá jeho okolí celkový výraz díla do jiného materiálu\na napodobí původní dílo. Pokud se zdařilo tuto původní tvorbu napodobiti životem,\ngestem nebo překladem, můžeme mluviti rozděleně o obsahu a formě: napodobí-li se\npouze část formy, vyjímají-li se z díla jen některé stránky, mluvíme o formě bez obsahu,\nnapodobí-li se celek formy bez souvislosti všech částí, mluvíme pouze o obsahu, sujetu,\nmotivu, literárním charakteru atd. S novým tvůrcem hyne zase rozpoltěnost díla. Přichází\nopět nový hodnotitel života.\n(Umění projevuje subjektivní smysl života.) Poznání života v jeho rozkladu\nna subjekt a objekt děje se vědomím; toto fixuje svět v jeho ztrnulý fysický stav a v jeho\nplynulý pohyb, dění a proud. Vědomí nekonečného kolísání a nepřetržitého proudu vede\nlidstvo k tomu, aby si urovnalo svou dráhu, aby stvořilo svůj hodnotný poměr k trvání\na změnám, aby se zbavilo pout hmoty aneb se vysvobodilo z nekonečného toku změn\nradosti, bolu a konečného zániku.\nPoměr subjektu k změně největší, ke smrti jest základním kamenem všech velkých\nnázorů, které se postupně vyhranily v náboženská přesvědčení a stylovou kulturu."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "316", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2278, "texte": "Mohutná stylová\nobdobí jasně se již\nprojevila při svém\npočátku pojímáním\nsmrti v sepulkrálním\numění v pyramidě\na stupě. Náhrobek již\nnesl zárodek pozděj-\nšího vývoje a v něm\nnejdříve projevila se\nstylová formová jed-\nnotka, která v sobě\nskrývá symbol určité\nduševní polarity a zá-\nroveň je stělesněním\nživotní jistoty proti\nvší marnosti. Vyku-\npitelská úloha pak\nspočívá v tom, že člo-\nvěk, jenž tkví ve své\ntělesnosti závislé na\nvnějšku a je nesen\nživotním vírem, hleděl vyrovnal a sjednotil své já s okolím, anebo že negoval jednu stránku\nsvé bytnosti tím, že popřel tělesnost či dění a změnu.\nPodnětem každého pojevu a pomníku lidstva byl diktát žiznivé touhy dobrati se bez-\npečných jistot.\nTendenční obsah uměleckého díla jest přiznání života a jeho projevu. Jednotlivá stylová\nobdobí různí se od sebe ve způsobu ovládnutí a vyrovnání tohoto dualismu nebo v růz-\nných způsobech vymanění se z pout jednoho či druhého.\n(Příklady.) Typicky vyhraněný Egyptský názor ve svém umění přiznával život a jeho\nhmotné jsoucno. Egypťan eliminoval všechen projev, omezoval změnu a časovou rela-\nlivnost; balsamoval život a tak jaksi přímo dosahoval věčného života. Život byl mu pří-\npravou k jeho zachování. Gotika jako výraz askese vezdejšího života a zničení tělesné\nsubstance odvádí jsoucno z tohoto slzavého údolí v život záhrobní. Egypťan žil život\nvěčný ochráněním tělesné substance proti všem změnám, vyzbrojením ztrnulostí a za-\nkletím v nehybno. Gotik zapřel tělesnost, umřel pro vezdejší svět, aby mohl žiti v bohu.\nEgypt neznal jistoty mimo jsoucna. Poznal, že každá změna je původem stejná se změnou\nnejvětší, smrtí, která ničí všelikou formu života a proto všechno své úsilí soustřeďuje v pře-\nkonání zániku. Pyramida jako výraz největší stability a statiky není jen bezprostředním\nvýtvarným projevem této snahy, ale i prostředkem, sloužícím víře v nesmrtelnost; není\njen pomníkem, ale i štítem, nastaveným proti přívalu ničivých změn.\n(Jednička stylová. Její funkce.) Takový hotový názor, jako jest Egypťanův nebo\nčlověka gotického, v umění se projevuje slohovým cítěním. Každé jednotlivé slohové cítění\nmá svůj vlastní určitý tvar, který lze zváti jeho stylovým prvkem a může býti hmotně na-\nznačován plošným nebo objemovým diagramem. Tento prvek stane se znakem celkového"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "317", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2149, "texte": "stylového cítění, jakmile ho jest upotře-\nbeno, jakmile se ocitne ve funkci. Funkcí\npak rozumíme poměr, v němž se na-\nchází jeden tvar nebo jednoduchá slože-\nnina tvarů zvaných stylovou jedničkou\nk ostatnímu jej obepínajícímu okolí: čili,\nzda tento základní tvar jako jedinec\nvůči vnějšku má tendenci výbojné akti-\nvity nebo passivity, uzavřenosti a sou-\ndržnosti. Tento základní tvar stává se\nvýrazem mé duševní disposice, stotož-\nňuje se s mou vnitřní polaritou a je zá-\nstupcem mého já proti okolnímu světu.\nPsychický výraz tohoto styku a objímání\nči toto určité dramatické dění jest rov-\nnomocným výrazem mého duševního\nnapjetí. ¥\n(Forma má schopnost vyjá-\ndřili stavy statické a dynami-\nc k é.) Těleso v konečné své podobě jest\nv klidu. Svou prostorovou hodnotou\nvšak je projevem pohybu třeba jen my-\nšleného jako uskutečněný pohyb od bo-\ndu k linii, k ploše a k trojdimensionální-\nmu objemu. Dle toho každé těleso (a\ntvar) je památkou pohybu a v naší per-\ncepci znovu prožíváme jeho kreační po-\nchod, znovu jej tvoříme. V umění vý-\ntvarném rázu statického znázorněná\nnějaká forma omezovala by se na zá-\nznam ztrnulého a dokonaného pohybu.\nŽivot však jako proud a dění byl by\nvůbec vyloučen z každé výtvarné činnosti. Jestliže výtvarník chce v díle, t. j. v bezcasovem\nútvaru nemajícím možnosti vývinu a změny, znázorniti a symbolisovati plný život, musí\nve svém díle formu substantielní nutně odlišiti od toho, co zoveme vlastním pohybem.\nDle tohoto předpokladu záleží v uměleckém díle na tendenci, jaký výraz dostane určitá\nforma: zda symbolisuje mně ztrnulý stav nebo dění, tedy přeneseně do životního skuteč-\nna pouhou formu substantielní či její funkci t. j. pohyb, těleso, tvořící pohyb, život, jenž\nplodí nový život. , ,\nZmizí-li se stavby, sochy nebo malby symbol duševního stavu v ně skrytý a působící,\njenž nese výraz naší citové gravitace, když nečteme v díle jasnou odpověd na otázky, co\njsme a kam jdeme dílo rozpadá se na pouhou materii a V tvoření jest\nnutná citová a obrazová transubstantiace materiálu, hmoty, quantity, objemu, prostor-\nnosti atd. Jestliže tvary v uměleckém díle na nás mocněji působí než v přírodě, je to tím,"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "318", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2163, "texte": "že tvary v přírodě nevyjadřují pouze naše city, ale podléhají předmětným a účelným před-\npokladům nebo jsou s nimi v rozporu.\n(Celkový ráz umění egyptského a gotického.) Je-li tendencí egyptského\ntvůrce ze staré říše vyjádřili v díle klidný stav, forma zůstává omezena na záznam něja-\nkého objemu. Jest to těleso a nic více. Nasta-\nne-li však potřeba znázornili hmotu i její funkci\nsoučasně, musíme přesně rozlišovali v celko-\nvém útvaru oba prvky. Ačkoliv v sochařství\na stavitelství mohou se oba značiti stejným\nmateriálem, hmotou, jedna její část jest stě-\nlesněním pouhé substancielní podoby a jedna\nčást stává se výrazem funkční tendence. Tím\nnastává teprve v architektuře a výtvarnictví vů-\nbec dělení hmoty na podporu, oporu a břeme-\nno. U původních Egypťanů v době pyramid a\nstaré říše tohoto dělení není, jako stejně schází\nv konečném útvaru gotických katedrál, kde bře-\nmeno zmizí, hmota se ztrácí, objemnost ruší a\nnastává tendence pohybu ničím nerušeného a\nunikajícího v nekonečno. Tělesnost je popírá-\nna, objem redukován na nejmenší možnou veli-\nčinu, na bod a linii; i plocha se ruší, poněvadž\nje již na cestě k tělesnosti ve smyslu pohybu\nod bodu k trojdimensionálnímu objemu. Vni-\ntřek katedrály je protáhlý prostor, tvořený řa-\ndou hranatých sloupů, übíhající a ztrácející se\nv hloubce. Pohyb ploch nepřichází v gotické ten-\ndenci, poněvadž by neodpovídal tendenci ne-\ntělesnosti, naopak by se jím zvyšovala tělesnost,\nse všech stran makavě patrná. S pohybem ploch\nsetkáme se teprve v baroku, v umění indickém\na čínském. Ráz umění egyptského a gotické-\nho, díváme-li se na ně z předpokladu drama-\ntičnosti antického, indického a hlavně barok-\nního umění, bude se nutně jeviti prázdným,\nfádním a jednotvárným. Tyto vlastnosti však\njsou jen relativní vůči jiným stylovým tenden-\ncím a jsou naopak nutný v neúprosné cestě\nza abstrakcí hmoty nebo funkce. Egypt akcen-\ntuje hmotu, tíhu, ale současně plastiku tělesa\nstahuje a zrušuje na dvojdimensiálnost, na plo-\nchu, aby zvýšil dojem klidu. Pohled na pyra-\nmidu a pylon, jak již Riegl poznamenává, není\nmyslitelný přes roh. Pyramida zůstává tělesem,\njehož vlastní akcí je plocha. Její hrot není vý-"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "319", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2061, "texte": "siedkem pohybu hran vzhůru v abstraktní bod jak jest tomu u gotických věží, ale je vý-\nrazem centrální uzavřenosti, stáhnutí a svázání ploch v jeden středový uzel. Gotika ruší\ntělesnost, bortí plochu v úhel, v hranu, tedy v linii. U gotiky a Egyptu nerozeznává se bře-\nmene proti podpoře; nanejvýše lze viděti obé v jednom. Tím lze označiti gotiku jako\npodporu bez břemene, Egypt břímě bez podpory.\n(Charakter antického umění.) An-\ntický duch, vzdálený oběma předešlým cítě-\nním, neumrtvuje žádné stránky života. Do-\nciluje ladné harmonie mezi hmotou a pohy-\nbem, buduje přechody, vyrovnává v úměr-\nnost a tím dává každé stránce její vlastní\nmísto a jakost. Vykoupení neděje se za cenu\nutíkání ze života v askesi. Antika dociluje\nrovnováhy tím, že hledá pevnou osu vychý-\nlení, náhodnou kolisi uzavírá v pravidelnost\na soustavnost. Tímto způsobem docílená ji-\nstota má zdání větší stability a statiky než\npřímo daná v egyptském slohu.\nAntika tendenci pohybu včleňuje v pod-\nporu. Funkce pohybu však není čistá, neboť\njiž zatížena je vlastním materiálem, hmotou\na tíhou. I vyrovnává toto množství tíhy stej-\nným množstvím pohybu v břemeni. Slou-\npy kaneluje a tím zvyšuje jejich vznosnou\ntendenci; na ně nestaví břemene v podobě\nrovné plochy jako v pozdních chrámech\negyptských, ale zdvihá hmotu střechovitě a\nuvádí tím dvě plochy v pohyb proti sobě.\nPozdní antiká, Řím a pozdější vrcholná díla\nklassicismu i začátky baroku jsou pokračo-\nváním celkové tendence antického ducha,\novšem v násobených prostředcích, avšak za\nstejné nutnosti dosažení výsledné harmonie.\n(Barok vystupňováním charakteru\nantiky.) V baroku kolise a vážení dvou\nproti sobě ležících veličin dostává ráz boje\na často tento zápas stává se sám o sobě ko-\nnečným účelem a zapomíná na výsledné\nusmíření a uklidnění. Genius doby nechce\nse více spokojit s malou jistotou a malým\nvyrovnáním. Cíl se zvětšuje a zvyšuje a po-\nsouvá za nedohledné překážky. Jistota do-\nsažení jeho není napřed dána, pouze zbývá\npalčivá nutnost znovu ji získati a podniknout\no ni zápas, to jest: požadavek antického cí-"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "320", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2624, "texte": "tění zůstává. Pessimismus a nevěra ve včerejší skrovnou jistotu žene odvahu k tomu, aby\ndocíleno bylo ztracené rovnováhy novým stavěním hodnot a novým mučivým zapasem\no spoutání protiv v celek. Barok zvyšuje látku života a jeho projevu, a tak v celku blizi se\nšířkou i vzhledem skutečnému životu. V tomto styku s empirickým životem jest jeho pod-\nmaňující působnost, zároveň však nebezpečí. Barokní vy-\ntvoř oproti jiným stylovým výtvorům jest jen potud umě-\nleckým dílem, pokud dovedl v sobě usmířit všechny proti-\nklady v klidný a harmonický celek. Tehdy poskytuje tako-\nvé dílo zvýšený požitek, větší, než může poskytnouti an-\ntické. Jinak však, jestliže jeho složky jsou v chaotickém varu\na zápolení, barokní dílo vůči každému i průměrnému dílu\njiných stylových předpokladů stává se nejtrapnějším doku-\nmentem lidské práce. Neboť odmyslíme-li si harmonii a\nkonečný klid u podobného díla, zbývá hmota ve své plné\ntěžkosti a nahé materielnosti, projev a funkce pohybu v tís-\nnivé vázanosti a zápas sám skýtá bezútěšnost a marnost\ntak jako skutečný proud života.\n(Naše dědictví po baroku.) Charakter baroku ča-\nsově nám tak blízký jest příčinou zrození zvláštního druhu\nvytváření, jaký se nevyskytoval v žádné době jiných sty-\nlových předpokladů, a který v Německu obecně zovou kyč.\nTento název užívá se na označení nediletantských prací,\nkteré s vlastní povahou umění nemají nic společného. Jsou\nto kopie skutečna, výkroj a moment, zrcadlo náhodného\nživota, jež odůvodňuje své oprávnění poukazem na exi-\nstenci mimo sebe. Oproti tomu z jiných stylových dob vy-\nplývá zisk, že i laik zůstává formově při jakémkoliv námě-\ntu v celkovém stylovém chápání. V takových dobách i pou-\nhé šablonovité výrobky, jaké poskytuje na př. japonský\nprůmysl, nesníží se nikdy na nechutné opisy skutečna; ne-\nboť všeobecně daná formová vůle chrání od pouhého\nnapodobení vnějšku. Ještě v době barokní i pozdějšího\nrokoka produkční úroveň přináležela všeobecné tendenci;\nv nynější době však, kdy smysl umění nahražen byl po-\nukazem na vnější skutečno, zbývá jedině cesta velkých in-\ntuitivních tvůrců, Cézanna, Muncha, Picassa, Henri Rous-\nseauea a Rodina, kteří citem znovu váží každou formu,\nnaslouchají svému vnitřnímu chtění, aby opět povznesli\numění z pouhé vnější skutečnosti ve skutečno vnitřní. Bu-\ndovateli chrámů se as nestanou, jsou však jedinými uměl-\nci své doby. V přítomné době nějaké chtění stylu jest ne-\nmožné a vždy bude podezřelé a laciné, poněvadž z ne-\nkoncentrovanosti doby musí se zvrhnout ve stylisování a\narchaické napodobování. Vlastní tvoření bude spočívat\nv tom, že tvůrce citem a intuicí znova určí a vybere formu"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "321", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1251, "texte": "adekvátní jeho tvůrčímu popudu. Na místo všeobecného citu k určité formě nastupuje\nindividuelní formová citlivost. Jistota formová nebude však tolik spolehlivá jako v dobách\nkulturních epoch a stačí většinou na zlomek a detail; celek stavby bude přesahovali da-\nnou sílu. Dnešní romantické chtění stylu rovnocenného egyptskému, gotickému, antice\na jiným musí zůstati planým.\nV době vzniku ba-\nroku každý toužil při\npráci po podobnosti\nantice. Avšak onen zá-\npas a úsilí dosáhnouti\ntohoto ideálu dalo\nbezprostřední výraz\ntomuto chtění a zane-\nchalo stopy v díle. Pro-\nto též barok svým zje-\nvem bude tak živě po-\nciťován v pessimisti-\nckých dobách, v do-\nbách hledání nových\njistot. Po této stránce\nje barok blízký i dne-\nšku. Barok ve svém\nzjevu je předně kriti-\nkou vlastního chtění a\nnámahy státi se znovu\nantickým člověkem.\nMísto cíle vidíme stále\njen cestu, která vede-\nním je pochybená a\nnesměřuje přímo ke\nkýženému výsledku.\nResultát nepůsobí ve\nsmyslu antickém, po-\nV 112 V Jf • I V>l*V\nnevadz cil jest prius\nvzdálen a jen násilím\ndosažitelný. Dílo po-\nnese vždy stopy tíhy,\nútrap, únavy a ran. I\nnejlepší bude výrazem\ngigantické vůle na mí-\nsto antické blaženosti.\n(Egypt.) Rozdělí-\nme-li všechno umění\ndle tendence klidu a\npohybu na dynamické"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "322", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3759, "texte": "a statické, vidíme Egypt a gotiku jako poly, mezi nimiž jsou ostatní slohové útvary jako\nsloženiny a obměny. .\nPrvotní životní tendence, víra a názor starého Egyptu byly pod direktivou prodlouziti\nživot za hranici smrti tím, že se dění a projev života redukuje na ztrnulost a klid, že se\nvše měnivé zakleje v nesmrtelné a tak časový běh anulluje v trvánu w\nHmotnost egyptského slohu je tudíž výrazem života, tělesnosti a jsoucna. Rozložime-li\nsvět na subjekt a objekt, čím dále tím více trvá mé já a objekty kolem se mění. Jestliže\nEgypt vymýfuje dění, avšak nezapírá své substance, těla, svého já, naopak proti změnám je\nhledí uchovat, jeví se s této stránky jako nejsubjektivnější umění. Holduje kultu subjektu.\nUtvrzován jest v tom vírou, že část duše zůstane na zemi a volně se pohybuje, když tělo\nzachová se neporušené. Z téže příčiny hlavy na sochách a obrazy na sargofazích vykazují\nneobyčejnou zpodobovací věrnost. Ostatek těla jest již zabstrahován v nehybnou balvano-\nvitou posu; symetrický rozvrh a statická ztuhlost biíží se v celku anorganickému vzezřenu\nNejstarší egyptské sochy jsou proti sochám ze střední říše ještě věrnou reprodukcí vnější\npodoby a nejen hlava, ale i celek jest otiskem skutečna. Požadavek věrnosti podoby roz-\nšířen je na celou sochu. Teprve později požadavek klidu, ucelenosti, kompaktnosti a uza-\nvřenosti v nejjednodušší tvary tak, jak se bez ohledu mohl projeviti v architektuře a zvláště\nv pyramidě, přechází rovněž na zobrazeni lidského těla. Veškerá expansivnost, lehkost\na mnohost organismu změní se v soudržnost, těžkost a klidnou jistutu pevnosti. Jestliže\negyptské sochy zůstaly oblé, objemové s kulatou plastikou a nešly za svým ideálním před-\npokladem jako při pyramidě rušiti plastiku v plochu, nemohly tak učiniti z důvodu, že by\nse jednak socha blížila reliefu, což by znamenalo popření tělesnosti, a jednak přespřílišna\nplošnost nevyhovovala by jejich touze zachovati tělesnou substanci v její pravdivé podobě.\nEgypt nevykazuje přechodu od plné plastičnosti k plochému reliefu. Relief jen málo vy-\npuklý ve smyslu antiky nebo baroku byl by popřením celkové jejich tendence a názoru.\nJejich relief není již dílem samostatným patřícím ke skulpturální činnosti; stává se časti\narchitektury, částí stěny, akcentuje plochu a ve své technice omezuje se na vyrytí objemo-\nvých kontur a řazení ploch. _ , .\nV sochařství plnost plastiky je zachována, avšak každý projev jest odstraněn, to jest\nmassy jsou drženy v symetrické rovnováze, pohyb ustrnul v jednosměrnou uzavřenost,\nhloubení jakož i vyčnělost není připuštěna; akcentuje se celistvost a jednoduchost obrysu,\nklid a hmotnost celku se zdůrazňuje tím, že kontrast světla a stínu se úmyslně zamezuje:\nmísta, kde by se mohl uplatniti, každá hlubší mezera, zářez a prohlubeň jest urovnána\nplošným přechodem. V reliefu, jakož i malbě jednotlivá forma ukládá se zvlášt do plochy\na objem zobrazeného uspořádán je tak, aby více odpovídal plošnému znázornění: pro-\nfil obličeje, en face trupu a opět profil nohou. Zobrazí-li Egyptan záda zen face, nasadí\nruku, která je těmito zády kryta, na rameno ruky druhé, neboť i pomyšlení, že za plastikou\nzad jest ještě těleso ruky, by mu kazilo požadavek plochy. Patrná monumentalita egypt-\nských staveb, chrámů a pyramid je dána bezprostředně předpokladem tělesnosti a tíhy\na nemusí býti dodatečně docilována. Její samozřejmost je stejně zjevná u buddhistických\nstaveb v Indii.\nVe střední říši v druhém rozkvětu egyptské kultury hrobky jsou na místo pyramid te-\nsány do skály. Základem hrobu jest hotová massa skály a pouze vchod jest vyznačován.\nTěžkost a stabilita skály jest surogátem za centrálně budovanou hmotu pyramidy a tě-\nmito vlastnostmi odpovídá jejich cítění. Ze stejných příčin budovány jsou do skály jeskynní"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "323", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3691, "texte": "chrámy v Indii, zvané Viharas. Vchod do egyptského chrámu jest pouhý otvor. Poněvadž\nakcentováním vchodu nastalo by dělení hmoty v podporu a břemeno, nestavějí do fasády\nportálu, nýbrž stlačují jej na podružnou složku stavby. Po obou stranách vchodu stojí py-\nlony, které bez dělení na podporu a břemeno zůstávají v prostřed nespojeny a tím sa-\nmostatnými veličinami.\nPylony jako chrámová fasáda jeví se na venek klidnou plochou, ničím nebortěnou a\nnehloubenou, bez výstupků a nik; tak již z venku poukazují na neprostorovost interieuru.\nVolného prostoru v chrámě není. Vnitřek je naplněn těsnými řadami mohutných sloupů,\nkteré prostor nebudují a současně znemožňují volný výhled. Takový sloup v podstatě ne-\nnese, poněvadž jeho vlastní břemeno k jeho nosné schopnosti jest bez poměru a prostor\nneotvírá. Zůstává sám v sobě břemenem, uplatňuje se svou tíhou, rozměrností a tak do-\nvoluje, aby se chodilo pouze kol jeho objemu.\nTakové pojímání prostoru a vlastně úplné jeho zničení odpovídá jasně egyptskému po-\nžadavku klidu a stability. Neboťjprostor jako určité chránítko a oděv nebo rozpietí a 'roz-\nšíření našeho já odpovídá na jedné straně expansi naší energie, na druhé tendenci stáh-\nnutí, soudržnosti a klidu. Jako konečný útvar a vlastní smysl architektury v postupu při\nurčité vývojové směrnici dostává svou podobu, až když už dávno tektonické prvky jsou\nutříděny a ujasněny. Přichází obyčejně na konec.\nPůdorys každé stylové stavby jest přenešená tendence a rovinný výraz tektonického\ncharakteru a jest tedy shodný s fasádou as tělesným celkem stavby. Do nekonečna übí-\nhající loď gotického chrámu, ničím nepřerývaná a ztrácející se v zářivých pruzích světla,\nřinoucího se z potáhlých oken, jest úměrná tendenci celé stavby, její tektonické masse,\njejí vysoké fasádě s věžemi s plynulým pohybem vzhůru, unikajícím v nekonečno. Egypťan\nnaproti tomu nepřipouští pohyb a tím též prostorovost. Vznik prostorovosti zničí pře-\nplněním interieuru massivními sloupy, rozhled a rozpietí prostoru zamezuje tmou. Něja-\nkého osvětlení světlíkem, okny v egyptských chrámech nebylo. Osvětlení interieuru, jeho\numístění, intensitu a způsob vrhání světelného proudu, jako vydatný činitel v utřiďování\na ozřejmování stavební massy, Egypťan úmyslně z architektury odstranil. Půdorys egypt-\nských staveb nevykazuje se bohatou členitostí, podobá se pouhé souměrné arabesce a\nploše stejnoměrně vyplněné ornamentem.\nPoznenáhlu v době nové říše a v době saitské přikloňuje se všeobecné cítění na stranu\nplného životního dění. Původní tendence vymírá. Egypťan saitské doby zapomíná na\npředpoklady staršího cítění, plný život dobývá si opět svého práva a názor se zlidšťuje.\nNeporozumění a imitování starých památek nese pečeť akademismu. Vnitřní rozvrat a\npozději vliv cizí, hlavně hellenský, posiluje novou tendenci, takže tato se iv akademických\npracích proklube. Chrámy nemají vysloveného rázu starých chrámů, ani dosud jasnosti\nrozlišení v břemena a podpory, jsou v dojmu k řeckým těžké a nemotorné. Sochy vyši-\nnují svou symetrii, postoj a posun stává se životnějším. Stále však zůstává patrným vý-\nchodisko, uchovává se tíha, tělesnost a plošnost. Relief bohatne množstvím linií a lidské\ntělo ztrácí stabilitu postoje. Na místo horizontálního kladení v ploše vedle sebe hloubí se\nprostor vertikálním řáděním objektů nad sebe, linie dostává prudkost obratu a překrojení;\npřeplněnost jest tak bohatá, že vzniká na ploše určitá vibrace ploch a linií. Klid plochy\nstarého reliefu jest ztracen. Stín hlásí se o své právo, a ač jest dosud vázán na plochu,\nuplatňuje se neostrostí linie a šrafováním. Typickým příkladem takového reliefu jest frag-\nment z musea v Kairu „Tanečnice\" z pozdní doby nové říše."}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "324", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3683, "texte": "(Řekové a Řím.) Nové chtění zůstává přes svou intensitu na předpokladech starého\nvytváření a tím v určitém kompromisu. Poněvadž se nemůže osvobodit a zapřít svůi původ\nnevykvete ve zralý útvar. Tvůrce nestačí již na nové řešení a musí je přenechali Rekům,\nvolným a nespoutaným tísnivým vzorem minulých památek, nenechávajícím novému cí-\ntění vyjiti ze svého okruhu. A tak tento úkol, nezapírali ničehc) ze života vyrovnávat! oba\nzákladní prvky života v jednotu a soulad přejímají na sebe Rekové, dědici egyptské kul-\ntury, lidé vyrovnaní, neasketičlí, uzavírající život v harmonii. ,\nŘím jako bezprostřední pokračovatel a dovršitel hellenské kultury vyvíjí původní ideu\nv tendenci nespoutaného pohybu, pýchy a jistotu moci. Nápadně shoduje se s pozdějším\nbarokem. Je-li však barok výrazem zápasu a úsilí, barok starého Říma stěiesnuje okazale\nzmáhání tíhy, triumfální jistotu vznosu a nadbytek energie. Tendence výšky nabyva vrchu.\nZákladnou dorské úměrnosti jest stále šířka; v Římě vychází se již z dane vysky a všechny\nostatní proporce se z ní vyvozují.\nPlná krásná a povlovná oblost plastičnosti, jak se jeví na přik«. na reliefu ze Selinuntu,\ntak typická pro hellenské cítění, mění se ve vyčnělost a hluboké borcení: stín zařezáva se\nmocněji do záhybů a děr. Pohybem as nim dosiavujícím se přímým kloubením platič\nnosti a prostoru ruší obrysovou celistvost, oblost a objemovou kompaktnost; nova krasa\nspočívá v násobení těžké hmotné massy, plné hlubokých, temných brázd a zářivých vioru-\njících světel. Prostor se šíří, klene a centralisuje. Světlo se řine přímo s hora a rozlévá se\nstejnoměrně, akcentujíc celek prostoru. , ,\nProti tomuto tak hrdému útvaru lidského ducha nastava nahly zvrat novým životním\nnázorem, naprosto protichůdným a reakčním cítění starého Říma. . _\n(Křesťanství.) Křesťanství hlásá passivitu, odevzdanost, apatičnosí a trpělivost vuci\nvšem změnám a spoléhání se na moc mimo své já. Z reakce pioti umění římského im-\npéria berou se hotové formové prvky tomuto cítění nejbližší; tedy ne z Řecka, nýbrž hlavně\nz Alexandrie, z místa posledního živého styku se starým Egyptem a diletantsky se napo-\ndobí. Tendencí toto nové chtění je úplně protichůdné římskému. Tíha, ztrnulost, klid a\ns tím spojená tělesnost a monumentalita jsou všeobecnými vlastnostmi nového umění.\nPůvodní křesťanství v podobě starokřestanske znova je vyznáním v životním\nprojevu. Křesťan překládá smysl života za hranici smi ti do říše blaženého klidu, věčného\ntrvání a chce již vezdejší život přizpůsobili životu posmrtného klidu a odevzdanosti za\ncenu askese, odloučenosti a utrpení. Křtem umírá se pro pozemský život.\nPůvodní starokřesťanské, byzantské a počáteční románské stavby svou těžkosti, stabi-\nlitou, mohutností a celkovým klidem podobojí se zběžným vzezřením opět stavbám sta-\nrého Egyptu. Nestělesňují však jako Egypt ideu akcentování jsoucna, tělesné substance a\nzachování a uchránění její vůči všem změnám, nýbrž jejich objemnost, velkost a staticky\nráz je symbolem blaženého, ničím nerušeného nebeského klidu, přenešeného již do ve-\nzdejšího skutečna. Tato původní disposice se postupem mění a přibírá na sebe jmou tvár-\nnost, zachovávajíc však prvopočátečný směr. Tak již pozdější Byzanc není pouze výrazem\nnaprosté ztrnulosti a pasivního klidu. ,\nV době románské a v jejím pokračování a přeměně v gotiku nestačí pouze oddati se\napaticky v životě pozemském radostem posmrtného života, utéci z nástrahy v poustev-\nnickou bezpečnost a vyhnouti se všem svodům pozemským; nový názor káže myšlením\ni skutky zasloužili si vykoupení a blaženosti posmrtného života, tedy činností dobyt si\nnebeského klidu. Z poustevnické odloučenosti vchází se v plný proud života a zápasí se"}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "325", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.39", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3823, "texte": "o příští vykoupení třeba s mečem v ruce. Myšlenka na smrt mění se v představu po-\nsledního soudu, kde každý bude se museti prokázati svými zásluhami o život nebeský.\nSmrt stala se znova přechodem v nebeský klid a odpočinek, aneb při nedostatečném\nprůkazu nebo zakopané hřivně odchodem v místa hrůzných změn, nekonečného utrpe-\nní a větších strastí než byly v životě pozemském, tedy konečném. ;Gotik nalézal jistotu\njedině v nekonečně vzdáleném bohu. Svět a jsoucno bylo mu pouze odleskem a nepatr-\nnou částí velkého tvůrce. Fysické já jest mu zbytečné a snad rušivou přítěží a pouze jeho\nduševní essence má význam, pokud směřuje opět ke svému tvůrci as ním opět splývá.\nKřesťansky nazírat znamenalo povznést se k bohu, zničiti své fysické já, splynouti s tvůr-\ncem vtěleným ve všech věcech, tedy sobjektivovati své subjektivní jsoucno zanikáním se\nvšemírem. S tohoto stanoviska gotika jest nejobjektivnějším uměním\nTéto všeobecné tendenci v budování stavby odpovídá její výraz nerušeného proudu\nvzhůru, netělesnosti a zrušení břemene a těžkosti. Chrámová klenba jest splynutí dvou\ntenkých, hranatě profilovaných podpor. Prostor neuzavře se plochou jako v basilice aneb\nnení tvořen kontrastem vzdáleného s blízkým, nýbrž se jednosměrně rozšiřuje a uniká\nv nekonečnou dál. Každý objem, každá plocha redukují se na linii a pohyb prostoru zvy-\nšuje se pruhovitými proudy světla táhlých a vysokých oken. Účinnost světla přichází k plat-\nnosti. Smysl a užití světla přichází ke své výlučné platnosti ve stylech s tendencí dění a\npohybu, neboť pohyb jest inhaerencí světla. Tak můžeme jeho vznikání sledovati od mat-\nných začátků od Raffaela a Leonarda da Vinci přes Tiziana, Carravagia, Tintoretta, Greca,\nElsheimera k Rembrandtovi k jeho výlučné vládě. Jeho stále větší uplatňování lze viděti\nod počátků antiky k starému Římu a pompejanským malbám. Jeho náhlý zánik a další\nvývoj v umění starokřesťanském jest důsledkem nové tendence passivity a askese život-\nního dění. S rostoucí tendencí pohybu v Egyptě a v čínském umění hlásí se matně ke svému\nprojevu, avšak jeho růst zůstává vázán jako v umění románském na linii, plochu, tona\nvaleur, na prostředky původu relace hmotné substance.\nSvětlo v gotickém negování tělesnosti má svůj zvláštní charakter. Tak na př. iv kres-\nbách zůstává stále vězeti v linii, která nemá již obrysové funkce plošného záznamu ob-\njemů. Hustým pruhováním ruší plošnost a hloubí prostor od linie k linii, od hrany ke\nhraně. Stačí porovnati rytiny a kresby z doby gotické i pozdního gotika Durera s japon-\nskou kresbou anebo připomenouti si, jak světlo přichází k docela jinému vzezření u Tin-\ntoretta a Holanďanů, kde vázáno jest oblou tělesností, přiměřenou baroknímu cítění.\nTendence pohybu, lehkosti a netělesnosti, jíž je gotika prostoupena, rodila se porienáhlu\nz byzantských a hlavně románských útvarů, gotickému duchu v podstatě cizích a protismysl-\nných. V tomto přerodu znova se opakovala kompromisnost a zvláštní podivnost podobná e-\ngyptskému umění z nové říše a Saitské doby. Románský sloh ve svých nejkrásnějších zjevech\nnení vyvrcholením původní direktivy starokřesťanského umění, ale postupným zdokona-\nlováním nové idee. Rotunda, jako základní prostorový prvek, úměrný, klidně spočívající\na v pohybu centrálně uzavřený, mění se ponenáhlu a roste do šířky a hloubky pouhým\npřiřazením a množením půdorysně a výškově. Věž stále zůstává centrální výškou a vlastně\njest kontrastem šířkové base. Později teprve věž přiřaďuje se po straně k chrámové lodi,\ntřeba jen vzadu, až na konec přejímá funkci fasády a tak stává se vlastním nositelem ten-\ndence gotické stavby, neboť v ní projeví se pohyb nevázaně. Tenkost podpory, vyčnělost\nžebroví na úkor stěny, hloubenost vchodu jsou dalšími známkami vývoje. Tělesnost\nhmoty se ruší, takže kamenná fasáda rozhlodá se ciselováním v jemnou krajku."}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3787, "texte": "Plocha se poruší a změní v okno. V počátku v byzantských a románských stavbách\nplocha jako nutná veličina stavby a výrazu klidu byla dlouho přísně zachovávána. Když\nse ocitla s novou tendencí pohybu v konfliktu, rozhodli se raději uchovati plochu jako\nsoučást celku a raději rozseli po ní množství reliéfních drobných tvarů a tím způso-\nbem rušili její ztrnulost, zároveň ji zachovávajíce. Přeplněná výzdoba zůstává uložena\nv ploše a jest drobné plastičnosti, takže pak vzniká nepoměr mezi plastikou povrchu a\nplastikou celku. Nutnosti plochu zachovali, avšak při tom ji pohybem zvlniti odpovídala\nbezprostředně mosaika a snad více než reliéfní výzdoba. Neboť barevné sklo mosaiky\nnevyniká z plochy a má nad to určitý sklon ku světlu. Ton barvy chce již se stati světlem.\nToto však zůstává vězet v materiále a tak pouze materielně zvyšuje lesk, vibraci, zářivosi\na hloubku tónu. Když se konečně v gotice zruší plocha stěny prolomením v okno, mosaika\nstane se průsvitnou mosaikou a tak změní se v barevné okno, jímž proudí světlo. Sklenná\nplocha mosaikové kostky a stejně barevné sklo v oknech je stále vázáno na přísnou hra-\nnici a plochu, takže principu čistého světla nebo barvy zůstane vzdálena. Její vlastní mož-\nnost zůstane v liniové a plošné konstrukci. V gotice se zničením stěny smysl pro mosaiku\numírá, ai když se kní sáhne, jako na př. na chrámě sv. Víta v Praze, vytlačuje se z jejího\nvlastního místa působivosti, z interieuru na fasádu.\nPodobným pochodem jako architektura postupuje i sochařství. Všeobecne ušili smeruje\nza odhmotněním tělesnosti a zvýšením pohybu. Plnost a oblá plastičnost reliefu soch\nv Arles redukuje se na plošnost. Liniový traktament jest bez širokých zářezů, hrany jsou\nostré a uložené ostřím v ploše. Tympanon z Autunu, Vézelay neb sochy z Moissacu v li-\nniovém traktování shodují se očividně s formovým chápáním a vytvářením soch čínsky cli\na japonských. Z takových úkazů bylo by mylno souditi na vzájemné vlivy. Ačkoliv vlivy\nve vývoji různých umění nedají se popírali, je vždy nebezpečno z tvarové podobnosti sou-\nditi na pouhé vnější přejímání. Určité výtvarné chtění, založené na obdobném předpo-\nkladu na různých místech a v různém čase může, ba musí vésti k stejným resullálům.\nPohyb v sochách školy languedocské zůstává spoután v plošnou funkci a tak mate-\nrielně vázán na vnější formu figury, na neklidný postoj, rozpietí rukou a skřížení nohou,\njako lze viděti na sochách svatých Apoštolů v toulousském museu. Teprve v sochách hlav-\nního portálu chartreského ruší se plošnost v linii, v hranu tím, že zbortí se plocha v úhlu\nvrcholem ven nebo dovnitř. Světlu se tím poskytne působivějšího uplatnění, možnost pohy-\nbu se bezprostředně zvýší, výškové proporce převládnou a pohyb se uvede pod dominantu\nvertikálního směru. Tak pohyb soch školy languedocské s jejími centry v Toulousu a Mois-\nsacu změní se v chartreské v pohyb vnitřní. Za stejným ideálem produševnění, stáhnutí\na utajení funkce pohybu pod zdánlivě mrtvým povrchem šel též ve vlastním vývoji Michel-\nangelo. Od soch náhrobku Medicejského k posledním pracím až k pietě v Palazzo Ron-\ndanini pohyb neulpívá na předmětě materielně, není nepřímo značen a násilně vtělován\njednotlivým částem, nýbrž je úměrně stáhnut pod jednosměrnou dominantu a tak z po-\nvrchu dostává se do podstaty formové. Rembrandt vyvíjí se v podobném smyslu jako\nMichelangelo: dociluje největšího pohybu a duševního vzruchu při klidném, až hieratickém\nvzezření objektu. Toto jest podstatná část onoho zázraku a kouzla, jímž působí jeho\nposlední díla.\n(Indie.) Obdobným kouzlem působí buddhistické umění ovšem svou vnitřní povahou.\nTento stylový útvar, odlišný ode vší produkce lidstva, plný nevyzpytatelných krás a hlu-\nboké nádhery, vznikal na různých místech v různých počátečních podobách, až vystoupením"}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "327", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.41", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3734, "texte": "Buddhovým našel svůj nejzhušiěnější a zároveň nejlidštější výraz. Buddha v touze osvo-\nbodili se ode všeho pomíjejícného, odvrátí se ode vší marnosti a pod stromem poznání,\nkde jest mu znova podstoupiti zápas proti všemu světskému pokušení, vychází z boje ví-\ntězem a hlásá vykoupení. Nezapře ničeho ze života, pouze jako individuum odolává všem\nsvodům odevzdaností, klidem a potlačením všech vášní a tak život překonává. Zobrazení\n„Pokušení Buddhovo\" zlým démonem vášní stane se viditelným znamením a symbolem\nonoho vykoupení tak, jako jest pro křesťanství na kříž povýšený Kristus, vykupující lidstvo\nsvým utrpením ze světa strastí a bídy. Tendence tohoto vykoupení přenáší se do výtvarného\numění a vtiskuje mu svým hlubokým smyslem výraz vítězného, povýšeného a blaženého\nduševního napietí. A opět již v náhrobku v stupě, v pomníku s ostatky Buddhovými pro-\njeví se zárodek tvářnosti pozdějšího tak složitého stylu. Stupa v budování stavební massy\njest v základě široký a nízký podstavec s bezprostředně na něj kladenou polokoulí. Pod-\npora jest tedy nízká, nemá tedy svého vlastního vznosného účelu, pohyb jest jí vzat a\npřetvořen v stabilitu. Vzedmutí polokoule, její vzletný pohyb kontrastem klidného pod-\nstavce se znásobí, takže funkce pohybu uplatňuje se pouze v břemeni. Původní architek-\ntura konečným výsledkem a závěrem blíží se egyptské a starší románské; složkami a\nzpůsobem docílení stejného klidného vzezření však jest jim vzdálena. Vznos vzhůru a\nmožnost pohybu a kyvu bývá umisťována pouze v břemeni, jehož bohatost a rozpoutanost\ntvarová spočívá na širokém, nízkém a rozložitém podstavci, který nepřipustí pochybnosti\no jistotě vzmáhání, nošení břemene, o jistotě konečné symetrie, stability a klidu.\nPyramida zde jakožto břímě dostává za podporu solidní nosný základ, přesvědčující,\nže unese sebe větší tíhu na ni navršenou. Tento mohutný základ výškově je vždy v ne-\npoměru k výšce pyramidy, takže z této protikladové tendence břemene a podpory vzniká\nvnější dojmová podobnost s barokní architekturou. Tato podobnost není však výsledkem\nkrajní rozpoutanosti kontrastu břemene a podpory akčně proti sobě ve smyslu barokního\npředpokladu, kde vzedmutá tendence vertikály jest zatížena a tlačena širokou horizon-\ntálou, nýbrž zůstává výhradně ve všeobecné podobnosti protikladu břemene a podpory.\nNeboť krajní kontrast břemene a podpory u indických staveb spočívá v záměně: do vlast-\nního místa funkce pohybu dává se výraz statický a do místa výrazu klidu dává se funkce\npohybu. Šířka, solidnost a rozložitost podstavce nenechá tušiti, jak tomu jest v baroku, na\nmožnost zápasu a vzpírání, ale svou nosnou mohutností poskytuje výraz setrvačné klid-\nnosti a jistoty: nesení těžkého břemene pohybem rozpoutaného a vršeného na něj do ne-\nkonečné výše.\nV soše a reliefu akcentován jest především objem a hloubení. Členitost povrchová jest\nvšak vždy v nepoměru s členitostí celku. Ostré zářezy, drobná, filigránská plastika povrchu\njest držena celkovou stavbou a statickým výrazem hmoty v kázni. V reliefu sebe více bor-\nceném a hloubeném omezenost plošná a vztahy k základní ploše poskytnou dílu celkový\nuzavřený klid a výraz jistoty.\nTendence vznosu a pohybu vzhůru u indického sloupu zrušena jest šířkou, objemo-\nvostí a horizontálním členěním v tendenci klidu a setrvačnosti. Takový sloup nezdvihá,\nnýbrž nese. jako gotický pilíř nemá nikde svého ukončení, jako egyptský sloup sám v sebe\nse uzavírá, anebo jako antický sloup uzavře svůj pohyb v konečný klidný bod spirálovitým\nzávinem, rovněž tak sloup indických chrámů svým ukončením dá výraz své podstatě a svému\nurčení: jeho nosnost a jistota klidu jest potvrzována a působivě zvyšována splošněnou\nkoulí vertikálně smáčknutou v průměru širším než jest dřík sloupu."}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.42", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1154, "texte": "Tato všeobecná celková tendence buddhistického umění doznává v postupném vy voji\nnesčíslných změn, které však nikdy nezaprou své východisko. Pohyb hlásí se vždy více ke\nsvému projevu a tudíž předně hledí se osvoboditi od vázanosti na hmotu, redukuje pla-\nstičnost na plošnost, ton barvy ve valeur atd. Na místo stability nastupuje tendence živosti\na lehkosti. , v VP, , • i\nUmění Indie v celkové své podobě jest výsledkem názoru, jenz pritaKava životu a jeho\nprojevu jako člověk antický, avšak své vykoupení neshledává ve vyrovnání. Usmířeni ne-\nděje se rovněž eliminací života nebo projevu, ale vyzbrojením jsoucna, stabilnosti proti\nvšem změnám a všemu vůkolnímu dění. Vykoupení a osvobození není tedy prime, na-\nlézá se ve stavu výkonu, očistce a tak jest pouze symbolem blaženého vítězství. 1 toto umem\njako každé jiné jest rovněž ztělesněním určitého duševního stavu, a bezprostředním vý-\nrazem určitého názoru. Zůstane stále živým pomníkem duše lidstva žíznící po smíru sub-\njektu s objektem a bude srozumitelné každému, kdo blíží se k němu bez předsudku s dětsky\nčistou duší. -\nVlastního smyslu umění nemá; jest pouze obrazem smyslu našeho života."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c024", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "314", "page_fin": "314", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.22.1", "titre_corps": "Sochy Ramessesa II. z Luxoru.", "titre_sommaire": "Sochy Ramessesa II. z Luxoru.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "314", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "Sochy Ramessesa II. z Luxoru."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c025", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "316", "page_fin": "316", "image_debut": 30, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.22.2", "titre_corps": "Japonská soška z Mus. Guimet v Paříži", "titre_sommaire": "Japonská soška z Mus. Guimet v Paříži", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "316", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.30", "debut_caractere": 2280, "fin_caractere_exclue": 2317, "texte": "Japonská soška z Mus. Guimet v Paříži"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c026", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "317", "page_fin": "317", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.22.3", "titre_corps": "Indická socha z Musea Folkwang v Hagenu.", "titre_sommaire": "Indická socha z Musea Folkwang v Hagenu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "317", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.31", "debut_caractere": 2151, "fin_caractere_exclue": 2191, "texte": "Indická socha z Musea Folkwang v Hagenu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c027", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "318", "page_fin": "318", "image_debut": 32, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.22.4", "titre_corps": "Zlomek náhrobni stĕny. Egyptský relief. Nové Museum v Berlíně.", "titre_sommaire": "Zlomek náhrobni stĕny. Egyptský relief. Nové Museum v Berlíně.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "318", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.32", "debut_caractere": 2165, "fin_caractere_exclue": 2227, "texte": "Zlomek náhrobni stĕny. Egyptský relief.\nNové Museum v Berlíně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c028", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "319", "page_fin": "319", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.22.5", "titre_corps": "Tamo, čínská soška z Mus. Guimet v Paříži.", "titre_sommaire": "Tamo, čínská soška z Mus. Guimet v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "319", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.33", "debut_caractere": 2063, "fin_caractere_exclue": 2105, "texte": "Tamo, čínská soška z Mus. Guimet v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c029", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "320", "page_fin": "320", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.22.6", "titre_corps": "Dřevěná soška z ostrovů tichomořských.", "titre_sommaire": "Dřevěná soška z ostrovů tichomořských.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "320", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.34", "debut_caractere": 2626, "fin_caractere_exclue": 2664, "texte": "Dřevěná soška z ostrovů\ntichomořských."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c030", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "321", "page_fin": "321", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.22.7", "titre_corps": "A. Rodin", "titre_sommaire": "A. Rodin", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "321", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.35", "debut_caractere": 1253, "fin_caractere_exclue": 1270, "texte": "A. Rodin\nPerseus."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c031", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "328", "page_fin": "338", "image_debut": 42, "image_fin": 52, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.23", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.42", "debut_caractere": 1156, "fin_caractere_exclue": 3062, "texte": "Kronika a poznámky\n\nJaroslav Vrchlický.\n\nVeliký a krásný úkol nastává nyní české\nliterární kritice: stanovití bod, který by byl\nbezpečnou oporou při třídění a posuzování\numělecké hodnoty díla Jaroslava Vrchlického\na který by skytal i dost perspektivy na vý-\nvojový proces literární po Vrchlickém. Není\novšem myslitelno, že bude jednou lze ko-\nnečný soud vtěsnati do úzké formule, která\nby vystihovala celý smysl i celý dosah toho,\nco dnes utajeno leží v zavřených deskách\nVrchlického knih a co jednou jako věčný\nodkaz stane se neodlučitelnou součástí české\nkultury. Básníkův umělecký růst v každé\netapě vývojové rýsován jest vždy na širo-\nkém pozadí sbírek lyrických, poesie epické,\ndramatických kusů a nesporně i překladů\nz cizí literatury, takže bude potřebí zodpo-\nvěděli dříve řadu speciálních otázek, zdán-\nlivě i odlehlých, než bude možno vyjmouti\na očistiti pravé zrno Vrchlického poesie a\ntedy i významu jeho v českém umění. Otá-\nzek těch bude více nad naše očekávání. Vrch-\nlického široký literární zájem i jeho úžasná\nreceptivnost objevovaly vždy nové prvky,\nkterými co chvíli byl komplikován jeho do-\nsavadní růst; jeho poesie se rozptyluje, mar-\nnotratně se vydává, takže jen jedinečná\nplodnost autorova dovedla ho uchrániti\npředčasného vysílení. Tím obtížnější ovšem\njest cesta těch, kdož touží dopíditi se vývo-\njové a umělecké logiky v tomto díle.\nJisto jest, že dnes každý sumární soud, at\nv kladném neb záporném smyslu, jest ne-\nspravedlností a neoprávněným zjednodu-\nšováním celého problému. Jak máme sou-\nditi o Vrchlického dramatických kusech? Zdá\nse, že po důkladné a soustavné revisi zbude\nmálo toho, co by znamenalo umělecké plus\npro českou dramatickou tvorbu. Naproti\ntomu v epice a poesii lyrické Vrchlický stvo-\nřil řadu básní, které zůstanou trvalým stat-\nkem naší literatury. A přece itu bude po-\ntřebí dlouhého a laskavého studia, než bude\nmožno vyloupnouti ono umělecké jádro,"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "329", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.43", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3662, "texte": "které tušíme v nejkrásnějších číslech jeho\nknih a které představovali bude jednou ve\nsvém součtu pravou podstatu Vrchlického\npoesií. Bylo toto jádro skutečným posílením\nvývoje české literatury, nebo znamená jen\nosamocenou episodu, mocně vyvýšenou gi-\ngantickými rameny geniovými? Jest pově-\ndomo, že česká literatura ve většině a to\nnejvýznačnějších případů vedle nepatr-\nných celkem vlivů literatur slovanských pod-\nléhala především ideovým proudům sou-\nsedního Německa.Teprve Vrchlickým počíná\nse k nám valiti příliv literatur románských\na teprve Vrchlickým byla nadvláda něme-\nckého ducha trvale paralysována duchem\ngalským, italským a p. Důsledky tohoto činu\npro českou kulturu jsou nám dosud málo\njasny, ačkoliv již dvě generace přihlásily se\nzatím k budování tohoto společného díla.\nPřejdeme-li řadu otázek jiných, jako Vrch-\nlického zásluhy o vytříbení a obohacení če-\nského (nejen básnického) jazyka, jeho\nsluhy o literární formy a p., chceme pouká-\nzati ještě na jeden bod, který úzce souvisí\ns otázkou celkového významu Vrchlického\ndíla v českém světě a který jest neodbyt-\nným problémem dnes více než kdy jindy.\nDnes mluví se všeobecně o básnické škole\nVrchlického a konečně i lilerárně dějepisné\npříručky užívají tohoto jména na označení\njedné skupiny spisovatelů, jest pravda sice,\nže po Vrchlickém přišla řada básníků, kteří\nčerpali z hotových zásob jazykových, formo-\nvých, myšlenkových i citových, Vrchlickým\nnakupených, nebyl však mezi nimi anijediný,\nkterý by byl mistrovo dílo po svém pro-\nmyslil, procítil a posunul tak o píď dále.\nVšichni ti, kteří počítáni jsou za následov-\nníky Vrchlického, jsou většinou básníci ma-\nlého ingenia, duchové mdlí, melancholičtí\na umělecky neplodní. A ostatní, třeba snad\nve svých počátcích podléhali tlaku básnické\nosobnosti Vrchlického, záhy dali se svým\nsměrem, jiným, často protichůdným, takže\nnelze jich dobře pokládati za jeho pokračo-\nvatele. Zjev tento, ostatně ne ojedinělý v dě-\njinách literatur, zdá se úzce souviseti s fak-\ntem, že dílo Vrchlického nenašlo u nás dosud\nsvého oddaného interpreta. Nepodceňuji ni-\nkterak oněch několika málo studií, které ať\nv časopisech, ať samostatně byly o něm pu-\nblikovány; jsou to práce svědomité a pro\norientaci v rozsáhlém díle Vrchlického ne-\nzbytné. Nenašel se však ani jediný z vůd-\nčích osobností vrstevníků básníkových ne-\nbo z generací mladších, který by věnoval\nsvé síly soustavné kritice a výkladu jeho díla.\nSpíše naopak po několika srážkách a úto-\ncích nastalo všeobecné mlčení, které básní-\nkovy knihy dokonale odcizilo živému prou-\ndění literárnímu a snahám mladších gene-\nrací. Dnes cítíme, že neprávem. Dílo Vrchli-\nckého pro svou rozáhlost a konečně i ča-\nstou neorganičnost jest právě z těch, které\nvyžadují stálé pozornosti, kritických soudů,\naby básnické podněty, jež jsou v nich mnohdy\ndost nedostupně utajeny, staly se veřejnou\nkritikou majetkem celku, aby byly zužitko-\nvány, stráveny a rozvíjeny novými samo-\nstatnými řadami. Nelze proto říci, že by se\nVrchlického poesií uzavírala nějaká minulá\nepocha, která jest již mrtva pro snahy a cíle\ndneška. Snad jednou, až budou knihy jeho\nznova promyšleny a procítěny, najde se\niv nich živá souvislost s českou literární bu-\ndoucností.\n\nJan Thon.\n\nKethickým\nnázorům Maeterlinckovým.\nM. Maeterlinck: Vonder inneren Schönheit.\n(Auszüge und Essays, hsg. von Maria Kühn,\nSbírka Blaue Bücher.)\n\nZe žijících cizích básníků není žádný u nás\ntak mnohonásob přeložen jako Maelerlinck,\ntakže je z celé cizí novější poesie až jedno-\nstranně dobře znám; proto ztrácí se nám\njeho literární souvislost se širšími směry,\njež u nás nestaly se dosti populárními. Tak\nuchází nám těsný a téměř vůdčí vztah Mae-"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "330", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.44", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3823, "texte": "terlinckův k francouzskému symbolismu i\njeho volnější souvislost s německou novo-\nromantikou a z části i novoklassicismem.\nTakto osamotněn zdá se u nás Maeteríinck\nosobností ještě zázračnější a spirituálnější\nnež skutečně jest.\nDobrou polovinu díla Maeterlinckova\ntvoří knihy jeho morální filosofie*V těchto\nknihách, jež jsou přese vše spíše básněmi\nnež mravní vědou, stěží si připomeneme, že\nethika definuje se jako filosofie praktická.\nNejsme zde sice vedeni přímo nad život,\ntřebaže Maeteríinck obyčejně bývá nazýván\nkrátce mystikem; spíše otvírá se tu kontem-\nplativní soukromí stranou od života a zko-\nnejšení všech životních potřeb ve sféře vnitř-\nního uspokojení. V mravní soustavě Mae-\nterlinckově ctnost a štěstí stotožňují se v mou-\ndrosti; jen moudrý je zároveň blažený a\ndokonalý. Tato základní moudrost zdá se\nvznikali ze stoického smíru se světem a není\ntedy prosta ducha resignace. Ovšem, ptáme\nse, odkud lze dojiti k takovému smíru, není-li\nv nás již předem moudrosti, ctnosti a vnitř-\nního blaha? Tak pohybuje se Maeterlinckova\nnauka o dobru ve stálém kruhu; je to však\nprávě ten kruh, který dokola uzavírá a o-\nmezuje vnitrné zátiší filosofovo.\nPřirozeně moudrost položená za základ\ntéto morálky zdá se jeviti racionalistickou\ntendenci této filosofie. Skutečně také ethika\nMaeterlinckova odvolává se nejvíce ke klas-\nsickému stoicismu, k Epiktetovi a k Marc-\nAurelovi; z celého ducha křesťanství podr-\nžuje lidského Krista a pak mystiku, jež roz-\nkládá a rozpouští všechna, i mravní dogmata\nv kontemplaci věčného světla; ale toto my-\nstické prohloubení není u filosofa-Maeter-\nlincka obsahem tak rozhodujícím jako onen\nživel klassický. Na prvním místě však Mae-\nteríinck je ethik moderní; zcela moderní je\nmravní kladjčinnosti, společný vší nové\nfilosofii, a princip mravního relativismu, je-\nhož obdoba je ve všech moderních vědách\na systémech. Zde nalézáme podobnosti z části\ni k morálce Nietzscheově a ještě spíše k psy-\nchologické metafysice Bergsonově.\nAle ani tento novodobý druh jeho ethiky\nnesměřuje k povzbuzení a kladení nového\nčlověka mezi velkými nutnostmi i možnostmi\nmoderního života Je to naopak uchýlení se do\ndomova osobního štěstí a nauka nejsoukro-\nmější harmonie; není to vznik nového ži-\nvotního impulsu z radostí i utrpení, nýbrž\nje to smír s bolestmi a krásné vyrovnání.\nNeboť (dle Maeterlincka) pro moudrého\njsou i bolesti krásnými dary a živí nebo\nzkrásňují jeho duši. Nežijeme proto, abychom\nvšemi silami života domáhali se štěstí, nýbrž\nabychom jsouce moudří v každém okamžiku\ndovedli poznati své (snad immanentní) štěstí.\nEthika Maeterlinckova je podle toho ja-\nkýmsi spiritualistickým optimismem, jedním\nz básnických optimismů, které zamýšlejí zko-\nnejšiti bolest a napjetí moderního života\nideou krásy. Je více lakových esihetických\neudaimonických názorů i nepsaných, kterým\nvšem je společno jakési ustoupení ze středu\nživota do útulku všehojivé krásy nadřa-\nzené tomuto životu a vznášející se na věky\nmimo jeho přítomný kurs. S výšin této nad-\nřazené krásy lze ovšem velebiti svět i život\na státi se apoštolem jejich; avšak je-li život\ndole, není současně nahoře a v žádném\nbodě svého průběhu neproííná se s ideál-\nními čarami oné formálníneboethické krásy.\nU Maeterlincka tento optimismus je vnitřní,\nje to vnitřní krása sjednocující ctnost a\npoesii, li jiných je to naopak optimismus\nsensualistický, jakýsi hrubší druh básnické\neudaimonie, jenž staví nad život oblast roz-\nkoše a dokonalé blažené fysis; zde je to již\nkrása zevnější, jež stává se krásou hmotných\nforem, smyslnou harmonií a morálkou roz-\nkošnictví. Opět v jiném případě může to býti\nmetafysika norem krásy, víra v nadřazené\nideály forem transcendentních nebo v abso-\n\n* Le Trésor des Humbles. La Sagesse et la Destinée.\nLa Vie des Abeilles. Le Temple enseveli. Le Double\nJardin. L' Intelligence des Fleurs."}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "331", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.45", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3672, "texte": "lutní dokonalost krásy, v níž má se jedinec\nrozplynouti jakoby nazíraje samy idee věcí,\nkterýžto názor o kráse klade jakousi samo-\nspasitelnost esthetických ideálů původu vlast-\nně jen intellektuálního. Takových metafy-\nsicko-esthetických morálních filosofií bylo by\nmožno uvésti více; všechny jsou čerpány\npodstatně jen z neomezeně širokého a libo-\nvolně hlubokého smyslu slova „krása\", jež\nv metafysickém užití může se státi jedním\nz nejstrašnějších náboženských slov, dogma-\ntickým, trýznivým, protiživotním slovem.\nU Maeterlincka stala se „krása\" synony-\nmem harmonického dobra; takto užita vy-\nsvětluje zpět z jeho ethiky i jeho dílo bás-\nnické. Třeba že Maeterlinck často zjevuje se\njako mystik existující v mimočasovém vytr-\nžení, přece jeho morálka krásy neodcizuje\nse vnitřním hnutím moderního života. Jeho\nfilosofie není čerpána ze sféry absolutních\npojmů, nýbrž z bezpojmového a nepojmu-\ntelného života lidského; a náboženský duch\n(spiritualistického monismu), jenž se v něm\nozývá jen z daleka, není duch víry; je to\nspíše citový stav duše, která touží rozply-\nnout se v něčem, kde není již vůbec žádných\nurčení.\n\nK. Čapek.\n\nK. M. Čapek: Patero třetí.\n(Nákl. J. Otty.)\n\nJsou zjevy v literaturách, které imponují\ndůsledností své methody a svou sebejistotou,\ntřeba není vám možno souhlasili ani s jedi-\nnou stránkou jejich umění. K těmto přípa-\ndům patří K. M. Čapek: Nikdo v české lite-\nratuře nejde tak osamocenou cestou, nikdo\nnení ve svých uměleckých snahách takovým\nprotinožcem obecného úsilí, jako právě on.\nDnes cítíte na všech stranách v české litera-\ntuře i tam, kde jsou formální rozpory, vy-\nbíjející se prudkými srážkami společnou\nuvědomělou snahu o umění vyššího útvaru\na širší koncepce,umění nečasové, synthetické\na kladné v nejpřísnějším slova smyslu. Lho-\nsiejno, pod jakými vlajkami se tato společná\ntendence uplatňuje. Naproti tomu K. M. Ča-\npek, vyšed z doby, naplněné hesly uměle-\nckého naturalismu, zůstává podnes věren\ntěmto svým literárním počátkům a jejich\nideálům. A jest jim věren tak neoblomně,\nže si vynucuje v české literatuře přední místo\nmezi těmi, které jsme si navykli nazývali ať\nrealisty či naturalisty, a že si získává úctu\nkaždého upřímného člověka, pro tuto svoji\ntak vzácnou uměleckou poctivost.\nPro Čapka jest realita summou veškerého\nkosmického bytí. Realita hmotná, přírodní,\nřízená svými neměnnými zákony setrvač-\nnosti a kausality. Sledovati, jak se tyto ne-\núprosné zákony uplatňují v životě, v každo-\ndenních jeho jevech a případech, znamená\nvystihovali smysl a účel života. Každý zá-\nchvěv krve, nejmenší pohyb tělesný i du-\nševní, vše jest již předem určeno, determi-\nnováno, a trvá jedině jako článek nekoneč-\nného řetězu věčných změn bez vývoje. Není\nprojevů osobní vůle, není subjektu jediná\nabsolutní objektivita, studená a mrtvá platí.\nProto i umění, zabývajíc se životem a jeho\nzměnami, může míti jediný cíl, státi se ab-\nsolutně věrným, objektivním obrazem hmot-\nného dění, zákonů, které hmotu ovládají.\nIdeálem jest tedy úplné potlačení osobnosti\nautorovy a jeho subjektu.\nTo jest asi duch, který naplňuje kapitoly\nČapkových knih. Bezútěšná perspektiva se\notvírá: není ani potuchy po lidské vůli, která\nusiluje o překonání hmoty prostředkem for-\nmy a která mechanismus přírodních zákonů\npřemáhá novým smyslem a novým účelem.\nDnes nevěříme již ani v (absolutní) objek-\ntivnost vědy, tím méně odvážili bychom se\nstavěti ji jako postulát umění. Duch lidský,\nsilná vůle, osobnost jsou hybnou pákou umě-\nní i našeho života. Základní východisko jest\novšem stejné: hmotnost pociťovaná jako\nzlo; naturalista se však podrobuje, svůj ob-\nzor hmotou omezuje a svůj vzlet zatěžuje.\nAčkoliv nebereme poznámku Čapkovu tak"}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.46", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3839, "texte": "do slova, že se na svět dívá jen očima svého\nhrdiny (byl by lo bludný kruh: iv nejkraj-\nnějším případě jest každý hrdina plodem\nbásníkovy fantasie a jeho výběru), přece sa-\nma ethika tohoto nazírání na svět a na umě-\nní směřuje k vědomému potlačování lidské\nvůle, a jest tedy prvkem záporným.\nUmělecky projevuje se tento šedý a ve-\nskrze passivní názor světový zmechaniso-\nváním slovesného útvaru. Dílo roste ne\nv logické příčinnosti, nýbrž v pouhé prosto-\nrové a časové naslednosti; proto každý slo-\nvesný plod, takto vzniklý podoben jest seg-\nmentu, ani vnitřně ani formově neuzavře-\nnému, který mohl by býti do předu i do\nzadu novými přívěsky libovolně prodlužo-\nván. Poučný jest v tom ohledu Čapkův cyklus\n„Příběhové AntonínaVondrejce, básníka a\nkorektora \", který autor nazývá cyklem novel,\načkoliv ve skutečnosti jsou to jen články ře-\ntězu přiřaďováné episody, spojené toliko ú-\nstřední osobou hrdinovou. Básník, kterému\njde o překonání a ovládnutí lásky, vytvořil\nby jednotné dílo s jednotnou vnitřní kon-\ncepcí, kde by každá část měla již předem\ndanou a nutnou funkci, a kde by nebylo\nlze bez nebezpečenství, že bude porušena\nintegrita celku, jednotlivostmi volně dispo-\nnovali. A stejně se tento mechanismus u-\nplatňuje i ve stavbě kapitol, odstavců, vět.\nNení vnitřní logiky, která by omezovala au-\ntorovu tvůrčí fantasii a jeho vrozenou ver-\nvu. Poznámky a nápady se prostě kupí v řa-\ndě za sebou, jednou jako plod autorova vti-\npu, jindy jako ukazovatelé jeho odborných\nznalostí, z nejrůznějších disciplin. Naturalis-\nmus domníval se touto cestou dopracovat!\nse objektivity uměleckého díla; my vidíme\nv tom jenom zmechanisování tvůrčí činnosti.\n\nJan Thon.\n\nVerhaerenův Rembrandt.\n\nJe to z reakce na jednou odbytý I'artpour-\nťartismus, zdůrazňujeme-li tolik, že podstata\numění je výhradně v jeho obsahu, takže až\nzapomínáme dodávati druhou polovinu této\npravdy: že cesta k tomuto obsahu vede je-\ndině jeho formou. Kniha Verhaerenova* je\ntakovou upomínkou, protože ukazuje ná-\nzorně všechny nesnáze a meze toho, kdo by\nchtěl pronikati a chápati umění jenom bás-\nnickou intuicí, považuje věcná fakta a ana-\nlytický rozbor formy za suché učenectví,\njemuž uniká pod rukama duch a osobi-\ntost genia. Největší malíř je zde velikému\nbásníkovi poetickým námětem a podnětem,\nz něhož tvoří knihu volných divagací u pří-\nležitosti Rembrandta, nikoliv však vyčer-\npávající rozluštění nebo otevření díla či\npřesvědčující oživení osoby. V několika ka-\npitolách popsán život, parafrasována vý-\nznačná díla, zachyceny některé rysy povahy,\nproneseny některé poznámky o formě (ve\nzřejmé závislosti na Fromentinovi), onou\nplnou a zvučnou, vypěstovanou dikcí, bo-\nhatou epithety a antithesami, jakou slýcháme\njenom od Francouzů. Ale libozvučný a plyn-\nný, až skvělý sloh knihy, stále stejně rytmi-\ncký, její popisné pasáže, příliš osobivé a ne-\nsouvisejícís thematem, neodpovídají nikterak\nlátce. Věta a její tok podmiňuje často adjek-\ntiva, jež by bylo nutno dříve přesnými roz-\nbory dokázati*, a potkáváme se s drobnými\nomyly a věcnými nesprávnostmi, jež někdy\nzavádějí autora k falešným dedukcím. Dnes\nznáme dosti dobře finanční poměry Rem-\nbrandtovy iv době jeho úpadku, obnosy\njaké dostával za obrazy, veliké oficielní ob-\njednávky i po tragickém prý nezdaru noční\nstráže (Spiknutí Claudiovo, Anatomie dra\nDeymana, Staalmeestři)* nepovažujeme lept\n\n*) Emil Verhaeren: Rembrandt. Přeložil Stanislav\nDiviš. Hynkovy Pestré knihovny č. 124.\n*) Uvádím některé z frasí nemožných, jde-li oßem-\nbrandta: jeho komposice je podivuhodná - tak krásná\ngesta baví se portrétováním možná, že zobrazil\npouhý sen zobrazuje sebe proto, že cítí, kterak je\nkrásný mládím a silou nebo beletristický popis Am-\nsterdamu a jiná, věcně vesměs nesprávná rčení.\n*) Neúspěch Hlídky jistě nebyl tak veliký, uvážíme-li\nco praví r. 1686 italský spisovatel Baldinucci na zá-"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "333", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.47", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3840, "texte": "„Vzkříšení Lazara\" již za jeho dílo, a je jím\nsotva také „Stařena čtoucí bibli\" ze sbírky\nPorgěsovy (spíše Nicolae Maesa), zrovna ja-\nko „Milosrdný Samaritán\" v Louvru (myslím\nna Bernharda Fabritia) nebo druhý obraz\n„Poutníků Emauzských\" z r. 1654 v Louvru,\nkterý nemůže býti jeho prací. Dnes už jsou\nvyšetřeny vztahy Rembrandtovy k součas-\nnému holandskému umění (a ve svých za-\nčátcích naprosto nestojí tak „na opačné\nstraně\", jak tvrdí Verhaeren) zjištěny vlivy,\npod kterými rostl: domácí tradice skupino-\nvého portrétu, italské principy komposiční\njmenovitě subordinace předmětu celku\nobrazu, komposice trojúhelníková, temno-\nsvit Caravaggiův, lepty Callotovy, Elsheimer,\nRafael, Mantegna, perské miniatury - a\nvšechna tato drobná fakta vymezují dráhu\nživotopisci, připínají genia k půdě a okolí,\nz nichž vycházel a odkud je jedině přístupný.\nVerhaeren mluví sice pohrdlivě o „trpělivé,\nrozdrobující, slídilské vědě\" a staví sobě mě-\nřítko „kritiky nikoliv vnějškové, nýbrž na-\nopak vniterné\", ale tato pracná a neúnavná\nzvědavost, nedává-li posledního pochope-\nní genia, jeho bytostného jádra, poskytuje\naspoň skutečnost poznatků, bez nichž je\numělec nekontrolovatelným a jenom libo-\nvolně měnitelným literárním námětem.\nTyto skutečnosti života, zjištěné závislosti\na vztahy, určují tohoto umělce proti ostat-\nním, vymezují to, v čem se liší, ohraničují\ntakřka pevnou konturou hranice jeho osoby\njako pevného místa proti nekonečnému toku\ndějin, jejich neznámých a polopodvMomých\nproudů. Vzpomínám na široké kulturní ex-\nkursy Neumannovy, jak osvětluje jimi po-\nstavení R. v tehdejší holandské společnosti\na kultuře, na zjišťování vyobrazených scén\nbiblických, prováděné Wickhoffem a jeho žá-\nky, a jimiž stanoven poměr umělcův k textu\nbible, na úžasně subtilní, až studené výklady\nRieglovy o komposičních zásadách R., na\nzkoumání Vethova, Hamannova, na práci,\nkterou věnoval Legros, Rowinski očištění\ngrafického díla R. od prací imitátorů a žáků,\nporovnávám beletristickou parafrási Ver-\nhaerenovu a tím, co dovede příležitostně\nříci o Rembrandtovu obrazu Danae, Jul.\nLange to vše jsou živá světla, živný chléb\nzjištěné pravdy, kde často drobnost při-\npomínám jen Greefův objev, že v obrazech\nzázračného uzdravení Tobiášova zobrazena\nchirurgicky přesná operace zákalu je po-\nukazem k pátráním, čím byla tomuto tvůrci\nvnější skutečnost, jakým způsobem sní za-\ncházel a kde začínal ji překonávati.\nU Verhaerena není ničeho takového a ne-\nbylo by to chybou knihy, uvážíme-li její cíl,\nale není tam také ani jednoho z oněch o-\nsvobozujících rozhodných slov, smělých po-\nhledů, nebo třeba jen neumělého tápání, jež\nby zasáhly některý z ústředních nervů pro-\nblému, dotkly se - byť jen mžikem - tajem-\nství tvůrcova, a jaké nalézáme třeba u Fro-\nmentina stojícího přece na opačném pólu\nvlastního uměleckého zaujetí a u Francouze\npochopitelných předsudků formalistické\nestetiky. Verhaeren nevystupuje nikdy ze své\nstále stejné vřelosti, neproniká ani na chvíli\nlátkou tak těsně, aby vášnivým útokem chy-\ntil některý z oněch uzlů, ze kterých se vyvíjí\numělecké drama Rembrandtova genia, roz-\nvrhl je smělým tahem v jeho dějství, sklonil\nse v ony hloubky lidského soucitu, v něž\nvede duch největšího malíře. Ona velikolepá\ngradace, jakou je život Rembrandtův a jež\nmá svoji obdobu snad jedině v růstu Dona-\ntellově(Mutherově povrchnosti byla námětem\nbeletristického přiřaďování obrazů k událo-\nstem životopisu), je sotva zaznamenána, ale\nnevyužitkována na stránkách jeho knihy. Cí-\ntíte, jak základní je jeho nepochopení zá-\nkladů Rembrandtovy povahy, porovnává-li\ntohoto nejvášnivějšího sektáře a zaujatce je-\n\nkládě holandských zpráv. „Když potom namaloval ve-\nliký obraz, který byl pověšen ve střeleckém domě (před-\nstavoval nástup měšťanské pěchoty) stalo se jeho jméno\ntak slavné, jako snad žádného z jeho uměleckých sou-\ndruhů v oné zemi."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "334", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.48", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3442, "texte": "diné idey s všeobsáhlou pružností šťastného\ngenia Shakespearova. Dle mého mělo-li\nby se už jednati o literární paralelu může\njediný Dostojevský býti stavěn v příměr\ns Rembrandtem.\nVeškeré bádání o umění vyššího řádu,\nkteré se neomezuje tedy jenom na zjišťování\nvěcných skutečností, může míli dva cíle: buď\ntouží po tom, postaviti z díla a dochovaných\nzpráv celý zjev umělce v nejsilnější život-\nnosti a nejvíce přesvědčujícím (to jest nej-\nlépe odůvodněném) osvětlení povahy, činů,\númyslů se vší jejich lidskostí a proniknouti\ntak, jak možno nejdále ke kořenům toho,\nčím je věčný a nedobový, čím vyjadřuje sa-\nmo lidství nebo chce vyzkoumati a odha-\nlili, takřka znovu prožiti onen pohnutý děj\n(nebo děje), kterým vznikalo dílo. Obnoviti\na ne-li znovuvytvořiti, tož prohlédnouti a\nosvětlili všechny peripetie tvůrčího procesu,\njeho překážky, faktory, látku, podmínky a\nsledovati tuto cestu až k poslední uzavřené\na vyzrálé formě.\nCo praví o Rembrandtově povaze Ver-\nhaeren, jsou jenom poznámky, nedostaču-\njící k rekonstrukci Rembrandta člověka-\numělce a jeho zkoumání díla trpí tím, že po-\nhlíží na ně vždy z odstupu a nikdy se k němu\nnepřiblíží tak, aby se s ním stotožnil, pronikl\nje, takže mu proto uniká onen nejkrásnější\npocit smyslové rozkoše, onen, takřka tělesný\ndotyk formy, bezprostřední prožívání jejího\npohybu, jejího chvění, z něhož jako nový\nsvět vyrůstá nová skutečnost díla, nová hod-\nnota, kterou obohacuje lidstvo zemi.\nBeletristovi uniká tak Rembrandt posled-\nní, tvůrce Židovské nevěsty, Rodinné podo-\nbizny brunšvické, petrohradského Ztracené-\nho syna a nalézá jenom Rembrandta „kou-\nzelníka\", „visionáře\", „malířezázraků\". Jak\npřesně bylo by nutno vymeziti tato slova, aby\nvůbec platila! Neboť označují jenom vzhled\nRembrandtových obrazů, řekl bych to, jak\nznějí zraku a přece, čím zní hudba adagia\nBeethovenovy Deváté, toť jenom pěna a lesk,\npouhé opojení smyslů, proti jeho lidskému\nobsahu, skrytému ve zvuku. Je vůbec visio-\nnářem Rembrandt, tak pronikavě zkouma-\njící všechny podrobnosti vnější viditelné pří-\nrody? On, zůstávající celým svým dílem (prá-\nvě Noční Hlídka je toho dokladem) věrným\nzemi a realitě, a jemuž na druhé straně vůbec\nschází dar kombinační fantasie, který nikdy\nničeho nevymýšlí a jenž má tak málo smy-\nslu pro obrazovou krásu a ušlechtilost ?\nSvětlo a vše ostatní (naprosto nelze říci,\nže by Rembrandt byl malířem „obratným\"\na „dovedným\" v našem smyslu, neboť o-\nbrazy zřetelně ukazují stopy jeho zápasu\ns hmotou, jak těžce je hnětl as jakým na-\npětím se v nich vyjadřoval) jsou jenom\nprostředky a cílem je život, samo bytí a dění.\nO této stránce, či o této podstatě Rembrand-\ntova díla, neříká Verhaerenova kniha ni-\nčeho.\n\nV. V. Štech.\n\nPoznámka ku článku\no Rembrandtovi.\n\nZ obrovské literatury o Rembrandtovi\njmenuji jen některá z význačnějších jmen:\nNeumann C.: Rembrandt. Berlin und\nStrassburg. 2. vydáni. 1906. Nejširši a dnes\nasi nejobsažnější vylíčení umělcova života\na díla.\nWickhoff Fr.: Zeichnungen R. mit bibli-\nschen Vorwúrfen. Innsbruck 1906.\nRovinski D.: L'oeuvre gravé de Rem-\nbrandt (1000 foiotypií různých stavů s vě-\ndeckým katalogem.) Petrohrad 1890.\nHamann Rich: Rembr. Radierungen 1906.\nRiegl A.: Das hollandische Gruppenpor-\ntrát im jahrbuch d. kunsth Sammlungen d.\nAllerhóchsten Kaiserhauses XXIII. Vídeň\n1902.\nVeth Jan: Přednáška o Noční hlídce v\nSitzungsberichte der kunstgesch. Gesellschaft\nin Berlin 1899, kromě veliké knihy holand-\nské, vyšlé v Amsterdamu 1906."}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "336", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.50", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3611, "texte": "Greef Rich.: Rembrandts Darstellungen\nder Tobiasheilung. Stuttgart 1907.\nLange Julius: Die menschliche Gestalt in\nder Geschichte der Kunst. Překlad z dán-\nštiny. Strassburg 1903.\nPopulární vydání všech Rembrandtových\nmaleb vyšlo péčí A. Rosenberga ve sbírce\nKlassiker der Kunst. Tamtéž vydal repro-\ndukce všech leptů W. Singer, bohužel veli-\nce nespolehlivě a často dle špatných stavů.\nMonumentální publikaci maleb obstaral Bo-\nde-Breedius v Paříži 1897-1905, kreseb vy-\ndány dosud 4 svazky Lippmannem. Veškeré\nhistorické dokumenty shromáždil v jednom\nsvazku Hofstede de Groot v Haagu 1906.\n\nJosé Junoy: Artey artistas.\n\nNovější španělské malířství bývá ob-\nvykle zhruba ztotožňováno se jmény Zulo-\naga, Anglada a Zubiaurre, populárně nej-\nznámějšími representanty jakési školy, ostře\nvyznačené a nápadné zvláštními vlastnostmi\nčistě lokálního a národního rázu. Malířská\nkoncepce je u nich vedena hlavně snahou\npodati odlišnost a specielní barvitost Špa-\nnělska se všemi jeho národopisnými for-\nmami a zachovalými zvyklostmi v domácím\na náboženském životě i ve svérázných lido-\nvých zábavách, jež jsou velice malebné.\nPodobných škol, u kterých nejhlavnější a\nurčující složkou je národopisná zajímavost\nmotivu, je i jinde celá řada: tak skupina Da-\nchavských malířů v Mnichově, folkloristické\nmalování ve Skandinávii, v Polsku, na Mo-\nravě i jinde; velice charakteristické je pro\nně povšechně velice volné a tučné vedení\nštětce, technická zručnost a hledaná bravura\nv malířském podání, a značná barevnost,\njež však je hmotně připoutána na lokální ba-\nrevnost zobrazovaných předmětů. Toto no-\nvější officielní španělské malířství žije po\ntechnické stránce hlavně ze starších mistrů,\nčástečně z Ribery, pak Zurbarána a hlavně\nz Velásqueze; Zuloaga, technicky ze všech\nnejzručnější, je nejpodstatněji určen Tlustou\ndívkou (v madridské akademii) od Velás-\nqueze; někde, co do barevné sytosti, lze sou-\ndili na velice povrchně strávený vliv Grecův.\nTaké u této španělské školy je vedení štětce\nvelice zručné, bravurní a hravě přemáhající\nrůzné úlohy hledaných effektů, jež jsou pou-\ntavé, ale nesolidní. Officielně jsou tito ma-\nlíři nejznámějšími jmény novějšího španěl-\nského umění; Zuloaga je z nich u nás nej-\nlépe znám z výstav, ostatní z reprodukcí\nv časopisech.\nTímto malířstvím se José Junoy ve své\nknize vůbec nezaměstnává; jeho krátké člán-\nky spíše chtějí podati obraz nejmladšího\nšpanělského malířství již ne impressionisti-\nckého, ani národopisného, ale širokou zá-\nkladnu noyějších uměleckých snah, vyzna-\nčených ve Španělsku přibližně tak jako v o-\nstatní Evropě vlivem moderní Francie; im-\npressionismus, Puvis deChavannes, Gauguin,\nDenis, Gogh, Cězanne, částečně Matisse,\nz umění sochařského hlavně Rodin a Mail-\nlol. Z vlivů staršího francouzského umění\nuvádí Junoy Chardina a Daumiera. Ke knize\nje připojeno třináct illustrací.\nMladé španělské umění v této knize uve-\ndené má jeden skoro všem společný po-\nvšechný ráz: lyričnost v pojetí a začasto\nsladkou sytost a oblou plnost ve formální\nstylisaci; dále románskou umírněnost a ne-\nnásilnost ve formální koncepci a ve výrazu,\ntak jak ji známe z obrazů Gauguinových a\nDenisových nebo z plastik Maillolových; u-\nmírněnost, jež ve svém lyrickém odevzdání\nsnadno někdy může naraziti na nebezpečí\nnehybnosti a prázdnoty.\nZe sochařů je nejprve uveden Enrique\nCasanovas, jehož Venuše, rázu velice klas-\nsického, je značně blízká Maillolovi; dle Ju-\nnoye je Casanovas ve svých formálních sna-\nhách také silně určen uměním stylu jónského,\nsochařstvím etruským a assyrskými reliefy;\nJosé Claré je žákem Rodinovým s vlivy\ngotickými a antickými.Manuel Huguéje"}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "337", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.51", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2592, "texte": "příkladem sochařství vzniklého po onom\nnedávném období, kdy umělci silně obrátili\nsvou pozornost k studiu primitivní plastiky\ndivošských idolů a fetišů, výtvorů nevědomé\nsíly a instinktivní techniky, řezaných ve dřevě\ns krutou jasností, o širokých a prudce lome-\nných plochách, brutálně přesném sestrojení\na kompaktní symetrii a soustavě těles. Z při-\npojené reprodukce Nahé ženy z galerie Kahn-\nweilerovy je nejlépe vidět, jak přísná rovno-\nváha a vyrovnaná oblostklassicisujícíhoMail-\nlolovskéhopodánísilněseoživuje drsným a o-\nsvěžujícím vlivem tohoto obrození barbarské\na primitivní příchuti. - Toto období nebylo jen\nfrivolní koketerií s barbarismem, i přes hojné\npřestřelky skoro kopií polynéských model,\njaké je dosud možno vídati na pařížských\nvýstavách bez jury; a nebyl to mezi novými\numěleckými tendencemi výhradně jen ku-\nbismus, který ve svých počátcích byl po ně-\nkterých stránkách určen také tímto dočas-\nným úkazem. Barbarismus je slovo špatné\na nepřiléhavé; přijmeme-li je však s dobrou\nvůlí, pak je možno bez úsměšků přijmouti\ni ten dohad, že jistý barbarský rys, tak ne-\npříjemně od některých pociťovaný nad mno-\nhým uměleckým dílem moderního původu,\nje jednou z obecnějších vlastností moderní\ndoby, novým, dobovým rysem, jejž nelze\nsnadno podceňovati. Kryje se začasto skoro\ns tím, čemu by bylo možno říci ž iv e 1 n o st\nv díle, nebo bezohledná bezprostřednost\nve výrazu. Jeho nejvnitřnější příčiny leží tedy\novšem hlouběji než snad pouze v zajíma-\nvých formálních snahách.\nZ malířů je to Joaquín Sunyer, kte-\nrého Junoy cení asi nejvíce; jeho umění vy-\nznačuje se harmonickým pohybem a lyri-\nckou hudební kadencí. Další články jsou\nvěnovány jménům: Isidro Nonell, Joa-\nquín Mjr, Ricardo Canals, Sebasti-\nán Juner-Vidal, Joaquín Torres-\nGarcía, Pedro Ynglada a F. |. No-\ngués.\nDalší podstatnou část kniky tvoří obsáhlý\nčlánek: OdCézanna ke „Kubistům\".\nJunoy sleduje zde nejprve stručně vývoj mo-\nderní ho malířství od impressionismu pod\nvlivem hlavně Gauguinovým a Van Gogho-\nvým a ovšem nejvíce Cězannovým, který\nnejdále otevřel cesty pro nové malířství. Do-\ntýká se základních poznatků udaných dílem\nCézannovým, z nichž vyšly nové snahy po\nideální plastice v obraze; pak pojednává\no dalších faších vývoje, vyznačených různými\nvlivy a příklady. Je to hlavně umění primi-\ntivní, barbarské a pak věda, kterou Kubisté\nchtějí si upraviti k účelům čistě malířského\nvýrazu (zvláštní anatomická plastika dle\nMach-Delaye a Cyona, topografická anato-\nmie frontálních řezů a horizontálních úseků\nvydaná Drem Doyenem, pak obzvláště neeu-\nklidovská geometrie Poincaré-ho a j.). Tyto"}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "338", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.52", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3208, "texte": "vlivy vedly k dnešnímu kubismu, pokud ho\nznáme ze starších obrazů Picassa a Braqua\na z nynější činnosti malířů, jako je Metzin-\nger, Le Fauconnier, Gleizes, Delaunnay, Fer-\nnand Léger a m. j. (opomenut je Juan Gris).\nJunoy zdá se být o celém hnutí velice dobře\ninformován; jeho sloh, který by se nám zdál\nsnad někdy příliš básnicky temperamentním,\nnezachází nikde do prázdné výmluvnosti na-\ndšeného diletanta, a překonává řečí jasnou\na bohatou veškeré obtíže nové terminolo-\ngie, jakým je těžko se vyhnouti při látce tak\ntěžko ovládnutelné. Přílišnou stručností trpí\nty části, kde Junoy uvádí jména umělců, a\nkde mu při materiálu tak obsáhlém nezbývá\nvedle jejich zařazení do vývoje dosti místa\nk dostatečné charakteristice jejich umění.\nKubismus, tato „lyrická geometrie\", jak\njej nazývá, není pro něho sensačním obje-\nvem, všehojivým lékem nebo samospasitel-\nnou formulí, nýbrž slibem jednoduchého,\nvýrazného a uzákoněného umění, nového\nrytmu, kterému se dnes cítí povinen přinésti\nsvou pozornost a sympatie.\nDalší článek věnován je P a b 1 u P i c a s-\ns o v i; junoy dělí jeho vývoj v období po-\nkusů impressionistických, v období mo-\ndré, růžové, exotické a v období\nkubismu. Obšírněji se zaměstnává vysvě-\ntlením sestrojení celkového obrazu, sou-\nstavou t. zv. plánů světelných a geometri-\nckých, z nichž každý má býti energetickou\nkompensací druhého, a jež mají sprostřed-\nkovati ideální prostorovou fikci zobrazených\nV J VI o\npredmetu.\nPicasso, který prodělal tolik vlivů, je dle\nJunoye geniálním temperamentem, nada-\nným jako nikdo jiný schopností ovládání\nvěcí a schopností assimilace, komplexním\na silným umělcem. Neodolatelná síla pudí\nho vždy znovu k neznámým horizontům,\nnení mu však možno uskutečnili s poměr-\nnou lidskou plností svůj ideál, jako jiní velcí\nstvořitelé nesmrtelných forem. Má tragický\naslavnýosud ustavičné renovace, beze\nstání, jako nový věčný žid. Nemůže spo-\nčinouti ve stínu stromu, který sám pěstoval,\nnemůže usednouti na kameni, který sám\npostavil vedle cesty; je předurčen, aby si\nmohl rty jen ovlažiti ovocem a vodami jitř-\nního chladu, jehož svítání vidí dříve než o-\nostatní, aniž by se směl jimi nasytiti.\n\nJ. Čapek.\n\nVýstava uměleckého\nsdružení Sursum.\nV.V. Štech.\nCo ukazuje sdružení Sursum na své vý-\nstavě, jsou pouhé tišiny a stojaté vody vý-\ntvarného umění. Jsou to pokraje výtvarnictví,\nstará vláda nálady, naivní symbolismus,\nužaslé udivení nad exotickým motivem, lite-\nrární mystika nebo pseudopsychologické lí-\nčení stavů a halucinací výtvarně naprosto\nnezajímavých. Nad to formální nemohouc-\nnost, nejrůznorodější vlivy nestrávené a dis-\nparátní:Poláci, Munch, Bílek, Kalvoda, Greco,\nŠvabinský, Štafl, i poslední nové umění. Ze\nvšeho toho zmatku zajímají jen některé tem-\npery a lepty Konůpkovy (bohudík nesouvi-\nsející s ostatní literární romantikou jeho\ntvorby), dva oleje Zrzavého určitým archai-\nsujícím eklekticismem a smyslem pro celek,\nze spousty prací Váchalových jenom ty dře-\nvořezby, které mají prostý půvab ruční prá-\nce (Sv. Terezie, Krucifix). Jako celek a zjev\ndobový není tato výstava než dokladem\nzmateného chtění vrhající ho nesvládnutou\nenergii na „vysokou\" práci tam, kde scházejí\nprvní základy techniky a nejnutnější erudice\nvýtvarné."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c032", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "328", "page_fin": "329", "image_debut": 42, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.23.1", "titre_corps": "Jaroslav Vrchlický.", "titre_sommaire": "Jaroslav Vrchlický.", "signature_source": "Jan Thon", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.42", "debut_caractere": 1176, "fin_caractere_exclue": 3062, "texte": "Jaroslav Vrchlický.\n\nVeliký a krásný úkol nastává nyní české\nliterární kritice: stanovití bod, který by byl\nbezpečnou oporou při třídění a posuzování\numělecké hodnoty díla Jaroslava Vrchlického\na který by skytal i dost perspektivy na vý-\nvojový proces literární po Vrchlickém. Není\novšem myslitelno, že bude jednou lze ko-\nnečný soud vtěsnati do úzké formule, která\nby vystihovala celý smysl i celý dosah toho,\nco dnes utajeno leží v zavřených deskách\nVrchlického knih a co jednou jako věčný\nodkaz stane se neodlučitelnou součástí české\nkultury. Básníkův umělecký růst v každé\netapě vývojové rýsován jest vždy na širo-\nkém pozadí sbírek lyrických, poesie epické,\ndramatických kusů a nesporně i překladů\nz cizí literatury, takže bude potřebí zodpo-\nvěděli dříve řadu speciálních otázek, zdán-\nlivě i odlehlých, než bude možno vyjmouti\na očistiti pravé zrno Vrchlického poesie a\ntedy i významu jeho v českém umění. Otá-\nzek těch bude více nad naše očekávání. Vrch-\nlického široký literární zájem i jeho úžasná\nreceptivnost objevovaly vždy nové prvky,\nkterými co chvíli byl komplikován jeho do-\nsavadní růst; jeho poesie se rozptyluje, mar-\nnotratně se vydává, takže jen jedinečná\nplodnost autorova dovedla ho uchrániti\npředčasného vysílení. Tím obtížnější ovšem\njest cesta těch, kdož touží dopíditi se vývo-\njové a umělecké logiky v tomto díle.\nJisto jest, že dnes každý sumární soud, at\nv kladném neb záporném smyslu, jest ne-\nspravedlností a neoprávněným zjednodu-\nšováním celého problému. Jak máme sou-\nditi o Vrchlického dramatických kusech? Zdá\nse, že po důkladné a soustavné revisi zbude\nmálo toho, co by znamenalo umělecké plus\npro českou dramatickou tvorbu. Naproti\ntomu v epice a poesii lyrické Vrchlický stvo-\nřil řadu básní, které zůstanou trvalým stat-\nkem naší literatury. A přece itu bude po-\ntřebí dlouhého a laskavého studia, než bude\nmožno vyloupnouti ono umělecké jádro,"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "329", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.43", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3217, "texte": "které tušíme v nejkrásnějších číslech jeho\nknih a které představovali bude jednou ve\nsvém součtu pravou podstatu Vrchlického\npoesií. Bylo toto jádro skutečným posílením\nvývoje české literatury, nebo znamená jen\nosamocenou episodu, mocně vyvýšenou gi-\ngantickými rameny geniovými? Jest pově-\ndomo, že česká literatura ve většině a to\nnejvýznačnějších případů vedle nepatr-\nných celkem vlivů literatur slovanských pod-\nléhala především ideovým proudům sou-\nsedního Německa.Teprve Vrchlickým počíná\nse k nám valiti příliv literatur románských\na teprve Vrchlickým byla nadvláda něme-\nckého ducha trvale paralysována duchem\ngalským, italským a p. Důsledky tohoto činu\npro českou kulturu jsou nám dosud málo\njasny, ačkoliv již dvě generace přihlásily se\nzatím k budování tohoto společného díla.\nPřejdeme-li řadu otázek jiných, jako Vrch-\nlického zásluhy o vytříbení a obohacení če-\nského (nejen básnického) jazyka, jeho\nsluhy o literární formy a p., chceme pouká-\nzati ještě na jeden bod, který úzce souvisí\ns otázkou celkového významu Vrchlického\ndíla v českém světě a který jest neodbyt-\nným problémem dnes více než kdy jindy.\nDnes mluví se všeobecně o básnické škole\nVrchlického a konečně i lilerárně dějepisné\npříručky užívají tohoto jména na označení\njedné skupiny spisovatelů, jest pravda sice,\nže po Vrchlickém přišla řada básníků, kteří\nčerpali z hotových zásob jazykových, formo-\nvých, myšlenkových i citových, Vrchlickým\nnakupených, nebyl však mezi nimi anijediný,\nkterý by byl mistrovo dílo po svém pro-\nmyslil, procítil a posunul tak o píď dále.\nVšichni ti, kteří počítáni jsou za následov-\nníky Vrchlického, jsou většinou básníci ma-\nlého ingenia, duchové mdlí, melancholičtí\na umělecky neplodní. A ostatní, třeba snad\nve svých počátcích podléhali tlaku básnické\nosobnosti Vrchlického, záhy dali se svým\nsměrem, jiným, často protichůdným, takže\nnelze jich dobře pokládati za jeho pokračo-\nvatele. Zjev tento, ostatně ne ojedinělý v dě-\njinách literatur, zdá se úzce souviseti s fak-\ntem, že dílo Vrchlického nenašlo u nás dosud\nsvého oddaného interpreta. Nepodceňuji ni-\nkterak oněch několika málo studií, které ať\nv časopisech, ať samostatně byly o něm pu-\nblikovány; jsou to práce svědomité a pro\norientaci v rozsáhlém díle Vrchlického ne-\nzbytné. Nenašel se však ani jediný z vůd-\nčích osobností vrstevníků básníkových ne-\nbo z generací mladších, který by věnoval\nsvé síly soustavné kritice a výkladu jeho díla.\nSpíše naopak po několika srážkách a úto-\ncích nastalo všeobecné mlčení, které básní-\nkovy knihy dokonale odcizilo živému prou-\ndění literárnímu a snahám mladších gene-\nrací. Dnes cítíme, že neprávem. Dílo Vrchli-\nckého pro svou rozáhlost a konečně i ča-\nstou neorganičnost jest právě z těch, které\nvyžadují stálé pozornosti, kritických soudů,\naby básnické podněty, jež jsou v nich mnohdy\ndost nedostupně utajeny, staly se veřejnou\nkritikou majetkem celku, aby byly zužitko-\nvány, stráveny a rozvíjeny novými samo-\nstatnými řadami. Nelze proto říci, že by se\nVrchlického poesií uzavírala nějaká minulá\nepocha, která jest již mrtva pro snahy a cíle\ndneška. Snad jednou, až budou knihy jeho\nznova promyšleny a procítěny, najde se\niv nich živá souvislost s českou literární bu-\ndoucností.\n\nJan Thon."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c033", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "329", "page_fin": "331", "image_debut": 43, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.23.2", "titre_corps": "Kethickým názorům Maeterlinckovým.", "titre_sommaire": "Kethickým názorům Maeterlinckovým.", "signature_source": "K. Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "329", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.43", "debut_caractere": 3219, "fin_caractere_exclue": 3662, "texte": "Kethickým\nnázorům Maeterlinckovým.\nM. Maeterlinck: Vonder inneren Schönheit.\n(Auszüge und Essays, hsg. von Maria Kühn,\nSbírka Blaue Bücher.)\n\nZe žijících cizích básníků není žádný u nás\ntak mnohonásob přeložen jako Maelerlinck,\ntakže je z celé cizí novější poesie až jedno-\nstranně dobře znám; proto ztrácí se nám\njeho literární souvislost se širšími směry,\njež u nás nestaly se dosti populárními. Tak\nuchází nám těsný a téměř vůdčí vztah Mae-"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "330", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.44", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3823, "texte": "terlinckův k francouzskému symbolismu i\njeho volnější souvislost s německou novo-\nromantikou a z části i novoklassicismem.\nTakto osamotněn zdá se u nás Maeteríinck\nosobností ještě zázračnější a spirituálnější\nnež skutečně jest.\nDobrou polovinu díla Maeterlinckova\ntvoří knihy jeho morální filosofie*V těchto\nknihách, jež jsou přese vše spíše básněmi\nnež mravní vědou, stěží si připomeneme, že\nethika definuje se jako filosofie praktická.\nNejsme zde sice vedeni přímo nad život,\ntřebaže Maeteríinck obyčejně bývá nazýván\nkrátce mystikem; spíše otvírá se tu kontem-\nplativní soukromí stranou od života a zko-\nnejšení všech životních potřeb ve sféře vnitř-\nního uspokojení. V mravní soustavě Mae-\nterlinckově ctnost a štěstí stotožňují se v mou-\ndrosti; jen moudrý je zároveň blažený a\ndokonalý. Tato základní moudrost zdá se\nvznikali ze stoického smíru se světem a není\ntedy prosta ducha resignace. Ovšem, ptáme\nse, odkud lze dojiti k takovému smíru, není-li\nv nás již předem moudrosti, ctnosti a vnitř-\nního blaha? Tak pohybuje se Maeterlinckova\nnauka o dobru ve stálém kruhu; je to však\nprávě ten kruh, který dokola uzavírá a o-\nmezuje vnitrné zátiší filosofovo.\nPřirozeně moudrost položená za základ\ntéto morálky zdá se jeviti racionalistickou\ntendenci této filosofie. Skutečně také ethika\nMaeterlinckova odvolává se nejvíce ke klas-\nsickému stoicismu, k Epiktetovi a k Marc-\nAurelovi; z celého ducha křesťanství podr-\nžuje lidského Krista a pak mystiku, jež roz-\nkládá a rozpouští všechna, i mravní dogmata\nv kontemplaci věčného světla; ale toto my-\nstické prohloubení není u filosofa-Maeter-\nlincka obsahem tak rozhodujícím jako onen\nživel klassický. Na prvním místě však Mae-\nteríinck je ethik moderní; zcela moderní je\nmravní kladjčinnosti, společný vší nové\nfilosofii, a princip mravního relativismu, je-\nhož obdoba je ve všech moderních vědách\na systémech. Zde nalézáme podobnosti z části\ni k morálce Nietzscheově a ještě spíše k psy-\nchologické metafysice Bergsonově.\nAle ani tento novodobý druh jeho ethiky\nnesměřuje k povzbuzení a kladení nového\nčlověka mezi velkými nutnostmi i možnostmi\nmoderního života Je to naopak uchýlení se do\ndomova osobního štěstí a nauka nejsoukro-\nmější harmonie; není to vznik nového ži-\nvotního impulsu z radostí i utrpení, nýbrž\nje to smír s bolestmi a krásné vyrovnání.\nNeboť (dle Maeterlincka) pro moudrého\njsou i bolesti krásnými dary a živí nebo\nzkrásňují jeho duši. Nežijeme proto, abychom\nvšemi silami života domáhali se štěstí, nýbrž\nabychom jsouce moudří v každém okamžiku\ndovedli poznati své (snad immanentní) štěstí.\nEthika Maeterlinckova je podle toho ja-\nkýmsi spiritualistickým optimismem, jedním\nz básnických optimismů, které zamýšlejí zko-\nnejšiti bolest a napjetí moderního života\nideou krásy. Je více lakových esihetických\neudaimonických názorů i nepsaných, kterým\nvšem je společno jakési ustoupení ze středu\nživota do útulku všehojivé krásy nadřa-\nzené tomuto životu a vznášející se na věky\nmimo jeho přítomný kurs. S výšin této nad-\nřazené krásy lze ovšem velebiti svět i život\na státi se apoštolem jejich; avšak je-li život\ndole, není současně nahoře a v žádném\nbodě svého průběhu neproííná se s ideál-\nními čarami oné formálníneboethické krásy.\nU Maeterlincka tento optimismus je vnitřní,\nje to vnitřní krása sjednocující ctnost a\npoesii, li jiných je to naopak optimismus\nsensualistický, jakýsi hrubší druh básnické\neudaimonie, jenž staví nad život oblast roz-\nkoše a dokonalé blažené fysis; zde je to již\nkrása zevnější, jež stává se krásou hmotných\nforem, smyslnou harmonií a morálkou roz-\nkošnictví. Opět v jiném případě může to býti\nmetafysika norem krásy, víra v nadřazené\nideály forem transcendentních nebo v abso-\n\n* Le Trésor des Humbles. La Sagesse et la Destinée.\nLa Vie des Abeilles. Le Temple enseveli. Le Double\nJardin. L' Intelligence des Fleurs."}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "331", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.45", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1134, "texte": "lutní dokonalost krásy, v níž má se jedinec\nrozplynouti jakoby nazíraje samy idee věcí,\nkterýžto názor o kráse klade jakousi samo-\nspasitelnost esthetických ideálů původu vlast-\nně jen intellektuálního. Takových metafy-\nsicko-esthetických morálních filosofií bylo by\nmožno uvésti více; všechny jsou čerpány\npodstatně jen z neomezeně širokého a libo-\nvolně hlubokého smyslu slova „krása\", jež\nv metafysickém užití může se státi jedním\nz nejstrašnějších náboženských slov, dogma-\ntickým, trýznivým, protiživotním slovem.\nU Maeterlincka stala se „krása\" synony-\nmem harmonického dobra; takto užita vy-\nsvětluje zpět z jeho ethiky i jeho dílo bás-\nnické. Třeba že Maeterlinck často zjevuje se\njako mystik existující v mimočasovém vytr-\nžení, přece jeho morálka krásy neodcizuje\nse vnitřním hnutím moderního života. Jeho\nfilosofie není čerpána ze sféry absolutních\npojmů, nýbrž z bezpojmového a nepojmu-\ntelného života lidského; a náboženský duch\n(spiritualistického monismu), jenž se v něm\nozývá jen z daleka, není duch víry; je to\nspíše citový stav duše, která touží rozply-\nnout se v něčem, kde není již vůbec žádných\nurčení.\n\nK. Čapek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c034", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "331", "page_fin": "332", "image_debut": 45, "image_fin": 46, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.23.3", "titre_corps": "K. M. Čapek: Patero třetí.", "titre_sommaire": "K. M. Čapek: Patero třetí.", "signature_source": "Jan Thon", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 45, "page_imprimee": "331", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.45", "debut_caractere": 1136, "fin_caractere_exclue": 3672, "texte": "K. M. Čapek: Patero třetí.\n(Nákl. J. Otty.)\n\nJsou zjevy v literaturách, které imponují\ndůsledností své methody a svou sebejistotou,\ntřeba není vám možno souhlasili ani s jedi-\nnou stránkou jejich umění. K těmto přípa-\ndům patří K. M. Čapek: Nikdo v české lite-\nratuře nejde tak osamocenou cestou, nikdo\nnení ve svých uměleckých snahách takovým\nprotinožcem obecného úsilí, jako právě on.\nDnes cítíte na všech stranách v české litera-\ntuře i tam, kde jsou formální rozpory, vy-\nbíjející se prudkými srážkami společnou\nuvědomělou snahu o umění vyššího útvaru\na širší koncepce,umění nečasové, synthetické\na kladné v nejpřísnějším slova smyslu. Lho-\nsiejno, pod jakými vlajkami se tato společná\ntendence uplatňuje. Naproti tomu K. M. Ča-\npek, vyšed z doby, naplněné hesly uměle-\nckého naturalismu, zůstává podnes věren\ntěmto svým literárním počátkům a jejich\nideálům. A jest jim věren tak neoblomně,\nže si vynucuje v české literatuře přední místo\nmezi těmi, které jsme si navykli nazývali ať\nrealisty či naturalisty, a že si získává úctu\nkaždého upřímného člověka, pro tuto svoji\ntak vzácnou uměleckou poctivost.\nPro Čapka jest realita summou veškerého\nkosmického bytí. Realita hmotná, přírodní,\nřízená svými neměnnými zákony setrvač-\nnosti a kausality. Sledovati, jak se tyto ne-\núprosné zákony uplatňují v životě, v každo-\ndenních jeho jevech a případech, znamená\nvystihovali smysl a účel života. Každý zá-\nchvěv krve, nejmenší pohyb tělesný i du-\nševní, vše jest již předem určeno, determi-\nnováno, a trvá jedině jako článek nekoneč-\nného řetězu věčných změn bez vývoje. Není\nprojevů osobní vůle, není subjektu jediná\nabsolutní objektivita, studená a mrtvá platí.\nProto i umění, zabývajíc se životem a jeho\nzměnami, může míti jediný cíl, státi se ab-\nsolutně věrným, objektivním obrazem hmot-\nného dění, zákonů, které hmotu ovládají.\nIdeálem jest tedy úplné potlačení osobnosti\nautorovy a jeho subjektu.\nTo jest asi duch, který naplňuje kapitoly\nČapkových knih. Bezútěšná perspektiva se\notvírá: není ani potuchy po lidské vůli, která\nusiluje o překonání hmoty prostředkem for-\nmy a která mechanismus přírodních zákonů\npřemáhá novým smyslem a novým účelem.\nDnes nevěříme již ani v (absolutní) objek-\ntivnost vědy, tím méně odvážili bychom se\nstavěti ji jako postulát umění. Duch lidský,\nsilná vůle, osobnost jsou hybnou pákou umě-\nní i našeho života. Základní východisko jest\novšem stejné: hmotnost pociťovaná jako\nzlo; naturalista se však podrobuje, svůj ob-\nzor hmotou omezuje a svůj vzlet zatěžuje.\nAčkoliv nebereme poznámku Čapkovu tak"}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.46", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1668, "texte": "do slova, že se na svět dívá jen očima svého\nhrdiny (byl by lo bludný kruh: iv nejkraj-\nnějším případě jest každý hrdina plodem\nbásníkovy fantasie a jeho výběru), přece sa-\nma ethika tohoto nazírání na svět a na umě-\nní směřuje k vědomému potlačování lidské\nvůle, a jest tedy prvkem záporným.\nUmělecky projevuje se tento šedý a ve-\nskrze passivní názor světový zmechaniso-\nváním slovesného útvaru. Dílo roste ne\nv logické příčinnosti, nýbrž v pouhé prosto-\nrové a časové naslednosti; proto každý slo-\nvesný plod, takto vzniklý podoben jest seg-\nmentu, ani vnitřně ani formově neuzavře-\nnému, který mohl by býti do předu i do\nzadu novými přívěsky libovolně prodlužo-\nván. Poučný jest v tom ohledu Čapkův cyklus\n„Příběhové AntonínaVondrejce, básníka a\nkorektora \", který autor nazývá cyklem novel,\načkoliv ve skutečnosti jsou to jen články ře-\ntězu přiřaďováné episody, spojené toliko ú-\nstřední osobou hrdinovou. Básník, kterému\njde o překonání a ovládnutí lásky, vytvořil\nby jednotné dílo s jednotnou vnitřní kon-\ncepcí, kde by každá část měla již předem\ndanou a nutnou funkci, a kde by nebylo\nlze bez nebezpečenství, že bude porušena\nintegrita celku, jednotlivostmi volně dispo-\nnovali. A stejně se tento mechanismus u-\nplatňuje i ve stavbě kapitol, odstavců, vět.\nNení vnitřní logiky, která by omezovala au-\ntorovu tvůrčí fantasii a jeho vrozenou ver-\nvu. Poznámky a nápady se prostě kupí v řa-\ndě za sebou, jednou jako plod autorova vti-\npu, jindy jako ukazovatelé jeho odborných\nznalostí, z nejrůznějších disciplin. Naturalis-\nmus domníval se touto cestou dopracovat!\nse objektivity uměleckého díla; my vidíme\nv tom jenom zmechanisování tvůrčí činnosti.\n\nJan Thon."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c035", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "332", "page_fin": "334", "image_debut": 46, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.23.4", "titre_corps": "Verhaerenův Rembrandt.", "titre_sommaire": "Verhaerenův Rembrandt.", "signature_source": "V. V. Štech", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 46, "page_imprimee": "332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.46", "debut_caractere": 1670, "fin_caractere_exclue": 3839, "texte": "Verhaerenův Rembrandt.\n\nJe to z reakce na jednou odbytý I'artpour-\nťartismus, zdůrazňujeme-li tolik, že podstata\numění je výhradně v jeho obsahu, takže až\nzapomínáme dodávati druhou polovinu této\npravdy: že cesta k tomuto obsahu vede je-\ndině jeho formou. Kniha Verhaerenova* je\ntakovou upomínkou, protože ukazuje ná-\nzorně všechny nesnáze a meze toho, kdo by\nchtěl pronikati a chápati umění jenom bás-\nnickou intuicí, považuje věcná fakta a ana-\nlytický rozbor formy za suché učenectví,\njemuž uniká pod rukama duch a osobi-\ntost genia. Největší malíř je zde velikému\nbásníkovi poetickým námětem a podnětem,\nz něhož tvoří knihu volných divagací u pří-\nležitosti Rembrandta, nikoliv však vyčer-\npávající rozluštění nebo otevření díla či\npřesvědčující oživení osoby. V několika ka-\npitolách popsán život, parafrasována vý-\nznačná díla, zachyceny některé rysy povahy,\nproneseny některé poznámky o formě (ve\nzřejmé závislosti na Fromentinovi), onou\nplnou a zvučnou, vypěstovanou dikcí, bo-\nhatou epithety a antithesami, jakou slýcháme\njenom od Francouzů. Ale libozvučný a plyn-\nný, až skvělý sloh knihy, stále stejně rytmi-\ncký, její popisné pasáže, příliš osobivé a ne-\nsouvisejícís thematem, neodpovídají nikterak\nlátce. Věta a její tok podmiňuje často adjek-\ntiva, jež by bylo nutno dříve přesnými roz-\nbory dokázati*, a potkáváme se s drobnými\nomyly a věcnými nesprávnostmi, jež někdy\nzavádějí autora k falešným dedukcím. Dnes\nznáme dosti dobře finanční poměry Rem-\nbrandtovy iv době jeho úpadku, obnosy\njaké dostával za obrazy, veliké oficielní ob-\njednávky i po tragickém prý nezdaru noční\nstráže (Spiknutí Claudiovo, Anatomie dra\nDeymana, Staalmeestři)* nepovažujeme lept\n\n*) Emil Verhaeren: Rembrandt. Přeložil Stanislav\nDiviš. Hynkovy Pestré knihovny č. 124.\n*) Uvádím některé z frasí nemožných, jde-li oßem-\nbrandta: jeho komposice je podivuhodná - tak krásná\ngesta baví se portrétováním možná, že zobrazil\npouhý sen zobrazuje sebe proto, že cítí, kterak je\nkrásný mládím a silou nebo beletristický popis Am-\nsterdamu a jiná, věcně vesměs nesprávná rčení.\n*) Neúspěch Hlídky jistě nebyl tak veliký, uvážíme-li\nco praví r. 1686 italský spisovatel Baldinucci na zá-"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "333", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.47", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3840, "texte": "„Vzkříšení Lazara\" již za jeho dílo, a je jím\nsotva také „Stařena čtoucí bibli\" ze sbírky\nPorgěsovy (spíše Nicolae Maesa), zrovna ja-\nko „Milosrdný Samaritán\" v Louvru (myslím\nna Bernharda Fabritia) nebo druhý obraz\n„Poutníků Emauzských\" z r. 1654 v Louvru,\nkterý nemůže býti jeho prací. Dnes už jsou\nvyšetřeny vztahy Rembrandtovy k součas-\nnému holandskému umění (a ve svých za-\nčátcích naprosto nestojí tak „na opačné\nstraně\", jak tvrdí Verhaeren) zjištěny vlivy,\npod kterými rostl: domácí tradice skupino-\nvého portrétu, italské principy komposiční\njmenovitě subordinace předmětu celku\nobrazu, komposice trojúhelníková, temno-\nsvit Caravaggiův, lepty Callotovy, Elsheimer,\nRafael, Mantegna, perské miniatury - a\nvšechna tato drobná fakta vymezují dráhu\nživotopisci, připínají genia k půdě a okolí,\nz nichž vycházel a odkud je jedině přístupný.\nVerhaeren mluví sice pohrdlivě o „trpělivé,\nrozdrobující, slídilské vědě\" a staví sobě mě-\nřítko „kritiky nikoliv vnějškové, nýbrž na-\nopak vniterné\", ale tato pracná a neúnavná\nzvědavost, nedává-li posledního pochope-\nní genia, jeho bytostného jádra, poskytuje\naspoň skutečnost poznatků, bez nichž je\numělec nekontrolovatelným a jenom libo-\nvolně měnitelným literárním námětem.\nTyto skutečnosti života, zjištěné závislosti\na vztahy, určují tohoto umělce proti ostat-\nním, vymezují to, v čem se liší, ohraničují\ntakřka pevnou konturou hranice jeho osoby\njako pevného místa proti nekonečnému toku\ndějin, jejich neznámých a polopodvMomých\nproudů. Vzpomínám na široké kulturní ex-\nkursy Neumannovy, jak osvětluje jimi po-\nstavení R. v tehdejší holandské společnosti\na kultuře, na zjišťování vyobrazených scén\nbiblických, prováděné Wickhoffem a jeho žá-\nky, a jimiž stanoven poměr umělcův k textu\nbible, na úžasně subtilní, až studené výklady\nRieglovy o komposičních zásadách R., na\nzkoumání Vethova, Hamannova, na práci,\nkterou věnoval Legros, Rowinski očištění\ngrafického díla R. od prací imitátorů a žáků,\nporovnávám beletristickou parafrási Ver-\nhaerenovu a tím, co dovede příležitostně\nříci o Rembrandtovu obrazu Danae, Jul.\nLange to vše jsou živá světla, živný chléb\nzjištěné pravdy, kde často drobnost při-\npomínám jen Greefův objev, že v obrazech\nzázračného uzdravení Tobiášova zobrazena\nchirurgicky přesná operace zákalu je po-\nukazem k pátráním, čím byla tomuto tvůrci\nvnější skutečnost, jakým způsobem sní za-\ncházel a kde začínal ji překonávati.\nU Verhaerena není ničeho takového a ne-\nbylo by to chybou knihy, uvážíme-li její cíl,\nale není tam také ani jednoho z oněch o-\nsvobozujících rozhodných slov, smělých po-\nhledů, nebo třeba jen neumělého tápání, jež\nby zasáhly některý z ústředních nervů pro-\nblému, dotkly se - byť jen mžikem - tajem-\nství tvůrcova, a jaké nalézáme třeba u Fro-\nmentina stojícího přece na opačném pólu\nvlastního uměleckého zaujetí a u Francouze\npochopitelných předsudků formalistické\nestetiky. Verhaeren nevystupuje nikdy ze své\nstále stejné vřelosti, neproniká ani na chvíli\nlátkou tak těsně, aby vášnivým útokem chy-\ntil některý z oněch uzlů, ze kterých se vyvíjí\numělecké drama Rembrandtova genia, roz-\nvrhl je smělým tahem v jeho dějství, sklonil\nse v ony hloubky lidského soucitu, v něž\nvede duch největšího malíře. Ona velikolepá\ngradace, jakou je život Rembrandtův a jež\nmá svoji obdobu snad jedině v růstu Dona-\ntellově(Mutherově povrchnosti byla námětem\nbeletristického přiřaďování obrazů k událo-\nstem životopisu), je sotva zaznamenána, ale\nnevyužitkována na stránkách jeho knihy. Cí-\ntíte, jak základní je jeho nepochopení zá-\nkladů Rembrandtovy povahy, porovnává-li\ntohoto nejvášnivějšího sektáře a zaujatce je-\n\nkládě holandských zpráv. „Když potom namaloval ve-\nliký obraz, který byl pověšen ve střeleckém domě (před-\nstavoval nástup měšťanské pěchoty) stalo se jeho jméno\ntak slavné, jako snad žádného z jeho uměleckých sou-\ndruhů v oné zemi."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "334", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.48", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2689, "texte": "diné idey s všeobsáhlou pružností šťastného\ngenia Shakespearova. Dle mého mělo-li\nby se už jednati o literární paralelu může\njediný Dostojevský býti stavěn v příměr\ns Rembrandtem.\nVeškeré bádání o umění vyššího řádu,\nkteré se neomezuje tedy jenom na zjišťování\nvěcných skutečností, může míli dva cíle: buď\ntouží po tom, postaviti z díla a dochovaných\nzpráv celý zjev umělce v nejsilnější život-\nnosti a nejvíce přesvědčujícím (to jest nej-\nlépe odůvodněném) osvětlení povahy, činů,\númyslů se vší jejich lidskostí a proniknouti\ntak, jak možno nejdále ke kořenům toho,\nčím je věčný a nedobový, čím vyjadřuje sa-\nmo lidství nebo chce vyzkoumati a odha-\nlili, takřka znovu prožiti onen pohnutý děj\n(nebo děje), kterým vznikalo dílo. Obnoviti\na ne-li znovuvytvořiti, tož prohlédnouti a\nosvětlili všechny peripetie tvůrčího procesu,\njeho překážky, faktory, látku, podmínky a\nsledovati tuto cestu až k poslední uzavřené\na vyzrálé formě.\nCo praví o Rembrandtově povaze Ver-\nhaeren, jsou jenom poznámky, nedostaču-\njící k rekonstrukci Rembrandta člověka-\numělce a jeho zkoumání díla trpí tím, že po-\nhlíží na ně vždy z odstupu a nikdy se k němu\nnepřiblíží tak, aby se s ním stotožnil, pronikl\nje, takže mu proto uniká onen nejkrásnější\npocit smyslové rozkoše, onen, takřka tělesný\ndotyk formy, bezprostřední prožívání jejího\npohybu, jejího chvění, z něhož jako nový\nsvět vyrůstá nová skutečnost díla, nová hod-\nnota, kterou obohacuje lidstvo zemi.\nBeletristovi uniká tak Rembrandt posled-\nní, tvůrce Židovské nevěsty, Rodinné podo-\nbizny brunšvické, petrohradského Ztracené-\nho syna a nalézá jenom Rembrandta „kou-\nzelníka\", „visionáře\", „malířezázraků\". Jak\npřesně bylo by nutno vymeziti tato slova, aby\nvůbec platila! Neboť označují jenom vzhled\nRembrandtových obrazů, řekl bych to, jak\nznějí zraku a přece, čím zní hudba adagia\nBeethovenovy Deváté, toť jenom pěna a lesk,\npouhé opojení smyslů, proti jeho lidskému\nobsahu, skrytému ve zvuku. Je vůbec visio-\nnářem Rembrandt, tak pronikavě zkouma-\njící všechny podrobnosti vnější viditelné pří-\nrody? On, zůstávající celým svým dílem (prá-\nvě Noční Hlídka je toho dokladem) věrným\nzemi a realitě, a jemuž na druhé straně vůbec\nschází dar kombinační fantasie, který nikdy\nničeho nevymýšlí a jenž má tak málo smy-\nslu pro obrazovou krásu a ušlechtilost ?\nSvětlo a vše ostatní (naprosto nelze říci,\nže by Rembrandt byl malířem „obratným\"\na „dovedným\" v našem smyslu, neboť o-\nbrazy zřetelně ukazují stopy jeho zápasu\ns hmotou, jak těžce je hnětl as jakým na-\npětím se v nich vyjadřoval) jsou jenom\nprostředky a cílem je život, samo bytí a dění.\nO této stránce, či o této podstatě Rembrand-\ntova díla, neříká Verhaerenova kniha ni-\nčeho.\n\nV. V. Štech."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c036", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "334", "page_fin": "336", "image_debut": 48, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.23.5", "titre_corps": "Poznámka ku článku o Rembrandtovi.", "titre_sommaire": "Poznámka ku článku o Rembrandtovi.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 48, "page_imprimee": "334", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.48", "debut_caractere": 2691, "fin_caractere_exclue": 3442, "texte": "Poznámka ku článku\no Rembrandtovi.\n\nZ obrovské literatury o Rembrandtovi\njmenuji jen některá z význačnějších jmen:\nNeumann C.: Rembrandt. Berlin und\nStrassburg. 2. vydáni. 1906. Nejširši a dnes\nasi nejobsažnější vylíčení umělcova života\na díla.\nWickhoff Fr.: Zeichnungen R. mit bibli-\nschen Vorwúrfen. Innsbruck 1906.\nRovinski D.: L'oeuvre gravé de Rem-\nbrandt (1000 foiotypií různých stavů s vě-\ndeckým katalogem.) Petrohrad 1890.\nHamann Rich: Rembr. Radierungen 1906.\nRiegl A.: Das hollandische Gruppenpor-\ntrát im jahrbuch d. kunsth Sammlungen d.\nAllerhóchsten Kaiserhauses XXIII. Vídeň\n1902.\nVeth Jan: Přednáška o Noční hlídce v\nSitzungsberichte der kunstgesch. Gesellschaft\nin Berlin 1899, kromě veliké knihy holand-\nské, vyšlé v Amsterdamu 1906."}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "336", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.50", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 590, "texte": "Greef Rich.: Rembrandts Darstellungen\nder Tobiasheilung. Stuttgart 1907.\nLange Julius: Die menschliche Gestalt in\nder Geschichte der Kunst. Překlad z dán-\nštiny. Strassburg 1903.\nPopulární vydání všech Rembrandtových\nmaleb vyšlo péčí A. Rosenberga ve sbírce\nKlassiker der Kunst. Tamtéž vydal repro-\ndukce všech leptů W. Singer, bohužel veli-\nce nespolehlivě a často dle špatných stavů.\nMonumentální publikaci maleb obstaral Bo-\nde-Breedius v Paříži 1897-1905, kreseb vy-\ndány dosud 4 svazky Lippmannem. Veškeré\nhistorické dokumenty shromáždil v jednom\nsvazku Hofstede de Groot v Haagu 1906."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c037", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "335", "page_fin": "335", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.23.5.1", "titre_corps": "Torso ze slonoviny nalezené v Brassempony. Museum v Saint-Germain. Sbírka Pitteova.", "titre_sommaire": "Torso ze slonoviny nalezené v Brassempony. Museum v Saint-Germain. Sbírka Pitteova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "335", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.49", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 83, "texte": "Torso ze slonoviny nalezené v Brassempony. Museum v Saint-Germain. Sbírka Pitteova."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c038", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c038", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "336", "page_fin": "338", "image_debut": 50, "image_fin": 52, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.23.6", "titre_corps": "José Junoy: Artey artistas.", "titre_sommaire": "José Junoy: Artey artistas.", "signature_source": "J. Čapek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "336", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.50", "debut_caractere": 592, "fin_caractere_exclue": 3611, "texte": "José Junoy: Artey artistas.\n\nNovější španělské malířství bývá ob-\nvykle zhruba ztotožňováno se jmény Zulo-\naga, Anglada a Zubiaurre, populárně nej-\nznámějšími representanty jakési školy, ostře\nvyznačené a nápadné zvláštními vlastnostmi\nčistě lokálního a národního rázu. Malířská\nkoncepce je u nich vedena hlavně snahou\npodati odlišnost a specielní barvitost Špa-\nnělska se všemi jeho národopisnými for-\nmami a zachovalými zvyklostmi v domácím\na náboženském životě i ve svérázných lido-\nvých zábavách, jež jsou velice malebné.\nPodobných škol, u kterých nejhlavnější a\nurčující složkou je národopisná zajímavost\nmotivu, je i jinde celá řada: tak skupina Da-\nchavských malířů v Mnichově, folkloristické\nmalování ve Skandinávii, v Polsku, na Mo-\nravě i jinde; velice charakteristické je pro\nně povšechně velice volné a tučné vedení\nštětce, technická zručnost a hledaná bravura\nv malířském podání, a značná barevnost,\njež však je hmotně připoutána na lokální ba-\nrevnost zobrazovaných předmětů. Toto no-\nvější officielní španělské malířství žije po\ntechnické stránce hlavně ze starších mistrů,\nčástečně z Ribery, pak Zurbarána a hlavně\nz Velásqueze; Zuloaga, technicky ze všech\nnejzručnější, je nejpodstatněji určen Tlustou\ndívkou (v madridské akademii) od Velás-\nqueze; někde, co do barevné sytosti, lze sou-\ndili na velice povrchně strávený vliv Grecův.\nTaké u této španělské školy je vedení štětce\nvelice zručné, bravurní a hravě přemáhající\nrůzné úlohy hledaných effektů, jež jsou pou-\ntavé, ale nesolidní. Officielně jsou tito ma-\nlíři nejznámějšími jmény novějšího španěl-\nského umění; Zuloaga je z nich u nás nej-\nlépe znám z výstav, ostatní z reprodukcí\nv časopisech.\nTímto malířstvím se José Junoy ve své\nknize vůbec nezaměstnává; jeho krátké člán-\nky spíše chtějí podati obraz nejmladšího\nšpanělského malířství již ne impressionisti-\nckého, ani národopisného, ale širokou zá-\nkladnu noyějších uměleckých snah, vyzna-\nčených ve Španělsku přibližně tak jako v o-\nstatní Evropě vlivem moderní Francie; im-\npressionismus, Puvis deChavannes, Gauguin,\nDenis, Gogh, Cězanne, částečně Matisse,\nz umění sochařského hlavně Rodin a Mail-\nlol. Z vlivů staršího francouzského umění\nuvádí Junoy Chardina a Daumiera. Ke knize\nje připojeno třináct illustrací.\nMladé španělské umění v této knize uve-\ndené má jeden skoro všem společný po-\nvšechný ráz: lyričnost v pojetí a začasto\nsladkou sytost a oblou plnost ve formální\nstylisaci; dále románskou umírněnost a ne-\nnásilnost ve formální koncepci a ve výrazu,\ntak jak ji známe z obrazů Gauguinových a\nDenisových nebo z plastik Maillolových; u-\nmírněnost, jež ve svém lyrickém odevzdání\nsnadno někdy může naraziti na nebezpečí\nnehybnosti a prázdnoty.\nZe sochařů je nejprve uveden Enrique\nCasanovas, jehož Venuše, rázu velice klas-\nsického, je značně blízká Maillolovi; dle Ju-\nnoye je Casanovas ve svých formálních sna-\nhách také silně určen uměním stylu jónského,\nsochařstvím etruským a assyrskými reliefy;\nJosé Claré je žákem Rodinovým s vlivy\ngotickými a antickými.Manuel Huguéje"}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "337", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.51", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2592, "texte": "příkladem sochařství vzniklého po onom\nnedávném období, kdy umělci silně obrátili\nsvou pozornost k studiu primitivní plastiky\ndivošských idolů a fetišů, výtvorů nevědomé\nsíly a instinktivní techniky, řezaných ve dřevě\ns krutou jasností, o širokých a prudce lome-\nných plochách, brutálně přesném sestrojení\na kompaktní symetrii a soustavě těles. Z při-\npojené reprodukce Nahé ženy z galerie Kahn-\nweilerovy je nejlépe vidět, jak přísná rovno-\nváha a vyrovnaná oblostklassicisujícíhoMail-\nlolovskéhopodánísilněseoživuje drsným a o-\nsvěžujícím vlivem tohoto obrození barbarské\na primitivní příchuti. - Toto období nebylo jen\nfrivolní koketerií s barbarismem, i přes hojné\npřestřelky skoro kopií polynéských model,\njaké je dosud možno vídati na pařížských\nvýstavách bez jury; a nebyl to mezi novými\numěleckými tendencemi výhradně jen ku-\nbismus, který ve svých počátcích byl po ně-\nkterých stránkách určen také tímto dočas-\nným úkazem. Barbarismus je slovo špatné\na nepřiléhavé; přijmeme-li je však s dobrou\nvůlí, pak je možno bez úsměšků přijmouti\ni ten dohad, že jistý barbarský rys, tak ne-\npříjemně od některých pociťovaný nad mno-\nhým uměleckým dílem moderního původu,\nje jednou z obecnějších vlastností moderní\ndoby, novým, dobovým rysem, jejž nelze\nsnadno podceňovati. Kryje se začasto skoro\ns tím, čemu by bylo možno říci ž iv e 1 n o st\nv díle, nebo bezohledná bezprostřednost\nve výrazu. Jeho nejvnitřnější příčiny leží tedy\novšem hlouběji než snad pouze v zajíma-\nvých formálních snahách.\nZ malířů je to Joaquín Sunyer, kte-\nrého Junoy cení asi nejvíce; jeho umění vy-\nznačuje se harmonickým pohybem a lyri-\nckou hudební kadencí. Další články jsou\nvěnovány jménům: Isidro Nonell, Joa-\nquín Mjr, Ricardo Canals, Sebasti-\nán Juner-Vidal, Joaquín Torres-\nGarcía, Pedro Ynglada a F. |. No-\ngués.\nDalší podstatnou část kniky tvoří obsáhlý\nčlánek: OdCézanna ke „Kubistům\".\nJunoy sleduje zde nejprve stručně vývoj mo-\nderní ho malířství od impressionismu pod\nvlivem hlavně Gauguinovým a Van Gogho-\nvým a ovšem nejvíce Cězannovým, který\nnejdále otevřel cesty pro nové malířství. Do-\ntýká se základních poznatků udaných dílem\nCézannovým, z nichž vyšly nové snahy po\nideální plastice v obraze; pak pojednává\no dalších faších vývoje, vyznačených různými\nvlivy a příklady. Je to hlavně umění primi-\ntivní, barbarské a pak věda, kterou Kubisté\nchtějí si upraviti k účelům čistě malířského\nvýrazu (zvláštní anatomická plastika dle\nMach-Delaye a Cyona, topografická anato-\nmie frontálních řezů a horizontálních úseků\nvydaná Drem Doyenem, pak obzvláště neeu-\nklidovská geometrie Poincaré-ho a j.). Tyto"}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "338", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.52", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2158, "texte": "vlivy vedly k dnešnímu kubismu, pokud ho\nznáme ze starších obrazů Picassa a Braqua\na z nynější činnosti malířů, jako je Metzin-\nger, Le Fauconnier, Gleizes, Delaunnay, Fer-\nnand Léger a m. j. (opomenut je Juan Gris).\nJunoy zdá se být o celém hnutí velice dobře\ninformován; jeho sloh, který by se nám zdál\nsnad někdy příliš básnicky temperamentním,\nnezachází nikde do prázdné výmluvnosti na-\ndšeného diletanta, a překonává řečí jasnou\na bohatou veškeré obtíže nové terminolo-\ngie, jakým je těžko se vyhnouti při látce tak\ntěžko ovládnutelné. Přílišnou stručností trpí\nty části, kde Junoy uvádí jména umělců, a\nkde mu při materiálu tak obsáhlém nezbývá\nvedle jejich zařazení do vývoje dosti místa\nk dostatečné charakteristice jejich umění.\nKubismus, tato „lyrická geometrie\", jak\njej nazývá, není pro něho sensačním obje-\nvem, všehojivým lékem nebo samospasitel-\nnou formulí, nýbrž slibem jednoduchého,\nvýrazného a uzákoněného umění, nového\nrytmu, kterému se dnes cítí povinen přinésti\nsvou pozornost a sympatie.\nDalší článek věnován je P a b 1 u P i c a s-\ns o v i; junoy dělí jeho vývoj v období po-\nkusů impressionistických, v období mo-\ndré, růžové, exotické a v období\nkubismu. Obšírněji se zaměstnává vysvě-\ntlením sestrojení celkového obrazu, sou-\nstavou t. zv. plánů světelných a geometri-\nckých, z nichž každý má býti energetickou\nkompensací druhého, a jež mají sprostřed-\nkovati ideální prostorovou fikci zobrazených\nV J VI o\npredmetu.\nPicasso, který prodělal tolik vlivů, je dle\nJunoye geniálním temperamentem, nada-\nným jako nikdo jiný schopností ovládání\nvěcí a schopností assimilace, komplexním\na silným umělcem. Neodolatelná síla pudí\nho vždy znovu k neznámým horizontům,\nnení mu však možno uskutečnili s poměr-\nnou lidskou plností svůj ideál, jako jiní velcí\nstvořitelé nesmrtelných forem. Má tragický\naslavnýosud ustavičné renovace, beze\nstání, jako nový věčný žid. Nemůže spo-\nčinouti ve stínu stromu, který sám pěstoval,\nnemůže usednouti na kameni, který sám\npostavil vedle cesty; je předurčen, aby si\nmohl rty jen ovlažiti ovocem a vodami jitř-\nního chladu, jehož svítání vidí dříve než o-\nostatní, aniž by se směl jimi nasytiti.\n\nJ. Čapek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c039", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "337", "page_fin": "337", "image_debut": 51, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.23.6.1", "titre_corps": "Diluvialní plastiky řezané v kosti a rohu z jeskyně Mas d'Azil. Sbírka Pitteova.", "titre_sommaire": "Diluvialní plastiky řezané v kosti a rohu z jeskyně Mas d'Azil. Sbírka Pitteova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 51, "page_imprimee": "337", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.51", "debut_caractere": 2594, "fin_caractere_exclue": 2674, "texte": "Diluvialní plastiky řezané v kosti a rohu z jeskyně\nMas d'Azil. Sbírka Pitteova."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c040", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "338", "page_fin": "338", "image_debut": 52, "image_fin": 52, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.23.7", "titre_corps": "Výstava uměleckého sdružení Sursum.", "titre_sommaire": "Výstava uměleckého sdružení Sursum.", "signature_source": "V.V. Štech", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 52, "page_imprimee": "338", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.52", "debut_caractere": 2160, "fin_caractere_exclue": 3208, "texte": "Výstava uměleckého\nsdružení Sursum.\nV.V. Štech.\nCo ukazuje sdružení Sursum na své vý-\nstavě, jsou pouhé tišiny a stojaté vody vý-\ntvarného umění. Jsou to pokraje výtvarnictví,\nstará vláda nálady, naivní symbolismus,\nužaslé udivení nad exotickým motivem, lite-\nrární mystika nebo pseudopsychologické lí-\nčení stavů a halucinací výtvarně naprosto\nnezajímavých. Nad to formální nemohouc-\nnost, nejrůznorodější vlivy nestrávené a dis-\nparátní:Poláci, Munch, Bílek, Kalvoda, Greco,\nŠvabinský, Štafl, i poslední nové umění. Ze\nvšeho toho zmatku zajímají jen některé tem-\npery a lepty Konůpkovy (bohudík nesouvi-\nsející s ostatní literární romantikou jeho\ntvorby), dva oleje Zrzavého určitým archai-\nsujícím eklekticismem a smyslem pro celek,\nze spousty prací Váchalových jenom ty dře-\nvořezby, které mají prostý půvab ruční prá-\nce (Sv. Terezie, Krucifix). Jako celek a zjev\ndobový není tato výstava než dokladem\nzmateného chtění vrhající ho nesvládnutou\nenergii na „vysokou\" práci tam, kde scházejí\nprvní základy techniky a nejnutnější erudice\nvýtvarné."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c041", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.1", "debut_caractere": 1373, "fin_caractere_exclue": 1654, "texte": "GRAFICKV ZAVOĎ REPRODUKCNI\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1,, SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c042", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.2", "debut_caractere": 1189, "fin_caractere_exclue": 1303, "texte": "TISKOPISY\nDÉLNICKÁTISKÁRN ÁV PRAZE\nMYSLIKOVA ULICE CIS iř\nTELEFON 2,54\nVZORNÁ ÚPRAVA TISKŮ. NEJNOVĚJI DRUHY PÍSEM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c043", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.4", "debut_caractere": 1290, "fin_caractere_exclue": 1359, "texte": "ZALOŽENO 1865.\nOTAKAR SKŘIVAN,\nTOVÁRNA NA PARKETY\nPRAHA-KR. VINOHRADY"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c044", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.27", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.4", "debut_caractere": 1361, "fin_caractere_exclue": 1701, "texte": "HOTEL\n„11 ARCIVÉVODY ŠTĚPÁNA\"\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ\ndoporučuje nejmoderněji zařízené pokoje od 3 K\nvýše. / Útulné eleg. jídelní salony, jakož i zvláštní\nmístnosti pro bankety a svatební hostiny. / Uzna-\nně vždy výborná kuchyně. Nejlepší káva, pravý\nplzeňský prazdroj, bavorské pivo a přírodní vína.\nMenu á K V 40. VIL.HAUNER,maj. hotelu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c045", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[339]", "page_fin": "[339]", "image_debut": 53, "image_fin": 53, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.28", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 53, "page_imprimee": "[339]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.53", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 191, "texte": "VE VINICI\nKNIHOVNĚ UMĚLECKÉHO\nMĚSÍČNÍKU VYJDE NA PODZIM\nFRANTIŠEK LANGER:\nSVATÝ VÁCLAV\nTRAGEDIE O TŘECH DĚJSTVÍCH\nCENA 2K\nKNIHOVNU UMĚLECKÉHO\nMĚSÍČNÍKU VEDE A VYDÁVÁ\nSKUPINA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c046", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[340]", "page_fin": "[340]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.29", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[340]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.54", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 288, "texte": "Kostelní\na salonní okna\n\" * \"rmpaftmmKwmmmßaalsi&eab\nJ. Vlasák, Praha\nI., Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c047", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c047", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[340]", "page_fin": "[340]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.30", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[340]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.54", "debut_caractere": 290, "fin_caractere_exclue": 493, "texte": "VRÁNA JOSEF\nLAKÝRNÍK A MALÍŘ PÍSMA\nPRAHA 11., JERUZALÉMSKÁ 6n.\nprovádí veškeré práce v obor tento\nspadající. / Zejména lakování top-\nných těles (radiátorů) k topení pa-\nrou a vodou, zaručeně bez zápachu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c048", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[340]", "page_fin": "[340]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.31", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[340]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.54", "debut_caractere": 495, "fin_caractere_exclue": 616, "texte": "JOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKÝ, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561-11. , POŠT. SPOŘ. 29.976"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c049", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c049", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[340]", "page_fin": "[340]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.32", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[340]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.54", "debut_caractere": 618, "fin_caractere_exclue": 723, "texte": "KAREL KRAUS\nZÁVOD KAMNÁŘSKÝ\nDOPORUČUJE SE K VEŠKERÝM\nPRACÍM V OBOR TEN SPADA-\nJÍCÍM\nPRAHA 1., LILIOVÁ 248"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c050", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[340]", "page_fin": "[340]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.33", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[340]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.54", "debut_caractere": 725, "fin_caractere_exclue": 838, "texte": "ALOIS WEYROSTEK\nMISTR DLAŽDIČSKÝ\nPROVÁDÍ BEZVADNĚ\nVEŠKERÉ DRUHY DLAŽEB\nZA CENY VELMI MIRNE.\nPRAHA 11., ČÍS. 1219."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c051", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.34", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.55", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 138, "texte": "JAN HLAVÁČEK\nZÁVOD MALÍŘSKÝ\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\nPRÁCE SPADAJÍCÍ\n! DO OBORU MALBY\nINTERIEURÍI\nPRAHA ČÍSLO 715-1.\nDLOUHÁ TŘÍDA\n(ROH RYBNÍ ULICE)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c052", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.35", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.55", "debut_caractere": 140, "fin_caractere_exclue": 247, "texte": "ZAŘIZOVÁNÍ\nBYTŮ\nPRAHA 11.,\nJINDŘIŠSKÁ UL. 1\nSTOUPA\nKOBERCE\nZÁCLONY\nSTORY\nPŘIKRÝVKY\nLINOLEUM\nMOSAZNÝ\nNÁBYTEK"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c053", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.36", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.55", "debut_caractere": 249, "fin_caractere_exclue": 410, "texte": "Kancelář kamenných lomů\nv\nDžbán, Podbaba, Bulo\nblice. - Nejtvrdši materiá\npro stavby betonové\nSchneiderová-Polnerová,\nPraha VII, Bělského tř. čís. 696; 11. patro"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c054", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.37", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.55", "debut_caractere": 412, "fin_caractere_exclue": 622, "texte": "B. T. SRPEK\nV BRANDÝSE NAD LABEM\nspecielní umělecká slévárna kovů, atelier pro odléváni\numěleckých děl všech velikostí, ze všech druhů cenných\nkovů a jich sloučenin,\nZ VE TŠ O VÁ Ním.\nMODELŮ Ul UMĚLECKÁ RAŽEBNA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c055", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.56", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 123, "texte": "PETR NEDVED\nPRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36\nVLASTNÍ VÝROBA MEIDIN-\nGERSKÝCH KAMEN A REGU-\nLAČNÍCH, NÁSYPNÝCH,\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c056", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.56", "debut_caractere": 125, "fin_caractere_exclue": 277, "texte": "PROVEDENO DLE NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVV I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLÉM ODBORN. PROVEDENI\nVyRÁBI A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK. VINOHRADY, BARÁKOVA3"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c057", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.56", "debut_caractere": 279, "fin_caractere_exclue": 499, "texte": "JOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský provádí veškeré\n. práce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c058", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c058", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.56", "debut_caractere": 501, "fin_caractere_exclue": 617, "texte": "ZÁVODY PRO UMELECKO-PRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA VIL\nU PRŮHONU.\n*\nVLASTNÍ NOVÉ MODER. ZAŘÍZ. TOVÁRNY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c059", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c059", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.42", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.56", "debut_caractere": 619, "fin_caractere_exclue": 801, "texte": "ČESKÁ MVSLI\nČASOPIS FILQSOFICKý. ORGÁN\nFILOSOFICKÉ JEDNOTy V PRAZE\nPŘEDPLATNÉ PRO TUZEMSKO 8 K ROČ.\nRedakční adresa: Prof. Dr.\nFr. Krejčí, Král.Vinohrady,\nKollárova ulice\nč. p. 1106."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c060", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c060", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.43", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.56", "debut_caractere": 803, "fin_caractere_exclue": 1061, "texte": "G RAN O LIT\nPriv., celistvá, houbě a ohni vzdorující podlaha,\npodložka pod linoleum, podložka pod parkety na\nželezobeton místo asfaltu, neprozvučná isolace'\nterrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA\nČÍSLO 22. TELEFON 305/ IV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c061", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c061", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 57, "image_fin": 57, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.44", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.57", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 228, "texte": "Stavební a nábytkové\ntruhlářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAVv\nHANUŠ\nPRAHA 11., Marián-\nská ul. č. 4 proti »Ná-\nrodním Listům«\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c062", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c062", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 57, "image_fin": 57, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.45", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.57", "debut_caractere": 230, "fin_caractere_exclue": 370, "texte": "Arnošt Diepold\nzvonař v Praze-L,\nAnežská ul. č. 12 n.\nDoporučuje se k dodávce\nnových a k opravám zvo-\nnů starých v cenách nej-\nlevnějších. \\"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c063", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c063", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 57, "image_fin": 57, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.46", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.57", "debut_caractere": 372, "fin_caractere_exclue": 472, "texte": "Práce\n1r v 1 r\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha-Kr Vinohrady,\nKollárova ulice č. 15."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c064", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c064", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 57, "image_fin": 57, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.47", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.57", "debut_caractere": 474, "fin_caractere_exclue": 630, "texte": "MODERNÍ\nEMAILOVANÉ FIRMY\nTABULKY S NÁPISY NEBO\nČÍSLY, PÍSMENY ATD.\ndodává První rak.-uh. továrna emailovaných štítů\nV. BROULIM, PRAHA\nSPÁLENÁ ULICE ČÍSLO 28"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c065", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c065", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 57, "image_fin": 57, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.48", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.57", "debut_caractere": 632, "fin_caractere_exclue": 973, "texte": "Založeno r. 1885. Telefon č. 1994.\nNejstarší česká továrna na železná kamna a stolové\nsporáky, jakož i ústřední topení a ventilace všech\nsoustav\nHorák rS) Lili man n,\nV PRAZE V., MAISELOVA UL. 42.\nJako specialitu vyrábí krby přesně dle slohu od jed-\nnoduchého do nejnádhernějšího provedení. Roz-\npočty a illustrované cenníky zdarma a franko."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c066", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c066", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 57, "image_fin": 57, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.49", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.57", "debut_caractere": 975, "fin_caractere_exclue": 1123, "texte": "DL.OUHOLETÉ ZKUŠENOSTI! NEJLEPŠÍ REFERENCE\nČETNÁ PROVEDENÍ! NEJKRATŠÍ DOBA STAVEBNÍ!\nSTROJNÍ POHON! NÁVRHY A ROZPOČTY NA\nVŠECHNA PROVEDENÍ STAVEBNÍ!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c067", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c067", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 57, "image_fin": 57, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.50", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.57", "debut_caractere": 1125, "fin_caractere_exclue": 1251, "texte": "HRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732 OLOMOUC\n''M\nWkrnM\nmi\nm\n:v\nwm,\nI\n. .\n» m\nÍJÍSÉ\n-\n-. -\nmm-.\n\";. -J.-\n\"•\"WWW\nmm\n■I\n*\n■\n'v.\n■"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c068", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c068", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 57, "image_fin": 57, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.51", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.57", "debut_caractere": 1253, "fin_caractere_exclue": 1345, "texte": "PODNIKATELSTVÍ BETONOV. STAVEB\nA TOVÁRNY STAVEBNÍCH VÝROBKŮ.\nPRÁCE ŽELEZOBETONOVÉ A BETONOVÉ"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c069", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c069", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 58, "image_fin": 58, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.52", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 58, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.58", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 412, "texte": "NOVÁ EDICE\nSBÍRKA KRÁSNÝCH KNIH, VYDALA:\nZDENĚK WIRTH:\nKUTNÁ\nHORAI\nMĚSTO A JEHO UMĚNÍ.\n91 FOTOGRAFIE ARCHITEKTUR,\nMALEB A PLASTIK.\nSUBSKRIPČNÍ CENA K 4*20 (DO\n15. ČERVENCE T. R.), POZDĚJI\nKOR. 6-—, POŠTOU O 20 HAL.\nDRÁŽE. SOUČASNĚ S ČESKÝM\nVYDÁNÍM TISKNE SE VYDÁNÍ\nNĚMECKÉ A FRANCOUZSKÉ,\nPOZDĚJI VYJDE ANGLICKÉ,\nRUSKÉ A ESPERANTSKÉ.\n1 ŽÁDEJTE PROSPEKTY KNIH I\n„NOVÉ EDICE\",\nPRAHA 11, MYSLÍKOVA ČÍS. 15\n... - , —."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c070", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c070", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 58, "image_fin": 58, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.53", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 58, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.58", "debut_caractere": 414, "fin_caractere_exclue": 619, "texte": "Ústřední topení\nflt\nFP\nGSa\nfe\nm\nv\na větrání všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo-\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZÁVOD\nC. Příbaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c071", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c071", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 58, "image_fin": 58, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.54", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 58, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.58", "debut_caractere": 621, "fin_caractere_exclue": 786, "texte": "VÁCLAV FIŠNA\nPRAHA 11., PURKyŇOVA 5\nODBORNÝ ZÁVOD ČALOUNICKÝ.\nSPECIELNÍ VýROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BYTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVy NÁBYTKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c072", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c072", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 58, "image_fin": 58, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.55", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 58, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.58", "debut_caractere": 788, "fin_caractere_exclue": 961, "texte": "PRAŽSKÉ NÁŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODEJNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB (SPOLEČ. S RUČ. OBMEZENYM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c073", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c073", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 58, "image_fin": 58, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.56", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 58, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.58", "debut_caractere": 963, "fin_caractere_exclue": 1064, "texte": "Zbraslavské šamotárny - mimo kartel\nKancelář a sklady: Praha, Havlíčkovo nám. č. 6. - Telefon č. 5122"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c074", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c074", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 59, "image_fin": 59, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.57", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 59, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.59", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 176, "texte": "ATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONQVSKÝ,\nPraha lil., Říční 539. |\nVeškeré práce staveb. E\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narch itektonické."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c075", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c075", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 59, "image_fin": 59, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.58", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 59, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.59", "debut_caractere": 178, "fin_caractere_exclue": 305, "texte": "lOSEF HLAVÁČEK\nDEKORATIVNÍ MALÍŘSTVÍ\nPRAHA-IL, PORÍC č. .o N.\nVYZNAMENÁN ČESTNÝM DIPLOMEM NA\nVÝSTAVĚ ARCHU. A INŽENÝRSTVÍ 1897."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c076", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c076", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 59, "image_fin": 59, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.59", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 59, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.59", "debut_caractere": 307, "fin_caractere_exclue": 353, "texte": "J. POTZ\nTRUHLÁŘSTVÍ\nPRAHA 11.\nKLIMENTSKÁ\n1235."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c077", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c077", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 59, "image_fin": 59, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.60", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 59, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.59", "debut_caractere": 355, "fin_caractere_exclue": 512, "texte": "JOSEF BĚLÍK\nPraha-L, továrna nábytku\nroh Celetné a Králodvorské ul. 2\ndoporučuje\nk volnému prohlédnutí své\nprvotřídní výrobky cen\nmírných s úplným\nzaručením."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c078", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c078", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 59, "image_fin": 59, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.61", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 59, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.59", "debut_caractere": 514, "fin_caractere_exclue": 680, "texte": "ANT.\nNAVRÁTIL\nTOVÁRNA UMĚLECKÉHO\nNÁBYTKU A VEŠKERÉHO\nVNITŘNÍHO ZAŘÍZENÍ\nBYTŮ.\nTELEFON 272\nPisárna a sklady:\nPRAHA-1., MIKULÁŠSKÁ 17\nTovárna:\nPRAHA-DEJVICE, POLSKÁ 270"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c079", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c079", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 59, "image_fin": 59, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.62", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 59, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.59", "debut_caractere": 682, "fin_caractere_exclue": 991, "texte": "FRANTIŠEK KRUKL\nPRAHA A SPOL. VÍDEŇ\nPRAHA V., Mikulášská tř. č. 3. • Tel. 2890\nSpecielní dílna na svařování.\nSU,\nco\n<V\nZ\nc\nX)\n3\na<\n>s\ntr\nQ.\nCd\nN\nO)\no\nr><\n3\nOch ran na' známka.\nJemné bezpečné autogenní svařování a\nřezání kovu pomocí nevýbušného Di s-\nsousplynu. Autoplyn, jediný plyn ku\nosvětlování automobilů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c080", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c080", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.63", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.60", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 93, "texte": "ZENSKy\nLÉKAŘ\nMUDr.\nAD. LUKL\nKrál. Vinohrady,\nroh Půrky nova n.\na Karlovy tř.\nOrd. 9-10., 2-3."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c081", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c081", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.64", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.60", "debut_caractere": 95, "fin_caractere_exclue": 363, "texte": "V. J. žKAVLÍČEK\nTOVÁRNA NA ZPRA\nPETROHRAD V ČECHÁCH.\nDodává pro veškerá odvětví stavebního truhlář-\nství: dvéře, okna, portály, lamberie, parkety, měkké\npodlahy atd. Výhradná licence pro Cechy: Maye-\nrova patentní okna, 30°/0 úspory.\nPRAŽSKÁ KANCELÁ\nKRÁL OVSKÁ TŘ. 88."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c082", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c082", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.65", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.60", "debut_caractere": 365, "fin_caractere_exclue": 389, "texte": "STREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c083", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c083", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.66", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.60", "debut_caractere": 391, "fin_caractere_exclue": 526, "texte": "Továrny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPĚ ČISLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c084", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c084", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.67", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.60", "debut_caractere": 528, "fin_caractere_exclue": 780, "texte": "pro celé i deíaily těchže, práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nV\nJindřicha Čapka, Praha L,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1912-09-01-c085", "article_bluemountain": "bmtnabk_1912-09_01#c085", "volume": "bmtnabk_1912-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.2.68", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.60", "debut_caractere": 782, "fin_caractere_exclue": 994, "texte": "RYDL &.THON\nSVIJANY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU INTERI F.URŮ, STAVEB,\nHŘBITOVU ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PÍ \"SMĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.1", "texte": "UMĚLECKÝ MĚSÍČNÍK\nČASOPIS SKUPINY VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ.\nVydáním a nákladem Tiskového družstva Skupiny\nVýtvarných Umělců v Praze.\nŘídí PAVEL JANÁK a FR. LANGER s redakčním\nkruhem: EMIL FILLA, VLAST. HOFMAN, FR. KY-\nSELA, V. V. ŠTECH, V. ŠTĚPÁN.\nREVUE MENSUELLE DES ARTS, ORGÁNE DE\nSKUPINA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ (GROUPE DES\nARTISTES), PRAGUE.\nRédaction et administration: Praguel., Františkovo\nnábřeží 20.\nDirecteurs en chef: PAVEL JANÁK et FRANT. LAN-\nGER. Rédacteurs: EMIL FILLA, VLAST. HOFMAN,\nFR. KYSELA, V. V. STECH, V. ŠTĚPÁN.\nREDAKCE a ADMINISTRACE Uměleckého Měsíčníku a KANCELÁŘ Skupiny Výtvarných Umělců v PRAZE 1.,\nFRANTIŠKOVO NÁBŘEŽÍ 20, denně od 9-1, 3-7 hod.\nRoční předplatné 12 K, do ciziny 15 K, jednotlivá čísla 1 K 70 h. Reklamace se nefrankují a přijímají\nse nejdéle do 14 dnů po vyjití čísla. Účet Záložního a Úvěrního Ústavu v Hradci Král., filiálka v Praze.\nRukopisy nevyžádané se nevracejí, není-Ii přiloženo zpáteční poštovné. Reprodukovali přílohy a otiskovali\nčlánky z Uměleckého Měsíčníku možno jen se svolením redakce, zprávy a poznámky jen s přesným udá-\nním pramene. Za práce podepsané odpovídají autoři.\nZodpovědný redaktor Pav. Janák, Praha 51-L- Za náklad a vydávání odpovídá jos. Chochol Praha IV.-240\nReprodukce grafického ústavu Jana Štence, Praha 1., Salvatorská čís. 8. Tiskem „Grafie\", dělnické knih\ntiskárny v Praze 11., Myslíkova ul. 1959.\n\nGRAFICKV ZAVOĎ REPRODUKCNI\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1,, SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.2", "texte": "OBSAH\nTEXT:\nV. V. Stech umění.\nEmil Filla: Život a dílo.\nKRONIKA:\nJan Thon: Jaroslav Vrchlický.\nK. Čapek: K ethickým názorům Maeterlincko-\nvým.\nJan Thon: K. M. Čapek: Patero třetí.\nV. V. Stech: Verhaerenův Rembrandt.\nPoznámka.\nJ. Čapek: José Junoy: Arte y artistas.\nV. V. Stech: Sursum,\n\nČÍS. 11. -12. (ZÁŘÍ.) ROČNÍK I. 1912.\nNo 11.—12. Ire ANNÉE\n\nSOMMAIRE\nTEXTE:\nV. V. Stech: Les commencements des arís.\nE. Filla: La vie et 1' oeuvre.\nCHRONIQUE.\n\nVYOBRAZENÍ:\nRománská hlavice z katedrály v Autunu. Kristus na kříži. Sochy z kostela sv. Petra ve Vézelay.\nPilíř z portálu v Moissacu. Michelangelo: Pieta. Donatello: Kladení do hrobu. Michelangelo:\nDetail z pomníku Lorenza z Medici. Rodin: Muž s přeraženým nosem. Tanečnice. Zlomek egypt-\nského reliefu. Perseus stínající Medusu. Metopa ze Selinutu. Sourya, bůh slunce. Indie. Ushas.\nIndický relief. Nekiarebes. Egypt. Indie. Socha Buddhova z Buddha Gaji. Sochy hlavního por-\ntálu katedrály v Chartres. Maska z chrámu sv. Víta. Sochy Ramsesa 11.z Luxoru. Japonská\nsoška. Indická socha. Egyptský relief. Čínská soška. Dřevěná sóška z ostrovů tichomořských.\nRodin: Perseus. - Diluviální plastiky z jeskyně Mas ďAzie. Torso ze slonoviny (2).\n\nTISKOPISY\nDÉLNICKÁTISKÁRN ÁV PRAZE\nMYSLIKOVA ULICE CIS iř\nTELEFON 2,54\nVZORNÁ ÚPRAVA TISKŮ. NEJNOVĚJI DRUHY PÍSEM."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.3", "texte": "Odběratelům a čtenářům Uměleckého Měsíčníku!\nTiskové Družstvo Uměleckého Měsíčníku.\nProsíme, aby v okamžiku, kdy uzavíráme prvý ročník U. M., byla s námi as dobrou\nvůlí i nezaujatě přehlédnuta nejen práce, kterou jsme vykonali, ale i poměry, v nichž\nvznikala a v nichž pracujeme.\nPočali jsme před rokem vydávali U. M. Aniž bychom mu byli předeslali program a sliby,\nmůžeme nyní poukázati, jak v jeho obsahu, tak stěsnaném, že jej sotva čísla stačívala po-\njmouti, jeví se vnitřní programová souvislost a společnost zásad všem uměním v U. M.\nspojeným. Ukazuje to, že byly zde příčiny, aby U. M. byl založen, že byly živé a činorodé.\nProsíme také, aby bylo přihlédnuto, jak hlavní těžiště Cl. M. bylo a jest výhradně v kladné\npráci: všude jistě vedla nás vždy snaha založiti vlastní práci na základech úplně ujasněných\nnázorů.\nZdáli jsme se býti tím, co jsme přinesli a předkládali, zvláštními, tvrdými a snad i zlými;\nale je to tím jen, že české umění propadá měkkosti a zjemnění, a že tedy jistá přísnost,\nvěcnost a uvažování o zodpovědnosti musila zdáti se tvrdá a se odrážeti; věříme však,\nže umění a zejména českému umění jest třeba toho, co nám bylo vyčítáno a předhazo-\nváno. Vždyť umění dle naší víry jest duševní činností, možno říci jistou prací, jíž třeba,\nmá-li býti dobrou, také uspořádanosti, mravnosti a opravdovosti. Jestliže jsme tyto vlast-\nnosti, jež rovnají, vytýkají, soudí a třeba i odsuzují, do umění vnášeli, zdaž není přirozeno,\nže to bylo nezvyklým a citelným, že to působilo obtíže a těžkosti a že to bolelo? Nemáme\npocitu, že jsme někomu übližovali; rozšiřovali jsme jen vždy obzor vědění a názoru. Snad\nčasto nelíbilo se, co jsme přinášeli; musíme tedy znovu opakovali, že „líbení\" doprovází\nvždy teprve ta umění a díla, jichž jisté zásady, dle nichž byly tvořeny, již sevšeobecněly\na staly se obecným majetkem; dále pak, že cílem vážného umění není líbivost a příjem-\nnost, ale opravdovost a stupeň dílem podávaného výrazu.\nZapočali jsme vydávati U. M.v době málo příznivé, v době, kdy většina sil a zájmu\nobrací se jinam možno říci téměř od umění takže náš počin vzbuzoval údiv, ba byli\njsme i odrazováni. Avšak myslíme, že umění náleží nutně k národnímu celku, že dokonce\npodmiňuje kulturu, neboť jest jejím úkazem, a že tedy nálada umění nepříznivá jest úkazem\nvždy hrozivým. Nikdy pak nemůže býti bez škody pro národní celek, jestliže tradice umění\na tradice zájmu o umění jest přerušena, jak nyní tomu hrozilo. Chopili jsme se právě proto\npráce. Bylo třeba nanejméně— domníváme se vzchopili se, aby mladá a počínající teprve\ntradice znovu nepoklesla. Snad také příčiny ochabnutí nebyly jen ve vnějších poměrech,\nsnad nastaly i uvnitř umění samého a tu naše úsilí svou odhodlanou a činnou zásadností\nje dvojnásob včasné.\nJsme konečně přesvědčeni, že národní veřejnost je nám i podporou povinována. Před-\nstavujeme a pokládáme se za část národa a pracujeme tak upřímně, jak cítíme; jsme\nstejně poctiví jako jiní, kteří pracují v technice, v dějinách nebo hospodářství. Jestliže pak\njest v duchu národa nutnost, aby choval ku všem svým pracujícím orgánům důvěru, máme\ni my právo na tutéž plnou důvěru a podporu. Neboť konečně usilujeme a směřujeme\nstejně k pravdě, a prosíme, aby takto na naši dosud vykonanou práci bylo pohlíženo.\nPřikročujeme k další práci a prosíme i očekáváme důvěru i podporu, které nám dle\npráva patří."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.4", "texte": "Přikládáme k dnešnímu číslu také dopisnici, na níž prosíme, aby nám byly laskavě\nsděleny adresy, na něž bychom mohli 1. číslo nového ročníku U. M. s nadějí zaslali na\nukázku. Obsah tohoto ročníku přiložen bude k prvnímu číslu ročníku druhého.\nPrvní číslo II. ročníku U. M. se již připravuje a vyjde během měsíce října.\nVšichni přispívající členové Skupiny Výtvarných Umělců obdrží jako prémii\nOíiy Gutfreunda: Při íoilefíě\nv sádrovém odlitku 45 cm. vys. Soška byla reprodukována v tomto ročníku Uměleckého\nMěsíčníku a je právě vystavena ve výstavě Skupiny V. U. v Obecním Domě. Mimo to do-\nstávají přispívající členové Skupiny V. U. Umělecký Měsíčník za snížené předpl. 10 K ročně.\nII. Výstava Skupiny Výtvarných Umělců\nv Obecním Domě\nod 28. září do 31. října\nobsahuje mimo práce členů Skupiny a nábytkových interrieurů Pražských Uměleckých\nDílen obrazy a plastiky těchto cizích umělců: Derain, Feigel, Friesz, Háckel, Kirchner,\nMúller, Nowak, Schmidt-Rottluf.\nPůvodní desky\nna I. ročník Uměleckého Měsíčníku dle návrhu V. H. Brunnera lze objednati v adm. U. M.\nSvatý Václav,\ntří aktová tragedie Frant. Langera,\nse třemi kresbami Zdeňka Kratochvíla vyjde bezprostředně před premiérou v Národním\ndivadle. Objednávky s poukázaným obnosem budou ihned po vyjití knihy z administrace\nvyřízeny.\n\nZALOŽENO 1865.\nOTAKAR SKŘIVAN,\nTOVÁRNA NA PARKETY\nPRAHA-KR. VINOHRADY\n\nHOTEL\n„11 ARCIVÉVODY ŠTĚPÁNA\"\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ\ndoporučuje nejmoderněji zařízené pokoje od 3 K\nvýše. / Útulné eleg. jídelní salony, jakož i zvláštní\nmístnosti pro bankety a svatební hostiny. / Uzna-\nně vždy výborná kuchyně. Nejlepší káva, pravý\nplzeňský prazdroj, bavorské pivo a přírodní vína.\nMenu á K V 40. VIL.HAUNER,maj. hotelu."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.5", "texte": "Románská hlavice z katedrály v Autunu. XII. stol."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.6", "texte": "Kristus na kříži. Franc. škola. XII. stol. (Dřevo.)"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.7", "texte": "Sochy z kostela sv. Petra ve Vézelay. XII. stol."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.8", "texte": "Pilíř z portálu v Moissacu. Kostel sv. Petra. XII. stol."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.9", "texte": "Michelangelo\nPieta. Řím. Palazzo Rondaniní."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.10", "texte": "Donatello\nKladení do hrobu. Padova. (Pálená hlína.)"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.11", "texte": "Detail z Tympanonu. Kostel sv. Magdaleny ve Vézelay. XII. stol."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.12", "texte": "Michelangelo\nDetail z pomníku Lorenza z Medici ve Florencii."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.13", "texte": "Rodin\nMuž s přeraženým nosem."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.14", "texte": "Tanečnice. Zlomek egyptského reliefu z pozdní doby nové říše."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.15", "texte": "Metopa ze Selinuntu\nPerseus stínající Medusu. Palermo."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.16", "texte": "Indie. Sourya, bůh slunce. Mus. Guimet v Paříži."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.17", "texte": "Ushas. Indický relief z mus. Guimet v Paříži."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.18", "texte": "Nektarebes. Louvre."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "[305]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.19", "texte": "Indie. Socha Buddhova z Buddha-Gaji. (Bihár.)"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "[306]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.20", "texte": "Sochy hlavního portálu katedrály v Chartres."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "307", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.21", "texte": "Počátky umění.\nVýňatek z delší práce.\nV. V. Štech:\n\nPáiráme-li v dnešní historii umění po základním východisku a určujícím cíli, shledáme,\nže rozptýlené a na pohled nesouvislé bádání vůdčích představitelů vědy i jejích drobných\npracovníků má společný znak, odlišující je výrazně od vědecké práce generace předešlé.\nJe to ústřední snaha prozkoumali umění se stanoviska formy, snaha o psychologické roz-\nřešení podmínek a příčin formy a jejích vztahů k tvořící individualitě a zažívajícímu di-\nvákovi, její závislosti na době a jejím celkovém výrazu slohu. Umělecké dílo, jedinečné a\nuzavřené, chápáno je jako podmíněný produkt výrazové činnosti člověkovy, z osamoce-\nného případu stává se psychickým dokumentem, jejž možno vysvětlili jedině poznáním\nzákladních pohnutek a podmínek lidského pudu výrazového. Práce Wickhoffova, Rieglova,\nSchmarsowova, Hildebrandova, Woelflinova je zřejmou reakcí proti vnější, popisné a\nkulturně-historické methodě předcházející generace, neguje nadužívání theorie prostředí\na znovu zdůrazňuje ve vývoji umění význam vědomého, nemechanického tvoření. Při tom\nlze u historiků umění zřetelně konstatovali snahu vyjiti z uzavřených mezí discipliny,\nzkoumali historická fakta filosoficky, spojiti historii s aesthetikou v novou jednotu vědy\no umění. Rozšiřuje se tak materiál badatelský o nová území a období, a vědecké zkou-\nmání obrací se k epochám, z nichž možno řešili základní problémy života umění, hledali\nvšeobecné zákony, pod kterými vzniká a roste, tedy buď k dobám slohových převratů,\nkdy podstata formy není ještě zakalena slohovou konvencí, nebo k primitivnímu umění\npřírodních lidí. , .\nNejsiarší nám známé umělecké produkty jsou plastické, to jest trojrozměrné a jejich\npředmětem je člověk, a to žena, nikoliv ornament, a jejich forma není stylisovaná, ale\nsnaží se podati život názorně a smyslně. Při tom pocházejí z období nejnižší hmotné kul-\ntury a nejmenších duševních potřeb: ze souhrnu nalezených zbytků představujeme si je-\nskynní troglodyty Aquitanie jako lovce, oblékající kožešiny zvířat zabitých holí nebo pa-\nzourkovým kopím, hrubě přisekaným, kteří žijí cele zápasu s přírodou, od níž závisí i pře-\nsycení potravou i strádání v nedostatku. Paleolitický lovec je lenoch, oddaný okamžiku,\nbez představitosti as minimálním životem reflexivním, za to neobyčejně vyvinutých\nsmyslů, zbystřených pozorovacích schopností. Tvoří z plnosti sil, přemíry energie, hravého\npudu předměty, jež nemají účelu mimo vlastní existenci, a které vyjadřují jasně celkový\nživotní stav a myšlenkový okruh jejich tvůrce: ženy a zvířata. Předměty nejsou z jedné\ndoby ani jednotného rázu, a jejich síla výrazu mění se klimatickými a všeobecnými ži-\nvotními podmínkami nalezišť. Práce z Dordogně jsou povšechnější a hrubší než přiroze-\nnější výtvory z Pyrenejí, figurka ze spraše brněnské nebo z rakouského Villendorfu nedo-\nsahuje prací z jeskyň Aquilanských. V nálezech možno sledovali i jejich časový vývoj, od\npočáteční trojrozměrné plastiky žen dvou různých tělesných typů ve fossilní slonovině\nk reliéfnímu zobrazování zvířat na parozích a kostech sobů, až k poslednímu stadiu, plošné\nkresbě rýpané do kamenů, za níž celé umění paleolitické zaniká na pohled náhle a bez\npřechodu v „hiátu\" zejícím mezi paleolitem a neolitem.\nAle všem těmto památkám, tak nestejným hodnotou a nejednotným původem, je spo-\nlečnou methoda, kterou byly zpracovány přírodní předměty a vlastnosti, které tvoří pod-\nstatu jejich formy. Jedno z nejstarších nám dochovaných uměleckých děl, slonová Venuše\nz Brassempouy (art éburnéen) je torsem ženské postavy s trupem a částí stehen nadměrně"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.22", "texte": "vyvinutých tvarů (steatopygií), vyjadřující s neobyčejným citem pro tělo a jeho konstrukci\nindividuální formy lidského těla. Její povrch je úplně hladký a nikde plochý, neboť tvary\nrostou dle přírodní formy až do úplné tělesnosti. Jako Venuše, stejně i později v Brassem-\npouy nalezená slonová soška ženy jiného rakového charakteru, jsou především plastikami,\nvyjadřujícími tělesný organismus v jeho individuelní odlišnosti plynulými formami pře-\ncházejícími maličkosti, ale za to pracujícími k podání onoho nepopsatelného chvění, jímž\nteprve oživuje tělo. Jsou tvořeny se smyslnou láskou a vědomostí muže, nesou odlesk\nonoho vášnivého pudu po výrazu, jenž dal podnět k jejich tvoření. Hlavy soch téhož ob-\ndobí jsou daleko schematičtější, ale přece pracovány jsou se stejným smyslem pro těles-\nnost hlava nezajímá primitiva tolik jako tělo, teprve vývojem dochází umění k portrétu.\nJiné plastiky paleolitické nemají takovou životní mohutnost a přesvědčivost, ale i u nich\nje umělcovým východiskem úsilí o vytvoření života v hmotě, důvěrná znalost těla kon-\nstruktivně stavěného, kde správně akcentovány klouby, přechod pánve do trupu, vyčnělé\ntvary, a při tom udrženy všechny detaily v celkové plastické soudružnosti, nevystupující\nmístně, ale přecházející jakýmsi vnitřním zdvihem a klesem z jednoho tvaru v druhý,\nv celkový sečleněný organismus. Tělesné tvary sošek jsou druhdy přehnány, ale vždy ve\nsmyslu těla nikoliv ve smyslu úhrnného zjednodušení. Odpovídají vždy tělesnému typu\na zdůraznění jednotlivostí jenom sesiluje životnost tvaru. Cílem práce bylo dodati tvaru\nnejvíce života, nejsilnějšího výrazu, a určité přehnání údů, ne kresebné, ale směřující ven\nz plochy do plastiky jenom podporuje plastickou přesvědčivost. Poměrná řídkost figurál-\nních prací mezi četnými jinými výrobky paleolitických nálezů ukazuje, že bylo jimi dosa-\nženo výše zcela ojedinělé, přístupné jenom některým lidem z celkového vysokého nadání\nnároda.\nKresby zvířat (grafitti) illuslrují druhý pól okruhu zájmů troglodytových; jsou to sobové,\nryby, divocí koně, mamuti, jeleni, bisoni, divoká prasata (nikdy ptáci, kterých neloví, ani\nrostliny, jež sbírají ženy; zřídka šelmy), zvěř zabíjená, celý to souhrn životních starostí lov-\ncových, znamenající buď obžerství, nasycení nebo nouzi, kreslená a malovaná s interes-\nsem lovce a znalce, který zná každý její pohyb, který musí znáti složení těla, chce-li pri-\nmitivní zbraní zvíře skláti, a který dovede proto vystihnouti jeho pohyb, napjetí svalů, ži-\nvotnou linii, suggerující prohnutí kůže, výstupek kosti i konstrukci lebky. Zvěř je mu dosud\njenom předmětem lovu, nikoliv objektem jakýchkoliv kultových představ; proto vidí také\njenom její tělesnost a reprodukuje ji také bez jakýchkoliv associací. Rytiny v kameni ne-\njsou z jedné ostré a určité linie čára má zde cosi sochařského, je nestejně hluboká, dle\ntoho, jak důležitý tvar vyjadřuje, a nestejně široká. Někdy je pouhým škrábnutím, jindy\nreliefem.\nPaleolitické malby nalézané v jeskyních Altamiře, Marsoulas, Mas ďAzil, Pair-non-Pair,\nLa Mouthe, Font de Gaume les Combarelles, Bernifal, Teyjat, Aiguěze, ukazují jiný znak\npříznačný pro paleolitické umění. Mají výhradně povahu náčrtu, osobní poznámky uměl-\ncovy bez úmyslu vytvořiti hotový celek obrazu nebo dekorace. Jsou při tom čistým ma-\nlířstvím, kde barva skrývá úplně kresebnou konstrukci, která vyplývá jako samozřejmě\nz tónů bez ostrých kontur, stejnoměrných, působících někde jen jako sesílený stín, jinde\nztrácí se v prostoru. Neboř tato všechna malovaná zvířata pohybují se v prostoru. Barva\npřechází povlovně, mění se bez hranic, povlovným přechodem, dává názor živého těla.\nPři tom ztrácí však barva úplně svoji materiální hodnotu, plošný účin, svoji vlastní fysi-\nkální konsistenci a stává se jenom udavatelem světelných valeurů, nositelem světla, jež"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "309", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.23", "texte": "samo určuje hodnoty těla. Malby jsou pracovány nejjednoduššími prostředky, bud' okrem\nnebo černí, a přece působí jako dokonalé barevné celky. Jeskyně, ve kterých se malby na-\nlézají, jsou tmavé, a jistě v nich nikdy nebylo světla více; tato okolnost je dokladem, že\nobrazy byly dělány při špatném osvětlení vlastně jen citem takřka z paměti hmatány.\nKromě těchto realistických skulptur a maleb, jež možno nazvati čistým uměním, osvě-\ntlujícím duševní stavy obyvatele jeskyň, vyskytují se v nalezištích také předměty ornamen-\ntálního umění, které kromě své estetické ceny jsou důležitý jako doklady sociální úrovně\nsvých původců. Z nalézaných barev (červeň a čerň) a roztíracích kamenů soudíme na\nzvyk pomalovávání těla, ježto s kolorovanými kresbami na kameni a kosti potkáváme se\nteprve v přechodních dobách k neolitu (Mas ďAzil), ba na mrtvolách v jeskyních menlon-\nských z konce paleolitu a počátku neolitu přímo nalezeny stopy barev. Vyjádřil-li ve skulp-\nturách a malbách primitivní člověk svůj smyslový poměr k přírodě jej obklopující, bylo\nmu jeho vlastní tělo nejbližším objektem, na němž mohl viditelně symbolisovati svoje\nvnitřní city, a vyjádřili duševní zážitky i pohnutí, zprvu jenom výrazovým pohybem vy-\nbíjené.\nČlověk je určen a chápatelný teprve se svým okolím, obklopen vnějším světem jako ne-\nzpracovanou látkou, jíž se duch zmocňuje tím, že ji poznává. Teprve vnějšek mění bez-\npřízvučný klid ducha v činnost, teprve poznáváním reality mimo nás uvědomujeme si vyme-\nzením rozdílů sebe a svoje hranice. Duch vstupuje v poměr ke hmotě, poznává ji a tím\nsi ji přisvojuje, vnější dojmy jsou nezbytnou látkou vnitřního výrazu. Teprve stykem\ns hmotou dostává citový výraz trvalou formu, teprve přistoupením barvy a těla je dána\nsubjektu možnost zachytiti trvalým útvarem napjetí, které se projevovalo dosud jenom\npřechodnými pohyby nedostatečným to ukojením pudu po výrazu. Podmínkou vý-\ntvarné činnosti je lidská potřeba rozšířili se vně svých hranic, dobyti hmoty jejím zformo-\nváním dle zákonů a potřeb lidských, přisvojiti si vnějšek formou.\nLidské tělo, objekt primitivnímu člověku nejbližší a nejdrahocennější,jepodnětem jeho\nvýrazové činnosti. Tuto činnost ovládají tytéž zákony, jakým podléhá všechno přírodní\ndění, a v jakých vzniklo i samo tělo. Proto souvisejí základní prvky a prostředky výrazové\ntěsně s konstrukcí tělesnou, která poskytuje místo a určuje nebo aspoň omezuje místo a\nformu projevu.\n„Z celkové organisace tělesné vyplývají tři hlavní zákony vší lidské tvorby: symetrie, pro-\nporcionalita, rytmus. Ze společné činnosti obou rukou a obou očí podává se symetrie,\ntvárný princip šířkového rozměru, z pojetí vertikální osy našeho těla i jiných jako os růstu\nproporcionalita částí po sobě, tvárný princip prvního rozměru z uskutečňování pohybu\nze spojení s prvním nebo druhým nebo oběma tvárný princip třetího rozměru rytmus.\nSkutečný pohyb z místa nebo jeho illuse mění první a druhou dimensi ve třetí.\" Schmarsow.\nOsamělý výkřik je neorganisovaným projevem, opakuji-li jej buď stejně silně (symetricky)\nnebo úměrně (v proporcích) stává se rytmem: uměleckým výrazem. Bod nebo přímka\nnení než znakem, ale uvedeny do vzájemného vztahu jsou obrazcem, který nemůže býti\nrozmnožen, rozšířen nežli opět rytmicky.\nTedy sdružením výrazového pohybu, lidského těla a dané barvy vzniká první ornament,\njehož základním znakem a podstatou je rytmus, který projevuje se v abstraktních for-\nmách, které nemají souvislosti se zhotovovací technikou. Ornament je vlastně jenom po-\nkračováním tělesných pohybů, rozšířením a obohacením těla, jako je jím i všechna zdoba\nna tělo vkládaná."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.24", "texte": "V diluvialních jeskyních nalézají se přírodniny snášené z velikých vzdáleností, prakticky\nneupotřebitelné, jako krystaly, lastury, zvířecí zuby, jantar, gagát, ammonity, echinity, u-\nschovávané pro zvláštnost svého tvaru, vzácnost nebo řídkost zjev, který je analogický\nzálibě některých ptáků a opic v pestrých a lesklých předmětech. Buď nesnadná přístup-\nnost, nebo získávání spojené s nebezpečím (zvířecí trofeje), neobyčejný, pravidelný tvar a\nbarva dráždící oči dodávají předmětům ceny. Později přistupuje ještě cena vmýšlená: jsou\nznámkou a připomenutím přemožené lenosti a zbabělosti, stejně jako u tetování. Před-\nmětů užívá se především opět na těle. Drobné mušle, zuby zvěři odňaté jsou řazeny ryt-\nmicky, navlékány na šňůry, protože jedině viditelným seskupením jde vyložiti bohatství,\npochlubiti se majetkem a zvýšiti cenu jednotlivého předmětu. Gagát jest zpracováván pa-\nzourkovým nožem v destičky a tak tyto předměty stávají se ornamentem vyzdvihují-\ncím citu tělo, nejdůležitější životní hodnotu, a rozmnožujícím ji. Nebof šperk přidaný tělu\nstává se částí těla, které je obohaceno, jednotlivé jeho údy vyznamenány; teprve nošením\nse ho majitel skutečně zmocňuje.\nUmístění šperku na těle podmiňuje tělesná konstrukce; nebof umísťují se na přiroze-\nných výstupcích, ustupujících přečnívajícím nosním svalům a kloubům na krku, kyčlích,\nnad kotníky, na ramenních svalech a ovšem na hlavě. „Homme écrasé\" z Laugerie Basse\nměl na čele čtyři provrtané mušle cypreí, dvě na každém rameni, po čtyřech na kolenou,\npo dvou na nohách - jeho tělesná ozdoba byla tedy symetrická, akcentovala proporce\njeho těla, a její celek byl rytmickou hrou okolo hodnoty, srážkou „snahy po uplatnění\nvlastní osoby\", v níž hledá Wundt příčiny přímé tělesné zdoby.\nJe jisto, že to, co bylo z počátku jenom pokračováním instinktivních pohybů výrazo-\nvých, stává se teprve později vcifováním a associacemi šperkem, který dostává konečně\npřímo sociální charakter, stávaje se odznakem kmenového příslušenství. Prvotní příčinu\npřirozeného posuňku není možno hledati v motivu sdělení nějaké představy, nýbrž jedině\nv projevu, af již je výrazem přisvojovací činnosti poznávací nebo hmotnou srážkou vý-\nrazu citového pohnutí - vyjádřením affektu. Proto není možno hledati prapohnutky or-\nnamentálního tvoření ve faktorech vnějších, v technice, látce, účelu, nebof jsou jenom ome-\nzovacími nebo uvolňovacími dráždidly a popudem, ale jedině ve vnitřní duchové činnosti,\njež se projevuje výtvarným výrazem.\nPotvrzení duchovní, citové povahy ornamentiky nalezneme iv ornamentu, prýštícím na\npohled z řemeslné činnosti, z imitace technik. Prvním nářadím člověka je jeho zbraň a\nšat; obojí stává se stejně nerozlučitelnou částí jeho těla jako ozdoba; jeho rozmnožením,\norganickým pokračováním jeho tělesné existence dle jednotky a vzoru lidského těla. Sat\nje bud' pokračováním ozdoby navěšované nebo sesílením iěla, jeho opevněním proti\nvlhku, zbraň prodloužením jeho chápacích orgánů: hůl nebo kopí je prodloužením ruky,\nmlat ztužením pěsti (coup de poing), jako je nádoba trvalým zachycením rozevřené dlaně,\nprvního koflíku, a jako kámen metaný umožňuje přenášení tělesné síly osoby do širšího\nokruhu. Materiál prováděcí omezuje a koriguje ideu předmětu, jeho ovládnutí a přemo-\nžení úhledností a čistotou zvětšuje radost z práce, ba je již ornamentem. Pravidelnost tvaru\nulehčuje zacházení s nástrojem je tedy podmínkou, ale není možno tvrditi, že technika\nzvyká teprve oko viděti tvary v rytmickém řazení, že teprve u ní počíná obliba pravidel-\nnosti a souměrnosti, již možno naopak považovati za předem dánu, ba za neodlučitelnou\nsoučást lidského výrazu, za domácí zákon, dle něhož se člověk (někdy i zvíře) je nucen\nvyjadřovati."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "311", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.25", "texte": "Ani hra nemá významu pro vznik formy. Hrou nevznikne nikdy nový tvar. Tvary kre-\nslené bez vědomé účasti, bez vůle k formě, jsou vždy jen opakováním starých, dávno na-\nučených nebo jinde viděných. Začneme-íi při bezúčelném kresleni kombinovali nové, mu-\nsíme soustředili všechnu svoji pozornost a činnost na kresbu, ze hry stává se pak tvoření.\nJe jisto, že ornament prvotně v jedné technice vyjádřený přechází do druhé: již prae-\nhistorické umění ukazuje stopy nápodoby motivů vzniklých jmenovitě v košikářství a pře-\nnesených do keramiky. Na kostěných „harpunách\" aquitánských nalezneme páskové or-\nnamenty, jež napodobují patrně připevnění hrotu na tyč řemínky ze zvířecí kůže. Ale\ntento ornament nenapodobí jenom techniku připevňování, on ji také zjednodušuje v ryt-\nmickém smyslu, kdyžtě z nepravidelného ovinutí vybírá jenom některé linie, takže ab-\nstrahuje ornament z původní mnohosti.\nAbstrakce je duševní činnost zevšeobecňující jedinečnost a zvláštnost názoru. Abstrakce\nje tvoření přízvukuprostých pojmů zpracováním pocitů a vjemů v obrysovou úhrnnou\npředstavu, schopnou pojmouti všechny představy zvláštní. Výtvarně znamená konečné a\nhotové vyjádření nazíracího a volného pochodu subjektu, vytvoření nové formy,\nnezávislé již na předloze nebo popudu.\nÚkolem této úvahy není hledání genese ornamentálních praforem, ale zjištění některých\nvšeobecných principů uměleckého tvoření, proto nerozebírá všechny, byť poměrně skrovné,\nornamentální formy paleolitu, routy, klikaté linie, vlnovky, koncentrické kruhy a spirály\na p., ale spokojuje se konstatovali, že všechna ornamentální činnost je podmíněna rytmem\na zákonem abstrakce. Abstrakcí vybírám z pletiva látky nebo koše některá vlákna a pře-\ntvořím tak daný materiál, jehož složení určuje ovšem hranici mé činnosti volní, v útvary\nvyjadřující intensitu mého citového vzrušení, převádím rozmanitost v zákonitost a jednotu.\nPaleolitické umění je prvním nás došlým projevem výrazového člověkova pudu, ale ni-\nkoliv nejstarším. Jeho relativní i absolutní hodnota není možná bez počátků a vývoje, na\nkterý poukazují ostatně i samy zachované památky. Paleolitické artefakty jsou již trvalou\nobjektivací dojmů prováděnou v materiálu a iím omezovanou, kdežto prvotní pokusy\nčlověkovy vyrovnali se s okolím, v nějž byl postaven, první styky jeho ducha se hmotou\nbyly nutně jenom prchavé povahy, jako je jím posuněk, slovo a hra. Ale cesta od první\norientace v prostoru a čase, od prvních výrazových pohybů k uzákoněným trvalým útva-\nrům, v nichž látka smyslových dojmů ve hmotě vyjádřená je trvale přemožena formou -\nto jest přídavkem lidského ducha k látce - je ještě zachována v čistotě původních motivů\nv památkách nejsiaršího umění. Popudy prvotních umělců musíme hledati jedině ve vy-\njadřovací činnosti vnitřního života, v přisvojovacím pudu ducha, který chce se zmocnili\n(což jest poznali) obklopujícího jej světa. Je tedy umění výrazem tělesné i psychické kon-\nstituce lidské, jenž je uvolňován smyslovými dojmy i citovými hnutími, uskutečňován po-\nhybem ve formu zákonitou a jednotnou.\nV paleolitickém umění možno sledovali oba způsoby projevu: první umění oživujícího tvo-\nření vzniká z vnějšího působení objektu na subjekt, z názoru; druhé, abstrahující umění zjed-\nnodušování, z vnitřních citových hnutí subjektu. Tyto dva proudy nazývám in di vi dua li-\nsacíaabstrakcí. Oba vznikají z onoho lidského zmocňování se světa, z něhož pramení\nkaždá výrazová činnost, jakmile jen vstoupíme v jakýkoliv poměr ku vnějšku. Prvotní or-\nnament je nemyslitelný bez tvůrčí reflexe, bez abstrakce, to jest bez vylučování rozdílného\na ponechání stejného, bez volného vybrání jedné linie z dané mnohosti. Tato abstrakce\nmůže se díti jenom v mezích zákonů lidské organisace, tedy především rytmu, a jejím pr-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "312", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.26", "texte": "volním cílem je rozmnožení funkčních schopností těla ozdobou nebo nástrojem. Když\npotom člověk přenáší ozdobné motivy svého těla (které je Semperovým „Das Mal des\nSchmuckes\") na předměty své potřeby, není to než rozšiřováním jeho osoby, zmocňová-\nním se jich znamením vlastnictví. Obdobné je přenášení cizích předmětů na tělo, na př.\nzvířecích zubů nebo skalpů, z domnění, že subjekt získá, že sesílí o vlastnosti cizího ob-\njektu ze zabitého medvěda je abstrahována jednotkou ozdoby, zubem, jeho síla.\nTvoření oživující je výsledkem výrazových pohybů, které chtějí si osvojiti předmět smy-\nslového nazírání, af již ženu nebo zvíře; předměty nejsilnější touhy mužovy, podmínky\njeho existence. Není to jakýkoliv vnějšek (rostlina), ale předmět hodný dobývání, jež je\ntotožné s poznáním. Proto proniká, nazírá subjekt všemi smysly, vcifuje se v objekt bez\njakýchkoli představ, zmocňuje se ho individualisací, to jest: pokusem o úplné sto-\ntožnění. Proto nevybírá, neabstrahuje jenom podstatné znahy, ale vnímá objekt v celé\njeho individuelní rozmanitosti.\nPři tom není nutno, ba ani pomyslitelno, že tato reprodukce děje se dle modelu, jeho\nkontrolou, jak dokazuje ostatně i nedostatek světla v jeskyních je pouze plodem jiné in-\nnervace, neobyčejně ostré paměti smyslové, vlastní všem přírodním národům, prosté ru-\nšivých asociačních představ, a výronem intimní znalosti objektu. Není nutno, aby znal\numělec vnitřní konstrukci znova vytvářeného předmětu, tedy ony jednosměrné páky pod-\nmiňující úkony těla, jako tělo samo ve smyslové konkrétnosti a živosti. Konstrukce je už\nvlastně abstrakcí, protože sama nedává ani života, ani pohybu; je pojmem, redukcí mno-\nhosti na několik jednotek.\nNutno znáti jenom prameny života v těle, a ty podmiňují u primitivního lovce také zdar\nlovu. Síla jeho smyslů a cvik ruky podmiňují větší menší intensitu výrazu. Tento druh pri-\nmitivního umění má vždy charakter skizzy, právě proto, že je čistým názorem, majícím\ncenu jen pro svého původce; není uzavřeným, uměleckým celkem, jakým je obraz nebo\nsocha, protože nepočítá s divákem. Jakmile je objekt autorem poznán, nemá smyslu zdo-\nkonalovali jeho výraz, pracovati prostřednictvím slohu ke krásné formě. Přírodní člověk\nnezná konvence formy, obraty techniky, proto tvoří formu prostěji, ale s větším poroz-\numěním než člověk kulturnější, právě tak jako kreslí děti lépe, totiž přirozeněji, než za-\npočnou se učiti kresbě. Potom ztrácejí schopnost viděti čistě, individuelně, bez závoje tech-\nniky, a nalézají ji teprve (a jenom některé), když se naučily vkládati vlastní výraz v ovlá-\ndanou techniku.\nTato okolnost vysvětluje zdánlivý hiát mezi nekulturním uměním paleolitu a poměrnou\nkulturou neolitu, úplné zaniknutí individualisačních schopností, setření hranic dělících v pa-\nleolitu zřetelně dvojí vznik formy.\nOvšem iv individualistickém umění paleolitickém najdeme stopy abstrakce v plošných\nkresbách; jef sama kresba abstrakcí trojrozměrnosti, kterou chápeme nejprve, a lineární\nperspektiva je pouhou náhražkou a náznakem prostorových hodnot, napodobením v pro-\nstoru se rozšiřujících a za sebou se kupících zjevů zjišťovaných hmatem, zažívaných po-\nstupně výrazovými pohyby při měněném stanovisku, ve formě plošné, vnímané pohledem\ns jediného hlediska. Ale pochod, který předcházel tuto hmotnou reprodukci v ploše, nutno\nnazvati individualisací; subjekt vstupoval v poměr s objektem nikoliv jediným úhrnným\npohledem, ve kterém vědomí o tvaru druhdy nahražuje jeho smyslové vnímání, ale kom-\nplexem pohybů, takřka ohmatávajících tělesnost předmětu, zažívajících je postupně v čase\na prostoru, spojovaných teprve v ploše v úhrnnou zprávu o jeho konstrukci. Tvořící sub-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "313", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.27", "texte": "jekt vžil se úplně ve vytvářený objekt a pronikl jej úplně svou individualitou, takže pa-\nleotické skizzy a črty jsou plodem celé životni zkušenosti lovcovy, vzpomínkami a znovu-\nvytvořením celého jeho duševního světa lak, jak mu utkvěl živý a přítomný v jeho před-\nstavě. Na konečný výsledek kresby neměl vlivu materiál, naopak byl znásilňován bez\nohledu ke svým zvláštním tektonickým možnostem, takže až ztratil svou látkovou individu-\nalitu; je pouhým nositelem individualisovaného výrazu.\nV umění abstraktním stává se neorganická látka důležitým činitelem negativním, který\nomezuje umělcovu vůli, vymezuje svojí fysikální strukturou hranice tvořivé fantasii, ale\ntaké ji svou existencí uvolňuje. Proto jakmile vstoupí abstraktní umění do styku s řeme-\nslnou činností, shledáváme se v něm se snahou vyhovovali látce, vyjadřovali formou její\nstruktivní charakter, členiti ji ve tvary, jež zdají se býti jenom organisací forem v materiálu\njiž skrytých.\nJeště charakteristikon: Individualisované umění vzniká z nezformovaného afektu, stavu\nnenormálního, sesíleného vidění a cítění, ze zvýšené činnosti vnitřní —je proto svou po-\nvahou dějové, dramatické, vyjadřuje vzrušení nemožná v umění abstrahujícím. Intensita\nvášně je i měřítkem jeho estetických účinků.\npaleolitu je posud umění pouhým projevem individua, soběstačným květem jeho\nvnitřní plnosti, vyplňujícím svůj úkol poskytováním radosti z plodivé práce, uklidněním\nvnitřního napjetí z normálního klidu, uměním pro umění bez společenských cílů.\n\nMaska z chrámu sv. Víta v Praze."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "314", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.28", "texte": "Sochy Ramessesa II. z Luxoru.\n\nŽivot a dílo.\nEmil Filla:\n\n(Umělecké dílo jest bezprostředním výrazem vnitřního stavu tvůr-\nco v a.) Je-li počínání umělecké jakož i filosofie a náboženská víra útěchou, vykupující\nodpovědí po smyslu života a jeho generálních otázkách, potom jednotlivý útvar, jenž\nvyhranil se v určitý světový názor, stava se velkým a strhujícím tím, že pojímá za základ\nživot sám, jeho hmotnou podstatu a individuelní projev, že řeší konkrétním a obrazným\nzpůsobem svou úlohu. Jinak to, co by mělo býti odpovědí, zůstává abstraktní hrou, fan-\ntastickým přeludem a individuelním blouzněním. Takový všeobecný utvař, jimž lidstvo\nprošlo aneb v němž se dosud nalézá, vázal a ustavoval životní názor a činnost a mel\npotud působivé trvání, pokud byl se životem spiat a pokud ještě neztrnul v plana dogmata\nnebo nevyzněl v prázdný zvuk. V takovém degenerovaném stavu zvrhá se projev a vidi-\ntelné známky v setrvačné napodobeni zevnějších znaků předcházejících živých děl, pak\ntvorba lpí na povrchu zjevů a dovoluje si logicky nesprávných zaměň. Dílo zůstává mrtvo\nnejen pro současníky, ale i pro příští časy. Jest akademické. Ztratí-li předpoklad a důvod\nsvého výrazu daného řádem celkového duševního utvaru, pohybuje se v arabeskni struk-\ntuře. Aby však iv této sféře bylo dílo působivým, muselo by stejně miti za zakladnu původní\nživý názor a vnitřní citové určení."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "315", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.29", "texte": "Není na příklad třeba klaněti se Buddhovi, býti vyznavačem Krista nebo jiných bohů\npředem, abys mohl pochopiti díla zašlých velkých kulturních epoch, abys porozuměl\njejich hloubce a citové náplni. Dílo vždy samo promluví, když zrodilo se mocí bezpro-\nstředního výrazu vnitřního stavu tehdejšího tvůrce, když ztělesňovalo jeho ať vědomé či\npodvědomé chtění. Onen duševní stav při přeměně chleba v tělo Páně není jen výsledkem\nvnitřní skutečné představy vyznavače přítomného bohoslužbě, věřícího tomuto faktu. Re-\nsultátem tohoto citového stavuje naopak dění samo a jeho patrná forma: vnitřek chrámu,\npořad, gesto kněze, všechen ceremoniel tedy reelní formy smyslové, které bez faktu\njsou snad jakýmsi hudebním doprovodem, náznakem a materialisací citového motivu.\nHlavice z Autunu se scénou „Pokušení Kristovo\" nevyžaduje pouze znalosti tohoto mo-\ntivového faktu; ve viditelných formách již je obsažen onen citový stav spojený s tímto\nmotivem, a bude chápatelný jedině tehdy, jestliže divák vznese se přes a nad fakta a pouhou\nsmyslovou formou dílo nechá působit na svou resonanční duši. Působivost díla není\nodvislá na víře nebo znalosti divákově, nýbrž na citové intensitě a víře tvůrcově. Věřit a vidět\nsvět tak, jak jej tvořím, jest podstatou velkého umění a v tomto smyslu je každé dobré\numění realistické, neboť forma není naučena aneb šablonovitá, ale má v podkladě realitu\nv tvůrcově nazírání a představování.\n(Umění jako hodnotitel přírody). Nové nazírání na přírodu mění vždy celou\njejí tvářnost. V přírodě není krásna absolutního. Přenešené požadavky a způsoby z my-\nšlení, názoru a umění činí nám svět krásným, apatickým neb ohyzdným. Umění jako\nbezprostřední výraz a ohlas touhy po absolutních hodnotách dodatečně dává přírodě\nznova tvar a smysl.\n(Oblastí uměn íjepouzeform a.) Vniknouti v dílo a porozuměli jemu prostředni-\nctvím empirického faktu, sujetu aneb, jak se všeobecně říká, obsahu, nelze. Mluví-li se\no formě a obsahu jako o dvou věcech o sobě v díle samostatných, děje se tak s histori-\nckého stanoviska ai v tomto smyslu vzhledem k původnosti produkce. Ve vytváření ne-\nexistuje než přítomno. Neopakuje-li tvůrce pouze (a je otázkou, zda opakování připouští\nnázev umění), tvoří-li z nutnosti svého dnešku, obsah kryje se s formou, to jest jedině\ntouto může se naň nazírati, představovali a mysliti, aneb lépe řečeno: obsahem jest pouze\nforma a výraz. Umělec, ať výtvarník nebo myslitel, žije v říši pouhé formy, a teprve když\nse mu zdaří jasně promluvili, překládá jeho okolí celkový výraz díla do jiného materiálu\na napodobí původní dílo. Pokud se zdařilo tuto původní tvorbu napodobiti životem,\ngestem nebo překladem, můžeme mluviti rozděleně o obsahu a formě: napodobí-li se\npouze část formy, vyjímají-li se z díla jen některé stránky, mluvíme o formě bez obsahu,\nnapodobí-li se celek formy bez souvislosti všech částí, mluvíme pouze o obsahu, sujetu,\nmotivu, literárním charakteru atd. S novým tvůrcem hyne zase rozpoltěnost díla. Přichází\nopět nový hodnotitel života.\n(Umění projevuje subjektivní smysl života.) Poznání života v jeho rozkladu\nna subjekt a objekt děje se vědomím; toto fixuje svět v jeho ztrnulý fysický stav a v jeho\nplynulý pohyb, dění a proud. Vědomí nekonečného kolísání a nepřetržitého proudu vede\nlidstvo k tomu, aby si urovnalo svou dráhu, aby stvořilo svůj hodnotný poměr k trvání\na změnám, aby se zbavilo pout hmoty aneb se vysvobodilo z nekonečného toku změn\nradosti, bolu a konečného zániku.\nPoměr subjektu k změně největší, ke smrti jest základním kamenem všech velkých\nnázorů, které se postupně vyhranily v náboženská přesvědčení a stylovou kulturu."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "316", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.30", "texte": "Mohutná stylová\nobdobí jasně se již\nprojevila při svém\npočátku pojímáním\nsmrti v sepulkrálním\numění v pyramidě\na stupě. Náhrobek již\nnesl zárodek pozděj-\nšího vývoje a v něm\nnejdříve projevila se\nstylová formová jed-\nnotka, která v sobě\nskrývá symbol určité\nduševní polarity a zá-\nroveň je stělesněním\nživotní jistoty proti\nvší marnosti. Vyku-\npitelská úloha pak\nspočívá v tom, že člo-\nvěk, jenž tkví ve své\ntělesnosti závislé na\nvnějšku a je nesen\nživotním vírem, hleděl vyrovnal a sjednotil své já s okolím, anebo že negoval jednu stránku\nsvé bytnosti tím, že popřel tělesnost či dění a změnu.\nPodnětem každého pojevu a pomníku lidstva byl diktát žiznivé touhy dobrati se bez-\npečných jistot.\nTendenční obsah uměleckého díla jest přiznání života a jeho projevu. Jednotlivá stylová\nobdobí různí se od sebe ve způsobu ovládnutí a vyrovnání tohoto dualismu nebo v růz-\nných způsobech vymanění se z pout jednoho či druhého.\n(Příklady.) Typicky vyhraněný Egyptský názor ve svém umění přiznával život a jeho\nhmotné jsoucno. Egypťan eliminoval všechen projev, omezoval změnu a časovou rela-\nlivnost; balsamoval život a tak jaksi přímo dosahoval věčného života. Život byl mu pří-\npravou k jeho zachování. Gotika jako výraz askese vezdejšího života a zničení tělesné\nsubstance odvádí jsoucno z tohoto slzavého údolí v život záhrobní. Egypťan žil život\nvěčný ochráněním tělesné substance proti všem změnám, vyzbrojením ztrnulostí a za-\nkletím v nehybno. Gotik zapřel tělesnost, umřel pro vezdejší svět, aby mohl žiti v bohu.\nEgypt neznal jistoty mimo jsoucna. Poznal, že každá změna je původem stejná se změnou\nnejvětší, smrtí, která ničí všelikou formu života a proto všechno své úsilí soustřeďuje v pře-\nkonání zániku. Pyramida jako výraz největší stability a statiky není jen bezprostředním\nvýtvarným projevem této snahy, ale i prostředkem, sloužícím víře v nesmrtelnost; není\njen pomníkem, ale i štítem, nastaveným proti přívalu ničivých změn.\n(Jednička stylová. Její funkce.) Takový hotový názor, jako jest Egypťanův nebo\nčlověka gotického, v umění se projevuje slohovým cítěním. Každé jednotlivé slohové cítění\nmá svůj vlastní určitý tvar, který lze zváti jeho stylovým prvkem a může býti hmotně na-\nznačován plošným nebo objemovým diagramem. Tento prvek stane se znakem celkového\n\nJaponská soška z Mus. Guimet v Paříži"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "317", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.31", "texte": "stylového cítění, jakmile ho jest upotře-\nbeno, jakmile se ocitne ve funkci. Funkcí\npak rozumíme poměr, v němž se na-\nchází jeden tvar nebo jednoduchá slože-\nnina tvarů zvaných stylovou jedničkou\nk ostatnímu jej obepínajícímu okolí: čili,\nzda tento základní tvar jako jedinec\nvůči vnějšku má tendenci výbojné akti-\nvity nebo passivity, uzavřenosti a sou-\ndržnosti. Tento základní tvar stává se\nvýrazem mé duševní disposice, stotož-\nňuje se s mou vnitřní polaritou a je zá-\nstupcem mého já proti okolnímu světu.\nPsychický výraz tohoto styku a objímání\nči toto určité dramatické dění jest rov-\nnomocným výrazem mého duševního\nnapjetí. ¥\n(Forma má schopnost vyjá-\ndřili stavy statické a dynami-\nc k é.) Těleso v konečné své podobě jest\nv klidu. Svou prostorovou hodnotou\nvšak je projevem pohybu třeba jen my-\nšleného jako uskutečněný pohyb od bo-\ndu k linii, k ploše a k trojdimensionální-\nmu objemu. Dle toho každé těleso (a\ntvar) je památkou pohybu a v naší per-\ncepci znovu prožíváme jeho kreační po-\nchod, znovu jej tvoříme. V umění vý-\ntvarném rázu statického znázorněná\nnějaká forma omezovala by se na zá-\nznam ztrnulého a dokonaného pohybu.\nŽivot však jako proud a dění byl by\nvůbec vyloučen z každé výtvarné činnosti. Jestliže výtvarník chce v díle, t. j. v bezcasovem\nútvaru nemajícím možnosti vývinu a změny, znázorniti a symbolisovati plný život, musí\nve svém díle formu substantielní nutně odlišiti od toho, co zoveme vlastním pohybem.\nDle tohoto předpokladu záleží v uměleckém díle na tendenci, jaký výraz dostane určitá\nforma: zda symbolisuje mně ztrnulý stav nebo dění, tedy přeneseně do životního skuteč-\nna pouhou formu substantielní či její funkci t. j. pohyb, těleso, tvořící pohyb, život, jenž\nplodí nový život. , ,\nZmizí-li se stavby, sochy nebo malby symbol duševního stavu v ně skrytý a působící,\njenž nese výraz naší citové gravitace, když nečteme v díle jasnou odpověd na otázky, co\njsme a kam jdeme dílo rozpadá se na pouhou materii a V tvoření jest\nnutná citová a obrazová transubstantiace materiálu, hmoty, quantity, objemu, prostor-\nnosti atd. Jestliže tvary v uměleckém díle na nás mocněji působí než v přírodě, je to tím,\n\nIndická socha z Musea Folkwang v Hagenu."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "318", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.32", "texte": "že tvary v přírodě nevyjadřují pouze naše city, ale podléhají předmětným a účelným před-\npokladům nebo jsou s nimi v rozporu.\n(Celkový ráz umění egyptského a gotického.) Je-li tendencí egyptského\ntvůrce ze staré říše vyjádřili v díle klidný stav, forma zůstává omezena na záznam něja-\nkého objemu. Jest to těleso a nic více. Nasta-\nne-li však potřeba znázornili hmotu i její funkci\nsoučasně, musíme přesně rozlišovali v celko-\nvém útvaru oba prvky. Ačkoliv v sochařství\na stavitelství mohou se oba značiti stejným\nmateriálem, hmotou, jedna její část jest stě-\nlesněním pouhé substancielní podoby a jedna\nčást stává se výrazem funkční tendence. Tím\nnastává teprve v architektuře a výtvarnictví vů-\nbec dělení hmoty na podporu, oporu a břeme-\nno. U původních Egypťanů v době pyramid a\nstaré říše tohoto dělení není, jako stejně schází\nv konečném útvaru gotických katedrál, kde bře-\nmeno zmizí, hmota se ztrácí, objemnost ruší a\nnastává tendence pohybu ničím nerušeného a\nunikajícího v nekonečno. Tělesnost je popírá-\nna, objem redukován na nejmenší možnou veli-\nčinu, na bod a linii; i plocha se ruší, poněvadž\nje již na cestě k tělesnosti ve smyslu pohybu\nod bodu k trojdimensionálnímu objemu. Vni-\ntřek katedrály je protáhlý prostor, tvořený řa-\ndou hranatých sloupů, übíhající a ztrácející se\nv hloubce. Pohyb ploch nepřichází v gotické ten-\ndenci, poněvadž by neodpovídal tendenci ne-\ntělesnosti, naopak by se jím zvyšovala tělesnost,\nse všech stran makavě patrná. S pohybem ploch\nsetkáme se teprve v baroku, v umění indickém\na čínském. Ráz umění egyptského a gotické-\nho, díváme-li se na ně z předpokladu drama-\ntičnosti antického, indického a hlavně barok-\nního umění, bude se nutně jeviti prázdným,\nfádním a jednotvárným. Tyto vlastnosti však\njsou jen relativní vůči jiným stylovým tenden-\ncím a jsou naopak nutný v neúprosné cestě\nza abstrakcí hmoty nebo funkce. Egypt akcen-\ntuje hmotu, tíhu, ale současně plastiku tělesa\nstahuje a zrušuje na dvojdimensiálnost, na plo-\nchu, aby zvýšil dojem klidu. Pohled na pyra-\nmidu a pylon, jak již Riegl poznamenává, není\nmyslitelný přes roh. Pyramida zůstává tělesem,\njehož vlastní akcí je plocha. Její hrot není vý-\n\nZlomek náhrobni stĕny. Egyptský relief.\nNové Museum v Berlíně."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "319", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.33", "texte": "siedkem pohybu hran vzhůru v abstraktní bod jak jest tomu u gotických věží, ale je vý-\nrazem centrální uzavřenosti, stáhnutí a svázání ploch v jeden středový uzel. Gotika ruší\ntělesnost, bortí plochu v úhel, v hranu, tedy v linii. U gotiky a Egyptu nerozeznává se bře-\nmene proti podpoře; nanejvýše lze viděti obé v jednom. Tím lze označiti gotiku jako\npodporu bez břemene, Egypt břímě bez podpory.\n(Charakter antického umění.) An-\ntický duch, vzdálený oběma předešlým cítě-\nním, neumrtvuje žádné stránky života. Do-\nciluje ladné harmonie mezi hmotou a pohy-\nbem, buduje přechody, vyrovnává v úměr-\nnost a tím dává každé stránce její vlastní\nmísto a jakost. Vykoupení neděje se za cenu\nutíkání ze života v askesi. Antika dociluje\nrovnováhy tím, že hledá pevnou osu vychý-\nlení, náhodnou kolisi uzavírá v pravidelnost\na soustavnost. Tímto způsobem docílená ji-\nstota má zdání větší stability a statiky než\npřímo daná v egyptském slohu.\nAntika tendenci pohybu včleňuje v pod-\nporu. Funkce pohybu však není čistá, neboť\njiž zatížena je vlastním materiálem, hmotou\na tíhou. I vyrovnává toto množství tíhy stej-\nným množstvím pohybu v břemeni. Slou-\npy kaneluje a tím zvyšuje jejich vznosnou\ntendenci; na ně nestaví břemene v podobě\nrovné plochy jako v pozdních chrámech\negyptských, ale zdvihá hmotu střechovitě a\nuvádí tím dvě plochy v pohyb proti sobě.\nPozdní antiká, Řím a pozdější vrcholná díla\nklassicismu i začátky baroku jsou pokračo-\nváním celkové tendence antického ducha,\novšem v násobených prostředcích, avšak za\nstejné nutnosti dosažení výsledné harmonie.\n(Barok vystupňováním charakteru\nantiky.) V baroku kolise a vážení dvou\nproti sobě ležících veličin dostává ráz boje\na často tento zápas stává se sám o sobě ko-\nnečným účelem a zapomíná na výsledné\nusmíření a uklidnění. Genius doby nechce\nse více spokojit s malou jistotou a malým\nvyrovnáním. Cíl se zvětšuje a zvyšuje a po-\nsouvá za nedohledné překážky. Jistota do-\nsažení jeho není napřed dána, pouze zbývá\npalčivá nutnost znovu ji získati a podniknout\no ni zápas, to jest: požadavek antického cí-\n\nTamo, čínská soška z Mus. Guimet v Paříži."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "320", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.34", "texte": "tění zůstává. Pessimismus a nevěra ve včerejší skrovnou jistotu žene odvahu k tomu, aby\ndocíleno bylo ztracené rovnováhy novým stavěním hodnot a novým mučivým zapasem\no spoutání protiv v celek. Barok zvyšuje látku života a jeho projevu, a tak v celku blizi se\nšířkou i vzhledem skutečnému životu. V tomto styku s empirickým životem jest jeho pod-\nmaňující působnost, zároveň však nebezpečí. Barokní vy-\ntvoř oproti jiným stylovým výtvorům jest jen potud umě-\nleckým dílem, pokud dovedl v sobě usmířit všechny proti-\nklady v klidný a harmonický celek. Tehdy poskytuje tako-\nvé dílo zvýšený požitek, větší, než může poskytnouti an-\ntické. Jinak však, jestliže jeho složky jsou v chaotickém varu\na zápolení, barokní dílo vůči každému i průměrnému dílu\njiných stylových předpokladů stává se nejtrapnějším doku-\nmentem lidské práce. Neboť odmyslíme-li si harmonii a\nkonečný klid u podobného díla, zbývá hmota ve své plné\ntěžkosti a nahé materielnosti, projev a funkce pohybu v tís-\nnivé vázanosti a zápas sám skýtá bezútěšnost a marnost\ntak jako skutečný proud života.\n(Naše dědictví po baroku.) Charakter baroku ča-\nsově nám tak blízký jest příčinou zrození zvláštního druhu\nvytváření, jaký se nevyskytoval v žádné době jiných sty-\nlových předpokladů, a který v Německu obecně zovou kyč.\nTento název užívá se na označení nediletantských prací,\nkteré s vlastní povahou umění nemají nic společného. Jsou\nto kopie skutečna, výkroj a moment, zrcadlo náhodného\nživota, jež odůvodňuje své oprávnění poukazem na exi-\nstenci mimo sebe. Oproti tomu z jiných stylových dob vy-\nplývá zisk, že i laik zůstává formově při jakémkoliv námě-\ntu v celkovém stylovém chápání. V takových dobách i pou-\nhé šablonovité výrobky, jaké poskytuje na př. japonský\nprůmysl, nesníží se nikdy na nechutné opisy skutečna; ne-\nboť všeobecně daná formová vůle chrání od pouhého\nnapodobení vnějšku. Ještě v době barokní i pozdějšího\nrokoka produkční úroveň přináležela všeobecné tendenci;\nv nynější době však, kdy smysl umění nahražen byl po-\nukazem na vnější skutečno, zbývá jedině cesta velkých in-\ntuitivních tvůrců, Cézanna, Muncha, Picassa, Henri Rous-\nseauea a Rodina, kteří citem znovu váží každou formu,\nnaslouchají svému vnitřnímu chtění, aby opět povznesli\numění z pouhé vnější skutečnosti ve skutečno vnitřní. Bu-\ndovateli chrámů se as nestanou, jsou však jedinými uměl-\nci své doby. V přítomné době nějaké chtění stylu jest ne-\nmožné a vždy bude podezřelé a laciné, poněvadž z ne-\nkoncentrovanosti doby musí se zvrhnout ve stylisování a\narchaické napodobování. Vlastní tvoření bude spočívat\nv tom, že tvůrce citem a intuicí znova určí a vybere formu\n\nDřevěná soška z ostrovů\ntichomořských."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "321", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.35", "texte": "adekvátní jeho tvůrčímu popudu. Na místo všeobecného citu k určité formě nastupuje\nindividuelní formová citlivost. Jistota formová nebude však tolik spolehlivá jako v dobách\nkulturních epoch a stačí většinou na zlomek a detail; celek stavby bude přesahovali da-\nnou sílu. Dnešní romantické chtění stylu rovnocenného egyptskému, gotickému, antice\na jiným musí zůstati planým.\nV době vzniku ba-\nroku každý toužil při\npráci po podobnosti\nantice. Avšak onen zá-\npas a úsilí dosáhnouti\ntohoto ideálu dalo\nbezprostřední výraz\ntomuto chtění a zane-\nchalo stopy v díle. Pro-\nto též barok svým zje-\nvem bude tak živě po-\nciťován v pessimisti-\nckých dobách, v do-\nbách hledání nových\njistot. Po této stránce\nje barok blízký i dne-\nšku. Barok ve svém\nzjevu je předně kriti-\nkou vlastního chtění a\nnámahy státi se znovu\nantickým člověkem.\nMísto cíle vidíme stále\njen cestu, která vede-\nním je pochybená a\nnesměřuje přímo ke\nkýženému výsledku.\nResultát nepůsobí ve\nsmyslu antickém, po-\nV 112 V Jf • I V>l*V\nnevadz cil jest prius\nvzdálen a jen násilím\ndosažitelný. Dílo po-\nnese vždy stopy tíhy,\nútrap, únavy a ran. I\nnejlepší bude výrazem\ngigantické vůle na mí-\nsto antické blaženosti.\n(Egypt.) Rozdělí-\nme-li všechno umění\ndle tendence klidu a\npohybu na dynamické\n\nA. Rodin\nPerseus."}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "322", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.36", "texte": "a statické, vidíme Egypt a gotiku jako poly, mezi nimiž jsou ostatní slohové útvary jako\nsloženiny a obměny. .\nPrvotní životní tendence, víra a názor starého Egyptu byly pod direktivou prodlouziti\nživot za hranici smrti tím, že se dění a projev života redukuje na ztrnulost a klid, že se\nvše měnivé zakleje v nesmrtelné a tak časový běh anulluje v trvánu w\nHmotnost egyptského slohu je tudíž výrazem života, tělesnosti a jsoucna. Rozložime-li\nsvět na subjekt a objekt, čím dále tím více trvá mé já a objekty kolem se mění. Jestliže\nEgypt vymýfuje dění, avšak nezapírá své substance, těla, svého já, naopak proti změnám je\nhledí uchovat, jeví se s této stránky jako nejsubjektivnější umění. Holduje kultu subjektu.\nUtvrzován jest v tom vírou, že část duše zůstane na zemi a volně se pohybuje, když tělo\nzachová se neporušené. Z téže příčiny hlavy na sochách a obrazy na sargofazích vykazují\nneobyčejnou zpodobovací věrnost. Ostatek těla jest již zabstrahován v nehybnou balvano-\nvitou posu; symetrický rozvrh a statická ztuhlost biíží se v celku anorganickému vzezřenu\nNejstarší egyptské sochy jsou proti sochám ze střední říše ještě věrnou reprodukcí vnější\npodoby a nejen hlava, ale i celek jest otiskem skutečna. Požadavek věrnosti podoby roz-\nšířen je na celou sochu. Teprve později požadavek klidu, ucelenosti, kompaktnosti a uza-\nvřenosti v nejjednodušší tvary tak, jak se bez ohledu mohl projeviti v architektuře a zvláště\nv pyramidě, přechází rovněž na zobrazeni lidského těla. Veškerá expansivnost, lehkost\na mnohost organismu změní se v soudržnost, těžkost a klidnou jistutu pevnosti. Jestliže\negyptské sochy zůstaly oblé, objemové s kulatou plastikou a nešly za svým ideálním před-\npokladem jako při pyramidě rušiti plastiku v plochu, nemohly tak učiniti z důvodu, že by\nse jednak socha blížila reliefu, což by znamenalo popření tělesnosti, a jednak přespřílišna\nplošnost nevyhovovala by jejich touze zachovati tělesnou substanci v její pravdivé podobě.\nEgypt nevykazuje přechodu od plné plastičnosti k plochému reliefu. Relief jen málo vy-\npuklý ve smyslu antiky nebo baroku byl by popřením celkové jejich tendence a názoru.\nJejich relief není již dílem samostatným patřícím ke skulpturální činnosti; stává se časti\narchitektury, částí stěny, akcentuje plochu a ve své technice omezuje se na vyrytí objemo-\nvých kontur a řazení ploch. _ , .\nV sochařství plnost plastiky je zachována, avšak každý projev jest odstraněn, to jest\nmassy jsou drženy v symetrické rovnováze, pohyb ustrnul v jednosměrnou uzavřenost,\nhloubení jakož i vyčnělost není připuštěna; akcentuje se celistvost a jednoduchost obrysu,\nklid a hmotnost celku se zdůrazňuje tím, že kontrast světla a stínu se úmyslně zamezuje:\nmísta, kde by se mohl uplatniti, každá hlubší mezera, zářez a prohlubeň jest urovnána\nplošným přechodem. V reliefu, jakož i malbě jednotlivá forma ukládá se zvlášt do plochy\na objem zobrazeného uspořádán je tak, aby více odpovídal plošnému znázornění: pro-\nfil obličeje, en face trupu a opět profil nohou. Zobrazí-li Egyptan záda zen face, nasadí\nruku, která je těmito zády kryta, na rameno ruky druhé, neboť i pomyšlení, že za plastikou\nzad jest ještě těleso ruky, by mu kazilo požadavek plochy. Patrná monumentalita egypt-\nských staveb, chrámů a pyramid je dána bezprostředně předpokladem tělesnosti a tíhy\na nemusí býti dodatečně docilována. Její samozřejmost je stejně zjevná u buddhistických\nstaveb v Indii.\nVe střední říši v druhém rozkvětu egyptské kultury hrobky jsou na místo pyramid te-\nsány do skály. Základem hrobu jest hotová massa skály a pouze vchod jest vyznačován.\nTěžkost a stabilita skály jest surogátem za centrálně budovanou hmotu pyramidy a tě-\nmito vlastnostmi odpovídá jejich cítění. Ze stejných příčin budovány jsou do skály jeskynní"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "323", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.37", "texte": "chrámy v Indii, zvané Viharas. Vchod do egyptského chrámu jest pouhý otvor. Poněvadž\nakcentováním vchodu nastalo by dělení hmoty v podporu a břemeno, nestavějí do fasády\nportálu, nýbrž stlačují jej na podružnou složku stavby. Po obou stranách vchodu stojí py-\nlony, které bez dělení na podporu a břemeno zůstávají v prostřed nespojeny a tím sa-\nmostatnými veličinami.\nPylony jako chrámová fasáda jeví se na venek klidnou plochou, ničím nebortěnou a\nnehloubenou, bez výstupků a nik; tak již z venku poukazují na neprostorovost interieuru.\nVolného prostoru v chrámě není. Vnitřek je naplněn těsnými řadami mohutných sloupů,\nkteré prostor nebudují a současně znemožňují volný výhled. Takový sloup v podstatě ne-\nnese, poněvadž jeho vlastní břemeno k jeho nosné schopnosti jest bez poměru a prostor\nneotvírá. Zůstává sám v sobě břemenem, uplatňuje se svou tíhou, rozměrností a tak do-\nvoluje, aby se chodilo pouze kol jeho objemu.\nTakové pojímání prostoru a vlastně úplné jeho zničení odpovídá jasně egyptskému po-\nžadavku klidu a stability. Neboťjprostor jako určité chránítko a oděv nebo rozpietí a 'roz-\nšíření našeho já odpovídá na jedné straně expansi naší energie, na druhé tendenci stáh-\nnutí, soudržnosti a klidu. Jako konečný útvar a vlastní smysl architektury v postupu při\nurčité vývojové směrnici dostává svou podobu, až když už dávno tektonické prvky jsou\nutříděny a ujasněny. Přichází obyčejně na konec.\nPůdorys každé stylové stavby jest přenešená tendence a rovinný výraz tektonického\ncharakteru a jest tedy shodný s fasádou as tělesným celkem stavby. Do nekonečna übí-\nhající loď gotického chrámu, ničím nepřerývaná a ztrácející se v zářivých pruzích světla,\nřinoucího se z potáhlých oken, jest úměrná tendenci celé stavby, její tektonické masse,\njejí vysoké fasádě s věžemi s plynulým pohybem vzhůru, unikajícím v nekonečno. Egypťan\nnaproti tomu nepřipouští pohyb a tím též prostorovost. Vznik prostorovosti zničí pře-\nplněním interieuru massivními sloupy, rozhled a rozpietí prostoru zamezuje tmou. Něja-\nkého osvětlení světlíkem, okny v egyptských chrámech nebylo. Osvětlení interieuru, jeho\numístění, intensitu a způsob vrhání světelného proudu, jako vydatný činitel v utřiďování\na ozřejmování stavební massy, Egypťan úmyslně z architektury odstranil. Půdorys egypt-\nských staveb nevykazuje se bohatou členitostí, podobá se pouhé souměrné arabesce a\nploše stejnoměrně vyplněné ornamentem.\nPoznenáhlu v době nové říše a v době saitské přikloňuje se všeobecné cítění na stranu\nplného životního dění. Původní tendence vymírá. Egypťan saitské doby zapomíná na\npředpoklady staršího cítění, plný život dobývá si opět svého práva a názor se zlidšťuje.\nNeporozumění a imitování starých památek nese pečeť akademismu. Vnitřní rozvrat a\npozději vliv cizí, hlavně hellenský, posiluje novou tendenci, takže tato se iv akademických\npracích proklube. Chrámy nemají vysloveného rázu starých chrámů, ani dosud jasnosti\nrozlišení v břemena a podpory, jsou v dojmu k řeckým těžké a nemotorné. Sochy vyši-\nnují svou symetrii, postoj a posun stává se životnějším. Stále však zůstává patrným vý-\nchodisko, uchovává se tíha, tělesnost a plošnost. Relief bohatne množstvím linií a lidské\ntělo ztrácí stabilitu postoje. Na místo horizontálního kladení v ploše vedle sebe hloubí se\nprostor vertikálním řáděním objektů nad sebe, linie dostává prudkost obratu a překrojení;\npřeplněnost jest tak bohatá, že vzniká na ploše určitá vibrace ploch a linií. Klid plochy\nstarého reliefu jest ztracen. Stín hlásí se o své právo, a ač jest dosud vázán na plochu,\nuplatňuje se neostrostí linie a šrafováním. Typickým příkladem takového reliefu jest frag-\nment z musea v Kairu „Tanečnice\" z pozdní doby nové říše."}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "324", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.38", "texte": "(Řekové a Řím.) Nové chtění zůstává přes svou intensitu na předpokladech starého\nvytváření a tím v určitém kompromisu. Poněvadž se nemůže osvobodit a zapřít svůi původ\nnevykvete ve zralý útvar. Tvůrce nestačí již na nové řešení a musí je přenechali Rekům,\nvolným a nespoutaným tísnivým vzorem minulých památek, nenechávajícím novému cí-\ntění vyjiti ze svého okruhu. A tak tento úkol, nezapírali ničehc) ze života vyrovnávat! oba\nzákladní prvky života v jednotu a soulad přejímají na sebe Rekové, dědici egyptské kul-\ntury, lidé vyrovnaní, neasketičlí, uzavírající život v harmonii. ,\nŘím jako bezprostřední pokračovatel a dovršitel hellenské kultury vyvíjí původní ideu\nv tendenci nespoutaného pohybu, pýchy a jistotu moci. Nápadně shoduje se s pozdějším\nbarokem. Je-li však barok výrazem zápasu a úsilí, barok starého Říma stěiesnuje okazale\nzmáhání tíhy, triumfální jistotu vznosu a nadbytek energie. Tendence výšky nabyva vrchu.\nZákladnou dorské úměrnosti jest stále šířka; v Římě vychází se již z dane vysky a všechny\nostatní proporce se z ní vyvozují.\nPlná krásná a povlovná oblost plastičnosti, jak se jeví na přik«. na reliefu ze Selinuntu,\ntak typická pro hellenské cítění, mění se ve vyčnělost a hluboké borcení: stín zařezáva se\nmocněji do záhybů a děr. Pohybem as nim dosiavujícím se přímým kloubením platič\nnosti a prostoru ruší obrysovou celistvost, oblost a objemovou kompaktnost; nova krasa\nspočívá v násobení těžké hmotné massy, plné hlubokých, temných brázd a zářivých vioru-\njících světel. Prostor se šíří, klene a centralisuje. Světlo se řine přímo s hora a rozlévá se\nstejnoměrně, akcentujíc celek prostoru. , ,\nProti tomuto tak hrdému útvaru lidského ducha nastava nahly zvrat novým životním\nnázorem, naprosto protichůdným a reakčním cítění starého Říma. . _\n(Křesťanství.) Křesťanství hlásá passivitu, odevzdanost, apatičnosí a trpělivost vuci\nvšem změnám a spoléhání se na moc mimo své já. Z reakce pioti umění římského im-\npéria berou se hotové formové prvky tomuto cítění nejbližší; tedy ne z Řecka, nýbrž hlavně\nz Alexandrie, z místa posledního živého styku se starým Egyptem a diletantsky se napo-\ndobí. Tendencí toto nové chtění je úplně protichůdné římskému. Tíha, ztrnulost, klid a\ns tím spojená tělesnost a monumentalita jsou všeobecnými vlastnostmi nového umění.\nPůvodní křesťanství v podobě starokřestanske znova je vyznáním v životním\nprojevu. Křesťan překládá smysl života za hranici smi ti do říše blaženého klidu, věčného\ntrvání a chce již vezdejší život přizpůsobili životu posmrtného klidu a odevzdanosti za\ncenu askese, odloučenosti a utrpení. Křtem umírá se pro pozemský život.\nPůvodní starokřesťanské, byzantské a počáteční románské stavby svou těžkosti, stabi-\nlitou, mohutností a celkovým klidem podobojí se zběžným vzezřením opět stavbám sta-\nrého Egyptu. Nestělesňují však jako Egypt ideu akcentování jsoucna, tělesné substance a\nzachování a uchránění její vůči všem změnám, nýbrž jejich objemnost, velkost a staticky\nráz je symbolem blaženého, ničím nerušeného nebeského klidu, přenešeného již do ve-\nzdejšího skutečna. Tato původní disposice se postupem mění a přibírá na sebe jmou tvár-\nnost, zachovávajíc však prvopočátečný směr. Tak již pozdější Byzanc není pouze výrazem\nnaprosté ztrnulosti a pasivního klidu. ,\nV době románské a v jejím pokračování a přeměně v gotiku nestačí pouze oddati se\napaticky v životě pozemském radostem posmrtného života, utéci z nástrahy v poustev-\nnickou bezpečnost a vyhnouti se všem svodům pozemským; nový názor káže myšlením\ni skutky zasloužili si vykoupení a blaženosti posmrtného života, tedy činností dobyt si\nnebeského klidu. Z poustevnické odloučenosti vchází se v plný proud života a zápasí se"}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "325", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.39", "texte": "o příští vykoupení třeba s mečem v ruce. Myšlenka na smrt mění se v představu po-\nsledního soudu, kde každý bude se museti prokázati svými zásluhami o život nebeský.\nSmrt stala se znova přechodem v nebeský klid a odpočinek, aneb při nedostatečném\nprůkazu nebo zakopané hřivně odchodem v místa hrůzných změn, nekonečného utrpe-\nní a větších strastí než byly v životě pozemském, tedy konečném. ;Gotik nalézal jistotu\njedině v nekonečně vzdáleném bohu. Svět a jsoucno bylo mu pouze odleskem a nepatr-\nnou částí velkého tvůrce. Fysické já jest mu zbytečné a snad rušivou přítěží a pouze jeho\nduševní essence má význam, pokud směřuje opět ke svému tvůrci as ním opět splývá.\nKřesťansky nazírat znamenalo povznést se k bohu, zničiti své fysické já, splynouti s tvůr-\ncem vtěleným ve všech věcech, tedy sobjektivovati své subjektivní jsoucno zanikáním se\nvšemírem. S tohoto stanoviska gotika jest nejobjektivnějším uměním\nTéto všeobecné tendenci v budování stavby odpovídá její výraz nerušeného proudu\nvzhůru, netělesnosti a zrušení břemene a těžkosti. Chrámová klenba jest splynutí dvou\ntenkých, hranatě profilovaných podpor. Prostor neuzavře se plochou jako v basilice aneb\nnení tvořen kontrastem vzdáleného s blízkým, nýbrž se jednosměrně rozšiřuje a uniká\nv nekonečnou dál. Každý objem, každá plocha redukují se na linii a pohyb prostoru zvy-\nšuje se pruhovitými proudy světla táhlých a vysokých oken. Účinnost světla přichází k plat-\nnosti. Smysl a užití světla přichází ke své výlučné platnosti ve stylech s tendencí dění a\npohybu, neboť pohyb jest inhaerencí světla. Tak můžeme jeho vznikání sledovati od mat-\nných začátků od Raffaela a Leonarda da Vinci přes Tiziana, Carravagia, Tintoretta, Greca,\nElsheimera k Rembrandtovi k jeho výlučné vládě. Jeho stále větší uplatňování lze viděti\nod počátků antiky k starému Římu a pompejanským malbám. Jeho náhlý zánik a další\nvývoj v umění starokřesťanském jest důsledkem nové tendence passivity a askese život-\nního dění. S rostoucí tendencí pohybu v Egyptě a v čínském umění hlásí se matně ke svému\nprojevu, avšak jeho růst zůstává vázán jako v umění románském na linii, plochu, tona\nvaleur, na prostředky původu relace hmotné substance.\nSvětlo v gotickém negování tělesnosti má svůj zvláštní charakter. Tak na př. iv kres-\nbách zůstává stále vězeti v linii, která nemá již obrysové funkce plošného záznamu ob-\njemů. Hustým pruhováním ruší plošnost a hloubí prostor od linie k linii, od hrany ke\nhraně. Stačí porovnati rytiny a kresby z doby gotické i pozdního gotika Durera s japon-\nskou kresbou anebo připomenouti si, jak světlo přichází k docela jinému vzezření u Tin-\ntoretta a Holanďanů, kde vázáno jest oblou tělesností, přiměřenou baroknímu cítění.\nTendence pohybu, lehkosti a netělesnosti, jíž je gotika prostoupena, rodila se porienáhlu\nz byzantských a hlavně románských útvarů, gotickému duchu v podstatě cizích a protismysl-\nných. V tomto přerodu znova se opakovala kompromisnost a zvláštní podivnost podobná e-\ngyptskému umění z nové říše a Saitské doby. Románský sloh ve svých nejkrásnějších zjevech\nnení vyvrcholením původní direktivy starokřesťanského umění, ale postupným zdokona-\nlováním nové idee. Rotunda, jako základní prostorový prvek, úměrný, klidně spočívající\na v pohybu centrálně uzavřený, mění se ponenáhlu a roste do šířky a hloubky pouhým\npřiřazením a množením půdorysně a výškově. Věž stále zůstává centrální výškou a vlastně\njest kontrastem šířkové base. Později teprve věž přiřaďuje se po straně k chrámové lodi,\ntřeba jen vzadu, až na konec přejímá funkci fasády a tak stává se vlastním nositelem ten-\ndence gotické stavby, neboť v ní projeví se pohyb nevázaně. Tenkost podpory, vyčnělost\nžebroví na úkor stěny, hloubenost vchodu jsou dalšími známkami vývoje. Tělesnost\nhmoty se ruší, takže kamenná fasáda rozhlodá se ciselováním v jemnou krajku."}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.40", "texte": "Plocha se poruší a změní v okno. V počátku v byzantských a románských stavbách\nplocha jako nutná veličina stavby a výrazu klidu byla dlouho přísně zachovávána. Když\nse ocitla s novou tendencí pohybu v konfliktu, rozhodli se raději uchovati plochu jako\nsoučást celku a raději rozseli po ní množství reliéfních drobných tvarů a tím způso-\nbem rušili její ztrnulost, zároveň ji zachovávajíce. Přeplněná výzdoba zůstává uložena\nv ploše a jest drobné plastičnosti, takže pak vzniká nepoměr mezi plastikou povrchu a\nplastikou celku. Nutnosti plochu zachovali, avšak při tom ji pohybem zvlniti odpovídala\nbezprostředně mosaika a snad více než reliéfní výzdoba. Neboť barevné sklo mosaiky\nnevyniká z plochy a má nad to určitý sklon ku světlu. Ton barvy chce již se stati světlem.\nToto však zůstává vězet v materiále a tak pouze materielně zvyšuje lesk, vibraci, zářivosi\na hloubku tónu. Když se konečně v gotice zruší plocha stěny prolomením v okno, mosaika\nstane se průsvitnou mosaikou a tak změní se v barevné okno, jímž proudí světlo. Sklenná\nplocha mosaikové kostky a stejně barevné sklo v oknech je stále vázáno na přísnou hra-\nnici a plochu, takže principu čistého světla nebo barvy zůstane vzdálena. Její vlastní mož-\nnost zůstane v liniové a plošné konstrukci. V gotice se zničením stěny smysl pro mosaiku\numírá, ai když se kní sáhne, jako na př. na chrámě sv. Víta v Praze, vytlačuje se z jejího\nvlastního místa působivosti, z interieuru na fasádu.\nPodobným pochodem jako architektura postupuje i sochařství. Všeobecne ušili smeruje\nza odhmotněním tělesnosti a zvýšením pohybu. Plnost a oblá plastičnost reliefu soch\nv Arles redukuje se na plošnost. Liniový traktament jest bez širokých zářezů, hrany jsou\nostré a uložené ostřím v ploše. Tympanon z Autunu, Vézelay neb sochy z Moissacu v li-\nniovém traktování shodují se očividně s formovým chápáním a vytvářením soch čínsky cli\na japonských. Z takových úkazů bylo by mylno souditi na vzájemné vlivy. Ačkoliv vlivy\nve vývoji různých umění nedají se popírali, je vždy nebezpečno z tvarové podobnosti sou-\nditi na pouhé vnější přejímání. Určité výtvarné chtění, založené na obdobném předpo-\nkladu na různých místech a v různém čase může, ba musí vésti k stejným resullálům.\nPohyb v sochách školy languedocské zůstává spoután v plošnou funkci a tak mate-\nrielně vázán na vnější formu figury, na neklidný postoj, rozpietí rukou a skřížení nohou,\njako lze viděti na sochách svatých Apoštolů v toulousském museu. Teprve v sochách hlav-\nního portálu chartreského ruší se plošnost v linii, v hranu tím, že zbortí se plocha v úhlu\nvrcholem ven nebo dovnitř. Světlu se tím poskytne působivějšího uplatnění, možnost pohy-\nbu se bezprostředně zvýší, výškové proporce převládnou a pohyb se uvede pod dominantu\nvertikálního směru. Tak pohyb soch školy languedocské s jejími centry v Toulousu a Mois-\nsacu změní se v chartreské v pohyb vnitřní. Za stejným ideálem produševnění, stáhnutí\na utajení funkce pohybu pod zdánlivě mrtvým povrchem šel též ve vlastním vývoji Michel-\nangelo. Od soch náhrobku Medicejského k posledním pracím až k pietě v Palazzo Ron-\ndanini pohyb neulpívá na předmětě materielně, není nepřímo značen a násilně vtělován\njednotlivým částem, nýbrž je úměrně stáhnut pod jednosměrnou dominantu a tak z po-\nvrchu dostává se do podstaty formové. Rembrandt vyvíjí se v podobném smyslu jako\nMichelangelo: dociluje největšího pohybu a duševního vzruchu při klidném, až hieratickém\nvzezření objektu. Toto jest podstatná část onoho zázraku a kouzla, jímž působí jeho\nposlední díla.\n(Indie.) Obdobným kouzlem působí buddhistické umění ovšem svou vnitřní povahou.\nTento stylový útvar, odlišný ode vší produkce lidstva, plný nevyzpytatelných krás a hlu-\nboké nádhery, vznikal na různých místech v různých počátečních podobách, až vystoupením"}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "327", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.41", "texte": "Buddhovým našel svůj nejzhušiěnější a zároveň nejlidštější výraz. Buddha v touze osvo-\nbodili se ode všeho pomíjejícného, odvrátí se ode vší marnosti a pod stromem poznání,\nkde jest mu znova podstoupiti zápas proti všemu světskému pokušení, vychází z boje ví-\ntězem a hlásá vykoupení. Nezapře ničeho ze života, pouze jako individuum odolává všem\nsvodům odevzdaností, klidem a potlačením všech vášní a tak život překonává. Zobrazení\n„Pokušení Buddhovo\" zlým démonem vášní stane se viditelným znamením a symbolem\nonoho vykoupení tak, jako jest pro křesťanství na kříž povýšený Kristus, vykupující lidstvo\nsvým utrpením ze světa strastí a bídy. Tendence tohoto vykoupení přenáší se do výtvarného\numění a vtiskuje mu svým hlubokým smyslem výraz vítězného, povýšeného a blaženého\nduševního napietí. A opět již v náhrobku v stupě, v pomníku s ostatky Buddhovými pro-\njeví se zárodek tvářnosti pozdějšího tak složitého stylu. Stupa v budování stavební massy\njest v základě široký a nízký podstavec s bezprostředně na něj kladenou polokoulí. Pod-\npora jest tedy nízká, nemá tedy svého vlastního vznosného účelu, pohyb jest jí vzat a\npřetvořen v stabilitu. Vzedmutí polokoule, její vzletný pohyb kontrastem klidného pod-\nstavce se znásobí, takže funkce pohybu uplatňuje se pouze v břemeni. Původní architek-\ntura konečným výsledkem a závěrem blíží se egyptské a starší románské; složkami a\nzpůsobem docílení stejného klidného vzezření však jest jim vzdálena. Vznos vzhůru a\nmožnost pohybu a kyvu bývá umisťována pouze v břemeni, jehož bohatost a rozpoutanost\ntvarová spočívá na širokém, nízkém a rozložitém podstavci, který nepřipustí pochybnosti\no jistotě vzmáhání, nošení břemene, o jistotě konečné symetrie, stability a klidu.\nPyramida zde jakožto břímě dostává za podporu solidní nosný základ, přesvědčující,\nže unese sebe větší tíhu na ni navršenou. Tento mohutný základ výškově je vždy v ne-\npoměru k výšce pyramidy, takže z této protikladové tendence břemene a podpory vzniká\nvnější dojmová podobnost s barokní architekturou. Tato podobnost není však výsledkem\nkrajní rozpoutanosti kontrastu břemene a podpory akčně proti sobě ve smyslu barokního\npředpokladu, kde vzedmutá tendence vertikály jest zatížena a tlačena širokou horizon-\ntálou, nýbrž zůstává výhradně ve všeobecné podobnosti protikladu břemene a podpory.\nNeboť krajní kontrast břemene a podpory u indických staveb spočívá v záměně: do vlast-\nního místa funkce pohybu dává se výraz statický a do místa výrazu klidu dává se funkce\npohybu. Šířka, solidnost a rozložitost podstavce nenechá tušiti, jak tomu jest v baroku, na\nmožnost zápasu a vzpírání, ale svou nosnou mohutností poskytuje výraz setrvačné klid-\nnosti a jistoty: nesení těžkého břemene pohybem rozpoutaného a vršeného na něj do ne-\nkonečné výše.\nV soše a reliefu akcentován jest především objem a hloubení. Členitost povrchová jest\nvšak vždy v nepoměru s členitostí celku. Ostré zářezy, drobná, filigránská plastika povrchu\njest držena celkovou stavbou a statickým výrazem hmoty v kázni. V reliefu sebe více bor-\nceném a hloubeném omezenost plošná a vztahy k základní ploše poskytnou dílu celkový\nuzavřený klid a výraz jistoty.\nTendence vznosu a pohybu vzhůru u indického sloupu zrušena jest šířkou, objemo-\nvostí a horizontálním členěním v tendenci klidu a setrvačnosti. Takový sloup nezdvihá,\nnýbrž nese. jako gotický pilíř nemá nikde svého ukončení, jako egyptský sloup sám v sebe\nse uzavírá, anebo jako antický sloup uzavře svůj pohyb v konečný klidný bod spirálovitým\nzávinem, rovněž tak sloup indických chrámů svým ukončením dá výraz své podstatě a svému\nurčení: jeho nosnost a jistota klidu jest potvrzována a působivě zvyšována splošněnou\nkoulí vertikálně smáčknutou v průměru širším než jest dřík sloupu."}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.42", "texte": "Tato všeobecná celková tendence buddhistického umění doznává v postupném vy voji\nnesčíslných změn, které však nikdy nezaprou své východisko. Pohyb hlásí se vždy více ke\nsvému projevu a tudíž předně hledí se osvoboditi od vázanosti na hmotu, redukuje pla-\nstičnost na plošnost, ton barvy ve valeur atd. Na místo stability nastupuje tendence živosti\na lehkosti. , v VP, , • i\nUmění Indie v celkové své podobě jest výsledkem názoru, jenz pritaKava životu a jeho\nprojevu jako člověk antický, avšak své vykoupení neshledává ve vyrovnání. Usmířeni ne-\nděje se rovněž eliminací života nebo projevu, ale vyzbrojením jsoucna, stabilnosti proti\nvšem změnám a všemu vůkolnímu dění. Vykoupení a osvobození není tedy prime, na-\nlézá se ve stavu výkonu, očistce a tak jest pouze symbolem blaženého vítězství. 1 toto umem\njako každé jiné jest rovněž ztělesněním určitého duševního stavu, a bezprostředním vý-\nrazem určitého názoru. Zůstane stále živým pomníkem duše lidstva žíznící po smíru sub-\njektu s objektem a bude srozumitelné každému, kdo blíží se k němu bez předsudku s dětsky\nčistou duší. -\nVlastního smyslu umění nemá; jest pouze obrazem smyslu našeho života.\n\nKronika a poznámky\n\nJaroslav Vrchlický.\n\nVeliký a krásný úkol nastává nyní české\nliterární kritice: stanovití bod, který by byl\nbezpečnou oporou při třídění a posuzování\numělecké hodnoty díla Jaroslava Vrchlického\na který by skytal i dost perspektivy na vý-\nvojový proces literární po Vrchlickém. Není\novšem myslitelno, že bude jednou lze ko-\nnečný soud vtěsnati do úzké formule, která\nby vystihovala celý smysl i celý dosah toho,\nco dnes utajeno leží v zavřených deskách\nVrchlického knih a co jednou jako věčný\nodkaz stane se neodlučitelnou součástí české\nkultury. Básníkův umělecký růst v každé\netapě vývojové rýsován jest vždy na širo-\nkém pozadí sbírek lyrických, poesie epické,\ndramatických kusů a nesporně i překladů\nz cizí literatury, takže bude potřebí zodpo-\nvěděli dříve řadu speciálních otázek, zdán-\nlivě i odlehlých, než bude možno vyjmouti\na očistiti pravé zrno Vrchlického poesie a\ntedy i významu jeho v českém umění. Otá-\nzek těch bude více nad naše očekávání. Vrch-\nlického široký literární zájem i jeho úžasná\nreceptivnost objevovaly vždy nové prvky,\nkterými co chvíli byl komplikován jeho do-\nsavadní růst; jeho poesie se rozptyluje, mar-\nnotratně se vydává, takže jen jedinečná\nplodnost autorova dovedla ho uchrániti\npředčasného vysílení. Tím obtížnější ovšem\njest cesta těch, kdož touží dopíditi se vývo-\njové a umělecké logiky v tomto díle.\nJisto jest, že dnes každý sumární soud, at\nv kladném neb záporném smyslu, jest ne-\nspravedlností a neoprávněným zjednodu-\nšováním celého problému. Jak máme sou-\nditi o Vrchlického dramatických kusech? Zdá\nse, že po důkladné a soustavné revisi zbude\nmálo toho, co by znamenalo umělecké plus\npro českou dramatickou tvorbu. Naproti\ntomu v epice a poesii lyrické Vrchlický stvo-\nřil řadu básní, které zůstanou trvalým stat-\nkem naší literatury. A přece itu bude po-\ntřebí dlouhého a laskavého studia, než bude\nmožno vyloupnouti ono umělecké jádro,"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "329", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.43", "texte": "které tušíme v nejkrásnějších číslech jeho\nknih a které představovali bude jednou ve\nsvém součtu pravou podstatu Vrchlického\npoesií. Bylo toto jádro skutečným posílením\nvývoje české literatury, nebo znamená jen\nosamocenou episodu, mocně vyvýšenou gi-\ngantickými rameny geniovými? Jest pově-\ndomo, že česká literatura ve většině a to\nnejvýznačnějších případů vedle nepatr-\nných celkem vlivů literatur slovanských pod-\nléhala především ideovým proudům sou-\nsedního Německa.Teprve Vrchlickým počíná\nse k nám valiti příliv literatur románských\na teprve Vrchlickým byla nadvláda něme-\nckého ducha trvale paralysována duchem\ngalským, italským a p. Důsledky tohoto činu\npro českou kulturu jsou nám dosud málo\njasny, ačkoliv již dvě generace přihlásily se\nzatím k budování tohoto společného díla.\nPřejdeme-li řadu otázek jiných, jako Vrch-\nlického zásluhy o vytříbení a obohacení če-\nského (nejen básnického) jazyka, jeho\nsluhy o literární formy a p., chceme pouká-\nzati ještě na jeden bod, který úzce souvisí\ns otázkou celkového významu Vrchlického\ndíla v českém světě a který jest neodbyt-\nným problémem dnes více než kdy jindy.\nDnes mluví se všeobecně o básnické škole\nVrchlického a konečně i lilerárně dějepisné\npříručky užívají tohoto jména na označení\njedné skupiny spisovatelů, jest pravda sice,\nže po Vrchlickém přišla řada básníků, kteří\nčerpali z hotových zásob jazykových, formo-\nvých, myšlenkových i citových, Vrchlickým\nnakupených, nebyl však mezi nimi anijediný,\nkterý by byl mistrovo dílo po svém pro-\nmyslil, procítil a posunul tak o píď dále.\nVšichni ti, kteří počítáni jsou za následov-\nníky Vrchlického, jsou většinou básníci ma-\nlého ingenia, duchové mdlí, melancholičtí\na umělecky neplodní. A ostatní, třeba snad\nve svých počátcích podléhali tlaku básnické\nosobnosti Vrchlického, záhy dali se svým\nsměrem, jiným, často protichůdným, takže\nnelze jich dobře pokládati za jeho pokračo-\nvatele. Zjev tento, ostatně ne ojedinělý v dě-\njinách literatur, zdá se úzce souviseti s fak-\ntem, že dílo Vrchlického nenašlo u nás dosud\nsvého oddaného interpreta. Nepodceňuji ni-\nkterak oněch několika málo studií, které ať\nv časopisech, ať samostatně byly o něm pu-\nblikovány; jsou to práce svědomité a pro\norientaci v rozsáhlém díle Vrchlického ne-\nzbytné. Nenašel se však ani jediný z vůd-\nčích osobností vrstevníků básníkových ne-\nbo z generací mladších, který by věnoval\nsvé síly soustavné kritice a výkladu jeho díla.\nSpíše naopak po několika srážkách a úto-\ncích nastalo všeobecné mlčení, které básní-\nkovy knihy dokonale odcizilo živému prou-\ndění literárnímu a snahám mladších gene-\nrací. Dnes cítíme, že neprávem. Dílo Vrchli-\nckého pro svou rozáhlost a konečně i ča-\nstou neorganičnost jest právě z těch, které\nvyžadují stálé pozornosti, kritických soudů,\naby básnické podněty, jež jsou v nich mnohdy\ndost nedostupně utajeny, staly se veřejnou\nkritikou majetkem celku, aby byly zužitko-\nvány, stráveny a rozvíjeny novými samo-\nstatnými řadami. Nelze proto říci, že by se\nVrchlického poesií uzavírala nějaká minulá\nepocha, která jest již mrtva pro snahy a cíle\ndneška. Snad jednou, až budou knihy jeho\nznova promyšleny a procítěny, najde se\niv nich živá souvislost s českou literární bu-\ndoucností.\n\nJan Thon.\n\nKethickým\nnázorům Maeterlinckovým.\nM. Maeterlinck: Vonder inneren Schönheit.\n(Auszüge und Essays, hsg. von Maria Kühn,\nSbírka Blaue Bücher.)\n\nZe žijících cizích básníků není žádný u nás\ntak mnohonásob přeložen jako Maelerlinck,\ntakže je z celé cizí novější poesie až jedno-\nstranně dobře znám; proto ztrácí se nám\njeho literární souvislost se širšími směry,\njež u nás nestaly se dosti populárními. Tak\nuchází nám těsný a téměř vůdčí vztah Mae-"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "330", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.44", "texte": "terlinckův k francouzskému symbolismu i\njeho volnější souvislost s německou novo-\nromantikou a z části i novoklassicismem.\nTakto osamotněn zdá se u nás Maeteríinck\nosobností ještě zázračnější a spirituálnější\nnež skutečně jest.\nDobrou polovinu díla Maeterlinckova\ntvoří knihy jeho morální filosofie*V těchto\nknihách, jež jsou přese vše spíše básněmi\nnež mravní vědou, stěží si připomeneme, že\nethika definuje se jako filosofie praktická.\nNejsme zde sice vedeni přímo nad život,\ntřebaže Maeteríinck obyčejně bývá nazýván\nkrátce mystikem; spíše otvírá se tu kontem-\nplativní soukromí stranou od života a zko-\nnejšení všech životních potřeb ve sféře vnitř-\nního uspokojení. V mravní soustavě Mae-\nterlinckově ctnost a štěstí stotožňují se v mou-\ndrosti; jen moudrý je zároveň blažený a\ndokonalý. Tato základní moudrost zdá se\nvznikali ze stoického smíru se světem a není\ntedy prosta ducha resignace. Ovšem, ptáme\nse, odkud lze dojiti k takovému smíru, není-li\nv nás již předem moudrosti, ctnosti a vnitř-\nního blaha? Tak pohybuje se Maeterlinckova\nnauka o dobru ve stálém kruhu; je to však\nprávě ten kruh, který dokola uzavírá a o-\nmezuje vnitrné zátiší filosofovo.\nPřirozeně moudrost položená za základ\ntéto morálky zdá se jeviti racionalistickou\ntendenci této filosofie. Skutečně také ethika\nMaeterlinckova odvolává se nejvíce ke klas-\nsickému stoicismu, k Epiktetovi a k Marc-\nAurelovi; z celého ducha křesťanství podr-\nžuje lidského Krista a pak mystiku, jež roz-\nkládá a rozpouští všechna, i mravní dogmata\nv kontemplaci věčného světla; ale toto my-\nstické prohloubení není u filosofa-Maeter-\nlincka obsahem tak rozhodujícím jako onen\nživel klassický. Na prvním místě však Mae-\nteríinck je ethik moderní; zcela moderní je\nmravní kladjčinnosti, společný vší nové\nfilosofii, a princip mravního relativismu, je-\nhož obdoba je ve všech moderních vědách\na systémech. Zde nalézáme podobnosti z části\ni k morálce Nietzscheově a ještě spíše k psy-\nchologické metafysice Bergsonově.\nAle ani tento novodobý druh jeho ethiky\nnesměřuje k povzbuzení a kladení nového\nčlověka mezi velkými nutnostmi i možnostmi\nmoderního života Je to naopak uchýlení se do\ndomova osobního štěstí a nauka nejsoukro-\nmější harmonie; není to vznik nového ži-\nvotního impulsu z radostí i utrpení, nýbrž\nje to smír s bolestmi a krásné vyrovnání.\nNeboť (dle Maeterlincka) pro moudrého\njsou i bolesti krásnými dary a živí nebo\nzkrásňují jeho duši. Nežijeme proto, abychom\nvšemi silami života domáhali se štěstí, nýbrž\nabychom jsouce moudří v každém okamžiku\ndovedli poznati své (snad immanentní) štěstí.\nEthika Maeterlinckova je podle toho ja-\nkýmsi spiritualistickým optimismem, jedním\nz básnických optimismů, které zamýšlejí zko-\nnejšiti bolest a napjetí moderního života\nideou krásy. Je více lakových esihetických\neudaimonických názorů i nepsaných, kterým\nvšem je společno jakési ustoupení ze středu\nživota do útulku všehojivé krásy nadřa-\nzené tomuto životu a vznášející se na věky\nmimo jeho přítomný kurs. S výšin této nad-\nřazené krásy lze ovšem velebiti svět i život\na státi se apoštolem jejich; avšak je-li život\ndole, není současně nahoře a v žádném\nbodě svého průběhu neproííná se s ideál-\nními čarami oné formálníneboethické krásy.\nU Maeterlincka tento optimismus je vnitřní,\nje to vnitřní krása sjednocující ctnost a\npoesii, li jiných je to naopak optimismus\nsensualistický, jakýsi hrubší druh básnické\neudaimonie, jenž staví nad život oblast roz-\nkoše a dokonalé blažené fysis; zde je to již\nkrása zevnější, jež stává se krásou hmotných\nforem, smyslnou harmonií a morálkou roz-\nkošnictví. Opět v jiném případě může to býti\nmetafysika norem krásy, víra v nadřazené\nideály forem transcendentních nebo v abso-\n\n* Le Trésor des Humbles. La Sagesse et la Destinée.\nLa Vie des Abeilles. Le Temple enseveli. Le Double\nJardin. L' Intelligence des Fleurs."}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "331", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.45", "texte": "lutní dokonalost krásy, v níž má se jedinec\nrozplynouti jakoby nazíraje samy idee věcí,\nkterýžto názor o kráse klade jakousi samo-\nspasitelnost esthetických ideálů původu vlast-\nně jen intellektuálního. Takových metafy-\nsicko-esthetických morálních filosofií bylo by\nmožno uvésti více; všechny jsou čerpány\npodstatně jen z neomezeně širokého a libo-\nvolně hlubokého smyslu slova „krása\", jež\nv metafysickém užití může se státi jedním\nz nejstrašnějších náboženských slov, dogma-\ntickým, trýznivým, protiživotním slovem.\nU Maeterlincka stala se „krása\" synony-\nmem harmonického dobra; takto užita vy-\nsvětluje zpět z jeho ethiky i jeho dílo bás-\nnické. Třeba že Maeterlinck často zjevuje se\njako mystik existující v mimočasovém vytr-\nžení, přece jeho morálka krásy neodcizuje\nse vnitřním hnutím moderního života. Jeho\nfilosofie není čerpána ze sféry absolutních\npojmů, nýbrž z bezpojmového a nepojmu-\ntelného života lidského; a náboženský duch\n(spiritualistického monismu), jenž se v něm\nozývá jen z daleka, není duch víry; je to\nspíše citový stav duše, která touží rozply-\nnout se v něčem, kde není již vůbec žádných\nurčení.\n\nK. Čapek.\n\nK. M. Čapek: Patero třetí.\n(Nákl. J. Otty.)\n\nJsou zjevy v literaturách, které imponují\ndůsledností své methody a svou sebejistotou,\ntřeba není vám možno souhlasili ani s jedi-\nnou stránkou jejich umění. K těmto přípa-\ndům patří K. M. Čapek: Nikdo v české lite-\nratuře nejde tak osamocenou cestou, nikdo\nnení ve svých uměleckých snahách takovým\nprotinožcem obecného úsilí, jako právě on.\nDnes cítíte na všech stranách v české litera-\ntuře i tam, kde jsou formální rozpory, vy-\nbíjející se prudkými srážkami společnou\nuvědomělou snahu o umění vyššího útvaru\na širší koncepce,umění nečasové, synthetické\na kladné v nejpřísnějším slova smyslu. Lho-\nsiejno, pod jakými vlajkami se tato společná\ntendence uplatňuje. Naproti tomu K. M. Ča-\npek, vyšed z doby, naplněné hesly uměle-\nckého naturalismu, zůstává podnes věren\ntěmto svým literárním počátkům a jejich\nideálům. A jest jim věren tak neoblomně,\nže si vynucuje v české literatuře přední místo\nmezi těmi, které jsme si navykli nazývali ať\nrealisty či naturalisty, a že si získává úctu\nkaždého upřímného člověka, pro tuto svoji\ntak vzácnou uměleckou poctivost.\nPro Čapka jest realita summou veškerého\nkosmického bytí. Realita hmotná, přírodní,\nřízená svými neměnnými zákony setrvač-\nnosti a kausality. Sledovati, jak se tyto ne-\núprosné zákony uplatňují v životě, v každo-\ndenních jeho jevech a případech, znamená\nvystihovali smysl a účel života. Každý zá-\nchvěv krve, nejmenší pohyb tělesný i du-\nševní, vše jest již předem určeno, determi-\nnováno, a trvá jedině jako článek nekoneč-\nného řetězu věčných změn bez vývoje. Není\nprojevů osobní vůle, není subjektu jediná\nabsolutní objektivita, studená a mrtvá platí.\nProto i umění, zabývajíc se životem a jeho\nzměnami, může míti jediný cíl, státi se ab-\nsolutně věrným, objektivním obrazem hmot-\nného dění, zákonů, které hmotu ovládají.\nIdeálem jest tedy úplné potlačení osobnosti\nautorovy a jeho subjektu.\nTo jest asi duch, který naplňuje kapitoly\nČapkových knih. Bezútěšná perspektiva se\notvírá: není ani potuchy po lidské vůli, která\nusiluje o překonání hmoty prostředkem for-\nmy a která mechanismus přírodních zákonů\npřemáhá novým smyslem a novým účelem.\nDnes nevěříme již ani v (absolutní) objek-\ntivnost vědy, tím méně odvážili bychom se\nstavěti ji jako postulát umění. Duch lidský,\nsilná vůle, osobnost jsou hybnou pákou umě-\nní i našeho života. Základní východisko jest\novšem stejné: hmotnost pociťovaná jako\nzlo; naturalista se však podrobuje, svůj ob-\nzor hmotou omezuje a svůj vzlet zatěžuje.\nAčkoliv nebereme poznámku Čapkovu tak"}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.46", "texte": "do slova, že se na svět dívá jen očima svého\nhrdiny (byl by lo bludný kruh: iv nejkraj-\nnějším případě jest každý hrdina plodem\nbásníkovy fantasie a jeho výběru), přece sa-\nma ethika tohoto nazírání na svět a na umě-\nní směřuje k vědomému potlačování lidské\nvůle, a jest tedy prvkem záporným.\nUmělecky projevuje se tento šedý a ve-\nskrze passivní názor světový zmechaniso-\nváním slovesného útvaru. Dílo roste ne\nv logické příčinnosti, nýbrž v pouhé prosto-\nrové a časové naslednosti; proto každý slo-\nvesný plod, takto vzniklý podoben jest seg-\nmentu, ani vnitřně ani formově neuzavře-\nnému, který mohl by býti do předu i do\nzadu novými přívěsky libovolně prodlužo-\nván. Poučný jest v tom ohledu Čapkův cyklus\n„Příběhové AntonínaVondrejce, básníka a\nkorektora \", který autor nazývá cyklem novel,\načkoliv ve skutečnosti jsou to jen články ře-\ntězu přiřaďováné episody, spojené toliko ú-\nstřední osobou hrdinovou. Básník, kterému\njde o překonání a ovládnutí lásky, vytvořil\nby jednotné dílo s jednotnou vnitřní kon-\ncepcí, kde by každá část měla již předem\ndanou a nutnou funkci, a kde by nebylo\nlze bez nebezpečenství, že bude porušena\nintegrita celku, jednotlivostmi volně dispo-\nnovali. A stejně se tento mechanismus u-\nplatňuje i ve stavbě kapitol, odstavců, vět.\nNení vnitřní logiky, která by omezovala au-\ntorovu tvůrčí fantasii a jeho vrozenou ver-\nvu. Poznámky a nápady se prostě kupí v řa-\ndě za sebou, jednou jako plod autorova vti-\npu, jindy jako ukazovatelé jeho odborných\nznalostí, z nejrůznějších disciplin. Naturalis-\nmus domníval se touto cestou dopracovat!\nse objektivity uměleckého díla; my vidíme\nv tom jenom zmechanisování tvůrčí činnosti.\n\nJan Thon.\n\nVerhaerenův Rembrandt.\n\nJe to z reakce na jednou odbytý I'artpour-\nťartismus, zdůrazňujeme-li tolik, že podstata\numění je výhradně v jeho obsahu, takže až\nzapomínáme dodávati druhou polovinu této\npravdy: že cesta k tomuto obsahu vede je-\ndině jeho formou. Kniha Verhaerenova* je\ntakovou upomínkou, protože ukazuje ná-\nzorně všechny nesnáze a meze toho, kdo by\nchtěl pronikati a chápati umění jenom bás-\nnickou intuicí, považuje věcná fakta a ana-\nlytický rozbor formy za suché učenectví,\njemuž uniká pod rukama duch a osobi-\ntost genia. Největší malíř je zde velikému\nbásníkovi poetickým námětem a podnětem,\nz něhož tvoří knihu volných divagací u pří-\nležitosti Rembrandta, nikoliv však vyčer-\npávající rozluštění nebo otevření díla či\npřesvědčující oživení osoby. V několika ka-\npitolách popsán život, parafrasována vý-\nznačná díla, zachyceny některé rysy povahy,\nproneseny některé poznámky o formě (ve\nzřejmé závislosti na Fromentinovi), onou\nplnou a zvučnou, vypěstovanou dikcí, bo-\nhatou epithety a antithesami, jakou slýcháme\njenom od Francouzů. Ale libozvučný a plyn-\nný, až skvělý sloh knihy, stále stejně rytmi-\ncký, její popisné pasáže, příliš osobivé a ne-\nsouvisejícís thematem, neodpovídají nikterak\nlátce. Věta a její tok podmiňuje často adjek-\ntiva, jež by bylo nutno dříve přesnými roz-\nbory dokázati*, a potkáváme se s drobnými\nomyly a věcnými nesprávnostmi, jež někdy\nzavádějí autora k falešným dedukcím. Dnes\nznáme dosti dobře finanční poměry Rem-\nbrandtovy iv době jeho úpadku, obnosy\njaké dostával za obrazy, veliké oficielní ob-\njednávky i po tragickém prý nezdaru noční\nstráže (Spiknutí Claudiovo, Anatomie dra\nDeymana, Staalmeestři)* nepovažujeme lept\n\n*) Emil Verhaeren: Rembrandt. Přeložil Stanislav\nDiviš. Hynkovy Pestré knihovny č. 124.\n*) Uvádím některé z frasí nemožných, jde-li oßem-\nbrandta: jeho komposice je podivuhodná - tak krásná\ngesta baví se portrétováním možná, že zobrazil\npouhý sen zobrazuje sebe proto, že cítí, kterak je\nkrásný mládím a silou nebo beletristický popis Am-\nsterdamu a jiná, věcně vesměs nesprávná rčení.\n*) Neúspěch Hlídky jistě nebyl tak veliký, uvážíme-li\nco praví r. 1686 italský spisovatel Baldinucci na zá-"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "333", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.47", "texte": "„Vzkříšení Lazara\" již za jeho dílo, a je jím\nsotva také „Stařena čtoucí bibli\" ze sbírky\nPorgěsovy (spíše Nicolae Maesa), zrovna ja-\nko „Milosrdný Samaritán\" v Louvru (myslím\nna Bernharda Fabritia) nebo druhý obraz\n„Poutníků Emauzských\" z r. 1654 v Louvru,\nkterý nemůže býti jeho prací. Dnes už jsou\nvyšetřeny vztahy Rembrandtovy k součas-\nnému holandskému umění (a ve svých za-\nčátcích naprosto nestojí tak „na opačné\nstraně\", jak tvrdí Verhaeren) zjištěny vlivy,\npod kterými rostl: domácí tradice skupino-\nvého portrétu, italské principy komposiční\njmenovitě subordinace předmětu celku\nobrazu, komposice trojúhelníková, temno-\nsvit Caravaggiův, lepty Callotovy, Elsheimer,\nRafael, Mantegna, perské miniatury - a\nvšechna tato drobná fakta vymezují dráhu\nživotopisci, připínají genia k půdě a okolí,\nz nichž vycházel a odkud je jedině přístupný.\nVerhaeren mluví sice pohrdlivě o „trpělivé,\nrozdrobující, slídilské vědě\" a staví sobě mě-\nřítko „kritiky nikoliv vnějškové, nýbrž na-\nopak vniterné\", ale tato pracná a neúnavná\nzvědavost, nedává-li posledního pochope-\nní genia, jeho bytostného jádra, poskytuje\naspoň skutečnost poznatků, bez nichž je\numělec nekontrolovatelným a jenom libo-\nvolně měnitelným literárním námětem.\nTyto skutečnosti života, zjištěné závislosti\na vztahy, určují tohoto umělce proti ostat-\nním, vymezují to, v čem se liší, ohraničují\ntakřka pevnou konturou hranice jeho osoby\njako pevného místa proti nekonečnému toku\ndějin, jejich neznámých a polopodvMomých\nproudů. Vzpomínám na široké kulturní ex-\nkursy Neumannovy, jak osvětluje jimi po-\nstavení R. v tehdejší holandské společnosti\na kultuře, na zjišťování vyobrazených scén\nbiblických, prováděné Wickhoffem a jeho žá-\nky, a jimiž stanoven poměr umělcův k textu\nbible, na úžasně subtilní, až studené výklady\nRieglovy o komposičních zásadách R., na\nzkoumání Vethova, Hamannova, na práci,\nkterou věnoval Legros, Rowinski očištění\ngrafického díla R. od prací imitátorů a žáků,\nporovnávám beletristickou parafrási Ver-\nhaerenovu a tím, co dovede příležitostně\nříci o Rembrandtovu obrazu Danae, Jul.\nLange to vše jsou živá světla, živný chléb\nzjištěné pravdy, kde často drobnost při-\npomínám jen Greefův objev, že v obrazech\nzázračného uzdravení Tobiášova zobrazena\nchirurgicky přesná operace zákalu je po-\nukazem k pátráním, čím byla tomuto tvůrci\nvnější skutečnost, jakým způsobem sní za-\ncházel a kde začínal ji překonávati.\nU Verhaerena není ničeho takového a ne-\nbylo by to chybou knihy, uvážíme-li její cíl,\nale není tam také ani jednoho z oněch o-\nsvobozujících rozhodných slov, smělých po-\nhledů, nebo třeba jen neumělého tápání, jež\nby zasáhly některý z ústředních nervů pro-\nblému, dotkly se - byť jen mžikem - tajem-\nství tvůrcova, a jaké nalézáme třeba u Fro-\nmentina stojícího přece na opačném pólu\nvlastního uměleckého zaujetí a u Francouze\npochopitelných předsudků formalistické\nestetiky. Verhaeren nevystupuje nikdy ze své\nstále stejné vřelosti, neproniká ani na chvíli\nlátkou tak těsně, aby vášnivým útokem chy-\ntil některý z oněch uzlů, ze kterých se vyvíjí\numělecké drama Rembrandtova genia, roz-\nvrhl je smělým tahem v jeho dějství, sklonil\nse v ony hloubky lidského soucitu, v něž\nvede duch největšího malíře. Ona velikolepá\ngradace, jakou je život Rembrandtův a jež\nmá svoji obdobu snad jedině v růstu Dona-\ntellově(Mutherově povrchnosti byla námětem\nbeletristického přiřaďování obrazů k událo-\nstem životopisu), je sotva zaznamenána, ale\nnevyužitkována na stránkách jeho knihy. Cí-\ntíte, jak základní je jeho nepochopení zá-\nkladů Rembrandtovy povahy, porovnává-li\ntohoto nejvášnivějšího sektáře a zaujatce je-\n\nkládě holandských zpráv. „Když potom namaloval ve-\nliký obraz, který byl pověšen ve střeleckém domě (před-\nstavoval nástup měšťanské pěchoty) stalo se jeho jméno\ntak slavné, jako snad žádného z jeho uměleckých sou-\ndruhů v oné zemi."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "334", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.48", "texte": "diné idey s všeobsáhlou pružností šťastného\ngenia Shakespearova. Dle mého mělo-li\nby se už jednati o literární paralelu může\njediný Dostojevský býti stavěn v příměr\ns Rembrandtem.\nVeškeré bádání o umění vyššího řádu,\nkteré se neomezuje tedy jenom na zjišťování\nvěcných skutečností, může míli dva cíle: buď\ntouží po tom, postaviti z díla a dochovaných\nzpráv celý zjev umělce v nejsilnější život-\nnosti a nejvíce přesvědčujícím (to jest nej-\nlépe odůvodněném) osvětlení povahy, činů,\númyslů se vší jejich lidskostí a proniknouti\ntak, jak možno nejdále ke kořenům toho,\nčím je věčný a nedobový, čím vyjadřuje sa-\nmo lidství nebo chce vyzkoumati a odha-\nlili, takřka znovu prožiti onen pohnutý děj\n(nebo děje), kterým vznikalo dílo. Obnoviti\na ne-li znovuvytvořiti, tož prohlédnouti a\nosvětlili všechny peripetie tvůrčího procesu,\njeho překážky, faktory, látku, podmínky a\nsledovati tuto cestu až k poslední uzavřené\na vyzrálé formě.\nCo praví o Rembrandtově povaze Ver-\nhaeren, jsou jenom poznámky, nedostaču-\njící k rekonstrukci Rembrandta člověka-\numělce a jeho zkoumání díla trpí tím, že po-\nhlíží na ně vždy z odstupu a nikdy se k němu\nnepřiblíží tak, aby se s ním stotožnil, pronikl\nje, takže mu proto uniká onen nejkrásnější\npocit smyslové rozkoše, onen, takřka tělesný\ndotyk formy, bezprostřední prožívání jejího\npohybu, jejího chvění, z něhož jako nový\nsvět vyrůstá nová skutečnost díla, nová hod-\nnota, kterou obohacuje lidstvo zemi.\nBeletristovi uniká tak Rembrandt posled-\nní, tvůrce Židovské nevěsty, Rodinné podo-\nbizny brunšvické, petrohradského Ztracené-\nho syna a nalézá jenom Rembrandta „kou-\nzelníka\", „visionáře\", „malířezázraků\". Jak\npřesně bylo by nutno vymeziti tato slova, aby\nvůbec platila! Neboť označují jenom vzhled\nRembrandtových obrazů, řekl bych to, jak\nznějí zraku a přece, čím zní hudba adagia\nBeethovenovy Deváté, toť jenom pěna a lesk,\npouhé opojení smyslů, proti jeho lidskému\nobsahu, skrytému ve zvuku. Je vůbec visio-\nnářem Rembrandt, tak pronikavě zkouma-\njící všechny podrobnosti vnější viditelné pří-\nrody? On, zůstávající celým svým dílem (prá-\nvě Noční Hlídka je toho dokladem) věrným\nzemi a realitě, a jemuž na druhé straně vůbec\nschází dar kombinační fantasie, který nikdy\nničeho nevymýšlí a jenž má tak málo smy-\nslu pro obrazovou krásu a ušlechtilost ?\nSvětlo a vše ostatní (naprosto nelze říci,\nže by Rembrandt byl malířem „obratným\"\na „dovedným\" v našem smyslu, neboť o-\nbrazy zřetelně ukazují stopy jeho zápasu\ns hmotou, jak těžce je hnětl as jakým na-\npětím se v nich vyjadřoval) jsou jenom\nprostředky a cílem je život, samo bytí a dění.\nO této stránce, či o této podstatě Rembrand-\ntova díla, neříká Verhaerenova kniha ni-\nčeho.\n\nV. V. Štech.\n\nPoznámka ku článku\no Rembrandtovi.\n\nZ obrovské literatury o Rembrandtovi\njmenuji jen některá z význačnějších jmen:\nNeumann C.: Rembrandt. Berlin und\nStrassburg. 2. vydáni. 1906. Nejširši a dnes\nasi nejobsažnější vylíčení umělcova života\na díla.\nWickhoff Fr.: Zeichnungen R. mit bibli-\nschen Vorwúrfen. Innsbruck 1906.\nRovinski D.: L'oeuvre gravé de Rem-\nbrandt (1000 foiotypií různých stavů s vě-\ndeckým katalogem.) Petrohrad 1890.\nHamann Rich: Rembr. Radierungen 1906.\nRiegl A.: Das hollandische Gruppenpor-\ntrát im jahrbuch d. kunsth Sammlungen d.\nAllerhóchsten Kaiserhauses XXIII. Vídeň\n1902.\nVeth Jan: Přednáška o Noční hlídce v\nSitzungsberichte der kunstgesch. Gesellschaft\nin Berlin 1899, kromě veliké knihy holand-\nské, vyšlé v Amsterdamu 1906."}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "335", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.49", "texte": "Torso ze slonoviny nalezené v Brassempony. Museum v Saint-Germain. Sbírka Pitteova."}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "336", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.50", "texte": "Greef Rich.: Rembrandts Darstellungen\nder Tobiasheilung. Stuttgart 1907.\nLange Julius: Die menschliche Gestalt in\nder Geschichte der Kunst. Překlad z dán-\nštiny. Strassburg 1903.\nPopulární vydání všech Rembrandtových\nmaleb vyšlo péčí A. Rosenberga ve sbírce\nKlassiker der Kunst. Tamtéž vydal repro-\ndukce všech leptů W. Singer, bohužel veli-\nce nespolehlivě a často dle špatných stavů.\nMonumentální publikaci maleb obstaral Bo-\nde-Breedius v Paříži 1897-1905, kreseb vy-\ndány dosud 4 svazky Lippmannem. Veškeré\nhistorické dokumenty shromáždil v jednom\nsvazku Hofstede de Groot v Haagu 1906.\n\nJosé Junoy: Artey artistas.\n\nNovější španělské malířství bývá ob-\nvykle zhruba ztotožňováno se jmény Zulo-\naga, Anglada a Zubiaurre, populárně nej-\nznámějšími representanty jakési školy, ostře\nvyznačené a nápadné zvláštními vlastnostmi\nčistě lokálního a národního rázu. Malířská\nkoncepce je u nich vedena hlavně snahou\npodati odlišnost a specielní barvitost Špa-\nnělska se všemi jeho národopisnými for-\nmami a zachovalými zvyklostmi v domácím\na náboženském životě i ve svérázných lido-\nvých zábavách, jež jsou velice malebné.\nPodobných škol, u kterých nejhlavnější a\nurčující složkou je národopisná zajímavost\nmotivu, je i jinde celá řada: tak skupina Da-\nchavských malířů v Mnichově, folkloristické\nmalování ve Skandinávii, v Polsku, na Mo-\nravě i jinde; velice charakteristické je pro\nně povšechně velice volné a tučné vedení\nštětce, technická zručnost a hledaná bravura\nv malířském podání, a značná barevnost,\njež však je hmotně připoutána na lokální ba-\nrevnost zobrazovaných předmětů. Toto no-\nvější officielní španělské malířství žije po\ntechnické stránce hlavně ze starších mistrů,\nčástečně z Ribery, pak Zurbarána a hlavně\nz Velásqueze; Zuloaga, technicky ze všech\nnejzručnější, je nejpodstatněji určen Tlustou\ndívkou (v madridské akademii) od Velás-\nqueze; někde, co do barevné sytosti, lze sou-\ndili na velice povrchně strávený vliv Grecův.\nTaké u této španělské školy je vedení štětce\nvelice zručné, bravurní a hravě přemáhající\nrůzné úlohy hledaných effektů, jež jsou pou-\ntavé, ale nesolidní. Officielně jsou tito ma-\nlíři nejznámějšími jmény novějšího španěl-\nského umění; Zuloaga je z nich u nás nej-\nlépe znám z výstav, ostatní z reprodukcí\nv časopisech.\nTímto malířstvím se José Junoy ve své\nknize vůbec nezaměstnává; jeho krátké člán-\nky spíše chtějí podati obraz nejmladšího\nšpanělského malířství již ne impressionisti-\nckého, ani národopisného, ale širokou zá-\nkladnu noyějších uměleckých snah, vyzna-\nčených ve Španělsku přibližně tak jako v o-\nstatní Evropě vlivem moderní Francie; im-\npressionismus, Puvis deChavannes, Gauguin,\nDenis, Gogh, Cězanne, částečně Matisse,\nz umění sochařského hlavně Rodin a Mail-\nlol. Z vlivů staršího francouzského umění\nuvádí Junoy Chardina a Daumiera. Ke knize\nje připojeno třináct illustrací.\nMladé španělské umění v této knize uve-\ndené má jeden skoro všem společný po-\nvšechný ráz: lyričnost v pojetí a začasto\nsladkou sytost a oblou plnost ve formální\nstylisaci; dále románskou umírněnost a ne-\nnásilnost ve formální koncepci a ve výrazu,\ntak jak ji známe z obrazů Gauguinových a\nDenisových nebo z plastik Maillolových; u-\nmírněnost, jež ve svém lyrickém odevzdání\nsnadno někdy může naraziti na nebezpečí\nnehybnosti a prázdnoty.\nZe sochařů je nejprve uveden Enrique\nCasanovas, jehož Venuše, rázu velice klas-\nsického, je značně blízká Maillolovi; dle Ju-\nnoye je Casanovas ve svých formálních sna-\nhách také silně určen uměním stylu jónského,\nsochařstvím etruským a assyrskými reliefy;\nJosé Claré je žákem Rodinovým s vlivy\ngotickými a antickými.Manuel Huguéje"}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "337", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.51", "texte": "příkladem sochařství vzniklého po onom\nnedávném období, kdy umělci silně obrátili\nsvou pozornost k studiu primitivní plastiky\ndivošských idolů a fetišů, výtvorů nevědomé\nsíly a instinktivní techniky, řezaných ve dřevě\ns krutou jasností, o širokých a prudce lome-\nných plochách, brutálně přesném sestrojení\na kompaktní symetrii a soustavě těles. Z při-\npojené reprodukce Nahé ženy z galerie Kahn-\nweilerovy je nejlépe vidět, jak přísná rovno-\nváha a vyrovnaná oblostklassicisujícíhoMail-\nlolovskéhopodánísilněseoživuje drsným a o-\nsvěžujícím vlivem tohoto obrození barbarské\na primitivní příchuti. - Toto období nebylo jen\nfrivolní koketerií s barbarismem, i přes hojné\npřestřelky skoro kopií polynéských model,\njaké je dosud možno vídati na pařížských\nvýstavách bez jury; a nebyl to mezi novými\numěleckými tendencemi výhradně jen ku-\nbismus, který ve svých počátcích byl po ně-\nkterých stránkách určen také tímto dočas-\nným úkazem. Barbarismus je slovo špatné\na nepřiléhavé; přijmeme-li je však s dobrou\nvůlí, pak je možno bez úsměšků přijmouti\ni ten dohad, že jistý barbarský rys, tak ne-\npříjemně od některých pociťovaný nad mno-\nhým uměleckým dílem moderního původu,\nje jednou z obecnějších vlastností moderní\ndoby, novým, dobovým rysem, jejž nelze\nsnadno podceňovati. Kryje se začasto skoro\ns tím, čemu by bylo možno říci ž iv e 1 n o st\nv díle, nebo bezohledná bezprostřednost\nve výrazu. Jeho nejvnitřnější příčiny leží tedy\novšem hlouběji než snad pouze v zajíma-\nvých formálních snahách.\nZ malířů je to Joaquín Sunyer, kte-\nrého Junoy cení asi nejvíce; jeho umění vy-\nznačuje se harmonickým pohybem a lyri-\nckou hudební kadencí. Další články jsou\nvěnovány jménům: Isidro Nonell, Joa-\nquín Mjr, Ricardo Canals, Sebasti-\nán Juner-Vidal, Joaquín Torres-\nGarcía, Pedro Ynglada a F. |. No-\ngués.\nDalší podstatnou část kniky tvoří obsáhlý\nčlánek: OdCézanna ke „Kubistům\".\nJunoy sleduje zde nejprve stručně vývoj mo-\nderní ho malířství od impressionismu pod\nvlivem hlavně Gauguinovým a Van Gogho-\nvým a ovšem nejvíce Cězannovým, který\nnejdále otevřel cesty pro nové malířství. Do-\ntýká se základních poznatků udaných dílem\nCézannovým, z nichž vyšly nové snahy po\nideální plastice v obraze; pak pojednává\no dalších faších vývoje, vyznačených různými\nvlivy a příklady. Je to hlavně umění primi-\ntivní, barbarské a pak věda, kterou Kubisté\nchtějí si upraviti k účelům čistě malířského\nvýrazu (zvláštní anatomická plastika dle\nMach-Delaye a Cyona, topografická anato-\nmie frontálních řezů a horizontálních úseků\nvydaná Drem Doyenem, pak obzvláště neeu-\nklidovská geometrie Poincaré-ho a j.). Tyto\n\nDiluvialní plastiky řezané v kosti a rohu z jeskyně\nMas d'Azil. Sbírka Pitteova."}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "338", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.52", "texte": "vlivy vedly k dnešnímu kubismu, pokud ho\nznáme ze starších obrazů Picassa a Braqua\na z nynější činnosti malířů, jako je Metzin-\nger, Le Fauconnier, Gleizes, Delaunnay, Fer-\nnand Léger a m. j. (opomenut je Juan Gris).\nJunoy zdá se být o celém hnutí velice dobře\ninformován; jeho sloh, který by se nám zdál\nsnad někdy příliš básnicky temperamentním,\nnezachází nikde do prázdné výmluvnosti na-\ndšeného diletanta, a překonává řečí jasnou\na bohatou veškeré obtíže nové terminolo-\ngie, jakým je těžko se vyhnouti při látce tak\ntěžko ovládnutelné. Přílišnou stručností trpí\nty části, kde Junoy uvádí jména umělců, a\nkde mu při materiálu tak obsáhlém nezbývá\nvedle jejich zařazení do vývoje dosti místa\nk dostatečné charakteristice jejich umění.\nKubismus, tato „lyrická geometrie\", jak\njej nazývá, není pro něho sensačním obje-\nvem, všehojivým lékem nebo samospasitel-\nnou formulí, nýbrž slibem jednoduchého,\nvýrazného a uzákoněného umění, nového\nrytmu, kterému se dnes cítí povinen přinésti\nsvou pozornost a sympatie.\nDalší článek věnován je P a b 1 u P i c a s-\ns o v i; junoy dělí jeho vývoj v období po-\nkusů impressionistických, v období mo-\ndré, růžové, exotické a v období\nkubismu. Obšírněji se zaměstnává vysvě-\ntlením sestrojení celkového obrazu, sou-\nstavou t. zv. plánů světelných a geometri-\nckých, z nichž každý má býti energetickou\nkompensací druhého, a jež mají sprostřed-\nkovati ideální prostorovou fikci zobrazených\nV J VI o\npredmetu.\nPicasso, který prodělal tolik vlivů, je dle\nJunoye geniálním temperamentem, nada-\nným jako nikdo jiný schopností ovládání\nvěcí a schopností assimilace, komplexním\na silným umělcem. Neodolatelná síla pudí\nho vždy znovu k neznámým horizontům,\nnení mu však možno uskutečnili s poměr-\nnou lidskou plností svůj ideál, jako jiní velcí\nstvořitelé nesmrtelných forem. Má tragický\naslavnýosud ustavičné renovace, beze\nstání, jako nový věčný žid. Nemůže spo-\nčinouti ve stínu stromu, který sám pěstoval,\nnemůže usednouti na kameni, který sám\npostavil vedle cesty; je předurčen, aby si\nmohl rty jen ovlažiti ovocem a vodami jitř-\nního chladu, jehož svítání vidí dříve než o-\nostatní, aniž by se směl jimi nasytiti.\n\nJ. Čapek.\n\nVýstava uměleckého\nsdružení Sursum.\nV.V. Štech.\nCo ukazuje sdružení Sursum na své vý-\nstavě, jsou pouhé tišiny a stojaté vody vý-\ntvarného umění. Jsou to pokraje výtvarnictví,\nstará vláda nálady, naivní symbolismus,\nužaslé udivení nad exotickým motivem, lite-\nrární mystika nebo pseudopsychologické lí-\nčení stavů a halucinací výtvarně naprosto\nnezajímavých. Nad to formální nemohouc-\nnost, nejrůznorodější vlivy nestrávené a dis-\nparátní:Poláci, Munch, Bílek, Kalvoda, Greco,\nŠvabinský, Štafl, i poslední nové umění. Ze\nvšeho toho zmatku zajímají jen některé tem-\npery a lepty Konůpkovy (bohudík nesouvi-\nsející s ostatní literární romantikou jeho\ntvorby), dva oleje Zrzavého určitým archai-\nsujícím eklekticismem a smyslem pro celek,\nze spousty prací Váchalových jenom ty dře-\nvořezby, které mají prostý půvab ruční prá-\nce (Sv. Terezie, Krucifix). Jako celek a zjev\ndobový není tato výstava než dokladem\nzmateného chtění vrhající ho nesvládnutou\nenergii na „vysokou\" práci tam, kde scházejí\nprvní základy techniky a nejnutnější erudice\nvýtvarné."}, {"page_pdf": 53, "page_imprimee": "[339]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.53", "texte": "VE VINICI\nKNIHOVNĚ UMĚLECKÉHO\nMĚSÍČNÍKU VYJDE NA PODZIM\nFRANTIŠEK LANGER:\nSVATÝ VÁCLAV\nTRAGEDIE O TŘECH DĚJSTVÍCH\nCENA 2K\nKNIHOVNU UMĚLECKÉHO\nMĚSÍČNÍKU VEDE A VYDÁVÁ\nSKUPINA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ"}, {"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[340]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.54", "texte": "Kostelní\na salonní okna\n\" * \"rmpaftmmKwmmmßaalsi&eab\nJ. Vlasák, Praha\nI., Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\".\n\nVRÁNA JOSEF\nLAKÝRNÍK A MALÍŘ PÍSMA\nPRAHA 11., JERUZALÉMSKÁ 6n.\nprovádí veškeré práce v obor tento\nspadající. / Zejména lakování top-\nných těles (radiátorů) k topení pa-\nrou a vodou, zaručeně bez zápachu.\n\nJOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKÝ, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561-11. , POŠT. SPOŘ. 29.976\n\nKAREL KRAUS\nZÁVOD KAMNÁŘSKÝ\nDOPORUČUJE SE K VEŠKERÝM\nPRACÍM V OBOR TEN SPADA-\nJÍCÍM\nPRAHA 1., LILIOVÁ 248\n\nALOIS WEYROSTEK\nMISTR DLAŽDIČSKÝ\nPROVÁDÍ BEZVADNĚ\nVEŠKERÉ DRUHY DLAŽEB\nZA CENY VELMI MIRNE.\nPRAHA 11., ČÍS. 1219."}, {"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.55", "texte": "JAN HLAVÁČEK\nZÁVOD MALÍŘSKÝ\nPROVÁDÍ VEŠKERÉ\nPRÁCE SPADAJÍCÍ\n! DO OBORU MALBY\nINTERIEURÍI\nPRAHA ČÍSLO 715-1.\nDLOUHÁ TŘÍDA\n(ROH RYBNÍ ULICE)\n\nZAŘIZOVÁNÍ\nBYTŮ\nPRAHA 11.,\nJINDŘIŠSKÁ UL. 1\nSTOUPA\nKOBERCE\nZÁCLONY\nSTORY\nPŘIKRÝVKY\nLINOLEUM\nMOSAZNÝ\nNÁBYTEK\n\nKancelář kamenných lomů\nv\nDžbán, Podbaba, Bulo\nblice. - Nejtvrdši materiá\npro stavby betonové\nSchneiderová-Polnerová,\nPraha VII, Bělského tř. čís. 696; 11. patro\n\nB. T. SRPEK\nV BRANDÝSE NAD LABEM\nspecielní umělecká slévárna kovů, atelier pro odléváni\numěleckých děl všech velikostí, ze všech druhů cenných\nkovů a jich sloučenin,\nZ VE TŠ O VÁ Ním.\nMODELŮ Ul UMĚLECKÁ RAŽEBNA"}, {"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.56", "texte": "PETR NEDVED\nPRAHA 11., SOKOLSKÁ TŘ. 36\nVLASTNÍ VÝROBA MEIDIN-\nGERSKÝCH KAMEN A REGU-\nLAČNÍCH, NÁSYPNÝCH,\nSTOLOVÝCH SPORÁKŮ.\n\nPROVEDENO DLE NÁVRHU\nNÁBVTEK\nHOTOVV I CELÁ ZAŘÍZENÍ\nDLE NÁKRESŮ V DOKONA-\nLÉM ODBORN. PROVEDENI\nVyRÁBI A DOPORUČUJE SE\nF. GLAZAR\nK. VINOHRADY, BARÁKOVA3\n\nJOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský provádí veškeré\n. práce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma.\n\nZÁVODY PRO UMELECKO-PRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA VIL\nU PRŮHONU.\n*\nVLASTNÍ NOVÉ MODER. ZAŘÍZ. TOVÁRNY.\n\nČESKÁ MVSLI\nČASOPIS FILQSOFICKý. ORGÁN\nFILOSOFICKÉ JEDNOTy V PRAZE\nPŘEDPLATNÉ PRO TUZEMSKO 8 K ROČ.\nRedakční adresa: Prof. Dr.\nFr. Krejčí, Král.Vinohrady,\nKollárova ulice\nč. p. 1106.\n\nG RAN O LIT\nPriv., celistvá, houbě a ohni vzdorující podlaha,\npodložka pod linoleum, podložka pod parkety na\nželezobeton místo asfaltu, neprozvučná isolace'\nterrazzo, beton, provádí\nSTANISLAV VAŠÁK, GRANOLIT\nPRAHA, MIKULÁŠSKÁ TŘÍDA\nČÍSLO 22. TELEFON 305/ IV."}, {"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.57", "texte": "Stavební a nábytkové\ntruhlářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAVv\nHANUŠ\nPRAHA 11., Marián-\nská ul. č. 4 proti »Ná-\nrodním Listům«\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení.\n\nArnošt Diepold\nzvonař v Praze-L,\nAnežská ul. č. 12 n.\nDoporučuje se k dodávce\nnových a k opravám zvo-\nnů starých v cenách nej-\nlevnějších. \\\n\nPráce\n1r v 1 r\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha-Kr Vinohrady,\nKollárova ulice č. 15.\n\nMODERNÍ\nEMAILOVANÉ FIRMY\nTABULKY S NÁPISY NEBO\nČÍSLY, PÍSMENY ATD.\ndodává První rak.-uh. továrna emailovaných štítů\nV. BROULIM, PRAHA\nSPÁLENÁ ULICE ČÍSLO 28\n\nZaloženo r. 1885. Telefon č. 1994.\nNejstarší česká továrna na železná kamna a stolové\nsporáky, jakož i ústřední topení a ventilace všech\nsoustav\nHorák rS) Lili man n,\nV PRAZE V., MAISELOVA UL. 42.\nJako specialitu vyrábí krby přesně dle slohu od jed-\nnoduchého do nejnádhernějšího provedení. Roz-\npočty a illustrované cenníky zdarma a franko.\n\nDL.OUHOLETÉ ZKUŠENOSTI! NEJLEPŠÍ REFERENCE\nČETNÁ PROVEDENÍ! NEJKRATŠÍ DOBA STAVEBNÍ!\nSTROJNÍ POHON! NÁVRHY A ROZPOČTY NA\nVŠECHNA PROVEDENÍ STAVEBNÍ!\n\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732 OLOMOUC\n''M\nWkrnM\nmi\nm\n:v\nwm,\nI\n. .\n» m\nÍJÍSÉ\n-\n-. -\nmm-.\n\";. -J.-\n\"•\"WWW\nmm\n■I\n*\n■\n'v.\n■\n\nPODNIKATELSTVÍ BETONOV. STAVEB\nA TOVÁRNY STAVEBNÍCH VÝROBKŮ.\nPRÁCE ŽELEZOBETONOVÉ A BETONOVÉ"}, {"page_pdf": 58, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.58", "texte": "NOVÁ EDICE\nSBÍRKA KRÁSNÝCH KNIH, VYDALA:\nZDENĚK WIRTH:\nKUTNÁ\nHORAI\nMĚSTO A JEHO UMĚNÍ.\n91 FOTOGRAFIE ARCHITEKTUR,\nMALEB A PLASTIK.\nSUBSKRIPČNÍ CENA K 4*20 (DO\n15. ČERVENCE T. R.), POZDĚJI\nKOR. 6-—, POŠTOU O 20 HAL.\nDRÁŽE. SOUČASNĚ S ČESKÝM\nVYDÁNÍM TISKNE SE VYDÁNÍ\nNĚMECKÉ A FRANCOUZSKÉ,\nPOZDĚJI VYJDE ANGLICKÉ,\nRUSKÉ A ESPERANTSKÉ.\n1 ŽÁDEJTE PROSPEKTY KNIH I\n„NOVÉ EDICE\",\nPRAHA 11, MYSLÍKOVA ČÍS. 15\n... - , —.\n\nÚstřední topení\nflt\nFP\nGSa\nfe\nm\nv\na větrání všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo-\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZÁVOD\nC. Příbaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049.\n\nVÁCLAV FIŠNA\nPRAHA 11., PURKyŇOVA 5\nODBORNÝ ZÁVOD ČALOUNICKÝ.\nSPECIELNÍ VýROBA KOŽENÉHO NÁ-\nBYTKU. ZAŘIZOVÁNÍ BYTŮ. ZAVĚ-\nŠOVÁNÍ ZÁCLON, DEKOROVÁNÍ A\nOPRAVy NÁBYTKU.\n\nPRAŽSKÉ NÁŘADÍ TĚLOCVI-\nČNÉ, POTŘEBY HASIČSKÉ A\nHADICE DODÁVÁ\nÚSTŘEDNÍ PRODEJNA\nSTŘÍKAČEK HASIČSKÝCH A TĚLOCVIČN.\nPOTŘEB (SPOLEČ. S RUČ. OBMEZENYM),\nSMÍCHOV, HUSOVA TŘ. 324.\n\nZbraslavské šamotárny - mimo kartel\nKancelář a sklady: Praha, Havlíčkovo nám. č. 6. - Telefon č. 5122"}, {"page_pdf": 59, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.59", "texte": "ATELIERY\numěl. prům. a závod\nštukatérský\nKRAUMAN,\nPICCARDT,\nŠIMONQVSKÝ,\nPraha lil., Říční 539. |\nVeškeré práce staveb. E\nUmělý kámen 30 dru-\nhů. Veškeré práce\narch itektonické.\n\nlOSEF HLAVÁČEK\nDEKORATIVNÍ MALÍŘSTVÍ\nPRAHA-IL, PORÍC č. .o N.\nVYZNAMENÁN ČESTNÝM DIPLOMEM NA\nVÝSTAVĚ ARCHU. A INŽENÝRSTVÍ 1897.\n\nJ. POTZ\nTRUHLÁŘSTVÍ\nPRAHA 11.\nKLIMENTSKÁ\n1235.\n\nJOSEF BĚLÍK\nPraha-L, továrna nábytku\nroh Celetné a Králodvorské ul. 2\ndoporučuje\nk volnému prohlédnutí své\nprvotřídní výrobky cen\nmírných s úplným\nzaručením.\n\nANT.\nNAVRÁTIL\nTOVÁRNA UMĚLECKÉHO\nNÁBYTKU A VEŠKERÉHO\nVNITŘNÍHO ZAŘÍZENÍ\nBYTŮ.\nTELEFON 272\nPisárna a sklady:\nPRAHA-1., MIKULÁŠSKÁ 17\nTovárna:\nPRAHA-DEJVICE, POLSKÁ 270\n\nFRANTIŠEK KRUKL\nPRAHA A SPOL. VÍDEŇ\nPRAHA V., Mikulášská tř. č. 3. • Tel. 2890\nSpecielní dílna na svařování.\nSU,\nco\n<V\nZ\nc\nX)\n3\na<\n>s\ntr\nQ.\nCd\nN\nO)\no\nr><\n3\nOch ran na' známka.\nJemné bezpečné autogenní svařování a\nřezání kovu pomocí nevýbušného Di s-\nsousplynu. Autoplyn, jediný plyn ku\nosvětlování automobilů."}, {"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk191209-01.1.60", "texte": "ZENSKy\nLÉKAŘ\nMUDr.\nAD. LUKL\nKrál. Vinohrady,\nroh Půrky nova n.\na Karlovy tř.\nOrd. 9-10., 2-3.\n\nV. J. žKAVLÍČEK\nTOVÁRNA NA ZPRA\nPETROHRAD V ČECHÁCH.\nDodává pro veškerá odvětví stavebního truhlář-\nství: dvéře, okna, portály, lamberie, parkety, měkké\npodlahy atd. Výhradná licence pro Cechy: Maye-\nrova patentní okna, 30°/0 úspory.\nPRAŽSKÁ KANCELÁ\nKRÁL OVSKÁ TŘ. 88.\n\nSTREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA\n\nTovárny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPĚ ČISLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta.\n\npro celé i deíaily těchže, práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nV\nJindřicha Čapka, Praha L,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek.\n\nRYDL &.THON\nSVIJANY-PODOLÍ\nUMĚLECKÁ TOVÁRNA PRO VÝ-\nZDOBU INTERI F.URŮ, STAVEB,\nHŘBITOVU ATD. Z KAMENINY,\nZHOTOVUJE PRÁCE UMĚLCŮ PÍ \"SMĚ\nDLE ORIGINÁLŮ A V BAREVNÝCH PO-\nLEVECH DLE PŘÁNÍ.\nROZPOČTY ZDARMA A FRANKO."}]}